swaа\"), are a Northwest Caucasian ethnic group, mainly living in Abkhazia, a disputed region on the Black Sea coast. A large Abkhaz diaspora population resides in Turkey, the origins of which lie in the population movements from the Caucasus in the late 19th century. Many Abkhaz also live in other parts of the former Soviet Union, particularly in Russia and Ukraine.", "id": 629623}
{"src_title": "Clam AntiVirus", "tgt_title": "Clam AntiVirus", "src_document": [{"title": "Vlastnosti.", "content": "ClamAV obsahuje řadu nástrojů: skener pro příkazovou řádku, automatickou aktualizaci databáze a nastavitelný více-vláknový démon, který běží na antivirovém enginu ze sdílené knihovny. Aplikace také obsahuje rozhraní mailového filtru pro sendmail a skenování na vyžádání (on-demand). Podporuje formáty Zip, RAR, Tar, Gzip, Bzip2, OLE2, Cabinet, CHM, BinHex, SIS, většinu mailových formátů, ELF a soubory Portable Executable (PE) komprimované skrze UPX, FSG, Petite, NsPack, wwpack32, MEW, Upac. Podporuje také mnoho formátů dokumentů, včetně Microsoft Office, HTML, Rich Text Format (RTF) a Portable Document Format (PDF). Virová databáze ClamAV je aktualizována několikrát za den a od 30. října 2011 obsahuje 1 063 024 virových signatur.", "section_level": 1}, {"title": "Efektivita.", "content": "ClamAV je v současné době testován každý den ve srovnávacích testech s jinými antivirovými produkty na Shadowserver. V roce 2010 Shadowserver testoval ClamAV a mnoho dalších antivirových produktů na 22 miliónech virových kodů. ClamAV zaznamenal úspěšnost 76,64 %, tj. 9. místo z 19 dále testovaných softwarů, a měl tedy mnohem lepší hodnocení než někteří mnohem zavedenější konkurenti. V šestiměsíčním testu Shadowserveru mezi červnem a prosincem 2011 ClamAV detekoval více než 75,45 % všech testovaných virů a zařadil se tak na čtvrté místo za produkty AhnLab, Avira, BitDefender a Avast. AhnLab, nejlepší antivirus, detekoval 80,28 %.", "section_level": 1}, {"title": "Platformy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Linux, BSD.", "content": "ClamAV je k dispozici pro Linux a operační systémy BSD. Ve většině případů je k dispozici přímo v jejich repozitářích. Na linuxových serverech může být spuštěn ClamAV v režimu démona, obsluhující požadavky na skenování souborů odeslaných z jiných procesů. Mohou jimi být poštovní klienti nebo pakety dat, které procházejí přes proxy server. V Linuxu a BSD ClamAV poskytuje na vyžádání skenování jednotlivých souborů, adresářů nebo celého PC.", "section_level": 2}, {"title": "Mac OS X.", "content": "Apple Mac OS X Server obsahuje ClamAV od verze 10.4. Je využíván uvnitř e-mailové služky operačního systému. Grafické uživatelské rozhraní je k dispozici ve formě ClamXav. Dále je podporován v platformách Fink a MacPorts. Další program, který využívá engine ClamAV na Mac OS X je Counteragent. Pracuje společně s programem Eudora Internet Mail Server. Counteragent za pomoci ClamAV skenuje e-maily a volitelně nabízí filtraci spamu skrze SpamAssassin.", "section_level": 2}, {"title": "OpenVMS.", "content": "ClamAV pro OpenVMS je k dispozici pro platformy DEC Alpha a Itanium. ClamAV je jednoduchý, nabízí základní funkce, obsahující: knihovnu zajišťující kontrolní činnost, skenovací program clamscan, démona cland a aktualizátor freshclam.", "section_level": 2}, {"title": "Windows.", "content": "ClamAV pro Windows je společným projektem ClamAV a Immunet, který zajišťuje podporu pro Windows XP, Windows Vista a Windows 7. Obsahuje skenování skrze cloud computing, které snižuje paměťové nároky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Clam AntiVirus (ClamAV) je svobodný, multiplatformní antivirový balíček schopný odhalit mnoho druhů škodlivého softwaru, včetně virů. Jedním z jeho hlavních způsobů využití je virový skener e-mailů na straně poštovních serverů. Aplikace byla vyvinuta pro Unix a existují verze pro AIX, BSD, HP-UX, Linux, Mac OS X, OpenVMS, OSF (Tru64) a Solaris. Od verze 0.96 běží ClamAV i na systémech Microsoft Windows. Jak ClamAV, tak i jeho aktualizace jsou dostupné zdarma. ", "tgt_summary": "Clam AntiVirus (ClamAV) is a free software, cross-platform and open-source antivirus software toolkit able to detect many types of malicious software, including viruses. One of its main uses is on mail servers as a server-side email virus scanner. The application was developed for Unix and has third party versions available for AIX, BSD, HP-UX, Linux, macOS, OpenVMS, OSF (Tru64) and Solaris. As of version 0.97.5, ClamAV builds and runs on Microsoft Windows. Both ClamAV and its updates are made available free of charge. ", "id": 2281257}
{"src_title": "Meluzína (mytologie)", "tgt_title": "Melusine", "src_document": [{"title": "Obsah pověsti podle Jana z Arrasu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Elinas a Présine.", "content": "Skotský král Elinas v lese potká vílu Présine, sestru Morgany, která je známá z legendy o králi Artušovi, jehož je sestrou. Présine Elinasovi slíbí bohatství a moc, pokud si ji vezme za ženu, ale nikdy ji nebude chtít spatřit při porodu. Elinas si Présine vezme a žijí spolu šťastně a spokojeně, avšak jednoho dne Elinas na slib zapomene. Présine jej proto musí opustit a i se třemi dcerami odejde na bájný ostrov Avalon. Když její dcery dospějí, rozhodnou se otce potrestat a zavřou jej do nitra kouzelné hory. Présine však stále Elinase miluje, a proto na každou ze svých dcer uvalí prokletí:", "section_level": 2}, {"title": "Raymondin a Meluzína.", "content": "Jednoho dne rytíř Raimondin v lese potká Meluzínu. Právě prožívá velký smutek, protože nedopatřením při lovu kance usmrtil svého strýce. Meluzína k němu promluví vlídnými slovy a slíbí, že mu pomůže stát se velikým a mocným vládcem, pokud ji nikdy nebude chtít vidět v sobotu. Raimondin si Meluzínu vezme a díky jejím kouzlům a moudrosti se mu skutečně podaří získat rozsáhlé panství. Meluzína za pomoci zázraku postaví několik hradů, z nichž nejslavnější je Lusignan, zúrodní krajinu a založí několik měst a klášterů. Také svému muži porodí celkem deset synů, kteří mají nadpřirozené schopnosti a mnozí z nich nesou nějaké stigma, naznačující jejich vílí původ (jedno oko, kančí zub aj.). Čtyři synové se pak stanou mocnými vládci v cizích zemích – jejich příběh se vždy odvíjí podle téměř identického schématu: syn přijede do říše, jíž vládne starý král s jedinou dcerou a která je sužována útoky nevěřících. Syn pomůže králi v boji, za což získá ruku dcery a stane se králem. Takto ovládli Meluzínini synové následující území: Zbývající synové měli poněkud jiné osudy: Meluzína s Raimondinem tedy žije po mnoho let šťastně, avšak jednoho dne Raimondina přesvědčí jeho bratr, že Meluzína jej každou sobotu podvádí. Raimondin tedy Meluzínu tajně pozoruje a s hrůzou zjistí, že se jeho žena každou sobotu proměňuje v hada. Když poté Meluzíně její prokletí vyčte, Meluzína se s nářkem promění do své hadí podoby a odletí z Lusignanu pryč. Jen někdy v noci se vrací, aby se postarala o své nejmladší syny, v té době ještě nedospělé. Raimondinova bratra za jeho podlé našeptávání probodne jeho synovec Geoffroy. Sám Raimondin je zdrcen ztrátou milované ženy i tím, že hanebně porušil přísahu. Proto uskuteční kajícnou pouť do Říma a poté se uchýlí k poustevnickému životu v Montserratu. Tři dny před smrtí se mu zjeví Meluzína, aby jej upozornila na blížící se konec. Od těch dob se zjevuje na Lusignanu vždy, když má hrad změnit majitele, nebo některému z potomků svých synů tři dny před smrtí. Protože z jejích potomků povstal slavný křižácký rod Lusignanů a především rody Valois a Lucemburkové, Meluzína slouží jako jejich ochránkyně a někdy se zjevuje i s poselstvím, které má jejím potomkům pomoci.", "section_level": 2}, {"title": "Pozadí vzniku příběhu.", "content": "Jan z Arrasu vytvořil Historii o Meluzíně na objednávku. Sepisoval ji v l. 1392-1393 a jde o kompilaci nejrůznějších evropských pověstí, které mu byly dobře známy. Je zřejmé, že sepsání pověsti bylo objednáno s propagačním záměrem – mělo doložit, že rody Lusignanů, Valois a Lucemburků mají společný nadpřirozený původ, a proto by měly stanout v čele veškerého křesťanstva. Na konci 14. století pod vlivem sílící turecké expanze zaznívaly stále intenzivněji hlasy, volající po uspořádání nové křížové výpravy pod vedením francouzského krále. \"Historie o Meluzíně\" měla tuto myšlenku podpořit. Jakousi křížovou výpravu se poté skutečně podařilo uspořádat, a to pod vedením uherského krále Zikmunda Lucemburského. Sám francouzský král Karel VI., stižený od r. 1392 těžkou duševní poruchou, se jí zúčastnit nemohl, ale do války táhlo mnoho mladých francouzských rytířů. Spojenecká vojska však byla rozdrcena v r. 1396 v bitvě u Nikopole. Poté se Francie musela potýkat s Anglií v obnovených konfliktech stoleté války a Evropou zmítalo papežské schizma, takže nadějný plán na křížovou výpravu postupně zanikl. Kromě toho \"Historie o Meluzíně\" sledovala ještě jeden cíl – měla zajistit, aby Francie nikdy neopustila oblíbený hrad vévody z Berry Lusignan, který spadal do sféry ohrožení Angličany v průběhu stoleté války.", "section_level": 1}, {"title": "Původ pověsti.", "content": "Dílo Jana z Arrasu bylo syntézou, vycházející z lidových pověstí, vyprávěných v okolí Lusignanu, a ze starších mytických příběhů, které Jan z Arrasu dobře znal. Kolem r. 1330 byla poprvé zaznamenána prastará pověst, že se na hradě Lusignan zjevuje bytost, která je napůl ženou, napůl hadem. Vznikla tak pověst o víle, která v sobě zahrnuje prvky celé řady starších mytologických bytostí a příběhů. Proměna víly-ženy ve zvíře se objevuje prakticky v každé mytologii, přičemž toto zvíře může být téměř libovolné. Také motivy zákazu, který nesmí být porušen, jinak víla zmizí, je v pověstech velmi častý. Zde jsou některé mytologické bytosti, které s Meluzínou souvisejí: Původ jména Meluzína je neznámý. Předpokládá se, že vzniklo z „mére de Lusignan“ nebo „mére de Lusigne“ tj. „matka Lusignanu“ - i když Jan z Arrasu naopak tvrdí, že hrad Lusignan dostal jméno podle Meluzíny. Nicméně původ jména samotného hradu je nejistý.", "section_level": 1}, {"title": "Další osud pověsti.", "content": "Jan z Arrasu nebyl jediným, kdo zpracoval pověst o Meluzíně. V r. 1401, tedy jen 8 let po sepsání Historie o Meluzíně, sepsal básník Coudrette tutéž pověst. Příběh je zpracován velmi podobně, ale protože byl objednán pánem z Parthenay, je zde větší důraz kladen na Meluzíniny mladší syny, z nichž jeden měl být prapředkem parthenayského rodu. Do střední Evropy se pověst dostala přes Německo, kde příběh v r. 1456 zpracoval Thüring von Ringoltingen. Jeho verze pověsti brzy vyšla i tiskem a stala se obecně známou. Právě z Thüringovy verze vycházela i první dochovaná česká verze pověsti z r. 1595. Vůbec první české vydání z r. 1555 se nedochovalo. Díky několika zpracováním se meluzínská pověst stala nesmírně populární a mnohé šlechtické rody se snažili najít i mezi svými předky některého z Meluzíniných synů. Postupně tak Meluzína pronikla i do lidové mluvy a kvůli naříkavému hlasu, s nímž opouštěla své panství, se tak začalo říkat kvílení větru a postupně se stala i synonymem pro silný vítr. V českých zemích panoval zvyk při kvílení meluzíny vyhodit z okna hrst mouky nebo soli, aby neškodila a navařila kaši pro své malé syny. Na Moravě se měla vyskytovat na zámku Velké Losiny. Meluzína se tak stala běžnou součástí českého folklóru, např. František Martin Pelcl ji ve spise r. 1791 zařadil mezi zlé bůžky vedle ďasa a polednice. Obrat \"s meluzínou sůl lízat\" byl eufemismem pro \"zemřít\".", "section_level": 1}, {"title": "Bílá paní.", "content": "Pověst o bílé paní, matce šlechtického rodu, která se zjevuje po své smrti a zvěstuje tak noviny svým potomkům, zřejmě úzce souvisí s pověstí o Meluzíně a pravděpodobně se rozšířila v české mytologii až po rozšíření populárního meluzínského mýtu do českých zemí. Nejznámější bílá paní se zjevovala rodu Rožmberků a také pánům z Hradce, ale později i mnoha jiným šlechtickým rodům, takže svou bílou paní má téměř každý český hrad a zámek.", "section_level": 1}, {"title": "Meluzína v heraldice a ikonografii.", "content": "V ikonografii bývá Meluzína nejčastěji zobrazována v klíčových momentech života, tedy jako: Jako meluzína se v heraldické terminologii označuje ženská polopostava se dvěma rybími ocasy. Jak už bylo řečeno, jde o novověkou interpretaci, kdy byly okolnosti meluzínského mýtu do značné míry zapomenuta a zakletá víla začala být zaměňována s mořskou pannou a sirénou. V této terminologii je mořská panna ženská polopostava s jedním rybím ocasem, zpravidla držící hřeben a zrcátko, siréna je pak meluzína (panna s dvěma ocasy) s ptačími křídly. Můžeme ještě podotknout, že meluzína i siréna mohou být snadno zaměněny s prorokem Jonášem, který bývá v heraldice zobrazován jako mužská korunovaná polopostava, požíraná jednou nebo dvěma rybami. Sirénu pak může být obtížné odlišit od harpyje, s níž byla až do 8. století vzhledem v zásadě identická, heraldicky je harpyje pták s ženskou hlavou a prsy. Nicméně ve středověku byla meluzína v heraldice zobrazována zcela odlišně, a to jako drak nebo dračí hlava v kádi. Klenot erbu s drakem v kádi užívala například francouzská větev Lucemburků z Ligny. Zdá se, že i prostý heraldický drak může mít v některých rodech, spřízněných s meluzínským mýtem, přímou souvislost – připomeňme například uherský rytířský Dračí řád, založený králem Zikmundem Lucemburským", "section_level": 1}], "src_summary": "Meluzína je mytologická postava, víla, která má místo nohou hadí ocas. Zjevuje se prý na hradě Lusignanu v západní Francii. Poprvé se pod tímto jménem objevuje ve spisu \"Historie o Meluzíně\", který roku 1393 sepsal knihař Jan z Arrasu na objednávku vévody Jana z Berry, vévodkyně Marie z Baru a jejich bratrance, moravského markraběte Jošta Lucemburského. Od těch dob se Meluzína vyskytuje v mnoha pověstech a tajemných příbězích. Často se objevuje také v heraldice jako heraldická figura.", "tgt_summary": "Melusine () or Melusina is a figure of European folklore and mythology, a female spirit of fresh water in a sacred spring or river. She is usually depicted as a woman who is a serpent or fish from the waist down (much like a mermaid). She is also sometimes illustrated with wings, two tails, or both. Her legends are especially connected with the northern and western areas of France, Luxembourg, and the Low Countries. The House of Luxembourg (which ruled the Holy Roman Empire from AD 1308 to AD 1437 as well as Bohemia and Hungary), the Counts of Anjou and their descendants the House of Plantagenet (kings of England) and the French House of Lusignan (kings of Cyprus from AD 1205–1472, and for shorter periods over Armenia and Jerusalem) are said in folk tales and medieval literature to be descended from Melusine. ", "id": 20490}
{"src_title": "H. R. Giger", "tgt_title": "H. R. Giger", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se roku 1940 v hlavním městě švýcarského kantonu Graubünden Churu jako syn lékárníka. Od mládí fascinován vším temným, později nacházel inspiraci v pracích Salvadora Dalího a Jeana Cocteau. Po dokončení gymnázia začal studovat architekturu a průmyslový design na Zurich School of Applied Arts. Roku 1966 poprvé vystavoval své perokresby a olejomalby. Tato výstava byla natolik úspěšná, že v několika letech znal jeho práce celý svět. Téhož roku se Giger seznámil s herečkou Li Tober. Odstěhovali se do Curychu, kde Giger tvořil svá slavná díla Birth Machine, Astro-Eunuchs a Under the Earth. Roku 1970 Li opustil a odstěhoval se ke své přítelkyni Evelyn. Tehdy zažil poprvé jednu ze svých nočních můr, jež se stala impulsem k obrázkové knize Necronomicon. Přešel na techniku airbrush a jeho kresby a malby si pro svou tematiku vysloužily celosvětově přijímaný název „biomechanický surrealismus“. V sedmdesátých letech se osobně setkal s Dalím, dostal nabídku ke spolupráci na filmovém zpracování sci-fi Duna, pro něž vytvořil design a nábytek Harkonnen, který se začal vyrábět později v osmdesátých letech a kupovaly si jej nejluxusnější restaurace. Na cestách v USA potkal svou ženu Miu Binzanigo. Navštívil jej také Keith Emmerson. Výsledkem setkání byla Gigerova obálka na LP-album Album Brain Salad Surgery skupiny Emerson, Lake and Palmer (vydané 1973). Obálky na LP tvořil již od roku 1969 a i později, napr. pro Debbie Harry a její Koo Koo z r. 1981. Necronomicon též uchvátil amerického režiséra Ridleyho Scotta, pro něhož Giger navrnul Vetřelce, což mu v roce 1980 vyneslo Oscara za nejlepší vizuální efekty. Rozvedl se s Miou, zůstali však stále přáteli a Mia mu nadále pomáhala s jeho výstavami. Stále maloval, tvořil plastiky, psal filmové scénáře a točil filmy, navrhoval šperky, ilustroval, otevřel první tzv. Giger bar. V polovině 90. let koupil středověký hrad ve švýcarském Gruyères, kde v roce 1998 otevřel své vlastní muzeum. Několik let před svou smrtí přestal malovat a věnoval se prioritně tomuto svému muzeu. V poslední době žil v curyšské čtvrti Seebach. 12. května 2014 zemřel v nemocnici na zranění způsobená pádem se schodů ve svém domě v Seebachu.", "section_level": 1}, {"title": "Styl.", "content": "Vychází ze surrealismu, existencialismu a postkatastrofické skepse, kterou přinesly obě světové války. Největší inspirace však nachází ve svých podivných nočních můrách, kterých se zbavuje tím, že se z nich „vymaluje“ ven. Typickými znaky jeho technokultury je brutalita, násilí, chaos, zoufalství, perverze, a také temná erotika. Do obrazů nasazuje torza, či jiné části lidských těl, obzvláště žen, které spojuje s chladnými fantaskními stroji ve zvláštní kombinace. Právě takový hybrid, mutant, jakýsi mechanický organismus, je Gigerem nazýván Biomechanoid. Autor při jejich tvorbě klade velký důraz na anatomickou a mechanickou funkčnost, až je z těchto tvorů cítit vůle k pohybu. Předchůdcemi biomechanoidů byly tzv. Atomové děti – vize lidí přeživších nukleární útok a jejich nového života. V jejich zčernalých svalech se začínají objevovat mechanické a hydraulické prvky, které ústí v prototyp postapokalyptické formy života. Často se zaměřuje na lidskou reprodukci, jeho postavy často žijí drsným životem plným sexu. Při jeho zobrazování vychází z okultních praktik Aleistera Crowleyho, historických vizí sabatu a studia mechaniky. Typické jsou erotické vize, ve kterých spojuje penisy a vagíny v pekelné strojovny. Mužská přirození v těchto kopulačních scenériích jsou ve funkci červů, pístů, potrubí a bodných zbraní, ženská se na ně vrhají s hrozbou pohlcení a destrukce. Když americký punkový zpěvák Jello Biafra z kapely Dead Kennedys vložil do obalu své desky Gigerův obraz s provokujícím motivem, objevily se hlasy, které prohlásily plakát za pornografii. Giger obvinění odmítnul a na znamení pohrdání nad nepochopením vrátil Oscara. Dvěma trestním oznámením z šíření pornografie čelil i časopis Reflex, když na obálku čísla 21 umístil reprodukci obrazu „Krajina penisů“.", "section_level": 1}, {"title": "Vetřelec.", "content": "Když mu režisér Ridley Scott nabídl spoluúčast na tvorbě monstra pro film Vetřelec, vycházel z biomechanoidů obsažených v Necronomiconu, které naplňovaly původní vize. Začal navrhovat objekty a scény ve filmu a také různé varianty postavy vetřelce. Některé původní návrhy byly z různých důvodů zamítnuty – například velké elipsovité oči připomínaly spíše motoristické brýle. Giger nakonec vytvořil celý životní cyklus vetřelce – od vylíhnutí tvora, který se přisál na obličej oběti, aby do ní vložil zárodek veřelce, až po jeho dosáhnutí dospělosti. Vetřelec byl zhotoven jako oblek, který si navlékal herec nebo kaskadér. Povrch a základní konstrukce byly vytvořeny z elektroinstalačních materiálů, hadic a pryže. Hlava nesla pohybový mechanismus, který otevíral čelisti a vymršťoval vnitřní čelist. Hlav vzniklo několik, základem byla lidská lebka bez dolní čelisti, zasazená do protáhlého skeletu hlavy. Tvůrci nejdříve plánovali, že herec mechanismus unese, ale později se ukázalo, že hlava je příliš těžká a nebylo možné ji ani podpírat pomocí ocelových lan. Takže nakonec vznikla statická hlava s mechanikou, která se točila v detailních scénách a zbytek zůstal na herci, navlečeném v obleku vetřelce. Tvůrci měli mnoho práce s tím, jaký zvolit materiál pro oblek, nakonec se jako nejlepší materiál ukázal být latex. Režisér chtěl původně vetřelce průhledného, potom slevil jen na průhlednou hlavu, ve které měl být vidět mozek, ale nakonec se i od toho upustilo. Vývoj filmu byl provázen nervozitou a spěchem. Vzniknul však snímek, který se stal legendou. Za speciální efekty k filmu Vetřelec byl od Americkou akademií věd a umění oceněn Oscarem. Spolupracoval i na třetím dílu vetřelce, kdy navrhl zcela nové monstrum - změnil vnitřní čelist na jazyk, upravil hlavu, dal vetřelci lidské rty, pozměnil zádovou část a udělal z něj mnohem dravějšího a rychlejšího tvora. Filmaři s tím však nebyli spokojeni, a tak změny byly spíše jen kosmetického rázu. Od druhého dílu se potýkal s problémy s autorstvím, když společnost 20 Century Fox odmítla Gigera uvést jako spoluautora, ale jen jako tvůrce původního návrhu. Ve čtvrtém díle jeho jméno již nebylo uvedeno vůbec.", "section_level": 1}, {"title": "Giger Bar.", "content": "První Giger Bar měl být otevřen v New Yorku. Když se ukázalo, že jeho konstrukce bude příliš drahá, bylo rozhodnuto, že lepší bude počkat, dokud nebude dostatek finančních prostředků. Tehdy se Giger potkal s architektem Thomasem Domenigem, který pracoval na výstavbě kavárny v Gigerově rodišti, ve městě Chur. Podařilo se mu Domeniga přesvědčit, aby místo kavárny vybudoval právě Giger bar. Výstavba trvala dva roky. Bar byl oficiálně otevřen 8.2.1992. Druhý bar byl otevřen v roce 2003 hned vedle Muzea HR Giger, které se nachází na hradě Gruyéres ve Švýcarsku. Bary jsou celé v duchu biomechaniky. Giger navrhl design veškerého interiéru, od páteřovitých stěn a stropu, vstupních dveří, sedadel a stolů, lamp, až po bar samotný. Vše je vymodelováno tak, že se návštěvník cítí jako ve filmu Vetřelec.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hans Rudolf „Ruedi“ Giger (5. února 1940 Chur – 12. května 2014 Curych) byl švýcarský malíř, sochař a návrhář, známý především jako stvořitel uměleckého směru s názvem biomechanický surrealismus a tvůrce hollywoodského monstra Vetřelce.", "tgt_summary": "Hans Ruedi Giger ( ; ; 5 February 1940 – 12 May 2014) was a Swiss painter, best known for airbrush images of humans and machines linked together in a cold biomechanical relationship. Later he abandoned airbrush work for pastels, markers, and ink. He was part of the special effects team that won an Academy Award for design work on the film \"Alien\". In Switzerland there are two themed bars that reflect his interior designs, and his work is on permanent display at the H.R. Giger Museum at Gruyères. His style has been adapted to many forms of media, including record album covers, furniture, and tattoos.", "id": 1654353}
{"src_title": "Fjodor Matvejevič Apraxin", "tgt_title": "Fyodor Apraksin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Apraksin byl jedním z bojarů, kteří byli vybráni jako společníci pro mladého Petra Alexejeviče. Povedlo se mu se s ním spřátelit a stát se jeho nejbližším důvěrníkem. Podílel se na výstavbě Petrových potěšných pluků a na výstavbě cvičných lodí jeho domácí flotily. Poté co se Petr ujal vlády, byl Apraksin jmenován archangelským gubernátorem. V Archangelsku na carův příkaz postavil první ruskou loděnici a první ruské obchodní lodě. V roce 1696 se zúčastnil tažení na Azov a po jeho dobytí se stal prvním ruským guvernérem Azova. Byl také povýšen na admirála a v roce 1697 byl vyslán do Voroněže, kde dohlížel na stavbu první ruské flotily. Roku 1702 dostal velení nově vzniklé Azovské flotily a později v Moskvě založil navigační školu, která sloužila pro výchovu specialistů ruského námořnictva. V roce 1708 byl povýšen na generál admirála (byl první Rus s touto hodností) a dostal velení Baltské flotily a všech vojenských jednotek v okolí Petrohradu. V témže roce tuto oblast napadla švédská vojska vedená generálem Lybeckerem. Tento útok Apraksin odrazil za pomoci lsti a taktiky spálené země téměř bez boje. V roce 1709 dobyl Vyborg. Po prohraném Prutském tažení řídil demolici zdejších opevnění. V roce 1712 dostal velení všech pozemních a námořních sil v Pobaltí a stal se zdejším gubernátorem. Povedlo se mu dobýt jižní Finsko. 7. srpna 1714 zvítězil u Gangutu a daroval tím Rusku první námořní vítězství. V prosinci 1717 získal velení nad veškerými ruskými námořními silami. V letech 1722-1723 se zúčastnil Perského tažení a řídil stavbu Kaspické flotily. Za Kateřiny I. se stal členem nejvyšší tajné rady, ale když zemřela, vzdal se všech funkcí. Zemřel 10. listopadu 1728 a byl pohřben do rodinné hrobky v Chrysostomově monastýru v Moskvě. Jeho hrob zničili komunisté ve třicátých letech 20. století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fjodor Matvejevič Apraksin či Apraxin (rusky: Фёдор Матве́евич Апра́ксин) (27. října 1661 – 10. listopadu 1728) byl jedním z prvních ruských admirálů, proslavil se vítězstvím u Gangutu.", "tgt_summary": "Count Fyodor Matveyevich Apraksin (also \"Apraxin\"; ; 27 October 1661 10 November 1728, Moscow) was one of the first Russian admirals, governed Estonia and Karelia from 1712 to 1723, was made general admiral (1708), presided over the Russian Admiralty from 1718 and commanded the Baltic Fleet from 1723.", "id": 531047}
{"src_title": "Gaetano Mosca", "tgt_title": "Gaetano Mosca", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 1. dubna 1858 v Palermu na Sicílii, jež byla o 3 roky později připojena k nově vzniklému Italskému království.", "section_level": 1}, {"title": "Akademická kariéra.", "content": "V roce 1881 vystudoval práva na univerzitě v Palermu, v roce 1887 se přestěhoval do Říma a stal se editorem komory zástupců Itálie (\"Camera dei Deputati\"). Příležitostně učil jak v Palermu tak v Římě. V roce 1896 se Mosca stal předsedou ústavního práva na univerzitě v Turíně a tuto pozici držel až do roku 1924, kdy se trvale usadil v Římě, aby na stejné místo na univerzitě v Římě. Současně Mosca zastával několik jiných akademických pozic během svého života. Během své kariéry Mosca též pracoval jako politický novinář pro listy \"Corriere della Sera\" v Milánu (od roku 1901) a \"La tribuna\" v Římě (mezi lety 1911 až 1921).", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 1909 byl Mosca zvolen do komory zástupců Itálie. Během toho času sloužil jako podtajemník pro kolonie mezi lety 1914 až 1916. V komoře zástupců Itálie sloužil až do roku 1919; poté byl nominován na místo doživotního senátora v Italském království a tuto funkci zastával až do roku 1926. Během fašistické diktatury se Mosca z politického života stáhl a věnoval se učení. Zemřel 8. listopadu 1941 v Římě.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Mosca je nicméně nejznámější za svou práci politické teorie:", "section_level": 1}, {"title": "Politické myšlenky.", "content": "Moscův vytrvalý přínos politické vědě je pozorování toho, že vše kromě nejprimitivnějších společností vládly prostřednictvím početní minority. Minoritou nazval politickou třídu. Přestože jeho teorie je správně charakterizovaná jako elitistická, její podstata se ale dalece liší od \"The Power Elite\" („Mocenská elita“) od C. Wrighta Millse. Na rozdíl od Millse a pozdějších sociologů chce Mosca vyvinout univerzální teorii politické společnosti a jeho obecnější teorie \"politické třídy\" tento cíl reflektují. Mosca definoval moderní elity v pojmu jejich nadřazených organizačních dovedností. Tyto organizační dovednosti byly obzvláště nápomocny získání politické moci v moderní byrokratické společnosti. Nicméně, Moscova teorie byla liberálnější než např. elitářská teorie Paretova, neboť v Moscově pojetí nejsou elity přirozeně dědičné a lidé ze všech tříd společnosti se teoreticky mohou elitou stát. Též se upínal na koncept „oběhu elit“, který je dialektickou teorií neustálé soutěže mezi elitou, kdy jedna elitní skupina opakovaně nahrazuje druhou v průběhu času.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gaetano Mosca (1. dubna 1858 – 8. listopadu 1941) byl italský politický vědec, žurnalista a byrokrat. Je mu přikládáno rozvinutí teorie elitářství a doktríny politické třídy a je jedním ze tří zakládajících členů tzv. italské školy elitářství (spolu s Vilfredo Paretem a Robertem Michelsem).", "tgt_summary": "Gaetano Mosca (; 1 April 1858 – 8 November 1941) was an Italian political scientist, journalist and public servant. He is credited with developing the elite theory and the doctrine of the political class and is one of the three members constituting the Italian school of elitism together with Vilfredo Pareto and Robert Michels.", "id": 365292}
{"src_title": "Amur bílý", "tgt_title": "Grass carp", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tělo je podlouhlé, válcovitého tvaru. Zejména mladší jedinci jsou velmi podobní jelcům tloušťům, od nichž je lze snadno odlišit podle šedavého zbarvení párových ploutví. Hlava má široké a dlouhé ploché čelo, velmi nízko posazené oči. Hřbet je tmavozelený, boky zlatavé, břicho bílé. Ve své domovině může dosáhnout délky až 150 cm a hmotnosti 50 kg. V českých podmínkách je to však méně. Největší jedinci v evropských vodách dorůstají délky kolem 100 cm a hmotnosti 15–20 kg. Dožívá se věku až 15–20 let.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Původní areál rozšíření amura je východní Asie, povodí řeky Amur a Čínská lidová republika. Odtud byl postupně rozšiřován na území tehdejšího Sovětského svazu. Do Československa byl poprvé vysazen roku 1961, poprvé byl odchován v rybnících Soboňky u Rohatce v okrese Hodonín. Daří se mu v teplejších vodách. Vysazuje se do nádrží, tůní, odstavných ramen, do velkých řek i do rybníků. Protože požírá makrovegetaci, je využíván k melioraci zarostlých rybníků.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "V prvních dnech po vylíhnutí se živí převážně zooplanktonem. Později postupně přechází na rostlinnou stravu, kterou tvoří převážně vodní rostliny a vláknité řasy. Pokud je chován v kaprových rybnících, konzumuje i krmivo předkládané kaprům. Rostlinnou potravu přijímá především při vyšší teplotě vody. Většina zkonzumované potravy však odchází z těla nevyužita.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Amur bílý se mimo svou domovinu přirozeně nevytírá, proto je jeho výskyt podmíněn umělým vysazováním. V oblasti svého původu amur dospívá ve věku 4–5 let. Tření probíhá v červnu v silně proudících tocích s kamenitým dnem. Jikry se vznášejí volně ve vodním sloupci.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Jeho hlavní význam spočívá v tom, že se živí rostlinnou stravou a vodními řasami. Proto zvyšuje produkci rybářských revírů. Amur se také velmi rychle stal velmi oblíbenou rybou sportovních rybářů díky své bojovnosti. V Česku se začal prosazovat jako dražší a chutnější alternativa vánočního kapra. Má velmi chutné maso. Je bílé, netučné a chutné, s menším obsahem drobných kostí. Hodí se na úpravu pečením, či smažením.", "section_level": 1}, {"title": "Lov.", "content": "Amur je vysazován jak ke sportovnímu lovu, tak k hospodářskému chovu, ve vodních tocích se šíří i přirozenou cestou. Amur se loví od pozdního jara do podzimu (nejlépe květen a červen) v hodinách kolem poledne, v podvečer a v noci, konkrétně mezi 19-23 hodinou. Rád ožírá rákos u břehů, podle čehož se dá vypozorovat jeho výskyt. Častou užívanou nástrahou, na kterou je loven, je hrách, rohlík, či kůrka chleba na hladině. Po záběru bojuje velmi silně a energicky jako málokterá z našich ryb.", "section_level": 1}], "src_summary": "Amur bílý (\"Ctenopharyngodon idella\") je v Česku nepůvodní druh kaprovitých ryb. Je to ryba, u které je zákonem stanovena nejmenší lovná míra. Do tehdejšího Československa byl dovezen hlavně z důvodu jeho rostlinožravosti, a to za účelem likvidace porostů rákosí. K trávení rostlinné stravy slouží jeho prodloužené střevo, které měří přibližně dvakrát více, než je délka samotné ryby.", "tgt_summary": "The grass carp (\"Ctenopharyngodon idella\") is a large herbivorous freshwater fish species of the family Cyprinidae native to eastern Asia, with an original range from northern Vietnam to the Amur River on the Siberia-China border. This Asian carp is the only species of the genus \"Ctenopharyngodon\". ", "id": 1342802}
{"src_title": "K-3 Leninskij Komsomol", "tgt_title": "Soviet submarine K-3 Leninsky Komsomol", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Vývojem jaderné ponorky se v SSSR zabývala konstrukční kancelář vedená Vladimirem Peregudovem. K-3 (sériové číslo 254) byla postavena v loděnici v Severodvinsku, zprovozněna 9. srpna 1957 a do služby v Severním loďstvu byla zařazena 1. července 1958. Délka trupu činila 107 m, ponor cca 300 m a maximální rychlost pod hladinou 30 uzlů (circa 55 km/h). Tato loď nebyla ještě vybavena odpalovacími komorami pro SLBM (ty nesly až později vyrobené ponorky), ale disponovala 8 torpédomety ráže 533 mm. Nesla klasická torpéda i torpéda s jadernou hlavicí. 17. června 1962 dosáhla jako první sovětská ponorka severního pólu, kde se i posléze vynořila. Kapitánem byl Lev Žilcov. Vzhledem k tomu, že šlo o novou technologii a ponorka byla navíc stavěna ve spěchu, nezřídka se vyskytovaly poruchy. Na ponorce byl přítomen tým opravářů, který tyto technické problémy pohotově řešil. Po návratu domů se posádka ponorky stala slavnou a účastnila se řady oficiálních ceremonií. Po tři roky se neúčastnila žádné mise a zákonitě tak šla úroveň připravenosti dolů. 8. září 1967 během plavby v Norském moři vypukl na palubě požár v prvním a druhém sektoru, při kterém zahynulo celkem 39 námořníků. Někteří muži uhořeli zaživa, někteří se udusili. Při vyklízení prostor nebylo možno identifikovat jednotlivé muže, byli vysokým žárem spečeni dohromady do jedné masy. Podle oficiální verze vznikl požár od cigarety, kterou si měl zapálit jeden z námořníků. Podle zástupce kapitána Alexandra Leškova za požár mohlo provizorní těsnění ze zátky pivní láhve, které nevydrželo nápor hydraulické kapaliny, jež pod vysokým tlakem 100 atmosfér vystříkla ven a způsobila zážeh. Tato verze se nesměla dostat ven a námořníci byli nuceni mlčet. Podle kapitána 1. třídy Ivana Morozova, který se později v docích účastnil vyklízení a demontáže poškozeného vybavení, bylo měděné těsnění nahrazeno nahrubo ořezaným paronitem (materiál na bázi azbestu). Měděné těsnění ukradl zřejmě dříve někdo z dělníků během doby, kdy ponorka stála v doku, a nahradil ho improvizovaným, které nemohlo vydržet dlouhou dobu. Od 80. let 20. století přestala být využívána pro vojenské mise, vyřazena ze služby v Severním loďstvu byla v roce 1991.", "section_level": 1}], "src_summary": "K-3 Leninskij Komsomol (rusky К-3 Ленинский комсомол) byla sovětská jaderná ponorka projektu 627 „Кит“ („Кит“ znamená česky velryba; v kódu NATO třída November), první ve své třídě. Šlo o vůbec první sovětskou jadernou ponorku. Byla zprovozněna 9. srpna 1957. Čestný název Leninskij Komsomol obdržela po dieselové ponorce M-106 Severního loďstva, která byla zničena během válečné operace roku 1943. ", "tgt_summary": "К-3 was a project 627 \"Кит\" (\"kit\", meaning \"whale\"; NATO reporting name \"\") submarine of the Soviet Navy's Northern Fleet, the first nuclear submarine of the Soviet Union. The vessel was prototyped in wood, with each of five segments scattered between five different locations about Leningrad, including the Astoria Hotel. She was built in Molotovsk, launched on 9 August 1957, commissioned in July 1958, and homeported at Zapadnaya Litsa on the Kola Peninsula. K-3 was designed by Vladimir Peregoudov. Her initial captain was Leonid Osipenko, and the executive officer was Lev Zhiltsov, who had the important task of assembling the first crew.", "id": 999737}
{"src_title": "Hendrik Goltzius", "tgt_title": "Hendrick Goltzius", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Hendrik Goltz se narodil v Německu poblíž hranice se španělským Nizozemskem v umělecké rodině. Jeho dědeček Hubrecht von Hinsbeck, alias Goltzius byl malíř a starosta Venlo, prastrýc Syberdt Goltz sochař, otec a bratr Jan byli malíři, bratranec byl umělec a medievalista. Hendrik ve věku jednoho roku utrpěl úraz - oheň mu popálil a trvale znetvořil pravou ruku. Přesto byl od dětství talentovaným kreslířem a po školení u svého otce, malíře skla v Duisburgu, se roku 1575 stal žákem nizozemského humanisty, teologa a rytce, exulanta v Xantenu, Dircka Volkertszoon Coornherta. Jeho úraz, který později zaznamenal vlastní detailní kresbou (1588), se nakonec stal výhodou při rytecké práci, protože umožnil pevně držet burinu a pracovat silou svalů celé ruky. Roku 1577 se přestěhoval do Haarlemu a roku 1579 se zde oženil s bohatou vdovou Margarethou Jansdr. Manželství zůstalo bezdětné, ale svatbou získal dostatek financí k založení vlastního nakladatelství v Haarlemu (1582), kterým prolomil dosavadní monopol Antwerp ve vydávání uměleckých grafických listů. Roku 1583 se zde seznámil s vlámským malířem a historikem umění Karlem van Manderem, který mu ukázal kresby Bartholomea Sprangera. Goltzius s Manderem a místním malířem Cornelisem van Haarlem založil malířskou Akademii. Goltzius měl mnoho žáků, kteří v rytinách napodobovali jeho manýristický styl (Jakob de Gheyn II., nevlastní syn Jacob Matham, Pieter de Jode I., Jan Saenredam, Jan Muller). Jedním z žáků Akademie, který se později oženil s jeho mladší sestrou Sofií (1595), byl malíř, rytec, kartograf a vynálezce Cornelius Drebbel. Karel van Mander se stal jeho životopiscem. Roku 1590 cestoval do Hamburku, Mnichova a odtud do Itálie. Důvodem k jeho cestě byly zhoršující se duševní deprese. Přes Benátky, Bolognu a Florencii přijel roku 1591 do Říma. Tam kreslil antické památky a díla Michelangela a Rafaela, portrétoval řadu umělců (Giambologna). Navštívil také Neapol a Pozzuoli. Vrátil se roku 1591 přes Mnichov do Haarlemu. Roku 1600, ve věku 42 let, skončil s grafickými technikami a po zbytek života se věnoval olejomalbě. Zemřel 1. ledna 1617 a je pohřben v kostele sv Bavo v Haarlemu", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Z díla Hendricka Goltziuse se zachovalo více než 500 kreseb, 160 rytin a 50 obrazů nebo sérií rytin. Jako grafik dovedl k dokonalosti vytváření \"tonálního efektu\" změnou tloušťky ryté linie. K dosažení ještě jemnějšího stínování užil tečkovací techniku v kombinaci se šikmým šrafováním (Faëthón, 1588). V letech 1593 - 1594 vytvořil cyklus šesti desek se scénami ze života Marie a dětství Krista, které jsou považovány za jeho mistrovská díla. Byl schopen reprodukovat styly různých grafiků jako Dürer, Lucas van Leyden, Federico Barocci, Parmigianino, Raphael nebo Jacopo Bassano. V grafickém listu s Obřezáním Krista napodobil tak dokonale Dürera, že list byl odborníky považován za nepublikované dílo německého mistra. Svými grafickými reprodukcemi obrazů Bartholomea Sprangera proslavil sebe i malíře a byl velmi ceněn císařem Rudolfem II., na jehož dvoře Spranger působil. Úraz v dětství, který znetvořil jeho ruku, chápal jako jakousi zkoušku ohněm. Ve svém domě vytvořil na zdi monumentální grisaillovou kresbu připomínající antický reliéf, na které římský hrdina Gaius Mucius Scaevola obětuje ruku v ohni na oltáři, aby zachránil svůj lid. Za Goltziova mistrovská díla jsou považovány kresby perem a olejomalby, kterými dokonale reprodukoval své grafické listy. Kromě rytin byl také autorem několika šerosvitových dřevořezů. Z malířů, jejichž díla měl možnost poznat v Itálii, ho nejvíce inspiroval Tizian. Roku 1612 navštívil v Haarlemu Rubense. V malířské akademii, kterou založil, zavedl malování podle živého modelu. Na svých cestách v okolí Haarlemu pořizoval skici krajin a stal se tak jedním z předchůdců proslulé školy nizozemských krajinářů. Za jeho nejslavnější obraz je považována Danaë (Los Angeles County Museum of Art).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hendrik Goltzius, též Goltz (leden-únor 1558, Mühlbracht, nyní Bracht-am-Niederrhein – 1. ledna 1617, Haarlem) byl nizozemský grafik, kreslíř a malíř, představitel severského manýrismu.", "tgt_summary": "Hendrick Goltzius, or Hendrik, (; ; January or February 1558 – 1 January 1617) was a German-born Dutch printmaker, draftsman, and painter. He was the leading Dutch engraver of the early Baroque period, or Northern Mannerism, lauded for his sophisticated technique, technical mastership and \"exuberance\" of his compositions. According to A. Hyatt Mayor, Goltzius \"was the last professional engraver who drew with the authority of a good painter and the last who invented many pictures for others to copy\". In the middle of his life he also began to produce paintings.", "id": 80985}
{"src_title": "Lak na vlasy", "tgt_title": "Hair spray", "src_document": [{"title": "Použití.", "content": "Používání laku na vlasy umožňuje formovat z vlasů velikou škálu účesů, které mohou dosahovat až avantgardních rozměrů (např. číro, či bodliny). Nejčastěji je lak na vlasy ale používán pro zpevnění a zafixování jednoduché podoby účesu, aby v průběhu doby vydržel i náročnější zacházení a pohyb nositele. Je využíván pro slavnostní účely i v běžném životě. Laky se nanášejí na vlasy ve formě malých kapének, které nesmějí být malých rozměrů, aby se příliš nerozptýlily v prostoru a ani velké, aby nadměrně nezatížily vlasy. Kapénky na vlasech vytváří velmi tenký, průhledný lesklý film, který rychle usychá a okamžitě poskytuje vlasům zpevnění a lesk. Zafixovaný účes musí odolat větrnému i deštivému počasí. Dobrý lak na vlasy chrání před krepatěním vlasů a zároveň lze velmi snadno z vlasů rozčesat.", "section_level": 1}, {"title": "Chemické složení.", "content": "Základní složkou laku na vlasy jsou filmotvorné látky. Dříve s používaly filmotvorné látky na přírodní bázi, například kalafuna. Dnes se již využívají pouze uměle vytvořené látky dobře rozpustné v rozpouštědlech. Jako rozpouštědlo se nejčastěji používá alkohol (např. ethanol, izopropyl alkohol) či dichlormetan. Může obsahovat také velice škodlivý ethylhexyl metoxycinamát. Laky na vlasy obsahují celou řadu pomocných složek jako jsou polymerní sloučeniny, pryskyřice, modifikátory, plastifikátory, vosky či vitamíny. Běžně obsahují 80–90 % ethanolu, 1–8 % základní fixační látky a 0,5 až 2 % pomocných přísad, popřípadě parfemaci. Klasická nádoba laku na vlasy obsahuje zkapalněný hnací plyn, který se při průchodu ventilem odpařuje a rozptyluje fixační směs do vzduchu. Tyto drobné kapénky dopadají na vlasy, kde rychle usychají a vytváří fixační vrstvu. Naopak laky s mechanickým rozprašovačem neobsahují žádný hnací plyn a jsou tak velmi ekologické a šetrné k životnímu prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Varování: Hořlavina.", "content": "Lak na vlasy je často silná hořlavina.", "section_level": 2}, {"title": "Značky laků na vlasy.", "content": "Mezi značky laků na vlasy prodávaných v České republice patří Astrid, Nivea, Taft, Styleflex, Syoss, Salerm Cos, Lendan, MedaVita, Cotril Professional, Edelstein a Wellaflex.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lak na vlasy je forma kosmetického přípravku, který se používá pro formování účesů, ochraně vlasů před nepříznivými vlivy a zafixování účesu při pohybu. Nejčastěji je distribuován ve formě spreje, který se nanáší na vlasy jako aerosol. Při nanesení přípravku na vlasy dochází k jeho tuhnutí, což vede k fixaci účesu při požadovaném tvaru.", "tgt_summary": "Hair spray (also hair lacquer or spritz) is a common cosmetic hairstyling product that is sprayed onto hair to protect against humidity and wind. Hair sprays typically consist of several components for the hair as well as a propellant.", "id": 1572418}
{"src_title": "Marie Josefa Belgická", "tgt_title": "Marie-José of Belgium", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "8. ledna 1930 se belgická princezna v Římě vdala za italského korunního prince Umberta a stala se tak vévodkyní z Piemontu (\"Principessa di Piemonte\"). S manželem pak měla čtyři děti: Po sňatku s Umbertem byla požádána, aby si změnila jméno na italské Maria Giuseppa, což odmítla. Manželství nebylo šťastné, jak Marie Josefa o mnoho let později v jednom rozhovoru připustila: \"On n'a jamais été heureux\" (\"Nikdy jsme nebyli šťastní\"). V době, kdy jí rodiče dohodli sňatek s italským princem, neexistoval jiný potomek \"vládnoucí\" dynastie katolického vyznání s nadějí na trůn. Po zrušení monarchie žili manželé odděleně.", "section_level": 1}, {"title": "Vévodkyně z Piemontu.", "content": "Podle milostných dopisů, které zveřejnil syn Benita Mussoliniho, měla mít Marie Josefa s italským fašistickým vůdcem intimní poměr, její postoj ke Spojencům, sympatie k rebelům a negativní mínění o Mussolinim to však není příliš pravděpodobné. V roce 1939 se stala prezidentkou italského Červeného kříže. Během druhé světové války byla jednou z mála diplomatických spojnic mezi německo-italským táborem a ostatními evropskými zeměmi zapojenými do války. Na jedné straně jako sestra krále okupované Belgie Leopolda III. (tehdy v německém zajetí) měla zároveň blízko k některým ministrům v Mussoliniho vládě. Jeden z britských diplomatů v Římě zaznamenal, že vévodkyně z Piemontu byla jediným členem italské královské rodiny s dobrým politických úsudkem. V roce 1943 se Marie Josefa marně zasazovala o samostatnou mírovou dohodu mezi Itálií a USA. Její snahu ale italský král nepodporoval a Umberto se také (přinejmenším ne přímo) také nezapojil. Po tomto nezdaru – s americkými vyslanci se nikdy nesešla – byla i s dětmi poslána do města Sarre v italské provincii Valle d'Aosta na samém severozápadním cípu země, kde byla izolována od politického života královské rodiny.", "section_level": 2}, {"title": "Královnou na měsíc.", "content": "Poté, co se Itálie přidala na stranu Spojenců, její zdiskreditovaný tchán Viktor Emanuel III. se vzdal vlády, které se tak ujal jeho syn. Ten pak společně s manželkou cestoval po válkou rozvrácené Itálii, přičemž pár si získával sympatie lidu. Spekulovalo se o tom, že kdyby Viktor Emanuel abdikoval ve prospěch svého syna již v roce 1943, v pozdějším referendu o zachování monarchie nebo zřízení republiky, by monarchie zřejmě byla zvítězila. Viktor Emanuel však abdikoval až několik týdnů před referendem, což možná jeho syna stálo trůn. Po tchánově abdikaci 9. května 1946 se Marie Josefa stala italskou královnou a její manžel králem. 2. června 1946 proběhlo referendum, jehož výsledek byl poměrně těsný: 54:46. Po výsledcích referenda, král Umberto splnil svůj dřívější slib a odstoupil. Dne 13. června 1946 Marie Josefa s manželem opustila zemi.", "section_level": 2}, {"title": "V exilu.", "content": "Rodina žila nějakou dobu v Portugalsku, Umberto a Marie Josefa se však rozhodli žít odděleně. Matka se čtyřmi dětmi odcestovala do Švýcarska, kde strávila většinu zbytku svého života, zatímco Umberto zůstal v Portugalsku. K rozvodu však nikdy nedošlo, částečně z politických, ale též z náboženských důvodů – Oba manželé byli silně nábožensky založení. Umberto žil v naději (i když časem postupně stále menší), že se vrátí na italský trůn a rozvod by katolickému králi uškodil. Marie Josefa strávila nějaký čas v Mexiku se svou dcerou Marií Beatrice a vnoučaty. Do Itálie se vrátila až poté, co její manžel v roce 1983 zemřel. Královna Marie Josefa zemřela v roce 2001 ve Švýcarsku na rakovinu plic ve věku 94 let.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marie Josefa Belgická (Marie José Charlotte Sophie Amélie Henriette Gabrielle; 4. srpna 1906 – 27. ledna 2001) byla poslední královnou Itálie. Královnou byla jen něco málo přes měsíc, pročež se jí přezdívalo \"májová královna\". Narodila se jako nejmladší dítě a jediná dcera Alberta Belgického a Alžběty Gabriely Bavorské.", "tgt_summary": "Marie-José of Belgium (Marie-José Charlotte Sophie Amélie Henriette Gabrielle; 4 August 1906 – 27 January 2001) was the last Queen of Italy. Her 35-day tenure as queen consort earned her the nickname \"the May Queen\".", "id": 844312}
{"src_title": "Augustiniánský kostel (Vídeň)", "tgt_title": "Augustinian Church, Vienna", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1327 habsburský vévoda Fridrich I. Sličný daroval augustiniánům poustevníkům (obutým augustiniánům) klášter s kostelem. Kostel byl jako trojlodní halový postaven bavorským stavitelem Dietrichem Ladtnerem z Pirny v letech 1330-1339, ale vysvěcen byl teprve 1. listopadu 1349. Chór byl připojen kolem roku 1400, věž až v roce 1652. Zatímco kaple sv. Jiří byla vysvěcena už v roce 1351, malá Loretánská kaple teprve roku 1724. Nejdříve stála tato impozantní gotická stavba samostatně, ale když byl rozšířen Hofburg a postaven trakt Albertina (Albertinatrakt, případně Augustinertrakt), kostel byl začleněn do komplexu budov. V roce 1634 byl augustiniánský kostel povýšen na císařský dvorský farní kostel (až do roku 1918), ve kterém se konaly svatební obřady členů habsburské a habsursko-lotrinské dynastie. V roce 1683 se zde polský král Jan III. Sobieski zúčastnil děkovné mše Te Deum po vítězství nad Turky, událost připomíná pamětní deska. Od vzniku vídeňské arcidiecéze v roce 1722 bylo zvykem, že každý nový arcibiskup procházel v procesí z augustiniánského kostela do katedrály sv. Štěpána. V letech 1784-1785 byl kostel za Josefa II. vrchním dvorním architektem Johannem Ferdinandem Hetzendorfem z Hohenbergu (1733-1816) regotizován. Odstraněno bylo také 18 barokních bočních oltářů, které byly postaveny v letech 1630-1780.", "section_level": 1}, {"title": "Slavné svatby.", "content": "Mezi nejslavnější patřily svatby:", "section_level": 2}, {"title": "Kostel.", "content": "Kostel zvenku působí poměrně nenápadně, protože je zasazen do okolní zástavby, ale má působivý interiér. Venkovní rozměry:", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "Přes hlavní vchod na Josefském náměstí se vejde k trojlodí, které je 43 metrů dlouhé a 20 metrů vysoké. K lodi je přímo napojen chór, který je 40 metrů dlouhý, 10 metrů široký a 24 metrů vysoký.", "section_level": 2}, {"title": "Hrobka srdcí.", "content": "Vpravo od hlavního oltáře se nachází Loretánská kaple, za jejímiž železnými dveřmi byl zbudován půlkruhový prostor známý jako Hrobka srdcí (Herzgruft). V něm jsou v kovových (většinou stříbrných) urnách uložena srdce 54 Habsburků. Tradici ukládání srdcí mimo rakev započal korunovaný římský, uherský a český král Ferdinand IV. Habsburský (1633-1654), na jeho přání bylo po jeho smrti v roce 1654 srdce uloženo ve zdejším kostele. Byla sem ovšem přenesena i některá srdce Habsburků z předchozích generací. Nejstarší patří císaři Matyáši Habsburskému (1557-1618) a jeho o 28 let mladší manželce Anně Tyrolské (1585-1619), zakladatelce Kapucínské hrobky. Poslední srdce patřící arcivévodovi Františku Karlovi zde bylo uloženo 8. března 1878. Celkem 39 osob má ostatky pochované ve 3 různých kostelech, srdce byla uložena zde u augustiniánů, těla v Císařské hrobce u kapucínů a jejich vnitřnosti ve Vévodské hrobce, tedy v kryptě katedrály sv. Štěpána.", "section_level": 2}, {"title": "Krypta.", "content": "Pod lodí kostela je krypta, která sloužila jako pohřebiště augustiniánů a dvorské šlechty (např. Schwarzenbergů pod kaplí sv. Mikuláše Tolentinského), pro veřejnost však v současnosti není zpřístupněna. Protože byla Císařská (Kapucínská) krypta na počátku 19. století příliš malá a hrozilo, že klášterní komunita kapucínů vymře, uvažovalo se o přemístění pohřebiště Habsburků sem, ale nakonec k tomu nedošlo.", "section_level": 2}, {"title": "Augustiniánský klášter.", "content": "Klášter sv. Augustina založený v roce 1327 původně patřil k bavorské provincii augustiniánů poustevníků (Bavorsko, Čechy, Morava, Rakousko, Slezsko a Polsko), která vznikla v roce 1299. Byla tehdy velmi vlivná, během středověku z ní pocházelo na 50 světících biskupů. Za reformace byly četné pobočky opuštěné, Vídeň však zůstala i nadála obsazená. Během protireformace došlo k obnovení činnosti řádu. V té době vznikla i přísnější větev bosých augustiniánů, ke kterým patřil i lidový kazatel Abrahám od svaté Kláry (1644-1709). Jako důsledek obnovení asi 20 klášterů vznikly v habsburské říši od 17. století tři provincie. V roce 1630 povolal císař Ferdinand II. bosé augustiniány i do tohoto kláštera. Augustiniánský klášter na Zemské silnici (\"Landstraße\") (Vídeň 3. okres, založen v roce 1695, 1812 zrušen, 1912 stržen) byl jako generální konvent přímo podřízen řádovému generálu v Římě a provincialát vídeňské provincie, stejně jako studijní dům profesorů, kteří po 150 let obsazovali katedru morální teologie na Univerzitě ve Vídni. Klášter u Hofburgu byl dvorním klášterem, od roku 1634 sloužil jako císařská dvorní fara, staral se o duchovní péči členů císařského dvora a prováděl důležité náboženské obřady císařského dvora. Kaple svatého Jiří včleněná do kláštera byla zasedací místností řádu svatého Jiří (krátkodobě obnoven). Krypta byla vedle habsburské Císařské (Kapucínské) hrobky nejdůležitějším pohřebištěm dvorské šlechty. V době vrcholného rozkvětu (1750-1780) zde žilo až 90 augustiniánů. Za josefínských reforem byly téměř všechny kláštery augustiniánů zrušeny, ten u Hofburgu až v roce 1836. Dvorní faru dále do roku 1918 vedli diecézní kněží z Frintanea, kteří se zde usadili. Jen několik klášterů v Čechách a na Moravě přetrvalo, nakonec ale také byly zrušeny v době komunismu. Odtamtud po 2. světové válce odsunutí sudetští augustiniáni založili nové řádové společenství, Vídeňský vikariát německé augustiniánské provincie, dnes jako rakousko-jihoněmecký obvod pod přímou jurisdikcí generálního představeného. V roce 1951 se opětovně usadili v klášteře u Hofburgu. Augustiniánský vídeňský vikariát Panny Marie Těšitelky nyní zahrnuje kostel sv. Augustina ve Vídni a v roce 1962 zřízený klášter Panny Marie Těšitelky ve Zwieselu v Bavorském lese. K vikariátu patří (stav 2013) 10 spolubratrů, z nichž 4 žijí ve Vídni. Představeným je v současné době P. Dominic Sadrawetz OSA. Mají na starosti farnosti sv. Augustina a Aspersdorf. V přízemí klášterního traktu je fara a konvent, v 1. patře je klauzura.", "section_level": 1}, {"title": "Farnost sv. Augustina.", "content": "K farnosti patří také maltézský kostel, sv. Uršula, sv. Anna, kapucínský kostel a hradní kaple Hofburgu a kaple sv. Alžběty v Center St. Elisabeth.", "section_level": 1}], "src_summary": "Augustiniánský kostel (německy \"Augustinerkirche\") je gotický římskokatolický farní kostel na Augustiniánské ulici (Augustinerstraße) 3 v 1. vídeňské čtvrti Vnitřní Město (Innere Stadt). Vchod je z Josefského náměstí (Josephsplatz). Bývalý císařský dvorní farní kostel je nyní součástí traktu Albertina vídeňského Hofburgu.", "tgt_summary": "The Augustinian Church () in Vienna is a parish church located on Josefsplatz, next to the Hofburg, the winter palace of the Habsburg dynasty in Vienna. Originally built in the 14th century as the parish church of the imperial court of the Habsburgs, the harmonious Gothic interior was added in the 18th century. The official name of church and parish is St. Augustin, but it is locally called \"Augustinerkirche\".", "id": 699107}
{"src_title": "Fidus", "tgt_title": "Fidus", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Hugo Höppener se narodil v rodině cukráře Julia Höppenera a jeho manželka Camilly (roz. Stender) v Lübecku a již od mládí projevoval výtvarný talent. V 17 letech ho rodiče poslali studovat do přípravky na mnichovskou Akademii, on ale školu opustil po třech měsících a stal se žákem malíře a \"apoštola přírodního stylu života\" Karla Wilhelma Diefenbacha v Höllriegelskreuth. Zde přijal zásady vegetariánství, nudismu, uctívání světla a životního stylu šetrného k přírodě a také pacifismus a anarcho-socialistické představy o pozemkové reformě. Německé reformní hnutí \"Lebensreform\" odmítalo i judeo-křesťanské náboženství a propagovalo návrat k přírodní spiritualitě. Fidus se stal členem řady spolků (Deutsche Gartenstadtgesellschaft, Deutscher Bund für Bodenreform, Bund für allseitige Lebensreform des gesamten Deutschtums, Verein für Körperkultur, Deutschen Verein für vernünftige Leibeszucht). V roce 1889 pokračoval ve studiu na Akademii v Mnichově a bydlel v domě teosofa a okultního spisovatele Wilhelma Hübbe-Schleidena, kterého považoval za svého druhého duchovního mistra. Roku 1892 jej následoval do Berlína a začal pracovat jako ilustrátor jeho časopisu \"Sphinx\". Fidusovy ilustrace byly publikovány také v časopisech \"Jugend\", \"Die Schönheit\", \"Pan\", \"Simplicissimus\" a v prvním homosexuálním časopisu \"Der Eigene\" (1896–1932, vyd. A. Brand v Berlíně). Zajímala ho teosofická mystika a německá mytologie a od prvních téměř abstraktních snových obrazů přešel k zobrazování nejrůznějších nahých lidských figur v přírodním rámci. V jeho obrazech se objevují ezoterické symboly, cyklický kruh života symbolizovaný návratem muže do dělohy, fúze pohlaví, uctívání slunce, náčrtky gigantických chrámů přírodního náboženství a kombinuje zde mysticismus, erotiku a symbolismus. Kolem roku 1900 byl jedním z nejznámějších německých malířů. Ovlivňovala ho díla spisovatelů jako Arthur Moeller van den Bruck, nebo bratři Heinrich a Julius Hartovi, utopické antimaterialistické hnutí Zahradní město a mládežnické hnutí \"Wandervogel\", které se podobalo skautingu s nacionalistickým zaměřením na Teutonské kořeny Německa. Jeho nejslavnější obraz \"Lichtgebet\" z roku 1908, který existuje ve více verzích, ukazuje mladého, štíhlého, téměř hermafroditního muže na vrcholu hory, uctívajícího slunce. Tento obraz se stal ikonou hnutí mládeže. V roce 1912 založil \"Spolek Svatého Jiří\", který byl zaměřen proti materialismu. Mezi jeho příznivce patřil i mladý Hermann Hesse. Po roce 1918 zájem o Fidusovy ilustrace opadl. Roku 1932 se malíř stal podpůrcem a členem NSDAP, ale už roku 1935 nesouhlasil s přijetím rasových zákonů. Jeho díla byla oficiálně odmítnuta časopisem \"Das Schwarze Korps\" jako kýč, stejně jako jím navržené \"Novogermánské písmo\" a Hitler byl znechucený připravovanou výstavou roku 1936 v Norimberku a následně zakázal distribuci svých portrétů od Fiduse na pohlednicích. Přesto byl roku 1943 v 75 letech jmenován čestným profesorem. Po válce, aby získal potravinové lístky, namaloval portréty Lenina a Stalina a člena Sjednocené socialistické strany Německa Rudolfa Breitschieda. V roce 1946, se připojil k volné náboženské komunitě v Berlíně, a volil CDU. Když roku 1948 Fidus zemřel v Woltersdorfu, byl již jako malíř téměř zapomenut. V 60. letech ho objevilo hnutí hippies v okolí San Francisca a jeho obrazy výtvarně ovlivnily podobu plakátů na koncerty psychedelické hudby. Byl celkem třikrát ženatý, roku 1895 s Amalií Empire, 1900 s Elsou Knorr a několik let po její smrti roku 1922 s Elsbeth Lehmann-Hohenberg.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fidus, vlastním jménem Hugo Reinhold Karl Johann Höppener (8. října 1868, Lübeck – 23. února 1948, Woltersdorf) byl německý symbolistický malíř, ilustrátor a společenský reformátor.", "tgt_summary": "Fidus was the pseudonym used by German illustrator, painter and publisher Hugo Reinhold Karl Johann Höppener (October 8, 1868 – February 23, 1948). He was a symbolist artist, whose work directly influenced the psychedelic style of graphic design of the late 1960s.", "id": 1459133}
{"src_title": "Maurice Thorez", "tgt_title": "Maurice Thorez", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Maurice Thorez se narodil v Noyelles-Godault, ve dvanácti letech se stal horníkem. V roce 1919 vstoupil do socialistické strany, brzy poté však vstoupil do komunistické strany a byl několikrát uvězněn pro politické aktivity. V roce 1923 se Thorez stal stranickým sekretářem. Byl podporován sovětským vůdcem Josifem Stalinem, díky čemuž se z Thoreze stal neochvějný stalinista. V roce 1932 se seznámil s Jeannette Vermeersch, s níž měl tři syny. Thorez byl v letech 1932 a 1936 zvolen poslancem. V roce 1934 se podílel na vytvoření Lidové fronty, spojenectví mezi komunisty, socialisty a radikály. Tato fronta zvítězila ve volbách roku 1936. S podporou Thoreze se Léon Blum stal předsedou vlády lidové fronty a prosazoval sociální zákonodárství. Roku 1939 byla komunistická strana zakázána a mnoho členů strany bylo internováno. Thorez ještě před zákazem ze strany vystoupil. Brzy poté vstoupil do armády, ale dezertoval a uprchl do Sovětského svazu. Za dezerci byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Když v roce 1944 osvobodil Charles de Gaulle s Forces Françaises Libres Francii, dostal Thorez milost. Po ukončení druhé světové války a znovuobnovení komunistické strany se stal jejím předsedou. Thorez byl znovu zvolen do poslanecké sněmovny a roku 1946 se stal místopředsedou francouzské vlády.. V roce 1950 dostal Thorez mrtvici, z níž se léčil až do roku 1953 v Sovětském svazu. Během jeho nepřítomnosti byla strana řízena jeho spojencem Jacquesem Duclosem, který rozdrtil Thorezova oponenta André Martyho. Roku 1964 Maurice Thorez zemřel při převozu v lodi na Černém moři. Je pohřben na hřbitově Père Lachaise. V roce 1964 bylo na jeho počest město Čistjakovo přejmenováno na \"Torez\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice Thorez (28. dubna 1900, Noyelles-Godault, Francie – 11. července 1964 na Černém moři) byl francouzský politik a dlouhodobý vůdce francouzské komunistické strany (PCF) od roku 1930 až do své smrti. V letech 1946 - 1947 byl místopředsedou vlády.", "tgt_summary": "Maurice Thorez (; 28 April 1900 – 11 July 1964) was a French politician and longtime leader of the French Communist Party (PCF) from 1930 until his death. He also served as Deputy Prime Minister of France from 1946 to 1947.", "id": 748883}
{"src_title": "Adolphe Quetelet", "tgt_title": "Adolphe Quetelet", "src_document": [{"title": "Život a vzdělání.", "content": "Lambert Adolphe Jacques Quetelet se narodil v Gentu, v Belgii, v únoru roku 1796. Studoval na lyceu v Gentu, kde v roce 1815 začal učit matematiku ve věku 19 let. Roku 1819 přešel do veřejné knihovny v Bruselu a ve stejném roce dokončil svoji disertační práci (De quibusdam locis geometricis, necnon de curva focal – O nových vlastnostech ohniskové vzdálenosti a jiných křivkách). V roce 1820 se stal členem belgické Královské akademie. Přednášel v muzeu vědy a písemnictví na Belgické vojenské škole. Jeho výzkum zahrnoval mnoho různých vědeckých disciplín: meteorologii, astronomii, matematiku, statistiku, demografii, sociologii, kriminologie a historii vědy. Markantě přispěl k vývoji vědy, napsal ale také několik monografií zaměřených na širokou veřejnost. Založil Belgickou Observatoř, založil nebo spoluzaložil několik národních i mezinárodních statistických společností a vědeckých časopisů a předsedal několika prvním Mezinárodním Statistickým Kongresům. Quetelet byl liberál a antiklerik, ale nebyl ateista nebo materialista, ani socialista. V roce 1855 byl Quetelet zasažen mrtvicí, což zredukovalo, nikoli však ukončilo, jeho vědeckou práci. Zemřel v Bruselu 17. února 1874. Quetelet obdržel doktorát z matematiky v roce 1819 na universitě v Gentu. Krátce nato se tento mladý muž vydal přesvědčit vládu a soukromé sponzory, aby postavili astronomickou observatoř v Bruselu, a roku 1828 uspěl.", "section_level": 1}, {"title": "Sociologie.", "content": "Nově založené vědy pravděpodobnost a statistika byly tehdy převážně užívány v astronomii, jako nástroj pro určování odchylek a chyb pro metodu nejmenších čtverců. Quetelet byl mezi prvními, kteří navrhli jejich použití na sociální vědy. Jeho záměrem bylo něco, co nazýval \"sociální fyzika\". Chtěl porozumět, jak fungují statistická pravidla na takových jevech, jako je kriminalita, počet uzavřených sňatků nebo počet sebevražd. Záměrem bylo dokázat závislost těchto proměnných na ostatních sociálních faktorech. Tyto názory byly poněkud kontroverzní mezi ostatními vědci jeho doby. V období let 1830 až 1850 zavedl Quetelet pojem index tělesné hmotnosti používaný dodnes pro stanovení míry obezity a známý pod zkratkou BMI.", "section_level": 1}, {"title": "Kriminologie.", "content": "Quetelet měl velký význam pro kriminologii. Společně s Andre-Michel Guerrym pomohl zavést statistické techniky do kriminalistiky. Pomocí statistické analýzy porozuměl Quetelet vztahu mezi zločinem a ostatními sociologickými faktory. Jeho výzkumy vykazovaly silnou závislost mezi věkem a zločinem stejně jako mezi pohlavím a zločinem. Ostatní faktory, které objevil, byly prostředí, chudoba, vzdělání a alkohol.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lambert Adolphe Jacques Quételet (22. února 1796 – 17. února 1874) byl belgický astronom, matematik, statistik a sociolog. Založil a řídil Bruselskou Observatoř a měl vliv na zavedení statistických metod do společenských věd. Je po něm pojmenován kráter Quetelet na odvrácené straně Měsíce.", "tgt_summary": "Lambert Adolphe Jacques Quetelet FRSFor FRSE (; 22 February 1796 – 17 February 1874) was a Belgian astronomer, mathematician, statistician and sociologist who founded and directed the Brussels Observatory and was influential in introducing statistical methods to the social sciences. His name is sometimes spelled with an accent as \"Quételet\". ", "id": 394229}
{"src_title": "Domenico Zipoli", "tgt_title": "Domenico Zipoli", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v toskánském městě Prato, kde získal základy hudební přípravy. V roce 1707 pod patronací Cosima III. de Medici, velkovévody Toskánska, studoval ve Florencii pravděpodobně u Giovanni Maria Casiniho. V roce 1708 krátce studoval v Neapoli u Alessandra Scarlattiho, pak se přestěhoval do Boloně a později, od roku 1709, byl žákem Bernarda Pasquiniho v Římě, kde dokončil svou hudební přípravu. Po Pasquiniho smrti zůstal v Římě, kde v roce 1710 získal místo varhaníka v bazilice Panny Marie v Trastevere. Kolem roku 1715 se stal varhaníkem kostela Chiesa del Santissima Nome di Gesù all'Argentina v Římě, mateřském chrámu jezuitského řádu. Z neznámých důvodů v roce 1716 odešel do Sevilly v Španělsku, kde 1. července vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova se žádostí odejít do jezuitských misí v Paraguayi v Jižní Americe (tehdy španělská kolonie). Jako novic odešel ze Španělska se skupinou 53 misionářů, kteří do Buenos Aires dorazili 13. července 1717. Do své smrti působil ve městě Córdoba (v současné Argentině), kde dokončil svá studia teologie a filozofie jako přípravu na kněžské svěcení. Vzhledem k tomu, že biskupské sídlo Córdoba bylo neobsazené, obřad se nikdy neuskutečnil. Přesto několik let působil jako hudební ředitel pro místní jezuitské mise. Zemřel 2. ledna 1726 v jezuitském domě v Córdobě na infekční chorobu neznámého původu. Místo jeho pohřbení je neznámé, některé zdroje uvádějí, že jeho popel je uložen v kostele v Santa Catalina v horách provincie Córdoba.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Zabýval se převážně tvorbou církevní hudby a skladeb pro varhany a cembalo. Z jeho počáteční italské tvorby jsou známa dvě oratoria: \"San Antonio di Padova\" (1712) a \"Santa Catherine, panna a mučednice\" (1714). Začátkem roku 1716 v Římě složil nejznámější dílo \"Sonate d'Intavolatura\" pro varhany a cembalo. Toto dílo mu získalo v Římě svého času všeobecné uznání. Skládá se ze dvou částí: 1. Pezzi per Organo (16dílná část pro varhany sestávající z tokát, sérií čtyř versetov, canzon a jiných skladeb v různých stupnicích; pozoruhodná je zejména Toccata all'Elevazione F-dur někdy zpracována v orchestrální podobě jako \"Adagio pro hoboj, violoncello, varhany a smyčcové nástroje\") a 2. Pezzi per Cimbalo (šestidílná část pro cembalo obsahující čtyři suity a dvě partity). V Římě vytvořil i kantátu pro soprán a basso continuo \"Daliso, da quel di che partisti\" a mnohé jiné díla. Z jeho jihoamerické tvorby objevené v Chiquitos v Bolívii se podařilo zachovat dvě mše, dvě zhudebnění žalmů, tři hymny, \"Te Deum laudamus\" a jiná díla. V roce 1959 americký muzikolog Robert Stevenson objevil v Sucre, Bolívii Zipoliho \"Mši F-dur\" (kopie z Potosí v Bolívii r. 1784), jejíž skladba je založena na jiných dvou mších skladatele. Zipoli je považován za nejnadějnějšího mladého jezuitského hudebníka a misionáře, který přispěl k rozvoji přirozeného hudebního nadání obyvatel koloniální Jižní Ameriky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Domenico Zipoli (17. října 1688, Prato − 2. ledna 1726, Córdoba, Argentina) byl italský barokní hudební skladatel, jezuitský misionář, varhaník a cembalista.", "tgt_summary": "Domenico Zipoli (17 October 16882 January 1726) was an Italian Baroque composer who worked and died in Córdoba, in the Viceroyalty of Peru, Spanish Empire, (presently in Argentina). He became a Jesuit in order to work in the Reductions of Paraguay where he taught music among the Guaraní people. He is remembered as the most accomplished musician among Jesuit missionaries.", "id": 1304719}
{"src_title": "Fitzroy Somerset, 1. baron Raglan", "tgt_title": "FitzRoy Somerset, 1st Baron Raglan", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z významné šlechtické rodiny Somersetů, byl devátým a nejmladším synem 5. vévody z Beaufortu, po matce Elizabeth byl vnukem admirála Edwarda Boscawena. Narodil se na hlavním rodinném sídle \"Badminton House\" (Gloucestershire), mezi ním a nejstarším bratrem, 6. vévodou z Beaufortu, byl věkový rozdíl 22 let, další bratři zasedali v Dolní sněmovně a dva znich dosáhli v armádě hodnosti generála (lord Charles Somerset a lord Robert Somerset). Studoval ve Westminster School a od mládí sloužil v armádě, již v šestnácti letech byl poručíkem. V roce 1807 doprovázel Arthura Pageta na diplomatické misi do Istanbulu, po návratu do Evropy bojoval na Pyrenejském poloostrově, byl pobočníkem maršála Wellingtona a v letech 1811–1814 jeho vojenským tajemníkem. Ve Španělsku se zúčastnil řady bitev, vynikl při útoku na Badajoz a byl zraněn. V letech 1814–1818 byl vyslaneckým tajemníkem v Paříži, kde souběžně působil u britské okupační armády. V závěru napoleonských válek dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1815–1822 byl pobočníkem Jiřího IV. Po napoleonských válkách žil převážně civilním životem, ale nadále působil ve vojenské administraci a postupoval v hodnostech. V letech 1818–1820 a 1826–1829 byl poslancem Dolní sněmovny, kde patřil k toryům, v letech 1818–1827 tajemníkem v úřadu generálního polního zbrojmistra a v roce 1825 dosáhl hodnosti generálmajora. Řadu let pak zastával funkci vojenského tajemníka na ministerstvu války (1827–1852), mezitím se stal generálporučíkem (1838). V roce 1852 získal titul barona Raglana a stal se členem Sněmovny lordů. Téhož roku byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1852–1855 byl členem vlády jako generální polní zbrojmistr.", "section_level": 1}, {"title": "Krymská válka.", "content": "V roce 1854 byl povýšen do hodnosti generála a byl jmenován vrchním velitelem britské armády v krymské válce. V dubnu 1854 jako britský vrchní velitel představen v Paříži císaři Napoleonovi III. a poté se v čele dvacetitisícového sboru přesunul do Istanbulu. Jeho jmenování bylo vnímáno jako personální pochybení, protože v napoleonských válkách jako nižší důstojník velel jen menším jednotkám a od bitvy u Waterloo se žádné další války nezúčastnil. Raglan sám si uvědomoval, že přijal úkol, který byl nad jeho síly, jeho působení na Krymu navíc provázely kompetenční spory s francouzskými veliteli. Jako vrchní velitel svedl v roce 1854 vítězné bitvy na Almě a u Inkermanu. V listopadu 1854 byl povýšen na polního maršála. Souběžně probíhalo dlouhé a vyčerpávající obléhání Sevastopolu, první útok na pevnost 18. června 1855 skončil porážkou spojenců a úspěchem Rusů. Maršál Raglan krátce nato onemocněl úplavicí a zemřel 28. června 1855. Jeho tělo bylo převezeno do Anglie a pohřbeno v rodném Badmintonu. Za účast v napoleonských válkách obdržel v roce 1815 Řád lázně, získal také několik zahraničních vyznamenání (rakouský Řád Marie Terezie, ruský Řád sv. Jiří a bavorský Vojenský řád Maxe Josefa). V roce 1847 dostal velkokříž Řádu lázně a za krymské války získal turecký Řád Medjidie.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1814 se oženil s Emily Harriet Wellesley-Pole (1792–1881), dcerou 3. hraběte z Morningtonu a neteří maršála Wellingtona. Měli spolu pět dětí, nejstarší syn Arthur Somerset (1816–1845) sloužil v armádě a padl v hodnosti majora v Indii, nejmladší syn Frederick Somerset (1821–1824) zemřel v dětství. Dědicem baronského titulu byl prostřední syn Richard Somerset, 2. baron Raglan (1817–1884), který v mládí působil jako úředník v Indii a později zastával funkce u dvora. Z následujících generací potomstva vynikl učenec Fitzroy Somereset, 4. baron Raglan (1885–1964) Prostřednictvím své manželky byl Raglan švagrem diplomata a kanadského generálního guvernéra Sira Charlese Bagota (1781–1843) a diplomata a generála 11. hraběte z Westmorlandu.", "section_level": 1}], "src_summary": "(Lord) Fitzroy James Henry Somerset, 1. baron Raglan (\"Fitzroy James Henry Somerset, 1st Baron Raglan of Raglan\") (30. září 1788, Badminton House, Anglie – 28. června 1855, Sevastopol, Rusko) byl britský polní maršál. Od mládí sloužil v armádě a vynikl v napoleonských válkách, v bitvě u Waterloo přišel o ruku. Uplatnil se také v diplomacii a dlouhodobě působil ve vojenské administraci, patřil k blízkým spolupracovníkům maršála Wellingtona, s nímž byl spřízněn (měl za manželku jeho neteř). Postupoval v armádní hierarchii a v roce 1854 dosáhl hodnosti polního maršála. V letech 1854–1855 byl britským vrchním velitelem v krymské válce. Jako syn vévody užíval od narození titul lorda, v roce 1852 byl jako baron Raglan povolán do Sněmovny lordů. Zemřel na Krymu na úplavici.", "tgt_summary": "Field Marshal FitzRoy James Henry Somerset, 1st Baron Raglan, (30 September 1788 – 28 June 1855), known before 1852 as Lord FitzRoy Somerset, was a British Army officer. When a junior officer, he served in the Peninsular War and the Hundred Days, latterly as military secretary to the Duke of Wellington. He also took part in politics as Tory Member of Parliament for Truro, before becoming Master-General of the Ordnance. He became commander of the British troops sent to the Crimea in 1854: his primary objective was to defend Constantinople, and he was also ordered to besiege the Russian Port of Sevastopol. After an early success at the Battle of Alma, a failure to deliver orders with sufficient clarity caused the fateful Charge of the Light Brigade at the Battle of Balaclava. Despite further success at the Battle of Inkerman, a poorly coordinated allied assault on Sevastopol in June 1855 was a complete failure. Raglan died later that month, after suffering from dysentery and depression.", "id": 895658}
{"src_title": "Alexandr Morozevič", "tgt_title": "Alexander Morozevich", "src_document": [{"title": "Kariéra a výsledky.", "content": "Svého prvního vítězství v mezinárodním turnaji dosáhl v roce 1994 a to v turnaji Lloyds Bank v Londýně okázalým výsledkem 9,5 bodů z 10 partií. Ve stejném roce dále vyhrál turnaj v Pamploně, kde dosáhl stejného úspěchu ještě v roce 1998. V roce 1997 se Morozevič účastnil Mistrovství světa FIDE pořádaného KO systémem. V prvním kole vyřadil exmistra světa Smyslova, v druhém kole však podlehl Ollovi. V roce 1999 se účastnil svého prvního superturnaje v Sarajevu a umístil se velmi dobře čtvrtý s bodovým ziskem 5,5 z 9. Na začátku roku 2000 se zúčastnil superturnaje Corus ve Wijk aan Zee a umístil se pátý, turnaj vyhrál Kasparov před Kramnikem, Anandem a Lekem. Ve stejném roce se účastnil mistrovství světa FIDE pořádaného KO systémem v New Delhi. Byl nasazen přímo do druhého kola, kde porazil Milose poměřem 2:0, ve třetím kole vyřadil Vladimirova 1,5:0,5, ve čtvrtém kole byl však poražen Tkačievem. V roce 2001 v mistrovství světa hraném v jeho rodné Moskvě vyřadil postupně Zeliavoka, Sasikiriana a Gureviče, sám byl pak vyřazen pozdějším vítězem a mistrem světa Ponomariovem. V září 2005 hrál Morozevič na Mistrovství světa FIDE v San Luis a umístil se čtvrtý za Topalovem, Anandem a Švidlerem V prosinci 2006 vyhrál silně obsazený turnaj v Cuidad de Pamplona výsledkem 6 ze 7 a ratingovou performance 2951. O rok později dělil druhé místo společně s Magnusem Carlsenem v superturnaji v Linares za vítězným Anandem. Jeho výsledek v Saint Luis ho nominoval do přímého postupu o boj o titul mistra světa v roce 2007 v Mexiko City. V turnaji ale dosáhl špatného výsledku a skončil šestý z osmi.Byl však jediným hráčem, kterému se podařilo porazit mistra světa v té době Kramnika (jediná Kramnikova porážka v roce 2007). V lednu 2007 vyhrál Mistrovství Ruska, během turnaje vyhrál šest po sobě následujících partií, což je řídký jev v turnajích této úrovně. V červnu 2008 vyhrál turnaj v Bosně, když předběhl zbytek pole o 1,5 bodu. V srpnu téhož roku dělil 2.-5. místo na Talově memoriálu, přestože v úvodu turnaje vedl.", "section_level": 1}, {"title": "Týmové soutěže.", "content": "Morozevič dosáhl rovněž úspěchů na poli týmových soutěží. Na šachových olympiádách vyhrál s týmem Ruska zlaté medaile třikrát (1998, 2000, 2002), jednu stříbrnou (2004) a jednu bronzovou (1994). Rovněž vyhrál zlatou medaili v Mistrovství světa družstev roku 2005, ve kterém porazil zástupce čínského týmu v situaci, kdy musel zvítězit. Dále vyhrál dvě zlaté medaile v Mistrovství Evropy družstev v letech 2003 a 2007.", "section_level": 1}, {"title": "Herní styl.", "content": "Morozevič je znám svým užíváním neobvyklých zahájení, například proti dámskému gambitu často hraje málo známou Čigorinovu obranu (1. d4 d5 2. c4 Nc6) nebo Albinův protigambit – na nejvyšší úrovni velmi vzácné zahájení. Je známý svým preferováním kombinačních pozic před jasnými pozicemi. Díky tomuto riskantnímu hernímu stylu, který vede k relativně menšímu počtu remíz než u jiných hráčů je populární u šachových fanoušků.", "section_level": 1}, {"title": "Hra naslepo.", "content": "Morozevič je považovaný za nejlepšího hráče světa ve hře naslepo. Tuto pověst potvrdil každý rok při účasti na turnaji Amber, kde se každoročně účastní turnaje světová špička. Výsledky: 2002 první při skóre 9/11, 2003 dělba druhého místa 7/11, 2004 první se skóre 8.5/11, 2005 dělba druhého místa 6/11, 2006 první s famózním výsledkem 9.5/11, 2007 dělba druhého místa 7/11, 2008 dělba prvního místa 6/11.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandr Sergejevič Morozevič (azbukou Алекса́ндр Серге́евич Морозе́вич) v anglickém přepisu Alexander Morozevich *18. července 1977) je ruský šachový velmistr. Jeho dosud nejvýše dosažené FIDE ELO činilo 2788, kdy v červenci roku 2008 (spolu s Kramnikem, který měl stejné ELO) obsadil 2. místo v oficiálním žebříčku nejlepších šachistů (dle žebříčku z června 2008) a stal se nejlepším ruským šachistou. Na žebříčku FIDE k říjnu 2015 je na 38. místě.", "tgt_summary": "Alexander Sergeyevich Morozevich (; born July 18, 1977) is a Russian chess player. He was awarded the title of Grandmaster by FIDE in 1994. Morozevich is a two-time World Championship candidate (2005, 2007), two-time Russian champion and has represented Russia in seven Chess Olympiads, winning numerous team and board medals. ", "id": 195924}
{"src_title": "Vjačeslav Fetisov", "tgt_title": "Viacheslav Fetisov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra a úspěchy v SSSR.", "content": "V mládí začal hrát za Timirjazevský rajon. V 10 letech se stal členem klubu CSKA Moskva, ve 12 letech povýšil do kategorie juniorů. Za CSKA Moskva v seniorské části hrál od roku 1977–1989. Během této doby se stal 13x mistr SSSR, 3x vyhrál zlatou hokejku, cenu pro nejlepšího hráče Evropy (1984, 1986, 1990). Třikrát byl vyhlášen nejlepším hráčem SSSR (1982, 1986, 1988), 4x získal trofej Leningradskaja-Pravda, cenu pro nejlepšího obránce SSSR (1984, 1986, 1987, 1988) a 9x byl členem prvního All - star teamu (1979, 1980, 1982–1988). Byl členem legendární \"Big Five\" (tzn. Krutov, Larionov, Makarov, Fetisov, Kasatonov). Proslavili ho i mezinárodní úspěchy. 2x juniorský mistr světa a Evropy. 1x nejlepší obránce MEJ, 2x nejlepší obránce MSJ, 1x člen All star teamu MSJ. Stal se 7x mistr světa, 1x stříbro, 3x bronz. 9x mistr Evropy, 1x stříbro, 1x bronz. 2x olympijský vítěz, 1x stříbro, 1x bronz. 1x vítěz Kanadského poháru, 1x finále, 1x semifinále. V roce 1984 se stal kapitánem SSSR a CSKA Moskva. 5x byl vyhlášen nejlepším obráncem turnaje a 9x členem All - stars teamu mistrovství světa.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra v NHL.", "content": "Když se CSKA Moskva utkala s New Jersey Devils, CSKA vyhrálo 5:0 a Fetisov dal 1 gól. Prohlásil, že je připraven hrát v NHL. Po pádu SSSR ho nakonec uvolnili. Na podzim 1989 odjel hrát za New Jersey. V roce 1995 přestoupil do Detroit Red Wings, kde se v ten samý rok dostal až do finále Stanley cupu. V roce 1997 a 1998 získal Stanley Cup, to už mu bylo 40 let a tak se rozhodl ukončit kariéru. Hrál i 2x NHL All - Stars game (1997, 1998). Od roku 1998–2002 působil jako asistent trenéra v New Jersey Devils. V roce 2000 získal svůj třetí Stanley Cup. V sezóně 2000/01 mohl Stanley Cup získat znova, ale New Jersey ve finále prohráli s Coloradem až po 7. zápase.V roce 2002 byl hlavním trenérem a generálním manažerem ruského týmu na ZOH 2002, kde získal bronz. Když hrál NHL, pokaždé se dostal do play - off. Od roku 2002 – 2008 byl ministr sportu, v roce 2005 vstoupil do Antidopingové agentury, kde je inauguračním předsedou. Byl i prezidentem klubu CSKA Moskva. Od roku 2008 – 2012 byl členem představenstva v KHL. V roce 2009 ve věku 51 let sehrál za CSKA Moskva jeden zápas za zraněného obránce. Na Kanadském poháru 1981 nahrával ve finále na vítězný gól proti Kanadě. Do hokejové síně slávy (Hall of Fame) byl uveden 12. listopadu 2001. Byl zvolen do \"Týmu století.\"", "section_level": 2}, {"title": "Souhrn ocenění.", "content": "Během své úspěšné kariéry vyhrál 2x zimní olympijské hry, 7x mistrovství světa, 2x Stanley Cup, 1x Kanadský pohár a 1x juniorské mistrovství světa. Pouze on, Igor Larionov, Joe Sakic a Scott Niedermayer těchto 5 nejvýznamnějších trofejí ledního hokeje vyhráli. Je členem Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové turnaje (Stanley Cup, Olympijské hry a Mistrovství světa).", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V letech 2002 – 2008 byl ruským ministrem sportu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Má ženu Ladlenu a dceru Nastyu. V roce 1979 při zájezdu do Nizozemí se těžce zranil a musel vynechat MS 1979, obdobný osud ho potkal i při Kanadském poháru 1984. Při jedné z nehod, zemřel jeho bratr Anatoly, Sláva byl řidič. V roce 1997, po zisku Stanley Cupu měl spolu s Vladimírem Konstantinovem nehodu v limuzíně, Kontantinov skončil na vozíčku, ale Sláva byl ještě schopen hrát, obviněn byl řidič limuzíny. Hned rok na to pro něj získal znova Stanley Cup. Je po něm pojmenována planetka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vjačeslav Aleksandrovič Fetisov (* 20. dubna 1958, Moskva) je bývalý reprezentační hokejista narozený v Sovětském svazu. Byl dlouholetý kapitán \"Sborné komandy\" a hrál na pozici obránce. Je považován za vůbec nejlepšího obránce všech dob a byl zvolen hokejovou federací IIHF do \"Týmu století\". V roce 2001 byl také zařazen do Hokejové síně slávy v Torontu. Vynikal skvělým bruslením a na obránce pozoruhodnou produktivitou. Byl členem legendární pětky spolu s Larionovem, Krutovem, Makarovem a Kasatonovem. Spolu s Larionovem se postavili trenéru Tichonovovi a v podstatě i celému systému, který zakazoval hráčům odcházet do NHL. V NHL hrával za celky New Jersey Devils a Detroit Red Wings. ", "tgt_summary": "Viacheslav Alexandrovich \"Slava\" Fetisov (, Russian: Вячеслав Александрович Фетисов, \"Vjačeslav Aleksandrovič Fetisov\"; born 20 April 1958) is a retired Russian professional ice hockey defenceman. He played for HC CSKA Moscow for 13 seasons before joining the National Hockey League (NHL), where he played with the New Jersey Devils and won back-to-back Stanley Cups with the Detroit Red Wings. After retiring from his playing career, he became the assistant coach for the New Jersey Devils. Having a very successful four years, he helped get the team to two Stanley Cup finals and one Stanley Cup victory. ", "id": 2120006}
{"src_title": "Bazilika Aemilia", "tgt_title": "Basilica Aemilia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Bazilika byla postavena na místě, kde se již od 5. století př. n. l. scházeli obchodníci a římští bankéři. V roce 179 př. n. l. vydal censor a konzul Marcus Fulvius Nobilior pokyn k vybudování nové baziliky, která se měla stát centrem římského obchodu. Konzul Fulvius Nobilior pojmenoval nově vzniklou budovu po svém rodu \"Basilica Fulvia\". Po jeho smrti dokončil stavbu Nobiliorův kolega konzul Marcus Aemilius Lepidus, první známý příslušník významné rodiny Lepidus ze starého římského rodu Aemilius. Během dalších generací této rodiny byla bazilika několikrát přestavěna, a proto získala budova nové jméno \"Basilica Fulvia - Aemilia\". V roce 78 př. n. l. vyzdobil konzul Marcus Aemilius Lepidus exteriér dvoupatrové stavby rytinami s portréty jeho předků, což je patrné na mincích z roku 61 př. n. l. V roce 55 př. n. l. aedil Lucius Aemilius Lepidus Paullus nechal provést nákladnou rekonstrukci baziliky za peníze, které mu poslal Julius Caesar z Galie. Přestavba a mnohé dekorativní úpravy trvaly až do roku 34 př. n. l., kdy budovu slavnostně otevřel Paullův syn Paullus Aemilius Lepidus. Zajímavé je, že po této restauraci se v některých dílech římských historiků bazilika objevila pod názvem \"Basilica Paulli\". V roce 14 př. n. l. zachvátil budovu velký požár. Podle tradice byla stavba zrekonstruovaná jménem rodiny Aemilius, avšak zde se tradice neshoduje s historickými prameny, které uvádějí jako skutečného restaurátora císaře Augusta. Při této příležitosti byly opraveny také obchody směrem na Forum a honosný portikus byl úplně přestavěn. Později byl portikus pojmenován podle Augustových vnuků Gaia a Lucia \"porticus Gai et Luci\". K dvoustému výročí založení baziliky byla v roce 22 budova znovu zrekonstruovaná, avšak práce nebyly již tak rozsáhlé jako během předcházejících oprav. Poté označil Plinius starší baziliku jako jednu z nejkrásnějších staveb v Římě. K dalšímu požáru došlo roku 238 n.l. a po tomto požáru byla nutná další rekonstrukce. Ke konečnému zničení došlo roku 410 při velkém vyplenění Říma Alarichem I..", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Dvoupatrová bazilika se skládala z hlavní haly, která byla rozdělena řadou sloupů z afrického mramoru na hlavní loď a dvě boční lodě. Korintské sloupy měly průměr 0,85 a 0,55 metrů, patu a hlavici měly vyrobenou z bílého mramoru a spojeny byly jemně tesaným kladím. Na severní straně baziliky se nacházela ještě druhá řada sloupů, která by mohla boční loď ještě rozdělovat, avšak sloupoví a zeď jsou od sebe vzdáleny pouze 1,2 metrů, a proto se tento prostor za další loď nepovažuje. Hlavní loď byla přibližně 100 metrů dlouhá a přibližně 30 metrů široká. Podlaha byla vyrobená z desek různě barevného mramoru. Velký prostor baziliky byl prosvětlen částečně proskleným střešním nástavcem. Na každém konci baziliky byla umístěna schodiště, která vedla do prostor druhého patra. Zde byla vystavěna arkáda, jejíž struktura přesně kopírovala arkádu s šestnácti oblouky v přízemí. Do dnešní doby se dochovalo mnoho travertinových základů této řady oblouků. Avšak mohutné bloky travertinu lákaly také středověké a renesanční stavitele, kteří základy kopali ze země a kámen následně používali na nové římské domy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bazilika Aemilia (italsky: \"Basilica Emilia\") byla stavba v severní části římského Fora Romana. Nacházela se mezi budovou římského senátu Curia Hostilia a chrámem Antonina a Faustiny. Severní zeď baziliky sousedila s fórem Nervy a naproti jižní zdi, směrem do Fora Romana, byl vystavěn Caesarův chrám.", "tgt_summary": "The Basilica Aemilia () was a civil basilica in the Roman Forum, in Rome, Italy. Today only the plan and some rebuilt elements can be seen. The Basilica was 100 meters (328 ft) long and about 30 meters (98 ft) wide. Along the sides were two orders of 16 arches, and it was accessed through one of three entrances.", "id": 1687131}
{"src_title": "Hartova válka", "tgt_title": "Hart's War", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Během bitvy v Ardenách v roce 1944 padne do německého zajetí mnoho amerických vojáků, mezi nimi nadporučík Thomas Hart. Během krutého výslechu podlehne a prozradí Němcům důležité informace; poté je převezen do zajateckého tábora, kde nejvyšší hodnost ze zajatců má plukovník McNamara. Když mezi bílé zajatce přijdou dva černošští důstojníci, Lamar Archer a Scot Lincoln, stanou se ihned terčem urážek, zejména od seržanta Bedforda. Jednoho dne v lůžku Archera němeční dozorci naleznou stanový kolík, což interpretují jako přípravu útěku, a ihned Archera zastřelí. Někteří však mají podezření, že tam kolík nastražil Bedford. Tentýž den Němci odhalí skrytý rádiový přijímač zajatců. Krátce na to je Bedford nalezen zavražděný a u jeho těla stojí Lincoln. Vše nasvědčuje tomu, že Lincoln pomstil zabití svého jediného přítele v táboře, Archera. Němci jej chtějí hned popravit, ale McNamara trvá na soudním procesu, ve kterém sebe jmenuje jako předsedu tribunálu a Harta jako obhájce, protože je studentem práv. Hart ale během procesu usoudí, že se zde děje něco více a že McNamara neusiluje o to, aby odhalil pravdu. Den před závěrečnou řečí přelíčení Hart objeví tunel, kterým se chce skupina amerických zajatců dostat na svobodu. Ke své hrůze si uvědomí nejen to, že Lincoln má být obětován a soudní proces slouží pouze k odvedení pozornosti Němců, ale také to, že zbabělý a oportunistický Bedford učinil s dozorci obchod — smrt Archera za prozrazení, kde je rádiový přijímač — a že se McNamara obával, že podobně chce vyzradit i existenci tunelu výměnou za možnost útěku (což se pak potvrdilo, když po Bedfordově smrti byly u něho nalezeny německé doklady a peníze). Byl to McNamara, kdo proto Bedforda zabil. McNamara to nepopírá, ale vysvětlí Hartovi, že je nutné vyhodit do povětří blízký muniční sklad, který letectvo považuje za továrnu na obuv: McNamara jej hrubě odbude, že Hart neví nic o povinnosti. Z Hartovy informace, že byl zpovídán jen tři dny, totiž McNamara poznal, že Hart podlehl, zatímco McNamara vydržel měsíční výslech. Hart se snaží nalézt způsob, jak Lincolna zachránit. Jako obhájce pronese závěrečnou řeč, v níž mluví o zbabělosti, oportunismu a oběti, a zakončí ji přiznáním, že on sám je vrahem Bedforda. Němečtí dozorci se ihned chystají Harta popravit. Přitom odhalí tunel a zamýšlejí postřílet všechny, kteří se účastnili procesu, ačkoli je Hart ujišťuje, že ti o tunelu nevěděli. V tom se vně tábora z noční tmy vynoří postava McNamary a za ním dojde k mohutné explozi. Zatímco Američané, kteří utekli z tábora, se po zničení muničního skladu rozprchli v německých uniformách, McNamara, kterého zasáhla Hartova závěrečná řeč a oběť, se vrátil, aby vzal odpovědnost na sebe. Nabízí německému veliteli svůj život s vysvětlením, že ostatní pouze plnili jeho rozkazy. Velitel to přijme a McNamaru zastřelí. Hart i Lincoln jsou pohnutí a slova „čest, odvaha, povinnost a oběť“ pro ně získávají hlubší význam. Za tři měsíce Německo kapituluje a zajatci jsou vysvobozeni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hartova válka je válečný film z roku 2002 natočený podle stejnojmenného románu Johna Katzenbacha z roku 1999. Film se odehrává v Evropě za druhé světové války na západní frontě v době Bitvy v Ardenách a po ní. Ve filmu vystupují fiktivní váleční zajatci v zajateckém táboře. Hrají: Bruce Willis, Colin Farrell a Terrance Howard. Film režíroval Gregory Hoblit a byl do kin byl uveden 15. února 2002.", "tgt_summary": "Hart's War is a 2002 American thriller drama film about a World War II prisoner of war (POW) camp based on the novel by John Katzenbach. It stars Bruce Willis as Col. William McNamara and Colin Farrell as Lt. Thomas Hart. The film co-stars Terrence Howard, Cole Hauser and Marcel Iureş. The film, directed by Gregory Hoblit, was shot at Barrandov Studios in Prague, and released on February 15, 2002. The film earned mixed reviews and did poorly at the box office.", "id": 97242}
{"src_title": "Carlo Emilio Gadda", "tgt_title": "Carlo Emilio Gadda", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Miláně jako syn drobného průmyslníka a profesorky francouzštiny. Otec zemřel roku 1909 a zanechal díky svým špatným investicím rodinu ve finančních potížích. Se svou přísnou matkou měl velmi komplikovaný vztah, což se stalo jedním z témat jeho díla. Protože se jí bál odporovat, šel podle jejího přání po skončení střední školy studovat na Milánskou polytechniku. Roku 1915 však studia opustil a dobrovolně narukoval do armády, kde bojoval jako člen elitních horských jednotek zvaných Alpíni. Roku 1917 se po bitvě u Caporetta dostal do německého zajetí, kde se seznámil s dramatikem Ugem Bettim a prozaikem Bonaventurou Tecchim, kteří ovlivnili jeho další literární vývoj. Své trauma z války a osobní krizi vyvolanou smrtí bratra Enrica, který bojoval jako pilot a byl sestřelen v dubnu 1918, vylíčil ve svém \"Deníku z války a vězení\" (\"Giornale di guerra e di prigionia\"), který si psal v letech 1915 až 1919 a který vyšel knižně až roku 1955. V tomto deníku se již plně projevují psychologické motivace jeho příštích literárních postav, jako je neuróza a chorobná úzkost. Po skončení války dokončil roku 1920 svá studia na polytechnice a v letech 1920–1922 pracoval jako inženýr na Sardinii a v Lombardii a pak do roku 1924 v Argentině. Po návratu odešel pracovat k vatikánským technickým službá, později učil matematiku na gymnáziu v Miláně. Začal také studovat filozofii, ale studia nedokončil. Do roku 1931 opět vykonával své povolání inženýra a pracoval ve Francii, v Německu a v Belgii. Poté se plně věnoval literární dráze. Od roku 1940 žil ve Florencii, kde se spřátelil s celou řadou prozaiků a básníků (například s Eugeniem Montalem), se kterými roku 1945 založil časopis \"Il Mondo\". Roku 1950 se přestěhoval do Říma a do roku 1955 zde pracoval v kulturním oddělení italského státního rozhlasu. V Římě také zemřel a je zde pochován.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Debutoval roku 1927 v časopise \"Solaria\" esejem \"Manzoniovská apologie\" (Apologia manzoniana). Následně publikoval celou řadu črt, povídek, novel i románů, na kterých pracoval i několik let a které se vyznačují velmi složitou skladbou. Díky jeho „baroknímu“ stylu, mísícímu různé jazykové roviny a spisovnou italštinu s jejími dialekty, slangem, s technickými výrazy i se slovy z cizích jazyků, jsou jeho díla čtenářsky velmi náročná. Jazykovou stránkou svých děl Gadda silně ovlivnil představitele italské neoavantgardy. Hlavním motivem jeho tvorby je zobrazení rozkladu buržoazie a kritika společnosti, která potlačuje v člověku jeho smysl pro spravedlnost a stud a jeho úctu k rozumu. To vyvolává zmatky v lidských vztazích, ze kterých vznikají mýty pohlaví, krve a smrti. Kromě rodinných anomálií, vycházejících z nezdravého ovzduší jeho rodiny, je jeho dalším velkým tématem expresívní satira fašistického režimu, kterého byl dlouho příznivcem a se kterým se myšlenkově rozešel až počátkem čtyřicátých let. Dnes je Gadda považován za osobnost rovnou takovým novátorům jako byl James Joyce, Franz Kafka, Marcel Proust nebo Robert Musil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carlo Emilio Gadda (14. listopadu 1893, Milán – 21. dubna 1973, Řím) byl italský inženýr a spisovatel, jeden z nejoriginálnějších italských prozaiků. Jeho dílo, jehož velká část byla napsána v období mezi dvěma světovými válkami, bylo skutečně doceněno až v 60. letech 20. století.", "tgt_summary": "Carlo Emilio Gadda (; November 14, 1893 – May 21, 1973) was an Italian writer and poet. He belongs to the tradition of the language innovators, writers that played with the somewhat stiff standard pre-war Italian language, and added elements of dialects, technical jargon and wordplay.", "id": 2249939}
{"src_title": "Eliel Saarinen", "tgt_title": "Eliel Saarinen", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "V letech 1893–97 studoval současně malířství a architekturu na technické univerzitě v Helsinkách. Na škole se seznámil s Hermanem Geselliusem a Armasem Lindgrenem, s nimiž v roce 1896 založili architektonickou kancelář pod názvem Gesellius, Lindgren, Saarinen. Mezi Saarinenovy nejvýraznější díla z tohoto období patří Finský pavilon pro Světovou výstavu v Paříži roku 1900, Finské Národní muzeum v Helsinkách (1900) a jeho vlastní dům Hvitträsk u Helsinek (1902), v němž měl i kancelář. Saarinenův styl, zpočátku inspirovaný vídeňskou secesí, se brzy stal velmi osobitým a dnes je znám pod názvem národní romantismus. Vyvrcholil v návrhu Hlavního nádraží v Helsinkách, s nímž autor v roce 1904 vyhrál soutěž. Projekt se realizoval v letech 1910–1914 a ovlivnil architekturu mnoha železničních stanic nejen ve Finsku. V roce 1904 se Saarinen oženil se sestrou Hermana Geselliuse, sochařkou Louise Geselliusovou. V roce 1905 se jim narodila dcera Eva-Lisa Pipsan a v roce 1910 syn Eero, později rovněž architekt, který s otcem v počátcích své kariéry úzce spolupracoval. Kromě architektury se Saarinen věnoval i designu nábytku a koberců. Nejznámější jsou jeho židle \"Hannes Chair\" (1908), navržená pro bratra bankéře, podle kterého je i pojmenována, a \"White Chair\" (1910), navržena přímo do zimní zahrady autorova domu. V roce 1922 navrhl design finské marky. V letech 1910–1915 zpracoval urbanistický projekt města Munksnäs-Haga. V letech 1917–1918 pracoval na urbanistickém projektu Helsinek. Věnoval se i urbanistickému rozvoji zahraničních měst, v roce 1912 vyšla jeho brožura věnovaná problémům Budapešti a v roce 1913 vyhrál první místo v mezinárodní soutěži s návrhem na celkové urbanistické řešení Tallinnu. V roce 1922 vyhrál Saarinen druhé místo v mezinárodní soutěži s návrhem \"Tribune Tower\" v Chicagu. Protože vyhrál druhé místo, jeho návrh nebyl realizován v Chicagu, ale v Houstonu v Texasu, kde byl nazván Gulf Building (1929). Díky soutěži architekt opustil Finsko a v roce 1923 se přestěhoval do USA, kde zůstal až do smrti. Jeho prvním americkým domovem bylo město Evaston v Illinois, kde pracoval na projektu rozvoje Chicaga. Od roku 1924 začal působit jako profesor na Michiganské univerzitě. V roce 1925 dostal nabídku navrhnout areál školy \"Cranbrook Educational Center\" v Bloomfield Hills v Michiganu. Centrum vzniklo s myšlenkou vytvořit ekvivalent německého Bauhausu. Komplex zahrnuje mimo jiné i Akademii umění, na níž od roku 1926 Saarinen učil a později se stal jejím prezidentem (v roce 1932). V roce 1949 projektoval kostel \"Christ Church\" v Minneapolis. Eliel Saarinen zemřel v roce 1950 v USA a pohřben je ve finském městě Hvitträsk.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eliel Gottlieb Saarinen (20. srpna 1873, Rantasalmi – 1. července 1950, Bloomfield Hills) byl finský architekt, průkopník moderní finské architektury. Jeho nejslavnější stavbou je Hlavní nádraží v Helsinkách. Je držitelem Zlaté medaile AIA. Jeho syn Eero Saarinen byl rovněž slavným architektem.", "tgt_summary": "Gottlieb Eliel Saarinen (, ; August 20, 1873 – July 1, 1950) was a Finnish-American architect known for his work with art nouveau buildings in the early years of the 20th century. He was also the father of famed architect Eero Saarinen.", "id": 126832}
{"src_title": "Karl Abraham", "tgt_title": "Karl Abraham", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Abraham se narodil v Brémách v židovské rodině. Jeho otcem byl Nathan Abraham, židovský učitel náboženství, a jeho matkou otcova sestřenice Ida. Po vystudování medicíny nastoupil na psychiatrickou kliniku ve švýcarském Burghölzli, kde ho vedl Eugen Bleuler, a kde rovněž spolupracoval s Carlem Gustavem Jungem. Brzy se seznámil s učením Sigmunda Freuda a nadchl pro něj Junga a částečně i Bleulera. Abraham a Jung se stali prvními Freudovými žáky mimo Vídeň. Abraham Freuda upozorňoval, že Jung se vydává směrem, který je s psychoanalýzou nekompatibilní, ale Freud dlouho Junga chránil a upřednostňoval, oprotože věřil, že jako křesťan je pro psychoanalýzu nepostradatelný a měl by ji reprezentovat (Abraham byl stejně jako Freud židovského původu). Nakonec Freud dal Abrahamovi za pravdu a Junga zavrhl. Vzápětí, roku 1914, se Abrahaham stal po Jungovi prezidentem \"Mezinárodní psychoanalytické asociace\" a byl jím až do roku 1918. Poté znovu těsně před smrtí roku 1925. Na rozdíl od mnoha jiných žáků (Jung, Adler, Ferenczi, Rank) Abraham Freuda nikdy neopustil. Abraham se roku 1910 vrátil do Německa a stal se tak šiřitelem Freudova učení právě v Německu. Byl analytikem Melanie Kleinové, která se později stala důležitou postavou psychoanalýzy.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Výborný vztah Freuda a Abrahama souvisel s tím, že Abrahama nejvíce fascinovala z Freudova učení sexuální teorie, jíž se ostatní žáci zříkali obyčejně jako první. Sám Abraham přispěl k teorii vývoje libida řadou příspěvků, především označil různá stadia během orální a anální fáze vývoje (čímž mimo jiné silně ovlivnil Kleinovou). Jako první spojil orální frustraci dítěte u mateřského prsu s depresivitou v dospělosti. Při studiu análního stadia upozorňoval na možné obsesivní vyústění příliš časného učení na nočník. Abraham vyslovil také nové revoluční názory na manio-depresivitu. Ovlivnil jimi jak Freuda, který pod Abrahamovým vlivem napsal text \"Smutek a melancholie\", tak Kleinovou, která navázala na Abrahamovo tvrzení, že v manio-depresi je třeba zkoumat roli \"preoidipovské matky\". Abraham se rovněž zaobíral kulturními tématy, roku 1912 napsal například článek o faraonu Amenhotepu IV. a kultu Atona ve starém Egyptě. V mnohém v něm předznamenal teze z Freudova pozdního spisu \"Muž Mojžíš a monoteistické náboženství\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Abraham (3. května 1877 − 25. prosince 1925) byl německý lékař a psychoanalytik, jeden z prvních žáků Sigmunda Freuda, samotným Freudem označovaný za jeho nejlepšího žáka.", "tgt_summary": "Karl Abraham (; 3 May 1877 – 25 December 1925) was an influential German psychoanalyst, and a collaborator of Sigmund Freud, who called him his 'best pupil'.", "id": 1735349}
{"src_title": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Krakov)", "tgt_title": "St. Mary's Basilica, Kraków", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Podle kronikáře Jana Długosze dal první kamenný románský kostel na tomto místě postavit krakovský biskup Iwo Odrowąż v letech 1221–1222, ale za tatarských vpádů kolem roku 1290 byl zničen. Na jeho troskách se vzápětí začal stavět nový, raně gotický kostel, vysvěcený roku 1320. Za krále Kazimíra III. Velikého byl v letech 1355–1365 přestavěn a rozšířen presbytář, v letech 1395–1397 byla zaklenuta loď a do roku 1400 byla okna opatřena vitrážemi. V letech 1435–1446 byly ke kostelu přistavěny kaple a byla navýšena severní věž, aby mohla sloužit jako městská hláska. V letech 1487–1489 byl v kostele postaven proslulý oltář Veita Stosse a věže dostaly charakteristické helmové střechy. V následujících stoletích přibývaly další kaple, oltáře a bohaté vnitřní zařízení, roku 1666 byla na severní věž umístěna pozlacená koruna Panny Marie. V 18. století byl vnitřek radikálně proměněn pozdně barokním zařízením i úpravami stěn. Roku 1795 byl zrušen hřbitov za kostelem, čímž vzniklo současné Mariánské náměstí. V letech 1887–1891 byl kostel důkladně opraven a upraven v novogotickém slohu a řada kaplí nově vymalována podle návrhů slavného krakovského malíře českého původu Jana Matejka. Dne 18. dubna 2010 se v kostele konal pohřeb polského presidenta Lecha Kaczynského a jeho manželky.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Severní věž, zvaná Mariánská nebo Stražnica je čtyřhranná a 82 m vysoká, jednotlivá patra jsou zvenčí zvýrazněna římsami. Ve výšce 9. patra přechází na osmiboký půdorys se zdvojenými okny. Ve výšce 54 m je místnost trubačů, odkud se troubí Mariánský hejnal. Na věži je hodinový zvon z roku 1530 o průměru 1,65 m. Jižní věž je vysoká 69 m a v prvním patře je renesanční kaple rodiny Kaufmannů, dílo italských mistrů, kteří pracovali na Wawelu. Věž je kryta helmou z roku 1592 s eliptickou kopulí na osmibokém tamburu s lucernou. Na věži jsou čtyři zvony. Nejstarší, o průměru 1,05 m a hmotnosti asi 0,9 t, je z doby kolem roku 1300. Další dva, \"Misionál\" (1,36 m a 1,8 tuny) a \"Tenebrát\" (1,75 m a 4 tuny) odlil Jan Weygel ze Spišské Nové Vsi v letech 1386–1390. Konečně poslední a největší „Půlzikmund“ z roku 1438 měří v průměru 1,8 m a váží asi 4,3 tuny. Trojlodní cihlová bazilika s vysokým chórem a bez příční lodi je zaklenuta křížovou klenbou, v závěru hvězdovou. Vnitřek kostela je vyzdoben v 19. století, chórové lavice s baldachýny jsou z roku 1586. Okna v presbytáři mají velmi cenné vitráže z let 1360–1400, ale nejcennější část zařízení je 13 m vysoký a 11 m široký oltář Veita Stosse z roku 1489, jedno z nejslavnějších řezbářských děl pozdní gotiky. S otevřenými křídly zobrazuje radostné události ze života Panny Marie, při zavřených její bolesti. Oltář se denně otvírá v 11:50 a zavírá v 18 hodin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie, krátce Mariánský kostel (\"Kościół Mariacki\"), je hlavní farní kostel v Krakově a patří mezi symboly města. Trojlodní cihlová gotická bazilika ze 14.-15. století se dvěma věžemi v průčelí stojí ve východním rohu hlavního náměstí. Nejcennější částí vnitřního vybavení je bohatě vyřezávaný, 13 metrů vysoký oltář Veita Stosse z roku 1489. Ze severnější a vyšší věže se každou hodinu troubí tradiční melodie hejnal.", "tgt_summary": "Saint Mary’s Basilica () is a Brick Gothic church adjacent to the Main Market Square in Kraków, Poland. Built in the 14th century, its foundations date back to the early 13th century and serve as one of the best examples of Polish Gothic architecture. Standing 80 m (262 ft) tall, it is particularly famous for its wooden altarpiece carved by Veit Stoss \"(Wit Stwosz)\". In 1978 it became a UNESCO World Heritage Site alongside the Historic Centre of Kraków. ", "id": 1922264}
{"src_title": "Dorothea von Biron", "tgt_title": "Princess Dorothea of Courland", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Dorothea von Biron se narodila z mimomanželského vztahu vévodkyně Anny Charlotty Dorothey Kuronské, pocházející z kuronské rodiny říšských hrabat von Medem, a polského hraběte Alexandra Batowského (1758–1841). Manžel její matky Petr Biron, vévoda Kuronský, její narození legitimizoval a oficiálně ji přijal za dceru. Dorothea vyrůstala u matky nejprve na zámku Friedrichsfelde, později v jejich paláci na berlínské třídě Unter den Linden (Pod Lípami) a na duryňském zámku Löbichau, který její matka koupila. V zimě matka s dcerou navštěvovaly na dva až tři měsíce Zaháň, kde se po odchodu z Kuronska usídlil vévoda Kuronský se zbývajícími třemi dcerami Kateřinou Vilemínou, Paulínou a Johannou. Ačkoliv Dorothea znala svého fyzického otce, po určitou dobu vyrůstala v jeho blízkosti a i později se s ním několikrát setkala, vždy považovala za svého pravého otce vévodu Petra Birona. Matka se o dceřinu výchovu příliš nestarala, takže Dorothea v sedmi letech hovořila směsicí francouzštiny, angličtiny a němčiny. O malou Dorotheu von Biron se začal starat až nový matčin milenec, švédský generál Gustav Moritz Armfelt. Během několika dní ji naučil psát a číst a najal pro ni řádné vychovatele a učitele. U dívky se projevilo mimořádné nadání pro matematiku, astronomii a stala se z ní vášnivá čtenářka. Vyrostla z ní vzdělaná žena s velkým literárním talentem, který se projevil nejen v její korespondenci, ale i v knize „Vzpomínky“. V roce 1806, několik měsíců před tím, než v září 1806 vyhlásilo Prusko válku Napoleonovi I., odcestovala matka do Petrohradu. Vývoj situace přiměl i Dorotheu, aby stejně jako mnoho jejích známých ze šlechtických kruhů opustila Berlín. Odcestovala do země, kterou dosud nikdy nenavštívila, kde však měla kořeny její rodina, do Kuronska. Nejprve se usadila na zámku Alt-Autz, kde žil její strýc - matčin bratr, později přesídlila do Mitavy (dnes místa v Lotyšsku - na zámek Vecauce v městečku Auce a do města Jelgava). Zde se setkala s pozdějším francouzským králem Ludvíkem XVIII., který sem zavítal během své dlouhé emigrace. V září 1807 se Dorothea von Biron vrátila do Berlína, ale našla Kuronský palác (po smrti Petra Birona jej dle závěti zdědila právě ona) obsazený Francouzi, kteří jí uvolnili jen několik místností původně určených pro služebnictvo. Dorothea tak sdílela v Berlíně všeobecně panující protifrancouzskou náladu. Její matka se naopak s Francouzi přátelila. Tím si jednak získala nepřátele v berlínské společnosti, jednak tím prohloubila citové odcizení své dcery.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství s hrabětem de Talleyrand-Périgord.", "content": "V dubnu 1808 přesídlily matka s dcerou na zámek Löbichau, kde si dívka vymínila oddělené bydlení v nedalekém zámečku Tannenfeld, kde vedla vlastní nezávislou domácnost. V té době hledal bývalý Napoleonův ministr zahraničí Charles de Talleyrand-Périgord (vévoda de Talleyrand) nevěstu pro svého synovce Edmonda de Talleyrand-Périgord, který se měl stát strýcovým jediným dědicem, a jeho volba padla na bohatou Dorotheu von Biron. Při kongresu evropských vladařů v Erfurtu poskytl Talleyrand, který se v té době Napoleonovi již politicky vzdaloval, na soukromé schůzce ruskému carovi Alexandrovi I. užitečné informace a požadoval za to, aby se car cestou do Ruska zastavil v Löbichau a přimluvil se u vévodkyně Kuronské za sňatek Dorothey s tehdy dvaadvacetiletým Edmondem de Talleyrand-Périgord. Car se skutečně na zámku Löbichau zastavil a strávil tam sedm hodin. Edmond de Talleyrand-Périgord byl členem jeho doprovodu, stejně jako Dorothein skutečný otec hrabě Batowski, který pomáhal uskutečnit plány svatby mladých lidí, kteří si neměli co říci a do manželství vstupovali pod nátlakem okolí. Po svatbě, jež se konala 22. dubna 1809 ve Frankfurtu nad Mohanem, se šestnáctiletá Dorothea stala hraběnkou de Talleyrand-Périgord a odcestovala do Paříže. V Paříži se stala jednou z dvorních dam císařovny Josefíny. Její matka žila po většinu času v Paříži s ní. Anna Charlotta Dorothea von Medem, vévodkyně Kuronská, patřila k nejvýznamnějším osobnostem aristokratické společnosti, která se kolem roku 1800 scházela v Karlových Varech. Do Karlových Varů přijela poprvé v roce 1790. Další lázeňské návštěvy příslušníků rodu Kuronských zaznamenaly karlovarské anály v letech 1791-1820. Bydleli často na Tržišti v domě u městského písaře Gerbera (dnes hotel Wolker) a také v protějším domě Pomerančovník (dnes hotel Promenáda). V Karlových Varech se Dorothea v roce 1808 jako patnáctiletá dívka prvně setkala se slavným básníkem Johannem Wolfgangem von Goethe. Goethe si do deníku zapsal: „Vévodkyně Kuronská, vždy půvabná a s vybranou společností, paní von der Recke doprovázená Tiedgem a vše, co se k ní družilo, byly příjemným středem tamějšího prostředí.“ Goethe se s Dorotheou a její sestrou Kateřinou Vilemínou setkal v Karlových Varech také ještě v roce 1820. Poslední vévodkyni Kuronskou (Anna Charlotta Dorothea von Medem) v lázeňském městě připomíná klasicistní altánek, který zde v roce 1791 nechal postavit pražský hrabě Christian Philipp Clam-Gallas jako výraz obdivu a lásky k ní. V letech 1811-1813 se Dorothee z manželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti - Ludvík Napoleon (1811–1898), pozdější vévoda Zaháňský a z Valençay, Dorothée Charlotte Emily (1812–1814) a Alexandre Edmond, pozdější vévoda de Dino (1813–1894). Podle německého historika Willmse se Dorothee de Talleyrand-Périgord koncem roku 1816 narodila také nemanželská dcera z jejího vztahu k hraběti Karlu Janovi Clam-Martinicovi (1792–1840). Je určitá pravděpodobnost, že toto dítě známe jako Barboru Panklovou, chráněnkyni kněžny Vilemíny Kateřiny Zaháňské, tedy jako pozdější spisovatelku Boženu Němcovou. Roku 1820 přišla na svět Joséphine Pauline (narozena 29. prosince 1820 v Paříži, zemřela 1890). Joséphine, jejímž otcem však podle nepotvrzených spekulací byl manželův strýc Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, se později stala majitelkou francouzského zámku Rochecotte v departement Indre-et-Loire, který dostala darem od matky. Manželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a těžil ze jména svého strýce a také z jeho pokladny.", "section_level": 2}, {"title": "Společnice vévody de Talleyrand-Périgord.", "content": "Po roztržce s hrabětem Edmondem se Dorothea sblížila s o 39 let starším vévodou Charlesem Mauricem de Talleyrand-Périgord a stala se jeho stálou společnicí. Vedla jeho velkou domácnost a doprovázela jej na diplomatických misích. Byla jeho okouzlující partnerkou v hojně navštěvovaném salonu, který spolu vedli na Vídeňském kongrese (1814-1815), i v letech 1831-1834, kdy byl vévoda francouzským velvyslancem u britského královského dvora v Londýně. Vévoda Talleyrand ji po své smrti v roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku Valençay. Dorothea i během společného života s vévodou Talleyrandem prožila několik milostných románků, z nichž se jí narodily další dcery - v roce 1825 Antonine a roku 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a její nejstarší sestra Kateřina Vilemína Zaháňská o ní mluvila jako o velké koketě a její okázalé flirtování často odsuzovala.", "section_level": 2}, {"title": "Vévodkyně Zaháňská.", "content": "Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 Zaháňské vévodství od Konstantina, syna své zemřelé sestry Paulíny. Přestěhovala se definitivně na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862. V Zaháni pobývala často pravděpodobně už od roku 1842. Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici, která funguje dodnes. Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila \"Vilemíninu louku\". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou uloženi Kateřina Vilemína, Dorothea a její syn Ludvík Napoleon, kteří přestoupili na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valençay, což se však nestalo. V roce 1845 udělil pruský král Fridrich Vilém IV. Dorothee titul vévodkyně Zaháňské. Francouzský císař Napoleon III. tento titul uznal ve Francii ve prospěch jejího syna Ludvíka Napoleona. Existence dvojího titulu - francouzského \"duc de Talleyrand\" a pruského \"Herzog zu Sagan\" (Zaháň) - umožnila téměř o 100 let později vévodovi Paulu Louisi Bosonovi de Talleyrand-Périgord, 6. a poslednímu vévodovi Zaháňskému, zachovat postavení neutrální strany za druhé světové války. Na jeho francouzském zámku Château de Valençay se díky tomu během německé okupace podařilo ukrýt poklady z pařížského muzea Louvre.", "section_level": 2}, {"title": "Hypotéza o původu Boženy Němcové.", "content": "Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Dorothea von Biron, tehdy hraběnka de Talleyrand-Périgord, byla matkou české spisovatelky Boženy Němcové. Pro tuto hypotézu svědčí nejen vzhledová a do jisté míry i povahová podobnost možné matky s dcerou. Je znám také nezvykle dobrý vztah sestry Dorothey, Kateřiny Vilhelmíny vévodkyně ze Zaháně, na jejímž panství v Ratibořicích Němcová pod dívčím jménem Barbora Panklová vyrůstala, k Barboře i k jejím (adoptivním) rodičům, a naopak nepříliš dobrý vztah Barbory k matce Terezii Panklové. Dále je uváděn i tradovaný vyšší věk dívky Barbory, než by to odpovídalo jejímu běžně udávanému roku narození 1820. Podle již citované knihy německého historika Wiilmse se z vášnivého vztahu Dorothey de Talleyrand-Périgord a hraběte Karla Jana Clam-Martinice (1792–1840) skutečně narodila nemanželská dcera. Stalo se tak ve francouzských lázních Bourbon-l'Archambault, situovaných v dnešním departementu Allier v regionu Auvergne. Tyto lázně navštívili Dorothea a její tchán a druh vévoda Charles de Talleyrand-Périgord v září 1816, tedy již po rozchodu obou milenců v březnu 1816. Dorothea neuznala toto své nemanželské dítě oficiálně za vlastní a nechala je do matriky města zanést pod jménem Marie-Henriette Dessalles. Podle alternativních úvah o původu Boženy Němcové byla tato dívka později dána do opatrování manželům Panklovým, služebníkům vévodkyně Kateřiny Zaháňské na ratibořickém panství, kde pak strávila dětství a první léta dospělosti. Někteří badatelé, zejména Helena Sobková, považuji tuto hypotézu za možnou, ale nikoliv jednoznačně prokázanou. Na druhou stranu existují i argumenty proti teoriím o šlechtickém původu Boženy Němcové, které zastává např. Jaroslav Šůla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dorothea von Biron (21. srpna 1793 na zámku Friedrichsfelde u Berlína – 19. září 1862 Zaháň, dnes Polsko, tehdy Slezsko, Království Pruské) byla princezna kuronská a poslední vévodkyně Zaháňská. ", "tgt_summary": "Dorothea von Biron, Princess of Courland, Duchess of Dino, Talleyrand, and Sagan, known as Dorothée de Courlande or Dorothée de Dino (21 August 1793 – 19 September 1862), was a Baltic German noblewoman. Her mother was Dorothea von Medem, Duchess of Courland, and although her mother's husband, Duke Peter von Biron, acknowledged her as his own, her true father may have been the Polish statesman Aleksander Batowski. For a long time, she accompanied the French statesman Charles Maurice de Talleyrand-Périgord; she was the separated wife of his nephew, Edmond de Talleyrand-Périgord.", "id": 632194}
{"src_title": "Letiště Paříž-Orly", "tgt_title": "Orly Airport", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Už ve 20. letech byly u Orly zřízeny až 300 m dlouhé hangáry. Během druhé světové války bylo letiště obsazeno německou Luftwaffe a až roku 1946 předaly letiště americké vzdušné síly francouzským úřadům, které Orly opět zprovoznily. Již v roce 1948 odbavilo letiště na 215 000 cestujících. V 50. letech letiště Orly vystřídalo letiště Le Bourget na pozici nejdůležitějšího pařížského letiště. Nazývalo se jednoduše \"Aéroports de Paris\" (Pařížské letiště), nicméně název \"Orly\" se také sporadicky používal. Po otevření velkokapacitního letiště Charlese de Gaulla se tento název zcela prosadil. V roce 1952 se Air France nastěhovala do terminálu Sever. O dva roky později byla uvedena do provozu severní věž Orly. V roce 1956 začala výstavba terminálu Jih, který byl otevřen v roce 1961. V roce 1966 následovala nová kontrolní věž a v roce 1971 byl zprovozněn druhý nový terminál Západ. V roce 1991 byl uveden do provozu Orlyval spojující letiště s linkou příměstské železnice RER B. Letištní areál o rozloze 15,5 km se již po mnoho let nerozšiřuje. V roce 1996 byl vydán zákaz dalšího rozšiřování letiště a kapacity se rozšiřují jen na Letišti Charlese de Gaulla v Roissy. Maximální roční kapacita nesmí přesáhnout 30 milionů cestujících a 250 000 letů, zakázané jsou i noční lety (mezi 23:30 až 6:00). Všechny starty musejí čekat do následujícího rána, přílety jsou odkláněny na letiště v Roissy. Tato opatření mají ochránit obyvatele okolo letiště od nadměrného hluku. Dne 18. března 2017 se na tomto letišti konala střelba. Muž se zmocnil zbraně hlídkující vojačky, následně byl ostatními vojáky zastřelen. Mohlo se jednat o teroristický útok.", "section_level": 1}, {"title": "Terminály.", "content": "Jižní terminál (Orly Sud) byl otevřen v roce 1961 podle návrhu architekta Henryho Vicariota. Tvoří ho 200 m dlouhá a 70 m široká ocelová konstrukce se skleněnou fasádou. Z osmi podlaží jsou dvě podzemní především pro technické zázemí. Vyhlídkové terasy vedou až na střechu. V roce 1966 díky přístavbě vzrostla délka budovy na 700 m a kapacita ze šesti na devět miliónů pasažérů ročně. Hlavními kritérii při zadání druhého, západního terminálu (Orly Ouest) bylo výrazné zkrácení pěší cesty ze 400 m u jižního terminálu na pouhých 100 m, oddělená podlaží pro check-in a vydávání zavazadel, přímé spojení mezi parkovišti a odletovou halou bez křížení cest a ohled na další rozšíření. V roce 1971 byly otevřeny prostřední haly 2 a 3 s kapacitou tři milióny pasažérů určené především pro vnitrostátní a středně dlouhé lety. V roce 1986 následovala výstavba haly 4, kde byly umístěny přepážky check-in. V roce 1993 vznikla hala 1 a kapacita terminálu dosáhla šesti miliónů cestujících.", "section_level": 1}, {"title": "Poloha a spojení s Paříží.", "content": "Letiště leží devět kilometrů jižně od Paříže na území obcí Orly, Villeneuve-le-Roi, Athis-Mons, Paray-Vieille-Poste, Chilly-Mazarin a Wissous. Národní silnice N7 do Paříže vede pod jižním terminálem a pod jižními letištními dráhami, nejbližší dálnicí je A6. Automatický vlak Orlyval má stanice na obou terminálech a pokračuje asi 7 km ke stanici \"Antony\", kde lze přestoupit na linku RER B do Paříže a pokračovat až na letiště Charlese de Gaulla. Další linka RER C má stanici \"Pont-de-Rungis/Aéroport d'Orly\", odkud odjíždějí kyvadlové autobusové spoje na letiště. Dopravní podnik RATP provozuje na letiště pravidelné autobusové linky č. 183 ke stanici metra \"Porte de Choisy\", č. 285 ke stanici \"Villejuif – Louis Aragon\" a dvě linky noctilien (noční spoje) na \"Porte d'Italie\" a \"Athis Mons – Pyramide de Juvisy\". Zvláštní linky jsou \"Jetbus\" jezdící do \"Villejuif – Louis Aragon\" a \"Orlybus\" na stanici \"Denfert-Rochereau\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Letiště Paříž – Orly (francouzsky \"Aéroport de Paris – Orly\", IATA: ORY, ICAO: LFPO) je mezinárodní letiště ležící jižně od Paříže na území města Orly. Do otevření Letiště Charlese de Gaulla bylo hlavním pařížským letištěm a i v současnosti zůstává nejvytíženějším letištěm pro vnitrostátní linky.", "tgt_summary": "Paris Orly Airport (), commonly referred to as Orly, is an international airport located partially in Orly and partially in Villeneuve-le-Roi, south of Paris, France. ", "id": 2200306}
{"src_title": "Micpe Ramon", "tgt_title": "Mitzpe Ramon", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Leží nadmořské výšce 839 metrů, 70 kilometrů jižně od Beerševy v hornaté krajině v jižní části Negevské pouště. Nachází se na severním hřebenu velkého geologického kráterovitého útvaru, známého jako machteš Ramon. Tento machteš je 40 kilometrů dlouhý, 2 až 10 kilometry široký a tvarem připomíná protáhlé srdce. Město leží na jeho okraji a jihovýchodně od obce se terén prudce propadá o víc než 200 metrů. Jde o zcela aridní oblast. V Micpe Ramon jsou teplá a suchá léta a chladné zimy. Sníh zde padá v průměru jednou za několik let. Micpe Ramon obývají Židé. Osídlení v zdejší krajině je ale velmi řídké. Město je na dopravní síť napojeno pomocí dálnice číslo 40, která spojuje Beerševu a Ejlat.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Micpe Ramon byl původně založen v roce 1951 (podle jiného zdroje roku 1954 nebo roku 1956). Rozdílné udávání data založení odráží pozvolný vývoj obce. Ta byla roku 1951 zřízena jen coby tábor pro dělníky pracující na silnici do Ejlatu. Teprve později (rok 1954 či 1956) se změnila v trvalé civilní sídlo. První trvalí obyvatelé byli židovští imigranti ze severní Afriky a Rumunska, kteří se tu usadili v 60. letech. Micpe Ramon se tak stalo nejjižnějším negevským rozvojovým městem (plánovitě budovanou osadou pro přistěhovalce). V roce 1964 získala obec status místní rady (malého města). Zůstává malým sídlem a zdejší míra nezaměstnanosti patří mezi nejvyšší v Izraeli. Původně po založení města byla výhoda v napojení na dálnici číslo 40 vedoucí do Ejlatu. Předpokládalo se, že služby související s touto dopravní trasou budou významnou složkou místní ekonomiky. Na rozvoj Micpe Ramon ale mělo negativní vliv otevření dálnice číslo 90 v roce 1964 podél vádí al-Araba. Po otevření této tepny došlo téměř k úplnému odklonu dopravy. Situace se však od poloviny 90. let zlepšuje, a to především díky rostoucímu zájmu o ekoturistiku, jeeptrekking, turistiku a modernizaci dálnice číslo 40, která je považována za více turisticky atraktivní a scénickou cestu do Ejlatu. Lokální ekonomiku také podporuje několik blízkých vojenských základen a lomy na křídu. Město v současnosti obklopuje několik velkých vojenských základen (s více než 10 tisíci vojáky), včetně vojenského letiště Ramon. Pět kilometrů na východ od města se nachází Wiseova atronomická observatoř. Koncem 90. let byl v Micpe Ramon otevřen hotel s krytým plaveckým bazénem. Nachází se zde také návštěvnické centrum s výhledem na machteš Ramon. Pro fyzické zdatné jedince je také k dispozice túra po kráteru, která je čtyři až pětihodinovým pochodem bez jakéhokoliv stínu. Dalšími atrakcemi jsou farmy s lamami a alpakami.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé – cca 4 400 osob (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 4 800 osob). Jde o menší sídlo městského typu s trvalým mírným populačním růstem. K 31. prosinci 2014 zde žilo podle Centrálního statistického úřadu (CBS) 5007 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 0,2 %.", "section_level": 1}], "src_summary": "Micpe Ramon (hebrejsky מִצְפֵּה רָמוֹן, doslova „\"Vyhlídka na Ramon\"“, v oficiálním přepisu do angličtiny Mizpe Ramon, přepisováno též Mitzpe Ramon) je místní rada (malé město) v Izraeli v Jižním distriktu. Starostkou je Flora Šošan, která je sestra bývalého ministra obrany Amira Perece. Předchozím starostou byl její manžel Sami Šošan.", "tgt_summary": "Mitzpe Ramon (, \"lit.\" Ramon Lookout; ) is a local council in the Negev desert of southern Israel. It is situated on the northern ridge at an elevation of 860 meters (2,800 feet) overlooking the world's largest erosion cirque, known as the Makhtesh Ramon. In it had a population of.", "id": 831762}
{"src_title": "Stig Anderson", "tgt_title": "Stig Anderson", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jako mladík zpočátku pracoval rok jako učitel chemie a matematiky. V roce 1951, ve 20 letech, však byl vyhozen, údajně za fyzické napadání žáků. Anderson si brzy našel práci v obchodě s gramofonovými deskami, později se stal hudebním vydavatelem, manažerem a také příležitostným umělcem. V roce 1959 vydal svou amatérskou píseň \"Är du kär i mig ännu, Klas - Göran?\" (\"Máš mě ještě rád, Klas - Göran?\"). Švédské zpěvačce Lill-Babs se však velice líbila. Anderson, kterému Lill Babs přezdívala \"Stikkan\", se stal jejím asistentem, manažerem a textařem. Podle svých vlastních slov napsal za svoji kariéru kolem 2000 textů. Roku 1963 zakládá hudební vydavatelství Polar Music a týž rok poznává skladatele a textaře Björna Ulvaeuse s jeho skupinou Hootenany Singers, dělá jim manažera a vydává jejich desky. Poté Björn získává funkci hlavního skladatele a producenta u Polaru. Björn chtěl později místo i pro skladatele a svého kamaráda Bennyho Anderssona ze skupiny Hep Stars. Stig to z finančních důvodů odmítl, ale poté, co byl Björn ochoten vzdát se poloviny platu, Stig Bennyho nakonec přijal. V roce 1972 skladatelské, textařské a producentské duo Benny Andersson a Björn Ulvaeus založili skupinu ABBA a Stig Anderson se stal jejich manažérem. V prvních letech ABBY pomáhal Stikkan Anderson Björnovi a Bennymu s texty k některým písním, například s hity jako \"Ring Ring\" (1973), \"Waterloo\" (1974), \"I Do, I Do, I Do, I Do, I Do\" (1975), \"Mamma Mia\" (1975), \"S.O.S\" (1975) a nebo k některým přispěl jen názvy \"Dancing Queen\" (1976), \"Knowing Me, Knowing You\" (1976) a \"The Name of the Game\" (1977). Anderson ABBU zastupoval v jejich obchodních zájmech a celosvětové úspěchy zajišťoval výhodnými smlouvami, které skupině přinesly významné finanční zisky. Současně spravoval kapitálové investice a příjmy Polar Music. V polovině 80. let však Anderson značnou část majetku skupiny ztratil špatným hospodařením, špatnými rozhodnutími a nevýhodnými investicemi. V roce 1989 Anderson prodal společnost Polar Music mezinárodní nahrávací společnosti PolyGram. Cena zveřejněna nebyla, některé prameny hovoří o 189 miliónech, jiné o 300 miliónech SEK (v přepočtu 472, resp. 750 miliónů Kč). Stig Anderson si nakonec znepřátelil všechny bývalé členy ABBY (kromě Fridy), protože jim zapíral výši jejich příjmů a ti (respektive firmy, kterým členové ABBY formálně prodali svá práva) na něj v roce 1990 podávají žalobu. Spor se vyřešil mimosoudní dohodou. Kuřák šedesáti cigaret denně podlehl infarktu v roce 1997 ve věku 66 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stig 'Stikkan' Erik Leopold Anderson (25. ledna 1931, Hova, Švédsko - 12. září 1997, Hova, Švédsko) byl švédský textař, majitel hudební společnosti Polar Music a manažer skupiny ABBA.", "tgt_summary": "Stig Erik Leopold Anderson (25 January 1931 – 12 September 1997), better known as, was a Swedish music manager, lyricist and music publisher. He was the co-founder of Polar Music, and is best known for managing the Swedish pop band ABBA.", "id": 2335143}
{"src_title": "František Ladislav Rieger", "tgt_title": "František Ladislav Rieger", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studium.", "content": "Pocházel z rodiny mlynáře. Při křtu dostal jméno František Josef Jan. Kmotrem mu byl Josef Michal Kramář, vikář a děkan z Vysokého nad Jizerou. Vyrůstal na rodinné usedlosti s mlýnem a pilou, která patřila jeho otci. Tam si také poranil ruku, což ho poznamenalo na celý život. Jeho prvním učitelem byl semilský kaplan Karel Hušek, který jej začal učit čtení, psaní a počtům. Mladý Rieger byl velmi inteligentní a bystrý. Roku 1824 byl zapsán na školu do Vysokého nad Jizerou. Díky znalostem ho v osmi letech učitel doporučil na školu do města. Byl tedy zapsán do Šumburku, kde ho vyučoval Jan Karásek, u kterého se naučil hrát na klavír, housle a kytaru. Na konci roku složil zkoušku, která jej opravňovala ke vstupu na gymnázium. Roku 1829 nastoupil na gymnázium v Jičíně. Po druhém ročníku se měl podle přání otce vrátit domů a učit se mlynářem, ale pro chlapcovo nadání byl otec přemluven, aby ponechal syna na studiích. Ve třetím ročníku bydlel u prefekta Kudrny, který mu přidělil byt přímo v ústavní knihovně, což ho kladně poznamenalo. V tomto ročníku už taky Rieger vyučoval svou třídu latinu a to nejen podáváním výkladu, nýbrž své spolužáky také zkoušel. Při setkání s českou knihou se v něm probudil vlastenecký cit, který jej táhl k Praze. V roce 1833 ho matka dovedla k Josefu Jungmannovi, který jej zapsal na studia do Klementina. František se zapsal do humanitního oddělení staroměstského akademického gymnázia. To bylo jedním z nejprestižnějších akademických gymnázii v zemi. Vyučovacím jazykem byla jako všude němčina, byli zde jen dva čeští kantoři a to František Jan Svoboda a Josef Jungmann v humanistických třídách. Jungmann byl Riegrovým třídním profesorem a Rieger mu pomáhal s vytvářením slovníku českého jazyka. Za pomoci Pavla Josefa Šafaříka začal dopisovat do týdeníku \"Světozor\". Jeho prvním dílem byl překlad dvou článků a ve stejném čase mu \"Květy\" uveřejnily pár lyrických básní. S úspěchem (až na matematiku) dokončil pátou třídu, poezii. V roce 1834 složil zkoušku z češtiny na výbornou. Na výročním vysvědčení z rétoriky, poslední třídy gymnázia měl už místo čtyř jedniček pouze dvě a to z náboženství a řečtiny. Po dokončení školy se zapsal na další dva roky filozofie, která se skládala ze dvou ročníků fyziky a logiky (příprava na vysokou školu). Studoval úspěšně většinou s vyznamenáním, nejlépe ovládal náboženství, filozofii a světové dějiny. Ještě před studii si se starším přítelem Josefem Pichlem (ten zahajoval studia lékařství) pronajal byt v domě, kterému se říkalo,U Medvídků\". Roku 1835 ho přítel Václav Štulc zavedl do kroužku mladých vlastenců okolo Josefa Kajetána Tyla a Karla Hynka Máchy v Komárkově kavárně na Starém městě. Od matky byl vybaven penězi a mohl si dovolit kupovat knihy a navštěvovat divadelní představení. 21. prosince 1834 navštívil s kolegou Karlem Tomíčkem Tylovu Fidlovačku, v níž ho zaujaly dvě písně a to \"Kde domov můj\" a \"Za dnů radosti\", jinak ale ve svých pamětech uvedl, že se mu představení moc nelíbilo. Roku 1836 se setkal s Tylem osobně a to v nové kavárně, kam jej zavedli přátele Štulc a Pichl. Pravidelnými hosty zde byl například Tyl, Mácha, Karel Sabina, Jan Slavomír Tomíček, Karel Tupý (Boleslav Jablonský), Karel Jaromír Erben, Václav Svatopluk Štulc, Josef Bojislav Pichl, Karel Vladislav Zap, Karel Boleslav Štorch a mnoho dalších, kteří ovlivnili Riegra ve vlasteneckém duchu. Snad právě i tady se seznámil s Čelakovským, Františkem Dittrichem (budoucím pražským purkmistrem), Amerlingem a (což bylo pro jeho budoucnost důležitější) s Františkem Palackým. Po dokončení střední školy po dva roky pracoval v rodinném mlýně a mezitím tajně studoval od roku 1837 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva. Otce pak překvapil vynikajícím vysvědčením z prvního ročníku a získal svolení k dokončení studií. Rok studoval ve Vídni, ale pak se vrátil na pražskou univerzitu, kterou dokončil roku 1841 (ale až roku 1847 získal titul doktora práv).", "section_level": 2}, {"title": "Veřejné působení před rokem 1848.", "content": "Po dokončení vysoké školy působil jako úředník u trestního soudu, brzy se ale stal publicistou. Roku 1842 byl zatčen pro podezření z pomoci polským emigrantům, což zmařilo jeho kariéru ve státních službách. Hmotným nedostatkem ale netrpěl, žil z výnosu semilského mlýna a dalších statků. V roce 1840 pomáhal organizovat první český ples. Mezi české vlastence se zařadil záhy díky svým básním. Pracoval v \"Jednotě pro povzbuzení průmyslu v Čechách\", kde spolu s ním působil například Jan Perner a kde spolu s Antonínem Strobachem a Aloisem Pravoslavem Trojanem reprezentovali etnickou českou menšinu. Roku 1844 spoluzakládal český společenský klub Měšťanská beseda. Byl aktivní v snahách o založení českého divadla. Historik Otto Urban tyto aktivity hodnotí jako praktické kroky, které v předrevolučním Rakousku měly svůj politický a národnostní význam.", "section_level": 2}, {"title": "Revoluce 1848 a nástup do politiky.", "content": "Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického života a stál v čele českých liberálů. Jeho prvním faktickým zapojením do politiky byla účast na jednání českých emisarů ve Vídni, kam dovezli návrh českých státoprávních a ústavních požadavků. Na jednání dorazil nikoliv z Prahy, ale z Itálie, kde byl předtím na cestách. Výsledkem jednání byl takzvaný Druhý kabinetní list (nazývaný též Česká charta), kterým panovník vycházel částečně vstříc právům zemí koruny české. 28. května 1848 jmenoval v Čechách místodržící Thun vládní radu, v níž usedli mimo jiné Palacký, Rieger, zástupci šlechty i českoněmecký továrník Karl Herzig. Šlo o reakci na eskalaci revolučního hnutí ve Vídni a pokus o vytvoření prozatímního exekutivního orgánu v Čechách. Podílel se na přípravě slovanského sjezdu v Praze ve dnech 2. až 12. června 1848 a vtiskl mu austroslavistickou orientaci. Stal se členem Národního výboru. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Železný Brod v Čechách. Uvádí se jako doktor práv, spisovatel. Patřil ke sněmovní pravici. Brzy po zahájení zasedání Říšského sněmu prosadil prostřednictvím interpelace, aby byl z vazby propuštěn další významný český politik František August Brauner. Ve sněmovně tehdy čeští poslanci zaujali vůči vládě vcelku vstřícný postoj a vláda jej opětovala. V září 1848 čeští poslanci včetně Riegra odmítli návrh na vyslovení nedůvěry vládě podaný českoněmeckým liberálem Ludwigem von Löhnerem a celkově se v politickém spektru rakouského parlamentu přesouvali na pravici. V říjnu 1848 Rieger na sněmu podpořil vojenskou intervenci proti revolučním Uhrám. Rieger a František Palacký se tehdy podíleli na zásadním rozhodnutí české politiky nezúčastnit se voleb do frankfurtského sněmu (takzvaný dopis do Frankfurtu), v němž pod vlivem velkoněmeckých tendencí čeští národně-liberální politici podpořili zachování Rakouska jako nezávislého státu, utvářeného na federativním principu. Když později Říšský sněm přesídlil z Vídně do Kroměříže (odtud označení \"kroměřížský sněm\") patřil Rieger i zde mezi jeho velmi aktivní poslance. Zasedal v třicetičlenném ústavním výboru sněmu, později i v tříčlenném podvýboru pro vypracování návrhu všeobecných lidských práv, za nějž 18. srpna 1848 předložil návrh ústavních svobod budoucího Rakouska. Historik Otto Urban si přitom všímá jistého rozporu mezi veřejnou českou politikou, která byla umírněná, centristická, a mezi vystupováním Riegra na uzavřených parlamentních jednáních o ústavě, kde argumentoval podobně jako liberální levice. Jednání o ústavě pak za Riegrovy účasti pokračovala na podzim již na zasedání sněmu v Kroměříži. Když Rieger jako zpravodaj ústavního výboru přečetl (v lednu 1849) na sněmu návrh ústavy, přihlásil se o slovo coby zástupce vlády hrabě Franz Seraph von Stadion a odmítl navrhovanou preambuli, v níž se za zdroj moci ve státě považoval lid. Tento zásah do práv zákonodárců ale následně odmítla velká většina poslanců německé levice i českých centristů. Národnostní a státoprávní otázky v navrhované ústavě mezitím paralelně řešil František Palacký - tehdy faktický vůdce české politiky. Rieger jeho návrhy na federalizaci Rakouska na sněmu obhajoval, přičemž počátkem roku 1849 Palacký své návrhy modifikoval a prosazoval federalizaci podle etnických, nikoliv historických hranic, včetně rozdělení Uherska (sloučení etnicky českých oblastí Čech a Moravy a slovenských teritorií v severních Uhrách). Když toto sněmovní výbor odmítl, Palacký z něj rezignoval a pozici hlavního mluvčího Čechů i v této tematice přejal právě Rieger. V březnu 1849 byl kroměřížský sněm vojensky obsazen a konzervativní síly začaly s demontáží rakouského experimentu s parlamentarismem. Rieger se v této fázi dále posunul na levici a jeho postoje byly prakticky identické s německorakouskými liberály. Dokonce částečně revidoval své postoje z roku 1848 ohledně frankfurtského parlamentu, když prohlásil: „\"Teď máme jedinou naději - Frankfurt! Do osmi dnů se nechám zvolit do německého národního shromáždění\".“ Mezitím ale konzervativní síly v Rakousku i Prusku frankfurtský parlament rovněž paralyzovaly a v Rakousku byla vyhlášena oktrojovaná (nařízená) Březnová ústava. V Praze se konaly tiché demonstrace a Rieger se na balkoně svého bytu symbolicky objal s českoněmeckým předákem Aloisem Borroschem na ukázku obnovené aliance liberálních sil, bez ohledu na etnicitu. Rieger ale čelil i kritice od českých radikálních demokratů. Emanuel Arnold mu vyčítal, že své liberální postoje prezentuje až nyní, zatímco ještě během zasedání sněmu ve Vídni podporoval konzervativní síly.", "section_level": 2}, {"title": "Porážka revoluce a období neoabsolutismu.", "content": "Kroměřížský sněm byl císařským manifestem ze dne 4. března 1849 rozpuštěn s odůvodněním, že je nezpůsobilý k řešení ústavní otázky. Císař František Josef I. sám následně vyhlásil výše uvedenou oktrojovanou březnovou ústavu a později i silvestrovské patenty roku 1851, které dovršily ústup od ústavní formy vlády. Rieger se v této době stáhl z aktivního politického života. Po rozpuštění sněmu odcestoval do Paříže, kde studoval národohospodářství a pak v roce 1850 pobýval v Londýně. Do Prahy se vrátil v tichosti v lednu 1851. Jeho habilitace na pražské univerzitě ale byla zmařena vlivem úřadů. Čelil vyšetřování pro svou účast na schůzce demokratické polské a maďarské emigrace v Paříži konané v květnu 1849. Návrat do Čech musel Rieger dojednávat přímo se špičkami rakouské vládní moci včetně Alexandera Bacha. Jistou míru veřejné angažovanosti si udržel v Jednotě pro povzbuzení průmyslu v Čechách, do jejíhož výboru byl opět zvolen na přelomu let 1852 a 1853, poté, co se tato národohospodářská organizace zbavila podezření z protistátních revolučních aktivit. Díky návratu Riegra se pak činnost jednoty poněkud aktivizovala. Od roku 1858 začal redigovat Slovník naučný, coby první českou encyklopedii, jejíž první svazek vyšel roku 1860 a jedenáctý (poslední) roku 1874. Pak následovaly ještě tři svazky doplňků. Na slovníku se podílel i Karel Jaromír Erben. Už v 50. letech 19. století se o vydávání české encyklopedie uvažovalo v Matici české. Brzy se k Riegrovi přidali Jakub Malý, Jan Gebauer a další. Ještě v roce 1859, po otřesu vládního režimu kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost, byli Rieger a mnozí další čeští liberálové z let 1848–1849 spíše opatrní. Rieger reagoval doporučením „\"na žádný způsob se nyní nekompromitovat, abychom mohli působit v příhodné době\".“ Podobně uvažoval i František Palacký. Rieger byl v těchto posledních měsících neoabsolutistického režimu sledován vládními úřady. Tehdy opakovaně zamítnuté žádosti o povolení k vydávání českého politického deníku podávané různými osobnostmi byly v policejních zprávách zdůvodňovány tím, že ve skutečnosti jde o akci \"radikální české strany\", jejímž mluvčím je \"tlumočník\" Palackého názorů F. L. Rieger. Během roku 1860 ale do veřejného života vstoupil přímo.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do politiky v roce 1860.", "content": "Ihned po pádu Bachova neoabsolutismu s obnovou ústavní vlády v monarchii se opětovně zapojil do politiky. 18. června 1860 se Rieger a jeho přítel továrník Josef Macháček dostavili na audienci k císaři, kterému předali obsáhlé memorandum s českými požadavky, které Rieger sepsal. Formálně šlo o žádost o povolení českého politického periodika, ale fakticky se jednalo o politickou deklaraci jménem sedmimilionového \"lidu československého v zemích koruny české a na Slovensku\". Neměla zatím ústavní a státoprávní akcent, spíše argumentovala přirozeným, etnickým právem české populace. Vzhledem k dynamice oživování veřejného mínění nemohla vláda dlouhodobě požadavek na český deník ignorovat. 10. července 1860 dostal koncesi na jeho vydávání Alois Krása, který ho pak spustil po názvem \"Čas\". Krása ovšem nebyl napojen na lidi okolo Palackého a Riegra a musel čelit kritice, že je agentem vídeňské vlády. Na vydávání listu se podíleli někteří čeští politici, kteří neuznávali Riegerovu autoritu a to jak konzervativní liberálové tak radikální demokraté. Rieger proto pokračoval v snahách o povolení dalšího periodika. V dohodě s Riegrem proto 19. září 1860 o koncesi požádal i advokátní koncipient Julius Grégr. Žádost byla schválena, ale ještě předtím Rieger sám zažádal (nyní již jednodušší procedurou) o povolení k vydávání listu \"Národ\". Žádost byla nicméně odmítnuta a Rieger se tedy opětovně spojil s Grégrem. 1. ledna 1861 pak vyšlo první číslo deníku \"Národní listy\", který po následující půlstoletí byl hlavním tiskovým orgánem české politické reprezentace. Rieger sám napsal do prvního čísla tohoto deníku úvodník. Císař František Josef I. vydal na podzim 1860 takzvaný Říjnový diplom ohledně budoucího ústavního uspořádání státu. Diplom měl částečně federalistické vyznění a silnou roli přikládal historickým zemím, jejich zemským sněmům a privilegiím. Rieger proto narychlo začal oživoval politické styky s českou šlechtou, do té doby spíše lhostejnou k etnickému českému hnutí. Pro šlechtu měla tato aliance příslib modernizace a rozšíření jejího vlivu, pro české liberály zase spolupráce s šlechtou znamenala možnost navazovat na historická práva českých zemí. 6. ledna 1861 jednal Rieger v bytě Václava Vladivoje Tomka s předákem české šlechty Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem a formálně tak uzavřeli spojenectví, jež potom po delší dobu utvářelo podobu české politiky. Únorová ústava v roce 1861 oficiálně zahájila éru parlamentarismu. V této době Rieger formuloval program vznikající Národní (staročeské) strany a připravoval ji na první volební klání. V roce 1861 nastoupil Rieger jako poslanec na Český zemský sněm, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Semily, Železný Brod. Zatímco František Palacký byl jmenován do horní komory (Panská sněmovna), Rieger vystupoval jako český předák ve sněmovně. Již od roku 1861 na zemském sněmu i na Říšské radě protestoval proti volebnímu systému. Neúspěšně žádal o odročení Říšské rady. Kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním monarchie k centralismu a potlačování role historických zemí pak přestal na Říšské radě pracovat a zánik jeho mandátu pro absenci byl oznámen na schůzi 14. července 1863. Podobně rezignovala z Říšské rady většina českých poslanců, zůstalo jen několik politiků, převážně z Moravy, kde tamní staročeský lídr Alois Pražák razil samostatnou politiku.", "section_level": 2}, {"title": "Pasivní rezistence.", "content": "Po celý zbytek 60. let a větší část let 70. následně Rieger reprezentoval českou politiku snažící se o státoprávní reformu monarchie, posílení práv českých zemí i českého etnika. Byl iniciátorem politiky pasivní rezistence, kterou česká politika reagovala na centralistické snahy v Předlitavsku. V rámci české politické scény ale již v roce 1863 čelil prvnímu výraznějšímu rozkolu (kromě výše uvedeného samostatného postupu moravských Čechů odmítajících pasivní rezistenci), když radikálněji demokraticky naladění politici včetně bratrů Grégrových nebo Karla Sladkovského kritizovali Palackého a Riegrův chladný postoj k protiruskému polskému povstání. Historik Otto Urban to považuje za jednu z prvotních fází krystalizace specifické mladočeské \"liberálně-demokratické\" koncepce, zatímco Palackého a Riegrův koncept označuje za \"konzervativně-liberální\", orientovaný na spolupráci se šlechtou, loajální k monarchii a proruský. Rieger na dočasný rozkol reagoval spuštěním listu \"Národ\" tak, aby se odlišil od spíše mladočesky orientovaných Národních listů. Odmítal rakousko-uherské vyrovnání, tedy rakousko-maďarský dualismus a místo toho nadále prosazoval federalistické řešení státoprávních otázek monarchie. V roce 1865 se pokoušel na jednání s předsedou vlády Richardem Belcredim v tomto smyslu ovlivnit císaře a předal Belcredimu takzvaný \"Pamětní spis\". V té době totiž císařský takzvaný Zářijový manifest pozastavil fungování Říšské rady a otevřel cestu k projednání rakousko-uherského poměru. Rieger v té době prezentoval na zemském sněmu české požadavky, obhajoval konzervativní pojetí budování státu, které by mělo respektovat historické entity a postavil to do protikladu k francouzské tradici převratů, nivelizace a centralismu. Tímto se podle historika Otty Urbana Rieger vědomě přiklonil ke konzervativnímu pojetí státu a po několik let tento koncept vtiskl i české politice vůči Vídni jako takové. Místo, aby argumentoval přirozeným právem několika milionů etnických Čechů na samosprávu, prosazoval po vzoru Uherska model odkazující na původní status zemí koruny české. Naděje Čechů na odklon od centralismu vzrostly v roce 1866 poté, co skončila prusko-rakouská válka, kterou byla habsburská monarchie vytlačena z procesu vzniku německého státu, když dominantní roli převzalo Prusko. Očekávalo se oslabení německého charakteru Rakouska a ústupky neněmeckým národům. Ve Vídni o tom jednal Rieger a Palacký s polskými a chorvatskými politiky. Schůzka s předsedou vlády Belcredim ale žádný jasný posun nepřinesla. V roce 1867 pak skutečně došlo k dualistickému řešení a vzniklo Rakousko-Uhersko, přičemž v jeho \"rakouské\" části (Předlitavsko) nebyly naplněny autonomistické a státoprávní aspirace neněmeckých národů a historických zemí. Po rakousko-uherském vyrovnání se pasivní rezistence českých státoprávně orientovaných poslanců stupňovala a Rieger a česká reprezentace bojkotovala dlouhodobě Říšskou radu. Rieger na ni byl zvolen v roce 1867, ale pro nepřevzetí mandátu došlo k zániku mandátu zemského a tudíž i říšského poslance 26. září 1868. Totéž se opakovalo v roce 1870, kdy byl zvolen do Říšské rady opětovně, nedostavil se do sněmovny, proto jeho mandát byl 23. února 1872 prohlášen za zaniklý. Došlo i k radikalizaci české společnosti. Rieger, Palacký a Brauner se ještě v roce 1867 demonstrativně zúčastnili národopisné výstavy v Moskvě (takzvaná pouť na Rus), předtím jednali ve Francii a snažili se vcelku bez úspěchu o zmezinárodnění české otázky. Zatímco vídeňskou Říšskou radu ovládala centralistická německorakouská většina a podobně byla orientována i předlitavská vláda Karla von Auersperga, v českých zemích se šířilo táborové hnutí, masové demonstrace, pouliční nepokoje. V roce 1868 Češi odešli i ze zemského sněmu, když zde předtím Rieger přednesl jejich jménem státoprávní deklaraci českých poslanců coby programový manifest české opozice. Neklid panoval i na Moravě, kde ale Alois Pražák odmítal přistoupit na zcela identickou politiku a soukromě kvitoval, že „\"opět zachránili alespoň na čas autonomii Moravy, jež byla ohrožena centralizačními choutkami Riegra\".“ Obecně ale táborové hnutí a neklid konce 60. let 19. století podle Otty Urbana fakticky spojoval zájmy Čechů v Čechách a Moravě a dotvářel moderní koncepci sounáležitosti českých zemí. Jisté české naděje vzbudila vláda Alfreda von Potockého, jejíž předseda měl coby polský šlechtic větší pochopení pro historickoprávní, federalistické tendence Čechů. Znovu ožila aliance českých liberálů a konzervativní šlechty, ale schůzka s Potockim nepřinesla změnu českého postoje vůči předlitavskému ústavnímu systému.", "section_level": 2}, {"title": "Fundamentální články.", "content": "V roce 1871 se Rieger podílel na dojednání projektu česko-rakouského vyrovnání, které mělo pod názvem fundamentální články naplnit část českých požadavků. Nová vláda Karla von Hohenwarta se snažila o seriózní rozhovory s českou opozicí. Od počátku roku 1871 Rieger a Clam-Martinic několikrát jednali ve Vídni, hlavním vládním vyjednavačem byl ministr Albert Schäffle. Během zbytku roku pak byly osnovy navrhované státoprávní reformy projednány zemským sněmem. Čechy by přijetím fundamentálních článků získaly autonomní statut, byť v menším rozsahu než Uhersko. Předpokládala se i reforma volebního systému do zemského sněmu, kde by se tak vytvořila trvalá většina konzervativní šlechty a českých liberálů. Na podzim začal o fundamentálních článcích jednat i panovník s vládou. Rychle se objevily námitky ze strany německorakouských centralistů ale i představitelů Uherska. Výsledný text tak neměl mít podobu císařského rozhodnutí, ale podléhal schválení Říšské rady (což při silových poměrech na ní panujících znamenalo jisté odmítnutí). 24. října Rieger a Clam-Martinic narychlo dorazili do Vídně a následujícího dne předložili vládě \"Pamětní spis\", ve kterém shrnuli argumenty ve prospěch česko-rakouského vyrovnání a oznámili, že se došlo k porušení dohod a Češi tudíž obnovují svůj bojkot Říšské rady. Česká politická scéna po fiasku fundamentálních článků propadla skepsi a depresi. Rieger se jako pozorovatel zúčastnil na podzim zakládajících schůzí nové Strany práva, kterou mezi německorakouskými konzervativci založil Karl Sigmund von Hohenwart a která se koncem dekády měla stát jednou z opor budoucí česko-německo-polské konzervativní koalice na Říšské radě. V této chvíli nicméně česká pasivní rezistence trvala. V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 Rieger získal mandát poslance za městskou kurii, obvod Praha-Nové Město. Z politických důvodů se zase nedostavil do sněmovny, čím byl jeho mandát i přes opakované zvolení v doplňovacích volbách prohlášen za zaniklý. Pasivní rezistenci ale nadále odmítli moravští staročeši, které stále vedl Alois Pražák. On a několik jeho kolegů po volbách přijali mandáty na Říšské radě. Vstup Moravanů na Říšskou radu pod Pražákovým vedením byl ovšem staročechy i mladočechy v Čechách ostře kritizován. Národní listy mluvily o „\"citelné, ba osudové ráně\".“ Ještě v roce 1876 F. L. Rieger znovu apeloval na Pražáka, aby moravští Češi z Říšské rady odešli. Pražák ale v soukromém dopise toto odmítl („\"Je nynější situace jak vnitřní, tak zevnější skutečně skoro zoufanlivá a bude ještě mnoho bojů a práce zapotřeby, abychom sobě vydobyli postavení slušné. Že na cestě, na které jste Vy již 15 let, nepřijdeme dále, je jasné\".“) Tendence k opuštění pasivního přístupu k uplatňování politické moci ale sílily i v Čechách mezi mladočechy. Jasným zastáncem pasivní rezistence nicméně zůstával nejvýznamnější český politický představitel, František Palacký. V praktické politice ale jeho politiku a názory dlouhodobě prováděli František Ladislav Rieger a tehdy také ještě Jan Stanislav Skrejšovský. Když Palacký roku 1876 zemřel, utkali se Rieger a Skrejšovský o pozici ve vedení staročeské strany. Otevřeně konflikt vypukl počátkem roku 1878, oba ho vedli prostřednictvím svých periodik. Skrejšovský se nakonec zapletl do fyzické potyčky s předsedou tiskového družstva, kterého těžce zranil. Byl pak vyobcován z české společnosti. Rieger formálně potvrdil svou pozici předsedy staročeské strany. V roce 1878 byl Rieger na pokraji rezignace. Politika pasivní rezistence nepřinášela politické zisky, Předlitavsko se stabilizovalo a ani politické napětí na Balkánu, které ukončil Berlínský kongres, neznamenalo pro ústavní systém dualistické monarchie žádný velký otřes. Historická šlechta ho sice nadále tlačila k zásadovému postoji ohledně státoprávních nároků koruny české, ale sílící část českých liberálních politiků už požadovala aktivní politiku.", "section_level": 2}, {"title": "Český vstup do Říšské rady.", "content": "V roce 1878 staročeši i mladočeši oznámili utvoření společného klubu s tím, že vstoupí na Český zemský sněm. Tam pak přednesl František August Brauner formální státoprávní ohrazení, že vstupem na sněm neuznávají ústavní parametry předlitavského vládního systému. Rieger se této schůze neúčastnil. Českým vstupem do aktivní politiky se proměnily i politické aliance. Oslabilo spojenectví s historickou českou šlechtou, která nadále trvala na historických právech koruny české. Zároveň se otevřela možnost zapojení českých liberálů do celostátních politických koalic. Rieger, jehož nacionalismus podle historika Otty Urbana nikdy neměl primitivní nenávistný rozměr, v tuto dobu zvažoval možnost dohody s představiteli německých liberálů (takzvaní \"staroněmci\" z Ústavní strany). Pro špatné osobní vztahy sice jeho partnerem na německé straně nemohl být Eduard Herbst, ale jednání s ním zahájil Adolf Fischhof, liberální politik z alpských zemí. Výsledkem rozhovorů bylo takzvané Emmersdorfské memorandum. Nastínila se v nich možná spolupráce německorakouských a českých liberálů a splnění některých českých autonomistických požadavků. Zamýšlená koalice nakonec nebyla uzavřena. Na početní sílu potenciální česko-německé liberální aliance se s podezřením díval císař a nepodařilo se ji dotáhnout do finální podoby. V téže době o potenciál českých hlasů projevil zájem i Eduard Taaffe, tedy naopak představitel konzervativního německorakouského tábora. Ještě v květnu Český klub (střechová organizace českých poslanců zemského sněmu) odhlasoval, že na Říšskou radu není stále důvod ke vstupu a pro opačný názor z klubu odešli Eduard Grégr a Karel Klaudy. Jenže pak se Taaffemu podařilo na svou stranu získat českou historickou šlechtu včetně Clam-Martinice. Ve volbách do Říšské rady roku 1879 se pak podařilo výrazně oslabit pozice německorakouských centralistických liberálů a k moci nastoupila Vláda Eduarda Taaffeho. V září dostali emisaři českých liberálních politiků včetně Riegra pozvání na jednání do Vídně a dohodli se na vládní spolupráci. Pasivní rezistence skončila. Obrat české politiky v roce 1879 směrem k aktivnímu podílu na práci parlamentu znamenal i Riegrův faktický návrat do Říšské rady. Byl do ní zvolen ve volbách roku 1879 za městskou kurii v obvodu Praha-Nové Město. Na Říšské radě vznikl Český klub zahrnující staročechy, mladočechy, českou šlechtu a české poslance z Moravy. Předsedou klubu se stal Rieger. S 54 poslanci šlo o jednu z nejsilnějších sněmovních frakcí. Moravský předák Alois Pražák se stal ministrem v Taaffeho vládě (což ovšem Rieger přijal s jistou hořkostí a historik Otto Urban uvádí, že Riegrův dopis chyběl mezi velkým množství gratulací, přičemž Rieger stěží potlačoval osobní zklamání). Ve velkém projevu ve sněmovně se Rieger přihlásil k aktivní, nerevoluční politice. V soukromí mluvil jasně o tom, že „\"musíme si jako Poláci zvyknouti politice oportunitářské\".“ Během následujících let česká strana coby součást konzervativní koalice (Železný kruh pravice) skutečně docílila některých konkrétních úspěchů. Šlo o takzvaná Stremayrova jazyková nařízení, která zaváděla ve vnějším úředním styku češtinu jako plnohodnotný úřední jazyk. V roce 1882 se podařilo prosadit rozdělení pražské univerzity na dvě jazykové části, čímž byla dotvořena českojazyčná vzdělávací soustava. Zemské volby v Čechách 1883 pak na zemském sněmu po deseti letech daly sněmu českou federalistickou většinu. Rieger se opětovně snažil docílit změny volebního systému, ale českoněmecká a centralistická blokační menšina to neumožnila. Rieger zároveň musel po celá 80. léta 19. století odrážet kritiku od mladočechů na malé výsledky provládní politiky. S mladočeskými odsudky se například setkaly jeho názory na němčinu, když na stížnosti českých studentů práv na nutnost skládat zkoušku v němčině prohlásil „\"dovozuji toho potřebu, aby každý vzdělanec náš byl dokonale mocen jazyka německého\".“ Eduard Grégr Riegra otevřeně kritizoval. Problémy také působil fakt, že Rieger obhajoval vládní spolupráci Čechů i v otázkách, které byly českému liberálnímu voličstvu cizí. Češi na Říšské radě tak například pomohli schválit revizi školského zákona, jež oslabovala liberální pojetí výuky a vracela vliv církvi. Mandát obhájil ve volbách roku 1885 opět za stejný volební okrsek jako v roce 1879. V následujících letech ale jeho vliv a vliv staročeské strany jako takové upadal. Mladočeši se úspěšně profilovali na některých citlivých tématech a byli daleko méně vázáni loajalitou k Taaffeho vládě. Kritizovali například Gautschovy ordonance z roku 1887, tedy reformu rozmístění středních škol, která neměla apriori protičeský motiv, ale fakticky mohla poškodit úroveň školství v některých českých regionech. V této době Národní listy v rámci politického boje otiskly Riegrův údajný výrok o tom, že „\"Když se nám nepodařilo vymoci svá práva jedním rázem, pasivním odporem, musíme je nyní sbírati po drobtech, a kdybychom ty drobty sbírati měli pod stolem\".“ Takzvaná Drobečková aféra už byla ze strany mladočechů cíleně mířena proti Riegrovi a zpochybňovala jeho autoritu. Skupina mladočechů opustila Český klub na Říšské radě a začala praktikovat samostatnou politiku. Rieger sám cítil ztrátu vlivu. V listopadu 1887 požádal o audienci u císaře a žádal ho o větší ústupky Čechům tak, aby mladočeši nemohli stupňovat svou agitaci. Císař ovšem věc označil za vnitřní záležitost české politiky. Zemské volby v Čechách 1889 sice staročeši ještě vyhráli, ale výrazně posílila mladočeská strana.", "section_level": 2}, {"title": "Punktace a ústup ze scény.", "content": "V roce 1890 Rieger patřil mezi hlavní stoupence takzvaných punktací, tedy česko-německých usmiřovacích rozhovorů. Upřímně věřil v jejich prospěšnost. Jenže punktační jednání nakonec zkrachovala, respektive jejich podoba a postup zavádění vyvolal ostrou mladočeskou opozici, zatímco čeští Němci je ostentativně oslavovali jako svůj úspěch. Rieger naléhal na Pražáka, ať u Taaffeho intervenuje ohledně jistých výrazných ústupků tak, aby mohl odrazit mladočeský nápor. Zmiňoval možnost alespoň částečného zavedení češtiny coby i vnitřního úředního jazyka. Pražák tlumočil vzkaz Taaffemu, který ale kontroval tím, že staročeši si musí sami vyřešit své problémy a vnitřní české úřadování jim nepomůže. Mladočeši razili heslo \"Pryč s punktátory\". Poslanec Jan Vašatý dokonce na zemském sněmu na Riegra zaútočil se slovy „\"bídný zrádče\"“. Rieger musel čelit otevřeným polemikám od Eduarda Grégra a dalších českých liberálů na Říšské radě i zemském sněmu. Ze staročeského klubu začaly odcházet některé významné politické osobnosti. V této situaci nastoupila staročeská strana do voleb do Říšské rady roku 1891. Zaznamenala drtivou porážku, když získala jen jeden mandát. Samotného předsedu strany Riegra porazil v jeho volebním obvodě mladočech Alois Pravoslav Trojan (mimochodem, o čtyři roky starší než Rieger). Rieger odjel na soukromou cestu do Říma a fakticky vyklidil českou aktivní politickou scénu. Riegrovu pozici v české politice nikdo naplno nezaujal a následné mladočeské období již nemělo takto autoritativní osobu. I v následujících letech do politiky nicméně promlouval coby stále respektovaný předseda zmenšené staročeské platformy (reálnou staročeskou politiku ale už prováděli jiní, zejména Albín Bráf). Odmítal návrhy Taaffeho vlády z roku 1893 na volební reformu a zavedení všeobecného volebního práva. Historik Otto Urban upozorňuje, že Tomáš Masaryk se ve svém spise Česká otázka z roku 1895 o Riegrovi ani jednou nezmínil a staročeskou stranu označil za reakční negaci původního Palackého programu (později ale Masaryk napsal, že „\"před čím se všichni skláněli, byla láska a věrnost Riegrova jeho politickým ideálům, neúmornost jeho práce, jeho osobní poctivost a nezištnost\".“). Pozice staročechů byla nyní natolik slabá, že mladočeši odmítli staročeský návrh podaný výkonným výborem v čele s Riegrem na utvoření společné kandidátní listiny do voleb do Říšské rady roku 1897. V roce 1897 byl Rieger jmenován členem Panské sněmovny a povýšen na svobodného pána (barona). V Panské sněmovně se příležitostně vyjadřoval k aktuálním ústavním otázkám státu. Oslav jeho 80. narozenin v roce 1898 se zúčastnila široká škála českých veřejných činitelů, včetně bývalých politických odpůrců. Den po jeho smrti v březnu 1903 mu Národní listy věnovaly obsáhlý, několikastránkový materiál a v úvodníku o něm napsaly: „\"V okamžicích, jako jest nynější, bezděčně ustupují stranou a do pozadí vzpomínky na potyčky a zápasy různících se politických názorů\".“", "section_level": 2}, {"title": "Rodina a osobní život.", "content": "V roce 1853 se oženil s dcerou Františka Palackého Marií. Měli spolu tři děti: Marie Červinková-Riegrová (1854–1895, spisovatelka a libretistka), Bohuslav Rieger (1857–1907, právník a historik) a Libuše Bráfová (1860–1930, provdala se za Albína Bráfa, pracovala v ženském hnutí, byla sběratelkou památek lidového umění a uchovavatelkou rodinné tradice Palackých, před smrtí v roce 1930 stihla uspořádat hmotné památky a interiéry bytu Palackých do historické podoby a otevřít v něm první památník). Rieger byl po celou dobu své politické kariéry po roce 1861 orientován na spolupráci se státoprávní českou šlechtou. Sám dosáhl roku 1897 povýšení do šlechtického stavu a působil jako velkostatkář, byť původně byl měšťanského původu a jeho majetek se nemohl rovnat největším šlechtickým latifundiím v Čechách. Aktivně se věnoval správě svého velkostatku v obci Maleč (nedaleko Chotěboře na úpatí Železných hor), jejž zakoupil v roce 1862. Zámek Maleč byl v roce 1994 jeho potomky restituován.", "section_level": 2}], "src_summary": "František Ladislav svobodný pán Rieger (10. prosince 1818 Semily – 3. března 1903 Praha-Nové Město) byl český politik a spoluzakladatel Národní (staročeské) strany. Během revolučního roku 1848 jako jeden z českých předáků a aktivní poslanec Říšského sněmu ve Vídni a Kroměříži neúspěšně prosazoval liberální principy plánované rakouské ústavy a federalizaci monarchie. Do politiky se vrátil po obnově ústavnosti v roce 1860 jako hlavní spolupracovník Františka Palackého, kterého později vystřídal na pozici předsedy staročeské strany. V 60. a 70. letech 19. století zastánce politiky pasivní rezistence českých politiků ve snaze docílit státoprávních ústupků od vídeňské vlády. Od roku 1879 po obratu v české politice směrem k aktivní provládní politice poslanec vídeňské Říšské rady a předseda parlamentního Českého klubu, později člen Panské sněmovny. Od konce 80. let 19. století jeho vliv slábl společně s oslabením pozic staročeské strany v důsledku takzvaných punktací.", "tgt_summary": "František Ladislav Rieger (10 December 1818 – 3 March 1903) was a Czech politician and publicist made famous for his leadership of the early Czech nationalist movement.", "id": 2423402}
{"src_title": "Sasko-wittenberské vévodství", "tgt_title": "Duchy of Saxe-Wittenberg", "src_document": [{"title": "Askánci a zánik Saského vévodství.", "content": "Rod Askánců usiloval o saské vévodství už roku 1106, kdy na tento titul vznesl své nároky hrabě Ota Ballenstedtský jakožto zeť posledního saského vévody z rodu Billungů Magnuse. Římský král Jindřich V. však vévodství udělil hraběti Lotharovi Supplinburskému, což vedlo k mnohaletým sporům o tento titul mezi Otou, Lotharem a Jindřichem trvajícím až do zvolení Lothara římským králem roku 1125 (Ota zemřel o dva roky dříve). O vévodství usiloval i Otův syn Albrecht I. Medvěd, to však bylo uděleno Lotharovu zeti bavorskému vévodovi Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. Albrecht se tedy spojil s rodem Hohenštaufů, a po zvolení Konráda Štaufského římským králem roku 1137 bylo vévodství Jindřichu Pyšnému odebráno a uděleno Albrechtovi. Albrechtova vláda však byla odmítnuta saskou šlechtou a roku 1142 se Albrecht titulu musel vzdát ve prospěch Jindřichova syna Jindřicha Lva. Roku 1180 byl titul saského vévody Jindřichu Lvovi odebrán císařem Fridrichem I. Barbarossou a staré vévodství bylo rozděleno. Vévodský titul a malá část držav původního vévodství byly poté uděleny Albrechtovu synovi Bernhardovi.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení Askánských držav a kurfiřství.", "content": "Po Bernhardově smrti roku 1212 byly jeho državy rozděleny mezi dva jeho syny. Starší Jindřich zdědil askánské rodové državy kolem Ballenstedtu a mladší Albrecht převzal vévodský titul a državy kolem Wittenbergu a Lauenburgu. Albrechtovy državy poté společně spravovali jeho synové Jan a Albrecht II. Roku 1273 podpořil Albrecht II. jako volitel kandidaturu Rudolfa I. Habsburského na říšský trůn. Na oplátku dal Rudolf Albrechtovi II. za ženu svou dceru Anežku, a podporoval jej v územních sporech s okolními rody, zejména s Wettiny. Roku 1296 bylo vévodství definitivně rozděleno. Severní državy, z nichž bylo vytvořeno Sasko-Lauenburské vévodství, připadly synům Jana, oblast kolem Wittenbergu připadla Albertovi a později přešla na jeho syna Rudolfa. Po rozdělení vznikly mezi oběma rodovými liniemi spory o právo volby římského krále. Kurfiřtský hlas byl nakonec definitivně Zlatou bulou císaře Karla IV. přiřknut Rudolfovi a jeho wittenberské větvi jako odměna za podporu Karlovy kandidatury při volbě proti Ludvíku IV. Bavorovi.", "section_level": 2}, {"title": "Wettinové.", "content": "Po vymření wittenberské větve Askánců v osobě Albrechta III. (pravnuka Albrechta II.) roku 1422 císař Zikmund odmítl nároky lauenburské větvě Askánců a udělil Wittenberské vévodství včetně kurfiřtského titulu markraběti Fridrichovi IV. Míšenskému z rodu Wettinů. Tímto spojením byl dán základ novověkého saského státu. Sasko-Wittenberské vévodství tvořilo od r. 1527 v rámci tohoto státního útvaru tzv. Kurfiřtský kraj.", "section_level": 2}, {"title": "Územní nárůst vévodství.", "content": "Askánským vévodům se postupně podařilo zvětšit původní malé vévodství (s exklávou Baruth) o tři nová území. Již Johannu I. Sasko-Lauenburskému se r. 1269 podařilo dědičně získat úřad a pozemky magdeburského purkrabího. Po Johannově smrti r. 1285 přešlo Magdeburské purkrabství na jeho bratra Albrechta II. Sasko-Wittenberského, který jej držel nejprve v personální unii se svým vévodstvím, ale r. 1296 jej plně přivtělil ke svým doménám a úřad říšského purkrabího s jeho smrtí r. 1298 také formálně zanikl. Od r. 1527 tvořilo bývalé purkrabství v rámci Saského kurfiřtství a tzv. Kurfiřtského kraje okres (německy \"Amt\") Gommern. Za Albrechtova života se podařilo získat také rozlehlé Hrabství Brehna za jižní hranicí. 31. srpna 1290 toto odumřelé říšské léno udělil římský král Rudolf I. svému vnukovi a Albrechtovu synovi, tehdy ještě nezletilému Rudolfovi. Od r. 1527 tvořilo bývalé hrabství Brehna v rámci Saského kurfiřtství a tzv. Kurfiřtského kraje okresy Bitterfeld, Schweinitz, Schlieben a Liebenwerda. Třetím získaným územím s poněkud zvláštními státoprávními poměry bylo malé svobodné panství Barby (od roku 1497 Hrabství Barby), které bylo lénem abatyší z Quedlinburgu, ale jinak v něm jako leníci vládla hrabata z Arnsteinu-Barby. Roku 1356 se podařilo askánským kurfiřtům získat nad panstvím Barby lenní svrchovanost, sami se tím ovšem stali leníky quedlinburských kněžen-abatyší, kterým r. 1359 také formálně složili lenní hold. Poslední askánský kurfiřt, Albrecht III. si před smrtí přál, aby ona \"lenní práva v mezistupni\" přešla po vymření rodu na jeho anhaltské příbuzné. Císař Zikmund ale r. 1423 uzavřené dohody nerespektoval a před anhaltským knížetem upřednostnil Wettiny a ponechal tak vazbu na Sasko-Wittenbersko. V roce 1493 navíc byla Barbyjskému hrabství garantována říšská bezprostřednost, čímž byly všechny dosavadní lenní vazby zrušeny. Zůstávala pouze dědická dohoda, kterou stanovil r. 1435 kurfiřt Fridrich II., a podle které měla anhaltská knížata Barby zdědit v případě vymření hrabat z Arnsteinu-Barby. Pouhých osm let před jejich vymřením (v r. 1659) však kurfiřt Jan Jiří I. r. 1652 tato dědická práva Askánců omezil jen na odštěpený okres Walternienburg, zatímco většina hrabství připadla Saskému kurfiřtství, případně vedlejší wettinsko-albertinské linii vévodů sasko-weißenfelských. Naopak neúspěšným pokusem o zvětšeni svého vévodství, resp. o získání ztracených saských území, byla tzv. Lüneburská nástupnická válka, kterou v l. 1369-1373 svedli vévodové Albrecht a Vilém, mladší synové kurfiřta Rudolfa I., o uprázdněný stolec knížectví Lünebursko-cellského, největšího z dílčích knížectví Brunšvicko-lüneburského vévodství, patřícího Welfům. Když jeho panovník, vévoda Vilém zemřel, domáhali se brati svého nástupnického nároku na základě příbuzenství v ženské linii a zakládací listiny Brunšvického vévodství z r. 1235, jež umožňovala dcerám dědit. Proti Askáncům stál Magnus Torquatus, syn brunšvicko-wolffenbüttelského vládnoucího knížete, vévody Magnuse I., domáhající se nástupnictví v posloupnosti mužské, i když vzdálenější. Přestože oba Askánce podpořil v jejich nároku i císař Karel IV., museli tito po čtyřech letech neúspěšných bojů podepsat r. 1373 v Hannoveru příměří, aniž něčeho dosáhli. Definitivně se Askánci všech dědických nároků vůči Welfům vzdali v r. 1389.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sasko-wittenberské vévodství (německy \"Herzogtum Sachsen-Wittenberg\") bylo vévodství Svaté říše římské, které vzniklo rozpadem kmenového Saského vévodství po porážce Welfů císařem Fridrichem I. Barbarossou roku 1180. Vévodství zabíralo jen malou část původního Saska, rozkládalo se zhruba v oblasti středního Labe v okolí později (roku 1260) založeného vévodského sídelního města Wittenbergu. Jako dědicům saského vévodského titulu se později wittenberským vévodům podařilo prosadit své nároky na volitelský hlas při volbě římského krále, což bylo roku 1356 nakonec stvrzeno i Zlatou bulou císaře Karla IV., a vévodství bylo povýšeno na kurfiřství.", "tgt_summary": "The Duchy of Saxe-Wittenberg () was a medieval duchy of the Holy Roman Empire centered at Wittenberg, which emerged after the dissolution of the stem duchy of Saxony. The Ascanian dukes prevailed in obtaining the Saxon electoral dignity until their duchy was finally elevated to the Electorate of Saxony by the Golden Bull of 1356.", "id": 1831751}
{"src_title": "Klavírní sonáta h moll (Liszt)", "tgt_title": "Piano Sonata in B minor (Liszt)", "src_document": [{"title": "Historický podklad.", "content": "Tato sonáta byla zkomponována mezi lety 1852 a 1853. V této době již Liszt ukončil „virtuózní“ období svého života a věnoval se hlavně komponování, koncertoval pouze příležitostně a vždy jen když chtěl, ne když musel. Tehdy žil ve Výmaru se svou druhou partnerkou, Carol Sayn-Wittgensteinovou. Při komponování této skladby byl hodně ovlivněn Schubertovou \"Wanderer Fantaisií\", jednou ze svých oblíbených skladeb, kterou velmi obdivoval. Sonátu věnoval Robertu Schumannovi na oplátku za jemu věnovanou \"Fantasii C dur\" (1836). Ten ji ale nikdy neslyšel, protože tou dobou již dožíval v psychiatrické léčebně v Erdenichu. Vydána byla roku 1854 firmou Breitkopf & Härtel a poprvé byla představena Lisztovým žákem a zetěm Hansem von Bülow 27. ledna 1857 při křtu nového koncertního křídla firmy \"Bechstein\" v Berlíně.", "section_level": 1}, {"title": "Skladba.", "content": "Tato sonáta se neřídí sonátovou formu, ale je uspořádána do jedné dlouhé věty. Podle některých odborníků ovšem pasuje do formy klasické čtyřvěté sonáty. Začíná v h moll, během svého vývoje se ale pohybuje od této tóniny pryč, nejčastěji do paralelní D dur. V této skladbě je viditelná podobnost s některými tématy Lisztovy o pět let později napsané \"Faustovské symfonie\". Její kostrou je několik motivů, které Liszt uspořádal a varioval do složité muzikální konstrukce. Počet motivů se podle jednotlivých rozborů liší od tří do šesti, obecně uznávaný počet je ale pět. Tuto myšlenku tematické transformace, na jejímž vývoji se značně podílel, použil například ve svém Klavírním koncertu Es dur a mnohých dalších skladbách. Díky tomuto inovativnímu pojetí je jí často přisuzován přívlastek vizionářská. Tichý konec sonáty může být dodatečným nápadem, originální rukopis uchovaný v \"The Morgan Library & Museum\" v New Yorku (také vydaný roku 1973 G. Henleyem jako přesná kopie) obsahuje vyškrtnutou závěrečnou část, která by ukončila dílo hlasitě. Sonáta trvá obvykle 25 až 30 minut.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas.", "content": "Tato sonáta vyvolává již od své publikace velmi rozporuplné názory. Jsou lidé, kteří se při poslechu této skladby necítí dobře, emoce skladby nazývají falešnými a zavrhují její formu. Po premiéře byla kritizována mnohými konzervativními hudebními kritiky, nezaujala například Claru Schumann, ta si do svého osobního deníku poznamenala: Tato skladba také nezaujala Antona Rubinsteina či Eduarda Hanslicka. Johannes Brahms dokonce usnul, když mu ji Liszt při soukromé návštěvě hrál. Na druhé straně, skladba si získala i příznivce, velkého ocenění se jí dostalo například od Lisztova přítele, Richarda Wagnera. Ten ve svém dopise Lisztovi z roku 1855 stále chválí toto dílo. Objektivita tohoto komentáře je však evidentně ovlivněna velikým přátelstvím těchto dvou skladatelů. Otto Gumprecht z německých novin Nationalzeitung ji zase označil za „výzvu k pískání a dupání“. Trvalo dlouho, než se stala častou v koncertním repertoáru, kvůli své technické komplikovanosti, negativním kritikám a také svému statusu „nové hudby“. Ačkoliv na začátku 20. století byla sonáta ustanovena jako vrchol Lisztova díla a stala se populárně hraným a často analyzovaným dílem. Dnes ji většina hudebníků považuje za Lisztův nejvýznamnější příspěvek klavírní technice i duchu romantismu a často dokonce za jeden z nejvýznamnějších produktů romantického hnutí vůbec. Navíc ji občas spolu se Schumannovou \"Fantasií op. 17\" označují za „dvě mistrovská díla 19. století“.", "section_level": 1}, {"title": "Transkripce.", "content": "Lisztův blízký přítel, Camille Saint-Saëns, přepsal sonátu pro dva klavíry v roce 1914, premiéra se konala ovšem až roku 2004. Soudě dle Saint-Saënsova dopisu z roku 1914 bylo toto zpracování něco, co Liszt ohlásil, ale nikdy neuskutečnil. Roku 1955 přepsal Leo Weiner tuto sonátu pro orchestr, toto dílo však nikdy nebylo vydáno, existuje pouze jako rukopis. Bylo ale roku 2006 nahráno a dokonce se objevilo v několika filmech třicátých let. Existuje také transkripce pro varhany (Bernhard Haas).", "section_level": 1}, {"title": "Interpretace.", "content": "Tato sonáta vyžaduje nejen technickou zručnost a umění hrát tak těžkou hudbu tak dlouho, ale i velké muzikální cítění, umění pospojovat jednotlivá témata a udržet tah celé půlhodinové skladby. Přesto patří mezi nejhranější Lisztova díla a nahrálo ji mnoho rozdílných interpretů. Mezi nejvýznamnější patří mezi jinými nahrávky Krystiana Zimermana (1990) a Marthy Argerich pro Deutche Gramophon. Další významní interpreti sonáty jsou Alfred Cortot (1929), Sviatoslav Richter, Emil Gilels či Vladimir Horowitz (1932, 1976), Claudio Arrau (1970, 1971, 1985), Alfred Brendel (1963, 1981, 1991), Maurizio Pollini (1989), Evgeny Kissin (1998), Georges Cziffra nebo Yundi Li (2002).", "section_level": 1}], "src_summary": "Klavírní sonáta h moll, S.178, je skladba pro sólový klavír od maďarského skladatele Franze Liszta. Byla publikována roku 1854 s věnováním Robertu Schumannovi a je často považovaná za Lisztovu nejvýznamnější skladbu pro sólový klavír a jednu z nejvýznamnějších klavírních sonát. Je předmětem zkoumání a častého analyzování kvůli své formě, nerespektuje totiž klasickou sonátovou formu, ale je založena na myšlence tematické transformace.", "tgt_summary": "The Piano Sonata in B minor (), S.178, is a sonata for solo piano by Franz Liszt. It was completed in 1853 and published in 1854 with a dedication to Robert Schumann.", "id": 2270388}
{"src_title": "Wireshark", "tgt_title": "Wireshark", "src_document": [{"title": "Funkcionalita.", "content": "Wireshark je velmi podobný tcpdump, má ale navíc grafické uživatelské rozhraní, plus integrované řadící a filtrovací volby. Wireshark umožňuje uživateli nastavit síťová rozhraní, která to podporují, do promiskuitního módu, čímž umožní vidět veškerý provoz na těchto rozhraních, včetně broadcastu a multicastu, ne jen provoz určený jedné určité adrese rozhraní. Nicméně, při zachytávání paketů analyzátorem v promiskuitním modu na portu switche se nemusí veškerý provoz skrze switch nutně dostat na port, kde se zrovna zachytává, takže zachytávání v promiskuitním modu nebude dostačující pro veškerý provoz na síti. Je nutné využít port mirroring nebo různá zařízení rozšiřující příjem do zvolené části sítě. Na Linuxu, BSD, a Mac OS X s libpcap 1.0.0 a novějšími umí Wireshark od 1.4 přepínat Wi-Fi adaptéry do monitor mode.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Wireshark je software, který rozumí struktuře různých síťových protokolů. Díky tomu je schopen zobrazit zapouzdření a další pole i s jejich významy pro různé pakety odlišných protokolů. Wireshark používá pro zachytávání paketů knihovnu pcap, takže zachytí pouze pakety typů, které pcap podporuje. Nativní souborový formát síťového záznamu Wiresharku je libpcap podporovaný libpcap a WinPcap, tudíž je možno vyměňovat záznamové soubory s ostatními aplikacemi, které používají stejný formát, včetně tcpdump a CA NetMaster. Dokáže také číst záznamy z jiných síťových analyzátorů, jako snoop, Network General's Sniffer a Microsoft Network Monitor.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Na některých platformách jsou pro zachycení surového provozu na síti nutná vyšší oprávnění. Z tohoto důvodu často starší verze Ethereal/Wireshark a tethereal/TShark běžely s právy správce počítače. Vezmeme-li v potaz velké množství \"rozebíračů\" paketů, které jsou volány při zachytávání provozu, může to znamenat vážné narušení bezpečnosti v případě, že se v některém z \"rozebíračů\" objeví chyba. Díky docela velkému počtu slabin v minulosti (mnoho z nich umožnilo vykonání cizího kódu) a pochybnostem vývojářů o budoucím vývoji, OpenBSD odstranilo Ethereal ze svých portů před verzí OpenBSD 3.6. Vyšší oprávnění nejsou zapotřebí pro všechny operace. Například je možné použít tcpdump, nebo dumpcap utilitu, která je součástí Wiresharku, s právy superuživatele pro zachytávání paketů do souboru, a později je analyzovat Wiresharkem s omezenými právy. Pro analýzy téměř v reálném čase může být každý zachycený soubor sloučen mergecapem do rostoucího souboru zpracovaném Wiresharkem. Na bezdrátových sítích je možné použít nástroj Aircrack na zachycení rámců IEEE 802.11 a číst výsledný dump Wiresharkem. Od verze 0.99.7, Wireshark a TShark používají dumpcap na zachytávání provozu. Na platformách, kde jsou zapotřebí zvláštní práva na zachytávání, jsou potřeba pouze pro program dumpcap: Wireshark ani TShark nepotřebují žádná speciální privilegia a ani by s nimi neměly být spouštěny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Počítačová aplikace Wireshark (dříve Ethereal) je protokolový analyzér a paketový sniffer. Mezi jeho nejčastější použití patří analýza a ladění problémů v počítačových sítích, vývoj software, vývoj komunikačních protokolů a studium síťové komunikace. ", "tgt_summary": "Wireshark is a free and open-source packet analyzer. It is used for network troubleshooting, analysis, software and communications protocol development, and education. Originally named Ethereal, the project was renamed Wireshark in May 2006 due to trademark issues. ", "id": 587767}
{"src_title": "Karel Fridrich Holštýnsko-Gottorpský", "tgt_title": "Charles Frederick, Duke of Holstein-Gottorp", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se jako syn vévody Fridricha IV. Holštýnsko-Gottorpského a jeho manželky, švédské princezny Hedviky Žofie, starší dcery švédského krále Karla XI. Po smrti svého otce v roce 1702 se stal vévodou holštýnsko-gottorpským, ale vzhledem k jeho nízkému věku (dva roky) byl vládou pověřen jeho strýc Kristián August, biskup lübecký. V té době vévodství Holstein-Gottorp byla jako spojenec Švédska účastna Severní války. Po smrti své matky v roce 1708 byl Karel Fridrich ve věku osmi let svěřen svému strýci, švédskému králi Karlu XII., a protože ten neměl dětí, byl Karel Fridrich jako potomek Karlovy starší sestry, tedy osoby první v pořadí nároků na trůn, jmenován jeho následníkem. Po smrti Karla XII. v listopadu roku 1718 měl Karel Fridrich jako jeho následník usednout na uprázdněný švédský trůn. Královnou však byla v roce 1718 parlamentem zvolena a v roce 1719 korunována jeho teta Ulrika Eleonora, mladší sestra Karla XII. a princovy matky Hedviky Žofie, jež v té době byla již deset let po smrti a oprávněné nároky svého syna nemohla pomoci hájit. V důsledku ujednání Nystadské smlouvy, ukončující v roce 1721 Severní válku, pozbyl Karel Fridrich ve prospěch dánského krále vévodství šlesvického, během války obsazeného dánskými jednotkami. Ve snaze o znovunabytí ztraceného území se vévoda vypravil na dvůr ruského cara Petra Velikého s cílem dosáhnout spojenectví s Ruskem. Tato aliance byla stvrzena manželstvím vévody Karla Fridricha a velkokněžny Anny Petrovny, dcery Petra Velikého. K zásnubám došlo na konci Petrovy vlády, v roce 1724, svatba se uskutečnila až několik měsíců po smrti Petra Velikého (zemřel v lednu 1725), 21. května 1725 v kostele sv. Trojice v Petrohradě. Karel Bedřich hodlal sňatku využít k zabezpečení Šlesvicka před Dánskem a očekával také podporu Ruska ve svých nárocích na švédský trůn. Podle podmínek Nystadské smlouvy se však Rusko zavázalo nevměšovat se do vnitřních záležitostí Švédska, takže jeho naděje zůstaly nenaplněny. Karel Bedřich přijal účast v nové \"Nejvyšší tajné radě\" a do jisté míry ovlivňoval ruskou politiku v chaotickém období po smrti Petra Velikého, zvaném \"údobí palácových revolucí\". Po smrti Kateřiny I., vdovy po Petru Velikém, se jeho pozice stala vratkou a střetl se s Alexandrem Menšikovem, poručníkem Annina synovce Petra II., Kateřinina následníka na trůnu; Menšikov doufal, že mladý panovník se ožení s jeho dcerou. Po střetu s Menšikovem se Karel Bedřich 2. června 1727 musel vrátit do Holštýnska. Z manželství vévody Karla Fridricha a velkokněžny Anny Petrovny se 21(10). února 1728 narodil syn Karel Petr Ulrich, pozdější ruský car Petr III. Tři týdny po porodu syna Anna ve dvaceti letech zemřela. Karel Fridrich zemřel v roce 1739, ve věku 39 let. Jeho syn Karel Petr Ulrich po něm stanul v čele obou vévodství pod regentstvím švédského krále Adolfa I. Fridricha, bratrance Karla Fridricha. V roce 1762 nastoupil na ruský trůn jako car Petr III. V osobě Karla Petra Ulricha začala dynastie Hollstein-Gottorp panovat v Rusku, ovšem pod názvem Romanov-Holstein-Gottorp; její vláda skončila s koncem monarchie v Rusku v roce 1917. Hrob Karla Friedricha se nachází v klášterním kostele v Bordesholmu v Šlesvicku-Holštýnsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Fridrich Holštýnsko-Gottorpský (29. dubna 1700, Stockholm – 18. července 1739, Rolfshagen) byl vévoda Holštýnsko-Gottorpský v letech 1702–1739. Byl uchazečem o švédský trůn v roce 1718 a otcem ruského cara Petra III.", "tgt_summary": "Duke Charles Frederick of Schleswig-Holstein-Gottorp () (30 April 1700 – 18 June 1739) was a Prince of Sweden and Duke of Schleswig-Holstein-Gottorp and an important member of European royalty. His dynasty, the Dukes of Schleswig-Holstein-Gottorp, were a cadet branch of the ancient House of Oldenburg, which at that time was ruling Denmark. His mother was a sister of Charles XII of Sweden. Charles Frederick married a daughter of Peter the Great and became the father of the future Peter III of Russia. As such, he is the progenitor of the Russian imperial house of Holstein-Gottorp-Romanov and the patrilineal ancestor of all Russian emperors starting with Peter III, except for Catherine II.", "id": 393783}
{"src_title": "Vzdálená správa", "tgt_title": "Remote administration", "src_document": [{"title": "Požadavky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Připojení k Internetu.", "content": "Vzdáleně spravován může být jakýkoliv počítač s Internetovým připojením (TCP/IP nebo Local Area Network). Pro bezpečnou správu musí uživatel nainstalovat nebo povolit serverový nástroj na hostitelském systému, aby mohl být viděn. Poté může uživatel/klient přistupovat k hostitelskému systému z jiného počítače používající nainstalovaný nástroj. Obvykle by oba systémy měly být připojeny k internetu s tím, že musí být známa IP adresa serveru/hosta. Vzdálená správa je tedy méně praktická pokud hostitel používá vytáčené připojení, které není neustále online a často má Dynamickou IP.", "section_level": 2}, {"title": "Spojení.", "content": "Když se klient připojí k hostitelskému počítači, obvykle se objeví okno zobrazující plochu hostitele. Klient pak může kontrolovat hostitelský počítač, jako by on/ona seděli přímo za ním. Dražší verze desktopových systémů z řady Windows NT (např. Windows XP, Windows 7, Windows 10) mají zabudovanou podporu vzdálené správy s názvem Vzdálená správa počítače, která používá protokol RDP, avšak je omezena na možnost připojení jediného uživatele (po připojení nemůže pracovat ani uživatel, který u desktopu sedí). Serverové verze řady Windows NT nabízejí pomocí stejného protokolu tzv. Remote Desktop Services, které umožňují pracovat na počítači (serveru) pomocí vzdáleného přístupu více uživatelům zároveň. Příkladem volně šiřitelné a multiplatformní alternativy je nástroj VNC, který nabízí podobné funkce. V unixových systémech je vzdálená správa typicky standardní součástí a není uměle omezována.", "section_level": 2}, {"title": "Běžné úkoly, pro které se používá vzdálená správa.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hackování.", "content": "Počítače infikované malwarem jako Trojský kůň (program) někdy otevírají zadní vrátka do počítače a umožňují útočníkovi hacknutí a ovládání počítače. Útočník tak může přidávat, upravovat nebo mazat soubory.", "section_level": 2}, {"title": "Bezdrátová vzdálená správa.", "content": "Software Vzdálená správy se v poslední době začal objevovat na bezdrátových zařízení, jako je například BlackBerry, Pocket PC. Obecně tato řešení neposkytují plný dálkový přístup, jako je VNC nebo Terminal Services, ale umožňují správcům provádět různé úkony, jako restart počítače, resetování hesla a zobrazení protokolů událostí systému, čímž se sníží nebo dokonce eliminuje potřeba systém správcům nosit notebook nebo být v dosahu kanceláře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vzdálená správa je v informatice označení pro jakoukoliv metodu ovládání počítače ze vzdáleného místa (typicky pomocí počítačové sítě, Internetu). Programy umožňující vzdálenou správu jsou stále běžnější a používanější zejména, když je obtížnější nebo nepraktické být fyzicky u používaného systému. Vzdáleným místem můžeme chápat vedlejší místnost nebo druhý konec světa. Může jít o legální nebo nelegální (cracking) vzdálený přístup (tzv. Owned, využití Trojského koně a podobně).", "tgt_summary": "Remote administration refers to any method of controlling a computer from a remote location. Software that allows remote administration is becoming increasingly common and is often used when it is difficult or impractical to be physically near a system in order to use it. A remote location may refer to a computer in the next room or one on the other side of the world. It may also refer to both legal and illegal (i.e. hacking) remote administration (see Owned and Trojan).", "id": 1440728}
{"src_title": "Nikolaj Judenič", "tgt_title": "Nikolai Yudenich", "src_document": [{"title": "Mládí a vojenská kariéra.", "content": "Judenič se narodil v Moskvě, kde pracoval jeho otec jako úředník. Vystudoval v roce 1881 Alexandrovskou vysokou vojenskou školu a posléze Akademii generálního štábu v roce 1887. Působil jako člen imperiální gardy v Litvě do prosince 1890. V lednu 1892 byl převelen do Turkestánu a byl povýšen na poručíka. V roce 1902 byl Judenič jmenován velitelem 18. pěšího pluku, s níž bojoval ve válce s Japonskem. Ve válce byl dvakrát raněn a na jejím konci byl povýšen na generála. Od roku 1907 sloužil Judenič jako proviantní důstojník na generálním štábu kavkazského vojenského okruhu.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "Během války byl velitelem ruských vojsk na Kavkaze, kde vybojoval několik obdivuhodných vítězství nad vojsky tureckého velitele Envera Paši. Zvítězil postupně v bitvě u Sarikamiše, bitvě o Erzurum, dobyl město Trabzon a porazil Turky v bitvě o Erzicanan. Velké úspěchy ruské armády také díky podpoře místních Arménů vedly od roku 1915 k arménské genocidě. Po únorové revoluci byl Judenič na přímý rozkaz vůdce prozatímní vlády Alexandra Kerenského odvolán a předčasně penzionován. Byl dopraven z Tbilisi do Petrohradu, kde podporoval Kornilovův puč.", "section_level": 1}, {"title": "Ruská občanská válka.", "content": "Po říjnové revoluci utekl do Finska a zapojil do budování bělogvardějských armád. Na jaře 1919 se setkal ve Stockholmu s americkými a britskými diplomaty a dojednal s nimi omezenou podporu Američanů a Britů v boji proti bolševikům. V červnu 1919 navázal kontakt s admirálem Kolčakem, který založil v Omsku všeruskou vládu a vedl ozbrojený odpor proti bolševikům na Sibiři. Generál Judenič dostal volnou ruku v boji při Baltském moři a severozápadním Rusku a potřebné finanční prostředky. Následně se přesunul do Talinu a setkal se s generálem Rodzjankem, který vedl bělogvardějskou Severní armádu. Oba se shodli, že jejich hlavním cílem bude dobýt Petrohrad a že jejich vojsko bude formálně pod hlavičkou estonské armády. V srpnu 1919 pod tlakem britské vlády a svého klíčového spojence Estonska musel vytvořit protirevoluční \"Severozápadní vládu\", která se skládala z monarchistů, socialistů a menševiků. Následující dva měsíce strávil výcvikem své armády. V září 1919 mu byla k dispozici dobře vycvičená armáda o počtu 17 000 mužů s 53 děly a 6 tanky.", "section_level": 1}, {"title": "Útok na Petrohrad.", "content": "V říjnu 1919 se vrhla jeho armáda na Petrohrad. Město bylo v té době jen lehce bráněno, protože Rudou armádu zaměstnával boj na jiných frontách (především na Sibiři a Ukrajině). Judeničův přítel z carské armády finský generál Mannerheim naléhal na finskou vládu, aby se k útoku připojila. Finská vláda, ale podmínila účast svých vojsk v útoku na Petrohrad potvrzením nezávislosti Finska bělogvardějci. Admirál Kolčak, který byl hlavou bělogvardějců, ale tak nehodlal učinit, a tak byla Mannerheimova prosba odmítnuta. Severozápadní armáda zatím dobyla Kingisepp a Gatčinu, ale nepodařilo se jí přerušit vlakové spojení mezi Moskvou a Petrohradem. Bolševici tak mohli poslat do města početné posily. Ty zastavily postup Severozápadní armády na konci října 1919 a v listopadu 1919 byli už značně demoralizovaní bělogvardějci zatlačeni zpátky na území Estonska. Vrchní velení estonské armády, díky zápornému vztahu bělogvardějců k nezávislosti nově vzniklých států, zbytky ustupující Judeničovy armády odzbrojili a internovali. V lednu 1920 uzavřelo Estonsko příměří se sovětským Ruskem a bolševici se zavázali uznat estonskou nezávislost. 28. ledna 1920 se Judenič pokusil neúspěšně uprchnout z Estonska s veškerými financemi Severozápadní armády. Byl zadržen generálem Bułak-Bałachowiczem společně s estonskou policií. Při zadržení měl u sebe 227 000 britských liber, 250 000 estonských marek a 110 000 000 finských marek. Peníze byly zabaveny a vyplaceny zbývajícím vojákům Severozápadní armády jako poslední plat. Byl následně uvězněn, ale na nátlak britské vlády byl záhy propuštěn a emigroval do Francie.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečný život.", "content": "Po válce nehrál žádnou důležitou roli mezi ruskou emigrací. Usídlil se na Francouzské riviéře, kde taky v roce 1933 nedaleko Cannes ve věku 71 let zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikolaj Nikolajevič Judenič (; – 5. října 1933) byl ruský generál a jeden z nejúspěšnějších generálů carské armády během první světové války. V letech 1918-1920 bojoval proti bolševikům.", "tgt_summary": "Nikolai Nikolayevich Yudenich ( - October 1933) was a commander of the Russian Imperial Army during World War I. He was a leader of the anti-communist White movement in Northwestern Russia during the Civil War.", "id": 2094864}
{"src_title": "Michel Chossudovsky", "tgt_title": "Michel Chossudovsky", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Chossudovsky se narodil ruskému židovskému emigrantu, kariernímu diplomatu Evgeny Chossudovsky a Irské protestantce Rachel Sullivan. Byl přijat na univerzitu v Ottavě v roce 1968. Učil jako hostující profesor na akademické půdě v západní Evropě, Jižní Americe a Jihovýchodní Asii, fungoval jako ekonomický poradce ve vládách rozvojových zemí a pracoval jako konzultant pro mezinárodní organizace včetně projektů jako je Rozvojový program OSN (UNDP), Africká rozvojová banka, Africký institut Spojených národů pro ekonomický rozvoj a plánování (AIEDEP), Fond obyvatelstva OSN (UNFPA), Mezinárodní organizace práce (ILO), Světová zdravotnická organizace (WHO), Ekonomický výbor OSN pro Latinskou Ameriku a Karibskou oblast (ECLAC). V roce 1999 se Chossudovsky přidal k Mezinárodnímu fondu pro výzkum míru a budoucnosti jako poradce. Chossudovsky je bývalý prezident Kanadské asociace výzkumu Latinské Ameriky a Karibiku. Je členem organizací, které zahrnují Výbor na fiskální a ekonomické reformy (COMER), Geopolitická drogovou hlídku (OGD) a Mezinárodní koncil lidského zdraví (IPHC). Je aktivním členem protiválečného hnutí v Kanadě, rozsáhle psal o válce v Jugoslávii. Byl angažován v propagaci alternativních teorií o útocích na New York z 11. září 2001. Jeho článek \"Pravda skrytá za 9/11: Kdo je Usáma bin Ládin\" byl pravděpodobně vůbec první, který zpochybňoval Bushovo trvání na tom, že bin Ladin je za útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon zodpovědný. Je častým přispěvatelem do periodik \"Le Monde diplomatique\", \"Third World Resurgence\" (Vzkříšení třetího světa) a \"Covert Action Quarterly\" (Čtvrtletník tajných operací). Jeho publikace byly přeloženy do více než dvaceti jazyků. Jeho poslední kniha nese název \"America's \"War on Terrorism“\" (Americká „Válka proti terorismu“). Píše v angličtině a francouzštině.", "section_level": 1}, {"title": "Centrum pro výzkum globalizace.", "content": "V roce 2001 založil centrum pro výzkum globalizace a stal se ředitelem a redaktorem. Se sídlem v Montrealu se popisuje jako \"nezávislá výzkumná a mediální organizace\", která poskytuje analýzy, které nejsou pokryty mainstreamovými médii. Centrum pro výzkum pro výzkum globalizace je známo propagací konspiračních teorií a nepravd. Mezi konspirační teorie, které zastává jsou o novém světovém řádu, očkování, spiknutí farmaceutistického průmyslu, použití jaderných zbraní USA v Iráku a Afghánistánu, geneticky modifikovaných rostlin, které jsou k odlidnění země, Islámském státu vytvořeným CIA, chemtrails, HAARP, popírání genocidy v Bosně, Rwandě, nasazení chemických zbraní v Sýrii, které vlády Spojených států, Velké Británie, Turecka, Saúdské Arábie, Francie, Izraele připisují připisují Bašáru Asadovi, a mnoha dalších včetně dlouhodobých spekulací o invazi USA do Íránu. Foreign Policy poznamenává, že centrum prodává knihy a videa, která mají 'odkrývat' jak útoky 11. září byly s 'největší pravděpodobností operace tajných služeb' k 'dalším cílům korporátní globalizace'.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michel Chossudovsky (* 1946) je kanadský ekonom, poradce, novinář a spisovatel literatury faktu. Je emeritním profesorem ekonomie na univerzitě v městě Ottawa. Od roku 2001, je prezident a ředitel Centra pro výzkum globalizace, které publikuje konspirační teorie a falešné zprávy Chossudovsky sám je propagátorem konspiračních teorií o 11. září..", "tgt_summary": "Michel Chossudovsky (born 1946) is a Canadian economist, author and conspiracy theorist. He is professor emeritus of economics at the University of Ottawa and the president and director of the Centre for Research on Globalization (CRG), which publishes conspiracy theories. Chossudovsky has promoted 9/11 conspiracy theories. ", "id": 1289156}
{"src_title": "Sergej Dovlatov", "tgt_title": "Sergei Dovlatov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Sergej Dovlatov se narodil 3. září 1941 v Ufě, kam byla jeho rodina v průběhu 2. světové války evakuována z Leningradu. Jeho otec byl divadelní režisér židovského původu Donat Isaakovič Mečik (1909–1995) a jeho matka literární korektorka Nora Sergejevna Dovlatova (1908–1999), původem Arménka. V roce 1944 se Dovlatov přestěhoval s matkou do Leningradu. V roce 1959 začal studovat na katedře finštiny na filologické fakultě Leningradské státní univerzity, ale po dvou a půl letech byl za špatný prospěch vyloučen. Stýkal se s leningradskými básníky Jevgenijem Pejnem, Anatolijem Najmanem, Josifem Brodským, spisovatelem Sergejem Volfem či umělcem Alexandrem Neždanovem. Potom byl povolán do armády a strávil tři roky ve vnitřním vojsku, kde sloužil jako vězeňský strážce v nápravných táborech v Republice Komi (osada Činjavoryk). Podle vzpomínek Brodského se Dovlatov vrátil z armády jako „Tolstý z Krymu, se svazkem povídek a s poněkud omráčeným výrazem ve tváři“. Po návratu z armády nastoupil Dovlatov na fakultu žurnalistiky Leningradské státní univerzity. Pracoval ve studentských novinách Leningradskogo korablestroitělnogo instituta (Leningradského institutu lodního stavitelství) a také jako literární tajemník spisovatelky Very Fjodorovny Panové. Psal povídky a byl pozván do literární skupiny „Gorožaně“ (Měšťané), kterou založili Vladimir R. Maramzin, Igor M. Jefimov, Boris B. Bachtin a Vladimir A. Gubin. Od září 1972 do března 1975 žil v Estonsku. Aby v Tallinnu získal povolení k pobytu, pracoval dva měsíce jako topič v kotelně a zároveň byl zahraničním dopisovatelem novin \"Sovetskaja Estonija\" (Sovětské Estonsko). Později dostal práci v deníku \"Morjak Estonii\" (Estonský námořník), vydávaném institucí „Estonskoje morskoje parochodstvo“ (Estonská paroplavební společnost), kde měl funkci odpovědného tajemníka. Byl také zahraničním spolupracovníkem městských novin \"Večernij Tallin\" (Večerní Tallinn) a v létě 1972 tam získal místo redaktora zpravodajské rubriky. V povídkách, které vyšly v knize \"Kompromiss\" (Kompromis), čerpá Dovlatov příběhy ze své novinářské praxe a také popisuje práci redakce a životní příběhy svých kolegů. Dovlatov si také v létě přivydělával jako průvodce v puškinské památkové rezervaci u Pskova (Michajlovskoje). V roce 1975 se vrátil do Leningradu, kde pracoval v časopise pro mládež \"Kosťor\" (Táborák) a pokračoval v psaní povídek, ale nakladatelé i časopisy jeho díla odmítali. Pouze jeho povídka „Intervju“ (Rozhovor) byla v roce 1974 otištěna v časopise \"Junosť\" (Mládí). Náklad jeho první knihy \"Pjať uglov\" (Pět úhlů) ve vydavatelství Eesti Raamat byl na příkaz KGB zničen. Publikoval tedy v samizdatu a také v emigrantských časopisech \"Kontinent\" a \"Vremja i my\" (Čas a my), za což byl vyloučen ze sovětského svazu novinářů. V roce 1978 Dovlatov kvůli pronásledování státní mocí emigroval spolu se svou ženou, dcerou a matkou ze SSSR a usadil se v New Yorku, kde se stal hlavním redaktorem týdeníku \"Novyj Amerikanec\" (Nový Američan). Členy jeho redakční rady byli například Boris Metter, Alexandr Genis, Pjotr Vajl, Nina Alobertová (baletní a divadelní fotografka a autorka mnohých Dovlatovových fotografií), básník a esejista Grigorij Ryskin a další. Noviny si mezi emigranty brzy získaly značnou oblibu a i Dovlatovovy knihy začaly vycházet jedna za druhou. V polovině 80. let už byl známým spisovatelem a jeho povídky vycházely v prestižních časopisech jako \"Partisan Review\" a \"The New Yorker\". Sergej Dovlatov zemřel 24. srpna 1990 v New Yorku na srdeční selhání. Je pohřbený v arménské části židovského hřbitova Mount Hebron v newyorské čtvrti Queens.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Za dvanáct let emigrace vyšlo Dovlatovi v Evropě a USA dvanáct knih. V SSSR jej znali ze samizdatových vydání a z autorského vysílání na rádiu Svobodná Evropa. Po jeho smrti a pádu SSSR začaly vycházet početné sbírky jeho povídek i v Rusku. Dovlatov nepovoloval nová vydání knih, které vyšly v SSSR do roku 1978.", "section_level": 1}, {"title": "Korespondence Dovlatova a Jefimova.", "content": "V roce 2001 vydalo nakladatelství Zacharov knihu \"Sergej Dovlatov – Igor Jefimov. Epistoljarnyj roman\" (Román v dopisech). Kniha zachycuje korespondenci mezi Dovlatovem a Jefimovem mezi léty 1979 a 1989. Několik nakladatelství, na která se Jefimov s nabídkou vydání této knihy obrátil, ho z důvodu autorských práv odmítla. Dovlatov sám byl proti publikování svých dopisů, o čemž se zmiňuje i v jednom z dopisů Jefimovi. Dovlatovova rodina, především jeho žena Jelena Dovlatová, která je majitelkou autorských práv ke všemu, co kdy napsal, v souladu s jeho závětí také protestovala proti vydání jeho dopisů. Nakladatelství Zacharova své rozhodnutí korespondenci vydat odůvodňovalo tím, že odpovědnost nakladatele před čtenářem je větší, než jeho odpovědnost před rodinou Dovlatových. Jeleně Dovlatové a její dceři Katerině se nicméně podařilo prokázat před ruským soudem svoje právo na korespondenci a dosáhnout zákazu vydání knihy – rok poté, co se celý náklad 15 000 exemplářů prodal. Soud nevyhověl požadavku Jeleny Dovlatové, aby byly všechny vydané knihy zničeny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sergej Dovlatov (celým jménem Sergej Donatovič Dovlatov-Mečik, rusky Сергей Донатович Довлатов-Мечик; 3. září 1941, Ufa, Baškortostán, SSSR – 24. srpna 1990, New York, USA) byl ruský židovský, spisovatel a novinář.", "tgt_summary": "Sergei Donatovich Dovlatov-Mechik (; September 3, 1941 – August 24, 1990) was a Soviet journalist and writer. Internationally, he is one of the most popular Russian writers of the late 20th century.", "id": 559038}
{"src_title": "Konkordát (1801)", "tgt_title": "Concordat of 1801", "src_document": [{"title": "Motivy.", "content": "Napoleon usiloval o urovnání vztahů se Svatým stolcem, a proto se snažil omezit opatření potlačující katolicismus existující v důsledku Francouzské revoluce. Jako první konzul formálně stále existující republiky se tak angažoval v církevní oblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Ve smlouvě, kterou uzavřeli Napoleon jako zástupce první republiky a kardinál Ercole Consalvi jako zástupce papeže Pia VII., papež uznal Francouzskou republiku, civilní stav katolické církve a Napoleonem nařízené propuštění všech biskupů. Pius VII., který byl roku 1804 donucen k účasti na Napoleonově korunovaci a v letech 1806–1814 byl dokonce Napoleonem internován, nahlížel na situaci ve Francii v hranicích reálné politiky, a byl proto ochoten vyjednávat. V roce 1801 byl konkordát podepsán v Paříži. V preambuli bylo katolické náboženství označeno jako „drtivá většina francouzských občanů“, aniž by se zmiňovalo do té doby používané „státní náboženství“. Konkordát totiž uznal náboženskou pluralitu náboženství, svobodu vyznání a její výuky a republiku jako takovou. Dalším výsledkem uzavření konkordátu bylo posílení Napoleonovy autority. Kromě toho smlouva zajistila vztahy mezi církví a státem až do oddělení církve a státu v roce 1905 a sloužila jako model pro jiné církve a země. V Alsasku-Lotrinsku, kde existují výjimky v podobě místního práva, je konkordát platný dodnes, neboť tyto oblasti v roce 1905 nebyly součástí Francie a nový zákon nepřevzaly. V důsledku konkordátu zaniklo velké množství francouzských diecézí a arcidiecézí, a vzniklo mnoho nových (bulou \"Qui Christi Domini\"). Během roku 1822 byla velká část zrušených diecézí obnovena (bulou \"Paternae caritatis\"). Po podepsání konkordátu byly dne 8. dubna 1802 (18 germinal an X) přijaty tzv. Organické články, což byly prováděcí právní předpisy. Těchto 77 článků, jinak neslučitelných s papežskou kurií, zajišťovalo státu prerogativu, takže všechna papežská nařízení potřebovala ještě schválení státu. Kromě toho byly položeny základní předpisy pro organizaci katolické a protestantských církví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konkordát z 15. července 1801 byla mezinárodní smlouva uzavřená mezi Francií a Svatým stolcem. Konkordát uzavřel konzul Napoleon Bonaparte, aby tím formálně ukončil zápas světské republiky s katolickou církví.", "tgt_summary": "The Concordat of 1801 was an agreement between Napoleon and Pope Pius VII, signed on 15 July 1801 in Paris. It remained in effect until 1905. It sought national reconciliation between revolutionaries and Catholics and solidified the Roman Catholic Church as the majority church of France, with most of its civil status restored. The hostility of devout French Catholics against the revolutionary state had then largely been resolved. It did not restore the vast church lands and endowments that had been seized upon during the revolution and sold off. Catholic clergy returned from exile, or from hiding, and resumed their traditional positions in their traditional churches. Very few parishes continued to employ the priests who had accepted the Civil Constitution of the Clergy of the Revolutionary regime. While the Concordat restored much power to the papacy, the balance of church-state relations tilted firmly in Napoleon's favour. He selected the bishops and supervised church finances. ", "id": 424792}
{"src_title": "Jean-Loup Chrétien", "tgt_title": "Jean-Loup Chrétien", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a výcvik.", "content": "Narodil se v La Rochelle. V roce 1959 se dostal na tři roky do vojenské letecké školy École de l'Air. Pak sloužil v armádě jako stíhač a zkušební pilot. V roce 1977 byl jmenován zástupcem velitele protivzdušné obrany jižní Francie. Od roku 1978 procházel sítem výběru z 430 adeptů z Francie na post kosmonauta, koncem roku 1980 nastoupil k výcviku ve Hvězdném městečku s nohou v sádře. Je ženatý, má čtyři syny.", "section_level": 2}, {"title": "Lety do vesmíru.", "content": "Poprvé letěl koncem jara 1982 na palubě Sojuzu T-6 k orbitální stanici SSSR Saljut 7. Spolu s ním z Bajkonuru vzlétl Vladimir Džanibekov a Alexandr Ivančenkov, na stanici se setkali s dalšími dvěma kosmonauty Berezovojem a Lebeděvem, po týdnu se odpojili a vrátili k Zemi. Při tomto letu strávil ve vesmíru 189 hodin a stal se tak prvním Francouzem a 108. člověkem v kosmu. Podruhé byl v posádce lodi Sojuz TM-7 na podzim 1988. Startu v Bajkonuru přihlížel i francouzský prezident François Mitterrand. Tříčlenná posádka Volkov, Krikaljov a Chrétien se svou lodí připojila k orbitální stanici Mir, kde již pracovali Titov a Manarov. Celá pětice pak ve stanici plnila připravené úkoly, Chrétien měl na starost 14 experimentů pro něj vytvořeného programu Aragaz včetně výstupu do vesmíru (EVA). Po třech týdnech Chrétien společně s Manarovem a Titovem v lodi Sojuz TM-6 odletěli na Zemi. Třetí let absolvoval ve svých 59 letech na palubě amerického raketoplánu Atlantis na podzim roku 1997. Posádka byla mezinárodní, sedmičlenná: James Wetherbee, Michael Bloomfield, Vladimir Titov z Ruska, Scott Parazynski, Jean-Loup Chrétien, Wendy Lawrenceová a David Wolf. Poslední jmenovaný na Miru zůstal, místo něj se na Zemi vrátil Michael Foale z původní posádky Miru. Sebou měli vědecký modul Spacehab. Po 11 dnech ve vesmíru Atlantis přistál v USA na Floridě, na přistávací dráze Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral.", "section_level": 2}, {"title": "Po letu.", "content": "Po třech letech, během nichž ve vesmíru strávil 43 dní, zůstal v americkém Houstonu u NASA, roku 2001 odtud odešel. V letech 2007–2008 se stal členem vedení firmy Tietronix Software, Houston.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jean-Loup Chrétien (* 20. srpna 1938 La Rochelle, Francie) je první francouzský kosmonaut. Absolvoval lety v kosmických lodích Sojuz i v raketoplánu.", "tgt_summary": "Jean-Loup Jacques Marie Chrétien (born 20 August 1938) is a French retired \"Général de Brigade\" (brigadier general) in the \"Armée de l'Air\" (French air force), and a former CNES spationaut. He flew on two Franco-Soviet space missions and a NASA Space Shuttle mission. Chrétien was the first Frenchman and the first western European in space.", "id": 1376830}
{"src_title": "Český rozhlas Radio Prague International", "tgt_title": "Radio Prague", "src_document": [{"title": "Začátky.", "content": "Pravidelné české vysílání bylo zahájeno 31. srpna 1936, v 10,00 hodin. Ujal se ho anglickým proslovem technický ředitel Československého rozhlasu Eduard Svoboda. V prvních dnech se vysílalo na krátkých vlnách celkem 6 hodin denně ve třech dvouhodinových blocích: od 10 do12, od 17 do19 a od 20 do 22 hodin. Od 13. září bylo vysílání rozděleno na evropské a americké. Program se zpočátku skládal především z koncertů, zaznamenaných na tzv. Blatnerfonu, předchůdci magnetofonu. Byl to rozměrný a těžký přístroj pro magnetický záznam zvuku na úzký ocelový pásek. Vysílalo se živě. Mluveného slova bylo zpočátku minimálně, převážně šlo o ohlašování pořadů a zprávy (ve vysílání pro Evropu česky/slovensky, německy, francouzsky a anglicky, ve vysílání pro Ameriku česky/slovensky, anglicky, příležitostně rusínsky). Ze slovesných útvarů se vysílaly především přednášky v češtině a výjimečně v angličtině. Postupně se ovšem zahraniční servis rozšiřoval. Z týdeníku Radiojournal z roku 1937 lze vyčíst, že ve vysílání pro Ameriku byly zprávy desetiminutové a vedle češtiny/slovenštiny a angličtiny se vysílaly jednou týdně v rusínštině a od konce roku 1937 také ve španělštině. Ve vysílání pro Evropu byly zprávy pětiminutové a vysílaly se česky/slovensky, anglicky, německy a francouzsky, příležitostně i v některých dalších jazycích, jako např. v ruštině, italštině, vlámštině nebo v rumunštině. Hlavním vysílacím jazykem slovesných pořadů zůstávala čeština, ale přednášky se vysílaly také anglicky, německy a francouzsky. Na jejich výrobě i prezentaci se - podobně jako na zprávách - podíleli cizinci.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Na podzim 1938, po podpisu Mnichovské dohody, což znamenalo odstoupení československého pohraničí - tzv. Sudet - Německu, se výrazně zvýšil podíl zpravodajství. K dosavadním vysíláním pro Evropu, Ameriku a na Východ přibyla dvě nová vysílání pro střední a jižní Ameriku. Celková délka programu dosáhla 19 hodin denně, z toho asi 14 hodin představovala hudba a víc než 3 hodiny zprávy. Ke stávajícím jazykům (čeština/slovenština, angličtina, němčina, francouzština, rusínština, španělština) se přiřadila italština, portugalština, srbochorvatština a rumunština. Aby bylo dosaženo maximálního efektu, krátkovlnné vysílání bylo sloučeno s domácí stanicí Praha II. Program krátkovlnného vysílání i stanice Praha II byl tedy šířen zároveň na krátkých i na středních vlnách. V prosinci 1938, po ztrátě vysílačů v pohraničí a po částečném osamostatnění Slovenského rozhlasu, se společnost Radiojournal přejmenovala na Česko-slovenský rozhlas. Po vyhlášení tzv. protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se vysílání na krátkých vlnách z téměř 20 hodin zúžilo na pouhé dvě hodiny, vysílané do severní Ameriky. Vysílala se téměř výhradně hudba s oficiálními desetiminutovými zprávami.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečná éra.", "content": "Ihned po skončení války se vysílání do zahraničí rozjelo nanovo. Nejprve se vysílalo anglicky, česky, německy, francouzsky a italsky. Záhy došlo k významnému rozšíření. Počátkem roku 1947 se vysílalo v 18 jazycích (bulharština, francouzština, srbochorvatština, slovinština, lužická srbština, němčina, polština, ruština, rumunština, švédština, norština, dánština, španělština, italština, angličtina, esperanto, čeština/slovenština. Půlhodinové relace byly zkráceny na patnáctiminutové. V následujících dvou letech se tento stav v zásadě nezměnil, pouze se prodlužovala celková doba vysílání.", "section_level": 2}, {"title": "1948 – 1989.", "content": "Nástup komunismu se zásadně promítl i do fungování zahraničního vysílání. Nejdůležitější změnou bylo to, že zhruba polovina vysílání byla nasměrována do zemí tzv. sovětského bloku: Polsko, Německo, Maďarsko, Bulharsko, Sovětský svaz, Jugoslávie, vysílalo se dokonce v jazyce Lužických Srbů, žijících na území východního Německa. Velký důraz se kladl na to, do jaké země se vysílá. Začalo se například rozlišovat vysílání v němčině do Německa, Rakouska a Švýcarska. Do některých zemí se vysílalo více jazyky. Samostatným jazykem Radia Praha se stalo esperanto. V dubnu 1948 byl Československý rozhlas zestátněn, o jeho vedení a programovém zaměření napříště rozhodovala komunistická strana. V létě 1948 bylo vysílání do zahraničí sloučeno s politickým zpravodajstvím, aby byla zajištěna jednotná politická linie v domácím i zahraničním vysílání. V programu se to promítlo tak, že Radio Praha připravovalo jiný program pro spřátelené země, které se vydaly na cestu socialismu, a jiný pro země kapitalistické, považované za nepřátelské. Hlavním cílem vysílání do kapitalistických zemí bylo \"paralyzovat pomluvy o socialistickém Československu a získávat posluchače pro ideje socialismu,\" zatímco cílem vysílání do zemí sovětského bloku bylo \"upevňovat přátelské svazky mezi socialistickými zeměmi a posilovat vztah k Sovětskému svazu.\" Rozsah vysílání Radia Praha v 50. letech prudce rostl. Byly zavedeny nové jazyky - arabština a portugalština. Jestliže ještě v roce 1949 dosahovala celková denní doba vysílání 10 hodin, v roce 1954 to bylo již 14,5 hodiny a v roce 1960 již 32 hodiny. V roce 1962 dosáhlo Radio Praha - co do rozsahu vysílání svého maxima - 33 hodin denně. Z archivních materiálů vyplývá, že v 50. letech bylo v Československém rozhlase zřízeno tzv. \"B vysílání\" v italštině a francouzštině. Stalo se tak po intervenci Komunistické strany Československa. Ta reagovala na žádost komunistických stran Itálie a Francie, které chtěly ovlivňovat dění ve svých zemích. Vysílání zajišťovaly skupiny italských a francouzských komunistů, vyslaných do Prahy. Italský pořad se jmenoval \"Oggi in Italia\" a francouzský \"Ce soir en France\". Italské \"B vysílání\" bylo z důvodu utajení přemístěno mimo budovu Československého rozhlasu a pořad Oggi in Italia se vysílal z území Německé demokratické republiky, aby nebyla kompromitována československá vláda. Zmínky o francouzském B vysílání v 60. letech mizí, italské B vysílání bylo zrušeno v roce 1970 v době příklonu KS Itálie k eurokomunismu. Paralelně s tímto tajným vysíláním po celou dobu fungovalo pravidelné vysílání Radia Praha v italštině a francouzštině. Objem vysílání do zahraničí v 70. letech stále rostl. V roce 1981 byla vytvořena polská redakce. Vysílala hodinu denně a měla působit proti hnutí Solidarita. Později se stala součástí Interprogramu. Tato kapitola se uzavřela v roce 1986.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat k demokracii.", "content": "Koncem roku 1989 byly ve střední a východní Evropě smeteny komunistické režimy, vládnoucí čtyři dlouhá desetiletí. Z Československého rozhlasu odešli nejzkompromitovanější pracovníci a agenti Státní bezpečnosti. Radio Praha se postupně navracelo ke svému původnímu poslání - nezaujatě a vyváženě informovat o dění v Československu. Znovu byla zavedena předválečná znělka z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka. Od počátku 50. let až do roku 1989 tvořilo znělku Radia Praha komunistická píseň \"Kupředu levá\". Od 1. dubna do 7. května 1990 se Radio Praha odmlčelo. Pokračovalo pouze vysílání pro krajany v češtině a slovenštině a Interprogram. Důvodem této pauzy bylo nevyjasněné postavení vysílání do zahraničí a programová, personální a technická redukce. Již před tím bylo zrušeno vysílání v arabštině, italštině a portugalštině pro Latinskou Ameriku. Z osmi vysílacích jazyků zbylo pět: čeština/slovenština, angličtina, němčina, francouzština a španělština. Došlo k výraznému omezení programu a propuštění zaměstnanců. Ze zhruba 360 pracovníků Radia Praha v roce 1989 jich o čtyři roky později zbylo něco přes padesát. Od roku 1993, kdy došlo k rozdělení Československa a tím i Československého rozhlasu, je vysílání do zahraničí samostatným vysílacím okruhem Českého rozhlasu. Ke španělštině, angličtině, němčině a francouzštině přibyla od roku 2000 také ruština. Radio Prague International má také samostatnou redakci věnující se krajanům.", "section_level": 2}, {"title": "Vývoj názvu.", "content": "Před válkou se stanice hlásila jako \"krátkovlnná československá stanice Praha\" nebo různé varianty tohoto sousloví ve spojení s identifikační značkou vysílače OLR. Po válce se k identifikaci používalo v různých jazycích různého označení: Stanice Praha; Tady Praha - Československo; Hovoří Praha, Československý rozhlas - vysílání pro Afriku apod. Spojení Radio Praha se objevilo koncem 50. let v DX hlídkách a začalo se používat ve styku s posluchači, hlavně v souvislosti s Kluby posluchačů Radia Praha. Od 60. let se název Radio Praha objevoval na vysílacích rozvrzích, QSL lístcích a dalších tištěných materiálech. K identifikaci se označení Radio Praha začalo používat jen v některých jazycích. V 70. letech bylo užívání názvu Radio Praha posíleno vznikem Interprogramu Radio Praha. Plošně se toto označení ustálilo až v 90. letech (počátkem 90. let se krátce používalo názvu Radio Czechoslovakia International). Ve vysílání se užívalo spojení Radio Praha - vysílání Českého rozhlasu do zahraničí. Od září 2019 došlo ke změně na Radio Prague International.", "section_level": 2}, {"title": "Způsob šíření programu.", "content": "K 31. lednu 2011 bylo po 75 letech zcela ukončeno vysílání na krátkých vlnách. Hlavním distribučním kanálem je v současnosti internet a satelitní vysílání. K internetu je Radio Praha připojeno od konce roku 1994. Jako jedno z prvních českých médií začalo na své webové stránce http://www.radio.cz nabízet zprávy v textové podobě ve všech vysílacích jazycích. Vedle vlastního webu provozuje Radio Prague International krajanské webové stránky. V Severní Americe je možné naladit vysílání Radia Praha v angličtině a španělštině na frekvenci 9955 kHz prostřednictvím Radio Miami International, vysílací schéma viz WRMI.net. Vysílání Radia Praha ve všech jazycích je v Evropě přenášeno přes satelit Astra 3B, 23.5 stupňů východně, 12.3435 GHz, zvolte CRo Radio Praha, transponder 3233 s centrálním kmitočtem 12.3435 GHz a polarizací Horizontal v systému DVB-S2. Program Radia Praha je šířen v režimu free-to-air (FTA). V Praze můžete zpravodajství Radia Prague International v angličtině poslouchat na frekvenci ČRo Plus 92,6 FM (pondělí - pátek) od 22:35 a 0:35 pražského času. Radio Prague vysílá v Praze také na frekvenci 99.3 FM francouzský kulturní magazín \"Une semaine à Prague\" ve středu od 16.10 do 16.30 CET a v sobotu od 11.10 do 11.30 CET. Radio Prague International také poskytuje programovou podporu krajanským rozhlasovým stanicím po celém světě.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní partnertsví.", "content": "Od roku 1999 je Radio Prague International členem Asociace mezinárodních rozhlasových a televizních stanic (Association for International Broadcasting). Radio Prague International je také zakládajícím členem Asociace pro koordinací krátkovlnných frekvencí (High Frequency Coordination Conference). Je také členem tzv. G-5, skupiny zahraničních vysílání sdružujících Radio Canada International, Radio Poland, Radio Romania International a Swissinfo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Český rozhlas Radio Prague International (dříve Radio Praha) je stanice Českého rozhlasu, provozující vysílání do zahraničí. Denně vyrábí zpravodajské půlhodinové pořady v pěti jazycích, v nichž zahraniční posluchače, krajany i cizince v České republice informuje o všem podstatném, co se ve státě děje. Stanice je zároveň webovým portálem (www.radio.cz) v anglickém, německém, ruském, španělském a francouzském jazyce. Provozuje také české stránky zaměřené na krajanskou komunitu.", "tgt_summary": "Radio Prague International () is the official international broadcasting station of the Czech Republic. Radio Prague broadcasts in six languages: English, German, French, Spanish, Czech and Russian. It broadcasts programmes about the Czech Republic on satellite and on the Internet. Broadcasting first began on August 31, 1936 near the spa town of Poděbrady. ", "id": 1028457}
{"src_title": "František V. Modenský", "tgt_title": "Francis V, Duke of Modena", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "František byl starším ze dvou synů modenského vévody Františka IV. (1779–1846) a jeho ženy Marie Beatrice Savojské (1792–1840), dcery sardinského krále Viktora Emanuela I. Po smrti matky v roce 1840 se stal dalším pretendentem Jakobitů anglického, skotského a irského trůnu. Po jeho smrti přešel tento post na jeho neteř, bavorskou královnu Marii Terezu.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "V roce 1842 si vzal za ženu princeznu Adelgundu Bavorskou, dceru bavorského krále Ludvíka I. Z manželství se roku 1848 narodila jediná dcera Anna Beatrice, která však zemřela již následujícího roku 1849.", "section_level": 2}, {"title": "Vévoda modenský.", "content": "Na modenský trůn nastoupil František po smrti svého otce v roce 1846. O rok později, v roce 1847, kdy zemřela Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská, parmská, piacenzská a guastallská vévodkyně, připadla Guastalla právě Františku V. z Modeny. Za revoluce v březnu roku 1848 byl vévoda František nucen uprchnout před lidovým povstáním, téhož roku v srpnu byl za pomoci rakouského vojska znovu instalován na trůn. V listopadu ještě unikl neúspěšnému atentátu. Ani další léta neuklidnila napjatou situaci. Po francouzsko-piemontské válce roku 1859 byl vévoda František z Modeny nucen uprchnout (14. června), když bylo vévodství anektováno francouzskými a piemontskými vojsky. V prosinci roku 1859 se Modena, Parma a Toskánsko spojily ve Spojené středoitalské provincie. Již 18. března následujícího roku 1860 začlenil sardinský král Viktor Emanuel II. vévodství do nově vzniklého Italského království. František o čtyři dny později protestoval, avšak bez výsledku. Po tomto tentokrát již definitivním opuštění své země se uchýlil do Vídně, kde žil v Modenském paláci. Měl rovněž letní sídlo na zámku Wildenwart v Bavorsku. Většinu času trávil v Rakousku, avšak také rád cestoval. Roku 1864 navštívil Střední východ.", "section_level": 2}, {"title": "Následnictví.", "content": "Jelikož již v době sesazení z trůnu byl bezdětný František V. posledním mužským příslušníkem modenské větve Habsbursko-lotrinská dynastie, která zdědila Modenu po předchozí estenské dynastii (která vymřela v roce 1803), bylo nutné určit dědice vévodské hodnosti a majetku, neboť ženy se samy nemohly stát vévodkyněmi. František V. tak nabídl arcivévodovi Karlu Ludvíkovi (mladší bratr císaře Františka Josefa I.), že ustanoví jednoho z jeho synů svým dědicem, a to pod podmínkou, že chlapec přijme rodové jméno \"Este\" a naučí se během 12 měsíců obstojně italsky. Karel Ludvík informoval své dva starší syny. Mladší syn Otto požadavek naučit se italsky striktně odmítl, starší František Ferdinand naopak se k jeho splnění zavázal. Poté, co císař František Josef I. udělil svolení, bylo k habsburskému jménu Františka Ferdinanda připojeno jméno Este a on podstoupil výuku italštiny. Kromě výše uvedených dvou podmínek podle testamentu nesmělo být dědictví nikdy zcizeno. František V. z Modeny zemřel 20. listopadu 1875 (ve věku 56 let) a pochován byl v císařské hrobce kapucínského kláštera ve Vídni. Mladému arcivévodovi Františku Ferdinandovi pouhých dvanáct let; nově nabytým dědictvím se stal jedním z nejbohatších lidí v Rakousku.", "section_level": 2}], "src_summary": "František V. Modenský (1. června 1819, Modena – 20. listopadu 1875, Vídeň) byl v letech 1846 až 1859 modenským, reggijským, masským a carrarským vévodou. Dále byl také arcivévodou rakouským, princem českým, uherským a chorvatským. Pocházel z dynastie Rakouští-Este, což byla vedlejší větev Habsbursko-lotrinská dynastie.", "tgt_summary": "Francis V, Duke of Modena, Reggio and Guastalla, Archduke of Austria-Este, Royal Prince of Hungary and Bohemia, Duke of Mirandola and of Massa, Prince of Carrara (; 1 June 1819 – 20 November 1875) was a reigning prince. He was Duke of Modena, Reggio, and Mirandola, Duke of Guastalla from 1847 and Duke of Massa and Prince of Carrara from 1846 to 1859. His parents were Francis IV of Modena and Princess Maria Beatrice of Savoy. He was the last reigning Duke of Modena before the duchy was incorporated into the Kingdom of Italy.", "id": 2324761}
{"src_title": "Kalliklés", "tgt_title": "Callicles", "src_document": [{"title": "Kalliklés v Platónově dialogu Gorgias.", "content": "Dialog se odehrává za peloponéské války na některém z veřejných míst v Athénách, snad v gymnasionu. Jedním ze Sókratových diskuzních partnerů je právě Kalliklés, v jehož domě pobývá jako host sofista Gorgias. Kallikles je právě na prahu politické kariéry, přičemž se bádání neshoduje, jakého uspořádání byl příznivcem (demokracie, aristokracie nebo oligarchie).", "section_level": 1}, {"title": "Právo silnějšího.", "content": "Stejně jako sofista Thrasymachos v Platónově Ústavě zastává i Kalliklés právo silnějšího. V krátkém proslovu zprvu Kalliklés rozlišuje, co je spravedlivé podle přírody (fysei) a co podle zákonů, které jsou lidským dílem. Podle přírody je spravedlové a krásné, když se jednotliví silní lidé (v obecném smyslu) prosazují vůči slabším, v případě nutnosti i silou. Je také spravedlivé, má-li schopný člověk více majetku než neschopný, urozený více než neurozený. Jako příklady uvádí Kalliklés říši zvířat a politiku, v níž lepší státy a lidé ovládají horší státy a lidi, a také víc vlastní. Pro silného jedince jako je panovník Xerxés neplatí žádné zákony, které by ho omezovaly. Jedná podle přírody, nikoliv podle zákonů. Velké množství slabých se naproti tomu obrátilo proti silným a stvořilo zákony, které tito slabí využívají a které silným škodí. \"\"Sami totiž jsou, tuším, rádi, jestliže mají stejně, ačkoliv jsou slabší.\"\" Nadprůměrně silní a vznešení lidé, ti nejlepší, jsou drženi ve strachu. Slabí tvrdí, že je morálně nepřijatelné a nespravedlivé mít více než jiní nebo dosáhnout toho. A tak jsou ti lepší už od mládí podrobováni a vychováváni v zásadě, že všichni musí mít stejně. \"\"Avšak myslím, jestliže se vyskytne muž náležitě od přírody nadaný, ten všechno to ze sebe setřese, prorazí a unikne ven, pošlape všechny ty naše zápisy, kejkle, zaříkadla a nepřirozené zákony, povstane a náhle se objeví ten otrok naším pánem a tu jako plamen vyšlehne právo přírody.\"\" Aby podpořil své teze, odkazuje Kallikles ještě na Pindara. V dalším krátkém monologu zastává Kalliklés podobný názor. Člověk, který slouží jinému, nemůže být šťastný. Podle přírody je krásné a spravedlivé statečně a s rozumem zcela uspokojovat své tužby. Protože většina lidí vzhledem ke své neschopnosti toho jednoduše není schopná, zakazují to také těm lepším a velebí umírněnost a spravedlnost. \"\"Neboť když je některý člověk buď od původu rodu královského, nebo je sám svou přirozeností schopen získat si nějaké vůdčí místo nebo samovládu nebo svrchovanou moc, co by bylo pro takové lidi vpravdě ošklivější a horší než uměřenost a spravedlnost, pro lidi, kterým bylo volno užívat dobrých věcí a nikdo jim v tom nepřekážel, kteří si však sami ustanovili nad sebou pánem zákon, úsudek a hanu obecného množství?\" [...] \"Blahobyt, nezkrocenost a svoboda, jestliže má podporu, je dobrost\" [v originálu areté] \"a štěstí, kdežto to ostatní, tyhle příkrasy, ty dohody lidí proti přírodě, to je žvást a za nic nestojí.\"\"", "section_level": 2}, {"title": "Filosofie v dospělém věku.", "content": "Kalliklés kritizuje ty dospělé, kteří se stále ještě zabývají filosofií. Výslovně ale doporučuje, aby se filosofií zabývali mladí lidé: \"\"Vidím-li totiž filosofii u mladého jinocha, radostně to schvaluji a zdá se mi, že mu to sluší a pokládám toho člověka za zvláště hodna svobodného rodu, kdežto toho, který se nezabývá filosofií, za nesvobodného.\" [...] \"Kdykoli však uvidím staršího člověka, že se ještě zabývá filosofií a neodchází od ní, tento muž podle mého zdání, Sókrate, zasluhuje už bití.\"\" V dospělém věku by měl člověk filosofie zanechat, aby nezůstal nevzdělaný v důležitých věcech, jako jsou zákony státu a styk se spoluobčany. Chtějí-li se filosofové angažovat ve společenských záležitostech, založit si obchod nebo řemeslo či vstoupit do státní služby, zesměšní se stejně, jako politik na filosofických setkáních. Kalliklés radí Sókratovi, o němž jinak smýšlí dobře, aby se filosofií přestal zabývat. Nebude schopen hájit se u soudu, i kdyby byl žalobce zcela obyčejný a zároveň nemilosrdný člověk. Byl by odsouzen k smrti. Platón pak nechá Kallikla říci: \"\"Nuže, příteli, poslouchej mne a přestaň se zkoušením a provozuj krásnou hudbu činů a provozuj to, čím si získáš pověst rozumného muže, jiným ponechaje tyto chytrosti, ať už jim třeba říkat tlachy nebo žvanění, z nichž získáš to, že v prázdném budeš bydlit domě; neber si za vzor muže, kteří rozumují o těchto malichernostech, nýbrž ty, kteří mají i postavení i vážnost a mnoho jiných dobrých věcí.\"\"", "section_level": 2}, {"title": "Ohlas.", "content": "Několik základních myšlenek rozhovoru mezi Kalliklem a Sókratem shrnuje krátce také Aristotelés. Děje se tak ve spisu O sofistických důkazech, když Aristotelés zkoumá způsob sofistických argumentů, pomocí kterých lze člověka přivést k nevěrohodným tvrzením. Kalliklés se o to pokouší, když staví proti sobě přírodu a zákon. Někteří badatelé se domnívají, že Kalliklovy názory měly vliv na Machiaveliho a Friedricha Nietzscheho, v jehož nauce o nadčlověku se rovněž vyžaduje, aby některá zvláštní individua prosazovala nadvládu nad masou těch špatných.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kalliklés (řecky Καλλικλῆς) z athénského dému Acharnés byl řecký sofista a možná také politik na konci 5. stol. př. n. l. Jedinými prameny k jeho osobě jsou dialog Gorgias, sepsaný odpůrcem sofistů Platónem, a Aristotelův odkaz na tento dialog. Někteří badatelé proto tvrdili, že je Kalliklés fiktivní postava, kterou si Platón vymyslel. Většina ale vychází z toho, že skutečně existoval. O Kalliklově životě není nic známo. Jeho názory se přebírají z Platóna.", "tgt_summary": "Callicles (; ; c. 484 – late 5th century BC) was an ancient Athenian political philosopher best remembered for his role in Plato’s dialogue \"Gorgias\", where he \"presents himself as a no-holds-barred, bare-knuckled, clear-headed advocate of \"Realpolitik\"\". While he provides a counter-argument to Plato’s philosophical ideas, the lack of other contemporaneous sources about him suggests that he may be no more than a character created by Plato for the dialogue. Another idea proposed is that Callicles is a fragment of what Plato may be, had he not Socrates to guide him. He is the antithesis to Socrates. ", "id": 1859035}
{"src_title": "Rob Blake", "tgt_title": "Rob Blake", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Začínal v týmu Brantford Classics v Ontarijské juniorské lize OHA-B \"(Ontario Hockey Association)\". V sezóně 1986/1987 přešel do týmu Stratford Cullitons, který hrál také OHA-B. V 18 letech šel hrát do USA na univerzitu Bowling Green University z ligy CCHA \"(Central Collegiate Hockey Association)\". Hned po první sezóně v tomto týmu ho draftoval tým Los Angeles Kings do NHL ve 4. kole na celkově 70. místě. Jemu se, ale paradoxně na univerzitě začalo dařit, až po draftu, když se v sezóně 1988/1989 dostal do nominace do CCHA 2. All-Star Týmu ligy \"(Ideální sestava ligy v sezóně)\". A v sezóně 1989/1990 se dostal dokonce do CCHA 1. All-Star Týmu ligy a současně do 1. All-American Týmu NCAA West \"(Ideální sestava sezóny všech amerických univerzit)\". V té sezóně nastoupil poprvé v NHL za tým Los Angeles Kings, za který ovšem odehrál pouze 4 zápasy. Celou sezónu 1990/1991 už odehrál za Los Angeles Kings v NHL. Jako nováček si v 75 zápasech připsal 46 kanadských bodů za 12 gólů a 34 asistencí, což bylo na obránce vynikající a za své úspěchy si vysloužil jmenování do 1. All-Rookie Týmu NHL \"(Ideální sestava nováčků v sezóně NHL)\". Na konci sezóny byl nominován do reprezentačního týmu Kanady pro Mistrovství světa ve Finsku, kde vyhrál s týmem stříbrnou medaili. V další sezóně 1991/1992 se mu dařilo o poznání hůře, částečně i kvůli zranění. V sezóně 1992/1993 patřil k nejlepším obráncům ligy a vynikající byl hlavně v defenzivní činnosti, ale zároveň zvládal podporovat útok a nesmírně platný byl při přesilovkách. Ostatně jeho 59 kanadských bodů v 76 zápasech mluví za vše. V té sezóně se v Playoff NHL dostal s Los Angeles až do finále, ale tam byl jeho tým poražen Montrealem, ale díky výhře v Západní konferenci NHL získal spolu s týmem - Clarence S. Campbell Bowl. V sezóně 1993/1994 si dosáhl svoje osobní individuální rekordy platné až dodnes. V 84 zápasech dal 20 gólů a 48 asistencí, čímž si připsal 68 kanadských bodů. V tom ročníku NHL byl zvolen poprvé v kariéře do prestižního zápasu All-Star Game \"(Kde je spíše prestižní nominace, než přímo zápas)\". Na konci sezóny opět přijal možnost hrát za Tým Kanady na Mistrovství světa, tentokrát v Itálii. S reprezentací vyhrál ve čtvrtfinále nad Českou republikou 3:2, v semifinále nad Švédskem 6:0 a ve finále 2:1 v samostatných nájezdech nad Finskem, čímž získali zlaté medaile. Další dvě sezóny byli poznamenány zraněními. V sezóně 1994/1995 \"(Tato sezóna byla z důvodu stávky, jak hráčů, tak klubů NHL zkrácena na 48 zápasů základní části)\" odehrál pouze 24 zápasů a v sezóně 1995/1996 odehrál kvůli zranění kolene dokonce pouze 6 zápasů. V létě roku 1996 byl nominován do reprezentace pro prestižní Světový Pohár \"(nástupce Kanadského Poháru)\". Tým Kanady sice porazil ve čtvrtfinále 4:1 Německo a v semifinále v prodloužení 3:2 Švédsko, ale ve finále prohrál s USA 1:2 na zápasy. Rob Blake tedy získal s reprezentací Kanady stříbrné medaile na svém prvním Světovém Poháru. Po promaroděných sezónách se v sezóně 1996/1997 rozehrával. V 62 zápasech si připsal 31 kanadských bodů. Na konci sezóny šel opět reprezentovat Tým Kanady na Mistrovství světa ve Finsku, kde po výhách ve finále 2:1 na zápasy nad Finskem opět získali zlaté medaile a Rob Blake byl ještě k tomu vyhlášen nejlepším obráncem turnaje a byl zvolen do 1. All-Star Týmu Mistrovství světa \"(ideální sestava turnaje)\". V sezóně 1997/1998 mezi obránci v NHL vynikal a získal James Norris Memorial Trophy \"(cena pro nejlepšího obránce sezóny NHL)\" a byl zvolen do 1. All-Star Týmu NHL. Byl také nominován do reprezentačního týmu Kanady pro Zimní olympijské hry, které se hráli v únoru 1998. Na těchto olympijských hrách byla Kanada velkým favoritem. V Playoff porazili ve čtvrtfinále 4:1 Kazachstán, ale v semifinále nečekaně prohráli s Českou republikou na samostatné nájezdy 1:2 a svůj neúspěch dovršili při porážce 2:3 od Finska v zápase o 3. místo. Kanada tedy skončila bez medaile, ale Rob Blake si alespoň jeden úspěch odvezl a to v podobě vyhlášení nejlepším obráncem turnaje. Na konci sezóny ještě přijal možnost reprezentovat Kanadu na Mistrovství světa ve Švýcarsku, ale tam s kanadským týmem skončili dokonce až na 6. místě poté, co nepostoupili ze čtvrtfinálové skupiny. V sezóně 1998/1999 opět čtvrtinu zápasů kvůli zraněním vynechal, což bylo znát i na nižší produktivitě. Přesto byl opět zvolen do All-Star Game, a na konci sezóny už popáté přijal možnost reprezentovat Kanadu na Mistrovství světa, tentokrát v Norsku, kde ovšem skončili bez medaile na 4. místě. V sezóně 1999/2000 hrál výtečně. Byl zvolen do NHL All-Star Game a za celou sezónu byl zvolen do 2. All-Star Týmu sezóny NHL. V sezóně 2000/2001 byl už počtvrté zvolen do NHL All-Star Game. Po 54 utkáních sezóny 2000/2001, odehraných za Los Angeles Kings, byl vyměněn spolu se Stevem Reinprechtem do Colorada Avalanche, za Adama Deadmarshe, Aarona Millera, 1. kolo draftu 2001 (Dave Steckel) a 1. kolo draftu 2003 (Brian Boyle) + pozdější vyrovnání \"(jednalo se o Coloradské postoupení práv na hráče Jareda Aulina týmu Los Angeles)\". Rob Blake se touto výměnou dostal před Playoff NHL do týmu favorizovaného na Stanley Cup. V Denveru hrál skvěle a tým Colorado Avalanche získáním Roba Blakea o třídu zvýšil své šance na Stanley Cup, který nakonec také získali. Rob Blake tím dosáhl další velké mety, společně se Stanley Cupem vyhrál i další klubovou trofej - Clarence S. Campbell Bowl a byl zvolen do 2. All-Star Týmu sezóny NHL. Ve vynikajících výkonech pokračoval i v sezóně 2001/2002, ve které hrál opět v NHL All-Star Game a byl znovu zvolen do 2. All-Star Týmu sezóny NHL. Během sezóny si také zahrál za reprezentaci Kanady na Zimních olympijských hrách v Salt Lake City, kde po vítězstvích ve čtvrtfinále 2:1 nad Finskem, v semifinále 7:1 nad Běloruskem a ve finále 5:2 nad USA - získali zlaté medaile a Rob Blake tím pádem dovršil podmínky k přijetí do tak zvaného Triple Gold Clubu \"(Zisk zlatých medailí z Mistrovství světa a Zimních olympijských her, a vítězství ve Stanley Cupu)\". Rob Blake se tak zařadil mezi legendy ledního hokeje. V sezóně 2002/2003 i 2003/2004 hrál pošesté a posedmé v NHL All-Star Game. Celkově si Rob Blake v 7 All-Star zápasech připsal 4 kanadské body za 1 gól a 3 asistence. V sezóně 2004/2005, kdy se NHL kvůli výluce nehrála, nehrál vůbec a doléčoval šrámy. Vůbec na něm pauza nebyla znát a v sezóně 2005/2006 získal v 81 zápasech NHL 51 kanadských bodů a byl během sezóny nominován do reprezentace Kanady pro Zimní olympijské hry 2006 v Turíně. Tyto Olympijské hry ovšem skončili pro Kanadu fiaskem, když nepostoupili ve čtvrtfinále přes Rusko, se kterým prohráli 0:2. Skončili na tristním 7. místě. Po této sezóně mu skončila smlouva u Colorada Avalanche a jako volný hráč podepsal smlouvu se svým staronovým týmem Los Angeles Kings. Ve 37 letech se tak vrátil tam, kde v NHL začínal. Zde už se na něm začal projevovat jeho vyšší hokejový věk a už nezářil, tak jako dříve. Přesto byl stále nesmírně platný. V sezóně 2006/2007 si připsal 34 kanadských bodů a v sezóně 2007/2008 si připsal 31 kanadských bodů. Po 2 sezónách v Los Angeles mu opět vypršela smlouva a tentokrát jako volný hráč podepsal smlouvu se San Jose Sharks. Ve 39 letech se nečekaně vrátil v San Jose mezi elitní obránce ligy. V té sezóně si připsal v 73 zápasech 45 kanadských bodů za 10 gólů a 35 asistencí. 19. června 2010 oficiálně ukončil hráčskou kariéru.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra funkcionáře.", "content": "V roce 2011 se stal asistentem generálního manažera v týmu Kanady pro Světový šampionát 2011. Pro stejnou roli byl zvolen vedením asociace také pro šampionát 2014. Mimoto se před sezónou 2013/14 stal asistentem generálního manažera klubu NHL - Los Angeles Kings.", "section_level": 2}], "src_summary": "Robert Bowlby Blake (* 10. prosince 1969, Simcoe, Ontario, Kanada) je bývalý kanadský hokejový obránce. Blake je jeden z členů tak zvaného Triple Gold Clubu, což znamená, že dokázal vyhrát zlatou medaili na Mistrovství světa, na Zimních olympijských hrách a k tomu dokázal získat Stanley Cup. V současnosti působí na pozici asistenta generálního manažera v týmu Los Angeles Kings a také u kanadské reprezentace na světových šampionátech.", "tgt_summary": "Robert Bowlby Blake (born December 10, 1969) is a Canadian professional ice hockey executive and former player. He is the current general manager of the Los Angeles Kings of the National Hockey League (NHL). He was originally drafted by the Kings in 1988, appearing in the 1993 Stanley Cup Finals, winning the James Norris Memorial Trophy and serving as team captain for five seasons in his initial 11-season stint with the club. In 2001, Blake was traded to the Colorado Avalanche and was a member of their 2001 Stanley Cup championship team. It was his only Stanley Cup as a player, though he won the Cup again as a member of the Kings' front office in 2014. After a two-season return to Los Angeles, Blake signed with the San Jose Sharks in 2008, retiring as its captain after the 2009–10 season. Four years later, in 2014, Blake was elected into the Hockey Hall of Fame. ", "id": 2304312}
{"src_title": "Minerální barvy", "tgt_title": "Silicate mineral paint", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Alchymisté při hledání \"kamene mudrců\" (výroba zlata) objevili v pecích sklovitě se lesknoucí perly. Písek smíchaný s potašem se působením horka roztavil na perly vodního skla. Byly vyrobeny první malé kulaté tabulky vodního skla a používaly se jako první okna. První průmyslovou výrobu vodního skla uskutečnil v 19. století Van Baerle v Gernsheim a Johann Gottfried Dingler v Augsburgu. První pokusy vyrobit barvy pomocí vodního skla prováděl Johann Nepomuk von Fuchs. Kolem roku 1850 pomalovali malíři Kaulbach a Schlotthauer fasádu Mnichovské Pinakotéky. Z důvodu použití neprokřemenělých pigmentů (zemitých pigmentů) se malby z vodního skla opět vymyly. \"Minerální barvy \" byly patentovány v roce 1878 řemeslníkem a badatelem Adolfem Wilhelmem Keimem a do dnešního dne jsou vyráběny v nástupnickém podniku Keimfarben v Diedorfu u Augsburgu. Rovněž V. van Baerle, na kterého byl Keim odkázán jako na dodavatele vodního skla, se pokoušel sám vyrábět silikátové barvy. Jeho experimenty trvaly roky, než se zdokonalily, a také on docílil nakonec dobrých výsledků. Závod Silinwerk van Baerle v Gernsheim nad Rýnem a firma Keimfarben v Diedorfu u Augsburgu byly známými výrobními firmami. Iniciátorem intenzivní výzkumné práce Adolfa Wilhelma Keime byl král Ludvík I. Bavorský. Monarcha mající smysl pro umění byl z barevných vápenných fresek Severní Itálie natolik nadšený, že chtěl tato umělecká díla zažít také ve své královské říši v Bavorsku. Avšak počasí severně od Alp, známé jako podstatně drsnější, zničilo umělecké malby za krátkou dobou. A tak monarcha pověřil bavorské vědce, aby vyvinuli barvu, která vypadá jako vápno, ale která má delší trvanlivost. Ještě dnes existují originální nátěry z 19. století. Fasády ve Švýcarsku, například hostinec \"Bílý orel\" ve Steinu nad Rýnem nebo radnice ve Schwyzu (1891), v Oslu (1895) nebo v Traunsteinu (1891) jsou působivým důkazem.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Minerální barvy obsahují kromě anorganických barviv jako hlavní složku křemičitan alkalického kovu obsahující draslík (\"vodní sklo\"), \"draselné vodní sklo, nazývané také tekutý křemičitan draselný\", nebo \"LIQVOR SILICIVM.\" Nátěr minerálními barvami nevytváří jako ostatní nátěry vrstvu, nýbrž se neoddělitelně spojí s podkladem (prokřemenění). Výsledkem je zcela odolné spojení mezi nátěrem a nosičem nátěru. Přitom je pojivo v podobě vodního skla maximálně odolné vůči vlivům UV. Zatímco organická pojiva, jako jsou akrylátové disperze nebo disperze silikonové pryskyřice, pod vlivem UV v průběhu let zkřehnou a dochází u nich k projevům křídování, vzniku trhlin a následně k poškození nátěru, anorganické pojivo v podobě vodního skla zůstává stabilní. Chemické spojení s podkladem a stabilita pojiva vůči UV jsou podstatnými důvody pro mimořádně vysokou životnost silikátových barev. Silikátové barvy vyžadují ke ztuhnutí podklad obsahující křemík. Proto se hodí pro minerální poklady, jako jsou minerální omítky a beton. Na dřevě a na kovu jsou nepoužitelné, nebo jen omezeně použitelné. Propustnost pro vodní páry (difuzní otevřenost) u silikátových barev odpovídá příslušné propustnosti podkladu malby. To znamená, že silikátové barvy prakticky neomezují difuzi vodních par. Vlhkost obsažená ve stavebním objektu popř. v omítce může bez omezení dále difundovat ven. Díky tomu jsou zdi udržovány suché a zabraňuje se poškození staveb. Přitom se tak zabraňuje vzniku kondenzační vlhkosti na povrchu stavebních hmot. Toto snižuje riziko napadení řasami a houbami. Vysoká zásaditost pojiva v podobě vodního skla zajišťuje dodatečnou bezpečnost před napadením mikroorganizmy a umožňuje úplně upuštění od použití konzervačních prostředků. K znečištění dochází méně snadno, protože se minerálně natřené plochy na rozdíl od ploch s disperzními nátěry nebo s nátěry vázanými na silikonovou pryskyřici staticky nenabíjí a v horku se nestávají lepkavými (žádná termoplasticita). Proto na nich ulpívá méně částeček nečistot a přitom se snadněji omývají.[3] Silikátové barvy nejsou hořlavé a neobsahují žádné organické složky ani žádná organická rozpouštědla (DIN 18363 Malířské a lakýrnické práce – povrchové úpravy 2.4.1). Silikátové barvy mají enormní stabilitu barevných odstínů. Díky tomu, že jsou tónovány výhradně pomocí minerálních pigmentů, a díky tomu, že se barevný odstín těchto pigmentů působením UV světla nemění, zůstává barevný odstín silikátových nátěrů konstantní i po desetiletí. Silikátové barvy jsou založeny na minerálních surovinách. Jejich výroba a účinky jsou velmi ekologické. Jejich dlouhá životnost šetří zdroje a jejich složení bez obsahu škodlivých látek chrání životní prostředí a zdraví. Proto jsou silikátové barvy v dnešní době oblíbené především v oblasti trvalých staveb.", "section_level": 1}, {"title": "Typy.", "content": "V dnešní době se zásadně rozlišuje mezi třemi typy silikátových barev: Čistá silikátová barva se skládá ze dvou složek, ze suchého práškového barviva nebo barviva smíchaného s vodou do konzistence těsta a z tekutého pojiva v podobě vodního skla. (DIN 18363 Malířské a lakýrnické práce – povrchové úpravy 2.4.1) Zpracování vyžaduje mnoho zkušeností a know-how. Bylo především rozšířené v historické oblasti. V polovině 20. století byla vyvinuta první jednosložková silikátová barva. Přidáním až 5 hmotnostních procent organických aditiv (např. disperze akrylátu, hydrofobizační prostředek, zahušťovač a jiné) lze barvu nabízet připravenou k použití v kbelíku. Zde se mluví o tzv. „disperzních silikátových barvách“ (DIN 18363 Malířské a lakýrnické práce – povrchové úpravy 2.4.1). Oblast použití tohoto typu silikátových barev je v porovnání s čistou silikátovou barvou zřetelně širší, protože vrstvu lze nanést i na podklady s nízkou pevností a/nebo s organickými podíly. Zpracování je přitom jednodušší než u čisté silikátové barvy. Od roku 2002 existuje třetí kategorie silikátové barvy, tzv. koloidní silikátová barva. Jako pojivo obsahuje kombinaci z koloidního křemíku a vodního skla. Organický podíl je tak jako u disperzní silikátové barvy omezen na 5 hmotnostních procent, aby bylo docíleno chemického tuhnutí a sil typických pro silikáty. Koloidní silikátová barva umožňuje rovněž použití na neminerálních omítkách.[4] Zde dochází k vazbě chemickou a fyzikální cestou. Díky koloidní silikátové barvě došlo k revoluci v rozsahu použití silikátových barev. Tyto barvy lze zpracovávat jednoduše a bezpečně téměř na všech běžných podkladech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pojem minerální barvy popisuje nátěrové hmoty s minerálními pojivy. V oblasti barev se rozlišuje mezi dvěma relevantními minerálními pojivy: vápno a silikát. ", "tgt_summary": "Silicate mineral paints or mineral colors are paint coats with mineral binding agents. Two relevant mineral binders play a role in the field of colors: Lime and silicate. ", "id": 2141942}
{"src_title": "Lindos", "tgt_title": "Lindos", "src_document": [{"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Obecní jednotka Lindos se skládá z 5 komunit. V závorkách je uveden počet obyvatel komunit a sídel.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Lindos založili Dórové vedení králem Tlepolemem, kteří se na ostrově vylodili někdy v 10. století př. n. l.. Byl jedním ze šesti dórských měst v této oblasti známých jako dórská hexapolis. Poloha Rhodu na přirozené křižovatce mezi Evropou a Blízkým východem z něj učinila místo setkávání Řeků s Féničany. Lindos se tak kolem 8. století př. n. l. stal významným obchodním střediskem. Po založení města Rhodos v 5. století př. n. l. jeho význam upadl. V klasickém období městu vévodil velký chrám Athény Lindské, který svoji konečnou podobu získal někdy kolem roku 300 př. n. l.. Tato přirozená bašta byla postupně opevňována starověkými Řeky, Římany, Byzantinci, Johanity a osmanskými Turky. Proto jsou archeologické práce na zdejším nalezišti velmi náročné a nálezy se obtížně interpretují. V helénském období a během římské nadvlády se posvátný okrsek rozrostl o další stavby, jež v době raného středověku pozbyly svého významu. Ve 14. století je pak částečně překryla mohutná pevnost, kterou zde na obranu ostrova proti Osmanské říši vybudovali příslušníci rytířského řádu Johanitů.", "section_level": 1}, {"title": "Turismus.", "content": "Významným turistickým lákadlem je středověká johanitská pevnost a starověká akropole s chrámem Athény Lindské, jež se tyčí nad městem. Město Lindos je chráněnou kulturní památkou a může se „pyšnit\" i nejvyššími naměřenými teplotami na ostrově. Turisté, kteří si chtějí prohlédnout centrum a Akropoli, musí parkovat nad městem. Během léta Akropole čelí mnoha turistům, obzvlášť ráno a dopoledne, kdy ještě není příliš teplo. Cesta na Akropoli je poměrně náročná, ti kteří ji nezvládnou, se nahoru mohou dostat pomocí oslů. Vstup na nejvyšší část Akropole je placený.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lindos () je řecká obecní jednotka a město na ostrově Rhodos v Egejském moři v souostroví Dodekany. Do roku 2011 bylo obcí. Nachází se v jihovýchodní části ostrova u pobřeží. Na severu sousedí s obecními jednotkami Archangelos a Kameiros, na západě s obecní jednotkou Atavyros a na jihu s obecní jednotkou Jižní Rhodos. Je jednou z deseti obecních jednotek na ostrově. Od hlavního města ostrova Rhodos je vzdáleno 50 km.", "tgt_summary": "Lindos (; ) is an archaeological site, a fishing village and a former municipality on the island of Rhodes, in the Dodecanese, Greece. Since the 2011 local government reform it is part of the municipality Rhodes, of which it is a municipal unit. The municipal unit has an area of 178.9 km. It lies on the east coast of the island. It is about 40 km south of the town of Rhodes and its fine beaches make it a popular tourist and holiday destination. Lindos is situated in a large bay and faces the fishing village and small resort of Charaki.", "id": 1328617}
{"src_title": "Achillion", "tgt_title": "Achilleion (Corfu)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Od roku 1891, kdy byl zámeček zprovozněn, až do roku 1898, kdy byla císařovna Alžběta v Ženevě zavražděna při atentátu, sloužil císařovně jako místo pro odpočinek a rozptýlení. Pobývala zde také, mimo jiné, též kvůli svému zdravotnímu stavu, kdy vyhledávala zejména místní příznivé přímořské klima. Objekt byl pojmenován podle antického hrdiny Achilla, neboť císařovna Alžběta byla velkou obdivovatelkou a milovnicí starořecké antické kultury a vzdělanosti. Název zámku je pak připomínán i ve vlysu nacházejícím se nad jeho hlavním vchodem, kde je vyobrazen Achilleus na válečném voze, v přilehlé zahradě se nachází i jeho dvě další sochy. Celý objekt byl vyzdoben mnoha uměleckými předměty s převažujícími antickými motivy. Zámek byl vystavěn na terénní vyvýšenině (na pahorku) nacházejícím se asi 10 kilometrů od hlavního města ostrova Korfu v místě, kde je velmi krásný výhled jak na samotné na hlavní město, tak i na moře i na větší část pobřeží ostrova. V okolí zámku byla na svahu zřízena velká terasovitá zámecká zahrada (zámecký park), která je dodnes velmi dobře udržovaná a zčásti přístupná veřejnosti, táhne se od zámku až dolů k moři, kde byl pro císařovnu vybudován soukromý přístav. Po Alžbětině smrti byl zámek deset let nevyužíván, v roce 1908 jej od císaře Františka Josefa I. zakoupil německý císař Vilém II., ten jej užíval až do vypuknutí první světové války, kdy jej zabavila řecká vláda. Během obou světových válek zámek sloužil jakožto nemocnice a štábní budova. Po druhé světové válce byl zámek využíván soukromou firmou také jako kasino (ve své době vůbec první v celém Řecku).", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "Interiéry v zámku se v převážné míře dochovaly do dnešních doby v dobrém stavu, první dvě podlaží jsou v současnosti přístupné pro veřejnost, přístupné není pouze poslední 2. patro, kde se původně nacházely pokoje císaře Františka Josefa I. a nejmladší dcery arcivévodkyně Marie Valerie. V přízemí se původně nacházela modlitebna, jídelna zařízená v renesančním stylu, kuřácká místnost a přijímací sál, v 1. patře se pak nalézaly pokoje císařovny Alžběty.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Patrně nejvzácnější sochou je ta, představující umírajícího reka, snažícího se vytáhnou si šíp ze zranitelné paty.", "section_level": 1}, {"title": "Zámek ve filmu.", "content": "Objekt použili i filmaři pro natáčení exteriérů snímku s Jamesem Bondem \"Jen pro tvé oči\" (1981; ).", "section_level": 1}], "src_summary": "Achillion (někdy též \"Achilleion\", \"Achileon\", či \"Achilion\"; ) je letní zámeček (palác či honosná vila) rakouské císařovny Alžběty „Sissi“ Bavorské. Jde o stavební památku z roku 1890 na řeckém ostrově Korfu, kterou v pompejském (neoklacisistním) slohu postavili italští architekti Rafael Kavit a Antonio Landi pro rakouskou císařskou rodinu.", "tgt_summary": "Achilleion () is a palace built in Gastouri (Γαστούρι) on the Island of Corfu for the Empress () Elisabeth of Austria, also known as Sisi, after a suggestion by the Austrian consul Alexander von Warsberg. Elisabeth was deeply saddened by the tragic loss of her only son, Crown Prince Rudolf of Austria following the Mayerling incident in 1889, and a year later she had this summer palace built as a refuge. ", "id": 38991}
{"src_title": "Adéla ze Champagne", "tgt_title": "Adela of Champagne", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Škoda Garde.", "content": "Oficiální představení nové Škody Garde pro veřejnost proběhlo na strojírenském veletrhu v Brně v říjnu 1981, výroba byla poté zahájena v Kvasinách, do Bratislavy se dodalo několik desítek rozložených sad. Škoda Garde měla motor o objemu 1174 cm3 s výkonem 43 kW (55 koní) a čtyřrychlostní převodovku, shodné s typem Škoda 120 LS, a účinnější čtyřpístkové přední brzdy. V roce 1982 se vyrobilo 2854 aut a o rok později 3856 aut. Výroba Garde skončila v roce 1984, kdy ji (rok po zavedení modelu M) nahradila Škoda Rapid. Na exportních trzích byl vůz prodáván jak pod názvem Škoda Garde, tak i jako Škoda 120 R nebo Škoda Rapid.", "section_level": 2}, {"title": "Škoda Rapid 120.", "content": "Vůz Škoda Rapid 120 byl motoricky shodný se Škodou Garde, vizuálně byl však modernizován jako ostatní vozy řady 742 (tzn. širší rozchod kol, modernizovaná karoserie a zvětšené lemy blatníků). Automobilů Rapid 120 bylo vyrobeno 11 179 kusů od 08.1984 do 07.1986.", "section_level": 2}, {"title": "Škoda Rapid 130.", "content": "Automobil Škoda Rapid 130 byl odvozen z vozu Škoda 130 L a oproti Rapidu 120 měl výhodu pětistupňové převodovky a motoru 130 (1289 cm3, 43 kW). Vozů Škoda Rapid 130 bylo vyrobeno 22 475 kusů od 08.1984 do 07.1988.", "section_level": 2}, {"title": "Škoda Rapid 135.", "content": "Typ Rapid 135 je odvozený od modelů Škoda 135 GL. Měl motor v zásadě shodný s motorem Škody Favorit – tzn. celohliníkový OHV o objemu 1289 cm3, s osmikanálovou hlavou válců (ovšem bez karburátoru Pierburg) - Rapid 135 měl výkon 43 kW (nižší kompresní poměr, palivo BA 91). Výroba skončila v srpnu 1990, celkem bylo vyrobeno 1 272 kusů Rapidů 135. Exportní verze se vstřikováním Bendix měly název Rapid 135 Ri a později Rapid 135 RiC přičemž Ri znamená \"Rapid injection\" a RiC \"Rapid injection Catalyst\". Vstřikování měly pouze motory 135.", "section_level": 2}, {"title": "Škoda Rapid 136.", "content": "Typ Rapid 136 je odvozený od modelů Škoda 136 GL. Měl motor v zásadě shodný s motorem Škody Favorit – tzn. celohliníkový OHV o objemu 1289 cm3, s osmikanálovou hlavou válců (ovšem bez karburátoru Pierburg) Rapid 136 měl výkon 46 kW (vyšší kompresní poměr, palivo BA 96). Výroba skončila v srpnu 1990, celkem bylo vyrobeno 9 708 kusů Rapidů 136.", "section_level": 2}, {"title": "Závodní verze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "MTX 160 RS.", "content": "Jednalo se o speciální rallyeový vůz skupiny B, který byl vyvinut firmou Metalex ve spolupráci s Agroteamem Slušovice z vozu Škoda Garde. Vývoj vozu vedl Ing. Václav Pauer. Na vývoji vozu se podílel také přímo Václav Blahna a Václav Král (známý český designér). Do vozu byl namontován motor VAZ 1600 cm3 o zvýšeném výkonu 118 kW a kroutícím momentu až 180 Nm, vybavený dvěma karburátory Weber. Zadní náprava byla kvůli vyvážení posunuta o 100 mm dozadu. Původním plánem bylo použít převodovku z vozu Tatra 603, nakonec ale byla využita závodní převodovka z vozu Škoda 130 RS. Ze stejného vozu pocházela přední náprava. Jednokotoučová spojka Lada měla být později nahrazena dvoukotoučovou spojkou od Metalexu. Hnací hřídele pocházely z dodávkového vozu Robur. Všechny brzdy byly kotoučové. Vůz měl rozměrný aerodynamický bodykit. Výfuk byl na zádi vozu umístěn napříč. V plánech na úpravy bylo převrtání motoru na objem 1,8 litru a zvýšení výkonu na 175 koní. Celkem byly postaveny 3 prototypy. Prvním startem byla Rallye Valašská zima 1984. Stošedesátka jela vždy mimo klasifikaci, protože nikdy nedostala homologaci. Vůz zde řídil Václav Blahna. Automobil vedl, ale těsně před cílem spadl do příkopu. Citace p. Václava Blahny: \"Vedli jsme si poměrně suverénně a před jedenáctou rychlostní zkouškou jsme měli na druhého Hauglanda náskok téměř 5 minut. Na 11 RZ (Pindula) jsme však vjeli levými koly do hlubšího sněhu a tam vůz zůstal právě v místě, kde nebyli žádní diváci. Utíkal jsem sám proti směru, protože tam, asi kilometr zpět, byly 4 starší ženské a ty nám pomohly vůz ze sněhu vydobýt. Ztratili jsme asi 11 minut celkově tedy byl nejrychlejší Haugland před Křečkem, Valouškem, námi a Kvaizarem.\" Zúčastnil se ještě Rallye Šumava 1984, kde skončil dle časů druhý (bohužel vše mimo klasifikaci a Rallye Teplice 1984, kde s ním Kašpárek musel odstoupit. Pak byl Agroteam rozpuštěn a přejmenován a vývoj tohoto vozu byl ukončen.", "section_level": 2}, {"title": "Škoda Rapid 130 H.", "content": "Jednalo se o okruhový speciál postavený na základě Škody Rapid.", "section_level": 2}, {"title": "Prototypy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Škoda Rapid Gunsch / Škoda Rapid Gunsch Cabrio.", "content": "Tento prototyp byl vytvořen německým prodejcem vozů Škoda. Vůz měl přední, zadní a střešní spoiler. Objem motoru byl zvětšen na 1,5 litru a vůz dosahoval výkonu 103 kW. Na podvozku byly upravené pružiny a speciální tlumiče. Na litých kolech byly obuty nízkoprofilové pneumatiky. Přední anatomická sedadla byla od firmy Recaro. Automobil měl bohatší výbavu, tmavá okna a ztmavené zadní světlomety.", "section_level": 2}], "src_summary": "Škoda 743, pojmenovaná Garde a její přímý nástupce Škoda Rapid byly sportovně laděné osobní automobily vyráběné v letech 1981 až 1990 československou firmou AZNP v Kvasinách, respektive v Bratislavských automobilových závodech. Interní číselné označení výrobce bylo Škoda 743 (pro typy Garde, Rapid a Rapid 130) nebo Škoda 747 (typy Rapid 135 a Rapid 136). ", "tgt_summary": "Adela of Champagne (; c. 1140 – 4 June 1206), also known as Adelaide, Alix and Adela of Blois, was Queen of France as the third wife of Louis VII. She was regent of France from 1190-1191 while her son Philip II participated in the Third Crusade.", "id": 2326611}
{"src_title": "Martin XB-48", "tgt_title": "Martin XB-48", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "V roce 1944 objednalo americké armádní letectvo vývoj nové generace středních bombardérů, která měla mít čistě proudový pohon. Z této soutěže vznikly kromě XB-48 také typy North American B-45 Tornado, Convair XB-46 a Boeing B-47 Stratojet. Jelikož armáda na výrobu bombardérů spěchala, soutěžily čtyřmotorové (B-45 a XB-46) a šestimotorové (XB-48 a B-47) typy v oddělených soutěžích. Ze čtyřmotorových typů byl pro sériovou výrobu vybrán letoun B-45 Tornado, který ale nakonec sloužil jen několik let. V šestimotorových letounech zvítězila pokročilá konstrukce letounu Boeing B-47 Stratojet s šípovým křídlem, která nakonec ze služby vytlačila i B-45 Tornado. Důvodem bylo především to, že první generace proudových bombardérů ještě stále svou konstrukcí a aerodynamikou vycházela z pístových letounů. Ani XB-48 nebyl výjimkou, což potvrzuje jeho oblý trup a rovné křídlo, připomínající Martin B-26 Marauder. Jelikož tehdejší proudové motory neměly dostatečný výkon, měl letoun pod křídlem dokonce šest pohonných jednotek. Křídlo bylo velice štíhlé, což mělo pomoci k dosažení vysokých rychlostí. Ve štíhlém křídle nebyl dostatek místa pro klasický podvozek a proto měl XB-48 zdvojený tandemový hlavní podvozek, který se zasouval do trupu. Jen dvě pomocná kola, sloužící k pojíždění, se zatahovala do křídla. Tato nová koncepce podvozku se testovala na upraveném kusu bombardéru B-26, označeném \"XB-26H\". Posádka byla tříčlenná a skládala se z pilota, druhého pilota a navigátora. První let prototypu proběhl 22. červen 1947 a XB-48 při něm přelétl z továrního letiště Martin v Baltimoru na leteckou základu \"Patuxent River\" v Marylandu, což mu trvalo celkem 37 minut. Testovány byly dva prototypy, ale jelikož B-47 Stratojet konkurenčního Boeingu ukázal lepší výkony, ve vývoji XB-48 se dále nepokračovalo a program byl zrušen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Martin XB-48 byl proudový střední bombardér vyvíjený od poloviny 40. let. Byly vyrobeny pouze dva prototypy a letoun nakonec nebyl sériově vyráběn.", "tgt_summary": "The Martin XB-48 was an American medium jet bomber developed in the mid-1940s. It competed with the Boeing B-47 Stratojet, which proved to be a superior design, and was largely considered as a backup plan in case the B-47 ran into development problems. It never saw production or active duty, and only two prototypes, serial numbers 45-59585 and 45-59586, were built.", "id": 350876}
{"src_title": "Millerův efekt", "tgt_title": "Miller effect", "src_document": [{"title": "Odvození.", "content": "V tomto zapojení ideálního invertujícího zesilovače prochází impedancí formula_3proud rovný Jelikož platí také rovnost formula_5, můžeme proud vyjádřit jako A odtud vstupní impedance (tj. mezi vstupní svorkou a zemí) je rovna", "section_level": 1}, {"title": "Efektivní vstupní kapacita.", "content": "Častý a důležitý případ uplatnění Millerova jevu je \"vliv na vstupní kapacitu\" základního triodového stupně. Jak je znázorněno na obrázku vpravo, vyskytuje se tu jednak kapacita mřížky proti katodě (resp. proti nule) formula_8a kapacita mřížky proti anodě formula_9. Jsou to hlavně kapacity mezi samotnými elektrodami, k nim přistupují kapacity nosníků elektrod, s nimi spojených kolíků patice, dále kapacity kontaktů objímky, v níž je příslušná elektronka zasazena, a konečně kapacity spojů příslušných elektrod. Hodnoty formula_8a formula_9jsou tedy kapacity vnitřní i vnější, a ty vnější mohou být podle okolností podstatné. Kapacita proti nule se na vstupu uplatňuje přímo. Kapacita formula_9je pozměněna Millerovým jevem. Hodnota její impedance pro sinusový proud frekvence \"f\" hertzů je určena vzorcem: formula_13 Millerův jev ji změní na: formula_14 Stejnou hodnotu vstupní reaktance formula_15by měla kapacita formula_16 zapojená mezi mřížku a nulu. Ta se přičítá k formula_8, která zde už byla, a tvoří \"výslednou efektivní kapacitu triodového základního stupně\".", "section_level": 1}, {"title": "Příklad se skutečnou triodou.", "content": "U skutečné triody bývá formula_9zhruba stejné jako formula_8. Protože však Millerův jev násobí formula_9faktorem formula_21, mívá tato kapacita rozhodující vliv. Např. v elektronce ECC84 je hodnota formula_9rovna 1,1 pF a formula_8rovna 2,3 pF. Předpokládejme, že zesílení stupně formula_24= -19 a že objímka a spoje nepřidají další kapacitu. Pak bude zdroj signálu zatížen kapacitou formula_25 \"Millerův jev působí tedy podstatné zvětšení vstupní kapacity, které závisí na zesílení napětí triody\". Tak značná hodnota by např. podstatně omezila dosažitelnou horní meznou frekvenci o zesilovačů s širokým pásmem, jakých se používalo v televizi. Proto se v takovém případě nepoužívá triod, nýbrž pentod. V důsledku Millerova jevu např. Darlingtonovy tranzistory kvůli velkému zesilovacímu činiteli mohou mít pomalou odezvu při nízkých frekvencích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Millerův efekt (Millerův jev) je v elektrotechnice jev, který popisuje vliv invertujícího zesilovače na vstupní vnitřní impedanci. Impedance zařazená mezi živou vstupní a výstupní svorku (ideálního invertujícího) zesilovače zatěžuje zdroj vstupního signálu tak, jako by mezi vstupními svorkami byl zapojena tatáž impedance dělená výrazem formula_1, kde formula_2je zesílení zesilovače. ", "tgt_summary": "In electronics, the Miller effect accounts for the increase in the equivalent input capacitance of an inverting voltage amplifier due to amplification of the effect of capacitance between the input and output terminals. The virtually increased input capacitance due to the Miller effect is given by where formula_2 is the voltage gain of the inverting amplifier (formula_3 positive) and formula_4 is the feedback capacitance. ", "id": 797673}
{"src_title": "Nidaroský dóm", "tgt_title": "Nidaros Cathedral", "src_document": [{"title": "Dějiny a stavba.", "content": "Když bylo podle pověsti neporušené tělo Olafa II. převezeno ze Stiklestadu do Nidarosu a pohřbeno v kostele svatého Klimenta, vyrazil údajně vedle kostela pramen, jehož voda byla zázračným lékem na všechny nemoci. A když se Olaf Kyrre roku 1066 vrátil do Nidarosu s mrtvolou svého otce, který padl v Anglii, s jeho doprovodem přišli do Norska i šlechtici anglosaského původu. Olaf Kyrre dal svého otce, Haralda, pohřbít v mariánském kostele, chrám svatého Klimenta dal strhnout a započal se stavbou nového velkého kostela svatého Olafa, který byl za pozemského života vlastně jeho strýcem. Plán stavby je pravděpodobně dílem některého z členů anglického doprovodu, protože velmi dlouhá chrámová loď svědčí o anglosaském vlivu. Stavba zřejmě nebyla podle záměru Olafa Kyrreho dokončena, protože základy dlouhé chrámové lodě jsou na západní straně náhle přerušeny. Ve 12. století byla tato loď nově vybudována a byla k ní připojena ještě příčná loď v románském stylu. Teprve Øystein Erlandson, druhý arcibiskup z Nidarosu, přinesl ze svého pobytu v Římě poznatky o novém architektonickém stylu, který si osvojili cisterciáci. V tomto přechodném slohu mezi stylem románským a gotickým byly postaveny horní části příčné lodě a mariánská kaple, dnešní sakristie. Po ostrém sporu s králem Sverrem musel arcibiskup Øystein na dva roky odejít do Anglie. V Canterbury poznával anglickou gotiku a velice si jí cenil. Z toho pak vznikla myšlenka dokončit právě v tomto stylu chrám, který vznikal nad hrobem svatého Olafa. Když se arcibiskup zase smířil s králem Sverrem, vrátil se k pracím na chrámu a zahájil stavbu kruchty. Dal vystavět vysoký chór ve formě osmistěnu s ochozem v křehké gotice, jaká se v této podobě nikde jinde na severu nevyskytuje. Po Øysteinově smrti v roce 1188 přerušily další spory arcibiskupství s králem práce na dómu až do roku 1250. Teprve pak byl dokončen osmistěn a klenba nad ochozem a dlouhým chórem. Vedení stavby se ujali nejspíš mistři z Lincolnu, kteří dobře znali způsob výstavby gotické klenby s křížovým žebrovím. V letech 1235 až 1250 byla věž s křížením a k hlavní lodi byly přistavěny boční lodě. Věže na západním průčelí ještě nebyly dokončeny. Po prvním požáru ve 14. století následovaly další, které chrám velmi poškodily. V době reformace byla hlavní loď v troskách. Tehdy se začalo s úpravami chóru a příčné lodě ve stylu protestantského farního kostela, ale Dánové tehdy odvezli celý chrámový poklad do Dánska a větší jeho část roztavili – to se stalo i se stříbrnou rakví svatého Olafa. Vnitřní vložená dřevěná rakev zůstala v Trondheimu a později byla uložena do zděného hrobu. Tato hrobka byla na příkaz dánského krále Fridricha II. naplněna zeminou, aby norský světec upadl docela v zapomnění. Dnes se už vůbec neví, kde se jeho hrobka nachází – s největší pravděpodobností někde v blízkosti vysokého hlavního oltáře. Devět tesaných křížů připomíná Olafa a dalších osm králů, kteří jsou v katedrále pohřbeni. Obnova dómu započala roku 1869. Do roku 1906 byly znovu vybudovány boční lodě a hlavní loď v novogotickém slohu – hlavní chór zůstal v původním stavu. Z průčelí se do té doby zachovala jenom jeho poškozená dolní část a také pět soch. Proto bylo nutné celou tuto část stavby kompletně rekonstruovat, přičemž základním vodítkem pro obnovu byla mědirytina ze 17. století. Architekt Christian Christie, pod jehož vedením renovace probíhala, povolal roku 1897 do Trondheimu sochaře Gustava Vigelanda. Ten ale nebyl zakázkou právě nadšen. „Vydělávám velmi mnoho peněz, ale prodávám svou duši“, napsal tehdy jednomu ze svých přátel. Celý dóm mu připadal až příliš „protestantský“. Přesto však trvalo deset let, než se s touto zakázkou vypořádal. Později byla vyhlášena soutěž, v níž roku 1928 zvítězil teprve třicetiletý Helge Thiis: ten se pak ujal i uměleckého vedení stavby. Průčelí ještě nebylo úplně hotovo, když byl dóm roku 1930 na svátek svatého Olafa nově vysvěcen. Přesto mohly při této příležitosti poprvé zaznít varhany, které byly postaveny v Německu. Teprve roku 1946 se začalo s definitivní dostavbou západního průčelí. Uměleckého vedení dostavby chrámu se ujal Stinius Fredriksen, který zakomponoval i sochy na průčelí chrámu. Celá veliká skupina skulptur se stala jakousi přehlídkou osobností křesťanské víry. Od Adama a Evy přes starozákonní proroky až po archanděly a světce, včetně Panny Marie s dítětem a zobrazení Krista při jeho nanebevstoupení – všechny tyto důležité osobnosti z bible i svatí z legend našli své místo na průčelí chrámu. Sochy vytvořili různí umělci zcela novým způsobem, což se dá dobře rozeznat; jedinou výjimkou je bronzový archanděl na průčelí severní věže. Některé nádherné vitráže v okenních rámech jsou dílem Gabriela Kiellanda. Zvlášť působivá je rozeta nad západním portálem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nidaroský dóm ( \"Nidarosdomen\") je nejmohutnější středověké architektonické dílo v celém Norsku. Nidaroský dóm se nachází ve třetím největším městě Norska – Trondheimu. Se svými 102 metry délky a 50 metry šíře je to největší gotický chrám ve Skandinávii. Dějiny stavby korunovačního dómu norských králů jsou velmi rozmanité a trvají bezmála celé tisíciletí.", "tgt_summary": "Nidaros Cathedral () is a cathedral of the Church of Norway located in the city of Trondheim in Trøndelag county. It is built over the burial site of King Olav II (c. 995-1030, reigned 1015-1028), who became the patron saint of the nation, and is the traditional location for the consecration of new kings of Norway. It was built over a 230 year period, from 1070 to 1300 when it was substantially completed. However additional work, additions and renovations have continued intermittently since then; the most recent changes were completed in 2001. Nidaros was designated as the cathedral for the Diocese of Nidaros in 1152. After experiencing the turmoil and controversies of the Protestant Reformation of the 16th century, it was taken from the Catholic Church by the newly established state Church of Norway in 1537, which adopted the teachings and reforms of Martin Luther, Phillip Melancthon and others, becoming an Evangelical Lutheran church. Nidaros is the northernmost medieval cathedral in the world. ", "id": 859981}
{"src_title": "Bělásek řeřichový", "tgt_title": "Anthocharis cardamines", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Druh je rozšířen (vyjma nejsevernějších oblastí) v celé pevninské Evropě. Jeho výskyt dále mozaikovitě pokračuje v asijském mírném podnebném pásu až po Japonsko. V české krajině je všeobecně rozšířen a není považován za ohrožený, nejčastěji jej lze spatřit v pahorkatinách a podhůřích. Jeho slabý lokální výskyt může být zapříčiněn nadměrnou chemizaci polí, přeměnou různorodého porostu na velkých plochách v monokulturu nebo zalesňováním nevýnosných luk. Dospělí motýli nežijí v koloniích, jednotlivě si hledají partnery i rostliny s nektarem nebo vhodné ke kladení vajíček. Žijí na otevřených biotopech jako jsou louky, břehy řek nebo okraje světlých lesů, milují vlhká a prosluněná místa. Otevřená populační struktura a vysoká rozptýlenost samiček dovoluje osídlovat i území pozměněná lidskou činností na kterých nacházejí dostatek vhodné flory k obživě i rozmnožování.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Denní motýl který je popisován jako středně velký, rozpětí jeho křídel je od 35 do 50 mm. Ze všech bělásků má nejzřetelnější pohlavní dichroismus, na koncích bílých předních křídel samečci mají výrazné oranžové skvrny, u samiček jsou tyto skvrny nenápadné v různých odstínech šedi. U obou pohlaví jsou na zadních křídlech horní strany bílé a spodní strany jsou posety zelenavě žlutými a šedými skvrnkami poskytují sedícímu motýlu dobré maskování.", "section_level": 1}, {"title": "Životní cyklus.", "content": "Tento druh má pouze jedinou generaci za rok. V závislosti na nadmořské výšce se první dospělci líhnou z kukel od dubna do června. O něco dříve obvykle vylétají samečci, s malým opožděním a na rozptýleném prostoru samičky. Protože se samičky páří jen jednou v životě, jsou ihned po vylíhnutí aktivně vyhledávány pářeni chtivými samečky. Dospělci žijí nejdéle šest týdnů. Po oplodnění samičky hledávají po širokém okolí vhodné rostliny pro nakladení vajíček která kladou jednotlivě blízko květů nebo přímo do nich. Vajíčka jsou oranžová a upozorňují ostatní že je \"rostlina obsazena\", tak se zabrání pozdějšímu kanibalismu housenek. Housenky běláska řeřichového jsou modrozelené nebo šedozelené s bílým pruhem po bocích a jsou poseté jemnými černými skvrnkami, jejich vývoj je velmi rychlý. Živí se květy i semeny, přibližně do konce července dorůstají do velikosti 3 cm a pak se kuklí do nahoře zašpičatělé kukly přilepené k rostlině. V té přečkají do jara následujícího roku, v případě nepříznivých podmínek se mohou ojediněle vylíhnou až napřesrok.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Protože se housenky živí na planě rostoucích rostlinách které bývají považované za plevelné, nejsou bělásci řeřichoví považování za škůdce. Mezi nejčastější spásané patří druhy z čeledě brukvovitých česnáček lékařský a řeřišnice luční, k dalším pak rostlinné druhy např. hořčice polní, huseník lysý, kokoška pastuší tobolka i penízek rolní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bělásek řeřichový (\"Anthocharis cardamines\") je jediný druh motýla rodu \"Anthocharis\", který žije v České republice. V čeledi běláskovitých náleží do podčeledě bělásků (Pierinae).", "tgt_summary": "Anthocharis cardamines, the orange tip, is a butterfly in the family Pieridae, which contains 1100 species of butterfly. \"A. cardamines\" is mainly found throughout Europe and temperate Asia (Palearctic) The males feature wings with a signature orange pigmentation, which is the origin of \"A. cardamines\"' common name. ", "id": 1004087}
{"src_title": "Římské občanství", "tgt_title": "Roman citizenship", "src_document": [{"title": "Struktura společnosti.", "content": "V dobách římské republiky a v počátcích římského císařství byli lidé žijící na území římského státu členěni do několika rozličných společenských tříd a skupin:", "section_level": 1}, {"title": "Způsoby nabytí občanství.", "content": "Možnosti získání římského občanství:", "section_level": 1}, {"title": "Práva a povinnosti.", "content": "Seznam soukromých a veřejných práv se během let různě měnil, následuje pouze výčet nejdůležitějších: Římští občané nemohli být odsouzeni k trestu smrti, ledaže by byli uznáni vinnými z velezrady (\"perduellio\"). Pokud byl římský občan obviněn z tohoto zločinu, měl právo být předveden před soud v Římě. Avšak, i když byl shledán vinným, nesměl být usmrcen na kříži. (Takže, ačkoliv byli Svatý Pavel i Svatý Petr odsouzeni za tentýž delikt, tresty, jež podstoupili, byly odlišné. Svatý Pavel byl setnut, zatímco Svatý Petr byl jako Neříman ukřižován.) Nositel římského občanství byl oprávněn a zároveň i zavázán ke konání vojenské služby v římských legiích. Nicméně v pozdějších dobách byly rekrutovány i osoby postrádající římské občanské právo. Římané měli rovněž povinnost platit stanovené daně a museli se dostavit ke sčítání lidu prováděnému censorem.", "section_level": 1}, {"title": "Popření občanských práv.", "content": "Všechna výše zmíněná práva byla ovšem leckdy jednoduše ignorována. Možná nejkřiklavější případ přehlížení těchto práv spadá do doby správcovství Gaia Verra na Sicílii. Ten byl zpraven o tom, že místní římští občané mají v úmyslu odcestovat do Říma a stěžovat si tam na Verrovo hrubé zneužívání pravomocí, jež se projevovalo uložením příliš vysokých daní a systematickým drancováním celé provincie. Nato Verres nařídil jejich vsazení do vězení. Když se pak tito občané dožadovali soudního řízení (v němž by se mohli odvolat do Říma), Verres jejich žádost zamítl a obvinil je z velezrady. Poté je nechal zmrskat a ukřižovat. Nebozí občané během vykonávání trestu vytrvale opakovali: „Jsem římský občan“, nikdo však nezasáhl na jejich obranu. Cicero později Verra za tyto jeho skutky předvolal před soud, avšak Verres se vyhnul spravedlnosti útěkem z Itálie.", "section_level": 1}, {"title": "Občanství jako prostředek romanizace.", "content": "Římské občanství bylo využíváno rovněž jako nástroj zahraniční politiky a kontroly dobytého území. Koloniím a spojencům byly leckdy udělovány různé formy okleštěného římského občanství, přičemž existovalo několik rozdílných druhů těchto občanství. Velkorysé rozdávání občanství spojencům a podrobeným nepřátelům se ukázalo být podstatným krokem v procesu romanizace. Tento počin byl jedním z nejefektivnějších politických prostředků a originální politickou myšlenkou, neboť představoval jednu ze základních příčin římského úspěchu. Příslib podílu na výhodách plynoucích z římského občanství přiměl poražené národy působit ku prospěchu římské moci a odradil je tak od usilování o svržení římské nadvlády. Neboli jak napsal anglický historik Edward Gibbon „Jejich ctižádost, místo aby rušila klid státu, se úzce družila k jeho bezpečí a velikosti.“ Díky tomu Římané dokázali zužitkovat svá velkolepá vojenská vítězství a založit světovládnou říši, čímž se odlišovali od Athén či Sparty. Předchůdcem Římanů v uplatňování této politiky byl Alexandr Veliký, který usiloval o smísení Makedonců a Řeků s Peršany, Egypťany a Syřany, aby tak asimiloval národy poražené perské říše. Avšak po Alexandrově smrti se jeho nástupci odvrátili od této politiky. Myšlenka asimilace a odvrácení poražených nepřátel od nebezpečných povstání tak byla realizována až prostřednictvím rozšíření římského občanství. Místo aby vyčkávali nevyhnutelné vzpoury podmaněných kmenů a států jako třeba Sparta v případě heilótů, učinili Římané jimi dobytý svět skutečně římským. Zásadní událostí při šíření římského občanství byla spojenecká válka v letech 90 až 88 př. n. l., v níž italští spojenci povstali proti Římu. Na jejím konci obdrželi občanství, na základě zákona \"Lex Plautia Papiria\", všichni svobodní Italové (s výjimkou Předalpské Galie). V roce 212 pak císař Caracalla vydal edikt Constitutio Antoniniana, jímž udělil občanství všem svobodným mužům v římské říši.", "section_level": 1}], "src_summary": "Římské občanství byl privilegovaný status, zajišťující svobodným obyvatelům starověkého Říma soubor určitých práv a povinností. Je poměrně obtížné uvést zevšeobecňující definici římského občanství, neboť rozsah oprávnění a povinností v něm obsažených, stejně jako možnosti jeho dosažení se v průběhu římských dějin často měnily v důsledku legislativní činnosti.", "tgt_summary": "Citizenship in ancient Rome () was a privileged political and legal status afforded to free individuals with respect to laws, property, and governance.", "id": 106304}
{"src_title": "Camerino", "tgt_title": "Camerino", "src_document": [{"title": "Geografie a podnebí.", "content": "Město Camerino leží v Apeninách mezi údolími řek Potenza a Chienti, v hornaté západní části regionu Marche, pouhých asi 15 km vzdušnou čarou od východních hranic sousedního regionu Umbrie. Výška hor v nejbližším okolí Camerina se pohybuje v rozpětí od 800 m n. m. do 1500 m n. m. Na sever od města je nejvyšším vrcholem Monte San Vicino (1480 m n. m.) směrem na jih se zvedá horský masív Monti Sibillini, kterému dominuje Monte Vettore (2476 m n. m.). Ve městě se nachází meteorologická stanice (\"Stazione meteorologica di Camerino\"), jejíž měřící zařízení je v nadmořské výšce 664 metrů. Z dlouhodobých měření z let 1961 - 1990 vyplynulo, že nejchladnějším měsícem v roce je v této lokalitě leden s průměrnou teplotou +2,1 °C, nejteplejšími měsíci pak červenec a srpen, kdy průměrná denní teplota dosahovala +21,8 °C, přičemž teplotní maxima v tomto období neklesla pod +27 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Místní části.", "content": "Pod správu města (\"Comune di Camerino\") spadají následující místní části a lokality: Agnano, Arcofiato, Arnano, Campolarzo, Canepina, Capolapiaggia, Casale, Caselle, Cignano, Colle Altino, Costa San Severo, Letegge, Leteggiole, Mecciano, Merganano Sant'Angelo, Mergnano San Pietro, Mergnano San Savino, Mistrano, Morro, Paganico, Palentuccio, Paterno, Perito, Pian d'Aiello, Pianpalente, Piegusciano, Polverina, Pontelatrave, Ponti, Pozzuolo, Rocca d'Aiello, Sabbieta Alta, San Luca, San Marcello, Santa Lucia, Sant'Erasmo, Sellano, Sentino, Selvazzano, Sfercia, Statte, Strada, Torrone, Tuseggia, Valdiea, Valle San Martino, Valle Vegenana, Varano.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První zmínka o Camerinu (v latinské podobě \"Camerinum\") je v dohodě \"Aequum Foedus\" s Římem z roku 309 př. n. l. V historických záznamech z této doby je též informace o bitvě u Camerina, která se odehrála v roce 295 př. n. l. ve východní oblasti Apenin během tzv. \"Třetí samnitské války\", v níž byli Římané poraženi spojenými samnitskými, etruskými a galskými vojsky. Význam Camerina stoupl v raném středověku, kdy se město s přilehlým územím vyčlenilo ze Spoletského vévodství a získalo statut samostatného markrabství a později vévodství. V 11. století v Camerinu vládl Bonifác Toskánský (Bonifác III., markrabě Toskánský) a posléze jeho dcera Matylda věnovala zdejší vévodství římským papežům (Papežskému státu). V roce 1256 bylo město vypleněno a zpustošeno sicilským králem Manfredem. V roce 1336 byla ve městě založena univerzita, na níž se vyučovalo právo, lékařství a literatura. V roce 1377 papež Řehoř XI. prohlásil Camerino univerzitním městem. S osudy Camerina jsou v epoše renesance spjati příslušníci rodu da Varano. Giulio Cesare da Varano nechal v polovině 15. století zcela přebudovat strukturu města a v této základní podobě se historické jádro dochovalo až do 21. století. V roce 1460 byl dokončen renesanční vévodský palác (\"Palazzo Ducale\", nyní sídlo rektorátu a právnické fakulty camerinské univerzity). V roce 1502 Cesare Borgia, kníže, kardinál a arcibiskup, nemanželský syn papeže Alexandra VI., zavraždil Giulia Cesara da Varano, převzal moc nad městem a nechal zde vybudovat hrad \"Rocca dei Borgia\". Již v roce 1503 však získali da Varanové město zpátky a od roku 1545 se Camerino vrátilo pod správu římských papežů. V roce 1861 se Camerino stalo součástí sjednoceného italského státu. Za aktivitu obyvatel v boji proti fašistům a jejích podíl na partyzánském odboji během druhé světové války získalo město stříbrnou medaili (\"Medaglia d'Argento al Valor\" \"Militare\"). Camerinská univerzita (\"Università degli Studi di Camerino\", \"UNICAM\") se v roce 1958 stala státní univerzitou. Počet studentů ve městě, italských i zahraničních, značně převyšuje počet obyvatel Camerina.", "section_level": 1}, {"title": "Zemětřesení.", "content": "V průběhu staletí bylo město opakovaně postiženo zemětřesením. K velkému zemětřesení, během něhož byla mj. zničena původní románsko - gotická katedrála ve městě, došlo v roce 1799. Při zemětřesení, k němuž opakovaně docházelo v průběhu září 1997, byla poškozena barokní katedrála, kostel Santa Maria in Via a mnoho domů. Odstraňování následků tehdejšího zemětřesení bylo doprovázeno četnými archeologickými nálezy a objevy, dokládajícími dávnou historii města. Během zemětřesení, které se odehrálo 24. srpna 2016, bylo v Camerinu poškozeno 450 domů, z nichž 75 se stalo neobyvatelnými, asi 300 lidí se ocitlo bez přístřeší. Skutečnost, že vláda opomněla zahrnout Camerino mezi obce, postižené zemětřesením a neposkytla mu pomoc, přiměla starostu města k zaslání protestního dopisu předsedovi italské vlády Matteo Renzimu. Zakrátko bylo Camerino postiženo zemětřesením znovu. Stalo se tak ve večerních hodinách 26. 10. 2016, kdy zemětřesení s epicentrem v oblasti obcí Visso, Ussita, Preci a Castelsantangelo sul Nera poškodilo i Camerino, přičemž byla poničena řada budov v historickém jádru města, včetně zvonice kostela Santa Maria in Via. Na tři tisíce lidí muselo opustit své domovy, byla omezena doprava, evakuována některá zařízení a na několik dní byly uzavřeny školy.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Cammila Battista da Varano, dcera někdejšího camerinského vévody Giulia Cesara da Varano, který se zasloužil o renesanční přestavbu města, byla v roce 2010 papežem Benediktem XVI. prohlášena za svatou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Camerino (v místním dialektu \"Cammerinu,\" \"Cammerì\" nebo \"Cammirì\") je starobylé univerzitní město ve střední Itálii, v provincii Macerata v regionu Marche. K 31. 12. 2015 bylo ve městě registrováno 6974 obyvatel.", "tgt_summary": "Camerino is a town in the province of Macerata, Marche, central-eastern Italy. It is located in the Apennines bordering Umbria, between the valleys of the rivers Potenza and Chienti, about from Ancona. ", "id": 790004}
{"src_title": "George Robinson, 1. markýz z Riponu", "tgt_title": "George Robinson, 1st Marquess of Ripon", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Narodil se v Downing Street 10, sídle britského premiéra, jímž byl tehdy jeho otec. Matkou byla Sarah Hobart, dcera ministra války a kolonií 4. hraběte z Buckinghamshire. Nenavštěvoval žádnou školu ani univerzitu, studoval pouze soukromě. V letech 1848–1849 se zúčastnil konference v Bruselu, poté byl zvolen do Dolní sněmovnyDolní sněmovny (1852-1859), na rozdíl od otce se připojil k liberálům. Po otci zdědil titul hraběte z Riponu a vstoupil do Sněmovny lordů (1859), téhož roku po strýci Thomasovi zdědil titul hraběte de Grey, do té doby vystupoval pod jménem vikomta Godericha. V Palmerstonově vládě byl státním podsekretářem války (1859–1861 a 1861–1863), mezitím krátce státním podsekretářem pro Indii (1861). V letech 1863–1866 byl státním sekretářem války a od roku 1863 zároveň členem Tajné rady. Ve funkci prezidenta Tajné rady (1868–1873) získal Podvazkový řád (1869) a poté byl pověřen diplomatickou misí do USA, kde uzavřel Washingtonskou smlouvu (1871), která urovnala spory mezi Spojenými státy a Kanadou. Na základě toho získal v roce 1871 titul markýze z Riponu. V letech 1880–1884 byl generálním guvernérem a místokrálem v Indii, kde se podílel na změně legislativy v otázce zrovnoprávnění Indů a jejich účasti na státní správě. Po návratu do Anglie byl v dalších liberálních vládách prvním lordem admirality (1886) a státním sekretářem kolonií (1892–1895). Politickou kariéru završil v Campbell–Bannermanově vládě jako lord strážce tajné pečeti a předseda Sněmovny lordů (1905–1908). Po úmrtí premiéra Campbell–Bannermana a nástupu H. H. Asquitha do čela vlády rezignoval v dubnu 1908 na post předsedy Horní sněmovny, v říjnu odstoupil i z funkce lorda strážce tajné pečeti a dožil v soukromí.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a další veřejné aktivity.", "content": "Jeho sídlem byl zámek Studley Royal House v hrabství York, v tomto hrabství také zastával funkci lorda–místodržitele (1873–1906). V letech 1895–1896 byl starostou ve městě Ripon, od nějž byl odvozen rodový titul markýze. Dále byl kancléřem univerzity v Leedsu (1904–1909) a v roce 1870 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Cambridge. Kromě toho byl již v mládí prezidentem Královské zeměpisné společnosti (1859–1860) a později také kurátorem Národní galerie. Jeho jméno nesou Riponovy vodopády na Viktoriině jezeře v Ugandě a ulice Ripon Street v Kalkatě. Oženil se v roce 1851 se svou sestřenicí Henriettou Vyner (1833-1907) a měl s ní dvě děti. Dědicem titulů byl syn Frederick Oliver Robinson, 2. markýz z Riponu (1852–1923), který byl liberálním politikem a blízkým přítelem Eduarda VII.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Frederick Samuel Robinson, 1. markýz z Riponu (\"George Frederick Samuel Robinson, 1st Marquess of Ripon, 3rd Earl de Grey, 2nd Earl of Ripon, 2nd Viscount Goderich, 4th Baron Grantham\") (24. října 1827, Londýn – 9. července 1909, Londýn) byl britský státník z původně měšťanského rodu z Yorku, byl vnukem ministra zahraničí 2. barona Granthama a synem premiéra 1. hraběte z Riponu. Patřil k významným politikům liberální strany, byl ministrem kolonií, námořnictva a místokrálem v Indii. Uplatnil se také jako diplomat a v roce 1871 byl povýšen na markýze z Riponu, obdržel Podvazkový řád a svou kariéru završil jako předseda Sněmovny lordů.", "tgt_summary": "George Frederick Samuel Robinson, 1st Marquess of Ripon, (24 October 1827 – 9 July 1909), styled Viscount Goderich from 1833 to 1859 and known as The Earl of Ripon in 1859 and as The Earl de Grey and Ripon from 1859 to 1871, was a British politician who served in every Liberal cabinet from 1861 until the year before his death, which took place forty-eight years later in 1909.", "id": 103530}
{"src_title": "Souad Massi", "tgt_title": "Souad Massi", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Massi se narodila v Algiers v Alžírsku do chudé rodiny jako sedmé dítě. Již v raném věku se začala věnovat zpěvu a hře na kytaru, povzbuzována svým starším bratrem. Později se zpěvačka inspirovala také flamencem a americkou lidovou a country hudbou, což se pak také projevilo v jejích skladbách. V sedmnácti letech začala vystupovat se skupinou hrající flamenco, po krátkém čase ji ale opustila. Začátkem roku 1990 se Massi přidala k politicky angažované rockové skupině Atakor ovlivněné rockovými baladami skupin jako Led Zeppelin a U2. S Atakorem vystupovala sedm let, během kterých skupina vydala úspěšné hudební album a natočila dvě populární hudební videa. Skupina však byla pro svou rostoucí popularitu a politické názory perzekvována a zpěvačce bylo vyhrožováno smrtí. V roce 1999 byla Souad Massi pozvána do Francie na hudební festival \"Femmes d’Algérie\". Po úspěšném vystoupení na festivalu se Massi rozhodla již ve Francii zůstat.", "section_level": 2}, {"title": "Sólová dráha.", "content": "Vystoupení na festivalu \"Femmes d’Algérie\" přineslo zpěvačce kontrakt u společnosti Island Records, kde také vydala v červnu 2001 své debutové album \"Raoui\", které bývá srovnáváno s americkou folkovou hudbou 60. let. Převážně francouzsky a arabsky zpívané album mělo úspěch u kritiky i u posluchačů. Následující rok bylo album nominováno na cenu v kategorii „Best Newcomer“ BBC Radia 3. V roce 2003 vydala Massi druhé album s názvem \"Deb\". Album, spíše lyrické než politicky angažované, se stalo celosvětově jedním z nejúspěšnějších alb severoafrických umělců. O tři roky později vydává Massi své třetí album, \"Mesk Elil\". Na převážně opět lyrickém albu doprovodili zpěvačku v duetech Daby Toure and Rabah Khalfa. 11. listopadu 2006 se konal v Praze v paláci Akropolis koncert, na kterém Massi vystoupila v rámci celosvětového turné při vydání alba \"Mesk Elil\". Album \"Ô Houria\" (2010), na kterém spolupracovala s Francisem Cabrelem a kytaristou a producentem Michelem Françoisem, je stylově poněkud odlišné a obsahuje skladby spíše charakteru folkrockové písně či rockové balady. Současně je na albu více francouzsky zpívaných písní. 11. června 2011 vystoupila Massi na Respect festivalu na Pražské Štvanici.", "section_level": 2}], "src_summary": "Souad Massi (* 23. srpna 1972, Kabýlie, Alžírsko) je ve Francii žijící alžírská skladatelka, zpěvačka a kytaristka kabylského původu. Svou kariéru zahájila v alžírské rockové hudební skupině Atakor, s níž vystupovala několik let. Po sérii výhrůžek smrtí však v roce 1999 opustila Alžírsko a odstěhovala se do Paříže ve Francii. Účast na koncertu \"Femmes d'Algerie\", který se konal v roce 1999 v Paříži, jí přinesla nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Island Records. Massi zpívá arabsky, francouzsky, někdy i anglicky či kabylsky. V její tvorbě se prolíná hudba arabská s vlivy americké rockové i country hudby, portugalského fada i španělského flamenca.", "tgt_summary": "Souad Massi (سعاد ماسي), born August 23, 1972, is an Algerian Berber singer, songwriter and guitarist. She began her career performing in the Kabyle political rock band Atakor, before leaving the country following a series of death threats. In 1999, Massi performed at the \"Femmes d'Algerie\" concert in Paris, which led to a recording contract with Island Records. ", "id": 2022310}
{"src_title": "Alakalufové", "tgt_title": "Kawésqar", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původní způsob života.", "content": "Podle archeologických nálezů žili Alakalufové ve své zemi již před šesti tisíci lety. Byli dobře adaptovaní na její drsné klima, měli například enormně silnou vrstvu podkožního tuku (podobně jako Inuité). Byli kočovnými lovci a sběrači, jejich potravu tvořili mořští měkkýši, krabi a houby, pro něž se potápěly ženy, zatímco muži lovili ryby, lachtany, mořské vydry, na souši se kořistí stával i jelínek huemul jižní a divoká lama guanako. Potravu doplňoval sběr jedlých rostlin, hub a vajec mořských ptáků. Alakalufové neznali zemědělství, hrnčířství ani tkalcovství, jediné řemeslné dovednosti, jež ovládali, bylo zpracování dřeva, stromové kůry, kůží a košíkářství. Odívali se do zvířecích kožešin, které nosili přehozené přes ramena jako pončo. Z lachtaní nebo tulení kožešiny vyráběli i obuv. Obydlím byla většinou kupolovitá chýše z proutí, pokrytá rákosím a větvemi nebo jednoduché stany kryté kůžemi. Stavěli rozměrné kanoe dlabané kamennými nástroji z kmenů stromů, v nichž se rodiny přesouvaly podél pobřeží a mezi ostrovy na značné vzdálenosti. Muži k lovu používali i menší kánoe s dřevěnou kostrou potaženou kůrou stromů, podobně jako severoameriští indiáni. Původní náboženství bylo animistické, uctívali velkého ducha Xelase, který sídlí na nebi a nemá lidské potřeby. Velmi se báli duchů zemřelých lidí.", "section_level": 2}, {"title": "Příchod evropských osadníků.", "content": "Jejich počet podle odhadů nikdy nepřesáhl pět tisíc, začal se však rapidně snižovat po příchodu bílých osadníků, kteří Alakalufy nutili k usedlému způsobu života a zavlekli mezi ně nemoci, vůči nimž domorodci nebyli imunní. Misionáři se snažili indiánům pomáhat, i oni je však nutili obývat stálé osady. Misionáři a osadníci mezi Indiány rozšířili evropské oděvy, Alakalufové v oblečení plavali, a potápěli se, poté jej nechali schnout přímo na těle. To mělo za následek nárůst respiračních onemocnění včetně zápalu plic. Alberto Achacaz Walakial, který zemřel v roce 2008, byl pokládán za posledního žijícího čistokrevného Alakalufa, nicméně přes dva tisíce míšenců se dosud hlásí k alakalufskému původu a několik desítek z nich dosud hovoří původním jazykem kawésqar.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alakalufové je indiánský kmen, tvořící původní obyvatelstvo jižní části Chile okolo Magalhãesova průlivu. Exonymum \"Alakalufové\" pochází z jazyka jejich sousedů Jaganů z Ohňové země a znamená „pojídači mušlí“. Sami se nazývají \"Kawésqar\", tedy „lidé“.", "tgt_summary": "The Kawésqar, also known as the Alacalufe, Kaweskar, Alacaluf or Halakwulup, are an indigenous people who live in Chilean Patagonia, specifically in the Brunswick Peninsula, and Wellington, Santa Inés, and Desolación islands of the western area of Tierra del Fuego. Their traditional language is known as Kawésqar; it is endangered as few native speakers survive.", "id": 2244188}
{"src_title": "Ill Niño", "tgt_title": "Ill Niño", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "1999 Ill Niño (dále IN) vznikli v New Jersey ke konci roku 1999. Na začátku vystupovali pod názvem El Nino. Zakládajícími členy byli Dave Chavarri – v té době již zkušený bubeník, například M.O.D., ProPain, Merauder, Soulfly aj. – a Cris Machado, který měl na starost basu. Ze začátku v kapele zpíval Jorge Rosado. Ten byl však zanedlouho (v roce 2000) nahrazen právě Crisem a mohli jsme ho slyšet jen na několika prvních demonahrávkách. Uvolnilo se tedy místo basáka a to zaplnil Lazaro Pina. Další nástroje obsadili Jardel Paisante – kytara, Marc Rizzo – kytara (konkrétně španělka a hlavní elektrická) a Roger Vasques – perkuse. Nepsaným sedmým členem se stal Omar Clavijo, který má na starosti klávesy, programování etc. Kapela začala pilně pracovat, hrála po klubech a předskakovala různým skupinám. Od začátku zpívala anglicko-španělsky. Nahrála několik dem, ale žádné vydavatelství nezaujali natolik, aby jim vydalo desku. Sami IN přiznali, že jejich hudbě něco chybí. Rozhodli se hrát úplně nevázaně a to, co cítili. To vedlo k tomu, že se v jejich písních objevilo více latinských rytmů. Hudební projev se stal silnějším. 2000 V roce 2000 natočili demo a to se dostalo do Roadrunner records. Tam ho dostal na starost Mike Gitter a byl uchvácen. Ihned navázal s IN kontakt. Jedné lednové noci roku 2000 se sešel v malém klubu v New Persey s Davem a Crisem. Dave mu začal vykládat o IN a o plánech kapely do budoucna a spolupráce byla na světě. Nyní jim zbývalo, aby ještě přesvědčili vedení vydavatelství o investici do IN. To díky jejich kvalitám nebyl problém. IN podepsali smlouvu s Roadrunner records. Brzy na to se dostavily první úspěchy. IN začali vystupovat na stále větších akcích a obecenstvu se líbili. O pár týdnů později stál Dave u dveří Gitterovy kanceláře se základem prvního CD. V roce 2000, ještě před podpisem s Roadrunner, vydali Ill Nino EP, na němž se nachází sedm skladeb a to pod labelem C.I.A. Recordings. Pod hlavičkou Roadrunner nastala tvrdá práce na plnohodnotném CD. Na konci léta 2000 začalo nahrávání alba, které se táhlo téměř rok. 2001 Dne 18. září 2001 konečně vyšla dlouho očekávaná deska s názvem Revolution,Revolución. Album okamžitě sklidilo úspěch. IN však nezaháleli a podpořili desku hned třemi videoklipy. Prvním z nich je video k písni God Save Us, druhým pak What Comes Around a třetici uzavírá klip ke skladbě Unreal. Během natáčení klipů a intenzivního vystupování (mimo jiné i na slavnén Ozzfestu) pracovali IN i na další desce. Její natáčení bylo méně problematické než u předchozí desky. 2003 V roce 2003 spatřila světlo světa deska druhá, která dostala název Confession. Toto album znamenalo opravdový průlom po celém světě, prodalo se jí přes 500 000 kusů. Zachovalo styl daný prvním albem, ale přineslo hudbu ještě více propracovanější. Prvním singlem z této desky je hitovka How Can I Live, druhým potom skladba This Time’s For Real. V témže roce však došlo k zásadní události. Skupinu opustil kytarista Marc Rizzo a na jeho místo se dostal Ahrue Luster, který s IN již delší dobu spolupracoval. Kromě kytary došlo ke změně i na perkusích. Odešel Roger Vasques a nahradil ho Danny Couto, stejně jako Ahrue dlouholetý přítel skupiny. Tito noví členové se podíleli již na nahrávání alba Confession. 2004 V roce 2004 vydali IN své dosud jediné DVD s názvem Live From The Eye Of The Storm. Je na něm záznam koncertu z Pensylvánie v USA, kdy byli IN na turné společně s Godsmack. Kromě něj se zde nachází několik bonusů jako například rozhovory s členy nebo fotogalerie. V tomto roce také poctili svou návštěvou ČR, když vystoupili na festivalu Rock for People. 2005 Třetí album bylo vydáno roku 2005 a nese název One Nation Underground. Jde zatím o vyvrcholení tvorby Ill Nina. Je zde ještě větší podíl latinských rytmů než na předchozích albech a je více intenzivní. Kromě toho je zřejmě nejhitovější ze všech. Byly k němu natočeny dva klipy. Nejdříve video k What You Deserve, které zaujme kromě skvělého refrénu i svou tematikou. Později klip k písni This is War, která má trošku tvrdší zvuk, přesto nepostrádá chytlavé pasáže. 2006 Tak jako většina kapel v poslední době se i IN rozhodli vydat výběr svých největších hitů a to rok poté, co vyšlo poslední řadové album. Deska pojmenovali jednoduše – The Best Of. Deska obsahuje 5 písní z první desky, 4 skladby z druhé desky a ze třetího alba jsou zde zastoupeny také 4 písně. Deska však do Evropy nebyla uvolněna. V témž roce se však skupina nepohodla s vydavatelstvím Roadrunner a rozvázala s ním smlouvu. Tu podepsala u Cement Shoes Records – o poznání menšího vydavatelství. Většina fanoušků se začala obávat, že kapela bude méně vidět. Aby zahnali tyto myšlenky, vydali IN již pod novým labelem EP s názvem The Undercover Seasons, na kterém se nachází 5 nových písní. Kromě řadových desek byly ke každému klipu i při jiných příležitostech vydány singlové desky, na nichž se nacházejí i skladby na albech nevydané. Na jaře roku 2006 došlo k dosud poslední směně v sestavě kapely. Kvůli rodinným problémům odešel Jardel Paisante a jeho místo kytaristy nahradil dlouholetý přítel kapely Diego Verduzco ze skupiny Odum. 2008 Podruhé se IN představili českému publiku v sobotu 19. dubna 2008 v pražském hudebním klubu Rock Café, kde oprášili své \"old school\" hitovky a zahráli i skladby z nově vyšlého alba Enigma. V současné době jedou svou koncertní šňůru pod názvem \"Unite and Conquer tour 2008\" po USA.", "section_level": 1}, {"title": "Sestava.", "content": "Současní členové Bývalí členové", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "Seznam alb a písní.", "section_level": 1}, {"title": "Videografie.", "content": "Seznam videoklipů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ill Niño je americká nu metalová hudební skupina z New Jersey, která ve svých písních mísí tvrdé hardcorové a metalové riffy kytar s chytlavou melodií bubnů a perkusí. Specifickým rysem jsou písně, které kombinují anglické a španělské texty. Název skupiny Ill Niño je možné přeložit do češtiny kombinací anglického Ill to jest zlý, špatný či škodlivý a španělského niño, což znamená dítě, chlapeček či Jezulátko.", "tgt_summary": "Ill Niño is an American heavy metal band formed in New Jersey in 1998 by founder/drummer Dave Chavarri. Ill Niño developed their own unique style known to fans of the band as \"Latin metal\". They have released seven studio albums, two EPs, and one greatest hits album, selling over 2million albums worldwide.", "id": 1287186}
{"src_title": "Mačky", "tgt_title": "Crampons", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Železa pro pohyb na ledu, firnu a sněhu byla známa už ve starověku. Na konci 19. století se pak objevily mačky pro celou plochu nohy. První mačky s deseti hroty navrhl v roce 1908 Oscar Eckenstein a komerčně začal o dva roky později vyrábět Henry Grivel. Dalším vylepšením bylo významné přidání dvou předních hrotů usnadňujících pohyb ve velmi strmém terénu, vyvíjely se i materiály a konstrukční postupy. S dalším vývojem došlo ke specializaci a dnes se vyrábí značné množství typů maček, přizpůsobených různým užitím.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Nejdůležitější rozdíly jsou v poloze a počtu hrotů, konstrukci rámu a způsobu připevnění k botě. Poloha předních dvou párů hrotů určuje optimální užití maček. Druhý pár hrotů skloněný ve směru dopředu ulehčuje postup po předních hrotech ve velmi strmém ledu, naopak hroty skloněné dolů jsou pohodlnější při chůzi po mírně skloněném či rovném terénu. Pro náročné lezení v mixech (tj. v mačkách se postupuje i po skále) a ledu se někdy používají mačky s jediným předním hrotem (\"monopoint\"). Podle typu nosné konstrukce se mačky dělí na kloubové a rámové. Kloubové mačky se skládají zpravidla ze dvou ozubených segmentů spojených třmenem. Tato konstrukce v principu umožňuje určitý pohyb, což ve spojení s ohebnou botou znamená pohodlnější chůzi. Rámové mačky mají tuhý rám po celé délce a pevně se spojí s botou. To umožňuje přesnější a efektivnější zakopávání předních hrotů, což je výhoda ve velmi strmém ledu. Naopak kvůli neohebnosti maček a obecně tuhým botám je namáhavější chůze v terénu s menším sklonem. Na rámové mačky se také oproti kloubovým více nabaluje sníh a vytvářejí se nebezpečné \"bakule\", které byly již příčinou horolezeckých nehod. Proto je vhodné používat na rámových mačkách gumovou vložku, která nabalování sněhu zabraňuje. S rozvojem závodního ledolezení a drytoolingu se vyvinuly mačkolezečky, což je kombinace lehkých lezeček ke kterým je přišroubovaná nebo již z výroby zabudovaná přední část jednohrotých maček, nebo pro ledové rychlolezení se používají spíše dva přední hroty.", "section_level": 1}, {"title": "Systém upínání.", "content": "Klasickým způsobem uchycení maček na botu je systém pásků. Alternativou jsou tzv. rychloupínací mačky, vyžadující speciální boty. O drážku v botě se opírá páka rychloupínáku, systém je podobný některým lyžařským vázáním. Kromě těchto základních typů existuje značné množství obměn a variací, kdy např. místo části pásků je segment z houževnatého plastu nebo podobný segment nahrazuje přední hrazdičku u rychloupínacího systému. Obecně se dá říci, že více „páskové“ upínání je univerzálnější, snáze opravitelné a méně sklouzává z boty. Nevýhodou je větší seškrcování boty a potenciálně nohy, méně pevné spojení s botou, delší upevňování a nutnost kontrolovat dotažení pásků. U maček s menším počtem pásků či bez pásků naopak.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mačky, horolezecké mačky nebo také stoupací železa patří k horolezecké výbavě pro pohyb v ledovém a sněhovém terénu. Jsou tvořeny rámem se sadou hrotů, který se připevňuje na obuv. Název pochází ze slovenského názvu kočky.", "tgt_summary": "A crampon is a traction device that is attached to footwear to improve mobility on snow and ice during ice climbing. Besides ice climbing, crampons are also used for secure travel on snow and ice, such as crossing glaciers, snowfields and icefields, ascending snow slopes, and scaling ice-covered rock. There are three main attachment systems for footwear: step-in, hybrid, and strap bindings. The first two require boots with welts, as a tension lever attaches the crampon to the heel. The last type (strap bindings) are more versatile and can adapt to virtually any boot or shoe, but often do not fit as precisely as the other two types. ", "id": 525156}
{"src_title": "Valtice", "tgt_title": "Valtice", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Město bylo kolonizováno ve 12. století pasovskými biskupy. Od roku 1391 až do roku 1945 bylo v majetku rodu Lichtenštejnů, kteří areál města a jeho okolí spolu s okolím Lednice přetvořili v jedinečný krajinný komplex evropského významu. Po celý středověk i novověk bylo město součástí Dolního Rakouska; k území Československa byly Valtice s okolím připojeny na základě Saint-Germainské smlouvy až 31. července 1920 a byly přičleněny k moravskému politickému okresu Mikulov. Město navštívil 20. června 1928 první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a 14. června 1936 jeho nástupce Edvard Beneš. Oba se stali čestnými občany Valtic. Obyvatelstvo německé národnosti (56,7 % roku 1930) bylo po roce 1945 vesměs vysídleno. Roku 1964 byla k Valticím připojena vesnice Úvaly. Během existence železné opony probíhalo bezprostředně kolem Valtic hraniční pásmo se zákazem vstupu; do Úval byl vstup možný jen pro obyvatele nebo na povolení. Od 60. do 90. let fungovala ve Valticích nemocnice s porodnicí pro jižní polovinu okresu Břeclav, nyní léčebna dlouhodobě nemocných.", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní poměry.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Valtice leží na okraji Dolnomoravského úvalu v podcelku Valtická pahorkatina, v kotlině otevřené na severozápad k rybníku Nesyt. Jejich katastr hraničí na jihu a západě s Rakouskem, centrum města je od státní hranice vzdáleno pouze 1,3 km. V okolí se vedle polí hojně nacházejí vinice, na východě se rozkládá komplex Bořího lesa.", "section_level": 2}, {"title": "Hydrografie.", "content": "Územím Valtic protékají potoky Svodnice, Úvalský odpad, Valtický a Allah (též zvaný Aloch). Zatímco voda prvních tří potoků vtéká v katastru sousední obce Hlohovce do rybníka Nesytu, potok Allah teče do Prostředního rybníka a nachází se na něm kaskáda menších rybníčků, z nichž se na území Valtic nachází rybník Allah I. Východně od Valtic se v PP Rendez-vous nachází rybník Rendez-vous. Další dva rybníky (Úvalský a Košík) se nacházejí na potoce Svodnici v katastru Úvalů.", "section_level": 2}, {"title": "Správa a politika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Členění města.", "content": "Území města se člení na katastrální území (zároveň části města a ZSJ), jimiž jsou: Asi 3 km jihovýchodně od města, pár set metrů od rakouské hranice, se nachází kolonie asi půl tuctu domů a zemědělské farmy, nazvaná Boří Dvůr.", "section_level": 2}, {"title": "Samospráva.", "content": "Od roku 2010 je starostou Pavel Trojan (ČSSD). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 5. listopadu 2014 byl do této funkce opětovně zvolen.", "section_level": 2}, {"title": "Vinařství.", "content": "Valtice jsou významné moravské vinařské středisko. Patří do Mikulovské vinařské podoblasti (viniční tratě Kamenné hory, Hůrka, Pod Sluneční horou, Sonnenberg, Nad mlýnem, Pánský kopec, Za humny, Staré hory, U cihelny, Jižní svahy, Nad peklem, Terasy u Křížového sklepu, Pod Reistnou, Knížecí vyhlídka, Hintertály, Jižní svahy, Terasy u hranic, Sacny, Kačisdorfské pole, Horní čtvrtě, Culisty-Dlúhé, Hájky, U sv. Anny). Sídlí zde Střední odborná škola vinařská, jediná svého druhu v Česku, založená roku 1873.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "Valtice a především valtický zámek bývají několikrát do roka dějištěm divadelních a hudebních akcí z období renesance a hlavně baroka. Divadelní představení se odehrávají v zámeckém barokním divadle; koncerty barokní hudby bývají odehrávány v zámecké kapli, jízdárně nebo pod širým nebem v tamním parku. Několik již etablovaných akcí zahrnuje např. hudebně-divadelní řadu \"Plaisirs de Musique\" nebo poctu skladateli Antoniu Vivaldimu. Na přelomu června a července se do Valtic sjíždějí hudebníci, zpěváci, herci a tanečníci vyznávající umění 16. - 18. století na týdenní setkání zvané \"Mezinárodní škola staré hudby\", ve kterém studují a nacvičují skladby, písničky a tance barokního a renesančního období pod dohledem lektorů z Čech i zahraničí. Zámecká zimní jízdárna, resp. její vrchní patro, může být využito jako prostory pro výstavy a expozice.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Valticemi prochází silnice 1. třídy č. 40, která se tu křižuje s okresní silnicí II/422. Do Rakouska vede hraniční přechod Valtice/Schrattenberg (pro vozidla do 3,5 tuny). Kolem města dále vede železniční Trať 246 Břeclav-Znojmo, která tu má stanici (Valtice) a zastávku (Valtice-město). Stavby Lednicko-valtického areálu na katastru města: Místní část Úvaly:", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "Jaroslav Tejral (* 1933), archeolog Barbora Seidlová (* 23. května 1981), česká herečka", "section_level": 1}], "src_summary": "Valtice (lidově také \"Valčice\", německy \"Feldsberg\") jsou malé vinařské město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 9 km západně od Břeclavi, u hranic s Rakouskem. Má katastrální výměru 4 785 hektarů a žije zde obyvatel. ", "tgt_summary": "Valtice (; ) is a small town in Břeclav District, South Moravian Region in the Czech Republic, close to the Austrian border. ", "id": 1715179}
{"src_title": "Glyoxal", "tgt_title": "Glyoxal", "src_document": [{"title": "Chemické vlastnosti.", "content": "Oxidací jedné aldehydové skupiny glyoxalu vzniká kyselina glyoxalová, oxidací obou kyselina šťavelová. Redukcí jedné skupiny vznikne glykolaldehyd, redukcí obou ethylenglykol a oxidací jedné a redukcí druhé -CHO skupiny kyselina glykolová.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Glyoxal poprvé vyrobil německo-britský chemik Heinrich Debus reakcí ethanolu s kyselinou dusičnou. Komerčně se vyrábí oxidací plynného ethylenglykolu za přítomnosti stříbrného nebo měděného katalyzátoru nebo oxidací acetaldehydu kyselinou dusičnou. Nejvíce se jej vyrobí prvním uvedeným způsobem, který začal být používán ve francouzském Lamotte roku 1960. Největším výrobcem je německý BASF (kolem 60 000 tun za rok). Další výrobci jsou také ve Spojených státech amerických a v Číně. Tuto látku lze rovněž připravit v laboratoři oxidací acetaldehydu kyselinou seleničitou.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Glyoxal je cenná surovina v organické syntéze, používá se například na syntézu heterocyklů jako jsou imidazoly. V laboratoři se běžně používá ve formě 1,4-dioxan-2,3-diolu, bis(poloacetalu) s ethylenglykolem. Tato sloučenina je komerčně dostupná. Roztoky glyoxalu mohou být také použity k fixaci vzorku v histologii.", "section_level": 1}, {"title": "Uchovávání v roztoku.", "content": "Glyoxal je obvykle dodáván ve 40% vodném roztoku. Jako ostatní nižší aldehydy tvoří hydráty. Tyto hydráty ovšem kondenzují za vzniku oligomerů, jejichž přesná struktura není známa. Pro většinu použití není přesné složení důležité. Komerčně se prodávají dva hydráty glyoxalu: Předpokládá se, že v roztocích s koncentrací méně než 1 M převažuje monomerní forma a při vyšších koncentracích převažuje dimer. Dimer a trimer lze díky jejich nizké rozpustnosti vysrážet z roztoku o teplotě nižší než 4 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Byla zjištěna přítomnost glyoxalu (ve stopovém množství) v atmosféře, kde může vzniknout jako produkt oxidace uhlovodíků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Glyoxal (systematický název ethandial) je organická sloučenina se vzorcem OCHCHO. Je to nejjednodušší dialdehyd (aldehyd s dvěma aldehydovými skupinami). Za standardních podmínek se jedná o žlutou kapalinu, která se odpařuje za vzniku zelených par. Jeho struktura je složitější, než jak je běžně zobrazována, protože tvoří hydráty a oligomery. Vyrábí se průmyslově jako prekurzor mnoha dalších látek.", "tgt_summary": "Glyoxal is an organic compound with the chemical formula OCHCHO. It is the smallest dialdehyde (a compound with two aldehyde groups). It is a crystalline solid, white at low temperatures and yellow near the melting point (15 °C). The liquid is yellow, and the vapor is green. ", "id": 1451035}
{"src_title": "Howard Robertson", "tgt_title": "Howard P. Robertson", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Howard Percy Robertson se narodil v Hoquiam ve státě Washington 27. ledna 1903 jako nejstarší z pěti dětí inženýra George Duncana Robertsona a zdravotní sestry Anny Macleodové. Jeho otec zemřel když mu bylo 15 let. Přes finanční potíže rodiny všichni sourozenci studovali na univerzitě. Robertson začal v roce 1918 navštěvovat Washingtonskou univerzitu v Seattlu. Původně chtěl studovat inženýrství, ale později zvolil matematiku. Bakalářský titul z matematiky získal v roce 1922 a magisterský titul z matematiky a fyziky v roce 1923.[2] V roce 1923 se Robertson oženil s Angelou Turinskou, studentkou filozofie a psychologie na Washingtonské univerzitě.[2] Měli spolu syna George Duncana, který se stal chirurgem a dceru Mariettu, pozdější manželku historika Peter W. Faye. Na univerzitě se také setkal s Ericem Templem Bellem, který jej přesvědčil pro pokračování studia matematiky na Kalifornském technologickém institutu.[2] Robertson dokončil disertační práci v oboru matematiky a fyzice v roce 1925 pod dohledem Harry Batemana. Práce se týkala \"Dynamických prostoročasů, které obsahují konformní 3-euklidovský prostor\". Po získání doktorátu obdržel Robertson stipendium National Research Council na univerzitě v Göttingenu v Německu, kde se setkal s Davidem Hilbertem, Richardem Courantem, Albertem Einsteinem, Wernerem Heisenbergem, Erwinem Schrödingerem, Karlem a Martinem Schwarzschildem, Johnem von Neumannem a Eugenem Wignerem.[5] Zjistil, že Max Born má výhrady k jeho konceptu rozpínajícího se vesmíru, který označil za nesmysl.[6] Strávil také šest měsíců na Mnichovské univerzitě, kde byl postdoktorandem u Arnolda Sommerfelda.[7] ", "section_level": 1}, {"title": "Matematika.", "content": "Po návratu do Spojených států v roce 1927 se stal asistentem profesora matematiky na Caltechu. V roce 1929 přijal místo jako asistent profesora matematické fyziky na Princetonské univerzitě, kde se v roce 1931 stal docentem a roku 1938 profesorem.[8] Rok 1936 strávil na Kalifornském technologickém institutu.[9] Jeho zájem o obecnou relativitu a diferenciální geometrii vedl ve dvacátých letech k sérii článků.[10] [11] [12] Robertson napsal tři důležité práce v oblasti matematiky kvantové mechaniky.[10] V první německy psané práci zkoumal souřadný systém potřebný pro řešení Schrödingerovy rovnice.[13] Ve druhé zkoumal vztah mezi komutativním zákonem a Heisenbergovým principem neurčitosti.[14] A třetí práce se týkala rozšíření druhého případu na \"m\" rozpoznatelnost.[15] V roce 1931 vydal překlad Weylovy knihy \"The Theory of Groups\" \"and Quantum Mechanics\".[10] V roce 1936 způsobil anonymní kritický dopis psaný Robertsonem vyjadřující se k článku Alberta Einsteina ve\" Physical Review\" Einsteinovo odstoupení z práce. Další úspěchy zaznamenal Robertson v použití relativity na kosmologii.[17] Vyvinul koncept rozpínajícího se vesmíru a předpověděl rudý posuv.[18] V roce 1929 to potvrdil Edwin Hubble.[19] Robertson pokračoval v aplikaci teorie spojitých grup v Riemannově prostoru k nalezení všech řešení, které popisují kosmologické prostory. [20] Toto bylo v roce 1936 rozšířeno Geoffreyem Arthurem Walkerem a dnes je práce známa jako Robertsonova–Walkerova metrika.[17] Jednou z nejdůležitějších prací vydaných Robertsonem byla krátká poznámka v \"The Annals of Mathematics\" nazvaná \"\"Poznámka k předchozí práci: Problém dvou těles v obecné teorii relativity\"\". Robertsonovo řešení nebylo v přesnosti překonáno několik desítek let. V dřívější pracích jako Schwarzschildova metrika se centrální těleso nepohybovalo, zatímco Robertsonovo řešení je považováno za řešení dvou těles obíhajících kolem sebe. Nicméně do řešení se nepodařilo zahrnout gravitační záření, takže tělesa na oběžné dráze setrvávají navždy a navzájem se nepřibližují.[21] Robertsonovo jméno je často spojováno s Poyntingovým–Robertsonovým jevem,[17] což je proces, při kterém sluneční záření způsobuje ztrátu momentu hybnosti prachu obíhajícího kolem hvězdy. S tím souvisí i tlak záření tečný k pohybu prachu. John Henry Poynting popsal tento jev v roce 1903 na základě teorie éteru, která byla poté nahrazena Einsteinovou teorií relativity. V roce 1937 Robertson popsal jev z hlediska obecné teorie relativity.[22] ", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Kromě práce ve fyzice hrál Robertson ústřední roli v americké vědecké inteligenci během a po Druhé světové válce. Byl osloven Richardem Tolmanem krátce po zahájení Druhé světové válce v roce 1939 a začal pracovat pro výbor pro pasivní ochranu proti bombardování. Ta byla absorbována s dalšími skupinami do Divize 2 z National Defense Research Committee (NDRC), Robertson se dále zabýval studium terminální balistiky.[23] V roce 1943 se Robertson stal hlavním vědeckým styčným důstojníkem Úřadu pro Vědecký Výzkum a Vývoj (OSRD) v Londýně.[23] Stal se blízkým přítelem Reginalda Jonese Victora[24] a Solly Zuckermana. Podílel se na práci kódování radarů a majáků.[25] V roce 1944 se stal technickým poradcem Ministra války a Náčelníkem vědecké Inteligence poradního sboru Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force.[23] Jeho znalost němčiny mu pomohla vyslechnout německé vědce, včetně raketových vědců podílejících se na programu rakety V-2.[26] Za přínos k válečnému úsilí získal medaili za zásluhy.[9] ", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V roce 1947 se Robertson stal profesorem na Kalifornském technologickém institutu. Zůstal tam po zbytek své kariéry s výjimkou období vládní služby.[19] [23] Pracoval pro Central Intelligence Agency jako ředitel skupiny hodnotící zbraňové systémy, dále byl členem obdobné skupiny v úřadu ministra obrany a vědeckým poradcem Vrchního velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SACEUR). V roce 1953 byl předsedou Robertsonova panelu, který zkoumal vlnu zpráv o UFO v roce 1952. Byl předsedou vědecký výbor pro obranu a člen prezidentova vědeckého poradního výboru (PSAC).[23] Byl členem Národní akademie věd, ve které slouží jako vědec zodpovědný za styk se zahraničím od roku 1958 až do své smrti v roce 1961, Americké akademie umění a věd, Americké matematické společnosti, Americké fyzikální společnosti, Americké astronomické společnosti, Americké filozofické společnosti a Společnosti pro průmyslovou a aplikovanou matematiku.[28] V srpnu 1961 byl hospitalizován poté, co byl zraněn při autonehodě. Prodělal plicní embolii a zemřel 26. srpna 1961.[8] Jeho práce byly darovány do archivu Kalifornského technologického institutu jeho dcerou a zetěm v roce 1971.", "section_level": 1}], "src_summary": "Howard Percy \"Bob\" Robertson (27. ledna 1903 – 26. srpna 1961) byl americký matematik a fyzik, známý pro práci ve fyzikální kosmologii a na principu neurčitosti. Byl profesorem matematické fyziky na Kalifornském technologickém institutu a na Princetonské univerzitě. ", "tgt_summary": "Howard Percy \"Bob\" Robertson (January 27, 1903 – August 26, 1961) was an American mathematician and physicist known for contributions related to physical cosmology and the uncertainty principle. He was Professor of Mathematical Physics at the California Institute of Technology and Princeton University. ", "id": 476863}
{"src_title": "Richard Norris Williams", "tgt_title": "R. Norris Williams", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se v roce 1891 ve švýcarské Ženevě. V letech 1914 a 1916 triumfoval na US Championships v singlu. Jako člen týmu Spojených států v letech 1925 a 1926 vyhrál Davis Cup. V poháru debutoval v roce 1913, celkem odehrál devět zápasú ve dvouhře s bilancí 6 výher – 3 prohry a čtyři zápasy ve čtyřhře bez jediné porážky. V roce 1924 vyhrál Letní olympijské hry ve smíšené čtyřhře spolu s Hazel Hotchkissovou Wightmanovou, soutěž jež byla následně vyřazena z olympiády na osmdesát osm let až do roku 2012. Ve čtyřiceti čtyřech letech ukončil aktivní sportovní kariéru. Praktikoval útočný styl tenisu s maximální razancí míčů. Během první světové války bojoval v řadách americké armády v Evropě, za což byl oceněn Croix de guerre a Řádem čestné legie.", "section_level": 1}, {"title": "Plavba na Titanicu.", "content": "Se svým otcem Charlesem Duanem Williamsem byl účastníkem osudné plavby Titanicu v dubnu 1912, kdy loď narazila na ledovec a potopila se. Cestovali první třídou. Po kolizi zůstal na lodi téměř do okamžiku potopení. Oděn do kožichu nastoupil do záchranného člunu, ale z něho byl další vlnou smeten do vody. Poté se snažil doplavat zpět do člunu, ale i přesto, že se na nafukovací plavidlo nalodil, zůstala spodní část jeho těla několik hodin ponořena do ledové vody, než došlo k záchraně Carpathií. Otec byl prohlášen za zmizelého. Po měsíci byl ztracený záchranný člun nalezen. Ležel v něm stále kožich, který mu společnost White Star předala. Na Carpathii lékař uvažoval o amputaci jeho dolních končetin, ale tenista ji odmítl. V rok katastrofy získal první titul na US Championships ve smíšené čtyřhře. Později získal Davisův pohár s dalším zachráněným pasažérem a tenistou Karlem Behrem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Richard „Dick“ Norris Williams, známý jako R. Norris Williams (29. ledna 1891, Ženeva, Švýcarsko – 2. června 1968, Bryn Mawr, Pensylvánie) byl americký tenista, olympijský vítěz ve smíšené čtyřhře z Letních olympijských her 1924 v Paříži a dvojnásobný šampión ve dvouhře na US Open. ", "tgt_summary": "Richard \"Dick\" Norris Williams II (January 29, 1891 – June 2, 1968), generally known as R. Norris Williams, was an American tennis player and RMS \"Titanic\" survivor.", "id": 1513911}
{"src_title": "Vehicle Assembly Building", "tgt_title": "Vehicle Assembly Building", "src_document": [{"title": "Popis budovy.", "content": "VAB má půdorys o rozměrech 158 × 218 m, výška je 160 m. Vnitřní objem je přes 3,5 milionu m3. Pro představu o její velikosti – každá hvězda na vyobrazené americké vlajce má průměr 1,8 metru, modré pole pod hvězdami má rozměry basketbalového hřiště a jednotlivé pruhy jsou široké jako běžná silnice. Vlajka byla na budovu přidána v roce 1976 u příležitosti dvoustého výročí deklarace nezávislosti společně s hvězdou, která byla později nahrazena logem NASA. Samotné logo má v průměru 25 m. Vnitřní objem stavby je tak ohromný, že má i vlastní počasí. Zaměstnanci pracující v budově uvádějí, že v obzvláště vlhkých dnech se u stropu budovy tvoří mraky. Proto je neustále v provozu ventilační systém se 125 ventilátory, který je schopen vyměnit veškerý vzduch v budově během hodiny. Vzhledem k umístění na Floridě byla budova postavena tak, aby odolávala hurikánům a tropickým bouřím. Největší poškození utrpěla v září 2004 od hurikánu Frances, který odnesl přibližně 1 000 hliníkových panelů z pláště (každý o rozměrech 3 × 12 m). Frances přišel jen tři týdny po hurikánu Charley, který také způsobil značné, i když méně vážné poškození. Odhadovaná škoda na budově činila asi 700 000 dolarů. Po dosloužení raketoplánů v roce 2011 se VAB připravuje na montáž raket SLS. K sestavování této rakety však NASA nevyužije celou halu, ale jenom část označovanou jako High Bay 3. Zbývající části mají možnost využít soukromé společnosti. Konkrétně Orbital ATK projevila zájem o západní kvadrant High Bay 2.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vehicle Assembly Building (dříve \"Vertical Assembly Building\") je raketová montážní hala v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Je to jedna z nejobjemnějších budov na světě, do roku 1974 to byla nejvyšší stavba na Floridě. ", "tgt_summary": "The Vehicle (originally Vertical) Assembly Building, or VAB, is the large building at NASA's Kennedy Space Center (KSC), designed to assemble the large pre-manufactured space vehicle components, such as the massive Saturn V and the Space Shuttle; and stack them vertically onto the mobile launcher platform (MLP) and crawler-transporter. The future Space Launch System (SLS) will also be assembled there. ", "id": 1985812}
{"src_title": "Hôpital de la Salpêtrière", "tgt_title": "Pitié-Salpêtrière Hospital", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Název je odvozen od slova \"salpêtre\" (ledek) podle bývalého vojenského arzenálu z roku 1636, kde se vyráběl střelný prach pomocí ledku. Arzenál byl po 15 letech uzavřen. V roce 1656 král Ludvík XIV. založil zařízení sloužící ke koncentraci duševně chorých v Paříži, nikoliv k jejich léčení. Hôpital Pitié pro děti, Bicêtre pro muže a Salpêtrière byla určena pro ženy. V roce 1662 byla bývalá vojenská zbrojnice přestavěna a rozšířena. V roce 1684 zde přibylo vězení pro ženy. Před Francouzskou revolucí byla Salpêtrière především velkým vězením. Nemocní byli posíláni do nemocnice Hôtel-Dieu na ostrově Cité. V 19. století se Salpêtrière přeměnila na klasický ústav pro choromyslné ženy. V letech 1882-1892 zde bylo spolu s Nancy hlavní centrum hypnózy ve Francii. V roce 1921 byla specializace na duševně choré pacientky opuštěna a Salpêtrière se stala klasickou nemocnicí. V roce 1911 byla do sousedství přeložena nemocnice Pitié. Oba ústavy byly sloučeny do jedné instituce v roce 1964. Z významných lékařů v nemocnici působili např. Philippe Pinel, Jean-Martin Charcot nebo Sigmund Freud. Působil zde také vědecký fotograf Albert Londe, který se věnoval chronofotografii. V roce 1882 Londe vymyslel systém na snímání fyzických a svalových pohybů pacientů, včetně epileptických záchvatů. Dosáhl tohoto tím, že používal fotoaparát s devíti objektivy, které byly spouštěny elektromagnetickou energií a s využitím metronomu, který mu umožnil postupně otevírat závěrky. Tímto způsobem pořizoval fotografie na skleněné desky v rychlém sledu, zaznamenával například snímky pro lékařské studie svalového pohybu u subjektů vykonávajících nejrůznější činnosti, od „laní chůze“ až po kovářství. Nemocnice slouží lékařské fakultě Univerzity Pierre-et-Marie-Curie. V nemocnici je Institut du cerveau et de la moelle épinière.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hôpital de la Salpêtrière je veřejná fakultní nemocnice v Paříži, která leží ve 13. obvodu. Barokní stavba je od roku 1976 chráněna jako historická památka.", "tgt_summary": "Pitié-Salpêtrière University Hospital (, ) is a teaching hospital in the 13th arrondissement of Paris. Part of the and a teaching hospital of Sorbonne University, it is one of Europe's largest hospitals. It is also France's largest hospital.", "id": 1422793}
{"src_title": "Fiat Bravo/Brava", "tgt_title": "Fiat Bravo and Brava", "src_document": [{"title": "Bravo vs. Brava.", "content": "Podvozek a přední část obou vozů se nijak neliší. Také většina motorů je pro oba modely stejná. Dvojčata se tedy od sebe liší počtem dveří, designem zádi a předpokládanou cílovou skupinou zákazníků. Bravo je třídveřový hatchback s agresivnějším designem, který se orientuje spíše na mladší, sportovněji založené řidiče. Brava je elegantnější rodinný automobil s pozvolna klesající zádí. Díky netypické zádi je Brava někdy označována jako hatchback, jindy jako liftback, Fiat někdy používá označení fastback. Také zadní světlomety se výrazně odlišují. Rozdíl obou verzí byl zdůrazněn faceliftem v roce 1998, kdy maska chladiče byla u Bravy zdůrazněna chromovým olemováním, zatímco Bravo dostalo olemování černé.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Dvojčata Bravo a Brava nahradily v říjnu 1995 zastarávající Fiat Tipo, které se vyrábělo od roku 1988. Oproti modelům z osmdesátých let znamenala tato změna pro Fiat důležitý posun (i když na stejné podvozkové platformě). Fiat do té doby bojoval se špatnou pověstí kvůli nevyhovujícímu dílenskému zpracování karosářských dílů a nedostatečnou protikorozní ochranou. Tuto pověst se podařilo částečně zvrátit, když Fiat Bravo/Brava získal v Evropě titul Auto roku 1996. V roce 1996 přibyl i turbodiesel 1.9 TD/55 kW nebo 74 kW, zároveň byly uvedeny další karosářské verze, sedan i kombi se ale prodávalo pod označením Fiat Marea. V roce 1998 dochází k modernizaci. Výkon nejslabšího motoru 1.4 12V se zvýšil na 59 kW, koncem roku přibyl navíc turbodiesel 1.9 JTD/77 kW. Roku 1998 prošel vůz lehkým faceliftem. V interiéru se změnila přístrojová deska a použité plasty. Dále se facelift týkal detailů v exteriéru. Zrcátka se začala dodávat v barvě karoserie, změnil se nárazník a maska chladiče se mírně zvýraznila a přibyl na ní chrom (Brava) nebo matně černý kov (Bravo). Přibyly nové barvy. V neposlední řadě se zlepšila bezpečnost a v příplatkové výbavě se objevily boční airbagy. Motor 1.4 12V vypadl z nabídky a nahradila jej 1.2 16V 59 – 60 kW V roce 2001 byly Bravo i Brava nahrazeny modelem Fiat Stilo, zatímco Marea se prodávala až do roku 2003.", "section_level": 1}, {"title": "Motory.", "content": "Motor 1.9 D pochází z předchozího modelu Tipo. Ostatní motory byly nově vyvinuty pro modely Bravo/Brava. Na Fiatech se typicky neuvádí objem motoru, ale výkon v koních a počet ventilů. Fiat s motorem 1.2 16V je tedy označen 80 16V. Označení bývá na předních blatnících.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Fiat Brava získal v roce 1998 dvě hvězdy v testech Euro NCAP při čelním a bočním nárazu s tím, že dosažení tří hvězd by bylo možné po malých technických zlepšeních. Horší výsledek byl totiž dán přetížením karoserie při čelním nárazu, takže došlo k průniku v pedálové oblasti. K určitým technickým úpravám došlo při faceliftu v roce 1999.", "section_level": 2}, {"title": "Výhody.", "content": "Fiat přišel s originálním designem, solidními motorizacemi. Brava pak nabízí 380 l zavazadlového prostoru, 775 l po sklopení sedadel. Bravo nabízí 280 l. Do vozů se montovala originální autorádia, která tvarem nepasovala do ostatních automobilů, což případným zlodějům znesnadňovalo prodej.", "section_level": 2}, {"title": "Nedostatky.", "content": "Mezi hlavní nedostatky vozu patří obtížné řazení u vozů vyrobených do roku 1996. Poruchovost vozidel Bravo/Brava není zas tak hrozná, jak někteří tvrdí, záleží na zacházení s autem, hlavně včasné výměny motorového oleje. Výrobce doporučuje olej Selenia, který je speciálně pro italská auta. Mezi nejčastější závady patří:", "section_level": 2}], "src_summary": "Fiat Bravo a Fiat Brava (\"typ 182\") jsou označení pro dvě karosářské verze automobilu nižší střední třídy vyráběného v letech 1995–2001 automobilkou FIAT. Modely mají shodnou přední část, ale liší se provedením zadní části a počtem dveří. Roku 1998 prošel vůz menším faceliftem. Nástupcem Fiatu Bravo/Brava se stal Fiat Stilo (2001–2007), v roce 2007 se Fiat ke jménu Bravo vrátil. Druhá generace Fiatu Bravo se ale vyrábí pouze v pětidveřové variantě.", "tgt_summary": "The Fiat Bravo and Fiat Brava (Type 182) are small family cars produced by the Italian automaker Fiat from 1995 to 2001. They were effectively two versions of the same car, the Bravo a three door hatchback, and the Brava a five door fastback. The Bravo name was revived in January 2007, with the all new Fiat Bravo, a replacement of the Stilo. The new version was available only with five doors. ", "id": 2116810}
{"src_title": "Dominique Jean Larrey", "tgt_title": "Dominique Jean Larrey", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Larrey pocházel z malého pyrenejského městečka Beadean, kde byl otec měšťanem. Ve 13 letech však osiřel a výchovu převzal strýc Alexis, který byl šéfchirurgem v Toulouse a tam založil první vojenskou nemocnici. Larrey vstoupil u něho do učení a po šesti letech pak odešel studovat medicinu do Paříže, kde byl jeho učitelem přednosta chirurgie v Hôtel-Dieu Pierre Joseph Desault. Larrey vstoupil roku 1787 jako chirurg do služeb námořnictva a jeho prvním postem byla funkce lodního lékaře na fregatě La Vigilante. Brzy však opouští námořnictvo a od roku 1788 byl sekundářem v Invalidovně, kde jeho představeným a přítelem byl Sabatier. Roku 1794 se Larrey oženil - jeho vyvolenou byla Marie Elisabeth Laville-Lerouxová nadaná malířka. Roku 1792 se stává Larrey chirurgem I. třídy (obdoba dnešní atestace) a slouží jako armádní chirurg u rýnské armády a brzy je jmenován hlavním chirurgem pod velením generála Custina. Roku 1794 byl pak hlavním chirurgem 14. armády a současně reorganizoval studium na \"L’Ecole de chirurgie et d’anatomie\" v Toulonu a stal se profesorem na \"L’Ecole militaire de sante Val-de-Grace\" v Paříži (1796). Jeho novátorský přístup k zdravotní armádní službě narážel na hradbu nepochopení, až mladý generál Bonaparte mu nechal volnou ruku pro organizační změny. Larrey se stal roku 1798 šéfchirurgem při Bonapartově tažení do Egypta a zde se proslavil úspěšnou operací těžkého poranění ramene generála Fugiere v pozemní bitvě u Abukiru (25. července 1799). Jakoby spjat s Napoleonem neviditelnou pupeční šňůrou je účasten všech dalších tažení Napoleona. Roku 1802 se stává hlavním chirurgem konsulské gardy a současně generálním inspektorem zdravotní služby armády. Roku 1805 pak je jmenován hlavním chirurgem císařské gardy. Roku 1809 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem baron. Stal se osobním lékařem Napoleona (spolu s Corvisartem a chirurgem Yvanem) Napoleona provázel i na jeho posledním tažení a v bitvě u Waterloo (18. června 1815) byl zajat. Jelikož exterierem (postavou) připomínal Napoleona měl být omylem zastřelen. Byl však pobočníkem maršála Blüchera poznán, protože 2 roky předtím zachránil jeho synovi život, byl s poctami přijat Blücherem i Wellingtonem, propuštěn a čestnou eskortou doprovozen do Francie. Během restaurace se veřejně neangažoval a uvítal roku 1830 revoluci. V době monarchie Ludvíka-Filipa zaujal opět čelné místo v organizaci zdravotní služby armády a na sklonku života ještě absolvoval inspekční cestu do Alžírska. Paradoxně zemřel na sněť po poranění dolní končetiny při návratu z Alžírska v městě Lyonu stár 76 let. Tělo bylo převezeno do Paříže a na hřbitově Pere Lachaise odpočívá dodnes. Jeho jméno je vyryto na Vítězném oblouku v Paříži. Roku 1850 odhalila nemocnice Val-de-Grace v Paříži Larreyovu sochu a v Beaudeanu v jeho rodném domě je dnes Larreyovo museum. O obrovském respektu, který si Larrey vydobyl svědčí i fakt, že Napoleon ve své závěti mu odkázal 100 000 franků, ale hlavně Napoleonův výrok: \"“Larrey c’est l’homme le plus vertueux, que j’aie connu”\" (Larrey je nejčestnější člověk, jakého jsem poznal). Larrey je autorem vysoce zajímavých, čtivých, skromných pamětí (\"Memoires de chirurgie militaire et campagnes\" Paříž, Smith 1812 -1 817, 4 svazky. 5. svazek Waterloo pak vyšel v Paříži, nakl. Bailliere roku 1841 reedice celých pamětí Remanences, Paříž 1983) Larreyův syn Hyppolite byl též vojenským lékařem a stal se osobním chirurgem Napoleona III.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Jako vojenský chirurg se zabýval vylepšením organizace vojenské zdravotní služby a vypracoval roku 1793 ideu \"“ambulance volante”\" tedy létajících či lépe mobilních ambulancí. Tuto myšlenku přes tvrdý odpor svým rostoucím vlivem plně prosadil až ve Velké armádě a tím nejen že zásadně ovlivnil vývoj válečné mediciny, ale stal se zakladatelem oboru, kterému dnes říkáme akutní medicína. Myšlenka vycházela z osobního pozorování, že voják ošetřený brzy po zranění má mnohem větší šanci na přežití, než ten který je léčen až po mnoha hodinách. Také si všiml, že velká ztráta krve je významné \"signum mali ominis\" a proto kladl důraz na okamžité zastavení krvácení. Za tím účelem navrhl sanitní vůz tažený koněm či mulou, který by vyjížděl ještě v průběhu boje na bojiště. Tam personál ošetřoval raněné a zajistil transport imobilních do lazaretu umístěného těsně za bojištěm. Toto bylo zcela nové revoluční pojetí organizace lékařské polní služby, jelikož do té doby byly lazarety umístěny v hlubokém zázemí a byly proslulé svými špatnými léčebnými výsledky, které z velké části souvisely s pozdním léčebným zásahem. Plným právem tak je historie válečné chirurgie dělena na období před Larreyem a po Larreyovi. Odpor proti novinkám byl jak z důvodů své revolučnosti, tak i proto, že zdravotní personál tehdy nepožíval žádné ochrany v boji a byl vystaven stejnému či mnohdy většímu risiku jako řadový frontový voják (Červený kříž byl založen až roku 1863). Larreyova vstřícnost, soucítění s poraněným a obětavost byly proslulé až legendární a získaly si úctu a respekt vojáků a politiků všech bojujících stran. Larrey byl též prvním, který nedělal vůbec žádný rozdíl mezi vlastním a nepřátelským zraněným. S jeho jménem je spojena též řada pokrokových chirurgických metod, hlavně resekčních a amputačních. Při neexistenci anestesie bylo nutno co nejvíce zkrátit operační dobu (tedy zkrátit traumatický stres). V tomto směru jeho manuální virtuosita byla neuvěřitelná. Dokázal amputovat horní končetinu za l minutu. Tak během bitvy u Borodina (7. září 1812) provedl 200 amputací horních či dolních končetin. Po Larreyovi je nazvána zeslabená oblast bránice pod osrdečníkem (\"fissura Larreyi\"), kterou navrhl Larrey (teoreticky) jako vhodnou k punkci a evakuaci hemoperikardu. Je známa též Larreyova hernie. Při nešťastném tažení roku 1812 si v krutém mrazu všiml, že hluboce ochlazené (nikoli omrzlé) operační pole (rána) je částečně anestezováno čehož při své činnosti využil a stal se tak vlastně jedním z předchůdců kryochirurgie. Všiml si také, že voják, který utrpěl úder do břicha (franc. choque) a neměl žádné poranění zevní byl nápadně bledý a pokryt studeným potem což bylo spojeno s vysokou úmrtností. Tento stav nazýval \"symptome de choque\" a je tak autorem současného pojmu šok. Při naprosté neznalosti bakterií, natož pak asepse a antisepse si všiml, že rány často převazované, častěji se zanítí a jsou východiskem septického stavu. Proto razil menší zlo a rány převazoval velmi zřídka. Larrey se nesoustředil pouze na válečnou chirurgii, ale ovládal obor chirurgie v celém tehdejším rozsahu, prováděl i abdominální operace (v roce 1805 provedl spolu s Percym na jižní Moravě místnímu zemědělci kolostomii) a byl i zručným porodníkem. Jeho mobilní ambulance byly později zaváděny ve všech moderních armádách a i slavné Mobile Army Surgical Hospital (M.A.S.H.) v USA byly budovány na myšlenkách Larreyových.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dominique Jean Larrey (8. července 1766 Beaudéan – 25. července 1842 Lyon) byl francouzský vojenský lékař a chirurg, zakladatel akutní mediciny.", "tgt_summary": "Baron Dominique Jean Larrey (; 8 July 1766 – 25 July 1842) was a French surgeon in Napoleon's Grande Armée and an important innovator in battlefield medicine and triage. He is often considered the first modern military surgeon.", "id": 535829}
{"src_title": "Viktor Tichonov", "tgt_title": "Viktor Tikhonov (ice hockey, born 1930)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Hrál jako obránce v týmu V.V.S. Moskva (Tým sovětských vzdušných sil) a v Dynamu Moskva. Vstřelil 35 gólů ve 296 zápasech v Sovětské hokejové lize od roku 1949 do roku 1963. V roce 1950 se stal nejlepším hokejistou SSSR. Jako hráč získal celkem čtyři tituly mistra ligy (třikrát s \"VVS\" (1951–1953) a jednou s Dynamem v roce 1954). Vyhrál pohár SSSR v roce 1952 jako hráč \"VVS\". Jeho trenérská kariéra začala v roce 1964, kdy se stal asistentem trenéra v Dynamu Moskva, poté převzal pozici hlavního trenéra v klubu Dinamo Riga. V roce 1973 byl jmenován \"Zasloužilým sportovním trenérem Lotyšska\" (ZTR SSSR). V roce 1977 se stal hlavním trenérem obou týmů: HC CSKA Moskva (\"Hlavní armádní sportovní klub\" nebo také \"Klub Rudé armády\" nejčastěji znám v USA a Kanadě) a sovětské hokejové reprezentace. V roce 1978 se stal \"Zasloužilým sportovním trenérem SSSR\" (ZTR SSSR). Byl trenérem sovětské a později ruské hokejové reprezentace do roku 1994, a také trenér CSKA do roku 1996. Jako trenér vyhrál: Byl znám pro svůj diktátorský trenérský styl. Vykonával téměř absolutní kontrolu nad životy svých hráčů. Jeho tým trénoval 10 až 11 měsíců v roce a během té doby byli hráči ubytováni v kasárnách. CSKA byla součástí Sovětské armády a v RA dosáhl až na hodnost plukovníka. Zatímco veřejně podporoval úsilí hráčů jít do NHL, mnoho hráčů ho obvinilo, že se svými kontakty uvnitř vlády SSSR podnikal vše pro to, aby hráči nemohli odjet. Po odchodu do důchodu lobboval v Ruské vládě za lepší financování národního hokejového týmu. Na sklonku života pracoval jako prezident klubu HC CSKA Moskva.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho syn Vasilij Tichonov byl také profesionálním hokejovým trenérem, který pracoval ve Finsku, ale vrátil se zpět za rodinou do Ruska. Zemřel v roce 2013 na následky tragického pádu ze stavebního lešení v úrovni 4. nadzemního podlaží jejich domu. Jeho vnuk, také Viktor Tichonov, byl vybrán do týmu Ruska 2007 Super Series proti týmu Kanada. 20. června 2008 byl vybrán v prvním kole draftu jako 28. do týmu Phoenix Coyotes. Nyní hraje ruskou KHL za tým SKA Petrohrad.", "section_level": 1}], "src_summary": "Viktor Vasiljevič Tichonov (; 4. června 1930 v Moskvě, Sovětský svaz – 24. listopadu 2014 v Moskvě ) byl prominentní ruský hráč a trenér ledního hokeje. Po ukončení své hráčské kariéry se stal trenérem sovětské hokejové reprezentace v době, kdy byla nejsilnějším týmem na světě. Od roku 1998 je zapsán v hokejové Síni slávy IIHF.", "tgt_summary": "Viktor Vasilyevich Tikhonov (Russian: Виктор Васильевич Тихонов; 4 June 1930 – 24 November 2014) was a Soviet ice hockey player and coach. Tikhonov was a defenceman with VVS Moscow and Dynamo Moscow from 1949 to 1963, winning four national championships. He was the coach of the Soviet team when it was the dominant team in the world, winning eight World Championship gold medals, as well as Olympic gold in 1984, 1988, and 1992. Tikhonov also led CSKA Moscow to twelve consecutive league championships. He was named to the IIHF Hall of Fame as a builder in 1998.", "id": 2241800}
{"src_title": "Walter Piston", "tgt_title": "Walter Piston", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Walter Hamor Piston se narodil 20. ledna 1894 v Rocklandu v americkém státě Maine. Jeho dědeček, Antonio Pistone, byl italský námořník z Janova, který si po příchodu do USA změnil jméno na Anthony Piston. V roce 1905 se celá rodina přestěhovala do Bostonu. Walter nejprve studoval na průmyslové škole v Bostonu (nyní John D. O'Bryant School of Mathematics & Science). Absolvoval v roce 1912. Vzhledem ke svému uměleckému založení pokračoval ve studiu na Massachusetts Normal Art School, které dokončil v roce 1916. Živil se hrou na klavír a na housle v tanečních orchestrech, později v orchestrech vedených Georgem Longy. Po vstupu USA do První světové války se rychle naučil hrát na saxofon a stal se členem orchestru amerického námořnictva. Postupně se pak naučil hrát na většinu dechových nástrojů. Po skončení války byl přijat na Harvardovu univerzitu, kde studoval kontrapunkt u A. T. Davisona, kánon a fugu u Clifforda Heilmana, harmonii u Edwarda Ballantina a skladbu a hudební dějiny u Edwarda B. Hilla. Pracoval také jako asistent několika profesorů a řídil studentský orchestr. V roce 1920 se oženil se svou spolužačkou z Massachusetts College of Art, malířkou Kathryn Nason (1892–1976). Školu absolvoval s vynikajícím prospěchem (summa cum laude) a získal stipendium na další studium v zahraničí - \"John Knowles Paine Traveling Fellowship\". Odjel do Paříže, kde v letech 1924–1926 studoval na \"Ecole Nationale de Musique\" u Nadii Boulangerové, Paula Dukase a George Enescu. Po svém návratu do USA se stal profesorem na Harvardu a působil tam až do odchodu do důchodu v roce 1960. Mezi jeho žáky byli např. Samuel Adler a Leonard Bernstein. Zemřel ve svém domě v Belmontu 12. listopadu 1976.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Piston studoval dvanáctitónovou techniku Arnolda Schoenberga a zkomponoval takto několik skladeb (např. Sonátu pro flétnu a klavír, Symfonii č. 1 nebo Chromatickou studii na jméno BACH pro varhany. Většinu svého díla však napsal klasickou harmonií. Za své dílo obdržel řadu ocenění. Za Třetí symfonii a za Symfonii č. 7 obdržel Pulitzerovu cenu. Koncert pro violu a orchestr a Smyčcový kvartet č. 5 získal cenu americké hudební kritiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Walter Hamor Piston Jr. (20. ledna 1894 Rockland, Maine – 12. listopadu 1976 Belmont, Massachusetts) byl americký hudební skladatel, teoretik a pedagog.", "tgt_summary": "Walter Hamor Piston Jr, (January 20, 1894 – November 12, 1976), was an American composer of classical music, music theorist, and professor of music at Harvard University.", "id": 920770}
{"src_title": "Honoré d’Urfé", "tgt_title": "Honoré d'Urfé", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Marseille, centru Provence v šlechtické rodině spojené s domem savojských po své matce rozené de Savoie-Tende. Honoré studoval u jezuitů. Jelikož byl aktivní typ, zapojil se do spolku Katolická liga a zůstal navždy věrný vévodovi de Nemours. Rozvedl se s Anne d'Urfé a oženil se svou sestřenicí Dianou de Chậteaumorand, dobyl Forez a dal se jmenovat od vévody de Nemours generálporučíkem vlády ve Forez. V roce 1607 založil se svými přáteli Akademii Florimontan (l'Académie Florimontanes), první vědeckou společnost v Savojsku. Autor padl během válečného tažení proti Španělsku bojuje na straně savojského vévody.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Honoré d'Urfé je známý hlavně díky svému románu \"L’Astrée\", prvnímu románu-řeka, pastoračnímu dobrodružnému románu inspirovanému částečně jeho vlastním životem. Román \"L’Astrée\" je prozaický útvar doplňováný poezií. D'Urfého poezie se skládala z několika žánrů: Stanca, sonet a poéma.Román vycházel na pokračování od roku 1607 do 1627. Má čtyři díly a je inspirován helénismem, Vergiliem a kurtoázními básníky. Román má přes 5000 stran, je rozdělen na pět částí, přičemž každá má 12 knih. Protože d'Urfé skonal v roce 1625, jeho tajemník Balthazar Baro dokončil vydání čtvrté části v letech 1632-1633. Pierre Boitel de Goubertin později editoval pátou a šestou část. Román se stal jedním z největších literárních úspěchů 17. století. Stal se populárním čtením na všech dvorech Evropy, a samozřejmě na francouzském královském dvoře. Vliv románu je výrazný, například na hry Molièra a operní díla. Pastevecký styl zasáhl i do výroby značkového porcelánu s názvem \"Céladon\" podle jména mužské hlavní postavy románu. Pastýřská idylika jako styl vytrvala až do rokoka, do období Marie-Antoinetty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Honoré d'Urfé, hrabě de Châteauneuf, markýz du Valromey, pan de Virieu-le-Grand (11. února 1567, Marseille - 1. června 1625, Villefranche-sur-Mer, Francie) byl francouzský barokní romanopisec, který napsal první tzv. román-řeku nazvaný \"L’Astrée\".", "tgt_summary": "Honoré d'Urfé, marquis de Valromey, comte de Châteauneuf (11 February 15681 June 1625) was a French novelist and miscellaneous writer.", "id": 2186789}
{"src_title": "Močovinový cyklus", "tgt_title": "Urea cycle", "src_document": [{"title": "Vylučování dusíku.", "content": "Nadbytečný dusík organismy vylučují třemi způsoby - ve formě:", "section_level": 1}, {"title": "Vznik amoniaku pro močovinový cyklus.", "content": "Aminokyseliny získané ať už z potravy nebo degradací proteinů v buňce jsou buď znovu využity k syntéze proteinů, nebo odbourány za zisku energie. Prvním krokem pro jejich odbourání je deaminace – zbavení aminoskupiny. Aminoskupina je přeměněna v procesu transaminace na oxoskupinu (keto skupinu) a aminokyseliny jsou pak dále odbourávány příslušnými biochemickými dráhami. Transaminací se nicméně amino skupina ve skutečnosti neodstraňuje, je pouze přenášena. K odstranění amino skupiny z molekuly pak slouží oxidační deaminace L-glutamátu (kyseliny glutamové), při které je aminoskupina oxidována na iminoskupinu, která poté spontánně hydrolyzuje za vzniku amoniaku a hydroxylové skupiny. Enzym, který tuto reakci katalyzuje se nazývá glutamátdehydrogenáza.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh močovinového cyklu.", "content": "Amoniak vzniklý při oxidační deaminaci je vázán při močovinovém cyklu do močoviny, čímž se zabrání jeho toxickému působení. Fixace amoniaku je zahájena v mitochondriálním matrix. V cytoplazmě se pak ke vznikající močovině přidá dusík z aspartátu (kyseliny asparagové) a dojde k uvolnění močoviny a regeneraci vstupních látek (ornitinu)", "section_level": 1}, {"title": "Regulace močovinového cyklu.", "content": "Vylučování nadbytečného dusíku musí být velmi přísně kontrolováno, protože i minimální nárůst koncentrace amoniaku je pro tělo velikou zátěží. Klíčovým bodem je aktivita enzymu karbamoylfosfát syntetázy, která je aktivována N-acetylglutamátem. N-acetylglutamát je syntetizován v jaterních mitochondriích z L-glutamátu a Acetyl-CoA. Nárůst koncentrace glutamátu (jako odpověď na zvýšenou degradaci aminokyselin) vede k nárůstu koncentrace N-acetylglutamátu. Tento regulační systém je ještě zesílen působením enzymu glutaminázy, který rozkládá L-glutamin na L-glutamát a amoniak, čímž způsobuje nárůst koncentrace glutamátu. Navíc tento enzym je aktivován svým vlastním produktem - amoniakem (příklad pozitivní zpětné vazby). Koncentrace glutaminu také kopíruje intenzitu rozkladu aminokyselin (glutamin je vedle glutamátu a aspartátu další aminokyselinou, která je schopná vyvazovat amoniak).", "section_level": 1}, {"title": "Rozklad močoviny.", "content": "Působením bakterií (resp. jejich enzymu ureázy), dochází k rozkladu močoviny na amoniak a oxid uhličitý. Uvolněný amoniak pak způsobuje charakteristický dráždivý zápach odstáté moči. Amoniak může být použit rostlinami i bakteriemi na výstavbu aminokyselin, nebo je oxidován bakteriemi na molekulární dusík (N) (popř. dusičnany).", "section_level": 1}], "src_summary": "Močovinový cyklus, také ornitinový cyklus, je metabolickým cyklem, který pomáhá tělu zbavovat se nadbytečného dusíku. Ten je zakomponován do močoviny a posléze v moči vyloučen ven. Močovinový cyklus slouží k ochraně organismu před toxickými účinky amoniaku (čpavku). Močovina, do které je amoniak zabudováván, je výrazně méně toxická. Močovinový cyklus probíhá hlavně v játrech, přičemž část cyklu se odehrává v mitochondrii a druhá část v cytoplazmě. ", "tgt_summary": "The urea cycle (also known as the ornithine cycle) is a cycle of biochemical reactions that produces urea (NH)CO from ammonia (NH). This cycle occurs in ureotelic organisms. The urea cycle converts highly toxic ammonia to urea for excretion. This cycle was the first metabolic cycle to be discovered (Hans Krebs and Kurt Henseleit, 1932), five years before the discovery of the TCA cycle. This cycle was described in more detail later on by Ratner and Cohen. The urea cycle takes place primarily in the liver and, to a lesser extent, in the kidneys.", "id": 1587579}
{"src_title": "Jean Béliveau", "tgt_title": "Jean Béliveau", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Jako dorostenec hrával za týmy Victoriaville Panthers a Quebec Citadelles v juniorské lize v Quebecu. V té době hrával na dobré úrovni také baseball. Jako patnáctiletého si jej všiml manažer Montrealu Canadiens Frank Selke a smluvně si jej do budoucna pojistil – v případě, že se rozhodně stát profesionálem, bude patřit Montrealu Canadiens. Mezitím se Jean Béliveau stal hvězdou amatérské quebecké seniorské ligy (QSHL), v níž hrával za Quebec Aces. V sezóně 1952/53 zvítězil v kanadském bodování QSHL, přesto o profesionální hokej zájem příliš neměl a za Canadiens odehrál jen několik utkání. Frank Selke se snažil dostat jej do týmu, což nakonec v Montrealu vyřešili tak, že klub koupil QSHL a změnil její statut z amatérské na nižší profesionální. Tím byl Béliveau jakožto profesionální hokejista nucen stát se podle předchozí smlouvy hráčem Montrealu Canadiens. V dalších letech se již stal hvězdou NHL. V roce 1956 zvítězil v kanadském bodování ligy a získal Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče. Během osmnácti sezón s Canadiens získal desetkrát Stanley Cup. V šedesátých letech byl dlouholetým kapitánem. Byl respektovaným vůdcem týmu, ale velké uznání měl i u fanoušků a protihráčů. V roce 1965 se stal prvním držitelem nově zavedené Conn Smythe Trophy – ocenění pro nejužitečnějšího hráče play-off. O tři roky později jako druhý hráč historie NHL překonal hranici tisíce kanadských bodů (po Gordie Howeovi). V Montrealu strávil celou svou profesionální kariéru. Když v roce 1971 končil, byl s 507 góly, 712 asistencemi a celkem 1219 kanadskými body historicky nejproduktivnějším hráčem a druhým nejlepším střelcem Montrealu. V play off přidal dalších 79 gólů a 97 asistencí, což přestavovalo rekord historie bojů o Stanley Cup. Po skončení aktivní kariéry pracoval v klubu na různých postech a podílel se na zisku dalších 7 titulů. Celkovým počtem 17 Stanley Cupů stojí historicky na prvním místě.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1953 se oženil s Elisou Coutureovou, mají dceru Hélène. Po ukončení aktivní kariéry kromě funkcí u klubu založil Jean Béliveau Foundation, která se v roce 1993 změnila v nadaci podporující postižené děti. V roce 1994 mu byla nabídnuta funkce Generálního guvernéra Kanady, kterou ale z rodinných důvodů odmítl. Je také držitelem řady ocenění mimo hokejových kruhů, mj. držitelem Národního řádu Quebecu (\"National Order of Quebec\"), od roku 1998 nejvyššího kanadského vyznamenání Order of Canada, čestných doktorátů univerzit (např. McGill University či Université Laval). Od roku 2001 je jeho jméno uvedeno na Kanadském chodníku slávy.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy a ocenění.", "content": "Týmové Individuální Překonané rekordy Klubové", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean Béliveau (31. srpna 1931 Trois-Rivières, Kanada – 2. prosince 2014 Longueuil, Kanada) byl kanadský lední hokejista. Hrával v Národní hokejové lize, je desetinásobným vítězem Stanley Cupu jako hráč, později se sedmkrát podílel na zisku Stanley Cupu jako člen realizačního týmu. Od roku 1972 je členem Hokejové síně slávy. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Joseph Jean Arthur Béliveau (August 31, 1931 – December 2, 2014) was a Canadian professional ice hockey player who played parts of 20 seasons with the National Hockey League's (NHL) Montreal Canadiens from 1950 to 1971. Inducted into the Hockey Hall of Fame in 1972, \"Le Gros Bill\" Béliveau is widely regarded as one of the Ten Greatest NHL players of all time. Born in Trois-Rivières, Quebec, Béliveau first played professionally in the Quebec Major Hockey League (QMHL). He made his NHL debut with the Canadiens in 1950, but chose to remain in the QMHL full-time until 1953. ", "id": 1759618}
{"src_title": "Jelení jazyk celolistý", "tgt_title": "Asplenium scolopendrium", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Oddenek je vystoupavý až přímý se svazčitými černohnědými kořeny. Vrchol oddenku společně s řapíky a mladými listy jsou hustě pokryty tmavě rezavými plevinami. Listy jsou celistvé a celokrajné, jimiž probíhají od středního žebra téměř pravoúhle odstávající žilky. Dosahují délky 15-60 cm, šířka listů je až 8 cm. Čepel je eliptická, listová báze má srdčitý případně srdčitě ouškatý tvar, na vrcholu je zašpičatělá. Typické je zvlnění čepele na okrajích. Výtrusnicové kupky se tvoří v červenci až listopadu, jsou čárkovité, přiléhají na jednotlivé žilky. Jsou rezavě hnědé a nestejně dlouhé, často se vyskytují střídavě delší a kratší. Ostěry jsou bočně přirostlé podél kupek, jež tak kryjí shora i zdola. Výtrusy jsou na povrchu nepravidelně zbrázděné či hrbolaté.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Převážně zastíněné vlhké skály nebo vlhké listnaté lesy na sutích. Roste zejména na vápenci, na půdách rendzinového typu s bohatým obsahem humusu, ale také na nevápenných, živinami bohatších horninách. Zřídka se vyskytuje i na pískovci. Druhotně se s ním můžeme setkat na vlhkém zdivu a ve starých otevřených studnách. Jedná se o výrazně stínomilnou kapradinu s vysokými nároky na vzdušnou vlhkost. Pěstuje se pro ozdobu ve stinných polohách.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Evropa- zejména západní a jižní, dále střední, v severní oblasti spíše ojediněle (Norsko, j. Švédsko), severní Afrika, Malá a střední Asie, severní Amerika. V České republice pouze vzácně na území Moravy- oblast Moravského krasu a moravských Karpat.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Okrasná rostlina, trvalka, do výsadeb s kyselou humózní půdou, nejčastěji používána jako skalnička.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Při pěstování preferuje stanoviště v polostínu nebo ve stínu na kyselém humózním substrátu s dostatečnou vlhkostí. Množení dělením nebo výtrusy. Byl také pěstován jako léčivka pro obsah tříslovin a slizů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jelení jazyk celolistý (\"Asplenium scolopendrium\", syn. \"Phyllitis scolopendrium\") je menší druh kapradin z čeledi sleziníkovité (\"Aspleniaceae\"), který je někdy vyčleňován jako rod Phyllitis ze širšího rodu sleziník (\"Asplenium\"). Jedná se o vzácný druh kapradin, které se na našem území vyskytují efemérně pouze v oblasti Moravského krasu a moravských Karpat. Kvůli svému kritickému ohrožení je řazen na Červený seznam ohrožených druhů společně s asi 1 500 dalšími druhy cévnatých rostlin rostoucích v Česku. ", "tgt_summary": "Asplenium scolopendrium, known as hart's-tongue or hart's-tongue fern (syn. \"Phyllitis scolopendrium\") is an evergreen fern in the genus \"Asplenium\", of the Northern Hemisphere.", "id": 1265136}
{"src_title": "Georges Dumézil", "tgt_title": "Georges Dumézil", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Dumézilův otec byl klasický filolog a Georges se už v dětství naučil latinsky a prostřednictvím spolužáka na gymnáziu se setkal s významným lingvistou Michel Bréalem. Roku 1916 byl přijat na École normale supérieure, studium lingvistiky však musel přerušit a sloužil jako důstojník ve válce. Po válce pokračoval pod vedením lingvisty Antoine Meilleta, roku 1919 složil státní zkoušku z klasické filologie a roku 1924 získal doktorát prací o souvislosti řeckého slova \"ambrosia\" s indickým nápojem nesmrtelnosti \"amrita\". Narazil však na kritiku, že s fakty zachází příliš volně, a rozhodl se opustit Francii. Od roku 1925 byl profesorem na nově založené univerzitě v Istanbulu, kde se naučil turecky a hojně cestoval, zejména po Kavkazu, takže se stal uznávaným odborníkem na tamní jazyky (zejména osetštinu a abcházštinu), které také porovnal se starou etruštinou. Roku 1929 publikoval knihu „Flamen – Brahman“, jež srovnává funkci římských flaminiů a indických bráhmanů a kde poprvé vyložil svoji teorii trojfunkčního dělení u starých indoevropanů. Tu pak dále rozvinul ve své nejznámější práci „Mithra – Varuna“ (1940) a dalších. Od roku 1931 byl profesorem v Uppsale (Švédsko) a od roku 1935 profesorem srovnávací religionistiky na \"École pratique des hautes études\" v Paříži. Studoval čínštinu u M. Graneta a spolupracoval s M. Maussem. Roku 1941 musel pro obvinění ze zednářství školu opustit a učil na gymnáziu, brzy se však na ni vrátil. V letech 1949-1968 přednášel indoevropeistiku na College de France, po odchodu do důchodu přednášel v USA (Princeton, Chicago, Los Angeles) a roku 1978 byl s podporou Claude Lévi-Strausse zvolen členem Francouzské akademie.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení a odkaz.", "content": "Dumézil byl člověk mimořádné erudice a polyglot, pro něhož staré mytologie nebyly jen kuriozitami, ale hledal v nich i stopy ztracené lidské moudrosti. Objevil dosud neznámé, ale nápadné paralely mezi indickou, perskou, řeckou, latinskou, osetskou a germánskou mytologií, které studoval v detailních porovnáních. V jejich mytologiích rozlišil světlou, sluneční postavu zákonodárce (Mithra, Jupiter) a temnou, magickou postavu (Odin, Varuna). Tato podvojnost se promítla do staré představy panovníka. Dávné společnosti vykazují podle něho „trojfunkční“ dělení na kněze, bojovníky a sedláky. Patří mezi zakladatele strukturalismu a i když jeho „trojfunkční“ teorii mnozí kritizovali pro příliš volné zacházení s fakty, jeho náhled, že polyteistická božstva je třeba studovat ne jednotlivě, ale v párech a trojicích, jak si je staré kultury samy uspořádávaly, se v religionistice prosadil. Špatné zkušenosti se zmatenou politikou francouzské demokracie posílily jeho obdiv k pevnému dynastickému řádu starých civilizací, obvinění z náklonnosti k fašismu však přesvědčivě vyvrátil D. Eribon. Dumézil významně ovlivnil řadu svých žáků a přátel, zejména M. Foucaulta, filosofy M. Halbwachse a Rogera Cailloise nebo historika Georges Dubyho, který jeho potrojné schéma uplatnil na středověkou společnost. Význam jeho prací vyzvedl například lingvista Émile Benveniste, antropolog Claude Lévi-Strauss, řada indologů nebo E. Massonová, která je uplatnila na chetitskou kulturu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Georges Dumézil (4. března 1898 Paříž – 11. října 1986 tamtéž) byl francouzský srovnávací lingvista a religionista, představitel komparativní religionistiky. Proslavil se zejména tzv. „trojfunkční definicí“ starých Indoevropanů, zabýval se historií mýtu, překládal z kavkazských jazyků.", "tgt_summary": "Georges Dumézil (; 4 March 1898 – 11 October 1986, Paris) was a French comparative philologist best known for his analysis of sovereignty and power in Proto-Indo-European religion and society. He is considered one of the major contributors to mythography, in particular for his formulation of the trifunctional hypothesis of social class in ancient societies.", "id": 841289}
{"src_title": "Edmondo De Amicis", "tgt_title": "Edmondo De Amicis", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "De Amicis se narodil ve městě Oneglia v provincii Imepria v Ligurském kraji u Janovského zálivu. V roce 1848 se rodina přestěhovala do Cunea. Po gymnazijních studiích v Cuneu navštěvoval přípravnou vojenskou školu v Turínu (1861), později kadetní školu v Modeně (1863–1866), v roce 1865 získal hodnost poručika a stal se důstojníkem armády Italského království. Bojoval v bitvě u Custozzy (1866) během války o nezávislost. Ve Florencii redigoval vojenský časopis \"La vita militare\" a napsal svá první díla, povídky týkající se frontových zkušeností (Karmela, Originelní ordonance, Letní pochod). Ty jsou sebrány v knize \"Črty z vojenského života\" (1868, Bozzetti di vita militare), kterou později přepracoval a vydal pod názvem \"Vojenský život\" (1868, La vita militare, česky pod názvem \"Vojenské povídky\"). Zde jako dvaadvacetiletý překvapil tím, že napsal čtivý povídkový soubor z vojenského života, který obsahuje jak veselé výjevy, tak dojemné scény a kniha ukazuje autora jako člověka se sklonem k moralizování. V roce 1870 opustil armádu a vstoupil do redakce časopisu \"La Nazione\" v Římě. Hodně cestoval a jeho zábavné i popisné dopisovatelské články z té doby sloužily jako základ pro jeho knihy cestopisných črt: \"Španělsko\" (Spagna), \"Holandsko\" (Olanda), \"Zápisky z Londýna\" (Ricordi di Londra), \"Maroko\" (Marocco), \"Cařihrad\" (Costantinopoli), \"Zápisky z Paříže\" (Ricordi di Parigi) a další. Nejnověji byla kniha \"Costantinopoli\" vydána v roce 2005 s předmluvou, kterou napsal Umberto Eco. Tento žánr byl tehdy v italské literatuře novinkou. De Amicisova nejslavnější kniha \"Srdce\" byla vydána nakladatelstvím Treves 17. října 1886, což je v Itálii první školní den. Úspěch díla byl obrovský: v několika měsících byla vydána v zemi autora 40krát a byl přeložena do deseti jazyků. Předlohou a inspirací pro postavy románu \"Srdce\" byli synové Furio a Ugo ve školním věku. De Amicisovo dílo má hluboce národní náboj a silnou vazbu na sociální cítění (tento trend je zdůrazněn v románu \"Srdce\"). V roce 1891 Edmondo de Amicis vstoupil do Italské socialistické strany. V knihách \"Přátelé\" (Gli Amici) a \"Kočár pro všechny\" (La Carroza di tutti) rozvinul kaleidoskop lidských typů, zejména v druhé knize podává deník celoročního života v tramvaji, neboť tramvaj je ten „kočár pro všechny“, a vystihuje zde postavy ze všech společenských tříd. V románu \"Na oceáně\" (Sull Oceano) se věnuje problému italské emigrace a proti životu majetných cestujících v první třídě staví obraz nemajetných lidí v podpalubí. Poslední spisovatelovy roky byly poznamenány smrtí jeho matky, spory se ženou a sebevraždou syna Furia, a proto je trávil v odloučení. De Amicis zemřel v přístavním městě Bordighera.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edmondo De Amicis ( 21. říjen 1846 Oneglia, Ligurie — 11. březen 1908 Bordighera, Ligurie) byl italský spisovatel, novinář, básník a autor dětské literatury. Jeho nejznámější knihou je román \"Srdce\" (Cuore).", "tgt_summary": "Edmondo De Amicis (; 21 October 1846 – 11 March 1908) was an Italian novelist, journalist, poet and short-story writer. His best-known book is \"Cuore\", a children's novel translated into English as \"Heart\".", "id": 647796}
{"src_title": "Jednorozměrný člověk", "tgt_title": "One-Dimensional Man", "src_document": [{"title": "Iracionální společnost.", "content": "Moderní industriální společnost je podle Marcuseho, navzdory tomu, že se zaštiťuje racionalitou, naprosto iracionální. Duchovní a materiální vyspělost této společnosti není využita ke svobodnému rozvoji lidských potřeb, ale k větší vládě nad individuem, přičemž nástrojem této nadvlády přestal být teror a vystřídala ho technika.", "section_level": 1}, {"title": "Totalitní technologismus.", "content": "Ekonomická základna přestala být autonomní složkou společnosti, naopak, je základnou integrovaného systému, tvrdí Marcuse. Ekonomická základna určuje produkt i operace k jeho obsluze a rozšiřování. Výrobní aparát se stává totálním v tom smyslu, že diktuje nejen potřeby společenské, ale i přání a potřeby individuální. Tato integrace sociální soudržnosti a kontroly je prováděna technikou. Technika přestává být neutrální. Již její výstavba totiž předurčuje charakter panství. Volba historické alternativy stroje jakožto nástroje k ovládnutí přírody tak začíná být dominantním faktorem ve vývoji společnosti. Tato totální tendence začíná pronikat do světa jazyka, jednání, duchovní i materiální kultury, tyto světy si podmaňuje a začíná je utvářet. Všechny partikularity společnosti -ekonomie, politika (ve smyslu programů), kultura apod. - se vlévají do jediného média, do techniky.", "section_level": 1}, {"title": "Nesvobodná demokracie.", "content": "Technický pokrok si svou formující silou vynutil podle Marcuseho nesvobodnou formu demokracie. Původní kritické ideje a hodnoty, o něž byl sváděn boj v počátcích industriální společnosti (např. svoboda slova) ztrácejí svou racionalitu a obsah. Jako vybojované, a tedy zinstitucionalizované se obracejí proti svým předpokladům. Rozvinutá industriální společnost dokáže individuální potřeby, kvůli nimž tyto kritické ideje vznikaly, uspokojovat svou vnitřní organizací. S touto legitimací pak žádá redukci každé opozice na diskusi a začlenění každé alternativy do statu quo.", "section_level": 1}, {"title": "Místo říše svobody masový konzum.", "content": "Vývoj kapitalismu je podle Marcuseho potenciálně progresivní. Technologická racionalizace by mohla efektivním výrobním aparátem cele zaplnit říši nutnosti (zajistit individuu životní potřeby), a individuum samo by se pak mohlo cele realizovat v říši svobody. Stalo by se cele autonomní. Osvobozené od ekonomiky i politiky. Soudobý systém však prosazuje opačný trend. Činí si nárok na jedince i ve volném čase. Žádá svou ochranu (neustále produkuje nějaké nepřátele) a expanzi. Stává se tak totalitní. Totalita totiž není jen teroristickou nadvládou. Marcuse ji vidí i v systému výroby a rozdělování, jež manipuluje individuální potřeby prostřednictvím tradičních zájmů. Ve společenském celku pak tento manipulativní trend pozorujeme jako neustálou totální mobilizaci. Vzniku skutečného individuálního myšlení v autonomii říše svobody brání společnost jako celek. Tím, že represívním způsobem brání skutečným potřebám individua stát se historickými. Tato represe má formu naočkování nepravých potřeb, jejichž síla spočívá v tom, že zvěčňují zastaralé formy boje o existenci. Tak vzniká masová konzumní společnost.", "section_level": 1}, {"title": "Pravé a nepravé potřeby.", "content": "Marcuse rozděluje potřeby na pravé a nepravé. Nepravé potřeby jsou nadiktovány partikulárními společenskými silami, jež potřebují individuum potlačit. Zvěčňují dřinu, agresi, bídu a nespravedlnost. Plnění takových potřeb vyvolává euforii v neštěstí. Jsou produkty společnosti, nikoliv jedince. Společnosti jejímž bytostným zájmem a všeprostupující charakteristikou je potlačování. Takové potřeby jsou proto represivní. Podle Marcuseho je nutno je odstranit jak ve jménu znásilňovaného individua, tak kvůli těm, na jejichž bídě jejich uspokojování stojí (deklasované vrstvy, třetí svět). Potřeby pravé si Marcuse neodvažuje definovat. Ty musí být prý \"historické\" - definované samotnými individui. Jestliže však individua jsou až do hloubky svých pudů indoktrinována a manipulována, není nikdo, kdo by byl pravomocen je pojmenovat. V tom spočívá pat rozvinuté industriální společnosti, a proto se činu musí podle Marcuseho chopit vyděděnci a marginálové.", "section_level": 1}, {"title": "Represivnost tolerantního systému.", "content": "Industriální společnost je dle autora vrcholně represivní. Represivita prý dosahuje takového stupně, že proměňuje svobodu v nástroj ovládání. Tzv. svobodná volba v rozmanitosti zboží a služeb neznamená podle Marcuseho svobodu, jestliže toto zboží a služby udržují kontrolu nad námahou a strachem a udržují tak odcizení. Konzumní rafinovanost se pak projevuje i iluzí vyrovnávání třídních rozdílů. Ve skutečnosti jde jen o kulturní unifikaci nadiktovanou masovými médii. Jde jen o ukazatel účinnosti sociální kontroly, tedy míry, v níž se manipulovaná individua podílejí na uspokojování potřeb, jež slouží uchování statu quo. Sociální kontrola je totiž zakotvena v nových potřebách, které společnost vytvořila. Tato kontrola je tak hlubinnou, že omezila i individuální protest. Tato kontrola atakuje vnitřní dimenzi jedince (vědomí i nevědomí). Jedinec se v systému neadaptuje. Cele se se systémem identifikuje. Tato archaická reakce je ovšem v etablované společnosti výsledkem manipulace (na rozdíl od společnosti tradiční). Jestliže systém ovládá vnitřní dimenzi člověka, ovládá území, v němž jediném může zakořenit opozice vůči statu quo, území kritického rozumu. Individuím byla odcizena existence a vložena do umělé existence věcí. Nyní ve druhé fázi umělá existence individua pohlcuje. Nalézají se v ní, identifikují se s ní, cítí se v ní svobodní. Jde o novou formu odcizení. Individuum není okupovaným kritickým rozumem mentálně schopno zformulovat obžalobu skutečnosti. Odtud tedy tzv. konec ideologií.", "section_level": 1}, {"title": "Jednorozměrnost.", "content": "Rozvinutá industriální společnost je podle Marcuseho daleko ideologičtější než její předchůdkyně. Ideologie se přesunula do samotného výrobního procesu. Ideologie technologické racionality. Výrobní systém prodává a vnucuje sociální systém, jež je jeho obrazem, jako celek. Produkty prostupují lidmi, reklamní indoktrinace se stává žádaným životním stylem. Vzniká jednorozměrné chování i myšlení. Jakákoliv tendence přesahující univerzum řeči a jednání je buď vyvrhnuta anebo brutálně integrována.", "section_level": 1}, {"title": "Operacionalismus.", "content": "Na rovině vědy se jednorozměrnost projevuje ideologií operacionalismu. Pojmy jsou redukovány na souhrn odpovídající řady operací. Neoperacionální myšlenky systém vyvrhuje. Naopak operacionalistické hypotézy jsou do společnosti roubovány masovými médii a neustálým opakováním se hypnoticky mění v definice. Myšlenkové hranice etablovaného systému jsou prohlašovány za hranice samotného rozumu. Vše za nimi je nezdravé, šílené, úchylné, nebezpečné. Nerozumné rovná se neoperacionalizovatelné. Historická transcendence se proto jeví jako transcendence metafyzická, utopická, abstraktní, nevědecká.", "section_level": 1}, {"title": "Zablokovaná pacifikovaná existence.", "content": "Nejrozvinutější forma industriální společnosti je charakterizována klíčovou dvojznačností. Čím větší je zdokonalování technické racionality, jež dovádí člověka až k možnosti usmíření s přírodou, k odvržení života jako instrumentu na úkor života jako účelu, tím větší je zároveň tlak udržet tento technický potenciál pod kontrolou stávajících institucí. Ty však cestu k pacifikované existenci (mír s přírodou) otevřít z podstaty nemohou, neboť jsou institucemi války, omezování a manipulace.", "section_level": 1}, {"title": "Mutace státu blahobytu a státu válečnického.", "content": "Nejefektivnější industriální společenský model (kapitalistický) v sobě spojuje rysy státu válečnického a státu blahobytu (welfare state). V politické sféře dochází k integraci vrstev, jež byly kdysi opozicí proti systému jako celku - zejména dělnické třídy. Nejde však o skutečnou proměnu antagonistické struktury společnosti. Marcuse tvrdí, že negativní pozice těchto tříd je potlačena, nikoliv odstraněna. Vykořisťování trvá, jen je zahaleno do hávu objektivní racionality.", "section_level": 1}, {"title": "Byrokratizace kapitalisty.", "content": "Kapitalisté ztrácejí identitu pánů a přejímají roli byrokratů. Manažerské skupiny se mění ve vědecky spravované laboratoře. Frustrace dělníka ztrácí svůj hmatatelný cíl (buržuje), který je skryt za závojem technologie. Nesvoboda dělníka je zintenzívňována, technologie ho stále více podřizuje a podrobuje výrobnímu aparátu. Dělník zůstává otrokem. Sublimovaným a přece otrokem. Neboť Marcuse neodvozuje definici otroctví z poslušnosti a tvrdosti práce, ale z míry degradace jedince v nástroj, z míry přeměny člověka ve věc. Byť se ta věc jako věc necítí, byť je to krásná, čistá a mobilní věc. Ani páni za závojem však nejsou nedotčeni. I oni jsou pohlceni, i oni jsou stále více závislí na aparátu, s jehož pomocí vládnou. I oni se stávají otroky.", "section_level": 1}, {"title": "Utopie automatizace.", "content": "Pro Marcuseho se dějinné vykoupení a vstup do říše svobody může odehrát díky automatizaci výroby. Automatizace podle Marcuseho není kvantitativním růstem mechanizace. Jde o skutečnou změnu charakteru výrobních sil. Ve své krajní podobě pak není slučitelná se společností založenou na vykořisťování lidské pracovní síly ve výrobním procesu. Automatizace zosobňuje přechod od kvantity v kvalitu. Práce mění svou substanci. Stává se nezávislou na individuu a ono na ní. Stává se z objektu subjektem. Tato neustálá revolucionalizace, tento potenciál přechodu k nové civilizaci, imanentně přítomný v samém jádru vykořisťovatelského výrobního procesu, však přichází vniveč. „Jeho“ historické síly jsou narkotizovány a totálně integrovány. Marcuse se tedy musí obrátit jinam. K radikální filozofii.", "section_level": 1}, {"title": "Návrat rozpornosti.", "content": "Marcuse vyzývá k renovaci kritického rozumu, který by navrátil pojmům jejich antagonistickou jednotu, tedy dvojrozměrnost(rozpornost) do společenského univerza jazyka a jednání. Taková filozofie tenduje k osvobození člověka od přírody a přírody od člověka. Přijímá svou negativní historickou úlohu tím, že se vrhá na „negativně přítomné“ v pojmech, na strašidla uvnitř nich, na jejich „duchy“ a dialekticky se s nimi potýká. Zříká se pozitivistického operacionalismu. Je to filozofie vrcholně ideologická a politická, ničící, básnivá, vytrhující. Filozofie jež hodlá vyrvat totalitní společnosti její zotročené pojmy (zredukované na funkce) a osvobodit je tím, že je učiní pravdivé. Tedy zpochybňující sebe sama a tím i každou manipulaci a utlačování jejich prostřednictvím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jednorozměrný člověk (v originále One-dimensional man) je kniha amerického sociologa a filozofa Herberta Marcuseho, který patří k představitelům tzv. Frankfurtské školy a je řazen k neomarxismu. Marcuse knihu vydal v roce 1964. Výrazně ovlivnila studentské hnutí 60. let, především revoltu roku 1968. Marcuse v knize podrobil kritice aktuální kapitalistické formy a zároveň odmítl socialistické režimy v tehdejší východní Evropě. Přihlásil se k utopii a vyzýval k revoltě, při níž ovšem nespoléhal na proletariát jako Marx, ale na skupiny třídně nedefinovaných společenských outsiderů a lidí s pocity vykořenění, což konvenovalo právě nespokojeným studentům ze střední třídy.", "tgt_summary": "One-Dimensional Man: Studies in the Ideology of Advanced Industrial Society is a 1964 book by the philosopher Herbert Marcuse, in which the author offers a wide-ranging critique of both contemporary capitalism and the Communist society of the Soviet Union, documenting the parallel rise of new forms of social repression in both these societies, as well as the decline of revolutionary potential in the West. He argues that \"advanced industrial society\" created false needs, which integrated individuals into the existing system of production and consumption via mass media, advertising, industrial management, and contemporary modes of thought. ", "id": 1434770}
{"src_title": "Business Process Model and Notation", "tgt_title": "Business Process Model and Notation", "src_document": [{"title": "Základní informace o BPMN.", "content": "Hlavním cílem BPMN je poskytnout notaci, která je snadno čitelná a pochopitelná všemi, kdo se účastní životního cyklu procesu, od business analytiků, kteří vytváří prvotní návrhy procesů, po vývojáře odpovědné za implementaci technického řešení, které bude daný proces vykonávat až po lidi, kteří budou daný proces řídit a sledovat. BPMN se snaží vytvořit standardizovaný můstek, který by propojil mezeru mezi návrhem procesu a jeho implementací. Notace BPMN klade důraz na srozumitelnost popisů procesů pro uživatele při snaze zároveň zachovat základní pravidla principů jazyka BPML (Business Process Modeling Language) jako je flexibilita a přenositelnost. Procesní diagram je založen na flowchart technologii, která je velmi podobná diagramu aktivit z Unified Modeling Language (UML). V praxi je tedy diagram tvořen jakýmsi tokem aktivit, které se dějí za určitých okolností a v určitém pořadí. V tomto toku mohou také být velmi stručně, avšak přehledně, zaneseny i různé vnější okolnosti, které nemusí být součástí daných podnikových procesů, ale přesto modelované podnikové procesy přímo ovlivňují. Oproti již zmíněnému diagramu aktivit z UML pak BPMN přináší o něco lepší a přehlednější záznam právě takových vnějších aktivit, které mají přímý vliv na podnikové procesy, včetně časové dimenze.", "section_level": 1}, {"title": "Historie a vývoj BPMN.", "content": "Konsorcium BPMI (Business Process Management Initiative) vyvinulo BPMN verzi 1.0 v květnu 2004. Hlavním cílem bylo vytvořit notaci čitelnou pro všechny, kteří se účastní životního cyklu procesu. BPMN je spravováno a rozvíjeno konsorciem OMG (Object Management Group) od roku 2005, kdy došlo k jeho sloučení s BPMI. BPMN bylo následně vyvíjeno pod vedením OMG a během roku 2005 byla vypracována verze, kterou OMG přijalo jako standard v únoru 2006. Z této verze byla v červnu 2007 dokončena verze BPMN 1.1. O rok později v červnu 2008 byla vydána verze BPMN 1.2. BPMN verze 2.0 byla vydána v lednu 2011, kde zároveň došlo k rozšíření názvu na Business Process Model and Notation (název první verze měl význam Business Process Modelling Notation), což vyjadřuje skutečnost, že se jedná o více než jen pouhou notaci. Dnes je nejaktuálnější specifikace verze 2.0.2 z ledna roku 2014.", "section_level": 2}, {"title": "BPMN 2.0.", "content": "BPMN 2.0 si klade za cíl být jedinou notací pro tvorbu modelů podnikových procesů. Nový formát zachovává vlastnosti z předešlých verzí a díky tomu standard může zůstat pod značkou BPMN. Základními rysy BPMN 2.0 jsou:", "section_level": 2}, {"title": "BPMN 2.0.2.", "content": "Nejnovější verze standardu BPMN 2.0.2 rozšiřuje záběr a možnosti původní verze 1.2 hned v několika směrech:", "section_level": 2}, {"title": "Typy BPMN modelů.", "content": "Modelování podnikových procesů slouží ke komunikaci široké škály informací pro širokou škálu zájemců. BPMN je navrženo k pokrytí mnoha druhů modelů a poskytuje možnost vytvoření tzv. end-to-end podnikových procesů. Prvky BPMN umožní uživateli snadno rozlišit jednotlivé části BPMN diagramu. Existují tři hlavní dílčí modely:", "section_level": 1}, {"title": "Procesy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Soukromé (vnitřní) podnikové procesy.", "content": "Soukromé podnikové procesy představují vnitřní procesy určité organizace. Tyto procesy bývají obecně nazývány workflow, BPM procesy nebo v některých případech orchestrace – v oblasti webových služeb. Rozlišují se dva druhy soukromých procesů – spustitelné (executable) a nespustitelné (non-executable). Spustitelné procesy jsou procesy, které byly modelovány za účelem spuštění. Nespustitelné procesy jsou soukromé procesy, které jsou modelovány za účelem dokumentování chování procesu.", "section_level": 3}, {"title": "Veřejné procesy.", "content": "Veřejné procesy reprezentují interakci mezi soukromými podnikovými procesy a dalšími procesy nebo účastníky. Pouze aktivity, které souží ke komunikaci s dalšími účastníky jsou zahrnuty ve veřejných procesech. Všechny ostatní vnitřní aktivity soukromých podnikových procesů nejsou ve veřejných procesech zobrazeny. Veřejné podnikové procesy zobrazují vnější pohled na tok zpráv a pořadí toku zpráv, které jsou potřebné k interakci s procesy. Veřejné procesy mohou být modelovány samostatně nebo v rámci kolaborace k zobrazení toku zpráv mezi veřejnými procesními aktivitami a ostatními účastníky. V BPMN verzi 1.2 byly veřejné procesy pojmenovány a jako abstraktní.", "section_level": 3}, {"title": "Choreografie (Choreographies).", "content": "Choreografie je definice očekávaného chování mezi dvěma interagujícími účastníky. Zatímco proces existuje mimo bazén (Pool), choreografie existuje bezi dvěma množinami. Choreografie vypadá podobně jako soukromý podnikový proces, jelikož se skládá ze sítě aktivit, událostí a bran, liší se však tím, že aktivity jsou interakce reprezentující sady výměny zpráv, které zahrnují dva nebo více účastníků. Navíc oproti běžnému procesu zde není žádný centrální ovladač, odpovědná entita nebo pozorovatel procesu.", "section_level": 2}, {"title": "Kolaborace (Collaborations).", "content": "Zobrazují interakce mezi dvěma nebo více podnikovýma entitami. Kolaborace se obvykle skládá z dvou a více bazénů (Pools), reprezentující účastníky kolaborace. Výměna zpráv mezi účastníky je zobrazena pomocí toku zpráv (Message Flow). Kolaborace mohou být znázorněny jako vzájemná komunikace dvou nebo více veřejných procesů.", "section_level": 2}, {"title": "Konverzace (Conversations).", "content": "Konverzační diagram je konkrétní použití a neformální popis diagramu kolaborace. Avšak bazén v konverzaci obvykle neobsahuje proces a choreografie obvykle není umístěna mezi bazény diagramu konverzace. Konverzace je logická relace výměny zpráv. Výměny zpráv jsou vzájemně závislé a odráží odlišné podnikové scénáře. Například v logistice, doplnění zásob zahrnuje následující scénáře: vytvoření objednávky, zpracování platby, přiřazení dopravců zásilek.", "section_level": 3}, {"title": "BPMN prvky.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Vizualizace.", "content": "Důležitým prvkem BPMN je možnost volby tvarů a ikon použitých pro zobrazení grafických prvků. Záměr je vytvořit standardizovaný vizuální jazyk, který rozeznají a pochopí všichni procesní designéři. Implementace, která vytváří a používá BPMN diagramy by měla využívat grafické prvky a tvary navržené a doporučené v tomto standardu. Zůstává zde však určitá volnost pro zvolení barvy, velikosti a umístění textu.", "section_level": 2}, {"title": "Členění prvků.", "content": "Cílem BPMN je vytvořit jednoduchý a snadno pochopitelný mechanismus pro vytvoření modelů podnikových procesů, zároveň však schopný vyjádřit jejich komplexitu. K dosažení těchto protichůdných požadavků pomáhá rozdělení grafických prvků notace do přesně definovaných kategorií. Tyto kategorie jsou snadno odlišitelné a umožňují uživateli se snadno zorientovat v modelu a pochopit ho. Prvky jsou rozděleny do pěti základních kategorií. Tokové objekty jsou základním grafickým prvkem, který definuje chování podnikových procesů, jde o tyto tři objekty: Data jsou reprezentovány čtyřmi prvky: V BPMN jsou čtyři způsoby vzájemného propojení tokových objektů nebo jiných informací, k tomu slouží tyto spojovací objekty: K seskupení hlavních modelovacích prvků slouží tzv. plavecké dráhy (Swimlanes), které obsahují: Artefakty poskytují dodatečné informace o procesu. Definovány jsou dva standardizované artefakty, avšak vývojáři modelovacích nástrojů mohou libovolně přidávat a definovat nové artefakty.", "section_level": 2}, {"title": "Tokové objekty.", "content": "Tokové objekty patří mezi hlavní popisovací prvky v notaci a jako takové souvisí s tokem informací v procesu.", "section_level": 2}, {"title": "Událost.", "content": "Jde o něco, co se stane v průběhu procesu nebo choreografie. Přímo ovlivňuje tok podnikového procesu a většinou má spouštěč a výsledek. Události se člení na počáteční (Start event), průběžné (Intermediate event) a koncové (End event) a jsou reprezentovány kruhem. S vývojem BPMN docházelo ke stále detailnějšímu členění aktivit a definici nových druhů událostí, kdy ve verzi 2.0.2 jejich počet narostl na několik desítek.", "section_level": 3}, {"title": "Aktivita.", "content": "Znázorňuje činnosti, které musí být vykonány. Jde o obecný pojem pro práci, která je vykonávána společností v rámci procesu. Značí se obdélníkem s kulatými rohy. Aktivita může být buďto jednoduchý úkol (Task), nebo složená z procesu, tzv. podproces (Sub-process). Aktivity jsou využívány při modelování procesu i choreografie.", "section_level": 3}, {"title": "Brána.", "content": "Brány se používají pro větvení, nebo sloučení toků procesu (například rozhodování, paralelní zpracování, sloučení) v závislosti na definovaných podmínkách. Je reprezentována kosočtvercem. U bran rozlišujeme čtyři základní typy:", "section_level": 3}, {"title": "Data.", "content": "Datové objekty se nevyužívají v choreografiích, slouží výhradně pro procesy. Poskytují informaci o tom, jaké aktivity mají být provedeny a/nebo co produkují. Mohou reprezentovat samostatný objekt nebo kolekci objektů. Datové vstupy a výstupy poskytují stejnou informaci pro procesy. Datové sklady poskytují mechanismus k získání nebo aktualizaci uložených informací pro aktivity, které přesahují hranice procesu. Znázorňují se válcem, s dvojitým pruhem u horní stěny.", "section_level": 2}, {"title": "Spojovací objekty.", "content": "Spojovací objekty se používají k propojení jednotlivých prvků diagramu a spolu s tokovými objekty tvoří jeho základní strukturu, dále se dělí na tři podskupiny:", "section_level": 2}, {"title": "Plavecké dráhy.", "content": "Používají se jako vizuální mechanismus k organizaci a kategorizaci účastníků procesu a činností v diagramu. Umožňují oddělit sadu aktivit od jiných aktivit. Jsou definovány dva druhy, ani jeden z nich se nepoužívá v choreografiích, bazény jsou exkluzivně určeny pro kolaborace.", "section_level": 2}, {"title": "Artefakty.", "content": "Artefakty představují v modelu další upřesňující informace procesu. Nemají vliv na tok procesu. Mohou být použity v kterémkoliv BPMN diagramu nebo choreografii, nejsou pro ně žádné omezení.", "section_level": 2}, {"title": "Srovnání s ostatními notacemi pro modelování podnikových procesů.", "content": "Event-driven Process Chain (EPC) v překladu „diagram procesu řízeného událostmi“ a BPMN jsou v modelování procesů dvě notace s velmi podobnou vyjadřovací schopností. BPMN model může být převeden do EPC modelu bez ztráty informací, opačný směr však způsobuje částečnou ztrátovost informací z modelu. Studie ukazují, že pro tentýž proces notace BPMN potřebuje přibližně o 40% méně prvků než odpovídající EPC model, avšak s mírně větší množinou symbolů. Z toho plyne, že BPMN model by měl být čitelnější. Tento převod mezi notacemi je možné zautomatizovat. UML diagram aktivit a BPMN jsou dvě notace, které mohou být použity pro modelování stejného procesu, podmnožina prvků diagramu aktivity má podobnou sémantiku jako prvky BPMN, a to i přes menší a méně expresivní sadu symbolů. Studie ukazují, že oba typy procesních modelů mají přibližně stejnou čitelnost pro neznalé uživatele, navzdory vyšším formálním omezením diagramu aktivit.", "section_level": 1}, {"title": "Nástroje pro tvorbu BPMN.", "content": "Nástrojů pro tvorbu BPMN modelů existuje velké množství, některé jsou zdarma a pro některé je potřeba koupit licenci. Samozřejmě, že většina nástrojů umí daleko více modelů, než jen vytvářet BPMN. Jako další vlastnosti lze uvést tyto: tvorba dynamických diagramů, tvorba statických diagramů, generování dokumentace, verzování, generování kódu atd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Business Process Model and Notation (BPMN) je grafická notace (soubor grafických objektů a pravidel, podle nichž jsou mezi sebou spojovány) sloužící k modelování podnikových procesů pomocí procesních diagramů. Jde de facto o standard pro modelování podnikových procesů. BPMN je zároveň ratifikovaný standard Mezinárodní organizace pro normalizaci jako norma ISO/IEC 19510:2013. ", "tgt_summary": "Business Process Model and Notation (BPMN) is a graphical representation for specifying business processes in a business process model. Originally developed by the Business Process Management Initiative (BPMI), BPMN has been maintained by the Object Management Group (OMG) since the two organizations merged in 2005. Version 2.0 of BPMN was released in January 2011, at which point the name was amended to Business Process Model \"and\" Notation to reflect the introduction of execution semantics, which were introduced alongside the existing notational and diagramming elements. Though it is an OMG specification, BPMN is also ratified as ISO 19510. The latest version is BPMN 2.0.2, published in January 2014.", "id": 2386734}
{"src_title": "Černočerná tma", "tgt_title": "Pitch Black (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "V daleké budoucnosti, civilní transportní loď Hunter-Gretzner letí za pomoci autopilota v blízkosti pouštní planety, zatímco je posádka uložena ve spánku v kryokomorách. Cestující se skládají z různých národností, čímž je muslimský kněz \"Imam\" a jeho synové, kteří cestují do Nové Mekky, chlapec jménem Jack, cestující Shazza a Zeke, a obchodník-policista jménem William J. Johns, který převáží notoricky známého zločince odsouzeného za několik vražd, který uprchl z věznice na Furyi, jménem Richard B. Riddick, který je připoutaný v řetězech a není v kryostázi. Riddick má uměle modifikované oči, díky kterým vidí ve tmě, ale zároveň je citlivý na silné světlo. Proto za dne nosí tmavé brýle. Kvůli modifikaci se mu na světle oči lesknou podobně jako kočce. Při průletu kolem komety, ocasní oblak úlomků protrhne trup lodi a zabíjí kapitána, který je doposud v kryostázi. Ze stáze se probere co-pilotka Carolyn Fry a navigátor Greg Owens. Fryová se pokusí s lodí nouzově přistát na blízké pouštní planetě. Kvůli odlehčení lodi Fryová uvolňuje nepotřebné části lodi. Nakonec má ze zoufalství v plánu odhodit i část lodi s pasažéry, ale Owens zablokuje uvolnění a nenechá tuto část lodi odpojit. Nakonec přistanou, ale Owens zemře a z původních 40 pasažérů zbude jen 11 živých. Fryová převezme roli kapitána a zatají fakt, že se celou posádku pokoušela zabít kvůli svému vlastnímu přežití. Skupina přeživších sbírá zásoby a prozkoumává okolí. Riddick využil pádu lodi a uprchl, kvůli čemuž Johns varuje všechny, že je Riddick může zabít. Skupina si brzy všimne, že planetu obklopují tři slunce, které způsobují neustálý den. Skupina začne hledat vodu, přičemž opět zajme Riddicka. Při průzkumech je jeden z přeživších v malé noře zabit. Všichni si myslí, že to způsobil Riddick ještě před zajmutím, ale Fryová to chce vyvrátit. Proto promluví s Riddickem v zajetí, který jí řekne, že to nebyl on, ale něco, co je dole v noře. Zároveň se Riddicka zeptá Jack, jak získal noční vidění. Riddick mu odpoví: „Musíš zabít pár lidí. Pak tě pošlou do vězení, kde ti řeknou, že už nikdy neuvidíš světlo. Seženeš doktora a dáš mu aspoň 20 mentolek, aby ti na tvoje vlastní přání vyleštil bulvy.\" Později Fryová sestoupí na dno nory, aby si ověřila Riddickovo prohlášení, a objeví velkou jeskyni plnou masožravých, na světlo silně citlivých tvorů. Jen tak tak se stihne zachránit. Následně osvobodí Riddicka pod podmínkou, že jim pomůže. Při dalším průzkumu objeví vzdálené opuštěné geologické středisko, kde získají dodávky vody. Zároveň objeví pojízdnou únikovou loď, která má však vybité energetické články. Uvnitř střediska se nacházejí další tvorové, kteří zabijí jednoho z Imámových synů. Skupina také objeví funkční model zdejší planetární soustavy. Podle geologických vzorků zjistí jejich stáří, a to 22 let. Do modelu zadají 22 let a vyjeví se jim, že právě jednou za tuhle dobu dojde ke zvláštnímu zatmění všech tří sluncí za pomocí planet téže soustavy. Také jim dojde, že právě tehdy vylezou na povrch masožraví tvorové z jeskyň. Proto se všichni shodnou na tom, že se vrátí k místu dopadu pro energetické články, díky kterým uniknou z planety pojízdnou únikovou lodí v geologickém středisku. Následně si Fryová všimne, že si Johnson v oblasti očí tajně vpichuje morfium, na kterém je závislý. Poté Riddick mluví soukromě s Fryovou a řekne jí pravdu ohledně Johnsovi. Není to policista, ale nájemný žoldák, který převáží Riddicka jen za účelem vyzvednutí odměny. Skupina uskuteční svůj plán a dosáhne trosek lodi, ze kterých získá energetické články, ale zatmění přijde dřív, než očekávali. Všechny tři slunce jsou zastíněny a pouštní planetou se rozhostí totální tma. Z nor začnou vylétávat obrovské roje masožravých tvorů, kteří stihnou zabít několik dalších přeživší. Kvůli tomu jsou ostatní nuceni zůstat ve vraku lodi. Ve vraku zemře další z Imamových dětí, a to opět kvůli masožravému tvoru. Avšak zjistí, že světlo tvorům silně vadí a ubližuje. Proto se rozhodnou vrátit k pojízdné lodi takhle za noci, ale se světlem. Nasbírají co nejvíce zdrojů světla. Riddick díky svému nočnímu vidění souhlasí, aby skupinu ve tmě vedl. Později na cestě dojde nehodou k přerušení dodávky energie do světel, kvůli čemuž se skupina ocitne ve tmě. Riddick zaznamenal, že tito tvorové cítí krev a Jack se zdá, že přitahuje pozornost tvorů. Skupina nechápe proč. Riddick jim vysvětlí, že Jack je dívka a má menstruační cyklus. Jack se to pokusí vysvětlit tím, že kdyby jim již od začátku řekla, že je dívka, nechali by ji zemřít. Mezitím odtáhne Johns Riddicka stranou a vysvětlí mu svůj plán. Chce bezpáteřně nechat obětovat Jack tvorům, aby získali čas na návrat do lodi. To se ale Riddickovi nelíbí a při boji řízne Johnsna. Kvůli jeho krvácení se na něj tvorové sesypou a on zemře. Už zbývá jen Jack, Fryová, Imam a Riddick. Za pomocí hořícího alkoholu v lahvích a světla z něj pokračují dál. Náhle se však spustí déšť, kvůli čemuž oheň pohasne. Riddick je dostane do malé prázdné jeskyně, ale on sám odtáhne články k únikové pojízdné lodi. Uvnitř jeskyně ostatní objeví bio-luminiscenční modré červy, které nacpou do lahví a použijí je jako zdroj světla. Fryová opouští jeskyni a najde Riddicka, který hodlá odletět z planety bez nich. Prosí ho, aby pomohl Jack a Imamovi do lodi, ale Riddick nechce. Nakonec se však Riddick rozhodne pro záchranu a s Fryovou se vydají k jeskyni. Podaří se jim dostat se zpět na loď, ale Riddick je odtrhnut od skupiny. Čelí dvěma masožravým tvorům. Fryová dojde k Riddickovi, aby mu pomohla. Setká se se zraněným Riddickem. Pomůže mu vstát, avšak krátce nato ji nabodne masožravý tvor a odletí s ní pryč. Jistě zemře. Zachmuřený a smutný Riddick se vrátí na loď, kde už čekají Jack s Imamem. Riddick protahuje start co nejdéle, aby se na ně sesypalo co nejvíce tvorů. Sám to komentuje „Neodletíme bez rozloučení\" a nastartuje loď. Díky tomu sežehne a zabije několik tvorů. Podaří se jim odletět z planety. Na orbitě jim Riddick ještě řekne, aby případným lovcům pověděli, že Riddick zemřel dole na planetě. Naberou kurz do Nové Mekky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Černočerná tma (v originále Pitch Black) je australsko-americký scifi horror, natočený v roce 2000 v režii Davida Twohyho, hlavní roli vraha Riddicka hraje Vin Diesel. Film je prvním filmem ze série filmů a počítačových her o Riddickovi (anglicky \"The Chronicles of Riddick\").", "tgt_summary": "Pitch Black (titled The Chronicles of Riddick: Pitch Black on its DVD re-release) is a 2000 American science fiction action horror film co-written and directed by David Twohy. The film stars Vin Diesel, Radha Mitchell, Cole Hauser, and Keith David. Dangerous criminal Richard B. Riddick (Diesel) is being transported to prison in a spacecraft. When the spaceship is damaged by comet debris and makes an emergency crash landing on an empty desert planet, Riddick escapes. However, when predatory alien creatures begin attacking the survivors, Riddick joins forces with the surviving crew and other passengers to develop a plan to escape the planet. ", "id": 1068694}
{"src_title": "Chrám Concordie", "tgt_title": "Temple of Concord", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Chrám patrně vznikl v roce 367 př. n. l. na popud římského politika a vojevůdce patricijského původu Marca Furiua Camilla. Měl připomínat důležitý římský zákon Lex Licinia Sextia, který potvrzoval rovnost mezi plebeji a patriciji. Přesné datum dokončení chrámu ale historické prameny neuvádějí. V roce 121 př. n. l. po vraždě Gaia Graccha prošla budova velkou rekonstrukcí, a poté sloužila k občasným zasedáním Senátu. Chrám byl i častým cílem mnohých politických zmatků. Údajně zde konzul a spisovatel Cicero pronesl svou čtvrtou řeč proti Catilinovi. Druhou rekonstrukci si chrám vyžádal za vlády císaře Augusta, avšak pokyn k ní vydal jeho nástupce Tiberius. Po této kompletní přestavbě, která proběhla mezi lety 7 př. n. l. až 10 n. l., se stal chrám jednou z nejhezčích staveb na Foru Romanu. Budova zdobená mramorem a nádhernými architektonickými prvky byla v roce 12 znovu vysvěcena. Už během rekonstrukce shromažďoval Tiberius ty nejvzácnější a nejhezčí skvosty antického sochařského a malířského umění, aby je mohl vystavovat v prostorné chrámové síni. Tím vytvořil jednu z nejstarších uměleckých galerií ve starověkém světě. Podle římského spisovatele a filozofa Plinia se v Tiberiově sbírce nacházely sochy Apollóna a Juno, sousoší Latony držící své děti Apollóna a Dianu od sochaře Euphranora a mnoho dalších děl, která Plinius shrnul ve své knize Historia naturalis. Chrám se později objevil v 1. polovině 3. století na mincích Orbiany, manželky císaře Alexandera Severa a částečně je zaznamenán i na plánu antického Říma Forma Urbis Romae. Poslední zmínka pochází z období vlády papeže Hadriána I. (konec 8. století), kdy budova byla ve velmi chátrajícím stavu.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Chrám stojí hned vedle Tabularia a je situován tak, aby vzhledově zapadal mezi ostatní stavby v západní části Fora. Co se týče poměrů stran, byla tato budova naprostým unikátem mezi římskými chrámy. Hlavní cella měří 45 metrů do šířky a dlouhá byla pouhých 24 metrů, zatímco chrámová předsíň byla široká 34 metrů a do hloubky měřila jen 14 metrů. Interiér celly obklopovala řada bílých mramorových korintských sloupů. Ty byly postaveny na nízkém podstavci, který vyčníval ze zdi. Podstavce rozdělily zeď přesně na jedenáct částí, z nichž každá měla vlastní niku. V hlavní nice, jež se nacházela naproti vchodu, byla nejspíše vystavena socha bohyně Concordie.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Dnes z chrámu zbyly pouze ruiny částečně vybetonovaného podstavce, které pocházejí z první rekonstrukce z roku 121 př. n. l. Jedná se patrně o nejstarší betonovou část stavby v Římě. Ostatní zbytky chrámu jsou zabudované buď v sousedním Tabulariu nebo jsou překryté hlavní cestou, která vede na vrcholek Kapitolu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chrám Concordie (italsky \"Tempio della Concordia\") byl antický chrám, který stával na samotném západním konci Fora Romana, těsně pod Kapitolem. Byl zasvěcen Concordii – římské bohyni harmonie a svornosti.", "tgt_summary": "The Temple of Concord () in the ancient city of Rome refers to a series of shrines or temples dedicated to the Roman goddess Concordia, and erected at the western end of the Roman Forum. The earliest temple is believed to have been vowed by Marcus Furius Camillus in 367 BC, but it may not have been built until 218 BC by L. Manlius. The temple was rebuilt in 121 BC, and again by the future emperor Tiberius between 7 BC and AD 10.", "id": 1122355}
{"src_title": "Glenn L. Martin Company", "tgt_title": "Glenn L. Martin Company", "src_document": [{"title": "Počátky.", "content": "Glenn L. Martin Company byla založena 16. srpna 1912. Martin nejprve začal stavbou vojenských cvičných letadel, která vyráběl v kalifornské Santa Anně. V roce 1916 přijal nabídku Wright Company na vytvoření \"Wright-Martin Company\", což se stalo v srpnu téhož roku. Spolupráce nefungovala dobře a Martin firmu opustil, aby vytvořil novou společnost Glenn L. Martin. Stalo se tak 10. září 1917 ve městě Cleveland ve státě Ohio.", "section_level": 1}, {"title": "Meziválečné období.", "content": "Prvním úspěchem továrny byl bombardovací dvouplošník \"Martin MB-1\", objednaný US Army 17. ledna 1918. Stroj vstoupil do služby až po skončení první světové války. Jeho vylepšený následovník \"Martin MB-2\" byl taktéž přijat pro sériovou výrobu. Bylo vyrobeno 20 kusů (prvních 5 pod označením MB-2, zbytek jako NBS-1 – noční bombardér s krátkým doletem). Původně bylo objednáno o 110 kusů více, ale výroba se nerealizovala u firmy Martin. Letectvo totiž zakoupilo práva na letoun a nechalo si zbytek série vyrobit u firem Curtiss-Wright (50ks), \"L.W.F. Engineering\" (35ks) a \"Aeromarine\" (25ks). Používalo ho celkem 7 squadron (Virginie 4, Havaj 2 a jedna na Filipínách). V roce 1924 pro změnu Glenn L. Martin díky lepší ceně získal objednávku na výrobu průzkumného bombardéru \"Curtiss SC-1\", kterých vyrobil celkem 404 kusů. V roce 1929 firma prodala svou továrnu v Clevelandu a postavila zcela novou poblíž města Baltimore v \"Middle River\" ve státě Maryland. Ve třicátých letech Martin stavěl létající čluny pro US Navy a vyvinul také průkopnický bombardér Martin B-10, který přinesl řadu technických zlepšení. Vyrobil také létající člun Martin Model 130 China Clipper, který používaly aerolinie Pan Am pro spojení San Francisca a Manily.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Ve stavbě létajících člunů společnost pokračovala i během druhé světové války, kdy vyráběla úspěšný Martin PBM Mariner a velký létající člun JRM Mars. Společnost také za války stavěla několik typů bombardérů. Lehký bombardér Martin Maryland byl stejně jako následující Martin Baltimore vyráběn především na vývoz. Nejúspěšnější druhoválečnou konstrukcí firmy byl střední bombardér Martin B-26 Marauder, vyrobený ve více jak 5 000 kusech. Firma také v licenci postavila 531 kusů těžkého bombardéru Boeing B-29 Superfortress. Byly mezi nimi i kusy \"Enola Gay\" a \"Bockscar\", které shodily atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki. Neúspěšný byl projekt víceúčelového palubního bombardéru Martin AM Mauler, který byl operačně používán jen několik let.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečný vývoj.", "content": "Krátce po skončení války firma vyvíjela prototypy proudových bombardérů první generace. Ani Martin XB-48, ani Martin XB-51 nebyly nikdy sériově vyráběny. V licenci byl vyráběn britský bombardér English Electric Canberra a to pod označením Martin B-57 Canberra. V padesátých letech byl vyráběn také létající člun Martin P5M Marlin a dvoumotorový dopravní letoun Martin 4-0-4. Na přelomu 40. a 50. let byl vyráběn námořní hlídkový letoun Martin P4M Mercator. Zajímavým typem byl létající člun s proudovými motory Martin P6M SeaMaster, který měl sloužit jako strategický bombardér. Typ byl velice blízko vstupu do služby a bylo dokonce vyrobeno 12 kusů, než ho v jeho roli vytlačily balistické střely Polaris. V roce 1961 se Glenn L. Martin spojil se společností \"American-Marietta Corporation\", čímž vznikla společnost Martin Marietta. Ta se v roce 1995 sloučila se společností Lockheed a tím vznikl zbrojní gigant Lockheed-Martin.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Společnost Martin zaměstnávala řadu významných amerických konstruktérů a zakladatelů leteckých výrobců jako byl Donald Douglas, Lawrence Bell, James S. McDonnell (McDonnell Aircraft Corporation), J.H. \"Dutch\" Kindleberger (North American), \"Hans Multhopp\" a C. A. Van Dusen (Brewster). William Boeing, zakladatel společnosti Boeing, se pod vedením Glenna L. Martina učil létat a také u jeho společnosti zakoupil svůj první letoun.", "section_level": 1}], "src_summary": "Glenn L. Martin Company byl americký letecký výrobce, založený americkým průkopníkem letectví Glennem L. Martinem. Společnost existovala v letech 1912–1961 a pak několikrát prošla fúzí na jejichž konci byl jeden z největších leteckých výrobců Lockheed Martin.", "tgt_summary": "The Glenn L. Martin Company was an American aircraft and aerospace manufacturing company founded by aviation pioneer Glenn L. Martin. The Martin Company produced many important aircraft for the defense of the US and allies, especially during World War II and the Cold War. During the 1950s and 60s, the Martin Company moved from the aircraft industry into the guided missile, space exploration, and space utilization industries. ", "id": 987749}
{"src_title": "Châtelet – Les Halles (stanice RER v Paříži)", "tgt_title": "Châtelet–Les Halles", "src_document": [{"title": "Provoz.", "content": "Ve stanici zastavují linky RER A, B a D, takže je zde přímé napojení na mnoho nádraží v regionu Île-de-France včetně letišť Orly a Roissy. Je zde rovněž možné přestoupit na linky pařížského metra 1, 4, 7, 11, a 14. Stanici využívají vlaky provozované společnostmi RATP a SNCF. Spolu se stanicemi metra Châtelet a Les Halles vytváří rozsáhlou podzemní síť, která je významným dopravním uzlem. Jedná se o největší podzemní nádraží na světě co do počtu cestujících i vypravených vlaků. Denně stanicí projde 750 000 cestujících, z čehož je 493 000 na linkách RER. V době dopravní špičky stanicí projíždí přes 120 vlaků za hodinu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Stanice Châtelet patří mezi první stanice zdejšího metra. Byla otevřena v roce 1900 na lince 1 a postupně zde přibývala i nástupiště dalších linek. Les Halles je stanice na lince 4 otevřená 27. dubna 1908. Od roku 1977 je zde přestup na síť RER. Z tohoto důvodu musela být stanice, původně umístěná pod ulicí \"Rue Baltard\", posunuta asi deset metrů na východ, aby se lépe přestupovalo na nástupiště linek RER. Dnešní nádraží Châtelet - Les Halles bylo uvedeno do provozu pro linky RER A a B 9. prosince 1977, pro linku RER D 27. září 1987.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Stanice je umístěna pod obchodním centrem Forum des Halles. Koleje všech tří linek RER jsou orientovány rovnoběžně ve směru východ-západ. Sedm kolejí je uskupeno kolem čtyř nástupišť. Centrální nástupiště jsou určena pro linku D. Nevýhodou stanice je zastaralá infrastruktura, jako osvětlení a značení přestupů, také schodiště a nástupiště jsou příliš úzká vzhledem k velkému provozu na stanici.", "section_level": 1}, {"title": "Uspořádání.", "content": "Stanice tvoří se svými chodbami a nástupišti rozsáhlou podzemní síť, takže linka 4 zde zastavuje dvakrát – jednou v Châtelet a podruhé v Les Halles.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj.", "content": "Do budoucna se plánuje rozsáhlá přestavba čtvrti Les Halles a s ní by došlo k úpravě stanice (např. vybudování nových vstupů apod.), která již po 30 letech provozu nevyhovuje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Châtelet – Les Halles je podzemní nádraží příměstské železnice RER v centru Paříže, které se nachází v 1. obvodu pod nákupním centrem Forum des Halles. Slouží pro linky RER A, RER B a RER D. Podzemními tunely je propojeno se stanicemi Châtelet a Les Halles, kde je možné přestoupit na dalších pět linek pařížského metra. Stanicí každý den projede 1500 vlaků se zhruba 750 000 cestujícími, z čehož je 493 000 na tratích RER. To z něj činí nejrušnější podzemní stanici na světě.", "tgt_summary": "Châtelet–Les Halles () is a major train hub in Paris and one of the largest underground stations in the world. Opened in 1977, it is the central transit hub for the Île-de-France metropolitan area, connecting three of five RER commuter-rail lines and five of sixteen Métro lines. The hub hosts travellers per weekday ( for the RER alone) and platforms separated by up to 800 metres (0.49 mile). It is named after the nearby Place du Châtelet public square and the Forum des Halles, a shopping mall.", "id": 1394902}
{"src_title": "Gare Montparnasse", "tgt_title": "Gare Montparnasse", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První nádraží Montparnasse bylo otevřeno 10. září 1840 pod názvem \"Gare de l'Ouest – Rive Gauche\" (Západní nádraží – Levý břeh) na konci ulice \"Rue de Rennes\", zhruba 330 metrů od dnešního hlavního vchodu na místě, kde stojí Tour Montparnasse. Protože nádraží již záhy nedostačovalo narůstající dopravě, bylo v letech 1848–1852 postaveno místo něj zcela nové. Jeho autory byli architekt Victor Lenoir a inženýr Eugène Flachat. Tato budova vydržela až do 60. let 20. století. 22. října 1895 došlo k železničnímu neštěstí, při kterém lokomotiva, které selhaly brzdy, projela po viaduktu přes celou nádražní halu a propadla na ulici. Na konci 30. let byla přistavěna nádražní budova ve stylu art deco, která později sloužila pro vlaky příměstské železnice. Na tomto nádraží podepsal 25. srpna 1944 generál von Choltitz, velitel německé posádky v hlavním městě kapitulaci, čímž skončila okupace Paříže. Dnešní budova nádraží byla postavena v 60. letech společně s Tour Montparnasse v rámci stavební obnovy čtvrtě Montparnasse. Novou stanici vytvořili architekti Eugène Beaudouin, Urbain Cassan, Louis de Hoÿm de Marien, Raymond Lopez a Jean Saubot. Samotné nádraží je zcela obklopeno kancelářskými a obytnými budovami. V září 1969 byla na nádraží slavnostně otevřena kaple Saint-Bernard-de-Montparnasse. V roce 1990 byla v rámci zavedení spojů TGV budova doplněna skleněnou přístavbou, která umožnila lepší využití nádraží. Na střeše, která překrývá 22 kolejí, byl vybudován veřejný park Jardin Atlantique s pomníkem upomínajícím na protinacistický francouzský odboj.", "section_level": 1}, {"title": "Nástupiště.", "content": "Stanice má 28 nástupišť:", "section_level": 1}, {"title": "Spojení.", "content": "Dálkové spoje jezdí především do západní a jihozápadní Francie na pobřeží Atlantiku a kanálu La Manche. Do zahraničí jezdí vlaky TGV do Španělska a Portugalska. Po zavedení spojů TGV byly na nádraží zrušeny všechny noční vlaky. Z nádraží se jezdí do francouzských regionů: Linky Transilien obsluhují departement Yvelines. Nádraží je propojeno se stanicí pařížského metra Montparnasse-Bienvenüe, kde je možné přestoupit na linky 4, 6, 12 a 13. Zatímco nástupiště linek 6 a 13 se nacházejí blízko nádraží, přístup k linkám 4 a 12 je po přeložení nádraží možný dlouhým podzemním tunelem s pohyblivým chodníkem. Gare Montparnasse je jediným velkým nádražím v Paříži, které není napojené na síť RER.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz na nádraží.", "content": "Na nádraží je každoročně odbaveno asi 115 000 vlaků, v průměru 315 vlaků denně. Cestujících projde v průměru 175 000 denně, ale v době zahájení prázdnin se jejich počet může zvýšit až na 400 000. Vlaky TGV odvezly v roce 2006 25,6 milionů cestujících, 25,7 milionu roce 2007 a 26,4 milionu v roce 2008.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare Montparnasse (česky \"Nádraží Montparnasse\") je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází přímo na hranici 14. a 15. obvodu na \"Place Raoul Dautry\". Současná nádražní budova pochází ze 60. let 20. století. Stanice je významným dopravním uzlem, odkud vyjíždějí vlaky TGV do Bretaně, k pobřeží Atlantiku na západ a jihozápad Francie a do Španělska. Se svými 50 milióny cestujících ročně je čtvrtým největším nádražím v Paříži.", "tgt_summary": "Gare Montparnasse () (\"Montparnasse Station\"), officially Paris-Montparnasse, is one of the six large Paris railway termini, and is located in the 14th and 15th arrondissements of Paris. ", "id": 1259637}
{"src_title": "Bosmanovo pravidlo", "tgt_title": "Bosman ruling", "src_document": [{"title": "Případ.", "content": "Jean-Marc Bosman byl hráčem belgického klubu RFC de Liège. V roce 1990 o něj projevil zájem francouzský klub USL Dunkerque, hráči mezitím vypršela smlouva s RFC. V té době bylo v evropském fotbale běžné (ne všude), že zájemci (kluby) museli platit finanční částky pro získání hráče tomu klubu, se kterým měl hráč kontrakt, i když ten mu už vypršel. USL Dunkerque nenabídl částku dle představ RFC de Liège, a ten ho odmítl uvolnit. Bosman se cítil poškozený a obrátil se na evropský soud. Soud se táhl pět let a nakonec mu dal za pravdu.", "section_level": 1}, {"title": "Dopad.", "content": "Od prosince 1995 jsou v zemích Evropské unie fotbalisté bráni jako zaměstnanci, kterým po skončení smlouvy nesmí býti bráněno v odchodu. Kluby nemají nárok po skončení smlouvy na žádnou finanční kompenzaci a hráči tak mohou odejít kamkoli zadarmo. Navíc se fotbalista může předběžně dohodnout na přestupu s novým klubem již 6 měsíců před skončením platné smlouvy. Po skončení smlouvy pak přestoupí jako volný hráč (čili zadarmo) do nového klubu. Toto je v současnosti běžná věc, takto se dohodl na smlouvě s novým celkem např. nejlepší kanonýr německé fotbalové Bundesligy 2013/14, Polák Robert Lewandowski s FC Bayern Mnichov v době, kdy mu ještě běžel kontrakt s klubem Borussia Dortmund. Smlouvu s Bayernem podepsal v lednu 2014, zbytek sezóny 2013/14 dohrál v Borussii a v létě odešel do týmu rivala, do Bayernu. Tento stav může zavdávat i k různým kuriozním situacím, kdy hráč nastoupí např. ve finále některé soutěže proti svému budoucímu klubu, se kterým je již domluven na nové smlouvě.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Některým fotbalovým činovníkům Bosmanovo pravidlo vadí a kritizují jej. Učinil tak v např. v roce 2003 šéf Německého fotbalového svazu Gerhard Mayer-Vorfelder, v roce 2010 trenér anglického Blackpool FC Ian Holloway a trenér Arsenalu Arsène Wenger.", "section_level": 1}, {"title": "Situace v České republice, na Slovensku a na Maltě.", "content": "V ČR (a rovněž na Slovensku a na Maltě) na Bosmanovo pravidlo není brán zřetel (). Funguje zde systém tabulkového odstupného, kdy hráč (v ČR nejen české národnosti, ale i zahraniční, na Maltě pouze domácí) v 1. a 2. české lize může po skončení smlouvy přestoupit pouze tehdy, kdy nový klub zaplatí toto odstupné (výjimkou je, když ho klub z různých důvodů nepožaduje). Tato částka se pohybuje od 350 000 Kč (v 1. lize od 450 000 Kč) až do cca 11 000 000 Kč. Započítává se do ní počet odehraných zápasů v lize, starty v některé z reprezentací, zohledňuje se i hráčův plat. Pokud chce český klub získat nějakého fotbalistu, který je bez smlouvy, musí přesto zaplatit určitou částku (běžně mezi 1 200 000 až 1 700 000 Kč). Zadarmo může fotbalista odejít pouze do zahraničí, protože zahraniční kluby by na takový transfer nepřistoupily. Pokud hráč odmítne prodloužit nebo podepsat novou smlouvu v klubu (aby neodešel zadarmo do zahraničí nebo za tabulkové odstupné v rámci ČR), může mu hrozit přeřazení do rezervního týmu či jiné sankce. Vrací-li se fotbalista z ciziny zpět do ČR, opět může být v komplikované situaci. Musí se zaregistrovat na fotbalové asociaci přes klub, z něhož odcházel do zahraničí. A opět zájemci o něj musí zaplatit tomuto klubu tabulkové odstupné, což fotbalistovi ztěžuje situaci a navíc mu kvůli tomu reálně hrozí, že dostane od nového klubu nabídku na nižší plat, než kdyby přišel skutečně zadarmo. Z hlediska evropského práva jsou tyto transfery nezákonné, kluby (resp. legislativa FAČR) tímto brání hráčům ve svobodném přestupu. Situace se nelíbí České asociaci fotbalových hráčů (ČAFH), která na čele s předsedkyní Markétou Haindlovou usiluje o sladění s normami fotbalové Evropy. Obdobný systém tabulkového odstupného funguje i v českém ledním hokeji.", "section_level": 1}], "src_summary": "Takzvané Bosmanovo pravidlo je označení pro rozhodnutí Evropského soudního dvora z roku 1995 v případech belgického fotbalisty Jean-Marca Bosmana týkajících se svobody pohybu zaměstnanců, svobody sdružování a zásady přímého účinku článku 39 (dříve 48) evropské dohody. Mělo přímý dopad na přestupy fotbalistů v Evropské unii. Pravidlo vzniklo na základě tří oddělených případů, všechny se týkaly Bosmana.", "tgt_summary": "Union Royale Belge des Sociétés de Football Association ASBL v Jean-Marc Bosman (1995) C-415/93 (known as the Bosman ruling) is a 1995 European Court of Justice decision concerning freedom of movement for workers, freedom of association, and direct effect of article 39 (now article 45 of the Treaty on the Functioning of the European Union) of the TEC. The case was an important decision on the free movement of labour and had a profound effect on the transfers of footballers within the European Union (EU). ", "id": 1179187}
{"src_title": "Garoua", "tgt_title": "Garoua", "src_document": [{"title": "Poloha a doprava.", "content": "Město je správním střediskem departmentu Benue, který má rozlohu 13 614 km2 s 598 593 obyvateli (stav v roce 2001) a metropolí regionu Nord. Od Yaoundé je vzdušnou čarou vzdáleno 630 km, od Čadu na východě 70 km a od Nigérie na západě pouhých 35 km. Leží v nadmořské výšce 249 m n. m. Po souši je dobře dosažitelné jak severním směrem k Maroua tak i k jihu k Ngaunderé po relativně kvalitní asfaltové silnici. V dopravě jsou využívány hlavně minibusy. Díky poloze na břehu řeky Bénoué je město největším vnitrozemským přístavem v zemi, po Douale a Kribi třetím největším přístavem v Kamerunu vůbec, a to i přes to, že během období sucha bývá řeka zpravidla pro větší plavidla nesplavná.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Oblast dnešního města osídlili v 17. století kmeny Bata a Fali. Samotné město založil roku 1835 Modibbo Haman Njoundi. V průběhu 19. století přicházeli nomádští Fulbové a vybudovali kolem města obranný systém. Později obohatil národností pestrost města i příchod muslimských Hausů a Arabů. Němci kolonizovali město roku 1901. Založili velký přístav, který je však v dnešní době využíván čím dál méně. V roce 1924 se ve městě, tehdy již pod francouzskou správou, narodil Ahmadou Babatoura Ahidjo, pozdější prezident Kamerunu. Díky jeho investicím a podpoře se z města stalo významné průmyslové centrum a bylo zde založeno i mezinárodní letiště s přímou linkou do Paříže. Air Cameroon dnes létají do Yaoundé, Doualy, Ngaoundéré, Maroua či N ́Djameny v Čadu.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie a klima.", "content": "Město leží severně od pohoří Adamaua na rovině pokryté savanami, křovinatými savanami i zemědělskou krajinou. Na severozápad od města se zvedají fotogenické útesy a hory stolového charakteru. Díky řece Bénoué je v okolí města dostatek užitkové vody, která umožňuje zemědělskou činnost. Město leží v oblasti se střídajícími se obdobími dešťů a sucha. Průměrné srážky přesahují v letních měsících od května do září 100 mm, přičemž nejdeštivější je srpen se 147 mm. (před třiceti lety až o 100 mm více!) Období sucha od listopadu do dubna se vyznačuje nízkými nebo žádnými (prosinec, leden) srážkami. Teploty mohou kolísat mezi dvěma extrémy a to 16 °C a 40 °C. Nejteplejšími měsíci jsou únor až květen s maximy 33 – 37 °C, a minimy 23 – 26 °C. Nejchladněji bývá v červenci a srpnu a také prosinci a lednu (průměr 26 °C)", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Přesný počet obyvatel se v závislosti na zdrojích značně různí. Objevují se čísla od 250 000 až do téměř 400 000 obyvatel. Starousedlíci jsou příslušníci kmenů Fali, Bata, Kirdi a Fulani. V současnosti do města imigrují lidé z okolí například kmeny Kapsiki, Mafa, Toupouri, Massa, Moundang, Giziga či Mada. Zatímco původní obyvatelstvo včetně Arabů se věnuje zejména obchodu a řemeslům, nově příchozí se živí na okrajích města zemědělstvím. Převažujícím náboženstvím je sunnitský islám, dále katolictví, evangelictví a také animismus.", "section_level": 1}, {"title": "Průmysl.", "content": "Město je místem ředitelství společnosti Sodecoton věnující se zejména produkci bavlny. Existuje zde podnik na výrobu nápojů Brasseries du Cameroun.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Ve městě sídlí fotbalový klub Cotonsport Garoua, hrající první kamerunskou ligu. Z kamerunských fotbalových týmů má nejvyšší rozpočet.", "section_level": 1}], "src_summary": "Garoua je město na severu Kamerunu, třetí největší sídlo v zemi. Je hlavním městem regionu Nord. Leží na řece Benue (\" Bénoué\"), je tu významný přístav a také mezinárodní letiště. Velkou část stále rostoucí populace tvoří (Fulbové), majoritními náboženstvími jsou islám a katolictví.", "tgt_summary": "Garoua or Garua (German: Garua) is a port city and the capital of the North Region of Cameroon, lying on the Benue River. A thriving centre of the textiles and cotton industries, the city has approximately 436,899 inhabitants in 2018.", "id": 1603938}
{"src_title": "Joseph Fesch", "tgt_title": "Joseph Fesch", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Joseph Fesch byl synem švýcarského armádního kapitána v janovských službách, který se roku 1757 oženil s vdovou Ramolinovou, babičkou Napoleona Bonaparte. Jejich syn Joseph byl tedy nevlastním bratrem Napoleonovy matky Letizie.", "section_level": 2}, {"title": "Mládí.", "content": "Studoval v Aix-en-Provence teologii, ale v době revoluce přešel do civilní sféry a věnoval se armádní administrativě. V roce 1796, při prvním italském tažení svého synovce Napoleona Bonaparte, jej Napoleon jmenoval armádním komisařem, ale této funkce se musel pro podezření z nezákonného obohacování vzdát. Vrátil se k duchovní službě a stal se děkanem v Bastii.", "section_level": 2}, {"title": "Arcibiskup a kardinál.", "content": "Roku 1802 byl jmenován arcibiskupem v Lyonu a roku 1803 kardinálem a francouzským vyslancem u papežského stolce. V roce 1804 doprovázel papeže Pia VII. ke korunovaci Napoleona do Paříže, kde v předvečer ceremoniálu celebroval církevní sňatek Napoleona a Josephiny de Beauharnais. V době císařství byl velkoalmužníkem říše, hrabětem a senátorem. V roce 1806 byl zvolen primasem francouzským. Předsedal koncilu francouzského duchovenstva v Paříži roku 1810 a veřejně se rozhodně zastal papeže v jeho sporu s Napoleonem, následkem čehož pak žil ve vnitřním exilu v Lyonu. Roku 1814 uprchl se svou sestrou Letizií do Říma. Po návratu Napoleona z Elby se krátce vrátil do Paříže a byl jmenován pairem. Po bitvě u Waterloo opět rychle emigroval do Říma; tam žil zcela v soukromí, soustavně studoval vědy a umění, obklopen jen svou proslulou sbírkou uměleckých děl. Požadavek francouzské vlády, aby se vzdal úřadu arcibiskupa lyonského, rozhodně odmítl, ale úřad de facto nevykonával. Část své světoznámé sbírky obrazů, která čítala více než 20 000 děl, odkázal městům Ajaccio a Lyon, zbytek byl po jeho smrti vydražen.", "section_level": 2}], "src_summary": "Joseph Fesch (3. ledna 1763, Ajaccio – 13. května 1839, Řím) byl francouzský kardinál, arcibiskup lyonský, nevlastní strýc Napoleona I.", "tgt_summary": "Joseph Fesch, Prince of France (3 January 1763 – 13 May 1839) was a French cardinal and diplomat, Prince of France and a member of the Imperial House of the First French Empire, Peer of France, Roman Prince, and the half-uncle of Napoleon Bonaparte. He was also one of the most famous art collectors of his period, remembered for having established the Musée Fesch in Ajaccio, which remains one of the most important Napoleonic collections of art. ", "id": 829514}
{"src_title": "Diův chrám v Olympii", "tgt_title": "Temple of Zeus, Olympia", "src_document": [{"title": "Historické souvislosti.", "content": "Území Olympie bylo vždy územím víceméně neutrálním a nikdy nemělo významnou hospodářskou či politickou moc. Bylo spíše shromaždištěm s konáním známých her. Stejně tak v 5. stol. př. n. l., kdy došlo ke stavbě chrámu, bylo dostatečně vzdáleno jak od řecko-perských válek, tak od vzájemných půtek mezi řeckými městskými státy. Zatímco Athény byly vypleněny a bez peněz, Delfy se připojily k Peršanům, Olympie zůstala netknutá. Proto se zde nerušeně mohla realizovat umělecká generace začátku pátého století. Zeus byl jako vládce oblohy a všehomíra dlouho uctíván pod širým nebem a v Olympii dlouho nebylo Diova chrámu, pouze oltáře zhotoveného z popela předešlých obětišť. Je však možné, že archaický chrám bohyně z 6. stol. př. n. l byl původně zasvěcen Diovi, a až po postavení nového chrámu začátkem 5. století byl zasvěcen Héře. Klasický Diův chrám byl postaven v letech 468 - 456 př. n. l. na zbytcích jiných staveb. Je dokladem architektury a sochařství počátků klasického období antického Řecka. Architektem byl Libón z Élidy. Autory výzdoby ve štítech byli podle Pausania Alkamenés (západní štít) a Paiónios (východní štít). Sochu Dia zhotovil, jak již bylo řečeno, Feidiás kolem roku 430 př. n. l. Do vybudování Parthenónu byl největším řeckým chrámem. Důvod vybudování tak nákladné stavby patrně souvisí s vítěznou válkou města Élidy proti městu Skillus. Roku 373 př. n. l. byl chrám těžce poškozen silným zemětřesením zejména na průčelní straně, která musela být obnovena. Olympijský kult a slavnosti si udržely značnou proslulost v období hellénismu i za římských dob a o celý komplex včetně chrámu bylo dobře pečováno. V roce 290 n. l. byl chrám opět poškozen zemětřesením a opět nákladně opraven. Za doby Byzantské říše byla roku 394 socha odvezena do Konstantinopole a v pozdější době se chrám zřítil. Jeho trosky byly překryty nánosy řeky Alfeios a v nich se uchovala část výzdoby chrámu, kterou tak dnes můžeme obdivovat. Části stavby byly také zabudovány do pozdějších hradeb.", "section_level": 1}, {"title": "Architektonická podoba a sochařská výzdoba.", "content": "Diův chrám v Olympii byl vybudován v přísném dórském stylu a dosahoval délky 27 metrů. Stylobat (svrchní deska stupňovitého podkladu) byl o rozměrech 64,12 x 27,68 m. Měl 34 dórských sloupů po obvodu, z toho šest v průčelích (peripteros hexastylos), které byly 10,51 m vysoké (podle jiných zdrojů 20,13 m). Vnitřní svatyně (náos) měla zdi po celé délce stran a její průčelí byla uzavřena portálem se dvěma dórskými sloupy (distylos in antis). Vnitřní prostor byl rozdělen na tři místnosti: vlastní svatyni (cella), předsíň (pronaos) a zadní předsíň (opisthodomos). V předsíní byly umísťovány votivní dary a vítězové Olympiád zde byli obřadně odměňováni věnci. Zadní předsíň sloužila jako přednáškový sál. Po umístění Feidiovy sochy byl prostor svatyně rozdělen tak, aby vymezil přístup k soše a místa odkud ji lze pozorovat. Bazének s olejem měl konzervovat slonovinové součásti sochy. (viz nákres průřezu chrámem (externí odkaz)) Použitým materiálem pro stavbu byl místní hrubozrnný vápenec se štukovým povlakem. Krytina a sochařská výzdoba byly vyhotoveny z mramoru pocházejícího z ostrova Paros. Diův chrám v Olympii je také prvním známým příkladem architektonické (respektive sochařsko-architektonické) soutěže v historii. Sochařská výzdoba byla umístěna v obou štítech a v metopách vlysu nad oběma vnitřními portály. Venkovní dórský vlys byl bez reliéfu. Byla osazena roku 456 př. n. l. Vzhledem k velké výšce jejího umístění mohla být zpracována ve velkých plochách, ale z dochovalých zbytků je patrné, že je, podobně jako na Parthenónu, zpracována do detailů. Těla i obličeje postav byly značně individualizovány. Tato individualita se však pozdějším vývojem ztrácí. Mužské postavy jsou v uvolněném postoji s vahou na jedné noze, což dokládá posun této výzdoby od archaických děl. Ve štítu nad hlavním vstupem byla zobrazena chvíle před osudným závodem Pelopa a Oinomaa. Byli zde seřazení závodníci, v centru postava Dia a v rozích místní božstva. Kompozice byla statická ale působivá. Významu výjevu mohl porozumět jen ten, kdo znal celý příběh. Pelops porazil v závodu spřežení Oinomaa, který přitom zahynul, a stal se pánem Oinomáových držav, což bylo právě údolí Alfeia s územím Olympie. Možná že výjevem byl naznačen i nárok nad celým poloostrovem Peloponésos pojmenovaným po Pelopovi. V protilehlém štítu je zobrazeno veselí na svatební hostině Lapithů a kentaurů, která se postupně mění v boj (kentauromachie). Apollón výjev povzneseně pozoruje ze středu štítu. Zobrazení ovládá prudký pohyb, tak jako na dřívějších štítech zobrazujících boj. Postavy mají v obličejích výrazy bolesti i zběsilosti. Poselství této scény v kontextu Olympie lze interpretovat jako obraz neshod mezi řeckými obcemi a přítomnost Apollóna, který konflikt urovnal, pak poukazuje na mírotvornou úlohu Olympie. Postavou pozorující zápas mezi Lapithy a kentaury však může být i mladý Héraklés, který také s kentaury bojoval a má spojitost s Olympií. Pak by se jednalo o splynutí dvou příběhů v novou verzi. Na metopách vnitřního vlysu byly zpodobněny činy Héraklovy od zabití nemejského lva po prolomení zdí Augiášova chlévu. Poslední úkol se vztahoval právě k místu, kde byl chrám postaven. Héraklův výraz tváře se mění od úkolu k úkolu a vyjadřuje tak jeho pocity.", "section_level": 1}], "src_summary": "Diův chrám v Olympii byl hlavní a největší chrám ve starověké Olympii. V chrámu byla umístěna kultovní socha Dia od sochaře Feidia - jeden ze sedmi divů světa (viz). V současné době je budova v troskách. Socha se nedochovala.", "tgt_summary": "The Temple of Zeus at Olympia was an ancient Greek temple in Olympia, Greece, dedicated to the god Zeus. The temple, built in the second quarter of the fifth century BC, was the very model of the fully developed classical Greek temple of the Doric order.", "id": 34079}
{"src_title": "První Francouzská republika", "tgt_title": "French First Republic", "src_document": [{"title": "Konec monarchie ve Francii.", "content": "Pod vedením Národního shromáždění, které se drželo u moci před vyhlášením republiky, vedla Francie válku s Pruskem a Rakouskem (nejedná se zatím o Rakouské císařství, to vzniklo až v roce 1804, ale o arcivévodství). V červnu 1792 vydal brunšvický vévoda Karel II. Vilém Ferdinand manifest, v němž prohlásil, že srovná Paříž se zemí, pokud se cokoli stane králi Ludvíku XVI. Zatímco pruská armáda pochodovala k městu, došlo v Paříži k povstání. Občané zaútočili na Tuilerijský palác, kde zabili (a ke všemu znetvořili) 600 příslušníků švýcarské gardy a dožadovali se okamžitého odstranění krále. Strach z odvety monarchistů a kontrarevolucionářů způsobil, že v prvním záříjovém týdnu roku 1792 davy Pařížanů vtrhly do městských věznic a zabili více než polovinu vězňů. Šlechtici, duchovní a političní vězni byli přímo ve svých celách oběšeni, ubodání nebo ubiti k smrti. Tato událost vešla ve známost jako Zářijové masakry.", "section_level": 1}, {"title": "Národní konvent.", "content": "Výsledkem veřejného násilí a politické nestability v křehké konstituční monarchii bylo zvolení šesti zástupců Národního shromáždění, kteří měli dohlédnout na nové volby. Jejich výsledkem bylo založení Národního konventu, jenž měl dva cíle - potlačit monarchii a vydat novou ústavu. Vůbec prvním činem Konventu bylo vyhlášení republiky a následné zbavení krále veškeré politické moci. Král, tou dobou již obyčejný občan nesoucí rodinné jméno Kapet, byl postaven před soud za zločiny velezrady. Soud započal v prosinci 1792, 16. ledna 1793 byl Ludvík Kapet shledán vinným v rozsahu obžaloby a 21. ledna popraven gilotinou. V zimě 1792 a na jaře 1793 byla Paříž zachvácena nepokoji z blížícího se hladomoru. Konvent, zaneprázdněný válkou, napravil problém až ke konci jara založením Výboru pro veřejné blaho, vedeným Maximilienem Robespierem. Výbor dostal smělý úkol - vypořádat se s enragéty, malými dodávkami jídla a nepokoji, vzpourou ve Vendée a Bretani, nedávnými porážkami armády a dezercí velících důstojníků. Patrně však nejznámější činností Výboru je založení politiky teroru, přičemž gilotina začala srážet hlavy nepřátel republiky čím dál častěji. Začíná tak období známé jako Hrůzovláda. Navzdory rostoucí nespokojenosti s Národním konventem jako hlavou republiky byla v srpnu schválena ústava (Ústava z roku 1793). Nicméně Výbor byl stále viděn jako \"nouzová\" vláda, a proto mu byla podřízena i Deklarace práv člověka a občana z roku 1789. Pokračoval v tisícovkách poprav reálných i domnělých nepřátel republiky, a to až do bodu, kdy gilotina vešla ve známost jako \"národní břitva\" - protože se zdálo, že dopadá na krk každého. Zákony a politika Výboru přenesla revoluci do neočekávaných rozměrů - představil revoluční kalendář, uzavřel kostely v Paříži a jejím okolí jako součást dechristianizace, soudil a nakonec i popravil Marii Antoinettu a vydal Zákon o podezřelých. Pod Robespierrovým vedením byla řada členů revoluční stran a seskupení popravována jako například hébertisté a dantonisté, z nichž mnozí bývali Robespierrovými blízkými přáteli. Válka se pro Francii začala vyvíjet dobře až v roce 1794, částečně zásluhou mladého vojenského génia, Napoleona Bonaparte. Mnoho lidí v Národním konventu volalo po ukončení teroru, ale Robespierre nesouhlasil. Mezi masovými popravami, strachem a Festivalem rozumu, tu v půli roku 1794 bylo \"obrovské nadšení pro ukončení vlády teroru, jenomže nikdo nedokázal vyřešit, jak na to. Jedinou věcí, která by dokázala teror ukončit, a zároveň jedinou, na které se dokázali shodnout, bylo odstranění Robespierra.\" Byl popraven 28. července 1794.", "section_level": 1}, {"title": "Direktorium.", "content": "Po pádu Robespierra byl klub jakobínů uzavřen a přeživší girondisté se vrátili k moci. V srpnu vydal Konvent ústavu (Ústava roku 1795). Obnovili tak svobodu vyznání, začali propouštět vězně, ale co bylo nejdůležitější, připravili volby do nového legislativního orgánu. Tak bylo 3. listopadu 1795 ustanoveno Direktorium, pod jehož vedením se Francie přijala dvoukomorový systém vlády, skládající se z vyšší Rady starších (250 členů) a nižší nazvané Rada pěti set (500 členů). Výkonná moc byla svěřena do rukou pěti mužů, tzv. Direktoria (od něj dostalo toto historické období své jméno). V důsledku vnitřní nestability a pohrom francouzských armád v letech 1798–1799 nevydrželo Direktorium déle než čtyři roky.", "section_level": 1}, {"title": "Konzulát.", "content": "Vláda se rozpadla po převratu 18. brumaira v roce 1799, po němž následovalo období známé jako Francouzský konzulát. Samotní členové direktoria, vědomi si své klesající moci, převrat naplánovali společně s Napoleonem Bonapartem, jenž se později stal Prvním konzulem republiky. Krátce na to se však prohlásil císařem, čímž skončila nejen vláda konzulátu, ale i samotná první republika, která byla nahrazena prvním císařstvím.", "section_level": 1}], "src_summary": "První Francouzská republika () byla vyhlášena 22. září 1792 právě ustanoveným Národním konventem. Oficiálně trvala až do vyhlášení prvního císařství Napoleonem v roce 1804. Období první republiky je charakteristické pádem monarchie, ustanovením Národního konventu, Jakobínskou hrůzovládou, založením Direktoria, thermidorskou reakcí a konečně vytvořením Konzulátu a Napoleonovým vzestupem.", "tgt_summary": "In the history of France, the First Republic (French: \"Première République\"), officially the French Republic (\"République française\"), was founded on 22 September 1792 during the French Revolution. The First Republic lasted until the declaration of the First Empire in 1804 under Napoleon, although the form of the government changed several times. This period was characterized by the fall of the monarchy, the establishment of the National Convention and the Reign of Terror, the Thermidorian Reaction and the founding of the Directory, and, finally, the creation of the Consulate and Napoleon's rise to power.", "id": 376606}
{"src_title": "KDU-ČSL", "tgt_title": "KDU-ČSL", "src_document": [{"title": "Charakteristika strany.", "content": "KDU-ČSL se hlásí k ideologii sociálně tržního hospodářství. Největší skupina voličů se historicky rekrutovala mezi katolickým obyvatelstvem venkova a malých měst, v posledních deseti letech však došlo k výraznému posunu v orientaci strany. Stranu začali volit i lidé nekonfesně a nenábožensky orientovaní pro její podporu rodiny a politiky středního stavu. Za její baštu lze do roku 2010 považovat střední a jižní Moravu, naproti tomu vyloženě marginální jsou její pozice v severních Čechách.Při volbách v roce 2013 dochází k nárůstu voličů v Čechách. Strana disponuje na polistopadové poměry početně poměrně rozsáhlou členskou základnou (k 31. prosinci 2005 čítala 42 843 členů), ta je však pouhým zlomkem v porovnáním s časy největší slávy strany (za první republiky měla přes 200 tisíc členů a ještě v roce 1990, kdy do ní opět vstoupili její příznivci vyloučení či vystoupivší v letech komunistického režimu, jich bylo téměř 97 tisíc). Od roku 1990 však počet členů strany stále klesá, především vymíráním. Tento fakt je považován za problém, byť ne všeobecně, neboť někteří mladší lidovečtí politikové poukazují na fakt, že zdánlivá velikost členské základny je jen optický klam, protože většina jejích členů je jednak přestárlá, jednak apolitického typu. Politického života strany se většina členstva neúčastní a nerozumí mu, maximálně se orientuje na její spolkový život, přičemž ale určitou věrností starým \"vyzkoušeným\" politikům a vůdcům konzervuje současný stav. Každopádně je však všeobecně vnímána potřeba mladých příznivců, kteří by do strany vstupovali a podíleli se na její činnosti. Mezi lety 2010–2013 došlo k podstatnému omlazení vedení strany i k přijímaní moderních myšlenek. Strana za své priority považuje integraci do Evropské unie, podporu rodiny, kvalitního školství, venkova, zemědělství a drobných živnostníků, prosazování křesťanských hodnot a péči o životní prostředí. Ve straně dříve mělo relativně silnou pozici moravské konzervativní křídlo, které v čele s Jiřím Karasem opakovaně předkládalo zákony zaměřené proti interrupcím, ovšem podpora pro tyto zákony byla mezi poslanci ostatních stran minimální, nehledě na to, že tyto snahy iritovaly i některé lidovce, kteří argumentují, že podobné zbytečné a předem neúspěšné snahy omezují voličský potenciál strany a neodpovídají postojům jiných evropských křesťansko-demokratických stran. Strana také vystupovala proti dekriminalizaci drog, legalizaci eutanazie a registrovanému partnerství homosexuálů. Občas se mluví o křídle lidovců (konzervativnější, s těžištěm na Moravě) a podstatně slabším křídle křesťanských demokratů („modernější“, soustředěném spíše v Čechách). Strana má v současnosti dvě mládežnické organizace Mladé křesťanské demokraty a Mladé lidovce.", "section_level": 1}, {"title": "Historie strany.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Československá strana lidová (1918-1989).", "content": "Československá strana lidová vznikla v lednu 1919 sloučením vícero katolických stran. První roky se strana soustředila na své ukotvení v politické scéně a oponování protikatolickému tlaku socialistů a liberálů. Úspěšně se jí podařilo oddalovat projednávání většiny rozhodujících zákonů v této oblasti až do období, kdy hnutí „Pryč od Říma“ ztratilo na síle a strana se stala nepostradatelnou součástí vládních sil, což nakonec přispělo ke krachu pokusů o zavedení odluky církve od státu a k dohodnutí oboustranně přijatelných kompromisů mezi katolickou církví a státem v oblasti školství, manželství a podobně. Strana se již od svých počátků vyznačovala určitým napětím mezi slabším českým a silnějším moravským křídlem, které přetrvalo dodnes. Mezi světovými válkami strana zaměřila svoji politiku na katolíky a otázky spojené s katolickou církví (o hlasy katolických rolníků a přízeň katolických hierarchů přitom vedla permanentní a tvrdý boj s agrárníky). Snažila se zahrnout všechny vrstvy obyvatel, což jí ovšem v mnoha ohledech komplikovalo život v časech, kdy se řešily otázky významné pro některou třídu. Zejména drasticky pocítila tento problém při řešení pozemkové reformy, kdy se proti sobě postavily zájmy katolické církve a katolických rolníků. Na druhé straně díky svému širokému koaličnímu potenciálu a nepostradatelnosti dosahovala při prosazování svého programu úspěchů, které zdaleka neodpovídaly jejím volebním výsledkům. V roce 1938 se strana spojila přes odpor moravského křídla a Jana Šrámka s ostatními pravicovými subjekty ve Stranu národní jednoty: Šrámek sice prosadil v Ústředním výboru ČSL a poslaneckých i senátorských klubech odmítnutí projektu Strany národní jednoty, ale Stašek se poté dohodl na účasti svého českého křídla ve SNJ a Šrámek, aby zabránil rozštěpení strany, nakonec musel ustoupit. Během let 1940–1945 byla strana osobou Jana Šrámka zastoupena v Londýnské exilové vládě, kde vykonával funkci předsedy vlády. V roce 1945 byla ČSL jednou z obnovených politických stran, přičemž byla mezi nimi jedinou českou nesocialistickou stranou. V souvislosti s tím její vedení doufalo ve vítězství ve volbách 1946, strana měla dle jeho mínění převzít prakticky všechny voliče agrárníků (z tohoto důvodu se více než dříve v kampani soustředila na zemědělskou politiku) a některých dalších, nicméně volby skončily neúspěchem. ČSL získala v českých zemích pouze 20% hlasů – proti 40% hlasů KSČ. ČSL se stala členkou vlády Národní fronty, kde se snažila spolupracovat s ostatními stranami a tlumit ty nejradikálnější výstřelky. Tato snaha společně s nutností alespoň částečně spolupracovat s KSČ však ve straně vyvolala silné pnutí mezi tzv. „starým křídlem“ Šrámka a „mladým křídlem“, které vyžadovalo a praktikovalo ostře protikomunistický kurs. Jeho nejradikálnějšími exponenty a zároveň vůdci byli dr. Adolf Procházka a jeho manželka Helena Koželuhová, Pavel Tigrid a Felix Uhl. V únoru 1948 se strana přes výhrady svého předsedy připojila k demisi demokratických ministrů. ČSL tehdy zahájila svou poslední bitvu o sama sebe, když na poslední chvíli vyloučila některé prokomunistické exponenty, zejména pak Josefa Plojhara a Aloise Petra, nicméně prokomunistické křídlo ovládlo za pomoci komunistických bojůvek násilím mnoho sekretariátů strany a stranu zcela ovládlo. Vedení strany, v čele s předsedou Šrámkem a tajemníkem Hálou, rezignovalo na další boj a pokusilo se stejně jako mnoho dalších členů uprchnout do zahraničí, povedlo se to však jen některým. Dva nejvyšší představitelé strany – Jan Šrámek a František Hála byli dopadeni a zbytek svého života strávili v internaci. Celkově uprchlo za hranice 11 ze 46 poslanců ČSL (a stovky dalších členů včetně například Heleny Koželuhové), 21 jich bylo dříve či později uvězněno (z toho 4 umučeni nebo popraveni – Stanislav Broj, Rostislav Sochorec, Jan Plesl, Alois Janáček) a sedm odešlo do ústraní. Pouze čtyři s novým režimem plně spolupracovali a zcela se vyhnuli represím. V následujících letech stranu ovládlo a vedlo prokomunistické křídlo vedené Aloisem Petrem a exkomunikovaným knězem Josefem Plojharem. V roce 1968 sice bylo vedení ČSL odvoláno a krátce se jevila možnost, že se podaří stranu od vlády komunistů oprostit, ale srpnová invaze zastavila a eradikovala změny přinesené pražským jarem a navrátila ČSL do vlivu komunistů. V letech 1948–1989 tak strana existovala jako součást Národní fronty. Existence strany – spolu s dalšími malými stranami, z nichž nejvýznamnější byla Československá strana socialistická – měla vzbuzovat dojem, že na politické scéně v ČSSR působí více autonomních stran. Vedení ČSL existovalo a bylo voleno podle přání KSČ a podle ní také řídilo svoji politiku, která rozhodně neodpovídala přání členské základny strany. Přesto mnoho členů ve straně zůstalo, vyjadřujíce tak svým členstvím protest proti komunistickému režimu. Mezi fakticky protikomunistickým členstvem a prokomunistickým vedením často docházelo ke konfliktům a řadoví členové často využívali stranický aparát k akcím, které byly v rozporu s přáním režimu, navzdory snahám prokomunistického vedení to zakázat, pro což se stávali předmětem represí. Členové ČSL se tak podíleli na přípravě a organizaci velkých katolických vystoupení proti komunismu, zejména Národní poutě na Velehradě v roce 1985 a petice Augustina Navrátila. Od roku 1985 se protikomunisticky smýšlející členové a funkcionáři profilovali v tzv. Obrodném proudu, který postupně nabíral sílu a koncem roku 1989 převzal vedení strany. Do čela strany vynesl Josefa Bartončíka a vrátil stranu k její původní politice a ideologii. Velice rychle došlo k rozšíření stranické členské základny, když se do strany hlásili noví příznivci i staří členové vyloučení starým prokomunistickým vedením. Jestliže na podzim 1989 měla strana 40 tisíc členů, v březnu to již bylo necelých 90 tisíc.", "section_level": 2}, {"title": "Vznik KDU-ČSL (období od roku 1990).", "content": "Na začátku roku 1990 strana využívala svůj stávající organizační aparát a těžila z morálního kreditu protikomunistického křesťanského odporu. Díky těmto faktorům měla pod vedením Josefa Bartončíka značné politické ambice, které však současně vyvolávaly antipatie vůči ČSL i vůči křesťanství. Tento rozpor se výrazně projevil u první návštěvy papeže Jana Pavla II. v postkomunistickém Československu, která byla pojata monumentálním triumfalistickým způsobem. Volby v červnu 1990 straně přinesly zklamání nejen kvůli relativně malému volebnímu zisku, ale zejména kvůli aféře, která se rozpoutala, když Jan Ruml oznámil v předvolebním moratoriu, že Josef Bartončík byl spolupracovníkem StB, což později Ústřední volební komise posoudila jako hrubé porušení volebního zákona. Strana na to reagovala nejdříve nedůvěrou v obvinění a protesty proti hrubému porušení volebního zákona, posléze ale reagovala volbou nového vedení strany v čele s Josefem Luxem a začlenila do svých stanov lustrační prvky, které mají další podobné skandály znemožnit. V roce 1990 se též završil příliv nových členů do řad strany, od té doby začal doposud trvající úbytek členstva (viz tabulku). Josef Lux se stal zatím nejvýraznějším a nejschopnějším předsedou lidovců v polistopadové éře. V roce 1992 se ČSL přejmenovala na KDU-ČSL (zkratka KDU byla původně používána pro společnou koalici ČSL a KDS). V následujících letech si udržovala značný vliv na politiku, který po většinu času překračoval její volební preference (zhruba 8 %). Byla členem všech vlád Václava Klause. V roce 1992 po sjezdu v Jihlavě a parlamentních volbách stranu opustila frakce asi 60 členů kolem bývalého předsedy Bartončíka z důvodu nesouhlasu s převážně pravicovou linií strany. Založili Křesťanskosociální unii (KSU), která se ovšem významněji na politické scéně neprosadila. V roce 1997 strana své spojenectví s ODS zrušila v reakci na skandály okolo jejího financování a vládu opustila. Po krátkém pobytu v Tošovského úřednické vládě následoval pobyt v opozici v době trvání tzv. Opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS, v této době byla nejvýznamnější složkou tzv. Čtyřkoalice (společný projekt KDU-ČSL, US, ODA a DEU). Na počátku této opoziční epizody rezignoval Josef Lux, u něhož se objevila těžká leukemie. Nečekaný odchod schopného a dominantního předsedy s obrovskou autoritou stranou značně otřásl, neboť na něj nebyla připravena. Otázka „kdo Luxe nahradí“ byla navíc zpočátku komplikována dodatečnou otázkou, zda se nebude moci vrátit (ta se stala bezpředmětnou, když Josef Lux 21. listopadu 1999 zemřel). KDU-ČSL se postupně stala dominantní silou opozičního projektu Čtyřkoalice, která však byla částečně demontována (do voleb už šla fakticky jako dvoukoalice KDU-ČSL a US-DEU) a nakonec se stala jedinou stanou, která na ní jednoznačně vydělala, když lidovečtí voliči při volbách pomocí preferenčních hlasů zásadně zasáhli do kandidátek v neprospěch US-DEU. V červenci 2002 se strana stala koaličním partnerem ČSSD a US-DEU, s nimiž postupně sestavila vlády s premiéry Špidlou, Grossem a Paroubkem, přičemž druhou z těchto vlád svrhla v roce 2005 demise lidoveckých ministrů, vyvolaná nevyjasněnými finančními poměry rodiny Grossových. Za vlády Jiřího Paroubka došlo k ostrým konfliktům mezi KDU-ČSL a ČSSD, neboť socialisté prohlasovali v Parlamentu s KSČM proti vůli svých koaličních partnerů několik klíčových zákonů a novel, především pak novely zákoníku práce a zákona o církvích. Po parlamentních volbách v roce 2006 KDU-ČSL vyjednávala o vytvoření vlády se zelenými a občanskými demokraty, ta by ale nezískala důvěru Sněmovny (vládní strany měly 100 poslanců, stejně jako opozice ČSSD a KSČM). V srpnu 2006 zahájil předseda strany Miroslav Kalousek jednání o vládní koalici s ČSSD, kterou by tolerovali komunisté, což jej stálo předsednické křeslo, neboť strana takovouto možnost striktně odmítla, a Kalousek 25. srpna 2006 rezignoval na pozici předsedy KDU-ČSL. 9. prosince 2006 byl předsedou KDU-ČSL zvolen dosavadní starosta Vsetína, senátor Jiří Čunek. Následně KDU-ČSL vytvořila koaliční vládu s ODS a Stranou zelených, které se podařilo získat důvěru díky poslancům ČSSD, Pohankovi a Melčákovi. Ministry druhé Topolánkovy vlády za KDU-ČSL se stali Jiří Čunek, Václav Jehlička (po krátkém působení Heleny Třeštíkové), Miroslav Kalousek, Vlasta Parkanová a Cyril Svoboda (nahradil Jiřího Čunka v lednu 2009 a dalším ministrem KDU-ČSL se stal Pavel Svoboda). Koaliční vládnutí s občanskými demokraty a zelenými se ukázalo jako problematické, neboť ekonomické reformy a tlak ODS vedl vládu k opatřením, která se jen těžko srovnávala s jejím programem (zejména pokud jde o jeden z jeho klíčových bodů, kterým je podpora rodin s dětmi), několik poslanců ODS v čele s Vlastimilem Tlustým se postavilo proti vládnímu návrhu církevních restitucí a strana měla zásadní potíže i s některými body Julínkovy zdravotnické reformy (především v oblasti privatizace nemocnic, úpravy interrupcí a poplatků u lékaře). Mimo to stranu sužovaly skandály tvořící se především okolo rodinných financí a afér předsedy Čunka. Problematická účast ve vládě a skandály čelních politiků KDU-ČSL se v roce 2008 odrazily ve volbách do krajských zastupitelstev, ve kterých si oproti minulým strana pohoršila, a souběžných volbách do senátu, kdy neuspěl žádný její kandidát.", "section_level": 2}, {"title": "Po pádu vlády 2009.", "content": "Po pádu Topolánkovy vlády na jaře 2009 KDU-ČSL, jejíž staronovým předsedou se stal Cyril Svoboda, odmítla jmenovat své zástupce do „přechodné úřednické vlády“ premiéra Fischera. Stranu v této době opustila skupina vlivných poslanců (Miroslav Kalousek, Jan Husák, Ladislav Šustr, Vlasta Parkanová, Pavel Severa), z nichž někteří poté spojili svůj osud s nově vznikající stranou TOP 09. Následoval je však pouze omezený počet členů, naopak následoval návrat některých členů, kteří předtím ze strany vystoupili či měli pozastavené členství. Pod vedením Cyrila Svobody strana ohlásila návrat ke konzervativním křesťanským hodnotám a ústup od pravicové politiky prosazované právě poslancem Kalouskem a jeho spojenci. Před předpokládanými předčasnými volbami, které se nakonec neuskutečnily, protože je zrušil Ústavní soud, uzavřela KDU-ČSL dohodu s EDS Jany Hybáškové a uvolnila pro členy a registrované příznivce EDS místa na svých kandidátkách, byť především hledání místa pro samotnou Janu Hybáškovou bylo problematické a vyvolalo ostré spory. Někteří příznivci a členové KDU-ČSL vyjádřili se spojenectvím nesouhlas s odkazem na názory Hybáškové v oblasti interrupcí a dalších klíčových otázkách hodnot, nicméně vedení strany argumentovalo, že se Hybášková spolu s ostatními kandidáty své strany zavázala v otázkách ochrany života hlasovat v souladu s postojem KDU-ČSL. V říjnu 2009 se po odchodů 3 senátorů (Ludmila Müllerová, Adolf Jílek, Václav Jehlička) dočasně rozpadl politický klub strany v Senátu PČR, aby byl opět obnoven po doplnění nových lidoveckých senátorů ve volbách na podzim 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Období strávené mimo Poslaneckou sněmovnu (2010–2013).", "content": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 dopadly pro KDU-ČSL neúspěšně, strana nezískala ani jeden mandát a poprvé v dějinách samostatné České republiky ztratila zastoupení v dolní komoře parlamentu. Ještě 29. května 2010 Cyril Svoboda na tiskové konferenci oznámil, že rezignuje na post předsedy strany. Následně stranu dočasně vedla Michaela Šojdrová, která se musela potýkat zejména s výpadkem financí ze státního rozpočtu. Po relativně úspěšných podzimních volbách 2010 (straně se podařilo obnovit senátní klub a zbrzdit pokles vlivu v komunální politice) se konal sjezd ve Žďáru nad Sázavou, kde byl novým předsedou zvolen Pavel Bělobrádek. Pod jeho vedením došlo ke kompletní výměně řídících orgánů strany, do čela se dostali v drtivé většině mladí lidé pod 40 let. Strana se pokoušela formovat svůj nový politický kurz a posunula se blíže k pravicovým pozicím. V říjnu 2012 dosáhla KDU-ČSL uspokojivého výsledku v krajských volbách a souběžně konaných senátních volbách, když se ziskem necelých 10 % hlasů (včetně volebních koalic) obsadila čtvrté místo a obhájila dosavadní počet mandátů, do senátu byli za lidovce zvoleni Jiří Čunek a nezávislý Zdeněk Brož, uspěl také společný kandidát Libor Michálek. Ve vedení kraje zasedli zástupci strany v Jihomoravském kraji a v rámci Koalice pro Pardubický kraj také v Pardubickém kraji. Na začátku prosince 2012 se uskutečnil stranický sjezd, během nějž byly přepracovány stranické stanovy. Nově byl vytvořen statut příznivce strany, regiony budou zastoupeny v celostátních orgánech také podle volebních výsledků a strana by se měla více otevřít nečlenům církví, aby byl patrný její nekonfesijní charakter. Za cílovou voličskou skupinu byly označeny rodiny s dětmi, střední třída, neziskové organizace a starší generace. Těsnou většinou nebyla schválena změna slova \"Československá\" v názvu strany na \"Česká\".", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do poslaneckých lavic.", "content": "V červnu 2013 se konal sjezd v Olomouci, který byl zejména přípravou na nadcházející sněmovní volby a volby do Evropského parlamentu. Výdaje na volby dosáhly výše 40 milionů korun, největším sponzorem byl developer Luděk Sekyra. Ve sněmovních volbách v říjnu 2013 strana s rezervou překonala pětiprocentní hranici a stala se tak historicky první stranou, která se vrátila do sněmovny poté, co z ní vypadla. Po úspěšných volbách se stala součástí vládní koalice s ČSSD a hnutím ANO, v níž jí připadla tři ministerská křesla (zemědělství, kultura, věda a výzkum). Evropské volby znamenaly pro stranu úspěch. Podařilo se jí získat tři mandáty, což byl pro stranu historický úspěch, zčásti díky celkově nízké účasti a disciplinovanosti vlastních voličů. Nově zvolenými europoslanci se stali Pavel Svoboda, Michaela Šojdrová a Tomáš Zdechovský. Ve všech případech se jednalo o nově zvolené europoslance, kteří nikdy předtím v Evropském parlamentu nezasedli. Pavel Svoboda byl navíc vzápětí zvolen předsedou právního výboru EP (JURI), čímž se stal nejvýše postavených Čechem v Evropském parlamentu. V květnu 2015 se konal volební sjezd strany ve Zlíně. Post předsedy obhájil Pavel Bělobrádek, pozici 1. místopředsedy pak Marian Jurečka. Funkce řadových místopředsedů získali Ondřej Benešík, Zuzana Roithová, Jan Bartošek a Jiří Mihola. Do vedení strany už naopak nekandidovali dosavadní místopředsedové Roman Línek a Klára Liptáková. Další sjezd se uskutečnil v květnu 2017 v Praze. Předsedou strany se již po čtvrté stal Pavel Bělobrádek, když s výrazným náskokem porazil svého vyzyvatele Jiřího Čunka. Post 1. místopředsedy obhájil Marian Jurečka a pozice řadových místopředsedů pak Ondřej Benešík, Jan Bartošek a Jiří Mihola. Novým místopředsedou se stal Daniel Herman.", "section_level": 2}, {"title": "Koalice Lidovci a Starostové.", "content": "Když se po krajských volbách v roce 2016 Starostové a nezávislí rozhodli zrušit spolupráci s TOP 09, začala jednání o možné spolupráci Starostů s KDU-ČSL. V květnu 2017 byla založena koalice s názvem Lidovci a Starostové. Jelikož šlo o koalici, ve volbách by byla pro vstup do sněmovny povinná desetiprocentní hranice. Kvůli nepříznivým průzkumům (koalice by podle většiny průzkumů nutnou desetiprocentní hranici nepřesáhla) však nakonec lidovci nabídli Starostům místo koalice vstup na lidovecké kandidátky. To však Starostové odmítli a rozhodli se kandidovat samostatně. Koncem července 2017 se tak tato koalice rozpadla.", "section_level": 2}, {"title": "Volby 2017.", "content": "Ačkoli si vedení KDU-ČSL od voleb do Poslanecké sněmovny, kde nakonec lidovci kandidovali samostatně, slibovalo výsledek mezi 6-8 procenty, nakonec strana v parlamentních volbách získala 5,80 procent. Na celostátní konferenci 27. 10. 2017 obhájilo vedení strany svá křesla, strana se rovněž rozhodla odejít do opozice.", "section_level": 2}, {"title": "Sjezdy 2019 a 2020.", "content": "Na sjezdu KDU-ČSL v březnu 2019 byl novým předsedou zvolen Marek Výborný, první místopředsedkyní senátorka Šárka Jelínková, řadovými místopředsedy poslanec Jan Bartošek a komunální politici Bohuslav Niemiec, Štěpán Matek a Petr Hladík. Sjezd rovněž odsouhlasil oficiální změnu názvu strany, kterým je dosavadní zkratka KDU-ČSL. 19. listopadu téhož roku oznámil Marek Výborný, že na mimořádném sjezdu strany, plánovaném na 25. ledna 2020 rezignuje na post předsedy strany. K rozhodnutí ho vedly rodinné důvody spojené s tím, že mu nedlouho předtím náhle zemřela manželka, přičemž zdůraznil, že je více rodič než politik. Kandidaturu na předsedu oznámil jako první europoslanec Tomáš Zdechovský, který by údajně v případě zvolení na svůj mandát v Evropském parlamentu rezignoval. Krátce po něm se přidal také místopředseda KDU-ČSL a předseda poslaneckého klubu strany Jan Bartošek, který už na post předsedy kandidoval na sjezdu v březnu 2019, ale nepostoupil do 2. kola. 8. ledna 2020 oznámil kandidaturu rovněž bývalý 1. místopředseda strany a ministr zemědělství Marian Jurečka, který již na tento post kandidoval stejně Bartošek na řádném sjezdu v březnu 2019. Tehdy ale prohrál ve 2. kole volby s Markem Výborným. Tomáš Zdechovský se přímo na sjezdu vzdal kandidatury a rozhodl se kandidovat jen na řadového místopředsedu. Naopak mezi kandidáty na předsedu se zařadil zastupitel Rychnova nad Kněžnou Jan Horníček. Nakonec byl předsedou zvolen mírný favorit volby Marian Jurečka, který obdržel od delegátů 205 hlasů ze 357 platných. Post první místopředsedkyně podle očekávání obhájila senátorka Šárka Jelínková, její protikandidáti europoslanec Tomáš Zdechovský a předseda poslaneckého klubu Jan Bartošek se nominací vzdali a kandidovali jen na řadové místopředsedy. Oba uspěli a přidali se k nim také předseda poslaneckého Výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík a brněnský komunální politik Petr Hladík. Nové vedení KDU-ČSL jako hlavní bod své politiky označilo podporu rodičů. Jako další priority si určilo ochranu životního prostředí a boj proti klimatickým změnám.", "section_level": 2}, {"title": "Poslanci a senátoři (1918-2006).", "content": "Zástupci ČSL/KDU-ČSL v českých a československých zákonodárných sborech do roku 2006:", "section_level": 1}], "src_summary": "KDU-ČSL (do roku 2019 oficiálně Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová), též lidovci, je česká křesťansko-demokratická politická strana. Vznikla v lednu roku 1919 sloučením několika katolických stran, do roku 1992 nesla jméno Československá strana lidová, jedná se tedy o jednu z nejstarších českých politických stran. ", "tgt_summary": "KDU-ČSL (Czech shortcut from the initials of the Christian and Democratic Union – Czechoslovak People's Party; ), often shortened to ('the populars') is a Christian-democratic political party in the Czech Republic. The party has taken part in almost every Czech Government since 1990 and have participated in both left-wing and right-wing coalition governments. In the June 2006 election, the party won 7.2% of the vote and 13 out of 200 seats; but in the 2010 election, this dropped to 4.4% and they lost all their seats. The party regained its parliamentary standing in the 2013 legislative election, winning 14 seats in the new parliament, thereby becoming the first party ever to return to the Chamber of Deputies after dropping out.", "id": 1142662}
{"src_title": "Don Omar", "tgt_title": "Don Omar", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Od začátku své kariéry vydal pět studiových alb. Hned první studiové album \"The Last Don\" z roku 2003 bylo úspěšné a získalo ocenění platinové desky a dočkalo se dalších dvou speciálních vydání. Druhé album \"King of Kings\" z roku 2006 bylo nejlépe hodnocené reggaetonové album a nejlépe umístěné v amerických hitparádách do té doby. Nejznámějším hitem tohoto alba je singl „Angelito“. Další známé singly jsou „Sexy Robotica“, Chosen a Virtual Diva z alba \"iDon\" (2009) a „“ a „Danza Kuduro“, Taboo z alba \"\" (2011). Nejnovějším albem je \"\" z roku 2012.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti o singlech.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bandolero.", "content": "V singlu Los Bandoleros mu hostoval jeho nejlepší kamarád,další reggaeton zpěvák Tego Calderon, který shodou okolností si s Donem Omarem zahrál v pár filmech akční filmové série Rychle a Zběsile.", "section_level": 2}, {"title": "How We Roll.", "content": "Singl How We Roll zazněl ve filmu Rychle a Zběsile 5, jenž se odehrával v Brazílii, song hrál i na konci v závěrečných titulkách.", "section_level": 2}, {"title": "Danza Kuduro.", "content": "Song Danza Kuduro byl nejlepší singl jaký kdy Don Omar vydal. Objevil se jako soundtrack v Rychle a Zběsile 5, kde samotný Don Omar hrál s Tegem Calderonem komickou dvojici Rica a Tega.", "section_level": 2}, {"title": "Taboo.", "content": "Singl Taboo má melodii ze staré Lambady od Kaomy. Don Omar klip k songu stihl natočit v Brazílii, během doby jak se tam natáčelo Rychle a Zběsile 5 kde hrál.", "section_level": 2}, {"title": "Filmografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Los Bandoleros.", "content": "Don Omar společně se svým kámošem Tegem Calderonem se proslavil hlavně díky roli v pár dílech akční filmové série Rychle a Zběsile. Chronologicky poprvé se napřed objevili v krátkém 20 min filmu Los Bandoleros, který sloužil jako prequel k následujícímu filmu Rychle a Zběsile 4. Film se odehrává v Dominikánské republice, kam se po událostech z prvního dílu uchýlil Dominic Toretto. už tam nějaký ten pátek žije,tak se tam spřátelil s Ricem Santosem(Don Omar) a žije tam v jeho luxusní vile, kde mu spravuje auta. Pomůže mu jeho kamaráda Tega Lea(Tego Calderon) dostat z vězení, získá si tak jejich přízeň a stanou se oba součástí Torettova týmu v Dominikánské republice.", "section_level": 2}, {"title": "Rychle a Zběsile 4.", "content": "Pak se Don Omar společně s Tegem objeví na začátku Rychle a Zběsile 4, jak pomůžou Torettovi a jeho týmu ukrást cisternu. Ve filmu mají jen malé cameo na začátku, poté se tam už neobjeví.", "section_level": 2}, {"title": "Rychle a Zběsile 5.", "content": "Pak se objeví v následujícím dílu jak jsou Dominicem Torettem svoláni do Ria do Brazílie aby jemu a jeho týmu pomohli ukrást trezor z brazilské banky jednoho bohatého magnáta. V tomhle filmu má tahle dvojice více prostoru, jsou tam více vidět, často se tam předvádějí jako vtipná komická dvojka.", "section_level": 2}, {"title": "Rychle a Zběsile 8.", "content": "Po dlouhé době se komická dvojka objevila i v tomhle filmu, kde však měli jen malé cameo na pár sekund.", "section_level": 2}], "src_summary": "Don Omar (narozený jako William Omar Landrón Rivera) je portorický reggaetonový zpěvák, rapper a herec. Někdy bývá označován pod přezdívkou El Rey, což španělsky znamená král.", "tgt_summary": "William Omar Landrón Rivera, (born 10 February 1978) better known by his stage name Don Omar, is a Puerto Rican reggaeton singer and actor. He is sometimes referred to by his nicknames El Rey, and King of Kings of Reggaeton Music. On 1 September 2017, he announced that he would retire after a series of concerts at the José Miguel Agrelot Coliseum in Puerto Rico, scheduled to be held on 15, 16 and 17 December. He returned to music on 20 April 2019 with his song Ramayama featuring Farruko.", "id": 2150386}
{"src_title": "Projekt 1164 Atlant", "tgt_title": "Slava-class cruiser", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Všechny jednotky postavila sovětská loděnice v černomořském Nikolajevu. Ve stejné loděnici byly postaveny také křižníky předchozího Projektu 1134B (\"Kara\"), z jejichž trupu se při konstrukci třídy \"Slava\" vycházelo. V letech 1976–1989 byly postaveny tři jednotky této třídy, pojmenované \"Slava\", \"Admiral Flota Lobov\" a \"Červona Ukrajina\". Roku 1984 rozestavěný křižník \"Komsomolec\" byl roku 1990 spuštěn na vodu, po rozpadu SSSR jej roku 1993 převzala Ukrajina, byl přejmenován na \"Ukrajina\", jeho dokončení však bylo nad síly země. Stavba dalších plánovaných křižníků této třídy byla po rozpadu SSSR zrušena pro nedostatek financí. V roce 2010 Rusko souhlasilo s tím, že Ukrajině pomůže s dostavbou křižníku \"Ukrajina\". Po ruské anexi Krymu to však není možné. V roce 2016 rezavějící rozestavěné plavidlo stále kotvilo u přístavního mola. Jednotky projektu 1164:", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Projekt 1164.", "content": "Hlavňovou výzbroj tvoří dva 130mm kanóny ve dvoudělové věži komplexu AK-130 na přídi. Blízkou obranu zajišťuje šest systémů AK-630M s 30mm rotačním kanónem. Hlavní údernou výzbroj představuje 16 nadzvukových protilodních střel P-500 Bazalt (v kódu NATO SS-N-12 Sandbox) umístěných na přídi po obou stranách nástavby. V osmi vertikálních vypouštěcích silech dále nesou 64 protiletadlových řízených střel dlouhého doletu Fort (SA-N-6 Grumble), které doplňují dvě dvojitá odpalovací zařízení protiletadlových střel OSA-M (v kódu NATO SA-N-4 Gecko). Na palubě jsou též dva pětinásobné 533mm torpédomety a dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000 Smerč-2. Křižníky jsou vybaveny přistávací plošinou a hangárem pro provoz vrtulníku Ka-25T. Pohonný systém tvoří dvě plynové turbíny M-21 (každou tvoří plynová turbína pro cestovní rychlost M-70 a výkonnější turbína M-8KF). Lodní šrouby jsou dva. Tyto křižníky dosahují rychlosti 32,5 uzlu. Dosah je 8070 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů. Během služby byly křižníky \"Moskva\" a \"Maršal Ustinov\" přezbrojeny protilodními střelami P-1000 Vulkan (v kódu SS-N-12 Mod 2 Sandbox).", "section_level": 2}, {"title": "Projekt 1164.1.", "content": "Nedostavěné křižníky vylepšeného projektu měly nést 16 protilodních střel P-1000 Vulkan, protiletadlový raketový komplet Fort (64 střel), pět hybridních systémů blízké obrany Kortik (v kódu NATO CADS-N-1 Kashtan), dva pětihlavňové 533mm torpédomety Vodopad-NK (SS-N-16 Stallion), dva 130mm kanóny AK-130 a dva vrhače RBU-6000. Palubní vrtulník měl být typu Ka-27T. Modernizována měla být také elektronika.", "section_level": 2}], "src_summary": "Projekt 1164 Atlant (v kódu NATO třída Slava) je třída konvenčních raketových křižníků sovětského námořnictva z doby studené války. Křižníky této třídy jsou určeny především k boji proti hladinovým cílům. Do rozpadu SSSR byly postaveny tři jednotky této třídy, které přešly do výzbroje námořnictva Ruské federace. Nedokončené čtvrté plavidlo získala Ukrajina. Stavba dalších křižníků vylepšeného projektu 1164.1 byla zrušena.", "tgt_summary": "The Slava\" class, Soviet designation Project 1164 \"Atlant (Russian for Atlas), is a class of guided missile cruisers designed and constructed in the Soviet Union for the Soviet Navy, and currently operated by the Russian Navy.", "id": 1005677}
{"src_title": "Národní park Tsavo", "tgt_title": "Tsavo East National Park", "src_document": [{"title": "Tsavo West (západní část).", "content": "Jestli hodláte navštívit tento překrásný park, doporučuje se období ke konci dešťů, kdy se příroda celá zazelená. V ostatních měsících je Tsavo velmi prašné. Tato část se vyznačuje nekonečnými stromovými savanami a celou řadou divokých zvířat. Nejvíce navštěvovaná zkultivovaná část je velmi dostupná z Nairobi a Mombasy. Jednou z hlavních atrakcí jsou vodní plochy nedaleko Kilanguni a Ngulia. Přilákají obzvlášť v období such stovky nejrůznějších druhů zvířat a ptactva. Jestli jste milovníci krokodýlů nebo hrochů, měli byste navštívit prameny Mzima Sprints a okolí nádrže. Dříve tu byla zřízena podvodní pozorovatelna, aby turisté mohli sledovat hroší dovednosti a aktivity. Avšak toto mohutní savci se přesunuli ke vzdálenějšímu konci jezírka. Na své přijdou i obdivovatelé jeskyní a obdivuhodných lávových proudů jako Shetani. Ale nedoporučuje se vydávat do jeskyní bez spolehlivých baterek doprovodu. Jako jinde se zde neustále potlačuje pytláctví. Kolem roku 1960 žilo v této oblasti 8 00 kusů nosorožce černého, ale vlivem pytláků se v 70. letech snížil počet o více než 90% a v roce 1980 zde žilo pouhých 100 kusů těchto vzácných zvířat. A pro tyto zvířata se vytvořil útulek asi pro 50 nosorožců černých, kteří se můžou volně pohybovat, aniž by se báli o svůj život. Uvnitř útulku Ngulia se lze může volně procházet. Vlastně nejde jen o nosorožce, ale byla zde největší populace slonů, ale ta byla téměř celá vydrancovaná pytláky. Pytláctví bylo potlačeno až do roku 1991.", "section_level": 1}, {"title": "Tsavo East (východní část).", "content": "Zvlněné pláně savany porostlé mohutnými baobaby jsou domovem obrovských stád,červených ́ ́ slonů. Ale i tady se objevují ziskuchtiví pytláci. Atrakcí parku je přehrada Aruba Dam postavená přes řeku Volta. Tato oblast není moc navštěvovaná turisty, takže tu můžete bez narušování pozorovat a fotografovat divoká zvířata. I tady je lávový proud, ale tentokrát největší na světě Yatta Plateau a okolo jsou skalní útvary vytvořené vodopády Luggards na řece Galana. Je zde monitorován vzácný druh antilop hirola, protože původní prostředí bylo zničeno nadměrným ničením pytláků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní park Tsavo patří mezi největší v Keni, ale i na světě. Jeho rozloha je 20 821 km. Síť cest v něm měří 2 000 km a není proto divu,že každá křižovatka má pečlivě udržovaný rozcestník a označení. Tsavo National Park se dělí na Západní Tsavo (8 500 km) a Východní Tsavo (11 000 km). Každá část v sobě zahrnuje mnoho dalších rezervací a parků.", "tgt_summary": "Tsavo East National Park is one of the oldest and largest parks in Kenya at 13,747 square kilometres. Situated in a semi-arid area previously known as the Taru Desert it opened in April 1948, and is located near the town of Voi in the Taita-Taveta County of the former Coast Province. The park is divided into east and west sections by the A109 road and a railway. Named for the Tsavo River, which flows west to east through the national park, it borders the Chyulu Hills National Park, and the Mkomazi Game Reserve in Tanzania.", "id": 2257156}
{"src_title": "Marabu africký", "tgt_title": "Marabou stork", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Marabu africký je nepříliš vzhledný a masivní pták, který běžně dosahuje výšky nad 150 cm, hmotnosti kolem 9 kg a rozpětí křídel přinejmenším 3,2 m, což ho činí jedním z největších brodivých ptáků na světě. Na rozdíl od většiny zástupců čápovitých dokáže marabu africký téměř celou hlavu i s krkem zatáhnout a skrýt pod peřím podobně jako volavky. Je nezaměnitelný díky své velikosti, holé hlavě a krku, černým zádům a bílému břichu. Má narůžovělý až světle červeně purpurový vak, který se s nacpanou potravou dokáže zvětšit až na délku větší jak 30 cm od základu zobáku. Nápadný je i veliký růžovočerný lalok na hrdle. Pohlaví jsou si velice podobná, mladší pták má snědší peří a menší lalok. Létá i ve velkých výškách a teplé vzdušné proudy ho vynáší do výšky přes 4000 m.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Jako většina čápů je i marabu společenský a koloniální pták. Spolu s počátkem období dešťů (kdy je potrava nejlépe a nejsnadněji dostupná) si staví poměrně velké stromové hnízdo, do kterého klade dvě, maximálně tři vejce. Jako ostatní čápovití prožívá i marabu africký nepříliš hlučné, ale pozoruhodné námluvy, ve kterých hlavně samci využívají svůj lalok k vytváření nejrůznějších zvuků. Inkubační doba vajec je 29–31 dnů a mláďata se rodí na počátku období sucha, kdy přichází velká úmrtnost díky nedostatku vody. Pohlavní dospělosti dosahuje zvíře zhruba ve čtyřech letech a v přírodě se mohou dožít i 40 let. I přesto, že je marabu čáp, při hledání mršin se chová spíše jako sup. Vznáší se ve velké výšce a svůj velký zobák používá k roztrhávání zahnívajícího masa zdechlin. Podobně jako sup má také holou hlavu a krk, což je adaptace, která mu brání, aby si znečistil peří při konzumaci své oblíbené potravy. Marabu africký se však živí i živými živočichy, většinou drobnými, ale často i většími savci, plazy, ptáky, i obojživelníky, zvláště pak termity, rybami, sarančemi, kobylkami, housenkami, žábami, hlodavci, holuby, dokáže ulovit i dospělého plameňáka. Rád si pochutná i na vejcích krokodýlů, plameňáků a jiných druhů ptáků, která rozbíjí díky svému silnému a špičatému zobáku. Naráz dokáže tento mrchožrout spolknout až 1 kg masa.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v Česku.", "content": "V Česku byl marabu ve volné přírodě (patrně jako uprchlík z chovu) pozorován jednou: v květnu 2002 nejprve na rybníku Vyšatov u Křenovic a později pravděpodobně stejný kus na rybníce Naděje u Frahelže.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "Marabu africký je chován přibližně ve 130 evropských zoo. Mezi nimi také v šesti českých zoologických zahradách: Na Slovensku je pak tento druh chován v Zoo Bojnice a Zoo Košice.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "V Zoo Praha patří tento druh mezi tradičně chované. První jedinec se do zoo dostal již tři roky po jejím otevření. Tento první samec žil v zoo po dobu deseti let. V 50. letech 20. se objevili další zástupci tohoto druhu. Přelomovým rokem se stal rok 1992. Tehdy přišel z ústecké zoo samec Oskar, který doplnil samici Otinu, jež žila v zoo již osm let a pocházela z volné přírody. Po úhynu Otiny byla připojena k Oskarovi jiná geneticky cenná samice pocházející rovněž z přírody. Dostala jméno Mařena. Uhynula roku 2010. Oskar žije v zoo dosud a funguje jako pěstoun. Odchovává totiž podsazená mláďata pocházející z jiných spolupracujících zoo. Mezitím se do Zoo Praha dostali další jedinci: samec Vilík z Tiergarten Schönbrunn ve Vídni, samec Mára ze Zoo Zlín, samice Ema z nizozemské Zoo Emmen a Romana z římského Bioparco di Roma. V roce 2014 se podařilo, že samice Ema i zkušený pražský Oskar odchovali pěstounským způsobem dvě mláďata ze Zoo Dvůr Králové. Roku 2015 pěstounský samec odchoval 3 mláďata. V roce 2016 byl úspěšný nový chovný pár – vyvedl dvě mláďata. V roce 2017 bylo odchováno jedno mládě – samice. Ke konci roku 2017 byli chováni tři samci a dvě samice. 30. 1. a 1. 2. 2018 se Vilíkovi (Vildovi) a Emě vylíhla dvě mláďata, která byla úspěšně odchována. Další dvě mláďata se vylíhla 25. 1. 2019. V průběhu ledna 2020 přišla na svět tři mláďata. Do roku 2014 se podařilo odchovat 22 mláďat. Tento druh je k vidění v dolní části zoo v expozičním celku Vodní svět a opičí ostrovy společně voduškami.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marabu africký či čáp marabu (\"Leptoptilos crumeniferus\") je velký brodivý pták, kterého řadíme do čeledi čápovitých (Ciconiidae). Obývá africký kontinent jižně od Sahary, téměř celou střední, východní a malou část jižní Afriky. Spatřit ho můžeme jak ve vlhkých, tak ve vyprahlých lokalitách, často poblíž území obývaných člověkem. Příbuzným, dávno vyhynulým zástupcem obřích rozměrů, byl indonéský druh \"Leptoptilos robustus\".", "tgt_summary": "The marabou stork (\"Leptoptilos crumenifer\") is a large wading bird in the stork family Ciconiidae. It breeds in Africa south of the Sahara, in both wet and arid habitats, often near human habitation, especially landfill sites. It is sometimes called the \"undertaker bird\" due to its shape from behind: cloak-like wings and back, skinny white legs, and sometimes a large white mass of \"hair\".", "id": 579591}
{"src_title": "Technověda", "tgt_title": "Technoscience", "src_document": [{"title": "Historie konceptu.", "content": "Anglický vědec, politik, historik a filosof Francis Bacon, vztahuje vývoj technovědy k počátkům moderních věd. Věda nám poskytuje vědění o fenoménech a možnost s nimi efektivně zacházet. Koncept začal být pevněji ohraničen během první poloviny 20. století. Francouzský filosof a spisovatel Gaston Bachelard v knize \"'Le nouvel esprit scientifique' (1934)\" uvádí, že 'vědecký duch' je ovlivněn matematickými a technickými operacemi a používá techniku aby vytvořil moderní vědu. Termín 'technověda' byl však popularizován až v roce 1977 belgickým profesorem filosofie, v jeho díle \"'Le signe et la technique'\"(1977)\".\"", "section_level": 1}, {"title": "Koncepční úrovně technovědy.", "content": "Na technovědu lze nahlížet ze tří úrovní.", "section_level": 1}, {"title": "Popisně-analytická úroveň.", "content": "Technovědné studie zde zkoumají rozhodující roli vědy a techniky v tom, jak se vyvíjí poznání. Jakou roli hrají velké výzkumné laboratoře, ve kterých se provádějí experimenty na organismech, z hlediska úhlu pohledu na věci kolem nás? Do jaké míry tyto výzkumy, experimenty a zjištění formují pohled na „přírodu“ a „naše“ těla? Do jaké míry tyto postřehy utvářejí technologické inovace? Může být laboratorium chápáno jako metafora na sociální struktury v jejich plném rozsahu? Těmito otázkami se hlouběji zabývají entnografické studie vědy a techniky v rámci tzv. Science and Technology Studies – STS; např. \"'Give Me a Laboratory and I will Raise the World'\" (Bruno Latour, 1999) nebo \"'What is a Laboratory?\"' (Karin Knorr Cetina, 1983).", "section_level": 2}, {"title": "Dekonstrukční úroveň.", "content": "Teoretický přístup k technovědě s cílem kriticky stanovit vědecké postupy, například Bruno Latour (sociologie), Donna Haraway (historie vědy a gender studia), nebo Karen Barad (teoretická fyzika). Důraz se zde klade na fakt, že vědecké popisy jsou pouze hypoteticky objektivní a že existují způsoby, jak je můžeme odkrývat (tzv. dekonstrukcí). Rovněž jsou vyhledávány i nové formy reprezentace výsledků / vědeckých popisů ve výzkumu.", "section_level": 2}, {"title": "Vizionářská úroveň.", "content": "Na této úrovni zahrnuje koncept technovědy řadu sociálních, literárněvědných, uměleckých a materiálních dovedností západních kultur třetího tisíciletí. Cílem je zaměřit se na souhru dosud oddělených oblastí a zpochybnit tradiční hranice mezi vědeckými disciplínami, různými výzkumy, technologiemi, uměním a politikou. Jedním z cílů je rozšířit pojem „technika“ (řecké \"techné\" znamená umění, řemesla i zručnost), za účelem vzniku nových možností účasti na produkci vědomostí a na uvažování o strategických spojenectvích. Technovědu lze srovnávat s řadou dalších inovativních interdisciplinárních oblastí vzdělání, které se objevily v posledních letech, a to zejména s etikou a kritikou moderních technologií (biotechnologie, nanotechnologie, genetika).", "section_level": 2}, {"title": "Aspekty technovědy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sociální aspekty.", "content": "Na přelomu 20. a 21. století století je věda a technika jedním z ústředních rysů životů lidí po celém světě. Ať už se jedná o klinické testy, mechanizace, ohrožení pracovních pozic počítači, chemické továrny v okolí našeho bydliště nebo fenomén globálního oteplování, vědecký výzkum a technická vylepšení zásadně mění způsob, jakým funguje lidská společnost. O technovědě hovoříme v rámci širokého sociálního kontextu. Vývoj technologií, přestože je popoháněn pokrokem ve vědeckém výzkumu, je neodmyslitelně také společenským procesem. „Ani technická ani společenská vize nemůže být realizována jedna bez druhé, ačkoli s dostatečným společným úsilím mohou být zrealizovány obě dohromady\"", "section_level": 2}, {"title": "Politické aspekty.", "content": "Stoupající význam nových technologií a elektronických médií způsobuje vnější změny ve způsobu řízení a kontroly nejen sociálního, ale i politického a ekonomického systému. Mění společenské struktury, ovlivňuje spektrum potřeb a zájmů, je základem šíření nových informací, nových poznatků a mnoha dalších projevů. Jedním z nezanedbatelných důsledků je i to, že nové technologie a elektronická média nabízejí dnes nepoměrně větší rozsah možností, než jsou ty, které mohou být realizovány. Technovědu ve společenském kontextu můžeme chápat jako formu vlády nebo alespoň jako součást vládní moci. Vliv technovědy sahá do velkého množství odvětví, která jsou předmětem jednání politiků, např. životní prostředí, bezpečnost, zdraví.", "section_level": 2}, {"title": "Environmentální aspekty.", "content": "Vědecké teorie a jejich praktické využití jsou odjakživa doprovázeny kritickými reakcemi. Za zlomovou událost lze v tomto ohledu považovat však mobilizaci a využití jaderné fyziky k produkci zbraní hromadného ničení, což vyvolalo intenzivní kritiku nejen z řad samotných vědců a akademiků, ale i napříč širokou veřejností, a vedlo mimo jiné k vývoji a rozšíření mírového hnutí. Širší vlna kritiky zaměřená na vědu a techniku, se základnou v sociálních hnutích, se poprvé zvedla kolem roku 1968 a pojí se s radikalizací studentů a profesorů na univerzitách napříč západním světem. Hlavními okolnostmi vzniku nové kritiky jsou, stručně řečeno, jednak šok po ukončení války ve Vietnamu, a jednak vojensko-průmyslový komplex, neboli propojení vojenských sil, zbrojních firem, politických struktur a jiných uskupení s mocenskými a komerčními zájmy. Neméně důležitou roli sehrály i objev přítomnosti DDT a dalších pesticidů v potravinovém řetězci, Zelená revoluce apod. Tyto a mnohé další negativní zkušenosti podkopávají důvěru mnoha lidí ve vědu jako neutrální, progresivní sílu, která samovolně vykazuje stále lepší výsledky. Na problematiku vědy lze nahlížet z různých úhlů. Jeden z negativních přístupů chápe vědu jako nedílnou součást války, konfliktů a útlaku. \"Věda se ukázala být prostředkem těch, kteří třímají moc. V reakci na to se zrodily asociace pro sociální zodpovědnost ve vědě, byla zmobilizována hnutí prosazující jako hlavní cíl vědy její užitek pro společnost, byl vznesen požadavek na demokratizaci vědy a rozvinuly se kritické analýzy společenských vztahů a vědeckých souvislostí.\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Technověda je pojem, který se vztahuje ke spojení techniky s moderní vědou, odkazuje k jejich vzájemné podmíněnosti (dynamické a hybridně chápané ontologii). Technověda je také objektem kritického zhodnocení vývoje ve světě v průběhu 17. a 18. století až do současnosti. V dnešní době je reprezentována především high-tech obory – biotech, nanotech, infotech. ", "tgt_summary": "In common usage, technoscience refers to the entire long-standing global human activity of technology combined with the relatively recent scientific method that occurred primarily in Europe during the 17th and 18th centuries. Technoscience is the study of how humans interact with technology using the scientific method. Technoscience thus comprises the history of human application of technology and modern scientific methods, ranging from the early development of basic technologies for hunting, agriculture, or husbandry (e.g. the well, the bow, the plow, the harness) and all the way through atomic applications, biotechnology, robotics, and computer sciences. This more common and comprehensive usage of the term \"technoscience\" can be found in general textbooks and lectures concerning the history of science. ", "id": 247376}
{"src_title": "Bělásek ovocný", "tgt_title": "Aporia crataegi", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Bělásek ovocný je rozšířený prakticky v celé palearktické oblasti. Najdeme jej v Evropě s výjimkou severní Skandinávie, v severní Africe, v celé Asii i v Japonsku. Naopak po roce 1920 náhle vymizel v celé Anglii. Dodnes se nepodařilo objasnit příčinu jeho vyhynutí, teorií bylo několik, od klimatických změn přes vyhubení ptačími predátory až po nevhodné používání herbicidů v ovocných sadech, dodnes se však ani přes opakované pokusy nepodařilo znovu jej na Britských ostrovech rozšířit.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Živnou rostlinou housenky běláska ovocného jsou různé druhy hlohu, trnky, ale také jeřáb, slivoň a další ovocné dřeviny. Samice klade shluky vajíček, čítající 50 až 200 kusů, na spodní stranu listů a konce větviček živné rostliny. Vajíčka jsou vřetenovitého tvaru a jasně žluté barvy. Po vylíhnutí se housenky krmí listy živné rostliny, zůstávají ale pohromadě a přezimují ve společném zámotku, tzv. hibernákulu. Kuklí se na jaře po přezimování, a to jednotlivě na různých místech živné rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Dospělí jedinci jsou heliofilní a schopni migrovat na velké vzdálenosti. Žijí pospolitě a společně i nocují. Kopulace probíhá zpravidla na květech rostlin. Dospělci jsou poměrně plaší, proto při sebemenším vyrušení během páření odlétají spojeni, přičemž samec odnáší samici, a usedají opodál na jiném květu.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana a ohrožení.", "content": "Na západní polovině území České republiky v současné době expanduje a není ohrožen, na Moravě je naopak momentálně nezvěstný. Pro jeho ochranu je mimo jiné důležité omezení snahy sadařů likvidovat hnízda jeho housenek v domnění, že se jedná o škůdce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bělásek ovocný (\"Aporia crataegi\", Linnaeus, 1758) je motýl čeledi běláskovitých. Vyniká výrazným černým žilkováním bílých křídel, přední křídlo dorůstá délky 28 - 35 mm. Jeho biotopem jsou křoviny a lesostepi s výskytem živných rostlin. Dříve byl rozšířený i v ovocných sadech, kde byl ale považován za škůdce.", "tgt_summary": "Aporia crataegi, the black-veined white, is a large butterfly of the family Pieridae. A. crataegi is widespread and common. Its range extends from northwest Africa in the west to Transcaucasia and across the Palearctic to Siberia and Japan in the east. In the south, it is found in Turkey, Cyprus, Israel, Lebanon and Syria. It is not present in the British Isles and northern Scandinavia.", "id": 2221865}
{"src_title": "Nautilus (Verne)", "tgt_title": "Nautilus (fictional submarine)", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Nautilus je v románu \"Dvacet tisíc mil pod mořem\" popsán poměrně detailně. Autorova fantazie se drží v mezích technické pravděpodobnosti a proto román působí i dnes velmi přesvědčivě. Ponorka byla dlouhá sedmdesát metrů a v nejsilnějším místě široká osm metrů. Měla dvojitý plášť z ocelových plátů a její základní váha činila tisíc pět set tun. Systém nádrží (tj. jejich naplňování a vyprazdňování) umožňoval ponorce libovolně pod vodou stoupat nebo klesat, a to až do hloubky přes deset tisíc metrů. Ponorka byla řízena směrovým a hloubkovým kormidlem, která ovládal kormidelník z kabiny částečně vyčnívající nad palubu a vybavené dvěma čočkovitými okny zasklenými křišťálovým sklem. Za kabinou byl umístěn velmi silný reflektor. Pohon lodi i četná další zařízení byla na elektřinu získávanou ze sodíkových článků (sodík byl doplňován na tajné základně na blíže neurčeném ostrově, kde byl též dobýván z mořské vody v blíže nepopsaném zařízení poháněném tepelnou energií, získávanou z uhlí z podmořského dolu). Elektrické ovládání bylo využito i pro dálkové ovládání strojovny z kormidelní kabiny. K ochraně vstupu do ponorky využíval kapitán Nemo možnost nabít elektrickým proudem zábradlí vstupních schodů. Napětí šlo zvyšovat libovolně do té míry, že mohlo způsobit smrt. Šroub ponorky byl poháněn obrovskými elektromagnety. Měl v průměru šest metrů, délku závitu sedm a půl metru a otáčel se až stodvacetkrát za sekundu. Díky němu mohla loď dosáhnout rychlosti až devadesát kilometrů za hodinu. Loď sice měla zařízení na výrobu kyslíku elektrolýzou vody, neměla však žádné zařízení, které by vzduch zbavovalo oxidu uhličitého, což v té době šlo pouze pomocí hydroxidu draselného, a proto bylo nutno ponorku větrat. Delší pobyt pod hladinou mohl tedy být pro posádku osudný (kritická situace nastávala po dvou dnech). Ponorka nesloužila jen k vědeckovýzkumým účelům, ale též jako hrozná zbraň. Kapitán Nemo zásadně útočil na protivníka obrněnou přídí ponorky, kterou dokázal prorazit boky válečných lodí a tak je potopit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nautilus je fiktivní ponorka z románů Julese Verna \"Dvacet tisíc mil pod mořem\" (1870) a \"Tajuplný ostrov\" (1874), jejímž velitelem byl kapitán Nemo. ", "tgt_summary": "Nautilus is the fictional submarine captained by Nemo featured in Jules Verne's novels \"Twenty Thousand Leagues Under the Sea\" (1870) and \"The Mysterious Island\" (1874). Verne named the \"Nautilus\" after Robert Fulton's real-life submarine \"Nautilus\" (1800). For the design of the \"Nautilus\" Verne was inspired by the French Navy submarine \"Plongeur\", a model of which he had seen at the 1867 Exposition Universelle, three years before writing his novel.", "id": 357137}
{"src_title": "Sojuz 1", "tgt_title": "Soyuz 1", "src_document": [{"title": "Před letem.", "content": "Na rozdíl od jiných tehdejších letů s lidskou posádkou, nebyl Sojuz nikdy úspěšně otestovaný při nepilotovaném letu. Na všech předcházejících letech se vyskytly problémy. Záložním kosmonautem pro Sojuz 1 byl Jurij Gagarin. Protože si byl vědom konstrukčních problémů a velkého politického tlaku Politbyra, snažil se „vyřadit“ Komarova z mise, věda, že sovětští lídři nebudou riskovat národního hrdinu pro tento let. Původní plány počítaly se startem druhého Sojuzu s třemi kosmonaty (Valerij Bykovskij, Jevgenij Chrunov a Alexej Jelisejev) hned druhý den a pro dva z nich byl naplánovaný výstup do otevřeného vesmíru a přechod na Sojuz 1.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh letu.", "content": "Krátce po startu začaly problémy, když se neotevřel jeden sluneční panel. To vedlo ke snížení dodávek elektrické energie pro systémy kosmické lodě. Manévrování lodě zároveň komplikovaly problémy s detektory orientace. Při třináctém obletu Komarov hlásil: „Mám opět těžkosti s ovládáním kabiny,“... „Je to ďábelský stroj! Na co sáhnu to nefunguje!“ Při čtrnáctém oběhu selhala i palubní klimatizace. Posádka druhého Sojuzu se připravovala na opravu solárního panelu Sojuzu 1, ale silný déšť na kosmodromu Bajkonur znemožnil start kosmické lodě. Výsledkem bylo, že Sojuz 1 byl při dalším přeletu nad Sovětským svazem naveden na sestupnou dráhu. Hlavní padák se však kvůli problému s tlakovým senzorem neotevřel a záložní se při manuálním otevření zamotal, což vedlo k nekontrolovatelnému nebrzděnému pádu. Komarov zemřel při dopadu na povrch v oblasti Orenburské stepi na východ od města Orsk, 500 km severozápadně od Bajkonuru. Kabina po dopadu shořela.", "section_level": 1}, {"title": "Závěrem.", "content": "Pozdější inspekce kosmické lodi Sojuz 2 ukázala, že i ta měla stejný problém s padákem. To by vedlo, pokud by se let přece jen uskutečnil, ke smrti dalších tří kosmonautů. Původní cíle mise Sojuzu 1 a 2 byly později uskutečněny Sojuzem 4 a 5. Konstruktéři odhalili 200 konstrukčních chyb na kosmické lodi již před startem, ale vládní představitelé si start vynutili, aby Sovětský svaz udržoval vedení před Spojenými státy v závodech o vesmír a dostal se jako první na Měsíc. Problémy Sojuzu 1 oddálily start Sojuzu 2 a 3 až do 25. října 1968. Toto osmnáctiměsíční zdržení a následná exploze nepilotované nosné rakety N-1 3. července 1969 definitivně pochovala sovětské plány dovést kosmonauta na Měsíc.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sojuz 1 (rusky Союз 1) byl první let v rámci sovětského kosmického programu Sojuz. Loď odstartovala 23. dubna 1967 s jedním kosmonautem na palubě, plukovníkem Vladimírem Komarovem. Ten zahynul při návratu přistávacího pouzdra kosmické lodi na Zemi. Jednalo se o první smrtelnou nehodu v historii kosmických letů s lidskou posádkou. Byl to 23. let pilotované kosmické lodě z naší planety.", "tgt_summary": "Soyuz 1 (, \"Union 1\") was a crewed spaceflight of the Soviet space program. Launched into orbit on 23 April 1967 carrying cosmonaut Colonel Vladimir Komarov, Soyuz 1 was the first crewed flight of the Soyuz spacecraft. The flight was plagued with technical issues, and Komarov was killed when the descent module crashed into the ground due to a parachute failure. This was the first in-flight fatality in the history of spaceflight. ", "id": 713863}
{"src_title": "Erik I. Dánský", "tgt_title": "Eric I of Denmark", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Erik se narodil ve městě Slangerup jako nemanželský syn Svena II. Během vlády svého nevlastního bratra Knuta IV. byl královým horlivým podporovatelem, ale během rebelie proti Knutovi byl ušetřen. Nepodprovázel Knuta do Odense, kde byl v roce 1086 zabit. Králem byl zvolen Olaf a po něm, v roce 1095, Erik. Erik I. byl mezi lidmi oblíbený a s jeho době ustaly hladomory, které za Olafa I. Dánsko sužovaly. To bylo vnímáno jako boží znamená, že Erik je pro Dánsko ten pravý král. Středověcí kronikáři, například Saxo Grammaticus, a mýty jako popisují jako “statného chlapíka”, který se udržel na místě, i když s ním zkoušeli pohnout čtyři muži. Měl také pověst dobrého řečníka a hlučného muže. Zřejmě podporoval centralizovanou královskou moc, ale zdá se, že si počínal jako diplomat, který se snaží vyvarovat konfliktů se šlechtou. Podařilo se mu dosáhnout zřízení samostatného arcibiskupství v Lundu. Erik I. se rozhodl podniknout pouť do Svaté země. Podle \"Danmarks Riges Krønike\" mělo být důvodem to, že v opilosti zabil čtyři vlastní muže. Jako regenty určil svého syna Haralda Kesju a biskupa Assera. Erik s manželkou Bodil Thrugotsdatter a silným doprovodem cestovali přes Rusko do Konstantinopole, kde byl hostem císaře. V Konstantinopoli onemocněl, ale přesto se lodí vypravil na Kypr. Zemřel v kyperském městě Pafos v červenci 1103 a tam ho také královna nechala pohřbít. Sama onemocněla a zemřela téhož roku v Jeruzalémě.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Erik a Bodil měli jednoho syna, kterým byl Knut Lavard. Erik měl ještě tři nemanželské syny, budoucího Erika II., Haralda Kesju a Benedikta, a dceru Ragnhildu (matku Erika III.).", "section_level": 1}], "src_summary": "Erik I. Dánský (\"Erik Ejegod\"; asi 1060, Slangerup, Dánsko – 10. červenec 1103, Pafos, Kypr) byl králem Dánska v letech 1095 až 1103. Králem se stal po smrti svého bratra Olafa I. Jeho přízvisko znamená \"Dobrý\".", "tgt_summary": "Eric I ( – 10 July 1103), also known as Eric the Good (), was King of Denmark following his brother Olaf I Hunger in 1095. He was a son of Sweyn II. His mother's identity is unknown. He married Boedil Thurgotsdatter.", "id": 736239}
{"src_title": "Kráska dne", "tgt_title": "Belle de Jour (film)", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku.", "content": "Pro kvalitní strukturu románu a příležitost zobrazit denní snění mladé buržoazní ženy s masochistickými sklony, akceptoval Luis Buñuel nabídku bratrů Roberta a Raymonda Hakimových, kteří jej požádali o realizaci filmu podle Kesselovy knihy \"Kráska dne\". Režisérovi se také zamlouvala možnost rozpracovat některé sexuální úchylky, které jej teoreticky zajímaly od mládí. Dříve se jim částečně věnoval už ve filmech \"On\" a \"Deník komorné\" (scéna s botami). Na zásah cenzury, která vystřihla několik scén, reagoval Buñuel odmítavě. Například děj scény, ve které vévoda stojí nad rakví Séverine v kapli a označuje ji za dceru, ztratila podle režiséra zamýšlený smysl. Vystřižena byla totiž předchozí mše odehrávající se pod kopií Grünewaldova obrazu „Ponížení Krista“. Nejčastější dotaz, především od žen, směřoval na obsah krabičky čínského zákazníka nevěstince, na nějž pozitivně zareaguje jen kráska dne. Režisér pravdivě odpovídal, že obsah nezná a dodával, aby si ženy představily \"„cokoli chtějí“\". V důsledku prolínání reálných scén s fragmenty snění a představ, je interpretace „skutečnosti“ nejednoznačná. Nabízí tak alternativu, že nevěstinec ožívá jen v představách, coby důsledek nenaplněných sexuálních očekávání, ať už ze strany Séverine či dokonce jako projev žárlivé reakce jejího manžela. Kritik Milan D. Klepikov v eseji „Boží opozice“ uvedl, že je toto dílo \"„přes ironickou dekadenci syžetu Buñuelovým nejsvětlejším filmem“\".", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Mladá a přitažlivá Séverine Serizy (Catherine Deneuve) není schopna se svým manželem realizovat intimní život. Pohledný chirurg Pierre Serizy (Jean Sorel) je ohleduplný a na ženu nenaléhá. Oba k sobě chovají úctu a toleranci, přestože vztah není zcela naplněn. Dny prodchnuté prázdnotou manželka tráví zvrhlými erotickými představami, které jí pomáhají ventilovat sexuální pud. Prožívá tak příběhy, v nichž se odehrávají praktiky bondage či sadomasochismu. Během lyžování v zimním středisku potkávají známý pár Henriho Hussona (Michel Piccoli) a Renée (Macha Mérilová). Séverine nesnáší chování a lascivní pohledy tohoto muže. Zpět v Paříži naráží na Renée, která ji během jízdy taxi vypráví o jejich společné přítelkyni Henriettě. Ta prý pracuje v nevěstinci. Doma na ni pak čeká kytice růží od Henriho a v náhlém vzrušení ji vše padá z rukou. Na tenisu se s ním střetává. Rozhovor směřuje k Henriettě a její nestoudné práci. Jakoby mimoděk se dozvídá adresu jednoho luxusního bordelu pro vytříbenou klientelu, kam Henri dříve také chodíval. Následně odmítá jeho pozvání na schůzku. Protože jsou veřejné domy oficiálně zakázány, zvědavost ji dovede k návštěvě inkriminovaného místa na pařížské adrese Cite Jean de Saumer 11. Jedná se o jeden z řadových činžovních domů. Nejdříve se nesměle otáčí a odchází přemýšlet do prosluněného parku. Vrací se zpět a při vzpomínkách na dětství, v nichž se objevuje její otec, stoupá po schodech až k bytu madam Anaïs (Geneviève Pageová), která svůj malý luxusní podnik řídí pevnou rukou. Pro krásu a vybrané chování Séverine ji majitelka ráda přijímá. Protože bude blondýnka obšťastňovat zákazníky jen přes den od čtrnácti do sedmnácti hodin, vybírá ji jméno „Kráska dne“ (Belle de jour). Získává hned první práci, sex s majitelem továrny na cukrovinky, který je pravidelným klientem. Po této zkušenosti se na týden ze salónu vytrácí. Následně se vrací a zažívá vzrušené příhody se zákazníky, jakými jsou Číňan se záhadnou krabičkou či univerzitní profesor, kterému neumí poskytnout uspokojení v podobě jeho ponižování. Jednoho dne se u ní doma ohlašuje Husson, ale Séverine jej odmítá a k návštěvě nedochází. Přesto fantazíruje o sexu s ním za manželovi přítomnosti. To paradoxně léčí skutečný problém v manželství, kdy s mužem navazuje intimní vztah. K nemilému překvapení dochází, když jednoho dne zavítá do podniku madam právě Husson a střetává se svým objektem touhy. O manželku přítele ztrácí erotický zájem a slibuje, že si tuto diskrétní informaci ponechá pro sebe. Krásku dne v bordelu uhrane mladý a drsný gangster Marcel (Pierre Clémenti), jenž dokáže realizovat její zvrhlé představy. Poté, co si mladá žena uvědomuje, že vztah nebezpečně sílí, rozhoduje se za souhlasu madam Anaïs nevěstinec opustit. Marcelův společník Hyppolite (Francisco Rabal), který mu prý vděčí za záchranu života, blondýnku sleduje až do místa bydliště. Šílený Marcel se poté zjevuje u jejích dveří a naléhá na pokračování románku. Když je odmítnut a požádán o opuštění bytu, čeká před domem na příchod manžela. Třemi ranami z pistole jej postřeluje a sám je na útěku před policií zastřelen. Pierre Serizy se probírá z kómatu se ztrátou zraku a ochrnutý na invalidním vozíku. Policie není schopna vypátrat střelcovu motivaci. V bytě se po několika dnech objevuje starý známý přítel Husson, který Pierrovi přichází sdělit pravdu o skrytém životě jeho manželky. Je přesvědčen, že lékař pak ztratí pocit viny a nebude se považovat za pouhou přítěž v rozletu krásné a počestné ženy. Séverine neprotestuje a vpouští jej do pokoje. Když návštěva odejde, žena vchází do pokoje, kde slepý manžel sedí na kolečkovém křesle. Séverine si představuje, že nyní po odhalení druhé identity, svými hříchy vykoupila mužovo zdraví a opět navážou šťastnější život. Manžel tak vstává bez známek nemoci.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Natáčení filmu probíhalo na těchto pařížských lokacích:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kráska dne () je francouzské filmové drama z roku 1967 režírované Luisem Buñuelem, které představuje volnou adaptaci Kesselova stejnojmenného románu napsaného roku 1928. ", "tgt_summary": "Belle de Jour () is a 1967 drama film directed by Luis Buñuel, and starring Catherine Deneuve, Jean Sorel, and Michel Piccoli. Based on the 1928 novel \"Belle de jour\" by Joseph Kessel, the film is about a young woman who spends her midweek afternoons as a high-class prostitute, while her husband is at work. ", "id": 2069158}
{"src_title": "František, vévoda bavorský", "tgt_title": "Franz, Duke of Bavaria", "src_document": [{"title": "Mladá léta.", "content": "František se narodil v Mnichově jako morganatický syn Albrechta, vévody bavorského a jeho první ženy hraběnky Marie Draškovičové z Trakoštjanu. V roce 1945 bylo manželství jeho rodičů uznáno za dynastické. Wittelsbachové byli odpůrci nacistického režimu v Německu a v roce 1939 vzal Františkův otec svoji rodinu do Maďarska. Čtyři roky žili v Budapešti a pak se koncem roku 1943 přestěhovali na zámek Somlovar. V březnu 1944 okupovalo nacistické Německo Maďarsko. 6. října 1944 byla celá rodina včetně Františka uvězněna. Byli posláni do řady nacistických koncentračních táborů včetně Oranienburgu a Dachau. Na konci dubna 1945 byli osvobozeni americkou třetí armádou. Po válce získal František vysokoškolské vzdělání v benediktinském opatství v Ettalu. Poté studoval na univerzitě v Mnichově a v Curychu business management. František si v sobě rozvinul vášeň sbírat moderní umění; dnes má mnoho předmětů z jeho soukromé sbírky nastálo vypůjčena mnichovská Pinakotéka.", "section_level": 1}, {"title": "Dnešní dynastie Wittelsbachů.", "content": "Podle německého práva nejsou královské tituly legálně uznávány, ale mohou být užívány jako součást příjmení. František žije v apartmánu v Nymphenburském paláci v Mnichově, což byla bývalá letní rezidence bavorských králů. František je současným velmistrem řádu sv. Jiří. Je také velmistrem Řádu sv. Huberta a Řádu Terezie (pro dámy). Je členem senátu mnichovské univerzity a čestným členem bavorské akademie vědy a humanitních studií. Patří mu mnoho čestných funkcí v občanských i náboženských organizacích v Bavorsku. František je dědicem rodu Stuartovců a tím pádem je jakobity považován za právoplatného krále Anglie a Skotska. Jakobité ho nazývají král František II. Anglický, Skotský, Francouzský a Irský, ačkoliv on sám tyto tituly nepoužívá.", "section_level": 1}, {"title": "Nástupnická práva.", "content": "František se nikdy neoženil. Po jeho smrti se jeho funkce hlavy rodu Wittelsbachů přesune na jeho bratra prince Maxe. Protože ani Max nemá žádné syny, budou bavorské tituly po jeho smrti postoupeny jeho prvnímu bratranci princi Ludvíku Bavorskému a jeho potomkům, zatímco funkce dědice rodu Stuartovců bude přesunuta na Maxovu dceru princeznu Sophii z Lichtenštejna.", "section_level": 1}, {"title": "Tituly.", "content": "Vévodův plný titul je \"Jeho královská Výsost František, vévoda bavorský, francký a švábský, hrabě rýnský\". Podle tradice nepřevzal František vyšší titul krále.", "section_level": 1}], "src_summary": "František Bonaventura Adalbert Maria vévoda bavorský (narozen 14. července 1933 v Mnichově jako \"František Bonaventura Maria Adalbert princ bavorský\"), titulovaný Jeho královská Výsost vévoda bavorský (německy Franz Herzog von Bayern), je hlavou rodu Wittelsbachů, někdejší vládnoucí rodiny v bavorském království. Jeho příjmení při narození bylo \"Prinz von Bayern\". V roce 1997 si po smrti svého otce změnil příjmení na \"Herzog von Bayern\". ", "tgt_summary": "Franz, Duke of Bavaria (German: Franz Bonaventura Adalbert Maria Herzog von Bayern; born 14 July 1933) is head of the House of Wittelsbach, the former ruling family of the Kingdom of Bavaria. His great-grandfather King Ludwig III was the last ruling monarch of Bavaria until deposed in 1918. ", "id": 1070768}
{"src_title": "Peredvižnici", "tgt_title": "Peredvizhniki", "src_document": [{"title": "Vznik sdružení a jeho působení.", "content": "Bezprostřední příčinou vzniku sdružení byla reakce na „mrtvé umění“ produkované na půdě petrohradské Akademie výtvarných umění. V listopadu 1863 čtrnáct absolventů Akademie podalo vedení školy žádost na změnu tradičních konkurzních zadání a žádali umožnit mladým umělcům svobodný výběr tématu. Po odmítavém stanovisku vedení akademie se požadavek studentů promítl do tzv. \"Vzpoury čtrnácti\". Opustili Akademii a vytvořili tzv. Petrohradské sdružení výtvarníků. Do čela skupiny se postavil významný realistický malíř a umělecký teoretik I. N. Kramskoj. Moskva představovala druhé významné umělecké centrum. Zdejší uměleckou skupina od roku 1869 organizoval G. G. Mjasojedov spolu s malířem V. G. Perovem. V roce 1870 se obě skupiny spojily do Sdružení putovních uměleckých výstav a utvořily své stanovy. Prvním čelním představitelem peredvižniků se stal I. N. Kramskoj. Ideovým záměrem hnutí byla prezentace ruského umění nejširší veřejnosti. Členové sdružení, ke kterému patřili nejvýznamnější ruští soudobí malíři, prosazovali ve své tvorbě ústup od oficiálního uměleckého směru a zaměřovali se na zachycení života sociálně a společensky nejníže postavených lidí. Jejich záměrem bylo svými díly představit život nejprostšího ruského člověka s jeho radostmi i starostmi. Jejich díla se vyznačovala výrazně národním cítěním. Díla peredvižniků tematicky reprezentují celou škálu témat: od žánrového malířství přes krajinomalbu a portrétní díla až k pracím vážícím se k významným historickým událostem. Dominující však bylo téma národa, života prostého lidu, jeho zvyků a obyčejů. Významnou skupinu v rámci sdružení tvořili umělci, jejichž hlavní zájem směřoval k zachycení venkovského života rolníků. Svou pozornost obrátili nejen na zachycení každodenního strastiplného života ruských nevolníků, ale zároveň dali divákovi nahlédnout do prosté ruské duše poukázáním na její čistotu a šlechetnost. Zájem jiné skupiny sdružení směřoval k zobrazení jedinečného kouzla ruské přírody. Její neopakovatelná krása našla odraz v dílech takových krajinářů, jakými byli I. I. Šiškin, F. A. Vasiljev, V. D. Polenov a další. Jedním z nejvýznamnějších představitelů sdružení byl I. J. Repin se svými díly tematicky čerpajícími ze života lidu a z významných historických období Ruska: \"Křížové procesí v Kurské gubernii\", \"Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581\", \"Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi\", \"Burlaci na Volze\" a jiné. Naplňuje ideový záměr „přinést umění k lidem“, uspořádalo sdružení v letech 1871 až 1923 téměř padesát výstav obrazů nejen v Moskvě a Petrohradě, ale i na tzv. periferii země: v Kyjevě, Charkově, Kazani, Rize či v Oděse. Rok 1923, kdy se uskutečnila poslední výstava, je považován za rok, ve kterém sdružení zaniklo. Ideový a umělecký odkaz peredvižniků převzalo nově vzniklé sdružení s názvem Asociace umělců revolučního Ruska.", "section_level": 1}, {"title": "Význam sdružení.", "content": "Období působení \"Sdružení uměleckých putovních výstav\" se považuje za klíčové ve vývoji ruského malířství. Malíři-peredvižnici se stali symbolem ruského umění 19. století. Sdružení, které vzniklo jako odpor proti tehdejšímu umění, se stalo nejmasovějším a nejvlivnějším uměleckým seskupením v historii Ruska. Nikdy předtím a ani později nebylo umění ruských malířů tak blízko potřebám lidových mas. V řadách peredvižniků se objevily „nejzářivější“ hvězdy ruského malířství. Tito umělci pozvedli úroveň ruského malířství do dosud nevídaných výšin. Přestože sdružení v roce 1923 zaniklo, jeho umělecký a ideový vliv přetrvává v různých obměnách dodnes. Žádná další ruská umělecká epocha nedosáhla lidské a umělecké hodnoty období peredvižniků. Mnoho z děl peredvižniků představují ve svých expozicích Treťjakovská galerie či Státní ruské muzeum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peredvižnici () je název pro členy Sdružení putovních výstav (), ruské umělecké společnosti, která byla založena roku 1870 z podnětu malířů G. G. Mjasojedova, I. N. Kramského, V. G. Perova a N. N. Ge pro pořádání společných výstav. Zaměření proti klasicismu, který byl na Petrohradské akademii. Jako cíl si předsevzali popularizovat realistické a lidové umění. Nejvíce rozvíjeli malbu podobizen a krajinomalbu. Jedná se o ruské realistické malíře. U široké veřejnosti měli ohlas pro jejich dokonalost zachycení pocitů, nálad. Jejich realismus je popisný a srozumitelný pro všechny. Začátkem 20. století se jejich tvorba stala spíše konzervativní.", "tgt_summary": "Peredvizhniki (), often called The Wanderers or The Itinerants in English, were a group of Russian realist artists who formed an artists' cooperative in protest of academic restrictions; it evolved into the \"Society for Travelling Art Exhibitions\" in 1870.", "id": 2025641}
{"src_title": "Louveciennes", "tgt_title": "Louveciennes", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Podobně jako jiná sídla v Yvelines, v 11. století bylo Louveciennes majetkem opatství Saint-Denis. Jednalo se o zemědělskou obec, pro niž bylo typické ovocnářství a pěstování vinné révy. Radikální změnu v historii Louveciennes přineslo období vlády Ludvíka XIV. a realizace jeho monumentálních stavebních projektů v oblasti Versailles, kdy na břehu Seiny severně od Louveciennes byl vybudován mohutný čerpací stroj a přes obec byl postaven vodovod a akvadukt. V městečku v 17. století vznikla také řada panských sídel a zámků. Obec, která se do té doby jmenovala \"Luciennes\", bylo na konci 17. století změněno jméno na \"Louvetienne\". V průběhu 19. století bylo v postupně budováno železniční spojení do Versailles a později i do Noisy-le-Roi a Saint-Germain-en-Laye přes Louveciennes a Marly (tzv. trať \"Ligne L du Transilien\") a podél této trati vznikla nová zástavba, určená k rekreaci i trvalému bydlení. Proslulost Louveciennes přineslo i to, že jej v 19. století objevili francouzští impresionisté, kteří se inspirovali zdejší krajinou. Malíři Pierre-Auguste-Renoir, Camille Pissarro, Alfred Sisley, Claude Monet a další zde vytvořili celkem na 120 impresionistických děl. V letech 1959 - 1967 bylo v Louveciennes sídlo Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě (angl. \"SHAPE - Supreme Headquarters\" \"Allied Powers Europe\") a \"American School of Paris\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti, spojené s Louveciennes.", "content": "Arnold de Ville, stavitel a správce La Machine de Marly, obýval Pavillon des Eaux Madame du Barrry, milenka francouzského krále Ludvíka XV. Obývala \"Vodní pavilón\", který byl později přebudován na zámek, nesoucí její jméno Básník André Chénier, navštívil Louveciennes v druhé polovině 18. století Malířka Élisabeth Vigée-Lebrun, zemřela v Louveciennes 30. března 1842 ve věku 86 let Bernard Pierre Magnan, maršál Francie, žil louvenciennském zámku v letech 1852 - 1865 Malíř Auguste Renoir, pobýval v Louveciennes u svých rodičů na přelomu let 1869 a 1870 Malíř Alfred Sisley, pobýval v Louveciennes v letech 1870 - 1874 Skladatel Camille Saint-Saëns, žil v Louveciennes v letech 1865 - 1870 Malíř Georges Henri Manzana-Pissarro, třetí syn malíře Camilla Pissarra, narodil se v Louveciennes v roce 1871 Malířka Jeanne Baudot, žačka a modelka Augusta Renoira, dcera Renoirova lékaře z Louveciennes Joseph Joffre, maršál Francie, účastník první světové války. Ve 20. letech 20. století si v Louveciennes nechal postavit v koloniálním stylu dům, zvaný \"Le pavillon\" \"de la Châtaigneraie\". Joseph Joffre je pohřbený v Louveciennes Americko-francouzská spisovatelka Anaïs Nin (francouzsko-dánského původu po matce a kubánsko-katalánského původu po otci), žila v Louveciennes v letech 1930 -1936 Skladatel Kurt Weill, po roce 1933 opustil nacistické Německo a do roku 1935, kdy emigroval do USA, žil v Louveciennes Fyzik Louis de Broglie (7. vévoda de Broglie), nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1929, zemřel v Louveciennes 19. března 1987 ve věku 94 let.", "section_level": 1}, {"title": "Cesta impresionistů.", "content": "V městečku byla vybudována naučná stezka \"Cesta impresionistů\" (\"\"Le Chemin des impresionistes\"\"). Na čtyřkilometrovém okruhu, začínajícím a končícím u sídla městského úřadu, někdejšího zámku Beauséjour, lze navštívit místa, kde pracovali nebo která ve svých dílech zobrazili malíři, jako Élisabeth Vigée-Lebrun, Auguste Renoir, Cammille Pissaro, Alfred Sisley a další.", "section_level": 2}], "src_summary": "Louveciennes je malé městečko ve francouzském departementu Yvelines v regionu Île-de-France. Je součástí aglomerace sídel východně od hlavního města Francie Paříže, od níž je vzdáleno necelých 20 km. Někdejší královský zámek ve Versailles se nachází od Louveciennes zhruba 5 km vzdušnou čarou směrem na jih.", "tgt_summary": "Louveciennes is a commune in the Yvelines department in the Île-de-France region in north-central France. It is located in the western suburbs of Paris, between Versailles and Saint-Germain-en-Laye, and adjacent to Marly-le-Roi.", "id": 932674}
{"src_title": "Maxmilián z Hohenbergu", "tgt_title": "Maximilian, Duke of Hohenberg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Maxmilián byl nejstarší syn ze tří dětí rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda (1863–1914) a jeho manželky Žofie Chotkové (1868–1914). Z důvodu nerovnorodého manželství jeho rodičů byl on i jeho sourozenci vyloučeni z následnictví rakousko-uherského trůnu. Po atentátu na rodiče v roce 1914 v Sarajevu se všechny děti dostaly do opatrovnictví své tety z matčiny strany, Henrietty hraběnky Chotkové. Jednou je přijal i císař František Josef I. S platností od 1917 byl Maxmiliánovi udělen titul vévoda. V roce 1921 byl v nově vzniklém Československu schválen zvláštní zákon o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, v jehož rámci došlo i k znárodnění veškerého majetku rodu. Ve Vídni navštěvoval Maxmilián Hohenberg Skotské gymnázium. Následně vystudoval právní vědy. Roku 1926 promoval ve Štýrském Hradci na doktora práv. ve stejném roce se oženil s Alžbětou Bonou, hraběnkou Waldburskou na Wolfeggu a Waldsee. Povoláním byl činný jako právník a spravoval majetek rodu. Stejně jako jeho bratr vystupoval jako monarchistický mluvčí a byl v těsném kontaktu s následníkem trůnu Otou Habsbursko-Lotrinským. Maxmilián i jeho mladší bratr Ernst (1904–1954), se vyslovili pro osvobození a samostatnost Rakouska a rovněž vystupovali proti anšlusu, potažmo nacistickému Německu. Z toho důvodu byli oba v roce 1938 deportováni do koncentračního tábora Dachau. Oba bratři byli nasazeni speciálně na čištění latrín. Pozdější rakouský kancléř Leopold Figl referoval, že oba bratři snášeli ponížení s veselou a důstojnou myslí a ke svým spoluvězňům se vždy chovali velmi kamarádsky. Maxmilián Hohenberg byl propuštěn v roce 1940, zatímco Ernst byl přeložen do koncentračního tábora Buchenwald a domů se mohl vrátit až v roce 1943. Po propuštění z koncentračního tábora byl Maxmilián převezen na zámek Artstetten, kde byl nacisty držen v domácím vězení. Zároveň však bylo sídlo vyvlastněno a znárodněno. Po osvobození Rakouska byl Maxmilián místním obyvatelstvem a se souhlasem sovětských okupačních úřadů zvolen za starostu Artstettenu. Tento úřad zastával dvakrát po pět let. Kromě toho byl po mnoho let zplnomocněncem Oty Habsbursko-Lotrinského pro majetková jednání mezi habsbursko-lotrinskou rodinou a rakouskou spolkovou vládou. Tyto rozhovory prohlásil Hohenberg v roce 1958 za neúspěšné, neboť rakouská vláda nebyla ochotna ke kompromisům. Otto von Habsburg poté Hohenberga pověřil, aby vedl jednání s vládou o možnosti návratu rodiny habsbursko-lotrinské do vlasti. Jelikož rakouská ústava toto přímo zapovídá, složil Hohenberg i tento svůj mandát. Maxmilián Hohenberg zemřel 8. ledna 1962 ve Vídni na následky z doby nešetrného zacházení v koncentračním táboře. Byl pochován v hrobce v kostele zámku Artstetten v Dolních Rakousích po boku svých rodičů.", "section_level": 1}, {"title": "Děti Maxmiliána z Hohenbergu s Elisabethou Bonou.", "content": "Z manželství vzešlo šestero synů:", "section_level": 1}], "src_summary": "J.V. Maxmilián Karel František Michael Hubert Anton Ignác Josef Maria vévoda z Hohenbergu (* 29. září 1902 zámek Belvedere ve Vídni; † 8. ledna 1962) byl nejstarším synem hraběnky a vévodkyně z Hohenbergu Žofie Chotkové a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Kvůli morganatickému manželství svých rodičů byl vyloučen z následnictví na trůn.", "tgt_summary": "Maximilian, Duke von Hohenberg (\"Maximilian Karl Franz Michael Hubert Anton Ignatius Joseph Maria\"; 29 September 1902 – 8 January 1962), was the elder son of Archduke Franz Ferdinand of Austria-Hungary and his wife Countess Sophie Chotek von Chotkowa und Wognin, Duchess von Hohenberg. Because his parents' marriage was morganatic, he was excluded from succession to the Austro-Hungarian throne, to which his father was heir presumptive, and to inheritance of any of his father's dynastic titles, income and properties, although not from the archduke's personal estate nor from his mother's property.", "id": 159255}
{"src_title": "Messerschmitt Me 209", "tgt_title": "Messerschmitt Me 209", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Prototyp Me 209 V1 (Werk-Nr.1185, D-INJR), dokončený v červnu 1938, dne 26. dubna 1939 skutečně dosáhl světového rychlostního rekordu pilotovaný Flugkapitänem Fritzem Wendelem. Rekord měl hodnotu 755,138 km/h, byl připsán k výročí Hitlerových narozenin a vydržel až do 16. srpna 1969! Jeho pohon tvořil dvanáctiválcový vidlicový motor Daimler-Benz DB 601 a z důvodu co nejmenší prázdné hmotnosti nenesl prakticky žádné vybavení. První let s tímto letounem vykonal 1. srpna 1938 Dr. Ing. Hermann Wurster z letiště Augsburg-Haunstetten. Krátce po vzletu však musel Wurster přistát pro prudké zvýšení teploty motoru. Několik dalších letů provedených Wendelem potvrdilo četné závady stroje. Pohonná jednotka pracovala nerovnoměrně, nevyhovující chlazení způsobovalo její rychlé přehřátí, výfukové spaliny pronikaly do kabiny a během letu měl Me 209 V1 tendenci k náhlému přechodu do střemhlavého letu. Pro rychlostní let 26. dubna 1939 byl letoun vybaven novým experimentálním motorem Daimler-Benz DB 601 ARJ o maximálním výkonu 1140 kW s možností jeho zvýšení na 1691 kW. 8. února 1939 byl Hermanem Wursterem zalétán Me 209 V2 (Werk-Nr.1186, D-IWAH), avšak většina závad prvního prototypu nebyla odstraněna. Navíc při zkušebním letu 4. dubna 1939 přestal náhle pracovat systém chlazení oleje, což způsobilo zadření motoru. Pilot Wendel nad zemí vybral stroj ze střemhlavého letu a narazil do stromů, ze zničeného prototypu však vyvázl jen s lehkým otřesem. Třetí prototyp Me 209 V3 (Werk-Nr.1187, D-IVFP) byl zalétán v květnu 1939 a sloužil k intenzivním zkouškám. 12. května 1939 následoval první let Me 209 V4 (Werk-Nr.1188, D-IRND, od roku 1940 CE+WB). Trup shodný s předchozími prototypy již nesl hlavňovou výzbroj v podobě motorového kanónu MG FF ráže 20 mm a dvou kulometů MG 17 ráže 7,92 mm. Hlavní podvozkové nohy byly zkráceny a z důvodu zlepšení letových vlastností byla značně zvětšena svislá ocasní plocha. Letoun byl také vybaven zcela novým lichoběžníkovým křídlem s automatickými sloty na náběžných hranách, jeho rozpětí bylo zvětšeno o 1,49 m než křídlo prototypů V1 až V3. Při prvních letech stroj poháněl standardní motor Daimler-Benz DB 601 A s povrchovým chlazením kapaliny. Tento nedokonalý systém byl zakrátko nahrazen klasickou chladicí soustavou se dvěma chladiči pod křídlem, což ovšem ještě více zhoršilo letové vlastnosti. Pro zlepšení letových parametrů byl v létě 1940 do Me 209 V4 instalován řadový dvanáctiválcový motor chlazený kapalinou Daimler-Benz DB 601 N o vzletovém výkonu 882 kW, chladiče pod křídlem nahradil jeden velký umístěný pod trupem. Letové vlastnosti těchto rychlostních letadel byly zcela nevyhovující pro bojová letadla, úspěšný nebyl ani pokus o „militarizaci“ čtvrtého prototypu. Při srovnání s řadovým Bf 109F propadl Me 209 V4 ve všech ohledech a tím byl ukončen jeho vývoj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Messerschmitt Me 209 byl jednomotorový závodní letoun navržený k překonávání rychlostních rekordů. Šlo o zcela nové letadlo, jehož označení bylo Messerschmittem používáno jako propagandistický nástroj. Ačkoli bylo letadlo navrženo pouze k překonávání rychlosti, tak se předpokládalo, že jeho název bude spojován se stíhačkou Bf 109, která byla již ve službě. ", "tgt_summary": "The first Messerschmitt Me 209 was a single-engine racing aircraft which was designed for and succeeded at breaking speed records. This Me 209 was a completely new aircraft whose designation was used by Messerschmitt as a propaganda tool. Although the aircraft was designed only to break speed records, it was hoped that its name would associate it with the Bf 109 already in combat service. ", "id": 1921230}
{"src_title": "Viktor Šklovskij", "tgt_title": "Viktor Shklovsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Petrohradě. Jeho otec byl Žid, jeho matka měla z části německý, z části ruský původ. Roku 1916 patřil k zakladatelům petrohradské Společnosti pro studium básnického jazyka (Общество изучения Поэтического Языка) známé pod zkratkou OPOJAZ. Spolu s Moskevským lingvistickým kroužkem se OPOJAZ stal jedním ze dvou základních pilířů ruského formalismu. Šklovskij se podílel na Únorové revoluci roku 1917. Ruská Prozatímní vláda ho vyslala jako pomocníka komisaře na jihozápadní frontu, kde byl raněn a dostal vyznamenání za statečnost. Poté byl pomocníkem komisaře ruského expedičního sboru v Persii. Do Petrohradu se vrátil na počátku roku 1918, již po Říjnové revoluci. Bolševický převrat nepřijal a zúčastnil se i protibolševického spiknutí organizovaného členy Socialistické revoluční strany. Spiknutí však bylo odhaleno tajnou policií Čeka. Šklovskému se podařilo uniknout zatčení, skrýval se, cestoval v utajení po Rusku a Ukrajině. Nakonec však byl omilostněn, v čemž sehrálo klíčovou úlohu jeho přátelství s Maximem Gorkým. Šklovskij pak uzavřel jakýsi kompromis s novým režimem a vstoupil načas i do Rudé armády. Roku 1922 však bylo obnoveno vyšetřování jeho minulé politické činnosti, načež se začal znovu skrývat a v roce 1923 uprchl přes Finsko do Německa. V Berlíně pak vydal knihu Сентиментальное путешествие (\"Sentimentální cesta\", v Československu ve 30. letech vyšlo jako \"Zápisky revolučního komisaře\"), kde popisuje své zkušenosti z let 1917-1922. Toto dílo dnes patří k jeho nejoceňovanějším. Název knihy odkazoval na dílo Laurence Sternea, jehož Šklovskij velmi obdivoval a jehož styl v mnohém napodobil. Ve stejném roce vydal i další knihu Zoo, или Письма не о любви (\"Zoo: dopisy nikoli o lásce\"), v jejímž závěru napsal smířlivý apel vůči sovětským orgánům a zároveň oficiálně požádal o přehodnocení svého případu. Záhy mu byl skutečně umožněn návrat do Sovětského Ruska a neměl napříště s režimem zásadnější střety, přestože jeho rodina obětí represí byla – jeho dva bratři byli popraveni (jeden v roce 1918, druhý v roce 1937) a jeho sestra zemřela hladem v Petrohradě v roce 1919.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Napsal řadu vlivných biografií – Laurence Sternea, Maxima Gorkého, Lva Tolstého či Vladimíra Majakovského. Ceněny jsou i jeho teoretické práce o filmu, například o díle režiséra Sergeje Ejzenštejna, který byl i jeho blízkým přítelem. V literární teorii je uznáván jeho koncept \"defamiliarizace\". Ta je podle Šklovského základním cílem každého uměleckého díla. Věci v běžné realitě mají dle Šklovského tendenci se \"familiarizovat\", stávat se \"obyčejnými\", tedy nevnímanými, jen otupěle registrovanými. Cílem uměleckého díla je dle Šklovského tuto slupku strhnout, přinutit příjemce znovu věci vnímat, cítit jako nečekané a nové. Zvolená forma, jíž se toho má docílit, stejně jako výběr úseku reality, jenž má být defamiliarizován, jsou přitom lhostejné. Tuto koncepci Šklovskij představil především ve slavném eseji \"Umění jako technika\", který se stal součástí jeho knihy \"Teorie prózy\". Jeho pojetí silně ovlivnilo zejména Michaila Bachtina. Šklovskij napsal i řadu próz, v nichž testoval svou literární teorii, ale i mnoho scénářů k filmům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Viktor Borisovič Šklovskij (; 24. leden 1893, Petrohrad – 6. prosinec 1984, Moskva) byl sovětský spisovatel, filmový scenárista a literární a filmový teoretik, představitel ruského formalismu.", "tgt_summary": "Viktor Borisovich Shklovsky (; – 6 December 1984) was a Russian and Soviet literary theorist, critic, writer, and pamphleteer. He is one of the major figures associated with Russian formalism. ", "id": 2273806}
{"src_title": "Stračka", "tgt_title": "Delphinium", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Stračky jsou vytrvalé nebo výjimečně dvouleté či jednoleté byliny s přímou, vystoupavou nebo zkrácenou, jednoduchou nebo větvenou lodyhou. Listy jsou přízemní a/nebo lodyžní, řapíkaté, s dlanitě laločnatou, v obrysu okrouhlou, pětihranou nebo ledvinitou čepelí. Lodyžní listy bývají střídavé a menší než přízemní. Květy jsou modré, fialové, bílé, žluté nebo červené, oboupohlavné, dvoustranně souměrné, ve vrcholovém, hroznovitém nebo chocholičnatém květenství, někdy i jednotlivé. Kalich je pětičetný, barevný a víceméně nahrazuje korunu. Horní lístek je ostruhatý, postranní a spodní jsou vejčité až eliptické. Koruna je zmenšená, složená ze dvou volných, přisedlých, ostruhatých lístků, nacházejících se ve středu květu a doplněných dvěma petaloidními staminodii (v některých zdrojích jsou interpretována jako spodní korunní lístky). Tyčinek je mnoho (až 40). Gyneceum je apokarpní, složené většinou ze 3 nebo řidčeji z více (až 10) plodolistů se zřetelně vyvinutou čnělkou a mnoha vajíčky. Plodem je souplodí přisedlých, prohnutě válcovitých, na konci zobanitých měchýřků. Semena jsou tmavě hnědá až černá, vlivem přítomnosti vzduchových komůrek v osemení ale často mají bělavý vzhled. Často mají hrubý povrch.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod zahrnuje asi 350 druhů. Je rozšířen v mírném pásu severní polokoule, několik druhů roste v subsaharské tropické Africe. Jeho areál zahrnuje většinu povninské Eurasie i Severní Ameriky. Stračky se vyskytují v celé Evropě s výjimkou Britských ostrovů a většiny Skandinávie. Největší areál má v rámci Evropy stračka vyvýšená. Je to také jediný druh vyskytující se v České republice, roste v montánních až subalpínských polohách většiny vyšších hraničních pohoří s výjimkou Beskyd. Z celé Evropy je udáváno celkem asi 14 druhů straček. Stračka karpatská je endemit západních Karpat a vyskytuje se výhradně na Slovensku a v jižním Polsku. V Alpách se vyskytují 3 druhy. Mimo stračky vyvýšené, rozšířené v celém pohoří, se v jihozápadních Alpách vyskytují druhy \"Delphinium dubium\" a \"D. fissum\". Další druhy rostou v jižní a východní Evropě. Větší množství druhů se vyskytuje v Malé Asii a na Kavkaze.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky a jedovatost.", "content": "Stračky jsou jedovaté rostliny, které občas způsobují otravy dobytka. Hlavními účinnými látkami jsou různé diterpenické alkaloidy. Nejběžnější z nich je deltalin. U silně jedovatého druhu \"Delphinium nuttalianum\" bylo zjištěno celkem 27 různých alkaloidů. Mezi nejtoxičtější náleží methyllykakonitin, nudikaulin a 14-deaktylnudikaulin a další alkaloidy s 19 uhlíkovou kostrou. Mají podobný účinek jako kurare, blokují přenos nervového signálu acetylcholinem v kosterním svalstvu. Obsah alkaloidů je u různých druhů různý a také závisí na vegetačním stádiu rostliny. Nejvyšší obsah bývá před rozkvětem. Příznaky otravy se začínají objevovat asi 3 až 4 hodiny po požití rostliny a zahrnují zejména svalový třes, slabost a neschopnost stát. V těžších případech nastupuje paralýza, nadýmání a smrt. Na otravu je citlivý zejména hovězí dobytek a také koně, kteří ale rostlinu jen zřídkakdy konzumují. Naproti tomu ovce jsou poměrně rezistentní. Ze semen jihoevropské stračky jedovaté byl izolován alkaloid delfinin. Je znám již od roku 1819. Účinek je podobný působení akonitinu z oměje, je však o něco slabší. Při požití způsobuje slinění, dávení, kolísavou chůzi a těžký dech. Smrt nastává do 24 hodin. Na pokožku působí dráždivě.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Delphinium\" je v rámci čeledi \"Ranunculaceae\" žazen do podčeledi \"Ranunculoideae\" a tribu \"Delphinieae\". Podle výsledků fylogenetických studií není monofyletický a jeho vývojový strom je promísen větvemi rodů \"Consolida\" (ostrožka) a \"Aconitum\" (oměj).", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Stračky jsou pěstovány jako zahradní trvalky. Byla vyšlechtěna řada hybridů a okrasných kultivarů s různě zbarvenými květy, některé i plnokvěté. Nejoblíbenější barva je modrá. Některé především méně vzrůstné druhy jsou pěstovány jako skalničky, mezi jinými \"Delphinium decorum\", \"D. nudicaule\" a \"D. grandiflorum\". Stračky vyžadují světlé až polostinné stanoviště. Vysoké druhy jsou citlivější na delší horká období. Potřebují dobré hnojení. Množí se dělením nebo bazálními řízky, botanické druhy i výsevem semen. Některé druhy jsou využívány v indické Ájurvédě. Semena stračky jedovaté byla v minulosti hojně používána jako účinný prostředek k hubení vší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stračka (\"Delphinium\") je rod rostlin z čeledi pryskyřníkovité. Jsou to převážně vytrvalé byliny s dlanitě laločnatými střídavými listy a dvoustranně souměrnými květy v hroznovitých květenstvích. Plodem je souplodí měchýřků. Rod zahrnuje asi 350 druhů. Je rozšířen v mírném pásu severní polokoule a v tropické Africe. Stračky jsou pěstovány jako okrasné zahradní trvalky a skalničky. Jsou to jedovaté rostliny a občas bývají příčinami otrav dobytka. Některé druhy mají význam v tradiční indické medicíně.", "tgt_summary": "Delphinium is a genus of about 300 species of perennial flowering plants in the family Ranunculaceae, native throughout the Northern Hemisphere and also on the high mountains of tropical Africa. The genus was erected by Carl Linnaeus. ", "id": 130687}
{"src_title": "Alexandra, hraběnka z Frederiksborgu", "tgt_title": "Alexandra, Countess of Frederiksborg", "src_document": [{"title": "Mládí a rodina.", "content": "Alexandra Manley, potomek Angličanů, Chanů, Čechů a Rakušanů, se narodila 30. června 1964 v britském Hongkongu jako nejstarší ze tří dcer Richarda Nigela Manleyho (narozen v Šanghaji, potomek Angličanů a Chanů) a Christy Marie Manley (rozena Christa Maria Nowotny ve Vídni jako potomek Čechů a Rakušanů). Její otec byl vedoucím pojišťovny a matka vedoucí dopravní společnosti. Pokřtěna Alexandra byla v katedrále svatého Jana v Hongkongu. Chodila na Quarry Bay Junior School (1969–1971), Glenealy School (1971–1974) a Island School (1974–1982), všechny v Hongkongu. Poté studovala mezinárodní podnikání na univerzitách v Rakousku, Japonsku a Anglii. Není známo, zda získala nějaký univerzitní titul. V letech 1990 až 1995 byla zaměstnaná GT Management (Asia) Ltd v Hongkongu, kde do roku 1993 pracovala v oblasti prodeje a marketingu a od roku 1993 jako zástupce generálního ředitele tohoto oddělení.", "section_level": 1}, {"title": "První manželství a potomci.", "content": "Alexandra se s princem Joachimem Dánským setkala na večírku v Hongkongu, kde pracoval pro dánskou přepravní společnost. Po bouřlivých námluvách, které začaly na konci roku 1994, princ Joachim poklekl a požádal Alexandru, s prstenem s diamantem a rubínem, o ruku. Stalo se tak na Filipínách, kde spolu pár zrovna pobýval. Jejich zasnoubení, které překvapilo jak dánskou královskou rodinu, tak rodinu Alexandry, bylo oficiálně oznámeno v květnu 1995. Svatba se konala 18. listopadu 1995 v kapli zámku Frederiksborg v Hillerødu. Svatební oslavy se konaly v paláci Fredensborg. Alexandřinu róbu navrhl Jørgen Bender̟; měla na sobě Alexandrinin diadém, původně šperk královny Alexandriny Meklenbursko-Zvěřínské, který Alexandra dostala jako svatební dar od královny Markéty. Po svatbě se Alexandra vzdala svého britského občanství i kariéry v marketingu. Změnila také své náboženské vyznání. Anglikánka Alexandra přešla ještě před sňatkem na evangelickou lutheránskou víru. S princem Joachimem má Alexandra dva synyː", "section_level": 1}, {"title": "Život princezny.", "content": "Alexandra byla dánským lidem oblíbená. Známá svým smyslem pro módu a charitativní činností jí nazývali Dianou severu. Díky rodičům uměla plynně anglicky a německy, takže se rychle naučila také dánsky. Během několika málo měsíců již mluvila téměř bez přízvuku. „Nenávidím gramatiku, obzvláště tu složitou, ale výslovnost může být tvrdá, protože polykáme některá naše slova. Připomíná mi to trochu čínštinu... Říkat něco s vzestupem nebo poklesem může dát slovu úplně jiný význam“, vysvětlila v jednom rozhovoru. „Bylo to mé rozhodnutí, učit se jazyk okamžitě. Bylo by hrozné stát a mluvit s někým anglicky. Nebo někomu za něco děkovat. To by bylo naprosto hrozné. Tohle je můj nový domov a tak vlastně ani není jiná možnost.“ Kromě toho Alexandra mluvil také kantonsky. Na tiskové konferenci v roce 1995, na otázku, zda je schopna komunikovat s princem Henrikem v čínštině, odpověděla, že věří, že jeho čínština je lepší než ta její. Poté objasnila, že princ Henrik hovoří mandarinskou čínštinou, zatímco ona kantonštinou, jazykem převládajícím v Hongkongu. Alexandra se i po svatbě věnovala dobročinné práci, která zahrnovala Dětský červený kříž, Dánskou společnost nevidomých, UNICEF a advokátní skupinu pro svobodné matky Mother Help. Byla také vyslankyní UNICEF, když odcestovala do Thajska navštívit pacienty s AIDS.", "section_level": 1}, {"title": "Odloučení a rozvod.", "content": "V polovině roku 2004 se v celém Dánsku a sousedním Švédsku a Norsku začaly objevovat zvěsti, že se její manželství s princem Joachimem zhoršilo. Ukázalo se, že řeči byly pravdivé. 16. září 2004 oznámili manželé své odloučení a případný záměr k rozvodu. Bylo to v královské rodině poprvé od roku 1846. Brzy následovaly zprávy v novinách, které spekulovaly o důvodech manželské roztržky. Dánský parlament Folketing se rozhodl dát Alexandru na seznam osob, jimž bude vláda posílat peníze, a to nezávisle na jejím případném budoucím sňatku. Alexandře byla přidělena každoroční renta 2, 1 milion dánských korun (330 000 USD). Pár se rozvedl 8. dubna 2005.", "section_level": 1}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "V polovině roku 2005 se Alexandra začala objevovat společně s Martinem Jørgensenem, o 14 let mladším kameramanem a synem Jacoba Jørgensena. Jacob Jørgensen je v Dánsku znám svou filmovou produkční společností JJ Film, která vyprodukovala řadu dokumentárních filmů, na kterých spolupracovali a účastnili se jich členové královské rodiny. 3. března 2007 se Alexandra za Martina Jørgensena při soukromém obřadu v kostele Øster Egede, provdala. V září 2015 bylo oznámeno, že se hraběnka s Jørgensenem po osm a půl roku trvajícím manželství rozvádějí. V roce 2007 se hraběnka Alexandra přidala ke správní radě Ferring Pharmaceuticals. V roce 2017 bylo oznámeno, že přijme pozici předsednictví obchodu a vlády na Indianské univerzitě Kelley School of Business.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandra, hraběnka z Frederiksborgu, RE (* \"Alexandra Christina Manley\", 30. června 1964) je první manželkou Joachima Dánského, mladšího syna královny Markéty II. ", "tgt_summary": "Alexandra, Countess of Frederiksborg, (\"née\" Alexandra Christina Manley; born 30 June 1964) is the former first wife of Prince Joachim of Denmark, the younger son of Margrethe II of Denmark. ", "id": 1494636}
{"src_title": "Citroën Xsara", "tgt_title": "Citroën Xsara", "src_document": [{"title": "Závodní verze.", "content": "Xsary jsou známe zejména pro své úspěchy v rallye. Sebastian Loeb získal s Xsarou WRC tři tituly mistra světa. Xsary WRC byly do šampionátu oficiálně nasazeny až v roce 2003, ale už od roku 2001 je automobilka příležitostně nasazovala v rámci testování. Kromě specifikace WRC se na tratích objevila i slabší Xsara Kit-Car.", "section_level": 1}, {"title": "Xsara Kit Car.", "content": "Citroën Xsara Kit Car byl posledním automobilem v kategorii dvoulitrových Kit Carů. Jako jediný z nich vyhrál soutěž mistrovství světa v absolutní klasifikaci. Byl vyvíjen zejména pro asfaltové soutěže. Poprvé závodil v roce 1998 na Rally Lyon a zvítězil. Motor byl shodný s vozem Peugeot 306 MAXI a pocházel z vozu Peugeot 405 Mi16. Objem je 1998 cm3 a točivý moment 250Nm. Částečný technický základ vůz převzal od předchůdce Citroënu ZX Kit Car. Přední aktivní diferenciál má 2 způsoby regulace trakce, když kola proklouznou, je kroutící moment rozdělen na levé nebo pravé kolo. Nejvyšší výkon je 280 koní, což je srovnatelné s vozy WRC. Xsara Kit Car posloužila jako technický základ pro Xsaru T4. Vůz má šestistupňovou převodovku Xtrac. Přední náprava je typu McPherson. Přední brzdy jsou dvojité šestipístkové a jsou chlazené vzduchem i vodou. Hmotnost celého vozu byla 960 kg. Vůz zvítězil v mistrovství Francie (Phillipe Bugalski) a Španělska (Jesus Puras), byl druhý v mistrovství Evropy a získal dvakrát double v soutěži mistrovství světa ve Francii a ve Španělsku.", "section_level": 2}, {"title": "Xsara WRC T4.", "content": "Jednalo se o vůz, který prakticky splňoval technické podmínky WRC ale kvůli homologaci nesměl startovat jinde, než ve francouzském šampionátu FRC. Tam byl vůz zkoušen a vyvíjen pro mistrovství světa. Přesto se s ním stal Phillipe Bugalski mistrem Francie. Poháněl ho stejný dvoulitr jako v Kit Caru, ale zde byl vyladěn na výkon 221 kW a přeplňovaný turbodmychadlem Garett. Rozměry", "section_level": 2}, {"title": "Xsara WRC.", "content": "Xsaru WRC pohání zážehový čtyřválec o objemu 1998 cm3 přeplňovaný turbodmychadlem Garett. Ten dosahuje výkonu 221 kW (300 k). Převodovka je šestistupňová sekvenční Xtrac. Vůz používá pneumatiky Michelin. Homologován byl v březnu 2001 a poprvé se objevil v rámci testování v roce 2000 na Rally Lyon. Od Mistrovství světa v rallye 2002 se vůz účastnil šampionátu častěji a dokonce i zvítězil, ale poprvé se kompletního šampionátu účastnil v Mistrovství světa v rallye 2003. Sebastian Loeb s tímto vozem získal 3 tituly mistra světa. Rozměry", "section_level": 2}], "src_summary": "Citroën Xsara je automobil nižší střední třídy, který vyráběla francouzská automobilka Citroën v letech 1997 až 2005. Xsara nahradila model ZX a vystřídal ji model C4. Vyráběla se jako tří- a pětidveřový hatchback a pětidveřové kombi. ", "tgt_summary": "The Citroën Xsara was a small family car (C-segment in Europe) produced by the French automaker Citroën from 1997 to 2006. The Xsara was a development of the Citroën ZX and Peugeot 306, which shared a platform and running gear. ", "id": 1956988}
{"src_title": "Obyčejní lidé", "tgt_title": "Ordinary People", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Hlavní postavou je středoškolák Conrad Jarrett, jehož přemáhá pocit viny, jelikož jeho oblíbený starší bratr se utopil při neštěstí na moři, které on sám přežil. Doléhají na něho sebevražedné deprese. U své rezervované, necitelné matky Beth nenalézá žádné pochopení ani pomoc. Ta se vyžívá v přemrštěném udržování pořádku a v pečlivě připravených výstupech tvrdě v sobě potlačuje pocity záště a vzteku. Conradův úspěšný, tolerantní otec Calvin projevuje o chlapce zájem, ale nedokáže s ním mluvit o důležitých věcech a neumí vyjádřit své city. Dostat se do Conradovy blízkosti a povzbudit ho k přijetí vlastní hluboké úzkosti a nenávisti k sobě samému tak zůstává na upřímném, citlivém psychiatrovi. Je zřejmé, že chlapce může zachránit pouze otcova láska, přičemž ale navázání vztahu představuje bolestivou volbu. Děj se odehrává v prostředí zámožného chicagského předměstí a pod zdánlivě poklidným povrchem, s nímž je zobrazen společenský status Jarrettových a jejich privilegovaného pohodlí, roste napětí.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "\"\"Jdeme na pohřeb našeho syna a ty se staráš, jaké si vezmu boty!\"\" U některých lidí dodnes vzbuzuje pobouření skutečnost, že nádherně řemeslně provedený a uměřený režisérký debut Roberta Redforda porazil při udílení Cen Akademie film Martina Scorseseho \"Zuřící býk\", když získal Oscary za nejlepší film a režii. Další ocenění snímek \"Obyčejní lidé\" přinesl devatenáctiletému Timothymu Huttonovi za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli (dodnes jde o nejmladšího člověka, který kdy získal Oscara za herecký výkon) a scenáristovi Alvinu Sargentovi za citlivou, uvážlivou adaptaci slavného románu Judith Guestové a dopadu úmrtí dospívajícího syna na jeho rodinu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Obyčejní lidé (v originále Ordinary People) je americké filmové drama. Film režíroval Robert Redford a hlavními herci jsou Donald Sutherland, Mary Tyler Moore, Timothy Hutton, Judd Hirsch a Elizabeth McGovern. Film měl premiéru v USA 19. září 1980. Snímek získal celkově čtyři Oscary – nejlepší film, režie, herec ve vedlejší roli a scénář. ", "tgt_summary": "Ordinary People is a 1980 American drama film that marked the directorial debut of actor Robert Redford. The film stars Donald Sutherland, Mary Tyler Moore, Judd Hirsch, and Timothy Hutton. ", "id": 1468695}
{"src_title": "Bumin", "tgt_title": "Bumin Qaghan", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bumin byl nejstarší syn Ašına Tuwu-Ta-jabgu (Tuwy) z rodu Cu-ku (Ašına). Tuwa vládl svazu dvanácti kmenů žijících na svazích jižního Altaje, (Severní Liang) kteří si říkali Turci (či Modří Turci; pro odlišení od současných Turků jsou historiky označováni jako Turkuti, či Turkité). Turci byli vazaly Žuan-žuanů, kterým odváděli daň ve výrobcích ze železa. Turecká produkce železa, zejména zbraně, měla pro Žuan-žuany velký význam. Žuan-žuanský kaganát ovládal mongolské stepi od Altaje až k Velkému Chinganu v Mandžusku. Roku 534 Bumin po otci zdědil postavení náčelníka Turků, s titulem veliký jabgu čili princ. Postupně rozšířil svou moc na východ, až se roku 542 Turci objevili na březích Chuang-che. Zde měnili s Číňany říše Západní Wej koně za obilí a hedvábí. Místní wejské úřady však obchodu bránily, kočovníci reagovali nájezdy. Současně roku 542 Oguzové-Uzové (Tie-leové ) žijící v západním Mongolsku od Altaje až k Bajkalu, povstali proti Žuan-žuanům, ale byli poraženi, přičemž jejich vůdce našel azyl v severovýchodní Číně – říši Východní Wej. Říše Západní Wej, přesněji faktický vládce říše, císařův rádce Jü-wen Tchaj, se rozhodl uzavřít s Turky spojenectví. Roku 545 wejské poselstvo přibylo k Turkům a ti se přihlásili k alianci s Západními Weji. Navázání diplomatických styků s Čínou pozvedlo Buminovu autoritu mezi kočovnými kmeny Mongolska. Následující rok turečtí vyslanci přivezli do wejské metropole Čchang-anu tribut a potvrdili svazek. Současně Bumin zaútočil na Oguzy-Uzy (Tie-leové), opět povstavší proti Žuan-žuanům, a podrobil si je. Poté požádal žuan-žuanského kagana Anakueje o ruku jeho dcery. Kagan žádost odmítl slovy: „Jsi můj kovář, jak se jen opovažuješ vyslovit takový návrh?“ Odvetou Turci uvěznili kaganovy posly a upevnili spojenectví s říší Západní Wej – roku 551 Bumin požádal o manželství s princeznou dynastie Západní Wej, wejská vláda souhlasila a poslala mu princeznu Čchang-le. Téhož roku k pohřbu wejského císaře Wen-tiho Bumin vyslal poselstvo s darem dvou set koní. Posíleni Oguzskými-Uzskými (Tie-leové) oddíly Turci zaútočili na Žuan-žuany a roku 551 porazili Anakuejovy síly v bitvě na severu Chuaj-chuangu (v dnešní prefektuře Čang-ťia-kchou), žuan-žuanský kagan poté spáchal sebevraždu. Bumin se naopak roku 551 prohlásil kaganem turecké říše s titulem „Illig-kagan“. Bumin zemřel koncem roku 552, několik měsíců po svém prohlášení kaganem. Jeho postavení nakrátko převzal syn Ašına Kelo (Kara Issik), roku 553 se kaganem stal další syn Ašına Sıťin (Kušu Mukan). Oba vládli ve východní polovině říše, zatímco Buminův mladší bratr Ašına Ši (Istemi) spravoval s titulem jabgu západní část turkuckého státu. Po Buminově smrti turkucký kaganát dále expandoval a za méně než století se rozšířil na většinu centrální Asie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bumin-kagan nebo Bumen-kagan (staroturečtina:, Bumin qaγan,) také Illig-kagan () nebo osobním jménem: Ašına Tumen () (551 – † 552), byl zakladatel a první vládce turkuckého kaganátu, kterému vládl s titulem Illig-kagan čili král králů. ", "tgt_summary": "Bumin Qaghan (), Bumın Kagan or Illig Qaghan (Chinese: 伊利可汗, Pinyin: Yīlì Kèhán, Wade–Giles: i-li k'o-han, died 552 AD) was the founder of the Turkic Khaganate. He was the eldest son of Ashina Tuwu (吐務 / 吐务). He was the chieftain of the Turks under the sovereignty of Rouran Khaganate. He is also mentioned as \"Tumen\" (,, commander of ten thousand) of the Rouran Khaganate.", "id": 1674185}
{"src_title": "Metro v Jekatěrinburgu", "tgt_title": "Yekaterinburg Metro", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Jekatěrinburg se začal během průmyslové revoluce rychle rozvíjet a časem se tak stal centrem celé oblasti Uralu. V 60. a 70. letech 20. století již byl milionovým městem a začaly také vznikat první plány na výstavbu podzemní dráhy. Projekt vzniku systému tří linek s přestupním trojúhelníkem byl schválen roku 1980 a o dva roky později se začalo stavět. Vzhledem k rozmanitosti terénu se proto rozhodlo ke zkombinování mělkého a hlubokého založení stanic. První úsek, který však měl stanice pouze tři (Prospekt Kosmonavtov, Uralmaš a Mašinostrojtělej) se otevřel veřejnosti jako třináctý systém metra v SSSR (který existoval poté již jen několik měsíců) 26. dubna 1991. Zatímco nově vzniklé Rusko zachvátila poté po rozpadu Sovětského svazu silná ekonomická krize, která po celé zemi výstavbu podzemních drah silně utlumila, v Jekatěrinburgu pokračovala stavba metra díky štědrým finančním injekcím prezidenta Jelcina dál (často se ale říká, že hlavním důvodem pro tento krok byl hlavně jeho původ z tohoto města). V roce 1992 se proto otevřela další jedna, a o dva roky později rovnou dvě stanice, metro tak tím svojí délku zdvojnásobilo. Další prodloužení přišlo roku 2002 v souvislosti s otevření stanice Geologičeskaja. Od roku 2011 bylo metro prodlouženo až do stanice \"Botaničeskaja\". Stanice \"Čkalovskaja\" byla otevřená v roce 2012.", "section_level": 1}, {"title": "Plány.", "content": "Stavba stanice \"Bažovskaja\", která měla být mezi stanicemi \"Geologičeskaja\" a \"Čkalovskaja\", byla odložená na neurčito. První část druhé linky by měla mít čtyři stanice. Otevření bylo původně plánováno na rok 2018, nicméně v květnu roku 2013 bylo jasné, že do roku 2018 otevření není reálné a stavba byla opět posunuta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Metro v Jekatěrinburgu, Jekatěrinburské metro ( Екатеринбургский Метрополитен) je síť metra pod ruským velkoměstem Jekatěrinburgem (dříve \"Sverdlovskem\"). V současné době celý provoz tvoří pouze jediná linka (červená) s devíti stanicemi o celkové délce 12,7 km. Její součástí je také jedno depo (Depo Kalinovskoje), kde je umístěno 56 vozů typu 81-71, původem z Mytiščinského závodu. Ty jsou vypravovány ve čtyřvozových soupravách (stanice jsou konstruovány ale až na pětivozové). Rozchod kolejí v síti je 1524 mm, v roce 2013 metro přepravilo 52,4 milionů cestujících.", "tgt_summary": "The Yekaterinburg Metro () is a rapid transit system that serves the city of Yekaterinburg, Russia. The Metro opened on 26 April 1991, and is long and serves 9 stations. The Yekaterinburg Metro is the 13th and last metro to open in the USSR.", "id": 484444}
{"src_title": "Izabela Czartoryska", "tgt_title": "Izabela Czartoryska", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a mládí.", "content": "Narodila se 3. března 1746 ve Varšavě do smíšeného německo-polského manželství. Otcem byl pomořanský hrabě Georg Detlev von Flemming a matkou princezna Antonina Czartoryská (dcera české šlechtičny Eleonory z Valdštejna). Matku však nikdy pořádně nepoznala, protože ta zemřela za tři týdny po porodu na neštovice. Otec si sice poté vzal její sestru, jenomže i ona zakrátko zemřela na stejnou nemoc. Malá Izabela byla tedy vychovávána především svou babičkou Eleonorou; vyrůstala v „Modrém paláci“ Czartoryských ve Varšavě a především na panství spřátelené rodiny Poniatowských ve Wolczynu (dnes Voŭčyn v Bělorusku). Z politických důvodů byla 19. listopadu 1761 otcem jako 15letá provdána za knížete Adama Kazimíra Czartoryského, téměř o 12 let staršího než ona. Vedla bohatý společenský život elity své doby, doprovázela muže na cestách do zahraničí, především do Francie, kde se mj. potkala s Jeanem-Jacquesem Rousseauem, Voltairem, Benjaminem Franklinem; později se doma v Polsku setkala i s Casanovou (ten jí ocenil jako „velmi pěknou ženu, která však manželovi ještě nedala syna, protože byla na jeho vkus příliš hubená“) a dalšími. Roku 1783 spolu se svým manželem kompletně přeměnila zděděný palác v Puławách, kam se rodina přestěhovala z Varšavy, na intelektuální a politické středisko polského života, jež soutěžilo s varšavským královským dvorem. Její knížecí dvůr byl jedním z nejvíce liberálních a progresivních, i když některé aspekty jejího chování působily skandály (zejména různé milostné avantýry).", "section_level": 2}, {"title": "Politická angažovanost.", "content": "Rodinná tragédie (smrt dvou dcer v jednom roce, přičemž prvorozená Tereza nešťastnou náhodou utrpěla silné popáleniny a za velikých bolestí po několika dnech zemřela) ji přiměla obrátit se k vážnějším věcem, než jen dosavadním frivolním radovánkám. V narůstající krizi polsko-litevského soustátí začala podporovat svého manžela v jeho politických snahách a angažovat se v národně-burcující agitaci. Iniciovala složení alegorické protiruské opery \"Matka Sparťanka\" (W. F. Lessel, 1786) – sama v ní hrála hlavní roli (odtud i její přezdívka) – která měla veliký dosah na dobové obecenstvo. Roku 1788 se přidala k šlechtické, proprusky a protikrálovsky orientované Vlastenecké straně (), snažící se o zásadní reformy a proměnu Polska v konstituční monarchii. „Čtyřletý sejm“ vedl mnohá svá rokování v palácích Czartoryských (Modrém paláci varšavském a v Puławách), kde mj. byl vypracován koncept Květnové ústavy. Izabela se těchto jednání aktivně účastnila, ovšem její výrazné vystupování přineslo i odpor ze strany části šlechtické veřejnosti a proto ji manžel „uklidil“ s nejstarším synem na cestu do Británie, kde pobyli více než rok a vrátili se těsně před přijetím ústavy. Zklamání z prohrané rusko-polské války (v níž bojoval i syn Adam Jiří) a následného druhého dělení Polska (1793) vedlo manžele Czartoryské k usilovnému hledání osobnosti, která by hynoucí Polsko zachránila – proto také ve své rezidenci v Sieniawě poskytli útočiště novému hrdinovi, generálovi Tadeuszovi Kościuszkovi, kterého již v mládí finančně podporovali na studiích v Paříži. Izabela zorganizovala na den jeho jmenin (28. října 1792) symbolickou slavnost, během níž jej ověnčila korunou z listí dubu údajně kdysi vysazeného králem Janem Sobieským na paměť vítězství nad Turky u Vídně... Nejen v Polsku, ale i v zahraničí byl tento akt pochopen jako výzva Kościuszkovi, aby se zmocnil vlády a postavil se tlaku Ruska a Pruska. Proto když vypuklo Kościuszkovo povstání (1794) byli Czartoryští považováni za hlavní hybatele a podněcovatele vzpoury, byť oba shodou okolností v té době dleli mimo Polsko (Izabela, na druhé cestě do Anglie se svým synem, zůstala po dobu války internována v tehdy rakouském Bruselu). Na rozkaz carevny Kateřiny Veliké byl ruskými vojsky z pomsty naprosto vyplundrován zámek Puławy i s přilehlým parkem.", "section_level": 2}, {"title": "Mecenáška kultury po zániku Polska.", "content": "Po dokonání třetího dělení Polska se Izabela mohla s rodinou vrátit na své pulawské panství, které se nyní nacházelo v rámci Habsburské monarchie. Synové Adam Jiří a Konstantin Adam ovšem museli nastoupit jako svého druhu rukojmí do dvorské služby na carský dvůr v Petrohradě, aby carevna sňala ze statků Czartoryských sekvestraci (zatímco mladší Konstantin se mohl vrátit domů již o rok a půl později, Adam Jiří v Rusku na dlouhou dobu zůstal a učinil tam skvělou kariéru). Hned roku 1796 se Izabela pustila do obnovy zámku i parku, který nechala obnovit v anglickém slohu. Aby povzbudila těžce pošramocené národní povědomí polské veřejnosti, rozhodla se pak v letech 1798–1801 v parku vybudovat \"Sibylinu svatyni\" (Świątynia Sybilli), původně nazývanou „Svatyně paměti“ – první muzeum v polských dějinách, kam shromažďovala různé památky nejen na členy své a manželovy rodiny, ale především artefakty i ostatky velkých osobností dějin Polska. Tak se podařilo zachránit před zničením řadu cenností a památek polské státnosti, které jinak pruští a ruští \"rozbiorcy\" záměrně ničili. Před výbuchem Listopadového povstání (1830) bylo muzeum uzavřeno a evakuováno do Paříže. Roku 1878 toto muzeum znovuotevřel Izabelin vnuk Władysław Czartoryski v Krakově, kde se nachází dodnes.", "section_level": 2}, {"title": "V emigraci (po 1830).", "content": "Zemřela 15. července 1835 v malopolské vsi Wysocko (tehdy součásti rakouského záboru), na zámku své dcery Marie. O čtvrt století později byly její ostatky přeneseny do rodinné hrobky v Sieniawě.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "S manželem měli 3 děti: Dále měla 4 děti ze svých početných mileneckých vztahů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Izabela Czartoryska (3. března 1746, Varšava – 15. července 1835, Wysocko) byla polská aristokratka, spisovatelka, sběratelka umění, vlastenka a zakladatelka prvního polského muzea (dnes Muzeum knížat Czartoryských v Krakově). Hrála důležitou roli v polské politice a kultuře pozdní Rzeczpospolité na přelomu 18. a 19. století. Současníky byla pro své hrdé vlastenectví ironicko-obdivně přezdívána \"Matka Sparťanka\".", "tgt_summary": "Elżbieta \"Izabela\" Dorota Czartoryska (\"née\" Flemming; 3 March 1746 – 15 July 1835) was a Polish princess, writer, art collector, and prominent figure in the Polish Enlightenment. ", "id": 1209278}
{"src_title": "Řád trinitářů", "tgt_title": "Trinitarian Order", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení řádu.", "content": "Zakladatelé řádu Jan z Mathy a Felix z Valois byli vedeni myšlenkou ustanovit řeholní společenství, jehož hlavní náplní bude almužnou shromažďovat prostředky na vykupování zajatců z muslimských rukou. Trvalý válečný konflikt té doby mezi jižní Evropou a muslimským Maghrebem volal po takovém projektu. V roce 1198 byl nový řád schválen a dne 17. prosince téhož roku potvrzen bulou \"Operante divine dispositionis\" papeže Innocence III. Král Filip II. August rovněž povolil zavedení nového řádu ve Francii a slíbil mu svou podporu. Pozemek pro stavbu prvního kláštera postoupil jistý šlechtic Gauthier de Châtillon. To byl počátek kláštera Cerfroid v dnešním Brumetz ve Francii, dep. Aisne.", "section_level": 2}, {"title": "Zvláštnosti řádu.", "content": "Řádové stanovy založené na Augustiniánské řeholi mj. ukládaly třetinu veškerých příjmů odvádět na vykupování otroků bez ohledu na momentální ekonomickou situaci komunity. Členové se mohli zavázat slavným slibem, že v případě potřeby sami sebe nabídnou za svobodu zajatce, na jehož vykoupení by už nezbylo peněz. Významný klášter v Paříži byl zbudován ještě za života sv. Jana z Mathy na místě, kde stával kostel sv. Mathurina. Proto se v Paříži říkalo trinitářům též mathurini. Zakladatel sv. Jan z Mathy získal důvěru krále Filipa Augusta a stal se jeho dvorním bohoslovcem, duchovním rádcem a osobním kaplanem. Tento úřad byl pak přiřknut všem následujícím vrchním představeným řádu trinitářů.", "section_level": 2}, {"title": "Doba rozkvětu.", "content": "V době největšího rozkvětu v 15. století čítal řád na 800 klášterů po celém světě a několik tisíc členů.", "section_level": 2}, {"title": "Trinitáři a české země.", "content": "V českých zemích neměli trinitáři až do 18. století žádný klášter. Nicméně veřejnosti nebyli neznámí. Zasloužili se o to především mniši z Uher, kteří i českými kraji procházeli, prosíce o almužnu.", "section_level": 1}, {"title": "Čechy.", "content": "V roce 1705 byl založen klášter v Praze-Slupech a v roce 1707 přemístěn do Spálené ulice kde byl vystavěn nový klášter kostelu Nejsvětější Trojice. Klášter ve Štěnovicích u Plzně založen v roce 1753 při kostele sv. Prokopa vzniklého vestavbou do raně barokní sýpky. V roce 1783 zrušen Josefem II.", "section_level": 2}, {"title": "Morava.", "content": "22. října 1722 byla podepsána zakládací listina kláštera v Zašové na Valašsku. Kromě císařského povolení smlouva obsahovala závazek hraběte Karla Jindřicha ze Žerotína předat trinitářům dosud nedokončený kostel v Zašové. V roce 1747 založil majitel panství Holešov, hrabě František Antonín z Rottalu při obnoveném kostele sv. Anny v Holešově klášter trinitářů. Původní klášterní budovu, dokončenou v tomtéž roce po levé straně presbyteria kostela sv. Anny nemohli nově příchozí mniši kvůli vlhku a zimě obývat a proto jim umožnil majitel panství dočasně přebývat v holešovském zámku. V letech 1748–1750 byla vystavěna nová budova kláštera po pravé straně presbyteria, do které se řádoví bratři definitivně přestěhovali. V roce 1752 byla vedle kostela sv. Anny vystavěna kaple sv. Flámia (sv. Kosmy a Damiána) s nástropními malbami F. Pilze zpodobňujícími panteon svatých se vztahem k trinitářskému řádu. Klášter byl zrušen v rámci josefinských reforem v roce 1782. O rok později byl zrušen také trinitářský klášter v Praze. Reformy císaře Josefa II. ukončily v roce 1783 činnost všech trinitářských klášterů na území habsburské monarchie, tedy i v zemích České koruny.", "section_level": 2}, {"title": "Trinitáři dnes.", "content": "V současné době má řád přibližně 600 členů, z toho asi 400 kněží. Řádoví bratři vypomáhají v duchovní správě katolických farností, konají misie mezi křesťany i nekřesťany a sbírkami podporují výchovnou činnost zejména v zemích Třetího světa. V čele řádu stojí generál. Jeho podřízenými jsou provinciálové a vikáři odpovědní za řádové provincie. Jednotlivé domy zvané konventy nebo koleje řídí ministr. Členové mají buď kněžské svěcení nebo jsou bratry laiky. Při konventech je zaveden i třetí řád pro laiky. Řád Nejsvětější Trojice má své domy na starém kontinentě především ve Španělsku a Itálii, dále ve Francii, Rakousku a Polsku. V Americe to jsou USA, Kanada a Mexiko. Samostatnou provincii najdeme též na Madagaskaru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řád trinitářů (OSST), přesněji Řád Nejsvětější Trojice pro vykupování zajatců, : \"Ordo Sanctissime Trinitatis pro redemptione captivorum\", : \"Ordre de la Très-Sainte-Trinité pour la rédemption des captifs\", je katolický řád, který vznikl na konci 12. století ve Francii coby společenství řeholních kanovníků pro vykupování zajatců od Maurů. ", "tgt_summary": "The Order of the Most Holy Trinity and of the Captives (), also known as the Trinitarian Order or the Trinitarians, is a Catholic religious order founded in Cerfroid, outside Paris, in late 12th century. From the very outset, a special dedication to the mystery of the Holy Trinity has been a constitutive element of the order's life. ", "id": 1397816}
{"src_title": "Metro v Samaře", "tgt_title": "Samara Metro", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Mohutný rozvoj města v druhé polovině 20. století měl za následek značný růst počtu obyvatel. Taková situace způsobovala rostoucí dopravní problémy. První projekty podzemní dráhy se objevily v 70. letech, o další desetiletí později se začalo s výstavbou. První úsek metra navrhl moskevský ústav Metrogiprotrans; schválen byl 23. května 1980. Jednalo se o úsek dlouhý 17,3 km s celkem třinácti stanicemi. Náklady se vyšplhaly na 225 milionů rublů (v cenách z roku 1969), zajištěna měla být doprava centra města a průmyslové Bezymjanské zóny. Triumfální otevření prvního úseku bylo 25. prosince 1987. První úsek (Poběda – Jungorodok) měl 4 stanice (nebyla dobudována celá plánovaná trať) a jedno depo. Nová trať metra zkrátila jízdní doby mezi průmyslovými čtvrtěmi na okraji města a obytnými v centru. V tehdejším \"Kujbyševu\" tak byl zprovozněn \"Kujbyševskij metropoliten\". Všechny stanice byly podzemní, výjimkou byl povrchový Jungorodok. První úsek, dlouhý 4,5 km se začal okamžitě po svém otevření na severozápadním konci prodlužovat. Stavební práce však zpomalil rozpad SSSR (finanční prostředky uvolňované na stavbu metra klesaly s každým rokem) a následná změna společensko-ekonomických podmínek v zemi. Celý projekt byl převeden na město, zrušena tedy byla celoruská jednotka pro organizaci výstavby podzemních drah v zemi. Roku 1992 tak byla otevřena pouze stanice Sovětskaja (ačkoliv SSSR již paradoxně rok neexistoval), provozovaná trasa se rozrostla o 1 623 m kolejí. Stanice Sportivnaja se zprovoznila o rok později, v březnu 1993 a Gagarinskaja v prosinci téhož roku. Předposledním přírůstkem bylo zprovoznění 1 300 m dlouhého jednokolejného úseku ukončeného stanicí Moskovskaja v prosinci 2002 (fungovala tedy jen část stanice; její druhá polovina byla následně otevřena po dokončení stanice Rossijskaja 26. prosince roku 2007). V únoru 2007 začala výstavba tunelu do stanice Alabinskaja, tento úsek byl zprovozněn 1. února 2015.", "section_level": 1}], "src_summary": "Metro v Samaře, Samarské metro ( Самарский Метрополитен) je síť metra pod ruským velkoměstem Samara. Otevřeno bylo v roce 1987, je to tak pátá nejstarší podzemní dráha v Ruské federaci a dvanáctá v bývalém Sovětském svazu.", "tgt_summary": "Samara Metro (), formerly known as the Kuybyshev Metro (), is a rapid transit system which serves the city of Samara, Russia. Opened in 1987, it consists of one line with ten stations and approximately of bi-directional track.", "id": 1214427}
{"src_title": "Cividale del Friuli", "tgt_title": "Cividale del Friuli", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Cividale má velmi bohaté a významné dějiny. V předřímské době zde existovalo prosperující keltské osídlení a toto území patřilo mezi nejvýznamnější střediska keltské kultury. Od 3. století patřilo dnešní Furlánsko Římu. Římští občané zpočátku založili ve Furlánsku kolonii Aquileia. Cividale bylo založeno v roce 50 př. n. l. Juliem Caesarem. Usadili se zde římští veteráni a později i civilní římští občané. Město bylo pojmenováno podle Caesara \"Civitate Forum Iulia\" (Město Juliovo Fórum). Kolem města byly postaveny hradby, jejichž základy jsou viditelné i dnes. V římské době bylo Cividale třetím nejvýznamnějším městem kraje, po Aquilei a Iulium Carnicum. Rozmach přišel až po pádu Říma. V roce 452 dobyl Attila Aquileiu, zničil ji a část jejího obyvatelstva se přesunula do Cividale. Město zaznamenalo příliv obyvatelstva i poté, co Avaři dobyli Iulium Carnicum. V roce 568 severní Itálie ovládli Langobardi a z Cividale udělali své hlavní město. V té době byl název zjednodušen na \"Civitate\". Město prožívalo velký kulturní i strategický rozmach. Langobardi byli ovlivněni vyspělou kulturou římského obyvatelstva, které na dvoře langobardských králů udržovalo vyspělou kulturu. Cividale se stalo i sídlem biskupa z Aquileie. V 8. století severní Itálii i Cividale ovládli Frankové. Význam města pokračoval i v této době, stalo se významným obchodním střediskem kraje. Ve 13. století vedoucí úlohu převzalo Udine, kde přesídlil i patriarcha z Aquileie, který dosud sídlil v Cividale. Od 15. století patřilo město Benátské republice, po napoleonských válkách Habsburkům. Obyvatelé města se chtěli spojit s nově vzniklou Itálií, což se podařilo v roce 1866.", "section_level": 1}, {"title": "Památky.", "content": "Město je bohaté na staré památky, největší část zabírá právě staré město, které patří mezi největší v severní Itálii. Budovy pocházejí ještě ze středověku, často z langobardské doby. Nejvýznamnější památky jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Ipogeo Celtico.", "content": "Město se pyšní i unikátní keltskou památkou, tzv. \"Ipogeo Celtico\", tedy \"Keltské hypogeum\". Jde o umělou jeskyni, kterou vytesali do skály staří Keltové. Nacházejí se zde velké kamenné busty. Jeskyně sloužila k sakrálním účelům. V římské době byly tyto obřady zrušeny a Římané v jeskyně udělali vězení.", "section_level": 2}, {"title": "Tempietto longobardo.", "content": "Langobardský chrám, kostel postavený v 8. století místními zručnými římskými staviteli a sochaři. Nacházejí se zde velké reliéfy a sloupy v pozdně římském a raně středověkém slohu, kde můžeme pozorovat i byzantský vliv. Kostel je postaven na kopci, nad řekou Natisone a patří mezi nejvýznamnější raně středověké památky v Evropě. Chrám je od roku 2011 součástí světového kulturního dědictví UNESCO spolu s dalšími stavbami z období Langobardů pod společnoou položkou „Mocenská střediska Langobardů v Itálii“.", "section_level": 2}, {"title": "Ponte del Diavolo.", "content": "Jednou z hlavních památek města je i tzv. \"Ponte del Diavolo\" - \"Ďáblův most\", ke kterému se váže i městská legenda. Přes most se vstupuje do starého města. Most byl postaven v 15. století, ale původní stavba zde stála již v 13. století. Legenda říká, že obyvatelé Cividale neuměli postavit přes prudkou řeku most a tak poprosili o pomoc ďábla, který slíbil, že most postaví, ale vezme si duši prvního, kdo přes most projde. Po dostavění mostu však obyvatelé města nechali přes most přejít psa a tak dal ďábel obyvatelům klid. V rozsáhlém starém městě Cividale se nachází mnoho velkých i malých kostelů, náměstí a starých budov. Středověké město je tak rozsáhlé, že se někdy přirovnává ke francouzskému Carcassonne. Novější památkou města je i socha Julia Caesara, zakladatele města. Socha je kopií původní sochy v Římě.", "section_level": 2}, {"title": "Svátek sv. Donáta.", "content": "\"Palio di San Donato\" je svátek na počest patrona města, sv. Donáta. Tento svátek je středověkého původu a je to největší lidová slavnost Furlánska. Svátek se koná jednou ročně v srpnu. Celé město se přemění do středověké podoby, obyvatelé nosí tradiční středověké šaty, všude na zemi je sláma a na stěnách domů pochodně. Konají se zde různé slavnosti, jako tradiční souboj různých okolních měst v hodu sekerou, běh, kterého se účastní zástupci městských částí a tradiční středověká divadla, veselice, průvody těžkooděnců, bubeníků a občanů. Z všude umístěných reproduktorů hraje středověká hudba a na jednom místě starého města se vždy postaví středověká vesnice, kde se podávají různá jídla. Jídla se prodávají na každém rohu města, všude jsou stoly a středověké hospody. Svátek sv. Donáta patří mezi typické italské městské oslavy na počest svatých.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Obyvatelé Cividale jsou Italové-Furláni (Friulové), kteří hovoří samostatným románským jazykem, furlanštinou. V Cividale se mluví místním dialektem furlanštiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cividale del Friuli (furlansky \"Cividât\", slovinsky \"Čedad\", latinsky \"Civitate Forum Iulia\") je město v severní Itálii v kraji Furlansko-Julské Benátsko, 15 kilometrů od provinčního města Udine. Městem protéká řeka Natisone.", "tgt_summary": "Cividale del Friuli ( (locally ); ; ) is a town and \"comune\" in the Province of Udine, part of the North-Italian Friuli-Venezia Giulia \"regione\". The town lies above sea-level in the foothills of the eastern Alps, by rail from the city of Udine and close to the Slovenian border. It is situated on the river Natisone, which forms a picturesque ravine here. Formerly an important regional power, it is today a quiet, small town that attracts tourists thanks to its medieval center.", "id": 2365311}
{"src_title": "Franz Ziereis", "tgt_title": "Franz Ziereis", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Franz Ziereis se narodil v Mnichově. Jeho otec byl drožkářem a padl v první světové válce. F. Ziereis strávil 8 let na základní škole a poté se stal učněm a poslíčkem v obchodním domě. V tomto období zároveň studoval večerní obchodní školu. Od roku 1922 pracoval jako dělník v truhlárně. V roce 1924 ztratil zaměstnání a proto se rozhodl stát profesionálním vojákem. Dne 1. dubna 1924 podepsal dvanáctiletý závazek ke službě v tehdejší německé armádě. Po vypršení závazku byl 30. září 1936 v hodnosti šikovatele propuštěn z armády.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra u SS.", "content": "Po ukončení vojenské kariéry vstoupil do SS. V hodnosti Obersturmführera se se stal výcvikovým instruktorem oddílů Totenkopfverbände, určených ke strážní službě v koncentračních táborech. Od roku 1937 byl velitelem 22. setniny Totenkopfverbände detašované v Braniborsku. Ještě téhož roku byl během výcviku vážně zraněn na koleni, což si vyžádalo delší hospitalizaci. V březnu 1938 se zúčastnil v řadách mobilních jednotek Totenkopf obsazení Rakouska. Na počátku června 1938 byl převelen jako instruktor ke standartě (jednotka o síle pluku) \"Thüringen\".", "section_level": 1}, {"title": "Mauthausen-Gusen.", "content": "Z rozkazu Theodora Eickeho, velitele jednotek Totenkopf a inspektora koncentračních táborů, vystřídal 9. února 1939 Alberta Sauera ve funkci velitele koncentračního tábora Mauthausen-Gusen. Podle pozdějších výpovědí vězňů proslul značnou krutostí a bezohledností, měl dovolit svému jedenáctiletému synovi střílet vězně zepředu. Dne 25. srpna 1939 byl povýšen do hodnosti Sturmbannführera a 20. dubna 1944 za své „výjimečné úspěchy ve funkci velitele tábora“ získal hodnost Standartenführera. Dne 3. května 1945, dva dny před osvobozením tábora americkou armádou, Ziereis společně se svým synem a manželkou uprchl. Podle přísežného prohlášení jiného vězně z Mauthausenu, Hanse Maršálka, byl 22. května 1945 americkými vojáky vypátrán ve své lovecké chatě v průsmyku Pyhrn v Horních Rakousích. Pokusil se uprchnout, ale byl 3x postřelen do břicha a vážně zraněn. Po svém zatčení byl dopraven do americké nemocnice zřízené v táboře Gusen I, kde byl v přítomnosti velitele 11. obrněné divize Seibela, bývalého vězně a lékaře Dr.Koszeinskiho a dalšího neznámého polského občana 6-8 hodin vyslýchán Marsalkem v noci z 22. na 23. května. Přiznal se k vraždě asi 4 tisíc vězňů, mezi jinými zařazováním do oddílů trestných prací, hloubením tunelů nebo řízením pojízdné plynové komory. Kromě toho řekl, že z tetované lidské kůže byla vyrobena stínítka lamp, knižní obaly a kožená pouzdra.. Druhá, kratší verze popisu událostí z fotoalba amerického lékařského důstojníka maďarského původu narozeného ve Vídni a absolventa vídeňské lékařské fakulty Oscara Rotha se s Marsalkovou verzí shoduje v podstatných bodech. Ziereis zemřel 25. května.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Ziereis (13. srpna 1905 – 24. května 1945) byl velitelem koncentračního tábora Mauthausen-Gusen od roku 1939 až do osvobození v květnu 1945.", "tgt_summary": "Franz Xaver Ziereis (13 August 1905 – 24 May 1945) was the commandant of the Mauthausen concentration camp from 1939 until the camp was liberated by the American forces in 1945.", "id": 1508261}
{"src_title": "Kleomenés I.", "tgt_title": "Cleomenes I", "src_document": [{"title": "Nástup na trůn.", "content": "Kleomenes byl nejstarším synem krále Anaxandrida, kterému se s první manželkou nedařilo zplodit potomka. S návrhem Eforie, aby se s ní kvůli hrozbě vymření dynastie Agiovců rozvedl, nesouhlasil. Navrhli mu proto uzavřít další manželství. Oženil se tedy s Prinetidou a z tohoto manželství se narodil Kleomenes. S odstupem času se však i první manželce narodily děti Darieus, Kleombrotos a Leónidas. Jeho nástupu na trůn předcházel spor s nevlastním bratrem Darieom o následnictví. Eforie dala přednost pravidlu jmenovat za krále nejstaršího králova syna. Uražený Darieus proto demonstrativně opustil Spartu a se svými přívrženci založil město v Libyi.", "section_level": 1}, {"title": "Boje v Athénách.", "content": "Spartské vojsko pod vedením krále Kleomena vyhnalo v roce 510 př. n. l. z Athén tyrana Hippia. S Kleomenovou pomocí se do čela větší části athénské aristokracie dostal Isagoras, který vyhnal svého soupeře Kleisthena, reprezentanta lidu, ale když muselo opustit Athény dalších pět set rodin a Isagoras se pokusil obnovit starou ústavu, Athéňané povstali a Kleomenes byl nucen opustit Atény. Zanedlouho vyhnali z Athén i Isagora a Kleisthenes se vrátil a začal uskutečňovat rozsáhlou státní reformu. Kleomenes ještě zorganizoval vojenskou výpravu proti Athénám, ale pro neshody se spojenci a se svým spolukrálem Demaratem se nakonec neuskutečnila a výprava se vrátila domů. V Spartě po návratu obou králů vydali zákon, který do budoucna zakazoval vést vojenskou výpravu současně oběma králi.", "section_level": 1}, {"title": "Jónské povstání.", "content": "V roce 499 př. n. l. vypuklo v Malé Asii povstání tamních Řeků proti perské nadvládě. Původně se vztahy mezi Řeky a Peršany mohly označit jako přátelské, ale po pádu Lýdie v roce 546 př. n. l., když se obě země staly bezprostředními sousedy, jejich přátelské vztahy postupně ochladly a netrvalo dlouho a změnily se na nepřátelské. Peršané si po bojích nakonec jejich území podmanili. Po vypuknutí povstání, jehož vůdcem se stal Milétský tyran Aristagoras požádali o pomoc Řeky na pevnině. Kleomenes pomoc odmítl, neboť Sparta si uvědomovala vážnost situace. Nechtěli Peršany vyprovokovat, a proto se snažili vést politiku nezasahování do perských zájmů. Athény poskytly povstalcům dvacet lodí a Eretria pět lodí. Byla to malá pomoc, ale povstalci přesto bojovali se střídavými úspěchy až do roku 494 př. n. l., kdy v bitvě u Ladé utrpěli porážku. Jónské povstání skončilo úplným zničením Milétu. Peršané zapálili i jiné jónské města a odvlekli do otroctví velké množství jejich obyvatelstva. Po těchto událostech se perský král Dareios I. již netajil úmyslem podmanit si celé Řecko.", "section_level": 1}, {"title": "Válka s Argem.", "content": "Největším vojenským úspěchem Kleomena byla výprava proti Argu v roce 494 př. n. l. Vojsko Argu porazil v bitvě u Sepeji. Po bitvě se zbytek vojska Argu a jeho spojenců ukryl v blízkém posvátném háji. Zde podle popisu historika Herodota našlo smrt 6000 bojovníků poté, co tento háj na rozkaz Kleomena zapálili.", "section_level": 1}, {"title": "Perská hrozba.", "content": "V roce 492 př. n. l. Peršané dobyli Thrákii a Makedonii. Maiandres, nástupce Polykrata na ostrově Samos, utekl z obavy před Peršany do Sparty, kde požádal Kleomena o azyl, ale on jeho prosbu odmítl z obavy před Peršany. Postupem času však rostla odhodlanost Sparty čelit perské hrozbě. Když Peršané vyslali vyslance do řeckých států s požadavkem o zem a vodu (symbol kapitulace,) ve Spartě dva vyslance s touto žádostí rozzlobený dav hodil do studny. Zavraždění vyslanců bylo pro Spartu podle jejich zákonů nečestné, proto do Persie odešli dobrovolně dva Sparťané, aby tam za tento čin zaplatili svými životy. Když se nedaleký ostrov Aigina podřídil žádosti perských vyslanců, Kleomenes se tentokrát rozhodl je potrestat za kapitulaci, ale jeho spolukrál Démaratos s tímto krokem nesouhlasil.", "section_level": 1}, {"title": "Sesazení Démorata.", "content": "Ve sporu, který mezi nimi vznikl, Kleomenes obvinil Demarata, že vládne neprávem, neboť není synem krále. Důkaz o tom si pořídil v delfské věštírně, kde to potvrdila Pýthie a Démaratos poté utekl k Peršanům. Jeho místo zaujal Leótychidas II.. Po čase však vyšlo najevo, že Pýthie byla podplacená a tentokrát musel utéci Kleomenes.", "section_level": 1}, {"title": "Kleomenova smrt.", "content": "Kleomenes našel útočiště v Thesálii, pak v Arkádii. Pokusil se vrátit, když to nešlo po dobrém, sháněl spojence a vojsko. Sparťané Kleomena v roce 490 př. n. l. zavolali zpět, ale hned po příchodu ho zajali a zde se verze jeho dalšího osudu podle antických historiků rozcházejí. Podle jedné verze spáchal ve vězení sebevraždu, podle druhé spáchal také sebevraždu, ale po kamenování spartského davu, když ho Eforie vyhlásili za šíleného. Jelikož neměl potomka po meči jeho nástupcem se stal nevlastní bratr Leónidas.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kleomenes I. nebo Kleomenés I. () byl král Sparty přibližně od roku 520 př. n. l. do roku 490 př. n. l.. Pocházel z královského rodu Agiovců. Jeho spolukrály z rodu Eurypontovců byly Aristón (vládl cca 550–515 př. n. l.), Démaratos (vládl 515–491 př. n. l.) a Leótychidas II. (Vládl 491–469 př. n. l.).", "tgt_summary": "Cleomenes (, though some older reference works give the pronunciation with the accent on the next to last syllable, which is closer to the Greek; Greek Κλεομένης \"Kleomenes\"; died c. 489 BC) was an Agiad King of Sparta in the late 6th and early 5th centuries BC. During his reign, which started around 519 BC, he pursued an adventurous and at times unscrupulous foreign policy aimed at crushing Argos and extending Sparta's influence both inside and outside the Peloponnese. He was a brilliant tactician. It was during his reign that the Peloponnesian League came formally into existence. During his reign, he intervened twice successfully in Athenian affairs but kept Sparta out of the Ionian Revolt. He died in prison in mysterious circumstances, with the Spartan authorities claiming his death was suicide due to insanity.", "id": 2126695}
{"src_title": "Václav Svěrkoš", "tgt_title": "Václav Svěrkoš", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Svou kariéru odstartoval Václav Svěrkoš ve FK VP Frýdek-Místek. Ve čtrnácti letech přestoupil do Baníku Ostrava, kde prošel mládežnickými kategoriemi, jeho talentu si všimli i trenéři mládežnických výběrů, které v dorosteneckém věku reprezentoval. Do prvního týmu se začal prosazovat v roce 2001, v sezoně 2002/03 si vystřílel zahraniční angažmá, jeho čtrnácti branek (král ligových střelců) si všimli zahraniční skauti, kteří se začali vyptávat na jeho dostupnost. V létě roku 2003 přestoupil do Borussie Mönchengladbach. Ve své premiérové sezoně v bundeslize nastřílel 9 branek ve 31 zápasech, stal se nejlepším střelcem mužstva a nejvíc zaujal v zápase domácího poháru proti VfB Stuttgart, když špičkovému klubu z Německa vstřelil hattrick. O rok později, kdy Borussie bojovala o záchranu, zakončil sezonu se sedmi zásahy. V té době už několik let nastupoval za reprezentaci do 21 let. Po těchto dvou slušných sezonách přišel Svěrkošův pád a postupně se začal vytrácet ze sestavy Borussie Mönchengladbach. Nepomohlo mu ani krátké hostování v Herthě Berlín a poté ani v Austrii Vídeň. V Německu už proto nechtěl dále pokračovat a odmítl prodloužit smlouvu. Po sezoně odmítl nabídku pražské Sparty a vrátil se do mateřského Baníku Ostrava. Ostravský klub jej koupil v létě roku 2007 za 30 milionů korun jako výraznou posilu do útoku. Hned ve své první sezoně po návratu se především díky vydařenému jaru stal s patnácti trefami nejlepším ligovým střelcem a byl povolán do přípravy české reprezentace na EURA 2008. Po Euru měl několik nabídek, dokonce již odletěl podepsat smlouvu se Saturnem moskevská oblast, nicméně na místě se rozhodl nepodepsat a proto i následující ligový ročník zahájil v Ostravě. Celý podzim sezóny 2008/2009 o něj jevilo zájem francouzské FC Sochaux. Nakonec zde přestoupil 6. prosince 2008 za zhruba 50 miliónů korun. V roce 2011 se ovšem vrátil zpět do svého mateřského klubu, kde podepsal smlouvu na 5 let. Na podzim 2014 však ukončil profesionální hráčskou kariéru.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Svěrkoš prošel mládežnickými reprezentacemi České republiky od výběru do 15 let až po jedenadvacítku. Bilance: V A-mužstvu debutoval 27. května 2008 v domácím přípravném utkání s Litvou. Trenér Karel Brückner jej poslal do druhého poločasu místo Milana Baroše, ČR na stadionu v Edenu vyhrála 2:0. V dubnu 2009 prošel aférou, kdy se po prohraném kvalifikačním zápase na Mistrovství světa se Slovenskem skupina fotbalistů odebrala na večírek ve společnosti mladých dam, což neuniklo pozornosti fotografů. Na základě této aféry byl Svěrkoš společně s Barošem, Feninem, Ujfalušim, Kováčem a Matějovským 8. dubna 2009 dočasně vyloučen z reprezentace.", "section_level": 1}, {"title": "EURO 2008.", "content": "Václav Svěrkoš se zúčastnil EURA 2008, kde odehrál jediný zápas základní skupiny. Hned v zahajovacím utkání šampionátu vstřelil v 71. minutě jediný gól utkání s domácím Švýcarskem (čili dal první gól celého šampionátu). Ve středu hřiště vystihl Tomáš Galásek švýcarskou rozehrávku a hlavou vysunul Svěrkoše za obranu. Střelci míč sice sjel z nártu, ale i tak zamířil k tyči a švýcarský brankář Benaglio byl bezmocný. Václav Svěrkoš se dostal na hřiště v 56. minutě, když nahradil na hrotu útoku Jana Kollera. Český tým však oba následující zápasy s Portugalskem (1:3) a Tureckem (2:3) prohrál (do žádného z nich Svěrkoš nezasáhl) a skončil na nepostupovém 3. místě základní skupiny, do čtvrtfinále postoupilo Portugalsko společně s Tureckem. Góly Václava Svěrkoše za A-mužstvo české reprezentace", "section_level": 2}], "src_summary": "Václav Svěrkoš (* 1. listopadu 1983, Třinec) je bývalý český fotbalový útočník a reprezentant. Mimo ČR působil na klubové úrovni v Německu, Rakousku, Francii a Řecku. ", "tgt_summary": "Václav Svěrkoš (; born 1 November 1983) is a Czech former professional football striker. He was the opening scorer in the Euro 2008 tournament.", "id": 2128045}
{"src_title": "Agota Kristofová", "tgt_title": "Ágota Kristóf", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Maďarsku, ale téměř padesát let žila ve Švýcarsku. Z Maďarska emigrovala po sovětské invazi roku 1956. Exil, pocity vyhnanství a stesk se staly velkým tématem její tvorby. Zpočátku pracovala v továrně, až postupně se naučila francouzsky a až v poměrně pozdním věku se proslavila jako spisovatelka. Roku 1987 vydala svůj první román nazvaný \"Velký sešit\" (\"Le grand cahier\"). Měl obrovský úspěch a byl přeložen do více než 30 jazyků. Francouzská kritika dílo přirovnala k textům Samuela Becketta nebo Eugèna Ioneska. \"Velký sešit\" byl úvodem trilogie, další díly dostaly název \"Důkaz\" (\"La preuve\") a \"Třetí lež\" (\"Le troisième mensonge\"). V roce 1995 vydala román \"Včera\" (\"Hier\") o hledání identity. Na konci roku 2004 vyšla sbírka deseti autobiografických textů s názvem \"Analfabetka\" (\"L'Analphabète\"), jež byly napsány na konci 80. let pro časopis \"Du\", a kde mj. popisuje zkušenost, kdy se jako exilová „analfabetka“ pouští do psaní v adoptivním jazyce. Na počátku roku 2005 vydalo pařížské nakladatelství Seuil soubor textů \"To je jedno\" (\"C'est égal\"), které psala v mládí jako cvičení v nově přijatém jazyce. Psala i básně a rozhlasové a divadelní hry. Napsala 23 dramat, ale jen devět se hrálo na jevišti. V roce 1987 získala cenu \"Prix du Livre Européen\". Rok poté obdržela cenu Alberta Moravii. V roce 2001 získala cenu Friedricha Schillera a také nejvýznamnější švýcarské literární ocenění – Cenu Gottfrieda Kellera. Roku 2008 získala Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu. Těsně před smrtí se dočkala ocenění i ve své původní vlasti, když v roce 2011 získala cenu Lájose Kossutha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agota Kristofová, maďarsky \"Kristóf Ágota\" (30. říjen 1935 – 27. červenec 2011) byla švýcarská spisovatelka maďarského původu. Svá díla psala francouzsky.", "tgt_summary": "Ágota Kristóf (; October 30, 1935 – July 27, 2011) was a Hungarian writer who lived in Switzerland and wrote in French. Kristof received the European prize for French literature for \"The Notebook\" (1986). She won the 2001 Gottfried Keller Award in Switzerland and the Austrian State Prize for European Literature in 2008.", "id": 1690478}
{"src_title": "Sofie Bavorská", "tgt_title": "Duchess Sophie Charlotte in Bavaria", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Narodila se jako nejmladší z dcer bavorského vévody Maxe a jeho ženy princezny Ludoviky. Manželství rodičů nepatřilo mezi ta šťastná, protože povahy obou byly dosti rozdílné. Vévoda vedl nekonvenční život a rád se pobavil s pěknými ženami, zatímco vévodkyně jako dcera bavorského krále Maxmiliána I. považovala stavovsky nepřiměřený sňatek za potupu. Přesto se v manželství narodilo devět dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Nejstarší bratr Ludvík (1831 – 1920) se zřekl vévodského titulu z lásky k herečce Jindřišce Mendlové, později povýšené na svobodnou paní z Wallersee. Nejstarší sestra se měla stát rakouskou císařovnou, ale František Josef I. se zamiloval do mladší Alžběty (1837 – 1898), a tak se Helena (1834–1890) nakonec stala manželkou dědičného prince Maxmiliána Thurn-Taxise. Bratr Karel Teodor (1839–1909) si zajistil věhlas jako vynikající oční lékař. Sestry Marie (1841–1925) a Matilda (1843–1925) se provdaly za bratry, korunního prince Františka Neapolsko-Sicilského a hraběte Ludvíka Traniho. Nejmladším bratrem byl Max Emanuel (1849–1893). Početná rodina pobývala nejčastěji v paláci na Ludwigstrasse v Mnichově, kde vévoda nechal zbudovat cirkus či kavárnu ve francouzském stylu, nebo na venkovském sídle Possenhofen u Starnberského jezera. Na vzdělání a výchovu dohlížela pouze matka, která se snažila dětem zajistit dobré učitele. Učením se ale děti zabývaly především v paláci, kdežto v Possenhofenu měly více volnosti. Hrály si na loukách i v zahradách, v lese pozorovaly zvířata, plavaly v jezeře nebo jezdily na koních. Otec kladl důraz především na fyzickou zdatnost svých potomků a znalosti z lavice považoval za málo důležité. Když se ovšem u Sofie projevily hudební sklony, najali rodiče učitele klavíru.", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Sofie byla nejen velmi krásná, ale navíc byla také sestra rakouské císařovny. Byla poslední neprovdanou dcerou bavorského vévodského páru, a tak měla zřejmě značnou volnost v rozhodování, kdo se stane jejím chotěm. Odmítla jak württemberského vévodu Filipa. tak portugalského prince Ludvíka a dokonce i svého švagra arcivévodu Ludvíka Viktora. Možná již v té době ona i její matka doufaly ve sňatek s bavorským králem Ludvíkem II.", "section_level": 1}, {"title": "Zasnoubení s bavorským králem Ludvíkem II..", "content": "Sofie nazývala Ludvíka II. svým bratrancem a dobře si s ním rozuměla. Pohádkový král, jak se mu později přezdívalo, miloval hudbu Richarda Wagnera. Sofie dobře ovládala hru na klavír a s Ludvíkem sdílela jeho lásku k hudbě. S králem si také často dopisovala. Sofiina matka ovšem hleděla s obavami na tento vztah, vedoucí do slepé uličky, a když se Ludvík nedokázal vyjádřit, jejich korespondenci zakázala. Rozčilený král se rozhodl, že nemůže svou Elsu, jak ji v dopisech oslovoval, ztratit, a proto požádal o její ruku. V dopise jí mimo jiné napsal: \"\"Moje milovaná Žofie! Poupě, jež nevědomky (jako přátelství) vyrůstalo v mém srdci se rozvinulo: je to láska k Tobě, moje drahá Žofie, vroucí, upřímná, celistvá láska... Chceš se stát mou ženou? Mou družkou na trůně? Bavorskou královnou? Pevně a jistě věřím, že my dva spolu budeme šťastní...\"\" Zasnoubení bylo oficiálně oznámeno 22. ledna 1867. Ludvík se ovšem zřejmě nemohl rozhodnout, zda se opravdu oženit chce a jeho chováni k Sofii bylo dosti zvláštní. Např. na zásnubní slavnosti ji opustil hned po prvním tanci s výmluvou, že musí pozdravit ještě ostatní hosty a odjel do divadla, kde zhlédl poslední dějství Schillerovy Marie Stuartovny. Jindy zase svou snoubenku navštívil, aby jí na hlavu nasadil královskou korunu, či si ji nechal uprostřed noci zavolat, aby mu zapěla jednu z Wagnerových skladeb.", "section_level": 2}, {"title": "Vztah s Edgarem Hanfstaenglem.", "content": "Krátce po zasnoubení se Sofie vášnivě zamilovala do mnichovského fotografa Edgara Hanfstaengla. Edgar byl vzdělaný, zcestovalý a především pohledný mladý muž. Sofie se s ním zřejmě seznámila v ateliéru jeho otce, kde vznikly její fotografie s Ludvíkem k příležitosti jejich zasnoubení. Milostný poměr začal zřejmě v červenci 1867. Dopisy si vyměňovali s pomocí Sofiiny služebné Toni a část se jich zachovala. Milenci se také tajně scházeli v Mnichově i Possenhofenu. Zda o Sofiině vztahu věděl král Ludvík II., není jisté. Do svatby s ní se mu ale nechtělo a tak přesunul termín svatby ze září na říjen, čímž vyprovokoval Sofiina otce k napsání dopisu, v němž jej žádal, aby svou nevěstu neuváděl v řeči a více sňatek neodkládal. Král se cítil takovým dopisem uražen, ale již předtím došel k rozhodnutí a své snoubence napsal, že zasnoubení ruší. Oba dopisy se na cestě minuly.", "section_level": 2}, {"title": "Vévodkyně z Alenconu.", "content": "Po tomto potupném skandálu na princeznu zbyl už jen francouzský vévoda Ferdinand z rodu francouzských Bourbonů. Byl synem Ludvíka Karla vévody z Nemours a jeho manželky a sestřenice anglické královny Viktorie I., Viktorie Sasko-Kobursko-Kohárské. Vévoda byl velice atraktivním mužem se šarmem, který však na Sofii příliš nezapůsobil. Manželé si od počátku nebyli zrovna sympatičtí. Svatba se konala 28. září 1868 na Possenhofenu. S orleánským novomanželem dosti cestovali a po roce soužití se manželům narodila 19. července 1869 holčička Luisa Victoire a o tři roky později přišel na svět 18. ledna malý vévoda de Vendome Emanuel. Je zajímavé, že Sofie trpěla permanentně hlubokými depresemi podobně jako její starší sestra Alžběta.", "section_level": 1}, {"title": "Řád dominikánek a smrt v Paříži.", "content": "Mezitím léta uplynula a Sofie se opět zamilovala tentokrát do doktora Glasera ze Štýrského Hradce. To mělo však háček. Glaser byl totiž ženatý a jeho žena vyhrožovala, že známost veřejně oznámí. Sofie tehdy uprchla s milencem do Merana, avšak tam byly brzy odhaleni. Manžel ji poslal do ústavu pro duševně choré. Poté, co Sofii propustili, vstoupila do řádu dominikánek a pod jménem sestra Marie Madeleine pečovala o tuláky a hlavně ženy, které zůstaly samy s dětmi. V roce 1897 pořádal klášter dominikánek v Paříži bazar pro dobročinnost a vévodkyně z Alenconu byla jednou z hlavních organizátorek. Na tomto bazaru se dokonce měl promítat i film bratrů Lumiérů. Materiál se však vznítil a požár postupně zachvátil celou budovu. Žofie, která myslela především na dívky, si přála opustit sál, teprve až ony budou venku, což se jí nepodařilo a stalo se jí tak osudným. Nešťastně zemřela tedy 4.5. 1897.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sofie/Žofie Charlotta Augustýna Bavorská (23. února 1847, Mnichov – 4. května 1897, Paříž) byla bavorská princezna z rodu Wittelsbachů a sestra rakouské císařovny Alžběty a sicilské královny Marie. Po nevydařených zásnubách s bavorským králem Ludvíkem II. se provdala za vévodu z Alenconu. Zemřela při požáru budovy Bazar de la Charité na Rue Jean-Goujon v Paříži.", "tgt_summary": "Duchess Sophie Charlotte Augustine in Bavaria (23 February 1847 – 4 May 1897) was a granddaughter-in-law of King Louis Philippe of France, the favourite sister of Empress Elisabeth of Austria and fiancée of King Ludwig II of Bavaria.", "id": 849119}
{"src_title": "Kararský mramor", "tgt_title": "Carrara marble", "src_document": [{"title": "Geologie.", "content": "Apuánské Alpy (italsky: \"Alpi Apuane\") vznikly v paleozoiku, asi před 240 miliony let, na starším podloží jílovitých břidlic, pískovců a brekcií. Geologicky patří do Apenin. Vápnité sedimenty z mrtvých mořských živočichů byly vysokým tlakem a velmi vysokou teplotou postupně přeměněny až na mramor. Výchozy kararského mramoru pokrývají asi čtvrtinu této oblasti. Ve svrchním triasu vzniklo před 200 milióny roky mělké teplé moře, ve kterém se fosilní mikroorganismy, živé organismy a biologické vápnité sedimenty usazovaly na mořském dně. Protože moře bylo dobře provzdušněné, tvořilo se čisté vápno, ze kterého později vznikl kararský mramor. V průběhu času se vytvořily mocné sedimenty (ložiska), které byly nejprve zpevněny do vápenců. V důsledku pohybu kontinentů došlo k přesouvání a posunům vápnitých sedimentů a jiných rozličných hornin. Dvě desky ochlazené zemské kůry, Afrika a Evropa, se pohybovaly proti sobě, vrstvy vápenců byly ve velkých hloubkách a při vysokém tlaku a teplotě stlačeny, chemicky změněny, deformovány a přeměněny až na mramor. Metamorfóza mramoru probíhala při tlaku 10 barů a teplotách nad 400 °C. Uskutečnila se ve třetihorách a z vápenců vznikla metamorfovaná hornina, mramor. Tato činnost byla dokončena ve svrchním miocénu asi před 30 milióny roky, kdy byla mramorová masa vyzdvižena do oblastně různých úrovní. Ložiska kararského mramoru tvoří mramorové pohoří o výšce téměř 1900 metrů. Vznikla čočkovitá skalní tělesa dlouhá téměř deset kilometrů a mocnosti až 400 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah minerálů.", "content": "Kararský mramor je metamorfovaná hornina, která obsahuje nejméně 50% objemu kalcitu. Skládá se ponejvíce pouze z jednoho uhličitanového minerálu, je tedy monominerální. Mramor prošel transformací pod vysokým tlakem a vysokou teplotou, metamorfózou. Krystalová zrna kalcitu jsou v mramoru rozpoznatelná pouhým okem. Kararský mramor není výhradně bílý, ale někdy je šedý až modrý, nažloutlý nebo načervenalý. Žlutá barva je způsobena limonitem, modrá a šedomodrá grafitem, uhlíkatými látkami nebo bitumenem a načervenalá hematitem. Existují však také extrémně tmavě modré druhy. Minerály chloritové a serpentinové barví na zeleno. Jedinečné zbarvení kararského mramoru má \"Calacatta Vagli\", červenohnědé až červenošedé arabesky na bílém pozadí a \"Calacatta Rocchetta\", která má arabesky šedozelené. Tyto látkové příměsi způsobují po mramorizaci původního vápence vznik dekoru typickém pro mramor, který se projevuje v jeho různých barevných odstínech. Bílé druhy kararského mramoru mohou v jednotlivých případech obsahovat jemně rozmělněný pyrit a po zabudování se zbarví žlutě až nahnědle. Pyrit se může pod vlivem vody také rozložit na kyselinu sírovou. Kararské mramory mají nasákavost vody menší než 0,5% objemu a jsou proto považovány za mrazuvzdorné.", "section_level": 1}, {"title": "Sochaři a stavby.", "content": "Z lomů Carrarských hor získávali mramorové bloky známí sochaři Michelangelo, Gian Lorenzo a Luigi Bernini, Pisano, Donatello, Canova a další. Kararský mramor byl použit při stavbách Dómu ve Florencii, na zvonici v Pise, v Bazilice Svatého Petra v Římě, v bývalém Světovém obchodním centru v New Yorku, v kasinech Las Vegas a jako vnější obklad haly Finlandia Hall v Helsinkách a v Grande Arche de la Défense v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Mramorové lomy Carrara byly pravděpodobně využívány již během doby bronzové k výrobě různých nádob a dekorativních a pamětních předmětů dávaných do hrobek mrtvých. Skutečná těžební činnost se vyvinula za římské éry a prošla největším rozvojem za Julia Caesara (48-44 př. n. l). Bloky bílého mramoru se používaly při stavbě veřejných budov Říma a mnoha patricijských domů. Z tohoto materiálu byl proveden Agrippův Pantheon a Trajánův sloup. Doprava materiálu vedla přes přístav Luni a odtud pochází název kamene, \"Marmor lunensis\". Fokasův sloup („Phokas-Säule\") v římském Fórum Romanum z roku 608 byl pravděpodobně posledním římským dílem z lunenského mramoru. Od 5. století se v důsledku stěhování národů těžební činnost zastavila. Později, díky rozvoji křesťanství, byla po mramoru velká poptávka pro výstavbu i pro vnitřní výzdobu náboženských staveb. Velká aktivita lomů byla vyvolána také sochařskými mistry („Magistri Comacini\"), jako byli sochaři Giovanni a Nicola Pisano, kteří kámen používali pro své práce ve střední Itálii, jako je katedrála v Sieně s osmibokou gotickou kazatelnou v Toskánsku. Na konci italského románského slohu bylo běžné, že si sochaři své hrubé bloky v horách Carrary sami vybírali. Tyto surové bloky se pak dopravovaly na místo, kde byly sochařsky opracovány. Renesanční sochař Michelangelo, který vytvořil Davida, Pietu, Mojžíše a další slavné skulptury z mramoru \"statuario\", pomohl tomuto kameni ke slávě. V období baroka se poptávka po bílých mramorech snížila, protože byly preferovány barevné a skvrnité vápence a mramory. V době klasicismu si Evropa znovu vzpomněla na bílý mramor. V roce 1769 byla založena sochařská škola Accademia di Belle Arti di Carrara. Kvůli ozbrojeným konfliktům v Evropě však obchod s mramorem nijak nerostl. Po obsazení Carrary napoleonskými vojsky, která vyhnala rakouskou posádku, došlo roku 1800 k úplnému zastavení těžby. Po stažení francouzského vojska pak produkce mramoru opět vzrostla a v roce 1857 existovalo už 600 lomů. Kolem roku 1815 vynalezl italský dělník Giuseppe Perugi pilu na kámen s více pilovými listy, první rámovou pilu na přírodní kámen, poháněnou rychloběžnými vodními koly. Tuto technologii dále zlepšil Švýcar Carlo Müller a v roce 1831 zkonstruoval Francouz Nerier osm železných stojanů, které umožňovaly vyrobit více velkých mramorových desek o tloušťce 1 cm. Tato metoda získala roku 1867 cenu na světové výstavě v Paříži. Vynález pil zmenšoval nutnost používání výbušnin, při kterém vznikaly obrovské kamenné haldy jako \"sníh Carrarských hor\", viditelný až od mořského pobřeží. Užívání výbušnin bylo po druhé světové válce zcela opuštěno. První světová válka způsobila zastavení výroby mramoru. Světová hospodářská krize v roce 1929 pak opět pomalu se zvyšující výrobu o polovinu snížila. Druhá světová válka zastavila nejen těžbu mramoru, ale německý Wehrmacht zničil v boji proti partyzánům v letech 1944/45 také většinu zařízení v kamenolomech. Odporu proti německým okupantům se účastnila velká část obyvatelstva, zejména ženy a dělníci z Carrary. Po skončení války a v důsledku evropského stavebního rozmachu v šedesátých letech (1960) se objem výroby zvýšil na 500 000 tun. V rámci tohoto rozvoje byla také rozšířena silniční síť v horách a masivní bloky, z nichž některé váží více než 20 tun, se již odvážejí pomocí kamionů.", "section_level": 1}, {"title": "Těžba.", "content": "Dnes je kararský mramor dobýván v přibližně 150 otevřených i podzemních lomech pomocí lanových pil a brázdících strojů a k oddělení kamenných bloků od lomových stěn již není potřeba ruční práce. Lanové pily vedou ocelová lana osazená korálky z tvrdokovu podle potřeby skrze mramorové vrstvy v kamenolomu nebo skrz hrubé bloky ve zpracovatelských závodech. V korálcích z tvrdokovu jsou také průmyslové diamanty. Pilová lana jsou chlazena proudem vody. Brázdící stroje vyřezávají do kamene uvolňovací spáry do délky čtyř až pěti metrů v pracovní hloubce asi dva až dva a půl metru. Brázdící stroje (\"Schrämen\") jsou mobilní velkorozměrné řetězové pily, které pracují bez chlazení vodou. Hrubé bloky se dále podle potřeby tvarují pomocí pneumatických vrtaček a dalších nástrojů pro řezání kamene. Tak se upraví do vhodné velikosti pro další zpracování. Surové bloky se do údolí přepravují po klikatých horských silnicích nákladními automobily. Přepravují se do více než 250 továren na zpracování kamene v Carraře a Masse, kde se z nich dělají pomocí pil na kámen plátky, desky, dlaždice a jiné kamenné výrobky.", "section_level": 1}, {"title": "Poloha kamenolomů.", "content": "Mramorové kamenolomy v okolí Carrary se nacházejí v Apuánských Alpách, hlavně ve třech údolích: \"Bacino di Fantiscritti\", \"Bacino di Torrano\" a \"Bacino di Colonnata\". Většina kamenolomů se nachází v nadmořské výšce asi 1000 metrů. Historické kamenolomy jsou \"Grand Canal\", \"Colonnata\", \"Fantiscritti\", \"Polvaccio\" a \"Poggio Domizio\". V těchto lomech se vyskytují stopy těžebních metod z dřívějších dob, tak zvaného římského \"tagliate\" (řezu), kterým byly kamenné bloky oddělovány od svislých stěn kamenolomu. Kromě otevřených kamenolomů jsou zde ještě i lomy podzemní, ale největší část tvoří kamenolomy otevřené. Kamenolom, který na zakázku papeže Lva X otevřel Michelangelo, se nachází vysoko v horách Altissimo nedaleko města Seravezza. Pozoruhodný technický úspěch je v kamenolomu \"Cervaiole\" ve více než 1859 metrů vysokém pohoří Monte Altissimo. Je to obrovský výlom o délce asi 80 metrů, hloubce 25 metrů a výšce 40 metrů. Tento kamenolom provozuje firma Henraux z Carrary od ponapoleonského období.", "section_level": 1}, {"title": "Údolí Fantiscritti.", "content": "Nachází se nad městem Carrara u vesničky Miseglia a je v něm asi třicet kamenolomů. Těží se zde mramorové typy \"Ordinario\" (bělavé), \"Venato\" (bílé a šedé), \"Cremo\" (světle šedé) a dříve také \"Zebrino\" (šedozelené pruhy) u vesničky Ponti di Vara. Kromě těchto provozovaných kamenolomů různých velikostí jsou zde také dva mosty, přes které vedla původní mramorová dráha. Pětiobloukový most se stále využívá jako silnice. Uprostřed hory Torrione je podzemní kamenolom \"Galleria Ravaccione\", který lze navštívit. Vynikající kvalita jeho mramoru byla objevena uprostřed tunelu, proraženého zde kvůli spojení mezi údolími Fantiscritti a Torano. Dnes je tento tunel používán pouze v jednom směru, do Fantiscritti. \"Galeria Ravaccione\" je zde také soukromé muzeum těžby mramoru a místo, kde se pořádají koncerty a divadelní představení.", "section_level": 2}, {"title": "Údolí Torano.", "content": "V údolí Torano je asi třicet aktivních lomů, ve kterých se těží mramor \"Statuario\" (bíložlutý sochařský materiál), \"Statuario Venato\" (šedobílý sochařský materiál), \"Calacatta, Cremo, Ordinario a Arabescato.\" Nachází se zde také kamenolom \"Polvaccio\", ze kterého Michelangelo vybral některé ze svých kamenných bloků, a proto se mu nyní říká \"Cava-Michelangelo\".", "section_level": 2}, {"title": "Údolí Colonnata.", "content": "U Colonnaty se nachází největší kamenolom Apuanských hor, lom \"Gioia\". Jinak je tam v provozu ještě asi třicet dalších kamenolomů. Těží se v nich mramory \"Ordinario\" (bělavý), \"Venato\" (bílý), \"Arabescato\" a \"Bardiglio\" (modrý). Kromě římského kamenolomu \"Fossacava\", kam se může dojít pouze pěšky, je tam také nejstarší mramorový most z roku 1875. Malá vesnička Colonnata je prapůvodní sídlo pracovníků lomu. Je tam hřbitov zahynulých při práci a památník pracovníků lomu.", "section_level": 2}, {"title": "Mramorová dráha.", "content": "Doprava kamene byla vždy nebezpečnou a obtížnou záležitostí. Kamenné bloky se přepravovali dolů do údolí metodou \"lizzatura\" a dále pak na vozech s volským spřežením. I po výstavbě železnice byly hrubé bloky dopravovány ke kolejím pomocí \"lizzatury\". Mramorová železnice, která spojovala tři údolí pomocí tunelu a mostů, byla postavena a uvedena do provozu kolem roku 1876. Mramorová dráha spojovala Carraru s Miseglií, vedla pod Colonnatou (stanice Tarone) přes Fantiscritti až po Cava Polvaccio. Po výstavbě železnice a s parními lokotraktory skončila přeprava volským spřežením. \"Lizzatura\" se však stále používala. Teprve v šedesátých letech (1960) když byly vybudovány silnice až k lomům, byla doprava prováděna kamiony přímo z lomů.", "section_level": 2}, {"title": "Využití.", "content": "V oblasti Carrara se vyskytuje asi padesát různých typů mramoru (např. \"Ordinario, Venato, Calacatta, Statuario, Bardiglio, Gioa\" atd.). Nejcennější je tzv. \"Statuario\", mramor pro sochy. Velké bloky jsou vzácné a drahé. Není úplně bílý, ale částečně nažloutle pruhovaný. Je obzvláště jemnozrnný a umožňuje filigránské zpracování v sochařství. Je také relativně izotropní, stejnorodý a odolný proti otřesům při opracovávání. Kromě na sochy a pomníky se kararský mramor používá jako podlahová a schodišťová krytina, dále i pro parapety v interiérech a pro obklady z přírodního kamene v koupelnách nebo bazénech. V cukrárnách se používají pracovní stoly z kararského mramoru, protože cukrová poleva musí rychle vychladnout a mramorový povrch je pro to obzvláště vhodný. Navíc se těsto na mramorový povrch nelepí. Bloky mramoru, nevhodné k přímému využití, jsou rozemlety na mramorový prach o velikosti zrn v tisícinách milimetru, který se přidává do zubních past, do mýdla, do brusiva a také se používá při výrobě skla a papíru. Oblé kusy mramoru, které se původně vybíraly z potoků v oblasti Carrary, ale jsou již také vyráběny strojově, se používají v zahradnictví jako dekorace květinových záhonů. Zvláštní využití kararského mramoru je specialita pro gurmány, \"Lardo di Colonnata\" (slanina z Colonnaty). Je to slanina, která se připravuje ve speciálních mramorových nádobách. Slanina se do nich dává ve vrstvách se solí, kořením a bylinkami a nechává se nejméně půl roku vyzrát. Během procesu zrání se schránky se slaninou přikrývají mramorovými deskami. Pro tyto mramorové nádoby se hodí pouze speciálně vybraný kararský mramor s velkými krystaly. \"Lardo di Colonnata\" bývala potrava kameníků v lomech, kteří pro svou tvrdou práci potřebovali bohatou kalorickou stravu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kararský mramor je jedním z nejznámějších mramorů na světě. Jeho označení \"Carrara-Marmor\" je obecný termín pro více než 50 různých obchodních názvů, v závislosti na lomu, tradici, kvalitě a konvenci, jako je například \"Statuario,\" \"Ordinario, Venato\" a \"Calacatta\". Carrara je město v italské provincii Massa-Carrara, v regionu Toskánsko, asi 25 km východně od přístavu La Spezia a asi 110 km jihovýchodně od Janova. Mramor se zde těžil již od konce římské republiky. Proslavil jej renesanční sochař Michelangelo Buonarroti. Získávání těžkých kamenných bloků bylo až do počátku 19. století extrémně pracné a nákladné. Technické novinky, jako byly stroje na zpracování kamene, poháněné parními, naftovými a elektrickými motory, umožnily těžbu ve velkém měřítku a z Carrary se stalo mezinárodní centrum na opracování mramoru. Na počátku šedesátých let 20.století, když byly lomy v exponovaných místech zpřístupněny pomocí sítě silnic, již byla výroba schopna uspokojit poptávku. Kararský mramor se používá pro kamenosochařské práce a památky, a u vnitřních prací na podlahovou a schodišťovou krytinu, parapety nebo dlaždice v koupelnách. Kamenosochaři používají jako dříve legendární a drahé \"Statuario\". Zatímco na počátku 20. století bylo ročně vytěženo přibližně 100 000 tun mramoru, stoupla již těžba až na 5 milionů tun, což silně kritizují aktivisté pro ochranu životního prostředí.", "tgt_summary": "Carrara marble is a type of white or blue-grey marble popular for use in sculpture and building decor. It is quarried in the city of Carrara in the province of Massa and Carrara in the Lunigiana, the northernmost tip of modern-day Tuscany, Italy.", "id": 145557}
{"src_title": "Švýcarský Robinson", "tgt_title": "The Swiss Family Robinson", "src_document": [{"title": "Obsah románu.", "content": "Román líčí osudy chudé švýcarské rodiny (otec, matka a čtyři synové ve věku od osmi do patnácti let, jejichž příjmení není v originálním textu knihy uvedeno, v převyprávěné verzi jde o rodinu Braunových), která se v době napoleonských válek odhodlá opustit Evropu a vyhledat si nový domov v zámořských koloniích. Po ztroskotání lodi se rodina zachrání na neobydleném ostrově v Indickém oceánu, který nazvou \"Nové Švýcarsko\", a prožijí zde deset let, než je jejich vzkvétající kolonie objevena anglickou korvetou. Mezitím se na ostrově vítězně utkají se zcela nereálnou faunou a flórou, kterou sem autor umístil ve snaze vytvořit co nejpestřejší dobrodružný příběh a seznámit dětského čtenáře s co největším počtem různých exotických zvířat a rostlin. Rodina tak musí bojovat se lvy, tygry, medvědy, slony, hrochy, šakaly, hyenami a hroznýši. Může lovit antilopy, plameňáky, velryby, lachtany, mrože, tuleně, žraloky, leguány, holuby a vlaštovky, chovat psy, krávy, buvoly, kozy, ovce, osly, prasata, slepice, husy i kachny a ochočit si orla a opici. Navíc je ostrov nalezištěm všech možných nerostných surovin. Nejstarší syn Fritz také zachrání mladou Angličanku Jenny, která ztroskotala na nedalekém sopečném ostrůvku (zprávu od ní přinese kormorán). Když je kolonie objevena, nikomu se z ní pryč nechce. Na chvíli odjedou do Anglie jen Fritz (v českém překladu Bedřich) a Jenny, aby se seznámili s její rodinou a uzavřeli zde sňatek, a prostřední syn Jakob (v českém překladu Jakub), aby nakoupil pro kolonii některé potřebné věci. Na ostrov přibude také anglická rodina Wolstonových s dcerami a mladí lidé se do sebe postupně zamilují. Přes mnohé nedostatky a některé pasáže, které dnes vyvolávají spíše úsměv, patří Wyssův \"Švýcarský Robinson\" ke klasickým dílům literatury pro mládež. Autor v něm vyzdvihuje důležitost lidské práce a také rodinné i kolektivní soudržnosti, obětavosti a statečnosti. Propaguje návrat k přírodě, který mu slouží jako únik od evropské civilizace, která se podle jeho mínění dostává svými válkami a rozvojem průmyslové výroby do slepé uličky.", "section_level": 1}, {"title": "Pokračování od Julese Vernea.", "content": "\"Švýcarský Robinson\" patřil k oblíbené dětské četbě francouzského spisovatele Julese Vernea. Příběh ho natolik zaujal, že k němu roku 1900 napsal pokračování pod názvem \"Druhá vlast\" (\"Seconde patrie\"). I v jiných Vernových knihách se objevují motivy ze \"Švýcarského Robinsona\":", "section_level": 1}], "src_summary": "Švýcarský Robinson (1812, \"Der Schweizerische Robinson\") je dobrodružný román pro mládež německy píšícího švýcarského protestantského pastora a spisovatele Johanna Davida Wysse. ", "tgt_summary": "The Swiss Family Robinson (German: \"Der Schweizerische Robinson\") is a novel by Johann David Wyss, first published in 1812, about a Swiss family of immigrants whose ship en route to Port Jackson, Australia, goes off course and is shipwrecked in the East Indies.", "id": 919179}
{"src_title": "Marie Anna Habsbursko-Lotrinská", "tgt_title": "Archduchess Maria Anna of Austria (1738–1789)", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "6. října 1738 porodila arcivévodkyně Marie Terezie svému manželovi toskánskému velkovévodovi Františku Štěpánovi Lotrinskému druhou dceru, která byla následujícího dne pokřtěna jmény \"Marie Anna Josefa\", ale v rodině jí říkali Marianna. Vyrůstala v početné rodině, mezi její sourozence patřili např. budoucí panovníci Svaté říše římské Josef II. a Leopold II. nebo pozdější francouzská královna Marie Antoinetta. Mezi sourozenci nezaujímala výsadní postavení, protože nebyla ani vytoužený následník Josef ani matčina oblíbená dcera Marie Kristina, s nimiž měla po Josefově sňatku s Isabelou Parmskou velmi špatné vztahy (údajně proto, že neměla švagrovou ráda, což se jejího zamilovaného bratra dotklo). Naopak dobře vycházela se sestrami, pozdější neapolsko-sicilskou královnou Marií Karolínou a parmskou vévodkyní Marií Amálií, stejně jako s bratry, budoucím císařem Leopoldem II. a biskupem Maxmiliánem.", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a život ve Vídni.", "content": "Každé dítě Marie Terezie dostalo po narození svůj vlastní dvůr v čele s vychovatelem či vychovatelkou, kterým udělovala pokyny přímo Marie Terezie. Jejím výchovným krédem byla poslušnost, zbožnost a kázeň. Kladla také velký důraz na zdravou stravu, osobní hygienu a dostatečný pohyb na čerstvém vzduchu, což byly na tehdejší dobu velmi pokrokové myšlenky. Marianninou vychovatelkou se stala hraběnka Belruptová a personál tvořili jedna komorná, tři služebné a jeden sluha. Malá princezna nebyla jazykově nadaná, nikdy se nenaučila pořádně německy ani francouzsky. Zato měla umělecké a vědecké sklony - výborně tančila, dobře zpívala, hrála divadlo, kreslila a malovala akvarely. Také hodně četla a později se zabývala fyzikou, mechanikou, chemií, botanikou a mědirytectvím. Pro přírodní vědy ji získal její učitel, dvorní rada Ignác Antonín Born, pro lov a numismatiku zase její otec, jehož sbírky mincí zdědila a rozšířila. Sama také napsala odbornou příručku o pamětních mincích vydaných za vlády Marie Terezie. Krátce poté, co Marianna dosáhla dospělosti, nastal v jejím životě osudový zlom. V roce 1757 prodělala těžký zápal plic, přičemž dokonce přijala za přítomnosti rodiny poslední pomazání. Tato nemoc zřejmě měla za následek tuberkulózu páteře, došlo k zkřivení držení těla a následně ke vzniku hrbu. Naděje na sňatek byly ty tam, a tak se mladá arcivévodkyně pustila do studia, hlavně mechaniky a botaniky. 2. února 1766 se stala, z pověření Marie Terezie, představenou Ústavu šlechtičen na Hradčanech s částkou 20 000 zlatých ročně. Ona sama však Prahu nikdy nenavštívila a jako záminka jí posloužilo chatrné zdraví. Místem jejího života se měl stát Klagenfurt, který navštívila v roce 1765, třebaže proti tomu stáli jak matka, tak císařský bratr. Nakonec ale dala Marie Terezie příkaz ke stavbě paláce ve Völkermarktu na předměstí Klagenfurtu. Stavba vyrostla pod taktovkou dvorního architekta Nikolase, svobodného pána z Pacassi, podle vzoru Hetzendorfského zámku u Vídně. V roce 1767 se Marianna stala členkou \"Mědirytecké akademie\" ve Vídni a o dva roky později \"velkovévodské Akademie umění\" ve Florencii.", "section_level": 1}, {"title": "Život v Klagenfurtu.", "content": "Po matčině smrti se rozhodla opustit Vídeň, prodala sbírky minerálů univerzitě v Budě, rozsáhlou knihovnu nechala začlenit do \"Vídeňské univerzitní knihovny\" a početnou sbírku hmyzu zrušila. Nakonec rozpustila dvůr a půl roku po matčině smrti se vydala do Klagenfurtu, kam dorazila s dvaadvaceti členy doprovodu 25. dubna 1781. Zde žila skromný život pod ochranou představené Alžbětinek, své přítelkyně Xaverie Gasserové. Jeptiškou se sice stát nechtěla, i když se jednou nechala namalovat v řádovém oděvu, ale účastnila se duchovních cvičení jeptišek i svatého přijímání. Trochu kulturního života si však dopřála také. Ve svém zámku Annabichl uspořádala několik plesů a v roce 1782 vyjížďku na saních. Stejně jako ve Vídni se i zde obklopovala svobodnými zednáři, mezi něž patřil jak její otec, tak dvorní rada Born či správce jejího dvora František Josef Enzenberg. Účastnila se zednářských setkání a podporovala je. Proto byla v roce 1783 na její počest v Klagenfurtu založena zednářská lóže „U dobročinné Marianny“. Enzenberg nadchl Mariannu pro archeologii, pročež investovala 30000 zlatých do vykopávek u Maria Saalu. Některé z nalezených věcí si ponechala, ale většinu odeslala své sestře na Sicílii, kam však nikdy nedopluly - loď se i s archeologickými nálezy potopila v Jaderském moři. Ze sourozenců ji navštívili bratři Maxmilián, Josef II. (1783), Leopold (1784) a sestra Marie Amálie z Parmy, s kterou si také dopisovala. Návštěvy však pouze nepřijímala, ale také je sama vykonávala. Po návratu z jedné z nich, kdy ji obyvatelé slavnostně přivítali zpět v Klagenfurtu, pronesla: \"„Jsem mezi vámi tak šťastná. Tak dobrá a otevřená srdce jsem ještě nikde nenalezla. Čtyřicet let jsem žila ve Vídni a nikdo mi tam nedal najevo, že mě má rád.“\" S padesáti tisíci, které ji přidělil bratr Josef, se počala věnovat pomoci bližním. Darovala velké peněžní částky na chudé, jimž je přiděloval zemský hejtman. Zasadila se o opravu klášterního a farního kostela v Klagenfurtu, částečně hrazenou ze státního náboženského fondu. V roce 1783 nechala na vlastní náklady opravit budovu kláštera. Naplánovala také výstavbu nemocnice, kterou její bratr zamítl, ale o pár let později uvolnil finanční prostředky na rozšíření stávajícího klášterního špitálu. Krátce před svou smrtí ještě zorganizovala, spolu se sestrou, neapolsko-sicilskou královnou Marií Karolínou, dodávky levného obilí z jižní Itálie pro neúrodou postižené Korutany. Marie Anna neměla pevné zdraví, prodělala několik zápalů plic a nemocná páteř ji způsobovala problémy s dýcháním a kašel. Chůze pro ni byla problematická, ke konci života se pohybovala na vozíku, což způsobovala i její nadváha. Trpěla také migrénami a nespavostí. 3. listopadu 1789 přijala poslední pomazání a o šestnáct dní později zemřela. Její majetek zdědil Alžbětinský klášter.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Ve sbírce nerostů a zkamenělin této šlechtičny se nacházel také vůbec první objevený exemplář druhohorního ptakoještěra (dnes má vědecké jméno \"Aurorazhdarcho micronyx\"). Později se nacházel ve sbírkách maďarských univerzit a přezdívalo se mu Pester Exemplar. Byl objeven někdy mezi rokem 1757 a 1779 a ve sbírkách arcivévodkyně jej zkoumal i její učitel, geolog a mineralog Ignác Born.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Informace obsažené v článku pocházejí z knihy od Friedricha Weissensteinera, Dcery Marie Terezie.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marie Anna Habsbursko-Lotrinská (6. října 1738, Vídeň – 19. listopadu 1789, Klagenfurt) byla dobročinnou a sociálně angažovanou dcerou královny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána, která se nikdy neprovdala. Je považována za druhou zakladatelku Alžbětinského kláštera v Klagenfurtu.", "tgt_summary": "Archduchess Maria Anna of Austria (Maria Anna Josepha Antonia; 6 October 1738 – 19 November 1789) was the second child of Francis I, Holy Roman Emperor, and Maria Theresa, Queen of Hungary and Bohemia. As a child, and for a time the eldest surviving child, she was heiress presumptive, but she suffered from ill health and physical disability, and did not marry. In 1766 she became abbess of the \"Frauenstift\" in Prague. Soon thereafter she moved to Klagenfurt and remained there for the rest of her life. Her palace in Klagenfurt, the \"Mariannengasse\", now houses the Episcopal Palace.", "id": 1291817}
{"src_title": "Žralok modrý", "tgt_title": "Blue shark", "src_document": [{"title": "Výskyt a habitat.", "content": "Žije v rozsáhlých oblastech Světového oceánu a vyjma Severního ledového oceánu a Jižního oceánu se vyskytuje ve všech ostatních do hloubky až 350 metrů. Jedná se o pelagický druh, preferuje otevřené vody mírného až tropického pásu o teplotách 7–20 °C, a při migraci využívá mořských proudů (např. z Ameriky do Evropy se dostává pomocí Golfského proudu). Obzvláště v tropech se pohybuje ve větší hloubkách, jinde se ale může ukázat u břehu. Člověku není nebezpečný (z dlouhodobého hlediska je prakticky neškodný, útočí opravdu jen velmi zřídka).", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Ačkoli žralok modrý obývá velmi rozsáhlé území, jeho populace jsou ohroženy, přičemž hlavní příčinnou je nadměrný komerční lov (ani ne tak pro maso, jako pro ploutve a kůži). Pokud člověk nejeví zájem přímo o něj, často je usmrcen také tím, že se zachytí i do jiných rybářských sítí, které slouží pro jiné mořské živočichy. Odhadem tím každoročně zahyne 10–20 milionů žraloků. Další hrozbou (a to i z hlediska člověka) může být kumulace těžkých kovů, především olova, v tělech těchto žraloků.", "section_level": 2}, {"title": "Fyzické vlastnosti.", "content": "Žralok modrý má typické protáhlé hydrodynamické tělo s nápadně dlouhým špičatým rypcem. Už podle názvu vyniká jasně modrým zbarvením na bocích a hřbetě. Jistě zaujme i velkýma tmavýma očima. Podobně jako u ostatních žraloků je pokryt hladkou šupinatou kůží s malými zoubky. Samice ji má ale oproti samcům až třikrát silnější, neboť se do ní během kopulace zakusují. Na hřbetě se nachází dvojice ploutví, první hřbetní ploutev je značně větší než druhá ležící mezi prsní a ocasní ploutví. Podobně jako jiní žraloci má vysoce rozvinutý čich, zrak a hmatový smysl. Na spodní straně čenichu má navíc elektroreceptory, takzvané Lorenziniho ampule, které detekují elektromagnetická pole, jenž vytváří pohybující se svaly živé kořisti. Na krátkou vzdálenost tak dokáže rozpoznat i nehybného živočicha, kterého prozradí pouhý tlukot srdce. Obvykle dosahuje váhy 100–200 kg (vzácně až téměř 400 kg) a délky těla 1,8–3,8 metru (předpokládá se, že může dosáhnout i čtyř a více metrů). Samice rostou do větších rozměrů. Jedná se o první druh žraloka, na kterém byl testován tzv. „protižraločí oděv“ v podobě oblečení z kovových kroužků.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování, dožití.", "content": "Žralok modrý je živorodý druh. Během kopulace se samec zakusuje do hřbetu samice, mezi první a druhou hřbetní ploutví. K inseminaci dojde zasunutím samčího orgánu do urogenitálního otvoru samice. Po páření samec partnerku opouští. Samice je březí 9–12 měsíců a rodí 25–130 mláďat (někdy i podstatně méně, v závislosti na věku a velikosti jedince), v Severním Pacifiku obvykle v období od prosince do dubna. Žralok modrý je ihned po narození samostatný a přibližně 35–44 cm dlouhý. Dospěje ve věku asi 4–6 let, při délce těla kolem dvou metrů. Dožít se může 15–16 let (příležitostně i 20 let), v zajetí podstatně méně, asi 8 let, kvůli nedostatečným podmínkám.", "section_level": 2}, {"title": "Přirození nepřátelé, paraziti, soužití.", "content": "Kromě člověka, je tento druh napadán jinými většími žraloky (např. žralokem bílým a žralokem mako), kosatkou dravou a lachtanem kalifornským. Žralok modrý hostí až několik druhů parazitů, například druhy \"Kroyeria carchariaeglauci\", \"Kroyeria lineata\", \"Pandarus floridanus\", \"Phyllothereus cornutus\" a mnoho dalších, a při svých putováních je často doprovázen lodivodem mořským.", "section_level": 2}, {"title": "Potrava.", "content": "Žralok modrý je spíše noční predátor, a jeho častou potravou jsou chobotnice, sépie, olihně, humři, krevety, krabi, menší příbuzní, ryby žijící v hejnech (např. makrely, sledi, tresky, tuňáci), mořští savci a příležitostně i ptáci.", "section_level": 2}], "src_summary": "Žralok modrý (\"Prionace glauca\"), někdy též žralok modravý, je druh živorodého žraloka dosahující délky více než 3 metry a váhy téměř až 400 kg. Vyskytuje se prakticky na celém světě. Obývá hlubší, zejména chladné vody mírného a tropického pásu, v kterých se dokáže se potopit až do hloubky 350 metrů (obvykle okolo 200 metrů). Jedná se spíše o nočního lovce, který se živí převážně chobotnicemi, ale nepohrdne ani rybami, mořskými savci či ptáky. Druh je i přes své celosvětové rozšíření ohrožen, jelikož je komerčně loven. Odhady hovoří o 10–20 milionech každoročně ulovených žraloků. Proto je Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocen jako téměř ohrožený.", "tgt_summary": "The blue shark (\"Prionace glauca\") is a species of requiem shark, in the family Carcharhinidae, that inhabits deep waters in the world's temperate and tropical oceans. Averaging around and preferring cooler waters, the blue shark migrates long distances, such as from New England to South America. It is listed as Near Threatened by the IUCN. ", "id": 2082694}
{"src_title": "Tatra T3", "tgt_title": "Tatra T3", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Tramvaj typu T3 vychází ze svého předchůdce, tramvaje Tatra T2, a je dalším členem typové řady tramvají odpovídajících americké koncepci PCC. To znamená, že jde o jednosměrný jednočlánkový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou v jedné úrovni, určený pro provoz sólo nebo v soupravě shodných spřažených vozů, bez vlečného vozu (dobově někdy označován jako „velkoprostorový vůz“). Všechna dvojkolí jsou poháněna stejnosměrnými elektromotory se sériovým buzením; vždy dva motory téhož podvozku jsou elektricky spojeny do série a obě skupiny jsou trvale spojeny paralelně. V podvozku jsou umístěny podélně a pohánějí dvojkolí přes kloubový hřídel a kuželovou převodovku konstruovanou s ohledem na nízký vyzařovaný hluk. Hluk jízdy snižují také pryžové vložky v kolech. Na svou dobu patřila k nejmodernějším vozidlům, byly použity nové materiály (např. plasty a sklolaminát). Hlavním konstruktérem tramvaje T3 je Antonín Honzík, konstrukci elektrické výzbroje TR37 vedl Vladimír Zouhar a autorem vnějšího vzhledu vozidla je František Kardaus. který navrhl i design modelu T2. T3 byla vyvinuta především kvůli velké hmotnosti typu Tatra T2, který nebyl pro menší provozovatele s nekvalitním kolejovým svrškem ideální. Oproti T2 byla zcela přepracována stavba skříně s cílem snížení hmotnosti, k tomu přispívalo i použití skořepinových laminátových čel. Počínaje druhým vozem byly sjednoceny šířky dveří. Pokud jde o interiér, v prvních výrobních sériích byly použity koženkové červené sedačky v příčném uspořádání 1+1. Od roku 1964 byly instalovány laminátové od návrháře Miroslava Navrátila (vycházející z návrhu původně určeného pro podnik Vertex Litomyšl); zpestřením bylo střídání šedého a červeného provedení. K větrání sloužila posuvná horní část bočních oken (u prvních sérií nižší, u dalších zabírající cca polovinu výšky okna) a tři klapkové střešní větrače (nejprve se šroubovým ovládáním odnímatelnou kličkou, později s pákovým ovládáním přístupným i pro cestující). Osvětlení interiéru je zářivkové na trolejové napětí s předřadným odporníkem (zajímavým prvkem bylo povinné ruční přepínání polarity v každé konečné stanici, protože běžné zářivky na střídavé napětí byly použity se stejnosměrným napájením). Interiér byl temperován odporovými tělesy ve stojanech sedaček. Původní provedení vozu předpokládalo usměrněný pohyb cestujících kolem pevného stanoviště průvodčího, od 70. let po zrušení funkce průvodčích byly vozy dodávány upravené pro samoobslužný provoz (bez pokladny). Elektrická výzbroj byla vylepšená odporová se zrychlovačem typu TR37. Z dalších navenek patrných změn oproti T2 možno uvést: Byly použity dva čelní reflektory. V ovládání bylo upuštěno od šlapky bdělosti. Jako sběrač proudu byl montován pantograf (u některých vozů s elektrickým stahovákem, převážně však s ručním stahováním). V prvním stupni brzdění kolejnicovými brzdami brzdí plným účinkem trámce zadního podvozku, ve druhém stupni všechny čtyři. Podvozky zůstaly beze změny. Je možno montovat podvozky jak pro normální rozchod kolejí 1435 mm, tak i pro rozchody 1524 mm a 1000 mm. Taktéž je možný provoz i na jiných, nestandardních rozchodech podle požadavků dopravních podniků. Do roku 1978 byly do Sovětského svazu dodávány vozy T3SU ve dvoudveřovém provedení (bez středních dveří). Celkem bylo v této verzi vyrobeno více jak 5 tisíc tramvají, což je zhruba polovina vozidel T3 dodaných do SSSR.", "section_level": 1}, {"title": "Prototypy.", "content": "První prototyp (evidenční číslo 6101) byl vyroben v roce 1960. Na podzim téhož roku byly v Praze zahájeny zkušební jízdy. V běžném provozu jezdil vůz od 21. června 1961. Na jaře 1962 byl po vážné dopravní nehodě odstaven, oprava byla provedena až po zahájení sériové výroby tramvají T3 na podzim 1963. Poté byl znovu zařazen do provozu. Z osobní dopravy byl vyřazen v roce 1984, dalších sedm měsíců byl veden jako služební s ev.č. 5513 (pouze administrativní přečíslování, fyzicky nebylo nikdy provedeno). V květnu 1985 byl vůz zlikvidován. Prototyp se od sériového provedení odlišoval především provedením dveří, které se podobalo vozům T2, tj. přední a zadní dveře měly šířku 1300 mm, střední byly užší (1050 mm). U sériových vozů se přešlo k jednotným rozměrům dveří, průchozí šířce cca 1300 mm. Tzv. předsunutý vůz (někdy označován jako druhý prototyp) s evidenčním číslem 6102 byl vyroben v roce 1962, téhož roku byl v Praze zařazen do provozu. Vyřazen byl v roce 1996, přičemž byl určen pro likvidaci. Díky několika nadšencům byla tramvaj zachráněna a na přelomu 20. a 21. století byla zrenovována do původního stavu. V současnosti je využívána pro komerční a objednané jízdy.", "section_level": 1}, {"title": "Úpravy, rekonstrukce a modernizace v Česku a na Slovensku.", "content": "Vzhledem k dlouhé době života prodělaly tramvaje v provozu množství úprav. Někdy šlo jen o zkušební úpravy, které byly vráceny zpět, jako byla změna převodového poměru, některé se naopak shodovaly s provedením právě vyráběných vozů. Například v Praze byly původní převíjecí čelní orientace nahrazeny čtvercovými měněnými zvenčí, po přechodu na provoz bez průvodčího byly odstraněny pokladny, doplněno pomocné ovládání ze zadní plošiny umožňující couvání bez pomocníka, byly doplněny svislé přidržovací tyče u levé řady sedadel, kabiny řidiče byly upraveny na zcela uzavřené, z vnějšího povrchu byly odstraněny krycí lišty, boční blikače přemístěny níže a mnoho dalších. Od 70. let lze vysledovat různé úspěšné i neúspěšné pokusy o modernizaci či rekonstrukci vozů T3, zaměřené především na úsporu trakční energie. Té bylo dosahovano použitím polovodičové výzbroje, což bylo zpočátku nákladné (proto byla na odvozeném kloubovém typu Tatra K2 v Brně realizována levnější úprava zrychlovačové elektrické výzbroje s přechodem ze sériového na sérioparalelní zapojení motorů při rozjezdu, ale byla vrácena zpět). Po pokusech pražského a brněnského dopravního podniku modernizovat vozy T3 na typ Tatra T3R, se výrobce ČKD Tatra) rozhodl v polovině 90. let opětovně zařadit model T3 do výroby (poslední tramvaje T3 opustily brány továrny v roce 1989), tentokrát však právě v tomto zmodernizované provedení T3R (o něco později také typ Tatra T3RF). V 90. letech modernizoval své vozy T3 i liberecký dopravní podnik. Kromě tzv. velkých rekonstrukcí na typy T3G nebo 02T (viz níže), proběhly u některých tramvají pouze tzv. malé modernizace, které byly označeny jako Tatra T3m. Jejich hlavním účelem byla úprava interiéru pro cestující (nové sedačky, protiskluzová podlaha, nové osvětlení, atd.)", "section_level": 1}, {"title": "Novostavby.", "content": "V 70. letech 20. století byly v některých českých provozech (např. Most–Litvínov, Praha) modernizovány vozy T1 osazením nové vozové skříně typu T3 na podvozky původního vozu T1. K různým rekonstrukcím dochází i v mimo Českou a Slovenskou republiku. Např. pro Ukrajinu a Rusko byl vytvořen typ Tatra KT3 (výzbroj TV Progress, nový design) – kloubová tramvaj, která je vytvořena spojením dvou vozů T3, mezi něž je vložen nový střední nízkopodlažní článek.", "section_level": 2}, {"title": "T3 Coupé.", "content": "V roce 2017 zveřejnil Dopravní podnik hl. m. Prahy záměr uvést do provozu výletní tramvaj pro společenské účely. Motivací byla mimo jiné i popularita mazací tramvaje. Původně se uvažovalo o vozu bez střechy, to ale z legislativních důvodů nebylo možné. Nový návrh má tedy střechu a odnímatelná okna v zadní části vozu, což umožňuje letní i zimní provoz. Design ateliéru Anny Marešové zachovává dobové prvky šedesátých let. Obsahuje i střešní okna, inspirovaná autobusy Škoda 706 RTO LUX, nebo barový pult v podobě pultu pro průvodčího z tramvají Tatra T1. Vůz má v přední části bar s laminátovými sedačkami, v zadní části potom „taneční parket“ a bílé koženkové lavice podél oken. Vstup je pouze jedněmi předními dveřmi, odtud název T3 Coupé. Tramvaj T3 Coupé vznikla z vozu T3R.P ev. č. 8497, s využitím přední části vozu T3M ev. č. 8038. Dopravní podnik předpokládá, že vůz bude sloužit především na objednávku. Je ale možné, že bude zřízena i pravidelná linka v pátek večer. Začátek prací na vozu byl stanoven na leden 2018, tramvaj byla uvedena do provozu v říjnu téhož roku.", "section_level": 2}, {"title": "Dodávky tramvají.", "content": "V letech 1960 až 1997 bylo vyrobeno celkem 13 945 vozů Tatra T3 a 131 náhradních vozových skříní. Jde o přehled dodaných nových vozů přímo z výroby. Tabulka nijak nezohledňuje prodeje již ojetých vozidel do dalších provozů, takže počet měst, kde je nebo byl v provozu typ T3, je vyšší. Tabulka nezahrnuje typy Tatra T3R a Tatra T3RF, ani vozy postavené po roce 2000 s použitím vozových skříní VarCB3 a VarCB3LF (typy T3R.EV, T3R.PLF, VarioLF, apod.), které jsou většinou oficiálně vykazovány jako rekonstrukce vozidel T3. V tabulce jsou uvedeny současné názvy měst a států. V roce 1960 bylo do plánu dodávek ve III. pětiletce zařazeno 22 kusů tramvají T3 pro Dopravní podnik města Ústí nad Labem. Předpoklad dodání byl v letech 1964 a 1965, vzhledem k nově naplánovanému zlikvidování tamního tramvajového provozu ale nebyla dodávka uskutečněna. Poznámka: Údaj „náhr. skříň“ v kolonce „Typ“ znamená dodanou náhradní vozovou skříň (karoserii) často s náhradními podvozky. Ač byly tyto vozy vykazovány jako náhradní díly, fakticky se jednalo o zcela nové tramvaje, které nahradily některé z vozů zničených při nehodě či požáru. V Československu byly těmito „rekonstrukcemi“ nahrazovány i tramvaje starších typů T1 a T2, od kterých nové vozy převzaly i evidenční čísla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tatra T3 (projekt a prototyp označován původně TIII) je typ československé tramvaje, vyráběný od začátku 60. let do druhé poloviny 90. let 20. století podnikem ČKD Praha v závodě Tatra Smíchov. S přibližně 14 000 kusy se jedná o nejpočetněji vyráběný tramvajový vůz na světě.", "tgt_summary": "The T3 is a type of Czech tramcar produced by ČKD Tatra. A late-2000s study conducted on the Prague tram system has shown 98.9% reliability, the best of the Prague tram system fleet. During its period of production, between 1960 and 1999, 13,991 powered units and 122 unpowered trailers were sold worldwide.", "id": 899337}
{"src_title": "Modrásek očkovaný", "tgt_title": "Scarce large blue", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Motýl má palearktické rozšíření, většinou jen izolované populace žijí od Francie přes Střední Evropu, sever Balkánského poloostrova, Ukrajinu, oblast Kavkazu i Uralu, západní Sibiř, Střední Asii, Mongolsko, severní Čínu až do Koreje a Japonska. V Evropě se nyní vyskytuje v 19 zemích, v poslední době vymřel v Belgii a naopak se po reintrodukci vrátil do přírody Nizozemska. V České republice byl v minulosti hojný, v posledních létech však celoplošně ustoupil. Je četný pouze v jižních Čechách a na východní Moravě, nejvíce vymizel ze středních a západních Čech a ze severní a jižní Moravy.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Modrásek očkovaný je drobný motýl s rozpětím předních křídel 34 až 38 mm. Základní barva křídel je na svrchní straně tmavě hnědá s modrým nádechem a na spodní světle hnědá. Samci mají na horní straně předních křídel napříč černý pásek a samice černé skvrny a při okraji široký tmavě hnědý lem. Na spodní straně mají oba dvě řady tmavých oček.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Pro rozmnožování a zdárný vývoj potomstva vyžaduje tento druh motýla střídavě vlhké a nehnojené louky které bývají jednou za rok až dva sečeny. Jeho areál výskytu, který má mít kolísající hladinu spodní vody, se také může nacházet na březích vodních nádrží a říčních toků stejně jako v terénních prohlubních. Žije pouze na místech která vyhovují jeho hlavní živné rostlině krvavci totenu, bylině z čeledi růžovitých. V době kdy tento druh ještě nekvete se motýl živí nektarem z bobovitých rostlin. Druhou a nutnou podmínkou pro jeho výskyt je vhodné prostředí pro život hostitelských mravenců z rodu \"Myrmica\". V případě narušení životních podmínek jsou modrásci očkovaní schopni jen stěží se přemístit na jinou lokalitu, nelétají od místa vylíhnutí dále než 2,5 km. Dospělí motýli žijí jen krátce, v červenci a srpnu, v době kdy rozkvétá krvavec toten. Živí se sáním jeho nektaru a zároveň kladou vajíčka do květů kulovitého květenství. Požadavky na prostředí i způsob rozmnožování jsou u modráska očkovaného téměř stejné jako u podobného druhu modráska bahenního s kterým často na jedné lokalitě žijí společně.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Na květenství s ještě nerozvitými květy klade motýlí samice obvykle jen po jednom vajíčku. Asi za týden se z něho vyvine drobná housenka která se živí semeníky květů a rychle dospívá. Asi za tři až čtyři týdny se třikrát svlékne aniž by příliš povyrostla. Následně z rostliny spadne na zem, schová se do vegetace a počne vylučovat látky podobné mravenčím feromonům. Zcela bezbranná čeká na mravenčí dělnici která ji odnese do podzemního mraveniště. Bývají to hlavně druhy mravenec drsný (\"Myrmica scabrinodis\") nebo mravenec rezavý (\"Myrmica ruginodis\"). Akční rádius mravenců rodu \"Myrmica\" je do dvou metrů od mraveniště a housenka se někdy mravence nedočká a zahyne. V mraveništi se motýlí housenka chová predátorsky, živí se larvami a kuklami mravenců. Přečká tam i zimu a počátkem léta se některá zakuklí a jiná žije jako housenka další rok. Po dvou až třech týdnech metamorfózy vyleze, v chladných ranních hodinách, z kukly imago a prchá z mraveniště. Úmrtnost housenek v mraveništi dosahuje až 80 %. Odhaduje se, že housenka která v mraveništi dospěje, sežere asi 350 budoucích dělnic, při větším počtu mohou housenky zkonzumovat veškerý plod a uhynout hlady. Housenky modráska očkovaného bývají ještě v květech parazitovány lumkem \"Neotypus melanocephalus\".", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Modrásek očkovaný byl v minulosti řazen do rodu \"Maculinea\" (Van Eecke, 1915) pod jménem \"Maculinea teleius\". Po podrobné fylogenetické analýze byl rod \"Maculinea\" sloučen s rodem \"Phengaris\" (Doherty, 1891). Jméno \"Phengaris\" je starší a má přednost, rodové jméno \"Maculinea\" je již neplatné. Modrásek očkovaný má proto nové binomické jméno \"Phengaris teleius\".", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "V České republice byl modrásek očkovaný dříve hojně rozšířeným druhem. Stejně jako ve zbytku Evropy došlo i u nás ve 2. polovině 20. století k plošnému úbytku jeho lokalit, ten byl způsoben především změnou obhospodařování vlhkých luk. Ty byly často meliorovány, zorány a přeměněny v pole nebo zalesněny rychle rostoucími dřevinami. Na takových pozemcích již nerostou živné rostliny ani nebudují hostitelští mravenci svá hnízda. Pro zamezení dalšího ústupu je chráněn v České republice i v Evropské unií zákony. Modrásek očkovaný je „Směrnicí EHS č. 92/43“ zařazen mezi cílové druhy soustavy NATURA 2000, podle Bernské úmluvy (příloha č. II) z roku 1979 je veden na seznamu přísně chráněných druhů živočichů, „vyhláškou č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb.“ je v ČR počítán mezi silně ohrožené druhy (EN), v Červeném seznamu IUCN z roku 2014 je hodnocen jako druh téměř ohrožený (NT) a v „Červeném seznamem ohrožených druhů ČR bezobratlých živočichů z roku 2005“ (Farkač, Král, Škorpík) je uveden mezi druhy zranitelnými (VU).", "section_level": 1}], "src_summary": "Modrásek očkovaný (\"Phengaris teleius\") je druh motýla rodu \"Phengaris\". Je to denní motýl který se vyznačuje složitým životním cyklem a je považován za myrmekofilního predátora. Je krátkověký a jeho potomci se líhnou jen jednou ročně.", "tgt_summary": "The scarce large blue (\"Phengaris teleius\") is a species of butterfly in the family Lycaenidae. It is found in Austria, Slovenia, Croatia, the Czech Republic, France, Georgia, Germany, Hungary, Italy, Japan, Kazakhstan, Mongolia, the Netherlands, Poland, Romania, Russia, northern Serbia, Spain, Switzerland, and Ukraine and East across the Palearctic to Japan. The species was first described by Johann Andreas Benignus Bergsträsser in 1779.", "id": 564068}
{"src_title": "Fantastická zvířata a kde je najít", "tgt_title": "Fantastic Beasts and Where to Find Them", "src_document": [{"title": "Obsah knihy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "O autorovi.", "content": "Zkrácený životopis smyšleného autora - Pan Newton (\"Mlok\") Artemis Fido Scamander - od jeho narození v roce 1897 až do vydání této knihy. \"Mlok Scamander je nositelem Merlinova řádu druhého stupně, který dostal za své služby při studiu kouzelných zvířat, tedy magizoologie.\" (citace ze strany 8) Jeho jméno je nabité slovními hříčkami. Mloci jsou malí salamandři, kouzelné ještěrky žijící v ohni. Artemis byla bohyně lovu- je to tedy jméno vhodné pro vědce, který pátrá po kouzelných zvířatech. Fido je z latinského \"fidus\" (věrný, je běžné jméno domácích zvířat. Příjmení Scamander trochu připomíná salamandra, ve skutečnosti je to však název řeky, o níž je zmínka v Homérově \"Iliadě\" líčící průběh trojské války. Tato řeka bojovala s hrdinou Achillem, ten ji však přemohl pomocí ohně.", "section_level": 2}, {"title": "Předmluva.", "content": "Předmluvu napsal profesor Albus Brumbál, který zde oceňuje práci pana Scamandera a vydavatelství Comic Relief.", "section_level": 2}, {"title": "Úvod do magizoologie.", "content": "Oddíly:", "section_level": 2}, {"title": "Fantastická zvířata od A do Z.", "content": "Jsou zde zmíněna všechna zvířata, která vystupovala v knihách J. K. Rowlingové vydaných do roku 2001. Zvířata, která si autorka vymyslela později, tu samozřejmě nejsou (např. \"škrkny\" či \"testrálové\"). V knize jsou uvedena zvířata od \"acromantule\" (gigantický pavouk) přes \"jednorožce\" až po \"zmíráčka ptáčka,\" který vydá ve svém životě jediný zvuk a to v okamžiku své smrti.", "section_level": 2}, {"title": "Film.", "content": "10. listopadu 2016 měl v New York City premiéru stejnojmenný film, k němuž napsala scénář J. K. Rowlingová. Děj filmu se má odehrávat přibližně sedmdesát let před Harrym Potterem.", "section_level": 3}, {"title": "Citace zadní obálky.", "content": "\"Alespoň jeden výtisk knihy Fantastická zvířata a kde je najít vlastní téměř každá kouzelnická domácnost v celé zemi. Nyní, po omezenou dobu, mají i mudlové příležitost zjistit, kde žije pětinoh, čím se živí kluběnka a proč není dobrý nápad nechávat za dveřmi mléko pro bodloše.\" \"Výtěžek z prodeje této knihy je věnován nadaci Comic Relief, což znamená, že srpce a svrčky, které za ni zaplatíte, dokážou kouzla, jakých není schopen žádný čaroděj. Máte-li pocit, že to není dostatečně dobrý důvod k tomu, abyste se rozloučili se svými penězi, mohu jen doufat, že až kolem vás půjde nějaký kouzelník v okamžiku, kdy na vás zaútočí mantichora, bude ochotnější než vy.\" \"Albus Brumbál\"", "section_level": 2}, {"title": "Vydání.", "content": "Kniha byla vydána nakladatelstvím Bloomsbury Publishing, Londýn, 2001. Český překlad Pavla Medka vydalo v roce 2002 nakladatelství Albatros. 25.09.2013 vydalo nakladatelství Albatros 2. vydání této knihy.", "section_level": 1}, {"title": "Příspěvek.", "content": "9 Kč z prodeje každé knihy obdrží nadace Comic Relief. Ta věnuje peníze, které obdrží z prodeje této knihy, na projekty určené na pomoc některým z nejnuznějších a nejzranitelnějších lidí v nejchudších zemích světa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fantastická zvířata a kde je najít je původně fiktivní kniha zmiňovaná v sáze J. K. Rowlingové o Harrym Potterovi, později byla ale skutečně napsána J. K. Rowlingovou. Jejím fiktivním autorem je pan Mlok Scamander. Kniha pojednává o fantastických zvířatech kolem světa a encyklopedie kouzelných zvířat, kterou používají mimo jiné studenti Školy čar a kouzel v Bradavicích jako učebnici.", "tgt_summary": "Fantastic Beasts and Where to Find Them (often referred to as simply Fantastic Beasts) is a 2001 guide book written by British author J. K. Rowling (under the pen name of the fictitious author Newt Scamander) about the magical creatures in the \"Harry Potter\" universe. The original version, illustrated by the author herself, purports to be Harry Potter's copy of the textbook of the same name mentioned in \"Harry Potter and the Philosopher's Stone\" (or \"Harry Potter and the Sorcerer's Stone\" in the US), the first novel of the \"Harry Potter\" series. It includes several notes inside it supposedly handwritten by Harry, Ron Weasley, and Hermione Granger, detailing their own experiences with some of the beasts described, and including in-jokes relating to the original series. ", "id": 1847668}
{"src_title": "Máslovník africký", "tgt_title": "Vitellaria", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Máslovník je opadavý strom dorůstající výšky 8 až 15, výjimečně až 25 metrů. Listy jsou 12 až 25 cm dlouhé a 4 až 7 cm široké, podlouhle obvejčité, kožovité, tmavě zelené, lysé, na líci lesklé, nahloučené na koncích tuhých větví. Okraj listů je zvlněný. Mladé rozvíjející se listy jsou rezavě červené a chlupaté. Květy jsou bílé až smetanové, pravidelné, asi 1,5 cm široké. Rozvíjejí se před vyrašením listů. Jsou uspořádány v hustých svazečcích o průměru 5 až 7 cm, na koncích květonosných větví. Plodem je žlutá, eliptická, 5 až 8 cm dlouhá a 3 až 4 cm široká bobule o průměru 4 až 5 cm. Obsahuje 1 (řidčeji 2) kulovité hnědočervené semeno uložené v máslovitém slizkém perikarpu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Druh se vyskytuje v tropické Africe v pásu savan v nadmořských výškách od 100 do 1200 metrů. Areál rozšíření sahá od Senegalu na západě po Súdán na východě. Roste na otevřených, slunných stanovištích zejména na suchých, jílovito-písčitých půdách. Vytváří řídké porosty, někdy promísené jinými druhy, např. parkií \"Parkia biglobosa\". Vyhýbá se bažinatým a zaplavovaným stanovištím a těžkým vlhkým půdám. Je odolný vůči periodickým požárům.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Druh \"Vitellaria paradoxa\" byl dříve znám jako \"Butyrospermum parkii\". Jsou rozlišovány 2 poddruhy, západoafrický \"V. paradoxa\" subsp. \"paradoxa\" a východoafrický \"V. paradoxa\" subsp. \"nilotica\".", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Květy máslovníku jsou opylovány zejména včelami. Většinou jsou opyleny cizím pylem, jsou však schopny samoopylení. Strom kvete 30 až 75 dní, vývoj plodů trvá 4 až 6 měsíců. Plody dozrávají na začátku období dešťů. Sladká dužnina láká různé kopytníky, opice a ptáky, kteří se podílejí na rozšiřování semen. Na listech se živí různé druhy hmyzu, zejména housenky martináče \"Cirina butyrospermi\" a saranče \"Anacridium moestum\", dužninu plodů vyžírají housenky můry \"Mussidia nigrivenella\" a mouchy \"Ceratiris silvestrii\". Na stromech také parazitují různé druhy rodu \"Tapianthus\" z čeledi ochmetovité a v některých oblastech mohou způsobovat jejich odumírání.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Strom je v oblasti zemí Sahelu jedním z nejvýznamnějších zdrojů rostlinného tuku. V současné době jsou plody zpracovávány i v potravinářském průmyslu v Evropě a Japonsku. Vyčištěný tuk je nabízen pod různými názvy a používán např. na smažení a jako margarín. Je také používán jako náhrada kakaového másla, neboť má obdobné složení. V České republice je tuk znám jako bambucké máslo. Dřevo máslovníku je tvrdé, těžké a dobře opracovatelné a má široké použití. Používá se zejména na stavby a konstrukce, stavbu lodí, podlahy, šindele, ohrady, pražce a podobně., stejně jako na nářadí, mísy, nádoby a ruční nářadí. Z latexu se vyrábí lepidlo. V některých afrických zemích, zejména v Nigérii a Senegalu, se sbírají housenky martináče \"Cirina butyrospermi\", které se živí výhradně listy máslovníku. Housenky se suší a prodávají na trzích jako proteiny bohatá potravina. Stromy poskytují včelám bohatou pastvu nektaru i pylu.", "section_level": 1}, {"title": "Plody a zpracování.", "content": "Dužnina plodů je jedlá a tvoří 50 až 80 % plodu. Konzumuje se lehce přezrálá nebo povařená. Průměrný výnos z jednoho stromu je 15–20 kg čerstvého ovoce, přičemž výnosy mohou vzrůst až na 45 kg. Z každého kilogramu ovoce se získá přibližně 400 gramů suchých semen, která obsahují 45 % – 55 % tuku. Strom máslovníku začíná plodit ve věku asi 15 až 20 let, plné produkce dosahuje ve věku kolem 30 let a plodný zůstává asi 200 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Máslovník africký (\"Vitellaria paradoxa\", dříve \"Butyrospermum parkii\"), také zvaný strom karité nebo shea, je opadavý strom z čeledi zapotovité a jediný zástupce rodu Vitellaria. Roste v pásmu savan západní a střední Afriky. Plody obsahují olejnatá semena, z nichž se extrahuje takzvané bambucké máslo neboli máslo karité, které se používá jako potravina a pro výrobu kosmetiky.", "tgt_summary": "Vitellaria paradoxa (formerly \"Butyrospermum parkii\"), commonly known as shea tree, shi tree (), or vitellaria, is a tree of the family Sapotaceae. It is the only species in the genus Vitellaria, and is indigenous to Africa. ", "id": 2440441}
{"src_title": "Marie Kristýna Rakouská", "tgt_title": "Maria Christina of Austria", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Marie Kristina, v kruhu rodiny zvaná Christa, se narodila na zámku Židlochovice jako dcera arcivévody Karla Ferdinanda, druhého syna arcivévody Karla, a jeho ženy Alžběty Františky Marie Rakouské. 29. listopadu 1879 se v madridském královském paláci provdala za krále Alfonse XII. Španělského. Byla matkou jeho tří legitimních dětí: Protože se nástupce trůnu Alfons XIII. narodil až po smrti svého otce, působila Marie Kristina po smrti svého manžela 25. listopadu 1885 až do narození syna Alfonse 17. května 1886 jako regentka Španělska. Regentkou zůstala i po prohlášení novorozeného syna králem Alfonsem XIII., a to až do doby jeho plnoletosti v roce 1902, kdy sám převzal úřední záležitosti. Během jejího regentství prohrálo Španělsko roku 1898 španělsko-americkou válku. V roce 1898 byla podepsána Pařížská mírová smlouva, ve které Španělsko předalo Kubu, Portoriko, Filipíny a Guam do správy USA, o rok později byla podepsána německo-španělská smlouva, ve které Španělsko prodalo svá zbývající koloniální území v Pacifiku Německu (Palau, Severní Mariany a Karolíny). Jako vdova, matka i regentka (do roku 1902) Marie Kristina ve věku 27 let zcela rezignovala na přepych dvora a zcela se oddala péči o syna. Vládu mu předala při dosažení jeho plnoletosti v roce 1902. Když se v roce 1906 oženil, ztratila definitivně roli první dámy královského dvora a zbytek svého života zasvětila pomoci potřebným.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Marie Kristina byla považována za agilní, v tehdejší době až odvážnou ženu. Když v červnu (27. 6.) 1889 královští inženýři prováděli v parku poblíž Madridu experimenty s vojenskými balóny, objevila se náhle královna a projevila přání podniknout let. Hlavní opatrovatelka měla podle svědectví veliký strach letět s ní, proto nastoupila královna sama s jedním z pobočníků a několika inženýry do balónu, jenž se, připevněný dvěma lany, za hromového jásotu vojáků a důstojníků vznesl do výšky 350 metrů. Balónu od té doby nikdo neřekl jinak než „Maria Christina von Habsburg“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská (německy \"Maria Christina Désirée Henriette Felicitas Rainiera von Habsburg-Lothringen\", španělsky \"María Cristina de Habsburgo-Lorena\", 21. července 1858, Židlochovice– 6. února 1929, královský palác v Madridu), byla císařská a královská princezna, arcivévodkyně rakouská, španělská královna a regentka jako druhá manželka Alfonse XII., matka krále Alfonse XIII.", "tgt_summary": "Archduchess Maria Christina Henriette Desideria Felicitas Raineria of Austria, also known as Maria Christina Henrietta Désirée Félicité Rénière (21 July 1858 – 6 February 1929) was Queen of Spain as the second wife of King Alfonso XII. She was regent during the vacancy of the throne between her husband's death and her son's birth, and during the minority of their son, Alfonso XIII, between 1885 and 1902.", "id": 1248477}
{"src_title": "Gare de l'Est", "tgt_title": "Gare de l'Est", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nádraží bylo otevřeno 5. července 1849 pro \"Compagnie du chemin de fer de Paris à Strasbourg\" (Železniční společnost z Paříže do Štrasburku) pod názvem \"Embarcardère de Strasbourg\" (Štrasburské nástupiště). Stavební práce byly zahájeny v roce 1847 a dokončeny roku 1850. Poté, co byla otevřena trať do Mylhúz a koncesi získala \"Compagnie des chemins de fer de l'Est\" (Východní železniční společnost), dostala stanice v roce 1854 svůj dnešní název. V letech 1885 a 1900 bylo nádraží významně přestavěno. Poslední rozšíření proběhlo v letech 1926-1931 a při něm získala budova dnešní podobu. Protože byly z této stanice vypravovány vlaky na východ Francie, stalo se významným místem mobilizace v letech 1914 a 1939. V hale se nachází monumentální malba \"Le Départ des poilus, août 1914\" (Odjezd vojáků, srpen 1914), kterou v roce 1926 vytvořil americký malíř Albert Herter. Budova nádraží, především její fasáda, střechy a příjezdová a odjezdová hala je od roku 1984 chráněna jako historická památka. V roce 2008 byla dokončena renovace nádražní budovy i stejnojmenné stanice metra v souvislosti s vybudováním vysokorychlostní železniční tratě.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj.", "content": "Na roky 2013-2015 se plánuje realizace rychlostní železnice CDG Express, která by během 20 minut spojila nádraží s letištěm Charlese de Gaulla. Při této příležitosti se rovněž plánuje propojení Gare de l'Est se sousedním Gare du Nord přes podzemní stanici Magenta podzemním tunelem pro pěší, čímž by vznikl rozsáhlý dopravní uzel. Tento tunel by byl prodloužením stávající podzemní chodby do stanice metra Château-Landon, jejíž vchody jsou umístěny v zadní části nástupišť. Prodloužením pod ulicí \"Rue La Fayette\" by došlo k napojení stanice Magenta, která slouží lince RER E. Chybí prorazit jen 50-80 m mezi nástupištěm 1 na Gare de l'Est a výstupem na ulici \"Rue de l'Aqueduc\" stanice Magenta, avšak v podzemí se nachází kanalizace a kanál Ourcq, což práce komplikuje. Proto Pařížská rada preferuje vytvořit jiný vstup na křižovatce ulic \"Rue d'Alsace\" a \"Rue La Fayette\". Druhým projektem je propojení nádraží nadzemní cestou po střeše budovy. Město by zde poté vybudovalo visutou zahradu.", "section_level": 1}, {"title": "Spojení.", "content": "Z nádraží vyjíždějí vlaky do zahraničí: Lucembursko, jižní Německo, Švýcarsko a Rakousko, do střední Evropy (Budapešť, Bukurešť) a od roku 2010 i do východní Evropy (Minsk - Moskva). Od roku 2007 spojuje trať TGV Paříž s městy Štrasburk, Karlsruhe, Stuttgart, Ulm, Augsburg a Mnichov a dále Metz, Mylhúzy, Basilej, Curych a Chur. Vlaky ICE jezdí do Saarbrückenu, Kaiserslauternu, Mannheimu a Frankfurtu nad Mohanem. Noční spoje jezdí do Hannoveru, Berlína, Brém, Hamburku, Mnichova a Innsbrucku. Do východních regionů Francie (Champagne-Ardenne, Franche-Comté, Lotrinsko a Alsasko). Kromě toho slouží jako konečná stanice regionálních vlaků TER Champagne-Ardenne. Některé příměstské linky byly v roce 1999 převedeny na RER E, která vede přes podzemní stanici Magenta. Na předměstí proto jezdí pouze linka Transilien P: Na stejnojmenné stanici pařížského metra je možné přestoupit na linky 4, 5 a 7.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Z tohoto nádraží byl vypravován známý Orient expres do Konstantinopole, který poprvé vyjel 4. října 1883. Nádraží se objevilo jako kulisa v několika francouzských filmech, např. \"Velký flám\", \"Velký šéf\" nebo \"Amélie z Montmartru\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare de l'Est (česky doslovně \"Východní nádraží\"), synonymně Gare de Paris-Est, je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází v 10. obvodu na \"Place du 11 novembre 1918\" v blízkosti Gare du Nord. Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznamu historických památek, je François-Alexandre Duquesney. Jeho průčelí uzavírá Boulevard de Strasbourg. Se 34 milióny cestujících za rok je pátým největším nádražím v Paříži.", "tgt_summary": "The Gare de l'Est (pronounced, \"Station of the East\"), officially Paris-Est, is one of the six large SNCF termini in Paris. It is in the 10th arrondissement, not far from the Gare du Nord, facing the Boulevard de Strasbourg, part of the north-south axis of Paris created by Georges-Eugène Haussmann. It is one of the largest and the oldest railway stations in Paris, the western terminus of the Paris–Strasbourg railway and the Paris–Mulhouse railway which then proceeds to Basel, Switzerland.", "id": 2426477}
{"src_title": "Gare d'Austerlitz", "tgt_title": "Gare d'Austerlitz", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První nádraží bylo otevřeno již 20. září 1840 při zprovoznění tratě do Juvisy. Architektem byl Félix Emmanuel Callet (1791-1854), držitel Prix de Rome. Železnice byla v roce 1843 prodloužena až do Orléans. V roce 1846 bylo nádraží poprvé rozšířeno. V letech 1862-1870 bylo nádraží přestavěno do současné podoby. Nová hala z kovu má rozpětí konstrukce 51,25 m a je 280 m dlouhá. Velký prostor byl během obléhání Paříže v roce 1870 využíván k výrobě horkovzdušných balónů. V roce 1900 u příležitosti světové výstavy rozšířila společnost \"Compagnie du chemin de fer de Paris à Orléans\" stávající železniční trať do centra města Paříže a Gare d'Orsay se stalo novou konečnou stanicí. V roce 1906 byla nádražní hala proražena kvůli výstavbě nadzemní tratě linky 5 pařížského metra, která překonává Seinu po viaduktu. Od roku 1926, kdy byla dokončena elektrifikace trati Paříž-Vierzon, již na nádraží jako první v Paříži přestaly zajíždět parní lokomotivy. V roce 1939 se Gare d'Orsay začalo používat pouze pro dopravu na předměstí a Gare d'Austerlitz se stalo konečnou stanicí dálkových spojů. Až do roku 1990 zde byly vypravovány spoje do jihozápadní Francie. Poté byly uvedeny do provozu linky TGV z Gare Montparnasse, takže se objem přepravy snížil. 3 března 1969 byla otevřena podzemní nástupiště a od 26. září 1979 je využívá linka RER C. Budova nádraží byla v roce 1997 zanesena mezi historické památky. Na počátku 90. let se zvažovalo propojit Slavkovské nádraží podzemním tunelem s pohyblivým chodníkem s Gare de Lyon, které leží na druhém břehu Seiny, protože mezi oběma stanicemi není přímé spojení metrem, ale tento projekt byl posléze pro velké náklady odložen. V letech 2004-2006 byly bývalé administrativní budovy prodány a přestavěny. Původní fasáda zůstala zachována, ale objekt byl kompletně přestavěn na kancelářskou budovu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj.", "content": "Od poloviny 90. let probíhá ve čtvrti rozsáhlá modernizace v rámci projektu Paris Rive Gauche, která se dotkne i samotného nádraží. Jedním z projektů je zakrytí kolejiště, nad kterým by vznikly nové užitné plochy. Rovněž se plánuje, že by na nádraží mohly zajíždět vlaky TGV.", "section_level": 1}, {"title": "Spojení.", "content": "Od uvedení do provozu TGV na Gare Montparnasse, ztratilo zdejší nádraží většinu dálkovách spojů směrem na jihovýchod. Ze stanice vyjíždějí vlaky ve směru Toulouse (přes Châteauroux, Limoges, Brive-la-Gaillarde, Cahors a Montauban), Perpignan - Cerbère, Bourges - Montluçon, Orléans - Blois - Tours. Z nádraží vyjíždí i mnoho nočních vlaků do jižní Francie a Španělska: Barcelona (přes Gérone), Madrid (přes Burgos), Nice (přes Toulon a Cannes), Port-Bou (přes Toulouse a Perpignan), Toulouse - La Tour-de-Carol, Briançon (přes Valence), Toulouse, Rodez - Albi, Irun (přes Biarritz), Tarbes (přes Lurdy). V sezónně vyjíždějí noční spoje směrem na Luchon, Saint-Gervais-les-Bains a Bourg-Saint-Maurice. Vlaky TER zajišťují dopravu směrem na Étampes - Orléans a Dourdan - Châteaudun - Vendôme - Tours. Na stejnojmenné stanici pařížského metra je možné přestoupit na linky 5 a 10. Nástupiště linky 5 je neobvykle umístěno nad zemí a trať prochází nad kolejištěm přímo hlavní nádražní budovou. Na podzemní stanici zastavují vlaky linky RER C.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare d'Austerlitz (česky doslovně \"Slavkovské nádraží\") je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází ve 13. obvodu na \"Place\". Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznam historických památek, je Pierre-Louis Renaud. Název nádraží je odvozen od německého jména moravského města Slavkov, kde Napoleon Bonaparte 2. prosince 1805 zvítězil v Bitvě tří císařů. Na počest v této vítězné bitvy bylo v Paříži pojmenováno nábřeží Quai d'Austerlitz, u kterého se nádraží rozkládá.", "tgt_summary": "The Gare d'Austerlitz (\"Austerlitz Station\"), officially Paris-Austerlitz, is one of the six large terminus railway stations in Paris. It is on the left bank of the Seine in the southeastern part of the city, in the 13th arrondissement. It is the start of the Paris–Bordeaux railway; the line to Toulouse is connected to this line. Since the introduction of the TGV Atlantiqueusing Gare MontparnasseAusterlitz has lost most of its long-distance southwestern services. It is used by some 30 million passengers annually, about half the number passing through Montparnasse. ", "id": 770271}
{"src_title": "Agranulocytóza", "tgt_title": "Agranulocytosis", "src_document": [{"title": "Upřesnění pojmu.", "content": "Agranulocytóza → řecká předpona a = bez + granulocyt + óza= počeštělé osis = nemoc, choroba Ačkoliv název odkazuje k úplnému chybění granulocytů (řecká předpona a), není pro diagnostické účely nulová hladina požadovaná. U pojmenování agranulocytóza může dojít k pojmovému zmatení, protože koncovka -osis (óza) může odkazovat ke zmnožení (nikoliv k poklesu) - viz např. leukocytóza = chorobné zmnožení bílých krvinek. Tam, kde chceme vyjádřit pokles množství vybrané krevní buňky, přidáváme koncovku -penie (např. neutropenie = pokles počtu neutrofilů; leukopenie = pokles počtu bílých krvinek) ke kořenu (lemma) názvu dané krevní buňky. Z etymologického hlediska by tedy bylo správné nemluvit o agranulocytóze, ale o granulopenii (jde o alternativní pojmenování). Nicméně, zdravotnická odborná veřejnost po celém světě má pro stavy kritického poklesu granulocytů v krvi termín agranulocytóza již zažitý. Připomeňme, že agranulocytóza bývá často zaměňována s neutropenií (pokles pod 500 neutrofilů na jeden mm3), protože pokles granulocytů vždy koreluje s poklesem neutrofilů jako nejvíce zastoupených granulocytů. Správné je ale oba pojmy rozlišovat, protože agaranulocytóza zahrnuje rovněž další granulocyty: bazofily a eozinofily. U nich se v případě jejich kritického poklesu mluví o vzácné eozinopenii a velmi vzácné bazopenii.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky onemocnění.", "content": "Agranulocytóza může probíhat bezpříznakově, nebo se může projevit náhlou horečkou, zimnicí a bolestmi v krku. Infekce různých zasažených orgánů může mít velmi rychlý nástup (např. zápal plic (pneumonie), infekce močového ústrojí aj.). Může se rovněž velmi rychle rozvinout sepse (otrava krve). Neutropenie a aganulocytóza jsou často ve spojení s nemocemi ústního ústrojí, takže mezi její příznaky patří: krvácení z dásní, zvýšená tvorba slin (hypersalivace), zápach z úst (halitóza), narušení okostnicových vazivových tkání.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny.", "content": "Velké množství léčiv může zapříčinit vznik agranulocytózy. Patří sem: některá antiepileptika, léčiva proti zvýšené činnosti štítné žlázy (karbimazol, thiamazol, propylthiouracil), antibiotika (penicilin, chloramfenikol, cotrimoxazol), cytostatika, zlato, nesteroidní antiflogistika (indometacin, naproxen, fenylbutazon, metamizol, antidepresiva (mirtazapin)) a některá antipsychotika (atypické neuroleptikum klozapin). V případě klozapinu je agranulocytóza natolik závažným vedlejším účinkem, že jeho uživatelé v USA a Kanadě musí být registrování v tamějším národním monitorovacím systému, aby byla zajištěna pravidelná kontrola počtu bílých krvinek a absolutního počtu neutrofilů (ANC = Absolute Neutrophil Count). Ačkoliv projevy agranulocytózy mívají osobitý, individuálně rozličný charakter, odborníci doporučují, aby pacienti, kteří užívají vybraná riziková léčiva, byli upozornění na základní symptomy agranulocytózy (vysoká horečka, bolesti v krku aj.)", "section_level": 1}, {"title": "Diagnóza.", "content": "Stanovení diagnózy agranulocytózy vyžaduje krevní testy, pomocí nichž lze stanovit množství granulocytů (zkoumá se krevní obraz, krevní nátěr; počítá se krevní diferenciál = rozpočet bílých krvinek na jistou objemovou jednotku). Důležité je rovněž vyšetření kostní dřeně, při kterém se zkoumá počet vyzrálých krevních buněk ve vztahu k jejich prekurzorům. Vyšetření kostní dřeně může v případě chybějících neutrofilů odhalit, že vlastní chybějící počet je zastoupen v některých předchozích vývojových stupních granulocytu či je mezi ně rozdělen (viz krvetvorba). Vývojová řada granulocytu je následující: (myeloblast → promyelocyt → myelocyt → metamyelocyt → granulocyt). Přesné vyšetření krve je samozřejmě důležité z důvodů diferenciální diagnostiky, tj. zjištění, zda projevy onemocnění nesouvisí s jiným onemocněním jako např.: aplastická anémie, paroxymální (záchvatovitá) noční hemoglobinurie (onemocnění, při kterém je povrch červených krvinek citlivý ke komplementu, takže jsou napadány jako cizorodé a rozpouštěny-hemolýza), myelodysplazie a leukémie (nádorové zmnožení bílých krvinek, které vyvolává silnou reakci na infekční podněty, a proto může mít paradoxně stejný průběh jako samotná agranulocytóza).", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Pokud příznaky chybí, ale agranulocytóza je prokázána, musí být odstraněný vnější příčiny (např. medikace). Dále musí být nemocný poučen o možných příznacích (horečka) onemocnění. Pravidelný monitoring krve je samozřejmostí. Pokud je přítomná infekce, nasazují se dle vyhodnocení závažnosti průběhu antibiotika (jsou to právě bakteriální infekce, které nemocné s agranulocytózou nejvíce ohrožují, protože neutrofily, které zajišťují fagocycytózu bakterií, chybí). Nasazen bývá širokospektrý penicilin se složkou zabraňující rezistenci jako např. piperacilin+tazobactam nebo tikarcilin+kyselina klavulanová. Dále lze použít: cefalosporinové antibiotikum ceftazidim nebo kombinaci meropenemu s gentamicinem či amikacinem. V případě, že horečka přetrvává i po 4-5 dnech a infekční příčina nebyla identifikována, dochází ke změně antibiotické medikace směrem ke glykopeptidovým antibiotikům (např. vankomycin, daptomycin) a následně je přidáno antifungicidní (protiplísňové) léčivo (např. amfotericin B). Pro obnovení normálního množství granulocytů se využívá rekombinací připravený růstový cytokin G-CSF (filgrastim), který povzbuzuje resp. urychluje syntézu nových granulocytů. Použití krevní transfuze je sice možné, ale vzhledem k tomu, že v cirkulující krvi přežívají granulocyty 10 h. (cca 24 h. ve slezině a jiných tkáních), lze očekávat pouze krátkodobý efekt, který je spojen s možnými riziky transfuzní procedury.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agranulocytóza je krevní (hematologické) onemocnění, které je důsledkem kritického poklesu granulocytů, což je druh bílých krvinek (leukocytů). Granulocyty jsou nazývány podle obsahu zrnčitých (granulových) struktur, obsahující látky, které mají funkce v imunitní odpovědi organizmu. Nejčastěji postiženým granulocytem je obvykle neutrofil, v takovém případě mluvíme o neutropenii. Neutrofil je nejpočetnějším granulocytem vůbec. Mezi další postižitelné granulocyty náleží bazofil a eozinofil. Závažnost agranulocytózy tkví v tom, že výrazný pokles zejména neutrofilů způsobuje snížení imunitní odpovědi organizmu zejména proti bakteriálním infekcím. Granulocyt neutrofil se totiž mj. podílí na pohlcování tj. fagocytóze infekčních mikroorganismů. ", "tgt_summary": "Agranulocytosis, also known as agranulosis or granulopenia, is an acute condition involving a severe and dangerous leukopenia (lowered white blood cell count), most commonly of neutrophils, and thus causing a neutropenia in the circulating blood. It is a severe lack of one major class of infection-fighting white blood cells. People with this condition are at very high risk of serious infections due to their suppressed immune system. ", "id": 88888}
{"src_title": "Irnerius", "tgt_title": "Irnerius", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Bologni asi roku 1050. Na naléhání hraběnky Matyldy Toskánské se začal věnovat studiu jurisprudence za pomoci Justiniánova zákona. Po krátkém vyučování právní vědy v Římě se vrátil do Bologni, kde v roce 1084 nebo 1088 založil novou školu jurisprudence, která měla soupeřit s právnickou školou v Ravenně. Právní věda byla ovšem v Bologni vyučována Pepem a dalšími už předtím, než zde Irnerius založil svou školu, a tradice jurisprudence se rozvíjela také už od poloviny 9. století v Pávii. Po smrti papeže Paschala II. Irnerius hájil práva císaře Jindřicha V. ve volbách nového papeže a potvrdil zákonnost zvolení císařského protipapeže Řehoře VIII. Po roce 1116 asi zastával nějaký úřad svěřený mu císařem. Zemřel snad za vlády císaře Lothara II., ale rozhodně před rokem 1140. Irnerius byl zcela zapomenut, než jeho jméno připomenuli němečtí historici koncem 19. století, a stal se slavným během oslav 800 let boloňské univerzity. Jeho jméno se objevuje v rukopisech také jako Hirnerius, Hyrnerius, Iernerius, Gernerius, Garnerius, Guarnerius, Warnerius, Wernerius nebo Yrnerius. Sám se podepisoval Wernerius.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Irnerius zavedl zvyk vysvětlovat římské právo pomocí glos, které byly původně jen stručnými objasněními přímo v textu. Ale od té doby, co byly často až příliš rozsáhlé, aby mohly být vloženy mezi řádky, začal je psát na okrajích stránek a jako první tak představil marginální (\"in margine\", na okraj) glosy, které se poté začaly obecně používat. Ve výuce se držel zvyků při výuce bible, nahlas přečetl část civilního práva, kterou si studenti měli opsat, přičemž do textu přidal své komentáře a vysvětlující glosy. Tím se stal prvním z glosátorů, jejichž výklad zákona se stal nezbytnou součástí právního kurikula. Text Justiniánových Digest, který se takto používal v Bologni, označovaný jako \"Littera Bononiensis\" a velmi podobný s \"Littera Florentina\", se šířil po celé Evropě, když se studenti vraceli z Bologni domů. Existují různé verze boloňských \"Littera\" původem z Paříže, Padovy, Lipska i Vatikánu. Podle letitého názoru (který však byl hodně popírán) je Irnerius autorem výtahu z justiniánských \"Novellae\", zvaného \"Authentica\" a uspořádaného podle jednotlivých titulů zákoníku. Jeho \"Formularium tabellionum\" (adresář pro notáře) a \"Quaestiones\" (kniha soudních rozhodnutí) již neexistují. \"Summa Codicis\", připsaná Irneriovi Hermanem Fittingem v jeho edici z roku 1894, se nyní převážně považuje za pozdější dílo napsané až mezi roky 1130 a 1159, ačkoli stále zůstává nejdříve známou summou Justiniánova zákoníku. Další důležité dílo, \"Quaestiones de juris subtilitatibus\", bylo obecně připisováno Irneriovi, dokud Hermann Kantorowicz nezveřejnil jeho rukopis z Britského muzea. Jiná právnická díla a glosáře, které jsou přisuzovány Irneriovi, existují pouze ve zlomcích nebo jejich autorství není jisté.", "section_level": 1}], "src_summary": "Irnerius (asi 1050 – po 1125), někdy označovaný jako \"lucerna juris\" („lucerna práva“), byl italský právník a zakladatel školy glosátorů, a tedy také středověké recepce římského práva. ", "tgt_summary": "Irnerius (c. 1050 – after 1125), sometimes referred to as \"lucerna juris\" (\"lantern of the law\"), was an Italian jurist, and founder of the School of Glossators and thus of the tradition of Medieval Roman Law. ", "id": 402079}
{"src_title": "Retinoblastom", "tgt_title": "Retinoblastoma", "src_document": [{"title": "Vznik a druhy retinoblastomu.", "content": "Retinoblastom je dáván do souvislosti s poruchou genu RB1 na dlouhém raménku 13. chromozomu, ať už získanou nebo zděděnou. V každé buňce sítnice jsou přítomny dvě alely pro gen RB1 (což je gen pro tzv. retinoblastomový protein). Dříve, nežli může vzniknout retinoblastom, musí být vyřazeny nebo mutovány obě alely tohoto supresorového genu (tj. genu, který potlačuje nekontrolovatelné dělení). Retinoblastom se vyskytuje ve dvou formách, dědičné (predispoziční, výjimečné) a nedědičné. Dědičná forma se objevuje asi u 40 % pacientů s retinoblastomem, zbývajících 60 % má formu nedědičnou. Podle toho, zda zasáhne obě nebo jedno oko, ho pak také rozdělujeme na bilaterální nebo unilaterální. Někdy se popisuje trilaminární forma spojená s postižením šišinky.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika.", "content": "Prvními příznaky onemocnění bývá zpravidla šilhání (strabismus) nebo leukokorie, objevuje se i otok a zvětšení oka nebo zarudnutí v jeho okolí. U postižených dětí se také často objevuje zvláštní bělavý odraz v očích na fotografiích. Světlá skvrna v oku se dá lépe pozorovat za horších světelných podmínek, kdy dochází k rozšíření zornice oka. Dědičné formy retinoblastomu jsou často objeveny lékaři již po porodu. Průběh onemocnění se dělí do pěti stádií podle závažnosti, pokud je nádor brzo podchycen, zvyšuje se šance na vyléčení. V ČR byl v roce 2005 zaveden screening novorozenců právě na leukokorii (nevybavení červeného reflexu při posvícení do oka oftalmoskopem). Vyšetření provádí zaměstnanci porodnice. Pokud se nepodaří červený reflex vyvolat, je pozván na konzilium oftalmolog. Do dif. dg. leukorie patří vrozená katarakta, perzistující primární sklivec či larvální toxokaróza. Při ultrazvukovém vyšetření je za nádorem sonografický stín díky kalcifikacím, které se zpravidla v tumoru objeví.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Retinoblastom se šíří choroidální invazí s následnou hematogenní diseminací a cestou nervus opticus do subarachnoideálního prostoru (schopnost zasahovat do zrakového nervu a metastázovat až do mozku pacienta). Pokud se podaří pacienta vyléčit, tak u predispoziční formy často vznikají osteosarkomy. V rozvojových zemích je však toto onemocnění často smrtelné. Pokud se léčba nedaří, lékaři přistupují k odstranění postiženého oka.", "section_level": 1}, {"title": "Terapie.", "content": "Retinoblastom se dá léčit mnoha druhy radioterapie, chemoterapie a dalšími postupy, které se pro urychlení a usnadnění léčby často kombinují:", "section_level": 1}], "src_summary": "Retinoblastom je druhým nejrozšířenějším zhoubným nádorem oka (hned po uvealním malignomu) a vůbec nejrozšířenější dětská oční malignita. Jedná se o autosomálně dominantní onemocnění, kdy u méně než 10 % pacientů nacházíme pozitivní rodinou anamnézu. Nejčastěji se vytváří z buněk zárodečné sítnice oka, které se v pozdějších fázích nitroděložního vývoje diferencují na fotoreceptory. Metastatickými ložisky může být poseta i celá sítnice. Retinoblastom mívá bělavou barvu, způsobenou především kalcifikacemi v jeho nekrotické tkáni. Pod mikroskopem jsou patrné rozetovité, až kopretinovité formace buněk.", "tgt_summary": "Retinoblastoma (Rb) is a rare form of cancer that rapidly develops from the immature cells of a retina, the light-detecting tissue of the eye. It is the most common primary malignant intraocular cancer in children, and it is almost exclusively found in young children. ", "id": 297950}
{"src_title": "Vičenec", "tgt_title": "Onobrychis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Vičence jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, řidčeji polokeře s lichozpeřenými listy složenými ze vstřícných celokrajných lístků. Palisty jsou blanité a většinou srostlé. Květy jsou purpurové, růžové nebo bledě žluté, v dlouze stopkatých úžlabních nebo zdánlivě vrcholových hroznech. Kalich je zvonkovitý, s víceméně stejně dlouhými cípy. Tyčinky jsou dvoubratré (9+1). Semeník je přisedlý a obsahuje pouze 1 až 2 vajíčka. Čnělka je nitkovitá, s hlavatou bliznou. Plody jsou obvykle jednosemenné, nepukavé, va vrcholu protažené v krátký silný zobánek, s vystouplými žilkami které vybíhají v silné ostny.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Vičence jsou rozšířeny v počtu asi 130 druhů v Evropě, severní Africe, Etiopii a jihozápadní a střední Asii. Nejvíce druhů se vyskytuje v Asii v oblasti od Kavkazu po západní Himálaj. V České republice se vyskytují 2 druhy vičenců. Vičenec ligrus byl od konce 18. století pěstován jako pícnina a v dnešní době je již v teplejších oblastech zcela zdomácnělý. Vičenec písečný se vyskytuje především na jižní Moravě. V Evropě se vyskytuje dohromady 27 druhů. Nejvíce druhů se vyskytuje ve Středomoří, kde mají rozsáhlejší areál výskytu zejména druhy \"Onobrychis aequidentata\", \"O. arenaria\", \"O. caput-galli\", ve východní části i \"O. gracilis\". Většina evropských druhů vičenců má spíše omezený areál výskytu nebo se jedná o endemity. V Alpách roste v subalpínském stupni \"Onobrychis montana\", v montánním stupni \"O. arenaria\", \"O. viciifolia\" a v jihozápadní části i \"O. supina\" a \"O. saxatilis\". V Pyrenejích zasahuje do nejvyšších poloh místní endemit \"Onobrychis pyrenaica\" a \"O. supina\" (až 2100 metrů), v nižších polohách roste \"O. saxatilis\" a \"O. argentea\" subsp. \"hispanica\".", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Vičence obsahují zejména v semenech jedovaté neproteinové aminokyseliny, např. kanavanin, některé druhy obsahují také cyklitoly, např. pinitol.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Vičenec ligrus je považován za jednu z nejhodnotnějších pícnin a je v Evropě pěstován již od 16. století. V Asii je pěstován také k ochraně půdy a vody.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Vičenec (\"Onobrychis\") je rod rostlin z čeledi bobovité. Vičence jsou byliny se zpeřenými listy, motýlovitými květy v dlouze stopkatých hroznech a jednosemennými plody. Vyskytují se v počtu asi 130 druhů od Středomoří po Střední Asii. V České republice se vyskytují 2 druhy: vičenec ligrus a vičenec písečný.", "tgt_summary": "Onobrychis, the sainfoins, are Eurasian perennial herbs of the legume family (Fabaceae). Including doubtfully distinct species and provisionally accepted taxa, about 150 species are presently known. The Flora Europaea lists 23 species of \"Onobrychis\"; the main centre of diversity extends from Central Asia to Iran, with 56 species – 27 of which are endemic – in the latter country alone. \"O. viciifolia\" is naturalized throughout many countries in Europe and North America grasslands on calcareous soils.", "id": 1302264}
{"src_title": "Binární kód", "tgt_title": "Binary code", "src_document": [{"title": "Význam.", "content": "Binární kód je označení, které se používá v případě, že člověk neví, jaká informace je v zápisu hodnot použita. Obvykle je tak označován obsah souboru, který obsahuje strojový kód procesoru (tj. strojové instrukce nebo data) nebo jiná data, která člověk nemůže přímo z čísel pochopit (například digitální obrázek, text). Aby mohla být informace uložena a později opět obnovena, používá se při převodu do binárního kódu vždy nějaké kódování, které určuje, jak je informace převedena do číselného zápisu (a stejně i zpět). Například pro text je používána dohodnutá znaková sada, kde každému znaku odpovídá nějaké číslo. Například v kódování ASCII je pro znak písmene A definován kód 65 (v desítkové soustavě), který je možné vyjádřit šestnáctkově jako číslo 41 (resp. 0x41) a binárně 1000001. Podobným způsobem jsou ukládány i strojové instrukce procesoru, kdy každá instrukce je vyjádřena vybraným číslem a procesor musí toto číslo po načtení z paměti nejprve dekódovat (zjistit, jaký má význam) a teprve potom ji může provést. Pro zjednodušení práce s počítačem se používají různé počítačové programy, které dokážou uloženou informaci interpretovat, tj. zprostředkovat člověku. Obrázky se zobrazují pomocí programu označovaného jako prohlížeč obrázků, strojový kód dokáže zobrazit disassembler, text je zobrazován pomocí textového editoru atd. Organismy se mohou racionálně rozhodovat i na základě dvoustavových podnětů.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Binární kód poprvé představil v 17. století německý matematik a filozof Gottfried Wilhelm Leibniz. Leibniz se snažil najít systém, který by převáděl logické slovní prohlášení na čistě matematické. Poté, co byly jeho nápady ignorovány, narazil na klasický čínský text nazvaný \"I-ťing\" (), který používá určitý typ binárního kódu. Kniha potvrdila jeho teorii, že život může být zjednodušen nebo zredukován na řadu jednoduchých problémů. Vytvořil systém, skládající se z řady nul a jedniček. Během této doby Leibiniz nenašel využití pro tento systém. Další matematik a filozof George Boole vydal v roce 1847 článek nazvaný \"Matematická analýza logiky\", který popisuje algebraický systém logiky, nyní známý jako booleova algebra. Systém je založen na binárním (resp. ano/ne, on/off) přístupu, používá tří základní operace: AND, OR a NOT. Tento systém nebyl uveden do praxe, dokud si postgraduální student Claude Shannon z Massachusettského technologického institutu nevšiml, že booleovská algebra, které se naučil, je podobná elektrickému obvodu. V roce 1937 Shannon napsal svoji práci, která obsahovala jeho zjištění. Shannonova práce se stala východiskem pro využití binárního kódu v praktických aplikacích jako jsou počítače, elektrické obvody a další.", "section_level": 1}, {"title": "Jiné formy binárního kódu.", "content": "Řetězec bitů není jediný typ binárního kódu. Binární systém obecně zahrnuje všechny systémy, které umožňují pouze dvě možnosti, jako je spínač v elektronickém systému nebo jednoduchý test \"pravda\" nebo \"nepravda\".", "section_level": 1}, {"title": "Ba Gua.", "content": "Ba Gua (Pa Kua) je soubor osmi diagramů které v taoistické kosmologii reprezentují základní principy reality (oheň, voda, země atd.). Lze jej nalézt v mnoha oblastech čínské filosofie, v Tchaj-ťi, Feng-šuej, atd. \"Ba\" v názvu znamená 8, \"gua\" označuje věštebný obrazec. Každý z osmi diagramů, zvaných trigramy, se skládá ze tří čar, z nichž každá je buď přerušená nebo souvislá a reprezentuje jin nebo jang. Dvojice trigramů tvoří 64 hexagramů, které jsou základem Knihy proměn (I-ťing).", "section_level": 2}, {"title": "Braillovo písmo.", "content": "Braillovo písmo je druh binárního kódu, který je široce používán slepými lidmi pro čtení a psaní. Tento systém se skládá z 6 pozic teček, tři v každém sloupci. Každý bod má dva stavy, vystouplý nebo nevystouplý.", "section_level": 2}, {"title": "IFÁ Oracle.", "content": "IFÁ Oracle se používá mezi Jorubským obyvatelstvem v Nigérii od roku 7000 před naším letopočtem. Jedná se o 16 hlavních tzv. zpívaných (Odu) a jejich spojením je celkem 256 (Odus) stejně jako v binárním kódu. Kó se zapisuje pomocí linek, dvou linek nebo nul. Oracle používá Babalawos (vysoký kněz) pro konzultace s IFA (zdroj univerzální moudrosti) nebo Orunmila (Orisa, Boží moudrosti), předpovídání budoucnosti a doporučení řešení denních lidských otázek o životě. Systém věštění Ifa byl přidán v roce 2005 do seznamu UNESCO „Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva“.", "section_level": 2}, {"title": "Systémy kódování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "kódování ASCII.", "content": "American Standard Code for Information Interchange („americký standardní kód pro výměnu informací“), neboli ASCII, používá 8bitový binární kód, který představuje text pro počítače, komunikační zařízení a jiná zařízení, která používají text. Každému písmenu nebo znaku je přiřazeno číslo od 0 do 127. Například v 8bitovém kódu ASCII, malé „a“ je reprezentováno řetězcem bitů 01100001.", "section_level": 2}, {"title": "Kódování BCD.", "content": "Binary Coded Decimal („dvojkově reprezentované dekadické číslo“), neboli BCD, je způsob kódování celých čísel s využitím pouze desítkových číslic (0–9), a to už na úrovni čtveřic bitů (nibblů) tím způsobem, že každý nibble odpovídá jedné desítkové číslici.", "section_level": 2}], "src_summary": "Binární kód je v informatice způsob uložení informace v počítači definovaný jako konečný počet bitů, z nichž každý může nabývat právě jednu ze dvou hodnot (obvykle označených 0 nebo 1). Pro snadnější zápis uložených hodnot (čísel) se dnes převážně používá byte (bajt) s délkou slova osm bitů. Pro výpočet hodnoty binárního zápisu se používá binární soustava (tj. poziční číselná soustava se základem dva).", "tgt_summary": "A binary code represents text, computer processor instructions, or any other data using a two-symbol system. The two-symbol system used is often \"0\" and \"1\" from the binary number system. The binary code assigns a pattern of binary digits, also known as bits, to each character, instruction, etc. For example, a binary string of eight bits can represent any of 256 possible values and can, therefore, represent a wide variety of different items. ", "id": 2074320}
{"src_title": "Bílá loď", "tgt_title": "White Ship", "src_document": [{"title": "Před katastrofou.", "content": "\"Bílá loď\" byla nové plavidlo, postavené v Normandii Thomasem FitzStephanem, jehož otec sloužil jako kapitán ve flotile Viléma Dobyvatele v bojích o Anglii. Byla považována za jednu z nejlepších normanských lodí. Ke konci roku 1120, po potlačení povstání baronů v Normandii a odražení vpádu Ludvíka VI., rozhodl se anglický král Jindřich I. k návratu do Anglie. K přepravě přes kanál La Manche mu byla navržena \"Bílá loď\", král však byl dohodnut na využití jiného plavidla a předal \"Bílou loď\" svému synovi Vilémovi, s nímž se měla do Anglie vrátit velká skupina dvořanů a anglonormandských šlechticů.", "section_level": 1}, {"title": "Zkáza.", "content": "Anglický historik a kronikář Orderic Vitalis popisuje zánik \"Bílé lodi\" ve čtvrtém svazku svého díla \"Historia ecclesiastica\". Na palubu se nalodily téměř tři stovky lidí, mezi nimi mnozí baroni. Králův syn Vilém Aetheling dal rozdělit víno a posádka byla opilá. Králova loď vyplula jako první a opilé osazenstvo Bílé lodi žádalo kapitána, aby královu loď dohonil. V tomto nadšení nikdo nesledoval moře, dokud loď nenarazila levým bokem na útes, který do ní prorazil dvě díry. Voda se prudce valila do lodi, která se velmi rychle potopila. Zachránili se pouze dva muži, jimž se podařilo zachytit se ráhna – řezník jménem Bérold (nebo Guéroult) z Rouenu a mladý šlechtic jménem Goisfred, syn Gisleberta z L’Aigle. Noc byla velmi chladná, po několika hodinách opustily Goisfreda síly a on zmizel v hlubinách. Ráno byl Bérold jako jediný z celé lodi zachráněn třemi rybáři. Později na souši vyprávěl Bérold místnímu duchovnímu, co se přihodilo. Vrak lodi byl později vyproštěn a dopraven na břeh. Těla Richarda z Avranches a několika dalších byla nalezena v prosinci poblíž Mortain; k poznání byli pouze podle oděvu. Příčina katastrofy není známá. Řada pramenů uvádí opilost posádky i pasažérů, za neblahou byla považována i skutečnost, že na palubu nebyli vpuštěni kněží, kteří měli podle obvyklého způsobu lodi požehnat.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Vilém Aetheling byl jediný legitimní syn Jindřicha I., třebaže nemanželských dětí měl král více (dvě z nich při neštěstí zahynuly rovněž). Ztráta syna znamenala pro Jindřicha i ztrátu jeho jediného nástupce. 29. ledna 1121 se proto Jindřich po domluvě canterburského arcibiskupa Raula znovu oženil. Vyvolenou se stala Adeliza z Lovaně, která však králi dědice nedala. Z legitimních potomků tak zbyla pouze dcera Matylda. Když tak Jindřich zůstal bez mužského potomka, podnikl bezprecedentní krok a přinutil své barony přísahat věrnost a nástupnická práva této své dceři Matyldě. Na anglický trůn si však činil nárok i Štěpán III. z Blois, syn Jindřichovy sestry Adély (dcery Viléma I. Dobyvatele); údajně opustil loď krátce před vyplutím (což později zavdalo příčinu k domněnkám o nějakém jeho podílu na tragédii). Ten po smrti krále Jindřicha 1. prosince 1135 nastoupil na anglický trůn, což bylo příčinou občanské války v letech 1135-1154, v níž bojovali Štěpán z Blois s Matyldou o vládu v Anglii.", "section_level": 1}, {"title": "Odrazy v literatuře.", "content": "Událost byla ztvárněna v románu Kena Folleta \"Pilíře země\" (1989). Follett staví svůj příběh na konspirační teorii, podle níž za potopením lodi stáli angličtí baroni: ti doufali, že smrt Jindřichova následníka povede k anarchii a následnému posílení jejich moci. Popis neštěstí se objevuje i v románu Sharon Kay Penmanové \"When Christ and His Saints Slept\" (v češtině vyšel pod názvem \"A všichni svatí spali\", 1994). Krátce je zmíně i v románu Glenna Coopera \"The Tenth Chamber\" (2010).", "section_level": 1}], "src_summary": "Bílá loď (francouzsky \"Blanche-Nef\"; ) bylo jméno lodě, která se 25. listopadu roku 1120 potopila v Lamanšském průlivu u Barfleuru u břehů Normandie. Mezi oběťmi byl i Vilém Aetheling, jediný legitimní syn anglického krále Jindřicha I.", "tgt_summary": "The White Ship (; Medieval Latin: \"Candida navis\") was a vessel that sank in the English Channel near the Normandy coast off Barfleur, on 25 November 1120. Only one of the around 300 people aboard survived. Those who drowned included William Adelin, the only legitimate son and heir of King Henry I of England, his half-sister Matilda, his half-brother Richard, Richard d'Avranches, 2nd Earl of Chester, and Geoffrey Ridel (royal justice). William Adelin's death led to a succession crisis and a period of civil war in England known as the Anarchy.", "id": 259649}
{"src_title": "Cerdic", "tgt_title": "Cerdic of Wessex", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Cerdic je považován za zakladatele dynastie Cerdikovců. Podle \"Anglosaské kroniky\" byl Cynric jeho synem. Podle souboru anglosaských královských rodokmenů \"Genealogiæ regum Anglorum\" byl Cerdic synem Aluky, jehož linie mýtických předků sahá přes Giwise, Branda, Bældæga, Wodena až po Frealafinga. Cerdikovým synem byl jinak neznámý Creoda, Cynrikův otec. Biskup Asser ve svém životopise krále Alfréda Velikého \"Vita Alfredi\" vkládá mezi Wodena a Frealafinga ještě Frithowalda a rozšířil Cerdikův původ o Adama a Evu. Raná historie království Wessex zachycená v \"Anglosaské kronice\" je považována za nespolehlivou s několikanásobně popisovanými týmiž událostmi se zjevně si odporujícími informacemi. Současný britský historik David Dumville klade skutečnou dobu Cerdikovy vlády do let 538–554. Jiní historici se domnívají, že Cerdic byl saským vůdcem poraženým britskými Kelty („Britony“) v bitvě na Mons Badonicus, která byla pravděpodobně vybojována v roce 490 (nebo možná později, ale před rokem 518). To nesouhlasí, pokud by David Dumville měl pravdu. Jiní historikové připisují bitvu Ællovi, dle \"Anglosaské kroniky\" prvnímu králi Sussexu, nebo jinému saskému vůdci. V každém případě se zdá, že počátky království Wessex jsou složitější než verze, kterou podává dochovaná tradice. Někteří historici šli tak daleko, že označili krále Cerdika za zcela legendární postavu, která ve skutečnosti nikdy neexistovala, ale to je menšinový názor. Nicméně nejstarší zdroj o Cerdikovi, \"Anglosaská kronika\", byl sestaven ke konci 9. století, a přestože zaznamenává dochovanou tradici o založení Wessexu, čtyři sta let, které mezitím uplynuly, znamená, že popis událostí nemůže být brán jako přesný. V každém případě odvozovat svůj původ od Cerdika bylo nezbytným předpokladem, aby pozdější králové Wessexu mohli legitimizovat svou vládu. Avšak až králem Egbertem počíná nezpochybněná nepřerušená pokrevní linie anglických/britských králů/královen až po současnou Windsorskou dynastii a její zatím poslední panovnici, královnu Alžbětu II.", "section_level": 1}, {"title": "Otázka Cerdikova původu.", "content": "Primární prameny působí několik neřešitelných problémů. \"Anglosaská kronika\" byla napsána téměř 400 let po skutečných událostech a mnoho podrobností, které jsou v ní uvedeny, musí být považováno za vybájené. Možné historické jádro bylo zkresleno ústní tradicí a zobrazeno spíše jako představy 9. století o původu království Wessex než jako historická fakta. Raná historie království Wessex zachycená v \"Anglosaské kronice\" je považována za nespolehlivou, chronologie je zcela určitě nesprávná a zdá se, že některé události jsou během 19 let uvedeny dvakrát se zjevně si odporujícími informacemi. Kupříkladu vylodění Cerdika a Cynrika v roce 495 a vylodění Stufa a Wihtgara v roce 514 byla interpretována buď jako pozdější chyby při přepisování nebo nedorozumění kvůli velikonočnímu výpočtu římského mnicha Dionysia Exiguua, který seskupoval události do 19letých cyklů. Cerdikovo panování v letech 519–534 se sice shoduje s 16 lety jeho vlády uvedenými v \"Západosaském genealogickém královském seznamu\", ale odchylky mezi \"Anglosaskou kronikou\" a jinými královskými seznamy naznačují, že jeho panování je datováno příliš brzy. Současná britská historička Barbara Yorke navrhla alternativní datování Cerdikova a Cynrikova „příchodu“ zhruba na rok 532 a jeho panování na leta 538–554. Příchod zakladatelského páru s aliteračními jmény a na několika málo lodích se podobá jiným anglosaským mýtům o původu (kupříkladu legendární zakladatelé jutského království Kent Hengest a Horsa) a je součástí indoevropské tradice. Mýtus dále připomínají toponyma údajně odvozená od jmen osob, kupříkladu jako je \"Natanleaga\" (po králi Natanleodovi), které ale s větší pravděpodobností znamená „mokrý les“. Opačný postup, to znamená osob pojmenovaných podle stávajících míst, je pravděpodobně správný. \"Anglosaská kronika\" přináší rodokmen sledující Cerdikovy předky až ke germánskému bohu Ódinovi a patriarchům žijícím před potopou. Avšak britský filolog původem z Nového Zélandu Kenneth Sisam (1887–1971) uvádí, že Cerdikův rodokmen je výsledkem rozpracování základního rodokmenu vypůjčeného od králů anglosaského království Bernicie, a proto Cerdikovi předci v jeho rodokmenu uvedení nemají žádný historický základ. Je zajímavé, že jméno Cerdic je spíše považováno za keltobritské, coby forma jména Ceretic, než za jméno germánského původu. Jméno původně pochází z keltobritského jména Caraticos. To by mohlo ukazovat, že Cerdic byl britský Kelt a že jeho dynastie se germanizovala až v průběhu času. Tento názor by byl podpořen možná negermánskými jmény některých jeho potomků včetně Ceawlina, Ceddy a Caedwally. Naopak některé velšské knížecí dynastie odvozují svůj původ od raných předků s možná germánskými jmény jako Tewdrig (tedy Theodorich) a jeho otec Teithfallt. To naznačuje, že etnicita nebyla možná tak důležitá při formování vládnoucích elit uvnitř předstátních útvarů v pořímské Británii, než jak se tradičně věřilo. Cerdikův otec Elesa byl některými historiky identifikován jako římsko-britský Elasius, „náčelník oblasti“, se kterým se setkal pozdně antický galský biskup Germanus z Auxerre během své cesty do Británie s cílem potřít tamní pelagianismus. Britský archeolog John Nowell Linton Myres (1902–1989) poznamenává, že když se Cerdic a Cynric poprvé objeví v \"Anglosaské kronice\" v zápisu k roku 495, jsou zde uvedeni staroanglickým termínem jako „\"ealdorman\"“, tedy titulem vysokých královských správních úředníků používaným zhruba od 9. století až do období vlády krále Knuta Velikého (1016–1035). Tento titul se v listinách králů Wessexu překládal do latiny jako „\"dux\"“ (vévoda/kníže) nebo jako „\"præfectus\"“ (prefekt). V každém případě se jedná o dost nižší hierarchický titul, než bychom u Cerdika a Cynrika čekali. Myres poznamenává, že „je to tudíž podivné nalézt (titul „\"ealdorman\"“) zde, aby označil vůdce něčeho, co má ambice být nezávislou skupinou nájezdníků, jejichž původ a autorita není jinak specifikována. Příliš to vypadá, jako by byla vyslovena narážka, že Cerdic a jeho lidé vděčí za své postavení tomu, že již byli pověření administrativními záležitostmi za římské vlády na této části Saského pobřeží (latinsky „\"Litus\" \"Saxonicum\"“; pozdně římský systém opevnění na obou stranách Lamanšského průlivu).“ Navíc až teprve v zápisu k roku 519 jsou Cerdic a Cynric zmíněni, že „začali vládnout“, což by naznačovalo, že přestali být závislými vazaly nebo dosazenými regionálními správci s titulem „\"ealdorman\"“ a stali se nezávislými svrchovanými králi. Shrneme-li, Myres věřil, že „je tudíž možné považovat Cerdika za hlavu částečně sko-keltobritské šlechtické rodiny s rozsáhlými územními zájmy na západním pobřeží \"Litus Saxonicum\". Jako takový mohl být docela dobře pověřen na konci římské, anebo pořímské vlády jeho obranou. Mohl by tedy být tím, co pozdější anglosaská terminologie mohla charakterizovat jako „\"ealdorman\"“.... Kdyby taková dominantní domorodá rodina, jako ta Cerdikova, již získala pokrevní příbuzenský vztah se stávajícími saskými a jutskými osídlenci na tomto konci Saského pobřeží, mohlo být docela velkým pokušením, jakmile se efektivní římská vláda vytratila, postoupit dále. Mohla vzít záležitosti do vlastích rukou a po eliminování jakýchkoliv zbývajících středisek odporu ze strany konkurenčních keltobritských náčelníků, jako kupříkladu záhadného Natanleoda v zápise k roku 508, mohla „začít vládnout“, aniž by v budoucnosti uznávala jakoukoli nadvládu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cerdic († asi roku 534) byl podle \"Anglosaské kroniky\" vůdcem anglosaského (germánského) osidlování Británie, prvním králem Wessexu a zakladatelem rodu Cerdikovců (pro toto období je termín Wessex ahistorický; ve skutečnosti byl králem saského kmenového uskupení Gewisů s titulem GEVVISSÆ CYNING, latinsky REX GEVVISSÆ, ze kterého se království Wessex vyvinulo). ", "tgt_summary": "Cerdic (; ) is cited in the \"Anglo-Saxon Chronicle\" as a leader of the Anglo-Saxon settlement of Britain, being the founder and first king of Saxon Wessex, reigning from 519 to 534 AD. Subsequent kings of Wessex were each claimed by the \"Chronicle\" to descend in some manner from Cerdic. His origin, ethnicity, and even his very existence have been extensively disputed.", "id": 1472922}
{"src_title": "Nicholas Negroponte", "tgt_title": "Nicholas Negroponte", "src_document": [{"title": "Studium.", "content": "Negroponte si uvědomal svůj dar, jež dostal od školních institutů, které navštěvoval. Dostalo se mu totiž toho nejlepšího vzdělání, navštěvoval Choate Rosemary Hall, Exeter, Yale a MIT. Na Massachusettském technologickém institutu začal studovat architekturu se zaměřením na počítačem podporovaný design; v roce 1966 zde získal magisterský titul a pokračoval v postgraduálním studiu. Negroponte tvrdil, že počítače dokonale spojují dvě hlavní oblasti zájmů, tedy umění a vědu.", "section_level": 1}, {"title": "Profesní kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Časopis WIRED.", "content": "V roce 1992 se Negroponte podílel na vzniku známého amerického časopisu \"Wired\". Po několik let pak do časopisu přispíval, stejně jako Bruce Sterling, Marshall McLuhan, William Gibson, atd. Své sloupky, jejichž častým tématem bylo \"\"Move bits, not atoms\"\", v roce 1995 rozpracoval a vznikla tak kniha \"Being Digital\". V knize Negroponte popisuje digitální technologie a jejich možnou budoucnost. Analyzuje výhody a nevýhody různých technologií a snaží se předpovídat, jakou cestou se bude vývoj technologií ubírat. Jeho víra v technologii, v digitalizace a jeho vize, že digitální technologie budou pozitivně ovlivňovat budoucí životy všech lidí (ať už jde o noviny, zábavu nebo sex), jej řadí mezi techno-optimisty.", "section_level": 2}, {"title": "MIT a MediaLab.", "content": "Nicholas Negroponte je spoluzakladatelem a čestným ředitelem Mediální laboratoře (Media Laboratory) při Massachusettském technologickém institutu v americké Cambridge. Laboratoř je určena k řešení problémů v oblastech digitálního videa a multimédií. Studenti a zaměstnanci zde mají připravené zázemí, pro práci s technologiemi (elektrotechnika, informatika) i pro práci v oblasti sociologie nebo hudby. Po absolvování MIT byl Negroponte průkopníkem na poli \"computer-aided\" designu, tedy v oblasti, ve které jsou vytvářeny softwarové nástroje, např. pro architekty nebo designéry. V roce 1968 také založil Architecture Machine Group na MIT. Tato prakticky i teoreticky zaměřená skupina byla odpovědná za mnoho radikálně nových přístupů k vzájemnému propojení člověka a počítače.", "section_level": 2}, {"title": "OLPC (One Laptop Per Child).", "content": "O svém vzdělání mluví Nicolas Negroponte jako o velkém štěstí. Děkuje rodičům, že mohl studovat a že mohl cestovat a poznávat svět. Možná díky jeho vzdělanosti mu nebylo lhostejné, co se děje za hranicemi jeho země a jak (ne)funguje vzdělávací systém v zemích třetího světa. „\"Je klidně možné, že v naší společnosti je jen velmi málo dětí neschopných učení, zato hodně míst a prostředí, kde je učení nemožné. Počítače tuto situaci mění – tím, že nám umožňují oslovit děti, jimž vyhovují nejrůznější způsoby studia a poznávání\".“ Tak vznikl projekt One Laptop Per Child. Jde o nevýdělečnou iniciativu, která distribuuje laptopy do zemí třetího světa. Nicolas Negroponte dokonce v roce 2005 opustil kvůli pozici předsedy v projektu OLPC svoje dosavadní místo ředitele Media Labu na MIT. Důležité je, že OLPC není počítačový projekt, ale jde o projekt vzdělávací, který se řídí pěti základními principy:", "section_level": 2}], "src_summary": "Nicholas Negroponte (* 1. prosince 1943, Spojené státy americké) je řecko-americký architekt. Dostalo se mu toho nejlepšího vzdělání. Architekturu studoval na Massachusettském technologickém institutu. Je zakladatelem a emeritním předsedou MediaLabu a také založil asociaci OLPC (One Laptop Per Child).", "tgt_summary": "Nicholas Negroponte (born December 1, 1943) is a Greek American architect. He is the founder and chairman Emeritus of Massachusetts Institute of Technology's Media Lab, and also founded the One Laptop per Child Association (OLPC). Negroponte is the author of the 1995 bestseller ‘Being Digital’ translated into more than forty languages.", "id": 1341363}
{"src_title": "Ferdinand von Hebra", "tgt_title": "Ferdinand Ritter von Hebra", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako Ferdinand Karl Franz Schwarzmann na Orlí ulici v Brně, jako nemanželský syn Aloisie Schwarzmannové a rakouského vojenského důstojníka Jana Hebry, který pocházel z Jerlochovic na severní Moravě. Ten 14 let čekal, až Aloisie ovdověla, potom se s ní v roce 1830 oženil. V roce 1833 Ferdinandova matka zemřela a mladý Hebra vyrůstal pouze s otcem. Díky němu vystudoval gymnázium ve štýrském Judenburgu a po té v Grazu. V roce 1840 jako plnoletý přijal otcovo příjmení Hebra a o rok později promoval na lékařské fakultě vídeňské univerzity. Po promoci začal pracovat jako sekundář na interní klinice Všeobecné nemocnice ve Vídni u Prof. Josefa Škody, původem z Plzně. Velmi záhy se staly kožní choroby středem jeho zájmu. Hebra měl se svou manželkou Johannou sedm dětí, ne všechny ho však přežily. Jeden z jeho synů padl v bitvě u Sadové. Jeho syn Johannes „Hans“ (1847–1902) se rovněž stal dermatologem a spolu s Hebrovým nejlepším přítelem a asistentem H. Zeisslem (1817–1884) se stali nejlepšími odborníky a výzkumníky v oboru syphilologie. Jeho dcera Martha se provdala za Morize Kohna Kaposiho (1837–1902), rovněž vynikajícího dermatologa, který byl nejen jeho zetěm, ale i jeho velmi úspěšným následníkem. Slavná Hebrova učebnice dermatologie byla v pozdějších letech společně s jeho zetěm Kaposim přepracována. Byla vydávána nejen v němčině, ale i v angličtině, ve francouzštině, v italštině a v ruštině.", "section_level": 1}, {"title": "Lékařská činnost.", "content": "Jako mladý lékař se musel v rámci svého vzdělávání na oddělení interní medicíny věnovat svrabu. V té době bylo na tzv. svrabovém oddělení vídeňské nemocnice evidováno ročně 2200–2700 osob údajně s touto diagnózou. Tato činnost byla tehdy mezi lékaři neoblíbena a ponechávali ji nejmladším kolegům. Obor dermatologie tehdy neexistoval a kožním chorobám se věnovali internisté. Ale Hebra měl o tyto nemoci zájem a díky jemu dnes dermatologie existuje jako samostatná lékařská věda. V devětadvaceti letech převzal ve Vídeňské všeobecné nemocnici oddělení kožních chorob a vyvinul nové formy léčby a názvosloví. V roce 1849 se stal profesorem. Prokázal, že původcem svrabu je parazit. Vynalezl také vodní lůžko k profylaxi a léčbě dekubitu. Proslavil se svým „Atlasem kožních chorob“ z roku 1856 a „Učebnicí kožních chorob“ (1878 společně s Morizem Kaposim). Koncem padesátých let vydává také svou první učebnici dermatologie. Obě tyto knihy byly mnohokrát vydány a vždy ihned rozebrány. Byly překládány do mnoha jazyků a staly se základem vědění nově vzniklého oboru – dermatovenerologie. Hebra nebyl příliš velkým pisatelem, jeho zeť Kaposi cituje „pouze“ 34 původních prací a 4 větší díla. Byl však vynikajícím učitelem a klinikem. Na jeho kliniku proudily davy, ať začínajících, či již „hotových“ dermatologů, kteří ho chtěli slyšet a hovořit s ním. Vídeň se díky němu stala Mekkou dermatologů starého i nového světa. Hebrovy zásluhy nespočívají v počtu publikovaných prací, ale ve výstavbě základů, bez kterých žádný obor nemůže existovat, a právě v tom dosáhl světové proslulosti. Jeho knihy, především monumentální atlas a také učebnice dermatologie, byly překládány do mnoha jazyků a vydávány stále znovu a znovu. Hebra vycházel z prací svých předchůdců a vytvořil vlastní, ucelený, přehledný systém kožních chorob. Systém rozčlenění kožních nemocí, který navrhl a vytvořil, měl dlouhé trvání a v mnohém platí dosud. Hebra během života získal několik ruských, švédských, rakouských a německých vyznamenání. V roce 1877 získal šlechtický titul rytíře, později titul dvorního rady. Od roku 1879 do své smrti byl předsedou Lékařské společnosti ve Vídni a také členem Akademie věd. Od roku 1886 je po něm pojmenována ulice ve Vídni. Je neoddiskutovatelnou skutečností, že životem a dílem rytíře profesora Ferdinanda von Hebry se dermatologie stala samostatným uznávaným oborem lékařských věd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Profesor Ferdinand rytíř von Hebra (7. září 1816, Brno – 5. srpna 1880, Vídeň) byl rakouský dermatolog moravského původu. Je považován za zakladatele moderní dermatologie.", "tgt_summary": "Ferdinand Karl Franz Schwarzmann, Ritter von Hebra (7 September 1816, in Brno, Moravia – 5 August 1880 in Vienna, Austria-Hungary) was an Austrian physician and dermatologist known as the founder of the New Vienna School of Dermatology, an important group of physicians who established the foundations of modern dermatology.", "id": 213336}
{"src_title": "Faktor VIII", "tgt_title": "Factor VIII", "src_document": [{"title": "Fyziologie.", "content": "Syntéza faktoru probíhá především v játrech (méně ve slezině, slinivce, ledvinách a ve svalové tkáni). Jde o glykoprotein tvořený ze dvou nekovalentně spojených řetězců (heterodimer): těžkého (složeného z domén A1-A2-B) a lehkého (A3-C1-C2 domény). Pro stabilitu heterodimeru jsou důležité Ca a Cu ionty. V plazmě koluje vázaný nekovalentní vazbou na Von Willebrandův faktor (vWF) v poměru 1:1. Z této vazby se FVIII uvolní při kontaktu s negativně nabitými fosfolipidovými povrchy. Na molekule FVIII se tak zpřístupní vazebné místo pro fosfolipidy, které je v komplexu s vWF skryté. Volný faktor VIII je aktivován na FVIIIa působením trombinu (faktor IIa) nebo faktoru Xa. FVIIIa je složený z podjednotek A1, A2 a A3-C1-C2. Faktor VIIIa poté tvoří komplex (vnitřní tenáza) s faktorem IXa, membránovými fosfolipidy a Ca, který aktivuje faktor X na faktor Xa. Faktor VIII má v komplexu funkci kofaktoru – až 10000x urychluje aktivaci faktoru X. Činnost komplexu vnitřní tenáza je regulována. Komplex je inaktivován vyřazením kofaktoru VIIIa (disociace podjednotky A1) a také řízenou proteolýzou, kterou zajišťuje aktivovaný protein C spolu s proteinem S a membránovými fosfolipidy.", "section_level": 1}, {"title": "Biologický poločas.", "content": "Biologický poločas FVIII ve vazbě na VWF je 8 až 12 hodin. Biologický poločas volného faktoru VIII je 1 až 2 hodiny.", "section_level": 1}, {"title": "Genetika.", "content": "Gen F8 pro jeho syntézu je na chromozómu X (Xq28) Defekty tohoto genu vedou ke krvácivému onemocnění hemofilii A – recesivní koagulační porucha vázaná na pohlavní chromozóm X.", "section_level": 1}, {"title": "Onemocnění.", "content": "Pro správný průběh hemokoagulace je třeba, aby aktivita FVIII byla nejméně 20 až 30 %, pokles pod tuto hladinu již vede k zpomalení hemokoagulace. K zábraně spontánního krvácení je nutná hladina vyšší než 1 %. Zvýšení hladiny FVIII nad 150 % bez souvislosti se zánětem se objevuje asi u 10 % populace.Je provázeno zvýšeným rizikem vzniku trombózy. Hladina FVIII také závisí na skupinovém systému AB0. Jedinci s krevní skupinou 0 mají nižší hladiny FVIII.", "section_level": 1}, {"title": "Terapeutické užití.", "content": "Koncentrát FVIII (vyrobený z plazmy dárců nebo rekombinantní FVIII) se podává hemofilikům k obnovení normální srážlivosti krve. Dříve bylo podání koncentrátu FVIII spojeno s vyšším rizikem přenosu infekce (hepatitida B, hepatitida C, HIV), než bylo zdokonaleno testování dárců na tyto infekce a vylepšeny purifikační metody při výrobě. Problémem u pacientů, kteří pravidelně dostávají tento koncentrát, je tvorba protilátek proti faktoru VIII.", "section_level": 1}, {"title": "Hemofilie.", "content": "Porucha srážlivosti krve v důsledku chybění faktoru VIII se nazývá hemofilie A, někdy označovaná také jako klasická hemofilie. Jejím hlavním projevem je krvácení a to buď nezvykle dlouhé po úrazech, operacích nebo například po vytrhnutí zubu nebo spontánní krvácení. To se objeví jako reakce na minimální úraz, nebo dokonce zcela bez zjevné příčiny. Spontánní krvácení obvykle vzniká jen u těžkých forem hemofilie. Zatímco vnější krvácení po otevřených úrazech je jasně patrné, spontánní krvácení obvykle probíhá uvnitř těla. Nejčastěji se objevuje krvácení do kloubů (hlavně kolenních a hlezeních), ale může dojít i ke krvácení do svalů, do trávicího traktu nebo do měkkých tkání v okolí dýchacích cest. Spontánní krvácení do kloubu se projevuje silnou bolestí, otokem a omezením pohyblivosti v postiženém kloubu. Mezi další možné příznaky a projevy hemofilie patří chudokrevnost, častá tvorba modřin, krvácení z nosu, krev v moči nebo ve stolici, nitrolebeční krvácení (v současné době díky dobré péči velmi vzácné).", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Hemofilie.cz – stránky pro veřejnost i osoby s hemofilií", "section_level": 1}], "src_summary": "Faktor VIII je plazmatický glykoprotein a koagulační faktor o molekulové hmotnosti 330 kDa. Patří mezi neenzymatické koagulační kofaktory, stejně jako FV. Je také označován jako antihemofilický faktor A. Patří mezi pozitivní reaktanty akutní fáze zánětu.", "tgt_summary": "Factor VIII (FVIII) is an essential blood-clotting protein, also known as anti-hemophilic factor (AHF). In humans, factor VIII is encoded by the \"F8\" gene. Defects in this gene result in hemophilia A, a recessive X-linked coagulation disorder. Factor VIII is produced in liver sinusoidal cells and endothelial cells outside the liver throughout the body. This protein circulates in the bloodstream in an inactive form, bound to another molecule called von Willebrand factor, until an injury that damages blood vessels occurs. In response to injury, coagulation factor VIII is activated and separates from von Willebrand factor. The active protein (sometimes written as coagulation factor VIIIa) interacts with another coagulation factor called factor IX. This interaction sets off a chain of additional chemical reactions that form a blood clot. ", "id": 2015875}
{"src_title": "Luca Giordano", "tgt_title": "Luca Giordano", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Luca Giordano byl synem malíře Antonia Giordana. Nejprve se učil u Jusepe de Ribery, později se stal (možná) žákem Pietra da Cortony. Ovlivnil ho též ornamentální styl Paola Veroneseho. Pro jeho schopnost rychle malovat (pravděpodobně jej k tomu nutil otec) se mu přezdívalo Luca Fà Presto. Luca Giordano je považován za prvního barokního \"virtuóza\" 18. století. Přezdívku \"fa presto\" mu vynesla jeho schopnost rychlé malby. Jeho dílo je odhadováno na 5000 obrazů. Jeho rané práce připomínají styl malíře Jusepe de Ribery, pozdější díla jsou ovlivněna Rubensem, van Dyckem a také Cortonou. Počátkem padesátých let se Giordano seznámil s dílem Tiziánovým a Veronesovým. V Neapoli v roce 1654 získal zakázku na dvě olejomalby pro chór kostela San Pietro ad Aram. Namaloval zde obrazy \"Růžencová Madona\" (Neapol, Galleria Nazionale), \"Extáze sv. Alexia\" (Arco, Chiesa del Purgatorio), \"Tarquinius a Lukrécie\" (Neapol, Galleria Nazionale). Roku 1667 odcestoval do Benátek. V Benátkách vytvořil obraz \"Nanebevzetí Panny Marie\" pro kostel Santa Maria della Salute. Pro Monte Casino pak velký benediktinský cyklus, bohužel ten byl zničen v roce 1943 za druhé světové války. Druhý benediktinský cyklus stvořil pro San Gregorio Armeno v Neapoli. Mezi lety 1679 a 1682 pracoval střídavě na výzdobě stropu galerie Palazzo Medici-Riccardi ve Florencii. Roku 1692 dostal pozvání na dvůr španělského krále Karla II.. Na španělském dvoře zůstal Giordano do roku 1702. Dostal zde zakázku na vytvoření fresky v kostele San Lorenzo v El Escorialu. Pro zámek Buen Retiro v Madridu namaloval biblické výjevy. Do Neapole se Giordano vrátil roku 1702. Cestoval přes Janov, Florencii, Řím. Mezi jeho poslední práce patří freska v kupoli kostela Tesoro Certosa di San Martino.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "K jeho nejvýznamnějším obrazům patří \"Filosof Cratetes\", \"Klanění pastýřů\", \"Kovárna Vulkánů\", \"Kýnický filosof\", \"Pád vzdorných andělů\", \"Šalamounův sen\", \"Smrt Seneky\", \"Sňatek Panny\", \"Archanděl Michael svrhává padlé anděly do propasti\", \"Ukřižování Sv. Petra\" či \"Únos Európy\".", "section_level": 1}, {"title": "Galerie.", "content": "\"Archanděl Michael svrhává padlé anděly do propasti\" - tématem tohoto obrazu je výjev \"svržení padlých andělů\". Obraz klade důraz na protireformační boj církve, která na příkladu archanděla Michaela vyzdvihuje svůj boj proti všem formám hereze. Michael je vyobrazen jako vítěz nad temnotou. Na pozadí zlatavého světla archanděl Michael lehkým, takřka tanečním krokem stoupá Luciferovi na hruď a s jeho služebníky jej zašlapává do tmy. Klidný výraz Michaelovy tváře a pozvednutý meč dokazuje, že pouhé jeho zjevení zahání pekelníky do věčného zatracení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luca Giordano (18. října 1632, Neapol – 3. ledna 1705, Neapol) byl italský malíř, jeden z nejvýznamnějších dekorativních malířů baroka, tedy 17. století. Pro jeho schopnost rychle malovat (pravděpodobně jej k tomu nutil otec) se mu přezdívalo Luca Fà Presto.", "tgt_summary": "Luca Giordano (18 October 1634 – 3 January 1705) was an Italian late Baroque painter and printmaker in etching. Fluent and decorative, he worked successfully in Naples and Rome, Florence and Venice, before spending a decade in Spain.", "id": 362756}
{"src_title": "Pegasus Bridge", "tgt_title": "Pegasus Bridge", "src_document": [{"title": "Bitva o most 1944.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Plán akce.", "content": "V širší kooperaci s ostatními Spojeneckými jednotkami zde 6. června 1944 výsadková pěchota majora Johna Howarda svedla souboj s německou armádou, která držela Francii, spolu s celým zbytkem okupované Evropy, pod nacistickou nadvládou. Cílem vojenské akce bylo zajistit funkčnost mostu pro početné americké a britské jednotky a umožnit tak rychlý postup do vnitrozemí, který by zabránil přípravě protiútoku německých pěchotních a pancéřových sil. Díky poloze cíle byla možnost standardního pozemního postupu vyloučena a jedinou možností bylo využít výsadkových oddílů britské armády. S ohledem na početní převahu nepřítele bylo již při vytváření holé taktiky využito principu „překvap a udeř“. Aby nedošlo k upoutání přílišné pozornosti německých sil v okolí, bylo rozhodnuto o vytvoření speciálního paradesantního oddílu oxfordské a buckinghamské lehké pěchoty, známého jako 2. prapor, který by byl schopen provést výsadek pomocí tehdejších standardních kluzáků typu Horsa. Později se k nim přidali vybraní jedinci z roty D, roty B a ženisté z 249. výsadkové polní roty. Tito muži byli vybaveni britskými puškami Lee-Enfield, lisovanými samopaly Mk.III Sten a upravenými československými lehkými kulomety vz. 26 známými pod označením Bren (Brno-Enfield). Jejich úkolem bylo most obsadit, zajistit proti jakémukoliv poškození a ubránit do příchodu posil (vojáci, vyloďující se na pláži Sword).", "section_level": 2}, {"title": "Obrana mostu.", "content": "Most měl být střežen neznámým počtem pěšáků nepřítele, nepřesahujícím 100 mužů a letecké snímky prokázaly přítomnost betonového bunkru na břehu přilehlém k vnitrozemí. Nejednalo se však o elitní německé oddíly, ani o pravidelný pěší útvar, nýbrž o prapory \"OST\". Tyto jednotky byly tvořeny odvlečenci z okupovaných zemí – Ruska, Krymu, Běloruska a dalších východních států. Jejich bojová morálka dosahovala tak špatné úrovně, že jejich určením byl pouze boj na předem připravených kulometných stanovištích a jejich veliteli byli tvrdí němečtí důstojníci, kteří měli při jakémkoliv náznaku vzpoury nebo ústupu nařízeno střílet do vlastních. V jejich výbavě byly německé vzduchem chlazené kulomety MG-42 a MG-34, v osobním držení pak bojovali pomocí pušek Mauser Kar 98k a granátů firmy Krupp. Němečtí velitelé pak vlastnili samopaly MP-40 (Maschinepistole 40).", "section_level": 3}, {"title": "Obsazení mostu.", "content": "6. června 1944 po půlnoci, se 6 kluzáků, naplněných přibližně 50 muži pod velením majora Howarda, odpoutalo od svých tažných letounů a 5 z nich našlo bezpečně svůj cíl (kluzáky číslo 91, 92, 93, 95 a 96, kluzák 94 přistál o 13 km dál a jeho posádka bojovala o život, aby se dostala na okraj perimetru). První v 00:46 h přistál kluzák číslo 91. V poli, na kterém tvrdě dosedl, objevili britští výsadkáři díry, které měly sloužit pro vztyčení vysokých „protikluzákových“ kůlů, o něž se měly letouny roztříštit (tzv. Rommelův chřest). Přítomní muži na mostě a v nedalekém bunkru se domnívali, že se jedná o sestřelený spojenecký bombardér. Když minutu po prvním stroji dosedl i druhý, rozběhla se seřazená četa A majora Howarda spolu s vyskakující četou B poručíka Wooda na zteč. Německý voják na mostě stihl pouze vystřelit světlici a rozběhl se na odvrácenou stranu kanálu – byl okamžitě sestřelen přesnou palbou elitní britské pěchoty. Ta eliminovala dezorientovanou osádku bunkru a obsadila břeh, na kterém se proti očekávání nacházelo i německé 88mm protiletecké dělo. Kluzák 93 dosedl do nedalekého rybníka a tak kluzáky 95 a 96 dosedávaly již v době, kdy se obě organizovaná družstva rozběhla přes most na druhý břeh a střílela po všem, co jim stálo v cestě. Cílem posádek strojů 94 až 96 však bylo obsadit most přes řeku Orne vzdálený 400 metrů od místa přistání. Zmatení ženisté 249. polní roty, kteří okamžitě započali s prohledáváním pilířů a strojovny, nalezli na mostě nálože, avšak žádné rozbušky k jejich odpálení. Nedaleko mostu se nacházelo hned několik německých tanků a obrněných vozidel, avšak do samotné obrany neměly sebemenší šanci nikterak zasáhnout. Sweeneyho četa E a Foxova F mezitím dorazily k mostu. Nepřítel nevydržel moment překvapení a přes hlasité německé povely se dal na ústup. Obsazení dalších budov a přilehlé zástavby proběhlo bez většího odporu. Teprve nyní shledali Britové výsledek přepadu: most bránilo 50 mužů, z nichž polovina v boji padla, po 10 minutové bleskové akci lehce vyzbrojená paradesantní pěchota ukořistila dělo a několik kulometů z rozdílných pozic v okolí mostu. Utrpěla však jednu ztrátu – poručík Brotheridge zasažený kulometem podlehl svým zraněním v nedaleké Gondréeho kavárně. Poručík Den Brotheridge je oficiálně prvním padlým spojeneckým vojákem v Den D a zřejmě i prvním, který padl na západní frontě, otevřené právě v tento den. Dle výpovědi samotných pěšáků: „Z místní kavárny vyšla žena, šla přímo k nám, vítala nás a líbala, přestože jsme měli tváře začerněné armádní barvou. Museli jsme ji poslat do domu, ještě zdaleka tam nebylo bezpečno“.", "section_level": 2}, {"title": "Závěr bitvy.", "content": "Přestože samotné prapory OST neměly nárok do boje výrazněji zasáhnout, nedaleko se nacházeli příslušníci 736. granátnického pluku a 716. pěší divize. V průběhu dalších dvou hodin došlo k opakovaným pěchotním protiútokům. Při jednom z nich se střelci z protipancéřové zbraně PIAT povedlo zasáhnout a zneškodnit německý polopásový transportér Hanomag Sdkfz. Němci vyslali k mostu dokonce hlídkový člun, který se pod intenzivní křížovou palbou stáhnul. Po těchto projevech britské houževnatosti se nepřátelská aktivita utlumila až do 3:00 h ráno, kdy dorazily první pěší posily v podobě mužů od 7. výsadkového praporu. Měl to být však jen klid před bouří. Německé jednotky byly nuceny se pod tlakem stahovat z pláží více a více do vnitrozemí. Jediná úniková cesta v oblasti vedla přes Benouville. Časně ráno započala intenzivní, avšak krátká minometná palba. Němci přisunuli k mostu útočné síly od severu i z jihu, nasadili všechnu dostupnou techniku. Cílem jižních sil bylo dobýt most, severních rozbít obranný perimetr Britů a probít se na druhou stranu. Přestože Britové byli bojem zatlačeni z vnější části obranného perimetru až do ulic městečka, vydrželi. Kolem dvanácté se k mostu za zvuku dud přibližovala britská pěchota. Okupující síly útokem rozptýlila a své spolubojovníky osvobodila.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pegasus Bridge (Pegasův most) se nachází v severní Francii (Normandii) na Caenském kanálu ve městě Benouville, přibližně 3,5 kilometru ve vnitrozemí. Původně ocelový most, konstruovaný tak, aby se dal zdvihnout při proplouvání větších plavidel pomocí motoru ve strojovně, se stal roku 1944 dějištěm jedné z nejznámějších britských výsadkových bitev 2. světové války.", "tgt_summary": "Pegasus Bridge, originally called the Bénouville Bridge after the neighbouring village, is a road crossing over the Caen Canal, between Caen and Ouistreham in Normandy. The original bridge, built in 1934, is now a war memorial and is the centrepiece of the Memorial Pegasus museum at nearby Ranville. It was replaced in 1994 by a modern design which, like the old one, is a bascule bridge. ", "id": 1364779}
{"src_title": "Cicinho", "tgt_title": "Cicinho", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "São Paulo FC.", "content": "Mezi roky 2004 až 2005 byl pravidelně v základní sestavě São Paula, se kterým získal brazilský mistrovský titul. Také v cestě za ziskem Poháru osvoboditelů byl důležitým článkem sestavy trenéra Autuoriho. Cicinho byl u toho, když se São Paulo ve finále postavilo jinému brazilskému mužstvu, Atléticu Paranaense. Po úvodní remíze 1:1 zvítězil klub ze São Paula 4:0 a získal tak trofej pro nejlepší tým jihoamerického kontinentu. V létě 2005 o něj projevil zájem Manchester United a Cicinhovy výkony si také vysloužily zájem italských klubů AC Milánu a Juventusu. V prosinci 2005 se ještě stihl zúčastnit mistrovství světa klubů v japonské Jokohamě. Ve finále Cicinho odehrál celé utkání proti anglickému Liverpoolu, vítězi evropské Ligy mistrů, které São Paulo vyhrálo 1:0. Následně ho za částku 4 milionů eur koupil Real Madrid.", "section_level": 2}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Na podzim roku 2005 se domluvil na pětiletém kontraktu s Realem Madrid, kde se setkal s brazilskými spoluhráči Ronaldem, Robinhem, Robertem Carlosem a Juliem Baptistou. Ačkoliv jeho příchod zařizoval trenér Luxemburgo, v době Cicinhova příchodu už vedl Real dočasný trenér Juan Ramón López Caro. V druhé, jarní části sezóny za Real nastoupil do 19 utkání španělské La Ligy, postupem času se však začal potýkat s konkurencí v podobě Míchela Salgada, Sergia Ramose a dalších. Během sezóny 2006/07, své druhé v Realu, byl trenérem Fabiem Capellem využíván jen minimálně. Jeho angažmá tak celkově nebylo příliš úspěšné. Když se v létě 2007 ujal kormidla Realu Bernd Schneider, Cicinho měl budoucnost sečtenou. V srpnu odešel do italského AS Řím, který trénoval Ital Spalletti.", "section_level": 2}, {"title": "AS Řím.", "content": "V ročníku 2007/08 odehrál v lize 30 zápasů a další zápasy v pohárech. V únoru zařídil domácí výhru nad Fiorentinou 1:0, v závěru zápasu byl ale po druhé žluté kartě vyloučen. Začátkem května zvýšil vedení na konečných 3:0 na hřišti Sampdorie Janov, římský klub se tak vrátil do boje o titul, nakonec ale skončil druhý za Interem. V ročníku 2008/09 odehrál celkově 22 utkání. V listopadu proti Bologni si dal vlastní gól v 92. minutě nastavení, kterým domácímu mužstvu „zachránil“ remízu 1:1. Začátkem února doma proti Janovu (nakonec výhra 3:0) otevřel skóre, ale po půlhodině střídal kvůli zranění. V březnu si při tréninku přivodil zranění, přesněji zpřetrhal vazy v koleni, které ho na několik měsíců vyřadilo z fotbalu. V únoru 2010 byl Římem poslán hostovat zpátky do São Paula, ale jen do konce sezóny.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Cicinho za reprezentaci debutoval v přátelském zápase 27. dubna 2005 proti Guatemale (výhra 3:0). Trenér Parreira jej nominoval na Konfederační pohár FIFA 2005, který se konal dva měsíce po jeho debutu. Ve skupině odehrál všechny tři zápasy celé – proti Řecku (výhra 3:0), Mexiku (porážka 0:1) a i Japonsku (remíza 2:2). Proti Německu v semifinále dostal přednost Maicon, ale Cicinho jej vystřídal během poločasové přestávky. Brazílie nakonec vyhrála 3:2 a postoupila do finále, kde se měla utkat s Argentinou. Cicinho si připsal tři gólové asistence, dvě Adrianovi a jednu Ronaldinhovi a přispěl tak přesnými centry k výhře nad jihoamerickým rivalem 4:1. Parreira jej zařadil do nominace pro světový šampionát v Německu v roce 2006, ale místo v základu si udržel Cafú. Cicinho úvodní dvojici zápasů proseděl na lavici mezi náhradníky. Ve třetím zápase byl nasazen jako startující pravý bek, Brazílie nastoupila proti Japonsku, ale postup již měla zajištěný. Japonsko se sice dostalo v prvním poločase do vedení 1:0, ale ještě před přestávkou bylo srovnáno, Cicinho odhlavičkoval Ronaldinhův centr na volného Ronalda a ten skóroval. Brazilci nakonec vyhráli 4:1. Do osmifinále proti Ghaně (3:0) nezasáhl, ve čtvrtfinále pak střídal ve druhé půli kapitána Cafú, ale nezvrátil stav utkání, které dopadlo vítězstvím Francie 1:0 díky Henrymu. Cicinho se měl stát náhradou za stárnoucího Cafúa, ale po roce 2006 už do reprezentace nebyl povolán.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Během působení v Realu měl problémy s alkoholem a také hodně kouřil, a to až dvě krabičky cigaret denně. Po konci kariéry se začal věnovat mládežnickému fotbalu, také se stal ambasadorem Realu Madrid v rodné Brazílii.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Cícero João de Cézare (* 24. června 1980), známý též jako Cicinho, je bývalý brazilský fotbalista, který hrál na pozici krajního obránce.", "tgt_summary": "Cícero João de Cézare (born 24 June 1980), nicknamed Cicinho (), is a Brazilian retired professional footballer who played as a right back. ", "id": 6256}
{"src_title": "Jerome Klapka Jerome", "tgt_title": "Jerome K. Jerome", "src_document": [{"title": "Rodina a mládí.", "content": "Narodil se jako čtvrté dítě do rodiny laického kazatele otci Jerome Clapp Jeromovi a matce Marguerite Jeromové, své prostřední, neanglicky znějící jméno Klapka dostal na počest rodinného přítele maďarského generála Györgya Klapky. Neměl lehké dětství, jak sám píše ve svém životopisu \"Čas mého života\" (\"My Life and Times\"). Vyrůstal v chudých poměrech společně se sestrami Paulinou a Blandinou a bratrem Miltonem, který brzy zemřel. Začátkem sedmdesátých let, když mu bylo patnáct, ztratil otce a z finančních důvodů byl donucen zanechat studií na střední škole a začít si vydělávat na živobytí sám. Uchytil se jako dělník u železniční společnosti London and North Western Railway, kde setrval čtyři roky, dále pak pracoval také jako učitel, balič a jako ochotnický herec pod uměleckým jménem Harold Crichton v kočovné herecké společnosti. Po třech letech společnost opustil a začal psát drobné eseje a krátké humoristické příběhy, bez většího úspěchu.", "section_level": 1}, {"title": "Autorské začátky a první úspěchy.", "content": "Jeho prvním větším dílem byla kniha \"Na jevišti a bez angažmá\" (\"On the Stage and Off\", 1885), ve které čerpal ze svých zkušeností z doby, kdy putoval s kočovnou divadelní společností po Anglii. Z knihy vyplývá, že v té době byl evidentně bez větších finančních prostředků. Na skutečný úspěch na literárním poli si musel počkat do svých třiceti, kdy začal časopis \"Home Chimes\" vydávat seriál příběhů o výpravě třech vodáků po řece Temži, který pak vyšel knižně pod názvem \"Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)\". Po deseti letech pak vydal její volné pokračování \"Tři muži na toulkách\", kde popisoval cestování po Německu. Tyto dvě knihy patří bezesporu k tomu nejznámějšímu, co kdy napsal. V roce 1892 začal vydávat ilustrovaný měsíčník \"Lenivec\" (\"The Idler\") a od roku 1893 redigovat společenský časopis \"Dnes\" (anglicky \"Today\"). Oběma časopisům se zpočátku dařilo, roku 1897 musel ale vydávání obou periodik ukončit. Své zkušenosti z celého podniku zúročil v knize \"Tommy a spol\" (\"Tommy and CO\", 1904).", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější léta.", "content": "Postupem času došlo v jeho tvorbě k jistému zvážnění a k posunu od komiky ke snaze čtenáře více kultivovat (například sbírka povídek \"Host z pokoje do dvora ve třetím poschodí\" nebo \"Láska Ulricha Nebendahla\"). Definitivní obrat ale nastává po vypuknutí první světové války. Přihlásil se do armády jako dobrovolník, pro svůj věk však nebyl přijat. Začal tedy jezdit jako řidič ambulance u francouzského Červeného kříže. Po návratu z první světové války přestal definitivně psát humoristické romány, zato však vydal dva romány sociální, a to \"Všechny cesty vedou na Kalvárii\" (\"All Roads Lead to Calvary\", 1920) a \"Anthony John\" (\"Anthony John\", 1922). Zemřel roku 1927 na následky krvácení do mozku, které bylo způsobeno těžkým úrazem při cestě z Devonu do Londýna.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "21. června 1888 si vzal za manželku Gregorinu Henriettu Stanleyovou. Stalo se tak pouze devět dní poté, co se rozvedla se svým prvním manželem. Do manželství si přivedla malou dcerku Elsii, jež v roce 1921 předčasně zemřela. Svatební cestu, která pak posloužila jako jeden z podkladů k \"Třem mužům ve člunu\", absolvovali novomanželé plavbou po řece Temži.", "section_level": 1}, {"title": "Tři muži.", "content": "V roce 1889 přinesl do redakce časopisu \"Home Chimes\" rukopis jakéhosi průvodce po horním toku Temže s titulkem \"The Story of the Thames\", který by připomínal historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis zamlouval, nicméně přiměl jej (tehdy třicetiletého) aby podstatně zkrátil historické pasáže a namísto nich přidal veselé příhody třech veslařů, třech kamarádů George, Harrise, samotného Jeroma a jeho psa Montmorencyho. Tento nápad se mu zalíbil a pod novým titulem \"Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)\" (\"Three Man in a Boat to Say Nothing of the Dog\") začal vycházet v časopisu seriál, který se pro svou obrovskou popularitu u čtenářů brzy dočkal i knižní edice. Sám autor byl takovým úspěchem překvapen a dle svých vlastních slov měl některá svá díla za mnohem lepší, ale proč se stali populární \"Tři muži ve člunu\", neví. Po zhruba deseti letech vydal volné pokračování s názvem \"Tři muži na toulkách\" (\"Three Man on the Bummel\"), kde popisoval cyklistický výlet třech přátel po Německu, přičemž zavítali i do Rakouska-Uherska a do Prahy. I v tomto vyprávění se řídil radou redaktora z \"Home Chimes\" a popsal hlavně veselé vyprávění z cesty, v závěru však vyjádřil svoji nelibost nad některými obyčeji v té době v Německu panujícími. Jako příklad uváděl bezmeznou poslušnost vůči nejrůznějším předpisům a nařízením, byť jakkoliv nesmyslným (lavičky vyhrazené pouze dospělým v městských parcích). Žádné jiné jeho dílo se nestalo takovým bestsellerem jako vyprávění o třech mužích a do značné míry tyto dvě knihy zastínily jeho ostatní tvorbu. První překlad \"Třech mužů ve člunu\" do českého jazyka vytvořil tehdejší soudce a pozdější protektorátní prezident Emil Hácha, spolu se svým bratrem Theodorem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jerome Klapka Jerome (2. května 1859, Walsall, Staffordshire – 14. června 1927, Northampton) byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy (jeho německý životopisec Walter Gutkess uvádí 49 knižních titulů a divadelních her). Jeho nejznámějším dílem jsou \"Tři muži ve člunu\" a volné pokračování \"Tři muži na toulkách\".", "tgt_summary": "Jerome Klapka Jerome (2 May 1859 – 14 June 1927) was an English writer and humourist, best known for the comic travelogue \"Three Men in a Boat\" (1889). ", "id": 1964757}
{"src_title": "SK Slavia Praha", "tgt_title": "SK Slavia Prague", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik klubu.", "content": "Klub vznikl v době rozmachu českého národnostního cítění. U zrodu stála snaa vysokoškolského vlasteneckého sdružení \"Literární a řečnický spolek Slavia\", které chtěl přilákat více studentů ke sportu. Na valné hromadě spolu dne 2. listopadu 1892 ve Vodičkově ulici v Praze byl založen sportovní odbor \"ACOS (Akademický cyklistický oddíl Slavia)\". Dne 23. listopadu 1892 byl předsedou tohoto odboru zvolen lékař Václav Kubr. Odbor se věnoval v počátcích cyklistice, avšak v roce 1894 byl celý spolek Slavia pro údajnou protirakouskou", "section_level": 2}, {"title": "Počátek století a první světová válka.", "content": "První zápasy sehrála Slavia 25. března 1896 v rámci turnaje na Císařské louce. Tým AC Praha porazila 6:0. Dalším zápasem se stalo historicky první derby pražských „S“ (Sparta-Slavia). Sparta dosáhla branky, ale rozhodčí (byl jím známý popularizátor sportu Josef Rössler-Ořovský) se ji po zápase rozhodl neuznat pro neregulérnost, a tak zápas skončil bezbrankovou remízou. Klub se brzy stal dominantním na české fotbalové scéně. Mezi lety 1896–1902 vyhrál šest z devíti ročníků neoficiálního Mistrovství Čech. Většinu klubů z Čech porážel vysokým rozdílem. Například jeho velký rival AC Sparta Praha dokázal zvítězit až v 7. vzájemném utkání (dnes nazývaném Pražské derby). V roce 1899 získala Slavia prostor pro své domácí zápasy, a to na Letné. Ještě tentýž rok sehrála první mezinárodní zápas s týmem SC Berlin. V roce 1901 Slavia vybudovala na Letné nový stadion, šlo o první travnaté hřiště v Čechách. V roce 1903 přišel do Slavie útočník Jan Košek, který zde do roku 1913 nastřílel 804", "section_level": 2}, {"title": "Vznik ligy a první mistrovský hattrick (1925–1932).", "content": "Od roku 1918 se odehrávala pravidelná pohárová soutěž Středočeský pohár, předchůdce dnešního Poháru FAČR. Za dobu existence této soutěže ji Slavia vyhrála celkem 10×, což je nejvíce ze všech. V roce 1925 byla založena profesionální ligová soutěž. V prvním zápase porazila Slavia SK Libeň 9:3 a nakonec zvítězila i v celé soutěži. Stala se tak historicky prvním mistrem ligy a získala svůj 2. mistrovský titul. To už ve Slavii působl brankář František Plánička (od roku 1923). V roce 1926 během přenášel přátelské utkání Slavie s Hungarií rozhlasový Radiojournal; šlo o vůbec první přímý přenos sportovního utkání v Evropě. Hlasatelem byl mezinárodní sekretář Slavia Josef Laufer, který tak nastartoval svou dlouholetou kariéru sportovního komentátora. Následující tři soutěžní ročníky obsadila Slavia vždy druhé místo a v ročníku 1928/29 3. mistrovský titul. V této době nebyla největším soupeřem Slavie Sparta, ale tehdy výborně hrající klub SK Viktoria Žižkov. V létě 1929 vyrazila Slavia na turné po Západní Evropě, během kterého porazila výběr Paříže 3:1, Red Star Olympique 5:0, a na závěr prohrála s FC Barcelona 3:6. V sezoně 1929–1930 skončil trenér John William Madden, který zde působil od února 1905. Svůj dovedl tým k jasnému", "section_level": 2}, {"title": "Léta slávy největší (1932–1939).", "content": "V sezoně 1931/32 po třech titulech skočila druhá za Spartou. Podařilo se jí ale vyhrát Středočeský pohár. Ani na podzim následující ligové sezóny to nevypadalo na zisk titulu, zvlášť když Slavia již v jarní části prohrála s outsiderem SK Plzeň. Jenže nakonec titul díky sérii výsledků patřil opět sešívaným. Ziskem 6. mistrovského titulu začala Slavia další mistrovský hattrick. Následující sezonu ovládla Slavia rozdílem pěti bodů (7. titul) a ve značně změněné a rozšířené podobě ligy v sezoně 1934/35 dokonala další titulový hattrick. 8. titul znamenal upevnění postu na čele historického žebříčku před Spartou, mající titulů šest. V roce 1935 si také připsala další vítězství ve Středočeském poháru. V roce 1934 byl klub hlavním dodavatelem československé reprezentace, která na Mistrovství světa získala stříbrné medaile. Turnaje se zúčastnilo deset hráčů Slavie a osm z nich nich nastoupilo ve finále, včetně kapitána – brankáře Františka Pláničky a nejlepšího reprezentačního střelce Československa Antonína Puče. 9. titul získala Slavia v sezóně 1936/37, kdy ovládla rozdílem sedmi bodů. Poprvé se také cestovalo na zápas ligy letadlem. Bylo to na zápas s týmem ŠK Rusj Užhorod, reprezentující Podkarpatskou Rus. V letech 1936 a", "section_level": 2}, {"title": "Slavia za 2. světové války.", "content": "V březnu 1939 se Československo rozpadlo a českou část okupovalo nacistické Německo, které zde vyhlásilo Protektorát Čechy a Morava. Od sezóny 1939/40 hrála Slavie protektorátní ligu. V září 1939 začala 2. světová válka. V tomto období Slavia získala čtyři", "section_level": 2}, {"title": "Poválečná historie.", "content": "Druhá světová válka skončila v Evropě v květnu 1945. 6. května 1945, během Pražského povstání, shořel slávistický stadion na Letné. Požár úmyslně založili vojáci Wehrmachtu. Popelem lehlo veškeré vybavení, a také trofeje, klubové kroniky a archiv. Slavia se ihned pustila do oprav, ale nějakou dobu musela hostovat na různých hřištích, například Spartě nebo na Strahově.", "section_level": 2}, {"title": "Útlak na přelomu 40. a 50. let 20. století.", "content": "V únoru 1948 došlo v Československu ke státnímu převratu, při kterém se k moci dostala Komunistická strana Československa, která nastolila komunistickou diktaturu. Rozsáhlé společenské změny se týkaly také sportu, který měl být nově organizován podle sovětského vzoru. Zkušení a schopní funkcionáři museli odejít a na jejich místo nastoupili noví, loajální ke komunistické straně, většinou bez vztahu ke klubu, který měli řidit, a často bez potřebných schopností i kvalifikace. Místo profesionálních klubů mezi sebou měli zápasit „amatérské“ týmy, reprezentující jednotlivá odvětví socialistické ekonomiky. Hráči nuceně přestupovali mezi kluby, oddíly byly přejmenovávány, některé nuceně", "section_level": 2}, {"title": "2. polovina 50. let 20. století.", "content": "V padesátých letech se ve Slavii často střídali funkcionáři, vesměs nízkých odborných i morálních kvalit, a klub pod jejich vedením upadal. V roce 1955 přednesl komunistický ministr obrany Alexej Čepička projev, ve kterém označil klubovou ikonu Josefa Bicana za představitele buržoazních prvků v kopané. Na základě jeho projevu byl Bican ze Slavie", "section_level": 2}, {"title": "Krize na počátku 60. let 20. století.", "content": "Poté však zabředla do krize. V sezóně 1959/1960 hrála pouze o záchranu v první lize; od sestupu ji nakonec dělil jediný bod. V téže sezóně postoupila do finále Československého poháru, ale trofej nezískala. V následující sezóně skončila v lize poslední a sestoupila do druhé ligy. Svoji skupinu v sezóně 1961/62 sešívaní vyhráli", "section_level": 2}, {"title": "Zmrtvýchvstání.", "content": "Část fanoušků klubu se nechtěla smířit s hrozbou zániku slavného klubu. Literární kritik Jiří Hájek publikoval v časopise Plamen výzvu příznivcům Slavie, aby se zkusili sejít a zamyslet se nad možnostmi záchrany Slavie. Setkání se uskutečnilo 23. března 1964 ve Slovanském domě a zúčastnilo se ho přes tisíc lidí – více než tehdy činila průměrná návštěva na druholigových zápasech Slavie. Ti založili \"Sdružení přátel Slávie\", později přejmenované na \"Odbor přátel a příznivců Slavie\". Odbor přátel uspořádal několik kulturních večerů Slávisté Slavii, jejichž", "section_level": 2}, {"title": "70. a 80. léta 20. století.", "content": "Do prvoligového popředí se Slavia dostala opět až v polovině 70. let. V roce 1973 se patronátním podnikem Slavie stal národní podnik Inženýrské a průmyslové stavby, což zlepšilo finanční situaci klubu. Zkratka IPS pak byla v letech 1977–1991 součástí názvu klubu. Pod vedením trenéra Jaroslava Jareše skončila mezi léty 1974 až 1978 třikrát třetí, jedenkrát čtvrtá a jedenkrát pátá, přičemž před posledním kolem sezóny 1975/76 vedla ligu a k mistrovskému titulu by jí byla stačila remíza, ale prohrála a nakonec obsadila třetí příčku. Mimo to vyhrála v roce 1974 Český pohár. Třikrát se v tomto období kvalifikovala do evropských pohárů (1974, 1976, 1977), ale vždy vypadla v prvním kole. Klíčovými hráči té doby", "section_level": 2}, {"title": "Po roce 1989.", "content": "V listopadu 1989 se hráči Slavie rozhodli podpořit Sametovou revoluci stávkou – odmítli nastoupit k utkání s Chebem (hráči Chebu se na místě ke stávce připojili). Po pádu komunistického režimu se Slavia (přejmenovaná z TJ Slavia zpět na SK Slavia) v 90. letech plnohodnotně vrátila na výsluní československého a později českého fotbalu. Pomohly jí k tomu zejména finance od česko-amerického podnikatele Borise Korbela (celkem asi 180 milionů korun). Korbel přišel s úmyslem vybudovat v Československu silný fotbalový klub, který by konkuroval evropským velkoklubům. Poté, co v roce 1991 jeho nabídku odmítlo vedení Sparty, obrátil se na Slavii, a jeho návrh byl přijat. Díky jeho penězům se podařilo Slavii poskládat silný kádr; klub tehdy posílil mimo jiné sparťanský dorostenec Patrik Berger, ostravský záložník Radim Nečas, za kterého Slavia zaplatila na tehdejší dobu neuvěřitelných 24 milionů korun, vítěz Ligy mistrů Dragiša Binič, a olympijský vítěz Vladimír Tatarčuk. Do kádru dospělých se prosadil mladý útočník Pavel Kuka. Sezónu 1991/92 dokončila Slavia na čtvrtém místě, a po sedmi letech se tak kvalifikovala do evropských pohárů. V pohárové Evropě se", "section_level": 2}, {"title": "Ve vlastnictví ENIC (1997–2006).", "content": "V říjnu 1997 Slavii koupila 54% podíl v klubu britská investiční společnost ENIC. Její podíl v průběhu čtyř let postupně stoupl až na 96,7 %. Zároveň koupila podíly v několika dalších významných klubech (např. Glasgow Rangers, Valencia CF, Tottenham Hotspur), patrně s úmyslem založit nadnárodní fotbalovou ligu, která by konkurovala Lize mistrů UEFA. Ředitelem klubu zůstal Vladimír Leška. ENIC financovala Slavii prostřednictvím půjček v celkové výši 110 milionů korun. Pod ENIC se Slavia držela v popředí ligové tabulky, ale nepodařilo se jí získat český ligový titul. V letech 1999 a 2002 se stala vítězem domácího poháru. Na evropské scéně Slavia zaznamenala několik úspěchů, například postup do čtvrtfinále Poháru vítězů poháru (1998) či postup do čtvrtfinále poháru UEFA (2000). Nikdy se jí však nepovedlo postoupit do hlavní soutěže Ligy mistrů – nejblíže byla v sezóně 2000/2001, kdy po výhře 1:0 na hřišti Šachťoru Doněck zkolabovala v domácí odvetě v posledních vteřinách zápasu. Od dubna 2005 trénoval Slavii Karel Jarolím. Slavii dovedl v", "section_level": 2}, {"title": "Novodobé úspěchy (2006–2009).", "content": "Sezónu 2006/07 Slavia dokončila na 2. místě, a kvalifikovala se tak do druhého předkola Ligy mistrů. Následující sezóna (2007/08) byla pravděpodobně nejúspěšnější v historii Slavie – Slavia posílila kádr a na šestý pokus prošla do hlavní soutěže Ligy mistrů, kde obsadila třetí místo ve skupině a pokračovala pohárem UEFA. 7. května 2008 byl slavnostně otevřen nový stadion s kapacitou 19 370 míst, zápasem s týmem Oxford University AFC. V prvním soutěžním na něm utkání si Slavia zajistila po 12 letech mistrovský titul. V následující sezóně přesáhla průměrná návštěvnost na novém stadionu 11 000 diváků, a Slavia titul obhájila (podařilo se jí to poprvé od roku 1943). Nepodařilo se ale zopakovat účast v Lize mistrů, a v poháru UEFA Slavia skončila již v základní", "section_level": 2}, {"title": "Krize, dluhy a existenční problémy (2009–2015).", "content": "Poté však přišly nenadálé potíže. 23. ledna 2009 oficiální vlastník Slavie, společnost Dartmoor Association, akcie Slavie prodala společnosti Falkonida, která za ně nezaplatila a dále je převedla na společnost EGIDA, která je převedla na Antonína France. Trenér Jarolím dělal časté změny v sestavě, média spekulovala o jeho sporech s hráči, vůči kterým uplatňoval příliš drsný přístup. V červnu 2009 Jarolím ze Slavie překvapivě propustil kapitána Ericha Brabce. Pro spory s Jarolímem se také rozhodl klub opustit Jarolímův synovec Marek Jarolím. Kádr oslabilo několik zranění. Slavia opět nepostoupila do Ligy mistrů, a v Evropské lize skončila ve své skupině poslední. Byla to na dalších sedm let poslední účast Slavie v evropských pohárech. V sezóně 2009/10 přezimovala Slavia na sedmém místě. Na jaře výkonnostní zlepšení nepřišlo. Jarolím dostal od vedení klubu ultimátum (neprohrát v Ostravě), které nesplnil, vedení Jarolíma ani tak neodvolalo, ale Jarolím nakonec rezignoval sám. Sezónu dokončil František Cipro, bylo to jeho již třetí trenérské angažmá v tomto klubu. Slavii dovedl k sedmému místu v lize, což bylo pro Slavii nejhorší umístění od sezóny 1990/91, poprvé od roku 1991 se nekvalifikovala do žádného evropského poháru. Poté se stal trenérem znovu Jarolím, ale po devíti ligových kolech (ve kterých Slavia získala 10 bodů) rezignoval. Z klubu odešel generální ředitel Petr Doležal, nahradil ho bezpečnostní manažer", "section_level": 2}, {"title": "Ve vlastnictví čínských společností (2015–).", "content": "4. září 2015 se majiteli klubu staly čínská společnost China Energy Company Limited (CEFC), a Fly Sport Investments podnikatele Jiřího Šimáně, který prostřednictvím svých společností Slavii léta sponzoroval. Šimáně podle svých slov nikdy nechtěl Slavii vlastnit, ale když byla bezprostředně ohrožena zánikem, svůj názor změnil, menší podíl koupil a sehnal strategického partnera z Číny. CEFC získala za 27 milionů korun 59,97 % akcií klubu (také se stala jeho generálním partnerem), společnost Jiřího Šimáně měla podíl 39,97 %, zbývající podíl byl ve vlastnictví drobných akcionářů. Novým předsedou představenstva byl jmenován Šimáně, v dozorčí radě zasedli manažer CEFC Čchan Čchao-tuo, manažer a bývalý politik ČSSD Jaroslav Tvrdík, a Vladimír Šmicer, generálním ředitelem zůstal David Trunda. Noví majitelé splatili všechny nesporné pohledávky, čímž ukončili insolvenční řízení s klubem, a deklarovali záměr vrátit Slavii do boje o nejvyšší příčky. V zimní přestávce 2015/2016 přivedla Slavia osm nových posil, za které utratila značné finanční částky. Média přinesla zprávy o sporech Tvrdíka, který", "section_level": 2}, {"title": "Symboly klubu.", "content": "Tradičními barvami klubu jsou červená a bílá, která je doplněná o červenou pěticípou hvězdu obrácenou cípem dolů.", "section_level": 1}, {"title": "Fanoušci.", "content": "Název fanouškovské základny je Tribuna Sever.", "section_level": 2}, {"title": "Odbor přátel.", "content": "Vznikl roku 1964 a je nejstarším fanouškovským hnutím", "section_level": 2}, {"title": "Dresy klubu.", "content": "Původní dres Slavie je stejně starý jako tým, který jej nosí. Tým v něm totiž nastupuje již od historicky prvního zápasu z 25. března 1896. Celý tým včetně brankáře v něm nastoupil v sešívaném dresu z pravé poloviny červeném (z pohledu nositele) a z levé poloviny bílém. Na bílém poli byla posazena velká červená pěticípá hvězda otočená vzhůru. Tehdy byl součástí úboru dokonce i červený baret. Tento dres se zachoval až", "section_level": 2}, {"title": "Majetkové poměry klubu.", "content": "Majoritním vlastníkem klubu je čínská společnost Sinobo Group,", "section_level": 1}, {"title": "Umístění v jednotlivých sezonách.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}, {"title": "Evropské poháry.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Liga mistrů UEFA.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Pohár UEFA / Evropská liga UEFA.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Středoevropský pohár.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Veletržní pohár.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Pohár vítězů pohárů.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Slavní hráči.", "content": "Zdroj: Částečně", "section_level": 1}, {"title": "Trenéři.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}, {"title": "Významní trenéři.", "content": "Zde jsou uvedeni trenéři SK Slavia Praha, kteří během svého působení vyhráli alespoň jednu trofej,", "section_level": 2}], "src_summary": "SK Slavia Praha (celým názvem: Sportovní klub Slavia Praha) je český profesionální fotbalový klub, který sídlí v pražských Vršovicích. Byl založen 2. listopadu 1892 v Praze, původně jako cyklistický klub, se přidaly další sporty včetně fotbalu. Hraje nejvyšší českou fotbalovou soutěž - 1. ligu, a podle počtu získaných ligových titulů (19, naposledy v roce 2019) se jedná o historicky druhý nejúspěšnější český fotbalový klub. Devětkrát se také stala vítězem domácího poháru. Po celou dobu fotbalové historie patří společně se svým pražským rivalem, klubem AC Sparta Praha k nejpopulárnějším klubům českého fotbalu. V roce 1938 vyhrála Středoevropský pohár (Mitropa Cup), předchůdce současných evropských pohárů. Mezi nejslavnější hráče klubu patří Jan Košek, František Plánička, Antonín Puč, František Svoboda (poslední tři jmenovaní stříbrní medailisté mistrovství světa 1934), Josef Bican, Jan Lála (stříbrný medailista mistrovství světa 1962), František Veselý (mistr Evropy 1976), Pavel Kuka, Vladimír Šmicer a Milan Škoda. ", "tgt_summary": "Sportovní klub Slavia Praha – fotbal (Sports Club Slavia Prague – Football, ), commonly known as Slavia Praha / Slavia Prague, is a Czech professional football club in Prague. Founded in 1892, they are the second most successful club in the Czech Republic since its independence in 1993. ", "id": 2187996}
{"src_title": "Tribunál (Evropská unie)", "tgt_title": "General Court (European Union)", "src_document": [{"title": "Složení.", "content": "Skládá se z alespoň jednoho soudce za každý členský stát. Počet soudců je vždy určen Statutem Soudního dvora. Nevyskytují se zde generální advokáti a to právě z důvodu možnosti opravných prostředků k Soudnímu dvoru. Pokud by to však bylo nutné, touto funkcí může být pověřen jeden ze soudců. Soudci Soudu prvního stupně jsou vybíráni z osob skýtajících záruku naprosté nezávislosti a způsobilých k výkonu soudcovské činnosti. Soud prvního stupně má svého předsedu a tajemníka. Předsedu si volí členové ze svého střed na dobu 3 let obnovitelně. Smlouva Evropského společenství neupravuje výslovně počet soudců tohoto soudu. Je to utvářeno nařízením Rady. Soudci jsou jmenováni na dobu šesti let. Mohou být jmenováni opětovně, dochází k částečnému znovuobsazování míst po 3 letech.", "section_level": 1}, {"title": "Pravomoci.", "content": "Soud prvního stupně vznikl s cílem zmírnění přetížení Evropského soudního dvora. Problémem byly zejména zaměstnanecké žaloby, jejich počet byl procentuálně velmi vysoký, nedotýkaly se však ústavních otázek, které by bylo nutné řešit jednotně pro celé Společenství. V 90. letech došlo k posilování pravomocí Soudu prvního stupně. A to především k žalobám podávaným jednotlivci a žalobám plynoucích z komunitární ochranné známky. Dnes Soud prvního stupně rozhoduje v odvoláních proti rozhodnutím soudních komor a proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu. Dále o žalobách na neplatnost a na nečinnost podaných: V praxi to znamená, že tento soud projednává především případy v oblasti hospodářské soutěže, státní pomoci, obchodu, zemědělství a ochranných známek.", "section_level": 1}, {"title": "Řízení.", "content": "Soud prvního stupně zasedá v senátech, výjimečně může zasedat i v plénu nebo jako samosoudce. Fungování Soudu prvního stupně a průběh řízení je analogický k úpravám Soudního dvora. Opravné prostředky proti rozhodnutí Soudu prvního stupně k Soudnímu dvoru jsou omezeny na právní otázky. Většinu případů projednávají 3 soudci a neexistuje zde funkce generálního advokáta. Fyzická nebo právnická osoba se může na Tribunál obrátit, pokud se cítí poškozena v důsledku činnosti nebo nečinnosti orgánu EU nebo jeho zaměstnanců.", "section_level": 1}], "src_summary": "Instančně je podřazen Soudnímu dvoru s tím, že je možno z právních důvodů podat proti jeho rozhodnutí opravný prostředek k Soudnímu dvoru. Sídlí v Lucembursku. Tribunál před Lisabonskou smlouvou nazývaný \"Soud prvního stupně\" je společně se Soudním dvorem součástí Soudního dvora Evropské unie, kam mohou patřit specializované soudy (v minulosti byl takovým soudem Lisabonskou smlouvou ustavený Soud pro veřejnou službu, zrušený v roce 2016). Řeší především spory, ve kterých vystupují takzvaní neprivilegovaní žalobci, tedy fyzické osoby, právnické osoby, kandidátské státy. Stejné otázky, kdy je žalobcem členský stát EU a orgány Unie, řeší již zmíněný Soudní dvůr. Řeší například žaloby na neplatnost, žaloby na nečinnost, odvolání od Soudu pro veřejnou službu, patentové spory. Tribunál EU byl zřízen na základě Jednotného evropského aktu z roku 1986. Fungovat začal k 1. 9. 1989. Původně patřil k Soudnímu dvoru, avšak Smlouva z Nice již oba soudy odděluje jako samostatně stojící jednotky.", "tgt_summary": "The General Court, informally known as the European General Court (EGC), is a constituent court of the Court of Justice of the European Union. It hears actions taken against the institutions of the European Union by individuals and member states, although certain matters are reserved for the European Court of Justice. Decisions of the General Court can be appealed to the Court of Justice, but only on a point of law. Prior to the coming into force of the Lisbon Treaty on 1 December 2009, it was known as the Court of First Instance.", "id": 159819}
{"src_title": "Svatá Nina", "tgt_title": "Saint Nino", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Podle nejrozšířenější tradice se Kristýna narodila ve městě Kolastra v Kappadokii, která v té době spadala pod římské impérium. Její rodina mluvila řecky. Názory římskokatolické a pravoslavné církve na Kristýnin původ se nicméně rozcházejí.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda pravoslavné tradice.", "content": "Dle tradice východních církví byla jedináčkem z významné rodiny. Jejím otcem byl římský generál Zabulon, jehož rod byl údajně spřízněn se svatým Jiřím. Její matkou byla Zuzana, příbuzná jeruzalémského patriarchy Houbnala I. V dětství se o Ninu starala její příbuzná jeptiška Sára, která spolu se strýcem (jeruzalémským patriarchou) dohlížela na tradiční výchovu. Díky strýci se později Nina dostala do Říma. Tam se po čase rozhodla, že se vydá hlásat Písmo do Hibérie (dnešní Gruzie), na jejímž území se údajně nacházela Ježíšova tunika. Dle tradice měla Nina vidění, ve kterém se jí zjevila Panna Maria, podala jí kříž z révových ratolestí a pravila: \"Jdi do Hibérie a zvěstuj evangelium Ježíše Krista, a najdeš milost před Hospodinem. Já ti budu štítem proti všem nepřátelům, viditelným i neviditelným. Díky síle tohoto kříže postavíš v zemi spásný prapor víry v mého milovaného Syna a Pána.\" Podle legendy měla Nina schopnost zázračně uzdravovat nemocné. O jejích schopnostech se doslechla královna Nana, jíž následně Kristýna uzdravila malého syna. Královna se poté obrátila na křesťanství. Její manžel král Mirian III. se nejprve novému náboženství bránil. Když se ale na lovu ocitl oslepen temnotou a ztracen v lese, pomodlil se prý k \"Nininému bohu\" a poté našel cestu zpět k družině. Nedlouho poté konvertoval a roku 327 vyhlásil křesťanství jako oficiální náboženství Hibérie. Kristýna až do smrti okolo roku 350 působila na území království a šířila křesťanství.", "section_level": 2}, {"title": "Legenda římskokatolické tradice.", "content": "Západní tradice čerpají především z textů Tyrannia Rufina. Podle nich pocházela Nina (v tomto kontextu nazývaná častěji Kristýna) z Říma, Jeruzaléma nebo Galie (dnešní Francie) a její rodokmen je neznámý. Za vlády císaře Konstantina Velikého byla zajata Hibery (Gruzínci) a dostala se do otroctví. Podle jiné verze na území dnešní Gruzie prchla již dříve za pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem.", "section_level": 2}, {"title": "Úcta a tradice.", "content": "V Gruzii slaví svátek své Kristýny 14. ledna. Kristýnina památka se slaví v Řecku 27. října, v Arménii 29. října.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatá Nina či svatá Kristýna (také \"Nino,\" gruzínsky წმინდა ნინო, \"ts'minda Nino\") (okolo 290 Palestina – okolo 350 Mccheta, Gruzie) je patronkou Gruzie a první křesťankou, která na tamní území přinesla křesťanství. Bývá označována za apoštolku Gruzie. V Gruzii je známá pod jménem Nino (Ninona). Tamními obrácenými věřícími bývala označována jako Kristiana nebo Kristina, tedy křesťanka a v České republice je známější pod tímto jménem. Bývá zobrazována s křížem z ratolestí révy.", "tgt_summary": "Saint Nino (, \"ts'minda nino\";, \"Surb Nune\";, \"Agía Nína\"; sometimes \"St. Nune\" or \"St. Ninny\") \"Equal to the Apostles and the Enlightener of Georgia\" (c. 296 – c. 338 or 340) was a woman who preached Christianity in the territory of Caucasian Iberia, of what is now part of Georgia. It resulted in the Christianization of the royal house of Iberia, with the consequent Christianization of Iberia. ", "id": 2324948}
{"src_title": "Focke-Wulf Fw 189", "tgt_title": "Focke-Wulf Fw 189", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "V únoru 1937 německé říšské ministerstvo letectví vyhlásilo soutěž na jednomotorový průzkumný letoun s dobrým výhledem z kabiny. Soutěž vyhrála firma Arado, ale firma Focke-Wulf byla pověřena vývojem alternativního typu s dvěma trupy, motory Argus As 410 a zaskleným trupem. Kurt Tank začal práce na prototypu v dubnu. Na projektu průzkumného letounu pracovala i firma Blohm & Voss, jejíž projekt byl ještě více netradiční. Dr. Richard Vogt vypracoval stroj Bv 141, který měl asymetrický tvar a byl uzpůsoben pro let velmi nízkou rychlostí. Tento typ se však do sériové výroby nedostal. Do výroby byl nakonec přijat projekt konstruktéra Tanka. Druhý prototyp Fw 189 V2 (D-OVHD) byl zalétán v srpnu a třetí Fw 189 V3 (D-ORMH) v září 1938. Druhý prototyp byl již vyzbrojen třemi pohyblivými kulomety MG 15 ráže 7,9 mm a na pumové závěsníky, instalované pod vnějšími částmi křídla, bylo možno zavěsit čtyři 50 kg pumy. Třetí prototyp nebyl vyzbrojen, byl však vybaven upravenými sériovými motory Argus (Einheitstriebwerke) a automaticky stavitelnými kovovými dvoulistými vrtulemi. Po úspěšných letových zkouškách prvních prototypů objednal Technisches Amt další čtyři. První z nich, Fw 189 V4 (Werk-Nr. 0001, D-OCHO) s pohonnými jednotkami As 410A-1, se stal vzorem pro sérii A, která byla určena k taktickému průzkumu a řízení dělostřelecké palby. Od předchůdců se lišil změněným tvarem přední části motorových krytů, byl odstraněn přední pohyblivý kulomet MG 15 a bylo použito ostruhové kolečko o větším průměru. Koncem roku 1938 byl prototyp Fw 189 V1 přestavěn na bitevní verzi a jeho označení se změnilo na Fw 189 V1b (NA+BW). Původní trup byl nahrazen zcela novým, zmenšeným, pro dva členy posádky. Kabina byla pancéřovaná a vybavená neprůstřelným prosklením. Palubní střelec, sedící zády k pilotovi, ovládal pohyblivý kulomet MG 15. Zkoušky byly zahájeny v březnu 1939, letové vlastnosti se však velmi zhoršily a z letounu byl velmi špatný výhled. V1b byl proto odeslán zpět do mateřské továrny v Brémách, kde byla kabina přestavěna, pancéřová skla zvětšena a zaoblena. Ani tyto úpravy nevedly ke zlepšení, což potvrdila jeho havárie během zkoušek, po které byl stroj zcela zničen. Na počátku roku 1939 byl zalétán prototyp Fw 189 V5, který se stal vzorem pro sérii B, která byla určena k výcviku posádek. Stroj nebyl ozbrojen a vyznačoval se pětimístnou kabinou odlišného tvaru. Práce na bitevní variantě pokračovaly s využitím dalšího prototypu Fw 189 V6, jenž byl dokončen začátkem roku 1940 a měl představovat vzor pro sériovou produkci C. Stroj byl vybaven kabinou podobnou modernizované kabině letounu V1b a poháněly jej dva motory Argus As 410A-1 o vzletovém výkonu 342 kW, podvozkové nohy dostaly dvojité hydraulické tlumiče. V novém centroplánu byly umístěny dva kanóny MG FF ráže 20 mm společně se čtyřmi kulomety MG 17 ráže 7,9 mm. Letoun byl testován v jednotce 5.(Schlacht)/LG2. Poslední dodatečně objednaný prototyp V7 měl být vybaven plováky. V této podobě však nebyl dokončen a později byl přestavěn na variantu B-0. Do konce roku 1939 společnost Focke-Wulf dodala tři předsériové exempláře Fw 189 B-0 a tři sériové Fw 189 B-1. Dalších sedm B-1 bylo vyrobeno v první polovině roku 1940, které sloužily jako školní a spojovací letouny pro vyšší důstojníky Luftwaffe. Na jaře 1940 byla zahájena sériová výroba průzkumné verze A, které bylo do konce roku dodáno 38 kusů ve variantě Fw 189 A-0 a Fw 189 A-1. K jednotkám první stroje přišly nejvíce vyráběné verze A až v roce 1941 během útoku na SSSR. Existovalo několik variant Fw 189 A-1 s třemi podvariantami: U-1 byla standardní, U-2 byla upravena pro pouštní podmínky a U-3 byly dva speciálně upravené stroje pro generála Kesselringa (Werk-Nr.0159, H1+IN) a Jeschonneka. Verze Fw 189 A-2 měla posílenou výzbroj na základě zkušeností z východní fronty, kulomety MG 15 byly nahrazeny dvojkulomety MG 81Z. Druhá cvičná verze se zdvojeným řízením nesla označení Fw 198 A-3. K boji proti pozemním cílům byla nejprve vyrobena verze Fw 189 A-4 s lepším pancéřováním, dvěma 20 mm kanóny MG 151/20 a dvěma kulomety. Od roku 1942 se stroje kromě Německa vyráběly i v okupované francouzské továrně Bordeaux-Merignac. Zde také vznikla varianta Fw 189 E poháněná francouzskými motory Gnome-Rhône 14M4/5 o vzletovém výkonu 515 kW. Prototyp přestavěný ze sériového stroje A-1 havaroval poblíž města Nancy při letu do německa, kde měl být testován ve zkušebním středisku v Rechlinu. Po této nehodě byl vývoj \"éčka\" zastaven. Poslední variantou vyrobenou v roce 1944 se stal Fw 189 F-1, jehož základem byl drak verze A-2 opatřený motory Argus As 411 MA-1 o maximálním vzletovém výkonu 426 kw. Spolu s prototypy bylo postaveno 864 ks Fw 189.", "section_level": 1}, {"title": "Bojové nasazení.", "content": "První jednotka vybavená na jaře 1940 stroji Fw 189 A-0 byla 9.(H)/LG 2. Během války se Fw 189 nacházely ve výzbroji Aufklärungsgruppen 10, 11, 12, 13, 14, 21, 31, 32 a 41. Většina strojů byla nasazena na východní frontě (např. jednotky 6.(H)/41, NAGr.16, NAGr.3). Navzdory napohled chatrné konstrukci si zde stroje Fw 189 vysloužily respekt. Vynikaly zejména svou obratností, která je spolu s velkou odolností vůči poškození dělala těžkým terčem. Němečtí letci byli s Fw 189 schopni prudkými obraty vymanévrovat i jinak celkem obratné sovětské stíhačky. Sovětská vojska přezdívala Fw 189 \"rama\" (rám). Jednotka 4.(H)/12 operovala i v Severní Africe, nebo na začátku roku 1944 se sedmi letouny 1.(H)/32 umístěná ve Finsku. Slovenské letectvo dostalo celkem 12 strojů Fw 189 A-2, z nichž první byly dodány v říjnu 1943. Rumunské královské letectvo používalo Fw 189 v 8. bitevní skupině (Grupul 8 asalt). V bulharském letectvu sloužilo 18 letounů Fw 189 A u 333. a 334. průzkumné letky. V maďarském letectvu létalo 20 Fw 189 A-1 a A-2. Jako první obdržela 12 exemplářů 3/2 Magyar Királyi Honvéd Repülo Szazád přečíslovaná koncem roku 1943 na 3/1 pod velením Imre Telbisze. Jednotka operovala pod velením Luftflotte 4 v sestavě Aufklärungsgruppe 32 na východní frontě a rozpuštěna byla v březnu 1944. Jeden Fw 189 operoval i v rámci kombinované letky během SNP, kde sloužil k navádění povstaleckých stíhačů Bf 109G-6. Dodnes se zachoval jen jeden exemplář Focke-Wulf Fw 189, který byl nalezen poškozený v lesnaté oblasti severního Ruska, kde byl sestřelen 4. května 1943. V roce 1992 byl prodán do Spojeného království, kde byl zrestaurován a od roku 1996 i opět letuschopný.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Fw 189 A-1).", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Popis konstrukce.", "content": "Focke-Wulf Fw 189 byl dvoumotorový samonosný jednoplošník pro tříčlennou posádku. Kovová kostra křídel, pevných ocasních ploch, trupové gondoly a trupovýé nosníky byly potaženy duralem, kovová kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem. Krycí plechy byly také duralové. Řadové motory byly poháněny dvoulistými nastavitelnými vrtulemi. Podvozek byl zatahovací a hlavní podvozkové nohy se zatahovaly do trupového nosníků; zadní kolo do vodorovné ocasní plochy.", "section_level": 2}], "src_summary": "Focke-Wulf Fw 189 \"Uhu\" (\"Výr velký\") byl německý dvoutrupý dvoumotorový taktický průzkumný a spojovací letoun užívaný v druhé světové válce. První prototyp Focke-Wulf Fw 189 V1 (D-OPVN) zalétal osobně hlavní konstruktér Kurt Tank 23. července roku 1938, který za pohonné jednotky vybral dva vzduchem chlazené dvanáctiválcové motory Argus As 410 o výkonu 316 kW. Sériová výroba probíhala v letech 1940 - 1944. 337 ks Focke Wulfů Fw 189 bylo za války vyrobeno i v továrně Aero ve Vysočanech.", "tgt_summary": "The Focke-Wulf Fw 189 \"Uhu\" (\"Eagle Owl\") is a German twin-engine, twin-boom, three-seat tactical reconnaissance and army cooperation aircraft. It first flew in 1938 (Fw 189 V1), entered service in 1940 and was produced until mid-1944. ", "id": 805497}
{"src_title": "Státní znak Belgie", "tgt_title": "Coat of arms of Belgium", "src_document": [{"title": "Popis velkého znaku.", "content": "V černém poli zlatý lev s červenou zbrojí. Štít je převýšen zlatou helmicí či přílbou, zdobenou bordurou a damaskováním, otočenou dopředu, otevřenou, bez hledí, červeně podšitou a vrcholící zlatou královskou korunou, přikrývadla zlatá a černá; kolem štítu je zavěšen řetěz řádu Leopoldova, a provázen je dvěma zkříženými žezly, pravým s Rukou Spravedlnosti a levým se lvem ze štítu. Štítonoši jsou dva přirození vpřed hledící lvi, každý drží zlatou korouhev se zlatým třepením, dvakrát polcenou černě, zlatě a červeně. Vše je položeno na červený hermelínový stan se zlatou bordurou, třepením a vyvázaný zlatými šňůrami, vrcholící královskou korunou, z níž vynikají dvě stříbrné stuhy se zlatou bordurou a třepením. Za stanem a nad ním vlající vztyčená korouhev (na příčném ráhně)/\"un panonceau\" v belgických barvách, na němž je umístěn štítek Brabantu, totožný se znakem království. Tato korouhev/\"panonceau\" je provázena korouhvemi (praporci) osmi ostatních provincií, totiž: vpravo 1. Liège/Lutych, jež je čtvrcena, v prvním poli v červeném zlatý perron (\"sloup, symbol svobody měst Lutyšského biskupství\") - na třech stupních, podložený třemi “dřepícími”/\"accroupis\" lvíčky a převýšený zlatou šiškou, což je znak knížectví Lutyšského; ve druhém červeném poli stříbrné břevno, což je znak vévodství \"Bouillon\"; ve třetím stříbrném tři korunovaní zelení lvi, znak markýzátu \"Franchimont\"; ve čtvrtém poli devětkrát děleno zlatě a červeně, což je znak hrabství \"Looz\" (též \"Loon\"). V patě vložena zlatá špice se třemi červenými lovčími rohy okovanými stříbrně na stříbrných šňůrách, což je znak hrabství Horn. 2. Flandre-Orientale/Východní Flandry: černý lev s červenou zbrojí ve zlatě. 3. Flandre-Occidentale/Západní Flandry: polceno, v prvním zlatém poli modrý štenýř šesti kusů, přeložený červeným štítkem; ve druhém zlatém poli je černý lev s červenou zbrojí. 4. Anvers/Antverpy, polceno, v prvním červeném poli tři věže (dvě a jedna), spojené třemi kurtinami (stěnami), nad dvěma bočními věžemi po jedné dlani, jedné kosmé a jedné šikmé, vše stříbrné, s černými spárami a okny, hlava (Svaté) Říše, tedy markrabství Svaté říše římské; ve druhém zlatém poli tři červené kůly, na zlatém štítku ve středu poli černý orel, což je znak panství Mechelen/\"seigneurie de Malines\"; stříbrná pata s modrým kůlem je znakem panství/\"seigneurie de\" \"Turnhout\". Vlevo: 1. Hainaut/Henegavsko, čtvrceno, v 1. a 4. zlatém poli černý lev s červenou zbrojí; ve 2. a 3. zlatém poli červený lev s modrou zbrojí. 2. Limbourg/Limbursko, ve stříbře červený dvouocasý lev se zlatou zbrojí a korunou. 3. Luxembourg/Lucembursko, ve stříbrném poli s pěti modrými břevny červený dvouocasý lev se zlatou zbrojí a korunou. 4. Namur, ve zlatě černý lev s červenou zbrojí, přeložený červeným kosmým zúženým břevnem. 4. Namur, ve zlatém poli černý lev s červenou zbrojí, přeložený červenou kosmou latí (\"Bâton\"). Deviza: \"L'union fait la force (Eendragt maekt magt)\" zlatými literami na červené stuze černě lemované.", "section_level": 1}, {"title": "Popis malého znaku.", "content": "V černém poli zlatý lev s červenou zbrojí, převýšen (\"štít, nikoli lev!\") zlatou královskou korunou červeně podšitou se stříbrnými stuhami se zlatou bordurou a třepením. Za štítem je zavěšen řetěz (kolana) Leopoldova řádu, provázený dvěma zkříženými žezly, pravým s Rukou Spravedlnosti, levým se lvem ze štítu. Deviza: \"L'union fait la force (Eendragt maekt magt)\" zlatým písmem na červené stuze černě lemované. V praxi se velkého znaku zřejmě užívá jen na královské pečeti, příslušníci královského domu užívají středního znaku nebo jeho modifikací a belgické státní instituce malého znaku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Státní znak Belgie se jako u většiny monarchií vyskytuje ve trojí formě: jako malý, střední a velký znak. Nejpoužívanější je znak malý. Představuje jej černé pole se zlatým lvem a s červenou zbrojí, kteréžto barvy odpovídají barvám státní vlajky. Jde o historický znak vévodství Brabantského, tvořící jádro státu. Malý státní znak je převýšený korunou, z níž splývají stuhy jakoby šlo o císařskou korunu. Pod štítem je zavěšen řetěz Leopoldova řádu, za ním jsou zkřížena dvě žezla – s „Rukou Spravedlnosti“ a se lvem. Pod znakem je heslo V jednotě je síla – buď ve francouzské verzi (\"L ́Union fait la Force\") nebo i ve vlámské verzi (\"Eendracht maakt macht)\". ", "tgt_summary": "The coat of arms of Belgium bears a lion or, known as Leo Belgicus (Latin for \"the Belgian lion\"), as its charge. This is in accordance with article 193 (originally 125) of the Belgian Constitution: \"The Belgian nation takes red, yellow and black as colours, and as state coat of arms the Belgian lion with the motto UNITY MAKES STRENGTH\". A royal decree of 17 March 1837 determines the achievement to be used in the greater and the lesser version, respectively.", "id": 97429}
{"src_title": "Pillnitz (zámek)", "tgt_title": "Pillnitz Castle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní panství na místě dnešního zámku se datuje kolem roku 1400. Postupně bylo opevněno jako obhajitelný obytný hrad - i s příkopem a padacím mostem. Kurfiřt Christián I., který dostal hrad roku 1569 jako léno, také položil základní kámen zámeckého kostela. Majitelé se střídali do roku 1694, kdy panství koupil další kurfiřt Johann Georg IV.. Ten jej daroval své konkubíně, stejně jako jej později August Silný věnoval své souložnici hraběnce Cosel. V roce 1718, poté, co Cosel upadla v nemilost, bylo rozhodnuto areál přestavět, aby sloužil pro reprezentaci a zábavu \"slušné společnosti\". Krátce po stavebním dokončení areálu roku 1791 se zde konalo významné diplomatické jednání, jehož závěry vstoupily do dějin jako Pilnická deklarace. Za druhé světové války bylo Pillnitz zasaženo bombardováním a po válce nepříliš šťastně opraveno pro drážďanské muzejní sbírky uměleckého řemesla a jejich depozitáře.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V letech 2015 - 2019 začala celková rekonstrukce budov, včetně nové historické a muzejní expozice. K sezóně roku 2019 jsou kompletně opraveny exteriéry a z interiérů asi jedna polovina včetně instalace zámecké kuchyně (suterén), výstav nádobí, příborů, nábytku a kamen, dále umělecko-historická expozice s vedutami Pillnitz, Drážďan a a okolí a další expozice o panovnících a slavných osobnostech okresu Drážďany a horního Saska. Sál Pillnitzké konference je po průzkumu omítek prázdný a čeká na svou obnovu. Byla dokončena rekonstrukce skleníků a parků (včetně nové výsadby rostlin) a rekonstrukce monumentálního schodiště od zámku až k Labi. V areálu jsou stánky s občerstvením i zahradní restaurace s michelinskou hvězdou. Pillnitz se tak stalo polyfunkčním centrem starého i nového umění, turistiky a rekreace.", "section_level": 1}, {"title": "Stavební dějiny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přestavba 1720-1735.", "content": "Přestavba byla provedena podle návrhu \"Matthäuse Daniela Pöppelmanna\" v barokním až rokokovém stylu. Vodní palác a jeho zrcadlový obraz horní palác, byly postaveny podle vzoru bran do císařského paláce v Pekingu (3 spojené pavilony), ale také benátských a římských vil. Zároveň bylo postaveno schodiště k řece a chrám Venuše v parku. Dílem stavitele \"Pöppelmanna\" je i malý kostel Weinbergkirche v nedalekých vinicích. Druhým známým architektem, který se na stavbě zámku podílel, byl \"Zacharias Longuelune\", který dodal francouzské klasicistní prvky a obdélníkové tvary architektuře a zajistil rokokové malby šlechtických her v interiéru (Hra na slepou bábu, Houpačka, Milostné vyznání, aj.).", "section_level": 2}, {"title": "Přestavba 1778-1791.", "content": "Kurfiřt Friedrich August III. zámek již od předchozí rekonstrukce dlouhodobě užíval jako letní rezidenci a dal provést jeho druhou přestavbu. Dřevěná křídla paláce byla nahrazena kamennými. V parku vznikly nové pavilony: anglický (1776) a čínský (1804). Přestavbou byl pověřen \"Christian Friedrich Exner\" podle plánu architektů \"Christiana Traugotta Weinliga\" a \"Johanna Daniela Schadeho\".", "section_level": 2}, {"title": "Přestavba 1819-1826.", "content": "Požár roku 1818 zcela zničil původní zámek (Vodní palác a Horní palác zůstaly ušetřeny). Král Friedrich August I. dal vybudovat Nový palác pod vedením stavitele \"Christiana Friedricha Schurichta\". V komplexu budov, které leží na okraji zámeckého areálu, se nachází mimo jiné neoklasicistní sál, pivovar a katolická kaple. Za posledních 200 let se zámek Pillnitz změnil z provinčního zámečku v kurfiřtský a královský palác a odrážel tak vzestup svých majitelů, rodu Wettinů, na společenském žebříčku. Poskytoval dostatek prostoru pro diplomatická jednání, odpočinek, vědu i umění.", "section_level": 2}, {"title": "Zámecký park.", "content": "Vnitřní dvůr zámku je zároveň barokní rajskou zahradou, obklopený třemi budovami, které jsou pojmenované podle jejich polohy vzhledem k Labi anebo podle období dostavby: horní, vodní a nový palác: \"Bergpalais (1722–1723), Wasserpalais (1720–1721), Neues Palais (1819-1826)\". Zahrada kolem zámku byla za držení saských kurfiřtů postupně značně rozšířena. Kolem roku 1723 vznikl velký zámecký park nad horním palácem. Roku 1778 byl park rozšířen o anglickou zahradu, roku 1790 o čínskou zahradu a ještě později o sbírku jehličnatých stromů. Dnes zahrnuje zámecký park šest různě koncipovaných zahrad o celkové rozloze 28 hektarů a prezentuje kolekci rostlin z celého světa. Mezi nimi je i nejstarší japonská Kamélie \"(Camellia japonica)\" v Evropě, která byla přivezena a zasazena v roce 1801. Park doplňují pavilóny a budovy jako např. dům palem (Palmenhaus) a oranžérie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek Pillnitz leží na pravém břehu Labe v obci Pillnitz, dnes části Drážďan. Sloužil jako rezidenční sídlo saských kurfiřtů a králů. Svým vzhledem je zámek příkladem evropského stylu zvaného chinoiserie, který napodobuje čínské exteriéry a interiéry. Zejména v období rokoka od druhé čtvrtiny 18. století byl tento styl populární a měl ztělesňovat údajně ideální čínský svět - velmi kultivovaný a civilizovaný.", "tgt_summary": "Pillnitz Castle () is a restored Baroque palace at the eastern end of the city of Dresden in the German state of Saxony. It is located on the bank of the River Elbe in the former village of Pillnitz. Pillnitz Castle was the summer residence of many electors and kings of Saxony; it is also known for the Declaration of Pillnitz in 1791. ", "id": 378439}
{"src_title": "Ruská modrá kočka", "tgt_title": "Russian Blue", "src_document": [{"title": "Historie plemene.", "content": "Tato původně kožešinová zvířata se postupně stala miláčky carů i jejich rodin, nejznámějším příkladem je ruský modrý kocour Vasko, kterého vlastnil ruský car Mikuláš I. Nejpozději kolem roku 1860 se toto plemeno koček přičiněním námořníků dostalo do Anglie, kde sice domácí a robustnější britskou modrou kočku v oblibě nepředčilo, přesto se však jejich populace rozrostla a získala dnešní vzhled. Původní podoba není známa, s největší pravděpodobností měla zvířata místo dnešních zelených žluté oči a hustší srst.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Od všech ostatních plemen koček se liší především dvojitou krátkou srsti, která je modrošedá, rovnoměrně a zřetelně, s výrazným stříbrným leskem. Středně modrošedá se stříbrným leskem je preferovaná varianta FIFe. Jiná barva než modrá je dle specifikace FIFe nepřípustná. Ani při sebepečlivějším pročesávání se hřebenem nedostaneme až na kůži, v případě promočení nasaje všechnu vodu vrchní srst, spodní srst a bílá pokožka zůstávají zcela suché. Tyto kočky jsou spíše drobné, zpravidla ani po kastraci kočky nepřesáhnou hmotnost 4 kg a kocouři 5,5 kg. Končetiny jsou štíhlé a dlouhé, drobné tlapičky mají oválný tvar, špičatá ouška ještě násobí své kouzlo krátkými štětinkami, čímž tento archangelský lev připomíná rysa, oči mají mít sytě zelenou barvu a neorientální vzhled (ovšem třeba v USA se ruské modré kočky orientálního vzhledu úspěšně šíří). Na jejich obličeji najdeme nápadný úsměv.", "section_level": 1}, {"title": "Povahové vlastnosti.", "content": "Jedná se o spíše plaché kočičí plemeno, jež si zpravidla vytvoří silný citový vztah pouze k jedné osobě, je však schopné dále tolerovat ostatní členy rodiny. Svou přízeň zpravidla dává tato drobná a povídavá kočička najevo lehkým otíráním se hlavičkou o vybraného člověka, či předváděním sebe samé v plné kráse. Kočky bývají vynikajícími matkami.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ruská modrá kočka patří mezi krátkosrstá plemena kočky domácí. Vyniká svojí neobyčejnou krásou a to nejen díky jednobarevné stříbřitě-modré srsti, ale i nezaměnitelným výrazem ve tváři. Za její kolébku můžeme považovat oblast ruského přístavu Archangelsk (od toho původní název archangelská kočka).", "tgt_summary": "The Russian Blue is a cat breed that comes in colors varying from a light shimmering silver to a darker, slate grey. Their short, dense coat has been the hallmark of the Russian breed for more than a century. The dense coat stands out from the body.", "id": 1944266}
{"src_title": "Jan Arnošt z Thun-Hohenštejna", "tgt_title": "Johann Ernst von Thun und Hohenstein", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Praze do rodiny Thun-Hohensteinů, šlechtického rodu původem z Jižního Tyrolska, roku 1629 povýšené do stavu říšských hrabat (\"Reichsgrafen\"). Jeho starší nevlastní bratr Guidobald byl v letech 1654 až 1668 salcburským arcibiskupem. Jan Arnošt z Thunu byl vysvěcen na kněze v roce 1677. 29. prosince 1679 byl jmenován biskupem sekavský ve Štýrsku a následujícího roku konsekroval salzburského arcibiskupa Maxe Gandolfa z Kuenburgu. Jan Arnošt Thun převzal Kuenburgův úřad po svém zvolení 30. června 1687, kdy obdržel kníže-arcibiskupské důstojenství. Arcibiskup byl znám především jako podporovatel architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, nejvýznamnějšího představitele rakouské barokní chrámové architektury. Thun nechal nákladně přestavět salcburskou rezidenci, kolegiátní kostel, kostel nejsvětější Trojice a zámek Klessheim. Během svého úřadování naopak projevoval otevřené antipatie vůči italským umělcům a trendům, tolik napodobovaných mnoha německými panovníky té doby. Po svém nástupu do úřadu např. zastavil práce na kostele prováděné italskými theatiny a odmítl zaplatit italským řemeslníkům, což mělo za následek vleklé soudní spory. Thun, podporován papežem Inocencem XII., nakonec vyšel vítězně ze sporu s kapitulou salcburské katedrály a sousedními biskupstvími Chiemsee a Pasovem. V roce 1697 zavedl povinnost všech absolventů Salcburské univerzity složit přísahu při Neposkvrněném početí. Byl tvrdým pronásledovatelem krypto-protestantismu v Salcburském knížectví. Tato nařízení později ještě zpřísnil jeho nástupce a synovec Leopold Antonín z Firmianu. Na druhou stranu kníže Thun podporoval čelné představitele Braunauského parlamentu během Bavorského povstání proti okupačním silám habsburského císaře Josefa I. Kníže-arcibiskup Jan Arnošt z Thunu a Hohenštejna byl pochován v salcburské katedrále. Podle jeho přání byl jeho mozek uložen v univerzitní kapli, jeho útroby (symbolizující slitování) byly uloženy ve špitálním kostele a jeho srdce pohřbeno ve jeho oblíbeném kostele svaté Trojice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan Arnošt hrabě z Thunu a Hohenštejna ( \"Johann Ernst Graf von Thun und Hohenstein\", 3. července 1643 – 20. dubna 1709) byl v letech 1679 až 1687 biskupem sekavským a od roku 1687 až do své smrti knížetem-arcibiskupem salcburským.", "tgt_summary": "Johann Ernst Graf von Thun und Hohenstein (3 July 1643 – 20 April 1709) was Bishop of Seckau from 1679 to 1687 and Prince-archbishop of Salzburg from 1687 until his death.", "id": 184265}
{"src_title": "Ostropestřec mariánský", "tgt_title": "Silybum marianum", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Ostropestřec mariánský je obvykle 60 až 150 cm vysoká bylina s kůlovitým kořenem a chudě větvenou lodyhou. Rostliny jsou pavučinatě vlnaté a pokryté roztroušenými přisedlými žlázkami. Lodyha je plná, zaobleně hranatá, s bílou dření. Listy v přízemní růžici jsou až 40 cm dlouhé, tvarem i barvou podobné lodyžním. Dolní lodyžní listy jsou přisedlé, horní poloobjímavé, obvejčité až kopinaté, peřenolaločné až peřenoklané s úkrojky na okraji nepravidelně ostnitými, na líci lesklé. Žilky na líci listů jsou lemovány bílými skvrnami. Úbory jsou velké, jednotlivé, dlouze stopkaté, 3 až 7 cm široké. Zákrov je tvořen okrouhle obvejčitými, na okraji nepravidelně ostnitě zubatými listeny. Ostny jsou slámově žluté, až 7 mm dlouhé. Květy jsou purpurově červené až fialové, s dlouhou bílou korunní trubkou, asi 3,5 až 4 cm dlouhé. Nažky jsou asi 7 až 8 mm dlouhé a 3 až 5,4 mm široké, smáčklé, světle hnědé a tmavohnědě čárkovitě žíhané, lesklé, na vrcholu s úzkým slámově žlutým lemem a snadno opadavým chmýrem.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Ostropestřec mariánský je původní ve Středomoří, v Malé a Přední Asii a na Kanárských ostrovech. Ve střední Evropě roste pouze jako zdomácnělý.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Z plodů ostropestřce se může vařit čaj. Důležité je, aby plody byly roztlučené. Tím se umožní vyluhování léčivých látek. Lepší je plody roztlučeného ostropestřce konzumovat za studena, jelikož účinná látka se zalitím horkou vodou či varem z velké části zničí. Je také například možné si drcená semena přidat do jogurtu, džusu a pod. Protože se silymarin velmi špatně vyluhuje do vody, tak se používají přípravky se standardizovaným obsahem silymarinu. Používají se jako prevence před ztučněním jater a při zdravotních potížích vzniklých následkem zánětu jater. V homeopatii se předepisuje při stejných neduzích a vedle toho ještě na zlepšení funkce žlučníku, proti žlučovým kamenům a při depresích.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Ostropestřec mariánský (\"Silybum marianum\") je jednoletá nebo dvouletá bylina z čeledi hvězdnicovité (\"Asteraceae\"). Pokud je to dvouletka, vypučí na jaře trsem bodlinatých listů s výraznými bílými žilkami. Koncem června se na asi 1 m dlouhých lodyhách objevují purpurově červená květenství. Na konci léta se z květů vyvinou plody, které se pak sklízí. Ostropestřec mariánský má blahodárné účinky na játra. Název souvisí se starou legendou, podle níž vznikly bílé skvrny na lístcích z mléka Panny Marie.", "tgt_summary": "Silybum marianum has other common names including cardus marianus, milk thistle, blessed milkthistle, Marian thistle, Mary thistle, Saint Mary's thistle, Mediterranean milk thistle, variegated thistle and Scotch thistle (though not to be confused with \"Onopordum acanthium\"). This species is an annual or biennial plant of the family Asteraceae. This fairly typical thistle has red to purple flowers and shiny pale green leaves with white veins. Originally a native of Southern Europe through to Asia, it is now found throughout the world.", "id": 741894}
{"src_title": "Einsteinův prstenec", "tgt_title": "Einstein ring", "src_document": [{"title": "Úvod.", "content": "Gravitační čočku předpověděla Einsteinova obecná teorie relativity. Světlo ze zdroje se nešíří přímočaře (ve třech rozměrech), ale po trajektorii časoprostoru zakřiveného přítomností velmi hmotného objektu. Einsteinův prstenec představuje speciální případ gravitační čočky, způsobený přesným zarovnáním zdroje, čočky a pozorovatele, což způsobí symetrii v okolí čočky a vytvoří prstencovou strukturu. Velikost Einsteinova prstence je dána Einsteinovým poloměrem. V radiánech dána vztahem kde Poznámka: Při kosmologických vzdálenostech obecně platí formula_8.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Zakřivení světla gravitačním objektem předpokládal Albert Einstein v roce 1912, krátce před publikováním obecné teorie relativity v roce 1916. Prstencový efekt v akademické literatuře poprvé zmínil v roce 1924 Orest Chwolson. Albert Einstein se k tomuto efektu vyjádřil v roce 1936 po výzvě českého inženýra Rudolfa Welta Mandla a uvedl: \"Samozřejmě neexistuje téměř žádná šance pozorovat tento jev přímo. Zaprvé se sotva někdy dostatečně přiblížíme takové centrální linii. Zadruhé úhel β je mimo rozlišovacích schopností našich přístrojů.\" V tomto vyjádření β představuje Einsteinův poloměr, v současnosti označován jako formula_9 (viz výše). Einstein zvažoval šanci pozorovat Einsteinovy prstence tvořené pouze hvězdami, ta je však je nízká. Šance pozorovat prstence tvořeny většími čočkami jako galaxie a černé díry je vyšší, protože úhlová velikost prstenců se zvětšuje s hmotností čočky.", "section_level": 1}, {"title": "Známé Einsteinovy prstence.", "content": "V současnosti jsou známé stovky gravitačních čoček. Zhruba půl tuctu z nich jsou částečné Einsteinovy prstence s průměrem do jedné vteřiny, protože buď rozložení hmotnosti čočky není dokonale osově symetrické nebo zdroj, čočka a pozorovatel nejsou v dokonalé rovině. Zatím nebyl pozorován dokonalý Einsteinův prstenec. Většina prstenců byla pozorována v rádiovém spektru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Einsteinův prstenec nebo také Einsteinův prsten, Einsteinův prstýnek představuje v astronomii kruhovou deformaci světla ze zdroje (galaxie nebo hvězda) díky gravitační čočce, kterou tvoří objekt s velmi velkou hmotností (jiná galaxie nebo černá díra). Tento jev nastává když se gravitační čočka nachází na spojnici mezi zdrojem světla a pozorovatelem. První úplný Einsteinův prstenec, označený jako B1938 + 666, byl objeven díky spolupráci astronomů z Michiganské univerzity a týmem NASA Hubble Space Telescope v roce 1998.", "tgt_summary": "An Einstein ring, also known as an Einstein–Chwolson ring or Chwolson ring, is created when light from a galaxy or star passes by a massive object en route to the Earth. Due to gravitational lensing, the light is diverted, making it seem to come from different places. If source, lens, and observer are all aligned, the light appears as a ring.", "id": 1112259}
{"src_title": "Margaret Mahlerová", "tgt_title": "Margaret Mahler", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v židovské rodině v rakousko-uherské Soproni. Gymnázium a vysokou školu (nejdříve dějiny umění, posléze medicínu) studovala v Budapešti a zde také potkala psychoanalytika Sándora Ferencziho, který ji velmi ovlivnil a přitáhl k dílu Sigmunda Freuda. Po studiích působila ve Vídni, kde roku 1926 podstoupila psychoanalýzu u Helene Deutschové. Roku 1938 uprchla před nacisty do Spojených států a pracovala v New Yorku.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Freudovo učení je silně oslovilo, avšak trápilo ji, že jako pediatrička nemůže pomoci dětem, které se jevily psychoticky a schizofrenicky (tedy autisticky), jelikož Freud možnost psychoanalytického terapeutického zásahu u psychotiků vylučoval, navíc se nikdy nevěnoval léčení dětí (až na výjimku v podobě „malého Hanse“, syna muzikologa Maxe Grafa). Proto se Mahlerová v teorii nakonec obrátila k psychoanalytikovi Renému Spitzovi, který krátce po Freudově smrti svou prací \"Hospitalismus\" (1940) otevřel nové cesty vývoje psychoanalýzy. Mahlerová převzala Spitzův názor, že pro pochopení těžce psychicky postižených dětí je třeba zkoumat jejich nejranější vztahy. Vývoj dítěte nakonec Mahlerová popsala jako cestu k \"separaci\" a \"individuaci\". Dětský vývoj má podle ní tři zásadní fáze: \"normální autismus\", \"symbiotické období\" a nakonec \"separačně-individuační proces\", přičemž poslední fáze se dělí ještě na čtyři podstatné subfáze. Každá fáze má své klíčové souvislosti s psychopatologií – tento základní názor o vztahu vývojových uzlů a psychické nemoci Mahlerová převzala od Freuda.", "section_level": 1}, {"title": "Normální autismus.", "content": "Dítě podle ní nejprve žije v „\"autistické skořápce\"“, kterou se brání rušivým podnětům zvnějšku, neboť nejistý pocit \"já\" může být vnějšími vlivy v raných fázích vývoje „zaplaven“. Autismus a schizofrenie jsou opakováním strategií autistické skořápky. K tomu, aby dítě autistickou skořápku opustilo, potřebuje podle Mahlerové optimální hladinu slasti a bezpečné zakotvení v matčině světě. Pokud je matka úzkostná, nevyzpytatelná, apatická či nepřátelská („hostilní“), stoupá pravděpodobnost, že dítě se bude vyvíjet psychoticky, že neopustí „skořápku“.", "section_level": 2}, {"title": "Symbiotická fáze.", "content": "Kolem druhého měsíce života dítě počíná, dle Mahlerové, vstupovat do fáze symbiotické. Své já rozšíří o matku (je-li důvěryhodná), cítí fúzi s matkou, cítí s ní omnipotenci (všemocnost). V této fázi se dítě necítí od matky odlišeno, nicméně začíná mezi jeho \"já\" a \"ne-já\" (ještě nikoli objektem, ale \"jáskými\" oblastmi, které nemá pod kontrolou, ale ještě to neví) docházet k interakci. Pokud matka v této fázi neposkytuje dítěti harmonickou odezvu, nespolupracuje na jeho iluzi všemocnosti, dítě nezíská schopnost kontrolovat emoce a jeho identita nebude v budoucnu pevná. Poškodí se také jeho schopnost vytvářet vztahy a kontrola agrese bude snížená.", "section_level": 2}, {"title": "Separačně-individuační proces.", "content": "Kolem čtvrtého až pátého měsíce podle Mahlerové začíná klíčový proces psychického odštěpování dítěte od matky a vzniku nezávislé identity. Počíná takzvanou subfází diferenciace.", "section_level": 2}, {"title": "Subfáze diferenciace.", "content": "Dítě začíná interakci s matkou vnímat jako smyslovou slast, počíná si takto uvědomovat tělo a tím svou odlišenost od matky (Mahlerová hovoří o „diferenciaci tělesného obrazu“).", "section_level": 2}, {"title": "Praktikující subfáze.", "content": "Dítě do ní vstupuje zhruba v devátém až osmnáctém měsíci. Ovládání svých pohybů dítě vede k jakési extázi identity, stále silnějšímu pocitu nezávislosti, ovšem bez toho, aby se dítě ještě zřeklo pocitu jednoty s matkou. Matka se pro dítě stává zásobárnou magických sil, do této zásobárny se dítě chodí „dobíjet“, aby se počalo vzdalovat od matky a objevovat svět mimo ní. Dítě se tehdy dle Mahlerové „zamilovává do světa“. Je to většinou šťastná vývojová fáze, kdy se dítě cítí mocné, šťastné a zároveň se nebojí světa.", "section_level": 3}, {"title": "Znovusbližovací subfáze.", "content": "Tato fáze vrcholí zhruba kolem dvou let věku. Dítě stále více chápe, že jednota je iluzí, že je na matce skutečně nezávislé, což v něm vybudí tzv. separační úzkost. Zatímco v minulém období bylo živé a průzkumnické, nyní má potřebu být více s matkou. Je to velmi komplikovaná fáze, pro dítě i pro matku, neboť dítě se chová „zlobivě“ – matku stále pronásleduje, ale přitom ji odstrkuje a provokuje. Podle Mahlerové se v něm bijí dvě tendence – touha po obnovení slastné fúze i strach, že fúze vyhladí \"já\", že objekt dítě pohltí a vezme mu nezávislou existenci. Špatný průchod znovusbližovací fází (i chybné reakce matky v této etapě) jsou podle Mahlerové kořenem mnoha potíží na pomezí neurózy a psychózy – podle Mahlerové lze modelem zhroucení znovusbližovací fáze popsat zejména tzv. hraniční poruchu osobnosti (\"borderline syndrom\"). Ale fáze může být klíčem i k neuróze – když je poškozeno rozlišení objektu a subjektu v této fázi, nemůže dítě projít úspěšně oidipovským komplexem.", "section_level": 3}, {"title": "Konsolidace individuality.", "content": "Čtvrtá fáze separačně-individuačního procesu, vymezená zhruba třetím rokem života. Dítě konflikty vyřeší tím, že objekt (matku) zvnitřní a nadále se k ní vztahuje jako k vnitřnímu symbolu. Poté již následuje fáze oidipovská, kdy dítě akceptuje intervenci „třetího“ prvku do jeho vztahu s matkou – tuto fázi již popsal Freud. Mahlerová též zdůrazňuje, že ve čtvrté subfázi se rozhoduje o zisku genderu („rodu“).", "section_level": 3}], "src_summary": "Margaret Mahlerová (maďarsky \"Mahler Margit\", 10. května 1897 Sopron – 2. října 1985 New York) byla židovsko-americká pediatrička a psychoanalytička, představitelka tzv. egopsychologie, tedy směru psychoanalýzy, který navazuje na strukturální teorii Sigmunda Freuda, jak ji založil svým spisem \"Já a ono\" z roku 1923, kde definoval pojmy \"ego\" (\"já\"), \"id\" (\"ono\") a \"superego\" (\"nadjá\"). (Vzhledem k anglofonním kořenům egopsychologie bývá v psychoanalytické literatuře dodržován úzus, že u egopsychologů se používají anglické pojmy \"ego\", \"id\" a \"superego\", kdežto při odkazech na původní Freudovo dílo domácí přepisy těchto pojmů, v češtině tedy \"já\", \"ono\", \"nadjá\".) Nejvýznamnějším konceptem Margaret Mahlerové je její model dětského vývoje.", "tgt_summary": "Margaret Schönberger Mahler (May 10, 1897 – October 2, 1985) was a Hungarian physician, who later became interested in psychiatry. She was a central figure on the world stage of psychoanalysis. Her main interest was in normal childhood development, but she spent much of her time with psychiatric children and how they arrive at the \"self\". Mahler developed the \"separation–individuation theory of child development\".", "id": 2203472}
{"src_title": "Šťovík kadeřavý", "tgt_title": "Rumex crispus", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Je hojně zastoupen ve sníženinách okolo vodních toků, na vlhkých loukách, polích a pastvinách, na úhorech, rumištích, neudržovaných plochách, po okrajích cest, v okolí silážních jam, hnojišť a kalových jímek. Snáší vysokou půdní vlhkost, vyhledává narušené a na dusík a draslík bohaté půdy, nevyskytuje se na kyselých půdách. Na výživných půdách se vyvíjí v mohutnou rostlinu s vysokou konkurenční schopností a silně utlačuje jedince ostatních druhů. Vzhledem k silné rozmnožovací schopností a malé náročnosti na teplo brzy zjara na stanovištích převládnou a vytvoří husté porosty. V tropických oblastech roste málo, nejčastěji jen ve vysokých polohách. Šťovík kadeřavý je dlouhodenní rostlinou a nejvyšší reprodukční schopnost vykazuje v červnu a červenci. Semena vyklíčí často již na podzim a do zimy vyrostou jen listová růžice a vytvoří se dlouhý kořen, teprve druhým rokem vyrostou lodyhy s květy. Po dozrání semen některé rostliny odumřou, část jich však vytvoří nové listové růžice které přežijí zimu a v dalším roce na jaře z nich opět vyrazí květné lodyhy. Životnost rostlin bývá jeden až pět let.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá rostlina s 50 až 100 cm vysokou lodyhou vyrůstající z krátké, chudě větvené kořenové hlavy. Hrubý hlavní kořen bývá v suchých půdách dlouhý až 1 m a má četné rozvětvené postranní kořeny zasahující hluboko do podorniční vrstvy; ve vlhkých a nevzdušných půdách se kořen rozprostírá vodorovně nehluboko pod povrchem. Lysá, hranatá lodyha je v dolní části zhusta nahnědlá nebo načervenalá, přímá a nahoře rozvětvená v několik úžlabních, přímo odstálých, květonosných, v horní části bezlistých větví. Přízemní listy s řapíky bývají až 35 cm dlouhé a 8 cm široké, čepele mají okrouhle nebo kopinaté, na bázi klínovité, po obvodě zvlněné (kadeřavé) a na konci zašpičatělé. Lodyžní listy jsou podobného tvaru, ale menší a míň zvlněné, postupně přecházejí v úzce kopinaté listeny. Drobné, pravidelné květy jsou sestaveny v počtu 10 až 25 v lichopřesleny prodloužených koncových nebo úžlabních květenství se šikmými nebo přitisklými větvemi. Oboupohlavné květy, asi 3 mm velké, mají za plodu dolu sehnuté stopky. Jejich okvětí má 6 lístků ve 2 kruzích, menší vnější lístky brzy opadají. Větší, vnitřní lístky, z nichž jeden (nebo všechny) je opatřen tlustým červeným mozolkem, vytrvávají a vytvářejí krovky. V květu je šest tyčinek, semeník s jedním vajíčkem je složen ze tři plodolistů a má tři štětičkovité blizny. Květy rozkvétají od června do srpna, opylovány jsou hlavně větrem. Ploidie druhu je 2n = 60. Plody jsou trojboké, hnědé až rezavé, podlouhlé, vejčité nažky asi 2 mm dlouhé, které jsou uzavřeny v křídlatých, srdčitě okrouhlých, celokrajných, trojbokých krovkách. Na jedné nebo všech třech krovkách je kulovitý mozolek vyplnění vzduchem. Nažky jsou rozdílné co do velikosti a hmotnosti, nažky z konce květenství bývají menší a lehčí.", "section_level": 1}, {"title": "Hybridizace.", "content": "Šťovík kadeřavý se často úspěšně kříží s jinými druhy podrodu \"Rumex\", jen v české přírodě byly zjištěny tyto jeho hybridy:", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Hlavní způsob rozšiřování šťovíku kadeřavého je generativní, semeny. Na jedné rostlině se utvoří až 5 tisíců semen, která často zůstávají dlouho na rostlině. Semena dobří klíčí, nejlépe z hloubky do 1 cm, v hloubce nad 5 cm již nevyklíčí, dokáží však zůstat životaschopné po dobu až deseti let. Nažky jsou, za pomoci krovek a mozolků, intenzivně šířeny i do vzdáleného okolí větrem či odplavovány vodou. Na čistá pole se dostávají např. s osivem jetelovin, statkovými hnojivy i komposty. Semena bez poškození projdou zažívacím traktem býložravců i ptáků. Méně častější způsob rozšiřování po poli je roznesení drobných části dlouhého, tuhého kůlovitého kořene při orbě. Dobrou regenerační schopnost má pouze vrcholová část hlavního kořene a segmenty delší než 4 cm. Rostliny vzešlé z kořenových úlomků jsou však velmi citlivé k herbicidům a náchylné na zmrznutí.", "section_level": 1}, {"title": "Možnost záměny.", "content": "Šťovík kadeřavý je morfologicky velmi podobný šťovíku tupolistému (\"Rumex obtusifolius\"). Šťovík kadeřavý se odlišuje slabším větvením lodyhy i kořene, užšími a zkadeřenými listy a má nažky uzavřené v krovkách, jenž jsou po obvodě celokrajné bez zoubků. Oba druhy často vyrůstají na stejném stanovišti a vzájemně se kříží, dochází i k problémům při jejich určování.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Tato rostlina bezesporu patří mezi velmi nebezpečné plevelné druhy na lukách, pastvinách a polích s víceletými pícninami, jeho příměs snižuje krmnou hodnotu píce. Zapleveluje také okopaniny a jednoleté obilniny, je často šířen s nečištěným osivem. V minulosti byla jeho nať využívána k výrobě homeopatických léků. Je jednou ze živných rostlin pro housenky motýla ohniváčka černočárného.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šťovík kadeřavý (\"Rumex crispus\") je vytrvalá, silně rozšířená plevelná bylina, druh rodu šťovík. Je považován za jednu z pěti nejrozšířenějších rostlin na světě, jeho původní areál nelze s určitosti stanovit. Roste v Evropě až po 65 ° severní zeměpisné šířky a dále, vyjma Antarktidy, se vyskytuje na všech kontinentech. V České republice je rozšířen hojně od nížin až do podhůří, v horách se objevuje jen roztroušeně.", "tgt_summary": "Rumex crispus, the curly dock, curled dock or yellow dock, is a perennial flowering plant in the family Polygonaceae, native to Europe and Western Asia.", "id": 167451}
{"src_title": "Gertruda Babenberská (1226–1288)", "tgt_title": "Gertrude of Austria", "src_document": [{"title": "První manželství.", "content": "Dlouho se vyjednávalo o sňatku Gertrudy s nejstarším synem českého krále Václava I. Fridrich II. Bojovný ovšem nabídl Gertrudu, svou potenciální dědičku, přímo císaři. Václavovi I. slíbil pomoc uherský král Béla IV., jemuž Fridrich Bojovný odňal část území za vpádu Tatarů, a také Ota Bavorský. České vojsko sice zůstalo nepodpořeno a poraženo, Václav ovšem docílil sňatku markraběte Vladislava s Gertrudou (1246). Rakouský vévoda Fridrich téhož roku zemřel v bitvě na Litavě, přičemž Vladislav se stal jeho nástupcem. Vévodství si příliš neužil, protože 3. ledna 1247 náhle zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství s Fridrichem Bádenským.", "content": "V roce 1248 se dvaadvacetiletá vévodkyně vdala znovu. Jejím manželem se stal Heřman VI. Bádenský z rodu Zähringenů, kterému rok po svatbě porodila syna Fridricha. V roce 1250 se jí narodilo druhé dítě, dcera Anežka. Heřman Bádenský sice byl schopný získat určitou kontrolu nad vévodstvími, nedokázal si ovšem poradit s opozicí šlechty. Gertruda se proto s dětmi odebrala do Míšně. Gertruda byla zřejmě zapojená i do Heřmanovy smrti – byl otráven 4. října 1250. Getruda se ocitla mimo přízeň kurie, když se odmítla dále provdat za Florise, bratra Viléma Holandského, což bylo papežovo přání. Její teta Markéta Babenberská se v roce 1252 vdala za českého prince Přemysla a rakouská šlechta přijala novomanžele jako nové vládce. Gertruda tak rychle ztrácela svůj vliv.", "section_level": 1}, {"title": "Boj o babenberské dědictví.", "content": "Potřetí se Babenberkovna provdala za příbuzného uherského krále Bély IV., Romana Haličského – v červenci 1252, jen několik měsíců po své tetě. V roce 1253 se jí narodila dcera Marie. Roman Haličský ovšem svou manželku i dceru, po neúspěšných pokusech prosadit se jako rakouský vévoda, opustil a vrátil se do Uherska. V roce 1254 získala Gertruda část Štýrska, které bylo pod uherskou nadvládou. Babenberkovna snad doufala, že Béla IV. synovi znovu udělí vévodský titul. Jelikož se ovšem ona ani její syn nevzdali nároků na babenberské země, Přemysl Otakar II. je ze svého území (Štýrsko bylo tehdy už pod jeho kontrolou) v roce 1267 vyhostil. Gertrudin syn Fridrich byl nakonec společně s posledním Štaufem Konradinem, o kterém se uvažovalo jako o novém římském králi, popraven Karlem z Anjou v roce 1268. Přemysl Otakar II., někdejší manžel Markéty Babenberské, se tak zbavil dvou soupeřů o moc. Nic ovšem nesvědčí o tom, že by byl nějak v jejich popravě zapletený, ačkoliv se tento předpoklad dokonce dostal do kronik (např. \"„Steirische Reimchronik“\", což je Štýrská rýmovaná kronika Otakara Štýrského). Gertruda se v roce 1269 odebrala do Míšně. Její práva na babenberské země ztratila na významu úplně, když Rudolf I. Habsburský udělil Rakousko a Štýrsko v léno svým dětem. O šest let později Gertruda zemřela jako abatyše u sv. Afry v Míšni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gertruda Babenberská (1226 – 24. duben 1288) byla (titulární) vévodkyně rakouská a štýrská a moravská a bádenská markraběnka. Společně se svou tetou Markétou byla držitelkou \"Privilegia minus\", které po smrti posledního babenberského vévody Fridricha II. roku 1246 nabylo aktuálnosti. ", "tgt_summary": "Gertrude of Austria (also named \"Gertrude of Babenberg\") (1226 – 24 April 1288) was a member of the House of Babenberg, Duchess of Mödling and later titular Duchess of Austria and Styria. She was the niece of Duke Frederick II of Austria, the last male member of the Babenberg dynasty. She was, according to the Privilegium Minus the first in line to inherit the Duchies of Austria and Styria after the death of childless Frederick, but these claims were disputed by her aunt Margaret.", "id": 63897}
{"src_title": "Robert z Molesme", "tgt_title": "Robert of Molesme", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Robert se narodil jako šlechtic v kraji Champagne, v patnácti letech vstoupil do benediktinského kláštera Montier-la-Celle blízko Troyes. Byl zde brzy zvolen převorem a kolem roku 1070 byl ustanoven opatem v klášteře Saint-Michel de Tonnerre, jehož mniši neměli dobrou pověst. Jeho snahy o nápravu ale mniši odmítli, takže složil opatskou funkci a vrátil se jako obyčejný mnich zpět do Montier-la-Celle (Saint-André-les-Vergers, Département Aube). V roce 1072 se stal převorem v klášteře Saint-Ayoul. Skupina šesti poustevníků žijících v chudobě a odříkání v colanských lesích poblíž Saint Michel-de-Tonnerre chtěla zvolit Roberta za svého učitele a představeného, dva z poustevníků se proto vydali do Říma k papeži Řehoři VII., aby získali jeho svolení k tomuto kroku. Robert je pak odvedl do lesů u Molesme v Burgunsku, kde si v roce 1075 postavili několik chýší ze dřeva a kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Opatství v Molesme si získalo díky Robertově zbožnosti a svatosti velkou autoritu. Již v roce 1098 je doloženo 35 mužských a několik ženských klášterů, které se k novému opatství hlásily. Robertova pověst svatého muže se neustále šířila. Když se klášterní komplex rozrostl a zbohatl, přišli noví mniši, kteří vstupovali do kláštera s nepravými úmysly a začali negativně působit na ostatní. Robert byl nespokojen s vývojem v konventu a dvakrát ho opustil, pokaždé byl ale povolán zpět.", "section_level": 1}, {"title": "Cîteaux.", "content": "V roce 1098 Robert s 21 spolubratry odešli z Molesme s úmyslem odejít do divočiny a založit tam nový klášter. Renaud, vikomt města Beaune, věnoval Robertovi a jeho společníkům opuštěné údolí v hlubokém lese, v místě zvaném Cistercium, 30 km jižně od Dijonu. Zde založili klášter Cîteaux. Robert zde zůstal jen rok. Mezitím mniši v Molesme změnili své smýšlení a poslali posly k papeži s prosbou, aby k nim povolal Roberta zpět a schválil jim jejich výklad Řehole svatého Benedikta. Robert se vrátil do Molesme se svými dvěma druhy a vedl klášter podle vlastního výkladu a příkladu, takže se stal centrem reformy benediktinů, měl na ně velký vliv. Štěpán Harding a svatý Alberich – dva z původních mnichů z Molesme – se stali stěžejními osobami ve vedení stavby i kláštera Cîteaux. Pod jejich vedením se stal střediskem cisterciáckého řádu, který se proslavil ve 12. století pod vedením Bernarda z Clairvaux. Robert zemřel v Molesme 17. dubna roku 1111. Papež Honorius III. ho kanonizoval v roce 1220. Jeho svátek v římsko-katolickém kalendáři byl ustanoven na 17. duben, ale později jej posunuli na 29. dubna. Den svatého Roberta je slaven ve Washingtonu, D.C. v neděli před Kolumbovým dnem.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "https://www.klastervyssibrod.cz/_d/Zivotopis-svateho-Roberta-z-Molesme.pdf http://catholica.cz/?id=1158", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert z Molesme (c. 1028, Champagne – 17. dubna 1111, Molesme) byl křesťanský světec a opat, jeden ze zakladatelů cisterciáckého řádu ve Francii.", "tgt_summary": "Robert of Molesme (1028 – 17 April 1111) was an abbot, one of the founders of the Cistercian Order and is honored as a Christian saint.", "id": 1649903}
{"src_title": "Kempeitai", "tgt_title": "Kenpeitai", "src_document": [{"title": "Historie a činnost.", "content": "Organizace byla založena v roce 1881 po vzoru francouzského četnictva, jakožto součást rychle se modernizující Japonské císařské armády – nicméně až do období po první světové válce nebyla její činnost nikterak významná. Přeměna Kempeitai v stěžejní prostředek policejního státu je spojena s působením generála Hidekiho Tódža, jenž stál v jejím čele v letech 1935 až 1937. Organizace se postupně transformovala do podoby tajné vojenské policie s mimořádně rozsáhlými pravomocemi. Kromě jiného prováděla kontrašpionáž, pod její jurisdikci patřili také váleční zajatci a správa japonských zajateckých táborů, dále měla policejní pravomoc nad okupovanými územími a úplnou pravomoc nad loutkovým státem Mandžukuo. Příslušník Kempeitai (tzv. „kempei“) byl oprávněn zatknout příslušníka armády s hodností až o tři stupně vyšší, než měl on sám. Jelikož v tehdejším japonském právním systému neexistoval princip presumpce neviny ani institut \"habeas corpus\", organizace mohla zatýkat libovolné osoby a věznit je prakticky neomezeně dlouho. Některé zatčené rovněž soudila ve vlastních soudních procesech, jež se vymykaly jakékoli právní úpravě; souzené osoby se nesměly hájit, a někdy dokonce ani nebyly plně seznámeny se svým obviněním. Tajná policie Kempeitai užívala mimořádně krutých metod mučení (včetně poprav, brutálního bití a nejrůznějšího tělesného poškozování), díky čemuž vešla ve známost jako „japonské Gestapo“. Těmto praktikám bylo kromě domácího obyvatelstva vystaveno zejména velké množství zajatých spojeneckých vojáků během války v Tichomoří; to souviselo zejména se starým japonským morálním kodexem bušidó, podle nějž měl voják raději zemřít, než aby se vzdal nepříteli – tito vojáci tedy podle japonského vidění ztratili veškerou čest a pak se s nimi zacházelo s odpovídající krutostí. Čínská část organizace byla rovněž zodpovědná za dodání mnoha osob pro nelidské experimenty na žijících lidech, související s vývojem biologických zbraní, které prováděla jiná složka japonské armády, tzv. Jednotka 731; pro tyto pokusy byly využívání i spojenečtí váleční zajatci. Po kapitulaci Japonska v roce 1945 byla většina záznamů organizace zničena (některé i se souhlasem velitele pacifických spojeneckých vojsk Douglase MacArthura), následkem čehož zmizely i důkazy o válečných zločinech Kempeitai. Většina členů organizace nebyla za své válečné zločiny nikdy potrestána.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kempeitai (někdy Kenpeitai, ) byla japonská tajná vojenská policie existující v letech 1881–1945. Zejména v období druhé světové války se jednalo o významný represivní orgán tehdejšího Japonského císařství, podílející se na rozsáhlých represích a masakrech. Organizace proslula užíváním mimořádně brutálních metod práce, včetně poprav a nejrůznějších způsobů mučení, které uplatňovala vůči domácímu obyvatelstvu i válečným zajatcům – díky těmto praktikám se jí někdy přezdívá „japonské Gestapo“.", "tgt_summary": "The was the military police arm of the Imperial Japanese Army from 1881 to 1945. It was both a conventional military police and a secret police force. In Japanese-occupied territories, the kenpeitai also arrested those who were suspected of being anti-Japanese. While it was institutionally part of the army, the Kenpeitai also discharged the functions of the military police for the Imperial Japanese Navy under the direction of the Admiralty Minister (although the IJN had its own much smaller Tokkeitai), those of the executive police under the direction of the Home Minister and those of the judicial police under the direction of the Justice Minister. A member of the corps was called a \"kenpei\" ().", "id": 2451100}
{"src_title": "Margaret Burbidgeová", "tgt_title": "Margaret Burbidge", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Burbidgeová začala studovat astronomii v roce 1936 na University College Londýn, kde v roce 1939 získala magisterský titul, doktorát obdržela na téže univerzitě v roce 1943. V roce 1945 ji odmítlo přijmout Carnegie Institution for Science, protože členství by znamenalo, že by musela pozorovat na observatoři Mount Wilson, která v té době byla vyhrazena pouze mužům. V roce 1950 požádala o grant na Yerkes Observatory ve Williams Bay ve Wisconsinu, následujícího roku odešla do Spojených států. Její výzkumný zájem se zaměřil na chemické abundance ve hvězdách. V roce 1953 se vrátila do Anglie a začala výzkum ve spolupráci se svým manželem Geoffreym Burbidgem, společně s Williamem Alfredem Fowlerem a Fredem Hoylem. Na základě experimentů a observačních dat iniciovaných Margaret a Geoffrey Burbidgeovými, vytvořil tým hypotézu, že všechny chemické prvky mohou být syntetizovány při jaderných reakcích ve hvězdách (nyní známo jako hvězdná nukleosyntéza). Výsledná astrofyzikální teorie zveřejněná v roce 1957 se nazývá BFH podle vědců účastnících se výzkumu (Burbidge, Burbidgeová, Fowler, Hoyle). Tato teorie byla základem pro podstatné oblasti výzkumu v astrofyzice. Po deseti letech získala v roce 1955 konečně přístup na observatoř Mount Wilson, když se vydávala za asistentku svého manžela. Vedení nakonec souhlasilo, že může zůstat, pokud ona a její manžel budou žít v samostatném domku na pozemku a ne v ubytovně určené pouze pro muže. V roce 1972 se stala ředitelkou Královské greenwichské observatoře. Poprvé za 300 let se stalo, že funkce nebyla spojena s postem královského astronoma, kterým byl v té době astronom (a pozdější nositel Nobelovy cenu) Martin Ryle. Burbidgeová opustila post v roce 1974, patnáct měsíců po svém nástupu do funkce, když vypukla kontroverze kolem přemístěni Isaac Newton Telescope z observatoře na užitečnější místo. Burbidgeová se stala jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností v boji za ukončení diskriminace žen v astronomii. V důsledku toho v roce 1972 odmítla Annie J. Cannon Award od Americké astronomické společnosti, protože bylo udělováno pouze ženám: „Je nejvyšší čas, aby diskriminace jak ve prospěch, tak v neprospěch žen v profesním životě byly odstraněny.“ O dvanáct let později jí společnost udělila bez ohledu na pohlaví Russellovu docenturu. V roce 1976 se stala první ženou v čele Americké astronomické společnosti. O rok později získala státní občanství Spojených států. V roce 1981 byla zvolena prezidentkou Americké asociace pro pokrok ve vědě. V roce 2003 byla Burbidgeová uvedena do síně slávy Women's Museum of California, oceněna byla její vědecká kariéra a úspěchy.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V dubnu 1948 se Margaret Peacheyová vdala za Geoffreyho Burbidge, teoretického astrofyzika, s nímž spolupracovala na jedné z nejdůležitějších astrofyzikálních teorií století. Jejich dcera Sarah se narodila roku 1956. Geoffrey Burbidge zemřel v roce 2010.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecké úspěchy.", "content": "Po zisku doktorátu v roce 1943 začala provádět výzkum galaxií propojením spektrografu a dalekohledu. V Yerkes Observatory v USA studovala B hvězdy a galaktické struktury. V roce 1957 ukázala skupina BFH slavný výsledek, že všechny prvky s výjimkou úplně nejlehčích jsou vyráběny jadernými procesy uvnitř hvězd. Za tento výsledek v roce 1959 obdržela Warner Prize. V pozdějším výzkumu byla jednou z prvních, kdo změřil hmotnosti a rotační křivky galaxií a byla jedním z průkopníků studia kvasarů. Na univerzitě v San Diegu také v roce 1990 pomohla vyvinout spectrograf pro Hubbleův vesmírný dalekohled. I v pokročilém věku byla emeritní profesorkou na univerzitě v San Diegu a pokračovala ve výzkumu v rámci nestandardní kosmologie, jako je vnitřní rudý posuv. Burbidgeová přispěla k více než 370 článkům o astronomickém výzkumu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eleanor Margaret Burbidgeová (rozená Peacheyová), FRS (12. srpna 1919 – 5. dubna 2020) byla americká astrofyzička britského původu, známá svým originálním výzkumem. Zastávala celou řadu administrativních postů, včetně ředitelky Royal Greenwich Observatory. ", "tgt_summary": "Eleanor Margaret Burbidge, FRS (\"née\" Peachey; 12 August 1919 – 5 April 2020) was a British-American observational astronomer and astrophysicist. In the 1950s, she was one of the founders of stellar nucleosynthesis and was first author of the influential BFH paper. During the 1960s and 70s she worked on galaxy rotation curves and quasars, discovering the most distant astronomical object then known. In the 1980s and 90s she helped develop and utilise the Faint Object Spectrograph on the Hubble Space Telescope. Burbidge was well known for her work opposing discrimination against women in astronomy. ", "id": 294600}
{"src_title": "Tomáš Špidlík", "tgt_title": "Tomáš Špidlík", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Tomáš Špidlík absolvoval základní školu a gymnázium v rodných Boskovicích. V roce 1938 začal studovat latinu a českou literaturu na filozofické fakultě v Brně. Po uzavření českých vysokých škol nacisty na podzim 1939 vstoupil 23. září 1940 do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy. Když i tento obsadili nacisté, pokračoval v letech 1942–1945 ve filozofických studiích na Velehradě. Zde složil 24. září 1942 řeholní sliby. Příprava byla několikrát přerušena nucenou prací, nařízenou nejprve německou, pak rumunskou a nakonec ruskou armádou. Po skončení studií byl Špidlík jmenován prefektem velehradského gymnázia. Vyučoval zde češtinu a ruštinu. V roce 1946 byl poslán na teologická studia do holandského Maastrichtu, kde 22. srpna 1949 přijal kněžské svěcení. V roce 1950 doplnil svá jezuitská formační studia v italské Florencii. V roce 1951 již bylo zřejmé, že se do vlasti nebude moci vrátit. Byl pozván ke spolupráci s Vatikánským rozhlasem. V letech 1951–53 tedy pokračoval ve studiích na Papežském orientálním institutu v Římě a v roce 1955 zde obhájil doktorskou práci \"Joseph de Volokolamsk. Un chapitre de la spiritualité russe (Josef Volokolamský. Kapitola z ruské spirituality)\" pod vedením jezuity prof. Irenea Hausherra. Od roku 1954 vyučoval jako docent východní a patristickou teologii v Římě v Papežském orientálním institutu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském institutu Teresianum a hostoval na mnoha evropských i světových univerzitách, mimo jiné v St. Paul ve Spojených státech, v Indii a v Kinshase (Demokratická republika Kongo). V roce 1961 byl jmenován profesorem. V letech 1951–1989 byl spirituálem Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě. Špidlíkovy české páteční promluvy na Radiu Vatikán byly překládány do mnoha dalších jazyků. Tomáš Špidlík byl prastrýcem studenta, křesťanského aktivisty a mladého disidenta Pavla Švandy, který byl v říjnu 1981 po srpnové návštěvě Říma a Tomáše Špidlíka nalezen mrtvý v propasti Macocha. Podle názorů z disentu, z okruhu přátel Pavla Švandy a vyšetřovatelů z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, byl zřejmě zavražděn Státní bezpečností, důkazy, které by vraždu potvrzovaly jednoznačně, však nalezeny nebyly. Od roku 1990 přednášel již jako emeritní profesor na Papežském orientálním institutu, a od roku 1991 žil a pracoval v Centro Ezio Aletti v Římě. V roce 1996 byl Ateliér duchovního umění Centra Aletti pověřen výzdobou papežské kaple „Redemptoris Mater“ ve Vatikáně (http://www.vatican.va/redemptoris_mater/index.htm), přičemž kardinál Špidlík a P. Marco Rupnik odpovídali za teologickou a uměleckou koncepci obnovy. Ve stejném roce vzniklo další Centrum Aletti Velehrad-Roma v Olomouci, jehož součástí je nakladatelství Refugium, které se od svého založení věnuje také kompletnímu vydání díla Tomáše kardinála Špidlíka. V červenci 1992 navštívil Moravu, předsedal v Pustiměři o sv. Anně Mezinárodnímu setkání mládeže a týden nato vedl exercicie mladých v Drysicích. V březnu 1995 vedl duchovní cvičení (exercicie) papeže Jana Pavla II. a římské kurie. 21. října 2003 byl Janem Pavlem II. jmenován kardinálem. Kardinálské kolegium jej vybralo, aby 18. dubna 2005 v Sixtinské kapli pronesl poslední promluvu ke konkláve před volbou papeže, v níž byl nakonec zvolen Benedikt XVI.. První exhortaci pronesl Raniero Cantalamessa. Tento zvyk zavedla apoštolská konstituce \"Universi Dominici Gregis\". Ke kardinálům, kteří budou volit nového papeže, mají promluvit dvě význačné církevní osobnosti o situaci, ve které se v současnosti církev nachází, a o výzvách, které před ní stojí do budoucna. Vzhledem ke svému věku již Špidlík nebyl oprávněn papeže volit. Tomáš kardinál Špidlík zemřel v pátek 16. dubna 2010 v 21.00 po delší nemoci v kruhu svých přátel a spolupracovníků v Římě. Po obřadech v Olomouci a na Velehradě byl 30. dubna 2010 pohřben v bazilice Panny Marie na Velehradě.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V Římě Špidlíka navštívili Alexander Dubček i Václav Havel. 28. října 1998 jej český prezident Václav Havel za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva vyznamenal Řádem T. G. Masaryka. Italský prezident Carlo Azeglio Ciampi 22. listopadu 2003 Špidlíkovi předal nejvyšší vyznamenání za zásluhy v oblasti kultury a umění. Dle TS ČBK přijal „Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění“ 26. listopadu 2003 z rukou italského ministra kultury Giuliana Urbaniho. 16. června 2005 převzal Špidlík v Neapoli první cenu „Corrada Ursiho“ za svůj přínos pro porozumění mezi národy prostřednictvím médií. U příležitosti 400. výročí narození „Učitele národů“ Jana Ámose Komenského jej 26. července 1992 město Uherský Brod poctilo zlatou medailí Jana Ámose Komenského. Po vydání \"Opus Magnum (L‘idée russe)\" roku 1994 mu francouzské město Troyes udělilo medaili čestného občanství. O knihu projevil osobně zájem i francouzský premiér. 6. srpna 2005 převzal čestné občanství Pustiměře.. U příležitosti 600. výročí úmrtí Sergeje Radoněžského (1314–1392) byl v roce 1992 přijat sovětským exprezidentem Michailem Gorbačovem. V roce 1993 byl jmenován čestným členem Společnosti byzantských studií v Petrohradě. V roce 1997 obdržel dva čestné doktoráty. V květnu od rumunské univerzity v Cluj-Napoca, která v něm ocenila jednoho z největších znalců východní teologie a spirituality, a v prosinci od teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V květnu 1999 obdržel čestný doktorát od Karlovy univerzity v Praze. V roce 2002 udělila Česká biskupská konference Tomáši Špidlíkovi Řád sv. Cyrila a Metoděje za celoživotní dílo. Papež Jan Pavel II. jmenoval 21. října 2003 prof. Špidlíka kardinálem. Do svého kardinálského erbu si Špidlík vložil heslo \"Ex toto corde\" („Z celého srdce“). Titulární baziliku Sant’Agata dei Goti převzal 5. února 2004, v den její památky.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Špidlík se zaměřoval na teologii křesťanského východu. Mnozí oceňují hloubku, poctivost i umělecký cit jeho bádání, jeho porozumění historii i současnosti, schopnost učinit dávné myšlenky inspirativními pro současnost. Myšlenkově navazuje zejména na Vladimíra Solovjova. V češtině byly vydány tyto jeho publikace: Duchovní literatura Křesťanský Východ Jezuitika Pohádky a knížky pro děti", "section_level": 1}], "src_summary": "Tomáš Josef kardinál Špidlík (17. prosince 1919 Boskovice – 16. dubna 2010 Řím) byl moravský katolický teolog, kněz, jezuita a kardinál (nebyl však biskupem).", "tgt_summary": "Tomáš Josef Špidlík, S.J. (17 December 1919 – 16 April 2010) was a Czech prelate of the Roman Catholic Church. He was a Jesuit priest and theologian. Pope John Paul II made him a Cardinal in 2003.", "id": 647369}
{"src_title": "Palác Zarzuela", "tgt_title": "Palace of Zarzuela", "src_document": [{"title": "Výstavba paláce.", "content": "Během 17. století, král Filip IV. nařídil výstavbu loveckého pavilonu na způsob malého zámečku na místě zvaném \"La Zarzuela\", v blízkosti Madridu. Jméno je odvozeno z výskytu množství středomořských ostružin – „zarzas“. Je tvořen jedinou obdélníkovou stavbou s břidlicovou střechou se dvěma postranními chodbami. Carlos IV. přebudoval stavbu podle dobového vkusu 18. století, a vyzdobil ji sbírkou porcelánu a tapiseriemi, a mobiliářem a velkou sbírkou hodin. Během občanské války utrpěla těžké škody. K paláci byly během 17. století přistavěny ještě nové budovy a také rezidence královské rodiny, jež obývá hlavní budovu a dvě zprava a zleva přilehlá křídla. Palác je umístěn na hoře El Pardo, kde se vyskytuje bohatá zvířena, např. jeleni, divočáci a daňci.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromá rezidence španělské královské rodiny.", "content": "Ačkoli oficiální rezidencí krále je Královský palác v Madridu, tento malý palác je sídlem stávajícího španělského monarchy. Z toho důvodu se důležitější oficiální akty konají v Palacio Real v Madridu, zatímco palác Zarzuela je místem konání rodinných událostí Královského domu a recepcí a audiencí méně formálního a soukromého charakteru. Palác se nachází mimo hlavní město, na severozápad od centra, uvnitř horského systému El Pardo. Juan Carlos a Sofie zde žijí od své svatby v roce 1962. Filip a Letizia mají v areálu La Zarzuela své sídlo, v nedalekém nově vystavěném zámečku vzdáleném přibližně čtyři sta metrů na východ od původního paláce. Infantky Elena a Cristina opustily palác poté, co se vdaly a usadily v Madridu a Barceloně. Od roku 1981 v zámku La Zarzuela obvykle sídlí také princezna Irena Řecká a Dánská, mladší sestra královny Sofie a krále Konstantina II. Řeckého.", "section_level": 1}], "src_summary": "Palác Zarzuela (španělsky Palacio de la Zarzuela v Madridu) je jedna z rezidencí španělské královské rodiny. V současnosti je soukromou rezidencí bývalého španělského královského páru, Juana Carlose a Sofie Řecké. V La Zarzuela (v sousedním zámečku uvnitř areálu paláce) sídlí rovněž současný král Filip, královna Letizia a jejich dcery.", "tgt_summary": "The Zarzuela Palace ( ) is the residence and working offices of the reigning monarch of Spain (King Felipe VI), although the official residence of the Spanish Royal Family is the Royal Palace of Madrid. The Zarzuela Palace is on the outskirts of Madrid, near the Royal Palace of El Pardo, which accommodates visiting heads of state. The palace is owned by the Spanish government and administered by a state agency named Patrimonio Nacional (National Heritage). ", "id": 1161756}
{"src_title": "Nerf Herder", "tgt_title": "Nerf Herder", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kapelu Nerf Herder založili v roce 1994 tři hudebníci – zpěvák a kytarista Parry Gripp, baskytarista Charlie Dennis a bubeník Steve Sherlock. Jméno skupiny odkazuje na sci-fi ságu Hvězdných válek, konkrétně na rozhovor Princezny Leiy a Hana Sola v. Nerf je fiktivní mimozemský dobytek a jejich pasáci jsou označováni souslovím Nerf Herder. Dennis však kapelu opustil hned vzápětí po vydání svého prvního eponymního alba \"Nerf Herder\" v roce 1996 a nahradil ho Pete Newbury. Spolu s ním přišel do kapely jako druhý kytarista Dave Ehrlich a od té doby je skupina čtyřčlenná. Newbury však ve skupině setrval jen jeden rok, a poté ho nakrátko nahradil kytarista Marko DeSantis (nyní hrající v kapele Sugacult), než do kapely přistoupil na delší dobu Justin Fisher. Během roku 1999 požádali Nerf Herder vydavatelství Arista Records, jestli by mohli z kontraktu odejít, na rozhodnutí vydavatele museli však velmi dlouho čekat. Po rozvázání spolupráce vydali v roce 2000 ve vydavatelství Honest Don's Records (patřící pod Fat Wreck Chords) své druhé studiové album s názvem \"How to Meet Girls\". V červenci 2001 pak kapela vydala EP album s názvem \"My E.P.\", a to ve vydavatelství My Records Joeyho Capea z kapely Lagwagon. Třetí studiové album \"Amercian Cheese\" vyšlo ve vydavatelství Honest Don's v srpnu 2002. Nerf Herder si také zahráli v dubnu 2003 v jedné z posledních epizod seriálu \"Buffy, přemožitelka upírů\", jehož znělku sami napsali. Jednalo se o díl „Opuštěná“, kde hostovali jako poslední kapela ve fiktivním baru Bronz. Během turné na podporu alba \"American Cheese\" došlo ke změně sestavy, Fishera nahradil kytarista kapely The Rentals Ben Pringle. Fisher odešel, aby mohl založit vlastní kapelu. Krátce po koncertní sérii se kapela rozpadla. Oficiálně nebylo ukončení kariéry oznámeno, frontman Gripp však později na stránkách kapely uvedl, že původní členové se začali věnovat vlastním pracím. Gripp během této doby skládal reklamní znělky, které nakonec vydal na vlastním albu \"For Those about to Shop, We Salute You\". Jedná se o konceptuální album s 51 skladbami, které napodobují různé hudební styly. V roce 2005 kapela znenadání znovu obnovila činnost, a to v původní tříčlenné sestavě Gripp, Dennis, Sherlock. Trio začalo pravidelně hrát na koncertech až nakonec v květnu 2007 oznámili vydání čtvrtého studiového alba skupiny, zatím však beze jména. Gripp navrhoval název \"Browneton\", ostatní však návrh nepodpořili, a tak následně album vyšlo v 29. dubna 2008 ve vydavatelství Oglio Records pod názvem \"Nerf Herder IV\". Kapela nahrála celkem 13 písní pro nové album, uveřejněno jich bylo pouze dvanáct. Krátce po jeho vydání přišel do kapely klávesista a kytarista Linus of Hollywood, bývalý člen Size 14 a stálý přítel a producent texaské kapely Bowling for Soup. Společně s ním se skupina Nerf Herder vydala na koncertní sérii po západním pobřeží USA, a poté na turné do Japonska. V roce 2009 z kapely opět odešel Dennis a nahradil ho předchozí baskytarista Ben Pringle.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební styl a vzory.", "content": "Kapela hraje žánr, který lze definovat jako pop rock. Hudební kritik Steve Huey označil styl skupiny jako post-grunge s prvky pop punku; řazeni bývají rovněž mezi kapely alternativního rocku, hlavně díky spolupracím s vydavatelstvími Arista a Honest Don's, která s alternativně rockovými kapelami převážně spolupracují. Mark Jerkins z The Washington Post napsal, že se jedná o desátou kalifornskou neo-punkovou kapelu. Sami členové kapely svůj styl označují jako geek rock (geek punk) nebo také nerd rock, což může vycházet i ze samotného jména ovlivněného sci-fi filmovou sérií, a které Gripp označil za skvělé a elegantní jméno. Steve Huey ve své recenzi přirovnal kapelu ke skupinám Weezer, Descendents a The Dead Milkmen. Podle Grippa kapelu nejvíce ovlivnili NOFX a dále skupiny vydavatelství Honest Don's Weezer a Rush. Jistý vliv měly i hard rockové legendy Van Halen, jimž jako poctu Nerf Herder složili úspěšný singl.", "section_level": 1}, {"title": "Členové.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Časová osa.", "content": "Světlejší barva na ose značí období neaktivity.", "section_level": 2}, {"title": "Diskografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kompilace.", "content": "Na následujících kompilačních albech se kapela prezentovala pouze jednou písní, žádná z nich však nebyla na vlastních studiových albech ani EP nahrána.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nerf Herder je americká pop punková hudební skupina, která vznikla v roce 1994 v Santa Barbara v Kalifornii. Kapelu založila původně trojice hudebníků Parry Gripp (zpěv, kytara), Charlie Dennis (basová kytara) a Steve Sherlock (bicí). Dnes ovšem kapelu tvoří čtyři muži, na Dennisově pozici dnes hraje Ben Pringle a kvartet doplňuje kytarista, klávesista a producent Linus of Hollywood. Členové kapely svůj styl označují jako „geek rock“. Skupina je známá pro svůj osobitý hudební styl, který se vyznačuje jednoduchými moderními melodiemi s nádechem punku a často vtipnými, někdy až pubescentními texty. Jejich motivem bývají i odkazy na pop-kulturní scénu. Kapelu si lidé spojují hlavně s hudební znělkou k televiznímu seriálu \"Buffy, přemožitelka upírů\", kterou její členové složili. Dalším úspěchem byl singl „Van Halen“, který byl vydán jako pocta stejnojmenné americké skupině a byl často hrán v rádiu, kapela Nerf Herder díky němu získala kontrakt s vydavatelstvím Arista Records.", "tgt_summary": "Nerf Herder is an American rock band from Santa Barbara, California, formed in 1994 by Parry Gripp (vocals, guitar), Charlie Dennis (bass) and Steve Sherlock (drums). They describe themselves as a \"geek rock\" band, and are known for simplistic modern punk-style songs with frequently humorous, juvenile, and pop-culture-referencing lyrics. They are the inventors of the \"nerdcore\" music subgenre, a reference to bands from Oxnard who called themselves \"Nard\"-core, which Gripp updated in the mid-90s to explain Nerf Herder and their nerdy influences. ", "id": 1264388}
{"src_title": "Vila Tugendhat", "tgt_title": "Villa Tugendhat", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Vila Tugendhat se nachází na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole na parcele č. 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366. Pozemek v příkrém svahu byl součástí velkého pozemku, patřícího k vile otce Grety Tugendhatové, známého brněnského textilního průmyslníka Alfreda Löw-Beera, který horní část svého pozemku dceři věnoval jako svatební dar a celou stavbu domu také financoval.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Vila je označována, spolu s německým pavilónem na výstavě EXPO v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století. Zároveň je to stavba, která spoluurčila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury – funkcionalismu. Výjimečné postavení vily je dáno řadou okolností. Architekt van der Rohe dostal v roce 1928 od investorů volnou ruku včetně finančního rámce. Stavba přišla na pět milionů prvorepublikových Kč, za tu cenu se dalo postavit 30 běžných rodinných domů. Díky dostatku peněz se tu však mohly použít unikátní technologie a moderní materiály. Dodnes architekti napodobují zejména propojení zahrady a interiéru. Výjimečnost vily spočívá i ve smutném faktu, že většina staveb, které vytvořil van der Rohe v Evropě, byla zničena. Právě vila Tugendhat a jeho německý pavilon v Barceloně (1929) jsou přitom pokládány za jeho nejlepší předválečná díla. Známý je především prosklený hlavní obytný prostor vily Tugendhat se zimní zahradou. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů: Interiér budovy byl taktéž vybaven elegantním a citlivě navrženým nábytkem od samotného architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Ten zde použil část nábytku, které navrhl pro německý pavilon na výstavě EXPO v Barceloně. Soubor čtyř kusů nábytku, v roce 2011 umístěný v Moravské galerii, byl k 21. únoru 2008 uznán za kulturní památku.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Samotný prostor je tvořen třemi patry, přestože z pohledu z ulice vila působí jako přízemní jednopodlažní budova. Horní patro obsahuje přijímací halu, oddělené ložnice manželů Tugendhatových (se sociálním zařízením), dva dětské pokoje a pokoj vychovatelky (druhé sociální zařízení) a rozlehlou terasu. K hornímu patru přiléhá také byt správce a garáž pro dvě auta. Konstrukci vily tvoří ocelový skelet, železobetonové stropy a cihelné zdivo. Terasy a schodiště mají travertinové obklady. Nosné ocelové pilíře architekt nijak neskrýval, jen je v obytné části nechal obalit chromovanými krytkami. Prostřední patro sloužilo jako obytná a reprezentativní část. Obsahuje volný prostor náznakově dělený závěsy, jednou dřevěnou půlkruhovou stěnou (oddělující jídelní prostor) a jednou tzv. onyxovou příčkou, oddělující pracovní prostor od obývacího. Onyxová stěna (nejde zde o minerál onyx, nýbrž o odrůdu aragonitu) má tu jedinečnou vlastnost, že pod určitým úhlem propouští sluneční paprsky a mění se tak její barva. Pořízení onyxové stěny bylo však velmi nákladné – stěna stála 200 000 prvorepublikových korun. Součástí prostředního patra je i skleněnou stěnou oddělená zimní zahrada, která měla své vlastní mikroklima. Celá přední strana pokoje je prosklená sedmi velkými tabulemi velmi průzračného skla o rozměrech 5 × 3,5 metru a síle 9,8 mm. Dvě z těchto tabulí bylo možno posouvat elektromotory, případně je celé zasunout pod podlahu a otevřít tak pokoj do zahrady. Spodní patro, které je v současné době přístupné v rámci rozšířeného návštěvního okruhu, bylo vyhrazeno služebnictvu a technickému zázemí (strojovna vzduchotechniky, kotelna, strojovna pro elektrické spouštění oken, prádelna, fotokomora, místnost pro kožichy). Vytápění prostředního patra bylo na tehdejší dobu pokrokovým – na rozdíl od horního a spodního patra, kde byly normální radiátory, se prostřední patro vytápělo horkým vzduchem. Horký vzduch bylo možno pomocí technického zařízení, umístěného ve zvlášť vyhrazené místnosti ve spodním patře, nejdříve smísit s čerstvým vzduchem přiváděným průduchem z technické terasy nebo v létě s chladným vzduchem z chladicí místnosti, kde byl ochlazován vodou polévanými mořskými kameny. Smíšený vzduch byl poté zbaven nečistot v olejovém filtru, následně „provoněn“ ve filtru z cedrových hoblin a pak vháněn do obytného patra průduchy v podlaze a ve stěnách. Ve spodním patře jsou vystaveny fotografie Fritze Tugendhata dokumentující stavbu a zařízení vily. Právě Tugendhatova záliba ve fotografování byla důležitým zdrojem pro původní vzhled domu, podle kterého se orientovaly návrh a provedení rekonstrukce vily v letech 2010–2012.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Výstavba.", "content": "Architektonický návrh vytvořil koncem roku 1928 německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, který na pozvání manželů Tugendhatových přijel do Brna v září zmíněného roku. Stavba byla zahájena v červnu následujícího roku (1929), jako generální dodavatel byla zvolena brněnská firma Mořice a Artura Eislerových. Na stavbě se podílela řada domácích i zahraničních firem, přírodní materiál se dovážel z různých koutů světa. Stavbu financoval otec Grety Tugendhatové, textilní průmyslník Alfred Löw-Beer, a architektu Miesovi van der Rohe nestanovil žádný finanční limit. Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na pět milionů korun (prvorepublikových). Vila byla postavena v rekordně krátké době, stavba trvala pouhých 14 měsíců. Již v prosinci 1930 se manželé Tugendhatovi mohli do vily nastěhovat.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Manželé Tugendhatovi však obývali vilu pouze do roku 1938, kdy jakožto Židé v obavě o svůj další osud opustili před hrozbou německé expanze Československou republiku. Jelikož odjeli relativně brzy, ještě před Mnichovskou dohodou, stačili si s sebou odvézt velkou část vnitřního vybavení svého domu. Samotná budova se nevyhnula obsazení německými okupačními úřady. Na podzim roku 1939 ji zabavilo gestapo a o tři roky později byla dokonce zapsána jako majetek Velkoněmecké říše. V letech 1942–1945 měl vilu pronajatou Walter Messerschmidt, ředitel Klöcknerwerke v Brně, který ji využíval jako byt a kancelář. Inicioval první zásadní stavební úpravy (zvýšení komína, zazdění mléčného skla ve vstupní hale a průchodu na horní terasu). Během války byla také odstraněna zaoblená stěna z makassarského ebenu, vytvářející jídelní kout vily. V roce 1945 zabrala vilu Rudá armáda a použila ji k ubytování sovětských vojáků, a to včetně jejich koní. V této době byla zničena převážná část zbylého vybavení a mobiliáře, například police knihovny z exotického dřeva posloužily za otop. Největší ztráta však nastala několik měsíců předtím, kdy byla při náletu na Brno výbuchem pumy zničena všechna okna hlavního obytného prostoru kromě jednoho, které bylo v té době zřejmě zasunuté do podlahy. Tato koncepčně důležitá část vily byla nahrazena provizorním zasklením z malých skleněných tabulek do nově vložených dřevěných rámů.", "section_level": 2}, {"title": "Prohlášení památkou.", "content": "Technická struktura stavby však zůstala i přes válečné újmy zachována. Po osvobození vila sloužila jako soukromá škola rytmiky a taneční gymnastiky paní Karly Hladké, a to v rozmezí let 1945–1950. Pak byla vila předána Státnímu ústavu léčebného tělocviku, který zde prováděl rehabilitaci dětí s vadami páteře a špatným držením těla. V 60. letech se ozývaly hlasy o významu vily jako památky moderní architektury. Tyto hlasy byly vyslyšeny 6. prosince 1969, kdy byl dům zapsán do Státního seznamu kulturních památek.", "section_level": 2}, {"title": "Rekonstrukce v osmdesátých letech.", "content": "V 80. letech 20. století proběhla stavební rekonstrukce, která již tenkrát byla často kritizována. Tato kritika se týkala hlavně nedůslednosti při zasklívání hlavního obytného prostoru (nepodařilo se sehnat patřičně veliké tabule skla, nová skla byla slepena silikonem ze dvou dílů). Použita byla zcela běžná skla, na rozdíl od původních, která byla při výrobě leštěna unikátní a velmi nákladnou technikou tak, aby se prakticky neleskla. Jediné dochované původní pohyblivé sklo bylo zničeno. Zničeno bylo také do té doby dochované zařízení koupelny (kovové baterie, umyvadla, obklady). Chromované doplňky a osvětlovací tělesa byly nahrazeny běžnými, typovými výrobky osmdesátých let. Přestože kritika této rekonstrukce se objevuje dodnes, stavebně historický průzkum provedený v roce 2001 tuto kritiku vyvrací. Vzhledem k tehdejším materiálovým a stavebně technickým možnostem a společensko-politické situaci můžeme tuto rekonstrukci označit za profesionální. Od počátku 90. let do roku 1994 sloužila stavba komerčním účelům.", "section_level": 2}, {"title": "Dělení Československa a zpřístupnění veřejnosti.", "content": "Dne 8. června 1992 zde bylo vedeno první kolo koaličních rozhovorů vítězů tehdejších voleb, mezi předsedou vlády České republiky Václavem Klausem a předsedou vlády Slovenské republiky Vladimírem Mečiarem. Dohoda o rozdělení Československa byla podepsána 26. srpna téhož roku také na tomto místě. Následně se zde ještě o rok později jednalo o dělení federálního majetku. Z rozhodnutí Rady města Brna byla vila předána do užívání Muzeu města Brna, které ji od 1. července 1994 veřejnosti zpřístupnilo jako památník moderní architektury. Osudy domu (ne však už jeho majitelů) se staly inspirací pro román Simona Mawera \"Skleněný pokoj\" z roku 2009.", "section_level": 2}, {"title": "Rekonstrukce v letech 2010–2012.", "content": "V roce 2004 začaly pokusy o další rekonstrukci vily. Soutěž, kterou vyhrála společnost OMNIA projekt, s.r.o., však byla označena za zmanipulovanou a v roce 2008 antimonopolním úřadem na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušena. Potomci původních majitelů žádali v letech 2006 a 2007 o navrácení vily a nabízeli provedení rekonstrukce na vlastní náklady, to však město Brno odmítlo a nakonec přistoupilo k tomu, aby společnost OMNIA Projekt realizovala svůj původní vítězný projekt. V letech 2010 až 2012 tak byla vila kvůli rekonstrukci, která stála 174 milionů korun, uzavřena a znovu otevřena až 29. února 2012 (pro veřejnost 6. března). Primátor města Brna Roman Onderka při té příležitosti obhajoval výjimečností stavby výši vstupného, které bylo stanoveno na 350 Kč za delší z nabízených okruhů. V rámci rekonstrukce se do vily vrátila např. část původní půlkruhové stěny z makassarského ebenu vyznačující jídelní kout, která byla krátce předtím objevena historikem umění Miroslavem Ambrozem v menze v budově brněnské právnické fakulty, kde v době druhé světové války mělo svůj bar gestapo. V roce 2018 ve vile probíhalo natáčení filmu Skleněný pokoj na motivy stejnojmenného románu Simona Mawera.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety Tugendhatové (1903–1970) a Fritze Tugendhata (1895-1958). V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.", "tgt_summary": "Villa Tugendhat is an architecturally significant building in Brno, Czech Republic. It is one of the pioneering prototypes of modern architecture in Europe, and was designed by the German architects Ludwig Mies van der Rohe and Lilly Reich. Built of reinforced concrete between 1928 and 1930 for Fritz Tugendhat and his wife Greta, the villa soon became an icon of modernism.", "id": 79516}
{"src_title": "MACD", "tgt_title": "MACD", "src_document": [{"title": "Použití.", "content": "Nejběžněji se tento indikátor používá pro identifikaci nákupních a prodejních signálů. Dále se využívá pro předpověď překoupeného či přeprodaného trhu a pro potvrzení rostoucího nebo klesajícího trendu, popřípadě slábnoucího trendu.", "section_level": 1}, {"title": "Interpretace.", "content": "Nákupní a prodejní signály: Pro jejich identifikaci se využívá překřížení MACD se signální křivkou. Pokud MACD protne signální křivku zdola nahoru, jedná se o nákupní signál. Pokud MACD protne signální křivku shora dolů, jedná se o prodejní signál. Překoupený a přeprodaný trh: Pro identifikaci tohoto jevu je nutno sledovat rychlost růstu MACD, respektive velikost rozdílu 12denního krátkodobého exponenciálního klouzavého průměru od 26denního exponenciálního klouzavého průměru. Pokud MACD výrazně roste (výrazně roste krátkodobý klouzavý průměr), naznačuje to budoucí překoupený trh. Naopak při prudkém poklesu se jedná o signál přeprodaného trhu. Potvrzení rostoucího a klesajícího trendu: Pokud je MACD a signální křivka nad nulovou přímkou, jedná se o rostoucí trend (býčí trh). Pokud jsou obě křivky pod nulovou přímkou, jedná se o klesající trend (medvědí trh). Slábnoucí trend: Při snaze o rozpoznání slábnoucího trendu je důležité sledovat odchylky mezi pohybem MACD a kurzem cenného papíru. Býčí divergence nastává tehdy, pokud kurz cenného papíru dosahuje nižšího dna a MACD vyššího dna. Značí to slábnoucí klesající trend. Medvědí divergence nastává při stále vyšších vrcholech kurzu cenného papíru a nižších vrcholech MACD. Značí to slábnoucí rostoucí trend.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad.", "content": "Ve vrchní části grafu se vyskytuje čárový graf kurzu cenného papíru. V dolní části grafu je červené MACD, zelená signální křivka a červená horizontální nulová přímka. Nákupní signál je identifikovatelný 24. listopadu 2008 nebo 20. února 2009, kdy MACD překřížilo signální přímku zdola nahoru. Naopak prodejní signál nastal dne 15. 1. 2009. Rychlý růst MACD je typický pro začátek listopadu 2008, což signalizuje překoupený trhu a možnou korekci, ke které opravdu došlo. Rostoucí trend v únoru a březnu 2009 byl potvrzen výskytem MACD a signální křivky nad nulovou přímkou. Naopak klesající trend v lednu a únoru 2009 byl potvrzen poklesem MACD a signální křivky dne 26. 1. 2009 pod nulovou přímku. Mírná divergence mezi kurzem cenného papíru a MACD nastala na konci února 2009, kdy trend kurzu byl mírně klesající a MACD již rostlo. Jednalo se tedy o býčí divergenci, neboli signál slábnoucího klesající trendu, který vyústil ve dno a následnou změnu trendu.", "section_level": 1}], "src_summary": "MACD je zkratkou pro Moving Average Convergence Divergence je pojem z ekonomie. Jedná se o jeden z mnoha indikátorů technické analýzy. Obvykle se řadí do skupiny klouzavých průměrů (Moving Averages, MA), nazývanými jako tzv. „trend-following“ nebo také „lagging“ indikátory. Poukazují na to, co se právě stalo na trhu. MACD vyjadřuje vztah mezi dvěma klouzavými průměry. Je nejčastěji rozdílem 12denního a 26denního exponenciálního klouzavého průměru. Dané parametry se mohou upravit podle individuálních potřeb analytika. Tento indikátor lze vyjádřit vzorcem: MACD(12,26)=E(12)-E(26) \"E(12) 12 denní klouzavý průměr\" \"E(26) 26 denní klouzavý průměr\" Zobrazuje se obvykle v grafu. Kromě MACD hraje důležitou roli také signální křivka nazývaná „trigger“ a nulová přímka. Trigger je 9denním exponenciálním klouzavým průměrem. Nulová přímka je horizontální přímkou procházející hodnotou 0 (neboli místem, kde se 12denní MA = 26dennímu MA).", "tgt_summary": "MACD, short for moving average convergence/divergence, is a trading indicator used in technical analysis of stock prices, created by Gerald Appel in the late 1970s. It is designed to reveal changes in the strength, direction, momentum, and duration of a trend in a stock's price. The MACD indicator (or \"oscillator\") is a collection of three time series calculated from historical price data, most often the closing price. These three series are: the MACD series proper, the \"signal\" or \"average\" series, and the \"divergence\" series which is the difference between the two. The MACD series is the difference between a \"fast\" (short period) exponential moving average (EMA), and a \"slow\" (longer period) EMA of the price series. The average series is an EMA of the MACD series itself. ", "id": 1455746}
{"src_title": "Gaylord Nelson", "tgt_title": "Gaylord Nelson", "src_document": [{"title": "Stručný životopis.", "content": "Gaylord Nelson se narodil 4. června 1916 v obci Clear Lake v okrese Polk na západě amerického státu Wisconsin. V roce 1939 absolvoval studium politických věd na Státní univerzitě v San Jose v Kalifornii (\"San\" \"Jose State University\"). V roce 1942 mu byl udělen titul doktora práv na \"University of Wisconsin Law School\" ve wisconsinské metropoli Madisonu. Gaylord Nelson se následně jako příslušník Armády Spojených států v hodnosti poručíka zúčastnil bojů druhé světové války, mimo jiné bitvy o Okinawu.", "section_level": 1}, {"title": "Senátor a guvernér státu Wisconsin.", "content": "Po čtyřletém působení v armádě se vrátil do civilního života jako právník. Zároveň se začal angažovat v politice – zpočátku za Republikánskou stranu, záhy však přešel k demokratům. V roce 1948 byl Gaylord Nelson zvolen do Senátu státu Wisconsin. Po 10 letech, v roce 1958, zvítězil ve volbách a stal se tak teprve v pořadí druhým guvernérem státu Wisconsin za Demokratickou stranu ve 20. století. Tuto funkci vykonával jedno volební období do začátku roku 1963.", "section_level": 2}, {"title": "Člen Senátu Spojených států.", "content": "V roce 1962 se stal Gaylord Nelson členem Senátu Spojených států amerických. Jako demokratický senátor zde působil po tři šestiletá volební období až do roku 1981. Výrazně se angažoval zejména v oblasti ochrany životního prostředí. Během svého druhého volebního období prosadil myšlenku každoročního pořádání Dne Země, kdy si lidé na celém světě připomínají důležitost podpory udržitelného života a ochrany přírody. Poprvé se Den Země uskutečnil 22. dubna 1970 a později v témže roce Nelson předložil návrh, aby se vždy třetí týden v dubnu konal \"Týden Země\". Tento návrh podpořila polovina Nelsonových kolegů – senátorů. Od té doby se jméno Gaylorda Nelsona stalo synonymem Dne Země i dalších aktivit, zaměřených na ochranu přírody a životního prostředí. Této skutečnosti bylo využito i během volební kampaně do senátu v roce 1974, v níž Gaylord Nelson usiloval o své znovuzvolení pod heslem \"Nelson - \"...naturally\"\".", "section_level": 2}, {"title": "Odchod z vysoké politiky a ocenění.", "content": "V roce 1980 se Gaylordu Nelsonovi již nepodařilo počtvrté zvítězit v senátních volbách. V lednu roku 1981 se stal aktivním členem americké \"The Wilderness Society\" (volně přeloženo \"Společnost na ochranu divočiny\"). Tato nezisková organizace, založená v roce 1935, se zaměřuje na zachování a ochranu původní přírody a krajiny ve Spojených státech a m. j. stála za podporou přijetí federálního zákona \"Wilderness Act\" v roce 1964, kterým byl ustanoven systém nejvyšší ochrany rezervací divočiny v USA – \"National Wilderness Preservation System\". Za celoživotní úsilí o ochranu životního prostředí udělil dne 29. září 1995 prezident Bill Clinton Gaylordu Nelsonovi Prezidentskou medaili svobody.", "section_level": 1}, {"title": "Památka Gaylorda Nelsona.", "content": "Gaylord Nelson zemřel 3. července 2005 a jeho popel byl pohřben na rodinném pozemku v Clear Lake. Jménem senátora a někdejšího wisconsinského guvernéra byl nazván \"Nelson institute for Enviromental Studies\" při Wisconsinské univerzitě (\"University of Wisconsin\") v Madisonu. Na počest Gaylorda Nelsona byla pojmenována divočina \"Gaylord Nelson Wilderness\", která byla vyhlášena v roce 2004. Tato divočina o rozloze 142 km tvoří nejpřísněji chráněnou část národního parku \"Apostle Islands National Lakeshore\", zahrnující Apoštolské ostrovy a pobřeží poloostrova Bayfield v Hořejším jezeře na severu státu Wisconsin. Jméno Gaylora Nelsona nese též \"Governor Nelson State Park.\"Toto chráněné území o rozloze 171 ha se nachází na březích jezera Mendota ve Waunakee ve wisconsinském okrese Dane. Na památku slavného rodáka a propagátora ochrany přírody byla základní škola v Clear Lake (obec s cca 1000 obyvateli) nazvána \"Gaylord A. Nelson Educational\" \"Center.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Gaylord Anton Nelson (1916 – 2005) byl americký politik, člen Demokratické strany, guvernér státu Wisconsin a dlouholetý člen Senátu USA, horní komory Kongresu Spojených států amerických. Proslul svými aktivitami v oblasti ochrany životního prostředí, zejména jako hlavní iniciátor, zakladatel a podporovatel každoročního pořádání Dne Země.", "tgt_summary": "Gaylord Anton Nelson (June 4, 1916July 3, 2005) was an American politician and environmentalist from Wisconsin who served as a United States Senator and governor. A Democrat, he was the founder of Earth Day, which launched a new wave of environmental activism.", "id": 1133989}
{"src_title": "Výtrusenky", "tgt_title": "Myxozoa", "src_document": [{"title": "Vývoj názorů na fylogenetické postavení.", "content": "Dlouho byly výtrusenky řazeny do protistů (respektive prvoků), tedy jednobuněčných organismů blízkých živočichům, a to zpravidla do společného taxonu s hmyzomorkami. Po objevu vícebuněčných stadií se začalo uvažovat o zařazení do Metazoa. Teprve v 90. letech 20. století molekulární analýzy ribosomálních nukleových kyselin potvrdily, že se skutečně jedná o druhotně zjednodušené mnohobuněčné živočichy, nadále se však spekulovalo o přesném postavení. Výsledky některých studií, které je posouvaly do dvoustranně souměrným živočichům (Bilateria), nebyly potvrzeny (molekulární analýzy byly ovlivněny znečištěním pocházejícím z genomu jiných živočichů, morfologická dvoustranná symetrie výtrusenky \"Buddenbrockia\" se nakonec ukázala čtyřčetnou). Fylogenetické studie dlouho naznačovaly a v r. 2015 snad dostatečně prokázaly, že výtrusenky patří do žahavců a odvětvují se na bázi podkmene Medusozoa. Jejich sesterskou skupinou jsou kaviárovky (monotypická skupina s jediným zástupcem – parazitickým nezmarem jeseteřím), přestože se zpočátku objevovaly kritické hlasy, považující toto postavení za artefakt způsobený \"přitahováním\" dlouhých fylogenetických větví.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba těla.", "content": "Jak bylo zmíněno již na začátku, jejich tělo je velmi jednoduché, je tvořeno jednou buňkou, která obsahuje více jader (tvoří tzv. plazmodium). Šíří se pomocí spor, které vznikají z části mateřského plazmodia. Spory mají vícebuněčnou strukturu, obsahují jeden, nebo více sporoplastů (z každého vznikne jedna amoebula – pohyblivé stadium – a z ní posléze nové plazmodium) a jeden nebo více polových váčků. V polovém váčku je stočené polové vlákno, které se při útoku na hostitele vymrští a zachytí se na buňce. Právě tyto polové váčky poukazovaly na příbuznost se žahavci, neboť některé žahavé buňky mají podobnou strukturu.", "section_level": 1}, {"title": "Systém.", "content": "Výtrusenky mají dvě třídy: Malacosporea (např.: \"Buddenbrockia plumatellae\", \"Tetracapsuloides bryosalmonae\") a Myxosporea (např.: \"Lentospora cerebralis\", \"Myxobolus cyprini\"). Dříve byla oddělována ještě jedna třída (Actinosporea), ale zjistilo se, že to byla pouze vývojová stadia Myxosporea.", "section_level": 1}], "src_summary": "Výtrusenky (Myxozoa), nazývané také rybomorky, jsou mikroskopičtí parazité ryb a kroužkovců. V roce 2007 byl publikován první objev výtrusenky (nový druh \"Soricimyxum fegati\") parazitující v rejskovi obecném. Díky parazitickému životu u nich došlo k radikálnímu zmenšení a zjednodušení těla až do jednobuněčných forem, a proto byly donedávna považováni za prvoky (a stále jsou tak mnohdy prezentovány ještě dnes). Jedná se však o skupinu patřící k (mnohobuněčným) živočichům, kmene žahavců. Předpokládá se, že měly společného předka s medúzovitými žahavci, jelikož mají některé podobné struktury (popis níže) a polypová stadia některých medúz jsou také parazitická).", "tgt_summary": "Myxozoa (etymology: Greek: μύξα \"myxa\" \"slime\" or \"mucus\" + thematic vowel o + ζῷον \"zoon\" \"animal\") is an unranked subphylum of aquatic, obligately parasitic cnidarian animals and contains the smallest animals ever known to have lived. Over 2180 species have been described and some estimates have suggested at least 30,000 undiscovered species. Many have a two-host lifecycle, involving a fish and an annelid worm or a bryozoan. The average size of a myxosporean spore usually ranges from 10 μm to 20 μm, whereas that of a malacosporean (a subclade of the Myxozoa) spore can be up to 2 mm. Myxozoans can live in both freshwater and marine habitats. ", "id": 2327726}
{"src_title": "Toni Kurz", "tgt_title": "Toni Kurz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Toni Kurz byl původně zámečníkem, ale už v roce 1934 vstoupil do armády jako profesionální voják. Sloužil u reichenhallské horské jednotky, kde se v roce 1936 stal horským vůdcem.", "section_level": 1}, {"title": "Prvovýstupy.", "content": "Spolu s Andreem Hinterstoisser uskutečnili řadu náročných prvovýstupů v době, kdy byl nejobtížnější stupeň VI.", "section_level": 2}, {"title": "Výstup na Eiger.", "content": "Ve čtyřčlenném družstvu (Andreas Hinterstoisser, Toni Kurz, Willy Angerer, Edi Rainer) se v červenci 1936 pokusil zdolat smutně proslulou severní stěnu Eigeru. Během výstupu byl Willi Anger zraněn padajícím kamenem. Skupina horolezců nemohla postupovat dostatečně rychle vzhůru a zastihla ji sněhová bouře. Pokusili se proto o návrat. Kritickým místem se stal Hinterstoisserův traverz, který nebylo možné opačným směrem překonat, neboť se jednalo o traverz v tahu lana. Horolezci udělali osudovou chybu, že v něm nenechali zavěšené lano pro případný ústup. Během marného snažení o návrat se ze stěny sesunula lavina a smetla Andrease Hinterstoissera, který nebyl uvázán na laně. Ostatní jištěni byli, ale Willyho Angera usmrtil prudký náraz o stěnu a Edi Rainera udusila váha dvou mužů na laně. Toni Kurz zůstal živý, ale během sestupu se zcela vyčerpal. Nakonec zůstal viset na laně v místě posledního slanění doslova pár metrů od záchranářů, kteří se pod něj dostali z okna železničního tunelu na Jungfraubahn. Neměl už sílu dostat navazovací uzel na laně skrz karabinu, ve které visel. Jeho poslední slova vešla do dějin horolezectví: „I ka nimmer.“ (česky \"Já už nemůžu.\") Příběh horolezců ztvárnil Heinrich Harrer v knize \"Bílý pavouk\" (1960) a Joe Simpson v hraném dokumentu \"Vzývající ticho\" (2008). Událost byla též zfilmována ve snímku \"Nordwand (2008)\"", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "Popis posledních chvil Toniho Kurze od Heinricha Harrera - český překlad", "section_level": 1}], "src_summary": "Toni Kurz (13. ledna 1913, Berchtesgaden, Německo – 22. července 1936, Eiger, Švýcarsko) byl německý horolezec, který spolu s Andreem Hinterstoisserem dosáhl z počátku 20. století mnoha prvovýstupů. Zemřel za tragických okolností v roce 1936 jako člen skupiny, která se pokoušela uskutečnit prvovýstup na severní stěnu hory Eiger.", "tgt_summary": "Toni Kurz (13 January 1913 – 22 July 1936) was a German mountain climber active in the 1930s. He died during an attempt to climb the Eiger north face with his partner Andreas Hinterstoisser.", "id": 1883043}
{"src_title": "Karel Teodor Bavorský (1839)", "tgt_title": "Karl Theodor, Duke in Bavaria", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Narodil se jako páté dítě a druhý syn z manželství bavorského vévody Maxe a jeho choti Ludoviky. Manželství rodičů nepatřilo mezi ta šťastná, protože povahy obou manželů byly dosti rozdílné. Vévoda vedl nekonvenční život a rád se pobavil s pěknými ženami, zatímco vévodkyně jako dcera bavorského krále Maxmiliána I. považovala stavovsky nepřiměřený sňatek za potupu. Přesto se v manželství narodilo devět dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Starší bratr Ludvík (1831 – 1920) se zřekl vévodského titulu z lásky k herečce Jindřišce Mendlové, později povýšené na svobodnou paní z Wallersee. O pět let starší sestra se měla stát rakouskou císařovnou, ale František Josef I. se zamiloval do mladší Alžběty (1837 - 1898), a tak se Helena (1834 - 1890) nakonec stala manželkou dědičného prince Maxmiliána Thurn-Taxise. Sestry Marie (1841 - 1925) a Matilda (1843 - 1925) se provdaly za bratry, korunního prince Františka Neapolsko-Sicilského a hraběte Ludvíka Traniho. Nejmladší sestra Sofie (1847 - 1897) se po nevydařeném zasnoubení s bavorským králem Ludvíkem II. stala chotí vévody Ferdinanda z Alenconu. Nejmladším sourozencem byl Max Emanuel (1849 - 1893). Karlu Teodorovi se v kruhu rodinném přezdívalo Gackel (Kvokáč) a pro svou veselou povahu byl matčiným oblíbencem. Ze sourozenců měl nejbližší vztah k o dva roky starší sestře Alžbětě, s níž trávil mnoho času v dětských hrách (např. spolu dlouhé hodiny pozorovali zvířata či ptáky). Početná rodina pobývala nejčastěji v paláci na Ludwigstrasse v Mnichově, kde vévoda nechal zbudovat cirkus či kavárnu ve francouzském stylu, nebo na venkovském sídle Possenhofen u Starnberského jezera. Na vzdělání a výchovu dohlížela pouze matka, která se snažila dětem zajistit dobré učitele. Učením se ale děti zabývaly především v paláci, kdežto v Possenhofenu měly více volnosti. Hrály si na loukách i v zahradách, v lese pozorovaly zvířata, plavaly v jezeře nebo jezdily na koních. Otec kladl důraz především na fyzickou zdatnost svých potomků a znalosti z lavice považoval za málo důležité. U Gackela se už v raném věku začaly projevovat mnohostranné zájmy. Měl talent téměř na vše, do čeho se pustil. Snadno se učil jazyky, vynikal v přírodních vědách, měl hudební sklony (dobře hrál na klavír a housle). Jako všichni ostatní sourozenci jezdil výborně na koni a byl vynikajícím lovcem. Slušně ovládal i další sporty, jako šerm či vodní sporty.", "section_level": 1}, {"title": "Život v armádě.", "content": "Ve šlechtických kruzích bylo obvyklé, že mužští členové v určitém věku podstoupí armádní výcvik. Není lepší způsob jak si vydobýt slávu, než jí dosáhnout na bitevním poli. Karel Teodor tedy ve čtrnácti letech vstoupil do armády. Chtěl se sice dostat k námořnictvu, ale otec si přál, aby sloužil výhradně království. Proto také podle matčina přání (chtěla mít syna blízko) působil jako poručík u čtvrtého pluku lehké kavalerie nedaleko domova. Po čtyřech letech u armády, aniž fakticky sloužil, byl převelen k třetímu jízdnímu dělostřeleckému pluku Königin. Zde nejprve sloužil čtyři týdny jako řadový voják a pak osm týdnů jako kaprál. Po povýšení na důstojníka se začal seznamovat s válečnickým uměním, studoval taktiku a strategie. V roce 1860 mu císař František Josef I. udělil Řád zlatého rouna. Po dosažení hodnosti rytmistra byl převelen k jezdectvu a později se stal velitelem první eskadry prvního pluku lehké kavalerie. Po účasti ve \"válce o Itálii\" se armádní kariéry vzdal.", "section_level": 1}, {"title": "První manželství.", "content": "Karel Teodor a saská princezna Žofie se znali od malička. Jejich matky byly dcerami bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, proto Žofie občas pobývala u tety jako společnice Gackelovy nejmladší sestry Žofie. Vévodkyně Ludovika přitom samozřejmě sledovala i vedlejší přínos vzácné návštěvy a doufala ve sňatek svého oblíbeného syna s půvabnou Žofií. V roce 1864 se Karel Teodor vypravil na saský královský dvůr, aby se tam se svou sestřenicí zasnoubil. Svatba se konala 11. února 1865 v Drážďanech a ještě téhož roku se mladým manželům narodila první dcera Amélie. Těhotenství a porod však Žofii příliš vyčerpal, měla dýchací potíže a trpěla návaly únavy. Zdravotní stav milované ženy Karla Teodora velmi zneklidňoval, ale začas se Žofii přece jen vedlo lépe a on mohl doufat v lepší zítřky. Bohužel ne nadlouho, protože 10. března 1867 se stal vdovcem. Žofie podlehla silné chřipce. Celá rodina se snažila, aby mladého muže vrátila zpět do života. Sestry Marie a Alžběta jej zvaly k sobě, otec mu předal správu vévodského majetku a král Ludvík II. jej rozptyloval státními problémy. Smysl života našel Karel Teodor ve studiu lékařství. Smrt milované ženy jej přesvědčila, že už nikdy nechce bezmocně přihlížet smrti blízkých, aniž by se nemohl pokusit tomu vlastnoručně zabránit. I přes své pozdější znalosti a četné úspěchy však nebude moci zachránit svého synovce Maxmiliána Thurn-Taxise, švagra Karla Ludvíka Habsburského nebo bratra Maxe Emanuela.", "section_level": 1}, {"title": "Vévoda lékařem.", "content": "Z Gackelova rozhodnutí sice nebyla rodina nijak nadšena, protože pro příslušníka šlechty a švagra rakouského císaře se nehodí obyčejné měšťanské povolání. Ale vzhledem k tomu, že František Josef I. překvapivě projevil pochopení pro švagrovo rozhodnutí, mohl Karel Teodor započít svá studia na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově. Zpočátku zde byl spolužáky i profesory přijímán jako znuděný mladík, který si potřebuje ukrátit čas. Gackelova píle, svědomitost a cílevědomost je však záhy přiměla k přehodnocení tohoto názoru. Příslušnost ke šlechtickým kruhům ale také poskytovala výhodu, protože jeho postavení mu zajišťovalo snazší přístup k vědeckým kapacitám v oboru. Dne 1. srpna 1872 byl slavnostně promován doktorem medicíny. Dny i noci vévoda nadále vyplňoval studiem a vědeckou činností, např. spolupracoval s prof. Buhlem na výzkumu přenosu tuberkulózy, konzultoval léčebné postupy různých nemocí s prof. Billrothem či vliv psychiky na pacienta s doktorem Guddenem. Neúnavně pracoval v mnichovské nemocnici a spolu s doktorem Mayerem objížděl venkovské pacienty. Dále se také věnoval výzkumné činnosti, u příležitosti padesáté konference německých přírodovědců a lékařů uveřejnil svou studii s názvem \"Výzkum hromadění bílých krvinek v mozkové kůře\". Přemíra práce ovšem špatně působila na zdraví Karla Teodora. Ten se ještě za studií nakazil žloutenkou a trpěl také bronchitidou (není jisté, zda důvodem onemocnění bylo dědičné založení nebo se jednalo o důsledek výzkumu plicních chorob). Pro zlepšení zdravotního stavu podstoupil léčebné kúry v lázních Kissingen a Ischl, kam ho pozvala sestra Sisi. Svému zdraví však věnoval minimum času a jakmile se mu vedlo lépe, vrhl se opět do práce. Později se při jedné z operací zranil úlomkem kosti na pravé paži. Rána se zanítila a došlo k zánětu lymfatické uzliny, čímž se stala ruka dočasně nepohyblivou. Proto Karel Teodor cvičil ruku levou, aby se mohl věnovat práci bez přerušení.", "section_level": 1}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "Na jaře roku 1874 se Karel Teodor oženil podruhé a vévodkyně Ludovika novomanželům darovala zámek Tegernsee. Svatby, která se konala v zámecké kapli v Kleinheubachu, se ale pod různými záminkami nezúčastnily císařovna Alžběta ani bývalá královna Marie. Ovšem bavorský král Ludvík II. uspořádal na počest krásné nevěsty velkolepou oslavu, která vyvrcholila představením Wagnerovy opery \"Lohengrin\" a při níž Marie Josefa seděla po králově boku. S budoucí manželkou, teprve šestnáctiletou portugalskou princeznou Marií Josefou, se Karel Teodor poprvé setkal v parku za přítomnosti švagra Františka II. Marie Josefa byla půvabná a na svůj věk i velmi rozumově vyzrálá. Ačkoliv si s ovdovělým vévodou dobře rozuměla, jeho nabídka k sňatku jí překvapila. Vzhledem k tomu, že jí ale nebyl lhostejný a jeho dcera Amélie si ji oblíbila, bylo snadné říci ano. Stejně snadno jako si Marie Josefa získala srdce Karla Teodora, tak snadno si ji oblíbila i jeho rodina. Dokonce vždy kritická císařovna Alžběta se o nové švagrové vyjádřila pochvalně. Manželé pobývali buď v Bavorsku nebo kvůli vévodovu zdraví na jihu, později Marie Josefa manželovi pomáhala jako proškolená asistentka.", "section_level": 1}, {"title": "Nemoc.", "content": "Karel Teodor se z přemíry práce zhroutil a objevilo se u něj chrlení krve, proto byli povoláni profesoři von Ziemssen a Bauer. Ti vévodovi doporučili, pokud chce přežít rok, pobyt v teplejším klimatu. Po měsíci a půl v Nervi nabyl vévoda dojmu, že pro své zdraví učinil maximum a vrhl se spolu s profesorem Buhlem opět do výzkumu. V té době se do Bavorska přestěhoval vynikající litevský internista dr. Max Gotthard von Cube a Karel Teodor si nemohl nechat ujít skvělou příležitost k rozšíření svých znalostí. Známost však nepřinesla pouze kolegiální přátelství ale také zdrcující diagnózu. Po vyšetření došel doktor Cube k závěru, že Karel Teodor trpí katarálním onemocněním spojeným s horečkou a vykašláváním krve. Cubeho vážné zjištění přimělo vévodu, aby se s rodinou přestěhoval do vily \"Madonna\" v Mentonu. Zde si pokročilé stádium tuberkulózy léčil přední oční lékař Alexandr Ivanov z Kyjeva.", "section_level": 2}, {"title": "Vévoda očním lékařem.", "content": "Setkání s doktorem Ivanovem bylo pro Karla Teodora klíčové. Jako již dříve setkal se i u něj s nedůvěrou, ale ani tentokrát se nedal odradit a časem si získal oftalmologovu důvěru. Ivanov se s vévodou podělil o své poznatky a nabídl mu asistenci při některých náročnějších operacích. Přijal také (i přes vážný zdravotní stav) jeho pozvání k Tegernskému jezeru, zdržoval se ale pouze ve svém pokoji a dlouhé hodiny spolu s Karlem Teodorem rozebírali odborné problémy. Později, když se ataky nemoci zhoršily, za ním Ivanov posílal své pacienty. Karel Teodor léčil pacienty zdarma a potřebným také dával léky. Tyto zkušenosti jej přivedly k rozhodnutí, že si oční lékařství zvolí za svůj obor. Jako důvod si zapsal toto: Na Ivanovovo doporučení navštívil v roce 1879 univerzitu v Curychu, aby se zde učil u prof. Hornera. Po návratu do Mnichova složil odbornou atestaci z oftalmologie a svými rozsáhlými znalostmi si vysloužil uznání prof. Rothmunda. I po složení zkoušky vyhledával oční specialisty, aby si rozšířil své znalosti. Ve Vídni, kam zavítal na pozvání Sisi, vyhledal Ferdinanda von Arlta, což byl oftalmolog mezinárodního věhlasu. Docházel také na přednášky Eduarda von Jägera, který zastával odlišné názory než Artl. Vévodova neustálá činnost a rozsáhlé znalosti vzbuzovaly u ostatních kolegů úctu, proto jej pod záštitou profesora Jägera navrhli jako kandidáta na členství v lékařském kolegii. Dne 31. ledna 1881 byl Karel Teodor spolu s profesory Hyrtlem a Virchowem jmenován čestným členem lékařského kolegia. V oslavném projevu mimo jiné zaznělo:", "section_level": 1}, {"title": "Oční praxe.", "content": "Karel Teodor pracoval na oční klinice v Mnichově, ale jeho snem byla vlastní klinika u Tegernského jezera. Tu nechal postavit na vlastní náklady za přispění švagra Františka Josefa I., protože místní úřady nebyly schopné ani ochotné náročný projekt financovat. Slavnostní otevření nové kliniky proběhlo na podzim roku 1888. Vzhledem ke svému zdraví pobýval často na jihu, ale ani zde si neodpočinul. Najal vilu v Obermaisu u Merana a společně s dr. Rocheltem v ní provozoval praxi. Otevřel také malou kliniku na Giselstraße v Mnichově, z níž za přispění mecenáše hraběte Marogny v roce 1896 vznikla velká oční klinika v Nymphenburgstraße. Za jeho nepřítomnosti jí vedl ve vévodově duchu dvorní rada dr. Zenker. Klinika dnes na vévodovu počest nese jeho jméno. Vévodovy lékařské úspěchy nebyly známé pouze v Evropě, ale také v Africe. Marie Josefa se od pacienta nakazila vážnou infekční chorobou a protože se její stav nelepšil, rozhodl se Karel Teodor změnit prostředí. Se ženou, dcerou a jejím snoubencem hrabětem Törringem navštívili Alžír a Tunis, kde vévodu prosilo o pomoc mnoho nových pacientů. Při výletu do pouště se mu pak přišli poklonit a vyjádřit tak svou úctu členové kmene Tuaregů.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Dne 9. srpna 1909 oslavil 70. narozeniny a při této příležitosti byl prohlášen čestným občanem Mnichova. K slavnostem se dostavily četné delegace a poselstva, aby vévodovi gratulovali k významnému jubileu. Radost mu kalila pouze nepřítomnost dcer Alžběty Gabriely a Marie Gabriely. Při pobytu v lázních Kreuth se 7. listopadu zúčastnil lovu. Krátce nato jej postihla nevolnost, zimnice a musel ulehnout. Lékaři diagnostikovali arteriosklerózu. Pohřeb proběhl dle přání ve vší tichosti 1. prosince 1909 v Tegernsee.", "section_level": 1}, {"title": "Děti.", "content": "Karel Teodor uzavřel dvě manželství, z nichž se narodilo šest dětí. Obě své ženy velmi miloval. První choť, dcera saského krále Jana I., Žofie (1845 - 1867) zemřela po dvouletém manželství v roce 1867 a zanechala po sobě rok a půl letou dceru Amélii. Druhou manželkou se v roce 1874 stala dcera portugalského krále Michala I., Marie Josefa (1857 - 1943). Ta dala život dalším pěti dětem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Teodor Bavorský, (německy \"Carl Theodor in Bayern\"), (9. srpna 1839, Possenhofen – 30. listopadu 1909, Kreuth) byl čtvrtý bavorský vévoda a vynikající oční lékař. Náležel k vedlejší linii bavorského vládnoucího rodu Wittelsbachů. Jeho dcera Alžběta Gabriela se v roce 1909 stala belgickou královnou.", "tgt_summary": "Karl-Theodor, Duke in Bavaria (9 August 1839 – 30 November 1909), was a member of the House of Wittelsbach and a professional oculist. He was the favorite brother of the Empress Elisabeth of Austria, and father of Queen Elisabeth of the Belgians.", "id": 1577250}
{"src_title": "Alžběta Gabriela Bavorská", "tgt_title": "Elisabeth of Bavaria, Queen of Belgium", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Narodila se na zámku Possenhofen jako dcera bavorského vévody Karla Teodora Bavorského a jeho druhé manželky Marie Josefy Portugalské. Byla pojmenována po své tetě, rakouské císařovně Alžbětě Bavorské, známé jako Sisi. Sám Karel Teodor byl velký milovník umění a tak byla Alžběta vychována k lásce k umění, hudbě a sochařství. V otcově klinice, kde její matka dělala Alžbětinu otci zdravotní sestru, se Alžbětě dostalo pochopení produktivní práce a lidského utrpení, což bylo v té době pro princeznu neobvyklé.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "V Mnichově, dne 2. října 1900 se Alžběta provdala za následníka belgického trůnu, prince Alberta. Po manželovu nástupu na trůn v roce 1909 se Alžběta stala belgickou královnou. Město Elisabethville, dnes Lubumbashi v Kongu bylo pojmenováno na její počest. V době, kdy se Albert a Alžběta poznali, byl Albert dědicem svého strýce Leopolda II. Belgického. Byl druhým synem prince Filipa, flanderského hraběte a princezny Marie Hohenzollernské, sestry krále Karla I. Rumunského. Hned při narození se Albert stal v pořadí třetím následníkem belgického trůnu, po svém otci a starším bratrovi Balduinovi. Po předčasné Balduinově smrti v lednu 1891 Albert nastoupil na jeho, mnohem významnější místo, druhého následníka trůnu. Albert měl dvě sestry, které se dožily dospělosti, princeznu Henriettu, provdanou za prince Emanuela Orleánského, a princeznu Josefínu, která se provdala za svého bratrance Karla Antona Hohenzollern, bratra krále Ferdinanda I. Rumunského. Během První světové války s králem sídlili v De Panne. Přesvědčila jej k návštěvě přední linie a zřízení ošetřovatelských jednotek. I přes svůj německý původ byla velmi populární královnou, která dychtivě podporuje svou novou zemi. Od 23. září do 13. listopadu 1919, královna, společně s králem a princem Leopoldem podnikla oficiální návštěvu do USA. Během cesty v historickém pueblo v Isleta v Novém Mexiku udělil král Leopoldův řád otci Antonu Docherovi, misionáři z Francie. Král dostal od mexičanů na památku tyrkys ve stříbře. Při této příležitosti přijelo do Islety deset tisíc lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější léta.", "content": "V roce 1934 Albert zemřel při nehodě během lezení v Ardenách v Belgii, poblíž Nemur. Alžběta se dožila nástupu svého syna na trůn (ale poté abdikoval a odešel do exilu), její mladší syn se stal schopným regentem říše za svého nezletilého synovce. Jako královna vdova se stala mecenáškou umění a byla známá svým přátelstvím s tak pozoruhodným vědcem, jakým byl Albert Einstein. Během okupace Belgie Německem v letech 1940–1944 používala vlivu královny při pomoci a záchraně Židů. Zachránila tisíce židovských dětí. Když byl Brusel osvobozený, povolila využít svůj palác jako ústředí britského XXX sboru, a představila svůj návrh generálu Horrocksovi se svým maskotem, splašeným kancem, pojmenovaným `Chewing gum`. Po válce jí byl udělen titul Spravedlivá mezi národy. Během 50. let královna vyvolala spor v zahraničí tím, že navštívila SSSR, Čínu a Polsko, výlety, kvůli nimž byla označována jako \"Red queen\", Červená královna. Královna Alžběta zemřela v Bruselu ve věku 89 let 23. listopadu 1965. Je pochována v Kostele Panny Marie v Laeken.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alžběta Gabriela Bavorská (rozená Elisabeth Gabriele Valérie Marie; 25. července 1876 zámek Possenhofen – 23. listopadu 1965 Brusel) byla bavorská princezna a později belgická královna. V roce 1900 se provdala za dědice belgického trůnu Alberta I. (králem od roku 1909), jejím synem byl král Leopold III. Za první světové války coby královna-manželka pravidelně navštěvovala frontu, financovala různá přilepšení vojákům a ošetřovala je. Byla velkou milovnicí a podporovatelkou umění. Za druhé světové války coby královna-matka odsoudila zacházení nacistů se Židy a zachránila stovky židovských dětí. V roce 1965 jí Jad Vašem udělil titul spravedlivá mezi národy.", "tgt_summary": "Queen Elisabeth of Belgium (born Duchess Elisabeth of Bavaria; 25 July 187623 November 1965) was Queen consort of the Belgians as the spouse of King Albert I, and a Duchess in Bavaria by birth. She was the mother of King Leopold III of Belgium and of Queen Marie-José of Italy, and grandmother of kings Baudouin and Albert II of Belgium, and Grand Duchess Joséphine-Charlotte of Luxembourg.", "id": 1659906}
{"src_title": "Renata Francouzská", "tgt_title": "Renée of France", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Renata se narodila 25. října 1510 na zámku Blois v Blois, Touraine jako druhá dcera Ludvíka XII. a Anny Bretaňské. Anna, která vždy zuřivě bojovala o nezávislost Bretaně na francouzské koruně, se pokusila odkázat své vévodství Renatě, Ludvík však nesouhlasil a tak nakonec připadlo její starší sestře Klaudii. Její raná výchova byla provedena vychovatelkou Michelle de Saubonne, Madame de Soubise. Saubonne byla přívrženkyní Anny Bretaňské a odpůrkyní Anniny nepřítelkyně, Luisy Savojské. Po smrti Renatiných rodičů Luisa a její syn, František I. Francouzský, Madame de Soubise propustili. Renata na ni však nikdy nezapomněla, a když se vdala, vzala Michelle de Saubonne s sebou. Za zřeknutí se nároků na Bretaň obdržela od krále Františka vévodství Chartres. V dětství byla jednou z jejích společnic mladá Anna Boleynová, na kterou Renata vždy vzpomínala s laskavostí a láskou.", "section_level": 1}, {"title": "Vévodkyně z Ferrary.", "content": "V dubnu 1528 se provdala za Herkula z Ferrary, nejstaršího syna Alfonsa I. d'Este a Lucrezie Borgia. Sňatkem se stala známou jako \"Renatia di Francia\". Renata obdržela od Františka I. dostatečné věno a roční rentu. Ve Ferrarě kolem sebe shromáždila dvůr, na kterém pěstovala vědu a umění. 31. října 1534 zemřel její tchán a Herkules nastoupil na trůn jako Herkules II. Sotva předložil svou přísahu věrnosti papeži Pavlovi III., obrátil se proti Francouzům u vlastního dvora, z nichž mnozí byli přivedeni Renatou. Francouzi a jejich vliv se mu znelíbili, krom toho zjistil, že jsou příliš nákladní, a tak se přímými či nepřímými prostředky postaral o jejich propuštění, včetně básníka Clémenta Marota. A zatímco kurie nabádala vévodu k propuštění Francouze podezřelého z kacířství, přišel do Ferrary ne menší heretik Jan Kalvín. Kalvín pobyl v létě 1536 několik týdnů u Renatina dvora. V důsledku Renatina opatrovnictví, se Kalvínovo \"opus magnum\" šířilo po dvoře; \"Instituce křesťanského náboženství\" ve dvou latinských vydáních (1536, 1539). To bylo v době, kdy v této oblasti již začalo pronásledovaní sympatizantů s protestantskou vírou. Mezi těmi byl i chórista Jehannet, také jeden Cornillan, ze služebníků vévodkyně, spolu s klerikem z Tournay, Bouchefort, kteří byli rovněž zajati a vyslýcháni.", "section_level": 1}, {"title": "Kacířský proces.", "content": "Renata nejen, že si dopisovala s velmi velkým počtem zahraničních protestantů, s intelektuálními sympatizanty jako byli Vergerio, Camillo Renato, Giulio di Milano, Francisco de Enzinas, ale také se při dvou či třech příležitostech okolo roku 1550 nebo později podílela spolu se svými dcerami a spoluvěřícími na Eucharistii po protestantském způsobu. Mezitím, bez ohledu na jeho vnější nádheru, se její život stával smutným. Poslední z jejích francouzských hostů, dcera a zeť Madame de Soubise, museli v roce 1543 opustit dvůr. Protireformace, která působila v Římě od roku 1542, vedla ve Ferraře v roce 1545 k zavedení zvláštní inkvizice, skrz kterou byly protestantským sympatizantům v roce 1550 a 1551 nařízeny rozsudky smrti. Vévoda Herkules podal před jejím synovcem králem Jindřichem II. žalobu na Renatu. Inkvizitor Oriz, jehož král pověřil tímto úkolem, Renatu zatkl jako kacířku a prohlásil ji za propadlou všech majetků. Nějakou dobu vytrvale vzdorovala, než jí pravděpodobně navždy odebrali její dvě dcery. Aby se mohla setkat se svými dětmi, musela odvolat protestantskou víru a vzdát se jí. 23. září 1554 podala přiznání, ačkoli se následně odmítla zúčastnit katolické bohoslužby, zejména mše, která pro ni znamenala formu rouhání. \"Jak zřídka se mezi aristokraty objevuje příklad vytrvalosti,\" napsal Kalvín 2. února 1555 Farelovi.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do Francie.", "content": "Renatina touha po návratu domů nebyla naplněna až do 3. října 1559, kdy zemřel její manžel. Ve Francii našla manžela její nejstarší dcery, Františka de Guise, hlavu katolické strany. Jeho moc byla ovšem rozbita smrtí jeho synovce krále Františka II. v prosinci 1560, takže Renatě bylo umožněno nejen poskytovat protestantské bohoslužby na svých statcích v Montargis, najmout si schopného kazatele, ale také se stala patronkou okolních protestantů. Ve skutečnosti její hrad sloužil jako protestantské útočiště, když její zeť opět zapálil pochodeň války. Opět si svým chováním vysloužila Kalvínovu chválu (10. května 1563) a byla jednou z nejčastěji se opakujících osob v jeho korespondenci. Kalvín opakovaně uznává její zásah do evangelické kauzy, a jeden z jeho posledních spisů ve francouzském jazyce, vyslán z jeho smrtelného lože (4. dubna 1564), je určen jí. Zatímco Renata nerušeně pokračovala ve druhé náboženské válce, její třetí hra už nebyl respektován jako azyl pro její souvěrce. Na druhou stranu se jí podařilo řadu z nich zachránit během Bartolomějské noci. Ji osobně nechali v té době v klidu, Kateřina Medicejská se ji stále snažila přestěhovat, tento požadavek byl však ignorován.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Renata měla s Herkulem II. pět dětíː Renata ovdověla roku 1559. V roce 1560 se vrátila do rodné Francie, kde žila až do své smrti 12. června 1574 v Montargis.", "section_level": 1}], "src_summary": "Renata Francouzská (25. října 1510 - 12. června 1574), mladší přeživší dítě Ludvíka XII. a Anny Bretaňské. Sňatkem s Herkulem II. d'Este, vnukem papeže Alexandra VI., se stala vévodkyní z Ferrary. Ve svém pozdějším životě byla významnou podporovatelkou protestantismu a spojencem Jana Kalvína.", "tgt_summary": "Renée of France (25 October 1510 – 12 June 1574), was the Duchess of Ferrara from 31 October 1534 until 3 October 1559 due to her marriage to Ercole II d'Este, grandson of Pope Alexander VI. She was the younger surviving child of Louis XII of France and Anne of Brittany. In her later life she became an important supporter of the Protestant Reformation and ally of John Calvin.", "id": 2454359}
{"src_title": "Citroën C2", "tgt_title": "Citroën C2", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Automobil patří do kategorie malých kompaktních vozů. Model C2 je nabízen s motory od klasických zážehových 1.1i až po čistě sportovní verzi VTS se šestnácti palcovými koly s nízkoprofilovými pneumatikami či výraznými spoilery, zesíleným bočním vedením a především živým atmosférickým benzínovým motorem 1.6i. Ve základní výbavě jsou z bezpečnostních prvků zahrnuty čelní airbagy řidiče a spolujezdce, elektronický imobilizér, automatické zamykání dveří za jízdy, zvuková výstraha při překročení naprogramované rychlosti či programované deformační zóny. V oblasti komfortu se jedná o variabilní posilovač řízení, výškově a podélně nastavitelný volant, dělená zadní sedadla, dvoukřídlé víko zavazadlového prostoru, tónovaná okna.", "section_level": 1}, {"title": "Motorizace.", "content": "Benzínový motor 1,1–1,6i, 44–90 kW Naftový motor 1,4–1,6 HDi, 50–82 kW", "section_level": 1}, {"title": "Závodní verze.", "content": "Rallyeový speciál Citroën C2 S1600 se stal základem pro civilni verzi Citroënu C2 a C2 R2 a pohárový C2 Challenge.", "section_level": 1}, {"title": "Citroën C2 S1600.", "content": "Závodní verze má otevřenou masku chladiče, rozšířené blatníky, otvory sání v nárazníku a spojler nad zadním sklem. Motor je čtyřválec o objemu 1587 cm3 má výkon 225 koní a maximální rychlost je 185 km/h. Točivý moment má hodnotu 200 Nm. Vůz váží 1000kg. Poháněná je jen přední náprava. Převodovka je šestistupňová sekvenčí s řazením na volantu. C2 S1600 byl poprvé homologován prvního dubna 2004, první soutěží byla Rallye du Var, kde startoval Sebastien Loeb. Závodní prototyp byl představen dříve než sériový model na Ženevském autosalonu v roce 2003. Soutěží se s tímto vozem zúčastňoval český jezdec Martin Prokop.", "section_level": 2}, {"title": "Citroën C2 R2.", "content": "Technicky vychází z typu C2 Challenge. Motor je upraven z verze VTS. Má ale jiný blok, větší vrtání, kované písty a pístní kroužky shodné s verí S1600, vyvážené ojnice, upravené vačky a odlehčený strvačník. Sekvenční pětistupňová převodovka Sadev je z typu Saxo S1600. Motor je šestnáctiventilový řadový čtyřválec o objemu 1592 cm3, který dosahuje výkonu 185 koní a kroutícího momentu 175 Nm. Diferencial s omezenou svorností je od firmy ZF, brzdy od firmy Brembo a tlumiče od firmy BOS. Poprvé vůz startoval na Rally du Var 2005. Rozměry", "section_level": 2}], "src_summary": "Citroën C2 je malý vůz vyráběný francouzskou automobilkou. V Číně je jako \"Citroën C2\" prodáván vůz, který je v Evropě známý jako \"Peugeot 206\", se kterým má společný podvozek, stejně jako s modelem C3, který je sice designově odlišný, ale prakticky se jedná o pětidveřovou variantu C2 a na rozdíl od Peugeotu 206 má i stejnou palubní desku.", "tgt_summary": "The Citroën C2 is a supermini that was produced by the French manufacturer Citroën, with production starting August 2003. It replaced the Citroën Saxo, and was built at the Aulnay plant, on the outskirts of Paris. A different design of the C2, based on that of the Peugeot 206, is sold in China. The Citroën C2 was discontinued in October 2009, and replaced by the Citroën DS3 in January 2010. ", "id": 1527133}
{"src_title": "Jan I. z Lichtenštejna", "tgt_title": "Johann I Joseph, Prince of Liechtenstein", "src_document": [{"title": "Vojenská kariéra.", "content": "Jan Josef si zvolil vojenskou kariéru a ve 22 letech nastoupil do armády v hodnosti poručíka. Později během osmanských válek v Evropě se stal plukovníkem. Na významu získal během napoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonem - prešpurský mír a schönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Jan Josef byl nařčen, že má malé diplomatické schopnosti, a proto aby unikl před kritikou, odešel v roce 1810 z armády.", "section_level": 1}, {"title": "Kníže.", "content": "Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávala absolutistickou monarchií. V roce 1818 však potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier. Janu I. Josefovi se také podařilo získat další panství, která věnoval svým synům, jako sekundo- a tertiogeniturní fideikomis: na přelomu let 1820/21 získal panství Deutschlandsberg-Hollenegg (pro prince Františka de Paula), roku 1823 Neulengbach (pro prince Karla Jona) a roku 1831 panství Rosegg v Korutanech (pro prince Bedřicha). V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělil mu nezávislost. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a rodina.", "content": "V roce 1792 se kníže Jan oženil s Josefou Žofií z Fürstenbergu-Weitry, s níž měl 11 dětí - 7 synů (mj. následník kníže Alois II.) a 4 dcery.", "section_level": 1}, {"title": "Pohřeb.", "content": "Po smrti knížete Jana I. byly jeho ostatky dne 23. dubna 1836 s vojenskými poctami převezeny z Lichtenštejnského paláce do Michaelerkirche k poslednímu požehnání a poté do Vranova, kde byl pochován. Kníže Jan I. i jeho manželka byli pochováni v nové lichtenštejnské rodinné hrobce ve Vranově, severně od Brna, kterou dal kníže vystavět.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna, \"Johann I. Josef von Liechtenstein\", (26. června 1760 Vídeň - 20. dubna 1836 Vídeň) byl rakouský polní maršál a 10. kníže z Lichtenštejna v letech 1805 - 1806 a pak znovu v letech 1814 - 1836. ", "tgt_summary": "Johann I Joseph (\"Johann Baptist Josef Adam Johann Nepomuk Aloys Franz de Paula\"; 26 June 1760 – 20 April 1836) was Prince of Liechtenstein between 1805 and 1806 and again from 1814 until 1836. He was the last Liechtenstein prince to rule under the Holy Roman Empire between 1805 and 1806 and as regent of Liechtenstein from 1806 until 1814. He was the fourth son of Franz Joseph I, Prince of Liechtenstein.", "id": 2260939}
{"src_title": "Anton Geesink", "tgt_title": "Anton Geesink", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Vyrůstal v dělnické čtvrti v Utrechtu. Odmala rád sportoval – hrál fotbal, závodil na kole, zápasil, vzpíral apod. Nejvíce ho však uchvátilo judo. Seznámil se s ním, když jejich tělocvičnu navštívil instruktor z Francie. Geesink nebyl dobrým žákem, proto hned po základním škole šel pracovat na stavbu jako pomocný dělník. Při této práci nabral svoji pověstnou sílu. Vítězil převážně na zemi. Soupeře unavil a následně dostal na zem a do držení. S věkem a s pravidelnými návštěvami Japonska se naučil obstojně i techniku v postoji – velmi účinná byla především jeho uči-mata. Od poloviny padesátých let 20. století neměl v Evropě konkurenta. Na začátku 60. let měl již dostatečné zkušenosti a techniku na to, aby v kombinaci se svými parametry (byl o hlavu vyšší než Japonci) mohl zástupce kolébky juda porazit. Na mistrovství světa v roce 1961 porazil ve finále Kodži Soneho a zapsal se nesmazatelně do dějin juda jako první západní judista, který získal vítězství na úkor zástupců kolébky juda. V roce 1964 svůj úspěch zopakoval na olympijských hrách v Tokiu, kdy nedal šanci domácímu Kaminagovi. Geesink se dá považovat za prototyp nového sportovního směřovaní juda. Sportovec odhodlaný a fyzicky zdatný, mající respekt k soupeři, ale ne strach, zná své možnosti. Tyto vlastnosti jsou ve sportovním judu daleko důležitější než vytříbená technika. Geesink ukončil sportovní kariéru celkem čtyřikrát. Poprvé po vyhraném mistrovství světa v roce 1961, podruhé po olympijských hrách v roce 1964, potřetí v roce 1965. V tomto roce ho sužovala různá zranění – na mistrovství Evropy si v soutěži týmů natrhl sval a v individuálních soutěžích potom nestačil v semifinále na své soupeře. V roce 1967 ohlásil comeback, získal svůj další titul mistra Evropy, ale před mistrovstvím světa v roce 1967 se opět zranil. Poté, co se potvrdilo, že judo nebude součástí olympijských her v roce 1968, ukončil sportovní kariéru definitivně. Geesinkův přínos pro evropské sportovní judo byl obrovský. V 60. letech s sebou vytáhl na špičkovou úroveň několik svých krajanů. Wim Ruska se stal dokonce jeho důstojným nástupcem co do rivality s japonskými soupeři. Inspiroval celou řadu chlapců z jiných, i tehdy málo judistických zemí k tréninku. V roce 1966 navštívil jako čestný host Prahu, kde probíhalo první akademické mistrovství světa v judu. Po skončení sportovní kariéry pracoval, mimo krátkých epizod mezi profesionálními zápasníky nebo hraní ve filmu, jako funkcionář v domácím i mezinárodním sportu. O judu napsal několik publikací. Jedno období byl členem Mezinárodního olympijské výboru a nevyhnul se skandálu s hlasováním pro olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002. Na jeho návrh se zápasící judisté od sebe odlišují barvou judogi (bílá vs. modrá). V roce 1997 mu Mezinárodní judistická federace udělila 10. technický stupeň (judan). Kodokan (nejstarší a nejvýznamnější japonská škola juda) však udělení judanu až do jeho smrti (2010) nepotvrdil.", "section_level": 2}, {"title": "Reference.", "content": "Několik článků z časopisu Black Belt – volně přístupný na serveru books.google.com.", "section_level": 1}], "src_summary": "Antonius Johannes „Anton“ Geesink [Anton Chésink] (6. dubna 1934 – 27. srpna 2010, Utrecht, Nizozemsko), byl reprezentant Nizozemska v judu. Jde o největší osobnost evropského sportovního juda v jeho historii.", "tgt_summary": "Antonius Johannes Geesink (6 April 1934 – 27 August 2010) was a Dutch 10th dan judoka. He was the first non-Japanese judoka to win gold at the World Judo Championship, a feat he accomplished in 1961 and 1965. He was also an Olympic Champion, having won gold at the 1964 Summer Olympics in Japan, and won a record 21 European Judo Championships during his career.", "id": 1766940}
{"src_title": "Maria Helena Vieira da Silva", "tgt_title": "Maria Helena Vieira da Silva", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Marie Helena byla jedináček. Jejím otcem byl ekonom a diplomat Marcos Vieira da Silva. Marie Helena o něj přišla už ve věku necelých tří let, když zemřel na tuberkulózu v sanatoriu ve švýcarském Leysinu. Spolu s matkou žila v Lisabonu v domě svého dobře situovaného dědečka, novináře republikánského smýšlení. Vyrůstala v naprosté izolaci od svých vrstevníků, nechodila ani do školy. Vzdělání jí poskytli domácí učitelé. Už v dětství se u ní projevil intenzívní zájem o četbu, hudbu a kreslení. V letech 1924–1925 studovala na lisabonské akademii sochařství a později ještě navštěvovala kurzy anatomie. Roku 1926 zakoupila její matka v Lisabonu dům, kde s dcerou žila. Da Silva ho později používala jako ateliér, když zde s manželem pobývala. Touha stále se zdokonalovat a poznávat nové se projevila zejména kolem jejích dvaceti let. Roku 1928 odjela Vieira spolu s matkou do Paříže. Na Académie de la Grande Chaumière pokračovala ve studiu sochařství u Bourdella. Ještě téhož roku podnikla delší cestu do Itálie, kde na vlastní oči poznávala díla renesančních mistrů. V Paříži byla z moderních malířů nejvíce zaujata Matissem a Cézannem. V roce 1929 se v Paříži přihlásila ke studiu na Académie scandinave, kde byli jejími učiteli Charles Dufresne a Othon Friesz. V jednom z ateliérů se seznamovala s grafickými technikami. A ještě téhož roku přešla do ateliéru Fernanda Légera. Aby mohla studovat, živila se v té době jako designérka a ilustrátorka. Roku 1933 došlo na první samostatnou výstavu da Silvy v pařížské galerii Jeanne Bucher. Malířka zde pravidelně vystavovala po celou dobu její existence. V roce 1937 se da Silva spolu s manželem osobně poznali s Matissem a Braquem. Spolu se svou galeristkou uspořádala malířka v roce 1939 dražbu svých obrazů ve prospěch dětí španělských exulantů. Pod hrozbou nacistické invaze do Francie se v témže roce manželé vrátili do Lisabonu. Da Silva se neúspěšně pokusila získat zpět portugalské občanství, o které přišla sňatkem. V červnu 1940 se oba manželé rozhodli zemi opustit. Usadili se v brazilském Riu de Janeiro, kde zůstali až do roku 1947. Poválečná doba přinesla malířce uznání v celé západní Evropě i ve Spojených státech. Prakticky každý rok střídala výstava výstavu. Hned v roce 1948 od ní koupil první obraz, \"Šachová hra\", francouzský stát, který jí roku 1956 také udělil státní občanství. Z hlavních světových přehlídek výtvarného umění, které Vieira da Silva obeslala, lze uvést Benátské biennale v letech 1950 a 1954, první tři ročníky documenty v Kasselu (1955, 1959, 1964) či Biennale v São Paulo, kde roku 1961 získala velkou cenu. V roce 1985 da Silva ovdověla. Stále však pracovala a obesílala výstavy. Dne 10. května 1990 bylo v Lisabonu za podpory vlády otevřeno sídlo Nadace Arpad Szenes – Vieira da Silva. Roku 1991 obdržela Řád čestné legie. Zemřela 6. března 1992.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "V malířčině tvorbě jsou zahrnuty jak tradice evropského umění od doby renesance, tak vlivy jejích avantgardních současníků. Snad surrealismus se v ní – ať už si toho byla vědoma či nikoliv – zakořenil nejhlouběji. Je zcela svá, nelze ji zařadit ani mezi abstraktní umělce, ani mezi malíře vyznávající figurativní styl v malbě. Na většině jejích pláten je přítomný tu více, tu méně patrný odkaz na člověka a jeho prostředí. Údiv či úžas nad proměnami světa, který ji obklopuje: tak lze zřejmě pojmenovat impulzy, které jí vedly štětec při vytváření obrazů. Častým tématem a snad i jednotícím prvkem jejího díla je labyrint, ztělesňovaný moderním velkoměstem. Vyjadřuje obavy moderního člověka, že v něm zabloudí. Na mezinárodní scéně se malířka začala prosazovat ve druhé polovině 30. let. V té době malovala obrazy, které měly blízko k abstrakci. Krajina je na nich redukována na lineární a geometrické tvary. Barevné skvrny na neutrálním pozadí vytvářejí iluzi prostoru bez použití tradičních technik. Na obrazech z poválečné doby se spojují horizontální a vertikální prvky, vytvářející světelné, vysoce organizované imaginární městské krajiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maria Helena Vieira da Silva (13. června 1908, Lisabon – 6. března 1992, Paříž) byla portugalsko-francouzská malířka a grafička. Ovlivnila vývoj výtvarného umění ve 2. polovině 20. století. Kolekci jejích obrazů má ve sbírkách i Centre Georges Pompidou.", "tgt_summary": "Maria Helena Vieira da Silva (13 June 1908 – 6 March 1992) was a Portuguese abstract painter. She was considered a leading member of the European abstract expressionism movement known as Art Informel. Her works feature complex interiors and city views using lines that explore space and perspective. She also worked in tapestry and stained glass.", "id": 1439913}
{"src_title": "Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Moskva)", "tgt_title": "Dormition Cathedral, Moscow", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "První kamenný chrám na místě dnešního byl postaven na počátku 14. století, za vlády knížete Ivana I. 4. srpna 1326 byl na místě původně dřevěného kostela založen chrám z bílého kamene zasvěcený Zesnutí přesvaté Bohorodice na pokyn kyjevského metropolity Petra, který sám krátce nato přesídlil do Moskvy. Uspěnský chrám byl v letech 1326—1327 prvním kamenným kostelem v Moskvě. Byl to jednolodní chrám, se čtyřmi pilíři, třemi apsidami a třemi přístavbami, postavený po vzoru georgijevského chrámu v Jurjevě-Polském. Kostel byl postaven ve slohu charakteristickém pro toto období: zdivo z hrubě opracovaných kvádrů bílého kamene se spojovala s hladkostěnnými částmi architektonické výzdoby. Za vlády Ivana III. kostel přestal vyhovovat statutu katedrálního chrámu sílícího centralizovaného ruského státu. K demolici určený kostel se pravděpodobně přestal udržovat a velmi zchátral, o čemž nalézáme záznamy v letopisech. Realizace stavby nového chrámu na tu dobu ohromných rozměrů, byla svěřena ruským stavitelům Krivcovovi a Myškinovi. Roku 1472 započatá stavba však nebyla dokončena, poté co byla krátce předtím dokončená klenba kostela narušena zemětřesením, jež se v Moskvě podle záznamů odehrálo 20. května 1474. Ivan III. pozval z Itálie architektа Ridolfa Fioravantiho, zvaného Aristotele, který zcela rozebral zbytky stavby a vztyčil současný chrám podle ruských předloh z 12. století (Uspenského chrámu ve Vladimiru) s prvky tehdejší současné severoitalské architektury. Kostel byl vysvěcen 12. srpna 1479, v předvečer svátku Panny Marie, metropolitou Gerontiem. Kostel dostal podobu stavby o šesti sloupech, pěti kupolích a pěti apsidách. Postaven z bílého vápence v kombinaci s cihlou (z cihlového zdiva jsou vytvořeny klenba, oblé plochy, východní zeď nad oltářovými apsidami, hranolové sloupy na východní straně skryté za oltářní branou. Ostatní oblé sloupy jsou rovněž z cihel, jsou však vyloženy vápencem). Prvotní výzdoba chrámu byla vytvořena v období let 1482 až 1515. Na dekoraci se podílel věhlasný ikonopisec Dionisij. V letech 1642—1644 byl chrám znovu vyzdoben, přičemž původní malby se nezachovaly. Kostel byl mnohokrát poškozen požáry, následně obnovován a restaurován. Po požáru roku 1547 dal Ivan IV. pokyn k vyzdobení vrcholu kostela pozlacenými listy z mědi. Relikvie metropolity Petrа byly přeloženy ze stříbrné urny do zlaté. Roku 1624 byla klenba chrámu rozebrána, neboť hrozilo její zřícení a znovu vystavěna podle nového nákresu s přidanou železnou armaturou se zabudováním dodatečných podpůrných oblouků. V únoru 1548 se zde konala první korunovace ruského panovníka v dějinách. Velkokníže moskevský Ivan III. nechal korunovat tzv. čapkou Monomachovou svého vnuka Dmitrije na velikého knížete \"\"Moskvy a Vladimiru a vší Rusi\"\". Roku 1547 následovala první carská korunovace Ivana IV. Od té doby až do svržení monarchie se zde konaly panovnické korunovace. Korunovace posledního cara Mikuláše II. a jeho manželky carevny Alexandry Fjodorovny proběhla 26. května 1896. Roku 1625 bylo do chrámu přeneseno roucho Páně, poslané jako dar caru Michailu Fjodorovičovi perským šáhem Abbásem I. Na počest této události byl v ruské církvi ustanoven svátek «Uložení roucha Páně» (10. července podle juliánského kalendáře).", "section_level": 1}], "src_summary": "Uspenskij sobor v Moskvě (rusky \"Успенский собор в Москве\") je jeden z největších pravoslavných chrámů zasvěcený svátku Zesnutí Panny Marie (Bohorodičky), který se nachází na Chrámovém náměstí v moskevském Kremlu. Byl postaven v letech 1475—1479 pod vedením italského stavitele Aristotela Fioravantiho. Je to jeden z nejvýznamnějších a nejdůležitějších chrámů v Moskvě, zároveň to je nejstarší plně zachovalá stavba v tomto městě.", "tgt_summary": "The Cathedral of the Dormition (, or \"Uspensky sobor\"), also known as the Assumption Cathedral or Cathedral of the Assumption is a Russian Orthodox church dedicated to the Dormition of the Theotokos. It is located on the north side of Cathedral Square of the Moscow Kremlin in Russia, where a narrow alley separates the north from the Patriarch's Palace with the Twelve Apostles Church. Separately in the southwest, also separated by a narrow passage from the church, is the Palace of Facets. The Cathedral is regarded as the mother church of Muscovite Russia. In its present form it was constructed between 1475–79 at the behest of the Moscow Grand Duke Ivan III by the Italian architect Aristotele Fioravanti. From 1547 to 1896 it was where the Coronation of the Russian monarch was held. In addition, it is the burial place for most of the Moscow Metropolitans and Patriarchs of the Russian Orthodox Church and it also serves as a part of Moscow Kremlin Museums.", "id": 711452}
{"src_title": "Marie Louisa Orleánská", "tgt_title": "Marie Louise d'Orléans", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se jako první dítě vévody Filipa I. Orleánského a jeho první manželky Henrietty Anny Stuartovny. Jejími prarodiči ze strany otce byli Ludvík XIII. a Anna Rakouská, ze strany matky Karel I. Stuart a Henrietta Marie Bourbonská.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Marie Louisa se 19. listopadu roku 1679 provdala ve španělském Burgosu provdala za španělského krále Karla II., kterému byla první manželkou. Z jejich manželství nevzešli žádní potomci. Je otázka, jak hodnotit jejich manželství. Marie Louisa byla vyhlášená krasavice a Karel byl neduživý a dětinský, přesto však jejich vztah byl překvapivě velmi pěkný. Marie Louisa pociťovala ke svému manželovi téměř mateřskou něhu a s láskou o něj pečovala. Karlův zdravotní stav nebyl nikdy dobrý, neustále ho sužovaly horečky, nevolnost a bolest hlavy. Tento nepříznivý stav měl vliv na jeho náladu, která kolísala od hněvu a zlosti po melancholii. Marie Louisa mu přesto byla vždy nablízku a snažila se jej rozptýlit. Karel II., který se do své ženy rychle zamiloval, zažil po boku této své manželky zřejmě nejšťastnější chvíle svého života. O sexuálním životě manželů toho nevíme mnoho, ale je pravděpodobné, že Karel II. zřejmě trpěl některou ze sexuálních dysfunkcí (snad předčasnou ejakulací), která nejenže znemožňovala otěhotnění jeho ženy, ale kvůli které zřejmě manželství nebylo ani konzumováno.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Marie Louisa zemřela 12. února roku 1689 ve věku necelých 27 let, pravděpodobně na zánět slepého střeva. V té době se objevily i nepotvrzené zvěsti, že ji otrávila její tchyně Marie Anna Habsburská, údajně kvůli tomu, že Marie Louisa neporodila dědice. Na smrtelném loži Marie Louisa řekla svému manželovi:\"\"Vaše královská milost jistě bude mít jiné ženy, ale nikdo vás nebude milovat tolik jako já:\"\" Po její smrti Karel upadl do deprese. Když mu po nějakém čase ukázali portréty dvou kandidátek na novou manželku, měl ukázat na miniaturu Marie Louisy a říci:\"\"Tato paní je opravdu pěkná:\"\" Přesto se z dynastických důvodů musel oženit znovu; jeho druhou manželkou se stala Marie Anna Falcko-Neuburská (1667–1740). Ani ona však nedala manželovi a říši následníka a po Karlově smrti vypukl rozsáhlý konflikt o jeho rozsáhlé dědictví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Louisa Orleánská, francouzsky \"Marie Louise d'Orléans\" (27. března 1662 Paříž, Francie – 12. února 1689 Madrid, Španělsko) byla rodem orleánská vévodkyně a sňatkem španělská královna v letech 1679–1689.", "tgt_summary": "Marie Louise d'Orléans (26 March 1662 – 12 February 1689) was Queen consort of Spain from 1679 to 1689 as the first wife of King Charles II of Spain. She was a granddaughter of Louis XIII of France. In her adopted Spain, she was known as \"María Luisa de Orleans\".", "id": 2112013}
{"src_title": "Anders Järryd", "tgt_title": "Anders Järryd", "src_document": [{"title": "Tenisová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Letní olympijské hry.", "content": "Švédsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kde se tenis vrátil po několika desetiletích do rodiny olympijských sportů. V mužské dvouhře startoval na divokou kartu jako sedmý nasazený. Vypadl ve třetím kole, když nestačil na Němce Carla-Uwe Steeba poměrem 6–2, 5–7, 3–6 a 5–7. Do mužské čtyřhry nastoupil se Stefanem Edbergem. Po semifinálové prohře se španělským párem Sergio Casal a Emilio Sánchez obdrželi bronzové medaile. Zúčastnil se také barcelonských Her XXV. olympiády, kde v úvodním kole deblové soutěže po boku Edberga podlehli americké dvojici Jim Courier a Pete Sampras po pěti setech.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "1980–1986.", "content": "Do profesionálního tenisu vstoupil roku 1980. První deblový titul vybojoval na lineckém turnaji ATP Linz v páru s krajanem Hansem Simonssonem. Následující sezónu 1981, na posledním ročníku linecké události, obhájil titul ve čtyřhře a přidal premiérovou trofej z dvouhry. Ve finále přehrál Španěla Josého Higuerase ve třech setech. V roce 1983 dosáhl na první grandslamové vítězství v mužské čtyřhře, když opět se Simonssonem v rozhodujícím duelu French Open 1983 zdolali pár Mark Edmondson a Sherwood Stewart. V sezóně 1984 následovaly dva singlové a pět deblových titulů. Po boku krajana Stefana Edberga odešli jako poražení finalisté ze čtyřhry US Open 1984. Nejlepšího výsledku ve dvouhře Grand Slamu dosáhl ve wimbledonské dvouhře 1985, kde prošel přes Švýcara Heinze Günthardta do semifinále. V něm však po čtyřsetovém průběhu nestačil na 17letého juniora Borise Beckera, který se ziskem titulu stal nejmladším grandslamovým šampionem dvouhry v historii. Body z Wimbledonu znamenaly, že v červenci Järryd vystoupal na své kariérní maximum, když mu patřila 5. příčka. Dobrou formu zužitkoval svými nejlepšími výkony na French Open 1985, kde dosáhl do osmifinále i čtvrtfinálovou účastí na US Open 1985. V srpnu téže sezóny se stal světovou jedničkou ve čtyřhře. Na Turnaji mistrů 1985 si zahrál semifinále singla, v němž opět podlehl Beckerovi. Následující rok zvítězil na finálové akci konkurenční série WCT Finals, když v boji o titul na World Championship Tennis Finals 1986 vrátil předešlé porážky Beckerovi.", "section_level": 3}, {"title": "1987–1996.", "content": "V sezóně 1987 mu chyběly dva vítězné zápasy k zisku čistého Grand Slamu z mužské čtyřhry. Na Australian Open 1987 triumfoval s Edbergem, na French Open 1987 s Američanem Robertem Segusem a ze závěrečného US Open 1987 si odvezl trofej opět po boku Edberga. Jediné zaváhání přišlo ve Wimbledonu 1987, když s Edbergem v semifinále nestačili na šestou nasazenou španělskou dvojici Sergio Casal a Emilio Sánchez. V sezóně 1988 nastoupil do čtyřher s Johnem Fitzgeraldem, s nímž končil jako poražený finalista na French Open 1988 i ve Wimbledonu 1988. Za Švédsko, vyjma olympijských her, startoval také na Světovém poháru družstev 1988, který Seveřané vyhráli. V roce 1989 se dočkal po boku Fitzgeralda deblové trofeje z Wimbledonu 1989, čímž zkompletoval kariérní grandslam. V sezóně 1991 vyhrál podruhé tři ze čtyř deblových majorů, všechny se stabilním spoluhráčem Fitzgeraldem. Jednalo se o French Open 1994, Wimbledon 1991 a US Open 1991, na němž dobyl svou poslední grandslamovou trofej. Poslední finále na turnaji velké čtyřky si zahrál s Fitzgeraldem na Australian Open 1993, kde skončili na raketách jihoafricko-australské dvojice Danie Visser a Laurie Warder. Závěrečný titul ve dvouhře zaznamenal na Rotterdam Open 1993 po finálové výhře nad Karlem Nováčkem 6–3 a 7–5. Poslední deblový titul vybojoval na úvodním ročníku petrohradského St. Petersburg Open 1995 s Martinem Dammem, když v rozhodujícím duelu zdolali Jakoba Hlaska s Jevgenijem Kafelnikovem. Profesionální kariéru završil po šestnácti letech v sezóně 1996 s více než 5 miliony dolary získaných na odměnách.", "section_level": 3}], "src_summary": "Anders Järryd (* 13. července 1961 Lidköping) je bývalý švédský profesionální tenista a světová jednička ve čtyřhře, když na čele žebříčku strávil 107 týdnů. Sezóny 1988 a 1989 zakončil jako nejlepší deblový hráč světa. V kariéře, trvající mezi lety 1980–1996, vyhrál osm Grand Slamů v mužské čtyřhře, a to všechny čtyři majory. Na profesionálních okruzích vybojoval osm singlových a padesát devět deblových titulů. ", "tgt_summary": "Anders Per Järryd (; born 13 July 1961) is a former professional tennis player from Sweden. During his career he won eight Grand Slam doubles titles (three French Open, two Wimbledon, two US Open, one Australian Open), reached the world No. 1 doubles ranking, and achieved a career-high singles ranking of world No. 5. ", "id": 46528}
{"src_title": "Ivangorod", "tgt_title": "Ivangorod", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátky města spadají do roku 1492, kdy nechal moskevský velkokníže Ivan III. postavit na pravém břehu řeky Narvy, přímo proti livonskému levobřežnímu městu Narvě, ruskou pevnost Ivangorod, aby zabezpečil získané území před hrozbou vojenské síly Livonské konfederace a ochránil severní přístup k důležitému správnímu centru Novgorodu. Malý čtvercový hrad se čtyřmi rohovými věžemi byl postaven za pouhé dva měsíce, ale již v roce 1496 Švédové poslali proti proudu Narvy 70 lodí a po zdrcující dělostřelecké palbě tato pevnost padla. Jelikož si Rusko nemohlo dovolit nechat tento důležitý přístup nekrytý, ještě v tomtéž roce obsadilo ruiny a zahájilo velkorysou přestavbu. Plocha hradu při ní byla rozšířena osmkrát, hradby zesíleny a zvýšeny na 19 metrů. I v dalších letech byla pevnost ještě několikrát přestavována a posílena předsunutým opevněním. Když na začátku roku 1558 zahájil car Ivan IV. Livonskou válku, proti vojenskému paktu Livonské konfederace s Polsko-litevskou unií, byla z této pevnosti po dlouhou dobu ostřelována Narva. Důkladně opevněné město s vlastním hradem však odolávalo až do července, kdy je po sérii ničivých požárů Rusové dokázali obsadit a vybudovali most přes řeku spojující obě opevnění. V následujících stoletích už byla historie obou sídel těsně provázána, ačkoliv jejich držení přecházelo střídavě do různých rukou. Švédské království, které získalo oblasti původního Livonska a vedlo s Carským Ruskem řadu mnohaletých územních válek, drželo Ivangorod mezi lety 1581–1590 a 1612–1704. V listopadu roku 1700 v jeho blízkosti proběhla bitva u Narvy, při níž početně výrazně silnější ruské síly utrpěly v mrazivé vánici drtivou porážku, ale to již byla obě sídla chápána především jako neocenitelné zázemí, ve kterém vítězná švédská armáda také přečkala zimu a Ivangorod považovali pouze za součást města Narvy. Staré hraniční pevnosti s nepočetnou posádkou totiž nedokázaly vzdorovat moderním mnohatisícovým armádám s dělostřeleckou výzbrojí a tak zanikaly nebo nalezly nové uplatnění, v tomto případě jako opevněné předměstí. Oficiálně byl Ivangorod součástí města Narvy od roku 1649 až do 1945, kdy byla řeka Narva určena za vnitřní administrativní hranici mezi Sovětským svazem a jednou z jeho autonomních republik - Estonskou republikou. Hranice se tak vrátila přesně do míst, kudy procházela v roce 1492, z hlediska jeho městského statutu se tím ale nic nezměnilo.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Narvské předměstí Ivangorod stalo malým městečkem Ruské federace s počtem pouhých 10.000 obyvatel, zatím co Narva se 65.000 obyvatel je třetím největším městem Estonské republiky. V současné době je most mezi městy Narva a Ivanogorod významným hraničním přechodem mezi Ruskou federací a Evropskou unií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ivangorod nebo Ivanohrad (rusky \"Ивангород\", estonsky \"Jaanilinn\", finsky \"Iivananlinna\") je město v ingerské části Leningradské oblasti Ruska. Leží na řece Narvě naproti estonskému městu Narva, které je také partnerským městem. Přes řeku vede most tvořící hraniční přechod mezi Evropskou unií a Ruskou federací.", "tgt_summary": "Ivangorod (; ; ) is a town in Kingiseppsky District of Leningrad Oblast, Russia, located on the right bank of the Narva River by the Estonia–Russia border, west of St. Petersburg. Population: ", "id": 2435946}
{"src_title": "Béssos", "tgt_title": "Bessus", "src_document": [{"title": "Politický vzestup.", "content": "O Béssově životě před nástupem do funkce místodržitele (satrapy) není nic známo. Za své postavení vděčil podle zpráv antických historiků Dareiovi III., který po pádu eunucha Bagoa patrně nově přerozdělil klíčové pozice ve správě. Dareios začal poměrně brzy Béssovi nedůvěřovat a po prohrané bitvě u Issu ho povolal do Babylónu, kde shromažďoval jednotky k dalšímu střetnutí s Alexandrem Velikým. Během bitvy u Gaugamél v říjnu 331 př. n. l. velel Béssos levému křídlu perských vojsk – baktrijským jezdcům, jednotkám ze Sogdiany a obrněným sackým bojovníkům. Ačkoli v přiděleném úseku stál přímo proti makedonskému králi, antičtí historikové neříkají nic o jeho osobním podílu na bitvě. Vzhledem k Alexandrovu vítězství uprchl s Dareiem na východ také Béssos a v médské metropoli Ektabanech se stal jedním z těch, kteří prosazovali další ústup. V čele baktrijských jednotek pak odtáhl z města, provázen významným dvořanem Nabarzanem, zastávajícím funkci \"chiliarcha\". Oba byli rozhodnuti ukončit vládu neúspěšného Dareia, proto krále zajali a vezli ho v poutech s sebou. Původní úmysl vydat ho Alexandrovi se jim nezdál vhodný, místo toho bezmocného krále v červenci 330 př. n. l. zavraždili a Béssos rychle odešel do Baktrie, kde se dal koncem léta provolat perským králem.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Změnu na trůně vedle Nabarzana podpořili satrapa Arachosie Barsaentés, satrapa Arie Satibarzanés, velmož ze Sogdiany Oxyartés a urozený šlechtic Spitamenés, původem z Baktrie či Sogdiany. S jejich pomocí sestavil nový král početné vojsko a chystal se dál vést válku s Alexandrem. Situace v říši byla velmi vážná, neboť makedonský král pokračoval v postupu na východ a většina provincií se nacházela v jeho rukou. Pro Béssa byla v daný moment důležitá zejména legitimita – z tohoto důvodu přijal „královské“ jméno Artaxerxés a užíval všech panovnických insignií včetně tiáry. Na jaře 329 př. n. l. překročil Alexandr Hindúkuš, vpadl do nitra Baktrie, a ačkoli se dala očekávat dlouhá válka, satrapii obsadil, aniž narazil na odpor. Béssos uprchl přes tok Amudarji do Nautaky v Sogdianě, kde musel čelit podobné opozici jako kdysi Dareios III. V očích straníků jako vojevůdce selhal a dva z nich, Spitamenés a Datafernés, ho uvěznili a nabídli jako zajatce Alexandrovi. Po určitých zmatcích se Béssa zmocnil Ptolemaios, makedonský důstojník a pozdější egyptský král. Alexandr nařídil zajatce zbičovat, převézt do Baktrie a předat Dareiovu bratru Oxyathrovi. Ten ho v Ektabanech nechal nesmírně krutým způsobem popravit – buď čtvrcením, nebo ukřižováním, prameny nejsou v této otázce jednotné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Béssos (řecky \"Βήσσος\" ; – 329 př. n. l., Ekbatany) byl příslušník perského vládnoucího rodu Achaimenovců a zhruba od roku 336 př. n. l. místodržitel Baktrie, provincie v dnešním Afghánistánu. V roce 330 př. n. l. byl hlavním strůjcem vraždy krále Dareia III., mnohokrát poraženého v boji s Alexandrem Velikým, a poté se sám prohlásil panovníkem pod jménem \"Artaxerxés IV.\" Jeho vláda nebyla nikdy uznávána v celé říši, kterou z větší části už kontroloval Alexandr.", "tgt_summary": "Bessus, also known as Artaxerxes V (died summer 329 BC), was a prominent Persian Satrap of Bactria in Persia, and later self-proclaimed King of Kings of Persia. According to classical sources, he killed his predecessor and relative, Darius III, after the Persian army had been defeated by Alexander the Great.", "id": 32128}
{"src_title": "Germaine Tailleferre", "tgt_title": "Germaine Tailleferre", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se jako \"Marcelle Taillefesse\" v Saint Maur Des Fossés v Île-de-France. Protože ji její otec odmítl podporovat ve studiu hudby, změnila si v mládí jméno na \"Tailleferre\". Na klavír se zpočátku učila hrát doma se svou matkou (v té době již komponovala své první krátké skladby) a ve studiu pokračovala na pařížské konzervatoři, kde se setkala s Louisem Dureyem, Francisem Poulencem, Dariem Milhaudem, Georgem Auricem a Arthurem Honeggerem. Na konzervatoři zvítězila v několika soutěžích a napsala 18 krátkých skladeb \"Petit livre de harpe de Madame Tardieu\" pro Carolinu Tardieuovou, asistující profesorku hry na harfu. Stala se členkou Pařížské šestky, jejíž členové vydali společné album klavírních skladeb (slavné „Album des Six“). Pět členů také spolupracovalo na hudbě k \"Les Mariés de La Tour Eiffel\" od Jeana Cocteaua. Cocteau sice původně přidělil složení hudby Auricovi, ten ale postupoval pomalu, takže Cocteau rozdělil práci i mezi ostatní členy skupiny. Durey se spolupráce nezúčastnil, protože v tu dobu nebyl v Paříži. V roce 1923 začala Tailleferre trávit hodně času s Mauricem Ravelem v jeho domě v Monfort-L'Amaury. Ravel ji dodal odvahu k účasti na soutěži \"Prix de Rome\". V roce 1925 se vdala za Ralpha Bartona, amerického karikaturistu, a přestěhovala se na Manhattan. Ve Spojených státech zůstala do roku 1927, kdy se s manželem vrátila do Francie. Krátce nato se rozvedli. Během 20. let napsala Tailleferreová několik významných děl – \"Koncert č. 1 pro klavír a orchestr\", \"Concertino pro harfu\", balety \"Le Marchand d'Oiseaux\", \"La Nouvelle Cythère\", \"Sous le Ramparts d'Athènes\"; vytvořila také průkopnickou hudbu k několika filmům, včetně \"B'anda\", kde použila africké motivy. 30. léta byla ještě plodnější – \"Koncert pro dva klavíry, sbor, saxofony a orchestr\";\"Koncert pro housle a orchestr\", opery \"Zoulaïna\" a \"Le Marin de Bolivar\"; a mistrovská \"La Cantate de Narcisse\" ve spolupráci s Paulem Valérym. Hudbu napsala také k filmu \"Le Petit Chose\" Maurice Clocha a řadě dokumentům. Po propuknutí druhé světové války byla nucena zanechat většinu svých děl v domě v Grasse, kromě nedávno dokončených \"Třech etud pro klavír a orchestr\". Přes Španělsko a Portugalsko se dostala do Ameriky a válečná léta strávila ve Filadelfii. Po válce, v roce 1946, se vrátila do Francie a komponovala orchestrální a komorní hudbu, balety \"Paris-Magie\" a \"Parisiana\" (pro Královský balet v Kodani); opery \"Il était un Petit Navire\", \"Dolores\", \"La Petite Sirène\" (na motivy příběhu Hanse Christiana Andersena Malá mořská víla ) a \"Le Maître\"; hudební komedii \"Parfums\", \"Koncert des Vaines Paroles pro baryton, klavír a orchestr\", \"Koncert pro soprán a orchestr\", \"Concertino pro flétnu, klavír a orchestr\", \"Koncert č. 2 pro klavír a orchestr\", \"Koncert pro dvě kytary a orchestr\", druhá \"Sonáta pro housle a klavír\", \"Sonáta pro harfu\" a mnoho filmové a televizní hudby. Většina těchto skladeb nebyla za jejího života publikována. V roce 1976 přijala místo doprovazečky v hudebních a pohybových hodinách na pařížské soukromé škole \"École alsacienne\". V posledním období svého života se soustředila zejména na menší formy, kvůli postupující artritidě v rukou. Přesto však vytvořila \"Sonátu Champêtre pro hoboj, klarinet, fagot a klavír\"; \"Sonátu pro dva klavíry\"; sborová díla; variace pro dva klavíry nebo orchestr, řadu dětských písní (na texty Jeana Tardieua) a skladby pro mladé klavíristy. Jejím posledním významnějším dílem je \"Koncert de la Fidelité pro koloraturní soprán a orchestr\", jehož premiéra se konala v Pařížské opeře rok před její smrtí. Germaine Tailleferre zemřela 7. listopadu 1983 v Paříži. Je pochována v Quincy-Voisins, Seine-et-Marne.", "section_level": 1}], "src_summary": "Germaine Tailleferre (19. dubna 1892, Saint-Maur-des-Fossés, Francie – 7. listopadu 1983, Paříž) byla francouzská skladatelka, jediná žena v Pařížské šestce.", "tgt_summary": "Germaine Tailleferre (; 19 April 18927 November 1983) was a French composer and the only female member of the group of composers known as \"Les Six\".", "id": 279433}
{"src_title": "Gigi Fernándezová", "tgt_title": "Gigi Fernández", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Během tenisové dráhy se soustředila především na čtyřhru, v níž dosáhla na tzv. \"nekalendářní grandslam\", když v sezóně 1991 vyhrála French Open, Wimbledon a US Open, další rok 1992 triumfovala na úvodním grandslamu Australian Open, čímž zvítězila na čtyřech událostech v řadě, ovšem v rámci dvou sezón. Z celkového počtu sedmnácti Grand Slamů v ženské čtyřhře si jich šest připsala na French Open, pět na US Open, čtyři ve Wimbledonu a dva na Australian Open. V každé sezóně v období 1988–1997, vyjma roku 1989, triumfovala alespoň na jednom grandslamovém turnaji a mezi lety 1992–1994 vždy dokázala vyhrát tři ze čtyřech grandslamů za sebou. Čtrnáct titulů ze sedmnácti získala s běloruskou partnerkou Zverevovou, což z nich činí druhý nejlepší ženský pár v historii otevřené éry grandslamu za dvojicí Martina Navrátilová a Pam Shriverová. Ve smíšené čtyřhře se v roce 1995 probojovala společně s Čechem Cyril Sukem do tří za sebou jdoucích finále na grandslamu – Australian Open, Wimbledonu a US Open. Vždy však vodešli poraženi. Za svou kariéru zvítězila ve čtyřhře na šedesáti devíti turnajích a jako světová jednička byla klasifikována v letech 1991, 1993, 1994 a 1995. Za Spojené státy nastoupila na Letních olympijských hrách 1992 a 1996 do debla, vždy spolu s Mary Joe Fernándezovou (jsou bez příbuzenského vztahu) a na obou událostech soutěž vyhrály. Poprvé ve finále přehrály španělskou dvojici Conchita Martínezová a Arantxa Sánchezová Vicariová, hrající na domácí půdě. Zápasu přihlížel španělský královský pár Juan Carlos I. a královna Sofie a po utkání následovala audience. V Atlantě 1996 ve finále porazily Češky Janu Novotnou s Helenou Sukovou. Dvě zlaté medaile má umístěné na pracovním stole společně automobilovou poznávací značkou, na které stojí „DBL GLD“ \"(double gold, dvakrát zlatá)\". Již v patnácti letech roku 1979 reprezentovala Portoriko na Panamerických hrách, které hostilo hlavní město San Juan. V singlu vybojovala bronzovou medaili. O tři roky později nastoupila na Středoamericko-karibských hrách na Kubě, kde spolu s Marildou Juliáovou zvítězila ve čtyřhře a stříbrnou medaili přivezla z dvouhry. Na Letních olympijských hrách 1984 v Los Angeles, kde byl tenis v roli ukázkového sportu, nastoupila za Portoriko. V roce 1990 byla částí vítězného amerického týmu ve Fed Cupu. Ve dvouhře dosáhla na žebříčku nejvýše na 17. místo. Získala v ní dva tituly. V roce 1994 se probojovala do semifinále Wimbledonu, tehdy jako nejníže postavená semifinalistka vůbec, když byla aktuálně klasifikována až na 99. příčce žebříčku. V letech 1991 a 1994 si zahrála čtvrtfinále US Open. S aktivním hraním skončila v roce 1997. K roku 2011 je nejlepším portorickým tenistou v historii a v roce 1999 byla vyhlášena za \"portorickou sportovkyni století\". Společně s Natašou Zverevovou vstoupila 12. července 2010 do Mezinárodní tenisové síně slávy.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodila se v hlavním městě San Juanu do rodiny Tuta Fernándeze, místního lékaře. Bratranec José Ferrer byl portorický herec a režisér. S tenisem začala v sedmi letech, na profesionálním okruhu se pohybovala od roku 1983. V sezóně 1982–1983 hrála amatérsky za Clemson University. Po odchodu z profesionálního okruhu WTA roku 1997 se věnuje trénování tenistů. Jejími svěřenkyněmi byly například světové deblové jedničky Rennae Stubbsová, Lisa Raymondová a Samantha Stosurová. Vedla také portorický reprezentační tým a družstvo University of South Florida. Na jihofloridské univerzitě získala v roce 2003 bakalářský titul (B.A.) v oboru psychologie a na Rollins College, Crummer School of Business, pak titul Master of Business Administration. Je matkou dvojčat: Karson Xavier a Madison Jane. Její životní partnerkou je bývalá profesionální golfistka Jane Geddesová. SPolečně žijí ve floridském Lake Mary. Založila společnost \"Baby Goes Pro\", která formou DVD podporuje sportování malých dětí, aktivní přístup k životu a rozvíjí dobré charakterové vlastnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Beatriz „Gigi“ Fernándezová (* 22. února 1964 San Juan) je tenisová trenérka a bývalá profesionální tenistka, specialistka na čtyřhru, první portorická sportovkyně, která získala status profesionálky, první Portoričanka (reprezentující Spojené státy), jež se stala olympijskou vítězkou a první portorický tenista uvedený do Mezinárodní tenisové síně slávy. ", "tgt_summary": "Beatriz \"Gigi\" Fernández (born February 22, 1964) is a Puerto Rican professional tennis player. She turned professional in 1983 and is the first Puerto-Rican to be inducted into the International Tennis Hall of Fame. ", "id": 1474000}
{"src_title": "Maďarský parlament", "tgt_title": "National Assembly (Hungary)", "src_document": [{"title": "Parlament.", "content": "Zemský sněm má 199 poslanců, volených v jednokolových volbách každé čtyři roky, vždy na jaře. Sněm schvaluje ústavu, zákony a určuje hlavní linie sociální a hospodářské politiky Maďarska. Stará se o vyváženost státních financí, schvaluje státní rozpočet, dohlíží na jeho dodržování, schvaluje vládní program, ratifikuje mezinárodní smlouvy. Parlament hraje v politickém systému Maďarska stěžejní úlohu a díky volebnímu systému se pravidelně opírá o silnou parlamentní většinu. Parlament může vyhlásit také referendum, jehož výsledek je pro parlament závazný, pokud se referenda zúčastní minimálně 50 % voličů. Poslanci shromáždění mají právo volit:", "section_level": 1}, {"title": "Orgány a vedení.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Předseda parlamentu.", "content": "Předseda parlamentu je v Maďarsku po prezidentovi a premiérovi třetí nejdůležitější politický činitel. Kromě vedení parlamentu má dále za úkol jmenování vedoucích pracovníků úředních subjektů parlamentu nebo je odpovědný za sestavení a plnění rozpočtu v parlamentu.", "section_level": 3}, {"title": "Místopředsedové (2014–18).", "content": "Místopředsedové parlamentu od 6. května 2014:", "section_level": 2}, {"title": "Volební systém.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Změna od roku 2014.", "content": "Od parlamentních voleb 2014 došlo ke snížení počtu poslanců. Z 386 zákonodárců se jejich počet snížil na 199 poslanců zvolených i nadále smíšeným volebním systémem. Upraveny byly rovněž i jednomandátové volební obvody, kterých je 106 a platí v nich většinový volební systém. Zbývajících 93 poslanců je zvoleno poměrným systémem z republikových kandidátních listin, mandáty jsou přerozděleny stranám přesahující klauzuli 5 %.", "section_level": 2}, {"title": "Způsob volby 1990–2014.", "content": "Parlamentní volební systém, kdy se volilo 386 poslanců, byl značně komplikovaný. Jednalo se o kombinaci tří volebních systémů: relativního a absolutního většinového, ale také systému celostátní a regionální kandidátky. Cílem je zajistit vládnoucí koalici stabilní většinu v parlamentu a zároveň umožnit vstup nestranným osobnostem a zástupcům menšin. Volby byly dvoukolové, konaly se po čtyřech letech (1990, 1994, 1998, 2002, 2006, 2010), vždy na jaře - naposledy 11. a 25. dubna 2010. Zvolit 386 poslanců bylo možno třemi způsoby. Prvních 176 mandátů je rozděleno v jednomandátových obvodech dvoukolovým většinovým principem. Do druhého kola postupují ti kandidáti, kteří při minimálně 50% účasti získali v prvním kole alespoň 15% hlasů (minimálně však tři). Ve druhém kole stačí ke zvolení prostá většina hlasů při 25%. Druhou možností, jak být zvolen, jsou župní listiny politických stran, kterými je zvoleno 152 poslanců. Pro sestavení župní listiny jsou ustavena přísná pravidla, strana musí mít dostatek kandidátů v předem určené struktuře, proto župní kandidátky staví pouze nejsilnějších pár stran. Pro rozdělení mandátů se používá Hagenbach-Bischoffova metoda. Aby byly volby platné, tak i zde musí být splněna podmínka 50% účasti (jinak se volby opakují). Každý volič má v maďarských parlamentních volbách dva hlasy. Jedním vybírá z regionálních kandidátek, druhým volí v jednomandátovém obvodě konkrétní osobnost. Zbylých 58 mandátů je přiděleno podle poměru k počtu tzv. frakčních hlasů systémem celostátních kandidátek zvaných kompenzační listiny. Všechny hlasy, které nevedly ke zvolení poslance, nepropadají, nýbrž se na celostátní úrovni sečtou a podle těchto sum jsou pomocí D’Hondtovy metody přeměněny na mandáty. V obou poměrných systémech (regionálních i celostátních kandidátkách) platí od roku 1994 pětiprocentní klauzule. Tento volební systém obsahuje několik omezení, například registrace kandidáta v jednomandátovém obvodu je podmíněna shromážděním 750 podpisů, registrace stranické kandidátní listiny ve vícemandátovém obvodu je podmíněna registrací kandidátů téže strany v minimálně jedné čtvrtině jednomandátových obvodů a nakonec kandidátka strany může být zařazena do celostátního obvodu, jen když tatáž strana zaregistruje své kandidátky v minimálně sedmi vícemandátových obvodech.", "section_level": 2}, {"title": "Aktuální složení parlamentu 2014–2018.", "content": "Tabulka zobrazuje počet mandátů přidělených stranám po parlamentních volbách 2014 a počet členů parlamentních frakcí jednotlivých stran aktuální k 1. září 2016. Nezařazení poslanci: Gábor Fodor (MLP), Ferenc Gyurcsány (DK), Zoltán Kész (nestraník), Péter Kónya (\"E14\"/nestraník), Lajos Oláh (DK), Szabolcs Szabó (E14), Tímea Szabó (PM), Zsuzsanna Szelényi (E14), Ágnes Vadai (DK), László Varju (DK)", "section_level": 1}, {"title": "Přímluvčí národnostních a etnických menšin.", "content": "Přímluvčí národnostních a etnických menšin v parlamentu nedisponují hlasovacím právem. Poprvé voleni při volbách 2014.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maďarský parlament, – doslovně přeloženo jako \"Zemský sněm\" či \"Zemské shromáždění\", je jednokomorový zákonodárný sbor republiky Maďarsko. Má 199 poslanců zvolených smíšeným systémem, kteří se schází v budově Országházu v Budapešti.", "tgt_summary": "The National Assembly (; \"Country Assembly\") is the parliament of Hungary. The unicameral body consists of 199 (386 between 1990 and 2014) members elected to 4-year terms. Election of members is done using parallel voting; involving single-member districts and one list election; parties must win at least 5% of the popular vote in order to enter the list of members of the assembly (but area winners enter regardless). The Assembly includes 25 standing committees to debate and report on introduced bills and to supervise the activities of the ministers. The Constitutional Court of Hungary has the right to challenge legislation on the grounds of constitutionality. The assembly has met in the Hungarian Parliament Building in Budapest since 1902.", "id": 1908124}
{"src_title": "Aralkovité", "tgt_title": "Araliaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Aralkovité jsou opadavé nebo častěji stálezelené stromy a keře, řidčeji liány a výjimečně i byliny převážně se střídavými jednoduchými nebo složenými listy. Výjimečně se mezi aralkovitými najdou i stonkové sukulenty (kusonie). Některé druhy, zejména z rodů šeflera a oreopanax) mohou růst i jako epifyty. Pokud jsou listy jednoduché, mají obvykle dlanitou žilnatinu a často jsou dlanitě laločnaté. Složené listy jsou nejčastěji dlanité, řidčeji jednoduše či vícenásobně zpeřené. Palisty jsou u mnohých zástupců nápadně vyvinuty. Báze řapíku je často široká a obepínající tlustý stonek. Odění je z hvězdovitých, řidčeji z jednoduchých chlupů. Stonky jsou u některých zástupců trnité, listy jsou často nahloučené na koncích větví. Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. Květenství jsou vrcholová nebo zdánlivě postranní, často složená z okolíků nebo hlávek, řidčeji z hroznů či klasů. Květy jsou pravidelné, spíše oboupohlavné, drobné. Kalich je srostlý částečně nebo po celé délce se semeníkem, zdánlivě tak může chybět nebo tvoří jen nízký hladký, zvlněný či zubatý lem. V květech je vyvinut nektáriový disk. Koruna je složena z 5 až 10 lístků, nejčastěji volná, řidčeji jsou korunní lístky na bázi srostlé a koruna pak opadává jako celek. Tyčinek je nejčastěji stejný počet jako korunních lístků, řidčeji více. Semeník je spodní, srostlý ze 2 až 10 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Čnělky jsou volné nebo srostlé ve sloupek, případně nízké a redukované na horní vrstvu disku. V každém plodolistu je jediné funkční vajíčko. Plodem je peckovice nebo bobule. Čeleď aralkovité zahrnuje asi 1450 druhů ve 43 rodech. Největší rody jsou šeflera (\"Schefflera\", 600 - 900 druhů), stínovka (\"Polyscias\", 160) a pupečník (\"Hydrocotyle\", 130 druhů).", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Aralkovité jsou kosmopolitně rozšířená čeleď, naprostá většina druhů však roste v tropech. Centrum druhové diverzity je v monzunové Asii. V Americe a v Africe je zastoupena mnohem menším počtem druhů. Rod šeflera je pantropický. V Jižní Americe roste nejvíce druhů této čeledi v horských lesích. Mnohé druhy patří mezi pionýrské dřeviny, obsazující světliny. V květeně České republiky je čeleď zastoupena 2 druhy: břečťan popínavý (\"Hedera helix\") a pupečník obecný (\"Hydrocotyle vulgaris\"). V květeně Evropy je mimo tyto dva druhy již jen pupečník \"Hydrocotyle ranunculoides\", rostoucí ve středním Středomoří.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V klasických taxonomických systémech (Cronquist, Dahlgren, Tachtadžjan) byly aralkovité řazeny spolu s čeledí miříkovité (\"Apiaceae\") do řádu aralkotvaré (\"Araliales\"), alternativně také nazývaného miříkotvaré (\"Apiales\"). Rody pupečník (\"Hydrocotyle\") a \"Trachymene\" byly dříve řazeny do čeledi miříkovité (\"Apiaceae\"), případně jim byla vyčleněna samostatná čeleď pupečníkovité (\"Hydrocotylaceae\"). Rod pupečníkovec (\"Centella\") byl přeřazen do čeledi miříkovité. V roce 2001 byly z aralkovitých vyjmuty dva rody (\"Delarbrea\" a \"Myodocarpus\") a přeřazeny do samostatné čeledi \"Myodocarpaceae\" v rámci téhož řádu.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy jsou opylovány nejčastěji včelami, vosami a mouchami hledajícími nektar. Dužnaté bobule jsou šířeny především ptáky.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Čeleď aralkovité má široké využití jako zdroj látek využitelných v medicíně. Nejznámější léčivkou z této čeledi je bezesporu ženšen pravý (\"Panax ginseng\"), pěstují se však i další druhy, zejména asijský ženšen nepravý (\"Panax pseudoginseng\") a severoamerický ženšen pětilistý (\"P. quinquefolius\"). Kořen arálie \"Aralia cordata\" je v Koreji používán při léčbě nachlazení a migrén a kůra \"Eleutherococcus sessiliflorus\" a kalopanaxu pestrého (\"Kalopanax pictus\") na edémy, arthritidu, neuralgie aj. Mezi další druhy používané v medicíně náleží např. \"Polyscias fruticosa\", keř v Indii běžně pěstovaný v zahradách. Kořen má antibakteriální, protiplísňové a diuretické účinky. Břečťan popínavý (\"Hedera helix\") je běžně pěstovaná stálezelená pokryvná liána. Celkem zřídka se jako okrasné dřeviny pěstují různé druhy arálií (\"Aralia\"), ve sbírkách arboret a botanických zahrad i některé druhy eleuterokoku (\"Eleutherococcus\", syn. \"Acanthopanax\") a kalopanax pestrý (\"Kalopanax pictus\"). Ve sklenících botanických zahrad je jako kuriozita pěstován druh \"Trevesia palmata\" s nápadně tvarovanými listy. Mezi nádherné okrasné dřeviny pěstované v tropech patří také \"Osmoxylon lineare\", pocházející z jihovýchodní Asie, \"Meryta sinclairii\" z Nového Zélandu a \"Polyscias maraisiana\" (syn. \"Gastonia mauritiana\") z ostrova Mauritus. Některé druhy, zejména šeflera (\"Schefflera\"), břečťan popínavý (\"Hedera helix\"), prodara japonská (\"Fatsia japonica\"), prodarovec (x \"Fatshedera\", kříženec prodary a břečťanu), stínovka (\"Polyscias\") a sukulentní \"Cussonia paniculata\" se pěstují jako pokojové rostliny. Krásné dlanité listy má \"Dizygotheca elegantissima\". Asijský Pupečník nejmenší (\"Hydrocotyle sibthorpioides\") je používán jako zelenina a také pěstován jako akvarijní rostlina. Z bílé houbovité dřeni stromu \"Kalopanax papyriferum\" se v Číně vyrábí tzv. rýžový papír, používaný zejména v malířství a při výrobě umělých květin.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Anakasia\", \"Aralia\", \"Arthrophyllum\", \"Astrotricha\", \"Brassaiopsis\", \"Cephalaralia\", \"Cheirodendron\", \"Cuphocarpus\", \"Cussonia\", \"Dendropanax\", \"Eleutherococcus\", x\"Fatshedera\", \"Fatsia\", \"Gamblea\", \"Gastonia\", \"Harmsiopanax\", \"Hedera\", \"Heteropanax\", \"Homalosciadium\", \"Hunaniopanax\", \"Hydrocotyle\", \"Kalopanax\", \"Macropanax\", \"Megalopanax\", \"Merrilliopanax\", \"Meryta\", \"Motherwellia\", \"Munroidendron\", \"Neosciadium\", \"Oplopanax\", \"Oreopanax\", \"Osmoxylon\", \"Panax\", \"Pentapanax\", \"Polyscias\", \"Pseudopanax\", \"Reynoldsia\", \"Schefflera\", \"Sciadodendron\", \"Seemannaralia\", \"Sinopanax\", \"Stilbocarpa\", \"Tetrapanax\", \"Tetraplasandra\", \"Trachymene\", \"Trevesia\", \"Woodburnia\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Aralkovité (\"Araliaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu miříkotvaré (\"Apiales\"). Jsou to dřeviny a výjimečně i byliny se střídavými jednoduchými nebo složenými listy. Mnohé druhy mají nápadná okolíkovitá květenství. Z naší květeny sem patří břečťan a pupečník. Aralkovité mají význam především jako zdroj léčiv (např. ženšen) a jako okrasné rostliny.", "tgt_summary": "The Araliaceae is a family of flowering plants composed of 55 genera and 1500 species consisting of primarily woody plants and some herbaceous plants. The morphology of Araliaceae varies widely, but it is predominantly distinguishable based on its woody habit, tropical distribution, and the presence of simple umbels. ", "id": 392232}
{"src_title": "Plavuň vidlačka", "tgt_title": "Lycopodium clavatum", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Plavuň vidlačka je středně velká, plazivá, vytrvalá bylina s 30–120 cm dlouhou vidličnatě větvenou lodyhou s četnými postranními, vzpřímenými, 100 – 300 mm vysokými výhony, které se bohatě vidličnatě větví. Listy jsou jehlicovité, 3 – 6 mm dlouhé, ve spodní části lodyhy hustěji, nahoře řidčeji střídavě uspořádané. Jejich okraje jsou pilovité, ukončené vláskovitou, bílou osinkou. Na konci četných větví bývají dva (ale i 1 – 5) dlouze stopkaté klasy s výtrusnicemi, v nichž se tvoří drobné výtrusy.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Obvykle dva výtrusnicové klasy vyrůstají na koncích vzpřímených lodyh na dlouhé, žlutozelenými celokrajnými listy řídce porostlé stopce. Vedle rozmnožování výtrusy se plavuň vidlačka hojně množí i vegetativně plazivými lodyhami. Výtrusy dozrávají v červenci až v září.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vidlačka je místy hojně rozšířena, především na humózních, kyselých půdách v sušších jehličnatých (převážně smrkových a borových), ale i smíšených lesích. Roste však i na vřesovištích nebo na suchých písčitých půdách, popřípadě i na pastvinách porostlých nejrůznějšími nízkými keři. Obvykle nevytváří velké souvislé porosty. Je rozšířena od nížin až do vysokých hor v pásmech od 200 do 2 500 m nadmořské výšky. Vyskytuje se často ve společnosti mechů rostoucích na méně úrodných půdách. Jde o cirkumpolární, atlantický druh meridionální až boreální zóny. Je rozšířený v celé Evropě mimo pásů vždyzelených lesů středozemní oblasti. Některé odchylné formy rostou v Americe, tropické Africe, na Mariánských a Havajských ostrovech.", "section_level": 2}, {"title": "Užití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Užívaná část.", "content": "Využíváme výtrusy (\"Sporae lycopodiorum, Lycopodium\"); ojediněle i usušenou nať. Výtrusy připomínají jemný, bleděžlutý pudrovitý prášek, který je na omak mastný, lne na prsty a je velmi hořlavý. Užívá se jako dermatologikum při dětských kožních zánětech, svědivých a mokvavých vyrážkách, svrabu a vředech. Jakožto indiferentní prášek se používal také v lékárnách k obalování pilulek apod. Je bez chuti a zápachu. Dříve se užíval i v ohněstrůjství. Dále se používal ve slévárenství při formování do písku jako dělící prostředek zabraňující nežádocímu přilepení vlhkého písku k povrchu modelu nebo dělící roviny.", "section_level": 2}, {"title": "Sběr a úprava.", "content": "Klásky s výtrusnicemi se krátce před dozráním v červenci a srpnu seberou a na čistém papíru se nechají dozrát. Pak se potřásají na sítu, tím se výtrusy oddělí. Prášek musí být čistý, s ničím nepomíchaný, jinak se nedá upotřebit. Je možné sbírat jen výtrusné klasy. Rostlina je chráněná.", "section_level": 2}, {"title": "Účinné látky a působení.", "content": "Výtrusy obsahují až 50% mastného oleje, membránovou látku výtrusů sporonin, polymerní terpen a stopy alkaloidů. V nati jsou rovněž alkaloidy, a to lykopodin, klavatin a klavatoxin. Výtrusy mírní zánětlivé kožní procesy a užity vnitřně tlumí bolesti. Větší dávky natě působí jedovatě na ústřední nervovou soustavu.", "section_level": 2}, {"title": "Lidové názvy.", "content": "Lidové názvy se týkají tvaru konce výhonků, popínavého tvaru rostliny či předpokládané tajuplné moci. Tak se setkáme s termíny čertův spár (čpár), čertovo kopyto, červotočina, hadí tráva, jelení růžek, jelení skok, koltunova bylina (zelina), medvědí tlapa, (drápky), mech (zemský mech, hadí mech, mech sv. Jana), moří (muří) noha, netáta, pás sv. Jana, rváč, špárek, štep, vidlačka, vidlačky, vidlák, vlačeha, vláčeha, vlačeka, vlačenka, vlačiha, vlčí noha, vlčí ocasy, zaječí opratě; výtrusy: zasejpátko, žlutý pudr.", "section_level": 1}], "src_summary": "Plavuň vidlačka (\"Lycopodium clavatum\") je obecně známý zástupce plavuní z čeledi plavuňovité (\"Lycopodiaceae\") vyskytující se i na území ČR. V České republice je zákonem chráněná. Druhový latinský název \"clavatum\" ve volném překladu znamená ozbrojený kyjem, tím se rozumí kyjovitá forma výhonků s klasy výtrusných listů.", "tgt_summary": "Lycopodium clavatum (common club moss, stag's-horn clubmoss, running clubmoss, or ground pine) is the most widespread species in the genus \"Lycopodium\" in the clubmoss family.", "id": 1583383}
{"src_title": "Valdemar Dánský", "tgt_title": "Prince Valdemar of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Valdemar se narodil jako nejmladší dítě ze šesti dětí dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky Luisy Hesensko-Kasselské. Vychováván byl v dánském královském paláci společně s nejmladší ze svých tří sester princeznou Thyrou. V létě roku 1874 doprovázel svého otce při jeho návštěvě na Islandu při oslavách milénia. Po konfirmaci v tomtéž roce zahájil, jak to bylo obvyklé u princů v té době, vojenské vzdělání na námořní akademii. V roce 1879 se stal podporučíkem a v roce 1880 poručíkem. Stal se vášnivým námořníkem a v následujících letech se účastnil řady námořních expedic.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "V roce 1885 se princ Valdemar oženil s francouzskou princeznou Marií Orleánskou (1865–1909), pravnučkou posledního francouzského krále Ludvíka Filipa I. Nejdříve se uskutečnil 20. října civilní sňatek v Paříži, o dva dny později 22. října pak církevní obřad na zámku v Eu, v rezidenci prince Filipa, hraběte pařížského. Mezi nejváženější hosty na svatbě patřili Valdemarova matka, královna Luisa, princ a princezna z Walesu a Mariini rodiče, vévoda a vévodkyně z Chartres. Sňatek byl zřejmě motivován politicky, ale mezi manželi panovala skutečná láska. Z jejich spokojeného manželství vzešlo pět potomků, čtyři synové a nejmladší dcera: Vzhledem k tomu, že manželé byli rozdílného náboženského vyznání, bylo předem dohodnuto, že synové budou vychováváni v luteránské víře, již vyznával otec, a dcery v katolické víře matčině. Tak se také skutečně stalo - čtyři jejich synové se stali luterány, kdežto jediná dcera katoličkou a provdala se posléze za katolického prince. Marie Orleánská sdílela Valdemarovu lásku k moři a námořnictví, na výraz této sounáležitosti si nechala na rameno vytetovat kotvu. Jeho bratru Vilémovi byl nabídnut řecký trůn a on se stal v roce 1863 řeckým králem pod jménem Jiří I. Podobně i princi Valdemarovi byla nabídnuta možnost usednout na některý z evropských trůnů, a to dokonce dvakrát: poprvé mu jeho švagr, ruský car Alexandr III. v roce 1887 nabídl trůn Bulharského knížectví, který se uprázdnil po abdikaci dosavadního knížete Alexandra, Valdemar však odmítl, mimo jiné proto, že mezi Bulharskem a Řeckem panovalo nepřátelství, což by znamenalo, že by stál proti svému bratrovi; kromě toho nechtěl přivést svou milovanou ženu do nestabilního prostředí balkánského knížectví. Když mu byl roku 1905 nabídnut (ruským carem Mikulášem II. a německým císařem Vilémem II.) dosud neobsazený trůn Norska, odmítl i tuto nabídku; norským králem se pak stal Valdemarův synovec Carl (syn staršího bratra Frederika VIII.). Valdemar se celoživotně věnoval námořní kariéře; třebaže to zcela neodpovídalo jeho společenskému statusu královského prince, zcela to vyhovovalo jeho založení a zálibám. Princ Valdemar zemřel ve věku 80 let 14. ledna roku 1939. Jeho ostatky byly pochovány v katedrále v Roskilde, místě posledního odpočinku dánské královské rodiny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Valdemar Dánský (27. října 1858, zámek Bernstorff na ostrově Sjælland – 14. ledna 1939, Kodaň) byl dánský princ, nejmladší syn dánského krále Kristiána IX.", "tgt_summary": "Prince Valdemar of Denmark (27 October 1858 – 14 January 1939) was the third son and youngest child of Christian IX and Louise of Hesse-Kassel. He had a lifelong naval career.", "id": 1813207}
{"src_title": "Pasov", "tgt_title": "Passau", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na pahorku dnešního starého města (\"Altstadt\") existovalo již ve starověku sídliště keltských Bójů. V 1. století zde vznikly dvě římské pevnosti – castella. Jedna z nich, která ležela na území dnešního starého města, dostala název podle kohorty germánských Batavů - \"Castra Batavia\". Z latinského výrazu \"Batavis\" pochází pozdější německý místní název \"Passawe\". Druhá pevnost, \"Castellum Boiotro\", se nacházela na pravém břehu řeky Inn (na území dnešní městské části Innstadt). Dnes je zde římské muzeum (\"Römermuseum Kastell Boiotro\"). Pro Římany měly tyto pevnosti velký strategický význam, neboť střežily severní hranici říše Limes Romanus, ohrožovanou stále více germánskými kmeny. Po roce 476 je však římské jednotky opustily. V 6. století se v okolí Pasova usídlili Bavoři a postavili tu svůj vévodský dvorec, na jehož místě vznikl po založení biskupství ženský klášter, později nazývaný Niedernburg (dolní město, hrad na rozdíl od horní, biskupské části města). V roce 739 založil sv. Bonifác v Pasově biskupství. Roku 789 povýšil Karel Veliký rivala pasovských biskupů biskupství Salzburg na arcibiskupství. Pasovští biskupové šířili křesťanství dále na východ. Podle tradice (roku 831) přijali z Pasova křest moravští Mojmírovci a jejich knížectví se dostalo do jurisdikce pasovského biskupství. V 10. století za biskupa Pilgrima směřovaly misie z Pasova až k Maďarům do Panonie, ale úsilí pokřtít maďarského vládce Gejzu zůstalo neúspěšné stejně jako snahy o povýšení pasovského biskupství na misijní centrum pro Rakousko, Korutany, Moravu a Uhry. Pilgrim se svého cíle dokonce pokusil dosáhnout pomocí zfalšovaných papežských listin, které měly dokázat, že do Pasova bylo v 8. století přeneseno arcibiskupství z římského Laureaca (rakouský Lorch). V roce 999 se pasovští biskupové stali světskými pány města. K jejich državám přibyly roku 1161 z rozhodnutí císaře Fridricha I. Barbarossy ještě rozsáhlé pozemky benediktinského opatství Niedernburg, rozkládající se až k českým hranicím. Mocné a bohaté pasovské biskupství tak ovládalo mezi říšskými biskupstvími nejrozsáhlejší oblast. Roku 1217 povýšil císař Fridrich II. pasovského biskupa Ulricha na říšského knížete. V roce 1219 zahájili biskupové stavbu pevnosti Obernhaus (\"Veste Obernhaus\"). Pasov se zdárně ekonomicky rozvíjel díky výhodné poloze na dunajské cestě, díky níž byl od nepaměti dopravním uzlem, spojujícím sever s jihem i východ se západem. Ve středověku tudy procházela Zlatá stezka, důležitá obchodní cesta spojující českou kotlinu s Podunajím. Pasovem procházeli obchodníci se solí, těženou v alpském podhůří, i kupci ze středomořské oblasti. Proto zde byl roku 1133 vystavěn dřevěný most přes řeku Inn, 1278 následoval kamenný most přes Dunaj. Roku 1255 získal Pasov významná privilegia, nicméně zůstal dále v majetku biskupů. Další pokusy bohatých měšťanů (1298, 1367) o dosažení nezávislosti nebyly úspěšné. Roku 1552 uzavřeli v Pasově dohodu o vyznání císař Karel V. Habsburský a protestantský kurfiřt Mořic Saský, která předznamenala pozdější vydání augsburského míru (1555). Roku 1676 se zde konala svatba Leopolda I. Habsburského s Eleonorou Magdalenou Falcko-Neuburskou. Roku 1683 se císař uchýlil do města znovu v době obléhání Vídně Turky. Tehdy navštěvoval nedávno vystavěný poutní kostel Mariahilf a modlil se zde za odvrácení tureckého nebezpečí. V letech 1634 a 1650 zasáhla město morová epidemie. 1662 a 1680 ho citelně poškodily požáry. Biskupové poté povolali do svých služeb italské architekty, kteří zde postavili mnoho nádherných barokních staveb. Například roku 1668 zahájil Carlo Lurago dostavbu dómu sv. Štěpána (\"St.-Stephan-Dom\"), v letech 1712–1730 byla postavena nová biskupská rezidence (\"Neue Residenz\") ad. Roku 1789 byla v Pasově založena manufaktura na výrobu porcelánu. Roku 1803 bylo pasovské duchovní knížectví sekularizováno a připojeno k Bavorsku, v roce 1871 společně s ním připadlo k Německu. Roku 1821 se Passov znovu stal sídlem biskupa.", "section_level": 1}, {"title": "Charakter města.", "content": "Pasov je známý jako město tří řek. Stékají se zde Dunaj, Inn a Ilz. Přestože Inn, který zde tvoří hranici mezi Německem a Rakouskem, je z nich nejmohutnější, Dunaj je delší, a proto se Inn považuje za jeho přítok. Staré centrum města leží na výběžku mezi soutokem Innu a Dunaje, nové čtvrti za řekami na přilehlých kopcích. Díky svojí malebnosti a barokní architektuře (dóm sv. Štěpána, \"staré město\") je navštěvován hojně turisty, také z České republiky. Na základě zákona z roku 1966 zde byla založena univerzita, kde dnes studuje kolem 5 tisíc studentů.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Pasov má rozvinutou síť městské hromadné dopravy, přímo v centru města se nachází nádraží s provozem vlaků kategorií InterCity, EuroCity i ICE a kolem města vede dálnice spojující Řezno s Lincem. Důležitými dopravními tepnami jsou také řeky Dunaj a Inn, po nichž lze podniknout vyhlídkové plavby kolem Pasova i do okolních měst.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pasov (německy \"Passau\", latinsky \"Castra Batavia\") je město v Německu. Nachází se na jihovýchodě spolkové země Bavorsko na soutoku tří řek (Dunaj, Inn a Ilz), těsně u hranice s Rakouskem a zhruba 60 km jižně od hranice s Českou republikou. Ve městě žije okolo 50 000 obyvatel. Pasov má postavení městského okresu \"(Kreisfreie Stadt)\" a zároveň je správním střediskem stejnojmenného zemského okresu \"(Landkreis)\".", "tgt_summary": "Passau () is a town in Lower Bavaria, Germany, also known as the Dreiflüssestadt (\"City of Three Rivers\") because the Danube is joined there by the Inn from the south and the Ilz from the north. ", "id": 1152785}
{"src_title": "Salvador Luria", "tgt_title": "Salvador Luria", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vyrůstal v sefardské židovské rodině. Zajímavostí je, že na lyceu téměř propadal z přírodních věd, v nichž se nakonec tak proslavil. Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, absolvoval roku 1935. K jeho spolužákům patřili i další dva budoucí nositelé Nobelovy ceny Rita Leviová-Montalciniová a Renato Dulbecco. Po škole se začal výrazněji věnovat genetice, když navázal zejména na výzkum Maxe Delbrücka. Delbrück utekl před nacisty do Spojených států, kde se o Luriových výzkumech v Itálii dozvěděl a pozval ho do USA. Italská fašistická vláda však Luriu do Ameriky nepustila. Nakonec byl puštěn aspoň do Paříže, kde pracoval v laboratoři manželů Curieových. V Paříži započal svůj výzkum bakteriofágů, virů napadajících bakterie. Ty se ukázaly k výzkumu genů velmi výhodné. Roku 1940 však Němci vpadli do Francie a rychle postupovali na Paříž. Luriovi se podařilo utéct ještě před dobytím Paříže do Marseille, odkud pak odjel do Spojených států. Fyzik Enrico Fermi mu v Americe zařídil Rockefellerovo stipendium a Luria se konečně připojil k Delbrückovu badatelskému týmu, v němž byl také Alfred Hershey. Právě Delbrück, Hershey a Luria nakonec dostali společně roku 1969 Nobelovou cenu. Jejich výzkum se odlišoval od ostatních tím, že stavěl více na fyzice než biologii, což budilo dlouho v biologických kruzích jistý odpor. Delbrückův tým však vyšel z toho, že biologické systémy jsou sice složitější, ale přesto systémy fyzikální. Od roku 1943 působil Luria na univerzitě v Indianě, později na univerzitě v Illinois a nakonec na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v Bostonu. Na konci 40. let získal americké občanství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Salvador Edward Luria, rodným jménem Salvatore Luria (13. srpen 1912, Turín – 6. únor 1991, Lexington, Massachusetts) byl italsko-americký mikrobiolog židovského původu. Roku 1969 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, a to za objev rozmnožování a genetické struktury virů a vlastností bakteriofágů.", "tgt_summary": "Salvador Edward Luria (August 13, 1912 – February 6, 1991) was an Italian microbiologist, later a naturalized U.S. citizen. He won the Nobel Prize in Physiology or Medicine in 1969, with Max Delbrück and Alfred Hershey, for their discoveries on the replication mechanism and the genetic structure of viruses. Salvador Luria also showed that bacterial resistance to viruses (phages) is genetically inherited.", "id": 1034516}
{"src_title": "S7 Airlines", "tgt_title": "S7 Airlines", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky společnosti.", "content": "Původ společnosti je možné vysledovat až k začátkům provozu civilních letů z vojenského letiště v Novosibirské oblasti v roce 1957. Formálně byla společnost Sibir založena v roce 1992 a v roce 1994 obdržela kód ICAO. Společnost navázala na regionální provoz Aeroflotu.", "section_level": 2}, {"title": "Rozvoj společnosti.", "content": "V roce 2001 společnost koupila \"Vnukovské aerolinie\" a stala se společností s největším objemem přepravy na domácích linkách. Většinu svých linek začala provozovat z letiště Moskva-Domodědovo. V roce 2005 jako první ruská společnost zahájila prodej letenek přes internet.", "section_level": 2}, {"title": "Rebranding.", "content": "V roce 2006 se stala společnost členem skupiny S7 group a s tím proběhla i změna značky (rebranding) ze Sibir na S7. S tím souvisela i kompletní změna nátěru letounů z nenápadné modro-bílé na výrazně zelenou s červeným logem. V roce 2007 byla z S7 vyčleněna společnost Globus, která byla v roce 2010 prodána. V roce 2010 se S7 stala členem aliance Oneworld", "section_level": 2}, {"title": "Destinace.", "content": "Společnost provozuje značně rozsáhlou síť linek, převážně do destinací v Rusku a Společenství nezávislých států. Jejich počet se začátkem roku 2011 blížil devadesáti a počet obsluhovaných zemí třiceti. Do České republiky létá pravidelný spoj z Novosibirsku do Prahy. V letní sezóně 2020 tuto linku bude létat třikrát týdně. Na jaře 2011 obdržela společnost přepravní práva na linku Petrohrad-Pulkovo - Brno-Tuřany, uskutečněna ale nebyla.", "section_level": 1}, {"title": "Letecké nehody.", "content": "4. října 2001 byl letoun Tu-154M na lince 1812 z Tel Avivu do Novosibirska omylem sestřelen nad Černým mořem raketou S-200 ukrajinské armády. Zahynulo všech 78 osob na palubě. 24. srpna 2004 se letoun Tu-154B, na lince 1047 z Moskvy do Soči, stal terčem teroristického bombového útoku. K explozi došlo v prostoru Rostova na Donu. Zahynulo všech 46 osob na palubě. 9. června 2006, už pod značkou S7 Airlines, let 778, došlo k nehodě Airbusu 310 během přistání v Irkutsku. Po chybě posádky, s poruchou na obraceči tahu motorů, letoun nedobrzdil na mokré dráze a po nárazu do betonové zídky došlo k požáru. Zahynulo 124 osob, 79 se zachránilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "S7 Airlines (dříve Sibir Airlines) (: ПАО «Авиакомпания „Сибирь“»), patří spolu se společnostmi Aeroflot a UTair k největším leteckým společnostem v Rusku. Je členem skupiny S7 Group, dříve mj. spolu se společností Globus, která byla vyčleněna z S7 a létá pravidelné i charterové linky.", "tgt_summary": "S7 Airlines, legally JSC Siberia Airlines (, \"АО Aviakompania Sibir\"), is an airline headquartered in Ob, Novosibirsk Oblast, Russia, with offices in Moscow. As of 2008, it was Russia's largest domestic airline, with its main bases at Domodedovo International Airport and Tolmachevo Airport.", "id": 2003535}
{"src_title": "Zina Garrisonová", "tgt_title": "Zina Garrison", "src_document": [{"title": "Tenisová kariéra.", "content": "K prvnímu turnaji nastoupila v žákovské kategorii ve dvanácti letech. O dva roky později již vyhrála americké mistrovství dívek do 18 let. Následně se prosadila také na mezinárodní úrovni, když zvítězila na juniorkách ve Wimbledonu a na US Open. Ve světovém juniorském žebříčku ITF se stala světovou jedničkou ve dvouhře. K profesionálkám se zařadila v roce 1982 a prvním turnajem, do něhož nastoupila se stal pařížský grandslam French Open 1982. Na něm prošla do čtvrtfinále, kde byla vyřazena Martinou Navrátilovou. Přes potíže s bulimií v prvních sezónách kariéry dosáhla semifinálové účasti na Australian Open 1983 a na konci sezóny již figurovala na 10. místě světové klasifikace. Premiérovým singlovým titulem na okruhu se stal curyšský European Indoor Championships 1984. Následující rok zde triumf obhájila po finálové výhře nad Hanou Mandlíkovou a probojovala se také do semifinále Wimbledonu 1985. V roce 1986 triumfovala na prvním turnaji ve čtyřhře, když a Argentinkou Gabrielou Sabatiniovou zvítězila na Canadian Open. Společně s Sherwoodem Stewartem získala grandslamový titul ve smíšené čtyřhře na Australian Open 1987. Na tomto melbournském turnaji si s Lori McNeilovou také zahrála finále ženské čtyřhry, ze které odešla poražena. Ve Wimbledonu 1988 zopakovaly se Stewartem úspěšnou spolupráci, když triumfovali ve smíšené čtyřhře. Spojené státy reprezentovala na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kdy se tenis oficiálně vrátil do rodiny olympijských sportů. V ženské čtyřhře po boku krajanky Pam Shriverové dokázaly vybojovat zlaté medaile, když ve finále zdolaly československý pár Jana Novotná a Helena Suková. V soutěži dvouhry porazila ve čtvrtfinále svou spoluhráčku Shriverovou a po prohraném semifinále obdržela bronzovou medaili. Na US Open 1989 ve čtvrtfinále přešla přes Chris Evertovou po setech 7–6 a 6–2, což byl poslední zápas singlové grandslamové kariéry Evertové. Mezi posledními čtyřmi pak nestačila na Navrátilovou. Sezónu 1989 zakončila na svém žebříčkovém maximu, když jí patřilo 4. místo. Nejlepšího singlového výkonu v kariéře dosáhla ve Wimbledonu 1990. Ve čtvrtfinále si poradila s aktuální vítězkou French Open Monikou Selešovou po třísetové bitvě 3–6, 6–3 a 9–7. V semifinále zůstala na její raketě hlavní favoritka turnaje, obhájkyně titulu a světová jednička Steffi Grafová, kterou zdolala 6–3, 3–6 a 6–4. Probojovala se tak do svého jediného singlového finále na grandslamu v kariéře. V něm podlehla Martině Navrátilové ve dvou setech 6–4, 6–1, čímž získala Čechoameričanka devátý titul a vytvořila tak absolutní wimbledonský rekord. Na tomto turnaji si Garrisonová připsala titul ve smíšené čtyřhře, kterou vyhrála s krajanem Rickem Leachem. Na Australian Open 1992 si zahrála s Mary Joe Fernandezovou finále čtyřhry, z něhož odešly poraženy. Profesionální kariéru ukončila v roce 1997.", "section_level": 1}, {"title": "Po skončení profesionální kariéry.", "content": "Po odchodu z profesionálního tenisu komentovala tenisová utkání pro televizní společnost a měla také tenisové aktivity. Již v roce 1988 založila nadaci pro bezdomovce „Zina Garrison Foundation for the Homeless“ a roku 1992 pak tenisový výukový program „Zina Garrison All-Court Tennis Program“, s cílem podpory tohoto sportu v Houstonu. Řadí se ke členkám spolku „Alpha Kappa Alpha“. Do roku 2008 působila jako nehrající kapitánka fedcupového týmu Spojených států, než tuto funkci po ní převzala Mary Joe Fernandezová. Americké tenistky vedla také na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde Venus a Serena Williamsovy získaly zlatý kov ve čtyřhře.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodila se v roce 1963 jako nejmladší ze sedmi sourozenců do afroamerické rodiny. Tenis začala hrát v deseti letech. V roce 1982 maturovala na houstonské střední škole Sterling High School. V devatenácti letech, po smrti matky, byla u ní diagnostikována porucha příjmu potravy bulimie. \"„Nikdy jsem nebyla spokojena s tím, jak vypadám a cítila, že jsem ztratila jedinou osobu, která mě bezvýhradně milovala“\", uvedla tenistka v roce 2006 na adresu této životní etapy během rozhovoru pro britské médium \"Observer Sport Monthly\". V září 1989 se vdala za Willarda Jacksona. Roku 1997 bylo manželství rozvedeno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zina Garrisonová, nepřechýleně Zina Lynna Garrison (* 16. listopadu 1963 Houston) je bývalá americká profesionální tenistka, olympijská vítězka ze čtyřhry soulských her, bronzová medailistka ve dvouhře ze stejné olympiády a vítězka tří grandslamů ve smíšené čtyřhře. Finále dvouhry si zahrála ve Wimbledonu 1990, kde ji porazila Martina Navrátilová. ", "tgt_summary": "Zina Lynna Garrison (born November 16, 1963) is a former professional tennis player from the United States. She was a women's singles runner-up at Wimbledon in 1990, a three-time Grand Slam mixed doubles champion, and a women's doubles gold medalist and singles bronze medalist at the 1988 Olympic Games.", "id": 672017}
{"src_title": "Perlorodka říční", "tgt_title": "Freshwater pearl mussel", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Mlž má silnostěnné lastury, které jsou na okrajích konkávní. Zámek lastury nemá zoubky a délka lastury může dosáhnout 13 cm. Lastury k sobě zcela nepřiléhají a vyčnívá z nich okraj pláště, přijímací a vyvrhovací otvor od sebe nejsou zřetelně odděleny. Mladí jedinci jsou žlutohnědí, v dospělosti mají černou barvu, přírůstové vruby jsou husté a málo zřetelné, perlorodky rostou velmi pomalu.", "section_level": 1}, {"title": "Biotop a způsob života.", "content": "Perlorodka říční obývá chladné potoky s nízkým obsahem živin, nejčastěji s písčitým dnem, do něhož se zahrabává. Živí se filtrací drobných organických částic rostlinného i živočišného původu. Zajímavé je její rozmnožování, jedinci perlorodek mohou mít vyvinuty samčí i samičí nebo pouze samičí pohlavní orgány. Vajíčka, vypuštěná mateřskou perlorodkou, jsou ve vodě oplodněna spermiemi jiných jedinců. Líhnou se z nich mikroskopické larvy glochidie, které žijí 1–2 měsíce paraziticky na žábrách a kůži ryb, zejména pstruhů. Poté hostitele opouštějí a klesnou na dno, kde se mění v maličké perlorodky. Rostou velmi pomalu a mohou se dožít až 150 let.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a stupeň ohrožení.", "content": "Perlorodka říční se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy, severní Asie a severovýchodní části Severní Ameriky, ve třech poddruzích: Podle červeného seznamu IUCN se jedná o druh celosvětové ohrožený (EN). V Irsku, Kanadě, Spojených státech (kde žije jen v Nové Anglii), Německu a Rakousku je kriticky ohroženým druhem (CR). V Lotyšsku, Nizozemsku, a Polsku již byla vyhubena. Ve Velké Británii, Finsku a Švédsku je vedena jako vzácný druh. V Asii se vyskytuje na území Ruska (na Sibiři), kde je vedena jako ohrožený druh.", "section_level": 1}, {"title": "Perlorodky v České republice.", "content": "Perlorodka říční žila již ve středověku poměrně hojně v čistých potocích vysočin a hor na území Čech, Moravy a Slezska. Vybírání perel bylo v rukou vrchnosti a poddaným byl lov perlorodek přísně zakázán. Perlový pych se trestal pranýřem, oslí jízdou i peněžitými tresty, nařízení Švihovských z Rýzmberka v 15. století hrozí samozvaným lovcům perel dokonce šibenicí. Perlorodky se prohlížely opatrným pootevřením lastur, tak, aby nebyly usmrceny. Pytláci a žoldnéři však na perlorodky nebrali žádné ohledy, rozřezávali je noži nebo trhali napůl, podle Bohuslava Balbína byly takto na mnoha místech perlorodky za třicetileté války žoldnéři zcela vyhubeny. V 18. století se sběr perel přestal vyplácet, během 19. a 20. století byly perlorodky ohroženy hlavně znečištěním a regulací vodních toků. Stupeň ohrožení v České republice je v současné době kriticky ohrožený (CR). V České republice se perlorodka vyskytuje na dvanácti lokalitách, z toho je nejsilnější populace v NPP Prameniště Blanice. Ostatní méně silné populace jsou: NPP Zlatý potok, PR Bystřina, NPP Lužní potok, NPP Jankovský potok, PR Kladinský potok, PP Horní Malše, Teplá Vltava, PR Na soutoku, NPP Blanice, Rokytnice, Pekelský potok. Jaroslav Hruška v ČR vede od roku 1980 záchranný program perlorodky říční. Vymyslel unikátní způsob reintrodukce perlorodek. Tento způsob spočívá v tom, že se odchytí invadovaní pstruzi a dají se do kádí, dokud z nich nevypadnou juvenilní jedinci perlorodek. Ti se pak vypustí do upraveného úseku potoka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Perlorodka říční (\"Margaritifera margaritifera\") je sladkovodní druh mlže z čeledi perlorodkovití, v minulosti významný zdroj říčních perel. Během 20. století začala ve většině svého areálu silně ubývat.", "tgt_summary": "The freshwater pearl mussel (\"Margaritifera margaritifera\") is an endangered species of freshwater mussel, an aquatic bivalve mollusc in the family Margaritiferidae. ", "id": 1060916}
{"src_title": "Cybersquatting", "tgt_title": "Cybersquatting", "src_document": [{"title": "Strategie cybersquattingu.", "content": "Cybersquatteři si vytipovávají domény většinou podle potenciální návštěvnosti. Pokud se například chystá televize spustit nový pořad, snaží se registrovat doménu jakmile je vybráno jméno. Ne vždy se musí jednat přímo o přesný název.", "section_level": 1}, {"title": "TLD cybersquatting.", "content": "Tato taktika je založena na národnostní preferenci užívání domén prvního řádu. Například pokud si firma zvolí jako svou stránku domena.com, pak si cybersquatter registruje domény na národních doménách prvního řádu jako domena.cz, domena.sk atd.", "section_level": 2}, {"title": "Typosquatting.", "content": "Typosquatting je postaven na překlepech uživatelů, kteří zadávají název webu přímo do adresního řádku v prohlížeči. Příklady k překlepům domena.cz:", "section_level": 2}, {"title": "Smazané domény.", "content": "Jakmile doméně skončí expirační období je smazána. V tento okamžik si jí může znovu zaregistrovat kdokoliv. Pokud byla smazána kvůli nedbalosti majitele a získá jí cybersquatter, většinou nezbývá nic jiného, než nového majitele kontaktovat a pokusit se domluvit.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní formy cybersquattingu.", "content": "Za cybersquatting se považuje i použití obchodní značky v názvu domény bez vědomí majitele a její následné užívání ve zlé víře. Příklady: Všechny výše zmíněné příklady jsou běžnou ukázkou cybersquattingu.", "section_level": 2}, {"title": "Jak se s cybersquattingem bojuje.", "content": "Dříve se využívaly soudy. Podala se žaloba k soudu, ten musel vydat předběžné opatření na zablokování domény, aby jí nemohl majitel převést na někoho jiného. Tohle vše ale byl často problém udělat bez vyjádření protistrany. Případné spory tak byly zdlouhavé. Dnes se vše řeší pomocí arbitráže UDRP. Navrhovatel musí prokázat, že doména je matoucí/zavádějící s jeho značkou. Dále, že je doména využívána bezúčelně a současný majitel s ní nemá plány, které by nebyly v rozporu s obchodní značkou navrhovatele. A také musí prokázat zlou víru.", "section_level": 1}, {"title": "Známé případy cybersquattingu v ČR.", "content": "komercnibanka.biz - Komerční banka měla zájem o odkoupení domény komercnibanka.biz od majitele. Nedošlo však k \"dohodě smírnou cestou\" a došlo na arbitráž, kterou Komerční banka vyhrála. V současnosti je doména přesměrována na domovskou stránku Komerční Banky. ceskapojistovna.cz - spor se táhl od roku 2001 do konce roku 2004, než Vrchní soud udělil právo nakládat s doménou České Pojišťovně. Článek do pravidel o registraci.cz domén byl přidán do podmínek registrace až v polovině roku 2004. ministerstvo-spravedlnosti.cz, obvodnisoud.cz, okresnisoud.cz, mestskysoud.cz, krajskysoud.cz, vrchnisoud.cz a nejvyssisoud.cz - Začátkem roku 2012 dospěl Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR k poměrně přelomovému rozsudku. Přiznal názvu ministerstvo spravedlnosti ochranu podle předpisů o ochraně práva právnické osoby na ochranu jejího názvu, a to s přihlédnutím k zvláštní povaze ministerstva jako organizační složky státu. Opřel se i o rozhodnutí Městského soudu v Praze, který označil užívání domén za nekalou soutěž.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cybersquatting (též doménový squatting) je označení pro registraci a následné užívání doménového jména ve zlé víře na úkor obchodní značky, názvu anebo jména jiné osoby. Ve většině případů je na zaregistrovanou doménu umístěna reklama a nabídka k prodeji domény. Je běžným jevem i přímá nabídka odprodeje domény vlastníkovi, na jehož úkor byla doména registrována. ", "tgt_summary": "Cybersquatting (also known as domain squatting), according to the United States federal law known as the Anticybersquatting Consumer Protection Act, is registering, trafficking in, or using an Internet domain name with bad faith intent to profit from the goodwill of a trademark belonging to someone else. The cybersquatter then offers to sell the domain to the person or company who owns a trademark contained within the name at an inflated price. ", "id": 1810268}
{"src_title": "Spojené baltské vévodství", "tgt_title": "United Baltic Duchy", "src_document": [{"title": "Předchozí události.", "content": "Před první světovou válkou bylo celé území dnešního Lotyšska a Estonska součástí Ruského impéria. Rusové se pokoušeli místní lotyšskou a estonskou populaci rusifikovat. Místní obyvatelé tak neměli žádnou moc na chodu území, které obývali. Po vypuknutí války Němci zaútočili na území Litvy a fronta se mezi carskou armádou a německým vojskem ustálila až na území dnešního Lotyšska. V na podzim 1915 tak fronta ležela na linii měst Riga – Daugavpils – Baranoviči. Na začátku roku 1917 otřásla Ruskem Únorová revoluce. Byla svržena monarchie v čele s carem a revolucionáři vyhlásili republiku. Moci se chopila prozatímní vláda. Estonci reagovali na revoluční události vyhlášením autonomní gubernie v dubnu 1917. Estonská autonomní gubernie zabírala území bývalé livonské a estonské gubernie. Následná Říjnová revoluce na konci roku 1917 svrhla prozatímní vládu a do čela Ruska se dostali bolševici. Estonci využili chaosu, který zachvátil říši a prohlásili \"Národní shromáždění\" jedinou vládnoucí silou na území Estonska 28. listopadu 1917. Samotná nezávislost byla vyhlášena 24. února 1918. Stejným vývojem prošli i Lotyši. Národní shromáždění bylo vytvořeno 16. listopadu 1917 a prohlásilo se jedinou vládnoucí silou nad územím obývaným Lotyši. Nezávislé Lotyšsko bylo deklarováno 15. ledna 1918. Němci taktéž využili chaosu v Rusku a zahájili v Pobaltí útok. Do konce února 1918 se německé armádě podařilo obsadit celé území livonské a estonské gubernie a vytvořili místní vojenskou vládu. V březnu 1918 byl mezi Německem a bolševickým Ruskem podepsán tzv. Brestlitevský mír, který ukončil válku na východní frontě a přiřkl Německu Finsko, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko, Besarábii a celé Pobaltí.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik Baltského vévodství.", "content": "Jako paralelní mocenské hnutí se vytvořilo pod kontrolou německých okupačních orgánů hnutí baltských Němců. Samotná rada byla vytvořena 12. dubna 1918 po naléhání německého císaře. Plánem bylo vytvořit z bývalých ruských provincií německý protektorát. Rada se skládala z 35 baltských Němců, 13 Estonců a 11 Lotyšů. Dne 8. března respektive 12. dubna 1918 vyhlásili místní Němci Vévodství Kuronsko a Zemgalsko (\"Herzogtum Kurland\") a Baltský stát (\"Baltischer Staat\"). Oba státy se prohlásily být v personální unii s Pruským královstvím, ačkoliv tento fakt nikdy německá vláda nepotvrdila. Hlavním městem byla zvolena Riga a stát byl rozdělen do sedmi kantonů, Kuronsko (Kurland), Riga, Letgalsko (Latgale, Lettgallen), Jižní Livonsko (Südlivland), Severní Livonsko (Nordlivland), Saaremaa (Ösel) a Estonsko (Estland). Hlavou Spojeného baltského vévodství, tedy vévodou, byl zvolen Adolf Fridrich Mecklenburský, jenž ale nebyl suverénním panovníkem, ale byl podřízený německému císaři, stejně jako bavorský nebo saský král. Vévoda Adolf Fridrich Mecklenburský nikdy nenastoupil do úřadu, a tak za něj vládla regentská rada složená ze čtyř baltských Němců, tří Estonců a tří Lotyšů.", "section_level": 1}, {"title": "Období po první světové válce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rozpad Baltského vévodství.", "content": "Po porážce Německa ve válce v listopadu 1918 musela německá vojenská správa předat moc do rukou Lotyšům respektive Estoncům. Spojené baltské vévodství se v podstatě zhroutilo a jeho Regentská rada byla na konci listopadu 1918 rozpuštěna. Reakcí místních baltských Němců bylo vytvoření tzv. Baltské zeměbrany (Baltische Landeswehr). Velitelem se stal Alfred Fletcher. Někteří němečtí vojáci po podepsání příměří odmítli demobilizaci a vytvořili v Rize tzv. Železnou divizi (Eiserne Division). Vojsko bylo postupně doplňováno dobrovolníky přijíždějícími z Německa a velitelem se stal generál von der Goltz. Německé vojsku dostalo povolení od dohodových mocností k působení v Pobaltí. Jeho misí bylo uchránit nově vzniklé pobaltské státy před obsazením Rudou armádou.", "section_level": 2}, {"title": "Útok Rudé armády.", "content": "V prosinci 1918 zaútočili na území Lotyšska bolševici. Německá armáda se z obav před totální porážkou spojila proti bolševickému nebezpečí s Lotyši. Spojená armáda Lotyšů a Němců ale byla i tak nucena před lépe vyzbrojenou a početnější armádou bolševiků stále ustupovat. V nejzoufalejším okamžiku bylo v držení spojenců pouze přístavní město Liepāja a její blízké okolí. Spojenému vojsku Lotyšů a Němců se ale nakonec podařilo zastavit sovětský postup a stabilizovat frontu. V březnu spojenecká armáda Lotyšů a Němců přešla do protiútoku a postoupila až k městu Saldus. Generálu von der Goltz se podařilo zvítězit v dalších několika bitvách, dobýt Ventspils (hlavní přístav Kuronska) a začal bolševiky vytlačovat na východ. Rudá armáda byla nakonec téměř vytlačena z celého lotyšského území.", "section_level": 2}, {"title": "Konec lotyšsko-německého spojenectví.", "content": "Postupu spojených lotyšsko-německých vojsk využila německá šlechta a vyvolala v Liepāje puč. Převzala moc v prozatímní vládě a členové svržené lotyšské prozatímní vlády se zachránili pouze úprkem na parníku Saratow. Nově vzniklou vládou byl von der Goltz prohlášen za vrchního velitele ozbrojených sil a v nové pozici se mu dokonce podařilo dobýt Rigu. Nová vláda ale nezískala podporu žádného evropského státu ani místního obyvatelstva. Tím spojenectví Lotyšů s Němci definitivně skončilo.", "section_level": 2}, {"title": "Bitva o Cēsis.", "content": "Lotyšská prozatímní vláda v zoufalé situaci požádala o pomoc sousední Estonsko. Estonská vláda odpověděla vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu Cēsis na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako bitva o Cēsis. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit armádu generála von der Goltz spojenou s baltskou Zeměbranou generála Alfreda Fletchera. Zlomil se tak definitivně vývoj války ve prospěch vlád pobaltských států. Čtyři dny na to se Němci stáhli z Rigy. Do situace se diplomaticky vložily státy Dohody a vznesly požadavek na stažení německých jednotek z Pobaltí. Debakl u Cēsisu donutil Němce podepsat klid zbraní a předat zbytek území do lotyšských rukou. S britskou podporou byly na území Estonska a Lotyšska vyhlášeny republiky. Zbytky německého Landeswehru byly dány pod velení Haroldu Alexandrovi a následně zcela rozpuštěny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Spojené baltské vévodství (německy \"Vereinigtes Baltisches Herzogtum\", též zkráceně jako \"Baltské vévodství\", nebo v návaznosti na předchozí krátkodobý státní útvar \"Baltský stát\", případně také \"Velkovévodství livonské\") byl pokus baltských Němců o vytvoření státu vedeného německou aristokracií na území dnešního Estonska a Lotyšska v letech 1918 až 1919. Spojené baltské vévodství bylo vyhlášeno 22. září 1918 jako stát vzniklý sjednocením dvou přechodných státních útvarů, Vévodství Kuronsko a Zemgalsko a Baltského státu.", "tgt_summary": "The United Baltic Duchy, (,, ) also known as the Grand Duchy of Livonia, was a state proposed by the Baltic German nobility and exiled Russian nobility after the Russian Revolution and German occupation of the Courland, Livonian, and Estonian governorates of the Russian Empire. It was proposed in April 1918, after Estonia and Latvia had formally declared independence. ", "id": 844140}
{"src_title": "Kostel svatého Rocha (Paříž)", "tgt_title": "Saint-Roch, Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1521 zde pařížský obchodník Jean Dinocheau postavil kapli zasvěcenou svaté Zuzaně. Tehdy se nacházela ještě na předměstí za bránou sv. Honoria pařížských hradeb. V době hugenotských válek v roce 1577 se donátorův synovec Étienne Dinocheau přidal k royalistům a rozšířil kapli na kostel, jehož patronem zvolil svatého Rocha. V roce 1629 se kostel stal farním a dne 23. března 1653 budoucí král Ludvík XIV. se svou matkou Annou Rakouskou položil základní kámen nové stavby kostela. Výstavba nové budovy trvala až do roku 1722 a podíleli se na ní postupně architekti Jacques Lemercier, Étienne-Louis Boullée, Jules Robert de Cotte, Jules Hardouin-Mansart, Pierre Bullet a Robert de Cotte. Kvůli nedostatku finančních prostředků byla stavba v roce 1660 na několik let zastavena a byly dokončeny pouze transept a loď. V roce 1690 byla dokončena tavba transeptu, zaklenutím kupole v kříženía vystavěn segment chóru s ochozem a chórovými kaplemi. Byly však zakryty pouze dočasnou dřevěnou střechou. V roce 1701 Jules Hardouin-Mansart začal se stavbou chórové kaple zasvěcené Panně Marii, zaklenuté hlavní chrámovou kupolí, kterou po jeho smrti dokončil Pierre Bullet. Poté byly práce opět přerušeny. Stavba pokračovala v roce 1719 díky financím bankéře Johna Lawa, který financoval střechu a fasádu kostela. V letech 1728-1736 Robert de Cotte přistavěl věž vpravo od chóru. V roce 1735 byla zničena fasáda věže. Robert de Cotte navrhl trojosé dvoupatrové průčelí, které pravděpodobně realizoval až jeho syn Jules-Robert v roce 1739. Spodní patro zdobí dva páry dórských sloupů, horní patro je rytmizováno dvěma dvojicemi sloupů korintských. V roce 1754 Louis-Etienne Boullée přistavěl na východní straně chóru kapli Kalvárie, která byla zásadním způsobem přestavěna v polovině 19. století. V roce 1756 Jean-Baptiste Pierre namaloval obraz Nanebevzetí pro kupoli kaple Panny Marie. V roce 1758 byla postavena barokní kazatelna se štukovým baldachýnem na severní straně hlavní lodi, která však byla dvakrát upravena do odlišné podoby. Kaple Kalvárie byla upravena na kapli Katechismu v roce 1850 a zcela přestavěna. V roce 1879 byla stržena věž na jižní straně kvůli rozšíření komunikace \"Avenue de l'Opéra\". Během Velké francouzské revoluce byl kostel roku 1789 vypleněn. Roku 1795 zde Napoleon Bonaparte s vojáky Národního konventu dal střílet do royalistů. Byly zničeny všechny sochy v průčelí kostela, vitráže kromě středu jednoho okna s monogramem zakladatelů a letopočtem 1710 v severní postranní lodi, rozbita část sochařské výzdoby oltářů a poničena část výzdoby kleneb. Sousední zrušený klášter ovládli jakobíni a 27. října 1798 jej proměnili kostel na Chrám Rozumu. Po návratu Bourbonů byla pořízena nová vnitřní výzdoba, která zahrnuje malby kleneb hlavní lodi, větší část obrazů, soch a byla přesvěcena část kaplí. Kostel je od roku 1914 chráněn jako historická památka.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Kostel je trojlodní bazilika s valenými klenbami s výsečemi, s kupolí v transeptu a s hlavní kupolí nad mariánskou kaplí uprostřed ochozu na půdorysu kruhu, připojeného ke stavbě z východu. Původní plány navrhl architekt Jacques Lemercier. Se svými 126 metry délky patří stavba k největším kostelům v Paříži. Stavba byla inspirována některými jezuitskými kostely, jejichž koncepce byla přizpůsobena katolické liturgii ve znění Tridentského koncilu a provozu poutního chrámu, v němž může zástup věřících obejít široký ochoz chóru, zvaný deambulatorium. Tento architektonický model se ve Francii na počátku 17. století objevil v několika variantách, a to zejména v Paříži jako bývalý kostel kláštera feuillantů (1600-1608), kostel kláštera bosých karmelitánů (1613-1620), původně jezuitský kostel svatého Pavla a svatého Ludvíka (1627-1641), jezuitský noviciát (1634) a kaple sv. Voršily v Sorbonně (1634). Absence zvonice, která byla zbořena v 19. století, je řešena zavěšením zvonů ve krovu kostela, jeden zvon- umíráček stojí na podlaze chóru.", "section_level": 1}, {"title": "Kaple Kalvárie.", "content": "Kaple byla postavena v roce 1754 podle návrhu Étienna Maurice Falconeta v prostoru bývalého hřbitova severo-východně od kostela a připojena k ochozu kostela. Její architekturu provedl architekt Étienne-Louise Boullée. Jeho stavba byla v roce 1850 rozšířena o tři výklenky s monumentálními skupinami soch: vlevo Přibíjení Krista na kříž, uprostřed Ukřižování, vpravo Ukládání Krista do hrobu. Objednalo je, stejně jako ostatní výzdobu kostela, město Paříž. Dnes je kaple přístupná ze dvou stran: vraty ze severní strany (z ulice sv. Rocha,\"Rue Saint-Roch\"), nebo z ochozu u z kaple Panny Marie.", "section_level": 2}, {"title": "Kaple Uctívání.", "content": "Kaple byla postavena v roce 1715 na náklady finančníka Johna Lawa. Nachází se na severojižní ose kostela jako rozšíření kaple Panny Marie ve formě její niky. Je osvětlena pouze dvěma okny.", "section_level": 2}, {"title": "Kaple Panny Marie.", "content": "Kaple segmentem obvodové zdi prodlužuje chór směrem na severovýchod. Stavbu navrhl Jules Hardouin-Mansart a byla realizována v roce 1709 z peněz získaných loterií. V kapli se mísí prvky baroka a klasicismu. Její kupole je pokryta freskou Nanebevzetí Panny Marie, kterou namaloval v letech 1749-1756 Jean-Baptiste Marie Pierre. V roce 1932 byla restaurována. Oltář Narození Páně tvoří monumentální štukatury s paprsky betlémské hvězdy nad barokními sochami klečící Panny Marie a sv. Josefa u jeslí s dítětem Ježíšem, po stranách adorované sochami sv. Jeronýma a sv. Barbory.", "section_level": 2}, {"title": "Varhany.", "content": "Autorem prospektu velkých varhan na kruchtě na západní straně z roku 1842 je Aristide Cavaillé-Coll, varhany postavil Louis-Alexandre Clicquot. Druhé varhany jsou vestavěny do výklenku ochozu chóru. Společnost \"Les Heures Musicales de Saint-Roch\" tvoří pravidelně hudební složku bohoslužeb, a také v kostele pořádá koncerty starého i současného sborového zpěvu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel svatého Rocha (fr. \"Église Saint-Roch\") je katolický farní kostel v 1. obvodu v Paříži, vrcholně barokní trojlodní bazilika na nároží ulic \"Rue Saint-Honoré\" a \"Rue Saint-Roch\", postavený v letech 1653-1722 na starších základech.", "tgt_summary": "The Church of Saint-Roch () is a late Baroque 126 meter-long church in Paris, dedicated to Saint Roch. Located at 284 rue Saint-Honoré, in the 1st arrondissement, it was built between 1653 and 1740. ", "id": 1096300}
{"src_title": "Ondřej Bobola", "tgt_title": "Andrew Bobola", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Původ svatého Ondřeje Boboly nebyl znám až do poloviny 20. století. Dnes je známo, že pocházel z českého rytířského rodu usazeného v Sandoměřském vojvodství v Malopolsku. Narodil se pravděpodobně v roce 1591 ve vesnici Strachocina. Jako člen nižší šlechtické rodiny a syn zbožného otce studoval teologii a filosofii. V roce 1611, ve svých 19 letech, vstoupil v litevském Vilniusu do jezuitského řádu. Byl vysvěcen na kněze, působil jako kazatel a zpovědník v tamním chrámu sv. Kazimíra. Byl vedoucím tzv. Mariánské družiny v letech 1622–1634, tj. náboženského seskupení studentů nebo venkovských obyvatel při jezuitské koleji. Roku 1633 byl jmenován představeným řádového domu v Bobrujsku v minském kraji. Zde se zasloužil péčí o nemocné morem, když v tomto období epidemie vypukla jako následek bídy tzv. smolenské války. V tomto konfliktu se Rusko snažilo získat zpět území od Republiky obou národů, bylo však poraženo. Ondřej Bobola poté působil jako misionář v okolí Pinska, snažil se zde o navrácení katolické víry do mnohých vesnic. Za to byl nenáviděn hlavně představiteli pravoslavné církve, vysloužil si přezdívku „dušechvat“ nebo „svůdce duší“. Také dnes je v pravoslaví jeho kult vnímán spíše negativně. Později spojené oddíly kozáků a Tatarů využily oslabení Polska pod náporem švédské invaze v letech 1655–1657 a pořádaly nájezdy do pohraničních oblastí. Roku 1656 bylo podepsáno příměří Polska se Švédskem a Ruskem, hordy kozáků vedené Bohdanem Chmelnickým se vracely přes běloruské Polesí za Dněpr. Cestou plenili vesnice. A když se dozvěděli o horlivém jezuitovi na misii, rozhodli se ho najít. Ondřej Bobola se to dozvěděl 16. května 1657 ve vsi Paradylno, když zde sloužil mši. Pokusil se uprchnout, ale byl dostižen a zajat kozáky. Nejprve ho zbičovali a poté odvlekli ke svému setníkovi do vesnice Janov (později město Ivanava). Zde ho dále mučili, přišel o jedno oko a několik zubů. Pálili ho pochodněmi a odřízli mu kůži z hlavy a prstů (zhanobení kněžského svěcení), vytrhli mu jazyk, uřezali nos a uši. Nakonec ho hodili na smetiště, kde mu velitel kozáků zasadil smrtelnou ránu do hlavy.", "section_level": 1}, {"title": "Kult.", "content": "Symbolem jednoty západní a východní církve se stal až po smrti. Obyvateli Ivanavy byl řádně pohřben, rakev s ostatky byla vydána jezuitům v Pinohu. V roce 1808 byly shledány jeho ostatky neporušené a byly přeneseny do Polocka, tehdejšího sídla generála jezuitů Bílé Rusi, kde je uložili do skleněné rakve. V roce 1853 jej blahořečil Pius IX. (zpoždění kvůli dočasnému zrušení řádu 1773). Roku 1922 jeho tělo zabavili vojáci Rudé armády pro přírodovědecké muzeum v Moskvě. V roce 1924 bylo vyžádáno zpět papežem Piem XI. prostřednictvím dvou členů papežské komise. Tělo Ondřeje Boboly bylo pohřbeno v římském kostele Il Gesu u oltáře sv. Františka Xaverského. Kanonizace se konala v Římě 17. dubna 1938 během pontifikátu Pia XI. Poté byly svaté ostatky slavnostně přivezeny do Polska a pohřbeny ve Varšavě v jemu zasvěceném kostele pod hlavním oltářem. Od roku 1988 se ostatky nachází v nově zbudované svatyni ve Varšavě. Od 16. května 2002 je svatým patronem Polska a také patronem varšavské arcidiecéze. V českém církevním kalendáři je mu zasvěcen 21. květen, v jiných zemích je to 16. květen – výročí jeho umučení. V Polsku, Litvě, ale i jinde ve světě jsou mu zasvěceny desítky kostelů. Existuje polské sesterské společenství Misijní sestry svatého Ondřeje Boboly. Bývá zobrazován jako jezuita v černém kněžském šatu, obvykle s poutnickou holí v ruce a křížem za pasem. Méně častá jsou zobrazení s motivy umučení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ondřej Bobola (pol.: Andrzej Bobola, 1591, Strachocina, Polsko – 16. května 1657, Ivanava, dnes Bělorusko) byl polský jezuitský kněz, misionář a mučedník. Dnes je jedním z patronů Polska a Litvy.", "tgt_summary": "Andrew Bobola, S.J. (, 1591 – 16 May 1657) was a Polish missionary and martyr of the Society of Jesus, known as the Apostle of Lithuania and the \"hunter of souls\". He was tortured to death during the Khmelnytsky Uprising. He was canonized in 1938 by Pope Pius XI.", "id": 2307404}
{"src_title": "TKS (kosmická loď)", "tgt_title": "TKS (spacecraft)", "src_document": [{"title": "Popis lodi.", "content": "Loď TKS se skládala z těchto částí: TKS SAS - \"\"Sistema avarijnogo spasenija\"\" Pohotovostní únikový systém TKS BSO - \"\"Blok Schoda s Orbiti\"\" Úsek pro zajištění sestupu z oběžné dráhy TKS VA - \"\"Vozvrasčajemij Apparat\"\" Opakovaně použitelná návratová kabina, konstrukčně byla podobná americké kabině z projektu Apollo, byla však o 30% menší. Byla testována celkem čtyřikrát, nikdy však s posádkou. TKS FGB - Funkční nákladní blok nebo Orbitální obytný a servisní modul. FGB modul byl přístupný z kabiny VA pomocí krátkého spojovacího tunelu. Záď modulu byla vybavena oknem a ovládacími prvky pro manuální řízení spojení se stanicí Almaz.", "section_level": 1}, {"title": "Mise.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Testovací orbitální mise.", "content": "Kosmos 881 a Kosmos 882 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem. Kosmos 929 - Test VA modulu s FGB, VA modul úspěšně přistál na zemi. Kosmos 997 a Kosmos 998 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem. Kosmos 1100a Kosmos 1101 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem.", "section_level": 2}, {"title": "TKS-2.", "content": "Mise Kosmos 1267 ke stanici Saljut 6. FGB modul zůstal připojen ke stanici.", "section_level": 2}, {"title": "TKS-3.", "content": "Mise Kosmos 1443 ke stanici Saljut 7. Modul VA tentokrát zůstal připojen k TSK-3 po dva dny. Po odpojení od stanice se od TKS-3 odpojil VA modul a a obíhal další čtyři dny, jako demonstrace schopnosti autonomního letu. VA modul poté úspěšně přistál a dopravil na zemi 300 kg materiálu ze stanice.", "section_level": 2}, {"title": "TKS-4.", "content": "Mise Kosmos 1686 ke stanici Saljut 7. Vybavení kokpitu bylo nahrazeno fotografickou aparaturou s vysokým rozlišením a optickými senzory. Spojení se stanicí proběhlo úspěšně, poté však došlo ke ztrátě kontroly a stanice i s lodí TKS-4 shořela atmosféře 7. února 1991.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější využití.", "content": "Loď TKS nikdy neletěla s posádkou, poskytla však základ pro konstrukci pozdějších vesmírných stanic jako Mir a ISS. V současné době pracuje soukromá společnost Excalibur Almaz na modernizaci TKS pro komerční využití.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vesmírná loď TKS měla být pilotovaná kosmická loď určená k zásobování vojenských vesmírných stanic Almaz. Na oběžnou dráhu byla vynášena nosnou raketou Proton a měla sloužit jako alternativa k lodi Sojuz. Vývoj začal v roce 1965, ale když byly připraveny první testovací lety, byl program Almaz zrušen. Proběhly celkem 4 testy návratových modulů VA Merkur a jeden test kompletní konfigurace. Loď vykonala celkem 3 zásobovací bezpilotní lety, nikdy neletěla s posádkou. Program byl později přepracován a sloužil ke spojení s vesmírnou stanicí Saljut 6 a 7 a posloužil jako skica pro pozdější modulární vesmírné stanice jako Mir a ISS.", "tgt_summary": "The TKS spacecraft (,, \"Transport Supply Spacecraft\", GRAU index 11F72) was a Soviet spacecraft conceived in the late 1960s for resupply flights to the military Almaz space station. ", "id": 442061}
{"src_title": "Matematická statistika", "tgt_title": "Mathematical statistics", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Některé prvky matematické statistiky se objevily již v 17. a 18. století. Šlo zejména o vyrovnávací počet, který začal pro účely astronomie používat již Galileo Galilei a pro účely geodetických měření rozvinul Roger Boscovich. Již v roce 1710 uveřejnil John Arbuthnot první článek, v němž byl použit statistický test, význam tohoto myšlenkového postupu však ještě dlouho poté unikal pozornosti přírodovědců. V tomto období byly také položeny základy teorie pravděpodobnosti. Mezi zakladatele této disciplíny patří Pierre de Fermat, Blaise Pascal a Christiaan Huygens v 17. století, Jacob Bernoulli, Abraham de Moivre, Thomas Bayes a Pierre Simon de Laplace ve století 18. Bayes a Laplace započali teorii induktivního pravděpodobnostního uvažování, jež je základem dnešního bayesovského přístupu ke statistice, nazvaného na počest prvního z nich. 19. století přineslo další rozvoj metod teorie pravděpodobnosti a rodící se matematické statistiky. Na jeho počátku byla objevena metoda nejmenších čtverců. Zřejmě ji použil Carl Friedrich Gauss již roku 1801 při výpočtu dráhy planetky Ceres, ale poprvé byla uveřejněna roku 1805 Legendrem, který ji objevil nezávisle na Gaussovi. V tomto století se také metody matematické statistiky začaly z fyzikálních věd šířit i do oblasti věd biologických a humanitních. Adolphe Quételet je aplikoval na demografii, Gustav Fechner využil pro psychologické experimenty a Francis Galton v rámci svých studií dědičnosti zavedl pojem korelace a objevil regresi k průměru, z níž pak vznikl název regresní analýza. Charles Sanders Peirce v pojednáních \"Illustrations of the Logic of Science\" (1877–1878) a \"A Theory of Probable Inference\" (1883) formuloval mnohé základní prvky matematické statistiky, zejména položil základy teorie testování hypotéz a randomizovaných experimentů. Testování hypotéz na přelomu 19. a 20. století rozvíjeli Karl Pearson (chí-kvadrátový test) a William Sealy Gosset, známý pod pseudonymem Student (t-test). Vlastním zakladatelem moderní matematické statistiky jako disciplíny se stal britský biolog Ronald Fisher. Napsal vlivné učebnice \"Statistical Methods for Research Workers\" (1925) a \"The Design of Experiments\" (1935) a objevil či podstatně prohloubil celou řadu klíčových metod a pojmů jako jsou analýza rozptylu, metoda maximální věrohodnosti, diskriminační analýza, informace a plánování experimentů. Kolem poloviny 20. století se matematická statistika stala samostatným oborem na pomezí čisté a aplikované matematiky, který se rozvíjí řadou směrů. Teorii statistických dat, experimentálního designu a výběru obohatili například William Gemmell Cochran, Leslie Kish, C. R. Rao a Donald Rubin. Frank Hampel, Peter J. Huber, John Tukey a další badatelé rozvíjeli robustní metody odhadů a exaktní statistické metody, jež jsou málo citlivé k extrémním hodnotám v datovém souboru a platné i pro malé rozsahy výběrů. V návaznosti na klasické Thurstonovy a Guttmanovy práce vznikla teorie a metodologie statistického škálování, k níž přispěli například Clyde H. Coombs, Roger N. Shepard, Joseph B. Kruskal a rovněž Lee J. Cronbach teorií reliability škál. Analýzu kategorizovaných dat obohatil Leo A. Goodman metodologií logaritmickolineárních modelů. Inspirace z oblasti sociálních věd přinesla například rozpracování metod z okruhu faktorové analýzy, jejíž základy položili psychologové Charles Spearman a Raymond Cattell a později rozpracovali Karl G. Jöreskog a Dag Sörbom, dále teorie latentních tříd, kterou navrhl sociolog Paul Felix Lazarsfeld, či teorie rozhodovacích stromů, u jejíchž kořenů stojí sociologové William A. Belson a James N. Morgan. V oblasti ekonomie a ekonometrie působili například Harold Hotelling (kanonická korelační analýza) nebo James Tobin (regrese cenzorovaných dat). Významná pro ekonomii je rovněž statistická analýza časových řad, k níž přispěli například George Box, Gwilym Jenkins či Tim Bollerslev, a analýza přežití, kterou rozvinuli mimo jiné Edward L. Kaplan, Paul Meier a David Cox. Použití metod matematické statistiky v průmyslu je spojeno se jmény Waltera A. Shewharta a W. Edwardse Deminga, kteří se stali zakladateli metodologie a hnutí řízení kvality. Rychle stoupá význam metaanalýzy, metodologie umožňující kombinovat výsledky většího množství nezávislých empirických studií; ze statistiků k její teorii přispěli například Nambury S. Raju, Larry V. Hedges, John E. Hunter, Jacob Cohen či Thomas C. Chalmers. Nástup počítačů v polovině 20. století se projevil usnadněním rozsáhlých výpočtů, které s sebou matematická statistika přináší, a umožnil i vznik takzvaných výpočetně náročných metod ve statistice, často založených na myšlence algoritmu Monte Carlo, tedy opakovaném generování náhodných jedinců ze zkoumané populace. To také koncem 20. století umožnilo rychlý nástup bayesovských metod, které sice již dříve propagovali například Harold Jeffreys nebo Edwin Thompson Jaynes, ale které byly zhruba až do sedmdesátých let limitovány jak nedostatečnou výpočetní silou počítačů, tak i nepřítomností numerické metodologie, která by umožnila odhadnout složité integrály vznikající při jejich nasazení. Dalším aspektem rozšíření počítačů byl rozvoj programového vybavení pro matematickou statistiku. Zejména nástup univerzálních programových balíků od 60. let 20. století umožnil uživatelsky příjemným způsobem masově aplikovat výsledky vědecké práce v tomto oboru.", "section_level": 1}, {"title": "Data a jejich získávání.", "content": "Statistická data, v dnešní době dostupná obvykle v podobě počítačových databází, se dají zkoumat z různých hledisek. Data především mohou být úplná a zahrnovat celou základní populaci (čili základní soubor), tedy všechny objekty našeho zájmu. Častěji však máme k dispozici jen jejich podmnožinu, zvanou ve statistice výběr, výběrový soubor, výběrová populace či vzorek. Počet objektů v této podmnožině se označuje formula_1 a nazývá rozsah výběru. Postupy získávání výběru zkoumá teorie výběru, která se zabývá mimo jiné tím, zda je výběr reprezentativní, tedy zda popisné charakteristiky výběru se až na náhodnou výběrovou chybu shodují s charakteristikami celé základní populace. Základním způsobem dosahování reprezentativnosti přitom jsou různé druhy pravděpodobnostního výběru, při nichž má každý prvek základní populace známou nenulovou pravděpodobnost, že bude obsažen ve vzorku. Není-li výběr reprezentativní, vzniká systematická chyba, která znemožňuje korektní zobecnění výsledků analýzy na celou základní populaci. Často však není pravděpodobnostní výběr možný a jsou k dispozici např. pouze data vzniklá „na základě příležitosti“ (oportunitní), o jejichž reprezentativnosti není jasno – to se týká např. mnoha situací v astronomii nebo historických vědách. V takovém případě je k zobecnění potřeba přistupovat s velkou opatrností. Zkoumají-li se kauzální závislosti, tedy vliv různých zásahů, používá se experimentální design. Například některé náhodně vybrané prvky populace mohou být podrobeny zásahu, jejíž efekt se zkoumá, zatímco zbylé slouží jako kontrolní skupina. Rozdíl mezi ošetřenou a kontrolní skupinou pak lze až na výběrovou chybu interpretovat jako vliv zásahu. Do designu vytváření a sběru dat se může promítnout i čas, takže hovoříme o časových řadách a longitudinálních studiích. Data obsahují hodnoty sledovaných znaků (či – z hlediska datového souboru – proměnných), což mohou být hodnoty jak numerické (např. délka života pacienta po operaci), tak i nenumerické, kategoriální (např. umístění nádoru v těle). Podle toho, jakou interpretaci numerická data mají, tj. zda je např. lze pouze seřadit, nebo zda je lze i sčítat, hovoří se pak ještě o měřítku proměnné čili typu škály. Zvláštním problémem analýzy jsou chybějící údaje – data, která nebyla zjištěna, ztratila se anebo nejsou smysluplně definována.", "section_level": 1}, {"title": "Explorační analýza.", "content": "Explorační analýza dat (, EDA) je souhrn metod používaných pro průzkum dat a hledání hypotéz, které stojí za to testovat (testování se v tomto kontextu označuje jako konfirmační analýza). Explorační analýzu etabloval jako samostatný podobor statistiky John Tukey. Hlavní úkoly explorační analýzy dat jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Statistická inference.", "content": "Základní úlohou matematické statistiky je zobecnění (zvané v tomto oboru statistická inference, statistická indukce či statistické usuzování): zkoumá se, jak informace zjištěné o prvcích výběru zobecnit na celou populaci. Používané metody se opírají o zákon velkých čísel a příbuzné věty teorie pravděpodobnosti, jako je například Glivenkova-Cantelliho věta; ty ukazují, že při rostoucím rozsahu reprezentativního výběru se výběrové odhady obvykle limitně blíží skutečným hodnotám na celé populaci. Matematická statistika zároveň stanovuje, jak přesný tento odhad pro daná data je (intervalový odhad), anebo testuje, zda vlastnosti vzorku jsou slučitelné s předpoklady o chování celé populace (testování statistických hypotéz).", "section_level": 1}, {"title": "Odhady.", "content": "Číslo definované jako funkce distribuce nějaké náhodné veličiny se označuje jako statistický funkcionál či statistika. Příkladem statistiky je střední hodnota nebo rozptyl. Často je třeba z dat o výběrové populaci odhadnout hodnotu statistiky na základní populaci. Tato úloha se označuje odhad. Nejjednodušším přístupem je vypočítat vhodný bodový odhad, tedy jedno číslo, které co nejlépe aproximuje hledaný statistický funkcionál. Sám o sobě však bodový odhad obvykle nestačí, protože neposkytuje žádnou představu o přesnosti získané aproximace. Proto se počítá intervalový odhad, jehož výsledkem je interval spolehlivosti (konfidenční interval), tedy interval, v němž se s jistou předem zadanou pravděpodobností nachází hodnota hledané statistiky základní populace. Výsledek se pak často udává ve formě V bayesovském přístupu ke statistice se namísto konfidenčního intervalu zjišťuje distribuce zkoumané statistiky podmíněná daty výběrové populace.", "section_level": 2}, {"title": "Testování hypotéz.", "content": "Testování hypotézy je postup, který umožňuje na základě naměřených dat určit, zda náhodná veličina, jejímiž realizacemi data jsou, vykazuje určitou vlastnost. Například lze testovat, zda se střední hodnota náhodné veličiny liší od dané konstantní hodnoty – praktickou aplikací takového testu by mohlo být, zda je soustruh dobře seřízen a střední hodnota průměru jím vyráběných součástek se rovná hodnotě předepsané výkresem. V takovém případě je možné použít jednovýběrový t test, jsou-li rozměry součástek normálně rozděleny. Testování může zahrnovat i více proměnných. Příkladem může být test toho, zda se navzájem liší střední hodnota náhodné veličiny \"X\" ve skupinách definovaných diskrétní náhodnou veličinou \"Y\" – takovýto test může být užitečný například v situaci, kdy \"X\" je výnos jabloní a \"Y\" je značka hnojiva, kterým se stromy ošetřují, takže test zjišťuje, zda se účinky jednotlivých hnojiv od sebe statisticky významně liší. V tomto případě lze při testování využít analýzu rozptylu, jsou-li splněny předpoklady této metody. V klasické teorii testování se vychází z toho, že platí předpokládaná vlastnost zkoumaných náhodných veličin. Tento předpoklad se označuje nulová hypotéza a značí formula_2. Jelikož data jsou náhodná a náhoda může „pracovat proti nám“, nelze obvykle závěry testování vyslovit s naprostou jistotou. Proto se zároveň se předem stanoví hladina spolehlivosti formula_3, což je míra rizika (pravděpodobnost) toho, že hypotézu formula_2 zamítneme, ačkoliv ve skutečnosti platí (omyl označovaný jako chyba 1. druhu). Hladina spolehlivosti se tradičně stanovuje 0,05 nebo 0,01. Menší hladina spolehlivosti znamená větší jistotu při zamítání nulové hypotézy, ale zároveň také větší riziko chyby 2. druhu, jež spočívá v akceptování nulové hypotézy, ačkoli tato hypotéza ve skutečnosti neplatí. Dále se z dat vypočítá takzvané testovací kritérium, jehož rozdělení podmíněné předpokládanou platností nulové hypotézy je známo. Vyjde-li hodnota testovacího kritéria typická pro toto známé rozdělení, nulovou hypotézu akceptujeme či přesněji řečeno nezamítáme na základě známých dat. Naopak vyjde-li hodnota extrémní, tedy v oblasti hodnot, do níž realizace předpokládaného rozdělení padají s pravděpodobností menší než formula_3 (tj. hodnota testovacího kritéria překročí kritickou mez), usoudíme, že testovací kritérium nejspíše nepochází z předpokládaného rozdělení a nulovou hypotézu zamítneme ve prospěch opačné tzv. alternativní hypotézy, označované formula_6. Zatímco dříve bylo třeba hledat kritické meze v tabulkách rozdělení příslušného testovacího kritéria, dnes statistické softwary vypisují takzvanou hodnotu významnosti (též zvanou signifikance, p-hodnota nebo hladina významnosti). Tato hodnota udává pravděpodobnost, že při platnosti nulové hypotézy vyjde testová statistika rovna naměřené nebo ještě extrémnější. Test se vyhodnocuje takto: Bayesovský přístup ke statistice podobné úlohy pojímá jako problém stanovení distribuce zkoumané vlastnosti, podmíněné daty a naší výchozí informací o zkoumaném systému. V příkladech uvedených na počátku odstavce by to byla distribuce střední hodnoty rozdělení průměrů součástek resp. distribuce středních hodnot výnosů ve skupinách podle použitého hnojiva.", "section_level": 2}, {"title": "Modelování.", "content": "Statistické modelování znamená snahu pomocí zjištěných dat pochopit mechanismus, jakým data mohla vzniknout. Jako model se tedy chápe rozdělení pravděpodobnosti, z něhož mohla vzniknout zkoumaná empirická data. Pro účely modelování se data obvykle chápou jako složená ze signálu, to jest deterministické složky, a šumu: Data se modelují jako složená z nějaké známé deterministické matematické funkce a reziduální hodnoty, která se chová jako nedeterministický šum – neobsahuje žádnou nebo jen malou systematickou informaci: Funkce, deterministická složka modelu, závisí na externích proměnných (nezávisle proměnných) a u časových řad případně i na starších hodnotách naměřených dat. Model tedy má aproximovat deterministickou (nenáhodnou) složku dat, odhadnout velikost a typ šumu a pomoci pochopit, jak modelovaná data vznikla resp. jak lze jejich hodnoty ovlivňovat vstupními proměnnými. Matematická funkce, která je první složkou modelu, často obsahuje parametry, které je třeba odhadnout z dat tak, aby model co nejlépe vystihl data (parametrické modelování). Zvláštními testy se zkoumá kvalita modelu a provádí se jeho interpretace. Nejjednodušší statistické modely jsou obsaženy již v základech odhadu a testování hypotéz. Například odhad výběrového průměru a jeho konfidenčního intervalu implikuje model dat jakožto součtu konstanty (střední hodnoty) a gaussovské náhodné veličiny (jejíž rozptyl ovlivňuje šířku konfidenčního intervalu). Jako modely ve vlastním smyslu se však označují složitější případy, závislé na více různých parametrech či komplexnějších pravděpodobnostních schématech. Historicky nejstarším a často používaným příkladem složitějšího statistického modelu je lineární regrese. V základní podobě její tvar vypadá takto: což se přesněji a stručněji vyjádří takto: kde \"y\" je reálná závisle proměnná (vysvětlovaná proměnná), \"x\" je reálná nezávisle proměnná (vysvětlující proměnná, prediktor), \"i\" označuje pořadové číslo pozorování, formula_12 realizaci normálně rozložené náhodné veličiny (reziduum, které modeluje šum) a parametry \"a, b\" určují tvar lineární funkce: \"a\" má význam směrnice přímky a \"b\" je úsek na ose \"y\". Základním úkolem tohoto typu regresní analýzy je oba parametry odhadnout, například metodou nejmenších čtverců. Regresní modelování je možno zobecnit například připuštěním nelineárních vazeb mezi proměnnými nebo zavedením většího množství nezávisle proměnných. Zobecněný lineární model (generalized linear model, GLM) zahrnuje celou řadu těchto zobecnění; vedle něho pak existují další nelineární modely, například některé typy neuronových sítí nebo rozhodovací stromy. Dále existuje celá řada specializovaných regresních modelů zejména v analýze časových řad, například modely ARIMA a GARCH. Odhadování parametrů modelů se v jednoduchých případech, jako je lineární regrese, děje přímým výpočtem založeným na kalkulu rozdělení pravděpodobností. Složitější modely obvykle neumožňují najít vzorec pro přímý výpočet optimálních hodnot parametrů, a proto se používá celá řada přibližných numerických postupů, například metoda maximální věrohodnosti, různé varianty hladového algoritmu nebo simulační algoritmy typu Monte Carlo. Vedle regresního modelování, kde je k dispozici závisle proměnná, existují i modely, které hledají strukturu zjištěných dat a dělení závisle a nezávisle proměnné nepoužívají. Příklady takového přístupu jsou například shluková analýza (též zvaná seskupovací analýza či matematická taxonomie), faktorová analýza nebo Kohonenovy neuronové sítě (self-organizing map, SOM). Cílem je zde například jednotlivé objekty či proměnné rozdělit do skupin (shluků, kategorií, taxonů, segmentů...) tak, aby v každé skupině byly objekty sobě podobné, a naopak objekty z různých skupin si podobné nebyly. V bayesovském paradigmatu se parametrické modelování chápe jako výpočet či odhad rozdělení pravděpodobnosti parametrů podmíněné zjištěnými daty, tedy kde formula_14 jsou parametry a formula_15 symbolizuje data. Pomocí Bayesovy věty se tato pravděpodobnost dá až na normující koeficient rozepsat jako kde značka formula_17 vyjadřuje přímou úměrnost, formula_18 je pravděpodobnost, že daná data vzniknou, podmíněná hodnotami parametrů modelu, a formula_19 je apriorní pravděpodobnost hodnot parametrů, zjednodušeně řečeno analytikovo očekávání jejich hodnoty předtím, než začal sbírat data. Výraz formula_18 je obecným zápisem modelu jakožto rozdělení pravděpodobnosti. Vzorec tak poskytuje přímý návod, jak určit distribuci parametrů na základě známých dat, navrženého modelu a apriorního očekávání o parametrech. Bayesovské východisko umožňuje konceptuálně jednotný a jednoduchý přístup k celé oblasti statistického modelování, na druhou stranu často vede k výpočetně velmi náročným úlohám, které bylo možno zvládnout až s nástupem rychlých počítačů a s objevem speciálních metod pro odhadování složitých integrálů jako je MCMC (Markov chain Monte Carlo).", "section_level": 2}, {"title": "Aplikace.", "content": "Metody matematické statistiky pronikly během 20. století prakticky do všech empirických vědních disciplín a do mnoha těch, které bývají řazeny k humanitním vědám. Raný vývoj oboru je spojen s aplikacemi v biologii, psychologii a dalších přírodních vědách. Teorie návrhu a vyhodnocování experimentů nebo výběrových šetření však brzy přesáhla i do jiných oblastí. Významný vliv mají statistické metody v teorii měření a některých oblastech matematické fyziky, zejména statistické fyziky. O statistické metody se opírá moderní matematická lingvistika, demografie, ekonometrie a pojistná matematika stejně jako epidemiologie či biostatistika. Obchodní i přírodovědné aplikace mají robotika, data mining či zpracování signálu, v nichž se matematická statistika propojuje s informatikou a dalšími obory. V inženýrské oblasti se používají teorie řízení, řízení kvality, teorie spolehlivosti a teorie hromadné obsluhy, které rovněž podstatně využívají poznatky matematické statistiky.", "section_level": 1}, {"title": "Programové vybavení.", "content": "Moderní matematická statistika je zejména ve své aplikované části závislá na počítačové technice. Vedle obecných softwarových systémů pro symbolické výpočty (např. Mathematica) či řešení numerických problémů (např. MATLAB) existuje celá řada specializovaných programů. Programovací jazyk S a nyní zejména jeho zdarma dostupný klon R se staly významnými nástroji pro rozvoj a šíření metod statistické analýzy dat. Širokou sadu obvyklých procedur s většinou uživatelsky příjemným ovládáním obsahuji komerční programové balíky jako je SPSS firmy IBM, SAS System firmy SAS Institute, Statistica firmy StatSoft a mnoho dalších. Tyto balíky navíc obvykle obsahují i skriptovací programovací jazyky, které uživatelům umožňují implementovat specifické postupy neobsažené v základní sadě procedur příslušného balíku. Kromě toho existuje a v řadě případů se dá stáhnout na internetu řada speciálních jednoúčelových programů, které jsou často vytvořeny matematickými statistiky jako implementace jimi objevených testů a algoritmů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matematická statistika je vědecká disciplína na pomezí popisné statistiky a aplikované matematiky. Zabývá se teoretickým rozborem a návrhem metod získávání a analýzy empirických dat obsahujících prvek nahodilosti, tedy teorií plánování experimentů, výběrů, statistických odhadů, testování hypotéz a statistických modelů. S využitím aparátu teorie pravděpodobnosti se snaží odhadnout vlastnosti rozdělení pozorovaných dat, chápaných jako realizace náhodných veličin, a metodologicky plánovat sběr dat tak, aby toto odhadování bylo efektivní. Jestliže tedy teorie pravděpodobnosti na základě znalosti chování určité náhodné veličiny určuje pravděpodobnost určitého výsledku (náhodného pokusu), matematická statistika naopak na základě dat hledá vlastnosti náhodné veličiny. Tento postup se označuje jako statistická inference, statistická indukce nebo statistické usuzování. Základními typy statistické inference jsou bodový odhad, intervalový odhad a testování hypotéz. Jako statistické modelování se označuje tvorba a testování komplexních hypotéz o datech, zahrnující obvykle určování více parametrů či složitou strukturu dat. ", "tgt_summary": "Mathematical statistics is the application of probability theory, a branch of mathematics, to statistics, as opposed to techniques for collecting statistical data. Specific mathematical techniques which are used for this include mathematical analysis, linear algebra, stochastic analysis, differential equations, and measure theory.", "id": 158797}
{"src_title": "Nakadžima Ki-84", "tgt_title": "Nakajima Ki-84", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Typ Ki-84 byl japonskou armádou objednán 29. prosince 1941, jako budoucí náhrada v té době do služby zaváděného typu Nakadžima Ki-43 Hajabusa. Nový typ si měl zachovat výbornou obratnost svého předchůdce a obecně dosahovat vyšších výkonů. Také měl mít pancéřování kabiny letounu a samosvorné obaly nádrží, což byly velké slabiny typu Ki-43. Vývoj nového typu vedl Tei Kojama, jenž stál i u zrodu typů Ki-43 a Nakadžima Ki-44. První prototyp byl dokončen v březnu roku 1943 a o pět týdnů později zalétán. Zkoušky probíhaly úspěšně a brzy byly dokončeny další dva prototypy letounu. V září roku 1943 proběhl cvičný souboj prototypu Ki-84 s letounem Ki-44 a s německým Focke Wulfem 190 A5, který byl rozebraný přepraven do Japonska. Major Jasuhiki Kuroe, který pilotoval prototyp Ki-84, ho shledal jako nejlepší. Sériové výrobě typu předcházely dvě předsérie, které byly vyrobeny mezi srpnem roku 1943 a březnem roku 1944. Poté už začala sériová výroba typu, jež trvala až do konce války. Celkem bylo postaveno 3514 kusů Ki-84.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Ki-84 byl robustní dolnoplošník s kapkovitým překrytem pilotní kabiny a záďovým podvozkem, jehož hlavní nohy se zatahovaly směrem k trupu. Problémem letounu byla křehká konstrukce podvozku, jehož zhroucení bylo častou příčinou nehod při operacích z polních letišť. Letoun poháněl dvouhvězdicový vzduchem chlazený osmnáctiválec Nakadžima Ha-45 (ve verzích Ha-45-11, Ha-45-12 či později výkonnější Ha 45-21), který roztáčel čtyřlistou vrtuli. Jeho výkon bylo možné krátkodobě zvýšit pomocí vstřikování směsi vody a metanolu. V případě pohonné jednotky měl typ po celou svou operační službu problémy s tlakem palivové soustavy, jenž někdy způsoboval pokles výkonu motoru. Výbzroj typu se skládala ze dvou synchronizovaných kulometů typu Ho-103 ráže 12,7 mm nad motorem a dvou kanónů Ho-5 ráže 20 mm v křídle. Pod křídlem byly dva závěsníky, na které bylo možné zavěsit dvě pumy o hmotnosti 250 kg či některou z nich zaměnit za přídavnou nádrž. Postupně byly vyvinuty také zdokonalené varianty letounu. Do části letounů byl montován výkonnější motor Nadakžima Ha 45-25 o výkonu 2000 hp. Nasazení proti americkým těžkým bombardérům B-29 si vynutilo zesílení výzbroje letounu. Verze Ki-84-Ib měla místo synchronizovaných kulometů další dva 20mm kanóny Ho-5 (celkem tedy čtyři) a verze Ki-84-Ic měla dva z 20mm kanónů vyměněny za dva kusy typu Ho-105 ráže 30 mm. Tyto dvě verze měly dřevěné skořepinové zadní části trupu s kýlovkami a vodorovnými stabilizátory a také demontovatelné koncové oblouky křídla. Překližka se také uplatnila u různých krytek, palubní desky a krytů podvozku. Střední a příďová část trupu i nosné plochy zůstaly celokovové. Pohon zajišťovaly dvouhvězdicové osmnáctiválce Nakadžima Ha-45 verzí 21, 23, nebo 25 s nízkotlakým vstřikováním paliva o maximálním výkonu 1397-1470 kW. K sériové výrobě výškové verze Ki-84-III s motorem Ha 45Ru s turbokompresorem už nedošlo. Vyráběna nebyla ani verze Ki-84N (také Ki-117) s motorem Nakadžima Ha 44-13 o výkonu 2500 hp a zvětšeným rozpětím. Poslední dva projekty výškové verze byly označeny Ki-84P a Ki-84R. Verze Ki-106 byla pokusem o výrobu letounu z nestrategických surovin. Její konstrukční řešení dostala na starost firma Tačikawa Hikoki K.K. První prototyp celodřevěného stroje zalétal v červenci 1945 major Yasuhito Kuroe. Do draku byl instalován motor Nakadžima Ha-45-21 o výkonu 1463 kW pod duralovou kapotou. Hlavňovou výzbroj tvořily dva synchronizované kanóny Ho-5 ráže 20 mm v trupu nad motorem a po jednom v každé polovině křídla. Následující tři prototypy byly z důvodu odlehčení vybaveny pouze trupovými kanóny. Zjednodušeny byly rovněž vztlakové klapky původně dělené. Ki-113 byl nedokončený prototyp verze Ki-84 postavené pro změnu s ocelovou kostrou a potahem. Nedokončený zůstal i prototyp verze Ki-116 s řadovým motorem Micubiši Ha 112-II.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Pro ověření vlastností letounu byla také v říjnu 1943 vytvořena experimentální \"čútai\" vyzbrojená typem Ki-84, která však nebyla nasazena v bojové oblasti. Výsledky testování byly velice pozitivní. První řadovou jednotkou, která byla typem vyzbrojena byla 22. sentai, která byla nejprve krátce nasazena v Číně a stala se zde pro Američany nepříjemným překvapením. Poté byly letouny nasazeny především při obraně Filipín a Okinawy. Na Filipíny byla soustředěna většina jednotek s moderními Ki-84 (jednalo se o 1., 11., 29., 51., 52., 71., 72., 73. a 200. sentai), přičemž letouny byly nasazeny především jako stíhací bombardéry proti pozemním cílům a americké invazní flotile. V boji tyto jednotky ztratily většinu svých letadel a musely být poté staženy do Japonska k přeskupení a vyzbrojení. Řada jednotek poté bránila Japonsko před útoky amerických bombardérů. Působily také na Okinawě, v Barmě, Číně, Thajsku, Mandžusku, Indočíně, Indonésii a řada jednotek skončila svou bojovou činnost na Tchaj-wanu. Po skončení války používaly ukořistěné kusy jak Kuomintang, tak komunistické síly. Letoun byl testován i v USA.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní technické údaje Ki-84-Ia.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Motor.", "content": "Dvouhvězdicový vzduchem chlazený čtyřdobý zážehový osmnáctiválec Nakadžima Ha-45 Model 21 o maximálním výkonu 1990 koní (1463,64 kW)", "section_level": 2}], "src_summary": "Nakadžima Ki-84 Hajate (Čerstvý vítr) (: 四式戦闘機, \"Jon šiki sentóki\") byl japonský armádní stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce. Plný název sériových letounů byl Armádní stíhací letoun Typ 4 Model 1A Hajate, ve spojeneckém kódu byl označen Frank. ", "tgt_summary": "The Nakajima is a single-seat fighter flown by the Imperial Japanese Army Air Service in the last two years of World War II. The Allied reporting name was \"Frank\"; the Japanese Army designation was. The Ki-84 is generally considered the best Japanese fighter to operate in large numbers during the conflict. The aircraft boasted high speeds and excellent maneuverability with an armament (up to two 30 mm and two 20 mm cannon) that gave it formidable firepower. The Ki-84's performance matched that of any single-engine Allied fighter it faced, and its operational ceiling enabled it to intercept high-flying B-29 Superfortress bombers. Pilots and crews in the field learned to take care with the plane's high-maintenance Nakajima Homare engine and a landing gear prone to buckling. The difficulties of Japan's situation late in the war took a toll on the aircraft's field performance as manufacturing defects multiplied, quality fuel proved difficult to procure and experienced pilots grew scarce. Nevertheless, a well-maintained Ki-84 was Japan's fastest fighter. A total of 3,514 aircraft were built.", "id": 2259127}
{"src_title": "Lev Gumiljov", "tgt_title": "Lev Gumilyov", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl synem básníků Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova a Anny Andrejevny Achmatovové. Lev byl ve věku 33 let zatčen a uvězněn v sovětském pracovním táboře. Na svobodu se dostal, když se za války přihlásil do Rudé armády, ale roku 1949 byl znovu uvězněn a propuštěn byl až po XX. sjezdu KSSS roku 1956. Achmatovová byla v té době uznávanou spisovatelkou a Lev jí vyčítal, že pro jeho osvobození neudělala dost. Achmatovová celou situaci popsala ve svém básnickém cyklu \"Requiem\". Po propuštění začal pracovat ve slavném petrohradském muzeu Ermitáž. Silně zde byl ovlivněn archeologem Michajlem Artamonovem a jeho studiem tajemného zmizelého turkického národa Chazarů. I pro Gumiljova se Chazaři a Chazarská říše stali hlavním předmětem zájmu. Zúčastnil se několika studijních výprav do povodí Volhy a na severní Kavkaz. Vydal několik článků, kde spekuloval o lokaci zaniklého hlavního chazarského města Samandar či o příčinách zániku Chazarské říše. V 60. letech cítil potřebu si doplnit vzdělání a začal studovat na Leningradské univerzitě. Doktorskou práci věnoval starým turkickým národům. Poté nastoupil do Geografického ústavu. Jeho teorie byly sovětskou etnologií a antropologií odmítány, ale v čase Gorbačovovy perestrojky se o nich začalo mnohem více mluvit. Populární se staly po pádu SSSR, v době, kdy se v Rusku začalo dařit různým spekulativním, paravědeckým či konspiračním teoriím. V současnosti je hlavním centrem gumiljovovských studií Kazachstán. Jeho prezident Nursultan Nazarbajev je velkým obdivovatelem Gumiljova, nechal po něm v nově budovaném městě Astaně pojmenovat univerzitu ().", "section_level": 1}, {"title": "Teorie.", "content": "Podle Gumiljova u každé etnické skupiny lze definovat určitý stupeň „vášnivosti“ či „životní síly“, která určuje její aktivitu. Každá skupina také prochází několika předvídatelnými a zákonitými stádii této síly: zrod, rozvoj, vrchol, setrvačnost, úpadek, proměna v památník velké minulosti. Současnou Evropu viděl Gumiljov ve vysokém stupni setrvačnosti, na prahu úpadku, či přesněji „na prahu obskurantizace“. Naopak arabskou kulturu vnímal na vrcholu své vášnivosti a předvídal její mocné výboje. Rusové jsou podle něj „super-etnikum“ spřízněné geneticky s turkickými národy euroasijské stepi (nikoli tedy etnikum v jádru slovanské), jehož největší hrozbou je, že mu katolický západní vliv vezme jeho „stepní identitu“. To ho také přivedlo k podpoře nacionálních hnutí Tatarů a Kazachů (odtud jeho vliv v Kazachstánu a kouzlo pro Nazarbajeva). V rámci jeho teorií se Gumiljov také hojně věnoval Židům. Ti podle něj tvořili odpradávna „mezinárodní, parazitickou městskou třídu“ a ovládli zvnějšku (ujařmili si) obchodními praktikami dávnou Chazarskou říši a východní Slovany. Většina antropologů Gumiljovovy teorie odmítla, navíc je řada z nich označila za antisemitské.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lev Nikolajevič Gumiljov, rusky Лев Никола́евич Гумилёв, někdy přepisováno též jako Gumilev (, Petrohrad – 15. června 1992, Petrohrad) byl sovětský historik, antropolog a etnolog, který proslul svými kontroverzními názory na původ ruského etnika.", "tgt_summary": "Lev Nikolayevich Gumilyov (; 1 October 1912, St. Petersburg – 15 June 1992, St. Petersburg) was a Soviet historian, ethnologist, anthropologist and translator from Persian. He had a reputation for his highly non-orthodox theories of ethnogenesis and historiosophy. He was exponent of eurasianism.", "id": 1241906}
{"src_title": "Madagaskar (film)", "tgt_title": "Madagascar (2005 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Čtveřice kamarádů – zebra Marty (Chris Rock), lev Alex (Ben Stiller), žirafa Melman (David Schwimmer) a hrošice Glorie (Jada Pinkett Smith), žijí v zoologické zahradě v New Yorku. Marty ale čeká od života víc, a proto, když má své 10. narozeniny, si přeje žít v divočině. Jeho nadšení ale jeho kamarádi nesdílí, a proto se mu Alex snaží promluvit do duše, že lepší je zůstat v ZOO. Marty se ale i tak rozhodne jinak. Když už celá zoologická zahrada spí, Marty uteče na hlavní vlakové nádraží New Yorku. Glorie, Melman a Alex, kteří mezitím zjistí, že Marty je pryč, o něj mají strach, a proto se vydávají za ním. Na vlakovém nádraží je však zadrží policie a všechna zvířata uspí. Všichni se probudí v bednách na lodi, která pluje do Keni, kde by měli žít v přírodní rezervaci. Pasažéry jsou však i dva šimpanzi: Mason a jeho tichý přítel Phil, a čtyři tučňáci Kowalski, Rico a Vojín s jejich šéfem Skipperem, kteří se chtějí dostat do Antarktidy, a proto přemohou celou posádku a obracejí loď směrem na Jih. Všichni čtyři kamarádi se ale začnou hádat a způsobí, že krabice se uvolní a oni spadnou do moře. Ráno se sám Alex ocitne na pláži neznámého ostrova a vydává se hledat ostatní kamarády. Nakonec se všichni najdou a v domnění, že jsou v San Diegu, se rozhodnou najít lidi. Při tom ale najdou bandu lemurů s jejich králem Jelimánem. Král jim ale s jeho poskokem Mauricem prozradí, že se nacházejí v divočině a jediné, co se tu nachází, je vrak letadla. Alex začne panikařit, ale jediné, co jim zbývá, je čekat. Marty je naopak nadšený a užívá si, jak může. Fosy, kteří věčně napadají lemury, se Alexe bojí, a proto je král Jelimán přijme jako své přátele, aby je chránili. Mezitím se dozví, že jsou na ostrově Madagaskar a že je to vyloženě ráj. Jenže za pár dní se Alex kvůli nedostatku jídla a změny prostředí přestane ovládat a napadne svého kamaráda Martyho. Alexe to ale mrzí, a proto se sám vydává na druhý konec ostrova, aby již nikomu nemohl ublížit. Ale řešení společně s tučňáky najdou jeho kamarádi.", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení.", "content": "Další hlasy: Libor Hruška, Marek Páleníček, Svatopluk Schuller, Tomáš Juřička, Jana Páleníčková & Tomáš Lipský", "section_level": 1}], "src_summary": "Madagaskar (v anglickém originále Madagascar) je počítačem animovaný film z roku 2005. Filmu se režisérsky ujal Eric Darnell a Tom McGrath a producentem byla Mireille Soria. Film byl vytvořen ve studiu DreamWorks. ", "tgt_summary": "Madagascar is a 2005 American computer-animated comedy film produced by DreamWorks Animation and distributed by DreamWorks Pictures. It was directed by Eric Darnell and Tom McGrath from a screenplay by Mark Burton, Billy Frolick, Darnell, and McGrath, and features an ensemble cast, consisting of Ben Stiller, Chris Rock, David Schwimmer, Jada Pinkett Smith, Sacha Baron Cohen, Cedric the Entertainer, Andy Richter, Tom McGrath, Chris Miller, Jeffrey Katzenberg, Christopher Knights, Conrad Vernon, Eric Darnell, David P. Smith, Elisa Gabrielli, Bob Saget, David Cowgill, and Stephen Apostolina. ", "id": 1079776}
{"src_title": "Traian Vuia", "tgt_title": "Traian Vuia", "src_document": [{"title": "Vzdělání a začátky kariéry.", "content": "Vuia se narodil rumunským rodičům Simionu Popescuovi and Aně Vuia ve vesnici Surducul-Mic v oblasti Banátu v Rakousko-Uhersku, nyní v Rumunsku; místo se nyní nazývá Traian Vuia. Po dokončení střední školy v Lugoji roku 1892 se zapsal na Školu mechaniky na Polytechnické univerzitě v Budapešti, kde získal svůj inženýrský diplom. Poté studoval právnickou fakultu v Budapešti, kde získal titul v květnu 1901. Vrátil se do Lugoje, kde studoval problémy létání a konstruoval svůj první létající stroj, která nazval Létající automobil. Pokusil se postavit svůj stroj, ale kvůli finančním potížím se červenci 1902 rozhodl odejít do Paříže, kde doufal, že najde někoho, kdo by financoval jeho projekt. Setkal se s značnou skepsí od lidí, kteří věřili, že stroj těžší než vzduch nemůže létat. Poté navštívil Victora Tatina, známého teoretika a experimentátora, který v roce 1879 postavil létající model letadla. Tatin se o projekt zajímal, ale pochyboval, že Vuia má vhodný motor a že letadlo bude stabilní. 16. února 1903 Vuia představil svůj plán Francouzské akademii věd v Paříži, ale byl odmítnut s komentářem: \"Problém letu se strojem těžším než vzduch nemůže být vyřešen a je to jen sen.\" To Vuiu neodradilo a 15. května 1903 požádal o francouzský patent na svůj letoun, patent získal pod číslem 332106. Svůj první létající stroj začal stavět v zimě 1902-1903. Musel překonávat další finanční obtíže, také zahájil stavbu motoru jeho vlastní konstrukce, pro který byly vydány různé patenty, první v roce 1904.", "section_level": 1}, {"title": "Letecké experimenty.", "content": "V prosinci 1905 Vuia dokončil stavbu svého prvního letounu \"Vuia I\". Byl to hornoplošník s konstrukcí z ocelových trubek. Základní rámec se skládal z dvojice trojúhelníkových rámů, jejich spodní části tvořily strany obdélníkového podvozku se čtyřmi koly s pneumatikami, přední pár byl řiditelný. Křídlo bylo upevněno na vrcholech těchto rámů a podobalo se křídlům Lilienthalových kluzáků, s konstrukcí ze zakřivených ocelových trubek vycházejících ze středu na vrcholu každého z bočních rámů. Vyztužení tvořily dráty připojené k páru sloupků. Křídlo bylo potaženo lakovaným plátnem. Sklon se ovládal změnou úhlu náběhu křídla. Kormidlo bylo umístěno zezadu pod křídlem. Letoun byl poháněn plynovým motorem na kyselinu uhličitou s vrtulí v tažném uspořádání. Motor o výkonu 25 koní si musel Vuia sám upravit, protože vhodný motor nebyl k dispozici. Tekutý oxid uhličitý se měnil na plyn v kotli Serpollet a poháněl motor stejné značky. Zásoba paliva stačila na pět minut při plném výkonu. Letoun byl pro Vuiu postaven pařížskou strojírenskou firmou \"Hockenjos & Schmitt\". Pro zkoušky vybral Vuia místo v Montessonu poblíž Paříže. Nejprve zkoušel letoun bez křídel, aby se ho naučil kontrolovat na zemi. Křídla byla namontována v březnu a 18. března 1906 se letoun krátce vznesl. Po padesátimetrovém rozjezdu stroj opustil zemský povrch a letěl vzduchem ve výšce asi jednoho metru na vzdálenost asi dvanácti metrů, ale potom motor vysadil a letoun dosedl na zem. Byl zachycen větrem a poškodil se nárazem do stromu. 9. srpna byl podniknut delší skok o délce asi 24 metrů ve výšce asi dva a půl metru, který skončil tvrdým přistáním, při kterém byla poškozena vrtule. V srpnu 1906 Vuia letadlo upravil, snížil vzepětí křídla a přidal výškové kormidlo. V této podobě je letadlo někdy nazýváno Vuia I-bis. Britský letecký historik Charles Harvard Gibbs-Smith popsal toto letadlo jako \" první jednoplošník základní moderní konfigurace nesoucí člověka \", dosud ještě \"neúspěšný\", protože nebyl schopen delšího letu. Francouzský časopis \"L'Aérophile\" zdůraznil, že Vuiovo letadlo bylo schopno vzlétnout z rovného povrchu bez pomoci rampy, kolejnic nebo katapultu. V té době bylo v Evropě známo úsilí bratří Wrightů, jejichž \"Wright Flyer\" se vznesl 17. prosince 1903 za použití odhazovacího podvozku, jedoucího po vodicí kolejnici. Nemnoho lidí dosud tento úspěch uznávalo. Wrightové podnikli nepřetržité a kontrolované lety v kompletním okruhu v září 1904. Hlavní technické údaje letounu Vuia I: V roce 1907 Vuia postavil letoun \"Vuia II\", poháněný motorem Antoinette o výkonu 25 koní. Tento letoun měl stejnou základní konfiguraci jako Vuia I-bis, ale byl menší a lehčí, s celkovou hmotností včetně pilota 210 kg a rozpětím křídel 7,9 m. Vuiovi se podařil krátký skok do vzduchu v červenci 1907, kdy uletěl 20 metrů, ale letadlo se poškodilo při přistání a Vuia byl lehce zraněn. Další pokusy o let s tímto letadlem nebyly provedeny. Charles Dollfus, bývalý kurátor leteckého muzea v Paříži, napsal, že užití kol na letadle Alberto Santos-Dumonta bylo ovlivněno tím, že Santos-Dumont sledoval Vuiovy pokusy o let.", "section_level": 1}, {"title": "Dokumentace.", "content": "Vuia údajně provedl první skok do vzduchu 18. března 1906, v přítomnosti jeho mechanika a dvou blízkých přátel. Zprávy o tomto a dalších pokusech do 19. srpna 1906 se zakládají na dopisech, které Vuia napsal pro \"L'Aérophile\", oficiální časopis francouzského aeroklubu. Vuia poprvé představil svůj letoun veřejnosti 8. října 1906, kdy uletěl čtyři metry, což bylo sledováno Ernestem Archdeaconem a Edouardem Surcoufem.Další časopis z této doby, \"Flight\", připisuje Vuiovi pětimetrový skok do vzduchu z 8. října 1906 jako nejdřívější zápis v seznamu jeho pokusů, umístěného v tabulce \"výkony, provedené nejvýznamnějšími letci v posledních několika letech\".", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější kariéra.", "content": "V letech 1918 až 1921 postavil Vuia dva experimentální vrtulníky na letiších Juvisy a Issy-les-Moulineaux. Dalším Vuiovým vynálezem byl parní generátor s vnitřním spalováním, který vytváří velmi vysoký tlak více než 10 MPa. Užívá se dodnes v tepelných elektrárnách – Vuia a jeden z jeho partnerů, Emmanuel Yvonneau, si nechali patentovat několik typů plynových generátorů. Dne 26. května 1946 byl Vuia jmenován čestným členem Rumunské akademie. Traian Vuia je pohřben na hřbitově Bellu v Bukurešti. Mezinárodní letiště Traiana Vuii v Temešváru, třetí největší rumunské letiště, nese jeho jméno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Traian Vuia (17. srpna 1872 – 3. září 1950) byl rumunský vynálezce a letecký průkopník, který zkonstruoval, postavil a vyzkoušel vlastní jednoplošník. Byl první, který ukázal, že létající zařízení se může vznést do vzduchu rozjezdem na kolech na běžné cestě. Je mu připisován skok do vzduchu s motorovým letadlem o délce jedenácti metrů, provedený 18. března 1906, později prohlašoval, že uletěl 24 metrů. Ačkoliv neúspěšný v trvalém letu, Vuiův vynález ovlivnil Louise Blériota v konstrukci jednoplošníků. Později se Vuia zabýval také konstrukcí vrtulníků. ", "tgt_summary": "Traian Vuia or Trajan Vuia (; August 17, 1872 – September 3, 1950) was a Romanian inventor and aviation pioneer who designed, built and tested the first tractor monoplane. He was the first to demonstrate that a flying machine could rise into the air by running on wheels on an ordinary road. He is credited with a powered hop of made on March 18, 1906, and he later claimed a powered hop of. Though unsuccessful in sustained flight, Vuia's invention influenced Louis Blériot in designing monoplanes. Later, Vuia also designed helicopters. ", "id": 1337471}
{"src_title": "Maurice de Vlaminck", "tgt_title": "Maurice de Vlaminck", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Byl synem houslisty a klavíristky a své dětství strávil v Le Vésinet. Jeho první malby vznikly kolem roku 1893, ale zpočátku si vydělával na živobytí jako houslista a někdy jako cyklistický závodník. V roce 1896 se oženil se Suzanne Berly, s níž měl tři dcery. Vlaminck byl samouk, který rovněž odmítal učení kopírováním v muzeích, aby nedošlo k oslabení nebo ztráty jeho vlastní inspirace. V roce 1900 se seznámil s malířem André Derainem, který zůstal jeho přítelem po celý život, a společně si pronajali ateliér v Chatou poblíž Paříže. Období 1900–1905 bylo pro malíře finančně složité, musel živit rodinu, byl nucen seškrabávat starší malby, aby získal nová plátna k malbě. V letech 1902 až 1903 rovněž vydal dva romány, bezmála pornografické, napsané pod vlivem dekadentní estetiky, jež ilustroval André Derain. V roce 1905 se přestěhoval do Rueil-Malmaison poblíž Paříže. V témže roce se podílel na prvním Salonu nezávislých. Vlaminck byl jeden z malířů, kteří se podíleli na skandálu na Podzimním salonu roku 1905 s názvem \"La cage aux fauves\" (Jeskyně zvířat) spolu s Henri Matissem, André Derainem, Raoulem Dufym aj. Obchodník s uměním Ambroise Vollard se začal zajímat o jeho dílo a v následujícím roce koupil mnoho obrazů a v roce 1908 mu uspořádal výstavu. Vlaminck také navázal styky s Danielem Henrym Kahnweilerem, dalším slavným obchodníkem s uměním. V průběhu následujících let měl několik mezinárodních výstav. Protože měl Vlaminck tři dcery, nebyl během první světové války poslán na frontu, ale byl přidělen do továrny poblíž Paříže. Na konci války se rozvedl a znovu oženil s Berthe Combes, se kterou měl dvě dcery. V roce 1925 se usadil v Rueil-la-Gadelière, kde žil až do své smrti. Vlaminck byl jedním z prvních sběratelů afrického umění. Se sbíráním začal po roce 1900. Jeho průkopnickou úlohu uznal Guillaume Apollinaire v roce 1912.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice de Vlaminck (4. dubna 1876 v Paříži – 11. října 1958 v Rueil-la-Gadelière) byl francouzský malíř období fauvismu a kubismu. Byl též sochařem a spisovatelem, napsal 26 děl – románů, esejí a básní.", "tgt_summary": "Maurice de Vlaminck (4 April 1876 – 11 October 1958) was a French painter. Along with André Derain and Henri Matisse he is considered one of the principal figures in the Fauve movement, a group of modern artists who from 1904 to 1908 were united in their use of intense colour. Vlaminck was one of the Fauves at the controversial Salon d'Automne exhibition of 1905.", "id": 2134726}
{"src_title": "Kataklysm", "tgt_title": "Kataklysm", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1992 Kataklysm vydali třískladbové demo s názvem \"The Death Gate Cycle of Reincarnation\". Tímto počinem si začali získávat uznání a také navázali kontakty s německým vydavatelstvím Nuclear Blast. V roce 1994 podepsali Kataklysm nahrávací smlouvu a nahráli další demo \"The Vortex of Resurrection\" a a poté následují s debutovým EP \"The Mystical Gate of Reincarnation\". Kapela ukázala světu novou tvář brutální hudby. Kritici se shodují — na Kataklysm se jen tak nezapomene. V roce 1995 vydala kapela své první dlouhometrážní album \"Sorcery\". V témže roce se vydali na evropské turné s kapelami Deicide, Cathedral, Brutal Truth, Sinister a Fleshcrawl, turné poté pokračovalo i v USA, Kanadě a v Mexiku. V roce 1996 vydala kapela své druhé album \"Temple of Knowledge\", které je techničtější a brutálnější. Za zmínku stojí singl \"The Awakener\" (\"Buditel\"). V roce 1997 nastaly problémy s vydavatelem Nuclear Blast, ale i přesto vydali kapele reedci The Mystical Gate of Reincarnation & Sorcery spolu s bonusovými skladbami. V roce 1998 se kapela začala označovat pojmem hyperblast. Z kapely také odchází zakládající člen, zpěvák Sylvain Houde. Nahrazuje ho baskytarista Maurizio Iacono. Kapela se uchyluje pod křídla nahrávací firmy Hypnotic International a vydávají CD \"Victims of This Fallen World\" – na tomto albu kapela začíná používat prvky hardcoru a doom metalu. Ve stejném roce se vydávají na turné s kapelami Vader, Fleshcrawl, Cannibal Corpse a Dark Funeral po Evropě. Kapela také vydává limitované live album s názvem Northern Hyperblast Live, které bylo vydáno pouze v Německu a Kanadě. V roce 1999 Kataklysm odcházejí od Hypnotic International a znovu podepisují smlouvu s Nuclear Blast — problémy byly vyřešeny. V roce 2000 kapela vydává své již čtvrté album s názvem \"The Prophecy\". Album je kritikou velmi dobře přijato s stává se uznávaným. Produkoval jí kytarista kapely Jean-Francois Degenais, stejně jako předchozí počin. Následují další koncerty a v roce 2001 CD s názvem \"Epic\" a o rok později \"Shadows & Dust\". V roce 2004 přišlo Kataklysm s albem s názvem \"Serenity in Fire\", které na mnohé působí \"měkkčím\" dojmem než alba předchozí. V roce 2006 kapela oznámila, že má nového člena - stvoření na obalu jejich nového CD s názvem \"In the Arms of Devastation\". Je to démon se srdcem v ruce, nazvaný heartbeast. Maurizion Iacono (frontman kapely) to komentoval tak, že k tomu dospěli po skvělých ohlasech a přirovnal to k Eddiemu, maskotovi Iron Maiden. Rok 2008 přinesl opět po dvou letech nové album s názvem \"Prevail\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Kataklysm (česky znamená \"kataklyzma\") je kanadská hudební skupina hrající death metal, ačkoli první 2 alba spadají spíše do grindcore. Byla založena v roce 1991.", "tgt_summary": "Kataklysm is a Canadian death metal band. They have released thirteen studio albums, one EP and two DVDs as of 2018. Kataklysm won their first Juno Award (Canadian equivalent of the Grammy) for best album of the year in the \"heavy metal\" category for their 2015 album \"Of Ghosts & Gods\".The band's albums have charted throughout the world, including the Billboard Top 100 in the United States.", "id": 1453080}
{"src_title": "Cena", "tgt_title": "Price", "src_document": [{"title": "Zákon jedné ceny.", "content": "Zákon jedné ceny říká, že ceny jednoho statku, který je k dispozici na různých místech, se po započtení transakčních nákladů budou mít tendenci vyrovnat.", "section_level": 1}, {"title": "Funkce ceny.", "content": "Ve svém slavném článku \"Využití znalostí ve společnosti\" ukázal F. A. Hayek, že ceny utvářené na volném trhu jsou klíčovým přenašečem roztroušených informací a že jejich funkce nikdy nemůže nahradit žádný centrální plánovač. Populárnější verzí tohoto článku je \"Já, tužka\" od Leonarda Reada. Ceny, které nejsou výsledkem tržního procesu, ale jsou stanoveny státem, nemohou plnit svoje zásadní funkce popsané výše a z tohoto důvodu musí v jakékoliv ekonomice, které obsahuje netržní prvky (např. smíšená ekonomika), docházet k neefektivnímu využívání zdrojů. Reálným důsledkem je potom zaostávání takových ekonomik za těmi tržními, které bylo patrné během druhé poloviny 20. století.", "section_level": 1}, {"title": "Marketingový význam.", "content": "Cena je jedním z nejvýznamnějších marketingových nástrojů, obsažených v marketingovém mixu. Jako jediný totiž přímo vytváří finanční prostředky. Závisí například na platebních podmínkách, struktuře trhu, životním cyklu produktu resp. úvěrových podmínkách.", "section_level": 1}, {"title": "Způsoby cenové tvorby.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nákladově orientovaná.", "content": "Jinak také nazývaná kalkulace - stanovuje se součtem nákladů na spotřebované suroviny, ke kterému se připočte přirážka (obchodní marže). Používá se ve všech oborech, ve kterých se může vyčíslit nákladovost výrobků (pohostinství, oděvnictví atd.). Výhodou jsou jasné vstupní náklady a teoreticky neomezená marže. Výhody: jednoduchost, jasnost, využití struktury vlastních nákladů, záruka zisku u každého výrobku, výrobce zná lépe své náklady než poptávku, zdání spravedlivosti pro prodávajícího i kupujícícho, podnik nemusí na změnu poptávky reagovat změnou ceny Nevýhody: ignoruje konkurenci, nebere v úvahu reálnou situaci v poptávce, dosažení plánovaného zisku závisí na splnění počtu prodaných výrobků", "section_level": 2}, {"title": "Orientovaná na konkurenci.", "content": "Také konkurenční - vychází z předpokládaných cen konkurence resp. dominantního prodejce. Může se ale stát, že výnosy nebudou dostatečné a nepokryjí náklady.", "section_level": 2}, {"title": "Orientovaná na poptávku.", "content": "Pohyblivá cena - závisí na ochotě kupujícího koupit produkt. Jinak řečeno: čím více je spotřebitel ochoten zaplatit, tím více se cena zvyšuje.", "section_level": 2}], "src_summary": "Cena vyjadřuje směnný poměr mezi směňovanými statky. Dnes obvykle ukazuje množství peněz potřebných k uskutečnění směny daného statku. Ceny mohou být vyjádřeny též v ostatních statcích (např. 1 kráva = 2 ovce a opačně 1 ovce = 1/2 krávy), ale dnes se již barterový obchod využívá jen minimálně. Pojem cena zahrnuje též zvláštní druhy odměňování, jako např. mzdu (cena práce), kurz (cena cizí měny), úrok (cena peněz). ", "tgt_summary": "A price is the (usually not negative) quantity of payment or compensation given by one party to another in return for one unit of goods or services. A price is influenced by both production costs and demand for the product. A price may be determined by a monopolist or may be imposed on the firm by market conditions. ", "id": 1464997}
{"src_title": "Tortona", "tgt_title": "Tortona", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Město bylo ve starověku známe jako \"Dertona\" a bylo pravděpodobně nejstarší kolonií pod římskou nadvládou, v nejzápadnější části Pádského údolí, na silnici spojující Janov a Piacenzu. Bylo založeno přibližně v letech 123 – 118 př. n. l. na křižovatce dvou velkých cest – Via Postumia a Via Aemilia Scauri, které později splynuly a vytvořily Via Julia Augusta. Její poloha vytvořila z Tortony důležitý vojenský opěrný bod. Strabón o ní hovoří jako o jednom z největších měst v této části Itálie a Plinius starší potvrzuje že se jednalo o římskou kolinii. Velleius zmiňuje, že byla založena za dob Římské republiky. Zdá se, že za vlády Augusta byla rekolonizována. Odtud zřejmě pochází název \"Julia Dertona\". Caesarův vrah Brutus se v Dertoně utábořil po bitvě u Mutiny, během pronásledování Marca Antonia a stalo se místem, kam byly v pozdějších letech císařství zpravidla umisťovány armádní sbory. Biskupství bylo v Tortoně založeno velmi brzy, ale první biskupové jsou spíše legendární povahy, např. svatý Marcian z Tortony, první tortonský biskup a žák svatého Barnabáše – společníka sv. Pavla. Až do 9. století bylo město pod nadvládou svého biskupa. V roce 1090 se stalo svobodnou komunou, jménem \"Terdona\". V roce 1133 byla diecéze odtržena od arcidiecéze v Miláně a připojena k arcibiskupství v Janově. V roce 1155 bylo město kompletně srovnáno se zemí římským císařem Fridrichem I. Barbarossou. V průběhu středověku byla Tortona věrným spojencem Guelfů a byla několikrát zničena. Mezi lety 1260 a 1347 bylo město ovládáno řadou rozličných italských rodů a dobrodruhů jako Facino Cane, který i ve složité a nestálé situaci panující v Lombardii shromáždil řadu panství a velké bohatství, které odkázal svojí manželce Beatrix a společně se svými přáteli zinscenoval sňatek mezi ní a Filippo Maria Viscontim. Podle Machiavelliho se: \"\"Tímto svazekem se stal Facino velmi mocným a znovu nabyl Milán a celou Lombardii. Jako výraz své vděčnosti, jak už to tak u princů bývá, obvinil Beatrix z cizoložství a způsobil tak její krutou smrt.\"\" Takto se Tortona v roce 1347 stala pevně součástí Milánského vévodství, v němž setrvala až do roku 1735. Poté bylo město v důsledku nepokojů následujících po Válce o polské následnictví obsazeno sardinským králem a mezi tituly Savojských byl přidán i \"\"hrabě z Tortony\"\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Tortona je město a obec (\"comune\") v kraji Piemont, provincii Alessandria v severní Itálii. Leží na pravém břehu řeky Scrivia, mezi marengskou nížinou a svahy ligurských Apenin.", "tgt_summary": "Tortona (;, ) is a \"comune\" of Piemonte, in the Province of Alessandria, Italy. Tortona is sited on the right bank of the Scrivia between the plain of Marengo and the foothills of the Ligurian Apennines.", "id": 1197332}
{"src_title": "Jerseyský skot", "tgt_title": "Jersey cattle", "src_document": [{"title": "Historie a současné rozšíření plemene.", "content": "Plemeno pochází ze skotu původem z Normandie a Bretaně, který byl dovezen na ostrov Jersey. Čistokrevně je chováno již přes 600 let a v Anglii bylo známé už v 18. století jako plemeno s mlékem vhodným pro výrobu másla. Od roku 1789, kdy byl zakázán import skotu na ostrov, se chová odděleně, naprosto bez přílivu cizí krve. Plemenná kniha byla založena v roce 1866. Poté se plemeno rozšířilo i do zahraničí, v roce 1850 bylo dovezeno do Spojených států, v roce 1862 na Nový Zéland. V současnosti je jersey nejvíce chována právě na Novém Zélandu, v Evropě je kromě Velké Británie ve větším množství chována v Dánsku, do Česka byl jerseyský skot dovezen v 60. letech 20. století a v současné době je zde chováno 2200 kusů krav, převážně v malých stádech..", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Jerseyský skot je drobný skot jemné konstituce, krávy dosahují kohoutkové výšky pouze 117–125 cm a živé hmotnosti 350–420 kg. Tělesný rámec je obdélníkový, hrudník je hluboký a břicho prostorné, osvalení jen slabé. Utvářením těla představuje výrazný mléčný užitkový typ skotu. Typická je štičí hlava s širokým čelem a velkýma výraznýma očima. Zvířata jsou od přírody rohatá, většinou jsou však odrohovaná. Končetiny jsou suché, paznehty jsou tmavě pigmentované a ve srovnání s hmotností těla mají největší nášlapovou plochu ze všech plemen skotu. Vemeno je prostorné, hluboké dobře upnuté s výrazným závěsným vazem. Barva srsti je žlutohnědá, odstín kolísá od krémové až po červenou, na hlavě, ramenou a kyčlích je barva tmavší, častý je úhoří pruh na hřbetě a tmavě pigmentovaný mulec je světle obrouben. Je to plemeno, které má nejvyšší relativní mléčnou užitkovost v poměru k tělesné hmotnosti, mléko má vysoký obsah bílkovin, od 4,1-4,4 % a velmi vysoký obsah tuku, 6,2–7,5 %. Tukové kapénky jsou velké a usnadňují stloukání na máslo, vysoký obsah pevných složek též předurčuje toto mléko k výrobě sýrů. Díky velkému obsahu beta-karotenu je žlutě zbarvené. V současnosti je průměrná užitkovost českých jerseyských krav 6000 kg mléka za laktaci u starších krav a 5450 kg mléka u prvotelek. Masná užitkovost je jen velmi malá: jatečná výtěžnost vyřazených krav je velice nízká, lůj starších zvířat je navíc sytě žlutě zbarvený, takže se maso podobá koňskému. Mladá zvířata se nedají vykrmit do vyšší hmotnosti a porážejí se už při hmotnosti 200-250 kg. Jerseyský skot je raný, jalovice se poprvé zapouštějí ve věku 14-15 měsíců a telí se ve věku dvou let. Novorozená telata váží 20-30 kg. Konstituce je pevná, zvířata jsou dlouhověká a dobře využívají objemných krmiv a pastvy. Je však náročný na kvalitu podávaných krmiv a zvláště odchovávaná telata vyžadují dobrou zootechnickou péči.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Český svaz chovatelů jerseyského skotu", "section_level": 2}], "src_summary": "Jerseyský skot, též jersey, je malé dojné plemeno charakteristické jemnou štičí hlavou, ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku v mléce. Je to druhé nejrozšířenější plemeno mléčného skotu na světě. Pochází z ostrova Jersey v průlivu La Manche a společně s příbuzným plemenem guernseyského skotu se označuje jako kanálové plemeno.", "tgt_summary": "The Jersey is a British breed of small dairy cattle from Jersey, in the British Channel Islands. It is one of three Channel Island cattle breeds, the others being the Alderney – now extinct – and the Guernsey. It is highly productive – cows may give over 10 times their own weight in milk per lactation; the milk is high in butterfat and has a characteristic yellowish tinge. ", "id": 1461083}
{"src_title": "Vikev ptačí", "tgt_title": "Vicia cracca", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina je původní téměř v celé Evropě a dále přes oblast Kavkazu, západní Sibiř, Střední Asii, Čínu a Mongolsko až do Koreje a Japonska. Druhotně byla zavlečena do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland. V České republice roste hojně, od nížin až do vysokých poloh.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Vyskytuje se v rozmanitém, většinou vlhkém až mokrém prostředí luk, pastvin, na lesních světlinách a pasekách, po okrajích lesů a křovin, na březích potoků a rybníků, po okrajích mokřadů a rašelinišť, stejně jako na rumištích i občas zamokřených náspech. Prospívá na půdách písčitých až jílovitých, snese i místa krátkodobě suchá, stejně jako plně osvětlená i v polostínu. Je středně náročná na zásobení půdy živinami. Tento po několik let vytrvalý hemikryptofyt vytváří za příznivých podmínek porost podzemních výběžků a nadzemních olistěných lodyh o ploše několika čtverečních metrů. Z jara se vyvíjí poměrně pomalu a patří spíše k letním rostlinám, kvést začíná teprve od června a prvé plody dozrávají v druhé polovině srpna. Rostliny mají dobrou konkurenční schopnost, zaplňují horní patro porostu. Vyskytují se u nich na kořenových hlízkách bakterie, které jsou schopné vázat vzdušný dusík a obohacovat jím půdu.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá bylina s vystoupavými nebo popínavými lodyhami dlouhými až 150 cm. Vyrůstají z plazivého oddenku široce rozrostlého do stran v hloubce asi 15 cm. Hlavní kořen, na jehož odbočných kořenech bývají drobné, prstnatě dělené hlízky, vrůstá do hloubky až 40 cm. Lodyhy jsou hranaté, chudě větvené, poměrně tenké a chabé, někdy krátce chlupaté, u báze občas hnědé až černé a jsou řídce porostlé listy s drobnými, kopinatými palisty. Listy jsou sudozpeřené, složené ze čtyř až osmi párů krátce řapíčkatých, eliptických či podlouhlých lístků, velkých 3 až 30 ×1 až 6 mm s nápadnou špičkou. Vřeteno původně lichozpeřeného listu je na vrcholu zakončeno lístkem přeměněným v rozvětvený úponek, jimž obtáčejí sousední rostliny a přidržují se při růstu. Na jedné lodyze zpravidla vyrůstá, na stopce 5 až 10 cm dlouhé, více bohatých, hroznovitých květenství. Jednostranný, válcovitý nebo vejčitý hrozen, obvykle stejně dlouhý nebo delší než podpůrný list, bývá tvořen 20 až 40 modrofialovými, krátce stopkatými, šikmo svěšenými, nevonnými, oboupohlavnými květy. Mají zvonkovitý kalich asi 4 mm dlouhý, zelený nebo namodralý, do poloviny členěný v trojúhelníkovité cípy kratší nebo stejně dlouhé jako kališní trubka. Modrofialová, velmi vzácně bílá koruna o velikosti 1 cm má vejčitou pavézu o stejné délce jako její nehet, křídla a člunek jsou kratší. V semeníku bývá pět až sedm vajíček. Květy rostlin pocházejících z teplejších míst jsou světlejší než z chladnějších. Obsahují hodně nektaru a jsou opylovány hlavně čmeláky a včelami. Existují tři karyotypy vikve ptačí, diploidní 2n = 14, triploidní 2n = 21 a tetraploidní 2n = 28, které se morfologicky nedají spolehlivě odlišit. Plod je podlouhlý až čárkovitý, lysý, pukavý lusk, asi 20 × 5 mm velký s tupým zobánkem, z květenství se obvykle vyvinou jen dva až pět. Lusk obsahuje čtyři až deset kulovitých až vejčitých, hladkých, matných semen 3 mm velkých, nejčastěji tmavě hnědých, jednobarevných nebo černě skvrnitých s velkým pupkem. Semena obsahující tuky, bílkoviny a polysacharidy, pro lidi jsou považována za nejedlá. Přibližně ve 40 % mají tvrdé, nepropustné osemení, jsou tzv. fyzicky dormantní, jejich klíčení závisí nejen na teplotě a vlhkosti, ale i na abrazi horní vrstvy semen půdními částicemi.", "section_level": 1}, {"title": "Možnost záměny.", "content": "Vikvi ptačí je vzhledem částečně podobná vikev tenkolistá odlišující se velmi úzkými lístky a květy s člunkem světlejším než pavéza. Vzhledově blízká je i vikev horská, lišící se tuhou přímou lodyhou, květenstvím kratším než podpůrný listy a tmavě fialovými, vonnými květy. Částečně podobná je i vikev chlupatá, která je zase celá pokrytá chlupy.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Není považována za kulturní rostlinu, vědomě se nepěstuje a jako plevel se na orné půdě téměř neobjevuje. Při výskytu na kosené louce zvyšuje krmnou hodnotu zelené píce i sena, obsahuje hodně dusíkatých látek a je dobře stravitelná; po případné první seči obrůstá středně, po druhé již minimálně. Pastvu a sešlapávání nesnáší, dochází k polámaní křehkých lodyh. Je to významná medonosná rostlina, při kvetení ji hojně navštěvují včely i motýli. Semena jsou oblíbenou potravou ptáků. Vikev ptačí je živnou rostlinou larev některých motýlů, např.: běláska hrachorového (\"Leptidea sinapis\"), běláska lučního (\"Leptidea juvernica\"), modráska ušlechtilého (\"Polyommatus amandus\"), ostruháčka ostružinového (\"Callophrys rubi\") a žluťáska čičorečkového (\"Colias hyale\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Vikev ptačí (\"Vicia cracca\") je víceletá bylina řazená mezi výběžkaté jeteloviny. Je to velmi rozšířený druh rodu vikev a v přírodě České republiky je původní. Není považována za kulturní rostlinu a vědomě se nepěstuje. Je jedním z nejproměnlivějších druhů vikve a při přesném taxonomickém určení vznikají nejasnosti; je popsáno velké množství variet lišících se velikostí lístků, ochlupením, květenstvím, sytostí barev květů, jejich počtem a velkostí, jakož i celkovou mohutností rostliny.", "tgt_summary": "Vicia cracca (tufted vetch, cow vetch, bird vetch, blue vetch, boreal vetch), is a species of vetch native to Europe and Asia. It occurs on other continents as an introduced species, including North America, where it is a common weed. It often occurs in disturbed habitats, including old fields and roadside ditches.", "id": 2060185}
{"src_title": "Bratři a sestry svobodného ducha", "tgt_title": "Brethren of the Free Spirit", "src_document": [{"title": "Doba, původ a šíření hnutí v Itálii a ve Francii.", "content": "Heretické hnutí „Bratři a sestry svobodného ducha“ se objevuje v pozdním středověku. Původ tohoto hnutí sahá až ke katarům, odsouzeným v Paříži roku 1210 a nepřímo k chiliastickému myšlení Jáchyma z Fiore. V Itálii se stoupenci přidružují k humiliátům a k „bratrstvu chudých katolíků“ v Lombardii a k dalším františkánsky orientovaným pauperistickým hnutím. Ve Francii se hnutí šířilo na severu. V Paříži 1. června 1310 umírá na hranici Markéta Poretová, jejíž kniha \"Zrcadlo prostých duší\" je nejvýznamnějším textem „svobodného ducha“ vůbec.", "section_level": 1}, {"title": "Hnutí v Německu a Holandsku, zápas proti bludům.", "content": "Ze sympatií k tomuto hnutí byli obviněni Eckhart, Tauler, Suso a řada dalších beghardů a bekyň, u kterých převládalo podezření, že žijí podle idejí bratří svobodného ducha.V Německu se proti nim Tauler výslovně postavil slovy: \"„Lidé svobodného ducha došli falešného osvícení a myslí si, že poznali pravdu. Ve své samolibosti a sebeuspokojení se povýšili nad druhé, neudrží své smysly na uzdě, mluví neuctivě o našem Pánu a konají opovrženíhodné věci.“ (Kázání 54, ed. Vetter, s. 250).\" V Holandsku pak Jan Ruysbroeck varuje před nebezpečím jejich nauky, která hlásá, že spojení s Bohem je možné dosáhnout bez ctnostných skutků a bez svátostí, a vystoupit k Bohu lze pouze prostřednictvím lásky. Hlásali rajský stav, v němž už člověk není schopen hříchu.Ve skutečnosti však lze na každé lidské jednání vztáhnout morální měřítka.", "section_level": 2}, {"title": "Nauka hnutí „Bratři a sestry svobodného ducha“.", "content": "Jakmile se „bratři a sestry svobodného ducha“ odpojili od nauky velkých mystiků o spojení s Bohem a zbožštění člověka, začali rychle upadat do chybných závěrů, a to tak, že odstraňovali veškerou askezi, oddávali se celkové pasivitě (kvietismus) a toužili po božském osvícení, které ruší veškerou vzdálenost mezi Bohem a člověkem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bratři a sestry svobodného ducha bylo heretické hnutí působící ve středověku a na začátku novověku. V heretických hnutích je třeba rozlišovat jednu důležitou skutečnost. Zda duchovně-mystické skupiny následují církev, nebo jde o skupiny, z nichž se ve 14. století staly sekty, odsouzené inkvizicí.", "tgt_summary": "The Brethren of the Free Spirit were adherents of a loose set of beliefs deemed heretical by the Catholic Church but held (or at least believed to be held) by some Christians, especially in the Low Countries, Germany, France, Bohemia and northern Italy between the thirteenth and fifteenth centuries. The movement was first identified in the late thirteenth century. It was not a single movement or school of thought, and it caused great unease among Church leaders at the time. Adherents were also called Free Spirits. ", "id": 168359}
{"src_title": "Alfons II. Neapolský", "tgt_title": "Alfonso II of Naples", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Neapoli, jako nejstarší potomek Ferdinanda I. Neapolského a jeho první manželky, Isabelly z Chiaromonte. Matka byla dcerou Tristana, hraběte z Copertina a Kateřiny z Taranta. Alfonsovým bratrancem byl Ferdinand II. Aragonský, král Aragonie a první vládce sjednoceného Španělska. Byl žákem humanisty Giovanniho Pontani, jehož \"De splendore\" popisuje ctnosti a správný způsob života prince. Když jeho matka Isabela zemřela, stal se následníkem jejích feudálních nároků, včetně nároků na Jeruzalémský trůn. V roce 1463, když bylo Alfonsovi patnáct let, zemřel jeho prastrýc Giovanni Antonio Del Balzo Orsini, princ z Taranta, a Alfons zdědil některé jeho majetky. Alfons se ukázal jako zkušený a odhodlaný voják, při pomoci jeho otci potlačit Conjure baronů a při obraně království proti papežovým nárokům. Jako kondotiér bojoval v nejdůležitější válkách doby. Jeho vláda byla krátká. Když jeho otec zemřel, královská pokladnice byla prázdná a invaze Karla VIII. Francouzského byla na spadnutí, Karel se opět rozhodl uplatnit svůj nárok na neapolské a jeruzalémské království. Když král Karel v září 1494 napadl Itálii, podařilo se mu získat podporu papeže Alexandra VI., který Karla vyzval, aby obrátil své vojenské úsilí proti Turkům. Král Karel nepolevil a na začátku roku 1495 se přiblížil k Neapoli, poté co porazil Florencii a neapolskou flotilu Alfonsova bratra Fridricha u Portovenere. Alfonse vyděsila série zlých znamení, stejně jako neobvyklé sny a tak abdikoval ve prospěch svého syna Ferdinanda a uprchl tím, že vstoupil do sicilského kláštera. Zemřel v Messině později téhož roku a byl pohřben ve zdejší katedrále.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Dne 10. října 1465 se v Milánu oženil s Hippolitou Marií Sforza. Měl s ní několik dětí: S milenkou Trogií Gazzelas měl také několik dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Alfons II. Neapolský také Alfons Aragonský (4. listopadu 1448 Neapol – 18. prosinec 1495 Messina) byl od 25. ledna 1494 do 22. února 1495 neapolským králem s titulem král Neapole a Jeruzaléma. Jako vévoda z Kalábrie byl patronem renesančních básníků a stavitelů.", "tgt_summary": "Alfonso II (4 November 1448 – 18 December 1495) was Duke of Calabria and ruled as King of Naples from 25 January 1494 to 23 January 1495. He was a soldier and a patron of Renaissance architecture and the arts. ", "id": 609959}
{"src_title": "Canal Saint-Martin", "tgt_title": "Canal Saint-Martin", "src_document": [{"title": "Tok.", "content": "Kanál začíná v severovýchodní části Paříže na náměstí \"de la Bataille-de-Stalingrad\", kde je dvěma plavebními komorami oddělen od \"Bassin de la Villette\". Kanál je nejprve otevřený a vede přes něj několik mostů a lávek pro pěší. Teprve od křížení s ulicí \"du Faubourg du Temple\" je kanál zakrytý. Zakrytí kanálu podél bulváru \"Jules Ferry\" proběhlo v roce 1907. Kanál dále pokračuje pod bulvárem \"Richard-Lenoir\" až pod náměstí \"de la Bastille\". V tomto úseku byl kanál zakryt již v roce 1862. Za náměstím se spojuje s \"Bassin de l'Arsenal\", který slouží jako přístav. Zhruba v těchto místech se nad kanály nachází na viaduktu umístěná stanice metra Bastille linky 1. Pod náměstím se střetávají ještě další dvě linky metra. Zatímco linka 5 vede na severovýchod města vlevo podél kanálu, linka 8 se s kanálem v prostorách pod náměstím kříží a je proto vedena v tunelu vyhloubeném pod kanálem.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Ještě na počátku 19. století měli Pařížané jen omezené dodávky pitné vody a to i přes existenci akvaduktů a studen. Často se jednalo o nekvalitní vodu ze znečištěných řek Bièvry a Seiny. Napoleon Bonaparte se rozhodl v roce 1802 k nápravě tohoto stavu, aby se předešlo epidemiím úplavice a cholery způsobených špatnou hygienou. Pařížský prefekt Gaspard de Chabrol proto navrhl vykopat od řeky Ourcq zhruba 100 km severovýchodně od Paříže vodní kanál, jehož plány se datují již do 16. století. Výstavba probíhala poměrně rychle v letech 1802-1825 a byla financována novou daní na víno. Kanál zažil svůj rozkvět od 19. do poloviny 20. století, kdy zde byl silný provoz. Canal Saint-Martin přiváděl nejen pitnou vodu do města, ale sloužil i k dopravě zboží, potravin (obiloviny) a stavebního materiálu přímo do centra Paříže. Během 60. let 20. století začala konkurence silniční a železniční dopravy ohrožovat říční dopravu. Začal klesat komerční provoz na pařížských kanálech a s tím souvisel úpadek továren, skladů a dílen závislých na říční dopravě. Kanálu dokonce na počátku 70. let hrozil zánik, neboť městská rada chtěla přijmout projekt čtyřproudé městské dálnice, která by na jeho místě vedla. Tento projekt byl nakonec odložen. Během zimy roku 2006 instalovalo na nábřeží kanálu sdružení \"Les Enfants de Don Quichotte\" (Děti dona Quichotta) zhruba 200 stanů pro lidi bez přístřeší.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Canal Saint-Martin dnes slouží především k turistickým vyhlídkovým plavbám a v malé míře i k přepravě zboží. Je otevřen 363 dny v roce a je oblíbeným vycházkovým cílem turistů i místních. Na zakrytém úseku kanálu byly vybudovány veřejné parky, dětská hřiště a promenády.", "section_level": 1}, {"title": "Canal Saint-Martin v kultuře.", "content": "Kanál inspiroval nejen v minulosti, ale i v současnosti umělce z mnoha oblastí. \"Canal Saint-Martin\" se jmenuje píseň skupiny \"Les Fatals Picards\", která byla vydána v březnu 2009. Také se objevil v několika filmech. Ve snímku \"Hotel du Nord\" z roku 1938 byly ovšem záběry kanálu natáčeny ve filmových ateliérech. V reálných exteriérech se natáčel začátek komedie \"Život plný malérů\" (Les Malheurs d'Alfred) s Pierrem Richardem v hlavní roli (1972), kde se na mostě nad kanálem setkávají hlavní hrdinové filmu. Pravděpodobně nejznámější záběry pocházejí z filmu \"Amélie z Montmartru\" natočeném roku 2001.", "section_level": 1}], "src_summary": "Canal Saint-Martin je jeden z vodních kanálů v Paříži. Nachází se v 10. a 11. obvodu. Je dlouhý 4,55 km a spojuje kanál Bassin de la Villette na severovýchodě města a Bassin de l'Arsenal, který je propojen se Seinou z pravého břehu. Společně s dalšími kanály Ourcq a Saint-Denis mají délku 130 km a všechny patří městu Paříži. Kanál je relativně úzký, neboť byl původně vybudován pro přívod pitné vody do Paříže. Byl otevřen v roce 1825, má devět plavebních komor, neboť překonává výškový rozdíl 25 metrů. Vede přes něj několik silničních mostů, z nichž dva jsou otočné a také lávky pro pěší.", "tgt_summary": "The Canal Saint-Martin is a 4.6 km (2.86 mi) long canal in Paris, connecting the Canal de l'Ourcq to the river Seine. Over nearly half its length (2069 m), between the Rue du Faubourg du Temple and the Place de la Bastille, it was covered, in the mid-19th century, to create wide boulevards and public spaces on the surface. The canal is drained and cleaned every 10–15 years, and it is always a source of fascination for Parisians to discover curiosities and even some treasures among the hundreds of tonnes of discarded objects.", "id": 2263998}
{"src_title": "Carry trade", "tgt_title": "Carry (investment)", "src_document": [{"title": "Princip fungování carry trade.", "content": "Carry trades využívá rozdílu úrokové míry aktiv. Mezi investory jde o oblíbenou strategii především kvůli vysokému výnosu (využije-li se např. pákový efekt). S tím se pohybuje také velká rizikovost kvůli vysoké citlivosti na směnný kurz. Na oblibě strategii také přidává fakt, že vzhledem ke své jednoduchosti je opravdu efektivní. Carry označuje výnos, případně náklady spojené s držbou aktiva (náklady označujeme jako cost of carry). Např. fyzická aktiva mohou být negativní vzhledem k nákladům na úschovu a údržbu, ovšem pozitivní vzhledem k budoucímu zisku (např. uschování starožitností stojí peníze, ale v budoucnu na nich vyděláme, příp. na stokorunové bance vyděláváme úrok, na bankovce v peněžence ztrácíme kvůli inflaci). Principem strategie je vypůjčit si aktivum s nízkým carry a investovat do aktiva s carry vysokým. Problém s carry trades je především jejich náchylnost vůči volatilitě a kolísání trhu. Největší riziko je posílení (apreciace) měny, ve které má investor vypůjčené prostředky. Navzdory tomu patří mezi investory ke strategiím, které jsou veskrze oblíbené a výnosné. Výnosnost carry trades také závisí na brokerovi, se kterým investor spolupracuje.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy carry trades.", "content": "Carry trades se dělí na dva druhy. Jedná se o úrokové a měnové.", "section_level": 1}, {"title": "Úrokové carry trades.", "content": "Princip úrokových carry trades spočívá v půjčení levného aktiva a dalším rozpůjčování s vysokým úrokem. Na tomto principu jsou založeny například komerční banky. Půjčují si levné peníze (např. tzv. overnight půjčky, tj. půjčky vedené přes noc) a dále je půjčují koncovým spotřebitelům, ovšem s mnohem vyšším úrokem. Banky si většinou půjčují krátkodobě, ale zápůjčky, které samy poskytují, mají charakter dlouhodobý. Hlavní podmínkou fungování je tedy samozřejmě fakt, že dlouhodobé půjčky nesou vyšší výnos, než krátkodobé. Dojde-li k inverzi výnosové křivky nebo růstu krátkodobých úrokových měr, banka se dostává do likvidního problému, neboť nestačí splácet svůj vlastní krátkodobý úvěr.", "section_level": 2}, {"title": "Měnové carry trades.", "content": "V případě měnových carry trades si investor půjčuje měnu, která nabízí aktiva s nízkým úrokem, a investuje do měny, která poskytuje aktiva přinášející vysoký výnos. Aktuálně bychom mohli například mluvit o situaci, kdy si investor půjčí americké dolary a směňuje je za koruny. Dalším oblíbeným způsobem bylo půjčení prostředků v Japonsku a investování v USA. V takovém případě, kdyby např. americký dolar ztratil vůči jenu hodnotu, by investor prodělal. Tento způsob ovšem ztratil na oblibě v roce 2008 právě kvůli prudké apreciaci japonské jenu. Výnos investora vyjadřuje tzv. IRD (rozdíl úrokové míry).", "section_level": 2}], "src_summary": "Carry trade je forma investiční strategie. Investor si při ní půjčuje prostředky v zemi s nízkým úrokem a investuje v jiné zemi s vyšší marží. Obecněji se dá carry trade charakterizovat jako půjčování aktiva, které má malý výnos a investice do jiného, které má výnos vyšší. Základní typy carry trades jsou úrokové a měnové.", "tgt_summary": "The carry of an asset is the return obtained from holding it (if positive), or the cost of holding it (if negative) (see also Cost of carry). ", "id": 2288665}
{"src_title": "Jan Švankmajer", "tgt_title": "Jan Švankmajer", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Otec Jana Švankmajera byl aranžér výkladních skříní a matka švadlena. Jeho dětství zásadně ovlivnilo domácí loutkové divadlo, které dostal jako osmiletý chlapec na Vánoce a postupně si pro něj sám vyráběl loutky a maloval kulisy. Švankmajer přiznává, že od té doby jsou loutky pevně zakotveny v jeho mentální morfologii a uchyluje se k nim vždy ve chvílích, kdy se cítí ohrožen realitou okolního světa. Vnímá je nejen v souvislosti s divadlem, ale jako rituální symbol užívaný v magii. V letech 1950–1954 absolvoval scénografii na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, Křižovnické ul. u prof. Richarda Landera, kde navrhoval a vyráběl loutky a kulisy. Mezi jeho spolužáky byli Aleš Veselý a Jan Svoboda. Poté studoval obor režie a scénografie na katedře loutek Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (1954–1958), kam Lander v té době přešel jako pedagog. Na škole i v době nejtužšího stalinistického režimu panovala liberální atmosféra a mezi studenty kolovaly zakázané knihy. Mezi jeho spolužáky patřil i pozdější filmový režisér Juraj Herz. V závěru studia se zúčastnil poznávacího zájezdu do Polska, kde viděl poprvé reprodukce děl Paula Klee. Během studia inscenoval hru lidových loutkářů \"Don Šajn\" v tehdejším Malém divadle D 34 (1957–1958). Ve svém absolventském představení (C. Gozzi, \"Král jelenem\") využil kombinace loutek s živými herci v maskách. Záhy po ukončení studia se v roce 1958 podílel jako loutkoherec na Radokově krátkém filmu \"Johannes Doktor Faust\", inspirovaném lidovými loutkáři. Během natáčení se seznámil se skladatelem Zdeňkem Liškou, kameramanem Svatoplukem Malým a výtvarníkem Vlastimilem Benešem. Krátce působil jako režisér a výtvarník v libereckém Státním loutkovém divadle (předchůdci Studia Ypsilon). V letech 1958–1960 absolvoval povinnou vojenskou službu v Mariánských Lázních a intenzivně zde kreslil a maloval (\"Muži\", pero, akvarel na mačkaném papíře, 1959). Po návratu z vojny roku 1960 založil skupinu \"Divadlo masek\", která patřila k divadlu Semafor. Při přípravě první inscenace \"Škrobené hlavy\" se zde seznámil s Evou Dvořákovou, se kterou se později oženil. Dalšími představeními Divadla masek byly \"Johannes doktor Faust\", \"Sběratel stínů\", \"Circus sucric\". V roce 1962 vystavil své kresby na chodbě Semaforu a Vlastimil Beneš spolu se Zbyňkem Sekalem, kteří výstavu navštívili, ho přizvali do skupiny Máj. Zúčastnil se čtvrté výstavy Skupiny Máj v Poděbradech (1961), která byla po třech dnech zakázána a poté se členy skupiny vystavoval až do konce 60. let. Avantgardní \"Divadlo masek\" programově nevyhovovalo profilaci Semaforu jako muzikálové scény. V roce 1962 ho Jiří Suchý zrušil, ale Emil Radok napomohl angažmá celé skupiny \"Divadla masek\" v Laterně magice. V tomto roce Jan Švankmajer podnikl svou první cestu do Paříže. Roku 1963 se Švankmajerovým narodila dcera Veronika. Po odchodu ze Semaforu působil do roku 1964 jako režisér a vedoucí souboru Černého divadla v Laterně magice. Režíroval dvě čísla do programů \"Variace\" a později externě také pro \"Kouzelný cirkus\", \"Ztracená pohádka\". Zároveň spolu s Emilem Radokem vymýšlel scénáře pro budoucí filmy. Roku 1964 natočil svůj první krátký film \"Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara\", který vychází z principů černého divadla. Objevují se v něm prvky typické pro jeho celou následující tvorbu, jako je dynamické využívání montáže a konfrontace živého herce s animovanými předměty. Film byl úspěšný v zahraničí a Švankmajer dostal v následujících letech příležitost natáčet krátké filmy, kde kombinoval loutkoherectví, animaci a prvky hraného filmu. Roku 1965 natočil prakticky sám, jen s pomocí Evy Švankmajerové a kameramana Petra Puluje v Rakousku film \"Hra s kameny\". Vyzkoušel si v něm různé animační techniky, později použité např. ve filmu \"Možnosti dialogu\". Pro soutěž v rámci Expo 67 v Montrealu natočil krátký film \"Man and Technique\". Roku 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 celá rodina na popud Evy Švankmajerové emigrovala do Rakouska. Zde natočil svůj druhý film v rakouské produkci ve studiu Petra Puluje (\"Picknick mit Weissmann\"). V roce 1968 obdržel na festivalu v Oberhausenu cenu Maxe Ernsta za film \"Historia naturae\". Roku 1969 se rodina rozhodla vrátit do Československa. V roce 1970 se setkal s Vratislavem Effenbergerem a spolu s Evou Švankmajerovou se stali členy Surrealistické skupiny v Československu. Během krátkého období do roku 1970 Švankmajer ještě stihl natočit \"kafkovské\" alegorické hrané filmy \"Zahrada\", \"Byt\" a \"Tichý týden v domě\", morbidní \"Kostnici\" a \"loutkový\" film \"Don Šajn\" (1970), kde marionety nahrazují živí herci, kteří mají na kašírované hlavě upevněn drát a vodicí šňůry a symbolizují tak téma lidské manipulace a omezení svobody jednotlivce. Po nástupu normalizačního režimu byla Švankmajerovi ztěžována tvůrčí práce zásahy cenzury a jeho hrané filmy \"Zahrada\" a \"Byt\" skončily v trezoru. V letech 1972–1979 měl zakázáno natáčet, protože odmítl přistoupit na kompromisy při postprodukci svého filmu \"Otrantský zámek\". Roku 1975 se narodil syn Václav. V 70. letech se Jan Švankmajer věnoval scénografii v Divadle Na zábradlí, v divadle Večerní Brno a zejména v Činoherním klubu, kam ho pozval Jaroslav Vostrý (\"Candide\", \"Vychovatel\", \"Poprask na laguně\", \"Zlatý kočár\"). Eva Švankmajerová se na představeních podílela jako kostýmní výtvarnice. Od roku 1976 tvořil spolu se svou ženou Evou keramiku pod společným pseudonymem \"Kostelec\". Jako trikař a výtvarník se v Barrandovských studiích podílel na filmech Oldřicha Lipského (\"Adéla ještě nevečeřela\", 1977 a Juraje Herze (\"Deváté srdce,\"1978, \"Upír z Feratu\", 1981). Po ukončení zákazu zfilmoval dvě Poeovy povídky \"Zánik domu Usherů\" a \"Kyvadlo, jáma a naděje\", kde využil i motivů z díla Villierse de l’Isle Adama. Roku 1981 Jan a Eva Švankmajerovi koupili zchátralý zámek v Horním Stankově, kde si chtěli zřídit keramickou dílnu. Zámek od té doby postupně rekonstruují a přeměňují v surrealistický Kabinet kuriozit, sestávající z vlastních artefaktů i nejrůznějších sbírek umění a přírodnin. Švankmajerovo sběratelství je jistou formou autoterapie a kromě nalezených nebo zakoupených předmětů obsahuje umění přírodních národů Afriky a Polynésie. Přehlídka Švankmajerových filmů z 60. let vzbudila mezinárodní pozornost na mezinárodním filmovém festivalu FIFA v Annency v roce 1983. Za film \"Možnosti dialogu\" obdržel Velkou cenu a cenu mezinárodní kritiky a v témže roce cenu Zlatý medvěd na Berlinale. Terry Gilliam tento film řadí k deseti nejlepším animovaným filmům všech dob. Doma se Švankmajer stal obětí vyřizování účtů mezi vedením Československé televize a Krátkým filmem a \"Možnosti dialogu\" byly promítnuty ideologické komisi ÚV KSČ jako odstrašující příklad. Poté opět nemohl pracovat v Krátkém filmu a odešel do Bratislavy, kde roku 1983 natočil film \"Do pivnice\". V témže roce vydal jako samizdat v pěti exemplářích svou knihu \"Hmat a imaginace\", do které shrnul výsledky svých taktilních experimentů od roku 1974. Podařilo se mu opatřit v cizině peníze na svůj projekt \"Něco z Alenky\", ale studia Čsl. Krátký film a Barandov o natáčení neměly zájem. V té době měl stát monopol na veškerou filmovou tvorbu. Obrátil se tedy na Jaromíra Kallistu, kterého znal jako produkčního Laterny magiky, a požádal ho, zda by projekt spolu s ním nerealisoval jako nezávislý film. Svůj první dlouhometrážní film \"Něco z Alenky\", který vznikl během roku 1987 téměř výhradně ve švýcarské produkci (Condor film), představil roku 1988. Dílo získalo světový úspěch a na mezinárodním filmovém festivalu animovaných filmů v Annency (JICA) cenu za nejlepší dlouhometrážní animovaný film. Současně zde film \"Možnosti dialogu\" obdržel Velkou cenu jako nejlepší film všech 30 dosavadních ročníků. V roce 1990 natočil politickou groteskní agitku \"Konec stalinismu v Čechách\" a v roce 1992 krátkometrážní dílo \"Jídlo\", ve kterém se vyrovnává se svými gastronomickými obsesemi. V následujících letech se věnoval pouze režii celovečerních filmů. Dům v Nerudově ulici 27, kde měl Švankmajer svůj filmový ateliér, byl privatizován a musel ho opustit uprostřed natáčení filmu Lekce Faust. Roku 1991 koupil spolu s Jaromírem Kallistou bývalé kino v obci Knovíz a založil vlastní filmové studio, ve kterém vznikly další filmy. Na prestižním festivalu animovaných filmů v Cardiffu (1992) mu byla udělena První cena IFA a BBC ve dvou večerech uvedla přehled jeho animovaných filmů. Roku 1994 měl premiéru Švankmajerův druhý celovečerní film \"Lekce Faust\", s Petrem Čepkem v hlavní dvojroli Fausta i Mefista. Faust, náhodný člověk z davu, je celým dějem manipulován a vžívá se do role Fausta, kterou dohraje až do hořkého konce. Film je pokusem o aktuální výklad Faustovského mýtu a klade otázku, co je člověku dovoleno poznat, aniž by se sám zničil. Natáčení provázela řada tragických úmrtí a nevysvětlitelných okolností a samotný Petr Čepek film dokončil v době, kdy již byl vážně nemocen. Za tento herecký výkon získal Čepek in memoriam Českého lva. Film byl vybrán pro prestižní mimosoutěžní přehlídku na filmovém festivalu v Cannes. Roku 1994 vydal KF a.s. soubor 26 Švankmajerových filmů na kazetách. Ve Velké Británii obdržel Jan Švankmajer Cenu za celoživotní dílo. Roku 1996 natočil Švankmajer \"Spiklence slasti\", černou komedii o lidech, kteří se řídí principem slasti a provádějí neškodné imaginativní perverze a rituály. Jejich osobní svobodu staví do kontrastu s umravňující a represivní úlohou společnosti, výchovy nebo školy. Film je jízlivou satirou o současném světě plném sexuálních perverzí a erotických fetišů. Švankmajer v něm zúročil své mnohaleté výtvarné experimenty na téma taktilismu. Uvedení filmu zakončil slovy: Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený \"zápach člověčiny\". Následující film \"Otesánek\" (2000) získal Českého lva za nejlepší film a za nejlepší výtvarný počin (společně s Evou Švankmajerovou). Roku 2003 FAMU udělila Janu Švankmajerovi titul doktor honoris causa. V průběhu roku 2004 měli Eva a Jan Švankmajerovi bilanční výstavu \"Paměť animace - Animace paměti\" v Plzni a výstavu nazvanou \"Jídlo\" v Jízdárně Pražského hradu. Obě měly velký úspěch u širší veřejnosti a kritika je považovala za výtvarnou událost roku. V rámci plzeňského filmového festivalu byla k autorovým 70. narozeninám uvedena retrospektiva jeho 30 filmů. Dne 17. listopadu 2005 měl premiéru film \"Šílení\", který je koncipován jako filosofický horor inspirující se osobností Markýze de Sade a povídkami Edgara Allana Poea. Eva Švankmajerová, která zemřela krátce před premiérou, získala za výtvarnou koncepci a plakát k tomuto filmu Českého lva in memoriam. Na filmu také spolupracovala jejich dcera Veronika Hrubá. Na FF Karlovy Vary roku 2009 obdržel Jan Švankmajer Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii. Zatím poslední celovečerní film Hmyz, natočený podle Švankmajerovy filmové povídky z roku 1971 (na motivy divadelní hry bratří Čapků, s odkazem na Kafkovu Proměnu), byl uveden na filmových festivalech v roce 2018. Rotterdamský festival snímek Hmyz promítal v sekci \"Signatures\" určené velkým autorům a tvůrcům. Jan Švankmajer si vybudoval výlučné postavení v dějinách kinematografie a je oceňován jako jeden z mála současných českých tvůrců v zahraničí. Do roku 2018 získal za své filmy ve světě 36 ocenění a 17 nominací, mj. roku 2018 medaili Raymonda Roussela za celoživotní filmovou tvorbu, kterou uděluje Společnost Raymonda Roussela v Barceloně. Od roku 1970 se Jan Švankmajer účastní aktivit Surrealistické skupiny v Československu a je předsedou redakční rady revue Analogon (85 čísel do r. 2018), do které také přispívá. Roku 1990 se podílel na kolektivní výstavě Surrealistické skupiny \"Třetí archa\" v pražském Mánesu. Své filmy animuje sám (\"Zánik domu Usherů\"), nebo ve spolupráci se špičkovými animátory, jako Vlasta Pospíšilová a Bedřich Glaser. V hraných filmech spolupracoval se svými přáteli z doby působení v Činoherním klubu (Jiří Hálek, Petr Čepek) a dalšími osvědčenými herci (Jan Kraus, Jiří Lábus, Pavel Nový, Jan Tříska, Martin Huba, Pavel Liška, Václav Helšus, Aňa Geislerová, Veronika Žilková, Klára Issová, ad.). Na některých filmech se jako výtvarnice podílela Eva Švankmajerová. Jejich syn Václav Švankmajer je také úspěšným autorem animovaných filmů, mj. filmu Světlonoš. Podílel se na výtvarné stránce filmu Hmyz (2018). Švankmajerova dcera Veronika Hrubá spolupracovala jako kostýmní výtvarnice na filmech Šílení (cena Český lev), Přežít svůj život, Hmyz.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Švankmajerův těžko zařaditelný výtvarný styl se v 60. letech rozvíjel souběžně s prací v divadle a s tvorbou animovaných filmů. Rané kresby Jana Švankmajera navazují na inspiraci Paulem Klee. Kolem roku 1960 se krátce zabýval strukturální abstrakcí, ale záhy se vrátil k figuraci a od konce 60. let se hlásí k surrealismu. Zaujetí informelem ho však provází celou filmovou tvorbou, protože makrodetaily oprýskaných zdí a stářím poznamenaných předmětů nebo náhlá proměna věcí v nediferencovanou hmotu tvoří významnou součást vizuální podoby jeho animovaných filmů. Členem Skupiny surrealistů, která vznikla kolem Vratislava Effenbergra, se stal v době, kdy skupina procházela krizí. Po okupaci Československa v srpnu 1968 znovu začal platit zákaz publikační činnosti, řada lidí odešla do emigrace a další rezignovali na společnou činnost. Ve stejné době se rozpadlo i surrealistické hnutí ve Francii. Jan i Eva Švankmajerovi měli podstatný vliv na oživení aktivit Surrealistické skupiny. Skupinový zájem o všechny druhy imaginativních experimentů byl podkladem pro vznik kolektivních sborníků, věnovaných tématům interpretace, analogie, erotismu a taktilismu. Švankmajer považuje imaginaci za dar, který polidštil člověka. Z malířů ho později ovlivnili surrealisté Max Ernst, R. Magritte, G. Chirico, ze starších Hieronymus Bosch a zejména manýrismus Giuseppe Arcimbolda. Přímou souvislost s principy Arcimboldovy manýristické malby mají Švankmajerovy filmy \"Hra s kameny\", \"Historia naturae\" a \"Možnosti dialogu\". Silnou a trvalou inspirací jsou pro něj sbírky kuriozit (kunstkomora Rudolfa II.), lidové loutkářství, naivní lidové umění, africké a polynézské masky a fetiše a art brut. Zajímá ho autenticita lidového loutkařství a magie spojená s loutkami, nikoli loutky jako pouhý výtvarný prostředek nebo rekvizity animovaného filmu. Loutka a nitě nebo vodicí drát, jako analogie údělu člověka a jeho spojení s něčím, co je nad ním a co určuje jeho osud, jsou známy z nejrůznějších náboženství a mýtů. Je to prostor pro realizaci \"nemožného\", neslučitelného s dobrou výchovou, pro realizaci i zdánlivě nerealizovatelných snů. Dítě-loutkář je tedy vlastně šamanem, bohem a stvořitelem. Jako zásadní literární zdroje uvádí francouzské prokleté básníky, německý romantismus (Novalis, E.T.A. Hoffmann), surrealisty (A. Breton, K. Teige, B. Péret, V. Effenberger). Literární inspirací k Švankmajerovým filmů byla díla Lewise Carolla, E. A. Poea, Auguste Villiers de l'Isle Adama, Markýze de Sade. Jeho interpretace literárních děl jiných autorů je nakonec subjektivní výpovědí, která zachovává jen děsy, sny a infantilitu světa, které s nimi sdílí. Ve filmové tvorbě odpovídá jeho smysl pro konkrétní iracionalitu dějů některým typům agresivního filmového civilismu, který se uplatňoval v dílech režisérů československé \"nové vlny\" (Miloš Forman, Pavel Juráček). Ze světových tvůrců ho inspirovali ruští avantgardní divadelníci V. Mejerchold, A. Tairov a výtvarník Bauhausu O. Schlemmer, z filmařů S. Ejzenštejn a D. Vertov. Za určující filmovou zkušenost označil filmy Andaluský pes, Zlatý věk (Buňuel, Dalí), Amarcord, Roma (F. Fellini) a z děl blízkých animaci filmy Mélièse a Davida Bowerse. Ze současných režisérů je mu blízký David Lynch nebo bratři Quayové. Švankmajer točí filmy teprve když jsou hotové v jeho představách, ale během natáčení se nedrží scénáře, hledá nové zdroje inspirace a snaží se dosáhnout přijatelného kompromisu s původním záměrem. Sám uvádí, že filmování je určitý druh autoterapie a ve svých dílech se opakovaně vyrovnává se svými idiosynkraziemi, úzkostmi a obsesemi, které mají původ v dětství.. Jeho obliba \"pokleslých žánrů\", jako jsou loutky a kulisy lidových loutkářů, pouťové mechanické terče nebo černé romány je kořenem jeho antiestetického postoje k tvorbě. Z infantilního pohledu na svět, který měl podobu loutkové scény se symetricky řezanými kulisami a postavičkami pověšenými na nitích, vycházejí nejen jeho filmy, ale i koláže, grafika, keramika a třírozměrné objekty. Nepochybnou inspirací jsou pro něj alchymistické a kabalistické dějiny Prahy, které se v jeho díle propojují se surrealismem, který na tyto zdroje navazuje. Surrealismus i manýrismus, které jsou ukotveny v dualitě protikladů - racionalismus s iracionálním, sensualismus se spiritualismem, tradice s inovací, konvence s revoltou, vytvářejí potřebné napětí pro tvořivou činnost. Podle něj surrealismus představuje současnou podobu romantismu, která vrací umění jeho magickou důstojnost. Švankmajer usiluje o to, aby jeho filmy i v těch nejfantastičtějších momentech vypadaly jako záznamy reality. Jako filmař proslul zejména schopností animovat libovolný materiál. Filmovou animaci vnímá nikoli jako techniku, ale jako magický prostředek, schopný oživit neživou hmotu a realizovat tak původní infantilní tužbu. V jeho pojetí je animace transformací nebo transmutací hmoty - od objektu k jeho částem či podstatě a naopak a má blízko k alchymii. Jako hermetik věří, že předměty, kterých se dotýkali lidé ve chvílích zjitřené senzibility, mají svůj vnitřní život a nějak konzervují obsah podvědomí. Ve filmu \"Zánik domu Usherů\" zaměnil lidi za věci, které se staly nositeli děje i emocí jednajících postav a atmosféry příběhu. Podle Effenbergera spočívá tajemství Švankmajerova imaginativního humoru v tom, že postaví-li proti sobě lyrický patos a syrovou realitu, syrovost vyprchá spolu s patosem a lyrická realita se stane tím, čím je v očích dítěte nebo básníka. Při střídání žánrů je v jeho filmech tmelící nití snová logika, kde zdánlivé nahodilosti dostávají podobu neodvratné osudovosti a provázejí diváka plynule příběhem - snem. Mezi snem a realitou neexistují žádné logické přechody, pouze fyzický úkon otevření a zavření víček. Švankmajerovy filmy jsou subversivní a neohlížejí se na žádná tabu, konvence a předpisy rozumu. Jsou vzpourou proti konzumnímu světu, radikální revolucí, osvobozením od strnulé reality a návratem do světa svobodné hry. Destrukci vnímá jako kreativní způsob napadení racionality, ale jeho pojetí surrealismu je výlučné a autonomní. Podle Švankmajera je surrealismus realismem, který hledá realitu pod povrchem věcí a jevů. V tom, co je nad realitou se setkává s hermetismem a psychoanalýzou. Autor si zachovává absolutní svobodu a nekalkuluje se vkusem diváka - sám říká, že je mu lhostejné, zda na film přijde pět nebo pět milionů diváků. Jeho dílo ovlivnilo i několik zahraničních filmařů, jako je Tim Burton, Terry Gilliam, bratři Quayové, nebo Henry Selick.", "section_level": 1}, {"title": "Citáty.", "content": "...o jinou než absolutní svobodu nemá cenu usilovat. Cestou k její realizaci Vám ji stejně společnost okleští k nepoznání. Když začnete níž, než u absolutní svobody, nezbude vám ze svobody nic. \"Jan Švankmajer, Cesty spasení, 2018, s. 129\" ...tvůrčí akt dává životu smysl a vzpoura (revolta) důstojnost. \"ibid. s. 362\"", "section_level": 2}, {"title": "Výtvarné dílo.", "content": "Během studií na střední škole Jana Švankmajera ovlivnil meziválečný surrealismus a později zejména Paul Klee. Na přelomu 50. a 60. let se jako výtvarník krátce přiklonil ke strukturální abstrakci (\"Koroze\", 1960, \"Spád\", 1961). Informel byl ale pouze výchozím bodem, ze kterého se vrátil ke konkrétní realitě (\"Velká korose\", 1963). Existenciální trudnomyslnost postupně nahradil černým humorem a tvorbou třírozměrných objektů (\"Lahev-Utonulá\", 1964, \"Izolace přesýpacích hodin\", 1964, \"Tři hlavy\", 1965). Od poloviny 60. let se do Československa dostávaly informace o zahraničním umění a Švankmajer se mohl seznámit s díly Maxe Ernsta, R. Magritta a dalších surrealistů. Ve stejné době objevil také rudolfinský manýrismus, který ovlivnil i jeho pozdní informel. Arcimboldo se pro něj stal celoživotní obsesí i inspirací k řadě výtvarných děl, zejména koláží a třírozměrných asambláží. Věnoval mu i krátký film \"Historia naturae\" (1967), se kterým souvisela i tvorba koláží (\"Švank-meyers Bilderlexikon\"), leptů (\"Přírodopis\") a objektů (\"Přírodopisný kabinet\") na téma fantaskní zoologie. Poté, co se Jan Švankmajer i jeho žena připojili ke Skupině surrealistů kolem Vratislava Effenbergera, se letech 1971–1989 podílel jako autor textů a ilustrací na sbornících a katalozích, které skupina vydala jako samizdat (\"Otevřená hra\", \"Sféra snu\", \"Proměny humoru\", \"Obrazotvorné prostory\", \"Opak zrcadla\", \"Gambra\"). V té době také experimentoval s prostorovou koláží (betlém \"Zrození Antikrista\", 1971) a od roku 1974 zejména experimenty s hmatem. Ve svých textech důsledně odmítá ztotožňovat surrealismus s estetikou odvozenou od určitých zakladatelských osobností nebo ho redukovat na surrealistické výtvarné postupy, ale považuje surrealismus za \"postoj ke světu\", který je souhrnem filozofie, ideologie, psychologie, magie a proto zůstává stále aktuální. Podle něj má být tvorba výsledkem psychického automatismu nebo zhmotněním vnitřního modelu. Nápad je teprve součástí tvůrčího procesu, nikoliv impulsem k němu (Jan Švankmajer, Desatero). I při realizaci filmu slouží scénář pouze jako východisko, ale samotný proces natáčení probouzí v nevědomí neplánované obrazy a výslednou podobu vytváří až \"chaotická autenticita\" tvůrčího procesu.", "section_level": 2}, {"title": "Koláže, kresby a grafické listy.", "content": "Od 60. let jsou koláže jedním ze Švankmajerových klíčových výtvarných prostředků. Chápe je jako technický a současně i noetický princip a kromě výtvarných cyklů nebo prostorových asambláží je často využívá v krátkých i celovečerních filmech. Polarita jeho tvořivého projevu spočívá v propojení vysokého s nízkým, agresivního s lyrickým, fatálního s groteskním. Počátkem 70. let začal vytvářet \"Švank-meyers Bilderlexikon\", jako jakousi encyklopedii alternativního světa. Vzniká tak fiktivní fauna a flora, technické přístroje, architektura, národopis a kartografie. Významnou inspirací je pro Švankmajera příroda, z jejíhož rejstříku vybírá dle libosti a vytváří anatomické novotvary fantaskních zvířecích a ptačích bytostí. Po dvou letech intenzivní tvorby zůstal projekt \"Bilderlexikonu\" jen torsem a na počátku 70. let navíc nebyly možnosti vydat ho tiskem. Proto autor vybral deset koláží a převedl je ručně do grafické podoby leptu. Tento cyklus pak vytiskl pod názvem \"Přírodopis\". Součástí \"Bilderlexikonu\", který autor rozvíjel i v pozdějších letech, jsou cykly \"Geografie\", \"Zoologie\", \"Technika\" (\"Masturbační stroj\", 1972–1973), \"Architektura\", \"Nesoustavná anatomie\" (1998), \"Hmyz\" (2018). V roce 2016 na svůj kartografický cyklus navázal kolážemi \"Nemocné mapy\", v němž do historických map vlepoval vyobrazení kožních chorob z lékařského atlasu (Nemocné mapy, 2016). Cyklus koláží \"Velký dobrodružný román\" (1997–1999) vznikl jako reminiscence mladistvé záliby v dobrodružných románech a pocta Maxu Ernstovi. Švankmajer ilustrace nejprve dokresloval a překresloval a nakonec je použil jako součást svých koláží. Roku 1999 společně s Evou Švankmajerovou vytvořil v rámci kolektivní hry, vynalezené surrealisty, cyklus kolorovaných litografií s fantaskními náměty (\"Cadavre exquis\", 1999). Tato díla spojují osvobozující prvek hry s kritickou analýzou psychosociálních obsahů na různých úrovních vědomí. Švankmajer se ve stejné době zabýval i kolorovanou frotáží (\"Člověk se zdraví s démonem\", 1999) a některé frotáže kolážoval (\"Dva psi\", 1999). Ve svých textech se stále častěji zabývá varovnými příznaky civilizační krize a neblahým stavem lidské společnosti. V roce 2000 vznikl cyklus koláží \"Zatím se nic neděje\", v nichž se v žánrových romantických ilustracích z přelomu století zjevuje jako memento rudá hlava ďábla. Po roce 2000 vytváří Jan Švankmajer mediumní kresby jako svérázné art brut. Jejich základem je obvykle frotáž, vytvořená z náhodně rozhozených podkladů, podobně jako při věštecké práci z čar v dlani, kávové sedliny, vnitřností zvířat, aj. Následuje jakási pasivní interpretace, kdy ruka doplňuje tento základ kresbou. V ní se postupně prosazuje automatický ornament, který nemá charakter pouhé dekorace, ale zachycuje určitý \"rytmus duše\". Tím se mediumní kresba blíží něčemu archetypálnímu a dotýká se hudby přírodních národů, prvotního jazzu, dětských říkanek a popěvků. Pobočnou linii tvoří cyklus kreseb kombinovaných s koláží, které autor v souvislosti se svou další nutkavou posedlostí nazval \"Skatologický cyklus\" (2017).", "section_level": 3}, {"title": "Keramika.", "content": "V 70. letech, kdy Švankmajer nemohl filmovat, hledal jiné možnosti obživy. Eva Švankmajerová, která pocházela z Kostelce nad Černými lesy, kde existuje silná tradice hrnčířství, měla ke keramice blízko. Společně začali tvořit majoliku a engobovanou hliněnou keramiku pod \"hrnčířskou značkou\" JE a EJ Kostelec. Keramické objekty skrývají dutiny (\"Malý a velký démon\", 1990) a vybízejí ke zkoumání obsahu, ale i k dotýkání, hlazení či laskání a spojují tím klíčové body lidské senzuality. Některé replikují nejrůznější předměty ze sbírek Švankmajerových ve formě metafory a představují tak keramické znovuzrození původních modelů (\"Arcimboldeskní\" hlava, 1981, \"Beethoven portrétovaný Arcimboldem\", 1993).", "section_level": 3}, {"title": "Gestické sochařství.", "content": "Se Švankmajerovou potřebou odhalovat primární zdroje lidské imaginace souvisí i jeho taktilní objekty. Původně vznikly jako experiment pro téma interpretace v rámci Surrealistické skupiny, ale výsledek byl natolik povzbuzující, že se jimi zabýval po celých sedm let, kdy nesměl natáčet filmy a staly se jednou z nejzajímavějších poloh jeho tvorby. Hmat podle autora stojí někde uprostřed mezi lidskými smysly, které podávají ryze objektivní (zrak, sluch) nebo subjektivní (čich, chuť) informaci. Jako smysl, který měl dlouho čistě utilitární úlohu a nemohl se z praktických důvodů estetizovat, zachoval si hmat určitou primitivní vazbu ke světu a pudovost. Taktilní vjemy mají jednu z nejvýznamnějších funkcí v erotismu a vybavují asociace spojené s nejhlubšími vrstvami lidského nevědomí (\"Princip slasti\", taktilní objekt, 1996), což hmat povyšuje na jeden ze smyslů s potenciálem inspirovat moderní umění. Oproti gestické malbě není gestické sochařství zprostředkované žádným nástrojem a je čistým vyjádřením emocionálního a psychického stavu tvůrce. Při této práci s hmotou nejde primárně o zrakový vjem a estetické působení, ale o záznam (fosilii, deník) bezprostřední emoce. Gestické sochařství je určeno k vyvolání asociací spojených s hmatem, rozšíření pole smyslového vnímání hmatem a o průzkum dosud nezmapovaných oblastí. Výsledkem jsou taktilní předměty určené k masážím těla a k objevení dosud nezmapovaných erotogenních zón, taktilní portréty, taktilní objekty inspirované sny a skrývající neočekávané hmatové počitky, taktilní básně jako lineárně řazená hmatová gesta zaznamenaná ve vypálené keramické hlíně, taktilní marionety sestavené z kousků hrubě zpracované hlíny, mantry a jantry. Švankmajer i ve svých filmech evokuje taktilní pocity, neboť předpokládá existenci \"taktilní paměti\" - zasuté taktilní zkušenosti, související např. se štítivostí. Ve filmu Zánik domu Usherů je gestická animace hlíny, která zde reprezentuje prvotní hmotu (prima materia v alchymistickém smyslu), užita k interpretaci básně E. A. Poe. V souvislosti s filmem Spiklenci slasti (1996) vznikla série výtvarných děl, v nichž Švankmajerovi použili taktilní keramické objekty se sexuálními konotacemi (\"Animovaný muž a animovaná žena\", 1996, \"Filosofie v ložnici - realizovaná kresba\", 1996, Filosofie v budoiru, 1996), ad.", "section_level": 3}, {"title": "Asambláže a objekty.", "content": "Některá díla souvisí s ranou filmovou tvorbou ze 60. let (\"Hra s kameny\", \"Historia naturae\") a jsou součástí nepřetržitého tvůrčího procesu, kde se každý objekt stává podnětem k nové interpretaci. Objekty ve skleněných vitrínách jsou určeny pro projekt Kunstkomory, jejíž funkce je zasvěcovací, spíše než estetická. Podle Effenbergera je Švankmajerův \"Přírodopisný kabinet\", obsahující přízračné tvory, kteří jako by unikli přírodovědné registraci jen proto, aby je mohla objevit imaginace vzpurného dítěte odhodlaného chránit básnickou svobodu, spíše dílem filozofického postoje než pouhého uměleckého sarkasmu. Tento cyklus popírá racionalitu přírodovědnou i racionalitu moderního umění. Symbolické slučování nespojitelných prvků v sobě obsahuje smysl pro zázračnost, který v lidské imaginaci od pradávných kultur mísí tragiku s humorem. Švankmajerovy objekty zahrnují celou škálu výtvarných technik, včetně keramiky. Ve druhé polovině 90. let vznikl cyklus Alchymie (\"Destilace\", \"Masochistická alchymie\"). Objekty ve skleněných vitrinách často zobrazují nějakou formu dialogu (\"Dialog na život a na smrt\", 1996), jsou odkazem ke slavným surrealistickým dílům (\"Eviny boty - pocta Méret Oppenheim\", 2008) nebo Jedny z nejpůsobivějších objektů \"oživují\" minerály a kombinují těla s broušenými acháty s lidskými končetinami (\"Kopulující acháty\", \"Mineralogie se třema nohama\", 2003). Po roce 2011 některé své prostorové objekty ponořuje v karlovarském minerálním zřídle a vytváří z nich \"předčasné fosilie\". Jeho \"vyvřelinové objekty\" se pokryjí vrstvou vřídelního kamene, který jim dává jednotný červenohnědý povrch (mj. barva charakteristická pro jiná Švankmajerova díla a mající původ v dětských vzpomínkách). Autor se tak pokouší vrátit tvorbu zpět přírodě nebo ji alespoň zapojit do tvůrčího procesu. Výsledkem jsou podle něj jakési \"\"zkameněliny této zkurvené civilizace jako předobraz její zkázy\"\" (\"Konec civilizace II?\", 2011).", "section_level": 3}, {"title": "Fetiše a relikviáře.", "content": "Švankmajerova představivost, která mu dovoluje animovat jakoukoli materii, zároveň volně nakládá s materiály při sestavování loutek. Kamenné předchůdce loutek vytvořil z barevných kamínků ve filmu \"Hra s kameny\" (1965) a později na podobném principu sestavil své gestické loutky z keramické hlíny. Loutka tím ztratila svůj prvotně jednoznačný charakter, přestala být hercem a stala se symbolem, jakýmsi vícevýznamovým \"protofetišem\" (\"Marioneta Neznámého boha\", 2002, \"Smrt - loutka ze série Rytíř\", \"Smrt a Ďábel, pocta Albrechtu Dürerovi\", 2012). Následují objekty, označené autorem už přímo jako fetiše. Ty nejsou replikami předmětů, které používají k magickým úkonům přírodní národy a nemají ani estetické kvality soch nebo masek. Švankmajerův fetišismus spočívá v propojování neukončené řady zdrojů a kontextů, které se rozvíjejí v čase od jednoduššího ke složitějšímu a jako sněhová koule na sebe nabalují autorovy afekty, emoce, vědomosti a obsese, které procesu dodávají energii. Postupuje tak proti smyslu samotné loutky a ve své tvořivé mánii přechází ke stále nejednoznačnějším objektům, jejichž vnější podoba a významové funkce metamorfují a zvyšují tak jejich symbolickou kvalitu. Takovým fetišem je např. socha Ukřižovaného Krista, pobitá hřebíky, ve filmu Šílení. Autor o fetiši prohlašuje - \"je to náš výtvor, kterému jsme přiřkli magickou moc. Nabili jsme ho touhou a imaginací a čekáme od něho zázrak\". \"Fetiše jsou zraňovány, abychom je přiměli k poslušnosti a krmeny, aby měly sílu splnit naše přání\". Jan Švankmajer napodobil rituál Afričanů z Konga, kteří do svých fetišů zatloukají hřeby a ostré kusy plechu, aby s nimi zpečetili smlouvu. Shromáždil v zásuvkách ze starého nábytku asambláže různých civilizačních pozůstatků a \"nakrmil\" je krví a kukuřičnou kaší. Když se v šuplících na slunci vše začalo kazit a muší larvy vytvořily ve hmotě rány, ukončil proměnu horkovzdušnou pistolí, zalil asfaltem a zasypal popelem. Částečně se tak vrátil k informelnímu východisku své tvorby (\"Šuplíkový fetiš\", 2015–2017). Jako ústřední objekt své Kunstkamery vytváří \"Koňský fetiš\" v životní velikosti. Využil komerčně dostupné laminátové tělo koně, které kombinuje s částmi koster různých savců. Výsledný objekt připomíná některé airbrushové kresby Petera Orieška na téma Vanitas. V břiše fetiše je vložen jeden z jeho asamblážových objektů ve skleněné vitríně - \"Embryo Pegase\". Švankmajerovy novodobé relikviáře jsou schránkami nejrůznějších zvířecích ostatků, ozdobených galanterními rekvizitami, jako jsou prýmky, umělé perly, knoflíky a třapce (\"Relikviář šestnácti mučedníků\", 2015) a doplněných kresbou. Některé jsou figurální (\"Relikviář XV\", 2016), jiné autor vytváří spontánně a svým charakterem připomínají Švankmajerovy mediumní frotáže a kresby (\"Relikviář v krajině\", 2016). V relikviářích se prolíná zdánlivě posvátné s profánním a proměňují se ve spolunositele sarkastického vidění, stávají se součástmi císařových nových šatů ve výprodeji dnešního světa bezobsažných institucí a užvaněných politických, ekonomických či vůbec hodnotových klišé. Jejich poselství je nejen subjektivně groteskní, ale především psychologicky i psychosociálně agresivní (\"Koaliční partneři\", \"Odpočívající Titán před koncem světa\", 2018).", "section_level": 3}, {"title": "Literární dílo.", "content": "Jan Švankmajer si zapisuje sny a některé pak převádí do filmových scénářů nebo divadelních aktovek. Ve svých literárních textech se nijak netají skeptickým názorem na současnou podobu lidské civilizace, která svým pragmatismem, utilitarismem a racionalismem ničí duchovní podstatu člověka. Žánr, který podle něj nejvýstižněji odpovídá jejímu dnešnímu stavu, je černá groteska. Stát je nástrojem represe a běžný člověk obětí manipulace, tak jako filmový Faust. Svobodu a osobní integritu je možné si zachovat pouze osobní revoltou. Umění nahradila reklama a zábavné pořady, novou ideologií se stal konzum. Lidstvo se všechny ušlechtilé a humanistické myšlenky, snad z nedočkavosti, pokouší zavést nejprve rychlou a krvavou cestou a teprve po krachu této brutální varianty nastoupí zdlouhavou cestu pokojné evoluce. Švankmajerovy apokalyptické vize předpokládají post-civilizační rozpad národních států spojený s návratem nového feudalismu v podobě jakýchsi knížectví, ovládaných nadnárodními koncerny, kde se obyčejní lidé opět stanou nevolníky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jan Švankmajer (* 4. září 1934 Praha) je český filmový režisér, animátor, spisovatel, dramatik a výtvarník. Je čelným představitelem pozdního českého surrealismu.", "tgt_summary": "Jan Švankmajer (; born 4 September 1934) is a Czech retired filmmaker and artist whose work spans several media. He is a self-labeled surrealist known for his animations and features, which have greatly influenced other artists such as Terry Gilliam, the Brothers Quay, and many others.", "id": 1529318}
{"src_title": "Borovice pokroucená", "tgt_title": "Pinus contorta", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "heterotypická homotypická", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomické členění, vzhled a výskyt.", "content": "Dříve byly posuzovány borovice pokroucená a borovice Murrayova jako samostatné druhy. CRITCHFIELD (1957) přehodnotil původní agregát jako jediný druh se čtyřmi subspeciemi, které byly později posouzeny (FARJON 2001) jako 3 samostatné subspecie (poddruhy), které se od sebe dost nápadně liší:", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Borka tenká a hladká, v dospělosti tmavě červenohnědá, rozpraskávající se v šupiny. Letorosty zelené, lysé, během jednoho roku vytváří často 2 přesleny. Pupeny podlouhle vejčité, 12 mm, červenohnědé, pryskyřičnaté. Šišky serotinní (otevírají se obvykle mnoho let po dozrání např. při požáru) i neserotinní, krátce stopkaté, jednotlivé nebo po několika pohromadě, značně asymetrické, 2-6 x 2-3 cm, se štítky kosočtverečnými, s malým pupkem a ostrými tenkými hroty. Semena velmi drobná, černavě hnědá.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Tento druh je velmi variabilní, o čemž svědčí 3 velmi rozdílné poddruhy. V jeho celkovém spektru můžeme nalézt populace s charakterem klimaxovým, rostoucí ve směsích s jinými druhy, i velmi výrazně „pionýrské“ populace, nesnášející konkurenci. Vertikální rozšíření je prakticky od mořské hladiny až do nadmořské výšky 3.600 m! Na překryvu jejího areálu s areálem borovice Banksovy dochází ke křížení obou druhů. Kříženec se nazývá Pinus ×murraybanksiana Righter & Stockwell, 1949.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Tato borovice je hospodářsky velmi významným druhem. Dřevo se používá jako stavební materiál (sloupy, pražce apod.), nebo jako surovina pro výrobu celulózy. V ČR: Pro jejich odolnost vůči klimatu a vůči imisím (pocházejí z dosud činných vulkanických pohoří) a pionýrský charakter se často používají v imisních polohách Krušných hor a při zalesňování rekultivačních ploch po těžbě (Sokolovsko). Pro svoji odolnost, flexibilitu a nenáročnost je velmi vhodná i pro městské a okrasné výsadby.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Dříve používali indiáni tyče na stavbu indiánských stanů (tee-pee) právě z této borovice a odtud její amer. název: lodgepole pine (borovice tyčová). V sukcesi této borovice hrají velkou roli požáry, po kterých se stává na spáleništích dominující dřevinou. Část šišek je totiž serotinních - otevírají se až na vnější podnět, tj. zvýšenou teplotu při požáru. Mladé semenáčky jsou potom ve spáleništní půdě zbaveny konkurence jiného podrostu. Pro některé lokality, kde je žádoucí přirozená sukcese (např. Národní parky), jsou požáry uměle zakládány (tzv. řízené požáry).", "section_level": 1}], "src_summary": "Borovice pokroucená (\"Pinus contorta\") je severoamerický druh dvoujehličné borovice. Svůj název dostala podle jehlic, většinou srpovitě pokroucených, dosti hustě obrůstajích větvičky. Je velmi variabilní (viz 3 subspecie) a jako typický „pionýr“ obsazuje lávová pole a plochy po požárech. Je velice světlomilná, avšak v ostatních nárocích velmi skromná. Zpočátku roste velmi rychle, brzy však svůj růst končí a začíná plodit. Ve střední Evropě se běžně vyskytují všechny subspecie.", "tgt_summary": "Pinus contorta, with the common names lodgepole pine and shore pine, and also known as twisted pine, and contorta pine, is a common tree in western North America. It is common near the ocean shore and in dry montane forests to the subalpine, but is rare in lowland rain forests. Like all pines (member species of the genus \"Pinus\"), it is an evergreen conifer.", "id": 587005}
{"src_title": "Anna Kyjevská", "tgt_title": "Anne of Kiev", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Francouzský král Jindřich ovdověl roku 1044, kdy jeho choť Matylda zemřela, aniž by zanechala králi dědice. Anna byla svým otcem původně nabízena jako vhodná partie pro císaře Jindřicha III. Císař se však tehdy ucházel o Anežku z Poitou a byl to pravděpodobně právě císař, který obrátil zraky Jindřicha I. ke kyjevskému dvoru. V říjnu roku 1048 se oba státníci sešli v Ivois, kde uzavřeli smlouvu o přátelství a právě tehdy vyslal francouzský král poselstvo do Kyjeva. Důvodem k tomuto svazku s dcerou východního velkoknížete nebyla pouze snaha o početí následníka trůnu, ale také jistota, že vzhledem k vzdálenosti mezi oběma dvory nebudou mezi manžely žádná blízká pokrevní pouta a Jindřich se tak neproviní proti kanonickému právu. Dvě Anniny sestry byly provdány za uherského a norského krále, kteří nebyli právě přátelsky naladěni vůči Říši a stejně tak polský kníže Kazimír I., který byl nevěstiným strýcem. Manželství bylo uzavřeno pravděpodobně o svatodušních svátcích roku 1051 a Anna dala králi tři syny. Uměla psát a měla na manžela pravděpodobně vliv – dochoval se dopis papeže Mikuláše II. pro královnu Annu, v němž ji nabádá, aby na nábožensky vlažného Jindřicha, který myslel především na politické cíle, působila a apeluje na její \"mužnou ctnost v ženské hrudi\". Nejstarší syn Filip dostal v kapetovském rodu nezvyklé jméno, byl pojmenován po apoštolu Filipovi, jehož uctívání bylo rozšířeno především na byzantské půdě, odkud pocházela královnina babička. Roku 1059 byl sedmiletý Filip za přítomnosti dvou papežských legátů v Remeši povýšen na otcova spolukrále. Jindřich I. zemřel již následujícího roku zhruba ve věku padesáti let a Filip se stal králem. Vzhledem k jeho nízkému věku byl zřejmě umírajícím otcem určen jako regent Filipův strýc, flanderský hrabě Balduin V. Velký vliv na vládní záležitosti měla také královna vdova, dokud se nerozhodla pohoršit celý pařížský dvůr. Roku 1061 Anna vstoupila do nového manželského svazku s Rudolfem, hrabětem z Valois, který kvůli ní zapudil svou ženu. O tři roky později následovala exkomunikace. Z následujících let se zachovaly pouhé střípky – roku 1065 byl vysvěcen kostel v Senlis a přilehlý klášter sv. Vincenta, který nechala Anna založit. Rudolf zemřel roku 1074, Anna mezi lety 1075–1089 a byla pravděpodobně pohřbena v opatství Villiers v La Ferté-Alais.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Kyjevská (rusky \"Анна Ярославна\", francouzsky \"Anne de Kiev\", 1024 – 1075/1089) byla francouzská královna, dcera kyjevského knížete Jaroslava I. a Ingegerdy Švédské. Ruský režisér Igor Maslennikov uvedl do kin roku 1978 film Jaroslavna: Královna Francie, věnovaný jejímu osudu.", "tgt_summary": "Anne of Kiev (c. 1030 – 1075) was a Rus' princess who became queen of France in 1051 upon marrying King Henry I. She ruled the kingdom as regent during the minority of their son Philip I from Henry's death in 1060 until her controversial marriage to Count Ralph IV of Valois. Anne founded the Abbey of St. Vincent at Senlis.", "id": 736728}
{"src_title": "Mike Bossy", "tgt_title": "Mike Bossy", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Od 15 let nastupoval v juniorské lize (QMJHL) za Laval National. Ve čtyřech sezónách vstřelil výborných 309 gólů, přesto však skauty NHL příliš nezaujal a byl v roce 1977 vybrán v draftu až jako 15. v pořadí týmem New York Islanders. Tam také odehrál celou svou kariéru v NHL. Hned v první sezóně se stal stabilním hráčem Ostrovanů, překonal padesátigólovou hranici a s 53 góly vytvořil nováčkovský rekord. Rovněž v každé z osmi následujících sezón vstřelil více než 50 gólů. V ročníku 1980/81 zaznamenal dokonce 50 gólů v prvních 50 utkáních sezóny. Na dálku tehdy soupeřil s Charlie Simmerem z Los Angeles Kings. Simmer tehdy přes vstřelený hattrick v padesátém utkání zaostal za touto metou o jeden bod, Bossy se díky dvěma brankám v posledních pěti minutách padesátého utkání sezóny stal po Maurici Richardovi teprve druhým hráčem historie, kterému se tento kousek podařil. V dalším ročníku NHL překonal ziskem 147 kanadských bodů rekord mezi pravými křídly. Tou dobou se však stále větší pozornost věnovala Waynu Gretzkymu, který ve stejné sezóně zaznamenal absolutní rekordy 212 bodů a 92 gólů a získal Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče i Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče. Tyto dvě individuální ceny Bossy nikdy nezískal. Spolu s Bryanem Trottierem a Clarkem Gilliesem vytvořili v Islanders slavný útok nazývaný Trio Grande. S dalšími hráči byli součástí mimořádně silného týmu, který v první polovině osmdesátých let vládl celé NHL. Bossy s New York Islanders získal čtyřikrát Stanley Cup - v letech 1979/80, 1980/81, 1981/82 a 1982/83 (další Stanley Cup tento tým ve své historii prozatím nepřidal). V roce 1984 se Islanders probojovali popáté v řadě do finále Stanley Cupu, byli však poraženi 1 ku 4 na zápasy Edmontonem. Bossy vyšel v této sérii střelecky naprázdno. V dalších letech tým postupně upadal, Bossy si přesto připsal i v následujících dvou sezónách výborné individuální statistiky. Stále více jej však trápila zraněná zády, kvůli kterým po sezóně 1986/87 ve věku třiceti let ukončil aktivní kariéru. Byl oceňován nejen za svou produktivitu a schopnost skóroval z bizarních pozic, ale také za čistou hru, pro kterou byl třikrát oceněn Lady Byng Trophy. Byl také jedním z prvních hráčů, kteří vystoupili proti nadměrnému násilí na ledě.", "section_level": 1}, {"title": "Po ukončení aktivní kariéry.", "content": "Po skončení aktivní kariéry pracoval jako televizní a rozhlasový sportovní komentátor, v roce 2006 se vrátil do New York Islanders, kde pracoval v oddělení pro kontakt se sponzory a fanoušky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mike Bossy (* 22. ledna 1957 Montreal, Kanada) je bývalý kanadský hokejista. Je řazen k nejlepším útočníkům historie NHL. Jeho kariéra byla zkrácena zdravotními problémy, proto jej v historických tabulkách produktivity nenajdeme na nejvrchnějších příčkách, průměrem 0,762 gólu na zápas je však nejlepším hráčem v historii NHL. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Michael Dean Bossy or, according to some sources, Michael Jean Bossy (born January 22, 1957) is a Canadian former professional ice hockey player who played his entire National Hockey League (NHL) career for the New York Islanders, and was a crucial part of their four-year reign as Stanley Cup champions in the early 1980s. ", "id": 1418662}
{"src_title": "Jičín", "tgt_title": "Jičín", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na území dnešního Jičína a v jeho okolí je zaznamenáno osídlení již v mladší době kamenné. V době římské zde žili Keltové, kteří zanechali šperky, nástroje a další předměty, které lze mimo jiné zhlédnout v jičínském muzeu. Po nich osídlili oblast Slované, rod Slavníkovců – ti byli vyvražděni roku 995. Město bylo založeno jako královské před rokem 1300 v místech dnešního Starého Místa, ale brzy přeneseno asi o 2 km severněji na ploché návrší, chráněné řekou Cidlinou. První písemná zmínka o obci se nachází v zakládací listině strahovského kláštera ze 12. století, Jičín jako statek je pak zmíněn v listině z roku 1293 Guty Habsburské čili Jitky, manželky Václava II., po níž se podle jedné z hypotéz dodnes nazývá. Ve své době však byla královna známa pouze jako Guta, tedy nejde o pravděpodobnou verzi. Odvození názvu města od jména domnělého lokátora Jíky odporuje fakt, že zmíněné křestní jméno v době založení doloženo. Třetí možnost, odvození od množství „díků“ (divoké černé zvěře) uvádí jako původní podobu jména města \"Dičín\". V této době se ve městě rozvinuly obchod a řemesla, byly postaveny první gotické stavby, jako kostel sv. Ignáce. Roku 1337 prodal český král Jan Lucemburský město šlechtickému rodu Vartenberků, kteří zakládali v okolí města nové vsi a zasloužili se o jeho další rozvoj. V době renesance vládli městu Trčkové z Lípy – za jejich vlády byla vystavěna Valdická brána a kamenná vodárenská věž. Dále pak město vlastnili Smiřičtí ze Smiřic, ti se zase zasloužili o výstavbu jičínského zámku. Po bitvě na Bílé hoře si Jičín za svoje sídlo vybral Albrecht z Valdštejna, které se tak de facto stalo hlavním městem autonomního Frýdlantského vévodství. Nový panovník přivedl do města italské architekty, kteří je dále zvelebili. Z této doby je například barokní kostel svatého Jakuba nebo kamenná vodárenská věž (Věž Jičín). Po vévodově smrti byl Jičín vypleněn švédskými i císařskými vojsky. Stejně jako zbytek českých zemí byl násilně rekatolizován. Tovaryšstvo Ježíšovo zde založilo gymnázium a jezuitskou kolej, kde působil například Bohuslav Balbín a jako žák budoucí pražský arcibiskup Daniel Josef Mayer z Mayernu. Jičín se v 19. století stal jedním z center českého národního obrození, na zdejším gymnáziu učil František Ladislav Rieger. Na konci 19. století zde vznikl závod na výrobu zemědělských strojů Agrostroj (Knotek), který byl velmi úspěšný za první republiky i za socialismu a v omezené míře funguje dodnes. V roce 1866 se městem přehnala Prusko-rakouská válka a odehrála se tu bitva u Jičína. Na počátku 20. století zde profesor Tomáš Garrigue Masaryk uskutečnil několik cyklů přednášek v tzv. univerzitních kursech jičínských, z nichž některé vyšly i knižně (např. \"Národnostní filosofie doby novější\", Jičín 1905). Během první československé republiky zažilo město další rozkvět, vznikla například vilová čtvrť Čeřovka. Působili zde architekt Čeněk Musil či spisovatel Václav Čtvrtek. 22. října 1921 Jičín navštívil prezident Masaryk s ministerským předsedou E. Benešem a Fr. Udržalem ministrem obrany, aby se účastnil slavnosti 22. pěšího pluku. Zajel hned na cvičiště, kde promluvil k vojsku. Poté navštívil jičínský Sokol, závody Knotkovy, podniky rolnického družstva a radnici města. Roku 1939 bylo město stejně jako zbytek okleštěných českých zemí obsazeno německými vojsky a stal se hlavním městem okresu „Jitschin“. Po roce 1946 došlo ke znárodňování velkých závodů. V roce 1968 obsadili město vojska zemí Varšavské smlouvy a polští vojáci zastřelili na křižovatce Na Letné muže a ženu, dnes tuto událost na místě připomíná pomník. Velkou základnu měla sovětská vojska až do roku 1991 v jezuitské koleji, čímž přispěla k její devastaci. Po roce 1989 došlo k privatizaci státních společností. Ve městě také vznikla nová průmyslová zóna. V letech 1994–2002 byl starostou Jičína pozdější senátor MVDr. Jiří Liška. Roku 2012 byl po odvolání předchozího starosty (2002–2012) znovuzvolen. V roce 2014 jej nahradil Jan Malý (zvolen za ANO).", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Podle sčítání 1921 zde žilo v 880 domech 10 478 obyvatel, z nichž bylo 5 065 žen. 10 166 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 151 k německé a 9 k židovské. Žilo zde 5 920 římských katolíků, 238 evangelíků, 1 928 příslušníků Církve československé husitské a 136 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 152 domech 11 034 obyvatel. 10 636 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 172 k německé. Žilo zde 6 195 římských katolíků, 339 evangelíků, 2 802 příslušníků Církve československé husitské a 119 židů.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Po obchvatu kolem města ve tvaru písmene U vede silnice I. třídy č. 16 Řevničov-Královec, na severozápadním okraji města z ní odbočuje silnice I. třídy č. 35 Turnov-Mohelnice, která se z ní odpojuje až v obci Úlibice. Na jižním okraji Jičína odbočuje silnice I. třídy č. 32 do Poděbrad. Vede odsud také silnice II. třídy č. 286 do Lomnice nad Popelkou a Jilemnice. Okraje města jsou proto významnou silniční křižovatkou. Blízko centra města se také nachází autobusové nádraží v ulici 17. listopadu, ze kterého vyjíždějí autobusy například do Prahy, Liberce, Hradce Králové, Brna, Špindlerova Mlýna, Kněžmostu nebo do Hlinska. Ve východní části města je i vlakové nádraží, ležící na trati 041 z Turnova do Hradce Králové, ze kterého odbočuje regionální trať 061 do Kopidlna a Nymburka, po které jezdí vlaky ve dvouhodinových intervalech. Vlakové nádraží má 4 osobní koleje.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Město Jičín těží především z turismu a průmyslu. Továrny zde mají společnosti jako Ronal, Continental, AEG nebo SpofaDental, v menší míře stále vyrábí nástupce Agrostroje, AGS, což byl později Seco GROUP, nyní Seco Industries. Sídlo zde má též dopravní firma C.S.CARGO a.s. Probíhá rekonstrukce města – opravy památek (včetně Valdštejnova náměstí, chodníků, silnic či panelových domů z převážně 80. let 20. století, naplánována je rozsáhlá přeměna veřejné dopravy (přesun autobusového nádraží, rekonstrukce vlakového nádraží). Město též postavilo bazénový komplex na místě plovárny ze 20. let u rybníku Kníže. Nevyřešený nebo nedořešený je stále problém několika chátrajících objektů, především jezuitské koleje a kasáren. Hotel Start, vlastněný soukromou společností, byl několik let zavřený. Začátek rekonstrukce byl plánovaný na rok 2013, avšak práce započaly až rokem 2017. V lednu 2018 měl zateplenou fasádu, nová okna a dělalo se nové parkoviště. Investor hotel neotevřel podle domluvy - termín otevření hotelu byl bez pokut prodlužován. Hotel měl být v provozu od 30. června 2018, což investor nesplnil. Opět požádal o prodloužení do 30. září, za což zaplatil pokutu přibližně 500 tisíc korun. V hotelu měly být 2 restaurace — v přízemí a v posledním patře, avšak byla vybudována pouze ta přízemní. V srpnu 2019 byl hotel plně v provozu.", "section_level": 1}, {"title": "Členění města.", "content": "Město je v současnosti tvořeno 12 místními částmi na pěti katastrálních územích: V letech 1980–1990 byla součástí města i dnes samostatná obec Úlibice.", "section_level": 1}, {"title": "Základní sídelní jednotky.", "content": "Základní sídelní jednotky nejsou skladebné s členěním na evidenční části obce, a tedy se mnohé z nich člení na díly ležící v různých částech obce. Například ZSJ Jičín-Staré Město je o něco větší než evidenční část Staré Město. Čeřov, Dvorce, Holínské Předměstí, Hradecké Předměstí, Hubálov, Jarošov, Jičín-Staré Město, Moravčice, Na vrchách, Nové Město, Pod zámkem, Popovice, Porák, Pražské Předměstí, Robousy, Sedličky, U křížku, Valdické Předměstí-východ, Valdické Předměstí-západ.", "section_level": 2}, {"title": "Správní území.", "content": "Jičín byl dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Jičín ale stále existuje a skládá se ze 111 obcí, ORP ze 77 obcí.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "V Jičíně také působí celá řada sportovních družstev v mnoha odvětvích. Je to například v házené (HBC Ronal Jičín – mistr české extraligy v sezóně 2012/13), florbalu (KM automatik FBK Jičín, kde muži hrají divizi a ženy hrají od sezóny 2014/15 extraligu žen), hokeji (HC Jičín - muži hrající krajskou ligu Libereckého kraje a ženy 1.ligu), fotbalu (SK Jičín hrající krajský přebor), basketbalu (BSK Jičín), americkém fotbale (Hurricanes Jičín), atletice (AC TJ Jičín) nebo v tchoukballu, kde Jičín patří mezi nejúspěšnější týmy v republice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jičín (, dříve \"Gitschin\") je okresní město v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách. Město leží v Jičínské pahorkatině na řece Cidlině. Rozloha města činí 2 493 ha a žije zde obyvatel. ", "tgt_summary": "Jičín (;, \"Gitschin\" or \"Jitschin\";, \"Gitzinum\"; ) is a town in the Hradec Králové Region of the Czech Republic. It lies approximately 85 km northeast of Prague in the scenic region of the Bohemian Paradise (\"Český ráj\") under the Prachov Rocks (\"Prachovské skály\"). ", "id": 947551}
{"src_title": "Starček úzkolistý", "tgt_title": "Senecio inaequidens", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Rostlina pochází z jižní Afriky, ze severovýchodní části Jihoafrické republiky. Roste tam na strmých kamenitých a málo zapojených travnatých svazích, na křemičitých píscích u břehů řek a přechodně vysychajících vodních toků, okolo komunikací i na volných prostranstvích ve městech. Do západní Evropy byl náhodně zavlečen v 19. století, pravděpodobně s dováženou ovčí vlnou. Projevuje se hlavně jako druh synantropní, roste na plochách nezapojených jinými rostlinami, na okrajích cest a železničních tratích, okolo překladišť, na skládkách zeminy, výsypkách, naplaveninách a na nejrůznějších nevyužívaných místech. Nejlépe mu vyhovují osluněná či polostinná místa s propustnou písčitou, štěrkovitou i hlinitou půdou. Z Evropy západní se postupně rozšiřuje do jižní, střední i severní a začíná se objevovat také jako plevel na obdělávaných polích, pastvinách i vinicích. V původním areálu se vyskytují diploidní i tetraploidní jedinci, do Evropy byli zaneseni jen tetraploidní. V Česku byl prvně zjištěn roku 1997 v labském překladišti v Děčíně, kam se pravděpodobně dostal s hromadnými substráty. Nejdříve vyrůstal v blízkosti místa zjištění ojediněle, ale začal rychle postupovat do nitra republiky, až se stal lokálně hojným. V současnosti byl pozorován na více než stovce lokalit v termofytiku i mezofytiku Čech i Moravy. Z rozložení míst výskytu lze usuzovat, že jeho šíření je navázáno na hlavní trasy železniční a silniční dopravy. Výsledky mapování výskytu druhu na Moravě a ve Slezku v letech 2013–2014 potvrdily, že hlavní vstupní branou na dané území je dálniční síť. Zachyceno bylo celkem 58 lokalit, přičemž největší populace (okolo 100 jedinců) byla zaznamenána na dálnici D1 v úseku Pávov – Brno mezi 171,5 km a 172 km. Starček úzkolistý se na rychlostních komunikacích Moravy a Slezska nachází ve všech fázích šíření (počáteční fáze, zachycení, migrační fáze).", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Starček úzkolistý je krátkověký polokeř (dožívající se 5 až 10 let) s bohatě větvenými a od spodu dřevnatějícími stonky dorůstajícími do výšky 20 až 50 cm. Starší statnější jedinci mívají až široce polokulovitý tvar. Je hustě porostlý střídavými, ouškatou bází přisedlými listy o délce 2 až 5 cm a šířce 1 až 3 mm, v jejichž paždích bývá svazeček drobných lístečků. Listové čepele čárkovitého tvaru bývají celokrajné nebo u vrcholu oddáleně zubaté, s tuhou špičkou na konci. Na rostlině může vyrůst 80 až 100 jasně žlutých dlouze stopkatých úborů, které mají asi 2 cm v průměru a vytvářejí bohaté chocholíky. V úboru bývá okolo 80 oboupohlavných trubkovitých kvítků a 10 až 15 samičích jazykovitých kvítků s 5 až 8 mm dlouhou ligulou. Zákrov vysoký 6 až 8 mm je tvořen 10 až 20 zelenými, úzce vejčitými listeny s ostrým vrcholem, které mají tmavou špičku, stejně jako drobné listeny zákrovečku. V prostředí ČR rostliny postupně vykvétají velmi dlouho, od června do listopadu; opylovány jsou létajícím hmyzem, nejsou samosprašné. Plody jsou válcovité, asi 3 mm dlouhé hustě chlupaté nažky se snadno opadavým bílým chmýrem asi 6 mm dlouhým.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Tento druh se může rozmnožovat pohlavně i vegetativně. Pohlavně se rozmnožuje semeny (nažkami), kterých může statná rostlina za vegetační období vyprodukovat desetitisíce. Nažky dozrálé koncem léta mohou vyklíčit ještě téhož roku, kdežto nažky dozrálé na podzim jsou dormantní a vyklíčí až napřesrok; klíčivost si zachovávají více než dva roky. Do okolí se lehké nažky nejčastěji šíří pohybem vzduchu, tekoucí vodou nebo přichycením na srst zvířat či na vozidla. Vegetativně se rozmnožuje pomocí adventivních pupenů na kořenech.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rostlina je pro savce toxická, obsahuje pyrolizidinové alkaloidy, např. hepatoxický senecionin a retrorsin, po rozšíření na pastviny dokáže u zvířat po skrmení vyvolat chronická onemocnění včetně anorexie a průjmu; déletrvající konzumace končí úhynem. Tento druh je mimořádně odolný proti herbicidům. Nejúčinnější doporučený způsob jeho likvidace je ruční vytahování rostlin z půdy ještě před kvetením; po prostém posečení dobře obráží a větví se. Starček úzkolistý je zařazen do celosvětové databáze invazních rostlin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Starček úzkolistý (\"Senecio inaequidens\") je polokeř z čeledi hvězdnicovité, invazní, do Evropy náhodně zavlečená rostlina, jihoafrický druh rodu starček, který je v České republice považován za naturalizovaný neofyt.", "tgt_summary": "Senecio inaequidens, known as narrow-leaved ragwort and South African ragwort, is a species of flowering plant in the daisy family Asteraceae.", "id": 219649}
{"src_title": "Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemikálií", "tgt_title": "Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals", "src_document": [{"title": "Co přináší GHS.", "content": "Proti minulému systému klasifikace nařízení GHS přináší některé změny a další rozšíření: dochází k rozšíření nebezpečných fyzikálních vlastností a nebezpečné vlastnosti pro zdraví a životní prostředí. Výstražné symboly nebezpečnosti jsou nové. Pojem látka se zachovává, pojem přípravek se nahrazuje pojmem směs. Pojem „kategorie nebezpečnosti“ se nahrazuje pojmem „třída nebezpečnosti“.", "section_level": 1}, {"title": "Označování dle GHS.", "content": "GHS stanovuje požadavky na systém označování látek a směsí:", "section_level": 1}, {"title": "Přechod k novému systému GHS v Evropské unii.", "content": "Po dobu přechodného období zabezpečovalo nařízení existenci starého i nového systému. Od 1. června 2015 staré směrnice (nařízení) přestaly platit a kompletně jsou nahrazeny pouze systémem GHS.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace nebezpečnosti.", "content": "Klasifikační systém GHS je komplexní. Data použitá pro klasifikaci lze získávat z testů, literatury a praktických zkušeností. Úplný výklad klasifikace pro fyzikální, zdravotní a environmentální nebezpečnost lze najít na webových stránkách OSN. Hlavní prvky kritérií klasifikace nebezpečnosti jsou shrnuty níže:", "section_level": 1}, {"title": "Fyzikální nebezpečnost.", "content": "Fyzikální nebezpečnost je založena na systému UNDGS (United Nations Dangerous Goods System, Systém nebezpečného zboží OSN). Tyto regulace a testovací metody OSN lze najít na webu OSN. Protože záběr GHS zahrnuje všechny příjemce informací, bylo nutné provést určitá rozšíření a změny v popisu nebezpečnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Klasifikace směsí.", "content": "Přístup GHS ke klasifikaci směsí z hlediska nebezpečnosti pro zdraví nebo životní prostředí je komplexní. Používá se vrstvený přístup a záleží na množství dostupných informací o směsi samotné a o jejích složkách. Principy, které byly vyvinuty pro klasifikaci směsí, staví na existujících systémech, jako je například systém Evropské unie pro klasifikaci přípravků uložený Směrnicí 1999/45/EC. Proces pro klasifikaci směsí je založen na těchto krocích:", "section_level": 2}], "src_summary": "Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemikálií (GHS) je systém bezpečnostní klasifikace Organizace spojených národů pro identifikaci nebezpečných chemikálií a pro informování uživatelů o těchto nebezpečích prostřednictvím symbolů a vět na štítcích obalů a prostřednictvím bezpečnostních listů. Základy systému byly vytvořeny na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoj v roce 1992. ", "tgt_summary": "The Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) is an internationally agreed-upon standard managed by the United Nations that was set up to replace the assortment of hazardous material classification and labelling schemes previously used around the world. Core elements of the GHS include standardized hazard testing criteria, universal warning pictograms, and harmonized safety data sheets which provide users of dangerous goods with a host of information. The system acts as a complement to the UN Numbered system of regulated hazardous material transport. Implementation is managed through the UN Secretariat. Although adoption has taken time, as of 2017, the system has been enacted to significant extents in most major countries of the world. This includes the European Union, which has implemented the United Nations' GHS into EU law as the CLP Regulation, and United States Occupational Safety and Health Administration standards.", "id": 1778420}
{"src_title": "Schwules Museum", "tgt_title": "Schwules Museum", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Impulsem pro založení muzea se stala muzejní výstava v roce 1984, která představovala historii homosexuálů v Berlíně v období 1850–1950, a byla první takto rozsáhlou výstavou pro veřejnost. Po velkém úspěchu, který výstava měla, bylo založeno sdružení \"Verein der Freunde eines Schwulen Museums in Berlin\" (Spolek přátel homosexuálního muzea v Berlíně). Muzeum samotné bylo založeno 6. prosince 1985. Hlavním cílem muzea bylo pomocí výstav přibližovat veřejnosti rozmanitost života LGBT osob. První výstava muzea se konala v září 1987 u příležitosti oslav 750. let Berlína s titulem \"750 warme Berliner\" (750 teplých Berlíňanů) v prostorách \"Allgemeine Homosexuelle Arbeitsgemeinschaft\" (Všeobecné homosexuální pracovní společenství) na \"Friedrichstraße\". O dva roky později muzeum přesídlilo na ulici \"Mehringdamm\" ve čtvrti Kreuzberg, kde sídlilo do března 2013. Dne 18. května téhož roku otevřelo nové sídlo v ulici \"Lützowstraße\".", "section_level": 1}, {"title": "Stálá expozice.", "content": "Od prosince 2004 probíhá stálá výstava po názvem \"Selbstbewusstsein und Beharrlichkeit. 200 Jahre schwule Geschichte\" (Sebevědomí a vytrvalost. 200 let homosexuálních dějin). Představuje strategie, možnosti a problémy homosexuálů, jak vedli obyčejný život, nacházeli stejně smýšlející a organizovali vlastní sítě v období 1790–1990. A rovněž společenské a právní podmínky, jako byl § 175 a s tím spojená omezení, pronásledování a trestání homosexuálů, jakož i úspěchy homosexuálního hnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Dočasné výstavy.", "content": "Souběžně se stálou expozicí muzeum organizuje jednorázové výstavy, ve kterých osvětluje jednotlivá období nebo určitý historický vývoj, jako např. \"Goodbye to Berlin. 100 Jahre Schwulenbewegung\" (100 let homosexuálního hnutí) v roce 1997 nebo \"Verfolgung homosexueller Männer in Berlin 1933–45\" (Pronásledování homosexuálních mužů v Berlíně 1933–45) o postavení homosexuálů v období nacismu. Další výstavy přibližují uskupení nebo osobnosti jako Oscar Wilde, Marlene Dietrichová, Rainer Werner Fassbinder, Michel Foucault, Thomas Mann, Ludwig Wittgenstein nebo Pier Paolo Pasolini.", "section_level": 1}, {"title": "Archiv a knihovna muzea.", "content": "Součástí muzea je rovněž archiv, který uchovává, katalogizuje a průběžně doplňuje časopisy vydávané od roku 1986 v Německu, v Evropě i v mimoevropských zemích. Archiv tištěných materiálů obsahuje asi 3000 položek. Jedná se od jednotlivých tisků vydaných vlastním nákladem až po novinové články, které se týkají homosexuality. Další skupinou v archivu je sbírka fotografií, videí, filmů, plakátů, rukopisů, uměleckých děl i písemných pozůstalostí. Knihovna zahrnuje zhruba 10 000 svazků k tématu homosexualita. Od roku 1987 muzeum vydává vlastní časopis o dějinách homosexuality \"Capri\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Schwules Museum (tj. \"Homosexuální muzeum\") je muzeum v Berlíně, které se specializuje na aspekty homosexuality. Ve své stálé expozici dokumentuje dějiny homosexuality. Od května 2013 sídlí v ulici \"Lützowstraße\" č. 73 ve čtvrti Tiergarten.", "tgt_summary": "The Schwules Museum (English: Gay Museum) in Berlin, Germany is a museum and research centre with collections focusing on LGBTQ+ history and culture. It opened in 1985 and it was the first museum in the world dedicated to gay history. ", "id": 1908064}
{"src_title": "Rusalka (Dvořák)", "tgt_title": "Rusalka (opera)", "src_document": [{"title": "Libreto.", "content": "Když začal Jaroslav Kvapil pracovat na libretu Rusalky, měl již napsáno několik operních libret (například \"Deboru\" zhudebněnou Josefem Bohuslavem Foersterem). Původně však psal toto libreto pro Aloise Jiránka, což byl český skladatel působící na Ukrajině. Ale po dokončení si uvědomil, že napsal opravdový skvost a tak libreto Jiránkovi neposlal, ale nabídl ho několika českým autorům - Oskaru Nedbalovi, Josefu Sukovi, Josefu Bohuslavu Foersterovi a Karlu Kovařovicovi. Ani jeden z nich však neměl o libreto zájem. Dvořák byl v té době považován za mistra, proto si mu Kvapil netroufl své dílo nabídnout. Až když Národní divadlo zveřejnilo inzerát, že Dvořák shání libreto k zhudebnění, tak jej prostřednictvím tehdejšího ředitele divadla Františka Adolfa Šuberta nabídl Dvořákovi. Toho toto téma velmi zaujalo a po poradě se svým přítelem Emanuelem Chválou ho přijal. Kvapil tvrdil, že se při psaní tohoto díla nechal inspirovat především Erbenovou Kyticí a co nejvíce se přiblížit k české tradici. Ale nacházíme zde hned několik děl, kterými se zjevně inspiroval – Hans Christian Andersen a jeho \"Malá mořská víla\", Friedrich de la Motte Foqué a jeho povídka \"Undine\", Gerhart Hauptmann a jeho drama \"Potopený zvon\". Ale v době, kdy byly vztahy mezi Čechy a Němci napjaté, se nelze divit, že nepřiznává německé vlivy ve svém díle. Nejdná se ale o první Kvapilovu práci na toto téma. Již ve svých předchozích dílech se zabýval odlišností různých světů. Například v \"Princezně Pampelišce\" můžeme pozorovat královskou dceru, která je ochotná se všeho vzdát, jen aby mohla žít po boku milovaného muže, nakonec ale slábne a umírá, protože není schopná žít v nuzných podmínkách. V Rusalce toto téma ještě prohlubuje a staví proti sobě dva odlišné světy, lidský a nadpřirozený. Kvapil zde čerpá více inspirace z období fin de siècle, než z romantické tradice. V tomto libretu autor bohatě využívá jazykové prostředky a citlivě odstiňuje výraz a náladu každého výstupu. Velmi charakteristická je i lyričnost, která pak byla Dvořákovi inspirací při komponování.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Začátek prvního dějství se odehrává na palouku v lese poblíž jezera, který je osvícen měsíčním světlem a na němž tančí lesní žínky (\"„Hou, hou, hou, stojí měsíc nad vodou!“\"). Pak přichází Vodník a laškuje s žínkami, které ale po chvíli prchnou a přichází za ním Rusalka (\"„Hastrmánku, tatíčku“\"), odhaluje mu svou lásku k mladému muži, jež se chodí koupat do jejich jezera (\"„Sem často přichází“\") a po kterém touží tak, že je ochotná se kvůli němu stát člověkem, tedy zříci se své nadpřirozenosti, aby mohla dobýt jeho srdce. Vodník je zarmoucen (\"„Prodána člověku!“\") a posílá jí za Ježibabou. Zde se Rusalka na chvíli zamyslí a vede monolog k měsíci, který prosí o doručení svého milostného vzkazu milému (slavná árie \"„Měsíčku na nebi hlubokém“\"). Následuje přivolání Ježibaby a dialog s ní, kdy ji prosí o pomoc, ale Ježibaba si z ní utahuje. Nakonec Ježibaba přistoupí na dohodu, ale Rusalka se musí takřka všeho vzdát (\"„Průsvitný svůj vodní šat“\" - \"„Něma budeš“\"). A to není to nejhorší, protože jestli si nezíská Princovu lásku, tak je jejím osudem být jeho zhoubou a sama bude věčně prokletá. Ale to všechno je Rusalka schopná přijmout, protože věří v pravost a čistotu lásky dvou bytostí (\"„Čistou lidskou duší, moje láska všechna kouzla zruší!“\"). Ježibaba ji tedy zve k sobě do chalupy, kde probíhá Rusalčina proměna v člověka (\"„Čury mury fuk!“\"). Všechno kolem utichne, jen z dálky se ozývají lovecké rohy a později zpěv jednoho z lovců (\"„Jel mladý lovec“\"). Na scénu vbíhá Princ a udiveně se rozhlíží kolem sebe v dojmu, že zahlédl něco podivného. Pak usedá zadumán k jezeru a opět se ozývá zpěv Lovce, načež z lesa vychází skupina lovců, které Princ posílá zpátky na hrad a sám zůstává v lese u jezera. O chvílí později z chaty vyjde Rusalka, jejímž zjevem je Princ omámen (\"árie „Vidino divná přesladká“\"). Ta je zmatená, protože nemůže promluvit. Dokonce slyší nářek svých sester a Vodníka z jezera. Schoulí se bezradná do Princova náručí, který ji utěšuje a skládá jí komplimenty. Nakonec ji vzývá, aby ho následovala (\"„Pohádko má, pojď se mnou!“\") a Rusalka s ním odchází od jezera na jeho hrad. Druhé jednání začíná na hradě scénou starého, zvědavého Hajného a mladého, naivního Kuchtíka, kteří při přípravě hostiny komentují aktuální situaci na zámku a především kritizují Rusalku, která se jim příčí (\"„Holka je ti němá, kapky krve nemá, chodí jako vyjevená, to by byla čistá žena.“\"), ale nakonec i Prince a jeho změnu. Přestanou až ve chvíli, kdy přichází Princ s Rusalkou a vede k ní tesklivý monolog (\"„Již týden dlíš mi po boku“\"). Později se zde objeví Cizí kněžna, která Prince nemiluje, ale pro svou hrdost bojuje o jeho přízeň (\"„Zda na chvíli princ vzpomene si přec, že hostitelem též je milenec“\"). Princ je z Kněžny rozrušen a uvádí ho do rozpaků výtkami na mlčenlivost Rusalky. Princovy emoce vygradují až k tomu, že se sám oboří na zmatenou Rusalku a pak spolu s Kněžnou odchází a nechávají ji samotnou. Rusalka je zmatená a zarmoucená, protože si uvědomuje, že Prince ztrácí a pomalu také odchází mezi sloupovím zámku. Ze zámku se ozve slavnostní hudba a ze zámku vychází trubači, princova družina, svatební hosté a spousta dalších lidí, spolu s Princem, který se ztrácí ve svůdných pohledech Kněžny. Všichni se seskupí v parku a tančí polonézu. Po tanci odcházejí zpět do zámku. Ze zámeckého jezera se vynoří Vodník, který pozoroval celé dění, je velmi znepokojen a zarmoucen (\"„Celý svět nedá ti, nedá vodní čím říše rozkvétá!“\"). Pak se opět vrací celá společnost, tentokrát i s Rusalkou po boku Prince a zpívá se sbor \"„Květiny bílé po cestě“\", který Rusalce působí velké bolesti. Po dozpívání se celá společnost opět přesouvá do zámku, ale Rusalka zmatená a zarmoucená prchá k jezeru, kde se setkává s Vodníkem, kterému se bezradná svěřuje se svým trápením(\"„Ó marno to je a prázdnota je v srdci mém“\"). Ten ale ví, že jí nemůže pomoct, protože by na ni uvalil věčnou kletbu, konejší ji tedy ve svém náručí. Poblíž se ale objeví Princ s Kněžnou a vedou intimní rozhovor - ve chvíli, kdy se Princ chystá vášnivě obejmout Kněžnu, se Rusalka rozběhne a obejme Prince. Ten ji však hrubě odstrčí, což Vodníka rozzuří a ukáže se Princi a zjevuje mu, že si přivodil vlastní záhubu (\"„V jinou spěš náruč spěš a spěš, objetí jejímu neujdeš“\"), pak odvádí Rusalku s sebou. Zmatený Princ se vrhne Kněžně k nohám a žádá ji o spasení. Ta však opouští zámek s pocitem triumfu a zanechává Prince samotného. Na začátku třetího jednání je Rusalka o samotě u jezera a truchlí nad svým krutým osudem (\"„Necitelná vodní moci“\") a tam ji nachází Ježibaba. Lituje Rusalku a dává jí kázání o nenapravitelnosti lidské povahy. Rusalka jí žádá o radu a tak jí Ježibaba odhalí, že jediným řešením je \"„zahubit toho, jež ji oklamal“\" a podává jí nůž, kterým má Prince zabít. Rusalka to ale striktně odmítá, zahazuje nůž do jezera a volí si věčné utrpení, jen aby Princ, kterého stále miluje, mohl být šťastný. U jezera se objevuje Hajný a Kuchtík. Stará Háta je poslala k Ježibabě pro radu, protože Princ, kterého proklel Vodník, onemocněl. Pomlouvají před Ježibabou Rusalku, označují ji za čarodějnici a Vodníka za ďábla, ale ten se vynoří z jezera, protože všechno slyšel. Je rozzuřený a proklíná lidské pokolení (\"„Pomstím se, pomstím“\"). Hajný a Kuchtík prchají pryč a Ježibaba se smíchem zachází do chatrče. Setmí se a na palouku se sejdou lesní žínky, čekají na Vodníka. Když přijde, tak se na něj hned vrhnou, ale ten nemá náladu si s nimi hrát a přeruší je (\"„Nelaškujte plaše, děti zlatovlasé“\") a naříká nad ztrátou Rusalky. Pak se zanoří do jezera a spolu s ním zajde i měsíc. Lesní žínky prchají. K jezeru se připotácí zmatený Princ a hledá Rusalku (\"„Bílá moje lani“\"). Poznává, že je to místo, kde se poprvé setkal s Rusalkou, volá ji, nakonec ale padne znaven k zemi. Zjevuje se Rusalka a volá na něj. On jako omámen neví, jestli je to skutečnost nebo sen, pak ji žádá o odpuštění. Rusalka mu vysvětluje, že jediná věc, kterou mu může dát, je zkáza. Ale to je jediná věc, po které Princ touží (\"„Nechci se vrátit, zemru rád“\"). A tak ho Rusalka objímá, což Prince zabíjí, avšak je šťastný (\"„Umírám šťasten, umírám ve tvém objetí“\"). Ještě se z jezera ozve sténání Vodníka, litujícího Rusalku. Operu uzavírá modlitba Rusalky za Princovu duši (\"„Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou lidskou vášeň nestálou, za všecko, čím klet jest osud můj, lidská duše, Bůh tě pomiluj!“\").", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "Motivy zakleté víly/dívky, která nesmí s princem, do něhož se zamilovala promluvit, můžeme najít například v pohádce \"Malá mořská víla\" Hanse Christiana Andersena nebo v příběhu zakleté princezny Odetty v pohádkovém baletu \"Labutí jezero\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Rusalka je název romantické pohádkové opery Antonína Dvořáka. Tuto operu autor psal v závěrečném období své tvorby, kdy se věnoval pohádkovým námětům (např. předchozí opera Čert a Káča). Dílo vznikalo ve spolupráci s Jaroslavem Kvapilem, který je autorem libreta. V tomto díle se objevují pohádkové motivy v postavách Rusalky, Vodníka nebo Ježibaby, které se mísí se světem lidí (postavy Prince nebo Cizí kněžny). Premiéra proběhla v Národním divadle 31. března 1901 v obsazení nejlepších sólistů té doby (roli Rusalky jako první zpívala Růžena Maturová). ", "tgt_summary": "Rusalka (), Op. 114, is an opera ('lyric fairy tale') by Antonín Dvořák. The Czech libretto was written by the poet Jaroslav Kvapil (1868–1950) based on the fairy tales of Karel Jaromír Erben and Božena Němcová. A rusalka is a water sprite from Slavic mythology, usually inhabiting a lake or river. \"Rusalka\" was the ninth opera Dvořák composed. It is one of the most successful Czech operas, and represents a cornerstone of the repertoire of Czech opera houses. ", "id": 332186}
{"src_title": "William Cavendish-Bentinck", "tgt_title": "William Cavendish-Bentinck, 3rd Duke of Portland", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "William Cavendish byl nejstarším synem Williama Bentnicka, 2. vévody z Portlandu a Margaret Cavendish-Harleyové a zdědil velká panství po své matce a babičce z matčiny strany. Studoval na Westminsterské škole a později na Christ Church v Oxfordu. Roku 1761 se stal poslancem Dolní sněmovny za obvod Weobley ale následující rok zdědil titul po svém otci a stal se členem Sněmovny lordů. Připojil se k Whigům vedeným Charles Watson-Wentworthem, v jeho první vládě (1765–1766) zastával funkci správce královské domácnosti a v jeho druhé vládě (duben – srpen 1782) zastával pozici správce Irska. Po Watsonově smrti, spolu s dalšími spojenci Charlese Jamese Foxe, odstoupil. V roce 1766 se oženil s Dorothy Cavendishovou, dcerou Williama Cavendishe, se kterou měl šest dětí. V dubnu 1783 se stal formálně premiérem koaliční vlády, jejímiž hlavními představiteli byl Charles James Fox a Frederick North. V ní také zastával funkci ministra financí. Tato vláda byla odvolána v prosinci téhož roku. Roku 1789 se Cavendish stal jedním z viceprezidentů londýnské dobročinné společnosti Foundling Hospital. Jeho otec byl jedním ze zakladatelů této organizace, určených Jiřím II. Posláním této společnosti byla starost o opuštěné děti. Roku 1793 byl Cavendish jmenován, po Fredericku Northovi, jejím prezidentem. Podobně jako jiní konzervativní Whigové byl i Portland znepokojen francouzskou revolucí, rozešel se v názorech na ni s Foxem a roku 1794 se stal členem Pittovy vlády jako ministr vnitra až do Pittovy smrti roku 1806. Poté co se Pittovi spojenci znovu dostali k moci v březnu 1807 stal se Cavendish akceptovatelným premiérem pro skupinu vlivných politiků. Jeho druhé funkční období bylo poznamenáno celkovou izolací Británie od kontinentu. Na konci roku 1809 se jeho zdravotní stav zhoršil a po skandálu jeho ministrů Canninga a Castlereagha Cavendish odstoupil a krátce nato zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Cavendish-Bentinck, 3. vévoda z Portlandu (14. duben 1738 – 30. říjen 1809) byl britský státník, člen strany Whigů a později Toryů, rektor Oxfordské univerzity a britský premiér. Byl držitelem britských šlechtických titulů všech úrovní – vévoda, markýz, hrabě, vikomt, i baron.", "tgt_summary": "William Henry Cavendish Cavendish-Bentinck, 3rd Duke of Portland, (14 April 1738 – 30 October 1809) was a British Whig and Tory politician during the late Georgian era. He served as Chancellor of the University of Oxford (1792–1809) and twice as the Prime Minister, of Great Britain (1783) and then of the United Kingdom (1807–09). The twenty-four years between his two terms as Prime Minister is the longest gap between terms of office of any British Prime Minister. ", "id": 2394301}
{"src_title": "Peter Lindbergh", "tgt_title": "Peter Lindbergh", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Lindbergh se narodil 23. listopadu 1944 v Lešnu, v Německem okupovaném Polsku. Dětství však prožil v Duisburgu, což je průmyslové a přístavní město v Německu ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko v západním Porúří při ústí Ruhru do Rýna. Jako teenager pracoval jako aranžér výloh v obchodním domě Karstadt a Horten v Duisburgu. Letní dovolenou se svou rodinou trávil v Nizozemsku na pobřeží poblíž Noordwijku. Rozsáhlé pláže a průmyslové prostředí jeho rodného města Duisburg během let silně ovlivňovaly jeho práci. Začátkem šedesátých let se přestěhoval do Lucernu a o několik měsíců později do Berlína, kde se zapsal na Berlínskou akademii výtvarných umění. Vydal se do Arles po stopách svého idola Vincenta van Gogha a na tu dobu vzpomínal: Po několika měsících v Arles pokračoval do Španělska a Maroka, na cestu, která mu trvala dva roky. Po návratu do Německa studoval obor abstraktní umění na umělecké vysoké škole v Krefeldu v Severním Porýní-Vestfálsku u Günthera C. Kirchbergera. Pod vlivem Josepha Kosutha a hnutí konceptuálního umění byl v roce 1969 před promocí pozván, aby představil své dílo v avantgardní Galerii Denise René. Tyto práce byly v roce 2014 vystaveny na výstavě \"Objets ludiques\" v Tinguely Museum v Basileji. Poté, co se v roce 1971 přestěhoval do Düsseldorfu, začal se věnovat fotografii a dva roky pomáhal německému fotografovi Hansu Luxovi a v roce 1973 otevřel své vlastní studio. Začal být ve své zemi známým a stal se členem časopisecké rodiny \"Stern\" spolu s fotografy Helmutem Newtonem, Guy Bourdinem a Hansem Feurerem.", "section_level": 1}, {"title": "Fotografie.", "content": "V roce 2014 Lindbergh řekl: „V dnešní době by mělo být zodpovědností fotografů osvobodit ženy, a ostatně všechny, před hrůzou mládí a dokonalosti.“ V roce 2016 Lindbergh prohlásil, že Novinářka Suzy Menkes napsala: „Ochranná známka Petera Lindbergha je, že se odmítá klanět naleštěné dokonalosti – esence obrazů, které se dívají do netknuté duše každého člověka, jakkoli známé nebo slavné“. V roce 1989 fotografoval poprvé společně modelky Lindu Evangelistu, Naomi Campbell, Tatjanu Patitz, Cindy Crawford a Christu Turlington pro lednovou obálku magazínu \"British Vogue\" roku 1990. Tento okamžik odstartoval počátek éry supermodelek. Obálka magazínu inspirovala zpěváka George Michaela, který obsadil Lindberghovy modelky do videoklipu pro svou píseň \"Freedom '90\". Asi ve stejnou dobu představil italský módní návrhář Gianni Versace nové supermodelky, které byly představeny o dva roky dříve na Lindberghových fotografiích, pro svou módní přehlídku Podzim – Zima 1991. V rozhovoru s historičkou umění Charlotte Cottonovou z roku 2008 vysvětlil: První Lindberghova kniha \"10 Women\" (1996), se od roku 2008 prodala v počtu více než 100 000 výtisků. V letech 1996 a 2002 dvakrát fotografoval kalendář Pirelli. V roce 2002 poprvé využil herečky místo modelek a pracovali na zadní straně budovy Paramount Studios a umělecká kritička Germaine Greerová to komentovala jako „nejnáročnější kalendář Pirelli“. Lindbergh byl prvním fotografem v padesátileté historii kalendáře Pirelli, který byl pozván, aby jej pro vydání 2017 vyfotografoval i potřetí. Lindbergh spolupracoval na dvou kompletních vydáních \"Vogue\" fotografovaných jím a jeho asistentem, Jethrem Gainesem z J. Gaines Studio, z nichž jedno oslavovalo 30. výročí německého \"Vogue\" v říjnu 2009 a druhé pro španělský \"Vogue\" v prosinci 2010.", "section_level": 1}, {"title": "Filmy.", "content": "Lindbergh režíroval celou řadu filmů a dokumentů. \"Models, The Film\" (1991) byl natočen v New Yorku a hrály v něm modelky: Linda Evangelista, Tatjana Patitz, Naomi Campbell, Cindy Crawford a Stephanie Seymour. \"Inner Voices\" (1999) byl dramatický dokument zkoumající herecké sebevyjádření Lee Strasberga. V roce 2000 získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu (TIFF) cenu za nejlepší dokument. \"Pina Bausch, Der Fensterputzer\" (2002) byl experimentální film o jeho kamarádce německé tanečnici a choreografce Pině Bauschové. Snímek \"Everywhere at Once\" (2008) režírovali Lindbergh a Holly Fisher. Film, který vypráví Jeanne Moreau, sestává z refilmovaných Lindberghových fotografií, z nichž mnohé nebyly do té doby publikovány, protkané výňatky z filmu Tony Richardsona \"Mademoiselle\". Film měl svou světovou premiéru na filmovém festivalu Tribeca v New Yorku v roce 2008 po předpremiéře na filmovém festivalu v Cannes v roce 2007. \"Peter Lindbergh — Women’s Stories\" (2019) režíroval Jean-Michel Vecchiet. Jedná se o dokumentární film o Lindberghově životě, kde také hraje jeho první manželka Astrid Lindbergh.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba.", "content": "Lindbergh fotografoval filmový plakát pro film Tonyho Scotta \"Hlad\" (1983) s Davidem Bowiem, Susan Sarandon a Catherine Deneuve a obálku alba pro soundtrack, filmový plakát filmu \"Talk To Her\" (2002) Pedra Almodóvara a také pro dokument Charlotty Ramplingové \"The Look\" (2011). Lindbergh fotografoval mnoho obálek hudebních nahrávek, byly mezi nimi: singl Jane Birkin „Quoi“ (1985); singl Tiny Turner „Zahraniční záležitost“ (1990) a album \"Foreign Affair\" (1989) a také její videoklip „Missing You“. Lindbergh fotografoval obálky pro album Sheryl Crow \"Globe Sessions\" (1998) a album Beyoncé \"I Am... Sasha Fierce\" (2008). Režíroval videoklip pro píseň Lionela Ritchieho „The Last Party“.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Lindbergh se rozvedl se svou první manželkou Astrid, která se s ním objevila v dokumentu \"Peter Lindbergh – Dámské příběhy\". Později se oženil s Petrou Sedlaczek. Lindbergh měl čtyři syny Benjamina, Jérémyho, Simona, Josepha a sedm vnoučat. Zemřel 3. září 2019 v Paříži, ve věku 74 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peter Lindbergh, vlastním jménem Peter Brodbeck, (23. listopadu 1944 – 3. září 2019) byl německý módní fotograf, který se specializoval na černobílé portréty. Studoval abstraktní umění v Krefeldu. Poté, co se v roce 1971 usadil v Düsseldorfu, se začal zajímat více o fotografii. Později pracoval pro časopis \"Stern\". Kromě fotografování natočil několik filmů. Například v jeho snímku \"Models, The Film\" (1991) se objevily Linda Evangelista, Naomi Campbell a Cindy Crawford. Mezi jeho další filmy patří například \"Inner Voices\" (1999) a \"Everywhere at Once\" (2008). V roce 2008 vystupoval v cameo roli ve filmu \"Přestřelka v Palermu\". Zemřel v Paříži ve věku 74 let. Roku 2019 měl premiéru film o jeho životě \"Peter Lindbergh: Women's Stories\" v režii Jean-Michela Vecchieta.", "tgt_summary": "Peter Lindbergh (born Peter Brodbeck; 23 November 1944 – 3 September 2019) was a German fashion photographer and film director. ", "id": 2098524}
{"src_title": "Běh o život", "tgt_title": "The Running Man (novel)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj románu se odehrává v Americe v roce 2025. Zemi ovládá totalitní režim \"Systém\". Bohatí a zaměstnaní žijí v přepychových domech a dělají si, co chtějí. Ti, kteří nemůžou sehnat práci, žijí ze dne na den v \"Družstevním městě\". Mezi ně patří i osmadvacetiletý nezaměstnaný Ben Richards, který z práce v elektrárně odešel kvůli nevyhovujícím plášťům proti záření, nechtěl být totiž sterilní. Krátce po odchodu se mu s manželkou Sheilou narodila dcera Cathy, která právě prodělává zápal plic a rodina si nemůže dovolit léky. Ben se rozhodne k zoufalému činu. Systém do každé domácnosti instaloval televizi, kde hraje jediný kanál VéVé a na něm běží soutěže o peníze. V těchto soutěžích hrají lidé na dně společnosti o trochu peněz, často je to stojí zdraví či dokonce život. Ben přes protesty manželky odchází do Paláce her a prochází zdravotními i inteligenčními testy, ty jej ohodnotí jako vysoce nebezpečného a inteligentního člověka, který je ohrožením stávajícího Systému a je třeba jej zlikvidovat. Je nasazen do soutěže \"Running Man\", která je sice nejvýnosnější, ale také nejnebezpečnější. Soutěžící je vypuštěn na svobodu a dostane 12 hodin náskok, pak se za ním vrhnou Lovci, kteří ho mají zabít. Za každou hodinu a každého mrtvého policistu dostává zaplaceno. Každý den musí soutěžící odevzdat poštou dva desetiminutové klipy, aby dál dostával peníze, pokud je neodevzdá, peníze sice neproudí, ale Lovci jej honí dál. Pokud přežije třicet dnů (rekord je 8 dní), vyhraje miliardu dolarů. Ben v Hardingu dostane od kamaráda falešné doklady a identitu a odletí do New Yorku, zde se však po pár dnech necítí v bezpečí. Proto autobusem odjíždí do Bostonu a ubytuje se v místní Ymce. Po týdnu uvidí na ulici podezřelé množství lidí, je obklíčen, prchá do sklepa, kde hotel podpálí a sám kanály prchá z místa činu. Narazí na malého černého chlapce Staceyho, který mu s bratrem Bradleym pomůže, odveze jej v kufru auta do Manchesteru, kde se Ben vydává za kněze. Bradley je velmi vzdělaný, ukradne kartu do knihovny, kam chudí nemají přístup a zjistí, že Systém lže o znečištění ovzduší, pro chudé lze koupit pouze nefunkční a předražené filtry a lidé kvůli stavu vzduchu umírají jako mouchy. Sám dokázal vymyslet nosní filtr za pouhých 6 dolarů. Kazety, na kterých se snaží lidem sdělit pravdu o ovzduší, posílá Bradleymu do Bostonu, protože má podezření, že jej podle nich našli. Po týdnu prchá za Bradleyho kamarádem Eltonem do Portlandu, zde ho udá Eltonova matka. Richards s Eltonem prchají, Elton je postřelen a ví, že zemře, proto je ochoten hrát roli volavky, a Richards se může ukrýt, je také postřelený. Za pomoci malého chlapce najde svůj další cíl - vzdálené letiště. Stopne si paničku vracející se z nákupů Amelii Williamsovou, ta k němu cítí odpor, používá ji jako rukojmí, aby mohl projet policejními zátarasy. Dojede na letiště, kde už na něj čekají Lovci s velitelem McConem. Vymyslí si, že má velmi účinnou výbušninu a donutí Amelii, aby jeho výmysl potvrdila. Ta k němu zahoří sympatiemi a přes tvrdé výslechy vede stále svou. Ben dostane letadlo s posádkou a nahoru si vezme McConea i Amelii. Překonal dosavadní rekord soutěže, vedoucí hry Dan Killian mu nabízí místo hlavního náhončího místo McConea, zároveň mu sděluje, že před deseti dny jeho dceru a manželku napadli neznámí lupiči a zabili je. Ben prozře, vše dělal zbytečně. Postřílí posádku i McConea, Amelii dá padák a sám letadlo stočí na Palác her a vletí přímo do kanceláře Dana Killiana.", "section_level": 1}], "src_summary": "Běh o život, někdy uváděno jako Running Man (v anglickém originále \"The Running Man\") je román amerického spisovatele Stephena Kinga, publikovaný pod pseudonymem Richard Bachman v roce 1982. Kniha vyšla česky poprvé v nakladatelství Laser v roce 1992. V roce 1987 byl podle románu natočen film \"Běžící muž\".", "tgt_summary": "The Running Man is a science fiction thriller novel by American writer Stephen King, first published under the pseudonym Richard Bachman in 1982 as a paperback original. It was collected in 1985 in the omnibus \"The Bachman Books\". The novel is set in a dystopian United States during the year 2025, in which the nation's economy is in ruins and world violence is rising. ", "id": 913968}
{"src_title": "Jean Meslier", "tgt_title": "Jean Meslier", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Titi Orbignův je druhem neotropické oblasti, vyskytuje se ve velkém areálu rozšíření v Bolívii a Brazílii. V Bolívii obývá její severovýchod, především oblast v povodích řek Mamore a Rio Grande a dále severně do Brazílie, kde obývá až Mato Grasso a Rondôniu, uvažuje se, že žije až k Serra dos Pacaás Novos. K životu dává přednost tropickým lesům, přičemž si vybírá hlavně oblasti suššího charakteru. Preferuje hustou vegetaci a nejčastěji se vyskytuje v nejhustší části lesa.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Titi Orbignův je středně velký druh opice, samci měří zhruba 31,1 cm, samice 34 cm; u tohoto druhu není výrazný pohlavní dimorfismus. Samci váží zhruba 991 g, samice bývají lehčí a jejich hmotnost se odhaduje na 909 g. Ocas tohoto druhu je obvykle delší než hlava tělo. Není chápavý. Dlouhé jsou rovněž zadní končetiny. Hustá srst má šedé až oranžové zbarvení, s oranžovým břichem a bílými ušními chomáčky. Tyto opice mají dlouhou lebku, celkový zubní vzorec činí 2.1.3.3/2.1.3.3 jako u všech titiů", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Titi Orbignův je opice žijící v malých skupinkách o dvou až sedmi jedincích. Aktivní je od rozbřesku až po soumrak, aktivita také záleží na dostupnosti potravy; pokud je jí v teplejších měsících dostatek, probouzejí se opice i dříve. Ze svých 11,5 hodin aktivity vynakládají hledání potravy 2,7 h. Přesné složení jídelníčku tohoto druhu nebylo nikdy důkladně zkoumán, ale zdá se, že jde o všežravce se zaměřením zvláště na ovoce; to tvoří až 70% jeho stravy. Živí se však také listím (které tvoří důležitou část potravy v období sucha) či drobnými bezobratlými, jako jsou pavouci, motýli a mravencovití, přičemž dovedou některý hmyz polapit i v letu, pokud se k nim přiblíží dostatečně blízko. Denně urazí vzdálenost 425 až 1 152 m. Pohybují se především v nižších částech lesa, avšak při cestování na delší vzdálenosti využívají vrcholky stromů, někdy rovněž chodí po zemi. Titiové spí na stromech ve výšce asi 15 m, odpočívají však i během dne. To obyčejně sedí namačkaní k sobě a s navzájem spletenými ocasy. Teritorium tohoto druhu je malé a dosahuje rozlohy 0,005 až 0,14 km. Přestože tlupu obvykle vede jeden samec, nepanuje v ní žádná hierarchie. Své území tato opice sdílí i s jinými opicemi, jako jsou někteří kosmani, kotulové, chápanovití, malpovití a mirikinovití. Pokud se však dvě tlupy navzájem setkají, může dojít i k boji.", "section_level": 1}, {"title": "Komunikace.", "content": "U tohoto druhu je známo mnoho různých složitých volání, které se obvykle dělí do dvou skupin. Písklavé hlasité volání společně s hlubokým tichým voláním jsou používány převážně při úzkosti, konfliktu, hraním si či utvrzováním vlastnictví území. Vysoká tichá volání titiové vydávají především pokud jsou rušeni, ale rovněž při hledání dalších členů tlupy. Hlasité a hluboké volání, slyšitelné na velkou vzdálenost, opice používají na vymezení svého území. Obyčejně si takto opice vymezují teritorium ihned po probuzení a začínají samci. Pokud sousední skupina volání zaslechne, reaguje stejně, z čehož vznikají duety, do kterých se zapojují i samice.", "section_level": 2}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Podobně jako všichni titiové je tento druh monogamní. Před obdobím rozmnožování spolu samec a samice navazují silná citová pouta, dělají všechny věci společně. Často rovněž sedí navzájem přitulení vedle sebe. U těchto opic panuje žárlivost a samci, nejčastěji v přítomnosti dalších samců, drží pevně své partnerky, aby tím zabránili spáření s jiným samcem. Očekává se, že doba rozmnožování u tohoto druhu nastává na jaře, kdy začíná období dešťů, v zajetí se množí celoročně. Po zhruba 18 týdnech březosti se samici narodí jedno, zřídkakdy dvě mláďata. Samice je obvykle pouze kojí a o jejich nošení a ochranu se starají samci, od prvního měsíce života nejsou v blízkosti matky již téměř vůbec. Mláďata také vykazují větší míru nervozity, pokud není v jejich blízkosti otec, než matka. Pohlavní dospělosti je u tohoto druhu dosaženo u samic okolo 2 let, avšak obvykle se rozmnožují ještě o dva roky později. Dožívají se přibližně 25 let. Mezi přirozené nepřátele se řadí harpyje krahujová (\"Morphnus guianensis\"), orli ozdobní (\"Spizaetus ornatus\"), jaguáři (\"Panthera onca\"), mláďata zabíjejí rovněž malpy hnědé (\"Cebus apella\").", "section_level": 2}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Nebezpečí pro titiho Orbignova představuje především zemědělství, díky kterému opice přicházejí o přirozené prostředí. Největší ztráta nastala v blízkosti jihoamerického města Santa Cruz. Titiové však patří k mála primátům, kteří se dovedou zčásti přizpůsobit i životu ve městech, přičemž v tomto případě obývá přilehlý venkov. Populace tohoto druhu klesá, avšak ne natolik, aby mohl být zařazen mezi ohrožené druhy a společně s velkým areálem rozšíření a přizpůsobivosti je titi Orbignův Mezinárodním svazem ochrany přírody hodnocen jako málo dotčený druh. Mimoto je zapsán na přílohu II Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) a chráněn v Beni Biosphere Reserve a Národním parku Amboro.", "section_level": 1}], "src_summary": "Titi Orbignův (\"Plecturocebus donacophilus\") je ploskonosá opice patřící mezi chvostanovité (Pitheciidae) a do rodu titi (\"Plecturocebus\"). Je druhem neotropické oblasti, obývá Bolívii a Brazílii. Jedná se o středně velkou opici. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody se řadí mezi málo dotčené druhy.", "tgt_summary": "Jean Meslier (; also Mellier; 15 June 1664 – 17 June 1729) was a French Catholic priest (abbé) who was discovered, upon his death, to have written a book-length philosophical essay promoting atheism and materialism. Described by the author as his \"testament\" to his parishioners, the text criticizes and denounces all religions.", "id": 2315269}
{"src_title": "Toyota Production System", "tgt_title": "Toyota Production System", "src_document": [{"title": "Cíle.", "content": "Hlavním účelem TPS je vyloučit přetížení/zahlcení výroby (muri) a výpadky (mura), a zároveň eliminovat plýtvání (muda). Nejlepších výsledků je dosaženo definováním procesu, který je schopný dosahovat požadovaných výsledků hladce, tzn. bez přerušení výrobního procesu – vyloučením \"mura\" (výpadků). Rovněž tak je zásadní zajistit, aby byl proces tak flexibilní, jak je třeba, a to bez stresu či \"muri\" (přetížení), jelikož to opět přináší \"muda\" (plýtvání). Ve výsledku jsou taktická zlepšení v oblasti eliminace plýtvání neboli eliminace „muda“ velmi přínosná. Existuje sedm druhů „muda“, které jsou v TPS definovány: Při pohledu na výsledky TPS, se eliminace plýtvání stala hlavním bodem zlepšování, neboť její implementace je ze všech tří metod nejsnadnější. Díky TPS se mnoho zlepšení spouští pouze na základě snížení výpadků nebo zahlcení ve výrobě, což přináší zároveň omezení plýtvání, a to i bez přímého zaměření na jeho pouhou redukci.", "section_level": 1}, {"title": "Původ myšlenky.", "content": "Tento systém, je více než jiné aspekty závodu, zodpovědný za skutečnost, že se Toyota stala tím, čím je dnes. Toyota byla po dlouhou dobu leader v automobilové výrobě a průmyslu. Je mýtus, že \"Toyota získala inspiraci pro svůj systém, nikoli z amerického automobilového průmyslu (tehdy daleko největšího na světě), ale z návštěvy supermarketu.\" Myšlenka produkce „Just-in-time“ je nápadem Kiičiró Tojody, zakladatele firmy Toyota. Otázka zněla, jak tuto myšlenku implementovat v praxi. Při pročítání popisu amerických supermarketů, si Óno uvědomil, že supermarket je vlastně model toho, co se snažili zavést v závodě. Zákazník v supermarketu si bere požadované množství zboží z regálu a koupí si je. Ze skladu se pak regál doplní jen takovým množstvím zboží, aby se doplnilo chybějící. Takto podobně by si jednotlivé výrobní pracoviště, které potřebovalo doplnit díly, došlo do skladového'regálu' (v centrálním skladu) pro potřebnou součástku a 'koupilo' (vyndalo) si potřebné množství, zatímco'regál' by byl 'doplněn' pracovištěm, které produkuje tuto součástku, kterých vyrobí právě tolik, aby nahradily použité množství. Jelikož malý objem zásob je při užití Toyota Production System klíčový, důležitým prvkem filosofie, která za systémem stojí, je pracovat inteligentně a eliminovat plýtvání, aby bylo potřeba jen minimálního množství zásob. Mnoho amerických podniků, které sledovaly Toyotu, si vytklo za cíl útok přímo na velký objem zásob, aniž by porozuměly principům, které umožňují tak velké snížení objemu zásob. Pouhé napodobení bez pochopení základního konceptu či motivace, mohlo vést k neúspěchu těchto projektů.", "section_level": 1}, {"title": "Úcta k člověku.", "content": "Externí pozorovatelé shrnuli principy Toyota jako:", "section_level": 2}, {"title": "Soustavné řešení původu problémů vede k celopodnikovému učení.", "content": "Výrobní postupy Toyoty jsou srovnávány se ždímáním vody ze suchého ručníku. Význam tohoto přirovnání je, že je to systém úplného vyloučení plýtvání. Plýtváním je zde myšleno vše, co nepřispívá k výrobnímu procesu, cokoli, co nezvyšuje přidanou hodnotu. Mnoho lidí za eliminaci plýtvání považuje omezení toho, co většina zná jako plýtvání, stále však zůstává mnoho takového, které dosud nebylo odhaleno, nebo jsou lidé ochotni tolerovat. Došlo však k tomu, že lidé rezignovali na určité problémy, stali se rukojmími rutiny a systém soustavného řešení problémů opustili. Zpětné procházení až k základům, odhalování skutečného významu problémů a poté nastavování fundamentálních zlepšení, je však možné sledovat v celém výrobním systému Toyota.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky.", "content": "Toyota dokázala díky používání TPS významně snížit dodací lhůty a náklady a přitom neustále zlepšovat kvalitu. To jí umožnilo stát se jednou z deseti největších společností na světě. V současné době je stejně zisková jako všichni ostatní výrobci souhrnně a v roce 2007 byla největším výrobcem. Díky úspěchu filosofie predikce výroby se mnoho výrobců snažilo tyto metody okopírovat, nicméně většinou neúspěšně. Stejně tak se mnoho společností z různých odvětví činnosti (mimo výrobu) pokoušelo přizpůsobit některé části nebo celé principy Toyota Production System do své produkce. Mezi nimi najedeme také obory stavebnictví či zdravotnictví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Toyota Production System (TPS) je integrovaný sociotechnický systém, vyvinutý firmou Toyota, který zahrnuje filosofii a praktiky jejího managementu. TPS je založen na kooperaci výroby a logistiky automobilového výrobce, včetně jeho interakce s dodavateli a zákazníky. Systém je hlavním předchůdcem typičtějšího způsobu \"lean manufacturing\", tzv. štíhlé výroby. Taiiči Óno, Šigeo Šingó a Eidži Tojoda vyvinuli systém v letech 1948 až 1975. ", "tgt_summary": "The Toyota Production System (TPS) is an integrated socio-technical system, developed by Toyota, that comprises its management philosophy and practices. The TPS is a management system that organizes manufacturing and logistics for the automobile manufacturer, including interaction with suppliers and customers. The system is a major precursor of the more generic \"lean manufacturing\". Taiichi Ohno and Eiji Toyoda, Japanese industrial engineers, developed the system between 1948 and 1975. ", "id": 875740}
{"src_title": "Władysław Anders", "tgt_title": "Władysław Anders", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Władysław Anders se narodil v rodině pozemkového poradce německého původu v osadě Błonie u Krośniewic. Studoval reálné gymnázium ve Varšavě. Od roku 1910 sloužil v jezdectvu ruské armády. V první světové válce byl třikrát zraněn. V roce 1917 ukončil kurs akademie generálního štábu v Petrohradu. Po bolševické revoluci odešel do Polska a účastnil se polsko-sovětské války.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra před válkou.", "content": "V roce 1921 začal studovat École spéciale militaire v Paříži. Do Polska se vrátil roku 1924 a stal se velitelem domobrany Varšavy. Během Květnového převratu byl na straně prezidenta, který byl nucen odstoupit. V té době dosáhl hodnosti generálporučíka.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "V době vypuknutí druhé světové války velel Anders brigádě kavalérie. Polská armáda v té době neměla šanci vyhrát proti Wehrmachtu. Sám Anders byl několikrát zraněn. Nakonec byl zatčen Sověty a vězněn ve Lvově a později i v Lubjance. Po útoku Německa na SSSR dne 22. června 1941 byl Anders propuštěn s úkolem vytvořit spojeneckou polskou armádu vedle Rudé armády. Odešel na Střední Východ, poté bojoval v Itálii a účastnil se bitvy o Monte Cassino.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečné roky a smrt.", "content": "Komunistické orgány roku 1946 vzaly Andersovi hodnost generála i polské státní občanství, kterému bylo navráceno až roku 1989. Odešel do Londýna, kde navázal styky s exilovou vládou. Zemřel během oslav 26. výročí bitvy o Monte Cassino. Byl pochován na polském vojenském hřbitově (\"Polski Cmentarz Wojenny\") v blízkosti kláštera Montecassino v Itálii. V roce 1995 mu bylo posmrtně uděleno nejvyšší polské státní vyznamenání řád Bílé orlice.", "section_level": 2}], "src_summary": "Władysław Albert Anders (11. srpna 1892, Błonie u Krośniewic, Ruské impérium – 12. května 1970, Londýn, Spojené království) byl polský generál, hlavní velitel polských ozbrojených sil v letech 1944–1945.", "tgt_summary": "Władysław Albert Anders (11 August 1892 – 12 May 1970) was a general in the Polish Army and later in life a politician and prominent member of the Polish government-in-exile in London.", "id": 412860}
{"src_title": "Separace proměnných", "tgt_title": "Separation of variables", "src_document": [{"title": "Obyčejná diferenciální rovnice.", "content": "Předpokládejme, že diferenciální rovnici lze zapsat ve tvaru pro formula_2 můžeme psát: Pokud \"h\"(\"y\") ≠ 0, můžeme rovnici upravit: takže na každé straně rovnice je jenom jedna z proměnných \"x\" a \"y\". S d\"x\" (a d\"y\") můžeme pracovat jako s jinými prvky ve výrazu, aniž by nás zajímala formální definice d\"x\" jako diferenciálu.", "section_level": 1}, {"title": "Alternativní zápis.", "content": "Místo Leibnizovy notace můžeme použít zápis ze kterého ale není zcela zjevné, proč se tato metoda nazývá „separace proměnných“. Integrováním obou stran rovnice podle formula_6 dostáváme: nebo ekvivalentně, díky substitučnímu pravidlu pro integrály. Pro vyřešení rovnice stačí spočítat oba integrály. Tento postup nám umožňuje efektivně považovat derivace formula_9 za zlomky, které mohou být rozděleny. To umožňuje postupovat při řešení separabilních diferenciálních rovnic podobně jako při úpravě aritmetických výrazů: Poznámka: Při integraci rovnice (1) není třeba používat dvě integrační konstanty jako v stačí zavést jedinou konstantu, která je jejich rozdílem: formula_11.", "section_level": 2}, {"title": "Příklad (I).", "content": "Obyčejnou diferenciální rovnici můžeme zapsat jako Pokud položíme formula_14 a formula_15, můžeme tuto rovnici zapsat ve tvaru rovnice (1) výše. Tato diferenciální rovnice je tedy separabilní. Jak je ukázáno výše, můžeme považovat formula_16 a formula_17 za zvláštní hodnoty, takže obě strany rovnice můžeme znásobit formula_17. Vydělením obou stran výrazem formula_19 dostáváme Tím jsou proměnné \"x\" a \"y\" \"separované\", protože \"x\" je na pravé straně rovnice a \"y\" pouze na levé. Integrováním obou stran dostaneme což pomocí rozkladu na parciální zlomky převedeme na a pak kde \"C\" je integrační konstanta. Trocha algebra dává řešení pro \"y\": Naše řešení můžeme zkontrolovat zderivováním nalezené funkce podle proměnné x, kde \"B\" je libovolná konstanta. Výsledek se musí shodovat s původním problémem. (Při řešení rovnice uvedené výše musíme být opatrní při práci s absolutními hodnotami. Ukazuje se, že různá znaménka absolutní hodnoty přispívají postupně ke kladným a záporným hodnotám \"B\". Případ \"B\" = 0 pochází z \"y\" = 1, jak je diskutováno níže.) Nezapomeňte, že protože jsme dělili formula_25 a formula_26, musíme zkontrolovat, zda řešení formula_27 a formula_28 není také řešením (singulárním) diferenciální rovnice (v tomto případě obě tyto funkce řešením jsou).", "section_level": 2}, {"title": "Příklad (II).", "content": "Populační růst je často znázorněn diferenciální rovnicí kde formula_30 je populace s ohledem na čas formula_31, formula_32 je rychlost růstu a formula_33 je nosná kapacita prostředí. Pro řešení této diferenciální rovnice lze použít separaci proměnných. Pro vyhodnocení integrálu na levé straně zlomek zjednodušíme a pak jej rozložíme na částečné zlomky Čímž dostaneme Proto řešení logistické rovnice je Pro nalezení formula_52, položíme formula_53 a formula_54. Pak máme Vzhledem k tomu, že formula_56, dostaneme řešení pro A", "section_level": 2}, {"title": "Parciální diferenciální rovnice.", "content": "Metoda separace proměnných se používá také pro řešení množství lineárních parciálních diferenciálních rovnic s okrajovou a počáteční podmínkou, jako například rovnice vedení tepla, vlnová rovnice, Laplaceova rovnice a Helmholtzova rovnice.", "section_level": 1}, {"title": "Homogenní případ.", "content": "Uvažujme jednorozměrnou rovnici vedení tepla: Hraniční podmínka je homogenní, to jest Pokusíme se hledat řešení které není identicky rovné nule, a které splňuje okrajovou podmínku ale s následující vlastností: \"u\" je součin, ve kterém je závislost \"u\" na \"x\" a \"t\" oddělena, to jest: Substitucí \"u\" zpátky do rovnice a použitím součinového pravidla dostaneme Protože pravá strana závisí pouze na \"x\" a levá strana pouze na \"t\", obě strany jsou rovné nějaké konstantní hodnotě − λ. Tedy: a − λ zde je vlastní hodnota pro oba diferenciální operátory a \"T(t)\" a \"X(x)\" jsou odpovídající vlastní funkce. Nyní ukážeme, že řešení pro \"X(x)\" pro hodnoty λ ≤ 0 nemůže existovat: Předpokládejme, že λ < 0. Pak existují reálná čísla \"B\", \"C\" taková, že Z dostaneme a proto \"B\" = 0 = \"C\", což implikuje, že \"u\" je identicky rovno 0. Předpokládejme, že λ = 0. Pak existují reálná čísla \"B\", \"C\" taková, že Z odvodíme stejným způsobem jako v 1, že \"u\" je identicky rovno 0. Proto musí existovat případ, kdy λ > 0. Pak existují reálná čísla \"A\", \"B\", \"C\" taková, že a Z dostaneme \"C\" = 0 a, které pro nějaké kladné celé číslo \"n\", Toto je řešení rovnice šíření tepla ve speciálním případě, kdy závislost \"u\" má speciální tvar. Obecně suma řešení které vyhovují hraniční podmínce také vyhovuje a. Tudíž úplné řešení může být daný jako kde \"D\" jsou koeficienty určené počáteční podmínkou. Je-li dána počáteční podmínka můžeme dostat Toto je sinová řada rozvoje funkce \"f(x)\". Znásobením obou stran formula_66 a integrováním na \"[0,L]\" dává Tato metoda vyžaduje, aby vlastní funkce \"x\", zde formula_68, byly ortogonální a úplné. To je obecně zaručeno Sturm-Liouvilleovou teorií.", "section_level": 2}, {"title": "Nehomogenní případ.", "content": "Předpokládejme, že rovnice je nehomogenní s okrajovou podmínkou stejnou jako. Rozšíříme \"h(x,t)\", \"u(x,t)\" a \"f(x,t)\" na kde \"h\"(\"t\") a \"b\" můžeme vypočítat integrací, zatímco \"u\"(\"t\") je třeba určit. Substitujeme a zpátky na a uvažováním ortogonality funkce sinus dostaneme což jsou posloupnosti lineárních diferenciálních rovnic, které lze ihned řešit, například Laplaceovou transformací nebo Integrační faktor. Navíc můžeme dostat Jestliže je okrajová podmínka nehomogenní, pak expansion a není povolený. Hledáme funkci \"v\", která vyhovuje okrajové podmínce pouze a subtract na z \"u\". Funkce \"u-v\" pak vyhovuje homogenní okrajové podmínce a lze ji řešt výše uvedenou metodou. Separaci proměnných lze provádět i v ortogonální křivočaré souřadnicové soustavě, ale v detailech se liší od postupu v Kartézských souřadnicích. Například podmínka regularity nebo periodicity podmínka může určovat vlastní hodnoty místo okrajových podmínek. Viz např. sférické harmonické funkce.", "section_level": 2}, {"title": "Software.", "content": "Xcas: split((x+1)*(y-2),[x,y]) = [x+1,y-2]", "section_level": 1}, {"title": "Matice.", "content": "Maticový tvar separace proměnných je Kroneckerova suma. Jako příklad uvažujme 2D diskrétní Laplacián na regulární mřížce: kde formula_72 a formula_73 jsou 1D diskrétní Laplaciány ve směru \"x\", resp. \"y\" a formula_74 jsou identity vhodné velikosti. Podrobnější informace jsou v článku Kroneckerova suma diskrétních Laplaciánů. Podrobnější informace o separaci proměnných:", "section_level": 1}], "src_summary": "Separace proměnných (Fourierova metoda) je postup při řešení obyčejných a parciálních diferenciálních rovnic v matematice založený na převedení nezávislé proměnné na jednu stranu a závislé proměnné na druhou stranu rovnice a následné integraci obou stran rovnice. ", "tgt_summary": "In mathematics, separation of variables (also known as the Fourier method) is any of several methods for solving ordinary and partial differential equations, in which algebra allows one to rewrite an equation so that each of two variables occurs on a different side of the equation.", "id": 281575}
{"src_title": "Kapustka obecná", "tgt_title": "Lapsana communis", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Je bylinou původem z Evropy, severní Afriky a západní Asie. Druhotně se rozšířila do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland i ostrovy Oceánie. Na území Česka je hojná a poměrně rovnoměrně rozšířená, vyskytuje se pravidelně i ve vyšších polohách.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Roste na vlhkých místech, ve světlých lesích, na pasekách, u cest, v křovích, na polích i zahradách a na nejrůznějších místech ovlivněných lidskou činností. Potřebují k růstu dostatek vláhy a proto v suchých oblastech bývá vzácností. Roste hlavně na výživných, nevysychavých hlinitých a jílovitých půdách bohatých na vápník.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá rostlina s přímou, 20 až 120 cm vysokou lodyhou rostoucí z bohatě větveného kůlovitého kořene. Přímá, hranatá lodyha je v horní části bohatě rozvětvená, bývá lysá nebo roztroušeně chlupatá a v případě poranění mléčí. Spodní listy lodyhy jsou řapíkatá a mají 10 až 15 cm dlouhé vrásčité čepele, ty jsou celistvé nebo lyrovitě peřenodílné s velkým trojúhelníkovitě vejčitým koncovým úkrojkem. Menší listy ve středu lodyhy mají řapíky kratší, ještě menší hořejší listy jsou vejčitě kopinaté a přisedlé klínovitou bázi. Druh je ve tvaru listů a výšce lodyhy variabilní. Drobné květní úbory, asi 5 mm velké, mají dlouhé stopky a vytvářejí řídká květenství laty. Úbor s lysým lůžkem má pouze 8 až 15 oboupohlavných květů s citrónově žlutou jazykovitou korunou, která má ligulu s pěti zoubky. Dvouřadý zákrov je válcovitého tvaru, jeho vnější listeny bývají zakrnělé a ne delší 1 mm, vnitřních osm až deset čárkovitě podlouhlých a zašpičatělých listenů bývá dlouhých až 8 mm. Kvetou od května do září, za slunného počasí se květy otevírají ráno a již po poledni se zavírají, v noci a za deštivého počasí zůstávají zavřené po celou dobu. Opylovány jsou obvykle drobným hmyzem nebo před koncem kvetení se květy opylí samosprašně vlastním pylem. Z opylených květů vznikají plody, lesklé nažky bez chmýru, kterých na jedné rostlině dozrává 400 až 800. Jsou okolo 4 mm dlouhé, protáhle, mírně hranaté, prohnuté a zmáčknuté, podélně žebernaté (až 20 žeber), dole zašpičatělé a nahoře mají maličký límec.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Kapustka obecná je rostlina rozmnožující se výhradně semeny (nažkami), která jsou nestejně dormantní. Rostliny většinou dozrávají současně s obilím a největší množství jejich semen je se zrním také sklizeno, menší část vypadá do blízkosti rostlin a jsou případně roznesená větrem do okolí. Na poli klíčí nepravidelně po celou vegetační dobu, ta která vyklíčí již na podzim přezimují v listové růžici, většina semen klíčí na jaře. Semena uložená v půdě jsou schopná klíčit jen rok nebo dva, jsou-li v suchém prostředí vyklíčí i po šesti létech. Pokud je omezen jejich hlavní zdroj šíření, nevyčištěné osivo s plevelnými semeny, poměrně brzy ze stanoviště vymizí.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Kapustka obecná zapleveluje hlavně obilí, luskoviny, trvalé pícniny a okopaniny, na polích však nejčastěji roste jednotlivě a užitkovým rostlinám příliš neškodí. Je sice řazena mezi plevele, ale je považována za málo nebezpečný druh. V minulosti sloužila i jako léčivá rostlina, šťáva z lodyh se používala na zklidnění citlivé pleti.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Kapustka obecná (\"Lapsana communis\") je středně vysoká, žlutě kvetoucí plevelná rostlina. Je druh nevelkého rodu kapustka a v české přírodě roste pouze tento jediný druh v nominátním poddruhu.", "tgt_summary": "Lapsana communis, the common nipplewort, is a species of flowering plant in the sunflower family. It is native to Europe and southwestern Asia. and widely naturalized in other regions including North America.", "id": 133719}
{"src_title": "Sociální integrace", "tgt_title": "Social integration", "src_document": [{"title": "Proces integrace.", "content": "Za účelem integrace je jedinec nucen podstoupit učení se emotivnímu i sociálnímu. V integraci hraje nejdůležitější roli správná motivace jedince, neboť celý proces může být velmi náročný. Ze sociálního hlediska lze říci, že jedinci se znevýhodněním tvoří menšinovou skupinu, která se nachází v diskriminované pozici a je na ní proto vyvíjen velký tlak. Tohle může způsobit pokusy jedince zapírat svůj handicap či odlišnost a snahu distancovat se od menšiny, ke které náleží. Proces integrace člověka lze rozdělit na dva různé přístupy:", "section_level": 1}, {"title": "Inkluze.", "content": "Inkluze je proces, kdy se příslušníci menšin nebo znevýhodněných skupin zúčastňují stejných běžných aktivit jako lidé z většinové společnosti. Jde o „vyšší stupeň integrace postižených nebo znevýhodněných jedinců do společnosti a jejích institucí“. Základní rozdíl mezi integračními a inkluzivními postupy je v tom, že integrační postupy zajišťují a vytvářejí znevýhodněným jedincům speciální podmínky. Jako příklad lze uvést vzdělávání zdravotně postižených osob. Jako integrační postup lze brát speciální školy pro postižené děti, zatímco inkluzivní postup (inkluzivní vzdělávání) je zařazování znevýhodněných žáků do běžných škol (samozřejmostí je vytváření bezbariérových přístupů nebo používání speciálních pomůcek). Inkluzivní postup může být pro daného jedince náročnější, avšak umožňuje i majoritní společnosti snadněji přijmout hlavní myšlenku inkluze, tedy to, že jsou si všichni lidé rovni.", "section_level": 1}, {"title": "Etnická, náboženská a kulturní integrace.", "content": "V dnešní době globalizace se zrychluje migrace a tedy i míšení kultur. Často však dochází k napětí mezi menšinami nebo mezi menšinou a většinou a k následným mezikulturním střetům. V etnické integraci lze mluvit o třech modulech, které společnosti využívají k zamezování těchto konfliktů: Pokud sociální integrace určité etnické nebo kulturní skupiny do většinové společnosti selhává, dochází ke vzniku paralelní společnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Integrace osob se zdravotním postižením.", "content": "Integrace osob se zdravotním postižením závisí na závažnosti jejich handicapu a tím tedy i na míře samostatnosti a závislosti na jiných lidech. Je mnoho oblastí života, do kterých se handicapovaný člověk potřebuje integrovat. Jde hlavně o integraci pracovní, školskou a společenskou. Jedná se o podporované zaměstnávání handicapovaných osob, o zařazování handicapovaných dětí do běžných tříd či o vytváření bezbariérového prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Integrační škála.", "content": "Handicapovaný jedinec má při procesu integrace jistá omezení možností, jejichž míru určuje závažnost jedincova postižení. Tyto omezení integrace mohou dosahovat různých stupňů tzv. integrační škály. Těmito stupni potom jsou: Pomoc při integraci zdravotně postižených osob poskytují různé občanské iniciativy a neziskové organizace. Osoby s těžkým handicapem často končí v ústavní péči, tedy v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Nejpočetnější skupinu však tvoří lidé s lehčí formou postižení, kterým pomoc při jejich integraci nabízejí služby jako je chráněné bydlení či podporované zaměstnávání. Pomoc a informace pro rodiny s dětmi se zdravotním postižením nabízí například český portál Šance Dětem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sociální integrace je nejvyšší úrovní socializace, jedná se tedy o proces začleňování člověka do společnosti. Integrace bývá také definována jako „oboustranný psychosociální proces sbližování minority znevýhodněných a majority intaktních.’’ Jde o začlenění osob do většinové společnosti a jejího každodenního života. Je to schopnost naučit se správně žít, cítit se přijatý a identifikovat se s majoritní společností. Komplikace při integraci se týkají převážně lidí a skupin, kteří se od ostatních liší (lidé s postižením, etnické menšiny, přistěhovalci a uprchlíci, lidé propuštění z vězení) a proto k jejich úplné socializaci nedochází přirozeným způsobem. Je proto nutné těmto lidem pomáhat a jejich integraci do společnosti podporovat.", "tgt_summary": "Social integration is the process during which newcomers or minorities are incorporated into the social structure of the host society. ", "id": 88022}
{"src_title": "RCD Mallorca", "tgt_title": "RCD Mallorca", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nejstarší klub na Baleárských ostrovech byl založen roku 1916 španělským inženýrem Adolfem Vázquezem. Ten pojmenoval klub podle tehdejšího krále \"Junta Directiva del Alfonso XIII FBC\". První stadion pak dostal jméno \"Buenos Aires\". První zápas se odehrál na domácím hřišti klubu proti katalánskému velkoklubu FC Barcelona. Bylo to 25. března 1916 a klub prohrál 0-8. Z politických důvodů byl klub v roce 1931 přejmenován na \"Club Deportivo Mallorca\" a o osmnáct let později dostal jako důkaz královské přízně přízvisko Real. Největší úspěchy však zažil klub až v mnohem pozdější době, na přelomu tisíciletí. V té době se klub poměrně pravidelně umísťoval v horních patrech Primera División a nastupoval v Evropských soutěžích. Sezona 1998/99 pro něj byla tou dosud nejúspěšnější. Jako finalista předchozího ročníku Copa del Rey (prohra s FC Barcelona) nastoupil na počátku sezony proti stejnému soupeři, držícímu mistrovský double, i v Supercopa de España. Tam zvítězil v obou zápasech (celkové skóre 3-1) a stal se držitelem domácího Superpoháru. V superpoháru nastoupil ještě v roce 2003. Tentokrát ovšem jako vítěz Copa del Rey (ve finále porazil Recreativo de Huelva 3-0). Podruhé zvítězit se mu však nepodařilo. V cestě stál tentokrát Real Madrid, který otočil dvojzápas a celkovým skóre 4-2 zvítězil on. Největším úspěchem na Evropské scéně byla účast ve finále posledního ročníku Poháru vítězů pohárů. Po skvělé cestě soutěží, kdy v semifinále porazil i Chelsea FC, se mu stal osudným až finálový soupeř Lazio Řím z Itálie. Výsledek finále byl 2-1 a rozhodl ho v 81. minutě Pavel Nedvěd. (2002–03) (1998)", "section_level": 1}, {"title": "Soupiska.", "content": "\"Více informací naleznete na oficiální webové strénce klubu: www.rcdmallorca.es\" \"Aktuální k datu 19. února 2011\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Real Club Deportivo Mallorca je španělský fotbalový klub sídlící v přístavním městě Palma na ostrově Mallorca ve Španělsku. Klub hraje španělskou nejvyšší soutěž Primera Division. Byl založen v roce 1916 a své domácí zápasy hraje na Iberostar Stadium. V současnosti tým trénuje bývalý španělský fotbalista Vicente Moreno. Mallorca hraje s červenými dresy a černými trenýrkami. Mezi největší úspěchy Mallorcy se řadí vítězství ve španělském poháru Copa del Rey (2003), vítězství ve Španělském superpoháru (1998) či finálová účast v Poháru vítězů pohárů (1999). Mallorca strávila celkem 26 sezón v nejvyšší soutěži.", "tgt_summary": "Real Club Deportivo Mallorca, S.A.D. (,, \"Royal Sporting Club Mallorca\") is a Spanish football club based in Palma, in the Balearic Islands. Founded on 5 March 1916 it currently plays in La Liga, holding home games at the Visit Mallorca Stadium with a 23,142-seat capacity. ", "id": 928109}
{"src_title": "William Wyndham Grenville", "tgt_title": "William Grenville, 1st Baron Grenville", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "William Grenville byl synem britského premiéra George Grenville, člena strany Whigů, a jeho manželky Elizabeth Wyndhamové, dcery britského státníka Williama Wyndhama, člena strany Toryů. Studoval v Etonu, Christ Church v Oxfordu a nakonec na Lincoln's Inn. Poslancem Dolní sněmovny se stal roku 1782. Grenville se brzy stal přítelem a spojencem premiéra a svého bratrance Williama Pitta mladšího a od roku 1784 se stal členem jeho vlády jako pokladník armády. Roku 1789 působil krátce jako mluvčí dolní komory parlamentu a poté se stal ministrem vnitra. Následující rok byl jmenován baronem z Grenville a stal se vůdcem Sněmovny lordů. Roku 1791 nahradil ve funkci ministra zahraničí Francise Osborna. Doba jeho působení v této funkci byla poznamenána francouzskými revolučními válkami. Grenville byl vůdcem skupiny, která prosazovala válku na kontinentu jako klíčovou podmínku vítězství, na rozdíl od frakce vedené Henrym Dundasem, která doporučovala zaměřit se na boj v koloniích. Grenville opustil úřad roku 1801 spolu s Pittem na protest proti stavu otázky emancipace katolíků. V letech strávených v opozici se stal spojencem Charlese Jamese Foxe, a když se Pitt vrátil roku 1804 do úřadu premiéra Grenville se k němu nepřipojil. Po Pittově smrti roku 1806 se Grenville stal předsedou koaliční vlády vytvořené jeho spojenci, příznivci Foxe a spojenci bývalého premiéra Henryho Addingtona. Grenville zastával i funkci ministra financí, zatímco Fox přijal úřad ministra zahraničí. Tato vláda nebyl příliš úspěšná, protože se ji nezdařilo uzavřít mír s Francií ani vyřešit otázku emancipace katolíků. Jejím největším úspěchem tak byl zákaz obchodu s otroky platící od roku 1807. Po pádu vlády v březnu 1807 se Grenville připojil k opozici a stal se spojencem Charlese Greye a whigů, kteří kritizovali španělskou válku za nezávislost. V poválečném období se Grenvile připojil na stranu Toryů, ale do žádné vlády již nevstoupil. Jeho politickou kariéru ukončila roku 1832 mrtvice. Od roku 1810 až do své smrti roku 1834 zastával také funkci rektora Oxfordské univerzity.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Wyndham Grenville, 1. baron Grenville (25. říjen 1759 – 12. leden 1834) byl britský státník, člen strany Whigů a premiér. Pocházel ze šlechtické rodiny Grenvillů, jako jediný v britské historii byl během své kariéry předsedou Dolní i Horní sněmovny. Deset let byl ministrem zahraničí (1791–1801), později předsedou vlády (1806–1807).", "tgt_summary": "William Wyndham Grenville, 1st Baron Grenville, (25 October 1759 – 12 January 1834) was a British Pittite Tory and politician who served as Prime Minister of the United Kingdom from 1806 to 1807, though he was a supporter of the British Whig Party for the duration of the Napoleonic Wars.", "id": 329499}
{"src_title": "Dennis Sciama", "tgt_title": "Dennis W. Sciama", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Sciama se narodil v Manchesteru v Anglii jako syn Nelly Adesové a Abrahama Sciamy. Měl Syrsko-Židovský původ, jeho otec se narodil v Manchesteru a jeho matka se narodila v Egyptě, oba ale měli kořeny v Aleppu v Sýrii. Sciama získal doktorát v roce 1953 na univerzitě v Cambridgi pod vedením Paula Diraca, jeho disertace se týkala Machova principu a setrvačnosti. Jeho práce později ovlivnila formování skalárně-tenzorové teorie gravitace. Učil na Cornellově univerzitě, King's College v Londýně, Harvardově univerzitě a Texaské univerzitě v Austinu, většinu své kariéry ale strávil v Cambridgi (50 a 60 léta) a na Oxfordské univerzitě (70 a raná 80 léta). V roce 1983 se přestěhoval z Oxfordu do Terstu, kde se stal profesorem astrofyziky na Mezinárodní škole pro pokročilá studia (SISSA), a konzultantem Mezinárodního centra pro teoretickou fyziku. Během 90 let dělil čas mezi Terst a Oxford, kde působil jako hostující profesor až do konce života. Sciama vytvořil spojení mezi některými tématy v astronomii a astrofyzice. Zabýval se rádiovou astronomií, rentgenovou astronomií, kvasary, anizotropií reliktního záření, mezihvězdným a mezigalaktickým prostředím, astročásticovou fyzikou a povahou temné hmoty. Nejvýznamnější byla ale jeho práce v obecné relativitě, s a bez kvantové teorie a černých děr. Pomohl oživit klasickou relativistickou alternativu k obecné relativitě známou jako Einsteinova-Cartanova gravitace. V začátcích své kariéry podporoval Hoyleovu teoriiustáleného stavu vesmíru, a spolupracoval s jejími hlavními zastánci Hoylem, Hermannem Bondim a Thomasem Goldem. Když ale důkazy začaly v 60. letech hovořit proti ustáleném stavu vesmíru (reliktní záření), Sciama teorii opustil. Během posledních let života se Sciama začal zajímat o problém temné hmoty v galaxiích. Věnoval se teorii temné hmoty, která se skládá z těžkých neutrin. Řada předních astrofyziků a kosmologů moderní éry úspěšně absolvovala doktorské studium pod Sciamovým vedením, zejména: Sciama také silně ovlivnil Rogera Penrose, který mu věnoval svou knihu \"The Road to Reality\". Skupina, kterou vedl v 60. letech v Cambridgi (zahrnovala Ellise, Hawkinga, Reese, a Cartera) se ukázal jako velmi vlivná. Sciama byl roku 1982 zvolen členem Královské společnosti. Byl také čestným členem Americké akademie umění a věd, Americké filozofické společnosti a Akademické obce Lincei v Římě. Sloužil jako prezident Mezinárodní společnosti pro obecnou relativitu a gravitaci (1980-1984). V roce 1959 se oženil s Lidií Dinaovou, sociální antropoložkou. Měl s ní dvě dcery. Jeho práce na SISSA a Oxfordské univerzitě vedla k vytvoření série přednášek na jeho počest, Dennis Sciama Memorial Lectures. V roce 2009 pojmenoval Ústav kosmologie a gravitace na University of Portsmouth novou budovu jeho jménem a o dva roky později získal jeho jméno také nový superpočítač. Byl ateista.", "section_level": 1}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Sciama byl zobrazen v řadě biografických projektů o svém nejslavnějším studentovi Stephenu Hawkingovi:", "section_level": 1}], "src_summary": "Dennis William Siahou Sciama (18. listopadu 1926 – 18./19. prosince 1999) byl britský fyzik, který díky své vlastní práci a práci jeho studentů, hrál hlavní roli v rozvoji britské fyziky po druhé světové válce. Je považován za jednoho z otců moderní kosmologie.", "tgt_summary": "Dennis William Siahou Sciama, (; 18 November 1926 – 18/19 December 1999) was a British physicist who, through his own work and that of his students, played a major role in developing British physics after the Second World War. He was the Ph.D supervisor to many famous cosmologists, including Stephen Hawking, Martin Rees and David Deutsch; he is considered one of the fathers of modern cosmology.", "id": 1916722}
{"src_title": "Metro v Omsku", "tgt_title": "Omsk Metro", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Omsk se stal v druhé polovině 20. století milionovým městem, což postupně začalo klást velké nároky na místní MHD. Již v 60. letech byl označen za město, kde je možné podzemní dráhu s přijatelnými náklady vybudovat. Nakonec se však v této době usoudilo, že přednější bude metro vystavět v Čeljabinsku, Omsk měl mít vlastní systém podpovrchové tramvaje. Tento plán se však při dalším zkoumání ukázal však jako nevhodný a tak byla opět oprášena koncepce podzemní dráhy. Rozhodnutí nakonec padlo v roce 1986, stavět se ale začalo až roku 1992, rok po zániku Sovětského svazu, jež byl na budování honosných podzemních drah velmi štědrý. Plán počítal s třemi linkami (červená, modrá, zelená), které vytvoří přestupní trojúhelník pod centrem města. První projekty stanic byly velkolepé – interiéry působily na svoji dobu supermoderním dojmem, obkladem stanic měly být dekorativní kameny a ocel. Novější návrhy jsou již skornější, počítají s jednolodními, spíše omítnutými než náročně zdobenými, stanicemi. Budovat se tedy začala první, červená linka, a to její jižní část – úsek mezi stanicemi Tupolevskaja a Rabočaja. Jednalo se o úsek, který by spojil průmyslové závody s centrem města, a po dalším prodloužení západním směrem by se zajistila i doprava té části města na jeho druhé straně, rozkládající se za řekou Irtyš. Na tomto úseku se sice v 90. letech pracovalo, byly však pouze vyraženy tunely a nedošlo již k výstavbě jednotlivých stanic. V současné době se buduje úsek, vedený na druhé straně řeky, než je ten původní; obě jsou spojeny mostem (po tomto bude metro po svém dokončení jezdit; původní koncepce vést jej tunely pod řekou byla nakonec zrušena). Most byl roku 2005 otevřen automobilové dopravě. V rámci prvního úseku metra mají vzniknout celkem 4 nové stanice (Sobornaja, Kristall, Zarečnaja a Biblioteka imeni Puškina). Roku 2014 se stavba na systému se zastavila. Poté byl udělen kontrakt ruské firmě \"Sibmost\" na dokončení 7,5kilometrového (4,7 mil) lehkého metra s pěti stanicemi, od \"Biblioteka Pushkina\" do \"Prospekt Rokossovskogo\". V září 2015 bylo oznámeno, že stavba pokračuje, a to s ohledem na vysoké náklady na zachování stabilního stavu již postavených objektů.", "section_level": 1}, {"title": "Budoucí vývoj.", "content": "Po prodloužení první linky východním směrem až přes řeku Irtyš se má začít se i stavbou další, modré linky, vedené dále podél řeky. Biblioteka imeni Puškina se tak stane přestupní stanicí. Výstavba dalších dvou linek není nijak časově rozvržena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Omské Metro je v současné době v ruském městě Omsk ve stavbě; buduje se úsek o délce celkem čtyř stanic. Celkem je plánován systém čtyř linek. Po otevření se stane po metru v Novosibirsku druhým systémem metra na Sibiři. Naposledy bylo naplánováno otevření první linky v roce 2015, v současné době termín není znám.", "tgt_summary": "Omsk Metro () is a cancelled rapid transit line that underwent various phases of construction from 1992 to 2018 in Omsk, Russia. It was to become Siberia's second metropolitan underground railway system after the Novosibirsk Metro which opened in the mid 1980s. The opening date for the first line was pushed back four times, from 2008 to 2010, then 2015, then 2016. As of 2018, only one station is open and serves as a pedestrian subway. Construction was suspended by the government of the Omsk Oblast in May 2018.", "id": 2330913}
{"src_title": "Józef Maria Hoene-Wroński", "tgt_title": "Józef Maria Hoene-Wroński", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Svou kariéru začal v armádě. Vystudoval kadetní školu ve Varšavě, načež narukoval k dělostřelectvu. Roku 1794 se jako důstojník zúčastnil obrany Varšavy před pruským vojskem. V bitvě u Maciejowic padl do ruského zajetí. Na přímluvu generála Tormasova byl propuštěn a vstoupil jako major do ruského vojska, kde nakonec dosáhl hodnosti podplukovníka. Roku 1797 ruskou armádu opustil a odešel do Německa, kde začal studovat filosofii a práva. Uchvátilo ho hlavně dílo Kantovo. Roku 1800 natrvalo přesídlil do Francie. Působil v Paříži, poté v Marseille, kde také vydal svá první dvě filozofická díla: \"Le bombardier polonais\" a \"La critique de la raison pure.\" Poté pracoval deset let v ústraní. O této etapě Ottův slovník naučný uváděl: „Od té doby Wroński Hoene dával se unášeti blouznivou myslí svou, že v pomyslech svých dostihl zárodků velikých objevův a že jest mu souzeno posvětiti život svůj dobru celé společnosti lidské. Po deset let pracoval v úplném ústraní o rozvinutí filosofických a mathematických svých objevův.“ Roku 1810 v Paříži předložil výsledky svých matematických studií francouzskému institutu a vydal práce \"Introduction à la philosophie des mathématiques\" (Úvod do filosofie matematiky, 1811) a \"Résolution générale des équations de tous les degrés\" (Obecné řešení rovnic všech stupňů, 1812). Ottův slovník o reakci na tato díla soudil: „Avšak výklad jeho podaný v těchto dvou spisech přemrštěného směru a pohrdající všemi autoritami ve vědě, byl příčinou, že institut přiznav Wroński hoenekému pouze jakési známosti formulí mathematických, odsoudil jej jako člověka zbaveného zdravých smyslů. Wroński hoene tím velmi jsa popuzen, vedl od té chvíle urputný boj proti Legendroví, Aragovi, Lagrangeovi, Lacroixovi a jiným učencům franc., což způsobilo trudné jeho položení hmotné.“ Neúspěch ho přivedl do značně složité ekonomické situace, jediným zdrojem jeho příjmů bylo vyučování v malém pařížském penzionátu. Zlomem se stalo setkání s bankéřem Arsonem, přívržencem mysticismu, který se pro Hoene-Wrońského dílo nadchl a podepsal s ním smlouvu, že za zasvěcení do jeho učení mu vyplatí honorář 300 000 franků. Když Arson vystřízlivěl, chtěl smlouvu zrušit, ale Hoene-Wroński dal věc k soudu, který nakonec Arsona přinutil smlouvu částečně dodržet, což značně zlepšilo Wrońského finanční situaci. Peníze mu umožnily znovu se ponořit do studií a také od roku 1818 vydávat časopis \"Le Sphinx\", kde začal představovat svůj filozofický a nábožensko-politický systém, jenž nazval „mesianismus“. Tento systém chtěl shrnout do pětidílného spisu, z něhož však vyšly jen dva první díly \"Prodrome de la politique moderne\" (1831) a \"Metapolitique messianique\" (1840). V prvním popsal lidstvo jako chorobné, a rovněž to, jak se síly světa formují do dvou protichůdných bloků, které svedou finální zápas. Druhá kniha se více věnuje stavu soudobé Francie. Svou filozofii Wroński nazýval též „achromatickou“, což mělo naznačit, že se dotýká transcendentální pravdy, na niž soudobá filozofie ani teologie nemůže dosáhnout. Politicky byl konzervativcem, představitelem ultrakatolicismu, přívržencem jezuitů a vášnivým odpůrcem demokracie. Velké úkoly a zářivou budoucnost v příštích tisíci letech připisoval Slovanům, Rusko je podle něj předurčeno k vůdčímu postavení v Evropě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Józef Maria Hoene-Wroński (23. srpen 1776, Wolsztyn – 9. srpen 1853, Neuilly-sur-Seine) byl polský filozof a matematik, autor pojmu mesianismus. V matematice se věnoval teorii algebraických a diferenciálních rovnic. Psal francouzsky, ve Francii strávil velkou část života. Roku 1815 své původní jméno Józef Hoene rozšířil na Józef Maria Hoene-Wroński.", "tgt_summary": "Józef Maria Hoene-Wroński (;, ; 23 August 1776 – 9 August 1853) was a Polish Messianist philosopher, mathematician, physicist, inventor, lawyer, occultist and economist. He was born Hoene to a municipal architect in 1776 but changed his name in 1815. ", "id": 941994}
{"src_title": "Paul Biedermann", "tgt_title": "Paul Biedermann", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Vyhrál 200 m volný způsob na Mistrovství Evropy 2008, ve finále dohmátl v čase 1:46,59. S časy 3:47,69 na 400 m volný způsob a 1:46,37 (německý rekord) na poloviční trati se kvalifikoval na Letní olympijské hry 2008. Na olympiádě skončil pátý na 200 m volný způsob (1:46,00) a sedmnáctý na 400 m volný způsob (3:48,03).", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa 2009 (Řím).", "content": "26. července 2009 zvítězil na 400 m volný způsob v čase 3:40,07. Na této trati porazil olympijského vítěze a mistra světa na 1500 m volný způsob Oussamu Mellouliho z Tuniska, kterého přefinišoval v posledních 50 metrech. Paulův rekord byl téměř o tři sekundy lepší, než měl osobní rekord a o 0,01 s pod světovým rekordem Iana Thorpa, který platil od roku 2002. 28. července Biedermann opět zvítězil, když porazil na dvousetmetrové kraulové trati nejlepšího olympionika všech dob, Michaela Phelpse. Paul Biedermann dosáhl času 1:42,00 a ze svého osobního rekordu během pouhého jednoho roku ukrojil čtyři sekundy.", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství světa v krátkém bazénu 2010 (Dubai).", "content": "Na tomto mistrovství Paul Biedermann zvítězil na 400 m volný způsob, když porazil opět Oussamu Mellouliho téměř shodným způsobem jako na Mistrovství světa v Římě. Na poloviční trati, ačkoli nastupoval jako světový rekordman, skončil až na pátém místě. Vítězem se stal Ryan Lochte, který Biedermanna porazil o více než sekundu.", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství světa 2011 (Šanghaj).", "content": "Paul vyhrál tři bronzové medaile - 200 a 400 m volný způsob a 4×100 m polohová štafeta. Na dvoustovce dohmátl za Michaelem Phelpsem o 0,09 s, ve štafetě na 4×200 m volný způsob ho porazil o 0,33 s, avšak ani to nestačilo a německá štafeta dohmátla na nepopulárním čtvrtém místě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Paul Biedermann (* 7. srpna 1986) je německý plavec, mistr světa v dlouhém bazénu a držitel čtyř světových rekordů (200 a 400 m volný způsob v dlouhém i krátkém bazénu). Také získal ocenění Nejlepší evropský plavec (European Swimmer of the Year) roku 2009 a Německý sportovec (Sportler des Jahres), taktéž za rok 2009.", "tgt_summary": "Paul Biedermann (born 7 August 1986) is a German retired competitive swimmer, a 400 metre freestyle long course world champion, and former 200 metre freestyle long course world champion. He holds the long course and short course world records in the 200 meters freestyle, and the long course world record in the 400 meters freestyle.", "id": 2082424}
{"src_title": "Kreutzerova sonáta", "tgt_title": "The Kreutzer Sonata", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Na počátku tohoto příběhu muž, který zde vystupuje coby první osoba, sedí ve vlaku. Cesta trvá už druhý den a jediní s ním stálí tři cestující jsou dva starší manželé, advokát a žena utrápeného výrazu, a jakýsi zvláštní mladý pán s bílými vlasy, který se stále chová neklidně a občas vydává zvláštní, pro něho charakteristický zvuk, něco jako zakašlání nebo náznak smíchu, a který se s nikým nebaví. Když na další stanici přistoupí stařec, který je jistě obchodník, a mladík, nejspíše obchodní příručí, dají se ti dva do živého hovoru o všem možném. Ten však není tak důležitý jako rozhovor manželů, kteří se začnou bavit o rozvodech a podobných věcech. Postupně se k debatě přidá celé kupé, nejprve stařec, který tvrdí, že počet manželských potíží pramení ze vzdělání a že bylo lepší, když si lidé partnera nevybírali. Proti tomu protestuje dáma, která tvrdí, že každý má právo si vybrat. Debatu sleduje mladý muž, který také přidá svůj příběh, a tak dále. Když poté stařec vystoupí, dáma začne vyprávět o tom, jak pochybné byly jeho názory a tvrdí, že jen láska může posvětit manželství. Jenže v tu chvíli se k hovoru přidá onen bělovlasý pán, který tvrdí, že žádná láska kromě smyslné neexistuje, že je to netrvalý stav a podobně. Nakonec řekne, že on je Pozdnyšev, muž, který zabil svou ženu. Tím debata skončí. Pak se manželé odstěhují do jiného vozu, příručí usne a Pozdnyšev se dá do hovoru s mužem první osoby. Říká, že právě to, čemu říkají láska, ho dovedlo k vraždě a s vypravěčovým svolením mu poví svůj dlouhý příběh. Nejprve mluví o tom, jakým mužem byl před sňatkem. Tvrdí, že byl takový jako všichni mladí muži z jeho vrstvy, možná o něco lepší, přesto však strašný. Na rozdíl od nich se oddával ženám pouze v zájmu svého zdraví a zcela slušně. Říká, že byl tenkrát dokonce pyšný na to, o kolik lepší je než ostatní lidé, a podrobně popisuje hrůznost svého chování a při popisu svého života rozvíjí mnohé teorie o strašlivé propasti, do které upadá celá společnost, o tom, že věda, tedy lékaři, toto strašné nebezpečí úplně podporují a tím jsou ještě horší. Dokazuje, že sukničkářství je nemoc, závislost, podobně jako alkoholismus nebo morfinismus. Zatímco vypráví svůj vlastní příběh, o tom, jak nalezl ženu, kterou zvolil za svoji, o jejich strašných líbánkách, při kterých se začali hádat, nevědouce sami proč, o tom, jak se jim narodily děti, které jim měly pomoci udržet vztah, ale které jim naopak způsobily větší potíže... Zatímco to všechno vypráví, jako vsuvku mezi svá slova vkládá bezpočet převratných teorií (mimoto také svoje charakteristické zvuky), které se týkají lidské sexuality, vztahu muže a ženy, věcí týkající se pohlaví a dětí. Kreutzerova sonáta se objeví v době, ve které Pozdnyšev popisuje, proč zabil svou ženu a co k tomu vedlo. V té době už byly děti o dost starší a on se často hádal kvůli zbytečnostem se svou ženou, stále krásnou, přestože středního věku. A její Krása vedla k ještě horším věcem. Do domu se dostal jakýsi muž, který uměl dobře hrát na housle. Žena v té době výborně ovládala klavír, proto se také seznámili. Pozdnyšev tušil nebezpečí, viděl v něm člověka, jakým byl on sám před sňatkem, ale odmítl zahnat ho, čímž mohl všechno zastavit, protože by tím dal najevo svůj strach. A tak se žena s tím mužem nepřestala stýkat a když se právě dostali ke koncertu, na kterém společně hráli onu osudnou sonátu, nachýlilo se ke konci celého příběhu.", "section_level": 1}, {"title": "Adaptace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Divadelní hra.", "content": "Novela byla přepsána na hru americkým dramatikem Langdonem Mitchellem a měla premiéru na Broadwayi 10. září 1906. Roku 2007 ve Wellingtonu na Novém Zélandu byla dále poprvé zahrána zbrusu nová divadelní hra zvaná Kreutzer, která užívala prvky tance, hudby (Beethoven a Janáček), činohry a multimediální projekce. Adaptace, režie a choreografie byla prací Sáry Brodie. Přepracovaná verze byla předvedena na Aucklandském festivalu v Aucklandu v březnu 2009.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kreutzerova sonáta je novela ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého píšícího v žánru kritického realismu. Autor se v ní rozepisuje na téma problémů sexuality a vyjadřuje (ačkoli ne přímo) převratné názory ohledně toho, jak by se lidé měli v pohlavním životě chovat. Kniha vyšla v roce 1889.", "tgt_summary": "The Kreutzer Sonata (, ) is a novella by Leo Tolstoy, named after Beethoven's Kreutzer Sonata. The novella was published in 1889, and was promptly censored by the Russian authorities. The work is an argument for the ideal of sexual abstinence and an in-depth first-person description of jealous rage. The main character, Pozdnyshev, relates the events leading up to his killing of his wife: in his analysis, the root causes for the deed were the \"animal excesses\" and \"swinish connection\" governing the relation between the sexes.", "id": 958600}
{"src_title": "David Jarolím", "tgt_title": "David Jarolím", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Vyrůstal v Třemošnici na Pardubicku, kde se v mládí naučil hrát fotbal. Profesionální kariéru začal ve Slavii Praha, odkud v roce 1997 přestoupil ještě jako dorostenec do Bayernu Mnichov. Přestože v tomto německém velkoklubu působil tři sezóny, v německé Bundeslize za něj odehrál jen jediné soutěžní utkání. V roce 2000 přestoupil do druholigového 1. FC Norimberk, během první sezóny zde odehrál 9 utkání a postoupil s klubem do nejvyšší soutěže. V sezóně 2002/03 jeho klub sestoupil do 2. bundesligy a Jarolím přestoupil do prvoligového klubu Hamburger SV (Hamburk). Zde zůstal až do června 2012, kdy mu skončila smlouva a jako volný hráč přestoupil do francouzské ligy do týmu Evian Thonon Gaillard FC, kde podepsal roční kontrakt s opcí. Působil zde pouze 3 měsíce a v listopadu 2012 se s klubem z osobních důvodů domluvil na předčasném ukončení angažmá. Za francouzský klub odehrál 5 ligových zápasů. V lednu 2013 odmítl nabídku z druholigového německého Kaiserslauternu. Zájem o něj měla i Slavia Praha. Variantou bylo i působení Davida Jarolíma v německém Hamburku v realizačním kádru.", "section_level": 1}, {"title": "FK Mladá Boleslav.", "content": "V lednu 2013 nakonec podepsal roční kontrakt v Mladé Boleslavi. V české lize debutoval v prvním ligovém zápase jarní části sezóny 2012/13 24. února 2013 proti hostující Příbrami. V 72. minutě zahrával rohový kop a příbramský obránce Tomáš Hájovský si ve vápně srazil míč do vlastní sítě. Mladá Boleslav zvítězila 1:0. V sezóně 2012/13 se probojoval s Mladou Boleslaví do finále českého fotbalového poháru proti Jablonci. Zápas dospěl po remíze 2:2 do penaltového rozstřelu, který mladoboleslavští prohráli poměrem 4:5. David svůj pokus proměnil. Po sezoně 2013/2014 (kdy jej vedl jako trenér jeho otec Karel Jarolím) ukončil ze zdravotních důvodů hráčskou kariéru. Celkem odehrál za Mladou Boleslav 39 ligových utkání a vstřelil jeden gól (23. února 2014 proti FC Slovan Liberec, remíza 2:2).", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "David Jarolím prošel všemi mládežnickými výběry České republiky počínaje reprezentací do 15 let. Za výběr České republiky do 21 let odehrál celkem 11 utkání (7 výher, 2 remízy a 2 prohry) a dal 2 góly. V A-mužstvu České republiky debutoval 8. října 2005 v domácím kvalifikačním utkání proti Nizozemsku, v 76. minutě střídal na hřišti Jiřího Štajnera. Utkání skončilo porážkou ČR 0:2. David Jarolím se zúčastnil 2 vrcholových fotbalových turnajů: Bilance Davida Jarolíma za A-mužstvo České republiky: 29 zápasů, 14 výher, 9 remíz, 6 proher, 1 vstřelený gól. Góly Davida Jarolíma za reprezentační A-mužstvo České republiky", "section_level": 1}, {"title": "Benefice v Hamburku.", "content": "V závěru března 2015 pro něj jeho bývalý klub Hamburger SV uspořádal benefiční zápas, v němž se střetl výběr Hamburku s jeho výběrem. Oslavenec nastoupil za oba týmy. Na utkání bylo přítomno cca 32 000 fanoušků a mnoho spoluhráčů z klubu i reprezentace, rovněž rodina Davida Jarolíma včetně otce Karla. HSV: David Jarolím (2. poločas), Jaroslav Drobný, Tomáš Ujfaluši, David Rozehnal, Norman Lessmann, Marcell Meyer, Dennis Aogo, Thimothée Atouba, Sergej Barbarez, Stefan Beinlich, Guy Demel, Vahíd Hášemíján, Marcell Jansen, Mehdi Mahdavikia, Mladen Petrič, Bastian Reinhardt, Piotr Trochowski, Rodolfo Esteban Cardoso, Stefan Wächter, Thomas Doll. Trenéři: Bruno Labbadia, Thorsten Fink. Tým Jarolím: David Jarolím (1. poločas), Jaromír Blažek, Daniel Zítka, Lukáš Jarolím, Milan Fukal, Zdeněk Grygera, Marek Jankulovski, Stefan Kück, Pavel Kuka, Pavel Mareš, Marek Nikl, Adam Petrouš, Karel Poborský, Vladimír Šmicer, Roman Týce, Stanislav Vlček, Jan Koller. Trenéři: Klaus Augenthaler, Karel Jarolím.", "section_level": 1}, {"title": "Funkcionářská kariéra.", "content": "V lednu 2015 se stane sportovním ředitelem FK Mladá Boleslav, kde působil tou dobou na postu hlavního trenéra jeho otec Karel Jarolím.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho otec Karel Jarolím je bývalým hráčem Slavie Praha a československým reprezentantem a současným fotbalovým trenérem, bratranec Marek Jarolím a bratr Lukáš Jarolím jsou také fotbalisté a sestra Anet Jarolímová hraje závodně florbal. Manželka Denisa Jarolímová, dcera Ella Jarolímová 14.09.2010, syn Lucas Jarolím 11.06.2013,dcera Sofie Jarolímová 13.12.2016", "section_level": 1}], "src_summary": "David Jarolím (* 17. května 1979, Čáslav) je bývalý český fotbalový záložník a reprezentant, hráčskou kariéru zakončil v roce 2014 v klubu FK Mladá Boleslav. Dlouhou dobu působil v Německu, kde hrál za FC Bayern Mnichov, 1. FC Norimberk a Hamburger SV, a krátce ve Francii v klubu Evian Thonon Gaillard. ", "tgt_summary": "David Jarolím (; born 17 May 1979 in Čáslav) is a Czech former footballer and current manager of FC Slavoj Vyšehrad's U19 team. ", "id": 663313}
{"src_title": "CzechTek", "tgt_title": "CzechTek", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Roky 1994 - 1998.", "content": "Festival se poprvé konal v roce 1994 za účasti několika set lidí v Hostomicích u Berouna a vystupovaly na něm převážně soundsystémy z Velké Británie, známí byli především britští Spiral Tribe a Mutoid Waste Company. Cizinci převažovali též mezi účastníky, zatímco v Česku byla tato hudební scéna úplnou novinkou. Následující rok na stejném místě již vystoupily první české soundsystémy, například dodnes fungující Cirkus Alien. Návštěvnost opět nepřekračovala několik stovek lidí. Další ročník již přilákal kolem 1500 účastníků, přičemž zájem médií byl stále téměř nulový. Další rok (1997) se festival musel přestěhovat jinam, jelikož zastupitelstvo obce Hostomice si ho na svém území dále nepřálo. Jako nová lokalita bylo vybráno místo poblíž Staré Huti u Dobříše. Zájem médií se již zvýšil stejně jako návštěvnost, která v tomto a dalším ročníku dosáhla 2 až 3 tisíc lidí. Pozemky zatím všech ročníků byly řádně pronajaty a policie akci jen monitorovala, popř. korigovala dopravní situaci.", "section_level": 2}, {"title": "Roky 1999 - 2004.", "content": "Festival pořádaný ve dnech 30. července - 4. srpna 1999 v Hradčanech u Ralska proběhl na nelegálně obsazeném pozemku, jenž patřil několika, většinou státním subjektům. Přesto akce proběhla bez větších problémů na základě neformální dohody mezi představiteli freetekno komunity a státních orgánů. Návštěvnost se pohybovala kolem 4 tisíc osob. CzechTek v roce 2000 se konal na nelegálně obsazené louce patřící soukromému vlastníkovi u jihočeské Lipnice. Účast byla odhadována na přibližně 5-6 tisíc lidí. Akce vzbudila velkou pozornost médií a následně veřejnosti, kde se setkala převážně s kritikou. Kritizováno bylo jak nelegální zabrání cizího pozemku, hygienická situace i hluk. Ve větší míře byla na místě přítomna policie, která ale nakonec nezasáhla. Přesto byla atmosféra festivalu samotnými účastníky hodnocena jako poněkud stísněná, a to i vzhledem k všudypřítomnému bahnu. V médiích bylo zdůrazňováno též užívání nelegálních drog, přičemž zadrženi byli patrně dva lidé. Pro podezření z nadměrného užití drog byly hospitalizovány další dvě osoby. Velká část návštěvníků opustila místo na konci víkendu, ale festival pokračoval až do středy, kdy byl na nátlak úřadů ukončen, v tu dobu se na louce pohybovalo již jen několik stovek lidí. Na místě zůstalo značné množství odpadků, které musely být odklizeny na náklady obce a nájemce pozemku. Kritika se snesla též na policii a ministra vnitra Stanislava Grosse. Starostové, občané i chataři z přilehlých obcí si stěžovali na nečinnost policie a konání festivalu CzechTek toho roku považovali za vážné porušení zákonného pořádku a již během konání festivalu požadovali policejní zásah za účelem jeho rozehnání. Představitelé policie proti tomu namítali, že větší nasazení policistů na nedobrovolné rozpuštění akce s tak masovou návštěvností by mohlo způsobit vážné problémy. Nájemce pozemku později podal trestní oznámení na údajné pořadatele CzechTeku. Další ročník se odehrál ve dnech 27. - 30. července 2001 na obecní louce u Doks poblíž Máchova jezera. Původně byl pro festival zajištěn legálně pronajatý pozemek, kde ale byla na poslední chvíli akce znemožněna úřady, proto byla na příslušné infolince oznamována lokalita jižně od Prahy v obci Lešany, což byla pravděpodobně jen mystifikace pro zmatení policie. Nakonec začaly soundystémy v pátek večer najíždět na louku u Doks a první z nich začal hrát až v 1 hodinu po půlnoci. O víkendu se již na místě nacházelo 8 - 12 tisíc lidí. Policie zpočátku bránila vjezdu na místo umístěním značky „zákaz vjezdu“ a vybíráním pokut. Jelikož se tam přesto účastníci dostávali pěšky, byly na přístupovou cestu pokáceny stromy, aby byla zneprůjezdněna. Policie ale nakonec pro obrovskou návštěvnost pokusy o úplné znemožnění festivalu vzdává, a to i proto, že kvůli zákazům vjezdu došlo k ucpání okolních silnic. Zřejmě po zkušenostech z minulého ročníku, resp. s poměrně silnou policejní přítomností, na festival nepřijela řada velkých zahraničních soundsystémů, nepřijeli ani domácí Cirkus Alien, kteří se v té době nacházeli v Itálii. Na ročníku 2001 se již vzhledem k rychle rostoucí oblibě freetekna dával větší důraz na úklid a hygienickou situaci. Přestože byla vybrána lokalita poměrně vzdálená od obydlených oblastí, starosta obce Doksy velmi tlačil na ukončení festivalu. Na festivalu se v neděli objevilo velké množství policistů, kteří soundsystémy obcházeli s prohlášením starosty, že akce údajně porušuje tři platné zákony a měla by být ukončena, které nejprve všechny soundsystémy uposlechly a přestaly hrát a velká část přítomných začala odjíždět, po chvíli se začala hudba ozývat znovu. Festival zcela skončil až v pondělí ráno. Kromě dalšího nenásilného střetu s místními úřady a policií, se už začaly objevovat též první výtky, že freetekno v České republice přitahuje též značné množství lidí, kteří nechtějí respektovat určité zákonitosti akcí typu \"DIY\" („udělej si sám“), tedy že se přijíždějí jen nevázaně pobavit a nestarají se o to, jak osobně přispět ke konání festivalu a jeho dobrému jménu či vztahu k veřejnosti. Ročník 2002 se konal na pronajatém pozemku poblíž obce Andělka ve Frýdlantském výběžku v severních Čechách. Organizátoři se též pokusili akci ohlásit starostce obce Višňová Marii Matuškové, pod kterou Andělka patří, pod záminkou, že půjde o oslavu narozenin. Ta ale dle svých slov jejich záměr prohlédla. Nejdříve kontaktovala policii i krajskou radu a připravovala se na minimalizaci předpokládaných škod. Později se však rozhodla brát věci pozitivně a se zástupci „technařů“ začala spolupracovat. Zájem médií o akci byl opět velmi silný, ale až na výjimky (např. TV Nova) nebyly reportáže pojímány jako popis nežádoucího jevu. Ačkoliv se na festival sjelo asi 20 tisíc lidí, obešel se bez podstatných konfliktů, byl zorganizován i úklid, a jak ze strany účastníků, tak i místní samosprávy panovala doslova spokojenost. O pozdějších pokusech uspořádat jiný hudební festival na tomto místě, ale už obecní rada rozhodla negativně. Roku 2003 byl festival pořádán na pronajatých loukách v okolí obce Ledkov u Kopidlna. Policie nezasahovala a festival byl částečně organizovaný - vybíral se příspěvek na pronájem, na místě byly hlídky hasičů, stálo zde několik stánků s občerstvením, které nepatřily k soundsystémům, na něž si řada účastníků stěžovala. Stěžovali si též obyvatelé obce Ledkov na hluk. Celkově se na akci objevilo asi 40 tisíc lidí a přes 110 soundsystémů. Festival roku 2004 byl menší než v roce předešlém. Dorazilo na něj zhruba 20 tisíc lidí a 165 soundsystémů. Konal se u obce Boněnov v západních Čechách. Pozemek byl obsazen bez vědomí majitele a v médiích byly mnohokrát probírány stížnosti Libora Lúdika, na to že mu účastníci zničili majetek. Ve skutečnosti byl ale jen nájemcem, zatímco skutečný majitel byla firma Agro Kraun a Lúdik na pozemku měl dle smlouvy za úkol sekat trávu a jako protihodnotu mohl pobírat příslušné státní dotace. Jednatel firmy Agro Kraun později vyjádřil lítost nad tím, že ho organizátoři nekontaktovali, jelikož by jim dle svých slov vyšel vstříc. V době konání párty však nebyly majetkové poměry na pozemku zcela zřejmé, protože byly součástí dobíhajícího majetkoprávního řízení. Tehdejší nový premiér Stanislav Gross jako současně i ministr vnitra vydal pokyn, že policie může proti technoparty zasáhnout silou. Po několikadenní akci se skutečně na místě objevili těžkooděnci v síle asi 800 mužů, kteří za pomoci vodních děl a slzného plynu párty rozehnali. Policisté nejprve chtěli zabavit aparaturu, několik kusů techniky opravdu získali. V tu chvíli byl počet policistů ještě malý a účastníky k odjezdu nepřiměli. Přivolané posily ale již zafungovaly a lidé místo velmi rychle opustili. V pozdějších diskusích i článcích v médiích se často objevoval názor, že policie měla zasáhnout dříve.", "section_level": 2}, {"title": "Rok 2005.", "content": "CzechTek 2005 se stal jednou z nejvýznamnějších českých událostí roku. Probíhal ve dnech 29. - 30. července u obce Mlýnec poblíž Tachova. Již od počátku byl provázen nebývalými konfrontacemi s policií a pro premiéra Jiřího Paroubka a ministra vnitra Františka Bublana se ještě před očekávaným začátkem festivalu na konci července stal prvořadým politickým tématem. Před očekávaným začátkem festivalu v pátek 29. července se šířily některé dezinformace ohledně místa konání. 28. července bylo vydáno tiskové prohlášení komunity, jež se zde označuje jako „účastníci festivalu“, ve kterém opět není sděleno místo konání, ale uvádí se v něm, že letošní ročník proběhne na již pronajatém pozemku, mluví se zde i o zajištění základního vybavení pro takový festival - a sice o mobilních toaletách či pitné vodě. Signatáři tvrdili, že akce je tedy zcela legální a žádají policii o korektní postup a pomoc při organizaci dopravy a novináře o objektivní informování. Též upozorňovali na to, že po festivalu bude zorganizován úklid areálu. Místo konání bylo poté zveřejněno a první účastníci se začali na louku poblíž sjezdu z dálnice D5 sjíždět hodinu po půlnoci. Policie se ale hned snažila v dalším nájezdu zabránit tvrdíce nejprve, že majitel souhlas s konáním akce odvolal, když se ukázalo, že to není pravda, začala se policie odvolávat na nesouhlas majitelů okolních pozemků, přes které měl být zajištěn přístup. Zajímavostí je, že majitelem pozemku byl opět jako předchozí rok Constantin Plesky, resp. jeho firma Italinvest, jehož pozemky byly roku 2004 obsazeny bez svolení. Tentokrát šlo o pozemky, u kterých žádné soudní řízení neprobíhalo a vlastnictví tak nemohlo být zpochybněno. Dle dochované smlouvy Plesky o festivalu věděl, což vyvrací i pozdější tvrzení státních orgánů, podle kterých Plesky vydal souhlas s konáním „narozeninové oslavy s maximálně 50 účastníky“. Ještě v noci byl policií uzavřen příslušný sjezd z dálnice D5, aby se tak zabránilo příjezdu dalších účastníků a hlavně automobilů s technikou. Řidiči těchto vozidel ale nechtěli jet po dálnici dál a zůstali zde stát, čímž došlo k zablokování celé dálnice na několik hodin. Došlo zde k porušení oplocení dálnice a lidé se pokoušeli tudy dálnici opustit. V tom jim ale policie též zabránila. Mezitím premiér Jiří Paroubek vydal ministru vnitra Františku Bublanovi pokyn, aby policie zasáhla co nejrazantněji. Na dálnici se zatím policejní vyjednavač snažil o dohodu s technaři, kteří stále nechtěli uvolnit komunikaci jelikož podle nich policie na takový postup neměla právo. Lidem uvězněným již od noci v koloně dlouhé přes 10 kilometrů pomáhala církevní charita. Nakonec zde byli nasazeni těžkooděnci a vodní děla díky nimž byla dálnice uvolněna. Těžkooděnci se pak přesunuli na louku, kde zatím ještě probíhal festival. V tuto chvíli už se v médiích a v prohlášeních některých politiků objevily první pochyby o přiměřenosti zásahu. Policie místo konání obklíčila a nepouštěla tam další automobily. Někteří lidé, kteří už na louce byli, odešli, nebo se snažili odjet přes zátarasy i se svými auty, jiní zase na akci mířili pěšky. Spousta lidí čekala na tmu, aby se na akci nepozorovaně dostala. Auta účastníků čekala na různých místech podél dálnice, zatímco policisté kontrolovali dálniční sjezdy. V sobotu ráno bylo na louce již asi 5 tisíc lidí, kteří se sem dostali v noci po různých polních a lesních cestách. Policie kontaktovala vlastníky okolních pozemků a zjišťovala u nich, jak byly poškozeny, ti údajně podali trestní oznámení. Kolem poledne bylo v okolí CzechTeku asi tisíc policistů i s vrtulníkem. Další přijeli odpoledne. Zatímco starosta Přimdy naléhal na policii, aby vytlačila účastníky CzechTeku z louky (ti se totiž podle něj nacházeli částečně i na jeho pozemcích), obyvatelé okolních osad sepsali petici, aby policie naopak technoparty umožnila, protože tím by z těchto vesnic zmizely stovky aut a tisíce lidí, kteří tam vyčkávali. V 16:30 policie vyzvala účastníky, aby místo opustili. Před pátou hodinou odpoledne vyrazila proti technařům rojnice těžkooděnců a snažila se je vytlačit z louky. Zásah pokračoval až do nočních hodin a vyžádal si desítky zraněných na obou stranách. Část technařů totiž rojnici vyrazila naproti, valila proti policistům balíky slámy a házela po nich různé věci. Ze strany policie byl masově používán slzný plyn či dělbuchy a těžkooděnci zhusta použili obušky. Záběry a fotografie ze zásahu se okamžitě objevily v médiích a vzbudily velký rozruch. Vládní politici, zejména premiér Jiří Paroubek a ministr vnitra František Bublan zásah obhajovali jako nutnost, zatímco opozice ho naopak silně kritizovala za nepřiměřenost. Často padala srovnání s policejními zásahy za komunistického režimu před rokem 1989. Podobně zásah vnímala i větší část společnosti. V průzkumech veřejného mínění se lidé dělili na podporovatele zásahu a odpůrce přibližně půl na půl. Ale i zastánci ukončení technoparty často označovali policejní zásah za selhání a zbytečnou brutalitu. Samozřejmě se objevila řada hlasů, které zásah naopak schvalovaly. V dalších dnech tyto události patřily k hlavním tématům v médiích a vyjádřila se k nim celá řada osobností. Zásah odsoudil tehdejší prezident Václav Klaus. Bývalý prezident Václav Havel účastníky CzechTeku též podpořil. Senátní výbor označil zásah za nepřiměřený a senát schválil usnesení, podle kterého ho měla prošetřit komise ministerstva vnitra. Kromě těch argumentů proti zásahu, které se týkaly rizik spojených s tak masivním nasazením těžkooděnců proti obyvatelstvu, se též přetřásaly náklady na celou policejní akci, jež byly vyčísleny na 31 milionů korun, čímž dalece převýšily škody způsobené na zemědělsky využívaných plochách. Další vyšetřování událostí u Mlýnce se vleklo ještě několik let, ale jasné výsledky nepřineslo. V roce 2007 ministr vnitra Ivan Langer vyšetřování odložil s tím, že se již nedají dohledat potřebné důkazy. V lednu 2009 vyšetřování oprávněnosti zásahu ukončilo nejvyšší státní zastupitelství s výsledkem, že policie postupovala podle platných zákonů. V civilním sporu se několik účastníků domohlo omluvy a odškodnění v několika jednotlivě projednávaných případech. I v dalších letech tato událost občas rezonovala ve veřejném prostoru, zejména v souvislosti s osobou tehdejšího předsedy ČSSD a premiéra Jiřího Paroubka.", "section_level": 2}, {"title": "Roky 2006 a 2007.", "content": "Po zkušenostech z minulého roku byl následující ročník pořádán ve spolupráci s policií a Armádou České republiky v prostoru Vojenského újezdu Hradiště. Účast dosáhla v odhadu rekordních 50 tisíc návštěvníků. Způsob organizace, konkrétně těsná spolupráce se státní správou, vyvolala jistou nevoli u části freetekno komunity. Počet účastníků a jejich skladba, obrovský zájem médií, policie a politiků se patrně staly neúnosnými pro hlavní představitele této komunity, a proto se 4. dubna 2007 na nejsledovanějších webových stránkách této komunity objevilo prohlášení o ukončení tradice CzechTeku.", "section_level": 2}, {"title": "Organizace.", "content": "V prvních letech šlo o událost zorganizovanou především zahraničními soundsystémy, postupně však účast domácích hudebních seskupení rostla s tím, jak se rozrůstala celá tato komunita v české společnosti. Zahraniční účast ale zůstávala nadále silná jak mezi návštěvníky, tak mezi hudebníky. Jednalo se zde zejména o soundsystémy z Velké Británie a Francie, ale i řady dalších evropských zemí. Zpočátku se jednalo o subkulturu v této zemi málo početnou a málo známou a zástupci státu a místní samosprávy s těmito spontánně vytvářenými kulturními festivaly neměli žádnou zkušenost. Nebyly zde tedy žádné podstatné konflikty s veřejností, ani problémy se zajištěním pozemků. Později již v souvislosti s růstem návštěvnosti i s rostoucími zkušenostmi představitelé obcí nebyli již zdaleka tolik ochotní vycházet organizátorům vstříc, proto vyvstala potřeba jisté konspirace, kvůli minimalizaci možných problémů. V tomto se organizátorům hodilo rozšíření internetu a mobilních telefonů. Zatímco původně byli lidé na festival zváni pomocí plakátů a letáků, které se nijak netajily místem konání, později již bylo uvedeno pouze telefonní číslo, na kterém od určitého okamžiku bylo nahrané sdělení s místem srazu, později pak i webová stránka, kde se toto místo několik hodin před zahájením objevilo. Organizátoři se obvykle snažili zajistit si pozemek legálně formou pronájmu, ale v některých letech se přesto stalo, že vytipovaný pozemek byl obsazen nelegálně bez vědomí majitelů. S masovou účastí, jíž lze vysledovat od přelomu milénia, narůstaly konflikty s místním obyvatelstvem a majiteli pozemků či majiteli sousedních pozemků. Tento konflikt byl výrazný zejména v letech 2000 a 2004. Příčiny konfliktů s majiteli okolních pozemků z roku 2005 nejsou zcela jasné, jelikož prohlášení policie a politické reprezentace vnášejí do tehdejších událostí zmatek. Kvůli riziku znemožnění festivalu byla užívána taktika náhlého obsazení vytipovaného místa obrovským počtem účastníků a automobilů, včetně větších vozidel patřících jednotlivým soundsystémům. Policie se pak zalekla tlaku na okamžité rozpuštění festivalu s obavou, aby v tak velkém davu nedošlo k panice a následným škodám na zdraví na obou stranách. Ročník 2005 byl policií takto rozpuštěn a opravdu se jednalo o zásah velmi problematický. Pokud se mluví o „organizátorech“, nelze si představit, že CzechTek měl nějaký organizační tým, který by celou akci do detailu připravoval a který by byl nějak snadno dohledatelný. Skuteční pronajímatelé pozemků obvykle zůstávali v anonymitě a přesný průběh festivalu zjevně určovala invence každého účastníka, který nějakým způsobem na tomto festivalu vystupoval. I pozdější úklid byl zcela dobrovolný, jakož i případný příspěvek na uhrazení nájmu. Určitou původní sjednocující myšlenkou festivalu bylo, že každý účastník by se měl nějakým způsobem snažit přispět k průběhu festivalu - ať už hudební produkcí, předváděním jiného umění, pomocí s úklidem, či občerstvením. Toto je myšlenka, jenž se označuje jako DIY z anglického \"Do it yourself\" (udělej si sám). Později tuto atmosféru festivalu narušovali někteří podnikaví lidé, kteří se na festivalu snažili prodávat předražené občerstvení, vybírali parkovné, rostly i problémy s účastníky samotnými - přijíždělo stále více lidí, kteří se snažili pobavit za každou cenu a zůstával po nich nepřiměřený nepořádek, či se po cestě na festival nebo z festivalu dopouštěli vandalského jednání.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba.", "content": "CzechTek vzhledem ke své „svépomocné“ organizaci pochopitelně nebyl nijak konkrétně hudebně zaměřený. Většina vystupujících soundsystémů hrála zejména hudbu z hudebního směru tzv. freetekna, což je undergroundová obdoba tzv. klubového techna rozvíjejícího se ve stejné době v oblasti městských klubů nebo placených venkovních festivalů. Systémy též hrály další odnože elektronické hudby, např. house, hip hop, techno, reggae nebo velmi populární drum and bass. S pozdějšími ročníky byla paleta nabízených stylů stále pestřejší. Objevovaly se též hudební skupiny hrající živě na hudební nástroje, jakož i umělci nabízející jiné druhy umění. Přes to všechno byl CzechTek především festival freetekna. Soundsystémy hrály často hudbu odpovídající náladě posluchačů, takže v noci u nich převažovala rychlejší, tanečnější hudba, zatímco přes den hrály hudbu poněkud klidnější. Ohledně hudební produkce vznikal určitý právní konflikt kvůli tomu, že hudební produkce nebyla nijak evidována, nikdo tedy neplatil případné poplatky Ochrannému svazu autorskému.", "section_level": 1}, {"title": "Vztah ke společnosti, policie, média.", "content": "Vztah médií i společnosti k CzechTeku se postupně vyvíjel. První ročníky měly ohlas jen v místním tisku a ani policie o akci nejevila zájem. Přesto se již vyskytovaly konflikty s místními obyvateli, což nakonec vedlo k opuštění lokality u Hostomic. Ani na nové lokalitě policie nijak nezasahovala, přičemž ročník 1998 s účastí 3 tisíc lidí se objevil v celostátním zpravodajství. Tento mediální ohlas byl až na výjimku spíše pozitivní. Další ročník konaný ve vojenském prostoru Ralsko byl již více mediálně pokrytý, rostly i protesty místních obyvatel. Rok 2000 konaný na nelegálně obsazeném soukromém pozemku v jižních Čechách přinesl masivní mediální zpravodajství, vzhledem k silným protestům obyvatel, chatařů a vlastníků pozemků. Převážně negativní zpravodajství se soustředilo zejména na problémy s hygienou. Roku 2002 vzhledem ke specifické situaci ve vztazích mezi účastníky, místní samosprávou a obyvateli vyznívalo zpravodajství k technařům převážně smířlivě, zatímco další rok se probírala hlavně otázka legálnosti takového festivalu. Roku 2004 byl odpor místních obyvatel opět velmi silný, dále zde byl problém s ne úplně jasným zajištěním pozemků, což policii opravňovalo k vyklizení lokality. K zásahu došlo až po čtyřech dnech, kdy již většina účastníků z místa odjela, nebo právě odjížděla. Zásah policie vyvolal velký ohlas veřejnosti. Část lidí si myslela, že zásah měl přijít dřív, dalším zase připadal neadekvátní. Objevily se též petice na internetu a vyjadřovali se k němu někteří aktivisté. Policie ale nechala v podstatě CzechTek bez větších problémů proběhnout. Roku 2005 se CzechTeku dostalo značné pozornosti ze strany politiků. Kontroverzní policejní zásah a nemalé problémy, který způsobil i lidem, kteří se CzechTeku nijak neúčastnili, z něj udělal jednu z nejvýraznějších mediálních událostí roku. Tehdejší předseda vlády Jiří Paroubek a jeho ministr vnitra František Bublan ve spolupráci s policií se snažili pod různými důvody znemožnit už samotný začátek festivalu. Došlo tak k mnohahodinovému zastavení provozu na dálnici D5 i na některých dalších komunikacích, obce v okolí byly plné lidí a automobilů snažících se dostat k festivalu. Tvrdý zásah proti technařům značně ovlivnil vnímání politické scény i ze strany jinak nezúčastněných občanů. Událost měla negativní vliv na popularitu Jiřího Paroubka i jeho strany ČSSD, která tak pro příští volby ztratila část voličů. V průběhu roku 2005 došlo ještě k několika podpůrným akcím s hojnou účastí, které pořádala freetekno komunita. Ohlas veřejnosti k zásahu samozřejmě nebyl jen negativní. Řada webových stránek naopak vyjadřovala zásahu podporu, a to obvykle nekriticky plnou podporu, podobně jako iniciativy odmítající zásah vyjadřovaly obvykle plnou podporu CzechTeku. Později se objevila iniciativa 27 starostů obcí na Tachovsku, kteří požadovali přijetí speciálního zákona, kterým by bylo možné podobný festival zcela zakázat, podobně jako je to možné ve Velké Británii nebo Francii, takový zákon ale přijat nebyl. Mezi důvody, kterými státní či obecní správy zdůvodňovaly zastavení CzechTeku, nebo na základě kterých hledaly možnosti, jak vůbec konání podobných festivalů znemožnit, se objevovaly obvykle stížnosti na hluk, poškozování nepronajatých pozemků, zahlcení přístupových cest, ale též důvody hygienické - nezajištěný přísun pitné vody, nedostatek či vůbec nepřítomnost toalet, dále též poškození životního prostředí. Zejména od ročníku 2000 byla často zmiňována problematika drog. Média zmiňovala jednotlivé případy, kdy byly u určitých osob nelegální drogy objeveny. Mezi účastníky bylo pochopitelně užívání určitých látek běžné, z většiny se jednalo o alkohol a marihuanu, tedy legální nebo tzv. měkké drogy. Rozšířené též bylo užívání LSD nebo extáze. Část účastníků patrně požívala pervitin, byl zaznamenán ojedinělý případ, který nasvědčoval, že jeden účastník měl u sebe heroin. Nakolik se však CzechTek co se týče užívání nelegálních drog odlišoval od jiných, zcela legálních festivalů nebo hudebních koncertů ve stejné době, to těžko posoudit. Žádná jiná akce se totiž nenacházela pod takovým drobnohledem policie a médií, navíc poslední ročníky CzechTeku většinu soudobých kulturních akcí v návštěvnosti dalece překonávaly.", "section_level": 1}], "src_summary": "CzechTek byl největším festivalem freetekno scény v České republice i ve střední Evropě. Konal se každoročně od roku 1994 pravidelně poslední víkend v červenci. Zatím poslední byl CzechTek 2006, v roce 2007 se nekonal a na „oficiálních stránkách“ se objevilo prohlášení, že se už pravděpodobně žádný další ročník neuskuteční. ", "tgt_summary": "CzechTek was an annual teknival normally held on the weekend at the end of July in the Czech Republic. It attracted thousands of free tekno dancers from several European countries (40,000 people attended in 2003 and 2006). Open invitations were usually made to all sound systems, performers and all people with positive thinking.", "id": 1244790}
{"src_title": "Trimethylglycin", "tgt_title": "Trimethylglycine", "src_document": [{"title": "Struktura a reakce.", "content": "Trimethylglycin je \"N\"-trimethylovaná aminokyselina. Tato kvartérní amoniová sloučenina se při neutrálním pH vyskytuje v podobě zwitteriontu. Silné kyseliny, jako kyselina chlorovodíková, přeměňují TMG na odpovídající soli, což v případě HCl vede k tvorbě hydrochloridu betainu. Demethylací TMG vzniká dimethylglycin. Degradace TMG vede ke vzniku trimethylaminu, vůně hniloby ryb.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba a biochemické procesy.", "content": "Zpracování sacharózy z cukrové řepy vytváří glycin betain jako vedlejší produkt. Množství TMG soupeří s obsahem cukru v cukrové řepě.", "section_level": 1}, {"title": "Biosyntéza.", "content": "Ve většině organismů je glycinbetain biosyntetizován oxidací cholinu ve dvou krocích. Meziprodukt, betainaldehyd, je generován působením enzymové mitochondriální cholin oxidasy (cholín dehydrogenázy, EC 1.1.99.1). Betainový aldehyd je dále oxidován v mitochondriích u myší na betain pomocí enzymu betaine aldehyddehydrogenázy (EC 1.2.1.8). U lidí se aktivita betainealdehydu provádí nešpecifickým enzymem cytosolové aldehyddehydrogenázy (EC 1.2.1.3)", "section_level": 2}, {"title": "Biologická funkce.", "content": "TMG je organický osmolyt. Cukrová řepa byla vypěstována z mořské řepy, která k přežití ve slaných půdách pobřežních oblastí vyžaduje osmolyty. TMG se také vyskytuje ve vysokých koncentracích (~ 10 mM) v mnoha mořských bezobratlých, jako jsou korýši a měkkýši. Slouží jako silný apetitivní atraktant pro masožravce, jako jsou dravý mořský slimák \"Pleurobranchaea californica\". TMG je důležitým kofaktorem při methylaci, což je proces, který probíhá v savčích buňkách donací methylových skupin (-CH) pro další procesy v těle. Tyto procesy zahrnují syntézu neurotransmiterů, jako jsou dopamin a serotonin. Methylace je také zapotřebí pro biosyntézu melatoninu a koenzymu Q pro elektronový transportní řetězec, stejně jako methylace DNA pro epigenetiku. Hlavním krokem v methylačním cyklu je remethylace homocysteinu, sloučeniny, která se přirozeně utváří při demethylaci esenciální aminokyseliny methioninu. Navzdory své přirozené tvorbě byl homocystein spojován se záněty, depresí, specifickými formami demence a různými typy vaskulárních onemocnění. Remethylační proces, který detoxikuje homocystein a převede ho zpět na methionin, může probíhat dvěma cestami. Cesta probíhající prakticky ve všech buňkách zahrnuje enzym methioninsyntázu (MS), který vyžaduje vitamín B jako kofaktor a také je nepřímo ovlivňován kyselinou listovou a dalšími vitaminy skupiny B. Druhá cesta (omezená na játra a ledviny u většiny savců) zahrnuje betain-homocystein-methyltransferasu (BHMT) a vyžaduje TMG jako kofaktor. Během normálních fyziologických podmínek obě cesty přispívají stejně k odstranění homocysteinu v těle. Další degredace betainu prostřednictvím enzymu dimethylglycindehydrogenázy produkuje folát, čímž přispívá ke zpětné syntéze methioninu. Betain se tedy podílí na syntéze mnoha biologicky důležitých molekul a může být ještě důležitější při ohrožení hlavní cesty regenerace methioninu z homocysteinu genetickými polymorfismy, jako jsou mutace v genu MS.", "section_level": 2}, {"title": "TMG v zemědělství a akvakultuře.", "content": "Tovární farmy obohacují krmivo TMG a lysinem za účelem zvýšení svalové hmoty hospodářských zvířat (množství použitelného masa). Lososí farmy používají TMG k uvolnění osmotického tlaku na lososích buňkách, při přenášení ryb ze sladké vody do slané vody. Doplněk TMG snižuje množství tukové tkáně u prasat; výzkumy u lidí však neprokázaly žádný účinek na tělesnou hmotnost, složení těla nebo výdaje na odpočinek.", "section_level": 1}, {"title": "TMG v lidské stravě.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Doplněk stravy.", "content": "Přestože TMG snižuje množství tukové tkáně u prasat, výzkum na lidských subjektech neprokázal žádný účinek na tělesnou hmotnost, složení těla ani na spotřebu energie na odpočinek, pokud se používá ve spojení s nízkokalorickou dietou. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv Spojených států schválil bezvodý trimethylglycin (také známý pod značkou Cystadane ) pro léčbu homocystinurie, choroby způsobené abnormálně vysokými hladinami homocysteinu při narození. TMG se také používá jako hydrochloridová sůl (prodává se jako hydrochlorid betainu nebo betain HCl). Betainhydrochlorid byl povolen ve Spojených státech v lécích, které nejsou v prodeji (OTC), jako žaludeční antacidum. Americký kodex federálních předpisů, hlava 21, oddíl 310.540, který vstoupil v platnost dne 10. listopadu 1993, zakázal použití betainhydrochloridu v OTC produktech kvůli nedostatečným důkazům pro jeho klasifikaci jako \"všeobecně uznávané jako bezpečné a účinné\". TMG může způsobit průjem, žaludeční nevolnost nebo nevolnost. Doplněk TMG snižuje hladinu homocysteinu, ale také zvyšuje hladinu LDL.", "section_level": 2}, {"title": "Jiné použití: PCR.", "content": "Trimethylglycin může působit jako adjuvans procesu polymerázové řetězové reakce (PCR) a dalších DNA polymerázových testů, jako je sekvenování DNA. Neznámým mechanismem pomáhá při prevenci sekundárních struktur v molekulách DNA a zabraňuje problémům spojeným s amplifikací a sekvenováním oblastí bohatých na GC. Trimethylglycin dává guanosinu a cytidinu (silným pojivům) termodynamiku podobnou termodynamice thymidinu a adenosinu (což jsou slabá pojidla). Experimenty bylo zjištěno, že se nejlépe uplatňuje při konečné koncentraci 1 M.", "section_level": 2}, {"title": "Spekulativní použití.", "content": "Laboratorní studie a dvě klinické studie ukázaly, že TMG by mohl být použit k léčbě nealkoholické steatohepatitidy. TMG byl navržen pro léčby deprese. SAMe jako výživový doplněk funguje jako nespecifické antidepresivum. Při výzkumu zaměřený na vývoj ekologicky nezávadných biomimetických povlaků lodí se TMG využívá mimo jiné jako netoxický protipovodňový nátěr.", "section_level": 2}, {"title": "Chromatografie iontové výměny IEX.", "content": "V knize od společnosti Amersham Biosciences / GE Healthcare, Ion Exchange Chromatography & Chromatofocusing - Principy a metody, strana 48. \"Zwitterionové přísady, jako je betain, mohou zabránit srážení a mohou být použity ve vysokých koncentracích bez zásahu do gradientové eluce\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Trimethylglycin (TMG je který se vyskytuje u rostlin. Trimethylglycin byl první nalezený betain ; původně byl nazýván betainem, protože v 19. století byl objeven v cukrovce (lat. beta = řepa). Od té doby se objevilo mnoho dalších betainů a specifičtější název \"glycinbetain\" tento zachycuje.", "tgt_summary": "Trimethylglycine (TMG) is an that occurs in plants. Trimethylglycine was the first betaine discovered; originally it was simply called betaine because, in the 19th century, it was discovered in sugar beets. Since then, many other betaines have been discovered, and the more specific name \"glycine betaine\" distinguishes this one.", "id": 2142326}
{"src_title": "Petr Jan Olivi", "tgt_title": "Peter John Olivi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Petr Jan Olivi pocházel z Languedocu, provincie jižní Francie. Ve dvanácti letech odešel do města Béziers, kde vstoupil do františkánského řádu. Doba pařížských studií byla bohatá na setkání s významnými františkánskými představiteli, kteří mladého učence obohatili o nové zkušenosti, myšlenky a metody, jež po příchodu do Narbonne dále rozpracovával. Než papež Mikuláš III. vydal v srpnu 1279 bulu \"Exiit qui seminat\", v níž dal na vědomí, že dodržování františkánského slibu ve smyslu doslovného žití podle evangelia je prakticky nemožné, Olivi byl dokonce přizván, aby tuto ústřední myšlenku formuloval. Tvrdil, že je obsah konstituce třeba vztahovat k záměru Menších bratří, který se ovšem může lišit od reálné praxe. Do přelomu 70. a 80. let byl tedy Olivi považován za doktrinálně bezúhonného. Roku 1279 sepsal \"Quaestiones de perfectione evangelica\" (Otázky o evangelní dokonalosti), které mimo jiného předkládaly učení \"usus pauper\". Ukázalo se, že spor ohledně uctívání chudoby nebylo možné řešit uvnitř řádu. Přestože byl Oliviho postoj k sympatizantům obezřetný a sám respektoval příkazy dané církevní autoritou, byl obviněn, že je hlavou „pověrčivé sekty“. Následovala série doktrinálního zkoumání napříč událostmi, které obnášely teologické debaty, obhajobu kontroverzních článků před generální kapitulou řádu i zakázání spisů a konečně rehabilitaci v roce 1287 z rozhodnutí generálního ministra Mattea z Acquasparty. Pro uklidnění situace vyslal řádový ministr Oliviho učit do Florencie. Tak došlo k prolínání Oliviho vnímání ideálu Františkova života s vizí chudoby podle Fraticelli de paupere vita (\"bratříčků\"), italskou odnoží spirituálů. Za mluvčí italské větve spirituálních rigoristů jsou považováni Angelo Clareno a zejména Ubertino da Casale, Oliviho společník během působení v Itálii. Italské hnutí se vyznačovalo silným důrazem na chiliastické ideje Jáchyma z Fiore, kalábrijského proroka. Petr Jan Olivi se identifikoval s aspekty Jáchymova učení, co se týče smýšlení o konci světa. Ve vlastním díle \"Lectura super Apocalypsim\" (komentář ke knize Zjevení sv. Jana) potom symbolickým jazykem vykreslil povahu bitvy mezi přívrženci evangelia a jeho odpůrci. Zbytek života strávil Olivi v rodné Francii. Po jeho smrti se staly jeho zásady středem kultu neoficiálního světce a jeho hrob poutním místem věrných zastánců. Památné místo zničil až papež Jan XXII.", "section_level": 1}, {"title": "Koncil ve Vienne.", "content": "Roku 1312 zasedal církevní sněm ve Vienne. Vedle zrušení templářského řádu se v závěrečném zasedání projednávala otázka dodržování chudoby v Řádu menších bratří. Byly odsouzeny tři Oliviho nauky i názor, že lidská duše je „formou“ těla. Jako heretické však Oliviho učení v jeho úplnosti nikdy oficiálně odsouzeno nebylo.", "section_level": 2}, {"title": "Kontroverzní témata.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Usus pauper.", "content": "\"Usus pauper\" v doslovném překladu znamená „chudé užívání“. Vzorem pro určení pravé míry chudoby a prostoty života řádu byla Olivimu Františkova \"Závěť\" (\"Testamentum\"). Právě Závěť se také stala důležitým zdrojem podnětů k vnitřnímu rozkolu řeholního společenství františkánů. Nedbalost způsobená opomíjením evangelní skromnosti totiž podle Oliviho vedla k pokleskům až duchovní ochablosti bratrů, původně směřovaných k tomu reprezentovat ideál chudoby podle \"vita apostolica\". Oliviho sympatizanti, z nichž mnozí byli fanatici chudoby, se proto souhrnně označovali jako spirituální františkáni. Krize kolem učení o „chudém užívání“ se vystupňovala v letech 1279 až 1283. Spolu s Olivim věřili spirituální františkáni v nezbytnost zakotvení učení o „chudém užívání“ ve slibu chudoby, pokud se měli řádoví příslušníci vyhnout smrtelnému hříchu. Kromě všude číhající hrozby smrtelného hříchu čelili Oliviho odpůrci obavě z úbytku nových členů, pokud se měl řád distancovat od papežské kurie a důsledně rozlišovat, jaké užívání společného majetku – oficiálně spravovaného papežem – lze ještě tolerovat. Přijetí učení o „chudém užívání“ totiž podmiňovalo přehodnocení optimální míry chudoby, na níž však nepanoval jednotný názor. Umírnění františkáni na rozdíl od spirituálů-rigoristů považovali za nezbytné při rozrůstání řádu razantně přizpůsobit i ideál chudoby. Na hodnověrnosti a pravosti \"usus pauper\" Olivi nicméně dále trval. Své myšlenky vztahoval jednak k Testamentu, ale také k Františkově řeholi sepsané roku 1223 a tvrdil, že je třeba \"usus pauper\" chápat jako integrovanou součást s řeholí nerozlučně spjatou. Nechápal jej tedy jako pouhý předpis, ale jako kořen františkánského života. Navzdory obranné pozici bylo kontroverzní učení františkánského myslitele pranýřováno a spolu s některými jinými spisy zakázáno řádem roku 1285.Po rehabilitaci, jež následovala po dvou letech, odešel Olivi do Santa Croce, kde vyučoval v tamním konventu.", "section_level": 2}, {"title": "Vliv Jáchyma z Fiore.", "content": "Étos 13. století se vyznačoval silným eschatologickým očekáváním. Apokalyptické představy některých Menších bratří byly živeny obavami z dalšího vývoje řádu a Oliviho práce o apokalypse silně přispěla k šíření myšlenky o Božím soudu i mimo řeholní společenství, takže stoupenci laických hnutí pochybovali o svrchovanosti církve samotné. Látku pro komentář ke knize Zjevení sv. Jana čerpal ze spisu italského teologa Jáchyma z Fiore. Protože Jáchym neposkytl pro bližší historické určení jasné vodítko, přizpůsobil Olivi jeho učení duchu františkánské doby. Kromě částí s mravoučným charakterem, kde františkán apeluje na zdrženlivost a dodržování ctnostného života, obsahuje komentář i kontroverzní pasáž o dvou církvích: celkově viditelné a církvi tělesné, z níž měl vzejít Antikrist. Odmítal sice, aby byly prorocké apokalyptické symboly spojovány s konkrétními postavami tělesné církve, ale otevřeně jí přiřkl zodpovědnost za okázalý luxus a simonii, kterými pohrdal. Dokud Olivi žil, úspěšně odkláněl tendence sympatizantů zasazovat konkrétní postavy do soudobého kontextu. Situace se však změnila koncem 13. století a hlavně v prvním desetiletí 14. století, kdy chiliasté sloučili viditelnou církev s tělesnou a označili církevní hodnostáře za mařitele plánu na zduchovnění lidstva, tedy za pomocníky mystického Antikrista. \"Lectura\" byla jako heretický spis definitivně odsouzena v roce 1326.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pierre de Jean Olivi (známý také jako Pierre Déjean), latinsky Petrus Iohannis Olivi, v češtině známý jako Petr Jan Olivi (1248 – 14. března 1298) byl františkánský myslitel z kláštera v Narbonne v jižní Francii. Svým intelektuálním přínosem se nesmazatelně zapsal do dějin Řádu menších bratří i scholastického písemnictví. Vynikl však především jako autor kontroverzního konceptu \"usus pauper\" (v doslovném překladu „omezené používání“), který měl omezit užívání individuálního i společného majetku ke zpohodlnění či zesnadnění života řeholníků. ", "tgt_summary": "Peter John Olivi, also Pierre de Jean Olivi or Petrus Joannis Olivi (1248 – March 14, 1298), was a Franciscan theologian and philosopher who, although he died professing the faith of the Roman Catholic Church, became a controversial figure in the arguments surrounding poverty at the beginning of the 14th century. In large part, this was due to his view that the Franciscan vow of poverty also entailed \"usus pauper\" (i.e., 'poor' or'restricted' use of goods); while contemporary Franciscans generally agreed that \"usus pauper\" was important to the Franciscan way of life, they disagreed that it was part of their vow of poverty. His support of the extreme view of ecclesiastical poverty played a part in the ideology of the groups coming to be known as the Spiritual Franciscans or Fraticelli.", "id": 2028244}
{"src_title": "Typ 90 (tank)", "tgt_title": "Type 90 tank", "src_document": [{"title": "Historie a výroba.", "content": "Zanedlouho po vzniku tanku Typ 74 dalo japonské vrchní velení úkol vývojářům společnosti Mitsubishi vyvinout lepší a modernější tank, který bude mít vlastnosti srovnatelné se sovětskými tanky T-72. Vývoj prototypu, nazvaného TK-X, byl zahájen v roce 1976. V roce 1985 vznikly dva prototypy a roku 1989 byl vývoj finální verze tanku dokončen. Sériová výroba byla zahájena roku 1990.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Posádka je klasicky rozmístěna v přední části a střední části tanku. Motor se nachází vzadu. Na rozdíl od většiny západních hlavních bojových tanků má japonský tank nabíjecí automat, což umožnilo snížit počet členů posádky na tři osoby. Sedadlo řidiče je v přední části tanku na levé straně. Ve střední části tanku ve věži sedí na pravé straně velitel a na levé straně střelec. Každý z nich má samostatný průlez pro nástup a výstup. Vzhledově se tank podobá německému tanku Leopard 2. Některé zdroje uvádějí, že na vývoji tanku se podíleli němečtí inženýři, a proto je podobný tanku Leopard 2A4.", "section_level": 1}, {"title": "Palebná síla.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Systém řízení palby a zaměřovací zařízení.", "content": "Tank je vybaven zařízením pro automatické sledování cíle za pohybu. Moderní systém řízení palby zahrnuje: Velitel tanku má k dispozici tyto systémy:", "section_level": 3}, {"title": "Zbraně.", "content": "Hlavní zbraň je licenční 120mm kanón Rheinmetall, který má délku 44 ráží a je vybaven automatickým nabíjením. Kanón je vybaven ejektorem a hlaveň je stabilizována ve dvou rovinách. Stejná zbraň byla použita u amerického tanku M1 Abrams a také u německého tanku Leopard 2. Japonci původně chtěli použít 120mm kanón vlastní konstrukce, ale nakonec dali přednost kanónu L44 společnosti Rheinmetall kvůli nižší ceně. Zásoba munice činí 45 nábojů, z toho 20 nábojů je umístěno v nabíjecím automatu. Tank je vybaven nabíjecím automatem, umístěným ve zbraňové věži. Posádka tanku se tedy obejde bez nabíječe, podobně jako je tomu u sovětských, popř. ruských tanků T-64, T-72, T-80, T-90, francouzských tanků Leclerc a švédských Stridsvagn 103. Sekundární zbraně", "section_level": 3}, {"title": "Bezpečnost a ochrana.", "content": "Tank je vybaven rychle účinkujícími automatickými hasicími systémy a ochranou proti zbraním hromadného ničení.", "section_level": 2}, {"title": "Balistická ochrana.", "content": "Korba a věž tanku jsou vyrobeny svařováním z ocelových plátů. Pancéřová ochrana je diferencovaná. Pancéřování v přední části trupu a věže je vrstvené (kompozitní). Ochrana bočních stran trupu a věže může být zvýšena moduly přídavného pancéřování.", "section_level": 3}, {"title": "Aktivní obrana.", "content": "Tank může vytvořit kouřovou clonu, která do značné míry chrání tank proti řízeným střelám s laserovým naváděním a laserovým dálkoměrům. Tank má zmenšený hluk motoru, sníženou emisi zplodin a také sníženou infračervenou stopu.", "section_level": 3}, {"title": "Motor a převodovka.", "content": "Tank je vybaven desetiválcovým přeplňovaným dieselovým motorem Mitsubishi 10ZG s kapalinovým chlazením, přímým vstřikováním, turbodmychadlem a tepelným výměníkem. Výkon motoru činí 1500 hp, což umožňuje tanku překonat vzdálenost 200 m za 20 sekund při startu z místa. Objem palivové nádrže činí 1100 litrů. Automatická převodovka má čtyři stupně pro jízdu vpřed a dva pro jízdu vzad.", "section_level": 3}, {"title": "Pohybové ústrojí.", "content": "Pohybové ústrojí má šest párů pojezdových kol a podpůrné kladky pro pásy. Odpružení podvozku je kombinované hydropneumatické, resp. torzní. První a šesté pojezdové kolo na každé straně má hydropneumatické odpružení a ostatní pojezdová kola jsou zavěšena na torzních tyčích. Světlou výšku tanku lze měnit (tank může zalehnout). Standardní světlá výška je 450 mm, a může se pohybovat v rozsahu 200 až 600 mm.", "section_level": 3}], "src_summary": "Typ 90 je hlavní bojový tank japonských ozbrojených sil, který byl vyvinut v letech 1976 až 1986 jako náhrada za starší tanky Typ 61 a Typ 74. Do výzbroje japonských ozbrojených sil byl zařazen v roce 1992. ", "tgt_summary": "The is a main battle tank (MBT) of the Japan Ground Self-Defense Force (JGSDF). It was designed and built by Mitsubishi Heavy Industries as a replacement for all deployed Type 61 and Type 74 tanks, and entered service in 1990. It is to be superseded by the Type 10 tank.", "id": 1914215}
{"src_title": "Jocelyn Bellová Burnellová", "tgt_title": "Jocelyn Bell Burnell", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Je nejstarší ze čtyř dětí. Její otec, architekt, pracoval krátce na Armaghské obsevatoři v Severním Irsku. Susan měla příležitost navštěvovat observatoř. Po dosažení základního vzdělání (1956) byla poslána do dívčí internátní školy v anglickém Yorku. Psala anglickému astronomovi Bernardu Lovellovi (1913–2012) na rádiovou observatoř Jodrell Bank v anglickém Cheshire. Žádala ho o radu, jak se stát radioastronomkou. Poradil jí, aby studovala fyziku nebo elektroniku. Po zdárném dokončení studia fyziky na universitě v Glasgow ve Skotsku a přešla na Univerzitu v Cambridgi, kde začala postgraduální studium na získání titulu PhD. Připojila se k týmu pěti dalších lidí a začala dvouletou práci na stavbě radioteleskopu pro pozorování kvasarů, který v červenci 1967 započal se systematickým prohlížením oblohy. 28. listopadu téhož roku zachytila Bellová Burnellová pulsující rádiový signál. Jeho zdroj byl později identifikován jako neutronové hvězdy, pulsar. Ale jen Antony Hewish, její nadřízený a vedoucí zmíněného vědeckého týmu, dostal za tento objev Nobelovu cenu za fyziku, což kritizoval například Fred Hoyle (pravděpodobně za tuto kritiku nedostal Nobelovu cenu, ale William Alfred Fowler ano). V lednu tým zveřejnil výzkumný článek, ve kterém oznámil objev pulsarů. V roce 1969 se stala výzkumnou pracovnicí na universitě v Southamptonu v Anglii. Zabývala se studiem a sledováním vesmíru v oblasti gama záření. Vdala se a přijala příjmení Bellová Burnellová. V roce 1974 přešla do Mullardovy laboratoře pro vědecký výzkum vesmíru a pracovala v oblasti rentgenové astronomie. Při tom používala dat z britské družice Ariel V. Roku 1982 se stala se vedoucí výzkumnou pracovnicí Královské observatoře ve skotském Edinburghu. Ke sledování galaxií používala družice EXOSAT a byla odpovědná za provoz teleskopu na Havaji, pojmenovaném po Jamesi Clerku Maxwellovi. V roce 1989 dostala od Královské astronomické společnosti v Londýně Hershelovu medaili za objev pulsarů. V roce 1991 opustila místo na Královské observatoři a stala se profesorkou fyziky na Veřejné universitě v Milton Keynes v Anglii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jocelyn Bellová Burnellová, plným jménem Susan Jocelyn Bell Burnell, rozená Susan Jocelyn Bell (* 15. července 1943 Belfast) je severoirská astrofyzička, která objevila nový typ hvězdy – pulsar.", "tgt_summary": "Dame Susan Jocelyn Bell Burnell (; born 15 July 1943) is an astrophysicist from Northern Ireland who, as a postgraduate student, co-discovered the first radio pulsars in 1967. She was credited with \"one of the most significant scientific achievements of the 20th century\". The discovery was recognised by the award of the 1974 Nobel Prize in Physics, but despite the fact that she was the first to observe the pulsars, Bell was not one of the recipients of the prize. ", "id": 155494}
{"src_title": "Penzijní fond", "tgt_title": "Pension fund", "src_document": [{"title": "Penzijní fondy v České republice.", "content": "Penzijní fondy souvisí v České republice s třetím pilířem doplňkového penzijního spoření, jehož kořeny sahají až do roku 1994, kdy byl schválen zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. K zásadnímu posunu však došlo až o devatenáct let později, v roce 2013, se zákonem č. 427/2011 Sb. Tehdy se penzijní připojištění transformovalo na třetí pilíř zvaný jako doplňkové penzijní spoření. Doplňkové penzijní spoření je možné charakterizovat jako doplňkový systém vytvořený na občanském (individualistickém) principu, do kterého může občan dobrovolně vstoupit, stejně jako z něj může dobrovolně vystoupit. Spoří se v něm do fondů a vše je regulované a podporované státem.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy penzijních fondů.", "content": "Třetí pilíř je v roce 2018 tvořen těmito fondy:", "section_level": 2}, {"title": "Specifika spoření v penzijních fondech.", "content": "Hlavní motivací pro vstup do třetího pilíře je státní příspěvek, popř. daňové úlevy. Hodnota státního příspěvku se odvíjí od výše měsíčního příspěvku účastníka: Příspěvkem na doplňkové penzijní spoření si může klient snížit daňový základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Pokud naspoří více než 12000 Kč za rok, tj. 1000 Kč měsíčně, může si snížit daňový základ o částku, jež přesahuje tuto hranici, nově až o 24000 Kč ročně (Důchodová reforma 2017). Tato částka se rovná příspěvku 3000 Kč měsíčně. K dalším výhodám doplňkového penzijní spoření patří také možnost čerpat předdůchod (neplatí pro transformované fondy ) již 5 let před dovršením státem určeného důchodového věku. Z doplňkového penzijního spoření však nemůže účastník peníze vybrat dříve než dva roky od sjednání smlouvy. V opačném případě by o ně přišel. Pokud je pak vybere předčasně před 60. rokem, přijde o veškeré státní příspěvky a budete muset vrátit také čerpané daňové výhody. Po 60. roce není třeba vybírat všechny peníze na jednou, ale je možné si je nechat postupně vyplácet, zatímco zbytek bude dále zhodnocován. V případě smrti účastníka nashromážděné prostředky získají určené osoby či dědicové (Asociace penzijních 2017b).", "section_level": 2}, {"title": "České penzijní společnosti.", "content": "České penzijní společnosti jsou sdruženy v Asociaci penzijních společností České republiky. Ta má deset členů a tři přidružené členy: \"Přidružení členové:\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Penzijní fond je fond, který bývá využíván ke spoření na penzi. V České republice je možné pravidelně investovat do tzv. účastnických fondů, které jsou spravovány soukromými penzijními společnostmi. Každá z nich má v nabídce zpravidla několik účastnických fondů, které se dělí dle výnosově-rizikového profilu na konzervativní, vyvážený a dynamický.", "tgt_summary": "A pension fund, also known as a superannuation fund in some countries, is any plan, fund, or scheme which provides retirement income. ", "id": 1382565}
{"src_title": "Chow Yun Fat", "tgt_title": "Chow Yun-fat", "src_document": [{"title": "Těžké začátky.", "content": "Vyrůstal v chudobě na úzkém pobřeží ostrova Lamma. Jeho život se začal měnit až s úspěšným startem hereckého novice v lokální televizní stanici TVB.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Ve známost vešel Čou jako hvězda televizního seriálu The Bund (1983). Jakkoliv se mu dařilo v televizních rolích, viděl svoji budoucnost jako velký filmový herec. Bohužel však stále účinkoval pouze v nízkorozpočtových snímcích. Zlom přišel až poté, co se dal dohromady s relativně neznámým režisérem Johnem Woo, když spolu v roce 1986 natočili gangsterku A Better Tomorrow (\"Lepší Zítřek\"), která z obou učinila ve významné části Asie megahvězdy. Po úspěchu \"A Better Tomorrow\" vytvořil Čou ještě další „gun fu“ (slovní hříčka: \"gun\" znamená anglicky \"bouchačka\" (volně přeloženo)) neboli „heroic bloodshed“ (hrdinské krváky) filmy, právě pod taktovkou Johna Woo. Jednalo se o snímky The Killer (\"Zabiják\") z roku 1989 a Hard Boiled (1992). Na západě je Čou známý jako představitel ctnostných tvrďáků, ať už policajtů nebo zločinců. Přes tuto škatulku je herec širokých možností, o čemž svědčí například jeho účinkování v komediích jako Diary of a Big Man z roku 1988 nebo Now You See Love... Now You Don't z roku 1992. Překvapivě pro skalní příznivce hongkongské hardcore produkce účinkoval také v romancích Love in a Fallen City z roku 1984 a An Autumn's Tale z roku 1987. Cejch ranaře odhodil také ve snímku Wong Ťinga God of Gamblers z roku 1989, kde se předvedl jako komik a akční hrdina zároveň. Tímto filmem zároveň definitivně prorazil jako nejpopulárnější hongkongský herec. Úspěchy v Hongkongu předznamenaly jediné, Čouův frontální útok na Hollywood a chuť zopakovat lokální úspěchy na mezinárodním poli. Jeho první dva filmy, Replacement Killers (\"Střelci na útěku\") z roku 1998 a The Corruptor (\"Válka gangů\") z roku 1999, však byly propadáky. Ve stejném roce, jako \"Válka gangů\" vznikl také snímek Anna and the King (\"Anna a král\"), který dopadl o poznání lépe. Zásluha je však připisována herečce Jodie Fosterové, která si zde zahrála. V roce 2000 se vrátil do Asie, aby natočil film Crouching Tiger, Hidden Dragon (\"Tygr a drak\"), který vyhrál Oskara za nejlepší zahraniční snímek roku. V roce 2004 překvapil účinkováním v čínském indie-hitu Waiting Alone a o dva roky později spolupracoval s Gongem Li jako herec v jeho filmu Žang Jimu. Čou ovšem stále čeká na svůj osobitý úspěch. Nyní žije v Hongkongu a nechal se slyšet, že si dělá zálusk na Oskara. Jeho posledním počinem má být role ukrutného piráta Sao Fenga v třetím pokračování Pirates of the Carribean (\"Piráti z Karibiku\").", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Čouovou zálibou je fotografování a sám je členem fotografického klubu. Jako osobnost působí zcela normálním dojmem, bez avantýr hereckých hvězd. Rád nakupuje jídlo v Kowloon City a přátelí se s mnoha majiteli obchůdků. Je velice ohleduplný a nechodí daleko pro legraci.", "section_level": 1}, {"title": "Filmografie.", "content": "\"názvy filmů jsou v angličtině\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Chow Yun Fat (čínsky: 周潤發, pinjin: Zhōu Rùnfā, český přepis: Čou Jan-Fet) (* 18. května 1955 na ostrově Lamma v Hongkongu) je hongkongský herec. ", "tgt_summary": "Chow Yun-fat (born 18 May 1955), previously known as Donald Chow, is a Hong Kong actor known for his collaborations with filmmaker John Woo in the action heroic bloodshed–genre films \"A Better Tomorrow\", \"The Killer\", and \"Hard Boiled\", and in the West for his roles as Li Mu-bai in \"Crouching Tiger, Hidden Dragon\" and Sao Feng in \"\". He mainly plays in drama films and has won three Hong Kong Film Awards for Best Actor and two Golden Horse Awards for Best Actor in Taiwan.", "id": 1169737}
{"src_title": "Škocjanské jeskyně", "tgt_title": "Škocjan Caves", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Řeka Reka mizí v závrtu Velika dolina do země a dále po celou cestu protéká v délce 34 km podzemím na severozápad, do Jaderského moře, kam se vlévá spolu s řekou Timavou, jejímž je přítokem. Obrázek velké řeky mizející za deštivého počasí 160 metrů pod zem je fascinující i děsivý zároveň. Reka překonává v podzemí celkem 26 peřejí a vodopádů. Patrně v raném pleistocénu se zřítil strop jeskyně a vytvořila se Velika dolina hluboká 165 metrů a Mala dolina hluboká 120 metrů. Odděluje je přírodní most, pozůstatek původního stropu jeskyně. Na tomto jakoby mostě se rozkládá starobylá vesnice Škocjan s kamenným kostelíkem sv. Kancijana z roku 1603. Zde se nedaleko domů nachází další vchod do podzemí v podobě 116 metrů hluboké propasti Okroglia. Specifické mikroklima představuje příhodné podmínky pro mnohé živočišné a rostlinné druhy, mezi nimiž je i několik endemitů. Vyskytuje se zde několik druhů netopýrů a macarát jeskynní. V jeskyni se nachází bohatá krápníková výzdoba, nejvyšší stalagmit má 15 metrů. Součástí prohlídky je i obrovská prostora Martelův dom s rozměry 380 metrů délky, 120 metrů šířky a 146 metrů výšky. Prohlídková trasa měří 2.5 kilometru a má 500 schodů. Teplota v suchých částech jeskyň se pohybuje kolem 12 stupňů Celsia, tam kde se vyskytuje voda osciluje teplota od 0 do 20 stupňů. Vlhkost vzduchu je tu 80 až 100 %.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První písemná zmínka o jeskyních pochází od Poseidoniuse z Apemey, který si někdy kolem roku 60 před Kristem poznamenal, že řeka Timavus pramení v horách, vtéká do nitra země a znovu se objevuje ve vzdálenosti 130 stádií a vteklá do moře. Vzdělanec Janez Vajkard Valvasor rokle popsal roku 1689. První průzkumníci pronikali do podzemí již v 18. století a turisté dorazili do jeskyně roku 1819. První turistické trasy se zde budovaly ve letech 1884 až 1906. Oblast okolo jeskyní je pro archeology velice bohatá, jsou zde nalézány památky od doby před 10 000 lety až po současnost. Drahocenné archeologické nálezy ukazující na vlivy řecké civilizace byly objeveny v Muší jeskyni, kde se nacházel na konci doby bronzové a začátku doby železné jeskynní chrám. V regionu se nacházelo jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Evropě, kde byl uctíván kult posmrtného života a kde se komunikovalo s dušemi předků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Škocjanské jeskyně (Slovinsky \"Škocjanske jame\") je rozsáhlý jeskynní systém vápencových jeskynní v oblasti Kras na jihozápadě Slovinska, zahrnující propadlé závrty, více než 5 km podzemních prostor, jeskyně více než 200 metrů hluboké s mnoha vodopády. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších míst na světě ke studiu krasových jevů ve vápenci. Škocjanské jeskyně jsou chráněné od roku 1980, kdy byla na ploše 0,8 km2 vyhlášená přírodní chráněná památka. Od roku 1986 jsou jeskyně na seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 1990 bylo ochranné pásmo rozšířeno na současnou rozlohu a roku 1996 byla na místě vyhlášena chráněná krajinná oblast.", "tgt_summary": "Škocjan Caves (;, ) is a cave system in Slovenia. Due to its exceptional significance, Škocjan Caves was entered on UNESCO’s list of natural and cultural world heritage sites in 1986. International scientific circles have thus acknowledged the importance of the caves as one of the natural treasures of planet Earth. Ranking among the most important caves in the world, Škocjan Caves represents the most significant underground phenomena both on the Karst Plateau and in Slovenia. Following independence from Yugoslavia in 1991, Slovenia committed itself to actively protecting the Škocjan Caves area and established Škocjan Caves Regional Park and its managing authority, the Škocjan Caves Park Public Service Agency.", "id": 1009617}
{"src_title": "Karel Filip Švédský", "tgt_title": "Prince Carl Philip, Duke of Värmland", "src_document": [{"title": "Mládí a kariéra podnikatele.", "content": "Narodil se roku 1831 v Mnichově tehdy samostatném Bavorském království do rodiny bohatých židovských bankéřů, kteří byli spřízněni s panovnickými rody a získali šlechtický titul. Mezi jeho blízké známé proto patřili například tehdejší kníže z Walesu, pozdější král Eduard VII. nebo rakouský arcivévoda Rudolf, korunní princ rakousko-uherský. Hirschova matka Karoline Wertheimerová mu zajistila kvalitní vzdělání včetně náboženského studia a znalosti hebrejštiny. V roce 1851 natoupil Maurice de Hirsch k bance Bischoffsheim & Goldschmidt v Bruselu a roku 1855 se oženil s Clarou de Hirsch, dcerou ředitele banky, Jonathana Bischoffsheima. Clara podporovala filantropické aktivity svého manžela a sama na ně přispívala významnými finančními dary. Baron de Hirsch získal rozsáhlé bohatství zejména díky úspěšnému investování do výstavby železnic. Získal koncesi na výstavbu železnic v Osmanské říši. Podílel se také na budování cukrovarnického a těžařského průmyslu. V roce 1890 se jeho majetek odhadoval na 100 milionů dolarů v tehdejší hodnotě. Byl majitelem panství Veveří a Rosice.", "section_level": 1}, {"title": "Židovská filantropie.", "content": "Své jmění začal baron de Hirsch používat na rozsáhlé filantropické aktivity ve prospěch Židů. Frankofonní židovské organizaci Alliance israélite universelle věnoval 200 000 dolarů na zřízení židovských škol na Blízkém východě. Později jí přispěl i na zbudování obchodních židovských škol a nakonec se rozhodl \"Alliance Israélite Universelle\" poskytovat pravidelný roční příspěvek 80 000 dolarů. Kromě toho založil vlastní vzdělávací instituci, \"Nadaci barona de Hirsche\", jejímž působištěm byly židovské komunity v Haliči. V roce 1891 založil de Hirsch Židovské kolonizační sdružení, organizaci s globálním záběrem, jejímž úkolem bylo pomáhat židovským emigrantům z východní Evropy se usazovat v zámoří, zejména v Brazílii a Argentině, kde pro ně měly vznikat zemědělské osady. Pro tento účel byl v Petrohradě zřízen ústřední výbor a v Argentině výkonné těleso pro přidělování půdy a práce v této zemi. Činnost Židovského kolonizačního sdružení se rozšířila i do tehdejší turecké Palestiny, kde vzniklo několik zemědělských osad, které byly klíčové pro počátek novověkého židovského osidlování této země. Na tomto kolonizačním podnikání v Palestině se spolu s ním podílel další významný židovský filantrop Edmond James de Rothschild, který roku 1900 převedl své zemědělské osady zřízené v Palestině právě pod správu Židovského kolonizačního sdružení. Mezi baronem de Hirschem a sionisty ovšem nebyla shoda. Baron například odmítl žádost o finanční podporu pro sionistické hnutí, protože nepovažoval vznik židovského státu za reálný. Baron zemřel roku 1896 ve městě Stará Ďala (maďarsky \"Ógyalla\") v Rakousku-Uhersku, dnešní slovenské Hurbanovo. V jeho aktivitách pak pokračovala manželka Clara. V Izraeli je po něm pojmenována vesnice Nir Cvi (\"Cvi\" bylo jeho hebrejské jméno) založená Židy z Argentiny a vesnice Sde Moše (\"Moše\" byla rovněž hebrejská varianta jeho jména).", "section_level": 1}], "src_summary": "Princ Karel Filip Švédský, vévoda värmlandský (, celým jménem Carl Philip Edmund Bertil; * 13. května 1979, Stockholmský palác, Stockholm) je druhý potomek a jediný syn švédského krále Carla XVI. Gustava a královny Silvie Švédské. Narodil se jako korunní princ Švédského království. Tento titul mu patřil sedm měsíců, do 1. ledna 1980, kdy byl změněn systém následnictví v linii následnictví švédského trůnu. Nový zákon ustanovil užití systému absolutní rovné primogenitury, kdy se nestává následníkem trůnu prvorozený syn, ale nejstarší potomek královské rodiny bez ohledu na pohlaví. Od roku 1980 je tedy korunní princeznou Švédska princova starší sestra Viktorie Švédská. V linii následnictví britského trůnu je Karel Filip stále korunním princem, protože užívá systém kognatické primogenitury. ", "tgt_summary": "Prince Carl Philip of Sweden, Duke of Värmland (Carl Philip Edmund Bertil; born 13 May 1979), is the only son and the second of three children of King Carl XVI Gustaf and Queen Silvia., Prince Carl Philip is fourth in the line of succession, after his older sister, Crown Princess Victoria, his niece and goddaughter Princess Estelle, and his nephew Prince Oscar. He lives with his wife, Princess Sofia, and two sons, Prince Alexander and Prince Gabriel, in Villa Solbacken in central Stockholm.", "id": 17813}
{"src_title": "James Dwight Dana", "tgt_title": "James Dwight Dana", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Dana se narodil 12. února 1813 v Utice. Jeho otcem byl obchodník James Dana (1780–1860) a jeho matka byla Harriet Dwight (1792–1870). Z matčiny strany byl příbuzný s novoanglickou rodinou Dwightů – misionářů a učitelů – zahrnující strýce H. G. O. Dwighta a bratrance H. O. Dwighta. Od raných let projevoval zájem o vědu, který v něm pomáhal pěstovat Fay Edgerton, učitel na utické střední škole, a v roce 1830 začal studovat na Yale College u Benjamina Sillimana staršího. Absolvoval v roce 1833, následující dva roky učil matematiku námořní kadety US Navy, a plavil se do Středomoří, přičemž se věnoval svým úkolům. V roce 1836 a 1837 byl asistentem profesora Sillimana v chemické laboratoři v Yale, následující čtyři roky pracoval jako mineralog a geolog průzkumné expedice Spojených států, vedené kapitánem Charlesem Wilkesem, v Tichém oceánu. Jeho úsilí na přípravě závěrečných studií z jeho průzkumů mu zabrala část z následujících třinácti let po jeho návratu do Ameriky v roce 1842. Jeho poznámky z čtyřleté výpravy obsahovaly 50 náčrtů, map a diagramů, včetně pohledů na Mount Shasta a Castle Crags. Danova črta Mount Shasta byla v roce 1849 použita ve vědeckém časopisu \"American Journal of Science and Arts\" (který Silliman založil v roce 1818) spolu se sáhodlouhým článkem založeným na Danových geologických zápiscích z roku 1841. V článku vědecky popisuje horniny, minerály a geologii oblasti hory Shasta. Patrně se jednalo o teprve druhé zobrazení Mount Shasta, které bylo kdy publikováno. V roce 1844 se znovu stal občanem New Haven a oženil se s dcerou profesora Sillimana, Henriettou Frances. V roce 1850 byl jmenován nástupcem Sillimana, který zastával místo profesora přírodopisu a geologie na Yale College do roku 1892. V roce 1846 se stal spoluredaktorem a během následujících let šéfredaktorem časopisu \"American Journal of Science and Arts\", do které průběžně přispíval články z geologie a mineralogie. Publikace z roku 1849 o geologii Mount Shasta byla nepochybně odpovědná za kalifornskou zlatou horečku. Dana byl předním americkým geologem své doby, a byl jedním z mála zkušených pozorovatelů, kteří znali přímo terén severní Kalifornie. Již dříve psal o pravděpodobných nalezištích zlata na cestě mezi Umpqua River v Oregonu a údolím Sacramento. Pravděpodobně byl zahrnut dotazy ohledně oblasti hory Shasta, čímž byl nucen zveřejnit více podrobností napomáhajících zlatokopům. Dana zkoumal havajský vulkanismus. V roce 1880 a 1881 přinesl první geologickou studii vulkanismu ostrova Havaj. Dana předpokládal, že se vulkanický řetězec skládá ze dvou vulkanických podřetězců, pojmenovaných Loa a Kea. Kea zahrnuje Kilauea, Mauna Kea, Kohala, Haleakala, a West Maui. Loa zahrnuje Loihi, Mauna Loa, Hualālai, Kahoolawe, Lanai a West Molokai. V návaznosti na expedici geologa C. E. Duttona v roce 1884, se Dana vrátil znovu na ostrov v roce 1890 a publikoval v té době nejpodrobnější práci o ostrově. Dana zemřel 14. dubna 1895. Jeho syn Edward Salisbury Dana (1849–1935) byl rovněž významným mineralogem.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Danovy nejznámější knihy jsou: \"Manual of Mineralogy\" J. D. Dany se stal standardním učebním textem a byl průběžně revidován a aktualizován následníky, jako byl W. E. Ford (13. a 14. vyd., 1912–1929), Cornelius S. Hurlbut (15. až 21. vyd., 1941–1999) a nově 22. vydáním Cornelise Kleina. Konečně 23. vydání je v tisku pod názvem \"Manual of Mineral Science (Manual of Mineralogy)\" (2007), revidovaný Cornelisem Kleinem a Barbarou Dutrow. Danův \"System of Mineralogy\" byl rovněž revidován, 6. vydání (1892) bylo připraveno k vydání jeho synem E. S. Danou. Další 7. vydání bylo publikováno v roce 1944, 8. vydání bylo publikováno v roce 1997 pod názvem \"Dana's New Mineralogy\", připravené kolektivem kolem R. V. Gainese. Mezi lety 1856 a 1857 Dana zveřejnil několik pojednání ve snaze přiblížit vědecké poznatky Bibli. K těm patřilo i \"Science and the Bible: A Review of the Six Days of Creation\" (1856), a \"Creation, Or, The Biblical Cosmogony in the Light of Modern Science\" (1885).", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Dana byl oceněn Copleyho medailí Královské společnosti v roce 1877, Wollastonovou medailí Geologické společnosti v Londýně v roce 1872 a Clarkovou medailí Královské společnosti Nového Jižního Walesu v roce 1882. V roce 1890 byl prezidentem Geological Society of America. Na Danovu počest byly pojmenovány i některá místa:", "section_level": 1}], "src_summary": "James Dwight Dana (12. února 1813 – 14. dubna 1895) byl americký geolog, mineralog, vulkanolog a zoolog. Je autorem průkopnických vědeckých prací o tvorbě pohoří, vulkanické činnosti, vzniku a stavbě kontinentů a oceánů.", "tgt_summary": "James Dwight Dana FRS FRSE (February 12, 1813 – April 14, 1895) was an American geologist, mineralogist, volcanologist, and zoologist. He made pioneering studies of mountain-building, volcanic activity, and the origin and structure of continents and oceans around the world.", "id": 1307294}
{"src_title": "Bazilika svaté Cecílie v Trastevere", "tgt_title": "Santa Cecilia in Trastevere", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Sv. Cecílie žila ve 3. století v Římě v domě na místě tohoto kostela. Byla křesťankou a svého manžela Valeriana podle legendy obrátila na víru o svatební noci, tak, že jejich další soužití bylo pouze platonické. Tradice zaznamenaná Zlatou legendou a Římským martyrologiem praví, že byla z příkazu císaře Septima Severa uvězněna v calidariu (lázni) svého domu, kde po 3 dny zpívala. Její hudební zájmy potvrzuje patronát hudby, na obrazech hraje na varhany. Římští vojáci ji roku 230 měli zabít, zázrakem se jim napoprvé nepodařilo setnout jí mečem hlavu. Při druhém útoku jí probodli hrdlo a Cecílie zemřela.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba.", "content": "Z původní křesťanské svatyně se dochovaly jen archeologicky doložené fragmenty základového zdiva antického domu (údajně obytného domu sv. Cecílie a Valeriána) a koželužské dílny. První baziliku na tomto místě dal postavit papež Paschalis I. počátkem 9. století. Ten také dal roku 820 vyzvednout tělo sv. Cecílie z Kalixtových katakomb a přenést je pod hlavní oltář, kde spočívá dosud (tzv. translace). Jeho čin legenda vykládá jako uskutečnění snu. Před vchodem do kostela je předložen obdélný dvůr se zahradou s vodotryskem a antikizujícím džbánem-kráterem uprostřed, po straně je malá kašna. Vstupní prospekt uzavírá monumentální brána, kterou navrhl Ferdinando Fuga v polovině 18. století. Kampanilu (zvonici) a portikus zdobí mozaika. Dnešní trojlodní bazilika sv. Cecilie je pozdně renesanční stavba z roku 1599, kterou dal zbudovat zdejší titulární kardinál Paolo Emilio Sfondrati, a upravená kolem poloviny 18. století. Je ovšem postavená na středověkých základech s využitím středověké chrámové apsidy, gotického ciboriového baldachýnu a 20 antických sloupů, které jsou obestavěny pilastry z římského cementu. Ze středověké stavby se dále dochovalo podzemí s kryptou a kaplí razantně upravenou v 19. století. Krypta má mramorovou mozaikovou podlahu od bratří Cosmatů ze 13. století.", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "Apsida: Mozaika: Kristus je vyobrazen jako Spasitel světa (Salvator mundi) mezi svatými apoštoly Petrem a Pavlem, Agátou (Hátou) a se sv. manželi Valeriánem a Cecílií. Papež Paschalis I. je vyobrazen stojící s modelem baziliky v rukou, a sv. Cecílie ho představuje Kristovi. Jde o pozměněnou byzantinizující verzi mozaiky z římského kostela Sv. Kosmy a Damiána, pochází z 9. století. Oltářní baldachýn je raně gotický, z bílého mramoru jej vytesal sochař Arnolfo di Cambio koncem 13. století (1293); gotickou fresku s výjevem \"Poslední soud\" v téže době namaloval Pietro Cavallini. Hlavní oltář: do menzy je vložena pozdně renesanční socha umučené sv. Cecílie v životní velikosti, z bílého cararrského mramoru. Vytesal ji roku 1600 tehdy třiadvacetiletý Stefano Maderno. Sochař se údajně dal inspirovat neporušeným tělem světice, které v kostele zhlédl při otevření jejího hrobu roku 1599. Hlavní loď má na klenbě fresku s výjevem \"Apoteóza Svaté Cecílie\", kterou roku 1727 namaloval Sebastiano Conca. Severní loď: Dva barokní oltářní obrazy namaloval Guido Reni: \"Svatý Valerián a svatá Cecílie\" a \"Stětí svaté Cecílie\" (kolem 1640). Kaple rodu Ponziani má gotickou malbu \"Bůh Otec a evangelisté\" (1470), kterou vytvořil Antonio del Massaro (Antonio da Viterbo, zvaný též \"Il Pastura\"). Kaple svatých relikvií: fresku a oltář vytvořil Luigi Vanvitelli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bazilika sv. Cecílie v Trastevere, (ital. \"Santa Cecilia in Trastevere\", lat. \"Sanctae Ceciliae trans Tiberim\") je římský kostel, zasvěcený zdejší prvomučednici svaté Cecílii. Má statut menší baziliky - \"basilica minor\" a od počátku je titulárním kostelem římských kardinálů. Chrám leží na \"Piazza di Santa Cecilia\" ve východní části čtvrti Trastevere, jen tři desítky metrů od řeky Tibery.", "tgt_summary": "Santa Cecilia in Trastevere is a 5th-century church in Rome, Italy, in the Trastevere rione, devoted to the Roman martyr Saint Cecilia.", "id": 1167655}
{"src_title": "Vatikánské zahrady", "tgt_title": "Gardens of Vatican City", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Vatikánské zahrady jsou místem klidu a meditace pro papeže již od 13. století. V roce 1279 Mikuláš III. (1277–1280) přenesl svou residenci do Vatikánu a okolo svého sídla, zhruba v prostoru dnešního Belvederu nechal zřídit malý park. Novou zahradu s živými ploty a fontánami nechal před Apoštolským palácem, v místě nádvoří sv. Damasa upravit Mikuláš V. (1447–1455). Hlavní etapa budování Vatikánských zahrad spadá do období renesance až baroka v 16.–17. století, kdy zde působili například Pirro Ligorio (1510–1583), Antonio Tempesta (1555–1630), Giovanni Maggi (1566–1618) či Giambattista Falda (1648–1678). Na počátku 16. století byl nerovný terén rozčleněn do teras, propojených schody, a to podle návrhu Donato Bramante (1444–1514). Kromě různě uspořádaných zelených ploch byl prostor postupně oživen také různými stavbami, fontánami či obrazy a sochami. Lev XIII. (1810–1903) oživil zahradu daňky, gazelami a jeleny dovezenými z Afriky. Pius XI. (1857–1939), který se po parku pohyboval v automobilu, nechal veškeré cesty vyasfaltovat. V době jeho pontifikátu, přesněji po roce 1929, vyrostly v zahradách i různé stavby, potřebné pro chod nově uznaného městského státu Vatikán – sídlo vlády, nádraží a podobně. V roce 1930 také inženýr Franco Ratti vybudoval poblíž dnešního heliportu obří podzemní rezervoár o obsahu 8 milionů litrů, který zásobuje zahrady vodou. Slouží k zavlažování, zásobování fontán i pro případné hašení požáru. Voda je do něj přiváděna z nedalekého jezera Bracciano.", "section_level": 1}, {"title": "Památky.", "content": "V zahradách roste zhruba 6500 exemplářů rostlin, zastupujících asi 300 druhů. Rostliny nejsou vždy typicky italské, jsou zde vysázeny četné exotické druhy z celého světa – severoamerické javory, libanonské cedry, japonské cykasy, tasmánské eukalypty, čínské jasmíny a další. Často se jedná o různé dary pro papeže. Zahrady obývají běžné i vzácnější druhy ptáků, žáby a užovky. Typická je kolonie zelených papoušků – mníšků (\"Myopsitta monachus\"). Vyskytují se tu také veverky, kuny či ježci. Žádná zvířata zde však nejsou cíleně chována. Mezi množstvím vegetace jsou rozmístěny nejrůznější stavby i drobnější umělecká díla, datovaná od 9. století do současnosti. V prostoru zahrad se nachází i několik důležitých státních budov, jako například Vatikánské rádio, nádraží či sídlo vlády. Kromě větších staveb je v zahradách umístěno i množství různých fontán, soch, fragmentů antických sloupů i sarkofágů. Kamenné či dřevěné lavičky umožňují odpočinutí při stoupání strmějším terénem. Cesty jsou označené prostými kamennými tabulkami a osvětlené starobylými litinovými lampami. Pamětihodnosti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Vatikánské zahrady tvoří park, který zaujímá více než polovinu území městského státu Vatikán. Dosahuje rozlohy zhruba 23 hektarů. Nejvyšší bod se nachází ve výšce 75 m n. m. a je nejvyšším bodem celého Vatikánu. ", "tgt_summary": "The Gardens of Vatican City (), also informally known as the Vatican Gardens () in Vatican City, are private urban gardens and parks which cover more than half of the country, located in the west of the territory and owned by the Pope. There are some buildings, such as Radio Vatican and the Governor's Palace, within the gardens. ", "id": 1431145}
{"src_title": "Kaspická flotila", "tgt_title": "Caspian Flotilla", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení.", "content": "Flotila vznikla v listopadu roku 1722 v Astrachani z příkazu cara Petra Velikého jako součást carského námořnictva. Její vybudování a následné velení svěřil car generál admirálovi Fjodoru Apraxinovi. Flotila sehrála významnou roli v rusko-perské válce v letech 1722–1723 a v rusko-perské válce v letech 1804–1813, když napomohlo carské armádě dobýt města Derbent a Baku. Na základě smlouvy z karabašského Gulistánu z roku 1813 zůstala Kaspická flotila jedinou vojenskou flotilou ve vodách Kaspického moře. V roce 1867 se její hlavní základnou stalo Baku.", "section_level": 2}, {"title": "20. století.", "content": "Jak se situace v kaspické oblasti postupně uklidňovala, začal počet lodí ve flotile klesat. Počátkem 20. století měla dva dělové čluny a několik ozbrojených parníků. Námořníci flotily se aktivně zúčastnili revolučního dění v Baku v letech 1903–1905 a založení státu sovětů v roce 1917 v této oblasti. Pro pomoc Rudé armádě založili takzvané Ozbrojené loďstvo astrachaňské oblasti (\"Военный флот Астраханского края\" [Vojennyj flot Astrachaňskogo kraja]). V dubnu až červnu 1918 byl posílen torpédovými čluny a na podzim téhož roku ponorkami z Baltského moře. Sověti přejmenovali 13. října 1918 loďstvo na Astrachaňsko-kaspickou vojenskou flotilu (\"Астрахано-Каспийская военная флотилия\" [Astrachano-kaspijskaja vojennaja flotilija]). Její lodě však v srpnu 1918 zajaly kontrarevoluční síly tzv. středokaspické diktatury a sověti je získali zpět až po svržení vlády musavatistů. Flotilu poté zdědila Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR) a v roce 1922 se stala součástí Sovětského námořnictva. V roce 1945 byla Kaspická flotila vyznamenána Řádem Rudého praporu. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zdědilo Kaspickou flotilu a většinu jejích plavidel Rusko.", "section_level": 2}, {"title": "Postsovětská éra.", "content": "Fregata \"Dagestán\" (693) Projektu 11661K a korvety \"Grad Svijažsk\", \"Uglič\" a \"Velikij Usťug\" Projektu 21631 odpálily 7. října 2015 celkem 26 střel s plochou dráhou letu 3M-14T Kalibr NK (v kódu NATO SS-N-30A) na cíle v Islámským státem kontrolované části Sýrie. Střely po odpalu z jižní části Kaspického moře letěly přibližně 1500 kilometrů k cílům v Sýrii přes vzdušný prostor Íránu a Iráku. Roku 2017 bylo rozhodnuto o přesunutí hlavní základny flotily do dagestánského města Kaspijsk. Základna kvůli tomu projde modernizací.", "section_level": 1}, {"title": "Lodě ve službě.", "content": "V říjnu 2015:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kaspická flotila () je nejstarší ruská vojenská flotila. Jejím operačním prostorem je Kaspické moře. Sídlem flotily je dnes Astrachaň, od roku 1867 do roku 1991 však sídlila v Baku (dnes v Ázerbájdžánu), s dalšími zařízeními v Machačkale a v Kaspijsku. Jejím současným velitelem je kontradmirál Sergej Pinčuk.", "tgt_summary": "The Caspian Flotilla () is the flotilla of the Russian Navy in the Caspian Sea. Established in November 1722 by the order of Tsar Peter the Great as part of the Imperial Russian Navy, the Caspian Flotilla is the oldest brown-water navy flotilla in the Russian Navy. In 1918, the fleet was inherited by the Russian SFSR then the Soviet Union in 1922, where it formed part of the Soviet Navy and was awarded the Order of the Red Banner in 1945. Following the collapse of the Soviet Union in 1991, the Caspian Flotilla and most of its vessels were inherited by the Russian Federation. ", "id": 2471722}
{"src_title": "Kruševac", "tgt_title": "Kruševac", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Samotné město se nachází v Kruševacké kotlině, která zaujímá údolí Západní Moravy a prostírá se mezi Levčou a Temničí na severu, Župou, Kopaonikem a Jastrebacem na jihu a Královskou kotlinou, resp. Ibarskou nížinou na západě. Střed města se nachází v nadmořské výšce 137 m.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Srbský vládce Lazar Hrebeljanović nechal město zbudovat roku 1371. Roku 1387 byl Kruševac poprvé zaznamenán na dokumentu, který definoval obchodní práva mezi srbským státem a Dubrovnickou republikou. Svůj název získalo město podle kamene \"krušac\", kterému odpovídá i český ekvivalent krušec. Z tohoto kamene, který se nacházel v údolí řeky Západní Moravy, byly také i středověké domy v Kruševaci zbudovány. Pro Srbsko závěru 14. a začátku 15. století představoval Kruševac významné město, centrum obchodu a hospodářství. Město se rozvíjelo od středověké pevnosti Lazara Hrebeljanoviće, která byla známá pod názvem \"Šaren grad\", nebo také \"Aladža hisar\". Po bitvě na Kosově poli figurovalo město i nadále jako centrum srbského státu. Země se však stala vazalským státem Osmanské říše. V 15. století nechal Štěpán Lazarević přesunout hlavní město do Bělehradu, který se nacházel dále od území ovládaného expandujícím tureckým státem. Samotný Kruševac obsadila turecká vojska až roku 1472, a to po několika neúspěšných nájezdech. Město bylo obsazeno v závěru 17. století rakouskou armádou v souvislosti s průnikem habsburského vojska do nitra Balkánu během tzv. Velké turecké války. Po vyjednáváních mezi tureckou a rakouskou stranou bylo nicméně následně opět vráceno Osmanské říši. Poté bylo na krátkou dobu (1737-1739) v držení protitureckých povstalců. Turecká správa byla na území Kruševace ohrožena ještě v roce 1789; Svištovským mírem však byly opět potvrzeny původní hranice roku 1791. K Srbsku bylo město připojeno až roku 1833. Následoval rychlý rozvoj města; Kruševac se stal jedním z významných regionálních center tehdejšího Srbska. Už v roce 1834 získalo město první urbanistický plán.. V roce 1904 byl odhalen památník Bitvy na Kosově poli, který se nachází v samotném centru města. Roku 1922 získalo elektrické osvětlení, o osm let později pak i elektrárnu. Během druhé světové války město ostřelovaly německé okupační síly z kopce Bagdala. Po válce se celý prostor stal parkem s názvem „Slobodilište“. Dne 14. října 1944 bylo město osvobozeno jednotkami jugoslávských partyzánů. V dobách existence SFRJ bylo centrum města v ose současné ulice \"Vidovdanska\" modernizováno. Byly vybourány původní budovy a nahrazeny obytnými bloky a několika vyššími komerčními objekty.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "V Kruševaci se nachází několik továren, které byly v období existence Jugoslávie známé po celé zemi. Mezi ně patří například Trayal (výrobce pneumatik), Merima (výrobce léčiv) nebo \"Župa\" (výživa pro skot) a továrna \"14 jul\" (zpracování oceli). Významným podnikem v Kruševaci je také společnost Rubin, která vyrábí nápoj Vinjak. Kvůli problematické transformaci srbského hospodářství se Kruševac potýká s vysokou nezaměstnaností, nízkou motivací mladých lidí k občanské aktivitě a kriminalitou.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "V blízkosti Kruševace se nachází hlavní srbská dálnice, která spojuje města Niš a Bělehrad. Z ní údolí řeky Západní Morava poté vedou další silniční komunikace do samotného Kruševace. Kromě napojení na dálnici má město také spojení hlavními silničními tahy s Kraljevem, Prokupljem a Kragujevacem. Ve východo-západním směru prochází přes Kruševac železniční trať, která je jednokolejná a slouží pouze pro nákladní dopravu. V jižní části města se nachází sportovní letiště Koširsko polje s nezpevněnou přistávací dráhou.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "V Kruševaci sídlí fotbalový tým FK Napredak Kruševac, který se účastní srbské nejvyšší fotbalové ligy.", "section_level": 1}, {"title": "Partnerská města.", "content": "kromě klasického partnerství udržuje město ještě podobné styky následujícími městy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kruševac () je město, které se nachází ve střední části Srbska. V roce 2011 mělo 58 745 obyvatel. Město Kruševac, které tvoří několik městských částí, se nachází na ploše o rozloze 854 km2.", "tgt_summary": "Kruševac ( ) is a city and the administrative center of the Rasina District in central Serbia. It is located in the valley of West Morava, on Rasina river. According to the 2011 census, the city administrative area has a population of 128,752, while the urban area has 73,316 inhabitants. ", "id": 2035667}
{"src_title": "Dmitrij Sergejevič Dochturov", "tgt_title": "Dmitry Dokhturov", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Dmitrij Sergejevič Dochturov pocházel z drobné tulské šlechty. Dětství strávil ve vesnici Krutoje v Tulské gubernii. Vyrostl v rodině, která ctila vojenskou tradici. Otec i děd budoucího generála byli důstojníky Preobraženského pluku tělesné gardy, založeného ještě za vlády Petra I. V roce 1771 mladého Dmitrije odvezl otec do Petrohradu, kde se mu dostalo vzdělání v Pážecím sboru, elitní škole imperiální Rusi, která byla založena roku 1759 za panování Alžběty Petrovny. Vojenskou službu začal v roce 1781 jako poručík Preobraženského pluku tělesné gardy. Záhy po jeho vstupu do pluku se velitelem jednotky stal Grigorij Potěmkin, který v Dmitrii Sergejeviči spatřil schopného důstojníka a udělal z něj velitele praporu.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Léta 1788–1803.", "content": "Po vypuknutí rusko-švédské války (1788–1790) byli kapitán Dochturov a jeho gardová jednotka převeleni do Kronštadtu, kde se učili vedení námořního boje. Po ukončení výcviku obdrželi rozkaz k odjezdu do první linie a 14. srpna 1789 se poprvé účastnil ostrého střetu, při němž Dochturov utržil zranění. Kulka ho trefila do ramene, nicméně o tři dny byl opět v boji a dobyl švédskou baterii. 22. srpna se účastnil výsadku na ostrov Gevanland (Геванланд) a v První námořní bitvě u Svensksundu (24. srpna 1789) jeho rota usazená na lodi pod palbou nepřátel zajišťovala průchod ruské eskadry při útoku na švédské loďstvo. Za svou úlohu v bitvě obdržel od Kateřiny II. jako vyznamenání zlatý kord s nápisem „\"Za udatnost\".“ Po skončení války se rozhodl odejít z gardy k armádě a v roce 1795 byl v hodnosti plukovníka postaven do čela Eleckého mušketýrského pluku. Po dvou letech vynikající přípravy jednotky byl povýšen na generálmajora a stal se majitelem pozdějšího Sofijského mušketýrského pluku. V roce 1799 se stal inspektorem pěchoty kyjevské inspekce, ale v létě následujícího roku byl zatčen, zbaven hodností i funkcí a postaven před soud. Když v roce 1801 nastoupil na ruský trůn car Alexandr I., vrátil se zpět do armády jako generálporučík a majitel Oloněckého mušketýrského pluku.", "section_level": 2}, {"title": "Léta 1803–1812.", "content": "V roce 1803 byla Dochturuvovi navrácena funkce inspektora kyjevské inspekce a stal se majitelem Moskevského pěšího pluku. S touto jednotkou, která byla součástí Podolské armády M. I. Kutuzova, se účastnil tažení v roce 1805. Jako velitel jedné z kolon byl v rámci této kampaně 11. listopadu pověřen velením části spojeneckých sborů při střetnutí u Dürnsteinu. Při této akci bylo jeho 10 000 vojáků vyčleněno pro obchvat francouzských jednotek držících Dürnstein a kolem třetí hodiny odpolední s nimi vpadl do zad Gazanovy divize. I přes počáteční úspěch však byli jeho muži po příchodu Dupontovy divize nuceni v podvečer ustoupit. V bitvě u Slavkova velel první koloně spojeneckých vojsk a byl to právě Dochturov, kdo chtěl celé dopoledne u Telnice na Francouze útočit a vyvíjet tak na ně nepřetržitý tlak. Jeho iniciativu však svazovaly rozkazy nadřízeného generála Buxhövdena. Do chvíle, než vpadli Francouzi u Zlatého potoka Buxhövdenovým kolonám do zad, neměl Dochturov o tom, co se děje za ním, ani tušení. Avšak ve chvíli, kdy zjistil, že bitva je rozhodnutá v neprospěch spojenců, jeho osobní statečnost se stala vzorem pro vojáky, kteří se snažili z obklíčení uniknout. Když jeho jednotky zakolísaly před silnou palbou, první se vrhl vpřed, a když jej strhávali pobočníci zpět se slovy: \"„Pamatujte na svou ženu a děti,“\" odpověděl: \"„Zde čest – žena má, svěřený mně lid – děti mé...“\" Vzápětí vytasil svůj zlatý kord a následován sborem vyrazil vpřed. Když se ruské kolony nakupily mezi Telnicí a Žatčanským rybníkem, generál Stutterheim k Dochturovovi poznamenal: \"„Než ty tři nebo čtyři tisícovky stihnou přes hráz přejít, bude jich polovina na kusy! Tímhle úskokem obětujete polovinu vaší kolony.“\" Na to generál Dochturov opáčil: \"„Chcete snad říct, že polovinu zachráním. Nemáme na výběr. Budete radši, když složím zbraně?“\" S generálem Dochturovem uniklo z francouzských kleští pouhých 8000 mužů. Z jeho první kolony zůstala jen asi polovina početního stavu. Když dorazil k ustupující spojenecké armádě, dozvěděl se, že byl považován za mrtvého. Za velení v bitvě u Slavkova byl vyznamenán řádem sv. Vladimíra druhého stupně. V letech 1806–1807, při válkách čtvrté koalice, velel Dochturov 7. divizi. Po boku generálporučíka knížete Golicyna bojoval v bitvě u Golyminu, kde s 16 000–18 000 muži odolávali řadu hodin 38 tisícům Napoleonových vojáků. V bitvě u Jílového byl pověřen velením nad zálohou skládající se z jeho 7. a 4. divize spolu s 60 děly jízdního dělostřelectva (u jednotky byl přítomen i generál Bagration, který byl momentálně bez velení). Přestože byl zraněn do pravé nohy, splnil svůj úkol dokonale a odmítl opustit bitevní pole. \"\"Za statečnost\"\" projevenou v boji byl podruhé odměněn zlatým kordem. Když po pádu Gdaňsku na jaře roku 1807 generál Bennigsen naplánoval proti Napoleonovi novou ofenzivu, spočívala na generálu Dochturovovi, který velel I. koloně, úkol odpoutat pozornost od hlavního směru postupu armády a oddělit tak maršála Neye od maršála Soulta. V bitvě u Heilsbergu velel levému křídlu ruské armády. V dalších bojích byl opět zraněn. Účastnil se také bitvy u Friedlandu a kryl hlavní síly rusko-pruské armády při jejím ústupu přes řeku Alle. Za této války byl vyznamenán řádem sv. Anny prvního stupně, řádem sv. Alexandra Něvského a pruským řádem červené orlice. Od jara 1810 zastával funkci velitele VI. sboru.", "section_level": 2}, {"title": "Léta 1812–1816.", "content": "Po Napoleonově vpádu do Ruska v roce 1812, bylo generálporučíkovi Dochturovovi svěřeno velení VI. pěšího sboru I. armády. V samém počátku války byl odříznut od hlavních sil u města Lidy, ale 50 kilometrovými denními pochody se mu podařilo z tohoto postavení vyklouznout a přivést jednotku do Drissy. V době, kdy se obě armády blížily ke Smolensku, dostal vysokou horečku, kterou se však lékařům podařilo srazit. Cítil se však velmi sláb a v tomto stavu k němu dorazil posel od vrchního velitele armády s dotazem, zda je schopen velet obraně města. Podle Dochturovova životopisu obsaženého ve spisu \"Car Alexandr a jeho pomocníci v létech 1812, 1813 a 1814 svazek II.\" svým přátelům odpověděl: “\"Bratři, mám-li zemřít, lépe je zemřít na poli cti, než neslavně na loži.\"“ V noci ze 16. na 17. srpna tedy přijal velení nad 20 000 obránci se 180 děly, kteří čelili 183 000 Napoleonovým mužům s 300 děly. Dochturovovým úkolem bylo za každou cenu uhájit smolenská předměstí a jeho 3., 7. a 24. divize vzdorovaly postupu Francouzů pod velením maršála Neye tak zuřivě, že jejich první útok vbrzku zastavily. Při druhém útoku, kolem jedné hodiny odpolední, již začínali Napoleonovi muži pomalu pronikat do ruských pozic. V tu chvíli požádal generál Dochturov, \"po celou dobu stojící v nejlítějším dešti střel a granátů\", svého nadřízeného o posily. Generál Barclay de Tolly mu vyhověl se slovy: \"“Vyřiďte Dmitriji Sergejeviči, že na jeho statečnosti záleží záchrana celé armády.“\" Z města k hlavní armádě na přímý rozkaz vrchního velitele ustoupil 18. srpna. V bitvě u Borodina generál Dochturov velel středu ruské armády mezi Velkou redutou a vesnicí Gorki, a po Bagrationově zranění velel také celému levému křídlu. Při vyvrcholení bitvy obdržel od Kutuzova lístek, že má vydržet, dokud nedostane rozkaz ustoupit. Mezitím pod ním zabili koně a poranili druhého. Dochturov však stále dál klidně rozesílal směrnice a povzbuzoval vojáky pod palbou. Po bitvě jej Kutuzov objal se slovy: „\"Dovol mi tě obejmout, hrdino.\"“ 13. září byl jedním z účastníků porady ve Filách, kde maršál Kutuzov nadnesl otázku, zda bránit Moskvu, či ustoupit dál do vnitrozemí. Generálové Dochturov, Uvarov a Kokovnicyn podporovali generála Bennigsena, který chtěl svést další bitvu. V bitvě u Tarutina měla kolona generála Dochturova spolu s kolonou generála Rajevského úkol překročit řeku Naru a u vesnice Vinikovo vázat část francouzských sil. Jedním z největších úspěchů generála Dochturova byla bitva u Malojaroslavce (24. října 1812). V ní vojáci pod jeho velením zaútočili na početně silnější odřad \"Grande Armée\" pod velením italského vicekrále Evžena de Beauharnais a celodenním vytrvalým bojem blokovali Napoleonův postup ke Kaluze. Za toto velení Dochturov obdržel řád Svatého Jiří II. stupně. Byl vyznamenán i v bitvě národů u Lipska. V roce 1813 velel obléhání Magdeburku a Hamburku. Po kapitulaci Hamburku si vzal zdravotní dovolenou a odjel se léčit do českých lázní. K tomuto jej donutila i vlastní nespokojenost s byrokratickými pořádky v armádě objevujícími se s činností nových hodnostářů v uniformě. V průběhu \"sta dnů\" se ještě jednou vrátil k velení, ale do bojů již jeho VI. sbor nezasáhl, neboť Napoleon byl poražen v bitvě u Waterloo.", "section_level": 2}, {"title": "Na sklonku života.", "content": "V roce 1816, při zpátečním pochodu armády do Ruska, odešel do výslužby v hodnosti generála pěchoty s právem nosit uniformu po celou penzi. Zemřel však v témže roce ve svém domě u manželky kněžny M. P. Obolenské na Prečistěnce. Pohřben je v klášteře Davida poustevníka v Serpuchovském újezdě v Moskevské gubernii. Dochturovův přítel z bitvy u Slavkova generál Langeron o něm napsal: Kromě tabatěrky s vyobrazením bitvy u Malojaroslavce a pamětním věnováním vojáků VI. sboru od svých mužů obdržel i přezdívku \"Železný generál\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Dmitrij Sergejevič Dochturov () (1. / 13. září 1759–14. / 26. listopadu 1816) byl ruský generál, který je znám zejména ve spojitosti s napoleonskými válkami, v České republice pak především s tažením roku 1805 a bitvou u Slavkova. Při tomto střetnutí velel I. koloně spojenecké armády, která byla nasazena v těžkých bojích o vesnici Telnice. Jeho vojenská kariéra však započala již v roce 1781, kdy byl jako poručík zařazen do Preobraženského pluku tělesné gardy, a skončila s pádem napoleonské Francie.", "tgt_summary": "Dmitry Sergeyevich Dokhturov () (1756 - November 14(26), 1816, Moscow) was a Russian infantry general and a prominent military leader during the Patriotic War of 1812.", "id": 1149533}
{"src_title": "Pařížské stoky", "tgt_title": "Paris sewers", "src_document": [{"title": "Nakládání s odpadními vodami.", "content": "Za svod odpadních vod z Paříže odpovídá město prostřednictvím společnosti SIAAP (Syndicat interdépartemental pour l'assainissement de l'agglomération parisienne – Mezidepartementální syndikát pro kanalizace pařížské aglomerace). Tato společnost funguje od roku 1970, kdy ji založily departementy Hauts-de-Seine, Seine-Saint-Denis, Val-de-Marne a Paříž a dalších asi 180 obcí v sousedních departementech v regionu Île-de-France. SIAAP každý den svede jen z Paříže 2,5 – 3 milióny m odpadních vod do čtyř čistíren, odkud je voda vypouštěna do Seiny nebo Marny. SIAAP má 1551 zaměstnanců.", "section_level": 1}, {"title": "Historie kanalizace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Stará síť.", "content": "První pařížské podzemní stoky vznikly již v římské době a jejich pozůstatky byly nalezeny pod úrovní dnešního bulváru Saint-Michel. Ve středověku byly stoky dlouho otevřené pod širým nebem. První otevřené kanalizační strouhy se objevily ve 14. století. Tato síť se rozvíjela především v době pařížského prévôta Huguese Aubriota, který vybudoval v roce 1374 první kanalizační stoku z klenutého zdiva pod ulicí \"Rue Montmartre\". Až do 18. století se moč a výkaly ve městě shromažďovaly v žumpách, které často znečišťovaly podzemní i povrchové vody. Latríny byly pravidelně vynášeny městskými počišťovači. Výkaly se svážely k úpatí vrchu Buttes-Chaumont za hranicemi tehdejší Paříže, kde vyschly a výsledný materiál se pak prodával zemědělcům jako hnojivo. Na pravém břehu vedla velká stoka podél ulice \"Rue de Ménilmontant\", do které se vlévalo několik struh z kopců Belleville a Ménilmontant. Všechen odpad se vléval do Seiny na úrovni dnešního mostu Alma. Také další stoky odváděly splašky ze severního břehu do řeky. Na levém břehu hrála roli hlavní stoky řeka Bièvre. Už ve středověku tekly strouhy s odpadní vodou z návrší Sainte-Geneviève do Bièvre nebo přímo do Seiny. Přitom voda ze Seiny byla po dlouhou dobu hlavním zdrojem vody pro pařížské obyvatelstvo. Kanály se pozvolna rozrůstaly, ale až velká epidemie moru a cholery v roce 1832 donutila město v této oblasti přijmout rozsáhlá opatření. Stoková síť měřila na počátku 19. století méně než 50 km (oproti 2000 km na konci 20. století). Do té doby neexistoval žádný ucelený plán na kanalizaci města.", "section_level": 2}, {"title": "Moderní síť.", "content": "Inženýr Eugène Belgrand pod vedením prefekta Haussmanna zahájil v roce 1854 rozsáhlou výstavbu kanalizačních tunelů, které se staly základem dnešní stokové sítě. Podle zákona z roku 1894 musely být všechny domy ve městě napojeny na kanalizační systém, takže již nedocházelo k únikům splašek do Seiny přímo ve městě. Kanály odváděly odpadní vodu až dále po proudu za město, kde ji teprve vypouštěly do řeky poblíž města Asnières-sur-Seine. Z tohoto důvodu se síť z levého břehu Seiny slévá u mostu Alma a odpadní vody jsou podzemním tunelem pod Seinou přečerpány na pravý břeh, odkud pokračují dále na severozápad. Znečištění Seiny tak stále pokračovalo, jen se posunulo až dále za Paříž. Haussmannovi nástupci proto museli hledat řešení na čištění pařížských odpadních vod. Podzemní kanály proto byly prodlouženy až do města Achères, kde byla vybudována čistírna odpadních vod. Ta byla zprovozněna v roce 1930. Dodnes zůstává nejvýznamnější čističkou pro Paříž, nicméně kromě ní vznikly v okolí Paříže i další podobná zařízení: Valenton (Val-de-Marne), Noisy-le-Grand (Seine-Saint-Denis) a Colombes (Hauts-de-Seine).", "section_level": 2}, {"title": "Rekuperace tepla.", "content": "V rámci plánu na ochranu klimatu se město Paříž a \"Compagnie de Parisienne Chauffage Urbain\" (Společnost pařížského městského vytápění) v roce 2010 rozhodly o rekuperaci tepla z kanálů. Teplo bude získáno prostřednictvím tepelných čerpadel a výměníků tepla a prostřednictvím tepelných sítí a použito k vytápění škol (první experiment probíhá ve 12. obvodu), bazénů, tělocvičen, kancelářských budov atd.", "section_level": 1}, {"title": "Musée des Égouts.", "content": "Část kanalizační sítě je otevřena pro veřejnost. Vchod se nachází u mostu Alma na levém břehu Seiny. V podzemí je vybudováno malé muzeum o historii a fungování kanalizace v Paříži, které v roce 2007 navštívilo až 95 000 návštěvníků.", "section_level": 1}, {"title": "Ztráty v kanálech.", "content": "Součástí správy kanalizací je i služba vyhledávající předměty ztracené v kanalizační síti. Jedná se permanentní službu, která ročně provede až 3000 zásahů (ztracené předměty, zatopené sklepy, podezřelý zápach apod.).", "section_level": 1}, {"title": "Stoky v kultuře.", "content": "V románu \"Bídníci\" Victora Huga se vyskytují staré kanalizační stoky, kterými Jean Valjean nese raněného Maria Pontmercyho. Rovněž v knize \"Foucaultovo kyvadlo\" (Umberta Eca) jsou stoky zmiňovány. V kinematografii se stoky objevily např. ve filmech \"Velký flám\" z roku 1966 nebo \"Ratatouille\" (2007).", "section_level": 1}], "src_summary": "Pařížské stoky (francouzsky \"Égouts de Paris\") je označení pro podzemní kanalizační síť města Paříže, která odvádí srážky a odpadní vody. První kanalizační kanály vznikly již v římské době, současná síť byla budována od 19. století. Tato síť má v současnosti přes 2400 km štol. Malá část stok je zpřístupněna i veřejnosti jako muzeum.", "tgt_summary": "The sewers of the French capital Paris date back to the year 1370 when the first underground system was constructed under Rue Montmartre. Consecutive French governments enlarged the system to cover the city's population, including expansions under Louis XIV and Napoleon III, and modernisation programs in the 1990s under Mayor Jacques Chirac. The system has featured in popular culture through its existence, including Victor Hugo's 1862 novel, \"Les Misérables\", and H. L. Humes' 1958 novel \"The Underground City\".", "id": 523345}
{"src_title": "Garde Républicaine", "tgt_title": "Republican Guard (France)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Republikánská garda byla založena 5. května 1848, den po vyhlášení Druhé republiky nově zvoleným Národním shromážděním. Nahrazovala rozpuštěnou \"Garde Municipale de Paris\", která existovala od roku 1802. Garda se skládala ze dvou pluků se 118 důstojníky, 2200 pěšími vojáky a 600 jezdci. Financována byla napůl městem Paříží a napůl francouzským státem. Jejími úkoly bylo zajišťovat bezpečnost v Paříži. Během Druhého císařství (1852-1870) se nazývala \"Garde de Paris\" a v období Třetí republiky do roku 1940 se nazývala \"Garde Républicaine de Paris\". Během Prusko-francouzské války 1870/1871 a za Pařížské komuny 1871 utrpěla garda ztráty v bojích. Za druhé světové války byla část gardy převelena do Vichy na ochranu představitelů Vichistického režimu, druhá část zůstala v Paříži. V roce 1978 prezident Valéry Giscard d'Estaing udělil gardě její současný název a předal jí úkoly národní policie.", "section_level": 1}, {"title": "Členění.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. pěší pluk.", "content": "\"1er Régiment d'infanterie\" má 830 mužů. Skládá se ze tří čestných rot s celkovým počtem 400 osob, jedné roty o 240 mužích k ochraně francouzského prezidenta, fanfárové jednotky a jedné speciální jednotky. Dále k ní náleží mj. motocyklová jednotka, která slouží při Tour de France a účastní se kaskadérských představení. Členové stráží Elysejský palác v ulici \"Rue du Faubourg-Saint-Honoré\".", "section_level": 2}, {"title": "2. pěší pluk.", "content": "\"2e Régiment d'infanterie\" má 1350 mužů. Dvě roty ochraňují ministerstva a čtyři roty obě komory Francouzského parlamentu. Čestná rota má stálou službu v parlamentu, při zvláštních příležitostech mohou být roty roty přiděleny i na velké veřejné akce jako zasedání Francouzské akademie nebo při Filmovém festivalu v Cannes. Dále existuje oddělení k ochraně významných hostů francouzského státu.", "section_level": 2}, {"title": "Jezdecký pluk.", "content": "\"Régiment de cavalerie\" má 560 vojáků a 500 koní. K jeho úkolům patří doprovod francouzského prezidenta a čestná stráž u státních návštěv. Pluk se rovněž účastní historických vojenských přehlídek.", "section_level": 2}, {"title": "Orchestre de la garde républicaine.", "content": "Orchestr se skládá ze dvou těles s 80 a 40 hudebníky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Garde Républicaine () je francouzská policejní jednotka národního četnictva se sídlem v Paříži. Tvoří ji dva pluky pěchoty, jeden pluk jezdectva a vojenský orchestr a celkové síle 3200 mužů. K jejím činnostem patří ochrana francouzského prezidenta a reprezentativní a protokolární úkoly.", "tgt_summary": "The Republican Guard () is part of the National Gendarmerie. It is responsible for providing guards of honour for the state and security in the Paris area. ", "id": 1737681}
{"src_title": "Vilém z Champeaux", "tgt_title": "William of Champeaux", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl žákem Manegolda z Lautenbachu, Anselma z Laonu a Roscelina z Compiègne. Po skončení studií vyučoval na pařížské katedrální škole, kde k jeho posluchačům patřil Pierre Abélard. V roce 1108 se kvůli obtížím nejasného původu – snad kvůli sporům s Abélardem – uchýlil do ústraní kláštera svatého Viktora. Brzy tu však obnovil své přednášky z rétoriky, filozofie a teologie a stal se pravděpodobně i podněcovatelem příklonu k mystice, která později ve svatoviktorské škole převládla (Vilém byl přítelem sv. Bernarda z Clairvaux, předního mystika té doby). V roce 1113 byl ustanoven biskupem v Châlons-sur-Marne a působil v tomto úřadě až do konce života.", "section_level": 1}, {"title": "Učení.", "content": "Z Vilémova díla se dochovalo jen málo spisů, jeho názory o obecninách známe převážně z prací Abélardových. Na rozdíl od svého nominalisticky orientovaného učitele Roscelina Vilém zastával ve sporu o univerzálie stanovisko krajního realismu. V prvních fázích své filozofické činnosti učil, že každá druhová všeobecnina existuje v individuích daného druhu jako jedna a tatáž podstata a že tato individua se liší od sebe jen tzv. akcidenty. Pod vlivem Abélardových kritických námitek změnil později své učení a přiklonil se k tzv. „realismu indiference\". Tvrdil, že je třeba rozlišovat to, co je společné všem individuím a co je indiferentní (nerozlišitelné), od toho, co je každému individuu osobně vlastní. Individua jsou singulární bytí, numericky a akcidentálně odlišená, a v nich je pluralita podstat – avšak indiferentní substance je společná a je jedna. Později Vilém zastával ještě třetí teorii, tzv. teorii podobnosti. Podle ní přirozenost v různých lidech není totožná, ale pouze podobná, a to proto, že jsou lidé.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém z Champeaux, fr. \"Guillaume de Champeaux\", lat. \"Guillelmus Campellensis\" (kolem 1070, Champeaux – 18. ledna 1121, Châlons-en-Champagne) byl francouzský filozof a teolog, představitel scholastiky.", "tgt_summary": "Guillaume de Champeaux (c. 1070 – 18 January 1121 in Châlons-en-Champagne), known in English as William of Champeaux and Latinised to Gulielmus de Campellis, was a French philosopher and theologian.", "id": 646925}
{"src_title": "Johan et Pirlouit", "tgt_title": "Johan and Peewit", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Od roku 1947 vycházely v belgických novinách \"La Dernière Heure\" krátké komiksové příběhy s hlavním hrdinou mladým pážetem Johanem, po němž se také zprvu celé série jmenovala. Dále v letech 1950 – 1952 byly Peyovy příběhy s Johanem vydávány v deníku \"Le Soir\". Po přechodu k časopisu \"Spirou\" se změnil samotný Johan tak, že se z blonďatého dospívajícího pážete stal mladý muž na prahu rytířského stavu. V roce 1954 se k Johanovi přidal Čejka (Pirlouit), čímž série dostala svoje současné jméno. V příběhu \"La Flûte à six trous\" z 23. října 1958 se poprvé objevili malí modří skřítkové, šmoulové. Peyo uvedl, že Čejka je jeho oblíbenou postavou a že Johan et Pirlouit byla jeho jediná série, kterou kreslil bez pomoci svého studia. Dobrodružství Johana a Čejky se pravidelně objevovala ve Spirou až do roku 1970, ale úspěch šmoulů znamenal, že tato série byla velmi zanedbávána. Poslední příběh od Peya vyšel v roce 1977. Po Peyově smrti v roce 1992 byla série jeho synem a spolupracovníky obnovena. V letech 1994 až 2001 byly publikovány čtyři komiksové sešity a zatím poslední výskyt oněch dvou hrdinů v komiksu byl v roce 2008 ve šmoulím příběhu, nakresleném u příležitosti padesátých narozenin šmoulů.", "section_level": 1}, {"title": "Komiksová alba.", "content": "Dosud žádné komiksové album z této série nebylo vydáno v češtině.", "section_level": 1}, {"title": "Překlady jmen do češtiny.", "content": "V dílech seriálu Šmoulové s dabingem ČST (1988 – 1993) se Pirlouitovi říkalo Petřík (z anglického pojmenování Peewit v seriálu), v dabingu TV Nova (1997 – 2000) je pojmenován Péťa (z anglického pojmenování Peewit v seriálu), ale ve starších epizodách seriálu a filmu Šmoulové a kouzelná flétna s dabingem TV Barrandov (2010 – 2011) se jmenuje Čejka (z původního francouzského jména Pirlouit v komiksové sérii a ve filmu). V současné době je častější pojmenování Čejka, které je také přesným překladem francouzského originálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Johan et Pirlouit () je komiksová fantasy série belgického kreslíře Peya, autora světově známých šmoulů. Mezi lety 1947 a 2001 bylo publikováno celkem sedmnáct komiksových sešitů. Celá série je zasazena do dob středověku.", "tgt_summary": "Johan and Peewit () is a Belgian comics series created by Peyo. Since its initial appearance in 1947 it has been published in 13 albums that appeared before the death of Peyo in 1992. Thereafter, a team of comic book creators from Studio Peyo continued to publish the stories. ", "id": 2339435}
{"src_title": "Ludvík Viktor Habsbursko-Lotrinský", "tgt_title": "Archduke Ludwig Viktor of Austria", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Nejmladší bratr císaře Františka Josefa I. neměl žádný politický vliv. Byl znám především jako milovník a podporovatel umění. Vlastnil cenné umělecké sbírky a štědře přispíval na kulturní a sociální účely. Jeho druhý bratr, bezdětný mexický císař Maxmilián I., měl v plánu dosadit jej za svého následovníka a oženit s Isabelou, dědičkou Brazilského císařství, a tím posílit habsburský vliv v Jižní Americe. Ludvík Viktor se však plánům svého bratra úspěšně ubránil. Ludvík Viktor nebyl u císařského dvora ve Vídni oblíben. Kněžna Nora Fuggerová o něm prohlásila, že má „jazyk jako zmije“. Jeho švagrová, císařovna Alžběta, jej vinila z donášení a vědomého vytváření svárů v rodině. Na veřejnosti byl znám především svými skandály. Jednak vystupoval dosti povýšeně a zároveň obtěžoval cizí muže na veřejných místech (například v lázních), což několikrát vedlo k fyzickému napadení. Arcivévoda je jediným Habsburkem, o němž je prokazatelně známo, že byl homosexuál. Vzhledem k nepřípustnosti v dřívější době byly případné stejnopohlavní styky pečlivě tajeny a neexistují o nich žádné přímé důkazy. Ludvíkovy skandály jsou však doloženy svědecky a nebylo možné je zcela ututlat. Kromě toho arcivévoda rád provokoval tím, že nosil ženské šaty. Pravděpodobně byl také transvestita. Z uvedených důvodů jej císař v roce 1866 vyhostil z Vídně na zámek Klessheim u Salcburku. Tam se věnoval svým uměleckým zálibám a trávil čas ve společnosti pobočníka, který mu byl speciálně vybrán. V roce 1915 byl shledán duševně nemocným a zbaven svéprávnosti. Za opatrovníka mu byl zvolen arcivévoda Evžen, velmistr Řádu německých rytířů. Na zámku Klessheim Ludvík Viktor v roce 1919 zemřel ve věku 76 let a byl pohřben na hřbitově v nedalekém Siezenheimu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní charakteristika.", "content": "Kněžna Nora Fuggerová charakterizovala osobnost Ludvíka Viktora těmito slovy: „Byl zcela odlišný od svých bratrů, ani vojensky, ani umělecky zaměřený, slabý, nemužný, nepřirozený a odpudivého vzhledu. Báli se ho kvůli jeho pomluvám. Vedl velmi pozemský život, byl o všem – ne vždy bezchybně – zpraven, jeho jazyk byl ostrý jako jedovatý had. Do všeho se pletl, spřádal intriky a radoval se, když z toho byly malé skandálky. Člověk měl důvod obávat se jeho indiskrétností a klepů; ale byl to bratr císaře. Přesto však měl jednu dobrou stránku: byl přítelem svých přátel – více než svých přítelkyň –, bránil je, když byli světem napadeni, a prokazoval jim různé laskavosti. Ke starým – spíše než mladým – dámám byl velmi pozorný a laskavý. Pamatoval si veškeré jejich narozeniny a jmeniny a posílal jim květiny. Těmito starými dámami byl přirozeně velmi obdivován. Málo milován byl v císařské rodině; neboť také tam věděl vždy něco, do čeho si mohl rýpnout, nebo něco k donášení.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludvík Viktor (15. května 1842, Hofburg, Vídeň – 18. ledna 1919, Klessheim), přezdívaný Luzivuzi nebo Bubi, byl rakouský arcivévoda z rodu Habsburků, nejmladší syn arcivévody Františka Karla a Žofie Bavorské, bratr rakouského císaře Františka Josefa I. a mexického císaře Maxmiliána I.", "tgt_summary": "Archduke Ludwig Viktor Joseph Anton of Austria (15 May 1842 – 18 January 1919) from the House of Habsburg was the youngest son born to Archduke Franz Karl of Austria and Princess Sophie of Bavaria and younger brother of Emperor Franz Joseph I of Austria.", "id": 1549437}
{"src_title": "Neonaticida", "tgt_title": "Neonaticide", "src_document": [{"title": "Obecně.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Infanticida.", "content": "Jak je již výše zmíněno, infanticida je záměrné usmrcení dítěte. Důvody pro tento čin jsou různé, nejčastěji jde ale o tradiční důvody, kterými jsou narození slabého, či nemocného jedince, který by měl ve společnosti problém přežít. Mezi další důvody patří nedostatek potravy, nepřítomnost otce, či narození dítěte ženského pohlaví. Tyto důvody se ale již v moderní společnosti nevídají. Donedávna jsme je ale mohli vídat například v Číně.", "section_level": 2}, {"title": "Neonaticida.", "content": "V dnešní době je ve světě výskyt neonaticidy poměrně vzácný a většina takovýchto vražd zůstane často utajená. Ve světě je za neonaticidu považována jak vražda spáchaná otcem, tak i matkou. Zatímco je za častějšího viníka vraždy novorozence označena žena, tak za častějšího viníka flicidy, tedy vraždy staršího dítěte, je označován otec. Většina žen, které spáchají neonaticidu mají společné osobnostní rysy, ale nemají žádné závažné psychické poruchy. Tyto ženy jsou převážně z nízké socioekonomické vrstvy, bývají mladé a nesezdané. Neonaticida se ale vyskytuje i u žen ve věku okolo 40 let. Poporodní blues, který se vyskytuje u žen po porodu (jde o poporodní deprese) nemají s neonaticidou nic společného, jelikož se vyskytuje u matek až 3 dny po porodu.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Ve středověkých civilizacích byly děti považovány za dary od bohů. Když se dítě narodilo s nějakou vadou nebo fyzickou abnormalitou, bylo to považováno za trest pro rodiče za jejich nevhodné chování. Tyto děti byly rutinně obětovány, aby zmírnily hněv bohů. V Číně a Japonsku byly dívenky považovány za finanční zátěž a tak bývaly často utopeny. Pokud se v Řecku a Římě narodilo novorozeně s postižením, nebo bylo nechtěné, bylo ponecháno na kupě hnoje jako potrava pro divokou zvěř. V Japonsku se po porodu porodní asistentka zeptala otce, zda si chce dítě ponechat. Pokud tomu tak nebylo, musela ho porodní asistentka usmrtit podle zvyku „modosu“, kdy se děťátko vrátilo zpět k bohu.", "section_level": 2}, {"title": "Neonaticida u Kungů.", "content": "Kmen Kungů, kteří žijí v poušti Kalahari, považují zabití dítěte po porodu za zcela relevantní. Podle Kungů se dítě stává člověkem až poté, co ho matka odnese do vesnice a dojde k jeho pojmenování. Do té doby je pouze na matce, co se bude s dítětem dít. Na ženy, které dítě porodí je vytvářen tlak, že pokud je dítě nějak deformované, je nutné to zatajit. I proto se často stává, že matka dítě po narození usmrtí, neboť nesplňuje kritéria zdravého dítěte, který bude novým členem tohoto kmene. Důvody pro usmrcení dítěte matky Kungů mohou být:", "section_level": 2}, {"title": "V České republice.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Trestní zákoník České republiky.", "content": "Podle § 142 trestního zákoníku je vražda novorozeného dítěte matkou privilegovaná skutková podstata k trestnému činu vraždy. Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let. Jde o jediný trestný čin, který může spáchat pouze žena. Znalci posuzují rozrušení, které bylo u matky způsobené porodem. Zákon musí zohledňovat abnormální psychický stav, ve kterém se matka nachází a který je ovlivněn právě rozrušením z porodu, které může vyústit až k usmrcení novorozeného dítěte. Tento specifický stav matky je důvodem k udělení mírnějšího trestu, než je tomu u trestného činu vraždy. Od roku 1992 do roku 2002 došlo k 30 případům usmrcení dítěte matkou v důsledku rozrušení způsobeného porodem.", "section_level": 2}, {"title": "Řešení neonaticidy.", "content": "Jednou ze snah zabránit v České republice neonaticidě je založení babyboxů, které jsou přístupné na několika místech v mnoha městech. Jde o preventivní opatření, díky kterému má docházet mimo jiné ke snižování usmrcování dětí ihned po porodu. Odložení dítěte do babyboxu není trestné a je zcela anonymní. Není ale jisté, zda babyboxy plní právě tu funkci, pro kterou byly vytvořeny. Můžeme zaznamenat, že počty usmrcovaných dětí se po zavedení babyboxu nezměnily.", "section_level": 2}], "src_summary": "Neonaticida (latinsko/řecký výraz \"neonatus\" označuje \"novorozence\" a přípona \"-cide\" označuje \"zabíjení\", \"vraždu\" nebo \"způsobení smrti\") znamená zabití novorozeného dítěte biologickým rodičem do 24 hodin od porodu. Tento čin je nejčastěji spáchán matkou. V různých kulturách existují odlišné tresty za tento čin. V širším slova smyslu slovo neonaticida může také zahrnovat každou praxi zabíjení novorozenců. Tehdy mluvíme o infanticidě, která se pak dále dělí právě na neonaticidu a filicidu. Neonaticida zahrnuje takové činy, které jsou spáchány do 24 hodin od narození dítěte, a filicida činy spáchané na starších dětech.", "tgt_summary": "Neonaticide is the deliberate act of a parent murdering their own child during the first 24 hours of life. As a noun, the word \"neonaticide\" may also refer to anyone who practices or who has practiced this. ", "id": 1807808}
{"src_title": "KAL-Online", "tgt_title": "Kal Online", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rozmach Naraehy.", "content": "Král Hanin otevřel nebe a zemi a tam, kde vychází Slunce vybudoval mocný národ Hwan. Po 3 tisíce a 300 let byli Hwanové vládci světa. Jejich náčelník Gúbalchán založil zemi zvanou Naraeha. Obrovské království měřilo 12 tisíc mil od severu k jihu a 5 tisíc mil od východu k západu.", "section_level": 2}, {"title": "14. král Ha-nin vládne nebesům.", "content": "Když král Ha-nin dosedl na trůn, otevřel nová nebesa. Hwanové ztratili mnoho sil neustálými rozbroji, které vyvrcholili občanskou válkou. Jejich těžkosti jen prohlubovali výpady vnějších nepřátel – kmenů Tou a Hwasan. Dohoda o vzájemném neútočení se změnila v prach a mezi kmeny docházelo k otevřené agresi. Ta vyvrcholila mobilizací jednotek krále Ha-nina a podrobení všech osad kmene Hwasan. Kmen tou se však urputně bránil a útočil na Naraehu dvakrát tak silnějšími jednotkami, než měl k dispozici soupeř. I přes silovou převahu dokázal Ha-nin díky svým taktickým dovednostem udržet nepřítele na uzdě a mezitím sjednotit Hwany a ukončit dlouholeté občanské krveprolití. Když skončila občanská válka, Naraeha zažila obrovský rozmach; samozřejmostí byla výroba ocelových zbraní nebo ražení nových tunelů a stavění cest pro obchodní kolony.", "section_level": 2}, {"title": "Ban-Go.", "content": "Mír však neměl dlouhého trvání neboť Ban-go, náčelník kmene Seotae, obrátil své síly proti Ha-ninovi. Neustále útočil na Naraehu, ale ani jednou za 10 let nebyl schopen vítězství a byl rozdrcen. Odtáhl tedy na sever a chystal pomstu – strašnější než cokoliv předtím.", "section_level": 2}, {"title": "Král démonů.", "content": "Na severu se Ban-Go setkal s králem démonů, který ztratil své tělo v Kaňonu mrtvého muže. Uzavřel s ním dohodu o pomstě Ha-ninovi a umožnil mu použít jeho tělo, aby vedl démony proti Naraeze. Ban-Go se přerodil v krále démonů, sjednotil ty nejstrašnější stvůry, jež Země nosila na svých bedrech a započal nejhorší válku, jaká kdy byla vedena. Válku mezi ním a Ha-inem, válku mezi člověkem a démonem...", "section_level": 2}, {"title": "Povolání.", "content": "V KAL je možné vybrat si ze čtyř povolání, které lze v pozdějších úrovních rozvíjet do několika specializací.", "section_level": 1}, {"title": "Poslání / Quest.", "content": "Stejně jako v jiných hrách tohoto žánru i v \"KAL\" vystupují NPC postavy, které hráči udělují nejrůznější úkoly v závislosti na pokročilosti hráče. Za splněné poslání hráč obdrží zkušenost (vyjádřena číslem) a speciální body (\"Skill Point\", \"Contribution Point\"), v několika případech též peníze (\"geon\", \"zamogeon\"). Smyslem hry je splnit co nejvíce poslání, co nejlépe povyšovat (levely) svoji postavu a neustále ji vylepšovat (skilly). Z hlediska typů se mohou poslání dělit do třech hlavních kategorií:", "section_level": 1}, {"title": "Úkol / Task.", "content": "Nejjednodušší, krátký úkol. Každý hráčův level zpravidla (výjimky jsou v druhé dekádě, kde na levelu 22 a 24 úkoly nejsou) obsahuje jeden úkol (který může být rozdělen do několika různých akcí typu „najdi tohle, odnes to támhle, dozvíš se další část a podle ní pak pokračuj“). Získávají se zkušenosti, skill pointy a vybavení.", "section_level": 2}, {"title": "Události / Events.", "content": "Jsou delší a obtížnější než úkoly. Reflektují vývoj války mezi Ha-Nin a Bang-Go. Na druhou stranu jsou oceněny vyššími odměnami. Po čtvrté události může postava změnit, resp. upřesnit svoji specializaci.", "section_level": 2}, {"title": "Mise / Missions.", "content": "Týmové úkoly. Zatím jsou ve stádiu příprav a nejsou do hry implementovány.", "section_level": 2}, {"title": "Možnosti hráče.", "content": "Kromě bohapustého vraždění \"mobů\" umožňuje \"KAL\" celkem propracovaný systém hry, včetně obchodování a mezihráčskými souboji.", "section_level": 1}, {"title": "Parta / Party.", "content": "Uskupení více hráčů (max. 8) za účelem pokoření silných mobů nebo za účelem rychlejšího nárůstu zkušeností buď vlastní postavy, nebo vajíčka. V neposlední řadě je party vhodná k získávání předmětů (v party je pravděpodobnost výskytu daleko vyšší, než u samostatných akcí). Získané peníze, zkušenost nebo předměty se rovnoměrně dělí mezi členy party.", "section_level": 2}, {"title": "Gilda / Guild.", "content": "Uskupení lidí za účelem výměny informací a pozdějšímu vedení tzv. \"Guild War\" (válka mezi gildami), jejíž smyslem je získání hlavního královského hradu. Vítězná gilda určuje ceny zboží v celé krajině. Gilda získává zkušenost a může dosáhnout 4. levelu, tedy možnosti vést Guild War. Na rozdíl od party není automaticky rozdělována zkušenost, peníze ani předměty mezi její jednotlivé členy.", "section_level": 2}, {"title": "Duely / PvP.", "content": "\"KAL\" umožňuje souboje mezi jednotlivými hráči. Ovšem pouze cvičně. Vítěz nezískává kromě dobrého pocitu nic, poražený nic neztrácí (kromě dočasného úbytku energie).", "section_level": 2}, {"title": "Obchodování.", "content": "V \"KAL\" je možné obchodovat dvěma způsoby. Buď od NPC postav nebo hráč může sám prodávat vlastněné předměty.", "section_level": 2}, {"title": "Asasinace / Assassin.", "content": "Zakoupením speciální masky a jejím nasazením se z hráče stává \"Assassin\". Takový hráč pak může mimo bezpečné zóny (města, oblasti kolem \"Naroothu\", \"Jook-Sun Cargo Station\", \"Geum-Oh Mine\", \"Giant Bird's Pub\" a okolí) napadat ostatní hráče a zabíjet je. Zneužívání assasinských masek hackery a znuděnými hráči na vysokých úrovních se stalo natolik rozšířeným, že byly masky nejprve na určitou dobu ze hry úplně odstraněny a posléze zdraženy tak, že jsou nyní pro mnoho hráčů prakticky nedostupné.", "section_level": 2}, {"title": "Vylepšování pomocí předmětů.", "content": "Určité předměty (talismany), které obsahují zvláštní bonus (inteligence, zdraví, síla, mana atd.) lze používat v kombinaci s jinými předměty (zbraněmi, výstrojí atd.) za účelem vylepšení jejich vlastností a tím pádem ke zvýšení bojového potenciálu postavy. toto chování je trestné", "section_level": 2}], "src_summary": "KAL-Online (칼온라인, \"kal\" je korejsky „meč“) je fantasy online hra ze žánru MMORPG. Její děj se odehrává v mystickém světě vytvořeném na základě korejské mytologie (speciálně na válce mezi velkým králem Ha-Nin a démony z Ban-Go). Její vznik byl grantován korejskou vládou s ambicemi na nejlepší online hru všech dob. Díky dotacím je navzdory své propracovanosti a složitosti (ve smyslu široké škály možností) možná hrát zcela zdarma. Hra je vydána v anglické a korejské verzi.", "tgt_summary": "Kal Online is an MMORPG created by the Korean company Inixsoft in February 2004. The player is given a choice of characters of different classes, their appearance customisable. The player can customize various attributes of their character as they progress throughout the game.", "id": 170701}
{"src_title": "Rozhodčí (lední hokej)", "tgt_title": "Official (ice hockey)", "src_document": [{"title": "Rozhodčí na ledě.", "content": "Tito rozhodčí jsou během soutěžního utkání přítomni na ledě hokejového kluziště a vykonávají zde své povinnosti. Nosí černou hokejovou helmu a jsou oděni do černých kalhot a vertikálně pruhovaného černobílého dresu s číslem rozhodčího, popřípadě se jmenovkou (dle nařízení příslušného řídícího orgánu soutěže). Jsou obutí do bruslí a nosí v ruce píšťalku, kterou použijí k přerušení hry. Práce rozhodčích na ledě zahrnuje komunikaci s hráči obou soupeřů, s trenéry a s pomocnými rozhodčími. Komunikují buď verbálně, nebo předepsanými signály rukama, jejichž popis je uveden v příloze pravidel. Rozhodčí na ledě řídí utkání svými rozhodnutími, která jsou založena na jejich uvážení a výkladu pravidel, jež učiní nestranným způsobem.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní rozhodčí.", "content": "V zápase se na hrací ploše pohybuje jeden nebo dva hlavní rozhodčí podle propozic dané soutěže. Pro soutěže pořádané podle pravidel IIHF jsou na hrací ploše vždy dva hlavní rozhodčí. Hlavní rozhodčí nosí na obou rukávech pásku oranžové nebo červené barvy. Během zápasu dohlížejí na průběh hry a mají pravomoc udílet tresty hráčům porušujících pravidla. Jejich rozhodnutí je v jakémkoliv sporu konečné. Hlavní rozhodčí zpravidla provádí vhazování ve středu kluziště na začátku každé třetiny a po dosažení branky.", "section_level": 2}, {"title": "Čároví rozhodčí.", "content": "Dvojice čárových rozhodčích se na hrací ploše pohybuje u modrých čar a v zápase kontrolují nedovolené přechody puků přes čáry, mezi něž patří ofsajd a zakázané uvolnění. Po odpískání takového prohřešku proti pravidlům čárový sudí přeruší hru, signálem rukou určí místo vhazování, které také následně provede. Mezi důležité zodpovědnosti čárového rozhodčího je také ukončovat šarvátky mezi soupeřícími hráči dříve, než přerostou v bitku. V případě bitek musí soupeřící hráči od sebe oddělit a dohlédnout, aby provinivší hráči opustili ihned poté kluziště. Čároví rozhodčí jsou také zodpovědní za dohled nad správným počtem hráčů na ledě.", "section_level": 2}, {"title": "Pomocní rozhodčí.", "content": "Pomocní rozhodčí nemají s výjimkou videorozhodčích žádný přímý vliv na výsledek utkání a vyskytují se mimo ledovou plochu. Mají pouze podpůrné a administrativní úkoly.", "section_level": 1}, {"title": "Brankoví rozhodčí.", "content": "Brankoví rozhodčí sledují, zda puk přešel celým objemem přes brankovou čáru a byla tak dosažena branka. Pokud ano, rozsvítí červené světlo za brankou, do níž puk vletěl. Tím hlavnímu rozhodčímu signalizuje gól, avšak jeho uznání spadá do kompetence hlavního rozhodčího. Pracují vždy dva a nachází se za bránou mimo kluziště, odkud sledují každý svou branku. V soutěžích IIHF je vyžadováno, aby brankový rozhodčí nosil předepsaný rozhodcovský dres. Funkce brankových rozhodčích byla zavedena poprvé již v roce 1877 v Montrealu, avšak tehdy se jim říkalo umpire.", "section_level": 2}, {"title": "Videorozhodčí.", "content": "Videorozhodčí sedí před televizními obrazovkami a dle pravidel je v přesně definovaných případech po telefonu nápomocen hlavnímu rozhodčímu v jeho rozhodování zkoumáním záběrů hry, hlavně v situacích, zda bylo dosaženo branky. Svým charakterem práce nahrazuje funkci brankových rozhodčích, jejichž přítomnost pak není v soutěžích, kde je videorozhodčí povinný, nutná. Videorozhodčí dále po dosažení branky zkoumá správnost uvedení střelců a asistentů.", "section_level": 2}, {"title": "Vedoucí boxu.", "content": "Vedoucí boxu koordinuje práci všech pomocných rozhodčích. Souběžně s touto funkcí může zaujmout i některou z dalších následujících.", "section_level": 2}, {"title": "Zapisovatel.", "content": "Zapisovatel je zodpovědný za oficiální zápis o utkání. Ještě před začátkem zápasu sestavuje seznam hráčů obou celků a během utkání, kdy se nachází v boxu trestoměřičů, zaznamenává hráčům góly, asistence a tresty s příslušnými časy. Zodpovídá též za správnost údajů na zápisu o utkání. Během utkání též může vykonávat funkci hlasatele a informuje diváky hlášením o gólu, uděleném trestu, či zbývajících dvou minutách do konce utkání.", "section_level": 2}, {"title": "Časoměřič.", "content": "Časoměřič sleduje čas v průběhu utkání. Je zodpovědný za zastavení času na časomíře v případě přerušení a za jeho opětovné spuštění při vhazování. Časoměřič dále zadává do časomíry góly a údaje o potrestaném hráči s výší jeho trestu, který stanovil hlavní rozhodčí.", "section_level": 2}, {"title": "Dohlížitel trestné lavice.", "content": "Úkolem dohlížitelů trestné lavice neboli trestoměřičů je evidence uložených trestů, vpuštění provinivšího se hráče na trestnou lavici a jeho opětovné vpuštění zpět na ledovou plochu v moment uplynutí trestu nebo po jeho ukončení vlivem dosažení branky soupeře během přesilové hry. Dohlížitelé též v případě vstřelení branky pomáhají zapisovateli s identifikací hráčů přítomných na ledě v momentě vstřelení branky k zapsání plusových a minusových bodů do jejich osobních statistik.", "section_level": 2}], "src_summary": "Rozhodčí v ledním hokeji je osoba, která dbá na dodržování pravidel předepsaných pro utkání v tomto sportu. Ti také řeší jejich porušení během utkání. V ledním hokeji se vyskytují dvě kategorie rozhodčích:", "tgt_summary": "In ice hockey, an official is a person who has some responsibility in enforcing the rules and maintaining the order of the game. There are two categories of officials, \"on-ice officials\", who are the \"referees\" and \"linesmen\" that enforce the rules during game play, and \"off-ice officials\", who have an administrative role rather than an enforcement role.", "id": 654774}
{"src_title": "Karel Husa", "tgt_title": "Karel Husa", "src_document": [{"title": "Studia, život a praxe.", "content": "V roce 1939 byl přijat na pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu u profesora Jaroslava Řídkého a dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka. Z doby studia se datují jeho první úspěchy při veřejných vystoupeních. Jeho \"Sonatina pro klavír op. 1\" byla příznivě přijata kritikou. Podobně jeho absolventský koncert v lednu 1945, kde osobně řídil provedení své \"Předehry pro velký orchestr, op. 3\". V roce 1945 byl přijat na mistrovskou školu pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1947 pod vedením Jaroslava Řídkého. Od roku 1946 studoval skladbu a dirigování v Paříži na École normale de musique de Paris a Conservatoire de musique de Paris u Arthura Honeggera a Nadii Boulanger. Dalšími jeho učiteli byli Jean Fournet, Eugène Bigot a André Cluytens. V roce 1948 uvedlo Smetanovo kvarteto na Pražském jaru Husův \"Smyčcový kvartet č. 1\", který byl tomuto tělesu autorem připsán. Kvartet byl v roce 1950 vyznamenán Cenou Lili Boulanger, v roce 1951 cenou festivalu v Bilthovenu. Uveden byl na festivalech v Bruselu, Salzburgu a Darmstadtu. Po únoru 1948 se Husa již do Československa nevrátil a zůstal v Paříži. Jeho skladby proto na dalších čtyřicet let zmizely z českých pódií. během pařížského pobytu vytvořil mimo jiné skladby: \"Divertimento pro smyčcový orchestr, Concertino pro klavír a orchestr, Slovenské evokace (Évocations de Slovaquie), Hudba pro amatéry - čtyři snadné kusy (Musique d'amateurs, Quatre pièces faciles), Portrét pro smyčcový orchestr, Symfonice č. 1, Sonáta pro klavír č. 1, Smyčcový kvartet č. 2\". Husa je zpočátku ve své tvorbě ovlivněn Vítězslavem Novákem, Leošem Janáčkem, Bélou Bartókem a Igorem Stravinským. Pod vlivem Honeggerovým pak přibírá vlivy nejnovějších podnětů (atonalita, dodekafonie, serialismus) a stíle je ovlivněn lidovou hudbou své vlasti. V roce 1954 mu hudební oddělení na Cornellově univerzitě v americkém městě Ithaca nabídlo, aby se zde ujal výuky skladby, hudební teorie a dirigování. V březnu 1954 tedy Husa s rodinou přesídlil do USA. V roce 1959 se stal americkým občanem a jeho působení na univerzitě bylo změněno z časově omezeného na trvalé. V roce 1968 na protest proti okupaci Československa armádou Sovětského svazu a armádami jeho satelitních států složil legendární \"Hudbu pro Prahu 1968\", kterou ve své vlasti provedl až v únoru 1990 po Sametové revoluci. Kromě pedagogické činnosti a komponování působil také jako dirigent u dlouhé řady renomovaných zahraničních symfonických orchestrů. Pro klarinetovou mezinárodní hudební soutěž konanou v rámci festivalu Pražské jaro v roce 2008 napsal tři nové skladby pro sólový klarinet.", "section_level": 1}, {"title": "Husa v repertoáru českých hudebních těles.", "content": "Soustavně se jeho tvorbou zabývá pouze Hudba Hradní stráže a Policie České republiky pod vedením šéfdirigenta Václava Blahunka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Husa (7. srpna 1921 Praha – 14. prosince 2016) byl americký hudební skladatel a dirigent českého původu. V zahraničí byl pokládán za jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů. V Česku je jeho dílo opomíjeno. Jedná se o nositele prestižní Pulitzerovy ceny za hudbu z roku 1969 za \"Smyčcový kvartet č. 3\".", "tgt_summary": "Karel Husa (August 7, 1921 – December 14, 2016) was a Czech-born classical composer and conductor, winner of the 1969 Pulitzer Prize for Music and 1993 University of Louisville Grawemeyer Award for Music Composition. In 1954, he immigrated to the United States and became an American citizen in 1959.", "id": 1387467}
{"src_title": "Valgrind", "tgt_title": "Valgrind", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "Valgrind je v podstatě virtuální stroj používající JIT (Just-In-Time) techniky, včetně dynamické rekompilace. Při použití Valgrindu se původní program nespouští přímo na procesoru počítače, ale je Valgrindem přeložen do dočasné, jednodušší formy tzv. Intermediate reprezentace (IR), která je procesorově neutrální, na základě formy SSA. Valgrind překompiluje binární kód běžící na hostitelském a cílovém (nebo simulovaném) procesoru stejné architektury. V těchto transformacích se ztrácí značné množství výkonu. Kód běžící s Valgrindem běží 4 až 5 krát pomaleji proti normálnímu spuštění. Uložení ve formě IR (místo strojového kódu) je však vhodnější pro měření. Usnadňuje psaní nástrojů a pro většinu projektů neznamená zpomalení při ladění velký problém.", "section_level": 1}, {"title": "Nástroje.", "content": "Existuje více nástrojů obsažených ve Valgrindu. Výchozí (a nejčastěji používaný) je nástroj Memcheck. Memcheck vloží navíc zvláštní kódy okolo téměř všech příkazů, které udržují informaci o platnosti (veškerá nevyužitá paměť začíná jako neplatná nebo nedefinovaná, dokud není inicializována do deterministického stavu, případně z jiných pamětí) a adresovatelnosti (zda adresy bodů v paměti jsou přiděleny, neuvolněnému paměťovému bloku), uložené do takzvaných V-bitů a A-bitů. Manipuluje se s nimi jako s daty a strojový kód udržuje A- a V-bity, takže jsou správně na úrovni jednoho bitu. Kromě toho Memcheck nahradí standardní alokátor paměti jazyka C svou vlastní implementací, která zahrnuje také hlídání paměti kolem přidělených bloků (s A bity nastavenými na neplatné). Ta funkce umožňuje Memchecku detekci off-by-one chyb v případě, že program zapisuje mimo přidělené množství bloku. Mezi problémy, které dokáže Memcheck detekovat a varovat před nimi patří následující: Cenou za výše uvedené možnosti je ztráta výkonu. Programy běžící pod Memcheckem obvykle běží pětkrát až dvacetkrát pomaleji než mimo Valgrind a používají mnohem více paměti. Kromě Memchecku má Valgrind několik dalších nástrojů:", "section_level": 1}, {"title": "Podporované platformy.", "content": "Program pracuje v Linuxu na platformách x86, x86-64 a PowerPC. Ve verzi 3.5.0 je plánována podpora Mac OS X. Neoficiální verze byly zprovozněny i pod FreeBSD a NetBSD.", "section_level": 1}, {"title": "Omezení Memchecku.", "content": "Kromě významného výkonového omezení není Memcheck schopen zjistit chyby mezí při použití dat alokovaných staticky nebo na zásobníku. Následující kód projde nástrojem Memcheck ve Valgrindu bez incidentů, i přes uvedené chyby: int Static[5]; int func(void)", "section_level": 1}], "src_summary": "Valgrind (výslovnost ) je v informatice program pro unixové systémy, který pomáhá při ladění a profilování programů. Lze ho použít například při hledání úniků paměti, hledání souběhů, nebo také při snaze monitorovat a zlepšit využití cache. Valgrind je open source software šířený pod licencí GPL. Název je odvozen od jména hlavního vchodu do Valhally v severské mytologii.", "tgt_summary": "Valgrind () is a programming tool for memory debugging, memory leak detection, and profiling. Valgrind was originally designed to be a free memory debugging tool for Linux on x86, but has since evolved to become a generic framework for creating dynamic analysis tools such as checkers and profilers. ", "id": 234621}
{"src_title": "Třída Seawolf", "tgt_title": "Seawolf-class submarine", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Jednotky třídy \"Seawolf\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Program \"Seawolf\" byl zahájen v polovině 80. let s cílem zachovat technologický náskok amerických ponorek nad sovětskými i v 21. století. Do služby vstupovaly od druhé poloviny 90. let. Jako první byl roku 1997 do operační služby zařazen \"Seawolf\". Oproti třídě \"Los Angeles\" je třída \"Seawolf\" tišší, schopná lépe manévrovat, silněji vyzbrojená i vybavená lepší elektronikou. Její konstrukce má rovněž dostatek prostoru pro modernizace. Jsou rovněž přizpůsobeny arktickým operacím. Je to také první americká třída ponorek jejíž trup celý je postaven ze speciální oceli HY-100. Výzbroj představuje osm 660mm torpédometů (oproti čtyřem ráže 533mm u třídy \"Los Angeles\"). Z nich mohou být vypouštěna torpéda MK-48 ADCAP, protilodní střely UGM-84 Harpoon, střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, nebo námořní miny. Zásoba munice činí 50 střel či torpéd, což je o 30% více než kolik nesla předchozí třída. V přídi je rovněž umístěn výkonný sonar BQQ 5D. Bojový systém je typu AN/BSY-2. Pohonný systém tvoří jaderný reaktor General Electric PWR S6W a dvě turbíny. Lodní šroub je jeden. Při plavbě pod hladinou dosahují ponorky třídy \"Seawolf\" rychlosti až 35 uzlů. Při tichém režimu plují rychlostí 20 uzlů. Maximální hloubka ponoru je 610 metrů. Třída \"Seawolf\" je rychlejší než jakákoliv jiná americká ponorka a její vylepšený pohonný systém umožnil rovněž značně tišší chod. Je desetkrát tišší než vylepšená varianta třídy \"Los Angeles\" (688i) a dokonce sedmdesátkrát tišší než klasická ponorka třídy \"Los Angeles\". Další značnou výhodou je, že při tichém chodu může plout dvakrát rychleji než vylepšená ponorka třídy \"Los Angeles\", aniž by ji hrozilo prozrazení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Seawolf je třída amerických rychlých útočných ponorek s jaderným pohonem. Jsou to poslední americké lodě této kategorie vycházející z požadavků studené války. Jejich hlavním úkolem bylo ničení sovětských ponorek. Třída \"Seawolf\" byla dalším vylepšením předchozí třídy \"Los Angeles\", které sebou ovšem neslo značný nárůst ceny. Konec studené války a změna doktríny amerického námořnictva směrem k vedení pobřežních operací, znamenaly výrazně omezení tohoto programu ve prospěch levnějších ponorek třídy \"Virginia\". Namísto původně plánovaných 29 proto byly v letech 1989–2005 postaveny pouze tři ponorky této třídy. Poslední jednotka USS \"Jimmy Carter\" byla dokončena v prodloužené a vylepšené verzi. Všechny tři jednotky jsou dodnes ve službě.", "tgt_summary": "The \"Seawolf\" class is a class of nuclear-powered fast attack submarines (SSN) in service with the United States Navy. The class was the intended successor to the, and design work began in 1983. A fleet of 29 submarines was to be built over a ten-year period, but that was reduced to 12 submarines. The end of the Cold War and budget constraints led to the cancellation of any further additions to the fleet in 1995, leaving the \"Seawolf\" class limited to just three boats. This, in turn, led to the design of the smaller. The \"Seawolf\" class cost about $3 billion per unit ($3.5 billion for USS \"Jimmy Carter\"), making it the most expensive SSN submarine and second most expensive submarine ever, after the French SSBN.", "id": 1795687}
{"src_title": "František Karel Habsbursko-Lotrinský", "tgt_title": "Archduke Franz Karl of Austria", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Šlo o druhorozeného syna císaře Svaté říše římské Františka II. (1768–1835), který je spíše znám pouze jako rakouský císař František I., a jeho druhé manželky, princezny Marie Terezy Neapolsko-Sicilské (1772–1807).Oba rodiče byli dětmi potomků Marie Terezie, František I. se narodil jako syn Leopolda II. a Marie Tereza byla dcerou Marie Karolíny.", "section_level": 1}, {"title": "Sňatek.", "content": "V zájmu zachování vládnoucí dynastie v přímé linii, protože starší bratr Františka Karla nemohl mít žádné potomky, bylo nutné, aby se pro něj našla vhodná nevěsta. Bavorský král Maxmilián I. Josef měl hned několik krásných dcer, z nichž jedna už byla rakouskou císařovnou (Karolína Augusta byla manželkou Františka I.). Volba padla na jeho druhou nejmladší žijící dceru, Žofii. Františka Karla rozhodně nepředcházela pověst krasavce a jeho budoucí ženu více lákala vyhlídka stát se císařovnou, než jeho manželkou. 4. listopadu 1824 se František Karel ve Vídni oženil s bavorskou princeznou Žofií (1805–1872), dcerou bavorského krále Maxmiliána I. Josefa a jeho druhé ženy, princezny Karolíny Bádenské.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "V dějinách Habsburské monarchie nehrál žádnou významnou roli, byl pouze bratrem rakouského císaře a později se stal otcem dalšího rakouského císaře. V dětství se o něm uvažovalo jako o možném budoucím následníkovi, protože jistou dobu panovaly obavy, zdali se jeho ve vývoji opožděný bratr Ferdinand bude moci ujmout vlády. Později se ale ukázalo, že tyto obavy byly liché. Za bratrovy vlády se František Karel účastnil zasedání státní rady a po jeho smrti se měl stát dalším rakouským císařem, protože Ferdinand nemohl mít děti. On sám nebyl nijak pronikavě inteligentní a už od počátku manželství s Žofií bylo jasné, že v rodině bude „nosit kalhoty“ ona, což se později, za revoluce roku 1848 i za vlády jejich syna Františka Josefa I., potvrdilo. Po bratrově abdikaci na rakouský trůn se pod Žofiiným vlivem 2. prosince 1848 vzdal trůnu ve prospěch syna Františka Josefa. František Karel se velmi zajímal o kulturu a umění. Často vystupoval jako patron umění a na jeho počest je v Linci po něm pojmenováno proslulé muzeum, Francisco-Carolinum. Zemřel ve Vídni roku 1878, pravděpodobně na rakovinu střev. Přežil jak svou ženu, která zemřela v roce 1872, tak všechny své sestry. Jako poslednímu z Habsburků bylo po jeho smrti srdce uloženo do stříbrného poháru v kostele Augustiniánů, vnitřnosti do měděné schráně v chrámu sv. Štěpána a tělo do kapucínské krypty ve Vídni.", "section_level": 1}], "src_summary": "František Karel Josef Habsbursko-Lotrinský (17. prosinec 1802 Vídeň – 8. březen 1878 Vídeň) byl rakouský arcivévoda a otec rakouského císaře Františka Josefa I.", "tgt_summary": "Archduke Franz Karl Joseph of Austria (17 December 1802 – 8 March 1878) was a member of the House of Habsburg-Lorraine. He was the father of two emperors: Franz Joseph I of Austria and Maximilian I of Mexico. Through his third son Karl Ludwig, he was the grandfather of Archduke Franz Ferdinand of Austria – whose assassination sparked the hostilities that led to the outbreak of World War I – and the great-grandfather of the last Habsburg emperor Karl I.", "id": 1193331}
{"src_title": "Capgrasův syndrom", "tgt_title": "Capgras delusion", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Capgrasův syndrom získal své jméno podle francouzského psychiatra Josepha Capgrase (1873–1950), který jej jako první popsal ve svém článku z roku 1923 (jako spoluautor článku je uváděn Jean Reboul-Lachaux). Studie pojednává o francouzské pacientce „paní M“, která si stěžovala na to, že její manžel a lidé kolem ní jsou zastoupeni dvojníky. Capgras a Reboul-Lachaux tento fenomén nejdříve pojmenovali jako „iluzi dvojníka“. Capgrasův syndrom byl zpočátku považován za čistě psychiatrické onemocnění a „iluze dvojníka“ byla označována jako jeden ze symptomů schizofrenie. Vyvráceno bylo také tvrzení, že se jedná o onemocnění postihující pouze ženy (jako symptom hysterie). Většina pokusů o vysvětlení nemoci vycházejících ze studie Capgrase a Reboul-Lachauxe byla psychoanalytické povahy a až teprve osmdesátá léta dvacátého století přenesla pozornost na specificky se vyskytující organické mozkové léze, u kterých byla prokázána souvislost s výskytem Capgrasova fenoménu. V současnosti je Capgrasův fenomén chápán jako neurologická porucha, v rámci které je blud „iluze dvojníka“ způsoben specifickými lézemi v mozku nebo degenerací.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Capgrasův syndom se nejčastěji vyskytuje jako projev paranoidní schizofrenie. Můžeme se s ním však setkat také o mnoha dalších onemocnění. Objevuje se u organických poškození mozku, dále také u neurodegenerativních onemocnění, jako jsou např. demence (mj. Lewy body demence, frontotemporální a afatická), Parkinsonova choroba a Alzheimerova choroba. U těchto onemocnění se může stát, že pacient tvrdí, že on sám je dvojníkem a nepoznává sám sebe. Capgrasův syndrom se může také objevit u onemocnění jako je hypotyreóza, diabetes nebo silná migréna. Je pozorován výskyt i u uživatelů drog.", "section_level": 1}, {"title": "Projevy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Paranoidní schizofrenie.", "content": "Napříč onemocněními a individui se projevy mohou různit, demonstrujeme je tedy na jednotlivých případových studiích u různých onemocnění. 28letá žena, diagnostikována paranoidní schizofrenie s Capgrasovým syndromem. Trpěla mnoha bludy a iluzemi o manipulaci s jejími orgány a částmi těla, přičemž se chovala hostilně a agresivně k osobám nemocničního personálu, kterým dávala za vinu manipulaci s jejími částmi těla. Capgrasův fenomén se u ní projevoval přesvědčením, že její otec je dvojník, ale menšího vzrůstu než její „originální otec“. Dále trpěla přesvědčením, že každý člověk na světě je dvojník, že ona sama je svoje dvojče a stejně tak její přátelé. 62letý muž s paranoidní schizofrenií věřil v záměnu každého člověka za robota, svého doktora, okolí a sám sebe jednou označil za robota a tvrdil, že muž v novinách je jeho dvojče. 48letý muž, paranoidní schizofrenie, věřil v záměnu svých rodičů za dvojníky, jenž mu předkládali vyměněné jídlo. Ostatní obyvatelé a zaměstnanci psychiatrické nemocnice byli též považování za podvodníky a dvojníky původních obyvatel.", "section_level": 2}, {"title": "Hypotyreóza.", "content": "54letá žena tvrdila, že její sousedé používají černou magii a pomocí ní se vloupali do jejího domu, kde jí ukradli oblečení, které teď nosí. Časté konfrontace se sousedy (jejichž nevinu se pokoušel nemocné vysvětlit její manžel) vedly postupně k tomu, že nemocná začala tvrdit, že její manžel není jejím manželem. Byla neomylně přesvědčena o záměně jednoho ze sousedů a jejího manžela, přičemž to deklarovala tím, že vyměněný manžel smrdí a je špinavý, zatímco její originální ne. „Vyměněnému“ manželi se vyhýbala a odmítala s ním spát v jedné místnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Parkinsonova choroba.", "content": "56letá žena s diagnostikovanou Parkinsonovou chorobou. Nejdříve se u ní začaly objevovat nezvyklé projevy chování. Následně tvrdila, že obrazy a věci v jejím domě nejsou její a byly vyměněny. Vypadaly sice stejně, ale nebyly to ony. Dále se svému okolí svěřila s tím, že její pes byl také vyměněn. Bylo to stejné plemeno, stejného věku i vzrůstu, ale zdálo se jí, že určité skvrny na kožichu má jinde, a proto je vyměněný. Tato iluze se posléze vztahovala i na květiny v zahradě.", "section_level": 2}, {"title": "Demence.", "content": "59letý muž s rychle progredující demencí ze začátku pletl manželčino jméno. Posléze se začal své ženy ptát, kde je jeho žena. Epizody se stávaly čím dál častějšími a trvalejšími. Nejdříve přešly a muž svojí manželku opět poznal, ale nakonec byl přesvědčen, že osoba vydávající se za jeho ženu je její dvojník, jelikož měla stejný vzhled, osobnost, hlas i jméno. Několikrát volal policii a ohlašoval svoji ženu jako pohřešovanou, přičemž zmiňoval i nastrčeného dvojníka za ni. Nechoval se k ní žádným způsobem agresivně a trávil s ní běžně den, ovšem s přesvědčením o její nepravosti.", "section_level": 2}, {"title": "Neurologické pozadí nemoci.", "content": "Capgrasův syndrom lze z neurologického hlediska objasnit jako příčinu několika faktorů, názory na klíčovou příčinu nejsou pro svou složitost mezi vědci dodnes jednoznačné. Nejznámějším a nejšířeji příjímaným názorem je Langdonova a Coltheartova dvoufaktorová teorie. Podle této hypotézy vzniká tato iluze v součinnosti dvou faktorů. Zatímco první faktor je specifický pro každého pacienta, druhým faktorem, který se naopak objevuje u každého stejně, je poškození pravé mozkové hemisféry. U pacienta je narušen především exekutivní systém, v důsledku kterého není schopen vyhodnotit své iluze jako iracionální. Zodpovědět nejasnosti se následně pokusili autoři Davies a Davies, kteří vypracovali teorii parametrické odchylky. Jako neurologickou příčinu předpokládají lézi v oblasti pravé hemisféry frontálního mozkového laloku. Davies a Davies rozpracovávají Langdonovu a Coltheartovu hypotézu s tím, že druhý faktor je způsoben součinností poruch exekutivních funkcí myšlení a pracovní paměti. U pacienta dochází k útlumu dominantní, zkušeností ukotvené odpovědi na situaci (porucha exekutivy) a následné manipulaci s krátkodobě uchycenými informacemi (pracovní paměť). Výsledkem je vyhodnocení alternativní možnosti situace jako pravdivé. Poletti a Sambataro vyjádřili příčinu taktéž dvěma faktory – podle jejich vysvětlení se jedná o zaměnění výsledků shodných kognitivních mechanismů jakýmsi „překrytím“ neurální odpovědi na situaci. Tato chyba vzniká v místě ventromediální prefrontální části mozkové kůry. Jako problém pramenící z chybného zapojení neuromediátorů vidí Capgrasův fenomén Corlett a Fletcher. Podle jejich vysvětlení se za nemožností normálního vyhodnocení dané situace skrývá porucha distribuce GABA a dopaminových transmisí.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "V současnosti existuje několik přístupů, které se užívají k léčbě Capgrasova syndromu, ale neexistuje jednotná standardní péče. Je tedy zapotřebí důkladné výzkumné práce, aby mohl být nalezen nejefektivnější způsob léčby. V současnosti se vedle kognitivních technik (mj. testování reality) užívá individuální terapie, která je nejvhodnější pro léčbu jednotlivých iluzí. Efektivní může být dlouhodobá kognitivně behaviorální terapie, jež je založena na vzájemných diskuzích, kdy se terapeut pokouší nemocnému předkládat četné důkazy o jeho iluzi. Cílem je najít způsob, jak může nemocný překonat vlastní blud, v který věří proti všem dostupným důkazům. Antipsychotika a další terapeutické léky jsou užívány s relativním úspěchem. Mnoho nemocných Capgrasovým syndromem se nikdy plně nezotaví, poskytovatelé péče a rodinní příslušníci však mohou částečně eliminovat projevy nemoci, především úzkost a strach.", "section_level": 1}], "src_summary": "Capgrasův syndrom je jednou z poruch vnímání, tedy poruchou vnímání reálného světa nebo jeho zkreslení. Patří mezi patické poruchy vnímání, to znamená, že je signálem nebo symptomem nějakého duševního onemocnění. Řadí se mezi zrakové iluze, z čehož vyplývá, že subjekt je nezvratně přesvědčen o tom, že to, co vnímá, v tomto případě vidí, je nezvratné a jedná se o skutečnost. Někdy se také nazývá jako tzv. „iluze dvojníka“. ", "tgt_summary": "Capgras delusion is a psychiatric disorder in which a person holds a delusion that a friend, spouse, parent, or other close family member (or pet) has been replaced by an identical impostor. It is named after Joseph Capgras (1873–1950), a French psychiatrist. ", "id": 1785411}
{"src_title": "Prci, prci, prcičky 3: Svatba", "tgt_title": "American Wedding", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Film začíná scénou v restauraci, kde chce Jim požádat Michelle o ruku. Jimovi zavolá jeho otec, že zapomněl doma snubní prsten. Michelle nabyde dojmu, že chce Jim sex na veřejnosti, a tak se schová pod stůl a začne Jimovi provádět orální sex. Když přijede Jimův otec, Jim se snaží skrýt, že se blíží orgasmu. Protože neví, že je Michelle pod stolem, připisuje Jimovo vzrušení žádosti o ruku. Když o žádosti slyší Michelle, bouchne se hlavou o stůl, začne chaos, Jim vstane a musí si rychle vyhrnout kalhoty. Zažene stud, zeptá se Michelle, jestli si ho vezme, ta bez váhání odpoví ano. Když začíná plánování svatby, Jim si myslí, že to bude katastrofa. Michellini rodiče ho nenávidí poté, co se domnívají, že vidí Jima, jak souloží s jejich psy. Michelle chce pouze jediné šaty od jednoho návrháře, a tak se ho Jim vydá hledat. Michelle a Jim nechtěli původně pozvat Stiflera na svatbu, ale ten to náhodně zjistil a nakonec pozván byl, protože Jim neumí tancovat a Stifler slíbil, že mu s tím pomůže. Finchovi se líbí Michellina sestra Cadance. Stejně jako Stiflerovi. Poté, co slyší, že Cadance hledá slušného muže, Stifler se začne chovat slušněji, začne mluvit o filozofii a umění, často pouze opakuje věci, které předtím řekl Finch. Když Finch zjistí, že je Cadance ze Stiflera-intelektuála unavená, začne být sprostý a zvrhlý. Cadance zjistí, že oba pouze předstírají, a tak neví, koho z nich si má vybrat. Večer před svatbou Stifler neúmyslně zničí květiny určené pro svatbu a cítí se kvůli tomu špatně. Do rána za pomoci svého fotbalového týmu vyzdobí celý kostel květinami. Cadance se rozhodne pro Stiflera a Finch uzná, že je Stifler pro ni asi lepší. Stifler má hlídat nevěstin svatební prsten, ale omylem ho sní pes. Stifler čeká až se pes vyprázdní, prsten s výkalem dá do obalu od čokolády a jde ho umýt, ale potká Michellinu matku, která si myslí, že nese lanýže. Ta ho chce sníst, a tak Stiflerovi nezbývá nic jiného, než aby to snědl sám, aby si zachoval dobrou tvář. Michelle a Jim se nakonec vezmou, na svatbě spolu tancují, Stifler je zase s Cadance. Finch sedí sám a vtom přijede Stiflerova máma. Na konci filmu spolu souloží ve vaně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prci, prci, prcičky 3: Svatba (v originále \"American Wedding\") je americká filmová komedie z roku 2003 ze série filmů \"Prci, prci, prcičky\" a navazuje na předchozí dva díly. Hlavním tématem tohoto dílu je svatba Jima (Jason Biggs) a Michelle (Alyson Hannigan). ", "tgt_summary": "American Wedding (known as American Pie 3: The Wedding or American Pie: The Wedding, in some countries) is a 2003 American sex comedy film and a sequel to \"American Pie\" and \"American Pie 2\". It is the third (originally intended final) installment in the \"American Pie\" theatrical series. It was written by Adam Herz and directed by Jesse Dylan. Another sequel, \"American Reunion\", was released nine years later. This stands as the last film in the series to be written by Herz, who conceptualized the franchise, and also the only film in the series that does not star Chris Klein, who plays Oz. ", "id": 285175}
{"src_title": "Veronika se rozhodla zemřít", "tgt_title": "Veronika Decides to Die", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Příběh o mladé slovinské dívce, která ačkoliv, nebo právě proto, že má všechno, spolyká velké množství prášků na spaní a smířená sama se sebou čeká na smrt. Jenomže přežije a probouzí se v psychiatrické léčebně Villete, kde ji doktor oznámí, že její srdce nevydrží déle než týden. A právě v těchto posledních dnech zažívá největší překvapení, nejkrutější pravdy a nejvroucnější lásku svého života. Hlavní poselství knihy spočívá v tom, že si čtenář uvědomí, jak moc si je jist svým životem, dny, týdny a roky utíkají a on si možná – pokud vůbec – na stará kolena uvědomí, jak nenávratně je každý okamžik na Zemi vzácný. Hlavní hrdinka knihy prožívá každý svůj den jako poslední, protože jí lékař sdělí, že její srdce bylo nevratně poškozeno a nikdo jí nemůže zaručit, že se zítra probudí. Veronika se v léčebně zamiluje do schizofrenika Eduarda, který jí dává poznat dosud netušené rozměry lidského bytí, učí ji radovat se z každé maličkosti, rozkvetlé květiny či východu slunce... Podrobnější obsah knihy: Píše se jedenáctý listopad roku 1997 a Veronika se rozhodla zemřít. Spolykala čtyři balení prášků na spaní. Co jí to dalo práce, než je sehnala. Půl roku jí to trvalo. A důvod. Snad že se jí zdá jeden den jako druhý a ona se na to už nemůže dívat. A hlavně vlastně nežije takový život jaký by ve skrytu své duše chtěla. Živit se hudbou na klavír. Všichni jí to rozmlouvali, a tak se nakonec stala knihovnicí. Pevná pracovní doba, jistota zaměstnání. No prostě ideál. Ale jak pro koho. Pokus se jí nepovedl. Probrala se v psychiatrické léčebně Villete úplně nahá, napojená na spoustu hadiček a připoutaná k lůžku. Celé tělo ji bolelo. Po čase přišel doktor. Sdělil jí, že byla čtrnáct dní v kómatu a že jí ty prášky, co spolykala, poškodily srdce a to se maximálně za pět dní zastaví úplně. Do té doby jí budou dávat povzbuzující injekce, aby jí bylo alespoň trochu lépe. Když jí pustili z lůžka a trošku se sebrala, tak začala dělat věci, které před tím nikdy nedělala a říkat lidem věty, které se před tím neodvážila vyslovit ze strachu z odsouzení. Teď, když věděla, že umře, jí to bylo jedno. A najednou začala pociťoval chuť žít. Cosi se změnilo. Vědomí smrti v ní probudilo touhu po životě. A ne jen u ní. V léčebně všichni pacienti věděli, co Veronika prožila a že brzy umře. Se smrtí se zde setkávali poměrně často, ale ne u takhle mladého a krásného děvčete. Veronika si každý večer uskutečňovala svůj sen. Hrála na klavír. Nejdříve jen tak pro sebe a později pro schizofrenního Eduarda, zahradu, hvězdy, měsíc a hory v dáli. Poslední večer před koncem termínu, který jí lékař stanovil. Spolu s Eduardem ruku v ruce utekli do centra města. Zašli si do restaurace na honosnou večeři, popili značkové víno a k ránu se zašli podívat na hradby, kde společně usnuli. Brzy ráno je probudil hlídač hradu a považujíce je za bezdomovce vyzval je k odchodu do městské noclehárny. Byl totiž listopad a to je v Slovinsku pořádná zima. Eduard se probral jako první. Mysleje si, že Veronika již není mezi živými. Najednou se její víčka pohnula a ona otevřela oči. Oba to považovali za zázrak a byli rádi, že mají den života navíc. Mezitím v léčebně zjistili, že jim dva pacienti chybí. Doktor měl o incidentu napsat hlášení, ale když zjistil, o koho se jedná, tak se usmál a byl rád, že jeho pokus s Veronikou vyšel. Zase má touhu žít. A svůj čin snad už v budoucnu nezopakuje. Když totiž Veroniku přijímal, tak se rozhodl vyzkoušet na ní svou teorii o léčbě. Každý den jí dával injekci Fenotalu, léku, který dokáže v těle nasimulovat srdeční záchvat, a Veronice řekl, že má jen pět dní života. Léčba spočívá v tom, že vědomí smrti podněcuje touhu žít. Teď ho jen trochu trápilo svědomí, že Veronice neřekl pravdu, než s Eduardem utekla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Veronika se rozhodla zemřít (portugalsky \"Veronika decide morrer\") je román brazilského spisovatele Paula Coelha, vydaný poprvé roku 1998 v Rio de Janeiru. V Česku vydalo nakladatelství Argo v roce 2000, přeložila Pavla Lidmilová. ", "tgt_summary": "Veronika Decides to Die () is a novel by Paulo Coelho. It tells the story of 24-year-old Slovenian Veronika, who appears to have everything in life going for her, but who decides to kill herself. This book is partly based on Coelho's experience in various mental institutions (see the biography \"Confessions of a Pilgrim\" by Juan Arias), and deals with the subject of madness. The gist of the message is that \"collective madness is called sanity\".", "id": 229467}
{"src_title": "Mil Mi-10", "tgt_title": "Mil Mi-10", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Po úspěších předchozích strojů Mi-4 a zejména Mi-6 byla v roce 1958 pověřena Milova OKB vývojem specializovaného „létajícího jeřábu“, jenž by byl schopen přepravy rozměrného nákladu vážícího až 15 000 kg. Náklad o hmotnosti 12 000 kg měl vrtulník dle požadavků dopravit na vzdálenost 250 km. Helikoptéry v roli létajícího jeřábu nacházely uplatnění v sovětském hospodářství, neboť odváděly neocenitelnou práci při složitých montážních operacích. Milův typ V-10 konstrukčně vycházel z Mi-6, od něhož převzal hlavní i ocasní rotor, turbohřídelové motory Solovjov D-25V, transmise, reduktor a další systémy. Měl vysoký čtyřbodový podvozek s velkým rozchodem, k němuž byla připevněna nákladová plošina. Na té mohl stroj přepravovat vojenskou (nebo i civilní) techniku, např. mobilní odpalovací zařízení raketových systémů. První ze dvou letových prototypů V-10 byl dokončen v roce 1959, zkušební let proběhl 15. června 1960. V květnu 1962 byl však zničen při havárii zaviněné poruchou olejového čerpadla reduktoru. Souběžně probíhaly testy na neletovém prototypu. Třetí prototyp (druhý letový) měl již zdvojená kola na všech podvozkových nohách a nově také výsuvný nouzový výstup z pilotní kabiny. Obě tyto inovace byly zahrnuty i do pozdějších sériových strojů. V červenci 1961 se druhý prototyp objevil na veřejné letecké přehlídce v Tušinu. 23. září 1961 zvedl náklad o hmotnosti 15 103 kg do výše 2 326 m, což byl světový rekord v nosnosti. Poté proběhly ještě některé úpravy (instalace nových listů hlavního rotoru, nový podvozek s krytými vzpěrami, řešení životnosti pohonných jednotek a reduktoru). Následovaly státní zkoušky v r. 1964. I když bylo rozhodnuto o výrobě v Rostově na Donu (závod č. 168) již v roce 1961, armáda ztratila zájem o jeho hlavní roli - přepravu taktických raketových komplexů. Sériová výroba se v Rostově na Donu rozeběhla po státních zkouškách v roce 1964, první sériový stroj vzlétl v září téhož roku. Přednost ve výrobě dostával typ Mi-6 (jenž měl širší uplatnění), přesto se zkonstruovalo celkem 40 strojů Mi-10. Pro civilní leteckou společnost Aeroflot se vyrobilo v Rostově 15 ks verze Mi-10K (v kódu NATO Harke B), která měla snížený podvozek bez nákladové plošiny a navíc prosklenou kabinu operátora pod přídí trupu. Dva další stroje Mi-10K byly upraveny z verze Mi-10. Kvůli ztrátě zájmu o transport raketových systémů se Mi-10 stal prakticky neupotřebitelným, proto bylo 20 ks předěláno na verzi Mi-10PP pro vedení radioelektronického boje.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vojenští uživatelé.", "content": "SSSR", "section_level": 2}, {"title": "Civilní uživatelé.", "content": "SSSR Nizozemsko USA", "section_level": 2}], "src_summary": "Mil Mi-10 (kód NATO \"Harke\") byl sovětský těžký přepravní a montážní vrtulník z počátku 60. let 20. století. První prototyp stroje vzlétl 15. června 1960, sériová výroba začala v roce 1964. Konstrukčně vycházel z těžkého transportního typu Mil Mi-6. ", "tgt_summary": "The Mil Mi-10 (NATO reporting name Harke), given the product number izdeliye 60, is a Soviet military transport helicopter of flying crane configuration, developed from the Mi-6, entering service in 1963.", "id": 2096874}
{"src_title": "Žhavé výstřely", "tgt_title": "Hot Shots!", "src_document": [{"title": "Děj filmu.", "content": "Topper Harley (Charlie Sheen), nejlepší pilot námořního letectva, žije od nehody svého otce před dvaceti lety u Indiánů. Tam za ním přijede nadporučík James Block (Kevin Dunn), aby ho přivedl zpátky. Topper nejprve odmítne, ale na radu stařešiny odjede na základnu. Zde se setká se starými známými piloty, ale také s novými - Jimem \"Padákem\" Pfaffenbachem (Jon Cryer), Petem \"Mrtvolou\" Thompsonem (William O'Leary) a Kentem Gregorym (Cary Elwes), jenž ze smrti svého otce obviňuje otce Topper. Jelikož Topper trpí psychickými problémy, je poslán za psychiatričkou Ramadou Thompsonovou (Valeria Golino). Na základnu také přilétí admirál Benson (Lloyd Bridges), který má dohlédnout nad akcí \"Líná vrána\", jejímž cílem je zničit atomové základy Saddáma Husajna. Prvním úkolem je letět v co nejnižší výšce. Topper zaletí na \"hlavní třídu\". Block mu poté připomene jeho otce Buzza Harleyho (Bill Irwin) a letouny se musí vrátit. Ramada nechce nechat Toppera létat, ale ten to odmítne. Na boxerském zápase se sejdou Block s průmyslníkem Wilsonem (Efrem Zimbalist Jr.) a domluví se na sabotáži akce, protože Wilson chce prosadit svoje stíhačky. Ve vojenském baru se Ramada setká se svým bývalým přítelem Kentem a přijde tam i Topper. Celé to skončí rvačkou mezi Kentem a Topper a vzápětí Topper skončí u Ramady v posteli. Proto ráno zmešká nástup a místo něj letí Padák, kterého ovšem předtím propustili, protože trpí rozšířenými zornicemi. Ten se ovšem při letu katapultuje do kokpitu Mrtvoly, který havaruje a po převozu do nemocnice zemře. Druhý den následuje přesun na letadlovou loď \"S.S. ESSESS\". Akce \"Líná vrána\" má být spuštěna další den v 6:00. Wilson při obhlídce nechá provést úpravy na strojích, aby nefungovaly správně. Kent před poradou vyzve Toppera, aby neletěl. Ten to odmítne a celé to skončí rvačkou. Block pak na poradě pověří velením Toppera. Kvůli provedené sabotáži, se piloti nemohou účinně bránit nepřátelům. Block opět připomene Topperovi jeho otce a ten se ve formaci propadne dozadu. Ovšem pro napadení arabskými piloty nemůže být akce zrušena a Block do vysílačky prozradí Bensonovi, že za sabotáží stojí Wilson. Poté taky řekne Topperovi, jak to bylo s jeho otcem doopravdy. Díky tomu se Topper vrátí zpět do akce a podaří se mu zničit továrnu. Bohužel mu výbuch zničí letadlo. Na loď se vrátí ve vraku bez podvozku, radaru, paliva i křídel. Myslí si, že Ramada miluje Kenta a proto se vrátí do prérie. Tam už však na něj čeká Ramada.", "section_level": 1}], "src_summary": "Žhavé výstřely (anglicky Hot Shots!) je americká komedie z roku 1991, která paroduje různé filmy, např. \"Top Gun\", \"Tanec s vlky\", \"Superman\", \"Flashdance\" a \"9 a 1/2 týdne\". Snímek režíroval Jim Abrahams.", "tgt_summary": "Hot Shots! is a 1991 American Navy comedy film directed by Jim Abrahams, co-writer and co-director of \"Airplane!\", and written by Abrahams and Pat Proft. It stars Charlie Sheen, Cary Elwes, Valeria Golino, Lloyd Bridges, Jon Cryer, Kevin Dunn, Kristy Swanson, and Bill Irwin. It was followed by a sequel, \"Hot Shots! Part Deux\" in 1993. The film is primarily a parody of \"Top Gun\", with some scenes spoofing other popular films, including \"Weeks\", \"The Fabulous Baker Boys\", \"Dances with Wolves\", \"Marathon Man\", \"Rocky\", \"Superman\" and \"Gone with the Wind\".", "id": 818871}
{"src_title": "Vic Elford", "tgt_title": "Vic Elford", "src_document": [{"title": "Kariéra v rallye.", "content": "V prvních soutěžích závodil s vozy DKW, Austin a Mini. Později pilotoval vozy Ford a zvítězil v Alpine Rally. Rallye Monte Carlo mohl vyhrát již v roce 1965 s vozem Lotus Cortina. Kvůli poruše ale musel odstoupit. Poté se Elford snažil přesvědčit automobilku Porsche k účasti v rallye. Porsche ale tehdy nebylo tomuto záměru nakloněno, neboť nevěřilo, že model 911 je konkurenceschopným vozem. První vůz mu půjčili až na Tour de Corse - Rallye de France 1966. Elford dojel třetí. O rok později již se stejným vozem vybojoval tři vítězství. Jeho snem ale bylo vyhrát Rallye Monte Carlo.", "section_level": 1}, {"title": "Rallye Monte Carlo 1968.", "content": "V roce 1968 už se na jejím startu představil tovární tým Porsche se třemi vozy. Kromě Elforda je pilotovali Pauli Toivonen a Sobieslaw Zasada. Za největšího favorita byli považován Gerard Larousse na voze Alpine A110. Pro start do hvězdicové jízdy se Elford vybral start z Varšavy. Tuto jízdu bez problémů vyhrál a v samotné rallye se umisťoval hned za vozy Alpine. Po odstoupení druhého a třetího vozu byl dokonce druhý za Larroussem se ztrátou pouhých 14 sekund. Bylo jasné že o vítězství se rozhodne mezi těmito dvěma jezdci. Po Larousseho havárii Elford zvítězil a splnil si tak svůj sen.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra ve Formuli 1.", "content": "Při své premiéře na GP Francie dojel s vozem Cooper čtvrtý. To bylo ale jeho nejlepší umístění. V roce 1969 na GP Německa se soukromým vozem McLaren havaroval do trosek vozu Maria Andrettiho. Z havárie vyvázl se zlomenou rukou a klíční kostí. Po této nehodě byla tak jeho kariéra ve Formuli 1 po třinácti závodech ukončena. Kromě těchto úspěchů vyhrál v závodě Targa Florio, třikrát zvítězil v závodě 1000 km na Nürburgringu. Za tým Porche závodil například také v závodě 24h Daytona.", "section_level": 1}], "src_summary": "Victor Henry Elford (* 10. června 1935, Londýn) je bývalý britský automobilový závodník. Závodil v různých kategoriích jako například Formule 1, NASCAR, Le Mans nebo rallye. Většinou závodil s vozy Porsche. Je jediným automobilovým závodníkem který dokončil Rallye Monte Carlo a Grand Prix Monaka. První jmenovanou soutěž dokonce vyhrál v roce 1968 jako zatím poslední Brit.", "tgt_summary": "Victor Henry Elford (born 10 June 1935, in London) is a former sportscar racing, rallying and Formula One driver from England. He participated in 13 World Championship F1 Grands Prix, debuting on 7 July 1968. He scored a total of 8 championship points. ", "id": 1565749}
{"src_title": "Klášter Solesmes", "tgt_title": "Solesmes Abbey", "src_document": [{"title": "Dějiny kláštera.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Před revolucí.", "content": "Benediktinský klášter zde byl založen roku 1010 jako převorství podřízené opatovi v St. Pierre La Couture nedalekého Le Mans. Ve stoleté válce byl klášter dvakrát vypleněn a jednou téměř úplně zničen. Za převora Philiberta de la Croix na konci 15. století započala obnova kostela. Philibertův nástupce Jean Bougler dokončil stavbu kostela a nechal zhotovit velmi hodnotné vnitřní zařízení. Po jeho smrti roku 1556 již neměl klášter řádného převora, nýbrž pouze řadu převorů „in commendam“. Během hugenotských válek byl klášter přímo ohrožen. K jeho obraně postavili mniši barikády. Roku 1664 byl konvent připojen k řádu mauristů, reformní větvi benediktinů. Maurističtí mniši převorství roku 1722 přestavěli. Následkem sekularizace bylo roku 1791 převorství v Solesmes rozpuštěno a poté zcela zpustlo.", "section_level": 2}, {"title": "Po revoluci.", "content": "Světský kněz Prosper-Louis-Pascal Guéranger koupil zpět roku 1832 klášterní budovy a 11. července 1833 založil komunitu, která byla v roce 1837 povýšena na opatství, a stal se prvním opatem. Zároveň papež Řehoř XVI. založil kongregaci ze Solesmes (Congregatio Gallica, dnes: Congrégation de Solesmes), jejímž generálem byl opat ze Solesmes. Díky osobnosti opata Guérangera Solesmes brzy silně přispělo k obnově katolické církve ve Francii. Ve svém nakladatelství opatství tisklo pojednání především o liturgických otázkách. Opatství bylo původně ultramontánní a zásadně se podílelo na šíření římské liturgie a upozadění diecézních liturgií. Ze Solesmes se rozšířila myšlenka liturgického hnutí do celé Evropy. Zásluhy mnichů rozpoznal papež Pius IX. a solesmeského učence Jeana-Baptiste-Françoise Pitru jmenoval kardinálem. Poté, co byli na konci 19. století mniši laicistickou státní mocí třikrát vyhnáni, a pokaždé se zakrátko mohli vrátit zpět, nakonec museli Francii opustit kvůli kongregačním zákonům z roku 1901. Usídlili se na ostrově Wight a zpět do Francie se mohli vrátit teprve roku 1922.", "section_level": 2}, {"title": "Převoři a opati.", "content": "Viz seznam solesmeských převorů a opatů", "section_level": 2}, {"title": "Restaurace gregoriánského chorálu.", "content": "Spolu s obnovou liturgie došlo také k restauraci gregoriánského chorálu, kdy nejprve pod vedením Prospera-Louise-Pascala Guérangere a poté díky intenzivní pomoci mnichů Paula Jausionse a Josepha Pothiera z opatství Solesmes, dosáhl svého novodobého rozkvětu. Po smrti opata Guérangera práce pokračovaly především zásluhou mnicha André Mocquereaua a následně ovlivnily celosvětové přijetí tohoto umění. Roku 1928 do opatství vstoupil Eugène Cardine, od roku 1940 první kantor a zakladatel gregoriánské semiologie. Opatství Saint-Pierre de Solesmes od roku 1864 vydalo či ovlivnilo množství významných graduálů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Klášter svatého Petra v Solesmes ( \"Abbaye Saint-Pierre de Solesmes\", \"Abbatia Sancti Petri Solesmensis\") je benediktinské opatství v obci Solesmes ve francouzském départementu Sarthe. Nachází se poblíž obce Sablé-sur-Sarthe mezi trojicí měst Laval, Le Mans a Angers na řece Sarthe.", "tgt_summary": "Solesmes Abbey or St. Peter's Abbey, Solesmes (\"Abbaye Saint-Pierre de Solesmes\") is a Benedictine monastery in Solesmes (Sarthe, France), famous as the source of the restoration of Benedictine monastic life in the country under Dom Prosper Guéranger after the French Revolution. The current abbot is the Right Reverend Dom Philippe Dupont, O.S.B.", "id": 353090}
{"src_title": "Walcheren", "tgt_title": "Walcheren", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Období Říma.", "content": "Walcheren byl v této době obydlenou oblastí, přičemž město Domburg bylo důležitým obchodním místem. Pravděpodobné jméno města Domburg v těchto časech bylo Walichrum, což vysvětluje zároveň původ jména Walcheren. V roce 1647 byly objeveny zbytky chrámu zasvěceného bohyni Nehalennii. Byly zde také nalezeny oltáře. Ty byly z vděčnosti za bezpečnou plavbu věnovány bohyni obchodníky. Ve třetím a čtvrtém století došlo k záplavám velké části Zeelandu a území zůstalo poté neobydlené.", "section_level": 2}, {"title": "Středověk.", "content": "V devátém století byly založeny hradiště k ochraně proti vpádům Normanů u měst Middelburg, Domburg (de duinburg – hrad v dunách) a Oost-Souburg (de zuidburg – jižní hrad). Hradiště v Oost-Souburgu je zrestaurováno, v Middelburgu ho lze rozeznat v mapě města. Sedláci v tomto území, kde ještě nebyly vytvořeny poldery vytvářeli malé kopečky k ochraně proti záplavám. V roce 1014 bylo území právě takovou povodní postiženo. Od jedenáctého století byly na Zeelandu kousek po kousku vytvořeny poldery mnichy z Flander, díky čemuž se nebezpečí záplav zmenšilo. Plodná zeelandská půda byla velice vhodná pro zemědělství a blahobyt vzrůstal díky zámořskému obchodu. Od dvanáctého století se objevovaly vesnice a města. Díky dobré dostupnosti po moři vzrůstal velice rychle od 14. století význam měst jako Middelburg, Veere a Vlissingen.", "section_level": 2}, {"title": "16. a 17. století.", "content": "Šestnácté století bylo z historického hlediska zajímavou dobou, v které území prošlo dobrými a špatnými časy. Během osmdesátileté války bylo území často zatahováno do válečného obchodování. Ale území postihly také záplavy, mimo jiné záplava všech svatých (Allerheligenvloed) v roce 1570.", "section_level": 2}, {"title": "18. a 19. století.", "content": "Tato století byla periodou klesajícího blahobytu. Ekonomie stagnovala s výjimkou zemědělství. Od 30. července do 10. prosince 1809 proběhla britská expedice na Walcheren a byla neúspěšným pokusem o ovládnutí přístavu v Antverpách během války páté koalice proti Napoleonovi. V roce 1872 byla prodloužena železnice z Zuid-Bevelandu až do Vlissingenu. To byl důvod pro postavení přehrady Sloedam mezi ostrovem Walcheren a Zuid-Bevelandem. Od postavení přehrady Sloedam se stal z ostrova Walcheren poloostrov.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Po vylodění v Normandii v červnu 1944 postupovali spojenci rychle směrem k nizozemské hranici. V září byly osvobozeny jižní provincie, včetně provincie Zeeuws-Vlaanderen. Neúspěch operace Market Garden znamenal dočasný konec postupu. Také na Walcheren byli pány ještě Němci a ovládali tak přístupovou cestu k přístavnímu městu Antverpy. Ale spojenecké vojsko potřebovalo velký přístav – a přístavy v Normandii byly malé a příliš daleko. K zpřístupnění cesty do Antverp bylo tedy potřeba ovládnutí poloostrova Walcheren. Ale silná německá obrana učinila z vylodění zde riskantní záležitost. Proto vybombardovali spojenci 3. října hráze u Westkapelle na Walcheren. I přes varování civilistů pomocí letáků dne 2. října bylo usmrceno 80 obyvatel Westkapelle. 600 z 650 rodinných domků bylo zničeno. Hráze u Vlissingenu a Veere byly také bombardovány a 17. října byl znovunapadeno Westkapelle, aby byly zvětšeny a prohloubeny otvory v hrázi. Walcheren se díky tomu ocitl pod vodou, což způsobilo ochromení německé obrany jako přípravu na napadení z moře. 1. listopadu dorazily do Westkapelle a Vlissingenu především britské a norské jednotky a po těžkých bojích byl Walcheren konečně 8. listopadu 1944 osvobozen. Walcheren je tak po Normandii jediným místem, kde se podařilo spojencům prolomit německý Atlantický val.", "section_level": 2}, {"title": "Povodeň v roce 1953.", "content": "V noci z 31. ledna na 1. února 1953 byl Zeeland postižen povodní. Walcheren zůstal z větší části povodni uchráněn. Aby se takovému neštěstí do budoucna předešlo, byly od roku 1958 budovány přehrady projektu Deltawerken. Vedlejším efektem tohoto projektu bylo zkvalitnění spojení se zbytkem Nizozemí (díky silnicím, které od té doby po přehradách vedou).", "section_level": 2}, {"title": "Deltawerken.", "content": "Přehrada Veerse Gatdam z roku 1961, součást projektu Deltawerken, spojuje Walcheren s Noord-Bevelandem. Dřívější Veerse Gat (Veerský průliv) se od té doby nazývá Veerse Meer (Veerské jezero) a je populárním sportovní oblastí přitahující spoustu turistů. Přístav města Veere není již od té doby kvůli své poloze spojen s mořem, kvůli čemuž se rybářská flotila musela přestěhovat. Délka pobřeží se však založením přehrady podstatně zkrátila, což silně zmenšilo nebezpečí záplav pro Walcheren.", "section_level": 2}, {"title": "Poloha.", "content": "Walcheren je převážně venkovskou oblastí. Dvě velká města na ostrově jsou Vlissingen a Middelburg, které tvoří společně aglomeraci. Severně od Middelburgu leží historické městečko Veere u Veerského jezera. Největší vesnicí na Walcheren je Koudekerke nacházející se západně od Vlissingenu a Middelburgu (i když vlastně největší vesnicí je Oost-Souburg s 10 500 obyvateli, ale ta je už počítána jako čtvrť Vlissingenu). Na Walcheren je několik lázní, z nichž nejznámější je asi Domburg. Dalšími lázněmi jsou Zoutelande, Dishoek, Westkapelle, Oostkapelle a Vrouwenpolder.", "section_level": 1}, {"title": "Okresy.", "content": "Od 1. ledna 1997 je Walcheren rozdělen na tři okresy: Middelburg, Veere a Vlissingen.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Nejdůležitější silniční spojnicí je silnice A58 z Eindhovenu do Vlissingenu. Vlissingen je zároveň konečnou stanicí železniční linky Roosendaal – Vlissingen (tzv. Zeeuwse Lijn – zeelandská linka). Trajekt do města Breskens dnes již nepřepravuje automobily. Silniční spojení s Zeeuws-Vlaanderen je umožněno díky tunelu pod západní Šeldou (Westerscheldetunnel). V roce 2010 by měl být postaven plánovaný obchvat Middelburgu, N57. Silnice N57 v současnosti protíná Middelburg a stará se tak o časté automobilové zácpy v jeho centru. Nová trasa silnice N57 je plánována přes Nieuw- a Sint- Joosland až k Veerské přehradě, délka nové trasy je 13.4 km. Na východ od Middelburgu kříží nová silnice kanál skrz Walcheren pomocí akvaduktu. Silnice bude z větší části čtyřproudová.", "section_level": 1}, {"title": "Lokální rozhlas a televize.", "content": "Od roku 2007 má Walcheren vlastní televizi a rozhlas – TV Walcheren.", "section_level": 1}], "src_summary": "Walcheren je kraj a poloostrov na západě nizozemské provincie Zeeland a sestává ze tří okresů – Middelburg, Veere a Vlissingen. Walcheren je obklopen Severním mořem, západním ramenem Šeldy (Westerschelde) a Veerským jezerem (Veerse Meer). Původní ostrov Walcheren je v současnosti pokračováním poloostrova Zuid-Beveland. Walcheren čítá 113 tisíc obyvatel na rozloze 216 km2, čímž je nejhustěji obydleným ostrovem provincie Zeeland.", "tgt_summary": "Walcheren () is a region and former island in the Dutch province of Zeeland at the mouth of the Scheldt estuary. It lies between the Eastern Scheldt in the north and the Western Scheldt in the south and is roughly the shape of a rhombus. The two sides facing the North Sea consist of dunes and the rest of its coastline is made up of dykes. Middelburg, the provincial capital, lies at Walcheren's center. Vlissingen, to the south, is the main harbour and the third municipality is Veere. ", "id": 1882382}
{"src_title": "Luis Carlos Prestes", "tgt_title": "Luís Carlos Prestes", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Absolvoval vojenskou akademii v hodnosti poručíka. V listopadu 1924, již jako kapitán, se stal vůdcem povstání proti režimu agrární oligarchie v Brazílii. S jednotkou o síle 1500 mužů složenou převážně z důstojníků pocházejících z nemajetných vrstev a z odvedenců prošel v Dlouhém pochodu (25000 km) celé brazilské vnitrozemí. Tento pochod vešel do dějin jako Prestesova kolona a on sám jako Rytíř naděje. Výsledkem povstání byly sociální reformy. V roce 1928 odešel do Argentiny, kde se léčil. Brazilské povstání roku 1930 vyneslo k moci prezidenta Getúlia Vargase. Jednalo se o velice pružného politika a snažil se z počátku o sociální reformy a o kontakt se zástupci jednotlivých politických proudů. Jednal i s Prestesem, který však Vargase považoval za příliš konzervativního. On sám se začal přiklánět k marxismu. V roce 1931 odjel do Moskvy. Tam se setkal se svou budoucí manželkou Olgou Benario. Oba byli Kominternou roku 1934 vysláni do Brazílie. Po událostech roku 1935 (povstání v několika vojenských posádkách) a přijetí mimořádných zákonů byl obviněn z iniciace povstání a v březnu 1936 zatčen. Ve vězení strávil téměř 8 roků. Jeho těhotnou ženu nechal Vargas jako německou Židovku deportovat do nacistického Německa, kde se jí v listopadu 1936 narodila ve vězení dcera Anita. Na žádost rodiny byla Anita roku 1938 vydána babičce Leocadii Prestes do Mexika. Olga Benario-Prestes byla popravena v Ravensbrücku roku 1942. Její matka a bratr zahynuli roku 1943 v Terezíně. Za 2. světové války se Brazílie v roce 1943 připojila na stranu koalice. Ve vnitřní politice se diktátorský režim prezidenta Vargase stal méně represivním. Prestes byl propuštěn z vězení. O prezidentu Vargasovi pak řekl: \"Getúlio je pružný. Když byl v módě fašismus, byl fašista, teď je v módě být demokratem, tak bude demokratem\". Když se počátkem šedesátých let 20. století Brazilská komunistická strana rozštěpila na prosovětskou část a maoistickou sekci, zůstal na prosovětské straně. Koncem šedesátých let odešel se svou druhou ženou a 8 dětmi do Moskvy. Do Brazílie se vrátil až v roku 1979. Jeho syn Yuri Ribeiro Prestes je historikem.", "section_level": 1}, {"title": "Odrazy v kultuře.", "content": "Osobnosti Luise Carlose Prestese byla věnována brazilská telenovela \"Kananga do Japão\" (1989) a brazilský film \"Olga\" (2004). V roce 1997 byl natočen brazilský dokumentární film \"Prestes, rytíř naděje\". Ke stému výročí narození vystoupila na festivalu v Riu škola samby \"Acadêmicos do Grande Rio\" s představením \"Rytíř naděje\" (8. místo v soutěži škol). Brazilský skladatel Taiguara složil na počest Prestese píseň \"Rytíř naděje\". Spisovatel Jorge Amado vydal roku 1942 knihu s názvem \"Rytíř naděje\", která byla přeložena i do češtiny a v níž je popsána cesta Prestesovy kolony.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luis Carlos Prestes (3. ledna 1898 v Porto Alegre v brazilském státě Rio Grande do Sul – 7. března 1990 v Rio de Janeiro) byl v létech 1943 až 1980 generální tajemník Brazilské komunistické strany.", "tgt_summary": "Luís Carlos Prestes (January 3, 1898 – March 7, 1990) was a lieutenant, later communist militant and Brazilian politician. He was one of the organizers of the 1920s \"tenente\" revolts and the communist opposition to the Vargas Era in Brazil. He was also the general-secretary of the Brazilian Communist Party.", "id": 558087}
{"src_title": "Beautiful Thing", "tgt_title": "Beautiful Thing (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Film se odehrává na londýnském předměstském sídlišti Thamesmead v Bexley. Jamie a Ste, kteří bydlí vedle sebe v jednom domě, chodí do stejné školy. Jamie bydlí se svou matkou Sandrou, která pracuje jako servírka a snaží se získat licenci na provoz vlastní hospody. Jejím přítelem je o několik let mladší Tony. Ste žije se svým otcem alkoholikem a starším bratrem. Když se jednou Jamieho matka vrací večer z práce, potká Stea, který odmítá jít domů, protože ho otec a bratr opět zbili. Přespí proto u Jamieho v pokoji. Stejně tak i druhou noc, protože ho doma opět zmlátili. Spí v jedné posteli a dojde mezi nimi k sexuálnímu kontaktu. Ste druhý den ráno uteče z pokoje do svého bytu. Na párty, která se koná večer, mu Jamie vyzná lásku. Ste sice nejprve podrážděně odmítne, ale i on je zamilovaný. Jamie ukradne v trafice časopis pro gaye, kde najde inzerát na hospodu pro homosexuály a se Steem se tam vydají. Matka se ze školy doví, že jejího syna šikanují spolužáci kvůli homosexualitě a objeví v jeho pokoji gay časopis. Proto oba sleduje a zjistí, kam spolu odjeli. Po jeho návratu se pohádají a matka prozradí, že dostala nabídku vést hospodu v jihovýchodní části Londýna ve čtvrti Rotherhithe. Také se rozejde s Tonym. Jamie se s matkou usmíří a přemluví ji, aby s nimi jela do gay podniku. V závěrečné scéně Jamie a Ste tančí mezi domy sousedům pod okny na píseň \"Dream a Little Dream\" od Cass Elliot. Matka se k nim přidá a tančí se sousedkou Leahou.", "section_level": 1}, {"title": "Divadelní hra.", "content": "Divadelní hra, která byla předlohou filmu, měla premiéru 28. července 1993 v londýnském Bush Theatre v režii Hettie MacDonaldové. Hra hostovala i v dalších londýnských divadlech a v roce 1996 byla zfilmována pro Channel Four Films.", "section_level": 1}], "src_summary": "Beautiful Thing (tj. \"Krásná věc\") je britský film režisérky Hettie MacDonaldové z roku 1996, který pojednává o vztahu dvou teenagerů. Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry Jonathana Harveye.", "tgt_summary": "Beautiful Thing is a 1996 British film directed by Hettie MacDonald and released by Channel 4 Films. The screenplay was written by Jonathan Harvey based on his own original play of the same name. ", "id": 2008342}
{"src_title": "Lucien Bianchi", "tgt_title": "Lucien Bianchi", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Itálii a do Belgie se přestěhoval v raném dětství se svým otcem, který byl automobilovým mechanikem pro Alfu Romeo. Do Belgie byl přeložen do týmu, kde jezdil Johnny Claes, vynikající jazzový hudebník a závodník ve Formuli 1. Společně s bratrem Maurem měli od dětství blízko k automobilovému sportu. Závodit začal ve svých 17 letech v závodě Alpine Rally v roce 1951. Prvního úspěchu dosáhl za volantem vozu Lancia, když spolu s Johnny Claesem dojeli třetí v dálkové rally Liege-Řím-Liege. Již svůj druhý start v závodě na 24 h Le Mans v roce 1957 proměnil ve vítězství ve třídě S2000, celkově dojel sedmý. Velice úspěšný byl i v závodě sportovních vozu Tour de France, který vyhrál třikrát za sebou (1957-1959). V roce 1959 se pokoušel kvalifikovat do Grand Prix Monaka 1959, bez úspěchu. Téhož roku získal třetí místo v nemistrovském závodě formule 1 v Grand Prix Pau 1959.", "section_level": 1}, {"title": "Formule 1.", "content": "Opravdový vstup mezi elitu Formule 1 zažil v roce 1960, po vítězství v závodě na 1000 kilometrů Paříže, projevili zájem o jeho služby v týmu Equipe National Belge, který měl k dispozici zastaralý Cooper T51, přesto hned při prvním startu získal 1 bod za šesté místo v Grand Prix Belgie 1960. Neúspěchy ve Formuli 1 v letech 1961 a 1962 kompenzuje vítězstvím v prestižním závodě na 12 hodin Sebringu 1962 ve dvojici s Jo Bonnierem. Další vítězství ve sportovních vozech si připsal hned vzápětí na Grand Prix Angoly. Formule 1 jako by mu nebyla souzena, sezóna 1963 mu přinesla pouze odstoupení v domácí Grand Prix Belgie a Lucien se na čas odmlčel. Sebevědomí si povzbudil v Zandvoortu, kde dojel druhý s vozem Formule 2 a především dalším vítězstvím v Tour de France v roce 1964. V roce 1965 se znovu vrátili do formule 1, ale pouze pro domácí velkou cenu, kde získal 12 místo. Neúspěchy ve formuli 1 vedou k myšlence startovat za oceánem v legendárním závodě na 500 mil v Indianapolis, ale ani tady se mu nedaří do slavného závodu se nekvalifikoval a v dalším závode v Trentonu dojel na 17 místě. Návrat do Evropy mu prospěl a čtvrté místo v závodě na 1000 km v Nurburgring mu vlilo novou krev do žil. Návrat do Formule 1 pojal zcela famózním způsobem, když dojel třetí v Grand Prix Monaka 1968 a zaznamenal tak nejlepší sezónu ve své kariéře. Navíc přidal i vítězství v závodě 24 hodin Le Mans, 6 hodin ve Watkins Glen a v Mugellu. Navíc se účastnil s vozem Citroen známých maratónů Liegi-Sofia-Liegi a Londýn-Sydney: kdy byl ve vedení celé soutěže než ho potkala nešťastná nehoda s vozem, který se připletl mezi soutěžící, necelých 7 kilometrů před cílem.", "section_level": 1}, {"title": "Targa Florio.", "content": "Se sportovními vozy si velice rozuměl a proto i jeho účast na závodech pro tuto kategorii byla hojná. Nenechal si ujít i slavný závod Targa Florio, kde poprvé startoval v roce 1964 s vozem Alpine M63B a v závodě skončil na 15. místě. V následující sezóně došlo k osudovému spojeni s Alfou Romeo a její vůz Alfa Romeo Giulia TZ '64 dokázal dovézt na 7. místě. V roce 1966 s modernizovaným typem Alfa Romeo Giulia TZ/2 dojel 10. Na sicilskou trať závodu Targa Florio se vrátil po roční pauze v roce 1968, s revolučním vozem Alfa Romeo T33/2 a zajistil si tak nejlepší umístění v tomto závodě, když dojel třetí.", "section_level": 1}, {"title": "Le Mans.", "content": "V závodě na 24 hodi se poprvé představil v roce 1956 za volantem vozu Ferrari 500TR se střídal s krajanem Alainem den Changym. Jejich snažení skončilo po 8 hodinách, když se porouchalo řízení. Již svůj druhý start v závodě na 24h Le Mans v roce 1957 se týmž vozem, proměnil ve vítězství ve třídě S2000, celkově dojel sedmý. Na další úspěch si musel počkat do roku 1964, kdy s vozem Ferrari 250 GTO 1964 skonči druhý ve třídě GT a pátý celkově. V letech mezi těmito úspěchy se pokoušel startovat s různými vozy jako např.Maserati Tipo 151/1 Coupe, Ferrari 250 GT Berlinetta SWB nebo Aston Martin DP 215, ale nikdy neviděl cíl. V roce 1966 se spoji se slavným vozem Ford GT40 a ten ho také dovezl k celkovému vítězství v roce 1968. Zemřel na následky zranění, které utrpěl při testech nového vozu Alfa Romeo T33. Jeho vůz sjel z trati a narazil do telegrafního sloupu.", "section_level": 1}, {"title": "Kompletní výsledky ve formuli 1.", "content": "tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position", "section_level": 1}], "src_summary": "Luciano Bianchi (10. listopadu 1934 Milán - 30. března 1969 Le Mans) byl belgický automobilový závodník, účastník Formule 1, vítěz závodu 24 hodin v Le Mans 1968. Šlo o prastrýce francouzského závodníka Julese Bianchiho a bratra Maura Bianchiho.", "tgt_summary": "Lucien Bianchi (10 November 1934 – 30 March 1969), born Luciano Bianchi, was an Italian born Belgian racing driver who raced for the Cooper, ENB, UDT Laystall and Scuderia Centro Sud teams in Formula One. He entered a total of 19 Formula One World Championship races, scoring six points and had a best finish of third at the 1968 Monaco Grand Prix. ", "id": 1928492}
{"src_title": "Wenger", "tgt_title": "Wenger", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Firmě Wenger předcházelo založení firmy Paul Boechat & Cie v roce 1893, tato firma vznikla díky poptávce Švýcarské armády po multifunkčním nástroji, který by sloužil jejím vojákům. Ti totiž k sestavení tehdy nově představené pušky postřebovali šroubovák. Po pěti letech činnosti byl na pozici ředitele přijat Theodor Wenger, kněz, který se krátce předtím vrátil se svou manželkou z USA a obchodu se naučil u svého tchána, obchodníka s tkaninami. Theodor Wenger rozšířil výrobu a firma nově začala, kromě nožů, vyrábět i vidličky a lžíce. V roce 1900 Wenger otevřel novou továrnu o rozloze 1 700 čtverečních metrů. Ačkoliv firma Wenger dodávala nože pro účely Švýcarské Armády již od roku 1893, oficiálním dodavatelem Švýcarské Armády se stala až v roce 1908, kdy se armáda rozhodla přidělit přesně polovinu celé zakázky na zavírací nože každé firmě, jak Wengeru, tak Victorinoxu. Wenger firmu později převzal, a přejmenoval ji na Wenger & Cie. V roce 1988 se firma rozhodla vstoupit i na trh s další typicky švýcarskou komoditou, hodinkami. V roce 2005 odkoupila firmu Wenger firma Victorinox. V roce 2013 přišly obě společnosti s oficiálním prohlášením o spojení výroby v oblasti nožů a od roku 2014 již budou nože Wenger vyráběny pouze pod značkou Victorinox.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nože.", "content": "Nože firmy Wenger jsou označovány jako \"Opravdový Švýcarský Armádní nůž\" (Genuine Swiss Army knife). Liší se tak od nožů firmy Victorinox (Original Swiss Army Knife). Wenger má několik řad svých nožů, které se liší svou výbavou, či různými úpravami např. Classic, Ranger, Evolution, Swissarmy, či EvoGrip.", "section_level": 2}, {"title": "Hodinky.", "content": "Hodinky firmy Wenger se na trhu uchytily, o tom svědčí již to, že se prodávají více než 20 let. Hodinky mají ochrannou známku Swiss Made.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní.", "content": "Wenger začal vyrábět také vybavení pro outdoorové aktivity, např. stany, spací pytle, outdoorovou obuv, batohy, či turistické lahve.", "section_level": 2}], "src_summary": "Wenger je švýcarská společnost vyrábějící hodinky a cestovní vybavení se sídlem v Delémontu. Do roku 2005 byla jedna ze dvou společností vyrábějících tzv. „švýcarské nože“, pak byla koupena konkurenční společností Victorinox, která v roce 2013 převedla výrobu nožů Wenger pod značku Victorinox.", "tgt_summary": "Wenger is one of two companies that have manufactured Swiss Army knives. Based in Delémont, Wenger was acquired by rival Victorinox in 2005. Since 2013, Wenger Swiss Army knives are integrated in the Victorinox collection (as the \"Delémont collection\"); the brand Wenger remains for watches and licensed products.", "id": 1394418}
{"src_title": "Šeřík obecný", "tgt_title": "Syringa vulgaris", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Odborný název šeříku \"Syringa\" je původem z řečtiny a vznikl z řeckého výrazu pro potrubí – \"syrinx\". V tomto případě bylo totiž užito podobnosti dutého stonku, který byl využíván ve starověkém Turecku, a potrubí. Anglické pojmenování šeříku \"lilac\" pochází z francouzštiny, kde se vyslovuje „lila“ a používá se také pro označení typické světle fialové barvy. V tomto významu bylo slovo lila přejato i do češtiny. Prapůvod slova je však třeba hledat v sanskrtském \"nilak\" od \"nil\"=modrý, odkud se přes perštinu (lilak) a arabštinu (lilach) dostalo do Španělska a Francie. České pojmenování šeříku \"šeřík\" pravděpodobně vzniklo uměle. Dle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka totiž toto pojmenování měl vytvořit Jan Svatopluk Presl podle ruského slova \"siréň\" (z latinského \"syringa\"), které následně přizpůsobil podle českého označení barvy květu šeříku \"šerý\". V lidové mluvě pak šeřík mohl být původně označován jako \"bez\", což je patrné dodnes, vzhledem k jeho lidovým pojmenováním, které jsou stále běžně užívána. Dle publikace \"Česká a slovenská jména rostlin\" však Presl při vytváření názvosloví vyšel ze sice opět ruského zdroje – Pallasovy ruské flóry – ovšem jako model mu mělo stát ruské označení šeříku \"serik\", které pak opět měl přizpůsobit českému pojmenování šedofialové barvy květů šeříku. Slovenské pojmenování šeříku \"orgován\" vzniklo z maďarského výrazu pro označení šeříku \"orgona\", které do maďarštiny a podobně i například do bulharštiny mělo proniknout z turečtiny. Lidově se též (mylně pro podobnost) nazývá střemcha.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie a systematika.", "content": "\"Syringa vulgaris\" L. Za pomoci metody RAPD se zdá, že divoký \"Syringa vulgaris\" má z genetického hlediska nejblíže samozřejmě ke kultivarům, které z něho byly vyšlechtěny. Divoký šeřík obecný a jeho kultivary jsou pak zřejmě sesterskou skupinou k dalším druhům tohoto rodu: blízko k šeříku obecnému mají zejména \"S.\" x \"chinensis\" (kříženec šeříku obecného se \"S. protolaciniata\") a \"Syringa oblata\". Ve shodě s těmito výsledky patří oba zmíněné druhy do tzv. série \"Syringa\" spolu se šeříkem obecným, a to v rámci širší skupiny (podrodu) též pod názvem \"Syringa\". Z genetického hlediska je šeřík obecný diploidní rostlinou. \"2n = 46, 44, 46–48 (extra fines)\" Organismus rostliny se tedy skládá z buněk obsahujících dvě sady chromozomů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Šeřík obecný je opadavý keř, nebo menší strom, který může dorůstat výšky šesti až sedmi metrů. Při takové výšce pak může průměr kmene dosáhnout až 20 cm. Běžně pak bývá jeho tloušťka mezi deseti a dvaceti centimetry. Jako stromek se vyskytuje šeřík řidčeji než jako keř, aby dosáhl totiž stromového vzrůstu, musí být cíleně pěstován. Jako strom pak může dorůstat výšky až sedmi metrů. Šeřík je typický velmi rozsáhlými kořenovými systémy. Koruna keře je metlovitá. Povrch šeříku tvoří drsná hnědá až hnědošedá podélně vláknitá borka, která je na mladších stromcích hladká a na již starších je podélně mělce popraskaná a odlupující se. Mladé metlovité větévky jsou sytě zelené, ke stáří šednou. Pupeny rostliny jsou stejně jako listy uspořádány na větvích vstřícně. Pupeny na konci větve jsou pak v páru. Tvarem jsou vejčité a nestejně velké. Všechny pak jsou kryty nahnědlými šupinami. Květy trubkovitého tvaru jsou charakteristické svojí příjemnou vůní. Stavbou jsou lilákové se dvěma tyčinkami a dvěma bliznami. Kalich, dlouhý asi 2 milimetry a nepravidelně zoubkovaný, a lilákovitá koruna jsou oddělení. Korunní trubka je dlouhá 10 až 15 milimetrů. Barva se liší podle odrůd šeříků od bílé až po červenofialovou. Květenstvím šeříku je lata, tedy hroznovité květenství, které bývá dlouhé mezi 8 a 18 centimetry. U šeříku se laty vyvíjejí z horních bočních pupenů na koncích větévek z předešlé sezóny. Vrcholový pupen při vývoji květenství odpadává. Květy na květenství jsou čtyřčetné. Šeřík kvete v měsíci květnu a samotné kvetení trvá mezi třemi až čtyřmi týdny. Listy šeříku jsou bifaciální, to znamená, že list má svůj rub a líc. Rub je barvou o něco světlejší než sytě zelený líc. Listy jsou vstřícné. Na povrchu jsou lysé. Tvarem jsou pak vejčité až srdčité, na konci lehce protáhlé do špičky. Čepel listu je dlouhá 5 až 12 centimetrů. Šířkou pak list dosahuje čtyř až devíti centimetrů. Řapík listu je dlouhý 2 až 4 centimetry. Plodem šeříku je asi 10 milimetr dlouhá tobolka, která je navenek kožovitá a hladká. Tobolka je tvarem smáčkle vejcovitá. V plodu dvě pouzdra, v každém z nich pak dvě křídlatá semena. Pro lepší šíření jsou semena okřídlená blanitým křídlem. Dozrávání plodů probíhá v září a říjnu. Šeřík je jádrová dřevina. Dřevo je velmi tvrdé a jemné, narůžovělé, místy až tmavě fialové.", "section_level": 1}, {"title": "Původ a rozšíření.", "content": "Šeřík obecný se v evropských zahradách poprvé objevil v 16. století, kdy byl přivezen z Osmanské říše. Tato událost bývá s přesností na rok určována na rok 1566. Podle tehdejších pramenů měla být rostlina dovezena přímo z Konstantinopole do Vídně císařským velvyslancem Ogier Ghislain de Busbecq. Šeřík svojí popularitu získával postupně, zvláště v době, kdy začal být šlechtěn. Původní oblast výskytu šeříku obecného je dnes vymezena v oblasti jihovýchodní Evropy. Tato lokalita původního výskytu šeříku obecného byla určena roku 1828, kdy přírodovědec Anton Rocher nalezl na Balkáně původní přírodní zástupce rodu volně rostoucí v divoké přírodě. Od západu na východ šeřík přirozeně roste od Řecka a Hercegoviny až po Černé moře. Ostrůvkovitě lze šeřík nalézt také na poloostrově Malá Asie. V Evropě, kde byl původně pěstován pouze jako kulturní rostlina, se šeříku začalo výrazně dařit a později začal být vysazován i volně. V teplejších oblastech Evropy tak dnes roste již planě. Na teplejších místech v Česku se lze s volně rostoucím šeříkem také běžně setkat. Zvláště pak na výslunných kamenitých svazích v okolí velkých měst – Prahy a Brna – a rovněž v okolí Moravského Krumlova a Hustopečí na jihu Moravy. Časem se šeřík rozšířil také do Severní Ameriky, kam byl dovezen někdy v 18. století.", "section_level": 1}, {"title": "Využití a šlechtění.", "content": "Šeřík se pro sladkou vůni svých květů často využívá v parcích či zahradách jako okrasná rostlina. Většina vysazovaných rostlin jsou kultivary. Mezi léty 1876 až 1927 představil francouzský pěstitel Victor Lemoine žijící v Nancy okolo 153 pojmenovaných kultivarů, mnoho z nich se hojně uchytilo a dnes jsou již běžnými kultivary. V průběhu doby bylo vyšlechtěno celkem 800 kultivarů šeříku, což svědčí o jeho oblíbenosti. Barva květů u vyšlechtěných odrůd se může pohybovat od bílé až po fialovou. Většina zahradních kultivarů má také omezený vzrůst – ten obvykle nepřesahuje 4 až 5 metrů výšky. Šeřík je vhodný pro výsadbu v parcích také díky své nenáročnosti a mrazuvzdornosti. Dřevo šeříku je pevné a velmi tvrdé, ale pružné. Jádro dřeva je nafialověle hnědé, celé dřevo se pak vyznačuje velmi jemnou strukturou. Využívá se v nábytkářském průmyslu na drobnější prvky. Předností je také jeho dobrá leštitelnost. Šeříkový olej se podobně jako květy šeříku vyznačuje velkou aromatičností, proto bývá využíván v kosmetickém průmyslu k výrobě voňavek. Olej je charakteristický také svojí nažloutlou barvou. Výroba probíhá z výtažků získaných z květů šeříku. Pro tento účel se využívá výhradně šeříku obecného, ostatních druhů nikoliv. Dříve se květy šeříku využívaly také proti bolestem hlavy ve formě obkladů. Z květů se využíval také jejich výtažek a to hlavně proti bolestem v krku. I dnes jsou vybrané části šeříku využívány farmaceutickým průmyslem. V historii byl šeřík využíván i kvůli své mýtické funkci. Podle starých mýtů totiž šeřík odhání zlo a zlé duchy a chrání tak lidská obydlí. Pro označení barev vyšlechtěných odrůd šeříku se používá mezinárodní klasifikace:", "section_level": 1}], "src_summary": "Šeřík obecný (\"Syringa vulgaris\") je rostlina z čeledi olivovníkovité (\"Oleaceae\"). Vzrůstem dosahuje velikosti keře až nízkého stromku. Šeřík se často využívá k okrasným účelům, proto byl v historii hojně šlechtěn. Původem pochází z jihovýchodní Evropy a poloostrova Malá Asie. Šeřík tedy není v Česku původním druhem, často však bývá volně vysazován a v teplejších oblastech zplaněl i mimo areál původního výskytu. Mimo šeříku obecného jsou na českém území v menší míře pěstovány také šeřík karpatský (\"Syringa josikaea\") a šeřík čínský (\"Syringa × chinensis\"). ", "tgt_summary": "Syringa vulgaris (lilac or common lilac) is a species of flowering plant in the olive family Oleaceae, native to the Balkan Peninsula, where it grows on rocky hills. Grown for its scented purple flowers in spring, this large shrub or small tree is widely cultivated and has been naturalized in parts of Europe and North America. It is not regarded as an aggressive species, found in the wild in widely scattered sites, usually in the vicinity of past or present human habitations.", "id": 40525}
{"src_title": "Jennie Garth", "tgt_title": "Jennie Garth", "src_document": [{"title": "Počátky.", "content": "Narodila se v americké Urbaně do rodiny Johna a Carolyn Garthových. Dohromady má 6 nevlastních sourozenců a všichni společně vyrůstali na ranči v Arcole. Poté, co se její rodina přestěhovala do Glendale v Arizoně, se začala věnovat tanci a modelingu. Tam si jí také všiml lovec hereckých talentů Randy James. Studovala na školách jako Greenway High School a Apollo High School. Poté se nechala Jamesem zlákat na hereckou kariéru a odstěhovala se do Los Angeles.", "section_level": 1}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Před kamerou se objevila poprvé v roce 1989 a to konkrétně v seriálu \"Growing Pains\". Vidět jsme jí poté mohli spíše v seriálových rolích. Mezi lety 1989 a 1990 účinkovala v seriálu \"A Brand New Life\". V roce 1990 získala životní roli Kelly Taylor v seriálu \"Beverly Hills 90210\", kde vydržela dalších 10 let. Spatřit jsme jí také mohli v seriálech jako \"The $treet\", \"Co mám na tobě ráda\" či ve volném pokračování původního hitu s názvem \"\". Zahrála si také v několika celovečerních filmech. Spatřit jsme jí mohli ve snímcích jako \"Síla 98\" nebo \"Bratři ve zbrani\". Sama si také vyzkoušela režírování, když se ujala jedné z dílů seriálu \"Beverly Hills 90210\". Objevila se také v americké verzi zábavné show \"Dancing with the Stars\". V roce 2014 si s Tori Spelling zahrála v seriálu \"Mystery Girls\", který byl po první řadě zrušen. V roce 2014 měl premiéru její vlastní reality-show \"The Jennie Garth Project\", v deseti dílech divákům představila rekonstrukci svého domova v Hollywoodu v Kalifornii.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1994 se provdala za Daniela Clarka, manželství však vydrželo pouhé dva roky. V roce 1996 se při natáčení TV filmu \"An Unfinished Affair\" poznala s hercem Peterem Facinellim, kterého si po pětiletém vztahu vzala. Z jejich vztahu a později manželství vzešly dcery Luca Bella (* 30. červen 1997), Lola Ray (* 6. prosinec 2002) a Fiona Eve (* 30. září 2006). Jejich manželství se rozpadlo na konci března 2012. Dvojice se rozvedla v červnu 2013. Na podrzim roku 2014 začala chodit s hercem Davidem Abramsem. Pár se zasnoubil v dubnu roku 2015 a vzali se 11. července 2015. Dvojice se rozešla v roce 2017. V dubnu 2018 si zažádali o rozvod.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jennifer Eve Garth (* 3. duben 1972, Urbana, Illinois, USA) je americká filmová herečka a režisérka. Nejvíce se proslavila rolemi v seriálech \"Beverly Hills 90210 a Co mám na tobě ráda\" (2002-06).", "tgt_summary": "Jennifer Eve Garth (born April 3, 1972) is an American actress. She is known for starring as Kelly Taylor throughout the \"Beverly Hills, 90210\" franchise (1990–2000) and Val Tyler on the sitcom \"What I Like About You\" (2002–06). In 2012, she starred in her own reality show, \"Jennie Garth: A Little Bit Country\" on CMT.", "id": 2168113}
{"src_title": "Pabuk", "tgt_title": "Nothofagus", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Pabuky jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy se střídavými jednoduchými listy s palisty. Listy jsou celistvé, celokrajné nebo pilovité, dvouřadě rozložené, se zpeřenou žilnatinou, krátce řapíkaté. Letorosty jsou štíhlé. Květy jsou nenápadné, drobné, v trojkvětých vrcholících nebo jednotlivé, jednopohlavné. Samčí květy obsahují 8 až 40 tyčinek a jsou podepřeny zvonkovitým kalichem, Samičí květy jsou po 1 až 3 v číšce. Plodem jsou ostrohranné nažky, uzavřené v šupinaté a za zralosti pukající číšce, nejčastěji po 3.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod pabuk zahrnuje asi 35 druhů a je rozšířen výhradně na jižní polokouli. Pabuky rostou v jižní části jihoamerických And až po jih Patagonie, ve východní a jihovýchodní Austrálii a v oblasti od Papui Nové Guiney po Tasmánii, Nový Zéland a Novou Kaledonii. V některých oblastech jižní polokoule tvoří pabuky převažující složku hustých lesních porostů, především v Chile a Argentině, méně výrazně i na Novém Zélandu. Z fosilních dokladů je zřejmé, že v raných třetihorách se pabuky vyskytovaly na většině území Austrálie.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod pabuk byl často (např. Cronquist) řazen do čeledi bukovité (\"Fagaceae\"). Taková skupina je ovšem parafyletická, neboť pabukovité tvoří bazální větev řádu bukotvaré (\"Fagales\"). Pabuky se od bukovitých liší především plodolisty s jediným obalem, listy s lístkovitými palisty a celokrajným až dvakrát pilovitým okrajem. Buk má palisty úzce trojúhelníkovité, plodolisty se 2 obaly a listy celokrajné až pilovité ale nikdy dvakrát pilovité.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Pabuk jižní (\"Nothofagus antarctica\") je občas pěstován jako sbírková dřevina, např v Arboretu Žampach a Dendrologické zahradě v Průhonicích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pabuk (\"Nothofagus\") je jediný rod čeledi pabukovité (\"Nothofagaceae\") vyšších dvouděložných rostlin z řádu bukotvaré (\"Fagales\"). Jsou to opadavé nebo stálezelené dřeviny, rozšířené na jižní polokouli, kde ekologicky odpovídají zástupcům čeledi bukovité ze severní polokoule. V Česku se zejména v botanických zahradách a arboretech občas pěstuje pabuk jižní.", "tgt_summary": "Nothofagus, also known as the southern beeches, is a genus of 43 species of trees and shrubs native to the Southern Hemisphere in southern South America (Chile, Argentina) and Australasia (east and southeast Australia, New Zealand, New Guinea, and New Caledonia). The species are ecological dominants in many temperate forests in these regions. Some species are reportedly naturalised in Germany and Great Britain. The genus has a rich fossil record of leaves, cupules, and pollen, with fossils extending into the late Cretaceous period and occurring in Australia, New Zealand, Antarctica, and South America. In the past, they were included in the family Fagaceae, but genetic tests revealed them to be genetically distinct, and they are now included in their own family, the Nothofagaceae. ", "id": 1487895}
{"src_title": "Augustus Fitzroy", "tgt_title": "Augustus FitzRoy, 3rd Duke of Grafton", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Fitzroy byl synem lorda Augusta Fitzroye a Alžběty Cosbyové. Po smrti svého strýce roku 1747 zdědil titul hraběte z Eustonu. Studovat začal na Westminsterské škole, podnikl cestu po Evropě a absolvoval studium na Peterhouse v Cambridge. 29. ledna 1756 se oženil s Annou Liddellovou, dcerou barona z Ravensworthu. Narodily se jim tři děti – Georgia, George a Charles. Roku 1769 byla dvojice na základě zákona vydaného parlamentem rozvedena. Fitzroy se podruhé oženil 24. června 1769 s Elizabeth Wrottesleyovou. Dvojice měla šest dětí – Henryho, Augustu, Frances, Williama, Elizabeth a Isabellu.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Roku 1756 se stal poslancem Dolní sněmovny za obvod Borroughbridge. O několik měsíců později změnil volební obvod na Bury St Edmunds, který kontrolovala jeho rodina. O rok později zemřel jeho dědeček a Fitzroy se stal 3. baronem z Graftonu, což mu umožnilo stát se členem Sněmovny lordů. Stal se známým kritikem Johna Stuarta, oblíbence Jiřího III. Fitzroy se proti němu spojil s Thomasem Pelhamem-Hollesem a dosáhli tak rychlý Stuartův konec ve funkci premiéra. Roku 1765 byl Fitzroy jmenován za člena tajné rady a později byl, po debatě s Williamem Pittem, dosazen do funkce správce severní části země ve Wentworthově vládě. Následující rok ale odstoupil a Pitt sestavil vládu v níž Fitzroy zastával funkci ministra financí. Pittova nemoc na konci roku 1767 vyústila v to, že se Fitzroy stal vůdčí osobností vlády. Období, po které je považován za britského premiéra začíná Pittovou rezignací ke konci roku 1768. Politický útok opozice vedl k jeho odstoupení v lednu 1770. Roku 1768 získal i pozici kancléře univerzity v Cambridge. Ve vládě Fredericka Northa získal roku 1771 křeslo strážce tajné pečeti, ze kterého roku 1771 na protest proti politice britské vlády vůči americkým koloniím odstoupil. V druhém vládním období Watsona-Wentwortha zastával také funkci strážce tajné pečeti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Augustus Fitzroy, 3. vévoda z Graftonu (28. září 1735 – 14. března 1811, Euston, Anglie), označovaný také jako hrabě z Eustonu, byl britský státník, člen strany Whigů. V letech 1768 až 1770 zastával funkci britského premiéra.", "tgt_summary": "Augustus Henry FitzRoy, 3rd Duke of Grafton, (28 September 173514 March 1811), styled Earl of Euston between 1747 and 1757, was a British Whig statesman of the Georgian era. He is one of a handful of dukes who have served as Prime Minister. ", "id": 1794336}
{"src_title": "Fluoroform", "tgt_title": "Fluoroform", "src_document": [{"title": "Syntéza.", "content": "Fluoroform byl poprvé získán Mauricem Meslansem při bouřlivé reakci jodoformu (trijodmethanu) se suchým fluoridem stříbrným v roce 1894. Tuto reakci vylepšil Otto Ruff náhradou fluoridu stříbrného směsí fluoridu rtuťnatého a vápenatého. Záměnná reakce funguje s jodoformem a bromoformem, záměna prvních dvou halogenových atomů fluorem probíhá velmi prudce. Albert Henne toto přeměnil na dvoustupňový proces; v prvním kroku reakcí fluoridu antimonitého s bromoformem vzniká bromdifluormethan, ve druhém se pak jeho reakcí s fluoridem rtuťnatým získá fluoroform. Byla to první účinná metoda syntézy fluorformu.", "section_level": 1}, {"title": "Průmyslové aplikace.", "content": "CHF se používá v polovodičovém průmyslu k plazmovému leptání oxidu a nitridu křemičitého. Pod názvem R-23 či HFC-23 se používá jako užitečné chladivo, případně jako náhrada za chlortrifluormethan (R-13) - je vedlejším produktem jeho výroby. Používá se také jako hasivo (obchodní značka FE-13) díky nízké toxicitě, nízké reaktivitě a vysoké hustotě. Nahradil dříve používaný bromtrifluormethan v plynových zhášecích systémech.", "section_level": 1}, {"title": "Organická chemie.", "content": "CHF je prekurzorem pro přípravu CF deprotonací. Molekula je slabě kyselá s pK = 25–28. Dále je prekurzorem pro CFSi(CH)", "section_level": 2}, {"title": "Skleníkový plyn.", "content": "CHF je silným skleníkovým plynem. Sekretariát Clean Development Mechanism odhaduje, že tuna fluoroformu má v atmosféře stejné účinky jako 11 700 tun oxidu uhličitého. Novější práce (IPCC, 2007) naznačuje, že tato ekvivalence, nazývaná také stoletý potenciál globálního oteplování, je ještě o něco vyšší: 14 800. Životnost fluoroformu v atmosféře je 270 let. Podle zprávy IPCC o klimatu z roku 2007 byl fluoroform zhruba do roku 2001 nejhojnějším fluorovaným uhlovodíkem v atmosféře, než ho překonal 1,1,1,2-tetrafluorethan (R-134a), nyní často používaný v automobilových klimatizacích. Globální emise fluoroformu pocházely v minulosti převážně z bezděčné produkce a uvolňování při výrobě chladiva R-22 (chlordifluormethanu). Data v databázi emisí skleníkových plynů UNFCCC ukazují významný pokles emisí fluoroformu ve vyspělých zemích od 90. let 20. století do prvního desetiletí 21. století. Projekty UNFCCC Clean Development Mechanism poskytují od roku 2003 prostředky a podporu pro odstranění emisí fluoroformu vznikajícího jako vedlejší produkt při výrobě R-22 v rozvojových zemích. Podle dat Ozone Secretariat of the World Meteorological Organization se právě rozvojové země staly v posledních letech hlavními producenty chlordifluormethanu. Emise všech fluorovaných uhlovodíků jsou zahrnuty do kjótského protokolu. CHF lze likvidovat pomocí elektrického oblouku nebo vysokoteplotním spalováním.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fluoroform (systematický název trifluormethan) je fluorovaný derivát uhlovodíku s chemickým vzorcem CHF. Patří mezi haloformy (trihalomethany), skupinu sloučenin se vzorcem CHX (X = halogen). Cíleně se vyrábí a používá se pro řadu různých aplikací (reaktant, prekurzor, chladivo, hasivo). Dále se získává jako vedlejší produkt při výrobě PTFE. V malém množství vzniká také biologicky, dekarboxylací kyseliny trifluoroctové.", "tgt_summary": "Fluoroform is the chemical compound with the formula CHF. It is one of the \"haloforms\", a class of compounds with the formula CHX (X = halogen) with C symmetry. Fluoroform is used in diverse applications in organic synthesis. It is not an ozone depleter but is a greenhouse gas.", "id": 2039140}
{"src_title": "Román o růži", "tgt_title": "Roman de la Rose", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Skladba je zčásti popisem alegorického snu: v první části skladby se dvacetiletý mladík ocitá v zahradě obehnané zdí a hlídané sochami lidských nectností – Zášti (Haine), Chtivosti (Convoitise), Lakoty (Avarice), Závisti (Envie) aj. Jak se rozhlíží, spatřuje tančící společnost s Kratochvilem (Deduiz) uprostřed. Posléze, když kráčí zahradou a hledá její smysl a řád, sleduje ho bůh Lásky (Deus d’Amors) vyzbrojený alegorickými šípy. Mladík přichází k místu Narcisovy smrti – ke studánce Lásky na dně s krystaly, v nichž je zakleta zahrada a které odrážejí každé její skryté místo. Na hladině se zrcadlí i keř růží. Mladý muž se zamiluje do jednoho z poupat růže a zasažen Amorovými šípy začne blouznivě hovořit s bohem Lásky, jenž je zasvěcením do tajů milostného citu. Jeho pomocníkem a rádcem se pak stává Dobrovít (Bel Acueil). Poté, co se zamilovanému podaří poupě políbit přes varování Rozumnosti (Raison) a po diskusích s Hrozebníkem (Dangriers), zbuduje Žárlivost (Jalosie) hrad a mladíka v něm uvězní. Ve druhé části se alegorický děj, završený útokem Amorovy armády na hrad a mladíkovým probuzením ve chvíli, kdy sahal po růži, utápí v četných odbočkách, v časově tendenčních rozpravách na nejrůznější témata. Zpověď přírody je např. výkladem autorových vědomostí kosmologických, astronomických, metafyzických apod. Proti idealistickému pojetí života je zde náhle postaven realistický pohled, v němž rozhoduje zdravý rozum, praktičnost, touha po vědění a konkrétních poznatcích.", "section_level": 1}, {"title": "Alegorie a symbolika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zahrada.", "content": "Charakteristický je pro středověkou literaturu snový příběh (rámec snu). Zahrada v Románu o růži je zároveň alegorickou „zahradou-světem“, přičemž mladíkova cesta symbolizuje životní pouť. Symbolika zahrady, coby uzavřeného, ideálního světa, sahá až k nejstarším písemnictvím, Eposu o Gilgamešovi a Bibli (rajská zahrada Adama a Evy).", "section_level": 2}, {"title": "Studánka.", "content": "Místem prozření (zároveň i omámení) je studánka, v níž hyne sebeláska a zjevuje se smysl celé zahrady, a to v krystalech a růži. Studánka tají ve středověké literatuře významnou symboliku – v Artušovských legendách a románech o grálu představuje zpravidla „fontánu života a mládí“, studánka je symbolem obnovy a očisty jak v mýtech a pohádkách, tak i alchymii.", "section_level": 2}, {"title": "Růže.", "content": "Ústředním symbolem skladby, objevujícím se i v samotném titulu, je růže. Růže je iniciačním květem už od starověku – skrze růži se v Apuleiově Zlatém oslu člověk promění nazpět z osla v člověka a zasvěcence; v růži sídlí Bůh v Dantově Božské komedii; růže je symbolem Kristova srdce, Panny Marie apod. Ve středověké literatuře symbolizuje květina často mladou dívku, ale růže má v této symbolice výsadní postavení – růže odkazuje na nejkrásnější a milovanou dívku. Ohlasy této symboliky sahají i do renesance a klasicismu (William Shakespeare, Pierre de Ronsard, John Milton), baroka, romantismu, ba i moderní literatury (viz např. symbolika růže v prózách Williama Butlera Yeatse či Oscara Wilda). Na mnohoznačnou symboliku růže konečně upomíná i postmoderní román Jméno růže od italského spisovatele Umberta Eka.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Vliv Románu o růži na pozdější literaturu byl nesmírný. Dílo imitoval a napodoboval prakticky celý středověk. Znali ho nejen italští básníci Dante Alighieri a Petrarca, ale i anglický spisovatel Geoffrey Chaucer, jenž ho dokonce přeložil do angličtiny. Ještě za renesance na začátku 16. století dílo tiskem vydává básník a překladatel Clément Marot, který byl rovněž komorníkem francouzského krále Františka I. a přítelem jeho sestry královny Markéty Navarrské. Román o růži ale působil například i na Pierra de Ronsard. Vliv Románu o růži se však výrazně zračí v tzv. preciózním románu 17. století, který obdobným způsobem alegoricky zobrazuje milostný cit. Na české středověké a renesanční písemnictví měl ohlas Románu o růži pouze nepřímý vliv. Lze jej spatřit v charakteristické středověké alegoričnosti, která se objevila i v mnoha českých skladbách. Jednou z nich je vrcholné dílo české umělecké prózy kolem roku 1400 nazvané Tkadleček, který je dialogem či spíše sporem mezi Tkadlečkem a zosobněným Neštěstím. Druhým dílem, v němž se obráží nepřímý vliv Románu o Růži, je německy psaný Oráč z Čech (Ackermann aus Böhemen, 1400), kterou napsal Johannes von Saaz – tato alegorická skladba v obdobném rámci líčí spor mezi sedlákem a Smrtí. Ozvuky středověké alegorie však najdeme i v novověkém románu Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského a výrazně se prosazují i v barokní literatuře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Román o růži (Roman de la Rose, 13. století) – středověká francouzská veršovaná skladba, která měla velký vliv na evropskou literaturu středověku, renesance i novověku. ", "tgt_summary": "Le Roman de la Rose (The Romance of the Rose) is a medieval poem in Old French, styled as an allegorical dream vision. As poetry, \"The Romance of the Rose\" is a notable instance of courtly literature meant to entertain and to teach about the art of romantic love. Throughout the narrative, the word \"Rose\" is used both as the name of the titular lady and as an abstract symbol of female sexuality. The names of the other characters function both as personal names and as metonyms illustrating the different factors that lead to and constitute a love affair. ", "id": 1386401}
{"src_title": "Roberto Burle Marx", "tgt_title": "Roberto Burle Marx", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Roberto Burle Marx se narodil v São Paulo. Byl čtvrtým synem Cecilie Burle, narodil se do brazilské katolické rodiny z vyšších kruhů. Rodina její matky pocházela z Pernambuco a Francie. Wilhelm Marx byl německý Žid. První inspirace přišla při studiu malířství v Německu, kde často navštěvoval botanickou zahradu v Berlíně a poprvé se dozvěděl o místní flóře v Brazílii. Po návratu do Brazílie v roce 1930, začal sbírat rostliny v okolí svého domova. Studoval v Národní škole výtvarných umění v Riu v roce 1930, kde se zaměřil na vizuální umění podle Leo Putze a Candido Portinari. Ve škole se setkal s několika budoucími vůdčími osobnostmi Brazílie, architekty a botaniky, kteří na něj měli významný vliv v jeho osobním i profesním životě. Jedním z nich byl jeho profesor brazilského modernismu Lucio Costa, architekt, který žil na nedaleko Burleho. V roce 1932 Burle Marx navrhl svoji první zahradu pro soukromou rezidenci pro architekty Lucio Costa a Gregori Warchavchik a. Tento projekt, byl počátkem spolupráce s Costou a později Oscarem Niemeyerem. Niemeyer navrhl v roce 1942 komplex Pampulha, pro který Marx navrhl zahrady. Roberto Burle Marx v roce 1955 založil studio věnující se zahradní architektuře a ve stejném roce založil i společnost provozující zahradní architekturu, nazvanou Burle Marx & Cia. Ltda. Hodně z jeho práce má smysl pro nadčasovost a dokonalost. Jeho estetika byla často založená na přírodě. Například, nikdy nemísil barvy květů, využitím velkých skupin stejné odrůdy, použitím původních rostlin a dělal skalky pro relaxační zahrady. Zajímal se o jednotlivé druhy, jejich charakteru a efekty, které mají na zahradu. V roce 1956 si otevřel kanceláře v Caracasu a Venezuele a v roce 1968 začal pracovat s architekty Jose Tabacow a Haruyoshi Ono. Marx pracoval na zakázkách z Brazílie, Argentiny, v Chile a mnoha dalších jihoamerických zemí, Francie, Jižní Afriky, Washington DC a Los Angeles. Navíc jeho umělecká díla lze nalézt zobrazena v Rio de Janeiro „...v jeho muzeu pod širým nebem. Má nezaměnitelný styl, svůj zcela vlastní...“ (Montero 2001 str. 29). Roberto Burle Marx ukončil svou kariéru, když zemřel 4.6.1994, dva měsíce před 85. narozeninami. Marxovo dílo „...lze shrnout do čtyř obecných konceptů použitím přirozené tropické vegetace jako strukturálního prvku designu, přerušením symetrických vzorů v koncepci otevřených prostor, barevné úpravě chodníků a využíváním volných forem u vodních prvků...“ ( Vaccarino 2000, s. 17). Tento přístup ilustruje plážová promenáda v Copacabana, kde větru odolné stromy a palmy tvoří skupiny podél Avenida Atlantica. Tyto skupiny prolínají portugalské kamenné mozaiky, které tvoří obří abstraktní malby. Žádný úsek cesty podél promenády není stejný. Tento \"obraz\" lze vidět z balkonů hotelů a nabízí neustále se měnící pohled pro ty, kteří jedou podél pláže. Mozaiky pokračují vdo vzdálenosti dva a půl kilometru od pláže. Vodní prvek, v tomto případě moře a pláž, jsou ohraničeny 30 stop širokým chodníkem se vzorovanou mozaikou ( Eliovson 1991, Montero 2001). Copacabana Beach je \"...nejslavnější pláží v Brazílii...\" ( Eliovson 1991 p. 103).", "section_level": 1}], "src_summary": "Roberto Burle Marx (4. srpna 1909 – 4. června 1994) byl brazilský zahradní architekt a také malíř, grafik, ekolog, přírodovědec a hudebník. Jeho parky a zahrady jej učinily světově proslulým. V Brazílii šířil modernistickou zahradní architekturu. Byl znám jako moderní umělec, který vytváří veřejné prostory.", "tgt_summary": "Roberto Burle Marx (August 4, 1909 – June 4, 1994) was a Brazilian landscape architect (as well as a painter, print maker, ecologist, naturalist, artist and musician) whose designs of parks and gardens made him world-famous. He is accredited with having introduced modernist landscape architecture to Brazil. He was known as a modern nature artist and a public urban space designer. His work had a great influence on tropical garden design in the 20th century. Water gardens were a popular theme in his work. He was deftly able to transfer traditional artistic expressions such as graphic design, tapestry and folk art into his landscape designs. He also designed fabrics, jewellery and stage sets. ", "id": 1435581}
{"src_title": "Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský", "tgt_title": "Archduke Rainer Ferdinand of Austria", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Byl čtvrtým synem arcivévody a lombardsko-benátského místokrále Rainera Josefa a Alžběty Savojsko-Carignanské. Byl vnukem císaře Leopolda II.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Vyrůstal v Horní Itálii a roku 1844 se s rodiči přestěhoval do Vídně. Mezi lety 1872–1906 byl ve službách rakouské armády, kde dosáhl hodnosti vrchního velitele c. a k. zeměbrany. Patřil mezi katolíky a liberály a také proto byl oblíbený. V roce 1857 byl zvolen předsedou stavovské říšské rady a tři roky později se stal předsedou rozmnožené říšské rady. V letech 1861–1865 působil jako ministerský předseda Rakouska. Po té z politického života odešel.", "section_level": 1}, {"title": "Zájmy.", "content": "Byl zastáncem vědy a umění. Od roku 1861 byl kurátorem císařské akademie věd a zároveň se stal jejím čestným členem. V roce 1863 začal působit v rakouském Uměleckoprůmyslovém muzeu jako jeho protektor a roku 1873 byl v komisi pro světovou výstavbu jejím předsedou. Také byl sběratelem knih a rukopisů. Ve svém sídle „Palais Rainer“ ve Vídni, si nechal vybudovat knihovnu se zhruba 40 000 knihami. Vlastnil firmu na vázání knih. Finančně se podílel na restaurování a třídění rukopisů z období let 1400 př. n. l. až 1400 n. l., které daroval císařské dvorní knihovně. Disponoval značným majetkem, zděděném po svém otci a bratrech. Byl vlastníkem několika statků v Rakousku a Horní Itálii. V souostroví Země Františka Josefa je po něm pojmenován Rainerův ostrov.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Od roku 1852 byl ženatý se svou sestřenicí Marií Karolínou Rakousko-Těšínskou. Manželství bylo šťastné, ale bezdětné. Arcivévoda Rainer zemřel v roce 1913 a byl pohřben do rodinné hrobky ve Vídni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský (11. ledna 1827, Milán – 27. ledna 1913, Vídeň) byl rakouský arcivévoda, v letech 1861–1865 ministerský předseda Rakouska.", "tgt_summary": "Archduke Rainer Ferdinand Maria Johann Evangelist Franz Ignaz of Austria (11 January 1827 – 27 January 1913), a member of the House of Habsburg-Lorraine and nephew of Emperor Francis II, was an Austrian politician who served as Minister-President of Austria from 1861 to 1865.", "id": 301538}
{"src_title": "Wisla Krakov", "tgt_title": "Wisła Kraków", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Předchůdce dnešní Wisły Kraków byl fotbalový klub založený na podzim roku 1906 studenty 2. praktické školy pod vedením Józefa Szkolnikowského, který zároveň plnil roli kapitána. Tým hrál zápasy v modrých dresech a vešel tak ve známost jako \"Modří\". V roce 1907 se klub spojil s dalším krakovským klubem, hrajícím v červených dresech a známým jako \"Červení\". Oficiální barvou klubu se tak stala červená a klub začal používat jméno Wisła, celým jménem tehdy Towarzystwo Sportowe Wisła (česky Sportovní Společnost Wisła). Tým nastupoval v červených dresech s dvěma modrými hvězdami na počest toho, že klub vznikl sloučením dvou jiných klubů. V roce 1911 byly modré hvězdy nahrazeny jednou bílou hvězdou umístěnou na levé části dresu. V roce 1936 byl stanoven oficiální znak klubu sestávající z bílé hvězdy na červeném štítu s modrou stuhou na počest dvou zakládajících klubů. V roce 1949 se klub přejmenoval na Gwardia Kraków, později v roce 1956 na GTS Wisła Kraków. Toto jméno nosil klub až do roku 1990, kdy se vrátil zpět k původnímu jménu: TS Wisla Kraków. Koncem devadesátých let pak klub zatím naposledy změnil jméno na Wisła Kraków SA (někdy Wisła Kraków SSA) v souvislosti se změnou ekonomického stavu klubu. Klub měl úspěšná i neúspěšná období, dokázal vyhrát ligu i třikrát sestoupit do druhé ligy. Od roku 1998, kdy klub koupila společnost Tele-Fonika, je Wisła daleko nejúspěšnějším polským fotbalovým klubem, když v posledních 12 sezónách získala sedm mistrovských titulů a skončila třikrát druhá. Na mezinárodní scéně se Wisła účastnila všech tří evropských pohárových soutěží. Největšího úspěchu dosáhla v sezóně 1978/79, kdy se dostala do čtvrtfinále Evropského poháru, kde vypadla s Malmö FF celkovým skóre 3:5 po dvou zápasech. V současné době byl klub blízko postupu do základní skupiny Ligy mistrů v sezóně 2005/06, když vypadla až za kontroverzních okolností v prodloužení rozhodujícího zápasu s řeckým Panathinaikosem. Wisła se jako polský mistr bude účastnit také příští sezóny Ligy mistrů, kde do soutěže zasáhne ve druhém předkole.", "section_level": 1}, {"title": "Rivalita.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Svatá válka.", "content": "Termín Svatá Válka se vztahuje k intenzivní rivalitě mezi dvěma kluby z Krakówa, Wisłou a Cracovií. Počátek této rivality se datuje už do roku 1906, kdy byly oba nejstarší polské kluby založeny. Termín byl zprvu užívaný k popisu rivality mezi krakówskými židovskými kluby Makkabi a Jutrzenka. Později obránce Jutrzenky přestoupil do Cracovie a použil termín k popisu derby s Wisłou. Fráze získala velkou popularitu mezi fanoušky obou klubů. V roce 2006 se odehrál zápas mezi Wisłou a Cracovií na oslavu stého výročí založení obou klubů. Na zápas dohlíželo téměř tisíc policistů ozbrojených vodními děly, dále několik helikoptér a policejních psů.", "section_level": 2}, {"title": "Polské derby.", "content": "Zápas mezi Wisłou a Legií Varšava je nejčastěji označován za největší rivalitu v polském klubovém fotbale. Jde o zápasy mezi nejúspěšnějšími kluby v Polsku v posledních letech a k jejich výbušnosti přispívá také rivalita mezi největšími polskými městy Krakówem a Varšavou.", "section_level": 2}, {"title": "Stadion.", "content": "Stadion Wisły byl postaven v roce 1953 a v současnosti má kapacitu 32 500 míst. Stadion byl vybrán jako náhradní stadion pro Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, které se bude konat v Polsku a na Ukrajině. Rekord v návštěvnosti stadionu drží zápas Wisły s Celticem Glasgow z 29. září 1976, který sledovalo 45 000 diváků. Wisła zvítězila 2:0. Wisła je na svém stadionu velmi těžkým soupeřem k poražení a drží celoevropský rekord v domácích zápasech bez porážky. Série 73 zápasů začala na podzim 2001 a skončila 11. listopadu 2006, kdy Wisłu porazil GKS Bełchatów 4:2. (V roce 1951 Wisła skončila první v lize, ale mistrovský titul byl udělen vítězi poháru, kterým se stal Ruch Chorzów)", "section_level": 1}, {"title": "Česká stopa.", "content": "Wisłu vedlo v historii několik českých trenérů - František Koželuh (1929-1934), Otakar Škvain-Mazal, Josef Kuchynka (1948-1950 a 1958-1959), Karel Finek (1960-1961), Karel Kolský (1963-1964) a naposledy Verner Lička (2005). Za klub také hrál český fotbalista Tomáš Jirsák (2007-2012). V letech 2015-2018 působil pod Wawelem útočník Zdeněk Ondrášek.", "section_level": 1}, {"title": "Soupiska.", "content": "20. srpen 2018\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Wisla Krakov (polsky Wisła Kraków) je polský fotbalový klub z města Krakov. V posledních letech je nejúspěšnějším polským fotbalovým klubem. Ve své historii vyhrál 13 polských mistrovských titulů, z toho sedm od roku 1999.", "tgt_summary": "Wisła Kraków () is a Polish football club based in Kraków. Wisła play in the Ekstraklasa, the top level of the Polish football league system. Wisła is one of the oldest and most successful Polish football clubs. It ranks third in the number of national titles won (13), behind Górnik Zabrze and Ruch Chorzów (14), and second in all-time victories. Wisła was founded in 1906 under the name TS Wisła (Polish Towarzystwo Sportowe Wisła). ", "id": 793577}
{"src_title": "Samuil Maršak", "tgt_title": "Samuil Marshak", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Verše začal psát již jako dítě. Navštěvoval gymnázium ve Voroněži, avšak v roce 1902, v jeho patnácti letech, se rodina přestěhovala do Petrohradu, tedy mimo Zónu osídlení, v níž mohli mít ruští židé trvalé bydliště a tedy i chodit do škol. Pomohl mu však židovský filantrop se šlechtickým titulem David Günzburg, který ho představil vlivnému literárnímu kritikovi Vladimiru Vasiljeviči Stasovovi, jenž byl z dětské Maršakovi poezie tak nadšen, že mu zajistil z protižidovských opatření výjimku. Stasov také Maršaka seznámil s Maximem Gorkým a Fjodorem Šaljapinem, s nimiž se spřátelil. Když v roce 1904 Maršakovi diagnostikovali tuberkulózu, nabídl mu Gorkij, aby žil v jeho letním bytě na Jaltě, u Černého moře, kde bylo vhodnější ovzduší. V roce 1904 Maršak rovněž publikoval své první verše, a to v časopise \"Židovský život\". V té době zastával sionistické postoje. V roce 1907 se vrátil z Jalty do Petrohradu a následně vydal řadu svých textů v populárním časopise \"Satyricon\". Poté se podíval na Blízký východ a v roce 1912 se přestěhoval do Anglie a vystudoval zde filozofii na Londýnské univerzitě. Zamiloval se zde do anglické kultury a zvláště poezie. Vydal ještě během studií své ruské překlady básní Williama Blakea, Roberta Burnse a Williama Wordswortha. Roku 1913 navštívil experimentální školu ve Walesu, kde započal jeho velký zájem o formování dětí, zejména pak literaturou tvořenou speciálně pro ně. Krátce před první světovou válkou, v roce 1914, se vrátil do Ruska a živil se dále překládáním. K dětské literatuře ho nasměrovala práce s dětmi židovských uprchlíků z Voroněže po začátku války a také smrt jeho dcery v roce 1915. V roce 1920 se přestěhoval do Krasnodaru, kde bylo velké množství sirotčinců, plných kvůli světové i občanské válce. Se skupinou nadšenců zorganizoval jakési dětské městečko, kde děti hrály i vlastní divadlo. Maršak pro ně napsal hru, svůj první text výhradně pro děti. V roce 1922 se vrátil zpět do Petrohradu a začal publikovat knihy pro děti. K nejznámějším patřili \"Kluci v kleci\" (\"Детки в клетке\") a \"Pohádka o hloupé myšce\" (\"Сказка о глупом мышонке\"). Z jeho divadelních textů je nejznámější pohádka \"Dvanáct měsíců\" (\"Двенадцать месяцев\"). V roce 1924 se stal vedoucím dětské pobočky státního vydavatelství Gosizdat. Ten zastával více než deset let a přilákal v té době k tvorbě pro děti řadu autorů vážné literatury, například Jevgenije Lvoviče Švarce a Daniila Charmse. Pokračoval i v překladatelském díle, roku 1948 vyšel jeho slavný překlad Shakespearových sonetů. Řada z nich byla zhudebněna, mj. Dmitrijem Kabalevským v oblasti vážné hudby, v popu například Tichonem Nikolajevičem Chrennikovem či Allou Pugačovou. Z angličtiny přeložil též texty George Gordona Byrona, Percy Bysshe Shelleyho, Johna Keatse, Alfreda Tennysona, Roberta Browninga, Roberta Louise Stevensona, Williama Butlera Yeatse, Lewise Carrolla, Rudyarda Kiplinga či Alana Alexandera Milneho. Překládal ovšem i z němčiny (Heinricha Heineho), z maďarštiny (Sándora Petőfiho), z italštiny (Gianni Rodariho) či arménštiny (Hovhannese Tumanjana). Vůči komunistickému režimu byl loajální, přesto těsně unikl zatčení při Velkém teroru roku 1937 a znovu během procesu s židovským protifašistickým výborem v roce 1952.", "section_level": 1}], "src_summary": "Samuil Jakovlevič Maršak, rusky (3. listopadu 1887 Voroněž – 4. července 1964 Moskva) byl ruský a sovětský spisovatel židovského původu, autor literatury pro děti. Byl rovněž překladatelem, zejména z angličtiny.", "tgt_summary": "Samuil Yakovlevich Marshak (alternative spelling: Samuil Yakovlevich Marchak) (; 4 July 1964) was a Russian and Soviet writer of Jewish origin, translator and poet who wrote for both children and adults. He translated the sonnets and some other of the works of William Shakespeare, English poetry (including poems for children), and poetry from other languages. Maxim Gorky proclaimed Marshak to be \"the founder of Russia's (Soviet) children's literature.\"", "id": 897752}
{"src_title": "Christian Lindner", "tgt_title": "Christian Lindner", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studium.", "content": "Narodil se v roce 1979 jako syn učitele ve Wuppertalu, po rozchodu svých rodičů vyrůstal u matky. Na Univerzitě v Bonnu (\"Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität Bonn\") vystudoval v letech 1999–2006 v hlavním studijním oboru politologii s vedlejšími doprovodnými obory veřejné právo a filozofie.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2011 se oženil s o pět let starší novinářkou Dagmar Rosenfeldovou. Manželé se rozešli v dubnu 2018. Následně potvrdil Lindner v červenci 2018, že navázal vztah s jinou ženou. Jeho novou partnerkou je 28letá Franca Lehfeldt, která pracuje jako reportérka televizní stanice RTL. Svůj první automobil značky Porsche, na který si sám vydělal, si Lindner koupil již ve svých 19 letech. Jeho zálibu v rychlé jízdě podtrhuje skutečnost, že vlastní německou licenci automobilového závodníka. Kromě toho má povolení řídit sportovní čluny a je také aktivním myslivcem.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Předseda Svobodné demokratické strany.", "content": "Členem Svobodné demokratické strany (FDP) je již od roku 1995. Již v mladých letech se uplatnil v zemské organizaci FDP v Severním Porýní-Vestfálsku a posléze se stal jejím předsedou. Při svojí první úspěšné kandidatuře na předsedu celoněmecké Svobodné demokratické strany na jejím sjezdu v prosinci roku 2013 získal 79,0 % odevzdaných hlasů. Svůj předsednický mandát avšak následně v roce 2015 nejenom obhájil, nýbrž i se ziskem 92,4 % hlasů výrazně posílil. V dubnu roku 2017 byl v Berlíně se ziskem 91 % odevzdaných hlasů opětovně stvrzen v úřadu stranického předsedy FDP.", "section_level": 2}, {"title": "Volby do Spolkového sněmu 2017, koaliční vyjednávání a působení v opozici.", "content": "Volby do Spolkového sněmu dne 24. září 2017 přinesly velký úspěch FDP, když získala 10,4 % tzv. druhých hlasů (\"Zweitstimme\") a po čtyřech letech se opět vrátila do celoněmeckého parlamentu. Velká zásluha na tomto úspěchu se přisuzuje právě předsedovi strany Christianu Lindnerovi. Obě doposud opoziční resp. v Německém spolkovém sněmu (\"Bundestag\") nezastoupené strany, Zelení (získali 8,9 % druhých hlasů ve volbách) a FDP, ihned po volbách v zásadě vyhlásily svou ochotu vyjednávat o vzniku vlády tzv. Jamajské koalice (\"Jamaika-Koalition\") pod vedením dosavadní kancléřky Angely Merkelové (vládnoucí za spojenectví CDU/CSU). Bylo však zjevné, že pro svou účast na vládě tyto dvě „malé“ strany zamýšlely klást dalekosáhlé požadavky. Podle zprávy listu \"Rheinische Post\", převzaté také deníkem \"Frankfurter Allgemeine Zeitung\", se již během prvního týdne po volbách dne 24. září 2017 setkali vedoucí představitelé těchto dvou stran, aby projednali možnosti společného odsouhlaseného postupu. Za FDP se setkání měli zúčastnit předseda strany Christian Lindner, místopředseda Wolfgang Kubicki a generální sekretářka Nicola Beerová. Za Zelené to měli být tehdejší spolupředseda strany Cem Özdemir, spolupředsedkyně poslaneckého klubu Katrin Göring-Eckardt a ministr životního prostředí ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko Robert Habeck. FDP chtěla podle těchto zpráv požadovat pro sebe velmi vlivné ministerstvo financí, jehož dosavadní šéf Wolfgang Schäuble na tuto funkci brzy po volbách rezignoval a stal se předsedou Bundestagu. Kromě toho měla FDP v úmyslu požadovat ministerstvo spravedlnosti a jedno další ministerstvo. Zelení chtěli podle zpráv pro sebe získat ministerstvo zahraničí, ministerstvo životního prostředí a rovněž jeden další post v kabinetu. Po pět týdnů trvajícím tzv. sondování (rozhovory nebyly označeny jako „vyjednávání“) ohledně vzniku nové vlády, těsně před půlnocí v neděli 19. listopadu 2017, opustil předseda FDP Lindner spolu se svými stranickými kolegy zasedání v Berlíně a oznámil, že jeho strana FDP toto neúspěšné sondování ukončila. Tím byl původně nastíněný vznik tzv. Jamajské koalice vyloučen. Důvodem pro postup FDP byly nepřekonatelné rozpory se Zelenými, zvláště kvůli jejich téměř neomezené podpoře imigrace rodinných příslušníků již v Německu bydlících uprchlíků, kteří sice nemají nárok na azyl nebo jinou formu trvalého pobytu, jsou však v zemi dočasně tolerováni nebo trpěni. O dalším postupu se tehdy jen úřadující spolková kancléřka Angela Merkelová radila 20. listopadu 2017 se spolkovým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem. Ačkoliv Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) po volbách vyloučila pokračování tzv. velké koalice s CDU/CSU v tomto legislativním období, nakonec k takovému uspořádání německé vlády došlo. FDP pod Lindnerovým vedením je ve Spolkovém sněmu v současnosti opoziční stranou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Christian Lindner (* 7. leden 1979, Wuppertal) je německý politik a od roku 2013 také předseda německé Svobodné demokratické strany (FDP).", "tgt_summary": "Christian Wolfgang Lindner (born 7 January 1979) is a German politician, member of the Bundestag and leader of the liberal Free Democratic Party of Germany (FDP).", "id": 1060061}
{"src_title": "Upósatha", "tgt_title": "Uposatha", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Termín \"Upósatha\" se poprvé objevuje ve Védách, kde označuje dny půstu a přípravy na tzv. rituál „pití somy“. Také jiné náboženské sekty používaly v předbuddhistických časech tyto dny k shromažďování svých stoupenců a ke kázání svého učení. Na návrh magadhského krále Bimbisáry převzal i Buddha tuto praxi.", "section_level": 1}, {"title": "Výpočet data konání.", "content": "Konkrétní data svátku \"Upósatha\" se vypočítávají podle složité tradiční formule. To vede k tomu, že data svátků nemusí souhlasit s vlastními měsíčními fázemi. Různé théravádové školy se navíc řídí lehce odlišnými výpočty. Odstup mezi svátečními dny může činit pět, šest nebo sedm dnů.", "section_level": 1}, {"title": "Praxe.", "content": "Svátky \"Upósatha\", které připadají na den úplňku a novu jsou významnější než dny 1. a 3. měsíční čtvrtě, protože v těchto dnech mniši navíc recitují Pátimokkhu, neboli 227 řádových pravidel (311 pro mnišky), obsažených ve vinaji. Laici se během svátku řídí Osmi pravidly jednání (attha-síla), které slouží jako podpora jejich meditační praxe a jako způsob, jak podpořit odhodlání následovat Buddhovo učení. Pokud je to možné, navštěvují také místní kláštery, aby vyslechli přednášení Nauky a věnovali se zde meditaci.", "section_level": 1}, {"title": "Dnešní situace.", "content": "V théravádových zemích (Thajsko, Myanmar, Srí Lanka) byly dříve svátky \"Upósatha\" dny pracovního volna. Snaha přizpůsobit se Západu vedla postupně k přijetí západní podoby pracovního týdne. V některých théravádových klášterech na Západě se přešlo k praxi držet tyto svátky v neděli, aby se jich mohlo zúčastnit více laických stoupenců. Pátimokkha je nicméně recitována ve správné dny. I když v tradičních buddhistických zemích navštěvují kláštery o svátcích \"Upósatha\" většinou už jen starší lidé, tyto dny stále ještě mají velký vliv na náboženský život.", "section_level": 1}, {"title": "Zvlášť důležité svátky.", "content": "Některé svátky \"Upósatha\" mají zvláštní význam v buddhistickém kalendáři:", "section_level": 1}], "src_summary": "Upósatha (páli, doslova „půst, den půstu“) je buddhistický svátek, připadající na dny úplňku, novu, 1. a 3. měsíční čtvrti. Svátek \"Upósatha\" je důležitý pro théravádový buddhismus, v mahájánových zemích má jen okrajový význam.", "tgt_summary": "The Uposatha () is a Buddhist day of observance, in existence from the Buddha's time (600 BCE), and still being kept today in Buddhist countries. The Buddha taught that the Uposatha day is for \"the cleansing of the defiled mind,\" resulting in inner calm and joy. On this day, both lay and ordained members of the sangha intensify their practice, deepen their knowledge and express communal commitment through millennia-old acts of lay-monastic reciprocity. On these days, the lay followers make a conscious effort to keep the Five Precepts or (as the tradition suggests) the eight precepts. It is a day for practicing the Buddha's teachings and meditation.", "id": 743140}
{"src_title": "Sojuz T-15", "tgt_title": "Soyuz T-15", "src_document": [{"title": "Průběh letu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Start, spojení s Mirem.", "content": "Start se uskutečnil 13. března 1986 ve 12:33:09 ze startovacího komplexu Gagarinův start na kosmodromu Bajkonur. Kvůli úspoře paliva bylo manévrování ke stanici Mir prodlouženo na dva dni (jednodenní manévrování vyžaduje přibližně 60-70 kg pohonných hmot v automatickém režimu, ale dvoudenní jen 14-20 kg). Když se stanice přiblížila k lodi asi na 200 metrů, pomocí ručního řízení se Sojuz spojil se spojovacím uzlem Miru. Ke spojení došlo 15. března ve 14:38 SEČ. Po kontrole hermetičnosti spoje první posádka vstoupila na stanici necelý měsíc po jejím vypuštění. Posádka nejprve prověřila systémy stanice a uvedla je do chodu. Kosmonauti zkoušeli různé způsoby řízení letu komplexu a prověřovali činnost palubního počítače. Kromě jiného také fotografovali Halleyovu kometu a zkoušeli dynamické vlastnosti orbitálního komplexu v experimentu REZONANS (také při korekci dráhy). 23. března byl vyzkoušen nový systém rádiového spojení s řídícím střediskem pomocí systému LUČ. V dnech 21. března až 20. dubna byla k Miru připojena nákladní loď Progress 25, od 26. dubna do 22. června ji vystřídala Progress 26.", "section_level": 2}, {"title": "Přelet na Saljut 7.", "content": "Po vyložení nákladu z Progressu 26 se posádka začala připravovat na přelet ke stanici Saljut 7. Dráha Saljutu byla v bezpilotním režimu upravena tak, aby byla jen o málo vyšší, než dráha Miru a v době zahájení manévru svíraly polohy Miru a Saljutu se středem Země úhel asi 30°, což odpovídá vzdálenosti přibližně 3500 km. Mir, protože obíhal po nižší dráze, se v souladu s třetím Keplerovým zákonem k stanici Saljut pomalu přibližoval a v závěru manévru byly od sebe stanice vzdáleny jen 200 km. 5. května, po 51-denním pobytu na stanici Mir kosmonauti v lodi Sojuz T-15 opustili stanici a byl zahájen 29-hodinový přelet na Saljut 7. Během něj proběhly dvě korekce dráhy a nakonec posádka zahájila závěrečné ruční přibližování. 6. května v 17:58 SEČ se Sojuz T-15 spojil se stanicí Saljut 7. Úkolem posádky bylo nejdříve prověřit stav systémů, případně je opravit a uvést do chodu, potom přišly na řadu geofyzikální a vědeckotechnické experimenty. Postupně proběhlo celkově osm výstupů do vesmíru s celkovou dobou trvání 31 hodin 40 minut. První z nich se uskutečnil 28. května. Sojuz T-15 se od stanice Saljut 7 oddělil 25. června 1986 v 15:58 SEČ, čímž skončila pilotovaná část letu stanice. Po odletu kosmonautů byly provedeny dvě velké korekce dráhy, stanice Saljut přešla na nižší dráhu než Mir.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat posádky na Mir.", "content": "Po dvou korekcích dráhy Sojuzu se loď opět přiblížila k Miru a v ručním režimu se s ním spojila. V závěrečných dnech letu kosmonauti pokračovali ve vědeckých výzkumech, především v dálkovém průzkumu Země. Od 2. července do konce letu probíhal experiment GEOEKS-86, jehož součástí bylo snímkování vybraných oblastí z letadel i pozemní měření. Na závěr letu kosmonauti zintenzívnili tělesná cvičení a lékařskou kontrolu svého stavu.", "section_level": 2}, {"title": "Přistání.", "content": "Loď se od stanice oddělila 16. července v 9:09 SEČ, po 70 dnech. Vlastní sestup začal 205sekundovým zážehem motoru a kabina s kosmonauty hladce dosedla na Zem 16. července 1986 v cílové oblasti 55 km severovýchodně od Arkalyku v Kazachstánu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sojuz T-15 () byla sovětská kosmická loď typu Sojuz ve variantě Sojuz T, byla osmnáctou a poslední lodí své varianty. Loď byla v rámci 1. základní expedice na Mir použita k prvnímu letu na novou vesmírnou stanici Mir, vypuštěnou 19. února 1986. Posádka, Leonid Kizim a Vladimir Solovjov, následně přeletěla na stanici Saljut 7, jednalo se o první přelet mezi dvěma vesmírnými stanicemi v historii kosmonautiky. Zároveň to byl první pilotovaný let po katastrofě raketoplánu Challenger.", "tgt_summary": "Soyuz T-15 (, \"Union T-15\") was a crewed mission to the Mir and Salyut 7 space stations and was part of the Soyuz programme. It marked the final flight of the Soyuz-T spacecraft, the third generation Soyuz spacecraft, which had been in service for seven years from 1979 to 1986. This mission marked the first time that a spacecraft visited, and docked with, two space stations in the same mission.", "id": 602682}
{"src_title": "Ozonoterapie", "tgt_title": "Ozone therapy", "src_document": [{"title": "Ozón.", "content": "Ozón je plyn skládající se ze tří atomů kyslíku. Jeho chemická značka je O3. Ozón je velmi silný oxidant a používá se jako chemicky čistý dezinfekční prostředek. Vyznačuje se charakteristickým zápachem, respektive vůní, jakou můžeme cítit ve vzduchu po typické letní bouřce. Lidský čich je na tuto vůni citlivý a je proto schopen zaregistrovat neškodné koncentrace tohoto plynu ve vzduchu. Podle článku na webu dentalcare.cz je to jeden z nejsilnějších a nejúčinnějších oxidačních prostředků – jeho sterilizační efekt je podle článku 3500× účinnější než při použití chlóru.", "section_level": 1}, {"title": "Ozón v medicíně.", "content": "Rozvoj této metody probíhá více než 100 let. Poprvé byl ozón popsán Martinusem van Marumem (1750 - 1837), holandským učencem, který při svých pokusech s elektrostatickou elektřinou na strojích roku 1785 popsal tzv. \"vůni elektřiny\", která vzniká kolem elektrických strojů, pravděpodobně vlivem jejich jiskření. V roce 1857 Werner von Siemens sestrojil přístroj, s jehož pomocí lze ozón vyrábět. Podle něj nazvaná trubice (Siemensova trubice) pracuje na principu tichého elektrického výboje. Ozón je toxický pro živé organizmy, používá se zejména k dezinfekci pitné vody. Je-li správně použit (vhodná koncentrace) působení na téměř všechny známé bakterie, viry a jiné mikroorganizmy. Ozón se rozkládá na kyslík za produkce toxických volných radikálů s poměrně krátkým poločasem. Ozonoterapie se podle výrobců generátorů ozonu využívá v lékařské praxi např. při léčbu akné, poruch prokrvení, virových, bakteriálních a mykotických infekcí nebo k aktivaci imunitního systému.", "section_level": 1}, {"title": "Ozón ve stomatologii.", "content": "Ozónová terapie umožňuje ošetřit zubní kaz lokalizovaný pouze ve sklovině, údajně není třeba jeho mechanické odstranění, pomocí přístroje generujícího ozón je možné eliminovat bakterie kazivého ložiska.", "section_level": 2}, {"title": "Princip léčby zubního kazu ozonoterapií.", "content": "Přístroj (generátor ozónu) nejprve změní kyslík v ozón. Vzniklý ozón je čerpán kanylou a násadcem se speciální těsnící kapnou (čepičkou) na poškozené místo zubu, které je utěsněno proti přístupu vzduchu. Při ošetření ozónem lékař nevrtá, na konci kanyly, kterou přiloží na ošetřovanou plochu totiž není jehla, ale malá silikonová kapna těsnící pracovní pole ozónu, přes niž se dostane ke kazu vysoce koncentrovaný ozón. Následně přidržuje zubní lékař koncovku na zubu po dobu cca 20 sekund. MUDr. Edita Hvězdová tvrdí, že ozón proniká až do hloubky 3 milimetry v zubní tkáni. Pak je ozón vzniklý pod tlakem odčerpán zpět a opět přeměněn v kyslík. Pacient i lékař během ošetření dýchají normální vzduch bez ozónu. Poškozený zub je tím bezbolestně zbaven kazu. Díky remineralizaci, která se na povrchu zubu samovolně odehrává, dochází během 4-12 týdnů k opětovnému ztvrdnutí skloviny. Při ošetření tímto způsobem není potřeba injekce nebo jiné formy lokální anestézie. Ozón při této aplikaci nemá žádné vedlejší účinky. Celý proces úspěšné remineralizace (ztvrdnutí) skloviny je možné aktivně urychlit používáním speciální zubní pasty, ústní vody a spreje, tedy pomůcek určených pacientům ošetřeným ozónem.", "section_level": 3}, {"title": "Ozon v alternativní medicíně.", "content": "Podle Skeptického slovníku má ozonoterapie charakter panacey (všeléku), je nabízena k terapii celá řady stavu. Jedná se například o následující choroby:", "section_level": 2}, {"title": "Bezpečnost práce s ozónem.", "content": "Ozón je již při nízkých koncentracích pro člověka nebezpečný, proto se při jeho užívání v medicíně musí dbát přísných bezpečnostních opatření. Lidský čich je schopen rozeznat přítomnost ozónu ve vzduchu již při velmi nízkých koncentracích a to již od 10 μg/m O. Tato schopnost je však individuální a v trvalé přítomnosti nízkých koncentrací ozónu se poměrně rychle ztrácí. Při delším pobytu v místech se zvýšenou koncentrací ozónu (nad 350 μg/m) se dostavuje pálení očí, v nosu a v krku, v některých případech i tlak na hrudi, kašel a bolest hlavy.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnoty koncentrací dané zákonem o Bezpečnosti práce 178/2001 Sb..", "content": "Nejvíce citliví na ozón jsou lidé, kteří mají zdravotní obtíže, jako je astma, chronické problémy dýchacích cest a nemoci oběhové soustavy. Při koncentracích ozónu vyšších než 1100 μg/m jsou silně drážděny oči a horní cesty dýchací, dostavují se bolesti hlavy. Koncentrace vyšší než cca 2200 μg/m způsobí během několika minut silné dráždění sliznice dýchacích cest, bronchospasmatické stavy a kašel. Koncentrace nad 21000 μg/m mají v závislosti na době expozice za následek bezvědomí, krvácení z plic a posléze smrt.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ozonoterapie je ošetření ozónem. Ozón a jeho kladné vlastnosti jsou známy již od 19. století. Podle článku na webu dentalcare.cz pro jeho vlastnosti rostlo v roce 2005 jeho uplatnění a v lékařství se v roce 2005 nacházeli nové způsoby jeho využití.", "tgt_summary": "Ozone therapy is an alternative medical treatment that introduces ozone or ozonides to the body. In April 2003, the United States Food and Drug Administration (FDA) prohibited all medical uses of ozone, \"In any medical condition for which there is no proof of safety and effectiveness\", stating \"Ozone is a toxic gas with no known useful medical application in specific, adjunctive, or preventive therapy. In order for ozone to be effective as a germicide, it must be present in a concentration far greater than that which can be safely tolerated by man and animals.\" ", "id": 1447383}
{"src_title": "Giverny", "tgt_title": "Giverny", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Zlodějíček Ray (Woody Allen), který v poslední době sekal dobrotu, dostane „geniální“ nápad, pronajmout si restauraci v blízkosti banky, aby se tunelem prokopali do jejího trezoru. Do akce se zapojí i jeho žena Frenchy (Tracey Ullman), která umí péct pouze koláčky. Zatímco kumpáni kopou tunel, prodej koláčků se nečekaně stává výnosným byznysem a newyorským hitem. Poté, co nová firma expanduje, stávají se Frenchy s manželem multimilionáři. Vzhledem k chybně otočenému plánku se zlodějíčci prokopou do oděvního butiku. Přichyceni policistou akci končí a samotný muž zákona vstupuje do jejich firmy na cukrovinky. Frenchy má touhu proniknout do vyšší společnosti. Pohádkově bohatá uspořádá večírek. Na něm se stane nechtěným svědkem vysmívání pro nevkus, absenci kulturního rozhledu a hloupost, jimiž dle hostů manželé oplývají. Osloví tak obchodníka s uměním Davida (Hugh Grant), aby manželskému páru poskytl průpravu pro život mezi americkou smetánkou. Frenchy se Rayovi odcizí a zamiluje se do Davida, s nímž tráví stále více času. Ten ji má však v plánu pouze využít – finančně vytěžit, pro své obchodní úmysly. Po rozpadu manželství se Frenchy vydává s Davidem do Evropy, aby si rozšířila kulturní obzor. Na cestě ji zastihuje urgentní telefonát. Po okamžitém návratu do Států je obeznámena se skutečností, že došlo ke zpronevěře peněz jejími účetními, kteří uprchli do Latinské Ameriky. Účty jsou prázdné a bude nutné vyhlásit bankrot. Současně přichází o všechen majetek, kterým ručila. David ji následně vyhazuje. Mezitím se Ray vrátil ke zlodějině a na party u bohaté hostitelky, se snaží uloupit cenný náhrdelník. Vše má promyšlené. Zná místo trezoru a zhotovenou falešnou atrapu, kterou zamění za pravý šperk. Když zjišťuje, že jeho bývalá manželka zbankrotovala, vydává se za ní domů a vyznává lásku. Chlubí se ukradeným náhrdelníkem, který páru zajistí pohodlné dožití. Frenchy však využívá nově nabitých znalosti a označuje náhrdelník za nepovedenou nápodobu. Roztržitý Ray vyrušen při lupu, vrátil do trezoru originál. Přesto mohou oba odletět na vysněnou Floridu, aby se tam usadili. Frenchy stačila Davidovi vzít drahocenné cigaretové pouzdro vévody z Windsoru, které mu předtím věnovala a které ji při vykopnutí odmítl přenechat.", "section_level": 1}, {"title": "Další informace.", "content": "Film obdržel převážně kladné recenze kritiků. Ullmanová byla za svůj výkon nominována na Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon v komedii nebo muzikálu. Elaine Mayová obdržela Cenu národní společnosti filmových kritiků (National Society of Film Critics Awards) pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Krimikomedie \"Darebáčci\" představovala, se ziskem 17,2 miliónů dolarů, nejvýdělečnější Allenův snímek v Severní Americe od roku 1989, kdy natočil \"Zločiny a poklesky\", až do roku 2005, kdy krimikomedii překonalo drama \"Match Point – Hra osudu\". Současně však byl jedním z mála režisérových snímků pozdního období, kterému se dařilo hůře v zemích mimo Spojené státy a Kanadu. Celosvětové tržby dosáhly výše 29,9 miliónů dolarů. Dějová zápletka je velmi podobná té, která se odvíjela v komedii \"Larceny, Inc.\" z roku 1942. Woody Allen tento fakt nikdy nekomentoval, zdali se jednalo o úmyslný krok, nebo jestli byl snímek nějakým způsobem inspirován komedií ze čtyřicátých let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giverny je francouzská obec v regionu Normandie v departmentu Eure. Proslavila se pobytem malíře Claude Moneta, který je zde pochován.", "tgt_summary": "Giverny () is a commune in the northern French department of Eure. The village is located on the \"right bank\" of the river Seine at its confluence with the river Epte. It lies west-northwest of Paris, in the old province of Normandy. It is best known as the location of Claude Monet's garden and home. Several American Impressionist artists also settled in Giverny, drawn by the landscapes, the overall atmosphere, and the presence of Monet. Other attractions include the Museum of Impressionism Giverny, dedicated to the history of impressionism and the Giverny art colony, and the Hôtel Baudy, which was the center of artistic life in Giverny's heyday. It is now a café and restaurant, with period decoration.", "id": 718621}
{"src_title": "Škumpa", "tgt_title": "Sumac", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Škumpy jsou opadavé nebo stálezelené, polygamní nebo řidčeji oboupohlavné keře a stromy. Asijský druh \"Rhus taitensis\" dorůstá výšky až 30 metrů. Některé druhy mají vidličnatě větvené stonky. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, trojčetné nebo jednolisté, řapíkaté, složené z řapíčkatých až skoro přisedlých, téměř nebo zcela vstřícných lístků. Hlavní vřeteno listu je u některých druhů křídlaté. Květy jsou přisedlé nebo krátce stopkaté, pětičetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových thyrsoidech nebo složených klasech. Tyčinek je pět a mají šídlovité nitky. Semeník je srostlý ze 3 plodolistů, z nichž pouze jeden je fertilní. Čnělky jsou tři, na bázi srostlé. Plodem je červená nebo hnědá, kulovitá, jednosemenná peckovice. Plody bývají pokryté jednoduchými a žláznatými chlupy.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod škumpa zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 35 až 53 druhů. Většina druhů roste v Americe, kde je rod rozšířen od jižní Kanady po Panamu a Kubu. V Evropě roste jediný druh, škumpa koželužská, který je rozšířený od Kanárských ostrovů přes Středomoří po Afghánistán. Severoamerická škumpa orobincová je v Evropě často pěstována jako okrasná dřevina a místy zplaňuje. Z Číny je uváděno 6 druhů, z toho 4 endemické, z jihovýchodní Asie 2 druhy, z Nové Guineje 4 endemické druhy. Druh \"Rhus taitensis\" je rozšířen v oblasti od Filipín po Tichomoří. Největší areál má v Asii škumpa čínská, rozšířená od Himálaje po Japonsko a Indonésii. Ze Severní Ameriky je uváděno 12 druhů škump. V téměř celé Severní Americe mimo subarktických oblastí roste škumpa lysá, v západní polovině kontinentu škumpa trojlaločná, ve východní škumpa orobincová, škumpa vonná a škumpa lesklá. Dalších 7 druhů se vyskytuje v jižních oblastech USA.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Drobné květy škump jsou opylovány hmyzem, zejména včelami. Semena jsou šířena ptáky i jinými zvířaty, vyhledávajícími plody jako potravu. Na různých druzích škump tvoří hálky mšice z rodů \"Floraphis\", \"Kaburagia\", \"Meitanaphis\", \"Melaphis\" a \"Schlechtendalia\". Např. na škumpě orobincové je to \"Melaphis rhois\", na škumpě čínské druh \"Melaphis chinensis\". Škumpy jsou živnými rostlinami housenek celé řady denních i nočních motýlů z různých čeledí. Z martináčů jsou to např. v Americe druhy \"Actias luna\", \"Citheronia regalis\", \"Citheronia splendens\", \"Eacles imperialis\" a \"Hyalophora cecropia\", v Asii \"Argema maenas\" a \"Samia cynthia\", v Africe \"Holocerina smilax\", \"Imbrasia cytherea\" a \"mopanový červ\" \"Gonimbrasia belina\". Z afrických baboček se na nich živí \"Euphaedra uganda\" a \"Charaxes varanes\".", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky a jedovatost.", "content": "Přinejmenším některé druhy škump obsahují toxické látky způsobující senzibilaci, alergické reakce a dermatitidy, i když stojí ve stínu mnohem jedovatějších jedovatců. Vznik dermatitid po kontaktu se šťávou z rostlin byl zjištěn u škumpy orobincové, škumpy lysé, škumpy trojlaločné a druhů \"Rhus punjabensis\" a \"R. taitensis\". Listy škump obsahují třísloviny, kyselinu galovou, flavonoidy, biflavonoidy, cukry, vosky a silice.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Rhus\" je dělen do dvou podrodů. U podrodu \"Rhus\" jsou květy stopkaté a uspořádané v thyrsoidních květenstvích, zatímco u zástupců podrodu \"Lobadium\" jsou téměř nebo zcela přisedlé a skládají klasovitá květenství. Rod \"Rhus\" patří do skupiny morfologicky podobných a částečně blízce příbuzných rodů, označované jako \"Rhus komplex\". Skupina dále zahrnuje dále rody \"Cotinus\", \"Metopium\", \"Searsia\", \"Toxicodendron\" a monotypické rody \"Actinocheita\", \"Melanococca\" a \"Malosma\". Historicky byl rod \"Rhus\" pojímán mnohem šířeji než dnes a byly do něj řazeny i druhy stávajících rodů \"Searsia\" a \"Toxicodendron\". V takovém pojetí ale byl podle výsledků fylogenetických molekulárních studií parafyletický. Aby byla celá skupina monofyletická, musela by zahrnovat i takové rody, jako je \"Schinus\" nebo \"Pistacia\". Rod \"Searsia\" se od rodu \"Rhus\" odlišuje zejména převážně trojčetnými listy a dužninou plodů i za zralosti pevně připojenou k pecce. Rovněž u něj chybějí alergenní fenolické látky. Rod \"Toxicodendron\" má naproti tomu převážně úžlabní květenství, bílé nebo pískově žluté plody bez žláznatého odění a šťáva obsahuje toxické katecholy.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Škumpy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. V České republice je nejčastěji pěstována škumpa orobincová. Existují i různé zlatolisté či stříhanolisté (zejména 'Dissecta' a 'Laciniata') kultivary. Řidčeji se jako okrasné dřeviny pěstují škumpa Potaninova, škumpa vonná nebo škumpa lesklá. Nejlépe rostou na plném výsluní. Některé druhy snášejí i polostín, avšak nejsou v něm tak pěkné. Škumpa orobincová a škumpa lysá se spokojí i s velmi chudou, písčitou půdou. Nápadné je u nich zejména červené podzimní olistění a červená plodenství, která zůstávají na keřích dlouho do zimy. Oba druhy dobře snášejí i městské znečištěné prostředí. Botanické druhy škump se nejlépe množí výsevem semen, kultivary lze množit kořenovými řízky. Řada druhů škump je využívána v domorodé medicíně k léčení celé řady různých nemocí a neduhů. Škumpa orobincová je používána při léčení revmatismu, pohlavních chorob, průjmů, kašle a bolení v krku, proti střevním parazitům aj., používá se také k čištění krve, jako emetikum, analgetikum a tonikum. Z dalších druhů je v Severní Americe používána zejména škumpa vonná, škumpa lesklá, škumpa trojlaločná, škumpa lysá a \"Rhus ovata\", v Asii především škumpa čínská, škumpa koželužská a \"Rhus taitensis\". Ze sušených listů a větévek škumpy koželužské a některých dalších druhů se rozemletím získává práškové léčivo, které je známo jako sumah. Hálky na škumpě čínské a \"Rhus punjabensis\" jsou využívány v čínské i indické medicíně jako adstringens a expektorans. Vnitřně slouží k léčení chronických onemocnění trávicího traktu a krve ve stolici, zevně na krvácející rány, otoky a kožní infekce. Vyrábějí se z nich též masti a čípky na hemeroidy. Sušené obsahují 50 až 80 % tříslovin. Kůra obsahuje asi 10 % tříslovin. Některé druhy škump mají jedlé plody povětšině kyselé chuti. Patří mezi ně škumpa vonná, škumpa lysá, škumpa lesklá aj. Vědecké pojmenování \"Rhus\" vzniklo z řeckého \"rhein\" ('téci', kůra roní pryskyřičnou šťávu).", "section_level": 1}], "src_summary": "Škumpa (\"Rhus\") je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené keře a stromy se střídavými, složenými nebo řidčeji jen jednolistými listy. Květy jsou drobné, pětičetné, v úžlabních nebo vrcholových květenstvích. Plodem je chlupatá peckovice. Rod zahrnuje asi 35 druhů a je rozšířen v Severní i Jižní Americe, Asii a Středomoří. Jediným původním evropským druhem je škumpa koželužská. V České republice není žádný druh původní, občas zplaňuje pěstovaná severoamerická škumpa orobincová. ", "tgt_summary": "Sumac () or (), also spelled sumach, sumak, soumak, and sumaq, is any one of about 35 species of flowering plants in the genus Rhus and related genera, in the family Anacardiaceae. Sumac grows in subtropical and temperate regions throughout the world, especially in East Asia, Africa, and North America.", "id": 2149485}
{"src_title": "Texel (ostrov)", "tgt_title": "Texel", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Jméno ostrova pochází od středověké správní jednotky (\"gouw\") v rámci Franské říše, která se nazývala Texla. Ve fríštině se vyslovuje [Teksel], v nizozemštině [Tessel].", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Podle vykopávek byl ostrov osídlen už v mezolitu. V roce 1415 obdržel městské právo. Původně byl rozdělen na dva ostrovy, Texel na jihu a Eierland na severu, které byly roku 1630 propojeny polderem. V srpnu 1673 proběhla bitva u Texelu, která byla součástí Třetí anglo-holandské války. V lednu 1795 uvízla holandská flotila v ledu u pobřeží ostrova a upadla do francouzského zajetí. V říjnu 1914 zneškodnily nedaleko ostrova britské torpédoborce čtyři německé torpédové čluny. Za druhé světové války se odehrála Texelská katastrofa, když 31. srpna 1940 byly britské válečné lodě při kladení min napadeny německou flotilou a při pokusu o únik najely na vlastní miny. Dvě lodě byly zničeny a dvě vážně poškozeny, zahynulo okolo tří set námořníků. Na konci války proběhlo Gruzínské povstání na Texelu. Známým obyvatelem ostrova byl spisovatel Jan Wolkers, který zde pobýval od roku 1980 do své smrti roku 2007.", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní poměry.", "content": "Ostrov je rovinatý, tvořený převážně písečnými dunami. Nejvyšší bod se nachází 15 metrů nad hladinou moře. Zdejší terén je vyhledáván vyznavači cykloturistiky. Podnebí je oceánské, s letními průměry kolem 16 °C a zimními kolem 3 °C, srážky činí 815 mm ročně. Více než čtvrtinu rozlohy ostrova zaujímá národní park Duinen van Texel. Typickou rostlinou je limonka obecná, ve vnitrozemí se nacházejí jehličnaté lesy. Na pobřeží hnízdí řada mořských ptáků: tenkozobec opačný, kulík písečný, ústřičník velký a další. Ochránci přírody přísně hlídají, aby návštěvníci hnízdící ptactvo nerušili.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Hlavním zdrojem příjmů pro Texel je turistika. Ostrov je přístupný trajektem z přístavu Den Helder, provozovaným firmou Royal TESO, má i vlastní mezinárodní letiště. Pěstují se brambory a cukrová řepa, rozvinuté je pastevectví (počet ovcí se odhaduje na 16 000 kusů). Na Texelu bylo vyšlechtěno místní jatečné plemeno ovcí nazvané Texel. Z ovčího mléka se vyrábí zdejší specialita, sýr \"Texelse Schapekaas\". Na ostrově také sídlí královský ústav pro námořní výzkum. V okolním moři se každoročně pořádá významný závod katamaránů \"Ronde om Texel\". Atrakcí je rovněž 34 metrů vysoký maják na severní špici ostrova, postavený roku 1864.", "section_level": 1}], "src_summary": "Texel je největší z Fríských ostrovů, má rozlohu 161 km2. Na západní straně jeho břehy omývá Severní moře a na východní Waddenzee. Od pevniny je vzdálen 5 km. Je součástí nizozemské provincie Severní Holandsko, v jejímž rámci tvoří jednu obec spolu se sousedním neobydleným ostrůvkem Noorderhaaks. Největším sídlem je Den Burg, dalšími vesnicemi na ostrově jsou De Cocksdorp, De Koog, De Waal, Den Hoorn, Oosterend a Oudeschild. Na ostrově žije 13 641 obyvatel (rok 2014).", "tgt_summary": "Texel () is a municipality and an island with a population of 13,643 in the province of North Holland in the Netherlands. It is the largest and most populated island of the West Frisian Islands in the Wadden Sea. The island is situated north of Den Helder, northeast of Noorderhaaks, and southwest of Vlieland.", "id": 2232095}
{"src_title": "Noci s nepřítelem", "tgt_title": "Sleeping with the Enemy", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Mladí a krásní manželé mají velký dům na mořské pláži. Lauřin manžel Martin Burney (Patrick Bergin) je bohatý a úspěšný investiční makléř. Nicméně na svoji mladou a krásnou ženu nejen velice žárlí, je velice zakomplexovaný, stále ji hlídá a ponižuje a vyhrožuje smrtí každému cizímu muži, který by s ní něco měl. Postupně vyjde najevo, že již od svatby ji opravdu fyzicky týrá (bije, kope a a všelijak psychicky ponižuje). Toto drsné domácí násilí Laura nevydrží a plánovaně zinscenuje svoji vlastní smrt, během nočního výletu po rozbouřeném moři v luxusní jachtě předstírá, že utonula v moři. Využije faktu, že se bojí vody a Martin ví, že neumí plavat (ve skutečnosti však před tím brala tajně kurzy plavání). Doplave ke břehu, v domě se pak převlékne do nových šatů, sebere si několik svých tajně schovaných věcí a nějaké peníze v hotovosti, zahodí snubní prsten do toalety a uteče pryč. Odjíždí autobusem inkognito do města Cedar Falls v Iowě. Martin zpočátku uvěří, že se utopila a její tělo nebylo nikdy nalezeno, proto jí vystrojí i symbolický pohřeb. V novém působišti v Iowě Laura žije v pronajatém domě pod falešným jménem Sara Watersová. Náhodně se seznámí se svým sousedem, univerzitním učitelem dramatiky Benem, do kterého se postupně zamiluje. Nový vztah se komplikuje když Ben zjistí, že Sara je vlastně Laura. Ta se mu nakonec ke všemu přizná a svěří se mu se svým trápením a krutým osudem. Marin Burney však od náhodně zjistí, že Laura chodila na kurzy plavání (jemu ale předtím tvrdila, že chodila na gymnastiku), což ho nakonec přiměje důkladně prohledat celý dům. Poté, co najde zahozený snubní prsten v toaletě se potvrdí, že Laura neutonula ale utekla z domova a že její smrt byla pouze předstíraná. Pomocí detektivní kanceláře se mu podaří posléze i zjistit, kde bydlí její stará a nemocná matka. Zde se pouští do soukromého detektivního pátrání po Lauře, což se mu nakonec i podaří. Nicméně při tom strašlivě žárlí a vášnivě vyhrožuje všem zcela nevinným lidem z Lauřina okolí násilnou smrtí. Pokusí se zabít i její matku, což se mu ale nepodaří, v záchvatu neovladatelné žárlivosti fyzicky ohrožuje i nevinného místního vysokoškolského učitele, který je ale fakticky gay. Nakonec se mu podaří Lauru vypátrat při návštěvě v lunaparku, posléze ji najde s Benem doma zrovna v době kdy se oba společně milují. Dojde k tomu, že začne oběma milencům vyhrožovat smrtí zastřelením. Ben se s ním statečně ale neúspěšně porve a Martin jej pak ohrožuje s pistolí u hlavy. Laura Martinovi pod tímto nátlakem naoko přislíbí, že se s ním vrátí domů. Kopne jej však do třísel a pistoli mu sebere. Poprvé mu vystřelí nejprve jednou na hlavu a tu mine. On na ní nezraněn a neozbrojen stále fyzicky útočí, Laura mu u telefonu říká, že zavolá na policii pokud toho nenechá. Nicméně Martin se k ní stále blíží, Laura ho třemi výstřely do prsou zabije a poté sama zavolá na policii a oznámí tak svůj násilný trestný čin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Noci s nepřítelem, anglicky Sleeping with the Enemy, je americké filmové drama, psychologický thriller z roku 1991 režiséra Josepha Rubena s Julií Robertsovou, Patrickem Berginem a Kevinem Andersonem v hlavní roli. Jde o filmový přepis stejnojmenné knihy Nancy Priceové. Hlavním tématem snímku je domácí násilí.", "tgt_summary": "Sleeping with the Enemy is a 1991 American romantic psychological thriller film directed by Joseph Ruben and starring Julia Roberts, Patrick Bergin and Kevin Anderson. The film is based on Nancy Price's novel of the same name of 1987. Roberts plays a woman who escapes from her abusive husband, from Cape Cod to Cedar Falls, Iowa, where she captures the attention of a kindly college drama teacher. ", "id": 1766538}
{"src_title": "Panait Istrati", "tgt_title": "Panait Istrati", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho otec byl Řek, který se živil jako pašerák. Zemřel, když bylo Panaitovi pouhých devět měsíců. Matka byla pradlena. Panait se již ve dvanácti letech začal toulat. Asi ve 23 letech, kolem roku 1907, začal přispívat do rumunských socialistických periodik (\"România Muncitoare\", \"Dimineața\", \"Adevărul\", \"Viața Socială\") jako novinář. Zde posléze otiskl i své první povídky. Podílel se i na organizování stávky v Braile roku 1910. Roku 1913 začal cestovat po Evropě, posléze se znovu toulal po Rumunsku. V té době také onemocněl tuberkulózou. Z té se pokoušel vyléčit ve Švýcarsku. V sanatoriu se spřátelil s ruským sionistou Josué Jéhoudou, který ho začal učit francouzsky. To ho přimělo se vydat do Francie. Zde ho však postihly deprese a roku 1921 se v Nice pokusil o sebevraždu. Byl ovšem zachráněn. Pomoci z bídy a depresí se mu pokoušel poté zejména Romain Rolland, který byl okouzlen bohémským způsobem Istratiho života. Napsal předmluvu k první Istratiho knize ve francouzštině, která vyšla roku 1923 (\"Kyra Kyralina\") a zajistil mu možnost publikovat v časopise \"Clarté\", který vydával Henri Barbusse. Rolland také Istratiho vedl k sympatiím vůči Sovětskému svazu. Ty zpočátku také sdílel, ovšem po několika cestách do Stalinovy říše vystřízlivěl. Napsal pak knihu \"Zpověď odpadlíka\", kde vylíčil své zklamání, popsal Stalinovu perzekuci starých bolševiků i pronásledování celých skupin obyvatelstva. Šlo o jeden z prvních demaskujících textů z řad levice, až později byly vydány známé texty Arthura Koestlera či André Gida. Reakce Istratiho komunistických přátel byla hysterická, byl označován za trockistu či fašistu, nejbrutálnější v útocích byl Henri Barbusse. Také Rolland se od Istratiho odvrátil. Ten se zlomený vrátil do Rumunska. Zde spolupracoval s levicovým křídlem nacionalistické Železné gardy, které vedl Mihai Stelescu. Křídlo se časem zcela odštěpilo a stalo se terčem gardistů. Stelescu byl zavražděn a i Istrati byl několikrát napaden. Brzy ale zemřel, zcela opuštěn, v bukurešťském sanatoriu na tuberkulózu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Panait Istrati (10. srpna 1884, Brăila – 16. dubna 1935, Bukurešť) byl rumunsko-francouzský spisovatel a novinář. Své texty psal rumunsky i francouzsky. Byl pravděpodobně prvním spisovatelem, který učinil svým literárním hrdinou homosexuála. Hrdinou jeho románů je Adrien Zograffi, autorovo alter ego. V jeho literární kariéře mu zpočátku pomáhal Romain Rolland.", "tgt_summary": "Panait Istrati (; sometimes rendered as \"Panaït Istrati\"; August 10, 1884 – April 16, 1935) was a Romanian working class writer, who wrote in French and Romanian, nicknamed \"The Maxim Gorky of the Balkans\". Istrati was first noted for the depiction of one homosexual character in his work.", "id": 673110}
{"src_title": "Holašovice", "tgt_title": "Holašovice", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ves, plánovitě založená kolem obdélné návsi snad někdy kolem poloviny 13. století, se připomíná k roku 1292, kdy Holašovice dostal od krále Václava II. klášter cisterciáků ve Vyšším Brodě v rámci náhrady za jiný majetek, vrácený dědicům rytíře Svatomíra z Němčic. Holašovice setrvaly v držení kláštera po následujících pět a půl století, až do zániku feudalismu. Za morové epidemie v letech 1520 až 1521 bylo okolí Holašovic těžce postiženo, sama vesnice se vylidnila a vyšebrodská vrchnost ji musela znovu osazovat. Jestliže v urbáři sepsaném kolem roku 1510 byla ještě jména holašovických obyvatel převážně česká, v jiném urbáři z konce 20. let se už jmenují zcela jiní obyvatelé němečtí. Ves tehdy čítala 17 usedlostí. Po třicetileté válce bylo dle soupisu poddaných podle víry, provedeného roku 1651, v Holašovicích 14 obydlených usedlostí s 52 obyvateli (bez dětí mladších 10 let). Po zrušení poddanství náležela ves od roku 1850 k obci Záboří a to až do roku 1964 vyjma kratičkého osamostatnění v roce 1951 spolu s osadou Lipanovice. S platností od dne 14. června 1964 tvoří Holašovice součást obce Jankov. Z národnostního hlediska bývaly Holašovice až do počátku 20. století německé: při sčítání lidu roku 1910 udávalo německou obcovací řeč 100 % zdejších obyvatel, v následujícím sčítání, již po vzniku Československé republiky, se v roce 1921 k německé národnosti hlásilo 69 % Holašovických. V roce 1925 zde byla zřízena česká škola, která fungovala až do roku 1965. V letech 1938 až 1945 byla obec Záboří (včetně Holašovic) v rámci odtrženého pohraničí připojena k Říši, po skončení 2. světové války došlo naopak v lednu a březnu 1946 k odsunu většiny německých obyvatel.", "section_level": 1}, {"title": "Památka UNESCO.", "content": "V silné celosvětové konkurenci úspěch nominace významně podpořila skutečnost, že Holašovice tvoří živé a nezakonzervované společenství. Malá vesnice s celkovým počtem asi 140 obyvatel totiž slouží převážně k trvalému bydlení, většina budov je v soukromém vlastnictví. Neleží přímo při hlavních komunikacích a trasách, což je výhodou pro uchování klidného prostředí a této poloze také vděčí za unikátní zachovalost.", "section_level": 1}, {"title": "Usedlosti selského baroka.", "content": "Vesnici tvoří 23 památkově chráněných výstavných usedlostí s celkovým součtem 120 budov, které utvářejí ucelený památkový soubor, včetně chlévů, stodol, maštalí, výměnků, sýpek, bran a různých ohrazení. Usedlosti jsou rozloženy po obvodu rozlehlé obdélníkové návsi o rozměrech zhruba 210 × 70 metrů. Je zde téměř stoprocentně dochovaný středověký systém řazení jednotlivých usedlostí štítovými průčelími obytných domů a sýpek, propojených ohradními zdmi s brankami a klenutými vjezdy do prostoru návsi. Uspořádání spolu s dochovaným štukovým dekorem tzv. lidového nebo selského baroka na většině průčelí dává celému sídlu neopakovatelnou atmosféru a výraz. Návštěvníka zavádí do prostředí vesnického sídla, jak bylo formováno složitým stavebním a výtvarným vývojem ve druhé polovině 19. století.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní stavby.", "content": "Okolo rozlehlé obdélníkové návsi je i několik dalších budov, které nejsou evidovány jako nemovité kulturní památky, například bývalá obecní škola, dnes sloužící jako informační centrum. Mimo hranici památkové rezervace leží malé centrum zemědělské výroby, část areálu je v pronájmu soukromé výrobny dřevěného paliva. Novější zástavba z 20. století je orientována na severovýchodním okraji obce mimo historické jádro. Na louce nad jihovýchodním okrajem vesnice postavil v roce 2008 místní občan, Václav Jílek, novodobý kromlech zvaný Holašovický kruh (kamenný kruh o průměru 30 m z 25 balvanů různých tvarů a velikostí). V roce 2011 v jeho blízkosti postavil dolmen ze tří čtyřmetrových a osmitunových balvanů, na nichž leží plochý kámen jako střecha. Balvany jsou žulové a pocházejí z kamenolomu v Blatné. Slavnostní otevření dolmenu se konalo 25. června 2011 a byl při něm umístěn plochý kámen tvořící střechu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Holašovice (,, dříve také \"Holschowitz\") je vesnice v jižních Čechách v okrese České Budějovice, vzdálená 16 km západně od Českých Budějovic a je součástí obce Jankov. Zdejší unikátní soubor budov ve stylu tzv. selského baroka ze sedmdesátých let 19. století tvoří jedinečný celek, který je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a roku 1998 byl zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 2011 zde trvale žilo 147 obyvatel.", "tgt_summary": "Holašovice (, o \"Holschowitz\") is a small historic village located in the south of the Czech Republic, 16 kilometres west of České Budějovice. Village belongs to the municipality Jankov. To the south lies the protected landscape area of Blanský Forest. The village was deserted after the Second World War, allowing its medieval plan and vernacular buildings in the South Bohemian Folk or Rural Baroque style to remain intact. It was restored and repopulated from 1990, and it was designated as a UNESCO World Heritage Site in 1998.", "id": 761516}
{"src_title": "Marie Bavorská", "tgt_title": "Maria Sophie of Bavaria", "src_document": [{"title": "Dětství a mládí.", "content": "Narodila se na zámku Possenhofen u Starnberského jezera jako šesté dítě (třetí dcera) bavorského vévody Maxe Josefa a jeho manželky bavorské vévodkyně Ludoviky, dcery bavorského krále Maxmiliána I. Oba rodiče náleželi k Wittelsbašské dynastii a byli potomky bischweilerského falckraběte Kristiána I., resp. falckraběte Fridricha Michaela Zweibrücken-Birkenfeldského. Marie vyrůstala spolu se svými sourozenci Ludvíkem, Helenou, Alžbětou „Sissi“, Karlem Teodorem, Matyldou, Sofií a Maxem Emanuelem v mnichovském paláci nebo na venkovském zámečku v Possenhofenu, jež všichni milovali. Nejbližší vztah měla s mladší sestrou Matyldou, zvanou \"Vrabčák\". Otec si na rozdíl od matky nepotrpěl na formality, vedl veselý život, často cestoval a rovněž nenechal na pokoji žádnou sukni. Bral děti do cirkusu (vlastní manéž nechal vévoda postavit i ve svém paláci v Mnichově), cvičil je v jízdě na koni a hře na citeru. Naproti tomu matka se je snažila vést k zodpovědnosti a prostřednictvím učitelů jim otevřít cestu ke vzdělání, jak tomu bylo běžné na bavorském královském dvoře, kde vyrostla. Poklidný rodinný život, ačkoliv na mladší členy asi změny příliš nedolehly, se změnil ve chvíli, kdy se matčina sestra, arcivévodkyně Žofie rozhodla pro sňatek svého syna s bavorskou princeznou. Za budoucí manželku rakouského císaře Františka Josefa I. zvolila Mariinu starší sestru Helenu. František Josef se však v lázních Bad Ischl na první pohled zamiloval do jejich další sestry Alžběty. Ta opustila Mnichov 20. dubna 1854, aby se o čtyři dny později ve Vídni stala manželkou Františka Josefa I. a rakouskou císařovnou. Sestra Helena se provdala až o čtyři roky později za „poštovního“ prince Maxmiliána Antonín Thurn-Taxise. Ve třiatřiceti letech ovdověla a v roce 1871, po smrti tchána Maxmiliána Karla Thurn-Taxise se stala hlavou domu Thurn-Taxisů za svého neplnoletého syna.", "section_level": 1}, {"title": "Svatba.", "content": "Princezna Marie byla jako sestra rakouské císařovny výhodnou partií, a proto když dosáhla věku na vdávání, začala se její matka poohlížet po vhodném ženichovi z královské krve. Vybraný mladík byl pravnukem královny Marii Terezii a nejstarším synem krále Ferdinanda II. Neapolsko-Sicilského z rodu Bourbonů. Marie se s ním zasnoubila v roce 1857. Svatba v zastoupení (\"per procurationem\") se konala o dva roky později 9. ledna 1859 v Mnichově, ženicha zastupoval Mariin bratranec, princ Luitpold. Následně se korunní princezna vydala přes Lipsko, Prahu a Vídeň, kde se setkala se sestrou Alžbětou, do Terstu. Zde se nalodila na jachtu \"Le Fulminant\" a přeplavila se do Bari, kde ji uvítal těžce nemocný král Ferdinand II. s manželkou Marií Terezou Habsburskou a především následníkem Františkem. 3. února 1859 v Bari pak proběhl druhý svatební obřad. Manželství však zatím nebylo naplněno, neboť princ František trpěl fimózou, jež mu znemožňovala pohlavní styk. To bylo možné až po operativním odstranění defektu; poté se narodila dcera Marie Christina Pia, která však zemřela ve třech měsících věku. Další děti manželský pár neměl.", "section_level": 1}, {"title": "Marie královnou obojí Sicílie.", "content": "Dne 22. května 1859 zemřel v Casertě král Ferdinand II. a Marie se po manželově boku stala královnou Království obojí Sicílie. Politická situace v zemi ovšem nebyla příznivá, protože lid volal po sjednocení Itálie a odchodu Bourbonů. Do čela povstání se postavil Giuseppe Garibaldi, který v květnu roku 1860 přistál v sicilské Marsale, po třídenní bitvě dobyl Palermo a přinutil Františka ke kapitulaci. Následně pokračoval v \"osvobozování\" pevninské části království a v listopadu téhož roku obsadil Neapol. Marie a František museli opustit své sídelní město a uchýlili se do pevnosti Gaeta, asi 80 km Neapole. Marie podala nezměrný důkaz odvahy - neváhala vyšplhat na hradby pevnosti a pálit na obléhatele. Navzdory svému hrdinství museli obyvatelé gaetské pevnosti po pěti měsících, 13. února 1861, kapitulovat.", "section_level": 1}, {"title": "Život a opuštění Italského království.", "content": "Marie se s manželem a jeho rodinou uchýlila pod ochranu papeže Pia IX., který jim poskytl svůj palác Farnese. Marie cestovala po světě, většinou v doprovodu své sestry Matyldy a vyvolávala průběžně pohoršení - kouřila na veřejnosti, v Ostii se koupala nahá v moři; nakonec se v Římě zamilovala do důstojníka papežských stráží \"Armanda de Lawaysse\", belgického původu, se kterým se (zřejmě za pomoci své sestry Matyldy) tajně scházela. Vztah nezůstal bez následků; vzhledem ke svému postavení a v duchu tehdejší morálky se rozhodla za každou cenu svůj poklesek utajit. Musela se proto obrátit na svou bavorskou rodinu, aby jí pomohla najít řešení a zabránit tak velkému skandálu. V zámku v Possenhofenu se sešla rodinná rada, jež našla způsob: Marie se odebrala do kláštera sv. Uršuly v Aušpurku, kde 24. listopadu 1862 porodila dceru Daisy (jiné zdroje uvádějí dvojčata, dvě dcery, aj.). Dítě bylo ihned předáno Lawayssově rodině a Marie musela odpřisáhnout, že důstojníka ani dítě nikdy nevyhledá; trpěla kvůli tomu těžkými depresemi, jež ji provázely celý život a s přibývajícím věkem se prohlubovaly. Na nátlak rodiny pak vše přiznala manželovi, který následně podstoupil chirurgický zákrok, aby mohlo být manželství konečně naplněno. Po kapitulaci Říma před armádou krále Viktora Emanuela II. se manželé v roce 1870 uchýlili do pařížského exilu. Po manželově smrti strávila bývala královna obojí Sicílie většinu času na cestách a po první světové válce se usadila spolu se sestrou Matyldou v Mnichově, kde v lednu 1925 zemřela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Žofie Amálie Bavorská (4. října 1841, Zámek Possenhofen – 19. ledna 1925, Mnichov) byla bavorská princezna a poslední královna obojí Sicílie.", "tgt_summary": "Maria Sophie Amalie, Duchess in Bavaria (4 October 1841, Possenhofen Castle – 19 January 1925, Munich) was the last Queen consort of the Kingdom of the Two Sicilies. She was one of the ten children of Maximilian Joseph, Duke in Bavaria and Princess Ludovika of Bavaria. She was born as Duchess Maria Sophia in Bavaria. She was the younger sister of the better-known Elisabeth of Bavaria (\"Sisi\") who married Emperor Franz Joseph I of Austria.", "id": 407675}
{"src_title": "Boeing 367-80", "tgt_title": "Boeing 367-80", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Typ původně začal vznikat na základě studie modelu 367, doplněného o šípová křídla a ocasní plochy a poháněného proudovými motory, ale v průběhu vývoje se z něj stal zcela nový typ, jemuž s původním pístovým strojem zůstala shodná jen horní část trupu. Konstrukce křídla o šípovitosti 35° byla ovlivněna proudovými bombardéry B-47 a B-52, ale u modelu 367-80 bylo řešeno jako dolnoplošné, s výrazným vzepětím, a jeho konstrukce se vyznačovala vyšší tuhostí. 22. dubna 1952 bylo vedením společnosti rozhodnuto dokončit rozestavěný prototyp, označený jako model 367-80, na náklady Boeingu, které nakonec dosáhly ceny 16 miliónů dolarů, a to i bez zajištěných objednávek aerolinek. Slavnostní roll-out proběhl 15. května 1954 v Rentonu. Týden po vytažení z hangáru zalétávací pilot Tex Johnston během pojížděcích testů vylomil levou podvozkovou nohu. Závada byla vyhodnocena jako únava a vada materiálu. Samotný první let se uskutečnil 15. července 1954 a proběhl bez závad. Tři týdny po zalétání selhaly během přistání 367-80 brzdy, nefungoval ani nouzový okruh. T. Johnston vyjel s prototypem z VPD s následným mírným poškozením stroje. Hydraulický systém byl poté celkově rekonstruován. Další problémy nastaly při zkouškách opakovaného přistání, během nichž byly měřeny teploty brzd. Při jednom opakovaném vzletu došlo v hladině 6600 m k silné explozi a otřesu stroje. Pilot doprovodného letounu North American F-86 Sabre zjistil vycházející kouř z podvozkové části. Některé pneumatiky kol se přehřály, explodovaly a začaly hořet. Vysunutím podvozku se podařilo oheň uhasit a Johnsonovi se podařilo přistát na zbytek nepoškozených kol. „Dash Eighty“ (N70700) měl do té doby na dopravních strojích neuplatněnou mechanizaci křídla. Na náběžné hraně vnější části křídla byly Kruegerovy klapky, které se automaticky vysouvaly při vysunutí vztlakových klapek na více než 9°. Samotné vztlakové klapky byly dvouštěrbinové Fowlerova typu a dělily se na čtyři sekce. Nad nimi byly na horní straně křídla čtyři sekce spoilerů, které při diferenciální výchylce fungovaly spolu s křidélky, nebo při současné výchylce při vysunutých vztlakových klapkách fungovaly jako rušiče vztlaku. Vnější části křídla nesly křidélka pro nižší rychlost, která se automaticky blokovala v neutrální poloze při zasunutí vztlakových klapek. K dalším novinkám u velkých dopravních letounů patřily i stabilizátor vodorovné ocasní plochy, nastavitelný v rozmezí ± 8°, čtyřkolý vozík na hlavních nohách podvozku a posilovače směrovky. Čtveřice motorů Pratt & Whitney JT3C o tahu po 19,13 kN byla zavěšena na pylonech pod křídlem o šípu 35° v samostatných gondolách. Pohonné jednotky se tak dostaly daleko od křídla a jejich gondoly nevytvářely interferenci proudění. Také samotná hmotnost motorů byla rozložena rovnoměrně po rozpětí křídla a jako zdroje hluku byly poměrně daleko od kabiny. Další výhodou tohoto Boeingova umístění pohonných jednotek byla nízká vzdálenost od země s lepší přístupností během údržby. 6. srpna 1955 během předvádění stroje zástupcům leteckých společností shromážděným na seattleském setkání IATA provedl zkušební pilot Johnston s letounem dva výkruty, aby demonstroval ovladatelnost typu. I když byl 367-80 někdy označován jako prototyp Boeingu 707, jednalo se spíše o technologický demonstrátor sloužící k ověření koncepce a konstrukčních postupů, a předvedení transportního proudového letounu zájemcům z řad aerolinek i představitelům vojenského letectva, na který posléze navázaly jak civilní dopravní Model 707, tak vojenský tankovací a transportní KC-135 Stratotanker a čistě transportní C-135 Stratolifter. Stroj 367-80 nebyl nikdy vybaven pro dopravu cestujících. Měl sice na levé straně trupu vyklápěcí vrata, která se později uplatnila u modelu 707-320C, která však sloužila především pro manipulaci s měřícími aparaturami. Podlaha kabiny nebyla ani uzpůsobena pro převoz nákladů a prostor kabiny nebyl přetlakován, podobně jako u vojenských KC-135. Běžně stroj nebyl vybaven ani radarem a motory zpočátku neměly obraceče tahu. Již po prvních zkušebních letech prototyp ověřovalo americké vojenské letectvo s vestavěným tankovacím zařízením ráhnového typu. Prvním zákazníkem se tak podpisem kontraktu na 29 strojů tankovací verze dne 1. září 1954 stalo USAF. Tato varianta byla v továrně označena Model 717-100A a nesla vojenské označení KC-135 Stratotanker. Společnost Boeing však stále doufala v uplatnění typu jako dopravního a nabízela jej jako „první velký dopravní tryskový letoun“. Prvním civilním zákazníkem se tak stala až letecká společnost Pan American World Airways, která 13. října 1955 podepsala kontrakt s firmou Boeing na 20 letounů 707 v hodnotě 269 miliónů dolarů. Ihned nato byly zahájeny práce na projektu Model 707. Vzhledem ke zkouškám provedeným se strojem 367-80 byla sériová výroba modelů 707 i 717 zahájena přímo, bez stavby prototypů.", "section_level": 1}, {"title": "Služba.", "content": "Dash Eighty zůstal v majetku firmy Boeing a až do osmdesátých let 20. století sloužil jako létající laboratoř. Zkoušely se na něm nové vztlakové klapky a nové náběžné hrany pro typy Boeing 707 a Boeing 727 a různé typy pohonných jednotek pro budoucí dopravní letouny. Svého času létal se třemi různými motory najednou (vnější JT3C, levý vnitřní J75 a pravý vnitřní J57), nebo při testech pro Model 727 s pátou pohonnou jednotkou na levé straně zadní části trupu. Testoval i několik typů radiolokátorů instalovaných v přídi, různé typy podvozku a kol. Po 2 350 letových hodinách a 1 691 vykonaných letech byl letoun roku 1969 stažen z provozu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Boeing 367-80 (označován též jako Dash 80) je prototyp amerického čtyřmotorového letounu, vyroběný společností Boeing, aby demonstroval výhody proudového pohonu pro komerční letectví. Posloužil jako základ pro létající tanker KC-135 a především dopravní letoun Boeing 707. ", "tgt_summary": "The Boeing 367-80, known simply as the Dash 80, is an American quadjet prototype aircraft built by Boeing to demonstrate the advantages of jet propulsion for commercial aviation. It served as basis for the design of the KC-135 tanker and the 707 airliner. ", "id": 55378}
{"src_title": "Marie Tereza Rakouská-Este (1849–1919)", "tgt_title": "Maria Theresa of Austria-Este (1849–1919)", "src_document": [{"title": "Život na Moravě.", "content": "Marie Tereza Rakouská se narodila roku 1849 v Brně. Byla dcerou rakouského arcivévody a modenského prince Ferdinanda Karla Rakouského-Este (z vedlejší habsbursko-lotrinské linie Rakouských d'Este) a jeho manželky Alžběty Františky Rakouské. Vyrůstala v Brně a kromě německého jazyka ovládala i češtinu a maďarštinu. Její budoucností se měl stát sňatek s ovdovělým toskánským velkovévodou Ferdinandem IV. Nakonec se však zasnoubila s princem Ludvíkem Bavorským, což byl syn prince Luitpolda Bavorského a vnuk bavorského krále Ludvíka I. K zásnubám došlo na zámku v Židlochovicích. Věnem nevěsty Marie Terezy Rakouské se stal kromě finančního obnosu rovněž zámek v Ivanovicích na Hané a uherský zámek Sárvár u města Szombathely. Svatba arcivévodkyně Marie Terezy a prince Ludvíka se konala 20. 2. 1868 ve vídeňském Hofburgu za osobní přítomnosti císaře Františka Josefa I.", "section_level": 1}, {"title": "Život v Bavorsku.", "content": "Mladí manželé se usídlili v Mnichově v Leuchtenberském paláci a většinu času trávili na zámku Wildenwart v Chiemgau nebo ve vile v Lindau u Bodamského jezera. Od roku 1875 trávili část roku i v zámečku na břehu Starnberského jezera. Marie Tereza se věnovala charitativní činnosti, botanice, zoologii a byla náruživou milovnicí horské turistiky. Botaniku a zoologii studovala na královské univerzitě v Mnichově. V průběhu manželství se stala matkou třinácti dětí. Její dcery byly provdány za prince z rodu Hohenzolernského, Sasko-Koburského a Bourbonsko-Sicilského, vévodu z Urachu a hraběte z Preysingu-Lichtenecku-Moosu", "section_level": 1}, {"title": "Bavorská královna.", "content": "Po smrti prince regenta Luitpolda, v roce 1912, se stal manžel Marie Terezy regentem a vládl za duševně nemocného krále Otu I. O rok později, roku 1913, se po změně ústavy stal jako Ludvík III. bavorským králem a jeho manželka Marie Tereza královnou. V té době jí bylo již čtyřiašedesát let. Královský titul byl ale již jen formální, jelikož Bavorské království se stalo roku 1871 součástí Německého císařství a veškerá výkonná moc byla soustředěna v Berlíně. Královna Marie Tereza se i nadále věnovala charitativní činnosti, podílela se na založení ženské kliniky a školy pro porodní báby, byla protektorkou Spolku mnichovských umělkyň a bavorského Červeného kříže a velmistryní několika ženských řádů.", "section_level": 1}, {"title": "Útěk z Bavorska.", "content": "Těsně před koncem první světové války, 7. 11. 1918, bylo v Mnichově vyhlášeno stanné právo a královská rodina město opustila. Při útěku do bezpečí sjelo auto s králem a královnou ve tmě a mlze ze silnice, ale nikdo nebyl při této nehodě zraněn. Král s královnou však díky tomu dorazili do bezpečí na zámek Wildenwart v Chiemgau jako poslední z prchající skupiny. V Bavorsku mezitím vypukla revoluce a byla vyhlášena republika. Po několika dnech pobytu se královská rodina rozdělila a pokračovala v útěku. Král Ludvík s královnou a dcerou Helmtrud uprchli do Rakouska, kde Ludvík 13. 11. 1918 podepsal prohlášení, že mu vnější okolnosti neumožňují vykonávat vládu. Toto Ludvíkovo prohlášení bylo tiskem v Bavorsku označeno jako „\"zřeknutí se trůnu\"“. Po několika dnech se král s královnou vrátili zpět na zámek Wildenwart, kde Marie Tereza 3. 2. 1919 zemřela na následky rakoviny, kterou trpěla již delší čas. Poslední bavorská královna Marie Tereza byla pochována v zámecké kapli a v roce 1921 byly její ostatky převezeny do Mnichova, kde je dnes pohřbena i se svým manželem Ludvíkem III. v dómě Zur unseren lieben Frau. Po převozu ostatků posledního královského páru do Mnichova byl bavorskou vládou vyhlášen 5. 11. 1921 státní smutek a pohřbu se zúčastnily desetitisíce obyvatel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Tereza Rakouská (2. července 1849, Brno – 3. února 1919, zámek Wildenwart, Německo) byla rakouská arcivévodkyně, princezna modenská a bavorská královna v letech 1913 – 1918, manželka posledního bavorského krále Ludvíka III.", "tgt_summary": "Maria Theresa of Austria-Este (Maria Theresa Henriette Dorothee; 2 July 1849 – 3 February 1919) was the last Queen of Bavaria. She was the daughter and only child of Archduke Ferdinand of Austria-Este and his wife, Archduchess Elisabeth of Austria.", "id": 2008831}
{"src_title": "Johana II. Burgundská", "tgt_title": "Joan II, Countess of Burgundy", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Johana se narodila jako nejstarší ze tří dětí burgundského hraběte Ota a Mahaut z Artois. V roce 1306 se provdala za druhého syna francouzského krále Filipa z Poitiers. Počátkem roku 1314 byly za přispění švagrové Izabely, manželky anglického krále Eduarda II. zatčeny dvě ženy francouzských princů – Blanka a Markéta. Byly obviněny z cizoložství a starý král Filip IV. nechal zatknout také dva mladíky, kteří s nimi spávali. Byli zaživa vykucháni, vykastrováni, sťati a pověšeni na šibenici. Pohlavní orgány popravených byly hozeny psům. Obě cizoložnice byly zavřeny na hradě Gaillard. Johana, starší sestra zavřené Blanky, byla podezřelá, že o celé avantýře věděla. Za trest byla v domácím vězení na hradě Dourdan a jako jediná se dočkala podpory od svého muže Filipa. Vytrvale tvrdil, že je nevinná a odmítal se s ní rozvést. O rok později se soustředěnou snahou manžela a matky mohla vrátit zpět na královský dvůr. Roku 1315 se Johana po bratrově smrti stala burgundskou hraběnkou. Starý král Filip IV. zemřel na podzim roku 1314, následníkem se stal Ludvík. Ten však náhle zemřel v důsledku uhřátí již v červnu 1316 a zůstala po něm těhotná manželka Klemencie. Pokud by se narodil syn, byl by podle francouzského nástupnického práva následníkem trůnu. Regentem Francie a Navarry se tedy prozatím stal bratr mrtvého Filip, Johanin muž. Během svého regentství uzavřel mír s flanderským hrabětem Robertem a donutil ke smíru Roberta z Artois. V noci z 13. na 14. listopadu se narodil Ludvíkův pohrobek a dostal jméno Jan. Zemřel již za pět dní. Na francouzský trůn díky smrti nemluvněte nastoupil Filip a 9. ledna 1317 byl spolu se svou ženou v Remeši korunován. Roku 1322 Filip podlehl úplavici a ovdovělá Johana odešla do ústraní na své statky. Roku 1329 se stala hraběnkou z Artois. Zemřela roku 1330 a její tělo bylo pochováno v pařížském klášteře minoritů, srdce po boku manžela v Saint-Denis. Z doby jejího manželství se v katedrálním pokladu v Seville dochoval relikviář se soškou Panny Marie s dítětem a postavami Johany a Filipa v poloze pokorných donátorů.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Johana II. Burgundská (1294 – 21. ledna 1330, Roye) byla francouzská a navarrská královna, hraběnka burgundská a z Artois. Díky své spoluúčasti na cizoložné aféře manželek francouzských princů strávila rok v domácím vězení.", "tgt_summary": "Joan II, Countess of Burgundy (; 15 January 1292 – 21 January 1330), was Queen of France by marriage to Philip V of France, and ruling Countess of Burgundy and Countess of Artois. She was the eldest daughter and heiress of Otto IV, Count of Burgundy, and Mahaut, Countess of Artois.", "id": 358037}
{"src_title": "Moise Tshombe", "tgt_title": "Moïse Tshombe", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Syn podnikatele, Josepha Kapenda Tshombeho, první domorodý milionář za belgické koloniální éry, nejstarší z 11 sourozenců a přímý potomek \"Mwanty Yav Mushida I.\", císaře Lundy, Moise Kapend Tshombe se narodil v Musumbě v belgickém Kongu. Vystudoval školu amerických metodistických misionářů v Mulungwishi v současné provincii Horní Katanga, poté v Kanene v současné provincii Horní Lomami. Koloniální administrativa mu odmítla udělit povolení k odchodu a pokračování ve studiu na zahraniční vysoké škole, jak plánoval jeho otec. Z tohoto důvodu byl nucen absolvovat vysokoškolské studium korespondenčně (v Kanadě). V padesátých letech rozvinul řetězec prodejen v Katanze a založením strany CONAKAT, která prosazovala nezávislost Katangy, se zapojil do politiky.", "section_level": 1}, {"title": "Volby v roce 1960.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Nezávislost Katangy.", "content": "V legislativních volbách v roce 1960 dosáhl CONAKAT nejlepších výsledků ve své doméně v provincii Katanga. Republika Kongo se osamostatnila a vypukly zde vážné etnické nepokoje. Také Katanžané začali vyhánět kasajské imigranty z lubského etnika, které koloniální administrativa přivedla, aby pracovali v dolech. Bylo mnoho mrtvých. Poté, 11. července 1960, vyhlásil Tshombe a CONAKAT odtržení provincie od zbytku Konga. Tshombe byl zvolen prezidentem Katangy v srpnu 1960, přitom ve vztahu k problémům, které se projevovaly v Kongu od vyhlášení nezávislosti, řekl: „Oddělujeme od chaosu.“ Někteří analytici, kteří křesťanského Tshombeho charakterizují jako prozápadního a antikomunistického, tvrdí, že se odtrhl, protože nebyl jmenován do Lumumbovy vlády. Jako podnikatel si Tshombe uvědomoval význam hospodářství, a proto chtěl, aby nebyly narušeny vztahy zejména s těžební společností \"\". Nástrojem k tomu bylo pokračovat v privilegovaných vztazích s Belgií, a tak požádal belgickou vládu o pomoc při výstavbě a výcviku katanžské armády a získal významnou podporu od bývalé koloniální metropole, což vedlo k výraznému zhoršení vztahů mezi novým nezávislým státem Kongo a belgickou vládou. Francie, která chtěla také těžit z katanžského nerostného bohatství, vyslala k posílení Tshombeho žoldnéře Boba Denarda a jeho muže. Přitom využila podpůrné sítě Jacquese Foccarta, „pana Afriky“ z Elysejského paláce. Předseda vlády Patrice Lumumba a jeho nástupce Cyrille Adoula požádali o zásah jednotky Spojených národů s cílem zachovat jednotu Konga; Organizace spojených národů na tuto žádost reagovala příznivě.", "section_level": 3}, {"title": "Úloha v Lumumbově smrti.", "content": "Od září 1960 byl konžský premiér Patrice Lumumba držen v domácím vězení kvůli roztržce s prezidentem Josephem Kasavubuem a velitelem armády Josephem-Désiré Mobutuem. Záhy unikl a pokusil se dorazit do Stanleyville, aby tam zorganizoval vzdrovládu. 11. prosince byl zatčen v Port-Francqui a uvězněn v Thysville. 12. a 13. ledna 1961 vypukla v hlavním městě z finančních důvodů vojenská vzpoura. „V Leopodville je panika... pochybuje (se), že by osvobození Lumumby a jeho návrat byly žádoucí...“ Kolegium (konžských) generálních komisařů požadovalo, aby byl Lumumba „přemístěn na bezpečnější místo“. Damien Kandolo jménem Kolegia trval u Tshombeho na tom, aby byl Lumumba „přemístěn do Katangy“. Belgický velvyslanec v Kongu (Brazzaville) Dupret o tom informoval svou vládu a radil, že „se nepochybně zdá, že katanžským autoritám naznačujete podpoření uvažované operace a trváte na ní“. V té době spolu konžská a katanžská vláda stále jednaly a obě se cítily ohroženy Lumumbou a jeho stoupenci. Současně byla katanžská vláda vystavena útokům lumumbistických jednotek v severní Katanze. Společná akce proti Lumumbovi byla proto v jejich společném zájmu. Konžská vláda nakonec dopravila svého vězně ke katanžské vládě Moise Tshombeho 17. ledna 1961. Podle belgické vyšetřovací zprávy zemřel týž večer mezi 21.40 a 21.43. Tshombe odmítl přiznat smrt Lumumby s tím, že na jedné straně nevěděl nic o převozu Lumumby do Katangy, a na druhé straně, že jeho vězeň zemřel při pokusu o útěk. Pokud jde o první tvrzení, belgická vyšetřovací komise z roku 2001 zůstává formální: „existují tři prohlášení z 18. ledna, které verzi Tshombeho protiřečí“. Podle komise dal Tshombe souhlas k převozu Lumumby na své území.Cituje zejména oficiální katanžské prohlášení potvrzující souhlas odštěpenecké vlády. Pokud jde o druhé Tshombeho tvrzení, že nebyl zapleten do Lumumbovy smrti, vyšetřovací komise nejprve naznačuje: „zdá se, že podrobná a popsaná rekonstrukce událostí z 17. ledna je nahodilá“. Domnívá se však, že několik faktů je docela přesných. Letadlo s Lumumbou přistálo po více než půlhodinovém kroužení v 16:50. Záhy poté dorazili na místo tři katanžští ministři a Lumumba a jeho dva společníci byli převezeni do Brouwezovy vily nedaleko letiště. Tam byli zavřeni od 17:20 do 20:30 a „je jisté, že zde bylo s vězni ze strany jejich věznitelů hrubě zacházeno, ale také ze strany katanžských ministrů“, kteří se tam rovněž přemístili. Ministři odjeli na poradu s prezidentem v 18.00. Podle komise je jisté, že rozhodnutí popravit Lumumbu bylo přijato s Tshombeho vědomím. Po ukončení porady se do Brouwezovy vily vydala kolona se členy válečné rady. Pokud jde o Thombeho, „zdá se nepochybné, aby v Brouwezově vile vězně neviděl, alespoň během jejich odchodu...“ Mezi 21.15 a 21.30 byl Lumumba se svými společníky dovezen na místo popravy vzdálené od vily několik desítek kilometrů. Byli zastřeleni za přítomnosti pěti katanžských ministrů a čtyř Belgičanů; Lumumba jako poslední. Tshombeho přítomnost při popravě uvádí jediný zdroj.", "section_level": 3}, {"title": "Konec nezávislosti.", "content": "Krátce po Lumumbově smrti byly přerušeny vztahy mezi konžskou a katanžskou vládou a válka pokračovala. Organizaci spojených národů trvalo dva roky, než znovu získala kontrolu nad Katangou ve jménu konžské vlády. Obsazení Katangy silami Spojených národů v roce 1963 přinutilo Moise Tshombeho odejít do vyhnanství v severní Rhodesii (nyní Zambie) a později do Španělska.", "section_level": 3}, {"title": "Přílišné gesto.", "content": "V lednu 1964 kontaktoval belgický časopis \"Pourquoi pas?\" a v Madridu poskytl Pierre Davisterovi příběh, který autorizoval a na každé stránce parafoval, aby potvrdil atentát na Lumumbu (první část). Belgické úřady však časopis (číslo 2357) okamžitě stáhly z kiosků a knihkupectví kvůli urážce prezidenta spřátelené země. Toto neupravené vydání datované z pátku 31. ledna 1964 se stalo velmi vzácným. Na obálce je portrét svázaného Lumumby podepsaný J. Remym. Druhý článek s názvem „Co se stalo s těly?“ byl připravován k vydání následující týden. V listopadu 1964 ho v Paříži přijal prezident de Gaulle.", "section_level": 3}, {"title": "Volby 1965.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Předseda vlády znovu sjednoceného Konga.", "content": "V roce 1964 se vrátil do Konga, aby se zúčastnil nové koaliční vlády jako předseda vlády. Rozhodl se vyhnat z hlavního města obyvatele sousedního Konga-Brazzaville (obě hlavní města leží naproti sobě a jejich obyvatelstvo je běžně smíšené a mluví stejným jazykem). S Belgií vyjednal otázku rozdělení veřejných dluhů mezi obě země a její odstoupení z účastí v těžebních společnostech a dalších koloniálních společnostech. V krátké době se Tshombemu podařilo sestavit širokou koalici 49 stran, aby se zúčastnila voleb naplánovaných na březen 1965. Byla nazvána'(CONACO). Ve volbách získala 122 křesel ze 167, ale strana se díky intrikám brzy rozštěpila a její velká část vytvořila nový subjekt –'(FDC). Ve výsledku CONACO kontrolovalo Poslaneckou sněmovnu, zatímco FDC Senát, čímž se stal výsledek voleb nejednoznačným. Této situace využil prezident Joseph Kasavubu a v říjnu 1965 ho odvolal z funkce předsedy vlády. Jeho následné pokusy prosadit v parlamentu jako předsedu vlády Évarista Kimbu z FDC ale neprošly. Za těchto okolností provedl velitel armády Joseph-Désiré Mobutu 25. listopadu 1965 státní převrat a následujícího roku obvinil Tshombeho ze zrady; ten znovu uprchl do Španělska.", "section_level": 3}, {"title": "Zatčení a smrt.", "content": "V březnu 1967 Tshombeho během řízení v Tshipole konžský soud odsoudil v nepřítomnosti k trestu smrti protože: vyhlásil odtržení Katangy; podepsáním dohod upravujících belgicko-konžské spory odcizil jako předseda vlády ekonomickou nezávislost země; zřídil žoldnéřskou armádu; za účelem svržení nového režimu vedl podvratnou činnost mezi katanžskými jednotkami v rámci konžské národní armády. 30. června 1967 bylo letadlo BAe 125, kterým cestoval, odkloněno do Alžírska Francisem Bodenanrm - jedním z jeho obchodních partnerů, který s ním cestoval. Pokud dokážeme osvětlit tento druh podnikání, je to samozřejmě práce Mobutua a jeho služeb. Bernardin Mungul Diaka, konžský velvyslanec v Bruselu, později částečně připustil, že byl organizací únosu (pravděpodobně) pověřen. Francis Bodenan, v rozhovoru pro \"Jeune Afrique\" prohlásil mimo jiné, že jednal na jeho přímý rozkaz. Tshombe byl alžírskou vládou Houari Boumédièna uvržen do domácího vězení, protože byl považován za vraha Lumumby. Mobutuův režim požadoval jeho vydání, které však Boumédiène odmítl a prohlásil, že upřednostňuje mezinárodní soud. V červnu 1969, nadále zadržován, zemřel v Alžírsku oficiálně na infarkt. Podle legendy, kterou ztvárňuje film \"Divoké husy\", byl vydán do vlasti svým politickým nepřátelům, ale byl zachráněn a podlehl infarktu během letu na svobodu.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Tshombe byl osobně velmi schopný. Byl velkou nadějí černé Afriky. Jeho vizí byla nikoli nenávist černých Afričanům vůči bílým kolonistům, nýbrž spolupráce černochů a bělochů. Byl přesvědčen, že černoši se mohou od bělochů naučit mnohému užitečnému. Když získalo Kongo nezávislost od Belgie a jeho vůdce Lumumba podnítil pogromy vůči bělochům, Tshombe udržel v Katanze oázu řádu a bezpečí. Proto byl Tshombe ostatními africkými vůdci nenáviděn a pod záminkou jeho role při odštěpení Katangy odsuzován, například marockým králem Hasanem II.", "section_level": 1}], "src_summary": "Moise Tshombe [čombe], také Moïse Tshombé nebo Tchombé, (10. listopadu 1919 Musumba – 29. června 1969 Alžír) byl konžským státníkem, prezidentem státu Katanga v letech 1960 až 1963 a předsedou vlády Konžské demokratické republiky v letech 1964 až 1965.", "tgt_summary": "Moïse Kapend Tshombe (sometimes written Tshombé) (10 November 1919 – 29 June 1969) was a Congolese businessman and politician. He served as the president of the secessionist State of Katanga from 1960 to 1963 and as prime minister of the Democratic Republic of the Congo from 1964 to 1965.", "id": 545121}
{"src_title": "Maurice (román)", "tgt_title": "Maurice (novel)", "src_document": [{"title": "Zápletka.", "content": "S Mauricem se čtenář poprvé setkává v jeho čtrnácti letech, kdy právě diskutuje se svým učitelem Benem Duciem na základní škole (preparatory school) o sexu a ženách předtím, než postoupí na soukromou střední školu (public school). V duchu tohoto rozhovoru se pak nese celý román, protože pro Maurice si nedokáže představit sňatek se ženou jako cíl života. Když se Maurice dostane na univerzitu, brzy se spřátelí s jedním ze svých spolužáků Clivem Durhamem, který ho zasvětí do literatury starověkého Řecka o stejnopohlavní lásce. Po dva roky spolu žijí v oddaném partnerství, které před ostatními skrývají. Maurice doufá, že z jejich vzájemné náklonnosti by mohlo vzejít něco víc, ale brzy je jasné, že Clive se chystá oženit, ačkoliv Forster nenechává žádné pochybnosti o tom, že takový sňatek nebude příliš šťastný. Maurice je rozchodem zničený a nachází si dobré zaměstnání na pozici burzovního makléře. Ve svém volném čase pomáhá s chodem křesťanské boxerské tělocvičny pro chlapce z dělnické třídy v East Endu, ačkoliv své křesťanské přesvědčení kvůli vlivu Clivea dávno opustil. Maurice si ve snaze \"vyléčit se\" domluví schůzku s hypnotizérem Laskerem Jonesem. Lasker Jones jeho stav označí jako \"vrozenou homosexualitu\" a tvrdí, že existuje padesátiprocentní šance na \"vyléčení\". Po první schůzce je ale jasné, že terapie nefungovala. Mauricovy nenaplněné touhy mají blíže k realizaci ve chvíli, kdy je pozvaný Durhamovými do Penge, kde pracuje Alec Scudder (v knize se mu obvykle říká pouze Scudder, aby byl jasný rozdíl ve společenském postavení), jenž si Maurice povšimne. Jednou v noci po žebříku vyleze až do Mauriceovy ložnice, když jako jediný uslyší Mauriceovo volání. Poté, co spolu stráví svoji první noc, Maurice zpanikaří a kvůli tomu, jak se choval k Alecovi, mu Alec vyhrožuje vydíráním. Maurice ještě jednou navštíví Laskera Jonese. Vzhledem k tomu, že si je Jones vědom toho, že terapie nefunguje, navrhne Mauriceovi, aby se přestěhoval do země, ve které platí Code civil, podle něhož není stejnopohlavní náklonnost záležitostí státu. Maurice se zamyslí nad tím, zdali někdy budou stejnopohlavní vztahy v Anglii přijatelné, na což Jones odpoví: \"O tom pochybuji. Anglie byla vždy neochotná přijímat lidskou podstatu.\" Maurice se v Britském muzeu v Londýně setká s Alecem kvůli údajnému vydírání. V tomto okamžiku je jasné, že se navzájem milují a Maurice Alecovi poprvé řekne jménem. Stráví spolu další noc, při níž se Maurice dozví, že Alec má lístek na cestu do Argentiny a nehodlá se vracet. Maurice ho požádá, aby s ním zůstal a naznačí mu, že si je vědom toho, že by se musel vzdát svého sociálního a finančního postavení, a dokonce i svého třídního statusu. Alec tuto nabídku ale nepřijme. Maurice popadne vztek, ale když se uklidní, rozhodne se, že se s Alecem půjde rozloučit. Zarazí ho však, když Aleca v přístavu nenajde. Spěchá tedy do Penge, kde se předtím měli setkat v přístřešku pro lodě. Najde tam Aleca, který mu řekne, že mu poslal telegram, v němž mu napsal, že má přijít do přístřešku. Alec změnil názor a nyní chce s Mauricem zůstat. Maurice navštíví Clivea a poví mu, co se stalo mezi ním a Alecem. Clive na to nedokáže nic říct a neumí to pochopit. Maurice jde do přístřešku, kde doufá, že najde Aleca, jak na něho čeká. Skutečně ho tam najde a pak plánují šťastný společný život.", "section_level": 1}, {"title": "Původní konec.", "content": "V původních rukopisech se objevuje epilog, ve kterém je zachycen osud Maurice a Aleca. Ten ale Forster nakonec nepoužil, protože se lidem, kterým ho ukázal, nelíbil. Tento epilog je však pořád možné najít v Abinger Edition, tedy ve kompletním nezměněném vydání románu. Toto vydání také obsahuje souhrn rozdílů mezi různými verzemi knihy. Abinger verze zachovává Mauricovo původní příjmení Hill. (Ačkoliv bylo toto příjmení pro postavu Maurice vybráno předtím, než se geofyzik Maurice Hill vůbec narodil, nemohlo být v knize dále ponecháno jakmile se Maurice Hill stal se posluchačem v King's College v Cambridgi, kde Forster sám studoval.) Epilog dále zachycuje Maurice, jak se o několik let později potkává se svou sestrou Kitty. Alec a Maurice se v tomto okamžiku živí jako dřevaři a Kitty si uvědomí, proč její bratr zmizel. Tato část románu podtrhává extrémní nelibost, kterou Kitty vůči svému bratrovi cítí. Epilog končí ve chvíli, kdy se Maurice a Alec na konci dne objímají a baví se o setkání s Kitty. V tu chvíli se rozhodnout, že musí jít dál, aby se vyhnuli odhalení nebo dalšímu takovému setkání.", "section_level": 2}, {"title": "Adaptace.", "content": "Z románu vznikla filmová adaptace \"Maurice\" (1987), kterou režíroval James Ivory. Hlavní roli si v ní zahrál James Wilby jako Maurice, Hugh Grant obsadil roli Clivea a Rupert Graves Aleca. Divadelní adaptace vznikla pod vedením Rogera Parsleyho a Andyho Grahama a v roce 1998 ji produkovala divadelní společnost SNAP Theatre Company, která svoje turné zakončila v londýnském Bloomsbury Theatre. Další produkce pochází z roku 2010. Zhostil se jí soubor Shameless Theatre Company v divadle Above The Stag Theatre v Londýně. V Americe měl Maurice premiéru 24. února 2012 v New Conservatory Theatre Center v San Franciscu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice je román E. M. Forstera. Jde o milostný příběh mezi dvěma muži v Anglii na počátku dvacátého století a sleduje život Maurice Halla od jeho školních let přes univerzitu a dále. Román byl napsán v letech 1913-1914 a revidován v letech 1932 a 1959-1960. Kniha byla vydána až v roce 1971 po Forsterově smrti, ačkoliv ji Forster ukázal vybraným přátelům, jako byl například Christopher Isherwood. Autor během svého života neusiloval o vydání románu, protože byl přesvědčen, že byl v té době nepublikovatelný. Forster byl blízkým přítelem Edwarda Carpentera a návštěva v jeho domě v Derbyshiru v roce 1912 Forstera jej podnítila k napsání \"Maurice\". Vztah Carpentera a jeho partnera George Merrilla byl inspirací pro vztah mezi Mauricem a Alecem Scudderem. ", "tgt_summary": "Maurice is a novel by E. M. Forster. A tale of homosexual love in early 20th-century England, it follows Maurice Hall from his schooldays through university and beyond. It was written in 1913–1914, and revised in 1932 and 1959–1960. Forster was close friends with the poet Edward Carpenter, and upon visiting his Derbyshire home in 1912, was motivated to write \"Maurice\". The relationship between Carpenter and his partner, George Merrill, was the inspiration for that of Maurice and Alec Scudder. ", "id": 839523}
{"src_title": "Peter Bondra", "tgt_title": "Peter Bondra", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "Jeho otec pochází z Jakuban v okrese Stará Ľubovňa. V roce 1947 se celá jeho rodina (měl šest sester) vystěhovala na Ukrajinu. On sám uvádí, že tam jeho otec odešel za prací, některé zdroje však tvrdí, že důvodem byla výměna obyvatelstva mezi Československem a SSSR. Vystěhované rodiny osídlovaly místa po volyňských Češích. Petrův otec si na Ukrajině našel manželku Nadeždu, která byla polské národnosti. Ani jeden z nich neměl vztah ke sportu. Spolu měli tři syny – Vladimíra, Juraja a Petra. Když měl Peter tři roky, jeho otec se vrátil i s rodinou na Slovensko, usídlili se v Popradě. Pracoval jako řidič mlékárenského automobilu, jeho manželka v zemědělském družstvu. Své rodné město navštívil jen jednou – jako desetiletý. Rodiče mu nikdy nevyřídili československé státní občanství, úmyslem bylo osvobodit jej od povinné základní vojenské služby. Jeho otec zemřel v roce 1982, po pozdním objevení zápalu slepého střeva.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Je ženatý a s manželkou Ľubou má tři děti – Petru, Davida a Nicholasa. Žijí v americkém státě Maryland v městečku Riva. Oba synové hrají aktivně lední hokej, nosí stejné číslo dresu jako jejich otec.", "section_level": 2}, {"title": "Klubový hokej.", "content": "Je odchovancem Popradu, kde odehrál sezónu 1985/86 v 1. SNHL. V následujícím ročníku debutoval v československé lize jako hráč VSŽ Košice. V další sezóně 1987/88 pomohl tomuto mužstvu vybojovat titul československého mistra.", "section_level": 1}, {"title": "Washington Capitals.", "content": "V roce 1990 si ho vybral v úvodním draftu NHL tým Washington Capitals v 8. kole jako 158. v pořadí. Již v následující sezóně se dostal ve Washingtonu na led NHL a hned se dokázal prosadit. Celkem odehrál za tento klub 14 sezón, dvakrát se stal nejlepším střelcem celé NHL. Je držitelem dvanácti klubových rekordů, např. v počtu dosažený bodů (825), gólů (427), gólů v přesilovkách (137), vítězných gólů (73), gólů v oslabení (32) a hattricků (19). Jeho rekord v počtu gólů v přesilovkách byl překonán až 11.12.2013, kdy v zápase Washington Capital – Tampa Bay Lightning vstřelil 138. přesilovkový gól Alexandr Ovečkin. 5. února 1994 střelil pět gólů v zápase (z toho čtyři za 4 a čtvrt minuty). Největší klubový úspěch zaznamenal v sezóně 1997/98, Washington se probojoval do finále Stanley Cupu, ve kterém podlehl Detroitu 0:4 na zápasy. V průběhu ročníku 2003/04 se jeho klub dostal do vážných finančních problémů a začal se zbavovat nejdražších hráčů. Mezi nimi byl i Peter Bondra s ročním plate 4,5 mil. USD.", "section_level": 2}, {"title": "Ottawa Senators.", "content": "Washington ho vyměnil do klubu Ottawa Senators, kde odehrál zbytek sezóny. Před ročníkem 2005/06 se stal volným hráčem.", "section_level": 2}, {"title": "Atlanta Thrashers.", "content": "Přestože o něj zpočátku jevil zájem jeho bývalý klub Washington Capitals, nakonec podepsal smlouvu s klubem Atlanta Thrashers se zaručeným příjmem jen 505 tisíc dolarů. Stal se spoluhráčem krajana Mariána Hossy. V 60 zápasech střelil 21 gólů a zaznamenal 18 asistencí.", "section_level": 2}, {"title": "Chicago Blackhawks.", "content": "Před následujícím ročníkem se stal volným hráčem, na kontrakt čekal až do prosince 2006, kdy se dohodl s klubem Chicago Blackhawks. Generální manažér klubu Dale Tallon ho označil za osvědčeného kanonýra a skvěle připraveného sportovce, který vnese do týmu rychlost a zkušenosti. Podle deníku \"Chicago Tribune\" měl podobný základní plat jako v Atlantě (500 tisíc), s bonusy 1,5 miliónu dolarů za sezónu. Hned v prvním zápase proti St. Louis Blues skóroval (v přesilovce 5:3) a od mety 500 gólů v NHL ho dělil jediný zásah.", "section_level": 2}, {"title": "500. gól.", "content": "V prosinci 2006 v zápase proti Torontu střelil svůj 500. gól v NHL. Stal se 37. hráčem v historii, pátým Evropanem a druhým Slovákem (po Stanovi Mikitovi – ten však měl již kanadské občanství), který dosáhl tuto hranici. Bondra na to potřeboval odehrát 1050 zápasů v 16 sezónách.", "section_level": 2}, {"title": "Zranění.", "content": "V prosinci 2006 utrpěl zdánlivě menší zranění po střetu s Bradem Stuartem, které ho však poznamenalo až do konce sezóny. Pro přetrvávající bolesti vynechal několik zápasů a v dalších se na ledě objevil jen sporadicky. Z tohoto důvodu se nezúčastnil ani MS 2007.", "section_level": 2}, {"title": "Konec kariéry.", "content": "29. října 2007 ohlásil v Bratislavě na tiskové konferenci ukončení kariéry, přičemž se stal generálním manažérem slovenské reprezentace.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Statistiky reprezentace na Mistrovstvích světa a Olympijských hrách: Peter Bondra získal slovenskou státní příslušnost krátce před olympijskou kvalifikací v Sheffieldu (léto 1993), kde pomohl vybojovat účast Slovenska na olympiádě v Lillehameru 1994. Na tomto prvním významném mezinárodním turnaji slovenské reprezentace se však nezúčastnil kvůli klubovým povinnostem ve Washingtonu, protože NHL nebyla přerušená. Reprezentoval na olympijských hrách v Naganu 1998 (ve dvou zápasech neúspěšné kvalifikační části) a ZOH 2006 v Turíně (5. místo). Z obou účastí na mistrovství světa si přivezl medaili – zlato z roku 2002 (Göteborg) a bronz z roku 2003 (Helsinki). Celkově odehrál za Slovensko 47 reprezentačních zápasů, ve kterých střelil 35 gólů.", "section_level": 1}, {"title": "MS 2002.", "content": "Na světovém šampionátu 2002 byl nejlepším střelcem Slovenska, když ze 44 střel dal 7 gólů. V +/- hodnocení získal 12 plusových bodů. 100 sekund před koncem finálového zápasu s Ruskem střelil po přihrávce Žigmunda Pálffyho nejvýznamnější gól v historii slovenského hokeje, stanovil tak na konečných 4:3 a rozhodl tak o zlaté medaili pro Slovensko. Stal se nejlepším střelcem celého šampionátu a členem All Stars týmu.", "section_level": 2}, {"title": "ZOH 2006.", "content": "Slovensko obsadilo na zimní olympiádě v Turíně páté místo. Po kvalitních výkonech v základní skupině, kterou vyhrálo bez ztráty bodu, bylo vyřazené v čtvrtfinále Českem. Peter Bondra odehrál všech 6 zápasů Slovenska. Zaznamenal 4 góly, stal se druhým nejlepším střelcem mužstva po Mariánovi Hossovi.", "section_level": 2}, {"title": "Charita.", "content": "Ve Washingtonu založil s českým spoluhráčem Michalem Pivoňkou charitativní nadaci \"Scoring for Children\", oba za každý bod v zápase přispěli do nadace sumou 100 USD. Jej výtěžek byl určený na pomoc dětem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peter Bondra (* 7. února 1968, Luck, Ukrajinská SSR, SSSR) je bývalý slovenský profesionální hokejista, mistr světa z roku 2002. Nastupoval na pozici útočníka. ", "tgt_summary": "Peter Bondra (; born February 7, 1968) is a Soviet-born Slovak former professional ice hockey player. He was the general manager of the Slovakia national team from 2007 to 2011. A two-time 50-goal scorer, Bondra became the 37th player in National Hockey League (NHL) history to score 500 NHL goals. He has the fewest points among all players who reached that milestone with 892.", "id": 773725}
{"src_title": "Georges Duby", "tgt_title": "Georges Duby", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Georges Duby se narodil v řemeslnické rodině v Paříži, studoval v Mâconu (Burgundsko), historickou geografii v Lyonu a historii v Paříži. Studia dokončil v roce 1953 disertací o společenských vztazích v kraji Mâcon. Přednášel na univerzitách v Besanconu a od roku 1951 v Aix, roku 1970 byl zvolen členem Collège de France a roku 1987 Francouzské akademie. Získal řadu vyznamenání a čestných doktorátů a byl členem řady zahraničních akademií v Evropě i v USA. Duby měl neobyčejně živý vztah k umění a sám rád kreslil a maloval, zejména krajiny.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Duby sice nebyl formálně členem skupiny kolem Marca Blocha a Luciena Febvra, známé jako Škola Annales, nicméně patří spolu s Fernandem Braudelem k jejím nejvýraznějším představitelům. Už Dubyho disertace, \"Společnost 11. a 12. století v mâconském kraji\" (1953), které jej proslavilo, se vyznačuje důrazem na podrobné studium nejrůznějších dokumentů a pramenů ohledně společenského i hospodářského života, každodenního provozu, společenských vrstev a rolí, ale zároveň i snahou dát čtenáři nahlédnout do myšlení, duchovního života a představ obyčejných lidí té doby. Duby byl také jedním z prvních historiků, kteří se věnovali životu a úloze žen ve společnosti. Podílel se na několika velkých projektech (\"Dějiny Francie\", \"Evropa ve středověku\", \"Dějiny soukromého života\" aj.), které výrazně změnily vztah Francouzů i mnoha dalších Evropanů k jejich starší historii. Co starší generace pokládaly za „temný středověk“, se v jeho díle ukazuje jako nesmírně bohaté období náboženského, kulturního i politického úsilí, které založilo důležité instituce i budoucí úspěchy evropské kultury a civilizace. Jeho knihy se vyznačují odbornou precizností, ale také živým a přístupným stylem, takže se některé z nich staly téměř bestsellery, a to nejen ve Francii. Duby kromě toho často vystupoval v rozhlase a v televizi, udělal množství vzdělávacích programů vynikající úrovně (např. \"Věk katedrál\", 1976) a podílel se na vzniku i činnosti evropské televize Arte. Je také autorem jedné z nejvýznamnějších knih světové historiografie druhé poloviny 20. století \"Neděle u Bouvines\". V ní nejenže na základě soudobých líčení osvětlil středověké postoje k válce, ale zabýval se i pozdějším vznikem mýtu o bitvě a o jeho proměnách, které vypovídájí více o tvůrcích tohoto mýtu než o samotné události.", "section_level": 1}], "src_summary": "Georges Duby (7. října 1919 Paříž – 3. prosince 1996 Aix-en-Provence) byl francouzský historik, zaměřený na dějiny středověké společnosti, umění a kultury, člen Francouzské akademie. Proslavil se především jako historik hospodářských a sociálních dějin středověké Francie.", "tgt_summary": "Georges Duby (7 October 1919 – 3 December 1996) was a French historian who specialised in the social and economic history of the Middle Ages. He ranks among the most influential medieval historians of the twentieth century and was one of France's most prominent public intellectuals from the 1970s to his death. ", "id": 2129685}
{"src_title": "Staronová synagoga", "tgt_title": "Old New Synagogue", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Samotné dvoulodní jádro synagogy bylo postaveno ve druhé polovině třináctého století \"(stylová analýza kamenických článků v interiéru budovy ji datuje až do samotného sklonku třináctého století)\" ve stylu rané, cisterciácké gotiky, po uvolnění práv za vlády Přemysla Otakara II. Později byla přidána vstupní síň na jihu a ženská galerie na západní straně synagogy, dále menší předsíň jako zvláštní vchod do ženské lodě a jako poslední severní ženská galerie. V roce 1358 byla Karlem IV. synagoze udělena korouhev. Při velikonočních bouřích roku 1389 se Staronová synagoga stala svědkem masakru asi 3 000 židů, kteří se snažili dostat do synagogy, ale mnozí z nich zemřeli v jejím okolí. Stěny synagogy měly nést stopy po krvi obětí až do r. 1618, kdy byla synagoga opravena, což připomínají hebrejské nápisy na severní a jižní stěně hlavního sálu synagogy. Roku 1716 dal synagogu obnovit Karel VI. V roce 1883 byla pak synagoga puristicky obnovena architektem Josefem Mockerem, mj. byly vyměněny krovy a gotický štít do Pařížské ulice spolu s řadou dalších architektonických prvků nahrazeny kopiemi. Nevhodné úpravy byly částečně odstraněny při opravě v letech 1922–24. Mezi lety 1966–67 prošla Staronová synagoga památkovou rekonstrukcí, při níž byly mj. obnoveny hebrejské nápisy v interiéru. V druhé polovině roku 1998 prošla Staronová synagoga další rekonstrukcí, za niž byla udělena projektantovi cena primátora Jana Kasla. Při rekonstrukci však došlo k některým pochybením, například při výkopových pracích zpočátku nebyli přítomni archeologové. V letech 2006 a 2007 byly provedeny další zásahy, neboť vzduchotechnika instalovaná při rekonstrukci nebyla dostatečně dimenzována. Chybou projektanta přitom v interiéru došlo k poškození původní gotické kamenné lavice.", "section_level": 1}, {"title": "Popis stavby.", "content": "Obdélná gotická dvojlodní síňová stavba o třech polích křížové žebrové gotické klenby. Netradičně je však v každém poli klenby navíc přidáno páté žebro, vyrůstající stejně jako ostatní přízední žebra z oblých přípor s kalichovitými hlavicemi. Přípory pak vyrůstají z profilované římsy, která je nesena konzolami. Do dvojice osmibokých sloupů dělících dvojlodí jsou pak příslušná klenební žebra svedena prostřednictvím kalichovitých hlavic. Interiér osvětluje dvanáct úzkých gotických lomených oken, v čelní stěně pak dvojice drobných rozet. V prostoru mezi sloupy je dochována bima s bohatě kovanou gotickou mříží s motivy oslích hřbetů a v čele sálu Aron ha-kodeš s čtenářským pultem. Výzdoba architektonických článků i schrány na Tóru je tvořena rostlinnými motivy, zejména motivy vinné révy. Aron ha-kodeš je ozdoben dvěma renesančními sloupky ze 16. století. Synagoga je přístupna bohatě profilovaným lomeným raně gotickým portálem s reliéfem vinných listů tympanonu. Dvanáct větví vinné révy má symbolizovat dvanáct izraelských kmenů. Na exteriéru budovy upoutá řada opěrných pilířů a především dvojice gotických cihelných štítů, pocházející zřejmě až z konce čtrnáctého století, z nichž však východní nahrazen r. 1883 kopií. Ze západu a severu byl k synagoze později připojen ještě další nízký přístavek, který sloužil jako prostor pro ženy a nahrazoval tak v synagogách tradičně používanou ženskou galerii. Přítomné ženy odtud mohly sledovat bohoslužbu pouze úzkými štěrbinovitými okny, směřujícími do hlavního sálu. Původní části Staronové synagogy (hlavní sál) zřejmě budovala stavební huť, která se zúčastnila také budování řady cisterciáckých klášterů (Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Osek) a patří tak, paradoxně, k nejlepším ukázkám rané cisterciácké gotiky v Čechách. Přestože dvojlodní dispozice synagog byla ve středověku dosti běžná, dodnes se jich dochovalo pouze několik. Dvojlodní je například také pozdně gotická Stará synagoga v Krakově.", "section_level": 1}, {"title": "Hebrejské nápisy v interiéru.", "content": "Interiér je vyzdoben kromě plastik také gotickými nápisy v hebrejštině na obvodových stěnách: Nápisy na severní a jižní stěně současně označují letopočet [5]378, což odpovídá gregoriánskému roku 1617–18, kdy byla synagoga vymalována a byly tak odstraněny původní nástěnné malby i krvavé stopy po masakru z r. 1389.", "section_level": 1}, {"title": "Pověsti a zvláštnosti.", "content": "Ke Staronové synagoze se váže i řada pověstí. Jedna z nich praví, že zde Maharal uložil na půdě Golema, poté, co ho deaktivoval vyjmutím tajné kabalistické formule z jeho úst. Maharal měl údajně golema uspat až po začátku Šabatu, kdy byl nucen přerušit bohoslužbu (po odzpívání žalmů 92 a 93, kterými se vítá Šabat) a porušil tak zákaz práce. Po návratu do synagogy začal proto oba žalmy zpívat znovu, jako by se nic nestalo. Tento liturgický zvyk se ve Staronové synagoze udržel dodnes. Jiné hovoří o synagoze jako o skrýši před různými živly. Např. v roce 1689, kdy došlo k požáru na Starém Městě, lehlo mnoho budov popelem, ale Staronová synagoga toto přečkala (nenese dřevěné prvky). Podle pověsti se nikdo nesmí posadit na sedadlo vrchního rabína v synagoze, jinak do roka zemře. Údajně se tak má dít rovněž na památku Maharala. Všechna dnešní sedadla v synagoze ovšem pocházejí až z 19. století. Legendy též tvrdí, že kameny k založení synagogy byly prostřednictvím andělů přeneseny ze Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Ty zde byly uloženy pod podmínkou (hebrejsky: \"al tenaj\"), že až přijde Mesiáš a bude znovu vybudován Chrám, budou kameny přeneseny zpět na své místo. Synagoga pak byla podle této události pojmenována \"Al-tenaj\", z čehož mělo vzniknout pozdější \"Altneu\" (staronová).", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "O původu názvu „\"staronová\"“ existují, kromě uvedeného vysvětlení, také různé legendy. Označení má být odvozeno od hebrejského עַל תְּנַאי (\"al tenaj\"), což znamená „pod podmínkou, že“. Odtud vzniklo německé „\"Altneu\"“ – „\"staronový\"“. Andělé prý při výstavbě Staronové synagogy přinesli kameny až z Jeruzalémského chrámu, ovšem „pod podmínkou, že“ po příchodu Mesiáše a obnově chrámu budou vráceny. Podle jiného výkladu se prý, když byla při výstavbě synagogy odkopána zem, objevily zbytky starší synagogy. Na základech té „staré“ pak byla postavena „nová“ synagoga.", "section_level": 2}, {"title": "Významní rabíni.", "content": "Kromě Maharala působili v synagoze jako rabín i jeho žáci Klí Jakar a Jom Tov Lipmann Heller, kabalista Ješaja Horowitz, Jechezkel Landau nebo Šlomo Jehuda Rappaport, ve 20. století například Gustav Sicher, Hanuš Rezek nebo Karol Sidon.. V současnosti je v synagoze rabínem David Peter.", "section_level": 1}], "src_summary": "Staronová synagoga v Praze, mezinárodně známá také jako Altneuschul, je jedna z nejstarších synagog v Evropě, která se stále používá k náboženským obřadům. Zároveň je jednou z nejstarších dochovaných synagog ve střední Evropě a také nejstarší dochovanou stavbou Josefova. ", "tgt_summary": "The Old New Synagogue (; ), also called the Altneuschul, situated in Josefov, Prague, is Europe's oldest active synagogue. It is also the oldest surviving medieval synagogue of twin-nave design. ", "id": 1673033}
{"src_title": "Šunka, šunka", "tgt_title": "Jamón Jamón", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Silvia, atraktivní španělská žena, připravuje omelety pro dělníky v továrně na spodní prádlo, kterou vlastní rodina José Luise. Poté, co dvakrát nemá menstruaci, řekne José Luisovi, že je s ním těhotná. Myslí si, že na to bude špatně reagovat. K Silviině překvapení a radosti jí ale José vyzná lásku a pomocí prstenu z víčka od plechovky ji požádá o ruku. Silvia souhlasí. I přes nízkou materiální hodnotu pak Silvia tento prsten ochraňuje. José má potom problém vše prozradit své arogantní matce Conchitě. Ta se sňatkem nesouhlasí a když jí její manžel odmítne pomoci svatbě zabránit, vezme věci do vlastních rukou. Najme Raúla, modela na spodní prádlo, aby Silvii svedl. Conchita doufá, že to zničí vztah Silvie a José Luise a zabrání tak svatbě. Raúl se pak několikrát pokouší Silvii svést, ale ta odmítá a stále trvá na tom, že si vezme Josého. Raúl se pak ale doopravdy do Silvie zamiluje. Conchita zase touží po Raúlovi a nabízí mu cokoli za to, když s ní bude mít sex. Raúl si vybere motorku Yamaha. Přes počáteční nezájem o Conchitu se tak stane jejím milencem. Josého neschopnost rozhodnout se, zda si vezme Silvii i bez matčina souhlasu, vede Silvii k touze po skutečném rozhodném muži. Začne se zajímat o Raúla. Conchita nesouhlasí ani s tímto vztahem, protože chce Raúla pro sebe. Silvia začne opětovat Raúlův zájem o ni, což rozčílí Josého. Ten Silvii znásilní a přísahá, že Raúla zabije. José načapá Raúla při sexu s Conchitou, což vyústí ve rvačku pomocí velkých kusů šunky. Raúl nakonec Josého zabije, Conchita za to cítí odpovědnost. Když pár truchlí nad Josého tělem, přijede Josého otec se Silvií a později také Silviina matka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šunka, šunka (orig. \"Jamón, jamón\") je španělské filmové komediální drama režiséra Bigase Luny z roku 1992. V hlavních rolích se objevili Javier Bardem, Jordi Mollà a Penélope Cruz, pro niž to byl filmový debut.", "tgt_summary": "Jamón Jamón (; ) is a 1992 Spanish romantic comedy-drama film directed by Bigas Luna and starring Javier Bardem, Jordi Mollá and Penélope Cruz in her debut film. It centers on a young woman named Silvia played by Cruz. The movie engages in word play and pun and rhapsodises on the juxtaposition of old and new in Spain and many other emotional contrasts such as erotic desire and food.", "id": 1783322}
{"src_title": "Brambořík nachový", "tgt_title": "Cyclamen purpurascens", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Brambořík nachový (\"Cyclamen purpurascens\") má kulovitou, často mírně zploštělou, zkorkovatělou hlízu, ze které vyrůstají četné vláknité kořeny. Oddenek je válcovitý a uzlovitý. Listy jsou většinou okrouhle srdčité (mohou být i ledvinité) a nepravidelně vroubkované. Na svrchní straně jsou listy tmavě zelené s bělavými kresbami, na spodní straně jsou tmavě purpurově červené. Jejich purpurové zbarvení způsobuje barvivo antokyan. Květy bramboříku vyrůstají jednotlivě na 5–12 cm dlouhých stvolech. Vytvářejí zvonkovitou korunu, která je vonná a složená z pěti korunních cípů. Korunní cípy mají karmínově až fialově červenou barvu, jsou otočené nazpět, a vytvářejí korunní trubku (ta je světleji zbarvená). V květu nalezneme pestík se svrchním semeníkem a pět tyčinek. Jsou opylovány hmyzem, ale mohou se opylovat i autogamicky (samoopylení). Plodem je pak kulovitá tobolka, která obsahuje semena.", "section_level": 1}, {"title": "Významné obsahové látky.", "content": "Kulovité hlízy obsahují jedovatý glykosid (saponin) cyklamín, který má velmi silné hemolytické účinky. I přesto, že jsou hlízy jedovaté, divočáci je vyrývají a konzumují bez jakýchkoliv pozdějších následků.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "V rodu \"Cyclamen\" je známo asi 20 blízce příbuzných druhů. Jsou rozšířeny převážně ve východním Středomoří, v Malé Asii a v Íránu. Do střední Evropy zasahuje pouze jediný druh \"Cyclamen purpurascens\".", "section_level": 1}, {"title": "Přirozené rozšíření.", "content": "Brambořík nachový se přirozeně vyskytuje od pohoří Cevenny, přes Juru, vápencové obvody Alp (od Provence až po Dolní Rakousko), Moravu, Maďarsko a částečně zasahuje i na Balkánský poloostrov. V České republice se jako původní druh nachází jen na jižní a na jihozápadní Moravě. Vzácně se může vyskytovat především mezi Oslavou a Rokytnou. Avšak s největší pravděpodobností je v ČR brambořík nachový buď vysazený, nebo zplaněný.", "section_level": 2}, {"title": "Pěstování.", "content": "Brambořík snáší poměrně dobře nízké teploty (je mrazuvzdorný). Hlízy se nesázejí příliš hluboko (2 – 6 cm). Po výsadbě začne kvést zpravidla až druhým nebo třetím rokem. Množí se pouze semeny, která dozrávají v tobolkách. Semena začnou klíčit následující rok na jaře.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Brambořík nachový (\"Cyclamen purpurascens\") je vytrvalá bylina z čeledi prvosenkovitých (\"Primulaceae\"). Jeho název pochází z řeckého slova \"kýklos\", které znamená kruh, kotouč – podle jeho okrouhlé hlízy. Je jedovatý a chráněný. Lidově nazývaný též \"alpská fialka, svinský ořech, svinský chléb\" či \"zemský sejr\".", "tgt_summary": "Cyclamen purpurascens (Alpine, European or purple cyclamen) is a species of flowering plant in the genus \"Cyclamen\" of the family Primulaceae, native to central Europe, northern Italy, and Slovenia. It is a tuberous perennial with (usually) variegated leaves, and deep pink flowers in summer.", "id": 202121}
{"src_title": "Kosovo Polje", "tgt_title": "Kosovo Polje", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obec vznikla v roce 1864, ještě jako součást Osmanské říše. Turci sem dosídlili čerkeské obyvatelstvo, které se odsud postupně rozestěhovalo do dalších krajů Kosova. Obec vznikla v roce 1921 v souvislosti s programem vysílání jugoslávských kolonistů na území Kosova. Na Kosovo Pole přišli lidé z Liky, Sremu, Banátu, údolí řeky Morači, Bosny, Niše a dalších oblastí tehdejšího království. Samotné sídlo se rozvíjelo podél hlavní silnice, která tvoří přivaděč od místního nádraží k samotné Prištině. Původní název \"Priština-Stanica\" se v roce 1937 změnil v souvislosti s otevřením trati do Peće na současné \"Kosovo Polje\". V roce 1940 zde byl zbudován kostel sv. Nikoly. Po skončení druhé světové války se vlivem urbanizace Kosova do obce, která byla většinově srbská, začali přistěhovávat Albánci, jejichž počet se v poměru k srbskému obyvatelstvu postupně zvětšoval. Rozvoj města probíhal především po druhé světové válce. V roce 1954 získalo Kosovo Polje elektrickou energii a bylo připojeno na vodovodní síť. V roce 1991 měla obec 16 154 obyvatel. Nacházely se zde dvě základní školy a gymnázium. V dobách existence socialistické Jugoslávie se zde nacházel velký textilní závod, který zaměstnával 1,2 tisíce lidí. Během války v Kosovu zde bojovníci Kosovské osvobozenecké armády popravili starostu města srbské národnosti. Konflikt způsobil značné škody; vedl k vystěhování srbského obyvatelstva z města. Zničeny byly místní knihovny a poškozena infrastruktura. V roce 2011 zde žilo 12 919 obyvatel. Drtivá většina z nich je albánské národnosti. Do války v letech 1998–1999 žila v Kosovu Polji srbská menšina, která představovala cca 25 % obyvatel města. Ta byla během konfliktu buď vyhnána, nebo dobrovolně odešla.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika a doprava.", "content": "Východně od města se směrem k Prištině nachází průmyslová zóna, jejíž rozvoj začal již v dobách existence SFRJ. Okolí města je intenzivně zemědělsky využíváno. V Kosově Polji se nachází hlavní železniční stanice pro celé Kosovo. Železniční spojení odsud vede do Peći, do Kosovské Mitrovice, Uroševace a do Prištiny (ačkoliv spojka do kosovské metropole má jen velmi omezený dopravní význam). Západně od obce protéká řeka Sitnica.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kosovo Polje (albánsky Fushë Kosovë, v srbské cyrilici Косово Поље) je obec v Kosovu. Nachází se jihozápadně od hlavního města Prištiny. Je významným silničním a železničním uzlem. Administrativně je sídlem vlastní opštiny. V blízkosti města se nachází také Gazimestan, místo bitvy na Kosově Poli a hrobka sultána Murada I.", "tgt_summary": "Kosovo Polje (, \"Kosovo Field\") or Fushë Kosova (), is a town and municipality located in the District of Pristina in central Kosovo. According to the 2011 census, the town of Kosovo Polje has 12,919 inhabitants, while the municipality has 33,977 inhabitants.", "id": 1690701}
{"src_title": "Geosynchronous Satellite Launch Vehicle", "tgt_title": "Geosynchronous Satellite Launch Vehicle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na projektu GSLV byli zahájeny práce v roce 1990 s cílem získání indického nosiče pro geostacionární družice. Indie byla závislá na Spojených státech a Evropě pro vynášení třídy družic INSAT. GSLV používá hlavní komponenty, které jsou již osvědčené v Polar Satellite Launch Vehicle (PSLV) odpalovací zařízení v podobě startovacích motorů S125/S139 na pevná paliva a motoru Vikas na kapalná paliva. Třetí stupeň byl pořízen od ruské společnosti Glavcosmos na základě dohody podepsané v roce 1991. Rusko z dohody vycouvalo po amerických sankcích, které byly zavedeny v květnu 1992. ISRO započal vyvíjet projekt kryogenního horního stupně v dubnu 1994. Ruskem potvrdilo prodej 7 kryogenních stupňů a jedné pozemní makety stupně, namísto 5 stupňů a kryogenní technologie k jejich výrobě.", "section_level": 1}, {"title": "Popis nosiče.", "content": "Nosič GSLV je 49 metrů vysoký, se startovní hmotností 415 tun, má tři stupně s pevnými, kapalnými a kryogenními pohonnými hmotami. Náklad chrání kryt, který je 7,8 metru dlouhý a má 3,4 metru v průměru a chrání elektroniku nosiče a družice během jejich letu atmosférou. Kryt je odhozen, když nosič dosáhne nadmořské výšky asi 115 km. GSLV používá pro telemetrii S-band a C-band transpondérů pro monitorování chodu nosiče, sledování výkonu, sledování dráhy, dodržení letového koridoru, bezpečnosti letu a předběžné dráhy. Redundantní palubní inerciální navigační systém/Inerciální naváděcí systém GSLV sídlí na jeho palubě a řídí nosič od startu po cílovou dráhu. Digitální autopilot a obvody naváděcího systému zajišťují požadovanou výšku manévru a doručení družice na zadanou oběžnou dráhu. GSLV může umístit přibližně 5000 kg na nízkou oběžnou dráhu prográdního (východního) směru. S GSLV Mk.1, pomocí ruského stupně 12KRB, s kryogenním raketovým motorem KVD-1, GSLV může umístit až 2200 kg na 18° geostacionární oběžnou dráhu. S GSLV Mk.2 používající indický kryogenní motor CE-7.5 ve třetím stupni, namísto ruského kryogenního motoru.", "section_level": 1}, {"title": "Historie startů.", "content": "Dne 5. ledna 2014 byla vypuštěna družice GSAT-14. Dne 27. dubna 2015 byl na dráhu přechodovou ke geostacionární vypuštěn satelit GSAT-6 o hmotnosti 2117 kg. Dne 8. září 2016 Indie vyslala na geostacionární dráhu meteorologickou družici INSAT 3DR. Dne 5. května 2017 byla na geostacionární dráhu vypuštěna komunikační družice GSAT-9.", "section_level": 1}], "src_summary": "Geosynchronous Satellite Launch Vehicle (hindsky: भूस्थिर उपग्रह प्रक्षेपण यान), zkráceně jako GSLV, je nosná raketa provozovaná Indickou kosmickou agenturou (ISRO).", "tgt_summary": "Geosynchronous Satellite Launch Vehicle (GSLV) is an expendable launch system operated by the Indian Space Research Organisation (ISRO). GSLV was used in thirteen launches from 2001 to 2018, with more launches planned. Even though GSLV Mk III shares the name, it is an entirely different launcher.", "id": 1064288}
{"src_title": "Eli'ezer Ben Jehuda", "tgt_title": "Eliezer Ben-Yehuda", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Eli'ezer Ben Jehuda se narodil jako Eli'ezer Jicchak Perlman ve vesnici Lužki ve Vilniuské gubernii Ruského impéria (dnes Vitebská oblast v Bělorusku). Chodil do chederu, kde od tří let studoval hebrejštinu a Bibli, jak bylo běžné mezi Židy ve východní Evropě. Ve dvanácti letech již měl přečtenou velkou část Tóry, Mišny a Talmudu. Jeho rodiče si přáli, aby se z něj stal rabín, a tak jej poslali do ješivy. Tam pokračoval ve studiu starohebrejštiny a dostal se též k osvícenecké hebrejštině včetně sekulárních spisů. Později se naučil francouzsky, německy a rusky a odjel dále studovat do Daugavpilsu. Díky čtení hebrejských novin \"ha-Šachar\" se seznámil se sionismem a dospěl k závěru, že oživení hebrejštiny v Zemi izraelské by mohlo sjednotit všechny Židy na celém světě. Ben Jehuda byl dvakrát ženatý se dvěma sestrami. Jeho první manželka Dvora (rozená Jonasová) zemřela v roce 1891 na tuberkulózu a zanechala mu pět malých dětí. Jen krátce po manželčině smrti zemřely tři z jejich dětí, v krátké době deseti dnů, na záškrt. O šest měsíců později se oženil s Dvořinou mladší sestrou Paulou Beilou, která přijala židovské jméno „Chemda.“ Poslední přání jeho manželky Dvory bylo, aby si Paulu vzal.", "section_level": 1}, {"title": "Studia v Paříži.", "content": "Po dokončení studií odešel do Paříže studovat na Sorboně. Mezi jeho předměty byla i historie a politika Blízkého východu, avšak předmět, který jej nejvíce ovlivnil, byla hebrejština, konkrétně hebrejština pro pokročilé vyučovaná v hebrejštině. Bylo to použití hebrejštiny v mluvené formě, které jej plně utvrdilo v přesvědčení, že by hebrejština jako národní jazyk byla praktická. V Paříži strávil čtyři roky.", "section_level": 1}, {"title": "Přestěhování do Jeruzaléma.", "content": "V roce 1881 Ben Jehuda vycestoval do Palestiny, která byla tehdy provincií Osmanské říše. Nalezl si zde práci jako učitel na škole Alliance Israelite Universelle. Motivován okolními ideály obnovy a odmítnutí života v diaspoře si Ben Jehuda dal za cíl vytvořit nový jazyk, který by nahradil jidiš a další regionální dialekty jako prostředek každodenní komunikace mezi Židy, kteří podnikli aliju z různých částí světa. Svého syna Ben Ciona Ben Jehudu (osobní jméno znamená „syn Sijónu“) vychoval zcela v hebrejštině. Odmítl, aby byl jeho syn během dětství vystaven jiným jazykům. Říká se, že jednou pokáral svou ženu, když ji přistihl, jak synovi zpívá ruskou ukolébavku. Jeho syn byl první rodilý mluvčí moderní hebrejštiny a jeho autobiografie, kterou sepsal pod svým pozdějším jménem Itamar Ben Avi (איתמר בן אב\"י, „Itamar, syn Aviho,“ Avi je zkratka, vytvořená třemi počátečními písmeny jména Eli'ezer Ben Jehuda, ale také znamená „můj otec“) je dodnes v Izraeli čtená.", "section_level": 1}, {"title": "Novinářská dráha.", "content": "Ben Jehuda byl redaktorem několika hebrejsky psaných novin: ha-Chavacelet, ha-Cvi, Haškafa a ha-Or (tak byl přejmenován list ha-Cvi). Vydávání novin ha-Cvi bylo na rok přerušeno kvůli protestům jeruzalémské ultraortodoxní komunity, která se ostře ohrazovala proti použití hebrejštiny, svatého jazyka, pro každodenní konverzace. V roce 1908 se z ha-Cvi stal první hebrejský deník na území Palestiny. Po válce se Ben Jehuda angažoval okolo vzniku deníků Haaretz a Do'ar ha-jom.", "section_level": 1}, {"title": "Lexikografie.", "content": "Ben Jehuda byl hnacím motorem založení Výboru pro hebrejský jazyk, později Akademie hebrejského jazyka, která existuje dodnes. Byl autorem prvního slovníku moderní hebrejštiny a stal se známým jako „obroditel“ hebrejštiny i přes opozici vůči některým slovům, které zavedl. Mnoho z těchto slov se stalo nedílnou součástí hebrejštiny, ale jiná, přibližně 2000 slov, se neuchytila. Například místo jeho označení pro rajče \"badura\" používají mluvčí hebrejštiny slovo \"agvania.\"", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Ben Jehuda zemřel v prosinci 1922 ve věku šedesáti čtyř let na tuberkulózu, kterou trpěl po celý svůj život. Byl pohřben na Olivové hoře v Jeruzalémě a jeho pohřbu se zúčastnilo na 30 tisíc lidí. Na jeho počest nese jeho jméno hlavní ulice v Jeruzalémě – Ben Jehudova ulice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eli'ezer Ben Jehuda (hebrejsky:, 7. ledna 1858, Lužki, Ruské impérium – 16. prosince 1922, Jeruzalém, Britský mandát Palestina) byl izraelský jazykovědec, který se stal klíčovou postavou v obrození hebrejštiny coby mluveného jazyka. Ben Jehuda považoval vztah hebrejštiny a sionismu za symbiózu: „hebrejština může žít, pouze pokud oživíme národ a navrátíme se do země svých otců.“", "tgt_summary": "Eliezer Ben‐Yehuda (; ; born Eliezer Yitzhak Perlman; 7 January 1858 – 16 December 1922) was a Hebrew lexicographer and newspaper editor. He was the driving force behind the revival of the Hebrew language in the modern era.", "id": 1909351}
{"src_title": "Kirjat Arba", "tgt_title": "Kiryat Arba", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Leží v jižní Judeji východně od města Hebron, poblíž židovské části města (Hebron H2) cca 30 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzaléma, cca 21 kilometrů jihozápadně od města Betlém a cca 68 kilometrů od Tel Avivu) v nadmořské výšce 945 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Obec byla založena v roce 1972. V roce 1968 skupina budoucích členů hnutí Guš emunim, vedená rabíny Moše Levingerem a Eli'ezerem Waldmanem, založila osadu Kirjat Arba východně od Hebronu. Záměrem bylo obnovit židovskou přítomnost kolem Hebronu, která zanikla po Hebronském masakru v roce 1929. Výstavba začala v roce 1970 na opuštěné vojenské základně. Osadníci se sem přesunuli v roce 1971. Město je soběstačná komunita, ve městě je dostupné vzdělání od předškolního po vysokoškolské, nemocnice, nákupní centra, banka a pošta. Kirjat Arba získala status místní rady v roce 1979. Zatímco Kirjat Arba byla nově založena na východním okraji Hebronu, přímo v historické zástavbě Hebronu existuje další skupina židovského osídlení.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé – cca 6 900 osob (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 7 100 osob). Jde o středně velkou obec městského typu s dlouhodobě stagnující populací. Počátkem 80. let šlo o největší izraelskou osadu na Západním břehu Jordánu (roku 1983 byla předstižena osadou Ma'ale Adumim a pak i několika dalšími). K 31. prosinci 2014 zde žilo 7000 lidí. \"* údaje (kromě roku 1983) zaokrouhleny na stovky\" \"* údaje (kromě let 2008 a 2009) zaokrouhleny na stovky\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Kirjat Arba (hebrejsky קִרְיַת־אַרְבַּע, doslova „\"Město čtyř\"“, podle biblického názvu Hebronu zmiňovaného v knize Jozue 15,54, arabsky: قرية أربع, v oficiálním přepisu do angličtiny Qiryat Arba, přepisováno též Kiryat Arba) je izraelská osada a místní rada (malé město) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří.", "tgt_summary": "Kiryat Arba or Qiryat Arba (), lit. \"Town of the Four,\" is an urban Israeli settlement on the outskirts of Hebron, in the Judean Mountains region of the West Bank. Founded in 1968, in it had a population of. ", "id": 2383665}
{"src_title": "Jan z Montfortu (1294–1345)", "tgt_title": "John of Montfort", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl prvorozeným synem bretaňského vévody Artura II. a jeho druhé choti Jolandy, dcery hraběte Roberta z Dreux a vdovy po skotském králi Alexandrovi. Artur Bretaňský zesnul roku 1312 a novým vévodou se stal Jan, jeho prvorozený syn z předchozího manželství a Montfortův nevlastní starší bratr. Jan z Montfortu po matčině smrti roku 1322 zdědil hrabství Montfort a roku 1329 se oženil s Johanou, dcerou Ludvíka z Nevers. Bretaňský vévoda se i přes četná manželství nestal otcem a pokusil se Jana z Montfortu z dědictví vyloučit ve prospěch kulhavé neteře Johany, dcery Víta z Penthièvre a jejího zbožného manžela Karla z Blois. Roku 1341 těžce onemocněl a zemřel. Vzápětí se rozhořela válka o osiřelé vévodství. Montfortovi se podařilo získat podporu anglického krále Eduarda III. za slib, že od něj přijme Bretaň jako anglické léno. Podpora Anglie mu však nebyla nic platná, Karlovi z Blois se podařilo jej při obléhání Nantes zajmout a nechat uvěznit v Louvru. V boji pokračovala jeho žena Johana, která přislíbila anglickému králi, že bude moci jednu ze svých dcer provdat za jejího syna, pokud poskytne vojenskou pomoc. Zatím co Jan z Montfortu trávil čas v pařížském vězení, proslavila se jeho žena statečnou obranou obléhaného Hennebontu. Odhodlaná ubránit Bretaň pro svou rodinu, oblékla na sebe i zbroj. Roku 1343 došlo k příměří mezi Francií a Anglií. Montfortovi se podařilo na jaře 1345 uprchnout v převleku za obchodníka. Ochořel při obléhání Quimperu a zemřel již v září 1345 v Hennebontu. Jeho ostatky byly pohřbeny v klášteře sv. Kříže v Quimperlé.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan z Montfortu ( \"Jean de Montfort \", \"Yann Moñforzh\"; 1295, Hennebont – 26. září 1345, Hennebont) byl hrabě z Montfort-l'Amaury a Richmondu, vévoda bretaňský a účastník války o bretaňské nástupnictví.", "tgt_summary": "John of Montfort (, ) (1295 – 16 September 1345, Château d'Hennebont), sometimes known as John IV of Brittany, and 6th Earl of Richmond from 1341 to his death. He was the son of Arthur II, Duke of Brittany and his second wife, Yolande de Dreux. He contested the inheritance of the Duchy of Brittany by his niece, Joan of Penthièvre, which led to the War of the Breton Succession, which in turn evolved into being part of the Hundred Years' War between England and France. John's patron in his quest was King Edward III of England. He died in 1345, 19 years before the end of the war, and the victory of his son John IV over Joan of Penthièvre and her husband, Charles of Blois.", "id": 74000}
{"src_title": "Brukev sítinovitá", "tgt_title": "Brassica juncea", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Druh pochází z míst na hranicích Indie s Čínou odkud se v minulosti rozšířil téměř na celý indický subkontinent, do Střední i Malé Asie, Japonska i Afriky. V Evropě se v současnosti pěstuje jen řídce na jihozápadě, zato v Asii je hojně rozšířenou plodinou. Pěstuje se také v Americe a jako plevelná rostlina se rozšířila téměř po celé zeměkouli včetně Austrálie a Oceánie. Je přizpůsobivá ke kvalitě půdy a dobře se ji daří v oblastech s vyššími denními teplotami. Po vyklíčení potřebuje mladá rostlinka dostatek vody, později roste i za poměrného sucha, svým dlouhým kořenem dokáže získat vláhu z velké hloubky.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletka s přímou lodyhou která dorůstá do výše 50 až 150 cm a roste z kořene sahajícího do hloubky až 1 m. Na bázi dřevnatějící lodyha se v horní třetině dělí do dlouhých větví a ve spodní části bývá řídce porostlá štětinatými chlupy. Její bazální i spodní lodyžní listy, 20 × 8 cm velké, jsou lyrovitě peřenodílné s jedním až třemi páry segmentů a se široce vejčitým segmentem koncovým. Vejčité čepele se na bázi se zužují do dlouhého řapíku, po obvodě jsou nepravidelně zubaté a na spodní straně bývají řídce chlupaté. Horní listy lodyhy jsou celistvé, obkopinaté až čárkovité, mají krátký řapík nebo jsou přisedlé, směrem vzhůru se zmenšují a přecházejí v listeny květenství. Variabilita tvarů bazálních i lodyžních listů je u tohoto druhu velmi silná a proto bývá u brukve sítinovité popisováno množství nižších taxonů. Čtyřčetné oboupohlavné květy na stopkách mají podlouhlé kališní lístky o délce 4 až 6 mm. Vejčité až obvejčité žluté korunní lístky, 8 až 11 mm dlouhé, mají asi 4 mm velký nehtík a na vrcholu jsou obvykle okrouhlé nebo mají plytký zářez. Šest čtyřmocných tyčinek dlouhých 4 až 7 mm nese podlouhlé prašníky. Květy bývají ze dvou třetin opyleny samosprašně (lepkavý pyl je těžký a na velkou vzdálenost nedoletí) a zbytek je opylován létajícím hmyzem kterému rostlina poskytuje hodně pylu i nektaru. Plody jsou 3 až 6 cm dlouhé a 3 až 4 mm široké, válcovité nebo mírně čtyřhranné, dvoudílné šešule s kuželovitým bezsemenným vrcholem. Obsahují tmavá až světle hnědá semena mající 1 až 2 mm v průměru.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Semena brukve sítinovité obsahují 30 až 40 % oleje se silnou hořčičnou silicí který se obvykle používá při výrobě \"ostřejších\" hořčic; pro snadnější pěstování vytlačuje tento druh původně užívanou brukev černou. V Indii je vylisovaný olej hlavním potravinářským olejem a používá se také v kosmetice a pro výrobu průmyslových maziv. V asijských a afrických oblastech jsou tradičně pěstovány odrůdy brukve sítinovité s měkkými lodyhami a velkými listy s dužnatými řapíky, ty se sklízejí postupně a jedí jako syrová, vařená, smažená či konzervovaná zelenina bohatá na vitamín C a další minerální látky, nově se tyto způsoby konzumace šíří i v Severní Americe. V evropských podmínkách se brukev sítinovitá používá ve dvou typech, jeden je tmavosemenný (nesprávně černá hořčice) a druhý žlutosemenný. Tmavosemenný má pravidelná hnědá semena s typickým síťováním na povrchu a přidává se při výrobě kremžské hořčice. Žlutosemenný má drobná, sytě žluté semena s vyšším obsahem silice a přidává se při výrobě orientálních hořčic. Důležitou vlastností rostliny je schopnost odstraňovat tzv. fytoextrakcí toxické kovy z půdy. Jedná se o schopnost vytahovat z půdy a ve vysoké koncentraci zabudovávat ve svém pletivu kontaminanty Pb, Cd, Ni, Zn, Cu, Cr, Co, Hg i některé radionuklidy. Po dozrání se tyto rostliny sklidí a spálí nebo chemicky zpracují.", "section_level": 1}], "src_summary": "Brukev sítinovitá (\"Brassica juncea\") je jednoletá žlutě kvetoucí rostlina, druh ze širokého rodu brukev. Dříve se rostlina pro svá olejnatá semena místně pěstovala i ve Střední Evropě, nyní se zde vyskytuje jen sporadicky jako neofyt, jako plevel občas zavlečený osobní nebo nákladní dopravou. ", "tgt_summary": "Brassica juncea, commonly brown mustard, Chinese mustard, Indian mustard, leaf mustard, Oriental mustard and vegetable mustard, is a species of mustard plant.", "id": 928930}
{"src_title": "Modchip", "tgt_title": "Modchip", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Modchip integrovaný obvod (mikročip, FPGA, CPLD) obvykle doplněný o další diskrétní součástky a umístěný na plošném spoji v takové velikosti a tvaru, aby jej šlo namontovat do konzole. Existují některé modchipy, které je možné znovu naprogramovat pro různé účely, ale většina modchipů je navržena tak, že fungují pouze s jediným druhém konzole nebo dokonce s jedinou její verzí. Instalace modchipu typicky vyžaduje jistou dávku technické zručnosti, protože se musí funkčně připojit do obvodu konzole, většinou připájením drátových vývodů na určité nožičky čipů nebo cestičky plošného spoje. Některé modchipy se mohou instalovat jen přesným uložením do konzole bez pájení a ve výjimečných případech jen zapojením do konektoru konzole bez jejího rozmontování. Paměťové karty nebo cartridge někdy nabízejí podobnou funkcionalitu jako modchip, ale pracují na jiném principu. Využívají různých chyb zařízení, které se snaží přistupovat na paměťové médium. Tento druh se z technického hlediska nenazývá modchip, ale často se pod tímto populárním názvem prodává.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Konzole na cartridge neměly modchipy, většinou ochranu proti kopírování obsahovaly v čtečce paměťových zařízení. Na překonání takové ochrany se používaly různé propojky, později začaly být dostupné cartridge s flash pamětí, na kterou se hry daly nakopírovat. V rané fázi přechodu na optické disky neměly konzole zabudovanou ochranu proti pirátským kopiím, protože se nepředpokládalo, že by někdo média kopíroval, neboť cena kopírování disků byla tehdy neúměrně vysoká. Modchipy se objevily až s konzolí PlayStation, pro její vysokou popularitu a pro dostupnost vypalovaček disků. V té době byl jediným úkolem modchipu zabránit ochraně proti kopírování nebo importovaným hrám. V dnešní době jsou modchipy dostupné pro mnoho herních systémů, často v mnoha variantách od mnoha výrobců. Stále se zaměřují na možnost přehrávání importovaných nebo kopírovaných her, ale moderní modchipy mohou zahrnovat i další pokročilé funkce, jako je spouštění nelicencovaného softwaru (homebrew), rozšiřování hardwarových možností konzole, nebo dokonce nainstalovat alternativní operační systém, čímž se zcela změní použití konzole.", "section_level": 1}], "src_summary": "Modchip (zkráceno z anglického \"modification chip\", někdy se v češtině píše také modčip) je elektronická součástka, který se montuje do herní konzole, aby změnil nebo vyřadil různé funkce konzole, například digital rights management, ochranu před nelegálním kopírováním, kontrolu regionu a spouštění nelicencovaného softwaru (homebrew). ", "tgt_summary": "A modchip (short for modification chip) is a small electronic device used to alter or disable artificial restrictions of computers or entertainment devices. Modchips are mainly used in video game consoles, but also in some DVD or Blu-ray players. They introduce various modifications to its host system's function, including the circumvention of region coding, digital rights management, and copy protection checks for the purpose of using media intended for other markets, copied media, or unlicensed third-party (homebrew) software.", "id": 1396476}
{"src_title": "Mahákála", "tgt_title": "Mahakala", "src_document": [{"title": "Překlad slova.", "content": "Mahákála je sanskrtské slovo spojené ze slov \"mahá\" („velký“) a \"kála\" („černý“). Jeho tibetské jméno je Gonpo Phyag (wylie: mGon po phyag).", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Mahákála se objevuje ve všech školách tibetského buddhismu, můžeme se však setkat s vyobrazením v různých formách, které mají zřetelně různé kvality a aspekty. Je na něj nahlíženo jako na vyzáření buddhovských aspektů, například Avalókitéšvary, (skt., tib. Čenrezig) nebo Čakrasamvary (skt., tib. Korlo Demčog). Mahákála je typicky zobrazován v černé barvě. Stejně jako všechny barvy jsou absorbovány a rozpuštěny v černé barvě, tak se říká, že všechna jména a formy jsou smíseny s Mahákálou, symbolizující jeho všezahrnující, absolutní podstatu. Černá barva může také reprezentovat absenci jakékoli barvy a také v tomto případě to znamená, že podstatou Mahákály je nekonečný prostor. Tento princip je v sanskrtu známý jako „nirguna“ – poza všechny kvality a formy. Mahákála je skoro vždy zobrazován s korunou z lebek, což symbolizuje transformování pěti negativních emocí v pět moudrostí. Různé formy Mahákály se od sebe liší různými detaily, nejvýraznější je pravděpodobně různý počet rukou. Existují také Mahákálové bílé barvy s několika hlavami, bez genitálií, stojící na mnoha různých věcech, držících rozličné zbraně v rukách a majících různé ozdoby.", "section_level": 1}, {"title": "Manifestace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dvouruký Mahákála.", "content": "Dvouruký Mahákála se nazývá Bernag Čhen (Černý plášť) a je hlavním ochráncem linie Karma Kagjü tibetského buddhismu. Je na něj také nahlíženo jako na hlavního ochránce Karmapů. Dvouruký Mahákála má tři krví podlité oči, vyceněné tesáky, zbraně a náhrdelník z uťatých hlav. Jeho hlava zabírá třetinu jeho výšky a má mohutné svalnaté ruce a nohy. Pod černým pláštěm nosí kostěný ornament nejvyšší radosti a jeho pravá ruka drží sekáček, který odetíná všechny překážky na cestě k osvícení, zatímco miska z lebky v jeho levé ruce obsahuje krev a srdce ega – významem tohoto symbolu je překonání rušivých emocí. Silné tlapy zadupávají připoutanost a žádostivost. Sluneční disk pod ním představuje nejvyšší probuzenou moudrost a plameny, které ho obklopují, vyjadřují intenzitu jeho soucitu. Dvouruký Mahákála se v hrozivé formě neobjevuje proto, že by byl něčím negativním, ale spíše z důvodu, že znázorňuje sílu, která překonává veškerou negativitu a ničí všechny překážky, které blokují náš duchovní růst. Strašlivý vzhled je volen proto, aby chránil bytosti před utrpením a v podstatě představuje soucit všech buddhů. Síla Černého pláště je ve skutečnosti vedena nejvyšší moudrostí, kterou reprezentuje třetí oko („oko moudrosti”). Pět lebek v koruně na vrcholku hlavy je znakem, že dosáhl nejvyšší moudrosti, která je neoddělitelná od soucitu. Na vyobrazeních jiných buddhovských forem můžeme vidět, že mají koruny z pěti klenotů, které znázorňují pět moudrostí. Lebky v koruně Černého pláště znázorňují stejných pět moudrostí, s důrazem na aspekt přeměny. Dá se říci, že ukazují nevědomost, kterou Mahákála překonal a přeměnil v moudrost. Dvouruká forma Mahákály chrání především mysl.", "section_level": 2}, {"title": "Čtyřruký Mahákála.", "content": "Různé formy čtyřrukého Mahákály (skt. Chatur-bhuja Mahakala, tib. (Wylie): mGon po phyag bzhi pa) jsou hlavními ochránci škol Karma Kagjü a Drikung Kagjü tibetského buddhismu. Čtyřruký Mahákála se objevuje také ve škole Ňingmapa, i když hlavní ochránce jejich nejvyšší nauky – Velké dokonalosti (skt. Mahá Ati, tib. Dzogčhen) je Ékadžati. Čtyři ruce této manifestace Mahákály symbolizují čtyři pozitivní karmy nebo činy, které jsou hlavní aktivitou tohoto buddhovského aspektu: Čtyřruká forma Mahákály držící luk, šíp, meč a knihu, je vyzářením bódhisattvy Maňdžušrího a ochraňuje řeč.", "section_level": 2}, {"title": "Šestiruký Mahákála.", "content": "Šestiruký Mahákála (skt: Shad-bhuja Mahakala, tib. (Wylie): mGon po phyag drug pa) je ochránce školy Gelugpa tibetského buddhismu a jeho manifestace je považována za divokou emanaci Milujících očí (skt. Avalókitéšvara, tib. Čenrezig), bódhisattvy soucitu. Jeho symbolika je popisována takto: Šest rukou znamená úspěšné završení šesti vysvobozujících činů, parámit, které jsou praktikovány a přiváděny k dokonalosti bódhisattvy během jejich postupného duchovního tréninku. V rukách drží různé nástroje a zbraně. Existuje také bílá šestiruká forma Mahákály (skt. Shad-bhuja Sita Mahakala, tib. (Wylie): mGon po yid bzhin nor bu), která je populární ve více školách vadžrajány a také mezi mongolskými buddhisty školy Gelug. V tomto případě je tento Gynkar aspektem bohatství, podporující materiální situaci praktikujících dharmu. Ikonografie a symbolika je rozličná – jeho lebeční miska v ruce obsahuje různé drahokamy, spíše než krev a srdce ega jako u jiných Mahákálů, a hlavu má ozdobenou také drahokamy. Šestiruký Mahákála, který je ochráncem těla, drží málu z lebek, dordže (skt. vadžra), nůž odtínající překážky a kápalu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mahákála (sanskrt, doslova „ochránce dharmy“) je jméno tzv. dharmapály (ochránce) objevujícího se v tibetském a japonském vadžrajánovém buddhismu. V japonském buddhismu je Mahákála známý pod jménem \"Daikoku\", náleží do čtvrté třídy buddhovských aspektů (\"tenbu\") a je řazen mezi tzv. sedm bohů štěstí. V théravádě („Malá cesta“) a mahájáně („Velká cesta“) přijímají buddhisté útočiště ve Třech klenotech – jsou jimi Buddha, dharma a sangha. Ve vadžrajáně („Diamantová cesta“) přijímají praktikující buddhisté útočiště ještě navíc ve Třech kořenech – těmi jsou Lama, jidamy a ochránci. Mahákála patří mezi ochránce na cestě k osvícení, respektive ochránce Buddhova učení – dharmy (v sanskrtu Dharmapála). Jak je pro ochránce dharmy typické, jsou zobrazováni v tzv. hněvivé podobě. Mahákála představuje většinou hněvivý projev soucitu bódhisattvy Avalókitéšvary. Celkem se projevuje v 75 formách, které symbolizují nejrůznější emoce. Často je zobrazován společně se svou družkou Palden Lhamo (tib.).", "tgt_summary": "Mahākāla is a deity common to Hinduism, Buddhism and Sikhism. According to Hinduism, Mahākāla is a manifestation of Shiva and is the consort of the goddess Mahākālī; he most prominently appears in the sect of Shaktism. ", "id": 1137774}
{"src_title": "Locika kompasová", "tgt_title": "Lactuca serriola", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Vyjma severních oblastí vyrůstá téměř v celé Evropě a v Rusku až po Sibiř. Dále je původním druhem na Blízkém východě až po Saúdskou Arábii a Etiopii, v Malé Asii až po Kazachstán, pohoří Altaj a sever Indie, na severu Afriky i v Makaronézii. Druhotně byla zavlečena do Severní a Jižní Ameriky, na jih Afriky, do Austrálie a na Nový Zéland. V mnoha zemědělských oblastech se locika kompasová za příhodných podmínek silně rozšířila a stává se tam nebezpečným plevelem. V České republice se nachází od nížin až do nadmořské výšky okolo 500 m, kde upřednostňuje výhřevná, dobře osluněná místa se suchými, zásaditými a výživnými půdami. Na polích se objevuje převážně v teplých oblastech, kde vyrůstá v ozimech a ve vytrvalých pícninách, je velmi odolná proti suchu. Je také často k vidění na různých navážkách, rumištích, kamenitých okrajích cest a na místech pozměněných lidskou činností.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá nebo ozimá rostlina s lodyhou 50 až 150 cm vysokou, která vyrůstá z kůlovitého, vřetenovitého kořene, až 20 cm dlouhého a 1 cm tlustého, s četnými postranními kořínky. Kulatá, pevná, u spodu i 2 cm tlustá, vzpřímená, většinou až v horní části větvená lodyha je lysá nebo jen vespod štětinatá, bývá zelená, světle hnědá nebo je slabě načervenalá až nafialovělá. Její tuhé listy sivozelené barvy dlouhé až 25 cm jsou srdčitou bázi přisedlé, částečně objímavé a mají zubatá ouška, na střední žilce zespodu jsou osinkaté. Přízemní listy mají čepele obkopinaté, častěji peřenodílné a řidčeji celistvé s tupými vrcholy, lodyžní listy postavené svisle jsou méně členěné a po okrajích jsou zubaté nebo osténkaté a mají zašpičatělé vrcholy. Směrem vzhůru se listy zmenšují a přecházejí v podpůrné listeny z jejichž úžlabí vyrůstají šikmo odstálé větve květenství. Z lodyhy i listů po poranění vytéká bílé mléko latex. Květní úbory jsou sestaveny do typické okoličnaté laty s kopinatými listeny přisedající střelovitou bázi. Květenství mívá 50 až 100 úborů na 5 až 25 šikmo vzhůru vyrůstajících větviček, které jsou až 50 cm dlouhé a na koncích pokleslé, více vzhůru vyrůstají větvičky hustěji a jejich délka se zkracuje. Úbory jsou 1 až 1,7 cm široké a 1,3 cm dlouhé a obsahují ve dvou kruzích 10 až 30 oboupohlavných jazykových kvítků, diskové chybí. Žluté liguly (které sušením zmodrají) jsou dlouhé 4,5 až 6,5 mm a široké 1,5 až 2,5 mm a jsou zakončeny pěti zoubky. V květu je pět tyčinek se žlutými trubkovitými prašníky až 2 mm dlouhými. Semeník je lysý, chlupatá čnělka i dvoulaločná blizna jsou také žluté. Úzký zákrov bývá okolo 10 mm dlouhý a je mírně kratší než kvítky. Jeho zelené, na špici načervenalé listeny jsou uspořádány střechovitě, a to ve 3 nebo 4 řadách, po odkvětu jsou rozkladité nebo ven ohnuté. Zákrovní listeny jsou dvoutvaré, vnější kopinaté a o něco delší vnitřní (7 až 13 mm) čárkovité. Rostlina kvete od července do října; úbor se otvírá ráno s východem slunce a navečer již uvadá. Vajíčka asi po 12 až 15 dnech od opylení dozrají v plody, což jsou ochmýřené šedohnědé, elipsoidně zploštělé zobánkovité nažky dlouhé 6 až 8 mm, zobánek je pouze znatelně delší než tělo nažky. Nažky jsou v horní části osténkaté, mívají 5 až 9 žeber a jejich bílý chmýr o délce asi 1 cm má paprsky tvořené buňkami uspořádanými ve dvou řadách. Locika kompasová se rozmnožuje výhradně semeny, tj. nažkami, kterých na jedné rostlině dozraje přes tisíc a jež rozfoukává vítr. Jejich klíčivost je velmi dobrá, běžně vzchází i z povrchu půdy. Vyklíčí obvykle ještě v pozdním létě a malá listová růžice přezimuje. Následující rok z ní vyroste květná lodyhy a po odkvětu rostlina odumírá.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "V obilninách zastiňuje locika kompasová poblíž klíčící rostlinky a odebírá jim vláhu. Při větším výskytu v pícninách ohrožuje svým hořkým, bílým mlékem, dřevnatějícími lodyhami a ostnitými listy zdraví zvířat. Mléko vytékající po poranění z mléčných buněk rostliny je považováno za sedativum a analgetikum, jeho účinky jsou však malé; používalo se v lidovém léčitelství a vyrábějí se z něho některé homeopatické léky. Listy mladé rostliny jsou poživatelné, stárnutím však hořknou. Mladé výhonky možno vařit a pak nahrazují chřest.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "Druhové jméno lociky kompasové je odvozeno od skutečností, že čepele téměř svisle natočených lodyžních listů nezastíněné lodyhy jsou orientovány severojižním směrem, podle kompasu. Natočením listů do svislého směru i orientaci sever-jih se rostlina brání přehřátí listů při poledním slunci.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Locika kompasová (\"Lactuca serriola\"), druh rodu locika, je planě rostoucí, světle žlutě kvetoucí a při poranění latex ronící rostlina dorůstající do výšky 1 až 1,5 m.", "tgt_summary": "Lactuca serriola, also called prickly lettuce, milk thistle (not to be confused with \"Silybum marianum\", also called milk thistle), compass plant, and scarole, is an annual or biennial plant in the dandelion tribe within the daisy family. It has a slightly fetid odor and is commonly considered a weed of orchards, roadsides and field crops. It is the closest wild relative of cultivated lettuce (\"Lactuca sativa\" L.). ", "id": 222954}
{"src_title": "Geomatika", "tgt_title": "Geomatics", "src_document": [{"title": "Vývoj oboru.", "content": "Na počátku tohoto oboru se nejprve objevuje termín „géomatique“ jehož původcem je Francouz Jean Denegre (kolem roku 1965). Tento termín pak propagoval v prostředí Mezinárodní fotogrammetrické společnosti (ISPRS) Francouz B. Dubuisson (1969). Z Francie se zakrátko dostal tento termín do francouzsky mluvící části Kanady (provincie Québec) a také v Kanadě bylo záhy vytvořeno anglické synonymum „geomatics“, které se rychle rozšířilo do Spojených států amerických a odtud do Austrálie, Oceánie, Velké Británie a Irska. Ve španělské verzi „geomática“ se rozšířil tento termín do Střední a Jižní Ameriky. Geomatika v současném českém pojetí je širším integrovaným vědním oborem převážně zaměřeným na sběr základních geografických dat různými způsoby měření, jejich prvotní zpracování a distribuci. Samotný termín se však, s výjimkou studijního programu Geomatika na Západočeské univerzitě v Plzni, v České republice příliš nerozšířil, neboť terminologii v oblasti střední a východní Evropy ovlivnil vývoj v německy mluvících zemích. Prof. G. Konecny (TU Hannover) uvádí v anglicky psané učebnici Geoinformation (2002), že integrovaný obor, založený zejména na globálním určování polohy (GPS), dálkovém průzkumu Země a digitální fotogrammetrii pro sběr geodat a na technologii GIS pro manipulaci s těmito daty a jejich výstup, se nazývá německy „Geoinformation“ nebo „Geo- Information“. Z německy mluvících zemí se termín „geoinformatika“ rozšířil do okolních středo- a východoevropských zemí zatímco ve francouzsky, španělsky a portugalsky mluvících zemích je téměř neznámý a v anglicky mluvících zemích jen velmi zřídka používaný.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělávání.", "content": "V České republice zajišťuje výuku integrovaného oboru geomatika v popsaném pojetí Západočeská univerzita v Plzni na Fakultě aplikovaných věd. Náplní studijního programu \"Geomatika\" ve tříletém bakalářském, dvouletém navazujícím magisterském a čtyřletém doktorském studiu je výuka předmětů, které jsou součástí geomatiky (geodézie, kartografie, fotogrammetrie, dálkový průzkum Země, topografické mapování, katastr nemovitostí, geoinformatika a další), a to ve vzájemných souvislostech a s využitím technických prostředků a metod používaných v soudobých informačních a telekomunikačních technologiích. V říjnu 2013 vznikla katedra geomatiky také na Fakulta stavební ČVUT v Praze, a to sloučením katedry vyšší geodézie a katedry mapování a kartografie. Katedra nabízí výuku v 3letém bakalářském a 2letém navazujícím magisterském studijním programu \"Geodézie a kartografie\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Geomatika je podle normy ISO 19122 definována jako vědecký a technický interdisciplinární obor zabývající se sběrem, distribucí, ukládáním, analýzou, zpracováním a prezentací geografických dat nebo geografických informací.", "tgt_summary": "Geomatics is defined in the ISO/TC 211 series of standards as the \"discipline concerned with the collection, distribution, storage, analysis, processing, presentation of geographic data or geographic information\". Under another definition, it \"consists of products, services and tools involved in the collection, integration and management of geographic data\". It includes geomatics engineering (and surveying engineering) and is related to geospatial science (also geospatial engineering and geospatial technology).", "id": 343699}
{"src_title": "Echinopsis", "tgt_title": "Echinopsis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tvarem těla jsou obvykle kulovité později až protáhlé (kyjovité) i sloupovitě protažené středně velké až velké, s jednotlivým stonkem i odnožující. Včetně podrodů je zahrnuto v tomto rodu asi 128 druhů, které se vyskytují na jihoamerickém kontinentu. Počtem a tvarem žeber, tvarem areol, počtem okrajových a středových trnů a jejich délkou, tvarem i barvou jednotlivé druhy varírují v široké škále (viz popisy dílčích taxonů).", "section_level": 1}, {"title": "Květy.", "content": "Na bočních areolách se často objevují silně ochlupená poupata, která se postupně vzpřimují a protahují se v dlouhou ochmýřenou trubku vlastního květu. Ten se u některých druhů plně rozvine až zvečera nebo v noci a většinou silně voní. Jejich doba kvetení je poměrně krátká (i jednodenní). Květy jsou obvykle velké mnohdy s délkou 20 až 25, někdy i 30 cm a průměru až 8 cm. Barvou je většina květů ve škále od čistě bílé přes krémové nádechy až po růžové odstíny. Najdou se ale i druhy s květem červeným, krvavě rudým nebo i žlutým. Jsou to rostliny dlouhověké a některé druhy dosahují poměrně větších až decimetrových rozměrů.", "section_level": 2}, {"title": "Plody.", "content": "Kulovité až vejčité a někdy až podlouhlé mnohdy s nepravidelnou délkou, některé plody jsou i jedlé. Často jsou dužnaté. U některých rodů až poměrně suché, často prudce se otvírající. Semena jsou kulovitá až vejčitá černá a matná s patrným kruhovitým hilem.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt a rozšíření.", "content": "Kaktusy rodu Echinopsis jsou rozšířeny ve střední a jižní Brazílii, Paraguayi, Uruguayi, Peru, Bolívii, Argentině a v Chile. Rostou jak na slunných skalnatých místech, tak na pampách, na kamenitých, řídkou vegetací pokrytých svazích And tak i v řídkých lesních porostech a křovinových pásmech často až ve výškách kolem 3500 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Zemina velmi propustná, humózní, dostatečně výživná. Prospívá jim slunečné a vzdušné stanoviště jako i přistíněná místa s dostatečnou zálivkou a častým rosením. Chladné, světlé a suché přezimování při 5 – 8 st. C je základem úspěšného a opakovaného kvetení.", "section_level": 1}, {"title": "Systematika.", "content": "Prvopis rodu a popis typového druhu – Echinopsis eryriesii provedl a roku 1837 publikoval Joseph Gerhard Zuccarini. Následně N.Britton a J.Rose(1923) k tomuto rodu přiřadili dalších 28 druhů, dále popsali rod Lobivia s 20 druhy a akceptovali rod Trichocereus. Později Curt Backeberg přidal dalších 6 rodů, u nichž bylo jen málo opodstatněných argumentů k jejich samostatnému rodovému postavení. Roku 1974 prozkoumal a popsal semena Heimo Friedrich a následně popisy doplnily bratři Friedrich a Wolfgang Glaetzleové (1983), což vedlo k tomu, že dříve samostatné rody Helianthocereus, Hymenorebutia, Pseudolobivia, Soehrensia a Trichocereus byli přeřazeny k rodu Echinopsis. Následné vědecké rozbory a diskuse se pak vedly ještě o rodu Lobivia, který nyní patří do rodu Echinopsis a rodu Rebutia, který prozatím zůstal samostatným rodem.", "section_level": 1}, {"title": "Litaretura.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Echinopsis je rod kaktusů, jež je považován za jeden z odolnějších a méně náročných z hlediska pěstování. Název rodu je odvozen z řečtiny. Pochází z řeckého slova \"\"Echinos\"\" (= ježek, mořský ježek) a latinského \"\"opsis\"\" (= vzhled), což charakterizuje typický vzhled většiny druhů rodu – kulovitý tvar s bohatým habitem tenkých dlouhých jehlovitých trnů. Rod Echinopsis je jedním v minulosti ze špatně specifikovaných rodů jihoamerických kaktusů, jež je nyní nově definovaný ICSO (Mezinárodní organizace pro výzkum sukulentů). Nejednotnost v názorech spočívala v začlenění různých skupin kaktusů, dříve samostatných rodů, pod tento rod jako podrody.", "tgt_summary": "Echinopsis is a large genus of cacti native to South America, sometimes known as hedgehog cactus, sea-urchin cactus or Easter lily cactus. One small species, \"E. chamaecereus\", is known as the peanut cactus. The 128 species range from large and treelike types to small globose cacti. The name derives from \"echinos\" hedgehog or sea urchin, and \"opsis\" appearance, a reference to these plants' dense coverings of spines. ", "id": 1798375}
{"src_title": "Endress+Hauser", "tgt_title": "Endress+Hauser", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "1. února roku 1953, švýcarský technik Georg H. Endress a německý bankéř Ludwig Hauser založili společnost L.Hauser KG v Lörrachu. O pár let později byla společnost přejmenována na Endress+Hauser GmbH. Společnost zahájila svou činnost prodejem inovačních elektronických (kapacitních) snímačů dovážených z Anglie. Dnes by to bylo nepochybně nazváno „\"garážovým obchodem“\", třebaže prostory společnosti tvořila přestavěná ložnice. Snímač se stal brzy úspěšným a zakladatelé začali rychle budovat své vlastní výrobní zařízení. Od té doby prodeje neustále narůstaly. Prodeje, které byly v počátečních letech soustředěny na jižní Německo, se rozšířily do celého Německa a poté do sousedních zemí. Ke kapacitním přístrojům postupně přibývaly další měřicí principy pro měření hladiny. Později byly také vyvinuty, vyráběny a prodávány snímače a zařízení pro další fyzikální parametry jako např. tlak, průtok, analýza a teplota, stejně jako doplňkové komponenty. Prodej a služby se rozšířily po celé západní Evropě. První zámořské pobočky byly založeny v Japonsku a v Americe v sedmdesátých letech 20. století. V osmdesátých letech zahájila společnost kampaň s cílem využití všech možností mikroelektroniky a převzetí vedení v technologiích. Přechod ze signálově orientované na informačně orientovanou automatizaci motivoval E+H k účasti ve všech aktivitách týkajících se procesních sběrnic; v dnešní době se společnost řadí k vedoucím na světovém trhu. V roce 1995 předal Dr. h.c. Georg H. Endress, narozen v roce 1924, vedení společnosti svému druhému nejstaršímu synovi Klausovi Endressovi, který předtím působil jako hlavní výkonný člen představenstva skupiny (CEO). V průběhu posledních deseti let se Švýcarská skupina postupně vyvinula z výrobce snímačů pro automatizaci procesů na mezinárodního dodavatele automatizačních řešení převážně pro zpracovatelský průmysl, nabízející velké množství snímačů vhodných pro výrobní procesy. V dnešní době Endress+Hauser nabízí širokou škálu služeb společně s nejkomplexnější řadou průmyslových snímačů na trhu. Společnost Endress+Hauser vlastní dceřiné společnosti na všech 5 kontinentech, a 50 let po jejím založení zaměstnává pracovní sílu čítající přes 8 000 zaměstnanců ve výrobě, prodeji a službách celosvětově. Společnost Endress+Hauser je rodinnou firmou se stejnými podíly všech dětí zakladatele pana Georga H. Endresse a není obchodovatelná na burze. V České republice (tehdy Československu) začala společnost E+H pracovat v roce 1968, v té době v zastoupení u jiných společností, naposledy Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava. V roce 1992 vznikla samostatná pobočka E+H GmbH v ČR se sídlem v Ostravě. Roku 1997 se přestěhovala do hlavního města Prahy, kde sídlí dosud. V roce 1999 se E+H GmbH změnilo na společnost s ručením omezeným a od roku 2003 je E+H CZ samostatným prodejním centrem. V té době se společnost přestěhovala z již nevyhovujících kanceláří v Praze 7 do nových reprezentativních prostor v Raiffeisen Centru v Praze 4. Z původních několika zaměstnanců se dnes počet zvýšil již na více než 30 odborných pracovníků.", "section_level": 1}, {"title": "Oblasti činnosti.", "content": "Endress+Hauser nabízí kompletní řešení v oblasti měřicí technologie a automatizace se širokým výběrem přístrojové měřicí techniky pro téměř všechny provozní veličiny s vysokým standardem provedení zajišťujícím trvalou kvalitu, optimalizaci procesu, bezpečnost provozu a ochranu životního prostředí. Přístroje pro měření průtoku, tlaku, hladiny, teploty, pro analýzu kapalin především pro vodárenství, chemii, energetiku a potravinářství, ale i jiná odvětví průmyslu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Endress+Hauser je celosvětový dodavatel kompletních řešení v oblasti měřicí technologie a automatizace. Představuje ucelenou nabídku přístrojů pro měření hladiny, průtoku, tlaku a teploty spolu s řadou analytických přístrojů pro měření a zjišťování proměnných kvality vody, jako je pH/ORP, vodivost, rozpuštěný kyslík a zákal. Vyrábí celou řadu přístrojů určených pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu a extrémních podmínkách. ", "tgt_summary": "Endress+Hauser (Endress and Hauser) is a Swiss-based globally operating process and laboratory instrumentation and automation supplier. In 2018, the family-owned company generated net sales of €2.455 billion, recorded a net income of €232.2 million and employed 13,928 staff worldwide.", "id": 2203070}
{"src_title": "Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême", "tgt_title": "Louis Antoine, Duke of Angoulême", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Narodil se 6. srpna 1775 jako nejstarší syn Karla, hraběte z Artois (budoucí král Karel X.) a jeho ženě princezně Marii Tereze Savojské. Poté co se jeho otec stal v roce 1824 králem jako Karel X., stal se Ludvík Antonín následníkem trůnu a získal titul Dauphin (1824–1836). Jako následník trůnu podporoval otcovu politiku a řízení státu. Ludvík Antonín zůstal po celý život bezdětný.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Po sesazení a abdikaci krále Karla X. se krátce na 20 minut v roce 1830 stal (alespoň podle následnického práva) králem právě jeho syn Ludvík Antonín jako Ludvík XIX. Poté musel i on ustoupit nátlaku a přibližně po 20 minutách pouze \"titulární vlády\" abdikovat jako jeho otec ve prospěch svého 10letého synovce Jindřicha, hraběte de Chambord. Liberální, buržoazií kontrolovaná Poslanecká sněmovna odmítla potvrdit dokonce i nástupnictví mladého hraběte, který se (stal) měl stát králem Jindřichem V. a místo toho ve volbě bojkotované zástupci konzervativců prohlásila francouzský trůn za prázdný. K moci se tak dostává vůbec poslední francouzský král Ludvík Filip, hrabě Orleánský, z vedlejší linie rodu Bourbonů, Bourbon-Orléans. Poté společně se svým otcem Karlem, manželkou Marií Terezií Bourbonskou a synovcem Jindřichem odcestoval do Rakouského císařství. V letech 1832–1836 pobýval i na Pražském hradě. Později zemřel na zámku Graffenberg v Gorizii. Díky své přibližně dvacetiminutové \"vládě\" je prozatím panovník, který vládl nejkratší dobu, kterou údajně strávil tím, že poslouchal svou ženu a její prosby, že nemá podepsat abdikaci. Po nástupu Ludvíka Filipa na francouzský trůn se stal legitimistickým uchazečem bývalý král Karel X., po jeho smrti se jím stal v roce 1836 jeho syn Ludvík Antonín (Ludvík XIX.). Když v roce 1844 zemřel bezdětný, stal se legitimistickým pretendentem francouzského trůnu jeho synovec Jindřich, hrabě z Chambord.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (6. srpen 1775 – 3. červen 1844, celým jménem \"Louis-Antoine d'Artois, fils de France, duc d'Angoulême\") byl francouzský princ z dynastie Bourbonů a poslední francouzský dauphin. 2. srpna 1830 se stal na 20 minut podle následnického práva legitimním francouzským a navarrským králem jako Ludvík XIX. Poté byl v letech 1836 až 1844 pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.", "tgt_summary": "Louis Antoine of France, Duke of Angoulême (6 August 1775 – 3 June 1844) was the elder son of Charles X of France and the last Dauphin of France from 1824 to 1830. He was technically King of France and Navarre for less than 20 minutes before he himself abdicated, due to his father's abdication during the July Revolution in 1830. He never reigned over the country, but after his father's death in 1836, he was the legitimist pretender as Louis XIX. ", "id": 798502}
{"src_title": "Toastmasters International", "tgt_title": "Toastmasters International", "src_document": [{"title": "Vzdělávací program.", "content": "Club Toastmasters se drží filozofie „učíme se tím, že věci děláme“, přičemž každý člen má možnost učit se tempem, které mu individuálně vyhovuje. Program Toastmasters sestává ze dvou částí – z části zaměřené na komunikační schopnosti a části zaměřené na rozvoj leadershipu. Členové procházejí jednotlivými fázemi vzdělávacího programu tak, že před ostatními členy klubu prezentují předem připravené ústní projevy a chopí se rolí spojených s organizací setkání nebo vedoucích rolí v rámci klubu, oblasti nebo na mezinárodní úrovni v Toastmasters International.", "section_level": 1}, {"title": "Trénink komunikace.", "content": "Vzdělání v oblasti komunikace je jádrem programu Toastmasters. Tento vzdělávací proces je vymezen základním manuálem s názvem \"Competent Communication Manual\" a řadou 15 manuálů pro pokročilé. Základní manuál obsahuje 10 na sebe navazujících projektů, které určují, na jaký aspekt komunikace je daná řeč zaměřena. Manuály pro pokročilé jsou rovněž zaměřené na určitou oblast komunikace (využití techniky při prezentování, vyprávění příběhu, mezilidská komunikace) a každý z nich sestává z 5 projektů. Členové realizují jednotlivé projekty tím, že si připraví projev a prezentují ho celému klubu. Od mluvčích se očekává, že dodrží předepsaný časový limit. Většina projevů určených základním manuálem \"Competent Communication Manual\" předepisuje limit 5 až 7 minut. Projekty dle manuálů pro pokročilé jsou většinou na 10 až 15 minut, ale některé mohou trvat až půl hodiny. Po tomto projevu následuje hodnocení jiným členem klubu, vždy s ohledem na kritéria určená manuály. Opětovná zpětná vazba je charakteristickým znakem klubů Toastmasters. Každá aktivita je následně hodnocena. Pronesení řeči je hodnoceno jak ústně, tak písemně – vepsáním do členova osobního manuálu. Na konci setkání jsou hodnoceni dokonce i samotní hodnotící, a to členem, který je pro dané setkání ve funkci tzv. hlavního hodnotitele (\"General Evaluator\"). Díky evaluacím se členům dostávají tipy, jak zlepšit svou schopnost veřejného vystupování a využít ji hned při plnění následujícího projektu a rovněž slouží k tomu, aby člen zažil příjemný pocit úspěchu. Ústní evaluace má i u hodnotitele rozvíjet schopnosti dávat konstruktivní zpětnou vazbu ostatním členům klubu Toastmasters. Učení se podávat zpětnou vazbu s sebou nese rozvoj dalších dovedností jako jsou efektivní naslouchání, umění motivovat, podporovat a povzbuzovat druhé a připravit a prezentovat krátkou evaluaci v daném časovém limitu. Důležitými prvky efektivní evaluace jsou jazyk a nepochybně také struktura. Struktuře evaluace v klubech Toastmasters se často říká tzv. „sendvičový feedback“ (chvála, doporučení ke zlepšení, chvála) nebo metoda „CRC“ (Commend, recommend, commend; česky Pochválit, doporučit, pochválit). Kromě zmíněných manuálů nabízí organizace svým členům řadu dalších vzdělávacích programů a seminářů.", "section_level": 2}, {"title": "Trénink leadershipu.", "content": "Kluby organizace Toastmasters učí rovněž zásadám leadershipu. Je to částečně dáno tím, že všichni členové organizace jsou dobrovolníci (kromě placeného personálu celosvětové centrály sestávajícího z asi 90 lidí). Dokonce tým výkonných ředitelů se skládá z dobrovolníků, kteří jsou zároveň členy svých místních klubů a nejsou za tuto funkci placeni. Nový člen klubu Toastmasters dostane manuál s názvem \"Competent Leadership Manual\". Tento manuál popisuje 10 projektů, které jsou realizovány zastupováním nejrůznějších rolí v rámci organizace setkávání klubu či organizace klubových soutěží, kampaní za účelem náboru členů nebo PR kampaní. Tento manuál lze splnit v průběhu pouhých 6 nebo 7 měsíců, ale většina členů ho plní v delším časovém rozmezí. Následně po splnění obdrží člen certifikát nazvaný \"Competent Leader\". Poté, co člen splní \"Competent Leadership Manual\", může začít s plněním manuálů pro pokročilé, které mají dvě úrovně – tzv. \"Bronz\" a \"Silver\". Požadavky na dosažení úrovně \"Bronz\" mimo jiné zahrnuje minimálně půlroční službu klubu v podobě vykonávání funkce, spoluutváření strategických plánů pro klub a účast na školení. Mezi požadavky pro úroveň \"Silver\" je roční plnění jedné z důležitých funkcí v klubu, dokončení programu zvaného \"High Performance Leadership\" a plnění role mentora a kouče. Setkávání klubu učí členy také jisté etiketě a dodržování jednacího řádu, což může být v budoucnu pro členy výraznou výhodou při řešení obchodních nebo politických záležitostí.", "section_level": 2}, {"title": "Jazyky klubů.", "content": "Organizace Toastmasters byla zpočátku rozšířena v anglicky mluvících zemích, později se rozšířila do ostatních zemí s tím, že komunikace v rámci klubu probíhala v angličtině. Dnes je po světě spousta klubů, v nichž jsou komunikačním jazykem jiné jazyky, jako je čínština, francouzština, němčina, japonština, španělština a tamilština a spousta dalších. Základní manuál (The Competent Communication Manual) je k dostání nejen v angličtině, ale také v čínštině (zjednodušený), francouzštině, němčině a japonštině. V ČR některé kluby fungují v angličtině, některé v češtině, popř. kombinují setkání v obou jazycích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Toastmasters International je nezisková vzdělávací organizace, která je celosvětově zastoupená tisíci kluby. Jejím hlavním cílem je vzdělávání členů v oblasti komunikace, veřejného vystupování a leadershipu (vůdcovství). Prostřednictvím jednotlivých klubů nabízí Toastmasters International vzdělávací program vytvořený tak, aby se členové klubů učili dovednostem jako je mluvený projev, naslouchání a kritické a konstruktivní uvažování. ", "tgt_summary": "Toastmasters International (TI) is a US headquartered nonprofit educational organization that operates clubs worldwide for the purpose of promoting communication, public speaking and leadership.", "id": 1879780}
{"src_title": "Ivan Paskevič", "tgt_title": "Ivan Paskevich", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a raná kariéra v armádě.", "content": "Narodil se ve městě Poltava. Pocházel ze šlechtické rodiny, jeho předkové byli kozáci. V únoru 1794 byl přijat na studia v Pážecím sboru a v říjnu 1800 se stal gardovým důstojníkem. V roce 1805 se zúčastnil války s Francií a bitvy u Slavkova. V roce 1806 byl vyslán na štáb Dunajské armády, kde se účastnil bojů proti Osmanské říši, vyznamenal se při dobytí Bukurešti a úspěšně velel praporu horských střelců. Na podzim 1807 se podílel na neúspěšných mírových jednáních s Osmanskou říší, od roku 1808 byl opět velitelem horského střeleckého praporu a později pěšího pluku. Na podzim 1810 mu byla udělena generálská hodnost, v lednu 1811 se stal majitelem nově vznikajícího Orlovského pěšího pluku, od června 1811 velel pěší brigádě a začátkem roku 1812 se stal velitelem 26. pěší divize, se kterou vstoupil do bojů rusko-francouzské války.", "section_level": 2}, {"title": "Napoleonské války.", "content": "Vyznamenal se v bojích u Saltanovky, Smolenska, Borodina, Malojaroslavského i Vjazmy, při ruském protiútoku velel pěchotě Platovova sboru a později se stal zástupcem velitele v Miloradovičově sboru. V prosinci 1812 se stal velitelem 7. sboru, obsadil polskou pevnost Modlin a pronikl v průběhu bitvy u Lipska jako jeden z prvních do města. Koncem roku 1813 obléhal Magdeburg a Hamburg, v lednu 1814 byl jmenován velitelem 2. granátnické divize a zúčastnil se útoku na Paříž. Za války roku 1815 organizoval v čele své divize obléhání Tuly a po uzavření míru divizi přesunul do mírové posádky ve Smolensku.", "section_level": 2}, {"title": "Další boje v carských službách.", "content": "Od listopadu 1817 velel 2. gardové pěší divizi, v květnu 1821 se stal velitelem 1. gardové pěší divize a v prosinci 1824 byl jmenován velitelem 1. armádního sboru. V srpnu 1825 se stal velitelem ruských vojsk v Gruzii, během rusko-perské války porazil perskou armádu u Jelizavetpolu a v březnu 1827 byl jmenován hlavním velitelem Kavkazské armády. Následně dobyl Nachičevan a Jerevan. Opakovaně porážel perské síly, zcela podlomil bojovou morálku protivníka a donutil Peršany uzavřít mír. Mír, který nadiktoval perskému dvoru, je dodnes v Íránu považován za jedno z největších ponížení kdysi hrdé říše. Podobně úspěšný byli ve válkách s Osmanskou říší. Po vypuknutí rusko-osmanské války dobyl v červnu 1828 pevnost Kars a v následujícím roce zničil většinu osmanských vojsk v kavkazském předhůří, za což v září 1829 obdržel hodnost generála-polního maršála a titul jerevanské kníže. V květnu 1831 byl ustanoven hlavním velitelem v rusko-polské válce, jež vypukla po polském povstání. V srpnu 1831 se zmocnil Varšavy a přinutil Poláky ke kapitulaci, za což byl jmenován varšavským knížetem. Od prosince 1831 byl jmenován polským místokrálem a velitelem Západní armády, několikrát stál v čele diplomatických misí v Berlíně a ve Vídni. Ve funkci velitele Západní armády působil také v období „jara národů“, v květnu 1849 byl přítomen na jednáních rakouského císaře Františka Josefa I. a ruského císaře Mikuláše II. ve Varšavě. Po těchto jednáních byl jmenován velitelem pomocné ruské armády, která zaútočila na maďarské povstalce a v srpnu 1849 je donutil ke kapitulaci u Világose. V květnu 1853 se stal velitelem Dunajské armády. O měsíc později překročil v jejím čele řeku Prut, a takto začal tzv. krymskou válku (probíhala v letech 1853–1856). Byl raněn při obléhání Silistry, což mu umožnilo stáhnout se do týla ještě dříve, než na bojiště dorazily francouzské a britské jednotky, které byly důstojnou protiváhou ruských sborů. Poté, co ruská vojska vyklidila Valašsko a Moldavsko, se rozpoutaly boje o Krym. Kníže Paskevič se vypravil do Sevastopolu, ale brzy se projevila jeho bezradnost při vedení vojenských operací, a proto se vzdal velení a odjel na své panství ve Varšavě, kde krátce před koncem krymské války zemřel.", "section_level": 2}, {"title": "Soud s děkabristy.", "content": "Po děkabristickém povstání roku 1825 (v době nástupu Mikuláše I. na trůn), které se pokusilo v Rusku zavést ústavní režim, se podílel na soudu revolucionářů. V červenci 1826 byl jmenován jedním ze soudců nad děkabristy. Když byl později jmenován guvernérem a vojenským velitelem na Kavkaze (1827), spadali pod jeho jurisdikci děkabristé ve vyhnanství – pronásledoval je i zde s mimořádnou tvrdostí.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "Za své vojenské zásluhy byl vyznamenán Řádem svatého apoštola Ondřeje s brilianty, Řádem svatého knížete Alexandra Něvského s brilianty, vojenským Řádem svatého velkomučedníka vítěze Jiřího všech stupňů, Řádem svatým apoštolům rovného knížete Vladimíra 1., 3. a 4. stupně, Řádem bílé orlice, Řádem svaté Anny 1. stupně s brilianty a 2. stupně, osmanským Řádem červeného půlměsíce 1. stupně, perským Řádem slunce a lva 1. stupně, velkokřížem polského Řádu vojenské cti, pruským Řádem černé orlice s brilianty, pruským Řádem červené orlice 1. stupně, velkokřížem rakouského Vojenského řádu Marie Terezie, velkokřížem Královského uherského řadu svatého Štěpána a velkokřížem saského Řádu bílého sokola.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ivan Fedorovič Paskevič,, (, Poltava –, Varšava) byl ukrajinský voják, vojevůdce a politik sloužící v řadách ruské armády jako generál, polní maršál. Jeden z klíčových mužů, o něž se opíral ruský car Mikuláš I. Pavlovič (vládl 1825–1855). Účastnil se válečných tažení proti Turecku a Francii, během válek s Íránem velel ruským vojskům na Kavkaze, po Dibičově smrti rozdrtil polské povstání (1830–1831) a následně působil jako náměstek cara (guvernér) v Polsku. Zasahoval též proti uherskému povstání (1848–1849). V době krymské války byl hlavní velitelem na Balkáně. Od roku 1854 byl hlavní velitel vojsk v Polsku a Pobaltí. Byl členem soudu, který vynesl rozsudek nad tzv. děkabristy.", "tgt_summary": "Count Ivan Fyodorovich Paskevich-Yerevansky, Serene Prince of Warsaw (, tr. ; – ) was a Imperial Russian military leader of Ukrainian Cossack ethnicity. For his victories, he was made Count of Yerevan in 1828 and Namestnik of the Kingdom of Poland in 1831. He attained the rank of field marshal in the Russian army, and later in the Prussian and Austrian armies.", "id": 2355993}
{"src_title": "Živý betlém", "tgt_title": "Nativity play", "src_document": [{"title": "Vznik tradice.", "content": "Poprvé představení živého betléma uspořádal František z Assisi v roce 1223 v obci Greccio v provincii Rieti ve střední Itálii. František z Assisi se usídlil v tomto chudém kraji, jehož obyvatelé trpěli neúrodou a útoky divé zvěře, zejména vlků, poprvé již v roce 1209. Na hoře Lacerone si vybudoval chatrč jako poustevnu a obyvatelé Greccia jej tam chodili navštěvovat a poslouchat jeho kázaní. Poté, kdy papež Honorius III. v listopadu roku 1223 potvrdil Františkem navrženou řeholi Řádu menších bratří, se František začal zabývat realizací svého nápadu na dosud nevídanou oslavu narození Ježíše Krista. Obzvláště vhodné mu pro tento účel připadalo Greccio, které mu připomínalo palestinský Betlém. S podporou místního pána Giovanni Velita tak zorganizoval o vánočních svátcích roku 1223 první představení \"živého betléma\", v němž účinkovali nejen lidé - obyvatelé Greccia a řádoví bratři - ale i zvířata. V obci Greccio se každým rokem o Vánocích koná rekonstrukce tohoto historického příběhu, ilustrující vznik tradice živých betlémů. Tyto události v Grecciu připomíná také svatyně ze 13. století a místní Muzeum betlémů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Tradice pořádání živých betlémů se nejprve rozšířila na území dnešní Itálie a posléze také do dalších zemí křesťanského světa. Tuto tradici podporuje nejen katolická církev, ale i některé další křesťanské církve, například baptisté. V samotné Itálii na počátku 21. století byla organizována představení živých betlémů téměř na 200 místech. V některých lokalitách je tato tradice vcelku nová – například v \"Sassi di Matera\", nejstarší části města Matery (Basilicata), zapsaném na seznamu světového dědictví UNESCO, byl na prosinec roku 2016 připraven teprve sedmý ročník představení živého betléma. Za největší živý betlém na světě je považováno představení \"Presepe di Genga\", kterého se každoročně v prostorách jeskyní a jejich okolí na svazích hory Frasassi účastní kolem 300 obyvatel italské obce Genga v provincii Ancona. Živé betlémy jsou organizovány i v jiných evropských zemích (Španělsko, Francie, Německo), včetně zemí střední Evropy, jako je například Česko a Polsko. Tato tradice si našla své místo i v zemích Střední a Jižní Ameriky a v některých státech USA. Živé betlémy pořádala například baptistická církev ve městě Lafayette v Indianě či v dalších městech v Texasu a Arkansasu. V Mount Laurel ve státě New Jersey se představení konají v prosinci na 13 uzavřených i venkovních scénách, na nichž vystupuje na 200 účinkujících a každoročně je zhlédne kolem 13 000 návštěvníků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Živý betlém je specifické divadelní představení, vycházející z křesťanské tradice a zobrazující události a postavy, související s narozením Ježíše Krista. Představení živých betlémů, která se konají v době vánočních svátků, zpravidla pořádají místní komunity v obcích a městech ve spolupráci se zástupci církve.", "tgt_summary": "A Nativity play or Christmas pageant is a play which recounts the story of the Nativity of Jesus. It is usually performed at Christmas, the feast of the Nativity.", "id": 2021785}
{"src_title": "Topol bílý", "tgt_title": "Populus alba", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Strom vysoký až 30 m, s vysokou, často na jednu stranu převislou, poměrně širokou korunou na silném, přímém nebo poněkud ohnutém kmeni. Větve topolu bílého jsou velmi světlé, někdy dokonce jejich kůra připomíná kůru březovou. Listy jsou na rubu šedobíle plstnaté, značně proměnlivých tvarů. V obdobích extrémního sucha a úpalu se listy otočí tmavým lícem do stínu, světlou plstnatou rubovou stranou se snaží odrážet nadbytek slunečního svitu a zmírnit tak odpar vody z koruny. Nasazuje množství kořenových výmladků.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Původní areál rozšíření zahrnuje převážnou část střední, východní a jižní Evropy, od střední Francie směrem na východ až po střední Sibiř k řece Jenisej. Dále pokrývá Malou a Střední Asii až po západní předhůří Himálaje. V ČR je s jistotou původní v moravských úvalech. V nížinách Čech je pravděpodobně nepůvodní, ale dnes ho můžeme potkat i tam. Je jedním z převládajících druhů lužních lesů spolu s keřovitými a stromovitými druhy vrb. Roste podél řek a je pionýrským druhem na spáleništích a čerstvých pasekách.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Slouží ke zpevňování břehů a k vytváření větrolamů, některé kultivary se využívají i v okrasném sadovnictví. Problémem jsou však ochmýřená semena, která mohou působit citlivějším osobám alergie. Dřevo se používá zejména na výrobu obalů (beden), překližek a v menší míře i pro výrobu nábytku.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomická poznámka.", "content": "Francouzský botanik Louis-Albert Dode tento druh vzhledem k velké proměnlivosti listů a způsobu olistění stromů rozdělil počátkem 20. století na celou řadu samostatných druhů (viz odst. Synonyma). Toto dělení však nebylo obecně akceptováno.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "\"Květena České republiky, díl 2\" / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1990. - S. 490. -", "section_level": 1}], "src_summary": "Topol bílý (\"Populus alba\"), zvaný též topol linda nebo jen linda, je opadavý strom z čeledi vrbovité, v ČR dosti rozšířený, především v údolích velkých řek.", "tgt_summary": "Populus alba, commonly called silver poplar, silverleaf poplar, or white poplar, is a species of poplar, most closely related to the aspens (\"Populus\" sect. \"Populus\"). It is native to Morocco and the Iberian Peninsula through central Europe (north to Germany and Poland) to central Asia. It grows in moist sites, often by watersides, in regions with hot summers and cold to mild winters.", "id": 1167113}
{"src_title": "Carl-Gustav Arvid Rossby", "tgt_title": "Carl-Gustaf Rossby", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se 28. prosince 1898 ve Stockholmu. Studoval matematiku, fyziku a geofyziku na Stockholmské univerzitě. Byl na stáži u Vilhelma Bjerknese v Bergenu a v Lipsku. Po studiích působil u Švédského hydrometeorologického ústavu a jako meteorolog při oceánografických expedicích. Přitom studoval matematickou fyziku. Od roku 1926 působil v USA ve Washingtonu, D.C. v National Weather Service, kde sloučil teoretickou práci o turbulencích s povětrností službou pro civilní letectví. V roce 1928 založil první americkou katedru meteorologie na Massachusettském institutu technologií. V tomto období se začal zajímat o termodynamiku atmosféry, promíchávání a turbulence a interakcemi mezi oceány a atmosférou. V roce 1938 se stal občanem USA a následující rok se stal ředitelem National Weather Service. V roce 1939 publikoval práci o dynamice akčních center. V roce 1940 byl jmenován profesorem na Chicagské univerzitě a obrátil svou pozornost opět na problematiku dlouhovlnných pohybů atmosféry. Úspěšně identifikoval a popsal tryskové proudění a po něm pojmenované Rossbyho vlny. Během druhé světové války byl konzultantem spojeneckých vojsk a organizoval výcvik vojenských meteorologů, kteří byli převážně z chicagské katedry – většina z nich po válce pokračovala v matematickém popisu dynamiky atmosféry už s použitím počítačů. Během války se zabýval intenzivněji tryskovým prouděním. Po 20 letech v USA se vrátil do Švédska. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Stockholmské univerzitě a posléze ředitelem Švédského hydrometeorologického ústavu. Založil vědecký časopis \"Tellus\". Na sklonku života se zabýval chemickým klimatem atmosféry. Zemřel 19. srpna 1957 ve Stockholmu ve věku 58 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carl-Gustav Arvid Rossby (28. prosince 1898 Stockholm – 19. srpna 1957 tamtéž) byl švédský respektive americký meteorolog. Zakladatel americké meteorologické školy – chicagská meteorologická škola dynamické meteorologie. Popsal dlouhé planetární vlny – Rossbyho vlny.", "tgt_summary": "Carl-Gustaf Arvid Rossby ( 28 December 1898 – 19 August 1957) was a Swedish-born American meteorologist who first explained the large-scale motions of the atmosphere in terms of fluid mechanics. He identified and characterized both the jet stream and the long waves in the westerlies that were later named Rossby waves.", "id": 630416}
{"src_title": "Bohyška", "tgt_title": "Hosta", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jedná se o vytrvalé pozemní byliny, převážně s hlízami nebo s oddenky (někdy záleží na interpretaci), některé druhy vytváří i výběžky. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy. Listy jsou nahloučeny na bázi, jsou jednoduché, převážně řapíkaté, střídavé, uspořádané spirálně, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, kopinaté, nebo srdčité či okrouhlé, žilnatina je souběžná nebo zpeřená. Květy jsou oboupohlavné, jsou v květenstvích, většinou v jednoduchých hroznech. Listen ve tvaru toulce pod květenstvím chybí, na bázi stopky květů jsou většinou listeny. Květy jsou pravidelné nebo téměř pravidelné. Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), okvětní lístky srostlé a vytvářejí okvětní trubku, jsou bílé, modré nebo fialové. Tyčinek je 6, ve 2 přeslenech, zpravidla 3+3, jsou srostlé s korunní trubkou, ale navzájem volné. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, čnělka a blizna je 1, někdy je blizna trojlaločná, semeník je svrchní. Plod je suchý, pukavý, převážně tobolka.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření ve světě.", "content": "Je známo známy asi 40-45 druhů, které jsou rozšířeny převážně v Japonsku, jen málo jinde ve východní Asii, např. Číně. Jinde jsou jen pěstované, popřípadě zplanělé, např. v Evropa a v Severní Americe.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v ČR.", "content": "V ČR neroste přirozeně žádný druh z rodu bohyška (\"Hosta\"). Často je však v zahradách (ve více kultivarech) pěstována bohyška jitrocelová (\"Hosta plantaginea\") jako okrasná rostlina, původní je v jihovýchodní Číně. Vzácněji se pěstují i další druhy, např. bohyška japonská (\"Hosta japonica\"), bohyška Sieboldova (\"Hosta sieboldiana\") a bohyška modrofialová (\"Hosta coerulea\").", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Květena ČR: 8 nebo 9 díl", "section_level": 2}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Bohyška (\"Hosta\"), někdy nazývaný také funkie, je rod jednoděložných rostlin z čeledi chřestovitých (\"Asparagaceae\") podčeledi agávových (\"Agavoideae\"). Ve starších systémech byla řazena do nyní zrušené čeledě bohyškovité (\"Hostaceae\").", "tgt_summary": "Hosta (, syn. \"Funkia\") is a genus of plants commonly known as hostas, plantain lilies and occasionally by the Japanese name giboshi. Hostas are widely cultivated as shade-tolerant foliage plants. The genus is currently placed in the family Asparagaceae, subfamily Agavoideae, and is native to northeast Asia (China, Japan, Korea, and the Russian Far East). Like many \"lilioid monocots\", the genus was once classified in the Liliaceae. The genus was named by Austrian botanist Leopold Trattinnick in 1812, in honor of the Austrian botanist Nicholas Thomas Host. In 1817, the generic name \"Funkia\" was used by German botanist Kurt Sprengel in honor of Heinrich Funk, a collector of ferns and alpines; this was later used as a common name and can be found in some older literature.", "id": 1607242}
{"src_title": "Isabela Parmská", "tgt_title": "Princess Isabella of Parma", "src_document": [{"title": "Dětství a rodina.", "content": "Isabellin otec Filip byl španělský princ, syn krále Filipa V., její matka Luisa Alžběta byla nejstarší dcerou francouzského krále Ludvíka XV. Isabela se narodila, když bylo její matce jen čtrnáct let a další dva sourozenci se narodili až o hodně později, po deseti letech. Byli to bratr Ferdinand, budoucí parmský vévoda, a sestra Marie Luisa, která se stala manželkou španělského krále Karla IV. Malá princezna vyrůstala v Madridu na dvoře svého děda, španělského krále Filipa V. Když se však její otec Filip stal parmským vévodou, přesídlil s rodinou do tohoto panství na severu Itálie. Isabella se učila hrát na housle a četla mnoho knih od filosofů a teologů, jako byli Jacques-Bénigne Bossuet nebo John Law. Někdy propadala melancholii a když v roce 1759 zemřela její matka, často ji přepadaly myšlenky na smrt.", "section_level": 1}, {"title": "Manželka arcivévody Josefa.", "content": "V říjnu 1760, ve věku osmnácti let, byla Isabella provdána za rakouského arcivévodu Josefa, dědice habsburské monarchie. Parmská princezna rychle okouzlila vídeňský dvůr svým půvabem a inteligencí - dokonce prý řešila složité matematické problémy. Sám Josef si svou manželku hluboce zamiloval, ta ale jeho city neopětovala. Isabella a Josefova sestra Marie Kristýna se staly nejlepšími přítelkyněmi, možná i něčím víc. Přestože se viděly každý den, psaly si dokonce dopisy. V jednom z nich Isabella popisuje svou lásku k Marii Kristýně, o které Josef podle všeho nevěděl: \"\"Píši ti znovu, krutá sestro, ačkoliv jsme se zrovna rozloučily. Nemohu snést to doufání, zda mě uznáš jako osobu hodnou tvé lásky, nebo zda mě raději srazíš do řeky... Nedokáži myslet na nic jiného, než že jsem hluboce zamilovaná.\"\" V jiném dopise Isabella píše: \"\"Tvrdili mi, že den začíná Bohem. Já ale začínám den myšlenkou na osobu, kterou miluji, protože na ni myslím neustále.\"\" V roce 1762 Isabella čekala dítě a trpěla bolestmi hlavy. Josef jako správný manžel ji držel za ruku při porodu a dočkal se dcery, Marie Terezie (1762-1770). Až po šesti týdnech byla Isabella schopná opustit postel. Její dopisy stále více prozrazovaly fascinaci smrtí: \"\"Smrt je dobrá. Nikdy jsem na ni nemyslela více než teď. Všechno ve mně probouzí touhu brzy zemřít. Bůh zná mé přání odejít ze života, jenž jej musí den co den urážet. Kdyby bylo dovoleno zabít sám sebe, už bych to udělala.\"\" Později Marii Kristýně napsala: \"\"Smrt ke mně promlouvá jasným hlasem. Po tři dny jsem ten hlas slyšela.\"\"", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "V roce 1763 Isabella porodila druhou dceru, Marii Kristýnu, pojmenovanou podle její švagrové. Dítě však zemřelo při porodu; Isabella sama je brzy následovala, když v necelých dvaadvaceti letech zemřela na neštovice. Její první dcera Marie Terezie zemřela v lednu 1770 na zápal plic. Isabella Parmská je pohřbena v Císařské hrobce ve Vídni. Po její předčasné smrti už Josef nebyl schopen navázat žádný užší citový vztah k jiné ženě. K druhému sňatku ho vlastně donutila jeho matka Marie Terezie. Josefovou druhou manželkou se v roce 1765 stala sestřenice druhého stupně, dcera císaře Karla VII. a Marie Amálie Habsburské - Marie Josefa Bavorská. Brzy po svatbě se Josef stal císařem, když zemřel jeho otec, ani druhé manželství mu ale příliš štěstí nepřineslo a zřejmě ani nebylo konzumováno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Isabella Marie Parmská (: \"Maria Elisabetta Luisa Antonietta Ferdinanda Giuseppina Saveria Dominica Giovanna Borbone, principessa di Parma\") (31. prosince 1741 – 27. listopadu 1763) byla dcerou Filipa Parmského a první manželkou následníka trůnu habsburské monarchie Josefa II.", "tgt_summary": "Princess Isabella of Parma (Isabella Maria Luisa Antonietta Ferdinanda Giuseppina Saveria Domenica Giovanna; 31 December 1741 – 27 November 1763) was the daughter of Infante Felipe of Spain, Duke of Parma, and his wife, Louise Élisabeth, eldest daughter of Louis XV of France and Maria Leszczyńska. At 18, Isabella was married to Archduke Joseph of Austria, later Joseph II, with whom she was not happy, finding more fulfilment in her close friendship with his sister Archduchess Maria Christina. The difficult birth of her daughter Maria Theresa, followed by two miscarriages, affected her mental condition, and she died soon after giving birth to another stillborn daughter.", "id": 701380}
{"src_title": "Nitridování", "tgt_title": "Nitriding", "src_document": [{"title": "Princip.", "content": "Povrch se nasycuje atomárním dusíkem, získaným např. rozkladem čpavku na vodík a dusík, při teplotě přibližně 500-550 °C. Vzhledem k uvedené teplotě lze nitridovat pouze oceli, které mají teplotu popouštění vyšší. Nitridovaná ocel také musí obsahovat legury, které nitridaci podporují a tvrdé nitridy vytvářejí. Těmi jsou zejména hliník a chrom, ale také molybden, nikl, vanad a titan. V sortimentech lze najít speciální oceli přímo k nitridaci určené. Nejužívanější jsou oceli s 1 % Al a 1,5 % Cr a 0,3 % až 0,4 % uhlíku, což jsou dle ČSN oceli 14 340 a 15 340, které se popouštějí při 650 °C. V povrchové vrstvě oceli (do 0,1 mm) vznikají velmi tvrdé nitridy, které zvyšují její tvrdost (až 1200 HV). Na rozdíl od cementování nevzniká homogenní ohraničená nasycená vrstva, ale tvrdost směrem do hloubky postupně ubývá bez ohledu na dobu nitridace. Proto eventuální přebroušení povrchu je možné pouze do hloubky max. 0,02 mm. Řezné nástroje se nitridují do hloubky jenom několika setin milimetru, aby nehrozilo vyštípnutí křehkého břitu. Větší hloubky nitridace se používají u tvářecích nástrojů. Hluboké nitridování je pochod trvající velmi dlouho, a proto je drahý, nitridové vrstvy tloušťky cca 0,3 mm se dosáhne asi za 30 hodin (0,5 mm – 50 hodin). ::= # počáteční pravidlo ::= \"+\" | ::= \"*\" | ::= \"1\" | \"2\" | \"3\" | \"4\" Při analýze vstupního řetězce: dostáváme následující posloupnost množin položek (i je číslo položky a p je počáteční pozice):", "section_level": 2}, {"title": "S(0): • 2 + 3 * 4.", "content": "(1) P → • S (0) # počáteční pravidlo", "section_level": 2}, {"title": "S(1): 2 • + 3 * 4.", "content": "(1) T → číslo • (0) # načtení z S(0)(6)", "section_level": 2}, {"title": "S(2): 2 + • 3 * 4.", "content": "(1) S → S + • M (0) # načtení z S(1)(5)", "section_level": 2}, {"title": "S(3): 2 + 3 • * 4.", "content": "(1) T → číslo • (2) # načtení z S(2)(4)", "section_level": 2}, {"title": "S(4): 2 + 3 * • 4.", "content": "(1) M → M * • T (2) # načtení z S(3)(3)", "section_level": 2}, {"title": "S(5): 2 + 3 * 4 •.", "content": "(1) T → číslo • (4) # načtení z S(4)(2) Výskyt položky (P → S •, 0) v množině znamená, že načtený řetězec patří do jazyka. Tato položka se také objevuje v S(3) a S(1), což jsou úplné věty.", "section_level": 2}, {"title": "Výpočetní složitost.", "content": "Pokud implementace Earleyova algoritmu používá seznam množin a ignoruje index nezpracovaného vstupního symbolu v položkách, může prohlížet množiny z tohoto seznamu postupně, díky čemuž inkrementálně analyzuje vstupní symboly \"t\" pro rostoucí index \"i\". Earleyovy položky v množině se obvykle prohlíží v tom pořadí, v jakém byly přidávány, každá pouze jednou. Pokud má algoritmus správně fungovat pro gramatiky obsahující pravidla s prázdnou pravou stranou, musí být upraven, jak je uvedeno dále. Pro procházení množiny položek stačí fronta, pro efektivní kontrolu, že fronta danou položku dosud neobsahuje, je vhodné položky z každé fronty umístit do asociativního pole. Efektivní kompletace položek, které nemají tečku na konci pravidla, vyžaduje ještě jedno asociativní pole, které obsahuje seznamy takových položek; klíčem je dvojice (\"X\", \"i\"), složená ze symbolu ležícího v těchto položkách bezprostředně za tečkou a z indexu nezpracovaného terminálního symbolu. Pro efektivní predikci nové položky je třeba s každým neterminálním symbolem také svázat seznam všech pravidel, jejichž levou stranu tvoří tento symbol. Pokud se jako výše zmíněné asociativní pole použije hašovací tabulka, pak krok zahrnující konstrukci nové Earleyovy položky a pokus o její přidání do množiny položek lze vykonat s asymptotickou složitostí \"O\"(1). Earley ve svém článku ukázal, že v obecném případě: Ve stejném článku je také dokázáno, že pro jednoznačné gramatiky akce kompletace provádí v \"i\"-té množině položek \"O\"(\"i\") kroků, což dává kvadratickou složitost algoritmu, a že třída gramatik, pro které Earleyův algoritmus funguje v lineárním čase, pokrývá všechny gramatiky, u nichž lze počet položek v každé množině shora omezit konstantou. Do této třídy naleží právě všechny gramatiky LR(\"k\"), kromě některých gramatik s pravou rekurzí, což jsou gramatiky většiny programovacích jazyků. Earleyův algoritmus funguje obzvlášť efektivně pro gramatiky s levou rekurzí. Uvažujme například analýzu řetězce aaa v gramatice Earleyův algoritmus tvoří následující položky: Počet položek pro každou hodnotu indexu u tečky je 3, takže algoritmus funguje v lineárním čase. Pro porovnaní použití gramatiky s pravou rekurzí pro analýzu téhož řetězce aaa vede k vytvoření následujících Earleyových položek: Počet položek s danou hodnotou indexu u tečky roste lineárně se zvětšováním tohoto indexu; algoritmus má pro tyto gramatiky kvadratickou časovou složitost.", "section_level": 1}, {"title": "Prázdná pravidla.", "content": "Pokud Earleyův algoritmus prochází položky z \"i\"-té množiny pouze jednou a v pořadí, v jakém byly přidávány, pak může fungovat nesprávně pro gramatiky, které obsahují pravidla s prázdnou pravou stranou (nazývané také \"ε\"-pravidla, protože \"ε\" tradičně označuje prázdný řetězec symbolů gramatiky). Při kompletaci položky [\"E\" → •], která odpovídá prázdnému pravidlu \"E\" → \"ε\", je třeba prohlédnout i právě vytvářenou \"i\"-tou množinu. Pokud položka [\"X\" → \"α\" • \"Eη\"] bude do ní přidána až po kompletaci položek [\"E\" → •], pak kompletace nikdy nepřidá položku [\"X\" → \"αE\" • \"η\"]. Nebudou také přidány žádné položky přímo i nepřímo z ní vyplývající. To může vést k odmítnutí správného vstupního řetězce, jak ukazuje následující příklad použití gramatiky pro analýzu prázdného řetězce \"ε\". V množině Earleyových položek jsou červeně označeny položky, které algoritmus měl přidat do množiny, ale nepřidal. Bylo publikováno několik řešení tohoto problému:", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření algoritmu pro syntaktickou analýzu.", "content": "Výše popsaný algoritmus pouze rozpoznává, zda daný řetězec terminálních symbolů tvoří správnou větu dané bezkontextové gramatiky (takový algoritmus se anglicky nazývá \"recognizer\"), ale nevytváří syntaktický strom. Bylo navrženo několik způsobů rozšíření algoritmu na analyzátor. Komplikaci představuje počet derivačních stromů, který může být až exponenciální funkcí délky vstupní věty, a pro gramatiky s cykly může být i nekonečný. Existují však způsoby kódování všech derivačních stromů pomocí datových struktur o velikosti, která je polynomiální funkcí délky vstupní věty. V Earleyových článcích je stručně popsáno, jak rozšířit algoritmus rozpoznávání na analyzátor přidáním ukazatele ke každému neterminálnímu symbolu na pravé straně pravidel v položkách Earleyovy množiny, který bude ukazovat na položku, jež způsobila kompletaci tohoto symbolu: při každé kompletaci, při které vznikne položka tvaru [\"B\" → \"βA\" • \"γ\"] se tvoří ukazatel na položku [\"A\" → \"α\" •]. M. Tomita však upozornil, že se při tom neuvažují vztahy mezi symboly, takže pro gramatiku parser navržený Earleyem při analýze vstupního řetězce aaa vrátí nejen správné derivační stromy řetězce aaa, ale také derivační stromy, které odpovídají řetězcům aa a aaaa. Tomu je možné zabránit různými způsoby; je relativně jednoduché vzít úplné položky z tabulky, prohledat je shora dolů a pro vytvoření derivačního lesa použít pouze ty, které patří k sobě. Jiná možnost je doplnit položky [\"B\" → \"βA\" • \"γ\"] vzniklé kompletací ne jedním, ale dvojicí ukazatelů: do položky [\"B\" → \"β\" • \"Aγ\"] i do položky [\"A\" → \"α\" •]. Naivní aplikace této myšlenky doplněním uvedených dvojic ukazatelů do sady návěstí rozlišujících položky však může vést ke zvýšení časové složitosti nad \"n\", což ukázal M. Johnson následujícím příkladem: pro gramatiku analyzuje Earleyův algoritmus s takto definovanými položkami vstupní řetězec a... a (\"n\" + 1 opakování symbolu a, přičemž \"n\" > \"m\") v čase Ω(\"n\"). V. A. Lapšin navrhl ukládat množiny takovýchto dvojic ukazatelů v asociativním poli, v němž budou klíčem Earleyovy položky, spolu s algoritmem vytváření derivačních stromů z tabulky položek za použití těchto ukazatelů. Časová složitost tohoto analyzátoru bez budovaní derivačního stromu nepřekračuje řád \"n\". E. Scottová publikovala jiný algoritmus, který v čase \"O\"(\"n\") doplňuje Earleyovy položky ukazatelem na uzel společně baleného lesa analýzy () používaného v GLR analyzátorech, v nichž každý uzel má nejvýše dva syny. Každá Earleyova položka je rozšířena o ukazatel na uzel sdíleného pakovaného derivačního lesa označený trojicí (s, i, j), kde s je symbol nebo LR(0) položka (tj. přepisovací pravidlo s tečkou) a i a j udávají, jaká část vstupního řetězce je generována tímto uzlem. Obsahem uzlu je buď dvojice ukazatelů na potomka udávajících jedinou derivaci, nebo seznam „pakovaných“ uzlů, z nichž každý obsahuje dvojici ukazatelů a reprezentuje jednu derivaci. SPPF uzly jsou unikátní (existuje vždy pouze jeden s daným označením), ale pro nejednoznačné analýzy mohou obsahovat více než jednu derivaci. Takže i kdyby určitá operace nepřidala Earleyovu položku (protože už existuje), stále může přidat derivaci k derivačnímu lesu položky. Platí: D. Grune a C. J. H. Jacobs navrhli metodu konstrukce derivačního stromu z množiny položek za pomocí Ungerova syntaktického analyzátoru.", "section_level": 1}, {"title": "Náhled terminálních symbolů.", "content": "Operace predikce v Earleyově algoritmu může využívat náhled (). Pak funguje takto: „pokud existuje položka [\"A\" → \"α\" • \"Bη\"], pak pro každé pravidlo \"B\" → \"β\" přidej položku [\"B\" → • \"β\"], \"pokud množina FIRST řetězců symbolu β obsahuje terminální symbol t\"”. Jako obvykle při používání náhledu, je vhodné umístit na konec analyzovaného řetězce symbolů zarážku \"t\" = $, která nepatří do množiny terminálních symbolů. V původním Earleyově článku bylo navrženo používání náhledu také v operacích kompletace. Na rozdíl od predikce se při kompletaci nedá předem stanovit množina přípustných nástupců, pokud se nebere v úvahu jeho méně efektivní a omezená verze založená na množinách FOLLOW. Efektivní náhled při kompletaci spočívá v následujících modifikacích algoritmu: Je možné také používat náhled více než jednoho terminálního symbolu. Varianty Earleyova algoritmu s náhledem používajícím různý počet symbolů při predikci a kompletaci studovali M. Bouckaert, A. Pirotte a M. Snelling, kteří simulacemi zjistili, že nejlepší výsledky přináší náhled jednoho symbolu při predikci, který zmenšuje počty položek o 20–50% oproti verzi bez náhledu. Používání jakéhokoli náhledu při kompletaci však má větší režii než zisk z něho plynoucí. Mnoho implementací Earleyova algoritmu vůbec náhled nepoužívá, takže používají přímo danou gramatiku bez předzpracovávání spočívajícím v nalezení množin FIRST.", "section_level": 1}, {"title": "Modifikace algoritmu.", "content": "F. C. N. Pereira a D. H. D. Warren ukázali, jak zobecnit tabulkové metody syntaktické analýzy pro libovolné gramatické formalismy založené na unifikaci, včetně kontextových. Zahájil vlnu článků popisujících verze Earleyova algoritmu pro formalismus unifikací PATR-II, pro gramatiky se vkládáním stromů (), S-atributové gramatiky (), hypergrafové gramatiky (), sekvenčně indexované gramatiky () atd. Technika magických množin () v deduktivních databázích je také založena na myšlenkách Pereiry a Warrena. S. L. Graham a M. A. Harrison poukázali na společné rysy Earleyova algoritmu a algoritmu CYK a společně s V. R. Ruzzem vytvořili algoritmus syntaktické analýzy, který je hybridem těchto dvou algoritmů. J. Aycock a N. Horspool ukázali, jak zkonstruovat deterministický konečný automat podobný analyzátoru LR(0), který analyzuje vstupní data několikanásobně rychleji než tradiční implementace Earleyova algoritmu. A. Päseler vytvořila variantu Earleyova algoritmu, která místo seznamů terminálních symbolů analyzuje mřížky slov (). Mřížky slov jsou užitečné při rozpoznávání řeči a analýze textů psaných bez mezer mezi výrazy, např. v jazycích Dálného východu. A. Stolcke publikoval algoritmus, který vrací nejpravděpodobnější syntaktickou analýzu vstupního řetězce pro danou pravděpodobnostní bezkontextovou gramatiku. G. Lyon a B. Langa vytvořil varianty Earleyova algoritmu, které fungují pro vstupní věty s chybějícími, nadbytečnými nebo neznámými fragmenty.", "section_level": 1}, {"title": "Zdrojový kód.", "content": "V polských wikizdrojích je zdrojový kód Earleyova analyzátoru v jazyce Python, který pracuje bez náhledu, zpracovává prázdná pravidla podle Earleyova návrhu, a vytváří syntaktické stromy podle Lapšinova návrhu. Výstupem programu jsou všechny syntaktické stromy pro zadaný vstupní řetězec zapsané v závorkové notaci. Tento program nalezne čtyři derivační stromy nejednoznačné věty time flies like an arrow. Výsledek vykreslený pomocí programu phpSyntaxTree vypadá takto:", "section_level": 1}], "src_summary": "Earleyův algoritmus je algoritmus syntaktické analýzy, který vytvořil a v roce 1968 popsal Jay Earley ve své disertační práci vedené Robertem W. Floydem z Univerzity Carnegie-Mellon. Algoritmus byl v roce 1970 publikován ve zkrácené a čitelnější podobě v časopise Communications of the ACM v článku, zařazeném v roce 1983 mezi 21 nejvýznamnějších článků za čtvrtstoletí existence tohoto časopisu. ", "tgt_summary": "In computer science, the Earley parser is an algorithm for parsing strings that belong to a given context-free language, though (depending on the variant) it may suffer problems with certain nullable grammars. The algorithm, named after its inventor, Jay Earley, is a chart parser that uses dynamic programming; it is mainly used for parsing in computational linguistics. It was first introduced in his dissertation in 1968 (and later appeared in an abbreviated, more legible, form in a journal). ", "id": 739379}
{"src_title": "Karmapa", "tgt_title": "Karmapa", "src_document": [{"title": "Rozpoznávání nového vtělení.", "content": "Vyhledání a rozpoznání následujícího vtělení karmapy bývá úkolem nejbližších souputníků či žáků předešlého karmapy. Děje se tak obvykle na základě indícií, které za tím účelem karmapové zanechávají. Často se může jednat o dopis, v němž odcházející karmapa označí místo a čas narození svého „následovníka“, jeho rodiče nebo zvláštní okolnosti a znamení, jež budou jeho narození provázet. Rozpoznání může napomoci také zvláštní chování dítěte, jež je vtělením nového karmapy – může například rozeznávat osoby či předměty spojené s předchozím karmapou, které ve svém novém vtělení neměl žádnou možnost vidět nebo se s nimi setkat.", "section_level": 1}, {"title": "16. karmapa.", "content": "Šestnáctý karmapa Rangdžung Rigpä Dordže musel v roce 1959 odejít z Tibetu do indického exilu, aby tak ochránil další existenci linie Karma Kagjü. S pomocí západních žáků, mezi nimiž byli i Ole a Hannah Nydahlovi z Dánska, přinesl vědomosti o podstatě mysli do západního světa.", "section_level": 1}, {"title": "Spor o 17. karmapu.", "content": "Při vyhledávání 17. inkarnace karmapy došlo v linii Kagjü k rozkolu, jejímž důsledkem bylo rozpoznání a intronizace dvou Karmapů: Thinlä Thaje Dordžeho a Ogyen Trinley Dordžeho. Oba karmapové mají své následovníky po celém světě. Následující odkazy se věnují tomuto problému z pohledu jedné strany:", "section_level": 1}, {"title": "Thaje Dordže.", "content": "Thinlä Thaje Dordže se narodil v roce 1983 v tibetské Lhase v rodině buddhistického mistra školy Ňingmapa Miphama Rinpočheho. Byl nalezen a rozpoznán Künzigem Šamarem rinpočhem. V jedenácti letech byl v důsledku politické situace v Tibetu nucen odejít do politického exilu do Indie, kde žije v Západním Bengálsku v Kalimpongu. Západní veřejnosti se J.S. 17. Karmapa Thinlä Thaje Dordže poprvé představil roku 2000, kdy absolvoval mimořádně úspěšné turné po Evropě. Tehdy předal buddhistická učení téměř 30 000 lidem. Od roku 2003 pravidelně navštěvuje západní země včetně České republiky.", "section_level": 1}, {"title": "Ogyen Trinley Dordže.", "content": "Ogyen Trinley Dordže se narodil těsně před východem slunce 8. dne 5. tibetského měsíce roku dřevěného vola 1985. V místě Lhatok, provincie Bakor, východní Tibet. Byl rozpoznán Tai Situ rinpočhem. Ve věku čtyř let se začal učit v klášteře u Amdo Palden rinpočheho. Byl intronizován v klášteře Tsurphu roku 1992. Za 17. karmapu ho také uznala čínská vláda. 17. karmapa ovšem na přelomu let 1999 - 2000 dramaticky uprchl přes Himálaj do exilu v indické Dharamsale, kde přebývá dalajláma. V dnešní době se dalajláma rozhoduje o předání své politické moci a jedním z velkých kandidátů je právě 17. karmapa. V této době Ogyen Trinley Dordže přebývá v Indii, tradičním klášteře karmapů Rumtek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeho Svatost Karmapa je považován za nejdéle vědomě se zrozujícího lamu (tib. \"tulku\") Tibetu a je označován jako „živý buddha“. Je duchovní hlavou linie Karma Kagjü, jedné ze škol tibetského buddhismu. ", "tgt_summary": "The Karmapa (honorific title \"His Holiness the Gyalwa\" (རྒྱལ་བ་, Victorious One) \"Karmapa\", more formally as \"Gyalwang\" (རྒྱལ་དབང་ཀརྨ་པ་, King of Victorious Ones) \"Karmapa\", and informally as the \"Karmapa Lama\") is the head of the Karma Kagyu, the largest sub-school of the Kagyu (བཀའ་བརྒྱུད, ), itself one of the four major schools of Tibetan Buddhism. Karmapa was Tibet's first consciously incarnating lama. ", "id": 2456967}
{"src_title": "Klokan obrovský", "tgt_title": "Eastern grey kangaroo", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Klokan obrovský je druhý největší a nejtěžší žijící vačnatec žijící v Austrálii. Největší známý exemplář měl hmotnost 91 kilogramů a měřil 2,92 metrů. Na první pohled je znát výrazný pohlavní dimorfismus, samice jsou výrazně menší a lehčí. Tyto klokany je snadné rozpoznat; charakteristická měkká, šedá srst a zvláštní uši, které se od kořene ke špičkám zvětšují dělají klokana obrovského snadno rozeznatelného. Klokan rudý má zcela jinou tvář a většina jiných klokanů ani zdaleka nedosahuje velikosti a hmotnosti klokana obrovského. Vůbec nejvyšší zaznamenaná rychlost klokana obrovského byl 64 km za hodinu.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt a potrava.", "content": "Je nejrozšířenějším klokanem sušších oblastí. Vyskytuje se zejména v řídkých lesích východní Austrálie, dokonce je zde nejpočetnější z klokanů. Klokan obrovský žije v tlupách, které tvoří velký dospělý samec, dvě až tři samice s mláďaty a dva až tři mladí samci. Za úbytkem klokanů obrovských nestojí organizovaný lov, ale hlavně dopravní nehody. Přestože klokani obrovští jsou početní, přes 1 000 jich ročně zahyne při dopravních nehodách. Co se potravy týká, pak jsou klokani obrovští stejně jako ostatní klokani býložravci. Přes den tlupa odpočívá, po soumraku klokani okusují šťavnaté výhonky keřů, trávu, byliny a spadané plody.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Samice klokana obrovského dosahují pohlavní dospělosti mezi 17 – 28 měsíci, u samců je to okolo 25 měsíců. V době páření bojují samci o samice tak, že se snaží dostat svého soupeře na lopatky. Často se při tom opírají i o své ocasy. Březost u klokana obrovského trvá 36 dnů a většina mláďat se rodí na začátku léta. Většinou se narodí jedno mládě, které je velmi malé, holé a slepé. Pomocí drápků na předních nohách se mládě doplazí srstí matky až do vaku, kde se přisaje k prsní bradavce. Bradavka se prodlouží, její konec zduří a mláděti srostou ústní koutky, takže visí pevně na bradavce. Mládě ještě nemůže samo sát a samice mu sama několikrát za den vstříkne mléko do tlamičky. Samec se nijak o své potomky nestará. Mláďata klokana obrovského poprvé opouštějí vak asi po 11 měsících, mateřské mléko však sají až do věku 18 měsíců. Pokud dojde k oplození dalšího vajíčka ještě během doby, kdy je mládě ve vaku, nové embryo zůstává v děloze v klidu do chvíle, než předešlé mládě opustí vak. Mláďata poté začnou žít sama.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "V březnu 2020 byl tento druh chován přibližně v 25 evropských zoo. V rámci Česka se v tu chvíli jednalo o tři zařízení:", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "V Zoo Praha byl klokan obrovský chován již historicky, současný chov byl započat dovozem dvou samců ze Zoo Copenhagen v dánském hlavním městě v únoru 2020. Tento druh je chován v expozičním celku tasmánské a australské fauny Darwinův kráter. Zvířata byla poprvé vypuštěna do expozičního výběhu 28. 3. 2020. Výběh obývají společně s klokany rudokrkými.", "section_level": 2}], "src_summary": "Klokan obrovský (\"Macropus giganteus\") je velký, poměrně početný a převážně šedý klokan, s délkou těla až 120 centimetrů a hmotností až 65 kilogramů. Přesto to není největší z rodu klokanů, největší je klokan rudý.", "tgt_summary": "The eastern grey kangaroo (\"Macropus giganteus\") is a marsupial found in eastern third of Australia, with a population of several million. It is also known as the great grey kangaroo and the forester kangaroo. Although a big eastern grey male typically masses around 66 kg (weight 145 lb.) and stands almost 2 m (6.6 ft.) tall, the scientific name, \"Macropus giganteus\" (gigantic large-foot), is misleading: the red kangaroo of the semi-arid inland is larger, weighing up to 90 kg.", "id": 715163}
{"src_title": "Klokan velký", "tgt_title": "Western grey kangaroo", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Klokana velkého poprvé popsal Desmarest v roce 1817. Již tehdy dostal tento druh latinský název \"Macropus fuliginosus\", který má dodnes. Z neznámých důvodů ale bylo psáno, že se endemicky vyskytuje v Tasmánii, což nebyla pravda. Má několik poddruhů: Některé zdroje uvádějí ještě jeden poddruh: \"Macropus fuliginosus ocydromus\" ( - klokan velký stepní.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se v Jižní Austrálii od západního Nového Jižního Walesu a Victorie až po jihozápadní Austrálii. Ve východní části oblasti se často vyskytují smíšené populace s klokanem obrovským.", "section_level": 1}, {"title": "Základní data.", "content": "Tento klokan je třetí největší z klokanů (délka těla 0,9–1,4 m, délka ocasu 75–100 cm, hmotnost 15–54 kg). Pokud se tento klokan pohybuje pomalu, poskakuje na všech čtyřech nohou jako králík, ocas používá jako oporu. Spěchá-li, skáče snožmo do výšky 3 m a do dálky 10 m. Samci jsou průměrně dvakrát větší než samice, ale krom velikosti a váhy se nijak neliší.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Klokaní samci se v době námluv spolu utkávají o nadvládu nad samicemi, soupeří i o potravu či o místa k odpočinku, pokud je jich nedostatek. Protivníci se postaví proti sobě, vystrčí přední nohy a snaží se zasáhnout jeden druhého. Mohou se i naklonit vzad a opírají se přitom o ocas, aby mohli uštědřovat rány zadníma nohama. K vážným zraněním dochází při soubojích jen zřídka. Březost u klokana velkého trvá v průměru okolo 36 dnů. Novorozené klokáně je však po narození velmi nevyvinuté – je holé, slepé a schází mu zadní končetiny. Přichytí se drápky k matčině srsti a šplhá jen za pomoci svého čichu a hmatu k jejímu vaku, kde se přisaje na mléčnou bradavku. Ve vaku mláděti ztvrdnou koutky, tudíž dokonale drží. To bylo patrně příčinou, proč si dříve australští usedlíci mysleli, že vyrůstají přímo z bradavky. Ve vaku saje mléko do chvíle, než se dovyvine. Mláděti se vytvoří zadní končetiny, začne vidět, uši se mu vzpřímí a naroste mu srst. Kolem 7. měsíce mládě vystrčí hlavu z vaku, ochutná trávu, ale když je v nebezpečí, hned zaleze zpět do vaku. Do něj leze hlavou napřed, takže ve vaku musí udělat kotoul. Vak je však brzy obsazen dalšími přírůstky, tudíž klokáně strká hlavu do vaku jen tehdy, když se chce napít. V 1. roce se již pase s ostatními, neleze již zpět do vaku, ale zůstává v blízkosti matky do 2. roku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klokan velký (\"Macropus fuliginosus\"), známý také jako klokan západní, je druh klokana z čeledi klokanovitých. Je odlišný od většiny druhů podle ochlupeného nosu a od klokana obrovského se liší především svým hnědým zbarvením srsti. Aktivní je zejména v noci, kdy se pase především na trávě, někdy ale žere i listí keřů nebo okusuje i nízké stromy. Má hustou drsnou srst, přecházející od bledě šedohnědé do čokoládově hnědé. Na hrudi a na břiše je barva světlejší.", "tgt_summary": "The western grey kangaroo (\"Macropus fuliginosus\"), also referred to as a western grey giant kangaroo, black-faced kangaroo, mallee kangaroo, and sooty kangaroo, is a large and very common kangaroo found across almost the entire southern part of Australia, from just south of Shark Bay through coastal Western Australia and South Australia, into western Victoria, and in the entire Murray–Darling basin in New South Wales and Queensland.", "id": 448980}
{"src_title": "Jakon", "tgt_title": "Yacón", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "V prvé polovině 19. století se tato plodina dostala do Evropy, kde se až do 2. světové války pěstovala v Itálii a Německu. Do dalších zemí, např. Nového Zélandu, Austrálie, Spojených států amerických a Japonska byla zavedena v polovině osmdesátých let minulého století. Do České republiky byl jakon poprvé dovezen z Nového Zélandu roku 1993 ve spolupráci České zemědělské university v Praze a Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Ve své domovině roste v teplých údolích i na osluněných svazích v nadmořské výšce do 3000 m. Pro úspěšný růst potřebuje dostatek vláhy, nevhodné jsou půdy těžké a zamokřené. Není ovlivňován prodlužováním či zkracováním délky dne, je velmi citlivý na mráz. Množivé stonkové hlízy se vysazují do řádků (podobně jako brambory) na konci dubna při teplotě půdy okolo 5 °C. V nížinách má vegetační dobu dlouhou šest až sedm měsíců, ve výškách okolo 3000 m osm až devět měsíců, její ukončení signalizuje zasycháním odkvetlých vrcholů. Při pokusech v ČR byla zjištěna průměrná vegetační doba 157 dnů, výnos hlíz vhodných ke konzumaci asi 40 t/ha, vhodných na množení 10 t/ha a zelené hmoty 20 t/ha. Hlízy skladujeme v chladu, během skladování sládnou, rychleji se jejich cukernatost zvyšuje vystavením slunečním paprskům. Hlízy lze v temperovaných skladech uchovávat do května následujícího roku.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "V domovině vytrvalá a v evropských podmínkách jednoletá, sytě zelená až nafialovělá bylina s nadzemní části tvořenou třemi až pěti chlupatými lodyhami dosahující výšky okolo 2 m. Lodyha je pevná, dutá, čtyřhranná, větvená, hustě olistěná a porostlá velkými, vstřícně vyrůstajícími šípovitými listy. Na vrcholech hlavních lodyh na sklonku vegetace vyrůstají v latách drobné, asi 3 cm velké úbory se žlutými až oranžovými květy, ve středu úboru jsou oboupohlavné trubkovité a po obvodě samičí jazykovité. Po opylení vznikají drobné, černé, většinou sterilní, asi 2 mm velké nažky, které se běžně v evropských podmínkách vůbec nevyvíjejí. Ploidie druhu je 2n = 60. Rostliny tvoří dva druhy hlíz, krátké stonkové hlízky sloužící k vegetativními rozmnožování a ztloustlé, kořenové hlízy pro které se jakon pěstuje. Stonkové hlízky vyrůstají na bazální části stonku, jsou na povrchu světle červené až tmavě fialové a nejsou vhodné ke konzumaci, slouží pouze k rozmnožování; pohlavní rozmnožování jakon téměř ztratil. Každým rokem narůstají na objemu a mohou být před sázením rozděleny na několik části. Kořenové hlízy jsou řepovitého či kulovitého tvaru, někdy jsou nepravidelně zkroucené, rostou ve svazku po pěti až dvaceti kusech a jedna váží od 0,2 do 0,5 kg. Čerstvé hlízy jsou načervenalé až šedohnědé a na vzduchu jejich tenká pokožka rychle tmavne. Pod touto slupkou je nejedlá kůra s pryskyřičnou příchutí a pod ní křehká, chutná a šťavnatá dužina bílé až krémově žluté barvy.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Hlízy jakonu vykazují z hlediska složení blízkou shodu s hlízami brambor. V čerstvém stavu obsahuje asi 70 % vody a má tudíž nízkou energetickou hodno. Sušina je ze 70 % tvořena sacharidy a z nich 60 % tvoří fruktany inulinového typu a zvláště oligomery známe svou schopnosti udržovat tlusté střevo v dobrem zdravotním stavu. Z listů byly izolované látky s podobnou aktivitou jako inzulin, které snižují zvýšenou hladinu krevního cukru a při její normální výši nepůsobí. Hlízy se obvykle jedí jak syrové, tak je lze i tepelně zpracovat vařením nebo pečením. Na trzích se prodávají jako ovoce mezi jablky a hruškami, nikoliv mezi bramborami. Jelikož hlízy obsahují poměrně vysoké množství inulinu, jsou vhodnou potravinou pro diabetiky. Listy čerstvé nebo sušené se používají na přípravu čaje při léčbě diabetu a cholesterolu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jakon (\"Smallanthus sonchifolius\") syn. \"Polymnia sonchifolia\", je statná, vytrvalá rostlina pocházející z teplejších oblastí jihoamerických And. Byl znám již v dobách Incké říše a jako potravina je pro hlízy stále pěstován hlavně v Bolívii, Ekvádoru, Kolumbii a Peru.", "tgt_summary": "The yacón (\"Smallanthus sonchifolius\") is a species of perennial daisy traditionally grown in the northern and central Andes from Colombia to northern Argentina for its crisp, sweet-tasting, tuberous roots. Their texture and flavour are very similar to jicama, mainly differing in that yacón has some slightly sweet, resinous, and floral (similar to violet) undertones to its flavour, probably due to the presence of inulin, which produces the sweet taste of the roots of elecampane, as well. Another name for yacón is Peruvian ground apple, possibly from the French name of potato, \"pomme de terre\" (ground apple). The tuber is composed mostly of water and fructooligosaccharide.", "id": 520181}
{"src_title": "Královecká univerzita", "tgt_title": "University of Königsberg", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Albrecht, bývalý velmistr Řádu německých rytířů a první vévoda Pruska od roku 1525, koupil pozemek za královeckou katedrálou na ostrově Kneiphof na řece Pregel od zdejší kapituly, a nechal tam roku 1542 postavit akademické gymnázium. Dne 20. července 1544 vydal zakladatelskou listinu univerzity \"Collegium Albertinum\", která byla slavnostně otevřena 17. srpna 1544. Nově založené protestantské vévodství bylo lénem Koruny Polského království a univerzita sloužila jako luteránský protějšek katolické Krakovské akademie. Jejím prvním rektorem byl básník Georg Sabinus, zeť Philippa Melanchthona. Mezi prvními profesory univerzity byli litevští učenci Stanislovas Rapalionis a Abraomas Kulvietis. Všichni profesoři museli složit přísahu na augsburské vyznání. Protože pruské země ležely za hranicemi Svaté římské říše, císař Karel V. i papež Pavel III. odmítli udělit se založením univerzity souhlas, nicméně 28. března 1560 škola obdržela královské privilegium polského krále Zikmunda II.. Roku 1618 se Pruské vévodství spojilo personální unií s Markrabstvím braniborským a v roce 1657 „Velký kurfiřt“ Fridrich Vilém I. Braniborský získal plnou svrchovanost Pruska tím, že se vyvázal z Polské koruny smlouvou z Wehlau. Albertina byla druhou nejstarší univerzitou (po univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou) a intelektuálním centrem protestantského Braniborska-Pruska. Měla čtyři fakulty: teologie, medicíny, filozofie a práva, později v rámci filozofické fakulty přibyla matematika a přírodní vědy. Mezi rektory bylo mnoho členů královského rodu Hohenzollernů (posledním z nich byl korunní princ Vilém v letech 1908-1918), kteří však na univerzitě nepobývali, ale obvykle je při řízení školy zastupoval prorektor. Pruské země nepoškodila třicetiletá válka, což u studentů zvýšilo zájem o univerzitu v Královci. V 17. století, byla známá jako působiště básníka Simona Dacha, rektora v roce 1656/57, a dalších literátů. Car Petr I. Veliký navštívil Albertinu v roce 1697, což vedlo ke intenzivnějším kontaktům mezi Pruskem a Ruskou říší. K významným ruským studentům v Královci patřili Kirill Razumovský, později předseda Ruské akademie věd, a generál Michail Andrejevič Miloradovič. Univerzita a město měly hluboký dopad na rozvoj litevské kultury. První kniha v litevském jazyce byla vytištěna zde v roce 1547 a v Albertině studovalo několik důležitých litevských spisovatelů. Univerzita byla také obvyklou vzdělávací institucí baltské německé šlechty. 18. století vešlo do dějin kultury jako „královecké století“ osvícenství; rozkvět zde inicioval student Albertiny Johann Christoph Gottsched, na kterého navázali filozof Johann Georg Hamann a spisovatel Theodor Gottlieb von Hippel starší. Vystudovali zde Johann Gottfried Herder, Zacharias Werner, Johann Friedrich Reichardt, E. T. A. Hoffmann a především filozof Immanuel Kant, rektor v letech 1786 a 1788. Tito učenci položili základy pro pozdější výmarskou klasiku a německý romantismus. Nádherná botanická zahrada Albertiny byla slavnostně otevřena v roce 1811 během napoleonských válek. O dva roky později založil Friedrich Wilhelm Bessel hvězdárnu vedle zahrady. Mezi profesory patřili dále filosof Johann Gottlieb Fichte (působil zde v letech 1806–1807), biolog Karl Ernst von Baer (1817–1834), matematik Carl Gustav Jacobi (1829–1842), mineralog Franz Ernst Neumann (1828–1876) a fyzik Hermann von Helmholtz (1849–1855). V 19. a 20. století byla univerzita nejznámější svou školu matematiky, kterou založil Carl Gustav Jacob Jacobi a pokračovali v ní jeho žáci Ludwig Otto Hesse, Friedrich Richelot, Johann G. Rosenhain a Philipp Ludwig von Seidel. Později byla spojena se jmény jako Hermann Minkowski (učitel Alberta Einsteina), Adolf Hurwitz, Ferdinand von Lindemann a David Hilbert, který byl jedním z největších moderních matematiků. Matematici Alfred Clebsch a Carl Gottfried Neumann (oba narození v Královci a žáci Ludwiga Otta Hesseho) v roce 1868 založili \"Mathematische Annalen\", jež se brzy staly nejvlivnějším matematickým časopisem té doby. Během oslav 300 let trvání univerzity dne 31. srpna 1844 položil král Fridrich Vilém IV. základní kámen nové hlavní budovy Albertiny, jež byla slavnostně otevřena v roce 1862 korunním princem Fridrichem a prorektorem Johannem Karlem Friedrichem Rosenkranzem. Budova na centrálním náměstí Paradeplatz byla postavena v novorenesančním stylu podle plánů Friedricha Augusta Stülera. Fasádu zdobil jezdecký reliéf pruského vévody Albrechta, zakladatele školy. Pod ním byly výklenky obsahující sochy protestantských reformátorů Martina Luthera a Philippa Melanchthona. Uvnitř bylo nádherné schodiště nesené mramorovými sloupy. Senátní sál zdobil portrét císaře Fridricha III. od Laucherta a busta Immanuela Kanta od Hagemanna, studenta J. G. Schadowa. Přilehlá aula byla zdobena freskami malovanými v roce 1870. Univerzitní knihovna byla v roce 1901 umístěna do čtvrti Mitteltragheim a obsahovala přes 230 000 svazků. Na Dritte Fliess Strasse bylo umístěno sportoviště Palestra, založené v roce 1898 za účelem povzbuzení vyšších forem sportu mezi studenty a občany. V roce 1900 měla univerzita 900 studentů. Během posledních let existence po teritoriálním oddělení Východního Pruska od Německa Versailleskou smlouvou univerzita i Německá studentská unie zdůrazňovaly přináležitost k Německu a podporovaly německý nacionalismus. Čtyřsté výročí založení oslavila škola 10. července 1944 za přítomnosti říšského ministra Waltera Funka. O několik týdnů později, během nocí 26./27. a 29./30. srpna, byl Královec těžce bombardován britským královským letectvem. Od ledna do dubna 1945 bylo město dále devastováno východopruskou ofenzívou Rudé armády a závěrečnou bitvou o Královec. Když generál Otto Lasch podepsal 9. dubna kapitulaci, historické centrum města bylo útoky zničeno a 80 % univerzitních budov leželo v troskách. Profesoři a další učitelé uprchli do západních oblastí Německa, mnoho z nich bylo pak přijato na Univerzitu v Göttingenu. Zbývající prostory včetně hlavní budovy Albertiny od roku 1948 využíval Kaliningradský státní pedagogický institut, který v roce 1967 získal status univerzity, která pak byla postupně odpovídajícím způsobem rozšířena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Královecká univerzita (německy \"Albertus-Universität Königsberg\", Albrechtova univerzita Královec, předtím v letech 1701 až 1918 \"Königliche Albertus-Universität zu Königsberg i. Pr.\", Královská Albrechtova univerzita v Královci v Prusku) byla univerzita v Královci (dnešním Kaliningradu) ve východním Prusku. Pod jménem Collegium Albertinum ji založil v roce 1544 jako druhou protestantskou vysokou školou světa (po Marburské univerzitě) pruský vévoda Albrecht, podle jehož latinizovaného jména se také označovala Albertina. Mezi studenty a učiteli univerzity byla řada vynikajících osobností, například básník Simon Dach, filosofové Immanuel Kant a Johann Gottfried Herder, spisovatel E. T. A. Hoffmann nebo matematik David Hilbert. ", "tgt_summary": "The University of Königsberg () was the university of Königsberg in East Prussia. It was founded in 1544 as the world's second Protestant academy (after the University of Marburg) by Duke Albert of Prussia, and was commonly known as the Albertina. ", "id": 2243399}
{"src_title": "Samuel Dirksz van Hoogstraten", "tgt_title": "Samuel Dirksz van Hoogstraten", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Samuel Dirksz van Hoogstraten se učil nejprve u svého otce Dirka van Hoogstratena. V Dordrechtu zůstal až do roku 1640. Po smrti svého otce se přestěhoval do Amsterdamu, kde vstoupil do dílny k malíři Rembrandtovi. Krátce nato začal pracovat samostatně jako mistr a malíř portrétista. Během života navštívil Vídeň (1651), Řím a Londýn. V Římě vstoupil do sdružení umělců Bentvueghels, kde dostal přezdívku \"Batavier\". Po návratu do Dordrechtu pak od roku 1656 řídil provoz v mincovně.", "section_level": 1}, {"title": "Obrazy a rytiny.", "content": "Zachoval se dostatečný počet Van Hoogstratenových děl. V portrétu z roku 1645, v současné době ve sbírce Lichtenštejnů ve Vídni, napodobuje styl Rembrandta. V tomto stylu pokračoval až do roku 1653, kdy namaloval úžasnou postavu vousatého muže, který se dívá z okna. To je jeden z příkladů jeho stylu, obraz je vystaven v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Velmi uznávaný byl také jako malíř zátiší ve stylu \"tromp-l'oeil\". (Trompe l'oeil – francouzský výraz znamenající \"oklamat oko\" je technika umění, která používá v realistickém obrazu optickou iluzi vytvářející dojem trojrozměrné dimenze. Nucená perspektiva je srovnatelnou s iluzí v architektuře). Realita zobrazené scény na pohled nahodilých objektů má vždy hluboký význam. Pohled na Vídeňský Hofburg z roku 1652 ukazuje jeho dovednost jako malíře architektury. Naproti tomu v obraze \"Lady Reading a Letter as she crosses a Courtyard (Žena, která čte dopis a přechází přes nádvoří)\" (Mauritshuis), nebo \"Lady Consulting a Doctor (Žena radící se s lékařem)\", Rijksmuseum, Amsterdam, Van Hoogstraten napodobuje Pietera de Hoocha. Jeden z jeho posledních obrazů je obraz \"Portrét Mattheus van den Broucke\", datovaný 1670. Hoogstraten také využívá svou dovednost práce s perspektivou při malbě ve stylu \"peepshows\" (zobrazení obrázků, předmětů nebo osob pohledem lidí dívajících se malou dírkou nebo lupou) nebo ve stylu \"perspektivního boxu\" (obraz experimentuje se světlem, architektonickými prvky a camerou obscurou. Příkladem \"peepshows\" je obraz pohledu do nitra holandského domu, přesvědčivý 3D pohled do nitra domu viděný skrz dírku na jednom konci boxu (skříňky). Jeden z jeho obrazů v tomto stylu je vystaven v National Gallery v Londýně. Ukazuje interiér typického holandského domu své doby. Hoogstraten také vytvořil mnoho rytin, z nichž se některé dochovaly. Jeho autoportrét, rytina vytvořená jím samotným ve věku padesáti let, stále existuje. Jeho žáky byli jeho mladší bratr Jan van Hoogstraten, Aert de Gelder, Cornelis van der Meulen nebo Godfried Schalcken. Jeho obraz \"Zátiší s dopisem\" z období 1651-1654 je ve sbírkách Muzea umění Olomouc, které jej získalo v roce 1687 (Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž).", "section_level": 1}, {"title": "Van Hoogstraten teoretik umění.", "content": "Jeho sláva vychází z jeho mnohostranné kariéry malíře, básníka a spisovatele. Usiloval o vyšší sociální postavení. Kromě malby a řízení mincovny věnoval část svého času literární práci. Jeho \"magnum opus\", největší dílo v jeho kariéře spisovatele, je kniha o malbě \"Introduction to the Academy of Painting, or the Visible World (Úvod do akademie malby aneb Viditelný svět)\", což je dlouhé a svým teoretickým rozsahem jedno z nejambicióznějších pojednání o umění malby publikované v nizozemské republice v sedmnáctém století. Zabývá se tématy jako přesvědčivost obrazu a iluze - tedy principy či technikami, pomocí kterých jsou umělecké prezentace vytvářeny tak, aby se podobaly reálným objektům nebo aby poskytovaly vzhled prostoru pomocí perspektivy; pojednává také o umělcových morálních standardech a popisuje vztah malby k filozofii, odkazujíc na různé starověké a moderní autory. Reaguje na mezinárodní, především jihoevropský ideál malby, se kterým se van Hoogstraten setkal během svých cest. Pojednává také o současném projevu nizozemských uměleckých studií. Publikaci napsal jako pokračování knihy Karla van Mandera z počátku 17. století o malbě a malířích \"Het Schilder-Boeck\". Jeden z mnoha žáků van Hoogstratena, Arnold Houbraken, později vydal knihu s názvem \"The Great Theatre of Dutch Painters (Velké divadlo holandských malířů)\", která obsahovala i životopis jeho učitele. Tato biografie je základem většiny informací, které máme o van Hoogstratenovi dnes.", "section_level": 1}, {"title": "Sonety a tragédie.", "content": "Van Hoogstraten také skládal sonnety a tragédie. Jsme mu zavázáni za některé ze známých výroků Rembrandta.", "section_level": 2}], "src_summary": "Samuel Dirksz van Hoogstraten (2. srpna 1627, Dordrecht – 19. října 1678, Dordrecht) byl nizozemský malíř z období tzv. zlaté éry nizozemského malířství, byl také básníkem a autorem teorie umění.", "tgt_summary": "Samuel Dirksz van Hoogstraten (2 August 1627, Dordrecht – 19 October 1678, Dordrecht) was a Dutch painter of the Golden Age, who was also a poet and author on art theory.", "id": 724970}
{"src_title": "Michail Frunze", "tgt_title": "Mikhail Frunze", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Frunze se narodil jako Mihail Frunză rumunskému posádkovému lékaři původem z Besarábie a jeho ruské ženě, rolnici z Voroněžska. Studoval ve Věrném (později Alma-Ata) v Kazachstánu; od roku 1904 pak byl studentem Petrohradské univerzity, kde si poruštil své jméno.", "section_level": 2}, {"title": "Revolucionář.", "content": "O rok dříve, v roce 1903, vstoupil do Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Na druhém kongresu, během ideologického rozporu mezi Leninem a Martovem, dvěma hlavními stranickými vůdci, přes stranické taktiky (Martov argumentoval pro velkou společnost aktivistů, zatímco Lenin chtěl malou skupinu profesionálních revolucionářů), sympatizoval Frunze s Leninem a jeho bolševiky. Dva roky po kongresu se stal Frunze důležitým účastníkem Ruské revoluce v roce 1905, v čele textilních dělníků v Ivanově. Když revoluce neuspěla, Frunze byl zatčen a za protistátní činnost odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl na poslední chvíli změněn na vyhnanství na Sibiři, kde strávil deset let. V roce 1915 Frunze utekl, a stal se editorem bolševického týdeníku \"Jiskra\" (\"Iskra\"). Do vypuknutí únorové revoluce používal pseudonym Arsenij-Trifonyč.", "section_level": 2}, {"title": "Revoluce.", "content": "Během únorové revoluce se stal Frunze vedoucím lidových milicí v Minsku, a posléze se stal prezidentem Minského sovětu. Později odešel do Moskvy, a vedl ozbrojené oddíly dělníků, aby pomohli při zápase o kontrolu nad městem.", "section_level": 2}, {"title": "Občanská válka.", "content": "Po říjnové revoluci, v roce 1918, se stal Frunze vojenským komisařem pro Ivanovo. Během počátečních dnů ruské občanské války byl Frunze jmenován hlavou severní skupiny armád. Poté co Frunze porazil admirála Alexandra Kolčaka a Bílou armádu v Omsku, předal Lev Trockij (hlava Rudé armády) celkovou kontrolu východní fronty právě Frunzemu. V listopadu roku 1920 získal Frunze Krym a vyhnal důležitého velitele Bělogvardějců Pjotra Wrangela a jeho vojenské jednotky z Ruska. Podařilo se mu také zničit Machnovy anarchisty na Ukrajině a nacionalisty v čele se Symonem Petljurou. V roce 1921 byl Frunze zvolen do ústředního výboru strany, a v lednu 1925 se stal předsedou revoluční vojenské rady. Jako silný stoupenec Grigorije Zinovjeva se Frunze dostal do konfliktu se Stalinem, jedním ze Zinovjevových hlavních oponentů.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Frunze byl považován za potenciálního následníka Lenina díky své schopnosti řešit teoretické a praktické problémy stranického programu. V polovině roku 1925 začal Frunze trpět bolestmi břicha. Mnohokrát mu byla nabídnuta operace, Frunze se jí však bál a odmítal. Později se mu však přitížilo a musel být hospitalizován. Těsně před smrtí napsal Frunze manželce: \"\"Nyní se cítím absolutně zdráv, a zdá se mi být nadbytečná možnost, že budu opět operován. Nicméně Stalin a Mikojan horují pro další operaci.\"\" Frunze brzy poté zemřel dne 31. října 1925 na otravu. Je možné, že za jeho smrt nese odpovědnost Stalin, neexistuje však na to důkaz. Faktem je, že Frunze dostával větší dávky narkotika, než bylo normální. Byl pohřben u Kremelské zdi. Zajímavostí je, že všichni lékaři, kteří Frunzeho operovali, po roce 1934 zemřeli.", "section_level": 2}, {"title": "Posmrtná připomínka.", "content": "V roce 1926 byl Biškek pojmenován na jeho počest \"\"Frunze\"\". Roku 1991 se město vrátilo k původnímu názvu. I přesto se však po Frunzem jmenují různé ulice i muzea. Frunzeho vojenská akademie, jedna z nejznámějších v Rusku, nese také jeho jméno. V moskevském metru se nachází stanice Frunzenskaja, kde se nachází také jeho busta. Stanice stejného jména se nachází i v petrohradském metru.", "section_level": 1}, {"title": "Inspirace v umění.", "content": "Smrt Frunzeho inspirovala Borise Andrejeviče Pilňaka k napsání povídky \"Nezhašený měsíc\" (Повесть непогашенной луны, 1924). Pilňak v úvodu časopiseckého vydání uvedl, že Frunzeho znal osobně málo, nezná podrobnosti o jeho smrti a cílem nebylo napsat o této smrti reportáž. V té samé době se však začínaly šířit pověsti obviňující Stalina z Frunzeho smrti. Časopis, ve kterém dílo vyšlo, byl zabaven a vydavatelé se museli omluvit. Povídka vyšla v Československu v roce 1968.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michail Vasiljevič Frunze, rusky \"Михаил Васильевич Фрунзе\" (2. února 1885 Biškek, Ruské impérium, dnes Kyrgyzstán – 31. října 1925 Moskva, dnes Rusko) byl sovětský politik, vojenský činitel a významná osobnost ruské občanské války.", "tgt_summary": "Mikhail Vasilyevich Frunze (; 2 February 1885 – 31 October 1925) was a Bolshevik leader during and just prior to the Russian Revolution of 1917. Frunze was born in modern-day Kyrgyzstan. He became active with the Bolsheviks and rose to the rank of a major Red Army commander in the Russian Civil War of 1917-1918. He is best known for defeating Baron Peter von Wrangel in Crimea. The capital of the Kyrghyz SSR (modern Bishkek) was named in his honor from 1926 until 1991, when the Soviet Union was dissolved.", "id": 1975571}
{"src_title": "ESCP Europe", "tgt_title": "ESCP Business School", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "ESCP je akreditovaná u třech mezinárodních organizací: EQUIS, AMBA, a AACSB. Škola má přibližně 40000 absolventů ze 150 zemí a více než 200 národností. Mezi významné absolventy patří Patrick Thomas (ředitel společnosti Hermès), bývalý francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin, Ignacio Garcia Alves, prezident společnosti Arthur D. Little, evropský komisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier nebo Han van der Loo (1981), předseda EU Liason, Shell.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "ESCP byla založena v roce 1819 skupinou ekonomů a obchodníků včetně ekonoma Jean-Baptisty Saye a obchodníka Vitala Rouxe. Mezinárodní význam školy byl patrný od jejích raných počátků. Již ročník z roku 1824 čítal 30% zahraničních studentů 15 národností, mezi nimiž bylo 7 Španělů, 5 Brazilců, 5 Nizozemců, 4 Němci a 2 Američané. O sto padesát let později v reakci na evropský význam a poslání otevřela škola v roce 1973 kampusy v Německu (nejprve v Düsseldorfu, nyní v Berlíně) a ve Velké Británii (nejprve v Oxfordu, nyní v Londýně), a následně v roce 1988 ve Španělsku a v roce 2004 v Itálii.", "section_level": 1}, {"title": "Programy.", "content": "ESCP nabízí magisterský program v oboru managementu (Master in Management), několik specializovaných magisterských programů v oborech jako marketing, finance, média či personalistika (HR). Dále škola nabízí programy „Executive MBA” a „MEB“, jenž je podobný klasickým prezenčním MBA programům. ESCP Europe také nabízí doktorské studium, které vede k získání titulu Ph.D.", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní srovnání.", "content": "V roce 2010 se program “Master in Management” umístil na 1. místě v mezinárodním žebříčku deníku Financial Times. „Executive MBA“ program je hodnocen jako 15. na světě a v žebříčku QS Global 200 Business Schools Report z roku 2009 se škola umístila patnáctá v Evropě.", "section_level": 1}], "src_summary": "ESCP Business School je evropská obchodní škola s kampusy (pobočkami) v Paříži, Londýně, Berlíně, Madridu, Turíně a Varšava. Škola, založena v roce 1819, je nejstarší obchodní školou na světě, a proto se prezentuje jako: „První obchodní škola na světě (zal. 1819)“.", "tgt_summary": "ESCP Business School is a European school of management with campuses in Paris, Berlin, London, Madrid, Turin, and Warsaw. In France, ESCP is one of the most selective French Grandes écoles and referred to in France as one of the \"trois Parisiennes\" (three Parisians), together with HEC Paris and ESSEC Business School. Established in 1819, it is considered as the world's oldest business school. ", "id": 1001758}
{"src_title": "Kiang", "tgt_title": "Kiang", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kiang je divoký osel vzhledem podobný spíše domácímu koni než oslu. V kohoutku je vyšší než kůň Převalského, má těžkou klabonosou hlavu a poměrně krátké zašpičatělé uši. Hříva je tmavá, krátká a vzpřímená. Hlava, hřeben krku, hřbet, boky i kýty jsou červenohnědě až čokoládově zbarvené s černým oslím pruhem, který se táhne středem hřbetu. Spodní část těla včetně končetin je čistě bílá. Zimní srst je hnědá, vlnitá a dvakrát delší než srst letní.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a stanoviště.", "content": "Kiang je endemitem Tibetské náhorní plošiny, žije v Tibetu, Nepálu a v Indii. Jeho přirozeným habitatem jsou horské stepi v nadmořské výšce 4 100 - 4 800 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Kiangové žijí v malých stádech vedených starou klisnou, obvyklý počet jedinců v jedné skupině je 5-20. Hřebci bývají samotáři nebo se sdružují do mládeneckých stád. V červenci se samci připojují ke stádům klisen a během srpna si pak vytvářejí harémy, o které často vzájemně bojují. Březost trvá 11-12 měsíců, hříbata se ke stádu připojují již za několik dnů po narození, odstavena jsou v roce věku, kdy pohlavně dospívají. Kiangové jsou aktivní hlavně ráno a večer. Jejich potravou je tráva, slanomilné byliny, listy a větvičky keřů. Jejich přirozenými nepřáteli jsou hlavně vlci, jinak se kiang může dožít až 20 let. Zvláště hřebci jsou teritoriální, agresivní a nebezpečná zvířata, která se v případě ohrožení neváhají bránit kousáním a kopáním.", "section_level": 1}, {"title": "Poddruhy.", "content": "V literatuře je popsáno více poddruhů kianga, i když jsou pravděpodobně neplatné (P. Moehlman pers. comm. 2001). Je to největší kiang východní, \"E. k. holdereri\", chovaný v českých zoologických zahradách, kiang západní (\"E. k. kiang\") a kiang jižní (\"E. k. polyodon\")", "section_level": 1}, {"title": "Kiang v zoo.", "content": "Na slovensku je chován v Zoo Bojnice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kiang (\"Equus kiang\") je větším druhem asijského osla a společně se zebrou Grévyho je největším divokým zástupcem čeledi koňovitých. Obývá horské stepi Tibetské náhorní plošiny v nadmořské výšce až 5000 m n. m.", "tgt_summary": "The kiang (\"Equus kiang\") is the largest of the wild asses. It is native to the Tibetan Plateau, where it inhabits montane and alpine grasslands. Its current range is restricted to plains of the Tibetan plateau and Ladakh, India, and northern Nepal along the Tibetan border. Other common names for this species include Tibetan wild ass, khyang and gorkhar. Travellers' accounts of the kiang are one inspiration for the unicorn.", "id": 2197115}
{"src_title": "Filarete", "tgt_title": "Filarete", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Antonio di Pietro Averlino se narodil kolem roku 1400 ve Florencii, kde se pravděpodobně vyučil jako řemeslník. Zdroje naznačují, že pracoval ve Florencii pod italským malířem, architektem a životopiscem Lorenzem Ghibertim, který mu dal jeho jméno Filarete, což znamená milovník ctnosti (či dokonalosti). V polovině 15. století byl Filarete vykázán z Říma poté, co byl obviněn z pokusu ukrást hlavu Jana Křtitele, a přestěhoval se do Benátek a poté do Milána. Tam se stal knížecím stavitelem a pracoval na různých architektonických projektech po dobu patnácti let. Podle jeho životopisce Vasariho zemřel v Římě asi roku 1469.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bronzové dveře původní Basiliky sv. Petra.", "content": "Papež Evžen IV. Filareta pověřil vytvořenímbronzové hlavní brány původní Svatopetrské basiliky v Římě, která byla dokončena v roce 1445. Výroba brány trvala 12 let a i když byla vytvořena během renesance, vykazuje byzantské vlivy a středověká charakter. Někteří kritici poukazují na to, že dveře nabízejí pohled do Filaretovy mysli, \"středověce složité a plní vzrušujících, ale ne zcela asimilovaných klasických nauk\".", "section_level": 2}, {"title": "Architektonické dílo.", "content": "V Miláně Filarete postavil Ospedale Maggiore (asi 1456) špitál racionálně plánovaný na půdorysu kříže ve čtverci, s nemocničním kostelem ve středu. Některé z dochovaných úseků mnohokrát přestavěné budovy ukazují gotický detail řemeslných tradic milánského \"quattrocenta\" v rozporu s Filaretovým návrhme all\"'antica\" neboli \"podle antiky\". Filarete také pracoval na hradě Castello Sforzesco a na milánské katedrále.", "section_level": 2}, {"title": "Filaretovo pojednání o architektuře a ideálním městě Sforzinda.", "content": "Filarete dokončil svou významnou knihu o architektuře někdy kolem roku 1464,kdy o ní hovořil jako o své \"Libro architettonico\" (Architektonické knize). Ani on, ani jeho bezprostřední současníci ji nikdy nenazývali \"Trattato\" (Pojednání), ačkoli se tak dnes nazývá. \"Libro architettonico\", která obsahuje dvacet pět částí, byla během renesance poměrně široce rozšířena v rukopisné podobě. Nejznámější a nejzachovalejší je bohatě ilustrovaný rukopis známý jako \"Codex Magliabechiano\" (pravděpodobně byl vypracován kolem r. 1465; nyní je v archivu Biblioteca Nazionale Centrale di Firenze). Skutečnost, že \"Codex Magliabechiano\" je věnován Pierovi de' Medici a byl zachován ve Florencii, naznačuje, že Filarete byl ve své rodné Florencii ctěn přes jeho věrnost Milánu. Kniha, která je psána jako fiktivní vyprávění, se skládá převážně z detailních popisů technických aspektů architektury (např. místo a výběr materiálu, výkres, stavební metody, a tak dále) a stálé polemiky proti gotice v severní Itálii, kterou Filarete nazývá \"barbarský moderní styl.\" Filarete místo ní prosazuje použití klasických římských modelů. Nejslavnější částí jeho knihy je plán Sforzindy, ideálního města pojmenovaného po Francescu Sforzovi, vévodovi z Milána. I když Sforzinda nebyla nikdy postavena, některé aspekty jeho návrhu jsou popsány velmi podrobně. Základní uspořádání města je osmicípá hvězda, vytvořená překrytím dvou čtverců tak, aby všechny rohy byly stejně vzdálené. Tento tvar je pak vepsán do ideálního kruhového vodního příkopu. Půdorys města pravděpodobně ukazuje Filaretův zájem o magii a astrologii. V souladu s dobovou představou o magické moci geometrie a zásadním významu astrologie, Filarete poskytuje, kromě praktických rad o materiálech, stavbě a opevnění, poznámky o tom, jak usmířit nebeské harmonie se Sforzindou. Jeho architektonické výkresy a ještě více jeho alegorické kresby na okrajích rukopisu Codex Magliabechianus - jako je alegorie ctnosti a alegorie rozumu a vůle - Filarete ukazuje pozoruhodnou znalost klasických zdrojů. Možná je znal také díky radám jeho přítela Francesca Filelfa da Tolentina, hlavního humanisty na dvoře v Miláně. Plán Sforzindy byl navržen tak, že každý z vnějších bodů hvězdy tvořila věž, zatímco vnitřní úhly obsahovaly brány. Každá z bran byla vyústěním radiální ulice procházející přes tržiště specializované na určité zboží. Všechny cesty se nakonec sbíhají na velkém náměstí v centru města. Město mělo tři náměstí – jedno pro knížecí palác, jedno pro katedrálu a jedno pro hlavní tržiště. Protože renesance se hodně zabývala myšlenkou městských průplavů, ve Filaretově Sforzindě měla každá druhá ulice kanál pro nákladní dopravu. Systém kanálů byl také spojen s řekou, a tedy vnějším světem pro dovoz a vývoz zboží. Město také obsahovalo mnoho budov, včetně farností a oddělených škol pro chlapce a dívky. Příkladem budovy, která se objevuje v pojednání, je Dům Neřesti a Ctnosti, desetipodlažní stavba s nevěstincem dole a učenou akademií na vyšších podlažích. Filarete se hodně zabýval zastoupením neřestí a ctností a je možné, že jeho radiální návrh města byl inspirován Augustinovým Pozemským městem, jehož kruhový tvar byl rozdělen do sekcí, z nichž každá měla své vlastní neřesti a ctnosti. Návrh Sforzindy může být zčásti přímou reakcí na italská města z doby středověku, neplánováně rostoucí, což znamenalo, že mohlo být těžké se v nich orientovat. Renesanční humanistický zájem o klasické texty také mohl podpořit zájem o geometrii městského půdorysu, například v Platónově popisu Atlantidy. Filaretův ideální plán měl odrážet společnost – ideální město mělo být obrazem ideální společnosti, což je myšlenka typická pro humanistické názory převládající během vrcholné renesance. Renesanční ideální město vyjadřuje svou organizací centralizovanou moc panovníka, což těsně navazuje na Dantův názor, že lidem rasa je nejlépe pod monarchou. Lze tedy argumentoval, že forma tohoto ideálního renesančního města vznikla z napětí mezi vnímanou potřebu centralizované moci a možností vzniku tyranie.", "section_level": 2}, {"title": "Vliv na architekturu a urbanismus.", "content": "Filaretův plánu Sforzindy byl první ideální plán města v době renesance a důkladné vypracování jeho uspořádání ztělesňuje vyšší úroveň vědomého městského plánování, než jaká byla dosažena kdykoliv předtím. Navzdory mnoha odkazům na středověkou symboliku začleněných do plánu Sforzindy, se zásady urbanismu tohoto města staly archetypem humanistického plánování měst během vrcholné renesance. Pojednání vyvolalo zájem mnoha významných představitelů, jako byli Giangaleazzo Sforza a Piero de' Medici. Později, když Francesco di Giorgio a Leonardo da Vinci začali plánovat svá ideální města, tak si půjčovali nápady od Filareta. Ačkoli nebyla nikdy vybudována, Sforzinda sloužila jako inspirace pro mnohé budoucí plány měst. Například v 16. století, renesanční vojenští inženýři a architekti propojovali Filaretovy ideální městské návrhy s obranným opevněním, které je odvozeno spíš od společensko-politické agendy. Toto pojetí kombinace ideálního a opevněného města se široce rozšířil po celé Evropě i mimo ni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Antonio di Pietro Averlino ([anˈtɔːnjo di ˈpjɛːtro averˈliːno]; asi 1400 – c. 1469), také Averulino, známý jako Filarete ([filaˈrɛːte]; z řeckého φιλάρετος, což znamená milovník ctnosti), byl florentský renesanční architekt, sochař, medailista a teoretik umění. Známý je jeho návrh ideálního města Sforzinda, první renesanční ideální plán města.", "tgt_summary": "Antonio di Pietro Aver(u)lino (; – ), known as Filarete (; from, meaning \"lover of excellence\"), was a Florentine Renaissance architect, sculptor, medallist, and architectural theorist. He is perhaps best remembered for his design of the ideal city of Sforzinda, the first ideal city plan of the Renaissance.", "id": 10673}
{"src_title": "Kikujové", "tgt_title": "Kikuyu people", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Někteří etnologové věří, že Kikujové přišli do Keni ze západní Afriky spolu s bantuskými kmeny. Při snaze dosáhnou dnešní Tanzanie se pohybovali východním směrem, přešli Kilimanjaro a došli do Keni. Nakonec se usídlili kolem Mount Kenya, zatím co zbytek skupiny pokračoval v migraci do Jižní Afriky. Kikujové byli původně lovci a sběrači, na rozdíl od Nilotických kmenů, kteří jsou pastevci. Začali obdělávat velmi úrodnou vulkanickou půdu okolo Mt. Kenya a Keňskou vysočinu. Kikujská legenda však příchod Kikujů na území Keni popisuje jinak. Podle ní, muž jménem Kikuyua a jeho žena zvaná Mireia (Mumbi), byli na místo nazývané mukurwe-ini wa nyagathanga, v současnosti Murangova oblast, umístěni bohem jménem Mwene Nyaga nebo také Ngai. Říká se, že byli umístěni blízko Mugumo – fíkovníku na svazích hor. Počali devět dcer, které pojmenovali Wanjiku, Wanjiru, Njeri, Wambui, Wangari, Wacera, Waithera, Wairimu a Wangui. Později, když dcery dospěly, potkaly devět mladíků ze vzdálené země (pravděpodobně Masaje, se kterými mají Kikujové dlouhodobé vztahy, chvíli přátelské, chvíli nepřátelské). Z jejich svazku pak vznikl kmen Kikuyu. Oblíbený mýtus tvrdí, že když se Kikujská dcera dostane do věku na vdávání, Kikujové se modlí k Mwene Nyaga, aby jí poskytl ženicha.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Kikujové byli všeobecně zadobře s Masaji, se kterými sousedí a čile obchodují. Kolonialismus však tento zavedený pořádek narušil. V roce 1880 přišli na toho území Britové. Prvně se usídlili na pobřeží a pak v Nairobi, postavili železnici z pobřeží k Viktoriinu jezeru. Zabrali zemi patřící Kikujům, které uzavřeli do malé rezervace a znemožnili jim tak obhospodařovat svou zem. Britové na tomto území ustanovili svou Britskou východní Afriku.", "section_level": 1}, {"title": "Antikolonialismus.", "content": "V roce 1920 se rychle rozrůstala kikujská politická organizace jako odpověď na sociální problémy, ztrátu půdy a koloniální útlak. Jedna středně radikální skupina KCA ([Kikuyu Central Association]) vznikla roku 1920 pod vedením mladých, vojensky vycvičených členů jako byl např. Jomo Kenyatta. Frustrace, anti-kolonialismus a vnitřní neshody přispěly v 50. letech po druhé světové válce k růstu hnutí Mau Mau. Mezi lety 1952-1958 probíhaly v Keni kruté boje proti britské koloniální správě. Následovalo masivní zatýkání povstalců a velké množství Kikujů zemřelo. I přes porážku povstalců získala Keňa v roce 1963 nezávislost. Keňa se stala státem s jednou politickou stranou. Hnutí Mau Mau bylo hlavním uskupením, které se snažilo přivést zemi k nezávislosti. Než válka skončila, bylo zabito přes 11 000 rebelů a zatčeno kolem 100 000 obyvatel Keni. Tato válka je považována za první velké hnutí za africkou liberalizaci a pravděpodobně také největší krizi britské africké kolonie.", "section_level": 2}, {"title": "Po získání nezávislosti.", "content": "Prvním prezidentem Keni se stal Jomo Kenyatta, který je Kikuyu. Třetí a současný prezident, Mwai Kibaki, je rovněž kikuyu. Wangari Maathai, první Africká žena, která získala Nobelovu cenu za mír, je také Kikuyu. Známý keňský autor, Ngugi wa Thiong'o, píše v kikujském jazyce a také svahilštině. Také známí sportovci jsou Kikujové: Julius Kariuki – olympijský šampion z roku 1988 na 3000 m překážkového běhu; John Ngugi – olympijský šampion v běhu na 5000 m; maratonec Douglas Wakiihuri, běžkyně Catherine Ndereba. Kikujové hrají důležité role v nezávislém vývoji politiky a ekonomiky v Keni. V roce 2008 znovu proběhly volby prezidenta. Vyhrál je opět Mwai Kibaki, který dostal asi o čtvrt milionů více hlasů než jeho protikandidát Rail Odinga. Toto vítězství však vyvolalo vlnu odporu stoupenců Odingy, kteří začali vyvražďovat Kikuje, ke kterým náleží i staronově zvolený prezident Kibaki. Hlasování o prezidentovi nepovažuje za regulérní ani Evropská unie ani USA.", "section_level": 2}, {"title": "Jazyk.", "content": "Kikujové mluví Kikujským - Kikuyu a Bantuským - Bantu jazykem. Hodně lidí zde mluví i svahilsky a anglicky. Jsou to v podstatě další dva oficiální jazyky v Keni. Kikujové mají blízko kmenům Embu, Mbeere a Meru, které také žijí v okolí Mt. Kenya. Kikujové v oblastech Kiambu a Murang ́a, jsou běžně označováni za podkmen kikuju nazvaný Kabete. Díky období kolonizace a mezikmenovým svazkům jsou blízce spojeni s masaji.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznání.", "content": "Moderní Kikujové jsou převážně křesťané. Původní náboženství je monoteistické. Vyznávají boha Ngai, kterého uctívají také masaiové a kambové. Usídlil se na vrcholu hory Mt. Kenya a podle tradice stvořil zemi a dal jí lidem a vytvořil mezi lidmi a půdou nerozlučné pouto. Další důležitý aspekt kikujské tradice je důležitost původu a předků a také pralesa. V dnešní době je asi 73% kikujů křesťanského vyznání, což způsobuje úpadek původních tradic.", "section_level": 1}, {"title": "Sociální struktura.", "content": "Kikujské kmeny jsou založené na matriarchálním systému. Během vlády Wangũ wa Makeeri, vládkyně, o které se říká, že byla tak krutá, že během schůzí seděly na zádech mužů, došlo k povstání mužů a ti se pak ujali vlády. Jedna z legend říká, že muži naplánovali povstání během oslav, kdy všechny ženy tančily nahé tanec Kibaata. Ženy se vzdaly a muži se tak ujali vládnutí. V jiné verzi se říká, že se muži rozhodli přivést do jiného stavu všechny ženy ve stejný čas, tak nebudou moct vládnout a tím se moci ujmou muži.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Kikujský muž je nazýván mũthuuri, což znamená \"někdo, kdo je schopen rozeznat ďábla od boha\". Kikujské ženy jsou pak nazývány mũtumia, tzn. \"někdo, kdo udržuje rodinné tajemství a umění\". Tradiční kikujská společnost je polygamní, takže muž může mít tolik žen, kolik je schopen uživit. Rodina žije v domácnosti sestávající z několika chýší pro odlišné členy rodiny. Tyto chýše jsou stavěny tak, aby během studeného období bylo uvnitř teplo a během veder bylo uvnitř chladno. Mužova chýše se nazývá thingira a sem si muž svolává svou rodinu k rozdání úkolů či řešení rodinných problémů. Každá žena má svou vlastní chýši, ve které spí ona a její děti. Poté, co chlapci dosáhnou puberty, přestěhují se do chýše pro mladé muže. U Kikujů má plánování rodiny svůj systém a pravidla. Otec může mít se svou ženou další dítě, až když je jejich nejmladší dítě ve věku, kdy ho může matka poslat starat se o rodinné stádo ovcí. Další zajímavé zvyklostí, které Kikujové praktikují, je sdílení manželek příbuzných, což je v dnešní době nazýváno swinging. V jejich jazyce se to nazývá kũithia. Tato praktika umožňuje zlomit kletby a také odbourat negativní geny v rodinných liniích. Všechny děti, které se narodily manželce, patří manželovi. Tato praktika je také velmi důležitá pro umožnění přátelství mezi ženami, které musejí sdílet jednoho manžela. Rovněž je to východisko pro mladé, ještě neženaté muže, mohou tak uspokojit své fyzické potřeby. Mladé nevdané ženy totiž nesmějí provozovat sex s mužem. Ženy také mohou být požádány, aby \"zahřály postel\" manželovu příteli, který přišel na návštěvu.", "section_level": 2}, {"title": "Kultura.", "content": "Kolonizace poškodila mnoho tradičních struktur a hodnot, ačkoliv jazyk byl zachován a dále se rozvíjí. Hodně kikujů se přestěhovalo ze svých tradičních domovů do měst, aby si našlo práci. Také se přestěhovali do jiných částí země a světa díky sňatkům s jinými příslušníky kmenů, kvůli pracovním příležitostem, studiu a celkově díky hledání lepšího života. Ti, kteří zůstali v původních venkovních oblastech pokračují ve farmaření. Forma zábavy kikujů je také zvláštní. Mladé kikujské ženy a muži cestují do izolovaných oblastí, aby si užili tance a oslav. Mladí muži si mohou pouze užívat tance a dvořit se dívkám, ale nesmějí se jich jakkoli nevhodně dotknout. Běžnými tanci jsou Nguchu, Nduumo, Mũgoiyo, Gĩchukia a ndachi ya irua. Babičky pak dohlížejí na to, aby se nějaký mladík nezachoval nesprávně. Babičky musí chránit mladé dívky před promiskuitou. Dívky, které měly sex, nějakou aféru nebo byly dokonce těhotné před svatbou, se mohou stát až druhou ženou a jsou nazývány Gĩchokio. Proto je výhodné pro mladé dívky zůstat neposkvrněné. Mají tak větší šanci se vdát.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kikujové jsou největší etnickou skupinou v Keni. (V roce 1994 jich zde žilo 5 347 000.) Hovoří kikujsky, svahilsky a anglicky. Převážně se jedná o křesťany či vyznavače původních kmenových náboženství.", "tgt_summary": "The O'Jays are an American R&B group from Canton, Ohio, formed in 1958 and originally consisting of Eddie Levert (born June 16, 1942), Walter Lee Williams (born August 25, 1943), William Powell (January 20, 1942 – May 26, 1977), Bobby Massey (born 1942, Canton) and Bill Isles (January 4, 1941 – March 28, 2019). The O'Jays made their first chart appearance with \"Lonely Drifter\" in 1963, but reached their greatest level of success once Gamble & Huff, a team of producers and songwriters, signed them to their Philadelphia International label in 1972. With Gamble & Huff, the O'Jays (now a trio after the departure of Isles and Massey) emerged at the forefront of Philadelphia soul with \"Back Stabbers\" (1972), and topped the \"Billboard\" Hot 100 the following year with what some consider to be the first disco hit song, \"Love Train.\" Numerous other hits followed through the 1970s and into the 1980s and 1990s, and The O'Jays were inducted into the Vocal Group Hall of Fame in 2004, and The Rock and Roll Hall of Fame in 2005 and in 2013 they were inducted into National Rhythm and Blues Hall of Fame.", "id": 298556}
{"src_title": "Ultra Violet", "tgt_title": "Isabelle Collin Dufresne", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vyrůstala v rodině silně věřících katolíků. Protože byla problémovým dítětem, matka ji již v brzkém věku poslala do katolické školy, kde dělala vše proto, aby se mohla vrátit domů. Doma se jí však přízně a lásky nedostávalo, proto se přestěhovala do New Yorku, od kterého očekávala víc. Díky velkému zájmu o umění si našla práci, ve které měla přístup do newyorských galerií a muzeí. Lidé i tisk zaujala svým neobyčejným zjevem. Brzy se seznámila s mnoha slavnými lidmi všech společenských vrstev – od Johna Lennona a Yoko Ono až po americké kosmonauty či Richarda Nixona. Zanedlouho na jedné z vernisáží také se Salvadorem Dalím. Stala se jeho inspirací v uměleckém směru a také jeho milenkou.", "section_level": 1}, {"title": "Vztah s Andy Warholem.", "content": "Udržovala stálý kontakt s tehdy začínajícím umělcem Andy Warholem. Ve Warholově továrně se stýkala s hvězdami jako Bob Dylan, John Graham, John Chamberlain. Brzy začala hrát ve Warholových undergroundových filmech, díky kterým si zanedlouho zahrála ve filmech \"Simon\", \"King of the Witches\" a \"An Unmarried Woman\". Dala si umělecké jméno Ultra Violet (ultra fialová), které nalezla v novinovém článku. Začala si navrhovat oděvy, šperky i paruky, vše ve fialové barvě. V sedmdesátých letech publikovala svou autobiografii \"Slavná na 15 minut\" a brzy napsala knihu \"Má léta s Andy Warholem\". Koncem devadesátých let se vrátila do Francie, kde si otevřela studio v Nice a psala knihy o svých názorech na umění. Na jaře 2007 pořádala retrospektivní přednášky v newyorské technologické instituci. Později se také vrátila ke katolictví a aktivně se účastnila charitativních akcí.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ultra Violet, občanským jménem Isabelle Collin Dufresne (6. září 1935 – 14. června 2014) byla francouzsko-americká umělkyně a spisovatelka, jedna z múz amerického výtvarníka Andyho Warhola.", "tgt_summary": "Isabelle Collin Dufresne (stage name Ultra Violet; 6 September 1935 – 14 June 2014) was a French-American artist, author, and both a colleague of Andy Warhol and one of the pop artist's so-called superstars. Earlier in her career, she worked for and studied with surrealist artist Salvador Dalí. Dufresne lived and worked in New York City, and also had a studio in Nice, France.", "id": 1809289}
{"src_title": "Cassis", "tgt_title": "Cassis", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Plynem chlazené reaktory (GCR) se začaly vyvíjet na samém počátku vývoje jaderné energetiky už v 50. letech. První reaktor typu HTGR byl pak spuštěn ve Velké Británii roku 1964. Jednalo se o experimentální reaktor typu PMR o výkonu 20 MWt, který nesl název Dragon a byl provozován do roku 1975. Prvním HTGR reaktorem s koncepcí PBR byl roku 1967 reaktor AVR o tepelném výkonu 46 MW, který byl provozován ve Spolkové republice Německo až do roku 1988. Následovaly další reaktory, které postupně navyšovaly výkon. Mezi nimi byl roku 1966 americký Peach Bottom Unit 1 o tepelném výkonu 115 MW a roku 1976 jeho následovník Fort St. Vrain o tepelném výkonu 842 MW. Reaktory v USA využívaly koncepci s hranolovým palivem. Na konci roku 1985 byl ve Spolkové republice Německo spuštěn thoriový reaktor THTR-300 (Thorium-High-Teperature Reactor), jenž vycházel z návrhu dřívějšího reaktoru AVR. Blok byl připojen k síti, kam dodával 308 MW z celkového tepelného výkonu 750 MW. Pro četné technické problémy především s palivem však fungoval pouze do roku 1989. Poslední tři jmenované reaktory byly tzv. demonstrační průmyslové jednotky. Do dnešní doby (3/2016) jsou v provozu pouze dva výzkumné reaktory v Asii. Prvním je HTTR (High-Temperature Test Reactor) spuštěný roku 1998 v Japonsku. Reaktor má tepelný výkon 30 MW a stejně jako americké reaktory je typu PMR. Tím druhým je HTR-10 fungující od roku 2010 v Číně, který je typu PBR, poskytuje tepelný výkon 10 MW.", "section_level": 1}, {"title": "Princip.", "content": "Teplo je vyvíjeno v aktivní zóně reaktoru, která je tvořena kulovými či hranolovými tělesy. Ty se skládají z povlakovaných palivových tělísek z oxidu uraničitého (UO) o průměru několik desetin milimetru, která jsou zapouzdřená v grafitové matrici. HTGR reaktory také často používají palivo obohacené o thorium (Th). Palivo u PBR zařízení je měněno a doplňováno za provozu systémem odebírání a třídění kuliček umístěným vespod nádoby. Aktivní zóna je chlazena plynem proudícím v případě PBR od shora dolů, aby se jednotlivé segmenty držely pohromadě. Tlak primárního okruhu se pohybuje kolem 6 MPa. Pro koncepci PBR i PMR lze k přeměně tepelné energie na mechanickou využít buď Braytonův plynový cyklus, nebo Rankinův parní cyklus. V případě Braytonova plynového cyklu se prozatímní technická řešení potýkají především s velkými úniky helia, což je hlavním důvodem uplatňování Rankinova parního cyklu, který ovšem zahrnuje parogenerátor. Parní cyklus byl uplatněn u reaktoru AVR, Peach Bottom Unit 1, Fort St. Vrain a THTR-300.", "section_level": 1}, {"title": "Výhody a nevýhody oproti lehkovodním reaktorům.", "content": "Oproti standardním lehkovodním reaktorům mají HTGR reaktory vyšší účinnost díky vyšším teplotám, lepší bezpečnostní parametry a menší produkci jaderného odpadu, jelikož umožňují vyšší vyhoření. Zároveň přináší možnost využití jednou použitého paliva bez nutnosti jeho přepracování, čímž se zvedá počet využitelných zdrojů. Inertní helium má navíc tu výhodu, že nemoderuje neutrony a zůstává stále v plynné fázi. Nevýhodou helia je však poměrně špatná schopnost odvodu tepla. Zde v otázce přeměny kinetické energie plynu na mechanickou též narážíme na nedostatečné zkušenosti s konstrukcí turbín poháněných heliem, které jsou navíc podstatně menší než parní. Konstrukční návrh HTGR reaktoru je ale snazší a hlavním problémem tak zůstávají především vhodné materiály, zejména z pohledu dosahovaných teplot v kontaktu s heliem. Bezpečnostní výhodou je například lepší schopnost udržení integrity paliva v případě LOCA havárie a oproti tlakovodním reaktorům i výrazně nižší tlak primárního okruhu. To vše přináší nižší nároky na bezpečnostní systémy, což se zřetelně projeví na ceně. Štěpný materiál ve formě velmi malé kuličky (cca 0,5 mm) je pokrytý nejprve relativně porézní vrstvou grafitu a poté kompaktnější vrstvou pyrolytického grafitu (PyC). Takto povlakované kuličky jsou následně zapuštěny do grafitové matrice a umístěny do aktivní zóny. Tento model paliva přidává další dva povlaky na vrstvu z PyC. Materiálem prvního přidaného povlaku je karbid křemíku (SiC), ale v minulosti byly vyzkoušeny i povlaky ze zirkonia. Druhý povlak je opět z PyC. Výsledkem přidání dalších dvou vrstev je lepší zadržení štěpných produktů, což vedlo k četnějšímu používání tohoto typu paliva. Takto pokryté palivo má průměr okolo 0,9 mm. V tomto případě se jedná o pokrytí standardní palivové částice TRISO vrstvou z vyhořívajícího absorbátoru, kterou většinou tvoří oxidy europia nebo erbia. QUADRISO částice jsou vhodné pro použití ve směsi s TRISO palivem, kde je lze využít ke kompenzaci přebytečné reaktivity.", "section_level": 1}, {"title": "Palivo.", "content": "Palivové částice jsou následně umístěny do grafitových matric kulového nebo hranolovitého tvaru. V případě kulového segmentu jsou palivové kuličky umístěny ve středu matrice a při okrajích je ponechána vrstva 5mm obsahující pouze grafit.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Kromě práce na již existujících pokusných reaktorech v Číně a Japonsku, se výzkum v posledních letech soustředí především na tři hlavní projekty. Tím prvním je PBMR (Pebble Bed Modular Reactor), jehož vývoj vede jihoafrická společnost Eskom. V prosinci roku 2008 však vedení společnosti oznámilo odložení projektu kvůli nedostatku financí. O technologické zakázky se v tu dobu ucházely společnosti Westinghouse a AREVA. Ačkoliv následně došlo ke spolupráci s firmou Westinghouse, projekt byl zastaven v září 2010 rozhodnutím tamní vlády. Druhým projektem je tzv. GT-MHR (Gas Turbine Modular Helium Reactor), na kterém pracují ruský Rosatom, americký General Atomic, francouzská AREVA a japonský Fuji Electric. Současné snahy jsou ale nejvíce upírány k projektu jaderné elektrárny nové generace neboli NGNP (New Generation Nuclear Plant), na jehož vývoji se podílí francouzská AREVA a Národní laboratoř v Idaho, USA. Projekt počítá s uplatněním HTGR reaktoru tzv. čtvrté generace, někdy označovaného jako VHTR, jehož návrh poskytla právě AREVA. Pro kombinaci s parním cyklem je tento model reaktoru označován jako SC-HTGR. Kromě francouzského výrobce nabízely projektu NGNP svoji technologii i dvě americké firmy - General Atomic a Westinghouse. Zařízení má vyrábět teplo nejen pro výrobu elektrické energie, ale i pro další průmyslové procesy jako zpracování ropy, chemický průmysl, výrobu vodíku a odsolování mořské vody.", "section_level": 1}, {"title": "Budoucnost.", "content": "V budoucnu se počítá s větší rolí HTGR reaktorů hlavně na poli malých modulárních zařízení. Jednodušší konstrukční postup, menší rozměry, vyšší bezpečnostní parametry hlavně v případě paliva i možnost širšího využití této technologie by mohly umožnit výstavbu i v lokalitách, kde by standardní reaktory akceptovány nebyly. Možnost efektivnější modularizace konstrukce pak otevírá cestu k sériové výrobě, která jde ruku v ruce s nižšími náklady. Důkazem je dohoda mezi Japonskem a Indonésií z roku 2014 o vybudování několika malých modulárních reaktorů do elektrického výkonu 100 MW, čemuž by mělo předcházet postavení experimentálního reaktoru o elektrickém výkonu 3-10 MW. Kromě malých modulárních reaktorů se v dlouhodobém horizontu uvažuje i o výstavbě větších demonstračních jednotek. Doba výstavby těchto vysokoteplotních bloků by se dle odhadů měla pohybovat mezi 3 a 4 roky.", "section_level": 1}, {"title": "Doplňující vysvětlení.", "content": "GCR (Gas-Cooled Graphite-Moderated Reactor) – Označení pro plynem chlazené a grafitem moderované reaktory, mezi něž se řadí i HTGR. VHTR (Very High-Temperature Reactor) – Pokročilý koncept reaktorů HTGR, dosahující výstupní teploty chladicího média přes 1 000 °C.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cassis je městečko situované 20 km jihovýchodně od Marseille. Je to hojně navštěvovaný přístav, známý pro své skalnaté zátoky (calanques).", "tgt_summary": "Cassis (; Occitan: \"Cassís\") is a commune situated east of Marseille in the department of Bouches-du-Rhône in the Provence-Alpes-Côte d'Azur region, whose coastline is known in English as the French Riviera, in Southern France. In 2016, it had a population of 7,265. ", "id": 1274103}
{"src_title": "Charles Lucien Bonaparte", "tgt_title": "Charles Lucien Bonaparte", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Charles Lucien byl synem Luciena Bonaparteho a jeho manželky Alexandrine de Bleschamp, tedy i synovcem Napoleona Bonaparta. Narodil se a zemřel v Paříži, avšak vyrůstal převážně v Itálii. Dne 29. června 1822 se v Bruselu oženil se svou sestřenicí, Zéenaidu. Brzy po svatbě pár odešel do Filadelfie ve Spojených státech, kde žil se Zenaidiným otcem Josefem Bonapartem. Ještě před odchodem do Itálie Charles začal se sbíráním různých zvířecích exemplářů. Prováděl také výzkum rákosníků tamaryškových a po návratu do Spojených států měl i přednášku o tomto novém druhu. Následně začal studovat v USA ornitologii. Ke konci roku 1826 se Charles vrátil i se svojí rodinou do Evropy. Navštívil Německo, kde se setkal s Philippem Jakobem Cretzschmarem a následně cestoval do Anglie, kde se v Britském muzeu seznámil s Johnem Edwardem Grayem. Roku 1828 se trvale usadil v Římě. Zde byl strůjcem několika vědeckých kongresů, také často přednášel a psal o ornitologii. Mezi lety 1832 a 1841 pracoval na publikaci o fauně Itálie; \"Iconografia della Fauna Italica\". Také v Pise roku 1827 publikoval \"Comparativo delle Ornithologie di Roma e di Filadelfia\", práci na téma rozdílů mezi ptáky podle zeměpisné šířky, porovnával především ptactvo Itálie a Filadelfie. Také jako první popsal rod ptáků, který nazval po své ženě \"Zenaida\". V tomto rodu jsou zařazeny hrdličky, například hrdlička karolinská (\"Zenaida macroura\"). V roce 1849 byl zvolen členem římského shromáždění a podílel se na vzniku Římské republiky. Zapojil se také při obraně Říma proti 40 000 francouzských vojáků, které vyslal sám jeho bratranec Ludvík Napoleon Bonaparte, též známý jako Napoleon III. Cestoval do Anglie, kde se účastnil setkání Britské asociace v Birminghamu. V jižním Skotsku také navštívil sira Williama Jardineho. Poté začal Charles Lucien pracovat na metodické klasifikaci všech ptáků světa, v rámci čehož začal také navštěvovat muzea po celé Evropě a studovat jejich sbírky. V roce 1850 mu byl povolen návrat do Francie, kam se skutečně vydal a prožil zde zbytek života. Čtyři roky po návratu do Francie se stal ředitelem pařížské botanické zahrady. Od roku 1855 byl také oficiálním členem Královské švédské akademie věd. Vedlejším zájmem Charlese Luciena byli i obojživelníci a plazi, mimo jiné popsal i druh zmije menší (\"Vipera ursinii\"). Charles Lucien Bonaparte zemřel v rodné Paříži ve věku 54 let.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Charles měl se Zenaidou celkem dvanáct dětí, z nichž deset se dožilo dospělosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles Lucien Jules Laurent Bonaparte, 2. kníže z Canino a Musignano (též Karel Lucien Bonaparte, 24. května 1803, Paříž – 29. července 1857, tamtéž), byl francouzský biolog a ornitolog, člen rodiny Bonapartů. Se svojí manželkou měl celkem dvanáct dětí, jedním z nich byl i pozdější kardinál Lucien Bonaparte.", "tgt_summary": "Charles Lucien Jules Laurent Bonaparte, 2nd Prince of Canino and Musignano (24 May 1803 – 29 July 1857), was a French biologist and ornithologist. Lucien and his wife had twelve children, including Cardinal Lucien Bonaparte.", "id": 32613}
{"src_title": "Klokan páskovaný", "tgt_title": "Banded hare-wallaby", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kdysi bychom tento druh našli na pevnině v jihozápadní části západní Austrálie a jižní Austrálii. Tam byli ale vyhlazeni lidmi, ti šťastní se na lodích dostali na menší ostrůvky podél západní Austrálie. Dle všeho se tak stalo v roce 1963, ale poslední záznamy se datují jen do roku 1906. Krom toho, že je likvidovali lidé, stál za jejich úbytkem také úbytek potravy a vegetace. Klokana páskovaného nenajdeme v žádné evropské zoo, tedy ani v těch českých.", "section_level": 1}, {"title": "Dělení.", "content": "Dělí se na další dva málo známé a ohrožené poddruhy:", "section_level": 2}, {"title": "Vzhled.", "content": "Průměrná váha samce klokana páskovaného je 1,7 kg, samice jsou o něco lehčí, není zde výrazný pohlavní dimorfismus. Měří asi 800 mm od hlavy ke konci ocasu, s ocasem téměř stejnou délku (v průměru 375 mm), jako tělo, je to tedy velmi malý klokan. Mají poměrně krátký nos, díky čemuž nemusí vůbec připomínat klokany. Dlouhá, šedá srst je skvrnitá, většinou se žlutými nebo světle hnědými znaky, mizí do světle šedou na podbřišku. Neexistuje žádná barva variace na obličeji nebo hlavy, zbarvení je pevná šedá. Tmavé, vodorovné pruhy kožešiny začínají na uprostřed zad a zastaví na kořene ocasu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Páření začíná v prosinci a končí v září. V době páření bojují samci o samice tak, že se snaží dostat svého soupeře na lopatky. Často se při tom opírají i o své ocasy. Klokan páskovaný je pohlavně zralý do jednoho roku věku, samice dříve, ale před dovršením 1 roku se nepáří. Většinou se narodí jedno mládě, které je velmi malé, holé a slepé. Pomocí drápků na předních nohách se mládě doplazí srstí matky až do vaku, kde se přisaje k prsní bradavce. Bradavka se prodlouží, její konec zduří a mláděti srostou ústní koutky, takže visí pevně na bradavce. Mládě ještě nemůže samo sát a samice mu sama několikrát za den vstříkne mléko do tlamičky. Mláďata zůstávají v matčině vaku do šesti měsíců a odstaveni od mléka jsou za další tři měsíce. Pokud dojde k oplození dalšího vajíčka ještě během doby kdy je mládě ve vaku, nové embryo zůstává v děloze v klidu do chvíle, než předešlé mládě opustí vak. Mláďata poté začnou žít sama. Samci se nijak o své potomky nestarají.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klokan páskovaný (\"Lagostrophus fasciatus\") je ohrožený vačnatec z čeledi klokanovitých, žijící většinou v menších skupinkách, na malých ostrovech západně od Austrálie, Je jediným žijícím živočichem zařazený do rodu \"Lagostrophus.\" Je to noční tvor, přes den se skrývá v houštinách a mezi keři a v noci vylézá na lov. Živí se různými travinami, ovocem a další vegetací. Jsou velmi společenští. Hnízdění probíhá v houštinách, tedy na zemi. Samci jsou velmi agresivní a probíhají mezi nimi souboje o jídlo i o samice. Dožívá se až 15 let.", "tgt_summary": "The banded hare-wallaby, mernine, or munning (\"Lagostrophus fasciatus\") is a marsupial currently found on the Islands of Bernier and Dorre off western Australia. A small population has recently been established on Faure Island, and it appears to have been successful. It has also been reintroduced to Wadderin Sanctuary, near Narembeen in the central wheatbelt, in 2013.", "id": 1242048}
{"src_title": "Akseli Gallen-Kallela", "tgt_title": "Akseli Gallen-Kallela", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze švédskojazyčné rodiny, otec byl právník. Dětství prožil v Tyrvää na jihozápadě Finska. Základní malířské vzdělání získal v Helsinkách. Od roku 1884 studoval na pařížské Julianově akademii. Ve svých raných dílech vycházel z realismu, který přesně zobrazoval finskou přírodu a prostý život, např. \"Chlapec a vrána\" (1884), \"Stará žena s kočkou\" (1885), \"První hodina\" (1889) nebo \"Kočka a pes\" (1890). V roce 1890 se oženil s Mary Slöövou a usadil se v Helsinkách. Jejich malá dcerka Impi Marjatta zemřela na záškrt v roce 1894. O rok později se narodila druhá dcera Kirsti a v roce 1898 syn Jorma. Jeho obrazy z tohoto období vyjadřují určitou agresivitu (\"Obrana Sampo, Kullervovo prokletí, Joukahainenova pomsta\"). Účast na světové výstavě v Paříži v roce 1900 mu přinesla postavení vedoucího umělce ve Finsku. Pořídil si dům s ateliérem v Ruovesi, v oblasti národního parku Helvetinjärvi. V roce 1904 se zotavoval u jezera Keitele po malárii, kterou se nakazil ve Španělsku. Vytvořil zde několik obrazů s námětem jezera, na nichž jsou patrné vlivy symbolismu a secese. V roce 1906 se přestěhoval do Leppävaary, kde si upravil starý dům a zřídil si v něm i ateliér. V období finského národního obrození ke svému švédskému příjmení připojil podle finského způsobu přídomek Kallela. Od roku 1907 jeho oficiální jméno znělo Akseli Gallen-Kallela. Jako velký vlastenec svým dílem podporoval národní uvědomění a snahu o nezávislost Finska. Celý život hodně cestoval po světě, kromě Evropy navštívil i USA a Afriku. S rodinou pobýval v roce 1909 určitý čas ve východní Africe (dnešní Keňa). Kromě 150 obrazů ovlivněných expresionismem přivezl z Afriky sbírku etnografických předmětů a zoologických exponátů. V Itálii studoval freskovou malbu. V roce 1911–1913 si postavil ateliér v Tarvaspää poblíž Helsinek. Během první světové války byl pověřen funkcí vedoucího kartografického úřadu a tiskového střediska. Jako blízký spolupracovník generála Mannerheima se podílel na finské občanské válce. Navrhoval vlajky, uniformy a státní symboly nezávislého Finska. Při pobytu v USA v letech 1923 a 1924 se seznámil s domorodým uměním obyvatel Nového Mexika. Po návratu do Finska přistavěl podle svého návrhu k ateliéru v Tarvaspää obytný dům. V roce 1928 pracoval na velkých freskách ve Finském národním muzeu. Svou práci na úpravě původního vydání eposu Kalevala, započatou v roce 1925, už nestačil dokončit. Zemřel na zápal plic 7. března 1931 ve Stockholmu, během zpáteční cesty z přednášky v Kodani. Jeho hrob se nachází na hřbitově Hietaniemi v Helsinkách.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Gallenova tvorba byla velmi různorodá: kromě obrazů maloval také fresky, navrhoval nábytek, šperky i textilie. Jako architekt navrhl mimo jiné stavby i vlastní dům s ateliérem v Tarvaspää. Roku 1961 v něm bylo zřízeno muzeum věnované jeho životu a dílu. Častým námětem jeho obrazů byly výjevy z finského venkova, krajiny a portréty. Do počátečního realismu záhy začal pronikat symbolismus a následně i secese. Tyto vlivy jsou patrné např. ve freskové výzdobě Juseliova mauzolea v Pori (1901–1903) nebo finského pavilonu na světové výstavě v Paříži (1900). V této fresce se nejvíce projevují jeho politické názory a touha po nezávislosti Finska. Ve svém díle se zejména zaměřoval na finskou mytologii, kam spadá i cyklus monumentálních ilustrací k finském národnímu eposu \"Kalevala\", který také přispěl k finskému národnímu uvědomění.", "section_level": 1}], "src_summary": "Akseli Gallen-Kallela, narozený jako Axél Waldemar Gallén (26. dubna 1865 Pori – 7. března 1931 Stockholm), byl finský malíř a designér, vedoucí představitel tzv. \"zlatého věku finského umění\" v období 1880–1910. Jeho neznámějším dílem je cyklus ilustrací k finskému národnímu eposu Kalevala.", "tgt_summary": "Akseli Gallen-Kallela (26 April 1865 – 7 March 1931) was a Finnish painter who is best known for his illustrations of the \"Kalevala\", the Finnish national epic (\"illustration, below\"). His work is considered very important for the Finnish national identity. He changed his name from Gallén to Gallen-Kallela in 1907.", "id": 1241229}
{"src_title": "Pseudoinverze matice", "tgt_title": "Generalized inverse", "src_document": [{"title": "Moore–Penroseova pseudoinverze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Definice.", "content": "Moore–Penroseovou pseudoinverzí matice formula_1 nazveme matici, která je jednoznačným řešením soustavy čtyř (nelineárních) rovnic tzv. Moore–Penroseových podmínek. Moore–Penroseovu pseudoinverzi značíme formula_2. (Všimněme si, že pro čtvercovou regulární matici a její inverzi jsou všechny podmínky splněny triviálně.)", "section_level": 2}, {"title": "Výpočet, alternativní definice.", "content": "Nechť formula_9, formula_10. Uvažujme singulární rozklad kde pak Snadno ověříme, že takto zvolená matice splňuje všechny čtyři podmínky.", "section_level": 2}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Chápeme-li původní matici jako lineární zobrazení formula_14 a provedeme-li jeho restrikci na formula_15, kde je bijektivní, pak Moore–Penroseova pseudoinverze reprezentuje jeho inverzi. Má-li matice formula_1 lineárně nezávislé sloupce, pak formula_17 je regulární a má-li naopak lineárně nezávislé řádky, pak formula_19 je regulární a Zřejmě, je-li matice regulární (speciálně má lineárně nezávislé řádky i sloupce), pak", "section_level": 2}, {"title": "Využití.", "content": "Uvažujme lineární aproximační problém pak je řešení ve smyslu nejmenších čtverců, má-li matice formula_1 lineárně závislé sloupce, pak je to navíc řešení minimální v normě. Tedy, navíc formula_26 má minimální normu mezi všemi formula_27, které výraz vlevo minimalizují.", "section_level": 2}, {"title": "Další zobecněné inverze odvozené od Moore–Penroseových podmínek.", "content": "Uvažujme Moore–Penroseovy podmínky očíslované tak jak je uvedeno výše. Pro zobecnění pojmu inverzní matice není nezbytně nutné vyžadovat splnění všech čtyř podmínek. Následující zobecněné inverze jsou pojmenované a označené podle toho, které z podmínek splňují: Uvažujeme-li shora uvedený singulární rozklad matice formula_1, pak platí pro libovolné matice formula_35, formula_36, formula_37. (1,2)-inverze je taková (1)-inverze, pro kterou platí formula_38. (1,2,3)-inverze je taková (1,2)-inverze, pro kterou formula_40, tedy (1,2,4)-inverze je taková (1,2)-inverze, pro kterou formula_42, tedy (1,2,3,4)-inverze je výše zmíněná Moore–Penroseova pseudoinverze. V obecném případě je zřejmě (1,2,3,4)-inverze jediná zobecněná inverze z výše uvedených, která je dána jednoznačně.", "section_level": 1}, {"title": "Drazinova, grupová a spektrální zobecněná inverze.", "content": "Je-li navíc matice formula_44 čtvercová (singulární), lze zobecnit i další vztahy, které klasická inverze přirozeně splňuje, například", "section_level": 1}, {"title": "Drazinova inverze.", "content": "Zobecněná inverzní matice, dle předchozí konvence (1k,2,5)-inverze, je tzv. Drazinova inverze. Podmínky (1k), (2) a (5) jsou ekvivalentní podmínkám", "section_level": 2}, {"title": "Grupová inverze.", "content": "Drazinova inverze pro formula_50, tedy (1,2,5)-inverze, se nazývá grupová inverze a značí se formula_51.", "section_level": 2}, {"title": "Spektrální inverze.", "content": "Je-li čtvercová singulární matice formula_1 diagonalizovatelná, tj. formula_53, kde formula_54 je diagonální s vlastními čísly na diagonále. Zobecněnou inverzi můžeme definovat pomocí vztahu Tato inverze zřejmě splňuje podmínky (1), (2), (5), je tedy grupovou inverzí, a nazývá se spektrální inverze. Je-li navíc matice formula_1 normální, tj. formula_57, formula_58 pak její spektrální inverze a Moore–Penroseova pseudoinverze splývají.", "section_level": 2}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Moore–Penrose Inverse", "section_level": 1}], "src_summary": "Pseudoinverzní matice nebo též zobecněná inverze se používá ke zobecnění pojmu inverzní matice v případech, kdy matice formula_1 je čtvercová singulární, nebo obdélníková, tedy v případech, kdy klasická inverze neexistuje. Pojem inverze lze zobecnit mnoha různými způsoby. V praxi se nejčastěji setkáme s tzv. Moore–Penroseovou pseudoinverzí, kterou poprvé zavedli Moore (1920) a Penrose (1931) a obvykle se značí formula_2.", "tgt_summary": "In mathematics, and in particular, algebra, a generalized inverse of an element \"x\" is an element \"y\" that has some properties of an inverse element but not necessarily all of them. Generalized inverses can be defined in any mathematical structure that involves associative multiplication, that is, in a semigroup. This article describes generalized inverses of a matrix formula_1. ", "id": 1275830}
{"src_title": "Imunodeficience", "tgt_title": "Immunodeficiency", "src_document": [{"title": "Buněčné imunodeficity.", "content": "Primární imunodeficity můžou být klasifikovány podle poškozené funkce, která může být součástí specifické i nespecifické imunity. Pro přesné pochopení projevu příslušné deficience je potřeba brát v potaz komplexnost celého imunitního systému. Porucha jedné části imunitního systému se může projevit i v druhé části, např. je porucha tvorby T lymfocytů, ale hladina B lymfocytů je normální, tzn. že je narušená interakce mezi T a B lymfocyty a jsou tak ovlivněny obě strany.", "section_level": 1}, {"title": "Protilátkové deficity.", "content": "Humorální imunitní deficience (porucha B buněk) – hypoagamaglobulinémie (snížení hladiny jednoho či více typů protilátek) s projevy poruch dýchacích cest, agamaglobulinémie (chybí produkce protilátek)", "section_level": 2}, {"title": "Poruchy komplementového systému.", "content": "Poruchy komplementového systému se můžou projevit jako imunokomplexní onemocnění, kdy tělo napadá své vlastní tkáně a orgány jako např. kůži, klouby, ledviny, cévy, srdce (Systémový lupus erythematodes), nebo v různých dysfunkcích iniciujících komplementovou aktivaci.", "section_level": 2}, {"title": "Poruchy apoptózy.", "content": "Poruchy apoptózy můžou vést k různým neurodegenerativním onemocněním (Parkinsonova nemoc, Alzheimerova choroba, Amyotrofická laterální skleróza, Huntigtonova choroba, nádorovým bujením nebo hypotrofiím (zmenšení) různých tělesných orgánů nebo k různým vrozeným vývojovým vadám.", "section_level": 2}, {"title": "Poruchy fagocytózy.", "content": "Poruchy fagocytózy vedou ke zvýšené náchylnosti a často se opakujícím infekcím způsobenými hlavně bakteriemi, parazity, houbami nebo plísněmi) a klinicky se projevujícími v podobě různých kožních projevů (vředy), dýchacích obtíží (pneumonie, sinusitis) a další hnisavé onemocnění.", "section_level": 2}, {"title": "Primární imunodeficience.", "content": "Primární imunodeficience jsou různě závažné vrozené poruchy imunitního systému. Tyto poruchy jsou podmíněny genovou mutací ovlivňující syntézu proteinů, které se podílí na buněčné nebo humorální funkci imunitního systému. Závisí na charakteru onemocnění, kdy a jak se projeví. Nejčastěji se těžké poruchy projevují časně a razantně u dětí do prvního roku života. Některé poruchy se můžou projevit v průběhu života s pomocí různých faktorů – spouštěčů; např. poruchy fagocytózy či komplementu. Onemocnění mohou být přetrvávající nebo se opakující. Infekce vedou k různým zánětům, k autoimunitním postižením, k nádorům nebo k postižení různých orgánů. V současné době je charakterizováno více než 300 primárně imunodeficitních onemocnění, z nichž jsou některé velmi vzácné. Léčba je zatím možná pouze u některých typů onemocnění.", "section_level": 1}, {"title": "Znaky a projevy.", "content": "Přesné znaky primárních imunodeficitů záleží na typu projevu onemocnění. Nejčastější jsou ale projevy opožděného vývoje společně s poruchami tělesných orgánů (kůže, srdce, projev obličeje) v důsledku přetrvávajících či často se opakujících infekcí. Další časté znaky jsou autoimunitní onemocnění, kdy tělo napadá své vlastní tkáně a mohou se tvořit tumory, např. lymphoma.", "section_level": 2}, {"title": "Příčiny.", "content": "Primární imunodeficity jsou způsobeny genetickou mutací. Mutace mohou být recesivně nebo dominantně zděděny a mohou být způsobeny vadou jednoho genu nebo více geny. Některé imunodeficity mohou být přítomny, ale dosud se neprojevily (latentní) a spustí se jen díky určitému faktoru (např. reaktivní alergen) v průběhu života. Další imunodeficity se mohou projevit až v průběhu stárnutí těla a stárnutí buněk.", "section_level": 2}, {"title": "Diagnóza.", "content": "Metody vyšetření jsou různé. Základní diagnóza se tvoří z krevního obrazu na základě počtu krevních buněk a podle stanovení hladiny jednotlivých typů imunoglobulinů – hlavně IgG, IgA, IgM, nebo složek komplementu v séru. Další diagnózy se provádějí podle podezřelých příznaků onemocnění: Testy jsou vysoce specifické a provádějí se v specializovaných laboratořích.", "section_level": 2}, {"title": "Klasifikace.", "content": "Existuje spousta různých typů primárních imunodeficiencí (PID), které se podle International Union of Immunological Societies dělí do 9 tříd. V současné době je v databázi charakterizováno a identifikováno přes 350 typů PID. Většina PID jsou velmi vzácné, avšak IgA deficience je poměrně častá a vyskytuje se u 1 člověka z 500. Další časté PID jsou časté variabilní imunodeficience (Common Variable Immunodeficiency (CVID)), těžké kombinované imunodeficience (Severe Combined Immunodeficiency (SCID)), Brutonova X-vázaná agamaglobulinémie, Wiskott-Aldrichův syndrom, DiGeorgův syndrom.", "section_level": 2}, {"title": "Přehled nejčastějších primárních imunodeficiencí.", "content": "Protilátkové imunodeficience Kombinované a buněčné imunodeficience Imunodeficience způsobené poruchami fagocytózy Imunodeficience způsobené poruchami komplementu Imunodeficience způsobené poruchami apoptózy Imunodeficience jako součást syndromů chromosomální nestability Imunodeficience jako součást mikrodelečních syndromů", "section_level": 2}, {"title": "Léčba a možnosti terapie.", "content": "Léčba primárních imunodeficitů závisí hlavně na projevu a typu onemocnění. Cílem léčby je snaha držet pod kontrolou infekce a nastartovat reakci imunitního systému pomocí preventivního podávání antibiotik nebo antivirotik. V případě poruchy humorální imunity se využívá substitutivní léčba v podobě vpravení imunoglobulinů do žíly (intravenózní imunoglobulin – IVIG). V případě autoimunitních onemocnění se používají imunosupresivní terapie nebo kortikoidy. Poslední dobou je nerozšířenější možností léčby SCID a dalších vážných imunodeficitů transplantace kmenových buněk kostní dřeně. Komplikací je zajištění vhodného dárce s co největší shodou v HLA antigenech a je zde riziko reakce štěpu proti hostiteli (GHVR). U primárních imunodeficitů, způsobených genetickou mutací zatím neexistuje skutečná kauzální terapie, která by cíleně “opravila” mutaci. U X-vázané SCID byla u jako první lidské choroby provedena genová terapie, ale u pacientů se posléze rozvinula leukémie jako reakce na narušení tumor-supresových genů. Současné metody genové terapie využívají retrovirových nosičů, které náhodně vkládají sekvenci do genomu, ale často se vyskytují komplikace. Pokroky v genové terapii by ale v budoucnu mohly najít nějaký způsob léčby.", "section_level": 2}, {"title": "Sekundární imunodeficience.", "content": "Sekundární imunodeficience jsou mnohem častější než primární a lze je označit jako získané. Mohou se projevit u člověka s normálním imunitním systémem a jsou způsobeny různými imunosupresivními faktory, např. chronické infekce (HIV), předešlá léčba (chemoterapie, imunosupresiva po orgánové transplantaci), životní prostředí (výskyt toxinů, pesticidů, různých chemikálií), stárnutí, podvýživa, chronický stres, alhokolismus a další faktory. Tyto deficience se pak klinicky projevují jako zvýšená citlivost nebo neobyčejné reakce na běžné infekce.", "section_level": 1}, {"title": "Buněčné poruchy u sekundární imunodeficience.", "content": "Po některých virových infekcích dochází ke snížení počtu obranných imunitních buněk. Nejzávažnějším typem získané poruchy buněčné imunity je AIDS.", "section_level": 2}, {"title": "Sekundární kombinované imunodeficity.", "content": "Tyto deficity se vyvíjejí u dětí, u kterých proběhne nákaza virem HIV nitroděložně nebo perinatálně. Podobný obraz můžeme pozorovat i u pacientů s celkovými metabolickými chorobami či se selháváním ledvin (nefropatie, akutní renální selhání - uremie; chudokrevnost). Kombinované imunodeficity se mohou rozvinout i vlivem nutričních faktorů – zejména podvýživy a deficitu stopových prvků a vitaminů ve stravě.", "section_level": 2}, {"title": "Poruchy fagocytózy u sekundární imunodeficience.", "content": "K poruchám fagocytózy dochází vlivem farmakoterapie, ozařování, či destruktivním působením autoprotilátek, které posléze vedou k neutropeniím.", "section_level": 2}, {"title": "Sekundární poruchy komplementu.", "content": "Dochází k nim při absolutnímu vyčerpání těla (imunokomplexové choroby a septické stavy).", "section_level": 2}], "src_summary": "Imunodeficience je imunopatologický stav, kdy má imunitní systém sníženou schopnost odpovídat na antigenní a další podněty. Imunodeficity se dělí na primární (vrozené) a sekundární (získané). Primární imunodeficity jsou vzácnější, ale mají mnohem závažnější projevy, protože jsou geneticky podmíněné. Sekundární imunodeficity jsou častější, získané v průběhu života a nejsou tolik závažné (kromě AIDS). ", "tgt_summary": "Immunodeficiency or immunocompromise is a state in which the immune system's ability to fight infectious disease and cancer is compromised or entirely absent. Most cases of immunodeficiency are acquired (\"secondary\") due to extrinsic factors that affect the patient's immune system. Examples of these extrinsic factors include HIV infection and environmental factors, such as nutrition. In the clinical setting, the immunosuppression by some drugs, such as steroids, can be either an adverse effect or the intended purpose of the treatment. Examples of such use is in organ transplant surgery as an anti-rejection measure and in patients suffering from an overactive immune system, as in autoimmune diseases. Some people are born with intrinsic defects in their immune system, or primary immunodeficiency. A person who has an immunodeficiency of any kind is said to be immunocompromised. An immunocompromised person may be particularly vulnerable to opportunistic infections, in addition to normal infections that could affect everyone. Immunodeficiency also decreases cancer immunosurveillance, in which the immune system scans the body's cells and kills neoplastic ones.", "id": 1214398}
{"src_title": "Emil Maurice", "tgt_title": "Emil Maurice", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Raná léta ve straně.", "content": "Emil Maurice se vyučil jako hodinář. V letech 1917–1919 působil ve vojsku, avšak první světové války se neúčastnil. V roce 1919 vstoupil do DAP, která se později přetransformovala na NSDAP. V roce 1920 se Maurice stal prvním nejvyšším velitelem SA, tuto funkci vykonával do následujícího roku. Když Hitler Maurice pozoroval při jedné rvačce v mnichovské hospodě, fascinoval ho natolik, že mu nabídl tykání. Takové výsady se dostalo velmi málo straníkům, např. Ernstu Röhmovi.", "section_level": 2}, {"title": "Hitlerův strážce.", "content": "Roku 1923 se Maurice stal velitelem Stabswache (Štábní stráž). Měla osm členů a jejími úkoly byla ochrana Hitlera, strany na veřejných akcích a narušování setkání jiných stran. Za účast na Pivnicovém puči byl s Hitlerem uvězněn v Landsbergu. Právě Mauricovi diktoval Hitler první stránky své knihy Mein Kampf, později převzal tuto úlohu Rudolf Hess. V roce 1925 opět založil Maurice oddíl Hitlerovy stráže známé jako Schutzstaffel (SS). Měl členské číslo 2.", "section_level": 2}, {"title": "Odhalení židovských kořenů.", "content": "Poté co se Heinrich Himmler stal SS-Reichsführerem, se dostal Maurice do konfliktu s Himmlerovými pravidly rasové čistoty pro důstojníky SS. Toto pravidlo nařizovalo zkoumání rodin jednotlivých důstojníků a jejich předků. V Mauricově rodokmenu se ukázalo, že Maurice je židovský míšenec – prvním židem v rodině byl Mauricův dědeček Charles Maurice Schwartzenberger (1805–1896), zakladatel Divadla Thalia v Hamburku. Himmler, který vždy žárlil na Hitlerovy nejbližší přátele z nejranějších dob strany, proto nařídil okamžité Mauricovo propuštění z SS, současně s dalšími členy jeho rodiny. Hitler však udělal krok, který mu nebyl podobný – Maurice se zastal a dovolil starému příteli, navzdory jeho židovskému původu a lásce k Hitlerově neteři Geli Raubalové zůstat v SS.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V roce 1936 se Maurice stal poslancem Reichstagu v Lipsku. Roku 1937 vedl Společnost odborných řemeslníků v Bavorsku a byl prezidentem Obchodní a průmyslové komory v Mnichově. V roce 1945 byl zadržen americkou armádou. V roce 1947 byl propuštěn, po roce 1948 strávil 4 roky v pracovním táboře. Zemřel 6. února 1972 v Mnichově.", "section_level": 2}], "src_summary": "Emil Maurice (19. ledna 1897, Westermoor, Německé císařství – 6. února 1972, Mnichov, Spolková republika Německo) byl zakládající člen NSDAP, osobní strážce, řidič i přítel Adolfa Hitlera.", "tgt_summary": "Emil Maurice (19 January 1897 – 6 February 1972) was an early member of the National Socialist German Workers' Party (Nazi Party) and a founding member of the \"Schutzstaffel\" (SS). He was Hitler's first personal chauffeur, succeeded first by Julius Schreck and then Erich Kempka. He was one of the few persons of mixed Jewish and ethnic German ancestry to serve in the SS.", "id": 2440529}
{"src_title": "Dinkové", "tgt_title": "Dinka people", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Rozdělení činností v tomto kmeni je přibližně stejné jako všude jinde. Ženy se starají o děti, vaří a obdělávají pole. Muži mají za úkol obstarávání masa. Mladí chlapci se starají o dojení krav, když dospějí, hlídají stáda a dojení přenechávají mladším. Dívky tráví hodně času se svými matkami, učí se vařit a starat se o domácnost. Vzhledem k tomu, že obývají břehy Nilu, jedním zdrojem potravy jsou ryby, tento úkol mají na starosti muži. Oblíbenou potravou jsou obilné placky s fazolemi nebo kukuřicí. Všechny tyto plodiny Dinkové pěstují na svých polích. Chlapci dostávají jména mužů, kteří se o ně starají (otec, strýc). Když dospějí, vyberou si ze svého stáda jednoho výjimečného vola a dají mu jméno podle jeho barvy. Toto jméno je zároveň druhým jménem chlapce, který vola pojmenoval. Dinkové mají hodně výrazů pro barvy, a proto se často nestává, že by měli dva lidé z jedné vesnice stejné jméno. Zajímavou výjimkou jsou dvojčata, pro která existují speciální jména (Bol, Ngor, Chan), takže kromě vlastního jména mají ještě druhé, stejné se svým dvojčetem. Dobytek je pro Dinky velice podstatný, je jejich hlavním majetkem a chloubou. Snaží se, aby se jejich domácí zvířata měla co nejlépe, staví jim domy a dokonce je šlechtí, aby měli co největší rohy a vypadali majestátně. Slouží jako dar, platidlo, zdroj potravy a také jako oběti při nejrůznějších obřadech. Množství dobytka označuje postavení ve společnosti. Kromě velkého množství výrazů pro barvy, mají Dinkové také spoustu slov označujících různé druhy dobytka.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Dinkové jsou považováni za nejčernější a především za nejvyšší národ světa. Jedním z typických znaků jsou výrazné zářezy v obličeji. Když dívka nebo chlapec dospěje, jsou jim jejich rodiči provedeny zářezy do tváří a čela, značí to dospělost a možnost vstoupit do manželství. Množství zářezů také ukazuje přibližný věk osoby. Dalším znakem jsou vyražené čtyři přední zuby, tento rituál je prováděn současně se zářezy do obličeje. Tradičním oblečením pro dinské ženy je sukně z dobytčí kůže, svobodné dívky a děti chodí nahé. Muži se často zdobí korálkovými náramky a náhrdelníky, jinak jsou také nazí. Čím dál častěji je ale možné vidět tyto zemědělce v muslimském oblečení nebo „moderních“ oděvech. Muži si barví vlasy na červeno pomocí kravské moči, ženy si naopak vlasy holí do hladka, až na malý chomáč vlasů na temeni.", "section_level": 1}, {"title": "Obydlí.", "content": "Domy Dinků mají kruhovitý tvar a doškovou střechu. V okolí řek jsou stavěny na vyšších pahorcích nebo na trámech, aby byly ochráněny před záplavami v období dešťů. V nížinách nedaleko domů se nacházejí obdělávaná pole a pastviny pro dobytek. Dinkové staví i domy pro svá domácí zvířata.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Podle pověsti byli první lidé stvoření bohem Nhialic. Bůh jim dal jména Garang a Abuk. Po nějaké době se dinskému Adamovi a Evě narodil syn Deng, ten je považován za otce všech Dinků. Před příchodem Britů v 19. století nežili Dinkové ve vesnicích, jaké známe dnes. Vedli kočovný život. Cestovali se svými stády i několik dní, aby se dostali k další provizorní vesnici. Prázdná hliněná obydlí s doškovými střechami byla uspořádána tak, aby se nacházela v různých oblastech s dostatkem čerstvé potravy. Uvnitř mohly spát jen ženy a děti, muži spali venku pod přístřešky pro dobytek. Rodiny průběžně cestovaly mezi jednotlivými vesnicemi. V roce 1983 se Dinkové a další obyvatelé Jižního Súdánu vzbouřili proti postupné islamizaci této země a vznikla občanská válka. Dne 15. listopadu 1991 došlo k události zvané Dinka Bor Masakr. Během dvou měsíců bylo vypáleno a zdevastováno mnoho vesnic. Zemřelo přibližně 2 000 nevinných lidí a několik tisíc lidí bylo zraněno. Dalších 25 000 lidí zemřelo na následky těžkého hladomoru.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Přestože v okolí dinských vesnic vznikla řada ropných vrtů, oproti jiným kmenům si Dinkové stále zachovávají své tradice a nepoznamenaný život. Území, které obývají, je rozděleno na jednotlivé části, při čemž každá část připadá jiné vesnici. Lidé z jednotlivých vesnic mohou lovit na svých pozemcích a obdělávat svá pole.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dinkové jsou největší etnickou skupinou v Jižním Súdánu. Obývají oblast Bahr el Ghazal nedaleko Nilu, Jonglei, Kordofánu a horní část kolem Nilu. Řečí Dinků je jazyk dinka, ale většina z nich mluví také súdánskou arabštinou. Dinků by mělo být podle údajů z roku 2008 přibližně 4,5 milionu. Jsou to pastevci a zemědělci.", "tgt_summary": "The Dinka people () are a Nilotic ethnic group native to South Sudan, but also having a sizable diaspora population. They mostly live along the Nile, from Mangalla to Renk, in regions of Bahr el Ghazal, Upper Nile (former two of three Southern Provinces in Sudan) and Abyei Area of the Ngok Dinka in South Sudan. The Dinka mainly live on traditional agriculture and pastoralism, relying on cattle husbandry as a cultural pride, not for commercial profit or for meat, but cultural demonstrations, rituals, marriages' dowries and milk feedings for all ages. The Dinka cultivate food crops and cash crops. The food crops are grains, mainly sorghum and millet. The cash crops include groundnuts, sesame and gum-arabic. Cattle are confined to riversides, the Sudd and grass areas during the dry season, but are taken to high grounds in order to avoid floods and water during the rainy season. ", "id": 2244520}
{"src_title": "Jacek Malczewski", "tgt_title": "Jacek Malczewski", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studia.", "content": "Vyrůstal ve staré zchudlé měšťanské rodině a byl svými rodiči i školně vzděláván. Ve 13 letech byl poslán na statek svého strýce. Roku 1871 přišel do Krakova, kde studoval na gymnáziu a současně byl externím posluchačem na Škole výtvarných umění, pozdější Výtvarné akademii. První ředitel této školy, slavný malíř historických témat Jan Matejko, rozpoznal jeho talent a přemluvil jej k okamžitému studiu výtvarného umění, které pak doplnil na École des Beaux-Arts v Paříži. Roku 1887 se oženil s dcerou krakovského lékárníka Marií Gralewskou. Roku 1888 se mu narodila dcera Julia, roku 1892 pak syn Rafaeł, později také výtvarný umělec. V roce 1897 založil krakovské sdružení umělců SZTUKA. Jeho členy byli mj. i malíři T. Axentowicz (1859-1938), J. Mehoffer (1869-1946), S. Wyspiański (1869-1907). Svým dílem se již na přelomu staletí stal jednou z ústředních postav hnutí Mladé Polsko.", "section_level": 2}, {"title": "Malířská dráha.", "content": "Jacek Malczewski maluje nejprve žánrové zpracování krajin, a realistické historické obrazy v duchu romantiky v převážně tmavých barvách pod vlivem Artura Grottgera. Od roku 1884 se v důsledku smrti otce objevuje v jeho tvorbě častěji motiv smrti. Kolem r. 1890 se začíná přiklánět k symbolismu, obsahem však zůstává věrný historickým tématům. K jeho nejznámějším obrazům patří: Śmierć Ellenai/Smrt Heleny (1883), Wigilia na Syberii/Štědrý večer na Sibiři (1892), Melancholia (1890-1894) a Błędne koło/Bludný kruh (1895-1897). Namaloval také celou řadu autoportrétů. Známý je jeho cyklus 'Polonia' z časů první světové války a triptych 'Můj pohřeb' z r. 1923.", "section_level": 2}, {"title": "Profesorem na akademii.", "content": "V roce 1896 vrací se na krakovskou akademii jako její profesor, ale po konfliktu s rektorem akademie malířem J. Falatem (1853-1929) r. 1900 akademii opouští a po dobu 10 let je velmi uznávaným malířem na volné noze. R. 1910 se stává rektorem Akademie Teodor Axentowicz, který Malczewského povolává zpět do profesorského sboru a r. 1912 je rektorem zvolen sám Malczewski. V této funkci pak setrvává až do r. 1921. Přes své časté pobyty v zahraničí (Francie, Německo, Rakousko, Itálie, Řecko, Turecko), nejvíce jeho tvorbu ovlivnilo polské umění a lidová tvorba. Je pochován v kryptě Kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce v Krakově.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jacek Malczewski (15. července 1854 v Radomi – 8. října 1929 v Krakově) byl polský malíř modernismu a symbolismu, člen hnutí \"Mladé Polsko\". Jeho otec byl Julian Malczewski, matka Marie, roz. Szymanowska.", "tgt_summary": "Jacek Malczewski (; 15 July 1854 – 8 October 1929) is one of the most revered painters of Poland, associated with the patriotic Young Poland movement following a century of Partitions. He is regarded as the father of Polish Symbolism. His creative output combined the predominant style of his times, with historical motifs of Polish martyrdom, the romantic ideals of independence, Christian and Greek mythology, folk tales, as well as his love of the natural world. He was the father of painter Rafał Malczewski.", "id": 1894933}
{"src_title": "Ilse Kochová", "tgt_title": "Ilse Koch", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Ilse Kochová se narodila v Drážďanech jako dcera předáka v továrně. Vystudovala účetnictví na obchodní škole a v tomtéž oboru také pracovala, mj. i jako sekretářka v jedné drážďanské firmě. V roce 1932 se stala členem NSDAP. V roce 1936 začala pracovat jako dozorkyně v koncentračním táboře Sachsenhausen poblíž Berlína, kterému velel její snoubenec Karl-Otto Koch a kterého si později vzala za manžela. V roce 1937 přijela do Buchenwaldu, když se její manžel stal velitelem tábora.", "section_level": 1}, {"title": "Válečné zločiny.", "content": "V Buchenwaldu se Ilse údajně zapojila do strašlivého experimentu, že si vybrala tetované vězně, aby byli zavražděni, a získala tak kůži z jejich tetovaných částí těl. Známé je také její provokování vězňů, neboť byla pyšná na svou postavu. Stávalo se, že se spoře oblečená procházela táborem či jela na koni a vězně, který se na ní podíval, nechala pak zbít. Na začátku roku 1942 byl Karl-Otto Koch převelen do Lublinu, kde pomáhal založit koncentrační a vyhlazovací tábor Majdanek. Ilse Kochová zůstala v Buchenwaldu až do 24. srpna 1943, kdy byla spolu se svým manželem zatčena na základě příkazu Josefa von Waldeck-Pyrmonta, SS a policejního vůdce pro Výmar, který měl dozor nad Buchenwaldem. Obžaloby proti manželům Kochovým zahrnovaly soukromé obohacování, zpronevěru a vraždy vězňů, aby jim zabránili svědčit. Ilse Kochová byla uvězněna až do roku 1944, kdy byla osvobozena z důvodu nedostatečných důkazů. Její manžel, proti kterému Ilse dokonce svědčila, byl odsouzen k trestu smrti u soudu SS v Mnichově a byl popraven dne 5. dubna 1945 na dvoře tábora, kterému dříve velel. Kochová se vrátila ke své rodině do města Ludwigsburg, kde byla 30. června 1945 zatčena americkými úřady.", "section_level": 1}, {"title": "První soud.", "content": "Kochová s dalšími 30 obžalovanými stanula před americkým vojenským soudem v Dachau (generální vojenský soud pro soudní proces válečných zločinců) v roce 1947, a to jako jediná žena. Byla obviněna z účasti na vraždách v Buchenwaldu. Dne 19. srpna 1947 byla odsouzena k doživotnímu trestu za porušení válečných zákonů. Soud pak překvapila tím, když prohlásila, že je těhotná - soud i kvůli jejímu těhotenství ji nemohl odsoudit k trestu smrti. Otázkou však bylo, jak mohla během věznění otěhotnět. To dodnes není zcela objasněno, nicméně milostné avantýry měla s dozorci jak během manželství, tak i během amerického věznění. Za války patřila mezi atraktivní ženy a ráda provokovala.", "section_level": 1}, {"title": "Snížení rozsudku.", "content": "Generál Lucius D. Clay byl dočasným vojenským guvernérem americké zóny v Německu a dne 8. června 1948 snížil rozsudek na čtyři roky výkonu trestu odnětí svobody poté, co nebyly žádné přesvědčivé důkazy o tom, že si vybírala tetované vězně k usmrcení, aby z nich získala tetované kůže, nebo že vlastnila nějaké předměty vyrobené z lidské kůže. Dva roky navíc již strávila ve vězení.", "section_level": 1}, {"title": "Druhý soud.", "content": "Pod tlakem veřejného mínění byla Kochová v roce 1949 znovu zatčena, převezena a souzena před západoněmeckým soudem. Slyšení bylo zahájeno dne 27. listopadu 1950 před okresním soudem v Augsburgu a trvalo sedm týdnů, během nichž bylo předvoláno 250 svědků, včetně 50 pro obhajobu. Čtyři svědkové pro obžalobu svědčili o tom, že viděli Kochovou vybírat tetované vězně, kteří pak byli zabiti, viděli nebo byli zapojeni do výroby stínidel na lampy z lidské kůže s tetováním. Od tohoto obvinění bylo upuštěno, jelikož nebylo dokázáno, že předměty byly skutečně vyrobeny z lidské kůže. Jak se navíc později ukázalo, některé předměty měly kůži kozí. Dne 15. ledna 1951 soud vydal svůj výrok za nepřítomnosti Kochové. Byla odsouzena z podněcování k vraždě, podněcování k pokusu o vraždu a podněcování k trestnému činu spáchání těžkého ublížení na zdraví. Dne 15. ledna 1951 byla odsouzena k doživotnímu vězení a trvalému propadnutí občanských práv. Kochová podala odvolání k zrušení rozsudku, ale odvolání bylo 22. dubna 1952 zamítnuto Spolkovým soudním dvorem. Později podala několik žádostí o odpuštění, které byly odmítnuty bavorským ministerstvem spravedlnosti. Kochová protestovala proti jejímu rozsudku u Mezinárodní komise pro lidská práva.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a smrt.", "content": "Karl-Otto a Ilse se potkali v roce 1935. Jejich vztah nebyl úplně ideální, oba měli milostné poměry s jinými, avšak narodily se jim tři děti - v roce 1938 syn Artwin, v roce 1939 dcera Gisele, v roce 1940 pak dcera Gudrun (ta však zemřela za pár měsíců), Karl-Otto měl navíc ještě syna Manfreda z prvního manželství. O děti se jim však často starala nevlastní sestra Karla. Ta pak po válce uvedla, že Ilse se v domě ráda opíjela, obzvlášť prý holdovala francouzskému koňaku. Syn Artwin však v 60. letech spáchal sebevraždu - nemohl prý žít dál s hanbou zločinů svých rodičů. Ilse Kochová se ve věku 60 let v ženském vězení v Aichachu oběsila. Před smrtí se ještě setkala se svým synem Uwem, kterého porodila během věznění v Aichachu. Jako 19letý se totiž chtěl se svou biologickou matkou potkat a ve vězení ji navštívil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ilse Kochová (22. září 1906 Drážďany – 1. září 1967 Aichach, známá také jako Čarodějnice z Buchenwaldu) byla dozorkyně v koncentračních táborech známá především svojí krutostí a brutalitou. Ilse byla manželkou Karla-Otto Kocha, velitele nacistických koncentračních táborů Buchenwald (1937-1941) a Majdanek (1941-1943). V roce 1947 se stala jednou z prvních prominentních nacistů souzených americkou armádou.", "tgt_summary": "Ilse Koch (22 September 1906 – 1 September 1967) was the wife of Karl-Otto Koch, commandant of the Nazi concentration camps Buchenwald (1937–1941) and Majdanek (1941–1943). In 1947, she became one of the first prominent Nazis tried by the U.S. military. ", "id": 238948}
{"src_title": "Katla", "tgt_title": "Katla (volcano)", "src_document": [{"title": "Typ erupce.", "content": "Jelikož se Katla nachází pod silným ledovcovým příkrovem, dochází u ní během erupce ke kontaktu magmatu s tekutou vodou, což má za následek rychlé ochlazování magmatu a vznik tefry a vodní páry. Dochází ke kombinaci umožňující vznik explozivních erupcí, které do atmosféry vyvrhuje množství materiálu a vytváří velké mračno vulkanického materiálu. Magma proudící k povrchu z magmatického krbu je bazaltového až dacitového složení. Často vznikají rozsáhlé a objemné lávové proudy, které se rozlévají do okolí. Chemismus magmatu je ovlivněn pozicí Islandu, který se nachází na rozhraní Středoatlantického hřbetu a horké skvrny. Historicky vyvržená láva měla složení odpovídající železem a titanem bohaté bazalty a menšího množství křemičité tefry. Seismické snímkování ve 2D naznačilo, že se magmatický krb nachází relativně mělko a to pouze v hloubce 3 km od povrchu ledovce. Tloušťka rezervoáru se odhaduje na jeden kilometr, načež množství magmatu, které by se zde mohlo vyskytovat se odhaduje na 10 až 12 km. Jelikož ale byla ke snímkování použita metoda šíření seismických vln, je nutno brát v potaz, že výsledný obraz velikosti magmatického krbu ukazuje pouze oblast, kde panují podmínky umožňující vznik dostatečného množství taveniny zabraňující šíření s-vln.", "section_level": 1}, {"title": "Historické erupce.", "content": "Katla soptila v letech 920, 934 (?), 1150 (respektive někdy ve 12. století), 1177 (nebo 1179), 1245, 1262, 1357 (?), 1416, 1440 (?), 1450 (?), 1500 (?), 1580, 1612, 1625, 1660–61, 1721, 1755–56, 1823, 1860, 1918, 1955 (?) a 1999 (?). Většina těchto erupcí se odehrála z trhliny ležící uvnitř sopečné kaldery, ale část holocénních erupcí se odehrála v rámci trhlinového systému Eldgjá, který se táhne přibližně 60 km severovýchodním směrem od ledového pokryvu k sopce Grímsvötn. Erupce na systému trhlin Eldgjá, která se odehrála pravděpodobně okolo roku 934, vytvořila lávový proud o objemu až 18 km. V době vrcholící erupce v roce 1755 došlo ke vzniku povodní v důsledku unikající ledovcové vody, jejíž průtok byl odhadnut na 200 000 až 400 000 krychlových metrů za sekundu; pro srovnání: společný průměrný průtok veletoků Amazonky, Mississippi, Nilu, a Žluté řeky (Chuang-che) činí kolem 266 000 krychlových metrů za sekundu.", "section_level": 1}, {"title": "Erupce v roce 1918.", "content": "Před vybudováním islandského silničního okruhu Hringveguru se lidé obávali do okolí Katly cestovat. Rovinaté pláně v jejím okolí totiž postihovaly (a i nadále postihují) náhlé povodně způsobené únikem ledovcové vody. Pro tento druh záplav se vžilo označení jökulhlaup a představují jedno z největších nebezpečí spojených se sopečnou činností, se kterými se můžeme na Islandu setkat. Plnou sílu těchto povodní jsme měli možnost spatřit 12. října 1918, kdy došlo k poslední významné erupci této sopky. Že 12. říjen nebude pro místní běžným dnem, začalo být zřejmé okolo 13. hodiny. Tehdy oblast jižního Islandu postihlo silné zemětřesení. Země se pak slaběji třásla nepřetržitě přibližně půl hodinu. To značilo, že se po prasklinách dere k povrchu magma. Na „povrch“ magma vystoupalo v oblasti sopečné kaldery, která ale byla zcela vyplněna ledem. Magma o teplotě okolo tisíce stupňů Celsia začalo tavit okolní led. Vzniklo obrovské množství vody, které si začalo hledat cestu ven ze sevření ledového krunýře. Okolo 15. hodiny si obyvatelé blízké vesnice Vík všimli, že se nad vrcholkem Katly začíná vznášet sopečné mračno. Znamenalo to, že se láva dokázala protavit ledovcem. Krátce nato spatřili, jak se korytem řeky Múlakvísl valí směrem k moři obrovská povodňová vlna tvořená směsí ledovcové vody a úlomků sopečných hornin a ledových ker. Odhaduje se, že povodeň urazila cestu z kráteru k moři za přibližně 45 minut. Postupovala tedy rychlostí okolo 10 m/s. Obyvatelé vesnice Vík měli štěstí. Povodeň se totiž valila korytem řeky směřující od jejich vesnice. O podobném štěstí ale nemohla mluvit skupina farmářů, kteří v oblasti Álftaver na jihovýchod od Katly chovali ovce. Ti totiž v osudný den uslyšeli bez zjevné příčiny velkou ránu. Znajíce divokou historii svého kraje, okamžitě naskočili na své koně a zamířili k nejvyššímu místu v okolí – lávovému poli Skálmabæjarhraun. Během cesty spatřili, jak se ze svahu Katly začíná valit obrovská povodňová vlna beroucí vše, co jí stálo v cestě. Farmáři se rozhodli opustit svůj cenný dobytek a hnát koně na hranici sil v urputném cvalu k lávovému poli. Toho se jim podařilo dosáhnout jen krátce před tím, než se kolem nich prohnala povodňová vlna unášející různě velké úlomky skal a ledových ker. Farmáři si na poslední chvíli zachránili životy, svá stáda však zachránit nemohli. Když prvotní povodňová vlna opadla, přeživší zamířili k farmě Skálmabæjarhraun. Po příjezdu začali z farmy vynášet zásoby do stodoly stojící na starém lávovém poli na vyvýšeném místě. Se svými rodinami pak ve stodole přečkali noc. Během večera na stodolu začal dopadat sopečný prach a úlomky strusky. Noční oblohu protínaly blesky vznikající třením sopečných částic o sebe a s tím spojeným vznikem statické elektřiny. Z dálky byly slyšet nekonečné ozvěny sopečných explozí i překotný hukot unikající ledovcové vody. Ráno farmáři spatřili, že záplavová vlna dosáhla až k vyklizené farmě. Těsně v jejím sousedství se nacházela obrovská ledová kra. Po erupci byla farma opuštěna, podobně jako několik dalších farem v okolí. Povodeň si vyžádala život několika stovek ovcí, 37 koní, ale žádného člověka. Cenné poznatky o průběhu povodně poskytli svědci pozorující její postup z vesnice Vík a kopce Hjörleifshöfði. Z jejich výpovědí jsme se dozvěděli, že se nejednalo o povodeň jednu, ale o sérii záplav o různé intenzitě. Svědci totiž spatřili, že po prvotní (přibližně dvě hodiny trvající) povodni se okolo 17. hodiny najednou množství vody proudící do moře razantně zvýšilo. A to tak moc, že voda byla schopná unášet obrovské ledové kry. Zdálo se, že se krajinou pohybují celé sněhem pokryté kopce. Dobové fotografie těchto ker dokládají, že byly mezi 40 až 60 metry vysoké. Okolo 19. hodiny se začalo nad ostrovem stmívat, takže přestalo být možné průběh záplav sledovat. Když se druhý den okolo sedmé rozednělo, povodeň již korytem neprotékala, takže nebylo možné určit čas jejího konce. Odhaduje se, že hlavní část povodně trvala okolo 5 až 6 hodin, během kterých se korytem prohnalo okolo 8 km3 směsi vody a úlomků sopečných hornin. Kulminační průtok byl nejspíše okolo 150 000 m3/s; pro srovnání, řeka Amazonka má průměrný průtok okolo 209 000 m3/s. Tím to ale neskončilo. V průběhu 13. října se povodně do rovinatých plání ležících jihovýchodně od Katly vrátily. Uvnitř ledovce totiž někdy v průběhu záplav vznikla zřícením stropu ledového tunelu, kterým voda proudila, hráz. Ta bránila vodě v úniku do doby, než tlak vody způsobil její protržení. Voda následně v různé intenzitě vytékala zpod ledovce po dobu dvou týdnů, v dalších čtyřech týdnech se pak povodně v mnohem slabší síle ještě příležitostně vracely. Série povodní významně proměnila krajinu rovinatých plání na jihovýchod od Katly. Proudící voda totiž dokázala významně přetvořit koryta, kterými proudila, a přenést velké množství hornin a ledu. A to tak velké, že část jižního pobřeží Islandu se prodloužila o pět kilometrů a je pravděpodobné, že významnou proměnou prošlo i přiléhající dno oceánu, což se v té době nedalo detailněji prozkoumat. Po krajině byly rozházeny obrovské balvany a desítky metrů velké ledové kry. Ty byly vodou urvány z čela ledovcových splazů, čímž došlo k jejich významnému přetvoření.", "section_level": 2}, {"title": "Sopečné mračno.", "content": "Záplavy způsobené ledovcovou vodou byly přitom jen jedna část zkázy. Přítomnost vodního ledu v místě výstupu magmatu totiž způsobila exploze trhající magma na malé částečky. A to kvůli tomu, že se vlivem tepla led přeměňoval nejprve na vodu a následně na páru. Pára zabírá přibližně tisíc šestsetkrát větší objem než voda (přesná hodnota závisí na teplotě), takže po svém vzniku začne expandovat a během expanze trhá okolní materiál. Když se pak ledovec nad kráterem roztavil, začalo nad ním vyrůstat sopečné mračno tvořené sopečným prachem a popelem. Dobová svědectví dokládají, že sopečné mračno bylo vidět ze vzdálenosti 200 až 300 kilometrů, tedy z většiny území Islandu. Odhaduje se proto, že vystoupalo do výšky 14 kilometrů, načež začalo být unášeno větry směrem na západ. Obloha nad Reykjavíkem záhy potemněla. Geologické nálezy dokládají, že přibližně polovina ostrova byla zasypána popelem. V bezprostřední blízkosti sopky spadlo z oblohy tolik materiálu, že vznikla půl metru silná vrstva. Na povrch Islandu se dostalo přibližně 1 km3 nového sopečného materiálu, nicméně to nemusí být konečné množství, které exploze vyvrhla. Těžko se totiž určuje množství materiálu, který byl uložen pod mořskou hladinu. Sopečná erupce, která trvala 24 dní, proto mohla být ještě objemnější, než se nyní jeví.", "section_level": 3}, {"title": "Spící obr?", "content": "K poslední velké erupci Katly došlo v roce 1918, ale od té doby se Katla pravděpodobně probudila již třikrát. Vždy ale jen slabě. Stalo se tak v roce 1955, 1999 a 2011, kdy se znenadání rozvodnily řeky v jejím okolí. To naznačovalo, že pod ledovým příkrovem došlo k sopečné činnosti a s tím spojeným táním ledu. V roce 2011 byla povodeň na řece Múlakvísl natolik silná, že strhla silniční most umístěný na hlavní okružní silnici, a to uprostřed právě probíhající turistické sezóny. Nicméně je zřejmé, že na další silnou erupci Katly od roku 1918 stále čekáme. V roce 1918 přitom zasáhly povodně rovinaté pláně na východ od Katly s minimálním osídlením. Škody byly proto velice malé. S ohledem na obrovské riziko je tato oblast neosídlena, takže ani dnes nehrozí, že by povodně způsobily rozsáhlou zkázu. Přesto mají Islanďané z Katly obavy. Historické doklady totiž ukazují, že ne všechny povodně musí ze sopečné kaldery zamířit východním směrem. Příležitostně opustí ledovec i na jeho západním okraji v oblasti Entujökull. Odtud by valící se voda zamířila do turisty oblíbeného údolí Þórsmörk. Voda, která se do tohoto údolí dostane, je následně odváděna na západ a později na jih podél masivu sopky Eyjafjallajökull. Do míst, kde se na rovinatých pláních oblasti Mýrdalsjökull nachází řada farem s doprovodnou infrastrukturou. Pokud by tedy došlo k výlevu vody na severozápadním úbočí Katly, budou ohroženy lidské životy a vzniknou značné ekonomické škody.", "section_level": 3}, {"title": "Spojitost se sopkou Eyjafjallajökull.", "content": "Je to právě sopka Eyjafjallajökull ležící přibližně 25 kilometrů západně od Katly, která nám dala v dubnu 2010 varování, co můžeme u příští erupce Katly čekat. Její erupce vytvořila relativně malý jökulhlaup, který se prohnal částí údolí Þórsmörk, ale i sopečné mračno šířící se nad Evropu. Následné zastavení letecké dopravy nad velkou částí Evropy kvůli přítomnosti sopečného prachu v atmosféře způsobilo ekonomické škody za několika miliard eur. Erupce Eyjafjallajökull mnohé vyděsila. Historická pozorování totiž naznačovala, že existuje souvislost mezi explozí Eyjafjallajökull a Katly. Větší sestra explodovala zpravidla vždy krátce po explozi Eyjafjallajökull. Existují proto úvahy, že tyto sopky jsou napájeny ze stejného magmatického zdroje či že sdílejí část přívodních drah. O devět let později víme, že protentokrát historické předpoklady selhaly. Katla prozatím neexplodovala. Neměli bychom to ale brát jako doklad toho, že se Katla uklidnila. Sice je v současnosti nemožné přesně předpovídat, kdy sopka exploduje, nicméně v případě Katly je jen otázkou času, kdy znovu udeří. Seismické snímkování jejího okolí totiž ukazuje, že se magmatický krb, tedy místo, kde se magma hromadí před výstupem na povrch, nachází relativně mělko – pouze 3 km pod povrchem. Na základě velikosti seismické anomálie vědci odhadují, že magmatický krb je okolo jednoho kilometru mocný a že se v něm nachází minimálně 10 až 12 km3 roztavených hornin. Není tak pochyb, že sopka je i nadále zásobena roztavenými horninami vystupujícími z hlubších partií Země. V okolí Katly se navíc často chvěje země. To může naznačovat, že je magma v podzemí stále v pohybu. V roce 2018 navíc vyšla studie islandských a britských vědců, kterým se podařilo jako prvním změřit množství sopečných plynů unikající z Katly. Zjistili tak, že ze sopky vychází obrovské množství oxidu uhličitého (CO2), přibližně dvacet tisíc tun denně. Katla se tak řadí mezi sopky, které tohoto plynu produkují na světě nejvíce. Zůstává prozatím otevřenou otázkou, jestli vysoká emise oxidu uhličitého značí nadcházející sopečnou erupci (existují totiž příklady sopek, u kterých v řádů týdnů až let předcházel erupci nárůst úniku sopečných plynů), nebo jestli je pro Katlu takto vysoká emise přirozená. V současnosti není možné předpovědět, jak bude budoucí erupce Katly probíhat. Katla se totiž umí projevovat různě. Kdyby k výstupu lávy došlo mimo zaledněný vrchol, jak se již v minulosti stalo, byli bychom pravděpodobně svědky vzniku lávových proudů „neškodně“ se šířících do okolí. Jestli ale dojde k výlevu magmatu pod ledovcem, dopady mohou být značné. Vyjma katastrofální povodně s potenciálem poničit část jižního Islandu totiž hrozí, že vznikne obrovské sopečné mračno šířící se tisíce kilometrů mimo Island. Mračno přitom může nejenom uzemnit veškerý letecký provoz v zasažené oblasti, ale také na několik let pozměnit klima severní polokoule.", "section_level": 2}, {"title": "Vzhled sopky.", "content": "Katla je štítová sopka, která je na vrcholku pokrytá ledovcem. Pod ledovcem se nachází 750 metrů hluboká sopečná kaldera o rozměrech 9 × 14 km protažená v SZ-JV směru. Její nejvyšší bod leží 1380 metrů nad mořem a tři hlavní ledovce prochází jejím okrajem. Celá kaldera je vyplněna 200 až 700 metrů mocným ledovcem o objemu okolo 70 km. Současná kaldera byla vytvořena během posledního období zalednění. Samotný kužel sopky má objem přibližně 300 km a byl utvořen převážně před 220 tisíci lety v holocénu. Počátek holocénní aktivity je označen jako erupce \"Sólheimar\", datována 12 000 let př. n. l. na základě tefrových vrstev v okolí Skogáru.", "section_level": 1}, {"title": "Okolí.", "content": "Vulkanický kaňon Eldgjá je součástí stejného vulkanického systému.", "section_level": 1}, {"title": "Nebezpečí.", "content": "Katla se považuje za nejnebezpečnější sopku na Islandu, což je způsobeno tím, že se nachází pod rozsáhlým ledovcem. V případě sopečné erupce tak dochází k masivnímu tání ledu a hromadění roztáté vody pod ledovcem, která se později vyvalí v podobě katastrofické povodně nazývané jako jökulhlaup. Následkem povodně dochází k zaplavení rovinatých oblastí, které se směrem k pobřeží nachází v okolí sopky na jihozápad (oblast Landeyjar) i na východ (Mýrdalssandur). V historii docházelo k výlevům vody z oblastí Kötlujökull a Sólheimajökull, ale současné výzkumy naznačují, že by mohlo dojít k výlevu i z oblasti Entujökull, což by vedlo k zaplavení západního regionu Mýrdalsjökull a turisticky oblíbené destinace Þórsmörk.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katla je islandská štítová sopka, která se nachází pod ledovcem Mýrdalsjökull na jižním konci Islandské východní sopečné zóny. Rozkládá se severně od Vík í Mýrdal, nejjižněji položené obce na Islandu, a na východ od menšího ledovce Eyjafjallajökull, pod kterým se taktéž nachází aktivní sopka. Její vrchol dosahuje výšky 1512 metrů a je zčásti pokryt 200 až 700 metrů silným ledovcem Mýrdalsjökull na ploše o rozloze 595 km2. Ledovcový příkrov vyplňuje celou kalderu sopky o objemu 70 km3. Jedná se o jednu z nejaktivnějších islandských sopek. ", "tgt_summary": "Katla () is a large volcano in southern Iceland. It is very active; twenty eruptions have been documented between 930 and 1918, at intervals of 20–90 years. It has not erupted violently for years, although there may have been small eruptions that did not break the ice cover, including ones in 1955, 1999, and 2011. ", "id": 552642}
{"src_title": "Lachés (dialog)", "tgt_title": "Laches (dialogue)", "src_document": [{"title": "Účastníci diskuse.", "content": "Postavy, které v dialogu vystupují, jsou osobami historickými: Rozprava se odehrává v Athénách někdy mezi roky 424 př. n. l. (datum bitvy u Délia, která je v dialogu zmíněna) a 418 př. n. l. (smrt Lachéta). Obsah rozmluvy je však literárním výtvorem Platónovým.", "section_level": 1}, {"title": "Stručný obsah dialogu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Má výcvik v šermování místo ve vzdělávání mládeže? [178a–181d].", "content": "Lysimachos a Melesias, synové slavných otců, se snaží poskytnout svým synkům co nejlepší vzdělání. Kdosi jim řekl, že součástí výchovy by měl být i výcvik v boji ve zbroji (řec. ὁπλομαχία, hoplomachia), to je v antickém šermu, či spíše v šermířské akrobacii. Požádali o radu vojevůdce Lachéta a Nikia a spolu s nimi se podívali na představení šermířského mistra Stésilea, jenž předváděl své umění. Na návrh Lachéta žádají o radu i Sókrata. Ten slíbil, že se vynasnaží poradit, bude-li moci, ale napřed ať mluví Nikias a Lachés, mužové starší a zkušenější.", "section_level": 2}, {"title": "Nikias o vzdělávací hodnotě šermu [181e-182d].", "content": "Nikias zdůvodňuje užitečnost šermu pro mladé muže. Uvádí, že výcvik v šermířském umění podporuje fyzickou zdatnost, připravuje mladíky na vojenské úkoly, poskytuje výhodu oproti nevyškoleným soupeřům, pomáhá porozumět vojenské strategii. Toto umění prý u každého muže zvyšuje nebojácnost a zmužilost v boji.", "section_level": 2}, {"title": "Lachés popírá užitečnost výcviku v šermování [182e-184c].", "content": "Lachés naproti tomu argumentuje proti nutnosti výcviku v šermířství. Tvrdí, že Sparťané, kteří se znamenitě vyznají ve válečném umění, tento výcvik nepraktikují. A také nikdo z instruktorů šermířství se dosud nevyznamenal ve skutečné válce. Proto nestojí za to, aby člověk tento výcvik podstupoval.", "section_level": 2}, {"title": "Jsou generálové kvalifikováni hovořit o vzdělání? [184d–189c].", "content": "Melésias a Lysimachos žádají Sókrata, aby rozhodl, které mínění je správné. Sókratés se nejprve snaží objasnit, jaké je skutečné téma jejich diskuse. Kdykoli někdo o něčem uvažuje za nějakým účelem, je předmětem rozmýšlení onen jeho účel, a ne to, co je jen prostředkem. Vlastním cílem přece není výcvik v šermování, ten má být jen jedním z prostředků výchovy chlapců. Hlavní otázkou je však péče o charakter oněch mladých mužů. „\"Tedy k tomu je třeba hleděti, zda je někdo z nás odborníkem v pěstování duše a je s to krásně ji vypěstovat.\"\" Zároveň se Sókratés se přiznává, že nemá kvalifikaci v tomto oboru, a předpokládá, že Lachés a Nikias se buď sami vyznají v pěstování charakteru, nebo znají odborníky v této oblasti. Sókratés navrhuje zeptat se obou vojevůdců, zda mají takové odborné znalosti. Generálové posléze slibují, že poskytnou své zkušenosti.", "section_level": 2}, {"title": "Potřeba definovat \"statečnost\" [189d-190d].", "content": "Podle Sókrata jde o to, jakým způsobem by měla přistoupit zdatnost k duším chlapců, aby je učinila lepšími. K tomu potřebujeme vědět, co je zdatnost (řec. ἀρετή, areté; překládáno též jako ctnost). „\"Neboť kdybychom snad ani naprosto nevěděli o zdatnosti, co to asi je, jakým způsobem bychom mohli komukoli o té věci radit, jak by jí nejlépe nabyl?\"\" Při jakékoli výuce musíme tápat, pokud nevíme, co se pokoušíme učit. Uvažovat však hned o celé zdatnosti považuje Sókratés za příliš veliký úkol. Je třeba nejprve prozkoumat, zdali je dostatečné naše vědění o některé její části, což bude pravděpodobně snadnější. Ke zkoumání vybírá tu část, k níž se zdá směřovat výcvik v šermu, tedy statečnost. Otázka, co je statečnost (řec. ἀνδρεία, andreia), je pak skoro až do konce dialogu předmětem diskuse.", "section_level": 2}, {"title": "Lachétova první definice [190e-192a].", "content": "Vojevůdce Lachés soudí, že podat výměr statečnosti není nesnadné: „\"jestliže by totiž někdo chtěl vytrvávaje v šiku brániti se proti nepřátelům a neutíkal, dobře věz, že ten by byl statečný\".\" Sókratés namítá, že Lachétova definice je specifická pro vojenskou pěchotu. V některých válečných situacích je však možno projevit statečnost i na ústupu. A existuje přece statečnost i v době míru: na moři, vůči nemoci, bídě, statečnost občanská, prostě statečnost v různých životních situacích. Ptá se, co je společného všem těmto formám statečnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Lachétova druhá definice [192b-194c].", "content": "Lachés uznává námitky a nabízí výměr obecnější: statečnost je „\"jakási vytrvalost duše\"\".\" Sókratés ukazuje, že předchozí definice byla příliš úzká, ale tato je zase příliš široká. Člověk přece může být vytrvalý ve věcech dobrých i špatných. Vytrvalost spojená s nerozumností může být škodlivá a zlá, a proto nemůže být součástí zdatnosti (ctnosti). Ne každou vytrvalost lze tedy nazvat statečností. Na Sókratovu výzvu se pak pokouší definovat statečnost Nikias.", "section_level": 2}, {"title": "Nikiova definice [194d-196c].", "content": "Nikias míní, že statečnost je „\"znalost věcí hrozivých i nehrozivých i ve válce i ve všech ostatních věcech\".\". Lachés však namítá, že znalost je něco rozdílného od zdatnosti. Tak na příklad u nemocí lékaři znají věci hrozivé, můžeme je ale jen proto nazývat statečnými? Všichni odborníci vědí, které věci v jejich uměních jsou hrozivé i které nehrozivé, to však neznamená že musí být stateční.", "section_level": 2}, {"title": "Důsledky Nikiovy definice: mohou být zvířata statečná? [196d–197e].", "content": "Poněvadž statečnost definuje jako znalost toho, co je strašné a nehrozné, Nikias popírá, že zvířata mohou být statečná; soudí, že pro statečnost je nezbytná určitá míra moudrosti. Statečnými nelze nazývat ani děti, které se pro nerozumnost ničeho nebojí. Nebojácnost a statečnost není totéž. Nebojácnosti spojené s neprozíravostí je velmi mnoho, a to u mužů, žen, dětí i zvířat. Ale stateční jsou dle Nikia jen ti rozumní.", "section_level": 2}, {"title": "Nikias se pokusil definovat dobro, nikoli statečnost [198a-199e].", "content": "Dle Sókrata jsou hrozivé ty věci, které způsobují strach, a nehrozivé, které strach nezpůsobují. Strach však nezpůsobují věci minulé, strach je očekávání budoucího zla. U věcí, které jsou předmětem vědění, však není jedno vědění o věcech minulých, jiné zase o věcech přítomných a budoucích, nýbrž jde o jedno a totéž vědění. Je-li tedy statečnost znalostí, pak by měla být znalostí netoliko věcí hrozivých a nehrozivých, tedy jen budoucího zla a dobra, ale znalostí všech věcí dobrých a zlých (minulých, přítomných i budoucích). Znalost celkového životního dobra však jistě přesahuje pojem statečnosti; ta je přece jen částí zdatnosti (areté). Ani Nikiovi se tedy nepodařilo definovat statečnost.", "section_level": 2}, {"title": "Konec diskuse: Sókratés prohlašuje, že všichni přítomní se musí učit [200a-201a].", "content": "Nakonec tedy Sókratés považuje definice obou vojevůdců za neuspokojivé. Vyznává, že rozhovor zůstal trčet v aporii, v bezcestí, nikdo z přítomných že se nemůže pochlubit, že by na tom byl lépe než druzí, a vyzývá všechny k usilovnému společnému hledání. „\"My všichni musíme společně hledat co nejlepšího učitele především sami pro sebe – neboť ho potřebujeme – a potom i pro ty chlapce, nešetříce ani peněz, ani ničeho jiného; nechávat však nás samy v tom stavu, v kterém nyní jsme, to neradím.\"\". Na závěr slibuje Lysimachovi, že k němu zítra přijde, aby se o tom poradili.", "section_level": 2}, {"title": "Komentář.", "content": "\"Lachés\" patří k raným Platónovým dialogům, které ukazují Sókrata, jak usiluje o vymezení základních etických problémů. V těchto tzv. „sókratovských dialozích\" vytyčuje Sókratés zpravidla nějakou aporii, zvláště o jednotlivých ctnostech nebo dobrých vlastnostech, o jejich vzájemných vztazích a jejich vztahu k vědění. Aporie nejsou v těchto dialozích vyřešeny. Ani dialog \"Lachés\" nekončí jasným vymezením probíraného pojmu, tedy statečnosti. Význam Sókratovy (resp. platónské) dialektiky tkví v tom, že uvádí ve zmatek a ruší lidské představy, aby tak ukázala, že to, co pokládáme za pravdivé, ještě pravdou není. Z toho pak má vzejít potřeba vážného úsilí po poznání. Také v dialogu \"Lachés\" je prokázána nedostatečnost běžných představ o statečnosti a zároveň je zde naznačena cesta k filozofickému pojetí, v němž musí být obsažen pojem vědění i pojem dobra. Definici statečnosti podal Platón v dialogu \"Prótagoras\", kde Sókratés říká, že to je „\"moudrá znalost věcí nebezpečných a bezpečných\"\". V Platónově pojetí „filozofická statečnost záleží ve správném posouzení věcí vzhledem k tomu, jsou-li člověku zlem skutečným či jen zdánlivým; to posouzení závisí na vědění o pravém dobru. Sókratés statečně podstoupil smrt, protože byl přesvědčen, že to není zlo.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Lachés (řec. Λάχης; 2. pád \"Lachéta\") je filozofický dialog, jehož autorem je Platón; patří k jeho nejstarším dialogům. Účastníci rozpravy diskutují o výchově a statečnosti.", "tgt_summary": "The Laches (; Greek: Λάχης) is a Socratic dialogue written by Plato. Participants in the discourse present competing definitions of the concept of courage.", "id": 1289350}
{"src_title": "David Grossman", "tgt_title": "David Grossman", "src_document": [{"title": "Život a tvorba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Činnost v rozhlase.", "content": "David Grossman se narodil v Jeruzalémě Jicchakovi a Michaele Grossmanovým; otec pocházel z Polska, matka z Jeruzaléma. Jeho mladší bratr Nir se stal sportovním novinářem. Rodiče jej vedli k literatuře, včetně literatury jidiš. Již ve věku devíti let psal reportáže. Po vojenské službě v jednotce 8200 začal pracovat v rádiu a studovat filosofii a divadlo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho první povídka vyšla v literárním časopise Siman kri'a. Záhy po ukončení studií začal za své povídky dostávat ocenění (1979 Neumannova cena, 1980 Cena Ariho Hiršona). Dále pracoval v rádiu Kol Jisra'el jako reportér, rozhlasový herec a hlasatel dětského pořadu \"Kočka v pytli\" ( חתול בשק, \"Chatul be-sak\"), kde také poprvé uvedl svou knihu \"Duel\" jako rozhlasovou hru.", "section_level": 2}, {"title": "Téma izraelské politiky.", "content": "Jako spisovatel se Grossman nakonec prosadil v 80. letech. Roku 1983 vyšel jeho první román \"Úsměv jehněte\", v němž vykreslil život na Západním břehu Jordánu pod izraelskou vládou. Kniha se dočkala zfilmování a následujícího roku obdržel také Cenu předsedy vlády pro hebrejskou literaturu. Své dojmy se Západního břehu popsal rovněž v sérii článků \"Žlutý vítr\", které vyšly také v knižním vydání roku 1987 krátce před vypuknutím první intifády: \"„uprchlíci se změnili v lidi, kteří jakoby se nacházeli v minulosti, na jiném místě, v lidi, kteří mají pouze jedinou možnost: čekat.“\" Roku 1988 Grossman opustil rádio Kol Jisra'el na protest proti omezením, která byla na reportéry uvalena, zejména co se týkalo tématu Palestinců. Dále však psal články, vedené myšlenkou míru a porozumění mezi Židy a Araby. Své články nakonec vydal také knižně roku 2003 pod názvem \"Smrt jako způsob života: Izrael deset let po Oslo\". Od roku 2004 předsedá neziskové organizaci Kešet – centrum na obranu demokracie v Izraeli. Kritika izraelské politiky vůči Palestincům a Arabům zesílila ještě více poté, co jeden z jeho synů padl jako voják roku 2006 při druhé libanonské válce, jen dva dny poté, co Grossman spolu s Amosem Ozem a A. B. Jehošuou uspořádal tiskovou konferenci, při níž vyzvali izraelskou vládu k ukončení války.", "section_level": 2}, {"title": "Téma holokaustu.", "content": "Roku 1986 vyšla Grossmanova kniha \"Viz LÁSKA\", jež se zabývá traumatem holokaustu, které se přenáší i z rodičů na děti, které jej nezažily. Sám Grossman v rozhovoru pro Le Monde uvedl: \"„Není to ve skutečnosti kniha o holocaustu ani o vyhlazovacích táborech. Ani výhradně o židech či speciálně o Izraelitech. Je to kniha o jizvách, jež si člověk uchovává od dětství v mozku.“\" Grossman v knize rovněž upozornil, že „nacista“ se může zrodit v každém z nás, a snažil se tento proces rozluštit, jak uvedl v rozhovoru pro MF Dnes: \"„Kladl jsem si otázku, jak se normální lidská bytost, což většina nacistů byla, může během velice sofistikovaného procesu stát vrahem. Já jsem se krok po kroku snažil ukázat proces, v němž se člověk postupně vzdává morálních principů a formuluje slova tak, aby nevěděl, aby se hájil před následky toho, co dělá, a jak nakonec skončí jako velice výkonná součást vražedné mašinerie... Ovšem vědět, jak se z člověka stane nacista, je pro mě zásadní i jako součást sebeobranného mechanismu, abych byl já a můj národ vůči obdobným svodům imunní.“\"", "section_level": 2}, {"title": "Další témata a styl tvorby.", "content": "Roku 2000 vydal Grossman knihu \"Mít s kým běžet\", jejímž stěžejním tématem jsou lidé žijící na ulicích současného Jeruzaléma, a následujícího roku získal za toto dílo Sapirovu cenu. Roku 2006 byla kniha zfilmována. Při své tvorbě Grossman velmi často využívá prostředků moderní literatury, jako například změny úhlu pohledu, zachycení proudu vědomí, míšení představ s realitou.", "section_level": 2}], "src_summary": "David Grossman ( דויד גרוסמן, * 28. února 1954, Jeruzalém) je izraelský spisovatel a esejista. Jeho knihy se dočkaly překladu do mnohých jazyků. Za své dílo obdržel několikeré ocenění, mj. Sapirovu cenu roku 2001 za knihu \"Mít s kým běžet\" a Bialikovu cenu roku 2004.", "tgt_summary": "David Grossman (; born January 25, 1954) is an Israeli author. His books have been translated into more than 30 languages. ", "id": 1529017}
{"src_title": "Formule 1 v roce 1955", "tgt_title": "1955 Formula One season", "src_document": [{"title": "Shrnutí sezóny.", "content": "V sezóně 1955 započal svou hvězdnou kariéru Jack Brabham, který se kvalifikoval do Grand Prix Velké Británie na 25. místě, v závodě však neuspěl a pro poruchu odstoupil. Tím nejúspěšnějším nováčkem roku se stal Eugenio Castellotti, jenž již v druhém závodě dojel na druhém místě a hned v tom následujícím startoval z pole positions. V celkovém hodnocení šampionátu skončil na třetím místě hned za neporazitelným duem z Mercedesu Juanem Manuelem Fangem a Stirlingem Mossem. Premiéru si odbili také Hermando Da Silva Ramos, Olivier Gendebien, Jesus Iglesias, Jean Lucas, Cesare Perdisa, Luigi Piotti, Mike Sparken, Alberto Uria, Piero Valenzano a Ted Whiteaway. Mezi novými vozy se objevila značka Arzani Volpini, jejíž jediný pokus o vstup do světa Grand Prix skončil nezdarem při Grand Prix Itálie. Také vozům Connaught se při svém jediném startu nedařilo a ani jeden ze tří vozů nedokončil Grand Prix Velké Británie. Cooper se představil v podání již zmiňovaného Jacka Brabhama. Za volant Ferrari se vrátil po delší odmlce Giuseppe Farina naopak odešel Mike Hawthorn, kterého zlákal národní projekt Vanwall, ale v polovině sezóny se k rudým zase vrátil. Gordini přišlo o famozního Jeana Behru, který našel cestu k Maserati na uvolněné místo po Stirlingu Mossovi. Lancia k osvědčené dvojici Alberto Ascari a Luigi Villoresi přibrala mladíka Castellottiho. Poté co se zabil národní idol Ascari, Lancia přenechává vozy D50 Ferrarimu a svět velkých cen navždy opouští. Alfred Neubauer pro svůj tým Mercedes získal Stirlinga Mosse a Piera Taruffiho", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla.", "content": "Pravidla šampionátu 1955 povolovala objem motorů 750 cc s kompresorem nebo 2 500 cc atmosférické. Do každého závodu se mohl přihlásit libovolný počet jezdců a nebylo ani omezen počet jezdců v jednotlivých týmech. Startovní čísla nebyla stabilní a měnila se každým závodem. Do hodnocení šampionátu se započítávalo 5 nejlepších výsledků ze 7 grand prix.", "section_level": 1}], "src_summary": "Formule 1 v roce 1955 vstoupila do šestého ročníku Mistrovství světa jezdců Formule 1. Sezóna zahajovala již 16. ledna v Argentině a končila po sedmi grand prix v italské Monze. Původně bylo v kalendáři 11 závodů, ale po tragédii, která se odehrála na trati v Le Mans a při kterém přišlo o život přes 80 diváků, byly zrušeny Grand Prix Francie, Německa, Švýcarska a Španělska. ", "tgt_summary": "The 1955 Formula One season was the ninth season of FIA Formula One motor racing. It featured the 1955 World Championship of Drivers, which commenced on 16 January 1955 and ended on September 11 after seven races. Juan Manuel Fangio won his second consecutive World Championship title in a season that was curtailed by tragedies. ", "id": 965490}
{"src_title": "Evian Thonon Gaillard FC", "tgt_title": "Thonon Évian F.C.", "src_document": [{"title": "Historie Evianu.", "content": "Klub vznikl v roce 2003 spojením klubů \"FC Gaillard\", který hrál po většinu své existence regionální soutěž \"Ligue Rhône-Alpes\", a \"FC Villela-Grand\". Gaillard byl založen v roce 1924 a Villela-Grand roku 1928. Nový klub tehdy pojmenovaný \"Football Croix-de-Savoie\" po první sezóně skončil v Championnat de France amateur (4. nejvyšší francouzská soutěž) na třetím místě. Normálně by postoupily první dva týmy, jenže na těch byly B týmy Lyonu a Mét, a tak postupoval do 3. nejvyšší soutěže Championnat National. V Championnat National se mu nevedlo nejlépe a jen těsně se zachránil. Další sezónu tolik štěstí neměl a sestoupil zpět do 4. nejvyšší soutěže. V roce 2007 se klub znovu sloučil, tentokrát s klubem \"Olympique Thonon-Chablais\", a tak existoval pod novým názvem \"Olympique Croix-de-Savoie 74\". Klub se kvůli nevyhovujícímu stadiónu stěhoval do obce Thonon-les-Bains na stadión Stade Joseph-Moynat s kapacitou 6000 míst. Klub si vybojoval postup do Championnat National pro sezónu 2008/09 jako vítěz CFA. V létě roku 2009 byl prezident společnosti Groupe Danone Franck Riboud stanoven čestným prezidentem klubu. Riboud změnil název klubu na \"Evian Thonon-Gaillard Football Club\" a věnoval klubu peníze na mládež. Jeho plánem byl postup do Ligue 2. 16. dubna 2010 si klub zajistil vítězstvím 1:0 nad Amiens postup do Ligue 2. V sezóně 2010/11 chtěl hrát Evian své domácí zápasy na stadiónu Stade de la Praille ve švýcarské Ženevě, z důvodu rozhodnutí o nezpůsobilosti stadiónu Stade Joseph-Moynat, protože obec Thonon-les-Bains leží pouhých 35 km od Ženevy. To bylo ovšem zámítnuto federací UEFA, a tak se klub přesunul do nedalekého Annecy na stadión Parc des Sports. V sezóně 2010/11 klub dokázal v Coupe de France porazit Olympique Marseille (úřadujícího mistra Francie) 3:1 a vyřadit ho tak. V dalším kole ovšem skončil na Racingu Strasbourg. V Coupe de la Ligue klub sice Strasbourg vyřadil, bohužel ale ve 2. kole skončil na EA Guingamp. V Ligue 2 ovšem Evian zářil a s 67 body obsadil první pozici před Ajacciem a Dijonem. Klub si tak zajistil postup do Ligue 1, kterou přivítá v sezóně 2011/12.", "section_level": 1}], "src_summary": "Evian Thonon Gaillard Football Club je francouzský fotbalový klub sídlící ve městě Gaillard nedaleko švýcarských hranic a města Ženeva. V současnosti hraje nejvyšší francouzskou soutěž Ligue 1, kam postoupil v sezóně 2010/11 z prvního místa v Ligue 2.", "tgt_summary": "Thonon Évian Grand Genève Football Club, formerly Thonon Évian F.C and Évian Thonon Gaillard Football Club (), commonly referred to as Evian TG or simply Evian, is a French association football club based in Thonon-les-Bains that was founded on 1 July 2007. ", "id": 1657740}
{"src_title": "Ión", "tgt_title": "Ion (dialogue)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Sókratés potkává Ióna, který přichází z Asklépiových slavností, kde se zúčastnil soutěže rapsódů, kterou vyhrál. Sókratés se mu obdivuje, jak dokáže skvěle rozumět Homérovým myšlenkám, nejenom veršům. Ión přitakává, že snad nikdo nikdy nedokázal povědět tolik krásných myšlenek o Homérovi jako on. Sókratés se jej ptá, jestli je znalcem jen Homéra nebo i Hésioda a Archilocha. Ión je ale znalcem pouze Homéra, protože to prý stačí. Sókratés se ptá, zdali nepíše Hésiodos také o věštectví jako Homér a zdali by lépe on poznal, v čem se jejich popisy věštectví liší nebo nějaký dobý věštec. Ión soudí, že dobrý věštec by to vyložil lépe. Sókratés se jej táže, proč tedy nestuduje i díla jiných básníků než Homéra když ti také píší o těch samých tématech. Ión tvrdí, že Homér o těchto věcech básní mnohem lépe a proto se zaměřuje na něj. Sókratés mu klade otázku,zda znalec čísel umí poznat, jestli někdo o číslech mluví jen dobře nebo i špatně. Ión tvrdí, že ten který pozná obojí, i toho kdo mluví dobře i toho kdo mluví špatně. Takže ten, kdo pozná dobře mluvícího člověka, musí nutně poznat i špatně mluvícího člověka. Ión souhlasí. Takže když Ión tvrdí, že Homér mluví dobře, pak musí taky poznat ostatní básníky, kteří mluví špatně a tím pádem je znalec nejen Homéra ale i těch ostatních básníků. Ióna ale zajímá, proč tedy nedokáže udržet pozornost ani přispět do diskuse když někdo mluví o jiném básníku, ale jakmile se někdo zmíní o Homérovi, hned má co by k tomu řekl. Sókratés mu vysvětluje, že to je tím, že nemluví o něm na základě odborného umění a vědění, protože odborné umění je vždy zaměřeno na celý obor a ten, kdo se v tom vyzná, pak má co říci jak k tomu co je uděláno správně, tak k tomu, co je uděláno špatně. Iónovi ale přijde divné, že jej tedy lidé chválí za to, jak mluví a tvrdí, že nejlépe ze všech přece umí mluvit o Homérovi. Sókratés to vysvětluje tak, že se nejedná o nějakou rozumovou odbornou znalost, nýbrž že jde o umění od boha a díky takovéto boží působnosti pak básnící dokáží udělat díla, kterým se každý obdivuje, aniž by sami básníci jiným rozuměli, neboť bůh jim rozum odňal, když do nich vložil schopnost konání takového krásného díla. Takové vysvětlení se Iónovi velmi líbilo a ihned se s ním ztotožnil, a že tedy opravdu jsou básníci jacísi tlumočitelé bohů. Sókratés míní, že pak tedy on jako rapsód musí být tlumočník tlumočníka bohů. S tím Ión souhlasí. Sókrata zajímá, jestlipak tedy u sebe při přednášení těch řečí nemá pocit jako kdyby ty věci, o kterých vypráví, prožil. Ión souhlasí, že naprosto takové stavy zažívá při přednesu a že je pak také u svých posluchačů pozoruje. Sókratés tedy řadí posluchače na konec tohoto řetězce, přes nějž se tato božská díla pohybují, a každý pak věnuje pozornost jen tomu, co jej tak ovlivnilo a tak také Ión je účastný pouze věcí týkajících se Homéra, protože skrze Homéra jej bůh ovlivnil, stejně tak jako Homér skrze něj ovlivňuje jeho posluchače a ti účastni toho, jsou v takovém božském šílenství. Ión uznává, že tak to asi bude, ale nezdá se mu, že by byl přímo v nějakém šílenství, když tyto řeči pronáší. Sókratés slíbí, že jej přesvědčí, ale nejprve chce vědět, zdali vyprávět umí o všem, co se týká Homéra, i o tom, co neví, ale Homér věděl. Ióna velmi zajímá, co to je za věc kterou on neví. Sókratés dává příklad, kde Homér popisuje jak Nestór radí svému synu, co se týče vozatajských závodů. Zdalisi Ión myslí, jestli by on lépe rozuměl této části nebo zkušený vozataj? Ión uznává, že určitě vozataj. Každý rozumí nějakému umění a každé to umění je o něčem jiném, takže ten kdo mu rozumí, pak nerozumí zase umění jinému. Z toho plyne, že té části, kde se mluví o umění vozatajském, určitě bude lépe rozumět vozataj než rapsód. A to platí i pro části, které náleží například lékařství, rybářství nebo věštění, na všech těchto místech bude básni spíše rozumět ten, kdo rozumí danému umění, než rapsód který báseň přednáší. Ión uznává, že má Sókratés pravdu. Když takto ukázal Iónovi místa, kde jiní rozumí básni více než rapsód, požádá jej, aby mu ukázal, které části jsou zase taková, že jim nejlépe rozumí rapsód. Ión tvrdí, že všechny. To ale Sókratés nechápe, vždyť sám Ión uznal, že jeho umění se liší od umění vozatajského, lékařského a rybářského a částem, které jsou těmto uměním věnována, tedy nemůže nejlépe rozumět on nýbrž ti znalí těchto umění. Pak ale nemůže ani jako rapsód nejlépe rozumět celé básni když nejlépe nerozumí mnoha jejím částem. Ión si však myslí, že umění rapsódů spočívá v tom, že nejlépe poznají, pro jakého člověka se hodí jaká řeč.Sókratés hned dokazuje že, tomu tak není, protože řeč, která se hodí posádce lodi, musí nejlépe spadat do umění kormidelnického, stejně tak řeč určená nemocnému, by měla být jistě založena na vědě lékařské a ne vědě rapsódů. Ale u věcí týkajících se toho, co by měl říci vojevůdce vojsku před bitvou, soudí, že to by rapsód zvládl nejlépe. Tomu se Sókratés velmi podivil, je tedy Ión vojevůdcem? Ión říká, že ne ale, že o tomto by zřejmě dokázal dobře mluvit. Když ale pro řeči před bitvou je již umění vojevůdcovské, umění rapsódské to už býti nemůže. Ión soudí, že ten, kdo je dobrým rapsódem, je určitě i dobrým vojevůdcem. Sókrata zajímá, jestli si o sobě myslí, že je nejlepším z Hellénských rapsódů a když dostane na toto kladnou odpověď, ptá se, jestli je tedy i nejlepším vojevůdcem z Hellénů. Zde si také Ión myslí, že tomu tak je a že se to naučil z Homérových básní. To donutilo Sókrata k zamyšlení se, proč tedy se rozhodl být rapsódem a ne vojevůdcem? Myslí si snad, že rapsódů je více potřeba než vojevůdců? Ión říká, že je to proto, že jeho obec nepotřebuje vojevůdců neboť je pod nadvládou obce Athénské a obce jako Athény a obec Lakedamonská by si jej za vojevůdce nezvolily. Sókratés mu ale připomíná, že opakovaně si Athény zvolily jako vojevůdce cizince. A hned ještě kárá Ióna za to, že mu slíbil,že mu ukáže kterých věcí je znalcem u Homéra a nakonec se ukáže, že je vlastně znalcem vojevůdcovství.Pokud se tedy považuje za odborníka a znalce Homéra, pak by měl uvést čeho je znalcem, protože jinak je podvodník.Ale jestli je posedlý božskou šíleností, s níž přednáší Homérovy básně a chválí Homéra, pak že je sám božským. Ión myslí, že je mnohem krásnější být božský než znalý a že je tedy božským a nikoliv znalým vychovatelem ve věcech Homéra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ión () je Platónův dialog o Sókratově rozhovoru s rapsódem Iónem o tom, zda je Iónova schopnost recitovat Homéra důsledkem jeho odborné znalosti nebo božského vnuknutí. Spolu s dialogy s Hippiem a Faidrem tvoří tento dialog jednotný celek s názvem Dialogy o kráse.", "tgt_summary": "In Plato's Ion (; ) Socrates discusses with the titular character, a professional rhapsode who also lectures on Homer, the question of whether the rhapsode, a performer of poetry, gives his performance on account of his skill and knowledge or by virtue of divine possession. It is one of the shortest of Plato's dialogues.", "id": 2239801}
{"src_title": "Viktor Černomyrdin", "tgt_title": "Viktor Chernomyrdin", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Narodil se 9. dubna 1938 v obci Čornyj Otrog. Otec Stěpan Markovič pracoval jako řidič, matka Marfa Petrovna, měli pět dětí – Nikolaj, Alexandr, Natalia, Viktor a Jekatěrina. Po ukončení Orského technického učiliště No 1 v roce 1957 zahájil svoji pracovní činnost v Orské rafinerii V. P. Čkalova jako mechanik, řidič kompresorů a čerpadel. Po absolvování vojenské služby jako letištní technik VVS v letech 1957–1960 ve městě Spassk-Dalnij v Primorském kraji se vrátil do stejného závodu a pracoval jako vedoucí technolog. V roce 1962 začal studovat na Samarském polytechnickém institutu, který absolvoval v roce 1966 s diplomem inženýra-technologa. V letech 1967 až 1973 působil jako instruktor v Orském městském výboru KSSS, byl zástupcem vedoucího oddělení. V roce 1968–1972 studoval na Všesvazovém polytechnickém institutu, kde získal diplom inženýra-ekonoma. Tento moskevský institut nese v současnosti jeho jméno (\"Московский государственный открытый университет имени В. С. Черномырдина\"). V letech 1973–1978 stál v čele Orenburské plynové rafinerie (\"Оренбургский газоперерабатывающий завод\"), a poté pracoval v Moskvě jako asistent na oddělení těžkého průmyslu ÚV KSSS. V roce 1981 obhájil disertační práci pro vědecký stupeň kandidát technických věd na téma „Výzkum a vývoj technologie procesu rafinace zemního plynu od organických sloučenin síry“. Od roku 1982 byl náměstkem ministra plynárenského průmyslu SSSR. V roce 1983 byl jmenován náměstkem ministra a šéfem všesvazového průmyslového sdružení „Tjumengazprom“. V roce 1980 se seznámil s Borisem Jelcinem, v té době prvním tajemníkem Sverdlovského zemského výboru KSSS. Byl poslancem Nejvyššího sovětu SSSR (1984–1989) a poslancem Nejvyššího sovětu RSFSR (1985–1990). Členem ústředního výboru KSSS byl v letech 1986–1990. Po nástupu Michaila Gorbačova od roku 1985 čtyři roky zastával funkci ministra ropného a plynárenského průmyslu SSSR. Poté, co bylo ministerstvo přeměněno na Státní plynárenský koncern předsedal správní radě. 30. května 1992 byl jmenován místopředsedou vlády ruské federace pro oblast paliv a energetiky. 14. prosince 1992 na VII. sjezdu lidových poslanců Ruska prezident Boris Jelcin poté, co byla většinou poslanců odmítnuta kandidatura J. T. Gajdara na post předsedy Rady ministrů Ruské federace, který se uvolnil po rezignaci Ivana Silajeva v září 1991, navrhnul Viktora Černomyrdina. Prezidentem navržená kandidatura byla sjezdem schválena. Ve stejný den Jelcin podepsal dekret o jmenování Černomyrdina předsedou Rady ministrů. V květnu 1995 byl zvolen předsedou Všeruského společensko-politického hnutí „Náš domov – Rusko“, které získalo 10,1 % ve volbách do státní dumy v prosinci 1995 a vytvořilo v ní vlastní frakci. Poté co vyhrál prezidentské volby v červenci 1996 Boris Jelcin a po jeho převzetí úřadu v souladu s ústavou podala vláda demisi. Kandidatura Viktor Černomyrdina na post předsedy vlády (premiéra) byla znovu podána Borisem Jelcinem a byla schválena dumou dne 10. srpna 1996. V červnu 1995, po teroristickém činu v Buďonnovsku (Stavropolský kraj) jednal po telefonu s Šamilem Basajevem, jehož oddíl obsadil městskou nemocnici a vzal jako rukojmí asi dva tisíce lidí. Výsledkem obtížných jednání a operace na osvobození rukojmích bylo 18. června osvobození většiny z rukojmích, ale Basajevovi vojáci se zbývajícími rukojmími dne 19. června opustili město a ukryli se v horských oblastech Čečenska. Při této tragédii zahynulo asi 180 lidí. Po vzniku Rady obrany Ruské federace 25. července 1996 a do jejího zrušení 3. března 1998 mu byly jako předsedovi ruské vlády přiděleny povinnosti místopředsedy této Rady. 7. září 1996 Jeho Svatost patriarcha Alexij II vysvětil chrám svatého apoštola a evangelisty Jana, postavený v krátké době v obci Čjornyj Otrog za pomoci V. Černomyrdina. 19. září 1996 Boris Jelcin podepsal dekret No 1378 „O dočasném plnění povinností prezidenta Ruské federace“, kterým přenesl v době jeho kardiochirurgické operace všechny prezidentské pravomoci v plné výši na Černomyrdina. Během zákroku Černomyrdin jednal v souladu s tímto dekretem jako prezident Ruské federace od 7.00 hodin 5. listopadu 1996 do 6.00 hodin dne 6. listopadu 1996. 23. března 1998 rozpustil B. Jelcin dekretem vládu a povinnosti předsedy vlády přešly na S.V. Kirijenka. Od 24. srpna 1998 opět působil jako předseda vlády, ale dvakrát nebyl schválen dumou, na potřetí Boris Jelcin podal dumě kandidaturu Jevgenije Primakova, jehož schválením předsedou vlády skončil krátký návrat Viktora Černomyrdina na post premiéra. 14. dubna 1999 byl jmenován zvláštním zástupcem prezidenta Ruské federace k vyřešení situace kolem Svazové republiky Jugoslávie. Společně s finským prezidentem Marttim Ahtisaarim dojednal u prezidenta Miloševiče ukončení operací v Kosovu výměnou za konec bombardování Jugoslávie vojsky NATO. Uvolněn z této funkce „v souvislosti s výkonem svých úkolů“ byl dne 7. října 1999. V roce 1999 za mírové snahy na Balkáně a činnost v oblasti zahraniční politiky byl nominován na Nobelovu cenu za mír. V roce 2003 vydal knihu \"Вызов\", ve které je zachycen jeho pohled na události krize na Balkáně. 15. června 2000 byl v čele organizačního výboru světové expedice UNESCO \"The Great Northern Trail\" a spolu s vůdcem expedice S. A. Solovjevym a členem organizačního výboru, norským velvyslancem v Rusku Oyvindem Nordslettenem se zúčastnil dne 5. března 2001 startu expedice ve městě Zapoljarne. V letech 1995–2000 byl vůdcem hnutí „Náš dům – Rusko“. V letech 1999–2001 byl poslancem Státní dumy Federálního shromáždění Ruské federace za Jamalo-něnecký autonomní okruh. V letech 1999–2000 byl předsedou představenstva „Gazpromu“. Měl hodnost plukovníka v záloze, byl dědičným kozákem, byl plukovníkem Orenburského kozáckého vojska a generálem Záporožského kozáckého vojska a čestným občanem města Buďonnovsk. Byly mu uděleny čestné tituly z mnoha ruských a zahraničních univerzit a akademií. Titul čestného profesora Samarské státní technické univerzity (23. června 1995), čestného profesora Lomonosovy univerzity (24. ledna 1997), čestný doktorát Slovenské technické univerzity v Bratislavě (14. dubna 1997), čestný doktorát na univerzitě v Bridgeportu (Connecticut, USA) (30. září 1999), čestný profesor Leningradské státní oblastní univerzity (7. října 1999), čestný profesor Moskevské státní otevřené univerzity (17. května 2002), čestný doktorát věd Ruské ekonomické akademie G.V.Plechanova (25. března 2003), čestný doktorát Národní letecké university Ukrajiny (15. března 2005) a další. Od 21. května 2001 do 11. června 2009 zastával pozici mimořádného a zplnomocněného velvyslance Ruské federace na Ukrajině a zvláštního zástupce prezidenta Ruské federace pro rozvoj obchodních a hospodářských vztahů s Ukrajinou. 10. dubna 2003 obdržel diplomatickou hodnost mimořádného a zplnomocněného velvyslance. Od 23. listopadu 2007 byl doyenem diplomatického sboru akreditovaného v Ukrajině. Na postu ruského velvyslance působil více než osm let, v rozporu s nepsaným pravidlem o pravidelné rotaci vedoucích zastupitelských úřadů v zahraničí. 4. února 2008 v čele Mezinárodního šolochovského výboru předal Ruské státní knihovně sto exemplářů unikátního faksimilního vydání rukopisu románu „Tichý Don“. Rukopis, dlouho považován za ztracený, byl koupen ruským státem od dědiců druha Michaila Šolochova z fronty Vasilije Kudaševa. K sedmdesátinám v roce 2008 byla vydána kniha novináře Alexandra Gamova \"Choteli kak lučše...\", obsahující aforismy a rozhovory s Černomyrdinem. 17. února 2009 Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny (ministr Vladimir Ogryzko) vyrozumělo ruského velvyslance Viktora Černomyrdina o možnosti prohlásit ho „persona non grata“ kvůli jeho nediplomatickému posuzování, komentářům a prohlášení na adresu Ukrajiny a jejího vedení. Vláda Julije Tymošenkové okamžitě popřela toto prohlášení. První místopředseda vlády Alexander Turčinov uvedl, že „vláda Ukrajiny s činností Ogryzka nemá nic společného“. 3. března 2009 byl V. Ogryzko kvůli této epizodě Nejvyšší radou odvolán. 11. června 2009 ruský prezident Dmitrij Medveděv jmenoval Viktora Černomyrdina poradcem prezidenta Ruské federace, zároveň byl ustanoven speciálním představitelem Ruské federace v otázkách ekonomické spolupráce se státy Společenství nezávislých států.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Manželka Valentina Fjodorovna, roz. Šelepova, se narodila 6. července 1938 ve městě Orsk, Orenburská oblast. Vzali se v roce 1961. Zajímala se o ruské tance, provedení ruských a ukrajinských písní, v letech 2001–2005 je zaznamenala spolu se souborem \"Ugolok Rossii\" v čele s V. Nesterenkem na dva disky – \"Поёт Валентина Фёдоровна Черномырдина\". \"Песни мои для мужа, детей и внуков...\". Zemřela 12. března 2010 a byla pohřbena v Moskvě. Měli spolu dva syny – Vitalije a Andreje, čtyři vnoučata – Mariju, Andreje, Anastasii, Viktora a pravnuk Dmitrije. Nejstarší syn Vitalij (nar. 1962) vystudoval v Moskvě Ruskou státní Gubkinovu univerzitu ropy a plynu. Od roku 2000 stojí Vitalij Černomyrdin v čele regionální veřejné nadace \"Podpora a rozvoj střední třídy\". Mladší syn Andrej (nar. 1970) po ukončení Gubkinovy univerzity ropy a plynu pracuje v „Gazpromu“. V roce 2011 byl zvolen prezidentem Mezinárodního Šolochovského výboru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Viktor Stěpanovič Černomyrdin ( \"\"; 9. dubna 1938 Čornyj Otrog [Orenburská oblast] – 3. listopadu 2010 Moskva) byl sovětský a ruský státník, předseda Rady ministrů Ruské federace (1992–1993), úřadující prezident Ruské federace (5.–6. listopadu 1996), předseda vlády Ruské federace (1993–1998), ruský velvyslanec na Ukrajině (2001–2009). Od 11. června 2009 až do konce života byl poradcem prezidenta Ruské federace a zvláštním zástupcem ruského prezidenta v otázkách hospodářské spolupráce s členskými státy SNS.", "tgt_summary": "Viktor Stepanovich Chernomyrdin (, ; 9 April 19383 November 2010) was a Russian politician. He was the first chairman of the Gazprom energy company and the second-longest-serving Prime Minister of Russia (1992–1998) based on consecutive years. He was a key figure in Russian politics in the 1990s, and a participant in the transition from a planned to a market economy. From 2001 to 2009, he was Russia's ambassador to Ukraine. After that he was designated as a presidential adviser. ", "id": 1483507}
{"src_title": "Ryan X-13 Vertijet", "tgt_title": "Ryan X-13 Vertijet", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "V 50. letech 20. století se začaly vyvíjet těžké proudové bombardéry, které nebyly o mnoho pomalejší než soudobé stíhací letouny. Uhlídat všechny potenciální příletové trasy těchto bombardérů nebylo v silách tehdejších záchytných stíhačů, kteří startovali z dlouhých betonových letišť. Jako zajímavé řešení se jevil letoun schopný kolmého startu a přistání (VTOL), tudíž nezávislý na startovacích drahách. O tento typ stroje se začalo nejprve zajímat americké námořnictvo (US Navy), pro které představoval ideální letoun k ochraně plavidel. Konkursu vypsaného námořnictvem v roce 1950 se zúčastnily firmy Convair s typem XFY-1 Pogo a Lockheed s typem XFV-1 Salmon. Oba vrtulové experimentální letouny ale zaostávaly v nosnosti a rychlosti a nebyly tedy přijaty do výroby. Proudová technologie mezitím pokročila a námořnictvo se své myšlenky nevzdávalo. Zadalo firmě Ryan Aeronautical Company projekt na proudový demonstrátor VTOL. Společnost měla dost zkušeností s různými koncepcemi letadel a dokonce již pracovala na svém projektu VTOL. O program se začalo zajímat americké letectvo (USAF), které převzalo financování poté, co námořnictvo o projekt ztratilo zájem. Problém byl s pohonnou jednotkou, neboť v USA nebyl jediný výrobce, který by nabídl dostatečně výkonný a přitom rozměrově nevelký motor. Nakonec se musel pořídit motor Rolls-Royce Avon RA.29 Mk.49 o tahu 44,46 kN z Velké Británie, který patřil mezi špičku. Přesto se však muselo dbát na to, aby poměr hmotnosti stroje k tahu motoru byl co nejnižší. Proto byla zvolena koncepce krátkého trupu bez vodorovných ocasních ploch. Výsledkem byl letoun s poměrem tahu motoru ke vzletové hmotnosti cca 3 400 kg 1,33:1. 10. prosince 1955 zahájil firemní pilot Ryanu Peter Girard letové zkoušky ponejprv s konvenčním vzletem a přistáním. X-13 byl proto vybaven tříkolovým podvozkem příďového typu. 28. května 1956 podnikl Girard první opatrný kolmý vzlet a vyzkoušel režim visu v malé výšce nad zemí. 28. května 1956 poprvé úspěšně vyzkoušel (po konvenčním startu) přechod z dopředného letu do režimu visení a naopak. X-13 se tak stal prvním letounem světa, který tuto fázi zvládl. Poté přistál klasickým způsobem. Pak se přistoupilo ke kolmým startům z mobilní odpalovací rampy, což byl úkol mnohem těžší (zejména přistání). Tento proces i s přechodem do vodorovného letu a zpět k přistání a zaháknutí se do svislé plošiny byl úspěšně absolvován 11. dubna 1957. 30. července 1957 X-13 Vertijet úspěšně představil své schopnosti během oficiální prezentace ve Washingtonu, D.C. Zkoušky probíhaly až do roku 1958, kdy byl program zastaven. Přednost dostaly protivzdušné raketové systémy země-vzduch.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Ryan X-13 Vertijet byl celokovový jednomotorový proudový letoun s trojúhelníkovým křídlem (tzv. delta křídlo). Šlo o jednomístný bezocasý hornoplošník s atypickým přistávacím zařízením tvořeným zejména částečně zatahovatelným hákem pod trupem. Na koncích nosného křídla byly instalovány malé pomocné plochy (zvané winglety) a malé otočné trysky (puffery) pro vektorování tahu. Tyto prvky napomáhaly stabilizaci v režimu visení a během přechodové fáze z vertikálního do horizontálního letu a naopak, kdy byly klasické řídící prvky neúčinné. Palivová nádrž se nacházela uvnitř střední části nosné plochy. Trup byl poměrně krátký, za přídí vybavenou hubicí s měřícími přístroji a pomocnou ovládací tryskou se nacházel pilotní kokpit vybavený katapultovací sedačkou. Sedačka byla teoreticky schopna úspěšné katapultáže i v nulové výšce a při nulové rychlosti. Při svislém letu se nakláněla o 45° dopředu pro zajištění pilotova lepšího výhledu. Hned za pilotní kabinou byly na bocích trupu nasávací otvory vzduchu pro motor. Na zádi trupu byla výfuková roura.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "USA", "section_level": 1}], "src_summary": "Ryan X-13 Vertijet (továrním označením Model 69) byl americký experimentální proudový letoun se schopností VTOL (kolmý vzlet a přistání) postavený pro výzkumné účely společností Ryan Aeronautical Company v 50. letech 20. století. Hlavním účelem proudového stroje bylo uplatnit schopnost kolmého startu a přistání, režimu visení, přechodu z vertikálního do horizontálního letu a opačně. ", "tgt_summary": "The Ryan X-13 Vertijet (company designation Model 69) was an experimental vertical take-off and landing (VTOL) jet aircraft built by Ryan Aeronautical and flown in the United States in the 1950s. The main objective of the project was to demonstrate the ability of a pure jet to vertically takeoff, hover, transition to horizontal forward flight, and vertically land.", "id": 21623}
{"src_title": "Josef Škvorecký", "tgt_title": "Josef Škvorecký", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Dětství prožil v Náchodě. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 pracoval „totálně nasazen“ jako pomocný dělník v náchodské továrně \"Metallbauwerke Zimmermann und Schling\" a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy \"Bartoň\" v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filosofie, absolvoval v roce 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 získal doktorát (prací \"Thomas Paine a jeho vztah k dnešku\") a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce \"Státního nakladatelství krásné literatury a umění\" (SNKLU, pozdější \"Odeon\"). V letech 1953-1960 bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském Smíchově. V roce 1956 nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku \"Světová literatura\", v letech 1957-1958 jako zástupce šéfredaktora. Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu \"Zbabělci\" roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. V roce 1958 se oženil se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou. Spisovatelem z povolání (československá specialita, jako i jiných satelitů SSSR a SSSR samotného) se stal roku 1963. V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku \"Plamen\". Ještě v témže roce odjel do USA, tam nejprve přednášel na Cornellově univerzitě v Ithace (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Po zastavení příprav vydání knihy \"Tankový prapor\" v Československu se spolu s manželkou Zdenou rozhodl zůstat v exilu a usadil se v Torontu, kde mu byla nabídnuta profesura. V letech 1969–1990 na tamější univerzitě vyučoval – vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a od roku 1970 kurzy tvůrčího psaní, na Graduate Centre for Study of Drama Torontské univerzity také vyučoval dějiny a teorii filmu. Od sedmdesátých let pohostinsky přednášel na mnoha severoamerických univerzitách. V roce 1971 společně s manželkou Zdenou založil nakladatelství '68 Publishers, které se zařadilo mezi přední československá, nejen exilová, nakladatelství. V něm do počátku 90. let vydával české exilové autory a v Československu zakázaná díla (do roku 1993 vyšlo celkem 227 titulů). V roce 1978 byl společně se svojí ženou zbaven československého státního občanství. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, od konce 70. let se těší značného ohlasu zejména v Severní Americe. V roce 1980 mu byla na Oklahomské univerzitě udělena Neustadtská mezinárodní cena za literaturu. Roku 1990 byl společně se Zdenou Salivarovou poctěn Řádem Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě. Manželé Škvorečtí žili společně v Torontu, po listopadu 1989 mohli začít navštěvovat svou rodnou zemi, v posledních letech mj. i trávili zimy na Floridě. škola od roku 2007 uděluje:", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Do literatury vstoupil poezií s prvky civilismu a povídkami. Ohlas však vzbudili až \"Zbabělci\", první část pentalogie s autorovým alter-egem Dannym Smiřickým coby hlavní postavou. Tato je nejvýraznější Škvoreckého literární počin – podává ucelené svědectví o české společnosti od 2. světové války po autorovy zkušenosti z exilu (další části: \"Tankový prapor\", \"Prima sezóna\", \"Mirákl\" a \"Příběh inženýra lidských duší\"). Významná je i Škvoreckého překladatelská činnost. Překládal a doslovy opatřoval díla předních moderních amerických autorů – Chandlera, Hemingwaye, Faulknera, Lewise, Jamese aj. Jeho první články vyšly roku 1945 v „kulturním oběžníku“ SČM \"Slovo má mladý severovýchod\", od roku 1955 pak v mnoha dalších časopisech – \"Host do domu\", \"Krásná literatura\", \"Literární noviny\", \"Klub čtenářů, Květen\" (úryvek ze Zbabělců), \"Plamen\" (na pokračování Nápady čtenáře detektivek, kapitoly z Tankového praporu), \"Červený květ\" (Ostrava, na pokračování Bassaxofon), \"Kultura, Slovenské pohľady\" (Bratislava), \"Kulturní tvorba, Repertoár malé scény, Taneční hudba a jazz, Divadelní noviny, Knižní kultura, Květy, My, Sešity pro mladou literaturu, Trn, Orientace, Literární listy, Listy\" (Dopisy z Kanady a Dopisy z Ameriky, 1969), \"Svět práce\" (pokračování Dopisů z Kanady a Dopisů z Ameriky, 1969-70) a další. Ve \"Světové literatuře\" překlady, medailony a recenze s ukázkami z angloamerické literatury, a od 1961 rozsáhlejší eseje. Od 1970 psal prózy, kritiky a eseje do exilových periodik: \"Listy\" (Řím), \"Nový domov\" (Scarborough, Kanada), \"Proměny\" (New York), \"Svědectví\" (Paříž), \"Telegram\" (Edmonton), \"Zpravodaj\" (Curych) a dalších. Byl členem redakční rady dvouměsíčníku Západ (Ottawa). Z jinojazyčných periodik publikoval v \"Toronto Star, World Literature\" (Oklahoma), \"Canadian Forum\" (Toronto), \"Index of Censorship\" (Londýn), \"Canadian Fiction Magazine\" (Ottawa), \"The New Republic\" (New York), \"Canadian Literature, New York Times Book Review, The Idler, New York Review of Books, Globe and Mail\" (Toronto) a dalších. Od roku 1990 publikoval v českých Lidových novinách, Literárních novinách, Respektu, Divadelních novinách, Kritickém sborníku, Iluminaci, Revolver Revui a dalších. Jeho odborné texty o angloamerické literatuře byly zařazeny do strojopisného sborníku Život je všude (1956, editor Jiří Kolář, Josef Hiršal pod pseudonymem \"Josef Pepýt\") a do samizdatových sborníků Jakémusi Alexandru K. (Petlice 1979) a Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1981). Pod titulem \"Nápady jednoho z publika\" byly vydány jeho příspěvky z \"Divadelních novin\" (1967-1968). V roce 1955 napsal společně s Lubomírem Dorůžkou a Ludvíkem Švábem pro soubor Pražský dixieland zájezdovou revui \"Opravdu blues\". Od 1962 účinkoval v text-appealech v pražské Redutě a v divadle Paravan texty \"Ze života lepší společnosti\" a \"Ze života socialistické společnosti\", podle nich vznikla také inscenace \"Střídání stráží v K.\" divadla Večerní Brno (1966, režie Evžen Sokolovský). Báseň \"Nezoufejte!\" uvedla pražská Viola v režii Evalda Schorma. Prózy \"Eine kleine Jazzmusik\", \"Bebop Richarda Kambaly\", \"Dobře prověřená Lizetka\" a \"Píseň zapomenutých let\" inspirovaly pořad \"Hořkej jazz\" v Divadle S.K. Neumanna (1990, režie Karel Urbánek). Divadelní adaptace \"Mirákl\" pro studentské divadlo DISK (1991, dramatizace J. Hančil, P. Hruška, Katarzyna Wrzosek, Jiří Seydler). V letech 1965-1968 moderoval společně se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou rozhlasovou hitparádu \"Šest na lenošce\". Napsal předmluvy, poznámky či doslovy ke knihám vydavatelství '68 Publishers a Poezie mimo domov. V české redakci rozhlasové stanice Hlas Ameriky recenzoval novinky beletristické a politické literatury vydané v angličtině. Je také autorem anglicky psané hry \"The new men and women\" (kanadské stanice CBC 1977, SRN 1978). Podle jeho próz či námětů vzniklo mnoho scénářů k filmům, jako \"Farářův konec\" (1968, režie Evald Schorm), \"Zločin v šantánu\" (spolupráce na scénáři Jiří Suchý, režie Jiří Menzel), \"Flirt se slečnou Stříbrnou\" (scénář se Zdeňkem Mahlerem, režie Václav Gajer), \"Tankový prapor\" (scénář Radek John, režie Vít Olmer). Pro Československou, po roce 1993 Českou televizi napsal středometrážní \"Revui pro banjo\" (1963, režie Zdeněk Podskalský), seriál \"Vědecké metody poručíka Borůvky\" (1967, režie Pavel Blumenfeld) a inscenaci \"Poe a vražda krásné dívky\" (1996, režie Viktor Polesný).Pod pseudonymem \"Josef Benda\" napsal společně s Lubomírem Dorůžkou libreto pro Český rozhlas k operetě \"Zmatek kolem Lydie\". V roce 1990 se přihlásil ke spoluautorství knih vydaných pod jménem Jana Zábrany: \"Vražda pro štěstí\", \"Vražda se zárukou\", \"Vražda v zastoupení\", \"Táňa a dva pistolníci\" a k autorství překladu knihy Warrena Millera \"Prezydent krokadýlů\". Na toto poslední prohlášení reagoval Patrik Ouředník ve dvou článcích v Revolver revue, \"Prezydent, nebo Krokadýl?\" a \"Čisté víno\" ); články vyvolaly táhlou polemiku v literárních kruzích. Poslední rešerše dávají, zdá se, Ouředníkovi za pravdu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef Škvorecký (27. září 1924 Náchod – 3. ledna 2012 Toronto) byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu.", "tgt_summary": "Josef Škvorecký, (; September 27, 1924 – January 3, 2012) was a Czech-Canadian writer and publisher. He spent half of his life in Canada, publishing and supporting banned Czech literature during the communist era. Škvorecký was awarded the Neustadt International Prize for Literature in 1980. He and his wife were long-time supporters of Czech dissident writers before the fall of communism in that country. Škvorecký's fiction deals with several themes: the horrors of totalitarianism and repression, the expatriate experience, and the miracle of jazz.", "id": 1403513}
{"src_title": "Albízie", "tgt_title": "Albizia", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Albízie jsou keře a stromy nebo výjimečně i liány s dvojitě zpeřenými listy. Stromovité druhy mívají charakteristickou široce deštníkovitou korunu a některé dorůstají výšek až 50 metrů. Listy jsou složeny buď z velkého množství drobných lístků a připomínají listy kapradin, nebo jsou složeny z menšího počtu větších lístků. Na řapíku a střední ose listu bývají charakteristické žlázky. Palisty bývají drobné a opadavé. Rostliny jsou obvykle bez trnů. Oboupohlavné drobné pravidelné květy jsou uspořádány v kulovitých hlávkách skládajících úžlabní nebo vrcholové laty. Květy jsou nejčastěji žluté, bílé nebo růžové. Kalich je zvonkovitý až nálevkovitý a zakončený 5 zuby. Koruna je drobná, nálevkovitá, v horní části pětilaločnatá. Tyčinek je mnoho, bývají nápadné, bílé, růžové, červené nebo purpurové, dlouze vyčnívající z květů. Nitky tyčinek jsou na bázi srostlé. Semeník je kopinatý až čárkovitý a obsahuje několik vajíček. Čnělka je dlouhá, většinou delší než tyčinky, a je zakončena drobnou bliznou. Plody jsou ploché, převislé, často papírovitě tenké, nepukavé nebo pukající po delší době. U některých druhů plody vytrvávají na stromě po mnoho měsíců.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod albízie zahrnuje asi 120 až 140 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. V evropské květeně není zastoupen, s některými pěstovanými druhy se však lze setkat ve Středomoří. V Asii zasahuje nejdále na západ \"A. julibrissin\" (do Íránu a Ázerbájdžánu). Druh \"A. glabrior\" roste v Japonsku na ostrovech Kjúšú a Rjúkjú. Albízie jsou dobře adaptovány na chudé půdy a v tropech vystupují až do výšek 1600 metrů. Nejčastěji se vyskytují v druhotných lesích, na savanách a na písčitých půdách podél řek. Některé druhy tolerují zasolení a rostou na mořském pobřeží.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožené druhy.", "content": "Druh \"Albizia vaughanii\" je veden v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jako kriticky ohrožený druh. Roste na ostrově Mauricius a je známo pouze několik exemplářů této rostliny. Jako ohrožený je v tomto seznamu zařazen i druh \"Albizia plurijuga\", pocházející z Mexika.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Albizia\" je v taxonomii čeledi bobovité řazen do podčeledi \"Caesalpinioideae\" a do tribu \"Ingeae\". Dříve byl součástí podčeledi \"Mimosoideae\" (resp. samostatné čeledi \"Mimosaceae\"), která byla v roce 2017 vřazena do podčeledi \"Caesalpinioideae\". Mezi blízce příbuzné rody náleží dle výsledků molekulárních studií např. \"Samanea\", \"Inga\" a \"Enterolobium\". Albízie jsou příbuzné akáciím a jsou s nimi často zaměňovány.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Semena albízií jsou šířena zpravidla větrem, pouze u některých druhů, např. u \"Albizia saman\", prostřednictvím savců. Albízie náležejí mezi rychle rostoucí dřeviny. Mívají mělké kořeny a snadno se vyvrátí větrem. Někdejší druh rodu \"Albizia falcata\", dnes známá jako \"Falcataria moluccana\", byla popsána jako jeden z nejrychleji rostoucích stromů Malajsie. Tříleté stromy dosahují výšek 16 metrů, v 9 letech již 33 metrů a v 17 letech 45 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Mezi účinné látky obsažené v různých druzích albízií náležejí zejména různé alkaloidy, saponiny a glykosidy. V kůře je často vysoký obsah tříslovin (až 17%). Albízie růžová (\"Albizia julibrissin\") obsahuje saponiny, glykosidy kyseliny albigenové, kyselinu echinocystovou. Asijská albízie \"Albizia lebbeck\" obsahuje flavonoidy, triterpenoidy, triterpenoidní saponiny aj., v kůře také kardioaktivní a antrachinonové glykosidy. Kůra druhu \"Albizia procera\" obsahuje mimo tříslovin i beta-sitosterol, v kořenech i semenech jsou obsaženy saponiny. Semena \"Albizia amara\" obsahují budmunchiaminové alkaloidy s antibakteriálním účinkem.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Druh \"Albizia saman\" má při volném růstu široce deštníkovitou korunu, která běžně dosahuje šířky až 30 metrů. Starý exemplář na Trinidadu byl vysoký asi 50 metrů, šířka koruny dosahovala 60 metrů a průměr kmene přes 2,6 metru. Produkce zelené hmoty používané jako krmivo pro dobytek je ohromující. Pětiletý strom vyprodukuje okolo 550 kg listí ročně. Listy \"Albizia saman\" jsou senzitivní, na noc a při deštivém počasí se zavírají.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Některé druhy albízií se pěstují v tropech a subtropech jako okrasné dřeviny. Mezi běžněji pěstované náleží např. albízie růžová (\"Albizia julibrissin\"), \"Albizia lebbeck\" a \"A. niopoides\". Celkem vzácně lze na albízii narazit i ve sbírkách českých botanických zahrad, např. ve středomořské expozici Pražské botanické zahrady v Tróji. Druh \"Albizia saman\" (syn. \"Samanea saman\") je v tropických zemích, zejména v Americe a ve východní Asii, často pěstován jako stínící strom ve městech, zahradách, parcích a na plantážích. Plody jsou výživné (obsahují 13 až 18% bílkovin) a jsou zkrmovány hovězím dobytkem a kozami. Mají krásnou vůni, pro člověka jsou však příliš trpké. Na Havaji se ze semen dělají náhrdelníky, v Jižní Americe se z dužniny plodů připravuje nápoj. Dřevo \"Albizia saman\" je dosti ceněné a dobře opracovatelné. Běl je nažloutle šedá, jádrové dřevo je tmavě hnědé až červenohnědé. Hoblované plochy jsou velmi hladké. Svým charakterem připomíná dřevo ořešáku a slouží také jako jeho náhrada. Je používáno v truhlářství, na výrobu kánoí a podobně. Je obchodováno pod názvem saman. Rovněž dřevo africké albízie \"Albizia ferruginea\" je dekorativní, pevné, trvanlivé, středně tvrdé. Je obchodováno pod názvem iatandza a používáno zejména na dýhy a též na masivní nábytek, okna, dveře a podobně. Četné druhy albízií mají místní využití v oblastech svého výskytu zejména jako pícniny, zelené hnojení a jako stínící rostliny. Ke stínění kávových a čajových plantáží jsou využívány zejména druhy \"Albizia chinensis\", \"A. odoratissima\" a \"A. stipulata\". Některé druhy albízií náležejí mezi včelařsky významné rostliny. V tradiční indické medicíně jsou využívány druhy \"Albizia procera\", \"A. amara\" a \"A. lebbeck\", v Číně a Koreji zejména \"Albizia julibrissin\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Albízie (\"Albizia\") je rod rostlin z čeledi bobovité (\"Fabaceae\"). Vyznačují se dvakrát zpeřenými listy a kulovitými květenstvími často s nápadnými, vyčnívajícími tyčinkami. Albízie jsou rozšířeny v tropech a subtropech celého světa. Některé druhy, např. albízie růžová, jsou pěstovány v teplých krajích jako okrasné rostliny. ", "tgt_summary": "Albizia is a genus of more than 160 species of mostly fast-growing subtropical and tropical trees and shrubs in the subfamily Mimosoideae of the family Fabaceae. The genus is pantropical, occurring in Asia, Africa, Madagascar, America and Australia, but mostly in the Old World tropics. In some locations, some species are considered weeds. ", "id": 1692822}
{"src_title": "Albízie růžová", "tgt_title": "Albizia julibrissin", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vědecké názvy.", "content": "Podle biolib.cz je pro druh s označením \"Albizia julibrissin\" používáno více rozdílných názvů, například:", "section_level": 2}, {"title": "České názvy.", "content": "Některé zdroje pro druh s označením albízie růžová používají jiný název - \"albície hedvábná \" nebo kapinice, perská akácie.", "section_level": 2}, {"title": "Zeměpisné rozšíření.", "content": "Druh je rozšířen v mírném a subtropickém pásmu Asie. Údaje o přesném původním rozšíření se v různých zdrojích rozcházejí. Předpokládaný původní areál sahá od Íránu nebo Turecka přes Kavkaz, Indický subkontinent a část Indočíny po východní Čínu nebo Japonsko. Jako neofyt je rychle šířícím invazivním druhem v Severní Americe.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V druhé polovině 18. století byl druh přivezen z Asie do Evropy italským šlechticem Filippo degli Albizzi po němž byl rod rostlin pojmenován. V Evropě je pěstovaným druhem, v ČR se pěstuje jako mobilní zeleň s přezimováním v oranžerii. Ovšem s ohledem na vývoj klimatu (oteplování v ČR) lze již tento výrazně teplomilný druh považovat za otužilý v běžných zimách a v teplých polohách ČR. Je nabízen prodejci k pěstování ve volné půdě.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Je pěstováno několik kultivarů a také forma \"A. julibrissin\" f. \"rosea\". Některými taxonomy jsou rozlišovány dva poddruhy:", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "A. julibrissin je malý opadavý strom, který roste do výšky 5-16 metrů (16-52 ft), s menší širokou korunou.", "section_level": 1}, {"title": "Letorosty.", "content": "Borka je tmavě zelenavě šedé barvy, starší borka je svisle pruhovaná.", "section_level": 2}, {"title": "List.", "content": "Listy připomínají listy kapradin, jsou složeny z dvojitě zpeřených lístků, 20-45 cm dlouhé a 12 do 25 cm široké, rozdělené do 6-12 párů. Lístky jsou podlouhlé, 1-1,5 cm dlouhé a 2-4 cm široké. Na řapíku a střední ose listu bývají charakteristické žlázky. Palisty bývají drobné a opadavé. Rostliny jsou obvykle bez trnů.", "section_level": 2}, {"title": "Květy.", "content": "Kvete po celé léto v hustých květenstvích. Oboupohlavné drobné pravidelné květy jsou uspořádány v kulovitých hlávkách skládajících úžlabní nebo vrcholové laty. Květy jsou nejčastěji růžové. Kalich je zvonkovitý až nálevkovitý a zakončený 5 zuby. Koruna je drobná, nálevkovitá, v horní části pětilaločnatá. Tyčinek je mnoho, jsou nápadné, bílé, růžové, červené nebo purpurové, dlouze vyčnívající z květů. Nitky tyčinek jsou na bázi srostlé. Semeník je kopinatý až čárkovitý a obsahuje několik vajíček. Čnělka je dlouhá, většinou delší než tyčinky, a je zakončena drobnou bliznou. Květy jsou atraktivní pro včely, motýly a kolibříky. Plod je plochý hnědý lusk 10-20 cm dlouhý a 2 až 2,5 cm široký, obsahující několik semen.", "section_level": 2}, {"title": "Plody.", "content": "Plody jsou ploché, převislé, často papírovitě tenké, nepukavé nebo pukající po delší době. U některých druhů plody vytrvávají na stromě po mnoho měsíců", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářský význam.", "content": "Druh je pěstován jako okrasná dřevina.", "section_level": 1}], "src_summary": "Albízie růžová (\"Albizia julibrissin\") je druh rostlin z čeledi bobovité (\"Fabaceae\"). Vyznačuje se dvakrát zpeřenými listy a kulovitým květenstvím s nápadnými tyčinkami. Druh je pěstován v teplých krajích jako okrasné rostliny, je původní v mírném a subtropickém pásu Asie. Druh je mrazuvzdorný do -15 °C.", "tgt_summary": "Albizia julibrissin, the Persian silk tree or pink silk tree, is a species of tree in the family Fabaceae, native to southwestern and eastern Asia. ", "id": 1018824}
{"src_title": "Damávand", "tgt_title": "Mount Damavand", "src_document": [{"title": "Geologická charakteristika.", "content": "Sopka leží na jižním okraji starší 9 km široké kaldery a je tvořená převážně andezito-trachytickými horninami a čedičem. Pokud jde o sopečnou aktivitu, podle některých skutečností, jako je např. absence glaciální eroze poslední doby ledové, její ukončení spadá do holocénu, nejmladšího geologického období. Jako datum poslední známé erupce se uvádí letopočet kolem r. 5350 př. n. l. Podle analýz počátky zdejší vulkanické činnosti je možno datovat do doby před zhruba 1,78 milióny let, tj. do období pleistocénu. Na svazích sopky se nacházejí aktivní fumaroly a horké prameny.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Uvádí se, že jako první vystoupil na vrchol Damávandu Abu Dolaf Kazraji. O tři století později se pokusil zdolat Damávand známý byzantsko-arabský geograf Yaqut al-Hamawi ar-Rumi. Přesto, že se mu nepodařilo dosáhnout vrcholu, na základě informací, získaných od místních průvodců, popsal horu ve svém díle velmi přesně. Než byl život v zemi zcela narušen invazí mongolského chána Hülegü, výstupy na Damávand nebyly podle dalších svědectví ve 13. století nijak výjimečné. W. T. Thompson, který vystoupil na vrchol Damávandu v roce 1837, posléze v časopise Royal Geographic Society napsal, že místní obyvatelé běžně stoupali na vrchol, kde těžili kusy síry, které pak prodávali.", "section_level": 1}, {"title": "Mytologie.", "content": "Damávand má své zvláštní místo v íránské mytologii a folklóru. Podle zarathuštrovských textů byl tříhlavý drak Aži Daháka přikován k Damávandu, aby zde zůstal až do konce světa. Podle pozdější verze této legendy byl tyran Zahhák rovněž spoután a uvězněn v jeskyni v hoře Damávand, poté co byl poražen mýtickou postavou staré Persie Kávou a Ferejdúnem. Damávand je též důležitým ve vlastenecké legendě o lučištníku Arašovi. Damávand je symbolem íránského vzdoru vůči cizí moci v perské poezii a literatuře. Známá báseň Damávand od Muhammada Taghí Bahára je jedním z mnoha poetických děl o Damávandu.", "section_level": 1}, {"title": "Nadmořská výška.", "content": "Zde uvedených 5610 metrů je údaj z íránského statistického centra a shoduje se s údaji sítě radarových systémů SRTM. Nezřídka uváděný údaj 5671 metrů se s SRTM neshoduje a není nikde doloženo, že by pocházel z přesných měření.", "section_level": 1}], "src_summary": "Damávand (persky: \"Kúh-e Damávand\", anglicky: \"Mount Damāvand\") je neaktivní sopka nacházející se v pohoří Alborz a s výškou 5609,2 m n. m. je nejvyšším vrcholem Íránu i všech zemí Blízkého východu. Nachází se poblíž jižního pobřeží Kaspického moře v provincii Mazandarán, 66 km severovýchodně od íránského hlavního města Teherán.", "tgt_summary": "Mount Damavand ( ), a potentially active volcano 5600-m high, is a stratovolcano which is the highest peak in Iran and the highest volcano in Asia. Damāvand has a special place in Persian mythology and folklore. It is in the middle of the Alborz range, adjacent to \"Varārū\", \"Sesang\", \"Gol-e Zard\", and \"Mīānrūd\". It is near the southern coast of the Caspian Sea, in Amol County, Mazandaran Province, 66 kilometres (41 miles) northeast of the city of Tehran. ", "id": 2389744}
{"src_title": "Uzi Narkis", "tgt_title": "Uzi Narkiss", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Jeruzalémě do rodiny polských Židů a mezi jeho uváděné první vzpomínky patří skrývání se při arabských nepokojích v roce 1929. Studoval na gymnáziu Rechavja, v šestnácti letech vstoupil do elitních úderných jednotek Palmach a zapojoval se do operací Hagany proti britským bezpečnostním silám v mandátní Palestině.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "V dubnu 1948 velel útoku na Katamon, při němž došlo k osvobození strategicky významně položeného kláštera San Simon. Po konečném odchodu Britů a vyhlášení nezávislosti Izraele byl Narkis pověřen pomoci Židům, kteří uvázli v obležené Židovské čtvrti jeruzalémského Starého Města. Jeho jednotce se podařilo do oblasti vniknout Sijónskou branou a při operaci došlo k předání zásob a evakuaci raněných. Jelikož však Narkisovi nedorazily posily, byl nucen nařídit stažení svých vojáků, díky čemuž nedlouho poté ovládli Staré Město Jordánci. Krátce po vzniku Izraele strávil několik let ve Francii, kde studoval na École de Guerre (Francouzská vojenská akademie) a následně působil jako izraelský vojenský attaché (1959–1962). Během svého pobytu ve Francii byl francouzskou vládou vyznamenán nejvyšším státním vyznamenáním Řád čestné legie. Po návratu do Izraele se vrátil ke své vojenské kariéře a roku 1963 se stal prvním ředitelem Israel National Defense College (1963–1965). Během šestidenní války v červnu 1967 velel sedmi brigádám, které měly za úkol zastavit jakoukoli jordánskou ofenzivu. Dobytí Starého Města přitom nebylo součástí plánu. Izraelské jednotky však postupovaly efektivně, aby dobyly klíčové pozice ve východním Jeruzalémě, z nichž jednou byl Muniční vrch. Vzhledem k blížícímu se uzavření příměří a mimořádnému zasedání Organizace spojených národů vydal ministr obrany Moše Dajan rozkaz, na jehož základě Narkis rychle realizoval příležitost sjednotit město dříve, než by tomu zabránilo příměří. Pod jeho vedením tak bylo Staré Město dobyto a sjednoceno pod izraelskou kontrolou. Z Narkisova pohledu toto osvobození dokončilo úsilí, které sám o devatenáct let dříve započal. V roce 1968 odešel z armády a následně zastával déle než dvacet let klíčové posty v Židovské agentuře (1968–1988) a Světové sionistické organizaci. V roce 1948 našel na bojišti korán palestinského velitele Abd al-Kadira al-Husajního a v 80. letech jej chtěl předat Kadirovu synovi Fajsalu Husajnímu. Ten jej však z rukou izraelského generála odmítl převzít. Byl ženatý a s manželkou Ester Hakohenovou (její otec byl David Hakohen) měl tři děti, syna Jicchaka a dcery Rut a Tamaru. Zemřel v Jeruzalémě ve věku 72 let.", "section_level": 2}], "src_summary": "Uzi Narkis (: עוזי נרקיס; žil 6. ledna 1925 – 17. prosince 1997) byl izraelský generál. Během šestidenní války velel jednotkám Izraelských obranných sil (IOS) v centrální oblasti. Je jednou ze tří postav, které se objevily na známé fotce pořízené ve Starém Městě v Jeruzalémě krátce po jeho osvobození (dalšími na fotografii byli ministr obrany Moše Dajan a náčelník Generálního štábu Jicchak Rabin).", "tgt_summary": "Uzi Narkiss (; January 6, 1925 – December 17, 1997) was an Israeli general. Narkiss was commander of the Israel Defense Forces units in the Central Region during the 1967 Six-Day War. Narkiss appears in the famous photograph of Defense Minister Moshe Dayan flanked by Chief of Staff Yitzhak Rabin and himself, taken in the Old City of Jerusalem shortly after its capture from Jordanian forces in the war.", "id": 2319351}
{"src_title": "Tomas Tranströmer", "tgt_title": "Tomas Tranströmer", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v rodině novináře. Když byly Tomasovi tři roky, rodiče se rozvedli. Ve svém rodném městě studoval na latinském gymnáziu, ve studentských časopisech publikoval první básně. V letech 1951–1956 studoval psychologii a náboženství na Stockholmské univerzitě. Po promoci získal místo na Psychotechnickém institutu Stockholmské univerzity. Zde působil do roku 1960, kdy nastoupil jako psycholog v nápravném ústavu pro mladistvé v Linköpingu, kde se věnoval práci s mladými delikventy a drogově závislými. Za dalších šest let ho jako psychologa zaměstnal městský úřad ve Västerås, kam se rok před tím i s rodinou přestěhoval. Zde žil do roku 2000, kdy se přestěhoval do stockholmské čtvrti Södermalm, nedaleko místa, kde se narodil. V roce 1980 začal pracovat na poloviční úvazek v Institutu pro trh práce. Profesi psychologa se věnoval souběžně s literaturou až do roku 1990, kdy jej postihla mozková mrtvice. Tranströmer hodně cestoval. Zážitky z cest se promítají v jeho básních. Ještě během studií navštívil Turecko, Řecko, Itálii a Jugoslávii, Maroko, Španělsko a Portugalsko. Často jezdil do USA, 1959 byl v Egyptě, v letech 1985 a 2001 navštívil Čínu. Roku 1958 se oženil s Monikou Bladhovou, s níž měl dcery Emmu a Paulu. Přestože trpěl důsledky svého postižení (ochrnutí pravé ruky a nohy, ztráta schopnosti mluvit (afasie), nepřestal se stýkat se svými čtenáři a nevzdal se aktivního života. V roli jeho mluvčí vystupovala manželka Monika, která jej doprovázela na cestách a při veřejných setkáních. V srpnu 1998 se zúčastnil 18. světového kongresu básníků v Bratislavě. Hlavní město Slovenska navštívil ještě v roce 2000.", "section_level": 1}, {"title": "Tranströmer a Čechy.", "content": "V rámci své cesty po zemích střední Evropy navštívil básník v říjnu 1969 Prahu. O svém pobytu napsal svému příteli, americkému básníkovi Robertu Blyovi, mj. toto: \"\"Spisovatelé, dělníci, členové strany, občané... všichni reagovali stejně. Byli milí, srozumitelní a věděli, že představují 99 % veřejného mínění, ale byli přesvědčeni o tom, že zbylé 1 % připravuje teror, čistky jako za starých časů. Celková atmosféra se zhoršila těsně před mým příjezdem – Husák dal zavřít hranice. Lidi se zoufale snažili udržet si aspoň nějaké kontakty se zbytkem Evropy...\"\" V roce 1976 překládal společně s J. Čechem libreto Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Měla premiéru v Královské opeře ve Stockholmu v říjnu toho roku. V České republice vyšly do roku 2014 pouze ukázky jeho tvorby. Poprvé to byly dvě básně z jeho první sbírky, které otiskla v roce 1971 Revue světové literatury. Podruhé v roce 1992 v časopise \"Světová literatura\" v překladu Libora Štukavce (roč. XXXVII, č. 4) a pak v roce 1999 v rámci antologie švédské poezie \"Ostrými paprsky\" v překladu Milana Richtera a Dagmar Hartlové. Nakladatelství Dauphin vydalo v prosinci 2014 výběr \"Přijde smrt a vezme ti míry\" (překlad Milan Richter a Vít Janota). Rok nato vydalo totéž nakladatelství překlad sbírky \"Smuteční gondola\".", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Básně psal Tranströmer od třinácti let. V roce 1954 mu vyšla první básnická sbírka. Ve svém díle rozvíjel tradice modernistického, expresionistického a surrealistického jazyka poezie 20. století. Z jeho básní je zřejmá hudební inspirace (v minulosti hrál na piano a na varhany) a jsou v nich často reflektovány náboženské zkušenosti i úděl člověka ztraceného v současném světě. Básníkův jazyk je úsporný, současně jím však evokuje vizuálně jasné obrazy plné paradoxů, za jejichž nejpříhodnější látku považuje volný verš, který používal od svých prvních sbírek. V roce 2011 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Již předtím získal několik literárních ocenění, například Petrarkovu cenu v Německu (1981), švédskou Bonnierovu cenu za poezii (1983), Griffinovu cenu v Kanadě, Literární cenu Severské rady (únor 1990), literární cenu Neustadt (1990), Augustovu cenu švédských vydavatelů (1996) nebo Cenu Jána Smreka na Slovensku (1998). Obdržel čestné doktoráty několika univerzit, například v Oklahomě a Stockholmu (obě 1990). Jeho básnické sbírky byly přeloženy do přibližně padesáti světových jazyků. Na Slovensku vyšel v roce 1996 výběr \"Básne pre živých a mŕtvych\" (překlad Milan Richter; Knižná dielňa Timotej) a v roce 2001 vyšly jeho sebrané básně \"Medzi allegrom a lamentom\" (překlad Milan Richter; MilaniuM).", "section_level": 1}], "src_summary": "Tomas Tranströmer (výslovnost ˌtʊmːas ˈtɹɑːnstɹœməɹ), též Tomas Gösta Tranströmer, (15. dubna 1931 Stockholm – 26. března 2015 tamtéž) byl švédský básník, spisovatel, překladatel a psycholog. V roce 2011 získal Nobelovu cenu za literaturu. Je považován za nejvlivnějšího švédského básníka současnosti.", "tgt_summary": "Tomas Gösta Tranströmer (; 15 April 1931 – 26 March 2015) was a Swedish poet, psychologist and translator. His poems captured the long Swedish winters, the rhythm of the seasons and the palpable, atmospheric beauty of nature. Tranströmer's work is also characterized by a sense of mystery and wonder underlying the routine of everyday life, a quality which often gives his poems a religious dimension. He has been described as a Christian poet. ", "id": 1487937}
{"src_title": "Merimdská kultura", "tgt_title": "Merimde culture", "src_document": [{"title": "Nejstarší fáze merimdské kultury (Ursicht, kolem roku 4 800 př. n. l.).", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Keramika.", "content": "Tato kultura je charakteristická je keramikou bez příměsi organického materiálu, hlazenou i nehlazenou. Ozdobným, i když vzácným, motivem je tzv. rybí kost.", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Hospodářství pravděpodobně tvořilo zemědělství, chov ovcí, skotu, prasat a rybolov a lov.", "section_level": 2}, {"title": "Střední fáze merimdské kultury (Mittleren Merimdekultur, 5 500 – 4 500 př. n. l.).", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Keramika a ostatní výrobky.", "content": "Mezi obdobím nejstarší fáze a střední fáze došlo zřejmě k hiátu v osídlení. Keramika obsahuje příměs slámy, ale má stále jednoduchý tvar. Kamenné nástroje měly oboustranné ostří, poprvé se objevují šípy s konkávní základnou.", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Osídlení bylo hustší, byly nalezeny stopy po jednoduchých oválných příbytcích ze dřeva a proutí a zásobnice zapuštěné do podlah domů. Hospodářství tvořilo zemědělství, ale chov dobytka v této době získává na důležitosti.", "section_level": 2}, {"title": "Mladší fáze merimdské kultury (Jüngeren Merimdekultur, 4 600 – 4 100 př. n. l.).", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Keramika a ostatní výrobky.", "content": "Vývoj tvaru keramiky směřuje k uzavřeným tvarům. Jako výzdobný prvek se používá hlazení keramiky. Ta má tmavě červenou nebo černou barvu. Byly vyráběny nástroje z kostí, slonoviny a lastur. Nalezeno bylo též několik figurek.", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Obydlí tvořily hliněné příbytky a chatrče hustě vystavěné podél úzkých ulic. Stěny byly omazány hlínou smíšenou se slámou, střechu tvořily větve a rákosí. Jednotlivé domy měly své vlastní sýpky.", "section_level": 2}, {"title": "Hroby.", "content": "Mezi domy byly nalezeny mělké oválné hroby s téměř žádnou pohřební výbavou, čímž se lišily od hrobů z Horního Egypta. Zde byly v této době hroby umísťovány mimo osady a měly bohatou pohřební výbavu. Je však možné, že většina hřbitovů merimdské kultury zůstává neobjevena a v osadě byly pohřbíváni pouze nedospělí jedinci.", "section_level": 2}, {"title": "Následující kultura.", "content": "Z Merimdské kultury, Fajjúmské kultury a kultury el-Omari vznikla pravděpodobně kultura Maadí. Tato kultura byla ovlivněna též kulturami Předního východu a později kulturou Nakáda I", "section_level": 1}], "src_summary": "Merimdská kultura je kultura, která se rozvinula v Merimdě Bení Salámě ve starověkém Egyptě v období 5000 – 4 100 př. n. l. Byla objevena na začátku 20. století a rozdělena na tři části – na nejstarší fázi (Ursicht), střední fázi (Mittleren Merimdekultur) a mladší fázi (Jüngeren Merimdekultur) označovanou též jako „klasická“ kultura Merimda.", "tgt_summary": "The Merimde culture (also Merimde Beni-Salame or Benisalam) () was a Neolithic culture in the West Nile Delta in Lower Egypt, which corresponds in its later phase to the Faiyum A culture and the Badari culture in Predynastic Egypt. It is estimated that the culture evolved between 4800 and 4300 BC. Merimde also refers to the archaeological site of the same name.", "id": 2388072}
{"src_title": "Pietro Pomponazzi", "tgt_title": "Pietro Pomponazzi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v zámožné patricijské rodině v Mantově, roku 1487 dokončil studium na padovské univerzitě. V roce 1488 byl poté na stejné univerzitě zvolen jako profesor filosofie. Mezi lety 1495 a 1509 zde působil jako profesor přírodní filosofie až do uzavření padovské školy, poté přijal místo ve Ferraře, kde vyučoval Aristotelovu nauku o duši. V roce 1512 byl pozván do Boloně, kde přednášel, sepsal zde všechna svá důležitá díla. V roce 1516 vydal své dílo možná nejvýznamnější dílo \"De immortalitate animae\" (O nesmrtelnosti duše), které rozpoutalo značné protesty ze stran tomistů podporovaných katolickou církví, Averroistů a také Alexandristů. Toto pojednání bylo v Benátkách na rozkaz spáleno a Pomponazzimu šlo o život a musel se nějakou dobu skrývat před katolickou církví. Následovaly spisy \"Apologia\" a \"Defensorium adversus Augustinum Niphum\", kterými chtěl Pomponazzi vysvětlit oba své přístupy, tedy pohled katolíka a materialisty zároveň. Jeho poslední dvě pojednání, \"De incantationibus\" a \"De fato\" byly vydány až po autorově smrti. Pomponazzi umírá roku 1525 v Bologni.", "section_level": 1}, {"title": "Filozofie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Od scholastiky k renesanci.", "content": "Pomponazziho myšlenky byly předzvěstí renesance. Narodil se v přechodné době, kdy scholastická tradice pomalu začínala ztrácet svůj vliv. Pomponazziho filozofická kultura byla sice po vnější stránce zcela středověká, jeho díla, nemluvě o přednáškách, byla spjata s programem univerzitní výuky ustáleným na západoevropských univerzitách. V traktátech se přísně přidržoval žánru scholastických kvestií. Přesto není na Pomponazzim nic anachronického. Byl přímým účastníkem vývoje renesančního filozofického myšlení. Vycházel z materiálu daného tradicí a univerzitními stanovami, tj. z Aristotelových textů a z textů jeho komentátorů. Neznal řecký jazyk a neosvojil si rafinovanosti humanistické vzdělanosti, ale přesto byl otevřený novým proudům filozofického myšlení. Znal objevená díla antického filozofického myšlení, mezi nimiž zaujímala zvláštní místo díla Aristotelova pozdně antického vykladače Alexandra z Afrodisiady. Znal i díla svých současníků, humanistů a novoplatoniků, bral je v úvahu a stavěl se k nim kriticky. Pietro Pomponazzi nepatřil ke scholastikům, kteří odtrženi od života a fanaticky, byli do posledního písmene oddáni Aristotelovi. Byla mu cizí scholastická strnulost myšlení, i když byl omezen rámci tradice. Jsou-li Aristotelova slova v rozporu s rozumovými důvody a se zkušenostními údaji, má Pomponazzi dostatek odvahy je odmítnout.", "section_level": 2}, {"title": "Spor o Aristotela a nesmrtelnost duše.", "content": "Doposud bylo církví uznáváno dogma založené na Akvinského interpretaci Aristotela a to do té míry, že jakékoli napadení nebo pochyby nad Aristotelem, nebo třeba jen pokus znovuotevřít diskuzi na toto téma, byly jako velice nebezpečné striktně považovány za kacířství. Pomponazzi sám pro sebe požadoval právo na studium Aristotela a zcela se oddal studiu \"De anima\". Problém nesmrtelnosti duše, který rozebírá ve svém slavném díle \"De immortalitate animae\" považoval za fundamentální rozpor mezi aristotelskou naukou a křesťanstvím. Aristotelovo přesvědčení, že duše je až na nepatrné rysy nesmrtelnosti veskrze zcela smrtelná, je v zásadním rozporu s Akvinského křesťanským pojetím duše. Pomponazzi však není prvním, kdo na tento rozpor upozorňuje a ukazuje se tak, že je zřejmě do značné míry ovlivněn řeckým komentátorem Aristotela, Alexandrem z Afrodisiady. Pomponazziho taktika spočívá v tom, že následuje rozum, kam až je to jen možné, v konečné otázce se však podrobí víře. V tomto duchu také tvrdí, že intelekt je na těle zcela závislý, od těla je neoddělitelný. Proto duše musí být smrtelná. Neexistují prý a nikdy nebudou moci existovat rozumové důvody, které by dokázaly nesmrtelnost duše, protože nesmrtelnost duše je otázkou víry, nikoli rozumu.", "section_level": 2}, {"title": "Nesmrtelnost duše a etika.", "content": "Kromě toho, že Pomponazzi pojednává o nesmrtelnosti duše v závislosti na teorii poznání a chápání podstaty lidského rozumu, analyzuje také etické důsledky, které vyplývají ze smrtelnosti nebo nesmrtelnosti duše; jaký dopad může mít ať už smrtelnost či nesmrtelnost duše na naše mravní myšlení? Traktát \"De immortalitate animae\", jak jsme již řekli, nejen dokazuje nemožnost racionálního, filozofického důkazu nesmrtelnosti duše, ale zároveň vyvrací představu o neslučitelnosti smrtelnosti duše s mravností, která byla obecně rozšířena ve středověkém teologickém a filozofickém myšlení. Protože dodržování morálních pravidel je v křesťanství podmiňováno posmrtnou odplatou, mohlo by se zdát, že odstranění posmrtné odměny a trestu je krajně nebezpečné a směřuje ke zhroucení všech mravních hodnot. Pomponazzi se však snaží zdůvodnit převahu mravnosti smrtelného člověka nad etickou soustavou, která se opírá o strach z posmrtných muk a o očekávání odměny na nebesích. Tvrzení o smrtelnosti duše podle něj nutí k tomu, aby se jiným způsobem, než právě trestem a odměnou, řešila otázka cíle lidské existence i otázka možnosti dosažení lidského štěstí v pozemském životě. Ze smrtelnosti duše vůbec nevyplývá, že se zříkáme mravnosti. Právě ti, kdo uznávají posmrtnou odplatu, podrývají společenskou mravnost, neboť zajišťují zachovávání mravního zákona výlučně nadějí na budoucí odměnu a strachem před posmrtnými mukami. Ctnosti však musíme dávat přednost pro ni samu, neboť odměna spočívá v ní samé, podobně jako nejstrašnějším trestem za hříchy a zločiny je sama neřest. Cílem života je tak podle Pomponazziho morální činnost, která je dosažitelná v průběhu tohoto života a člověk nemusí na budoucí odměnu celý život až do své smrti čekat, odměna je totiž na dosah už teď.", "section_level": 2}, {"title": "Osud a svobodná vůle.", "content": "Poté, co takto vyhlásil všeobecnou determinovanost ve světě podřízeném vládě přírodní nutnosti, musel Pietro Pomponazzi nevyhnutelně narazit na okruh problémů spojených se vztahem světa a člověka, světa a boha. Otázkám nutnosti a náhody, svobody vůle, božského předurčení a teodiceje věnoval Pomponazzi traktáty \"De Libri quinque de fato\" a \"De libero arbitrio et de praedestinatione\". Obsahově velmi významné traktáty, nabyly určeny pro tisk a objevily se až více než čtyřicet let po autorově smrti. Osud pokládá Pomponazzi za ztělesnění všeobecné a nezrušitelné příčinně následné souvislosti, která vládne ve světě. Odmítá existenci náhodných událostí, přičemž má na mysli události, jež vznikají bez příčiny a nelze je převést na objektivní příčiny, zákonitosti a vztahy. Náhodná událost nevypadává z tohoto řetězce příčin. Její nahodilost se projevuje jen tím, že se nám jeví jako nesouvisející s danou příčinou, kterou známe, nebo s okruhem příčin. Avšak každý náhodný následek má určitou příčinu. Je ji pouze třeba hledat na jiné, vyšší nebo obecnější úrovni. To, co ve vztahu k jednotlivým příčinám probíhá náhodně, je ve vztahu k všeobecným příčinám, jakými jsou nebesa a inteligence, nutné. Tato obecná podmíněnost všeho univerzálními příčinami je osud. V souladu s tímto učením o všeobecné determinovanosti jevů řeší Pomponazzi i otázku svobody vůle. Lidské chování zahrnuje do obecného souhrnu příčinně následných souvislostí. Přitom neodmítá volbu, svémocnost lidského jednání. Je však třeba vysvětlit, čím je sama volba podmíněna. Mnoho věcí konáme podle své vůle, jestliže neexistují překážky z naší strany nebo zvnějšku. Vůle je určována jak vnějším objektem, tak přirozeností člověka, což pokládá Pomponazzi za hlavní. Člověk, který je součástí systému přírodních vztahů a je objasňován na základě přírody, v níž vládne nutnost, nemůže uniknout za její hranice. Jeho chování je podmíněno jeho přirozenými vlastnostmi. Jak usilování o nejvyšší dobro, tak náchylnost ke zlu je člověku vlastní od přírody. Bůh v podstatě nejen, že obdařil člověka slabou přirozeností, náchylnou k hříchu, ale rozestřel přímo před jeho očima rozmanitá pokušení svádějící k hříchu. Vždyť právě bůh dal člověku duši náchylnou k hříchu a zkalený rozum spojil s vášněmi. Jak se ale smířit s tímto činem, který Bůh člověku zlomyslně provedl? Pomponazzi hledá východisko ve zcela jiném chápání boha, a tedy i jeho vztahu ke světu a člověku.", "section_level": 2}, {"title": "Bůh - přírodní nutnost.", "content": "Tímto východiskem je odmítnutí antropomorfních představ o Bohu. Svět, v němž vládne osud, je neslučitelný s bohem životodárcem křesťanského a každého jiného náboženství. Bůh je ve filozofickém systému Pietra Pomponazziho ztotožněn s osudem, s přírodou a jeho prozřetelnost je ztotožněna s přírodní nutností. Bůh ztělesňuje neosobní, přírodní příčinně následnou závislost. Je principem bytí a zdrojem pohybu, není však v jeho moci měnit jej. Ve filozofii Pietra Pomponazziho nezbývá místo pro stvoření světa. Svět existuje věčně, protože věčně působící příčina může mít pouze věčný následek. Bůh působí v souladu s přírodní nutností, proto přijmeme-li boha, musíme přijmout i věčnost světa.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "\"De maximo et minimo\" \"De immortalitate animae\" \"Apologia\" \"Defensorium adversus Augustinum Niphum\" \"De nutritione\" \"De incantationibus\" \"De fato\" \"De naturalium effectuum causis sive de incantationibus\" \"Libri quinque de fato, de libero arbitrio et de praedestinatione\" \"De partibus animalium\"", "section_level": 1}, {"title": "České překlady.", "content": "P. Pomponazzi, \"O nesmrtelnosti duše\", úvodní studie T. Nejeschleba, překlad M. Petříček, Praha: Oikúmené, 2012..", "section_level": 2}, {"title": "Literatura.", "content": "Paul Oskar Kristeller, Osm filosofů italské renesance, Praha 2007 http://plato.stanford.edu/entries/pomponazzi/http://plato.stanford.edu/entries/pomponazzi/", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "http://en.wikipedia.org/wiki/Pietro_Pomponazzi http://www.ateismus.com/na/page4_24.html", "section_level": 1}], "src_summary": "Pietro Pomponazzi (16. září 1462 Mantova – 18. května 1525 Bologna) někdy znám spíše pod italským jménem Petrus Pomponatius, byl Italský filosof, který se řadí mezi stoupence italského aristotelismu a žáky severoitalské (boloňské a padovské) školy. V celé Evropě byl proslulý jako významný představitel tehdejších aristoteliků a těšil se trvalé přízni benátského senátu a boloňských městských vládců. Jeho dlouholetá učitelská činnost, jeho přednášky, traktáty a knihy určily tradici padovské svobodomyslnosti, prostupující celým 16. stoletím.", "tgt_summary": "Pietro Pomponazzi (16 September 1462 – 18 May 1525) was an Italian philosopher. He is sometimes known by his Latin name, \"Petrus Pomponatius\".", "id": 1966243}
{"src_title": "Bryher", "tgt_title": "Bryher (novelist)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v rodině Johna Ellermana, který patřil k nejbohatším Angličanům, loďařům a finančníkům. Její matkou byla Hannah Glover. Jako dítě cestovala po Evropě, do Francie, Itálie a také do Egypta. Ve věku čtrnácti let byla poslána do tradiční internátní školy. Někdy kolem tohoto období se její matka a otec vzali. Když se jednou Ellermann plavil k souostroví Scilly, vymyslel název pro svůj oblíbený ostrov Bryher. Ten se stal později pseudonymem jeho dcery. Ve dvacátých letech dvacátého století se Bryher stala nekonvenční osobností pařížské společnosti. Do okruhu jejích přátel patřil tehdy Ernest Hemingway, James Joyce, Gertrude Steinová, Sylvia Beach, Adrienne Monnier a Berenice Abbottová. Její pozice jí umožňovala finančně podporovat chudé spisovatele včetně Jamese Joyce a Edith Sitwell. Finančně podporovala i Sylvii Beach a její známý obchod s knihami Shakespeare and Company a několik publikací. Založila filmovou společnost Pool Group. Poskytovala granty na nákup bytu v Paříži pro umělce hnutí dada, například pro umělkyni Elsu von Freytag-Loringhovenovou. Od roku 1918 měla lesbický vztah s básnířkou Hildou Doolittle lépe známou jako H.D. V roce 1921 však uzavřela sňatek z povinnosti s americkým autorem Robertem McAlmonom, s nímž se rozvedla v roce 1927. Ve stejném roce se provdala za skotského spisovatele Kennetha Macphersona, s nímž sdílela svůj zájem o kinematografii. Ve Švýcarsku si manželský pár postavil sídlo ve stylu Bauhausu, který byl jejich domovem i nahrávacím studiem s názvem Kenwin. Oba také formálně adoptovali dceru H.D. Perditu. Bryher se opět rozvedla v roce 1947. Rozešla se i s H.D., ale nadále zůstaly přítelkyněmi až do smrti H.D. v roce 1961. K jejím oblíbeným zájmům patřila psychoanalýza a kinematografie. Ve Vídni se H.D. a Bryher setkaly se Sigmundem Freudem a britským sexuologem Havelockem Ellisem. V Řecku v roce 1920 měla možnost být v kontaktu s režiséry Georgem Wilhelmem Pabstem a Sergejem Ejzenštejnem. Od roku 1927 byly její kontakty na německou kinematografii velmi úzké. Mezi 1927 až 1933 založili Bryher a McPherson první časopis \"Close Up\", který se zabýval filmovou kritikou a vědou. Napsala knihu \"Problémy kinematografie v Sovětském Rusku\" (1929). Zasloužila se o představení nového díla Sergeje Ejznštejna anglickému publiku. Založila i literární časopis \"Life and Letters Today\", ve kterém zveřejňovala díla H.D. Roku 1930 vyrobila spolu s manželem experimentální film \"Borderline\" s Paulem Robesonem a H.D. v hlavních rolích. Bryher si v něm sama zahrála hostinskou. Od roku 1929 žila i se svou matkou, manželem McPhersonem, H.D. a její dcerou Perditou nejprve v Territet am Genfersee, pak většinou v moderní vile Villa Kenwin v La Tour-de-Peilz u Vevey, kde měla ideální prostor k bydlení a práci, tvorbu, koncerty a oslavy. Ve třicátých letech a během druhé světové války zachraňovala emigranty spolu s Alicí Toklasovou, družkou Gertrudy Steinové. Před válkou psala o pronásledování Židů v Německu. Během války pomáhala ve Švýcarsku lidem, kteří utíkali z Německa před nacisty. Po válce začala psát historické romány a autobiografii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bryher, vlastním jménem Annie Winifred Ellerman (2. září 1894 Margate − 28. ledna 1983 Vevey) byla anglická spisovatelka a básnířka.", "tgt_summary": "Bryher (2 September 1894 – 28 January 1983) was the pen name of the English novelist, poet, memoirist, and magazine editor Annie Winifred Ellerman, of the Ellerman ship-owning family. ", "id": 830613}
{"src_title": "Maserati Quattroporte", "tgt_title": "Maserati Quattroporte", "src_document": [{"title": "1. generace.", "content": "Maserati Quattroporte I, Tipo AM 107 a AM 107/A (1964–1969) Maserati Quattroporte I bylo poprvé představeno na Turínském autosalónu v roce 1963. Technická specifikace: Motor: vpředu, V8 cylinder @ 90° Vrtání: 88 mm × 85 mm (93.9 × 110 mm) Objem motoru: 4136 cc (4709 cc) Kompresní poměr: 8.5:1 Výkon: 235 k/5500 rpm (290 k/5200 rpm) Převodovka: 5stupňová manuální, volitelně 3 stupňová automatická Pneumatiky: přední 205 × 15, zadní 205 × 15 Hmotnost: 1700 kg (1650 kg) Rozměry (délka, šířka, výška): 5000 × 1720 × 1360 mm Maximální rychlost: 230 km/hod (245 km/hod) Počet vyrobených kusů: 770 Cena se v té době pohybovala kolem 3360 Euro za Tipo AM 107 a 3900 Euro za Tipo AM 107/A Maserati Quattroporte Frua, Tipo AM 121 (1974) Technická specifikace: Motor: 90 V8 AM 107.23.49 Vrtání: 93,9 × 89 mm Objem motoru: 4930 cm Výkon: 300 k při 5 500 ot./min. Krouticí moment: 49 kgm/4000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 4905 × 1850 × 1150 mm Rozvor: 2700 mm Hmotnost: 1650 kg Zrychlení (0–100 km/hod): 6,8 s Maximální rychlost: 250 km/hod Počet vyrobených vozů: 2 Cena se v té době pohybovala kolem 13 000 Euro. Maserati Quattroporte Medici (1974) Prototyp navržený ve studiu Italdesign. Technická specifikace Motor: 90 V8 AM 107.23.49 Vrtání: 93,9 × 89 mm Objem motoru: 4930 cm Výkon: 300 k při 5500 ot./min. Krouticí moment: 49 kgm/4000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 5220 × 1860 × 1370 mm Rozvor: 3100 mm Hmotnost: 1880 kg Zrychlení (0–100 km/hod): - Maximální rychlost: 250 km/hod Počet vyrobených vozů: 1 Cena se v té době pohybovala kolem 15 000 Euro", "section_level": 1}, {"title": "2. generace.", "content": "Maserati Quattroporte II, Tipo AM 123 (1976–1978) Druhá generace vznikla v době vlastnictví Maserati Citroenem. Jedná se čtyřdveřovou verzí Citroën SM s motorem z Maserati Merak. Design pochází od Bertoneho. Tato generace vznikla pouze ve 12 exemplářích a někdy nebývá řazena do vývojové linie řady Quattroporte. Technická specifikace: Motor: 90 V6 AM 114.50.30 Vrtání: 91,6 × 75 mm Objem motoru: 2965,4 cm Výkon: 210 k při 6000 ot./min. Krouticí moment: 31 kgm/4000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 5200 × 1870 × 1400 mm Rozvor: 3070 mm Hmotnost: 1600 kg Zrychlení (0-100 km/hod.): 9,5 s Maximální rychlost: 200 km/hod Počet vyrobených vozů: 12 Cena se v té době pohybovala kolem 8000 Euro.", "section_level": 1}, {"title": "3. generace.", "content": "Maserati Quattroporte III, Tipo AM 330 (1979–1990) Návrh karoserie pochází ze studia Italdesign. Technická specifikace: Motor: 90 V8 AM 107.23.49 Vrtání: 93,9 × 89 mm Objem motoru: 4930 cm Výkon: 290 k při 5500 ot./min. Krouticí moment: 40 kgm/3000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 4910 × 1890 × 1385 mm Rozvor: 2800 mm Hmotnost: 1950 kg Zrychlení (0–100 km/hod.): 7 s Maximální rychlost: 230 km/hod Počet vyrobených vozů: 2110 Cena se v té době pohybovala kolem 29 000 Euro. Maserati Quattroporte III Royale, Tipo AM 330/49 (1987–1990) Luxusnější, výkonnější a dražší verze Tipo AM 330. Technická specifikace: Motor: 90 V8 AM 107.23.50 Vrtání: 93,9 × 89 mm Objem motoru: 4930 cm Výkon: 300 k při 5500 ot./min. Krouticí moment: 41 kgm/3000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 4910 × 1890 × 1385 mm Rozvor: 2800 mm Hmotnost: 1975 kg Zrychlení (0–100 km/hod.): 6,6 s Maximální rychlost: 240 km/hod Počet vyrobených vozů: 53 Cena se v té době pohybovala kolem 65 000 Euro.", "section_level": 1}, {"title": "4. generace.", "content": "Maserati Quattroporte IV (1994–2001) Čtvrtá generace Maserati Quattroporte, někdy také nazývané „malé Quattroporte\", vycházela z mnohem menší oblíbené řady biturb. Quattroporte IV byla veřejnosti představena na Turínském autosalónu v roce 1994. Design tohoto vozu pochází od známého italského designéra Marcela Gandiniho. Z jeho pera pochází také legendy typu Lamborghini Miura, Countach, Diablo, Lancia Stratos či Bugatti EB110. Gandiniho rukopis je snadno identifikovatelný ve zkoseném tvaru zadních blatníků (připomínají futuristické prvky Lamborghini Countach). Předchůdci této řady Quattroporte byli poměrně velcí a rozložití. Přestože byla vybavena výkonnými osmiválci, o dobré rozložení hmotnosti a opravdovém sportovním výkonu nemohla být řeč. Sportovní ambice nabízela mrštná Biturba a tuto ambici mělo nepochybně i Quattroporte čtvrté řady. Čtyři a půl metru dlouhá karosérie s klínovitým tvarem opravdu vypadá velmi kompaktně a uceleně. Zavěšení kol vycházelo z řady Ghibli II, a bylo patřičně modernizováno a důkladně otestováno vozy v seriálu Ghibli Cup. Přední kola používala závěsy McPherson, doplněné hydraulickými stavitelnými tlumiči a příčným stabilizátorem. Zadní zavěšení bylo nezávislé na pomocném rámu. Standardem byl samosvorný diferenciál. Agregáty byly modernizovanými verzemi motorů osazovaných do řady Biturbo (kromě vrcholného osmiválce, který debutoval v nekompromisním sporťáku Maserati Shamal - ovšem i tento V8 konstrukčně vychází z vidlicového šestiválce V6 4AC 24V. Zpočátku se Quattroporte vyrábělo se dvěma motory - šestiválci o objemech motoru 2.0 l a 2,8 l. Možná se ptáte, proč se pro Quattroporte vyráběly dva objemově rozdílné motory o podobném výkonu? Produkci Quattroporte s motorem 2.0 si vyžádala daňová politika italské vlády, která auta se zdvihovým objemem vyšším než 2000 cm3 výrazně zdražovala. Proto bylo například Quattroporte s 2.0 l motorem určeno výhradně pro italský trh a do Čech se nikdy nedovážela. Od roku 1996 se do tohoto typu montovaly motory V8 o objemu motoru 3,2 l s výkonem 247 kW (335 koní). Velkou výhodou tohoto motoru byl okamžitý záběr od nízkých otáček a plochá křivka točivého momentu, která mezi 2500 a 4900 rpm neklesala pod hodnotu 440 Nm. Agregáty byly odlévány z lehkých slitin a standardně vybaveny elektronicky řízeným vstřikováním a zapalováním. V litrovém výkonu, průběhu točivého momentu a odolnosti patřily tyto motory ve své době k absolutní světové špičce. Dvoulitr disponoval šestistupňovou převodovku Getrag, 2.8 měl pětistupňovou převodovku nebo příplatkový čtyřstupňový automat od německé firmy ZF. Výkonnostní parametry se u těchto,Raket Trident“, jak o nich psal dobový odborný tisk (Automobil revue č.4 v roce 1997), se pohybovaly od 287–345 koní. Maximální rychlost kolem 280 km/hod. a zrychlení kolem 5,8 s na 100 km/hod. Od roku 1997 se vyráběla tzv.verze Evolutione, která měla za cíl ukázat snahy Fiatu o zvýšení kvality této řady. Přehled o počtu vyrobených vozů: Celkový počet vyrobených vozů v letech 1994–2001 je okolo 2841 vozů. Počet vyrobených vozů podle motorizací: Motor V6, 2.0, počet: 587 Motor V6, 2.8, automatická převodovka, počet: 668 Motor V8, 3.2, počet: 415 Období produkce: 1994–1998 Evoluzione, motor V6, 2.8, počet: 241 Evoluzione, motor V6, 2.8, automatická převodovka, počet: 148 Období produkce: 1997–2001 Evoluzione, motor V8, 3.2, počet: 258 Evoluzione, motor V8, 3.2, Automatic, počet: 524", "section_level": 1}, {"title": "5. generace.", "content": "Maserati Quattroporte V, Tipo M 139 AQ/340 (2003–2012) Pátá generace Maserati Quattroporte se vyrábí od roku 2003. Návrh karoserie dělal Pininfarina. V roce 2008 doznala tato verze výraznějších změn v podobě úprav kareserie, podvozku, motorové části a převodovky. Technická specifikace: Motor: 90 V8 Vrtání: 92 × 79,8 mm Objem motoru: 4244 cm Výkon: 400 k při 7000 ot./min. Krouticí moment: 46 kgm/3000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 5052 × 1895 × 1438 mm Rozvor: 3064 Hmotnost: 1860 kg Zrychlení (0–100 km/hod.): 5,2 s Maximální rychlost: 275 km/hod", "section_level": 1}, {"title": "6. generace.", "content": "Maserati Quattroporte VI (2013–současnost) V roce 2012 Maserati představilo šestou generaci. Nové Quattroporte je dlouhé 5263 mm a široké 1948 mm. Rozvor narostl o 107 mm.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maserati Quattroporte je luxusní automobil s čtyřdveřovou karosérií (Quattroporte = italsky čtvery dveře) typu sedan. Italská automobilka Maserati tuto řadu luxusních sportovních vozů vyrábí s malými přestávkami od roku 1963. Pátá generace se stala historicky nejprodávanější řadou Quattroporte. V současné době je v nabídce již šestá generace tohoto vozu.", "tgt_summary": "The Maserati Quattroporte () is a four-door full-size luxury sports saloon produced by Italian automobile manufacturer Maserati. The name translated from Italian literally means \"four doors\". The car is currently in its sixth generation, with the first generation introduced in 1963.", "id": 348535}
{"src_title": "Laurentien Nizozemská", "tgt_title": "Princess Laurentien of the Netherlands", "src_document": [{"title": "Rodina a studium.", "content": "Petra Laurentien Brinkhorst se narodila 25. května 1966 v Leidenu jako dcera bývalého ministra hospodářství Laurense Jana Brinkhorsta a Jantien Brinkhorst-Heringa. Má bratra. Známá je spíše pod svým prostředním jménem Laurentien, které je sloučeninou křestních jmen rodičů. Princezna Laurentien začala chodit na základní školu v Groningenu. Pak se rodina přestěhovala do Haagu, kde základní vzdělání dokončila. Čtyři roky strávila na gymnáziu Christelijk Gymnasium Sorghvliet a rok na lyceu Eerste Vrijzinnige Christelijk v Haagu. V roce 1984 prošla bakalářskou zkouškou na francouzském lyceu v Tokiu. Tou dobou její otec pracoval v Japonsku jako trvalý vyslanec Evropské unie. Princezna Laurentien studovala historii na Rijksuniversiteit Groningen, kde přijala propedeutiku. Poté studovala na univerzitě Queen Mary v Londýně, kde v roce 1989 obdržela titul Bachelor of Arts z politologie a následně studovala na kalifornské univerzitě v Berkeley, kde v roce 1991 získala magisterský titul ze žurnalistiky.", "section_level": 1}, {"title": "Zájmy a aktivity.", "content": "Princezna Laurentien má dlouhý záznam v boji proti negramotnosti v Nizozemsku, která je nyní podceňovaným problémem. V roce 2009 byla organizací UNESCO označena za zvláštního vyslance \"vývoje gramotnosti\" za její \"věrnost vzdělání a hluboké věnování se ideálům a cílům organizace\". V roce 2010 byla spolu příjemcem \"The Major Bosshardt Prize\" za svou práci v boji s negramotností.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Zasnoubení prince Constantijna s Laurentien Brinkhorst bylo oznámeno 16. prosince 2000. Občanský sňatek provedl Wim Deetman, starosta Haagu, v Oude Raadzaal, Javastraat, Haagu, 17. května 2001. Církevní sňatek se konal 19. května 2001 v Grote Kerk, Den Haag pod vedením reverenda Carela ter Lindena. Princezna Laurentien má s princem Constantijnem tři dětiː Eloise (2002), Klause-Kazimíra (2004) a Leonore (2006).", "section_level": 1}, {"title": "Tituly, oslovení a vyznamenání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Tituly a oslovení.", "content": "Plný titul a oslovení princezny Laurentien zníː \"Její královská Výsost\" princezna Petra Laurentien Nizozemská, princezna oranžsko-nasavská, paní van Amsberg. Laurentien nebyla právně uznána princeznou, ale zvyk povoluje manželce užívat manželův titul. Všechny děti z manželství drží titul hrabě nebo hraběnka z Orange-Nassau a \"Jonkheer\" nebo \"Jonkvrouw van Amsberg\". Královským výnosem z 15. ledna 2003 č. 36 byla princezně Laurentien přiznána její vlastní osobní standarta.", "section_level": 2}], "src_summary": "Laurentien Nizozemská (* \"Petra Laurentien Brinkhorst;\" 25. května 1966 Leiden, Jižní Holandsko) je manželkou nizozemského prince Constantijna a švagrovou krále Viléma Alexandra Nizozemského a královny Máximy.", "tgt_summary": "Princess Laurentien of the Netherlands (née \"Petra Laurentien Brinkhorst\"; born 25 May 1966) is the wife of Prince Constantijn and sister-in-law of King Willem-Alexander and Queen Máxima.", "id": 469105}
{"src_title": "Klášter Melrose", "tgt_title": "Melrose Abbey", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Starý klášter.", "content": "Starší klášter byl založen sv. Aidanem z Lindisfarne, kterému byl později zasvěcený, krátce před jeho smrtí v roce 651 na místě asi 3 km východně od opatství Melrose. V ohybu řeky Tweed ho dodnes připomíná malý hřbitov. St. Cuthbert, který vyrůstal nedaleko, se učil v opatství Old Melrose. Od rok 662 byl převorem kláštera do doby, než se přestěhoval na Lindisfarne (Svatý ostrov). Klášter byl v roce 839 napaden Kennethem I.", "section_level": 2}, {"title": "Cisterciácké opatství.", "content": "Melrose byl prvním cisterciáckým klášterem ve Skotsku. Král David I, chtěl, aby nové opatství bylo postaveno na místě starého kláštera, ale cisterciáci trvali na tom, že půda zde není vhodná pro zemědělství a vybrali současné místo. Klášter byl údajně postaven za deset let. Klášterní kostel byl zasvěcen Panně Marii (jako všechny cisterciácké kostely) dne 28. července 1146 a stal se mateřským kostelem celého řádu ve Skotsku. První komunita pocházela z Rielvauxu v hrabství Yorkshire kolonizovaného z Cîteaux. Ve 12. století zavedli cisterciáci kolem Melrose nové zemědělské techniky a zdejší vlnu uváděli na trh ve velkých obchodních přístavech v severní Evropě. Kolem opatství pomalu vyrostlo město. Během hladomoru živil klášter po dobu tří měsíců čtyři tisíce hladovějících lidí. V klášteře žilo 100 mnichů, vyjma opata a hodnostářů. Zakladatel kláštera David I. obdaroval klášter rozsáhlými pozemky a udělil mu právo rybolovu na řece Tweed. Pozdější králové majetek kláštera dále rozmnožovali. Svatostánek nebyl ale známý pouze svým bohatstvím, mnozí z jeho opatů patřilo mezi významné skotské osobnosti. Waltheof z Melrose, nevlastní syn krále Davida a po nějakou dobu probošt kláštera v Kirkhamu, byl opatem Melrose v letech 1148-1159. Za něj se stal klášter centrem duchovního učení, které jej postavilo na stejnou úroveň jako kláštery ve Fountains a Rievaulx, a učinilo z něj nejprestižnější opatství ve Skotsku. Hrobka svatého Waltheofa v budově kapituly se později měla stát poutním místem. Jeden z nejstarších záznamů o osídlení v oblasti Runnymede se nachází v kronice opatství Melrose. Klášter stál na jedné z hlavních stezek, které vedly z Edinburghu na jih, a proto hrozilo velké nebezpečí přepadení. V roce 1322 bylo město napadeno armádou Eduarda II. a většina opatství byla zničena. Klášter byl přestavěn na příkaz krále Roberta Bruceho, přičemž hlavním auditorem financí projektu byl James Douglas. V roce 1385 byl klášter vypálen armádou Richarda II, který “částečně kvůli podpoře avignonského papeže Klement VII” donutil armádu Roberta II Skotského k ústupu do Edinburghu. Klášter byl obnovován po dobu asi 100 let — když jej v roce 1504 navštívil král Jakub IV., stavba byla stále nedokončená. V 1544, když anglická armáda plenila Skotsko ve snaze donutit Skoty ke svolení k sňatku nezletilé Marii Stuartovny se synem Jindřicha VIII., byl klášter znovu těžce poškozen a nikdy už nebyl úplně opraven. To vedlo k jeho úpadku jako fungujícího kláštera. Posledním opatem byl James Stuart/Stewart (levoboček Jakuba V.), který zemřel v roce 1559. V roce 1590 zemřel poslední zdejší mnich. Opatství zažilo poslední útok během anglické občanské války, kdy byl bombardovány jednotkami Olivera Cromwella. Dodnes některé jeho stěny nesou známky dělové palby. V roce 1618 byla část klášterního kostela přeměněna na farní kostel pro město. Původní žebrová klenba byla ve střední části zaměněna za obyčejnou bez žeber. Kostel se jako farní užíval až do roku 1810, kdy byl ve městě postaven nový kostel. V roce 1812 byla z uličky v jižním části kněžiště exhumována kamenná rakev. Objevily se spekulace, že by mohlo jít o ostatky Michaela Scotta, filozofa a „kouzelníka“. Na začátku devatenáctého století byl Sir Walter Scott jmenován zástupcem šerifa hrabství Roxburgh. V roce 1822 s finanční pomocí vévody z Buccleuchu dohlížel na rozsáhlé opravy, které měly za účel zakonzervovat zříceninu kláštera. V roce 1918 věnoval vévoda ruiny státu.", "section_level": 2}, {"title": "Robert Bruce.", "content": "Srdce krále Roberta Bruce bylo údajně pohřbeno v kostele po návratu zpět z křížové výpravy spolu s tělem lorda Douglase v letech 1330 nebo 1331. Místo hrobu bylo označeno malým kovovým štítkem. V roce 1996 archeologické vykopávky na místě odkryly kónickou olověnou schránku a rytou měděnou destičku s nápisem: „Uzavřená olověná skříňka obsahující srdce byla nalezena pod podlahou kapitulního domu v březnu 1921. Pracovní úřad Jeho Veličenstva.“ Schránka byla zkoumána archeology, kteří konstatovali, že schránka obsahuje stále rozeznatelné lidské srdce v hustém černém louhu. Protože neexistují žádné záznamy o pohřbení srdce kohokoli jiného v Melrose, závěr zněl, že jde s největší pravděpodobností o srdce Roberta Bruce. Schránka byl znovu pohřbena v Melrose 22. června 1998 pod pamětním kamenem. Neexistuje způsob, jak přesvědčivě dokázat, zda srdce patřilo králi Robertovi. Neexistuje žádný záznam o tom, že by na místě bylo pohřbeno jakékoli jiné srdce; kapitula by však zároveň byla neobvyklým místem pro pohřeb královských ostatků: většina hrobů králů a šlechticů se nalézala vedle oltáře.", "section_level": 2}, {"title": "Popis kláštera.", "content": "Opatství bylo postaveno v tradiční východozápadní ose. Západní část je téměř zcela stržena po základy. Východní část je méně porušená. Opatství je jediné skotské opatství, které si zachovalo některé ze svých původních podlahových dlaždic. Z budov v severní části klášterního komplexu zbyly také pouze základy. Na jih a jihovýchod od opatství leží hřbitov sloužící místní komunitě. Většina náhrobků pochází z 19. století.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Sir Walter Scott popsal opatství Melrose v jedné ze svých básní, \"Píseň posledního skotského barda, zpěv druhý\" (1805). Presbyterní sbor v Bloomfield Hills v Michiganu vybudoval podle přání a z fondu detroitského obchodníka, plukovníka Edwina S. George, poslední pseudogotickou katedrálu v USA a nechal ji postavit podle vzoru kláštera Melrose. Kostel, pojmenovaný Kirk in the Hills, byl dokončený v roce 1958 a nachází se na břehu jezera 30 km severně od Detroitu (předposledním pastorem do roku 2016 byl Skot Reverend Dr. Norman M. Pritchard, který se se službou rozloučil mší, na níž hráli mj. i dudáci).", "section_level": 1}, {"title": "Cestovní ruch.", "content": "Toto opatství je součástí dalších pěti opatství a historických památek Skotska na tzv. Stezce skotským příhraničím. V roce 2018 navštívilo klášter téměř 60 000 návštěvníků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Opatství Panny Marie v Melrose je zřícenina kláštera cisterciáckého řádu v Melrose v hrabství Roxburgh v oblasti tzv. Skotského příhraničí. Byl založen v roce 1136 cisterciáckými mnichy na žádost skotského krále Davida I. a byl až do reformace hlavním střediskem tohoto řádu v zemi. V jeho čele stál opat Melrose. Dnes je opatství udržováno nevládní organizací Historic Environment Scotland jako zapsaná památka. ", "tgt_summary": "St Mary's Abbey, Melrose is a partly ruined monastery of the Cistercian order in Melrose, Roxburghshire, in the Scottish Borders. It was founded in 1136 by Cistercian monks at the request of King David I of Scotland and was the chief house of that order in the country until the Reformation. It was headed by the abbot or commendator of Melrose. Today the abbey is maintained by Historic Environment Scotland as a scheduled monument. ", "id": 869031}
{"src_title": "Jardin des plantes", "tgt_title": "Jardin des plantes", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1635 byla založena \"Královská zahrada\", která byla za Francouzské revoluce přejmenována na Pařížskou botanickou zahradu a stala se veřejnou institucí.", "section_level": 1}, {"title": "Vybavení.", "content": "Středem zahrady vede velká promenáda 500 m dlouhá o rozloze 3 hektary, která vede od Velké galerie evoluce (Grande galerie de l'évolution) k \"Place Valhubert\" na nábřeží Seiny. Po jejích okrajích jsou vysázeny řady platanů. Květinová sbírka v zahradě se pravidelně mění a čítá téměř tisíc rostlin. Na každém konci promenády jsou dvě malá náměstí. \"Esplanade Milne-Edwards\", která nese jméno ředitele muzea v letech 1890–1900 se nachází proti Galerii a \"Esplanade Lamarck\" u Seiny. V Galerii se nachází sbírka několika tisíc vycpaných zvířat, hmyzu, ryb, plazů nebo savců. Proti Galerii stojí socha botanika a matematika Georges-Louise Leclerca de Buffona (1707–1788) od Jeana Carluse z roku 1908.", "section_level": 1}, {"title": "Skleníky.", "content": "Součástí zahrady jsou čtyři skleníky s kovovou konstrukcí. Byly znovu otevřeny v roce 2010 po šesti letech rekonstrukcí a jsou tematicky dělené:", "section_level": 2}, {"title": "Specializované zahrady.", "content": "Růžová zahrada se nachází podél Galerie de Minéralogie a obsahuje na 170 druhů evropských růží. Zdobí ji dvě sochy \"L’Amour prisonnier\" (Uvězněná láska) od Félixe Sanzela a \"Venus genitrix\" (Venuše rodička) od Charlese Dupatyho. Škola botaniky (École de Botanique) a Ekologická zahrada (Jardin écologique) se nacházejí mezi skleníky a Seinou. Škola představuje vegetaci podle druhů a pomáhá pochopit jejich vlastnosti. Založil ji botanik André Thouin v 18. století a zahrnuje 4500 druhů rostlin. Také se zde konají několikatýdenní kurzy vedené zdejšími zahradníky. Zahrada představuje přírodu mírného pásma a ukazuje rostliny a zvířata v jejich přirozeném vývoji. Mezi Školou botaniky a zvěřincem se nachází Alpská zahrada (Jardin alpin) založená v roce 1931, kde jsou rostliny horských prostředí z celého světa (Himálaj, Alpy, Korsika). Obsahuje přes 2000 rostlin ve dvou zónách, které jsou spojeny podzemním podchodem. V této zahradě rostou pistácie, na kterých v 18. století botanik Sébastien Vaillant (1669–1722) prokázal pohlaví rostlin.", "section_level": 2}, {"title": "Zvěřinec.", "content": "Zdejší zvěřinec je druhou nejstarší zoo na světě. Byl založen v roce 1793 na podnět Bernardina de Saint-Pierre přesunutím zvířat z královského zvěřince ve Versailles a ze soukromých zvěřinců. Při obléhání města během Pařížské komuny (1871) však byla zvířata snědena Pařížany. Během své historie se zde představilo mnoho druhů zvířat, včetně první žirafy se ve Francii (1826), slona, medvěda hnědého i lední nebo tuleňů. Během 19. a počátku 20. století bylo pro zvířata postaveno mnoho výběhů, na svou dobu moderních. Nejúspěšnější z nich byla pravděpodobně velká voliéra postavená pro světovou výstavu 1889, která se doposud používá. V polovině 20. století byla zdejší ZOO zastíněna modernějšími zoologickými zahradami (ZOO Vincennes, Parc de Thoiry), pro nedostatek prostředků neprobíhaly prakticky žádné rekonstrukce. Zvířata žila v nevyhovujících zařízeních, často stísněných a trpěla. Od počátku 80. let však probíhala postupná obnova a byla založena koncepce na orientaci malých a středně velkých druhů zvířat, která jsou málo známá nebo ohrožená. Větší druhy (slony, žirafy, lvy, tygry, gorily, šimpanze, medvědy) nebylo možné udržovat ve správném stavu a v centru Paříže nebylo možné zvětšit plochu zoo, proto byla tato zvířata postupně od 70. let přesunuta do jiných zařízení. V současnosti je zde na 1100 zvířat, savců, plazů a ptáků na 5,5 ha. Ze savců jsou zde např. kůň Převalského, orangutan, kamzík bělák, takin, malé šelmy, hlodavci, z ptáků jsou zastoupeni např. supi, sovy, stejně jako bažant a některé druhy brodivých ptáků (kolpík, ibis, jeřáb), mnoho plazů (včetně přes 100 let starých želv obrovských), obojživelníci a hmyz.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jardin des plantes (česky \"Botanická zahrada\") je veřejný park a současně botanická zahrada, která se nachází v Paříži v 5. obvodu. Zahrada byla založena v roce 1635 a její rozloha činí 23,5 ha. V zahradě se nachází malá zoologická zahrada. Zahrada je součástí Národního muzea přírodní historie. Zahrada i muzeum jsou od roku 1993 historickou památkou.", "tgt_summary": "The Jardin des plantes (French for \"Garden of the Plants\"), also known as the Jardin des plantes de Paris () when distinguished from other \"jardins des plantes\" in other cities, is the main botanical garden in France. The term \"Jardin des plantes\" is the official name in the present day, but it is in fact an elliptical form of \"Jardin royal des plantes médicinales\" (\"Royal Garden of the Medicinal Plants\"), which is related to the original purpose of the garden back in the 17th century. ", "id": 2474961}
{"src_title": "Jan Salvátor Toskánský", "tgt_title": "Archduke Johann Salvator of Austria", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Byl nejmladším potomkem toskánského velkovévody Leopolda II. a jeho druhé manželky Marie Antonie Neapolsko-Sicilské. Do roku 1859 žil s rodiči a sourozenci ve Florencii, kterou musel po vynuceném odchodu rodiny opustit. Poté žil chvíli v Čechách a od svých dvanácti let ve Vídni. Byl temperamentní, velmi učenlivý a svou matkou velmi milován.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "Již v roce 1865 zahájil svou vojenskou kariéru a stal se důstojníkem. Věnoval se vojenským inovacím a nebál se být kritický. V roce 1878 se Jan Nepomuk zúčastnil s nevolí okupace Bosny a Hercegoviny. Často byl pro svou výstřední a dobrodružnou povahu posílán na různé vojenské útvary. Sloužil ve Lvově, Temešváru, Krakově a v roce 1883 byl v Linci velitelem 3. pěší divize. Napsal několik kritických prací na téma armády a tím se dostal do sporu s vojenským vedením a také se svým poručníkem arcivévodou Albrechtem.", "section_level": 1}, {"title": "Politika.", "content": "Patřil k odpůrcům spojenectví Rakouska s Německem a podporoval spojenectví s Ruskem. V roce 1887 při bulharské krizi, podporoval uchazeče tamní o trůn, Ferdinanda Koburského, avšak doufal, že by se králem mohl stát on sám. Tím si proti sobě postavil císaře Františka Josefa I., který měl už dost jeho afér a aktivit, a byl nucený v roce 1887 skončit službu v armádě. Poté chtěl vstoupit do vojenských služeb v Bulharsku a Turecku, ale byl odmítnut.", "section_level": 1}, {"title": "Zájmy.", "content": "U Gmundenu nechal přestavět zámek Ort, který si roku 1879 koupil a podle kterého si později zvolil své jméno. Byl blízkým přítelem korunního prince Rudolfa, který v zámku často pobýval. Patřil mezi liberály a antiklerikály. Mezi jeho koníčky patřila hra na lesní roh. Rád hrál na klavír a citeru a maloval. Zajímal se o literaturu a pod pseudonymem zkomponoval několik valčíků a balet.", "section_level": 1}, {"title": "Jan Orth.", "content": "Bez císařova svolení opustil Rakousko-Uhersko a odjel do Švýcarska. Zde se v roce 1889 rozhodl, že vystoupí z habsburského domu a dále bude žít jako běžný občan. Vzdal se svých titulů i apanáže. Poté se oženil s bývalou baletkou, „Ludmilou \"Milly\" Stubelovou“, se kterou několik let před tím žil a rozhodl se cestovat. V Anglii si pořídil loď „Santa Margherita“ a najal posádku, se kterou se vydal nejprve do La Platy. Zde sám převzal velení lodi a vyplul s novou posádkou do Chile. Jeho další osud není zcela znám. Jeho loď se zřejmě u mysu Hoorn, v důsledku prudkých bouří v noci z 20. na 21. června roku 1890 potopila. Jeho tělo se nikdy nenašlo a po 21. letech od této události byl prohlášen za mrtvého. V Berlíně byla poté v letech 1912–1913 jeho pozůstalost vydražena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan Nepomuk Salvátor Toskánský, : \"Giovanni Nepomuceno Maria Annunziata Giuseppe Giovanni Batista Ferdinando Baldassare Luigi Gonzaga Pietro Alessandrino Zanobi Antonino d'Asburgo-Lorena\", :\"Johann Nepomuk Salvator Maria Joseph Johann Ferdinand Balthasar Ludwig Karl Zenobius Anton von Österreich-Toscana\"; (* 25. listopadu 1852, Florencie – asi 1890, Mys Horn; roku 1911 prohlášen za mrtvého) byl rakouský arcivévoda z toskánské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie, který žil od roku 1889 pod jménem Jan Orth a působil pod pseudonymy: \"Johann Traunwald, Johann von der Traun, Johann von Traunstein\".", "tgt_summary": "Archduke Johann Salvator of Austria (, ; 25 November 1852 – declared dead in absentia 2 February 1911) was a member of the Tuscan branch of the House of Habsburg-Lorraine. He was Archduke and Prince of Austria, Prince of Hungary, Bohemia and Tuscany. After renouncing those titles, he was known as Johann (John) Orth. He disappeared while sailing with his wife in July 1890 and is believed to have died when his ship encountered a storm near Cape Horn. Salvator was declared dead in absentia in February 1911.", "id": 678438}
{"src_title": "Jicchak Navon", "tgt_title": "Yitzhak Navon", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Navon se narodil v Jeruzalémě do rodiny sefardských rabínů, která žila v Palestině již od 17. století. Z otcovy strany je potomkem španělských Židů, kteří se po vyhnání ze Španělska v roce 1492 uchýlili do Osmanské říše. Rodina otcových předků (Baruch Mizrachi nebo Al Mašraki) se do Jeruzaléma přestěhovala v roce 1670. Z matčiny strany je potomkem známého kabalisty Chajima Ben Atara. Ben Atarova rodina přišla do Jeruzaléma z Maroka roku 1884. Ve dvanácti letech se stal členem revizionisticko-sionistického mládežnického hnutí Bejtar a posléze vstoupil do s hnutím spřízněné podzemní vojenské skupiny Irgun. V osmnácti letech však Irgun z ideologických důvodů opustil a přestoupil do podzemní vojenské organizace Hagana. Vystudoval hebrejskou literaturu a islamistiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde po studiu do roku 1946 působil jako učitel na základní a střední škole. V letech 1946 až 1948 stál v čele arabského oddělení Hagany. Po založení státu v květnu 1948 byl ministerstvem zahraničních věcí jmenován druhým tajemníkem na izraelském velvyslanectví v Uruguayi a Argentině, kde působil v letech 1949 až 1950. Během svého pobytu v Jižní Americe přispíval do místních hebrejských novin. Jeho o sedmnáct let mladší manželka Ofira Resnikovová vystudovala stejně jako manžel Hebrejskou univerzitu a poté, díky vítězství v soutěži krásy, získala stipendium na studium psychologie na Kolumbijské univerzitě. S manželem se seznámila v roce 1961 v úřadu ministerského předsedy, kde pracovala jako sekretářka. Svatbu měli o dva roky později a po osmiletém snažení zplodit potomka adoptovali dívku jménem Na'ama. Dva roky poté se jim narodil vlastní syn Erez. Ofira Navonová se angažovala se v řadě organizací na pomoc dětem a postiženým, navštěvovala raněné vojáky a zastupovala Izrael na řadě sympózií. Za svou roli v pomoci handicapovaným ji byla udělena řada ocenění. Zemřela v roce 1993 na leukemii.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V letech 1951 až 1952 byl Navon politickým tajemníkem ministra zahraničních věcí Moše Šareta a v letech 1952 až 1963 politickým tajemníkem prvního ministerského předsedy Davida Ben Guriona a rovněž tak šéfem úřadu ministerského předsedy. V letech 1963 až 1965 zastával funkci ředitele odboru kultury na ministerstvu školství a kultury. Z této funkce zahájil kampaň „Vymýcení negramotnosti,“ během které se stovky příslušnic Izraelských obranných sil podílely na výuce hebrejštiny pro dospělé a imigranty žijících na geografické a socioekonomické periferii (tj. v odlehlých částech státu a v rozvojových městech). Taktéž, ve spolupráci s ministrem Zalmanem Aranem, inicioval myšlenku založení center kultury mládeže a sportu (dnešní komunitní centra \"matnas\"). Navon byl členem strany Mapaj, která stála v čele Izraele od jeho založení. V roce 1964 však vstoupil do Ben Gurionovy nové strany Rafi, za kterou kandidoval parlamentních volbách v roce 1965 do Knesetu. Ve volbách se stal poslancem a mandát si udržel nepřetržitě až do roku 1978, kdy se stal prezidentem. Během svého prvního působení v Knesetu zastával po sedm let funkci místopředsedy Knesetu a čtyři roky byl předsedou výboru pro zahraniční věci a obranu. Byl však také členem dalších výborů, jmenovitě například výboru pro školství a kulturu či výboru pro bydlení. V roce 1968 vstoupil do Strany práce a v roce 1974 dohlížel na implementaci závěrů zprávy Agranatovy komise, týkající se poučení z jomkipurské války z roku 1973. V roce 1972 byl na 28. Světovém sionistickém kongresu zvolen předsedou výkonné rady Světové sionistické organizace. To mu umožnilo „navázat kontakty s židovskými obcemi a židovskými organizacemi po celém světě.“ Rovněž tak byl předsedou americko-izraelského kulturního fondu.", "section_level": 1}, {"title": "Prezidentství.", "content": "Dne 19. dubna 1978 se v Izraeli konaly prezidentské volby. Jicchak Navon, toho času poslanec, byl jediným kandidátem a byl zvolen poměrem hlasů 86 pro, 0 proti, 11 se zdrželo a 23 hlasovacích lístků nebylo vyplněno. Slavnostní přísahu složil 29. května téhož roku. V 57 letech se stal v pořadí pátým izraelským prezidentem. V tomto úřadě však měl i několik prvenství; stal se prvním sabrou v tomto úřadě, prvním sefardským prezidentem a prvním prezidentem, který se odchýlil od ceremoniální role úřadu, dané mu zákonem. Rovněž tak se stal prvním izraelským prezidentem, který se s malými dětmi přestěhoval do prezidentské rezidence Bejt ha-Nasi v Jeruzalémě. Jeho manželka Ofira se velmi angažovala v podpoře dobrých životních podmínek pro izraelské děti a pro handicapované. Období, kdy Navon zastával prezidentský úřad, bylo charakteristické velkou politickou, sociální a etnickou polarizací, která ještě více rozšiřovala izraelské konfliktní linie. Navon se snažil jednotlivé proti sobě stojící skupiny obyvatelstva sbližovat. Snažil se „vytáhnout lidi z periferie do hlavního proudu izraelského života, navštěvoval zanedbané osady a znevýhodněné městské čtvrti a podporoval sebedůvěru těchto komunit.“ Rovněž tak během tohoto období došlo ke kontroverznímu stažení izraelských civilistů a vojáků ze Sinaje a zrušení tamních izraelských osad. Potenciálně výbušnou situaci v předvečer stažení se podařilo zvládnout i díky Navonově vřelosti, diplomacii a prestiži úřadu. Toto stažení však Izraeli přineslo mírovou smlouvu s Egyptem, která byla slavnostně podepsána 26. března 1979 ve Spojených státech ve Washingtonu D.C. Na pozvání egyptského prezidenta Anwara Sadata pak Navon jako historicky první izraelský prezident podnikl státní návštěvu arabského státu. Během své návštěvy vystoupil před egyptským parlamentem s projevem v arabštině, čímž „na své hostitele zapůsobil a prolomil tak ledy a zbořil stereotyp Izraelců a Židů, coby ‚cizího elementu‘ v regionu.“ Jako prezident podnikal méně zahraničních cest a spíše cestoval po Izraeli a věnoval se řešením vnitrostátních problémů. Na pozvání amerického prezidenta Ronalda Reagana však podnikl státní návštěvu Spojených států, kde se setkal se členy Kongresu. Navštívil však také několik židovských škol a vedl dialog s americkými židovskými představiteli. Jak již bylo zmíněno, úřad izraelského prezidenta je především ceremoniální funkce. Navon však tuto praxi narušil a započal období „političtějšího prezidentství.“ Vyjadřoval se ke kontroverzním politickým tématům, nepřímo kritizoval vládu a požadoval zřízení nezávislé vyšetřovací komise k prošetření izraelského podílu na masakru v Sabře a Šatíle, který provedli libanonští falangisté během první libanonské války v roce 1982. Za tímto účelem byla následně zřízena tzv. Kahanova komise, pojmenovaná po předsedovi Nejvyššího soudu Jicchaku Kahanovi. Coby prezident otevřel prezidentskou rezidenci „spisovatelům a umělcům napříč kulturním spektrem.“", "section_level": 2}, {"title": "Opět poslancem a nově členem vlády.", "content": "V roce 1983 Navon odmítl možnost ucházet se o druhé funkční období v úřadu prezidenta. Namísto toho se vrátil do politiky, čímž se stal prvním a dosud jediným bývalým izraelským prezidentem, který tak učinil. Ve Straně práce stál proti dvěma rivalům, Jicchaku Rabinovi a Šimonu Peresovi. Rabin však z vedení strany odstoupil kvůli finančním skandálům, a přestože byl Navon populárnější než Peres, „s ohledem na klid ve vlastní straně, ustoupil ze svých nároků“ na předsednický post. Podporu veřejnosti, zejména pak mezi izraelskými Araby a voliči Mizrachi, si Navon získal svou plynulou arabštinou. Ve volbách v roce 1984 se stal znovu poslancem za Stranu práce a v letech 1984 až 1990 zastával funkci ministra školství a kultury ve vládě národní jednoty Šimona Perese a Jicchaka Šamira, kde byl zároveň místopředsedou vlády. Jako ministr školství kladl velký důraz na „vědecko-technické vzdělání, hodnoty demokracie a soužití mezi etnickými komunitami a náboženstvími,“ ale také podporoval vzdělání arabského a drúzského obyvatelstva. Za jeho působení na ministerstvu došlo ke 30% rozšíření výuky arabštiny. Jednou z jeho politik byl tzv. „kulturní balíček,“ který každému školákovi zajišťoval vzdělání v oblasti kultury a umění. Mezi jeho významné počiny patří zavedení cest do Polska pro studenty středních škol, v rámci výuky o holocaustu. V roce 1985 byl jediným členem vlády, který při jednání o tzv. džibrílské dohodě hlasoval proti propuštění 1150 teroristů výměnou za tři izraelské válečné zajatce. Poslancem zůstal až do roku 1992, kdy opustil politiku. Téhož roku se ještě podílel na organizaci 500. výročí vyhnání Židů ze Španělska a za Izrael podepsal první kulturní dohodu se Španělskem.", "section_level": 2}, {"title": "Po odchodu z politiky.", "content": "Po odchodu z politiky působil jako předseda řady organizací, „které odrážely jeho osobnost a zájmy.“ Šlo například o Národní úřad pro ladino kulturu, společnost (jejím cílem je uchování biblické krajiny a rekonstrukce flóry zmíněné v Tanachu a Talmudu), jeruzalémskou Rubinovu hudební a taneční akademii a rovněž se stal čestným předsedou Abrahamova fondu (hebrejsky: \"Keren Avraham\"), jehož cílem je podpora soužití a porozumění mezi izraelskými Židy a Araby. Nadále se vyjadřoval k veřejnému dění a účastnil se státních oslav. V roce 2009 se zúčastnil oficiální ceremonie k příležitosti 30. výročí uzavření egyptsko-izraelské mírové smlouvy, která byla uzavřena v době jeho působení v úřadu prezidenta. V předvečer 60. výročí vzniku Izraele varoval před hrozbou Íránu a vyzval k uzavření míru se Sýrií, který by podle něj oslabil vliv Íránu v regionu. Vyjádřil se také k organizaci Hamás, ovládající Pásmo Gazy: „Co se Hamásu týče, to není otázka území, kompromisu, stáhnout se či nikoliv. Neuznává právo [Izraele] na existenci.“ K politické situaci v Izraeli se v dubnu 2009 vyjádřil pro deník Ha'arec následovně: V roce 2013 vyzval v souvislosti s občanskou válkou v Sýrii ke zřízení polní nemocnice na Golanských výšinách, kde by mohli být ošetřeni Syřané, kteří požádají o zdravotní pomoc. Zemřel 6. listopadu 2015 ve věku 94 let. Některé zdroje uvádějí jako datum úmrtí 7. listopad.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Ve svých dílech se snažil o zachování dědictví španělského židovstva. Byl například autorem dvou muzikálů založených na sefardském folklóru. Jsou jimi \"Romancero Sefardi\" z roku 1968, který byl koncertem duchovní a světské hudby, a \"Bustan Sefardi\" (doslova „Španělská zahrada“) z roku 1970, který vypráví o příběhu sefardské rodiny v Jeruzalémě. Druhý zmíněný muzikál byl v roce 1979 oceněn cenou a oba muzikály se úspěšně představily v izraelském národním divadle ha-Bima v Tel Avivu. Kromě muzikálů byl autorem řady povídek týkajících se duchu Jeruzaléma. Patří mezi ně například povídka „Šest dní a sedm bran“ (hebrejsky: \"Šešet ha‐jamim šiv'at še'arim\") jež byla distribuována izraelským vojákům. Navonova tvorba se ale dotkla i televizní produkce; byl autorem televizního pořadu popularizujícího život sefardské komunity.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jicchak Navon (:, 9. dubna 1921, Jeruzalém – 6. listopadu 2015) byl izraelský politik, diplomat, prozaik, dramatik a pedagog. V letech 1978 až 1983 zastával funkci izraelského prezidenta. Byl prvním sabrou (Židem narozeným na území země izraelské či Izraele), který se stal izraelským prezidentem a zároveň byl prvním sefardským prezidentem Izraele. ", "tgt_summary": "Yitzhak Rachamim Navon (; 9 April 1921 – 6 November 2015) was an Israeli politician, diplomat, and author. He served as the fifth President of Israel between 1978 and 1983 as a member of the centre-left Alignment party. He was the first Israeli president born in Jerusalem and the first Mizrahi Jew to serve in that office.", "id": 2035616}
{"src_title": "Hřib dubový", "tgt_title": "Boletus reticulatus", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "Dále se v České republice používají následující lidové názvy: bílý hřib, březový hřib, doubáček, doubravník, doubravník dubový, dubák, dubňák, dubravník, kamenáč, kozák, panský hřib, poddoubník, pravák, pravej doubravník, pšenčňák, říbek, skalní hřib, tvrďák nebo tvrzík.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Makroskopický.", "content": "Klobouk dosahuje 50 - 200 (250) milimetrů, zprvu je polokulovitý, později klenutý až ploše poduškovitý. Zbarvený bývá v bledě nahnědlých až hnědých odstínech od světle kožově hnědé či šedavé přes šedohnědou, hnědookrovou, světle hnědou až sytě hnědou. Povrch může být vrásčitě nerovný, pokožka bělavě plstnatá, suchá, matná, později až krupičkatě šupinkatá, někdy zčásti olysalá. Jen za vlhkého počasí lesklá a trochu slizká. Při suchém počasí může rozpraskávat. Rourky jsou v dospělosti 10 - 30 milimetrů vysoké, nejprve bělavé, pak žluté, žlutoolivové až ve stáří olivově zelené. Třeň dosahuje délky 70 - 200 (250) × 20 - 65 milimetrů, bývá masitý, nejprve soudkovitě či vejčitě břichatý, později kyjovitý. Od mládí je nahnědle zbarvený, později rovnoměrně hnědý, většinou není žíhaný. Kryje jej síťka - zprvu bílá, později okrová až hnědá. Dužnina je bílá, barevně neměnná příjemně houbové vůně a nasládle hřibovité chuti.", "section_level": 2}, {"title": "Mikroskopický.", "content": "Výtrusy dosahují (13) 14 - 16 (20) × (4) 4,5 - 5,5 (6) μm, jsou protáhle elipsoidně vřetenovité, někdy téměř válcovité, hladké, s patrnou suprahilární depresí. Povrch klobouku kryjí trichodermální hyfy 3 - 6,5 (8) μm široké, některé pokryté tenkou vrstvou gelatinózní hmoty. Během růstu zpravidla kolabují. Výtrusný prach je olivově hnědý.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Hojný druh listnatých a smíšených lesů. Vyskytuje se i na stanovištích ovlivněných lidskou činností jako jsou parky nebo hráze rybníků. Fruktifikuje od května do října. Pilát jej uvádí jako charakteristický teplomilný druh habrových doubrav. Konkrétně jako druh dubo-habrových lesů na nevápenatých půdách a druhy kyselých doubrav a oligotrofních habrových doubrav.", "section_level": 1}, {"title": "Mykorhizní vazby.", "content": "Je mykorhizním symbiontem vázaným především na duby, případně buky, méně často habry a lípy, především v jižní Evropě roste pod kaštanovníkem jedlým.", "section_level": 2}, {"title": "Symbióza s duby.", "content": "V České republice roste hřib dubový nejčastěji pod dubem letním (\"Quercus robur\"), objevuje se ale i pod ostatními domácími druhy, což jsou dub zimní (\"Quercus petraea\"), dub pýřitý - šípák (\"Quercus pubescens\"), který se vyskytuje v nejteplejších krajích a na vápenci, a dub cer (\"Quercus cerris\") na jižní Moravě. Běžně však nepřechází na severské druhy dubů, které jsou zde vysazovány, a to ani když rostou v těsné blízkosti dubu letního. Albert Pilát nalezl plodnice hřibu dubového v čistém porostu dubu severního (\"Quercus borealis\") u Moravských Budějovic 7. června 1964. Mykolog s manželkou prohledali celý lesík, plodnice se však objevily pouze pod jediným stromem v počtu 8 kusů. Oproti exemplářům typickým pro dub letní se lišily výrazně tmavým třeněm u starších plodnic - mladší jej měly světlejší. Vzhledem k nízkému vzorku nechtěl mykolog závislost zbarvení na mykorhizním partneru paušalizovat. Pilát dále zmiňuje výskyt hřibu dubového pod dubem bažinným (\"Quercus palustris\"). Uvádí pouze jeden případ pod dubem v parku v Konstantinových Lázních, kde se však vyskytoval opakovaně po několik let.", "section_level": 3}, {"title": "Symbióza s bukem.", "content": "Plodnice rostoucí pod buky bývají nižší, tmavší až tmavě kaštanově zbarvené s výrazněji vyvinutou až žebrovitou síťkou.", "section_level": 3}, {"title": "Symbióza s jehličnany.", "content": "Podle Smotlachy se hřib dubový může vyskytovat i pod jedlemi. Pak je světleji zbarvený a zvlášť výrazně síťkovaný. I jiná starší literatura hojně uvádí výskyt pod jehličnany, především smrky a jedlemi. Tyto nálezy jsou v současnosti některými mykology považovány za neprůkazné a vysvětlovány možností chybného určení plodnice. Přesto není názor mykologů na tuto problematiku jednoznačný a nelze proto možnost výskytu hřibu dubového pod jehličnany ve velmi vzácných případech vyloučit.", "section_level": 3}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Hřib dubový roste v Evropě, Střední Americe (Mexiko) a Asii (Japonsko). Z evropských zemí to jsou: Belgie, Bělorusko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. V České republice je rozšířen především v teplejších nížinách a pahorkatinách.", "section_level": 2}, {"title": "Formy.", "content": "Mnozí autoři uvádějí odlišné znaky v závislosti na druhu stromu, se kterým houba roste v symbióze.", "section_level": 1}, {"title": "Hřib habrový.", "content": "\"Boletus carpinaceus\". O tomto druhu popsaném českým mykologem Josefem Velenovským se v současnosti předpokládá, že je formou či varietou hřibu dubového rostoucí pod habry. Liší se světlejším šedopopelavým kloboukem.", "section_level": 2}, {"title": "Záměna.", "content": "Hřib dubový je možné snadno zaměnit za hřib smrkový (\"Boletus edulis\") rostoucí pod listnáči. Oba druhy se liší řadou drobných znaků, které však nemusejí být zřetelné na všech plodnicích. Oba jsou jedlé a kvalitativně srovnatelné, takže je praktičtí houbaři obvykle nerozlišují. Podobný může být jedlý hřib borový (\"Boletus pinophilus\"), jehož klobouk je hrbolkatý s hnědočerveným odstínem, případně vzácný hřib bronzový (\"Boletus aereus\"), který se vyskytuje pouze v oblastech teplomilné flóry. Záměna za hřib hřib žlučový (\"Tylopilus felleus\") hrozí zpravidla jen ve smíšených lesích, protože hořčák zpravidla neroste pod listnáči (pouze velmi vzácně) a dubák naopak téměř neroste pod jehličnany. Z toho důvodu se hřib žlučový vyskytuje jen sporadicky na typických stanovištích hřibu dubového, jakými jsou parky nebo hráze rybníků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřib dubový (\"Boletus reticulatus\" ) je jedlá houba z čeledi hřibovitých, která patří do skupiny pravých hřibů sekce \"Edules\". Řadí se k houbařsky nejvyhledávanějším druhům.", "tgt_summary": "Boletus reticulatus (formerly known as Boletus aestivalis (Paulet) Fr.), and commonly referred to as the summer cep is a basidiomycete fungus of the genus \"Boletus\". It occurs in deciduous forests of Europe where it forms a symbiotic mycorrhizal relationship with species of oak (\"Quercus\"). The fungus produces fruiting bodies in the summer months which are edible and popularly collected. The summer cep was formally described by Jacob Christian Schäffer as \"Boletus reticulatus\" in 1774, which took precedence over \"B. aestivalis\" as described by Jean-Jacques Paulet in 1793.", "id": 2077970}
{"src_title": "Nikolaj Čcheidze", "tgt_title": "Nikolay Chkheidze", "src_document": [{"title": "Kariéra do roku 1917.", "content": "Nikolaj Čcheidze se narodil jako příslušník gruzínského šlechtického rodu ve vesnici Puti v tehdejší Kutaiské gubernii v Ruské říši (gruzínský kraj Imereti). Středoškolské vzdělání získal na kutaiském gymnáziu. V roce 1887 začal studovat na Novorossijské universitě, odkud však byl pro své aktivity ve studentském hnutí vyloučen. Zkusil pokračovat ve studiu na Charkovském veterinárním institutu, avšak v roce 1889 byl vyloučen i z této vysoké školy. Poté se přestěhoval do Batumi. Nejprve dal na dráhu novináře a pracoval jako redaktor pro levicové noviny \"Kvali\", které ho přivedly k revolučním aktivitám na Kavkaze. V roce 1892 spoluzakládal se svým bratrem Kalenikem první legální gruzínskou marxistickou organizaci \"Mesame Dasi\" (česky: Třetí skupina) a stal se ředitelem novin Kvali. Mesame Dasi se pak sloučila s Ruskou sociálně demokratickou dělnickou stranou (RSDDS) a v roce 1903, když nastal ve straně rozkol, se Čcheidze přidal k její menševické frakci. Během revoluce v roce 1905 se aktivně podílel na sociálně demokratických akcích v Batumi. V letech 1907 až 1917 pak působil v ruské státní dumě jako poslanec za tbiliské gubernium a předsedal poslaneckému klubu RSDDS. Zde si vydobyl uznání pro své vynikající řečnické schopnosti. V dumě se soustředil především na uchování jednoty strany RSDDS a na zisk převahy menševiků nad bolševiky. I přes jeho snahu se ale později povedlo Leninovi rozbít klub RSDDS na menševickou a bolševickou frakci. S Leninem se pak Čceidze dostal do otevřeného konfliktu.", "section_level": 1}, {"title": "Revoluce a nezávislost Gruzie.", "content": "Když vypukla Únorová revoluce v roce 1917, byl Čcheidze jmenován Předsedou petrohradského sovětu, kde se opět pokusil omezit vliv radikálních bolševiků na politiku, ale opět neuspěl. I když odmítnul nabídku dělat ministra v prozatímní vládě, tak podporoval její politiku. Ovšem když vypukla Velká říjnové revoluce, tak se Čcheidze, který zrovna trávil dovolenou ve své rodné Gruzii, rozhodl zůstat doma a soustředil se na budování místní menševické vlády. V únoru 1918 svolal v Tbilisi sněm, jehož výsledkem bylo vyhlášení Zakavkazské federace a Čcheidze stanul v čele tohoto nově vzniklého státu. Zakavkazská federace se ale brzy rozpadla a vznikla nezávislá Gruzie. V ní byl zvolen předsedou parlamentu a později i Ústavodárného shromáždění. Tuto funkci, která de facto plnila funkci hlavy státu Gruzie, vykonával od 12. března 1919 do 25. února 1921. V roce 1919 se zúčastnil mírové konference ve Versailles, kde se snažil získat uznání nezávislosti Gruzie od Trojdohody, ale jeho snaha zde nebyla úspěšná. Na počátku roku 1921 dokončil sepisování první gruzínské Ústavy, ale už v únoru začala invaze Rudé armády do Gruzie. Čcheidze byl nucen, stejně jako většina dalších prominentních menševiků, opustit zemi. Nakonec emigroval do Francie, kde působil v emigrantských organizacích a zároveň stál v čele exilové vlády Demokratické republiky Gruzie. Žil zde do 13. června 1926, kdy v městě Leuville-sur-Orge nedaleko Paříže v důsledku neutěšených životních perspektiv spáchal sebevraždu. Pohřben byl na pařížském hřbitově Père Lachaise. Na pohřbu promluvil gruzínský menševický politik a Čcheidzeho krajan Iraklij Cereteli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikolaj (\"Nikoloz\", \"Karlo\") Čcheidze (gruzínsky: ნიკოლოზ ჩხეიძე) (21. března 1864 - 13. června 1926) byl gruzínský politik a menševický revolucionář, který sehrál významnou roli během revolučních událostí v Rusku v letech 1917 a 1918.", "tgt_summary": "Nikoloz Semyonovich Chkheidze (; ), commonly known as Karlo Chkheidze ( – 13 June 1926), was a Georgian politician. In the 1890s, he promoted Social Democratic movement in Georgia. He became a key figure in the Russian Revolution (February 1917 to October 1917) as the Menshevik president of the Executive Committee of the Soviet of Petrograd (until September 1917). Later he served as president of the Transcaucasian Sejm (February 1918 to May 1918), and he held office in the Transcaucasian Democratic Federative Republic (April–May 1918). Later he became president of parliamentary assemblies of the Democratic Republic of Georgia, National Council, Constituent Assembly and Parliament (May 1918 to March 1921).", "id": 1814677}
{"src_title": "Luca Cambiaso", "tgt_title": "Luca Cambiaso", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Luca Cambiaso byl synem malíře Giovanni Cambiasa, u kterého se vyučil. Měl možnost studovat a kopírovat fresky mistrů italské renesance (Perin del Vaga - žák Rafaela, Domenico Beccafumi, Il Pordenone). Již v patnácti letech maloval spolu se svým otcem fasádní obraz v Janově (Palazzo Saluzzo, 1543-4) a v sedmnácti ho vévoda Grimaldi pověřil zhotovením fresky v Palazzo Doria v Janově (nyní Prefektura). V letech 1557-1559 maloval fresky v kostele San Matteo v Janově ve spolupráci s Giovanni Battista Castello (Il Bergamasco). Malíř zažíval osobní krizi, když jeho žena zemřela a papež mu nedovolil oženit se s její sestrou, která mu vedla domácnost a starala se o jeho děti. Roku 1583 ho pozval španělský král Filip II. aby dokončil cyklus fresek v Escorialu, které začal malovat Castello (Il Bergamasco). Cambiaso pozvání přijal s nadějí, že král pomůže vyřešit jeho problém přímluvou ve Vatikánu, ale zemřel dva roky po příchodu do Madridu. Jeho syn Orazio Cambiasi byl barokní malíř. Luca Cambiaso měl řadu následovníků a je považován za zakladatele janovské malířské školy v 16. století. (Giovanni Andrea Ansaldo, Simone Barabino, Giulio Benso, Battista a Bernardo Castello, Giovanni Battista Paggi, Francesco Spezzini, Lazzaro Tavarone).", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Luca Cambiaso měl bohatou fantazii a zručnost a brzy překonal umění svého otce. V Římě se seznámil s malbou Michelangela a přejal zprvu jeho robustní plastický styl, ale kolem roku 1550, kdy opustil definitivně rodinnou dílnu, se přiklonil k lehčí a elegantnější manýristické malbě, jakou reprezentoval např. Parmigianino a Correggio. Byl známý svou rychlostí a uvádí se, že byl schopen malovat oběma rukama současně. Za svou nástropní fresku Ráj v San Lorenzo (Escorial) obdržel odměnu 2 000 dukátů, zřejmě nejvyšší sumu jaká byla do té doby zaplacena za jediné dílo umělce. Cambiaso vytvořil množství kreseb. Jeho zájem o teoretické otázky malby a stanovení proporcí lidské postavy ho vedl v náčrtcích kompozic k schematickému zjednodušení. Kolem roku 1565 začal kreslit některé figury v geometrickém stylu, složené z kubických tvarů (la maniera cubica). Cambiasa mohly inspirovat podobné kresby Dürera a dalších německých malířů, ale mohl tak reagovat také na přísná omezení Tridentského koncilu. Cambiaso žil v době, kdy kardinál G.F. Carafa a pozdější papež Pavel IV. obnovil inkvizici (1542) a zavedl přísná pravidla, která omezovala malíře ve výběru témat i způsobu malby. Roku 1563 Tridentský koncil zakázal zobrazování nahého lidského těla. Cambiaso je uváděn jako zakladatel tzv. luminismu. Jako první použil nasvícení noční scény v centru obrazu užitím umělého světla svíčky nebo lampy a teplých tónů barev (Klanění pastýřů, 1570, Madona se svíčkou, 1575) Byl předchůdcem Caravaggia a Georgese de la Tour.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luca Cambiaso, někdy též Cambiasi nebo Cangiagio (18. listopadu 1527 Moneglia – 6. září 1585 San Lorenzo de El Escorial) byl italský malíř pozdního manýrismu. Je znám také jako Lucchetto da Genova.", "tgt_summary": "Luca Cambiaso (also known as Luca Cambiasi and Luca Cangiagio (being Cangiaxo the surname in Ligurian); 18 November 1527 - 6 September 1585) was an Italian painter and draftsman and the leading artist in Genoa in the 16th century. He is considered the founder of the Genoese school who established the local tradition of historical fresco painting through his many decorations of Genoese churches and palaces. He produced a number of poetic night scenes. He was a prolific draughtsman who sometimes reduced figures to geometric (even cubic) forms. He was familiarly known as Lucchetto da Genova.", "id": 1159707}
{"src_title": "1 (linka metra v Paříži)", "tgt_title": "Paris Métro Line 1", "src_document": [{"title": "Historický vývoj.", "content": "Výstavbou této linky na přelomu 19. a 20. století začala historie celého pařížského metra. Její první úsek vedl mezi stanicemi \"Porte de Vincennes\" a \"Porte Maillot\". Vzhledem k tehdejším omezeným stavebním technologiím je linka 1 je založena velmi mělko, jen několik metrů pod povrchem, nebylo možné kopat pod vodou, tudíž trasa sledovala pařížské ulice, navíc se ve velké míře používalo ještě i dřevo. Linka byla vybudována jako hloubená s bočními nástupišti. Trať měla celkem 18 stanic. Prvních osm bylo otevřeno 19. července 1900 po pouhých 20 měsících stavebních prací u příležitosti světové výstavy. Zbývajících deset stanic bylo zprovozněno mezi 6. srpnem a 1. zářím téhož roku. Z těchto 18 stanic bylo 10 vybudováno s klenbou, sedm má kovový plochý strop a stanice \"Bastille\" se nachází pod otevřeným nebem. Na západním konci této stanice se nachází nejužší zatáčka v celém systému metra s poloměrem pouhých 40 m. Na obou konečných stanicích byla oddělená nástupiště pro příjezd a odjezd spojená úzkou smyčkou, takže se vozy nemusely přepojovat, ale cirkulovaly. Na novou linku byly nasazeny dřevěné vozy podobné tramvajím a poháněné elektrickým proudem. V prosinci 1900 dosáhl počet přepravených cestujících již čtyři milióny při 130 000 uživatelích denně. Proto bylo rozhodnuto zkrátit takt z deseti na čtyři minuty a počet vagónů ve vlaku zvýšit ze tří na šest, které táhly dvě lokomotivy. Rovněž byla zdvojnásobená šířka dveří. Dne 24. března 1934 byla trať prodloužena jihovýchodním směrem ze stanice \"Porte de Vincennes\" do \"Château de Vincennes\". Další úsek byl otevřen 29. dubna 1937 na druhém konci linky ze stanice \"Porte Maillot\" do \"Pont de Neuilly\". V období od 30. května 1963 do prosince 1964 byla linka přebudována tak, aby byl umožněn provoz vozů metra na pneumatikách. Zároveň byly rozšířeny i stanice, takže mohly být nasazeny delší vlaky. Poslední prodloužení proběhlo 1. dubna 1992 západním směrem, kdy byl zprovozněn úsek z \"Pont de Neuilly\" do La Défense. Krátce za Pont Neuilly vyjíždí metro na povrch, překračuje Seinu a poté se zanořuje opět do podzemí. V roce 1997 byly staré vozy generace MP 59 nahrazeny novým typem MP 89. Linka byla přebudována jako první v pařížské síti na plně automatizovaný provoz (po lince 14, která ovšem byla jako automatická již přímo postavena). Všechna nástupiště proto byla vybavena oddělenými dveřmi. Od konce roku 2010, kdy byly nasazeny první vlaky bez řidičů, do roku 2012 jezdily na lince vlaky plně automatizované spolu s vlaky řízenými lidmi ve smíšeném provozu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Linka 1 je nejstarší linka pařížského metra. V systému MHD je značená žlutou barvou, má 25 stanic a měří 16,5 km. Paříží prochází diagonálním směrem a spojuje severozápadní předměstí města, kde se nachází moderní čtvrť La Défense a jihovýchod města. Protože vede středem města mj. pod \"Avenue des Champs-Élysées\" a kolem muzea Louvre, ročně přepraví 213 miliónů cestujících (2008), což ji řadí na první místo ve vytíženosti ve zdejším metru. V roce 2010 zde byly nasazeny automatické vlaky bez řidičů, které do konce roku 2012 nahradily vozy řízené řidiči.", "tgt_summary": "Paris Métro Line 1 (French: \"Ligne 1 du métro de Paris\") is one of the sixteen lines of the Paris Métro. It connects La Défense – Grande Arche in the northwest and Château de Vincennes in the southeast. With a length of, it constitutes an important \"East-West\" transportation route for the City of Paris. Excluding RER () commuter lines, it is the most utilised line on the network with 181.2 million travellers in 2017 or 496,000 people per day on average. ", "id": 948697}
{"src_title": "2 (linka metra v Paříži)", "tgt_title": "Paris Métro Line 2", "src_document": [{"title": "Popis tratě.", "content": "Linka měří 12,4 km, čítá celkem 25 stanic (průměrná vzdálenost mezi stanicemi je 517 m) a ročně se zde přepraví 92,1 milionů cestujících. Je to sedmá nejvytíženější linka v Paříži. Linka je postavená zčásti na viaduktech, takže nabízí výhledy na různé části Paříže. Čtyři stanice mezi Barbès – Rochechouart a Jaurès jsou postaveny na 2,2 km dlouhém viaduktu. Linka prochází přes zajímavá místa jako je \"Avenue Foch\" (nejširší ulice v Paříži), Vítězný oblouk, park Monceau, čtvrť Pigalle s Moulin Rouge, hřbitov Père-Lachaise nebo náměstí \"Place de la Nation\". Na lince jezdily do roku 2006 vozy řady MF 67, které byly od roku 2007 postupně nahrazeny typem MF 01.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Dne 13. prosince 1900 byla otevřena první část linky pod názvem \"2 Nord\" mezi stanicemi \"Porte Dauphine\" a \"Étoile\". Dne 7. října 1902 došlo k prvnímu rozšíření linky ze stanice \"Étoile\" do stanice \"Anvers\" a následovaly 31. ledna 1903 rozšíření do stanice \"Bagnolet\" (od roku 1970 \"Alexandre Dumas\") a naposledy 2. dubna 1903 do stanice \"Nation\". Ve stanici \"Nation\" existuje pro linku 2 pouze jedno nástupiště pro příjezd a odjezd. Stanice byla vybudována ve velkém kruhu, který má dvě koleje. Vnitřní slouží cestujícím na nástupišti a vnější je využívána jako odstavná kolej. Tato služební kolej slouží jako možné spojení s linkami 1 a 9. Dříve zde byla ještě třetí kolej, které měla sloužit k propojení s linkou 6, ale tento projekt nebyl realizován. V rámci stanice \"Nation\" odbočuje z hlavní tratě tunel do depa Charonne. Tato vedlejší trať umožňuje další spojení s linkou 1. Do otevření depa ve Fontenay-sous-Bois bylo využíváno též pro linku 1. V letech 1981-1983 bylo rekonstruováno a má rozlohu 10900 m. Výstavba viaduktu byla zvolená kvůli křížení železničních tratí na Severním a Východním nádraží. Obě hlavové stanice neměly možnost přerušit provoz na tratích, a protože metro se nestavělo ražbou tunelu, ale hloubením na povrchu, musel být zvolen viadukt. Stejně jako u linky 1 mají i tunely na této lince elipsovitý tvar a výšku 5,20 m. Stanice mají buď klenutou klenbu nebo strop z kovových desek. Výstavba viaduktů se zprvu setkala u veřejnosti s odmítnutím, že stavba poškodí vzhled města a jeho výstavba bude dvojnásobně drahá než tunel. Koleje Severní nádraží byly překlenuty dvěma viadukty o rozpětí 75,25 m. Od rozšíření nástupišť pro Eurostar končí teď přímo pod viaduktem. Stejně dlouhý viadukt 75,25 m překračuje kolejiště Východního nádraží. Zatáčky viaduktů mají částečně jen rádius 75 m, rampa mezi stanicemi \"Jaurès\" a \"Colonel Fabien\" má stoupání 40 ‰. Dne 10. srpna 1903 došlo k elektrickému zkratu na jednom z vagonů metra, který způsobil požár, při kterém zahynulo 84 cestujících převážně ve stanici \"Couronnes\". Jedná se o největší neštěstí v dějinách pařížského metra. Dne 14. října 1907 byla linka \"2 Nord\" přejmenována na linku 2. V roce 1930 byla přeložena stanice \"Victor Hugo\", aby se mohly nasadit delší vozy. Stanice leží v zatáčce a nové vozy by měly až 50 cm odstupy mezi nástupištěm a vagóny. Kvůli bezpečnosti cestujících byla stanice posunuta až za otočku. Původní nástupiště stále existuje a využívá jej RATP pro interní potřebu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Linka 2 je druhá nejstarší linka Pařížského metra a v systému MHD je značena modrou barvou. Linka byla postavená v letech 1900-1903 a spojuje stanice \"Porte Dauphine\" na západě města a \"Nation\" na východě. Spolu s linkou 6 vytvářejí okružní linku.", "tgt_summary": "Line 2 is one of the sixteen lines of the Paris Métro rapid transit system in Paris, France. Situated almost entirely above the former city walls (\"boulevards extérieurs\"), it runs in a semi-circle in the north of Paris. ", "id": 1018343}
{"src_title": "Rahel Sanzara", "tgt_title": "Rahel Sanzara", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se jako nejstarší ze čtyř dětí v hudebnické rodině. Nejprve navštěvovala dívčí obchodní školu. V roce 1912 se odešla učit knihvazačkou do Blankenburgu. Následujícího roku 1913 odešla do Berlína, kde pracovala v nakladatelství jako písařka a korektorka. Zde se poprvé setkala s lékařem a spisovatelem Ernstem Weissem, který ji povzbuzoval v jejích uměleckých ambicích. Dochováno zůstalo více než 200 dopisů a polních lístků, které jí Weiss napsal z fronty během let 1916-1918. V roce 1914 absolvovala rychlý kurs pro zdravotnické sestry. Současně navštěvovala v letech 1914 - 1915 taneční kursy u Rity Sacchetto. V roce 1916 debutovala ve filmu \"Der Fall Routt..!\". Poté studovala herectví u Otto Falkenberga v Mnichově. Od roku 1921 byla angažována v Hessenském státním divadle v Darmstadtu. V červnu 1923 vystoupila jako host v Praze v inscenaci \"Leonore\" od Ernsta Weisse a zaznamenala veliký úspěch (režie: Hans Demetz). Vystupovala rovněž v recitačních večerech z Weissovy poezie. Divadla ale v roce 1924 zanechala a dále se věnovala pouze literatuře. Její první román \"Ztracené dítě\" (Das verlorene Kind) způsobil veliký rozruch pro svůj námět - sexuální násilí v rodině. Kniha byla oceněna Kleistovou cenou, kterou ale autorka odmítla. Vyšla v několika vydáních a byla přeložena do jedenácti jazyků. Někteří kritici ale dílo napadli jako plagiát. Po roce 1933 byla kniha zakázána, jednak pro svůj námět a rovněž proto, že kvůli svému pseudonymu byla autorka považována za Židovku. Její další literární díla zůstala bez odezvy. V roce 1927 se provdala za židovského bankovního makléře Waltera Davidsohna. Ten po nástupu nacismu emigroval do Francie. Rahel zůstala v Berlíně, kde zemřela v roce 1936 po dlouhé nemoci. Pohřbena je na hřbitově Wilmersdorfer Waldfriedhof Stahnsdorf v Berlíně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rahel Sanzara (také Sansara; rodným jménem Johanna Bleschke; 9. února 1894, Jena - 8. února 1936, Berlín) byla německá tanečnice, herečka a spisovatelka.", "tgt_summary": "Rahel Sanzara (also Sansara; pseudonym for Johanna Bleschke) (9 February 1894 – 8 February 1936) was a German dancer, actress and novelist.", "id": 1466439}
{"src_title": "9 (linka metra v Paříži)", "tgt_title": "Paris Métro Line 9", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První úsek linky byl otevřen 8. listopadu 1922 v západní části Paříže mezi stanicemi \"Exelmans\" a \"Trocadéro\". 27. května 1923 se linka rozšířila od stanice \"Trocadéro\" do \"Saint-Augustin\". Z této stanice byla linka dále prodloužena 3. června 1923 do \"Chaussée d'Antin\". Téhož roku 29. září byla linka prodloužena i druhým směrem od \"Exelmans\" o jednu stanici do \"Porte de Saint-Cloud\". Na této stanici se počítalo s napojením do stanice \"Porte Molitor\" a přes ní propojením s linkou 10. Tato větev měla sloužit především při dopravě na nedaleký stadion Parc des Princes. Projekt byl sice stavebně realizován, ale stanice \"Porte Molitor\" nebyla nikdy pro veřejnost otevřena a spojení nebylo uvedeno do provozu. 30. června 1928 se linka prodloužila od \"Chaussée d'Antin\" po \"Richelieu – Drouot\". Spojení mezi stanicemi \"Richelieu – Drouot\" a \"République\" bylo stavebně řešeno společně s linkou 8, kdy jsou koleje obou linek vedeny pod sebou v jednom tunelu. Stanice linky 8 se nacházejí v horním patře a stanice linky 9 v dolním. Tento úsek byl uveden do provozu v roce 1931. V roce 1929 bylo rozhodnuto o prodloužení trasy metra na předměstí. 10. prosince 1933 pokračovala linka dále až k \"Porte de Montreuil\". 3. února 1934 byla linka rozšířena od \"Porte de Saint-Cloud\" do dnešní konečné \"Pont de Sèvres\". Poslední rozšíření se konalo na východním konci 14. října 1937, kdy byl otevřen úsek od \"Porte de Montreuil\" do \"Mairie de Montreuil\". 2. září 1939 byla, tak jako i mnohé jiné stanice, uzavřena z důvodu vypuknutí války a mobilizace zaměstnanců stanice \"Saint-Martin\". Po válce byla sice na krátký čas znovu otevřena, ale poté opět zrušena, neboť leží příliš blízko sousedních stanic.", "section_level": 1}, {"title": "Další rozvoj.", "content": "Do budoucna jsou možnosti rozšíření linky v obou směrech. Prodloužení na východ o dvě stanice, kdy by konečnou tvořila \"Mur-à-Pêches\", je zahrnuta do plánů rozvoje metra na roky 2014–2020. Prodloužení na západ bylo ohlášeno počátkem roku 2008 rovněž o dvě nové stanice. Linka by vytvořila smyčku s napojením na současnou stanici \"Porte de Saint-Cloud\". Ovšem tento projekt ještě neprošel schválením radou STIF.", "section_level": 1}], "src_summary": "Linka 9 je jedna z linek pařížského metra a v systému MHD je značena žluto-zelenou barvou. Je první linkou, která byla budována se záměrem propojit s centrem také pařížská předměstí. Proto spojuje město Boulogne-Billancourt jihozápadně od Paříže s městem Montreuil na východě. Paříží prochází po obloukové dráze na pravé straně řeky Seiny. Linka je dlouhá 19,5 km, má 37 stanic a ročně přepraví 116,2 miliónů cestujících (2004).", "tgt_summary": "Paris Métro Line 9 is one of 16 lines of the Paris Métro. The line links Pont de Sèvres in Boulogne in the west with Montreuil in the east via the city center of Paris, creating a parabola type shape to its route. It is the third busiest line on the network. ", "id": 1880679}
{"src_title": "6 (linka metra v Paříži)", "tgt_title": "Paris Métro Line 6", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní projekt počítal s vybudováním jedné okružní linky, která by kopírovala okružní bulváry. Později však došlo ke změnám plánu a vznikly dvě samostatné linky (2 a 6), nicméně výstavba viaduktů a stanic byla u obou velmi podobná. Ačkoliv linka s číslem 6 byla otevřena až v roce 1909, část dnešní linky byla zprovozněna o něco dříve. 2. října 1900 byl otevřen nejstarší úsek mezi dnešními stanicemi \"Charles de Gaulle – Étoile\" a \"Trocadéro\". Jednalo se o rozšíření linky 1. Když byla 6. listopadu 1903 linka prodloužena od stanice \"Trocadéro\" po \"Passy\", oddělil se úsek počínaje stanicí \"Étoile\" od linky 1 a vznikla nová linka \"2 Sud\" (2 Jih), též nazývána \"Circulaire Sud\" (Jižní okruh). Tato linka byla 24. dubna 1906 rozšířena od \"Passy\" po \"Place d'Italie\". 14. října 1907 byla linka \"2 Sud\" zrušena a připojená k lince 5. Dosavadní linka \"2 Nord\" (2 Sever) byla přejmenována na linku 2. Dne 1. března 1909 byla zprovozněna nová linka 6 mezi stanicemi \"Place d'Italie\" a \"Nation\". Dne 12. října 1942 byl úsek \"Étoile\" ↔ \"Place d'Italie\" opět odpojen od linky 5 a spojen s linkou 6, která tak získala dnešní podobu. Obě části vedly převážně nad zemí, zatímco linka 5 je až na výjimku (přejezd přes Seinu) vedena pod zemí. Toto spojení existovalo dočasně už v roce 1931 po dobu konání mezinárodní koloniální výstavy. V letech 1972–1974 byla trať přestavěna pro provoz vlaků na pneumatikách. V listopadu 2007 byl na trati instalován automatický informační systém o pohybu vlaků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Linka 6 je jedna z linek pařížského metra a v systému MHD je značena světle zelenou barvou (obdobně jako linka 7bis). Prochází převážně jižní částí města po půlkruhové dráze a spolu s linkou 2 v severní části Paříže vytvářejí nepravidelný okruh s přestupy na stanicích \"Nation\" a \"Charles de Gaulle – Étoile\". Trať je dlouhá 13,6 km, má 28 stanic a ročně přepraví zhruba 100,7 miliónů cestujících. Linka vede většinou na viaduktech nad zemí a na dvou místech překračuje Seinu po mostech.", "tgt_summary": "Line 6 is one of the sixteen lines of the Paris Métro rapid transit system. Following a semi-circular route around the southern half of the city above boulevards formed by the former wall of the 'Fermiers généraux' built between 1784 and 1791, it runs between Charles de Gaulle – Étoile in the west and Nation in the east. ", "id": 2314153}
{"src_title": "13 (linka metra v Paříži)", "tgt_title": "Paris Métro Line 13", "src_document": [{"title": "Historický vývoj.", "content": "28. prosince 1901 obdržela společnost \"Société du chemin de fer électrique souterrain Nord-Sud\" (Železniční elektrizační podzemní společnost Sever-Jih), zkráceně nazývaná jen \"Compagnie Nord-Sud\" od města Paříže koncesi na provoz dvou linek metra. Společnost byla konkurentem starší \"Compagnie du chemin de fer métropolitain de Paris\" (CMP), která provozovala linku 1. První úsek linky mezi stanicemi \"Saint-Lazare\" a \"Porte de Saint-Ouen\" byl zprovozněn 26. února 1911. Jednalo se o druhou linku, takže dostala označení \"linka B\". Už od 20. ledna 1912 je rozvětvená, když byla ze stanice \"La Fourche\" otevřena severovýchodní větev do stanice \"Porte de Clichy\". 1. ledna 1930 převzala CMP od \"Compagnie Nord-Sud\" její linky a linka B se od 27. března 1931 stala linkou 13. 30. června 1952 byla prodloužena severovýchodní větev od \"Porte de Saint-Ouen\" do \"Carrefour Pleyel\". 27. června 1973 byl otevřen úsek směrem na jih od \"Saint-Lazare\" do \"Miromesnil\" a 18. února 1975 pak dále do stanice \"Champs-Élysées – Clemenceau\". 20. června 1976 byl otevřen úsek \"Carrefour Pleyel\" ↔ \"Basilique de Saint-Denis\". 9. listopadu 1976 byla linka prodloužena na jih mezi stanicemi \"Champs-Élysées – Clemenceau\" a \"Invalides\" a tím došlo ke sloučení s tehdejší linkou 14, která spojovala stanice \"Invalides\" a \"Porte de Vanves\". Souběžně s tím byl otevřen nový jižní úsek \"Porte de Vanves\" ↔ \"Châtillon – Montrouge\". 9. května 1980 byla prodloužena severozápadní větev od \"Porte de Clichy\" do stanice \"Gabriel Péri\". 25. května 1998 byl otevřen úsek \"Basilique de Saint-Denis\" ↔ \"Saint-Denis – Université\". Poslední rozšíření linky proběhlo 14. června 2008 ze stanice \"Gabriel Péri\" do \"Asnières – Gennevilliers – Les Courtilles\".", "section_level": 1}, {"title": "Charakter linky.", "content": "Linka 13 patří k nejvíce vytíženým v celé síti. Je to jednak díky svému rozsahu, jednak svému umístění. Existuje několik návrhů, jak přetíženost řešit, jedním z nich je například obě severní větve oddělit jako nezávislé linky. Většina stanic zde má boční nástupiště, je proto velmi komplikovaný přestup mezi nimi (řešený nadchody či podchody). Délka celé linky je 22,5 km, má 30 stanic a průměrný mezistaniční úsek měří 776 m. V roce 2006 přepravila 114,8 miliónů cestujících.", "section_level": 1}, {"title": "Další rozvoj.", "content": "Prodloužení severovýchodní větve do stanice \"Asnières – Gennevilliers – Les Courtilles\" byla první fáze, na kterou by měla navázat druhá fáze s prodloužením linky do stanice \"Port de Gennevilliers\". Ta je v současnosti zatím ve stádiu projektu, takže není ještě stanoven termín zprovoznění nového úseku. Rovněž prodloužení severovýchodní větve ze stanice \"Saint-Denis – Université\" je prozatím ve fázi plánování na období 2013-2020.", "section_level": 1}], "src_summary": "Linka 13 je jedna z linek pařížského metra. Slouží už od roku 1911 a během téměř sta let svého provozu se stala jednou z nejdelších linek ve městě. Spojuje dvě pařížská předměstí na severu – Gennevilliers a Saint-Denis s jižními předměstími Châtillon a Montrouge. V systému MHD je značená světle modrou barvou. Jako jedna ze dvou linek se větví (spolu s linkou 7).", "tgt_summary": "Paris Métro Line 13 (opened as Line B; French: \"Ligne 13 du métro de Paris\") is one of the sixteen lines of the Paris Métro. It was built by the Nord-Sud Company before becoming Line 13 when the Nord-Sud was merged into the Compagnie du chemin de fer métropolitain de Paris (CMP) in 1930. Line 13 was extended in 1976 to reach the northern end of Line 14, which was then absorbed into it. The number 14 was eventually reused for a new line in 1998. ", "id": 1740345}
{"src_title": "Atacamové", "tgt_title": "Atacama people", "src_document": [{"title": "Území.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika osídlení.", "content": "Jak napovídá cizojazyčné označování uvedeného etnika, domovem této skupiny obyvatel Jižní Ameriky je poušť Atacama v Andách. Tito lidé od pradávna obývali oázy, údolí a soutěsky v oblasti Salar de Atacama a v povodí řeky \"Loa\" v regionu Antofagasta v Chile, menší populace jsou též v oblasti Puna na severozápadě Argentiny a v jihozápadní hornaté oblasti Bolívie. Různé zdroje se při uvádění počtu příslušníků tohoto etnika poněkud rozcházejí. Dle závěrečných výsledků sčítání obyvatelstva Chile v roce 2002 náležel Atacamům zhruba tříprocentní podíl z celkového počtu příslušníků jednotlivých etnik na území Chilské republiky. Jiný zdroj uvádí, že na území Chile bylo na počátku 21. století evidováno zhruba 21 000 obyvatel, přináležejících k \"atacameños\". Mezi jednotlivými komunitami Atacamů existují určité kulturní rozdíly.", "section_level": 2}, {"title": "Přírodní a klimatické podmínky.", "content": "Klima je v této oblasti naprosto extrémní, s minimem srážek a velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Zdrojem vody jsou řeky Loa, Salado a Vilama a některé místní louky a mokřady. Vegetace má vysokohorský charakter, z živočichů se zde vyskytují například lišky, pásovci, lamy guanaco a vikuně, viskači z čeledi činčilovitých, kondoři, plameňáci a husy.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "První obyvatelé přišli do oblasti pouště Atacama na konci poslední doby ledové, t. j. kolem 10 000 let před n. l., kdy v této krajině existovala velká jezera a mohutné řeky.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "V nejstarším období byli Atacamové kočujícími lovci, následujícími stáda zvěře. Používali kamenné a obsidiánové nástroje. V té době jim jako útočiště sloužily jeskyně a skalní převisy. Později se tito obyvatelé pouště začali věnovat i zemědělské činnosti a v období kolem 2000 – 1000 př. n. l. postupně přešli k usedlému způsobu života. Hlavním zdrojem obživy se stal chov lam a pěstování kukuřice. Atacamové v té době již pro svou potřebu vyráběli textil a keramické předměty. Keramika byla zpočátku zdobena antropomorfními motivy, pozdější tzv. černá keramika se vyznačovala geometrickými vzory. Sůl a potřebné kovy získávali Atacamové z místních zdrojů – sůl na pláni Salar de Atacama v Chile, měď v severochilské lokalitě Chuquicamata a zlato v dolech ve stratovulkanickém komplexu Incahuasi, který se nachází na hranicích mezi Chile a Argentinou. Vesnice, budované těmito atacamskými zemědělci, tvořila zděná kruhová obydlí s kónickými střechami, jak to například dokládají pozůstatky někdejší obce Tulor necelých 8 km jihovýchodně od San Pedro de Atacama v chilském regionu Antofagasta. Tato obec (tzv. aillu) zde existovala zhruba od roku 800 př. n. l. Později kolem r. 900 n. l. atacamské obyvatelstvo vybudovalo poblíž opevněné město Quitor. V soutěsce \"Quebrada de\" \"Jere\" jižně od San Pedra de Atacama, kudy v historických dobách procházela významná karavanní stezka, se dochovaly petroglyfy původních obyvatel. Jinými historickými lokalitami jsou Lasana (\"Pukará de Lasana\" – \"Pevnost Lasana\") v chilské provincii Calama, Chiu Chiu, Calama, San Pedro de Atacama, Toconao, Peine, Tilomonte a další. Předpokládá se, že původním obyvatelům Atacamy náleželo i město Tastil v provincii Salta na severu Argentiny, které bylo po vpádu Inků v 15. století opuštěno.", "section_level": 2}, {"title": "Náboženství.", "content": "Atacamové věřili v různá božstva. Součástí duchovního života Atacamů bylo uctívání významných hor, považovaných za posvátná sídla bohů. Takovou horou byl například Licancabur, téměř 6000 metrů vysoký stratovulkán na hranicích Chile a Bolívie. K těmto horám se obyvatelé Atacamy obraceli jako k symbolům, zaručujícím dobrou úrodu, bohatství, zdraví a prosperitu. Atacamové věřili v život po smrti a své zesnulé vybavovali různými předměty na dalekou pouť. V období let 400 – 1100 n. l. do života a náboženství Atacamů vlivem obchodních kontaktů s jinými územími pronikla kultura Tiwanaku i s průvodními znaky. V 15. století dobyl vlast Atacamů incký vláce Tupay Yupanqui a kolem roku 1450 ovládla území původních obyvatel Atacamy Incká říše. To se projevilo příklonem místního obyvatelstva k uctívání Slunce a také k užívání některých halucinogenních drog. K prvním střetnutím původních obyvatel se španělskými conquistadory došlo v roce 1536. Pod španělským vlivem se původní obyvatelé postupně přiklonili ke katolictví.", "section_level": 2}], "src_summary": "Atacamové, španělsky atacameños (v Chile) nebo atacamas (v Argentině), též apatamas, alpatamas, kunzas, Likan-Antai, Likanantai nebo Lickanantai v jazyce kunza (tento izolovaný jazyk zanikl ve 20. století), jsou etnická skupina původních obyvatel jihoamerického kontinentu. Jméno etnika \"likanantai\" v jazyce kunza (název jazyka pochází z výrazu \"ckunza\", t. j. \"naše\") znamenalo \"obyvatelé území\".", "tgt_summary": "The Atacama people, known as atacameños or atacamas in Spanish and Kunzas, Likan-antai or Likanantaí in English, are indigenous people from the Atacama Desert and altiplano region in the north of Chile and Argentina and southern Bolivia. ", "id": 979503}
{"src_title": "Jamajská koalice", "tgt_title": "Jamaica coalition (politics)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zemské volby v Sársku 2009.", "content": "Poprvé došlo k realizaci této uvedené koalice v rámci zemské koalice Křesťanskodemokratické unie (CDU), Svobodné demokratické strany (FDP) a Spojenectví 90/Zelených v německé spolkové zemi Sársko v roce 2009, a to zhruba šest týdnů po volbách. Sárským ministerským předsedou byl tehdy zvolen Peter Müller (CDU), v srpnu roku 2011 jej vystřídala v úřadu jeho stranická kolegyně Annegret Krampová-Karrenbauerová (CDU), která avšak následně uzavřenou Jamajskou koalici neudržela a v lednu roku 2012 ji byla nucena kvůli rozporům uvnitř FDP rozpustiti. Po ukončení tzv. Jamajské koalice byla v Sársku pod jejím vedením vedena jednání o uzavření tzv. velké koalice se sociálnědemokratickou stranou (SPD).", "section_level": 2}, {"title": "Zemské volby ve Šlesvicku-Holštýnsku 2017.", "content": "Po zemských ve Šlesvicku-Holštýnsku, jež se konaly na začátku května 2017, ve kterých ztratila sociálnědemokratická strana (SPD) pod vedením svého ministerského předsedy Torstena Albiga vládnoucí pozici v této spolkové zemi, a to ve prospěch vítězné křesťanskodemokratické unie (CDU), byla uzavřena jamajská koalice pod vedením nově nastupivšího ministerského předsedy Daniela Günthera (CDU).", "section_level": 2}, {"title": "Rozhovory o jamajské koalici pro spolkovou vládu 2017.", "content": "Volby do Spolkového sněmu dne 24. září 2017 přinesly velký úspěch FDP, když získala 10,4 % tzv. druhých hlasů (\"Zweitstimme\") a po čtyřech letech se opět vrátila do celoněmeckého parlamentu. Velká zásluha na tomto úspěchu se přisuzuje předsedovi strany Christianu Lindnerovi. Obě doposud opoziční resp. v Bundestagu nezastoupené strany, tedy Zelení (získali 8,9 % druhých hlasů ve volbách) a FDP, ihned po volbách v zásadě vyhlásily svou ochotu vyjednávat o vzniku vlády tzv. jamajské koalice pod vedením dosavadní kancléřky Angely Merkelové (CDU/CSU). Bylo však zjevné, že pro svou účast tyto dvě „malé“ strany zamýšlely klást dalekosáhlé požadavky. Podle zprávy listu Rheinische Post, převzaté také deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung, se již během prvního týdne po volbách ze dne 24. září 2017 setkali vedoucí představitelé těchto dvou stran, aby projednali možnosti společného odsouhlaseného postupu. Za FDP se setkání měli zúčastnit předseda strany Christian Lindner, místopředseda Wolfgang Kubicki a generální sekretářka Nicola Beerová. Za Zelené to měli být předseda strany Cem Özdemir, předsedkyně poslaneckého klubu Katrin Göring-Eckardt a ministr životního prostředí ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko Robert Habeck. FDP chtěla podle těchto zpráv požadovat pro sebe velmi vlivné ministerstvo financí, jehož dosavadní šéf Wolfgang Schäuble na tuto funkci brzy po volbách rezignoval a stal se předsedou Bundestagu. Kromě toho měla FDP v úmyslu požadovat ministerstvo spravedlnosti a jedno další ministerstvo. Zelení by rádi dostali ministerstvo zahraničí, ministerstvo životního prostředí a rovněž jedno další ministerstvo. Po pět týdnů trvajících rozhovorech, oficiálně označených jako sondování a ne jako vyjednávání, o možnosti vzniku nové vlády, těsně před půlnocí v neděli 19. listopadu 2017, opustil předseda FDP Christian Lindner spolu se svými stranickými kolegy zasedání v Berlíně a oznámil, že jeho strana FDP toto neúspěšné sondování za sebe ukončuje. Tím je prakticky vyloučen původně nastíněný vznik tzv. jamajské koalice. Důvodem pro postup FDP jsou nepřekonatelné rozpory se Zelenými, zvláště v otázce přistěhování rodinných příslušníků již v Německu bydlících uprchlíků, kteří nemají nárok na azyl nebo jinou formu trvalého pobytu. O dalším postupu se zatím úřadující spolková kancléřka Angela Merkelová dne 20. listopadu 2017 radila se spolkovým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem. Protože Martin Schulz, předseda Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) v tentýž den opět vyloučil pokračování tzv. velké koalice s CDU/CSU v tomto legislativním období, naskýtá se prakticky jen možnost předčasných voleb. I ta je však spojena s velkými překážkami vzhledem k právním předpisům v německé ústavě. V této věci má značné pravomoci spolkový prezident.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jamajská koalice (něm. \"Jamaika-Koalition\", také \"jamajské společenství\", \"jamajský semafor\" nebo hovorově \"Schwampel\" (z německého \"schwarze Ampel\" \"černý semafor“, protože se od \"Ampelkoaliton\", červen-žluto-zelené koalice liší černou barvou) je v Německu hovorové označení koalice pravo-zelených stran. Odkazuje na barvy přisuzované politickým stranám veřejností a médii, které se shodují s barvami na vlajce Jamajky. Černá barva = na celoněmecké úrovni společenství Křesťanskodemokratické unie a Křesťansko-sociální unie Bavorska (CDU/CSU), žlutá barva = Svobodná demokratická strana (FDP), zelená barva = Spojenectví 90/Zelení).", "tgt_summary": "Jamaica coalition (; also known as the Jamaica alliance, Jamaica traffic light, black traffic light or Schwampel) is a term in German politics describing a coalition among the parties of the Christian Democratic Union/Christian Social Union (CDU/CSU), Free Democratic Party (FDP), and the Green Party. ", "id": 1038091}
{"src_title": "Kryptomerie japonská", "tgt_title": "Cryptomeria", "src_document": [{"title": "Původ a rozšíření.", "content": "Kryptomerie původně pochází z Japonska (Honšú, Šikoku a z Kjúšú) a jihovýchodní Číny (provincie Fu-ťien a Če-ťiang). Je reliktem jurského období (z doby před 208-144 miliony let). Pěstuje se v parcích a dendrologických zahradách celého mírného pásu. Do Evropy byla introdukována v roce 1842. V Česku byla poprvé vysazena na Sychrově v roce 1845.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Koruna je kuželovitá a v mládí úzká. S přibývajícím věkem se rozšiřuje. Kořen je kůlovitý s hustými vedlejšími kořeny. Větve jsou odstávající, u země často mohutné, svěšené k zemi, se zdviženými špičkami. Někdy se na zemi vrství. Borku má hnědou, svisle brázditou, podobnou túji. Odlupuje se v proužcích. Jehlice jsou leskle či temně zelené, srpovitě zahnuté, dlouhé 0,5–1 cm a na větvičce vyrůstají ve šroubovici, v 5 podélných řadách. Přes zimu se často zbarvují (nádechy nafialovělé, načervenalé, nahnědlé), ale neopadávají. Na starších větvích se mohou objevovat výmladky. Samčí šištice jsou žlutohnědé, oválné, nahloučené na konci asi 1 cm dlouhého výhonku. V době zralosti jsou jasně žluté a pyl vypouštějí časně z jara. Samičí šištice mají tvar zelené růžice. Strom je tedy jednodomý. Samčí šištice jsou nahloučené na konci postranních větévek, samičí na konci prýtů. Šišky jsou kulovité, 1–3 cm dlouhé, červenohnědé, dřevnatějící; uzrávají v prvním roce. Semenné šupiny jsou 3-6zubé. Podpůrné šupiny mají nazpět ohnutý osten. Objevují se zpravidla až u 40letých exemplářů. Výška v dospělosti dosahuje 20–40 m, v Japonsku až 60 m (70 m). Věk dožití rostliny je přibližně 350 let, ale výjimečně i 945 let. Nejvyšší evropská kryptomerie dosahuje 39,5 m výšky a roste ve Francii. České nejvyšší exempláře dosahují výšky 29 m.", "section_level": 1}, {"title": "Množení.", "content": "Kryptomerie japonská se množí semeny, podobně jako jedle. Jistější je výsadba v předjaří. Mladým rostlinám musí být zajištěna zimní přikrývka. Semena rychle ztrácí klíčivost. Řízkuje se v sedmém měsíci. Roubování kultivarů na semenáčky nebo na zakořeněné řízky kultivaru 'Elegans' probíhá ve skleníku ve třetím měsíci. Starší exempláře nesnášejí přesazování.", "section_level": 1}, {"title": "Nároky.", "content": "Půda musí být stále vlhká, protože špatně snáší delší přísušek. Půda by měla být hluboká, hlinitopísčitá a kyselá. Pro rostlinu je lepší polostín a zimní oslunění není žádoucí. \"Cryptomeria\" je mrazuvzdorná do (27)-30 °C. Špatně však snáší pozdní mrazíky a zřejmě i znečištěné ovzduší. Ideální místo pro pěstování je v pásmu od 600 do 1200(-2050) m n. m. s ročními srážkami 1000–3000 mm a průměrnou roční teplotou 8-16 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Užití.", "content": "Jedná se o okrasnou dřevinu často vysazovanou pro svůj charakteristický tvar do velkých zahrad a parků; ve své domovině je oblíbená také v tamních chrámových parcích a zahradách. Druh je poměrně dosti variabilní. V kultuře se objevují i některé kultivary. Dřevo je lehké, měkké, ale pružné a pevné, středně trvanlivé, má růžověhnědý odstín. Je to důležitá lesní dřevina Japonska.", "section_level": 1}, {"title": "Kultivary.", "content": "Je známo asi 60 variet. Japonští zahradníci znají více než 200. Většina z nich není v Evropě zavedena. Nízké a zakrslé kultivary jsou vhodné do skalek, popř. teras, přenosných nádob. Příklady:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kryptomerie japonská (\"Cryptomeria japonica\") je jediný zástupce monotypického rodu kryptomerie (\"Cryptomeria\"). Jsou to stálezelené jehličnaté stromy. Název kryptomerie pochází z řeckého \"kryptos\" – tajný a \"meros\" – část, protože semena jsou zčásti skryta v paždí šupin.", "tgt_summary": "Cryptomeria (literally \"hidden parts\") is a monotypic genus of conifer in the cypress family Cupressaceae, formerly belonging to the family Taxodiaceae. It includes only one species, Cryptomeria japonica (syn. \"Cupressus japonica\" L.f.). It used to be considered by some to be endemic to Japan (see remark below under 'Endemism'), where it is known as sugi (). The tree is called Japanese cedar or Japanese redwood in English.", "id": 1361924}
{"src_title": "United World Colleges", "tgt_title": "United World Colleges", "src_document": [{"title": "UWC školy.", "content": "Následující školy jsou součástí hnutí UWC a u každé z nich je uvedený rok jejího založení.", "section_level": 1}, {"title": "Studium na UWC.", "content": "Vzdělání na UWC školách představuje komplexní proces, který studentům nabízí možnost objevit a rozvinout svůj potenciál, a to v rozsahu intelektuálním, morálním, estetickém, emočním, sociálním, duševním a fyzickém. UWC mise leží ve středu studia a vychází z ní sedm zásad vzdělání na těchto školách: Těchto sedm zásad vzdělání na UWC školách bylo inspirováno Kurtem Hahnem.", "section_level": 1}, {"title": "International Baccalaureate (IB) Diploma.", "content": "Pro většinu studentů studium na UWC škole znamená dokončení dvou let středoškolského studia, během něhož se připraví ke složení celosvětově uznávané mezinárodní maturity IB (International Baccalaureate). IB klade důraz na kritické myšlení, zdokonalování vlastního tvůrčího psaní a mezioborové úvahy. Tento intenzivní program mimo jiné cílí na všeobecné vzdělání. Vyučované předměty jsou rozděleny do šesti skupin. Tyto skupiny jsou: Studenti jsou povinni si zvolit minimálně jeden předmět z každé z prvních pěti skupin předmětů. Šestou skupinu je možné nahradit za jakýkoliv jiný předmět z ostatních skupin. Standardně student absolvuje šest předmětů, z nichž tři si zvolí na standardní a tři na vyšší úrovni. Rozdíl mezi úrovněmi spočívá v hodinové dotaci (předmětům na vyšší úrovni je věnováno více času). Nabídka vyučovaných předmětů se může na různých UWC školách lišit podle možností dané školy. Cílem IB není vychovat jen akademicky zdatné studenty, ale mladé lidi se zájmem o prostředí a svět, ve kterém žijí. Tyto schopnosti studenti mají možnost předvést v dalších třech stěžejních komponentech programu IB:", "section_level": 2}, {"title": "UWC Česká republika National Committee.", "content": "Česká national committee zahájila svou činnost v roce 1999. Jejím hlavním posláním sdružení je vybírat studenty pro školy UWC a šířit ideály tohoto hnutí. Výběrové řízení je vyhlášeno většinou v půlce října a skládá se z několika kol. Důraz je kladen především na osobnost a zvídavý přístup k životu, vyspělost a intelektuální kvality uchazečů. Česká národní komise vysílá na školu UWC přibližně 4-6 českých studentů ročně a zprostředkovává stipendia, která číástečně či plně hradí jejich studium na UWC.", "section_level": 1}], "src_summary": "United World Colleges (zkráceně též UWC) je vzdělávací hnutí skládající se z 17 mezinárodních škol, národních komisí složených z více než 3000 dobrovolníků ve více než 155 zemích a krátkých vzdělávacích programů (tzv. short courses). Studenti jsou vybíráni z celého světa na základě zásluh a potenciálu. UWC nabízí různá stipendia, ale někteří ze studentů také za vzdělání platí. ", "tgt_summary": "UWC (or United World Colleges) is a system of fee-paying independent schools and educational programs with a stated mission of \"mak[ing] education a force to unite people, nations and cultures for peace and a sustainable future\". The organisation was founded on the principles of German educationalist Kurt Hahn. Most of the schools and colleges offer two-year residential programmes, for people aged 16–19 years, during which they complete the IB Diploma Programme. The organisation emphasizes the breadth of nationalities participating in its programs. UWC consists of 18 schools and colleges on five continents, several short educational programmes, and national committees in 159 countries and territories. UWC International is a UK registered charity, governed by the International Board and the International Council. The executive arm of the International Board is the International Office, located in London, United Kingdom.", "id": 918167}
{"src_title": "Ignacy Domeyko", "tgt_title": "Ignacy Domeyko", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve venkovském sídle zámožné šlechtické rodiny, asi 60 km jihozápadně od Minsku. Po maturitě studoval matematiku a fyziku na univerzitě ve Vilně, kde roku 1822 získal titul magistra. V mládí byl přítelem spisovatele Adama Mickiewicze, který ho ztvárnil jako Żegota v 2. části dramatu \"Tryzny\" (\"Dziady\"). Mickiewicz jej také uvedl do tajného spolku Filomatů (roku 1819). Během vyšetřování po jeho odhalení carskými úřady byli oba několik měsíců vězněni ve Vilniusu. V letech 1830–31 se Domeyko zúčastnil tzv. lednového povstání proti Ruské říši. Po jeho potlačení musel odejít do exilu. V Paříži poté studoval studoval na Sorboně, Collège de France a \"École des Mines\" v Paříži, kde roku 1837 získal titul inženýra. Po studiích, roku 1838, odjel do Buenos Aires. Přešel argentinské pampy i Andy a v červnu 1838 se usídlil v Chile. Ve městě La Serena vyučoval mineralogii a chemii na lyceu. U chilských úřadů prosadil založení báňských akademií ve městech La Serena a Copiapó, střediscích těžby mědi. První z nich sám vytvořil, řídil a přednášel tam. Založení druhé řídil, osobně vybral sbor učitelů, převážně Francouzů a Němců, a dohlížel na její chod. Od roku 1847 působil na univerzitě v Santiagu de Chile, kde byl v letech 1867-1883 rektorem. V roce 1848 mu vláda udělila chilské občanství. Procestoval Pobřežní Kordilleru (\"Cordillera da Costa\"), hřebeny Chilsko-argentinských And i poušť Atacama. Roku 1844 žil u indiánského kmene Araukánců. Odmítal přitom, že by se vyznačovali krutostí, jak tvrdily prameny španělských conquistadorů. Vydal o kmeni i etnografickou studii. V Chile je dodnes považován za průkopníka vědy a průmyslu, vytvořil první geologickou mapu Chile (1846). a rozvinul významným způsobem místní hornictví. Založil zde meteorologickou stanici i etnografické muzeum. Našel řadu nových nalezišť zlata i stříbra a jeden z jím popsaných minerálů (arsenid mědi) po něm rakouský mineralog Wilhelm Haidinger pojmenoval domeykit. Jako rektor reformoval univerzitu v Santiagu a na základě toho jej chilská vláda pověřila též organizací celého vysokého školství. Roku 1883 se vrátil do Evropy, ale v roce 1889 odcestoval zpět do Chile a záhy poté zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Je po něm nazváno horské pásmo, obec v Chile, několik fosilních živočichů i planetka hlavního pásu číslo 2784.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ignacy Domeyko (také Domejko), 3. červenec 1802, Niedżwiadka u Miru, dnes Bělorusko – 23. listopad 1889, Santiago de Chile, byl polsko-chilský geolog, mineralog, cestovatel a etnograf narozený na území dnešního Běloruska.", "tgt_summary": "Ignacy Domeyko or Domejko, pseudonym: \"Żegota\" (, ; 31 July 1802 – 23 January 1889) was a Polish geologist, mineralogist, educator, and founder of the University of Santiago, in Chile. Domeyko spent most of his life, and died, in his adopted country, Chile. ", "id": 806795}
{"src_title": "Matylda Marie Rakouská", "tgt_title": "Archduchess Mathilda of Austria", "src_document": [{"title": "Původ a rodina.", "content": "Narodila se jako druhá dcera arcivévody Albrechta Bedřicha Rakouského, knížete Těšínského a princezny Hildegardy Luisy Bavorské. Svá jména dostala po sestrách své matky: Matildě Karolíně (1813–1862), velkovévodkyni Hesenské, Adelgundě (1823–1914), vévodkyni z Modeny a Alexandře Bavorské (1826–1875), se kterými měla její matka velmi blízký vztah.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Přátelila se např. s arcivévodkyní Marií Terezií, pozdější bavorskou královnou, která byla přibližně stejného věku jako Matylda a byla nevlastní dcerou jejího strýce arcivévody Karla Ferdinanda. V létě roku 1861 se poprvé setkala s arcivévodou Ludvíkem Salvátorem Toskánským během jeho návštěvy císaře Františka Josefa I. Již od prvního setkání k sobě cítili Matylda a Ludvík silnou náklonnost. Nikdy však nedošlo ani k zasnoubení páru, i když se o to Ludvík Salvátor všemožně snažil. Matylda se totiž měla stát budoucí italskou královnou jako manželka tehdy ještě korunního prince Umberta Savojského.", "section_level": 1}, {"title": "Nehoda.", "content": "Dne 22. května 1867 se stala tragická nehoda, při niž Matylda utrpěla těžké popáleniny na celém těle, zejména v obličeji a na hlavě. Nikdy se však nepodařilo zjistit, co vlastně se skutečně stalo. Ve svém pokoji se měla připravovat na procházku se svým otcem. Tam se také našly na zemi pohozené zápalky. Podle neoficiální verze se uvádí, že ve své ložnici zkoušela kouřit, i když věděla, že její otec s něčím takovým nesouhlasí. Když jej však slyšela přicházet, schovala v panice za záda zapálenou cigaretu, od níž nešťastnou náhodou vzplály její tylové šaty. Zemřela po necelých 14 dnech plných utrpení a bolesti, dne 6. června 1867 na zámku Hetzendorf u Vídně. Její milovaný Ludvík byl o jejím zdravotním stavu denně informován. Nikdy se neoženil. Matylda byla pohřbena v císařské hrobce vedle své matky a bratra. Pohřeb se konal 11. června 1867.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matylda Marie Adelgunda Alexandra Rakousko-Těšínská (25. ledna 1849, Vídeň – 6. června 1867, zámek Hetzendorf u Vídně) byla rakouská arcivévodkyně z rakousko-těšínské větve habsbursko-lotrinské dynastie.", "tgt_summary": "Archduchess Mathilde of Austria (Mathilde Marie Adelgunde Alexandra; 25 January 1849, in Vienna – 6 June 1867, in Schloss Hetzendorf near Vienna) was an Austrian noblewoman. She was the second daughter of Archduke Albert, Duke of Teschen and Princess Hildegard of Bavaria (1825–1864).", "id": 1992651}
{"src_title": "Walk on Water", "tgt_title": "Walk on Water (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Eyal pracuje jako zabiják pro Mosad. Po návratu z mise v Istanbulu nalezne svou ženu mrtvou. Spáchala sebevraždu a zanechala mu dopis na rozloučenou. Po měsíci mu nadřízený Menachem zadá úkol podílet se na hledání bývalého nacisty Alfreda Himmelmana, který žil od války v Argentině a Mosad jej ztratil z dohledu. Jeho vnučka Pia se s rodiči nestýká a žije v kibucu v Izraeli. Za ní má na dovolenou přijet její bratr Alex. Eyal, který umí německy, se vydává za pracovníka turistické kanceláře, kterou si Pia najala, aby Alex mohl cestovat po Izraeli. Alex jede ke Galilejskému jezeru, kde si chce vyzkoušet chůzi po vodě, poté jedou k Mrtvému moři. O víkendu se k nim připojí i Pia a vyjdou si večer v Tel Avivu. Alex od číšníka zjistí adresu nočního podniku, kam se všichni vypraví. Protože se jedná o gay klub, Eyal se zde necítí dobře a odejde. Alex zde potká číšníka Rafika. Druhý den jedou do Bejt Džaly, protože Rafik je Arab. Eyal s Piou jdou ke Zdi nářků. Eyal má s Rafikem později konflikt kvůli ceně bundy, kterou si koupil Alex. Alex má Piu přesvědčit, aby přijela do Německa na otcovy narozeniny. Alex se teprve v Izraeli dozvídá, že jejich děd stále žije a kvůli tomu se Pia nepohodla s rodiči a žije v Izraeli. Alex se vrací zpět do Berlína. Mosad se díky odposlechu dozví, že Alfred Himmelman je v Německu a Eyal jede navštívit Alexe, aby s ním odejel na rodinnou oslavu. Alex Eyalovi ukazuje noční Berlín. Na stanici Alexanderplatz jsou napadeni třemi opilci a ukáže se, že Eayl umí německy a je ozbrojen. Na víkend jedou k Alexovým rodičům na oslavu. Zde se objeví rovněž Alfred Himmelman. Eayl jede za Menachem a dostane od něho pokyn Himmelmana zabít. Dozví se, že se nejedná o oficiální akci Mosadu, ale Menachovu pomstu. V době jeho nepřítomnosti ho Axel hledá a objeví, že pracuje jako agent. Eayl se vrací pozdě v noci s jedem, ale není schopen nemohoucího muže ve spánku zabít. Namísto něho Axel uzavře nemocnému přívod kyslíku a tak ho udusí. Po dvou letech jsou Eayl a Pia manželé a mají dítě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Walk on Water (tj. \"Kráčet po vodě\", hebrejsky \"ללכת על המים \") je izraelsko-švédský hraný film z roku 2004, který režíroval Eytan Fox. Film o agentovi Mosadu pátrajícím po bývalém nacistovi měl světovou premiéru na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu 5. února 2004.", "tgt_summary": "Walk on Water (original Hebrew title: ללכת על המים; English transliteration: \"Lalekhet Al HaMayim\") is a 2004 Israeli film directed by Eytan Fox and starring Lior Ashkenazi, Knut Berger, and Caroline Peters. The screenplay was written by Gal Uchovsky. Most of the dialogue takes place in English, although there is much in Hebrew and German. Its name derives in part from Jesus' walking on water.", "id": 2162339}
{"src_title": "Alfa Romeo 166", "tgt_title": "Alfa Romeo 166", "src_document": [{"title": "První série.", "content": "V době svého představení se Alfa Romeo 166 prodávala se třemi benzínovými motory o objemu 2-3 litry a s naftovým 2.4 JTD s přímým vstřikováním Common Rail. Pouze pro italský trh byl určen přeplňovaný benzínový dvoulitr 2.0 TB, který spadal do výhodnější daňové sazby než větší obsahové šestiválce. Všechny motory splňovaly emisní normu Euro 2. Modely 2.5 a 3.0 V6 byly vybaveny brzdami Brembo o čtyřech pístkách na přední nápravě, ale s motorem 2.4 JTD se toto provedení nedělalo. Naftové motory i přes nižší výkon zajišťují autu slušnou dynamiku a jsou velice povedené. !Model!Počet 20*x - 15, x); Pro numerické řešení rovnice je funkce fsolve (ekv, x). Příklad: fsolve(x^4 - 2*x + 6 = 0, x);", "section_level": 2}, {"title": "Vykreslení grafu funkce.", "content": "Pro vykreslení grafu funkce f (x), použijte příkaz plot (f (x), x = a..b, y = c..d, P), kde p - parametry kontroly obrazu. Příklad: plot(x^3, x = -4..4, color=\"green\"); Graf f (x, y), lze zkonstruovat použitím plot3d (f (x, y), x = a..b, y = c..d, p), kde p - parametr kontroly obrazu. Příklad: Následující kód vypočítá řešení lineární diferenciální rovnice plot3d(sin(x)+sin(y), x = -4.. 4, y = -4.. 4);", "section_level": 2}], "src_summary": "Maple je počítačový software patřící do skupiny programů CAS, tedy Computer Algebra Systems. Je to program pracující se symbolickými výrazy pro numerické výpočty. Může být používán jako nástroj pro výpočty a také jako programovací jazyk, zčásti podobný Pascalu.", "tgt_summary": "Maple is a symbolic and numeric computing environment as well as a multi-paradigm programming language. It covers several areas of technical computing, such as symbolic mathematics, numerical analysis, data processing, visualization, and others. A toolbox, MapleSim, adds functionality for multidomain physical modeling and code generation. ", "id": 484697}
{"src_title": "Alfons z Poitiers", "tgt_title": "Alphonse, Count of Poitiers", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Alfons se narodil jako jeden z mnoha synů francouzského krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. a byl pokřtěn po svém kastilském dědovi. Otec mu zemřel na tažení proti albigenským již roku 1226 a regentství za nezletilého následníka Ludvíka IX. se ujala královna vdova. Podařilo se jí potlačit rebelie mocných vazalů, v jejichž zájmu nebyla silná monarchie. Na mírovou smlouvu z Vendôme uzavřenou s Petrem Mauclerkem a Hugem z Lusignanu navázala Pařížskou smlouvou z 12. dubna 1229 v níž toulouský hrabě Raimund VII. potvrdil rozdělení svých majetků, vzdal se dvou hejtmanství a své dceři Janě zaslíbené Alfonsovi připsal značné věno. Ke svatbě, která proběhla snad roku 1234 či 1241, bylo zapotřebí získat papežskou dispenz a zrušit předchozí Janino zasnoubení s Hugem z Lusignanu. Na základě otcovy závěti získal Alfons při pasování na rytíře roku 1241 Poitou a Auvergne. A po smrti tchána roku 1249 se stal majitelem nejrozsáhlejšího území ve Francouzském království. Roku 1248 se připojil ke křížové výpravě svého bratra, krále Ludvíka. Společně s bratrem králem padl do zajetí, z nějž byl propuštěn po zaplacení výkupného. Roku 1251 se společně mladším bratrem Karlem vrátil domů a ujal se po zemřelé matce správy království. Po návratu vážně onemocněl, dostal obrnu a i po absolvování nejlepší možné léčby zůstal částečně postižený. Svůj život trávil převážně v Paříži, kde si nechal poblíž Louvru postavit palác a svá panství řídil spíše na dálku. Propagoval právní reformy vytvořené královským aparátem, které rozlišovaly mezi civilním a trestním právem a zaručovaly skutečnost, že nikdo nesmí být zbaven svého práva bez soudního řízení a prokázání viny. Stejně jako Ludvík zastával nesmlouvavý postoj vůči prostitutkám, vzdal se práva na jejich ochranu a prohlásil je za \"hlupačky\". Roku 1270 se Alfons společně s manželkou s dalšími příbuznými vydal na křížovou výpravu do Tunisu. Vojsko zdecimovala nákaza tyfu či úplavice, které podlehl i Ludvík IX. Alfons, vášnivý příznivce křížových výprav, se po příjezdu do Itálie pokusil o novou výpravu a nakoupil lodě od Janovanů. Svůj záměr již nestačil uskutečnit, onemocněl a zemřel bezdětný. Manželka Jana jej o den později následovala. Těla zesnulých byla po náležité úpravě přepravena do Francie, Alfonsovy ostatky byly uloženy v bazilice sv. Diviše a Janiny v augustiniánském klášteře Jarcy. Jejich panství připadlo francouzské koruně. Alfons sponzoroval vitráž s Posledním soudem v kostele sv. Radegondy v Poitiers, kde byl také jako donátor zobrazen a společně s rodinou byl zpodobněn na svorníku v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alfons z Poitiers ( \"Alphonse de France\", 11. listopadu 1220, Poissy – 21. srpna 1271, Corneto u Sieny) byl hrabě z Poitiers a Toulouse, provensálský markýz a velký přívrženec křižáckých výprav.", "tgt_summary": "Alphonse or Alfonso (11 November 122021 August 1271) was the Count of Poitou from 1225 and Count of Toulouse (as Alphonse II) from 1249. As count of Toulouse, he also governed the Marquisate of Provence.", "id": 2197457}
{"src_title": "Giuseppe Terragni", "tgt_title": "Giuseppe Terragni", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve městě Meda, jež leží v okolí Milána. Jako sedmnáctiletý se zapsal na technickou univerzitu v Miláně, studoval zde architekturu. Studium ukončil v roce 1926. Vynikal již jako student. V roce 1925 zúčastnil s Pietrem Lingerim konkurzu na památník padlých v Comu na Hlavním náměstí. V letech 1926–1927 mu v týdeníku \"Rassegna Italiana\" vyšly články pokládané za manifest italského racionalismu. Kromě Terragniniho se podepsali Libera, Figini, Pollini, Frette, Larco a Rava. V roce 1926 založil skupinu architektů \"Gruppo 7\", která měla blízko k italskému fašismu, byla ale zároveň radikálně modernistická. Ve stejném roce si otevřel studio se svým bratrem Attiliem v Come. Jeho kariéra se začala rekonstrukcí fasády hotelu Metropoli-Suisse v Come. V letech 1927-1929 proběhla realizace jeho projektu budovy Novocomum v Come. Stavba vyvolala skandál a protesty řady architektů. V letech 1928-1932 se zúčastnil první a druhé výstavy racionální architektury v Římě, v Breslave a ve Florencii. O rok později předložil svůj nákres návrhu monumentu padlých v Come. V roce 1932 byl pověřen přípravou sálu „O“, vznikl k desátému výročí fašistické revoluce v Římě. Na úroveň mezinárodního architekta ho vyvýšil Fašistický dům v Come, který navrhl a byl zrealizován v letech 1932-1936. Roku 1933 spolu s přáteli založili noviny \"„Quadrante“\", které vycházely pod vedením Piera Bardino a Massima Bontempelliho. Ve spolupráci s Pietrem Lingerim navrhl „Le cinque case“ v Miláně, stavba vznikla v letech 1933-1936. V letech 1938-1940 pracoval na dalších projektech: úprava regulačních plánů v Come, Danteum ve spolupráci s Lingerim, Casa Giuliani Frigerio - jeho poslední mistrovské dílo. V roce 1940 byl povolán do války. Nejdříve do Jugoslávie, později do Ruska. V roce 1943 se zraněn vrátil do Itálie a zemřel 19. července téhož roku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giuseppe Terragni (15. dubna 1904, Meda - 19. července 1943, Como) byl italský architekt, pokládaný za představitele italského racionalismu. Jeho dílo bylo spojeno s italským fašismem.", "tgt_summary": "Giuseppe Terragni (; 18 April 1904 – 19 July 1943) was an Italian architect who worked primarily under the fascist regime of Benito Mussolini and pioneered the Italian modern movement under the rubric of Rationalism. His most famous work is the Casa del Fascio built in Como, northern Italy, which was begun in 1932 and completed in 1936; it was built in accordance with the International Style of architecture and frescoed by abstract artist Mario Radice. In 1938, at the behest of Mussolini's fascist government, Terragni designed the Danteum, an unbuilt monument to the Italian poet Dante Alighieri structured around the formal divisions of his greatest work, the Divine Comedy.", "id": 785343}
{"src_title": "Válka čtverné aliance", "tgt_title": "War of the Quadruple Alliance", "src_document": [{"title": "Příčiny.", "content": "Po válce o dědictví španělské (1701–1714) byl Filip, vévoda z Anjou, vnuk Ludvíka XIV., uznán za krále Filipa V. Španělského, ale pod podmínkou, že Koruna francouzská se se španělskou nikdy nespojí/nikdy nebudou sjednoceny. Navíc Španělsko utrechtským mírem ztratilo všechny své državy v Itálii a Nizozemí. Španělské Nizozemí, Vévodství milánské, Neapolsko a Sardinie zůstaly rakouské větvi Habsburků, kteří je připojili k jejich středoevropské monarchii, zatím co Sicílií byl odměněn vévoda savojský. Tyto země byly pod vládou Španělských Habsburků téměř po dvě staletí a jejich ztráta byla vnímána jako velká rána zemi jak podle prestižních, tak podle praktických měřítek. Přesto byla nejvyšší prioritou Španělska obnova země po třinácti letech války, která se odehrávala z části i na španělském území. Hlavní plánovač těchto činností byl kardinál Giulio Alberoni. Roku 1714 zaranžoval a připravil sňatek ovdovělého Filipa V. s jedenadvacetiletou Italkou Elisabettou Farnese a stal se osobním rádcem nové královny. Roku 1715 se stal prvním ministrem, stabilizoval španělské hospodářství a zreformoval finance. Také dal podnět k přestavbě španělského loďstva (v roce 1718 postaveno 50 lodí) a reformoval armádu. Královna prosazovala několik dynastických záborů v Itálii a podněcovala tedy italské ambice svého manžela a jeho synů. To podporoval rovněž Alberoni. Když roku 1715 zemřel Ludvík XIV., stal se následníkem trůnu jeho nezletilý pravnuk Ludvík XV. Španělský král Filip V., jediný přeživší vnuk Ludvíka XIV., a jeho synové byli z nástupnictví na francouzském trůnu vyřazeni utrechtskou mírovou smlouvou. Filip si nicméně nárokoval francouzský trůn pro případ smrti mladého panovníka. Opozice proti Filipovým ambicím vedla Francii (kde byl tehdy regentem Filip II. Orleánský, synovec Ludvíka XIV.), Británii a Nizozemskou republiku k tomu, aby se 4. ledna 1717 spojily navzájem do Trojitého spojenectví.", "section_level": 1}, {"title": "Vypuknutí války.", "content": "Později tohoto roku zvažovaly Británie, Francie a Habsburská monarchie, zda by neměla být Sicílie postoupena Karlu VI., císaři Svaté říše římské, aby tím byla posílena ustanovení utrechtského míru. Přípravy takové dohody popudily Španělsko, které toužilo získat ostrov zpět. V srpnu 1717 začal Filip podnikat akce nepřátelské proti středoevropské mocnosti – vpadl na ostrov Sardinii v době, kdy Habsburská monarchie měla svázané ruce válkou proti Osmanské říši. Bylo shromážděno loďstvo o stu transportních lodí, chráněné patnácti válečnými koráby, převážející 9 000 mužů pod velením markýze z Lede. Plavilo se z Barcelony na Sardinii, která invazi podlehla v listopadu 1717. Počáteční reakce Habsburků na tuto invazi byla omezená, neboť její nejvyšší velitel, generalissimus princ Evžen Savojský se chtěl vyhnout větší válce v Itálii, dokud pokračoval konflikt na Balkáně, který odsával habsburské jednotky a zdroje. Když však 21. července 1718 požarevacký mír ukončil válku s Osmanskou říší, došlo 2. srpna k utvoření tzv. čtverné aliance a císař se tak připojil k trojitého spojenectví.", "section_level": 1}, {"title": "Širší konflikt.", "content": "V červenci 1718 Španělé s vojskem o 30 000 mužích opět pod vedením markýze z Lede napadli také Sicílii, která byla v držení savojského vévody. 7. července obsadili Palermo a své vojsko rozdělili do dvou částí. Markýz de Lede sledoval linii pobřeží, aby oblehl Messinu mezi 18. červencem a 30. zářím, zatímco Montemar dobýval zbytek ostrova. Francouzi, Rakušané a Britové nyní požadovali, aby se Španělé stáhli ze Sicílie a Sardinie. Postoj Viktora Amadea II. Savojského byl obojaký, neboť přijal Alberoniho návrh jednat o vytvoření protihabsburského spojenectví. V bitvě u mysu Passaro 11. srpna britské loďstvo, vedené Sirem Georgem Byngem, účinně eliminovalo loďstvo španělské, nasazené kolem sicilského pobřeží. Tyto akce byly na podzim následovány přistáním malé habsburské armády (shromážděné v Neapoli habsburským místokrálem, hrabětem Wirichem Daunem) poblíž Messiny, aby ji osvobodila z obléhání španělskými silami. Císařští byli poraženi v první bitvě u Milazza 15. října a udrželi jen malé předmostí kolem Milazza. Francouzi, Britové a i císařští oficiálně vyhlásili válku Španělsku až 17. prosince 1718. Nizozemci se k nim připojili ještě později, v srpnu 1719.", "section_level": 1}, {"title": "1719.", "content": "Po odhalení cellamarského spiknutí nařídil vévoda orleánský francouzské armádě vedené vévodou z Berwicku, aby v dubnu 1719 vpadla do baskických provincií Španělska. Tato armáda se setkala jen s minimálním odporem, ale byla nucena se stáhnout zpět kvůli těžkým ztrátám způsobeným nemocemi. Druhý útok na Katalánsko postihl stejný osud. V Americe byli Francouzi úspěšnější a obsadili Pensacolu na západě dnešního státu Florida. Na Sicílii započaly habsburské jednotky vedené hrabětem de Mercym novou ofenzívu. Nejprve utrpěli porážku v bitvě u Francavilly (20. června 1719), ale Španělé byli odříznuti od domovských zemí britským loďstvem a bylo jen otázkou času, kdy se jejich odpor rozpadne, rozdrobí a zhroutí. Potom byl již hrabě de Mercy vítězný - vyhrál druhou bitvu u Milazza, v říjnu obsadil Messinu a oblehl Palermo. V roce 1719 také zorganizoval irský vyhnanec James Butler, vévoda z Ormonde, výpravu s extenzivní španělskou podporou za účelem invaze do Británie a vyměnění panovníka sesazením krále Jiřího I. a dosazením Jakuba Stuarta, jakobitského pretendenta trůnu. Většina flotily však byla zničena při bouři nedaleko galicijského pobřeží. Jen malá síla tří set španělských vojáků v čele s hrabětem Marischalem se vylodila na ostrově Eilean Donanu, ale byli společně s horaly, kteří je podporovali, poraženi v bitvě u Glen Shielu v červnu 1719 a naděje na povstání brzy zmizely. V odvetu za tento útok obsadilo v říjnu 1719 britské loďstvo Vigo a invazní síly dále pochodovaly do vnitrozemí na Pontevedru. To způsobilo otřes mezi španělskými hodnostáři (představenými a vůdci), neboť si uvědomili, jak jsou zranitelní obouživelným spojeneckým útokům, navíc když tu existovala možnost otevřít novou frontu od francouzských hranic. Francouzi dobyli španělské sídlisko Pensacolu v západní části Floridy v květnu 1719, čímž předešli španělskému útoku na Jižní Karolínu. Ačkoliv španělské síly město znovu obsadily v srpnu 1719, ke konci roku padlo opět do rukou Francouzů, kteří město definitivně zničili. Potom, co místo rozsáhle poplenili, byli nakonec vytlačeni místní milicí.", "section_level": 1}, {"title": "Mír.", "content": "Philip propustil Alberoniho v prosinci 1719 a uzavřel mír s aliancí haagskou mírovou smlouvou 17. února 1720. Filip V. byl smlouvou přinucen vzdát se všech území obsazených během války. Přesto byl uznán nárok jejich nejstaršího syna na Vévodství Parma a Piacenza po smrti bezdětného Isabellina polobratrance, Antonia Farnese. Francie vrátila Pensacolu a zbývající nevrácené územní výboje na severu Španělska výměnou za obchodní výhody. Do podmínek mírové smlouvy byla zahrnuta i výměna Sicílie za Sardinii, ke které byl přinucen savojský vévoda. Ten musel vyměnit svůj sicilský trůn za méně významné Sardinské království, které ironií osudu později tak nabylo na významu, že v devatenáctém století dokázalo sjednotit Itálii.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Tato válka poskytuje jedinečný příklad případu, kdy se ve válečném konfliktu během 18. století ocitly Británie a Francie na stejné straně. Jednalo se o období mezi lety 1716 a 1731, když byly obě země spojenci. Španělsko se pak s Francií spojilo do bloku nazývaného anglicky \"Bourbon Compact\" a tyto dva státy se tak staly neustálými nepřáteli Britů. Válka také ukázala rostoucí námořní moc Británie na úspěšném nasazení královského námořnictva ve Středozemním moři.", "section_level": 1}], "src_summary": "Válka čtverné aliance (1717–1720) byla výsledkem ambic krále Filipa V., jeho ženy Alžběty a prvního ministra Giulia Alberoniho převzít zpět do španělského vlastnictví italská teritoria a nárokovat si francouzský trůn. Válka skončila porážkou Španělska aliancí Británie, Francie, Habsburské monarchie (součást Svaté říše římské) a Spojených provincií. Později do koalice vstoupilo Savojsko jako pátý spojenec. Ač boje započaly již v průběhu roku 1717, formálně nebyla vyhlášena válka až do prosince 1718. Byla ukončena haagskou mírovou smlouvou roku 1720.", "tgt_summary": "The War of the Quadruple Alliance (1718–1720) was caused by Spanish attempts to recover territorial losses agreed by the 1713 Peace of Utrecht. Primarily conducted in Italy, it included minor engagements in the Americas and Northern Europe, as well as the Spanish-backed 1719 Jacobite Rising. Spain recaptured Sardinia in 1717 without opposition, followed by a landing on Sicily in July 1718. This led to the Quadruple Alliance on 2 August 1718, comprising Britain, France, Emperor Charles VI and the Dutch Republic. ", "id": 1186265}
{"src_title": "Encephalitis lethargica", "tgt_title": "Encephalitis lethargica", "src_document": [{"title": "Příznaky a trvalé následky.", "content": "Jedním ze základních příznaků EL jsou akutní poruchy spánku, nejčastěji se jednalo o somnolenci, letargii a spánkovou inverzi (rozvrat cyklu den-noc), případně insomnii. Za prodromální fází EL je dodnes považována faryngitida, tj. zánět hltanu, který později vyvolal rozsáhlé autoimunitní reakce v CNS. Během několika týdnů po vymizení faryngeálních příznaků následovala distorze spánkového cyklu, bolesti hlavy, horečnaté stavy, slabost a malátnost. Poměrně časté byly i poruchy chování a psychózy. Mezi motorické příznaky patřily poruchy extrapyramidové soustavy – zejména dyskinéze, svalová rigidita a oftalmoplegie. Úmrtnost při této chorobě je poměrně vysoká (týkala se jedné třetiny nemocných) Většinu nemocných, jenž pandemii přežili později po velmi rozličném časovém údobí postihla pestrá plejáda trvalých následků, jakými byly organické poruchy osobnosti, myoklonus, chorea, okulogyrické krize, atd. Časté byly i deprese, apatie, fóbie a úzkosti obsedantně-kompulzivního spektra. Mnohé rovněž postihla závažná forma postencefalitického parkinsonismu, jenž budil dojem sochy, katatonie. Vědomí je utlumené, ačkoliv je nemocný stále schopen i poměrně složitých činností, není však schopen řeči, chůze je nejistá a stoj nevyvážený. Roku 1966 se v léčebně pro dlouhodobě nemocné \"Beth Abraham Hospital\", britský neurolog a psychiatr dr. Oliver Sacks pokusil o léčbu těchto \"soch\", jež byly personálem i odbornou veřejností považovány za nevyléčitelně nemocné. Během svého výzkumu poté objevil velký terapeutický potenciál účinného antiparkinsonika levodopy, které jim, po řadě nezdarů, podával ve vysokých dávkách – pacienti se skutečně probrali a překvapivě brzy obnovili i svoji schopnost řeči a hybnosti. Nicméně, vzhledem k silně dopaminergním vlastnostem levodopy se u mnoha pacientů rozvinuly mánie a paranoidní psychózy, účinky léku samotného následovně ztrácely na své síle a pacienti opět upadali do stavu akinetické letargie.", "section_level": 1}, {"title": "Neuropatologie a etiologie.", "content": "Rozbory tkáně nemocných prokázaly ohnisko zánětlivých změn v oblasti středního mozku a bazálních ganglií, objeveny byly také nekrotické léze mozkového kmene a neurofibrilární klubka, svými vlastnostmi připomínající histopatologický nález u progresivní supranukleární obrny. Likvorové zkoušky zaznamenaly zvýšenou hladinu bílkovin a itratekální oligoklonální pásy – přítomny při autoimunitním onemocnění. Početné jsou i lymfocytární infiltráty, zejména plazmatické buňky a také protilátky imunoglobuliny. Někteří lékaři se domnívali, že EL souvisí ze současně vypuknuvší španělskou chřipkou a, že se zde tedy pojednává o neuroinvazi tohoto viru. Prof. von Economo s tímto postojem ovšem nesouhlasil, stejně tak, jako většina tehdejší lékařské obce, pozdější výzkum navíc prokázal nepřítomnost chřipkové RNA v mozkové tkáni nemocných. Dnes převládá stanovisko podle kterého je EL součástí post-streptokokálních autoimunitních reakcí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Encephalitis lethargica, také von Economova encefalitida, je mozkové onemocnění dosud neobjasněné etiologie, jež se ke konci I. světové války projevilo jako zhoubná pandemie při nejvyšší míře postížení v USA. Ústředními příznaky této choroby byla faryngitida následovaná později akutními poruchami spánku, svalovou slabostí, obrnou okohybného svalstva a prudkými změnami v chování. Jedinci, kteří tuto pandemii přežili byli téměř bezvýhradně postíženi určitou mírou trvalých následků; nejčastěji se jednalo o změny osobnosti, úzkostnost, pokles duševní výkonnosti, v horším případě docházelo k rozvoji těžkého parkinsonismu, jehož podobou byla strnulost, mutismus, útlum vědomí a amnézie. ", "tgt_summary": "Encephalitis lethargica is an atypical form of encephalitis. Also known as \"sleeping sickness\" or \"sleepy sickness\" (distinct from tsetse fly-transmitted sleeping sickness), it was first described in 1917 by the neurologist Constantin von Economo and the pathologist Jean-René Cruchet. ", "id": 423864}
{"src_title": "Pěnkava jikavec", "tgt_title": "Brambling", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Pěnkava jikavec je zdatný letec, létá vlnovitě, rychle a vytrvale.", "section_level": 1}, {"title": "Hlas.", "content": "Vábení v sedě i za letu „djyp“ („jip“), „gegege“ a „kvék“ až typické široké „kvéih“. Zpěv je nevýrazný, vrzavý, přičemž u nás nezpívá; ozývá se v březnu a dubnu. Táhnoucí hejno se ozývá často opakovaným tvrdým krátkým a mírně nosovým vábením „jek“.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Hnízdí v rozmezí od Britských ostrovů a Skandinávského poloostrova po Estonsko a Kamčatku. Zimuje ve střední a jižní Evropě, severní Africe, Pákistánu, Indii, Číně a v Japonsku. Současná evropská populace čítá zhruba 25 000 000–43 000 000 jedinců.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v Česku.", "content": "Na území České republiky nehnízdí, ale pravidelně tu zimuje v počtu 200 000–400 000 jedinců, ovšem stavy viditelně kolísají. Zdržuje se tu od září do dubna.", "section_level": 1}, {"title": "Prostředí.", "content": "Žije především v otevřených jehličnatých, břízových a bukových lesích, na lesních mýtinách a v plevelnatých lokalitách. Vyskytuje se u nás zpravidla v hejnech, často ve společnosti pěnkav obecných, případně dalších druhů. Na noc zapadá na společná nocoviště v jehličnatých lesích. V zimě se vyskytuje nejčastěji na rudeálních plochách na plevelech, při úrodě bukvic v bučinách. Létá i ke krmítkům.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Hnízdo si staví ve vidlicích větví na stromech, nejčastěji na bříze nebo smrku. Díky maskování lišejníkem a travami je většinou dobře ukryté. Během května až července do něj klade 3–8 bílých vajec s černým skvrněním. Na vejcích sedí po dobu 11–12 dní pouze samice.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Živí se drobným hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, přes zimu vyhledává především semena různých bylin a stromů (zvláště pak bukvice). Potravu hledá na zemi, kde chodí a poskakuje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pěnkava jikavec (nebo také jíkavec severní či jikavec severní; \"Fringilla montifringilla\") je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovití. Pěnkava jikavec je velká stejně jako její hojnější příbuzná pěnkava obecná. Má štíhlé tělo, poměrně dlouhý ocas a krátký špičatý zobák, který je v zimě slámově žlutý s černou špičkou, v létě černý. Samec ve svatebním šatě má leskle modročernou hlavu, šíji, ramena a pláštík; hrdlo, hruď a malé křídelní krovky jsou rezavohnědé, bez teček; několik tmavých teček je dole na bocích. Břicho a kostřec bílé. Samce lze od samice spolehlivě rozeznat podle souvisle černého zbarvení po stranách hlavy. V prostém šatě je zbarvený podobně jako samice, která má hlavu a hřbet oranžovou s černým skvrněním. Od pěnkavy obecné rozeznáme jikavce spolehlivě díky oranžové hrudi a tmavému hřbetu.", "tgt_summary": "The brambling (\"Fringilla montifringilla\") is a small passerine bird in the finch family Fringillidae. It has also been called the cock o' the north and the mountain finch. It is widespread and migratory, often seen in very large flocks.", "id": 1786447}
{"src_title": "Kildrummy Castle", "tgt_title": "Kildrummy Castle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hrad pravděpodobně nechal zbudovat William, 5. hrabě z Maru v polovině 13. století, pro krále Alexandra II. Hrad byl umístěn na křižovatce hlavních cest z jihu, odkud ubýhaly severně do Moray a Buchanu. Během své historie byl hrad několikrát obléhán, poprvé od srpna do září roku 1306, když sloužil obraně rodiny Roberta Bruce (později byl korunován skotským králem) a následně v roce 1335, kdy ho obléhal David ze Strathbogie. Obránkyní hradu tehdy byla Christina Bruce, sestra Roberta Bruce, které se podařilo útočníky odrazit, dokud jí nepřišel na pomoc její manžel sir Andrew Murray. Za vlády krále Davida II., byl správcem hradu Walter Maule z Panmure. V roce 1374 byla dědička hradu Isobel zajata a provdána za Alexandra Stewarta, který následně vznesl nárok na vlastnictví hradu a titul hraběte z Maru. V roce 1435 hrad společně s titulem hrabat z Maru anexoval král Jakub I., což se dává za příklad jeho politiky, regulující moc šlechty. Měl ovšem také velké dluhy, takže tím i benefitoval z jejich příjmů. Hrad byl v majetku krále, dokud nebyl v roce 1510 udělen Alexandru Elphinstonovi. Na oplátku musel Elpinstone poskytnout „sto jezdců s kopím pro službu v králových válkách a vojenských operacích proti královým nepřátelům, pokud nastanou“. Elphinstone byl společně s králem zabit v bitvě u Floddenu v roce 1513. V roce 1626 získal kontrolu nad hradem klan Erskin, hrabata z Maru. Zůstali věrní králi Jakubovi II. po jeho odchodu do exilu v roce 1688 a stali se známími jakobity. V roce 1715 se John Erskine vrátil na Kildrummy, aby započal povstání na podporu prince Jakuba Františka Stuarta, syna Jakuba II. Po neúspěšném povstání, 22. hrabě z Maru odešel do exilu. Dny hradu jako šlechtického sídla tak skončily a hrad zpustl.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Kildrummy Castle je typickým hradem s uzavřeným opevěným nádvořím postavným na půdorysu ve tvaru písměne D. Hlavní obranou hradu byla impozantní dvojitá branská věž. Čtyři další věže zasazené do rohů nádvoří, propojovala štítová zeď. Hrad byl vybaven kaplí a nacházela se zde tvrz sloužící jako hraběcí rezidence. Tvrz se nazývala Snow tower (Sněžná věž) a byla postavena ve francouzském stylu, podobně jako na hradě Bothwell Castle. Zřítila se v roce 1805. Na obranu hradu byly zbudovány i rozsáhlé valy a suchý příkop. Většina základů, včetně zdí nižších podlaží, je stále viditelná. Zachovala se část Správcovy věže a zeď kaple se ztrojeným gotickým oknem. Archeologické vykopávky v roce 1925 odhalily dekorativní kamenné podlahy a důkazy o bitvách.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V roce 1951 byl hrad věnován do péče Ministerstva práce. Dnes jej vlastní památkový orgán Historic Environment Scotland. Hradní zahrady v bývalém lomu, kde se těžil kámen pro stavbu hradu, jsou spolu s hradem přístupné veřejnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kildrummy Castle je zřícenina hradu blízko obce Kildrummy ve správní oblasti Aberdeenshire ve Skotsku. Ačkoli se jedná o zříceninu, jde o jeden z nejrozsáhlejších dochovaných hradů ze 13. století ve východním Skotsku. Hrad byl sídlem hrabat z Maru. Je ve vlastnictví památkového orgánu Historic Environment Scotland, pod kterým je veden na seznamu významných památek. Hrad je přístupný veřejnosti, spolu se zahradami, které jsou uvedeny na se seznamu významných národních a historických zahrad ve Skotsku.", "tgt_summary": "Kildrummy Castle is a ruined castle near Kildrummy, in Aberdeenshire, Scotland. Though ruined, it is one of the most extensive castles dating from the 13th century to survive in eastern Scotland, and was the seat of the Earls of Mar. It is owned today by Historic Environment Scotland and is open to the public as a scheduled ancient monument with gardens that are included in the Inventory of Gardens and Designed Landscapes in Scotland.", "id": 975722}
{"src_title": "Jicchak Perlman", "tgt_title": "Itzhak Perlman", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Tel Avivu ještě za dob britské mandátní Palestiny (dnešní Izrael) a o hru na housle se poprvé začal zajímat, když slyšel záznam vážné hudby v rozhlase. Před tím než se odstěhoval do USA vystudoval Hudební akademii v Tel Avivu. Ve Spojených státech vystudoval Juilliardovu školu společně s Ivanem Glamianem a Dorothy DeLay. Debutoval v Carnegie Hall v roce 1963 a vyhrál prestižní Leventrittovu soutěž v roce 1964. Krátce poté začal cestovat a vystupovat v zahraničí. Kromě velkého počtu hudebních nosičů také od počátku 70. let často vystupoval jako host v mnohých amerických pořadech. Mimo jiné také mnohokrát vystupoval v Bílém domě. Když mu byly čtyři roky, prodělal dětskou obrnu. Díky dobré léčbě se naučil chodit s berlemi. Celý život používá berle k pohybu a na housle hraje v sedě. V roce 1987 se připojil k Izraelské filharmonii při jejích koncertech ve Varšavě, Budapešti a také v dalších zemích východního bloku. Zúčastnil se také turné Izraelské filharmonie na jaře roku 1990, kdy poprvé vystupovala v Sovětském svazu, ve městech Leningrad a Moskva. Znovu se k ní připojil o čtyři roky později při koncertech v Číně a Indii. Přestože je sólista, vystupuje také často se svým dobrým přítelem a předním izraelským houslistou Pinchasem Zukermanem. Kromě klasické hudby hraje též jazz a klezmer. Jako sólista se podílel na hudbě k mnoha filmům, z nichž mezi nejznámější patří Schindlerův seznam. V současnosti žije se svou manželkou Toby v městě Shelter Island na východním okraji Long Islandu ve státě New York. Mají pět dětí, Noa, Nava, Leoru, Rami a Arielu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jicchak Perlman (: יצחק פרלמן, * 31. srpna 1945) je izraelsko-americký houslista, dirigent, pedagog a několikanásobný držitel cen Grammy. Časopis \"Vanity Fair\" jej označil za jednoho z nejvýznačnějších houslistů současnosti. V listopadu 2015 se stal teprve čtvrtým Izraelcem oceněným Prezidentskou medailí svobody.", "tgt_summary": "Itzhak Perlman (; born 31 August 1945) is an Israeli-American violinist, conductor, and music teacher. Over the course of his career Perlman has performed worldwide, and throughout the United States, in venues that have included a State Dinner at the White House honoring Queen Elizabeth II, and at the Presidential Inauguration of President Obama. He has conducted the Detroit Symphony Orchestra, the Philadelphia Orchestra, and the Westchester Philharmonic. In 2015, he was awarded the Presidential Medal of Freedom. He has been awarded 16 Grammy Awards and a Grammy Lifetime Achievement Award, and four Emmy Awards.", "id": 1836663}
{"src_title": "Sissi (film)", "tgt_title": "Sissi (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj filmu vypráví v podstatě zcela smyšlený příběh o tom jak se Alžběta Bavorská (de facto inkognito a mimo rámec všech přísných dvorních předpisů a předepsaných ceremonií) náhodně seznámí se svým budoucím manželem a bratrancem rakouským císařem Františkem Josefem I. během oslavy jeho 23. narozenin v roce 1853 v rakouském Bad Ischlu. Děj filmu začíná několik dní před oslavou císařských narozenin na zámku v bavorském zámku v Possenhoffenu, kdy se Alžbětina sestra princezna Nené společně s matkou Ludovikou připravují na cestu do rakouského Bad Ischlu na předem domluvené zásnuby s císařem Františkem Josefem I. Vévodkyně Ludovika obdrží od své sestry rakouské arcivévodkyně Sofie, matky císaře Františka Josefa, dopis s pozvánkou na zásnubní slavnost pořádanou u příležitosti císařových 23. narozenin. Aby před vévodou Maxem utajila pravý důvod své návštěvy (plánované zásnuby) vezme sebou na cestu neplánovaně i Sissi, která je z cesty do Bad Ischlu velmi nadšená, neboť se uvidí opět s arcivévodou Karlem Ludvíkem. Už na rakouském území se během cesty setkají s arcivévodkyní Sofií a Františkovým nejmladším bratrem arcivévodou Karlem Ludvíkem. Nené se v Bad Ischlu společně s matkou chystá na přijetí u císaře (který sem ale ještě nedorazil z Vídně) a Sissi nechají doma a zamknou ji v hotelovém pokoji, to proto aby nezlobila. Ona však vezme rybářský prut a udice a vyleze z hotelového okna ven v 1. patře na střechu a po pergole sleze domů na ulici, uteče pryč z domu ven. Zde jí náhodně spatří místní policejní major Böckl, který ji považuje za zlodějku a možnou nihilistku (pravděpodobnou atentátnici na císaře). Proto Sissi stále sleduje i na poštovní úřad odkud Sissi telegrafuje domů svému otci vévodovi Maxovi (telegram je ale odeslán na nepravou adresu Maxova přítele), s přáním aby za nimi vévoda Max přijel se zbraněmi. Major Sissi stále bedlivě sleduje a pronásleduje, ta odchází do místní říčky chytat ryby nedaleko od příjezdové silnice, kudy má přijet císař František Josef v otevřeném kočáře. Pytel s návnadami a rybářskými potřebami nechá ležet pohozený na silnici. Císařovi koně se pytle leknou a jeho kočár náhle zastaví. V tom Sissi zasekne rybu a svojí nešikovností omylem zasekne rybářským háčkem klopu císařova saka na uniformě. Tak se Sissi zcela náhodně a dost nehledaně setká (toho dne poprvé) se svým bratrancem císařem rakouským Františkem Josefem. Císařovi se Sissi moc líbí, ale neví kdo to je, proto vystoupí z kočáru a jde společně se Sissi kousek pěšky směrem do Bad Ischlu. Sissi se inkognito velmi líbí a císařovi na sebe nic neprozradí. Během procházky se císař se Sissi domluví na krátké lesní schůzce ještě tentýž den večer. Lesní schůzka (druhé setkání toho dne) se však vůbec nevydaří, neboť František Josef Sissi během rozhovoru prozradí, že se má večer zasnoubit s její sestrou Nené, což Sissi také vůbec doposud neví. To ji velmi rozruší a ze schůzky s císařem uteče zpět domů. Doma ji však čeká překvapení, večer nezůstane doma, ale je také pozvána na zásnubní narozeninový bál v Císařské vile. Zdráhá se tam jít. Na bál nakonec přijde a své inkognito císaři prozradí (třetí setkání toho dne). František Josef je ze situace celý zmatený, neboť musí okamžitě požádat o ruku Sissi a né Nené tak, jak si to předem domluvily jejich matky. Rozuzlení se dostaví na konci slavnosti kdy se tančí cotilion. K překvapení všech přítomných hostí (někteří z nich již tuší o co zde dnes půjde) nepožádá o ruku princeznu Nené, ale princeznu Sissi. Následuje spojovací pasáž příprav a loučení se svobodou, poté slavnostní přesun po Dunaji lodí do Vídně. Snímek končí v dubnu 1854 svatbou ve Vídni.", "section_level": 1}, {"title": "Exteriéry.", "content": "Část filmu se odehrává na zámku v Possenhoffenu na Starnberském jezeře, největší další část pak v Bad Ischlu v Císařské vile.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sissi je rakouský romanticko-historický film režiséra Ernsta Marischky s Romy Schneiderovou v hlavní roli z roku 1955. Dále hrají Karlheinz Böhm, Magda Schneiderová, Uta Franzová, Gustav Knuth, Vilma Degischerová a Josef Meinrad. Jde o první díl ze známé filmové trilogie filmů o rakouské císařovně Alžbětě Bavorské zvané Sissi.", "tgt_summary": "Sissi is a 1955 Austrian film directed by Ernst Marischka and starring Romy Schneider, Karlheinz Böhm, Magda Schneider, Uta Franz, Gustav Knuth, Vilma Degischer and Josef Meinrad. \"Sissi\" is the first installment in the trilogy of films about Empress Elisabeth of Austria, who was known to her family as \"Sisi\" (with one s and therefore a long /i:/). It was followed by \"The Young Empress\" and \"Fateful Years of an Empress\".", "id": 2336947}
{"src_title": "Kolopejka", "tgt_title": "Kalanchoe", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kolopejky jsou převážně vytrvalé dužnaté až sukulentní keře a polokeře, řidčeji jednoleté nebo dvouleté byliny, případně nevelké stromy nebo i epifyty (např. madagaskarský druh \"Kalanchoe uniflora\"). Listy jsou vstřícné, křižmostojné, výjimečně střídavé, přeslenité nebo uspořádané v růžici. Zpravidla jsou ploché a celistvé se zubatou, pilovitou nebo vroubkovanou čepelí, mohou být však i na průřezu okrouhlé nebo dřípené či složené ze 3 až 5 lístků. U některých zástupců, zejména ze sekce \"Bryophyllum\", se na listech tvoří hlízky, z nichž vyrůstají dceřiné rostlinky. Květy jsou čtyřčetné, vzpřímené nebo převislé, uspořádané v chocholičnatých nebo latovitých květenstvích, někdy redukovaných jen na několik květů. Kališní lístky jsou volné, srostlé nebo tvoří dlouhou, někdy i nafouklou kališní trubku. Koruna je obvykle jasně zbarvená, s dlouhou trubkou a kratšími korunními cípy. Tyčinek je 8 ve dvou kruzích a jsou přirostlé na bázi až v polovině korunní trubky. Mohou být zanořené nebo vyčnívat z květů. Gyneceum je tvořeno 4 volnými nebo na bázi srostlými plodolisty. Plodem je souplodí měchýřků obsahujících mnoho drobných semen.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod kolopejka zahrnuje asi 125 až 144 druhů a je rozšířen v Africe, na Madagaskaru a v tropické Asii. Převážná většina druhů roste na Madagaskaru a v jižní a východní Africe. Několik druhů zasahuje na Arabský poloostrov, druh \"Kalanchoe faustii\" roste v jižním Maroku a na Západní Sahaře. Vývojové centrum rodu je ve vlhčích oblastech Madagaskaru, odkud se posléze rozšířil i na suchý madagaskarský jih a do východní Afriky. Druh \"Kalanchoe pinnata\", pocházející z Madagaskaru, se jako invazní rostlina rozšířil v tropech téměř celého světa. V Číně rostou 4 původní druhy, z nichž 2 jsou endemity Tchaj-wanu.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Většina, avšak ne všechny druhy kolopejek mají CAM metabolismus, který jim umožňuje přežití v horkém prostředí s nedostatkem vláhy. Čistě CAM metabolismus mají silně sukulentní druhy sekce \"Eukalanchoe\". Druhy zbývajících dvou čistě madagaskarských sekcí jsou v závislosti na podmínkách prostředí schopny CAM i C3 metabolismu. U nedužnatých druhů sekce \"Kitchingia\" převažuje C3 metabolismus. Druhy ze sekce \"Bryophyllum\" jsou známé rozmnožováním dceřinými rostlinkami, které se tvoří z hlízek na listech. V Asii žijí na listech kolopejky housenky půvabného modráskovitého motýla \"Talicada nyseus\".", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Kalanchoe\" náleží mezi taxonomicky složité rody a jeho taxonomie není dosud dořešena. Je rozčleňován do 3 sekcí:", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Kolopejky jsou vesměs snadno pěstovatelné i množitelné rostliny. Jako pokojová rostlina se často pěstuje kolopejka vděčná. Do kultury byla zavedena okolo roku 1930 a bylo vypěstováno nepřeberné množství okrasných kultivarů s květy v celé paletě různých barev. Existují také plnokvěté kultivary. Půvabné květy má epifytní druh \"Kalanchoe uniflora\", pěkné stříbřité olistění \"Kalanchoe pumila\". Druh \"Kalanchoe glaucescens\" je pěstován i v pestrolistých kultivarech, Druh \"Kalanchoe carnea\" má vonné květy a je pěstován v kultivarech s květy různých barev. Velmi pěkné olistění má \"Kalanchoe tomentosa\". Listy jsou hustě chlupaté, šedozelené, s nápadně rezavě hnědě naběhlými okraji čepele. \"Kalanchoe marmorata\" má listy téměř okrouhlé, vroubkované, šedozelené a purpurově kropenaté. Zajímavý liánovitý druh s úzkými listy je \"Kalanchoe beuauverdii\" (syn. \"K. scandens\"). Někdy je pěstován i velkolistý, stromovitý druh \"Kalanchoe beharensis\". Poměrně často jsou pěstováni také živorodí zástupci sekce \"Bryophyllum\", zejména \"Kalanchoe laetivirens\", \"Kalanchoe daigremontiana\", \"Kalanchoe pinnata\" nebo úzkolistá \"Kalanchoe tubiflora\". Byly vypěstovány též zajímavé hybridy, např. \"Kalanchoe\" 'Pink Butterflies' s růžově zbarvenými dceřinými rostlinkami na okrajích sivozelených listů. Druh \"Kalanchoe pinnata\" je v sušších oblastech tropů téměř celého světa invazní rostlinou. Vytváří husté porosty na narušených půdách a rychle se šíří. Je obtížnou rostlinou např. i na Floridě nebo na Havaji.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování a množení.", "content": "Kolopejky vyžadují podobně jako většina jiných sukulentů slunné až polostinné stanoviště, dobře propustnou půdu a přiměřenou zálivku. Na pěstování nejsou nijak náročné, pokud se jim zajistí bezmrazé přezimování. Při pěstování uvnitř nejlépe prospívají na plném slunci, zatímco při pěstování venku (v teplé části roku) je vhodný lehký polostín. Kolopejka vděčná je nezřídka pěstována jen jako letnička, která se vysévá již v zimě. Ostatní druhy se množí stonkovými či listovými řízky, druhy sekce \"Bryophyllum\" také dceřinými rostlinkami.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kolopejka (\"Kalanchoe\"), česky též kalanchoe, je rod rostlin z čeledi tlusticovité. Jsou to převážně dužnaté až sukulentní keře a polokeře s jednoduchými vstřícnými listy a čtyřčetnými květy. Rod zahrnuje přes 120 druhů a je rozšířen zejména na Madagaskaru a v Africe, v menší míře i v tropické Asii. Do rodu \"Kalanchoe\" byl vřazen dříve samostatný rod \"Bryophyllum\", známý pod českým jménem naduť. ", "tgt_summary": "Kalanchoe, or kal-un-KOH-ee, or kal-un-kee, also written \"Kalanchöe\" or \"Kalanchoë\", is a genus of about 125 species of tropical, succulent flowering plants in the family Crassulaceae, mainly native to Madagascar and tropical Africa. Kalanchoe was one of the first plants to be sent into space, sent on a resupply to the Soviet Salyut 1 space station in 1971.", "id": 1660950}
{"src_title": "Občanská válka v Tádžikistánu", "tgt_title": "Tajikistani Civil War", "src_document": [{"title": "Dlouhodobé příčiny občanské války.", "content": "V Tádžikistánu se za jednu z hlavních příčin považuje regionalismus, který stál v pozadí sporu mezi jednotlivými skupinami. Příslušnost k rodoklanovým strukturám má i v dnešním Tádžikistánu velmi významnou roli. Jednotlivá společenství se hlásí k rodovým občinám - \"avlodům\". Uvnitř těchto tradičních uskupení panují stále silné vzájemné vztahy, navzdory tomu, že sovětská politika se je snažila potlačit. Důraz na místní (regionální) příslušnost je také příčinou poměrně nízkého národního uvědomění. Průměrný Tádžik sám sebe v první řadě považuje například za Garmánce a obyvatele z ostatních tádžických regionů má za konkurenty. Tak Tádžikové zůstávají spojeni spíše na základě administrativních mechanismů než kvůli sdíleným kulturním hodnotám či pocitu národní sounáležitosti a identity. Pro období před občanskou válkou byla typická nespokojenost. Za hlavní důvod bylo označováno uzurpování moci funkcionáři, kteří až na výjimky pocházeli z Leninabádu (jedno z hlavních center průmyslu a zemědělství nacházející se ve Ferganské kotlině) a z města Kuljab, které je situováno jižně od Dušanbe. Nespokojenost projevovali hlavně představitelé z Garmu, Kurgan-Tjube a Horského Badachšánu, kteří se cítili být na politické scéně odsunuti na okraj. Příčinnou války bylo také vyhrocení situace kvůli střetu dvou či tří ideologických směrů. Jeden z nich usiloval o nastolení islámského chalífátu, druhý o pokračování socialistického státu a třetí o vytvoření systému, který by se podobal západním demokraciím.", "section_level": 1}, {"title": "Krátkodobé příčiny občanské války.", "content": "V únoru 1990 proběhlo v Dušanbe několik demonstrací vedených proti arménským uprchlíkům, které brzy přerostly v pogromy, jejichž oběťmi se stali i ruští vojáci a ženy, které se oblékaly v evropském stylu. Roznětkou nepokojů se stala mylná informace, že Arméni dostávají zdarma městské byty. Demonstrace byly cíleny i proti nově zvolenému prezidentu Kacharu Machkamovi, který byl brzy ze své funkce odvolán. Únorové události ukázaly, že se v zemi objevila nová politická síla, která byla připravena vyzvat sovětskou elitu. Prezidentem se stal Kadreddin Aslonov, který měl i podporu opozice a který vydal dekret o zákazu Socialistické strany Tádžikistánu (dříve Komunistická strana Tádžikistánu). Tento akt se ale nesetkal s pochopením Nejvyšší rady, která nechala Aslonova odvolat a jeho nástupcem se na podzim 1991 stal první tajemník komunistické strany Rachmón Nabíjev. Na konci března 1991 se rozbuškou dalších nepokojů stalo odvolání všech členů vlády, kteří pocházeli z oblasti Pamíru, respektive Horského Badachšánu. Od této doby se demonstranti, organizovaní Stranou islámské obrody a financovaní z íránských peněz, natrvalo usadili před budovou Nejvyšší rady. Ve snaze o rozsáhlejší autonomii Horského Badachšánu byla vyhlášena Pamírsko-badašchánská autonomní republika. Začalo téměř dvouměsíční období nazývané \"dušanbské jaro\". Jako odpověď se prezident Nabijev pokusil svolat protidemonstrace, na které byli svezeni demonstranti z prezidentova rodného Kuljóbu. Když se ani takto Nabijevovi nepodařilo přečíslit opoziční demonstranty, jeho stoupenci rozdali radikálně naladěným Kuljóbcům zbraně. Na to druhá strana odpověděla vytvořením domobrany. Opozice začala požadovat, aby předseda Tádžické Nejvyšší rady Kendžajev odstoupil a předložila vládě ultimátum, po jehož vypršení hodlala na budovu Nejvyšší rady zaútočit. 5. května 1992 byl vyhlášen výjimečný stav, byly zakázány všechny opoziční strany i jejich shromáždění. Občanská válka začala.", "section_level": 1}, {"title": "Začátek občanské války.", "content": "Vyhlášení výjimečného stavu situaci ještě více vyhrotilo, vyvolalo několik střetů a na ulicích Dušanbe se začali objevovat první mrtví. Opozice obsadila prezidentský palác, televizní stanici a letiště. 7. května 1992 vláda přistoupila na požadavky opozice a sesadila nejvíce viditelné představitele protiopoziční politiky. To však k uklidnění nepomohlo a 10. května 1992 se jednotky KNB (Výbor národní bezpečnosti) a ruské 201. motostřelecké divize snažily zabránit demonstrantům dostat se do budovy KNB. Povstalci tuto obranu pochopili jako vměšování se států SNS do vnitrotádžických záležitostí a objevil se nový požadavek - odchod cizích vojsk z území Tádžikistánu. Nepříznivá situace donutila Nabijeva podepsat smlouvu o vytvoření koaliční \"Vlády národního usmíření.\", ve které by opozice měla třetinovou účast. Opozice navíc získala podporu nejen islámských zemí ale i v Evropě, která ji považovala za \"bojovníka proti komunismu\". Klid však netrval dlouho. Bezprostředně po nástupu k moci začaly islámské oddíly likvidovat ozbrojené skupiny v Kuljóbu a v Kurgan-Tjube. Kuljóbci na svou obranu vytvořili tzv. Národní frontu pod vedením bývalého kriminálníka Sangaka Safarova, zastánce tvrdého postupu proti islamistům. V létě 1992 propukly krvavé střety mezi opozičními skupinami a Kuljóbci, kteří bojovali za zachování politických privilegií vlastního klanu.", "section_level": 1}, {"title": "Eskalace konfliktu.", "content": "Situace se ještě zhoršila po atentátu na generálního prokurátora Nurulló Chuvajdullójeva z leninobódského regionu, který zmobilizoval do té doby víceméně pasivní severní klany. V Dušanbe se začali shromažďovat radikálně naladění uprchlíci z jihu, z oblasti Kuljóbu, kteří požadovali odstoupení Nabijeva. Brzy byli doplněni radikálními studenty, kteří se po prázdninách vraceli do škol. Poslední srpnový den vzali demonstranti útokem prezidentský palác. Nabijev uprchnul, 7. září byl ale dopaden a donucen podepsat svou rezignaci. Zároveň s touto akcí úspěšně na jihu proběhla operace islamistů, kdy se podařilo získat kontrolu nad jižním městem Kurgan-Tjube. Koncem září 1992 přišel v bojových operacích zlom, kdy kuljobské oddíly získaly Kurgan-Tjube zpět a díky ruské podpoře se jim podařilo proniknout i do centrálních oblastí. Islamisté a jejich spojenci z Demokratické strany kvůli faktickému kolapsu státu a pokračování násilí ztratili předchozí širokou podporu obyvatelstva, což posloužilo k upevnění moci jednotek Národní fronty. Zlomovým okamžikem se ukázala být schůze Nejvyšší rady, která se udála 16. listopadu 1992 ve vesnici Arbób blízko města Chodž. Předsedou vlády se stal představitel severních klanů z Ferganské kotliny Abdumalikov Abdulložanov a předsedou Nejvyššího rady Kuljóbec Emómali Rahmónóv. Tím byla vytvořena kuljobsko-chodženská severo-jižní koalice proti východnímu Tádžikistánu, který ovládala opozice. Postup koalice byl dovršen 10. prosince 1992, kdy Dušanbe, hlavní opora opozice, padlo do rukou Safarova. V první polovině roku 1993 Národní fronta pokračovala v provádění čistek v centrálních a jižních oblastech, které odtud vyháněly desetitisíce uprchlíků (pouze v sousedním Afghánistánu jich bylo podle různých zdrojů 60-100 tisíc). Opozice navíc zahájila mohutnou protiofenzivu, během které vytlačila vládní vojska z východních oblastí země. V průběhu roku 1993 pokračovalo upevňování pozic Kuljóbců v centrálních orgánech země a postupné vytlačování leninobódských zástupců z mocenských struktur státu. Vztahy mezi těmito dvěma klany rozhodně nebyly jednoduché a leninobódská administrativa stále častěji hovořila o vyhlášení nové, severní autonomní oblasti. V prosinci 1993 byl do severotádžického Chodžentu proveden vojenský výsadek, který měl podobné úvahy utnout. Následkem této akce \"dobrovolně\" odstoupil premiér-Leninobódec Abdullodžonov a byl nahrazen jiným, konformnějším Leninobódcem Abdudžalólem Samadovem. Sám Abdullodžonov se během let 1995-96 pokoušel spojit s opozicí, avšak bez zásadnějšího výsledku. V rámci nové severo-jižní koalice měli Leninobódci pod kontrolou ekonomická ministerstva, kdežto Kuljóbci ovládali silové složky.", "section_level": 1}, {"title": "První mírové rozhovory.", "content": "První mírové rozhovory se konaly až v dubnu 1994 v Moskvě pod záštitou OSN. Projednávala se především otázka uprchlíků, odzbrojování a ukončení nepřátelských akcí. Radikální křídla obou stran konfliktu ale jakoukoliv dohodu odmítala a to vedlo k vzájemnému obviňování z nedodržování dohod. Obzvláště těžká byla pozice vůdce opozice Núrího, protože jádrem území ovládaného opozicí byla hluboká, těžko kontrolovatelná údolí Pamíru, která byla plná partyzánských uskupení jednajících na vlastní pěst. V květnu 1994 byla předložena nová ústava, která je založena na bázi prezidentského systému s jednokomorovým parlamentem. 6. 11. 1994 se konaly prezidentské volby, ve kterých byl potvrzen ve funkci prezident Rahmónov. Při parlamentních volbách v únoru 1995 nedošlo k podstatnějším změnám v rozdělení moci. Opozice si stěžovala, že jsou stále zakázány její nejdůležitější strany (Demokratická strana a Islámská strana obrody) a že nebyla zrušena cenzura. Nakonec do parlamentu usedli jenom dva zástupci opozice ze Strany lidové jednoty. Nevraživost proti režimu byla ještě více vyhrocena.", "section_level": 1}, {"title": "Válka pokračuje.", "content": "Navzdory mírovým rozhovorům probíhaly tvrdé boje se střídavými úspěchy pro obě strany. Nejčastěji se bojovalo v oblasti centrálního Tádžikistánu (Garm, Tavildara) a v oblastech při hranici s Afghánistánem (kolem řek Amudarja a Pjandž). Scénář obvykle vypadal tak, že s tajícím sněhem opoziční gerilové skupiny atakovaly pozice vládních vojsk, získaly některá území a na podzim se opět stáhly. Kromě toho se opozice soustředila na atentáty na vysoké vládní představitele v Dušanbe. Občas ze svých pozic v Afghánistánu ostřelovala pohraniční vládní a ruské pozice. Území teoreticky ovládaná opozicí byla fakticky řízena konkrétním polním velitelem a plnění rozkazů opozičních vůdců záleželo na jeho libovůli. Fragmentace moci na vlastním tádžickém území způsobila rozmach obchodu s narkotiky, který se pro místní obyvatelstvo často stal jediným zdrojem příjmu. Brzy bylo vytvořeno několik významných struktur, které na nelegálním obchodu vydělávaly ohromné peníze. Jedním z nejvíce významných byl badašchánský \"opiový král\" Leše Gorbo, zastřelený v roce 1994. Vlastní velení opozičních sil se nacházelo v Afghánistánu, opozice sama sebe nazývala exilovou vládou. Vůdcem opozice se stal významný islámský činitel Saíd Abdulló Núrí. Podporu opozice dostávala především od Afghánistánu a Íránu, ale navázala i kontakty s nejvyššími představiteli v Rusku, USA a Evropě. Vládní prezident Ráhmónóv se ke konci války začal zbavovat zastánců nejtvrdší linie, často bývalých kriminálníků. Tato snaha vedla k dalšímu rozkolu a k faktickému otevření další fronty. Západ a jihozápad země (včetně města Kurgan-Tjube a strategické hliníkárny ve městě Tursunzóde) ovládl odbojný plukovník Mahmud Chudojberdyjev, podporovaný Uzbekistánem a spojený s některými kriminálními živly Národní fronty. Jeho elitní, I. zvláštní brigáda ministerstva obrany byla de facto v systému vládních vojsk autonomní jednotkou. Na rozdíl od zbytku tádžické armády byla dobře vycvičená a vyzbrojená, což dávalo Chudojberdyjevovi silnou politickou pozici a on se ji nezdráhal využít. V říjnu 1996 se v Alma-Atě sešli představitelé Ruska, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Kazachstánu, aby prodiskutovaly problém vítězícího Talibanu v Afghánistánu. Obávali se, že talibský režim poskytne tádžických povstalcům výraznou podporu. Kdyby se Tádžikistánu Talibové zmocnili, vzniklo by tak nebezpečí konfliktu, který by mohl zachvátit celý středoasijský region, a tak výrazně otřást statem quo. Proto bylo rozhodnuto posílit ruské jednotky dislokované na afghánsko-tádžické hranici na 20 000 mužů. Rusové bojovali proti tádžické opozici nejen v Tádžikistánu, ale podnikali i výpady na afghánské území ve snaze zničit rebelské základny. Za souhlasu Talibanem sesazeného prezidenta Rabbaniho byla vytvořena bezpečnostní zóna široká až 25 km, která umožňovala pronásledovat povstalce do afghánského vnitrozemí. S ruskou armádou spolupracovaly zbytky afghánských netalibanských jednotek formované v \"Severní alianci\". Po ovládnutí Kábulu Talibanem Rusové změnili taktiku a začali na tádžického prezidenta Rachmonova tlačit, aby se s povstalci nějak domluvil.", "section_level": 1}, {"title": "Další fáze občanské války.", "content": "Rachomonovy snahy dospět k příměří ale byly sabotovány z jeho vlastních řad. Došlo ke střetu mezi 1. a 11. brigádou vládního vojska. Plukovník Chudojberdyjev se zmocnil kasáren v Kurgan-Tjube a pak se svou armádou obklíčil Dušanbe. Jednak chtěl získat kontrolu nad jižními oblastmi, jednak chtěl zabránit vstupu 450 opozičních ozbrojenců, kteří měli chránit povstalecké delegáty během dušanbských mírových rozhovorů. Podepsání mírové dohody bylo neustále ohrožováno akcemi různých ozbrojených skupin, které se nechtěly vzdát kontroly nad ekonomickými zdroji a kontroly nad cestami, kterými proudily afghánská narkotika.", "section_level": 1}, {"title": "Konečný mír.", "content": "Představitel opozice Núrí se 11. 12. 1996 sešel s prezidentem Rachmonovem v severním Afghánistánu, kde podepsali příměří, které ale nepřineslo reálné výsledky. \"Všeobecná dohoda o ustanovení míru a národním usmíření\" byla nakonec podepsána v Moskvě 23. 12. 1996 Rachmonovem, Núrím, a Gerd-Dietrichem Merrem, zmocněncem OSN pro Tádžikistán. Ceremonie se účastnil např. ruský prezident Jelcin, představitelé Íránu a dalších zemí zapojených jako pozorovatelé do procesu mírových rozhovorů. Formálně sice byla válka ukončena, ale někteří polní velitelé (např. právě Chudojberdyjev ) s příměřím nesouhlasili, a tak ještě v létě 1997 probíhaly boje mezi vládními a protivládními oddíly. Polní velitel Džumambaj Chodžijev zvaný Namangání se pokusil realizovat v Uzbekistánu, kdy několikrát proniknul do Fergánské kotliny s cílem vyhlásit tam islámský chalífát. V září 1997 se Núrí vrátil po pětiletém exilu v Afghánistánu a Íránu zpět do Tádžikistánu. Na konci ledna 1998 vyhlásil Rachomov amnestii pro všechny rebely a souhlasil s jmenováním 1. zástupce premiéra z řad islámských vůdců. V dubnu 1997 byla s Ruskem dohodnuta přítomnost jeho vojsk na 25 let a v listopadu 1999 byly vyhlášeny první volby. Strana islámské obrody a Demokratická strana byly legalizovány. Ostatní opoziční strany se mohly voleb účastnit za podmínky, že nasbírají 100 000 podpisů. Dostaly na to ale příliš málo času a navíc jejich snaha byla Rachmonovem sabotována. Rachomonov získal ve volbách 96,9 % hlasů, přičemž kandidát Strany islámské obrody získal pouhá 2 %. Přes zjevnou manipulaci Núrí s výsledky souhlasil, protože se chtěl vyhnout dalšímu pokračovaní občanské války. Mírový proces, zahrnující demilitarizaci povstalců, legalizaci opozice a přiznání široké autonomie Horskému Badachšánu jakožto i přítomnost ruské armády významně přispívá ke stabilizaci poměrů. K další stabilizaci došlo po americké invazi do Afghánistánu, kdy radikální islámské síly přišly o velmi důležitou podporu Talibů. Navíc byla v zemi zřízena vojenská základna, sloužící americkým, indickým a francouzským silám.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Tádžikistán zůstal po válce v troskách. Zemřelo 50 až 100 tisíc lidí, na milion a půl obyvatel ze země uprchlo. Byla zničena infrastruktura, ekonomika se propadla na samé dno. Obyvatelstvo přežívalo z darů mezinárodních organizací. Ruská menšina, která zastávala funkci intelektuální elity (učitelé, doktoři apod.) ze země odešla, což jenom znásobilo obtíže poválečné obnovy. Centrální vláda prakticky rezignovala na kontrolu nad územím Horského Badachšánu, který se tak stal důležitým tranzitním regionem pro afghánská narkotika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tádžická občanská válka vypukla v květnu 1992 povstáním tadžických klanů z Gharmu a Horského Badachšánu proti vládě Rachmóna Nabíjeva, ve které dominovali představitelé Leninabádu a Kulje. Zprvu roztříštěné povstalecké skupiny byly sjednoceny pod hlavičkou tzv. \"Spojené tádžické opozice\". Občanská válka byla ukončena s pomocí OSN v červnu 1997.", "tgt_summary": "The Tajikistani Civil War (), also known as the Tajik Civil War, began in May 1992 when regional groups from the Garm and Gorno-Badakhshan regions of Tajikistan rose up against the newly-formed government of President Rahmon Nabiyev, which was dominated by people from the Khujand and Kulob regions. The rebel groups were led by a combination of liberal democratic reformers and Islamists, who would later organize under the banner of the United Tajik Opposition. The government was supported by Russian border guards. ", "id": 1837867}
{"src_title": "Magdalena (řeka)", "tgt_title": "Magdalena River", "src_document": [{"title": "Průběh toku.", "content": "Řeka pramení na jihu Kolumbie v Centrální Kordilleře a prvních 100 km má charakter horské řeky. Stéká ze svahů And na rozhraní mezi Centrální a Východní Kordillerou a do města Nape pokračuje severním směrem (640 km) v mezihorské propadlině mezi těmito dvěma hřbety, která je široká 30 až 60 km. Níže se dolina řeky rozšiřuje a pod městem El Banco vtéká řeka do propadliny Momposino s množstvím bažin a jezer. Vytváří zde dvě ramena. Západní vodnější rameno Lobo přijímá levé přítoky (Cauca, San Jorge) a východní rameno Mompos přijímá pravý přítok Sesar (na břehu tohoto říčního ramene leží mimo jiné i město Santa Cruz de Mompox figurující na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO). Do Karibského moře se vlévá u významného kolumbijského přístavu Barranquilla. Magdalena je splavná pouze na svém dolním toku. Největším levostranným přítokem je řeka Cauca.", "section_level": 1}, {"title": "Vodní režim.", "content": "Průměrný průtok vody v místech, kde řeka vtéká do Karibské nížiny činí 8000 až 10 000 m3/s. Nejvyšší je od dubna do května a od září do listopadu, kdy jsou zaplavovaná rozsáhlá území na dolním toku. Nejnižší je od prosince do března a od července do srpna.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Pravidelná vodní doprava končí na dolním toku u peřejí u města On. Lodě tak jezdí téměř 880 km z Barranquilly do města La Dorada. Další úsek umožňuje dopravu pro lodě s malým ponorem mezi městy Neiva a ústí při velké vodě. Na dolním toku byl vybudován 113 km dlouhý plavební kanál Dique k přístavu Cartagena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Magdalena () je nejdelší řeka na území Kolumbie, v severozápadní části Jižní Ameriky. Název je odvozen od biblické postavy Marie Magdaleny. Je 1540 km dlouhá. Povodí má přibližně rozlohu 260 000 km2.", "tgt_summary": "The Magdalena River (, ; Less commonly \"Rio Grande de la Magdalena\") is the principal river of Colombia, flowing northward about through the western half of the country. It takes its name from the biblical figure Mary Magdalene. It is navigable through much of its lower reaches, in spite of the shifting sand bars at the mouth of its delta, as far as Honda, at the downstream base of its rapids. It flows through the Magdalena River Valley. ", "id": 337678}
{"src_title": "Josef Klausner", "tgt_title": "Joseph Klausner", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v litevské vesnici Olkeniki a počátkem 20. století jeho rodina Litvu opustila kvůli narůstajícímu antisemitismu (podle vyprávění jeho synovce Amose Oze bylo důvodem odchodu zdraví jeho babičky) a usadila se v Oděse, kde žilo její nejbližší příbuzenstvo a kde se mu dostalo vzdělání. Pohyboval se ve vědeckých, literárních a sionistických kruzích. Klausner byl zapáleným sionistou a znal se osobně s Theodorem Herzlem. Roku 1912 poprvé osobně navštívil Palestinu a v roce 1919 se tam přestěhoval. V roce 1925 se stal profesorem hebrejské literatury na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Angažoval se v historických výzkumech období Druhého chrámu. Přestože nebyl ortodoxním židem, dodržoval šabat a dietní předpisy. Měl obsáhlé znalosti Talmudu a midrašové literatury. Josef Klausner náležel ke kruhu ruských sionistických aktivistů v Oděse, kam patřil i Ze'ev Žabotinský a Menachem Usiškin, a přestože nepatřil přímo ke členům strany, byl souputníkem revizionistických sionistů. Klausner se významně podílel na „sionistické výchově“ v hnutí revizionistické mládeže Bejtar, a na mládežnických nacionalistických hnutích vůbec. Jako akademický činitel se znalostí židovské historie byl poněkud netypicky také aktivistou v sionistických polemikách a jen zřídka stál na pozicích většiny sionistického vedení; to mu také vyneslo značnou židovskou nelibost z neúspěchu sionistického establishmentu v Palestině. V červenci 1929 Klausner založil Výbor pro zeď nářků na obranu židovských práv a pro řešení problémů okolo přístupu k Západní zdi. Demonstrace revizionistické mládeže vzešlé z činnosti výboru byly později Shawovou komisí označeny za bezprostřední příčinu nepokojů z roku 1929. Důsledkem následných nepokojů bylo také zničení jeho domu v Talpijotu. O svém slavném strýčkovi píše Amos Oz ve své autobiografii \"Příběh o lásce a tmě\" (kap. 9–11).", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Doktorát získal Klausner v Německu. Největší ohlas vzbudil svou knihou o Ježíšovi. Kniha \"Ježíš Nazaretský\" a její pokračování \"Od Ježíše k Pavlovi\" ho povznesla mezi literární velikány. Klausner zde vysvětluje, že Ježíše je nutno chápat jako Žida a Izraelce, který se pokoušel o reformu náboženství a zemřel jako oddaný Žid. Autor byl kvůli tomu napadán stejně ze strany židů jako křesťanů. Anglikánský kněz Herbert Danby si informační hodnoty díla cenil natolik, že jej přeložil z hebrejštiny do angličtiny, aby informace zpřístupnil anglickým vědcům. Několik duchovních bylo tímto kontroverzním dílem rozhořčeno natolik, že žádali Danbyho odvolání z Jeruzaléma. Později získal katedru židovské historie. Ačkoli byl zapáleným sionistou, měl Klausner četné spory s Chajimem Weizmannem. Oba kandidovali v prezidentských volbách 1949, prvním izraelským prezidentem se stal Weizmann.", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef Gedalja Klausner ( יוסף גדליה קלוזנר; žil 20. srpna 1874 – 27. října 1958) byl židovský historik, profesor hebrejské literatury a hlavní redaktor \"Hebrejské encyklopedie\". Byl zaníceným účastníkem sionistických polemik, podporujícím revizionistickou a náboženskou ideologii, a kandidátem na úřad presidenta v prvních izraelských prezidentských volbách v roce 1949, ve kterých podlehl Chajimu Weizmannovi poměrem 83 ku 15 hlasům.", "tgt_summary": "Joseph Gedaliah Klausner (; 20 August 1874 – 27 October 1958), was a Jewish historian and professor of Hebrew Literature. He was the chief redactor of the \"Encyclopedia Hebraica\". He was a candidate for president in the first Israeli presidential election in 1949, losing to Chaim Weizmann. Klausner was the great uncle of Israeli author Amos Oz.", "id": 2228667}
{"src_title": "Severská chůze", "tgt_title": "Nordic walking", "src_document": [{"title": "Historie a rozšíření.", "content": "Ve Finsku se severská chůze rychle vyvinula v lidový sport, jenž se dál rozšířil po celé Skandinávii a napříč věkovými kategoriemi i po střední a jižní Evropě. I v německy mluvících zemích získává tento sport stále větší popularitu. Ze severské chůze se postupem let vyvinula celá řada dalších sportů jako Nordic Blading, Nordic Snowshoeing, Nordic Cruising, Nordic Running, Nordic Winter Walking a další.", "section_level": 1}, {"title": "Technika a vybavení.", "content": "Severská chůze je příjemný druh pohybu, který může vykonávat každý - výkonnostní sportovec i začátečník, mladý člověk i lidé v pokročilém věku. Je možné ji provozovat celý rok, kdekoliv a ve všech věkových a výkonnostních skupinách, protože její úroveň lze lehce přizpůsobit zdatnosti každého. Potřeba jsou jen hole, optimální obuv a ošacení pro delší, intenzivní chůzi. Z klasické chůze se tak stává bez zvláštních nároků na vybavení vysoce účinný trénink celého těla. Posílí se paže, zvětší se rotace ramen proti pánvi, zlepší se koordinace pohybu, zvětší se kloubní rozsahy kyčlí a ramen, což představuje profylaxi kloubních artróz. Hlubší ventilace také posílí bránici, jejíž pohyb rozpružuje bederní obratle a napomáhá elasticitě plotének. Vrcholoví běžci na lyžích a biatlonisté využívají severskou chůzi k letnímu tréninku. Její technika se totiž blíží technice klasického běhu na lyžích. Tepová frekvence se při severské chůzi nachází v oblasti, ve které se lze dlouhé hodiny cítit dobře, a přesto je spotřeba energie velmi vysoká, stoupá až k 85 % MTF.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "Českým mistrem Evropy v severské chůzi je Janek Vajčner.", "section_level": 1}], "src_summary": "Severská chůze (, doslovně přeloženo chůze o holích; ) je dynamická chůze se speciálními sportovními holemi. Vyvinula se z lyžařského běhu a její kolébkou je Finsko.", "tgt_summary": "Nordic walking is a total-body version of walking that can be enjoyed both by non-athletes as a health-promoting physical activity, and by athletes as a sport. The activity is performed with specially designed walking poles similar to ski poles.", "id": 1154873}
{"src_title": "Edita Gruberová", "tgt_title": "Edita Gruberová", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pochází z bratislavské Rače. Je dcerou otce německého původu a maďarské matky. Otec se zachránil před odsunem přijetím slovenské národnosti, ale později byl z politických důvodů vězněn. Studovala na bratislavské konzervatoři, kde byla její pedagožkou Mária Medvecká, a na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1968 debutovala ve Slovenském národním divadle v úloze Rosiny v opeře \"Lazebník sevillský\". Po ukončení studia ale na bratislavské scéně stálé angažmá nezískala a ze studií v Sovětském svazu sešlo kvůli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Zpívala tedy v Banské Bystrici.", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční angažmá.", "content": "V roce 1970 získala první roli ve Vídeňské státní opeře, kde pohostinsky vystoupila poprvé 7. února jako Královna noci v Mozartově \"Kouzelné flétně\", její výkon jí prakticky okamžitě zajistil ve Vídni stálé angažmá. Kvůli omezování při cestování do Vídně ze strany komunistického režimu se rozhodla Československo 23. března 1971 definitivně opustit. Královnu noci s úspěchem zpívala v roce 1973 i na festivalu v anglickém Glyndebourne a rok později také v Salzburgu pod taktovkou Herberta von Karajana, ve Vídni ale dostávala spíš menší role. Průlomem pro její mezinárodní kariéru tak byla nová vídeňská inscenace opery Richarda Strausse \"Ariadna na Naxu\" v roce 1976, v níž pod vedením dirigenta Karla Böhma zazářila v roli Zerbinetty (již před tím roli nastudovala pro starší vídeňskou inscenaci). Následovala vystoupení v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, v Královské opeře v Londýně, v Pařížské opeře, Bavorské státní opeře a v řadě dalších. Její první vystoupení v Praze se uskutečnilo již v roce 1979 na festivalu Pražské jaro. K příjezdu původně nedostala vstupní vízum, ale vídeňský soubor pohrozil zrušením celého vystoupení, a tak mohla Zerbinettu předvést i před českým publikem. V dalších letech doplňovala svůj repertoár, nastudovala na 60 velkých rolí, převážně koloraturních, nejvíce italského repertoáru verdiovského, ale i starších autorů (Donizetti, Bellini aj.), a také mozartovské role. Sama si stanovila hranice svého hlasového oboru hlavní rolí ve Verdiho \"Traviatě\" nebo Massenetově \"Manon\", které nepřekročila. Ke svému původu se hlásila i v době, kdy o ni československý stát zájem nejevil. Při jednom silvestrovském uvedení operety \"Netopýr\" Johanna Strausse mladšího, vysílaném v 70. letech televizí, přednášela ona i další pěvkyně slovenského původu (Lucia Poppová) dialogy nikoli německy, ale v „bratislavském dialektu“. Po pádu komunistického režimu opakovaně koncertovala v Československu a po jeho rozpadu i v obou nově vzniklých státech. Ve Vídni, kde ztvárnila více na 45 rolí a vystoupila ve více než 600 představeních, je čestnou členkou operního souboru. V současnosti tam i ve světě s největší oblibou zpívá v koncertních provedeních oper, kde může publiku \"„lépe zprostředkovat soustředění na hudbu“\", od kterého při jevištních uvedeních často odvádí pozornost scéna či režie. Věnuje se také interpretaci písní (mj. koncert na festivalu Pražské jaro v květnu 2006). Kariéru operní pěvkyně ukončila v březnu 2019. Po svém posledním představení měla padesátiminutový potlesk. Dále se věnuje koncertnímu zpěvu a výuce.", "section_level": 2}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Edita Gruberová žije v současnosti v Curychu, odkud se ale nezřídka vrací na návštěvy do Bratislavy. Má dvě dcery, jejím prvním manželem byl hudební vědec Štefan Klimo. Později byl jejím životním partnerem rakouský dirigent a klavírista Friedrich Haider, se kterým často spolupracovala při operních představeních, koncertech a písňových recitálech.", "section_level": 2}], "src_summary": "Edita Gruberová (* 23. prosinec 1946, Bratislava) je slovenská operní pěvkyně. Jedná se o celosvětově proslulou koloraturní sopranistku, čestnou členku Vídeňské státní opery. Aktivní operní kariéru ukončila v březnu 2019.", "tgt_summary": "Edita Gruberová (born 23 December 1946) is a Slovak coloratura soprano. She had enjoyed huge success in roles such as Zerbinetta in \"Ariadne auf Naxos\" and Queen of the Night in \"The Magic Flute\". In her later career, she explores heavier roles in the Italian bel canto repertoire, such as the title role in \"Lucia di Lammermoor\", Elvira in Bellini's \"I Puritani\", or Elisabetta in Donizetti's \"Roberto Devereux\".", "id": 2171829}
{"src_title": "Vasilij Danilovič Sokolovskij", "tgt_title": "Vasily Sokolovsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narozen v rolnické rodině u Białystoku na území dnešního Polska, které bylo tehdy součástí carského Ruska. Brzy po Říjnové revoluci vstoupil do Rudé armády. Po absolvování vojenské akademie sloužil ve střední Asii, později v centrálním Rusku. Ve druhé polovině 30. let postoupil na funkci náčelníka štábu vojenského okruhu. Začátkem roku 1941 přešel do Moskvy, se Žukovem a Vatutinem patřil k nejužšímu vedení generálního štábu. Koncem července 1941 byl přeložen k Západnímu frontu. Účastnil se plánování a uskutečnění protiútoku u Moskvy. V bitvě u Kurska velel Západnímu frontu, který v operaci Kutuzov osvobodil Orel. V následující operaci Suvorov Sokolovského vojska osvobodila Smolensk, od října 1943 však další postup sovětských vojsk uvázl. Po neúspěchu dalších útoků v zimě 1943/44 byl Sokolovskij přeložen k 1. ukrajinskému frontu jako náčelník štábu. Zde podílel se na přípravě Lvovsko-Sandoměřské a Viselsko-Oderské operace. V dubnu 1945 si ho vyžádal maršál Žukov jako zástupce k provedení Berlínské operace. Po válce zůstal v Německu, po odchodu Žukova se stal jeho nástupcem. V březnu 1949 byl přeložen do funkce 1. náměstka ministra ozbrojených sil, od roku 1952 současně náčelníka generálního štábu. V této funkci využil své široké zkušenosti z velitelské i štábní práce, měl výrazný podíl na změnách v Sovětské armádě v padesátých letech. Soustředil se mimo jiné na vypracování teoretických koncepcí vedení jaderné války a patřičnou reorganizaci ozbrojených sil. Výsledky činnosti Sokolovského týmu byly publikovány ve sborníku \"Военная стратегия\". Zemřel 10. května 1968 v Moskvě, byl pochován na Rudém náměstí u Kremelské zdi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vasilij Danilovič Sokolovskij (; Kozliki, Grodenská gubernie – 10. května 1968 Moskva) byl sovětský vojevůdce. Za Velké vlastenecké války byl náčelníkem štábu a velitelem frontu, po válce dosáhl hodnosti maršála Sovětského svazu a funkce náčelníka generálního štábu Sovětské armády.", "tgt_summary": "Vasily Danilovich Sokolovsky (; July 21, 1897 – May 10, 1968) was a Soviet general and Marshal of the Soviet Union who led Red Army forces on the Eastern Front during World War II. As Georgy Zhukov's chief of staff, Sokolovsky helped plan and execute the Capture of Berlin.", "id": 2201495}
{"src_title": "François Athanase de Charette de la Contrie", "tgt_title": "François de Charette", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "François de Charette pocházel z rodiny venkovské šlechty ve Vendée (západní Francie). Roku 1779 vstoupil do námořní školy, po jejímž absolvování se stal námořním důstojníkem. Roku 1787 dosáhl hodnosti námořního poručíka. Sloužil pod Toussaint de La Motte-Picquetem a admirálem Lucem de Guichen. Zúčastnil se americké války za nezávislost. Po výbuchu revoluce podepsal Charette službu v armádě (1789), ale po krátké době emigroval a žil v Koblenci. Po svém návratu do Francie se účastnil obrany krále a jeho rodiny při útoku na Tuilerie (10. srpna 1792). Po začátku royalistického povstání ve Vendée v předjaří 1793 byl svými krajany přemluven, aby se ujal jejich velení. Již 10. března 1793 - tedy týden po vypuknutí povstání – se podařilo oddílu pod jeho velením dobýt městečko Machecoul, a pak postupně se Charettovi podařilo ovládnout oblast na jih od ústí Loiry (Pays de Retz). Až do ztroskotání útoku na Nantes (konec června 1793) byl hlavním velitelem povstalců (chouanů) Cathelineau. Ten však byl při útoku smrtelně raněn a 14. července 1793 přebírá vrchní velení Charette de la Contrie spolu s generálem Maurice–Joseph d'Elbéem. V prosinci 1793 bylo povstání potlačeno, ale pokračovala guerilová válka, během které Charette zaznamenal výrazný úspěch roku 1794 při útoku na vojenský tábor u Saint-Christophe a jeho následném totálním zničení. Teprve 17. února 1795 podepsal Charette de la Contrie mírovou dohodu se zástupci Konventu na zámku Jaunaye u města Vertou. Tuto dohodu však dodržel jen po dobu 5 měsíců. Podlehl slibům Angličanů, že bude podpořen mohutným vyloděním vojsk a vytáhl opět do zbraně 23. července 1795. Jmenován králem Ludvíkem XVIII. vrchním velitelem královských vojsk, 22. února 1796 je však zajat a o týden později byl v Nantes popraven.", "section_level": 1}], "src_summary": "François Athanase de Charette de la Contrie (21. dubna 1763, Couffé, Maine-et-Loire — popraven 29. února 1796, Nantes) byl francouzský námořní důstojník a jeden z vůdců povstání ve Vendée v letech 1793 až 1796.", "tgt_summary": "François Athanase de Charette de la Contrie (2 May 1763 – 29 March 1796) was a French Royalist soldier and politician. He served in the French Royal Navy during the American Revolutionary War and was one of the leaders of the Revolt in the Vendée against the revolutionary regime. His nephew Athanase-Charles-Marie Charette de la Contrie was a noted military leader and grandson of Charles X the last king of France.", "id": 360474}
{"src_title": "Dolný Kubín", "tgt_title": "Dolný Kubín", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Za nejstarší se považuje osídlení lidem lužické kultury ve střední a mladší době bronzové z 9. až 7. století př. n. l. Hmotná kultura halštatského lidu oravského typu z 7. až 4. století př. n. l. je v obci zastoupena nálezy na ulici Medzihradské. Dokazují rolnicko-pastýřskou osadu. Našli se tu i úlomky z římské keramiky z období přelomu letopočtu do 4. století. Je zde zastoupena i laténská kultura. Obydlí tvořily čtyři řady chat střídané přechody, prvotními ulicemi. Obyvatelé se zaobírali chovem dobytka a pěstováním prosa a hrachu. V předvelkomoravském období byly na Trtinách a Ostrej skale opevněná hradiště. Tudy vedla významná obchodní cesta spojující Jadran s Baltem. Dokladem je nález keltských mincí a kupeckých potřeb. Ve středověku tuto obchodní cestu nazývali solnou, protože se využívala na dovoz soli a jiného zboží. První písemná zmínka pochází z 6. ledna 1314 v listině magistra Donča pro liptovské zemany. V roce 1325 magistr Donč daroval revúckým zemanům Vyšný Kubín. Začali dějiny rodů Kubínyů a Mešků, jejichž potomci žijí na Oravě dodnes. Po rozdělení Kubína se Dolný Kubín rozvíjel jako poddanská obec Oravského hradu. Byl královským majetkem. Ve 14. století byly založeny obce, které v současnosti tvoří příměstské části Dolního Kubína: Záskalie, Malý Bysterec, Beňova Lehota, Medzihradné, Srňacie, Mokraď a Kňažia. Veľký Bysterec byl městečkem o 220 let dříve než Dolný Kubín, v dalším období však nerozvíjel městská práva a výsady a klesl až na úroveň ostatních částí, kdy v roce 1599 je zmiňován jako dědina. Malý Bysterec se od roku 1355 vyvíjel jako zemanská osada. V roce 1380 se pro tuto obec stal Dolný Kubín duchovním střediskem. Založili tu římskokatolickou farnost, postavili kostel a zasvětili ho svaté Kateřině Alexandrijské. Dolný Kubín se od počátku rozvíjel jako řemeslnicko-rolnická osada. Rozvoj řemesel a trhů umožnila vynikající poloha na obchodní cestě, která spojovala slovenské města s polskými obchodními středisky. Nejdéle živilo Dolnokubíňany kamenické řemeslo. Reformaci na Oravu přinesli Turzové. V roce 1558 se stali majiteli oravského panství a dolnokubínský kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v té době patřil evangelíkům. Působila tu latinská škola, kterou navštěvovali jen chlapci. Palatin Juraj Turzo podporoval rozvoj Dolního Kubína. Svolával sněm župního shromáždění oravské šlechty, ačkoli župním sídlem do roku 1683 byla Veličná. V roce 1604 zpustošili Dolný Kubín Bočkajovi hajduci, kteří bojovali proti palatinovi Turzovi. Podpálili obec, zbylo jen sedm domů, z toho čtyři byly poškozeny. Obyvatelé se před hajduky ukryli v lesích, aby si zachránili život. V roce 1624 žilo v Dolním Kubíně 67 rodin, asi 340 obyvatel. Dne 14. května 1632 hrabě Kašpar Illesházy povýšil Dolný Kubín na městečko za roční poplatek 400 zlatých a udělil mu právo konat týdenní trhy v neděli a dva výroční jarmarky na sv. Kateřinu a Květnou neděli. Zároveň Dolnokubíňanům přikázal opravit školu, nemocnici s útulkem a stavět pěkné domy. Dne 14. prosince 1633 dostal Dolný Kubín městské privilegium od panovníka Ferdinanda II., který povolil další dva jarmarky. Městské výsady poskytly Dolnímu Kubínu hospodářský a kulturní růst. Ale v neklidném 17. století, naplněném náboženskými válkami a povstáními, se ocitl nejednou na pokraji bídy. Dolný Kubín zažíval období plné reformace a protireformace. Reformační hnutí dostalo tvrdý úder potlačením Pikovha povstání v roce 1672 a smrtelný na podzim roku 1683 od litevského vojska polského krále Jana Sobieského, které procházelo Oravou s cílem pomoci Habsburkům proti Turkům. Litevci se k poddaným chovali násilnicky, dobyvačné, nechávali za sebou spáleniště. Město bylo v takové nouzi, že až po pěti letech si dalo vyhotovit nové pečetidlo, neboť původní shořelo v rychtářově domě. Z litevského úpadku se město vzpamatovalo až v 90. letech 17. století. Dne 30. června hrabě Juraj Erdődy vydal Dolnímu Kubínu privilegium na vybírání mýtného na dolnokubínském brodě. V roce 1712 udělil císař Karel VI. Habsburský městu i pouťové privilegium. Město se stalo sídlem Oravské župy. Během Rákociho povstání v roce 1709 zkonfiskovali evangelíci kostel sv. Kateřiny na dva měsíce. Pak byl vrácen katolíkům a evangelíci z městečka chodili 75 let do leštinského artikulární kostelíka. Toleranční patent Josefa II. jim vrátil náboženskou svobodu a svůj kostel si postavili v Dolním Kubíně v roce 1784. V 18. století nastalo klidnější mírové období, ale přišel hladomor a morové epidemie. Roky 1715 - 1716 jsou na Oravě známé jako zamrzlé roky. Ještě v červnu mrzlo a nová zima přišla v září, nastal hladomor. V roce 1719 měl Dolný Kubín 85 domů a 350 obyvatel. V průběhu 18. století Dolný Kubín výrazně změnil svou tvář. Dokončil se městský dům nazývaný Ratus, v roce 1726 postavili novou nemocnici, městský pivovar na místě dnešního evangelického kostela, v letech 1757 - 1758 župní dům, byt župního lékaře, lékárna, kasárna, první dřevěný most přes řeku Oravu, tržnici, mandl, faru, evangelickou školu. Na ochranu před požáry bylo od roku 1730 zakázáno používat otevřený oheň v krbech. V roce 1776 se Dolný Kubín stal sídlem slúžnovského úřadu. Vlastnit grunt patřilo ke kritériím pro udělení měšťanského listu a práva volit rychtáře a městské přísežné. Zakládání cechů - obuvníci - 1675, krejčí a obuvníci - 1715. Koncem 18. století vytvořili sdružený cech. Cech byl zrušen v roce 1871, kdy vznikla Řemeslná společnost a Okresní živnostenské společenství. Obchodem se zabývali židé. Hospodářská politika Josefa II. umožnila rozvoj židovského podnikání a náboženskou svobodu. Výstavba domu rabína a lázní. Začátkem 19. století se přes městečko stavěla královská cesta od Kraľovian na Trstené. V roce 1811 zde postavili poštovní úřad a v roce 1826 židovskou synagogu. V roce 1813 se přehnala městem povodeň, začalo se s budováním vodní nádrže na Oravě. Velký rozmach začal v roce 1852, kdy do městečka přišel přednosta císařsko-královského Stolického úřadu František Patočník. Koncem 19. století byl Dolný Kubín pěkným župním městečkem. V roce 1886 renovovali katolický kostel sv. Kateřiny, který patřil mezi osm nejkrásnějších památek gotiky na Slovensku. V letech 1893 - 1895 postihly náměstí dva velké požáry. Znovu postavili župní dům, židovskou synagogu a evangelický kostel. Vzhled náměstí dotvořila budova státních škol (dnešní gymnázium), barokní budova Čaplovičového knihovny. V 30. letech 19. století se Dolný Kubín stal střediskem oravských národovců. Ctiboch Zoch, Juraj Matuška a Leopold Bruck založili v roce 1837 \"Společnost vychovatelské v evangelickém Bratrstvo Oravském\". Členy byli: Pavel Zoch, Pavel Cancrini, Jan Gregorič, Alexander Ruttkaj, Václav Jesenský, Ján Ziman, Ludvík Medzihradský, Daniel Krman, Juraj Šipka, Karel Sándor a další. V roce 1858 vznikla v Dolním Kubíně \"Společnost Čaplovičovej knihovny\", která se starala o cenný dar Vavřince Čaploviče městu a Oravě. Knihovna měla 45 000 svazků. Na počátku 20. století měl Dolný Kubín 1674 obyvatel a 211 domů. Vznik Československé republiky na podzim roku 1918 Dolnokubíňané radostně uvítali. Vytvořili místní národní radu, v níž působil Ignác Radlinského, dr. Vladimír Pivko, Ladislav Nádas - Jégeho, Aurel Styk, Fridrich Medzihradský, Jan Trnkócy, Pavel Samuel Novák, Pavol Országh Hviezdoslav, dr. Jan Smetanay, Jan Diežka, Emil Kňažovič a Július Ballo. Vydávali noviny Naše Orava. V roce 1919 byl založen kulturně-vzdělávací spolek Hviezdoslavova beseda, jejímž čestným členem byl i Hviezdoslav. Pořádala koncerty, literární večírky, loutkové divadélka. Ze svého fondu kupovala knihy, noviny a časopisy, podporovala chudé nadané studenty a po smrti básníka usilovala o stavbu pomníku nad jeho hrobem. V roce 1936 se zasloužila o postavení sochy P. O. Hviezdoslava před budovou Čaplovičovského knihovny. Bohatou kulturně-osvětovou činnost vyvíjel v Dolním Kubíně ženský spolek Živena, který vznikl z podnětu Kornelie Pivkové dne 27. června 1920. Další spolky byly: dobrovolnický hasičský spolek (1874), Spolek oravských akademiků, ochotnický, hudební a pěvecký spolek a další. Po skončení II. světové války se Dolný Kubín změnil na významné průmyslové centrum celé Oravy V letech 1960 - 1996 zahrnoval okres Dolný Kubín téměř celou slovenskou část Oravy, mimo tento okres ležela tehdy pouze oravská obec Valaská Dubová.", "section_level": 1}, {"title": "Městské části.", "content": "Město se skládá z 10 městských částí: Banisko, Beňova Lehota, Brezovec, Kňažia, Malý Bysterec, Medzihradné, Mokraď, Staré mesto, Veľký Bysterec a Záskalie. K městu patří i osady Jelšava a Srňacie.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Město má 19 661 obyvatel. Z národnostního hlediska je Dolný Kubín homogenní s převahou obyvatelstva slovenské národnosti (až 97%). Rozdělení obyvatelstva pod vyznání je následující:", "section_level": 1}], "src_summary": "Dolný Kubín (, ) je slovenské město v okrese Dolný Kubín v Žilinském kraji a centrum slovenské části Oravy. V roce 2011 zde žilo přes 19 661 obyvatel. ", "tgt_summary": "Dolný Kubín (; ) is a town in northern Slovakia in the Žilina Region. It is the historical capital of the Orava region.", "id": 1440707}
{"src_title": "Behaviorální ekonomie", "tgt_title": "Behavioral economics", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Myšlenky behaviorální ekonomie zcela nejsou nové, navracejí se k počátkům ekonomie. Adam Smith, je považován za zakladatele ekonomie svým dílem Bohatství Národů, vydaném v roce 1776. Kromě něj, ale napsal také méně známou knihu Teorie mravních citů, vydanou v roce 1759. V Teorii mravních citů analyzoval psychologické a morální principy lidského jednání. Jeremy Bentham, jehož teorie užitku položila základy neoklasické ekonomie, se ve svém díle věnoval významně psychologickým faktorům, které užitek determinují. Dílo Francise Edgewortha Theory of Mathematical Psychics, ve kterém představil svůj model směny, obsahovalo také jednoduchý model společenského užitku, kde je užitek jedné osoby determinován užitkem té druhé. Ekonomie následně odmítla psychologické faktory pro jejich vratkost a nejednoznačnost a začala budovat své teorie na zjednodušujícím předpokladu racionálního chování – homoeconomicus v naději, že se přiblíží přírodním vědám. V dílech Irvinga Fishera, Vilfreda Pareta je objevovaly pasáže, jak lidé cítí a uvažují při ekonomických volbách. John Maynard Keynes klad velký důraz na neracionalitu tržního jednání a stádové efekty na akciových trzích. Zmínky o lidské psychologii postupně s rozvojem ekonomie vymizely. S následným rozvojem neoklasické ekonomie, postavené na předpokladech teorie racionální volby se objevila řada kritiků, kteří zdůrazňovali důležitost psychologického přístupu. Slavným kritikem byl zejména Herbert Simon a jím navržený koncept omezené racionality. Behaviorální ekonomie pronikla do standardní ekonomie až díky širokému používání modelů očekávaného užitku při rozhodování na nejistoty a volby mezi přítomností a budoucností. Tyto modely poskytly řadu testovatelných hypotéz, které byly experimentálně zpochybněny, a vedly k formulaci prospektové teorie Danielem Kahnemanem a Amosem Tverskym.", "section_level": 1}, {"title": "Metodologie behaviorální ekonomie.", "content": "Kromě standardních ekonomických metod využívá behaviorální ekonomie experimenty, počítačové simulace a fyziologické údaje testovaných subjektů. Behaviorální ekonomie se definuje jako aplikace poznatků psychologie do ekonomie, proto není závislá pouze na používání experimentů, jako experimentální ekonomie. Použití experimentálních metod má za cíl kontrolou prostředí experimentu zajistit izolaci vlivu zkoumané proměnné na výsledek. Příkladem experimentu je hra na ultimátum, kdy si dva hráči mezi sebe dělí určitou sumu peněz. První hráč dostane celou částku a navrhne druhému hráči, jak si částku rozdělí. Pokud druhý hráč přijme, částka bude rozdělena podle návrhu, pokud odmítne, oba hráči přijdou o veškeré peníze. Tato jednoduchá hra má v reálném světě podobu rozvodů, předsoudních dohod nebo stávek. V těchto případech by bylo složité odlišit, zda za výsledky může opakování her, problém pána a správce, nepochopení situace a další okolnosti. V experimentu lze všechny tyto vlivy odstranit nebo omezit. Často používanými experimenty jsou simulace akciových trhů, optimalizace za časového omezení. Experimentální metoda výzkumu je ale často kritizována. Zejména pro omezenou reprodukovatelnost experimentů, kdy přesně zopakovaný experiment neskončí výsledkem původního experimentu. Po skandálu sociálního psychologa Diederika Stapela, který založil svoji akademickou kariéru na falšování výsledků experimentů vyzval Daniel Kahneman k obnovení pokusů o replikaci zásadních poznatků behaviorální ekonomie. Další slabinou je systematické používání jedné výzkumné skupiny, a to studentů vysokých škol, jejichž výsledky nejsou reprezentativní pro obecné závěry. Standardním postupem výzkumu behaviorální ekonomie je identifikace ekonomického modelu a demonstrace porušení jeho předpokladů z důvodů lidských kognitivních procesů za použití experimentálních dat. Dalším krokem je využití těchto odchylek k tvorbě alternativní teorie, doplnění stávajícího nebo vytvoření nového modelu. Poslední krok je otestování implikací a předpovědní schopnosti nového modelu ve srovnání s původním.", "section_level": 1}, {"title": "Základní směry výzkumu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Odhady pravděpodobnosti jevů.", "content": "Odhadování pravděpodobnosti budoucích jevů je klíčové pro lidské rozhodování i ekonomické modely. Většina ekonomických modelů používá Bayesovo pravidlo, pro zjištění vlivu nové informace na očekávanou pravděpodobnost budoucího jevu. Používání Bayesovského pravidla je pro lidské vnímání nerealistické. Předpokládá oddělení minulých a nových událostí, i když lidské vnímání na základě minulých informací upravuje vnímání nových. Je také založeno na oddělení pravděpodobnosti jevu a jeho předpokládaného užitku, což popírá obecný sklon k nadhodnocování malých pravděpodobností (např. loterie). Předpokládá i nezávislost pořadí přijetích informací, které odporuje konceptu pracovní paměti. Lidská mysl používá k odhadu pravděpodobnosti jevů řadu heuristik, které nedospějí ke stejným výsledkům, jako aplikace Bayesova pravidla. Dostupnostní heuristika ovlivňuje předpokládanou pravděpodobnost jevu snadností jeho vyvolání z paměti. Pokud lze vzácný jev vyvolat z paměti snadno, lidé přeceňují jeho pravděpodobnost. Výhra v loterii je většinou medializována, proto si ji lze snadněji představit, než prohru, která je statisticky pravděpodobnější. Související heuristikou je zaujatost zpětného pohledu, kdy si lze proběhlé události představit lépe, než opačné neproběhlé události. Další heuristikou je reprezentační heuristika. Ta ovlivňuje očekávanou pravděpodobnost jevu tím, do jaké míry pozorovaná data reprezentují očekávané vlastnosti určité skupiny. Ta se projevuje i v zákonu malých čísel, kdy mají lidé sklon na základě malého vzorku usuzovat o vlastnostech celého statistického souboru, jako by ho přesně reprezentoval. Na tyto výtky zareagovali ekonomové tvorbou Quasi-Bayesovských statistických přístupů, používaných zejména v modelování akciových trhů, které v sobě zahrnují přehnané reakce investorů na nové informace, i pomalé budování důvěry v trend trhu.", "section_level": 2}, {"title": "Teorie preferencí.", "content": "Standardní ekonomická teorie pro konstrukci preferencí v teorii spotřebitele používá řadu testovatelných předpokladů. Preference spotřebitele by měly být nezávislé na počátečním stavu, kompletní, nezávislé na prezentovaném pořadí, tranzitivní a vyšší množství statku by mělo vždy přinášet vyšší užitek. Všechny tyto předpoklady byly behaviorálními ekonomy zpochybněny. Popírá je zejména efekt „zarámování“, kdy způsob prezentace možností jedinci ovlivňuje jeho preference. Klasickým příkladem je Asijská nemoc, kdy zarámování možností jako záchrana infikovaných nebo jejich smrt ovlivní rozhodování, i při stejném výsledku. Dalším efektem, který popírá standardní předpoklady, je „kotevní efekt“. Lidské rozhodování záleží na výchozím bodu, se kterým jsou porovnávány alternativy. Při změně tohoto výchozího bodu dochází ke změně preferencí. Efekty kontextu ovlivňují preference tím, jak jsou zvoleny ostatní možnosti. Lidé více preferují kompromisnější alternativy, než čisté zaměření na jednu stranu. Důležitou systematickou tendencí lidského chování je tendence k zachovávání současného stavu\" (status quo bias)\". Lidé považují předem zvolenou možnost za lepší, nebo je pro ně příliš nákladné ji změnit. Typickým příkladem je rozdíl v dárcovství orgánů v zemích, kde je dárcem každý, pokud to výslovně neodmítne. Tento poznatek je uplatňován v libertariánském paternalismu, popularizovaném knihou Šťouch. Ten je založen na předpokladu, že vhodným nastavením rozhodovacích možností lze obejít nedostatky heuristik při zachování svobody rozhodování.", "section_level": 2}], "src_summary": "Behaviorální ekonomie je obor ekonomie, který se zabývá dopady sociálních, kognitivních a emocionálních faktorů na ekonomické rozhodování jednotlivců a institucí. Zatímco standardní ekonomie se zaměřuje na důsledky a vnější okolnosti lidského jednání za předpokladu racionality, behaviorální ekonomie zkoumá systematické způsoby lidského rozhodování a jejich vliv na lidské jednání za předpokladu omezené racionality. ", "tgt_summary": "Ronald Erwin McNair (October 21, 1950 – January 28, 1986) was an American NASA astronaut and physicist. He died during the launch of the Space Shuttle \"Challenger\" on mission STS-51-L, in which he was serving as one of three mission specialists in a crew of seven. ", "id": 1055475}
{"src_title": "Claude-Jacques Lecourbe", "tgt_title": "Claude Lecourbe", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Lecourbe byl synem důstojníka královské armády a studoval nejprve v Poligny a poté v Lons-le-Saunier. V revolučních a napoleonských válkách pak sloužil v různých armádách na četných postech. Tak se účastnil tažení rýnské armády i severní armády a byl nějaký čas posádkou v Nantes (1791 plukovník). Později byl přidělen k moselské armádě generála Jouberta a účastnil se bitvy u Fleurus (26. června 1794) a téhož roku povýšen do hodnosti brigádního generála. Časem se stal podezřelým z konspirace proti republice v aféře generála Pichegru. Vina sice neprokázána, ale upadl do nemilosti a musel se zcela stáhnout do soukromí na svém zámku Ruffey-sur-Seille. Armádní velení však jej brzy povolalo do aktivní služby, povýšilo na divizního generála a přidělilo k švýcarské armádě (13. listopadu 1798). Ve Švýcarsku bojoval v oblasti Engadinu a byl nucen stáhnout se za Reuss. Účastnil se slavného Massenova vítězství v bitvě u Curychu (25. a 26. září 1799). Další převelení jej poslalo opět na Rýn, kde velel při bojích o Basilej (Basel), Schaffhausen, Stockach, Memmingen, Augsburg, Füssen a Feldkirch. V této době si vysloužil přezdívku \"„generál Ryba“\", jelikož často s úspěchem používal k překročení vodních toků, tehdy velmi řídce se vyskytující vojáky plavce. Jako přítel generála Moreaua se vehementně jej zastával a upadl do nepřízně Napoleonovy. Nakonec musel Francii opustit (1805) a žil ve švýcarském kantonu Jura. V aktivitách protinapoleonských se ale neangažoval. Přesto jej Ludvík XVIII. jmenoval velkodůstojníkem Čestné legie a hrabětem. Po abdikaci Napoleona I. se vrátil do Paříže a byl přijat hrabětem d’Artois (15. dubna 1814) a 3. ledna 1815 jmenován inspektorem 6. pěší divize v Besanconu. Přesto hned po návratu Napoleona z Elby mu nabídl své služby a byl pověřen velením 8. (jurského) sboru. Dokonce 3. dubna 1815 byl prohlášen hrabětem císařství. Se svým sborem sváděl urputné boje s rakouskou armádou arcivévody Ferdinanda a pod obrovskou početní převahou se stáhl do Belfortu, který nepřítel obklíčil. Po několik týdnů se úspěšně bránil s 6000 muži a blokoval armádu 40 000 nepřátel. Vybojoval i několik dílčích vítězství v bojích u Foussemagne (30. června 1815), Bourogne (2. července 1815) a Chevremontu (8. července 1815). Tímto činem vešel do dějin a do francouzských učebnic. Nakonec pod tlakem celkové politické situace podepsal 11. července 1815 s rakouským generálem Colloredo-Mansfeldem příměří. Pak byl 4. září 1815 poslán do penze. Zdrcen výsledkem i unaven tažením zemřel v Belfortu. Je pohřben v Ruffey sur Seille. V Belfortu je jeho socha věnovaná slavnému obránci města. Jeho jméno je vyryto na Vítězném oblouku v Paříži, tamtéž je i ulice nesoucí jeho jméno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Claude-Jacques hrabě Lecourbe (či Claude Joseph Lecourbe; 22. února 1759 Ruffey-sur-Seille, franc. Burgundsko — 22. října 1815 Belfort) byl francouzský generál a politik.", "tgt_summary": "Claude Jacques Lecourbe (22 February 1759 – 22 October 1815), born in Besançon, was a French general during the French Revolutionary and Napoleonic wars.", "id": 482506}
{"src_title": "Tomáš z Woodstocku", "tgt_title": "Thomas of Woodstock, 1st Duke of Gloucester", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Tomáš se narodil 7. ledna 1355 ve Woodstock Palace v Oxfordshire po dvou krátce žijících bratrech, jeden z nich se také jmenoval Tomáš. V roce 1376 se oženil s Eleonorou de Bohun, dostal hrad Pleshey v Essexu, a byl jmenován konstáblem z Realm. Mladší sestra Woodstockovy manželky, Marie de Bohun, se následně provdala za Jindřicha z Bolingbroke, hraběte z Derby, který se později stal králem Jindřichem IV. V roce 1377, ve 22 letech, byl Woodstock pasován na rytíře a jmenován hrabětem z Buckinghamu. V roce 1385 jeho syn získal titul vévody z Aumale a asi někdy v té době se Tomáš stal vévodou z Gloucesteru.", "section_level": 1}, {"title": "Tažení v Bretani.", "content": "Tomáš byl ve vedení velké kampaně v severní Francii, která následovala po válce o bretaňské dědictví v letech 1343 - 64. Dřívější konflikt byl zřetelný snahou Jana IV. Bretaňského ovládnout bretaňské vévodství proti svému rivalovi Karlovi z Blois. Jan byl v tomto boji podporován Anglií, zatímco Karel Francií. Jan převládal po Karlově smrti v bitvě v roce 1364, ale francouzi dál podkopávali jeho pozici, a byl později nucen odejít do vyhnanství v Anglii. So Bretaně se vrátil v roce 1379, podporován bretonskými barony, kteří se obávali obsazení Bretaně francouzi. Anglická armáda pod velením Woodstocka byla poslána do Bretaně, aby podpořila jeho postavení. Jak Woodstock pochodoval s 5 200 muži na východ od Paříže, museli v Troyes čelit armádě Filipa Smělého, burgundského vévody, ale francouzi se poučili od bitvy u Kresčaku v roce 1346 a bitvy u Poitiers v roce 1356 a nenabízeli angličanům divokou bitvu. Nakonec obě armády jednoduše pochodovaly pryč. Francouzské obranné operace byly pak vrženy do zmatku smrtí krále Karla V. Francouzského dne 16. září 1380. Woodstockova jízda směrem na západ pokračovala do značné míry bez odporu a v listopadu 1380 položil obležení v Nantes a držel důležitý most přes Loiru směrem do Akvitánie. Nicméně, zjistil, že není schopen vytvořit účinné sevření, a naléhavé plány byly předloženy siru Thomasovi Feltonovi, aby přivezl z Anglie posily o 2 000 mužích. V lednu, když bylo zřejmé, že bretaňský vévoda je smířený s novým králem Karlem VI. i, že se aliance hroutí a úplavice pustoší jeho muže, Woodstock opustil obležení.", "section_level": 1}, {"title": "Spor s králem Richardem II..", "content": "Tomáš z Woodstocku byl vůdcem Pánů odvolatelů, skupiny mocných šlechticů, jejichž cílem bylo vyrvat moc z rukou Tomášova synovce, krále Richarda II., v roce 1388 dosáhly úspěšného povstání, které výrazně oslabilo královu moc. Richardovi II. se v roce 1397 podařilo skupinu zlikvidovat, a Tomáš byl uvězněn v Calais a očekával soud za zradu. Během té doby byl zavražděn, pravděpodobně skupinou mužů vedenou Tomášem de Mowbray, a rytířem sirem Nikolasem Colfoxem, pravděpodobně na příkaz Richarda II. To způsobilo pobouření anglické šlechty, která to považovala za další královo nepopulární gesto.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Tomáš měl se svou manželkou Eleonorou pět dětí: Když byl odsouzen jako zrádce, jeho vévodství Gloucester propadlo koruně. Titul hraběte z Buckinghamu zdědil jeho syn, který zemřel v roce 1399, pouhé dva roky po Tomášově smrti. Woodstockova nejstarší dcera Anna se provdala do mocné rodiny Staffordů, hrabat ze Staffordu. Její syn, Humphrey Stafford byl v roce 1444 jmenován vévodou z Buckinghamu a také dědicem části majetků de Bohun. Druhá část těchto majetků – včetně hrabství Hereford, která patřila Marii de Bohun a poté připojena k majetku rodu Lancasterů – se na konci 15. století stala záležitostí sporů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tomáš z Woodstocku, 1. vévoda z Gloucesteru, 1. hrabě z Buckinghamu, 1. hrabě z Essexu (7. leden 1355 – 8. nebo 9. září 1397) byl nejmladším dítětem anglického krále Eduarda III. a Filipy z Hainaultu.", "tgt_summary": "Thomas of Woodstock, 1st Duke of Gloucester (7 January 13558 or 9 September 1397) was the fifth surviving son and youngest child of King Edward III of England and Philippa of Hainault.", "id": 233892}
{"src_title": "Kalypta nejmenší", "tgt_title": "Bee hummingbird", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se na Kubě a na ostrově Isla de la Juventud, pozorováni byli též na sousedních ostrovech Jamajka a Haiti.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Samičky kalypty nejmenší dorůstají průměrné délky 6,12 cm a váží 2,6 gramů, samečci dorůstají dokonce jen 5,51 cm a váží kolem 1,95 g. Průměrné rozpětí křídel je 3,25 cm. to činí z tohoto druhu kolibříka nejmenšího známého ptáka současného světa. Prapták druhu \"Oculudentavis khaungraae\", žijící v době před 99 miliony let (raná svrchní křída) na území současného Myanmaru dosahoval zřejmě podobných rozměrů, jeho lebka měří na délku pouze 14 mm a celková délka těla i s ocasní částí páteře nepřesahovala asi 9 cm. Obě pohlaví mají zelenavý hřbet a světlou spodinu těla, dospělí samci jsou navíc nápadní svým jasně červeným opeřením na hrdélku a temeni. Mláďata jsou zbarvená jako samičky, jen méně výrazná. Zobák je rovný a v porovnání s jinými kolibříky poměrně krátký.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Podobně jako ostatní kolibříci je i kalypta nejmenší velmi dobrý letec, který se živí rostlinným nektarem. Létací svaly tvoří 22–34 % hmotnosti jejich těla a stejně jako další kolibříci mohou křídly v ramenních kloubech otáčet až o 180 stupňů. Jsou schopni navštívit až 1500 květů v jednom dni, hrají tak velmi významnou úlohu při opylování. Některé druhy, jako např. \"Hamelia patens\", dokonce přizpůsobily tvar svých květů tak, aby se k jejich nektaru mohly dostat pouze kalypty nejmenší. Kalypty nejmenší hnízdí na konci období dešťů a začátku období sucha, tj. v době, kdy jsou stromy a keře v květu. Snáší 1 až 2 vejce, která patří k nejmenším na světě – co do velikosti se totiž nevyrovnají ani kávovému zrnu. Kalypty na vejcích sedí 14–23 dní, mladí ptáci opouštějí hnízdo po 18–38 dnech a samičky snáší svá první vejce po 1 roce života.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kalypta nejmenší (\"Mellisuga helenae\") je maličký druh kolibříka. Jedná se o nejmenší žijící ptačí druh na světě. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený, nebezpečí představuje ztráta biotopu. Je uveden na druhé příloze úmluvy CITES.", "tgt_summary": "The bee hummingbird, zunzuncito or Helena hummingbird (\"Mellisuga helenae\") is a species of hummingbird which is the world's smallest bird. It is endemic to Cuba.", "id": 1795738}
{"src_title": "Jiří Dóža", "tgt_title": "György Dózsa", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jiří sloužil jako důstojník jezdectva ve Stoličném Bělehradě, kde zabil vznešeného Turka v boji. Pak přišel do Budína. Dle některých za odměnu, dle některých v souvislosti s připravovanou křižáckou výpravou, ve které údajně chtěl udělat kariéru. Ihned po příchodu na královský dvůr mu byl králem Vladislavem Jagellonským darován rytířský titul. Zde je třeba uvést, že ostřihomský arcibiskup Tamás Bakócz jej jmenoval velitelem křižáckých vojsk, která se shromažďovala u Budína. Jisté to však není.", "section_level": 1}, {"title": "Dóžovo povstání.", "content": "Dóža sehrál velmi důležitou úlohu v dějinách Uherska, protože stál v čele největšího selského povstání v Uhersku, které se často podle něho nazývá „Dóžovo povstání“. Křižácká výprava proti Turkům pod vedením Jiřího Dóži, složená většinou z ozbrojených sedláků, řemeslníků a drobných zemanů, se změnila na rozsáhlé povstání, které vyjadřovalo nespokojenost nejchudších s feudálními poměry. Povstalci plenili šlechtické, ale i církevní majetky a jejich řady nepřetržitě rostly. Toto povstání však bylo zastaveno v červenci 1514 spojenými šlechtickými vojsky a vůdci byli v Temešváru popravení, mezi nimi i krutým způsobem Dóža. Byl posazen na rozžhavený železný trůn a na hlavu mu byla položena rozpálená koruna a jeho nejbližší z něj museli zaživa trhat maso. Poté byl upálen. Jeho bratr byl rozčtvrcen a dalších několik stovek stoupenců nabodáno na kůly. Po porážce povstání bylo navíc na uherském sněmu uzákoněno nevolnictví jako kolektivní trest pro odbojné rolníky.", "section_level": 2}, {"title": "Ohlas v dnešní době.", "content": "V Budapešti je po něm pojmenováno náměstí a stanice metra. Maďarský hudební skladatel Ferenc Erkel po něm pojmenoval svou operu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jiří Dóža ( \"Dózsa György \"též \"Székely György, \" \"Juraj Dóža Sikul/Juraj Dóža Sékeľ \"nebo \"Juraj Sikul/Juraj Sékeľ\"), 1470 Dalnic, Uhersko (dnes Rumunsko) – 20. červenec 1514 Temešvár, Uhersko (dnes Rumunsko), byl sedmihradský sikulský zeman, hlavní představitel Dóžova povstání.", "tgt_summary": "György Dózsa (or \"György Székely\", ; 1470 – 20 July 1514) was a Székely man-at-arms (and by some accounts, a nobleman) from Transylvania, Kingdom of Hungary who led a peasants' revolt against the kingdom's landed nobility. He was eventually caught, tortured, and executed along with his followers, and remembered as both a Christian martyr and a dangerous criminal. During the reign of king Vladislas II of Hungary (1490–1516), royal power declined in favour of the magnates, who used their power to curtail the peasants’ freedom.", "id": 1775282}
{"src_title": "Dogma", "tgt_title": "Dogma", "src_document": [{"title": "Buddhismus.", "content": "V buddhismu neexistuje univerzální a povinné dogma, což se stalo jedním z hlavních důvodů integrace místních náboženství do buddhismu. Buddha zdůraznil: „Nechť ani jeden z vás nevystoupí stejnou cestou“ a své učení nepovažoval za pravdu, nýbrž pouze za prostředek k jejímu získání. Srovnával své učení s vorem, který se používá k překročení řeky, ale po překročení by měl být vyřazen. Pravdu nelze vyjádřit prostřednictvím kdysi formovaných univerzálních dogmat, a to ani proto, že Buddhovo učení nemůže být stejné pro všechny lidi. Doktrína je považována za „určenou pro konkrétní osobu za zvláštních okolností“. Buddha také zdůraznil, že jeho učení je nutné přijímat pouze ověřením na základě své vlastní zkušenosti: „ \"Nepřijímejte moje učení jednoduše z víry nebo z úcty ke mně. Stejně jako obchodník kontroluje zlato, které kupuje - zahřívá je, taví, škrábe je - aby byl přesvědčen o jeho pravosti, jen zkontroluj moje učení a teprve poté, co budeš přesvědčen o své pravdě, přijmi to!\"", "section_level": 1}, {"title": "Dogma v křesťanství.", "content": "Na rozdíl od mnoha jiných, zejména starších náboženství, vázaných na příslušnost k určitému rodu nebo kmeni, případně k určité obci, křesťanství se od počátku chápe jako náboženství univerzální. Křesťanství má být hlásáno „všem národům“, a každý člověk se může stát křesťanem. Příslušnost ke křesťanství se proto vyjadřuje přijetím Vyznání víry čili soustavy tvrzení, která církev na základě Božího zjevení vyžaduje. V teologickém smyslu je dogma výpovědí o víře, kterou církev považuje za natolik důležitou, že ten, kdo ji popírá, nemůže být křesťanem či v plném společenství s církví. Dogma vymezuje, dává hranice, kam až křesťan může ve své víře jít.", "section_level": 1}, {"title": "Raná podoba dogmatu.", "content": "Rané podoby dogmatu lze nalézt již v Novém zákoně. Těmito prvotními vyznáními víry, dogmaty, jsou tedy například tvrzení: „Ježíš je Pán“, „Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých“, „Ježíš přišel v těle“.", "section_level": 2}, {"title": "Historická proměna pojmu.", "content": "Od dob apoštolských Otců bylo slovo dogma používáno též o učení Ježíše Krista a apoštolů. Jako \"terminus technicus\" se ovšem v katolické církvi uchytilo až v 19. století. Velmi důležitým ukotvením významu se stala definice Vincence z Lerina († 450), který označuje dogma jako „to, co všude, co vždy, a co ode všech bylo věřeno“. Za dogmata vyhlásil císař Justinián I. († 565) též usnesení prvních koncilů coby říšský zákon. Tridentský koncil pojmu dogma neužívá v technickém smyslu, a v jeho dokumentech může dogma označovat jak učení víry, tak omyl (\"falsum\").", "section_level": 2}, {"title": "Dogma v katolické církvi.", "content": "V teologické terminologii, užívané od 19. století po současnost, označuje dogma výrok, jenž církev prohlásila za zjevený Bohem tak, že jeho popírání je herezí. Dogma tedy je výslovně a definitivně vyhlášeno za zjevenou pravdu víry, a to mimořádným výrokem magisteria, tedy koncilní či papežskou definicí. Takto vyjádřené dogma katolická církev považuje za nerevidovatelné, neboť odvolání takto vyhlášeného dogmatu by, byť v jednotlivém dogmatu, popíralo sebepochopení církve coby nadané charismatem neomylnosti ve věcech víry. Všechna dogmata, pokud se týkají Boha, jsou ovšem formulována a chápána jen analogicky (každá podobnost mezi Bohem a stvořením je zároveň jejich ještě větší nepodobností), a jako společensky a kulturně podmíněná.", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení dogmat.", "content": "Dogmata lze rozdělit podle jejich závažnosti či vztahu k ústředním otázkám víry na: Rozlišujícím kritériem je otázka, zda dané dogma musí být nezbytně a explicitně vždy a všude součástí víry člověka tak, aby mohl dosáhnout spásy. Druhý vatikánský koncil klade dogmata do vzájemného vztahu, když učí, že existuje hierarchie pravd či jejich řád vzhledem k různé spojitosti se základem křesťanské víry.", "section_level": 3}, {"title": "Vyhlašování dogmatu.", "content": "Dogma se vyhlašuje slavnostním způsobem, a to jedním z těchto způsobů:", "section_level": 3}], "src_summary": "Dogma (pl. \"dogmata\"; řec. δόγμα \"dogma\" názor, učení; δοκεῖν \"dokein\" ukazovat se správným) je výslovné tvrzení čili teze, o němž se v dané oblasti nebo v určitém společenství příliš nepochybuje. V křesťanství se tak označují články víry, které církev uznává jako zjevenou pravdu. ", "tgt_summary": "Dogma is an official system of principles or doctrines of a religion, such as Roman Catholicism, or the positions of a philosopher or of a philosophical school such as Stoicism. ", "id": 1108736}
{"src_title": "Huis ten Bosch", "tgt_title": "Huis ten Bosch", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "17. až 18. století.", "content": "Stavba paláce Huis ten Bosch začala 2. září 1645 pod vedením Bartholomeuse Drijffhouta podle návrhu Pietera Posta a Jacoba van Campena na pokyn Amálie Solms-Braunfels, manželky nizozemského místodržitele Frederika Hendrika Oranžského. Základní kámen položila manželka Fridricha Falckého a česká královna Alžběta Stuartovna. Po smrti svého manžela v roce 1647 Amálie tento palác zasvětila jeho památce. Pod vedením architekta a malíře Jacoba van Campena a Pietera Posta ve spolupráci s dalšími slavnými umělci jako byli Gerard van Honthorst, Jacob Jordaens, Thomas Willeboirts Bosschaert, Theodoor van Thulden, Caesar van Everdingen, Salomon de Bray, Pieter Soutman, Gonzales Coques, Pieter de Grebber, Adriaen Hanneman a Jan Lievens, zaplnili Oranjezaal (Oranžový sál) malbami oslavujícími jejího manžela Frederika Hendrika. V letech 1734 až 1737 přidal architekt Daniel Marot k paláci dvě křídla, včetně nové jídelny. Koncem 18. století palác změnil majitele. Přešel z majetku rodiny Nasavských, ze které pocházelo mnoho nizozemských místodržících, do majetku Batávské republiky. Vláda nově vytvořené republiky dala palác oranžsko-nasavské dynastii, která jej vlastní dodnes.", "section_level": 2}, {"title": "19. a 20. století.", "content": "Od roku 1800 do roku 1805 v paláci sídlila Národní galerie umění, předchůdce Rijksmusea. Bratr Napoleona Bonaparte, Ludvík Bonaparte, nizozemský král, palác mezi lety 1805 až 1807 krátce užíval. Když byl v roce 1815 William Frederick, princ Oranžsko-nassavský, jediný přeživší z posledních nizozemských místodržících prohlášen králem Nizozemska jako Vilém I. Nizozemský, stal se Huis ten Bosch jedním z jeho oficiálních sídel. Palác se stal jedním z oblíbených míst pro mnoho členů královské rodiny. V roce 1899 byl palác místem několika setkání první mezinárodní mírové konference v Haagu. Během první světové války se stal sídlem královny Wilhelminy. Když německá armáda napadla Nizozemsko během druhé světové války, královna a její rodina byli nuceni palác opustit. Odešli do exilu do Británie. Nacistická vláda plánovala palác zničit, ale správce armádu přesvědčil, aby ho neničili. Přesto byla budova velmi poškozena. V letech 1950 až 1956 byl palác obnoven a v roce 1981 se znovu stal královskou rezidencí.", "section_level": 2}], "src_summary": "Huis ten Bosch (nizozemsky Paleis Huis ten Bosch) je královský palác v Haagu v Nizozemsku. Je to jeden z tří oficiálních sídel nizozemské královské rodiny; další dvě jsou palác palác Noordeinde v Haagu a Královský palác v Amsterdamu. Huis ten Bosch byl domovem bývalé nizozemské královny Beatrix od roku 1981 do roku 2014. Současný král Willem-Alexander a jeho rodina nastoupili vládu dne 13. ledna 2019. Replika paláce byla postavena v japonském Sasebu, v zábavním parku nesoucím stejný název.", "tgt_summary": "Huis ten Bosch (, ; English: \"House in the Woods\") is a royal palace in The Hague, Netherlands. It is one of three official residences of the Dutch monarch; the two others being the Noordeinde Palace in The Hague and the Royal Palace in Amsterdam. ", "id": 1477312}
{"src_title": "Morušovník bílý", "tgt_title": "Morus alba", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Větve jsou tenké, hladké a velmi křehké. Mladé větvičky jsou na koncích světle zelenavé či žlutohnědé a v některých případech úplně lysé. Nižší větvičky jsou tmavší, tupě hranatě oválné s roztroušenými lenticelami. Starší větvičky černošedé s bílou dření s malými dutinkami. Pupeny jsou 6–10 mm dlouhé se 3–5 pupenovými šupinami, které jsou světle hnědé s tmavým okrajem. Pupeny jsou krátce kuželovité a mírně zploštělé. Na kmenu je v mládí hladká světle hnědá kůra. Borka je hnědočervenavá nebo zelenavě šedá, podélně rozpukaná. Letorosty má poměrně rovné a slabé, zprvu jemně sametově chlupaté, později olysávající. Listy jsou tenké, vejčité, dlouhé 6–18 cm a široké přibližně 8 cm, nesouměrně dlanitě 3–5 laločnaté, v obrysu široce vejčité. Na bázi zaokrouhlené nebo šikmo srdčité, zubaté či laločnaté. Listy jsou na líci hladké a leskle zelené. Na rubu pouze na žilnatině pýřité. Listy vykazují Heterofylii, což je schopnost vytvářet na jednom exempláři odlišné tvary a velikosti listů. Palisty kopinaté, opadavé. Řapík je dlouhý kolem 2 cm, silněji chlupatý, na lící žlábkovitě vyhloubený. Listové jizvy jsou na značně vyniklých listových polštářcích. Květenství je jednodomé až dvoudomé v úžlabních vejčitých klasech. Samčí květy jsou ve dlouze stopkatých, světle žlutých jehnědách. Samičí květenství spíše hlávkovité až válcovité a vzpřímené. Blizny jsou lysé, plodenství je 10–25 mm velké, bílozeleně nebo načervenale zbarvené. Plod moruše dozrává v létě, dužnatí a uzavírá drobné nažky, celek je vejčitě válcovité plodenství. Zralá moruše má nažloutlé, jindy fialové až černé zbarvení, zralý plod je především velmi výrazně sladký, s typickou příchutí, podle zralosti a polohy je více či méně aromatický.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Morušovník bílý pochází z Číny, ale je už staletí vysazován ve Středozemí nebo v teplejších krajích Střední Evropy.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Tento strom vyžaduje odvodněnou, dobře úrodnou půdu vystavenou horkému slunci. Jedná se o jeden z nejpozději jarně rašících stromů. Doba květu je v květnu a červnu.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Morušovník bílý je krmnou rostlinou housenek nočního motýla bource morušového (\"Bombyx mori\"). Ačkoliv imágo tohoto motýla potravu nepřijímá, housenky konzumují velké množství morušovníku. Sklízení listů morušovníku bílého je tradicí převzatou z východní Asie a ještě dnes se provádí ve velkém rozsahu ve Francii. V době druhé světové války měl být chov bource morušového zaveden v Německu. Proto také z této doby pochází vysazování morušovníku bílého ve školních zahradách. Aby se z co možno nejmenší produkční plochy sklidilo co nejvíce listí, tak se stromy často sestřihují, čímž se hustě rozvětví. Chov housenek bource morušového pro výrobu hedvábí z kokonů je v Evropě prokázán od 16. století. Často se také vysazuje v parcích, zahradách, podél cest pro sladkokyselé plodenství. V Čechách byl chov bource morušového zaveden v 17. století Albrechtem z Valdštejna. Československý hedvábnický průmysl měl v poválečných letech vysokou úroveň. Ročně se dováželo a zpracovávalo až 500 tun surového hedvábí. Bohužel bylo roku 1963 naše hedvábnictví zcela zrušeno.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Celá rostlina obsahuje toxické látky nebezpečné pro lidské zdraví. Latex vylučovaný rostlinou je toxický pro člověka, dráždivý při kontaktu. Pyl je vysoce alergenní a přispívá k senné rýmě. Toxikologické informační středisko u plodů \"Morus alba, Morus rubra, Morus nigra\" uvádí „\"téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen); po větším požitém množství se podává aktivní uhlí, nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže\"“. Další zdroje podávají jiné údaje o akutní a chronické toxicitě plodů. Zmiňují, že navzdory širokému použití moruší (\"Morus alba\" L.) nebylo podle zdroje provedeno žádné systematické hodnocení toxicity plodů moruše. Výsledky testů toxicity neukázaly žádné abnormality a histopatologické změny. Zmiňovány jsou pouze významně odlišné hodnoty glukózy v krvi. Výsledky tedy naznačují, že plody moruše nevyvolávají akutní ani chronickou toxicitu. Jiný zdroj uvádí že jsou jedovaté všechny části bílé moruše, s výjimkou zralých plodů. I když lidé zralé plody moruše konzumují, požití nezralých plodů může vyústit v žaludeční nevolnost, podráždění nervového systému.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "Podobným druhem je morušovník černý (\"Morus nigra\"), což je teplomilný druh a v České republice se pěstuje zcela výjimečně. Jeho plody se v teplých oblastech Evropy vytvářejí pravidelně a chutnají lépe než plody morušovníku bílého. Plody jsou podobné ostružinám. V místech s horkými léty vyrostou morušovníky černé až v 15 m vysoké stromy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Morušovník bílý (\"Morus alba\") je menší opadavý strom z čeledi morušovníkovité (\"Moraceae\"). Morušovník bílý je vysoký přibližně 10–15 m. Jeho koruna je poměrně úzká, vysoká a působí křehkým dojmem.", "tgt_summary": "Morus alba, known as white mulberry, is a fast-growing, small to medium-sized mulberry tree which grows to tall. It is generally a short-lived tree with a lifespan comparable to that of humans, although there are some specimens known to be over 250 years old. The species is native to northern China and India, and is widely cultivated and naturalized elsewhere (United States, Mexico, Australia, Kyrgyzstan, Argentina, Turkey, Iran, etc.). ", "id": 1719530}
{"src_title": "Basilius Bessarion", "tgt_title": "Basilios Bessarion", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se do chudé rodiny v Trapezuntu, černomořském přístavu dnes v severovýchodním Turecku, učitelé si však všimli jeho nadání a poslali ho na studia do Konstantinopole. Roku 1423 odcestoval na Peloponnés ke slavnému novoplatonikovi Gemistu Pléthónovi, kde absolvoval studium \"Artes liberales\" s důrazem na matematiku a astronomii a nadchl se pro Pléthónovo pojetí platónismu. Po návratu do Konstantinopole vstoupil do kláštera a patrně přijal jméno starověkého egyptského poustevníka Bessariona. Roku 1436 se stal opatem a roku 1437 ho byzantský císař Jan VIII. Paleologos ustanovil metropolitou v Nikaji. Císaře pak doprovázel na cestě do Itálie, kde chtěl císař získat vojenskou pomoc proti tureckému ohrožení. Prvním krokem mělo být odstranění tzv. východního schizmatu, rozštěpení křesťanské církve na východní (ortodoxní) a západní (katolickou) v roce 1054. Bessarion byl členem byzantské delegace na koncil ve Florencii a vedl tu její část, která podporovala sjednocení. Z jeho spisů vyplývá, že nebyl veden politickým oportunismem svého císaře, ale upřímným přesvědčením, že římská církev byla blíž pravdě. 6. července 1439 četl ve florentské katedrále deklaraci řeckého sdružení církví ve prospěch sjednocení, za přítomnosti papeže Evžena IV. a císaře Jana. Po návratu do Řecka byl ostře kritizován odpůrci sjednocení, kdežto papeže si získal natolik, že ho 18. prosince 1439 jmenoval kardinálem. Bessarion se trvale přestěhoval do Itálie a se svými spolupracovníky přivezl velmi bohatou knihovnu kvalitních řeckých rukopisů starověkých filosofů i křesťanských teologů. V jeho římském sídle se scházeli řečtí učenci a uprchlíci, které kardinál podporoval, když jim dával knihy opisovat a překládat do latiny Platóna i Aristotela a mnoho dalších. Bránil a obhajoval rané humanisty, například německého matematika a astrologa Regiomontana nebo Mikuláše Kusánského, s nímž se velmi spřátelil. Stal se postupně arcibiskupem v Sipontu a v příměstských diecézích v Sabině a ve Frascati. Při papežské volbě (konkláve) 1455 byl jedním z vážných kandidátů, protože jako Řek nebyl zapleten do boje italských frakcí Orsiniů a Colonnů. V letech 1450-1455 byl legátem v Boloni a sloužil i jako papežský diplomat v různých zemích, například roku 1471 u francouzského krále Ludvíka XI., kterého se marně snažil získat pro křížovou výpravu proti Turkům. Za tyto služby mu přítel Aeneas Silvius Piccolomini, papež Pius II., udělil formální titul latinského patriarchy v Konstantinopoli. Jako „první z kardinálů“ předsedal konkláve v roce 1464 a 1471 a o rok později zemřel v Ravenně.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Bessarion patřil k největším učencům své doby. Sám přeložil Xenofontova \"Memorabilia\" a Aristotelovu \"Metafyziku\" a snažil se jeho učení smířit s Platónovým. Jeho nejvýznamnější dílo je obhajoba platónské filosofie proti Jiřímu z Trabizondu a vydal také své listy a modlitby. V Benátkách, kterým odkázal svou knihovnu se 482 řeckými a 264 latinskými rukopisy, tím založil dóžecí knihovnu Marciana. Díky Bessarionovi se zachoval jediný exemplář spisu \"Bibliotheca\", bohatého pramene o řecké mytologii, a řada dalších děl.", "section_level": 1}], "src_summary": "Basilius Bessarion (2. ledna 1403, Trapezunt – 18. listopadu 1472, Ravenna), před vstupem do řehole snad \"Johannes Bessarion\", byl byzantský biskup, římský kardinál, filosof, učenec a církevní politik. Hlavní představitel snahy o sjednocení východní a západní církve před pádem Konstantinopole. V letech 1437 – 1440 nicejský arcibiskup, účastník řecké delegace na koncilu ve Florencii (1438-1439), od roku 1439 kardinál. Je po něm pojmenován kráter Bessarion na přivrácené straně Měsíce. ", "tgt_summary": "Basilios (or Basilius) Bessarion (Greek: Βασίλειος Βησσαρίων; 2 January 1403 – 18 November 1472), a Catholic cardinal bishop and the titular Latin Patriarch of Constantinople, was one of the illustrious Greek scholars who contributed to the great revival of letters in the 15th century. He was educated by Gemistus Pletho in Neoplatonic philosophy. Later, he became a cardinal, and was twice considered for the papacy. He has been mistakenly known also as Johannes Bessarion or Giovanni Bessarione due to an erroneous interpretation of Gregory III Mammas.", "id": 467272}
{"src_title": "Mongolská kuchyně", "tgt_title": "Mongolian cuisine", "src_document": [{"title": "Ingredience.", "content": "Mongolští kočovníci stále žijí z produktů zvířat, jako je hovězí dobytek, ovce, koně, kozy, velbloudi, jaci a také divoká zvěř. Maso se buď uvaří do polévek či knedlíčků (chušúr), nebo se usuší na zimu (\"borts\"). Mongolská strava obsahuje mnoho živočišného tuku, který byl hlavně v minulosti důležitý pro Mongoly k překonání chladné zimy (až -40° C) a tvrdé práce. Mléko a smetana (hlavně kobylí či kravské) sloužily k výrobě různých nápojů, stejně tak jako k výrobě jogurtů či sýrů. Oblíbenými obilovinami jsou ječmen a rýže. Z ječmenné mouky se nejčastěji připravují nudle, těsto na knedlíčky či ječmená kaše. Nudle se tradičně přidávají do polévek, nebo do různých směsí masa, popřípadě i zeleniny. Vzácněji se používá i zelenina – například brambory, zelí, vodnice, cibule nebo česnek (kterým se také pokrmy dochucují).", "section_level": 1}, {"title": "Tradiční pokrmy.", "content": "Většina tradičních jídel je tvořena masem. Mongolové vaří mnoho druhů knedlíčků či placek z ječmenné mouky plněných masem. Chušúr jsou velké smažené knedlíky plněné výhradně skopovým masem. Dalším typem knedlíků jsou buuz, malé knedlíčky plněné masem a vařené v páře, nebo banš, masové knedlíčky vařené ve vodě. Maso se také často dusí (\"cuivan\", \"budaatai huurga\"), nebo přidává do nudlových polévek (\"guriltai šol\"). \"Cuivan\" je nudlová směs se zeleninou a masem. Nejpozoruhodnější způsob přípravy jídla je využíván hlavně při oslavách kdy se maso (společně se zeleninou) připraví na nahřátých kamenech. Buď se použije jehněčí maso (\"chorchog\") nebo vykostěný svišť či koza, do kterých se kameny nakladou (\"boodog\"). Poté co se mléko zbaví smetany (\"öröm\"), připravují se z něj sýry (\"byaslag\"), sušený tvaroh (\"aaruul\"), jogurty a kefíry. Tradičním dezertem je smažené těsto \"boorcog\", podobné koblihám.", "section_level": 1}, {"title": "Tradiční nápoje.", "content": "Typickým mongolským nápojem je \"ajrag\" (kumys), což je zkvašené kobylí mléko nakyslé chuti s nízkým obsahem alkoholu. Dalším oblíbeným nápojem je slaný mléčný čaj (\"süütei tsai\"), lehký mléčný likér (shimiin arkhi) či různé kefíry a jogurtové nápoje. V důsledku ruského vlivu je zde oblíbená vodka či jiné obilné destiláty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mongolská kuchyně (mongolsky: Монгол хоол) je vzhledem k stepním podmínkach, ve kterých Mongolové postaletí žili, velmi strohá a jednoduchá. Nejvíce využívá produktů z masa, mléčných výrobků a živočišných tuků. Využití zeleniny i různého koření je omezeno. Vzhledem k blízké zeměpisné poloze i hlubokými historickými vazbami mezi Čínou a Ruskem je mongolská kuchyně ovlivněna čínskou a ruskou kuchyní méně než by se dalo čekat.", "tgt_summary": "Mongolian cuisine predominantly consists of dairy products, meat, and animal fats. The most common rural dish is cooked mutton. In the city, steamed dumplings filled with meat—\"buuz\"— are popular. ", "id": 259296}
{"src_title": "Héctor Babenco", "tgt_title": "Héctor Babenco", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Héctor Babenco se narodil 7. února 1946 v Buenos Aires a vyrůstal v Mar del Plata. Jeho otec, Jaime Babenco, byl argentinský gaučo ukrajinského původu a matka, Janka Haberbergová, byla polská imigrantka, pocházející z židovské rodiny. Domov opustil po dovršení osmnácti let a vydal se do Evropy. Vykonával různé pomocné práce ve filmových studiích, až se posléze stal asistentem předních režisérů, jako byli Mario Bava, Sergio Corbucci a Mario Camus. V roce 1969 se vrátil do Brazílie, usídlil se v São Paulu a natočil několik dokumentárních filmů. Mezi nimi vynikl film o brazilském automobilovém závodníkovi Emersonu Fittipaldim (\"O Fabuloso Fittipaldi\", 1973). Svůj první hraný film, romantické drama na motivy Dona Juana, \"O Rei da Noite\" (Král noci) natočil v roce 1975. První velký úspěch mu přinesl film \"Lucio Flavio\" (1977) o velké bankovní loupeži z počátku sedmdesátých let. Mezinárodní uznání získal za hraný dokument \"Pixote: A Lei do Mais Fraco\" (1981), který je syrovým, až naturalistickým, zobrazením života mladých kriminálníků v São Paulu. Tento film bývá srovnáván s neorealistickými filmy, jako byly např. \"Děti ulice\" (Sciuscià, 1946) Vittoria De Sicy či \"Zapomenutí\" (Los Olvidados, 1950) Luise Buñuela. Realita filmu byla dovršena, když představitel hlavní role byl v roce 1987 zabit při pouličním střetu s policií. Dalším významným filmem se stal film z vězeňského prostředí \"Polibek pavoučí ženy\" (Kiss of the Spider Woman, 1985), který byl odměněn dvěma Oscary. Na Oscara byl rovněž nominován film \"Jako nepoddajný plevel\" (Ironweed, 1987), ve kterém v hlavních rolích zazářili Jack Nicholson a Meryl Streepová. Cenu Los Angeles Film Critics Association získal film \"Hráči na vinici Páně\" (At Play in the Fields of the Lord, 1991). V roce 1994 Babenco podstoupil transplantaci kostní dřeně. K natáčení se vrátil po čtyřech letech filmem \"Osvícené srdce\" (Foolish Heart, 1998), autobiografickou ságou umístěnou do Mar del Plata, kde Babenco strávil mládí. Posledním Babencovým filmem byl rovněž autobiograficky laděný film \"My Hindu Friend\" (2015).", "section_level": 1}], "src_summary": "Héctor Eduardo Babenco (7. února 1946 Buenos Aires, Argentina – 13. července 2016 São Paulo, Brazílie) byl brazilský filmový režizér, scenárista, producent i herec. Působil v mnoha zemích včetně Argentiny, Brazílie a USA. Mezi jeho nejznámější filmy patří: \"Pixote\" (1980), \"Kiss of the Spider Woman\" (1985), \"Ironweed\" (1987) a \"At Play in the Fields of the Lord\" (1990).", "tgt_summary": "Héctor Eduardo Babenco (February 7, 1946July 13, 2016) was an Argentine-Brazilian film director, screenwriter, producer and actor who worked in worked in several countries including Brazil, Argentina, and the United States. He was one of the first Brazilian filmmakers to gain international critical acclaim, through his films which often dealt with social outcasts on the fringes of society. His best-known works include \"Pixote\" (1980), \"Kiss of the Spider Woman\" (1985), \"Ironweed\" (1987), \"At Play in the Fields of the Lord\" (1990) and \"Carandiru\" (2003). ", "id": 2035532}
{"src_title": "Karel Max Lichnovský", "tgt_title": "Karl Max, Prince Lichnowsky", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Karel Max Lichnovský pocházel ze slezsko-moravské šlechtické rodiny Lichnovských z Voštic. Jeho rodiči byli kníže Karel Lichnovský z Voštic a Marie von Croÿ. Nejprve vstoupil do služeb pruské armády, během krátkého období se rozhodl Karel Max Lichnovský vyměnit za diplomatické služby. Od roku 1885 pracoval jako atašé na londýnské ambasádě. Poté postupně pracoval v diplomatických službách ve Stockholmu, Konstantinopoli, Drážďanech, Bukurešti. V roce 1902 se stal německým velvyslancem v Rakousku-Uhersku. V roce 1912 byl jmenován velvyslancem ve Velké Británii. V Londýně usiloval o rovnováhu mezi Německým císařstvím a Velkou Británií a doporučil opatrný postup při podpoře Rakousko-Uherska v době Červencové krize. Doporučoval, aby se Velká Británie stala prostředníkem ve sporech mezi Rakouskem a Srbským královstvím, které nastaly následkem atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Jeho doporučení však nepodporovali německý císař Vilém II. a kancléř Theobald von Bethmann Hollweg. S vypuknutím první světové války byl odvolán a vrátil se do Německa. Aby ospravedlnil svůj postoj, napsal v roce 1916 soukromou brožuru s názvem \"Moje mise\", která popisovala důvody jeho jednání v Londýně. V brožuře obviňoval německou vládu, že pro odvrácení války nic neučinila. Tato brožura se šířila ve vyšší společnosti. Později byla přejmenována na \"Lichnovského memorandum\" a proti jeho vůli zveřejněna. V roce 1917 byl vyloučen z horní komory pruského parlamentu a odešel z aktivní politiky.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1904 se oženil s hraběnkou Mechtildou Christianou Marií von und zu Arco-Zinneberg. Po svatbě manželé žili na zámcích v Hradec nad Moravicí a Chuchelná. Provozovali také společenský salón v Berlíně, kde v roce 1908 zakoupili dům v Buchenstrasse. Z manželství vzešly tři děti: Vilém (* 1905), Leonore (* 1906) a Michael (* 1909).", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Lichnowského monografie \"Moje mise v Londýně 1912–1914\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Karel Max Lichnovský z Voštic (8. března 1860, Krzyżanowice, Horní Slezsko, Prusko – 27. února 1928, Chuchelná, Československo) byl slezský šlechtic, německý diplomat a od roku 1912 do roku 1914 německý velvyslanec ve Velké Británii. Byl členem horní komory pruského parlamentu.", "tgt_summary": "Karl Max, Prince Lichnowsky (Kreuzenort, Upper Silesia, Prussia [now Krzyżanowice, Poland], 8 March 1860 – Kuchelna, Czechsoslovakia, 27 February 1928) was a German diplomat who served as ambassador to Britain during the July Crisis and who was the author of a 1916 pamphlet that deplored German diplomacy in mid-1914 which, he argued, contributed heavily to the outbreak of the First World War.", "id": 2021582}
{"src_title": "Jedle obrovská", "tgt_title": "Abies grandis", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Jedle obrovská je vysoce vzrůstný strom s mohutným válcovitým kmenem a širokou korunou stejnoměrného, kuželovitého tvaru. Patří mezi největší jehličnaté stromy na světě; její výška často přesahuje 70 metrů, za předpokladu, že se jedná o exempláře, které rostou na území své původní domoviny. Větve vyrůstají v přeslenech, většinou vodorovně odstávají (kolmo na kmen). Tenká šedá kůra je v mládí poseta pryskyřičnými puchýřky, ve stáří tvoří podélně rozpukanou borku. Kůlovitý hlavní kořen sahá do značné hloubky pod povrch země, postranní kořeny jsou bohatě rozvětvené, což stromu umožňuje přežívat i na nepříliš příznivých stanovištích. Jednotlivé jehlice jsou ploché, úzké, nestejně dlouhé (v rozmezí 2-6 cm), na větvičce uspořádané do dvou pravidelných řad. Barvy jsou svěže až tmavě zelené, lesklé, na spodní straně s výraznými bílými proužky průduchů. Snadnou se lámou, rozdrcené jsou velmi příjemně aromatické. Letorosty jsou lysé. V horní části koruny, poblíž vrcholu, vyrůstají na jaře samčí šištice, které jsou 6-8 cm dlouhé. Samičí šištice jsou žlutozelené, dozrávají v srpnu až září, během října se na stromě rozpadají. jedle obrovská od mládí roste velmi rychle a vytváří velké množství dřevní hmoty. Dožívá se stáří okolo 250-300 let, v evropských podmínkách obvykle méně.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a rozšíření.", "content": "Preferuje hluboké, bohatší, aluviální půdy okolo vodních toků, může se však vyskytovat i na chudé půdě. Potřebuje polostín a nevadí jí mrazy. Na vlhké půdě patří k nejvyšším dřevinám v porostu, na suchých stanovištích zůstává v podúrovni. Původně jedle obrovská rostla pouze na západě Severní Ameriky, v oblasti od Vancouveru po severní Kalifornie, východně její areál zasahuje až Montaně. Nalezneme ji v nadmořské výšce od hladiny Tichého oceánu (zde se vyskytují největší jedinci), až po 1830 m n. m. v pohořích jako Kaskádové pohoří a Skalnaté hory, nejčastěji v hlubokých říčních údolích, roklích nebo na mírných svazích. Nevytváří monokulturu, je součástí smíšených a jehličnatých lesů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření do Evropy.", "content": "Jedli obrovskou objevil David Douglas v roce 1825 a sám ji přivezl v roce 1831 do Anglie. Lesnictví a výsadba v parcích (případně arboretech) je v současnosti hlavním důvodem výsady jedle obrovské v severní a střední Evropě. Nevyroste v zde však do takových výšek jako v Severní Americe. Ty nejstarší, které byly v Evropě vysazeny kolem roku 1831, do současnosti nedosáhly většinou výšek 50 m. V českých podmínkách se jeví jako slibná produkční dřevina, tvorbou dřevní hmoty daleko předstihující domácí hospodářské dřeviny. Jejímu většímu rozšíření v lesích však dosud brání náchylnost na napadení parazitickou houbou václavkou a dosavadní nevelký zájem dřevozpracujícího průmyslu o její dřevo.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "V dřevařském průmyslu se využívá jako zdroj vlákniny, řeziva a nepříliš kvalitního stavebního dříví. V parcích bývá pěstována jako okrasná dřevina, v USA je též oblíbeným vánočním stromkem. U domorodých obyvatel Ameriky měla hojné využití její silně aromatická pryskyřice, jíž se vymazávaly lodě a vnitřky budov. Stejně jako aromatické jehličí má vysoký obsah silic, a tedy i antiseptické a repelentní účinky. Z mladé kůry se získávalo růžové barvivo.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Jedle obrovská (\"Abies grandis\") je jehličnatý neopadavý strom pocházející ze severozápadní části Severní Ameriky. V Evropě se pěstuje od roku 1831 v parcích, jako produktivní, rychle rostoucí dřevina se zde zavádí i do lesnictví (včetně ČR).", "tgt_summary": "Abies grandis (grand fir, giant fir, lowland white fir, great silver fir, western white fir, Vancouver fir, or Oregon fir) is a fir native to the Pacific Northwest and Northern California of North America, occurring at altitudes of sea level to 1,800 m. It is a major constituent of the Grand Fir/Douglas Fir Ecoregion of the Cascade Range. ", "id": 882148}
{"src_title": "Karl von Stürgkh", "tgt_title": "Karl von Stürgkh", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí, studium, úřednická dráha.", "content": "Narodil se v rakouském Štýrském Hradci ve šlechtické rodině, jež pocházela původně z Bavorska, do Štýrska však rod přesídlil již v 16. století. Vystudoval práva a vstoupil do státních služeb. Od roku 1886 pracoval na tehdejším Ministerstvu kultu a vyučování, kde měl na starosti problematiku středního školství. V roce 1894 byl jmenován dvorním radou.", "section_level": 2}, {"title": "Poslancem Říšské rady.", "content": "Ve volbách roku 1891 byl jako držitel velkostatků zvolen za poslance Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii svěřeneckého velkostatku ve Štýrsku. Poslanecký slib složil 16. dubna 1891, rezignaci na mandát oznámil na schůzi 21. února 1895. Na poslaneckém křesle ho pak nahradil Edmund Attems. Ve volbách roku 1897 se ovšem do Říšské rady vrátil (opět za velkostatkářskou kurii ve Štýrsku) a opětovně byl zvolen i ve volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907. Zasedal ve skupině Spojené německé levice, která se později rozpadla, načež vstoupil do Strany ústavověrného velkostatku a stal se jedním z jejích vůdců. Jako parlamentní předák se podílel na opoziční agitaci proti vládě Alfreda Windischgrätze, vládě Kazimíra Badeniho a vládě Franze Thuna. Když Windischgrätzova vláda vydala souhlasné stanovisko k slovinskému školství v aplských zemích, vystoupil dokonce coby dvorní rady demonstrativně ze služeb ministerstva kultu a vyučování. Profiloval se jako zastánce centralizovaného rakouského státu, odmítal státoprávní a autonomistické aspirace neněmeckých etnik a podílel se na vypracování programové platformy rakouských Němců (Svatodušní program). Po zavedení všeobecného hlasovacího práva ve volbách roku 1907 coby konzervativní, centralisticky orientovaný šlechtic a odpůrce demokratického volebního systému propadl. Císař František Josef I. ho však v únoru 1907 poté povolal do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady).", "section_level": 2}, {"title": "Ministrem kultu a vyučování.", "content": "Teprve pak ale jeho politická kariéra vyvrcholila. Nejprve se ve vládě Richarda Bienertha a pak i následné vládě Paula Gautsche stal ministrem kultu a vyučování Předlitavska. Funkci zastával v období 10. února 1909 – 3. listopadu 1911. Coby ministr musel paradoxně čelit kritice německých nacionálních stran pro své kroky. První předlohou, kterou v parlamentu musel obhajovat, byl vládní záměr na zřízení italské právnické fakulty.", "section_level": 2}, {"title": "Ministerským předsedou.", "content": "Ihned poté, co opustil ministerskou funkci, byl sám pověřen sestavením vládního kabinetu, který jako vláda Karla Stürgkha existoval od 3. listopadu 1911. Moci se ujal v době, kdy po volbách do Říšské rady roku 1911 byl předlitavská politická scéna mimořádně roztříštěná a polarizována mezi četnými etnickými a ideologickými frakcemi. Stürgkh jako štýrský šlechtic sestavil novou vládu jako ryze úřednickou, nestranickou a působící \"nad stranami\". Historik Otto Urban označuje Stürgkhovu vládu jako vládu \"zásadního neřešení problémů\". I tak se jí podařilo vytrvat u moci téměř pět let, což v tehdejší rakouské politice nebylo běžné. V létě roku 1912 se Stürgkhovi podařilo v parlamentu prosadit klíčové vojenské předlohy a mobilizační zákony (podpořila je i velká část českých poslanců, v jeho kabinetu zasedali i dva ministři českého původu). Vláda dokázala přežít i složité mezinárodněpolitické období (balkánské války). Nikdy se ale nemohla opřít o formální trvalou parlamentní většinu a nepodařilo se jí ani pokročit v otázce česko-německého smíru. Naopak, v létě roku 1913 vydala takzvané Anenské patenty, kterými byl Český zemský sněm (zablokovaný česko-německou rivalitou) trvale vyřazen z provozu a místo něho nastoupila zemská správní komise. Česká politická reprezentace pak přenesla svůj odpor proti eliminaci zemské samosprávy na Říšskou radu. Když se ovšem Češi v březnu 1914 chystali na další kolo obstrukcí na Říšské radě, nechal ji Stürgkh odročit. Vzhledem k následnému vypuknutí první světové války byl předlitavský parlament odročen až do roku 1917. Po atentátu na Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu v červnu 1914 byl Karl von Stürgkh stoupencem vyhlášení války Srbsku spolu např. s náčelníkem generálního štábu armády Conradem von Hötzendorfem, patřil k tzv. válečnému křídlu vídeňské vlády. 25. července 1914 byla v Předlitavsku pozastavena parlamentní vláda a kabinet fungoval prostřednictvím vládních nařízení až do roku 1917. Za první světové války musela Stürgkhova vláda řešit mimořádné úkoly vyplývající z válečné situace, jako rozvrat ekonomiky a zásobování obyvatelstva, včetně sociální radikalizace. Centrum moci se zároveň posouvalo směrem k vojenským kruhům.", "section_level": 2}, {"title": "Obětí atentátu.", "content": "21. října 1916, krátce před smrtí císaře Františka Josefa I., byl Karl von Stürgkh zastřelen při atentátu sociálním demokratem Friedrichem Adlerem. Adler byl za tento čin odsouzen k trestu smrti, který mu ale byl odpuštěn při velké amnestii po nástupu nového císaře Karla I.", "section_level": 2}], "src_summary": "Karl hrabě von Stürgkh (30. října 1859 Graz – 21. října 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský šlechtic a politik, v letech 1911–1916 předseda předlitavské vlády (vláda Karla Stürgkha), předtím ministr kultu a vyučování Předlitavska a poslanec Říšské rady. Byl zabit při atentátu v roce 1916.", "tgt_summary": "Karl von Stürgkh (30 October 1859 – 21 October 1916) was an Austrian politician and Minister-President of Cisleithania during the 1914 July Crisis that led to the outbreak of World War I. He was shot and killed by the Social Democratic politician Friedrich Adler.", "id": 725997}
{"src_title": "Louise de Keroual", "tgt_title": "Louise de Kérouaille, Duchess of Portsmouth", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Louise se narodila jako dcera bretaňského šlechtice \"Guillaume de Penancoët, pana de Kérouaille\" a jeho manželky \"Marie de Ploeuc de Timeur\". Jako mladá dívka dlela na dvoře vévodkyně orleánské Henrietty Anny, sestry Karla II. a manželky mladšího bratra Ludvíka XIV., Filipa II. Orleánského. V roce 1670 doprovázela do Anglie vévodkyni, která sem cestovala oficiálně za účelem návštěvy bratra, ve skutečnosti za účelem uzavření tajné smlouvy; zde se v Doveru setkala s Karlem II. Po náhlé smrti vévodkyně Henrietty Anny zůstala \"bezprizorní\", Karel ji však vzápětí jmenoval dvorní dámou své manželky Kateřiny z Braganzy. Proslýchalo se, že francouzský dvůr záměrně Louisu Karlovi podstrčil (měla být francouzskou agentkou v Anglii), ale není pro to důkazů. Když se však ukázalo, že král projevuje Louise svou náklonnost, rozběhly se dvorské intriky na obou stranách; jejich hlavními aktéry byli francouzský vyslanec v Anglii Charles Colbert a ministr lord Arlington. Louise byla velmi inteligentní a cílevědomá dívka a do svého vztahu s králem se nevrhla po hlavě bez rozmyslu. V roce 1672 porodila Karlovi syna Karla, který dostal příjmení Lennox a v roce 1675 titul paira - vévody z Richmondu. Nemalé finanční částky, jež dostávala od francouzské ambasády, byly příčinou dohadů, že králova favoritka konala ve prospěch Francie, své rodné země. Sympatie Angličanů jí to nezískalo, třebaže Louise odmítla přijmout dary od francouzského krále Ludvíka XIV. 19. srpna roku 1673 získala pairský titul vévodkyně z Portsmouthu, hraběnky z Fareham a baronky z Petersfieldu. V prosinci toho roku Karel pro ni vyjednal francouzský titul vévodkyně d'Aubigny. Vévodkyně zůstala v Anglii do smrti Karla II. v roce 1685. Poté odjela do Francie, kde zůstala do konce svého života, s výjimkou krátké cesty na dvůr nového krále Jakuba II., Karlova mladšího bratra (Karel zemřel bez legitimních potomků, třebaže nemanželských dětí měl se svými milenkami celou řadu). Poslední léta života strávila v Aubigny v tahanicích s věřiteli. Král Ludík XIV. a po jeho smrti regent Filip II. Orleánský jí přiznali stálý důchod a chránili ji před věřiteli. Louise zemřela v Paříži roku 1734. Jejím potomkem v přímé linii je Charles Gordon-Lennox, 10. vévoda Richmond, Lennox a Gordon. Mezi její potomky náleží i princezna Diana, Camilla, vévodkyně z Cornwallu a Sarah Fergusonová (bývalá manželka Andrewa, vévody z Yorku, druhého syna britské královny Alžběty).", "section_level": 1}], "src_summary": "Louise Renée de Penancoët de Keroual (září 1649 - 14. listopadu 1734), vévodkyně z Portsmouthu a z Aubigny, původem z Bretagne, byla milenkou anglického krále Karla II. Stuarta asi patnáct let; působila ale také jako tajný agent francouzského krále Ludvíka XIV.", "tgt_summary": "Louise Renée de Penancoët de Kéroualle, Duchess of Portsmouth (5 September 1649 – 14 November 1734) was a mistress of Charles II of England.", "id": 892574}
{"src_title": "Šácholan Soulangeův", "tgt_title": "Magnolia × soulangeana", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Šácholan Soulangeův je opadavý rozkladitý keř nebo nízký strom dorůstající výšky 2 až 4, výjimečně až 6 metrů. Letorosty jsou lysé. Řapíky jsou 1 až 1,5 cm dlouhé, chlupaté. Listy jsou tenké, obvejčité, s 6 až 15 cm dlouhou a 4 až 7,5 cm širokou čepelí, ve spodních 2/3 postupně se zužující, na bázi klínovité, na vrcholu krátce špičaté. Listy jsou na líci lysé, pouze se zbytky chlupů podél střední žilky na bázi listu, na rubu chlupaté. Žilnatina je tvořena 7 až 9 páry postranních žilek. Květní pupeny jsou vejcovité. Květy se rozvíjejí před olistěním. Okvětí je složeno z 6 až 9 narůžovělých až purpurově červených plátků. Vnější 3 okvětní plátky jsou asi o 1/3 kratší než vnější. Tyčinky jsou 1 až 1,2 cm dlouhé. Pestíky jsou lysé. Souplodí zvané šách je asi 8 cm dlouhé a 3 cm široké, za zralosti černé, s vejcovitými až obvejcovitými, asi 1 až 1,5 cm dlouhými měchýřky pokrytými roztroušenými bílými lenticelami. Semena jsou tmavě hnědá, obvejcovitá a smáčklá.", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Šácholan Soulangeův byl vyšlechtěn v roce 1820 ve Fromontu u Paříže křížením šácholanu obnaženého (\"Magnolia denudata\") se šácholanem liliokvětým (\"M. liliiflora\"). Byl pojmenován po svém šlechtiteli jménem Chevalier Soulange-Bodin. Tyto původní rostliny byly získány opylením šácholanu obnaženého pylem šácholanu liliokvětého. Podobné hybridy však byly později nalezeny i v přírodě v oblastech společného výskytu obou rodičovských druhů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozlišovací znaky.", "content": "V době květu lze šácholan Soulangeův odlišit od jiných magnólií kvetoucích před olistěním zejména podle okvětních plátků, které jsou všechny téměř stejné (bez vnějšího kruhu kratších zelenavých plátků nahrazujících kalich), na vnější straně sytě červené až fialové a před rozkvětem střechovitě (ne chlopňovitě) uspořádané.", "section_level": 1}, {"title": "Variabilita.", "content": "Většina hybridů šácholanů tvoří první generaci křížení, která je dále množena vegetativně. Toto však pro šácholan Soulangeův neplatí. Jeho rozmanitost a Variabilita je částečně dána variabilitou rodičovských druhů, zejména však tím, že kříženci občas tvoří plodná semena. Hybridy se pak mohou dále křížit mezi sebou navzájem, případně i zpětně s rodičovskými druhy. V roce 1975 již bylo napočítáno 103 kultivarů šácholanu Soulangeova.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Šácholan Soulangeův je v zemích mírného pásu zdaleka nejoblíbenějším a nejčastěji pěstovaným šácholanem. Pěstuje se v široké škále různých kultivarů, které se liší v barvě, velikosti a tvaru květů, době kvetení i celkovém habitu rostlin. V parcích a botanických zahradách je běžně pěstován. Na Hlavním nádvoří v Průhonickém parku je vysazen v několika kultivarech spolu s oběma rodičovskými druhy, šácholanem obnaženým a šácholanem liliokvětým.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šácholan Soulangeův (\"Magnolia x soulangeana\"), nazývaný také magnólie Soulangeova, je zahradní kříženec šácholanu obnaženého a šácholanu liliokvětého. Je to nejčastěji pěstovaný druh magnólie, oblíbený pro své časné a bohaté kvetení.", "tgt_summary": "Magnolia\" × \"soulangeana, the saucer magnolia, is a hybrid plant in the genus \"Magnolia\" and family Magnoliaceae. It is a deciduous tree with large, early-blooming flowers in various shades of white, pink, and purple. It is one of the most commonly used magnolias in horticulture, being widely planted in the British Isles, especially in the south of England; and in the United States, especially the east and west coasts.", "id": 618250}
{"src_title": "Prussian Blue", "tgt_title": "Prussian Blue (duo)", "src_document": [{"title": "Historie kapely.", "content": "Lynx (rys) a Lamb (jehně) poprvé předvedly svůj zpěv na neonacistickém festivalu \"Eurofest\" 2001. O rok později se začaly učit hrát na hudební nástroje (Lamb hraje na kytaru a Lynx na housle). V tom samém roce byly představeny v show americké kabelové televize VH1 s názvem Inside hate rock. V roce 2003 se objevily v dokumentu BBC režiséra Louise Therouxea nazvaném \"Louis a nacisté\" o antisemitismu a neonacismu ve Spojených státech. Lynx, Lamb a jejich matka April se také ještě téhož roku objevily v hororu \"Dark Walker\". Ke konci roku 2004 nahrály své debutové CD s názvem \"Fragment of future\" (útržek budoucnosti) u nahrávací společnosti Resistance Records. O rok později vydávají své druhé album \"The path we chose\" (cesta, co jsme si zvolily), na kterém je více tradičního rocku spolu s akustickou a elektrickou kytarou. Většina skladeb postrádá rasový a nacionalistický podtext, který byl slyšet z jejich prvního alba \"Fragment of future\". 20. října 2005 Prussian blue vystoupily v populární show televizní stanici ABC Primetime. Na svém DVD \"Blond hair, blue eyes\"(blond vlasy, modré oči), vydaném v roce 2005, představily tři své videoklipy a několik živých vystoupení. Krátce na to se duo vydalo na turné po USA. 22. srpna se objevily opět v Primetime na ABC. V roce 2006 se dvojčata, jejich matka April, nevlastní otec Mark Harrington a jejich malá nevlastní sestra Dresden přestěhovali z kalifornského Bakersfieldu do Kallispelu v Montaně, protože matka dospěla k závěru, že Bakersfield na její vkus \"není dost bílý\". Část lidí z Kallispel chodila po městě a rozdávala lidem letáky, varující před Prussian blue a jejich názory pod transparenty s hesly \"Nechceme tu nenávist!\". Někteří lidé, kteří se podíleli na kampani zaměřené proti nově příchozí rodině Gaedových, dostali výhrůžné dopisy od různých rasistických skupin. Společnost pro lidská práva v Montaně naplánovala shromáždění na protest proti Prussian blue a jejich názorům.", "section_level": 1}, {"title": "Ideologie.", "content": "Duo má silné vazby na National Vanguard, americkou nacionalistickou organizaci, založenou členy National Aliance. Jejich ideologie se dá popsat jako rasistická a hlásající nadřazenost bílé rasy. \"The Daily Telegraph\" informoval, že dvojčata na jevišti běžně hajlují a publikum nezůstává pozadu – tyto projevy nejsou v USA zakázány. Lynx a Lamb, stejně jako kterýkoli jiný zástupce National Vanguard, se považují za bílé separatisty. Podle zpráv televizní stanice ABC Lynx a Lamb nechodí do běžné školy, ale jsou vzdělávány soukromě doma svou matkou April, aktivní členkou National Vanguard. Dědeček dvojčat nosí hákový kříž na přezce opasku, má ho na dveřích svého pick-upu a zaregistroval si ho jako cejch na svůj dobytek. Lynx a Lamb mají nevlastní sestru. Její celé jméno zní Dresden Hale Harrington, narozena 19. července 2004. Její první jméno je podle města Drážďany v Německu, druhé jméno má podle nacionalisty Matta Hala. Během rozhovoru pro ABC Prussian blue tvrdily, že věří tomu, že \"Adolf Hitler byl velký muž s dobrými plány, které měly za cíl zkvalitnit genetický základ německého národa\", a že \"Holokaust je příliš nafukovaný mýtus\". Protože duo 'nežije o žebrácké holi', Lynx a Lamb se rozhodly věnovat nějaké peníze na postižené hurikánem Katrina.", "section_level": 1}, {"title": "Jméno.", "content": "Kapela se pojmenovala podle pruské modře. V rozhovoru pro Vice Magazine dvojčata uvádějí: \"V našich žilách proudí pruská krev, také naše oči jsou modré a pruská modř je zkrátka hezká barva.\" Jedním dechem ovšem dodávají že se inspirovaly \"diskusemi o absenci pruské modři\" (zbytkové látky po Cyklonu B) \"v údajných plynových komorách koncentračních táborů\". \"Myslíme si, že to může lidi přimět, aby začali přemýšlet o některých nepřesnostech mýtu o Holocaustu\". Absence pruské modři v plynových komorách je jedním ze stěžejních argumentů popíračů Holocaustu, kteří tvrdí, že se Holokaust, pochopitelně pokud přiznají, že nějaký vůbec existoval, musel odehrávat jinak a čísla obětí musejí být daleko menší. Tyto řeči jsou ovšem brány jako mylné a pseudohistorické většinou lidí, kteří se zabývají skutečnou historií. Lynx a Lamb samy uvádějí svůj původ jako anglický, německý a islandský.", "section_level": 1}, {"title": "Texty a jejich vliv.", "content": "Většina skladeb z jejich prvního alba \"Fragment of future\" (útržek budoucnosti) je rasistického a nesnášenlivého charakteru. Převážnou část z nich napsal David Lane, Ian Stuart a Ken McLellan. Dvě z těchto písní oslavují známé nacistické pohlaváry a neonacistické aktivisty, například Rudolfa Hesse a Roberta Jay Matthewse. Jeden další song napsala Lamb a jmenuje se \"Sacrifice\" (obětování). Debutový singl jejich druhého alba, \"The Stranger\" (cizinec), je zhudebněná báseň Rudyarda Kiplinga, která se těší oblibě mezi pravicovými extrémisty. V roce 2006 Prussian blue bylo vydáno prostřednictvím NPD další album nazvané \"Fot the fatherland\" (za vlast). 23. září 2006 vydaly nový singl nazvaný \"Stand up\" (povstaň) jako jejich příspěvek pro iniciativní hnutí \"za osvobození Matta Hala\", který si odpykává svých 190 let pobytu za mřížemi. CD vydalo Condemned Records. Dívky se začaly v neonacistickém hnutí angažovat velmi brzy. Lynx zveřejnila svou báseň \"What must be done\" (co musí být dokončeno) ve Vice Magazinu v roce 2003, tedy když jí bylo deset let.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy v médiích.", "content": "Roku 2003 se dvojčata objevila v dokumentárním snímku BBC \"Louis a nacisté\" dokumentaristy Louise Therouxea. Lynx a Lamb se nechaly inspirovat při sepsání hry na Broadwayi \"\" o dvou sestrách, Blonche a Evě, které dělají muziku podobnou jako Prussian blue a jejichž duo se jmenuje White Noise. Hra je ale míněna k šíření povědomí o nebezpečnosti rasismu a bubblegum pop music. Na dvojčata se také nepřímo naráží v jedné z epizod seriálu Zákon a pořádek, když v pokoji antisemiticky smýšlejícího teenagera visí plakát fiktivního dua \"Dresden Angels\", páru blonďatých dívek držících kytary a nad hlavami jim vlající \"Reichskriegflagge\" 5. prosince byla vysílána epizoda amerického seriálu \"Boston legal\", kde Allan Shore je zapojený do případu vztahujícího se k neonacistickému otci dvojčat, které mají vlastní kapelu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prussian Blue bylo americké teenagerské duo, vzniklé roku 2003. Jeho členky Lynx Vaughan Gaede a Lamb Lennon Gaede se narodily 30. června 1992 ve Fresnu, v Kalifornii. Skupina je hlavně proslulá svými radikálními názory otevřeně podporujících neonacismus.", "tgt_summary": "Prussian Blue was an American white nationalist, Neo-Nazi pop duo formed of Lynx Vaughan Gaede and Lamb Lennon Gaede, fraternal twins born on June 30, 1992, in Bakersfield, California. The duo Prussian Blue was formed in early 2003 by their mother April Gaede, who now goes by April Harrington. The twins referred to the Holocaust as a myth and promoted Holocaust denial and their group was described as racist and white supremacist. ", "id": 2287514}
{"src_title": "Severní Jemen", "tgt_title": "Yemen Arab Republic", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V období starověku byl severní Jemen součástí Má'aribské říše a v 7. století byl ovládnut Arabskou říší. V roce 1538 severní Jemen ovládla Osmanská říše, ale od 17. století si řada místních knížectví (emirátů) zachovávala značnou míru autonomie. Když Britové obsadili území na jihu Jemenu snažila se Osmanská říše o pevnější připoutání území a tak bylo území severního Jemenu od 1873 vilájetem.", "section_level": 1}, {"title": "Samostatnost.", "content": "Před první světovou válkou proběhlo povstání Imámů, ve kterém byla Osmanská říše poražena a tak získala oblast severního Jemenu v roce 1911 značnou autonomii. Po válce bylo na tomto území vyhlášeno samostatné Jemenské království, zatímco jih zůstal britskou kolonií, respektive protektorátem. V roce 1928 podepsal severní Jemen smlouvu o přátelství se Sovětským svazem. Smlouvou z roku 1934 Británie uznala nezávislost Jemenského království, které se naopak zřeklo ambicí na připojení jižního Jemenu.", "section_level": 2}, {"title": "Vyhlášení republiky a občanská válka.", "content": "V období po 2. světové válce se Severní Jemen respektive Jemenské království stalo členem OSN. V zemi postupně sílila opozice proti monarchii, která vyvrcholila 27. září 1962 po smrti krále a Imáma Ahmada bin Yahya, vojenským převratem a na myšlenkách panarabismu byla po vzoru Egypta vyhlášena republika – Jemenská arabská republika. To vedlo ke vzniku několikaleté občanské války mezi Egyptem podporovanými republikány a monarchisty podporovanými Saúdskou Arábií. Situaci zmírnilo až stažení egyptských vojsk v roce 1967, což vedlo k oficiálnímu uznání republiky Saúdskou Arábií v roce 1970 a poražení monarchistů.", "section_level": 2}, {"title": "Období Jemenské arabské republiky.", "content": "Na přelomu 60. a 70. let 20. století převzaly vládu levicové síly, které zahájily proces sblížení s Jižním Jemenen, který byl završen vyhlášením společné deklarace o budoucím sjednocení. Cestu ke sjednocení přerušil v roce 1979 válečný konflikt. Severojemenská vláda obvinila Jižní Jemen z vměšování se do vnitřních záležitostí a finanční podpory levicových rebelů. Eskalaci konfliktu zabránila intervence Ligy arabských států. K opakovanému sblížení obou států došlo v roce 1988, kdy se Jižní Jemen dostal vlivem rozpadu komunistického bloku do těžké hospodářské situace. V listopadu 1989 byla podepsána deklarace o sjednocení, v souladu s kterou dne 22. května 1990 oba státy vytvořily Jemenskou republiku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Severní Jemen je historické území na severu dnešního Jemenu. V minulosti patřilo území Osmanské říši, potom bylo nezávislým královstvím a později republikou a od roku 1990 je součástí Jemenské republiky.", "tgt_summary": "The Yemen Arab Republic (YAR; '), also known as North Yemen or Yemen (Sanaʽa)\"', was a country from 1962 to 1990 in the western part of what is now Yemen. Its capital was at Sanaʽa. It united with the People's Democratic Republic of Yemen (commonly known as South Yemen), on May 22, 1990, to form the current Republic of Yemen.", "id": 2326395}
{"src_title": "Schmitz Cargobull", "tgt_title": "Schmitz Cargobull", "src_document": [{"title": "Historie společnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení a rozvoj.", "content": "Počátky společnosti sahají až do roku 1892. Tehdy začal Heinrich Schmitz, zakladatel společnosti, která již přes 100 let vlastnila jako rodinný majetek kovářské dílny v Altenberge u Münsteru, konstruovat vozy. První vzestupný vývoj zaznamenalo nové obchodní odvětví kovářské dílny s rostoucí motorizací koncem 20. let 20. století. V této době se změnil podnik z řemeslného podniku na průmyslovou výrobu vozidel. V roce 1928 byl vyexpedován první přívěs pro motorová vozidla vybavený plnopryžovými pneumatikami. Od roku 1935 se vyráběly návěsy a skříňové vozy s ocelovým vnějším pláštěm na dřevěné kostře. V roce 1950 vyrobila firma Schmitz svou první izolovanou a temperovanou nástavbu.", "section_level": 2}, {"title": "Expanze, krize a nové zaměření.", "content": "Podnik rostl v šedesátých letech a to zejména po první ropné krizi na počátku sedmdesátých let, kdy velké zakázky z Blízkého východu přinesly velkou míru růstu. Se začátkem První války v Zálivu neprobíhaly v osmdesátých letech zakázky z arabských zemí a společnost Schmitz Cargobull se ocitla v krizi. Reformní politika východní Evropy a znovusjednocení Německa zajistily podniku nový vzestup až do poloviny devadesátých let, kdy došlo k opětovnému výpadku zakázek. Následovala důsledná reorganizace výroby: Sortiment produktů byl omezen na čtyři základní typy, počet nutných dílů výrazně snížen, výrobní a dodací lhůty zkráceny a podíl mzdových nákladů snížen. V březnu 1999 byla stažena první veřejná nabídka akcií společnosti z důvodu slabé poptávky. Od té doby se plány na opětovnou veřejnou nabídku akcií neuskutečnily. V účetním roce 2004/2005 (1. 4. až 31. 3.) ohlásila společnost Schmitz Cargobull poprvé obrat ve výši přes 1 mld. eur (1,21 mld. eur, 36 000 vyrobených vozů). V průběhu pěti let se obrat zdvojnásobil a bylo přijato 1 500 nových pracovních sil.", "section_level": 2}, {"title": "Aktuální vývoj obchodu.", "content": "V účetním roce 2007/2008 bylo dosaženo poprvé obratu ve výši přes 2 mld. eur (2,14 mld. eur, 66 500 vyrobených vozů). V důsledku světové hospodářské krize drasticky klesl příjem objednávek. Obrat 2009/2010 klesl o 70 procent na 660 mil. eur (12 800 vyrobených vozů). Již 2010/2011 překročil obrat opět miliardovou hranici a dnes činí 1,5 mld. €. V listopadu 2012 došlo k podepsání smlouvy o společném podniku (smlouva Joint Venture) s čínskou společností Dongfeng Motor Company, Ltd.. Spolupráce se zaměřuje na výrobu návěsů na čínském trhu. V dubnu 2013 oznámila společnost Schmitz Cargobull plány na otevření nového výrobního závodu v Rusku, na jihu Petrohradu.", "section_level": 2}, {"title": "Produkty a služby.", "content": "Sortiment produktů od společnosti Schmitz Cargobull zahrnuje: Společnost Schmitz Cargobull nabízí prostřednictvím dceřiných společností následující služby:", "section_level": 1}, {"title": "Pobočky.", "content": "Většina výroby se realizuje v Německu a je distribuována do zahraničí. Hlavními odbytišti jsou západní, severní, střední a východní Evropa, stejně jako Blízký a Střední východ. Výrobní závody se nacházejí v Německu ve městech Altenberge, Vreden, Gotha, Berlín a Toddin, v dalších evropských zemích v Zaragoze (Španělsko), Panevėžysu (Litva) a v Petrohradu (Rusko). V roce 2014 byla zahájena další výroba v Číně. Společnost Schmitz Cargobull je zastoupena vlastním prodejem, popř. distribučními partnery ve všech evropských zemích a provozuje síť přibližně 1 200 autorizovaných servisů po celé Evropě.", "section_level": 1}, {"title": "Schmitz Cargobull v Česku.", "content": "V Česku distribuuje produkty společnosti Schmitz Cargobull firma EWT s.r.o. Česká republika, založená v roce 1995, dceřiná společnost skupiny EWT se sídlem v rakouském Kitzbühelu. Podnik je zastoupen distribučním centrem v Brandýse nad Labem.", "section_level": 1}, {"title": "Značka.", "content": "Název obchodní značky Schmitz Cargobull s modrým slonem jako obchodní značkou byla zavedena koncem osmdesátých let. Do té doby působila společnost pod názvem Schmitz-Anhänger Fahrzeugbau GmbH und Co. KG.", "section_level": 1}], "src_summary": "Společnost Schmitz Cargobull AG je německý výrobce návěsů, nástaveb a přívěsů. Centrála podniku se nachází v Horstmaru, sídlo společnosti v sousedním Altenberge ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Tento rodinný podnik v účetním roce 2014/2015 zaměstnával 4 920 spolupracovníků, měl obrat ve výši 1,589 mld. EUR a stal se tímto lídrem trhu v Evropě. Akcionáři jsou se stejnými podíly rodiny Dr. Heinze Schmitze, Petera Schmitze a Bernda Hoffmanna.", "tgt_summary": "Schmitz Cargobull AG is a German manufacturer of semi-trailers, trailers and truck bodies. The company's head office is located in Horstmar, Germany, and its registered office is in the neighbouring city of Altenberge in the state of North Rhine-Westphalia. The family-owned company had 6,500 employees in the 2018/2019 business year and generated a turnover of 2.290 billion euros. It is thus the market leader in Europe. The families of Dr. Heinz Schmitz, Peter Schmitz and Bernd Hoffmann hold equal shares in the company.", "id": 1090286}
{"src_title": "Jasoň dymnivkový", "tgt_title": "Clouded Apollo", "src_document": [{"title": "Areál rozšíření.", "content": "Areál rozšíření zahrnuje Evropu v pásu od Pyrenejí po jižní Skandinávii přes Balkán, Malou Asii do Íránu a střední Asie. V Čechách pravděpodobně již vyhynul, na poslední známé lokalitě poblíž Velkého Oseka – v národní přírodní rezervaci Libický luh – se od roku 1994 zřejmě již nevyskytuje. Na Moravě je v současnosti známo asi 16 lokalit z nichž nejpočetnější se nacházejí v CHKO Litovelské Pomoraví a NP Podyjí. Více rozšířen je na Slovensku kde je znám asi z 50 lokalit: Malé Karpaty, Bílé Karpaty, Malá Fatra, Nízké Tatry, Považský Inovec a Podunajská pahorkatina.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Jasoň dymnivkový obývá řídké listnaté a smíšené lesy, lesostepi a louky od nížin do alpínského stupně, které jsou domovem jeho živné rostliny – dymnivky duté (\"Corydalis cava\") a ostatních druhů z rodu \"Corydalis\".", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Jasoň dymnivkový se vyskytuje v jedné generaci v květnu až červenci. Dospělí motýli se živí se nektarem květů a žijí asi 2 až 3 týdny, během nichž samice naklade až 150 žlutobílých vajíček. Housenky se sice začínají vyvíjet už několik týdnů po nakladení vajíček, ale vylíhnou se až po přezimování příští jaro. Housenky žijí v březnu až červnu na dymnivce duté (\"Corydalis cava\"), dymnivce plné (\"Corydalis solida\"), nebo na jiných druzích rodu \"Corydalis\". Růst housenky trvá 4 až 8 týdnů, poté se zakuklí, kukla bývá uložena ve volném zámotku a ukryta mezi listím a dospělí motýli se líhnou po 2 až 5 týdnech.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnota.", "content": "Významný zástupce orientální motýlí fauny.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny ohrožení.", "content": "Příčinou kritického úbytku jasoně dymnivkového je zejména zánik vhodných biotopů s výskytem živných rostlin a aplikace průmyslových hnojiv a pesticidů na místech jeho výskytu.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Lesní porosty v místech jeho výskytu by měly být převedeny (obnoveny) na střední či nízké lesy (pařeziny) s častými světlinami. Součástí těchto zásahů by měla být i péče o spodní etáž trvalých světlin, popř. experimentální lesní pastva.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jasoň dymnivkový (\"Parnassius mnemosyne\" (Linné, 1758)) je ohrožený druh motýlů ČR. V Československu byl v minulosti místy hojný. V současnosti v Čechách již asi vyhynul a žije pouze na Moravě.", "tgt_summary": "The clouded Apollo (\"Parnassius mnemosyne\") is a butterfly species of the family of swallowtail butterflies (Papilionidae) found in the Palearctic ecozone. ", "id": 1816534}
{"src_title": "Tygr balijský", "tgt_title": "Bali tiger", "src_document": [{"title": "Taxonomie a historie.", "content": "Subspecie \"Panthera tigris balica\" byla popsána německým zoologem Ernstem Schwarzem v roce 1912 na základě jedné lebky a kůže samice pocházející z jižní části Bali (Denpasar). Ačkoliv byly vzneseny jisté pochybnosti o tom, že tygr balijský je natolik rozdílný od tygra jávského, aby byl samostatně vyčleňován, většina vědců tuto subspecii uznává. Jsou však zvažovány dvě možnosti, o jaký poddruh se jednalo. Buď šlo o jeden z „klasických“ devíti podruhů tygra anebo o poddruh tygra jávského, který je některými vědci (Groves C. P., Mazák J. H.) považován za samostatný druh. Tygr balijský byl každopádně úzce spřízněn s tygrem jávským, k jejich vzájemné izolaci došlo s velkou pravděpodobností po poslední době ledové, kdy zanikl pevninský most mezi Jávou a Bali. Potvrzují to i nejnovější analýzy DNA. Taxonomická revize provedená v roce 2017 vědci z Cat Specialist Group, což je odnož IUCN, nicméně tygra balijského (a stejně tak sumaterského) označuje za pouhou regionální formu tygra jávského, a tedy neuznává jako samostatný poddruh.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Tygr balijský byl zřejmě nejmenším tygřím poddruhem, ačkoliv s jistotou to tvrdit nelze, neboť chybí dostatek komparativních dat. Samice měřily na délku (včetně ocasu) nejčastěji 190–220 cm, samci obvykle 220–240 cm, někdy i více. Oszkárem Vojnichem ulovený samec (zobrazený na fotografii v infoboxu) měřil 245 cm a je nejdelším změřeným jedincem. Délka lebek u samic oscilovala mezi 24 a 27 cm, u samců mezi 27 a 31,2 cm. Nosní část byla protažená a úzká. Charakteristickým rysem chrupu této subspecie byla miniaturní velikost či dokonce absence druhého horního třenového zubu. Ocas byl relativně krátký a dosahoval délky 58–71,5 cm, pro srovnání u tygra jávského je to 77–83 cm. Hmotnost se pohybovala mezi 65–80 kg u samic, samci vážili obvykle 90–100 kg (někdy až 120 kg). Tyto údaje jsou vytvořeny na základě měření několika lebek a kůží a pouhého jednoho čerstvě zabitého jedince (O. Vojnich), proto by měly být brány s opatrností. Na jejich základě je nicméně možno tuto šelmu velikostně přirovnat k statným jihoamerickým formám jaguára (průměr samic 72 kg, samců 102 kg). Byl však rozhodně mohutnější než průměrní levharti či pumy (samice těchto koček váží 20–50 kg, samci 30–90 kg, větší kusy se vyskytují jen zcela výjimečně). Zbarvení bylo tmavě oranžové, skoro až cihlové, černé pruhy byly relativně širší a poněkud méně husté, především v přední části těla, než u typického tygra jávského. Mezi pruhy byly roztroušené černé skvrny. Světlá spodní část těla byla velmi malá, zato však zbarvená téměř doběla, ostatní poddruhy jsou spíše krémové. Srst měl kratší zvláště ve srovnání se sumaterským tygrem. Délka chlupů se pohybovala od 7 do 10 mm (t. sumaterský 10–15 mm, t. jávský 8–12 mm), přičemž sezónně se neměnila, na rozdíl od srsti severně žijících poddruhů. Na přední straně hlavy se nacházelo 4–5 párů zdvojených příčných proužků, další indonéské tygří poddruhy toto nemají. Stavbou lebky připomínal spíše tygra jávského, rozmístěním, šíří a tvarem pruhů spíše tygra sumatránského, nicméně podkladovou barvu měl tmavší než oba poddruhy, zvláště než druhý jmenovaný.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Tygr balijský byl endemitem ostrova Bali. Zřejmě se tam dostal přes pevninský most během poslední doby ledové z Jávy, ale vyloučit nelze ani přeplavání průlivu, který oba ostrovy odděluje. Ten je široký jen 2,5 km a tygři jsou navíc velmi dobří plavci. Tygři žili především v hustých džunglích hornatých částí ostrova, stranou od hlavních lidských sídel, i když nikoli výhradně. Z původu dochovaných exemplářů je možné odvodit, že obývali spíše západní část ostrova. Jelikož se jedná o nejméně prozkoumanou tygří subspecii, navíc již nenávratně ztracenou, podrobnosti o jejich životě neznáme. Pouze na základě srovnávací etologie je možné odvodit, že žili podobně jako ostatní džungloví tygři. Mohli lovit pouze faunu vyskytující se na ostrově. Šlo by tedy o divoká prasata, muntžaky sundské, sambary ostrovní, luskouny ostrovní, kury bankivské, makaky jávské, hulmany jávské, varany a bantengy. Kromě toho občas napadali a zabíjeli domácí zvířata. Výjimečně se mohlo stát, že se uchýlili ke kanibalismu. Nizozemský lovec A. J. M. Ledeboer zaznamenal příhodu, kdy tygr zabitý odpoledne 20. srpna 1910 byl jen hodinu poté odtažen a následně zčásti sežrán jiným tygrem.", "section_level": 1}, {"title": "Tygr v balijské kultuře a mytologii.", "content": "Místní domorodci ho nazývali \"samong\" či \"macan\" (jiným přepisem \"machan\"), v indonéštině byl znám jako \"harimau bali\". Tygr měl vždy významné místo v balijské kultuře, především v mýtech, pověstech a léčitelství. Mísil se v nich tradiční ambivalentní vztah k velkým šelmám - obdiv k síle a údajné zázračné moci na jedné straně a obava a nenávist na straně druhé. Domorodci si zhotovovali různé amulety a léčivé přípravky z částí tygřích těl. V hinduistickém náboženství, které je na Bali dominantní, hraje tygr důležitou roli v různých tradičních tancích a ceremoniálech, např. v tanci \"Barong\" o souboji dobra se zlem (kde je označovaný jako \"Barong macan\"). Tygr, pán džungle, dokáže údajně ochránit vesnici před nemocemi a udržovat rovnováhu mezi duchovním a hmotným světem. Podobně jako v Malajsii, na Jávě a Sumatře existují i na Bali pověsti o tygrodlacích. Balijci je nazývali \"macan dadèn-dadèn\" a věřili, že v tygrodlaka se mohl změnit každý člověk, který postrádal vertikální rýhu nad horním rtem. Tygrodlaci žili údajně odděleně od ostatních lidí resp. měli svá vlastní tajná území. S proměnou ve zvířata, tygra nevyjímaje, souvisí i mýtické bytosti zvané \"léyak\", \"suangi\" a \"selak\", které však nejsou pouze tygrodlaky, ale obecně jakýmisi čaroději.", "section_level": 1}, {"title": "Vymizení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní faktor.", "content": "Ostrov Bali má rozlohu pouhých cca 5700 km2, přičemž jen část tohoto území je vhodná jako tygří biotop. Když k tomu připočítáme náročnost na teritorium, vyjde nám, že počet dospělých tygrů nemohl být najednou nikdy větší než zhruba 110–125 kusů. Tygr balijský tak vlastně balancoval na hraně přežití i bez jakéhokoliv zásahu člověka a svým způsobem je s podivem, že „vydržel“ do téměř poloviny 20. století.", "section_level": 2}, {"title": "Lidé a vyhubení tygra.", "content": "Balijci tygra zabíjeli dlouho před příchodem kolonistů, ale dělo se tak jen v omezené míře, většinou jen když ohrožoval je a jejich domácí zvířata. Od 19. století při tom používali metodu instalace pušky na samospoušť u tygřího úlovku. O šelmě máme jen minimum věrohodných písemných a obrazových zpráv. Jednu z nich napsal maďarský lovec chorvatského původu baron Oszkár Vojnich. V roce 1911 zastřelil a vyfotil jednoho z tygrů a popsal jeho lov. Zvíře nejprve chytil za pomoci místních průvodců do železné pasti, a pak ho zblízka zabil. Odstřel velkých šelem byl zábavou mnohých evropských „cestovatelů“ od konce 19. století zhruba do začátku 2. světové války a v koloniích k tomu měli dostatek příležitostí. Bali bylo součástí Nizozemské východní Indie a tak si mnozí lovci a „sportovci“ nenechali ujít šanci vzácnou šelmu zastřelit. Nečinili se jen západní lovci, ale i místní lidé, kteří jim dělali doprovod a ukazovali, jak nejlépe tyto kočky zabíjet. Kupříkladu E. Munaut, což byl puškař ze Surabayi a průvodce Oszkára Vojniche během jeho lovu, usmrtil do roku 1911 nejméně 20 jávských tygrů a pomáhal zájemcům lovit i balijské tygry. Jeho metodou bylo nastražit návnadu spolu s těžkou ocelovou pastí a pak uvězněné zvíře z 15–20 metrů odstřelit. Kromě toho vzrůstala v této době výrazně i domorodá populace na ostrově, což vedlo ke kácení lesů a úbytku lovné zvěře. Všechny tyto faktory měly za následek, že populace tygra se ve 20. a 30. letech 20. století fatálně ztenčila. V první polovině roku 1936 bylo usmrceno 5 tygrů a pak už nebylo kde brát. Poslední prokazatelné pozorování a příznačně zároveň zastřelení tygra balijského se stalo 27. září 1937. Jednalo se o dospělou samici a byla zabita v Sumbar Kima na západě ostrova. O dalších přežívajících jedincích máme sice poměrně četná, ale nepotvrzená svědectví. Například v listopadu roku 1937 napsal jistý Zimmermann, německý plantážník žijící na Bali, dopis, v němž uvádí: \"„V období od roku 1933 do současnosti\" (tj. do listopadu 1937) \"bylo na území od Poelaki\" (Tandjoeng Poelaki na severozápadě ostrova) \"k Teloktrimě\" (?) \"zabito, co já vím, nejméně 14 tygrů... V současné době asi 6 jiných, pokud je mi známo, opět v oblasti žije.“\" Zprávy o žijících jedincích byly poměrně časté ještě ve 40. letech, ale nikdy nebyly věrohodně ověřeny. V 50. letech jejich četnost výrazně ubývala. Ještě v roce 1963 údajně narazila skupina vesničanů v lese na tygří tělo, ale tento objev se nepodařilo potvrdit. Žádné části tygra z té doby se nedostaly k odborníkovi či do muzea. Kdy došlo k poslednímu spatření není možné specifikovat, neboť zprávy o pozorování kolovaly mezi vesničany minimálně do 70. let. Nelze tedy určit přesné datum vymření poddruhu. S jistotou se dá říct jedině to, že k němu došlo někdy po roce 1937, přičemž udržitelná životaschopná populace přestala existovat nejpozději ve 40. letech 20. století.", "section_level": 2}, {"title": "Chov v zajetí, pokusy o záchranu.", "content": "Pro záchranu tygra balijského bylo uděláno málo. V zoo nebyl nikdy chován, dokonce nebyl nikdy řádně zdokumentován či natočen na film. Existuje jen pět fotografií, na nichž je s jistotou zachycena tato kočkovitá šelma. Ani na jedné z nich není zvíře živé. Nedávno byly objeveny dvě další fotografie pocházející z období mezi lety 1910 až 1915, kde jsou s největší pravděpodobností dva tygři balijští zachyceni při „hraní“ s krotitelkou Rose Flanders Bascom z Ringling Bros Circus. Pro to, že jde skutečně o tento poddruh, hovoří malá velikost šelem, jejich tmavé zbarvení, proužky na čele a také záznam o tom, že maďarští lovci odchytili na Bali dva tygry a prodali je cirkusu. V roce 1941 byl sice ustaven Národní park Bali Barat (plocha 20 000 ha), který se nacházel na severozápadě ostrova a zčásti pokrýval předpokládané tygří území, ale bylo už pozdě. Že se to s ochranou v té době již prakticky vyhynulé šelmy nijak nepřehánělo, ukazuje lovecké regulační opatření „Peraturan Pemburuan Bali 1949“ vydané krátce po vyhlášení indonéské nezávislosti, kde je tygr veden jako škodlivé zvíře, jehož lov je povolen za poplatek 50 rupií.", "section_level": 2}, {"title": "Údajné přežití.", "content": "V roce 1975 strávil v Indonésii několik měsíců australský zoolog Colin P. Groves. Setkal se také s úředníkem, který měl na starost ochranu balijské přírody. Ten mu potvrdil, že místní lidé trvají na tom, že v rezervaci Bali Barat stále tygři žijí. Podobnou zkušenost učinil přední světový „tygrolog“ John Seidensticker v roce 1978. Mezi domorodými obyvateli je přítomnost této šelmy tak hluboko zakořeněná, že její existence je tradována až prakticky do současnosti. Mnohé internetové stránky tygra balijského uvádějí jako stále platnou, i když jen těžko spatřitelnou součást fauny vyskytující se na ostrově. Je to zřejmě i proto, aby nalákaly turisty. V roce 2010 se v tisku objevila zpráva, že na západě Bali řádí tygr, který napadá psy a kozy. Vyšetřování to ale nepotvrdilo.", "section_level": 2}, {"title": "Muzejní kusy.", "content": "Existuje jen 9 lebek, 5 kůží a nějaké kosti balijského tygra ve vědeckých sbírkách. Jedná se o tato muzea: Naturalis Biodiversity Center v Leidenu (Nizozemí), Senckenberg Museum ve Frankfurtu (Německo), Naturkunde–Museum ve Stuttgartu (Německo), Přírodopisné muzeum v Londýně (V. Británie). Lebku a kůži poslední tygřice zabité roku 1937 má Museum Zoologicum Bogoriense v Bogoru (Indonésie). Lebka jedince zabitého O. Vojnichem je v Magyar Természettudományi Múzeum v Budapešti (Maďarsko). Rozsáhlá studie vyhynulých tygrů publikovaná roku 2013 přinesla informace o dalších dvou do té doby neznámých muzejních kusech z Oxford Natural History Museum a z Izu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tygr balijský, někdy též tygr džunglový balijský či tygr balinéský (\"Panthera tigris balica\") je vyhynulý poddruh či regionální forma tygra, který žil pouze na indonéském ostrově Bali. K jeho vědeckému popsání došlo v roce 1912. Jednalo se zřejmě o nejmenší tygří formu jak vzrůstem (délka do 245 cm), tak hmotností (do 120 kg), která byla úzce spřízněná se sousedním tygrem jávským. Srst měl krátkou a zbarvenou relativně nejtmavěji ze všech poddruhů. Pruhy byly umístěny blízko sebe a někdy se rozpadaly ve skvrny. Šlo o vrcholového predátora ve svém biotopu, jenž se živil různými kopytníky a další kořistí střední či menší velikosti. Malý životní prostor daný velikostí ostrova, úbytek biotopu spojený s růstem lidské populace a intenzivní lov způsobily, že byl jako první poddruh tygra vinou člověka vyhuben, k čemuž došlo zřejmě ve 40. nebo v 50. letech 20. století. O jeho životě se zachovalo minimum písemných, hmotných a obrazových záznamů, nicméně šelma hrála a stále hraje důležitou roli v tradiční balijské kultuře.", "tgt_summary": "The Bali tiger was a \"Panthera tigris sondaica\" population, which lived in the Indonesian island of Bali. This population has been extinct since the 1950s. ", "id": 824644}
{"src_title": "Nakadžima Ki-27", "tgt_title": "Nakajima Ki-27", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "V červnu 1935 Generální štáb armádního letactva vyhlásil soutěž mezi firmami Nakadžima, Micubiši a Kawasaki na dodání dvou prototypů pokročilého stíhacího letounu, který by nahradil dvouplošníky Kawasaki Ki-10 (Typ 95). Zadání znělo na celokovový jednoplošník vyzbrojený dvojicí kulometů ráže 7,7 mm, který by dosahoval rychlosti 450 km/h a vystoupal do výšky 5000 m za 6 minut. Ze soutěže vzešly typy Nakadžima Ki-27, Kawasaki Ki-28 a Micubiši Ki-33 (modifikace námořního typu A5M). Nakadžima využila koncepci svého jednoplošníku Ki-11, který byl neúspěšný právě v soutěži, ze které byl vybrán typ Kawasaki Ki-10. Pro letoun byl zvolen vzduchem chlazený devítiválcový hvězdicový motor Nakadžima Ha-1a Kotobuki a pevný podvozek.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Prototyp Ki-27, přímo konstrukčně navazující na prototyp stroje Nakadžima PE, vzlétl 15. října 1936 na letišti Odžima. Zlepšení ovladatelnosti konstruktéři zajistili postupným zvětšením rozpětí z 10,4 až na 11,31 m a úpravou koncového profilu křídla. Porovnávacích zkoušek v listopadu 1936 se již zúčastnil také druhý prototyp. Přestože měl menší rychlost i stoupavost než jeho konkurenční stroje, díky svým výborným manévrovacím schopnostem byl na jaře 1937 vyhlášen vítězem soutěže. Společnost Nakadžima následně získala objednávku na 10 předsériových exemplářů Ki-27a, které se od prototypů lišily ve tvaru SOP a krytu kabiny. Pohon zajišťoval výkonnější motor Ha-1b s dvoupolohovou stavitelnou vrtulí. Sériová výroba byla zahájena v továrně Nakadžima ve městě Ota v prosinci 1937. V průběhu roku 1939 začala společnost dodávat upravené Ki-27b, které obdržely zcela prosklený polokapkovitý kryt kabiny. Inovace se týkala také možnosti instalovat pod centroplán závěsníky pro čtyři pumy po 25 kg a později i přídavné nádrže. Ki-27 KAI byla odlehčená verze s vyšší rychlostí (475 km/h), vyvinutá kvůli zpoždění vývoje typu Nakadžima Ki-43, vznikla pouze ve dvou kusech v polovině roku 1940. Celková produkce výrobce Nakadžima dosáhla počtu 2017 strojů včetně předsériových. Dalších 50 letounů dodala v období mezi prosincem 1938 a únorem 1939 firma Tačikawa. Další stroje přímo vycházející z Ki-27 vyráběla společnost Manšu Hikóki Seizó K. K. v Mandžusku.", "section_level": 1}, {"title": "Manšu Ki-79.", "content": "Letecká továrna v mandžuském Charbinu dodávala letectvu japonské císařské armády stroje příbuzné typu Ki-27. Letouny čtyř verzí byly určeny k pokračovacímu výcviku. Jednomístnou variantu Manšu Ki-79a a dvoumístnou Ki-79b poháněl motor Hitači Ha-13a. Jednomístná verze Ki-79c s pohonnou jednotkou Hitači 22 a dvoumístná Ki-79d s motorem Hitači 24 měla místo celokovové poloskořepinové konstrukce ocelovou kostru trupu s překližkovým potahem.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "První tři Ki-27a převzala jednotka 1. Čútai 2. Hikó-Daitai v dubnu 1938, která operovala v severní Číně. Jedním z mnoha útvarů, přejímající od července 1938 Ki-27a, obzvláště vynikl 77. stíhací pluk s původní dislokací v Nankingu. Poté pluk zasahoval do bojů v Malajsku a Barmě. Stroj byl do počátku druhé světové války hlavním stíhacím typem japonské armády. V době svého vzniku se jednalo o moderní letoun, který neměl během svého nasazení při napadení Číny v roce 1938 žádnou konkurenci. To trvalo do roku 1939, kdy se mu v bitvě s Rudou armádou u Chalchyn golu stal silným protivníkem sovětský Polikarpov I-16. Zde se ukázaly jeho hlavní nedostatky spočívající v nedostatečné výzbroji, pancéřování a chybějící ochraně palivových nádrží. Letoun Ki-27 však přesto stále zůstával ve výzbroji a to především pro své skvělé možnosti v manévrovém boji, vlastnosti u japonského velení velice ceněné. Typ 97 se účastnil počátku druhé světové války v Pacifiku. Doprovázel například bombardéry mířící na Singapur. Brzy poté byl nahrazován moderními typy a dosloužil při výcviku. V některých bojových jednotkách létal až do roku 1943. Na konci války byl používán k sebevražedným náletům proti spojeneckým silám. Typ Ki-27 byl také bojově používán letectvy Thajska, od září 1942 do léta roku 1943 Mandžukua a několik ukořistěných kusů používala i Čína. Stroje Ki-27 thajského letectva za války hlásily poškození jednoho stroje P-51 Mustang a sestřelení jednoho P-38 Lightning.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace.", "content": "Základní údaje Ki-27b podle publikace \"Japanese Aircraft of the Pacific War\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Nakadžima Ki-27 (: 中島 キ-27) byl japonský jednomotorový jednomístný stíhací letoun užívaný armádním letectvem do roku 1940. Tento první stíhací jednoplošník armádního letectva byl označen jako stíhací letoun typ 97 (九七式戦闘機, \"97šiki sentóki\"). Jeho spojenecký kódový název zněl Nate.", "tgt_summary": "The was the main fighter aircraft used by the Imperial Japanese Army Air Force up until 1940. Its Allied nickname was \"Nate\", although it was called \"Abdul\" in the \"China Burma India\" (CBI) theater by many post war sources; Allied Intelligence had reserved that name for the nonexistent Mitsubishi Navy Type 97 fighter, expected to be the successor to the carrier-borne Type 96 (Mitsubishi A5M) with retractable landing gear and an enclosed cockpit.", "id": 730323}
{"src_title": "John Adams Whipple", "tgt_title": "John Adams Whipple", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se 10. září 1822 v Graftonu v Massachusetts rodičům Jonathanovi a Melindě (Grout) Whippleovým. Jako mladý byl horlivý student chemie a po zavedení procesu daguerrotypie do Spojených států (1839-1840) byl první, kdo dokázal vyrábět potřebné chemikálie. Kvůli této práci se však začalo zhoršovat jeho zdraví, proto se pak začal raději věnovat fotografii. Své první daguerrotypie pořídil v zimě 1840 \"s využitím slunečních brýlí jako objektivu, krabici na svíčky jako fotografického boxu a rukojeti stříbrné lžičky jako náhrady za desku.\" V průběhu doby se stal prominentním portrétním daguerotypistou v Bostonu. Kromě portrétů ve studiu \"Whipple and Black\", Whipple fotografoval významné budovy v okolí Bostonu, včetně domu generála George Washingtona v roce 1775 a 1776. Whipple si vzal Elizabeth Mannovou 12. května 1847. Mezi lety 1847 a 1852 Whipple a astronom William Cranch Bond, ředitel Harvardské vysokoškolské observatoře, který používal Harvardský teleskop přezdívaný \"Great Refractor\" (\"Velký Refraktor\") pořídili snímky Měsíce, které byly významné svými detaily a estetickou hodnotou. V té době to byl největší dalekohled na světě a za jejich snímky Měsíce získali ocenění za technickou dokonalost na Světové výstavě 1851 v Křišťálovém paláci v Londýně. V noci ze 16. na 17. července 1850 Whipple s Bondem pořídili ve hvězdárně Harvardovy univerzity první daguerotypii fixní hvězdy Vegy – montáž dalekohledu však pro expoziční dobu 100 sekund nebyla dostatečně přesná. V roce 1863 Whipple využil elektrické osvětlení k pořízení noční fotografie Bostonského parku. John Adams Whipple nebyl ve fotografickém podnikání sám - dalšími prominentními daguerrotypisty byli například Southworth & Hawes nebo \"Masury & Silsbee\". Whipple a Southworth & Hawes byli v Bostonu největší, avšak po roce 1853 je zastínila fotografická studia Mathewa Bradyho a M. M. Lawrence v New Yorku. Whipple byl plodný jak fotograf tak i jako vynálezce. Vynalezl daguerotypii crayon a crystallotypii (daguerrotypii na skle). Se svým partnerem Jamesem Wallacem Blackem vyvinul proces pro výrobu papírových tisků ze skleněných albuminových negativů (crystallotypů). Jeho americké patenty obsahují patent číslo 6056 - \"Crayon Daguerreotype\" a patent číslo 7 458 - \"Crystallotype\".", "section_level": 1}], "src_summary": "John Adams Whipple (10. září 1822 Grafton, Massachusetts – 10. dubna 1891) byl americký vynálezce a průkopník fotografie. Jako první ve Spojených státech začal vyrábět chemikálie používané pro daguerotypie; propagoval astronomickou a noční fotografii, byl laureátem za mimořádný snímek Měsíce a byl první kdo vyfotografoval jinou hvězdu než Slunce (hvězdy Vega a Mizar, která byla až do roku 2009 považována za dvojhvězdu).", "tgt_summary": "John Adams Whipple (September 10, 1822 – April 10, 1891) was an American inventor and early photographer. He was the first in the United States to manufacture the chemicals used for daguerreotypes; he pioneered astronomical and night photography; he was a prize-winner for his extraordinary early photographs of the moon; and he was the first to produce images of stars other than the sun (the star Vega and the Mizar-Alcor stellar sextuple system, which was thought to be a double star until 2009.", "id": 231203}
{"src_title": "Rudá řeka", "tgt_title": "Hong River", "src_document": [{"title": "Průběh toku.", "content": "Pramení na Jünnanské vysočině v provinci Jün-nan jižně od města Ta-li a na horním a středním toku teče převážně v hluboké dolině. Koryto oplývá velkým množstvím peřejí. Na dolním toku protéká přímořskou nížinou. Ústí do zálivu Bakbo Jihočínského moře, přičemž vytváří deltu Bakbo o rozloze přibližně 15 000 km2. Hlavní přítoky jsou řeka Lo zleva a Černá řeka zprava.", "section_level": 1}, {"title": "Vodní stav.", "content": "Zdroj vody je dešťový. Řekou protéká nejvíce vody v období letního monzunu. Průměrný průtok vody činí přibližně 3800 m3/s a maximální 35 000 m3/s. Při povodních se úroveň hladiny zvedá o 10 až 12 m. V deltě je hlavní tok i jednotlivá ramena obehnána hrázemi na ochranu před povodněmi. Řeka unáší ročně až 130 Mt pevných částic, které dávají její vodě charakteristický červený odstín.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Voda z řeky se ve velké míře využívá na zavlažování a to především pro potřeby pěstování rýže. Vodní doprava je možná na dolním toku. Do města Hanoj, které leží ve vzdálenosti 175 km od moře mohou plout námořní lodě. Na řece leží města Cho-kchou (ČLR), Laokaj, Jenbaj, Hanoj a v deltě Haiphong (Vietnam).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V průběhu války ve Vietnamu zde operovalo americké letectvo. Říkali si \"river rats\", tedy říční krysy. Řeka v průběhu války dostála několika přezpěvů známé lidové písně Red River Valley (v česku známa pod ekvivalentem Červená řeka). \"\"Come and sit by my side at the briefing,\" \"We will sit there and tickle the beads,\" \"Then we'll head for the Red River Valley,\" \"And today I'll be flying Teak lead,\" \"To the valley he said we are flying,\" \"With a Thud of the plane to the earth,\" \"Many jockeys have flown to the valley,\" \"And a number have never returned\"\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Rudá řeka (, ) je řeka na jihu ČLR (Jün-nan) a na severu Vietnamu (Hanoj, Hung Yen, Nam Dinh, Thai Binh, Hai Phong). Je dlouhá 1183 km, z čehož je 510 km na území Vietnamu. Povodí má rozlohu přibližně 158 000 km2.", "tgt_summary": "The Hong River (; ), also known as the Red River, the and ( \"Mother River\") in Vietnamese, and the (, \"\" Nguyên Giang) in Chinese, is a river that flows from Yunnan in Southwest China through northern Vietnam to the Gulf of Tonkin. According to C. Michael Hogan, the associated Red River Fault was instrumental in forming the entire South China Sea at least as early as 37 million years before present.", "id": 844894}
{"src_title": "Christoph Waltz", "tgt_title": "Christoph Waltz", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Narodil se ve Vídni v Rakousku. Jeho rodiče Johannes Waltz a Elisabeth Urbancic byli designéři. Jeho prarodiče byli herci a jeho praprarodiče také pracovali v divadle. Vystudoval herectví na Max Reinhardt Seminar ve Vídni a na Lee Strasberg Theatre and Film Institute v New Yorku. Svoji kariéru odstartoval jako divadelní herec a hrál v takových divadlech jako v Curyšském Schauspielhaus Zürich, Vídeňském Burgtheateru nebo na Salcburském festivalu. Poté se stal hojně obsazovaný v televizních produkcích a v roce 2000 režíroval svůj první televizní film \"Wenn man sich traut\". Ve válečném filmu Quentina Tarantina \"Hanebný pancharti\" ztvárnil roli krutého a inteligentního důstojníka SS Hanse Landy, kterého nazývali \"Lovcem Židů\". Za roli obdržel cenu za Nejlepšího herce na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2009 a Oscara za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Jeho filmová role byla kladně přijata kritiky i členy poroty. Získal Oscara jako teprve druhý Rakušan, prvního Oscara získal herec Maximilian Schell v roce 1961 za roli obhájce nacistických zločinců ve filmu Norimberský proces. Za roli nacisty získal Waltz v pořadí také druhého Oscara. Před ním jej získala v roce 2009 Kate Winsletová za roli nacistky ve filmu Předčítač. Waltz je také jediným hercem, který byl oceněn za roli ve filmu Quentina Tarantina. Za svou další roli v Tarantinově filmu \"Nespoutaný Django\" získal opět Oscara za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli v roce 2013. V roce 2014 si zahrál roli Waltera Keaneho ve filmu od Tima Burtona s názvem \"Big Eyes\". V roce 2015 si zahrál roli Ernsta Stavro Blofelda ve filmu \"Spectre,\" dvacátém čtvrtém filmu o Jamesovi Bondovy. V roce 2020 bude mít premiéru film \"Není čas zemřít\", ve kterém si roli zopakuje. V roce 2015 zrežíroval a zahrál si ve filmu \"Georgetown\", který je inspirován skutečným příběhem o vraždě Violy Drath. O rok později se objevil v roli zloducha ve filmu \"Legenda o Tarzanovi\". V roce 2017 si zahrál ve dvou snímcích \"Tulipánová horečka\" a \"Zmenšování\". V roce 2019 si zahrál v akčním fantasy filmu \"\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Mluví plynně německy, francouzsky a anglicky. Je rozvedený a má 4 děti. Nyní žije v Londýně. Jeden z jeho synů se stal rabínem v Izraeli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Christoph Waltz (* 4. října 1956, Vídeň, Rakousko) je rakouský herec, za své role ve filmech \"Hanebný pancharti\" (2009) a \"Nespoutaný Django\" (2012) získal v letech 2010 a 2013 Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.", "tgt_summary": "Christoph Waltz (; born 4 October 1956) is a German-Austrian actor and director, since 2009 mainly active in the United States. ", "id": 1219136}
{"src_title": "Ludvík Alexandr Bourbon, hrabě z Toulouse", "tgt_title": "Louis Alexandre, Count of Toulouse", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na zámku Clagny ve Versailles jako nejmladší z nemanželského potomstva Ludvíka XIV. a jeho milenky markýzy de Montespan. V roce 1681 jej Ludvík XIV. uznal za vlastního a udělil mu titul \"hraběte z Toulouse\", v pěti letech pak dostal hodnost admirála Francie (1683). Zúčastnil se devítileté války a od roku 1693 byl plukovníkem jezdectva, téhož roku obdržel Řád sv. Ducha. V roce 1696 obdržel hodnost \"maréchal de camp\" a o rok později byl jmenován generálporučíkem. Mezitím získal úřad guvernéra v Guyenne (1689–1695) a od roku 1695 až do smrti byl guvernérem v Bretani. Získal také další vysoké šlechtické tituly, stal se vévodou z Damville (1694) a z Penthièvre (1697), po celý život byl ale znám pod svým nejstarším získaným titulem jako hrabě Toulouse. Na počátku války o španělské dědictví se zúčastnil tažení na Sicílii, v roce 1704 byl vrchním velitelem loďstva v bitvě u Malagy (faktickým koordinátorem bojových akcí byl ale maršál d'Estrées). V roce 1703 obdržel titul vévody de Châteauvillain a v roce 1704 mu jeho synovec španělský král Filip V. udělil Řád zlatého rouna. Vzhledem k vysoké úmrtnosti v královské rodině počátkem 18. století byl závětí Ludvíka XIV. prohlášen za prince královské krve (\"prince du sang\") s právem následnictví francouzského trůnu (1714). Toto rozhodnutí po smrti Ludvíka XIV. zpochybnila regentská rada Filipa Orléanského a případné dědické nároky králových levobočků byly předmětem řady sporu po celou dobu regentské vlády (kromě hraběte Toulouse se to týkalo jeho staršího bratra vévody de Maine, který byl v prosazování svých práv ambicióznější a kvůli tomu byl také vyloučen z regentské rady). Hrabě Toulouse byl v letech 1714–1737 nejvyšším lovčím Francie (\"Grand veneur de France\"), po smrti Ludvíka XIV. se stal členem regentské rady a jako velkoadmirál byl v letech 1715–1718 prezidentem námořní rady fungující nezávisle na ministerstvu námořnictva (spolu s ním úřad prezidenta námořní rady zastával maršál vévoda d'Estrées).", "section_level": 1}, {"title": "Majetek a potomstvo.", "content": "V roce 1706 koupil zámek Rambouillet, který nechal přestavět a zrenovovat. Ve spojení s tímto panstvím získal v roce 1711 svůj poslední šlechtický titul a stal se vévodou z Rambouilletu. Ve 20. letech zde na lovu několikrát pobýval Ludvík XV., protože Toulouse v té době ještě stále užíval funkci královského nejvyššího lovčího. Jeho druhým sídlem byl palác \"Hôtel de Toulouse\" v Paříži, který koupil v roce 1712. Palác Toulouse poblíž Louvru zůstal majetkem jeho potomstva do revoluce, poté se stal národním majetkem a nyní zde sídlí Francouzská banka. Kromě těchto sídel měl hrabě Toulouse vyčleněné apartmá na zámku ve Versailles, které předtím patřilo jeho matce. Po jeho smrti se v těchto prostorách usadily neprovdané dcery Ludvíka XV. Jeho manželkou se při tajném obřadu v roce 1723 stala Marie Victoire de Noailles (1688–1766), dcera maršála vévody de Noailles. Předtím byla provdaná za Louise de Pardaillan de Gondrin (1688–1712), který byl vnukem markýzy de Montespan a tudíž synovcem hraběte de Toulouse. Z jejich manželství se narodil jediný syn Louis Jean Marie de Bourbon (1725-1793), který užíval titul vévody de Penthièvre. Kromě toho měl hrabě Toulouse ještě před sňatkem dva nemanželské syny, kteří užívali jméno de Sainte Foy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludvík Alexandr de Bourbon, hrabě z Toulouse (\"Louis Alexandre de Bourbon, comte de Toulouse, duc de Penthièvre, duc de Châteauvillain, duc de Rambouillet, duc de Damville\") (6. června 1678, Versailles, Francie – 1. prosince 1737, Rambouillet, Francie) byl francouzský šlechtic, vojevůdce a dvořan, nemanželský syn Ludvíka XIV. a jeho milenky Madame de Montespan. Od dětství získal řadu hodností a titulů, byl čtyřnásobným vévodou, ale celý život byl znám pod nejstarším získaným titulem jako hrabě de Toulouse. Dosáhl nejvyšších hodností u námořnictva a v armádě, byl admirálem a generálem. Po smrti Ludvíka XIV. byl členem regentské vlády za nezletilého Ludvíka XV. a prezidentem námořní rady. Zemřel jako nejvyšší lovčí Francie.", "tgt_summary": "Louis Alexandre de Bourbon, \"comte de Toulouse\" (1681), \"duc de Penthièvre\" (1697), (1711), (6 June 1678 – 1 December 1737), a legitimated prince of the blood royal, was the son of Louis XIV and of his mistress Françoise-Athénaïs, marquise de Montespan. At the age of five, he became grand admiral of France\" (Grand Admiral of France).", "id": 1424380}
{"src_title": "Jared Padalecki", "tgt_title": "Jared Padalecki", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v San Antoniu v Texasu Sharon a Geraldovi Padaleckim. Prarodiče z otcovy strany pochází z Polska. Má staršího bratra Jeffa a mladší sestru Megan. Ve 12 letech začal navštěvovat herecké kurzy. Navštěvoval James Madison High School v San Antoniu. V roce 1998, Padalecki a jeho spolužák Chris Cardenas vyhráli National Forensic League (\"Národní řečnická liga\") v kategorii dvojic. Padalecki v roce 1999 zvítězil v soutěži \"Claim to Fame\" televizní stanice FOX; následně se zúčastnil Teen Choice Awards, kde potkal svého současného manažera. Po dokončení střední školy v roce 2000 se odstěhoval do Los Angeles, kde zahájil svoji hereckou kariéru, přestože získal stipendium na Texaskou univerzitu (University of Texas).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Jeho první rolí byla malá role v rodinném filmu \"Já a táta\" (1999). V roce 2000 získal roli Deana Forestera v úspěšném seriálu \"Gilmorova děvčata\", kde hrál až do roku 2005. Během této doby se objevil v několika televizních filmech, jako \"Silent Witness\", \"Close To Home\" a filmu stanice Disney Channel \"Prsten věčného světla\", a seriálech jako \"Pohotovost\". V roce 2004 hrál spolu s Mary-Kate a Ashley Olsenovými ve filmu \"Jeden den v New Yorku\" a také v thrilleru \"Let Fénixe\" spolu s Dennisem Quaidem a Hughem Lauriem. V roce 2005 s Elishou Cuthbert, Paris Hilton a Chadem Michaelem Murrayem hrál v hororu \"Dům voskových figurín\". Téhož roku se objevil v dalším hororu \"Cry Wolf\". V roce 2005 byl rovněž obsazen do role Sama Winchestera v seriálu \"Lovci duchů\". Hlavní roli Thomase Kinkadea ztvárnil v roce 2008 ve filmu \"Vánoční chaloupka\". Padalecki hrál hlavní roli v remaku hororu \"Pátek třináctého\" (2009).", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Své zasnoubení s herečkou Genevive Cortese oznámil v lednu roku 2010. Dvojice se vzala 27. února 2010. Jejich syn Thomas Colton Padalecki se narodil 19. března 2012. Jejich druhý syn Austin Shepherd Padalecki se narodil 22. prosince 2013. Dcera Odette Elliott Padalecki se narodila 17. března 2017.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jared Tristan Padalecki (* 19. července 1982, San Antonio, Texas, USA) je americký herec známý ze seriálů \"Gilmorova děvčata\" a \"Lovci duchů\" nebo filmů \"Jeden den v New Yorku\", \"Dům voskových figurín\" a \"Pátek třináctého\".", "tgt_summary": "Jared Tristan Padalecki (born July 19, 1982) is an American actor. He is best known for playing the role of Sam Winchester in the TV series \"Supernatural\". He grew up in Texas and rose to fame in the early 2000s after appearing on the television series \"Gilmore Girls\" as well as the films \"New York Minute\" (2004) and \"House of Wax\" (2005).", "id": 2218543}
{"src_title": "Thajská masáž", "tgt_title": "Thai massage", "src_document": [{"title": "Popis techniky.", "content": "Sestava thajské masáže začíná v uvolněné poloze na zádech s prací na přední části těla. Rytmickým houpavým pohybem masér zpracovává chodidla, pokračuje uvolňující prací na energetických liniích. Sestava vrcholí velkými jógovými ásanami, kterých netrénovaný člověk sám nedosáhne. Masér používá celého těla, ale doteky chodidel či loktů jsou vždy cílené a není používáno násilné manipulace.", "section_level": 1}, {"title": "Ideový podklad techniky.", "content": "Představa energetických drah, probíhajících celým tělem je základem thajského lékařského učení. Indický původ a vliv je zřetelný, neboť celá teorie stojí na filosofii jógy. V ní je životní energie (označovaná \"Prána\") přijímána společně s vdechovaným vzduchem a snědeným jídlem. Pomocí sítě energetických linií (\"Prána Nádi\") je lidská bytost napájena životní silou. Energetické linie jsou neviditelné a nedají se anatomicky prokázat. Vytvářejí „druhou kůži“ či další tělo, obalující „hrubé“ tělo fyzické. Energetické tělo (\"Pranamaya Kosha\") je složeno z množství energetických drah; udává se až 72 000. Z této záplavy vybrala thajská masáž 10 hlavních: \"sib sen\", tedy \"10 Senů\". Tlakové body uložené na drahách lze považovat za jakási „okna“, otevírající se do těla. Jimi se uskutečňuje výměna energií mezi lidským tělem a jeho okolím, nastolující rovnováhu člověka a vesmíru. Poruchy v proudění energie snižují hladinu \"Prány\" v těle a vedou k rozvoji onemocnění. Práce na energetických drahách spolu s masáží tlakových bodů odstraňuje blokády, podporuje volný tok Prány a obnovuje návrat zdraví a pocitu pohody.", "section_level": 1}, {"title": "Trvání.", "content": "Lidé, navyklí na čtvrt až půlhodinové klasické masáže, budou možná překvapeni délkou thajské masáže. Zkušený masér zvládne kompletní sestavu za přibližně 3 hodiny. Minimální vhodná délka se udává kolem 90 minut. Celotělová sestava se svou vyvážeností vzpírá našemu spěchu. Uvolnění, které práce maséra přináší nelze vychutnat během krátké doby. Masírovaný člověk snadno ztratí pojem o času.", "section_level": 1}, {"title": "Meditativní charakter.", "content": "Každá masáž začíná meditativní modlitbou přibližně v délce jedné minuty. Ta je podmínkou k soustředění mysli na masáž a k udržení bdělého meditačního stavu během práce. Thajští maséři se v této chvíli obracejí k zakladateli umění. Modlitba je prosbou o osvobození pacienta od všech bolestí a nemocí. Prvními doteky přejímá pacient masérovo vyladění a rytmus následující sestavy. Proto je kladena taková důležitost na zklidnění mysli a koncentraci.", "section_level": 1}, {"title": "Vhodné využití.", "content": "Léčebné použití thajské masáže se neomezuje jen na pohybový systém. Výborné efekty jsou u bolestí zad a hlavy, vyčerpání, stresových poruch a psychosomatických obtíží. Dobré efekty má i na panické poruchy a únavový syndrom. Thajská masáž není vhodná pro čerstvé poúrazové stavy, pacienty s osteoporózou a křečovými žilami. Opatrnost a určitá omezení sestavy jsou nutná u oběhových onemocnění a v těhotenství.", "section_level": 1}, {"title": "Oblečení při masáži.", "content": "Ti, kteří znají klasickou masáž, jsou zvyklí se částečně či zcela svléknout. V Thajsku je to z tradičních důvodů zcela nemožné. Pacient i masér jsou vždy plně oblečeni, v haleně a kalhotách z hedvábí. V našich podmínkách má mít masírovaný lehký a volný oděv, nevhodné jsou jeansy a silné svetry. Oděv maséra má být obdobný, aby umožnil volný pohyb. Thajská masáž se vždy odehrává na měkké podložce přímo na podlaze. Pro velké protažení nelze použít masážní lehátko.", "section_level": 1}, {"title": "Styly a školy.", "content": "Rozdělení na severní a jižní styl není některými maséry a učiteli uznáváno. Dle jejich tvrzení existuje školní „Wat Po style“. který v minulém století převládl. Původní Nuat phaen boran dle jejich tvrzení vůbec neobsahovala jógové pozice, které se do výuky ve Wat Po dostaly na počátku 20.století.", "section_level": 1}, {"title": "„Jižní“ styl.", "content": "V České republice je thajská masáž vyučována ve více střediscích, jsou zprostředkovány i tematické zájezdy do thajských výukových center.", "section_level": 2}], "src_summary": "Thajská masáž (\"Nuat phaen boran\"- thajsky - นวดแผนโบราณ ) je metodikou práce s tělem spojující prvky akupresury a jógy. Pro velké množství protahovacích manévrů se často používají popisy jako „aplikovaná hatha jóga“ či reklamní název „jóga pro líné“. Termín, popisující umění thajské masáže obraznou formou, je „jógová masáž“. ", "tgt_summary": "Thai massage or Thai yoga massage is a traditional healing system combining acupressure, Indian Ayurvedic principles, and assisted yoga postures. The idea of Shen-lines \"alias\" energy-lines was first used is \"Thai yoga massage\". These are similar to \"nadis\" as per the phylosophy of yoga by Gorakhnath. ", "id": 1996603}
{"src_title": "Yusef Lateef", "tgt_title": "Yusef Lateef", "src_document": [{"title": "Dětství a počátky kariéry.", "content": "Narodil se 9. října 1920 ve městě Chattanooga v americkém státě Tennessee jako William Emanuel Huddleston. O tři roky později se s rodinou přestěhoval do Lorain v Ohiu a za dva roky, v roce 1925, se usadil v Detroitu v Michiganu, kde mu jeho otec změnil příjmení na Evans. Zde brzy začal hrát na saxofon a studoval jej na Miller High School. Svou profesionální kariéru zahájil po ukončení školy v roce 1938 a během zbytku třicátých a většiny čtyřicátých let koncertoval s mnoha různými hudebníky jako sideman; jako profesionální hudebník vystupoval pod jménem Bill Evans. Roku 1949 se stal členem orchestru Dizzyho Gillespieho, ale brzy poté odešel a vrátil se ke studiím; studoval kompozici, hru na flétnu a později ještě hoboj na Wayne State University. V roce 1950 konvertoval k Islámu a své dosavadní jméno Bill Evans si změnil na Yusef Abdul Lateef.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastní kariéra.", "content": "Své první album jako leader nazvané \"Jazz Mood\" vydal v roce 1957; podíleli se na něm Curtis Fuller (pozoun), Hugh Lawson (klavír), Ernie Farrow (kontrabas), Louis Hayes (bicí) a Doug Watkins (perkuse). Album vyšlo u společnosti Savoy Records a zde zůstal až do roku 1959. Následně několik let nahrával pro různá vydavatelství (Verve, New Jazz, Prestige, Argo, Riverside a Moodsville) než se roku 1963 usadil u Impulse! Records. Od roku 1963, vedle aktivního koncertování a nahrávání, pokračoval ve studiuích na Manhattan School of Music, kde roku 1969 získal bakalářský a o rok později i magisterský titul v oboru hudby. Roku 1971 se na stejné škole začal věnovat také pedagogické činnosti. Když v roce 1966 vypršela jeho smlouva s Impulse!, rozhodl se ji již neobnovovat a přešel k Atlantic Records, kde zůstal až do roku 1991. Když roku 1991 odešel od Atlantic, založil si vlastní vydavatelství YAL Records. Zemřel ve svých třiadevadesáti letech v prosinci 2013 na rakovinu prostaty. Své poslední turné odehrál v létě toho roku.", "section_level": 1}, {"title": "Pocty a ocenění.", "content": "Za své album \"Yusef Lateef's Little Symphony\" z roku 1987 získal cenu Grammy v kategorie nejlepší album stylu New Age. V roce 2010 získal ocenění NEA Jazz Masters. Režisér Nicolas Humbert o něm v roce 2004 natočil dokumentární film \"Brother Yusef\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Yusef Abdul Lateef (9. října 1920 − 23. prosince 2013) byl americký multiinstrumentalista (hlavními nástroji jsou tenorsaxofon a flétna) a hudební skladatel. Svou kariéru zahájil koncem třicátých let hraním v různých swingových orchestrech. Roku 1950 konvertoval k Islámu a změnil si své jméno na Yusef Abdul Lateef. Své první album jako leader vydal roku 1957 a do své smrti jich vydal více než čtyři desítky. Mimo vlastních alb hrál i na albech dalších hudebníků, mezi které patří Cannonball Adderley, Archie Shepp, Donald Byrd nebo Art Farmer. Řadu let se mimo své aktivní kariéry věnoval také pedagogické činnosti. Mimo hudby se také věnoval malování a psaní básní, románů a sepsal rovněž vlastní autobiografii. Zemřel ve svých třiadevadesáti letech v prosinci 2013 na rakovinu prostaty. Své poslední turné odehrál v létě toho roku.", "tgt_summary": "Yusef Abdul Lateef (born William Emanuel Huddleston; October 9, 1920 – December 23, 2013) was an American jazz multi-instrumentalist, composer, and prominent figure among the Ahmadiyya Community in America. ", "id": 683486}
{"src_title": "Triangulace", "tgt_title": "Triangulation", "src_document": [{"title": "Příklad užití triangulace.", "content": "V obrázku napravo je příklad výpočtu vzdálenosti lodi \"d\" od břehu. V bodě \"A\" změříme teodolitem úhel \"α\" a v bodě \"B\" provedeme stejné měření pro úhel \"β\". Předpokládáme, že vzdálenost obou bodů \"l\" je známá. Podle pravidla součtu vnitřních úhlů vypočítáme úhel \"θ\" u lodi: θ = 180° – α – β. K zjištění délek zbývajících stran trojúhelníku dále využijeme sinovou větu: \"sin\"(α) / \"a\" = \"sin\"(β) / \"b\" = \"sin\"(θ) / \"l\". Nakonec můžeme podle definice goniometrické funkce sinus vypočítat vzdálenost \"d\": sin(α) = \"d\" / \"b\" nebo sin(β) = \"d\" / \"a\". Při výpočtu se aplikují následující pravidla (platí pouze na rovinné ploše):", "section_level": 1}, {"title": "Triangulační body ve volné krajině.", "content": "V praktické terénní geodézii je možno se setkat ve volné krajině se sítí konkrétních triangulačních bodů (lidově nazývaných jakožto \"triangly\" či \"trigasy\"). Jedná se o geodetické body označené vždy kamennými geodetickými označníky (speciální terénní patníky). Ty mají na temeni kamene umístěn záměrný křížek. V minulosti bývaly tyto kamenné označníky velmi často doplněny o jednoduchou dřevěnou konstrukcí jehlanovitého tvaru − triangulační věž, jež bývala viditelná z velké dálky. Tyto \"triangly\" bývaly ve volné krajině umístěny zpravidla někde na kopci či na návrší a proto bývaly dobře viditelné z mnoha stran v okolí trianguačního bodu. Kromě své základní funkce též mimo jiné velmi dobře sloužily pro základní orientaci v neznámé krajině. Je ovšem třeba také podotknout, že triangulační systém ve volné krajině (spolu se systémem nivelačním resp. nivelizačním) je plně státní záležitost, jedná se tedy o zcela veřejný geodetický systém.", "section_level": 1}], "src_summary": "V trigonometrii a elementární geometrii je triangulace způsob zjišťování souřadnic a vzdáleností. Provádí se trigonometrickým výpočtem. Sestrojí se pomyslný trojúhelník, jehož jedna strana je strana již známého jiného trojúhelníku s dvěma koncovými referenčními body a třetím bodem je místo, jehož souřadnice se zjišťuje. Triangulace se nejčastěji užívá pro účely geodézie, navigace, metrologie, astrometrie nebo při řízení palby.", "tgt_summary": "In trigonometry and geometry, triangulation is the process of determining the location of a point by forming triangles to it from known points. ", "id": 1731748}
{"src_title": "Projekt 1155 Fregat", "tgt_title": "Udaloy-class destroyer", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Mezi lety 1980–1991 bylo postaveno 12 jednotek této třídy, přičemž v roce 1999 do služby vstoupila třináctá jednotka \"Admiral Čabaněnko\", postavená ve vylepšené verzi \"Udaloj II\". Další dvě rozestavěná plavidla byla sešrotována. \"Admiral Čabaněnko\" byl původně stavěn pro pohraniční vojska KGB, převzalo jej však ruské námořnictvo. Jednotky projektu 1155:", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Projekt 1155.", "content": "Konstrukce třídy \"Udaloj\" navazovala na protiponorkové fregaty třídy \"Krivak\", jejichž základní nedostatky u nich byly napraveny. Hlavňovou výzbroj představují dva 100mm kanóny AK-100 v jednohlavňových věžích na přídi a čtyři systémy blízké obrany AK-630 s rotačním 30mm kanónem. Hlavní údernou zbraň představuje osm protiponorkových raketových torpéd komplexu RPK-3 Metel (v kódu NATO SS-N-14 Silex) umístěných ve čtyřnásobných kontejnerech. Doplňují je dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000 a dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, ze kterých lze odpalovat střely komplexu RPK-2 Vjuga (v kódu NATO SS-N-15). K obraně proti vzdušným cílům slouží protiletadlové řízené střely Kinžal (v kódu NATO SA-N-9) s dosahem 12 km, umístěné v osmi osminásobných vertikálních vypouštěcích silech. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro uskladnění dvou protiponorkových vrtulníků Kamov Ka-27. Pohonný systém je koncepce COGAG. Jeho výkon je 60 000 hp. Pro plavbu cestovní rychlostí slouží dvě plynové turbíny M62, přičemž v bojové situaci se připojí ještě dvě plynové turbíny typu M8KF. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost je 30 uzlů. Dosah je 10 500 nám. mil při rychlosti 14 uzlů.", "section_level": 2}, {"title": "Projekt 1155. 1.", "content": "Tato verze obsahovala některé prvky převzaté z torpédoborců třídy \"Sovremennyj\". Původní kanony nahradil 130mm dvojkanón AK-130, systémy AK-630 nahradily dva hybridní systémy blízké obrany Kortik, kombinující 30mm kanóny a řízené střely. Místo raketových torpéd Metel torpédoborec nese osm nadzvukových protilodních střel P-270 Moskit (v kódu NATO SS-N-22 Sunburn) s dosahem 120 km. Původní systém RBU-6000 nahradily dva výkonnější komplety systémy Udav-1. Protiletadlové střely Kinžal a torpédomety zůstaly beze změny. Obvykle je nesen jeden protiponorkový vrtulník Ka-27PL a druhý pro označování cílů Ka-27RT. Nárůst výtlaku byl kompenzován zvýšením výkonu poonného systému na 65 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Projekt 1155 Fregat (jinak též třída Udaloj) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Vyvinuty byly především jako protiponorková plavidla s dlouhým dosahem, vhodná pro doprovod sovětských hladinových uskupení. Celkem bylo postaveno 12 jednotek základního modelu a jedna modernizované verze Projekt 1155.1 Fregat II (či \"Udaloj II\"). Další dva torpédoborce nebyly po rozpadu SSSR dokončeny.", "tgt_summary": "The Udaloy\" class, Russian designations Project 1155 \"Fregat and Project 11551 \"Fregat-M\" (, 'Fregat' meaning Frigate), are series of anti-submarine guided missile destroyers built for the Soviet Navy, seven of which are currently in service with the Russian Navy. Twelve ships were built between 1980 and 1991, while the thirteenth ship built to a modified design, known as \"Udaloy II\" class, followed in 1999. They complement the Sovremennyy-class destroyers in anti-aircraft and anti-surface warfare operations.", "id": 474375}
{"src_title": "Chrám svatého Petra (Budyšín)", "tgt_title": "Cathedral of St Peter, Bautzen", "src_document": [{"title": "Stavební historie.", "content": "Podle tradičního podání měl nechat třetí míšeňský biskup Eido (992–1015) postavit na místě dnešního chrámu nejstarší farní kostel pozdějšího města zasvěcený Janu Křtiteli. Historie současného chrámu pak začíná zřízením kolegiátní kapituly na počátku 13. století. Vysvěcení nově postaveného chóru se konalo 24. června 1221. Brzy došlo ke změně patrona, neboť roku 1237 se vedle Jana Křtitele v pramenech poprvé objevuje apoštol Petr, což byla reakce na získání Petrovy relikvie. Na konci 13. století probíhaly další stavební úpravy, v 15. století byl pak chrám těžce poškozen městským požárem. V období reformace přijala většina budyšínských obyvatel luterské vyznání. Již v roce 1530 zde povolila budyšínská kapitula samostatné evangelické bohoslužby, zásluhou děkana Johannese Leisentrita (1559–1586) však byly v chrámu nadále zachovány i bohoslužby katolické. Od té doby je Chrám svatého Petra simultánním kostelem, nejstarším svého druhu v Německu. Rozdělení chrámu na evangelickou hlavní loď a katolický chór vyznačovala již tehdy chórová přepážka (\"lectorium\"). V roce 1848 byl chrám rozdělen také v majetkovém ohledu, pročež byla roku 1851 instalována 4,5 m vysoká mříž, která prostor dělila až do rekonstrukce v roce 1952. Od té doby je zde 1 m vysoká chórová mříž. Městský požár v roce 1634 poničil nejen vyšší poschodí věže, střechu, dveře a okna, ale také veškeré gotické vybavení interiéru. Za napoleonských válek sloužil chrám jako lazaret, magazín a koňská stáj, takže bylo po roce 1812 nutné stavbu rekonstruovat. Evangeličtí a katoličtí iniciátoři této obnovy se tehdy domluvili na regotizačních úpravách dómu. Tyto novogotické úpravy provedl žitavský architekt Herrmann Knothe-Seek (1836–1911) v letech 1883–1911. Snaha o stylové sjednocení chrámového prostoru vedla k odstranění barokních bočních oltářů, zpovědnic, prospektů obou varhan a lavic. Původní plán dokonce počítal s tím, že barokní hlavní oltář a oltářní prostor v katolické části chrámu bude nahrazen novogotickým zařízením. Nakonec se tomu však podařilo zamezit, a tento oltářní prostor, stejně jako oltář poslední večeře, kazatelna a patronátní lóže zůstaly zachovány. Poškození stavby v dubnu 1945 bylo důvodem k poslední velké obnově v letech 1950–1955, která se snažila dodržet pravost materiálů a respektovala stavební i umělecké záměry stavitele. Vzhledem k finančním těžkostem v poválečném období však byla původní rozbitá vitrážová okna z 19. století nahrazena pouze pravoúhlými skleněnými tabulemi. Klenby promáčené skrze poničenou střechu vyžadovaly kompletně nové omítnutí. Dále byla obnovena vnější omítka celé stavby. Provedený průzkum prokázal, že vnitřek chrámu byl ve středověku vícebarevný. U svorníků klenby byly tedy původní barvy restaurovány a obnoveny. U příležitosti této renovace byly rovněž odklizeny novogotické prvky (boční oltáře a kazatelna v katolické části) z let 1883–1887. V evangelické části byly instalovány nové lavice a oltářní stůl z pískovce. V letech 2005–2006 probíhala vnější renovace chrámu a jeho oken na základě posudků z Technické univerzity v Drážďanech a Braniborské technické univerzity v Chotěbuzi. Po té následovalo roku 2013 kompletní restaurování interiéru. Dne 14. listopadu 2015 byl chrám znovu otevřen ekumenickou bohoslužbou obou křesťanských obcí.", "section_level": 1}, {"title": "Popis stavby.", "content": "Rozlehlý halový kostel se sedlovou střechou převyšující okolní staré město zaujme nejdříve svou monumentální architektonickou jednotou. To platí nejen pro exteriér, ale také rozsáhlý interiér zakončený halovým chórovým ochozem. Při bližším pozorování jsou však čitelné nejrůznější nerovnosti a změny stavebních plánů, které odrážejí komplikovanou stavební historii. Nejstarší zachovanou částí je pozůstatek kvadratické západní věže. Lehce vyčnívající profilovaný západní portál a obloukový vlys nad nejnižším patrem pocházejí z druhé čtvrtiny 13. století. Kvadratickému typu věže tento stylistický prvek také odpovídá. Zatímco totiž v Sasku byla v této době běžná průčelí s dvojicí věží, v lužických farnostech se pod českým vlivem stavěly takovéto kvadratické západní věže. Rozměry 13,5 × 13,5 m svědčí o tom, že byla plánována větší církevní stavba, pravděpodobně bazilika. Chór vysvěcený v roce 1221 je podlouhlý, triumfální oblouk u vchodu do tohoto chóru se nachází mezi třetím a čtvrtým klenebním polem. V půdorysu chrámu je patrná výrazná osová dislokace, neboť osa chóru se odchyluje od osy kostelní lodi. Vysvětlení tohoto zakřivení jsou jen hypotetická, další stavební fáze, v nichž se postupně stavěl trojlodní halový kostel s třemi klenebními poli, jsou však stále patrné. Typ halového kostela není v pozdním 13. století v Čechách, v Lužici a Slezsku ničím neobvyklým. Architektonické formy druhého a třetího poschodí věže jsou z poloviny 14. století, tradovaná data z let 1344 a 1364 odpovídají této vrcholně gotické stavbě. Charakteristická báň s vysokou helmicí (výška věže je 83,7 m) vznikala v letech 1664–1666 a jejím autorem je budyšínský radní stavitel Martin Pötzsch. Pod ní je prostor pro 5 zvonů (zvonící v A-dur; z roku 1827), ještě níže je dodnes obydlený věžní byt. Doba, kdy měla být postavena čtvrtá jižní loď, se traduje pro období let 1456–1463. Podobná široká okna s bohatě zdobenou kružbou se nacházejí také v severní lodi farního kostela sv. Petra a Pavla ve Zhořelci. Zde je jisté, že se na stavbě podílela stejná huť. Čtvrté a nejvýchodnější klenební pole si muselo vyžádat rozšíření vrcholně gotického chóru, neboť loď při jeho stavbě ještě neexistovala. Typ halového chórového ochozu není ve druhé polovině 15. století zcela běžný, je však doložen i v jiných místech Saska. Jednotné a velkorysé pojetí chrámu působí jako dílo pozdně gotického architekta. Snad jím byl jistý mistr \"Heinrich\", který v roce 1493 dohlížel na stavbu zhořeleckého kostela sv. Petra a Pavla. Přesně z této doby (1492–1497) totiž pochází zaklenutí budyšínského chrámu. Saskou inovací je provedení vrcholu klenby, v němž jsou klenby tří lodí vzájemně spojeny, čímž je vytvořen dojem jednotného prostoru. Také z „nouze“ osového zakřivení uměl tento mistr udělat „ctnost“: souhrou širších klenebních polí na západě s užšími poli na východě je v osovém pohledu vytvořen optický efekt velké hloubky prostoru. V jednotlivostech je potom stavba velmi úsporná, pouze svorníky v chóru jsou zdobeny reliéfy. Tyto čtyři svorníky zobrazují od východu na západ: Jana Evangelistu, Marii s Ježíškem, Petra a Pavla. Ostatní svorníky v lodi jsou zdobeny malbami znaků církevních institucí a měst, které přispěly na obnovu chrámu po třicetileté válce. Sloupy na severní straně schodiště vedoucího k empoře zobrazují figuru sv. Pavla.", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kostelní loď.", "content": "V obou částech dómu jsou křtitelnice z 19. století. Katolická křtitelnice je novogotická pískovcová nádoba s poklopem ve tvaru věže. Křtitelnice v evangelické části je kovovým odlitkem z Lauchhammeru. V roce 2006 byla obnovena všechna chrámová okna, která dnes ztvárňují převážně pouze různé barevné elementy. Jen ve východním okně jižní lodi je podle návrhu evangelického faráře Burkarta Pilze a grafika Ralfa Reimanna nápis v pěti jazycích (němčina, lužická srbština, čeština, polština a hebrejština), respektive citát Žalmu 36,10: „U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo“. Jazyky poukazují na regiony Horní Lužice a řeč Starého zákona stejně jako na židovské kořeny křesťanství a společné texty, které se modlí židé i křesťané. ́V roce 2013 pověřila budyšínská kapitula sv. Petra sklářského výtvarníka Güntera Grohse vypracováním konceptu k úpravě šesti chórových oken a designu dvou oken v emporách v katolické části kostela. Ta byla vyrobena a sestavena v průběhu renovace interiéru chrámu v letech 2015–2016 firmou Glasmalerei Peters z Paderbornu. Chrám je pohřebištěm duchovních, příslušníků šlechty a budyšínských měšťanů. Ti byli již ve 14. století pohřbíváni v okolí kostela na hřbitově, který zaujímal velkou část dnešního náměstí Fleischmarkt. Na zadní stěně hlavního oltáře se nacházejí bronzové náhrobní desky děkana Hieronyma Rupertiho († 1559) a katolického kněze, církevního reformátora a humanisty Johanna Leisentrita († 1586). Dalšími náhrobky jsou renesanční práce v bronzu a reprezentativní barokní náhrobky zobrazující mrtvého v životní velikosti nebo v podobě busty. Za pozornost stojí dále náhrobek děkana Martina Katmana von Mauruck, Anny Nostitzové a děkana Reinholda von Reichenau. V evangelické části se nacházejí bohatě vyřezávané dřevěné epitafy pro Georga Mättiga a Christopha Vitzthuma von Eckstädt ze 17. století. Bohatě umělecky zdobené jsou náhrobky v kryptě z období kolem roku 1670 v severní předsíni chrámu, jejíž vstup je tvořen raně barokní kovanou mříží. Na severní straně předsíně nad vchody do evangelické a katolické části se nachází obraz poslední večeře od Franze Wenzela Schwarze z roku 1881, jenž přicházejícím evangelickým a katolickým křesťanům naznačuje společná věroučná východiska.", "section_level": 2}, {"title": "Varhany.", "content": "Každá z obou částí chrámu je vybavena vlastními varhanami; oba nástroje jsou vzájemně akusticky sladěny.", "section_level": 1}, {"title": "„Evangelické“ varhany.", "content": "Varhany v evangelické části byly postaveny v roce 1910 a jsou jedním z největších nástrojů, které kdy vytvořila varhanářská dílna Hermann Eule Orgelbau Bautzen. Osazení v emporách a prospekt varhan byl navržen architektem Fritzem Schumacherem. Nástroj má pneumatickou trakturu a 62 rejstříků na třech manuálech a pedálu. Restaurování v roce 2017 provedla budyšínská varhanářská firma Eule.", "section_level": 2}, {"title": "„Katolické“ varhany.", "content": "V katolické části chrámu stojí o něco menší varhany. Původně pocházejí od budyšínského varhanáře Leopolda Kohla, který je postavil roku 1866. V roce 1927 byly téměř všechny kovové píšťaly vyměněny firmou Eule a dispozice byla nepatrně pozměněna. Roku 1938 nahradila varhanářská firma \"Gebr. Jehmlich\" poslední zachovaný rejstřík z roku 1866 a doplnila nástroj jazykovým rejstříkem. V letech 1985–1986 byly varhany dalekosáhle renovovány a vráceny do stavu z roku 1938 (popř. 1866). Nástroj má 32 rejstříků na dvou manuálech a pedálu. Hrací a rejstříkové traktury jsou mechanické.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Po vleklých sporech mezi luterány a katolíky uzavřela roku 1543 budyšínská městská rada s kapitulou první smlouvu, která upravovala užívání kostela oběma konfesemi. Další smlouvy následovaly v 16. století ve funkčním obddobí děkana Johanna Leisentrita, a to i v případě externího majetku, jako je farnost Gaussig (\"Huska\"). Během českého stavovského povstání (1619/20) byla katolická kolegiátní kapitula sv. Petra krátce vypovězena z chrámu. Poté byl obnoven původní stav. Na věži je vnější výtah, který věžník používá k vytažení svých nákupů. Věž je totiž jako jedna ze dvou věží v Německu stále obydlena věžníkem. 83 m vysoká chrámová věž je přístupná veřejnosti a slouží k vyhlídkám po okolí. Po vystoupání 238 schodů lze navštívit vyhlídkové prostory pod věžní bání ca ve výšce 53 m, což je nejvyšší veřejnosti přístupný bod města. Mezi obyvateli města Budyšína je známo, že špatné počasí přijde tehdy, když chrám vydává charakteristický kvílivý zvuk. Důvodem toho je skutečnost, že konstrukce chrámové věže za silného větru vydává zvuk slyšitelný po celém městě. Vzhledem k tomu, že silný vítr zpravidla ohlašuje začátek bouřky, je zvuk chrámu považován za jakési znamení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chrám svatého Petra v Budyšíně (, ) je jedním z největších simultánních kostelů v Německu a nejvyšší stavbou v Budyšíně. Je počítán mezi nejdůležitější sakrální stavby Saska a zároveň je nejstarší církevní lokalitou historického území Horní Lužice. Kostelní loď využívá největší protestantská komunita v Sasku: evangelicko-luterská církevní obec sv. Petra, chór náleží dvojjazyčné německo-srbské katolické farnosti sv. Petra. V letech 1921–1980 byl dóm katedrálou obnoveného míšeňského biskupství se sídlem v Budyšíně. Od přeložení sídla biskupa do Drážďan je konkatedrálou biskupství drážďansko-míšeňského. Chrám se nachází v budyšínském starém městě na náměstí Fleischmarkt naproti radnici.", "tgt_summary": "St. Peter's Cathedral is an interdenominational church in Bautzen, Germany. It is among the oldest and largest simultaneum churches in Germany. Located in the heart of the city's \"Old Town\", the church and the square it is situated within is a major tourist attraction.", "id": 1408723}
{"src_title": "Rudolf I. Falcký", "tgt_title": "Rudolf I, Duke of Bavaria", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Rudolf se narodil jako syn vévody Ludvíka II. a jeho třetí manželky Matyldy, dcery Rudolfa I. Habsburského. Od roku 1255 bylo území Wittelsbachů rozděleno a jeho otec vládl Falckému kurfiřtství a Hornímu Bavorsku se sídlem v Mnichově, zatímco jeho mladší bratr Jindřich XIII. Bavorský obdržel pozemky v Dolním Bavorsku. Jakožto nejstarší přeživší syn se stal Rudolf v roce 1294 otcovým nástupcem. V září 1294 se v Norimberku oženil s Matyldou Nasavskou, dcerou krále Adolfa Nasavského, tím pokračoval v manželské politice svého otce. Král Adolf byl však v roce 1298 sesazen a nahrazen synem předchozího krále Rudolfa, Albrechtem I. Habsburským. V bitvě u Göllheimu byl Rudolf na straně svého tchána Adolfa proti matčinu bratrovi Albrechtovi. Habsburk zvítězil a Adolf byl v bitvě zabit. Albrecht byl 27. června 1298 zvolen římským rálem a Rudolf přešel na stranu Habsburků, nicméně, silná dynastická politika nového krále způsobila nové konflikty s Wittelsbachy. V roce 1301 Albrecht tlačil na Rudolfa, aby uznal svého mladšího bratra Ludvíka vladařem. Zlomit zbývající Rudolfův odpor se mu podařilo obléháním jeho sídla v Heidelbergu v roce 1301. Po atentátu na Albrechta v roce 1308 Rudolf i Ludvík doufali, že se stanou jeho nástupci. Nicméně, knížata kolem mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu, uspořádala kandidaturu lucemburského hraběte Jindřicha VII. Ve volbě 27. listopadu Rudolf volil Jindřicha. V roce 1310 doprovázel nového krále na římské jízdě. Nicméně, musel ukončit svou účast, když se po smrti Štěpána Bavorského opět rozpoutaly spory o wittelsbašské pozemky a jeho konflikt s bratrem Ludvíkem vyvrcholil v občanskou válku. 21. června 1313 byl mezi bratry v Mnichově uzavřel mír. K bratrově velké zlosti Ludvík dne 9. listopadu porazil svého habsburského soupeře Fridricha I. v bitvě u Gammelsdorfu. Po odřeknutí Jana Lucemburského byl 20. října 1314 ve Frankfurtu nad Mohanem, k nelibosti svého závistivého bratra Rudolfa, který podporoval Fridricha Habsburského, Ludvík zvolen římským králem. V následující hádce s Habsburky o trůn, byl Rudolf svým bratrem napaden v Bavorsku i Falci. V roce 1317 se Rudolf vzdal vlády ve prospěch bratra Ludvíka. Podle renesančního historika Johanna Aventina, Rudolf odešel do Anglie, kde o dva roky později zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rudolf I. Falcký ( \"Rudolf der Stammler\", 4. října 1274, Basilej – 12. srpna 1319) byl bavorský vévoda a rýnský falckrabě.", "tgt_summary": "Rudolf I of Bavaria, called \"the Stammerer\" (; 4 October 1274 – 12 August 1319), a member of the Wittelsbach dynasty, was Duke of Upper Bavaria and Count Palatine of the Rhine from 1294 until 1317.", "id": 245444}
{"src_title": "Balduin I. Flanderský", "tgt_title": "Baldwin I, Margrave of Flanders", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Balduin se měl narodil jako syn forestiera (osoby, jež se starala o lesy, lesníka) Odoakara (zvaného též Audacer či Ilghelram) a neznámé matky.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství s Juditou, získání titulu.", "content": "První zmínka o Balduinovi pochází z roku 862 roku a zmiňuje ho jako hraběte jednoho z flanderských krajů (aniž upřesňuje, kterého). Tehdy se Judita Flanderská, vdova po králích Wessexu Ethelwulfovi a Ethelbaldovi, dcera Karla II. Holého, který byl zakladatelem a prvním králem Západofranské říše, navrátila po smrti svého posledního manžela Ethelbalda na dvůr svého otce. Karel, který právě mířil do Soissons, se doslechl různé zvěsti o své dceři a aby zjistil pravou skutečnost, vyslal k ní svého syna Ludvíka a Balduina; měl zřejmě v úmyslu dceři sjednat další sňatek. Prozatím ji zavřel do kláštera v Senlis. Judita nicméně o Vánocích roku 861 s Balduinem z kláštera utekla; patrně ještě v klášteře, před útěkem se za něj provdala. Juditin otec se rozzuřil a hodlal Balduina uvěznit; jsou dochovány zprávy o tom, že psal dopis vikingovi Rörikovi z Dorestadu a biskupovi a zakázal jim poskytnout páru útočiště. Manželé se však utekli ke dvoru Juditina bratrance Lothara Lotrinského, kam přibyli v říjnu roku 862. Museli čelit perzekuci, neboť byli Karlem a jeho biskupy exkomunikováni a Balduin byl pro únos a neuposlechnutí panovníka zbaven svých lén. V odpověď na to se oba vydali na pouť do Říma, aby dosáhl požehnání papež Mikuláše I. Papež se po vyslechnutí páru ujal role prostředníka v ožehavém sporu a žádal krále, aby Balduinovi odpustil. V dopise mu doporučoval, aby jej opět přijal do své přízně, protože jinak by se Balduin mohl spojit s Normany a Juditině matce zase psal o tom, jak Balduin lituje svého provinění.Také apeloval na biskupy a biskupa Hinkmara, aby ztratil slovo na podporu Balduina. Biskup Hinkmar byl nesmiřitelným odpůrcem obou provinilců kvůli únosu a tak se Judita s otcem setkala až v říjnu 863 ve Verberie. Dne 13. prosince téhož roku byli Balduin a Judita v Auxerre oficiálně oddáni.", "section_level": 2}, {"title": "Flanderský hrabě.", "content": "Tchán udělil Balduinovi titul hraběte z Gentu a později tituly hraběte z Ternois a hraběte flanderského. Balduin měl bránit vikinským útokům. Není jasné, zda se takto Karel nerozhodl v naději, že Balduin bude v bojích zabit, ten ale situaci zvládl překvapivě dobře. Odrazil vikinskou hrozbu, rozšířil svou armádu i území a stal se z něj věrný zastánce krále Karla. V roce 871 vedl jednání se vzbouřeným Karlovým synem Karlomanem. Jeho síla a schopnosti v boji byly pověstné a přinesly mu přídomek \"Železná paže\". Balduin vybudoval opevnění Arrasu, Gentu i Brugg. Celý svůj život bojoval o rozšíření svých statků a učinil ze svých držav jedno z největších panství západofranské říše. Zemřel v roce 879 a byl pohřben v opatství Saint-Bertin poblíž Saint-Omer.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z manželství s Juditou vzešli čtyři potomci – tři synové a dcera:", "section_level": 1}], "src_summary": "Balduin I. Flanderský zvaný \"Balduin Železná paže\" (fr. \"Baudouin dit Bras de Fer\"; 837/840 – 2. ledna 879) byl první flanderský hrabě.", "tgt_summary": "Baldwin I (probably 830s – 879), also known as Baldwin Iron Arm (the epithet is first recorded in the 12th century), was the first margrave of Flanders.", "id": 1073078}
{"src_title": "Spyker F1", "tgt_title": "Spyker F1", "src_document": [{"title": "Zakoupení týmu Midland F1.", "content": "Zhruba v polovině sezony 2006 se začalo v paddocku mluvit o případném prodeji týmu Midland, jehož majitelem byl rusko-kanadský podnikatel Alex Shnaider, jenž původně tým koupil od Eddieho Jordana. Shnaider skutečně zvažoval prodej svého týmu za zhruba $128 milionu. Týmy formule 1 se staly mnohem cennějšími vzhledem k tomu, že od roku 2008 bude moci ve formuli 1 závodit pouze dvanáct týmů. 9. září 2006 byl ohlášen prodej týmu Midland, nizozemské společnosti Spyker Cars, za $106,6 milionu. Pro zbytek sezony zůstali jezdci Christijan Albers a Tiago Monteiro a navíc Spyker podepsal s Albersem smlouvu na příští rok. Oficiální název týmu byl podle pravidel FIA, které nedovolují změnu názvu týmu během sezony, ale dovolují, aby jméno sponzora týmu bylo před jeho názvem, změněn na Spyker MF1 Team od Grand Prix Číny.", "section_level": 1}, {"title": "Sezona 2007.", "content": "Už při výše zmiňované Grand prix Číny bylo ohlášeno, že šéfem týmu pro rok 2007 zůstane Colin Kolles. Michiel Mol, člen představenstva Spyker Cars, se stal novým ředitelem. Od konce sezony 2006 byl výkonným technickým ředitelem jmenován Mike Gascoyne. Druhým pilotem týmu se stal Adrian Sutil, který byl v sezoně 2006 jedním z testovacích jezdců. 1. února byly podepsány smlouvy se závodníky Adriánem Vallésem, Fairuzem Fauzym, Giedo van der Gardem a Markusem Winkelhockem, kteří se stali testovacími a zároveň náhradními jezdci týmu. Hlavními sponzory týmu se staly společnosti Etihad Airways a Aldar Properties z Abú Zabí, ze Spojených arabských emirátů. Oficiální název týmu bude Etihad Aldar Spyker F1 Team. 10. července byl ze své smlouvy se Spykerem uvolněn Christijan Albers, kvůli nedostatku sponzorských peněz. Michiel Mol své rozhodnutí označil „za jedno ze svých nejtěžších rozhodnutí své kariéry“. O dva dny později už Christian Klien testoval Spyker, ale náhradníkem, pouze pro evropskou Grand Prix na Nürburgringu, byl jmenován Markus Winkelhock. Během Grand Prix Evropy se díky silné deštivé přeháňce a správné volbě pneumatik dostal Markus Winkelhock na 6 kol do čela závodu. Ovšem od příštího závodu, Grand Prix Maďarska, a až do konce sezony byl na uvolněné místo po Albersovi jmenován Sakon Jamamoto. 14. srpna firma Spyker Cars oznámila, že zvažuje prodej části nebo celého týmu formule 1, kvůli nestálým finančním potížím. Pro Grand Prix Turecka byl naplánován start nové B-specifikace vozu. Jenže model F8-VIIB neprošel zátěžovými zkouškami zadní části vozu, které musí splňovat každý vůz formule 1, a tak je jeho premiéra odložena na Grand Prix Itálie. Indický obchodník Vijay Mallya, vlastník letecké společnosti Kingfisher Airlines, která sponzoruje Toyotu, a ředitel Spykeru Michiel Mol 2. září uvedli, že představenstvo týmu Spyker souhlasilo s prodejem týmu skupině kupců, která si říká Orange India za přibližně $110 milionu. Odkoupení týmu by mělo být dokončeno během měsíce. 21. září byl oficiálně potvrzen prodej týmu za 88 milionu eur (123 mil. $) Do závodu v Itálii byla poprvé nasazena specifikace B (F8-VII-B) letošního modelu Spykeru. V japonské Grand Prix získal Spyker svůj první bod ve formuli 1. Adrian Sutil závod dokončil na devátém místě, ale Vitantonio Liuzzi s vozem týmu Toro Rosso, který dojel před ním na bodovaném osmém místě, byl po závodě penalizován přičtením 25 sekund k výslednému času za předjíždění při vyvěšených žlutých vlajkách.", "section_level": 1}, {"title": "Kompletní výsledky ve Formuli 1.", "content": "Tučně – Pole position \"Kurzívou\" – Nejrychlejší kolo závodu", "section_level": 1}], "src_summary": "Spyker F1 byla nizozemská automobilová stáj Formule 1, vlastněná nizozemským výrobcem sportovních vozů Spyker Cars. Stáj existovala a závodila pouze jedinou sezonu, a to v roce 2007; poté byla prodána skupině indických investorů a stal se z ní tým Force India. ", "tgt_summary": "The Spyker F1 Team, known as the Etihad Aldar Spyker F1 Team for sponsorship reasons, was a Formula One team that competed in the 2007 Formula One World Championship, and was created by Spyker Cars after their buyout of the short-lived Midland F1 (formerly Jordan Grand Prix) team. The change to the Spyker name was accompanied by a switch in racing livery from the red and white previously used by Midland, to an orange and silver scheme—already seen on the Spyker Spyder GT2-R—orange being the national colour and the auto racing colour of the Netherlands. At the end of the 2007 season the team was sold and renamed Force India.", "id": 1721188}
{"src_title": "Lišaj pryšcový", "tgt_title": "Hyles euphorbiae", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Západní hranicí původního areálu lišaje pryšcového je kontinentální Evropa, na východě zasahuje až po sever Číny. Vyskytuje se ale také v Severní Americe coby nepůvodní druh. Vyhledává suché, sluncem vyhřáté stepi a lesostepi, zejména stráně. Tyto biotopy jsou často vázané na pastvu hospodářských zvířat, bez které zarůstají a stávají se pro lišaje pryšcového nevhodnými.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jedná se o pestrého, středně velkého lišaje s přísně aerodynamicky tvarovaným tělem. Délka předního křídla je 30–34 mm. Zbarvení předních křídel je kombinací žlutošedé a tmavší olivové barvy, někdy s nádechem do růžova. Při kořeni a zhruba v polovině délky se nacházejí 2 okrouhlé tmavší skvrny, někdy s menší třetí skvrnou ve druhé třetině délky křídla. Zadní polovinu křídla rozděluje tmavý šípovitý pruh, který se směrem ke špičce křídla zužuje. Vnější okraj předního křídla je šedavý. Zadní křídla jsou červená s černou skvrnou při kořeni, při vnějším okraji probíhá černá páska. Hlava a hruď jsou olivově zelené s bílým lemováním, tykadla a nohy jsou bílé. Zadeček je svrchu olivově zelený, první dva články jsou po stranách černo-bíle pruhované, zbylé články mají na bocích bílé zářezy. Zespodu je celý motýl výrazně narůžovělý. Motýl může být zaměněn s příbuzným lišajem svízelovým. Nejsnáze je lze odlišit podle předního okraje předních křídel, který je u lišaje svízelového tvořen celistvým pruhem tmavě olivové barvy. Lišaj pryšcový má spodinu těla růžovější než lišaj svízelový, kresba na horní straně křídel je méně kontrastní. Bývá také o něco menší, což ale není dostatečně výrazný určovací znak. Vajíčka jsou světle zelená, hladká a kulatá. Housenky lišaje pryšcového jsou čerstvě po vylíhnutí černé, v průběhu života pak mění základní barvu na zelenou. Jsou velmi pestré, ve 4. instaru mají oranžovou hlavu, končetiny a růžek na konci těla, středem hřbetu se táhne pruh oranžové barvy, na každém článku jsou bílé párové skvrny a celé tělo je navíc bíle tečkované. Zbarvení je variabilní, oranžová může přecházet od žlutě okrové až po červenou, bílé prvky mohou být nažloutlé. Po posledním svlékání se navíc může základní barva úplně změnit. Housenka 5. instaru měří 7–9 cm. Kukla je okrově hnědá s jemným tmavým žíháním, 4–4,5 cm dlouhá.", "section_level": 1}, {"title": "Bionomie.", "content": "V ČR létá první generace motýlů od května do července, vzácněji se lze setkat i s částečnou druhou generací, která létá od srpna do října. Přes den motýli odpočívají v podrostu, s večerem létají a sají nektar z květů. Ve volné krajině vyhledávají květy šalvějí, knotovky a hadince, v zahradách se s nimi lze setkat na floxech. Oplodněné samičky kladou až 200 vajíček v malých skupinkách. Živnými rostlinami jsou především pryšec chvojka a pryšec okrouhlý, ale housenky jsou schopné konzumovat i jiné druhy bylin, například svízel syřišťový, jitrocele, rdesno ptačí či bažanku vytrvalou. Právě záliba housenek v těchto ze zemědělského hlediska plevelných rostlinách podle všeho vedla k introdukci druhu do Severní Ameriky. Housenky žijí od června do září v nízkém bylinném patře stepních společenstev. Na živné rostlině jsou kvůli svému zbarvení velmi nápadné, jde nicméně o formu výstražného zbarvení, protože housenky živící se jedovatým pryšcem se samy stávají jedovatými. Při kontaktu s predátorem se housenky svíjí a přitom potírají své tělo natrávenou potravou, kterou vyvrhují. Nebezpečí pro housenky představují lumci, jejichž larvy na nich parazitují. Úspěšně dorostlá housenka se kuklí při zemi nebo mělce pod jejím povrchem, v řídkém zámotku. Přezimujícím stádiem je kukla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lišaj pryšcový (\"Hyles euphorbiae\") je noční motýl z čeledi lišajovitých. Na území České republiky patřil ještě ve 20. století k běžným lišajům, v reakci na intenzivní zemědělskou aktivitu a celkovou chemizaci prostředí však jeho četnost klesla. V ČR je chráněn zákonem jako ohrožený druh.", "tgt_summary": "Hyles euphorbiae, the spurge hawk-moth, is a European moth of the family Sphingidae. This hawk moth is used as an agent of biological pest control against the noxious weed leafy spurge (\"Euphorbia virgata\"), but usually only in conjunction with other agents. The larvae consume the leaves and bracts of the plant. The species was first described by Carl Linnaeus in his 1758 10th edition of \"Systema Naturae\".", "id": 1541029}
{"src_title": "Kultura kulovitých amfor", "tgt_title": "Globular Amphora culture", "src_document": [{"title": "Vznik a rozšíření.", "content": "Podle T. Wiślańského vznikla kultura kulovitých amfor na základě kontaktů mezi složkami podunajskými, které tvořily epilineární a lengyelské prvky, s megalitickým a mezolitickými skupinami na území dnešního Meklenburska, Braniborska, Pomořan, Velkopolska, Kujav a částečně Mazovska. Nedlouho po svém vzniku vytvořila řadu regionálních skupin, které se šířily jižním, ale i východním směrem a zabraly oblast od Posálí přes Poodří a Povislí až ke střednímu Dněpru. Na jihu zasahovala do Čech, na Moravu, do Malopolska, Haliče a Moldavska, na severu sahala až k Jutskému poloostrovu. Můžeme ji najít na severoněmeckých ostrovech včetně Rujany, v Pomoří a Pobaltských republikách. Vzhledem k tomu, že se kultura kulovitých amfor až na výjimky vyskytuje tam, kde se dříve vyvíjely jednotlivé lokální skupiny kultury nálevkovitých pohárů, domnívají se někteří badatelé, že se kultura kulovitých amfor vyvíjela s přispěním právě této kultury. V Čechách a na Moravě je prvkem nesporně cizorodým a na jejím vývoji v Čechách se podílely dvě větve kultury kulovitých amfor, a to západní a slezská. Západní větev kultury kulovitých amfor postupovala proti proudu Labe ze saského Polabí do severozápadních a středních Čech, slezská větev pronikla do východní části země Poodřím na Opavsko a na Moravu. Nálezy západní skupiny kultury kulovitých amfor máme ve středních, severních, jihozápadních a západních Čechách. Keramiku lidu kultury kulovitých amfor nalézáme v Čechách také na řivnáčských a bošáckých sídlištích. Nálezy z řivnáčských sídlišť mohou dokládat fyzickou přítomnost nositelů kultury kulovitých amfor, ale také importy typického zboží (hlavně keramiky), či jeho imitaci. Slezská větev kultury kulovitých amfor se vyskytuje v českém Slezsku zvláště na Opavsko, na Moravě v okolí Olomoucka a na jevišovických sídlištích na jihozápadní Morava.", "section_level": 1}, {"title": "Sídliště.", "content": "Nálezy kultury kulovitých amfor jsou známy jak z nížinných sídlišť tak i z výšinných opevněných areálů. Lid kultury kulovitých amfor osídloval převážně vhodné polohy k zemědělství blízko vodních toků. Z území Čech známe nemnohé doklady nížinných sídlišť kultury kulovitých amfor, např. Lovosice – Schwarzenberská cihelna, Hrdlovka – Velký fírek, Kopisty, Dolní Zálezly. Z Moravy a Slezska jsou známa nížinná sídliště z Vávrovic, Opavy-Palhance, Kateřinek a Slavonína.", "section_level": 1}, {"title": "Pohřební ritus.", "content": "Hrobové nálezy KKA jsou dosud známy jen z území Čech. Těla zemřelých byla ukládána do hrobů ve skrčené poloze. V hrobech je uložena většinou jedna kostra vzácněji i více. Není však znám případ samostatného pohřbu ženy nebo dítěte. Na území Čech se nalézají jen ojedinělé pohřby. Předpokládá se že šlo o pohřby náčelníků", "section_level": 1}, {"title": "Pohřebiště.", "content": "V Blšanech na Lounsku byl objeven dvojhrob, ve kterém byl pohřben starý muž ve skrčené poloze na pravém boku. Vedle něj byla kostra malého dítěte uložená ve skrčené poloze na levém boku hlavou obrácenou k muži. U hlavy muže stála amfora a bernburský koflík. Jedna amfora se také nalézala u jeho nohou. V Předměřicích nad Labem ve 2,5 metru hlubokém hrobě ležela na pravém boku skrčená kostra starého muže. Jako milodar byly přiloženy amfora, džbán a čtyři lebky rozprostřené kolem amfory. Dvě patřily starším mužům a dvě starším chlapcům.", "section_level": 2}, {"title": "Periodizace.", "content": "Ve slezské větvi kultury kulovitých amfor jsou rozeznávány nejméně dvě vývojové fáze a to starší bez šňůrové ornamentace a mladší s bohatou šňůrovou ornamentací.", "section_level": 1}, {"title": "Movité artefakty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Keramika.", "content": "Podrobněji byla zpracována jen keramika západní větve, keramika slezské větve je velmi torzovitá a její členění zatím nebylo podrobněji zpracováno. Výzdoba se vyskytuje výhradně na hrdle a plecích. Na hrdle má plošný charakter a je tvořena z různých kombinací kolků, vpichů a otisků šňůry tvořící dekory kosočtverců a trojúhelníků. Dekor plecí připomíná třásně, použití výzdobných technik je podobné jako u hrdel nádob. Na užitkových tvarech je výzdoba omezena na pupky, plastické lišty, linie nehtových záseků oddělující hrdlo od plecí. U slezské větve je příznačné bohaté zdobení otisky šňůry. Příznačné jsou různé obloučkovité motivy nebo motiv do sebe vkládaných krokvic. Výjimečně se vyskytuje rytá výzdoba. Amfory Mísy Hrnce Džbány Koflíky Bubny Keramický inventář KKA doplňují: cívka s plnou hřídelí (Opava-Palhanec) a tyčkovitý idol (Opava).", "section_level": 2}], "src_summary": "Kultura kulovitých amfor je archeologická kultura spadající do středního eneolitu. Podle kalibrovaných radiokarbonových dat je datována do doby mezi léta 3300/3200 až 2900/2800. Kultura kulovitých amfor dostala svůj název podle charakteristického typu keramické nádoby, kterým je amfora s téměř kulovitým či vakovitým tělem, s užším válcovitým hrdlem s 2–8 oušky nacházejícími se pod hrdlem a typickým bohatým zdobením na hrdle a plecích. Jako samostatný kulturní celek byla rozpoznána na konci 19. století. U Česku byla z počátku uváděna jako součást tzv. skupiny nordické a označována za keramiku meklenbursko-braniborskou, vyznačující se právě kulovitými nádobami s válcovitým hrdlem, zdobené vytlačovaným ornamentem, jejíž lid osídloval vrchy a ostrožny nad řekami.", "tgt_summary": "The Globular Amphora culture (GAC, (KAK); ), c. 3400–2800 BC, is an archaeological culture in Central Europe. Marija Gimbutas assumed an Indo-European origin, though this is contradicted by newer genetic studies that show a connection to the earlier wave of Neolithic farmers rather than to invaders from the southern Russian steppes. ", "id": 1790749}
{"src_title": "Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská", "tgt_title": "Elisabeth Christine of Brunswick-Wolfenbüttel", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Alžběta Kristýna přišla na svět na konci srpna roku 1691 jako prvorozená ze čtyř dcer brunšvicko-wolfenbüttelského vévody Ludvíka Rudolfa a jeho manželky Kristýny Luisy Öttingenské. Měla tři mladší sestry: Šarlotu Augustu (*/† 1692), Šarlotu Kristýnu (1694-1715) a Antonii Amálii (1696-1762).", "section_level": 1}, {"title": "Ve Španělsku.", "content": "1. srpna 1708 se v Barceloně provdala za španělského krále Karla III. (VI.) Habsburského. Cílem sňatku bylo posílení protifrancouzské koalice, protože v té době se vedly války o dědictví španělské a Karel byl pretendentem trůnu. Do roku 1711 žili manželé ve Španělsku, problémem ovšem bylo, že Alžběta byla protestantka – to bylo v katolickém Španělsku nepřijatelné. Karlova manželka tak musela změnit vyznání.", "section_level": 1}, {"title": "Královna a císařovna.", "content": "V roce 1711 kdy zemřel Karlův starší bratr, císař Josef I., Alžbětin manžel jako bratrův nástupce se pak jako Karel VI. ujal vlády nad habsburskou monarchií a získal i trůn římského císaře. Opustil Španělsko a Alžbětu Kristýnu nechal v zemi jako svou místodržitelku. Až v roce 1713, kdy již bylo jasné, že Karel svůj boj o španělské království v důsledku změny mocensko-politických podmínek v Evropě prohrál, opustila Španělsko i Alžběta a zbytek života prožila v Rakousku. 18.10. 1714 byla v bratislavském Dómu sv. Martina korunovaná uherskou královnou. V září 1723 byli oba manželé v Praze korunováni českým králem a královnou. Alžběta Kristýna přežila svého manžela o deset let, své dny dožila na císařském dvoře ve Vídni u starší dcery Marie Terezie, která se stala otcovou nástupkyní na trůně. Pochována je v Císařské hrobce.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Alžběta Kristýna na svého prvního potomka čekala dlouho: až v roce 1716, osm let po svatbě, se jí narodil syn Leopold Jan, který však žil jen několik měsíců (* 13.4.1716, † 4.11.1716). Po něm už následovaly jen tři dcery:", "section_level": 1}], "src_summary": "Alžběta Kristýna (28. srpna 1691, Brunšvik – 21. prosince 1750, Vídeň) byla brunšvicko-wolfenbüttelskou princeznou z dynastie Welfů a provdanou císařovnou Svaté říše římské, královnou německou, českou, uherskou, chorvatskou, sardinskou, neapolskou a sicilskou. ", "tgt_summary": "Elisabeth Christine of Brunswick-Wolfenbüttel (28 August 1691 – 21 December 1750) was Princess of Brunswick-Wolfenbüttel, Holy Roman Empress, German Queen, Queen of Bohemia and Hungary; and Archduchess of Austria by her marriage to Emperor Charles VI. She was renowned for her delicate beauty and also for being the mother of Empress Maria Theresa. She was the longest serving Holy Roman Empress.", "id": 2439108}
{"src_title": "Fiat Coupé", "tgt_title": "Fiat Coupé", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Fiat Coupé vznikl z požadavku vedení automobilky na výrobu levného lidového sportovního automobilu na osvědčené platformě Tipo/Tempra modifikované pro Fiat Bravo/Brava/Marea/Barchetta, Alfa Romeo 145/146/155 a Lancia Dedra. Navazoval na slavné modely lidových sportovních automobilů Fiat šedesátých a sedmdesátých let. Byla vytvořena společná platforma Fiat Coupé/Lancia Delta Nuova, která sdílela stejné podvozkové díly (širší přední kovaná ramena s tvrdším uložením, silnější stabilizátor a vzadu odlišná geometrie uložení ramen) a značnou část mechaniky. Výroba Coupé byla z důvodu menšího objemu produkce a mnoha odlišností svěřena dílnám Pininfarina, díky čemuž byly vozy na kvalitativně velmi vysoké úrovni. Dvoudveřové kupé nabízí řadu pozoruhodných detailů, jako například umístění velkého víčka nádrže na zadním blatníku, řešení zadních svítilen, umístění klik dveří ve sloupku střechy (obdobně jako později Alfa Romeo 156), či horizontální pás táhnoucí se přes celou šíři přístrojové desky a vyvedený v barvě karoserie. Překvapivě velký je u kupé zavazadlový prostor svým objemem 295 dm3 a vytvořeným dvoutřetinovým průchodem pro objemné či dlouhé předměty pevnou příčkou za zadními sedadly. Podvozek se vyznačoval nízkou světlostí a tuhou charakteristikou odpružení, hřebenové řízení s hydraulickým posilovačem bylo přesné a mělo ostřejší charakteristiku. Ačkoli zadní náprava je konstrukčně poměrně jednoduchá a levná, autoři chytře usadili robustní nápravnici do čtveřice silentbloků a vlastní vlečená ramena byla uložena \"na tvrdo\" ve valivých ložiskách, takže jízdní vlastnosti vozu byly i díky nízkému těžišti překvapivě dobré. Při uvedení na trh v lednu 1994 byly k dispozici dva dvoulitry \"Lampredi\". Prvním byl přepracovaný z modelu Tipo Sedicivalvole, robustní čtyřválec s litinovým blokem a dvojicí protiběžných vyvažovacích hřídelí s vrtáním 84,0 mm a zdvihem 90 mm (zdvihový objem 1995 cm3), s hlavou válců z lehkých slitin a ventilovými sedly z tvrdokovů s rozvodem DOHC 16v a elektronikou Bosch Motronic. Poskytoval maximální výkon 102 kW (139 koní CEE) při 6000/min. a max. krouticí moment 186 Nm při 4300/min. Druhým pak byl přeplňovaný turbodmychadlem Garrett TBO367 a špičkovým motormanagementem Weber-Magneti-Marelli IAW WH.P8, odvozený od motoru legendární Lancie Delta HF Integrale Evoluzione, který díky novým pístům se zlepšenou kompresí (kompresní poměr 8,0 : 1, plnicí tlak 1,0 baru v overboostu/0,7 baru lineárně) a novým sacím traktem poskytoval nejvyšší výkon 140 kW (190 koní CEE) při 5500/min. a maximální krouticí moment 291 Nm při 3400/min. Motor plnil emisní normu Euro 1. Převodovka byla pětistupňová, plně synchronizovaná s řazením lanovody, zvláštností byla 35% uzávěrky předního diferenciálu v podobě malé viskózní spojky (v terminologii Fiatu Viscodrive). Fiat Coupé 16v turbo dosahoval nejvyšší rychlosti 230 km/h, z 0 na 100 km/h dokázal zrychlit za méně než 7,5 s a 1 km s pevným startem zvládl za 26,9 s. Jeho slabší stránkou byly přední brzdy Girling s jednopístkovými plovoucími třmeny a kotouči 284 x 22 mm (4 x 98 mm) v kolech 6 x 15\" z lehkých slitin Speedline (verze Plud byly osazovány koly Speedline 6,5 x 16\" a pneumatikami 205/50 WR16). V dubnu 1996 přibyl čtyřválec 1.8 16v (Barchetta, Lancia Dedra/Delta 836), který měl opět litinový blok, ale bez vyvažovacích hřídelí a naopak disponoval variabilním natáčením sací vačky (olejovým) rozvodu DOHC 16v a z objemu 1747 cm3 poskytoval maximální výkon 96 kW (131 koní CEE) při 6300/min. a max. krouticí moment 164 Nm při 3500/min. Do dubna 1997 motor 1.8 16v splňoval emisní normu Euro 1, poté do konce výroby modelu (rok 2000) novější emisní normu Euro 2. V listopadu 1997 byly z nabídky vyřazeny oba původní dvoulitrové čtyřválce, které nahradily dva pětiválcové motory 2,0 l \"Pratola Serra\" homologované pro emisní normu Euro 2, jeden plněný atmosféricky, druhý s přeplňováním. Blok motoru byl opět litinový a opět disponoval protiběžným vyvažováním, což v kombinaci s pěti válci zajišťovalo takřka sametový chod. Vrtání 82 mm, zdvih 75,65 mm, zdvihový objem 1998 cm3. Hlava válců byla vyrobena z lehkých slitin s ventilovými sedly z tvrdokovů, rozvod DOHC s 20 ventily (4 pro každý válec) byl ovládán – na rozdíl od motorů Lampredi – prostřednictvím hydraulických ventilových zdvihátek se samočinným vymezováním ventilové vůle. Elektronika byla použita Bosch Motronic M2.10. Atmosférický motor poskytoval nejvyšší výkon 108 kW (147 koní CEE) při 6100/min. a největší krouticí moment 186 Nm při 3500/min. a Coupé s ním jelo 215 km/h, přičemž z klidu na 100 km/h zrychlilo za 8,4 s. Od roku 1998 byl pak u tohoto motoru použito variabilní sání, které přispělo ke zvýšení nejvyššího výkonu na 113 kW při 6500/min. Přeplňovaná verze téhož pětiválce 2.0 20v s turbodmychadlem Garrett TB2811 měla variabilní ovládání sací vačky, kompresní poměr 8,5 : 1 a poskytovala při plnicím tlaku 1,15 baru v overboostu nejvyšší výkon 162 kW (220 koní CEE) při 5750/min. a nejvyšší krouticí moment 310 Nm při 2500/min. Ten se přes jednokotoučovou suchou spojku Valeo a pětistupňovou převodovku Fiat/ZF přenášel na přední kola prostřednictvím diferenciálu s omezenou svornosti Viscodrive. Fiat Coupé 20v turbo s pětistupňovou převodovkou uměl jet až 243 km/h a z klidu na 100 km/h dokázal zrychlit během 6,2 s. Sprint na 1000 m s pevným startem zvládl za 26,5 s. Zvýšení výkonu si vyžádalo zcela novou přední brzdovou soustavu Brembo s pevnými čtyřpístkovými třmeny a kotouči 305 x 28 mm (4 x 98 mm). Díky nim muselo být použito větších kol Speedline z lehkých slitin 6,5 x 16\". Od roku 1996 mohl také majitel tohoto vozidla spouštět motor tlačítkem Start, místo klasickým klíčkema u série Limited Edition či 20v turbo Plus byla standardem nová šestistupňová převodovka, díky níž došlo ke zvýšení maximální rychlosti na 250 km/h. Vozy série Limited Edition byly označeny štítkem s jeho výrobním číslem. Traduje se, že první vyrobený kus vlastnil Michael Schumacher. Vnější odlišnosti spočívaly v doplňcích karoserie (plasty světlometů, maska chladiče, disky kol, spoilery a prahy v barvě karoserie a další doplňky v titanové barvě, jiné víčko nádrže atd.). Jako poznávací znamení těchto vozů bylo i typové označení \"20v turbo\" na B sloupku v červené barvě (ostatní série v chromovém eloxu). V motorovém prostoru najdeme rozpěrnou tyč SPARCO a rudé víko hlavy válců. Běžné kožené sedačky nahradily červeno-černé sedačky RECARO, podobě byla upravena hlavice řadicí páky, ruční brzdy, výplně dveří a volantu. Z drobností dále byla jiná opěrka levé nohy řidiče, a pedály od firmy SPARCO. V blízkosti volantu, napravo, najdeme ještě startovací tlačítko po vzoru dřívějších sportovních vozů. A v neposlední řadě rychlosměr byl ocejchován až do 280 km/h místo původních 260. Fiat Coupé zaskočil konkurenci, která v daném cenovém segmentu neměla proti přeplňovaným verzím modelu Coupé čím konkurovat. Navzdory očekáváním vůz překvapil i dobrými jízdními vlastnostmi a celkovou kvalitou zpracování, pozdější 20v turbo i excelentními brzdami. Uzávěrka předního diferenciálu u 16v turbo a 20v turbo a šestistupňová převodovka 20 turbo Limited Edition a 20v turbo Plus byly třešničkami na dortu, kterým bylo těžko konkurovat. Slabší stránkou byla menší tuhost karoserie v krutu, ventilace, která nedokázala zajistit odmlžení oken za nepříznivého počasí a u modelu 16v turbo slabší brzdová soustava. U modelů 1.8 16v bylo nutno včas řešit těsnost olejového tlakového variátoru sací vačky. Vzhledem k pořizovací ceně i servisní nenáročnosti splnil Fiat Coupé do puntíku zadání stát se králem levných lidových sportovních automobilů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fiat Coupé (\"typ 175\") byl dvoudveřový čtyřmístný osobní automobil provedení kupé, které bylo vyráběno italskou automobilkou Fiat v letech 1994-2000, představeno bylo roku 1993 na bruselském autosalonu. Design navrhl Chris Bangle ze STILO FIAT centra, interiér vytvořil Pininfarina. Ve své době byl Fiat Coupé nejrychlejším evropským automobilem s pohonem předních kol a je nejrychlejším sériovým Fiatem všech dob.", "tgt_summary": "The Fiat Coupé, internally designated as the type 175, was a two door, four seat coupé manufactured and marketed by Fiat between 1993 and 2000 across a single generation. The Coupé was introduced at Bologna Motor Show in December 1993 and is noted for its distinctive, angular exterior design by Chris Bangle at Centro Stile Fiat. Its interior was designed by Pininfarina.", "id": 1060746}
{"src_title": "Michail Tomskij", "tgt_title": "Mikhail Tomsky", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Před revolucí.", "content": "Michail Tomskij se narodil v Kolpinu blízko Petrohradu. Jako učeň pracoval v továrnách. Roku 1904 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do bolševické frakce. Tomskij zakládal odborářské organizace. Tomskij se po čase přesunul do Estonska a byl zapojen do revoluce roku 1905. Po jejím potlačení byl Tomskij zatčen a deportován na Sibiř. Podařilo se mu však uniknout a stát se prezidentem Unie kovodělníků. Tomskij však byl roku 1908 chycen, zatčen a potom deportován do Francie, ale o rok později se vrátil do Ruska, kde byl opět chycen a odsouzen na dvacet let těžkých prací. Po únorové revoluci v roce 1917 byl propuštěn a přesunul se do Petrohradu, kde se účastnil říjnové revoluce.", "section_level": 2}, {"title": "Působení v politice.", "content": "V roce 1920 se stal Tomskij všeobecnou hlavou odborů. O rok dřív, roku 1919, byl zvolen do ústředního výboru a roku 1927 do politbyra. Tomskij byl spojenec Nikolaje Bucharina a Alexeje Rykova, kteří vedli mírné křídlo strany. Tomskij s nimi byl ve spojení s Josifem Stalinem, a pomohl mu rozdrtit opozici vedenou Lvem Trockým, Lvem Kameněvem, a Grigorijem Zinovjevem, kteří se chtěli po Leninově smrti zmocnit vlády. Po letech však začal Tomskij ztrácet svůj vliv, a v roce 1929 byl donucen se svými spojenci odstoupit. Tomskij se tehdy začal starat o sovětský chemický průmysl. V roce 1932 se vrátil a byl opět zvolen do ústředního výboru, nikoli však do politbyra.", "section_level": 2}, {"title": "Pád.", "content": "Během prvního moskevského procesu v roce 1936 byli Zinovjev a Kameněv obžalováni z Kirovovy vraždy. Během výslechů jmenovali další údajné spiklence – Bucharina, Rykova, Ulganova, Radka, Pjatakova, Serebrjakova, Sokolnikova – a v neposlední řadě i Tomského. Soudce Andrej Vyšinskij se jejich případů ujal, aby je vyšetřil, a aby je postavil před soud. Vyšinského oznámení bylo vytištěno s usnesením, které urychleně přijali dělníci z Dynama a které prohlašovalo, aby byla jejich vina nemilosrdně prošetřena. Tomskij nečekal, a jakmile si přečetl Vyšinského projev, spáchal sebevraždu. Při čtvrtém moskevském procesu roku 1938 byl Tomskij posmrtně obviněn z velezrady a pokusu o atentát na Stalina. Roku 1988 byl Tomskij rehabilitován.", "section_level": 2}], "src_summary": "Michail Pavlovič Tomskij (rusky \"Михаил Павлович Томский\", rodným jménem Michail Pavlovič Jefremov (\"Ефремов\"), 31. října 1880, Kolpino, Ruská říše – 22. srpna 1936, Bolševo, SSSR) byl tovární dělník, odborář a bolševický vůdce.", "tgt_summary": "Mikhail Pavlovich Tomsky (Russian: Михаи́л Па́влович То́мский, born \"Mikhail Pavlovich Yefremov\"sometimes transliterated as \"Efremov\"; Михаи́л Па́влович Ефре́мов; 31 October 1880 – 22 August 1936) was a factory worker, trade unionist and Bolshevik leader. He was the Soviet leader of the All-Russian Central Council of Trade Unions. ", "id": 1857160}
{"src_title": "Marie Amálie Habsburská", "tgt_title": "Maria Amalia, Holy Roman Empress", "src_document": [{"title": "Manželství.", "content": "Narodila se roku 1701, necelý měsíc po smrti svého bratra Leopolda Josefa. Jeho smrt způsobila to, že rod Habsburků neměl jediného mužského potomka a dědictví mělo připadnout jedné ze čtyř dcer Josefa I. a Karla VI. Mezitím se bavorský kurfiřt Maxmilián Emanuel snažil získat jako nevěstu pro svého syna starší dceru Josefa I., arcivévodkyni Marii Josefu. To se mu však nepodařilo, a tak začal usilovat o šestnáctiletou Marii Amálii. Na tomto sňatku se v roce 1717 mnichovský a vídeňský dvůr dohodly, ale samotná svatba proběhla až v roce 1722 ve Vídni, a to za předpokladu, že se nevěsta a ženich zavazují dodržovat pragmatickou sankci. I když nevěsta dostala miliónové věno, nevyrovnala se svatba následujícím třídenním oslavám v Mnichově v listopadu 1722, které dal uspořádat Maxmilián Emanuel. Manželství Marie Amálie a Karla VII. Bavorského přineslo sedm dětí včetně Marie Josefy, která si později vzala svého druhého bratrance, císaře Josefa II. Samotnou Marii Amálii velice zajímal společenský život a kulturní akce (dotovala operní představení), milovala lov a také podporovala křesťanství. Její zásluhou byl roku 1729 obnoven Řád rytířů sv. Jiří, finančně velice podpořila rozvoj církevní charity v Bavorsku, zakládala kostely nebo organizovala dvorní poutní cesty.", "section_level": 1}, {"title": "Války o rakouské dědictví.", "content": "Ke změně jejího života však došlo po smrti jejího strýce Karla VI. I přes pragmatickou sankci vznesli Marie Amálie a její manžel v roce 1740 požadavek na nárok na habsburské dědictví, potvrzený hrozbou bavorské a francouzské armády. Tento požadavek se jim zpočátku plnil: v říjnu roku 1741 byl Karel VII. Bavorský v Linci zásluhou svého vojska uznán za arcivévodu rakouského a 7. prosince 1741 se nechal v Praze korunovat za českého krále. Pravděpodobně byl korunován náhradní korunou, protože svatováclavská koruna byla uložena ve Vídni. Jeho korunovace se Marie Amálie nezúčastnila, protože české země byly v té době zmítány boji a její manžel nechtěl riskovat její život. Bavorský kurfiřt dosáhl vrcholu v lednu 1742 korunovací za císaře ve Frankfurtu nad Mohanem. Vojsko Marie Terezie však během roku 1742 vytlačilo bavorské a francouzské vojsko z Čech a obsadilo i celé Bavorsko. V té době se Marie Amálie stala představitelkou „mírové“ strany na bavorském dvoře. Po smrti svého manžela roku 1745 ukončila Marie Amálie nepřátelství se svou sestřenicí Marií Terezií. Právě Marie Amálie se zasloužila o mír mezi Vídní a Mnichovem a zbavení Bavorska válek. Zbývajících dvanáct let svého života prožila v ústraní ve své rezidenci v Mnichově, kde roku 1756 zemřela.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Marie Amálie se roku 1722 provdala za bavorského vévodu Karla VII., s nímž měla sedm dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Amálie Rakouská (22. října 1701, Vídeň – 11. prosince 1756, Mnichov) byla mladší dcera krále českého, uherského a římského, císaře římského a markraběte moravského Josefa I. a jeho manželky Amálie Vilemíny. ", "tgt_summary": "Maria Amalia of Austria (Maria Amalie Josefa Anna; 22 October 1701 – 11 December 1756) was Holy Roman Empress, Queen of the Germans, Queen of Bohemia, Electress and Duchess of Bavaria etc. as the spouse of Emperor Charles VII. By birth, she was an archduchess of Austria, the daughter of Emperor Joseph I and Wilhelmine Amalia of Brunswick-Lüneburg. Maria Amalia had seven children, only four of whom lived through to adulthood, including Maximilian III, Elector of Bavaria.", "id": 1486026}
{"src_title": "Richard Rodney Bennett", "tgt_title": "Richard Rodney Bennett", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bennett se narodil v Broadstairs, v hrabství Kent. Vyrůstal však během Druhé světová války v Devonu. Jeho matka, Joan Esther, roz. Spink, byla klavíristka. Studovala u Gustava Holsta a zpívala při prvním profesionálním uvedení jeho orchestrální suity \"Planety\". Otec, Rodney Bennett (1890-1948), byl autor dětských knih a básník. Bennett byl žákem Leighton Park School v Readingu. Ve studiu pokračoval na Královské hudební akademii. Jeho učiteli byli Howard Ferguson, Lennox Berkeley a Cornelius Cardew. V roce 1955 se zúčastnil letního \"Kurzu nové hudby\" v Darmstadtu, kde poznal seriální hudbu. Strávil pak dva roky v Paříži jako žák Pierra Bouleze. V letech 1963–1965 vyučoval na Královské hudební akademii. V roce 1970 odešel do Spojených států a přednášel na \"Peabody Institute\" v Baltimoru. Vrátil se do Anglie a mezi roky 1994 a 2000 byl vedoucím katedry skladby na Královské akademii. Bennett vystupoval pravidelně také jako jazzový klavírista se zpěváky jako byli Cleo Laine, Marion Montgomery, Mary Cleere Haran a Claire Martin. V pozdějších letech byl, vedle hudebních aktivit, znám také jako výtvarný umělec, autor koláží. Richard Rodney Bennett zemřel 24. prosince 2012 v New Yorku a je pohřben na hřbitově Green-wood Cemetery v Brooklynu", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1975 získal cenu BAFTA za nejlepší hudbu k filmu \"Vražda v Orient expresu\" a opakovaně byl na ni nominován (v roce 1970 za \"Tajný obřad\", 1971 za \"Postavy v krajině\", 1973 za \"Lady Caroline Lamb\", 1978 za \"Equus\", 1980 za \"Amíky\" a 1995 za \"Čtyři svatby a jeden pohřeb\"). Dále byl třikát nominován na cenu BAFTA v kategorii původní televizní hudby: v roce 1985 za TV film \"The Ebony Tower\", 1986 za seriál \"Tender Is The Night\" a 2001 za minisérii \"Gormenghast\"). Celkem třikrát byl také nominován na Oscara za původní hudbu: v roce 1967 za \"Daleko od hlučícího davu\", 1971 za \"Mikuláše a Alexandru\" a 1974 za \"Vraždu v Orient expresu\". Za dva posledně jmenované byl nominován i na Cenu Grammy a za televizní adaptaci klasické detektivky Agathy Christie \"Smysluplná vražda\" (\"Murder with Mirrors\", 1985) také na Cenu Emmy. Třikrát získal britskou skladatelskou cenu Ivor Novello: v roce 2001 za hudbu k minisérii BBC \"Gormenghast\", v roce 2004 za klasickou hudbu. Rovněž za své poslední zkomponované dílo \"A Colloquy with God\" byl nominován na Britskou skladatelskou cenu v kategorii sborové skladby. V roce 1977 byl jmenován komandérem a v roce 1998 rytířem Řádu britského impéria. Magazín \"Gay Times\" ho v roce 1995 nominoval jako jednoho z nejvlivnějších gayů v hudbě.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Bennett zkomponoval více než 200 koncertních skladeb a hudbu k 50 filmům a televizním inscenacím. Po 50 let byl rovněž skladatelem a interpretem jazzových písní. Ve svých koncertních skladbách vycházel z techniky evropské avantgardy. Byl silně ovlivněn svým učitelem Piere Boulezem. V posledních letech svého života se postupně vracel k tonální hudbě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Rodney Bennett (29. března 1936 Broadstairs, Kent, Anglie – 24. prosince 2012 New York) byl anglický hudební skladatel, od roku 1979 žijící v New Yorku, známý zejména z oblasti filmové hudby, ale také autor koncertních děl a jazzový umělec.", "tgt_summary": "Sir Richard Rodney Bennett (29 March 193624 December 2012) was an English composer of film, TV and concert music, and also a jazz pianist and occasional vocalist. He was based in New York City from 1979 until his death there in 2012.", "id": 848029}
{"src_title": "Travnik", "tgt_title": "Travnik", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Travnik se rozkládá v nadmořské výšce okolo 550 m n. m. v údolí řeky Lašvy mezi vysokými horami (\"Paljenik\" v masívu Vlašić, oblíbeném středisku zimních sportů severně od města, dosahuje výšky 1933 metrů). Travnikem prochází jedna velmi dlouhá třída, která tvoří osu města.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Historické centrum města pochází z 15. století, samotná oblast Travniku byla trvale osídlena již v dřívějších dobách. Již během existence Římské říše se v jeho blízkosti nacházela různá sídla. V dobách turecké nadvlády v Travniku sídlili turečtí vezíři (1699–1832 a 1839/40–1851) a město plnilo roli metropole Bosny a Hercegoviny (než byla přesunuta do Sarajeva). Zřízeny zde byly i konzuláty některých zemí (především Rakouska a Francie). Z této doby se dochovalo mnoho mešit (např. \"Modrá mešita\", dále např. \"Sulejmanova mešita\"). Město má také jako jediné v Bosně a Hercegovině dvě hodinové věže (sahat-kula). S předáním Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uhersku a později vznikem Jugoslávie však význam Travniku upadl. Hlavní ekonomická i průmyslová aktivita Bosny a Hercegoviny se rozvíjela v údolí řeky Bosny, kde se nacházejí hlavní dopravní tahy (jak železnice, tak i silnice). Travnik, sevřený v údolí řeky Lašvy a oddělený od zbytku Bosny mohutnými horami, však mohl jen stěží být vhodným místem pro rozvoj hospodářství. Do Travniku tak nikdy nebyla zavedena železnice, nicméně na konci 19. století i sem zavítaly některé vymoženosti tehdejší doby; město se stalo prvním, kde byl zřízen spolek dobrovolných hasičů. Bylo také vybudováno gymnázium. V té době však již město mělo několik islámských škol, medres. V Jugoslávii se Travnik stal po roce 1929 součástí nejprve Splitské bánoviny, později se stal součástí bánoviny Chorvatsko a po roce 1941 i fašistického Nezávislého státu Chorvatsko. 22. října 1944 byl Travnik osvobozen jednotkami jugoslávských partyzánů. V druhé polovině 20. století se stal Travnik dějištěm několika románů spisovatele Ivo Andriće, který pocházel z Bosny a který za svoji práci získal Nobelovy ceny za literaturu. Pro socialistickou Jugoslávii byla významná továrna na výrobu zbraní, které se v Travniku nacházela. V 90. letech 20. století bylo město poškozeno během války. Nejprve jej ostřelovaly srbské vojenské formace a později bylo místem střetů mezi chorvatskými a bosňáckými ozbrojenými silami. Travnik nakonec obsadila po dlouhých bojích Armáda Bosny a Hercegoviny; bitva si vyžádala okolo 250 mrtvých a několik tisíc uprchlíků. Symbolem válečného ničení se staly náboženské objekty (kostely a mešity), mnohé z nich byly zcela zničeny. Počet obyvatel města a jeho okolí (općiny Travnik) po válce poklesl ze 79 tisíc na 59 tisíc. Namísto toho zde bylo ještě v roce 1999 evidováno okolo 13 500 vnitřně vysídlených osob.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Dnes město patří do Federace Bosny a Hercegoviny. Travnik je sídlem Středobosenského kantonu. V oblasti pod městskou správou žije na 53 482 obyvatel (2013), z toho asi 26 000 ve vlastním městě. Díky svému historickému centru z 15. století, pevnosti z tureckých časů a nedalekému pohoří Vlašić je častým turistickým cílem.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Ekonomický rozvoj města byl historicky dán jeho polohou v údolí řeky Lašvy, stejně tak i blízkosti řady nalezišť kovů a dalších surovin. Okolí města je intenzivně zemědělsky využíváno. Mezi největší zaměstnavatele v dobách existence SFRJ (socialistické Jugoslávie) patřila textilní společnost Borac, v současné době jsou to firmy Pharmamed, Bajra, Prima-inter, Vlašić-milk, Nuno-flips, Feniks a další.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Město není napojeno na železniční síť. Hlavní dopravní tahy představují silniční spojení ve směru západ-východ (Jajce/Donji Vakuf–Zenica). Do roku 1972 byla vedena údolím řeky Lašvy úzkorozchodná trať z Jajce přes Travnik do Uskoplje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Travnik je historické město v Bosně a Hercegovině, nachází se mezi městy Donji Vakuf a Zenica, prochází tudy silnice mezi Sarajevem a Banjou Lukou.", "tgt_summary": "Travnik () is a city and the administrative center of Central Bosnia Canton of the Federation of Bosnia and Herzegovina, an entity of Bosnia and Herzegovina. It is situated in central Bosnia and Herzegovina, west of Sarajevo. As of 2013, city had a population of 16,534 inhabitants, while the municipality had 53,482 inhabitants. ", "id": 1402487}
{"src_title": "Katedrála svatého Petra (Beauvais)", "tgt_title": "Beauvais Cathedral", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátky kostela se datují do 10. století. Po požáru roku 1225 začala v následujícím roce výstavba nové katedrály. Město v té době patřilo k nejbohatším francouzským městům a místní katedrála měla být jednou z nejvelkolepějších staveb své doby. Kolem poloviny 13. století došlo během stavebních prací ke změně plánů, stavba chóru byla završena extrémně protaženými okny a klenbou v rekordní výšce přes 48 metrů. Chór byl dokončen v roce 1272, již v roce 1284 se zřítil. Důvodem zřícení nebyla výška stavby, ale chyby v opěrném systému. Při opravě byl zdvojen počet pilířů a tím opěrný systém posílen (přesto není katedrála dodnes zcela v pořádku a jsou nutná nákladná podpůrná opatření). Po opravě stavba pokračovala budováním příčné lodi s bohatým pozdně gotickým jižním průčelím a následně mohutnou věží nad křížením. To se ukázalo být chybou, protože se věž krátce po dokončení v roce 1573 zřítila a poničila katedrálu. Klenba byla podruhé opravena v roce 1575, k úplné dostavbě však již nedošlo. Katedrála byla budována současně s katedrálou v Amiens, takže je dnes obtížné určit, která z nich je vzorem pro druhou; další inspirací byla stavba katedrály svatého Štěpána v Bourges.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Katedrála nemá věže a tvoří ji pětilodní chór s věncem sedmi kaplí a bohatě zdobená příční loď. Výška stavby je 67,2 m, délka 72,5 m, z toho 47 m tvoří chór a příční loď měří 58,6 m. Výška klenby dosahuje 48,5 m a je nejvyšší gotickou klenbou vůbec. Chór zvenčí podpírají - vedle obvyklých podpěr - ještě velmi štíhlé opěráky, navzájem svázané železnými tyčemi. Statiku budovy ohrožuje chybějící loď. V současné době (2010) se stavba opravuje a je uvnitř zajištěna provizorními dřevěnými vzpěrami. V několika kaplích jsou dochované vitráže ze 14.,15. a 16. století, při jižní stěně blízko vchodu jsou středověké hodiny a vedle nich bohatý astronomický orloj z roku 1866.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála sv. Petra v Beauvais, (\"fr.\" \"Cathédrale Saint-Pierre de Beauvais\") je nedokončená katedrála ve městě Beauvais v departementu Oise, zaklenutá nejvyšší gotickou klenbou na světě.", "tgt_summary": "The Cathedral of Saint Peter of Beauvais () is a Roman Catholic church in the northern town of Beauvais, France. It is the seat of the Bishop of Beauvais, Noyon, and Senlis. Construction was begun in the 13th-century. The cathedral is of the Gothic style. It consists only of a transept (16th-century) and choir, with apse and seven polygonal apsidal chapels (13th-century), which are reached by an ambulatory. ", "id": 72875}
{"src_title": "Sluncovka kalifornská", "tgt_title": "Eschscholzia californica", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "V místě původu je to dvouletá a velmi často vytrvalá rostlina, ve Střední Evropě jednoletá. Na úživnost půdy není náročná, nejvíce ji vyhovují slunná místa na suchých a kamenitých stráních nebo na okraji pouště, od mořského pobřeží až do nadmořské výšky 2000 m. Jako trvalka kvete již od února, jednoletka od června do října.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Bylina s přímou nebo vystoupavou lodyhou vysokou 10 až 60 cm. Má několik modravě zelených, řapíkatých bazálních listů velkých 10 až 30 cm, jejich čepele jsou v obryse téměř kosočtverečné a dvakrát až třikrát lichozpeřené s čárkovitými úkrojky. Lodyžní listy jsou podobné bazálním, ale směrem výše se zmenšují a zkracují se jim řapíky. Při poranění roní lodyhy bezbarvou tekutinu. Rostlina má kůlovitý kořen náchylný na poškození při přesazování. Oboupohlavné květy na 5 až 15 cm dlouhých stopkách mají tvar malých košíčků s průměrem 6 až 8 cm, jsou dlouhotrvající a rostou jednotlivě z paždí listů. Mají dvoulistý, nahoře srostlý kalich který brzy opadává. Koruna je tvořena ze čtyř 3 cm velkých, krémových, žlutých, červených nebo oranžových plátků, které bývají na spodu oranžově skvrnité. V květu jsou dále četné tyčinky (více než 40) s vláknitými nitkami a žlutými prašníky a svrchní, podlouhlý semeník se čtyřmi nestejně dlouhými čnělkami. Po opylení ze semeníku vyroste úzká, válcovitá, 5 až 7 cm dlouhá tobolka, která se otevírá dvěma chlopněmi a obsahuje tmavohnědá, kulatá, drsná semena o průměru 1,5 mm. Ploidie druhu je 2n = 12.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rozmnožuje se semeny, která se na podzim (koncem září) nebo na jaře (počátkem dubna) vysejí na půdu. Rostliny velmi špatně snáší přesazování a proto je nutno je sít na stanoviště, kde požadujeme její růst. Rovněž se spolehlivě množí samovýsevem.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Pěstuje se jako zahradní letnička, která kvete jen za slunného dne, květy se otevírají kolem 10. hodiny a okolo 16. hodiny se již zavírají. Květy mívají rozličné barvy, krémovou, růžovou, žlutou, oranžovou, karmínovou nebo fialovou. Původní druh má květy jednoduché, jsou však vyšlechtěny i plnokvěté kultivary. Rostliny pěstované v Evropě pod názvem \"Eschscholzia californica\" jsou křížencem různých poddruhů. Sluncovka kalifornská obsahuje v pletivu bezbarvý latex, který má mírné analgetické a hypnotické, diuretické i spasmolytické účinky podobné působení máku. Indiáni a první přišedši evropští obyvatelé kvetoucí rostliny žvýkali při bolestech zubů, vařili z nich nálevy a uspávali jimi děti, používali pro uvolnění křečí i k léčbě mnoha vnitřních nemocí. Listy také kouřili nebo jedli vařené či pražené na horkých kamenech. Požitím nebo kouřením bylina vyvolává mírně euforické účinky podobné jako u marihuany, není ale pravděpodobně návyková. Rostlina je dále zdrojem různých isochinolinových alkaloidů, které jsou potenciálně využitelné jako inhibitory cholinesterázy, enzymů podílejících se na vzniku neurodegenerativních onemocnění centrální nervové soustavy, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova nemoc. Odborné kruhy nyní zkoumají, jak látek izolovaných ze sluncovek využít pro praktickou léčbu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sluncovka kalifornská (\"Eschscholzia californica\") je jednoletá až vytrvalá bylina teplých a suchých oblastí, která je pěstovaná pro výrazné květy a nenáročnost na půdu i péči. Pochází ze Severní Ameriky, přesněji z pacifických oblastí Spojených států a Mexika. Je emblémovou „státní“ rostlinou Kalifornie, kde 6. dubna slaví její den \"California Poppy Day\". Rodové jméno dostala na počest německého botanika prvé poloviny 19. století Eschscholtze.", "tgt_summary": "Eschscholzia californica, the California poppy, golden poppy, California sunlight or cup of gold, is a species of flowering plant in the family Papaveraceae, native to the United States and Mexico. It is cultivated as an ornamental plant flowering in summer, with showy cup-shaped flowers in brilliant shades of red, orange and yellow (occasionally pink). It is also used as food or a garnish. It became the official state flower of California in 1903.", "id": 1009225}
{"src_title": "Kaple", "tgt_title": "Chapel", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Slovo „kaple“ pochází z latinského ‘‘cappa, capella‘‘ (plášť, baldachýn, stříška) a v různých odvozeninách se rozšířilo do všech evropských jazyků. S významem sakrálního prostoru či modlitebny se poprvé vyskytuje v 7. století a vzniklo patrně, když se v pařížské královské modlitebně uchovával jako říšský klenot merovejské říše (domnělý) legendární plášť římského důstojníka a později biskupa a křesťanského misionáře, svatého Martina z Tours (†397), pozdějšího patrona Francie. \"Capella\" se postupně stala označením této modlitebny a dalších palácových kaplí evropských panovníků a odtud i pro další a další druhy kaplí. Kněz, který obstarával bohoslužby v kapli, se nazýval kaplan. Ve vrcholném středověku znamenala \"capella\" i hudební a pěvecký soubor kostela, odtud pochází i české „kapela“.", "section_level": 1}, {"title": "Kaple a kostel.", "content": "Samostatně stojící kaple se svým vzhledem a funkcí obvykle podobá kostelu, prostorové kritérium k rozlišení kostela od kaple však není jednoznačné a existují i relativně velké kaple a naopak malé kostely. Rozdíl může spočívat i v tom, že kostely patří církvi, konají se v nich pravidelné bohoslužby a jsou veřejně přístupné. V některých případech vyplývá status kaple i z toho, že kapli nevlastní či historicky ji nespravovala církev, ale byla součástí světských staveb, například hradu, zámku a podobně, a tedy v majetku různých osob. První zmínka o soukromé palácové kapli se týká Konstantinova paláce v Konstantinopoli. Církevní sněmy v raném středověku možnosti soukromých kaplí omezovaly i zakazovaly, patrně bez velkého účinku. V Anglii se jako \"chapel\" označovaly modlitebny nonkonformních náboženských společenství, kdežto výraz \"church\" znamená současně i církev, rozumí se většinovou. V římskokatolické církvi se kostel od kaple může odlišovat také tím, že se v něm trvale uchovává eucharistie.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy kaplí.", "content": "Kaple souvisely s lidovou zbožností často víc než kostely, vznikaly často spontánně, ve volné krajině a z darů věřících, a proto je jich zejména v katolických krajích tak mnoho typů a druhů. Lze je třídit podle velikosti, podle stáří a stavebního slohu, podle funkce atd., jedním ze základních je roztřídění podle typu: Některé drobné sakrální stavby jsou na pomezí mezi výklenkovou a síňovou kaplí. Prostor výklenku může být oddělen vrátky, dvířky či otevíratelnou mříží, nicméně se do něho vstupuje.jen pro údržbu nebo výzdobu. V době osvícenství nařídil Ohňový patent, aby v každém venkovském sídle typu vesnice byla z protipožárních důvodů zvonice. V Čechách tak vzniklo mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice. Bohatství spirituálních podnětů je patrné i v návrzích a realizacích kaplí od současných architektů ( např. švýcarský architekt Peter Zumthor a jeho polní kaple Bratra Klause u městečka Mechernich-Wachendorf...)", "section_level": 1}], "src_summary": "Kaple, zdrobněle kaplička, je malá křesťanská modlitebna. Může to být jak samostatně stojící budova či stavba, tak oddělená část (místnost, část místnosti či prostoru) v sakrální nebo světské stavbě (například kostele, hradě, paláci, domě, nemocnici, škole). Kaple, které je samostatnou stavbou, je často vzhledem a funkcí podobná kostelu. Kaple tak označuje velmi odlišné modlitební stavby, prostory a budovy od otevřených výklenkových kaplí až po velkolepé palácové kaple a s velmi rozmanitým určením (soukromá kaple, křestní kaple, pohřební kaple, votivní kaple apod.). Rozlišení mezi kostelem a kaplí není zcela jednoznačné, mnohé stavby jsou souběžně nebo střídavě označovány oběma názvy. Mezi rozlišovací kritéria patří velikost, vlastník a veřejná přístupnost (soukromé, hradní nemocniční, školní či obecní modlitebny mohou být spíše nazývány kaplemi), funkce (pravidelnost bohoslužeb, přechovávání eucharistie), a často je označení dáno i historicky. Od malých síňových kaplí stavební typy plynule přecházejí k výklenkovým kaplím, které v některých jazycích a zemích už ani mezi kaple počítány nejsou. Podobu výklenkových kaplí často mají i zastavení venkovních křížových cest. U některých malých kaplí může dominovat funkce zvonice, některé zvonice mohou stavebně kaple jen připomínat.", "tgt_summary": "A chapel is a Christian place of prayer and worship that is usually relatively small, and is distinguished from a church. The term has several senses. Firstly, smaller spaces inside a church that have their own altar are often called chapels; the Lady chapel is a common type of these. Secondly, a chapel is a place of worship, sometimes non-denominational, that is part of a building or complex with some other main purpose, such as a school, college, hospital, palace or large aristocratic house, castle, barracks, prison, funeral home, cemetery, airport, or a military or commercial ship. Thirdly, chapels are small places of worship, built as satellite sites by a church or monastery, for example in remote areas; these are often called a chapel of ease. A feature of all these types is that often no clergy were permanently resident or specifically attached to the chapel. ", "id": 302603}
{"src_title": "Třída Horizon", "tgt_title": "Horizon-class frigate", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Francouzská loděnice DCNS v Lorientu postavila dvě jednotky, které jsou náhradou fregat třídy \"Suffren\". Stavba fregaty \"Forbin\" začala v dubnu 2002, v březnu 2005 byla spuštěna na vodu a v prosinci 2008 loď vstoupila do služby. \"Chevalier Paul\" byl založen v prosinci 2003, spuštěn na vodu v červenci 2006 a na konci roku 2009 loď podstupovala zkoušky. Zvažovaný druhý pár lodí nakonec nebyl objednán, jelikož byla dána přednost projektu FREMM. Italská loděnice Fincantieri postavila v Riva Trigoso u Janova dvě jednotky, které jsou náhradou za torpédoborce třídy \"Durand de la Penne\". Stavba fregaty \"Andrea Doria\" začala v červenci 2002, v říjnu 2005 byla spuštěna na vodu a do služby vstoupila v roce 2007. \"Caio Duilio\" byl založen v září 2003, spuštěn na vodu v říjnu 2007 a do služby vstoupil v dubnu 2009. Jednotky třídy \"Horizon\" / \"Orizzonte\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Základem výzbroje lodí je zbraňový systém PAAMS (principal anti-air missile system) využívající radar Selex EMPAR. Na přídi před kanóny jsou umístěna vertikální vypouštěcí sila Sylver A50 s kapacitou 48 střel Aster 30 a Aster 15 s dostřelem 100 a 30 km. Fregaty nesou osm protilodních střel – u francouzských lodí typu MM40 Exocet a u italských Teseo. Hlavňovou výzbroj tvoří dva 76mm kanóny Otobreda stojící vedle sebe na přídi (italské fregaty mají třetí kanón na střeše hangáru) a dva 25mm kanóny. Ze čtyř torpédometů jsou odpalována protiponorková torpéda Eurotorp MU90. Z paluby fregat může operovat jeden vrtulník NHIndustries NH90 či AgustaWestland AW101. Pohonný systém je typu CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely. Lodní šrouby jsou rovněž dva. Při použití turbín dosahují rychlosti až 29 uzlů. Dosah lodí je 7000 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů (na dieselový pohon).", "section_level": 1}, {"title": "Modernizace.", "content": "Francouzské \"Forbin\" a \"Chevalier Paul\" procházejí dílčí modernizací v loděnici Naval Group. Mimo jiné jsou vylepšeny jejich obranné systémy a jejich výzbroj posílily tři 20mm kanóny ve zbraňových stanicích Narwhal.", "section_level": 2}], "src_summary": "Třída Horizon (či Orizzonte) je třída protiletadlových fregat stavěných pro francouzské námořnictvo a italské námořnictvo konsorciem Horizon SAS. Skládá se ze čtyř jednotek – \"Andrea Doria\", \"Caio Duilio\", \"Chevalier Paul\" a \"Forbin\". Francouzský a italský pár jsou z 90% totožné. Třetím účastníkem projektu bylo Spojené království, které však roku 1999 vystoupilo a postavilo vlastní odlišnou třídu \"Daring\" (využívající ovšem rovněž zbraňový systém PAAMS).", "tgt_summary": "The Horizon class is a class of air-defence destroyers in service with the French Navy and the Italian Navy, designated as destroyers using NATO classification. The programme started as the Common New Generation Frigate (CNGF), a multi-national collaboration to produce a new generation of air-defence frigates. In Italy the class is known as the Orizzonte class, which translates to \"horizon\" in French and English. The UK then joined France and Italy in the Horizon-class frigate programme; however, differing national requirements, workshare arguments and delays led to the UK withdrawing on 26 April 1999 and starting its own national project, the Type 45 destroyer. ", "id": 1538902}
{"src_title": "Giuseppe Garibaldi (551)", "tgt_title": "Italian aircraft carrier Giuseppe Garibaldi", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Diskuse o potřebě nové letadlové lodě se v Itálii vedla už od 70. let 20. století. Nakonec bylo rozhodnuto postavit lehkou letadlovou loď, která by byla kompromisem mezi požadavky námořnictva, odporem letectva a ekonomickou silou země. Loď byla objednána v roce 1978 a postavena v loděnici Italcantieri (nyní Fincantieri) v Monfalcone. Kýl byl založen v 26. března 1981, trup byl spuštěna na vodu v 4. června 1983 a do služby vstoupila 30. září 1985. Jelikož mírová smlouva, uzavřená Itálií po prohrané druhé světové válce, zakazovala operace letounů s pevnými křídly z palub lodí, operovaly z paluby \"Guiseppe Garibaldi\" až do roku 1988 pouze vrtulníky. Zákaz byl zrušen až v roce 1989 a poté z lodi operovaly kolmostartující letouny McDonnell Douglas AV-8B Harrier II, čímž výrazně zvýšily její bojovou hodnotu.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "\"Giuseppe Garibaldi\" byla projektována především pro protiponorkové operace. Koncepce lodi je klasická s velitelským ostrovem na pravoboku. Přímá, průběžná letová paluba, která má rozměry 174 m x 30 m, je v ose lodi. Na přídi lodi se navíc nachází skokanský můstek s úhlem 6°, který usnadňuje start letounů V/STOL. Podpalubní hangár má rozměry 110 m x 15,6 m, výšku 6,3 m a přístup z paluby je do něj pomocí dvou šestiúhelníkových výtahů. Do hangáru se vejde jedenáct těžkých vrtulníků či jeden vrtulník a 10 letounů Harrier. \"Guiseppe Garibaldi\" může nést maximálně 16 letounů AV-8B Harrier II, nebo 18 helikoptér Agusta, což jsou licenční vrtulníky firmy Bell, přičemž jsou možné i různé kombinace. Letecký provoz na moři usnadňují dva páry křídlových stabilizátorů náklonu. Loď na palubě nese čtyři odpalovacích kontejnery protilodních střel Otomat Mk 1 s doletem 145 km (nyní již má osm střel verze Mk 2), doplněných dvěma trojhlavňovými 324mm protiponorkovými torpédomety. Protiletadlovou obranu zajišťují dvě osminásobná odpalovací zařízení Albatros pro protiletadlové řízené střely Selenia Aspide s doletem 19 km. Zásoba střel činí 48 kusů. Další výzbroj se skládá ze tří automatických dvoukanónů Bofors ráže 40 mm obranného systému DARDO. Loď je rovněž vybavena protitorpédovým systémem \"AN/SLQ-25 Nixie\". Pohonný systém je koncepce COGAG. Tvoří ho čtyři plynové turbíny General Electric LM2500, které roztáčejí dvojici pětilopatkových lodních šroubů. Nejvyšší rychlost je 29,5 uzlu. Dosah činí 7000 námořních mil při 20 uzlech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giuseppe Garibaldi (551) je italská lehká letadlová loď, která byla v letech 1985–2009 zároveň vlajkovou lodí italského námořnictva (poté ji nahradila nová letadlová loď \"Cavour\"). Je pojmenována tradičním jménem italského vlastence Giuseppe Garibaldiho a je vpořadí již čtvrtou lodí tohoto jména. Uvažovalo se ještě o stavbě druhé lodi této třídy, pojmenované Guiseppe Mazzini, ta ale nakonec nebyla nikdy objednána.", "tgt_summary": "Giuseppe Garibaldi is an Italian aircraft carrier, the first through deck aviation ship ever built for the Italian Navy, and the first Italian ship built to operate fixed-wing aircraft. She is equipped with short take-off and vertical landing aircraft (STOVL) aircraft and helicopters. \"Giuseppe Garibaldi\" was involved in combat air operations off Somalia, Kosovo, Afghanistan and Libya.", "id": 230934}
{"src_title": "André Simone", "tgt_title": "Otto Katz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přelom století.", "content": "Narodil se jako nejmladší ze tří synů v rodině obchodníka s látkami Eduarda Katze (*1864) a jeho manželky Otilie (*1879), rozené Schulhofové, v Jistebnici v rozvětvené větve Katzů. Když bylo Ottovi pět let, rodina se přestěhovala do Prahy, kde otec přijal místo vrchního inspektora v obchodní pojišťovně Assicurazioni generali, v roce 1903 matka odvezla syny do Znojma. Po studiu a po skončení 1. světové války se na přelomu let 1918/1919 zúčastnil revolučních událostí v Německu.", "section_level": 2}, {"title": "V Německu.", "content": "V roce 1924 začal v Berlíně pracovat v redakci levicového \"Das Tagebuch\", v 1927 byl provozním ředitelem avantgardního \"Proletářského divadla\" v Berlíně (založil Erwin Piscator). Od 1929 byl Otto Katz zaměstnán v nakladatelství Mezinárodní dělnické pomoci, které vedl Willi Münzenberg (1889-1940; šéf propagandy německé KS) a který ho později (1932) vyslal do Moskvy. Zde jako člen Kominterny prošel školením a stal se (?byl?) agentem OGPU (sovětská tajná služba).", "section_level": 2}, {"title": "Ve Francii.", "content": "Po nástupu Hitlera k moci (1933) odešel Willi Münzenberg do Francie, založil tam protifašistické nakladatelství \"Editions du Carrefour\" a povolal k sobě i Otto Katze. Ten přijal jméno André Simone a pod tímto jménem potom dále vystupoval (i v USA a v Mexiku). Ve Francii byl Simone od 1936 v tiskové agentuře-kanceláři, která zprávami a komentáři psala v komunistickém duchu o španělské občanské válce. V roce 1937 agenturu A. Simone sám vedl (agenturu založil Münzenberg se španělským ministrem zahraničí Alvarazem del Vayo). Během své služby pro OGPU se Simone údajně podílel na likvidacích komunistů i nekomunistů. Zmiňován je hlavně jeho záhadně zesnulý blízký spolupracovník Münzenberg. NKVD také poslalo Katze do Hollywoodu „verbovat“ agenty pro Moskvu. Zajímavostí je, že děj filmu Casablanca se částečně inspiroval životem Simoneho. Zanedlouho se o jeho aktivity začala zajímat FBI a tak Katz-Simone „zmizel“ do Mexika. Odjel tam v říjnu 1940 s manželi Kischovými. Činnost André Simona byla vázána především na německou antifašistickou kolonii a německé publikum v zemi; byl zahraničně politickým poradcem odborového předáka Lombarda Toledana; jako československý občan pracoval pro popularizaci Československa a československého antifašistického exilu; jako člen Československo-mexické asociace (\"Asociación checoslovaco-mexicana\") se podílel na ustavení a profilaci tiskového orgánu československé kolonie v Mexiku – \"El Checoslovaco en Mexico.\" Z Mexika André Simone v polovině února 1946 odjel se svou ženou a manželi Kischovými. Po zastávkách v New Yorku, Londýně a Frankfurtu nad Mohanem přijeli 21. března 1946 do Prahy.", "section_level": 2}, {"title": "V ČSR.", "content": "V Praze se Simone stal komentátorem a vedoucím zahraničního oddělení Rudého práva (údajně zde také byl pověřen dohledem na české komunisty). Zúčastnil se Mírové konference v Paříži (srpen 1946). Když potom Molotov vyjádřil nespokojenost nad „světoběžníkovou“ pařížskou účastí, byl André Simone odsunut z žurnalistického výsluní. Dle tvrzení agenta britské tajné služby E. H. Cooridge se podílel i na retušování „sebevraždy“ Jana Masaryka v březnu 1948. Ve velkém politickém procesu (1951 – 1952) s Rudolfem Slánským a spol. byl též obviněn a odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. V roce 1963 byl Simone rehabilitován a 30. dubna 1968 mu byl prezidentem ČSSR Svobodou udělen in memoriam Řád republiky, který převzala vdova Ilsa Katzová-Simonová.", "section_level": 2}], "src_summary": "André Simone, vlastním jménem Otto Katz (27. května 1895 Jistebnice – 3. prosince 1952 Praha), byl novinář, spisovatel a politický pracovník. V odboji proti nacismu používal i pseudonym Rudolf Breda.", "tgt_summary": "Otto Katz, also known as André Simone amongst other aliases, was born in Jistebnice south of Prague, Bohemia, on May 27, 1895. He was hanged on December 3, 1952, after he was convicted in the Slánský trial. He was one of the most influential agents of the Soviet Union under Stalin in Western intellectual and artistic circles during the 1930s and 1940s. ", "id": 652364}
{"src_title": "Alexander Archipenko", "tgt_title": "Alexander Archipenko", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Umění studoval v letech 1902–1905 na umělecké škole v Kyjevě. Roku 1906 odjel do Moskvy, kde začal mít první umělecké úspěchy. Byl tehdy silně ovlivněn tradicí byzantského a ruského umění – zejména pravoslavnými ikonami a chrámovými freskami. V roce 1909 Rusko opustil a odjel do Paříže. Zde ho ohromilo Picassovo dílo a nastupující kubismus. Rychle kubistické přístupy včlenil do vlastních prací. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj stalo rovněž starověké umění vystavené v galerii Louvre. Roku 1910 již vystavoval v \"Salon des Indépendants\" a \"Salon d'Automne\" po boku předních pařížských avantgardních umělců (Sonia Delaunay-Terková, Kazimir Malevich, Pablo Picasso, Georges Braque, André Derain). Roku 1912 si v Paříži otevřel vlastní uměleckou školu, kterou o dva roky později přestěhoval do Nice. Další školu si otevřel v roce 1921, když přesídlil do Berlína, odkud však odešel v roce 1923 před hrozbou fašismu. (Archipenkovy obavy z nacistů nebyly plané, 22 jeho děl, která byla v německých muzeích, byla nacisty zničena jakožto \"zvrhlé umění\".) Odjel do Spojených států a usadil se již natrvalo v New Yorku. Americkým občanem se stal v roce 1928. I v New Yorku založil uměleckou školu, ovšem také v Los Angeles či Chicagu.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Věnoval se především figurálnímu sochařství. V roce 1947 prvně užil ve své tvorbě plexisklo, jako jeden z prvních sochařů vůbec. Kromě klasických soch modeloval tzv. \"sculpto-peintures\", jakési přechodové formy mezi sochou a obrazem, i v tom drží prvenství. Na výstavě Armory Show v New Yorku představil i své grafiky. Martina Glenn o jeho stylu na webu Artmuseum.cz napsala: „Bývá spojován s hnutím kubismu, který pozměnil a znovu definoval tradiční postupy při popisování lidské formy. Figury v jeho tvorbě byly vytvořeny užitím prostoru a neprostoru a dopadu světla na určité části sochy. Jeho sochy jsou paradoxně tvořeny mezerami a ne materiálem, který je obklopuje. Archipenkovy sochy jsou s největší pravděpodobností prvními sochami, které představily podobné koncepty v konstrukci, a ukázaly tak radikální odklon od klasické tradice sochařství. Užití děr a prostoru vytvořilo nový přístup v náhledu na lidskou formu, což bývá kubisty popsáno jako fragmentování subjektu.“ Článek v anglické Wikipedii obsahuje galerii soch A. Archipenka, které zatím nebyly uvolněny pro vložení na Wikimedia Commons.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexander Archipenko (ukr. \"Olexandr Porfyrovyč Archypenko\", ruš. Alexandr Archipenko, 30. května 1887, Kyjev – 25. února 1964, New York) byl ukrajinsko-americký sochař a grafik, představitel avantgardy, nejčastěji řazený ke kubismu.", "tgt_summary": "Alexander Porfyrovych Archipenko (also referred to as Olexandr, Oleksandr, or Aleksandr;, Romanized: Olexandr Porfyrovych Arkhypenko; May 30, 1887February 25, 1964) was a Ukrainian-born American avant-garde artist, sculptor, and graphic artist. He was one of the first to apply the principles of Cubism to architecture, analyzing human figure into geometrical forms.", "id": 681895}
{"src_title": "Ford Cougar", "tgt_title": "Ford Cougar", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Cougar byl druhým pokusem Fordu znovu zavést sportovní kupé v Evropě, po úspěšném, ale dlouho nepřítomném Capri – první pokus byl Ford Probe. Stejně jako Capri byl založen na Cortině, Cougar byl založen na velkém rodinném autě té doby, Mondeo mk2. Při uvedení na trh v Evropě v prosinci 1998 vyšly na Cougara smíšené recenze. Částečně díky novému a kontroverznímu \"ostrému\" stylu New Edge, který byl následně aplikován na většinu automobilů Ford. Na rozdíl od svého slavného předchůdce Capri, Cougar netrhal v evropě prodejní rekordy. A to i přes velmi dobré jízdní vlastnosti, díky kterým se o něm mluvilo jako o \"řidičově autě\". Cougarovo karoserie a myšlenka New Edge obecně byla představena jako koncept nazvaný Mercury MC2 v roce 1997 a byl považován za větší verzi Ford Puma. Stejně jako jeho (nepřímý) předchůdce, Ford Probe, byl Cougar prodáván a postaven ve Spojených státech. Automobily určené k prodeji v Evropě a ve Spojeném království byly dokončeny v německém závodě Ford Köln. Zde byly instalovány evropské přední a zadní světla, byly použity znaky Ford (ve Spojených státech a Kanadě se vyráběl pod značkou Mercury) a v případě automobilů pro Velkou Británii a Austrálii přestavěny na pravostranné řízení. Ve Velké Británii byl Ford Cougar představen v červenci 1998 na Velké ceně Velké Británie Silverstone. Televizní reklamy obsahovaly stříbrný model řízený Dennisem Hopperem kvůli jeho vzhledu ve filmu Easy Rider. V roce 2001 prošel Ford Cougar faceliftem, kdy dostal nové přední světlomety a přední i zadní nárazník, nové sedadla a nový volant. Zpočátku překonával Cougar na americkém trhu v prodeji svého předchůdce (Mercury Cougar 7.generace). Konkuroval modelům Mercury Sable a Merkury Marquis v modelových řadách Merkury. Prodej Fordu Cougar byl ukončen na evropském trhu v srpnu 2002, přibližně 18 měsíců po jeho ukončení v Británii, v únoru 2001. Po prvních dvou letech výroby se ve Spojeném království prodalo pouze 12 000 kusů. Po představení v Austrálii v říjnu 1999, přišel Cougar pouze s 2,5-litrovým motorem Duratec V6 a pokračoval až do března 2004. Poslední vůz Ford / Mercury Cougar sjel z montážní linky 9.srpna 2002.", "section_level": 1}, {"title": "Technické informace.", "content": "Cougar byl vybaven motory Zetec 2.0 (96kW), EDBA nebo Duratec 2,5 V6 (125kW). Byly nabízeny dvě specifické výbavy, které jsou z velké části ekvivalentní standardu Mondeo Ghia a Ghia X. Ghia měla látkové čalounění sedadel a manuální klimatizaci. Ghia X měla kožené čalounění sedadel a automatickou klimatizaci. Byly k dispozici pětistupňové manuální a čtyřstupňové automatické převodovky. Za příplatek byly vozy vybaveny střešním oknem, parkovacími senzory, cd-měničem, ovládáním rádia pod volantem, vyhřívaným čelním oknem a tempomatem pro manuální převodovku (při výbavě s automatickou převodovkou byl tempomat dodáván automaticky). Ford Cougar byl standardně vybaven airbagem řidiče, spolujezdce, bočními airbagy a bezpečnostní pásy, které snižují poranění hrudníku. Cougar je také dobře chráněn před krádeží alarmem, imobilizérem, a dvojitým zamykáním dálkovým ovladačem (při dvojitém zajištění ovladačem nejde odemknout zevnitř). Všechny varianty byly standardně vybaveny 16-palcovými hliníkovými koly obutými 215mm širokými pneu, které přispěli spolu s plně nezávislým zavěšením multilink k dobrým jízdním vlastnostem.", "section_level": 1}, {"title": "Sportovní verze.", "content": "Ford také připravil dva vysoce výkonné koncepty. Jeden nazval \"Eliminator\", což byla přeplněná verze postavená z dílů, které byly k dispozici na trhu, a druhý \"Cougar S\", které představovalo podobu karoserie, pohon všech kol a motor Duratec o objemu 3.0i. Nakonec měl nejblíže k výrobě Cougar S s motorem Duratec V6 151kw, beze změn na karoserii a byl hodně diskutován v tisku. V podstatě to byl Cougar s motorem Contour SVT (u nás více známý jako ST200). Tato verze se však nikdy nezařadila do výroby. Protože byl Cougar S velmi blízko výroby, je mnoho z jeho částí stále k dispozici na objednávku od obchodního zastoupení a je uveden v mnoha katalozích a databázích pojištoven. V Evropě měl být prodáván jako Ford Cougar ST200.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ford Cougar je coupe prodávané na evropském trhu v letech 1998 až 2002. Pod značkou Ford se vyráběl pro Evropský trh. Jedná se však o vůz Mercury Cougar osmé generace prodávaný v Kanadě a ve Spojených státech od roku 1998 až do roku 2002. Vůz byl původně určen jako třetí generace úspěšného modelu Ford Probe. Je to příklad sportovního coupe / liftbacku", "tgt_summary": "The Ford Cougar is a coupé that was produced and sold in the market in Europe between 1998 and 2002, and sold in Canada and the United States from 1999 to 2002 as the Mercury Cougar. The car was originally intended to be the third generation Probe, but after a rationalization of the three coupés available in the United States, the Probe name was dropped in favor of the Cougar. It is an example of a sports coupé/liftback.", "id": 613961}
{"src_title": "Tiglatpilesar III.", "tgt_title": "Tiglath-Pileser III", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Jméno Tiglatpilesar bylo jménem trůnním - bylo králi dáno při jeho nástupu na trůn, ne při jeho narození. V překladu jméno znamená \"Má víra je v synu Ešařině\". Jméno je v historických záznamech uváděno v několika různých variantách. V Bibli je označován jako Tiglatpilesar (2. Kniha Kronik 28:20) a také jako Pul (1. Kniha Kronik a 1. kniha královská 15:19,20). Druhé jméno je podobné jménu Pulu, které mu bylo připisováno v pozdějších letech jako babylonskému králi. Protože však žádný zdroj uvádějící jméno \"Pul\" nepochází z Tiglatpilesarova období, není jisté zda toto jméno bylo užíváno již za jeho života.", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Původně guvernér města Kalchu, Pulu byl generálem který uzmul asyrský trůn od dvou legitimních následníků. V nápisech uvádí, že je synem Adadnirára III., ale i kdyby to byla pravda, není to možné prokázat. Obsadil trůn během občanské války, 13. ijaru 745 př. n. l. (asyrský dopis uvádí, že \"\"třináctého dne měsíce Airu Tiglapilesar usedl na své místo na trůnu\")\". Důsledkem Puluova uzurpnutí moci cestou krvavého puče bylo vyvraždění královské rodiny a ustanovení imperiální budoucnosti pro asyrské království.", "section_level": 1}, {"title": "U moci.", "content": "Asyrská dominance na Blízkém východě byla Tiglatpilesarovou vojenskou reformou (viz \"Reforma\" níže) a jeho dobyvatelskými taženími výrazně utužena. Po nástupu na trůn obsadil již během prvního roku své vlády Babylonii, \"\"od Dur-Kurigalzu, Šamašova Sipparu...města Babylonská po řeku Uqnu - po břehy Dolního moře\"\" (název pro dnešní Perský záliv), a ustanovil tam guvernérem svého eunucha. Dále v průběhu prvních let u moci porazil království Urartu (oblast v dnešní Arménii), pod jehož nadvládu (zvláště za vlády Sarduri II.) se dostaly oblasti severní Mezopotámie a Sýrie. Dále úspěšně bojoval s Médy a pokračoval ve výbojích proti Sýrii, Fénicii a novochetitské říši. Roku 740 př. n. l. dobyl po třech letech obléhání město Arpad. I zde ustanovil jednoho ze svých eunuchů správcem provincie a donutil další syrské město Hamá k placení poplatků. Jak uvádějí soudobé asyrské nápisy, v pátém roce vlády (r. 740 př. n. l.) porazil Azarijáše (Uzijáš), krále Judska (Bible, 2.kniha kronik 26). Roku 733 př. n. l. jeho armády dobyly pobřeží Středozemního moře obývané Pelištejci, zničily Damašek (732 př. n. l.) a okupovaly většinu Izraele, přičemž ze severních regionů se staly asyrské provincie. Podle královských dokumentů Tiglatpilesara III. byla velká část obyvatel dobytých území \"přemístěna\" do jiných částí asyrského impéria, což bylo běžně praktikováno i jeho předchůdci. V říjnu 729 př. n. l. dosáhl Tiglatpilesar úplné kontroly nad Babylónem, když zajal babylonského krále Nabu-mukin-zeriho (ABC 1 Kol.1:21) a nechal se korunovat jako \"Král Pulu Babylonský\".", "section_level": 1}, {"title": "Záznamy v Bibli.", "content": "Biblické záznamy (v souladu s asyrskými údaji) popisují jak Tiglatpilesar III. vynutil platbu tributu ve výši 1000 talentů stříbra od izraelského krále Menahema (2.Král. 15:19) a porazil jeho následníka Pekaha (15:29). Pekah uzavřel spojenectví s aramejským králem Rezinem proti judskému králi Achazovi (v Asýrii znám jako \"Jahu-chazi\"). Achaz se proto obrátil se žádostí o pomoc (podloženou chrámovým zlatem a stříbrem) na asyrského monarchu. Tiglatpilesarova odpověď byla rázná: dobyl Damašek, popravil Rezina a deportoval Aramejce do \"Kiru\" (Kerak). Také obsadil severní polovinu Izraele a deportoval Rubenity, Gadity a Manašské do Halahu, Haboru, Hary a do povodí řeky Gozan (1. kniha kronik 5:26). Přes spojenectví prokazatelně způsoboval problémy i Ahazovi (2. kniha kronik 28:20).", "section_level": 1}, {"title": "Reformy.", "content": "Po nástupu na trůn Tiglatpilesar začal různé reformy v mnoha oblastech správy asyrského státu, které přežily i asyrskou nadvládu nad Blízkým Východem. Jednou z prvních provedených reforem bylo omezení moci vysokých asyrských úředníků, která narostla během vlád jeho předchůdců. Úředníci jako Šamši-ilu (který byl prominentem od vlády Aššur-niráriho, a vlastnil titul turtanu - vládnoucí místodržící) často vedli své vlastní kampaně a vztyčovali své pamětní stély, v podstatě bez králova vědomí. Podle nejstarších soudobých dokladů (ze samého počátku jeho vlády) Tiglatpilesar umísťoval eunuchy jako guvernéry (nově dobytých) provincií; tímto odstranil hrozbu vzniku dynastií vládnoucích jemu vzdáleným oblastem. Podařilo se mu též omezit sílu úředníků zmenšením velikosti provincií, čímž snížil zdroje potřebné k případnému vyvolání revolty. Důsledkem bylo větší množství provincií, více guvernérů (z nichž většina byla eunuchy) a méně moci za každým místodržícím. Další reforma zasáhla armádu. Asyrská armáda byla složena z vojáků převážně asyrského původu a za normálních okolností podnikala svá tažení v průběhu léta. Tiglatpilesar do ní začlenil velké množství národností z dobytých oblastí. Byli využiti převážně v pěchotě, zatímco rodilí Asyřané působili hlavně v jezdectvu a v obsluhovali \"obrněné\" vozy - charioty. Díky těmto reformám měla asyrská říše mnohem větší armádu, schopnou operovat v průběhu celého roku.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Kampaně a reformy Tiglatpilesara III. vedly k upevnění Novoasyrského království jako opravdové říše. Nechal postavit královský palác v Nimrudu (tzv. „centrální palác“), který byl později zničen Asarhaddonem. Zde nechal vytesat do dekorativních zdí popisy svých válečných a politických úspěchů. Po jeho smrti se stal jeho nástupcem jeho syn Ululaju, který přijal jméno Salmanassar V.. Ten dál pokračoval v tažení v Levantu a dobyl Samaří.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tiglatpilesar III. (z hebrejského překladu akkadského: \"Tukultī-apil-Ešarra\", „má víra je v synu Ešary“), byl důležitým králem Asýrie v 8. století př. n. l. (vládl v letech 745-727 př. n. l.) a je obecně uznáván za zakladatele novoasyrského impéria. Je považován za jednoho z nejúspěšnějších vojevůdců světové historie, když dobyl většinu Asyřanům tehdy známého světa.", "tgt_summary": "Tiglath-Pileser III (cuneiform: ; Akkadian: \"Tukultī-apil-Ešarra\", meaning \"my trust is in the son of the Ešarra\"; \"Tiglat Pil’eser\") was a prominent king of Assyria in the eighth century BCE (ruled 745–727 BCE) who introduced advanced civil, military, and political systems into the Neo-Assyrian Empire. ", "id": 701317}
{"src_title": "Chirurgická maska", "tgt_title": "Surgical mask", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Chirurgická maska nebo procedurální maska je určena k nošení zdravotnickými pracovníky během chirurgického zákroku a určitých zdravotních postupů k zachycení mikroorganismů vrhaných do kapének a aerosolů z úst a nosu nositele. Jako první je zaznamenané použití francouzským chirurgem Paulem Bergerem během operace v Paříži v roce 1897. Moderní chirurgické masky jsou vyrobeny z papíru nebo jiného netkaného materiálu a musí být po každém použití zlikvidovány. Chirurgická maska nesmí být zaměňována s respirátorem; jako taková ani není certifikována. Chirurgické masky nejsou navrženy tak, aby chránily uživatele před vdechováním vzdušných bakterií nebo virových částic, a jsou méně účinné než respirátory, které jsou pro tento účel určeny.", "section_level": 1}, {"title": "Používání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zdravotníci.", "content": "Jednoduché chirurgické masky chrání uživatele před postříkáním do úst tělními tekutinami a brání přenosu tělních tekutin z nositele na ostatní, např. na pacienta. Připomínají také nositelům, aby se nedotýkali úst nebo nosu, které by jinak mohly přenést viry a bakterie poté, co se člověk dotkl kontaminovaného povrchu. Mohou také zamezit šíření infekčních kapének (přenášejících bakterie nebo viry), které vznikají při kašlání nebo kýchání nositele. Neexistuje žádný jasný důkaz o tom, že by jednorázové obličejové masky, které nosí členové chirurgického týmu, po čistých chirurgických zákrocích snížily riziko infekcí rány. Bavlněné a gázové masky neslouží jako chirurgické masky, protože nenabízejí dostatečnou filtraci mikrobů. Důkazy podporují účinnost chirurgických masek při snižování rizika infekce u ostatních zdravotnických pracovníků a v komunitě. V komunitním prostředí musí být obličejové masky spojeny s dalšími opatřeními, jako je vyhýbání se úzkému kontaktu a udržování dobré hygieny rukou, aby se snížilo riziko nákazy chřipkou podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Spojených států, jež vydalo ve svých pokynech týkajících se Mexické prasečí chřipky v roce 2009. Pro zdravotnické pracovníky doporučují bezpečnostní směrnice nošení obličejové respirátorové masky vyhovující normě Spojených států amerických NIOSH N95 nebo evropské normě EN 149 FFP3 v blízkosti pacientů s pandemickou chřipkou, aby se snížilo vystavení nositele potenciálně infekčním aerosolům a kapénkám. CDC poskytuje informace o výrobcích výrobců a důležitost správného nasazení těchto masek (respirátorů). Pro ty, kteří nejsou na použití respirátorů zvyklí, byl v USA vydán informační leták.", "section_level": 2}, {"title": "Široká veřejnost.", "content": "Chirurgické masky ve východoasijských zemích běžně používá široká veřejnost, aby se snížila šance na šíření nemocí přenášených vzduchem; v Japonsku je běžné používat během období chřipky obličejovou masku, aby nedošlo k infikování jiných osob nebo k nakažení ve veřejném prostředí. V Japonsku a na Tchaj-wanu je běžné vidět tyto masky během chřipkové sezóny, jako projev úcty k ostatním a společenské odpovědnosti. Mohou se však také nosit kvůli alergiím, aby se zabránilo mluvení s cizími lidmi, nebo aby se nositel vyhnul potřebě nanesení make-upu, když jde ven. Mohou se také používat pro módu, a to zejména masky z černé látky, které často nosí idoly K-Popu. Chirurgické masky se také mohou nosit, aby zakryly identitu. Ve Spojených státech banky, obchody se smíšeným zbožím atd. zakázaly jejich používání v důsledku opakovaných trestných činůPři V protestech v Hongkongu v letech 2019–2020 měli někteří demonstranti chirurgické masky (kromě jiných typů masek), aby se vyhnuli poznání, a vláda se pokusila takové použití zakázat, ale nepodařilo se jí to.", "section_level": 2}, {"title": "Masky během pandemie COVID-19.", "content": "Během pandemie COVID-19 v Česku se popularita nošení ochranných masek natolik zvýšila, že v e-shopech byly roušky i respirátory vyprodané, a to včetně obyčejných papírových, vláda i proto jejich běžný prodej 3. března 2020 zakázala. Pracovníkům, kteří prováděli odběry vzorků, se doporučovalo i nošení štítu, aby se zamezilo nákaze přes spojivku. Následkem této situace se rozmohla domácí výroba roušek na šicích strojích, svépomocná distribuce a sdílení například přes sociální sítě. Objevila se rovněž satirická tvorba na toto téma. V Asii se chybějící roušky občané snažili nahrazovat i hygienickými vložkami nebo slupkami z ovoce. V doporučeních, kdo by měl ochranné masky nosit, se jednotlivé země lišily. Světová zdravotnická organizace (WHO) nošení roušek jako preventivní opatření proti šíření viru do ledna 2020 nezmiňovala, ani od něho však výslovně neodrazovala. Až 3. dubna WHO připustila, že nošení masek má v boji proti šíření nového koronaviru význam. To potvrdila i studie Dr. Dona Miltona publikovaná stejný den v časopisu Nature Medicine\".\"", "section_level": 2}, {"title": "Design.", "content": "Konstrukce chirurgických masek závisí na technice; obvykle jsou masky třívrstvé. Tento třívrstvý materiál je vyroben z materiálu foukaného z taveniny umístěného mezi netkané textilie. Materiál foukaný z taveniny funguje jako filtr, který zabraňuje mikrobům vniknout do masky nebo ji opustit. Většina chirurgických masek je nařasená nebo má záhyby. Používají se tři záhyby, které umožňují uživateli rozšířit masku tak, že pokrývá oblast od nosu po bradu. Masky lze zabezpečit třemi různými způsoby. Nejoblíbenější je ušní smyčka, kde je na masku připevněn strunový materiál, který se připevňuje za uši. Druhým je vázání, které se skládá ze čtyř netkaných popruhů, které jsou uvázány za hlavou. Třetí je čelenka, elastický pásek, který je připevněn za hlavou. O některých nových typech ústenek výrobci uvádějí, že jsou viry schopné nejen zachycovat, ale díky použitým nanočásticím oxidu mědi je mohou i zahubit. Americká designérka Danielle Baskin navrhla ochrannou masku s potiskem obličeje nositele, která bez sundání například umožní obličejem odemknout mobilní telefon a přitom zaručuje funkčnost. Chirurgické masky s ozdobnými vzory jsou oblíbené v zemích, kde se nosí na veřejnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chirurgická maska, známá také jako chirurgická ústenka, procedurální maska, lékařská maska nebo jednoduše jako rouška na obličej, je určena k nošení zdravotnickými pracovníky během chirurgického zákroku a během kojení, aby zachytila bakterie zalévané v kapénkách a aerosolech z úst a nosu nositele. Nejsou navrženy tak, aby chránily uživatele před vdechováním vzdušných bakterií nebo virových částic a jsou méně účinné než respirátory, jako jsou masky N95 nebo FFP, které poskytují lepší ochranu díky jejich materiálu, tvaru a těsnosti. Nicméně jsou lepší než podomácku vyrobené improvizované roušky. Látkové roušky nejsou pro zdravotnictví doporučovány. Záleží také na správnosti použití. Například nedoléhání roušky k obličeji z důvodu neoholené tváře snižuje její účinnost. ", "tgt_summary": "A surgical mask, also known as a face mask, is intended to be worn by health professionals during healthcare procedures. It is designed to prevent infections in patients and treating personnel by catching bacteria shed in liquid droplets and aerosols from the wearer's mouth and nose. They are not designed to protect the wearer from breathing in airborne bacteria or viruses whose particles are smaller. With respect to some infections like influenza they appear as effective as respirators, such as N95 or FFP masks; though the latter provide better protection in laboratory experiments due to their material, shape and tight seal. ", "id": 215242}
{"src_title": "Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly", "tgt_title": "Minims (religious order)", "src_document": [{"title": "Spiritualita a zaměření.", "content": "Základem paulánské spirituality je pokora, láska k Bohu a kajícnost, usilují o hledání Boží přítomnosti ve světě, přičemž staví ducha nad hmotu, jako důkaz pokory. Také se snaží nejen o to, aby se lidé smířili s Bohem, ale aby se smířili i se sebou samými, s druhými lidmi a s celým stvořením, a mohli se tak z něj radovat. Snaží se být dobrým příkladem ostatním křesťanům nejen svým kajícným životem a horlivým apoštolátem, ale také přísnou tělesnou askezí. Místo obvyklých tří slibů, skládají po vzoru jejich zakladatele Františka z Pauly, ještě slib čtvrtý, který je zavazuje k přísnému půstu. Nekonzumují maso, mléko, vejce či sýry, jako pokání za všechny, kteří žijí nestřídmým životem. Vážně nemocní jsou přeneseni do nemocnice, která musí být od kláštera vzdálena nejméně 50 sáhů, kde mohou výjimečně obdržet masitou stravu. Jen při největším půstu jedí pouze chléb a pijí vodu. Také příkaz chození naboso není dodržován za každou cenu a podle ročního období nosí řeholníci i sandály či boty. V případě menších prohřešků mohou obdržet mírný trest – půst o chlebu a vodě nebo trest tvrdší – sebebičování, pouze v závažných případech porušení řehole bývají řeholníci uvrženi do vězení a dostávají pouze vodu a chléb. Do kláštera bylo zakázáno vstupovat ženám, ale zakladatelky a členky panovnického rodu měly výjimku. Naopak mniši směli klášter opouštět pouze v doprovodu společníka, a to včetně představeného kláštera, a nesměli nosit nic z plátna. Kvůli striktnímu dodržování slibu chudoby se nesměli pauláni peněz ani dotýkat, k vyřizování finančních záležitostí jim pak sloužili konventní obláti (u některých žebravých řádů zvaní terciáři). Mniši mezi sebou mluvili málo a potichu, v některých částech kláštera bylo dodržováno přísné silentium. Zákaz návštěv v celách byl samozřejmostí. I přes přísný způsob života se pauláni věnují také duchovní správě farností, vědecké činnosti, výuce na školách a misii. Kvůli poustevnickému zaměření, se paulánské konventy nacházejí spíše dále od měst, či jejich center.", "section_level": 1}, {"title": "Oděv.", "content": "Řeholní oděv paulánů tvoří černý, původně nebarvený, vlněný hábit s velkou dlouhou kapucí (\"chaperon\") a se škapulířem sahajícím po kolena, který je s kapucí spojen v jeden celek a je přepásán černým cingulem s pěti uzly.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik řádu.", "content": "U zrodu řádu stojí František z Pauly, který se narodil 27. 3. 1416 jako dítě Jakuba Martollila a jeho ženy Vienny. Dlouho byli bezdětní, a tak se obrátili s prosbou na sv. Františka z Assisi, po němž pak syna pojmenovali. Jako mladý údajně František onemocněl oční chorobou a jeho rodiče slíbili, že pokud se uzdraví, pošlou jej na rok do kláštera. Slib dodrželi a František se odebral na rok do kláštera San Marco Argenanto. Údaje o jeho věku v době odchodu do kláštera se různí podle zdroje od 13 do 18 let. Po návratu z kláštera žije František jako poustevník nedaleko Paoly a později se odebírá k potoku Isca, postupně se k němu přidávají další druhové. Datum založení řádu se připisuje na rok 1435. Roku 1444 se v místě pobytu komunity, u potoku Isca začíná stavět první klášter (protokonvent). František chodil bos, jedl jednou denně (chléb a vodu) a spal na zemi či pryčně, a zavdal tak pozdějšímu vzniku čtvrtého slibu přísné askeze. Roku 1454 byl dostavěn klášter v Cosenze a Františkův věhlas se začal rychle šířit. Odmítl kněžské svěcení, protože neměl teologické vzdělání, ale vyprosil si právo světit růžence, obrazy, a také žehnat. Bratrstvo nemělo jméno, ze začátku si říkali Poustevníci sv. Františka z Asissi, později Kající poustevníci bratra Františka z Pauly. Touhou po pokoře a snahou být ještě menší než menší bratři sv. Františka z Assisi (\"fratres minores\"), pak František zavedl označení „bratři nejmenší“ (\"fratres minimi\"). Dne 30. 11. 1471 vydal Pierro Caracciolo, biskup z Cosenzy, pro kající hnutí konstituci \"Decet nos\", vydanou v San Lucidě. Bratrstvo tak získalo statut kongregace podřízené Svatému stolci. Zároveň poustevníkům povolil postavit oratoř zasvěcenou sv. Františku z Assisi a také další potřebné budovy. Dne 23. 3. 1474 schválil nejmenší bratry i papež Sixtus IV., který jim bulou \"Sedes Apostolica\" ze 17. 5. 1474 přiznal i privilegia mendikantů na sbírání almužen.", "section_level": 1}, {"title": "Kláštery v českých zemích.", "content": "V Čechách měli klášter u Nové Bystřice (dnešní městská část Klášter). Stavba postavená v letech 1501–1507 byla 22. července 1533 vypálena novokřtěnci, ale po r. 1626 postavena znovu. Roku 1785 byl Josefem II. klášter zrušen a v r. 1959 zbourán. Dnes v obci jako pozůstatek kláštera stojí už jen kostel Nejsvětější Trojice, jenž byl na místě starého kostela postaven v letech 1668–1682, a tzv. Červená chodba přiléhající ke kostelu. Pauláni začali budovat klášter také na Kuklově poblíž obce Brloh na Českokrumlovsku. Sem je přivedli v dubnu 1495 Rožmberkové, kteří jim místo k postavení kláštera darovali. Prameny dokonce uvádějí, že Kuklov byl nadřízený klášteru Novobystřickému. Klášter na Kuklově však nebyl nikdy dostavěn a již kolem roku 1535 uvádí kronikář Březan, že na místě je rožmberský pivovar. Z kláštera je dochována část nedostavěného kostela (presbyterium, a část rajské zahrady a s křížovou chodbou. Ostatní budovy byly přestavěny na selská stavení. Dnes je Kuklov chalupářská osada a ve zbytku kostela se konají netradiční svatby a občasné kulturní akce. Chvíli slávy si lokalita zažila v šedesátých letech dvacátého století, kdy zde režisér František Vláčil natáčel \"Údolí včel\". Podnět k výstavbě kláštera v Nové Pace dal majitel kumburského panství, svobodný pán Rudolf z Tiefenbachu. Přípravné práce byly dle závěti zahájeny po jeho smrti v roce 1653. Výkopové práce začaly v roce 1654, základní kámen byl položen v roce 1655. Obytná budova však byla dokončena až v roce 1701. Stavba klášterního a poutního kostela v barokním slohu byla zahájena roku 1709, vysvěcen byl v roce 1724 a v následujících letech dokončen. Za autora je považován jeden ze žáků Kryštofa Dienzenhofera. K vybavení patří dva obrazy od Josepha z Fuehrichu, Josefa Zeleného a především obrazy Petra Brandla. Fresky zhotovil J. Kramolín. V rámci josefínských reforem byl klášter zrušen. Na Moravě sídlil řád až do svého zrušení na konci 18. století ve Vranově u Brna. Sem se také pauláni opět vrátili v roce 1992. V následujících letech zde vzniklo Duchovní centrum svatého Františka z Pauly.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly (Ordo minimorum, zkratka OM, hovorově \"pauláni\" nebo \"nejmenší bratří\") je římskokatolický řád založený svatým Františkem z Pauly a schválený papežem Sixtem IV. roku 1474.", "tgt_summary": "The Minims (also called the Minimi or Order of Minims, abbreviated O.M.) are members of a Roman Catholic religious order of friars founded by Saint Francis of Paola in fifteenth-century Italy. The Order soon spread to France, Germany and Spain, and continues to exist today. ", "id": 2077734}
{"src_title": "Střemcha obecná", "tgt_title": "Prunus padus", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Střemcha obecná je rozšířena téměř v celé Evropě, velké části Sibiře, na Kavkaze i v Maroku. V Česku roste na celém území roztroušeně až hojně. Nenáročná dřevina, snese půdu hlinitou i jílovitou, kyselou i zásaditou, nesnáší však vyloženě suchá stanoviště. Nejčastěji se s ní lze setkat na otevřených, slunečných místech, ve světlých lesích a hájích, na okrajích řek, potoků i v zaplavovaných místech.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "V keřovité formě vyrůstá do výšky 2 metrů, ve stromové téměř 15 m. Má hustou korunou široce vejcovitou až kuželovitou, v průměru do 8 metrů. Jedná se o velice otužilou dřevinu s červenohnědou borkou, která je mrazuvzdorná až do –40 °C. Mladé větvičky bývají zprvu jemně chlupaté, později jsou lysé, převislé a dostávají temně hnědou barvu. Tmavě zelené až modrozelené listy bývají obvejčité až eliptické, pilovité a zužují se do špičky. Jsou velké až 12 cm a mají tmavě zelenou až modrozelenou barvu. Tvarem se podobají listům třešně. Intenzivně vonící drobné bílé samosprašné pětičetné květy jsou uspořádány do hustých válcovitých hroznovitých květenství dlouhých až 15 cm. Rozkvétá od dubna do května. Plody jsou drobné šťavnaté peckovice s tenkým mezokarpem, veliké asi 1 cm, barvy červenohnědé až černé obsahující jedno, na povrchu drsné semínko.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Plody se pro trpkou chuť k přímé konzumaci nehodí, používají se jako přísada do kompotových směsí a při výrobě marmelád. Plody jsou vhodnou a oblíbenou potravou lesního ptactva. V severských zemích se plodů využívá k výrobě destilátů nebo vín. V době květu je střemcha významnou medonosnou rostlinou. Pěkné, nahnědlé dřevo vyhledávají řezbáři a je vhodné pro výrobu vycházkových holí. Má vysoký obsah látek s baktericidními a hmyz odpuzujícími účinky v kůře, pupenech, listech i semenech. Rostlina vyjma dužiny plodů obsahuje glykosid amygdalin, který se štěpí na glukózu, benzaldehyd a kyanovodík. V lidovém lékařství se kůra užívala jako močopudný a potopudný prostředek. Její listy bývají ničeny žírem motýlich larev předivky zhoubné (\"Yponomeuta evonymella\"), plody houbou puchýřnatcem slívovým (\"Taphrina pruni\"). Střemcha obecná je odolná a nenáročná dřevina velké estetické, ale malé hospodářské hodnoty.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Nejjedovatější, pro obsah kyanovodíku, je kůra a semena. Požití částí rostlin způsobuje nevolnost a jsou zaznamenány případy úmrtí nejen skotu, ale i u lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Je to velice variabilní druh, je známo více než 25 poddruhů. V Česku se v přírodních podmínkách nejvíce vyskytují tyto dva: Střemcha obecná skalní je považována za kriticky ohrožený druh kategorie C1 (R1). Někdy je střemcha řazena jako podrod slivoně (\"Prunus\" subgen. \"Padus\") (Mill.) Focke.", "section_level": 1}], "src_summary": "Střemcha obecná (\"Prunus padus\", místně také \"třemcha\" či \"křemcha\"), druh rodu slivoň, je opadavý keř nebo strom z čeledi růžovitých.", "tgt_summary": "Prunus padus, known as bird cherry, hackberry, hagberry, or Mayday tree, is a flowering plant in the rose family Rosaceae. It is a species of cherry, a deciduous small tree or large shrub up to 16 m tall. It is the type species of the subgenus \"Padus\", which have flowers in racemes. It is native to northern Europe and northern Asia", "id": 2429659}
{"src_title": "Ménagerie du Jardin des plantes", "tgt_title": "Ménagerie du Jardin des plantes", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Rozkládá se na ploše 5,5 ha a zahrnuje zhruba čtvrtinu rozlohy Jardin des plantes v severní části mezi ulicemi \"Rue Cuvier\" na severozápadě a \"Quai Saint-Bernard\" na severovýchodě. Zahradu spravuje Muséum national d'histoire naturelle. Veřejnosti představuje asi 1100 zvířat jako 270 savců 50 druhů, 330 ptáků 80 druhů, 200 plazů 50 druhů a 200 obojživelníků 10 druhů. K nim lze rovněž připočíst na 1200 bezobratlých 50 druhů. Ze savců jsou zde např. kůň Převalského, orangutan, kamzík bělák, takin, malé šelmy, hlodavci, z ptáků jsou zastoupeni např. supi, sovy, stejně jako bažant a některé druhy brodivých ptáků (kolpík, ibis, jeřáb), mnoho plazů (včetně přes 100 let starých želv obrovských), obojživelníci a hmyz.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Zvěřinec byl oficiálně otevřen 11. prosince 1794 z iniciativy Bernardina de Saint-Pierre, profesora zoologie v Muséum national d'histoire naturelle, po přesunu zvířat z královského zvěřince ve Versailles a z Raincy (patřícího vévodovi orléanskému) ve dnech 26. dubna 1794 a 27. května 1794 a přesunu zvířat z jarmarků a soukramých zvěřinců a cirkusů od listopadu 1793. Během své historie se zde představilo mnoho druhů zvířat, včetně první žirafy ve Francii (1826), slona, hrocha, medvěda hnědého i ledního nebo tuleňů. Při obléhání města během Pařížské komuny (1871) však byla zvířata snědena Pařížany. Během 19. a počátku 20. století bylo pro zvířata postaveno mnoho výběhů a klecí, na svou dobu moderních: medvědinec (1805), pavilony býložravců (1804-1812), šelem (1817-1821), opic (1835-1837), plazů a obojživelníků (1870-1874), klece pro dravé ptáky (1820-1825), bažantnice (1881) nebo bazén pro lachtany (1882). Nejúspěšnější z nich byla pravděpodobně velká voliéra postavená roku 1888 pro světovou výstavu 1889, která se doposud používá. V polovině 20. století byla zdejší zoo zastíněna modernějšími zoologickými zahradami (Zoo Vincennes, Parc de Thoiry), pro nedostatek prostředků neprobíhaly prakticky žádné rekonstrukce. Zvířata žila v nevyhovujících zařízeních, často stísněných a trpěla. Od počátku 80. let však probíhala postupná obnova a byla založena koncepce na orientaci malých a středně velkých druhů zvířat, která jsou málo známá nebo ohrožená. Větší savce (slony, žirafy, lvy, tygry, gorily, šimpanze, medvědy) nebylo možné udržovat ve správném stavu a v centru Paříže nebylo možné zvětšit plochu zoo, proto byla tato zvířata postupně od 70. let přesunuta do jiných zařízení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ménagerie du Jardin des plantes (česky doslovně \"Zvěřinec Botanické zahrady\") je zoologická zahrada v Paříži. Nachází se v parku Jardin des plantes v 5. obvodu. Jedná se o nejstarší zoologickou zahradu ve Francii a po zoo v Schönbrunnu o nejstarší veřejnou zahradu na světě.", "tgt_summary": "The ménagerie du Jardin des plantes is a zoo in Paris, France, belonging to the botanical garden \"Jardin des Plantes\". It is the second oldest zoological garden in the world (after Tiergarten Schönbrunn). Today it does not have very large animals like elephants, but a lot of rare smaller and medium-sized mammals and a variety of birds and reptiles.", "id": 411443}
{"src_title": "Trinità dei Monti", "tgt_title": "Trinità dei Monti", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1483 francouzský král Ludvík XI. onemocněl a prostřednictvím papeže požádal o pomoc svatého Františka z Pauly, poustevníka z jižní Itálie. Ten ho sice nemohl uzdravit, získal si ale jeho úctu a obdiv. Jeho syn, budoucí král Karel VIII. koupil 1494 vinici na pahorku \"Pincio\" a postavil tam klášter Františkova řádu Nejmenších bratří (paulánů). Roku 1502 začal francouzský král Ludvík XII. v sousedství stavět kostel v pozdně gotickém slohu, stavbu však nedokončil. Papež Sixtus V. dal na jejím místě postavit kostel, snad pod vedením A. della Porty, který byl vysvěcen 1585. Dvojité schodiště naproti kostelu, součást Španělských schodů, vedoucích dolů na \"Piazza di Spagna\", je dílem D. Fontany. Před kostelem stojí od roku 1789 obelisk, starověká římská kopie podle obelisku na \"Piazza del Popolo\". Roku 1816 podstoupila stavba důkladnou rekonstrukci a přestavbu. Roku 1828 byl klášter s kostelem svěřen ženskému řádu Dames du Sacré-Coeur, který komplex udržoval do léta 2006; od té doby je pod správou francouzského společenství Communautés Monastiques de Jérusalem.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Kostel tvořil součást urbanistického projektu papeže Sixta V., který vybudoval dnešní \"Via Sistina\", vedoucí na \"Piazza Barberini\". Vznikl tak dlouhý prospekt, který pokračuje až k bazilice Santa Maria Maggiore. Jednolodní pozdně renesanční stavba se dvěma věžemi v průčelí, s kupolí a s bočními kaplemi. Kaple jsou vyzdobeny freskami a obrazy řady malířů: Daniele da Volterra, Giambattista Noldini, fresky v kupoli maloval Perino del Vaga.", "section_level": 1}, {"title": "Titulární kostel.", "content": "Trinità dei Monti se stal titulárním kostelem 13. dubna 1587. Seznam kardinálů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Trinità dei Monti nebo také Santissima Trinità al Monte Pincio je římský titulární kostel zasvěcený Svaté Trojici, který stojí nad Španělskými schody, v rione Campo Marzio. V sousedství je Vila Medici a stanice metra A \"Spagna\". Před kostelem stojí obelisk.", "tgt_summary": "The church of the Santissima Trinità dei Monti, often called merely the Trinità dei Monti (French: \"La Trinité-des-Monts\"), is a Roman Catholic late Renaissance titular church in Rome, central Italy. It is best known for its commanding position above the Spanish Steps which lead down to the Piazza di Spagna. The church and its surrounding area (including the Villa Medici) are a French State property.", "id": 1256936}
{"src_title": "Maximilian Hell", "tgt_title": "Maximilian Hell", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Základní školní vzdělání získal ve Štiavnických Baních, gymnázium absolvoval v Banské Bystrici. Po skončení gymnázia požádal Hell o přijetí do jezuitského rádu. V roce 1738 nastoupil do Trenčína do dvouletého noviciátu. Na podzim roku 1740 odešel studovat do Vídně historii, teologii a filosofii. Jako posluchač filosofie na Vídeňské univerzitě a asistent profesora J. Franze (1704–1766), s ním spoluzaložil kabinet – muzeum experimentální fyziky, kde uložil svou sbírku hodin, měřících přístrojů a modely báňských strojů. Během studia se zabýval zejména astronomií a báňským měřičstvím. Přeložil báňské právo z němčiny do latiny. S Josephem Franzem založili společně i univerzitní observatoř. V roce 1745 přišel do Levoče, kde dva roky působil jako profesor latiny, řečtiny, dějepisu a zeměpisu na jezuitském gymnáziu. Vysvěcen na kněze byl v roce 1750 a v roce 1751 jej řád vyslal do Banské Bystrice, kde učil na jezuitském gymnáziu, krátce i na univerzitě v Trnavě. V roce 1752 ukončil studium na univerzitě ve Vídni, kde byl promován doktorem filosofie. Následně odešel do Kluže, kde kromě přednášení matematiky, fyziky a astronomie vybudoval hvězdárnu a zřídil nové kolegium. V roce 1755 byl pověřen funkcí ředitele univerzitní observatoře ve Vídni. Funkci vykonával až do své smrti. Observatoř se stala centrem přírodovědeckého bádaní v habsburské monarchii. Byl následníkem dvorního astronoma J. J. Marinoniho (1676–1755). Maximilián Hell také hrál hlavní roli při vybudování hvězdáren v Trnavě, Kluži a Budíně. Velký význam pro astronomii měla jeho pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč. Přechod v roce 1761 pozoroval ve Vídni, na jeho základě vyvrátil názor o existenci satelitu Venuše. Uskutečnil expedici za severní polární kruh na dánský ostrov Vardö, kde pozoroval druhý přechod Venuše před slunečním diskem. Na expedici jej pozval dánský král Kristián VI. Hell získal světové vědecké uznání přesným výpočtem sluneční paralaxy. Jeho vypočítaná hodnota byla 8,82', dnešní hodnota je 8,79415'. Roku 1775 vypracoval návrh k založení Říšské akademie věd ve Vídni, podle mapy Gesta Hungarorum vypracoval historickou mapu Uherska. Vydával astronomické ročenky \"Ephemerides Astronomicae ad meridianum Vindobonensem\", dílo o efemeridech v celkem 37 svazcích, které začal vydával od roku 1757 až do své smrti v roce 1792. Průkopnické byly také jeho výzkumy v oblasti polární záře a magnetického pole Země. Kromě toho vydal 26 vědeckých studií. Maximilian Hell byl členem učených společností v Paříži, Stockholmu, Bologni, Kodani, Göttingenu, Trondheimu a v Londýně. Spolupracoval s anglickou Královskou společností a v roce 1790 mu byl udělen její řád. Jeho jméno nese jeden z měsíčních kráterů – Hell a také Krajská hvězdárna v Žiaru nad Hronom. UNESCO zařadilo v roce 1970 250. výročí jeho narození do kalendáře výročí významných osobností. Maximilian Hell zemřel 14. dubna 1792 ve Vídni a pochován je na hřbitově v Maria Enzersdorfu. Na počest M. Hella je pojmenován planetka s katalogovým číslem (3727) Maxhell.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maximilian (Rudolf) Hell (, ; 15. května 1720, Štiavnické Bane – 14. dubna 1792, Vídeň) byl jezuita, astronom, matematik a fyzik slovenského původu.", "tgt_summary": "Maximilian Hell () (May 15, 1720 – April 14, 1792) was a Hungarian astronomer and an ordained Jesuit priest from the Kingdom of Hungary.", "id": 981575}
{"src_title": "Otto Carius", "tgt_title": "Otto Carius", "src_document": [{"title": "Válečné nasazení.", "content": "Otto Carius se narodil 27. května 1922 ve Zweibruckenu v jihozápadním Německu. Poté, co ukončil školní docházku, vypukla druhá světová válka a v květnu 1940 dobrovolně vstoupil do armády; byl přidělen do 104. pěšího záložního praporu. Po výcviku byl přidělen k 21. tankovému pluku a během operace Barbarossa v červnu 1941 prožil svoji první bitvu jako nabíječ v tanku Pzkpfw 38. Po roce válečné zkušenosti na Východní frontě byl Carius přijat do kursu důstojnických kandidátů a po jeho ukončení byl v dubnu 1943 přidělen k 502. těžkému tankovému praporu. V červnu 1943, už v hodnosti poručíka, velel četě těžkých tanků u 502. praporu, prvního praporu, který byl vyzbrojen tanky Tiger. V letech 1943 a 1944 sloužil v severní části východní fronty. Dne 22. července 1944 nadporučík Carius, již jako velitel roty, postupoval se svou rotou 8 Tigerů směrem k vesnici Malinava (severní předměstí Dunaburgu) s rozkazem zastavit ruský postup. Spolu s Albertem Kerscherem si vzali Kubelwagen, aby ověřili, jestli je už vesnice okupována Rusy, a zjistili, že ano. Carius poznal, že ruské tanky ve vesnici jsou pouze čelo útoku, a že čekají na příjezd hlavních sil. Rozhodl se, že znovu získá vesnici před příjezdem posil. Vrátil se k rotě, aby vysvětlil svůj plán na dobytí vesnice. Rozhodl se, že pro útok na vesnici použije jen dva Tigery, protože zde byla jen jedna cesta vedoucí do vesnice a útok všech jeho Tigerů by mohl být nebezpečný. Šest Tigerů zůstalo v záloze, když se jeho a Kerscherovy tanky tohoto typu přesouvaly směrem k vesnici Malinava. Rychlost byla základem Cariovy strategie a byla rozhodující při zmatení Rusů a znehybnění jejich tanků. Když se Cariův Tiger č.217 přesouval do vesnice, dva tanky T-34/85 právě otáčely své věže. V tu chvíli na ně vystřelil Kerscherův Tiger č.213, který sledoval Caria ve vzdálenosti asi 150 m, a zničil je. Stejně jako poprvé, Carius zaútočil na ruský nejnovější těžký tank IS-1 (možná IS-2). Jejich silueta byla trochu podobná německému Königstigeru (známý jako Tiger II, v němčině název znamená \"tygr bengálský\") a Carius byl zpočátku zmatený, ale po chvilce váhání vypálil a IS-1 začal hořet. Později Carius vypověděl, že celá bitva netrvala víc než 20 minut. Během krátké chvíle Carius a Kerscher vyřadili 17 ruských tanků včetně nových IS-1. Ačkoliv byli Rusové při útoku překvapeni, Cariovo rychlé a přesné posouzení situace a výborně použitá taktika byly hlavními faktory výsledku bitvy. Cariův úspěch v Malinavě je srovnatelný s Wittmanovým u Villers-Bocage. O dva dny později při průzkumu terénu byl Carius těžce raněn a tím skončilo jeho působení na východní frontě. Na počátku roku 1945 byl Carius přeložen na západní frontu k formující se jednotce těžkých stíhačů tanků Jagdtiger a v dubnu 1945 padl do amerického zajetí.", "section_level": 1}, {"title": "Život po válce.", "content": "Po válce Carius vystudoval farmacii a otevřel si lékárnu. V roce 1960 vydal knihu svých válečných vzpomínek pod názvem \"Tiger v bažině\". Kniha se stala mezi Němci velmi populární, mimo jiné i proto, že její autor se snažil „očištit“ pověst vojáků Wehrmachtu a válku proti SSSR obhajoval jako obrannou válku proti komunismu. Kniha se dočkala šesti vydání, byla přeložena do angličtiny a slavný japonský kreslíř Mijazaki podle ní nakreslil komiks \"Otto Carius: Tigers covered with mud\".", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "__BEZOBSAHU__", "section_level": 2}], "src_summary": "Otto Carius (27. května 1922, Zweibrücken − 24. ledna 2015, Herschweiler-Pettersheim) byl německý voják, tankové eso a jeden z nejúspěšnějších velitelů tanku v druhé světové válce. Je mu připisováno více než 150 zničených nepřátelských tanků.", "tgt_summary": "Otto Carius (27 May 1922 – 24 January 2015) was a German tank commander in the Wehrmacht of Nazi Germany during World War II. He was a recipient of the Knight's Cross of the Iron Cross with Oak Leaves.", "id": 2366269}
{"src_title": "Jiří Raška", "tgt_title": "Jiří Raška", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Když bylo Jiřímu Raškovi devět let, jeho otec zemřel na leukemii, a matka tak musela následně sama vychovávat čtyři děti. Raškova záliba v zimních sportech nebyla překvapivá; sám uvedl, že \"„u nás se říkalo, že se tam děti rodí s lyžema na nohou.“\" Bratranec a strýc, aktivní skokani, ho přivedli k jeho budoucí hvězdné disciplíně. Raška ovšem pěstoval i řadu jiných sportů (od fotbalu přes cyklistiku po házenou). Jako mladý skokan se dostal do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo \"Remsa Boys\". Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, nechal jej převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. Právě od Remsy pochází Raškova přezdívka „Franta“, neboť poznamenal, že jeho svěřenec má chůzi jako skokan František Felix. V roce 1964 odjel Raška na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka. Sledoval zde boj Josefa Matouše, který po prvním kole vedl a mohl se stát prvním českým vítězem na zimních olympijských hrách, ale nakonec skončil bez medaile. Díky čtvrtému místu na MS 1966 a druhé příčce na Intersport turné o rok později odjížděl na ZOH 1968 v Grenoblu jako jeden z favoritů. Sám doufal v umístění do pátého místa a i desátou příčku by nepovažoval za zklamání. Spisovatel Ota Pavel popsal jeho skok v závodě na středním můstku takto: \"„Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.“\" Raška skočil 79 metrů, což sice bylo o metr méně než v případě Rakušana Baldura Preimla, avšak díky lepšímu stylu po prvním kole vedl. Při druhém skoku netrefil odraz a přidal jen 72,5 metru, ale prvenství uhájil a stal se tak prvním českým vítězem na ZOH v historii. K tomu přidal stříbro z velkého můstku, kde jej porazil pouze Rus Vladimir Bělousov. Za vítězství na olympiádě dostal tajně deset tisíc korun a televizor. Nabízený automobil Škoda 1000 MB nesměl jako olympijský amatér přijmout, a tak rok jezdil s továrním číslem a poté „embéčko“ se slevou koupil. Týž rok dokázal vyhrát šest závodů v řadě. Na mistrovství světa ve Vysokých Tatrách na něj přišlo sto tisíc diváků. Obsadil druhou příčku na velkém a osmou příčku na středním můstku. Byl také signatářem manifestu Dva tisíce slov. V roce 1969 se na jeden den stal i světovým rekordmanem. Na novém můstku v Planici skočil 164 metrů a o čtyři metry tak překonal den starý rekord svého velkého soka, Nora Bjørna Wirkoly. Nicméně hned následující den mu rekord vzal Manfred Wolf (165 m) z NDR. Další Raškovy úspěchy čítají stříbro na MS na velkém můstku v roce 1970, vítězství v Intersport turné rok poté a bronz na historicky prvním MS v letech na lyžích. Startoval také na ZOH 1972 v Sapporu, kde skončil pátý na středním můstku a desátý na velkém můstku. V roce 1974 vyšel Otou Pavlem převyprávěný životopis Jiřího Rašky pod názvem \"Pohádka o Raškovi\". Od roku 1974 působil jako trenér a z počátku i souběžně skákal. Uvedl: \"„Řekl jsem si, že skončím okamžitě, jakmile mě porazí první junior.“\" Učinil tak v roce 1976 poté, co ho porazil František Novák. Skokanské lyže naposledy obul při závodě veteránů v roce 1979. V letech 1994–1996 byl společně s Medalem a poté Malcem trenérem české reprezentace. V devadesátých letech působil i jako trenér české reprezentace, mládeže a místopředseda Svazu lyžařů ČR. V anketě svazu byl zvolen českým lyžařem století, od Českého klubu fair play dostal za rok 2005 hlavní cenu za celoživotní činnost. Dne 28. října 2011 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy. Raška zemřel po dlouhé nemoci 20. ledna 2012. Dne 28. září téhož roku byly jeho ostatky uloženy na Valašském Slavíně v areálu Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho bratrem byl Zdeněk Raška, nestor leteckého modelářství, konstruktér, aktivní přispěvatel do modelářských časopisů a propagátor nejen historických modelů. Skokům na lyžích se věnovali i jeho vnuci Jan a Jiří Mazochovi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jiří Raška (4. února 1941 Frenštát pod Radhoštěm – 20. ledna 2012 Nový Jičín) byl český skokan na lyžích, olympijský vítěz a český lyžař století.", "tgt_summary": "Jiří Raška (; 4 February 1941 – 20 January 2012) was a Czechoslovakian ski jumper. He is regarded as the most famous Czech ski jumper, Olympic winner of the century.", "id": 332275}
{"src_title": "Zoo Praha", "tgt_title": "Prague Zoo", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První pokusy.", "content": "Prvním pokusem o založení zoologické zahrady v Praze byl otevřený dopis hraběte Mořice Sweerts-Sporcka, který 11. února 1881 otiskl pražský deník Prager Tagblatt. V něm hrabě vyzýval, aby na památku připravovaného sňatku korunního prince Rudolfa byla založena zoologická zahrada. I když se na tuto výzvu přihlásilo několik osob (a přišly i první peníze), byla tato myšlenka po kratších diskusích zapomenuta. V 19. století se o založení zoo pokoušelo ještě několik osob, mezi nimi i národopisec Vojta Náprstek ze své pozice pražského radního, ale stále zůstávalo jen u prvních plánů. Jedinou výjimkou byla činnost „Spolku pro zoologickou zahradu v Praze“, který v roce 1891 založil JUDr. V. Novák. Po původním plánu umístit zoo na Nebozízku se spolek rozhodl nestavět zoo, ale vystavovat zvířata na několika místech v Praze. První částečně úspěšnou realizací této myšlenky bylo založení jedné takové stanice na Letné v roce 1896. Skládala se z ptačí voliéry, rybníku a opičince (pravděpodobně nikdy nezprovozněného). Fungovala až do roku 1906.", "section_level": 2}, {"title": "Jiří Janda.", "content": "V roce 1904 se diskuse o založení zoo rozproudila silněji. Hlavními protagonisty byl cestovatel Jiří Němec a středoškolský profesor Jiří Janda. Přípravou vybudování zoo byl o dva roky později pověřen primátorem Prahy dr. Grošem Jiří Janda (tehdy se uvažovalo o jejím umístění na vltavském ostrově Štvanici). Nedostatek vhodných pozemků a válka však odsunuly realizaci na pozdější dobu. V roce 1919 zvolil \"Poradní sbor matematicko-přírodovědecký při ministerstvu školství a národní osvěty\" komisi k založení pražské zoologické zahrady. Ta v roce 1923 pověřila přípravnými pracemi Jiřího Jandu. Mezitím v roce 1922 daroval velkostatkář Alois Svoboda státu pozemky v Troji s podmínkou, že na nich má být vybudována také zoologická zahrada. V roce 1926 se konala ustavující schůze \"Hospodářského, nákupního a stavebního družstva Zoologická zahrada\" a Jiří Janda se stal jeho prvním předsedou (jím zůstal až do roku 1932). Organizoval výstavbu prvních pavilónů, terénní úpravy a další přípravné práce. Musel ale odrážet i útoky oponentů – např. spisovatele Ignáta Hermanna a především svého dlouholetého soka Jiřího Němce, jehož koncepce zoo nebyla magistrátem vybrána.", "section_level": 2}, {"title": "Otevření zoo.", "content": "Zoo byla otevřena 28. září 1931, tehdy ještě jako staveniště zoologické zahrady na ploše 24 hektarů. Jiří Janda se stal jejím prvním ředitelem. Jako první byla postavena administrativní budova, výběh u hlavního vchodu, který byl původně určen pro vlky a navrhl jej Carl Hagenbeck a nyní slouží pandám červeným, dřevěný pavilónek pro lvy a tygry a voliéra dravců (nedochovala se, zřítila se v roce 1967 pod tíhou sněhu). Prvním zvířetem v pražské zoo byla vlčice Lotta a po ní mladá lvice Šárka. Dalšími zvířaty byli mj. koně Převalského Minka a Ali (do té doby byli ustájeni na statku v Netlukách u Uhříněvsi). Herec Vlasta Burian daroval v roce 1934 do pražské zoo lachtany kalifornské Hýtu a Batula.", "section_level": 2}, {"title": "Povodně v roce 2002.", "content": "Pražskou zoologickou zahradu velmi poznamenaly ničivé povodně v srpnu 2002, kdy byla zatopena téměř polovina areálu. Zoo podle tehdejšího ředitele Petra Fejka neměla dostatečné informace, připravovala se pouze na padesátiletou vodu. Plná evakuace spodní části zahrady proto začala poměrně pozdě a některá zvířata se již přemístit do bezpečí nepodařilo. Největší problém představovala evakuace pavilonu velkých savců. Utracen musel být agresivní sloní samec Kadir, u kterého hrozilo, že uplave (sloni jsou výborní plavci) a bude ohrožovat veřejnost. Evakuovat nebylo možné ani trojici hrochů. Samice Barborka se utopila, další samice Lentilka byla utracena, když hrozilo, že uplave. Samec Slávek přežil, po dvou dnech jej ošetřovatelé našli v patře pavilonu, kam jej voda vyplavila. Uhynul i pár hrošíků liberijských. Zachránit se povedlo dvě slonice, které bylo možné ze zaplavovaného pavilonu odvést a které byly uvázány do provizorních boxů v blízkosti hlavního vchodu. Gorily byly přemístěny do protipovodňové věže. Ukázalo se ovšem, že voda vystoupá i tam, a bylo nutné přistoupit k evakuaci pomocí gumových člunů. Zachránit se ovšem nepodařilo samce Ponga, který ve věži nebyl nalezen. Z velkých šelem byl utracen lev Bert a jeden medvěd, jejichž evakuace byla vyhodnocena jako příliš riskantní. Symbolem povodní se pak stal lachtan Gaston, který uplaval po Vltavě a podařilo se jej odchytit až u Drážďan. Při převozu zpět však pro velké vyčerpání uhynul. V dolní části zoo má originálně řešený podvodní pomníček. Celkem zoo ztratila 134 zvířat, materiální škody pak přesáhly 230 milionů korun. Některé zasažené objekty čekala demolice. Namísto poničených objektů však v Troji vyrostlo několik unikátních staveb, které se svým pojetím blíží novému pohledu na funkčnost a smysl zoologických zahrad.", "section_level": 2}, {"title": "Úvahy o sloučení.", "content": "V roce 2008 se objevily zprávy, že již několik let (podle mluvčí botanické zahrady 10 let) se uvažuje o sloučení Zoo Praha a Botanické zahrady hl. m. Prahy. Proti sloučení a výsledkům auditu botanické zahrady se vyslovil například kurátor listnatých dřevin botanické zahrady Pavel Sekerka nebo Karel Jan Štolc. Rada hlavního města Prahy měla návrh projednat v roce 2009; od té doby však rozhodnutí nepadlo. Uvažovalo se i o tom, že sloučenému subjektu by měl přibýt do správy i Trojský zámek.", "section_level": 2}, {"title": "Povodně v roce 2013.", "content": "Při povodních v roce 2013 došlo opět k zaplavení spodní části zoo. Materiální škody byly znovu velké, díky včasné evakuaci však tentokrát nedošlo k rozsáhlejším ztrátám na životech zvířat. Evakuaci usnadnilo i to, že sloni a hroši byli jen o několik měsíců dříve přestěhováni do nově vybudovaných pavilonů v horní části zoo, a starý pavilon velkých savců byl tak až na terária prázdný. Uhynuly pouze dvě čejky a několik králíků. Gorily tentokrát přečkaly záplavu v protipovodňové věži svého pavilonu. Po opadnutí vody bylo nutné některá zvířata evakuovaná ze zaplavených objektů dočasně přesunout do jiných zoo, než proběhla nutná rekonstrukce.", "section_level": 2}, {"title": "Orkán Herwart v roce 2017.", "content": "V 29. října 2017 přešel přes Česko orkán Herwart. Nevyhnul se ani Zoo Praha, která byla uzavřena (poprvé od červnových povodní 2013) nejen ve zmíněný den, ale také následující den, kdy byly likvidovány škody (otevřena opět 31. 10. 2017). Nedošlo k žádnému zranění zvířat, poškozeno však bylo několik vyhlídek (zejména u vlků) či seník. Polámané větve se staly zpestřením jídelníčku zvířat chovaných v zoo. Kdyby nebylo vichřice, pravděpodobně by byla překonána rekordní návštěvnost zoo z předchozího roku. 10. 2. 2020 došlo po více než dvou letech k uzavření zoo kvůli orkánu Sabine. Tento vítr však zoo nepoškodil.", "section_level": 2}, {"title": "Koronavirová pandemie v roce 2020.", "content": "Během koronavirové pandemie v roce 2020 byly z preventivních důvodů nejprve 10. 3. 2020 zrušeny všechny akce pro veřejnost. 11. 3. 2020 došlo k uzavření všech pavilonů a vnitřních expozic. O dva dny později (13. 3. 2020) byla do odvolání uzavřena celá zoo. V uzavřené zoo se následně pohybovala jen přibližně třetina běžného stavu zaměstnanců tak, aby byla zejména zajištěna péče o zvířata. Za čtyři týdny uzavření byly ztráty vyčísleny na takřka 20 mil. Kč. Ve snaze přinášet informace o dění v nepřístupné zoo začal ředitel zoo Miroslav Bobek v pondělí 16. 3. natáčet krátká videa. 17. 3. 2020 pak byl založen YouTube kanál Krátce ze zoo jako vlog s těmito videi a dalšími videi od chovatelů, která jsou rovněž stále k vidění na facebooku. Každý den jsou uveřejněna videa o délce od půl minuty do dvou minut. Kanál měl 20. 3. 2020 v 10 h 1,31 tisíce odběratelů. Měsíc po založení odebíralo kanál na YouTube již 5,9 tisíc uživatelů (17. 4. 2020 v 10 h) a některá z videí o slonech, gorilách a ďáblech medvědovitých přesáhla hranici 10 tisíc zhlédnutí. Do Velikonoc bylo na videích k vidění na 80 druhů zvířat. Původní propagační kampaň tematicky zaměřená na dny zvířat byla přerušena a nahrazena kampaní s výzvou \"Přijďte později\".V dubnu 2020 se zoo ve své komunikaci soustředila na mláďata narozená v období karantény, a to mj. s cílem motivovat veřejnost k tzv. adopci či sponzoringu zvířat tak, aby byla zoo finančně podpořena. Za první měsíc přišla na svět mláďata přibližně 30 druhů. 21. 4. již bylo hlášeno přibližně 130 mláďat od více než 40 taxonů. Mezi nejvýznamnější mláďata narozená v době uzavření zoo se zařadila samice slona indického, samec tapíra čabrakového či hřebec koně Převalského. Za šest dní od vyhlášení akce se nově zapojilo 197 adoptivních rodičů a 160 individuálních sponzorů, a to s podporou v celkové výši 716 318 Kč. 21. 4. zoo oznámila, že 692 dárců (adoptivních rodičů a sponzorů) přispělo částkou již 1 392 871 Kč. Zoo byla v omezeném provozu (bez vnitřních pavilonů či klasických restaurací) otevřena 27. 4. 2020, tedy po 45 dnech uzavření areálu. To je nejvíce za celou historii zoo. Dle usnesení Vlády ČR byl zaveden systém on-line nákupu vstupenek bez provozu pokladen. Maximální počet návštěvníků na den byl stanoven na 8500. Ještě před otevřením zoo v 9:00 bylo za živého televizního přenosu pokřtěno mládě tapíra čabrakového. Jelikož se daný den slaví jak Světový den tapírů, tak Den Morseovy abecedy, dostal samec jméno Morse. První den (27. 4.) zoo prošlo 1329 návštěvníků, o den později již 2131 osob. Za dobu uzavření zoo (resp. od 17. 3. do 26. 4.) bylo na YouTube kanálu Krátce ze zoo zveřejněno 254 videí od 41 autorů (zaměstnanců zoo). Za tu dobu kanál získal 6 418 odběratelů. Celkově 178 705 diváků zajistilo 1 102 313 zhlédnutí. Aktivita na této platformě má fungovat i po otevření zoo. V pondělí 27. 4. zároveň začal Český rozhlas Dvojka ve spolupráci se zoo vysílat dvanáctidílný seriál 12 mláďat v době karantény (vysíláno po dobu tří týdnů od pondělí do čtvrtka) s cílem představit 12 nejzajímavějších mláďat narozených v době uzavření zoologické zahrady pro veřejnost. V prvních dnech tak byli představeni potomci u slonů indických, lemurů kata a koní Převalského, a to vždy formou rozhovoru s chovatelem. Vzhledem ke značnému poklesu příjmů a zároveň zájmu návštěvníků zveřejnila zoo v posledním dubnovém týdnu možnost nákupu tzv. Vstupenky na lepší časy za výrazně vyšší ceny, než je obvyklé (až 10 000 Kč) s platností do konce roku 2021. Deset podporovatelů s nejvyšším příspěvkem má být provedeno areálem zoo jejím ředitelem Miroslavem Bobkem. V době omezeného zpřístupnění se v sobotu 9. 5. 2020 narodilo další slůně, opět samička, čímž se sloní skupina rozrostla na devět členů. Stejného dne bylo dosaženo poprvé od opětovného zpřístupnění k překonání hranice pěti tisíc návštěvníků během jednoho dne. Pavilon měly být a byly zpřístupněny 25. 5. 2020. V sobotu 30. 5. 2020 byl otevřen nový expoziční celek Darwinův kráter, který prezentuje australskou faunu a floru. Zároveň se jednalo o první víkendový den, navíc slunečný, bez povinnosti koupě vstupenek online. Zájem o zoo byl obrovský, a tak se areál již ve 13 hodin dostal na denní limit návštěvnosti a zoo nemohla pustit další návštěvníky. Od 4. 6. byl limit denní návštěvnosti nastaven Ministerstvem zdravotnictví ČR na 250 osob na hektar, v případě Zoo Praha tedy na 14 500 osob na den.", "section_level": 2}, {"title": "Vývoj stavů zvířat.", "content": "Počtem kusů i druhů zvířat patří dlouhodobě mezi největší zoo v Česku i Evropy. Na podzim 2018 byla pražská zoo pravděpodobně 10. druhově nejbohatší evropskou zoo. Od roku 2005 chová zoo více než 600 druhů živočichů. Počet druhů zvířat se mezi lety 2000 a 2010 zvýšil takřka o 300 druhů, v porovnání s počátkem 90. let 20. století se zdvojnásobil. Od roku 2006 je víceméně dlouhodobě stabilní, pouze s výkyvy ovlivňujícími spíše celkový počet jedinců (často odchovy u plazů, úhyny u ryb apod.).", "section_level": 1}, {"title": "Návštěvnost.", "content": "Zoo Praha je dlouhodobě nejnavštěvovanější českou zoo. Návštěvnost zoo prvně překročila hranici jednoho milionu návštěv během jednoho roku v roce 2005, a to v návaznosti na otevření pavilonu Indonéská džungle a narození prvního gorilího mláděte v Česku – samičky Moji. Od té doby se pravidelně drží nad touto hranicí a průběžně se zvyšuje. Poprvé přes hranici 1,4 mil. návštěv se návštěvnost dostala v roce 2016, kdy areál zaznamenal 1 448 353 vstupů. V roce 2017 činila návštěvnost o 3227 návštěv méně. Předpokládá se, že pokud by zoo nemusela být uzavřena kvůli vichřici Herward, návštěvnický rekord z roku 2016 by byl překonán. V roce 2018 byl miliontý návštěvník přivítán 21. 8., tedy o dva dny později než v předchozím roce, ale návštěvnost následně opět překonala 1,4 mil. návštěv. Aktuálně platný rekord návštěvnosti byl dosažen v roce 2019: 1 456 526. Tento údaj je tak více než trojnásobný tomu z počátku 90. let 20. století. 18. dubna 2017 byl přivítán jubilejní návštěvník s pořadovým číslem 60 milionů. { } ", "section_level": 1}, {"title": "Stavby a expozice.", "content": "Zatímco horní část zoo má přehledné rozložení s rozlehlými výběhy a několika velkými pavilony, dolní část je v tomto smyslu členitější – velké množství užších cest, řada menších staveb i velkých pavilonů. Ačkoliv je původní areál zoo součástí spodní části, další rozvoj v druhé polovině 20. století směřoval zejména do horního areálu. Dolní část u Vltavy se více rozvíjí opět až od počátku 21. století.", "section_level": 1}, {"title": "Pavilony.", "content": "V Zoo Praha se v červnu 2018 nacházelo 12 veřejnosti přístupných pavilonů. Od září 2019 se počet zvýšil na 13 (otevření Rákosova pavilonu). V červnu 2020 byl otevřen expoziční komplex Darwinův kráter. V dolní části zoo se jedná o: V horní části zoo se jedná o:", "section_level": 2}, {"title": "Indonéská džungle.", "content": "Pavilon Indonéská džungle byl postaven v letech 2002–2004 na místě 50 let starého pavilonu opic. Ve své době se jednalo o největší a nejnákladnější pavilon pro zvířata v dějinách českých zoo. Jeho cena přesáhla 185 miliónů Kč. Indonéská džungle byla slavnostně otevřena 29. listopadu 2004. Stavba – eliptický skleník – budí dojem džungle s úzkými cestičkami pro návštěvníky. Dvoupatrová expozice zahrnuje v horním patře vyhlídkové terasy na orangutany a makaky na ostrovech spolu s několika menšími terárii. V spodním patře jsou umístěna velká akvária, dva výběhy pro varany komodské a především rozsáhlé vodní plochy s vodopády a ostrovy, na kterých žijí makakové, vydry a binturongové. Přechodovou část tvoří jeskynní chodby, kde lidé mohou nahlédnout do života nočních tvorů – kromě kaloňů zde žijí např. velemyši, kuskusové nebo outloňové.", "section_level": 3}, {"title": "Velemlokárium.", "content": "V červnu 2014 byl otevřen unikátní pavilon pro 33 kriticky ohrožených velemloků čínských, včetně tří dospělých jedinců, hlavní atrakcí je největší velemlok v Evropě.", "section_level": 3}, {"title": "Průchozí expozice.", "content": "V Zoo Praha se v červnu 2018 nacházelo 9 průchozích expozic. V září 2019 přibyla desátá a jedenáctá v rámci Rákosova pavilonu. V červnu 2020 byla otevřena průchozí voliéra ptáků a průchozí výběh klokanů v rámci expozičního celku Darwinův kráter.", "section_level": 2}, {"title": "Budované a plánované expozice.", "content": "V plánech byl i pavilon pro pandy velké. O zapůjčení pand velkých jednalo Česko s Čínou, stavební povolení mohlo být dle informací z léta 2017 vyřízené v roce 2019.", "section_level": 2}, {"title": "Činnost.", "content": "Zoo Praha je členem Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) a jiných organizací a účastní se mnoha záchovných a reintrodukčních programů. Mezi české patří záchrana čápů bílých i černých, sovy pálené, sýčků, puštíků a syslů. Mezi mezinárodní projekty patří návrat koně Převalského, orlosupů a zubrů do volné přírody. V rámci Evropského záchovného programu (EEP) chová pražská zoo mnoho druhů zvířat, např. slony indické, gorily nížinné, levharty, lvíčky zlatohlavé, orangutany, pandy červené, žirafy Rothschildovy, tučňáky Humboldtovy a mnoho dalších. Pražská zoo vede mezinárodní plemenné knihy koně Převalského a leguána kubánského. Od roku 2004 je Zoo Praha i oficiálním záchranným centrem CITES pro zabavená zvířata. Pražská zoo nabízí mnoho vzdělávacích programů jak pro školy, tak i pro širokou veřejnost. Mezi ně patří i přednášky v budově vzdělávacího centra, průvodci po zoo, komentovaná krmení zvířat a mnoho dalších. Zoo Praha také spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy, Českou zemědělskou univerzitou a jinými vysokými školami. V rámci vzdělávacího poslání se také snaží jít příkladem a praktikovat ekologické přístupy. Od září 2018 nechává rozdrtit a následně kompostuje rozložitelné použité nádobí. V zoo ke konci roku 2018 pracovalo 234 osob (v hlavní činnosti), nejvíce z nich v chovatelských odděleních zoologického útvaru. Celkové náklady Zoo Praha za rok 2018 dosáhly 443 mil. Kč.", "section_level": 1}, {"title": "Ochranářské aktivity.", "content": "Moderní zoologické zahrady se snaží plnit několik úkolů. Jedním z těch, jejichž role stále více stoupá, je ochranářská práce. Ochrana přírody může probíhat buď ex-situ (tj. vlastní odchov zvířat v zoo), nebo in-situ (ochrana druhů a biotopů v místě původu/výskytu). Ne všude je však ochrana přímo v místě původního rozšíření možná, a tak je nutné budovat záložní populace v zoologických zahradách. Na počátku roku 2020 se zoo zapojila do osvětové ochranářské kampaně Ukradená divočina, která je zaměřena na problémy ilegálního obchodu se zvířaty. U vzdělávacího centra byla instalována výstava fotografií.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana ex-situ.", "content": "Pro chov zvířat v lidské péči je nezbytná vzájemná spolupráce mezi zoologickými zahradami a dalšími zařízeními, zvláště pak u ohrožených druhů. Zoo Praha se zapojuje do evropských i mezinárodních programů, v rámci nichž je koordinován chov řady ohrožených druhů živočichů. Některé tzv. záchovné programy a plemenné knihy vede přímo Zoo Praha. Jiné druhy, v jejichž chovu je úspěšná, může koordinovat jiná významná zoo. Pro některé ohrožené druhy ale není záchovný program (popř. plemenná kniha) připraven, neboť je počet úspěšných chovatelů příliš malý. Na jaře 2018 spravovala zoo celkem 15 plemenných knih.", "section_level": 2}, {"title": "Celkové zapojení do záchovných programů a plemenných knih.", "content": "Celkové zapojení do záchovných programů a plemenných knih – stav k 31. 12. 2019: Celkové zapojení do záchovných programů a plemenných knih – stav k 31. 12. 2018: Celkové zapojení do záchovných programů a plemenných knih – stav k 31. 12. 2016: Zapojení do ochranářských programů – stav k 31. 12. 2019: – stav k 31. 12. 2018: – stav k 31. 12. 2016:", "section_level": 3}, {"title": "Ochrana in-situ.", "content": "Zoo Praha se dlouhodobě a zejména pak v posledních letech snaží zapojovat do mezinárodních in-situ projektů, a i několik vlastních projektů vytvořila. Marketingově jsou tyto aktivity prezentovány pod sloganem „Pomáháme jim přežít“. Projekty podporuje i veřejnost podpořit pomocí DMS nebo odevzdáním starého mobilu (na ochranářské konto jde 10 Kč za každý kus, od roku 2010 se podařilo vybrat do konce léta 2018 již takřka 700 000 Kč, dle zprávy z počátku září 2018 jde o peníze z konkrétně 69 280 ks telefonů). Vybrané mezinárodní in-situ projekty Přehled nejvýznamnějších in-situ projektů, v nichž je zapojena Zoo Praha: Ochranářské projekty na území Česka", "section_level": 2}, {"title": "Sbírka na pomoc Austrálii.", "content": "V reakci na rozsáhlé požáry v Austrálii vypsala Zoo Praha na počátku ledna 2020 sbírkovou akci Pomáhejte s námi australské fauně postižené požáry! jako speciální část dlouhodobého projektu (sbírky) Pomáháme jim přežít. Za dva a půl dne se podařilo získat přes jeden milion Kč; za dva a půl týdne pak téměř 13,5 mil. Kč. Za první měsíc sbírky byla pokořena hranice 20 mil. Kč. Na částce se v tu dobu podílelo 17 tisíc dárců, nejvyšší dar činil jeden milion Kč. Hned v úvodu akce věnovala Zoo Praha 160 000 Kč z tzv. Tří korun ze vstupu, a to konkrétně na sbírku Bushfire Emergency Wildlife Fund. Akce je plánovaná jako dlouhodobá na podporu přírody Austrálie. V průběhu ledna a února 2020 byly podpořeny tyto organizace a aktivity: Na podpoře se v únoru 2020 rovněž podílela chovatelka Zoo Praha přímo v Austrálii, konkrétně v Healesville Sanctuary. Tuto sbírkovou akci podpořily rovněž další české zoologické zahrady, např. Zoo Na Hrádečku či Zoo Ostrava.", "section_level": 2}, {"title": "Významné chovatelské úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Ocenění v soutěži Bílý slon o odchovek roku mezi českými a slovenskými zoo:", "section_level": 2}, {"title": "Ředitelé.", "content": "Ředitelé Zoo Praha od doby jejího otevření.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "K trojské zoologické zahradě již desítky let jezdí autobusová linka 112 z Holešovic, doplňovaná midibusovou linkou 236 ze sídliště Bohnice. V minulosti sem bývaly v sezóně provozovány jako posila i speciální (tzv. účelové) zrychlené autobusové linky. Dnem 5. dubna 2008 byla zahájena doprava na lince tzv. zoobusu, rychlíkové linky, které bez zastavování v mezilehlých zastávkách jezdí po trase Nádraží Holešovice – Zoologická zahrada. Linku objednává a platí zoologická zahrada (ročně 900 000 Kč), pro cestující je přeprava bezplatná, dopravcem je Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s. Linka jezdí o sobotách, nedělích a svátcích, a to v desetiminutovém intervalu. Linka je označena písmeny ZOO. Od roku 2010 jezdí tuto linku dopravce DPÚK. Turisticky atraktivní je doprava lodí, které mají nedaleko zoo přístaviště pravidelných plaveb. Podél Vltavy jsou parkoviště pro zájezdové autobusy a osobní automobily. Oblast je i cyklisticky atraktivní – po břehu řeky vede značená cyklotrasa č. 2 Praha – Drážďany. Zoo je vybavena stojany na jízdní kola a lze zdarma zapůjčit zámky pro jejich uzamčení. Z důvodu velké vytíženosti linky 112 uvažoval pražský magistrát i o tramvajové trati k jižní části zoo (podél Vltavy). V nejbližších letech však její výstavba není pravděpodobná. Horní a dolní část zoologické zahrady spojuje od roku 1977 sedačková lanová dráha, kterou provozuje Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s. Po zahradě jezdí také silniční vláček. Pro děti je v dolní části zoo určena i dětská tramvaj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zoo Praha (oficiálně Zoologická zahrada hl. m. Prahy) je zoologická zahrada v dolní části pražské Troje, otevřená 28. září 1931. Jedná se o příspěvkovou organizaci, jejímž zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy. Jde o zoo s moderními pavilony a expozicemi, která se snaží představovat zvířata v podmínkách, které se co nejvíce blíží jejich přirozenému prostředí, což umožňuje její členitý terén. Podílí se na záchraně mnoha ohrožených živočišných druhů a u některých vede jejich celosvětové plemenné knihy. Světový věhlas získal chov koně Převalského; od roku 2011 se realizuje ochranářský projekt Návrat divokých koní. ", "tgt_summary": "Prague Zoological Garden (Czech: \"Zoologická zahrada hl. m. Prahy\") is a zoo in Prague, Czech Republic. It was opened in 1931 with the goal to \"advance the study of zoology, protect wildlife, and educate the public\" in the district of Troja in the north of Prague. In 2013, the zoo occupied with in use for exhibits, and housed around 5,000 animals from just 676 species, including 132 species listed as threatened. ", "id": 1204884}
{"src_title": "Altiplano", "tgt_title": "Altiplano", "src_document": [{"title": "Geografická charakteristika.", "content": "Nachází se ve vnitrozemí Jižní Ameriky, převážně na území Bolívie a Peru; částečně zasahuje do Chile a na sever Argentiny. Rozloha náhorní plošiny činí okolo 170 000 km2, průměrná nadmořská výška je 3600 m. Západní a východní stranu ohraničuje horský pás And (Cordillera Occidental a Cordillera Central) s mnoha aktivními vulkány, severní jezero Titicaca a na jihu se nachází jedno z nejsušších míst na zeměkouli – poušť Atacama. Samotná oblast Altiplana je řídce osídlená, hustěji zalidněná jsou jen území v okolí jezera Titicaca a hornické oblasti (nacházejí se zde poměrně velká ložiska stříbra, mědi, cínu a zinku). Altiplano je známé též nejvýše položenou železniční tratí na americkém kontinentu, spojující města Cuzco a La Paz. V oblasti leží několik velkých jezer – na severu jezero Titicaca, v centrální části jezero Poopó a Coipasa, v jižní části slané jezero Salar de Uyuni nebo Laguna Verde. Altiplano je bezodtoká oblast, všechny řeky se vlévají do zmíněných jezer.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Podnebí je chladné (průměrná roční teplota dosahuje jen 3 °C v západní části a asi 12 °C v oblasti okolo jezera Titicaca) a polosuché. Příčinou je clonění And, které zachytávají srážky proudící od Pacifiku. Roční úhrn srážek představuje 200 až 800 mm/m2.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "Vznik Altiplana je datován do konce druhohor, kdy vlivem tektonických pohybů nastal v oblasti pokles a následná masivní sedimentace. Později, v miocénu, započala vulkanická aktivita v Cordillera Occidental, která překryla vrstvu sedimentů lávovými proudy a dalšími sopečnými produkty. V období pleistocénu byla celá oblast zalita vodou – jezero Ballivián. Začátkem holocénu jezero vyschlo, jeho zbytky představují jezera Titicaca a Poopó a oblast dostala dnešní podobu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Altiplano (španělsky \"vysočina\", \"náhorní rovina\") je rozsáhlá náhorní plošina oddělující horské masivy západních a východních And. Po Tibetské plošině je druhým nejrozsáhlejším útvarem tohoto typu na Zemi.", "tgt_summary": "The Altiplano (Spanish for \"high plain\"), Collao (Quechua and Aymara: Qullaw, meaning \"place of the Qulla\") or Andean Plateau, in west-central South America, is the area where the Andes are the widest. It is the most extensive area of high plateau on Earth outside Tibet. The bulk of the Altiplano lies in Bolivia, but its northern parts lie in Peru, and its southern parts lie in Chile and Argentina. ", "id": 2349314}
{"src_title": "Klášter Morimond", "tgt_title": "Morimond Abbey", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Morimondský klášter byl založen roku 1115 hrabětem Olderikem z Aigremontu a jeho ženou Adélou z Choiseul. Náležel pod langreskou diecézi a byl obydlen řeholníky z kláštera Cîteaux. První opat, známý jako „pilíř cisterciáctví“, byl Arnold Němec. Díky jeho energii a vlivu, vyrostlo morimondské opatství s nebývalou rychlostí a založilo řadu kolonií ve Francii, německých zemích, Čechách, Španělsku, v Polsku a na Kypru. Jedinou fundací Morimondu na území Anglie a Walesu byl klášter v Dore, založený v roce 1147. Mezi nejznámější dceřiné kláštery Morimondu patří Ebrach v Německu (1126), Heiligenkreuz v Rakousku (1134) a Aigubelle ve Francii (1137), který byl později obnoven reformními cisterciáky – trapisty. Po následující dvě století Morimond nepřestával být aktivní ve fundování nových cisterciáckých klášterů, a to do té míry, že koncem 18. století mohl Morimond mezi své fundace počítat téměř 700 mužských a ženských klášterů. Vyjádření několika papežů podřídilo hlavní španělské rytířské řády pod církevní správu morimondského opatství. Jednalo se o: Řád calatravských rytířů (1187), Řád alcántarských rytířů (1214), Řád Kristův (1319) a později i Řád svatého Lazara v Savojsku. Jednou z významných osobností, které prošly tímto klášterem byl biskup Oto z Freisingu, syn markraběte Leopolda III. Babenberského a jeho ženy Agnes, dcery císaře Jindřicha IV. Ota z Freisingu studoval v Paříži a poté vstoupil do kláštera, jehož se stal představeným. Také papež Benedikt XII., třetí z avignonských papežů (1334–42), započal svoji kariéru jako mnich právě zde. Klášter byl zničen v roce 1572 během hugenotských válek a za třicetileté války v roce 1632. Definitivně byl opuštěn v roce 1791, za Velké francouzské revoluce.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Trojlodní konventní chrám s transeptem, polygonálně uzavřeným chórem a bočními loděmi s kaplemi, byl v souladu s cisterciáckými stavebními předpisy strohý a rezervovaný, bez věží a umělecké výzdoby. Po ničení za revoluce se ze středověkých budov zachoval pouze konventní chrám, jenže v průběhu 19. století se neudržovaná stavba zřítila, byla rozebrána na stavební materiál a do dnešních dnů tak zbyly jen části severní boční lodi. Jinak z celého klášterního areálu přežily ještě některé budovy, resp. jejich části (včetně brány), postavené ovšem až v průběhu 18. století.", "section_level": 1}, {"title": "Význam pro Čechy a střední Evropu.", "content": "Klášter Morimond je nejvýznamnějším z protoklášterů v souvislosti s českým cisterciáctvím. Stojí totiž na počátku filiačních stromů všech cisterciáckých klášterů založených v Čechách ve 12. století, i některých dalších. Zpravidla byl prostředníkem klášter v bavorském Ebrachu, Kampu nebo rakouský Heiligenkreuz (v Rakousku panuje ohledně vazby na Morimond totožná situace jako v Čechách). Z českých klášterů byl Morimondu filiačně nejblíže dnes zaniklý klášter v Pomuku (Nepomuku), dělil jej od něj právě pouze Ebrach. Ve stejné filiační vzdálenosti leží i Zlatá Koruna, ta byla ovšem založena o více než století později. Morimond byl co do počtu klášterů z něj vzniklých, po Clairvaux druhým nejproduktivnějším. Vzhledem ke své poloze ve východní Francii stojí za většinou cisterciáckých opatství založených ve střední a východní Evropě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Morimondské opatství (; odvozeno z lat. sousloví \"mori mundo\", „zemři světu“, tj. vzdej se pozemských radovánek, tužeb a cílů) byl cisterciácký klášter poblíž městečka Parnoy-en-Bassigny, nacházející se v departmentu Haute-Marne ve francouzském regionu Champagne-Ardenne. Mormimond byl čtvrtým ze čtyř velkých založení kláštera v Citeaux, které měly zásadní vliv na šíření cisterciáckého mnišství, společně s kláštery La Ferté na jihu, Pontigny na západě a Clairvaux na severu. (Dohromady těch pět klášterů tvořilo tzv. protoopatství, z jejichž iniciativy byly založeny všechny další cisterciácké kláštery po Evropě.)", "tgt_summary": "Morimond Abbey is a religious complex in Parnoy-en-Bassigny, Haute-Marne department, in the Champagne-Ardenne region of France. It was the fourth of the four great daughter abbeys of Cîteaux Abbey, of primary importance in the spread of the Cistercian Order, along with La Ferté to the south, Pontigny to the west and Clairvaux to the north.", "id": 953711}
{"src_title": "Jan Jindřich", "tgt_title": "John Henry, Margrave of Moravia", "src_document": [{"title": "Korutanské dědictví.", "content": "Roku 1327 byl mladší syn krále Jana, pojmenovaný po otci a dědovi, poslán do Tyrolska jako budoucí manžel (16. 9. 1330) Markéty, dcery Jindřicha Korutanského z rodu Menhardovců a jeho dědičky. Po smrti Jindřicha Korutanského (1335) vznikl spor ohledně nástupnictví v jeho državách. Tehdy rod Habsburků uzavřel smlouvu s císařem Ludvíkem Bavorským, která zbavovala Jana Jindřicha a jeho manželku Markétu dědičného práva. Tuto smlouvu Jan Lucemburský roku 1339 potvrdil. Proti tomuto ujednání se postavil jak Jan Jindřich, jeho bratr Karel IV., tak i české stavy. Markéta se s Janem Jindřichem rozvedla kvůli jeho údajné impotenci. Vzápětí se provdala za braniborského markraběte Ludvíka, syna císaře Ludvíka Bavora. O navrácení Tyrolska usiloval pro svého bratra Karel IV. v roce 1347, avšak neuspěl. Nakonec Janu Jindřichovi udělil jako léno Moravu 26. prosince 1349 s tím, že se potomci jeho bratra nebudou domáhat českého trůnu, pokud budou živi potomci Karla IV. Bylo ostatně přáním Jana Lucemburského, aby se jeho mladší syn stal moravským markrabětem.", "section_level": 1}, {"title": "Moravský markrabě.", "content": "Jan Jindřich se po rozluce s Markétou Pyskatou (1349) oženil s Markétou Opavskou (1349/50), dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, s níž pak měl šest dětí. Po její smrti v roce 1363 se oženil ještě dvakrát. 6. nebo 26. 2. 1364 s Markétou Habsburskou (1346–1366), dcerou rakouského vévody Albrechta II. a trochu paradoxně vdovou po Menhardu III. Tyrolském, synovi první manželky Jana Jindřicha Markéty Korutanské (Pyskaté). Počtvrté se Jan Jindřich oženil zřejmě v roce 1366 s Alžbětou Oettingenskou. Všichni jeho legitimní potomci pocházejí z druhého manželství, kromě toho se stal otcem nemanželského syna Jana, pozdějšího litomyšlského biskupa a aquilejského patriarchy. Po dobu asi jednoho roku udržoval Jan Jindřich skandální vztah s kněžnou Alžbětou Těšínskou, bývalou jeptiškou, která kolem roku 1363 opustila cisteriánský klášter v polské Třebnici. Na základě dopisu papeže Urbana V. z 20. února 1364 měl vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé přesvědčit Alžbětu k návratu do kláštera. Nemanželské soužití Jana Jindřicha a Markéty Těšínské bylo definitivně ukončeno sňatkem Jana Jindřicha s Markétou Habsburskou. Jan Jindřich působil jako oddaný diplomat ve službách svého bratra. V Praze na Starém Městě vlastnil palác čp. 158/I v dnešní Husově třídě,který byl v době barokní zastavěn do Clam-Gallasova paláce). Za své sídelní město si však vybral Brno, kde oživil, rozvinul a dobudoval moravský lucemburský dvůr. Zde také založil augustiniánský klášter, který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve, nakonec je zde ale pohřben jen jeho nejstarší syn Jošt. Na druhou stranu ovšem Brno značně zadlužil (často ve prospěch staršího bratra) a město se dlouho z dluhů vzpamatovávalo. 13. srpna roku 1375 založil Jan Jindřich s Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli. Dědicem Jan Jindřich ustanovil nejstaršího Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Jeho synové brzy rozpoutali vleklé spory o dědictví.", "section_level": 1}, {"title": "Jan Jindřich v literatuře.", "content": "Lion Feuchtwanger napsal román o první Janově manželce Markétě Korutanské, který nazval \"Ošklivá vévodkyně\". Vystupuje zde i Jan Jindřich, v autorových představách jako slabá figura.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Všichni legitimní potomci Jana Jindřicha pocházeli z manželství s Markétou Opavskou:", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan Jindřich Lucemburský (12. února 1322, Mělník – 12. listopadu 1375, Brno) byl český kralevic, moravský markrabě v letech 1349–1375 a vévoda tyrolský v letech 1335–1341. Byl to druhorozený syn Jana Lucemburského z prvního manželství s Eliškou Přemyslovnou a mladší bratr Karla IV.", "tgt_summary": "John Henry of Luxembourg (, ; 12 February 1322 – 12 November 1375), a member of the House of Luxembourg, was Count of Tyrol from 1335 to 1341 and Margrave of Moravia from 1349 until his death.", "id": 2349278}
{"src_title": "Tadeusz Kantor", "tgt_title": "Tadeusz Kantor", "src_document": [{"title": "Počátky tvorby.", "content": "Byl synem Mariana Kantora, vojáka, učitele, historika a propagátora polskojazyčné kultury ve Slezsku. Tadeusz absolvoval roku 1939 Akademii výtvarných umění v Krakově, za války se živil jako malíř pokojů a působil v \"Podzemním divadle\". Od roku 1948 vyučoval malířství na krakovské akademii a byl scénografem v místním divadle Stary Teatr. Roku 1955 založil soubor \"Cricot 2\", odkazující pojmenováním na předválečné experimentální krakovské divadlo Cricot, které vedl Józef Jarema. Téhož roku se zúčastnil výstavy devíti malířů, nazývaných Grupa Krakowska II, kteří se programově vymezili proti socialistickému realismu. Roku 1963 vydal manifest \"nulového divadla\", v němž odmítl pouhé ztvárňování dramatického textu a divadelní iluzi vůbec, stavěl na náhodných asociacích. Nejvýraznějším dílem tohoto období byla hra \"Blázen a jeptiška\" podle Stanisława Witkiewicze.", "section_level": 1}, {"title": "Happening a konceptuální umění.", "content": "Koncem šedesátých let byl Kantor v Polsku průkopníkem happeningu, u příležitosti výtvarného sympozia v Osiekach roku 1967 zorganizoval \"Panoramatický mořský happening\". V roce 1970 instaloval ve Vratislavi devět metrů vysokou betonovou sochu s názvem \"Křeslo\". Vytvářel také \"bioobjekty\", založené na prolínání lidské bytosti s různými neživými předměty.", "section_level": 1}, {"title": "Divadlo smrti.", "content": "Závěrečné období Kantorovy tvorby je charakterizováno jako \"divadlo smrti\". V roce 1975 vytvořil autobiografickou inscenaci \"Mrtvá třída\", v níž se inspiroval teorií herce jako \"nadloutky\", s níž přišel Edward Gordon Craig, i \"Traktátem o manekýnech\" Bruna Schulze a vlastnoručně pro ni vyrobil realistické figuríny v životní velikosti, představující jeho bývalé spolužáky. Filmový záznam tohoto představení pořídil Andrzej Wajda. Ze svých vzpomínek na dětství a mládí čerpal Kantor i v dalších hrách \"Wielopole, Wielopole\" (kde reflektuje osudy židovské komunity ve svém rodném městečku), \"Ať chcípnou umělci\" a \"Dnes jsou moje narozeniny\". V roce 1980 založil Tadeusz Kantor v Krakově \"Cricoteku\", archiv věnovaný jeho umělecké dráze a určený k bádání o historii divadla.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1954 mu byl udělen Polský záslužný kříž. UNESCO vyhlásilo rok 2015 vzhledem ke stému výročí umělcova narození Rokem Tadeusze Kantora.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tadeusz Kantor (6. dubna 1915 Wielopole Skrzyńskie — 8. prosince 1990 Krakov) byl polský avantgardní výtvarník, divadelní režisér a teoretik.", "tgt_summary": "Tadeusz Kantor (6 April 1915 – 8 December 1990) was a Polish painter, assemblage and Happenings artist, set designer and theatre director. Kantor is renowned for his revolutionary theatrical performances in Poland and abroad. Laureate of Witkacy Prize - Critics' Circle Award (1989).", "id": 446829}
{"src_title": "André Glucksmann", "tgt_title": "André Glucksmann", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Boulogne-Billancourt aškenázským rodičům z Rumunska a Československa. Byl silně ovlivněn Raymondem Aronem, jehož byl asistentem na Sorbonně, a který mu také pomohl vydat v \"Centre National de la Recherche Scientifique\" jeho první knihu \"Le discours de la Guerre\" (\"Řeč války\"). Stal se též vlivným komentátorem francouzských deníků \"Libération\" a \"L'Express\". V roce 1968 stál ještě na radikálně levicových pozicích, uvažoval tehdy o zrušení státu z pozic anarchismu a maoismu. V sedmdesátých letech se však přiklonil k pravici a stal se kritikem totalitarismu a post-totalitarismu, politického i intelektuálního. Vystupoval proti komunistickému zřízení ve východní Evropě. Podporoval a zajímal se o různá disidentská hnutí po celém světě. Patřil mezi signatáře tzv. Pražské deklarace z roku 2008.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Glucksmannova kritika intelektuálního totalitarismu, jak ji počal rozvíjet v práci \"Les Maitres Penseurs\" z roku 1977, je asi nejznámější částí jeho díla. Tvrdí, že v evropském myšlení proti sobě stojí dva typy teoretizování, filozofování a intelektualismu: sokratovský a platónský. Sokratovo poselství podle něj je, že ideál nesmí být nikdy nadřazen člověku. Toto poselství překroutil již Sokratův žák Platón, který dal všem myslitelům naději na uzavřenost myšlenkového systému, čímž založil totalitární linii myšlení, na niž navázal Johann Gottlieb Fichte a Georg Wilhelm Friedrich Hegel, posléze Karl Marx a Friedrich Nietzsche. Toto uzavřené myšlení se stalo i intelektuální základnou totalitarismů politických, soudil Glucksmann. Na sokratovskou linii myšlení dle něj navázali například Michel de Montaigne či René Descartes. Glucksmann též varoval, že krom totalitarismu existuje i nenápadnější post-totalitarismus, který funguje uvnitř otevřených, demokratických systémů. Post-totalitarismus si vždy rafinovaně činí nárok „bránit svobodu před totalitarismem“. Známý je též autorův výrok, že intelektualismus „je obranou proti hlouposti“. Bývá však zjednodušován. Hloupostí Glucksmann především mínil „víru, že žijeme v nejlepším ze všech světů“.", "section_level": 1}], "src_summary": "André Glucksmann (19. června 1937 – 10. listopadu 2015) byl francouzský filozof a politolog, který silně ovlivnil pravicovou politickou filozofii 20. století.", "tgt_summary": "André Glucksmann (; 19 June 1937 – 10 November 2015) was a French philosopher, activist and writer. He was a leading figure of the new philosophers. ", "id": 1577473}
{"src_title": "Kakuca Čolokašvili", "tgt_title": "Kakutsa Cholokashvili", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Kakuca Čolokašvili se narodil na rodovém panství Čolokašviliů v Matani na východě Gruzie (tehdy Tbiliské gubernium). V roce 1907 složil maturitní zkoušku na tbiliském gymnáziu a vstoupil do ruské armády. Po dobu pěti let sloužil u tverského dragounského regimentu a pak se vrátil do Gruzie, kde se v roce 1913 oženil s kněžnou Nino Megvinetuchucesi.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "V roce 1914 byl kvůli válce Čolokašvili povolán zpět do služby, aby velel jízdní eskadře na rakouské frontě, kde utrpěl zranění. Když do války vstoupili Turci, byl Čolokašvili z lazaretu ihned převelen na novou Kavkazskou frontu, aby proti nim bojoval. Během bitvy o Sarıkamış v prosinci 1914 velel jízdě ve vojsku generála Gabašviliho a vyznamenal se při obsazení a následné obraně strategického „orlího hnízda“ proti turecké přesile. V bitvě opět utrpěl vážná zranění, ale za svou neohroženost byl vyznamenán zlatou šavlí. Po bitvě musel být převezen do Tbilisi do nemocnice svaté Nino. Když se vyléčil, stal se členem nově vzniklé gruzínské jízdní legie, která byla v roce 1915 vyslána na výpravu do Íránu. V roce 1916 se v Mezopotámii přidal k britským expedičním jednotkám bojujícím s Turky.", "section_level": 1}, {"title": "Nezávislá Gruzie.", "content": "Když v Rusku vypukla v roce 1917 revoluce, Čolokašvili se vrátil do Gruzie, aby podpořil hnutí za nezávislou Gruzii. Vstoupil do Gruzínské národní demokratické strany a na počátku roku 1918 pomáhal zformovat jednotky gruzínské armády. Když byla 26. května vyhlášena Gruzínská demokratická republika, byl Čolokašvili povýšen do hodnosti plukovníka a velel jízdnímu pluku ve válce s Arménií v roce 1918 a s Ruskem v roce 1921. V roce 1919 krátce působil jako ministr obrany.", "section_level": 1}, {"title": "Vůdce partyzánů.", "content": "V roce 1921 byla Gruzínská demokratická republika dobyta Rudou armádou a místo ní byla zřízena Gruzínská SSR. Čolokašvili, navzdory možnosti emigrovat, se rozhodl zůstat v Gruzii a stáhl se do hor, odkud organizoval guerillový odboj. Se svou skupinou bojoval proti jednotkám rudé armády a Čeky ve své domovině Kacheti. V červnu 1922 se přesunul do horského pásma v Chevsureti, kde se k jeho protisovětské odbojové skupině přidalo mnoho místních sedláků. Tam ho sice rudá armáda za podpory letectva dostala do obklíčení, ale Čolokašvilimu se povedlo uprchnout do sousedního Čečenska, odkud v listopadu vedl přímý útok na Gruzínskou SSR. V bojích zahynul jeho bratr Simon, zbytek jeho rodiny byl zatčen a jeho tchán popraven Čekou. Nejtvrdší boje nastaly v roce 1924 po vypuknutí Srpnového povstání v Gruzii, na jehož přípravě se Čolokašvili aktivně podílel. 29. srpna se mu podařilo při překvapivém útoku dobýt město Manglisi, ale neudržel ho dlouho kvůli tomu, že nedorazily posily, takže se musel znovu stáhnout do hor, kde obsadil jiné městečko Dušeti, když 3. září rozdrtil jednotky rudé armády. Povstání nakonec bylo brutálně potlačeno s mnoha tisíci mrtvými a dalšími tisíci za trest popravenými, ale Čolokašvili se nehodlal vzdát. Snažil se, leč marně, zorganizovat zbytky sil svého hnutí na výpad proti Tbilisi, ale poslední bitva se v polovině září odehrála už v Chev-Grdzele v Kacheti, kde byl Čolokašviliho ozbrojený odboj ukončen. Čolokašvili vyšel z celého protisovětského odboje neporažen, ačkoliv ztratil většinu svých mužů, především díky tomu, že Rudá armáda používala proti němu i dělostřelectvo. Po vyčerpání všech možností se Čolokašvili konečně rozhodl k emigraci. Přes Turecko, kde se spojil s mnohými jinými emigranty, se dostal do Francie, kde se snažil nějak protlouci, ale už v roce 1930 zemřel na tuberkulózu.", "section_level": 1}, {"title": "Čolokašviliho odkaz.", "content": "V sovětské Gruzii bylo cokoliv spojené s jeho jménem, zejména diskuze ohledně srpnového povstání v roce 1924, po dobu téměř 70 let zakázané. Až koncem 80. let se během národního hnutí vzpomnělo na jeho činy a stal se jedním ze symbolů gruzínského odporu proti sovětské nadvládě. Veřejnost se o něj začala ještě více zajímat s tím, jak se v roce 1990 do vlasti vraceli gruzínští emigranti a Čolokašviliho spolubojovníci v čele s jeho nejlepším přítelem Alexandrem Sulchanišvilim, který s sebou přivezl prapor Čolokašviliho odbojového hnutí. Dne 21. listopadu 2005 byly jeho exhumované ostatky z francouzského hrobu převezeny do Gruzie na hřbitov Mtacminda Panteon. Obřadu se zúčastnilo tisíce lidí ze všech gruzínských krajů v čele s armádními špičkami, prezidentem Saakašvilim a dalšími politiky. Jeho portrét byl vytištěn na bankovku 200 lari a byla po něm pojmenována jedna z ulic Tbilisi, ve které, trochu osudově, zrovna sídlí ruská ambasáda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kaichosro Čolokašvili (Gruzínsky: ქაიხოსრო ჩოლოყაშვილი), lépe znám jako Kakuca (ქაქუცა) (14. července 1888 – 27. června 1930) byl gruzínský šlechtic a voják, který je považován za gruzínského národního hrdinu. Nejprve sloužil v ruské carské armádě, kde dosáhl hodnosti plukovníka, potom v letech 1918 – 1921 ve vojsku nezávislé Gruzie. Bojoval v 1. světové válce a po roce 1921 vedl guerillovou válku proti Bolševikům. Po neúspěšném Srpnovém povstání proti sovětské nadvládě v roce 1924 emigroval do Francie, kde zemřel na tuberkulózu. Jeho ostatky byly v roce 2005 exhumovány a převezeny do Tbilisi na hřbitov Mtacminda Panteon, kde leží ostatky významných Gruzínců.", "tgt_summary": "Kaikhosro \"Kakutsa\" Cholokashvili (; ;, \"Kaikhosro Chelokayev\") (July 14, 1888 – June 27, 1930) was a Georgian military officer and a commander of an anti-Soviet guerrilla movement in Georgia. He is regarded as a national hero in Georgia. ", "id": 1518767}
{"src_title": "Clemenceau (R98)", "tgt_title": "French aircraft carrier Clemenceau", "src_document": [{"title": "Mise.", "content": "Mezi nejvýznamnější mise lodi patří role v letech 1982 až 1984 během občanské války v Libanonu, kdy poskytovala letecké zajištění francouzským mírovým jednotkám. V letech 1987 až 1988 se podílela na \"Operaci Prométheus\" v Ománském moři, kde zajišťovala bezpečnost francouzských obchodních lodí během války mezi Íránem a Irákem. Mimo jiné sestřelila íránský letoun P-3 Orion. V roce 1990 dopravila 40 vrtulníků (SA-341F,SA-342 a SA-330), 3 Br-1050 a řadu nákladních vozidel do Perského zálivu pro účast v operacích Pouštní bouře a Pouštní štít. V letech 1993 až 1996 se podíle na zajišťování vojenských operací v bývalé Jugoslávii.", "section_level": 1}, {"title": "Spor o sešrotování lodi.", "content": "Po vyřazení ze služby se Francie rozhodla odeslat loď ke sešrotování do Indie. V prosinci 2004 ale upozornila organizace Greenpeace, že vysloužilá loď obsahuje množství nebezpečného odpadu jako jsou azbest, polychlorované bifenyly, olovo, rtuť aj., a že jejím odesláním do Indie by Francie porušila Basilejskou úmluvu, která omezuje pohyb nebezpečných odpadů přes hranice. Přesto 31. prosince 2005 \"Clemenceau\" vyplula z francouzského přístavu Toulon ke sešrotování do Alangu v indickém státu Gudžarát. 6. ledna 2006 indický Nejvyšší soud odmítl vpustil loď do Alangu. Přesto loď pokračovala v cestě a 12. ledna 2006 dosáhla břehů Egypta, kde se podařilo na palubu proniknout dvěma aktivistům organizace Greenpeace. Egyptské úřady nejprve odmítly loď vpustit do Suezského průplavu, ale 15. ledna svůj názor změnily. V polovině února se po pokračujících protestech rozhodl prezident Jacques Chirac povolat \"Clemenceau\" zpět do Francie. poté, co byla vypovězena z indických teritoriálních vod. Poté byla loď zakotvena ve francouzském přístavu Brest. Počátkem července 2008 britská firma Able UK vydala tiskovou zprávu oznamující, že získala kontrakt na sešrotování \"Clemenceau\" ve svém závodě v britském městě Hartlepool. Firma také získala speciální povolení k nakládání s azbestem, který je obsažen na lodi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Clemenceau je francouzská letadlová loď stejnojmenné třídy, která sloužila ve francouzském loďstvu v letech 1961 až 1997. Šlo o druhou francouzskou válečnou loď, která byla pojmenována na počest významného francouzského novináře a politika Georges Clemenceau. ", "tgt_summary": "Clemenceau (), often affectionately called le Clem, was the French Navy's sixth aircraft carrier and the lead ship of her class. The carrier served from 1961 to 1997, and was dismantled and recycled in 2009. The carrier was the second French warship to be named after Georges Clemenceau, the first being a laid down in 1939 but never finished. ", "id": 266270}
{"src_title": "Gustav Gustavsson Vasa", "tgt_title": "Gustav, Prince of Vasa", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Gustav byl synem předposledního švédského krále (posledního švédského velkovévody Finska) z dynastie Holstein-Gottorp Gustava IV. Adolfa a jeho manželky, bádenské princezny Frederiky Dorotey.", "section_level": 2}, {"title": "Zbaven následnictví trůnu.", "content": "Roku 1809 byl Gustavův otec svržen z trůnu a odešel do exilu do Švýcarska, zatímco jeho rodina se usadila nejprve v rodné zemi královnině, v Bádensku; Frederica obdržela k užívání zámek Itterburg a od roku 1816 začal Gustav užívat titul hrabě z \"Itterburgu\". Posléze pobýval ve Vídni. Roku 1810, po převzetí švédského trůnu bezdětným Karlem XIII., strýcem Gustava IV. Adolfa, stoupenci Holstein-Gottorpských, tzv. gustaviánci, prosazovali kandidaturu mladého prince Gustava za následníka trůnu, ale byvší vzbouřenci z roku 1809, obávajíce se odplaty gustaviánců, prosazovali jako korunního prince vévodu \"Kristiána Augusta von Holstein-Augustenburg\". Ten, svobodný a blízce spřízněný s Holstein-Gottorspkými, navrhl Karlovi XIII., že adoptuje Gustava, ale po sotva půlročním pobytu ve Švédsku náhle nečekaně zemřel. Nakonec zástupci Francie prosadili jiného kandidáta, francouzského polního maršála Jana Baptista Bernadotta, jehož adoptoval Karel XIII. Jiný plán, v němž Gustav figuroval, byl v té době rozvíjen v Dánsku: měl být adoptován dánským a norským králem Frederikem VI., jenž neměl synů, měl se oženit s jeho dcerou Karolinou, gustaviánci měli provolat Frederika švédským králem, načež by Gustav po nástupu na trůn sjednotil všechny tři skandinávské monarchie. Plán zůstal pouhou epizodou, mj. proto, že by vyžadoval následných kompenzací prů řadů členů bočních linií oldenburské dynastie. Vyhnaná královská rodina vkládala rovněž velké naděje ve Vídeňský kongres, který – pokud to ovšem konvenovalo hlavním mocnostem – restituoval všechny legitimní monarchy. Ve francouzských a německých novinách se objevily zprávy, že Bernadotte se chystá zříci hodnosti korunního prince a navrátit Gustavovi jeho práva. Bernadotte však nic takového nezamýšlel a měl podporu nejdůležitějšího monarchy kongresu, ruského cara Alexandra I., takže naděje gustaviánců pohasly.", "section_level": 2}, {"title": "Rakouský důstojník.", "content": "Roku 1824 Gustav vstoupil do rakouské armády, když v důsledku Bernadottova nátlaku nebylo žádoucí přijmout ho do služby ruské ani anglické; byl jedním z mála Švédu v rakouských službách. Zdatný, pracovitý, uctivý a disciplinovaný ve své kariéře postupoval rychle kupředu: roku 1826 byl již podplukovníkem, roku 1830 generálmajorem, roku 1836 získal hodnost polního maršálka-poručíka, předposlední stupeň hodnosti pod polním maršálem. Roku 1828 se zasnoubil s nesmírně bohatou princeznou Mariannou Nizozemskou, ale ke svatbě nedošlo opět pod diplomatickým tlakem Bernadotta, obávajícího se o svůj trůn a Marianna se později provdala za prince Albrechta, nejmladšího bratra pruského krále Viléma I. V té době musel Gustav, opět v důsledku Bernadottova nátlaku, přestat užívat titulu \"princ švédský (Prins av Sverige)\", ale Gustavovi nakloněný a přející rakouský císař František II. mu udělil titul \"\"princ Vasa\"\" (německy: \"Prinz von Wasa\"), potvrdiv současně i jeho titulaturu \"\"Královská výsost\"\" a druhé místo po členech Habsbursko-Lotrinského domu při všech dvorským ceremoniích.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Dne 9. prosince roku 1830 se Gustav v Karlsruhe oženil s blízkou příbuznou, bádenskou princeznou Luisou Amélií (1811–1854). Z jejich manželství se narodily dvě děti, syn a dcera, chlapec však zemřel již jako nemluvně: Karola byla ve věku 17 let považována za nejkrásnější princeznu Evropy; francouzský panovník Napoleon III., její vzdálený bratranec přes její babičku, bádenskou velkovévodkyni Stefanii de Beauharnais, usiloval o její ruku, ale Gustav ho odmítl se slovy dceři: \"Jestli se za něj provdáš, za dvacet let budeš na mizině, zbavená všeho\". Byla to prorocká slova; roku 1870 Gustav řekl: \"Všechno jsem předpověděl\". Gustav dvakrát protestoval proti obsazení švédského trůnu dalšími Bernadotty, Oskarem I. (1844) a Karlem XV. (1859), a upozorňoval při tom, že \"podtrhujeme náležející Nám práva k trůnu, ale nemíníme je v tuto chvíli využít\". Když převzal trůn Oskara II. (1872), třiasedmdesátiletý princ již protest nevznesl. Ve stáří sídlil ve vodním zámku v Pillnitz, který mu poskytl jeho saský zeť Albert, a tam také 4. srpna roku 1877 zemřel. To znamenalo konec nárokům jeho rodiny na švédskou korunu, neboť jeho jediný potomek – Karola – neměla děti; roce 1884 díky ní proběhlo oficiální smíření s švédskou panující dynastií Bernadotte. Posléze byly ostatky Gustava, původně pohřbeného v oldenburské kryptě v Eutin, a ostatky jeho otce Gustava IV. Adolfa (uložené na hradě Veveří na Moravě, kde od roku 1830 žil Gustav) i syna Ludvíka převezeny do Stockholmu a pohřbeny v hrobce Gustava III. v kostele Riddarholmskyrkan. Gustavova dcera Karola, poslední osoba v historii, která nosila slávou ověnčené jméno Vasa, zemřela v roce 1907 a byla pohřbena v Drážďanech. Gustavova matka, královna Frederika, byla k poslednímu odpočinku uložena v rodinné hrobce bádenské dynastie v Pforzheimu.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Ještě před svou svatbou s Luisou Amálií Bádenskou byl Gustav jako příslušník královského – byť sesazeného – rodu ve Vídni častým hostem v domě arcivévody Františka Karla; byl obdivovatelem a oddaným ctitelem jeho půvabné a duchaplné manželky Žofie Bavorské. Spekulovalo se i o tom, že jejich vztah nebyl platonický a Gustavovi se dokonce připisovalo otcovství Žofiiných dětí Františka (pozdější rakouský císař František Josef I.) a Maxmiliána (pozdější mexický císař Maxmilián I.); důkazy pro tato však tvrzení neexistují. Gustav Vasa koupil roku 1830 hrad Veveří na Moravě poblíž Brna, kde jistou dobu žil, již roku 1844 jej však prodal podnikateli Jiřímu Šimonu Sinovi.", "section_level": 2}], "src_summary": "Gustav Gustavsson Vasa, celým jménem \"Gustav von Holstein-Gottorp-Vasa\" (9. listopadu 1799, Stockholm – 4. srpna 1877, Drážďany-Pillnitz, Sasko), nazývaný „princ Vasa“ (švédsky \"Prins av Vasa\"), byl následník švédského trůnu v letech 1799–1809, od roku 1836 rakouský polní maršálek-poručík, pretendent švédského trůnu v letech 1809–1872.", "tgt_summary": "Prince Gustav Vasa, Count Itterburg (; 9 November 1799 at Stockholm – 4 August/5 August 1877 at Pillnitz), born Crown Prince of Sweden and later called Gustaf Gustafsson von Holstein-Gottorp, Prince of Vasa, was the son of King Gustav IV Adolf of Sweden and Queen Frederica. His Austrian princely title (from 1829) was actually spelled \"Wasa\".", "id": 274050}
{"src_title": "Postcrossing", "tgt_title": "Postcrossing", "src_document": [{"title": "Jak to funguje.", "content": "Člověk, který se zaregistruje a pošle pohlednici náhodnému člověku do zahraničí, by měl na oplátku jednu obdržet. Každá odeslaná pohlednice musí obsahovat tzv. ID, krátký kód se zkratkou země a pořadím odeslání (např. CZ-4896). Příjemce pak tento kód registruje do systému a tím dá najevo, že pohlednici obdržel. Každý registrovaný člen má také vlastní profil. Na tom se zobrazují statistiky odeslaných a obdržených pohlednic, kde je rovněž uvedena vzdálenost a čas, kterou každá pohlednice urazila. Také zde může uvést něco o sobě, a jaké pohlednice by rád obdržel. Tento profil je veřejný a vidí ho každý, kdo si danou osobu vylosuje.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Projekt byl spuštěn 14. července 2005 Paulem Magalhãesem. Motivací k tomu mu byl fakt, že rád dostával poštu – především pohlednice. Během několika dnů se na Paulovy stránky začalo registrovat čím dál tím více uživatelů z celého světa. V té době Postcrossing stále hostil na svém starém počítači ze svého domu. Postupem času se projekt, hlavně díky médiím, stával čím dál tím víc populárnější. 11. dubna 2008 tak byla poslána miliontá pohlednice z Turecka do Rumunska.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled uživatelů.", "content": "\"Údaje z 6. září 2019.\"", "section_level": 1}, {"title": "Fórum.", "content": "Stránky mají oficiální fórum, které členům umožňuje rozebrat všechny aspekty projektu s ostatními uživateli, účastnit se různých her či se dohodnout na výměně pohlednic (swap), známek a v podstatě čehokoliv.", "section_level": 1}, {"title": "„Hry“ na fóru.", "content": "Na fóru se hraje mnoho „her“. Většina z nich spočívá ve vzájemném posílání pohlednic či jiných předmětů.", "section_level": 2}, {"title": "Bingo.", "content": "Bingo je na fóru velice oblíbená hra. Pokud chcete bingo vyhrát, musíte získat pohledy z co nejvíce různých míst. Umístění „binga“ je různé. Pokud například hrajete \"novozélandské bingo\", musíte získat alespoň jednu pohlednici z každého ze šestnácti novozélandských regionů. To samé platí pro odesílání pohlednic.", "section_level": 3}, {"title": "Tagy.", "content": "První uživatel zvolí téma tagu (například \"Vánoce\") a zpravidla nabídne prvnímu, kdo jej „tagne“, že mu pošle pohled k danému tématu. Pod „tagnutím“ rozumíme, že další účastník tagu napíše „tag“ a jméno předchozího hráče (např. \"tag Lucy\"). Tím se zaváže k tomu, že danému uživateli (v tomto případě \"Lucy\") pohled k danému tématu. Musí jej proto požádat o adresu a v rozumné době pohled poslat. Některé tagy fungují i obráceně. Místo toho, abyste pohled posílali, jej od „taglého“ uživatele dostáváte a posíláte jej tomu, kdo vás „tagne“.", "section_level": 3}, {"title": "Další hry.", "content": "Mezi další „hry“ patří například Round Robin, Loterie, Cestující hračky nebo Cestující deníky.", "section_level": 3}, {"title": "Direct swaps.", "content": "Swap je přímá výměna pohlednic s předem domluvenou osobou. Zpravidla se posílají pohlednice, které si předem vyberete. Na svém profilu si můžete nastavit, jestli máte o swap zájem. Poslané pohlednice se však nezapočítávají do statistik uživatele.", "section_level": 2}, {"title": "Česká postcrossingová známka.", "content": "2. září 2015 vydala Česká pošta první poštovní známku s motivem Postcrossingu. Její autorkou je Portugalka Maria Nogueirová. Známka má nominální hodnotu E (35 Kč) a je na ní vyobrazeno, jak celý postcrossing funguje. Podobnou známku má také například Ukrajina, Finsko, Rusko či Slovinsko.", "section_level": 1}], "src_summary": "Postcrossing je projekt umožňující výměnu pohlednic mezi registrovanými uživateli z celého světa. Hlavním jazykem projektu je angličtina. Ta je použita na oficiálních stránkách a měla by se používat i na zadní straně pohlednice, určené pro psaný vzkaz a adresu, pokud nemají odesílatel a příjemce žádný jiný společný jazyk. Registrace je zdarma. ", "tgt_summary": "Postcrossing is an online project that allows its members to send and receive postcards from all over the world. The project's tag line is \"send a postcard and receive a postcard back from a random person somewhere in the world!\" Its members, also known as postcrossers, send postcards to other members and receive postcards back from other random postcrossers. Where the postcards come from is always a surprise. ", "id": 1772068}
{"src_title": "Jean-Baptiste Dumas", "tgt_title": "Jean-Baptiste Dumas", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině městského tajemníka a začal se učit v místní lékárně. Roku 1816 dostal nabídku do velké lékárny v Ženevě, kde byla vybavená laboratoř a kde se konaly i farmaceutické přednášky. Zde začal Dumas vědecky pracovat a publikovat, mimo jiné navrhl užívání jodové tinktury v lékařství. Ze také roku 1822 navštívil německý přírodovědec Alexander von Humboldt a na jeho radu odjel do Paříže. Tam se seznámil a spolupracoval s řadou vynikajících vědců a začal přednášet na École polytechnique. Roku 1826 se oženil s dcerou slavného chemika A. Brogniarda a roku 1828 se stal profesorem chemie na Sorbonně, nástupcem Gay-Lussaca. Od roku 1840 byl profesorem chemie na Pařížské lékařské škole (École de médicine).", "section_level": 1}, {"title": "Chemik.", "content": "Patřil k zakladatelům organické chemie, zejména analázy, a klasifkoval organické sloučeniny podle aktivních skupin. Uvědomil si, že charakteristické vlastnosti molekul nezávisejí jen na druhu a počtu atomů, ale také na struktuře molekuly. Proto také odmítal Berzeliovu dualistickou teorii chemické struktury, která vysvětlovala soudržnost atomů a molekul přitažlivostí mezi kladnými a zápornými atomy a která v jeho době převládala. Vymyslel metodu stanovení přítomnosti dusíku v organických sloučeninách. Určil, jak stanovit atomovou hmotnost na základě měření hustoty par prvků a upřesnil atomové hmotnosti asi 30 prvků, včetně uhlíku. Popsal složení vzduchu a je též objevitelem řady organických sloučenin (např. chlormethan, chloroform aj.).", "section_level": 1}, {"title": "Politik.", "content": "Po revoluci roku 1848 se stal politicky aktivní, Byl zvolen poslancem a za Napoleona III., v letech 1850-51 zastával funkci ministra obchodu a zemědělství, později také senátora. Po pádu císařství v roce 1871 se z politického života stáhl a věnoval se pouze chemii. Je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean-Baptiste André Dumas (15. červenec 1800, Alès – 11. duben 1884, Cannes) byl francouzský chemik a politik, průkopník organické chemie a profesor na Sorbonně.", "tgt_summary": "Jean Baptiste André Dumas (14 July 180010 April 1884) was a French chemist, best known for his works on organic analysis and synthesis, as well as the determination of atomic weights (relative atomic masses) and molecular weights by measuring vapor densities. He also developed a method for the analysis of nitrogen in compounds.", "id": 1414337}
{"src_title": "Josef Habsbursko-Lotrinský", "tgt_title": "Archduke Joseph, Palatine of Hungary", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se jako deváté dítě toskánskému velkovévodovi Leopoldovi a Marii Ludovice Španělské. Mládí prožil ve Florencii. Učil se jazyky a domluvil se německy, italsky, latinsky a francouzsky. Jeho učiteli byli hrabě Fridrich Manfredini a F. A. Zeiller, který ho učil právnímu oboru. Roku 1790, po zvolení Josefova otce císařem, přesídlila rodina do Vídně.", "section_level": 1}, {"title": "Uherský palatin.", "content": "V roce 1795 se stal, po smrti svého staršího bratra Alexandra, uherským místodržitelem a o rok později byl uherským sněmem zvolen za palatina. Tuto funkci zastával půl století až do své smrti. Zasloužil se o hospodářský a kulturní rozvoj země. V napoleonských válkách se třikrát stal vrchním velitelem ozbrojeného odporu tamní šlechty. Roku 1840 přispěl k propuštění opozičních vůdců Miklóse Wesselényiho a Lájose Kossutha.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj země.", "content": "V roce 1802 podpořil vznik uherského národního muzea. Byl pro založení školy pro důstojníky, nazvané Ludoviceum, která byla uvedena do provozu v roce 1835. Na výstavbu Uherské akademie věd věnoval 10 000 zlatých. Za jeho vlády byla roku 1827 v Uhrách vybudovaná první železnice a roku 1830 založena Uherská komerční banka. V roce 1844 založil v tehdejší Pešti technickou univerzitu. Na svých alcsutských statcích měl velmi dobře fungující hospodářství. Na budínském hradě nechal postavit hrobku, do které byli do roku 1944 pohřbíváni členové Josefské linie Habsbursko-Lotrinké dynastie. V roce 1869 byl v Budapešti odhalen na jeho počest pomník v nadživotní velikosti, který je umístěn na tamním, po něm pojmenovaném náměstí. Zemřel v lednu roku 1847 v Budíně a pohřben byl v Budapešti.", "section_level": 1}, {"title": "Manželky a potomci.", "content": "1.manželka (1799) Alexandra Pavlovna (1783–1801) 2.manželka (1815) Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu (1797–1817) 3.manželka (1819) Marie Dorotea Württemberská (1797–1855)", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef Antonín Jan Baptista Habsbursko-Lotrinský (9. března 1776 Florencie – 13. ledna 1847 Budapešť tehdy Budín) byl rakouský arcivévoda a uherský palatin. Jeho rodiči byli rakouský císař a český král a uherský král Leopold II. a Marie Ludovika Španělská.", "tgt_summary": "Joseph Anton Johann, Archduke of Austria (,,, 9 March 1776, Florence – 13 January 1847, Buda), was the Palatine of Hungary from 1796 to 1847. He was the seventh son of Leopold II, Holy Roman Emperor and Maria Luisa of Spain.", "id": 1980896}
{"src_title": "Muž, který sázel stromy", "tgt_title": "The Man Who Planted Trees", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Příběh je vyprávěn z pohledu mladého muže, který se vydává na pouť do pustých francouzských alpských zákoutí. Zprvu popisuje bezútěšnost a nehostinnost těchto končin. Po několika dnech v pustině nemohl najít vodu a když už ztrácel naději, narazil na pastevce ovcí, který mu pomohl a u kterého pak přenocoval. Vyzařoval z něho klid a vyrovnanost. Jmenoval se Elzéard Bouffier. I když pastevec mluvil jen málo, dozvěděl se od něj o stavu lidí, kteří žili ve zdejších roztroušených vesnicích. Samota a obtížnost života v té pustině je doháněla až k šílenství. Dozvěděl se od něj také, že pastevec kdysi žil na statku, než ztratil jediného syna a ženu. Od té doby žije sám v malém kamenném domě a sází stromy. Sázel je každý den, v pustině, kde předtím nebylo nic. Každým rokem jich vzešlo tak asi deset tisíc. Sázel duby, buky i břízy. Vyprávějící muž pak odešel a o rok později vypukla 1. světová válka, ve které bojoval pět let. Po návratu z vojny se rozhodl vypravit se opět do oněch krajů. Když se opět setkal s Elzéardem Bouffierem, zjistil, že už nechová tolik ovcí, ale má včely, protože ovce okusovaly mladé stromky, a také, že se vlastně o válku vůbec nestaral – sázel stromy. Díky jeho usilovné práci už rostl krásný les, díky kterému se tam opět začala vracet vláha a život. I když se potýkal s mnohými zklamáními a nezdary (všechny vysazené javory uhynuly), ve své činnosti neochvějně pokračoval dál. Postupem času si lidé z okolí zvykli na změny a přičítali je přírodě. Les se postupně rozrostl do několika desítek kilometrů a dokonce se na něj přišla podívat i úřední komise, která nakonec dala tento „přírodní les“ pod ochranu státu. Stromy byly pak ohroženy za 2. světové války v roce 1939 – jezdilo se totiž na dřevný plyn, naštěstí ale byly příliš daleko od silniční sítě, aby se vyplatilo je pokácet. Díky úsilí tohoto muže se kraj změnil k nepoznání – příroda se obnovila, vrátili se tam lidé a začali opět normálně žít. Příběh dokazuje, že skromností a vytrvalou a neúnavnou pílí dokáže člověk – jednotlivec velké věci – dosáhne užitečného naplnění svého života: pomoci přírodě a ostatním lidem.", "section_level": 1}, {"title": "Původ příběhu.", "content": "Ačkoli je příběh vyprávěn z první osoby jako vzpomínka, jedná se o fiktivní dílo. Giono sám byl za svého života rád, že se mu podařilo vytvořit tak živoucí postavu, jakou byl Elzéard Bouffier, a bavil se tím, že lidé věří, že skutečně existoval. Jeho dcera zas tvrdila, že se jedná o „starý rodinný příběh“. V roce 1957 však Giono sám napsal úředníkovi z města Digne: \"„Musím Vás zklamat, ale Elzéard Bouffier je fiktivní postava. Cílem bylo zatraktivnit stromy, nebo ještě lépe, zatraktivnit sázení stromů.“\" Ve stejném dopise popisuje, jak byla kniha přeložena do mnoha jazyků, zdarma šířena a že cíl byl tedy naplněn. Dodává, že ačkoli mu nepřinesla ani cent, je to jeden z textů, na které je nejvíce hrdý.", "section_level": 1}], "src_summary": "Muž, který sázel stromy je novela z roku 1953 o síle ducha od francouzského spisovatele Jeana Giona. Byla přeložena do mnoha jazyků včetně češtiny. Podle příběhu byl natočen stejnojmenný animovaný film, patřící k nejlepším dílům světové kinematografie, a který znamenal přelom ve francouzském animovaném filmu.", "tgt_summary": "The Man Who Planted Trees (French title: \"L'homme qui plantait des arbres\") is a short story published in 1953 by French author Jean Giono. An allegorical tale, it tells the story of one shepherd's long and successful single-handed effort to re-forest a desolate valley in the foothills of the Alps in Provence throughout the first half of the 20th century. It was written in French, but first published in English.", "id": 2076976}
{"src_title": "Česká strana sociálně demokratická", "tgt_title": "Czech Social Democratic Party", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1878–1918: Dělnické hnutí a sociální demokracie na území Čech a Moravy.", "content": "Počátky českého dělnického hnutí lze nalézt v 60. letech 19. století. Tehdy vznikly první odborové a vzdělávací spolky českého dělnictva. Roku 1868 bylo ustanoveno svépomocné družstvo Oul vedené Františkem Ladislavem Chleborádem. V roce 1870 proběhla na Ještědu masová demonstrace českých a německých dělníků, takzvaný „tábor lidu“. 7. dubna 1878 se v břevnovském hostinci U Kaštanu konal ustavující sjezd zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku. Proces osamostatňování české sociální demokracie z tzv. rakouské internacionály, vyústil v prosinci roku 1893 na sjezdu konaném v Českých Budějovicích, a to v založení takticky a organizačně samostatné Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Již o další 4 roky později byla zastoupena v říšské radě. V ní roku 1897 učinilo pět sociálně demokratických poslanců (Arnošt Berner, Petr Cingr, Josef Hybeš, Josef Steiner a Karel Vrátný) protistátoprávní prohlášení, které vedlo ke vzniku ČSNS. Programově se hlásila k II. internacionále, prosazovala uznání osmihodinové pracovní doby, všeobecné volební právo a úpravu mzdových poměrů. Ve volbách do Říšské rady 1907 česká sociální demokracie pod vedením Antonína Němce poprvé kandidovala mimo rámec rakouské sociální demokracie. V českých zemích zvítězila, avšak po přepočtení na kurie skončila až za agrární stranou a celkově získala 6. nejpočetnější klub. Ve volbách do Říšské rady 1911 strana ještě posílila a klub českých sociálních demokratů získal další 3 poslance, avšak situace se opakovala. Strana získala 4. nejpočetnější klub za Českým klubem na 3. místě. Během první světové války strana odmítala odbojovou činnost a byla plně loajální k Rakousku-Uhersku.", "section_level": 2}, {"title": "1918–1926.", "content": "Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD) vznikla přejmenováním Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické na sjezdu v prosinci 1918. Od vytvoření samostatného státu byla druhou nejsilnější politickou stranou, která měla v Revolučním národním shromáždění 47 poslanců (vycházelo se z výsledků voleb v roce 1911). Tomu odpovídalo zastoupení třemi ministry v první československé vládě. V druhé (rudozelené) vládě v roce 1919 zaujal sociálnědemokratický vůdce Vlastimil Tusar místo předsedy vlády. Ve volbách v roce 1920 obdržela vítězná ČSDSD 25,7 %, a získala tak 74 mandátů. V době zdánlivého rozmachu však již ve straně probíhal politický rozkol mezi vedoucím státotvorným proudem a marxisticko-leninskou opozicí, která se hlásila ke Komunistické internacionále. Opoziční část se sešla na sjezdu v září roku 1920, ustavila se jako ČSDSD-levice a přijala samostatný program. V říjnu téhož roku pak 23 poslanců tohoto křídla vytvořilo svůj vlastní poslanecký klub. Rozkol strany byl prakticky dovršen sjezdem zbytku strany v listopadu 1920, na kterém byl přijat nový Dělnický hospodářský program a byly odmítnuty zásady Komunistické internacionály. Nakonec v květnu 1921 vznikla samostatná Komunistická strana Československa (KSČ). Toto rozdvojení ČSDSD oslabilo natolik, že ve volbách roku 1925 obdržela pouhých 8,9 % (KSČ 13,2 %). I přesto se mimo let 1926–29 (období vlády panské koalice) strana podílela na všech vládách tehdejšího Československa. Hlavním tiskovým orgánem bylo Právo lidu. Na sjezdu v roce 1924 byl novým předsedou zvolen bývalý tajemník Svazu kovodělníků a poslanec NS Antonín Hampl, který vystřídal Antonína Němce, místopředsedou (až do roku 1933) kladenský starosta Karel Kindl. O dva roky později se stal generálním tajemníkem ČSDSD mladoboleslavský senátor Vojtěch Dundr. V letech 1918–1926 patřila mezi největší spojence ČSDSD Československá národně socialistická strana a německá Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR. U obou stran se uvažovalo o sloučení, které se ale neuskutečnilo kvůli některým rozlišně chápaným programový bodům (internacionální politika, pohled na německou menšinu v Československu). Kvůli rozkolu s komunisty a jejich protistátotvornému postoji však příliš rozvrstvená československá levice ztratila post rozhodujícího vládního člena a ve volbách se pravidelně umisťovala až za Agrární republikánskou stranou.", "section_level": 2}, {"title": "Od „Panské koalice“ k Národní straně práce.", "content": "Až do sjezdu v roce 1930 se strana hlásila k tradicím marxismu, teprve na tomto sjezdu byl přijat nový stranický program, který dosavadní orientaci revidoval. Po přijetí Mnichovské dohody v roce 1938 byla strana rozpuštěna a někteří členové spoluzaložili Národní stranu práce. Československá sociální demokracie rozvíjela též kontakty s ostatními evropskými sociálně demokratickými stranami a byla aktivní členkou Socialistické dělnické internacionály (dlouhodobě ji zde zastupoval František Soukup a posléze i Betty Karpíšková a Lev Winter). Od druhé poloviny 20. let spolupracovala s Německou sociálně demokratickou stranou v ČSR (založenou na podzim 1919 Josefem Seligerem) a po roce 1933 organizovala pomoc německé (a později též rakouské) demokratické a socialistické emigraci v Československu. Ve druhé polovině 30. let podporovala boj španělské levice proti povstalcům a výrazně se angažovala v zápase na obranu ČSR. Plně sdílela a podporovala Benešovu koncepci kolektivní bezpečnosti (ženevský protokol, Malá dohoda, východní Locarno, Východní pakt, obranné smlouvy s Francií a SSSR, Hodžův plán).", "section_level": 2}, {"title": "Sociální demokracie v letech 1938–1945.", "content": "\"viz Národní strana práce a Národní hnutí pracující mládeže\" Během druhé světové války se řada bývalých členů sociální demokracie zapojila do odbojové činnosti, strana měla zastoupení v československé vládě v Londýně a ve Státní radě Československa.", "section_level": 2}, {"title": "Léta 1945–1948.", "content": "Roku 1945 byla Sociální demokracie (Československá sociální demokracie, ČSSD) obnovena jako jedna ze čtyř povolených českých stran Národní fronty a ve volbách roku 1946 obdržela 15,6 %, což bylo nejméně ze všech čtyř českých stran (většina levicových voličů se přiklonila ke KSČ, případně k ČSNS). Její představitelé se zúčastnili práce Národního shromáždění a Zdeněk Fierlinger se stal předsedou první poválečné vlády. Ve straně však opět vykrystalizovaly dva proudy, přičemž na sjezdu v listopadu 1947 zvolen předsedou centrista Bohumil Laušman (díky pomoci zastánce samostatného vývoje strany Václava Majera) a komunisty ovládnuté Fierlingerovo křídlo bylo dočasně poraženo. Německá sociálně demokratická strana obnovena být nemohla. Prokomunistické křídlo a prokomunistická infiltrace existovaly v té době už ve všech českých stranách, ovšem u sociálních demokratů dosáhly větších rozměrů. Za únorového převratu se sociální demokracie nepřidala k hromadné demisi ministrů za Národně socialistickou stranu, Lidovou stranu a Demokratickou stranu, čímž spolu s Janem Masarykem zmařila jejich snahu o vynucený pád vlády a umožnila Gottwaldovi doplnit na místa rezignujících ministrů spolupracovníky KSČ (nutno podotknout, že dva ministři ze tří za sociální demokracii posléze nerespektovali rozhodnutí své strany a rezignovali, problematická se ukázala i nedostatečná komunikace od ostatních nekomunistických stran k ČSSD). V prvních týdnech po převratu odešli někteří vedoucí představitelé sociální demokracie do exilu a v květnu 1948 ustavili v Londýně ústřední výkonný výbor strany v zahraničí. Dne 27. června 1948 byla protiprávně ukončena činnost strany nuceným sloučením s KSČ, v rozporu se stanovami ČSSD. Slučovací přihlášku následně odmítlo podepsat přes 200 000 členů strany.", "section_level": 2}, {"title": "Sociální demokracie v exilu.", "content": "Po likvidaci ve vlasti pokračovala tak Československá sociální demokracie ve své činnosti v exilu; v jejím čele stál dočasně Blažej Vilím, od září 1948 Václav Majer. Generálním tajemníkem byl v letech 1948–50 Blažej Vilím, poté až do roku 1970 Václav Holub. K dalším reprezentantům patřili Vilém Bernard, František Němec, Mirko Sedlák a Arno Hais, z mladé generace pak Radomír Luža a Jiří Horák. Sídlem ústředního vedení se stal Londýn, kde také v letech 1950–64 vycházel tiskový orgán – časopis Demokracie a socialismus. V jednotlivých státech se postupně formovaly zemské organizace v čele se zemskými důvěrníky. Další centra stranické činnosti vznikla v Paříži, v USA, ve Švýcarsku, v SRN a ve Vídni, kde v rámci rakouské SPÖ působila Československá socialistická strana v Rakousku. Někteří bývalí sociální demokraté se v různých zemích podíleli na vytvoření zelených stran, které vyjadřovaly odpor jak k západnímu kapitalismu, tak sovětskému komunismu. Většina členů, kteří přešli do KSČ, byla ze strany vyloučena po porážce pražského jara. Roku 1968 byl učiněn pokus o obnovu samostatné strany, avšak tyto plány zhatila invaze sovětských vojsk. Samostatnou izolovanou zahraniční skupinu tvořili členové tzv. Zinnerova okruhu, přesvědčení němečtí sociální demokraté loajální Československu a odkazu Ludwiga Czecha. Ti se ostře vymezili proti křídlu bývalé německé sociální demokracie Wenzela Jaksche a Seliger-Gemeinde, která byla ochotná spolupracovat se sudetoněmeckým landmanšaftem.", "section_level": 2}, {"title": "Strana po roce 1989.", "content": "Ačkoli bylo obnovení sociální demokracie plánováno již v roce 1968, uskutečnilo se až po roce 1989. V pořadí 9. předsedou se stal Slavomír Klaban, jenž ke členům sociální demokracie patřil již před únorem 1948. Obnovovací XXIV. sjezd se konal 24. a 25. března 1990 v Praze – Břevnově a navázal na tradice předválečné ČSDSD. Předsedou byl zvolen Jiří Horák, významnou roli hrál ve straně jeden z hlavních aktérů Sametové revoluce Valtr Komárek. V konkurenci s Občanským fórem (její členové mohli v prvních volbách kandidovat i za OF) nebyla strana moc úspěšná, navíc opět utrpěla vnitřními rozpory. V následujících letech významně stoupl její vliv, po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 se ve Federálním shromáždění utvořil Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v němž zasedaly mnohé osobnosti, jež v následujících měsících vstoupily do ČSSD. V parlamentních volbách roku 1992 získala Československá sociální demokracie 16 mandátů. Na sjezdu v roce 1993 změnila strana název na Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD) a novým předsedou strany byl zvolen Miloš Zeman. V parlamentních volbách v červnu 1996 se ČSSD stala druhou nejsilnější stranou Česka. V následujících dvou letech zůstala v opozici a tolerovala menšinovou vládu koalice ODS, KDU-ČSL a ODA (druhá Klausova vláda). Miloš Zeman byl zvolen do čela Poslanecké sněmovny. V předčasných parlamentních volbách v červnu 1998 zvítězila a sestavila menšinovou vládu (pod Zemanovým předsednictvím), jejíž čtyřleté působení umožnila tzv. opoziční smlouva, uzavřená mezi ČSSD a ODS v červenci 1998. O čtyři roky později znovu zvítězila v parlamentních volbách a sestavila vládu v koalici s KDU-ČSL a US-DEU. Tato koalice ovšem disponovala pouze těsnou většinou (101 hlasů). Předsedou vlády se stal Vladimír Špidla, jenž v dubnu 2001 na XXX. sjezdu vystřídal Miloše Zemana v čele strany. Stranu provázela nejednota v koalici i v samotné straně. Opoziční ODS jí kritizovala jako příliš levicovou, naopak další opoziční strana KSČM tvrdila, že ČSSD na levicové hodnoty rezignovala. Po neúspěchu v eurovolbách odstoupil z čela strany a vlády Vladimír Špidla. Nový premiér Stanislav Gross vydržel ve funkci necelý rok a odstoupil kvůli bytové aféře. Dalším premiérem se stal Jiří Paroubek, který stranu sjednotil a zlepšil její postavení (nárůst preferencí – získání hlasů voličů jak KSČM, tak nerozhodnutých). Strana se však před parlamentními volbami v roce 2006 potýkala s mnoha aférami. Ve volbách samých pak strana skončila i přes svůj historicky nejlepší volební výsledek druhá za ODS. Na podzim roku 2008 strana vyhrála krajské volby a získala všech 13 hejtmanů, rovněž ve volbách do Senátu Parlamentu ČR slavila úspěch, když získala 23 nových senátorů z 27 možných. V roce 2010 ČSSD vyhrála volby do Poslanecké sněmovny, ale počet získaných mandátů nestačil na vytvoření levicové vlády (s podporou KSČM). ČSSD proto vstoupila do opozice. V roce 2011 se předsedou strany stal Bohuslav Sobotka.", "section_level": 2}, {"title": "Před sněmovními volbami v roce 2013.", "content": "ČSSD zvítězila v předchozích volbách, přičemž získala 22,1 % a 56 poslaneckých mandátů. V den rozpuštění Poslanecké sněmovny disponovala 54 mandáty. ČSSD šla do voleb s heslem \"Prosadíme dobře fungující stát\". Jejím celostátním lídrem byl předseda strany a bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka, kterého do pozice premiérského kandidáta prosadilo nejprve jednomyslně předsednictvo strany a posléze v tajné volbě 57 % hlasů i ÚVV ČSSD. Mezi cíle ČSSD patřilo mimo jiné snížení DPH, progresivní zdanění osob s vysokými příjmy či opětovné otevření otázky církevních restitucí. Sociální demokraté byli podle předvolebních průzkumů jednoznačným favoritem voleb, přesto se ve straně projevoval vnitrostranický rozpor mezi stoupenci (Hašek, Škromach aj.) a názorovými oponenty (Sobotka, Zaorálek, Dienstbier aj.) prezidenta republiky Miloše Zemana. Strana měla též problém s žalobami, které podali někteří členové strany, kteří neuspěli ve vnitrostranických primárkách. To se poté projevilo během takzvané lánské schůzky, kdy se stoupenci prezidenta Miloše Zemana sešli na prezidentově zámku v Lánech a pokusili se domluvit na dosazení Michala Haška do čela strany a odstavení Bohuslava Sobotky od moci.", "section_level": 2}, {"title": "Severočeská vzpoura.", "content": "Po komunálních volbách v roce 2014 byla v severočeském Duchcově zformována radniční koalice mezi ČSSD, KSČM a DSSS, která je nástupnickou organizací neonacistické Dělnické strany. Vedení ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou vzniklou situaci ostře odsoudilo a navrhlo zrušení stranické organizace v Duchcově. Krajské vedení ČSSD se odmítlo podřídit pokynům z centra a duchcovskou buňku nezrušilo.", "section_level": 2}, {"title": "Před parlamentními volbami 2017.", "content": "V reakci na stále se snižující volební preference 15. června 2017 odstoupil dosavadní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka z čela strany. Tehdy vznikl takzvaný triumvirát: premiérem zůstal Bohuslav Sobotka, dočasným předsedou ČSSD se stal statutární předseda Milan Chovanec a volebním lídrem tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. I přes veškerou snahu však v parlamentních volbách ČSSD získala nejhorší výsledek ve svých novodobých dějinách, pouhých 7,27 %.", "section_level": 2}, {"title": "Sjezd ČSSD v roce 2018.", "content": "Mimořádný 40. sjezd ČSSD začal 18. února 2018. Důležitost sjezdu vyplývá z nejhoršího výsledku v parlamentních volbách od roku 1992 a více než půl roku trvající období bez řádně zvoleného předsedy strany. Tuto důležitost podtrhují také slova některých straníků o boji o přežití. „Bojujeme o přežití a k tomu je třeba, aby všichni, kterým na ČSSD záleží, zapomněli na osobní neshody a začali táhnout za jeden provaz,“ řekl například místopředseda strany a kandidát na předsedu Jan Hamáček. To, že se ČSSD nachází na rozcestí, dokládá i fakt, že na post předsedy kandidovalo celkem sedm lidí, a to od zkušených politiků po poměrně neznámé tváře. Kromě Jana Hamáčka (měl pět nominací od krajských organizací ČSSD) to byli Milan Chovanec (tři nominace od krajských organizací ČSSD), Jiří Zimola (jedna nominace), Antonín Staněk (jedna nominace), Romana Žatecká (jedna nominace), Jan Jukl (žádná nominace) a Miroslav Krejčík (jedna nominace). Kolem 18. hodiny byl novým předsedou sociální demokracie zvolen Jan Hamáček, který zvítězil ve druhém kole nad exhejtmanem Jihočeského kraje Jiřím Zimolou. Sjezd později zvolil Jiřího Zimolu statutárním místopředsedou. Po 20. hodině byl sjezd přerušen až do 7. dubna 2018. V dubnu 2018 pak byli řadovými místopředsedy strany zvoleni v prvním kole Jaroslav Foldyna, Martin Netolický a Jana Fialová; ve druhém kole následně Roman Onderka. Delegáti sjezdu zároveň posvětili konec jednání ČSSD o vládě s hnutím ANO.", "section_level": 2}, {"title": "Sjezd ČSSD v roce 2019.", "content": "Ve dnech 1. a 2. března 2019 se v Hradci Králové uskutečnil 41. sjezd ČSSD. Předsedou byl znovu zvolen Jan Hamáček, který jako jediný kandidát na tuto funkci obdržel 433 hlasů (proti bylo 57 hlasů a 11 hlasů bylo neplatných). Protikandidát na předsedu strany Jaromír Landsman se nemohl účastnit volby, neboť nesplňoval podmínky ke kandidatuře na tuto funkci. Statutárním místopředsedou se stal Roman Onderka; také on byl jediným kandidátem na tuto funkci: získal 410 hlasů, proti bylo 80 delegátů a 5 hlasů bylo neplatných. Řadovými místopředsedy byli v prvním kole volby, ve kterém hlasovalo 472 delegátů, zvoleni Michal Šmarda (392 hlasů), Jana Maláčová (390 hlasů), Ondřej Veselý (313 hlasů) a Tomáš Petříček (256 hlasů). Pátý řadový místopředseda nebyl zvolen ani ve druhém kole volby.", "section_level": 2}, {"title": "Volby do Evropského parlamentu v Česku 2019.", "content": "ČSSD se zúčastnila voleb do Evropského parlamentu v roce 2019, kde obhajovala čtyři mandáty (Jan Keller, Olga Sehnalová, Pavel Poc a Miroslav Poche). Jejím heslem bylo „Pro férovou Evropu“ a v kampani se zaměřovala na témata jako dvojí kvalita potravin, sazby mobilních operátorů nebo rozdílné platy. Lídrem kandidátky byl Pavel Poc. V těchto volbách získala ČSSD 3,95 % a nezískala tak ani jeden mandát. Tehdejší předseda Jan Hamáček uvedl: „Výsledek je tvrdá rána, to je fakt. Na analýzy příčin je asi brzy. Teď můžu asi říct, že jsme voliče nedokázali zaujmout tím správným tématem a jako vládní strana logicky nefungujeme jako protestní volba. Ta kampaň a hlavně ten výsledek dal jasnou zprávu, že ten restart sociální demokracie musí být silnější a jasnější.“", "section_level": 2}, {"title": "Frakce v ČSSD.", "content": "V ČSSD existují některé platformy zaměřené na konkrétní politickou agendu: Dále však byly v ČSSD vyhlášeny i uskupení více podobné běžným názorovým frakcím, z nichž téměř žádné není v současné době příliš aktivní: Kromě oficiálních frakcí a platforem lze v ČSSD rozeznat minimálně dvě názorová křídla: liberální a konzervativní. Liberální proud se projevuje mj. vyšší citlivostí k ochraně občanských a politických práv (včetně práv 4. generace), ochraně životního prostředí, problematice menšin a veřejné kontroly politiků. Mezi nejvýraznější představitele liberálního proudu patří Vladimír Špidla či Lubomír Zaorálek, nebo bývalý předseda strany Bohuslav Sobotka. Konzervativní proud v ČSSD dává přednost jednostranné podpoře zaměstnanosti a sociálních práv před ostatními občanskými a politickými právy. Mezi jeho nejvýraznější představitele lze započítat Zdeňka Škromacha, Michala Haška nebo Jiřího Zimolu. V prezidentských volbách 2013 liberální křídlo podporovalo Jiřího Dienstbiera, zatímco konzervativní křídlo podpořilo Miloše Zemana, a to často včetně prvního kola volby (tedy proti oficiálnímu kandidátovi ČSSD). Podobná situace se opakovala v prezidentských volbách 2018, kdy předseda Senátu ČR Milan Štěch, několik sociálnědemokratických hejtmanů či Bohuslav Sobotka podpořili Jiřího Drahoše, pozdější předseda ČSSD Jan Hamáček a další podpořili Miloše Zemana, oficiálně však tehdy značně rozštěpená ČSSD nepodpořila žádného z kandidátů.", "section_level": 1}, {"title": "Preference.", "content": "Během Horákova vedení byly preference ČSSD nevýrazné, po nástupu Miloše Zemana na post předsedy se však začala podpora navyšovat. Ta pak slábla během opoziční smlouvy, vyšplhala se znovu roku 2002. Pár měsíců po vzniku Špidlovy vlády však sociální demokracii začala podpora prudce klesat, kolem 12 % a i KSČM měla více hlasů. V eurovolbách 2004 se podpora snížila na 9 %. Během Grossova vedení se zpočátku preference zvýšily, jeho aféra však důvěru znovu podlomila. Po nástupu Paroubka se preference zlepšily a kolem roku 2008 měla ČSSD až 40 % podporu, podpora se snížila během pádu Topolánkovy vlády. Za vlády Petra Nečase jakožto opoziční strana znovu sílila, v předčasných volbách ale oproti průzkumům dostala jen 20 %. Podle některých průzkumů by dostala v listopadu 2014 pouze 16 procent a dle Trendy Česka, který pro ČT v březnu 2017 připravila společnost TNS Kantar dokonce pouze 12,5 %. Poslední znatelný propad zaznamenala sociální demokracie v několika posledních dnech až týdnech před parlamentními volbami v roce 2017, kdy stranu kauza lithium připravila o několik procent a z předpovídaných deseti až jedenácti procent se propadla na 7 procent ve volbách. V prvním průzkumu po volbách se sociální demokracie přiblížila pětiprocentní hranici, získala pouhých 5,5 %, v další průzkumech pak zesílila. V prosinci 2017 průzkumy sociální demokracii věštily 10 procent, v lednu 2018 již opět 12,5 procenta. Preference ČSSD se od roku 2018 pohybují kolem 5%.", "section_level": 1}, {"title": "Politické grémium.", "content": "Ve dnech 1. a 2. března 2019 bylo na 41. sjezdu v Hradci Králové zvoleno nejužší vedení strany. Předsednictvo strany: Další členové grémia:", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomická orientace strany.", "content": "ČSSD se nachází na levé části politického spektra, prosazuje sociálně tržní hospodářství. Ekonomicky staví na myšlenkách keynesiánství, v praxi však neusilovala o splácení státního dluhu v době hospodářské konjunktury, což za její vlády (v době prosperity) způsobilo nárůst těchto dluhů. Schodky vytvářené v letech 2000 až 2002 jsou kombinací cyklických a strukturálních (vytvořených politickým rozhodnutím) schodků, hluboké rozpočtové schodky vzniklé po roce 2003 patří ke schodkům strukturálním, neboť vznikly v čase ekonomického růstu. Nejvyšší strukturální rozpočtový schodek byl vytvořen v roce 2006 v čase vysokého hospodářského růstu kombinovaného s vysokými sociálními předvolebními výdaji. K druhému a třetímu nejhlubšímu strukturálnímu rozpočtovému schodku patří schodky z roku 2003 a 2004. ČSSD navrhuje zavedení zvláštní bankovní daně, která umožní část bankovních zisků udržet v českém státním rozpočtu. Podle Bohuslava Sobotky je Česko „daňovým rájem“ pro zahraniční banky a mezi roky 2000 a 2017 „odplynulo ve formě dividend z bank do zahraničí 460 miliard korun“.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "ČSSD je často kritizována pravicovou veřejností a politiky za svoji, ač nepřímou, spolupráci s komunisty při prosazování některých zákonů v roce 2006. Spolupráci s KSČM straně teoreticky zakazuje tzv. Bohumínské usnesení. Příznivci ČSSD namítají, že komunisté jsou naopak jedinou silou, která je schopná a ochotná podpořit levicové návrhy strany. Před volbami v roce 2006 byla ČSSD politiky ODS obviněna ze zneužívání policie k politickým cílům. Jako důkaz měla sloužit tzv. Kubiceho zpráva, ovšem nic z jejího obsahu se dosud nepotvrdilo. Naopak po volbách 2006, kdy zvítězila ODS, ČSSD obvinila ODS z nelegální kampaně, právě na základě údajně nesprávného zacházení s utajovanými materiály, které vedlo k úniku tzv. Kubiceho zprávy na veřejnost.", "section_level": 1}, {"title": "Volební výsledky strany.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Od 1990.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Senát.", "content": "Přehled zisku mandátů v jednotlivých volbách do Senátu Parlamentu.", "section_level": 3}], "src_summary": "Česká strana sociálně demokratická (zkratka: ČSSD) je levicová sociálnědemokratická a nejstarší česká politická strana, která je členem Socialistické internacionály, Progresivní aliance a Strany evropských socialistů. ", "tgt_summary": "The Czech Social Democratic Party (, ČSSD) is a social-democratic political party in the Czech Republic. It holds 15 seats in the Chamber of Deputies following the 2017 legislative election in which the party lost 35 seats. The party has been led by Jan Hamáček since 2018. It has been a junior coalition party within a minority cabinet since June 2018, and was a senior coalition party from 1998 to 2006 and from 2013 to 2017. ", "id": 913217}
{"src_title": "Wilhelm von Gloeden", "tgt_title": "Wilhelm von Gloeden", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Von Gloeden se prohlašoval za příslušníka nižší aristokracie z Meklenburska. Rodina von Gloedenů nicméně soustavně prohlašovala, že nikdo takový k nim nepatří. Posledním baronem z Gloedenu byl Falko von Gloeden, zemřelý roku 1885. Kvůli domnělé diagnóze TBC odcestoval Wilhelm v roce 1876 do Taorminy na Sicílii. Fotografovat se naučil zřejmě od svého vzdáleného příbuzného, Wilhelma von Plüschow, se kterým ho spojoval podobný osud i tematika: homosexualita. Žák nicméně učitele přerostl a naprosto zastínil. Byl bohatý a o profit z prodeje fotografií se spravedlivě dělil se svými modely. Značný peněžní prospěch, který takto přinášel relativně chudé oblasti Itálie, by mohl vysvětlovat, proč byly homosexuální aspekty von Gloedenova života jeho okolím vcelku tolerovány. Z bezvýznamné obce Taormina učinil svou přítomností turistickou destinaci. Když se jeho příbuzný von Plüschow dostal do potíží kvůli své homosexualitě (byl donucen Itálii opustit), a celá záležitost se začala otírat i o von Gloedena, postavili se za něj obyvatelé městečka. V roce 1889 se intimně sblížil s tehdy čtrnáctiletým Pancraziem Buciunim (1879–1963), přezdívaným pro snědou africkou vizáž Il Moro, který se stal jeho celoživotním partnerem i modelem. Von Gloeden provozoval dvojí živnost. Tradičnější fotografie, ve kterých byly homosexuální akcenty spíše potlačeny, mu získávaly široké uznání. Spíše soukromými cestami se šířil druhý zdroj jeho příjmů, fotografie smělejší, zpracovávající v duchu starořeckých pastýřských idyl homoerotické motivy. Obdivovateli jeho díla byli mimo jiné Anatole France, Richard Strauss nebo zbrojař Friedrich Alfred Krupp. Von Gloeden vytvořil kolem 3000 fotografií, z toho 2500 zničila v roce 1936 Mussoliniho policie jako pornografii. Wilhelm von Gloeden prožil bohatý, šťastný a úspěšný život v láskyplném celoživotním vztahu v době, která homosexuálům vůbec nepřála.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Z moderního úhlu pohledu spočívá hodnota jeho díla v práci s hrou světel a stínu, jakož i v elegantních pózách jeho modelů. Mistrovského efektu svých děl dosahoval inovativní metodou práce se světelnými filtry a používání make-upu na celém těle svých modelů. Už za života se proslavil na obou stranách Atlantiku. Thomas Waugh ho nazval „nejvýznamnějším gay umělcem před 1. světovou válkou“ Popularitu jeho díla si lze nejspíše vysvětlit třemi důvody", "section_level": 1}, {"title": "Srovnání.", "content": "Srovnání kompozic u různých autorů v různých dobách. Podobné kompozice vytvářeli Wilhelm von Gloeden, Fred Holland Day, Hippolyte Flandrin, Wilhelm von Plüschow, Gaetano D'Agata, Tony Patrioli nebo Robert Mapplethorpe.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wilhelm von Gloeden (16. září 1856 – 16. února 1931) byl německý fotograf, který proslul především studiemi nahých sicilských chlapců, v kulisách implikujících představu starověkého Řecka nebo Itálie. Zabýval se také žánrovými scénami. Jeho bratranec byl fotograf Wilhelm von Plüschow.", "tgt_summary": "Wilhelm Iwan Friederich August Freiherr von Gloeden (September 16, 1856 – February 16, 1931) was a German photographer who worked mainly in Italy. He is mostly known for his pastoral nude studies of Sicilian boys, which usually featured props such as wreaths or amphoras, suggesting a setting in the Greece or Italy of antiquity. From a modern standpoint, his work is commendable due to his controlled use of lighting as well as the often elegant poses of his models. His innovations include the use of photographic filters and special body makeup (a mixture of milk, olive oil, and glycerin) to disguise skin blemishes.", "id": 483133}
{"src_title": "Mamej americká", "tgt_title": "Mammea americana", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Rozšíření mameje americké je vázáno na tropické klima, na území s neklesající teplotou k bodu mrazu. Potřebuje půdu hlubokou, dobře odvodněnou a bohatou na živiny. Je schopná se přizpůsobit i mělkému, písčitému stanovišti, kde ale roste pomaleji a méně plodí. Je pozoruhodně odolná vůči živočišným škůdcům i různým nemocem, stejně jako proti silnému větru, nesnáší však slaný vítr vanoucí z moře. Nejlépe roste v oblastech s denní teplotou pohybují v rozmezí 24 až 30 °C, po kratší dobu snese 15 až 35 °C. Mladá rostlina bývá poškozena poklesem teploty již k +2 °C. Upřednostňuje roční srážky v rozsahu 1200 až 1800 mm, toleruje i 800 až 2600 mm. Dospělá rostlina potřebuje stanoviště s plným osvětlením, případně jen v mírném polostínu. Nejlépe ji vyhovuje pH půdy v rozmezí 6,0 až 6,5, poroste i při 5,5 až 8,0. Její výskyt je omezen na vlhké tropické klima, nejlépe roste v nížinách, ale může uspět i na vhodném stanovišti ve výškách až 1000 m n. m. V oblasti Karibiku začínají plody dozrávat od konce dubna do července, na Floridě od června do srpna. V centrální Kolumbií a v Portoriku dávají některé stromy dvě úrody ročně.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený strom vysoký až 20 m, s kmenem majícím v průměru až 1 m, hustou, okrouhlou, rozložitou korunou a s do široka rozrostlými kořeny. Čtyřhranné větévky jsou hustě porostlé vstřícnými, kožovitými listy s řapíky až 10 cm dlouhými. Jejich čepele jsou tvaru vejčitého či široce eliptického, po obvodě jsou celokrajné, na vrcholu tupé, bývají dlouhé 8 až 20 cm a široké 4 až 10 cm. Jsou oboustranně tmavě zelené, průsvitně tečkované a hustá žilnatina s paralelními žilkami na obou stranách výrazně vystupuje. Bílé, 2,5 cm velké, vonné květy na stopkách asi 1,5 cm dlouhých vyrůstají jednotlivě, nebo po dvou či třech, z úžlabí listů. Stromy bývají většinou mnohomanželné, mají květy oboupohlavné a současně i samčí, občas se ale objeví stromy se všemi květy jen samčími. Oboupohlavné květy mají kalich vytvořený dvěma tlustými lístky a korunu ze čtyř až šesti lístků, jež jsou volné, okrouhlé až podlouhlé a na vrcholu tupé. Oranžových tyčinek s čárkovitými prašníky bývá větší počet, dvoupouzdrý svrchní semeník nese krátkou čnělkou zakončenou plochou, dvou až čtyřdílnou bliznou. Samčí květy se odlišují zakrslým semeníkem. Plod je velká peckovice kulovitého či vejčitého tvaru o velikosti 10 až 20 cm a váze 0,5 až 2 kg s kožovitým, drsným, světle hnědým nebo šedavě hnědým povrchem. Obsahuje jedno až čtyři semena s vláknitým endokarpem, která jsou velká až 7 × 5 cm; menší plody mívají míň semen. Mezokarp je poživatelná aromatická dužina. Ovoce se do plné zralosti od opylení květu vyvíjí téměř rok. Semena mají životnost jen po dobu dvou až čtyř měsíců a nestejně dlouhou dobu dormance, obvykle vyklíčí za jeden až čtyři měsíce. Semenáče se pěstují v polostínu a po dosažení výšky asi 50 cm se vysazují na stanoviště. Protože ze semene občas vyroste strom jen se samčími květy, což se zjistí až v době prvního kvetení, často se semenáče roubují rouby ze známých stromů plodících kvalitní ovoce. Plody z nekvalitních odrůd mohou být příliš kyselé nebo nepříjemně pálivé.", "section_level": 1}, {"title": "Sklizeň.", "content": "Zralost plodů je indikována mírným zežloutnutím kůže, u některých odrůd se barva nemění a povrch se při kontrole lehce poškrábne nehtem a při žluté barvě podkoží je plod zralý, při zelené nikoliv. Plody se sklízejí ručně, odřezávají se se stopkou za kterou se uvazují nebo se dávají do košů, spadlé plody jsou poškozené a brzy se kazí. Produktivita jednotlivých stromů se liší, nejvýnosnější stromy na Portoriku dávají za rok při dvou sklizních celkem 300 až 400 plodů. Stromy rostoucí ze semen dávají prvou úrodu ve stáří osmi, deseti nebo až třinácti let, jedinci ze semenáčů v mládí naroubovaných kvalitními odrůdami často plodí již za čtyři roky.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Před konzumaci se seříznutím odstraní hořká, pryskyřicí proniknutá slupka asi 3 mm tlustá, včetně stejně hořké blány pod ní, dále se vyjme semeno a od dužnaté části plodu se oddělí jeho vláknitý obal trpké chuti. Zbylá dužina je poživatelná, čerstvá je příjemně nakyslá, šťavnatá, chutná po broskvích, meruňkách či malinách. Také se různě připravuje, stává se součásti ovocných salátů, podává se se smetanou a cukrem, jako příloha k dušenému masu nebo je náplní koláčů a dortů, bývá součásti osvěžujících nápojů. Ovoce je bohaté na pektin, dělají se z něj sirupy, kompoty, marmelády a ovocná želé. Z plodů se připravuje víno obohacené o šťávy ronící poraněné větve. Vonné květy jsou součásti likéru vyráběného z lihového destilátu. Šťáva z rozdrcených semen zanechává na látce nesmazatelné skvrny. Dřevo stromů je tvrdé a těžké, jemnozrnné, dobře opracovatelné i leštitelné. Jádro je červenohnědé nebo purpurově hnědé a běl je velmi světlá, jeho měrnou hmotnost bývá 0,86 až 0,98 g/cm3. Používá se na truhlářské výrobky, nábytek, vnitřní obklady, soustružené dekorativní prvky, sloupy, krokve střech i ploty. Je odolné vůči vlhkosti, však náchylné k napadení termity. Slouží i jako palivo. Kůra stromu je silně stahující a společně s listy jsou účinným insekticidním prostředkem proti písečným blechám, vším, klíšťatům, roztočům a různému hmyzu škodícímu lidem i domácím zvířatům. Stejné účinky má i na vzduchu tuhnoucí žlutý latex vytékající z poraněných míst na kmeni či větvích. Nálev ze semen se používá jako anthelmintikum. Stromy bývají vysazovány nejen jako plodonosné, ale i jako okrasné, stínicí, plnící funkci větrolamů nebo svými do široka rozprostřenými kořeny bránící erozi půdy. Zralé ovoce se rychle se kazící, což omezuje jeho skladovatelnost i transport, je také citlivé na poškození v důsledku chladu, v poživatelné kvalitě vydrží po sklizni pouze asi týden, proto se do Evropy dostává jen zcela ojediněle.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mamej americká (\"Mammea americana\") je stálezelený tropický strom pěstovaný hlavně pro chutné ovoce. Pochází z rozsáhlého území rozkládající se od jižního Mexika přes většinu států Střední Ameriky až po severovýchod Venezuely v Jižní Americe a dále z mnoha ostrovů v Karibiku. V novověku byl pro své ovoce rozšířen i do nedaleké Brazílie, Guyany, Francouzské Guyany, Surinamu, Kolumbie a Ekvádoru, stejně jako na Floridu ve Spojených států amerických. Později se začal pěstovat i v tropické Africe v Guineji, Sierra Leone, Zanzibaru, na Madagaskaru a v Asií v Indii, Indonésii a na Filipínách, stejně jako na pacifických ostrovech v Mikronésii, na Fidži, Nové Kaledonii a Havaji.", "tgt_summary": "Mammea americana, commonly known as mammee, mammee apple, mamey, mamey apple, Santo Domingo apricot, tropical apricot, or South American apricot, is an evergreen tree of the family Calophyllaceae, whose fruit is edible. It has also been classified as belonging to the family Guttiferae, which would make it a relative of the mangosteen. ", "id": 289448}
{"src_title": "American Paint Horse", "tgt_title": "American Paint Horse", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Základním plemenným rysem je pevná kostra s mohutným osvalením uzpůsobeným pro celodenní práci. Celé tělo působí kompaktním dojmem, hlava je krátká s širokým čelem a výraznými žuchvami a malýma ušima. Krk je široký a nízko nasazený. Hruď je dostatečně prostorná, hřbet krátký a pružný. Záď je široká, oblá a markantně a nasvalená. Končetiny jsou suché ale silné, s neobyčejnou akcelerační schopností. Požadovanými povahovými rysy jsou především mírnost a ochota k práci. Výška okolo 145 - 162 cm.", "section_level": 1}, {"title": "Zbarvení.", "content": "U plemene American paint horse rozeznáváme tři základní typy zbarvení:", "section_level": 1}, {"title": "Tobiano.", "content": "Toto zbarvení můžeme poměrně často vidět i u některých jiných plemen. Vyskytují se zde jedinci téměř bílý nebo naopak se skoro nepostřehnutelnými ostrůvky bílé barvy. Vyznačuje se kulatými nebo oválnými skvrnami, celkem běžné jsou malé skvrnky na bílé ploše (jako \"inkoustové kaňky\"). Bílá barva je jasně oddělená a rozmístěná vertikálně. Hranice mezi barvami je tvořena pigmentovanou kůží, překrytou bílými chlupy, takže vypadá jako stín vržený tmavší barvou na bílý podklad. Na hlavě se bílá barva objevuje pouze formou běžných odznaků (jako jsou lysina, hvězda, apod.), nebo vůbec není na hlavě přítomná, rovněž oči bývají obvykle tmavé. Tmavší barva přesahuje v některém místě mezi ušima a ocasem hřbet. Nohy jsou většinou bílé a stejně tak kopyta.", "section_level": 2}, {"title": "Overo.", "content": "Overo (španělsky \"jako vajíčko\") Zahrnuje tři další, geneticky zcela odlišná zbarvení:", "section_level": 2}, {"title": "Frame overo.", "content": "Jedinci tohoto zbarvení vypadají jako \"orámovaní\". Hranice mezi bílou a tmavší barvou má jasně patrné zubaté okraje. Bílá barva se obvykle vyskytuje na hlavě, uprostřed krku a trupu a tmavší barva ji rámuje. Bílá barva nikdy nesahá přes hřbet. Nohy jsou většinou tmavé a mohou se na nich vyskytovat běžné odznaky jako u jednobarevných koní. Jedno nebo obě oči mohou být modré, rovněž se vyskytují světlá kopyta. U koní se zbarvením frame overo se nejčastěji vyskytuje genetická vada zvaná Overo Lethal White Syndrome, neboli syndrom smrtící bílé.", "section_level": 3}, {"title": "Splashed white.", "content": "Jde o nejvzácnější zbarvení u všech plemen koní. Jak už název napovídá, tito koně vypadají jako namočení do kyblíku s bílou barvou. Předěl mezi barvami je jasně zřetelný a hladký. Hlava je často celá bílá, s výjimkou uší, které jsou často tmavé.Oči mohou být modré. Bílá barva téměř nikdy nesahá přes hřbet. Nohy a spodní partie krku trupu jsou obvykle celé bílé. Mnozí koně tohoto zbarvení se však rodí hluší.", "section_level": 3}, {"title": "Sabino.", "content": "Tento typ zbarvení se vykytuje celkem hojně i u ostatních plemen. Hranice mezi bílou a tmavší barvou je velmi nezřetelná a má roztřepené okraje, rovněž se vyskytují hojná prokvetlá místa. Někteří tito koně s minimální intenzitou tohoto zbarvení však mohou být k nerozeznání od jednobarevných koní s běžnými odznaky. Bílá barva se obvykle vyskytuje na nohou a spodní části trupu, odkud se rozlézá po břiše jakoby stoupá nahoru. V extrémních případech se mohou vyskytnout téměř bílí jedinci, avšak stále zůstávají patrné skvrnky na uších a u kořene ocasu. Toto zbarvení není spojeno s genem způsobujícím Overo Lethal White Syndrome.", "section_level": 3}, {"title": "Tovero.", "content": "Tovero vzniká ze spojením koně tobiano a overo, někdy i ze spojení jednobarevného koně a koně zbarvení tobiano. Krom extrémních případů se toto zbarvení vyznačuje obvykle tmavou pigmentací kolem uší, na čele, někdy kolem očí, nebo huby, odkud potom stoupá až na líce. Oči mohou být modré. Skvrny se rovněž vyskytují na hrudi a krku, rovněž na slabinách a na kořeni ocasu. Mohou se vyskytnout i téměř bílí jedinci jen s tmavými skvrnami na uších, nebo naopak tmaví jedinci, připomínající, až na bílou barvu na hlavě, zbarvení tobiano. Je proto velmi těžké tyto jedince správně zařadit.", "section_level": 2}, {"title": "Solid paint bred.", "content": "Vlivem genetiky nelze zabránit, aby se z čistokrevných koní americam paint horse nerodila jednobarevná hříbata. Až do nedávna nebylo možné tyto koně nikde zaregistrovat, nyní je však pro tyto koně zřízen samostatný oddíl v plemenné knize zvaný jako Solid paint bred.", "section_level": 2}, {"title": "Názvosloví barev.", "content": "K typu zbarvení se obvykle připojuje i název základní barvy koně (např.: sorrel tobiano), názvosloví se však někdy poněkud liší od českého:", "section_level": 2}, {"title": "Lethal white syndrome.", "content": "Lethal white syndrome, neboli \"syndrom smrtící bílé\" je genetické onemocnění, které je často spojované se zbarvením overo, pravdou ale je že ne každý takto zbarvený kůň je nositelem tohoto genu. Jeho přítomnost lze dnes již poměrně snadno zjistit, pouze jeden tento gen však není pro koně nijak nebezpečný. Hříbě, které zdědí po rodičích od každého po jednom tomto genu, se rodí zcela bílé a umírá do několika hodin po porodu na poruchu trávicího traktu. Na druhou stranu se vyskytují i úplně bílá hříbata po dvou rodičích zbarvení overo, která nejsou nositeli tohoto genu a dožívají se dospělosti. Křížení dvou jedinců zbarvení overo tedy možné je, ale je zde téměř 25% riziko výskytu této choroby.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "American paint horse je v podstatě skvrnitou variantou plemene quarter horse vzniklou v důsledku genetických zákonitostí. Po založení plemennnné knihy quarter horse se však ze strakatě zbarvených koní stal jakýsi \"koňský odpad\" nesplňující baravné standardy. Díky sklonu dávat barevná hříbata, který je patrný u všech významných linií quarterů, vznikla potřeba zařadit někam tyto neregistrovatelné, ač velmi kvalitní koně. Několik majitelů proto v roce 1961 založilo American Paint Quarter Horse Association, organizaci, která registruje strakaté quartery. Protože se však ukázalo, že se nelze vyhnout ani jednobarevným hříbatům ze strakatých koní, byl pro ně zřízen samostatný oddíl. V roce 1965 vznikla American Paint Horse Association a dnes patří plemeno k nejrychleji se rozrůstajícím na světě.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Tito koně se kromě původního zaměření k práci na rančích nyní uplatňují ve sportu v četných odvětvích jezdeckého sportu, nejčastěji jej ale ovšem můžeme vidět na westernových kolbištích. V poslední době si plemeno získává zájem z řad rekreačních jezdců a i v našich končinách se těší stále širší oblibě. VÝŠKA-Americký paint horse je od 150 do 160 cm vysoký.", "section_level": 1}], "src_summary": "American Paint Horse, americký paint horse či jen paint horse patří mezi plemena koní vyšlechtěná v USA na dobytkářských rančích. V podstatě jde o strakatě zbarvené jedince plemene Quarter Horse. Popularita zbarvení, po němž je ostatně i pojmenováno, zapříčinila vznik plemene. Kromě čistokrevných koní může být do plemenné knihy rovněž zapsán kříženec plemen paint horse a quarter horse nebo paint horse a anglického plnokrevníka. Dnešní zástupci plemene jsou potomky španělských koní dovezených do Ameriky kolonizátory. Se vzrůstající oblibou rekreačního a westernového ježdění vzrůstá populace těchto koní i na Evropském kontinentě.", "tgt_summary": "The American Paint Horse is a breed of horse that combines both the conformational characteristics of a western stock horse with a pinto spotting pattern of white and dark coat colors. Developed from a base of spotted horses with Quarter Horse and Thoroughbred bloodlines, the American Paint Horse Association (APHA) breed registry is now one of the largest in North America. The registry allows some non-spotted animals to be registered as \"Solid Paint Bred\" and considers the American Paint Horse to be a horse breed with distinct characteristics, not merely a color breed.", "id": 2161660}
{"src_title": "Edmund z Langley", "tgt_title": "Edmund of Langley, 1st Duke of York", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Po smrti svého kmotra, hraběte ze Surrey, získal Edmund jeho země na sever od Trentu, hlavně v Yorkshiru. V roce 1359 doprovázel svého otce krále Eduarda III. na neúspěšné vojenské výpravě do Francie. Roku 1361 se stal rytířem Podvazkového řádu a o rok později (13. listopadu) získal titul hraběte z Cambridge. V roce 1369 se připojil se svými 400 pěšáky a 400 lučištníky k Johnu Hastingsovi při jeho kampani v Bretani a Angoulême. Následujícího roku, znovu s Hastingsem, podstoupil výpravu na osvobození pevnosti Belle Perche a poté doprovázel prince Eduarda (tzv. Černého prince) na tažení, které vyvrcholilo obležením a následným vypleněním města Limoges. Roku 1375 se spolu s Edmundem Mortimerem, vypravil osvobodit Brest, ale po úvodních úspěších bylo podepsáno příměří. Dne 12. června 1376 se stal konstáblem hradu Dover a správcem pěti přístavů, kteréžto posty držel až do roku 1381. Roku 1381 vedl neúspěšnou expedici, která se připojila k Portugalcům v útoku na Kastilii. Po měsících nerozhodnosti byl vyhlášen mír mezi Španělskem a Portugalskem a Edmund musel odvést své nespokojené oddíly domů. Dne 6. srpna 1385 obdržel titul vévody z Yorku. Na přelomu let 1394 a 1395, když král Richard II. vytáhl do Irska, působil jako správce království a roku 1395 předsedal parlamentu. V roce 1396 opět spravoval království během královy krátké návštěvy Francie, kde vyzvedával svou nastávající manželku Izabelu z Valois. Třetí období jako zástupce krále nastalo roku 1399, kdy se král Richard opět vydal válčit do Irska. Na konci června 1399 se v Bridlingtonu v Yorkshire vylodil exulant Henry Bolingbroke. Edmund shromáždil armádu, aby se mu postavil, ale poté se k němu připojil, za což byl bohatě odměněn. Bolingbroke svrhl Richarda II. a stal se Jindřichem IV. Vévoda z Yorku poté zůstal věrný novému lancasterskému režimu. V roce 1399 byl krátce jmenován správcem Západní marky na hranicích se Skotskem. Edmund z Langley zemřel 1. srpna 1402 v paláci Langley a byl pohřben v místním kostele. Jeho vévodský titul přešel na jeho nejstaršího syna Eduarda z Norwiche.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Edmundova první žena Isabela byla dcerou kastilského krále Petra I. a Marie z Padilly. Měli spolu dva syny a dceru: Po Isabelině smrti roku 1392 se Edmund oženil se svou příbuznou Janou Hollandovou. Jejich manželství zůstalo bezdětné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edmund z Langley, 1. vévoda z Yorku, 1. hrabě z Cambridge (5. června 1341 – 1. srpna 1402) byl syn anglického krále Eduarda III. a jeho ženy Filipy z Hainaultu, čtvrtý z pěti synů, kteří se dožili dospělosti. Byl zakladatelem rodu Yorků, vedlejší větve dynastie Plantagenetů, která později nastoupila na anglický trůn. Svůj přídomek z Langley získal podle místa svého narození, paláce Langley v Hertfordshiru.", "tgt_summary": "Edmund of Langley, 1st Duke of York, KG (5 June 13411 August 1402) was the fourth surviving son of King Edward III of England and Philippa of Hainault. Like many medieval English princes, Edmund gained his nickname from his birthplace: Kings Langley Palace in Hertfordshire. He was the founder of the House of York, but it was through the marriage of his younger son, Richard of Conisburgh, 3rd Earl of Cambridge, to Anne de Mortimer, great-granddaughter of Edmund's elder brother Lionel of Antwerp, 1st Duke of Clarence, that the House of York made its claim to the English throne in the Wars of the Roses. The other party in the Wars of the Roses, the incumbent House of Lancaster, was formed from descendants of Edmund's elder brother John of Gaunt, 1st Duke of Lancaster, Edward III's third son.", "id": 178785}
{"src_title": "Luytenova hvězda", "tgt_title": "Luyten's Star", "src_document": [{"title": "Planetární systém.", "content": "V březnu 2017 byly nalezeny dvě exoplanety obíhající Luytenovu hvězdu. Exoplaneta nacházející se dále od hvězdy, označená jako GJ 273 b, je superzemě nacházející se v obyvatelné zóně, kde je určitá šance výskytu vody v tekutém skupenství. Planeta má hmotnost přibližně 2,89 ± 0,26 hmotnosti Země a obíhá ve vzdálenosti 0,09110 ± 0,00002 AU, kde dokončí oběh kolem hvězdy za 18,650 ± 0,006 dní. Zatímco exoplaneta se nachází ve vnitřním okraji obyvatelné zóny hvězdy, dopadající tok záření je jen 1,06 S⊕, takže se jedná o potenciálního kandidáta na planetu s vodou v tekutém skupenství, za předpokladu přítomnosti atmosféry planety. V závislosti na albedu je zde pravděpodobná rovnovážná teplota kolem 206 až 293 K (−67 °C – +20 °C). Druhá bližší exoplaneta GJ 273 c je jedna z nejlehčích dosud objevených exoplanet detekovaných metodou měření radiálních rychlostí s hmotností pouze 1,18 ± 0,16 v poměru k Zemi. Obíhá však příliš blízko hvězdy, oběžná doba činí 4,7234 ± 0,00004 dnů. GJ 273 b je jedna z nejbližších známých exoplanet obíhající hvězdu v obyvatelné zóně. V říjnu roku 2017, v rámci \"Sónar Calling GJ 273b\", projektu METI (\"Messaging Extraterrestrial Intelligence\") a Sónaru, hudebního festivalu v Barceloně, byla odeslána série celkem tří rádiových signálů směrem k Luytenově hvězdě z radarové antény v Ramfjordmoen v Norsku (EISCAT). Institut SETI se nicméně blíže nevyjádřil k pozorování rádiových vln v okolí této exoplanety. Dle ředitele METI Douga Vakoche se jednalo o hudební soubor 18 písní. Další přenos plánovali vyslat v dubnu roku 2018. Za předpokladu, že zpráva bude přijata přístroji ETI schopnými detekce rádiových vln a lokalizace zdroje, by hypotetická odpověď k Zemi dorazila nejdříve v roce 2043.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luytenova hvězda (GJ 273) je červený trpaslík v souhvězdí Malého psa ve vzdálenosti 12,36 světelných let (3,79 parseků) od Slunce. Zdánlivá magnituda hvězdy je 9,9, takže je příliš málo jasná na sledování pouhým okem. Je pojmenována po Willemu Jacobu Luytenovi, který v roce 1935 ve spolupráci s Edwinem G. Ebbighausenem jako první určil velikost jejího vlastního pohybu. Tato hvězda má hmotnost přibližně jedné čtvrtiny hmotnosti Slunce, poloměr činí 35 % v porovnání se Sluncem. Hvězda má maximální hmotnost, ve které může být červený trpaslík naprosto konvektivní, což znamená, že většina hvězdy, možná i celá hvězda, je tvořena rozšířenou konvektivní zónou. Ve spektrální klasifikaci je řazena jako M3.5V, s jasností třídy V, což značí skutečnost, že se jedná o hvězdu hlavní posloupnosti. Energie je ve hvězdě tvořena v jádře hvězdy termonukleární fúzí atomů vodíku. Zdánlivá míra rotace hvězdy je těžko měřitelná, ale odhad je, že nebude větší než 1 km/s. Naměřené hodnoty periodických změn povrchové aktivity udávají pomalou periodu rotace kolem 116 dnů (to odpovídá rychlosti ~0,15 km/s). Účinná teplota vnějšího obalu hvězdy je relativně nízká 3150 K; to je důvodem charakteristické červeno-oranžové záře hvězdy typu M. Jedná se o dvacátý druhý nejbližší hvězdný systém od Slunce. ", "tgt_summary": "Luyten's Star (GJ 273) is a red dwarf in the constellation Canis Minor located at a distance of approximately from the Sun. It has a visual magnitude of 9.9, making it too faint to be viewed with the unaided eye. It is named after Willem Jacob Luyten, who, in collaboration with Edwin G. Ebbighausen, first determined its high proper motion in 1935.", "id": 450402}
{"src_title": "Tom Fogerty", "tgt_title": "Tom Fogerty", "src_document": [{"title": "Hudební kariéra.", "content": "Byl starším bratrem Johna Fogertyho, zpěváka a kytaristy skupiny CCR. Tom Fogerty začal hrát rock and roll na střední škole, stejně jako bratr John Fogerty. Každý z bratrů měl v té době svou skupinu. Tomova skupina, \"Spider Webb and the Insects\", podepsala smlouvu s hudebním vydavatelstvím Del-Fi Records, ale v roce 1959 se rozpadli, aniž by vydali jakoukoliv gramofonovou desku. Tom začal účinkovat jako sólový zpěvák v Johnově skupině \"The Blue Velvets\" a vydali v letech 1961-1962 tři SP u firmy Orchestra Records. V polovině 60. let se skupina přejmenovala na The Golliwogs a nahrávali u Fantasy Records, Tom a John se v sólovém zpěvu střídali. V roce 1968 se skupina přejmenovala na Creedence Clearwater Revival, John se stal jediným sólovým zpěvákem a hlavním dodavatelem písniček. Během několikaleté činnosti skupiny Creedence Clearwater Revival zpíval Tom doprovodné vokály a psal písničky, ale nahrána byla pouze jedna, (Walk on the Water). Nedostatek příležitosti a dlouhodobé spory s bratrem jej vedly k opuštění CCR v roce 1971. Po rozpadu skupiny začal Tom nahrávat sólově. Ačkoliv John hrál několik kytarových partů na Tomových sólových albech, zůstali si odcizeni. Tom zahořkl, protože jeho zásluhy byly přehlíženy. V dobách „před CCR“, účinkoval Tom jako zpěvák, skladatel a vedoucí skupiny. Měl pouze pár hitů jako Goodbye Media Man a Joyful Resurrection. Tom Fogerty nahrával v roce 1971 u Fantasy Records a jeho sólový debut, album \"Tom Fogerty\" dosáhlo 78. pozice v žebříčku Billboard Hot 200. Na tomto albu hráli Jerry Garcia a Merl Saunders, dále pak Stu Cook (bývalý baskytarista) a Doug Clifford (bubeník CCR). V roce 1973 vystupoval na následujícím albu, \"Zephyr National\", i John Fogerty. Po zbytek života žil Tom Fogerty ve Scottsdale v Arizoně a to docela komfortně, díky honorářům z dob CCR. Býval občasným telefonním hostem v lokální radiové stanici KSLX. V roce 1990 Tom Fogerty zemřel ve věku 48 let na AIDS, když byl infikován při transfuzi krve. Po jeho smrti byla vydána kompilace nazvaná The Very Best of Tom Fogerty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tom Fogerty (9. listopadu 1941 Berkeley, Kalifornie – 6. září 1990 Scottsdale, Arizona), byl americký hudebník, doprovodný kytarista skupiny Creedence Clearwater Revival.", "tgt_summary": "Thomas Richard Fogerty (November 9, 1941 – September 6, 1990) was an American musician, best known as the rhythm guitarist for Creedence Clearwater Revival. He was posthumously inducted into the Rock and Roll Hall of Fame in 1993.", "id": 1177583}
{"src_title": "Grigorij Michajlovič Semjonov", "tgt_title": "Grigory Mikhaylovich Semyonov", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se 13. září 1890 ve strážnici stanice Kuranži Durulgujevskoj v Zabajkalské oblasti. Jeho otec Michail Petrovič Semjonov byl zabajkalský kozák burjatského původu, jeho matka Jevdokija Markovna pocházela z Nižegorodceva z rodiny ruských starověrců. Mluvil tedy plynně rusky, mongolsky a burjatsky. Základní vzdělání získal v dvoutřídní škole v Mogojtuji. V letech 1908–1911 studoval na Orenburském kozáckém mládežnickém učilišti. V roce 1911 se stal korouhevníkem Verchněudinského pluku. Sloužil ve vojenské topografické jednotce v Mongolsku. Zde se jako mladý důstojník sblížil s vysokými představiteli mongolské společnosti a zúčastnil se aktivně státního převratu, v jehož důsledku byla dne 11. prosince 1911 vyhlášena nezávislost Mongolska na čínské nadvládě. Příliš viditelná účast ruského důstojníka v těchto událostech mohla znamenat mezinárodní komplikace, a tak byl nucen opustit Urgu (dnešní Ulánbátar) a byl přeložen k 2. zabajkalské baterii.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Východní fronta.", "content": "Na začátku první světové války sloužil na východní frontě v 1. nerčinském pluku. V prvních měsících války byl vyznamenán řádem sv. Jiří IV. stupně (za to, že odvrátil zajmutí praporce svého pluku a vozatajstva Ussurijské brigády) a Svatojiřskou zbraní (za to, že v čele kozácké jízdy první vnikl do Němci obsazeného města Mława). Velitelem Nerčinského kozáckého pluku byl v roce 1915 baron Wrangel, pozdější významný vůdce Bílé armády. Ten ve svých vzpomínkách uvedl zajímavou charakteristiku Semjonova:", "section_level": 2}, {"title": "Kavkazská fronta.", "content": "V roce 1916 byl přidělen k 3. verchněudinskému pluku, s nímž bojoval na Kavkaze. Zde se potkal se svým budoucím spojencem v občanské válce baronem Ungernem. V dubnu 1916 začali spolu organizovat vojenské oddíly místních Asyřanů. Asyrská jednotka pod jeho velením dosáhla několika vítězství. Následně se s Levandovského divizí zúčastnil pochodu do Perského Kurdistánu.", "section_level": 2}, {"title": "Konec války.", "content": "Po návratu z Persie v květnu 1917 se ocitl na rumunské frontě, kde se obrátil s písemným hlášením na ministra války A. F. Kerenského, ve kterém navrhl zformovat v Zabajkalsku zvláštní Mongolsko-burjatský jízdní pluk a přivést ho na frontu za účelem \"vyburcovat svědomí ruského vojáka, vzbudit u něj výčitky, když uvidí bojovat tyto cizince za ruskou věc\". Jeho návrh ale nikdy nebyl uskutečněn, protože proběhla Říjnová revoluce a moci se chopili bolševici.", "section_level": 2}, {"title": "Občanská válka v Rusku.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Povstání Semjonova proti bolševikům.", "content": "V červnu roku 1917 byl Dočasnou sibiřskou vládou jmenován komisařem a dostal povel k zformování dobrovolných oddílů v Zabajkalské oblasti. Zpočátku spolupracoval s československými legiemi. V listopadu 1917 zformoval jízdní Burjato-mongolský kozácký oddíl a vstoupil do ozbrojeného povstání proti rudoarmějským oddílům v Zabajkalí. Jeho jednotky ale byly zatlačeny až do Mandžuska. Za pomocí generála Chorvata (ředitele Východočínské železnice v Mandžusku jmenovaného Ruskem) zformoval nový oddíl a 29. ledna 1918 vtrhl do východního Zabajkalí znovu a obsadil Dauriju. Nicméně pod náporem oddílů rudoarmějců byl 1. března 1918 nucen opět ustoupit do Mandžuska.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do Ruska a rozpory s Bílými.", "content": "Do Ruska se vrátil v období, kdy byli bolševici zaměstnáni povstáním Československých legií po Čeljabinském incidentu. Provizorní sibiřská vláda jej jmenovala velitelem Zabajkalska se sídlem v Čitě. Admirál Kolčak, vedoucí postava Bílé armády, ale odmítl uznat jeho vedoucí postavení v Zabajkalsku. Nezbylo mu ale nic jiného než jej potvrdit jako vrchního velitele Čitského vojenského okruhu. Na začátku roku 1919 se prohlásil za atamana Zabajkalských kozáků a společně s baronem Ungernem začali spolupracovat s Japonci. Japonské císařství po Únorové revoluci vyslalo svá vojska na východní Sibiř za účelem obsazení území za jezerem Bajkal a následného vytvoření loutkového státu. Tato japonská loutka měla být nárazníkovým pásmem před bolševiky. S aktivní pomocí Japonců ovládl rozsáhlé území od města Ulan-Ude po řeku Šilka při hranicích s Čínou. Hlavní představitelé Bílé armády byli jeho jednáním velmi znepokojeni, zcela atamana přestali podporovat, rozvázali všechny vztahy a prohlásili ho za vlastizrádce.", "section_level": 2}, {"title": "Konec občanské války.", "content": "Bílá armáda na Sibiři se na konci roku 1919 začala hroutit. Kolčakova pozice se stala neudržitelnou a čelíc jisté porážce musel rezignovat. Rozkazem admirála Kolčaka byla 4. ledna 1920 předána Semjonovovi vojenská a občanská moc na celém území východního Ruska, které ještě zůstávalo v držení bílých. Admirála Kolčaka i tak čekal trpký konec. Byl zadržen Politickou komisí v Irkutsku a na začátku února 1920 byl popraven. Ataman Semjonov se sice stal nejvyšším velitelem bílých na Sibiři, ale v té době už nebyl schopen udržet své jednotky pod kontrolou. Začaly beztrestně loupit, zabíjet a znásilňovat, a nestaly se z nich nic víc než pouze lupičské bandy. Tehdy došlo k celé řadě zločinů, za jejichž viníka byl pokládán Semjonov, ačkoli se vesměs staly bez jeho vědomí. Jedná se např. o upálení komunistického komisaře Sergeje Laza v kotli parního stroje. V červnu 1920 byla podepsána mezi sovětským Ruskem a Japonci smlouva z Gondoty, na jejímž základě se Japonci začali stahovat ze Sibiře. Ataman tak zůstal stát sám proti bolševikům. Po velkém útoku padlo jeho hlavní město Čita a nakonec v říjnu 1920 byly jeho jednotky zcela vytlačeny z území Zabajkalska. Zbytek jeho armády pokračoval v ozbrojeném odporu na území dnešního Přímořského kraje až do září 1921.", "section_level": 2}, {"title": "Exil a poprava.", "content": "Emigroval zprvu do Číny, a zanedlouho odjel do USA a Kanady, později se usadil v Japonsku. Po obsazení Mandžuska Japonskem mu Japonci poskytli dům v Ta-lienu, kde žil do srpna 1945 a pobíral měsíční důchod ve výši 1000 jenů. Stal se také hlavní osobou Dálnovýchodního svazu kozáků. V září 1945, po porážce Japonska sovětskými vojsky, byl v Mandžusku zadržen. Podle verze japonského letce, který pilotoval jeho letoun, po chybě přistáli na letišti Čančun, které již bylo obsazeno sovětskými vojsky. Poté byl souzen za protisovětskou agitaci a propagandu, špionáž proti SSSR, diverzi a terorismus. K všemu se doznal a jako vlastizrádce a pomahač japonským agresorům byl 30. srpna 1946 v jedenáct hodin v noci popraven. V roce 1994 byl vrchním soudem Ruské federace zproštěn všech obvinění a byl rehabilitován.", "section_level": 2}], "src_summary": "Grigorij Michajlovič Semjonov (rusky:Григо́рий Миха́йлович Семёнов) známý také pod příjmením Semenov (13. září 1890, Kuranži Durulgujevskoj Zabajkalská oblast – 30. srpna 1946) byl vojenský velitel Bílé armády, který za výrazné podpory Japonců ovládal v období Ruské občanské války oblast Zabajkalska. Roku 1919 se stal samozvaným atamanem Zabajkalských kozáků.", "tgt_summary": "Grigory Mikhaylovich Semyonov, or Semenov (; September 13 (25), 1890 – August 30, 1946), was a Japanese-supported leader of the White movement in Transbaikal and beyond from December 1917 to November 1920, Lieutenant General and \"Ataman\" of Baikal Cossacks (1919).", "id": 1234414}
{"src_title": "Mayflowerská kompaktáta", "tgt_title": "Mayflower Compact", "src_document": [{"title": "Důvody sepsání kompaktát.", "content": "Dokument sepsali muži, kteří připluli do Severní Ameriky lodí Mayflower. Tito lidé prchali před pronásledováním anglického krále Jakuba I. Stuarta. Byli to povětšinou puritáni či jiní náboženští separatisté, obchodníci hledající nové možnosti či prostě jen dobrodruzi. Dokument \"Mayflower Compact\" byl podepsán na palubě lodi 11. listopadu 1620. V té době byl používán pro dataci Juliánský kalendář, který se rozcházel s Gregoriánským kalendářem o 10 dní. Smlouvu podepsalo 41 ze 101 cestujících, když loď Mayflower kotvila v zátoce Provincetown na severním konci mysu Cape Cod v Massachusetts. Loď měla původně doplout do Virginie, plavba byla financovaná společností Merchant Adventurers of London. Bouře donutila loď zakotvit na mysu Cape Cod v Massachusetts. Někteří cestující, kteří nebyli puritáni (puritáni je nazývali „cizinci“), prohlásili, že „budou žít podle vlastních pravidel a svobodně; nikdo nemá právo jim velet“. Zdůvodňovali to tím, že nedostali možnost usadit se na dohodnutém místě, tedy na území Virginie. Aby zabránili chaosu, poutníci se rozhodli založit svou vlastní vládu a zároveň potvrdili svou věrnost Anglii a králi. Dokument Mayflower Compact byl tedy založen současně na majoritním (většinovém) modelu a věrnosti osadníků anglickému králi. Jednalo se v podstatě o společenskou smlouvu, v níž osadníci souhlasili s dodržováním komunitních pravidel a předpisů v zájmu pořádku a přežití.", "section_level": 1}, {"title": "Založení kolonie.", "content": "Před cestou do Ameriky žili tito lidé, později nazývaní Otcové poutníci, (Pilgrim Fathers) několik let v Leidenu v Nizozemsku. Podmínky pro různá náboženská uskupení zde byly mnohem lepší než v Anglii. Historik Nathaniel Philbrick uvádí: „Stejně jako duchovní smlouva označila začátek jejich sboru v Leidenu, občanská smlouva poskytla základ pro sekulární vládu v Americe.“ Otcové poutníci založili Plymouth ve dnešním státě Massachusetts. Bylo to teprve druhé úspěšné osídlení Ameriky Angličany. Před nimi již byla založena v roce 1607 královská kolonie Jamestown ve Virginii, kam také původně jejich loď Mayflower směřovala, než byla v důsledku bouřlivého počasí zahnána severněji.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace, signatáři.", "content": "Původní dokument byl ztracen, ale existují tři verze ze 17. století: otištěný ve spisu „Mourt's Relation“ z roku 1622, které byly znovu vytisknuty v \"Purchas his Pilgrimes\" v roce 1625 a ručně přepsaná verze, kterou uvedl William Bradford ve svém časopise „Of Plimoth Plantation“ v roce 1646 a vytištěný Bradfordovým synovcem Nathanielem Mortonem v \"New-Englands Memorial\" v roce 1669. Tyto tři verze se mírně liší ve znění a výrazně v pravopisu, úpravě a a interpunkci. Seznam mužů, kteří podepsali smlouvu Mayflower Compact nevypovídá o pořadí v jakém se muži podepisovali, tento údaj se nepodařilo dohledat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mayflowerská kompaktáta (') jsou smlouva původně zvaná „Dohoda mezi osadníky Nového Plymouthu“ (v originálním znění '). Smlouva byla podepsána 11. listopadu 1620 na palubě lodi Mayflower a byla řídícím dokumentem kolonie Plymouth.", "tgt_summary": "The Mayflower Compact, originally titled Agreement Between the Settlers of New Plymouth, was the first governing document of Plymouth Colony. It was written by the male passengers of the \"Mayflower,\" consisting of separatist Puritans, adventurers, and tradesmen. The Puritans were fleeing from religious persecution by King James I of England. ", "id": 553435}
{"src_title": "Bakteriorodopsin", "tgt_title": "Bacteriorhodopsin", "src_document": [{"title": "Struktura.", "content": "Bakteriorodopsin se skládá z 247 aminokyselin. Obsažená prostetická skupina je kovalentně vázaný retinal, který patří mezi chromofory (světlo absorbující skupiny) a zodpovídá za purpurovou barvu bakteriorhodopsinu. Vazba mezi retinalem a lysinem-216 je Schiffova báze -CH=NH-, podobně se váže i v rodopsinu (oční pigment). Bílkovinná část obsahuje 7 α-helikálních hydrofobních nepolárních struktur, které jsou okolo 25 aminokyselin dlouhé. Jelikož jsou téměř dokonale kolmé k rovině membrány, dobře interagují s hydrofobním vnitřkem fosfolipidové dvouvrstvy a jsou velmi stabilizované. Vnitřní skupiny jsou více polární a tvoří hydrofilní kanál, který umožňuje průchod vodíkovým kationtům. I jiné membránové pumpy a kanály mají podobné složení. N-koncová skupina (HN-) je umístěna vně buňky, šroubovice probíhají přes membránu střídavě dovnitř a ven, a proto je C-koncová skupina (-COO) naopak uvnitř buňky.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Hlavní funkcí bakteriorhodopsinu je fotofosforylace: Nedostatek kyslíku pro získání energie oxidací živin buněčným dýcháním je tak kompenzován energií Slunce. Nejedná se však o fotosyntézu, neboť světelná energie se zde nevyužívá k syntéze sacharidů a podobných zásobních a stavebních sloučenin. V klidovém stavu je Schiffova báze retinal-lysin protonovaná (\"RH\", navázaný vodíkový kation) a celá struktura je otevřena dovnitř membrány. Po exitaci absorpcí světla nastane konformační změna, což způsobí otočení \"R*H\" směrem ven z membrány (\"R*\" je excitovaná forma \"R\"). Dále se zvýší disociační konstanta (snížení pK) a dojde k uvolnění protonu vně membrány. Pumpa se posléze vrací do klidového stavu a \"R\" znovu směřuje dovnitř membrány. Relaxace způsobí pokles disociační konstanty (vzrůst pK) a dojde k navázání nového protonu z vnitřní strany membrány (\"RH\"). Pumpa se opět nachází ve výchozím stavu a výsledkem jednoho cyklu je přenos jednoho protonu z vnitřní na vnější stranu membrány. Na syntézu jedné molekuly ATP je potřeba přenést 2-3 protony.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bakteriorhodopsin je integrální membránový protein obsažený ve slanomilných archeích \"Halobacteria\". Při nízkém obsahu kyslíku tyto organismy v membráně vytváří okolo 0,5 μm široké purpurové nebo nachové oblasti, jejichž jedinou bílkovinnou složkou je právě bakteriorhodopsin. ", "tgt_summary": "Bacteriorhodopsin is a protein used by Archaea, most notably by halobacteria, a class of the Euryarchaeota. It acts as a proton pump; that is, it captures light energy and uses it to move protons across the membrane out of the cell. The resulting proton gradient is subsequently converted into chemical energy.", "id": 1852576}
{"src_title": "Spyker (automobilka)", "tgt_title": "Spyker", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Manufakturu s názvem \"Spijker\" založili v Hilversumu v roce 1880 bratři Jacobus a Hendrik-Jan Spijkerovi, kováři a stavitelé kočárů. Jejich úspěch jim v roce 1886 dovolil přesídlit do Amsterdamu. V roce 1898 koupili bratři vůz německé firmy Benz a již o rok později dostali povolení k sestavování vozů Benz v licenci pod obchodním názvem \"Spijker-Benz\". Pro tento účel postavili novou továrnu v Amsteldijku na místě bývalé usedlosti Trompenburg Cornelise Trompa. Firma nesla název \"N.V. Industriële Maatschappij Trompenburg\". Začali se zabývat vývojem vlastního automobilu. Po skončení výroby vozů podobných Benzovým tak vznikl v roce 1900 první vlastní automobil \"Spyker 5 H.P.\". Šlo o vůz typu voiturette poháněný vzduchem chlazeným dvouválcovým motorem o výkonu 2 nebo 5 koní. Pokroková konstrukce užívala k pohonu zadní nápravy kardan, ozubené kolo a pastorek. S ohledem na mezinárodní trh ale bratři v roce 1903 změnili původní jméno firmy Spijker (hřebík) na „lépe znějící“ Spyker. V zimě 1903/1904 představila firma na Pařížském autosalonu model Spyker 60 HP, původně navržený pro závod z Paříže do Madridu v létě 1903. Šlo o první vůz osazený šestiválcem a první automobil s jediným Ottovým motorem a trvalým pohonem všech kol na světě vůbec. Spyker 60 HP měl také brzdy na všech čtyřech kolech. Hendrik-Jan Spijker s ním v roce 1906, také díky pohonu na všechna kola, zaznamenal první úspěch v jízdě do z vrchu ve Velké Británii. Motor vozu měl objem 8686 cm3. Automobil je společně s dalšími vozy firmy vystaven v Louwmanově muzeu v Haagu. Hendrik-Jan Spijker zahynul při nehodě parníku SS Berlin 21. února 1907. Po úpadku, reorganizaci a záchraně skupinou investorů výroba pokračovala, ale jeho bratr Jacobus se z firmy stáhl. V roce 1907 se Charles Goddard se sériovým vozem \"14/18 HP Tourer\" úspěšně účastnil závodu Peking-Paříž, kde dojel na druhém místě za vozem Itala knížete Borgheseho. Společnost vyráběla kromě osobních automobilů i speciální vozy jako ambulance nebo vozy taxislužby, ve spolupráci se Scotland Yardem navržené pro Londýn. Pro královnu Vilemínu vyrobila i automobil vybavený polohovatelnými sedačkami a vytápěním. Už na začátku první světové války se trh s luxusními automobily v neutrálním Nizozemsku zhroutil a finančně vyčerpaná firma Spyker se pro diverzifikaci výroby spojila s výrobcem letadel \"N.V. Aviation\". Vznikla společnost \"Nederlandsche Automobiel- en Vliegtuigfabriek „Trompenburg“\". Ředitelem firmy byl nizozemský průkopník letectví Henri Wijnmalen. Z této doby pochází i logo firmy – paprskové kolo s vrtulí. V letech 1914 až 1918 bylo vyrobeno téměř 100 stíhacích letadel a kolem 200 leteckých motorů Spyker. Dodány byly předchůdci Nizozemského královského letectva, oddílu \"Luchtvaartafdeeling\" a Nizozemskému námořnímu letectvu. Brzy po válce se Spyker opět vrátil k výrobě automobilů. Vznikl model \"Spyker C4\", osazený motorem Maybach, navrženým Wilhelmem Maybachem. Od roku 1920 vyráběl Spyker kromě osobních automobilů také nákladní automobily a autobusy. Firma se svými vozy zaznamenala mnoho sportovních úspěchů a rekordů, měla rozsáhlý a ambiciózní program, inspirovaný Henri Wijnmalenem a Frederickem Koolhovenem, kteří tak soutěžili se svými přáteli z nově vzniklé společnosti KLM. Pro překonání rekordu vozu Rolls-Royce, který na trase z Londýna o Edinburghu a zpět, ujel při nonstop jízdě 24 000 kilometrů průměrnou rychlostí 32 km/h zahájil 27. listopadu 1920 vůz Spyker C4, pokřtěný „Tenax“, nonstop jízdu z Nijmegenu do města Sittard a zpět, vzdálenost byla 119,3 km. Čtyři řidiči s vozem Tenax během 36 dní ujeli vzdálenost 30 000 kilometrů průměrnou rychlostí 35 km/h. Poslední jízda, konaná 2. ledna 1921 proběhla za velkého zájmu diváků. Jak doba jízdy, tak i ujetá vzdálenost, byly novými světovými rekordy. S vozem C4 zvítězil Hugo, baron van Pallandt v roce 1922 v závodě do vrchu v \"La Turbie\" u Monte Carla. Přes všechny úspěchy a vynikající pověst značky (typ \"C4\" byl například ve Spojeném království označován jako „kontinentální Rolls-Royce“) byla v roce 1925 výroba automobilů kvůli nedostatku zakázek ukončena a 26. května 1926 společnost zanikla. Její majetek byl prodán v dražbě. Celkem bylo vyrobeno asi 1500 automobilů značky. Firma k nim vlastnila více než 100 patentů. v roce 1999 získali dva nizozemští obchodníci práva ke značce Spyker a založili novou společnost Spyker Cars, vyrábějící sportovní automobily.", "section_level": 1}], "src_summary": "Spyker [] byla nizozemská automobilka, založená v roce 1880, původně jako firma vyrábějící kočáry. Společnost zanikla v roce 1926. Nejznámějším vozidlem firmy je takzvaný „Zlatý kočár“ (), používaný nizozemskou královskou rodinou. Zlatý kočár je užíván při jízdě z Královského paláce v Haagu do rytířského sálu (Ridderzaal) v Binnenhofu, kde má představitel královské rodiny každoročně projev při zahajovacím zasedání nizozemského parlamentu. Tento kočár dostala královna Vilemína darem od občanů Amsterdamu u příležitosti její intronizace v roce 1898.", "tgt_summary": "Spyker or Spijker was a Dutch carriage, automobile and aircraft manufacturer, started in 1880 by blacksmiths Jacobus and Hendrik-Jan Spijker. Originally located in Hilversum, the company relocated to Trompenburg, Amsterdam in 1898. ", "id": 1890327}
{"src_title": "Maurice Halbwachs", "tgt_title": "Maurice Halbwachs", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Halbwachs se narodil roku 1877 v Remeši. Později studoval na pařížské École normale supérieure. Zde ho silně ovlivnil filozof Henri Bergson, s nímž vedl ve značné části svého pozdějšího díla polemiku. Roku 1901 složil \"agrégration\" z filosofie a několik následujících let působil jako středoškolský pedagog. V roce 1904 studoval na univerzitě v Göttingenu. Roku 1905 se vrátil do Paříže, aby na Sorbonně studoval ekonomii, právo a matematiku. Přednášky Émila Durkheimema, které zde navštěvoval, ho přivedly k zájmu o sociologii a ke spolupráci na vydávání jeho časopisu \"L'Année Sociologique\". Absolvoval též několik studijních pobytů v Německu. Roku 1912 pak Halbwachs odevzdal svou habilitační práci pojmenovanou \"La Classe ouvrière et les niveaux de vie, recherches sur la hièrarchie des besoins dans les sociétés industrielles contemporaines\". V letech 1919–1935 Halbwachs přednášel sociologii na univerzitě ve Štrasburku, kde ho ovlivnilo setkání s Marcem Blochem. Poté přednášel v Paříži na katedře sociologie, kde spolupracoval s Marcelem Maussem. Po vypuknutí druhé světové války zůstal ve Francii. V letech 1942–1944 byl šéfredaktorem časopisu \"Annales de Sociologie\". V roce 1944 byl jmenován profesorem v nejprestižnější francouzské vědecké instituci Collège de France. Nedlouho poté však byl zatčen gestapem a transportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde v březnu následujícího roku zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Teorie paměti.", "content": "Pro Halbwachse je typické sociálně konstruktivistické pojetí paměti. Základní Halbwachsovy premisy jsou takové, že paměť je společensky (sociálně) podmíněná a její existence mimo společnost není možná. Kontinuita kolektivně sdíleného vědomí je udržována kulturou, přičemž do procesu vzpomínání se dostává pouze to, co má vztah k přítomnosti. Paměť se nemůže ustavit a uchovat sama o sobě, nýbrž se formuluje v určitých sociálních referenčních rámcích (\"cadres sociaux\"). Ty jsou závislé na společnosti, ve které daný jedinec žije a slouží k fixaci a znovuvyvolání jeho vzpomínek (rozhodují tak i o tom, co bude zapomenuto. V určitých případech lze hovořit dokonce o „kolektivní amnézii“). Minulost není beze změny uchována v individuálních pamětech, nýbrž je v každém okamžiku neustále rekonstruována. Lavabre shrnula hlavní předpoklady, ze kterých Halbwachs ve svých úvahách o kolektivní paměti vycházel, do tří bodů: „Minulost není konzervována, je rekonstruována z hlediska přítomného. Izolované individuum je pouhou fikcí, paměť minulého je možná jen díky sociálním rámcům paměti. Vzato z opačného úhlu pohledu: individuální paměť může být reálná, pouze pokud participuje na kolektivní paměti. A nakonec paměť má sociální funkci.“ Halbwachs ve svých textech důsledně rozlišoval mezi individuální a kolektivní pamětí, nicméně paměť individuální vždy pojímal jako společensky podmíněný fenomén. Individuální paměť si utváří každý jedinec během své socializace. Zatímco kolektivní paměť čerpá trvanlivost a sílu z celé skupiny jedinců, pouze jedinci jsou těmi, kdo vzpomínají. Děje se tak v interakci s druhými, ovšem každý jedinec se s danou vzpomínkou identifikuje v odlišné míře. Jak uvádí Assmann: „Kolektivy sice ‚nemají‘ žádnou paměť, avšak určují paměť svých příslušníků. Vzpomínky, a to i osobní, vznikají pouze díky komunikaci a interakci v rámci společenských skupin.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice Halbwachs (11. března 1877, Remeš – 16. března 1945 koncentrační tábor Buchenwald) byl francouzský filozof a sociolog, představitel „durkheimské školy“, považovaný za hlavního teoretika sociologie paměti. Znám je zejména pro svůj podíl na zavedení konceptu kolektivní paměti (\"mémoire collective\"). Největší vliv na něj přitom měli filozof Henri Bergson a sociolog Émile Durkheim. Ovlivnili ho též historik Marc Bloch či sociolog Marcel Mauss.", "tgt_summary": "Maurice Halbwachs (; 11 March 1877 – 16 March 1945) was a French philosopher and sociologist known for developing the concept of collective memory. Halbwachs also contributed to the sociology of knowledge with his \"La Topographie Legendaire des Evangiles en Terre Sainte;\" study of the spatial infrastructure of the New Testament. (1951)", "id": 1784812}
{"src_title": "Svědek (film, 1981)", "tgt_title": "Garde à Vue", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Jerome Martinaud (Michel Serrault) je bohatý a vlivný notář v malém francouzském městečku. Na silvestrovský večer je předvolán k podání vysvětlení na policii, a to ve věci jím objevené znásilněné a zavražděné malé holčičky. Jednalo se již o druhou oběť, když první stejným způsobem zavražděná dívka, byla nalezena na pláži v blízkosti domu jeho sestry. Podle svědectví se notář v době vraždy vyskytoval v blízkosti mordu, když bylo jeho auto spatřeno zaparkované před tamní hospodou. Z pozice svědka se ve výslechu vedeném zkušeným inspektorem Antoinem Gallienem (Lino Ventura) dostává do role hlavního podezřelého. Noční přítomnost u moře zdůvodňuje návštěvou sestry a sexem s prostitutkou. Se svou ženou Chantal (Romy Schneider) intimně nežije již od svatby a společný život fakticky nevedou. Přítomen výslechu je i mladší policista Marcel Belmont (Guy Marchand), který v Gallienově nepřítomnosti, podezřelého fyzicky napadne se snahou vymlátit z něj doznání. Během interpretace důkazů na policii zavítá také notářova manželka Chantal, která v rozhovoru s inspektorem podává svědectví, že byla přítomna scéně, která měla dokazovat lásku jejího muže k osmileté neteři Camille. Měl se k ní chovat jako k dospělé ženě a otevřeně s ní rozmlouvat. Objevuje se také lístek z čístirny, který je datován z následujícího dne, kdy objevil druhé tělo. Má být důkazem snahy zamaskovat stopy od krve na notářově plášti, který si nechal vyčistit. Policii proto poskytl náhradní čistý plášť. Po dalším tlaku na podezřelého, se nad ránem právník doznává k dvojnásobné vraždě. Gallien se před budovou loučí s Chantal. Odtahová služba nakládá v noci ukradené auto, z jehož kufru vytéká krev. Inspektor zjišťuje, že obsahuje tělo další holčičky. Vrahem tedy je někdo jiný. Majitel auta, který přišel nahlásit jeho zmizení, již sedí na vyšetřovně. Notář vychází volný z budovy a nasedá do auta ke své ženě. Nalézá ji však již mrtvou. Prostřelila si hlavu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svědek () je kriminální filmové drama z roku 1981 režírované Claudem Millerem. Předlohou se stal román \"Brainwash\" (Vymytí mozku) britského spisovatele Johna Wainwrighta. ", "tgt_summary": "Garde à Vue (also known as The Inquisitor) is a 1981 French psychological crime drama directed by Claude Miller and starring Romy Schneider, Michel Serrault, Lino Ventura and Guy Marchand. It is based on the British novel \"Brainwash\", by John Wainwright. ", "id": 341449}
{"src_title": "Aktau", "tgt_title": "Aktau", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Území, na kterém se nachází současné město Aktau, bylo již ve starověku obýváno kmenem Skytů. Archeologické nálezy však naznačují, že osídlení bylo spíše řídké, a to i přesto, že touto oblastí vedla jedna z tras Hedvábné stezky. Příčinou byl zřejmě polopouštní charakter krajiny a s tím spojený nedostatek pitné vody. Situace se však radikálně změnila na počátku druhé poloviny 20. století, když byla v oblasti objevena bohatá naleziště uranu a zejména ropy. V roce 1958 založili prospektoři hledající uranová ložiska osadu \"Melovoje\", nazvanou podle jména zálivu, u nějž vznikla. Po dobudování zařízení pro těžbu bylo osada přejmenována na \"Gurjev-20\" a uzavřena. V roce 1963 bylo uzavření odvoláno a nově vznikající město dostalo jméno \"Aktau\". Avšak již o rok později bylo přejmenováno znovu, tentokrát se mu dostalo názvu \"Ševčenko\" na počest ukrajinského básníka Tarase Ševčenka, který žil v letech 1850–1857 ve vyhnanství ve městě Novopetrskoje vzdáleném asi 100 km severozápadním směrem. Jméno bylo vybráno, protože velké množství prvních obyvatel, kteří se přistěhovali za pracovními příležitostmi, bylo ukrajinského původu. Po rozpadu Sovětského svazu bylo v roce 1991 městu navráceno jméno \"Aktau\".", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Aktau leží v jihozápadní části Kazachstánu v Mangystauské oblasti na poloostrově Mangyšlak na pobřeží Kaspického moře. Vzhledem k poloze v Kaspické nížině je nadmořská výška většiny území záporná, tedy pod hladinou světového oceánu. Pobřeží Kaspického moře je tvořeno jak písčitými plážemi, vhodnými k rekreaci, tak skalnatými útesy. Aktau je tak v letním období vyhledávaným turistickým cílem nejen pro obyvatele Kazachstánu ale i sousedních zemí. Ve městě je zcela unikátní systém označování domů. Většina ulic nemá jméno a identifikaci adresného místa určuje tříčíselný kód, označující čtvrť, dům a byt. Tento systém pochází z dob zakládání města, kdy vznikající zástavba byla plánována jako dočasné ubytování pro těžaře.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Podnebí v Aktau je charakterizováno jako studené aridní se suchými léty a mírnými zimami. Plážová sezóna trvá od května do září s průměrnou teplotou vody 21 °C. Přehled průměrné teploty a srážek podle měsíců:", "section_level": 2}, {"title": "Ekonomika a infrastruktura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Průmysl a energetika.", "content": "Převažujícím odvětvím průmyslu jsou podniky zaměřené na zpracování ropy a jejích produktů. V tomto odvětví patří Aktau k nejvýznamnějším centrům v Kazachstánu. K tomu přispívá i strategická poloha jako přístavního města u Kaspického moře. Od roku 1973 byl na území města v provozu jaderný reaktor BN-350 FBR. Byl využíván nejen pro výrobu elektrické energie, ale i k produkci plutonia a k odsolování mořské vody. V devadesátých letech jeho využití postupně klesalo a v roce 1999 musel být odstaven z důvodu nedostatku vhodného paliva.", "section_level": 2}, {"title": "Projekt dalšího rozvoje.", "content": "V roce 2007 představil prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev nový velkorysý projekt dalšího rozvoje města. Na severozápad od stávajícího města mělo být postaveno město zcela nové. Na ploše 4 km2 byly naplánovány jak obytné, tak obchodní čtvrti. V srpnu 2013 byl projekt odvolán.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Město je dopravně obsluhováno zejména autobusy, nezanedbatelný vliv má i taxislužba. Vnitrostátní a mezinárodní spojení zajišťuje železniční a letecká doprava, největší význam má ovšem doprava vodní. Přístav Aktau se nachází na východním pobřeží Kaspického moře a je jediným přístavem v Kazachstánu určeným pro mezinárodní nákladní přepravu, zejména ropy a ropných produktů. Trajekt z Aktau do Baku v Ázerbájdžánu je součástí mezinárodního projektu novodobé Hedvábné stezky z Číny do evropských zemí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aktau () je město v Kazachstánu. Leží v Mangystauské oblasti v jihozápadní části země na pobřeží Kaspického moře asi kilometrů od hlavního města Astany. Žije zde obyvatel. ", "tgt_summary": "Aktau (; ) is a city in Kazakhstan, located on the Eastern shore of the Caspian Sea. Its current name means \"white mountain\" in Kazakh, which may be due to its cliffs that overlook the Caspian. From 1964 to 1991 city was known as Shevchenko (). Its former name was given due to the eponymous Ukrainian poet's period of exile in the area. It is located on the Mangyshlak Peninsula and is the capital of Mangystau Region. ", "id": 1375622}
{"src_title": "Jedlovec západní", "tgt_title": "Tsuga heterophylla", "src_document": [{"title": "Domovina.", "content": "Jedlovec západní je rozšířený druh v lesích západně od Pacifických pobřežních pohoří. Společně s mnohými dalšími jehličnany je v oblasti výskytu také důležitým stromem pro dřevozpracující průmysl.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jedlovec západní je velký neopadavý jehličnatý strom, který je většinou 50-70 metrů vysoký, ale může dosáhnout výšky až 82 metrů s průměrem kmenu až 2,7 metru. Jedná se tedy o největší druh z rodu jedlovců; druhý největší jedlovec Mertensův dosahuje necelých 60 metrů. Borka je hnědá, tenká a vrásčitá. Koruna má uspořádaný široký kuželovitý tvar u mladých stromů, se zvyšujícím se věkem se stává válcovitou. Staré stromy mohou být bez větví v nejnižších třiceti až čtyřiceti metrech. V jakémkoli věku se dá poznat podle převislého cípu větévek. Výhonky jsou bledě žlutohnědé s bledým, jeden milimetr dlouhým ochmýřením. Listy jsou jehlicovité, 5-23 milimetrů dlouhé a kolem dvou milimetrů široké, na průřezu jsou velmi ploché se zubatým okrajem a prudkou špičkou. Na horní straně jsou tmavě zelené, na dolní straně mají dva význačné bílé pruhy průduchů, které jsou odděleny tenkou zelenou žilkou. Šišky jsou malé, zavěšené, lehce válcovité, 14-30 milimetrů dlouhé a 7-8 milimetrů široké, když jsou zavřené a 18-25 milimetrů široké, když jsou otevřené. Mají patnáct až dvacet pět 7-13 milimetrů dlouhé, tenké a ohebné šupiny. Nezralé šišky jsou zelené a dozrávají pět až sedm měsíců po opylení. Semena jsou hnědá, dva až tři milimetry dlouhá, s křehkým, sedm až devět milimetrů dlouhým bledě hnědým křidélkem.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Jedlovec západní je úzce spojen s deštnými pralesy mírného pásma, jejichž většina rozsahu se nachází do sta kilometrů od pobřeží Pacifiku. Nicméně existuje i vnitrozemská populace, a to ve Skalnatých horách v jihozápadní Britské Kolumbii, severním Idahu a západní Montaně. Většinou se vyskytuje v nadmořských výškách do 600 metrů, vnitrozemská populace však dosahuje až 1800 metrů nad mořem.", "section_level": 1}, {"title": "Stínová tolerance.", "content": "Jedlovec západní je druh, který hodně toleruje stín; mezi stromy severozápadu USA se mu mohou vyrovnat pouze tis západoamerický a jedle líbezná. Mladé stromy většinou rostou pod korunovými klenbami jiných jehličnanů, například smrku sitka a douglasky, kde čekají dlouhá léta, než mohou využít mezery mezi klenbami. Poté mohou tyto jehličnany zastínit a případně i vytlačit. Bouře a požáry mohou však ostatním stromům dodat dostatek místa k regeneraci.", "section_level": 2}, {"title": "Růst.", "content": "Prvotní růst je pomalý, po jednom roce dospěje semenáček do výšky tří až pěti centimetrů a v dalším roce vyroste na deset až dvacet centimetrů. Po zavedení se mladé stromy pod úplným slunečním zářením každý rok zvětší o 50-120 centimerů (vzácně až 140), než dospějí výšky dvaceti až třiceti metrů. Do výšky čtyřiceti až padesáti metrů pokračují ve svém růstu rychlostí 30-40 cm ročně. Nejvyšší exemplář, který dorostl do 82 metrů, je k nalezení ve státním parku Redwood National and State Parks v Kalifornii, kde jsou k vidění prastaré, až 1 200 let staré stromy.", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "Jedlovec západní je státním stromem státu Washington.", "section_level": 1}, {"title": "Kultivace.", "content": "Strom je pěstován jako okrasná rostlina v zahradách ve svém přirozeném prostředí a při pobřeží Tichého oceánu, kde je nejspolehlivější ve vlhčích oblastech. V sušších oblastech, jako je například Victoria v Britské Kolumbii, má náročné půdní podmínky. Ve vlhkých a kyselých půdách potřebuje organické hnojivo.", "section_level": 2}, {"title": "Lesnictví.", "content": "Mimo svou oblast přirozeného výskytu má význam v lesnictví a papírnictví a jako okrasná rostlina ve velkých zahradách severozápadní Evropy a jižního Nového Zélandu. Ve Velké Británii a na Novém Zélandu zdomácněl, není ale považován za invazivní druh.", "section_level": 2}, {"title": "Další využití.", "content": "Jedlé kambium může být sbíráno zpracováním kůry stromu. Výsledný produkt může být požíván ihned, nebo může být usušen a uchováván. Jemné nové jehličky mohou být žvýkány nebo použity do hořkého čaje, který má potom větší obsah vitamínu C. Kůra má také své využití ve vydělávání kůže. Větve jedlovce západního jsou užívány k zachycení a kulinářské přípravě sledích jiker v době jarního tření na jihovýchodní Aljašce. Kromě snadného zachycení přispívají k daleko výraznější chuti. Tato technika byla převzata z tradičních sběračských technik původních obyvatel Aljašky, zejména kmene Tlingitů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jedlovec západní (\"Tsuga heterophylla\") je druh jedlovce ze západního pobřeží severoamerického kontinentu, se severní hranicí výskytu na Kenajském poloostrově na Aljašce a jižní hranicí vyskytu na severu Kalifornie.", "tgt_summary": "Tsuga heterophylla, the western hemlock or western hemlock-spruce, is a species of hemlock native to the west coast of North America, with its northwestern limit on the Kenai Peninsula, Alaska, and its southeastern limit in northern Sonoma County, California.", "id": 1004565}
{"src_title": "Kateřina Vilemína Zaháňská", "tgt_title": "Princess Wilhelmine, Duchess of Sagan", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po válce za nezávislost se brigáda Golani podílela na řadě odvetných akcí v první polovině 50. let. V roce 1951 proti Sýrii a v říjnu 1955 ve společné operaci s výsadkářskou brigádou proti Egyptu. Během Suezské války bylo úkolem brigády zabrat oblast kolem města Rafáh na Sinajském poloostrově. Symbolem brigády je zelený olivovník s kořeny na žlutém podkladu. Zelená a žlutá barva symbolizují zelené kopce Galileje, kde se brigáda nacházela v době svého vzniku. Olivovník byl vybrán, protože je znám pro své silné kořeny, které proniknou do země a pevně se v ní drží, což má odrážet spjatost brigády s dědictvím Izraele. Žluté pozadí odráží působení brigády ve Válce za nezávislost na jihu země, kdy obsadila nejjižnější izraelské město Ejlat. První vojáci této brigády byli rolníci a noví imigranti, a proto bylo důležité, aby byla spjatost s Erec Jisra'el takto symbolizovaná. Z toho důvodu mají vojáci této brigády hnědé barety, které si vysloužili svou rolí v operaci Entebbe v roce 1976 v Ugandě. Hnědá barva symbolizuje spojení brigády s půdou Erec Jisra'el. To je v ostrém kontrastu s jinými izraelskými pěchotními brigádami, které mají barety ve světlých barvách (purpurové, jasně zelené, červené). V horní Galileji se severně od Haify nachází u Golanské křižovatky Muzeum brigády Golani, které připomíná brigádu a její padlé v boji. Na tomto místě se také konají slavnostní ceremonie jednotky. \"Sajeret Golani\" patří mezi jednu z nejrespektovanější jednotek IOS s jedním z nejtěžších výcvikových režimů, který začíná v oblasti známé jako Oblast 100 v horní Galileji. Tento útvar společně se Sajeret Matkal znovuvydobyl pozici na hoře Hermon během Jomkipurské války. Brigáda Golani si získala pověst pro tvrdohlavost svých vojáků, soudržnost a iniciativnost. V roce 1976 byla \"Sajeret Golani\" poslána do Entebbe v Ugandě, aby zachránila 246 židovských rukojmích letu 139 společnosti Air France, který unesli teroristé z Organizace pro osvobození Palestiny, již na let přistoupili během mezipřistání v Aténách. Záchranná operace byla úspěšná, ale zahynul při ni velitel operace Joni Netanjahu, bratr bývalého izraelského premiéra Benjamina Netanjahu. K roku 2004 působí brigáda podél severních izraelských hranic a na Západním břehu (hlavně v oblasti Dženínu). Během let 2004 a 2005 posílil prapor brigády Golani brigádu Givati v Pásmu Gazy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vévodkyně Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská (8. února 1781, Mitava, dnes Jelgava – 29. listopadu 1839 Vídeň, Rakousko), rozená \"Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland\", byla rakouská a slezská šlechtična a politička. Ze svých čtyřech křestních jmen používala nejčastěji jméno Vilemína. České veřejnosti je známa především jakožto literární postava ze stěžejního díla Boženy Němcové \"Babička\". Boženu Němcovou jako dceru svých zaměstnanců znala a podporovala. Zemřela však dva roky po sňatku Boženy Němcové s Josefem Němcem, tedy dříve než se mohla rozvinout spisovatelská dráha Boženy Němcové.", "tgt_summary": "Katharina Friederike \"Wilhelmine\" Benigna, Princess of Courland, Duchess of Sagan (born 8 February 1781 in Mitau, Duchy of Courland and Semigallia; died 29 November 1839 in Vienna, Austrian Empire) was a German noble from the ruling family of Courland and Semigallia (today part of Latvia) and a sovereign Duchess of Sagan. Wilhelmine is mainly known for her relationship with Klemens Metternich, a statesman of the Austrian Empire. ", "id": 658682}
{"src_title": "Tadeusz Rydzyk", "tgt_title": "Tadeusz Rydzyk", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Vyrostl v chudé rodině v polském Olkuszi. Vystudoval \"Vyšší duchovní redemptoristický seminář\" v Tuchowě a biblickou teologii na Akademii katolické teologie ve Varšavě. 1. února 1971 složil řeholní sliby a 20. června téhož roku byl vysvěcen na kněze. Pracoval jako katecheta v Toruni, ve Szczecinku a v Krakově. V roce 1986 vycestoval na pět let do Německa, kde navázal kontakt s katolickým rádiem \"Radio Maria International\" v Balderschwangu. Stanice byla zrušena a její název změněn na \"Radio Horeb\". Po návratu do Polska v roce 1991 založil v Toruni Radio Maryja, ve kterém figuruje jako „jednočlenný vedoucí, výkonný a kontrolní orgán“. Rádio se stalo díky jeho manažerským schopnostem z malého nadšeneckého katolického projektu nejposlouchanější stanicí v zemi a to i přesto, že zdroj jeho příjmů rádia netvoří žádná reklama, ale zejména dary jeho posluchačů. Rydzyk zastává názor, že v Polsku má být tolik procent katolických médií, kolik je katolíků (reálně více než 80 %).", "section_level": 1}, {"title": "Názory a politika.", "content": "Tadeusz Rydzyk vystupuje přívrženec hnutí pro-life. Požaduje zákaz interrupcí i v případě ohrožení života ženy. Tadeusz Rydzyk považuje judaismus za „povolání, ne náboženství“. Proti jeho aktivitám protestovala mj. americká židovská \"Liga proti hanobení\" (ADL), když tvrdila, že „Rádio Maryja živí teorie o židovském spiknutí“. V lednu 2008 se v polských sdělovacích prostředcích objevila zpráva, že Tadeusz Rydzyk má v úmyslu založit vlastní politickou stranu \"Národní strana\" (\"Partia Narodowa\"), která by měla být konkurencí k PiS. Na přípravných pracích se podíleli europoslanci za LPR, podle vlastních odhadů měli šanci získat ve volbách 1,5 milionu hlasů.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Urážky první dámy.", "content": "Skupinu žurnalistů, kteří se setkali u manželky prezidenta Marie Kaczynské, aby společně vyjádřili svůj nesouhlas se zpřísněním legislativy v oblasti interrupcí nazval \"žumpou\". \"To, co se dnes stalo,\" řekl, \"to je skandál. Jsou to přece veřejné osoby. Nebudeme říkat, že žumpa je parfumerie.\" Polský prezident bude požadovat omluvu.", "section_level": 2}, {"title": "Audionahrávky přednášek.", "content": "V červenci 2007 se objevila audionahrávka z přednášky na Vyšší škole sociální a mediální kultury v Toruni. Rydzyk na ní nazval Marii Kaczynskou „čarodějnicí“ a řekl jí, že když podporuje eutanazii, tak at jí nejprve sama podstoupí. Na nahrávce ostře kritizuje i polského prezidenta Lecha Kaczynského za \"podvody\" na voličích a přílišné podléhání \"židovské lobby\". Domnívá se, že Židé hodlají stupňovat své nároky vůči Polákům: \"Přijdou k vám a řeknou: dejte mi svou bundu! Stahujte i kalhoty!\" O deníku Gazeta Wyborcza prohlásil, že šíří \"nebezpečně talmudickou mentalitu\". V reakci na Rydzykovy výroky vystoupil v deníku The New York Times rabín Marvin Hier, ředitel losangelského Centra Simona Wiesenthala a nazval Rydzyka \"Goebbelsem v kolárku\" upomínaje, že \"toto již nelze tolerovat\".", "section_level": 2}, {"title": "Spor s Nadací Orchestru Velké sváteční pomoci.", "content": "Charitativní Fundacja Wielkiej Orkiestry Świątecznej Pomocy se soudní cestou dožadovala potrestání nadace Lux Veritatis, v jejímž čele Rydzyk stojí. Rydzykova televize Trwam rozeslala v roce 2004 obyvatelům města Kostrzyn již dříve mnohokrát vysílaný film, ve kterém se mj. tvrdí, že součástí charitativní akce WOŚP jsou speciálně označené stany, ve kterých se distribuují drogy, šíří satanismus, nabízí alkohol nezletilým atp. WOŚP požaduje, aby se Lux Veritatis omluvila a zaplatila symbolickou pokutu jeden tisíc zlotých na charitativní cíl. V první instanci uznal soud její požadavek za oprávněný.", "section_level": 2}, {"title": "Podezření ze zpronevěry.", "content": "Jako ředitel Radia Maryja byl Tadeusz Rydzyk spojován také s jednou z finančních afér v Polsku, která souvisí s podezřením ze zpronevěry peněz určených na charitu. V letech 1997-1998 vyhlásilo Radio Maryja velkou sbírku na záchranu gdaňských loděnic. Částka vybraná od posluchačů rádia přesahovala podle odhadů milion euro. Gdaňské loděnice neobdržely nic. Podle informací deníku Gazeta Wyborcza (via Netzeit) Rydzyk tyto peníze prospekuloval na burze. Případ je| v šetření polské státní prokuratury a ministerstva spravedlnosti. Polská parlamentní opozice žádála vyjasnění případu. Celá situace byla dále komplikována podezřením z krácení daní, vystavování falešných dokladů o darech, a nelegálního obchodu s valutami. Obvinění ze zpronevěry se Rydzykovým oponentům nepodařilo prokázat.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tadeusz Rydzyk (* 3. května 1945, Olkusz) je kontroverzní římskokatolický kněz z Polska, redemptorista, mediální podnikatel, zakladatel a ředitel Radia Maryja. Přezdívá se mu \"Otec ředitel\" (). Politicky je orientován národně-konzervativně.", "tgt_summary": "Father Tadeusz Rydzyk (; born 3 May 1945 in Olkusz) is a Roman Catholic priest and Redemptorist, founder and director of the conservative Radio Maryja station, and founder of the University of Social and Media Culture in Toruń.", "id": 1247050}
{"src_title": "Tadeusz Boy-Żeleński", "tgt_title": "Tadeusz Boy-Żeleński", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl synem skladatele Władysława Żeleńskeho (1837–1921) a Wandy Grabowské, bratrem architekta Stanisłava Gabriela Żeleńskeho (1873–1914) a bankovního úředníka Edwarda Narcyza Żeleńskeho (1878–1910). Tadeusz Żeleński v letech 1892-1900 studoval medicínu na Jagellonské univerzitě v Krakově. Brzy vstoupil do prostředí krakovské umělecké bohémy, která se setkávala v lokále „Jama Michalikowa“. Když v roce 1901 nakonec získal lékařský diplom, stal se pediatrem v nemocnici sv. Ludvíka. V roce 1904 se oženil se Sofií Pareńskou (1886–1956), později se stal otcem budoucího herce Stanisława Żeleńskiho (1905–1981). Když odjel na stipendium do Paříže, začal se zajímat o francouzskou literaturu a zůstal jí pak věrný po celý zbytek života, překládajíc do polštiny nejdůležitější díla této literatury. Po návratu do země, od roku 1906, založil kabaret „Zielony Balonik“ (Zelený balónek) v „Michalikové Jamĕ“ a psal pro něj satirické texty. V té době též přijal anglickou přezdívku \"Boy\". Z těchto kabaretních textů vznikla antologie \"Słówka\" (Slovíčka). Během první světové války sloužil jako železniční lékař v rakouské armádě. V roce 1919 opustil práci lékaře a byl zaměstnán jako divadelní recenzent v krakovském časopise \"Czas\". Roku 1922 se usadil ve Varšavě, kde se ujal literárního a dramaturgického vedení v Polském divadle. Boy-Żeleński také psal pravidelně recenze divadelních představení ve Varšavě. Přeložil asi sto děl klasické francouzské literatury, které vycházely v jeho vlastnim nakladatelství. Mezi jím překládanými francouzskými spisovateli a dramatiky byli mimo jiné Honoré de Balzac, Denis Diderot, Anatole France, Molière, Alfred de Musset, Marcel Proust, Stendhal, François Villon či Voltaire. Začal též psát publicistiku s levicovými sklony, bojoval za práva žen a proti vlivu katolické církve na státní záležitosti. Z těchto textů byly m.j. sestaveny knihy: Po vypuknutí druhé světové války se přestěhoval do Lvova, připojeného k Sovětskému svazu. Zde se stal profesorem francouzské literatury na místní univerzitě. Po vpádu německé armády do SSSR 22. června 1941 byl zatčen a popraven spolu se skupinou profesorů vysokých škol Lvova.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tadeusz Kamil Marcjan Żeleński, alias \"Boy\" (21. prosince 1874 Varšava – 4. července 1941 Lvov) byl jednou z nejdůležitějších postav polské kultury v posledních letech rakousko-uherské monarchie a v meziválečném období. Patřil do okruhu umělců nazývaný \"Mladé Polsko\".", "tgt_summary": "Tadeusz Kamil Marcjan Żeleński (better known by his pen name, Tadeusz Boy-Żeleński; 21 December 1874 – 4 July 1941) was a Polish stage writer, poet, critic and, above all, the translator of over 100 French literary classics into Polish. He was a pediatrician and gynecologist by profession. ", "id": 1524086}
{"src_title": "Mřenka mramorovaná", "tgt_title": "Stone loach", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jedná se o drobnou rybku s protáhlým válcovitým tělem, dlouhým až 18 cm. Kolem úst má šest vousků. Tělo mřenky pokrývá hladká kůže. V ní jsou zasazeny drobné hluboko vrostlé šupinky, které se nacházejí pouze na bocích. Zbarvení je dost proměnlivé, ale jeho základem jsou vždy tmavé mramorované skvrny rozptýlené bez jakéhokoli pravidelného uspořádání na světlejším podkladu, jehož základní odstín se mění podle lokality od pískově nahnědlé barvy až po našedlou. Existuje i narůžovělá forma. Skvrny nikdy nevytvářejí pruhy jako je tomu u piskoře, nebo výrazné obdélníky tvořící řadu, což je typické pro sekavce. Ocasní ploutev je uťatá. Dožívá se až 8 let.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Mřenka mramorovaná obývá pstruhové, lipanové a parmové pásmo. Žije při dně v proudících vodách i v rybnících a jezerech. Vyskytuje se prakticky v celé Evropě vyjma Řecka, Apeninského poloostrova, Skotska a velké části Skandinávského a Pyrenejského poloostrova. Mřenka je rybou dna a v případě vyrušení provádí jen krátké úniky a poskoky, během nichž se snaží ukrýt mezi kameny. Je to způsobeno tím, že má redukovaný plynový měchýř a pohyb ve sloupci jí činí potíže.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Dospělí se živí relativně velkými bentickými bezobratlými, jako jsou korýši, pakomáři a larvy hmyzu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Tření probíhá v období května až července v párech u hladiny, jikry padají ke dnu a lepí se na řasové nárosty na kamenech. Mřenka se může rozmnožovat už ve druhé sezóně svého života. V praxi to znamená, že se výtěru mohou účastnit jedinci, kterým ještě není ani 1 rok a platí to pro obě pohlaví. Podle velikosti samice kolísá počet jiker mezi 3 a 25 tisíci. Larvy jsou bentické.", "section_level": 1}, {"title": "Rozměry a růst.", "content": "Mřenka je jako většina drobných ryb výrazně krátkověkým druhem. Maximální délka života je 4 – 5 let. Rychlost růstu je hodně závislá na podmínkách a bylo zjištěno, že samci rostou o něco rychleji. Pozoruhodný je poměrně rychlý růst v prvním roce života, který je dokonce rychlejší než růst mnoha daleko větších druhů ryb. Zřejmě je tu snaha uniknout alespoň části predátorů a také možnost dosáhnout již v následující sezóně pohlavní dospělosti. Další růst je pak již mnohem pomalejší a mřenky zřejmě investují značnou část získané energie do tvorby pohlavních produktů. Většina mřenek s nimiž se můžeme setkat jsou jedno a dvouleté kusy a čtyřleté nebo starší „trofejní“ exempláře s délkou nad 15 cm jsou nesmírně vzácné.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Výraznější hospodářský význam nemá, je však významnou složkou potravy některých jiných druhů ryb. Někdy bývá vzácně ulovena na udici nebo při lovu nástražních rybek čeřínkem. Slavné „grundle“ údajně připravované z mřenek, se ale dělaly i z řady dalších drobných druhů ryb, například z hrouzků (něm. Gründling).", "section_level": 1}], "src_summary": "Mřenka mramorovaná (\"Barbatula barbatula\"; L., 1758) je drobným druhem ryby žijících v Česku. Dříve byla poměrně hojná, ale v důsledku znečišťování toků její početnost výrazně poklesla. Příčin mizení mřenky je celá řada. Asi nejvýznamnější jsou ničení původních koryt říček či potoků a nahrazování původních členitých koryt nesmyslnými kanálovitými rýhami sloužícími jen pro odvedení vody z krajiny. Významnou měrou se na jejím úbytku podílí i eutrofizace a zabahnění původně čistých průtočných rybníků včetně jejich stok.", "tgt_summary": "The stone loach (\"Barbatula barbatula\") is a European species of fresh water ray-finned fish in the family Nemacheilidae. It is one of nineteen species in the genus \"Barbatula\". Stone loaches live amongst the gravel and stones of fast flowing water where they can search for food. The most distinctive feature of this small fish is the presence of barbels around the bottom jaw, which they use to detect their invertebrate prey. The body is a mixture of brown, green and yellow.", "id": 1508900}
{"src_title": "Josef Václav Frič", "tgt_title": "Josef Václav Frič", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Josefem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně a roku 1854 byl omilostněn. V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později (1859) propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku (1859) přestěhoval do Paříže a potom do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a po návratu do Čech roku 1880 se z politického života úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře. Podílel se také na vydání almanachu Máj. Po návratu z exilu bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody (Jana Masaryka čp. 73/14) a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 (Jana Masaryka). Zde roku 1890 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou (1829–1857). Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou (1825–1893). Měli dva syny, Josefa (1861–??) a Jana (1863–1892), kteří se narodili v Paříži, a dceru Boženu (1865–??, místo narození prozatím neurčeno, v roce 1865 pobýval Frič v Paříži).", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Přispíval do řady novin a časopisů, např. do \"Lumíra\" a \"Kwětů\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef Václav Frič (5. září 1829 Praha – 14. října 1890 Královské Vinohrady) byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský a A. Hron.", "tgt_summary": "Josef Václav Frič (5 September 1829 – 14 October 1890) was a Czech poet, journalist and radical democrat revolutionary. He was a participant in the revolution of 1848.", "id": 742600}
{"src_title": "Bohuslav Sobotka", "tgt_title": "Bohuslav Sobotka", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Pochází z Telnice u Brna. Na počátku 80. let se přestěhoval s rodinou do Slavkova u Brna, kde absolvoval ZŠ Tyršova. Vyrůstal v rodině spolu se dvěma sourozenci a matkou. V letech 1986 až 1990 studoval na Gymnáziu Bučovice. Podle časopisu \"Respekt\" zde spoluzaložil studentský časopis \"Reparát\". Za fejetony zesměšňující tehdejší manifestace mu mělo hrozit vyloučení ze školy. V letech 1990 až 1995 studoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde pod vedením asistenta Katedry ústavního práva a politologie Zdeňka Koudelky obhájil diplomovou práci s tématem \"Vývoj sociální demokracie v českých zemích\" a získal titul magistr (Mgr.).", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Jako člen ČSSD od prosince 1989 se podílel na obnovení činnosti ČSSD v Brně a v okrese Vyškov, byl spoluzakládajícím členem Mladých sociálních demokratů (1990). Po té, co se stal v roce 1993 předsedou ČSSD Miloš Zeman, se stalo součástí Zemanova tábora také několik talentovaných mladých politiků, mezi nimi i Bohuslav Sobotka. V roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny na kandidátce ČSSD za Jihomoravský kraj, při kandidatuře ho podpořil tehdejší předseda jihomoravské ČSSD Václav Grulich. Od května 2001 do července 2002 byl předsedou poslaneckého klubu ČSSD a byl členem mimo jiné rozpočtového, mandátového a imunitního výboru. V roce 2001 se Bohuslav Sobotka odklonil od Miloše Zemana a přiklonil se k novému předsedovi ČSSD Vladimíru Špidlovi. Při prezidentských volbách v roce 2003 pak byl jedním z poslanců ČSSD, kteří nepodpořili Miloše Zemana, což mu Miloš Zeman nikdy nezapomněl. Mezi lety 1998 až 2010 byl členem městského zastupitelstva ve Slavkově u Brna.", "section_level": 1}, {"title": "Ministr financí (2002–2006).", "content": "Po parlamentních volbách byl 15. července 2002 jmenován ministrem financí ve Špidlově vládě, ve které od 30. října 2003 zastával také post místopředsedy vlády. Funkci ministra financí zastával i ve vládách Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, v jehož kabinetu se stal současně 1. místopředsedou vlády. Z doby po nástupu do funkce je znám jeho výrok o nereálnosti předvolebních slibů ČSSD: \"„Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.“\" Na ministerstvu financí vytvořil poradní orgán složený z liberálních ekonomů, předchůdce pozdějšího NERVu. Spolu s Vladimírem Špidlou prosazoval podobnou úspornou politiku, kterou v následujících letech kritizovali (propouštění státních zaměstnanců, omezení podpory stavebního spoření a nemocenských dávek). Po nástupu Jiřího Paroubka měl podle týdeníku \"Respekt\" naopak přistoupit na výrazné zvýšení schodku a omezení svých dřívějších restrikcí. V září 2003 jmenoval stranického kolegu Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií bez výběrového řízení. 23. října 2003 nechal odvolat šéfa společnosti ČEZ Jaroslava Míla, který v rozporu se Sobotkovým doporučením podal přihlášku do tendru na koupi akcií Severočeských dolů, ve kterých měl ČEZ podíl 37 %. V roce 2011 Nejvyšší soud rozhodl, že ministerstvo financí pod vedením Bohuslava Sobotky a později Vlastimila Tlustého poškodilo politickou stranu SNK-ED, které odmítalo proplatit státní příspěvek na činnost. Řadě firem odpustil nedoplatky daně z příjmů. Podle \"Hospodářských novin\" není jasné, jaký byl motiv tohoto jednání. Společnosti Bekaert Petrovice, s.r.o., a Hasil, a.s., nejsou schopny uvést, proč jim daně byly odpuštěny. Společnost Lindab, s.r.o., se nevyjádřila. Dluhy byly také odpuštěny společnosti Zbrojovka Vsetín. Celkově Bohuslav Sobotka odpustil dluhy za 115 milionů korun.", "section_level": 2}, {"title": "Hospodaření státu.", "content": "Za jeho působení ve funkci ministra financí vznikly rozpočtové schodky v celkové výši 406,6 miliard Kč, čímž se se podíl státního dluhu zvýšil za 16,07 % HDP na 24,91 % HDP, a to v čase vysokého ekonomického růstu. Nejvyšší strukturální rozpočtový schodek byl vytvořen v roce 2006 v čase vysokého hospodářského růstu kombinovaného s vysokými sociálními předvolebními výdaji. Ve skutečnosti však celkové výdaje na sociální ochranu v poměru k HDP dramaticky nestoupaly, ale naopak za Sobotkovy éry ještě poklesly z 20 na 18,6 % HDP, při čemž nikdy nepřekročily průměr Evropské unie. K druhému a třetímu nejhlubšímu strukturálnímu rozpočtovému schodku patří schodky z roku 2003 a 2004. Podle aktuálnějších údajů ČNB se ovšem tehdejší čísla jeví poněkud jinak - vedle roku 2003 dosáhlo strukturální saldo státního rozpočtu nejvyšší míry v roce 2009 (rozpočet s nerealistickým růstem 5 % tehdy sestavoval Miroslav Kalousek, premiérské křeslo zastával Mirek Topolánek). Strukturální schodek v tomto roce dosáhl přibližně té samé úrovně jako v roce 2003. Vliv krize byl v tomto roce zanedbatelný – cyklické saldo nedosáhlo v roce 2009 dle metody Evropské komise ani ne 1 % (při čemž v roce 2003 byl podíl cyklického salda na prakticky téže úrovni), dle metody Evropské centrální banky byl jeho podíl prakticky nulový. Za Sobotky se naopak v roce 2004 podařilo stlačit strukturální saldo na nejnižší úroveň za posledních 10 let. Schodky za ministerského působení Bohuslava Sobotky je třeba také vnímat v kontextu sanování ztrát České konsolidační agentury či povodňových škod a také zařazování rozpočtových rezerv do výdajové složky státního rozpočtu (za ministra Kalouska se naopak začaly počítat mezi příjmy, čímž byly deficity za jeho ministerské éry uměle sníženy). Bez těchto deformací by některé Sobotkovy rozpočty skončily v době nejvyššího růstu až na přebytkové úrovni. Poslední státní rozpočet, připravený ještě Ministerstvem financí vedeném Bohuslavem Sobotkou, skončil v deficitu 0,7 % HDP. Šlo tak o vůbec nejnižší saldo veřejných rozpočtů od roku 1995. Sobotkovi se podařilo také zkrotit tempo růstu celkového vládního dluhu v poměru k HDP, který se víceméně stabilizoval na výši 29 %. Za následujících vlád dluh naopak opět začal stoupat. Díky tomu se Sobotkovi dařilo téměř každý rok plnit Maastrichtská kritéria k přijetí Eura.", "section_level": 3}, {"title": "Privatizační projekty.", "content": "Během Sobotkova působení ve funkci ministra financí došlo k privatizaci společnosti Unipetrol. Původní vítěz privatizace Andrej Babiš totiž odstoupil od smlouvy a zamýšlený převod odmítl dokončit. Z původních sedmi uchazečů postoupily do druhého kola tři firmy – PKN Orlen, MOL a Shell. Kazašská firma KazMunaiGaz, která podle privatizačního poradce vlády nabídla nejvyšší cenu, byla vyřazena. Sobotka rozhodnutí zdůvodnil strategickými a bezpečnostními zájmy České republiky. Ve druhém kole předložila PKN Orlen jako jediná nabídku v termínu a ve stanovené cenové relaci. Následně obvinil lobbista jedné z neúspěšných firem Jacek Spyra Jiřího Paroubka, Bohuslava Sobotku, Stanislava Grosse a Miroslava Kalouska z přijetí úplatku od podnikatele Andreje Babiše. Babiš měl zajistit ve vládě podporu pro PKN Orlen výměnou za zisk části podniku po dokončení privatizace. Sobotka i Babiš takové jednání popřeli, polská parlamentní komise naopak došla k závěru, že česká vláda jednala pod tlakem Babiše. Spyra byl později zatčen, když požadoval od Babiše úplatek za zastavení trestního stíhání proti jeho osobě, a odsouzen k podmíněnému trestu. Proti obvinění z nevýhodného prodeje bytového fondu společnosti OKD společnosti Karbon Invest, která jej následně prodala firmě podnikatele Zdeňka Bakaly, se Sobotka hájí poukazem na znalecké posudky a zanesením předkupních práv nájemníků do smlouvy o prodeji. V srpnu 2018 podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) trestní oznámení v souvislosti s kauzou nevýhodné privatizace černouhelných dolů OKD, z jehož textu vyplývá, že míří také na Bohuslava Sobotku jako bývalého ministra financí.", "section_level": 3}, {"title": "Opoziční poslanec (2006–2011).", "content": "V roce 2006 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na kandidátce ČSSD za Jihomoravský kraj. Mimo jiné i z peněz určených pro poslanecké náhrady ušetřil 5 milionů korun, které následně použil ke koupi luxusního bytu za 7 milionů korun. Bohuslav Sobotka odmítá, že by náhrady zneužil. Náhrady přitom mají sloužit jako uhrazení nákladů za odborné studie, dopravu nebo bydlení, vypláceny mu však byly dohromady s platem.", "section_level": 2}, {"title": "Předseda ČSSD (2011–2017).", "content": "Dne 18. března 2011 na sjezdu v Brně byl zvolen předsedou ČSSD. Při volbě získal 304 hlasů, čímž porazil protikandidáta Michala Haška o 19 delegátských hlasů a stal se tak lídrem opozice vůči vládě Petra Nečase. Podle \"Respektu\" ve straně nejprve prosazoval vize levicových intelektuálů z okruhu Jiřího Pehe a Centra pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii (CESTA), později však pod tlakem stoupenců Michala Haška a Miloše Zemana kontakty přerušil. V době před hlasováním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka nejdříve nesouhlasil s její podporou, ale následně se podřídil většinovému názoru svého klubu a prosadil její podporu všemi sociálnědemokratickými poslanci. Dne 14. června 2017 po jednání politického grémia strany oznámil, že ke dni 15. června 2017 opustí funkci předsedy ČSSD. Novým předsedou strany se od 15. června 2017 stal statutární místopředseda strany Milan Chovanec. Současně Sobotka navrhl grémiu do role volebního lídra pro parlamentní volby 2017 a kandidáta ČSSD na premiéra místopředsedu strany Lubomíra Zaorálka. Po opuštění postu předsedy, výrazné ztrátě voličů ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017 se Bohuslav Sobotka stáhl do ústraní, přičemž nebyl přítomen ani na 40. sjezdu ČSSD při volbě nového předsedy strany 18. února 2018.", "section_level": 2}, {"title": "Premiér (2014–2017).", "content": "V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval Sobotka jako lídr ČSSD v Jihomoravském kraji. Strana pod jeho vedením získala 20,45 % hlasů, tedy ještě méně než při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (22 %). Prezident Miloš Zeman se po volbách dne 26. října 2013 setkal na zámku Lány s částí vedení ČSSD, a sice s Haškem, Tejcem, Škromachem, Chovancem a Zimolou, přitom nebyl přizván řádně zvolený a úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka. Výkonný výbor ČSSD pak jednal v Lidovém domě o výzvě k odstoupení Sobotky z čela ČSSD. Hašek i další účastníci několikrát v médiích popřeli, že by se schůzka vůbec konala, i když její účastník Chovanec médiím svou účast potvrdil. Až tam prý zjistil, že schůzku dohodli Hašek a společníci. Hašek, Tejc, Škromach a Zimola nakonec pod mediálním tlakem schůzku potvrdili a posléze rezignovali na stranické funkce. Zeman poté prohlásil, že považuje za komické utajovat jakoukoli schůzku a současně odmítl názor, že by šlo o pokus o převrat ve vedení ČSSD. V následujících dnech pověřil Zeman Sobotku sestavením nové české vlády. Dne 17. ledna 2014 jej jmenoval předsedou vlády České republiky. Do této funkce byl jmenován až 83 dnů po volbách, což je v historii ČR nejdelší doba mezi volbami a jmenováním premiéra. Na 38. sjezdu ČSSD byl v březnu 2015 již po třetí zvolen předsedou strany. Získal 606 hlasů od 713 delegátů (tj. 85 %). Dne 23. prosince 2015 byl napaden Sobotkův účet na Twitteru. Dne 5. ledna 2016 se objevila a následně potvrdila zpráva, že se hackeři internetového portálu White Media dostali do premiérovy soukromé emailové schránky. Část jeho korespondence byla zveřejněna. Premiér se k celé věci odmítl s ohledem na policejní vyšetřování vyjádřit. Dne 18. října 2016 byl Bohuslav Sobotka jedním ze signatářů „Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů“ o územní celistvosti Čínské lidové republiky v souvislosti s návštěvou dalajlámy v Česku. Toto prohlášení bylo kritizováno mnohými politiky, novináři i veřejností. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán označil prohlášení za ostudu a „ponížení naší země, jež nemá v naší svobodné historii obdoby.“ Některé vysoké školy a univerzity na protest proti prohlášení vyvěsily tibetské vlajky. Od 1. března do 4. dubna 2017 byl po odvolání Jana Mládka pověřen prezidentem Milošem Zemanem řízením Ministerstva průmyslu a obchodu. Dne 10. března 2017 byl na 39. sjezdu ČSSD v Brně již po čtvrté zvolen předsedou strany. Hlas mu dalo 460 delegátů, proti jich bylo 201 (dostal tak 67 % platných hlasů). Dlouhodobě se spekuluje o vlivu pražského advokáta Radka Pokorného na Bohuslava Sobotku, se kterým se Sobotka zná od studií na gymnáziu v Bučovicích. Prezident Miloš Zeman jmenoval premiérem Andreje Babiše a po jmenování jeho první vlády dne 13. prosince 2017 skončila Sobotkova vláda svoje funkční období.", "section_level": 2}, {"title": "Poslanec (2017–2018).", "content": "Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem ČSSD v Jihomoravském kraji. Získal 7 272 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance. ČSSD však ve volbách utrpěla celkově velké ztráty. Získala pouze 7,2 % odevzdaných hlasů a 15 poslaneckých mandátů z 200 a neobhájila tedy pozici vedoucí vládní strany. V březnu 2018 přinesl deník Právo informaci, že rezignuje na mandát poslance. Následně tuto informaci sám potvrdil s tím, že ze Sněmovny odejde ke konci března 2018 a nadále bude členem ČSSD. Zároveň oznámil, že bude v připravovaném stranickém referendu hlasovat proti vznikající menšinové vládě hnutí ANO 2011 a ČSSD, kterou by tolerovala KSČM.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Od roku 2003 byl ženatý, s manželkou Olgou má syny Davida (2003) a Martina (2009). Dne 8. června 2017, v průběhu Sobotkova vládního předsednictví, vydali s manželkou společné prohlášení o odluce. Rozvod proběhl v září 2018. Po Mirku Topolánkovi, Jiřím Paroubkovi a Petru Nečasovi se tak stal dalším premiérem, jehož manželství tlak vrcholné politiky neuneslo. Jeho o rok a půl mladší sestra Marcela Sobotková je televizní dramaturgyně a reportérka (např. v pořadu TV Prima Očima Josefa Klímy nebo dříve Na vlastní oči na TV Nova).", "section_level": 1}, {"title": "Politické postoje.", "content": "Sobotka odmítl povinné uprchlické kvóty týkající se rozmístění žadatelů o azyl mezi členské státy EU. V roce 2016 uvedl, že „není možné uplatňovat přístup, který v loňském roce uplatnilo Německo, kdy bez jakékoliv kontroly umožnilo příliv obrovského množství lidí.“ Německo je podle Sobotky náš „strategický partner“, se kterým spolupracujeme v rámci EU i NATO. K otázce nuceného vysídlení sudetských Němců z Československa Sobotka prohlásil, že „nevidí důvod pro jakékoliv zpochybňování Benešových dekretů a pro jakékoliv otevírání této otázky.“ Kritizoval politické čistky v Turecku, které zahájila turecká vláda po neúspěšném pokusu o vojenský převrat 15. července 2016. V rozhovoru pro Právo v prosinci 2016 Sobotka uvedl, že by velkým firmám podnikajícím v ČR zvýšil daně, protože poté co si na pravicových vládách vylobbovaly nižší daně, zaměstnancům platy nezvyšují, ale „vyvádí obrovské prostředky do zahraničí, ročně 200 až 300 miliard.“ V červnu 2017 Sobotka prohlásil, že migrační trasa z Libye do Evropy byla otevřena svržením Muammara Kaddáfího během vojenské intervence NATO v Libyi v roce 2011. Podle Sobotky „se jednoznačně ukazuje, že zhroucení libyjského režimu, na kterém se aktivně podílela i celá řada evropských zemí, ve skutečnosti otevřelo tuto migrační trasu, která aktuálně působí Evropě největší problémy.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Bohuslav Sobotka (* 23. října 1971 Telnice) je bývalý český politik, v letech 2014–2017 předseda vlády České republiky. Od března 2011 do června 2017 zastával funkci předsedy ČSSD (v období od parlamentních voleb 2010 do zvolení předsedou byl pověřen vedením strany). V minulosti byl 1. místopředsedou vlády a v letech 2002 až 2006 ministrem financí ČR. Od 1. března do 4. dubna 2017 byl pověřen řízením Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Na konci března 2018 rezignoval na mandát poslance Poslanecké sněmovny a uvedl, že tak činí z osobních důvodů.", "tgt_summary": "Bohuslav Sobotka (; born 23 October 1971) is a Czech former politician who served as the Prime Minister of the Czech Republic from January 2014 to December 2017 and Leader of the Czech Social Democratic Party (ČSSD) from 2010 until his resignation in June 2017. He was Member of the Chamber of Deputies (MP) from 1996 to 2018. Sobotka also served as Finance Minister from 2002 to 2006. ", "id": 983409}
{"src_title": "Nitridy", "tgt_title": "Nitride", "src_document": [{"title": "Klasifikace.", "content": "Nitridy se často dělí na čtyři skupiny: iontové, kovalentní, diamantového typu a kovové (intersticiální).", "section_level": 1}, {"title": "Iontové nitridy.", "content": "Příkladem iontových nitridů jsou sloučeniny LiN (teplota tání 538 °C za rozkladu) a MN, kde M je Be, Mg, Ca, Sr, Ba. Vzorce těchto sloučenin lze dobře zapsat pomocí částice N, ačkoliv je nepravděpodobné, zvláště u sloučenin 11. a 12. skupiny periodické tabulky, že by separace náboje byla úplná. Stálost nitridů je značně rozdílná: např. BeN taje při 2 200 °C, zatímco MgN se rozkládá ohřevem nad 271 °C. Existence NaN je pochybná a těžší alkalické kovy, snad ze sférických důvodů, netvoří analogické sloučeniny.", "section_level": 2}, {"title": "Kovalentní nitridy.", "content": "Příkladem jsou BN, (CN), PN, SN. Zvláštní skupinou jsou nitridy prvků 13. skupiny o složení MN, kde M je B, Al, Ga, In a Tl, protože jsou izoelektronové s grafitem, diamantem, SiC. atd., ke kterým mají i strukturní vztah. Jejich fyzikální vlastnosti svědčí o tom, že s rostoucím atomovým číslem dochází k postupnému přechodu vazby kovalentní přes částečně iontovou až k čistě kovové. Vlastnosti kovalentních nitridů se značně mění, podle toho s jakým kovem se dusík sloučil.", "section_level": 2}, {"title": "Kovové nitridy.", "content": "Nejrozsáhlejší skupinou nitridů jsou kovové nitridy obecného vzorce MN, MN a MN, ve kterých atomy N obsazují některé nebo všechny intersticiální polohy v kubickém nebo těsně hexagonálně uspořádané kovové mřížce. Tyto sloučeniny jsou často neprůsvitné, velmi tvrdé, chemicky inertní, žáruvzdorné materiály s kovovým leskem a vodivostí. Pozoruhodná je jejich podobnost s boridy a karbidy. Typické teploty tání nitridů jsou kolem 2000 °C. Tvrdost podle Mohsovy stupnice je často vyšší než 8 a někdy se blíží 10 (diamant).", "section_level": 2}, {"title": "Příprava.", "content": "K přípravě nitridů slouží dvě hlavní metody: přímá reakce kovů s dusíkem N nebo amoniakem NH (často při vysokých teplotách) 3 Ca + N → CaN 3 Mg + 2 NH → MgN + 3 H (při teplotě 900 °C) a termický rozklad kovových amidů 3 Zn(NH) → ZnN + 4 NH. Obvyklou obměnou těchto reakcí je redukce oxidu nebo halogenidu kovu v přítomnosti dusíku N a tvorba kovového amidu jako meziproduktu v reakcích s kapalným amoniakem NH: AlO + 3 C + N → 2 AlN + 3 CO 2 ZrCl4 + N + 4 H → 2 ZrN + 8 HCl 3 Ca + 6 NH → {3 Ca(NH)} → CaN + 4 NH Kovové nitridy byly také připraveny srážením přídavkem KNH k roztokům vhodné kovové soli v kapalném amoniaku: např. CuN, HgN, AlN, TlN a BiN.", "section_level": 1}, {"title": "Reaktivita.", "content": "Chemických reakcí nitridů bylo studováno jen málo; nejcharakterističtější (často extrémně pomalá, jindy však rychlá) je jejich hydrolýza, kterou se uvolňuje amoniak nebo dusík: 2 AlN + (\"n\"+3) HO → AlO·\"n\"HO + 2 NH 2 VN + 3 HSO → V(SO) + N + 3H", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Vysoká tvrdost nitridů je předurčuje pro použití v podobě kelímků, vysokoreakčních nádob, pouzder termoelektrických článků apod. Několik kovových nitridů bylo také použito také jako heterogenní katalyzátory. Jedná se zejména o nitridy železa sloužící při Fisherově-Tropschově hydrogenaci karbonylů.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Greenwood, N.N., Earnshaw, A., Chemie prvků I, 1993.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nitridy jsou binární sloučeniny kovů s dusíkem, kde dusík má oxidační číslo −3, tedy chemický zápis pro nitridy je N. Iontu nitridů byl přisouzen poloměr 146 pm. Nitridový ion je vynikajícím ligandem zvláště vůči přechodným kovům druhé a třetí řady. Je považován za nejsilnější pí-donor elektronů (druhým nejsilnějším je izoelektronový ion O).", "tgt_summary": "In chemistry, a nitride is a compound of nitrogen where nitrogen has a formal oxidation state of −3. Nitrides are a large class of compounds with a wide range of properties and applications. ", "id": 1198313}
{"src_title": "Křída (hornina)", "tgt_title": "Chalk", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Křída vzniká rozpadem schránek mořských mikroorganismů. Nejčastěji jde o planktonické foraminifery a hlavně kokolity (schránky řas řádu \"Coccolithophoridaea\") ale i jiné organické zbytky. Tyto organismy měly původně kalcitovou (ne aragonitovou) schránku. Protože je kalcit stabilní a nepodléhá v běžných povrchových podmínkách přeměnám, nedošlo k její výraznější diagenetické přeměně a v důsledku platformního režimu nebyla litifikována na vápenec. Nejznámější souvrství křídy vznikala v druhohorách a nejmladší období této geochronologické jednotky je po nich i pojmenováno – křída. Usazování křídy pokračovalo i do spodního paleogénu. Souvrství vznikala většinou v poměrně mělkých (epikontinentálních) mořích, v hloubkách do 300 m. Místy křída postupně přechází do pískovců, které tvořily okraje pánví. Hornina podobného složení se může vysrážet i v jezerech, ta je označována jako jezerní křída. V křídách se běžně nacházejí rohovce a pazourky. Jde o tmavé zaoblené útvary nepravidelného tvaru, které vznikaly vyluhováním SiO hmot v hornině kyselinou křemičitou a zpětným vysrážením těchto roztoků na jiných místech, často okolo jehlic zkamenělých ježovek. Může též obsahovat vyluhovaný pyrit a další minerály. Někdy se v křídě nachází i příměs glaukonitu, který ji může zabarvit do zelena.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Křída je nezpevněná hornina bílé nebo světle šedé barvy. V porovnání s jíly, se kterými se často vyskytuje, je více odolná vůči sesouvání a může proto vytvářet strmé útesy. Křída je značně pórovitá, a může proto zadržovat poměrně velký objem podzemní vody, může tedy být přirozeným zdrojem pitné vody. Pórovitost křídy má význam i při vyhledávaní ložisek ropy, protože v jejích pórech se mohou hromadit i kapalné uhlovodíky, jejichž směsí je i ropa.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Křída se těží od pravěku pro rozličné účely. Používá se k neutralizaci kyselých půd, jako plnidlo v chemickém a farmaceutickém průmyslu. Využívá se také k výrobě křídy jako psací potřeby (dnes je však převážná část křídy na tabuli vyráběna ze sádrovce) nebo k výrobě leštících prášků.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Křída se vyskytuje hlavně v slabě zpevněných nebo nezpevněných souborech uhličitanů. Ty se nacházejí v platformních oblastech západní Evropy, kde se usazovaly hlavně ve svrchní křídě a místy i v spodním paleogénu. Křída je známa zejména z hornin svrchní křídy Britských ostrovů, severní Francie ale i Belgie, Holandska, Dánska (Møns Klint). Křídové útesy tvoří pobřeží průlivu La Manche, na německé Rujáně i jinde.", "section_level": 1}], "src_summary": "Křída je usazená hornina, drobivý, pórovitý a slabě zpevněný ekvivalent vápence, vyznačující se vysokým stupněm čistoty, s obsahem uhličitanu vápenatého až nad 90 %.", "tgt_summary": "Chalk is a soft, white, porous, sedimentary carbonate rock, a form of limestone composed of the mineral calcite. Calcite is an ionic salt called calcium carbonate or CaCO. It forms under reasonably deep marine conditions from the gradual accumulation of minute calcite shells (coccoliths) shed from micro-organisms called coccolithophores. Flint (a type of chert) is very common as bands parallel to the bedding or as nodules embedded in chalk. It is probably derived from sponge spicules or other siliceous organisms as water is expelled upwards during compaction. Flint is often deposited around larger fossils such as Echinoidea which may be silicified (i.e. replaced molecule by molecule by flint). ", "id": 1279085}
{"src_title": "Kohtla-Järve", "tgt_title": "Kohtla-Järve", "src_document": [{"title": "Vývoj města.", "content": "Území, na němž se rozkládá současné město, bylo osídleno již v době prehistorické. První písemnou zmínkou o zdejších sídlech je Dánská kniha počtů, v níž se zmiňují vesnice \"Jeraius\" (tj. Järve), \"Kuckerus\" (Kukruse) a \"Terauscula\" (Tõrvasküla). Dnešní město však vzniklo až po otevření těžby ropných břidlic v roce 1916. Sídliště horníků a průmyslová zóna zpracovatelských závodů, které vznikly na území mezi vesnicemi Järve a Kohtla, byly od roku 1924 považovány za samostatné nové sídlo pod jménem Kohtla-Järve. S růstem těžby rostlo i energetické a chemické využívání ropných břidlic, které zase podněcovalo další nárůst těžby. Rychle rostoucí sídlo Kohtla-Järve získalo roku 1946 status města. Jako pracovní síla byli sovětskými úřady přiváženi ruskojazyční obyvatelé, takže Estonci se záhy stali menšinou. V následujících letech byla ke Kohtla-Järve postupně připojována další sídla spjatá s těžbou ropných břidlic, a to jak bezprostředně přiléhající, tak vzdálená. Roku 1949 tak byly k městu připojeny přilehlá Kohtla a vzdálené Kukruse, roku 1960 Jõhvi, Ahtme a Sompa, roku 1964 Kiviõli, Oru, Püssi a Viivikonna. Mezi jednotlivými vzdálenými částmi na některých místech ještě zůstávaly původní lesy, jinde se rozprostíraly povrchové doly. V roce 1991 se od města Kohtla-Järve opět oddělily Jõhvi, Kiviõli a Püssi, čímž se územní roztříštěnost města ještě zvýšila.", "section_level": 1}, {"title": "Územní a administrativní členění města.", "content": "Současné město se člení v šest městských částí, rozložených v sedmi oddělených územích. Byť v celém městě v současnosti žije jen přibližně 45 tisíc obyvatel, nejzápadnější a nejvýchodnější část města jsou od sebe vzdáleny přes 40 km, tedy přibližně jako nejvýchodnější a nejzápadnější část o dva řády lidnatějšího Londýna. Plochou i počtem obyvatel největšími městskými částmi jsou \"Ahtme\" (na plánku vpravo 1) a \"Järve\" (na plánku 2), v nichž žije přibližně po 16 tisících obyvatelích buď. Zbylých několik tisíc obývá menší městské části \"Oru\" (na plánku 3), \"Sompa\" (4) a \"Kukruse\" (5).", "section_level": 1}, {"title": "Průmysl.", "content": "Průmysl Kohtla-Järve je už od jeho vzniku úzce spjat s těžbou ropné břidlice a jejím užitím v energetice či dalším zpracováním v chemickém průmyslu. Po opětném osamostatnění Estonska v roce 1991 ovšem došlo k výraznému poklesu těžby v souvislosti s poklesem vývozu do Ruska i s restrukturalizací estonské ekonomiky. Kohtla-Järve se stalo jedním z měst s nejvyšší nezaměstnaností, mnoho ruskojazyčných obyvatel se odstěhovalo do Ruska nebo do Tallinnu. Nehledě na tento vývoj tvoří průmyslová odvětví spojená s těžbou ropné břidlice i nadále drtivou většinu kohtlajärvské průmyslové výroby. Podniky i správa města se snaží krizi čelit technologickou modernizací a důrazem na co největší zpracování suroviny přímo v místě její těžby. Těžební průmysl je stále významnou částí průmyslové produkce (těžební podniky \"Narva Karjäär\", \"Estonia\" a \"Viru\"), její těžiště se však přesouvá k chemickému průmyslu (výrobce živičného oleje \"Viru Keemia Grupp\", výrobce minerálních hnojiv \"Nitrofert\", výrobce benzoové kyseliny \"Velsicol\"). Rozvinutá je též výroba stavebnin (\"Silbet\", \"Kohtla-Järve Raudbetoontoodete Tehas\", \"Sikford\" a několik dalších firem). Významně se rozvíjí lehký průmysl, který ve městě dříve téměř nebyl zastoupen, především oděvní výroba pro export (\"Virulane\", \"Nirgi\" a další firmy).", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "Jakožto velmi mladé sídlo se Kohtla-Järve nemůže honosit architektonickými památkami, mimo několik zajímavějších budov postavených ve stylu socialistického realismu. Současný kulturní život města je však poměrně bohatý. Každý týden proběhne ve městě několik desítek kulturních pořadů v městském kulturním domě (\"Kohtla-Järve Kultuurikeskus\"), v městských klubech (\"Kukruse Klubi\", \"Sompa Klubi\", \"Ahtme Klubi\", \"Oru Klubi\") či v prostorách dalších vzdělávacích a kulturních institucí. Ve městě působí dvě umělecké školy (\"Ahtme Kunstide Kool\", \"Kohtla-Järve Kunstide Kool\") a městská knihovna o dvanácti pobočkách, která provozuje též čítárnu s bezplatným přístupem k internetu. Hlavní výstavní síní je \"Valge saal\" (\"Bílá síň\"). Město má též své sportovní centrum a zimní stadion. Z kulturních sdružení působících v Kohtla-Järve je možno jmenovat městský orchestr (\"Kohtla-Järve Linnaorkester\"), soubor estonských lidových tanců \"Virulane\", taneční soubory \"Rõõm\", \"Rütm\" a \"Antares\", dětský taneční soubor \"Vallatud\" a ženský pěvecký sbor \"Kaja\". Ve městě se nachází též světově jedinečné Muzeum ropných břidlic (\"Põlevkivimuuseum\"). Vedle expozice představující dějiny i současnost těžby a zpracování ropných břidlic vystavuje muzeum též řadu dalších vlastivědných exponátů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kohtla-Järve je estonské město a samosprávná jednotka kraje Ida-Virumaa. Je významným centrem průmyslu, zejména energetického a chemického. Město je zvláštní svou územní roztříštěností, vzniklou postupným připojováním nespojitě vznikajících průmyslových zón a následným osamostatněním některých z nich; v současnosti město sestává ze sedmi územně oddělených částí.", "tgt_summary": "Kohtla-Järve (Russian: Кохтла-Ярве) is a city and municipality in north-eastern Estonia, founded in 1924 and incorporated as a town in 1946. The city is highly industrial, and is both a processor of oil shales and is a large producer of various petroleum products. The city is also very diverse ethnically: it contains people of over 40 ethnic groups Only 21% of the population are ethnic Estonians; most of the rest are Russians. Kohtla-Järve is the fifth-largest city in Estonia. ", "id": 2104908}
{"src_title": "Altmark (tanker)", "tgt_title": "German tanker Altmark", "src_document": [{"title": "Zásobovací lodí Admirala Grafa Spee.", "content": "Kapitán Heinrich Dau s \"Altmarkem\" vyplouvá 5. srpna 1939 z Německa a přes Lamanšský průliv míří přes Atlantik do Mexického zálivu. Tam načerpá naftu a mazací oleje pro potřebu svoji i \"Admirala Grafa Spee\" a po dvou dnech opět vyplouvá. S kapesní bitevní lodí se \"Altmark\" setkal 1. září 1939 a po doplnění paliva obě lodi společně vyčkávaly (křižujíce podél 20 rovnoběžky na severní polokouli), až z Německa přijde potvrzení o válečném stavu mezi Německem a Velkou Británii s Francií. To přišlo 3. září. Ještě pár dní operují obě lodi společně, ale pak se rozdělují a zatímco \"Admiral Graf Spee\" pátrá po obchodních lodích nepřítele, \"Altmark\" se vydává za neutrální plavidlo a vyčkává, až ho bude obrněnec potřebovat. 17. října se opět obě lodi potkávají a \"Altmark\" přebírá první zajaté námořníky z potopených lodí \"Clement\", \"Newton Beach\", \"Ashlea\" a \"Hunstman\". 28. října dochází k dalšímu setkání obou lodí v jižním Atlantiku. Na palubu \"Altmarku\" putují zajatci z britského parníku \"Trevalion\" a do útrob \"Admirala Grafa Spee\" proudí palivo a zásoby z \"Altmarku\". K podobným setkáním dojde ještě dvakrát (to poslední se uskuteční 6.-7. prosince na pozici ). Na palubu kapesní bitevní lodi jsou zpět přesunuti kapitáni a důstojníci z potopených lodí a na \"Altmarku\" tak zůstávají pouze zajatí námořníci.", "section_level": 1}, {"title": "Incident Altmark.", "content": "Po potopení \"Admirala Grafa Spee\" jeho vlastní posádkou v ústí řeky la Plata 17. prosince 1939, se \"Altmark\" vydává na cestu zpět do Německa i s 299 válečnými zajatci na palubě. Cestou opět změnil identitu a vydával se za neutrální plavidlo. Proplul Dánským průlivem, pak severně od Britských ostrovů, až 13. února dorazil k břehům Norska, odkud zamířil podél pobřeží na jih. Držel se v norských teritoriálních vodách, takže ho několikrát během jeho cesty kontrolovaly norské torpédovky \"Trygg\" a \"Snøgg\" a torpédoborec \"Garm\". Během těchto kontrol Norové nedokázali objevit ani skrytou výzbroj (děla), ani zajatce schované v podpalubí (jejich přeprava vodami neutrálního Norska byla porušením jeho neutrality). Při kontrole v Bergenu se zajatci pokoušeli upoutat pozornost Norů křikem, boucháním na trup a hvízdáním signálů SOS. Němci do podpalubí k vězňům natáhli protipožární hadice a pustili ledovou vodu a uvedli do chodu rumpály, aby přehlušili hluk zajatců. Britové ale o zajatcích v podpalubí \"Altmarku\" věděli a poté, co byl zpozorován 15. února u Trondheimu, byly na Churchillův rozkaz jeho dopadením pověřeny lehký křižník \"HMS Arethusa\" a torpédoborce \"HMS Intrepid\", \"HMS Ivanhoe\", \"HMS Sikh\", \"HMS Nubian\" a \"HMS Cossack\". V noci ze 16. na 17. února 1940 byl \"Altmark\" dohnán britským torpédoborcem \"HMS Cossack\". Snažil se mu uniknout do hloubi norského Jøssingfjordu, ale \"HMS Cossack\" ho následoval do fjordu. Tam se kapitán Dau pokusil s tankerem na torpédoborec najet, ale nepodařilo se mu to. Po abordáži a následném krátkém boji muže proti muži komando z torpédoborce přemohlo posádku \"Altmarku\" a osvobodilo britské zajatce. Na německé straně byli čtyři mrtví a pět zraněných. Norsko proti akci britského torpédoborce oficiálně protestovalo, ale s neutralitou Norska už si do budoucna nikdo moc starostí nedělal. Britové zvažovali zaminování norských pobřežních vod, aby znemožnili německým lodím se ukrývat v norských fjordech a omezili tak dodávku švédské železné rudy do Německa podél norského pobřeží. Němci zase, aby si zajistili dodávku železné rudy, naopak zvažovali obsazení Norska. Incident s \"Altmarkem\" a fakt, že norské torpédovky \"Trygg\" a \"Snøgg\" přihlížely zásahu britského torpédoborce v neutrálních norských teritoriálních vodách, aniž by zasáhly, německá propaganda využila k ospravedlnění německého útoku na Norsko (viz operace Weserübung). O tom, že \"Altmark\" s britskými válečnými zajatci na palubě neměl v norských vodách co pohledávat, pochopitelně pomlčela.", "section_level": 1}, {"title": "Další služba Altmarku/Uckermarku.", "content": "V březnu 1940 byl \"Altmark\" odvlečen do Německa a 6. srpna přejmenován na \"Uckermark\". Při doprovodu těžkého křižníku \"Admiral Hipper\" najel 12. září u Karmsundu (nedaleko norského Stavangeru) cestou do severního Atlantiku na minu a musel se vrátit zpět do Kielu. Po opravě se znovu vydal do Atlantiku, aby v období od 18. ledna do 23. března 1941 poskytoval zásobování bitevním křižníkům \"Scharnhorst\" a \"Gneisenau\" během jejich působení proti transatlantické dopravě (operace Berlin). 9. září 1942 \"Uckermark\" opustil Francii a jako lamač blokády zamířil do Japonska. Cestou doplnil zásoby německému pomocnému křižníku \"Michel\" a 24. listopadu 1942 připlul do japonské Jokohamy, kde byl zakotven vedle německého pomocného křižníku \"Thor\" a australské osobní lodi \"Nankin\" (kterou \"Thor\" zajal v březnu). Dne 30. listopadu došlo na \"Uckermarku\" k explozi, která zcela zničila nejenom samotný \"Uckermark\", ale potopila i sousední \"Thor\" a \"Nankin\". Zahynulo 53 námořníků. Jako důvod exploze se uvádí jiskra od nářadí opravárenské čety při opravě palivových nádrží.", "section_level": 1}], "src_summary": "Altmark byl německý tanker a zásobovací loď, později přejmenovaná na Uckermark. Proslavil se jako zásobovací loď kapesní bitevní lodi \"Admiral Graf Spee\" a jako hlavní aktér „incidentu Altmark“. Postaven byl v roce 1938 v Hamburku v loděnicích Blohm & Voss. ", "tgt_summary": "Altmark was a German oil tanker and supply vessel, one of five of a class built between 1937 and 1939. She is best known for her support of the German commerce raider, the \"pocket battleship\" and her subsequent involvement in the \"Altmark Incident\". In 1940 she was renamed the \"Uckermark\" and used as supply tanker for the battleships and during Operation Berlin before sailing to Japan on September 1942 as a blockade breaker.", "id": 2340614}
{"src_title": "Deskriptivní geometrie", "tgt_title": "Descriptive geometry", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátky deskriptivní geometrie úzce souvisí s počátky stavebnictví. Stavby, které měly být postaveny, bylo totiž nutné předem vyrýsovat do kamene. Proto bylo nutné nalézt způsob zobrazení trojrozměrných útvarů na dvojrozměrný prostor. Zároveň však mělo být umožněno na obrazech útvarů provádění jistých planimetrických konstrukcí tak, aby získané výsledky bylo možno opět přenášet zpět na útvary v prostoru. Lineární promítací metody byly používány již v Chaldeji (2300 př. n. l.) a starém Egyptě (1200 př. n. l.). Můžeme se o tom přesvědčit na reliéfu z Uru, na oválu z chrámu v Luxoru nebo na řezu chrámovou římsou z Edfu z pozdní doby ptolemajovské. Jednalo se v podstatě o pravoúhlé promítání na jednu průmětnu. Toto promítání, které se blíží svým pojetím dnešnímu kótovanému promítání bylo použito při stavbách pyramid, akvaduktů, chrámů, průplavů, silnic a dalších. Další vývoj zobrazovacích metod si vyžádal vývoj malířství. Pro správné provedení malby zobrazovaného předmětu se začala od 15. století používat lineární perspektiva. Jejími průkopníky byli např. Fillippo Brunelleschi a Leon Battista Alberti. Teprve poté dochází k rozvoji rovnoběžného promítání, a to nejdříve kosoúhlého. To bylo využíváno především ve vojenství, a to hlavně k zobrazování celých měst nebo jejich významných částí. Za zakladatele deskriptivní geometrie v dnešním slova smyslu je považován Gaspard Monge (1746–1818), který v díle \"Géometrie descriptive\" (1799) popsal kolmé promítání na dvě kolmé průmětny. Dříve rozptýlené a na empirismu založené metody sjednotil a na jednoduchých geometrických základech založil novou promítací soustavu, nazvanou po něm Mongeovo promítání. Nastává velmi prudký rozvoj této vědní disciplíny v celé střední Evropě. Z Čechů se deskriptivní geometrii věnovali např. R. Skuherský, B. Procházka, F. Kadeřávek, J. Sobotka a další.", "section_level": 1}, {"title": "Význam deskriptivní geometrie.", "content": "Technická praxe vyžaduje v současnosti potřebu zobrazování prostorových útvarů. Přes současný bouřlivý rozvoj výpočetní techniky se stále v neztenčené míře používají ve strojírenství nebo stavebnictví plány obsahující obrazy trojrozměrných útvarů v rovině. Deskriptivní geometrie umožňuje technikům porozumět těmto výkresům zobrazených objektů, je potřebná i pro představu budoucího inženýrského díla a jeho začlenění do okolí. Znázornění trojrozměrných objektů je možné provést dvojím způsobem: Deskriptivní geometrie má také zvláštní význam při rozvíjení prostorové představivosti, schopnosti „prostorového vidění“ a v tříbení logického myšlení. Obsahem deskriptivní geometrie je axiomatika, planimetrie, stereometrie, zobrazovací metody a konstruktivní geometrie křivek a ploch.", "section_level": 1}, {"title": "Zobrazovací metody.", "content": "Zobrazovací metody nám ukazují, jak obráceně lze z rovinného obrazu prostorového útvaru odvodit vlastnosti útvaru. (např. jeho polohu v prostoru, rozměry atd.) Tyto metody budeme moci uvést jen tehdy, pokud také obráceně každému obrazu v rovině budeme umět přiřadit jednoznačně jeho vzor v prostoru. Rozlišujeme:", "section_level": 1}], "src_summary": "Deskriptivní geometrie je věda o zobrazení prostorových útvarů do roviny (průmětny). Podstatou deskriptivní geometrie je jednoznačný vztah mezi zobrazovaným objektem a jeho průmětem (jedním nebo více). Zjednodušeně řečeno jde o zobrazování trojrozměrných útvarů na dvojrozměrnou nákresnu. Nejzákladnější objekty, se kterými pracuje, jsou body, přímky, roviny a úhly. Praktické využití našla deskriptivní geometrie všude tam, kde je třeba technicky přesně zakreslit různé prostorové útvary (strojírenství, architektura...).", "tgt_summary": "Descriptive geometry is the branch of geometry which allows the representation of three-dimensional objects in two dimensions by using a specific set of procedures. The resulting techniques are important for engineering, architecture, design and in art. The theoretical basis for descriptive geometry is provided by planar geometric projections. The earliest known publication on the technique was \"Underweysung der Messung mit dem Zirckel und Richtscheyt\", published in Linien, Nuremberg: 1525, by Albrecht Dürer. Italian architecr Guarino Guarini was also a pioneer of projective and descriptive geometry, as is clear from his \"Placita Philosophica\" (1665), \"Euclides Adauctus\" (1671) and \"Architettura Civile\" (1686—not published until 1737), anticipating the work of Gaspard Monge (1746–1818), who is usually credited with the invention of descriptive geometry. Gaspard Monge is usually considered the \"father of descriptive geometry\" due to his developments in geometric problem solving. His first discoveries were in 1765 while he was working as a draftsman for military fortifications, although his findings were published later on. ", "id": 92270}
{"src_title": "Justiniánský mor", "tgt_title": "Plague of Justinian", "src_document": [{"title": "Průběh morové epidemie.", "content": "Podle tehdejších pramenů pandemie kulminovala mezi třetím a šestým měsícem od jejího vzniku, poté začala postupně ustupovat, přestože na mnoha místech se nemoc udržela další tři roky. Poté nastal na delší dobu útlum, což způsobilo krátké hospodářské oživení a pravděpodobně umožnilo císaři Justiniánovi sponzorovat rozsáhlou expedici eunucha Narsa do Itálie, jež úspěšně pokořila tamější Ostrogóty. O osm let později se mor znova vrátil, aby se opakoval v intervalech zhruba kolem čtyř let, a to až do roku 622. Během následujících 50 let zahubily periodicky se opakující epidemie zhruba polovinu obyvatelstva v zemědělských oblastech a o něco menší počet v sušších krajích. Novější výzkumy ale ukazují na značně nadhodnocené důsledky. Rozsáhlé epidemie moru pokračovaly opakovaně vždy jednou za generaci až zhruba do poloviny 8. století, kdy z dodnes nejasných důvodů přestaly.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky morové epidemie.", "content": "Mor měl drastický dopad na ekonomiku, kulturu a společnost východořímské říše i dalších oblastí Evropy a Asie. Notná část měst se z této pohromy nikdy nevzpamatovala a zůstala neosídlena. V případě byzantské vlády to vedlo k značnému útlumu příjmů, takže zatímco původně mohla říše sestavit armádu profesionálních vojáků čítající zhruba 25 000 až 30 000 mužů, později se jednalo o pouhých 10 000 mužů. Situace impéria byla o to těžší, že povětšinou nomádské kmeny usazené v blízkosti jejích hranic morem příliš zasaženy nebyly. V takovém případě mohl kmen o síle 25 000 mužů bez problémů konkurovat hlavním složkám početně oslabené byzantské armády, k čemuž v následujících obdobích opakovaně docházelo a bylo jedním z faktorů, jež umožnily rozmach islámu ve středomořském regionu. Na druhou stranu rozsáhlé vylidněné oblasti s úrodnou půdou připadly vládě, která je později mohla použít pro zavedení systému themat, v rámci nichž hospodařili na svých polích svobodní rolníci fungující zároveň jako vojáci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Justiniánský mor byla pandemie probíhající za vlády východořímského císaře Justiniána I., jejíž příčinou byl pravý mor. Z prvních ohnisek v Etiopii se roku 541 nákaza rychle rozšířila do Egypta, odkud se vinou právě probíhajícího byzantsko-perského konfliktu rapidně šířila po celém Středomoří a dál jak například do Mezopotámie, tak opačným směrem do Galie a Irska. Roku 542 zasáhla pandemie Konstantinopol, kde zemřela vinou nákazy asi třetina obyvatelstva. Podstatně byla v této době zasažena zejména Malá Asie.", "tgt_summary": "The Plague of Justinian or Justinianic Plague (541–549 AD) was the beginning of the first plague pandemic, the first Old World pandemic of plague, the contagious disease caused by the bacterium \"Yersinia pestis\". The disease afflicted the entire Mediterranean Basin, Europe, and the Near East, severely affecting the Sasanian Empire and the Roman Empire and especially its capital, Constantinople. The plague is named for the Roman emperor in Constantinople, Justinian I (r. 527–565), who according to his court historian Procopius contracted the disease and recovered in 542, at the height of the epidemic which killed about a fifth of the population in the imperial capital. The contagion arrived in Roman Egypt in 541 and spread around the Mediterranean Sea until 544; in Northern Europe and the Arabian Peninsula it persisted until 549. ", "id": 41366}
{"src_title": "Dassault Super Mystère", "tgt_title": "Dassault Super Mystère", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "V polovině roku 1953 hned po ukončení vývoje stíhačky Mystère IVA začala firma Dassault pracovat na novém typu stíhacího letadla. U tohoto stroje, nazvaného Mystère XX, byl použit trup prototypu Mystère IVB a jeho pohon zajišťoval motor Rolls-Royce Avon RA 7. Letadlo, ktere vznikalo jako soukromá iniciativy firmy Dassault, bylo dostalo pozdějí nazev Mystère IVB1 a nakonec Super Mystère B1. Prototyp s tímto názvem poprvé vzlétl 2. března 1955 a pilotoval ho Paul Boudier. S timto letadlem už následující den Paul Boudier pokořil při horizontálním letu rychlostní hranici Mach 1. Ačkoli Super Mystère B1 výkonnostně svého předchůdce předčil, tak francouzské letectvo tyto stroje neobjednalo. To byl jeden z hlavních důvodů, proč o letadlo neprojevil zájem ani žádný zahraniční zákazník. Dassault proto vytvořil verzi Super Mystère B2 s motorem SNECMA Atar 101G, který upřednostňovalo i francouzské letectvo. Prototyp v tomto provedení absolvoval svůj první let 15. května 1956. Letadlo pilotované Gérardem Musellim vydrželo ve vzduchu 40 minut a překonalo rychlost zvuku bez použití přídavného spalování. Dodávka letadel začala v květnu 1958, ale kvůli škrtům v obranném resortu bylo francouzskému letectvu nakonec dodáno jen 154 kusů. V roce 1958 objednal Izrael 36 letadel, která se později zapojila do arabsko-izraelských válek. V letech 1969-1972 byly zbývající izraelské letouny vybaveny americkým motorem Pratt & Whitney J52 a označeny jako IAI Sa'ar. Později bylo 18 z nich prodáno Hondurasu.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Pohon letadla zajišťoval jeden proudový motor SNECMA Atar 101G-3 s axiálním kompresorem. Ten poskytoval stroji tah 36 kN, při použití přídavného spalování to bylo až 43 kN. Šlo o první francouzskou stíhačku s motorem s přídavným spalováním. Super Mystère dosahoval rychlosti 1 195 km/h a měl dolet 870 km. Jeho stoupavost byla 89 m/s a dostup 17 000 m. Šípovitost křídla se s porovnání s Mystère IVA zvětšila, a to z 38° na 45°. U křídel a ocasních ploch byla použita nová technika, známá jako integrované konstrukce. Byla založena na obrábění velmi silného plechu a použití titanu na šrouby a na určité mechanické části. Základní výzbroj tvořily dva kanóny DEFA ráže 30 mm. K útokům na pozemní cíle mohlo být letadlo vyzbrojeno neřízenými střelami vzduch-země ráže 68 mm. Alternativní municí byly volně padající pumy o hmotnosti 400/500 kg.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Arabsko-izraelské války.", "content": "První letadla Super Mystère dorazila na základnu Chacor 4. prosince 1958 a do konce roku izraelské letectvo získalo všech 18 strojů, které v první várce objednali. Stíhačky byly brzy zařazeny do služby u 105. peruti „Škorpiónů“ a od března 1959 začaly hlídat izraelský vzdušný prostor. 11. března 1959 byla dvě Super Mystère vyslány proti letadlu, které ve vysoké letové hladině narušilo izraelský vzdušný prostor. Sambady, jak Izraelci nazývali nové stroje, však nedokázali vetřelce zachytit. Stroj letěl ve výši více než 21 000 m, což daleko převyšovalo možnosti Super Mystère. Jak se později ukázalo, šlo o americké průzkumné letadlo U-2, které pravděpodobně fotografovalo izraelské nukleární výzkumné středisko v blízkosti města Dimona. Podobnými výkony, než měly Super Mystère, disponovaly i egyptské MiGy-17. Proto byly izraelští piloti motivováni změřit své síly s egyptským protivníkem. Na přelomu 50. a 60. let se tyto dva stroje dostaly do několika vzdušných soubojů. Na základě těchto střetů však nebylo možné vyvodit, které z letadel je lepší. Při jedné z prvních potyček ze 4. listopadu 1959 byl jeden MiG-17 poškozen, zatímco izraelský Super Mystère se stal neovladatelný a pilot se musel katapultovat. Při dalších střetech bylo mnoho MiGů-17 poškozeno, ale k velkému zklamání izraelských pilotů se ani jeden nepodařilo sestřelit. Příčinu se podařilo odhalit až v roce 1962, kdy získal Izrael modernější stíhačky Mirage IIICJ. Obě letadla byla vyzbrojena kanóny DEFA, jejichž munice byla nastavena na opožděnou detonaci. Tato munice byla vhodná proti sovětským bombardérům, proti kterým byla primárně vyvinuta, byla však neúčinná proti proudovým stíhačkám. V 60. letech se mezi Izraelem a jeho sousedy rozpoutal konflikt, který dostal označení \"Válka o vodu\". Jak již název napovídá, příčinou byly vodní zdroje Izraele, které se snažily okolní arabské země odklonit, což by znamenalo zredukování přítoku vody do Izraele asi o 35%. Střety mezi izraelskou a syrskou armádou se neomezily pouze na boje pozemních jednotek, ale brzy se zapojilo i letectvo. V průběhu roku 1963 bylo vysláno několik letadel Super Mystère, aby bombardovaly syrské dělostřelectvo a pozice syrských pozemních jednotek na Golanských výšinách. V dubnu 1967 získal Izrael dalších 24 letadel Super Mystère, které původně sloužily ve francouzském letectvu. Izraelské vzdušné síly tak ke dni vypuknutí šestidenní války disponovaly 39 stíhačkami Super Mystère. Kromě nich měl Izrael starší stroje Ouragan a Mystère IV, ale také nejmodernější produkt francouzského leteckého průmyslu Mirage III. Super Mystère se spolu s ostatními letadly zapojily do \"operace Moked\", během které se jim podařilo vybombardovat několik egyptských, jordánských a syrských leteckých základen. V tomto krátkém konfliktu zrealizovala letka Super Mystère 507 letů při ztrátě 9 letadel. Podařilo se jim zničit desítky nepřátelských letadel přímo na zemi, ale sestřelili 5 letounů i ve vzduchu. Z toho dva byly syrské MiGy-21, které byly z hlediska letových výkonů strojům Super Mystère nadřazené. Po vyřazení arabských vzdušných sil směřovalo izraelské letectvo svou pozornost na pomoc svým pozemním jednotkám. Letadla Super Mystère se tak začala podílet na ničení nepřátelských tanků, dělostřelectva a obrněných vozidel.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dassault Super Mystère byl francouzský stíhací a stíhací bombardovací letoun vyráběný společností Dassault Aviation, který poprvé vzlétl v roce 1955. Jedná se o první západoevropský nadzvukový letoun, který se dočkal masové výroby, jehož bylo vyrobeno celkem 180 kusů. Až do roku 1977 sloužil ve francouzském letectvu a od roku 1958 též v izraelském vojenském letectvu, kde se dočkal nasazení během šestidenní a jomkipurské války. V 70. letech pak Izrael prodal 16 zkompletovaných draků Hondurasu, který letouny využil v pohraničních střetech.", "tgt_summary": "The Dassault Super Mystère is a French fighter-bomber and was the first Western European supersonic aircraft to enter mass production.", "id": 736421}
{"src_title": "Marcantonio Raimondi", "tgt_title": "Marcantonio Raimondi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Technice rytí se vyučil v dílně proslulého boloňského malíře a zlatníka Francesca Raibolini zvaného Francia. První datovaný grafický list Raimondiho \"Pyramus a Thisbe\" pochází z roku 1505, ale předcházela mu řada nedatovaných rytin. Předpokládá se, že s dílem Albrechta Dürera se seznámil roku 1506, kdy Dürer navštívil Bolognu, nebo letech 1507-1508, kdy Raimondi podnikl cestu do Benátek. Ještě před rokem 1510 se musel setkat s Raffaelem, který byl nadšen Raimondiho rytinou podle Michelangelovy kresby kopírované ve Florencii. Roku 1511 se odstěhoval do Říma a jeho spolupráce s Raffaelem trvala až do malířovy smrti roku 1520. Oba založili tiskařskou dílnu, kde brzy vznikla Raimondiho rytecká škola. Jeho nejznámějšími žáky byli Marco Dente (Marco da Ravenna), Giovanni Jacopo Caraglio and Agostino de Musi (Agostino Veneziano). Kolem roku 1524 byl krátce vězněn papežem Klementem VII. za to, že vytvořil kolekci erotických rytin \"I Modi\" podle kreseb Giulia Romana, ke kterým napsal Pietro Aretino \"Sonetti Lussuriosi\". V té době vytvořil také svůj jediný rytý portrét, \"Podobizna Aretinova\". Dílna reprodukovala Rafaelovy kresby i po malířově smrti a zanikla při vyplenění města roku 1527, kdy Raimondi musel vyplatit Španělům vysoké výkupné, přišel o veškerý majetek a musel ožebračen uprchnout. Jeho osudy v posledních letech života nejsou přesněji známé, ale předpokládá se, že zemřel před rokem 1534 v Bologni. Díla po roce 1527 již nelze bezpečně datovat.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "V letech 1505-1511 vytvářel především originální rytiny podle vlastních předloh, často s využitím motivů z velmi populárních grafických listů Albrechta Dürera, které byly v Itálii hojně rozšířeny. V letech 1506-1510 kopíroval jeho dřevořezy ze \"Života Panny Marie\", včetně Dürerova monogramu AD. Dürer si stěžoval u benátské vlády a dosáhl ochrany své signatury v teritoriu Benátek, ale nikoli kompozic. Je známo asi 80 Raimondiho rytin z tohoto období. Po odchodu do Říma se více specializoval na rytecké kopie kreseb a obrazů jiných mistrů. Kopíroval Dürerovy \"Malé Pašije\", předlohy Lucase van Leyden (309-358 rytin dle obou umělců) a zejména kresby Raffaela. V letech 1515-1520 byl mezi Raffaelem a Raimondim blízký a přátelský vztah. Nejlepší Raimondiho rytiny vznikly v letech 1513-1515, kdy kopíroval Raffaelovy předlohy k segmentovým freskám. V letech 1515-1516 vytvořil rytinu podle Raffaelovy kresby \"Paridův soud\", která se později stala předlohou ke známému Manetovu obrazu \"Snídaně v trávě\". Přestože Raimondi je autorem rozsáhlého grafického díla podle cizích vzorů, zachovalo se i jeho dílo kreslířské, které se datuje již od jeho raných let a jemuž se věnoval po celý život. Jeho figurální motivy jsou často přejímané z antické tradice. Raimondi byl stejně zručným kreslířem jako Raffael nebo Leonardo da Vinci. Dobře modeloval figury čistým a střízlivým stylem a byl prvním rytcem, který vynechával detaily ve prospěch celku. Vytvořil kolem 600 grafických listů, z nichž jsou nejvíce ceněny Adam a Eva, Madona s odhalenou paží, Vraždění neviňátek, Mor, Paridův soud. Raimondi tak spoluvytvářel v Boloni a později v Římě umělecké prostředí prvních desetiletí šestnáctého století. Jeho zásluhou vešly v obecnou známost myšlenky a kresby Raffaela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marcantonio Raimondi označovaný i jen jako Marcantonio (asi 1480, Argine – před r. 1534, Bologna) byl italský renesanční grafik a kreslíř. Byl prvním známým rytcem, jehož dílo sestává hlavně z tisků kopií obrazů. Je tak důležitou postavou v dějinách reprodukčního tisku. Také systematizoval techniku mědirytiny, která se pak rozšířila v Itálii a po Evropě.", "tgt_summary": "Marcantonio Raimondi, often called simply Marcantonio (c. 1470/82 – c. 1534), was an Italian engraver, known for being the first important printmaker whose body of work consists largely of prints copying paintings. He is therefore a key figure in the rise of the reproductive print. He also systematized a technique of engraving that became dominant in Italy and elsewhere. His collaboration with Raphael greatly helped his career, and he continued to exploit Raphael's works after the painter's death in 1520, playing a large part in spreading High Renaissance styles across Europe. Much of the biographical information we have comes from his life, the only one of a printmaker, in Vasari's \"Lives of the Artists\". He is attributed with around 300 engravings. After years of great success, his career ran into trouble in the mid-1520s; he was imprisoned for a time in Rome over his role in the series of erotic prints \"I Modi\", and then, according to Vasari, lost all his money in the Sack of Rome in 1527, after which none of his work can be securely dated.", "id": 1281741}
{"src_title": "Galago", "tgt_title": "Lesser bushbaby", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Komby z rodu \"Galago\" jsou malí primáti měřící 13 až 21 cm bez ocasu, jenž dosahuje velikosti 20 až 30 cm. Hmotnost činí 112 až 300 g. Záda jsou zbarvena šedě až hnědě, hlava je kulatá s krátkým čenichem a velkýma očima s tmavou srstí okolo nich. Od komb patřících do rodu \"Galagoides\" je odlišuje jiný tvar lebky a zubů. Umějí dobře skákat.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Komby z rodu \"Galago\" obývají lesy, křoviny a savany, vyskytují se v porostech s převahou akácií, brachystegií, myrhovníků, \"Isoberlinia\" a mopanu. Konzumují především hmyz, ale také rostlinné šťávy, jinými tvory nebo ovocem se obvykle neživí. Žijí například v dutinách stromů a území si značí močí. Samice mají mláďata jednou až dvakrát za rok, březost trvá asi 130 dnů. Osamostatňují se asi za dva měsíce.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "V rámci evropských zoo jsou chovány dva druhy: komba jižní a komba ušatá. Ani jeden z nich však nepatří k často chovaným. V dubnu 2020 byla komba jižní chována pravděpodobně jen v sedmi zoo Evropy, komba ušatá přibližně ve třech desítkách evropských zoo. Zoo Praha vedla u obou druhů evropskou plemennou knihu (ESB), která byla v roce 2018 překlasifikována u komby jižní na evropský monitoring a u komby ušaté na Evropský záchovný program (EEP).", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "Komby jižní jsou v Zoo Praha chovány od roku 2014. V roce 2015 se podařil český prvoodchov. Komby ušaté byly v Zoo Praha prvně chovány v roce 1958; soustavnější chov započal v roce 1996. První mláďata se narodila v roce 2004.", "section_level": 2}], "src_summary": "Galago (česky komba) je rod primátů z čeledi kombovití (Galagidae). Dříve označoval všechny malé druhy komb, ty ale byly rozděleny do dalších dvou rodů \"Sciurocheirus\" a \"Galagoides\", proto zahrnuje tyto čtyři žijící druhy: komba žlutonohá (\"Galago gallarum\"), komba hnědá (\"Galago matschiei\"), komba jižní (\"Galago moholi\") a komba ušatá (\"Galago senegalensis\"). Vyskytují se v Africe.", "tgt_summary": "Lesser bushbabies, or lesser galagos, are strepsirrhine primates of the genus Galago. They are classified, along with the bushbabies (genus \"Euoticus\") and the rest of the galagos (genus \"Otolemur\"), in the family Galagidae. They are probably the most numerous primate in Africa, and can be found in every large forest on the continent. Galagos also prefer savannahs, woodlands, riverine bush and the fringes of forests. They mark their territory by urinating on their hands and leaving traces on the trees they climb across, and they follow these detectable paths through the trees night after night. Males will also urinate on females to mark them. They are related to lorises, and have similar behavior and anatomy. They are much faster, however, and typical hunt by speed rather than by stealth. Primitive bushbabies are thought to have been the ancestors of all lemurs.", "id": 2000258}
{"src_title": "Karacubovo násobení", "tgt_title": "Karatsuba algorithm", "src_document": [{"title": "Dějiny algoritmu.", "content": "V roce 1952 vyslovil Andrej Nikolajevič Kolmogorov domněnku, že tradiční a tehdy jediný známý školský násobící algoritmus je pro úlohu násobení dlouhých čísel asymptoticky optimální. V roce 1960 pak Kolmogorov organizoval seminář na Lomonosovově univerzitě zaměřený na matematické problémy v kybernetice, kde tehdy třiadvacetiletý student Karacuba vymyslel algoritmus, který násobí dvě \"n\"-ciferná čísla v formula_3, čímž domněnku vyvrátil. Kolmogorova algoritmus zaujal a napsal o něm v roce 1962 do časopisu \"Doklady Akaděmii Nauk SSSR\" článek \"Umnoženije mnogoznačnych čisel na avtomatach\", ve kterém zveřejnil také výsledek Jurije Petroviče Ofmana. Jako autoři byli uvedeni „A. Karacuba a Ju. Ofman“, ovšem Karacuba se o článku dozvěděl až s jeho zveřejněním.", "section_level": 1}, {"title": "Algoritmus.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní krok.", "content": "Základním krokem Karacubova algoritmu je vzorec, z kterého vyplývá možnost převést vynásobení dvou čísel formula_4 a formula_5 pomocí třech násobení menších čísel se zhruba polovinou cifer a několika ciferných posunů a sčítání. Nechť jsou formula_4 a formula_5 \"n\"-ciferná čísla zapsaná v soustavě o základu \"z\". Pro libovolné přirozené číslo formula_8 menší než formula_9 můžeme zadaná čísla zapsat jako kde formula_12 a formula_13 jsou menší než formula_14. Jejich součin je pak kde Tyto vzorce vyžadující čtyři násobení znal už Charles Babbage. Karacuba si povšiml, že za cenu několika sčítání navíc je možné výpočet provést jen pomocí tří násobení. Při formula_20 a formula_21 jako ve vzorcích výše můžeme spočítat čehož pravdivost je zřejmá z:", "section_level": 2}, {"title": "Příklad.", "content": "Při výpočtu součinu 12345 a 6789 máme formula_25 a zvolíme formula_26. Činitele rozložíme do podoby: K výpočtu součinu nám pak stačí tři násobení na menších číslech: Pomocí těchto součinů už získáme výsledek jen pomocí posunů a sčítání:", "section_level": 2}, {"title": "Rekurzivní použití.", "content": "Mají-li vstupní čísla alespoň formula_34 číslice, pak pomocná násobení podle výše uvedeného postupu pracují s činiteli o méně než formula_9 číslicích. I na tato pomocná násobení je pak možné využít postup výše a tak rekurzivně dojít až k tak krátkým číslům, pro která komplikovaný postup nenabízí zrychlení a tedy jejich součin spočítáme přímo školským algoritmem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karacubovo násobení je asymptoticky rychlý násobící algoritmus, který v roce 1960 vymyslel sovětský matematik Anatolij Alexejevič Karacuba jako tehdy asymptoticky nejrychlejší algoritmus násobení dlouhých čísel. Jeho složitost je pro dvě \"n\"-ciferná čísla nanejvýš formula_1 jednociferných násobení. Tradiční školský algoritmus násobení přitom vyžaduje formula_2 násobení. Od doby Karacubova objevu byly vymyšleny algoritmy asymptoticky ještě rychlejší, Toomovo-Cookovo násobení a Schönhageovo-Strassenovo násobení. Karacubův algoritmus je přesto stále používán, protože je pro určitou délku vstupních čísel v praxi nejrychlejší.", "tgt_summary": "The Karatsuba algorithm is a fast multiplication algorithm. It was discovered by Anatoly Karatsuba in 1960 and published in 1962. It reduces the multiplication of two \"n\"-digit numbers to at most formula_1 single-digit multiplications in general (and exactly formula_2 when \"n\" is a power of 2). It is therefore faster than the traditional algorithm, which requires formula_3 single-digit products. For example, the Karatsuba algorithm requires 3 = 59,049 single-digit multiplications to multiply two 1024-digit numbers (\"n\" = 1024 = 2), whereas the traditional algorithm requires (2) = 1,048,576 (a speedup of 17.75 times). ", "id": 1034155}
{"src_title": "Artabanos II.", "tgt_title": "Artabanus II of Parthia", "src_document": [{"title": "Vláda.", "content": "Na trůn dosadila Artabana část parthské šlechty nespokojená s panováním krále Vonóna I. – ten měl v důsledku své latinské výchovy \"příliš změkčilé\" způsoby a navíc byl podporován císařem z Říma. Artabanos byl v nastalé občanské válce nejprve poražen a nucen uprchnout do hor, později se však se silnějším vojskem vrátil a roku 10/11 Vonóna svrhl. Pak se dal v Ktésifóntu korunovat parthským králem. Vonónés našel útočiště v Arménii, kde převzal tamní vakantní královský stolec. Pro Artabana bylo důležité, že Římané neměli v úmyslu dostat se kvůli Vonónovi do války s Parthy, a když jim velkokrál pohrozil vojenskými kroky, donutili svého chráněnce k odchodu do Sýrie a rezignaci na titul arménského krále. Snahy dosadit na trůn v Artaxatě arsakovského prince, které dával Artabanos najevo, však narazily na odpor císaře Tiberia a na východ byl urychleně vyslán vojevůdce Germanicus, aby tomu zabránil. Novým arménským králem se z vůle Říma stal roku 18 syn pontského krále Zénón, který přijal jméno Artaxés III. V parthské říši, která se dosud zmítala vnitřními spory, se Artabanovi během relativně krátké doby podařilo nastolit pořádek. Do provincií byli jako správci dosazeni královi synové, aby se zvýšila kontrola centra, a byl eliminován vliv lokálních dynastií. Z této doby pochází také jediný královský dokument, který se z arsakovské epochy vůbec zachoval – dopis Artabana II. magistrátu města Sus z prosince roku 21. Král v něm potvrzuje spornou volbu městské samosprávy. Vztahy s Římem, po celá dvacátá léta mírové, se zkalily roku 35 opět kvůli Arménii, kde zemřel bezdětný Artaxés III. Za nového krále si Artabanos vyhlédl svého prvorozeného syna Arsaka a zřejmě počítal s tím, že starý císař Tiberius nebude chtít riskovat válečný konflikt. Oficiálně se krok zdůvodňoval tím, že Arménie patřila svého času k achaimenovské říši, argument, který později využívali i sásánovští vladaři. Artabanos zjevně přecenil svoje síly, neboť nečekal, že část parthské šlechty vstoupí do kontaktu s Tiberiem a ten vyšle na východ vnuka Fraata IV. Tiridata a na arménský trůn nominuje bratra iberského krále Mithridata. Ve válce, jež následovala, dobyli Iberové Arménii, parthské vojsko bylo při pokusu o protiofenzívu poraženo a k Eufratu dorazil syrský místodržitel Lucius Vitellius, takže šance obnovit status quo byly minimální. Artabanos se stáhl do Hyrkánie a musel přihlížet, jak je jeho soupeř Tiridatés korunován parthským králem. Jeho pozici nakonec zachránily stejné faktory, které mu umožnily vzestup – Tiridatova římská výchova. Parthové ho již po několika měsících prosili, aby opět převzal vládu, a Tiridata vypudili do Sýrie. V roce 37 se Artabanos sešel na Eufratu s Vitelliem, a poté co rezignoval na vměšování do arménských záležitostí, byla Římem uznána jeho panovnická suverenita. Zbylých pár měsíců, které Artabanos II. strávil na parthském trůně, stálo ve znamení vzpoury měšťanů v Seleukii nad Tigridem a pokusu jistého Cinnama o uzurpaci. I tyto dramatické okamžiky se králi podařilo ustát, navzdory tomu, že Seleukii zpacifikoval až jeho syn a nástupce Vardanés.", "section_level": 1}], "src_summary": "Artabanos II., v minulosti rovněž nazývaný \"Artabanos III.\" ( – 38 n. l.), byl parthský velkokrál z rodu Arsakovců panující v letech 10/11–38. Podle K. Schippmanna pocházel ze severovýchodního Íránu, pravděpodobně z Hyrkánie, a byl Arsakovcem po matce. Z Tacita vyplývá, že vyrostl u Dahů východně od Kaspického moře, zatímco Flavius Iosephus zasazuje jeho dětství do médské Atropatené.", "tgt_summary": "Artabanus II (also spelled Artabanos II or Ardawan II; \"Ardawān\"), incorrectly known in older scholarship as Artabanus III, was King of Kings of the Parthian Empire from 12 to 38/41, with a one-year interruption. He was the nephew and successor of Vonones I (). His father was a Dahae prince, whilst his mother was a daughter of the Parthian King of Kings Phraates IV () ", "id": 1312083}
{"src_title": "Kyselina peroctová", "tgt_title": "Peracetic acid", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Kyselina peroctová se vyrábí nepřetržitým přidáváním kyseliny octové a peroxidu vodíku do vodného reakčního média obsahujícího kyselinu sírovou jako katalyzátor. Reakce se nechává probíhat až 10 dní, aby se dosáhlo vysoké výtěžnosti produktu podle následující rovnice: Kyselina peroctová se vždy prodává jako roztok s kyselinou octovou a peroxidem vodíku, aby byla zajištěna chemická stabilita. Koncentrace kyseliny jako aktivní složky je různá, obvykle záleží na způsobu použití. Další metodou přípravy kyseliny je oxidace acetaldehydu nebo alternativně může jít o cílový produkt reakce anhydridu kyseliny octové, peroxidu vodíku a kyseliny sírové. Jiná metoda je založena na reakci tetraacetylethylendiaminu (TAED) za přítomnosti zásaditého roztoku peroxidu vodíku. Kyselina peroctová přirozeně vzniká v životním prostředí sérií fotochemických reakcí, zahrnujících formaldehyd a fotooxidační radikály.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Antimikrobiální činidlo.", "content": "Kyselina peroctová je ideálním antimikrobiálním činidlem, díky svému vysokému oxidačnímu potenciálu. Je široce účinná proti mikroorganismům a není deaktivována katalázou a peroxidázou, enzymy rozkládajícími peroxid vodíku. Rozpadá se na látky bezpečné pro potraviny i životní prostředí (kyselinu octovou a peroxid vodíku) a proto ji lze použít pro bezoplachové aplikace. Kyselinu peroctovou lze používat v širokém rozmezí teplot (0-40 °C), širokém rozmezí pH (3,0-7,5), v procesech clean-in-place (CIP, čištění bez rozebírání), v prostředí s tvrdou vodou, není ovlivňována zbytky bílkovin.", "section_level": 2}, {"title": "Mechanismus účinku.", "content": "Kyselina peroctová ničí mikroorganismy oxidací (hydroxylovým radikálem (OH)) a následným rozpadem jejich buněčných membrán. Protože je difuze pomalejší než poločas života radikálu, reaguje s jakoukoli oxidovatelnou sloučeninou ve své blízkosti. Může poškodit téměř všechny typy makromolekul spojené s mikroorganismy: sacharidy, nukleové kyseliny (mutace), lipidy (lipidová peroxidace) a aminokyseliny (např. konverzí Phe na m-Tyr a o-Tyr). To nakonec vede k lýze buňky a smrti mikroorganismu.", "section_level": 3}, {"title": "Použití.", "content": "Americká organizace EPA poprvé zaregistrovala kyselinu peroctovou jako antimikrobiální látku v roce 1985, a to pro použití na tvrdé povrchy v interiérech. Případy použití zahrnují např. zemědělské objekty, výrobny potravin, zdravotnická zařízení a koupelny v domácnostech. Kyselina peroctová je též registrována pro použití v mlékárnách a sýrárnách, na zařízení pro výrobu potravin, pasterizéry v pivovarech, vinařských závodech a dalších výrobnách nápojů. Používá se také pro dezinfekci lékařské techniky, jako prevence tvorby biofilmu v papírnách, a k čištění a dezinfekci vody. Kyselinu peroctovou lze použít i k dezinfekci vody v chladicích věžích, kde brání tvorbě biofilmu a umožňuje účinně bojovat s bakterií Legionella. V České republice má použití kyseliny peroctové k dezinfekci ještě mnohem delší historii. Dezinfekční přípravek Persteril se vyrábí od roku 1966, na trhu je řada dalších přípravků obsahujících kyselinu peroctovou. Přípravky s kyselinou peroctovou mají úplné spektrum dezinfekční účinnosti (A, B, C, T, M, V).", "section_level": 3}, {"title": "Chemická syntéza.", "content": "Kyselinu peroctovou lze použít jako chemikálii pro syntézu, kdy se její oxidační vlastnosti využívají k přidávání atomu kyslíku do dvojných vazeb, např. v ethenu a propenu, pro tvorbu epoxidů a alkoholů. Lze ji použít i pro syntézu glycerolu z propenu, a též při výrobě polyamidů.", "section_level": 2}, {"title": "Bělicí činidlo.", "content": "Kyselinu peroctovou lze využí i jako bělicí činidlo. Protože uvolňuje kyslík výrazněji a při nižších teplotách než jiná bělidla, je jemnější k běleným materiálům. Bělení buničiny peroctovou kyselinou poskytuje papír, který neobsahuje žádných chlor (označovaný \"TCF\", angl. \"Totally Chlorine Free\").", "section_level": 2}], "src_summary": "Kyselina peroctová (též kyselina peroxooctová, kyselina peroxyoctová, systematický název kyselina peroxyethanová PAA) je chemická sloučenina ze skupiny organických peroxidů, sumární vzorec je CHO. Je to čirá bezbarvá kapalina s charakteristickým ostrým octovým zápachem. Má silný oxidační potenciál a je silnou žíravinou. Koncetrovaná kyselina peroctová je nestabilní a nebezpečnou výbušninou.", "tgt_summary": "Peracetic acid (also known as peroxyacetic acid, or PAA), is an organic compound with the formula CHCOH. This organic peroxide is a colorless liquid with a characteristic acrid odor reminiscent of acetic acid. It can be highly corrosive. ", "id": 1542478}
{"src_title": "Vigabatrin", "tgt_title": "Vigabatrin", "src_document": [{"title": "Lékařské využití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Epilepsie.", "content": "V Kanadě je vigabatrin schválen pro použití v doplňkové léčbě (s jinými léky) při léčbě rezistentní epilepsie, komplexních parciálních záchvatů, sekundárních generalizovaných záchvatů a pro monoterapii při infantilních křečích u Westova syndromu. V roce 2003 byl v Mexiku vigabatrin schválen pro léčbu epilepsie, která není dostatečně kontrolována konvenční terapií (pomocná terapie nebo monoterapie), nebo k léčbě na nedávno diagnostikovaných pacientech, kteří nezkoušeli jiné prostředky (monoterapie). Rovněž bylo naznačeno využití Vigabatrinu k monoterapeutickému použití u sekundárně generalizovaných tonicko-klonických záchvatů, parciálních záchvatů a infantilních křečích v důsledku Westova syndromu. 21. srpna 2009 společnost Lundbeck oznámila, že americká správa potravin a léčiv schválila pro vigabatrin dvě aplikace nového léku. Lék je indikován jako monoterapie u dětských pacientů ve věku jeden měsíc až dva roky s infantilními křečemi, u nichž potenciální přínosy převažují nad potenciálním rizikem ztráty zraku, a jako přídavná (doplňková) terapie u dospělých pacientů s neustupujícími komplexními parciálními záchvaty (CPS), kteří nereagovali adekvátně na několik alternativních léčebných postupů a u nichž potenciální přínosy převažují nad rizikem ztráty zraku. V roce 1994 Feucht a Brantner-Inthaler uvedli, že vigabatrin snížil záchvaty o 50–100% u 85% dětí s Lennox-Gastautovým syndromem, které měly špatné výsledky s valproátem sodným.", "section_level": 2}, {"title": "Další.", "content": "Vigabatrin u zdravých dobrovolníků, kromě zvýšení hladin kortizolu a ACTH, rovněž snížil příznaky panické poruchy vyvolané cholecystokinin tetrapeptidem. Vigabatrin se také používá k léčbě záchvatů u deficitu sukcinální semialdehyddehydrogenázy (SSADHD), což je vrozený defekt GABA metabolizmu, který způsobuje mentální postižení, hypotonii, záchvaty, poruchy řeči a ataxii hromaděním kyseliny y-hydroxybutyrové (GHB). Vigabatrin pomáhá snižovat hladiny GHB prostřednictvím inhibice GABA transaminázy. To se však děje pouze v mozku, na periferní GABA transaminázu nemá Vigabatrin žádný vliv, takže se GHB v těle stále hromadí a nakonec se dostane až do mozku.", "section_level": 2}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Centrální nervový systém.", "content": "Ospalost (12,5%), bolest hlavy (3,8%), závratě (3,8%), nervozita (2,7%), deprese (2,5%), poruchy paměti (2,3%), diplopie (2,2%), agrese (2,0%), ataxie (1,9%), vertigo (1,9%), hyperaktivita (1,8%), ztráta zraku (1,6%) (viz níže), zmatení (1,4%), nespavost (1,3%), narušená koncentrace (1,2%), problémy s osobností (1,1%). Z 299 dětí se 33 (11%) stalo hyperaktivních. U některých pacientů se během léčby vigabatrinem vyvinula psychóza, která je častější u dospělých než u dětí. K tomu může dojít i u pacientů bez předchozího výskytu psychózy. K dalším vzácným vedlejším účinkům na CNS patří úzkost, emoční labilita, podrážděnost, třes, abnormální chůze a porucha řeči.", "section_level": 2}, {"title": "Trávící soustava.", "content": "Bolesti břicha (1,6%), zácpa (1,4%), zvracení (1,4%) a nevolnost (1,4%). Dyspepsie a zvýšená chuť k jídlu se vyskytla u klinických studií u méně než 1% subjektů.", "section_level": 2}, {"title": "Celé lidské tělo.", "content": "Únava (9,2%), přibrání na hmotnosti (5,0%), astenie (1,1%).", "section_level": 2}, {"title": "Teratogenita.", "content": "Teratologická studie provedená na králících zjistila, že dávka 150mg/kg/den způsobil rozštěp patra u 2 % mláďat a dávka 200mg/kg/den to způsobila v 9 %. Podle studie zveřejněné v březnu 2001 to může být způsobeno snížením hladin methioninu. V roce 2005 byla zveřejněna studie provedená na University of Catania, která uvádí, že krysy, jejichž matky konzumovaly 250–1000mg/kg/den měly horší výkon ve vodním bludišti a na otevřeném poli, krysy ve skupině 750mg se narodily s podváhou a nedohnaly kontrolní skupinu a krysy ve skupině 1000mg nepřežily těhotenství. U lidí dosud neexistují žádná kontrolovaná teratologická data.", "section_level": 2}, {"title": "Smysly.", "content": "V roce 2003 Frisén a Malmgren prokázali v retrospektivní studii 25 pacientů vigabatrin v nevratně difúzní atrofii vláken nervové sítě sítnice. To má největší vliv na vnější oblast (na rozdíl od makulární nebo centrální oblasti) sítnice. Poruchy zorného pole byly hlášeny již v roce 1997 ve Velké Británii Tomem Ekem a dalšími. Někteří autoři, včetně Comaishe a dalších věří, že ztráta zorného pole a elektrofyziologické změny mohou být prokazatelné až u 50 % uživatelů vigabatrinu. Retinální toxicitu vigabatrinu lze připsat snížení množství taurinu. Vzhledem k problémům s bezpečností je FDA vigabatrinovým programem REMS povinen zajistit informovaná rozhodnutí před zahájením a zajistit odpovídající užívání tohoto léku.", "section_level": 2}, {"title": "Interakce.", "content": "Studie publikovaná v roce 2002 zjistila, že vigabatrin způsobuje statisticky významné zvýšení plazmatického odbourávání karbamazepinu. V roce 1984 pánové Dr.Rimmer a Dr.Richens z University of Wales uvedli, že podávání vigabatrinu s fenytoinem snížilo koncentraci fenytoinu v séru u pacientů s epilepsií rezistentní na léčbu. O pět let později stejní dva vědci uvedli pokles koncentrace fenytoinu o 23% během pěti týdnů, a to v článku popisujícím jejich neúspěšný pokus objasnit mechanismus této interakce.", "section_level": 1}, {"title": "Farmakologie.", "content": "Vigabatrin je nevratný na mechanismu založený inhibitor gama-aminomáselné kyseliny aminotransferázy (GABA-AT), enzymu zodpovědném za katabolismus GABA, který zvyšuje hladinu GABA v mozku. Vigabatrin je racemická sloučenina a jeho [S]-enantiomer je farmakologicky aktivní.", "section_level": 1}, {"title": "Farmakokinetika.", "content": "U většiny léčiv je eliminační poločas užitečným předvídačem dávkovacích plánů a doby potřebné k dosažení rovnovážného stavu. V případě vigabatrinu se však zjistilo, že poločas biologické aktivity je mnohem delší než poločas eliminace. U vigabatrinu neexistuje žádné rozmezí cílových koncentrací, protože vědci nezjistili žádný rozdíl mezi hladinami sérových koncentrací respondentů a hladinami neodpovídajících. Místo toho se předpokládá, že doba působení je více funkcí rychlosti resyntézy GABA-T; hladiny GABA-T se obvykle nevracejí do normálního stavu až do šesti dnů po ukončení léčby.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Vigabatrin byl vyvinut v 80. letech se zvláštním cílem zvýšit koncentrace GABA v mozku za účelem zastavení epileptického záchvatu. Za tímto účelem bylo léčivo navrženo tak, aby nenávratně zastavovalo GABA transaminázu, která degraduje substrát GABA. Přestože byl tento lék schválen pro léčbu ve Spojeném království v roce 1989, povolené použití vigabatrinu americkým úřadem pro potraviny a léčiva bylo ve Spojených státech do roku 2009 dvakrát odloženo. V roce 1983 to bylo zpožděno, protože pokusy na zvířatech vyvolaly intramyelinický edém, avšak účinky nebyly při pokusech na lidech zřejmé, takže konstrukce léčiv pokračovala. V roce 1997 byly zkoušky dočasně pozastaveny, protože byly spojeny s poruchami periferního zorného pole u lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Společnost a kultura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Obchodní názvy.", "content": "Vigabatrin se prodává jako Sabril v Kanadě Mexiku, a ve Spojeném království. Obchodní značka v Dánsku je Sabrilex. Sabril byl schválen ve Spojených státech 21. srpna 2009 a v současné době je na trhu v USA prodáván společností Lundbeck Inc., která získala v březnu 2009 amerického sponzora Ovation Pharmaceuticals. V České republice se prodává rovněž pod názvem Sabril.", "section_level": 2}, {"title": "Generické ekvivalenty.", "content": "Dne 16. ledna 2019 FDA schválil první generickou verzi Sabrilu (vigabatrinu) ve Spojených státech.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vigabatrin, prodávaný pod obchodní značkou Sabril, je lék používaný k léčbě epilepsie. Jako generický lék se objevil v roce 2019. ", "tgt_summary": "Vigabatrin, brand name Sabril, is a medication used to treat epilepsy. It became available as a generic medication in 2019. ", "id": 1006205}
{"src_title": "Garry Winogrand", "tgt_title": "Garry Winogrand", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Winogrand studoval malbu na City College of New York a malbu a fotografii na Columbia University v New Yorku ukončil v roce 1948. Navštěvoval také fotožurnalistickou výuku u Alexeje Brodoviče v Nové škole pro sociální výzkum v New Yorku v roce 1951. V New Yorku se Winogrand také poprvé významně představil veřejnosti v roce 1963 výstavou v Muzeu Moderního umění (Moma). Výstavoval spolu s umělci jako Minor White, George Krause, Jerome Liebling a Ken Heyman. Roku 1966 Winogrand vystavoval v George Eastman House v Rochesteru s Lee Friedlanderem, Duane Michalsem, Bruce Davidsonem a Danny Lyonem v rámci výstavy s názvem Toward a Social Landscape \"Směrem sociální krajina\". V roce 1967 se podílel na projektu New Documents (Nové Dokumenty) v galerii Moma s Diane Arbusovou a Lee Friedlanderem.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Během své kariéry získal tři ceny Guggenheim Fellowship (1964, 1969 a 1979) a ocenění National Endowment of the Arts v roce 1979. Winogrand také vedl fotografické kurzy na University of Texas v Austinu a na Institutu umění v Chicagu. Winogranda ovlivnili Walker Evans s Robertem Frankem a jejich publikace \"American Photographs\" a \"The Americans\". Henri Cartier-Bresson na něho měl jiný vliv, nikoliv však na stylistiku. Sám prý ovlivnil architekta Maurice Nia. Když se Winogranda zeptal, proč fotografuje nakřivo, odpověděl mu: Tato zkušenost Nia vedla k myšlence architektury, která nevypadá jako architektura a k názoru, že architekt by si měl vytvořit vlastní styl, jinak není hotovou osobností.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Winogrand byl známý svými dokumentárními snímky amerického života v raných šedesátých letech, mnoho jeho fotografií zachycuje sociální problémy své doby a hraje roli v médiích při formování postojů. Potuloval se po ulicích New Yorku se svým 35 mm fotoaparátem Leica a rychle fotografoval pomocí předostřeného širokoúhlého objektivu. Jeho obrazy se často jeví, jako kdyby byly poháněné energií události, které byl svědkem. Zatímco Winograndův styl je imitací, jeho pohled, vizuální styl a vtip jsou jedinečné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Garry Winogrand (14. ledna 1928, New York – 19. března 1984, Tijuana, Mexico) byl pouliční a novinářský fotograf známý svými dokumenty Ameriky z poloviny 20. století.", "tgt_summary": "Garry Winogrand (14 January 1928 – 19 March 1984) was an American street photographer from the Bronx, New York, known for his portrayal of U.S. life and its social issues, in the mid-20th century. Though he photographed in California, Texas and elsewhere, Winogrand was essentially a New York photographer. ", "id": 55802}
{"src_title": "Alžběta Filipína Francouzská", "tgt_title": "Élisabeth of France", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Alžběta Filipína se narodila 7. května 1764 na zámku ve Versailles jako nejmladší dcera francouzského dauphina Ludvíka Ferdinanda a jeho druhé manželky Marie Josefy Saské. Z otcovy strany byli jejími prarodiči francouzský král Ludvík a jeho manželka Marie, z matčiny strany to byl polský královský pár August a Marie Josefa. Právě jako vnučce francouzského krále jí příslušel titul \"Petite-Fille de France\". Roku 1765 na souchotiny nečekaně zemřel Alžbětin otec a její nejstarší bratr se tak stal francouzským dauphinem, který byl později známý jako král Ludvík XVI. Jejich matka Marie Josefa se nikdy ze ztráty milovaného manžela nevzpamatovala a zemřela o dva roky později. Z dvouleté Alžběty Filipíny i jejích starších sourozenců se tak stali sirotci. Ji i její sestru Marii Klotildu vychovávala a vzdělávala Marie Luisa de Rohan, jedna z mnoha příslušnic rodu Rohanů, které vychovávaly francouzské prince a princezny. Z Alžběty Filipíny se stala dobrá jezdkyně na koni, s dobrým vzděláním a citem pro umění. Podobně jako její sestra Marie Klotilda nacházela zalíbení ve hře na hudební nástroje, především pak na violu da gamba a harfu. Byla také hluboce věřící. Nakonec roku 1774 umírá Alžbětin děd Ludvík XV. a jeho nástupcem se stává Alžbětin nejstarší bratr Ludvík August. Alžbětě Filipíně byl navržen například sňatek s císařem Josefem II., synem Marie Terezie. Nicméně Alžběta Filipína Josefa odmítla a její bratr Ludvík se za ni postavil – tak mohla zůstat ve Francii se zbytkem rodiny.", "section_level": 2}, {"title": "Revoluce.", "content": "17. července 1789, tři dny po dobytí Bastily, byl na přání krále Ludvíka vyslán vévoda Karel, Alžbětin bratr a budoucí francouzský král, do zahraničí, aby se skryl před revolucionáři. I Alžběta Filipína měla možnost odjet s tetami Marií Adélou a Viktorií Luisou do Itálie, kde by se jich ujala Marie Klotilda, královna sardinská a sestra Alžběty Filipíny. Nicméně, tuto nabídku odmítla a zůstala se zbytkem rodiny ve Francii. I když jí byl útěk nabídnut podruhé, odmítla. 10. srpna 1792 povstalci napadli Tuilerijský palác, kde zrovna královská rodina pobývala. Královští se pokusili najít záchranu na Zákonodárném národním shromáždění, nicméně ani ti jim nepomohli. O tři dny později byla rodina převezena do Templu v Paříži. 21. ledna 1793 proběhla poprava bývalého krále a Alžbětina bratra. Následník trůnu, Ludvík XVII., byl oddělen od rodiny. 2. srpna 1793 byla Marie Antoinetta převezena do Conciergerie a následně popravena. Krátce před popravou ještě napsala dopis adresovaný Alžbětě Filipíně, ten ale adresátce nikdy nedorazil. Ještě dlouho po smrti Marie Antoinetty žila Alžběta Filipína a její společnice, královnina dcera Marie Terezie, v nevědomosti; žádná z nich netušila, že královna je mrtvá.", "section_level": 2}, {"title": "Poprava.", "content": "Podle Robespierra byla Alžběta Filipína nebezpečná, avšak jeho původním plánem bylo pouze ji vyhnat z Paříže. 9. května 1794 ale byla převezena do Conciergerie a postavena před Revoluční tribunál. Byla obviněna z napomáhání při králově útěku a finanční podpory francouzské protiodbojové armády. Během procesu byla označována jako „sestra tyrana“ a ona na takové označení pohotově zareagovala: Následujícího dne byla odsouzena k popravě. Byla popravena společně s dalšími třiadvaceti muži a ženami, kteří byli souzeni ve stejnou dobu. Údajně také pro podporu ostatních odříkávala žalm 130, \"De Profundis\", dokud nepřišla řada na ni. Byla gilotinována. Její tělo bylo pohřbeno v hromadném hrobě na bývalém hřbitově Errancis. Nicméně, její bratr Ludvík XVIII. se snažil o řádné pochování svých předků a příbuzných a nezapomněl ani na Alžbětu Filipínu. Avšak když byl hrob otevřen, byla těla natolik rozložená, že nešlo poznat, kdo je kdo. Proto bylo každé jedno tělo uloženo do samostatného hrobu v Pařížských katakombách. Roku 1924 bylo navrženo Alžbětino blahořečení, tato záležitost ale zůstává nedořešena.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alžběta Filipína Francouzská (celým jménem \"Alžběta Filipína Marie Helena Bourbonská\", 7. května 1764, Versailles – 10. května 1794, Paříž) byla francouzská princezna, sestra tří francouzských králů: Ludvíka XVI., Ludvíka XVIII. a Karla X. Během Velké francouzské revoluce se jí, na rozdíl od tet Marie Adély a Viktorie Luisy, nepodařilo utéct za hranice a byla na Place de la Concorde v Paříži popravena.", "tgt_summary": "Élisabeth of France (\"Élisabeth Philippe Marie Hélène de France\"; 3 May 1764 – 10 May 1794), known as \"Madame\" Élisabeth, was a French princess and the youngest sibling of King Louis XVI. She remained beside the king and his family during the French Revolution and was executed at Place de la Révolution in Paris during the Terror. She is regarded by the Roman Catholic Church as a martyr and is venerated as a Servant of God.", "id": 1207884}
{"src_title": "Heřman II. Celjský", "tgt_title": "Hermann II, Count of Celje", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako syn Heřmana I. Celjského a Kateřiny, dcery bosenského bána Štěpána II. Kotromaniće. Po roce 1385 se stal hlavou dynastie Celjských. V bitvě u Nikopole v roce 1396 zachránil život uherskému králi a budoucímu císaři Zikmundovi Lucemburskému a stal se jeho rádcem a důvěrníkem. V únoru 1397 se podílel na potlačení vzpoury Lackfiovců proti králi Zikmundovi, který mu pak svěřil do správy zabavené majetky Lackfiovců v Záhoří (Varaždinská župa) a Mezimuří. V srpnu 1397 dostal darem hrady Vrbovec a Vinica a město Varaždin. V roce 1399 dostal celé Záhoří s dalšími osmi hradními panstvími (Cesargrad, Kostel, Krapina, Oštrc, Lobor, Belec, Trakošćan, Lepoglava). Od té doby měl titul hraběte z Celje a Záhoří a patřil k největším pánům v Uhersku. V roce 1401 se podílel na vysvobození Zikmunda ze zajetí, jehož tehdy zasnoubil se svou dcerou Barborou. Za manželku si ji Zikmund vzal v listopadu 1405. Další dceru, Annu, zasnoubil s Mikulášem II. Gorjanským, vzali se před rokem 1408. Spolu se synem Fridrichem se stal v roce 1408 zakládajícím členem Dračího řádu. Zúčastnil se kostnického koncilu. Byl rozhodčím sporu rakouských vévodů Leopolda IV. a Arnošta Železného. Bosenský král Štěpán Tvrtko II. mu odkázal zemi, neboť nezanechal dědice. V Uhersku dlouhý čas nazastával žádnou hodnost, s výjmkou chorvatsko-slavonského bánství, které zastával od dubna 1406 do ledna 1408. Až v roce 1423 se stal slavonským bánem a tuto hodnost zastával až do své smrti. Ve 20. letech 15. století se zkomplikoval jeho rodinný život. Syn Fridrich v roce 1422 zavraždil svou manželku Alžbětu Frankopanskou, protože si chtěl vzít za manželku svou milenku Veroniku Desenišskou. Zikmund ho odsoudil a odevzdal otci do vězení. Heřman zavřel syna na hradě Celje a Veroniku uškrtil. Když v roce 1426 zemřel po pádu z koně jeho nejmladší syn Heřman, byl Fridrich jediným dědicem a zakrátko byl omilostněn. Po smrti Heřmana v roce 1435 vedoucí úlohu v rodině převzal Oldřich II. Celjský, Fridrichův syn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heřman II. Celjský (1365 – 13. října 1435, Bratislava) byl hrabě z Celje a bán Chorvatska, Slavonie a Dalmácie. Roku 1403 založil kartuziánský klášter Pleterje.", "tgt_summary": "Hermann II (; early 1360s – 13 October 1435), Count of Celje, was a Styrian nobleman and magnate most notable as the faithful supporter and father-in-law of the Hungarian king Sigismund of Luxembourg. Hermann's loyalty to the King ensured him generous grants of land and privileges that led him to become the greatest landowner in Slavonia. He served as governor of Carniola, and twice as ban of the combined provinces of Slavonia, Croatia and Dalmatia, and was recognized by a treaty in 1427 as heir presumptive to the Kingdom of Bosnia. The House of Celje's rise to power culminated in achieving the dignity of Prince of the Holy Roman Empire. At the peak of his power, he controlled two thirds of the land in Carniola, most of Lower Styria and exercised power over all of medieval Croatia. Hermann was the most important representative of the line of Celje counts, having brought the family from merely local importance to the focus of Central European politics.", "id": 1225899}
{"src_title": "Marc Riboud", "tgt_title": "Marc Riboud", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Narodil se v Lyonu 24. června 1923. Svůj první snímek pořídil v roce 1937 pomocí fotoaparátu svého otce Vest Pocket Kodak. Jako mladý muž během druhé světové války působil v letech 1943 až 1945 ve francouzském odboji. Po válce v letech 1945 až 1948 vystudoval inženýrství na École centrale de Lyon. V letech 1948–1952 pracoval ve strojírenském závodu.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Až do roku 1951 pracoval Riboud jako inženýr v továrnách v Lyonu, ale v roce 1953 si vzal týdenní dovolenou strávenou fotografováním. Fotografoval na divadelním festivalu v Lyonu a výsledné fotografie byly otištěny v časopisu \"Arts\". Na základě tohoto úspěchu se rozhodl nevrátit se do zaměstnání, ale stát se profesionálním fotografem. Odstěhoval se do Paříže, kde potkal Henri Cartier-Bressona, Roberta Capu a Davida Seymoura, zakladatele Magnum Photos. Ještě v témže roce 1953 se stal členem této organizace. Jeho schopnost zachytit prchavé životní okamžiky prostřednictvím silných kompozic byla již v jeho začátcích patrná a tato dovednost mu dobře sloužila po nadcházející desetiletí. V následujících několika desetiletích cestoval Riboud po celém světě. V roce 1957 byl jedním z prvních evropských fotografů, kteří odjeli do Číny a v letech 1968, 1972 a 1976 vydal Riboud několik reportáží o severním Vietnamu. Později cestoval po celém světě, ale hlavně v Asii, Africe, USA a Japonsku. Riboud byl svědkem válečných zvěrstev (fotografování z vietnamské i americké strany vietnamské války) a zjevného zhoršení kultury potlačené zevnitř (Čína během let kulturní revoluce předsedy Mao Ce-tunga). Naproti tomu, když zachytil každodenní život lidí ve vyprahlých částech světa (Fès, Angkor, Acapulco, Niger, Váránasí, Šen-si) a lyriky dětských her v každodenním Paříži. V roce 1979 Riboud agenturu Magnum opustil. Riboudovy fotografie se objevily v mnoha časopisech, včetně \"Life\", \"Géo\", \"National Geographic\", \"Paris Match\" a \"Stern\". Dvakrát získal cenu Overseas Press Club Award, získal cenu Lifetime Achievement Award na soutěži Sony World Photography Awards 2009 a měl významné retrospektivní výstavy v Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris a Mezinárodním fotografickém centru v New Yorku. Riboud byl zvolen čestným členem Královské fotografické společnosti v roce 1998.", "section_level": 1}, {"title": "Fotografie.", "content": "Jedním z nejznámějších Riboudových obrazů je \"Eiffel Tower Painter\", pořízená v Paříži v roce 1953. Zobrazuje muže, který natírá věž v póze tanečníka, umístěného mezi kovovými armaturami věže. Pod ním se z fotografického oparu vynořuje Paříž. Na Riboudových obrazech se často objevují osamělé postavy. V \"Ankaře\" je centrální postava postavena proti průmyslovému pozadí, zatímco ve \"Francii\" leží osamocený člověk na poli. Vertikální kompozice zdůrazňuje krajinu, stromy, oblohu, vodu a vlající trávy, které věci obklopují, ale nepřehlušují lidský element. Snímek pořízený Riboudem dne 21. října 1967, nazvaný \"The Ultimate Confrontation: The Flower and the Bayonet\" patří mezi nejslavnější protiválečné snímky. Fotografii pořídil ve Washingtonu, D.C., kde se před Pentagonem shromáždily tisíce protiválečných aktivistů, aby protestovali proti účasti Ameriky ve Vietnamu, obrázek ukazuje mladou dívku Jan Rose Kasmirovou s květinou v ruce a laskavým pohledem v očích, stojící před několika vojáky s puškami, umístěnými za účelem blokování protestujících. Riboud řekl o fotografii: „Právě mluvila, pokoušela se zaujmout vojáky, možná se s nimi pokusila vést dialog. Měl jsem pocit, že se jí vojáci báli víc, než se bála ona jejich bajonetů.“", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1961 se Riboud oženil s americkou sochařkou Barbarou Chase, která žila v Paříži. Měli dvě děti. Byla známá díky svému románu \"Sally Hemings\" (1979), který získal kladné ohlasy a stal se bestsellerem. Rozvedli se před rokem 1981. Později se oženil s Catherine Chaine, novinářkou a spisovatelkou. Riboud zemřel v Paříži dne 30. srpna 2016 ve věku 93 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marc Riboud (24. června 1923, Lyon, Francie – 30. srpna 2016, Paříž) byl francouzský fotograf a fotoreportér nejznámější svou rozsáhlou reportáží z Dálného Východu: \"The Three Banners of China\", \"Face of North Vietnam\", \"Visions of China\" a \"In China\". Vystudoval inženýrství na École centrale de Lyon. V letech 1948–1952 pracoval ve strojírenském závodu. Jeho koníčkem byla fotografie, byl ovlivněn Henri Cartier-Bressonem, se kterým se i osobně setkal. Během dovolené v roce 1953 fotografoval na divadelním festivalu v Lyonu a výsledné fotografie byly otištěny v časopisu \"Arts\". Na základě tohoto úspěchu se rozhodl nevrátit se do zaměstnání, ale stát se profesionálním fotografem. Ve stejném roce byl přijat za člena agentury Magnum Photos. Jako fotoreportér pracoval v mnoha zemích světa, fotografoval v Číně, Japonsku, Vietnamu, Indii, Alžíru, Africe.", "tgt_summary": "Marc Riboud (; 24 June 1923 – 30 August 2016) was a French photographer, best known for his extensive reports on the Far East: \"The Three Banners of China\", \"Face of North Vietnam\", \"Visions of China\", and \"In China\".", "id": 2317718}
{"src_title": "Dharmapála", "tgt_title": "Dharmapala", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "V buddhistické ikonografii jsou tyto božstva zobrazovány v hrůzostrašné podobě. Vzhled dharmapálů je původem z indického náboženského umění, z kultu tančícího mnohorukého boha Šivy a jeho manželky Kali. Jsou zobrazeny jako nízké, strašidelné bytosti s velkými svaly a čelistmi, připravenými pohltit každého, kdo se odváží jít proti Dharmě. Často mají více ruk i noh, jejich barva kůže je tmavá, většinou červená, modrá nebo černá. Do široka otevřené tři oči jsou podlity krví. Výzdoby z useknutých hlav, lebek a kostí jsou součásti jejich oblečení. Jejich zlé tváře vyjadřují odpor vůči světským požitkům, jejich mocné svaly znamenají schopnost porazit zlo. Tyto božstva mají více pohlaví, mezi ně patří jak muži, tak i ženy. I přesto, že jsou dharmapálové zobrazováni v hněvivé podobě, jsou pokládáni za bódhisattvy či přímo buddhy. O hlavních funkcích dharmapály se říká, že má zabránit vnitřním a vnějším překážkám, které brání duchovním praktikům v dosažení duchovních realizací, a také rozvíjet nezbytné podmínky pro jejich praktikování. Dharmapálové se objevují i v mahájánovém buddhismu. Neexistuje klášteř v Tibetu, který by nebyl chráněn „ochráncem dharmy“. Tibet nemůžeme považovat za první místo, kde se vyskytuje tento jev. Tradice má kořeny ještě od doby starověké Indie, kdy mahajanisté se hodně spoléhali na ochránce Dharmy.", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "V buddhistické mytologii existuji legendy o tom, jak byli démoni přeměněni na dharmapal magickou mocí svatých. Jak se říká v jedné z legend, Padmasambhava porazil mnoho božstev tibetského náboženství Bön, které dříve bránily šíření buddhismu v Tibetu. Padmasambhava dal demonům na vybranou - stát se ochráncem Buddhová učení, či rozpuštění do prázdnoty. Většína božestv vybrala první variantu.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace.", "content": "Zpočátku rozlišovali čtyři dharmapály - strážci čtyř světových stran. Klasický tibetský seznam obsahuje 8 dharmapál.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dharmapála (wylie: chos-skyong, čínsky:, japonsky: ) je typ hněvivého božstva ve vadžrajánovém buddhismu. Slovo je složeno ze sanskrtských slov \"dharma\" („nauka“, „dharma“) a \"pála\" (doslova „ochránce“). Do češtiny by se tak pojem dharmapála dal přeložit jako „ochránce dharmy“. Dharmapálové chrání nejen dharmu, ale ostatní buddhisty, kteří následuji svoji stezkou. ", "tgt_summary": "A dharmapāla (, Chinese: 達磨波羅, 達摩波羅,, 護法鬼神, 諸天鬼神, 護法龍天, 諸天善神, ) is a type of wrathful god in Buddhism. The name means \"\"Dharma\" protector or defender\" in Sanskrit, and the \"dharmapālas\" are also known as the Defenders of the Law (Dharma), or the Protectors of the Law. There are two kinds of dharmapala, Worldly Protectors and Wisdom Protectors. Only Wisdom Protectors are enlightened beings.", "id": 1348913}
{"src_title": "Karel Havlíček Borovský", "tgt_title": "Karel Havlíček Borovský", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a činnost před rokem 1848.", "content": "Kupci Matěji Havlíčkovi a jeho ženě Josefíně Dvořákové, dceři sládka z Horní Cerekve, se 31. října 1821 v Borové u Německého Brodu narodil syn Karel. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost (dnes je v tomto domě muzeum se stálou expozicí věnovanou životu a dílu Karla Havlíčka Borovského). V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – \"Obrazy z Rus\". Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem \"Pražských novin.\" Psal také do satirické přílohy časopisu \"Česká včela\" s názvem \"Žihadlo\". Roku 1845 se proslavil ostrou kritikou nového Tylova románu \"Poslední Čech\".", "section_level": 2}, {"title": "Revoluční rok 1848.", "content": "V revolučním roce 1848 odešel z \"Pražských novin\", a za finanční pomoci šlechtice Vojtěcha Deyma založil vlastní \"Národní noviny\", které dosáhly velké popularity. Národní noviny byly prvním deníkem v Českých zemích. Ačkoli byl Havlíček jedním z největších zastánců národní myšlenky, formu revoluce spíše odsuzoval. Byl si vědom slabé síly Čechů a případných následků, které mohly vrátit politiku o řadu let zpět. Obě tyto obavy se následným vývojem potvrdily. Podílel se na organizaci Slovanského sjezdu, navštívil Polsko a Chorvatsko, aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu. Byl členem Národního výboru. Roku 1848 po potlačení povstání v Praze byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn. Z důvodu získané imunity jej vojenští správci Prahy propustili. V této době byl totiž ve volbách roku 1848 zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Humpolec v Čechách. Uvádí se jako redaktor. V Národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni na Říšském sněmu však působil více jako novinář než jako poslanec. V prosinci 1848 na svůj poslanecký mandát rezignoval. Havlíček nadále vystupoval velmi ostře proti vládě. V důsledku zavedení kaucí na politická periodika byl nucen přestat vydávat satirickou přílohu \"Národních novin\" nazvanou \"Šotek\". Po vyhlášení výjimečného stavu nad Prahou a okolím v důsledku tzv. májového spiknutí pražské vojenské velitelství v červnu 1849 Národní noviny zakázalo. Další vydávání bylo povoleno za Havlíčkův příslib, že se zdrží zásadní kritiky březnové oktrojované ústavy. Pro pokračující kritiku vládní politiky byly \"Národní noviny\" v lednu 1850 pražským vojenským velitelstvím zakázány. Havlíček hledal místo, kde by mohl pokračovat ve své žurnalistické činnosti mimo oblast výjimečného stavu. Usadil se v Kutné Hoře, kde založil časopis \"Slovan\", který vycházel 2× týdně. Úřední orgány se však snažily jeho dosah komplikovat, redaktor byl sledován, podrobován domovním prohlídkám, několik čísel \"Slovana\" bylo zkonfiskováno a s Havlíčkem byly vedeny soudní procesy pro porušení tiskového zákona, což Havlíček ve \"Slovanu\" s osobitým humorem komentoval. Vládní strana se jej neúspěšně snažila přimět k loajalitě. V reakci na činnost opozičních žurnalistů bylo v létě 1851 vydáno opatření, na jehož základě bylo možné zakázat vydávání protivládních periodik, pokud obdrží dvě úřední výstrahy. Poté, co byly \"Slovanu\" tyto výstrahy uděleny, Havlíček sám v srpnu jeho vydávání zastavil. Rozhodl se žurnalistickou práci přerušit a věnovat se rodině. Plánoval založit hospodářství. Na radu Františka Palackého vydal knižně soubor svých článků \"Duch Národních novin\" a \"Kutnohorské epištoly\". Prodej \"Kutnohorských epištol\" byl policií zakázán, ale přesto se podařilo část výtisků distribuovat před jejich konfiskací. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil.", "section_level": 2}, {"title": "Vyhnanství v Brixenu.", "content": "Z Kutné Hory se Havlíčkovi vrátili do domu na náměstí Německého Brodu. Havlíček žil spíše v ústraní a společensky se neangažoval. Těšil se na práci v hospodářství, které mu nalezl jeho bratr František. O tom, že mu dá rakouská moc pokoj, však spíše pochyboval a byl prý dokonce před chystaným zákrokem varován. Tomu, že se úřady uchýlí k tak tvrdému zásahu, ale pravděpodobně nevěřil. Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Franzi Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném městě zřejmě nepovažoval za dostatečné opatření a zvolil odlehlý Brixen v tehdejším jižním Tyrolsku. Dne 16. prosince 1851 kolem třetí hodiny ranní vstoupil do Havlíčkova bytu policejní komisař Franz Dedera s dvěma strážníky (akci dozoroval i brodský okresní hejtman Ferdinand Voith, jenž se s Havlíčkem znal) a vyzval jej, aby ho následoval. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského Brixenu. Cesta přes zasněžené Alpy byla velmi náročná. Jednou se dokonce splašili koně a Havlíček byl jediný, kdo se je odvážil zastavit. V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v hotelu Elephant, kde se rychle seznámil s dalšími vyhnanci – s Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku 1848, a důstojníkem Rudolfem Hebrem, jenž se zde ocitl kvůli dluhům. V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství. Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho rodina netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně (pro představu vyšší úředník tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Na živobytí to však evidentně nedostačovalo, protože Havlíček musel citelně sáhnout do rodinných úspor. Pobyt v horském Brixenu zdravotně prospíval celé rodině nakažené tuberkulózou. Havlíček byl 3,5 roku ve vyhnanství, odtržen od vlasti i od přátel. Ve středně velkém městečku byl nešťastný. Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem, jídlo jim nosili z hostince U Slona. Jinak však byl Havlíček pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. Velmi ho také trápilo to, že musí žít mimo svůj domov a má jen omezené kontakty s přáteli v Čechách. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Havlíček tak doufal, že jej spíše za rodinou do Čech pustí. Úředníci však byli neoblomní. Až poté, co Havlíček podepsal protokol, jímž se zavázal nepokračovat ve veřejných aktivitách, byl po téměř čtyřech letech vyhnanství propuštěn zpět do Čech. Do Prahy přijel 15. května 1855. Cestou se dozvěděl smutnou zprávu, že jeho manželka Julie před měsícem, 16. dubna 1855, zemřela na následky tuberkulózy. Tato nemoc byla brzy po návratu zjištěna i u Havlíčka a nakažena byla i jejich dcera Zdeňka. Havlíček, který se z Brixenu vrátil s téměř bílými vlasy, po zprávě o úmrtí své ženy prý utekl do polí a křičel: „To je konec!“. Po návratu z vyhnanství se Havlíček ocitl bez práce a bez finančních prostředků. Většinu svých peněz totiž půjčil švagrovi, který je investoval do své pokrývačské firmy. Jelikož měl Havlíček zakázaný pobyt v Praze, žil v Německém Brodě u matky a dceru nechal u své švagrové. Měl v plánu přijet si pro ni, až získá nové stálé místo.", "section_level": 2}, {"title": "Nemoc a smrt.", "content": "Karel Havlíček Borovský měl úředně zakázáno opouštět Německý Brod. Na každou cestu musel žádat o povolení. Zapovězenou měl především Prahu, kam se snažil přestěhovat především proto, aby byl blíže dceři. Pobyt v Praze byl Havlíčkovi povolen až poté, co byla zjištěna jeho nevyléčitelná nemoc. Roku 1856 si začal stěžovat na stálou únavu a kašel. 18. června 1856 dostal chrlení krve a poté doktoři rozhodli o jeho pobytu ve Šternberku u Smečna na Kladensku, kde se léčil u místních lázeňských pramenů. 24. července 1856 byl v horečkách kočárem převezen do Prahy. Cestou blouznil a s velkou silou sebou vyčerpávajícím způsobem zmítal. Švagr František Jaroš nechal vykopnout okno kočáru a až poté se Havlíček zklidnil. O pět dní později zemřel v Jarošově bytě ve věku nedožitých 35 let, na stejné posteli jako o rok dříve jeho milovaná žena Julie. Před smrtí prý v agónii pohyboval rukou jakoby horečně něco psal a obracel listy. Pohřeb zorganizoval sládek Ferdinand Fingerhut-Náprstek, bratr Vojty Náprstka a pořadatelství se ujal Josef Němec, manžel Boženy Němcové, spolu s Josefem Václavem Fričem. Pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí a policie jmenovitě zaznamenala přítomnost např. Františka Palackého, Františka Ladislava Riegra, Václava Hanky nebo Karla Jaromíra Erbena. Josef Němec byl po pohřbu následně za svou aktivitu odsouzen k osmi dnům vězení. Na pohřbu Božena Němcová údajně položila na Havlíčkovu rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví, ale vavřínový věnec dle zjištění V. Macury dal do hrobu Ferdinand Náprstek. J. L. Turnovský, který se pohřbu osobně zúčastnil, napsal (str. 263, citace): „O věnec vavřínový, kterým byla Božena Němcová rakev Havlíčkovu ozdobila, rozdělili se nejbližší účastníci pohřbu, vzavše si po lístku na památku“. Havlíček, kterého se rakousko-uherská moc obávala natolik, že jej deportovala za hranice vlasti, byl nesporně obětí svých odvážných politických názorů. Izolace od přátel a své vlasti v Brixenu jej značně psychicky poznamenala. Nicméně fakt, že za dobu strávenou v Brixenu pobíral Havlíček plat vyššího úřednického zaměstnance (aby se jej vláda zbavila) a obýval druhý nejdražší dům v Brixenu nebo to, že nemoc na kterou zemřel, mu nezpůsobila údajná „izolace“, ale „jen“ obyčejné nachlazení, se mnohdy neuvádí. Před jeho smrtí se mu lidé vyhýbali a jeho veřejnou činnost odsuzovali i v tisku. Paradoxně již za několik let se stal národním mučedníkem a jeho osoba byla uctívána. Vznikl tak kult, jakého jsme v drobných obměnách byli svědky i ve 20. století. Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. V roce 2015 byl na jeho hrob umístěn QR kód s odkazem na informace na internetu. Havlíčkova matka Josefína Havlíčková zemřela v Německém Brodě v úterý 1. července 1884 ve věku 93 let.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Žurnalistika.", "content": "Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za jejího zakladatele. Dnes bychom jej označili za investigativního reportéra, jelikož byl ve svých článcích nejvíce kritický k tehdejší absolutistické vládě, hledal její slabiny a ty pak zprostředkovával lidem. Havlíček jako statečný a čestný člověk byl několika politickými režimy nenáviděn (rakouskouherský císař z něj měl takový strach, že jej nechal deportovat z Čech), obyčejnými lidmi uznáván a respektován. Působil v Pražských novinách a v příloze Česká včela (viz výše), v Národních novinách, kterou sám založil a konečně také ve vlastním časopise \"Slovan\". Kvůli svým článkům měl velmi často problémy, ale vždy sebe a své články dokázal obhájit. V pohledu na ekonomii zastával Karel Havlíček Borovský pozici klasického liberalismu. Byl pro svobodný obchod, proti clům a odmítal papírové peníze. Zároveň údajně poukazoval na hrozbu komunismu. Bedlivým čtením však vidíme, že varoval před typickými znaky buržoasní společnosti, měšťáctví a nepravostmi, viz cit : \"Než, my zde skutečně nerozkládajíce pojmu tohoto slova, budeme se držeti jen zcela obyčejného jeho významu, pravíme všem také: Každého člověka jmění se musí hájiti a kdo se cizího jmění dotýká, kdo do cizího jmění sahá, jest komunista! Jen majitel sám právo má se svým jměním dle své vůle nakládati a každé míchání se do toho odjinud jest komunismus!... Když se ale budeme této zásady držeti, shledáme brzy, že komunisté největší jsou zrovna na té straně, odkud právě v tuto dobu nejvíce proti komunismu kázati a brojiti slyšíme: a zpozorujeme také, že zrovna ti, kteří jiné viní z toho, že mají úmysl komunismus zaváděti, sami nejméně jmění cizé za svaté drží.\"... A kdyby se ještě tyto peníze vynaložily svědomitě k pravému prospěchu národa, zůstal by sice přece způsob vybírání bezprávím, avšak mohl by se každý snadněji touto myšlenkou upokojiti. Víme však, jakým způsobem se v absolutních státech zachází s penězi od národu těžce zaplacenými. Polovička rozhází se povalovačům národu nic neplatným a rozdá se pochlebníkům mizerným, vynaloží se na uplacování atd. atd. Pročež pravím: Nebojte se tak příliš těch komunistů, kteří berou na groše, těm se zajisté snadněji ubráníte! Ale bojte se více těch komunistů, kteří berou na miliony! ( viz tamtéž ). V této věci je odkaz K.H.B. stále aktuální. V roce 1846 Havlíček navštívil litoměřický biskupský hřbitov, kde se zhrozil, že není nijak označen hrob Karla Hynka Máchy. Zasadil se o vytvoření náhrobku, který je dnes na pražském Vyšehradě. V roce 1848 navrhl Karel Havlíček a zasadil se o přejmenování pražského Koňského trhu na Václavské náměstí a také Dobytčího trhu na Karlovo náměstí. Havlíček se neúspěšně zasazoval o zřízení první české průmyslové školy.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz v první světové válce.", "content": "V roce 1918 byl nově vznikající pěší střelecký pluk nově utvářené 3. divize Československých legií na Rusi pojmenován „pluk Karla Havlíčka Borovského“.", "section_level": 2}], "src_summary": "Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha), byl český básník, novinář a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů. Podepisoval se jako Borovský Havel. Roku 1851 byl odvezen do Brixenu (italsky Bressanone), přitom napsal knihu Tyrolské elegie. ", "tgt_summary": "Karel Havlíček Borovský (; Borová, today \"Havlíčkova Borová;\" 31 October 1821 – 29 July 1856) was a Czech writer, poet, critic, politician, journalist, and publisher.", "id": 584291}
{"src_title": "Iptables", "tgt_title": "Iptables", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Příkaz codice_1 slouží k manipulaci s tabulkami Xtables (které používá Netfilter) a v nich umístěných řetězců () složených z pravidel. Pravidla slouží k ovlivňování průchodu paketů jádrem operačního systému (resp. jeho subsystémem, který nazýváme TCP/IP stack). Za pomoci tohoto nástroje tak mohou být vytvořeny různé druhy pravidel, který tento průchod ovlivní (povolen, odmítnut, změněn apod.). Systém pravidel vytváří firewall (kontrola přístupu), umožňuje nastavení NAT (modifikace procházejících paketů), sledování procházejících paketů, jejich analýzu a podobně. Nástroj iptables vyžaduje ke své funkci administrátorská oprávnění, a proto musí být spuštěn uživatelem root, jinak nebude fungovat. Program je většinou umístěn v \"/usr/sbin/iptables\". Iptables jsou součástí jádra Linuxu verze 2.6 a 2.4. Ve starších verzích se používal nástroj ipchains (2.2) a ipfwadm (2.0).", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí funkce.", "content": "Rámec Xtables, užívaný ip_tables, ip6_tables a arp_tables umožňují definovat tabulky obsahující sady pravidel sdružovaných do řetězců (), které definují zacházení s jednotlivými pakety. Existuje několik základních tabulek (INPUT, OUTPUT, FORWARD,...), do kterých lze přidávat pravidla, měnit jejich nastavení a je možné vytvářet další tabulky a zapisovat pravidla, které jejich průchod vyvolají. Každý příchozí či odchozí paket musí projít alespoň jednou tabulkou.", "section_level": 1}, {"title": "Základní syntaxe.", "content": "iptables [tabulka] [akce] [chain] [ip_část] [match] [cíl] [cíl_info]", "section_level": 1}, {"title": "Parametr tabulka.", "content": "Existují tři základní typy: filter (výchozí), nat a mangle. Přepínač –t definuje, o který typ se jedná (např.: iptables -t nat). Každý typ tabulky má vlastní systém pravidel.", "section_level": 1}, {"title": "Parametr akce.", "content": "Nejpoužívanější příkazy (přeložený výtah z manuálové stránky): Politika (policy) v iptables je implicitní pravidlo, které se uplatní, pokud paket projde všemi pravidly, aniž by byl akceptován (ACCEPT). Implicitně je nastaveno na „povolit vše“ (ACCEPT). Při vytváření firewallu se obvykle uplatňuje princip „co není povoleno, je zakázáno“. K nastavení implicitního pravidla se používá přepínač -P. Volby jsou buď povolit (ACCEPT) nebo zahodit (DROP). Příklad nastavení, které nastaví implicitní pravidlo na zahození všech příchozích paketů: První nastavujeme protokol. Standardní protokoly jsou ICMP, UDP, TCP nebo ALL. Lze použít také protokoly uvedené v \"/etc/protocols\". Protokol definujeme přepínačem -p (--protocol), je-li za přepínačem použit vykřičník, znamená to negace, tedy platí vše ostatní, kromě negovaného. Př.:! -p UDP. (dříve bylo možné uvádět i ve tvaru -p! UDP, v současnosti je tento zápis zastaralý ) nastavení zdrojové IP adresy definuje přepínač -s (--src,--source), nastavení cílové adresy definuje přepínač -d (--dst,--destination). Jestliže není použita výchozí maska sítě, může být použit zápis ve tvaru 192.168.0.1/24 nebo 192.168.0.1/255.255.255.0. Pro zjištění, odkud paket přišel, použijeme přepínač -i (--in-interface). Chceme-li zjistit, které zařízení se právě snaží opustit, použijeme přepínač -o (--out-interface). Při použití přepínače -j (--jump) určujeme dvě možnosti – ACCEPT (pustí paket dále) nebo DROP (paket zahodí).", "section_level": 2}, {"title": "Parametr ip_část.", "content": "Příklad: Všechny pakety, které přijdou na eth0 z jiné adresy než 192.168.0.1, budou zahozeny. Popis příkladu:", "section_level": 2}], "src_summary": "iptables je v informatice název pro user space nástroj v Linuxu, který slouží pro nastavování pravidel firewallu v jádře. Pravidla firewallu mohou být stavová i nestavová a mohou ovlivňovat příchozí, odchozí i procházející IP datagramy. Pravidla jsou v jádře zpracovávána několika netfilter moduly.", "tgt_summary": "iptables is a user-space utility program that allows a system administrator to configure the IP packet filter rules of the Linux kernel firewall, implemented as different Netfilter modules. The filters are organized in different tables, which contain chains of rules for how to treat network traffic packets. Different kernel modules and programs are currently used for different protocols; \"iptables\" applies to IPv4, \"ip6tables\" to IPv6, \"arptables\" to ARP, and \"ebtables\" to Ethernet frames. ", "id": 2244391}
{"src_title": "Pa-ta šan-žen", "tgt_title": "Bada Shanren", "src_document": [{"title": "Jména.", "content": "Pa-ta šan-žen byl pseudonym, jeho vlastní jméno bylo Ču Ta (), mnišské jméno Čchuan-čchi (), zdvořilostní jméno Žen-an (), užíval i řadu dalších pseudonymů a přezdívek.", "section_level": 1}, {"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se v jedné z vedlejších větví dynastie Ming, byl vzdáleným potomkem Ču Čchüana, knížete z Ning a 17. syna Chung-wua, zakladatele a prvního císaře říše Ming. Dostalo se kvalitního konfuciánského i uměleckého vzdělání, v rodině tradičního. Po pádu říše Ming a smrti otce roku 1644 ztratil privilegované postavení, před mandžuskými dobyvateli Číny se musel skrývat v horách, a nakonec roku 1648 vstoupil do buddhistického kláštera a stal se mnichem. Od konce 70. let 17. století se začal vracet do světského života, v němž se živil jako profesionální malíř. patrně z těžkých let skrývání a strachu mu do konce života zůstaly psychické problémy, nějakou dobu dokonce nemluvil. Maloval zpravidla tuší přírodní motivy v žánru „květin a ptáků“, květiny, ovoce, zeleninu, bambus, skály, stromy, ptáky a zvířata; používal rozmývanou tuš. Jeho obrazy „květin a ptáků“ jsou ovlivněny stylem mingských Čchen Čchuna a Sü Weje, a jejich snahou o vystižení duchovní podstaty zobrazovaného. Při malbě krajin, které pojednával v brilantní zkratce, se inspiroval přístupem umělců 10. století Tung Jüana a Ťü-žena. Patřil mezi malíře-individualisty raného čchingského období (vedle Š’-tchaoa), tvořící v opozici vůči převládající ortodoxii. Za života i po smrti nepatřil mezi významné umělce, cenili si ho pouze někteří japonští sběratelé. V Číně byl vyzdvižen až počátkem 20. století, kdy kritici ocenili jeho kreativní novátorství a vyzdvihli ho jako protimandžuského vlastence.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pa-ta šan-žen (, volně „Horal osmi výšin“; asi 1626– asi 1705) byl čínský malíř raně čchingského období. Maloval především přírodní motivy v žánru „květin a ptáků“.", "tgt_summary": "Bada Shanren (born Zhu Da; c. 1626–1705) was a Han Chinese painter of ink wash painting and a calligrapher. He was of royal descent, being a direct offspring of the Ming dynasty prince Zhu Quan who had a feudal establishment in Nanchang. His master lineage's accession was revoked following the last Ning Lineage King Zhu Chenhao's rebellion in 1521, but the rest of the lineage was allowed to retain status in Jiangxi. Art historians have named him as a brilliant painter of the period.", "id": 1849903}
{"src_title": "Celebration (Florida)", "tgt_title": "Celebration, Florida", "src_document": [{"title": "Statut.", "content": "Celebration má oficiálně statut statistické územní jednotky evidované statistickým úřadem Spojených států amerických (náležící do oblasti \"Orlando–Kissimmee Metropolitan Statistical Area\"). Celebration je oficiálně vedena jako komunita (nikoli obec), taktéž nespadá pod katastr žádné obce, nicméně zastavěná oblast Celebration o výměře 27,7 km2 čítá na cca 9500 rezidentů a sama o sobě má charakter menšího amerického městečka jižanského rázu (taktéž neoficiálně se o Celebration referuje jako o městu či městečku).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Celebration bylo založeno v letech 1993-1994 dceřinou firmou \"Disney Development Company\" na pozemku o rozloze asi 20 km2 v okresu \"Reedy Creek Improvement District\". Celkové investice činily přibližně 2,5 miliardy dolarů. Městskými architekty byli \"Cooper, Robertson & Partners\" a Robert A. M. Stern; prvky v okolní krajině pak vznikly podle návrhu prominentní sanfranciské firmy EDAW. Jako jednotný architektonický sloh byl zvolen tamní jižanský rezidenční styl z počátku 20. století, s typickými dřevěnými a cihlovými stavbami. Pro Celebration specifická je též nízká hustota zástavby, absence obytných výškových staveb a více místa pro zeleň.První fáze vývoje rezidenční části se ale naplno rozběhla až v roce 1996 a od té doby prošla fázemi staveb jejich jednotlivých oblastí, navanými \"villages\" (vesnice). Ty zahrnují \"Celebration Village\", \"West Village\" a \"Lake Evalyn\"; v další fázi pak \"the North Village\", \"South Village\", \"East Village\" a \"Aquila Reserve\"; a nakonec a \"Artisan Park\". Sám ředitel Michael Eisner věnoval rozvoji Celebration zvýšené úsilí (projekt měl vyhovovat firemní vizi \"Experimental Prototype Community of Tomorrow\", EPCOT).", "section_level": 1}, {"title": "Služby.", "content": "V prvních fázích komeční budovy Walt Disney Company zabíraly větší část města; v průběhu nárůstu komunity většina z nich stáhla. O energetické a komunikační služby městečku se starají společnosti \"Smart City Telcom\" a \"Reedy Creek Energy Services\", které jsou obě řízeny Walt Disney Company. Město má svoji hasičskou zbrojnici, poštu (i přesto, že Celebration nemá vlastní ZIP kód), školu, banku a nemocnici. Poblíž se nachází golfové hřiště s kurzy golfu. Služby městečka zahrnující vzdělání, zdravotnictví a technologie byly plánovány od samotného začátku experty v těchto oblastech, pod supervizí CEO společnosti Disney.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Přestože na celém území Celebration žije kolem 9500 lidí, v samotném centru je to jen něco málo přes 2700 (952 domácností a 716 rodin). Přes 93,5 % obyvatel Celebration jsou běloši. Roční příjem obyvatel se pohybuje kolem 160 % celostátního průměru.", "section_level": 1}, {"title": "Komunity.", "content": "Obyvatelé Celebration mají mnoho komunit, z toho osm náboženských (sedm křesťanských a jednu židovskou).", "section_level": 2}, {"title": "Slavnosti.", "content": "Celebration každý rok hostí několik událostí, které jeho komunita pořádá. Ve výročí Dne nezávislosti se v Celebration koná slavnostní ohňostroj.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Silnice zvaná World Drive spojuje Celebration se zábavním parkem Walt Disney World Resort. Uvnitř města se její obyvatelé přepravují buď na kole, pěšky nebo elektromobily.", "section_level": 1}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Celebration bylo od svého vzniku místem děje několika málo seriálů, dokumentů, radiových show nebo knížek. Děj byl do Celebration zasazen např. v epizodě \"Crime Aid\" amerického seriálu \"The Office\", dalším televizním seriálu \"How to Start Your Own Country\", show radiové stanice NPR \"Wait Wait... Don't Tell Me!\" nebo dokonce muzikálu \"Avenue Q\".", "section_level": 1}, {"title": "Kritický pohled.", "content": "Značná část děl, která Celebration zmiňují, se však o městečku, jeho stylu a koloritu, a jeho obyvatelích vyjadřují kriticky. Eric Petersen nabízí v písni \"Every Town Will Celebrate\" satirický pohled na město; obdobně tak skupina Chumbawamba ve své písničce \"Celebration, Florida\" z alba WYSIWYG se nese v duchu satiry a „nostalgie po čase, který si nemohou pamatovat“. Román \"Candor\" o mladíkovi ze střední Floridy, ve které Celebration leží, byl napsán bývalým obyvatelem tohoto městečka a ostatní postavy popisuje jako konzumenty s vymytým mozkem. V románu je zmíněno několik lokací, které odpovídají místům v centru Celebration. V eseji \"Species-On-Species Abuse\" její autorka Sarah Vowellová zase jízdu na kole přes Celebration netypicky v některých aspektech přirovnává v masakru na Columbine a ději knížky Velký Gatsby. Celebration taktéž našlo zmínku v dokumentárním filmu. Dokument The Corporation, zabývající se rostoucím vlivem nadnárodních korporací nad zbytkem společnosti, Celebration představuje jako další krok postupné nadvlády prostřednictvím vlastnictví korporací nad lidmi. Stejně tak vytýká, že městečko bylo vytvořeno za účelem zisku společnosti Walt Disney a zasazení jeho „dokonalého předměstí“ je nerealistické až směšné a místo tradice s kořeny se v případě jeho architektury jedná o falešnou imitaci. Ve knize No Logo kanadské publicistky Naomi Kleinové (ve které mj. popisuje vývoj komerce a reklamy ve smyslu vztahu zboží, produktů a zákazníků) je Celebration zmíněna jako příklad „komerční nirvány“ – zatím nejvyšší mety v cestě korporací za upoutání si svých zákazníků, která je mnohem bezprostřednější a pokročilejší než prostší formy reklamy a marketingu. Kleinová také upozorňuje na zajímavý paradox: v Celebration nejsou žádné reklamy – podle ní to souvisí právě se skutečností, že Celebration je komerční město jako takové a Walt Disney Company jako „vlastník města“ má právo určovat si podmínky, které by v běžném městě nebyly možné – zákaz reklamy (konkurence) je podle Kleinové jednou z nich.", "section_level": 2}], "src_summary": "Celebration, Florida je komunita v okrese Osceola County amerického státu Florida. Jedná se de facto o první komerční městečko na světě. Vlastníkem je společnost Walt Disney Company.", "tgt_summary": "Celebration is a census-designated place (CDP) and a master-planned community in Osceola County, Florida, United States, located near Walt Disney World Resort and originally developed by The Walt Disney Company. The town, whose population was 7,427 at the 2010 census, is part of the Orlando–Kissimmee Metropolitan Statistical Area. ", "id": 1081755}
{"src_title": "Milánské vévodství", "tgt_title": "Duchy of Milan", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Milánské vévodství založil roku 1395 pán Milána Gian Galeazzo Visconti. Když roku 1447 vládnoucí rod Viscontiů vymřel v mužské linii, prohlásil se Milán republikou (Ambrosiánská republika) navzdory faktu, že vévoda Karel Orleánský byl legitimním nástupcem na milánský trůn. Avšak vévoda z Orléans své nároky nedokázal prosadit a ani Ambrosiánská republika neměla dlouhého trvání. Italský žoldnéř a dobrodruh Francesco I. Sforza, který se oženil s poslední nelegitimní dcerou z rodu Viscontiů, se roku 1450 zmocnil Milána a prohlásil se vévodou. V roce 1498 se nový orléanský vévoda stal francouzským králem jako Ludvík XII. V boji o milánský vévodský stolec si Ludvík XII. počínal mnohem důrazněji než jeho otec. Roku 1499 Francouzi vtrhli do severní Itálie a vyhnali sforzského vévodu Ludovica. Až do roku 1513 v Miláně vládli Francouzi, kteří byli v tomto roce ze země vyhnáni Švýcary. Ti do Milána dosadili Ludovicova syna Massimiliana Sforzu. Jeho vláda však netrvala dlouho. Roku 1515 francouzská armáda, tentokrát pod velením nového krále Františka I., do severní Itálie přišla znovu a v bitvě u Marignana vybojovala kontrolu nad oblastí a vévodu Massimiliana zajala. Roku 1521 byla Francie z Milána znovu vytlačena, tentokrát Rakušany, a ti na trůn dosadili Massimilianova mladšího bratra Francesca II. Následovala těžká porážka Francie v bitvě u Pavie roku 1525, ale když se zdálo, že císař Karel V. začíná pomocí vojska dominovat v Itálii, Francesco II. se spolu s Benátkami, Florencií, papežem Klementem VII. a Francií spojil proti římsko-německému císaři. Tento krok měl za následek rychlé vyhnání Francesca II. z Milána císařskými vojsky. Francesco II. si však podržel pod kontrolou ostatní města vévodství, a do Milána byl znovu dosazen mírovou dohodou z Cambrai roku 1529. Po Franceskově smrti roku 1535 (bez legitimního dědice) znovu vyvstala otázka nástupnictví. Milánské vévodství si nárokoval jak francouzský král, tak římsko-německý císař. Milán měl však pod kontrolou císař Karel V., který nakonec novým vévodou učinil svého syna Filipa. Moc španělské koruny nad Milánem byla nakonec uznána i Francií dohodou z Cateau-Cambrésis roku 1559. Milánské vévodství zůstalo ve španělských rukách až do počátku 18. století, kdy vypukly války o dědictví španělské a oblast Milána byla dobyta Rakouskem. Smlouva z Bádenu, kterou skončila válka roku 1714, připojila Milánsko k Rakousku. Pod rakouskou nadvládou zůstalo vévodství až do roku 1796, kdy ho opět obsadila francouzská armáda pod velením tehdejšího generála Napoleona Bonaparta. Smlouvou z Campo Formia roku 1797 se Rakousko vévodství milánského vzdalo a Napoleon z něj vytvořil centrální část nové Cisalpinské republiky. Poté, co se sám prohlásil francouzským císařem, přetvořil Napoleon tuto republiku na první Italské království. Po Napoleononově porážce rozhodl 9. června 1815 Vídeňský kongres, že Milánské vévodství již nebude obnoveno, a jeho území se stane součástí Království lombardsko-benátského pod nadvládou Rakouska. Království lombardsko-benátské poté existovalo až do roku 1866, kdy jeho území bylo přivtěleno do nově vzniklého Italského království.", "section_level": 1}], "src_summary": "Milánské vévodství (italsky \"Ducato di Milano\", latinsky \"Ducatus Mediolani\" nebo \"Ducatus Mediolanensis\") byl stát ležící v severní Itálii existující v letech 1395–1797. Milán byl součástí Svaté říše římské a vládlo zde několik dynastií. Ačkoliv během staletí se území ovládané milánskými vévody měnilo, většinou vévodství zabíralo většinu moderní Lombardie, včetně Milána a Pavie, tradiční centra starého Italského království. Do 16. století byla součástí Milánského vévodství také Parma, která se poté odštěpila a stala se centrem nového Parmského vévodství.", "tgt_summary": "The Duchy of Milan was a state of the Holy Roman Empire in northern Italy. It was created in 1395 by Gian Galeazzo Visconti, Lord of Milan, who obtained from Wenceslaus, King of the Romans, the founding diploma. At that time, it included twenty-six towns and the wide rural area of the middle Padan Plain east of the hills of Montferrat. During much of its existence, it was wedged between Savoy to the west, Venice to the east, the Swiss Confederacy to the north, and separated from the Mediterranean by Genoa to the south. The Duchy eventually fell to Habsburg Austria with the \"Convention of Milan\" during the War of the Spanish Succession. The Duchy remained an Austrian possession until 1796, when a French army under Napoleon Bonaparte conquered it, and it ceased to exist a year later as a result of the Treaty of Campo Formio, when Austria ceded it to the new Cisalpine Republic. ", "id": 634330}
{"src_title": "Kvantita", "tgt_title": "Quantity", "src_document": [{"title": "Kvantita ve vědě.", "content": "Počítáním podobných předmětů (událostí atd.) vznikají kvantity diskrétní, celočíselné, kdežto měřením velikosti kvantity spojité. Ve středověku proniká pojem kvantity do přírodních věd (Roger Bacon, Nicolas d ́Oresme) a Mikuláš Kusánský kolem roku 1435 poprvé navrhuje, aby se věda věnovala především systematickému měření, zejména vážení různých látek. Z porovnávání vah se může podle něho dozvědět víc a hlavně spolehlivěji než zkoumáním smyslově poznatelných kvalit. Tento program soustavného měření, který pak zahájili vědci 16. a 17. století, jim umožnil formulovat i fyzikální otázky a hypotézy matematicky. René Descartes odlišil smyslovou skutečnost tím, že jí přisoudil rozlehlost, tedy měřitelnou kvantitu, na rozdíl od „myslící věci“, která rozlehlá není. Velké úspěchy této „nové vědy“ (Galileo Galilei), která kvality tíže a síly nahradila měřitelnou vahou, vedly ke snaze převádět i další kvality na měřitelné čili kvantitativní veličiny. Postupně se tak podařilo měřit a tedy kvantifikovat např. čas, teplotu, tlak, výšku tónu, barvu, tvrdost a další, až se během 19. století přírodní vědy začaly „kvalitám“ úplně vyhýbat a věnovat se pouze tomu, co se dá měřit. Zároveň se rychle rozvíjely i nejrůznější měřicí metody, standardizace jednotek a metod, statistické metody zpracování měření a podobně. Od začátku 20. století pronikají kvantitativní metody do dalších a dalších věd, například sociologie, psychologie, jazykovědy, politologie. Jejich kvantity vznikají obvykle statistickým zpracováním hromadných dat a od poloviny 20. století také z modelů. Hlavní předností kvantitativního zkoumání je reprodukovatelnost a tedy také ověřitelnost (případně vyvratitelnost) číselných výsledků. Pokud se z nich podaří vhodnou hypotézou odvodit nějakou zákonitost, může pak sloužit i k předvídání budoucích událostí a k cílevědomému ovládání „přírodních sil“, jak si to představoval už Francis Bacon nebo René Descartes. Kvantitativní zkoumání ovšem potřebuje také hypotézy, které určují, co a jak měřit, a potom řídí interpretaci výsledků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kvantita či množství je údaj, odpověď na otázku „kolik?“ (?), „jak mnoho?“ – podobně jako kvalita odpovídá na otázku „jaký?“ (?) V jazyce se vyjadřuje příslovcem, číslovkou (sedm, tři a půl, několik, mnoho...), případně symbolem čísla (např. 17; 16,99; 7/8; 2π; XVI atd.). ", "tgt_summary": "Quantity is a property that can exist as a multitude or magnitude, which illustrate discontinuity and continuity. Quantities can be compared in terms of \"more\", \"less\", or \"equal\", or by assigning a numerical value in terms of a unit of measurement. Mass, time, distance, heat, and angular separation are among the familiar examples of quantitative properties. ", "id": 2289531}
{"src_title": "Třída Fletcher", "tgt_title": "Fletcher-class destroyer", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Stavba prvních jednotek byla objednána v rozpočtovém roce 1941. Všechny torpédoborce této třídy byly spuštěny na vodu v letech 1942–1944, přičemž je stavělo 11 loděnic. Do operační služby vstupovaly v letech 1942–1945.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Základní výzbroj tvořilo pět dvouúčelových 127mm kanónů umístěných v jednohlavňových dělových věžích. Ty mohly vystřelit každé čtyři vteřiny a to na vzdálenost devět mil proti pozemním cílům a šest mil proti vzdušným cílům. Protiletadlovou výzbroj pak představovaly čtyři 28mm kanóny, doplněné čtyřmi hlavněmi ráže 20 mm. K boji proti hladinovým lodím protivníka torpédoborce dále nesly dva pětihlavňové 533mm torpédomety. Protiponorkové zbraně zastupovalo šest vrhačů a dvě skluzavky hlubinných pum. Složení výzbroje se však postupně měnilo, zejména protiletadlová výzbroj byla posilována a tvořily ji různé kombinace ráží 20 a 40 mm. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny General Electric. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné modernizace.", "content": "Po válce bylo 18 jednotek modernizováno na protiponorkové lodě. Výzbroj tvořily dva 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny ve dvouhlavňových věžích, osm 40mm kanóny ve dvouhlavňových postaveních, jeden systém Weapon Alfa, jeden Hedgehog a čtyři jednoduché 533mm torpédomety.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Torpédoborce této třídy operovaly ve druhé světové, korejské či vietnamské válce. Ve druhé světové válce představovaly nejdůležitější americké torpédoborce. V boji jich bylo ztraceno 19 kusů a dalších šest bylo poškozeno tak těžce, že již nešly opravit.", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční uživatelé.", "content": "Celkem 14 zahraničních uživatelů – Argentina, Brazílie, Čínská republika, Chile, Itálie, Japonsko, Kolumbie, Korejská republika, Mexiko, Německo, Peru, Řecko, Španělsko a Turecko, provozovalo 32 torpédoborců této třídy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Fletcher byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Se 175 torpédoborci se jedná o nejpočetnější třídu torpédoborců v dějinách. Byly to rovněž první americké torpédoborce již od počátku vybavené radarem. Další evolucí těchto torpédoborců přitom vznikly další početné třídy \"Allen M. Sumner\" a \"Gearing\". ", "tgt_summary": "The \"Fletcher\" class was a class of destroyers built by the United States during World War II. The class was designed in 1939, as a result of dissatisfaction with the earlier destroyer leader types of the \"Porter\" and \"Somers\" classes. Some went on to serve during the Korean War and into the Vietnam War. ", "id": 965062}
{"src_title": "Ťia-ťing", "tgt_title": "Jiajing Emperor", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Ťia-ťing se narodil 16. září 1507, jeho vlastní jméno bylo Ču Chou-cchung, Ťia-ťing je jméno jeho panovnické éry. Jméno své éry si Ťia-ťing údajně vybral sám, ze své oblíbené kapitoly \"Knihy dokumentů\", přičemž \"ťia\" v čínštině znamená „zdokonalit, udělat skvělým“ a \"ťing\" „uklidnit“. Byl nejstarším synem Ču Jou-jüana, od roku 1487 knížete ze Sing. Ču Jou-jüan byl čtvrtým synem mingského císaře Čcheng-chuy (vládl čínské říši Ming v letech 1464–1487) a jedné z jeho vedlejších žen, paní Šao. Matkou", "section_level": 1}, {"title": "Počátky vlády a reformy obřadů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nástup na trůn.", "content": "V Pekingu mezitím onemocněl a 20. dubna 1521 zemřel mingský císař Čeng-te (vládl 1505–1521). Čeng-te byl synem císaře Chung-č’a (vládl 1487–1505), staršího bratra Ču Jou-jüana. Ťia-ťing byl Čeng-teho bratranec a nejbližší mužský příbuzný. Už před Čeng-teho smrtí velký sekretář Jang Tching-che, fakticky stojící v čele vlády mingské říše, připravil nástup Ťia-ťinga. Pět dní před Čeng-teho smrtí byl vydán edikt nařizující Ťia-ťingovi ukončit smutek a oficiálně převzít titul knížete ze Sing. V den císařovy smrti Jang Tching-che s podporou eunuchů ze správy obřadů v Zakázaném městě a císařovny vdovy Čang (matky zesnulého císaře) vydal edikt vyzývající knížete k příjezdu do Pekingu a nástupu na trůn. Věc byla kvůli mingskému nástupnickému právu nejistá. Totiž ačkoliv mingští císařové mívali řadu manželek, nástupnické právo měli pouze synové první z nich, císařovny, a pokus o dosazení potomka vedlejší manželky zákon", "section_level": 2}, {"title": "Velký spor o obřady.", "content": "Hlavním přáním nového panovníka bylo udělení císařské hodnosti zemřelému otci. Naopak Jang Tching-che požadoval k potvrzení legitimity nového císaře jeho formální adopci císařem Chung-č’, aby se tak stal mladším bratrem zemřelého Čeng-tea. Ťia-ťing a jeho matka však adopci odmítli, přičemž se odvolávali na znění povolávacího dekretu, kde o ní nebyla zmínka. Císař nechtěl své rodiče prohlásit za strýce a tetu. Naopak, „aby byly hodnosti uvedeny do souladu“, žádal o povýšení do císařského stavu pro své rodiče. Zatímco většina úředníků souhlasila se zachováním přímé linie nástupnictví a podpořila Jang Tching-chea, císař argumentoval povinností k biologickým rodičům. Prosadil přijetí své matky jako císařovny vdovy, když přijela", "section_level": 2}, {"title": "Ctění rodičů a legitimizace vlády.", "content": "Roku 1530 císař nechal s biografií císařovny Ma a knihou \"Pokyny pro vnitřní komnaty\" císařovny Sü publikovat \"Nü-sün\" (, \"Pokyny pro ženy\", ve 12 \"ťüanech\") jejichž autorství bylo připsáno císařově matce. Dotyčné císařovny byly manželky zakladatele dynastie Chung-wua a prvního panovníka v nové větvi dynastie Jung-leho. Jung-lemu také císař změnil chrámové jméno, z Tchaj-cung na Čcheng-cu. Důvodem Ťia-ťingova zájmu o Jung-leho byl zřejmě precedens nástupu nové větve dynastie. Císař také navrhoval převezení otce z mauzolea v Chu-kuangu do blízkosti císařského pohřebiště u Pekingu, nakonec pro něj vznikla jen", "section_level": 2}, {"title": "Další reformy obřadů.", "content": "Po vítězství ve sporu o obřady se císař začal zabývat revizí dalších rituálů a obřadů, přes nesouhlas řady úředníků. Změny zasáhly obřady prováděné panovníkem – koncem roku 1530 byly zavedeny oddělené oběti Nebesům a Zemi, Slunci a Měsíci. Současně Ťia-ťing změnil tituly a formy ctění Konfucia. V Konfuciových chrámech zakázal obrazy, takže zůstaly pouze tabulky se jmény Konfucia a jeho následovníků. Změněna byla dispozice Konfuciova chrámu, když do jeho zadní části", "section_level": 2}, {"title": "Špičky vlády, císařovo okolí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Eunuchové.", "content": "Důležité pozice v císařském paláci obsadil Ťia-ťing eunuchy, které s sebou přivedl z An-lu. V souvislosti s odvoláváním eunuchů spojených s předešlým panovníkem byly rušeny i některé eunušské posty v provinciích. Celkově však vliv", "section_level": 2}, {"title": "Velcí sekretáři.", "content": "Nejbližšími rádci císaře byli po roce 1524 Čang Fu-ťing a Kuej E, kteří se snažili vystrnadit z vlivných funkcí stoupence Jang Tching-chea, vesměs spojené s akademií Chan-lin, což v letech 1427–1428 vyústilo v čistku v pekingských úřadech a radikální personální obměnu akademie. Současně se ve velkém sekretariátu dvojice Čang Fu-ťing a Kuej E snažila omezit vliv prvního velkého sekretáře Fej Chunga. Jako jeho protiváhu zorganizovali návrat Jang I-čchinga, který v sekretariátu sloužil už v letech 1515–1516. V následujících letech se velcí sekretáři a s nimi spojené skupiny úředníků v boji o moc očerňovali mezi sebou. Na místě prvního velkého sekretáře nikdo dlouho nevydržel, mezi sebou se střídali Fej", "section_level": 2}, {"title": "Organizace vlády.", "content": "Důležitým prvkem rozhodovacího procesu od počátku říše Ming byl systém meziresortních konzultací mezi vysokými úředníky. Memoranda a návrhy bývaly předloženy debatě „devíti ministrů“, generálů ústředních vojenských komisí a dalších úředníků, výsledek diskuzí byl předložen císaři k definitivnímu rozhodnutí. Velcí sekretáři organizovali oběh memorand, neměli však rozhodovací pravomoc. Císař Ťia-ťing zdůrazňoval, že významná rozhodnutí musí být prodiskutována", "section_level": 2}, {"title": "Atentáty a přesídlení do Západního parku.", "content": "Císařův tvrdý postup vůči nesouhlasícím mu vynesl mnoho odpůrců a útoky na jeho život. Tak roku 1539 při cestě na jih do An-lu opakovaně vzplála jeho dočasná sídla. Nejvážnější incident proběhl 27. listopadu 1542, když se císaře pokusila uškrtit skupina jeho konkubín. U jedné z nich usnul, ta přivolala ostatní a začaly ho škrtit hedvábnou šňůrou. Jedna však zpanikařila a zavolala eunuchy, kteří informovali císařovnu Fang. Panovník se probral až po osmi hodinách bezvědomí. Nemohl však zatím mluvit, císařovna proto svým jménem přikázala popravu všech žen skutečně i údajně zapletených do atentátu. Motivy dívek nejsou jasné, snad jím bylo císařovo kruté chování k nim (které snad souviselo s jeho hledáním dlouhého života). Po atentátu se Ťia-ťing zcela stáhl z formálního života dvora i ze Zakázaného města a přesídlil do paláce Jung-šou (Palác věčného života) v Západním parku Císařského města, kde občas pobýval od roku", "section_level": 2}, {"title": "Obliba taoismu.", "content": "Od počátku vlády Ťia-ťing tíhl k taoistické víře s jejím nadpřirozenem a hledáním nesmrtelnosti. Snad jej přitom ovlivnilo dětství prožité v Chu-kuangu, tamní lidé byli totiž všeobecně považováni za pověrčivé. Ťia-ťingova podpora taoismu však nebyla bez hranic. Tak roku 1527 ministři a velcí sekretáři Kuej E, Fang Sien-fu, Jang I-čching a Chuo Tchao navrhli přísnější regulaci zakládání nových taoistických a buddhistických chrámů a klášterů a zrušení ženských klášterů a chrámů, konfiskaci jejich majetku, a navrácení buddhistických mnišek i taoistických kněžek světskému životu. Panovník podepsal připravený dekret. Když však císař v prvních deseti letech vlády neměl dědice a někteří vysocí úředníci naznačovali, že taoistické modlitby a rituály mohou problém vyřešit, měl o ně větší zájem, který ještě zintenzívnil po atentátu z roku 1542. Na taoistické obřady Ťia-ťing nešetřil výdaji ani časem. Taoisté si pro potřeby modliteb vyžádali mimo jiné desítky kilogramů zlatého prachu, císař jim nechal postavit chrámy, na které bylo dopraveno množství dřeva ze vzdáleného S’-čchuanu, daroval jim cennosti. Mezi taoisty věnoval od", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní pohromy a ekonomika.", "content": "Během panování Ťia-ťinga bylo podnebí chladnější a vlhčí, než v předešlých letech, ke konci byly zimy teplejší. Teploty byly o 1,5 stupně nižší než ve druhé polovině 20. století. Záplavy postihovaly jih i sever Číny, sucha především povodí Jang-c’-ťiang. Roku 1528 v Če-ťiangu, Šan-si, Šen-si a Chu-peji nastalo nejhorší sucho za celou mingskou éru, při němž v Che-nanu a Ťiang-nanu místy zemřela polovina obyvatel. Ťiang-nan trpěl suchy, epidemiemi, dešti a hladomory až do konce 40. let 16. století. Čas od času ničila zemi zemětřesení, kterých bylo za vlády Ťia-ťinga celá řada", "section_level": 2}, {"title": "Nové plodiny z Ameriky.", "content": "V éře Ťia-ťing se soubor zemědělských plodin pěstovaných čínskými rolníky začal rozšiřovat o druhy pocházející ze střední a jižní Ameriky. Ve 30. letech 16. století je doloženo pěstování podzemnice olejné v Ťiang-nanu, s tím, že se tam rozšířilo z Fu-ťienu. Fuťienští rolníci ji zřejmě získali od portugalských námořníků. Sladké brambory jsou k začátku 60. let 16. století doloženy v Jün-nanu, kam se zřejmě", "section_level": 2}, {"title": "Státní finance počátkem vlády Ťia-ťinga.", "content": "Jang Tching-che s nástupem Ťia-ťinga zahájil program drastických úspor. Během předcházejícího století totiž výrazně vzrostl počet hodnostářů vyplácených státem. Počet důstojníků se zvýšil z necelých 13 tisíc začátkem panování Chung-wua (vládl 1368–1398) a 28 tisíc na jeho konci na 100 tisíc roku 1520; z velké části žili v metropoli a okolí. Značná část z nich byli nadpočetní důstojníci, kteří fakticky u vojsk nesloužili. U civilních úředníků", "section_level": 2}, {"title": "Státní finance ve 40.–60. letech.", "content": "Přes úspory v polovině 20. let zůstávala finanční situace státu problematická. Nákladné stavební akce vedly v prvních letech éry Ťia-ťing k úbytku zásob zrna (z 8–9 let výdajů na 3 roky) a vyčerpání rezerv stříbra nahromaděných ve 20. letech. Roku 1540 byl odvolán ministr daní, když odmítl odsouhlasit zvýšení počtu dělníků na veřejných pracích (kterých bylo 40 tisíc), s odůvodněním, že náklady na rekonstrukci paláců, obřadních oltářů a chrámů dosáhly od počátku vlády Ťia-ťinga už 6 milionů \"liangů\" (224 tun) stříbra a že nemá prostředky pro udržení tempa stavebních prací. Císař některé", "section_level": 2}, {"title": "Reformy pozemkových daní.", "content": "Poptávka vlády po příjmech ve stříbře vedla k zavádění reformy jediného prutu, počínající od jihovýchodního pobřeží, kde byl v důsledku rozvinutého obchodu dostatek stříbra. Od 30. do 70. let 16. století bylo hlavním zdrojem stříbra pro Čínu západní Japonsko, kde byla objevena nová ložiska. V 50.–60. letech, když v souvislosti s násilnostmi na čínském pobřeží čínští obchodníci zajížděli do Japonska omezeně, převzali roli prostředníka mezi Japonskem a Čínou Portugalci. Reformy, shrnované pod název reforma jediného prutu, zahrnovaly řadu jednotlivých opatření zaváděných na různých místech v různých kombinacích,", "section_level": 2}, {"title": "Kultura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Filozofie.", "content": "Počáteční léta Ťia-ťingovy vlády byla posledními roky života státníka a filozofa Wang Jang-minga († 1529). Neúčastnil se sporu o obřady, jeho žáci však sympatizovali s císařovým „sledováním vnitřního morálního hlasu“. Wang byl odvolán ze státní služby už za Čeng-teho, přes oslnivé vítězství nad povstáním knížete z Ning. Měl mimořádnou reputaci úspěšného státníka, roku 1525 proto ministr obřadů Si Šu navrhoval jeho znovupovolání do úřadu. Nicméně návrh se setkal s odporem velkých sekretářů Kueje E a Jang I-čchinga, jejichž vliv by s příchodem Wanga do Pekingu poklesl, proto ho radši poslali na jihovýchod s úkolem potlačit povstání v Kuang-si. Wang Jang-mingovo nové pojetí neokonfuciánské filozofie, soustředěné na pojem", "section_level": 2}, {"title": "Malířství a kaligrafie.", "content": "V éře Ťia-ťing byl centrem umělecké tvořivosti bohatý Ťiang-nan se střediskem v Su-čou, kde se více než jinde soustředili vzdělanci, pro které bylo umělecké sebevyjádření důležitější než úřední kariéra. Podle starého názvu regionu se jim dostalo označení škola Wu. Nejpřednější a nejcharakterističtější z malířů školy Wu byli Wen Čeng-ming a Čchen Čchun. Wen Čeng-ming zvládl rovnoměrně básnictví, kaligrafii i malbu. Maloval jednobarevné nebo lehce barevné krajiny ve stylu Šen Čoua i „zelenomodré krajiny“ v tchangském stylu. Je s ním spojeno obnovení tradice jižního amatérského malířství. Wen Čeng-mingův žák Čchen Čchun přinesl originalitu do žánru", "section_level": 2}, {"title": "Poezie, drama.", "content": "Směr literárního dění předešlé éry Čeng-te a počátků éry Ťia-ťing určovalo dřívějších sedm mistrů v čele s Li Meng-jangem a Che Ťing-mingem, patřil k nim i Wang Tching-siang. Jejich programem bylo odmítnutí poezie kabinetního stylu udávající tón v básnictví 15. století, kterou měli za svázanou konvencemi a prázdnou, bez výrazu a citů. Za vzor si brali chanskou a čchinskou prózu a tchangskou a starší poezii, zejména básníky vrcholného tchangského období. V druhé čtvrtině 16. století na ně navázal Sie Čen, první z pozdějších sedmi mistrů. V čele pozdější sedmičky stál Li Pchan-lung, největším básníkem z ní byl Wang Š’-čen. Obě sedmice měly velký vliv na básníky mingské Číny a jejich", "section_level": 2}, {"title": "Zahraniční vztahy a vojenství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Turfan.", "content": "Roku 1513 Mansúr, sultán Turfanu, obsadil Chami, a pustošil čínská území dále na východě. Sajjíd Husajn, Mansúrův vyslanec v Pekingu, zprostředkoval dohodu, podle níž si Mansúr nechal Chami a byl obnoven (tributní) obchod. Roku 1521 byl však Sajjíd popraven pro zradu, turfanské poselstvo vypovězeno z Pekingu a vůči Turfanu zaujat nepřátelský postoj, který prosadil Jang Tching-che. Následkem bylo obnovení bojů, roku 1524 Turfanci zaútočili i na Kan-čou. Útočníkům se mingská vojska", "section_level": 2}, {"title": "Vietnam.", "content": "Roku 1537 se u mingského dvora rozhořela debata o Vietnamu. Totiž po narození císařova syna v listopadu 1536 byla s radostnou zprávou rozeslána poselstva do okolních zemí, ale velký sekretář Sia Jen mezi ně odmítl zařadit Vietnam s odůvodněním, že už dvacet let neposílá tribut a současný panovník (Mạc Thái Tông z dynastie Mạc) je nelegitimní. Ministr vojenství a válečnická strana ve vládě vedená Kuo Sünem, markýzem z Wu-ting, reagovali návrhem na trestní expedici. Proti návrhu se zvedla vlna kritiky, jako extravagantnímu a nákladnému. Návrh kritizoval Jen Sung. V březnu 1537 přibyli do Pekingu vyslanci legitimního vietnamského panovníka (Lê Trang Tông z dynastie Lê), kteří žádali o pomoc proti dynastii Mạc. Císař Ťia-ťing vyslal úředníky vyšetřit situaci, kterou vnímal jako urážku", "section_level": 2}, {"title": "Mongolové.", "content": "V důsledku vnitřních konfliktů mezi Mongoly neměla s nimi Ťia-ťingova vláda v prvním desetiletí jeho panování mnoho starostí, jejich nájezdy byly ojedinělé. Naopak problematická byla vlastní, mingská, armáda. Už od počátku 16. století narůstaly potíže v pohraničních posádkách, roku 1510 vojáci zabili guvernéra Ning-sia, roku 1521 guvernéra Kan-su. V srpnu 1524 důstojníci a vojáci v Ta-tchungu zabili guvernéra a vypálili vládní budovy. Neklid načas ukončila až poprava vůdců vzpoury v dubnu 1525. Rebelie v Ta-tchungu spojená se smrtí velitele posádky se však opakovala roku 1533, menší vzpoury proběhly v letech 1535 a 1539 a roku 1545 povstali i členové císařského rodu. Vláda na rebelie vesměs reagovala ústupky, což problémy neřešilo. Po stabilizaci politické situace v Mongolsku pořádali Mongolové nájezdy na mingské území každý rok na jaře a počátkem podzimu. Mingské posádky byly nezřídka nebojeschopné, takže nájezdy byly pro Mongoly efektivní náhradou obchodu. V kontrastu s Vietnamem, ve vztazích s", "section_level": 2}, {"title": "Vojenské reformy začátkem 50. let.", "content": "Šok z nemohoucnosti pekingské posádky při mongolském nájezdu roku 1550 vedl k reformám: bylo zrušeno 12 divizí a západní a východní zvláštní oddíl, místo nich vznikly tři velké sbory celkem se 147 tisíci vojáků. Třem sborům velel Čchiou Luan (s titulem velitele vojenských záležitostí", "section_level": 2}, {"title": "Politika zakázaného moře a problémy s piráty.", "content": "Zahraniční námořní obchod říše Ming byl omezen politikou „zakázaného moře“, která se snažila obchod omezit na tributní výměnu a odmítala nelicencované soukromé obchodování. Omezení však vláda nedokázala vynutit a zámořský obchod, třebaže ilegální, byl součástí ekonomiky pobřežních oblastí. Jihovýchodní Čína, zejména oblast Ťiang-nan na dolním toku Jang-c’-ťiang, od konce 15. století zažívala demografický růst, rozvoj komunikačních sítí, komercionalizaci, rozvoj kritického myšlení. S příchodem úředníků vzešlých z prostředí sympatizujícího s obchodem se rozvinuly debaty o vhodnosti a smysluplnosti dosavadní protiobchodní politiky. Za Ťia-ťinga byla proto vláda rozdělena. O povolení zahraničního obchodu se svářily dvě skupiny úředníků a generálů – proobchodní skupina varující před nákladnými boji a snažící se legalizací námořního zahraničního obchodu odstranit příčiny konfliktu; na druhé straně stáli reprezentanti konzervativních pozemkových vlastníků, podporující zákazy a považující válku za nevyhnutelnou v zájmu bezpečnosti a stability země. Ve 20. a 30. letech 16. století začaly na jihovýchodním pobřeží od Če-ťiangu po Kuang-tung růst pirátské útoky a násilnosti s nimi spojené. Ťia-ťingova vláda na násilnosti a ilegální obchodování reagovala opakovanými zákazy soukromého námořního obchodu a dospěla až k zákazu stavby", "section_level": 2}, {"title": "Portugalci.", "content": "Do Číny dorazil první Portugalec roku 1513. Portugalský král Manuel I. se poté pokusil navázat s mingskou Čínou oficiální styky. Vyslanec Tomé Pires, kterého roku 1517 přivezla eskadra Fernãa Pirese de Andrade, však nebyl schopen dosáhnout přijetí u císaře Čeng-te, po Čeng-teho smrti roku 1521 nová Ťia-ťingova vláda odmítla Portugalce přijmout a poslala jej zpět do Kantonu. Téhož roku mingská flotila porazila Portugalce v bitvě u Tchun-men. Odmítnutí vyslance konzervativci ve vládě odůvodňovali portugalským obsazením Malakky,", "section_level": 2}, {"title": "Úmrtí a význam.", "content": "Císař v 60. letech trpěl následky užívání elixírů nesmrtelnosti, nespavostí a změnami nálad. Často byl nemocný, kvůli špatnému zdraví po 11. listopadu 1566 nevydával písemné příkazy, a 23. ledna 1567 zemřel ve svém paláci v Západním parku. Byl pohřben v mauzoleu Jung-ling v areálu císařských hrobek dynastie Ming u Pekingu. Obdržel chrámové jméno Š’-cung a (zkrácené) posmrtné jméno Su-ti. Ťia-ťingova vláda byla v bezprostředně následujících letech vnímána pozitivně, císař byl v \"Pravdivých záznamech\" své vlády popsán jako rozhodný a znalý panování, který vdechnul nový život zemi po výstřelcích svého předchůdce Čeng-teho a zavedl řád do obřadů a zastavil barbary na severu i moři. Autoři \"Pravdivých záznamů\" ho popisovali jako aktivního a energického, přísného na úředníky, ale soucitícího s lidem, synovsky oddaného. Cítil se lépe ve společnosti opatrných přitakávačů než osobností schopných mu přímo odporovat. Byl ješitný a neochotný přiznat svou chybu nebo omyl. Tresty vynášel", "section_level": 1}, {"title": "Ťia-ťingova rodina.", "content": "Ťia-ťing měl postupně tři císařovny. První, paní Čchen, mu vybrala jeho teta, císařovna vdova Čang. Paní Čchen se stala císařovnou roku 1522. Roku 1528 se natolik rozrušila kvůli sporu s císařem, že potratila a krátce poté, 21. října 1528, zemřela. Svou nevoli vůči ní císař vyjádřil skromným pohřbem a posmrtným jménem Tao-ling (), až před rokem 1536 bylo, na radu Sia Jena, jméno změněno na Siao-ťie-su. Druhá císařovna příjmením Čang, dcera důstojníka gardy, přišla do paláce roku 1526. Po smrti paní Čchen si ji Ťia-ťing vybral jako novou císařovnu, oficiálně nastoupila 8. ledna 1529. Začátkem roku 1534 byla sesazena bez udání důvodu, snad protože intervenovala ve prospěch císařovy tety, císařovny vdovy Čang. Zemřela roku 1536. Třetí, paní Fang, pocházela z jihu, z okolí Nankingu. Do paláce přišla roku 1530, 28. ledna 1534 (devět dní po sesazení předchůdkyně) se stala císařovnou. Ťia-ťing si ji údajně vybral, protože sdílela jeho názory na obřady. Roku 1542 zmařila atentát skupiny konkubín na císaře, panovník ji však zazlíval smrt jedné ze svých oblíbenkyň, popravené z rozhodnutí paní Fang po atentátu. Při požáru paláce roku 1547 proto odmítl vydat příkaz k její záchraně a uhořela. Uspořádal ji však honosný pohřeb a vybral příznivé posmrtné jméno. Císař měl osm synů a pět dcer, ale jen dva synové a dvě dcery dosáhli dospělosti. Nejstarší syn zemřel ve dvou měsících (žil 7. září – 27. října 1533). Druhý syn Ču Caj-žuej (20. října 1536 – 14. dubna 1549) byl od roku 1539 následníkem trůnu. Třetí Ču Caj-chou, syn konkubíny příjmením Tu († 12. února 1554), byl roku 1539 jmenován knížetem z Jü; současně se čtvrtý syn Ču Caj-sün stal knížetem z Ťing. Po roce 1549 císař váhal se jmenováním nového následníka, které považoval za nešťastné, což vyvolalo soupeření obou knížat. Nakonec roku 1561 kníže z Ťing odjel z Pekingu do svého sídla, Te-an v Chu-kuangu, kde 9. února 1565 zemřel. Ču Caj-chou po smrti císaře Ťia-ťinga roku 1567 nastoupil na trůn jako císař éry Lung-čching. Ťia-ťing měl špatný vztah s příbuznými, zejména se svou tetou, císařovnou Čang (vdovou po císaři Chung-č’ovi), které zazlíval postoje k jeho rodičům ve sporu o obřady. Když roku 1525 vyhořel její palác, odmítl ho obnovit a přesunul ji do menšího sídla. Roku 1533 jejího mladšího bratra Čang Jen-linga nechal zatknout, poté, co vyšlo najevo, že roku 1515 zabil člověka a poté i důstojníka gardy, který ho kvůli první vraždě vydíral. Roku 1546 byl popraven. Druhý bratr excísařovny, Čang Chuo-ling, byl koncem roku 1537 zatčen kvůli obvinění z čarodějnictví. Vyšetřování zjistilo falešnost obvinění a žalobci skončili ve vyhnanství, Čang Chuo-ling však po měsíci ve vězení zemřel. Po smrti císařovny vdovy Čang roku 1541 ji Ťia-ťing nechal pohřbít s minimální možnou obřadností. Za císařovnu Sia, vdovu po císaři Čeng-tem, která zemřela v únoru 1535, odmítl držet smutek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Císař Ťia-ťing (; 16. září 1507 – 23. ledna 1567), vlastním jménem Ču Chou-cchung (), z dynastie Ming vládl v letech 1521–1567 mingské Číně. Nastoupil po svém bratranci, císaři Čeng-te. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Dokonalého míru“, \"Ťia-ťing\". Název éry je používán i jako jméno císaře. ", "tgt_summary": "The Jiajing Emperor (; 16September 150723January 1567) was the 12th Emperor of the Ming dynasty, reigned from 1521 to 1567. Born Zhu Houcong, he was the former Zhengde Emperor's cousin. His father, Zhu Youyuan (1476–1519), the Prince of Xing, was the fourth son of the Chenghua Emperor (reigned from 1464 to 1487) and the eldest son of three sons born to the emperor's concubine, Lady Shao. The Jiajing Emperor's regnal name, \"Jiajing\", means \"admirable tranquility\".", "id": 160154}
{"src_title": "Radio Télévision Belge de la Communauté Française", "tgt_title": "RTBF", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Veřejnoprávní vysílací organizace byla založena zákonem dne 18. června 1930 pod původním názvem \"Institut national belge de radiodiffusion\", zkráceně \"INR\" (nizozemsky \"Moniteur Nationaal Instituut voor de Radio-Omroep\", zkráceně \"NIR\"). Dne 14. června 1940 byla nucena ukončit vysílání v důsledku německé invaze. Německé okupační síly, které nyní dohlíželi na jeho řízení, změnili jeho jména na \"Radio Bruxelles\". Množství pracovníků se přestěhovalo do studia BBC v Londýně, odkud vysílali jako Radio Belgique/Radio België pod \"Office de Radiodiffusion Nationale Belge (RNB)\", kterou zřídila belgická exilová vláda. Na konci války \"Institut national belge de radiodiffusion (INR)\" a \"Office de Radiodiffusion Nationale Belge (RNB)\" koexistovaly až do 14. září 1945, kdy bylo pomocí královského dekretu obnoveno původní poslání \"Institut national belge de radiodiffusion (INR)\". Tento vysílatel byl jedním z 23 rozhlasových organizací, které založily Evropskou vysílací unii v roce 1950. Televizní vysílání z Bruselu započalo v roce 1953, kdy se vysílalo dvě hodiny každý den. V roce 1960 byl \"Institut national belge de radiodiffusion (INR)\" začleněn do \"Radio-Televize Belge (RTB)\" a přestěhován do nové čtvrti v budově Reyers v roce 1967. V roce 1971 byl vysílán pořad \"Le Jardin Extraordinaire\" barevně a dva roky později začala vysílat barevně i zprávy. V roce 1977, po belgické federalizaci a zřízení samostatných jazykových společenství, se frankofonní část \"Radio-Televize Belge (RTB)\" přetransformovala do \"Radio-Televize Belge de la Communauté française (RTBF)\" a byl zřízen druhý televizní kanál s názvem \"RTbis\". V roce 1979 se z \"RTbis\" stala \"Télé 2\". V roce 1984, spolu s francouzskými kanály TF1, Antenne 2, FR 3 a švýcarským kanálem SSR, zřídil vysílatel evropský kanál TV5 pro francouzsky mluvící obyvatelstvo. Dne 21. března 1988 se z \"Télé 2\" stala \"Télé 21\". Dne 27. září 1989 vzniká dceřiná společnost nazvaná \"Canal Plus TVCF\", která od května 1995 nesla jméno \"Canal Plus Belgique\"'. V roce 1993 byla \"Télé 21\" nahrazena kanály \"Arte/21\" a \"Sport 21\". Dne 11. června 2013 byla jednou z mála evropských provozovatelů veřejnoprávního vysílání, kteří odsoudili uzavření řecké veřejnoprávní televize ERT.", "section_level": 1}], "src_summary": "Radio Télévision Belge de la Communauté Française (RTBF) je veřejnoprávní vysílací organizace pro Valonsko-bruselskou federaci, jižní frankofonní část Belgie. Jeho protějškem pro severní nizozemsky mluvící část země má název \"Vlaamse Radio- en Televisieomroeporganisatie (VRT)\". ", "tgt_summary": "RTBF (\"Radio-Télévision Belge de la Communauté Française\") is a public-service broadcasting organisation delivering radio and television services to the French-speaking Community of Belgium, in Wallonia and Brussels. Its counterpart in the Flemish Community is the Dutch-language VRT (\"Vlaamse Radio- en Televisieomroeporganisatie\"), and in the German-speaking Community it is BRF (\"Belgischer Rundfunk\"). ", "id": 915587}
{"src_title": "Zenwalk", "tgt_title": "Zenwalk", "src_document": [{"title": "Správa balíčků.", "content": "Zenwalk používá stejně jako Slackware a většina ostatních z něho odvozených distribucí systém tgz balíčků. V Zenwalku se pro správu balíčků používá nástroj Netpkg, který rozšiřuje možnosti standardních pkgtools převzatých ze Slackware, lze ho ovládat z příkazové řádky, ale disponuje i intuitivním grafickým rozhraním. Netpkg dokáže příslušné balíčky nejen nainstalovat, ale i stáhnout z internetu, podobně jako známější Swaret nebo Slapt-get. Zenwalk je částečně kompatibilní se Slackware, to znamená, že tgz balíčky vytvořené pro Slackware jdou povětšinou bezproblémově nainstalovat i v Zenwalku, což samozřejmě platí i opačně.", "section_level": 1}, {"title": "Edice.", "content": "Zenwalk existuje ve čtyřech verzích, které se liší svým určením.", "section_level": 1}, {"title": "Standard Edition.", "content": "Standardní verze Zenwalku určená pro použití na Desktopu a notebooku.", "section_level": 2}, {"title": "Live Edition.", "content": "Live Edition je Live CD verze Zenwalk Linuxu. Umožňuje vyzkoušet si Zenwalk bez nutnosti instalace na pevný disk počítače.", "section_level": 2}, {"title": "Server Edition.", "content": "Serverová verze Zenwalku.", "section_level": 2}, {"title": "Core Edition.", "content": "Zenwalk Core Edition je Zenwalk bez X window systému a grafických aplikací. Je určen pro uživatele s omezeným místem na disku, nebo jako výchozí bod pro instalaci desktopové stanice, nebo serveru. Core Edition umožňuje nainstalovat pouze ten software, který uživatel požaduje.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Zenwalk GNU/Linux vychází z nejstarší dosud vyvíjené linuxové distribuce Slackware. První verze Zenwalku (0.1) vyšla 21. května 2004 pod názvem MiniSlack. Do verze 1.1 se Zenwalk nazýval Minislack, od verze 1.2 vydané 12. srpna 2005 nese současné jméno. Klíčový rozdíl mezi Zenwalkem a jeho „mateřskou“ distribucí Slackwarem byl v použitém Linuxovém jádře. Zenwalk již delší dobu používá jako výchozí jádro řady 2.6, kdežto ve Slackware se jádro této řady objevilo poprvé až ve verzi 11, avšak pouze jako volitelné (jako výchozí až ve verzi 12). Jako výchozí desktopové prostředí je použito Xfce (v repozitářích se samozřejmě vyskytuje také KDE a Gnome), namísto KDE, které je hlavním prostředím ve Slackware.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zenwalk GNU/Linux (dříve MiniSlack) je minimalistická distribuce GNU/Linuxu založená na mnohem starším, zavedeném Slackware, je určen především pro desktopové použití, klade důraz na jednoduchost používání. Tvůrci Zenwalku dbají na to, aby v jejich distribuci nedocházelo k překrývání funkcí software – standardní verze Zenwalku obsahuje pro vykonávání určité činnosti jediný program.", "tgt_summary": "Zenwalk is a Desktop focused Linux distribution founded by Jean-Philippe Guillemin. It is based on Slackware with very few modifications at system level making it 100% compatible with it. Zenwalk aims to be a modern and multi-purpose Linux distribution by focusing on Internet applications, multimedia and programming tools. Additionally, Zenwalk comes with many specialized tools, designed for beginner through advanced users as it offers system configuration via both graphical and command-line operations.", "id": 2051163}
{"src_title": "Máta rolní", "tgt_title": "Mentha arvensis", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Máta rolní se mimo jihozápadních a jižních oblastí původně vyskytuje téměř v celé Evropě a směrem na východ až po západní Sibiř a Střední Asii. Zavlečena byla do východní Asie a do Severní Ameriky. V České republice je považována za naturalizovaný archeofyt který vyrůstá téměř po celém území státu od nížin (tam hojněji) až po podhorské oblasti (tam vzácněji). Ke zdárnému růstu požaduje vlhká nebo zamokřená místa s hlubokou, kyprou, hlinitou, mírně kyselou až alkalickou půdou; na takové často vytváří souvislé porosty. Vyskytuje se na polích, úhorech, pastvinách, zahradách, skládkách zeminy, říčních naplaveninách, okolo polních a lesních cest i na vypuštěných dnech rybníků.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá rostlina s přímou nebo na bázi vystoupavou lodyhou vysokou 20 až 50 cm která vyrůstá z podzemního, mělce kořenícího oddenku s tenkými lysými výběžky dlouhými až 15 cm a tlustými do 3 mm, někdy kořeny hlízovitě tloustnou. Čtyřhranná lodyha, často fialově naběhlá, je od spodu rozvětvená a oděná do směrem dolů ohnutých jednoduchých chlupů. Je porostlá vstřícně vyrůstajícími, křižmostojnými, krátce řapíkatými listy které mají elipsovité, vejčité nebo kopinaté, po okraji jemně oddáleně pilovité čepele, u báze jsou zúžené a na konci tupé nebo špičaté, celé roztroušeně porostlé jednoduchými chlupy a na spodní straně mají vyniklou žilnatinu s 5 až 7 postranními žilkami. Čepele bývají dlouhé až 8 cm a široké 3 cm, směrem vzhůru pak přecházejí v listeny které se postupně zmenšují. V horní části lodyhy, v úžlabí listenů podobných lodyžním listům, vyrůstají na 1,5 až 4 mm dlouhých stopkách drobné, souměrné květy sestavené do oddálených, hustých, kulatých lichopřeslenů. Oboupohlavní květy mají široký, zvonkovitý, odstále chlupatý kalich, asi 2,5 mm dlouhý, který je do pětiny až čtvrtiny délky členěný do pěti širších trojúhelníkovitých cípů, jeho v ústí lysá kališní trubka má deset žilek. Modrofialová, fialová nebo řidčeji bílá koruna má krátkou, v ústi brvitou trubkou s nepravidelným čtyřcípým lemem (horní dva cípy srostly v horní pysk). Z ústí koruny vynikají čtyři stejně dlouhé, lysé tyčinky s prašníky. Rostliny kvetou obvykle od července do září, opylovány jsou hmyzem hledajícím ve květech nektar. Plody jsou téměř 1 mm dlouhé, světle hnědé tvrdky držené po čtyřech na dně trvalého kalichu. Jsou vejčitého až oválného tvaru, na příčném řezu trojboké, jemně zrnité a na bázi mají bělavé masíčko.", "section_level": 1}, {"title": "Variabilita.", "content": "Máta rolní je po morfologické stránce velmi proměnlivý druh. Rostliny z různých typů stanovišť se odlišují výškou, rozvětvením, ochlupením, tvarem listů, délkou stopek květů apod. V minulosti se druh dělil do mnoha poddruhů nebo variet, což se v současnosti opustilo. Soudí se, že tato proměnlivost a jednotlivé morfotypy jsou jen výsledkem rozsáhlé genotypové různorodosti a fenotypové plasticity.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Na jedné rostlině máty rolní může uzrát až několik stovek tvrdek které snadno roznáší voda, vítr i živočichové. Semena potřebují přezimování v půdě, dobře klíčí až další rok po dozrání, nejlépe z povrchu nebo z hloubky do 2 cm. V ulehlé půdě si semena podržují klíčivost po několik let. Na kyprých, úrodných půdách se máta rolní nejčastěji rozšiřuje úlomky oddenků (stačí 3 cm dlouhé) které jsou zanášeny do okolí při zpracovávání půdy. Přestože na vlhkých polích zapleveluje téměř všechny plodiny, je považována za méně významný plevelný druh.", "section_level": 1}, {"title": "Křížení.", "content": "Máta rolní se, podobně jako ostatní druhy máty, samovolně kříží s jinými druhy. V ČR lze ve volné přírodě nalézt převážně tyto křížence máty rolní:", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Nať obsahuje hodně silic, například mentolu má více než máta peprná, přesto pro celkově nevhodné složení silic nebyla zavedena do řízeného pěstování a průmyslového využití. V lidovém lékařství je využívána jako karminativum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Máta rolní (\"Mentha arvensis\") je nižší, vytrvalá plevelná bylina vyrůstající na vlhkých místech, druh obsahující množství aromatických silic které např. po rozemnutí natě unikají z jejích buněk.", "tgt_summary": "Mentha arvensis, the corn mint, field mint, or wild mint, is a species of flowering plant in the mint family Lamiaceae. It has a circumboreal distribution, being native to the temperate regions of Europe and western and central Asia, east to the Himalaya and eastern Siberia, and North America. \"Mentha canadensis\", the related species, is also included in \"Mentha arvensis\" by some authors as two varieties, \"M. arvensis\" var. \"glabrata\" Fernald (North American plants such as American Wild Mint) and \"M. arvensis\" var. \"piperascens\" Malinv. ex L. H. Bailey (eastern Asian plants such as Japanese mint).", "id": 859920}
{"src_title": "Elektronická jízdenka nebo letenka", "tgt_title": "Electronic ticket", "src_document": [{"title": "Formy elektronických jízdenek.", "content": "Způsob zasílání jízdenky, její podoba i způsob jejího prokazování i způsob platby se u různých systémů liší. Zasílána může být: Platba může být hrazena zejména: Způsob prokazování může být rovněž vyžadován v každém konkrétním systému jinak, například:", "section_level": 1}, {"title": "Konkrétní systémy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Letenky.", "content": "Aerolinky sdružené v IATA přešly od července 2008 plně na elektronické letenky. IATA uváděla celosvětové úspory 3 miliard dolarů.", "section_level": 2}, {"title": "eShop ČD.", "content": "České dráhy zavedly možnost elektronických jízdenek s jízdním řádem 2005/2006 v souvislosti se zavedením vlaků Pendolino kategorie SuperCity od 11. prosince 2005. V roce 2007 bylo možno zakoupit elektronické jízdenky a místenky na vlaky vyšší kvality (SC, EuroCity, InterCity). Od 9. prosince 2007 byla možnost i rozšířena i na rychlíky a expresy. Systém pro poskytování této služby má obchodní označení \"eShop ČD\" a elektronická jízdenka z tohoto systému \"eTiket\". Speciální produkty se nazývají SC Net a eLiška (snížená pevná cena mezi krajskými městy s další slevou omezeného množství v den odjezdu). Podle tiskové zprávy ředitelky Odboru osobní dopravy a přepravy Českých drah bylo za rok 2006 prodáno přes internet 11 806 jízdenek, za leden až říjen 2007 už 59 123. Od srpna 2007 zavedly České dráhy možnost zakoupit si jízdenku s příplatkem 100 Kč přes mobilní telefon v rámci služby TeleTiket. Do listopadu 2007 ji využilo asi 1300 cestujících. Jízdenka je buď zaslána e-mailem nebo připravena k vyzvednutí ve stanici odjezdu. Od 7. listopadu 2008 ČD nevyžadují předkládání elektronicky zakoupených běžných jízdenek (netýká se eLišky) ve vytištěné podobě, stačí na displeji notebooku, mobilu atp. Od roku 2010 bylo umožněno zahrnout do jízdenky i přestup na osobní vlaky. Jízdenka je opatřena čárovým kódem a unikátním číselným kódem. Ve vlacích SuperCity jsou průvodčí vybaveni terminály se snímači čárového kódu. V ostatních rychlících a expresech průvodčí přepisuje do svého terminálu ručně číselný kód. Na lokálních tratích navíc nejsou průvodčí pro kontrolu těchto jízdenek dostatečně zkušení. Podle článku v PC World jsou data v terminálu průvodčího synchronizována s databází zaplacených elektronických jízdenek ještě před odjezdem vlaku z domovské stanice, takže terminál není schopen rozpoznat pravost jízdenky zakoupené později. Podle jiných informací ověřuje terminál pravost kódu nezávisle na databázi vydaných jízdenek. Od prosince 2014 již cestující nemusí předkládat jízdenku vytištěnou na papíře/zobrazenou na displeji počítače nebo mobilního telefonu, ale stačí při kontrole předložit jen In-kartu, na jejíž číslo byla jízdenka v e-shopu zakoupena, nebo šestimístný kód transakce, který zákazník po nákupu v e-shopu obdrží v SMS zprávě.", "section_level": 2}, {"title": "e-jízdenka AMSBUS.", "content": "Od 1. února 2007 začaly být pro vybrané spoje a linky nabízeny elektronické jízdenky pod názvem e-jízdenka v rezervačním systému AMSBUS, který je dominantním rezervačním systémem pro autobusovou dopravu v Česku. V systému je využit zabezpečený způsob placení s využitím platební karty a garantovaného přístupu k platbě, aniž by provozovatel znal číslo platební karty. Je využita technologie 3D Secure s využitím platební brány PayMUZO. Již dříve bylo možné použít placení bankovním převodem. E-jízdenka je zasílána ve formátu pdf a cestující si ji může vytisknout na vlastní tiskárně. Každá jízdenka má unikátní číslo. Pro kontrolu zadává cestující poslední čtyři číslice některého ze svých dokladů. Tento údaj není obsažen v jízdence, ale dostane ho v plánku obsazených míst k dispozici řidič autobusu a ten si musí od cestujícího příslušný doklad pro kontrolu vyžádat. Cestující je rovněž identifikován jménem a příjmením.", "section_level": 2}, {"title": "SMS jízdenka.", "content": "Od 22. listopadu 2007 zavedl Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s. zkušebně možnost hradit jízdné z kreditu mobilního telefonu pomocí SMS. V červenci 2008 byla SMS jízdenka spuštěna v Ústí nad Labem. OD roku 2009 se uvažuje použití některé formy mobilní platby za jízdné a parkování v Českých Budějovicích", "section_level": 2}], "src_summary": "Elektronická jízdenka (elektronická letenka) je název pro sestavu dat v elektronické formě, kterou cestující obdrží elektronickým přenosem a která plní obdobnou funkci jako klasická papírová jízdenka nebo letenka fyzicky předaná při nákupu. Elektronická jízdenka nebo letenka obvykle obsahuje jako klíčovou součást kód, s jehož pomocí lze ověřit pravost jízdenky. Použití tohoto systému v letecké dopravě se nazývá e-ticketing, datová zpráva elektronická letenka. ", "tgt_summary": "An electronic ticket, often called e-ticket, is the digital ticket equivalent of a paper ticket. The term is most commonly associated with airline issued tickets. Electronic ticketing for urban or rail public transport is usually referred to as travel card or transit pass. It is also used in ticketing in the entertainment industry. ", "id": 370419}
{"src_title": "Podnikatelský inkubátor", "tgt_title": "Business incubator", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Důležité je rozlišovat mezi podnikatelskými inkubátory a technologickými parky či výzkumnými centry. Technologické parky a výzkumná centra se zaměřují především na velké projekty, za kterými stojí mezinárodní korporace, státy, univerzity apod. Většina těchto zařízení nenabízí asistenční služby (pomoc s obchodním plánem, marketingem apod.), jenž jsou charakteristickými znaky podnikatelských inkubátorů. Nicméně, některé z nich nabízejí i programy inkubace, které se svou činnosti podnikatelským inkubátorům blíží. Další rozlišení je třeba dělat mezi podnikatelskými inkubátory a akcelerátory. Typickým a hlavním znakem je rozdílné zaměření. Inkubátor se zaměřuje na začínající společnosti v raném stádiu jejich vývoje a pomáhá jim s nastavením základních prvků podnikání, kdežto akcelerátor pomáhá již existujícím malým či středně velkým společnostem s akcelerací (proto akcelerátor) jejích vývoje, nalezení nových partnerů, optimalizací obchodního plánu či marketingu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První podnikatelské inkubátory se objevily ve Spojených státech na konci 50. let 20. století. Prvním impulsem, který stál za zrodem inkubátorů, byla snaha o využití starých nepoužívaných průmyslových prostor, které dříve sloužily pro masovou průmyslovou výrobu a které ke konci 50. let chátraly. Spolu se snahou o zlepšení aplikace výzkumů do reálného světa to vedlo k tomu, že v roce 1959 byl ve městě Batavia založen první podnikatelský inkubátor. Rozvoj konceptu inkubátorů však nastal až v 70. a 80. letech dvacátého století. Podle statistik z roku 2012 je ve světě v provozu více než 7000 inkubátorů.", "section_level": 1}, {"title": "Inkubátory v České republice.", "content": "V České republice nastal rozvoj inkubátorů o dost později. První inkubátory vznikaly už v 90. letech dvacátého století. Velký rozmach inkubátorů nastal až se vstupem České republiky do Evropské Unie s tím, jak se zpřístupnily strukturální fondu EU na pomoc podnikání. V České republice vznikl v rámci programu Podnikání a inovace i program Prosperita, které se zaměřuje, mimo dalších aktivit, i na podporu podnikatelských inkubátorů. Podle statistik agentury na podporu podnikání a investic, CzechInvest a jejich projektu na podporu českého startupového ecosystému CzechStartups.org fungují v České republice tyto inkubátory:", "section_level": 1}, {"title": "Nabízené služby.", "content": "Podnikatelský inkubátor nabízí řadu služeb, které se mohou lišit podle zaměření inkubátoru. Nejčastější nabízené služby jsou:", "section_level": 1}], "src_summary": "Podnikatelský inkubátor je buď soukromá obchodní společnost anebo instituce zřízená krajem či městem jako přidružené pracoviště vysokých škol a universit, která pomáhá novým a začínajícím společnostem (startupům) v době, kdy jsou tyto společnosti nejzranitelnější, tedy na začátku jejich podnikání. Inkubátor pomáhá tím, že poskytuje služby jako je například školení, jak správně nastavit obchodní plán či marketing, a další aktivity jako pronájem kancelářských prostor či poskytnutí kontaktů v daném oboru. Dalším smyslem inkubátorů je vytvářet pracovní místa a podporovat celkové podnikatelské prostředí v lokálních komunitách. Efektivita inkubátorů je ale i zpochybňována.", "tgt_summary": "A business incubator is a company that helps new and startup companies to develop by providing services such as management training or office space. The National Business Incubation Association (NBIA) defines business incubators as a catalyst tool for either regional or national economic development. NBIA categorizes their members' incubators by the following five incubator types: academic institutions; non-profit development corporations; for-profit property development ventures; venture capital firms, and combination of the above. ", "id": 1740630}
{"src_title": "Novokantovství", "tgt_title": "Neo-Kantianism", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "V první polovině 19. století byl Hegelův vliv v Německu tak silný, že Kantovu filosofii téměř vytlačil z filosofické diskuse. Obnovený zájem o Kanta začíná až po roce 1860 a plyne zejména ze snahy bránit filosofii před přílišným vlivem tehdejších přírodních věd a jejich materialismu. Signálem byly kritické \"Dějiny materialismu\" (F. A. Lange, 1866) a kniha Otto Liebmanna \"Kant a jeho epigoni\", kritika idealismu (Fichte, Schelling, Hegel), realismu (Herbart), empirismu i Schopenhauerovy „transcendentální filosofie“. Kniha končí výzvou „Musíme se vrátit ke Kantovi.“ Významnou úlohu sehrál i fyzik Hermann von Helmholtz, který se také postavil proti šíření materialismu za hranice přírodovědecké pracovní hypotézy:", "section_level": 1}, {"title": "Marburská škola.", "content": "Za zakladatele marburské novokantovské školy se pokládá silně matematicky a přírodovědecky zaměřený židovský filosof Hermann Cohen (1842–1918). Cohen obhajoval objektivitu matematických objektů a poznání vůbec proti psychologismu a vypracoval vlastní systém, který za základ lidského myšlení nepovažuje pojmy – jako Kant a Hegel – nýbrž soudy. Také Paul Natorp (1854–1924) se zabýval zejména logickými základy přírodních věd a přírodovědeckého poznání a měl značný vliv na Edmunda Husserla. K marburské škole dále patřil historik filosofie Karl Vorländer a právní filosof Rudolf Stammler. Na marburskou školu později navázal i Ernst Cassirer (1874–1945), který Kantovo pojetí kategorií jako prostředníků mezi poznáním a skutečností rozšířil o symbolické formy (jazyk, náboženství, umění, technika, dějiny nebo právo). Z marburské školy vyšla řada významných myslitelů, například Hans-Georg Gadamer, Nicolai Hartmann, Martin Heidegger, Hans Jonas, Franz Rosenzweig a další.", "section_level": 1}, {"title": "Jihoněmecká (bádenská) škola.", "content": "Takzvaná bádenská škola na Kanta navazovala ve snaze vybudovat filosofii hodnot. Za její zakladatele platí heidelberští profesoři Wilhelm Windelband (1848 –1915) a Heinrich Rickert (1863 – 1936). Pro Windelbanda je filosofie především naukou o obecných hodnotách, o pravdě v myšlení, o dobrotě v jednání a chtění a o kráse v citu. Windelband zavedl rozlišení na historické a přírodní vědy, kdežto Rickert zdůrazňoval rozdíl mezi kulturními a přírodními vědami a zabýval se filosofií hodnot. K bádenské škole lze počítat i teologa a religionistu Ernsta Troeltsche, i když později odešel z Heidelbergu do Berlína. Novokantovské myšlení silně ovlivnilo také sociologa Maxe Webera, vitalistu H. Driesche nebo filosofa Maxe Schelera. Tribunou novokantovského myšlení se stal časopis \"Kant-Studien\", založený roku 1897 H. Vaihingerem, který vychází dodnes. Vzhledem k jeho mnohostranným vlivům se zájem o novokantovství v poslední době opět oživuje, zejména v USA.", "section_level": 1}], "src_summary": "Novokantovství je souhrnné označení pro německé filosofické školy, které se od druhé poloviny 19. století vracely k filosofickému dědictví Immanuela Kanta.", "tgt_summary": "In late modern continental philosophy, neo-Kantianism () was a revival of the 18th-century philosophy of Immanuel Kant. More specifically, it was influenced by Arthur Schopenhauer's critique of the Kantian philosophy in his work \"The World as Will and Representation\" (1818), as well as by other post-Kantian philosophers such as Jakob Friedrich Fries and Johann Friedrich Herbart.", "id": 269935}
{"src_title": "Donald E. Westlake", "tgt_title": "Donald E. Westlake", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Westlake nastoupil na Harpur College v Binghamptonu, ovšem nevydržel tu příliš dlouho. Další dva roky strávil v USAF. Byl ženatý s Abigail Westlake (také známou jako \"Abby Adams Westlake\" nebo \"Abby Adams\"), autorkou naučné literatury (\"An Uncommon Scold\" a \"The Gardener's Gripe Book\"). Manželé žili v severní části státu New York. Abby Westlake je výbornou zahradnicí a její zahrada bývá v létě často přístupná pro veřejnost. Vedle románů, které Westlake vydal pod vlastním jménem, vyšlo mnoho jeho knih i pod nejrůznějšími pseudonymy: John B. Allen, Curt Clark, Tucker Coe, Timothy J. Culver, Morgan J. Cunningham, Samuel Holt, Sheldon Lord (společně s \"Lawrencem Blockem\"), Allan Marshall, Richard Stark a Edwin West. Westlake je znám velkou důvtipností děje svých příběhů a překvapivými nápady. Jeho styl a především dialogy jsou velmi živé. Hlavní hrdinové bývají plastičtí, věrohodní a chytří. Westlakovou nejznámější postavou je tvrdý drsný zločinec Parker (z děl podepsaných pseudonymem Richard Stark) a jeho komický protějšek John Dortmunder, smolařský kriminální genius, jenž se na scéně objevil ve chvíli, kdy se Parker nacházel ve značně komické situaci v románu The Hot Rock. Většina Westlakových románů se odehrává v New Yorku. V příbězích s Dortmunderem bývá většinou detailně zobrazena jedna z čtvrtí tohoto města. Některé z Westlakových románů byly zfilmovány, vznikly tak např. snímky Point Blank z roku 1967 s Lee Marvinem, Ukradený diamant z roku 1972 s Robertem Redfordem, Odborník na banky z roku 1974 (podle novely \"Bank Shot\", v češtině \"Ukradená banka\") s George C. Scottem, Odplata z roku 1999 s Melem Gibsonem a Co horšího se může stát? z roku 2001 s Martinem Lawrenceem. Westlake sám je autorem několika scénářů, nejznámějším z nich je scénář k filmu Švindlíři, což je Westlakova adaptace románu Jima Thompsona, za kterou byl Westlake nominován na Oscara.", "section_level": 1}], "src_summary": "Donald E. Westlake (12. července 1933 Brooklyn, New York – 31. prosince 2008 Mexiko) byl plodný americký spisovatel, autor více než sta knih. Specializoval se na kriminální příběhy (většinou s humorným podtextem), méně často psal sci-fi. Byl třikrát oceněn cenou Edgar award (pokaždé v jiné kategorii, což se doposud podařilo jen dvěma spisovatelům) a roku 1993 získal titul Grand Master společnosti Mystery Writers of America – její nejvyšší ocenění.", "tgt_summary": "Donald Edwin Westlake (July 12, 1933 – December 31, 2008) was an American writer, with more than a hundred novels and non-fiction books to his credit. He specialized in crime fiction, especially comic capers, with an occasional foray into science fiction and other genres. Westlake is perhaps best-remembered for creating two professional criminal characters who each starred in a long-running series: the relentless, hard-boiled Parker (published under the pen name Richard Stark), and John Dortmunder, who featured in a more humorous series. ", "id": 1949638}
{"src_title": "Ještěrka perlová", "tgt_title": "Ocellated lizard", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Asi největší žijící zástupce Evropy. Jeho domovinou je konkrétně jihozápad kontinentu (zejména Pyrenejský poloostrov – Španělsko, Portugalsko, jižní Francie a severozápad Itálie). Na těchto místech žije obvykle v nížinných biotopech, osídluje též kulturní krajiny (prostředí z části přeměněné člověkem). Pohybovat se může však i ve vyšších nadmořských výškách (viz Prostředí a život).", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Ještěrka perlová je jednou z největších ještěrek. Dospělý exemplář dosahuje celkové délky (včetně ocasu) 30–70 cm, vzácněji až 90 cm, a hmotnosti až 0,5 kg. Ocas bývá až dvakrát delší něž samotné tělo, u kořene je tlustý a ke konci se postupně zužuje. Největších délek dosahují jedinci s původním (neregenerovaným) ocasem. Vylíhlá mláďata mají tělo dlouhé obvykle 4–5 cm, až 12 cm. Jedná se o statnou ještěrku s mohutnou stavbou těla. Samec má mimořádně velkou hlavu a mocné čelisti, které používá k lapání kořisti i k obraně (člověka dokáže velmi bolestivě kousnout). Krk je opatřený zoubkovaným límcem. Dlouhé a silné nohy zdobí zakřivené drápy. Ocas je snadno oddělitelný a slouží k případnému odlákání a úprku před predátorem. Na hřbetě je obvykle zelený, ale na hlavě a ocasu našedlý až nahnědlý. Vyniká černou rozetou s výraznými blankytně modrými fleky na bocích. Spodek má nažloutlý až nazelenalý. Samec se ukazuje v jasnějších barvách a pestřejší kresbou. Mláďata jsou odlišná – zelená, šedá, nebo hnědá s bílými a černě orámovanými skvrnami téměř po celém těle, kromě břišních partií. Tělesné parametry, zbarvení a vzorování se liší v rámci oddělených populací a obývaných lokalit. Jsou známi i melaničtí, nebo albiničtí jedinci.", "section_level": 1}, {"title": "Poddruhy.", "content": "Ještěrka perlová se dělí na tři, případně čtyři poddruhy, na základě oddělených populací a tedy navzájem vzdáleného výskytu. Studie z roku 2017 objevila poměrně malou formu této ještěrky, s průměrnou délkou těla 14 cm, v centrální části Pyrenejského poloostrova (Španělsko – Sierra de Gredos). Patrně se tak jako další začlení mezi poddruhy, nebo bude označena za monotypický druh.", "section_level": 2}, {"title": "Prostředí a život.", "content": "Obývá různé druhy biotopů, ideální jsou suchá horká léta a chladné deštivé zimy (konkrétně ty přečká v hibernaci). Preferuje otevřené krajiny se směsí křovin a stromů, nebo skalnaté a písčité plochy, případně olivové háje a vinice. Na těchto místech se skrývá v puklinách a mezi kameny, v dutinách stromů a také ve vlastních či cizích, převážně zaječích norách. Pohybuje se i ve vyšších nadmořských výškách, obvykle do 700–1000 metrů, maximálně asi do 2500 metrů. Druh se zdržuje převážně na zemi, ale bez problému vyšplhá na skálu, nebo vzrostlý strom. Prostředí, které poskytuje mnoho trvalých úkrytů je klíčové a právě v takovém bude druh hojný.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Ještěrka perlová se živí zejména větším hmyzem, obzvláště brouky, ale i kobylkami, cvrčky a hlemýždi. Také navštěvuje ptačí hnízda a příležitostně ukořistí i jiné plazy, drobná mláďata savců a dokonce škorpióny. Může konzumovat i rostlinnou potravu, zejména pak květy nebo přezrálé plody (sladké ovoce). Nejaktivnější jsou těsně před hibernací, nebo po ní, kdy jsou vyhladovělý.", "section_level": 2}, {"title": "Rozmnožování, věk.", "content": "Druh je zpravidla monogamní. Během jedné sezóny mohou mít samice až tři snůšky. Reprodukční období nastává koncem jara, nebo začátkem léta. Samec je teritoriální a se svými souputníky svádí energické souboje. Často hrozí specifickými postoji a otevřenou tlamou. K nalezení družky si pomůže tím, že po okolí trousí svůj pach skrze femorální póry. Kopulace je krátká, asi pětiminutová, avšak opakovaná. Přibližně tři měsíce po páření (červen-červenec) samice snese asi 20–23 vajec (mladá samice podstatně méně), které schová pod kameny, větvemi, v podestýlce z listí, nebo je zahrabe do vlhké zeminy. Asi za 8–14 týdnů se vylíhnou malé ještěrky s délkou těla 4–12 cm. Navzdory příbuzenstvu jsou k sobě poměrně agresivní a bojují mezi sebou o potravu. Pohlavně vyzrálé jsou asi ve 2–3 letech, v pozdějším věku spíše samice. Pářit se mohou i dříve, ale snůšky nejsou oplozené. Dožívají se jistě pěti a více let a ve srovnání s jinými druhy ještěrek se předpokládá, že mohou žít 12–20 let.", "section_level": 2}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí druh jako téměř ohrožený. Počet jedinců pravděpodobně ubývá, některé populace, především v Itálii, jsou téměř zaniklé. Příčinnou je fragmentace stanovišť, neboli ztráta vhodných lokalit. Ve Španělsku (kde je nejčetnější) a v Portugalsku je zákonem chráněná.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ještěrka perlová (\"Timon lepidus,\" případně \"Lacerta lepidus\", \"Lacerta lepida\") je druh ještěrky z čeledi Lacertidae (ještěrkovití) a údajně největší žijící zástupce na území Evropy. V Česku je k vidění například v zoo Hluboká.", "tgt_summary": "The ocellated lizard or jewelled lizard (\"Timon lepidus\") is a species of lizard in the family Lacertidae (wall lizards). The species is endemic to southwestern Europe.", "id": 870547}
{"src_title": "Okazionalismus", "tgt_title": "Occasionalism", "src_document": [{"title": "Počátky.", "content": "Vztah mezi tělem a duší je často diskutovaným filosofickým problémem. Výrazněji se o jeho vyřešení pokoušely islámské teologické školy (Abú al-Hasan al-Ash'ari, Abu Hamid Mohamed ibn Muhammad al-Ghazali) i ranní islámští filosofové (Al-Farabi, Avicenna). Ve scholastice byl Bůh chápán jako jediná prvotní příčina veškerého dění ve světě. Mezi jinými David Hume tvrdil, že v případě přírodního dění nemůžeme zjišťovat kauzalitu ve vlastním smyslu, nýbrž jen jistou následnost (svým tvrzením ovlivnil Immanuela Kanta). Mezi dalšími se tímto problémem zabývali např. Baruch Spinoza či Gottfried Wilhelm Leibniz. Okazionalisté vycházeli z descartovského problému dualismu. René Descartes pojímal mysl jako nezávislou, netělesnou substanci. Slavné „myslím, tedy jsem“ \"(Ego cogito, ergo sum)\", není jen výchozím bodem descartesovy filosofie, ale poukazuje i na ryze autonomní postavení mysli ve vztahu ke světu. Mysl se vykazuje sama ze sebe, tudíž je jediná nezpochybnitelně skutečná – nemůže nebýt. Vnější objekty (tedy i vlastní tělo) nás však vždy mohou klamat, jelikož nepocházejí přímo z mysli, tudíž je jejich samotná existence zpochybnitelná. Přesto mezi myslí a tělem dochází k interakci, Descartes ji však nebyl schopen uspokojivě vysvětlit. Tento problém se pokoušeli vyřešit mnozí další stoupenci karteziánské filosofie a to tak, že nejčastěji Boha prohlásili za jedinou skutečnou příčinu způsobující shodu tělesného a duchovního dění.", "section_level": 1}, {"title": "Pokračovatelé.", "content": "Karteziánský filosof Johannes Clauberg tvrdil, že vzájemnému působení těla a duše můžeme porozumět jen jako zázraku božské vůle (ne jako působení přírodního zákona). Duše působí na tělo pouze ve smyslu morálním (není příčinou tělesných pohybů), stejně jako vozka pouze řídí vůz, ale není příčinou pohybu kočáru. Clauberga však nelze považovat za stoupence okazionalismu, jelikož tvrdí, že duše působí na tělo a tělo na duši a že jsou vzájemně propojené. Louis de la Forge, kartezián, jako první mluvil o \"causes occasionelles\" (příležitostných příčinách). Gérauld de Cordemoy byl okazionalista v pravém slova smyslu, neboť jakékoli vzájemné působení dvou těles považoval za nepochopitelné. Vztah mezi našimi pohyby a myšlenkami nejsou příčiny, ale jen příležitosti. Bůh pohybuje duchy k jejich cíli, avšak směr určují oni samotní.", "section_level": 1}, {"title": "Představitelé okazionalismu.", "content": "Již Descartes spatřoval problém v tom, že určité fyziologické procesy nevysvětlitelným způsobem vyvolávají určité pocity (např. hlad). Arnold Geulincx vycházel z tohoto problému. Říkal, že k zapříčiňování dochází pouze tehdy, jsme-li si vědomi nejenom cíle, nýbrž i prostředků jeho provedení: „Není možné, aby někdo něco učinil a nevěděl, jak to učinil.“ Vzhledem k tomu, že nevíme, jakým způsobem (fyziologicky) k pohybu našeho těla dochází, když tento pohyb chceme, nejsme ani jeho pravou příčinou, kterou je Bůh. Člověk je pouhým divákem ve vesmíru, jeho konání nepůsobí navenek. Myšlení a vůle zůstávají uvnitř mysli, nemůže tedy působit na jiná tělesa. Tělo je nástroj, nikoli příčina, Bůh nám pomocí něj poskytuje určité vjemy. Nicolas Malebranche vycházel z descartovského pojetí idejí, které se nacházejí pouze v Bohu. Poznání určitého předmětu se rovná zřením jeho ideje v Bohu. „Všechny věci zříme v Bohu,“ Bůh je místem jednotlivých myslí, stejně jako prostor je místem těles. Přístup ke světu těles si člověk zjednává výlučně na základě svého bezprostředního sjednocení s božským slovem. Spolu s Descartesem Malebranche tvrdil, že smysly nám neposkytují žádné jasné poznání, nemůžeme mít jistotu o existenci materiálních věcí, třebaže jejich esenci nazřít lze. Tělesa na sebe navzájem nemohou působit. Bůh je jedinou příčinou všeho, jedná přitom podle určitého řádu a drží se principu jednoduchosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Okazionalismus je filosofická doktrína 17. století, která se pokusila vyřešit karteziánský problém vztahu dvou entit: mentální (všechny duševní procesy včetně racionálních, volních a citových) a fyzické (tělesné pohyby). Za předpokladu, že jsou obě podstaty nezávislé, není možné vysvětlit jejich vzájemné působení. Okazionalismus tento vztah vysvětluje pomocí třetí substance, Boha. ", "tgt_summary": "Occasionalism is a philosophical theory about causation which says that created substances cannot be efficient causes of events. Instead, all events are taken to be caused directly by God. (A related theory, which has been called \"occasional causation\", also denies a link of efficient causation between mundane events, but may differ as to the identity of the true cause that replaces them.) The theory states that the illusion of efficient causation between mundane events arises out of God's causing of one event after another. However, there is no necessary connection between the two: it is not that the first event \"causes\" God to cause the second event: rather, God first causes one and then causes the other.", "id": 350035}
{"src_title": "Paco Rabanne", "tgt_title": "Paco Rabanne", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Otec byl baskický důstojník španělské armády, přidal se k republikánům, a proto rodina ze Španělska musela za občanské války uprchnout do Francie. Matka pracovala do roku 1936 jako krejčová v San Sebastianu v pobočce španělského módního závodu Cristóbala Balenciagy. Prožitek módního odívání tedy malý Francisco vnímal doma od matky. V letech 1953-1961 Francisco vystudoval v Paříži architekturu na École superieure nationale des Beaux arts. Na studia si přivydělával grafickými návrhy oděvů a začal spolupracovat s oděvními firmami. Brzy na sebe upoutal pozornost excentrickými modely šatů. V šedesátých létech se stal již známým v oblasti francouzské módy. Roku 1966 založil svůj vlastní módní salón, přijal pseudonym Paco Rabanne a navrhoval oděvy z neobvyklých materiálů, jako je kov a papír, z textilií s třpytivou povrchovou úpravou. Například jeho šaty \"kosmického stylu\" byly pošity plíšky - třpytkami, volným spojením motivů s podkladem sledoval kinmetický efekt - pohyblivost plíšků. Roku 1969 se Rabannovo portfólio rozšířilo o nabídku parfémů. Jeho dámský parfém \"Calandre\" byl velmi úspěšný. Následovaly parfémy pro muže \"Paco Rabanne pour Homme\", Métal, La Nuit, Sport a XS nebo také One Million. Jeho oděvy a parfémy se zařadily ke světové \"haute couture\", staly se velmi oblíbenými po celém světě. Roku 1992 Paco Rabanne představil své modely španělskému králi Carlosovi a královně Španělska na světové výstavě v Seville. Jeho talent a úspěchy v oblasti světové módní, a také přispívání k mnoha humanitárním projektům byly oceněny udělením nejvyššího španělského vyznamenání. Francouzi jeho dílo ocenili titulem rytíře Řádu čestné legie a zlatou medailí ministerstva školství, kultury a sportu. V 90. letech Paco Rabanne představil kolekci kompletní mödní nabídky pro ženy \"prêt-à-porter féminin\". Zahrnuje kromě oděvů a parfémů také šperky, kabelky, obuv a návrhy účesů. Kromě návrhů oděvů Paco Rabane také maluje obrazy a rád svou \"image\" popularizuje v médiích s fantastickými či skandálními výroky o svém životě (například že žije třetí život, že dříve byl prostitutkou na dvoře Ludvíka XIV., že se osobně setkal s Ježíšem nebo že byl svědkem vraždy faraóna Totanchamóna).", "section_level": 1}], "src_summary": "Paco Rabanne, vlastním jménem Francisco Rabaneda Cuervo (* 18. února 1934 Pasaia, provincie Guipuscoa, Španělsko), je španělsko-francouzský módní návrhář, od 60.let 20. století jeden z představitelů světové \"haute couture\".", "tgt_summary": "Francisco Rabaneda Cuervo (born 18 February 1934), more commonly known under the pseudonym of Paco Rabanne (; ), is a Spanish fashion designer of Basque origin who became known as an \"enfant terrible\" of the 1960s French fashion world.", "id": 695955}
{"src_title": "Sixtova aféra", "tgt_title": "Sixtus Affair", "src_document": [{"title": "Pokusy o mírové ukončení první světové války.", "content": "Po svém nástupu do úřadu dne 21. listopadu 1916 se císař Karel I. pokusil o mírové ukončení války s Dohodou. Společný návrh na mír Ústředních mocností z 12. prosince ztroskotal na odmítnutí Německé říše stanovit konkrétní mírové cíle. Císař Karel se snažil o nové mírové rozhovory prostřednictvím belgického důstojníka, prince Sixta Ferdinanda Bourbonsko-Parmského (1886-1934) a jeho bratra Františka Xavera Bourbonsko-Parmského, sourozenců Karlovy manželky císařovny Zity. V březnu 1917 německý říšský kancléř v tajných rozhovorech naznačil připravenost vzdát se Alsaska a Lotrinska, jež v té době byly součástí Německé říše. Císař Karel výslovně napsal ve svém dopise z 24. března, že Sixtus a Xaver předali dopis francouzskému prezidentovi, jenž o jeho obsahu zpravil i anglického krále Jiřího V. Druhý dopis následoval 9. května. Rakouský ministr zahraničí, hrabě Otokar Černín byl s těmito mírovými snahami obeznámen, avšak obsah listu neznal. Po následných jednáních byl císař Karel připraven svolit i k obnově Srbska zataženého do války Rakousko-Uherskem, stejně jako Belgie a navrácení Alsaska-Lotrinska Francii na úkor Německa. Nicméně se zdráhal vůbec uvažovat o územních ztrátách Dunajské monarchie, jako např. postoupení Jižního Tyrolska Itálii. Kromě toho byl ve Francii šéf vlády Aristide Briand nahrazen Alexandrem Ribotem, takže rozhovory ztroskotaly. Od června do srpna 1917 se konaly mírové rozhovory mezi hrabětem Nikolausem Reverterou a hrabětem Abelem Armandem, ve kterých se Francie snažila přimět Rakousko-Uhersko k separátnímu míru, zamítnutému císařem Karlem.", "section_level": 1}, {"title": "Odhalení tajných jednání.", "content": "Snahy císaře Karla o mírové řešení byly v následujících měsících stále více brzděny ministrem zahraničí hrabětem Černínem, jenž byl přesvědčen o vojenském vítězství. 2. dubna 1918 pronesl hrabě Černín řeč z vídeňské obecní rady, v níž výslovně prohlásil: Tento projev se následujícího dne objevil na titulní straně několika deníků, např \"Fremden-Blatt\" nebo \"Národní Listy\". Jelikož toto podání z úst Černína neodpovídalo skutečnosti, a on nechtěl vypadat jako prosebník, zveřejnil francouzský ministerský předseda Georges Clemenceau dne 12. dubna 1918 první z Karlových dopisů. Císař Karel nicméně veřejně dementoval ústupky navrhované Francii. Karel tyto pasáže o Alsasku-Lotrinsku a Belgii, pravděpodobně na nátlak Černína, popřel. Černín na sebe nevzal vinu, což by bývalo takticky chytré, popřel skutečnost, že o dopise ví a tím svého panovníka poškodil v očích spojenců. Nakonec jej císař Karel 16. dubna 1918 zprostil jeho úřadu. Americký ministr zahraničí Robert Lansing popsal Clémenceauovo jednání jako \"akt do nebe volající tuposti\": \"kdyby chtěl Clémenceau usvědčit Černína ze lži, tak by se mu to zřejmě podařilo, ale za jakou cenu! Jeho odhalení vehnalo Rakousko do náruče Německa\", takže \"jedině vojenské vítězství na západní frontě mohlo otevřít dveře, které Clémenceau přibouchnul\". Francouzský ministerský předseda s konečnou platností vehnal slábnoucí Habsburskou monarchii zpět do tísnivé náruče německých spojenců. A skutečně vedla Černínova tisková rozepře s Clémenceauem (dočasně) ke ztrátě vněpolitické svobody jednání monarchie. K mocenskému přizpůsobení se v otázce válečných cílů se již Rakousko-Uhersko, vzhledem k rozrušenosti vnitřní politiky a hospodářské situace v monarchii, po Sixtově aféře necítilo spojencům povinováno. Pro rakousko-uherskou monarchii se po brest-litevském míru a míru z Bukurešti postupně rozplývaly vyhlídky, že by západní mocnosti mohly dát po jejich případné výhře přednost možnosti zachování monarchie. Sixtova aféra nezničila jen možnost dalších vyjednávání se západními mocnostmi, nýbrž také vedla v několika týdnech k jejímu ukončení, k uznání principu sebeurčení v maximálním a nejradikálnějším rozsahu a tím de facto k vynesení ortelu smrti nad mnohonárodnostním státem. Odhalení těchto tajných jednání znamenalo konec Rakouska-Uherska coby „rovnoprávného“ partnera Německé říše. Německá nacionální propaganda v Rakousku nazvala císaře Karla „pantoflovým hrdinou podřízeným taliánské přistěhovalkyni“ a císařovnu Zitu „italskou zrádkyní“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Takzvaná Sixtova aféra označuje zveřejnění tajných jednání, jež vedl císař Karel I. za Rakousko-Uhersko především se zástupci Francie během 1. světové války v roce 1917 veden snahou dosáhnout mírové dohody.", "tgt_summary": "The Sixtus Affair () was a failed attempt by Emperor Charles I of Austria to conclude a separate peace with the allies in World War I. The affair was named after his brother-in-law and intermediary, Prince Sixtus of Bourbon-Parma.", "id": 1416880}
{"src_title": "Poveglia", "tgt_title": "Poveglia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Místo bylo dříve nazýváno \"Popilia\", nejspíše kvůli jeho původní typické vegetaci – topolům. První zaznamenaná zmínka o ostrovu pochází z roku 421, kdy lidé z Padovy a Este utekli před invazí barbarů. V 9. století vzrostla populace ostrova a stoupal i jeho význam. Správu ostrova měl na starost byrokratický úředník, zvaný \"podesta\". Při obléhání Benátek Franky byli lidé z Popilie aktivní součástí obrany proti invazi – a za své služby měli také řadu privilegií – byli osvobození od daní, od vojenské služby nebo veslování na galérách. Ostrov byl poměrně prosperujícím centrem, ekonomicky i demograficky. Obyvatelé rybařili, pěstovali víno a podíleli se i na obchodu se solí. Pád nastal až během války Benátek s Janovem kolem roku 1379. Navzdory opevnění byl ostrov obsazen, zdemolován a obyvatel, kterých tu původně žily stovky, zůstalo jen pár desítek. Ti byli poté odstěhováni na ostrov Giudecca. Poveglia zůstala následující století neosídlená. V roce 1527 nabídl dóže ostrov kamaldulským mnichům, ti ale jeho nabídku nepřijali. Díky blízkosti přístavu Malamocco se tu až po roce 1660 začaly alespoň skladovat lodě. Během morových epidemií Poveglie posloužila jako karanténa pro nemocné a následně jako masový hrob pro infikovaná těla. Aby se zabránilo šíření nemoci, těla se často spalovala, nebo se běžně pohřbívala v masových hrobech – na Poveglii pravděpodobně v místech, kde se nyní nachází pouze přerostlá zeleň. V roce 1776 ostrov přešel pod správu \"Magistrato alla Sanità\" (Úřad pro zdraví) a stal se bodem pro kontrolu lodí a námořníků, kteří přijížděli do Benátek a příležitostně fungoval také jako lazaret. V letech 1793 a 1798 ostrov opět posloužil jako ubytovna pro posádky dvou lodí, které onemocněly morem. Z první posádky zemřelo dvanáct lidí, z toho čtyři námořníci. Na druhé lodi na následky moru zemřelo osm námořníků. Všichni byli pochováni na ostrově a podle některých zdrojů měli být posledními oběťmi moru na Poveglii. Jiné dokumenty tvrdí, že další nakažení přijížděli ještě v roce 1821. Kvůli karanténě byl ostrov několikrát odříznut od civilizace a uzavřen. A stával se často posledním útočištěm pro lidi nakažené morem, později také cholerou nebo dalšími infekčními nemocemi, například žlutou zimnicí. O Poveglii se tvrdí, že vzhledem k počtu úmrtí a následných pohřbů se půda na ostrově z poloviny skládá z lidských ostatků. Podle starých povídaček kvůli jejich přítomnosti kolem ostrova nechtěli lovit ani rybáři, kterým se vyplavené pozůstatky údajně zamotávaly do sítí. Funkci karantény si ostrůvek zopakoval i v průběhu 19. století. V karanténě si tu po čtyřicet dní pobyla dokonce i žirafa, kterou darovali Egypťané rakouskému císaři. Pak se odstěhovala do svého nového domova ve vídeňské zoo. Na zničení ostrova měl podíl také Napoleon Bonaparte. Právě on dal poničit kostel \"San Vitale\", ve kterém se nacházel hodnotný krucifix a malba od malíře Tiziana, a starou zvonici pak přeměnili na maják. Nějakou dobu byl areál užíván jako starobinec a a útulek pro lidi bez domova. V roce 1922 byly na ostrově stojící budovy přestavěny na nemocnici a sanatorium pro duševně nemocné, fungující až do roku 1968. Podle pověstí se v nemocnici na pacientech často prováděly různé experimenty, běžné měly být třeba lobotomie. Ředitel nemocnice se nakonec podle pověsti zabil skokem z kostelní věže poté, co prohlásil, že ho pronásledují místní duchové. Důkazy o pravdivosti této historky však chybí. Následně byl ostrov krátce užíván pro zemědělství, ale brzy byl zcela opuštěn. Poveglia postupně zůstávala opuštěná a bez využití. Budovy se mezitím proměnily z velké části v ruiny. V roce 1997 se z ostrova měla stát mládežnická ubytovna, o dva roky později byl ostrov ale vyňat z majetku, který bylo možné prodat soukromníkům. Od roku 2003 je ostrov spravován benátským přístavem a také městem. Až v roce 2013 byla Poveglia konečně opět nabídnuta k prodeji. V roce 2014 se italská vláda rozhodla snížit státní dluh prodejem ostrova se smlouvou na 99 let, doufaje, že nový majitel přestaví bývalé sanatorium na luxusní hotel. Nejvyšší nabídku předložil italský podnikatel Luigi Brugnaro. Plánoval do renovace investovat 20 milionů euro. Smlouvu ale nezískal, protože jeho plány nesplnily všechny podmínky. Jiné zdroje naznačují, že smlouva byla anulována, protože nabídka byla příliš nízká. Brugnaro se proti tomuto rozhodnutí snažil bojovat, ale potom co byl zvolen starostou Benátek, jeho zájem o ostrov zcela ustal. O revitalizaci ostrova se už několik let snaží sdružení \"Poveglia per tutti\" – Poveglia všem. Zelenou část ostrova chce přeměnit na park a veřejně přístupné zahrady, které by měly sloužit jako prostor pro trávení volného času. Ostatně tak si i někteří obyvatelé Benátek ostrov pamatují – jako místo, kam jezdili o víkendech grilovat nebo se koupat.", "section_level": 1}, {"title": "Budovy a stavební struktury.", "content": "Z budov na ostrově se zachovala nemocnice, sanatorium, zvonice kostela, ubytovna pro zaměstnance a administrativu a přístřešek pro lodě. Věž zvonice je nejvýraznější stavbou na ostrově. Je datována do 12. století a patřila ke kostelu \"San Vitale\", který byl zbourán na rozkaz Napoleona Bonaparte v roce 1806. Poté byla užívána jako maják. Větší ostrov, na kterém stojí budovy, je spojen s menším ostrovem klenutým mostem. Třetí ostrov tvoří oktagon pevnosti v blízkosti budov, který ale není s ostrovy nijak spojen. Benátská vláda od roku 1645 vystavěla pět pevností ve tvaru oktagonu na ochranu a kontrolu laguny. Samotná pevnost dnes sestává pouze z obezděného hliněného ostrůvku. Oktagon u Poveglie je jeden ze čtyř, který se zachoval. Na ostrově se nachází také jedna, ale možná i více morových jam, kam byly pohřbívány infikovaná těla obětí morové epidemie. Podle National Geographic zde během století zemřelo až 100 000 lidí, kteří byli pohřbeni do masových hrobů. Jiný zdroj, Atlanta Obscura odhaduje počty zemřelých až na 160 000 lidí. Když se italská vláda po dlouhých letech konečně rozhodla se stavem ostrova něco udělat, inspirovala se i asociace Young Architects Competitions. V roce 2016 vyhlásila architektonickou soutěž pro mladé architekty, kteří měli vytvořit návrh Poveglie jako univerzitního ostrova. Soutěže se účastnili architekti ze 106 zemí světa. 1. místo získalo studio D.Vision Architecture. I přes zákaz vstupu ostrov navštěvují milovníci záhad a tajemna. Oficiálně na ostrov zavítá ročně jen pár šťastlivců, kteří dostanou od města povolení, na jehož udělení většinou musí čekat kolem deseti měsíců. Zbytek návštěvníků se na ostrov dostane nelegálně. Někdo přemluví místní rybáře, a kdo o návštěvu hodně stojí, zaplatí si místní lodní taxík.", "section_level": 1}, {"title": "Poveglia v kultuře.", "content": "Temná a tajemná historie ostrova vedla ke zrodu mnoha pověstí. Mezi Benátčany se předávala i pověst o tom, že smrtelně nemocní lidé jen čekají na to, aby se mohli po smrti jako duchové na ostrov vrátit. Smutnou historii dokládají i dva mramorové kvádry z roku 1793 s nápisem „\"Ne Fodias Vita Functi Contagio Requiescunt\"“ –„\"Zde nekopejte, odpočívají tu nakažení mrtví\"“. V knize Pouť do Palestiny, Egypta a Sýrie popisuje mnich Marie-Joseph de Geramb svůj pobyt na Poveglii během roku 1831: Ostrov Poveglia se objevil v pořadech Po stopách duchů a v americkém pořadu \"Scariest Places on Earth\" (Nejstrašidelnější místa na Zemi). Temný polský komiks od Romana Pietraszka \"Žiješ?\" se odehrává na ostrově Poveglia během morové epidemie a vypráví příběh nemocné dívky a chlapce, snažících se utéct z ostrova zatímco je pronásledují moroví doktoři. Poveglia se stal inspirací pro ostrov, kde se odehrává první příběh \"Smrt a Benátky\" z grafické novely \"Věčné noci\" komiksové série Sandman. Ostrov vlastní v 18. století bohatý šlechtic a alchymista, jemuž se podaří sebe, svůj palác a své hosty ochránit před zubem času tím, že se stejný den opakuje znovu a znovu. Vypravěč navštíví ostrov jako chlapec a později jako dospělý, kdy je ostrov (stejně jako Poveglia) dlouhou dobu opuštěný s pověstí strašidelného místa. V komiksu \"Castle Waiting\", autorka Linda Medley nazývá ostrov „Ostrovem bez návratu“. Postava doktora Fella zešílí kvůli snaze léčit oběti moru. Novela Laurie R. Kingové \"Island of the Mad\" vykresluje Poveglia jako úkryt pro skupinu žen, které chtějí uniknout před sílícím fašismem a využívají strašidelnou pověst ostrova jako způsob jakým odradit nechtěné návštěvníky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Poveglia je malý ostrov, který se nachází mezi Benátkami a necelé dva kilometry od ostrova Lido v Benátské laguně v severní Itálii. Ostrov se skládá ze tří samostatných ostrůvků, z nichž jeden je od hlavního ostrova rozdělený kanálem. Jeho rozloha je pouhých 7 hektarů. Na hlavním ostrově se nachází zvonice, zbytky loděnice a zchátralé budovy bývalého sanatoria. Obydlen byl do roku 1379, kdy jeho obyvatelé utekli kvůli válce Benátek s Janovem. Během morových epidemií byl ostrov užíván pro karanténu nemocných. V pozdější době na ostrově bylo sanatorium pro duševně choré. Kvůli těmto skutečnostem se o ostrově traduje mnoho pověstí a často bývá označován jako nejstrašidelnější ostrov na světě. Veřejnosti je nepřístupný.", "tgt_summary": "Poveglia () is a small island located between Venice and Lido in the Venetian Lagoon, northern Italy. A small canal divides the island into two separate parts. The island first appears in the historical record in 421, and was populated until the residents fled warfare in 1379. For more than 100 years beginning in 1776, the island was used as a quarantine station for those suffering the plague and other diseases, and later as a mental hospital. Because of this, the island is frequently featured on paranormal shows. The mental hospital closed in 1968, and the island has been vacant since. ", "id": 963452}
{"src_title": "Slovinské euromince", "tgt_title": "Slovenian euro coins", "src_document": [{"title": "Vzhled euromincí.", "content": "Vzhled přibližně 230 milionů slovinských euromincí (celková nominální hodnota slovinských euromincí je přibližně 80 miliónů eur) byl odhalen 7. října 2005. Navrhli jej Miljenko Licul, Maja Licul a Janez Boljka. Na obvodu všech mincí je 12 hvězd symbolizujících Evropskou unii střídavě s písmeny nápisu „SLOVENIJA“ (slovinsky Slovinsko). Mince každé nominální hodnoty zobrazují rozdílné motivy:", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze.", "content": "V Korutanech se strhlo mírné politické pobouření kvůli umístění Kněžského kamene na slovinské eurominci 2 centy. Tento římský antický sloup, který byl používán při dosazování vévodů Korutan, je v současnosti uschován v muzeu v Klagenfurtu, korutanském hlavním městě, a je zde také považován za historický symbol státu. Vláda spolkové země Korutany (v čele s guvernérem Jörgem Haiderem) vydala 25. října 2005 protest, který byl ale zamítnut slovinským ministrem zahraničí Dimitrijem Rupelem jako neseriózní. Kromě Kněžského kamene bylo v médiích také zmíněno vyobrazení lipicánů na minci 20 centů. Rakousko považuje lipicány za svůj symbol, a proto byli také zobrazeni na rakouské minci 5 šilinků. Přesto nebyl oficiální protest podán a rozhodnutí o motivu lipicánů na minci lze považovat za kladný, protože upozorňuje na více než stoletou společnou minulost. Navíc Slovinsko poukazuje na historickou spojitost lipicánů, slovinské historie a existujícího hřebčína v Lipici.", "section_level": 1}, {"title": "Zavedení eura.", "content": "Od 1. března 2006 byly v obchodech uváděny ceny v tolarech i eurech. Pro zavedení hotovosti v eurech byla nutná výměna 442 milionů mincí a 108 milionů bankovek v tolarech za 155 milionů euromincí a 42 milionů eurobankovek, a proto zásobila Banka Slovinska velkoobchodníky a nestátní banky hotovostí v eurech už od začátku září 2006. Pro ražbu slovinských euromincí byla prostřednictvím mezinárodního tenderu vybrána finská státní mincovna ve městě Rahapaja. Kromě finské mincovny vznikaly slovinské euromince následně i v Nizozemsku a na Slovensku. Od 15. prosince 2006 si mohli obyvatelé koupit tzv. startovací balíčky slovinských euromincí ve všech slovinských bankách. Tato kolekce eur obsahovala 8 mincí 1 cent, 7 mincí 2 centy, 6 mincí 5 centů, 6 mincí 10 centů, 7 mincí 20 centů, 4 mince 50 centů, 4 mince 1 euro, 2 mince 2 eura v celkové hodnotě 12,52 €. Tento balíček se prodával za 3000 tolarů.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětní mince.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dvoueurové oběžné mince.", "content": "Následující tabulka zahrnuje 2€ pamětní mice vydané mezi roky 2007 a 2019.", "section_level": 2}], "src_summary": "Slovinské euromince jsou v oběhu od 1. ledna 2007, kdy Slovinsko přešlo z tolaru na euro. Stalo se tak prvním členem eurozóny z nových členských států Evropské unie. Slovinsko je členem EU od 1. května 2004 a také je členem Evropské měnové unie. ", "tgt_summary": "Slovenian euro coins were first issued for circulation on 1 January 2007 and a unique feature is designed for each coin. The design of approximately 230 million Slovenian euro coins (total value of approximately €80 million) was unveiled on 7 October 2005. The designers were Miljenko Licul, Maja Licul and Janez Boljka. The Mint of Finland was chosen to mint the coins through an international tender in 2007.", "id": 2281397}
{"src_title": "Armand Peugeot", "tgt_title": "Armand Peugeot", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Historie podnikání rodiny Peugeot sahají až do 15. století. Rodina v roce 1810 přestavěla svůj obilný mlýn ve vesnici Vandoncourt na malou továrnu vyrábějící válcovanou ocel a velké množství dalších ocelových výrobků, nářadí, pil a pilových listů ale i žehliček a mlýnků na kávu. V roce 1850 se začal používat typický znak lva. Armand Peugeot byl synem Émile Peugeota (1815–1874) a Wilhelminy roz. Ehrmannové (1818–1893).", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání.", "content": "Peugeot byl v roce 1881 na stáži u anglické firmy v Leedsu. Tam také začal poznávat novinky v oblasti jízdních kol. V roce 1895 ukončil studium na École Centrale, strojařské škole v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Podnikání.", "content": "Prvním vyrobeným dopravním prostředkem firmy \"Peugeot Fréres Aînés\" bylo v roce 1882 jízdní kolo \"Le Grand Bi\". Už o sedm let později firma vyrobila 19 000 kol a po prezentaci na Světové výstavě vzrostla poptávka natolik, že si Peugeot otevřel v paříži vlastní obchod. Armand se už dříve začal zajímat i o automobily a po setkání s Gottliebem Daimlerem a dalšími nadšenci, byl přesvědčen o jejich životaschopnosti. První Peugeotův automobil (parní tříkolka) byl vyroben v roce 1889 ve spolupráci s Léonem Serpolletem a představen na Světové výstavě v Paříži. Parní pohon byl těžký, objemný a před jízdou vyžadoval dlouhotrvající přípravy, takže od něj bylo brzy upuštěno ve prospěch druhého prototypu osazeného benzínovým spalovacím motorem. V roce 1890 byl vyroben první čtyřkolový automobil poháněný Daimlerovým benzinovým motorem a o rok později začala sériová výroba automobilů značky. V dalším roce bylo vyrobeno dalších 29 automobilů bylo vyrobeno v roce 1892, už ve firmě \"Les Fils de Peugeot Frères\". Peugeot v tomto roce jako první použil u benzinem poháněného automobilu celogumové pneumatiky (pneumatiky plněné vzduchem přišly až v roce 1895). Vozy prozatím vypadaly spíš jako kočáry bez koní a řídily se pomocí páky. 2. dubna 1895 založil firmu \"Société Anonyme des Automobiles Peugeot\" s továrnou v Audincourtu. O dva roky později se Peugeot přestal spoléhat na Daimlera a vyrobil první vlastní motory pro \"Typ 15\". Dále následovala mnohá vylepšení: motor se od roku 1901 montoval pod kapotu v přední části vozu místo pod vůz, začal se používat volant a auta vypadala mnohem více jako současná. V roce 1903 Peugeot začal s výrobou motocyklů, které jsou s touto značkou vyráběny dodnes. V roce 1910 se firmy Armanda a Eugèna (\"Lions Peugeot\") sloučily a vznikla tak \"Société des Cycles et Automobiles Peugeot\". Za dva roky založila továrnu v Sochaux. Firma začala kromě osobních automobilů vyrábět také autobusy. Když v roce 1913 odcházel z vedení firmy, byla největším francouzským výrobcem s 10 000 ročně vyrobenými vozy. Během první světové války se firma Peugeot zaměřila na zbrojní výrobu a stala se hlavním dodavatelem zbraní a vojenských dopravních prostředků od jízdních kol a tanků až po nábojnice. Pohřben je na hřbitově Père-Lachaise. Armand Peugeot byl v roce 1999 uveden do Automotive Hall of Fame.", "section_level": 1}], "src_summary": "Armand Peugeot (26. března 1849, Hérimoncourt – 2. ledna 1915, Neuilly-sur-Seine) byl průmyslník, průkopník automobilismu a zakladatel francouzské firmy Peugeot.", "tgt_summary": "Armand Peugeot (; born 26 March 1849 – died 2 January 1915) was an industrialist in France, pioneer of the automobile industry and the man who transformed Peugeot into a manufacturer of bicycles and, later, of automobiles. He was accepted into the Automotive Hall of Fame in 1999.", "id": 1679470}
{"src_title": "Franz von Epp", "tgt_title": "Franz Ritter von Epp", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a počátky vojenské kariéry.", "content": "Franz Epp se narodil 16. října roku 1868 v bavorském Mnichově jako syn uměleckého malíře Rudolfa Eppa a jeho ženy Kathariny (rozenná Steibelová). Měl dvě mladší sestry, Helene a Auguste. Nejdříve navštěvoval obecnou školu v Mnichově a následně přešel na místní gymnázium, kde později v létě roku 1887 maturoval. Následně se rozhodl vstoupit k 16. srpnu téhož roku do německé císařské armády, kde byl v hodnosti tříročního dobrovolníka a důstojnického čekatele zařazen k 9. bavorskému pěšímu pluku u něhož se propracoval až do hodnosti nadporučík (\"Premierleutnant\"). S tímto povýšením rovněž nastoupil k 13. říjnu roku 1896 na bavorskou vojenskou akademii v Mnichově. Zde studoval až do konce září roku 1899. Po dokončení sloužil dále u 9. pěšího pluku a to až do července roku 1900, kdy byl přeložen k 4. východoasijskému pěšímu pluku (\"4. Ostasiatischen Infanterie-Regiment\"), s kterým se podílel na potlačení Boxerského povstání v Číně. Potom se stal velitelem rot v Německé kolonii Deutsch Südwestafrika (nyní Namibie), kde se účastnil krvavého drcení Hereroova povstání. Během první světové války sloužil von Epp jako velící důstojník bavorského regimentu ve Francii, Srbsku a Rumunsku. Za svou válečnou službu dostal von Epp rytířský titul.", "section_level": 2}, {"title": "Po válce a působení v NSDAP.", "content": "Po konci války vytvořil von Epp Freikorps, pravicovou, polovojenskou formaci většinou vytvořenou z válečných veteránů (jejími členy byli například Gregor Strasser a Ernst Röhm). Freikorps se pod vedení von Eppa účastnilo rozdrcení Bavorské republiky rad roku 1919. Von Epp se ten samý rok připojil k Reichswehru a v roce 1922 se stal generálmajorem. Von Epp se roku 1928 stal členem NSDAP, kde setrval až do roku 1945. Von Epp sloužil v NSDAP jako hlava armádní politické kanceláře, a později jako vůdce německé koloniální společnosti, organizace všech bývalých německých kolonií. Po Hitlerově jmenování říšským kancléřem v roce 1933 se stal von Epp říšským komisařem pro Bavorsko, kde se dostal do sporu s bavorským nacistickým ministerským předsedou Ludwigem Siebertem. Von Eppův pokus sesadit Sieberta z postu bavorského vůdce selhal. Von Epp ale pokračoval ve vykonávání úřadu říšského komisaře do konce války. Během druhé světové války se von Epp od ostatních nacistických vůdců distancoval. Hlavní důvod byl osobní odpor k některým z nich. Často se s nimi na ničem nedohodl, nebo nesouhlasil s jejich politikou.", "section_level": 2}, {"title": "Pád.", "content": "Von Epp byl roku 1945 zatčen skupinou FAB, která se úspěšně pokusila svrhnout vládu v Bavorsku. Vůdce FAB, Rupprecht Gerngroß, později vydal von Eppa Američanům. Na konci války byl von Epp uvězněn Američany a zemřel v zajateckém táboře v roce 1946.", "section_level": 2}], "src_summary": "Franz Xaver rytíř von Epp (16. říjen 1868 – 31. prosinec 1946) byl vysoce vyznamenaný německý veterán první světové války, politik a pozdější generál Wehrmachtu za druhé světové války. Mimo jiné byl držitelem mnoha vysoce ceněných vojenských vyznamenání včetně pruského řádu Pour le Mérite, bavorského rytířského kříže vojenského řádu Maxe Josefa nebo nacistického rytířského kříže válečného záslužného kříže s meči.", "tgt_summary": "Franz Ritter von Epp, from 1916 \"Ritter von Epp\", (16 October 1868 – 31 January 1947) was a German general and politician who started his military career in the Bavarian Army. Successful wartime military service earned him a knighthood in 1916. After the end of World War I and the dissolution of the German Empire, von Epp was a commanding officer in the \"Freikorps\" and the \"Reichswehr\". He was a member of Bavarian People's Party, before joining the Nazi Party in 1928, when he was elected as a member of the German parliament or \"Reichstag\", a position he held until the fall of Nazi Germany. He was the \"Reichskommissar\", later \"Reichsstatthalter\", for Bavaria.", "id": 1888064}
{"src_title": "Toni Kukoč", "tgt_title": "Toni Kukoč", "src_document": [{"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Toni Kukoč hrál téměř dvacet let profesionální basketbal na světové úrovni. Jeho kariéra začala v týmu Jugoplastika Split, ve kterém hrál v letech 1987 až 1991. Týmu se podařilo třikrát v řadě vyhrát Euroligu (obdoba fotbalové Ligy Mistrů) a Kukoč se stal hned ve svých dvaceti letech jednou z největších basketbalových hvězd v Evropě. Následoval přestup do týmu Benetton Treviso, za své účinkování v tomto italském klubu (1991 – 1993) byl Kukoč třikrát vyhlášen nejlepším hráčem Evropy. V roce 1993 dochází k přestupu do týmu Chicago Bulls severoamerické NBA, ve kterém měl ale Kukoč ze začátku nesnadnou pozici a první sezónu odehrál jako náhradník Scottieho Pippena. V následujících letech se přece jen postupně prosadil do základní sestavy Bulls, podílel se na třech titulech vítěze NBA po návratu Michaela Jordana do týmu. V roce 1996 byl vyhlášen šestým nejlepším hráčem NBA. Za Bulls hrál Toni Kukoč až do roku 2000, následovala jedna sezóna (2000 – 2001) za Philadelphia 76ers a (2001 – 2002) za Atlanta Hawks. Po dvou nepříliš úspěšných sezónách následoval třetí přestup do Milwaukee Bucks, kde se (v té době již čtyřiatřicetiletý) Kukoč znovu „chytil“ a odehrál čtyři další úspěšné sezóny. Svou profesionální kariéru ukončil ze zdravotních důvodů v roce 2006 ve věku 38 let.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační úspěchy.", "content": "Toni Kukoč se podílel na dvou stříbrných olympijských medailích – v roce 1988 za Jugoslávii, v roce 1992 již za Chorvatsko. V roce 1990 získal s týmem Jugoslávie titul mistra světa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Toni Kukoč (* 18. září 1968, Split) je bývalý chorvatský profesionální basketbalista. Jedná se o jednoho z prvních Evropanů, který se ve větší míře prosadil v severoamerické NBA. ", "tgt_summary": "Toni Kukoč (; born September 18, 1968) is a Croatian former professional basketball player who is currently Special Advisor to Jerry Reinsdorf, the owner of the Chicago Bulls. After a highly successful period in European basketball, he was one of the first established European stars to play in the National Basketball Association (NBA). He won the NBA Sixth Man of the Year Award in 1996. ", "id": 37242}
{"src_title": "František Josef Gerstner", "tgt_title": "Franz Josef Gerstner", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "František Josef Gerstner se narodil 22. února 1756 v Chomutově do německé rodiny mistra řemenáře Johanna Floriána Gerstnera (1730-1783) a Anny Marie Elisabeth rozené Englert. Navštěvoval hlavní chomutovskou školu, kde si oblíbil matematiku. Jednou při hodině opravil chybu svého učitele matematiky a ten mu zakázal navštěvovat jeho hodiny. Proto mu jeho otec zařídil hodiny matematiky u příbuzného venkovského faráře. Ve studiu pokračoval v letech 1765-1772 na jezuitském gymnáziu v Chomutově, které vedl prefekt Ignác Cornova. V roce 1772 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Na Filozofické fakultě studoval elementární matematiku u Stanislava Vydry, vyšší matematiku u Jana Tesánka a astronomii u Josepha Steplinga. Kromě přírodních věd se věnoval také studiu theologie, klasické řečtiny a hebrejštiny. V roce 1776 vykonal Gerstner veřejnou zkoušku z astronomie a v roce 1777 z první knihy \"Philosophiae Naturalis Principia Mathematica\" Isaaca Newtona. Během studií si přivydělával hrou na varhany v kostele sv. Kajetána na Malé Straně. Za stravu a ubytování také doučoval chovance z kláštera svatého Bartoloměje. Po studiích na filozofické fakultě v roce 1777 krátce navštěvoval i přednášky na Inženýrské škole založené v Praze roku 1718. Učila se na ní geometrie, fortifikace a mechanika tak, aby si žáci osvojili \"\"vyměřování země, zakládání pevností, též splavů, jakož i řízení útoku na pevnost\"\". Poté pracoval tři roky u Dvorské komise pro vyvazování z roboty jako geometr při vyměřování lesů a pozemků.", "section_level": 1}, {"title": "Astronomie.", "content": "V roce 1781 odešel do Vídně, aby studoval medicínu, botaniku a chemii. Těchto studií brzy zanechal, protože získal působiště v univerzitní astronomické observatoři ve Währingu u Vídně. Zde se pod vlivem Dr. Maximiliana Hella se rozhodnul naplno věnovat matematice a astronomii. Roku 1784 získal místo adjunkta u profesora Strnada na univerzitní hvězdárně v Klementinu v Praze. V roce 1785 publikoval Gerstner astronomickou práci, ve které opravil zeměpisnou délku řady významných evropských měst. K výpočtu zeměpisné délky použil metodu zatmění Slunce, kterou sám zjednodušil a urychlil (místo 36 záznamů stačilo pouhých 9). Jérôme Lalande a Johann Elert Bode tuto novou metodu velmi chválili a uváděli ve svých článcích. Jako uznání za jeho práci jej Královská česká společnost nauk jmenovala řádným členem. I další Gerstnerovy výsledky v astronomii mu zjednaly vážnost v evropských vědeckých kruzích.", "section_level": 1}, {"title": "Pedagogická činnost.", "content": "Když v roce 1787 onemocněl Gerstnerův bývalý učitel vyšší matematiky Tesánek, poskytl mu Gerstner ve svém vlastním bytě pečlivé ošetřování a současně vyučoval jeho žáky vyšší matematice. Ve školním roce 1788–1789 byl pověřen suplováním vyšší matematiky na univerzitě a 4. prosince 1789 byl jmenován řádným profesorem s platem 1000 zlatých. Ve svých přednáškách se přitom neomezoval pouze na vyšší analýzu a astronomii, ale věnoval se i mechanice a hydraulice. V roce 1795 byl Gerstner povolán jako přísedící studijní dvorské komise ve Vídni, kde se mimořádným způsobem podílel na reorganizaci rakouského technického školství. Roku 1798 navrhnul přetvoření pražské Inženýrské stavovské školy na polytechniku. Inspirací mu byla nedávno založená \"École polytechnique\" v Paříži. Význam nově koncipované školy hodnotil slovy: „\"Nezměrný užitek přinese polytechnika důkladným vyškolováním vedoucích odborných sil pro celý průmysl, všem úředníkům i řemeslníkům, podnikatelům i státu. Bylo již mnohokráte zjištěno, že založení jednoho odvětví výroby oživí ty nejpustší kraje, zaměstná tisíce lidí a poskytne jim obživu. Oč více lze tedy očekávat, jestliže polytechnika rozšíří užitečnými vědomostmi světlo nad všemi větvemi průmyslu, jestliže rok co rok poskytne nejschopnějším mladým lidem, aby cestovali, odhalovali přírodní bohatství země, sbírali zkušenosti o zemědělství, poznávali výrobu a zkoumali přednosti našich nebo cizích zemí\"!“ Škola byla založena dekretem císaře Františka II. ze dne 14. března 1803. Nové Královské české stavovské technické učiliště v Praze \"(Königliche böhmische ständische technische Lehranstalt zu Prag)\" bylo slavnostně otevřeno 10. listopadu roku 1806 ve svatováclavském semináři v Praze. Gerstner byl zvolen jeho prvním ředitelem a současně profesorem mechaniky a hydrauliky. Byl kladen důraz, aby inženýrské nauky byly úzce spojeny s matematikou a exaktními vědami. V roce 1807 se mu podařilo pro školu získat první Wattův parní stroj v Rakousku. Kromě toho stále přednášel vyšší matematiku na Univerzitě (až do zhoršení svého zdravotního stavu v roce 1823). V roce 1830 předal Gerstner své přednášky z mechaniky a hydrauliky svému synovi Františku Antonínovi Gerstnerovi. V roce 1832 byl Gerstner penzionován, ale byly mu ponechány veškeré jeho příjmy.", "section_level": 1}, {"title": "Propojení Vltavy s Dunajem.", "content": "V roce 1807 byl zvolen vědeckým ředitelem České hydrotechnické privátní společnosti, pro kterou měl spolu se stavebním radou Pakassym vypracoval projekt stavby vodního kanálu mezi Vltavou a Dunajem (z Českých Budějovic přes Vyšší Brod do Lince). Nejprve zhodnotili starší návrhy. Albrecht z Valdštejna navrhoval v roce 1626 propojit Vltavu s řekou Große Mühl. L. Vogemont v roce 1706 navrhl hned několik variant, např. spojení Lužnice s řekou Kamp. V 18. století bylo podáno více návrhů od různých projektantů, ale všechny se ukázaly ve své době nerealizovatelné. Gerstner v návrhu hodnotil nejenom vodní, ale i železniční a silniční variantu. Celý region výškově proměřil metodou opakovaného měření atmosférického tlaku. Díky tomu zjistil, že k překonání tak velkých výškových rozdílů po vodní hladině by bylo kvůli výstavbě velkého množství zdymadel drahé a náročné na obsluhu. Navíc doprava se dřevem by byla pomalá a nemohla by probíhat v zimních měsících. Jako kritérium pro srovnání mezi silniční a železniční dopravou zvolil valivý odpor kol. Vyvodil, že síla potřebná k překonání tření bude menší na tvrdé rovné ploše (železniční koleji), než na silnici; navíc je nutné volit kola s co největším průměrem. Jelikož vodní doprava má velmi nízké provozní náklady, zaměřil se proto Gerstner i na cenové porovnání s železniční dopravou. Počítal celkové provozní výdaje za rok pro jednotku hmotnosti a míle na provoz po vodě pomocí vztahu: formula_1, kde formula_2 je hmotnost přepravovaného zboží za rok, formula_3 zúročení vloženého kapitálu a náklady na 1 míli kanálu, formula_4 náklady na koně a obsluhu, s indexem formula_5 bychom měli vztah pro dopravu po železnici. Aby mohl určit mezní hmotnost formula_2, porovnal výraz pro náklady po vodě s výrazem pro železnici a získal výraz formula_7. Ze vztahu získal tři intervaly nejvýhodnější cesty: pro cestu po silnici 0-8 400 t, po železnici 8 400-112 000 t a po vodě více než 112 000 t. S přihlédnutím na roční přepravu soli (asi 20 160 t) vychází opět nejlépe doprava po železnici. Gerstner svůj projekt představil na valném shromáždění členů společnosti 31. března 1808. Počítal se splavněním Vltavy do Vyššího Brodu. Odtud byla do Mauthausenu navržena železnice. Přestože byl projekt schválen, jeho realizaci zabránila finanční krize způsobená Napoleonskými válkami. Myšlenka železničního spojení Českých Budějovic a Lince byla obnovena až roku 1820. František Josef Gerstner předal práci na projektu svému synovi Františku Antonínu Gerstnerovi. Ten vypracoval definitivní projekt jednokolejné trati koněspřežné železnice spojující České Budějovice a Linec o délce 129 km. Vlastní výstavba byla zahájena 25. července 1825 pod vedením Františka Antonína Gerstnera.", "section_level": 1}, {"title": "Fyzika a mechanika.", "content": "V roce 1831 vydal Gerstner své proslulé dílo \"Handbuch der Mechanik\" ve třech svazcích, které získalo 1400 předplatitelů, mezi nimiž nacházíme i císaře Františka I. Toto dílo se stalo základní učebnicí strojního, stavebního a důlního strojírenství po celou dobu 19. století. Jakožto jeden z prvních matematiků matematicky popsal vlny na vodní hladině a to ve své práci \"Teorie vln\" (\"Theorie der Wellen\") z roku 1804. Na první pohled by se mohlo zdát, že na povrchu vody se vlny šíří prostě tak, že částice vody kmitají svisle nahoru a dolů a tento pohyb se pak přenáší podél hladiny. Gerstner ukázal, že částice vykonávají kruhové pohyby, přičemž poloměry těchto kružnic se s hloubkou zmenšují. Na povrchu vody pak vzniká vlna, která má tvar matematické křivky zvané cykloida. Tyto vlny byly ve světové fyzikální literatuře pojmenovány jako Gerstnerovy trochoidální vlny. Spolu se straubinským rodákem Leonhardem Gruberem sestrojili roku 1786 přesný barometr, který podle slov Bolzana ukazoval každou změnu v specifické váze vzduchu až na jednu stotisícinu. Pomocí tohoto přístroje pak provedli v Krkonoších řadu přesných barometrických měření k určení nadmořských výšek. Společně s Dr. Gruberem těž roku 1788 vypracovali pro Učenou společnost posudek k Churchmannově výkladu výchylek magnetické střelky. Ve svých pracích velmi často hledal praktické využití. Zabýval se otázkami převodů u hnací soukolí, pohonu vodních kol, fyzikálními vlastnostmi železa s ohledem na stavbu železných mostů. Působil navíc jako poradce pro stavbu mostů a nejenom průmyslové podniky jej žádaly o radu v technických záležitostech. Navrhl novou konstrukci hydrometrického kyvadla, v které díky podrobným výpočtům dokázal, že lze stanovit přesně rychlost v jednotlivých hloubkách, na rozdíl od předešlé metody, která byla vhodná pro měření rychlosti vody těsně pod hladinou a nešlo díky tomu určit rozložení rychlostí.", "section_level": 1}, {"title": "Pocty.", "content": "V letech 1802 až 1803 byl zvolen předsedou Královské české společnosti nauk. Roku 1808 mu byl udělen Leopoldův řád (řád je vidět na portrétu). Roku 1810 byl dědičně povýšen do rytířského stavu. Roku 1811 byl císařem jmenován ředitelem vodních staveb v Čechách, se zvláštním služným ve výši 2000 zlatých. Roku 1813 jej Kateřina Pavlovna doporučila svému bratru carovi Alexandru I. k vyznamenání, a to spolu s Goethem, Wielandem a Wolfem.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a smrt.", "content": "Gerstner byl dvakrát ženat. Roku 1792 se oženil s Gabrielou z Mayersbachu († 1808) dcerou Marie roz. von Ehrenberg a rytíře Moritze von Mayersbach, lékaře a děkana lékařské fakulty Pražské univerzity. Spolu měli devět dětí včetně syna Františka Antonína Gerstnera (1796-1840). Roku 1809 se oženil s Marií Stark († 1821). Posledních čtrnáct dní svého života strávil na statku u své dcery Gabriely a zetě Josefa Augustina Pabstmanna v Mladějově u Jičína. Zemřel 25. června 1832 v Mladějově kde byl i pohřben. Na jeho náhrobku byl vytesán nápis: \"Immenso juvenis spectabat Sidera coelo, Certa vir undantes jura docebat aquas, Naturae humanas adjuvit viribus artes. Laude senex multa Clarus ad astra redit.\" (“Jako mladík pozoroval hvězdy na nekonečném nebi, jako muž stanovil vodám přesné zákony a podpořil lidské umění silami přírodními, jako stařec, proslavený mnohou slávou, odešel ke hvězdám.“).", "section_level": 1}], "src_summary": "František Josef Gerstner (\"něm\". Franz Joseph Gerstner, od roku 1810 Ritter von Gerstner) (22. února 1756 Chomutov – 25. červen 1832 Mladějov) byl matematik, fyzik a inženýr. Roku 1806 založil Královské české stavovské technické učiliště v Praze, předchůdce dnešního ČVUT. Navrhnul výstavbu koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince.", "tgt_summary": "Franz Josef Gerstner (from 1810 Franz Josef Ritter von Gerstner, ; 23 February 1756 – 25 July 1832) was a German-Bohemian physicist, astronomer and engineer.", "id": 151507}
{"src_title": "Lluís Llach", "tgt_title": "Lluís Llach", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Llach se narodil ve Verges, v jeho 9 letech se rodina přestěhovala do Figueres. Na studiích inženýrství v Barceloně se záhy přidal ke hnutí Cançó Nova, které útočilo na Frankovu diktaturu prostřednictví hudby a umění. V roce 1967 vstoupil coby nejmladší člen do seskupení zpěváků-písničkářů Els Setze Jutges („šestnáct soudců“). Rychle se stal proslulým; jeho recitály dokázaly zaplnit i slavný Palau de la Música Catalana. Jakožto kritikovi režimu mu bylo v roce 1970 zakázáno vystupovat ve Španělsku. Po jednom z vystoupení v roce 1975 byl zatčen a pokutován. V letech 1971–1976 pobýval Llach převážně v pařížském exilu, kde se rovněž proslavil, zejména koncerty v Olympii. Dva měsíce po Frankově smrti se vrátil do Barcelony a opět vystupoval před desítkami tisíc Katalánců. Od roku 1994 žije v severokatalánském městečku Porrera. V posledních letech pendluje mezi Senegalem, kde založil nadaci věnující se rozvojové pomoci místním dětem, a svou katalánskou rezidencí ve vesnici Parlavà nedaleko Girony. V letech 2015–2017 byl poslancem v katalánském parlamentu. V předčasných volbách v prosinci 2017 již nekandidoval, i když se i nadále věnuje politickému aktivismu.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Lluís Llach je autorem a interpretem mnoha desítek písní, které zpívá zpravidla sám za doprovodu kytary, případně klavíru; příležitostně vystupuje také jako baryton ve vážné hudbě. V jeho písních se mísí prvky šansonu, latinskoamerické hudby, jazzu, lidové písně; texty zpravidla prostřednictvím nejrůznějších příběhů a obrazů demonstrují katalánskou kulturní identitu, svobodu, odpor vůči fašismu, španělskému centralismu a jazykovému útlaku. Mezi jeho nejznámější písně patří \"El Bandoler\" či \"L'estaca\", jejíž sláva se donesla až do Polska, kde ji přetextoval Jacek Kaczmarski pod názvem \"Mury\" („zdi“).", "section_level": 1}], "src_summary": "Lluís Llach i Grande (* 7. května 1948 Verges, Girona) je katalánský hudebník, zpěvák a písničkář, jeden z nejslavnějších umělců zpívajících v katalánštině.", "tgt_summary": "Lluís Llach i Grande (; born 7 May 1948) is a Spanish singer-songwriter from Catalonia. He is one of the main representatives of the \"nova cançó\" genre and an outspoken advocate of the right to self-determination of Catalonia. His most famous song, \"L'Estaca\", has become the unofficial anthem of the Catalan independence movement. He was a member of the Catalan Parliament from September 2015 until January 2018.", "id": 790447}
{"src_title": "Neokeynesiánství", "tgt_title": "Neo-Keynesian economics", "src_document": [{"title": "Vznik neokeynesiánství.", "content": "Keynesova teorie zásadním způsobem ovlivnila vývoj makroekonomie, ale nikdy se jí nepodařilo plně ovládnout poválečné ekonomické myšlení. Většina ekonomů byla stále stoupenci neoklasicismu, směru, který byl nejvlivnější až do 30. let 20. století, kdy světem otřásla hluboká hospodářská krize. Ačkoli se zpočátku zdálo, že keynesiánství a neoklasicismus jsou neslučitelné směry, brzy se ekonomové začali pokoušet o jejich syntézu. Tento proces začal již krátce potom, co byla v roce 1936 vydána Keynesova přelomová kniha Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Ekonom John R. Hicks vydal článek Keynes a klasikové, ve kterém popsal celou Keynesovu teorii pomocí modelu IS-LM (\"Investment Saving – Liquidity preference Money supply\" čili „investiční úspory – peněžní nabídka preference likvidity“), na kterém ukázal, že se Keynesova teorie liší od té neoklasické jen několika rozdílnými předpoklady. Neokeynesovství se z tohoto důvodu někdy označuje jako neoklasická syntéza.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní představitelé.", "content": "Paul A. Samuelson (15. května 1915, Gary, Indiana, USA – 13. prosince 2009, Belmont, Massachusetts, USA) byl uznávaný americký profesor ekonomie. Je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1970. Z pohledu neokeynesiánství je důležitá zejména jeho teorie všeobecné ekonomické rovnováhy a model akcelerátoru a multiplikátoru. Franco Modigliani (18. června 1918, Řím – 25. září 2003, Cambridge) byl italský ekonom. Je taktéž držitelem Nobelovy ceny za ekonomii. Mezi jeho hlavní příspěvky ekonomii patří Modigliani-Millerův teorém a hypotéza životního cyklu. Sir John Richard Hicks (8. dubna 1904, Warwick, Spojené království – 20. května 1989, Blockley, Spojené království) byl velmi významný a vlivný britský ekonom. Je známý především svým IS-LM modelem.", "section_level": 1}, {"title": "IS-LM model.", "content": "Tento model, téměř stejně vlivný jako původní Keynesova analýza, ukazuje vztah peněžního trhu a trhu zboží a služeb. Průnik křivek IS a LM je označován jako všeobecný rovnovážný bod všech takových trhů v ekonomice. Byl vytvořen v roce 1936 na Konferenci ekonometrie v Oxfordu a dodnes je všeobecně užíván a vnímán jako užitečný při výkladu makroekonomie, lze ho tedy najít ve většině učebnic vysokoškolské ekonomie.", "section_level": 1}, {"title": "Phillipsova křivka.", "content": "Phillipsova křivka, která nese jméno novozélandského ekonoma Williama Phillipse, vyjadřuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace. Phillips na základě údajů o nezaměstnanosti a nominálních mzdách ve Spojeném království z období let 1861 až 1957 ukázal nepřímou úměru mezi těmito dvěma ukazateli. Tento vztah byl potvrzen údaji z dalších zemí a v roce 1960 ekonomové Paul Samuelson a Robert Solow rozšířili tuto teorii na vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace. Zjednodušeně řečeno, v krátkém období poskytuje Phillipsova křivka tvůrcům hospodářské politiky volbu mezi možnými ekonomickými výsledky. Změnou fiskální a monetární politiky (které mají vliv na agregátní poptávku) si mohou politici vybrat jakýkoliv bod na Phillipsově křivce. V souvislosti s výběrem mezi vysokou inflací a nízkou nezaměstnaností (a naopak) se mluví o koeficientu obětování, který ukazuje, kolik procent ročního produktu je ztraceno při snížení inflace o 1 %. V dlouhém období je však Phillipsova křivka vertikální, jelikož platí klasická dichotomie peněz, která tvrdí, že změny peněžní nabídky v dlouhém období neovlivňují reálné veličiny (tedy i míru nezaměstnanosti).", "section_level": 1}, {"title": "Krize neokeynesiánství v 70. letech.", "content": "Převážná část vyspělého světa v 70. letech 20. století trpěla stagflací, čili pomalým ekonomickým růstem a vysokou inflací zároveň, což bylo způsobeno převážně tehdejšími ropnými šoky. Začalo se projevovat postupné vyčerpávání faktorů, které zaručovaly úspěšnost keynesovské stabilizační hospodářské politiky. Z hlediska vlivu na tehdejší hospodářskou politiku bylo tedy neokeynesiánství nahrazováno konzervativními ekonomickými teoriemi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Neokeynesiánství či neokeynesovství je ekonomický směr, který se po 2. světové válce vyvinul z díla britského ekonoma Johna Maynarda Keynese. Představuje verzi, která byla typická především pro vývoj keynesiánství v USA. Mezi nejvýznamnější zástupce patří John Hicks, Franco Modigliani a Paul Samuelson. Jejich myšlenky formovaly hlavní vývoj makroekonomie až do 70. let 20. století. Zjednodušeně řečeno klade neokeynesiánství důraz na roli státu, který může rozpohybovat ekonomiku formou levných „povzbuzovacích balíků peněz“.", "tgt_summary": "Neo-Keynesian economics is a school of macroeconomic thought that was developed in the post-war period from the writings of John Maynard Keynes. A group of economists (notably John Hicks, Franco Modigliani and Paul Samuelson), attempted to interpret and formalize Keynes' writings and to synthesize it with the neoclassical models of economics. Their work has become known as the neoclassical synthesis and created the models that formed the core ideas of neo-Keynesian economics. These ideas dominated mainstream economics in the post-war period and formed the mainstream of macroeconomic thought in the 1950s, 1960s and 1970s. ", "id": 1585240}
{"src_title": "Fridrich August Jiří Saský", "tgt_title": "Georg, Crown Prince of Saxony", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 15. ledna 1893 v Drážďanech jako syn prince Fridricha Augusta III. Saského a jeho manželky arcivévodkyně Luisy Toskánské. Jeho sourozenci byli princové Fridrich Kristián, Ernst Heinrich a princezny Markéta Karola, Marie Alix a Anna Monika. Po rozvodu jeho rodičů roku 1902, převzal jeho otec zodpovědnost za své děti. Vzdělával se svými sourozenci v \"princovské škole\", kterou založil jeho otec. Když mu bylo 11 let, stal se korunním princem. Roku 1912 získal středoškolské vzdělání a začal studovat politologii a poté ekonomii na Vratislavské univerzitě. Studium trvalo tři měsíce. Během studia vstoupil do studentského katolického bratrství KDSt.V. Winfridia. Po studiu vstoupil do Prvního granátnického pluku č. 100. V tomto pluku sloužil i jeho přítel Ludwig Renn. Když byl vyslán na frontu v První světové válce, byl povýšen do hodnosti kapitána. Během prvních měsíců války utrpěl vážné zranění nohy. Roku 1915 mu císař Vilém II. Pruský mu předal Železný kříž. 27. července 1916 vstoupil do Skupiny armád korunní princ Ruprecht. Dne 30. srpna 1916 získal Vojenský řád sv. Jindřicha. 30. listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti majora a a začal vést První saský královský pěší pluk č. 104. Tento pluk vedl do 22. května 1918. Na jaře 1918 noviny oznámily jeho zásnuby s vévodkyní Marií Amalií, dcerou vévody Albrechta Württemberského. Konec saského království a touha po kněžství tyto zásnuby zrušila. 13. listopadu 1918 jeho otec abdikoval a roku 1919 se Fridrich vzdal nástupnictví na trůn. Začal studovat filosofii na Univerzitě v Tübingenu a na Vratislavské univerzitě. Teologii studoval na Freiburské univerzitě. Mezitím vstoupil k jezuitům. 15. července 1924 byl vysvěcen na kněze a pastoračně působil v Berlíně. Zemřel 14. května 1943 při plavání v jezeře Groß Glienicke v Berlíně. Jeho tělo bylo nalezeno za několik týdnů po smrti. Byl pohřben v katedrále Nejsvětější Trojice v Drážďanech.", "section_level": 1}, {"title": "Tituly a vyznamenání.", "content": "Tituly Vyznamenání", "section_level": 1}], "src_summary": "Fridrich August Jiří Saský (15. ledna 1893, Drážďany – 14. května 1943, Groß Glienicke) byl saský korunní princ, kněz a jezuita.", "tgt_summary": "Georg, Crown Prince of Saxony or George (15 January 1893 – 14 May 1943) the last Crown Prince of Saxony, was the heir to the King of Saxony, Frederick Augustus III, at the time of the monarchy's abolition on 13 November 1918. He later became a Roman Catholic priest and a Jesuit.", "id": 1029968}
{"src_title": "Koma (hudba)", "tgt_title": "Comma (music)", "src_document": [{"title": "Pythagorejské koma.", "content": "Pythagorejské koma je rozdíl mezi dvanácti čistými kvintami a sedmi oktávami. Dvanáctá čistá kvinta tedy nesouhlasí se sedmou čistou oktávou (např. v řadě \"C–G–D–A–E–H–F#–C#–G#–D#–A#–E#–H#\" se \"H#\" nerovná \"C\", \"H#\" je o pythagorejské koma vyšší než \"C\"). Pythagorejské koma:", "section_level": 1}, {"title": "Syntonické koma.", "content": "Syntonické koma, zvané také Didymické koma, je interval s poměrem frekvencí 81:80, tedy asi 21,51 centů. Je to rozdíl mezi Pythagorejskou a Didymickou (čistou) velkou tercií a také mezi velkým a malým celým tónem. Pythagorejská velká tercie vznikne čtyřmi kvintovými kroky (např. \"C–G–D–A–E\"), zmenšenými o dvě oktávy: Čistá Didymická tercie má podíl frekvencí 5:4. Rozdíl mezi pythagorejskou a čistou tercií (čili Syntonické koma) je tedy: V Didymickém ladění má velký celý tón velikost 9:8, malý celý tón má velikost 10:9. Jejich rozdíl je také syntonické koma: Syntonické koma je interval důležitý pro 1/4-koma středotónové ladění. Zmenšením čistých kvint o čtvrtinu syntonického koma je ve stupnici možné získat čisté velké Didymické tercie. Zároveň jsou malé i velké celé tóny nahrazeny celými tóny jednotné „střední“ velikosti.", "section_level": 1}, {"title": "Schisma.", "content": "Schisma je rozdíl mezi osmi čistými kvintami s čistou velkou tercií a pěti oktávami, lze ho vytemperovat schismatickým laděním. Výpočet schismatu: Schisma se dá také definovat jako rozdíl mezi Pythagorejským a Syntonickým koma: Schisma je též rozdíl mezi syntonickým koma a diaschismatem:", "section_level": 1}, {"title": "Diaschisma.", "content": "Diaschisma je rozdíl mezi třemi oktávami a čtyřmi čistými kvintami s dvěma čistými velkými terciemi, lze ho vytemperovat diaschismatickým laděním. Výpočet diaschismatu:", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako koma se v hudbě označuje malý interval vyjadřující rozdíl mezi několika různými čistými intervaly přítomnými v alikvotních tónech. Koma postihuje skutečnost, že čisté intervaly nelze libovolně kombinovat (což s sebou přináší řadu problémů v systémech hudebního ladění); například čistou oktávu (poměr frekvencí 2:1) nemůžeme dostat žádnou kombinací čistých kvint (poměr frekvencí 3:2), jelikož formula_1 pro libovolná dvě přirozená čísla \"n\" a \"m\". ", "tgt_summary": "In music theory, a comma is a very small interval, the difference resulting from tuning one note two different ways. The word \"comma\" used without qualification refers to the syntonic comma, which can be defined, for instance, as the difference between an F tuned using the D-based Pythagorean tuning system, and another F tuned using the D-based quarter-comma meantone tuning system. Intervals separated by the ratio 81:80 are considered the same note because the 12-note Western chromatic scale does not distinguish Pythagorean intervals from 5-limit intervals in its notation. Other intervals are considered commas because of the enharmonic equivalences of a tuning system. For example, in 53TET, B and A are both approximated by the same interval although they are a septimal kleisma apart. ", "id": 2328962}
{"src_title": "Gliese 581", "tgt_title": "Gliese 581", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Název Gliese 581 odkazuje na hvězdu s katalogovým číslem 581 v Glieseho katalogu blízkých hvězd z roku 1957, který obsahuje 965 hvězd do vzdálenosti 20 parseků od Země. Další názvy hvězdy jsou BD −07°4003 (hvězdný katalog s polohami přibližně 458 000 hvězd severní a jižní oblohy pro deklinaci od +90° do −23°) a \"HO Librae\" (označení v katalogu proměnnou hvězdu). Hvězda nemá vlastní jméno, jako například Sirius nebo Prokyon. Hvězda je červeným trpaslíkem spektrálního typu M3V a nachází se ve vzdálenosti 20,3 světelných let od Země, dva stupně severně od hvězdy Beta Librae, nejjasnější hvězdy v souhvězdí Vah. Její hmotnost se odhaduje na přibližně třetinu sluneční hmotnosti, a je 89. nejbližší známou hvězdou od Slunce. Červený trpaslík Gliese 581 má nižší hmotnost než Slunce, a proto zde probíhá fúze vodíku na helium mnohem pomaleji než v Slunci. Ze zdánlivé velikosti a vzdálenosti můžeme odhadnout, že hvězda má efektivní teplotu 3200 K a jasnost 0,2 procenta jasnosti našeho Slunce. Červený trpaslík Gliese 581 vyzařuje záření především v infračervené oblasti spektra, s maximálními emisemi na vlnové délce zhruba 830 nm (odhadnuto pomocí Wienova posunovacího zákona, který předpokládá, že hvězda vyzařuje jako absolutně černé těleso), takže odhadem se podcení celkový jas hvězdy. Pro srovnání, maximální emise záření Slunce jsou zhruba na vlnové délce 530 nm, uprostřed viditelné části spektra). Když se vezme úvahu záření v celém spektrálním rozsahu (nejen v té části, kterou jsou schopni lidé vnímat očima), a vezme se v úvahu bolometrická korekce, tak je absolutní hvězdná velikost Gliese 581 1,3 procenta sluneční. Planeta se proto musí nacházet mnohem blíže ke hvězdě, aby získala stejné množství energie jako Země. Oblasti vesmíru kolem hvězd, kde se nachází planety, které získají zhruba stejné množství energie jako Země se označují jako obyvatelná zóna hvězdy. Rozsah obyvatelné zóny není pevně stanoven a je odlišná pro každou hvězdu. Gliese 581 je klasifikována jako proměnná hvězda typu BY Draconis, a má označení \"HO Librae\". Hvězda vykazuje variabilitu v důsledku přítomnosti hvězdných skvrn v kombinaci s rotací hvězdy. Nicméně, naměřená variabilita se nachází v blízkosti chyby měření, a je-li skutečná, jedná se velmi pravděpodobně o dlouhodobou variabilitu. Její jas je mění v rozmezí do 1 procenta. Gliese 581 vyzařuje také rentgenové paprsky.", "section_level": 1}, {"title": "Planetární soustava.", "content": "Planety obíhají kolem Gliese 581 se sklonem mezi 30 až 70 stupňů, jestliže je rovina ekliptiky definována prachovým diskem hvězdy. Okolo hvězdy obíhá tři až šest planet. Gliese 581 b, přibližně velikosti Neptunu, byla objevena v srpnu 2005 a byl pátou planetou, která byla objevena u červeného trpaslíka. Tato vnitřní planeta je nejméně 16 krát hmotnější než Země (má hmotnost podobnou Neptunu) a oběžná doba planety okolo Gliese 581 je pouhých 5,4 dne. Další planeta, Gliese 581 c, byla objevena v dubnu 2007. Ve svém článku v roce 2007, Udry a spol. tvrdí, že pokud Gliese 581 c má složení stejné jako Země, mohla by mít poloměr 1,5 Země. V době svého objevu byla Zemi nejpodobnější ze všech známých exoplanet. Přímé měření poloměru planety nelze uskutečnit, protože při pohledu ze Země planeta netranzituje, nepřechází přes disk hvězdy. S minimální hmotností zhruba pětinásobku Země nebo třetiny Neptuna Gliese 581 c obíhá uvnitř obyvatelné zóny své mateřské hvězdy. Průměrná povrchová teplota černého tělesa se odhaduje mezi −3° C (pro albedo jako má Venuše) a 40° C (pro albedo Země), nicméně, povrchová teplota by mohla být mnohem vyšší (přibližně 500 stupňů Celsia) v důsledku skleníkového efektu podobného, jaký je na Venuši. Někteří astronomové věří, že systém mohl projít planetární migrací a Gliese 581 c se mohla vytvořit za čárou mrazu a její složení se podobá ledovým měsícům Sluneční soustavy, jako je Ganymed. Gliese 581 c vykoná jeden oběh kolem hvězdy za necelých 13 dní. Dle pozorování v planetárním systému měla být i třetí planeta, Gliese 581 d, s hmotností zhruba 7 Zemí, nebo poloviny Uranu, a jeden oběh kolem hvězdy měla vykonat za 66,8 pozemských dní. Její oběžná dráha se nachází na vnější hranici obyvatelné zóny Gliese 581, a byla kandidátem života na bázi uhlíku. Objev čtvrté planety, Gliese 581 e, byl ohlášen dne 21. dubna 2009 a potvrzen v září 2012. Tato planeta, s minimální hmotnosti 1,9 Země, byla v té době nejméně hmotnou potvrzenou exoplanetou obíhající kolem hvězdy hlavní posloupnosti. Jeden oběh kolem hvězdy jí trvá 3,15 dne. Dne 27. listopadu 2012 Evropská kosmická agentura oznámila, že Herschelova vesmírná observatoř objevila okolo hvězdy kometární disk ve vzdálenosti 25 ± 12 AU, který může dosahovat až do vzdálenosti 60 AU. Může se v něm nacházet nejméně 10krát více komet než ve Sluneční soustavě. To pravděpodobně planety o hmotnosti Saturnu ve vzdálenosti větší než 0,75 AU. Nicméně další (neobjevená) planeta ve vzdálenosti větší než 5 AU, může kometární disk doplňovat.", "section_level": 1}, {"title": "Řešení pro čtyři planety, rok 2009.", "content": "Dynamické simulace planetárního systému Gliese 581 ukazují za předpokladu, že oběžné dráhy planet b až d se nachází jedné rovině, že systém se stane nestabilním, pokud hmotnosti planet jsou větší než 1,6 až 2 násobek jejich minimální hmotnosti. Horní limit pro hmotnosti planet je 3,1, 30,4, 10,4 a 13,8 násobek hmotnosti Země pro planety e, b, c, a d. Tomu odpovídá největší sklon k ekliptice měřený od roviny prachového disku hvězdy. Za dva další roky pozorování dalekohledem HARPS se zdvojnásobilo množství dat o systému, což umožnilo znovu definovat výstřednosti drah planet. Ukázalo se, že planeta e musí mít dráhu s výraznou excentricitou s menším sklonem oběžné dráhy k ekliptice. Systém Gliese 581", "section_level": 1}, {"title": "Řešení pro šest planet, rok 2010.", "content": "Dne 29. září 2010, astronomové z Keckovy observatoře na Havaji navrhli na základě analýzy dat z přístrojů HIRES a HARPS v systému další dvě planety, Gliese 581 f a Gliese 581 g, které měly v obíhat hvězdu v téměř kruhových dráhách. Přezdívku Zarmina dostala planeta Gliese 581 g po jménu manželky objevitele, předpokládaná hmotnost planety g byla odhadnuta na tři až čtyři hmotnosti Země, měla mít oběžnou dobu je 37 dní a nacházet se uvnitř obyvatelné zóny hvězdy a mít vázanou rotaci, tj. je stále přivrácená stejnou stranou k hvězdě. Přibližné poměry oběžných drah sousedních planet jsou (vždy pokračování vnější planetou): 3:5, 2:5, 1:3, 1:2, 2:13. Parametry oběžných drah uvedené níže vycházejí z předpokladu, ve kterém byla výstřednost oběžných drah planet stanovena 0. Umožnění výstřednosti drah oběžné dráhy nijak významně nezmění. Podle prezentace F. Pepeho na sympoziu IAU č. 276, planeta g nebyla detekována novou analýzou dat získaných spektrografem HARPS, a tak jsou planety f a g uvedeny jako nepotvrzené v Extrasolar Planets Encyclopaedia. Následné studie publikované v září 2011 a další v roce 2012 ukazují, že planety Gliese f a g neexistují, i když první studie byla prohlášena jinými skupinami astronomů za spornou. Systém Gliese 581", "section_level": 1}, {"title": "Radiová zpráva ze Země.", "content": "Dne 9. října 2008 byl ze Země ke Gliese 581 c odeslán velmi silný modulovaný radiový impuls, který obsahuje Zprávu ze Země (tzv. \"AMFE\"). Obsahuje 501 zpráv, které byly vybrány prostřednictvím soutěže na sociální síti Bebo. Zpráva byla odeslána z radarového teleskopu RT-70 Ukrajinské národní vesmírné agentury v Jevpatoriji. Signál dosáhne Gliese 581 na počátku roku 2029.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gliese 581 (HO Librae) je hvězda v souhvězdí Vah, která je vzdálena od Země asi 22 světelných let a je červeným trpaslíkem spektrálního typu M3V. Má hmotnost třetiny našeho Slunce a je 89. nejbližší známou hvězdou. Pozorování naznačují, že hvězda má planetární systém, který obsahuje čtyři a nepotvrzené další dvě planety; Gliese 581 e, b, a c jsou potvrzené už delší dobu. Nedávno vědci potvrdili existenci planety d. Planety f a g jsou nepotvrzené. Gliese 581 byla předmětem značné pozornosti, byla u ní možnost existence první obyvatelné exoplanety. Nejprve byla pozornost věnována planetě c, poté planetám d a g. ", "tgt_summary": "Gliese 581 () is a star of spectral type M3V (a red dwarf) at the center of the Gliese 581 planetary system, about 20 light years away from Earth in the Libra constellation. Its estimated mass is about a third of that of the Sun, and it is the 89th closest known star to the Sun.", "id": 900081}
{"src_title": "Otto Freundlich", "tgt_title": "Otto Freundlich", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Freundlich měl původně být nejprve obchodníkem, pak zubařem a malířství a sochařství se začal věnovat ve svých 27 letech. Tvořil v Berlíně, Florencii a Paříži. Originalita Freundlichova díla, který vyvinul svůj vlastní styl experimentováním s kubismem, abstrakcí a konstruktivismem, byla v roce 1912 zpozorována kritiky umění po účasti na prestižní výstavě Unie výtvarných umělců v Kolíně nad Rýnem, kde umělec ukázal čtyři obrazy. O rok později ho francouzský básník Guillaume Apollinaire ve vydaném albu \"Modern Painting\" označil za jednoho z nejzajímavějších německých malířů. Ve dvacátých letech minulého století byl Freundlich již uznávaným umělcem. Poté, co Adolf Hitler přišel k moci v Německu, nacisté Freundlichovo umění odsoudili. Označili ho jako degenerovaného umělce a zničili většinu jeho děl. Freundlich musel uprchnout z Třetí říše do Francie, ale v roce 1943 ho tam našlo gestapo. Brzy po zatčení umělec zemřel v koncentračním táboře Majdanek. Freundlich vytvořil asi 550 různých uměleckých děl. Jen málo z nich do moderní doby přežilo. Zachovalá díla jsou vystavena v newyorském Muzeu moderního umění, pařížském Centru Georges Pompidou a mnichovské Neue Pinakothek. Největší sbírku – 50 obrazů, soch, kreseb, grafiky, vitráží a mozaik – má Musée Tavet-Delacour poblíž Paříže. Díky spolupráci s ním v roce 2008 zorganizovalo Muzeum středního Pomořanska ve Słupsku první výstavu Freundlichových děl v Polsku. Největší, ale nikdy neuskutečněný Freundlichův projekt byl pojmenovaný \"Straße des Friedens\" (\"Cesta míru\"). Umělec chtěl umístit monumentální betonové sochy o velikosti 20–30 metrů po celé Evropě, což mělo představovat největší mezinárodní výstavu v krajině spojující země a národy. Dílo měly tvořit dvě osy: ve směru sever-jih a západ-východ. Na jejich středu měla stát „lucerna ze sedmi částí“. Projekt byl zahájen v 70. letech Evropskou cestou míru – Asociací silnic v Evropě – Otto Freundlich Association se sídlem v St. Wendel v Německu. Do roku 2007 bylo vyrobeno 53 soch a jedna z nich je umístěna ve Słupsku. Rodinný dům umělce stále stojí ve Słupsku (u ulice J. Tuwimy, dříve Hospitalstrasse, č. 34).", "section_level": 1}], "src_summary": "Otto Freundlich (10. července 1878, Słupsk, Německo – 9. března 1943, Majdanek, Polsko) byl německý malíř a sochař. V roce 1937 byla jeho díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě \"Entartete Kunst\" v Mnichově. Zemřel v koncentračním táboře Majdanek.", "tgt_summary": "Otto Freundlich (10 July 1878 – 9 March 1943) was a German painter and sculptor of Jewish origin. A part of the first generation of abstract painters in Western art, Freundlich was a great admirer of cubism.", "id": 1113510}
{"src_title": "Claudie Haigneréová", "tgt_title": "Claudie Haigneré", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Lékařská kariéra.", "content": "Claudie Haigneréová (do roku 2001 André-Deshaysová) se narodila 13. května 1957 ve dvacetitisícovém Le Creusotu, v středofrancouzském departementu Saône-et-Loire. Vystudovala lékařství na univerzitě v Dijonu, specializovala se zprvu na biologii a sportovní lékařství. V letech 1981–1984 se orientovala na leteckou a kosmickou medicínu a na revmatologii. Od roku 1984 osm let pracovala na revmatologické klinice a rehabilitačním oddělení pařížské nemocnice Cochin.", "section_level": 2}, {"title": "Kosmonautická kariéra.", "content": "Roku 1985 byla vybrána mezi kosmonauty francouzské kosmické agentury – Národního střediska studií vesmíru (, CNES). Paralelně s kosmickým výcvikem v letech 1985–1990 pracovala v neurofyziologickém středisku Národního střediska vědeckého výzkumu (CNRS) v Paříži. Zde se účastnila přípravy experimentů v oblasti lidské fyziologie pro let Jean-Loup Chrétiena na Mir roku 1988. V letech 1990–1992 odpovídala za lékařský výzkum v CNES. V říjnu 1992 byla určena náhradnicí Jean-Pierre Haignerého pro jeho let na Mir v červenci 1993. V prosinci 1994 byla ke kosmickému letu v rámci rusko–francouzského programu Cassiopée – 13. návštěvní expedice na Mir. Výcvik v Hvězdném městečku zahájila v lednu 1995. K prvnímu letu odstartovala 17. srpna 1996 v Sojuzu TM-24 z kosmodromu Bajkonur společně se členy 22. základní expedice na Mir Valerijem Korzunem a Alexandrem Kaleri, v posádce lodi byla zařazena jako kosmonautka-výzkumnice. Na Miru strávila dva týdny naplněných realizací experimentů programu Cassiopée z oblastí kosmické medicíny, fyziky a technologie. Na Zem se vrátila v Sojuzu TM-23 s vystřídanou posádkou 21. základní expedice (Jurij Onufrijenko, Jurij Usačov). Let trval 15 dní, 18 hodin a 23 minut. Během roku 1997 pracovala v Moskvě ve funkci francouzské reprezentantky ve společnosti Starsem, rusko–evropské společnosti zajišťující komerční zakázky pro nosiče Sojuz. V květnu 1998 se vrátila do přípravy jako náhradnice Jean-Pierre Haignerého pro dlouhodobý let programu Persée, Haigneré měl strávit půl roku (od února do srpna 1999) na Miru jako člen 27. základní expedice. V přípravě prošla výcvikem k výstupům do otevřeného vesmíru, a získala kvalifikaci palubní inženýrky Sojuzu a Miru. Během letu pracovala ve Středisku řízení letů v Koroljovu. K 1. listopadu 1999 přešla do oddílu astronautů ESA. V prosinci 2000 byla jmenována do 2. návštěvní expedice na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Do kosmu posádka Viktor Afanasjev, Haigneréová a Konstantin Kozejev vzlétla z Bajkonuru v lodi Sojuz TM-33 21. října 2001. Během týdenního pobytu na stanici kosmonauti uskutečnili plánované experimenty v rámci rusko–francouzského programu Andromeda, a vrátili se v Sojuzu TM-32. Let trval 20 dní a 20 hodin.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V červnu 2002 odešla z ESA do francouzské vlády. Od června 2002 do března 2004 zastávala funkci pověřené ministryně () pro záležitosti vědy a nových technologií. V březnu 2004 – květnu 2005 byla pověřenou ministryní pro evropské záležitosti.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Má dceru Carlu-Anastasii André, narozenou roku 1998. V květnu 2001 si vzala kolegu kosmonauta Jean-Pierre Haignerého.", "section_level": 2}], "src_summary": "Claudie Haigneréová ( * 13. května 1957 v Le Creusot, Saône-et-Loire, Francie), je francouzská lékařka, kosmonautka a politička. V letech 1985–2002 byla kosmonautkou agentur CNES (do roku 1999) a ESA, na oběžnou dráhu Země se dostala dvakrát, poprvé roku 1996 navštívila ruskou vesmírnou stanici Mir, podruhé roku 2001 strávila týden na Mezinárodní vesmírná stanici (ISS). Celkem ve vesmíru strávila 25 dní, 14 hodin a 24 minut. Roku 2002 přešla na politickou dráhu, od června 2002 do března 2004 byla ministryní pověřenou záležitostmi vědy a nových technologií a poté do května 2005 ministryní pro evropské záležitosti.", "tgt_summary": "Claudie (André-Deshays) Haigneré (born 13 May 1957) is a French doctor, politician, and former astronaut with the Centre National d'Études Spatiales (1985–1999) and the European Space Agency (1999–2002).", "id": 1658838}
{"src_title": "První vatikánský koncil", "tgt_title": "First Vatican Council", "src_document": [{"title": "Syllabus Pia IX..", "content": "V polovině 19. století pod vlivem společenských okolností, které nebyly církvi nakloněny, cítil nově zvolený papež Pius IX. potřebu veřejně se postavit proti moderním politickým a filosofickým idejím, které ohrožovaly církev či odporovaly jejímu učení. K tomu mu posloužil návrh arcibiskupa Pecciho (pozdějšího papeže Lva XIII.) vydat seznam dobových omylů. Po přípravách byl tento Syllabus 8. prosince 1864 společně s encyklikou \"Quanta cura\" zaslán biskupům. Z filosofických systémů odsuzoval pantheismus, racionalismus či naturalismus. Odmítal též společenská pojetí socialismu, komunismu a liberalismu. Dalším tématem pak byl vztah církve a státu či bludné názory v oblastech křesťanské morálky. Vně církve byl Syllabus chápán jako odřeknutí se katolické církve moderní kultury, a byl proto potírán. Ve Francii bylo jeho publikování dokonce zakázáno.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlenka koncilu.", "content": "Dva dny před vydáním Syllabu papež v tajnosti sdělil 21 kardinálům v Římě svůj plán „tímto mimořádným způsobem (koncilem) pomoci od mimořádných nesnází církve“ a požádal je o posouzení. Většina se k této myšlence přiklonila. Příznivci viděli jako nutné, aby nový koncil udělal to, co již neudělal koncil tridentský – totiž výslovně zamítl bludy reformátorů, kteří popírají hierarchicky vybudovanou církev a její neomylnou učitelskou autoritu a tím zamezil nejistotě uvnitř církve. Navíc ekumenický koncil se v té době nekonal již tři století, což byla nejdelší mezera v historii církve. Další krok papež podnikl v dubnu 1865, kdy požádal o vyjádření další biskupy z mnoha evropských států, včetně budoucích protivníků Manninga a Dupanloupa. Biskupové myšlenku schválili, neboť tehdejší doba duchovního zmatku dle nich potřebovala jasné potvrzení křesťanských principů a autority církve. Ozývaly se též silné hlasy po definování papežské neomylnosti. Papež však všechny rozpaky překonal až po dalších dvou letech. Určitou roli v tom hrál i postoj jeho nejbližšího spolupracovníka – státního sekretáře Antonelliho, který myšlenkou koncilu nadšen nebyl, neboť se obával politických třenic.", "section_level": 1}, {"title": "Začátek koncilu a jednací řád.", "content": "29. června 1868 vydal papež svolávací bulu \"Aeterni patris\", která zahájení koncilu určovala na 8. prosinec 1869, místem jednání se stal chrám sv. Petra ve Vatikánu. Proto také označení „vatikánský koncil“ (později s určením \"první\"). Ostatní koncily v Římě probíhaly v Lateránské bazilice a připojeném paláci. Na rozdíl od tridentského koncilu nebyli pozváni světští panovníci. Ti křesťanští byli pouze vyzváni, aby pomáhali zdárnému průběhu. Aby se předešlo problémům, které nastaly na koncilu tridentském, kde se stanovení programu a propracování předmětů jednání nechávalo až na koncil samotný, což vedlo k nebezpečným průtahům, udělaly se před prvním vatikánským koncilem tyto práce již předem. Přípravy na koncil trvající již několik let byly velmi pečlivé. Jednací řád byl vydán 27. listopadu 1869. Právo předložit vypracovaná schémata ke koncilnímu projednávání dle něj příslušel výhradně papeži, který byl hlavou koncilu. Pro valná shromáždění a slavnostní zasedání byl stanoven zasedací pořádek. Předem bylo též zřízeno pět komisí, které měly vypracovat dogmatické předlohy. Jednalo se o komisi víry, pro církevní disciplinu, pro řehole, komisi pro východní církve a misie a konečně církevněpolitickou komisi. Každá měla kolem 20 členů. Kromě toho byly jmenovány čtyři stále deputace, každá o 24 členech, které měly sloužit k formulování budoucích koncilních dekretů shrnujících výsledky koncilních jednání.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Koncilu se zúčastnilo 774 biskupů z asi 1050, což byl tehdy největší počet v historii. Biskupové přišli ze všech pěti obydlených světadílů. Pouze Rusko odepřelo svým katolickým biskupům výjezd. Od 10. prosince 1869 se začalo projednávat první schéma „O katolické víře“, které navazovalo na Syllabus Pia IX. Kterýkoliv biskup se na koncilu mohl svobodně kriticky vyjádřit k jakémukoliv návrhu. Papež do jednání nezasahoval. Původní znění schématu bylo po ostré kritice (např. od kardinála Rauschera z Vídně) odmítnuto a posláno k přepracování. Během ledna a února 1870 bylo úplně přepracováno a začátkem března předloženo koncilu, kterým bylo jako první dekret o víře \"Dei Filius\" schváleno 24. dubna 1870 velkou většinou hlasů.", "section_level": 1}, {"title": "Otázka neomylnosti.", "content": "Ačkoliv se začala již jednání o církevní disciplíně, která ale byla díky velmi rozmanitým zkušenostem biskupů z celého světa prakticky všechna dána k novému vypracování, stále více se do popředí drala otázka tzv. papežské neomylnosti. Významnou skupinou byli tzv. ultramontanisté, kteří v neomylném papežství spatřovali záruku mravnosti a řádu, a proto žádali dogmatické vyhlášení koncilu k této záležitosti, když papež mluví „ex cathedra“ o otázkách víry a mravů. Na druhé straně stáli odpůrci této myšlenky či osoby, které sice s neomylností papeže souhlasily, ovšem vzhledem k obavám z reakcí doporučovaly koncilu tuto otázku neprojednávat. Objevily se i extrémní názory stavějící jako neomylné všechny výroky, které kdy papež prohlásí nebo napíše. Otázka neomylnosti papeže se velmi vášnivě probírala již před koncilem. V mnoha zemích se v té době proti vyhlášení neomylnosti objevil velký odpor i v nejvyšších politických kruzích. Z toho důvodu mnozí biskupové žádali papeže, aby otázku neomylnosti na koncilu projednávat nenechal a vyčkal na vhodnější dobu. Pius IX. jim vyhověl a otázku z jednání koncilu stáhl. Na druhé straně však velcí zastánci neomylnosti (infallibilisté) v čele s kardinálem Manningem, arcibiskupem Deschampsem a biskupy Senestreyem a Martinem se od prosince 1869 snažili otázku neomylnosti na koncil opět dostat a za tímto účelem získávali podporu mezi dalšími biskupy. Nakonec se jim podařilo získat 380 podpisů biskupů proti 136 opozice, což vedlo papeže k navrácení otázky neomylnosti koncilu. Otázka neomylnosti byla projednávána v rámci schématu „O církvi Kristově“ od 9. května 1870. Během 37 zasedání generálního shromáždění se hojně diskutovalo a bylo podáno mnoho argumentů pro a proti. V předběžném hlasování 13. července 1870 se vyjádřilo 451 hlasujících pro (\"placet\"), 88 proti (\"non placet\") a 62 souhlasilo podmíněně (\"placet iuxta modum\"). Závěrečné hlasování se konalo 18. července a konstituce \"Pastor aeternus\", která nauku o primátu a neomylnosti obsahovala, byla schválena 533 hlasy ku 2. Před hlasováním z Říma s papežovým dovolením odjelo 55 biskupů, kteří se závěrem nesouhlasili, nechtěli ale překážet jednání koncilu. Během zasedání se spustila silná bouře, která trvala hodinu a půl. Když byl výsledek papeži předložen, byla tma tak veliká, že musely být doneseny svíce, aby papež mohl přečíst text potvrzovacích slov. Na zasedání se zároveň odsouhlasilo odročení koncilu, který se však již nikdy znovu nesešel. Po vypuknutí prusko-francouzské války 21. července 1870 se francouzská posádka chránící papežský stát stáhla do Francie a brzy poté byl Řím obsazen piemontským vojskem, což v důsledku znamenalo nejen praktické ukončení koncilu (formálně byl ukončen až roku 1960), ale též zánik papežského státu.", "section_level": 2}, {"title": "Učení koncilu.", "content": "Koncilní učení je vyjádřeno ve dvou dokumentech, které jediné koncil před přerušením stihl schválit. Prvním je dogmatická konstituce o katolické víře \"Dei Fillius\", druhým dogmatická konstituce o Kristově církvi \"Pastor aeternus\".", "section_level": 1}, {"title": "\"Dei Fillius\".", "content": "\"Dei Fillius\" se zabývá vztahem rozumu k víře a náboženství. Byl rozdělen do čtyř kapitol, které pojednávají o jsoucnosti a poznání osobního Boha, o nutnosti božského zjevení, o podstatě víry a o poměru víry a vědění. Koncil se v tomto případě snažil najít cestu mezi absolutizací rozumu racionalismem a na druhé straně absolutizací víry fideismem. Dokument na jedné straně říká, že existují pravdy rozumu dostupné (hlavně samotné poznání existence Boží), na jiné pravdy však (např. trojjedinost Boží) již samotný rozum nestačí, ale k jejich poznání je třeba i nadpřirozeného světla víry – zjevení. Toto zjevení je však rozumu potvrzeno jako pravdivé skrze zázraky. Rozumu se tak ukládá, aby zkoumal fakt božského zjevení, ujistil se, že Bůh mluvil, a vírou přilnul k tomu, co Bůh řekl. Poznatelnost Boha světlem přirozeného rozumu je v dokumentu definováno jako dogma, čili z hlediska katolické církve nezměnitelná pravda víry. Doslova se v dokumentu píše: Absolutizaci rozumu pak zavrhuje další anathema:", "section_level": 2}, {"title": "\"Pastor aeternus\".", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Petrův primát.", "content": "Konstituce \"Pastor aeternus\" se zabývá papežským primátem a též tzv. papežskou neomylností. V 1. kapitole pojednává konstituce o Petrově primátu v církvi. Toto prvenství se netýká jen cti, ale i jurisdikce. Ve 2. kapitole se říká, že tento primát přetrvává v papeži a jeho nástupcích. Následuje anathema nad těmi, kteří by tomu odporovali. Ve 3. kapitole je obsažen kánon nauku o podstatě primátu shrnující: Tato formulace odsuzuje různé nauky, které by chtěly moc papeže omezovat ve prospěch ostatních biskupů.", "section_level": 3}, {"title": "Neomylnost.", "content": "Samotné spojení „papežská neomylnost“ či „neomylnost papeže“, jak se často o této otázce mluví, se v textech koncilu vůbec nevyskytuje. Neomylnost papeži dle učení nenáleží jako nějaká jeho vlastnost, nýbrž jedná se o neomylnost církve, která se za zvláštních podmínek uplatňuje v osobě papeže. Podmínkou je, aby papež mluvil „ex cathedra“, což znamená, že: Samotnou formulací dogmatu dokument \"Pastor aeternus\" končí:", "section_level": 3}, {"title": "Odezva koncilu.", "content": "K dogmatům primátu a neomylnosti nakonec všichni biskupové (ať už hned či později) vyjádřili svůj souhlas. Proti rozhodnutí koncilu se však vzepřeli někteří němečtí teologové a snažili se získávat stoupence. Poté, co profesoři některých teologických fakult nezareagovali na výzvu biskupů, aby se podřídili dogmatu, byli exkomunikováni. Založili tedy vlastní církev – starokatolickou. Aby si podrželi apoštolskou posloupnost, zajistili vysvěcení na biskupa bývalému profesorovi teologie ve Vratislavi Reinkensovi z rukou jansenistického biskupa Heykampa. Navzdory počátečním nadějím se však počet stoupenců starokatolické církve z původních desetitisíců nijak nerozrostl, časem začal naopak klesat. V Německu byli starokatolíci dokonce podporováni samotným ministerským předsedou Bismarckem, pro něhož představovalo starokatolictví prostředek k uskutečnění jeho vize národní německé církve nezávislé na Římu. Z toho důvodu byly v rámci tzv. kulturního boje (Kulturkampf) zaváděny kroky proti římskokatolické církvi na německém území. Byli vyhnáni jezuité a postupně zrušeny všechny kláštery a řádové instituce kromě těch, co se staraly o nemocné. Katolické stavby byly dány k dispozici starokatolické církvi, římskokatolické církvi byla zrušena státní finanční podpora. Situace se vyřešila až poté, co katolická strana Centrum získala ve volbách v letech 1873–1874 velké množství hlasů. Bismarck byl postupně donucen roku 1880 zákony o kulturním boji odvolat. Ačkoliv byla v Německu situace nejvypjatější, podobné reakce se vyskytovaly i ve Francii, Španělsku, Portugalsku či Rakousku. Ačkoliv církevní stát zanikl, díky Prvnímu vatikánskému koncilu prestiž papeže uvnitř církve rostla na úroveň, která neměla v historii obdoby. To se projevilo i ve vztazích s vnějším světem vzrůstajícím počtem diplomatických zastoupení různých zemí u Svatého stolce. Předčasné ukončení koncilu zapříčinilo, že mnoho připravovaných otázek nemohlo být projednáno. Koncil se tak stal důležitým pro svá dogmatická prohlášení. Nicméně již předem vypracované materiály byly použity později např. při tvorbě nového církevního zákoníku. Rozsáhlejší změny ve struktuře církve tak přišly až s druhým vatikánským koncilem.", "section_level": 2}], "src_summary": "První vatikánský koncil byl koncilem katolické církve (z jejího hlediska 20. ekumenickým), který svolal papež Pius IX. 29. června 1868 bulou \"Aeternis Patris\". Zahajovací zasedání se konalo 8. prosince následujícího roku, poslední zasedání 18. července 1870, kdy byl koncil odročen, nicméně politická situace (konkrétně prusko-francouzská válka) již neumožnila jeho další pokračování. Formálně ukončen byl až v roce 1960. ", "tgt_summary": "The First Vatican Council () was convoked by Pope Pius IX on 29 June 1868, after a period of planning and preparation that began on 6 December 1864. This, the twentieth ecumenical council of the Catholic Church, held three centuries after the Council of Trent, opened on 8 December 1869 and adjourned on 20 October 1870. Unlike the five earlier general councils held in Rome, which met in the Lateran Basilica and are known as Lateran councils, it met in the Vatican Basilica, hence its name. Its best-known decision is its definition of papal infallibility. ", "id": 62141}
{"src_title": "Heliový záblesk", "tgt_title": "Helium flash", "src_document": [{"title": "Heliový záblesk v jádru hvězdy.", "content": "U hvězd, jejichž hmotnost je menší než 2,25 násobek hmotnosti Slunce nastává heliový záblesk po spálení veškerého vodíku v jádře a tlak plynu již nemůže dále vyrovnávat gravitační působení horních vrstev. Vlivem gravitačního kolapsu dojde ke smrštění hvězdy, nárůstu teploty a tlaku v jádře. Z materiálu v jádře se stává degenerovaný plyn. Vlivem teploty dojde k expanzi vnějších vrstev a z hvězdy se stává červený obr. Když teplota v jádře stoupne na řádově 100×10 K, dojde k zapálení heliové fúze v jádře. Heliová jádra vzniklá během proton-protonového cyklu se začnou během 3-alfa procesu spojovat za vzniku jader uhlíku. Protože degenerovaný plyn je dobrý vodič tepla, dochází k rychlému zahřátí dalších oblastí jádra. To vede k rychlému rozšíření oblasti, ve které probíhá heliová fúze. Objem jádra se však v této chvíli nemění a tlak v jádře neklesá. Reakce probíhá mnohonásobně rychleji než při normální produkci energie. Navenek se zapálení heliové fúze projeví náhlým zjasněním hvězdy. Rychlá produkce energie pokračuje do té doby, než zvýšená teplota vyrovná vzniklý tlak a materiál v jádře přestane být degenerovaný. Jádro pak expanduje a dojde k ochlazení a reakce pokračují stabilním spalováním helia. Hvězda se stane hvězdou tzv. horizontální větve. U Slunce dojde k heliovému záblesku asi za 5 - 6 miliard let. U hvězd o hmotnosti vyšší než 2,25 hmotností Slunce nedochází ke vzniku heliového záblesku, protože jejich jádro neprochází stavem degenerovaného plynu.", "section_level": 1}, {"title": "Heliový záblesk na povrchu bílého trpaslíka.", "content": "Pokud se bílý trpaslík nachází v binární nebo vícenásobné soustavě s hvězdou, která obsahuje dostatek helia, může tento materiál přecházet z této hvězdy za vzniku akrečního disku na povrch bílého trpaslíka. Toto helium může vytvořit povrchovou slupku a pokud se stane dostatečně silnou, může dojít k heliovému záblesku, který se projeví jako nova.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heliový záblesk je název pro náhlé zažehnutí heliové fúze v jádru hvězd, jejichž hmotnost nepřesahuje 2,25 násobek hmotnosti Slunce formula_1. K heliovému záblesku také může dojít na povrchu bílých trpaslíků, je-li jejich materiál doplňován z jiné hvězdy.", "tgt_summary": "A helium flash is a very brief thermal runaway nuclear fusion of large quantities of helium into carbon through the triple-alpha process in the core of low mass stars (between 0.8 solar masses () and 2.0 ) during their red giant phase (the Sun is predicted to experience a flash 1.2 billion years after it leaves the main sequence). A much rarer runaway helium fusion process can also occur on the surface of accreting white dwarf stars. ", "id": 1403617}
{"src_title": "Rukopis nalezený v Zaragoze", "tgt_title": "The Manuscript Found in Saragossa", "src_document": [{"title": "Obsah románu.", "content": "Román je specifickým typem vyprávění poutníků na cestách. Všichni neustále jdou a vyprávějí si u toho příběhy. Přesto nakonec znovu a znovu končí u strašidelné opuštěné krčmy a pod šibenicí mezi mrtvolami bratří Zotů nalézají nové hříčky nečistých sil, které se nakonec stávají vypravěčkami dalších příběhů. Hlavní postavou románu je Alfons van Worden putující přes nebezpečné pohoří Sierra Morena na pomezí Andaluzie a kraje La Mancha. Hrdina usíná v opuštěné hospodě v horách. Zvon odbíjí půlnoc. Dveře do jeho pokoje se otevřou a v nich stojí polonahá krásná černoška. Pozve jej ke svým paním, půvabné Zibeldě a její sestře Emině z rodu tajemných Maurů Gomélezů. Sestry vyprávějí, jak se do sebe zamilovaly a slíbily si, že budou mít společného manžela. Obě krasavice se k van Wordenovi přivinou a on má pocit, že se dotýká těla, nikoli ducha. Wordenovy myšlenky jej na perutích touhy unášejí do afrických serailů a on usíná v objetí obou sester. Probudí jej slunce. Spatří oblohu. Leží pod šibenicí Los Hermanos na zbytcích lidských koster a uhnilém masu. Oba zbojníci, bratři Zotové nevisí na šibenici, ale válejí se po jeho boku. Později mu nepravý náčelník cikánů sdělí, že obě mrtvoly se odvazují velmi často. Jeho čest mu velí pokračovat v cestě. Noc jej zastihne poblíž malé chaloupky, v níž bydlí zbožný poustevník s odporným chlapiskem jménem Pacheco, který je posedlý ďáblem. Tak končí druhý z šedesáti šesti dní, které valonský kapitán van Worden prožije v horách. Dál následuje nekonečný řetěz příběhů. Worden se přidá nejprve k loupežníkům, později k tlupě cikánů. Jeden po druhém vyprávějí dobrodružnou anamnézu svého života. Zvláště Alvadoro, náčelník cikánů, je neúnavný. Ve svém životě plném nebezpečí a lásky se potkává s různými postavami, které mu vyprávějí své příběhy, a ty zase potkávají jiné lidi s jejich příběhy. Výsledek působí jako ruská matrjoška, kdy se z jednoho příběhu, který se zdánlivě chýlí ke konci, vyloupne další a další. Van Worden mezitím pod šibenicí v objetí mrtvol nalézá geniálního matematika a později i nadaného kabalistu. Na náhodných místech se opět setkává s krásnou Zibeldou a Eminou a obtěžká je. Jedno z jeho dětí se stane křesťanem, druhé muslimem. Ale tak daleko zatím nejsme. Příběhy Wardenových druhů jsou dobrodružné a zamilované a prosvítá jimi jak nevšední imaginace, tak i praktická psychologie. Příkladem imaginace je příběh Romatiho a kněžny z Monte Salerna. Romati kněžnu doprovází do podzemních chodeb, na jejichž konci se třpytí jezero z živého stříbra, na němž pluje lodička se žlutým trpaslíkem do nádherných sklepení podobných ráji. Není v něm však nic živého, protože i ptáci jsou smaragdové mechanické hračky. Romati nechápe, že je vlastně v pekle, ale zmámen bohatstvím si opět pohrává s myšlenkou ráje, jejíž pošetilost pozná až druhý den. Kněžna mu ještě chce ukázat své komorné. Vezme zlatý klíček a otevře velký kufr pokrytý černým aksamitem. Víko odskočí a z kufru vyleze šest kostlivců. Romati s nimi bojuje. Nakonec se probudí pod šibenicí a jako by mu došlo, že technologie jsou svůdné, ale duchovně zrádné... Na dalších několika stech stránkách se odehrává jakási encyklopedie různých dobrodružství kořeněných podivnými zmínkami např. o učenci Hervásovi, jehož 25. kniha podává základy sémiotiky. Mocný kabalista, který také skončil mezi mrtvolami bratří Zotů, baví společnost tím, že z afrických pouští přivolá Věčného Žida Ahasvera, který opět po částech vypráví příběhy o dobách, kdy se hroutila náboženství a všude bylo plno astrologie. Konec románu je téměř skandální. Potockému pravděpodobně došla trpělivost, a tak jej chvatně a téměř banálně ukončil. Část dobrodružství vysvětlil použitím omamného nápoje a zbytek existencí podzemního zlatého dolu. Knihou vane úcta k islámu jako k víře, která se sice s křesťanstvím sváří, ale jinak patří do rodiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rukopis nalezený v Zaragoze (francouzsky \"Le Manuscrit trouvé à Saragosse\", polsky \"Rękopis znaleziony w Saragossie\") je původně francouzsky napsaný román polského vědce, literáta, cestovatele a politika Jana Potockého (1761–1815). ", "tgt_summary": "The Manuscript Found in Saragossa (; also known in English as \"The Saragossa Manuscript\") is a frame-tale novel written in French at the turn of 18th and 19th centuries by the Polish author Count Jan Potocki (1761–1815). It is narrated from the time of the Napoleonic Wars, and depicts events several decades earlier, during the reign of King Philip V (r. 1700–46). ", "id": 15338}
{"src_title": "PDCA", "tgt_title": "PDCA", "src_document": [{"title": "Jednotlivé kroky PDCA.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Naplánuj.", "content": "V rámci prvního kroku celého cyklu jde na základě předešlého prověření stávajících podmínek o stanovení cílů (zpravidla náprava dosavadních nedostatků). Nechybí určení nezbytných úkolů, opatření, nástrojů a procesů k dosažení právě stanovených cílů. Součástí plánu by měly být navržené i konkrétní způsoby řešení a nejvhodnější z nich připraveno pro realizaci. V neposlední řadě musí být zajištěno personální obsazení projektu kvalifikovanými pracovníky.", "section_level": 2}, {"title": "Proveď.", "content": "Tento krok spočívá v implementaci vytvořeného plánu, kdy dochází k realizaci navrženého řešení a zapracování nových procesů. Zároveň se přistupuje ke sběru a měření dat resp. výsledků realizace pro jejich zpracování v dalších krocích. Žádná realizovaná změna není provedena bez patřičné dokumentace.", "section_level": 2}, {"title": "Ověř.", "content": "Krok ověření je krokem kontroly. Nasbíraná data z předešlé fáze podléhají analýze a hlubšímu zkoumání. Reálné výsledky jsou porovnávané s výsledky očekávanými pro zjištění rozdílů. Hledají se odchylky implementace od plánu, přičemž je na reálných výstupech vyhodnocena vhodnost a úplnost plánu pro provedení celkového zdokonalení. Důležitou roli zde hraje i možnost grafického zpracování dat z několika po sobě následujících cyklů. Grafy umožňující zobrazit trendy v tomto případě zjednodušují vypozorování nastaveného vývoje, z čehož se dají vyvodit důležité informace pro další postup. A právě takové informace jsou důležité pro následující krok.", "section_level": 2}, {"title": "Jednej.", "content": "Krok jednání, tj. akce, uzavírá celý cyklus. Je založen na jednoduchém a logickém postupu. Bylo-li v kroku ověření prokázáno, že realizace stanoveného plánu přinesla pozitivní výsledky zdokonalující původní standard, pak se tento postup uvedený v plánu stává novým standardem, podle kterého se bude organizace nadále řídit. Může však dojít i k situaci, kdy ověření neprokáže žádný pozitivní přínos nového plánu oproti původnímu standardu. V takovém případě se nepřistupuje na přechod k novému standardu a způsob řízení či realizace pracovního postupu vychází i nadále ze standardu původního. Výjimkou není ani moment, kdy krok ověření přinese něco naprosto neočekávaného, s čím plán nepočítal a nemělo z něj dle předpokladů vyplynout. Nezáleží na tom, jestli je zjištěný fakt pozitivní či negativní, v danou chvíli by neměl být trvale zaveden. Naopak by měl být zahrnut do nového cyklu PDCA tak, aby byl dodatečně detailně prostudován. Některé zdroje popisující teorii PDCA cyklu uvádějí, že tento poslední krok zahrnuje i provedení úprav (anglický ekvivalent \"Adjustments\"). Toto tvrzení je nicméně zavádějící, neboť jde proti základní myšlence PDCA cyklu. Ta totiž říká, že každá změna musí být nejprve detailně naplánována, realizována, ověřena a až po prokázání jejího přínosu uvedena v nový standard. Jakékoli úpravy provedené až v závěrečném kroku tento koloběh tedy zcela porušují.", "section_level": 2}, {"title": "Fakta o PDCA.", "content": "Autorem PDCA cyklu je doktor W. Edwars Deming, který je považován za tvůrce mnoha moderních metod vedení kvality. Nicméně on sám autorství této problematiky odkazuje jeho duchovnímu otci Walteru A. Shewhartovi (pozn. od něj právě název Shewhartův cyklus). Sám Deming ve své pozdější kariéře modifikoval cyklus PDCA na PDSA. Měl totiž pocit, že slovo „\"check\"“ zdůrazňuje především kontrolu nad celkovou analýzou. Samotný koncept PDCA je založen na vědecké metodě, kterou ve své práci rozvinul Francis Bacon (Novum Organum, r. 1620). Tato vědecká metoda by se dala popsat jako \"hypotéza-experiment-hodnocení\", jinými slovy \"naplánuj-proveď-ověř\". Shewhart poté (r. 1930) na základě zmíněné metody od Francise Bacona popsal výrobu pod „kontrolou“ (pozn. statistickou kontrolou) jako proces o třech krocích: \"specifikace-výroba-kontrola\". Z uvedeného zcela vyplývá, jak moc je charakteristika výroby Shewharta odvozena z vědecké práce Bacona. Shewart k uvedenému ještě dodává, že statistik „musí napomoci ke změně poptávky (po zboží) a to ukázáním, jak si je míra tolerance zákazníků blízká se zvyšováním kvality výrobků“. Tento fakt jasně poukazuje na to, jak Shewhart, oddaný analytik, přijímal opatření až na základě závěrů z provedeného hodnocení. Podle Deminga během přenášek na začátku padesátých let jeho japonští posluchači zjednodušili názvy fází na dnes známé \"naplánuj-proveď-ověř-jednej\". Jak už bylo jednou řečeno, Deming posléze preferoval spíše cyklus pojmenovaný \"naplánuj-proveď-nastuduj-jednej\", neboť tato verze se v anglické konotaci více blíží významu slova \"ověř\" nežli \"zkontroluj\". Základním principem vědecké metody PDCA je její cykličnost. Ať už je plán z cyklu schválen nebo vyřazen, přichází na řadu nový cyklus, který zohledňuje nové poznatky z cyklu předešlého. Tento koloběh PDCA se neustále opakuje, čímž organizace postupně dosahuje cíle - dokonalý provoz a kvalitní výstup výroby. Dalším základním předpokladem PDCA je jasné oddělení jednotlivých fází. Pokud by jednotlivá měření výsledků nebyla od souběžných činností řádně oddělena, pak by zde hrozilo jejich zkreslení. Proto je během cyklu nezbytné dodržovat chronologický postup. PDCA ale i další přístupy řešící problémy kvality jsou známé jako systémy rozvíjející kritické myšlení. Ve společnosti Toyota mají pro tento názor trefné vyjádření: „Nejdříve je nutné, aby se vyvinuli lidé, až pak se mohou vyvinuty automobily“. Toyota i jiné firmy aplikující do výroby obdobné metody mají jasno v tom, že pracovní síla řešící problémy a zároveň využívající PDCA je schopna rychleji inovovat a dát firmě náskok před konkurencí. Implementace podobné metody vytváří v organizaci kulturu založenou na řešení problémů, čímž se etabluje i jakási skupina kritiků, jejichž postřehy posouvají kvalitu procesů a výrobků zase o kus dál. Deming neustále kladl důraz na opakovatelnost směřující ke zdokonalení systému. Proto by PDCA cyklus měl být opakovaně implementován ve spirále zvyšujících se poznatků o systému, který se soustředí na vymezení cíl. Každý cyklus by tak měl být danému cíli blíže než ten předešlý. Jednoduše si to lze představit na pružině, u které každá další smyčka zastupuje jeden cyklus PDCA. Každý ukončený cyklus tak znamená navýšení vědomostí o systému, který je metodou zkoumán. Tento přístup je založen na přesvědčení, že naše vědomosti a schopnosti jsou sice omezeny, ale dají se zlepšovat. Obzvláště v počátcích nových projektů nebývají klíčové informace známy. Avšak PDCA poskytuje zpětnou vazbu k prvotním předpokladům a navyšuje tak povědomí o skrývajících se problémech. Spíše, než udělat „hop a trop“ pro dosažení dokonalého cíle hned na první pokus, je lepší jít správným směrem alespoň přibližně, nežli jít špatným směrem úplně. Díky zlepšujícímu se vědomí o systému lze s postupem času přistoupit na úpravu či úplnou změnu cíle. Zkrátka přístup PDCA pomůže organizaci dosáhnout jakéhokoli cíle, který si zvolí. Rozsah změny, resp. míra zdokonalení je klíčovým faktorem v dnešním světě konkurence. PDCA umožňuje provést obrovské skoky ve výkonnosti stejně jako metoda Kaizen, která však využívá drobných, ale zato častých vylepšení. Ve Spojených státech amerických je PDCA přístup obvykle spojován s velkými projekty zahrnující taktéž velkou časovou a personální náročnost. S rozsahem projektů roste i očekávání manažerů, že dojde ke zdokonalení procesů v adekvátní míře vynaloženého úsilí. Nicméně platí, že vědecká metoda PDCA může být užita pro všechny druhy projektů a aktivity vedoucí ke zlepšení.", "section_level": 1}], "src_summary": "PDCA (z anglického \"plan-do-check-act\" tedy \"naplánuj-proveď-ověř-jednej\") je iterativní (tj. opakující se, cyklická) metoda vedení založená na čtyřech základních krocích. Využívají ji ty firmy, jejichž cílem je dosáhnout neustálého zdokonalování týkajícího se například procesů, kvality výrobků, služeb, aplikací atp. PDCA bývá také známá pod názvy jako Demingův okruh/cyklus, Shewhartův okruh/řídicí cyklus anebo PDSA (z anglického \"plan-do-study-act\" neboli \"naplánuj-proveď-nastuduj-jednej\"). V případě cyklu PDSA jde v podstatě o shodný proces, přičemž pojem \"ověř\" (PDCA) a \"nastuduj\" (PDSA) zde mají obdobný význam. ", "tgt_summary": "PDCA (plan–do–check–act or plan–do–check–adjust) is an iterative four-step management method used in business for the control and continuous improvement of processes and products. It is also known as the Deming circle/cycle/wheel, the Shewhart cycle, the control circle/cycle, or plan–do–study–act (PDSA). Another version of this PDCA cycle is OPDCA. The added \"O\" stands for \"observation\" or as some versions say: \"Observe the current condition.\" This emphasis on observation and current condition has currency with the literature on lean manufacturing and the Toyota Production System. The PDCA cycle, with Ishikawa’s changes, can be traced back to S. Mizuno of the Tokyo Institute of Technology in 1959.", "id": 317360}
{"src_title": "Životní styl", "tgt_title": "Lifestyle (sociology)", "src_document": [{"title": "Definice životního stylu.", "content": "Životní styl je spolu s příjmem významným atributem sociálního statusu a lze jej vztahovat jak k individuu, tak i k sociálním skupinám. Domácnosti či rodiny objektivně nejčastěji uskutečňují společně ty aktivity, které zároveň bývají subjektivními zálibami jedinců, tyto celky tedy společně sdílí způsoby trávení volného času. Životní styl je dále funkční prvek života, resp. funkční systém člověka i sociálna, který si člověk vybírá z repertoáru dané kultury za určitých podmínek jisté prvky podle svých kritérií (hodnot, cíle atd.) a potřeb; a rovněž to, jak tyto prvky propojuje, transformuje a obohacuje a přetváří do vlastního systému. Je to způsob propojení soukromé a veřejné sféry, přizpůsobování zvolených prvků privátnímu, osobnímu rozměru. Životní styl(y) může být rovněž jistým vzorcem relací člověka mezi jednotlivými sférami a prvky života (životního pole). Nejde o oddělenou sféru života člověka, skupiny, ale spíše o určitý důležitý aspekt všech vztahů, rolí, činností a institucí. Lze jej charakterizovat jako systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý subjekt. Životním stylem individua lze potom rozumět konzistentní životní způsob jednotlivce, jehož jednotlivé části si vzájemně odpovídají, jsou ve vzájemném souladu, vycházejí z jednotlivého základu, mají společné jádro, resp. určitou jednotící linii, tj. jednotný „styl“, který se jako červená linie prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy, zvyklostmi apod. nositele daného životního stylu.", "section_level": 1}, {"title": "Konkrétní podoba životního stylu.", "content": "Konkrétní podoba životního stylu je ovlivněna dvěma faktory – životními podmínkami (faktor vnější) a jedincem samotným (faktor vnitřní). Vnější faktor – životní podmínky tvoří tzv. mantinely, v nichž se jedinec pohybuje, jedná se o bezprostřední vazbu životních podmínek a životního stylu. Změna životního stylu vyvolaná změnou životních podmínek nemusí mít tutéž míru a kvalitu jako změna životních podmínek a nemusí se projevovat v okamžité časové návaznosti. Příčinou této skutečnosti je např. setrvačnost navyklého dosavadního způsobu života, neochota či snížená schopnost změnit své chování (např. vlivem věku). Tento vnější faktor se mění stejně pro celou populaci, vyvolává změnu životních podmínek a v této probíhající sociální diferenciaci se otvírají či zavírají pro možnosti pro jednotlivé třídy. Vnitřní faktor životního stylu zahrnuje samotný subjekt životních podmínek – tedy jedince – se všemi jeho specifickými až individuálními životními podmínkami, potřebami, hodnotami atd. Jedinec mezi teoreticky existujícími i prakticky realizovatelnými variantami životního stylu hledá tu, kterou ve svých specifických podmínkách může naplnit a která by současně v daném okamžiku nejvíce odpovídala a vyhovovala jeho potřebám, hodnotám a jeho představě o naplnění sociálních rolí, jejichž je nositelem.", "section_level": 1}, {"title": "Životní styl v postmoderní společnosti.", "content": "Významní teoretici moderny se shodují v tvrzení, že se životní styl společnosti postmoderní stále více mění a nabývá na dynamičnosti. „... po roce 1990 [...] došlo ke změnám hodnot prosazovaných a oceňovaných společností.“ V postmoderním době se trvalým atributem životního stylu stala nespojitost, nesouslednost lidského jednání, fragmentarizace a epizodičnost různých sfér lidských činností. Člověk si model životního stylu nevybírá, tak jako tomu bylo v tzv. tradiční společnosti, kdy různé modely životního stylu vystupovaly samostatně. Dnes není třeba vybírat si, protože tyto modely existují a vystupují současně a zároveň jsou normou chování každodenního života. Lidé přebírají věci, módu nebo způsoby trávení volného času již vypracované specializovanými organizacemi, a v tomto přebírání jsou ovlivněni konzumem. Výběr však činí z vlastní vůle a svobodně kombinují různé prvky programu, který jim výše zmíněné organizace předkládají. Konzumují i v oblasti zdraví, životního stylu, různých rad, ale i v mnoha dalších oblastech a tento konzum probíhá systémem samoobsluhy. Konzumní éra, která prostupuje celou postmoderní společností, zrušila hodnotu i existenci zvyků a tradic, což vedlo ke vzniku celostátní (ale i mezinárodní) kultury, která je založena na podněcování potřeb a informací. Tato skutečnost způsobila, že se člověk otevřel novinkám a je schopen bez odporu měnit svůj styl života. Onu všudypřítomnou masovou spotřebu lze považovat za důležitý ukazatel toho, že lidé postmoderní společnosti nemají nic proti myšlence společenské změny a ani proti osobní transformaci v tak důležité oblasti jako je životní styl. Jedinec v důsledku měnících se životních podmínek musí ať už více či méně volit z nabízené palety životních stylů, která je vlivem všudypřítomného konzumu ve společnosti značně pestrá, tuto volbu však neuskutečňuje pouze podle svých „omezení“, ale výběr (stejně jako celý život jedince) probíhá „pod implikativním a nereflektovaným tlakem,společenského životního scénáře‘, který je jedincem vědomě i nevědomě, myšlením i jednáním, pozměňován.“ Život jedince se neustále točí kolem společenského scénáře, který je charakteristický pro určitou společnost, uvnitř té ale existují další diferencované scénáře pro jedince z různých sociálních skupin a pro různé sociální statuty, obsahující dané události, kterých by měl člověk dosáhnout, i věkové rozmezí, kdy by se tak mělo stát. Čím více se jedincův vlastní scénář shoduje se scénářem společnosti, tím snazší je jej realizovat. V různé míře v sociálním časoprostoru realizovaný životní scénář v podobě naplněných životních cílů vytváří životní dráhy, které jsou průsečíkem sociálního pole a entity jedince, v posledních letech ukazuje stále silněji, že životní dráha mladého člověka není oproštěna od vlivu sociální pozice jeho původní rodiny.", "section_level": 1}, {"title": "Alternativní životní styl.", "content": "Alternativní životní styl je způsob žití, který se odlišuje od tradičních, vžitých očekávání moderní společnosti, zejména pokud se jedná o výběr práce nebo domova. Existují různé skupiny, jejichž životní styl se označuje za alternativní, přičemž jejich alternativní odlišnost souvisí s péčí o zdraví, módou, hudbou, světonázorem atd. Jsou to např. vegetariáni, přívrženci alternativní medicíny, nudisti nebo subkultury jako hippies, goths, skinheadi, příznivci punku či metalu. K těmto skupinám můžeme zařadit také homosexuály, bisexuály apod.", "section_level": 2}, {"title": "Zdravý životní styl.", "content": "Životní styl je důležitý faktor ovlivňující zdraví člověka. V současnosti se pod vlivem negativních dopadů moderní společnosti na životní prostředí dostává do popředí snaha žít zdravě, což zahrnuje základní faktory jako životní rytmus, pohybový režim, duševní aktivita, zvládání náročných životních situací, životospráva a racionální výživa a také péči o tělesné, psychické a duchovní kultury osobnosti. Do zdravého životního stylu patří též život, chůze či turistika naboso.", "section_level": 2}, {"title": "Faktory ovlivňující životní styl.", "content": "Dimenze životního stylu jsou spjaty se vzděláním jedince popř. s vertikálními charakteristikami profesního postavení, dále má výraznou vazbu na úroveň vzdělání a na životní styl rodiny původu, dále na ni působí z mimostatusových charakteristik typ velikosti místa bydliště, nepříliš výrazný je vliv věku (lze redukovat pouze na frekvenci aktivit volného času) a minimální až nulový význam má diferenciace podle pohlaví. Jednotlivé faktory ovlivňující životní styl povětšinou mezi sebou mají vzájemné vazby. Existují souvislosti mezi sociálním postavením, příjmy, vzděláním a trávením volného času na jedné straně a na straně druhé se životním stylem, který se výrazně diferencuje podle sociálních a sociodemografických charakteristik lidí. Oproti tomu lze nalézt i tvrzení, že jednotlivé sociální statusy jedinců se liší materiálním zabezpečením, mocí a dle některých autorů také prestiží, což ovlivňuje celkovou životní úroveň, životní styl a celkové vyhlídky těch, kdo tyto sociální statusy obsadili, navíc k řídícím statusům se váží charakteristiky jako je věk, pohlaví a „etnicita“, což jsou faktory ovlivňující vzdělání. Ke vzdělání se v postmoderních společnostech úzce váže profese a zaměstnání, které pak prostřednictvím příjmů zpětně ovlivňují životní úroveň a životní styl.", "section_level": 1}, {"title": "Postavení v pracovním procesu.", "content": "Jedním z nejdůležitějších faktorů v zaměstnání je prestiž, která je někdy označována jako funkční prestiž. Sociální prestiž lze charakterizovat jako úctu spojenou s určitým statusem přenášející se na individua, která tento status zaujala. Kromě pracovního postu jsou dalšími výrazy prestiže např. specifický životní styl, dále k symbolům statusu či prestiže patří zejména bydliště, vlastnictví, „prestiž předmětů“ či členství ve specifických organizacích. Možnost uplatnění na trhu práce ovlivňuje výška sociokulturního statusu, nerovnosti sociokulturní se potom prolínají s nerovnostmi socioekonomickými. Výrazem socioekonomických nerovností je sociální stratifikace, v jejímž pozadí stojí společenská dělba práce. Profese v postmoderní společnosti vymezuje statusové skupiny. Podle Maxe Webera se jako statusová skupina označují lidé, kteří si vzájemně připisují stejnou prestiž, sdílí tytéž hodnoty a podobný životní styl. Toto vymezení však není podmínkou, statusové skupiny mohou existovat v rámci tříd či vrstev ale i překračovat jejich hranice.", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělání.", "content": "„Čím déle se společnost vyvíjí směrem [...] k postindustriálnímu stupni, tím větší úlohu stupeň (obor) vzdělání hraje jako jeden ze základních kvalifikačních zdrojů umožňujících dosahování odpovídající nebo alespoň přibližně odpovídající úrovně v ostatních rozměrech sociálního postavení: složitost práce, postavení v řízení, příjmová a životní úroveň, kvalitě způsobu života i společenského uznání.“ Vzdělání a kvalifikaci jedince je statusovou charakteristikou podmiňující zaměstnanecký status, což má následně vliv na třídně profesionální zařazení a souhrnný sociální status jedince. Funkce dosaženého vzdělání má v postmoderní společnosti dvě funkce. Za prvé se jedná o dosahování kulturní úrovně a s ní spjatého všeobecného rozhledu, což lze také nazývat enkulturační funkcí. Za druhé jde o získávání praktické kvalifikace nezbytné především pro výkon pracovní (výdělečné) činnosti, pro uplatnění zprostředkovávané tzv. trhem práce.", "section_level": 2}, {"title": "Příjem.", "content": "Na velikosti příjmů a způsobů jejich získávání závisí životní úroveň, životní styl, budoucnost a budoucnost dětí a v neposlední řadě i váženost jedince ve společnosti, bez ohledu na skutečné schopnosti či vlastnosti jedince. V neposlední řadě se potom v příjmech a majetku odráží rozdíly v životní úrovni a životním stylu. „Pohled na životní úroveň rodiny přes příjmy domácnosti odhaluje možnost každodenní spotřeby... v příjmové diferenciaci domácností je pak zakódována nejen současná, ale také budoucí diferenciace celkové životní úrovně a životního stylu.“ Příjem lze získat prostřednictvím toho, jaké má jedinec možnosti disponovat se svými statky a dovednostmi. Šance jedinců dosáhnout určitých životních podmínek a osobních životních zkušeností určuje třídní postavení.", "section_level": 2}, {"title": "Volný čas.", "content": "Životní styl hraje důležitou roli, neboť zastává aktivní roli činitele, který spoluvytváří sociální status, protože se zřetelně váže ke sféře nejsvobodnějšího rozhodnutí – volného času. Činnost člověka ve volném čase je možné vymezit jako články řetězce příčin a důsledků, které jsou výrazem subjektivní stránky jedince, jeho potřeb a zájmů. Dále je volný čas ve svém rozsahu a obsahu systémově provázán s daným typem společnosti, kterému odpovídají určité hodnoty, instituce, vzorce chování a sociální mechanismy spojené s naplňováním volného času. Jestliže společnost zabezpečí kvalitní trávení volného času dětí a mládeže, urychlí tím rozvoj obecných specifických schopností mladé generace a potlačí rozvoj negativních sociálních rysů. Jednoduše je volný čas komplexem činností, k jejichž vykonávání se člověk rozhodl sám ze své vlastní vůle a vykonává je zpravidla pro ně samé. Tento čas není vymezen konkrétně ani obsahově, ani časově – je to ten časový prostor, který člověku zbývá. Koncem devadesátých let minulého století dochází k vyhraňování volného času a u řady aktivit se zvyšuje frekvence. Vyhraňování činností ve volném čase je výrazem obratu ve vývoji společnosti. Průběh diferenciačních procesů ve společnosti vede od nivelizované homogenní společnosti let osmdesátých ke společnosti diverzifikované především majetkově, ale i sociokulturně.", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení času jedince.", "content": "Čas jedince je možné rozdělit na čas pracovní, který vymezuje jako vlastní pracovní činnost jedince – zaměstnání, a čas mimopracovní. Čas mimopracovní se dále dělí na vázaný a volný. Přičemž čas vázaný zahrnuje rutinní, opakující se činnosti, které souvisí se zachováním biofyziologické existence jedince a uchováním jeho psychiky a sociálního minisystému (chod rodiny a domácnosti) a dále různé mimopracovní povinnosti.", "section_level": 3}, {"title": "Etapa rodinného života.", "content": "Tvorba jistých představ se výchovným působením předává z generace na generaci – např. výhodnost dělnického povolání vůči nedělnickému (služby) přežívá v určitých skupinách stále. „... existence, ba dokonce i jisté posilování, zřetelných vlivů třídního i statusového uspořádání na formování postojů obyvatelstva k celé řadě klíčových otázek současného [...] života svědčí o tom, že [...] statusová a třídní uskupení nejsou abstraktní, neživou konstrukcí. Jsou především zakotvena v souhrnu objektivních sociálních vztahů, [...], jimiž je sociálními vztahy vytvářená struktura ovlivňována. Současně pak tato struktura [...] sama vyvolává změny v názorech, postojích a hodnotových orientacích lidí a tím je samozřejmě také stimuluje k určitým směrům praktického zájmového chování...“ V determinaci životního stylu se výrazně prosazují mezigenerační i vnitrogenerační vztahy, jedná se především o životní styl rodiny původu, vliv úrovně vzdělání vlastní ale i partnera a vlastního profesního postavení.", "section_level": 2}, {"title": "Typ lokality.", "content": "Jedním ze základních hledisek strukturujících společnost prostorový neboli územní rozměr, který v analýze sociální struktury může hrát tři doplňující se role. První rolí je diferenciační úloha, ve které je území (lokalita) pasivním dějištěm společenského pohybu. Je to terén, kde probíhají společenské procesy. Vše, co se odehrává ve společnosti se odehrává i v území, a tak do území může být promítáno, územím se v tomto případě rozumí i jakési zázemí. Roli druhou sehrává integrační úloha, kde je území považováno za aktivní činitel společenského pohybu, má pozitivní vliv při vytváření sociální organizace a při posilování její sociální struktury. Poslední rolí je transformační úloha – prostorové sociální procesy měnící případně vytvářející prostorovou a tím i sociální strukturu společnosti ovlivňují rozmístění obyvatelstva a jeho prostorové chování.", "section_level": 2}, {"title": "Rodinná vzdělanostní a kulturní kontinuita.", "content": "Reálné aktivity i jejich subjektivní učení nevychází pouze z daného subjektu jedince či skupiny mládeže, ale mají své zázemí v rodině. Zájmy a aktivity jedince navazují na hodnotové orientace, kulturu a způsob života jeho rodiny. Prostřednictvím dítěte, mladého jedince a mladé generace, tak reprodukují rodina a společnost své aktivity a hodnoty na úrovni adekvátnější nové sociální skutečnosti. Stále více roste význam kulturního kapitálu výchozí rodiny a zvyšuje se jeho autoreprodukci, univerzální hodnota vzdělanosti tak zjevně určuje životní strategie rodičů a jejich dětí.", "section_level": 2}, {"title": "Tradice, móda.", "content": "Móda je napodobením daného vzoru, napodobením tohoto vzoru pak jedinec uspokojuje potřebu určité sociální opory. Móda přivádí jedince na cestu, po níž kráčejí všichni, poskytuje obecný základ, který přeměňuje chování každé osoby v pouhý příklad. Uspokojuje však i potřebu rozdílnosti a sebeodlišení, což provádí na jedné straně změnou obsahů, která dnešní módě dává individuální ráz, jímž se liší od módy jiných historických etap. Ještě výrazněji se jí to daří tím, že podoby módy jsou vždycky dány módou určitých tříd. Móda vyšší vrstvy se liší od módy vrstvy nižší a bývá také opuštěna v tomtéž okamžiku, kdy si ji tato nižší vrstva začne osvojovat. Prostřednictvím módy se tendence k sociálnímu vyrovnání spojuje v rámci jednotného jednání s tendencí k individuální odlišnosti a ke změně.", "section_level": 2}], "src_summary": "Životní styl je systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý živý subjekt nebo i objekt. Jedná se o souhrn relativně ustálených každodenních praktik, způsobů realizace činností a způsobů chování. Životní styl je výrazně ovlivněn hromadnými sdělovacími prostředky.", "tgt_summary": "Lifestyle is the interests, opinions, behaviours, and behavioural orientations of an individual, group, or culture. The term was introduced by Austrian psychologist Alfred Adler with the meaning of \"a person's basic character as established early in childhood\", as in his 1929 book, \"The Case of Miss R.\" The broader sense of lifestyle as a \"way or style of living\" has been documented since 1961. Lifestyle is a combination of determining intangible or tangible factors. Tangible factors relate specifically to demographic variables, i.e. an individual's demographic profile, whereas intangible factors concern the psychological aspects of an individual such as personal values, preferences, and outlooks. ", "id": 1221924}
{"src_title": "Markus Winkelhock", "tgt_title": "Markus Winkelhock", "src_document": [{"title": "Závodní kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Juniorské kategorie.", "content": "Markus začínal v juniorských formulových kategoriích. V letech 1998–2000 závodil ve Formuli König, německém mistrovství Formule Renault a v Eurocupu Formule Renault. Od roku 2001 závodil v německém mistrovství Formule 3, ve kterém pokračoval až do roku 2003, kdy se toto mistrovství přeměnilo ve F3 Euroseries. Nejlepším umístěním v celkové klasifikaci šampionátu bylo 4. místo v roce 2003. O rok později zkusil štěstí v DTM (viz níže). V roce 2005 závodil ve WS Renault 3.5.", "section_level": 2}, {"title": "Cestovní vozy.", "content": "V roce 2004 začal závodit v německém mistrovství cestovních vozů DTM s vozem AMG Mercedes-Benz CLK. Ovšem s netovárním vozem se mu nepodařilo získat žádný bod,a tak se o rok později vrátil k formulím. V roce 2007 se do DTM vrátil. Startoval ve čtyřech závodech s vozy Audi A4 DTM 05 a DTM 07.", "section_level": 2}, {"title": "Formule 1.", "content": "V lednu 2006 podepsal smlouvu testovacího a zároveň náhradního jezdce týmu Midland F1 pro sezonu 2006. Zúčastnil se pátečních volných tréninků v Bahrajnu, Austrálii, Německu a Maďarsku. Pro sezonu 2007 znovu podepsal smlouvu testovacího jezdce s týmem Spyker F1. Také odjel pár závodů DTM. Poté, co byl ze Spykeru po britské grand prix uvolněn Christijan Albers, zaujal Markus jeho místo. Bylo dohodnuto, že ho nahradí pouze v evropské grand prix s tím, že pro zbytek sezony Alberse nahradí Sakon Jamamoto.", "section_level": 2}, {"title": "Ve vedení svého prvního závodu ve formuli 1.", "content": "Markus se do evropské grand prix kvalifikoval na poslední, 22. místo, vedle svého týmového kolegy Adriana Sutila. Ale při zavádějícím kole, kdy všechny ostatní vozy měly obuty pneumatiky na sucho, byl Markus povolán do boxů k výměně pneumatik na přechodné. Poté, co všichni ostatní jezdci museli na konci prvního kola kvůli silnému dešti jet do boxů na výměnu pneumatik, se Markus postupně dostal do vedení závodu s náskokem přes půl minuty. Poté, co déšť ještě více zhoustl byl na trať vyslál safety car. Za chvíli musel být závod přerušen kvůli velkému množství vody na trati a několika haváriím. Závod byl znovu restartován poté, co déšť zmírnil. Winklehock a jeho tým zvolili start na pneumatikách do mokra a věřili, že přijde další déšť. I tak tým dobře věděl, že bude Winkelhock hned předjet rychlejšími vozy. Tak se také stalo, po prvním kole se propadl na šesté místo. Markus nakonec musel po třinácti odjetých kolech odstoupit ze závodu, kvůli poruše hydrauliky.", "section_level": 3}, {"title": "Kompletní výsledky ve Formuli 1.", "content": "Tučně – Pole position \"Kurzívou\" – Nejrychlejší kolo závodu", "section_level": 2}], "src_summary": "Markus Winkelhock (* 13. června 1980, Stuttgart) je německý pilot Formule 1, který jel jedinou velkou cenu za tým Spyker. Markus je synem Manfreda Winkelhocka a synovcem Joachima Winkelhocka, bývalých pilotů formule 1, kteří závodili v osmdesátých letech 20. století.", "tgt_summary": "Markus Winkelhock (born 13 June 1980) is a German professional racing driver, who has taken part in one Formula One Grand Prix, which he briefly led. He is the son of Manfred Winkelhock and nephew of Joachim Winkelhock, both of whom were Formula One drivers in the 1980s. Having switched to sports and touring car racing, he has also won the FIA GT1 World Championship in 2012 with team-mate Marc Basseng.", "id": 2046348}
{"src_title": "Fustel de Coulanges", "tgt_title": "Numa Denis Fustel de Coulanges", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině, pocházející z Bretaně; jeho otec, námořní důstojník, brzy zemřel. Fustel studoval na pařížském lyceu a potom na prestižní vysoké škole École Normale Supérieure. Roku 1853 byl vyslán na francouzskou školu v Athénách a vedl vykopávky na ostrově Chios. Roku 1858 promoval prací o řeckém historiku Polybiovi a latinskou prací o významu kultu bohyně Vesty ve starém Římě. V letech 1860–1870 působil jako profesor historie na univerzitě ve Štrasburku, kde také vznikla „Antická obec“, která ho okamžitě proslavila a vyšla v mnoha vydáních i překladech. Po německé anexi Štrasburku (1871) se vrátil do Paříže a od roku 1875 byl profesorem na Sorbonně, kde se začal zabývat dějinami středověkých institucí a zejména germánskými vpády do Římské říše. Ukázal, že „dobytí“ Gallie Germány byl ve skutečnosti dlouhý proces, který nebyl tak krvavý, jak se dříve soudilo, a nenarušil příliš kontinuitu právních a kulturních institucí v zemi. Kniha vyvolala vlnu kritiky a další Fustelovy publikace precizně obhajují jeho stanovisko. Roku 1875 byl zvolen členem Akademie morálních a politických věd a roku 1883 se stal ředitelem École normale supérieure. Roku 1889 zemřel a další spisy vydávali jeho žáci.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlenky.", "content": "Fustel byl neobyčejně svědomitý historik s vynikajícími znalostmi klasických jazyků a s jedinečnou znalostí starověké literatury i středověkých historických dokumentů. Svými názory byl často v ostrém sporu s většinou současníků. Tak v „Antické obci“ hájil dvě hlavní teze: Tak například institut soukromého vlastnictví vznikl na základě rodového náboženství, které lze doložit nejen v Evropě a které se teprve později proměnilo na vlastnictví soukromé. Náboženský původ mají i pravidla dědictví a uspořádání starověké obce navazuje na uspořádání starověkého hospodářství či „domu“ (\"oikos\"). Mnozí z jeho německých i francouzských současníků byli přesvědčeni, že feudální uspořádání středověké společnosti odporovalo původním germánským institucím společného majetku (\"marky\"). Fustel ukázal, že kolektivní vlastnictví půdy není v zemědělských společnostech nikde doloženo, že i Germáni měli svá panství s otroky a nevolníky a že každé dobyté území co nejrychleji dělili na rodové a později i soukromé majetky.", "section_level": 1}, {"title": "Význam a vliv.", "content": "\"Antická obec\" se okamžitě stala bestsellerem – jednak proto, že je krásně napsaná, jednak pro autorovy odvážné a přitom srozumitelné a pečlivě doložené teze. Byla přeložena do mnoha jazyků a ve Francii vyšla v téměř 60 vydáních. Mezi jejími obdivovateli byl sociolog Émile Durkheim, který Fustelovi věnoval svou disertaci, a mnoho dalších. Teze o zásadní odlišnosti antických společností, které neznaly myšlenku individuálních svobod, je zde odvozena od rodového náboženství, „kultu předků“, který Fustel doložil i pro mimoevropské zemědělské společnosti a přesvědčivě vyložil. Ukázal také vliv náboženských představ na instituce antických obcí a na řadu zásadních institucí pozdějších dob, zejména na pojetí rodiny, obce a majetku. Kritika však později zpochybnila jeho výklad římských politických dějin, založených hlavně na díle Tacitově. Od osmdesátých let 20. století však kniha znovu vychází v původním jazyce i v řadě překladů. Oceňuje se Fustelův důraz na každodenní život starověké rodiny a na hospodářské instituce i snaha porozumět tehdejším lidem v jejich odlišnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Numa Denis Fustel de Coulanges [\"fystel d'kulaž\"] (18. března 1830 Paříž – 12. září 1889 Massy) byl francouzský historik starověku a středověku, který se proslavil zejména knihou \"„Antická obec“\" (1864).", "tgt_summary": "Numa Denis Fustel de Coulanges (; 18 March 1830 – 12 September 1889) was a French historian. Joseph McCarthy argues that his first great book, \"The Ancient City\" (1864) was based on his in-depth knowledge of the primary Greek and Latin texts. The book argued that:", "id": 175489}
{"src_title": "Pomořanka přímořská", "tgt_title": "Cakile maritima", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina je svým původem navázána na evropská písčitá mořská pobřeží: atlantské, baltské, severomořské, středomořské i černomořské. Zavlečena byla do též Severní a Jižní Ameriky a také do Austrálie. Do kontinentální Evropy se dostává při transportu surovin a zboží z mořských přístavů. Druh je občasně nalézán na haldách na Ostravsku a v Třinci, v Ústí nad Labem i v Praze; obdobně se objevuje na Slovensku v okolí překladiště na Dunaji v Komárně. Ze své domoviny je uvyklá na písčitou, propustnou, nepříliš výživnou i zasolenou půdu která může být mírně kyselá i alkalická, díky silným kořenům odolá i v nepevném substrátu silným pobřežním větrům. Mimo mořská pobřeží roste na slaniskách, v pískovnách nebo na kamenitých náspech železničních tratí či silnic kde nemá konkurenci jiných rostlin; pro zdárný růst vyžaduje plně osvětlená stanoviště.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Pomořanka přímořská na území České republiky vyrůstá jen nepravidelně a to ve dvou poddruzích které byly v minulosti hodnoceny na úrovni samostatných druhů: U tohoto druhu je pro jeho velkou proměnlivost rozeznávána řada variet a forem.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Pomořanka přímořská je lysá, jednoletá rostlina s od báze větvenou oblou lodyhou, dlouhou 15 až 50 cm, ta je obvykle vystoupavá nebo poléhavá a vyrůstá z dlouhého (až 1 m), úzce vřetenovitého kořene. Lodyha je porostlá střídavými, řapíkatými, dužnatými listy s lesklými čepelemi dlouhými 5 až 12 cm. Listy jsou ve tvaru velmi proměnlivé, mívají okraj celistvý, jemně pilovitý nebo jsou jednou až dvakrát zpeřené a členěné do tří až deseti úzkých podlouhlých či eliptických laloků. Při dozrávání plodů listy usychají. Na koncích lodyh i jejich větví vyrůstají na stopkách 3 až 10 mm dlouhých čtyřčetné, pravidelné, vonící, asi 1,5 cm velké, protandrické, oboupohlavné květy které nemají listeny a vytvářejí hroznovitá květenství jež se při dozrávání plodů zvětšují. Vejčité až kopinaté kališní lístky mají zelenou barvu a vespod jsou vakovitě vyduté. Široce obvejčité, rozkleslé korunní lístky s nehtem jsou ve špičce vykrojené a mívají barvu narůžovělou, bílou nebo lila; jsou hustě žilkované a dlouhé 5 až 10 mm, dvojnásobně delší lístků kališních. V květu je šest žlutých tyčinek, 2 krátké a 4 delší. Semeník je příčně rozdělen na dva oddíly mající po jednom vajíčku, spodní je obráceně kuželovitý a horní úzce jehlanovitý; jeho pestík má přisedlou kulovitou bliznu. Pomořanka přímořská vykvétá od června do srpna, opylována je hmyzem, její základní chromozómové číslo je x = 9. Plod je příčně dvoudílná, vřetenovitá až slabě čtyřhranná, mírně zploštělá, nepukající šešule 15 až 25 mm dlouhá vyrůstající na od lodyhy odstávajících stopkách. Její spodní díl je obráceně kuželovitý až obráceně 4hranně jehlanovitý, plocha přiléhající k hornímu dílu je mírně vypuklá. Horní díl je kuželovitý až 4hranně jehlanovitý a jeho spodní plocha je promáčknutá (přiléhá ke spodnímu dílu). V každém dílu je po jednom elipsoidním, hnědém semeni 4 až 5 mm velkém s hladkým či vráščitým osemením. Důležitým taxonomickým znakem, společně s tvarem listů, jsou výrůstky na bočních stěnách šešule.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Tato jednoletá rostlina se rozmnožuje výhradně semeny. Po uzrání plodu se jeho horní část se semenem odlomí dřív a je větrem či vodou odnesena, spodní zůstává přirostlá na rostlině mnohem déle a její semeno většinou vyklíčí v blízkosti původní rostliny. Plody se semeny dokážou po několik týdnů plavat po vodě hnány mořskými proudy; jsou často vidět nové rostlinky vyrůstat na břehu v řadě kam je zanesl příboj.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Druh je průkopníkem při obsazování holých písčitých břehů které napomáhá stabilizovat. Listy rostliny jsou bohaté na vitamin C, ale jsou hořké. Mladých lístků, poupat a nezralých plodů se používá jako ochucovadel do salátů nebo jiných jídel. Rozemletý usušený kořen se v minulosti přidával k mouce při pečení chleba. Ze semen která obsahují hodně oleje se vyrábí extrakt používaný při vlasové kosmetice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pomořanka přímořská (\"Cakile maritima\") je nízká, jednoletá, halofilní bylina z čeledi brukvovitých, považovaná za neofyt občasně zavlékaný do České republiky.", "tgt_summary": "Cakile maritima, the European searocket, is a common plant in the mustard family. It is widespread in Europe, North Africa and western Asia, especially on coastlines. It can now be found in many other areas of the world where it has been introduced. It is an inhabitant of the west and east coasts of North America, where it has the potential to become a noxious weed. This is an annual plant which grows in clumps or mounds in the sand on beaches and bluffs. The shiny leaves are fleshy, green and tinted with purple or magenta, and long-lobed. It has white to light purple flowers and sculpted, segmented, corky brown fruits one to three centimeters long. The fruits float and are water-dispersed.", "id": 1446519}
{"src_title": "Bitva u Gibraltaru (1607)", "tgt_title": "Battle of Gibraltar (1607)", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Spojené provincie nizozemské bojovaly v rámci nizozemské revoluce za samostatnost na Španělsku. Pro jejich ekonomiku bylo ovšem značnou komplikací, že španělské lodě operující z Pyrenejského poloostrova mohly snadno napadat lodě Nizozemské Východoindické společnosti. Nizozemci se rozhodli nebezpečí odstranit a sestavili flotilu s 26 válečnými loděmi. Velitelem se stal admirál Jacob van Heemskerk a zamířil s loděmi do španělských vod. Dne 10. dubna 1607 zakotvila flotila u ústí řeky Tajo. Zde za pomoci špionů a od neutrálních obchodníků sbírali informace a dozvěděli se, že španělská flotila čeká v Gibraltarském průlivu, aby mohla zaútočit na nizozemské konvoje z Levanty, Středomoří i z jižního Atlantského oceánu. Heemskerk se rozhodl na Španěly zaútočit a vyplul ke Gibraltaru, kam dorazil 25. dubna.", "section_level": 1}, {"title": "Síly.", "content": "Nizozemská flotila měla 26 válečných lodí a velel jí Jacob van Heemskerk. Vlajkovou lodí byla \"Aeolus\", mezi další lodě patřily \"De Tijger\" (doslova \"Tygr\"), \"De Zeehond\" (\"Tuleň\"), \"De Griffioen\" (\"Gryf\"), \"Roode Leeuw\" (\"Červený lev\"), \"De Gouden Leeuw\" (\"Zlatý lev\"), \"De Zwarte Beer\" (\"Černý medvěd\"), \"De Witte Beer\" (\"Bílý medvěd\") a \"De Morgenster\" (\"Jitřenka\"). Španělska flotila měla 10 galeon, podle nizozemských zdrojů pak měla ještě dalších 11 karak a menších lodí, které ovšem španělské zdroje neuvádějí. Velel jí Don Juan Álvarez de Ávila, přičemž na vlajkové lodi \"San Augustin\" (\"Svatý Augustin\") velel jeho syn. Další lodě byli \"Nuestra Señora de la Vega\" (\"Naše paní z Vegy\") a \"Madre de Dios\" (\"Matka Boží\"). Na španělské straně mohla ještě bojovat děla pevnosti, ale nizozemské lodě se zřejmě pohybovaly mimo jejich dosah a tak děla do výsledku bitvy přímo nezasáhla.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh bitvy.", "content": "Van Heemskerk ponechal některé ze svých lodí u kraje Gibraltarské zátoky, aby zabránily případnému útěku španělských lodí. Naprostá většina nizozemských lodí se zaměřila na největší španělské galeony, jen několik se jich věnovalo útoku na zbytek španělské flotily. Sám Van Heemskerk zahynul hned v úvodu bitvy, když mu dělová koule zasáhla nohu. Některé španělské galeony brzy chytly a jedna dokonce vybuchla, neboť dostala zásah do prachárny. Nizozemci také zajali španělskou vlajkovou loď, ale nechali ji plavat. Po zničení lodí se Nizozemci vydali v člunech pobít plovoucí španělské vojáky. Bitva byla jasným vítězstvím Nizozemců, kteří neztratili žádnou loď a měli jen zhruba sto mrtvých a šedesát zraněných. Údaje o španělských ztrátách se výrazně liší. Nizozemské zdroje uvádějí zničení 7–10 galeon a celkem 4000 mrtvých Španělů, naopak španělské zdroje přiznávají pouhých 350 mrtvých a jen 5 zničených galeon.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr.", "content": "Nizozemci se další den ještě neúspěšně pokusili zaútočit na pevnost a drancovali její předměstí, jehož obyvatelstvo již předtím uprchlo. Dvě lodě vezoucí mimo jiné tělo padlého admirála byly odeslány přímo zpět do Nizozemí, zbylá část nizozemské flotily se před návratem ještě vydala k Azorám a Kanárským ostrovům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Gibraltaru v roce 1607 byla jednodenní námořní bitva v rámci Osmdesátileté války mezi Nizozemím a Španělskem, ke které došlo když 25. dubna 1607 nizozemská flotila přepadla španělskou flotilu zakotvenou v Gibraltarské zátoce a během čtyř hodin ji z větší části zničila.", "tgt_summary": "The naval battle of Gibraltar took place on 25 April 1607, during the Eighty Years' War, when a Dutch fleet surprised and engaged a Spanish fleet anchored at the Bay of Gibraltar. During the four hours' of action, most of the Spanish ships were destroyed.", "id": 1743973}
{"src_title": "Leopold Koželuh", "tgt_title": "Leopold Koželuch", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se ve Velvarech se jménem Jan Antonín v rodině ševce Antonína Bartoloměje Koželuha. Skladatel Jan Antonín Koželuh byl jeho bratranec a po nějakou dobu ho vyučoval hudbě. Jeho dcerou byla Kateřina Koželuhová, která se později stala pianistkou. Roku 1774, aby zabránil nedorozuměním a záměnám se svým bratrancem, si změnil křestní jméno na Leopold; toto jméno si vybral podle císaře Leopolda II., k jehož korunovaci českým králem v katedrále sv. Víta 6. září 1791 Koželuh složil slavnostní kantátu. K jeho učitelům hudby v 70. létech 18. století patřil i František Xaver Dušek, který jej učil kompozici. Jeho prvním opusem je baletní hudba z roku 1771 která byla provedena v Praze. Podobných skladeb v následujících letech složil 25. Roku 1778 se odstěhoval do Vídně; zde byl pravděpodobně krátce jeho učitelem Johann Georg Albrechtsberger. Od roku 1784 ve Vídni provozoval vlastní hudební nakladatelství. Ve Vídni se Koželuh zařadil mezi nejznámější pianisty a na císařském dvoře se mu podařilo získat místo učitele hudby arcivévodkyně Marie Alžběty, dcery Marie Terezie. V roce 1781 se uvolnilo místo v Salzburgu po odchodu W. A. Mozarta a Koželuh dostal nabídku toto místo převzít avšak odmítl. Podobně jako Mozart, vstoupil Koželuh okolo roku 1790 ve Vídni do zednářské lóže. Roku 1792, když Mozart zemřel, přijal nabídku stát se po něm dvorním skladatelem a komorním kapelníkem ve Vídni. Koželuhovo dílo se setkalo s ohlasem po celé Evropě již během jeho života; v posledních letech života se však ani on nevyhnul kritice. Bylo mu vytýkáno, že tvoří příliš mnoho, k jeho kritikům se přiřadili i Mozart a Beethoven. Řada jeho skladeb nese znaky hudebního romantismu, některá díla však jsou záměrně konzervativní, což dokládá například označení „triová sonáta“ které Koželuh používal pro klavírní tria. Koželuhovým nástupcem ve Vídni se stal František Kramář.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Do dnešní doby se dochovaly asi čtyři stovky Koželuhových skladeb. Patří k nim mj. asi třicet symfonií a 22 klavírních koncertů včetně jednoho koncertu pro čtyřruční klavír, nesporně jednoho z nejlepších děl tohoto poměrně vzácného druhu. Komorní hudbu zastupují dva koncerty pro klarinet, 24 houslových sonát, 63 klavírní tria a šest smyčcových kvartetů. Z dalších skladeb jsou známa dvě oratoria (Mojžíš v Egyptě), devět kantát a rozmanitá církevní díla, šest oper (dochovala se pouze opera Gustav Vasa - okolo roku 1792), baletní hudba a lovecké fanfáry. Skladby Leopolda Koželuha jsou číslovány podle katalogu jejž sestavil muzikolog Milan Poštolka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Leopold Koželuh (rodným jménem Jan Antonín Koželuh) (26. červen 1747 Velvary – 7. květen 1818 Vídeň) byl český hudební skladatel a pedagog.", "tgt_summary": "Leopold Koželuch (, born \"Jan Antonín Koželuh\", alternatively also \"Leopold Koželuh\", \"Leopold Kotzeluch\") (26 June 1747 – 7 May 1818) was a Czech composer and music teacher. ", "id": 2402328}
{"src_title": "Tengiz Kitovani", "tgt_title": "Tengiz Kitovani", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Kitovani, známý svým bohémských způsobem života, se koncem 80. let přidal k protisovětské opozici a k národnímu hnutí za nezávislost Gruzie a to ho v roce 1990 po prvních demokratických volbách v Gruzii vyneslo do křesla tzv. Nejvyšší rady. Později byl zvolen nejvyšším velitelem Národní gardy. S prvním gruzínským prezidentem Zviadem Gamsachurdiou se brzy názorově rozešel a přidal se k opozici, když byl v srpnu 1991 propuštěn ze svého velitelského postu v Národní gardě. Podařilo se mu shromáždit mnohé řadové členy Národní gardy, kteří mu byli loajální, a s nimi vybudoval vlastní vojenskou posádku v okolí Tbilisi, odkud později vedl ozbrojený puč proti prezidentovi. V prosinci 1991 se přidal na stranu několika polovojenských organizací, které už v průběhu listopadu ovládly ulice hlavního města potom, co byla rozprášena protivládní demonstrace. Stal se jedním ze tří vůdců tohoto převratu a po urputných bojích v ulicích Tbilisi, jejichž výsledkem bylo vítězství nad prezidentem Gamsachurdiou, který uprchl ze země, založil společně s dalšími vůdci Tengizem Siguou a Džabou Joselianim Vojenskou radu. 6. ledna 1992 byl ukončen puč a v prozatímní vládě Vojenské rady zaujal post ministra obrany. Později v březnu téhož roku se Vojenská rada přetransformovala do civilní podoby v Národní radu a zvolila si do svého čela Eduarda Ševardnadzeho, někdejšího reformního ministra zahraničí SSSR. V srpnu 1992 Kitovani rozhodl o vyslání vojenských jednotek o počtu 3000 mužů do metropole separatistické Abcházie Suchumi, čímž vyvolal krvavý gruzínsko-abchazský konflikt s mnoha mrtvými na obou stranách. Kvůli svým zbrklým rozhodnutím byl Ševardnadzem v květnu 1993 odvolán z funkce ministra obrany a přidal se k opozičním silám (tzv. Národně-osvobozenecké fronty) vedených Tengizem Siguou, který tou dobou také opustil Ševardnadzeho vládu. V lednu 1995 vedl Kitovani společně se Siguou malou armádu Gruzínců uprchlých z Abcházie, aby v oblasti znovu vyvolal konflikt, který už byl víceméně ukončen. Gruzínská vláda včas zareagovala a Kitovaniho i Siguu nechala uvěznit za založení ilegální ozbrojené složky. V roce 1999 dostal od Ševardnadzeho milost a přestěhoval se do Moskvy. Do politiky se pak už nevrátil. Občas se ale přes média vyjadřuje k aktuální politické situaci v Gruzii. Koncem roku 2012 se po nástupu Ivanišviliho vlády vrátil z emigrace do Tbilisi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tengiz Kitovani (gruzínsky თენგიზ კიტოვანი) (*9. června 1939) je bývalý gruzínský vojenský velitel a politik. Původním povoláním byl ale malíř.", "tgt_summary": "Tengiz Kitovani () (born June 9, 1938) is a retired Georgian politician and military commander with high-profile involvement in the Georgian Civil War early in the 1990s when he commanded the National Guard of Georgia and served as a Defense Minister until being gradually sidelined by Eduard Shevardnadze who had earlier been invited to lead the nation after a successful coup d'etat launched by Kitovani and his allies against President Zviad Gamsakhurdia.", "id": 1993601}
{"src_title": "Friedrich Georg Wilhelm von Struve", "tgt_title": "Friedrich Georg Wilhelm von Struve", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Friedrich Georg Wilhelm Struve (šlechtický titul získal až roku 1831) se narodil v německé rodině v dánské Altoně (dnes území Německa, součást Hamburku). Jeho otec, matematik Jacob Struve (1755-1841), zde působil jako ředitel gymnázia. Roku 1808 utekl Friedrich Struve z Německa kvůli hrozbě násilného naverbování do Napoleonovy armády do ruského Děrptu (dnes estonské Tartu). Zde získal filologické vzdělání a za svou dizertační práci \"De studiis criticis et grammaticis apud Alexandrinos\" získal dokonce zlatou medaili. Poté během tří let vystudoval astronomii, kterou zakončil roku 1813 dizertační prací \"De geographicae Speculae Dorpatensis positione\". Po skončení studií začal na Děrptské univerzitě vyučovat a pracovat v její observatoři. Roku 1815 si ve své rodné Altoně vzal Emilie Wall (1796-1834), s níž zplodil 12 dětí (dospělosti se dožilo 8). Od roku 1819 byl řádným profesorem Děrptské univerzity a také ředitelem Děrptské observatoře. Během dvacetiletého působení v čele této instituce ji vybavil na svou dobu prvotřídními zařízeními: Fraunhoferovým refraktorem a heliometrem firmy Repsold. Mezi lety 1824-1837 provedl mikrometrická měření 2714 dvojhvězd. V roce 1830 byla caru Mikuláši I. Pavloviči prezentována Struveho studie o cílech nové velké astronomické observatoře pod Petrohradem. Car s jeho návrhy souhlasil, a tak měl Struve hlavní slovo při výstavbě Pulkovské observatoře, zbudované mezi lety 1833-1839. Hned nato se stal jejím prvním ředitelem. Po smrti své první ženy (1834) se oženil s Johannou Bartels (1807-1867), dcerou ruského matematika německého původu Martina Bartelse. Z tohoto manželství vzešlo dalších 6 dětí (otce přežily 4). Díky jeho úsilí byla Pulkovská observatoř vybavena špičkovým zařízením (mj. např. tehdy největším refraktorem na světě s 38centimetrovým objektivem). Pod Struveho vedením bylo provedeno stupňové měření poledníkového oblouku, jež přineslo důležité poznatky k určení formy a rozměru Země (viz Struveho geodetický oblouk). Stál také za vznikem systému astronomických konstant, který získal celosvětové uznání a používal se asi 50 let. Pomocí přístroje, který sám navrhl, prokázal trvalou aberaci světla. V oblasti hvězdné astronomie objevil, že hvězdy jsou směrem k centru galaxie mnohem blíže k sobě. Zároveň teoreticky popsal existenci a míru mezihvězdného pohlcování světla. Velkou pozornost věnoval Struve studiu dvojhvězd. Jejich katalogy, které sestavil, byly publikovány v letech 1827 a 1852. Struve také roku 1837 podnikl jedno z historicky prvních úspěšných měření roční paralaxy hvězdy (Vegy a souhvězdí Lyry). V polovině 19. století se podílel na založení Lisabonské astronomické observatoře. Po Struvem byl roku 1964 pojmenován kráter na viditelné straně Měsíce. Jméno dynastie Struve nese planetka č. 768 Struveana.", "section_level": 1}], "src_summary": "Friedrich Georg Wilhelm von Struve (v Rusku Vasilij Jakovlevič Struve; 15. dubna 1793 Altona u Hamburku – 23. listopadu 1864 Pulkovo u Petrohradu) byl ruský astronom a geodet německého původu. V roce 1839 založil poblíž Petrohradu Pulkovskou observatoř. Zabýval se především výzkumem dvojhvězd, sestavil jejich katalog. Jako první také změřil vzdálenost hvězdy Vega. Na jeho popud byl vytvořen tzv. Struveho geodetický oblouk, který sloužil k určení přesných rozměrů Země pomocí poledníku. ", "tgt_summary": "Friedrich Georg Wilhelm von Struve (, trans. \"Vasily Yakovlevich Struve\"; 15 April 1793 – ) was a Baltic German astronomer and geodesist from the famous Struve family. He is best known for studying double stars and for initiating a triangulation survey later named Struve Geodetic Arc in his honor.", "id": 172715}
{"src_title": "Fredric Brown", "tgt_title": "Fredric Brown", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ve čtrnácti letech mu zemřela matka a o rok později otec. Pracovat začal v šestnácti letech a prošel různými zaměstnáními, byl úředníkem, zaměstnancem cirkusu, knihovníkem i soukromým detektivem. V letech 1927-1928 se snažil studovat na vysoké škole, ale studia záhy opustil. Roku 1929 se oženil a s manželkou měl dva syny. Od roku 1936 začal psát humoristické povídky pro různé časopisy. V letech 1937-1945 pracoval jako korektor v \"Milwaukee Journal\". Roku 1938 vydal své první detektivní příběhy. Pro pulpové magazíny psal kromě detektivek také sci-fi povídky a westerny. V žánru science fiction debutoval roku 1941 povídkou \"Not Yet the End\" (Ještě není nic ztraceno). Svůj nejznámější sci-fi příběh \"Arena\" (Aréna) vydal roku 1944. Úspěch jeho detektivního románu \"The Fabulous Clipjoint\" (1947, Báječný zapadák), za který obdržel roku 1948 cenu Edgara Alana Poea (Edgar Award) za nejlepší románovou prvotinu, mu umožnil stát se spisovatelem z povolání. Roku 1947 se rozvedl se svou první ženou a následující rok se oženil s Elizabeth Charlierovou. Protože měl vždycky problémy s alergiemi a astmatem, přestěhoval se s manželkou roku 1954 do Tusconu v Arizoně, kde doufal najít pro své zdraví lepší životní podmínky. Nemoc se mu však neustále zhoršovala a začal mít také problémy s alkoholem. Roku 1965 přestal být literárně činný a roku 1972 zemřel na rozedmu plic. V žánru science fiction se proslavil jako tvůrce krátkých a většinou humorně laděných povídek (tzv. short short story) v době, kdy byl humor ve sci-fi velmi vzácný. Kromě povídek napsal celou řadu románů, a to nejen sci-fi ale i detektivních, v nichž v mnoha případech vystupuje dvojice amatérských detektivů, strýc Ambrose Hunter a jeho synovec Ed Hunter. Kromě toho napsal několik scénářů pro televizní seriál Alfreda Hitchcocka \"Alfred Hitchcock Presents\" (1957-1959, Alfred Hitchcock uvádí).", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nejznámější povídky.", "content": "Následující seznam obsahuje především sci-fi povídky, pokud jde o detektivní povídku, je takto označena.", "section_level": 2}, {"title": "Detektivní romány a thrillery.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Románová série s detektivy Ambrosem a Edem Hunterem.", "content": "V následujících románech vystupuje dvojice amatérských detektivů, strýc Ambrose Hunter a jeho synovec Ed Hunter.", "section_level": 3}, {"title": "Série Fredric Brown in the Detective Pulps.", "content": "Série se skládá z devatenácti povídkových sbírek, které obsahují doposud knižně nevydané autorovy detektivní, tajemné a sci-fi povídky z pulpových magazínů, jeho poezii a také nedokončená díla:", "section_level": 2}], "src_summary": "Fredric William Brown (29. října 1906, Cincinnati, Ohio – 11. března 1972, Tucson, Arizona) byl americký novinář, scenárista, humorista a spisovatel fantasy a science fiction, jeden z autorů období tzv. Zlatého věku sci-fi.", "tgt_summary": "Fredric Brown (October 29, 1906 – March 11, 1972) was an American science fiction and mystery writer. He is known for his use of humor and for his mastery of the \"short short\" form—stories of 1 to 3 pages, often with ingenious plotting devices and surprise endings. Humor and a somewhat postmodern outlook carried over into his novels as well. One of his stories, \"Arena\", is officially credited for an adaptation as an of the American television series \". ", "id": 1945175}
{"src_title": "Úrokové riziko", "tgt_title": "Interest rate risk", "src_document": [{"title": "Typy výnosů.", "content": "Počítá se několik typů výnosů, například: formula_1 formula_4 formula_8 Právě výnos do doby splatnosti uvažuje o výnosu na základě splatnosti, kupónů v jednotlivých letech, které nemusí být stejné a nominální hodnotě dluhopisu. Lze ho tedy vymezit také jako výnosovou míru (někdy také vnitřní výnosové procento), při kterém se bude současná hodnota veškerých budoucích příjmů z dluhopisu (kupónů a jmenovité hodnoty) rovnat současné ceně dluhopisu. Jelikož vyřešení takovéto rovnice a získání z ní rovnice pro vnitřní výnosové procento je složité, musí se užít matematické kalkulačky či numerickým metod, tzv. iterací. Výsledek lze také aproximovat například vztahem podle G.A.Hawawiniho a A.Vory: formula_12,", "section_level": 1}, {"title": "Durace.", "content": "Změna tržní ceny dluhopisu má tedy vliv na výnos tohoto cenného papíru do splatnosti. K měření toho, jakou změnu ceny dluhopisu vyvolá změna úrokových sazeb, se používá durace. Ta je také užívána k tomu, aby se dala rychle stanovit nová reálná cena dluhového nástroje při změně výnosnosti do splatnosti. Durace měří sklon závislosti ceny dluhopisu na úrokové míře. Vychází z první derivace ceny dluhopisu podle úrokové míry. Nejznámější tzv. Macaulayova durace, která měří průměrnou dobu trvání, jež je potřebná k tomu, aby investor obdržel veškeré budoucí příjmy z dluhopisu. Přímočařejší vysvětlení zní průměrná doba potřebná k pokrytí investovaných zdrojů příjmy z investice. formula_14 Výsledná durace závisí především na třech faktorech – splatnosti, peněžních tocích a výnosnosti do splatnosti. Čím je hodnota durace větší, tím citlivější bude dluhový instrument na změnu tržní úrokové míry. \"Durace\" pomáhá poměrně úspěšně předpovídat, co se stane s cenou dluhopisu při různých změnách tržních podmínek promítajících se do tržních sazeb. Tento matematický vztah je vždy platný, problém představuje výpočet jednotlivých úrokových sazeb, který je takřka nemožný, dochází tedy k zjednodušování reality. Cena, která se tvoří na trhu, tak ne vždy odpovídá ceně vypočítané podle durace vzhledem k nedokonalosti vstupních údajů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Úrokové riziko vyplývá z pohybu tržních úrokových sazeb. Pokud by se na trhu neměnila cena dluhopisů, mohly by existovat situace, kdy by existovaly dluhopisy se stejným datem splatnosti a s rozdílnou úrokovou mírou. Je tedy zřejmé, že kupovat si dluhopis s nižší kupónovou platbou by poté nemělo pro investora příliš cenu.", "tgt_summary": "Interest rate risk is the risk that arises for bond owners from fluctuating interest rates. How much interest rate risk a bond has depends on how sensitive its price is to interest rate changes in the market. The sensitivity depends on two things, the bond's time to maturity, and the coupon rate of the bond.", "id": 441845}
{"src_title": "Thomas Say", "tgt_title": "Thomas Say", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Thomas Say se narodil ve Filadelfii do prominentní rodiny. Byl pravnukem Johna Bartrama, amerického botanika, o kterém Linné řekl, že je to „největší botanik na světě“. Say již v mládí projevoval zájem o zahrady, kde často chytal motýli a brouky, které uchovával jako vzorky. V dospělosti se stal lékárníkem. V roce 1812 pomohl založit Akademii přírodních věd ve Filadelfii a roku 1816 se poprvé setkal s Charlesem Alexandrem Lesueurem, francouzským přírodovědcem, malakologem a ichtyologem. Krátce nato začal dělat četné výpravy do hraničních oblastí, kde riskoval útoky indiánů a podnikal nebezpečné cesty po divoké přírodě. V roce 1818 Say doprovázel přátele Williama Maclurea a geologa Gerharda Troosta na expedice do Gruzie a na Floridu. Mezi lety 1819 a 1820 vedl major Stephen Harriman Long průzkum Skalistých hor a přítoků řeky Missouri právě se Sayem. Na této jejich expedici byly poprvé stručně popsány druhy jako kojot, liška šedohnědá, lesňáček oranžovokorunkatý, papežík lazurový, strnádka travní, čížek mexický, tyranovec okrovobřichý a další. V roce 1823 sloužil jako hlavní zoolog na dlouhých expedicích do horních toků řeky Mississippi. Také doprovázel několik dalších významných přírodovědců na různých cestách. Dne 4. ledna 1827 se Thomas tajně oženil s Lucy Way Sistare, se kterou se setkal při cestě na New Harmony, kde nakonec také dožil. Lucy byla umělkyně a ilustrátorka, také byla jako první žena zvolena členkou Akademie přírodních věd. V New Harmony také Say dokončil jeho monumentální dílo popisující hmyz a měkkýše. Jinak byl ale Thomas Say skromný a nenáročný člověk, v New Harmony žil téměř jako poustevník. Zemřel na břišní tyfus na New Harmony dne 10. října 1834, kdy mu bylo 47 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas Say (27. června 1787, Filadelfie – 10. října 1834, Nová Harmonie) byl americký přírodovědec, entomolog, malakolog, herpetolog a karcinolog. Je považován za otce popisu hmyzu ve Spojených státech a v Americe je stále několik ocenění, která nesou jeho jméno.", "tgt_summary": "Thomas Say (June 27, 1787 – October 10, 1834) was an American entomologist, conchologist, and herpetologist. His definitive studies of insects and shells, numerous contributions to scientific journals, and scientific expeditions to Florida, Georgia, the Rocky Mountains, Mexico, and elsewhere made him an internationally known naturalist. Say has been called the father of American descriptive entomology and American conchology. He served as librarian for the Academy of Natural Sciences of Philadelphia, curator at the American Philosophical Society, and professor of natural history at the University of Pennsylvania.", "id": 569325}
{"src_title": "Tamarín žlutoruký", "tgt_title": "Red-handed tamarin", "src_document": [{"title": "Chování.", "content": "Opice žijí ve skupinách čítajících od 4 do 15 členů s menší konkurencí mezi samci v oblasti rozmnožování. V období množení rodí mláďata vždy jen jedna samice ve skupině a u zbylých je tento instinkt potlačen. Období březosti trvá 140 až 170 dnů a nejčastěji se narodí dvě mláďata. O mladé tamaríny se starají primárně otcové, ale v péči se střídají i další členové skupiny. Prioritou ve skupině je obrana, a pokud je jeden z tamarínů napaden, ostatní ho brání. Jsou to také teritoriální zvířata, která mohou být agresivní. Mají ostré tesáky a drápy na všech prstech. Tamaríni žlutorucí jsou výjimečně dobří ve šplhání a tráví většinu času v korunách stromů a na větvích. Jsou rychlí a hbití a jsou schopni dalekých skoků či seskoků ze stromů na zem až z výšky 18 metrů bez zranění. Jejich jídelníček zahrnuje hlavně ovoce, květiny, nektar, hmyz, žáby, pavouky či ještěrky. Mezi jejich přirozené predátory patří malé kočky, dravci a hadi.", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "Odchov tamarínů žlutorukých v zajetí není nijak extrémně náročný, zvířata jsou hravá, zvědavá a učenlivá. Jedná se však o sociální tvory, které je potřeba chovat ve skupině s jasnými nároky na prostor a stravu, což je nutné brát v úvahu v případě chovu tamarínů jako domácích mazlíčků a jedinec chovaný bez společnosti vykazuje známky trápení a může i uhynout. V České republice lze tamaríny žlutoruké vidět v řadě zoologických zahrad, například v Zoo Brno, Zoo Plzeň, Zoo Děčín či v Zoo Tábor. Na Slovensku je chován v Zoo Bratislava a Zoo Košice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tamarín žlutoruký (\"Saguinus midas\") patří mezi ploskonosé a své jméno získal podle žlutých či oranžových chlupů na svých končetinách. Jeho přirozeným místem výskytu jsou lesnaté oblasti na severu Amazonky v Brazílii, Guyaně, Francouzské Guyaně, Surinamu a pravděpodobně ve Venezuele. Populace tamarínů, žijící na jihu Amazonie, nemá specificky zbarvené chlupy a je označována jako samostatný druh (Tamarín černý). ", "tgt_summary": "The red-handed tamarin (\"Saguinus midas\"), also known as the golden-handed tamarin or Midas tamarin, is a New World monkey belonging to the family \"Callitrichidae\".", "id": 1381277}
{"src_title": "Chaïm Soutine", "tgt_title": "Chaim Soutine", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v židovském ghettu poblíž Minsku jako desáté dítě z jedenácti potomků chudého krejčího. Jeho rodina byla silně ortodoxní a řídila se pravidly Talmudu, proto si nepřála, aby se jejich syn věnoval umění a maloval (zde zejména lidské postavy). Přesto se mu podařilo studoval v letech 1910 až 1913 na malířské akademii ve Vilniusu. V roce 1913 se odebral do Paříže, aby zde dále studoval. Bydlel na Montparnassu a maloval zde expresionistická zátiší a portréty. Zde se postupně seznámil s celu řadou výtvarníků, kteří zde žili, největší vliv na měj měl patrně Marc Chagall a Amedeo Modigliani. Jeho tehdejší styl byl hodně ovlivněn pracemi Vincenta van Gogha.V roce 1919 odejel z popudu Leopolda Zborowskiho do Céret v Pyrenejích, kde pracoval další tři roky a namaloval zde asi 200 obrazů. Jednalo se často expresionisticky laděné obrazy krajin. V roce 1922 se vrátil zpět do Paříže, kde se věnoval portrétní tvorbě. V roce 1923 americký sběratel Paul Barnes koupil šedesát jeho obrazů. V roce 1925 přesídlil do Cagnes, zde se nervově zhroutil a zničil větší množství svých tehdejších děl. Celý život trpěl velkými depresemi, několikrát se pokusil o sebevraždu. Jeho stav se zlepšil v roce 1929, kdy mu bohatý mecenáš a obchodník Marcellin Castaing nabídl jako podporu pobyt na jeho zámku nedaleko Chartres. Mezi jeho nejznámější díla patří obraz s námětem hromady hnijícího mrtvého masa – \"Mrtvola\" z roku 1925, který je znám tím, že v době jeho tvorby své sousedy na Montmartru šokoval neskutečným zápachem hnijícího hovězího masa (poznámka: tento obraz lze vidět, mimo jiné, např. v americkém filmu \"Úsměv Mony Lisy\" z roku 2003), což musela nakonec tehdy vyřešit přivolaná policie. Jeho tvorba byla velice charakteristická svým osobitým stylem, ze kterého čišel zvláštní smutek, melancholie a pocit osamění. Po vpádu nacistických vojsk do Francie v roce 1940 musel jako Žid uprchnout z Paříže a skrývat se provizorně na venkově. To mělo velký vliv na jeho celkový zdravotní stav, vinou strádání, stresů a neustálému strachu mu prasknul žaludeční vřed. Musel v Paříži narychlo absolvovat operaci, kterou nepřežil.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Jeho dílem se zabýval švýcarský spisovatel a překladatel z ruštiny Ralph Dutli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chaïm Soutine (pův. \"Хаим Соломонович Сутин\", 13. ledna 1893 Smiloviči, Ruské impérium, dnes Bělorusko – 9. srpna 1943 Paříž, Francie) byl malíř židovského původu.", "tgt_summary": "Chaïm Soutine (13 January 1893 – 9 August 1943) was a Belarusian painter who made a major contribution to the expressionist movement while living and working in Paris. ", "id": 5964}
{"src_title": "Tissot", "tgt_title": "Tissot", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Tissot v roce 1853 představil první masově vyráběné \"kapesní\" hodinky, se kterými zažil Charles-Emile v roce 1858 v Rusku velký úspěch, po kterém se následně proslavili na celém světě. Svůj velkolepý úspěch prokázali ziskem dvou zlatých medailí v Ženevě roku 1896 a vítězstvím soutěže Grand Prix hodinářského průmyslu v Paříži v roce 1900. Další úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Přesně o 4 roky později vyrobili slavné \"carské\" hodinky pro důstojníka carské ruské gardy. Dvacátá léta 20. století znamenala pro firmu TISSOT obrovskou změnu ve výrobě hodinek. V roce 1917 vyrobili první \"náramkové\" hodinky pod názvem \"Princ\". Hodinky se těšily velkému úspěchu u evropských a ruských zákazníků, protože měly na tu dobu revoluční design zakřiveného pouzdra a číselné indexy ve stylu Art Deco. Právě proto se v roce 1991 a 2002 dočkaly reedice s quartzovým pohonem ve verzi pro dámy, tak i pro pány. V letech 1929-30 představila první \"antimagnetické\" hodinky, které byly odpovědí na rozšiřující se vliv nových technologií (telefonů a elektrických zařízení), které mohly negativně ovlivnit přesnost hodinek. Firma vytvořila také první \"plastové\" hodinky (\"Astrolon\" - 1971), jejichž pouzdro bylo z plastu, \"kamenné\" (\"Rock watch\" - 1985), vyrobené z alpské žuly, \"perleťové\" (\"Pearl watch\" - 1986), vyrobené z perel a \"dřevěné\" (\"Wood watch\" - 1987) s pouzdrem z dreva. V roce 1930 se firmy TISSOT a OMEGA na určitou dobu spojily a hodinky TISSOT-OMEGA z této éry jsou vyhledávanými sběratelskými předměty.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Od roku 1983 je členem představenstva The Swatch Group Ltd, které je největším výrobcem a distributorem hodinek na světě. V současnosti působí ve více než 150 zemích světa. Je oficiální časomírou a partnerem NASCAR, MotoGP a na mistrovstvích světa v cyklokrosu, motocyklů, šermu a ledním hokeji. TISSOT používá stroječky vysoké kvality (ETA), také kvalitní materiály (316L ocel, titan, 18 karátové zlato) a vůči poškrábání odolná safírová skla. Hodinky jsou voděodolné nejméně od 30 do 300 metrů. Společnost poskytuje náhradní díly a opravářské služby na období 10 let na všechny a až do 20 let na zlaté hodinky. TISSOT se v posledních letech stal známý svojí dotykovou technologií. \"T-Touch\" hodinky mají dotykové safírové sklíčko, kterým se ovládají funkce, jako třeba kompas, barometr, výškoměr, teploměr a stopky. Je možné je vidět i ve filmech a Mr. & Mrs. Smith. Firma TISSOT od svého vzniku až dodnes patří k jedněm z největších inovátorů mezi výrobci hodinek. Vynakládá nemalé finanční prostředky a hlavně úsilí na vývoj technologií svých stroječků, výzkum speciálních materiálů nebo celkové funkce hodinek. Proto se není co divit, TISSOT si našli příznivce i mezi nejznámějšími lidmi světa jako Elvis Presley, Nelson Mandela a Carmen Miranda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tissot je švýcarská hodinářská firma, kterou založil Charles-Felicien Tissot a jeho syn Charles-Emile. Svoji továrnu založili ve městě Le Locle (dodnes sídlo společnosti) ve Švýcarsku.", "tgt_summary": "Tissot SA () is a Swiss luxury watchmaker. The company was founded in Le Locle, Switzerland by Charles-Félicien Tissot and his son, Charles-Émile Tissot, in 1853. Since 1983, Tissot SA has been a subsidiary of the Swiss Swatch Group. ", "id": 1574328}
{"src_title": "Clement Dodd", "tgt_title": "Coxsone Dodd", "src_document": [{"title": "Začátky v hudebním průmyslu.", "content": "Dodd se začal hudbě věnovat v polovině padesátých let minulého století, kdy provozoval soundsystém \"The Downbeat\" poblíž obchodu svých rodičů. Postupem času začal s cíleným nahráváním domácích interpretů, zprvu ve snaze napodobit americké r'n'b. Tyto rané nahrávky nebyly určeny k běžnému prodeji a Dodd je přehrával exkluzivně na diskotékách. Teprve po čase došlo ke změně této praxe a nahrávky se dostaly do běžného prodeje. Zhruba ve stejné době se vyprofiloval osobitý hudební styl ska a Dodd, jenž v roce 1963 založil na Brentford Road v Kingstonu Studio One, se stal jedním z jeho průkopníků.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební inovace v šedesátých letech.", "content": "Ve svém studiu často používal jako doprovodné hudebníky členy The Skatalites. K jeho nejznámějším vokalistům patřili Bob Andy, Jackie Opel, Bob Marley, Marcia Griffiths, Ken Boothe, Alton Ellis, John Holt a další. Po roce 1965 opadla horečka okolo ska a do centra pozornosti se dostal nový hudební žánr rocksteady. Přestože v éře rocksteady nedosáhl takových úspěchů, zůstal předním jamajským producentem a svou pozici ještě posílil v roce 1968 s nástupem reggae.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější kariéra.", "content": "S příchodem nové generace producentů, zejména Joe Gibbse, Bunny Lee, Lee Perryho a dalších, ztratil Coxsone svou vedoucí úlohu, přestože až do začátku osmdesátých let vyprodukoval řadu pozoruhodných desek. Ačkoli tuto informaci nikdy oficiálně nepotvrdil, předpokládá se, že pod pseudonymem Specialist vydal několik dubových alb. Se zhoršující bezpečnostní situací na Jamajce se však rozhodl přestěhovat do New Yorku a jeho vliv definitivně upadnul. Ačkoli se produkci věnoval až do své smrti (v devadesátých letech se dokonce vrátil na Jamajku), velkých úspěchů již nedosáhl.", "section_level": 1}], "src_summary": "Clement Seymour „Sir Coxsone“ Dodd (26. ledna 1932 - 5. května 2004) byl jamajský hudební producent, zakladatel Studio One. Podílel se na rozvoji jamajské hudby všech forem od ska, rocksteady, reggae, dubu a dancehallu. Jeho osudovým soupeřem byl Duke Reid.", "tgt_summary": "Clement Seymour \"Sir Coxsone\" Dodd (26 January 1932 – 4 May 2004) was a Jamaican record producer who was influential in the development of ska and reggae in the 1950s, 1960s and beyond. ", "id": 488008}
{"src_title": "Bílý tesák", "tgt_title": "White Fang", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První část.", "content": "Dva muži, Bill a Henry, a jejich šestičlenné psí spřežení putují nehybnou zasněženou krajinou, pronásledováni hladovou vlčí smečkou. Snaží se dopravit rakev s lordem Alfredem do Fort McGurry. Vychytralá narezlá vlčice v noci přichází k tábořišti a postupně odláká tři psy do lesa. Při pokusu odlákat i čtvrtého, se Bill rozhodne vlčici zpacifikovat a vydá se s puškou do lesa, přestože zbývají pouhé tři náboje. Bill se však již nevrátí a Henry nakonec zůstává sám. Vlci se každou noc stávají odvážnějšími a přibližují se k ohnivému kruhu kolem Henryho, aby svůj lov dokončili. Vyčerpaného Henryho v poslední chvíli zachraňuje skupinka mužů, která pátrá po lordu Alfredovi. První část stojí poněkud mimo zbytek knihy, mohla by vystupovat i jako samostatná hororová povídka. K osudu Henryho ani lorda Alfreda se již v dalším textu London nevrací, avšak v duchu naturalismu seznamuje čtenáře s drsným životem na severu.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá část.", "content": "Vyrušená vlčí smečka se musí vzdát kořisti, naštěstí brzy narazí na několik \"losů\" a období hladu končí. Smečka se postupně rozpadá na menší skupinky, až nakonec s vlčicí zůstávají jen tři vlci - starý jednooký vlk, mladý vůdce smečky a tříroček. Svedou o vlčici souboj, který přežije zkušený Jednooký a získává si tak přízeň vlčice. Dál putují spolu krajinou, dokud vlčice nepocítí potřebu najít úkryt, kde by vrhla mláďata. Mezi štěňaty je jedno šedé, silnější, živější a zvědavější než ostatní, které jako jediné z vrhu přežije další období hladu. Šedý vlček zkoumá okolní svět a seznamuje se se zákonem masa: žer, nebo budeš sežrán.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí část.", "content": "Zatímco druhá část popisuje život v divočině, ve třetí části je šedý vlček nucen naučit se, jak žít mezi lidmi a s ostatními psy. Jeden z indiánů pozná ve vlčici Kiču - poloviční fenu psa a poloviční vlčici, která patřila jeho bratrovi, než utekla mezi vlky. Šedý bobr odvádí Kiču i její štěně, pojmenované Bílý tesák, do indiánského tábora u řeky Mackenzie. Bílý tesák je překvapen náhlou podřízeností své matky, považuje proto lidi za mocné bohy a učí se být poslušen jejich vůli. Vlčí původ štěněte však vyvolává v ostatních psech nedůvěru a do čela nepřátel Bílého tesáka se postaví stejně starý Lip-Lip. Neustálé pronásledování a rvačky s ostatními nutí Bílého tesáka být chytřejším, obratnějším, lstivějším a současně zlostnějším a divočejším. V indiánském táboře zůstává zpočátku jen proto, že čeká, až se jeho matka, kterou byl Šedý bobr nucen prodat, vrátí zpět. Přílišná závislost na bozích mu však již nedovoluje uposlechnout volání divočiny a stává se z něj tažný pes. Vzdává se svobody výměnou za jídlo, ochranu a společnost, svému pánovi ale slouží z povinnosti, nikoli z lásky.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtá část.", "content": "V létě roku 1898 se Šedý bobr vydává do Fort Yukonu prodávat kožešiny zlatokopům. Bílý tesák poprvé vidí bílé muže, kteří se mu zdají být mnohem mocnějšími bohy než indiáni. Jejich psi jsou však slabí a Bílý tesák se baví vyvoláváním rvaček, které obvykle končí smrtí vyprovokovaného psa. Psí šarvátky vzbudí zájem Hezouna Smithe, zbabělého a ošklivého muže, jenž se snaží divokého Tesáka získat. Šedý bobr jeho nabídkám odolává, ale vytrvalý Smith z něj udělá alkoholika a nakonec vlka koupí za pár lahví whisky. Hezoun Smith Bílého Tesáka psychicky a fyzicky týrá, aby stvořil nejzuřivějšího psího zápasníka. Stane se z něj zkušený zabiják, až jednou při zápasu s buldokem Čerokim mu poprvé hrozí téměř jistá smrt. Zachraňuje ho důlní inženýr Weedon Scott a polomrtvého psa od Smitha kupuje. Trpělivému Weedonovi se časem podaří získat Tesákovu důvěru. Stává se jeho „učitelem lásky“.", "section_level": 2}, {"title": "Pátá část.", "content": "Poslední část popisuje spokojený život Bílého Tesáka na kalifornské farmě v údolí Santa Clara patřící Weedonovu otci, soudci Scottovi. Jeho posledním úkolem je potlačit své lovecké pudy a naučit se vycházet s ostatními domácími zvířaty. V závěru zachraňuje soudce Scotta před uprchlým zločincem Jimem Hallem a přestože je po střetu těžce zraněn, přežívá. Kniha končí v romantickém duchu, když Tesák ukazuje Weedonovi svá štěňata, která má s ovčáckou fenou Collie.", "section_level": 2}, {"title": "Filmové zpracování.", "content": "Na motivy knihy bylo natočeno mnoho filmů. Nejrozšířenější je verze z roku 1991, režírovaná Randalem Kleiserem s Ethanem Hawkem v hlavní roli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bílý tesák (v originále \"White Fang\", 1906) je román amerického spisovatele Jacka Londona. London navazuje na své nejznámější dílo \"Volání divočiny\" (\"The Call of the Wild\", 1903), avšak nyní se věnuje opačnému procesu, kdy se z divokého vlka stává domestikovaný pes. Jedním z důležitých témat je otázka vlivu prostředí na osobnost a chování jedince. V nehostinné severské pustině přežívají jen ti nejsilnější, ale London se v románu snaží ukázat, že láska a laskavost může povahu měnit stejně dobře jako násilí. ", "tgt_summary": "White Fang is a novel by American author Jack London (1876–1916) — and the name of the book's eponymous character, a wild wolfdog. First serialized in \"Outing\" magazine, it was published in 1906. The story details White Fang's journey to domestication in Yukon Territory and the Northwest Territories during the 1890s Klondike Gold Rush. It is a companion novel (and a thematic mirror) to London's best-known work, \"The Call of the Wild\" (1903), which is about a kidnapped, domesticated dog embracing his wild ancestry to survive and thrive in the wild. ", "id": 729809}
{"src_title": "Stadion Sparty na Letné", "tgt_title": "Stadion Letná", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stadion je v provozu od roku 1917. První stadion o dřevěné konstrukci byl otevřen v roce 1921. V roce 1934 bylo rozhodnuto o rozšíření kapacity na 45 000 diváků, v témže roce však vyhořela hlavní tribuna. V roce 1937 byl otevřena nová železobetonová hlavní tribuna (autor V. Slavík), která dnes představuje cennou konstruktivistickou památku. Mezi lety 1967 a 1969 proběhla zásadní rekonstrukce stadionu, jejíž autory byli Vladimír Syrovátka a Cyril Mandel. Byly postaveny nové ocelové tribuny, které citlivě integrovaly západní hlavní tribunu. Hřiště bylo zahloubeno o 2,9 m, což z hlediska výšky stadionu umožnilo udržení horizontu sousedních domů. Nový sparťanský stadion byl první v naší fotbalové historii, který neměl hlediště a hřiště oddělené plotem. V hlavní tribuně bylo umístěno moderní sportovní rehabilitační centrum se saunou, bazénem a vodoléčbou. Vnější strana tribuny směrem k Letenské pláni sloužila za socialismu komunistickým funkcionářům při prvomájových průvodech, vojenských přehlídkách a podobně. Přes námitky Antonína Kapka byla tato přehlídková tribuna po celou socialistickou éru vyzdobena ocelovou abstraktní plastikou \"zakázaných\" autorů Vladimíra Janouška a Jiřího Nováka. Tato plastika z neznámých důvodů nepřežila až následnou modernizaci stadionu. Autorem sochy Brankáře před hlavní tribunou je známý ak. sochař Zděněk Němeček. 9. září 1994 byl stadion znovu otevřen po celkové modernizaci. Všechna místa jsou od té doby k sezení a kapacita se tak snížila na 21 tisíc diváků. Stadion vyhovuje všem požadovaným normám. Od roku 2002 má stadion vyhřívaný trávník. Roku 2009 na stadionu proběhly zásadní změny. Byly odstraněny bariéry a byly nainstalovány 2 velkoplošné obrazovky a nainstalovány infračervené zářiče pro vytápění tzv. „protilehlé“ tribuny, což výrazně zlepšilo komfort diváků. Kapacita diváků se však snížila z 20 854 na 18 185.", "section_level": 1}, {"title": "Jméno.", "content": "Stadion na Letné nesl podle sponzora mezi lety 2003 a 2007 název \"Toyota Arena\". V roce 2007 se stala novým partnerem stadionu pojišťovna AXA a název se změnil na \"AXA Arena\". Před začátkem sezóny 2009/2010 se opět změnil partner a od té doby stadion nese název podle pojišťovny \"Generali Arena\"; v souvislosti se sloučením pojišťoven a jejich novým názvem došlo od jarní části ligového ročníku 2019/2020 i k přejmenování stadionu na Generali Česká pojišťovna Arena.", "section_level": 1}, {"title": "Výhled.", "content": "V současné době (2010) probíhají přípravy na rekonstrukci stadionu zahrnující např. rozšíření kapacity hlavní tribuny (kapacita stadionu by se měla navýšit na cca 25 000) a nové zastřešení tribun. Uvažuje se i o venkovním plášti ochozů.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Od roku 1983 je k dispozici tramvajová zástavka Sparta v blízkosti Letenského náměstí. Roku 1986 přibyla k této zástavce ve směru k Hradčanské i zastávka druhá přímo před hlavním vchodem stadionu. Tato zastávka však byla v letech 2001–2008 dočasně zrušena a poté v letech 2008–2011 nahrazena zastávkou dočasnou. Původní zastávka Sparta byla v roce 2012 přejmenována na Korunovační a zastávka před stadionem prošla rekonstrukcí v souvislosti s výstavbou tunelu Blanka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fotbalový stadion na Letné v Praze (sponzorským názvem od února 2020 jako Generali Česká pojišťovna Arena) používá pro své domácí zápasy fotbalový klub AC Sparta Praha a česká fotbalová reprezentace. S kapacitou 18 185 diváků je to třetí největší fotbalový stadion v Praze (po novém stadionu Slavie a stadionu Evžena Rošického). ", "tgt_summary": "The Generali Česká pojišťovna Arena, previously, and still commonly known as Letná Stadium ( ), is a football stadium in Prague. It is the home venue of Sparta Prague and occasionally hosts the matches of the Czech Republic national football team. It has capacity for 19,416 people.", "id": 150758}
{"src_title": "Jaroslav Plašil", "tgt_title": "Jaroslav Plašil", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Profesionální kariéru začal v SK Hradec Králové, ale již v roce 1999, po Mistrovství Evropy hráčů do 16 let, přestoupil do monackého klubu AS Monaco, za který o dva roky později hrál francouzskou nejvyšší soutěž. V jarní části sezóny 2003 hostoval v druholigovém klubu US Créteil. Od podzimu opět hrál za Monaco v nejvyšší soutěži a v roce 2004 se probojoval s klubem do finále Ligy mistrů proti portugalskému celku FC Porto, to ale nakonec sledoval pouze z lavičky (AS Monaco prohrálo 0:3). V létě 2007 přestoupil do španělského týmu CA Osasuna Pamplona. Po počátečních nevyrovnaných výkonech se Plašil vypracoval v jednu z důležitých postav týmu, jenž nakonec vybojoval záchranu v Primera División. V létě 2009 se vrátil do Francie, když přestoupil do týmu úřadujícího mistra Girondins Bordeaux. V sezóně 2012/13 získal s týmem prvenství v Coupe de France, ve finálovém střetnutí proti Évianu vedl tým jako kapitán, Girondins vyhrál 3:2. Na sezónu 2013/14 byl odeslán na hostování do italského týmu Calcio Catania hrající italskou Serii A. První gól vstřelil 29. září 2013 v 6. ligovém kole proti AC ChievoVerona, přispěl jím k výhře 2:0.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Nastupoval za české mládežnické reprezentační výběry. První zápas v A-mužstvu české reprezentace absolvoval 31. března 2004 na stadionu Lansdowne Road proti domácímu Irsku, toto přátelské utkání ostrované vyhráli 2:1. Plašil šel na hřiště v 69. minutě. První gól si připsal hned ve svém druhém utkání, v domácím přátelském zápase 2. června 2004 proti Bulharsku, v 74. minutě zvyšoval na 2:0. Česká republika porazila balkánského soupeře 3:1. Po evropském šampionátu 2012 nastoupil 8. září v Kodani proti Dánsku (kvalifikační zápas o MS 2014 v Brazílii, 0:0). V dalším utkání v Teplicích proti Finsku 11. září odehrál první poločas (prohra 0:1). Nastoupil v základní sestavě v kvalifikačním zápase proti Maltě a v 67. minutě předložil přesnou zpětnou přihrávku na třetí český gól Janu Rezkovi. Po čtyřzápasovém střeleckém trápení českého týmu bez vstřeleného gólu (mimo výše zmíněných zápasů ještě prohra 0:1 z evropského šampionátu s Portugalskem a remíza 0:0 s Ukrajinou) zvítězila ČR 3:1, v nastaveném čase chytil ještě Petr Čech přísně nařízený pokutový kop. 16. října 2012 nastoupil Plašil v Praze v kvalifikačním zápasu s Bulharskem (0:0). 14. listopadu 2012 odehrál kompletní přátelský zápas se Slovenskem v Olomouci, český národní tým vyhrál nad Slovenskem 3:0. 6. února 2013 nastoupil v přátelském utkání v Manise proti domácímu Turecku, Česká republika zvítězila 2:0. 22. března odehrál na Andrově stadionu v Olomouci kvalifikační zápas s Dánskem, český výběr podlehl soupeři 0:3. Účast Jaroslava Plašila na vrcholových turnajích:", "section_level": 1}, {"title": "EURO 2016.", "content": "Trenér Pavel Vrba jej zařadil do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii. V těžké základní skupině D odehrál všechny tři zápasy: proti Španělsku (porážka 0:1), proti Chorvatsku (remíza 2:2) a proti Turecku (porážka 0:2). Český tým obsadil se ziskem jediného bodu poslední čtvrté místo skupiny. Po skončení šampionátu ohlásil hráč konec reprezentační kariéry.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační góly a zápasy.", "content": "Góly Jaroslava Plašila za českou reprezentaci do 21 let Góly Jaroslava Plašila za A-mužstvo české reprezentace", "section_level": 2}], "src_summary": "Jaroslav Plašil (* 5. ledna 1982, Opočno) je český fotbalový záložník a bývalý reprezentant, který ukončil kariéru ve francouzském klubu Girondins Bordeaux, jehož byl i kapitánem. A nyní je asistentem trenéra místního rezervního týmu hrající pátou nejvyšší soutěž. Mimo ČR působil na klubové úrovni ve Francii, Španělsku a Itálii. V A-mužstvu české reprezentace odehrál v letech 2004–2016 celkem 103 zápasů a vstřelil 7 gólů.", "tgt_summary": "Jaroslav Plašil (; born 5 January 1982) is a Czech former professional footballer who played as a midfielder. He spent most of his career in France with Monaco and Bordeaux, making 411 Ligue 1 appearances. He played 367 total times for the latter, and captained them to victory in the 2012–13 Coupe de France. He also played two seasons with Osasuna in Spain and one on loan to Catania in Italy. ", "id": 640556}
{"src_title": "Přepadení 13. okrsku (film, 2005)", "tgt_title": "Assault on Precinct 13 (2005 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Policejní stanice v detroitském okrsku 13 se koncem roku 2004 uzavírá, poslední den v roce zde má službu jen seržant před důchodem Jasper O'Shea, seržant Jake Roenick a sekretářka Iris. Jake Roenick bere prášky na uklidnění, stále jej trápí pocit viny z nezdařené akce při protidrogovém zátahu o osm měsíců dříve, při němž zemřeli dva jeho kolegové. Pomoci se mu snaží psychiatrička Alex, která se na stanici musí večer vrátit. Jake jí ukradl lékařské záznamy o své osobě a ona si toho hned nevšimla. Mezitím je v jiné části města zatčen mafiánský boss Marion Bishop, který zabije během zatýkání tajného policistu. Bishop je převážen do vězení se třemi dalšími zločinci, narkomanem Beckem, zlodějkou Annou a padělatelem Smileym. Během sněhové vánice dostane řidič policejního autobusu pokyn, aby kvůli dopravní nehodě na trase zajel na okrsek 13 a počkal na další instrukce. Vězňové jsou umístěni do cel a ostraha se připojí k posádce stanice slavící příchod nového roku 2005. Oslavy netrvají dlouho, stanice je krátce nato přepadena maskovanými ozbrojenci. Mobily jsou rušeny a veškerá komunikace je přerušena. Seržant Roenick se dozví od Bishopa, že muži venku jsou policisté pod vedením zkorumpovaného kapitána Marcuse Duvalla. Jeho zájmem je zabít Bishopa (a všechny ostatní na stanici), aby odstranil nepohodlné svědky vlastní kriminální činnosti. Roenick si uvědomí, že se musí spojit s Bishopem a ostatními vězni při obraně stanice, aby měli alespoň nějakou šanci na přežití. Proti tomu protestuje seržant Jasper. Útoky zvenčí jsou odraženy, ke stanici přijíždí automobil Kevina Capry, kolegy Jakea. Tomu se za pomoci Roenicka podaří dostat dovnitř. Beck ani Bishop mu nevěří, myslí si, že je to nastrčený člověk Duvalla, ale Jake se za něj zaručí. Beck se Smileym se pokusí utéci, ale jsou zastřeleni. Anna s psychiatričkou Alex (která zde také uvízla) se dostanou k autu a snaží se projet přes ostřelovače. Nepodaří se jim to, Anna zemře a Duvall zastřelí Alex, když mu neodpoví na otázku, kolik lidí je uvnitř obléhané stanice. Bishop přistihne Capru při podezřelé činnosti, myslí si že něco signalizoval ven. Jake mu uvěří a Caprovi nasadí pouta. Přilétá vrtulník a na střechu se spouští členové zásahové jednotky. Jake s Bishopem polijí patro benzínem a zapálí ho, útok je opět odražen. Pak si seržant Jasper O'Shea vzpomene, že se ze stanice dá dostat kanalizací. Ale je to past, venku u východu z kanalizace už čeká Duvall se svými kumpány. Zradil O'Shea. Vypukne přestřelka a Marionu Bishopovi s Jakem se podaří utéci do nedalekého lesa. Ještě nemají vyhráno, výhoda je na straně Duvalla, jehož střelci jsou vybaveni noktovizory (zařízení pro noční vidění). Dvojice stíhaných mužů útočníky včetně Duvalla zlikviduje, oba jsou však přitom postřeleni. Jejich spolupráce končí, Marion Bishop varuje Jakea, aby se nepokoušel jej pronásledovat a mizí ve tmě. Jedinou další osobou, která přežila je sekretářka Iris.", "section_level": 1}, {"title": "Citáty.", "content": "\"„V životě jsem viděl hodně mužů, kteří hleděli smrti do očí a každý z těch mužů prosil Boha o pomoc, ale žádná z těch proseb nikdy nebyla vyslyšena. Tak jsem přestal věřit.“\" (Marion Bishop)", "section_level": 1}], "src_summary": "Přepadení 13. okrsku (anglicky \"Assault on Precinct 13\") je francouzsko-americký akční thriller z roku 2005, který natočil režisér Jean-François Richet. Ethan Hawke se zde představí v roli policisty, který je nucen při bránění obléhané policejní stanice spolupracovat s odsouzenými vězni. Film je remakem snímku režiséra Johna Carpentera z roku 1976 se stejným názvem \"Přepadení 13. okrsku\", který čerpal mj. z westernu \"Rio Bravo\" (1959). ", "tgt_summary": "Assault on Precinct 13 is a 2005 French-American action thriller film directed by Jean-François Richet and starring Ethan Hawke and Laurence Fishburne. The cast also includes John Leguizamo, Maria Bello, Ja Rule, Drea de Matteo, Brian Dennehy, Aisha Hinds and Gabriel Byrne. It is a loose remake of John Carpenter's 1976 film of the same name, with an updated plot.", "id": 563793}
{"src_title": "Kost Levyckyj", "tgt_title": "Kost Levytsky", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "V době nástupu do parlamentu je uváděn jako advokát ve Lvově. Pocházel z rodiny řeckokatolického duchovního. Vystudoval Vídeňskou univerzitu a Lvovskou univerzitu. V roce 1884 získal titul doktora práv. Od roku 1890 měl ve Lvově vlastní advokátní kancelář. Byl členem vědecké Ševčenkovy společnosti, ředitel rusínského zemského svazu spořitelen. Byl členem ústředního výboru spolku \"Prosvita\". Patřil mezi spoluzakladatele prvního ukrajinského právnického periodika \"Časopis pravnyca\" a v letech 1899–1900 byl členem jeho redakce. V roce 1899 spoluzakládal Ukrajinskou národně demokratickou stranu a v letech 1902–1911 byl jejím předsedou. V roce 1908 byl zvolen na Haličský zemský sněm, kde předsedal ukrajinskému poslaneckému klubu. Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 66. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911. V době svého působení na Říšské radě je uváděn coby zástupce Ukrajinské národně demokratické strany. Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen poslaneckého Rusínského klubu. Po volbách roku 1911 zasedal v klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení. Na Říšské radě předsedal parlamentnímu ukrajinskému klubu. Za první světové války byl předsedou Ukrajinské národní rady ve Vídni. Po válce, v době krátké existence Západoukrajinské lidové republiky, se stal předsedou vlády tohoto státního útvaru (oficiálně předseda státního sekretariátu). Ve funkci setrval do počátku roku 1919. Po obsazení území Západoukrajinské lidové republiky Polskem působil v exilové ukrajinské vládě ve Vídni. Počátkem 20. let předsedal ukrajinské delegaci na mírových jednáních v Rize a Ženevě. Roku 1924 se vrátil do Lvova. Byl činný v ukrajinských organizacích. Přispíval do ukrajinských periodik. Předsedal svazu ukrajinských právníků. V roce 1939 ho sovětská okupační armáda zajala a byl po 20 měsíců vězněn v Moskvě. Později se mohl vrátit do Lvova. V červenci 1941 tam založil Ukrajinskou národní radu, která se snažila využít prvotního rozkladu sovětské nadvlády nad historickou Haličí k obnovení ukrajinských národnostních cílů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kost Levyckyj, cyrilicí Кость Левицький, též Kostjantyn Levyckyj, Костянтин Левицький (17. nebo 18. listopadu 1859 Tysmenycja – 12. listopadu 1941 Lvov), byl rakouský právník a politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, po válce předseda vlády Západoukrajinské lidové republiky.", "tgt_summary": "Kost Levytsky (; 1859 – 1941) was a Ukrainian politician. He was a founder of the Ukrainian National Democratic movement and the leader of the State Representative Body of the Ukrainian government declared on June 30, 1941", "id": 1719459}
{"src_title": "Monogramista E.S.", "tgt_title": "Master E. S.", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Předpokládá se, že umělec pocházel stejně jako anonymní Mistr hracích karet z jihozápadního Německa nebo Švýcarska, protože styl jeho kresby lze odvodit od tamější malby ze stejné periody. Monogramista E.S. žil v Horním Porýní a existuje doklad, že navštívil Mainz. Byl aktivní mezi lety 1450 - 1467 a termín \"Meister\" znamená, že získal kvalifikaci mistra a vedl vlastní dílnu. Byl patrně vyučen jako zlatník, protože na grafických matricích užíval zlatnické punce a měl předchozí praxi s užíváním zlatnického rydla. Některé jeho listy byly zjevně předlohou pro zlatnickou práci. Také vytvořil dva portréty patrona zlatníků Svatého Eligia a rovněž označení práce monogramem je standardní praxí u významných zlatnických řemeslných výrobků. Historik Horst Appuhn ale dává iniciály do souvislosti s poutí do benediktinského kláštera Eisendeln a třemi grafickými listy Madona z Einsiedelnu z roku 1466. Appuhn soudí, že k vzhledem k rozdílné kvalitě listů, iniciály E.S. ve skutečnosti představují dílenskou značku. V posledních letech života byl jeho asistentem jiný významný zlatník a grafik Israhel van Meckenem, který přepracoval 41 původních matric Monogramisty E.S. Je pravděpodobné, že se u něj učil také Martin Schongauer.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Tento neznámý mistr byl identifikován jen podle iniciál, kterými podepisoval svoje grafické listy. Byl zároveň prvním grafikem, kdo svá díla takto označoval. Jeho význam historikové umění spatřují zejména v technické dovednosti a inovacích. Grafické listy mistra E.S. byly hojně kopírovány a sloužily malířům jako kompoziční předlohy. Historik Alan Shestack rozlišuje tři periody v díle Monogramisty E.S. - kolem roku 1450, 1450-1460 a po roce 1460. Po roce 1450 začal používat rydla k vytvoření hlubších stop, což umožnilo tisk většího množství listů (kolem 60 kusů) z jedné matrice. Využíval stínování a znázornění prostorového objemu pomocí paralelních a křížových linií a kresba postav se zdokonalovala. I postavy, které jsou statické, mají často napjaté a zkroucené pozice. V poslední fázi tvorby jsou figury uvolněnější a v kompozicích je více využit volný nerytý povrch matrice. Sekulární a komické náměty jeho grafických listů nemají obdoby v tehdejší malbě a udržely si půvab do současnosti (\"Milenecký pár\", \"Figurální abeceda\"). Jsou také vodítkem k tehdejší módě v oblékání. Celkem je známo 318 originálních grafických listů autora, z toho 95 v jediném exempláři a 50 ve dvou kopiích. O celkem 38 listech Israhela van Meckenema se předpokládá, že jsou přepracovány z původních matric Monogramisty E.S. Pouze dvě kresby (Louvre, Berlínské muzeum) byly bezpečně identifikovány jako díla autora. Ke kresbě \"Křest Krista\", která se nachází v Louvru, existují dva grafické listy Monogramisty E.S., kde je volný prostor dodatečně vyplněn dalšími detaily. K latinským textům Ars moriendi (návody na \"Dobrou smrt\") z let 1415 a 1450, které byly ve své době velmi populární, vytvořil sérii jedenácti rytin podle starších knižních iluminací.", "section_level": 1}], "src_summary": "Monogramista E.S.., v Německu Meister E.S.., dříve také Master of 1466 (* přibližně 1420 – kolem 1468) byl pozdně gotický německý rytec, zlatník a grafik.", "tgt_summary": "Master E. S. (c. 1420 – c. 1468; previously known as the \"Master of 1466\") is an unidentified German engraver, goldsmith, and printmaker of the late Gothic period. He was the first major German artist of old master prints and was greatly copied and imitated. The name assigned to him by art historians, \"Master E. S.\", is derived from the monogram, E. S., which appears on eighteen of his prints (variants appear on others). The title, Master, is used for unidentified artists who operated independently. He was probably the first printmaker to place his initials on his work. ", "id": 32484}
{"src_title": "Marija Nikolajevna Volkonská", "tgt_title": "Mariya Volkonskaya", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vzdělání Volkonské poskytli domácí učitelé. Hrála výborně na klavír a měla krásný hlas. Mluvila několika cizími jazyky. Rodinu Rajevských už od roku 1817 znal dobře Alexandr Sergejevič Puškin. Přátelské vztahy s Rajevskými utužil ruský básník během jejich společné cesty na Kavkaz a Krym. Traduje se, že byl Puškin zamilovaný do Marije. Ta jej inspirovala v několika dílech - postava mladé Čerkesky v Kavkazském zajatci (1820 - 21) a kněžna Marija v Bachčisarajské fontáně (1822). Příznačné je, že v obou dílech jde o neopětovanou lásku. Puškin věnoval mladé kněžně řadu svých děl. V roce 1824 požádal o ruku Marije polský básník Gustav Olizar, pro jejího otce generála Rajevského byl však tento sňatek nepřijatelný. Generál si pro svou dceru vybral Sergeje Grigorjeviče Volkonského. Na konci roku 1825 těhotná Marija pobývala na panství u svých rodičů. O děkabristických událostech 14. prosince 1825 nic nevěděla. Syn Nikolaj (Mikuláš) se ji narodil 2. ledna 1826. O několik dní později 5. ledna 1826 Volkonskij dorazil na panství Rajevských, ale ve stejný den po shledání s manželkou a synem odjel k armádě. Zatčen byl 7. ledna. Rodina kněžny Marije od ní tuto skutečnost skrývala. Nakonec však Volkonská zjistila, že byl manžel zatčen a spolu se synem se vydala do Petrohradu. Žádat o setkání s manželem musela Volkonská domluvit přímo u cara Mikuláše I. Sergej Volkonskij byl nakonec odsouzen k vyhnanství na Sibiř a Marija se jej rozhodla následovat. Budoucí carský ministr a příbuzný manžela P. M. Volkonskij se ptal Marije, zda si je jistá návratem zpět do evropského Ruska. Odpověděla mu: \"Nechci se vrátit, jedině se Sergejem, ale proboha, neříkejte to mému otci\". Svého prvorozeného syna Mikuláše byla nucena při odjezdu na Sibiř zanechat u sestry svého manžela. Než vyrazila na Sibiř, na jeden den se zastavila v Moskvě 26. prosince 1826 v domě u své švagrové Zinajdy Volkonské, která pro Marii uspořádala rozlučkový hudební večer. Tam se Marija naposledy viděla s Puškinem. 12. února 1827 dorazila do Blagodatského dolu u města Nerčinsk (Zabajkalský kraj) na Sibiři. V roce 1827 následovala svého muže do sibiřského města Čita, kam byli vyhnání ostatní děkabristé. V roce 1830 odjela za Volkonským do vesnice Pětrovskij zavod (dnes město Petrovsk-Zabajkalskij). Dopisovala se na žádost ostatních děkabristů s jejich příbuznými a přáteli. Takto pomáhala například Michailu Sergejeviči Luninovi, kterému carské úřady zakázaly na rok psát dopisy vlastnoručně. Na její jméno se na Sibiř posílaly časopisy (literární noviny Delviga), knihy i zahraniční tisk. Maria Nikolajevna přežila syna, kterého zanechala v Rusku. Na Sibiři jí pak zemřela dcera. Musela čelit konfliktu s rodinou, která s její dobrovolným pobytem na Sibiři nesouhlasila. Z vězení byl Volkonskij propuštěn v roce 1837. Nadále však zůstával ve vyhnanství. Rodina Volkonských nejprve žila ve vesnici Urik. O něco později bylo Mariji uděleno povolení odstěhovat se s dětmi do Irkutsku (1845). Za dva roky získal povolení žít v Irkutsku i Volkonskij. Dům rodiny Volkonských v Irkutsku se zachoval do dnešních dní a v současné době se tam nachází muzeum Volkonských. Car Alexandr II. byl na rodinu Volkonských mírnější a Marija získala povolení vrátit se do evropské části Ruska v roce 1856, Sergej Volkonskij odjel ze Sibiře v roce 1856. Volkonská po sobě zanechala \"Zápisky\" ve francouzštině. Tvrdila, že jsou určeny výhradně pro její děti a vnuky. Jedním z mála lidí, které syn Marije Nikolajevny seznámil s jejími vzpomínkami, byl básník a spisovatel Nikolaj Alexejevič Někrasov. Teprve v roce 1904 Michail Sergejevič Volkonskij se rozhodl je publikovat. Marija Rajevská-Volkonská zemřela v roce 1863 v Černigově na nemoc srdce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marija Nikolajevna Volkonská (rusky: \"Мария Николаевна Волконская\") (rozená Rajevská 25.12.1805/06/07 - 10.08.1863 na panství Voronki v Černigovské gubernii) - dcera N. N. Rajevského, manželka děkabristy S. G. Volkonského (od 11. ledna 1825, Kyjev), s nímž i přes odmítavý postoj své rodiny odjela na Sibiř. ", "tgt_summary": "Princess Maria Nikolaevna Volkonskaya (\"née\" Raevskaya; ; December 25, 1805August 10, 1863) was the youngest daughter of the Russian general Nikolay Raevsky and Sophia Konstantinova, granddaughter of Mikhail Lomonosov. In 1825 Maria married the future Decembrist Major General Prince Sergey Grigorievich Volkonsky. When Volkonsky was arrested and exiled to Siberia, she followed him into exile on the condition that her children born after her departure to Siberia would be forever struck from the noble estate and become bonded laborers (); the threat, however, was not put into practice.", "id": 865193}
{"src_title": "Garry’s Mod", "tgt_title": "Garry's Mod", "src_document": [{"title": "Hra.", "content": "Ačkoliv je Garry's mod většinou považován za plnou hru, nemá žádný cíl a hráči mohou používat sadu nástrojů pro jakékoliv účely. Garry's Mod dovolí hráčům manipulovat s předměty, vytvářet nábytek a „podpěry“ – různé objekty které mohou hráči umístit ve hře. Podpěry mohou být vybrány z jakékoliv nainstalované hry, jedoucí na Source enginu nebo z komunitou vytvořených kolekcí. Hlavním rysem hry jsou 2 „zbraně“ – Fyzikální zbraň a Nástrojová zbraň pro manipulování s objekty. Fyzikální zbraň dovoluje sebrat objekty, upravit je a zamrazit na místě. Od Garry's Modu 13 je možné změnit barvu Fyzikální zbraně přes kontextové menu, kde lze změnit barvu její záře, paprsku a světelného kruhu. Nástrojová zbraň je mnohoúčelový nástroj pro provedení různých úkolů, jako kombinování podpěr, jejich spojování pomocí lan, a vytváření navijáků a kol. Nástrojová zbraň se také používá pro kontrolu komunitních doplňků. Další populární pojem je pózování hadrových panenek. Hráč může konkretizovat model ze source hry a pózovat ji pomocí rozmanitých nástrojů. Je to populární nástroj pro vytváření videí fanoušky a machinim. Výhoda Garry's Modu je, že jede na upravené verzi enginu Havok, jež dovolí hráči vybudovat zařízení, která dbají na fyzikální zákony.", "section_level": 1}, {"title": "Hra pro více hráčů.", "content": "Garry's mod podporuje multiplayer na jednoúčelových herních serverech. Tyto servery jsou provozovány komunitou a některé servery získávají zisk z dodatečných VIP funkcí. Hráči mohou budovat společně zařízení a komunikovat pomocí textu nebo hlasu. Na Garry's mod serverech jede mnoho herních modů, mnoho z nich jsou uživateli vytvořené modifikace. Některé z populárnějších modů zahrnují: Roleplay (RP)-kde na sebe hráči berou specifickou roli ze serverové společnosti, CityRP kde hrají určitou roli v městské společnosti a Trouble in Terrorist Town (TTT), která zahrnuje skupinu teroristů (nevinní) (může obsahovat skupinu detektivů, kteří mají speciální nástroje na pomoc hledání zrádců), s další menší skupinou zrádců s nimi, jejichž úkolem je zabít všechny nevinné; stejně jako v několika modech o přežití se zombí. Jsou také servery Běhů Smrti kde \"Mrtví\" hráči spouští pasti a pokouší se zabít ostatní hráče, kteří se snaží dostat do konce úrovně, kterým je většinou druh překážkové dráhy.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelsky vytvořený obsah.", "content": "Garry's Mod nabízí široké spektrum módů a zásuvných modulů, které mohou být vytvořeny pomocí implementace skriptovacího jazyka Luy, který dovolí uživatelům vytvořit jejich vlastní zbraně, osoby, herní mody a další modifikace. Je mnoho příkladů vlastností vytvořených pomocí pluginů. Herní pravidla a vlastnosti mohou být také upravovány tak, aby se přizpůsobily konkrétnímu módu nebo žánru. Hráči mohou vytvořit své vlastní zbraně, od zbraní na blízko, přes palné zbraně po nepřímé zbraně jako nálety. Modely zbraní a skiny mohou být použity buďto z existující hry jedoucí na Source enginu, nebo z komunitou vytvořeného seznamu. Hráči mohou vytvořit \"skriptované osoby\" a \"skriptované nástroje\", které mohou komunikovat přímo s hráčem nebo dovolit manipulování s objekty z herní nabídky. V Lue mohou hráči také vytvořit skripty pro nehráčské postavy. Různé modely, skiny a mapy mohou být přidány do hry. Multiplayerové herní servery se automaticky pokouší poslat jakýkoliv vlastní obsah klientovi, když se připojí.", "section_level": 1}, {"title": "Soutěž Fretta.", "content": "V zimě 2009/2010 se konala soutěž pro vývojáře Garry's Modu o vytvoření nejlepšího nového modu použitím programovacího rámce nazývaného \"Fretta\". Fretta, italsky \"spěch\", dovolí vývojářům rychle a snadno vytvořit nové herní módy pro Garry's mod s běžně požadovanou plnou funkčností, takže se vývojáři mohou soustředit na jedinečné aspekty vlastních módů. Fretta byla inspirována podobným fanoušky vytvořeným rámcem \"Rambo 6's Simple Gamemode Base\". Nicméně, pro zařazení v Garry's Modu, se Newman rozhodl ji přepsat na vstup a příspěvky od originálního autora a dalších vývojářů. Vítězové soutěže měli rozsah od předělání hry Mafia party po bojový letecký herní mód. Po vítězích soutěže byly vytvořeny jejich vlastní steamové úspěchy. Tři z vítězných her byly přidány, \"Trouble in Terrorist Town\", \"Dogfight Arcade\" a \"Prop Hunt\".", "section_level": 1}, {"title": "Toybox.", "content": "7. září 2010 Newman přidal do Garry's Modu funkci nazvanou \"Toybox\". Využívá servis Amazon S3 pro stažení softwaru třetích stran, jako zbraně, podpěry, mapy, herní módy nebo modely přímo do uživatelova přístroje přímo za hry. V rozhovoru s GMod news Garry Newman řekl, že \"Nejvíce se čerpá z obsahu třetích stran. Chci aby bylo pro lidi snadnější je využívat. Chci aby se už nemusely soubory stahovat z webových stránek a přetahovat do složek, to je stará škola. Tímto směrem se ubírám, mapy, modely, uložené hry atd., vše uloženo v cloudu a přístupné jedním kliknutím. Vše by mělo být přístupné ze hry. Pokud tomu tak není, tak jsem selhal.\" Od verze 13 je Toybox odstraněn a nahrazen Steam workshopem. V prosinci 2013 bylo na Steam Workshopu více než 200 000 módů a dále přibývají.", "section_level": 1}], "src_summary": "Garry's Mod (často zkráceně nazýván GMod) je sandboxová FPS hra, jede na upraveném Source engine a je vytvořena Garrym Newmanem. Garry's mod byl dostupný přes digitální distribuci Společnosti Valve, Steam od 29. listopadu 2006. Aby mohl uživatel zakoupit Garry's Mod, musí na Steamu vlastnit minimálně jednu hru běžící na Source enginu, například Half-Life 2,, Portal nebo Team Fortress 2. Je také běžně používán pro vytváření a uveřejňování videí na YouTube, především z Team Fortress 2, Half-Life 2, Portal, Left 4 Dead a Left 4 Dead 2. Garry's Mod byl původně modifikací pro Half-Life 2, ale později byl přetvořen do samostatné steamové hry, která byla oficiálně vydána 29. listopadu 2006 a nazvána jako Garry's Mod 10. Aktuální verze, Garry's Mod 13, byla vydána 24. října 2012. V březnu 2013 se ukázalo, že hra vydělala 22 milionů dolarů. Do listopadu 2013 bylo prodáno 3,5 milionů kopií.", "tgt_summary": "Garry's Mod (often abbreviated as GMod) is a sandbox game developed by Facepunch Studios and published by Valve. The game was created by Garry Newman as a mod for Valve's Source game engine and released in December 2004, before being expanded into a standalone release and published by Valve in November 2006. Ports of the original Microsoft Windows version for Mac OS X and Linux followed in September 2010 and June 2013, respectively. The base game mode of \"Garry's Mod\" has no set objectives and provides the player with a world to freely manipulate. Other game modes, notably \"Trouble in Terrorist Town\", are created by other developers as mods and are installed separately, by means such as the Steam Workshop. As of January 2016, \"Garry's Mod\" has sold 10 million copies.", "id": 2366272}
{"src_title": "Hynek z Poděbrad", "tgt_title": "Henry the Younger of Poděbrady", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad a jeho druhé manželky Johany z Rožmitálu. V roce 1471 se oženil s kněžnou Kateřinou (* 1453, † 10. 7. 1491), mladší dcerou kurfiřta Viléma III. Saského, zvaného Statečný (1425–1482). Pro něj a jeho dva bratry Jindřicha a Viktorína vymohl Jiří z Poděbrad ještě před smrtí na císaři Fridrichovi III. povýšení na říšská knížata, která obdržela hrabství kladské a knížectví minstrberské.", "section_level": 2}, {"title": "Politika a vztah k Matyáši Korvínovi.", "content": "Ačkoliv synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtenburk, Mělník a Teplice. Ačkoli měli k náboženství všichni synové krále Jiřího stejný postoj jako on, Hynek nepůsobil jako neoblomný utrakvista. V roce 1472 byl povolán k vládě. Na sněmu v Benešově byl téhož roku ustanoven zemským správcem jako zástupce Vladislavovy strany. Hynek z Poděbrad stranil rovněž Matyáši Korvínovi, často z důvodu svých velkých finančních potřeb, jelikož nebyl schopen splácet dluhy. Když například obdržel v roce 1475 od svého bratra Viktorína panství Kolín, prodal je za 20.000 dukátů králi Matyášovi. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku. Svého přítele a despotu Racka Kocovského pak král jmenoval správcem na Konopišti. Vzniklé spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly následně uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478. Stal se královým rádcem a pomocníkem a připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava českým králem. V roce 1488 se připojil k slezským knížatům, která se vzepřela proti Matyášově rozpínavosti. Za toto jednání byl však nucen dědičně postoupit Matyášovi a jeho levobočkovi Hanuši Konrádovi panství Poděbrady a Kostomlaty a jejich doživotní užívání mu bylo ponecháno jen z milosti. S králem Matyášem cestoval jako přední člen jeho družiny do Itálie a působil též na jeho dvoře v Budíně. Zde byla utvořena společnost Academia Corvina, jejímiž členy byly význačné kulturní osobnosti a která měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury nově založené korvínské knihovny.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Základy humanistického vzdělání měl již z dob svého dětství u pražského dvora, protože jeho otec dbal na vzdělávání svých synů. Pokud nebyli přímo žáky pražské univerzity, měli domácí učitele blízké jejímu okruhu. Hynka učil jistý Martin Rokycana. Své umění v zápase i tanci často předváděl na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně. Při turnaji v roce 1482 na Staroměstském náměstí dosáhl i veřejné pochvaly. Na válečném poli však nijak nevynikl. S Kateřinou měl dceru Annu, která byla provdána za staršího jihočeského šlechtice Jindřicha IV. z Hradce. Se svou milenkou Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice měl několik dětí, mezi nimi syna Fridricha, kterému odkázal Kunštát a Kostomlaty. Za své hlavní dědice však ustanovil svého bratra Jindřicha Minsterberského a jeho syny. Bez zábran pořádal turnaje a hostiny a též se jich hojně účastnil. Byl znám svou slabostí pro ženské pohlaví. Zároveň je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou. Na tuto nemoc zemřel v červenci 1492 na hradě v Poděbradech. Jeho ostatky byly převezeny do Kladska a pohřbeny do zdejší rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové při klášteře minoritů. Roku 1558 byly ostatky všech 8 členů rodiny přeneseny do hlavního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance. Přeložil 11 novel z \"Dekameronu\" a přidal k nim jednu novelu vlastní. Hynkovy překlady vydal Antonín Grund, spolu s Hynkovým pokusem o původní českou novelu, pod názvem \"Boccaciovské rozprávky\". Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybíral vesměs témata milostná až erotická. V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky. Důležité je, že tradiční středověké prvky užil ve skladbách jiného zaměření. Novum nalézáme v užití bezrozměrného verše. Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina. Byl vnímán jako hříšník kvůli cizoložství a smilství, proto byl také označován hanlivými přízvisky nejnemravnější a nejnecudnější. Jeho díla mají erotický nádech, projevuje se v nich renesanční pohled na svět. Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku, jehož vznik klademe do posledního desetiletí 15. století. Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány. Zajímal se také o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře, neboť právě v centru města získal v roce 1480 do svého držení Knajslíkovský dům. Původní dílo:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský (německy \"Heinrich der Jüngere von Münsterberg\"; 17. května 1452 Praha – 11. července 1492 Poděbrady) byl český diplomat, spisovatel a syn krále Jiřího z Poděbrad.", "tgt_summary": "Henry the Younger of Poděbrady (also: \"Henry the Younger of Münsterberg\"; or ; or ; 18 May 1452, Prague – 1 July 1492, Poděbrady) was an Imperial Count and Count of Glatz. From 1462 to 1471, he served as Duke of Münsterberg jointly with his older brothers Victor and Henry the Elder. He also ruled Duchy of Opava jointly with his brothers from 1465 to 1472. Henry the Younger, held at times the office of regent of Bohemia and is also known as an author.", "id": 831187}
{"src_title": "Roch Marc Christian Kaboré", "tgt_title": "Roch Marc Christian Kaboré", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jeho otec Charles Bila Kaboré byl bankéř. Po ukončení studia odešel v roce 1975 do Francie, kde vystudoval ekonomii na univerzitě v Dijonu. V roce 1980 se vrátil do své země a o čtyři roky později se stal generálním ředitelem Banque Internationale du Burkina. Jeho politická kariéra začala v roce 1989, když byl jmenován ministrem dopravy a telekomunikací. Od roku 1990 byl ministrem zahraničí a v květnu 1992 se stal členem parlamentu pro volební obvod v provincii Kadiogo. V červnu 1993 převzal kancelář ministra financí a plánování. Od září 1993 byl ministrem zahraničí a 22. března 1994 se stal předsedou vlády. Během svého působení zprivatizoval některé státní podniky, přičemž s okolnostmi vyvolal kritiku. Dne 6. února 1996 odstoupil z jeho funkce, aby se stal první místopředseda vládnoucí strany a zvláštní poradce prezidenta. Kaboré byl součástí politické strany Congrès pour la démocratie et le progrès (CDP) v letech 1987 až 2014 společně s prezidentem Blaise Compaoré. V roce 1996 získal funkci zvláštního poradce prezidenta a byl v parlamentních volbách 11. května 1997 znovu zvolen poslancem parlamentu. Stal se místopředsedou parlamentu a jeho strana ho jmenovala generálním tajemníkem v roce 1999. Dne 6. května 2002 byl zvolen předsedou Národního shromáždění. V této funkci zastával až do roku 2012. Předsedal straně CDP od června 2003 až do parlamentních voleb v prosinci 2012. Po parlamentních volbách vyšlo najevo vnitřní napětí ve straně CDP a Kaboré byl znemožněn spolu s dalšími blízkými důvěrníky. V lednu 2014 se oddělil od CDP a stal předsedou nově vzniklé strany Mouvement du peuple pour le progrès (MPP). Nová strana ho nominovala na prezidentské volby konané dne 29. listopadu 2015. Tady v prvním kole zvítězil s téměř 53,5% proti jeho nejsilnějšímu konkurentovi Zéphirinu Diabrému. Svou inauguraci měl 29. prosince 2015.", "section_level": 1}], "src_summary": "Roch Marc Christian Kaboré (* 25. dubna 1957 Ouagadougou) je burkinafaský politik a od roku 2015 také 8. prezidentem Burkiny Faso.", "tgt_summary": "Roch Marc Christian Kaboré (born 25 April 1957) is a Burkinabé politician and banker and the President of Burkina Faso, in office since 2015. Previously he served as the Prime Minister of Burkina Faso between 1994 and 1996 and President of the National Assembly of Burkina Faso from 2002 to 2012. He also served as President of the Congress for Democracy and Progress (CDP). In January 2014, he left the ruling CDP and joined a new opposition party, the People's Movement for Progress. ", "id": 29723}
{"src_title": "Šarlota Hannoverská", "tgt_title": "Charlotte, Princess Royal", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Princezna Šarlota se narodila 29. září roku 1766 v Buckingham House v Londýně jako dcera britského krále Jiřího III. a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické. Pokřtěna byla 27. října 1766 v St James's Palace canterburským arcibiskupem Thomasem Seckerem, a jejími kmotry byli teta z otcovy strany Karolina Matylda Hannoverská se svým manželem, dánským králem Kristiánem VII. (zastoupil je vévoda z Portlandu a hraběnka vdova z Effinghamu) a teta Luisa Anna Hannoverská. Šarlota byla oficiálně označena za Princess Royal 22. června 1789. Po narození tří synů v řadě měli rodiče z narození dcery velkou radost. Stejně jako všichni ostatní sourozenci byla i Šarlota očkována proti neštovicím, a to spolu s bratrem Vilémem v prosinci 1768. Předpokládalo se, že jako nejstarší dcera panovníka se Šarlota stane manželkou některého významného monarchy, a jejímu vzdělání se tudíž přikládal velký význam. Oficiálním jazykem na každém evropském dvoře byla francouzština, takže malá princezna dostala za učitelku Francouzku. Dalším z počátečních předmětů bylo procvičování její paměti. Učila se přednášet krátké verše a příběhy. Důsledkem bylo, že si Šarlota dokázala po celý život vzpomenout na sebemenší detaily situací. Její rané dětství nebylo však zaplněno jen učebními aktivitami. Když jí byly tři roky, poprvé se zúčastnila představení, v němž tančila se svým sedmiletým bratrem Jiřím, princem z Walesu. Nebyla přirozeně muzikálním dítětem a později takováto dětská představení odmítala s tvrzením, že dělají děti marnivými a domýšlivými. To rodičům nezabránilo, aby ji dále nepředváděli. Ke konci roku se s princem z Walesu opět objevila v představení v St James's Palace. Šarlota byla oblečena v římské tóze na sofa. Ačkoli byl tento typ představení v Německu obvyklý, v Anglii to lidé považovali za vulgární a reakce nebyly kladné. Ačkoli byla Šarlota nejstarší dcerou, neustále byla srovnávána se svou o dva roky mladší sestrou Augustou. Když byla Augusta měsíc stará, prohlásila o ní Lady Mary Coke, že je to to \"nejkrásnější mimino, jaké jsem kdy viděla\", zatímco Šarlota byla podle ní \"velmi prostá\". Pomíjivý soud se objevil znovu o tři roky později, kdy byla podle Lady Coke Šarlota \"nejrozumnější příjemné dítě, jaké jsem kdy viděla, ale podle mého názoru má do krásy daleko\", zatímco Augusta byla stále \"spíše hezká\". Přestože nebyla Princess Royal nikdy tak krásná jako mladší sestra, nesdílela Augustinu primární vaduː bolestnou plachost. I když Šarlota trpěla koktáním, její vychovatelka Mary Dacresová se snažila princezně pomoci tuto vadu překonat. V roce 1770 se hlouček nejstarších princezen rozrostl narozením princezny Alžběty. Rodina byla zatím malá a Šarlota si užívala štěstí s rodiči, kteří upřednostňovali trávení času se svými dětmi. Vzhledem k četnosti sourozenců a problémům, které provázely vládu Jiřího III., nebylo však Šarlotino dětství tak utopické, jak se její rodiče domnívali, že bude.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "18. května 1797 se Šarlota v kapli St James's Palace provdala za dědičného prince Fridricha Württemberského, nejstaršího syna a dědice vévody Fridricha II. Evžena a jeho manželky Bedřišky Braniborsko-Schwedtské. Fridrich se stal 22. prosince 1797 po otci württemberským vévodou. Z prvního manželství s Augustou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou měl dva syny a dvě dcery. Z manželství s Šarlotou vzešlo jediné dítě – dcera mrtvě narozená koncem dubna roku 1798.", "section_level": 1}, {"title": "Württembersko.", "content": "V roce 1800 obsadila francouzská armáda Württembersko a vévodský pár prchl do Vídně. Následující rok uzavřel vévoda Fridrich smlouvu, kterou předal Francii Montbéliard a o dva roky později obdržel Ellwangen. 25. února 1803 se stal württemberským kurfiřtem. Za poskytnutí velké pomocné síly Francii obdržel 26. prosince 1805 od Napoleona Bonaparta královský titul. Z kurfiřtky Šarloty se tak 1. ledna 1806 stala württemberská královna. Württembersko se odtrhlo od Svaté říše římské a připojilo se k Napoleonovu Rýnskému spolku. To však z krále Fridricha učinilo nepřítele svého tchána Jiřího III., který odmítal v korespondenci svou dceru titulovat jako \"württemberskou královnu\". V roce 1813 změnil král Fridrich strany a spojil se se svým švagrem, princem regentem. Po Napoleonově pádu se účastnil Vídeňského kongresu, kde mu byl potvrzen královský titul. V říjnu 1816 Šarlota ovdověla.", "section_level": 1}, {"title": "Královna vdova.", "content": "Württemberská královna vdova zůstala v paláci Ludwigsburg u Stuttgartu, kde přijímala návštěvy svých mladších sourozenců, vévody z Kentu, vévody ze Sussexu, vévody z Cambridge, hesensko-homburské lantkraběnky a princezny Augusty Sofie. Byla kmotrou v zastoupení své neteře Viktorie v roce 1819. V roce 1827 se poprvé od své svatby v roce 1797 vrátila do Británie kvůli léčbě plicního edému. Zemřela v paláci Ludwigsburg následujícího roku 5. října 1828 a byla tam pohřbena v královské hrobce po boku svého manžela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šarlota Hannoverská (\"Charlotte Augusta Matilda;\" 29. září 1766 – 5. října 1828) byla dcerou britského krále Jiřího III. a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické a sňatkem s württemberským králem Fridrichem I. württemberskou královnou.", "tgt_summary": "Charlotte, Princess Royal (Charlotte Augusta Matilda; 29 September 1766 – 5 October 1828), was Queen of Württemberg as the wife of King Frederick I. She was the first daughter and fourth child of King George III of the United Kingdom and his wife, Charlotte of Mecklenburg-Strelitz.", "id": 1718514}
{"src_title": "Benz Patent Motorwagen číslo 1", "tgt_title": "Benz Patent-Motorwagen", "src_document": [{"title": "Kočár bez koní.", "content": "Pohon vozu představoval jednoválcový čtyřtaktní zážehový motor o objemu 0,954 litru. Řada prvků tohoto motoru se dodnes vyskytuje u spalovacích motorů: kliková hřídel s protizávažím, elektrické zapalování, vodní chlazení. Podle Benzova měření byl výkon motoru 0,67 HP (0,5 kW) 250 ot./min. (podle pozdějších testů Technické univerzity ve Stuttgartu mohl motor poskytovat 0,9 HP (0,67 kW) při 400 ot./min.) Na svou dobu šlo o extrémně lehký motor o hmotnosti asi 100 kg. Měl otevřenou klikovou skříň a odkapávací olejový systém. Motor stabilizoval velký horizontální setrvačník. Odpařovací karburátor pro přípravu směsi obsahoval zásobu 1,5 litru paliva a byl řízen šoupátkem pro regulaci výkonu a otáček motoru. Toto šoupátko bylo pod sedadlem řidiče. Zapalování věnoval Benz mnoho času a vývoje, než našel řešení, které odpovídalo nízkému výkonu tehdejších baterií. Pro zvýšení napětí použil indukční cívku. Zapalovací svíčku vyvinul Benz sám, pozdější výzkum ukázal, že materiál jejích elektrod víceméně odpovídal komerčním zapalovacím svíčkám z třicátých let 20. století. Chlazení spalovacího motoru byl zvláštní problém, jelikož nešlo motor připojit k vodovodu jako u stacionárních motorů. Využil tedy jednoduché chlazení odpařováním, které se ukázalo být u malého výkonu motoru účinné a dostatečné. Na 100 kilometrů vůz spotřeboval 10 litrů paliva, kterým byl lehký benzín ligroin, v té době prodávaný v lékárnách jako čistič na skvrny. Rám vozu byl ze svařovaných ohýbaných ocelových trubek. Celé vozidlo bylo postaveno jako tříkolový velocipéd (viz patent). Přední kolo viselo na neodpružené vidlici a bylo řízeno klikou. Benz sám vyráběl všechny tři obruče potažené pevnou gumou. Kola dodávala továrna jízdních kol Adler ve Frankfurtu nad Mohanem. V kolech již bylo kuličkové ložisko. Přenos výkonu motoru od klikové hřídele k zadním kolům byl řešen pomocí dvou plochých řetězů, vlevo a vpravo od předlohy s diferenciálem. Na hřídeli předlohy byl vedle kotouče pro záběr také kotouč pro volnoběh. Plochým řemenem, který zastával také úlohu spojky, se poháněla zadní pevná náprava, přes eliptické péra spojená s rámem vozu. Tento první automobil měl pouze jeden rychlostní stupeň v podobě pevně instalovaného disku a integrovaný diferenciál. Neměl žádné další převodové stupně a ani zpátečku. Místo spojky zde pracoval mezi motorem a hřídelí plochý pás. Vůz používal k brzdění ruční páku na hřídelní řemenici.", "section_level": 1}], "src_summary": "Benzův patentní motorový vůz číslo 1 (nebo také Benzova tříkolka 1, ), vyrobený v roce 1886 Carlem Benzem, je považován za první automobil poháněný spalovacím motorem. ", "tgt_summary": "The Benz Patent-Motorwagen (\"patent motorcar\"), built in 1885, is widely regarded as the world's first production automobile, that is, a vehicle designed to be propelled by an internal combustion engine. The original cost of the vehicle in 1885 was 600 imperial German marks, approximately 150 US dollars (). The vehicle was awarded the German patent number 37435, for which Karl Benz applied on 29 January 1886. Following official procedures, the date of the application became the patent date for the invention once the patent was granted, which occurred in November of that year. ", "id": 1715612}
{"src_title": "Muchovník olšolistý", "tgt_title": "Amelanchier alnifolia", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina pochází z vlhkých světlých lesů severozápadu Severní Ameriky, kde se komerčně pěstuje i na plantážích. Za původní areál je považována celkem široká oblast, které zahrnuje jih Aljašky, téměř celou Kanadu a severozápad a jihozápad Spojených států amerických. Dřevina byla dovezena do Evropy, kde se začala pěstovat v zahradách a v některých státech, hlavně severských, zplaněla do volné přírody. V současně tak roste například v Německu, Norsku, Švédsku, Estonsku i na severozápadě Ruska. V České republice je muchovník olšolistý řídce pěstován v parcích a zahradách, odkud díky semenům roznášených ptáky se ojediněle dostává mimo vyhrazená území. V přírodě byl poprvé zjištěn v Prokopském údolí roku 1979 a později v Průhonicích, Roztokách a Hluboké nad Vltavou.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "V domovině roste na kamenitých svazích, v křovinách, ve světlých lesích a po jejích okrajích, stejně jako na nesečených horských loukách, kde se vyskytuje v nadmořské výšce do 3600 m. Na půdu není příliš náročný, špatně se mu daří jen na dlouhodobě suchém stanovišti. Přestože nejlépe roste na plném slunci, snese i částečný polostín. Ve středoevropských podmínkách kvete v dubnu a květnu, plody dozrávají v červnu a červenci. Přes své brzké kvetení nebývají květy poškozovány jarními mrazíky, obvykle snesou pokles teplot až -5 °C a rostliny dobře přezimují i při -40 °C. Životnost muchovníku olšolistého bývá 40 až 50 let a v Evropě téměř není napadán škůdci. Plody nedozrávají současně, za slunného a teplého počasí se sklízí na dvakrát, za chladného a deštivého postupně. Při pěstování bez ochrany je běžné, že ptáci sklidí plody ještě před jejich zralostí.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Opadavý, vzpřímený keř nebo menší strom 2 až 4 m vysoký s letorosty zpočátku šedavými a později červenohnědými až hnědými. Vyrůstá z kořenů dosahující až do hloubky 140 cm a rozložených do dvojnásobku průměru koruny. Pupeny na letorostech jsou vejčitého tvaru, na konci zašpičatělé a vínově červeně zbarvené. Kožovité, střídavé listy s asi 1 cm dlouhými řapíky mají čepele eliptické až vejčité, 3 až 4,5 cm dlouhé a 2 až 3,5 cm široké, na bázi okrouhlé až srdčité a na vrcholu tupě špičaté. V mládí jsou na spodní straně plstnaté a později lysé, po obvodě mají na každé straně více dopředu směřujících zubů bez osinkaté špičky. Čárkovité palisty brzy opadávají. Hroznovitá květenství dlouhá 3 až 5 cm jsou vzpřímená, hustá a bývají složená se sedmi až jedenácti bílých, vonných květů s asi 1 cm dlouhými stopkami. Jejich miskovité češule jsou 3 mm velké, pět vytrvalých kališních lístků je 3 mm dlouhých, 1,5 mm širokých a za plodu nazpět ohnutých, pět bílých korunních lístků je obvejčitých, 12 mm dlouhých a 5 mm širokých. V květu je dále až 20 tyčinek s bílými nitkami a hnědými prašníky, pětičetné gyneceum, spodní semeník se čtyřmi nebo pěti různě dlouhými a navzájem srostlých čnělkami převyšují okraj malvice, které přetrvávají na zralém plodu jako tvrdý trn. Květ je opylován hmyzem, nejčastěji včelami a je samosprašný. Plod je kulovitá, dužnatá, 8 až 15 mm velká malvice, která je ve zralosti modročerná a ojíněná, sladká a šťavnatá, na povrchu hladká a na vrcholu má věnec zaschlých kališních zubů. Obsahuje tří až deset semen obklopených blanitým endokarpem, který vytváří přihrádky semenných pouzder.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rostlinu lze množit dřevnatými řízky na jaře a měkkými řízky koncem léta, stejně jako oddělky kořenů. Semena si udržují klíčivost asi pět let, na jaře se mohou vysévat semena stratifikována tři až čtyři měsíce v chladnu a vlhku. Mladé rostlinky se sází na stanoviště do sponu 60 cm a pro rozvětvení se řežou výhony v prvém roce na 1/3 délky, stejně se postupuje i druhým rokem tak, aby keř měl 10 až 15 výhonů. Třetího roku začíná plodit, délka výhonů se udržuje na úrovní 2 až 2,5 m.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Je pěstován jako nenáročný, okrasný keř, jehož čerstvé plody jsou svým vzhledem i složením blízké plodům borůvek, obsahují ve 100 g asi 3,6 mg vitamínu C, 152 mg fenolů, 178 mg anthokyanů, 61 mg flavonolů a okolo 10 % cukrů. Z plodů se obvykle lisuje šťáva karmínové barvy (pro vyšší výtěžnost je vhodné nechat plody po sklizni asi týden přezrát) nebo se z nich vyrábějí džemy a kompoty. Lze je také sušit na rozinky. Průměrná úrodnost ze staršího keře bývá okolo 10 kg. Patří k nejranějším medonosným rostlinám a jeho květy bývají lákadlem pro včely i motýly. Dřevo je tvrdé a rovné, používá se nejčastěji pro rukojeti nástrojů. Při zahřátí ho lze tvarovat a po vychladnutí drží tvar. Keře mají rozlehlý kořenový systém a bývají proto sázené ke stabilizaci svahů i jako zábrana větrné eroze půdy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Muchovník olšolistý (\"Amelanchier alnifolia\") je vytrvalá, opadavá dřevina, obvykle keřovitého vzrůstu pocházející ze Severní Ameriky. Je jedním ze čtyř nepůvodních druhů rodu muchovník, které se v české přírodě vyskytují a je považován za příležitostný neofyt. Je vysazován v parcích jako okrasná rostlina a v zahradách pro jedlé plody vzhledem podobné borůvkám.", "tgt_summary": "Amelanchier alnifolia, the saskatoon, Pacific serviceberry, western serviceberry, alder-leaf shadbush, dwarf shadbush, chuckley pear, or western juneberry, is a shrub with edible berry-like fruit, native to North America from Alaska across most of western Canada and in the western and north-central United States. Historically, it was also called pigeon berry. It grows from sea level in the north of the range, up to elevation in California and in the Rocky Mountains, and is a common shrub in the forest understory.", "id": 2274447}
{"src_title": "Communauté de communes", "tgt_title": "Communauté de communes", "src_document": [{"title": "Právní status.", "content": "Podle platných ustanovení \"Code général des collectivités territoriales\" (Všeobecného zákoníku o územních korporacích) je \"communauté de communes\" veřejná instituce v mezikomunální spolupráci, kterou tvoří několik obcí, a která zahrnuje souvislý prostor bez enklávy. I poté, kdy toto ustanovení vstoupilo v platnost, mohou již dříve založené \"communauté de communes\", které netvoří jednolité území, existovat i nadále. Založení nového společenství může iniciovat jeden či více obecních radních z dotyčných obcích, ale může ji také iniciovat zástupce státních orgánů, prefekta v čele departementu, ve kterém tyto obce leží. V tomto druhém případě je třeba souhlas departemální komise mezikomunální spolupráce. Nové společenství stvrzuje svým výnosem prefekt, pokud založení odsouhlasí obecní zastupitelé v minimálně dvou třetinách dotčených obcí s nejméně polovinou obyvatel budoucího společenství nebo alespoň polovina obcí s nejméně dvěma třetinami obyvatel. \"Communauté de communes\" může být vytvořena na dobu neurčitou, nebo jen na omezenou dobu.", "section_level": 1}, {"title": "Orgány.", "content": "\"Communauté de communes\" řídí rada společenství (\"conseil communautaire\"), jejíž členové jsou voleni obecními radami. Rozdělení křesel se určuje buď podle jednomyslného souhlasu členských obcí, nebo jsou přiděleny proporcionálně v poměru k počtu obyvatel obcí. V obou případech musí mít každá zúčastněná obec alespoň jednoho zástupce a naopak může mít nanejvýš polovinu členů.", "section_level": 1}, {"title": "Kompetence a financování.", "content": "\"Communauté de communes\" přebírají v každém případě kompetence zúčastněných obcí v otázkách územního plánování a hospodářského rozvoje přesahující jednotlivé obce. Kromě toho musí převzít alespoň jednu kompetenci z oblastí ochrany životního prostředí, bytové politiky, výstavby a údržby silnic a odvozu odpadků či výstavby a údržby základních škol, kulturních a sportovních zařízení. K vymezení a předání pravomocí na společenství je potřeba stejného souhlasu jako v případě jeho založení. Společenství obdrží příjmy z daně z nemovitosti, daně z bydlení, živnostenské daně. Další finanční prostředky získá z daní a poplatků určených k plnění úkolů, které byly na společenství přeneseny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Communauté de communes (česky \"Společenství obcí\") je ve Francii označení pro svazek obcí. Obce společně vytvářejí rámec, ve kterém mohou společně řešit komunální úkoly. V roce 2009 bylo ve Francii 2406 těchto \"communautés de communes\", které zahrnovaly 27,5 miliónů obyvatel.", "tgt_summary": "A communauté de communes (, \"community of communes\") is a federation of municipalities (communes) in France. It forms a framework within which local tasks are carried out together. It is the least-integrated form of \"intercommunality\". ", "id": 25509}
{"src_title": "Anna Jindřiška Francouzská", "tgt_title": "Henriette of France (1727–1752)", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Dvojčata se narodila 14. srpna roku 1727 ve Versailles. Anna se narodila mladší a u dvora svého otce byla známa jako \"Madame Seconde\", později jako \"Madame Henriette\". Zatímco její mladší sestry byly v roce 1738 poslány na výchovu do kláštera Fontevrault, Jindřiška zůstala ve Versailles. Pečovala o ni Marie Isabela de Rohan, vévodkyně de Tallard, která se též starala i o Dětství strávila ve Versailles společně se sestrami Luisou Alžbětou a Marií Adélou a mladším bratrem, Dauphinem.", "section_level": 1}, {"title": "Plány na svatbu.", "content": "Její sestra Luisa se v roce 1739 ve Španělsku provdala za Filipa Parmského, mladšího syna španělského krále Filipa V. Jindřiška nesla odloučení od sestry těžce a ještě více se stáhla do sebe a prohloubila svůj zájem o hudbu. Princezna se zamilovala do svého bratrance, Ludvíka Filipa Orleánského a chtěla si ho vzít. Král byl sňatku zpočátku nakloněn, ale později si to rozmyslel. Stejně jako její mladší sestry se tedy ani Anna Jindřiška nikdy nevdala.", "section_level": 2}, {"title": "Versailles.", "content": "Anna Jindřiška byla vášnivá hudebnice, jak je vidět na jejím portrétu od Jeana-Marca Nattiera. Učila se hrát na violu da gamba. Jejím učitelem byl Jean-Baptiste Forqueray. Jindřiška vyrůstala ve Versailles a vnímala přítomnost otcových milenek, včetně Madame de Pompadour, kterou stejně jako ostatní královy děti opovrhovala, protože kvůli ní zanedbával jejich matku. S bratrem Ludvíkem a sestrou Adélou ji nazvali Maman Putain (\"Matka děvka\"). Když na rok přijela z Parmy do Versailles Luisa Alžběta, sblížila se s Madame de Pompadour. To vedlo k dočasnému odcizení mezi sestrami.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Jindřiška zemřela v roce 1752 na neštovice. Bylo jí pouhých čtyřiadvacet let. Pochována byla v bazilice Saint-Denis. Její hrobka, stejně jako jiné královské hrobky v Saint-Denis, byla zničena během Velké francouzské revoluce. Jejími synovci byli Ferdinand Parmský, Ludvík XVI. Francouzský, Ludvík XVIII. Francouzský, Karel X. Francouzský. Jejími neteřemi byly Alžběta Francouzská, královna Marie Luisa Parmská a Isabela Parmská, manželka císaře Josefa II.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Jindřiška Francouzská (14. srpna 1727 Versailles – 10. února 1752, tamtéž) byla dvojčetem Luisy Alžběty Francouzské, nejstarší dcery Ludvíka XV. Francouzského a jeho manželky Marie Leszczyńské.", "tgt_summary": "Anne \"Henriette\" of France(14 August 1727 – 10 February 1752) was a French princess, the twin of Louise Élisabeth of France, and the second child of King Louis XV of France and queen consort Marie Leszczyńska.", "id": 625888}
{"src_title": "Irène Némirovsky", "tgt_title": "Irène Némirovsky", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se jako dcera židovského bankéře z Oděsy Leonida Borisoviče Němirovského (1868–1932) a Fanny Němirovské (1887–1989). Její výchova byla svěřena dvěma guvernantkám: francouzské a anglické. Francouzština se stala jejím druhým mateřským jazykem. Ovládala také angličtinu a ruštinu. Matka se o ní nikdy nezajímala. Její složitý vztah k matce se stal hlavním tématem mnoha jejich novel. Rodina žila v Kyjevě, kde se jí podařilo přežít pogromy proti židům v roce 1905 a také v roce 1912. V roce 1914 se rodina přestěhovala do Petrohradu, kde se Leonid stal významným bankéřem. V lednu 1918 utekli před revolucí do Finska. Po krátkém pobytu ve Švédsku se usídlili v Paříži, kde Irena v roce 1919 maturovala. Vysokoškolské vzdělání získala na Sorbonně v oboru srovnávací literatury. V roce 1926 se provdala za bankéře Michela Epsteina, s nímž měla dvě dcery: Denise a Elisabeth. Přestože se stala uznávanou francouzsky píšící spisovatelkou, která byla perfektně integrována ve francouzské literární společnosti, nepodařilo se jí získat francouzské občanství. Následkem antisemitských zákonů vlády z Vichy v říjnu 1940 Michel nesměl dále pracovat v bance a Irena měla zakázáno publikovat. Z důvodu většího bezpečí rodina opustila Paříž a přestěhovala se na venkov. Dne 13. července 1942 byla Irena zatčena francouzskou policií a po krátké internaci v táboře Pithiviers byla deportována do Osvětimi, kde zemřela pravděpodobně na tyfus 17. srpna 1942. Michel vyvinul veškeré úsilí, aby ji osvobodil, ale i on byl zatčen a deportován do Osvětimi, kde byl hned po příjezdu poslán do plynové komory. Oběma dcerám se podařilo válku přežít díky obětavosti několika statečných osob. Nejdříve byly ukryté pod falešnou identitou v katolickém internátu a dále na venkově v různých francouzských rodinách. Po osvobozeni bylo o jejich výchovu postaráno díky společné akci Michelovy banky, Irenina nakladatele a Společnosti francouzských spisovatelů.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Svou spisovatelskou dráhu začala v osmnácti letech drobnými novelami. První román \"Le Malentendu\" (Nedorozumění) vydala v roce 1926. V roce 1929 napsala román \"David Golder\", který měl okamžitý úspěch a byl také zfilmován. I její další román \"Le Bal\" (Bál) se stal velmi slavným a byl předlohou k filmu.", "section_level": 1}, {"title": "Znovuobjevení.", "content": "Irena Nemirovská je současně nejvíce známá svým nedokončeným románem \"Suite Française\". Jedná se o dva první díly románu, který jich měl obsahovat pět. Irena v něm popisuje život v okupované Francii mezi 4. červnem 1940 a 1. červencem 1941. Rukopis byl objeven koncem 90. let minulého století a publikován v roce 2004. Dcery Denise a Elisabeth nosily rukopis románu sebou během války, kdy se schovávaly po zatčení rodičů. Během dalších desetiletí se neodvážily do rukopisů podívat, aby nerozjitřily staré rány, protože si myslely, že se jedná o matčin deník. Román byl přeložen do 38 jazyků a v roce 2014 uveden na filmové plátno.", "section_level": 1}, {"title": "Polemika.", "content": "Irène Némirovsky byla často kritizována za svůj postoj k Židům, které popisuje ve svých dílech většinou negativně. Bylo jí také vyčteno, že přešla na katolické náboženství a že psala do ultranacionalistického tisku, aby si tím získala popularitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Irène Némirovsky (v ruštině: \"Ирина Леонидовна Немировская\"; počeštěně \"Irena Nemirovská\") 24. února 1903, Kyjev – 17. srpna 1942, Osvětim) byla francouzsky píšící spisovatelka rusko-židovského původu.", "tgt_summary": "Irène Némirovsky (; 24 February 1903 – 17 August 1942) was a novelist of Ukrainian Jewish origin who was born in Kiev, Ukraine under the Russian Empire. She lived more than half her life in France, and wrote in French, but was denied French citizenship. Arrested as a Jew under the racial laws – which did not take into account her conversion to Roman Catholicism – she died at Auschwitz at the age of 39. Némirovsky is best known for the posthumously published \"Suite française\".", "id": 659344}
{"src_title": "Saša Sokolov", "tgt_title": "Sasha Sokolov", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se v roce 1943 v Ottavě v sovětské diplomatické rodině. Jeho otec byl zástupce vojenského atašé a v roce 1947 byl v souvislosti s velkou špionážní aférou kolem atomové bomby z Kanady vykázán a byl nucen vrátit se i s rodinou nazpátek do Moskvy. Saša Sokolov vyrůstal v Moskvě jako typický příslušník zlaté mládeže té doby. První svou povídku napsal ve dvanácti letech, skládal epigramy a parodie na učitele, měl kázeňské přestupky a hrozil mu přestup do zvláštní školy. V devatenácti se pokusil s kamarádem o útěk ze SSSR přes turkmensko-ruskou hranici, byl však zatčen a krátkou dobu vězněn. Aby se vyhnul povinné vojenské službě, simuloval duševní nemoc a strávil tři měsíce ve vojenské psychiatrické léčebně. Po skončení školy pracoval jako zřízenec v márnici a v roce 1962 na naléhání rodičů začal studovat prestižní Vojenskou fakultu cizích jazyků, z které po třech letech odešel a přešel na žurnalistiku na Moskevské státní univerzitě. V té době se sbližuje s mladými představiteli neoficiální moskevské kultury. V roce 1965 vstupuje do literární skupiny SMOG (\"СМОГ;\" \"Смелость\" – Smělost, \"Мысль\" – Myšlenka, \"Образ\" – Obraznost, \"Глубина\", Myšlenka – Hloubka či také \"Самое Молодое Общество Гениев\" – Super Mladá Obec Géniů), která však svou činnost končí po rozehnání první demonstrace na obranu lidských v SSSR, jež se konala v prosinci 1966 na Puškinově náměstí. V letech 1969–1971 pracoval v listě Literární Rusko (\"Литературная Россия\"). V letech 1971–1973 píše svůj první román Škola pro hlupáky (\"Школа для дураков\") a již jako vystudovaný novinář se stává hajným v povolžských lesích. Román nelegálně putuje na západ, kde v roce 1976 na doporučení Vladimira Nabokova („okouzlující, tragická a velice jímavá kniha“) vychází v USA v nakladatelství Ardis Carla R. Proffa a jeho ženy. V roce 1974 se seznamuje s rakouskou slavistkou Johannou Steidelovou, která přednáší na Moskevské univerzitě němčinu, opouští svou první ženu a snaží se dostat na západ, je pronásledován KGB, dívka vyhoštěna ze SSSR a aféra nabývá mezinárodních rozměrů. Tehdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky se v této záležitosti dvakrát obrací na Leonida Brežněva a v říjnu 1975 dostává Sokolov konečně povolení k výjezdu. Svou kariéru v emigraci začíná jako dřevorubec ve Vídeňském lese, po roce získává kanadské občanství a odjíždí do Severní Ameriky. V roce 1979 dokončuje svůj druhý román Mezi psem a vlkem (\"Между собакой и волком\"; pozn.: 150 stran rukopisu napsal ještě ve vlasti), který vychází v nakladatelství Ardis v roce 1980. V Rusku vychází v samizdatu a je oceněn významnou neoficiální cenou Andreje Bělého za nejlepší ruskou prózu roku 1981. V letech 1980–1985 pracuje nad románem Palisandreia (\"Палисандрия\"), který vychází v roce 1985. V roce 1996 mu byla udělena Puškinova cena. V roce 2007 v nakladatelství Azbuka vychází sborník jeho esejů pod názvem Neklidná larva (\"Тревожная куколка\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Saša Sokolov (rusky \"Саша Соколов\"; vlastním jménem Alexandr Vsevolodovič Sokolov, rusky \"Александр Всеволодович Соколов\"; * 6. listopadu 1943 Ottawa, Kanada) je ruský spisovatel patřící ke skupině ruských spisovatelů tzv. třetí vlny ruské emigrace, kteří svou slávu získali až za hranicemi.", "tgt_summary": "Sasha Sokolov (born Александр Всеволодович Соколов/\"Alexander Vsevolodovitch Sokolov\" on November 6, 1943, in Ottawa, Ontario, Canada) is a paradoxical writer of Russian literature. ", "id": 49105}
{"src_title": "Del.icio.us", "tgt_title": "Delicious (website)", "src_document": [{"title": "Popis stránky.", "content": "Del.icio.us používala nehierarchický kategorizační systém na bázi klíčových slov ve kterém mohou uživatelé tagovat každou ze svých záložek libovolným počtem jakýchkoliv klíčových slov. Bylo možné se podívat na záložky od všech uživatelů s daným tagem; například URL „http://del.icio.us/tag/wiki“ zobrazila všechny nedávné záložky označené tagem „wiki“. Bylo také možné zobrazit záložky přidané podobně smýšlejícími uživateli. Del.icio.us měla „hotlist“ na své domovské stránce a také stránky „populárních“ a „nedávných“ záložek, což dělalo ze stránky zdroj internetových fenoménů a trendů. Mnoho vlastností přispělo k tomu, že byla Del.icio.us jednou z nejpopulárnějších služeb pro společenské záložkování. Je to například jednoduché rozhraní webových stránek, pro člověka čitelná URL, neotřelý název domény, jednoduché REST API a RSS zdroje. Použití Del.icio.us bylo zdarma. Zdrojový kód stránky není dostupný, ale uživatelova data byla volně stažitelná přes API webové stránky ve formátech XML nebo JSON, mohou být také exportována do standardního formátu záložek Netscape. Všechny záložky uložené v Del.icio.us byla standardně veřejně viditelné, uživatelé ovšem mohou některé záložky označit za soukromé. Importované záložky jsou standardně soukromé. Veřejný přístup je preferován; stránka není zaměřena na ukládání sbírek soukromých („nesdílených“) záložek. Výpisy odkazů, výpisy tagů, síťové odznaky, RSS zdroje a další služby je možné použít pro zobrazení záložek na weblozích.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Předchůdcem Del.icio.us byl Muxway, blog s odkazy, který vyrostl z textového souboru, jež Schachter udržoval, aby měl přehled o odkazech z Memepoolu. V září 2003 Schachter vydal první verzi Del.icio.us. V březnu 2005 odešel z práce aby se mohl naplno věnovat Del.icio.us a v dubnu 2005 dostal investici přibližně 2 miliony dolarů od investorů jako Union Square Ventures a Amazon.com. Yahoo! získalo Del.icio.us 9. prosince 2005. Různé odhady naznačují že bylo prodáno za částku mezi 15 a 30 miliony amerických dolarů. Existuje několik konkurenčních služeb pro společenské záložkování a navíc pár open source klonů.", "section_level": 1}, {"title": "Jméno.", "content": "Jméno domény „del.icio.us“ je příklad doménového hacku, nekonvenční kombinace písmen za účelem utvoření slova nebo fráze. Del.icio.us sice není první doménou tohoto typu, je ale nejznámějším a nejpoužívanějším doménovým hackem. \"Delicious.com\" a \"delicious.us\" přesměrovávaly na webovou stránku del.icio.us; dnes fungoje pouze původní doména. 6. září 2007 řekl Schachter že se jméno stránky může změnit na „Delicious“ po předesignování stránek neznámého data.", "section_level": 1}], "src_summary": "Del.icio.us (výslovnost „delišs“, anglicky chutný) byla webová služba umožňující ukládání, sdílení a objevování záložek (uživatelem uložených internetových odkazů). Stránka byla založena Joshuou Schachterem ke konci roku 2003 a byla koupena společností Yahoo! v roce 2005. V roce 2007 více než tři miliony uživatelů a 100 milionů záložkovaných URL. ", "tgt_summary": "Delicious (stylized del.icio.us) was a social bookmarking web service for storing, sharing, and discovering web bookmarks. The site was founded by Joshua Schachter and Peter Gadjokov in 2003 and acquired by Yahoo! in 2005. By the end of 2008, the service claimed more than 5.3 million users and 180 million unique bookmarked URLs. Yahoo sold Delicious to AVOS Systems in April 2011, and the site relaunched in a \"back to beta\" state on September 27 that year. In May 2014, AVOS sold the site to Science Inc. In January 2016 Delicious Media, a new alliance, reported it had assumed control of the service. ", "id": 590089}
{"src_title": "Teorie optimální měnové oblasti", "tgt_title": "Optimum currency area", "src_document": [{"title": "Autoři.", "content": "Za zakladatele teorie optimální měnové oblasti jsou považováni tři ekonomové, Kanaďan Robert A. Mundell a Američané Peter Kenen a Ronald McKinnon.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářská kritéria.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mundellovo kritérium.", "content": "\"Optimální měnové oblasti jsou takové oblasti, v jejichž rámci se lidé snadno pohybují.\" Mundellova myšlenka spočívá v tom, že náklady sdílení společné měny by byly sníženy, pokud by pracovní síla a kapitál byly zcela přemístitelné přes hranice. Přitom je předpokládáno, že kapitál je plně mobilní, takže hlavní překážkou je mobilita lidí. Hned toto první kritérium nemůže být nikdy absolutně splněno, protože překážky pro pohyb pracovní síly existují i v rámci samostatných států.", "section_level": 2}, {"title": "Kenenovo kritérium.", "content": "\"Optimální měnovou oblast tvoří země, jejichž výroba a vývozy jsou široce diverzifikovány a jsou podobné struktury.\" Kenen tvrdí, že členské země by měly mít značně diverzifikovanou výrobu a současně podobnou strukturu výroby, aby hospodářské šoky byly buď symetrické anebo měly menší celkové následky, čímž se sníží potřeba častého přizpůsobování měnového kurzu. Brání se tak zejména asymetrickým změnám poptávek.", "section_level": 2}, {"title": "McKinnonovo kritérium.", "content": "\"Optimální měnovou oblast tvoří země, které jsou velmi otevřené obchodu a úzce mezi sebou obchodují.\" Toto kritérium otevřenosti ekonomiky zkoumá, zda je měnový kurz prospěšným nástrojem při řešení asymetrických hospodářských šoků a v případě, že není, tvrdí, že není těžké se ho vzdát. McKinnon říká, že malá velmi otevřená ekonomika nemá velkou schopnost ovlivňovat ceny svého zboží na světových trzích a přijetí společné měny pak nepředstavuje velkou ztrátu.", "section_level": 2}, {"title": "Flemingovo kritérium.", "content": "Marcus Fleming tvrdil, že podmínkou pro optimální měnovou oblast jsou podobný růst produktivity členských ekonomik a podobné preference výše inflace. Empirický výzkum tento argument vyvrátil. Itálie, která dříve měla vysoce inflační Liru dnes dosahuje podobných inflačních hodnot jako nízko inflační Německo.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kritéria.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Transferové kritérium.", "content": "Optimální měnovou oblast tvoří země, které se dohodly na vzájemné kompenzaci nepříznivých hospodářských šoků.", "section_level": 2}, {"title": "Kritérium jednotnosti priorit.", "content": "Členské země měnové unie se musí skutečně shodovat v tom, jak se vypořádat s hospodářskými šoky.", "section_level": 2}, {"title": "Kritérium soudržnosti.", "content": "Když společná měnová politika vyvolá konflikty mezi národními zájmy, země, které tvoří měnovou oblast, musí přijmout tyto náklady ve jménu společného osudu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Teorie optimální měnové oblasti (OCA - Optimum Currency Area) zkoumá podmínky, jejichž splnění umožňuje skupině dvou či více zemí vzdát se svých národních měn a ustavit měnovou unii. Tyto podmínky představuje šest kritérií vycházejících ze závěrů teorie, podle kterých lze rozhodnout, zda se jedná o optimální měnovou oblast. Tři z nich jsou hospodářská, další tři jsou politická. Hlavním problémem, který sledují, je dopad asymetrických šoků na měnovou oblast.", "tgt_summary": "In economics, an optimum currency area (OCA), also known as an optimal currency region (OCR), is a geographical region in which it would maximize economic efficiency to have the entire region share a single currency. ", "id": 2199334}
{"src_title": "Apolena z Alexandrie", "tgt_title": "Saint Apollonia", "src_document": [{"title": "Mučednictví.", "content": "Za panování císaře Filipa Araba žili křesťané téměř v úplném pokoji a křesťanská víra utěšeně vzkvétala. Pohanští kněží však křesťany nenáviděli, viděli v nich odpadlíky, kteří se zřekli tradičních bohů a brojí proti státnímu náboženství. V egyptské Alexandrii se koncem roku 248 podařilo jistému pohanskému knězi popudit lůzu proti křesťanům a vypuklo krvavé pronásledování, při němž zahynulo několik věřících. Svatý Dionýsios, biskup alexandrijský, jenž byl očitým svědkem pohanského řádění, popsal tyto události v dopise antiochejskému biskupu Fabiovi. Z toho listu svatého Dionýsia obsáhle citoval historik Eusebios ve svém díle \"Církevní dějiny\" (kapitola 6, oddíl 41). Svatý Dionýsios líčil utrpení mnoha křesťanů, mezi nimi i sv. Apoleny. Byla to velmi vážená starší panna, dle některých názorů jáhenka. Podle pozdějších legend byl prý její otec senátorem nebo byla dokonce královskou dcerou. Pohanští zuřivci se jí zmocnili, a když se nechtěla klanět modlám, tloukli ji do obličeje tak surově, že jí vyrazili všechny zuby. Potom svatou Apolenu přivedli k zapálené hranici a hrozili, že bude upálena, nebude-li se rouhat Ježíši Kristu. „Ale ona vyžádavši sobě maličko času, aby se na to rozmysliti mohla, a zprostivši se rukou jejich, sama bez meškání na tu hranici skočila, a dobrovolně plamenem ohně spáliti se dala.\"", "section_level": 1}, {"title": "Posuzování sebevraždy sv. Apoleny.", "content": "Čin svaté Apoleny nebyl ojedinělý. Již ve 4. knize Makabejské (12,19) se uvádí případ mučedníka, který se sám vrhl do rozpáleného kotle a zemřel. Také sv. Augustin ve spisu \"O boží obci\" uvádí, že některé svaté ženy „v době pronásledování, prchajíce před pronásledovateli své cudnosti, vrhly se do řeky, aby je strhla a usmrtila, a takto zemřely...\" Sv. Augustin však zároveň sebevraždu odmítá a píše, že „si nikdo nesmí způsobit samovolnou smrt, vyhýbaje se časným strastem\". Připouští však možnost, že mučedník mohl jednat dle zvláštního pokynu Božího. Kanovník H. J. Karlík uvádí, že utrpení a smrt svaté Apoleny jsou předkládány spíše k obdivování než k následování, neboť bez zvláštního zjevení Božího, které však sv. Apolena zajisté měla, „nemá žádný člověk pod smrtelným hříchem smrt sobě učiniti\". Také v \"Českém slovníku bohovědném\" se zdůrazňuje, že sv. Apolena se sama vrhla do plamenů „z vyššího vnuknutí\".", "section_level": 1}, {"title": "Úcta.", "content": "Již brzy po smrti sv. Apoleny, ke které došlo asi na počátku roku 249, se úcta k této panně a mučednici rozšířila po celém Východě a později i v Evropě. V římskokatolické církvi církvi se její památka připomíná 9. února, v diecézi trevírské 11. února. Světice je vzývána při bolestech zubů a je patronkou zubních lékařů, dentistů, zubních sester. Svatá Apolena je zobrazována s kleštěmi, které většinou drží v ruce, a v kleštích je zpravidla zub. Také bývá vyobrazena, jak se vrhá do ohně, a někdy je znázorněna i jako kněžna, neboť dle pověsti byla urozeného původu. Jiné atributy této světice jsou zuby, dláto, nůž, hořící hranice, palmová ratolest, mučednická koruna.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatá Apolena (řec. Ἀπολλωνία, Apollonia) z Alexandrie je panna a mučednice, která zahynula při pronásledování křesťanů v polovině III. století. Bývá vzývána při bolestech zubů a je patronkou zubních lékařů.", "tgt_summary": "Saint Apollonia () was one of a group of virgin martyrs who suffered in Alexandria during a local uprising against the Christians prior to the persecution of Decius. According to church tradition, her torture included having all of her teeth violently pulled out or shattered. For this reason, she is popularly regarded as the patroness of dentistry and those suffering from toothache or other dental problems. French court painter Jehan Fouquet painted the scene of St. Apollonia's torture in \"The Martyrdom of St. Apollonia\".", "id": 2305429}
{"src_title": "Prci, prci, prcičky: Na táboře", "tgt_title": "American Pie Presents: Band Camp", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Matt Stifler, mladší bratr Stevea Stiflera, chce pokračovat v rodinném businessu - natáčení filmů, a tak chce svému bratrovi dokázat, že je dobrý na to, aby se stal Stifmeistererem. Matt s přáteli postříkají pepřovým sprejem hudební nástroje kapely, která má zahrát absolventům školy. Školní konzultant Chuck Sherman rozhodne, že trestem pro Matta by mělo být léto na hudebním táboře. Sherman doufá, že si tam Matt najde přátele a nebude následovat svého bratra, kterého Sherman nenávidí. Když se Matt dostane na hudební tábor, nestará se o pravidla a dostane svou skupinu do problémů. Pan Levenstein mu doporučí, aby se pokusil získat důvěru kapely. To Matta přinutí, aby více dodržoval pravidla, ale dělá to jen, aby je mohl natočit. Matt zjistí, že jeho spolubydlící Ernie se vyzná ve špionážních technologiích a dovolí mu, aby mu pomohl s natáčením. Když Matt získá důvěru kapely, rozhodne se účastnit duelu s Brandonem, vůdcem znepřátelené kapely, i když neví, co ten duel obnáší. Vyjde najevo, že soutěžící v duelu mají ukázat svoje hudební dovednosti. Brandon hraje na malý bubínek a Matt na triangl. Už to vypadá, že Brandon vyhraje, Matt poníženě odchází, ale vrátí se a hraje na dudy. Všechny překvapí, že je slušný hráč, včetně Elyse. Během stále probíhajícího tajného natáčení lidí na táboře si Matt postupně získává přátele. Začne se zajímat také o Elyse, která byla jeho kamarádkou do té doby, než se Matt začal stýkat se Steveovými přáteli a hrát si na Stifmeistera. Matt je ale přistižen při natáčení a ztratí tak své přátele. Matt si promluví s panem Levensteinem, který mu řekne, že většina těch lidí, které Steve považuje za své přátele, ho moc nemá ráda. Levenstein věří, že lidé chtějí mít Matta rádi, ale on jim to neumožňuje. Matt tedy uvěří, že jeho bratr není ten nejvhodnější vzor, a smaže veškeré video, které na táboře natočil. Stifler vytvoří plán, jak získat pro Elyse stipendium, které kvůli němu ztratila. Elyse dostane falešný dopis, aby přišla do školy, o kterou stála. Před ní začne hrát celá její kapela, včetně Matta, který hraje na dudy. Aby zjistila, co způsobuje ten hluk, přijde se na to podívat ředitelka školy, která uvěří tomu, že to celé diriguje Elyse, a dá jí stipendium. Elyse za to Mattovi děkuje a objímá ho, Matt jí vrátí pikolu, o které si předtím myslel, že to je dildo. Pak se políbí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prci, prci, prcičky: Na táboře (v anglickém originále American Pie Presents: Band Camp) je čtvrtý ze série filmů \"Prci, prci, prcičky\" natočený přímo na video. Hlavním hrdinou filmu je Matt Stifler, bratr Stevea Stiflera. Matt je donucen účastnit se nechvalně známého hudebního tábora, kde potká dívku a je nucen změnit své způsoby.", "tgt_summary": "American Pie Presents: Band Camp is a 2005 American sex comedy film released by Universal Pictures. It is the first installment in \"American Pie Presents\" film series, a spin-off of the \"American Pie\" franchise. Tad Hilgenbrinck stars as Matt Stiffler, a troubled student sent to band camp to change his ways. Chris Owen and Eugene Levy reprise their roles from previous \"American Pie\" films. ", "id": 943489}
{"src_title": "Bohémové", "tgt_title": "Rent (film)", "src_document": [{"title": "Děj filmu.", "content": "Na Štědrý den roku 1989 se nadějný filmař Mark Cohen a jeho spolubydlící Roger Davis dozvídají, že nájem, který jim jejich bývalý spolubydlící a nyní majitel budovy Benjamin „Benny“ Coffin III. doposud promíjel, je dvojnásobný. Ve stejný čas se ukazuje jejich bývalý spolubydlící Tom Collins, ale při cestě k nim je okraden a zmlácen v uličce. Mezitím se Mark a Roger setkávají s Bennym, který jim sdělí, že plánuje vystěhovat bezdomovce z nedalekého parkoviště a namísto toho tam vybudovat studio. Nabídne, že by tam mohli žít zadarmo, pokud donutí Markovu bývalou přítelkyni Maureen, aby ukončila své protesty proti jeho plánům, ale Mark s Rogerem to odmítnou. Pouliční bubeník a transvestita Angel objeví zmláceného a okradeného Collinse v uličce a pomůže mu. Vytvoří si mezi sebou pouto, když zjistí, že oba mají AIDS. Později té noci se Roger, který je HIV pozitivní a bývalý narkoman, snaží složit svou poslední velkou píseň. Navštíví ho sousedka Mimi, která je exotická klubová tanečnice závislá na heroinu a flirtuje s ním. Následující den Marka a Rogera navštíví Collins a Angel, který přijde s mnoha dárky. Pozvou Marka a Rogera, aby přišli na místní setkání pro podpoření lidí s AIDS s názvem Podpora pro život. Roger odmítne, zatímco Mark řekne, že musí pomoci opravit Maureeino zvukové zařízení pro další protest. Setkává se s Maureeninou novou přítelkyní jménem Joanne, a ta s ním souhlasí, když diskutují o Maureenině promiskuitě. Nakonec však Mark s mírným zpožděním doráží na schůzku Podpory pro život. Tu noc, když Mimi skončí s tančením, se vrací se domů a flirtuje s Rogerem. Roger je zaskočen, protože jeho bývalá přítelkyně po zjištění, že má AIDS spáchala sebevraždu, a tak Mimi odmítne a vyhazuje. Příští den přichází na další schůzku Podpory pro život, kde sdílí radost se svými přáteli. Později všichni navštíví Maureenin protest, zatímco Benny má policii v pohotovostním režimu. Nepokoje pokračují, což Mark natočí a pošle záznam do místního zpravodajského programu Buzzline. V Life Cafe po Maureenině show Benny kritizuje bohémský život skupiny, na což všichni odpoví radostnou oslavou bohémství. Během oslavy zjistí Mimi a Roger o sobě navzájem, že jsou HIV pozitivní. Roger a Mimi si před kavárnou navzájem vyznají lásku. Na Nový rok skupina zjistí, že Benny je vyhodil z bytu a zamkl hlavní dveře, což Angel vyřeší tím, že je rozbije pomocí odpadkového koše. Mark se snaží sám uživit a proto bere práci v Buzzline. Po další hádce se Maureen zasnoubí s Joanne; to ale dlouho nevydrží, protože při zásnubní oslavě Maureen flirtuje s jinou ženou. Bennyho pokárá Mimi, jeho bývalá přítelkyně a řekne mu, aby vrátil skupině jejich byt. V Rogerovi po zjištění, že Mimi dříve chodila s Bennym, roste nedůvěra a s Mimi se rozejde. Mezitím se zdravotní stav Angela výrazně zhorší a umírá v náručí Collinse. Na pohřbu Angela se všichni hořce pohádají a nakonec si každý jde svou cestou. Roger prodává svou kytaru, kupuje si auto a přestěhuje se do Santa Fe. Nakonec se ale vrátí, protože si uvědomí, že stále miluje Mimi. Mezitím Mark končí se svou prací v Buzzline, aby se soustředil na vlastní film. Na Štědrý den roku 1990 se Mark a Roger sejdou s Collinsem, který jim prozrazuje, že přeprogramoval bankomat a když si budou chtít vyzvednout peníze, je nastaveno heslo A-N-G-E-L. Ve stejný čas najdou Joanne a Maureen polomrtvou Mimi ležet na ulici a přinesou ji k Markovi a Rogerovi. Mimi a Roger si navzájem odpustí a Roger zpívá píseň, kterou napsal v uplynulém roce. Zdá se, že Mimi umřela, ale nakonec se náhle probudí. Řekne jim, že již mířila ke světlu, když se jí zjevil Angel a řekl ji, ať jde zpátky. Poprvé vidíme Markův dokument o uplynulém roce a všichni přátelé zpívají že „není jiný den než dnešek“ (v originále „no day but today“).", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení.", "content": "Všichni kromě dvou původních představitelek z broadwayského muzikálu si své role zopakovali i ve filmu. Režisér Columbus měl myšlenku dát původní obsazení i do filmu poté, co mluvil o muzikálu s Anthonym Rappem, Adamem Pascalem a Idinou Menzel a cítil, že pořád vypadají stejně jako, když měl v roce 1996 muzikál premiéru. Pouze Daphne Rubin-Vega a Fredi Walker, původní představitelky Mimi a Joanne, nebyly obsazeny do filmu. Rubin-Vega byla v době natáčení v sedmém měsíci těhotenství a tudíž nebyla schopná si zopakovat roli Mimi. Herečce Fredi Walker byla role Joanne nabídnuta, ale ta řekla, že se na ní cítí příliš stará. Nicméně trvala na tom, že by tuto roli měla ztvárnit žena afroamerického původu.", "section_level": 1}, {"title": "Alternativní závěr filmu.", "content": "Kromě čtyř vymazaných scén obsahuje DVD také alternativní konec, který ukazuje všechny hlavní postavy mimo Angela stojící na místech, na kterých byly během písně „Seasons of Love“, všichni stojící v řadě reflektorů a Angelovo místo je prázdné. Později v této scéně, Angel vstupuje z boku a jde směrem ke svému místu a na chvíli se zastaví, když prochází kolem Collinse a vezme si na chvíli jeho ruku. Ačkoliv se toto ukončení používá v divadelní verzi muzikálu, bylo od něj ve filmu upuštěno, protože se tvůrci báli, že by se mohlo publikum divit, proč se Angel vrátil nebo proč jsou postavy opět seřazeny na scéně. Chris Columbus v komentáři k tomuto říká, že „nechtěl, aby si diváci mysleli, že všechno je v pořádku a Angel je opět živý“.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdíly mezi divadelní a filmovou verzí.", "content": "Píseň „Goodbye Love“ byla natočena celá, ale druhá polovina byla vystřižena z filmu, protože ji Columbus shledal jako emocionálně přetíženou, což uvádí na komentovaném příspěvku na DVD. Film také nechává dvojznačnou smrt Rogerovy přítelkyně April, která zemřela před začátkem děje filmu. Ve filmu jí lze vidět číst lékařskou zprávu, že je HIV pozitivní; je řečeno, že zemřela, ale nic jiného jasného není. V divadelní verzi Mark přesně řekne, že April spáchala sebevraždu tím, že si podřezala zápěstí v koupelně a Roger se tak dozvěděl i o svém onemocnění HIV. Chris Columbus v komentáři pro DVD sděluje, že scéna obsahující April, která leží ve vaně s podřezaným zápěstím, byla natočena, ale nebyla zařazena do filmu, protože si myslel, že by toho bylo „příliš mnoho“.", "section_level": 1}, {"title": "Natáčení.", "content": "Natáčelo se na Super 35 mm filmový formát. Jedna ze scén se opravdu točila v New Yorku, a to v Life Cafe. Studia Warner Bros sloužila jako The New York East Village a zbývající vnitřní a vnější záběry byly natočeny v San Francisku. Některé dodatečné exteriérové scény byly také natočeny v San Diegu, známém Filoli House ve Woodside (Kalifornie), Oaklandu a Santa Fe (Nové Mexiko).", "section_level": 1}, {"title": "Soundtrack.", "content": "Dvoudiskový soundtrack, který obsahuje 28 skladeb, byl původně vydán v osmi různých obalech, každý představoval jednu z osmi hlavních postav ve filmu. Album bylo ve Spojených státech vydáno dne 23. září 2005.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bohémové (v originále Rent) je americký muzikálový a dramatický film z roku 2005, který režíroval Chris Columbus. Jde o adaptaci stejnojmenného broadwayského muzikálu, který je inspirován operou Giacoma Pucciniho, \"Bohéma\". ", "tgt_summary": "Rent is a 2005 American musical drama film directed by Chris Columbus. It is an adaptation of the 1996 Broadway musical of the same name, in turn based on Giacomo Puccini's 1896 opera \"La Bohème\". The film, which features six of the original Broadway cast members reprising their roles, depicts the lives of several Bohemians and their struggles with sexuality, drugs, paying their rent, and life under the shadow of AIDS. It takes place in the East Village of New York City from 1989 to 1990.", "id": 2009600}
{"src_title": "Bank of America Tower", "tgt_title": "Bank of America Tower (Manhattan)", "src_document": [{"title": "Detaily.", "content": "Architektonická věž je vysoká 78 metrů a byla postavena 15. prosince 2007. Budova má 55 pater a obsahuje kancelářské prostory o velikosti 195 096 m2, tři eskalátory a 52 výtahů vyrobených společností Schindler Group. Několik budov bylo zbořeno, aby mohla Bank of America Tower být vybudována. Patřil mezi ně i 13-patrový hotel Diplomat a divadlo Henryho Millera, který byl v minulosti několikrát přestavěn. Bank of America Tower je považován za celosvětový model zelené architektury v mrakodrapech.", "section_level": 1}, {"title": "Environmentální vlastnosti.", "content": "Konstrukce budovy je šetrná k životnímu prostředí a využívá technologie, jako je například zasklení od zdi až ke stropu, které obsahuje teplo a maximalizuje přirozené světlo. Budova oplývá systémem automatického stmívání denního světla. Tato budova je vybavena také systémem šedé vody, který zachycuje dešťovou vodu k opětovnému použití. Bank of America uvádí, že budova je z velké části vyrobena z recyklovaných a recyklovatelných materiálů. Vzduch, který vstupuje do budovy, je filtrován, jak je běžné, ale i vyčerpaný vzduch je vyčištěn. Bank of America Tower je první mrakodrap určený k dosažení licence Platinum LEED, která se zaměřuje nejpřísnější kritéria zdraví lidí a životního prostředí. Bank of America Tower je postavena z betonu vyrobeného z strusky (vedlejší produkt vysokých pecí). Betonová směs použitá v budově je 55% cementu a 45% trusky. Použití struskového cementu snižuje škody na životním prostředí tím, že snižuje množství cementu potřebného pro stavbu, což snižuje množství skleníkových plynů způsobených oxidem uhličitým produkovaným běžným výrobním procesem cementu. Každá tuna vyrobeného běžného cementu vytváří v atmosféře asi jednu tunu oxidu uhličitého. Izolace zasklení redukuje tepelné ztráty, snižuje spotřebu energie a zvyšuje průhlednost. Snímače oxidu uhličitého signalizují zvýšení ventilace čerstvého vzduchu, pokud jsou v budově zjištěny zvýšené hladiny oxidu uhličitého. Funkce zachování vody v budově obsahují vodonosné pisoáry, u nichž se odhaduje, že ušetří 30 000 000 litrů vody ročně a sníží emise CO2 o 65 000 Kg ročně. Budova má 4,6 megawattovou kogenerační jednotku, která poskytuje část energetické náročnosti základního zatížení. Při porovnání výšky budovy se používá pouze konstrukční výška podle pravidel a předpisů Světové rady vysokých budov.", "section_level": 2}, {"title": "Uznání.", "content": "V říjnu 2009 byla budova uvedena v televizním seriálu National Geographic Channel ve 100. epizodě MegaStructures. V červnu 2010 byla budova oceněna Nejvyšší vysoká budova Ameriky za rok 2010 sdružením Council on Tall Buildings and Urban Habitat.", "section_level": 1}, {"title": "Stavební incidenty.", "content": "17. října 2007: Stavební kontejner z jeřábu, což způsobilo poškození budovy a zranilo 8 lidí na chodníku. Kontejner rozbil okna v několika podlažích a roztřískal trosky, které se táhly dolů po ulici. Lidé utrpěly pořezání a modřiny. Na místě se dočasně pozastavila stavba. 12. srpna 2008: Skleněná deska o objemu 680 kg spadla na chodník. Dva lidé utrpěli menší zranění. 17. září 2008: Ze skleněné fasády spadl panel a rozbil se o kontejner. Nikdo nebyl zraněn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bank of America Tower je mrakodrap ve městě New York na Šesté Avenue mezi 42. a 43. ulicí naproti Bryant Parku v Midtown Manhattanu. Stavba začala v roce 2004 a dokončena byla v roce 2009. Budova je se svoji výškou 366 m třetí nejvyšší v New Yorku (hned po Empire State Building) a 4. ve Spojených státech. Řadí se mezi nejefektivnější a nejekologičtější stavby na světě. Hlavním nájemníkem je Bank of America, podle kterého je i budova pojmenována. ", "tgt_summary": "The Bank of America Tower is a skyscraper in the Midtown area of Manhattan in New York City. It is located at One Bryant Park, on Sixth Avenue between 42nd and 43rd Streets diagonally opposite Bryant Park. ", "id": 2135671}
{"src_title": "Zámek Ferrières", "tgt_title": "Château de Ferrières", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Zámek navrhl britský architekt Joseph Paxton. Inspirací pro návrh Ferrières byl Mentmore Towers v Buckinghamshire v Anglii, který Paxton postavil pro bratrance barona Jamese Mayera Amschela de Rothschild. Po spatření Mentmore baron James pozval Paxtona a požádal ho: „Udělejte mi Mentmore, ale dvakrát tak velké“. Byl postaven v novorenesančním slohu, inspirovaném italskou renesanční architekturou se čtvercovými věžemi v každém rohu. Ústřední hala je dlouhá 120 stop (37 m) a vysoká 60 stop (18 m), střecha je prosklená. Sochařské práce byly provedeny pod vedením Charlese Henryho Josepha Cordiera a dekorativní malby pod dohledem Eugène Lami. Masivní knihovna čítá více než 8 000 svazků. Vzhledem k tomu, že byl zámek již navrhován pro opulentní zábavu, bylo důležité, aby kromě soukromých apartmánů Rothschilda, bylo zde dostatek apartmánů pro hosty. Těch zde mohlo pobývat až 80. Ferrières byl slavnostně otevřen 16. prosince 1862 za účasti Napoleona III. Baron James získal velkou sbírku uměleckých děl, a sochy zdobí řadu zámeckých pokojů. Nacházejí se zde díla, jejichž autory byli Alexandre Falguière, Antonio Corradini či René de Saint-Marceaux. Během prusko-francouzské války (1870–1871) byl zámek zabaven Prusy a jednali zde Otto von Bismarck, kancléř Severoněmeckého spolku, a francouzský ministr zahraničních věcí, Jules Favre. Němci opět obsadili zámek během okupace Francie ve druhé světové válce a v této době také vyplenili jeho obrovské sbírky umění. Zámek zůstal prázdný až do roku 1959, kdy se Guy de Rothschild a jeho druhá manželka, Marie-Hélène de Zuylen van Nyevelt, pustili do renovace. Díky jejich úsilí se zámek opět stal místem, kde se setkávala na večírcích evropská šlechta či hollywoodské filmové hvězdy. V roce 1975 Guy de Rothschild a jeho manželka charitativně darovali zámek Kancléřství pařížských univerzit, a ten je nyní otevřen pro veřejnost s možností prohlídek a speciálních akcí. Na zámku byly natočeny některé scény z filmu Romana Polanského \"Devátá brána\" (2000).", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek Ferrières (\"Château de Ferrières\") je francouzský zámek, který nechal postavit v letech 1855 až 1859 baron Jacob de Rothschild. Rothschildské vlastnictví zámku Ferrières bylo předáno v mužské linii podle zásady prvorozenství. Jedná se o zdaleka největší a nejluxusnější zámek ve Francii z 19. století, je dosažitelný z rue Rucherie v Ferrières-en-Brie v departmentu Seine-et-Marne asi 26 km východně od Paříže.", "tgt_summary": "Château de Ferrières () is a French château built between 1855 and 1859 for Baron James de Rothschild in the Goût Rothschild. Rothschild ownership of the Château de Ferrières was passed down through the male line according to the rule of primogeniture, until it was donated by the family in 1975. Considered to be the largest and most luxurious 19th-century château in France, it is reached from rue Rucherie in Ferrières-en-Brie in the Seine et Marne département of France, about 26 km east of Paris.", "id": 127325}
{"src_title": "Depersonalizace", "tgt_title": "Depersonalization", "src_document": [{"title": "Derealizace.", "content": "Depersonalizaci často doprovází derealizace, která se ji podobá, ale týká se vnějšího okolí, hmotných objektů a druhých lidí. Obě se mohou vyskytovat i nezávisle na sobě. Osoba v průběhu derealizace prožívá okolí jakoby nebylo opravdu skutečné a reálné. Zdá se jí např., jakoby žila ve snu. Okolní svět se jeví jako by stál za oponou, sklem, mlhou nebo záclonou. Může se zdát plochý a dvojrozměrný podobně jako kresba na papíře nebo obrázek na monitoru počítače. Nebo jakoby se celý život odehrával v televizi nebo kině a osoba jej sledovala jen jako pasivní divák. Dobře známá místa mohou být najednou prožívána jako cizí a neznámá. Blízcí lidé se mohou rovněž zdát cizí. Druzí mohou být vnímáni jako stroje, roboti či jako herci na divadelním jevišti. Osoba může mít pocit, jakoby věci kolem ní nebyly hmotné a skutečné, jakoby se jí jen zdály nebo doopravdy neexistovaly.", "section_level": 1}, {"title": "Depersonalizační a derealizační syndrom.", "content": "Depersonalizace a derealizace je přechodně prožívána v nejrůznějších situacích a v různé míře s ní má zkušenost velká část populace. Může se objevit po stresu, při únavě, v průběhu dětství, dospívání nebo jiných vývojových etap, také se objevuje bez zjevného důvodu. Pokud je zažívána trvale nebo se opakovaně, epizodicky vrací, může být příznakem psychické poruchy, která je dle MKN-10 nazývána depersonalizační a derealizační syndrom a dle DSM-IV depersonalizační porucha (depersonalization disorder). Depersonalizační a derealizační syndrom býval považován za vzácnou poruchu, nověji se ale ukazuje, že jím trpí 1 % až 2 % populace. MKN-10 jej řadí mezi neurotické poruchy, DSM-IV mezi disociativní poruchy. Oba manuály shodně uvádějí neporušené testování reality, tzn. že nejde o psychotickou poruchu, osoba netrpí bludy a halucinacemi, svůj stav si uvědomuje, je jím značně znepokojena a obtěžována a zpravidla jej chce změnit. Svůj stav se snaží popsat metaforicky („cítím se \"jako bych\" byl stroj, \"jako bych\" ani neexistoval...“), čímž dává najevo uvedený náhled, ale také obtíže, které jí uchopení zvláštních stavů činí. Depersonalizační a derealizační syndrom může začít náhle z čista jasna (např. po požití drogy, často společně s panickou atakou) nebo se může postupně léta plíživě rozvíjet. Existují i fyzické příčiny depersonalizace a derealizace. Typicky začíná v období dospívání, ale osoba jím může být postižena i od nejranějšího dětství či dospělého věku. Často se jedná o dlouhodobou obtíž trvající měsíce, léta i desetiletí. Syndrom je stejně rozšířen mezi muži a ženami. Depersonalizace a derealizace bývají často spoluzažívány s celou řadou jiných psychických poruch a symptomaticky se s nimi překrývají. Vyskytují se společně s depresí, úzkostí, se záchvaty paniky, s poruchami příjmu potravy, posttraumatickou stresovou poruchou, obsedantně kompulzivní poruchou, poruchami osobnosti aj. Žádná z těchto poruch však nepředurčuje přítomnost symptomů depersonalizace a derealizace ani jejich intenzitu, což podporuje koncepci depersonalizačního a derealizačního syndromu jako samostatné poruchy s nezávislým průběhem. Někdy se rozlišuje primární a sekundární forma syndromu, podle toho, zda v klinickém obraze pacienta syndrom dominuje nebo je naopak přidružen k jinému psychickému onemocnění. Současná psychiatrická praxe preferuje diagnostiku úzkostných, afektivních, osobnostních a jiných poruch na úkor depersonalizačního a derealizačního syndromu a ten většinou chápe jen jako sekundární, přidružený fenomén. Etiologie syndromu není zcela známá. Kromě neurobiologických faktorů se na jeho vzniku může podílet psychické trauma. Znecitlivující a disociační komponenty depersonalizace a derealizace se v průběhu traumatu jeví jako účelné a adaptivní. Mimo oblast psychiatrie a psychologie se objevují teorie přičítající vznik depersonalizace a derealizace oslabení imunity (rtuť, toxiny, leaky gut syndrom). Léčba syndromu je obtížná. Užívají se psychofarmaka (antidepresiva skupiny SSRI v kombinaci s lamotriginem, benzodiazepiny aj.) a doporučuje se dlouhodobá psychoterapie (psychodynamické, kognitivně behaviorální terapie aj.). Léčbu syndromu komplikuje, že je zřídkakdy diagnostikován. V případě postupného, plíživého počátku syndromu může být jeho význam podceněn a často je mylně interpretován a léčen jako tělesná porucha. V případě náhlého počátku syndromu se pacient může obávat počátečního šílenství a negativního nálepkování a o svém problému raději mlčí. Okolí na postižené osobě zpravidla přítomnost syndromu nerozpozná. Ta může být přes obtížnost svých psychických stavů docela dobře sociálně adaptovaná. Otupění či ztráta emocí a empatie může nicméně komplikovat navázání a udržení partnerského vztahu a poruchy v kognitivní oblasti mohou zhoršit pracovní výkon nebo dokonce způsobit pracovní neschopnost.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Termín depersonalizace (dépersonalisation) poprvé použil francouzský psychiatr Ludovic Dugas roku 1898. Zprávy o prožitcích pacientů, které depersonalizaci připomínají, se datují ale již dříve, minimálně od první poloviny 19. století (např. J.E. Esquirol, A. Zeller, M. Billod, W. Griesinger, později M. Krishaber). Termín derealizace zavedl a jako samostatný koncept vyčlenil německý psychiatr Wilhelm Mayer-Gross (1889–1961) roku 1935. V Čechách se depersonalizaci poprvé a nejvíce věnoval Antonín Heveroch (1869–1927), který roku 1910 v periodiku Časopis lékařův českých v šestidílném seriálu \"O poruchách jáství\" demonstroval 8 vlastních a 29 převzatých chorobopisů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Depersonalizace je psychický symptom s širokou škálou projevů. Nejobecněji řečeno se vyznačuje zdáním neskutečnosti sebe sama. Zahrnuje tyto vybrané projevy: Vlastní existence, já anebo tělo se jeví být neskutečné, nereálné, neexistující, nevlastní, cizí. Od svých psychických a tělesných pochodů se osoba cítí být oddělena, odcizena, izolována. To se může týkat všech smyslových modalit – když se např. něčeho dotýká, je to jako by se toho dotýkal někdo jiný; když mluví, slyší mluvit jakoby někoho cizího apod. Někdy se lekne při pohledu do zrcadla, neboť místo sebe sama vidí v zrcadle jakoby někoho neznámého. Může se cítit odhmotněná, jako by nestála pevně na zemi, ale nadnášela se – jako by její tělo bylo zhotoveno z prázdna, vzduchu nebo třeba vaty. Může trpět strachem, že každou chvíli zmizí, zešílí nebo zemře – jako by se v nejbližší chvíli měla oddělit její duše od těla nebo se již oddělila. Časté jsou také pocity ztráty kontroly – osoba má dojem, že neovládá svoje tělo a jeho části, připadá si např. jako loutka bez vlastní vůle nebo jako pozorovatel spíše než činitel svého života. Sama sebe může prožívat jako by byla stroj, robot nebo automat. ", "tgt_summary": "Depersonalization can consist of a detachment within the self, regarding one's mind or body, or being a detached observer of oneself. Subjects feel they have changed and that the world has become vague, dreamlike, less real, lacking in significance or being outside reality while looking in. Chronic depersonalization refers to depersonalization/derealization disorder, which is classified by the DSM-5 as a dissociative disorder, based on the findings that depersonalization and derealization are prevalent in other dissociative disorders including dissociative identity disorder. ", "id": 1019373}
{"src_title": "Eduard von Knorr", "tgt_title": "Eduard von Knorr", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve Saarlouis v Rýnské provincii Pruského království. V roce 1856 vstoupil do pruského námořnictva a byl zařazen na korvetu \"Danzig\", se kterou bojoval proti pirátům u marockého pobřeží. V roce 1859 byl povýšen do hodnosti podporučíka. V letech 1859 až 1862 se plavil na lodi \"Elbe\" v rámci expedice po Dálném východě. Na poručíka byl povýšen v roce 1862 a na kapitán-poručíka o tři roky později. Dne 12. listopadu 1870, během prusko-francouzské války, velel dělovému člunu \"Meteor\" v bitvě proti francouzskému avízu \"Bouvet\" blízko Havany, za což získal Železný kříž druhé třídy. V roce 1871 byl povýšen na korvetního kapitána. Na počátku roku 1874 se účastnil cesty po Tichém oceánu, jejímž cílem bylo vyjednávat ve jménu Německého císařství s Tongou. V roce 1876 získal hodnost námořního kapitána. O pět let později se stal náčelníkem štábu německé admirality a v roce 1883 kontradmirálem. Jakožto velitel Západoafrické eskadry v prosinci 1884 zasáhl do sporů mezi soupeřícími kmeny v Douale v Kamerunu a zavedl německou svrchovanost v estuáru řeky Wouri. Za tento úspěch v rozšíření koloniálního vlivu získal Řád červené orlice. Od 1. dubna do 4. července 1885 pak sloužil jako říšský komisař pro kolonii Kamerun. Poté velel eskadře křižníků mířících do Zanzibaru, zde vyjednal s místním sultánem o začlenění ostrova pod německou koloniální nadvládu. O rok později velel eskadře křižníků plující do Samoy se stejným cílem jako rok předtím. V roce 1889 byl povýšen na viceadmirála, o čtyři roky později na admirála a v roce 1895 získal post velícího admirála. Dne 18. ledna 1896 byl povýšen do šlechtického stavu. Dne 15. června obdržel Řád černé orlice. V roce 1899 odešel do výslužby a zůstal admirálem à la suite. Zemřel v Berlíně. V jeho rodném Saarlouisu je po něm pojmenována ulice Admiral-Knorr-Straße.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ernst Hugo Eduard Wilhelm Heinrich von Knorr (8. březen 1840 Saarlouis, Prusko – 17. únor 1920 Berlín, Německá říše) byl německý admirál Kaiserliche Marine, který se zasloužil o rozvoj německého koloniálního panství.", "tgt_summary": "Ernst Wilhelm Eduard von Knorr (8 March 1840 – 17 February 1920) was a German admiral of the Kaiserliche Marine who helped establish the German colonial empire.", "id": 1895375}
{"src_title": "Holčička, která měla ráda Toma Gordona", "tgt_title": "The Girl Who Loved Tom Gordon", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Začátek příběhu se odehrává na rodinném výletu sourozenců Peta (13 let), Trishy (9 let) a jejich matky. Jde o pěší výlet a hned na jeho počátku se matka s Petem pustí do hádky kvůli svému rozvodu s otcem a Trisha se za nimi opožďuje, aby nemusela hádku poslouchat. Po chvíli sejde z cesty, aby mohla vykonat malou potřebu, ale sklouzne po dlouhém příkrém srázu a skončí daleko od cesty. Sice bez zranění, ale zcela dezorientovaná si to namíří na zcela opačnou stranu – do hlubokých lesů Apalačských hor ve státu Maine. V batůžku jí zůstala lahev vody, dvě čokoládové oplatky, bramborové lupínky, vařené vejce, sendvič, láhev limonády, pláštěnka, Gameboy a walkman s rádiem. Občas si pustí rádio, aby se dozvěděla zprávy o pátrání po své osobě nebo si poslechla reportáž z baseballového utkání, kde hraje její oblíbený nadhazovač z týmu Red Sox – Tom Gordon. Usilovně se snaží hospodařit s trochou jídla a pití, které našla ve svém batohu, a také sbírá různé oříšky a bobule. Matka s bratrem se zatím vrátí do nejbližšího města a vyhlásí po ní pátrání. Ale Trisha už se zatím svým usilovným pochodem dostala mimo prohledávanou oblast. Rozhodne se jít po proudu potoka, který ji má dovést k civilizaci, ale zatím ji dovede pouze do bažin. Jako následek hladovění, žízně, vyčerpání a několika lehkých poranění při pádech se u Trishy začínají objevovat halucinace. Představuje si různé lidi a mezi nimi hovoří i se s svým hrdinou Tomem Gordonem. Z lesa ji pozoruje jakási bytost a tady není úplně jasné, zda jde o halucinaci nebo nadpřirozený prvek přidaný autorem. Trisha postupuje dále do hlubin lesa, halucinace se stupňují, začíná se jí zjevovat “Bůh ztracených” v podobě vosy a zachovat si zdravý rozum se pro ni stává otázkou života a smrti. Po několika dnech se objevuje zápal plic jako následek pádu do ledové vody a prochladnutí. Dívka se pomalu dostává zpět do blízkosti civilizace, ale po devíti dnech narazí na medvěda. Inspirována svým hrdinou baseballovým nadhazovačem Tomem Gordonem vezme walkman a trefí medvěda do hlavy. Svědkem této události se stane lovec, který na medvěda vzápětí vystřelí. Medvěd uteče, ale není jasné, zda ho zahnala sama Trisha nebo lovcův výstřel. Příběh končí v nemocnici, kde se Trisha setkává se svými rozvedenými rodiči a bratrem Petem. Trisha která se zotavuje z oboustranného zápalu plic, zůstává v pokoji pouze s otcem, se kterým chodívala na baseball, a předvede vítězné gesto Toma Gordona – to, kterým Tom vždy ukončuje vítězný zápas.", "section_level": 1}], "src_summary": "Holčička, která měla ráda Toma Gordona (anglicky \"The Girl Who Loved Tom Gordon\") je psychologický horor amerického spisovatele Stephena Kinga z roku 1999. Do češtiny přeložila Linda Bartošková.", "tgt_summary": "The Girl Who Loved Tom Gordon (1999) is a psychological horror novel by American writer Stephen King. In 2004, a pop-up book adaptation was released with design by Kees Moerbeek and illustration by Alan Dingman. A film adaptation to be produced by Chris Romero was announced in 2019.", "id": 1693699}
{"src_title": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1994", "tgt_title": "1994 FIFA World Cup qualification", "src_document": [{"title": "Kvalifikační skupiny.", "content": "Celkem 130 týmů sehrálo alespoň jeden kvalifikační zápas. Bylo jich sehráno 497 a padlo v nich 1446 branek (tj. 2,91 na zápas).", "section_level": 1}, {"title": "Afrika (CAF).", "content": "\"(40 týmů bojujících o 3 místenky)\" Ačkoliv se přihlásilo celkem 40 reprezentací, čtveřice z nich se na poslední chvíli odhlásila. Zbylých 36 týmů bylo rozlosováno do 9 skupin po 4 celcích, kde se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. Devítka vítězů skupin následně postoupila do druhé fáze, kde byla rozlosována do tří skupin po třech. Zde se znovu utkal každý s každým dvoukolově doma a venku. Vítězové jednotlivých skupin postoupili na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Asie (AFC).", "content": "\"(30 týmů bojujících o 2 místenky)\" V první fázi bylo 30 celků rozlosováno do 6 skupin po 5 týmech, ve kterých se utkali dvoukolově na dvou centralizovaných místech. Vítězové skupin následně postoupili do druhé fáze, kde utvořili jednu šestičlennou skupinu, ve které se utkali jednokolově na jednom centralizovaném místě každý s každým. První dva týmy postoupily na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Evropa (UEFA).", "content": "\"(38 týmů bojujících o 12 místenek)\" Celkem 38 týmů bylo rozlosováno do 6 skupin po šesti, resp. sedmi týmech. Vzhledem k tomu, že kvůli válce v Jugoslávii byla vyloučena, jedna ze skupin skončila jako pětičlenná. Ve skupinách se týmy utkaly dvoukolově každý s každým doma a venku. První dva celky z každé skupiny postoupily na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Jižní Amerika (CONMEBOL).", "content": "\"(9 týmů bojujících o 3 nebo 4 místenky - baráž proti vítězi baráže mezi celky z CONCACAF a OFC rozhodla o držiteli čtvrté místenky)\" Devítka týmů byla rozlosována do dvou skupin po 4, resp. 5 týmech. se nesmělo účastnit kvůli incidentu z minulé kvalifikace. Ve skupinách se celky utkaly dvoukolově každý s každým doma a venku. Z pětičlenné skupiny postoupily první dva týmy na MS. Ze čtyřčlenné skupiny postoupil přímo pouze vítěz. Druhý tým postoupil do mezikontinentální baráže proti vítězi mezikontinentální baráže mezi vítězem zóny OFC a druhým celkem zóny CONCACAF.", "section_level": 2}, {"title": "Oceánie (OFC).", "content": "\"(7 týmů bojujících o 0 nebo 1 místenku - baráž proti týmu ze zóny CONCACAF a následně proti týmu z Jižní Ameriky rozhodla o držiteli této místenky)\" Po odhlášení jednoho z přihlášených celků byla zbylá šestice rozlosována do dvou skupin po třech týmech. Tam se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. Vítězové skupin se následně utkali systémem doma a venku o postup do mezikontinentální baráže proti druhému týmu zóny CONCACAF. Vítěz této baráže se následně utkal s týmem z Jižní Ameriky o místenku na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Severní, Střední Amerika a Karibik (CONCACAF).", "content": "\"(22 týmů bojujících o 1 nebo 2 místenky - baráž proti týmu ze zóny OFC a následně proti týmu z Jižní Ameriky rozhodla o držiteli této místenky)\" V zóně CONCACAF byly tři kvalifikační fáze. Týmy a byly nasazeny přímo do druhé fáze. V první fázi bylo 20 celků rozděleno podle geografických hledisek do Karibské a Středoamerické zóny. V Karibské zóně se 14 týmů (po předkole zredukovaných na 12) utkalo vyřazovacím systémem doma a venku utkalo o tři postupová místa do druhé fáze. Ve Středoamerické zóně byla šestice týmů rozlosována do dvojic a utkala se systémem doma a venku o tři postupová místa do druhé fáze. Ve druhé fázi byla osmička týmů rozlosována do dvou skupin po čtyřech celcích. Ti se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku a první dva týmy z každé skupiny postoupily do třetí fáze. Tam čtveřice reprezentací utvořila jednu skupinu, ve které se opět utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. Vítěz skupiny postoupil na MS. Druhý tým se utkal v mezikontinentální baráži proti vítězi zóny OFC. Vítěz této baráže se následně utkal s týmem z Jižní Ameriky o místenku na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Mezikontinentální baráže.", "content": "Poprvé v historii tu byla dvě kola mezikontinentální baráže, tj. některé z konfederací měly alokovány pouze čtvrtiny místa.", "section_level": 1}, {"title": "CONCACAF vs. OFC.", "content": "Druhý celek zóny CONCACAF () se utkal s vítězem zóny OFC (). \"Celkové skóre dvojzápasu bylo 3:3, o postupu do další fáze mezikontinentální baráže rozhodl penaltový rozstřel, neboť ho vyhrála 4:1.\"", "section_level": 2}, {"title": "Vítěz první baráže vs. CONMEBOL.", "content": "Vítěz baráže CONCACAF vs. OFC () se utkal s celkem na druhém místě jedné ze skupin zóny CONMEBOL (). \" zvítězila celkovým skóre 2:1 a postoupila na Mistrovství světa ve fotbale 1994.\"", "section_level": 2}], "src_summary": "V kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 1994 se národní týmy ze šesti fotbalových konfederací ucházely o 22 postupových míst na závěrečný turnaj. Pořadatelské USA spolu s obhájcem titulu - Německem měli účast na závěrečném turnaji jistou. Kvalifikace se účastnilo 147 zemí. ", "tgt_summary": "The 1994 FIFA World Cup qualification was a series of tournaments organised by the six FIFA confederations. The 1994 FIFA World Cup featured 24 teams with one place reserved for the host nation, United States, and one place for the defending champions, Germany. The remaining 22 places were determined by a qualification process, in which 147 teams, from the six FIFA confederations, competed. Most of the successful teams were determined within these confederations, with a limited number of inter-confederation play-offs occurring at the end of the process. ", "id": 1588575}
{"src_title": "Rada států Baltského moře", "tgt_title": "Council of the Baltic Sea States", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "CBSS byla založena roku 1992 ministry zahraničí baltských států v Kodani jako reakce na geopolitické změny v regionu po skončení Studené války. Od svého založení CBSS přispívala k pozitivnímu vývoji baltského regionu jako celku a sloužila jako významný nástroj multilaterální spolupráce. Roku 1998 vznikl stálý sekretariát CBSS ve Stockholmu, financovaný společně členskými státy. Nejvyšším orgánem CBSS je zasedání ministrů zahraničí pořádaná jednou za dva roky.", "section_level": 1}, {"title": "Členské státy.", "content": "CBSS má 12 členů:", "section_level": 2}, {"title": "Pozorovatelé.", "content": "Dalších 7 států má status pozorovatele:", "section_level": 2}, {"title": "Předsednictví.", "content": "Předsednictví CBSS postupně přechází mezi jednotlivými členskými státy. Každé předsednictví trvá po dobu jednoho roku, od 1. července do 30. června.", "section_level": 2}, {"title": "Organizační struktura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zasedání ministrů.", "content": "Pravidelně jednou za dva roky je pořádáno zasedání ministrů členských států, které je nejvyšším orgánem CBSS.", "section_level": 2}, {"title": "Výbor představitelů.", "content": "V obdobích mezi konferencemi ministrů zahraničí je hlavním vyjednávacím a rozhodovacím orgánem Výbor představitelů (The Committee of Senior Officials, CSO). Ten sestává z vysokých zástupců ministerstev zahraničních věcí všech 12 členských států včetně Evropské komise. Výbor představitelů dohlíží, koordinuje a napomáhá činnosti ostatních orgánů CBSS. V předsednictví výboru se zástupci jednotlivých států každoročně postupně střídají. Předsedou výboru je obvykle zástupce na úrovni vyslance, jmenovaný ministrem zahraničí předsedajícího členského státu. Mnoho orgánů CBSS funguje pod záštitou CSO. CSO dohlíží na expertní skupinu nukleární a radiační bezpečnosti a operační skupinu proti obchodu s lidskými bytostmi a koordinuje činnost v pěti dlouhodobých prioritách CBSS, včetně expertní skupiny pro spolupráci při ochraně ohrožených dětí, expertní skupiny pro záležitostí mládeže, projektu EuroFakulty ve Pskovu a v dohledné době i expertní skupiny námořní politiky a případně dalších činností.", "section_level": 2}, {"title": "Sekretariát.", "content": "Stálý mezinárodní sekretariát CBSS vznikl na základě rozhodnutí ze 7. zasedání ministrů v dánském Nyborgu roku 1998. 20. října 1998 byl sekretariát slavnostně otevřen na ostrově Strömsborg ve Stockholmu. Sekretariát má následující poslání:", "section_level": 2}, {"title": "Zrušené orgány.", "content": "V letech 1992-2009 existovala Pracovní skupina pro demokratické instituce, v letech 1995-2003 byla navíc doplněna pověřencem pro demokratizaci. Na některých univerzitách členských států fungovaly EuroFakulty: v Tartu, Rize a Vilniusu mezi lety 1993-2005, v Kaliningradu mezi 2000-2007. Ve Pskovu je EuroFakulta od roku 2009 stále v provozu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Rada států Baltského moře nebo jen CBSS (z anglického \"Council of the Baltic Sea States\") je politická organizace pro mezinárodní spolupráci v oblasti Baltského moře. CBSS byla založena roku 1992 za účelem koordinace rozvoje ekonomiky, občanské společnosti, problematiky lidských práv a nukleární bezpečnosti v regionu.", "tgt_summary": "The Council of the Baltic Sea States (CBSS) is a regional intergovernmental organisation working on three priority areas: Regional Identity, Safe & Secure Region and Sustainable & Prosperous Region. These three priority areas aim to address the themes of environment, economic development, entrepreneurship, education, culture, civil security, children's rights and trafficking in human beings.", "id": 70902}
{"src_title": "Turecká van", "tgt_title": "Turkish Van", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kočky s dlouhou jemnou srstí byly z Turecka dováženy do Evropy od 16.století. Jednalo se zřejmě o předchůdce jak tureckých angor, tak tureckých van. Tyto kočky byly pro svůj vznešený vzhled oblíbené u šlechty i měšťanů. V polovině 19.století se ovšem objevily první kočky perského typu, které na následující desítky let zcela ovládly chovy dlouhosrstých koček. Turecké kočky upadly na čas v zapomnění. Plemeno turecká van bylo pro svět znovu objeveno v roce 1954 v horách na jihovýchodě Turecka v nadmořské výšce okolo 1600 m dvojicí anglických reportérek, Laurou Lushingtonovou a Soniou Hallidayovou, které zde získaly darem dvě koťata a dovezly je do Anglie. Svým neobvyklým zbarvením a vzhledem výrazně odlišným od tureckých angor tyto kočky upoutaly pozornost chovatelů. Obě dámy tedy znovu navštívily oblast jezera Van, pozorovaly a fotily zdejší kočky a dovezly domů další chovný pár. Plemeno zdárně nastoupilo cestu k oficiálnímu uznání. V roce 1969 byla turecká van uznána britskou chovatelskou organizací GCCF, světová organizace FIFe jí uznala o tři roky později. V Česku se první turecké van objevily počátkem devadesátých let a od té doby se zde úspěšně chovají, i když stále zůstávají vzácným plemenem.", "section_level": 1}, {"title": "Turecká van v Turecku.", "content": "Pokud v Turecku budete pátrat po Van Kedisi (tedy vanské kočce), budete asi zmateni. Turci totiž jako Van Kedisi označují mohutnou, čistě bílou kočku s různobarevnýma očima (jedno oko modré, druhé jantarové). S těmito kočkami se skutečně v oblasti setkáte daleko spíše, než s \"klasickou\" tureckou van. Tyto kočky tělesnou stavbou připomínají spíše tureckou angoru. Stejně jako jiné čistě bílé kočky s různobarevnýma očima (například právě takto zbarvené turecké angory), bývají tyto kočky často postiženy hluchotou. \"Klasická\" turecká van tímto problémem netrpí.", "section_level": 2}, {"title": "Anatolská kočka.", "content": "Anatolská kočka připomíná krátkosrstou verzi turecké van. Vedou se diskuse, zda jde skutečně pouze o krátkosrstou verzi tohoto plemene, nebo samostatné, původní plemeno. Standard obou plemen je stejný (až na srst) a je povoleno zakřižování tureckých van mezi anatolky. Anatolskou kočku zatím uznává pouze chovatelská organizace WCF, světová organizace FIFe tyto kočky v současnosti neregistruje ani jako neuznané plemeno.", "section_level": 2}, {"title": "Charakteristika plemene.", "content": "Turecká van patří mezi větší kočky, samec může vážit až 7 kg, samice je o něco menší, váží obvykle 5-6 kg. Hlava tvoří krátký zaoblený trojúhelník. Nos je středně dlouhý a rovný. Uši jsou větší, hustě ochlupené. Široké u základu s lehce zaoblenou špičkou. Posazené středně vysoko na lebce, odstup mezi nimi by se měl rovnat šířce ucha. Vnější strana uší by měla být bílá, vnitřní narůžovělá. Oči jsou velké a oválné, lehce sešikmené. Mohou být modré, světle jantarové nebo různobarevné (jedno oko modré, druhé světle jantarové). Tělo je dlouhé, ale pevné. Svalnaté, středně těžkého typu. Nohy jsou středně dlouhé. Tlapky jsou drobné a kulaté, s chomáčky chlupů mezi polštářky. Ocas je středně dlouhý, huňatý. Srst turecké van je polodlouhá, jemná a hedvábná, bez vlnité podsady. Jelikož pro oblast jezera Van jsou charakteristické značné výkyvy teploty v průběhu roku (v létě zde bývá až přes 40 stupňů Celsia, v zimě zde dlouho leží sněhová pokrývka), liší se u turecké van výrazně letní srst, která je kratší a řídká, a zimní srst, která je mnohem delší a hustší. Původně byly turecké van křídově bílé s červenou kresbou se stejným odstínem na hlavě a ocasu. Toto původní zbarvení se stále požaduje na výstavách ve Velké Británii. FIFe povoluje i kombinace křídově bílé srsti s černou, modrou, kaštanovou, krémovou či želvovinovou kresbou, popřípadě tytéž barevné variety s aguti tickingem (což je střídání světlých a tmavých pruhů na jednotlivém chlupu). Velikost skvrn na hlavě není specifikována, měly by však být oddělené a jasně patrné. Ocas musí být zbarvený po celé délce.", "section_level": 1}, {"title": "Povaha.", "content": "Turecké van jsou temperamentní a inteligentní kočky, které si v domácnosti zpravidla vyvolí jednoho člověka. Toho pak všude následují a věnují mu veškerou svou pozornost, přičemž ostatní členy domácnosti víceméně ignorují. Jak již bylo zmíněno, turecké van milují vodu. Rády si s ní hrají, nevadí jim se vykoupat a některé si i rády zaplavou. Jsou též výbornými rybáři.", "section_level": 1}, {"title": "Péče.", "content": "Turecké van vyžadují minimálně třikrát týdně česání k zamezení plstnatění srsti. V období línání i častěji.", "section_level": 1}], "src_summary": "Turecká van (\"Van Kedisi\") je vzácné plemeno kočky domácí. Původem je z jihovýchodního Turecka. Jméno pochází od názvu jezera Van, v jehož okolí se plemeno přirozeně vyvinulo. Turecká van má pro kočky nezvyklou vlastnost - nebojí se vody, ráda a dobře plave. FIFe řadí tureckou van do skupiny II, mezi polodlouhosrsté kočky.", "tgt_summary": "The Turkish Van is a semi-long-haired breed of domestic cat, which was developed in the United Kingdom from a selection of cats obtained from various cities of modern Turkey, especially Southeast Turkey. The breed is rare, and is distinguished by the Van pattern (named for the breed), where the colour is restricted to the head and the tail, and the rest of the cat is white; this is due to the expression of the piebald white spotting gene, a type of partial leucism. A Turkish Van may have blue or amber eyes, or be odd-eyed (having one eye of each colour). The breed has been claimed to be descended from the landrace of usually all-white Van cats (), mostly found near Lake Van, though one of the two original breeders' own writings indicate clearly that none of the breed's foundation cats came from the Van area. ", "id": 2206256}
{"src_title": "Place de la République", "tgt_title": "Place de la République", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Náměstí se rozkládá v místě bývalé pevnosti, která byla součástí městských hradeb Karla V. vystavěných ve 14. století. V roce 1811 byla na náměstí umístěna fontána Château-d'Eau, která dala náměstí jméno. Náměstí získalo svou dnešní podobu během Druhého císařství, kdy byly vystavěny \"Boulevard de Magenta\", \"Avenue de la République\" (původně \"Boulevard des Amandiers\") a \"Boulevard du Prince-Eugène\", dnes \"Boulevard Voltaire\". V roce 1866 architekt Gabriel-Jean-Antoine Davioud postavil po celé severní straně náměstí obchody. V následujícím roce rovněž postavil druhou kašnu na náměstí zdobenou bronzovými lvy. Kašna Château-d'Eau byla přesunuta v roce 1880 na náměstí \"Place Félix-Éboué\", aby uvolnila místo mohutnému pomníku.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj.", "content": "Na obnovu náměstí byla vypsána soutěž. Vítězem se stal 21. ledna 2010 tým Trevelo & Viger-Kohler.", "section_level": 1}, {"title": "Pomník.", "content": "V roce 1879 proběhla soutěž na realizaci velkého pomníku Republiky (Monument à la République), kterou vyhráli bratři Léopold Morice (sochy) a Charles Morice (podstavec). Odhalení pomníku proběhlo na dvakrát. Poprvé 14. července 1880, kdy byl představen sádrový model a podruhé 14. července 1883 konečná verze v bronzu. Památník se skládá z kolosální bronzové sochy Marianny vysoké 9,50 m stojící na kamenném sloupu o výšce 15 m. Na něm jsou umístěny alegorie Svobody, Rovnosti a Bratrství. Soutěže v roce 1879 se také zúčastnil sochař Jules Dalou (1838-1902), jehož návrh \"Triomphe de la République\" sice nezvítězil, ale nakonec byl realizován na náměstí Place de la Nation. Marianne stojí na sloupu. Má frygickou čapku a rostlinnou korunu. V pravé ruce drží olivovou ratolest, symbol míru. V levé ruce drží desky s nápisem „Lidská práva“. Přes rameno má přehozený meč. Sedí po levici Marianne. Na rozdíl od Socha Svobody, která drží pochodeň v pravé ruce a pošlapává přetržený řetěz u nohou, tato nese pochodeň v levé ruce, zatímco pravá ruka spočívá na kolenu a drží přetržený řetěz. V pozadí je dub vytesaný v reliéfu ve sloupu. Drží v pravé ruce státní vlajku, na které je v pravém poli zkratka „RF“ a v levém tesařská krokvice, symbol rovnosti. Jedná se o skupinu, kterou tvoří žena hledící na dvě děti (putti), které čtou knihu. Doprovází je snop pšenice a kytice symbolizující hojnost. Sloup tvoří piedestal Marianny a okolo něj jsou umístěny sochy Svobody, Rovnosti a Bratrství. U nohou Marianny je ozdobný bronzový věnec, ve kterém je znak města Paříže a nápis „À LA GLOIRE DE LA RÉPUBLIQUE FRANÇAISE - LA VILLE DE PARIS - 1883“. (Pro slávu Francouzské republiky - město Paříž - 1883.) Mezi Svobodou a Bratrstvím a mezi Bratrstvím a Rovností jsou umístěny medailony představující Práci a Mír. U nohou Marianny leží bronzový lev, který chrání všeobecné volební právo, které představují bronzové urny.", "section_level": 1}, {"title": "Ulice vedoucí k náměstí.", "content": "Ve směru hodinových ručiček:", "section_level": 1}], "src_summary": "Place de la République (česky \"náměstí Republiky\") je náměstí v Paříži na hranicích 3., 10. a 11. obvodu. Pod náměstím se nachází jedna z nejrozsáhlejších stanic zdejšího metra - République. Uprostřed náměstí se nachází pomník Republiky (Monument à la République). Náměstí Republiky je z důvodu svého názvu a symboliky s ním související jedním z obvyklých míst demonstrací v Paříži, nejčastěji z podnětu levicových stran nebo odborů. Náměstí je osvětleno bohatě zdobenými pouličními lampami se symboly Francouzské republiky.", "tgt_summary": "The Place de la République (formerly known as the Place du Château d'Eau) is a square in Paris, located on the border between the 3rd, 10th and 11th arrondissements. The square has an area of. It is named after the French Republic, was called the Place du Château-d'Eau until 1879, and contains a monument which includes a statue of the personification of France, Marianne. ", "id": 811631}
{"src_title": "Johann Strauss starší", "tgt_title": "Johann Strauss I", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Johann Strauss st. se narodil v rodině majitele hostince, ale jeho otec zemřel krátce po jeho narození. V rodinném hostinci se od malička dostával do kontaktu s muzikanty, kteří ho zaujali. Hrát na housle se začal pravděpodobně učit sám. Rodině se jeho zájem o hudbu příliš nezdál a jeho matka s nevlastním otcem rozhodli, že ho dají na knihaře. Toto studium však Straussovi vůbec nevyhovovalo. Přidal se tedy do kapely Michaela Pamera, a koncem roku 1819 přestoupil k Josefovi Lannerovi, který rychle poznal jeho talent. Roku 1825 se oženil s dcerou hostinského Anne Streim (*30.8.1801-23. 2.1870) a do roku 1838 spolu měli 6 dětí, první syn byl slavný Johann. V tom období začal i komponovat. Krátce na to spolu přestali Lanner a Strauss dobře vycházet a koncem roku 1825 Strauss z orchestru odešel. Založil si vlastní orchestr, se kterým se veřejnosti představil v létě 1826. Sympatie publika si získal rychle a od roku 1827 jeho skladby začaly vycházet v tištěné podobě. Orchestr si rozšiřoval a přísně od něj vyžadoval důkladnost a dobré ladění. Pozdvihl valčík na novou uměleckou úroveň. Navíc byl i mistrem reklamy, díky čemuž se stal nejpopulárnějším muzikantem ve Vídni. V roce 1834 poprvé odešel na zahraniční turné do německých zemí, a seznámil se s o 10 let mladší Emilli Trampusch (*29.7.1814 – † 1865), dcerou vojenského lékaře. V roce 1837 potom do Francie a Anglie. Všude ho provázel obrovský úspěch. Od roku 1838 odešel od své manželky, a se E. Trampusch žil ve volném svazku až do jeho smrti, měli spolu 7 děti. Po Lannerově smrti roku 1843 se stal hudebním ředitelem dvorních bálů (K.k. Hofballmusikdirektor). V revolučním roce 1848 se sice snažil ve svém podnikaní využít revoluční nálady obecenstva, ale i kvůli svému postavení se nikdy nepostavil proti Habsburské moci. V srpnu 1848 navíc koncertoval pro císaře Ferdinanda a složil i slavný \"Radeckého pochod ()\", na počest maršála Jana Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče, který se vítězně vrátil z potlačení povstání v italských državách monarchie. Takto se otevřeně postavil na stranu císařské moci, čímž značně poklesla jeho popularita v očích veřejnosti. Po revoluci Strauss odešel z dusné atmosféry Vídně na zahraniční turné. 19. 9. 1849 měl svůj poslední koncert u Sperla. Od své nejmladší dcery se nakazil spálou a o 6 dnů později umírá na mozkovou mrtvici. Zemřel 25. září 1849. Nejslavnější skladbou Johanna Straussa je zmíněný \"Radeckého pochod\", který nemůže chybět ani jeden rok na programu tradičního Vídeňského Novoročního koncertu. Známe jsou také valčíky \"Das Leben ein Tanz\", \"Die vier Temperamente\" nebo \"Loreley-Rheinklänge\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Johann Strauss starší (14. března 1804 Vídeň – 25. září 1849 Vídeň), byl rakouský hudební skladatel. Skládal hlavně taneční hudbu – valčíky a polky. Jeho nejstarší syn, Johann Strauss mladší, pokračoval v jeho stopách a jeho sláva překročila otcovu. Skladateli byli i jeho mladší synové, Josef a Eduard.", "tgt_summary": "Johann Strauss I (; also Johann Baptist Strauss, Johann Strauss Sr., the Elder, the Father; March 14, 1804 – September 25, 1849) was an Austrian Romantic composer. He was famous for his waltzes, and he popularized them alongside Joseph Lanner, thereby setting the foundations for his sons to carry on his musical dynasty. He is perhaps best known for his composition of the Radetzky March (named after Joseph Radetzky von Radetz).", "id": 570218}
{"src_title": "Victor Brauner", "tgt_title": "Victor Brauner", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "V roce 1907, kvůli nepokojům v Moldavsku, Braunerova rodina emigrovala do Hamburku. Na začátku balkánské války v roce 1912 se rodina přestěhovala do Vídně. Roku 1914 se Braunerova rodina vrátila do Bukurešti. Od svého dětství Victor Brauner tajně navštěvoval setkání spiritistů organizované jeho otcem, vášnivým okultistou. Viktor Brauner začal malovat v roce 1917, navštěvoval evangelickou školu v Braile. V roce 1919 se zapsal na Vysokou školu výtvarných umění v Bukurešti. Byl brzy vyloučen kvůli svým dílům, které byly považovány za skandální. 26. září 1924 se v Bukurešti uskutečnila jeho první výstava. Victor Brauner se účastnil hnutí „rumunského dadaismu“ až do roku 1930. V roce 1930 se přestěhoval do Paříže, kde byl uvítán přítelem a krajanem Constantinem Brancusim. Spřátelil se s Alberto Giacomettim a Yvesem Tanguyem. K surrealistické skupině se Brauner oficiálně připojil v roce 1932. V roce 1933 ho Yves Tanguy představil André Bretonovi, poté se Brauner setkal s René Charem. V roce 1934 praktikoval automatickou kresbu a namaloval mnoho obrazů, na nichž se neustále vrací téma oka. V témže roce se v Galerii Pierre konala jeho první pařížská výstava. Dne 28. srpna 1938, během šarvátky mezi Oscarem Dominguezem a Estebanem Francesem, Victor Brauner přichází o své levé oko. V červnu 1940 po částečné okupaci Francie německou armádou, Victor Brauner našel útočiště neprve v rodině básníka Roberta Riuse v Perpignanu. V listopadu byl ve vile Air-Bel v Marseille, s dalšími surrealisty jako André Breton, Max Ernst, Wifredo Lam a další. V roce 1947 se zúčastnil mezinárodní surrealistické výstavy v galerii Maeght v Paříži. Po této výstavě opustil surrealistickou skupinu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Victor Brauner (15. června 1903 Piatra Neamtz v Karpatech, Rumunsko – 12. března 1966 Paříž) byl malíř – surrealista rumunského původu, působící v Paříži.", "tgt_summary": "Victor Brauner (, also spelled Viktor Brauner; 15 June 1903 – 12 March 1966) was a Romanian sculptor and painter of surrealistic images.", "id": 996978}
{"src_title": "Dorothea von Medem", "tgt_title": "Dorothea von Medem", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se jako Anna Charlotte Dorothea, dcera Johanna Fridricha von Medem, říšského hraběte ze staré kuronské šlechty, generálporučíka Ruského impéria, a jeho druhé manželky, Louisy Charlotty von Manteuffel. Její otec vlastnil mnoho statků v Kuronsku. Její starší nevlastní sestrou z otcova předchozího manželství byla básnířka Elisa von der Recke. Mladším bratrem byl ruský diplomat Christoph Johann von Medem, který v Mitavě postavil vilu Medem. 6. listopadu 1779 se osmnáctiletá Dorothea stala třetí manželkou 55letého, bezdětného vévody Petra Birona, syna Ernsta Johanna von Biron. Pár měl šest dětí, dvě z nich však zemřely v dětství. Všechny přeživší děti byly dcery; ta nejmladší, Dorothea von Biron, byla pravděpodobně nemanželská, i když ji vévoda uznal za svou. Vévodkyně Dorothea byla díky svému postavení i díky své kráse přijata v nejvyšších společenských kruzích. Její manžel byl vzhledem k vážné politické situaci, která postihla jeho panovníka, polského krále (trojí dělení Polska), často posílán na diplomatické mise do Varšavy, Berlína, Karlových Varů a Petrohradu. Během těchto jeho dlouhých nepřítomností se Dorothea od svého manžela odcizila a měla několik milostných afér s jinými muži, s polským šlechticem Alexandrem Batowskim, se švédským generálem Gustafem Mořicem Armfeltem a také s francouzským ministrem zahraničí resp. diplomatem, vévodou Charlesem Mauricem de Talleyrand-Périgord. S hrabětem Batowskim zplodila svou (přeživší) čtvrtou dceru Dorotheu, narozenou v roce 1793. Poté se vévodkyně natrvalo přestěhovala do \"Palais Kurland\" (Kuronského paláce) na třídě Unter den Linden v Berlíně, kde zřídila aristokratický salon. V roce 1794 získala vévodkyně panství Löbichau v Duryňsku a pobývala tam v letním období na nově postaveném zámku. Do Löbichau si zvala básníky, filosofy, příbuzné a přátele. Zámek se stal známým jako \"Musenhof der Herzogin von Kurland\" (dvůr múz vévodkyně kuronské). Její nevlastní sestra, básnířka Elisa von der Recke, přijížděla do Löbichau. Postupně sem zavítali významní mužové té doby jako byli ruský car Alexandr I. Pavlovič, pruský král Fridrich Vilém III., císař Francouzů Napoleon Bonaparte, diplomat a vévoda Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, Klemens Wenzel von Metternich a básníci Johann Wolfgang von Goethe a Friedrich von Schiller. Po sňatku její nejmladší dcery Dorothey s Talleyrandovým synovcem, hrabětem Edmondem de Talleyrand-Périgord, v roce 1809 se vévodkyně přestěhovala do Paříže, kde měla intenzivní vztah s vévodou Talleyrandem a ovlivňovala jej, aby se obrátil proti Napoleonovi. Několik let po její smrti v Löbichau v roce 1821 byly ostatky kuronské vévodkyně Dorothey přeneseny do rodinné hrobky v Zaháni, kde byl již v roce 1800 pohřben její manžel, vévoda Petr Biron.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "S Petrem Bironem: S Alexandrem Batowskim:", "section_level": 1}], "src_summary": "Dorothea von Medem (3. února 1761 – 20. srpna 1821) se narodila v Mežotne v tehdejším Kuronském a zemgalském vévodství. Po sňatku s posledním kuronským vévodou Petrem Bironem byla známá jako vévodkyně Dorothea Kuronská (\"Dorothea von Kurland\"). Vedla mj. proslulý aristokratický salon v Berlíně a vykonávala různé diplomatické povinnosti jménem svého manžela.", "tgt_summary": "(Anna Charlotte) Dorothea von Medem (3 February 1761 – 20 August 1821) was born a Gräfin (Countess) of the noble German Baltic Medem family and later became Duchess of Courland (a Baltic region). Popularly known as Dorothea of Courland after her marriage to Peter von Biron, the last Duke of Courland, she hosted an aristocratic salon in Berlin and performed various diplomatic duties on behalf of her estranged husband.", "id": 1609342}
{"src_title": "Klika (rukojeť k otevírání)", "tgt_title": "Door handle", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "U starších konstrukcí nasazených zámků, jaké se dodnes někde vyskytují na půdách, ve sklepích a v hospodářských zařízeních, je závora zámku pevně spojena s klikou, takže se při stisknutí kliky zvedne ze zubu na zárubni dveří. Novější a průmyslové kliky pro dveře se zadlabaným zámkem jsou spojeny čtyřhranem, který prochází otočným ořechem s pákou, jež posouvá západku („střelku“) zámku. Aby klika vlastní vahou nepadala dolů, je otočný ořech v zámku podpírán spirálovou pružinou. Místo běžné pákové kliky se někdy používaly i otočné kliky, například oválné nebo se dvěma krátkými raménky. U vstupních dveří domu i bytu se vnější klika často nahrazuje pevným knoflíkem, takže se dveře dají otevřít pouze klíčem. Místo kliky se v USA, Velké Británii a dalších zemích běžně užívají kruhové otočné knoflíky, někdy se zabezpečovacím tlačítkem uprostřed, které je třeba stisknout.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Kliky jsou prakticky téměř vždy opticky velmi výraznou součástí dveří nebo okna, neboť viditelně vyčnívají z jejich povrchu. Z tohoto důvodu musí být také vhodně esteticky navrženy. Design dveřní či okenní kliky musí splňovat jak základní ergonomické požadavky (snadnost obsluhy rukou i od osoby slabší tělesné stavby) tak i požadavky estetické a architektonické povahy. Okna i dveře a jejich kliky jsou velmi často důležitou součástí interiéru i exteriéru budovy a jejich návrh by měl odpovídat celkovému účelu a povaze příslušné stavby, budovy, místnosti apod. To je také důvod, proč například na historickém zámku (dveřním zařízení i stavbě) najdeme nejčastěji kovové kliky, zdobně vytepané či vykované do nějakého zajímavého uměleckého tvaru spíše než „obyčejné“ kliky bakelitové či hliníkové běžně známé z obyčejných oken či dveří.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klika je rukojeť k otevírání a zavírání dveří, oken a dalších jim podobných záklopných mechanismů. Pracuje na jednoduchém principu, podobném kolu na hřídeli, kde moment síly vyvinutý (obvykle lidskou rukou) na kliku otáčí mechanismem dveřního či okenního zámku apod.", "tgt_summary": "A door handle or door knob is a mechanism used to open or close a door. The traditional door knob has a bolt or spindle running through it that sits just above a cylinder, to which the spindle is connected. Turning the knob pulls the cylinder in the direction of the turn. The end of the cylinder is the \"latch bolt\" (more simply known as the \"latch\"), which protrudes into a space carved out of the door frame, and which prevents the door from being opened if the knob is not turned. A spring or similar mechanism causes the latch to return to its protruding state whenever the knob is not being turned. Escutcheon plates are the keyhole covers, usually circular, through which keys pass to enter the lock body. If the door handles have a square or rectangular plate on which the handle is mounted this is called the backplate. The backplate can be plain (for use with latches), pierced for keyholes (for use with locks), or pierced and fitted with turn knobs and releases (for use with bathroom locks). The plate on the front edge of the lock where the latch bolt protrudes is called the faceplate. ", "id": 129642}
{"src_title": "OGame", "tgt_title": "OGame", "src_document": [{"title": "Hra.", "content": "Hráč se může bezplatně zaregistrovat pod jménem a heslem. Každý herní vesmír je rozdělen na galaxie, ty jsou rozděleny na hvězdné systémy a ty se dále dělí do nejmenších oblastí – samotných planet. Každý systém má 15 pozic pro možné planety. Pozice hráče v tomto světě se pak označuje číselně, např. 1:111:11 – takový hráč je v první galaxii, 111. systému a na 11. planetě. Na počátku hry je hráč postaven do role budovatele své první planety o určité velikosti, jež má určitou pozici ve vesmíru. Musí se postarat o vybudování zařízení, zásobujících jeho planetu materiálem, jako doly a elektrárny. Hlavní tři materiály jsou kovy, krystaly a deuterium. Pak může hráč přistoupit k budování jeho továren a může začít vyvíjet technologie. Hráč se pak dostává do stádia, kdy je hlavní náplní hry interakce s jinými hráči a vylepšování úrovně vyspělosti všeho na planetě. Hráči mohou zakládat aliance, mohou vyhlašovat války, bojovat mezi sebou, obchodovat, či se navzájem vykořisťovat. Víceméně je snahou hráče dostat se na vyšší pozice ve statistikách. Ve hře mohou hráči také podnikat expedice do neprobádaného prostoru nebo po velkých bitvách mohou také vzniknout k planetám měsíce. Hru lze hrát spoustou různých strategií.", "section_level": 1}, {"title": "Temná hmota.", "content": "Pokud hráč chce, může si za reálné Peníze prostřednictvím např. SMS nebo PayPalu pořídit tzv. Temnou hmotu (hráč ji může získat i na expedicích). Ve hře je popisována jako tajemná vysokoenergetická vesmírná substance, jež má vysokou cenou. Hráč může Temnou hmotu prodat a tím si pořídit do hry dočasná vylepšení (např. při vylepšení \"geolog\" je na hráčovu planetu najmut geolog, jenž svými schopnostmi zvýší produkci všech dolů). Díky Temné hmotě může také hráč zvýšit krátkodobě svou produkci dolů nebo získat suroviny.", "section_level": 2}, {"title": "Seznam českých vesmírů.", "content": "V minulosti hry proběhlo několik slučování vesmírů. K datu 4. listopadu 2016 je v provozu devět vesmírů: Již nefunkční vesmíry:", "section_level": 1}], "src_summary": "OGame (nebo také Ogame) je browserová MMO textová počítačová hra z prostředí budoucnosti. V současnosti v české verzi existuje 16 serverů (ve hře nazývaných vesmíry). Hra byla dokončena roku 2000 a GameForge hru vydalo o dva roky později – 3. října 2002. Hra je z většiny bezplatná a dostupná v mnoha jazykových verzích. V současnosti má několik desítek milionů hráčů po celém světě.", "tgt_summary": "OGame is a browser-based, money-management and space-war themed massively multiplayer online browser game with over two million accounts. OGame was created in 2002 and is produced and maintained by Gameforge. OGame is available in multiple languages, and different nationalities have their own communities. The game does not differ between the nationality communities except in rare cases. Players are generally informed of news, rule changes, or new versions through the official forums. ", "id": 1386457}
{"src_title": "Státní znak Lucemburska", "tgt_title": "Coat of arms of Luxembourg", "src_document": [{"title": "Původ znaku.", "content": "Znak má kořeny v erbu hraběte Jindřicha V. (1235-39). Počet pruhů nebýval přesně dán. Například ve stati heraldika Karla Schwarzenberga \"Znaky českých vévodství\" je pole děleno jen sedmkrát. Červený lev ve stříbře je znakem hrabat z Limburgu. Když se jejich větev v Lucilimburku (Luxemburg) oddělila jako samostatný panovnický rod, začali štít modře pruhovat jakožto rozlišovací znamení. O jeho původu existují dvě teorie: pruhy byly převzaty buď z pruhované korouhve na jezdecké pečeti hraběte Viléma z roku 1123 nebo z erbu hrabat z Loonu (Loozu) a Grandpré. Ty jsou však zlaté a červené, nikoli stříbrné a modré. Hrabě Jindřich V., řečený Blondýn či Plavovlasý (Der Blonde, le Blond), byl lucemburský hrabě, hrabě z Laroche, markrabě z Arlonu a markrabě namurský. Jindřich byl starším synem hraběnky Ermesindy (1186-1247), jediné dědičky namurského a lucemburského hraběte Jindřicha IV. Slepého a limburského vévody Walrama (†1226). Na jeho náhrobku v klášteře Clairefontaine je červený jednoocasý korunovaný lev v bíle a modře pruhovaném poli. V této podobě je také erb Jana Lucemburského v triforiu svatovítské katedrály.", "section_level": 1}, {"title": "Znak velkovévody.", "content": "Velký velkovévodský erb je odlišný od velkého státního znaku. 7. října 2000 abdikoval po 36 letech vlády velkovévoda Jean ve prospěch svého syna, dědičného velkovévody (\"S.A.R. le Grand-Duc héritier\") Jindřicha. O několik měsíců později, 23. června 2001 stanovil nový panovník, velkovévoda Jindřich, ve spolupráci s Heraldickou komisí, svůj velký erb velkovévodským výnosem (\"par arrêté grand-ducal\"): čtvrceno, I a IV Luxemburk, tj. v poli pruhovaném (\"„burelé\"“) stříbrně a modře, červený dvouocasý lev (\"la queue fourchue et passée en sautoir\") se zlatou zbrojí a korunou, a II a III Nasavsko/\"Nassau\", tj. v modrém poli, posypaném zlatými šindeli zlatý korunovaný lev s červenou zbrojí. Srdeční štítek parmských Bourbonů, tj. v modrém poli tři (2, 1) zlaté lilie, červený lem štítku s osmi stříbrnými mušlemi \"(posées en orle\"). Štít je převýšen královskou korunou (sic!) a ovinut stuhou a křížem Řádu Dubové koruny (\"de l’ordre de la Couronne de chêne\"). Štítonoši jsou vpravo korunovaný dvouocasý zpět hledící zlatý lev s červenou zbrojí, vlevo korunovaný zpět hledící zlatý korunovaný lev s červenou zbrojí. Každý ze lvů drží lucemburský prapor se zlatým třepením. Vše je položeno na purpurový plášť, podšitý hermelínem, lemovaný zlatě, opatřený zlatým třepením a šňůrami, a vrcholící královskou korunou. Prapory přesahují nad plášť. Malý znak velkovévody: čtvrceno, 1. a 4. pole Luxemburg, 2. a 3. pole Nassau. Štít zdoben královskou korunou. Střední znak velkovévody: čtvrceno, 1. a 4. pole Luxemburg, 2. a 3. pole Nassau. Štítonoši - vpravo zlatý korunovaný zpět hledící dvouocasý lev s červenou zbrojí, vlevo zlatý korunovaný zpět hledící lev s červenu zbrojí. Štít zdoben královskou korunou. Malý a střední velkovévodský erb byly stanoveny již výnosem ze 23. února 2001. Podle článku 3 tohoto výnosu si velkovévoda Jean podrží dosavadní erb. Erb velkovévody Jeana odpovídá střednímu znaku velkovévody Henriho, ale s opačným pořadím polí - nasavští lvi jsou v 1. a 4. poli, lucemburští ve 2. a 3.", "section_level": 1}, {"title": "Historický velký znak velkovévodů z rodu Nassau (1898).", "content": "Popis nasavského domácího erbu: Štít je dělen trojím dělením a trojím štípením/polcením na 16 polí, z nichž 4 vnitřní (6, 7, 10, 11) tvoří střední štít. Ten jest čtvrcen: 1 a 4 rodový erb Nassau: V modrém zlatými šindeli posypaném poli žlutý (!) korunovaný lev. 2 a 3 znak velkovévodství Luxemburg. V bíle (!) a modře devětkrát děleném štítě žlutě korunovaný červený lev. Hlavní štít je tvořen čtyřmi skupinami a sice a. na paměť starší Weilburské větve tři pole: 1. Saarbrücken: V modrém žlutými zabodnutými jetelovými křížky posypaném poli žlutě korunovaný bílý lev. 2. Merenberg: V zeleném vždy třemi žlutými křížky provázený žlutý ondřejský kříž. 3. Weilnau: Ve žlutém dva červení kráčející levharti. b. na paměť starší Saarbrückenské linie čtyři pole: 4. Moers: Ve žlutém černé břevno. 8. Saarwerden: V černém bílý (dvouhlavý) orel se žlutou zbrojí. 12. Lahr: Ve žlutém červené břevno. 16. Mahlberg: Ve žlutém červeně korunovaný černý lev. c. na paměť Otonské větve (pokolení) tři pole: 5. Catzenelnbogen: Ve žlutém červený levhart. 9. Dietz: V červeném dva žlutí kráčející levharti. 13. Vianden: V červeném bílé břevno. d. na památku poslední purkraběnky na Kirchbergu, Luisy, choti knížete Friedricha Wilhelma zu Nassau Weilburg a na Dům spadlé hrabství Hachenburg dvě pole: 14. Kirchberg: V bílém tři černé kůly. 15. Sayn: V červeném žlutý levhart (ve skoku). Helmy: ve středu vpravo je helm Nasavských (Walramovského pokolení), vlevo Lucemburských. Vpravo se připojují helmy Saarbrückenu a Moersu, vlevo helmy Dietzu a Saynu, odpovídající čtyřem skupinám v hlavním štítě. Pokračujeme zprava doleva. 1. Moers: Korunováno. Žlutá hlava věžníka s černým, bíle vroubeným obojkem s bílým kroužkem. Přikrývadla černo-žlutá: 2. Saarbrücken: Bíle a černě dělené křídlo. Přikrývadla: černo-bílá. 3. Nassau: Červeně korunovaný žlutý sedící lev mezi dvěma modrými, žlutými šindeli posypanými rohy. - Přikrývadla: modro-žlutá. 4. Luxemburg: Černá křídla (\"recte: se zlatými cetkami\"!) Přikrývadla: modro-bílá. 5. Dietz: Černé křídlo s červeným kotoučem, na němž jsou žlutí levharti ze štítu. Přikrývadla: žluto-červená. 6. Sayn: Korunováno. Žlutá tatarská čepice. Přikrývadla červeno-žlutá. Štítonoši: Dva na žluté římse stojící zpět hledící žlutí lvi s heraldickými korunami. Vše obklopuje hermelínem podšitý žlutými třásněmi a šňůrami zdobený purpurově červený královský stan s královskou korunou. \"Popis převzat a přeložen z výnosu/\"Erlass \"velkovévody Adolfa ze dne 29. července 1898 (zámek Hohenburg), zveřejněného na stránkách Huberta de Vries. \"Erb se\" \"od 60. let. 20. století nepoužívá a nahradil jej velký znak velkovévody Jindřicha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Státní znak Lucemburska má tři verze – znak velký, střední a malý. Velký státní znak: devětkrát stříbrně a modře dělený štít, v něm červený dvouocasý zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí (Lucemburk). Štít převýšen velkovévodskou korunou (královská koruna s oblouky, bez čapky). Štítonoši – dva zpět hledící zlatí dvouocasí korunovaní lvi s červenou zbrojí. Pod štítem zavěšen na stuze klenot Řádu Dubové koruny. Vše položeno na hermelínem podšitý červený plášť, vrcholící velkovévodskou korunou. ", "tgt_summary": "The coat of arms of Luxembourg has its origins in the Middle Ages and was derived from the arms of the Duchy of Limburg, in modern-day Belgium and the Netherlands. In heraldic language, the arms are described as: \"Barry of ten Argent and Azure, a Lion rampant queue forchée Gules crowned, armed and langued Or.\"", "id": 895847}
{"src_title": "Neronův rozkaz", "tgt_title": "Nero Decree", "src_document": [{"title": "Pozadí události.", "content": "V březnu roku 1945 začínala být válečná situace Německa neudržitelná a zoufalá. Bylo jasné, že se blíží konec války, a většina dříve zabraného území byla znovu osvobozena. Bitva v Ardenách dopadla pro Německo neúspěšně a spojenecké armády postupovaly z východu i ze západu na Německo. Hitler však odmítl složit zbraně a namísto kapitulace vydal toto nařízení, které mělo zabránit tomu, aby německé prostředky padly do rukou nepřítele.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce Speera a výkon rozkazu.", "content": "Albert Speer, Hitlerův hlavní architekt a tehdejší ministr zbrojního a válečného průmyslu, byl tímto výnosem šokován, rozkazu tedy bezprostředně neuposlechl. V průběhu dalších dní Speer v doprovodu Walthera Rohlanda a jeho kolegů z rúrského štábu ministerstva zbrojení objížděl západní kraje Německa se záměrem vymluvit župním vedoucím jejich očekávanou ochotu splnit Hitlerův rozkaz (částečně za užití obvykle nacistické argumentace o nutnosti zachovat objekty a zařízení pro válečnou produkci, která byla pro dosažení vítězství nezbytná). Speer župní vedoucí přesvědčil, že Hitlerovy evakuační rozkazy jsou neproveditelné. Albert Speer přednesl Hitlerovi žádost o zrušení tohoto rozkazu. Hitler mu nevyhověl a dal mu 24 hodin, aby svůj postoj přehodnotil. Po této lhůtě Speer vyjádřil Hitlerovi podporu a rozhodl se rozkazu uposlechnout, ale jen naoko. Přiměl Hitlera, aby původní směrnici z devatenáctého března doplnil o nové nařízení, jež ministrovi zbrojení dávalo výhradní pravomoc rozhodovat o ničení průmyslových objektů a infrastruktury. Jako ministr nadále pokračoval v maření rozkazu zničit celé vnitřní území nacistického Německa, což Hitler podle všeho minimálně tušil a tajně to toleroval. Tím zamezil proměně Německa ve,spálenou zemi\", kterou diktátor předtím nařídil (třebaže Wehrmacht během ústupu zničil řadu důležitých mostů). Speer si do svých akt poznamenal Hitlerův souhlas s tím, že na rozdíl od obrovského Ruska neměla taktika,spálené země\" pro tak malé území jako Německo význam. Bezprostředně poté rozeslal patřičně pozměněný Hitlerův rozkaz, jenž nově ponechával způsob provedení výhradně na ministrovi zbrojení. Třetího dubna odpověděl na žádost župního vedoucího Ueberreithera (Dolní Podunají) o povolení zničit vodárny a elektrárny:,Podle Vůdcova nařízení z 30. 3. 1945 se politika spálené země ruší.\" A zdůraznil, že dočasné vyřazení z provozu,plně uspokojuje Vůdcem sledovaný cíl\". Velitelství Wehrmachtu (Oberkommando der Wehrmacht, OKW) 3. dubna prohlásilo, že i přes vůdcův rozkaz zničit všechna zařízení, které by nepřítel mohl využít, bylo v některých případech účelnější demolici nahradit,dlouhodobým vyřazením z provozu\" (německy: \"nachhaltige Unterbrechung\"), které by mohlo skončit, jakmile by se naskytla možnost mosty znovu obsadit. Ve věci ničení vojensky důležitých zařízení si Wehrmacht evidentně chtěl vyhradit právo rozhodnout dle vlastního uvážení. Rozkaz tedy v plném dosahu proveden nikdy nebyl, demolice se dotkla pouze pár vybraných objektů. Přesně měsíc po upraveném vydání znění rozkazu dne 30. dubna spáchal Adolf Hitler sebevraždu.", "section_level": 1}], "src_summary": "„Nařízení o demolicích v Říši“ (německy: \"Befehl betreffend Zerstörungsmaßnahmen im Reichsgebiet\"), později znám jako „Neronův rozkaz“ (německy: \"Nerobefehl\"), byl příkaz vydaný 19. března 1945 Adolfem Hitlerem, který nařizoval zničení všech vojenských, dopravních, zpravodajských, průmyslových a zásobovacích zařízení a staveb a také veškerých cenných věcí na území Třetí říše, které by mohly být nepřítelem zabrány a zneužity ve válce. Dále také měli občané Německa okamžitě opustit území získané Sověty pod sankcí zastřelení. Dohlížitelem na splnění rozkazu měl být Albert Speer, ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa a hlavní architekt Adolfa Hitlera. Jméno příkazu nese název podle legendárního požáru Říma, ke kterému došlo roku 64 n. l, a který je nejčastěji přičítán císaři Nerovi.", "tgt_summary": "The Nero Decree () was issued by Adolf Hitler on March 19, 1945 ordering the destruction of German infrastructure to prevent their use by Allied forces as they penetrated deep within Germany. It was officially titled Decree Concerning Demolitions in the Reich Territory (\"Befehl betreffend Zerstörungsmaßnahmen im Reichsgebiet\") and has subsequently become known as the Nero Decree, after the Roman Emperor Nero, who supposedly engineered the Great Fire of Rome in 64 AD. The decree was deliberately disobeyed by Albert Speer.", "id": 2322442}
{"src_title": "Talisker", "tgt_title": "Talisker distillery", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Ohromné množství vody není zapotřebí pouze jako základní složka destilátu, ale také k naplnění kondenzačních kádí, kterých mají v Taliskeru pět. Jsou vyrobeny ze dřeva a každou hodinu do nich proudí 75 tisíc litrů chladné vody z říčky Carbost Burn. Palírna používá k destilaci 5 kotlů. Tento nezvyklý počet je pozůstatkem z dřívějších dob, kdy se v palírně pálila whisky 3x. Od této metody se postupem času upustilo a whisky Talisker se od roku 1928 destiluje pouze 2x. Zbytek výrobní technologie zůstal po desetiletí zachován. Dokonce i po velkém požáru v roce 1960, kdy téměř celá palírna shořela. Při rychlé rekonstrukci tehdejší mistr palírník nechtěl nic riskovat, a proto nechal vyrobit naprosto identické kopie původních destilačních kotlů i s jejich svéráznými rameny ve tvaru U. Nové kotle začaly produkovat destilát už po necelých 2 letech od velkého požáru.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Historie palírny se začala psát v roce 1830, kdy ji založili bratři MacAskillovi - Hugh a Kenneth. Dle tehdejších záznamů SWIR (Scotch Whisky Industry Record) byl Talisker jednou z osmi licencovaných palíren na ostrově Skye. Dvě století rušného dění v odvětví přežil pouze on. V průběhu historie palírny se vystřídalo několik názvů - Carbost odkazující na místo, kde palírna sídlila nebo MacAskill's podle bratrů zakladatelů. Osud Taliskeru byl mnohokrát nahnutý a je k podivu, že dnes prosperuje lépe než kdy dříve. V roce 1857 zažila palírna bankrot a za 500 liber ji koupil Donald McLellan, ten 1863 zkrachoval a za 500 liber ji koupil John Anderson, který ji i zrenovoval. Další v sérii bankrotů následoval v roce 1879, kdy ji za 2500 liber koupil Roderick Kemp a v roce 1898 se palírna spojila s Dailuaine. Následovaly 2 dekády provozu než se palírna v roce 1925 stala součástí DCL (Distillers Company Limited). Po četných sloučeních firmy přešla nakonec k UDV (United Distillers and Vintners), a je tak nyní ve vlastnictví koncernu Diageo, kde je součástí programu Classic Malts of Scotland.", "section_level": 1}, {"title": "Plnění.", "content": "Talisker 10 let Talisker 18 let Talisker 20 let Talisker 30 let Talisker Storm Talisker 57° North Talisker Distillers' Edition", "section_level": 1}], "src_summary": "Talisker je palírna skotské whisky. Na březích zátoky Loch Harport se rozkládá vesnice Carbost, která je domovem jediné palírny na ostrově Skye. Palírna získala několik ocenění., ", "tgt_summary": "Talisker distillery is an Island single malt Scotch whisky distillery based in Carbost, Scotland on the Isle of Skye. The distillery is operated by Diageo, and Talisker's 10 year old expression has been nominated as part of their \"Classic Malts\" series. The brand is considered a premium Single Malt Whisky.", "id": 2122294}
{"src_title": "Edison Vasiljevič Denisov", "tgt_title": "Edison Denisov", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Edison Vasiljevič Denisov se narodil 6. dubna 1929 v Tomsku. Jeho otec, Vasilij Grigorjevič Denisov, byl radiofyzik a jeho matka, Antonina Ivanovna Titova, byla doktorka. Od dětství se zajímal o matematiku, hudbu a malování. Edison se již v dětství naučil hrát na kytaru a mandolínu, a tak sílil jeho vztah k hudbě. Jeho otec zemřel v roce 1940, když mu bylo 11 let. Po smrti svého otce se musel starat o nemocnou babičku a 2 mladší sestry. V roce 1946 začal studovat na matematicko-fyzikální fakultě Tomské státní univerzity a zároveň hudební školu v Tomsku. Mezi lety 1946–1950 se naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V roce 1951 ukončil svá studia v Tomsku a hned na to se začal věnovat hudbě a na popud Dmitrije D. Šostakoviče nastoupil na Moskevskou státní konzervatoř. Během studia na konzervatoři složil operu \"Voják Ivan\" (\"Иван – солдат\"), která byla ovlivněna ruským folklorem. V díle se projevuje nejen znalost lidových písní, ale i schopnost najít nové cesty k současnému umění. Po roce 1956 se stal profesorem na Moskevské státní konzervatoři a vyučoval instrumentaci a psaní kompozic. Jeho pedagogická práce měla velký význam pro vývoj sovětské hudby. V 60. letech byl známý po celém světě, avšak doma čelil silné kritice, jeho práce byla pokládána za temnou a chaotickou. V roce 1979 byl Denisov zařazen do seznamu Chrennikova sedmička. Skladatelé, kteří neodpovídali kritériím sovětského skladatele byli zařazeni do tohoto seznamu a měli zakázáno vycestovat do zahraničí. Více než 30 let spolupracoval se zakladatelem divadla Na Tagance Jurijem Ljubimovem, pro kterého skládal hudební a filmovou hudbu. V roce 1990 se stal ředitelem moskevského Sdružení pro soudobou hudbu. V poslední letech svého života žil a pracoval ve Francii.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "V 60. letech se Denisov zajímal o současnou hudbu v zahraničí. Mezi jeho největší inspirace patřila francouzská, vídeňská hudba a poválečná avantgarda Pierra Bouleze a Karlheinze Stockhausena. Během těchto let se věnoval podrobné analýze děl hudebních skladatelů (např. díla Stravinského, Mahlera, Debussyho anebo Stockhausena), o kterých se na konzervatoři neučili a pomocí těchto analýz zkoušel nové způsoby skládání hudby. A tím byla ovlivněna jeho vlastní tvorba. Začal experimentovat s technikami dodekafonie a serialismu. Chtěl dosáhnout kompoziční techniky, kde pevné a trvalé struktury interagují s neustále měnícími se melodickými strukturami a první takovou prací byla \"Le Soleil des Incas\" (1964) (\"Slunce Inků\"). V 70. letech napsal sérii instrumentálních koncertů (klavírní, flétnový, houslový). Mimo dodekafonie Denisov začal používat prvky elektronické hudby či nové techniky hraní. Mnoho jeho koncertů bylo složeno zejména pro západní umělce, včetně saxofonisty Jean-Marie Londeixe, hobojisty Heinze Hollingera, klarinetisty Eduarda Brunnera a flétnistky Aurèle Nicoletové. V 80. letech pokračoval v psaní koncertních kompozic, v tomto období vznikla jedno z jeho nejdůležitějších děl, a to \"Pěna dní\" (Пена дней, 1981) – premiéra 1986. Denisov volně kombinoval různé techniky a v jeho tvorbě se výrazněji objevovala ruská lidová hudba. V pozdních 90. letech Denisov napsal \"Histoire de la vie et de la Mort de Notre Seigneur Jésus Christ\" (Život a smrt našho Pána Ježíše Krista, 1992) a \"Morgentraum\" (Ranní sen, 1993), v nichž se projevilo téma náboženství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edison Vasiljevič Denisov (rusky Эдисон Васильевич Денисов, 6. dubna 1929, Tomsk, SSSR – 24. listopadu 1996, Paříž, Francie) byl ruský hudební skladatel, představitel ruské avantgardní hudby 20. století. Je považován za jednu z nejdůležitějších osobností generace po éře Šostakoviče.", "tgt_summary": "Edison Vasilievich Denisov (, 6 April 1929 – 24 November 1996) was a Russian composer in the so-called \"Underground\", \"alternative\" or \"nonconformist\" division of Soviet music.", "id": 2004378}
{"src_title": "Tunelová krysa", "tgt_title": "Tunnel rat", "src_document": [{"title": "Válka ve Vietnamu.", "content": "Během Vietnamské války se „tunelové krysy“ staly více méně oficiální specializací pro dobrovolníky z řad pěchoty, převážně ze Spojených států, Austrálie a Nového Zélandu. Jejich mottem byl latinský výraz „Non Gratum Anus Rodentum“ („Nemá cenu ani krysího zadku“). Už ve čtyřicátých letech během války proti francouzským koloniálním silám začal Vietcong vytvářet rozsáhlý podzemní systém tunelů. V šedesátých letech zde již existovaly podzemní nemocnice, tréninkové prostory, velitelství a mnohé další. Příslušníci Vietcongu, kteří byli skvěle vycvičeni pro partyzánskou válku, zde mohli zůstat ukryti i několik měsíců v kuse. Tunely byly jejich teritoriem. Kdykoli pozemní jednotky narazily na vstup do tunelu, byly tam vyslány tunelové krysy, aby zlikvidovaly skrývající se nepřátelské vojáky a umístily v tunelech výbušniny pro jejich zničení. Příslušník tunelových krys byl vybaven pouze standardní pistolí s náboji typu.45 ACP, bajonetem a baterkou. Většina příslušníků tunelových krys ale měla dovoleno ozbrojit se jiným typem pistole podle svého výběru. Tunely byly velice nebezpečné kvůli značnému množství nástražných pastí a čekajících nepřátel. Tunely představovaly mnoho potenciálních hrozeb, např. nepřátelskými vojáky obsazené díry po stranách tunelů odkud mohly být házeny oštěpy na narušitele. Nepřátelští vojáci však nebyli jediným nebezpečím. Bylo tam také plno nebezpečných zvířat, např. hadi (včetně těch jedovatých, kteří tam někdy byli nastraženi úmyslně), krysy, pavouci, škorpióni a mravenci. V tunelech také hnízdili netopýr černovousý a kaloň jeskynní, ti ale při probuzení představovali pouze nepříjemnost, nikoliv přímé nebezpečí. Často se v tunelech nacházely zaplavené ohyby naplněné jedovatým plynem. V podzemí byl plyn velmi nebezpečnou zbraní a příslušník tunelových krys se mohl rozhodnout do tunelu vyrazit už s nasazenou plynovou maskou, protože její nasazení ve stísněných tunelech bylo prakticky nemožné. I za cenu rizika se však do tunelů vydávali většinou bez plynové masky, protože v těsných tunelech se s maskou špatně dýchalo a bylo obtížné něco vidět či slyšet. Příslušníci tunelových krys neměli v těchto stísněných prostorech rádi silný hluk při výstřelu z jejich standardní zbraně využívající náboje typu.45 ACP, při kterém často dočasně ohluchli. Bylo tudíž obvyklé, že s sebou nosili různé jiné zbraně, na které ve svém okolí narazili. Obzvláště oblíbenou byla sovětská pistole, kterou u sebe nosili někteří nepřátelé. Ta byla ovšem vzácná a tak si někteří vojáci nechali poslat civilní pistoli nebo revolver od někoho doma. Mezi oblíbené pistole patřil malý německý Luger nebo méně častá pistole Walther s dvoučinnou spouští, obě dvě ráže 9mm. Spoustu takových zbraní si domů přivezli američtí vojáci vracející se z bojů druhé světové války. Někteří členové tunelových krys si také měnili své pistole s příslušníky jiných armádních složek. Mnoho z nich také používalo improvizované tlumiče, aby ještě více zredukovali hluk při výstřelu. Obzvláště oblíbeným byl speciálně modifikovaný Smith & Wesson Model 29, známý také jako „tichý revolver pro speciální účely“. Na rozdíl od standardního provedení Modelu 29, který používá náboje typu.44 Magnum, speciální tichá verze revolveru používá speciálně upravené náboje typu.410 do brokovnice. Podobné typy nábojů později používali i Sověti, například v revolveru OTs-38. Díky těmto nábojům byl revolver navíc lehčí a lépe použitelný ve stísněných prostorech. Příslušníci tunelových krys byli ve většině případů muži menší postavy (168 cm a méně) aby se mohli lépe pohybovat ve stísněných tunelech. Nebylo to však podmínkou. Tom Mangold a John Penycat, autoři knihy \"Tunely v Cu Chi\" uvádějí, že příslušníky tunelových krys byli téměř výhradně běloši nebo Hispánci a většinu Latinoameričanů tvořili Portorikánci nebo mexičtí Američané. Taktika tunelových krys byla obzvláště úspěšná během jejich nasazení v lednu 1966 během kombinované americko-australské operace namířené proti tunelům v oblasti Củ Chi v provincii Bình Dương, nazvané Operace Crimp.", "section_level": 1}, {"title": "Afghánistán.", "content": "V Afghánistánu existuje rozsáhlá síť historických tunelů zvaných „kariz“, které byly používány pro přepravu vody, a během sovětské války v Afghánistánu v letech 1979 až 1989 byly využívány mudžáhidskými bojovníky. Sovětská 40. armáda měla své vlastní tunelové krysy, jejichž úkolem bylo tunely zaplavit, pak vniknout dovnitř, odstranit nástražné pasti a zlikvidovat zbývající nepřátele. Námořní pěchota Spojených států amerických a Námořní pěchota Spojeného království provádějí podobné bojové operace i v rámci právě probíhající války v Afghánistánu.", "section_level": 1}, {"title": "Izrael.", "content": "Podobný tým zvaný SAMOOR (lasička) je součástí elitní izraelské ženijní jednotky zvané Yahalom.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako tunelové krysy (anglicky \"tunnel rats\") byli označováni američtí, australští a novozélandští vojáci, kteří se účastnili podzemních vojenských misí během války ve Vietnamu. ", "tgt_summary": "The tunnel rats were American, South Vietnamese, New Zealand, and Australian soldiers who performed underground search and destroy missions during the Vietnam War. ", "id": 678191}
{"src_title": "Hugo Rahner", "tgt_title": "Hugo Rahner", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Hugo Rahner vyrůstal v tradičně katolické rodině. Byl třetím ze sedmi dětí manželů Karla Rahnera st. (1868–1934), učitele němčiny, historie a francouzštiny, a Luisy Rahner rod. Trescher (1875–1976). Je bratrem Elisabethy Cremer rod. Rahner a Karl Rahner SJ.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Po půlroční vojenské službě na konci 1. světové války a bezprostředně po maturitě v roce 1918 vstoupil Hugo Rahner do Společnosti Ježíšovy, tedy k jezuitům. Po studiích filozofie na jezuitské vysoké škole ve Valkenburg aan de Geul působil v letech 1923 až 1926 jako prefekt a vychovatel na jezuitském gymnáziu \"Stella Matutina\" ve městě Feldkirch. V letech 1926 až 1931 studoval filozofii a katolickou teologii na Universität Innsbruck. V roce 1929 byl v Pullachu nedaleko Mnichova mnichovským arcibiskupem Michaelem kardinálem Faulhaber vysvěcen za katolického kněze. Po dosažení doktorátu (Dr. Theol.) Z patristiky v roce 1931 (Innsbruck) studoval v letech 1931 až 1934 historii na Univerzitě v Bonnu. Studium úspěšně ukončil pod vedením Wilhelma Neuss a v roce 1934 promoval s titulem Dr. phil. V roce 1935 se habilitoval v Innsbrucku v oboru \"církevní dějiny prvních století\" a \"patrologie\". Od roku 1935 přednášel na Universität Innsbruck. V roce 1937 se stal řádným profesorem církevních dějin, dějin dogmat a patrologie. V důsledku zrušení teologické fakulty během nacismu a druhé světové války byli innsbručtí jezuité a mezinárodní kněžský seminář Canisianum přeloženi do města Sion (\"Sitten\") ve Švýcarsku. Tady v letech 1938 až 1945 na Papežské teologické fakultě přednášel i Hugo Rahner. V letech 1940 až 1946 přednášel i ve spolku Eranos v Locarnu, kde se poznal i s takovými osobnostmi jako Carl Gustav Jung, Mircea Eliade a Rudolf Otto. Po znovuobnovení teologické fakulty v Innsbrucku v roce 1945 se stal Hugo Rahner na krátce její děkanem (1945/1946), později se stal rektorem univerzity (1949/1950). V letech 1952 až 1953 opět působil jako děkan teologické fakulty. V důsledku své těžké nemoci (morbus Parkinson) byl však v roce 1963 předčasně penzionován. Je pohřben na hřbitově v Pullachu. Je autorem četných příspěvků v oblasti patrologie, ignaciánské spirituality a duchovní situace současnosti. Při příležitosti jeho 60. narozenin byla sestavena jeho bibliografie s názvem \"\"sentir Ecclesiam\"\", která obsahuje více než 720 položek.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Spolu se svými teologickými současníky (mezi jinými i s jeho bratrem Karl Rahner SJ) pracoval na teologii, která stojí zcela ve službě hlásání. Jakýsi základní náčrt takové teologie se nachází v jeho knize \"Eine Theologie der Verkündigung\" (Teologie ohlašování) (Freiburg, 1939). Jeho studie z dějin církve se zabývali vztahem mezi církví a západním humanismem a vzájemným vztahům mezi církví a státem. O církevních otcích, jejich spiritualitě, významu mýtů a symboliky v jejich spisech napsal několik významných knih a článků. Jeho výzkum křesťanské interpretace řecké mytologie umožnil určitý nový pohled na vznik církve. Hugo Rahner má obrovskou zásluhu i na znovuobjevení církevní symboliky. Zvláštní pozornost věnoval zakladateli jezuitského řádu, sv. Ignácovi z Loyoly. Známé jsou jeho knihy \"Ignatius ven Loyola. Geistliche Briefe\" (Einsiedeln / Kolín, 1956) (Ignác z Loyoly. Duchovní listy), \"Ignatius ven Loyola. Briefwechsel mit Frauen\" (Freiburg, 1956) (Ignác z Loyoly. Listy se ženami) a \"Ignatius ven Loyola als Mensch und Theology\" (Freiburg, 1964) (Ignác z Loyoly jako člověk a teolog). Díky Wilhelmu Neuss měl Hugo Rahner již od roku 1934 kontakty s katolickým studentským spolkem \"W. K. St. V. Unitas Rhenania zu Bonn\". V roce 1937 zastával úřad \"\"Alter Herr\"\" v obou innsbruckých studentských spolcích, \"Unitas-Verein Norica\" i \"Unitas-Verein Greifenstein\". Po jejich násilném zrušení v roce 1938 poskytl oběma prostory v jezuitském kolegiu. V roce 1954 přednášel na slavnostním oficiálním obnovení spolku \"Unitas-Greifenstein\". V roce 1951 se stal čestným členem spolků \"A. V. Austria Innsbruck\" a \"K.Ö.H.V. Leopoldina Innsbruck\".", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "= Reference =", "section_level": 1}], "src_summary": "Hugo Karl Erich Rahner SJ (3. května 1900, Pfullendorf – 21. prosince 1968, Mnichov) byl německý jezuita, teolog a historik. Považuje se za představitele tzv. Kérygmatické teologie.", "tgt_summary": "Hugo Karl Erich Rahner, S.J. (3 May 1900 in Pfullendorf – 21 December 1968 in Munich), was a German Jesuit, noted theologian, and Church historian. He was Dean and President of the University of Innsbruck and the elder brother of the famous theologian, Karl Rahner, S.J.", "id": 1950987}
{"src_title": "Slaterův determinant", "tgt_title": "Slater determinant", "src_document": [{"title": "Antisymetrie.", "content": "Přestože nerelativistický hamiltonián nezahrnuje spin, musíme jej brát v úvahu. Důvodem je, aby elektronová vlnová funkce mohla splnit velmi důležitý požadavek, kterým je princip antisymetrie. Tento princip uvádí, že pro systém fermionů musí být vlnová funkce antisymetrická vzhledem k záměně všech (prostorových a spinových) souřadnic jednoho fermionu s jinými. Pauliho vylučovací princip je přímým důsledkem antisymetrického principu. Pauliho vylučovací princip lze obecněji vyjádřit pro fermiony a bosony následovně: Celková vlnová funkce musí být antisymetrická při záměně libovolné dvojice identických fermionů a symetrická při záměně libovolné dvojice identických bosonů. Matematicky záměnu můžeme definovat jako permutační operátor formula_3, což je operátor, který zaměňuje souřadnice elektronů formula_4 a formula_5. Zápis Pauliho principu pro systém formula_6 elektronů je kde formula_8 zahrnuje jak prostorové souřadnice, tak i spinovou funkci.", "section_level": 1}, {"title": "Řešení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dvou-elektronový systém.", "content": "Aby vlnová funkce splňovala princip antisymetrie, pak například pro dvou elektronový systém musí mít tvar kde formula_10 je normalizační faktor. Uvedené řešení předcházející rovnice lze zapsat pomocí determinantu. V případě dvou elektronů můžeme přepsat funkční formu rovnice výše jako Pokud se pokusíme dát současně dva elektrony do stejné orbity (tj. formula_12), jsou dva sloupce determinantu stejné, a to odpovídá situaci, ve které jsou dva elektrony ve stejném stavu. Determinant je pak rovný nule a pravděpodobnost tohoto stavu je taktéž nulová. Determinant splňuje Pauliho vylučovací princip, který je důsledkem antisymetrického principu.", "section_level": 2}, {"title": "Zobecnění.", "content": "Obecně můžeme pro formula_6 elektronů zavést determinant ve tvaru Všechny prvky v daném sloupci determinantu zahrnují stejný spin-orbital, zatímco prvky ve stejném řádku zahrnují stejný elektron. Vzhledem k tomu, že výměna řádků a sloupců neovlivňuje hodnotu determinantu, mohli bychom napsat determinant v jiné, ekvivalentní formě. Záměna dvou řádků tedy záměna dvou částic jen změní znaménko determinantu podle antisymetrického principu.", "section_level": 2}], "src_summary": "V kvantové mechanice je Slaterův determinant výraz, který popisuje vlnovou funkci multi-fermionového systému, který splňuje antisymetrický princip. Tento princip uvádí, že pro systém fermionů musí být vlnová funkce antisymetrická vzhledem k záměně všech (prostorových a spinových) souřadnic jednoho fermionu s jinými. Pauliho vylučovací princip je přímým důsledkem antisymetrického principu. ", "tgt_summary": "In quantum mechanics, a Slater determinant is an expression that describes the wave function of a multi-fermionic system. It satisfies anti-symmetry requirements, and consequently the Pauli principle, by changing sign upon exchange of two electrons (or other fermions). Only a small subset of all possible fermionic wave functions can be written as a single Slater determinant, but those form an important and useful subset because of their simplicity. ", "id": 1875707}
{"src_title": "Pruská G 8", "tgt_title": "Prussian G 8", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "V letech 1893 – 1917 byla jako standardní typ nákladní lokomotivy pruských státních drah dodávána řada G 7 na mokrou páru s pojezdem tvořeným čtyřmi spřaženými nápravami a s vlečným tendrem. V roce 1902 dodala lokomotivka Vulcan ve Štětíně třináct lokomotiv tohoto typu s instalovaným Schmidtovým přehřívačem. Lokomotivy nesly označení Saarbrücken 2100–2112. V dalších letech pokračovala výroba lokomotiv G 8 v několika německých lokomotivkách, a to až do roku 1913. Celkem jich bylo vyrobeno 1.054 kusů. První pruské nákladní lokomotivy na přehřátou páru z počátku trpěly řadou „dětských nemocí“. Omezení nápravového tlaku na 14 t způsobilo mnoho problémů, neboť snaha o snížení hmotnosti vedla k poddimenzování mnoha součástí. V průběhu výroby došlo k několika úpravám – hned v roce 1903 byl zvětšen průměr válců na 575 mm, v roce 1904 na 590 mm a později na 600 mm. Měnila se i plocha roštu, přímá i nepřímá výhřevná plocha, plocha přehřívače a uspořádání kotlových trubek. Parní dóm se přesunul dopředu na 2. prstenec válcového kotle, změnil se i tvar dýmnice. Sedm lokomotiv bylo pokusně osazeno souproudými válci (typ Stumpf), deset dalších bylo vybaveno Lentzovým ventilovým rozvodem. Ani jedna z těchto úprav nebyla přínosem ve srovnání se standardním provedením. Lokomotivy bývaly spřaženy s tendry typů pr 3 T 12, pr 3 T 16,5 a pr 2'2' T 16. Německé říšské dráhy převzaly v roce 1925 656 lokomotiv a označily je řadou 55.16–22 (55 1601–2256), v roce 1935 přišlo dalších 12 strojů ze Sárska. Během druhé světové války přibyly další lokomotivy z obsazeného Polska, které dosatly čísla v intervalu 55.1604 – 55.1710 po zrušených strojích.", "section_level": 1}, {"title": "Řada G 8 mimo Německo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Československo.", "content": "V roce 1919 zakoupilo Československo 15 lokomotiv G 8 z válečné kořisti Spojených států. Stroje byly převzaty v Is-sur-Tille, zprovozněny a následně transportovány do Československa. Ve skutečnosti se jednalo o 13 lokomotiv G 8 a dvě G 8.1. Bez ohledu na tuto skutečnost byla lokomotivám přidělena čísla 273N01-15, přičemž stroje G 8.1 obdržely čísla 10 a 15. V roce 1925 byly všechny lokomotivy nově označeny jako 425.001-15 (původní inventární čísla byla zachována). Lokomotivy byly přiděleny výtopně Trenčianská Teplá, později přešly do Nových Zámků. V roce 1939 byly předány MÁV a přeznačeny na 410.501-502 (G 8.1) a 410.601-613 (G 8). Po válce se vrátily k ČSD pouze 425.005 a 007, ale v tak špatném stavu, že do provozu již nezasáhly.", "section_level": 2}, {"title": "Itálie.", "content": "V roce 1919 získala Itálie jako válečnou reparaci 22 lokomotiv G 8, které FS označily 422.001 - 022. Z počátku byly sustředěny v Miláně. Ve druhé polovině třicátých let začalo jejich vyřazování, které přerušil v roce 1940 vstup Itálie do války. Jako poslední dojezdila u FS 422.001 v roce 1958. Lokomotivy 422.009 a 022 byly v roce 1946 prodány Società Funivie di Savona, která provozuje lanovky mezi přístavem a překladišti uhlí v Savoně. Obě lokomotivy zde sloužily na posunu až do roku 1973, poté byly zakoupeny piemontským železničním muzeem v Saviglianu. Lokomotiva 422.009 byla v letech 1990 - 1995 opravena, 422.022 byla zrušena.", "section_level": 2}, {"title": "Turecko.", "content": "První lokomotivy řady G 8 se objevily v dnešním Turecku během 1. světové války jako součást válečných dodávek z Německa. Jednalo se o 46 strojů německých drah dodaných CFOA (Chemins de Fer Ottomans d'Anatolie - anatolské otomanské dráhy), označených 44001 - 44046. Dalších 10 lokomotiv dodala v roce 1924 lokomotivka Linke-Hoffmann železnici Smyrna - Cassaba (SCP, nyní Izmir - Turgutlu). Těmto strojům byla u TCDD přidělena čísla 44047 - 44056. Stroje 44057 - 44061 pocházely od DHP (Damas Hama et Prolongement) a TCDD je zakoupily v roce 1944. Tyto stroje pocházely z válečné reparace Francii - z celkem 71 lokomotiv jich 48 bylo v roce 1939 prodáno DHP, vlivem válečných událostí byly převzaty až v roce 1941. Stroje 44062 - 44083 pocházely pravděpodobně z železnic vzniklých rozdělením Bagdádské dráhy, většina z nich byla také součástí válečných dodávek. Je ale možné, že 13 z nich zakoupily TCDD od železnic Alsaska-Lotrinska v roce 1934. Údajně existovala i lokomotiva 44087. Řada 44001 dojezdila v 80. letech, lokomotiva 44079 byla provoznuschopná prodána v roce 1987 do Německa. Lokomotiva 44015 v muzeu v Ankaře byla vyřazen k 20.11.1990.", "section_level": 2}, {"title": "Rumunsko.", "content": "Po 1. světové válce v rámci poválečného vyrovnání obdržely CFR 37 lokomotiv G 8, které obdržely čísla 4805 - 4843. Všechny byly vyřazeny do roku 1938.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečné rozdělení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Německo.", "content": "DB získaly po válce 205 strojů této řady, DR 50 strojů. Poslední z nich dojezdily u DB v roce 1955, u DR v roce 1969.", "section_level": 2}, {"title": "Rakousko.", "content": "V Rakousku zůstaly po válce stroje 55 1681, 1881 a 2180. 55 1881 byla v roce 1950 předána DB, obě zbylé lokomotivy byly přeznačeny na řadu 755 s původními inventárními čísly. 755.2180 byla vyřazena v roce 1954, 755.1681 v roce 1957.", "section_level": 2}, {"title": "Polsko.", "content": "Lokomotivy G 8, které zůstaly po válce v Polsku, přeznačily PKP na řadu Tp 3. Po druhé světové válce zůstaly lokomotivy G 8 po celé Evropě. Část lokomotiv z území Československa bylo vráceno PKP, zbylých 29 strojů převzaly ČSD a označily 424.500-528. Lokomotivy byly přiděleny výtopnám na severu Čech – do Podmokel, Ústí nad Labem, Chomutova a Lovosic, kde nahradily starší řady 344.3, 413.2 a 414.0. Postupně byly samy nahrazeny lokomotivami řady 534.03 z poválečné výroby. Poslední 424.0 byly vyřazeny v roce 1958.", "section_level": 2}], "src_summary": "G 8 byla čtyřspřežní nákladní lokomotiva Pruských státních drah na přehřátou páru. Byla vyráběna ve dvou variantách – od roku 1902 s nápravovým tlakem 14 t a od roku 1913 tzv, zesílená G 8, později označená jako G 8.1, s nápravovým tlakem 17 t. Zesílená varianta s více než 5.000 kusy byla nejpočetnější typem lokomotivy pro zemské dráhy.", "tgt_summary": "The Prussian Class G 8 locomotives were eight-coupled, superheated, freight locomotives operated by the Prussian state railways. There were two variants: the G 8 built from 1902 with a 14 tonne axle load and the \"reinforced G 8\" (\"verstärkte G 8\") built from 1913 (later designated the G 8.1) with a axle load. The latter was the most numerous German state railway (\"Länderbahn\") locomotive, over 5,000 examples being built.", "id": 1158657}
{"src_title": "Občané z Calais", "tgt_title": "The Burghers of Calais", "src_document": [{"title": "Námět a dílo.", "content": "Námět vychází z dramatické epizody v průběhu stoleté války mezi Anglií a Francií. Popisuje ji Jean Froissart ve své Kronice historie Francie (Les Chroniques de France). Epizoda se váže k roku 1347, tedy krátce po bitvě u Crécy/Kresčaku. Po dlouhém obléhání Angličany vyhladovělé město Calais, které ztratilo naději na pomoc zvenčí, se rozhodlo vzdát. Anglický král Eduard se rozhodl, že město ušetří, pokud šest nejvýznamnějších občanů přijde bez pokrývky hlavy, naboso, s provazem kolem krku a přinese klíče od města a pevnosti a vzdá se mu na milost a nemilost. Rozhodování v Calais bylo těžké. K Eustachu de Saint-Pierre, který byl nejzámožnějším občanem města, se postupně přidalo dalších pět občanů. Jejich jména Froissart neuvádí, pouze o dvou poznamenává, že byli bratry. Město opouštěla tato skupina doprovázená nářkem, výkřiky a slzami. Anglický král chtěl původně rukojmí popravit jako zadostiučinění za ztráty, které jeho vojsko při obléhání a na moři utrpělo. Teprve na naléhání královny, která byla ve vysokém stupni těhotenství, se rozhodl rukojmí ušetřit a propustit. Auguste Rodin přečetl velmi podrobně tuto pasáž Froissartovy kroniky. Hned po prvním popudu ze strany Calais, ještě než byla oficiální objednávka, se rozhodl, že půjde o kolektivní pomník všech šesti účastníků tohoto dramatu. Jako rozhodující moment zvolil chvíli, kdy skupina opouští Calais, což mu umožnilo rozehrát všechna možná duševní hnutí, která bylo možné v tu chvíli předpokládat. Nejen odhodlání a vyrovnanost s osudem, ale i pochybnosti, bolest a zoufalství. To bylo také předmětem kritiky, že postavy nekráčejí stejným směrem a nevyjadřují jednotné odhodlání. Nicméně už od přípravných prací bylo konstatováno, že jde o mimořádné dílo a svou netradičností bylo srovnáváno s Rembrandtovou Noční hlídkou. Modely pro jednotlivé postavy byly nejdříve ztvárněny bez šatů, posléze byly sochy oblečeny do popravčích rubášů. Odlitky jednotlivých soch jsou vystaveny v zahradě Rodinova muzea v Paříži. Přestože sám Froissart uvádí pouze jedno jméno ze skupiny 6 občanů, dodatečně byly všechny postavy pojmenovány: Jednotlivé postavy v detailu jsou ve výše uvedeném pořadí zabrazeny v galerii. První odlitky sousoší v Calais i v Londýně byly postaveny na velmi vysokých podstavcích. Sám Rodin se později přiklonil k názoru, že idea pomníku vyžaduje, aby jeho aktéři byli blíže k publiku. Dnes je většina odlitků sousoší vystavena na velmi nízkých podstavcích. Po velkém úspěchu celého pomníku Rodin zpracoval samostatně hlavy i ruce jednotlivých postav z pomníku. Odlitky sousoší dnes zdobí řadu míst na více kontinentech: Calais, Londýn, Paříž (Musée Rodin), Kodaň (NY Carlsbeg Glyptotek), Mariemont v Belgii, Filadelfie (Rodinovo muzeum), Basilej (Kunsthaus), Washington (Hirshhorn Museum and Sculpture Garden), Tokyo (Národní muzeum západního umění), Pasadena (Norton Simon Museum of Modern Art), New York (Muzeum moderního umění), Soul (Rodin Gallery). Mimo to existují dvě sádrové verze pomníku (Meudon u Paříže, Benátky).", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Poznámky.", "content": "Počet 12 odlitků sousoší Občané z Calais je konečný.", "section_level": 2}], "src_summary": "Občané z Calais (\"Les Bourgeois de Calais\") jsou nejznámějším skupinovým sousoším francouzského sochaře Augusta Rodina. Dílo vzniklo na popud francouzského města Calais mezi lety 1884 a 1895, kdy bylo v Calais dne 3. června slavnostně odhaleno. Za Rodinova života byl další odlitek odhalen v Londýně před budovou Parlamentu v roce 1915, čímž došlo k symbolickému propojení vlastního námětu.", "tgt_summary": "Les Bourgeois de Calais is a sculpture by Auguste Rodin, that exists in twelve original castings, and numerous copies. It commemorates an event during the Hundred Years' War, when Calais, a French port on the English Channel, was under siege by the English for about eleven months. Calais commissioned Rodin to create the sculpture in 1884 and the work was completed in 1889.", "id": 779415}
{"src_title": "Adolf Miethe", "tgt_title": "Adolf Miethe", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině majitele továrny na čokoládu a radního města Postupimi Alberta Miethe. O fotografii se začal zajímat, když mu bylo šestnáct let. Po maturitě na Viktoria-Gymnasiu v Postupimi studoval fyziku, astronomii a chemii na universitě v Berlíně a následně v Göttingenu. Tam v roce 1889 získal doktorát za práci \"Zur Actinometrie photographisch-astronomischer Fixsternaufnahmen\". Během studia pracoval jako pomocný asistent na Astrofyzikálním institutu v Postupimi (\"Astrophysikalisches Institut Potsdam\", dnes \"Leibniz-Institut für Astrophysik Potsdam\"). Zde v roce 1887 spolu s Johannesem Gaedickem vynalezli bleskový prášek, založený na směsi magnésia, chlorečnanu draselného a antimonitu a v roce 1889 zkonstruoval magnéziový zábleskový přístroj. Po ukončení studia působil u různých firem v optickém průmyslu. Nakonec se stal spolupracovníkem optické dílny Edmunda Hartnacka v Postupimi, kde se zabýval konstrukcí objektivů mikroskopů. Po Hartnackově smrti v roce 1891 pracoval ve firmě Schulze & Barthels v Rathenow, která se zabývala výrobou optických přístrojů pro civilní i vojenské využití. Zde se - nezávisle na výzkumech Dallmeyerových a Steinheilových - zabýval vývojem teleobjektivů. Patent na svou konstrukci teleobjektivu získal v roce 1891. V roce 1894 přešel k firmě Voigtländer do Braunschweigu. Zde se zabýval různými konstrukčními úlohami, mimo jiné vylepšením puškohledu, na což mělo vliv i to, že byl ve volném čase vášnivým střelcem. Nakonec se zde stal technickým ředitelem.", "section_level": 1}, {"title": "Pedagogická a vědecká práce.", "content": "Po smrti Hermanna Wilhelma Vogela byl 1. října 1899 povolán na Královskou technickou univerzitu v Berlíně, aby po něm převzal vedení katedry fotochemie, fotografie a spektrální analýzy. Tato katedra byla založena v roce 1873 a byla tedy nejstarší katedrou svého druhu na světě. Zde zkonstruoval kameru pro „tříbarevnou fotografii podle přírody“. Postup spočíval v tom, že se scéna vyfotografovala třikrát na černobílý fotografický materiál přes barevné filtry (červený, modrý a zelený). Princip trojbarevné fotografie poprvé použil Louis Ducos du Hauron v šedesátých letech 19. století. Ve své době ale narazil na problém velmi malé citlivosti tehdejších materiálů na červené světlo. Toto se Miethemu podařilo vyřešit, když v roce 1902 spolu s Arthurem Traubem vyvinuli panchromatickou senzibilizaci fotografického materiálu. Dále Miethe zkonstruoval fotoaparát na skleněné desky 8 x 24 cm, na které se postupně exponovaly jednotlivé barevné výtažky. Barevné fotografie pak bylo možné buď promítat zvláštním trojitým projektorem na plátno (každý barevný výtažek byl promítán přes příslušný barevný filtr - výsledný barevný obraz vznikl na principu aditivního míchání barev, nebo bylo možné fotografie tisknout technikou barevného uhlotisku. Tento postup byl velice pracný a nákladný, avšak výsledkem byly barevně stálé obrazy. Trojbarevnou fotografii předvedl Miethe poprvé v roce 1903 na půdě své katedry. V roce 1904 pak byly poprvé tištěny barevné fotografie na tomto principu jako sběratelské reklamní obrázkové kartičky čokoládovny \"Stollwerck\" (Stollwerck-Sammelalbum No. 7). Kameru pro tento druh fotografie pak vyráběla firma Bermpohl & Co. v Berlíně. S její pomocí vytvořil ruský průkopník fotografie Sergej Prokudin-Gorskij v letech 1905–1916 unikátní sérii barevných fotografií \"Krásy Ruska v přírodních barvách\". Patrně nejslavnější fotografií Prokudina-Gorského je jeho barevný portrét Lva Nikolajeviče Tolstého z roku 1908. Nevýhodou této metody byla skutečnost, že kvalita barevného obrazu závisela na přesném ztotožnění jednotlivých barevných složek při promítání nebo při tisku. Rozdíly vznikaly mechanickými nepřesnostmi během posunu skleněné desky a dále časovými prodlevami mezi expozicí jednotlivých desek, kdy mohlo dojít k pohybu fotografovaného objektu. Tyto problémy se snažil vyřešit nový typ konstrukce kamery, kdy se exponovaly současně všechny složky. V akademickém roce 1904–1905 byl Miethe rektorem Královské technické univerzity v Berlíně. Od roku 1906 začal pořizovat barevné fotografie z balónu. Ty vydal v roce 1909 v knize \"Photographische Aufnahmen vom Ballon aus\". V roce 1908 se zúčastnil expedice do horního Egypta. Fotografie z této cesty vyšly později knižně. V roce 1909 začlenil ke své katedře i hvězdárnu, specializovanou na astronomickou fotografii. Od roku 1921 také vedl \"Zkušební a vývojový ústav pro kinematografickou techniku\" (Prüf- und Versuchsanstalt für Kinotechnik). V létě 1910 byl členem expedice Ferdinanda von Zeppelina na Špicberky. I zde pořídil řadu barevných fotografií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adolf Miethe (25. dubna 1862, Postupim - 5. května 1927, Berlín; celým jménem Adolf Christian Heinrich Emil Miethe) byl německý fotochemik a průkopník fotografické techniky.", "tgt_summary": "Adolf Miethe (; 25 April 1862, Potsdam – 5 May 1927, Berlin) was a German scientist, lens designer, photochemist, photographer, author and educator. He co-invented the first practical photographic flash and made important contributions to the progress of practical color photography.", "id": 1769716}
{"src_title": "Lyman Hall (politik)", "tgt_title": "Lyman Hall", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Lyman Hall se narodil 12. dubna 1724 ve Wallingfordu v Connecticutu. Byl synem Johna Halla, duchovního a Mary (rozené Street) Hall. Studoval se svým strýcem Samuelem Hallem a promoval na univerzitě Yale v roce 1747, zcela podle rodinné tradice. V roce 1749 nastoupil jako duchovní do farnosti Stratfield (nyní Bridgeport) v Connecticutu. Jeho pastorát byl bouřlivý: skupina farníků se postavila proti jeho vysvěcení; v roce 1751 byl propuštěn na základě obvinění z morálky nevyhovující nárokům kladeným na pastora. Podle biografie, “bylo obvinění podepřeno důkazy a také jeho vlastním přiznáním.” Pokračoval v práci pastora ještě další dva roky, zaplňoval prázdné kazatelny, a mezitím vyučoval a studoval medicínu. V roce 1752 se oženil s Abigail Burr z Fairfieldu v Connecticut. Abigail následující rok zemřela. V roce 1757 se znovu oženil, vzal si Mary Osborne. Přestěhoval se do Jižní Karolíny a etabloval se jako lékař v Dorchesteru v Jižní Karolíně poblíž Charlestona. Zdejší komunita migrantů z Dorcesteru a Bostonu založila už před několika lety kongregační církev. Když se tito osadníci přestěhovali do Midway District – nyní Liberty County – v Georgii, Lyman Hall je doprovázel. Brzy se stal jedním z předních občanů nově založeného města Sunbury.", "section_level": 1}, {"title": "Americká revoluce.", "content": "V předvečer americké revoluce byla farnost sv. Jana, ve které se Sunbury nacházelo, stalo ohniskem radikálního sentimentu v převážně loajalistické kolonii. Ačkoli Georgie nebyla zpočátku zastoupena na prvním kontinentálním kongresu, prostřednictvím Hallova vlivu byla farnost přesvědčena, aby poslala svého delegáta do Filadelfie v Pensylvánii do druhého kontinentálního kongresu. V roce 1775 byl Hall přijat jako delegát v Kongresua stal se jedním ze tří delegátů za Georgii, kteří podepsali Deklaraci nezávislosti. V lednu 1779 Sunbury spálili Britové. Hallova rodina uprchla na sever, kde zůstala až do odchodu Britů v roce 1782. Hall se poté vrátil do Georgie a usadil se v Savannah. V lednu 1783 byl zvolen prvním guvernérem státu – pozici, kterou zastával jeden rok. V té době Hall podporoval zřízení státní univerzity. Věřil, že vzdělání, obzvláště náboženská výchova, pomáhá vytvořit občana dbalého cti. Jeho úsilí vedlo k pronájmu University of Georgia v roce 1785. Po uplynutí funkčního období guvernéra pokračoval ve své lékařské praxi.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz.", "content": "V roce 1790 se Hall přestěhoval do Georgie na plantáž v Burke County na hranici s Karolínou, kde zemřel 19. října 1790 ve věku 66 let. Hallova vdova Mary Osborne ho přežila o tři roky, zemřela v listopadu 1793. Na jeho počest je pojmenován v Georgii kraj Hall County. V Connecticutu, jeho rodném státě, jej město Wallingford poctilo pojmenováním střední školy odle svého významného rodáka. Základní školy v Liberty County v Georgia a v Hall County v Georgii také nesou jeho jméno. Signers Monument, žulový obelisk v městě Augusta v Georgii byl vztyčen na památku tří delegátů z Georgie, kteří podepsali Deklaraci nezávislosti: George Walton, Lyman Hall a Button Gwinnett. Pozůstatky Lymana Halla sem byly přeneseny z jeho původního hrobu na jeho plantáži v Burke County v roce 1848.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lyman Hall (12. dubna 1724, Connecticut – 19. října 1790, Georgia) byl americký politik a státník, signatář Deklarace nezávislosti Spojených států jako zástupce Georgie.", "tgt_summary": "Lyman Hall (April 12, 1724 – October 19, 1790), physician, clergyman, and statesman, was a signer of the United States Declaration of Independence as a representative of Georgia. Hall County is named after him. Biography of career states he is one of 3 physicians to sign the Declaration of Independence. This is not accurate. There were 4 physicians: Benjamin Rush of Pennsylvania, and Josiah Bartlett and Matthew Thornton, both from New Hampshire, as well as Lyman Hall.", "id": 1075752}
{"src_title": "Sajať-Nova", "tgt_title": "Sayat-Nova", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Pocházel z rolnické rodiny. Možná se vyučil tkalcem – tak o tom hovoří ve svých básních, někteří historikové tomu ale nevěří a pravděpodobnější se jim zdá, že získal vzdělání v nějaké klášterní škole, kde se nejspíše vyučovalo gruzínsky (je nápadné, že jeho arménština není čistá a dělal v ní gramatické chyby). Od mládí se také učil hrát na hudební strunné nástroje typické pro ašughy (kamanča, čonguri, tar). V jedné své básni tvrdí, že byl v patnácti letech zajat perským králem Nádir-šáhem a v jeho armádě se zúčastnil tažení do Indie a obléhání Dillí. Historikové nemají pro tuto informaci žádné jiné potvrzení, pravdou však je, že během tohoto tažení se mohl sblížit s budoucím králem Ereklem, který se ho rovněž zúčastnil. Byl by to klíč k pochopení toho, proč Erekle II. po nástupu na trůn Sajať-Novu vykoupil ze zajetí a pozval ho na svůj dvůr jako pěvce. Stalo se tak kolem roku 1748. Tento dvůr se nejprve nacházel v Thelavi, později byl přemístěn do Tiflisu (dnešního Tbilisi). Na dvoře si pěvec zvolil jméno Sajať-Nova, které bylo perské a v perštině značilo \"král písní\" – perština byl jazyk, který rovněž ovládal a byl pro něj zřejmě jazykem nejčastější komunikace. Verše v ní ovšem nepsal. Podle arménských historiků byla ženou básníkova srdce, jíž věnoval většinu svých trubadúrských vyznání, Ereklova sestra Anna Bagrationi, dcera krále Theimuraze II. Gruzínští badatelé se naopak přiklánějí k verzi, že byl Sajať-Nova zamilován do katolické dívky Tality. Většinu děl vytvořil autor ve 40.-50. letech. První datovaná báseň je z roku 1753. V letech 1752-1753 byl Sajať-Nova ze dvora vypovězen, neznámo proč. Roku 1759 byl z Eraklova dvora vypovězen definitivně, ani v tomto případě není důvod známý. Musel odejít do vyhnanství v přístavu Anzal na břehu Kaspického moře, který tehdy náležel Persii. Podle arménské tradice stál za vypovězením jeho tajný poměr s princeznou Annou, či minimálně žárlivost Annina manžela Demetre Orbelianiho. Ale historikové se spíše kloní k názoru, že důvod byl jiný. Ve svých básních si před vyhnáním často stěžuje na pomlouvače, byl zřejmě neoblíben u dvorské šlechty, která jím pohrdala pro jeho nízký původ. Doba jeho vyhnání kolem roku 1759 byla paradoxně jeho vrcholným tvůrčím obdobím. V exilu žil se svou manželkou Marmar, kterou poznal možná ještě na dvoře a odešli spolu. Z existenčních důvodů se stal knězem (v tomto případě tzv. ženatým knězem). Byl znám jako bratr Stepanos. Básně přestal psát, ale přepisoval některé starší. V této době také uspořádal svou nejslavnější sbírku – \"Tetrak\". Roku 1768 zemřela jeho žena, načež se stal knězem celibátním (tzv. vardapetem). Život trávil v haghpatském klášteře. Roku 1795 klášter poničili Peršané, když vypukla válka mezi Ereklem a jimi. Mniši uprchli do Tiflisu, kde se uchýlili do kostela sv. Jiří (\"Surb Gevorg\"). Peršané však dobyli i Tiflis. Během jejich řádění byl možná zabit i Sajať-Nova. Lidová tradice říká, že jeho posledními slovy bylo \"\"Nevyjdu z kostela, nevzdám se Ježíše\"\", načež byl ubit. Někteří historikové se však přiklánějí k variantě, že zemřel až kolem roku 1801.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sajať-Nova, arménsky Սայաթ-Նովա, gruzínsky საიათნოვა, rodným jménem Harutjun Sajatjan (1712, Tbilisi – 1795, Tbilisi) byl arménský básník narozený na území dnešní Gruzie, nejvýraznější představitel kavkazské středověké trubadúrské poezie, tzv. ašughů (\"slavíků\"). Byl dvorním pěvcem kharthlo-kachetinského krále Erekla II. Dochovalo se 68 jeho básní v arménštině, 35 v gruzínštině a 120 v ázerbájdžánštině. Básně byly tehdy zpívané, ale nápěvy se povětšinou nedochovaly. V jeho díle převažuje milostná lyrika, ale objevují se i tzv. chratakany (básně didaktické), žaloby (společensko-kritické verše) a básně panegyrické. Hlásil se k Arménské apoštolské církvi a považoval se za Arména.", "tgt_summary": "Sayat-Nova (; Persian: سایات نوفا; ; born Harutyun Sayatyan; 14 June 1712 – 22 September 1795) was a Georgia-born Armenian poet, musician and \"ashugh\", who had compositions in a number of languages. His songs and poems are in the Armenian, Azerbaijani, Georgian, and Persian languages.", "id": 724981}
{"src_title": "Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská (1806)", "tgt_title": "Maria Christina of the Two Sicilies", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Sicilská princezna z rodu Bourbon-Obojí Sicílie se 11. prosince 1829 vdala za svého strýce z matčiny strany, třikrát ovdovělého španělského krále Ferdinanda, který stále neměl dědice. Proto se počtvrté oženil už sedm měsíců po smrti své předchozí manželky. Marie Kristýna mu rychle po sobě porodila dvě dcery – Isabelu a Luisu. Ferdinand zemřel 29. září 1833 a Marie Kristýna se stala regentkou za svou dceru Isabelu. Isabelin nárok na trůn zpochybňoval její strýc Carlos, ale Marie Kristýně a jejím podporovatelům se však proti Carlosovi podařilo nárok Isabely v dlouhé válce uhájit. Už 28. prosince 1833 se královna vdova tajně vdala za bývalého seržanta královské gardy Agustína Fernanda Muñoze (1808–1873). Porodila mu celkem sedm dětí. Kdyby Marie Kristýna svůj nový sňatek veřejně vyhlásila, přišla by o regentství. Na španělském dvoře byl však její vztah s Muñozem dobře známý. Nakonec se zprávy o jejím druhém manželství s nízko postaveným vojákem dostaly na veřejnost a královna vdova se stala velmi nepopulární. Její pozici podkopávaly i obavy, že ve skutečnosti nepodporuje své liberální ministry. V roce 1840 byla nucena vzdát se regentství, odešla s manželem ze Španělska a regentem země se stal generál Espartero. V roce 1844 začala její dcera Isabela vládnout sama a ta nakonec druhé manželství své matky uznala a Muñozovi dala několik titulů. Isabela byla svržena z trůnu v roce 1868 a připojila se k matce ve Francii. Zažila i to, že na trůn se v roce 1874 dostal její vnuk Alfons XII. Španělský. Ten svou matku a babičku do Španělska pozval, ale nedovolil jim vrátit se trvale do země. Marie Kristýna zemřela v roce 1878 a místem jejího posledního odpočinku je El Escorial.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská (27. duben 1806 – 22. srpen 1878) byla španělská královna, čtvrtá manželka Ferdinanda VII. Byla dcerou Františka I. Neapolsko-Sicilského a Marie Izabely Španělské.", "tgt_summary": "Maria Christina of the Two Sicilies (, ; 27 April 1806 – 22 August 1878) was queen consort of Spain from 1829 to 1833 and regent of the Kingdom from 1833 to 1840. ", "id": 641850}
{"src_title": "Ernesto Cardenal", "tgt_title": "Ernesto Cardenal", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda (1934–2016), který byl politikem a knězem. Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku \"Hora 0\". Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad. Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury. Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista (Hnutí sandinistické obnovy). Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos (Dům tří světů). Zemřel 1. března 2020 ve věku 95 let na následky selhání srdce a ledvin v Managui.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Výbor z Cardenalovy poezie v českých překladech Jana Hlouška vydalo v roce 1987 nakladatelství Odeon pod názvem \"Nultá hodina\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Ernesto Cardenal (* 20. ledna 1925 Granada – 1. března 2020 Managua) byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tématiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezra Pounda.", "tgt_summary": "Ernesto Cardenal Martínez (20 January 1925 – 1 March 2020) was a Nicaraguan Catholic priest, poet, and politician. He was a liberation theologian and the founder of the primitivist art community in the Solentiname Islands, where he lived for more than ten years (1965–1977). A former member of the Nicaraguan Sandinistas, he was Nicaragua's minister of culture from 1979 to 1987. He was prohibited from administering the sacraments in 1984 by Pope John Paul II, but rehabilitated by Pope Francis in 2019.", "id": 1950965}
{"src_title": "Roura (software)", "tgt_title": "Pipeline (software)", "src_document": [{"title": "Vlastnosti a využití kolony.", "content": "Důvod, proč k využití kolony přistoupit, může být v zásadě dvojí: buď může být usilováno o přehlednost a výhody spojené s absencí tvorby vysoce specializovaných programů, nebo cílem může být výkon, resp. to, jaký objem dat kolonou proteče za jednotku času. Typickou úlohou řešenou kolonou může být filtrace seznamu položek v adresáři nebo obsahu textového souboru, příp. ještě opatření konečného výstupu čísly řádků. Celou tuto úlohu by mohl řešit jeden program, ale tento by byl jednoúčelový, pročež by pro každou příbuznou úlohu musel existovat samostatný program, s čímž by byly spojeny neúnosné náklady — bylo by nutné takové programy řádně pojmenovávat, dokumentovat, verzovat, testovat a šířit a pro uživatele by bylo mnohem náročnější si chování celého spektra takových programů osvojit, než jaké nároky pro něj představuje seznámení se s funkcionalitou jen několika víceúčelových programů, s nimiž lze díky kolonám řešit stejně širokou škálu úloh. Mezi tyto víceúčelové programy ve smyslu zmíněné úlohy patří program, který vypisuje obsah adresáře, program, jenž vypisuje obsah souboru, program, který z textového vstupu podle zadaného klíče vypouští nevyhovující řádky, a program, jenž řádky textu prefixuje jejich čísly (pořadím). Zápis řazení programů v koloně je intuitivní — jestliže uživatel pracuje se známou množinou programů, nemusí se nic nového učit, když chce provést kombinaci, s níž ještě nemá zkušenosti. Druhým přínosem kolony je možnost diferenciálního přidělování času procesoru entitám v koloně a existence standardizovaného rozhraní pro předávání dat. Má-li celá úloha být řešena v obecném smyslu co nejefektivněji, s přihlédnutím k pokroku na poli výpočetní techniky musí být algoritmus jejího řešení formulován tak, aby v co největší míře umožnil paralelní zpracování. Pakliže je paralelní zadání využito (entity zpracovávající data jsou rozděleny mezi více procesorů, příp. jader), jsou to ty momenty, kdy jsou roury prázdné nebo plné, které celou kolonu brzdí; při prázdné rouře totiž nemůže pracovat entita z ní data odebírající a při plné entita do ní data dodávající (v obecném případě za těchto okolností nelze vytěžovat všechny procesory, popř. jádra). Okamžiky prázdných nebo plných rour jsou při rovnoměrném přidělování procesorového času způsobeny odlišnou výpočetní složitostí jednotlivých entit, a právě sdružení těchto entit do kolony, resp. oznámení operačnímu systému, že dané procesy, popř. vlákna, na sobě závisejí, jeho plánovač může přimět k tomu, aby mezi jednotlivé entity vhodnějším způsobem přerozděloval procesorový čas — úměrně tomu, jaké penzum práce každá z nich musí odvést. Standardizované rozhraní pro předávání dat potom umožňuje prakticky bez nároků na zřízení takového uspořádání data vyprodukovaná jednou entitou postupovat ke zpracování entitě běžící na jiném výpočetním systému (počítači), stejně jako několika instancím této entity (např. program řádky textu převádějící na malá písmena je jistě výpočetně méně náročný než program, který v takto upraveném textu bude hledat uživatelem definované sekvence znaků a podle nějakého, uživatelem popsaného, pravidla je nahrazovat — je možné do jedné roury jedním procesem zapisovat a dvěma, třemi, čtyřmi atd. procesy, běžícími paralelně, z ní číst — sice za cenu ztráty pořadí dat, ale to nemusí být na závadu).", "section_level": 1}, {"title": "Výkon kolony.", "content": "S paralelismem je neodmyslitelně spojena režie v podobě synchronizace — čím častěji program volá rutiny čtení z roury nebo zápisu do ní, jež mohou způsobit pasivní čekání (proces tzv. zablokovat), tím je režie synchronizace větší, resp. výkonnost kolony nižší. Z tohoto důvodu je žádoucí počet těchto volání minimalizovat, čehož se dosahuje zvětšováním bloku dat, která se zpracují mezi dvěma čteními nebo dvěma zápisy. Tato optimalizace bez dalších úprav však kromě větších požadavků na velikost paměti rour trpí i tím nedostatkem, že je-li dat málo, kolona se kvůli nim nebude rozbíhat, a onen malý objem dat se tak v rozumném čase od svého předání koloně nezpracuje. Proto může být příhodné každou z entit vybavit mechanismem, který z pravidla odmítat zpracovat malý objem dat bude činit přiměřené výjimky. Vrchol optimalizace propustnosti kolony zvětšováním velikosti bloku dat, pro který kolona začne pracovat, nastává tehdy, když je paměť rour větší, než jednotlivé entity při své nejlepší vůli mohou pojmout. U nejrobustnějších operačních systémů unixového typu se k přidělení rouře nestandardně velkého objemu paměti používá zvláštní příkaz; často se nazývá \"buffer\". Tento extrém je užitečný zejména v případě, kdy entita odebírající data z roury je výrazně pomalejší než entita data do roury vkládající. Jedná se o alternativu a současně vhodné doplnění diferenciálního přidělování procesorového času entitám v koloně.", "section_level": 2}, {"title": "Nestandardní typy rour.", "content": "Základní vlastnosti roury, a sice možnost předávat data bez nutnosti zabývat se pojmenováním meziúložiště, informováním entit zpracovávajících data o tomto názvu, tím, zda meziúložiště bude mít dostatečně velkou kapacitu, jeho vyprázdněním atp., byly převzaty do dalších nástrojů pro přenos dat mezi entitami zpracovávajícími data. V kontextu níže popsaných rour se roura odpovídající popisu výše nazývá \"roura unixová\".", "section_level": 1}, {"title": "Roura CMS.", "content": "Roura CMS je komunikačním prostředkem v operačních systémech VM (dříve VM/CMS — odtud název) a z/OS, jež jsou produkty firmy IBM, vyvinuté pro její sálové počítače (tzv. mainframy). Tradiční prostředí mainframových operačních systémů firmy IBM je charakteristické tím, že aplikacím nenabízí žádné standardní proudy, které by byly standardizovaným rozhraním pro vstup a výstup dat. Bez specializovaných instrumentů, jakým je právě roura CMS, je nejjednodušším dostatečně robustním řešením, jímž v takovém prostředí lze předávání dat mezi programy zajistit, administrativně značně nákladné zastřešení volání dílčích víceúčelových programů jednoúčelovým programem vlastním. Roura CMS daný problém řeší jakožto jednoduduše zkonfigurovatelný řídicí prvek. Roura CMS je mnohem komplexnější než její unixový protějšek, dokáže pracovat s více vstupními a více výstupními proudy; to umožňuje i jádro Unixu, ale, jelikož je s tím spojena netriviální syntaxe a komplikované režimy tzv. blokování, jen málo unixových shellů toho využívá (potažmo tyto možnosti zprostředkovává uživatelům). Data na sálových počítačích společnosti IBM se typicky ukládají v záznamově orientovaném souborovém systému, a i pro k nim připojovaná vstupní a výstupní zařízení je příznačné, že pracují spíše v záznamovém než v proudovém režimu. Důsledkem těchto skutečností je, že s daty v CMS rourách se nakládá v záznamovém režimu; při zpracování textových souborů záznam tvoří jednu řádku textu. Roury CMS obecně tzv. nebufferují data (nezadržují je v sobě), namísto toho je hned předávají. Nejsou proto paměťově náročné a tok dat kolonou je deterministický (pravidelný), možné paralelní zpracování ovšem nepřináší urychlení, poněvadž procesy jsou neustále tzv. blokovány. Roura CMS je tak jen organizačním elementem.", "section_level": 2}, {"title": "Objektová roura.", "content": "Objektová roura je roura, jejíž nejmenší nedělitelnou jednotkou je objekt. Objektová roura je implementována kupř. ve Windows PowerShell, rozšiřitelném textovém shellu, zahrnujícím skriptovací jazyk, od společnosti Microsoft; využít ji v tomto prostředí lze pro předávání.NET objektů mezi funkcemi. Mimoto objektová roura existuje v řádkovém shellu IPython, kde je dostupná jako rozšíření \"ipipe\", a dále je zakomponována v programovacím jazyku Limbo, v němž nese název \"kanál\" ( \"\").", "section_level": 2}, {"title": "Roura v desktopových prostředích.", "content": "Roury se vyskytují také jako standardní prvek některých desktopových prostředí, kde slouží jako dočasné úložiště výstupních dat jednoho programu pro jejich předání do programu jiného. Roura je v takovém případě součástí funkce \"Uložit jako\" ( '), jejíž dialogové okno obsahuje ikonu, kterou vedle libovolné složky v souborovém systému s oprávněním zápisu, jako je to ve všech moderních správcích souborů možné s existujícím souborem, lze přetáhnout (provést operaci \"Drag and Drop\") na zástupce (spouštěč) nebo spustitelný soubor kterékoli aplikace, načež zvolený program data obdrží na svůj standardní vstup; tím je nabyde, aniž by tato v mezičase bylo nutné uchovat v souboru adresovatelném v souborovém systému (právě to je mechanismus roury). Tato vymoženost konkuruje operaci „Zkopíruj a vlož“ ( \"\"), realizované tzv. schránkou. Výše popsaným výdobytkem disponují např. desktopová prostředí RISC OS nebo ROX Desktop. Stinnou stránkou tohoto typu roury, která se považuje za hlavní překážku většího rozšíření, je fakt, že zástupci programů, popř. jejich spustitelné soubory, pro uživatele z dialogového okna v obecném případě, tj. bez toho, aby na toto konto uživatel vyvíjel zvýšené úsilí, nejsou až tak snadno dosažitelné.", "section_level": 2}, {"title": "XML roura.", "content": "Dále bylo pojetí roury zahrnuto do značkovacího jazyka XML, jehož vývoj přinesl XML roury, umožňující zasahovat do proudu dat ve formátu XML.", "section_level": 2}, {"title": "Jiné významy.", "content": "Na roury a filtry lze nahlížet jako na formu funkcionálního programování — proudy bajtů zaujímají roli datových objektů a je možné je považovat za specifický typ monád pro vstup a výstup dat. Koncepce roury je rovněž ústředním prvkem frameworku pro vývoj webových aplikací Apache Cocoon.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První kolonu vymyslel a vytvořil Douglas McIlroy, jenž navrhl taktéž první řadu \"Unixových skořápek\". Unixové skořápky velmi napomohly popularitě operačního systému Unix; mnozí je považovali za první příklad softwarové komponenty. Klíčovou myšlenkou se stalo koncept přenést do dalších operačních systémů. Došlo k tomu např. u BeOS, Mac OS X, MS-DOSu, OS/2 a Windows NT.", "section_level": 1}], "src_summary": "Roura (též trubka nebo pípa, ') je v softwarovém inženýrství rozhraní nebo datový kanál mezi dvěma entitami zpracovávajícími data (programy, vlákny, koprogramy atd.), pro který platí, že komunikaci zajišťuje v jednom směru a funguje v režimu fronty. Může se jednat o jistou programovou logikou obhospodařovaný určitý objem paměti, nebo o pouhé symbolické pojmenování způsobu předávání dat mezi dvěma entitami (alternativně k termínu \"fronta\"). Datový tok, který skrze rouru proudí, označujeme jako proud ( '), popř. proud v daném typu roury nejmenší nedělitelné jednotky — proud bitů, proud bajtů, proud zpráv (záznamů), proud objektů apod. ", "tgt_summary": "In software engineering, a pipeline consists of a chain of processing elements (processes, threads, coroutines, functions, \"etc.\"), arranged so that the output of each element is the input of the next; the name is by analogy to a physical pipeline. Usually some amount of buffering is provided between consecutive elements. The information that flows in these pipelines is often a stream of records, bytes, or bits, and the elements of a pipeline may be called filters; this is also called the pipes and filters design pattern. Connecting elements into a pipeline is analogous to function composition. ", "id": 1160999}
{"src_title": "Elias Canetti", "tgt_title": "Elias Canetti", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a mládí.", "content": "Canetti se narodil roku 1905 v bulharském podunajském přístavu Rusčuk (dnešní Ruse) v rodině sefardsko-židovského obchodníka Jacquese Eliase Canettiho a jeho ženy Mathilde Canettiové, rozené Ardittiové. V roce 1911 se rodina přestěhovala do britského Manchesteru. Následujícího roku však otec zemřel a matka se rozhodla přestěhovat se s celou rodinou do Vídně. Po španělštině, bulharštině a angličtině s francouzštinou se Canetti učil již pátý jazyk, němčinu, která se později stala jazykem jeho děl. Následně se rodina přestěhovala ještě do Švýcarska a Německa, kde Canetti složil maturitu.", "section_level": 2}, {"title": "Vídeň.", "content": "Léta 1924 až 1938 strávil Canetti ve Vídni a vytvořil zde jedno ze svých vrcholných děl, román \"Die Blendung\" (česky \"Zaslepení\"). Zde se také roku 1934 oženil s Vezou (Venezianou) Taubnerovou-Calderónovou (1897 až 1963) a zůstali spolu, i přes Canettiho častou manželskou nevěru, až do její smrti v roce 1963. Po skončení první světové války se rodina usadila ve Francii, ale Canetti odjel do Vídně, kde studoval chemii. Ovšem více než studium jej zaujaly literatura a filosofie, kterým se věnoval ve svém volném čase. Překládal např. do němčiny díla amerického spisovatele Uptona Sinclaira. Canetti navštěvoval přednášky Karla Krause, jehož vlivu, jak sám vzpomíná, na několik let zcela propadl. Dále studoval díla Gustava Le Bona a zajímal se o objevy Sigmunda Freuda a to vše tvořilo základ pro nejvýraznější pole jeho zájmu, studium fenoménu masy a masového chování. Ve Vídni a při svých návštěvách Berlína se setkával s řadou spisovatelů, mj. s Bertoldem Brechtem, Hermannem Brochem či Robertem Musilem či se skladatelem Albanem Bergem. Od počátku 30. let, kdy Canetti publikoval dvě divadelní hry, psal své první velké dílo, jediný román, který napsal, \"Die Blendung\" (česky \"Zaslepení\"), jenž vyšel roku 1935, přinesl mu značnou slávu a byl bezprostředně překládán do cizích jazyků (v češtině se objevil již v roce 1937). Po nástupu nacismu byl však zakázán. Po připojení Rakouska k Třetí říši v roce 1938 emigroval Canetti do Francie a následujícího roku do Velké Británie.", "section_level": 2}, {"title": "Londýn.", "content": "V roce 1939 se manželé Canettiovi uchýlili do emigrace do Londýna a setrvali zde až do roku 1971. Vzniklo zde jeho nejvýznamnější sociologické dílo \"Masse und Macht\" (česky \"Masa a moc\"). Canettiho kniha \"Die Blendung\" se po skončení druhé světové války proslavila po celé Evropě a Canetti za ní obdržel řadu mezinárodních ocenění, např. francouzskou „Prix International“ v roce 1949. Vlivem zážitků z druhé světové války prostoupil Canettiho dílo motiv smrti, hysterie a davového šílenství (přítomný v menší míře již v románu \"Die Blendung\"). Krom další divadelní hry se Canetti v 50. letech intenzivně zabýval svým velkým teoretickým dílem \"Masse und Macht\" (česky \"Masa a moc\"), které bylo vydáno v roce 1960. Začal na něm pracoval však již v roce 1925 a velkou inspirací byl pro něj očitý zážitek vypálení Justičního paláce ve Vídni v roce 1927. Kniha má dvě části. V první rozpracoval teze, že základním nutkáním davu je přežít či že nejnižší formou přežití je zabití. Druhá část se zabývá otázkou, jak a proč jsou davy ovládány vůdci. Adolf Hitler je zde vykreslen jako paranoidní vůdce fascinovaný davem, jejž řídí. Kromě \"Masse und Macht\" vydal také několik esejů (mj. o Franzi Kafkovi) a cestopis.", "section_level": 2}, {"title": "Curych.", "content": "Poté, co Canetti v roce 1963 ovdověl, navázal blízký vztah k Heře Buschorové (1933 až 1988), se kterou se roku 1971 oženil a s níž od počátku 70. let žil převážně v Curychu. O rok později se narodila jejich dcera Johanna, jež se stala hudebnicí. Canettiho druhá žena zemřela v roce 1988. V 70. letech také Canetti publikoval několikadílné paměti. Canetti byl vyznamenán řadou cen (Büchner-Preis, Kafka-Preis atd.) a získal dva čestné doktoráty. V roce 1981 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel v Curychu v roce 1994 a byl pohřben nedaleko hrobu Jamese Joyce, s nímž se cítil duševně spřízněn dílem i osudem.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Canetti byl klasickým příkladem Evropana 20. století. Jeho rodina měla židovsko-španělské kořeny a do Bulharska se přistěhovala z Turecka (Canetti měl turecký pas). Po několikerém stěhování se Canetti usadil v Londýně a získal v roce 1952 britské občanství a britský pas. Nobelovu cenu obdržel jako britský spisovatel (všechna svá díla napsal německy), ale několik dalších zemí protestovalo. Zemřel v Curychu. Dnes je nejčastěji klasifikován jako britský spisovatel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elias Canetti (25. července 1905 v Ruse v Bulharsku – 14. srpna 1994 v Curychu) byl britsko-rakouský německojazyčný spisovatel, teoretik společenských věd a humanista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1981.", "tgt_summary": "Elias Canetti (; ; 25 July 1905 – 14 August 1994) was a German-language author, born in Ruse, Bulgaria to a merchant family. They moved to Manchester, England, but his father died in 1912, and his mother took her three sons back to the continent. They settled in Vienna. ", "id": 1840482}
{"src_title": "Joseph Hewes", "tgt_title": "Joseph Hewes", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Rodiče Josepha Hewese byli členy kvakerské společnosti Society of Friends (Společnosti přátel). Jeho matka byla už třetí generací obyvatel New Jersey, on tedy byl už čtvrtý z generace rodiny Hewesů žijících v New Jersey. Studoval na univerzitě v Princetonu, ale není znám žádný dokument o jeho dokončení školy. Nastoupil dráhu obchodníka a stal se velmi úspěšným. Ve třiceti letech se přestěhoval do Edentonu v Severní Karolíně a svým šarmem a čestným jednáním při obchodování si získal respekt celé komunity. V roce 1763 byl zvolen do zákonodárného sboru Severní Karolíny (North Carolina legislature). Tohoto úspěchu dosáhl po pouhých třech letech po přistěhování do Severní Karolíny. Do úřadu byl volen opakovaně, jeho plán byl ale ambicioznější, mínil se stát kontinentálním kongresmanem.", "section_level": 1}, {"title": "Kongresman.", "content": "V roce 1773 většina obyvatel Severní Karolíny souhlasila s vyhlášením nezávislosti na Spojeném království. Hewes byl zvolen zástupcem Severní Karolíny na kontinentálním kongresu v roce 1774. Obyvatelé Severní Karolíny mu věřili pro zapálení v boji za americkou nezávislost, s jakým apelovalna obyvatele i jiných kolonií. Nicméně zpočátku Hewes nebyl pro nezávislost, ale přijal tuto myšlenku po naléhání svých voličů v Severní Karolíně. John Adams později psal o jeho boji za prosazení podpisu prohlášení o nezávislosti na kontinentálním kongresu. Píše: „Mnoho dní většina práce závisela na panu Hewesovi ze Severní Karolíny. Jednoho dne Hewes předčítal dokumenty ze všech kolonií, které dokazovaly, že veřejné mínění bylo pro nezávislost. Hewes, který do té doby hlasoval proti podpisu, se náhle postavil, zvedl obě ruce k nebi, jako by byl v tranzu a zvolal: „Je to hotovo a já se tím budu řídit.“ Dal bych víc za dokonalý obraz zděšení a hrůzy, který se objevil na tvářích bývalé většiny v tomto kritickém okamžiku, než za nejlepší Raffaelův obraz. Problém se vyřešil okamžitým návrhem na odročení.“ Přesto že američtí kolonisté chtěli nezávislost, Hewes považoval za obtížné uplatnit tento názor v Kongresu bez výsměchu či zloby některých kongresmanů. I v roce před revolucí se více než dvě třetiny kontinentálního kongresu stále domnívaly, že vazby mezi králem Jiřím III. a koloniemi mohou zůstat nedotčeny. Hewes na Kongresu málokdy domluvil, protože ho obvykle přerušili ti, kteří s ním nesouhlasili. Přesto byl aktivně zapojen do mnoha výborů, z nichž většina revoluci doporučovala. Jedním takovým výborem byl Committee of Correspondence (Výbor pro korespondenci), který obhajoval myšlenky podporující nezávislost. Jedna z myšlenek, kterou Hewes přispěl do tohoto výboru, bylo následující prohlášení: „Uveďte obecně práva kolonií, a několik případů, kdy jsou tato práva porušována nebo přestupována a navrhněte nejlepší cestu k dosažení nápravy.“ Kvakeři byli tradičně pacifisté. Je ironií, že Hewes nebyl jen jedním z mála lidí souhlasících s válkou proti Británii, ale byl jedním z mála Kvakerů v Kongresu. Kvakeři nejen oponovali válce, ale byli i silně proti výborům, které válku podporovaly. Přes zjevný odklon Josepha Hewese od kvakerských principů, měl i nadále vřelý vztah se svou rodinou a navštěvoval svou matku. Neexistuje žádný záznam o tom, že by se Joseph Hewes kdy vzdal svého členství ve společnosti Society of Friends, neexistují žádné důkazy o tom, že by byl odmítnut na jakémkoli měsíčním zasedání společnosti. Po své smrti zanechal odkaz nejen své rodině ale i několika kvakerským institucím.", "section_level": 2}, {"title": "Tajemník námořnictva.", "content": "Na začátku roku 1776 byl Hewes jmenován novým tajemníkem Výboru pro námořní záležitosti (Naval Affairs Committee). John Adams prohlásill, že Hewes „položil základní kámen amerického námořnictva“. Spolu s generálem Georgem Washingtonem se Hewes stal jedním z těch, kdo pomohli dosáhnout největších vojenských úspěchů v americké historii. Byl také zapojen do tajné komise podporující nezávislost kolonií. Byl jedním z politiků, kteří se zasloužili o to, že Severní Karolína souhlasila s nezávislostí dříve než ostatní kolonie. Hewes zpočátku čelil potížím se špatně vybaveným americkým námořnictvem bojujícím proti námořnictvu britskému. Aby to napravil, poskytl svou vlastní rozsáhlou flotilu lodí, vybavil je a vybral ty nejschopnější muže jako kapitány. Hewes ve výboru pracoval až do roku 1779.", "section_level": 2}, {"title": "Konec života.", "content": "Poté, co Hewes podepsal Deklaraci nezávislosti, jeho špatné zdraví ho donutilo vrátit se domů do New Jersey. Kandidoval na znovuzvolení do Kongresu, ale nepodařilo se mu vyhrát. V roce 1779 pracoval několik měsíců v Kongresu. Těsně před padesátými narozeninami, dne 10. listopadu 1779, Joseph Hewes zemřel. Následující den celý kontinentální kongres přijel na jeho pohřeb a truchlil nad velkou ztrátou, kterou země utrpěla. Soupis jeho majetku z roku 1779 podepsaný Hewesem a účet z prodeje jeho nemovitostí z roku 1780 naznačují, že vlastnil otroky. Hewes si v posledních letech svého života psal deník. Před svou smrtí si zapsal, že je smutným a osamělým mužem a že nikdy nechtěl zůstat starým mládencem. Dívka, kterou miloval, zemřela několik dní před jejich svatbou a on už se nikdy neoženil a nemá žádné potomky, kteří by zdědili jeho peníze a majetek. Hewes byl členem Unanimity Lodge No. 7 a byl pohřben s zednářskými poctami. Je pohřben v Christ Church Burial Ground ve Filadelfii v Pensylvánii.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Hewes (23. ledna 1730, Princeton, New Jersey – 10. listopadu 1779, Filadelfie, Pennsylvánie) byl americký politik, obchodník a významný kongresman. Spolu s Williamem Hooperem a Johnem Pennem je jedním z nejslavnějších signatářů Deklarace nezávislosti v Severní Karolíně.", "tgt_summary": "Joseph Hewes (July 9, 1730 – November 10, 1779) was a native of Princeton, New Jersey, where he was born in 1730. Hewes’s parents were members of the Society of Friends, commonly known as Quakers. On his mother's side, Joseph Hewes was a 3rd generation resident of New Jersey. He was the 4th generation of the Hewes family to live in New Jersey. Hewes attended Princeton but there is no evidence that he actually graduated. What is known is that he became an apprentice of a merchant and in fact became a very successful merchant. After finishing his apprenticeship he earned himself a good name and a strong reputation, which would serve him well in becoming one of the most famous signers of the Declaration of Independence for North Carolina, along with William Hooper and John Penn. Hewes moved to Edenton, North Carolina at the age of 30 and won over the people of the colony with his charm and honorable businesslike character. Hewes was elected to the North Carolina legislature in 1763, only three years after he moved to the colony. After being re-elected numerous times in the legislature, Hewes was now focused on a new and more ambitious job as a continental congressman.", "id": 1514420}
{"src_title": "Interrobang", "tgt_title": "Interrobang", "src_document": [{"title": "Použití.", "content": "Věta končící interrobangem se ptá na otázku vzrušeně, nebo vyjadřuje vzrušení, či nedůvěru ve formě otázky. Například: Spisovatelé používající neformální jazyk mohou používat několik střídavých otazníků a vykřičníků pro ještě větší důraz, nicméně, toto je považováno za špatný styl ve formálním zápisu.", "section_level": 1}, {"title": "Invertovaný interrobang.", "content": "Reverzní a obrácený interrobang (kombinující znak ¿ a ¡, znak Unicode: ), vhodný pro používání ve frázích v španělštině, galicijském jazyce a asturském jazyce, kde se používají obrácené otazníky a vykřičníky, je nazýván “obrácený interrobang” nebo \" gnaborretni \" (\" interrobang \" psaný dozadu).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V historii spisovatelé používali více interpunkčních znamének k ukončení věty a vyjádření překvapení a otázky. \"Co to je.\" \".\" \".\" \"?!\" \"Neves, Called Dead in Fall, Denies I\" (převzato z \"San Francisco Examiner\", 9. května 1936) Američan Martin K. Speckter (1915 - 14. února 1988) pojmenoval interrobang v roce 1962. Jako vedoucí reklamní agentury Speckter věřil, že by reklamy vypadaly lépe, kdyby copywriteři podávali překvapené řečnické otázky pomocí jednoho znaku. V článku v časopise \"TYPEtalks\" navrhl koncept jediného interpunkčního znaménka. Speckter si od čtenářů vyžádal možná jména nového znaku. V možnostech byly \"exclamaquest\", \"QuizDing\", \"rhet\", a \"exclarotive\", ale jemu se líbil \"interrobang\". Vybral si jméno odkazující na interpunkční znaménka, inspirovaná: \"interrogatio\" latinsky \"řečnická otázka\" nebo \"křížové vyšetřování\", \"bang\" je v tiskařském slangu vykřičník. V reakci na článek byla také předložena grafická ošetření nového znaku.", "section_level": 1}, {"title": "Vložení a zobrazení.", "content": "Interrobang není standardní interpunkční znaménko. Jen několik moderních fontů obsahuje glyf pro znak interrobangu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Interrobang, také známý jako interabang (‽) (často reprezentovaný jako?!,!?, nebo?!?), je interpunkční znak používaný v různých psaných jazycích, kde měl spojit funkci otazníku a vykřičníku.", "tgt_summary": "The interrobang (), also known as the interabang (‽) (often represented by?!,!?,?!? or!?!), is an unconventional punctuation mark used in various written languages and intended to combine the functions of the question mark, or interrogative point; and the exclamation mark, or exclamation point, known in the jargon of printers and programmers as a \"bang\". The glyph is a superimposition of these two marks. The interrobang was first proposed in 1962 by Martin K. Speckter.", "id": 2337393}
{"src_title": "Ludvík Ferdinand Bourbonský", "tgt_title": "Louis, Dauphin of France (son of Louis XV)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narození syna Ludvíka XV. bylo očekáváno s netrpělivostí, neboť po tragické šňůře úmrtí v královské rodině roku 1710 počet jejích členů povážlivě klesl a pokud by mladý následník trůnu zůstal bezdětný, mohlo by to vést k boji o trůn mezi jeho strýcem, španělským králem Filipem V. a orléanskými vévody. Když po třech dcerách Marie Leszczyńská porodila syna, byla tato radostná událost přijata s velkým nadšením a následnými oslavami nejen ve všech větších francouzských městech, ale i na většině evropských panovnických dvorů; budoucnost dynastie se po patnácti letech zdála být zajištěna a narození dauphina zbavilo jeho strýce Filipa V. Španělského pozice dědice francouzského trůnu.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "23. února roku 1745 se šestnáctiletý Ludvík Ferdinand ve Versailles oženil s devatenáctiletou španělskou infantkou Marií Terezou, osmou dcerou španělského krále Filipa V. a sestřenicí svého otce. Sňatek posílil protihabsburský svazek Bourbonů ve válce o rakouské dědictví. Tři dny po porodu své první a jediné dcery v roce 1746 však Marie Tereza zemřela; dcerka, jež dostala jméno po matce, zemřela v necelých dvou letech v roce 1748. Dauphin se záhy oženil znovu - 9. února roku 1747 si vzal Marii Josefu Saskou, mladší dceru saského kurfiřta a polského krále Fridricha Augusta II. a jeho manželky Marie Josefy Habsburské. Plán na tento sňatek vzešel od strýce nevěsty, Mořice Saského a podpořila ho milenka ženichova otce, francouzského krále Ludvíka XV., Madame de Pompadour. I Ludvík XV. s návrhem souhlasil - považoval ho za výhodný pro Francii. Francie a Sasko totiž byly nepřátelskými zeměmi v nedávné válce o rakouské dědictví, takže sňatek mezi následníkem francouzského trůnu a saské princezny by mohl vést ke vzniku spojenectví mezi oběma státy. Problém však spočíval v tom, že děd Marie Josefy August II. Silný zbavil polského trůnu Stanislava I. Leszczyńského, otce královny Marie Leszczyńské a sňatek následníka trůnu, jejího syna, s Augustovou vnučkou mohl znamenat hlubokou urážku lidem milované královny. Bez ohledu na tyto konsekvence však ke sňatku nakonec došlo; ženichovi bylo 18 a nevěstě 15 let. Třebaže se znovu oženil, oplakával Ludvík Ferdinand stále svou první ženu. Marie Josefa, obdařená citlivou duší, trpělivostí i bystrým intelektem, dokázala postupně získat srdce svého manžela. Stejně jako on byla hluboce nábožensky založená, vysoce morální, což ji sblížilo s její tchyní; manželé se neradi účastnili společenských událostí a zábav, pořádaných prostopášným královským dvorem, ale dávali přednost tichým večerům, besedám, četbě, modlitbám nebo návštěvám oranžérie. Sňatek přivedl Marii Josefu na dvůr ovládaný Madame Pompadour, královou favoritkou. Nová dauphine musela udržovat dobré vztahy s Madame Pompadour i s králem, zároveň však musela brát v úvahu nenávist, kterou choval Ludvík Ferdinand k milence svého otce. Přišla tedy do rodiny rozpolcené animozitami a napjatými vztahy: král a jeho manželka již žili odděleně; zbožná Marie Leszczyńská žila v ústraní; její dcery nepřipouštěly kritiku svého otce a Dauphin, lnoucí z celého srdce ke své matce i sestrám, si s otcem nerozuměl. Přesto nakonec dokázala vytvořit se svým manželem pevný vztah a přispěla k jeho sblížení s otcem. Ludvík XV. svou snachu obdivoval a měl k ní velkou důvěru. Ze šťastného manželství Ludvíka Ferdinanda a Marie Josefy vzešlo osm potomků. Tři starší děti, dvě dcery a syn, zemřeli stejně jako jejich nevlastní sestřička rovněž v útlém dětství. Po nich se narodili tři synové - všichni budoucí králové Francie a dvě dcery (kromě nich se další čtyři děti narodily mrtvé a jedno Mariino těhotenství skončilo potratem): Narození první dcery znamenalo pro rodiče velkou radost, třebaže král byl rozladěn, že se nenarodil chlapec. O rok později přišel na svět dlouho očekávaný syn, Ludvík Xavier. V devíti letech však malý princ spadl s koně a zlomil si nohu; zranění se sice vyhojilo, ale chlapec od té doby kulhal. V předjaří roku 1761 se na noze objevil otok či nádor, který se rozšířil po celé končetině; prince operovali, přesto však v březnu roku 1761 zemřel.", "section_level": 2}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Dauphinovi Ludvíku Ferdinandovi se dostalo výborného vzdělání a výchovy. Miloval hudbu, před lovem a plesy dával přednost vážným disputacím, měl hluboký smysl pro morálku. Vztahy mezi králem a dauphinem nikdy nebyly dobré. Ludvík XV. vedl život ve stylu, jenž jeho syna odpuzoval a který je dlouhou dobu vzdaloval. Přesto dauphin doprovázel svého otce v bitvě u Fontenoy (1745), kde prokázal svou statečnost. Od roku 1757 (po atentátu na jeho otce) Ludvík Ferdinand byl přizván k účasti na sezeních Královské rady, kde vzbuzoval pozornost svými konzervativními pozicemi. Ludvík Ferdinand byl silná osobnost, zbožný, hluboce nábožensky založený, na rozdíl od otce bezúhonný v osobním životě. Byl příznivcem jezuitů a nesouhlasil s jejich vyhnáním v roce 1764. Jeho otec ho vzdálil vlády a kolem Ludvíka Ferdinanda se následně seskupila klerikální opozice (Dévots) vůči králi, která doufala získat moc po jeho nástupu na trůn; v tom se podobal svému dědovi Ludvíku Francouzskému (kterému rovněž nebylo souzeno nastoupit na francouzský trůn).", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Ludvík Ferdinand zemřel 20. prosince roku 1765 ve Fontainebleau na tuberkulózu. Bylo mu pouhých 36 let a přežili ho nejen jeho otec Ludvík XV. (o osm let) i matka (o tři roky), ale i jeho děd z matčiny strany Stanislav I. Leszczyński. Dauphinem se stal jeho nejstarší syn Ludvík August, který se po smrti svého děda Ludvíka XV. v květnu roku 1774 stal králem Ludvíkem XVI. Vdova po Ludvíku Ferdinandovi Marie Josefa Saská zemřela rovněž na souchotě za dva roky po svém manželovi, v roce 1767. Dauphin nebyl pohřben v opatství Saint-Denis jako jeho předkové, ale v kostele v Sens; v Saint-Denis spočívá pouze jeho srdce. Když byl v lednu roku 1793 popraven jeho syn Ludvík XVI., měl být pochován po boku svého otce. V březnu roku 1794 jakobíni dauphinovy ostatky ze senského kostela vyhodili a pohřbili do hromadného hrobu, po restauraci v roce 1814 však byly podle údajů od očitých svědků této události nalezeny a navráceny do původní hrobky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ludvík Ferdinand, dauphin Francie (francouzsky \"Louis Ferdinand, dauphin de France\"); 4. září 1729, Versailles – 20. prosince 1765, Fontainebleau) starší (a jediný přeživší) syn francouzského krále Ludvíka XV. a jeho manželky Marie Leszczyńské, francouzský dauphin - následník francouzského trůnu. Sám na francouzský trůn nikdy nenastoupil, byl však otcem tří francouzských králů.", "tgt_summary": "Louis, Dauphin of France (4 September 1729 – 20 December 1765) was the elder and only surviving son of King Louis XV of France and his wife, Queen Marie Leszczyńska. He had a younger brother, Philippe, who died as a toddler. As a son of the king, Louis was a \"fils de France\". As heir apparent, he became Dauphin of France. However, he died before ascending the throne. Three of his sons became kings of France: Louis XVI (reign: 1774–1792), Louis XVIII (reign: 1814–1815; 1815–1824) and Charles X (reign: 1824–1830).", "id": 787560}
{"src_title": "Priboj (Srbsko)", "tgt_title": "Priboj", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve středověku byla oblast údolí řeky Lim, která se nachází v blízkosti dnešního města, součástí středověkého srbského státu. Podle oficiálních zdrojů zde existovala osada na počátku 15. století. Poprvé však osadu na tomto místě zaznamenal arabský cestovatel El Idriz Abdulláh v roce 1153. Město se dostalo pod tureckou nadvládu postupně v období od let 1459 až 1463. Součástí Osmanské říše bylo až do roku 1912, kdy připadlo spolu s regionem Sandžak Srbsku. Během období turecké nadvlády byl Priboj administrativně součástí několika okolních administrativních jednotek (spadal pod Višegrad, Čajniče, Novu Varoš, Prijepolje a Pljevlju). Po Berlínském kongresu v roce 1878 byla v Priboji umístěna rakousko-uherská vojenská posádka, která zde zůstala až do roku 1909. Rakousko-uherské vojsko přineslo do města vymoženosti moderní civilizace. Přestože Priboj zůstával i nadále součástí Osmanské říše, přicházely sem evropské zvyky, zboží a byl tu vybudován také i první hotel evropského typu. Roku 1865 byla do Priboje zavedena elektřina. V roce 1888 byla vybudována dodnes dochovaná mešita. Po vypuknutí první světové války získalo město strategicky značný význam. Jako jedno z posledních srbských měst u hranice s Bosnou a Hercegovinou se nacházelo přímo na linii s nepřátelským Rakousko-Uherskem. Po zhroucení srbské obrany v roce 1915 však byl i Priboj obsazen, stejně jako zbytek Srbska, vojsky Rakousko-Uherska. Od roku 1918 bylo město součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a později Jugoslávie. V meziválečném období byl rozvoj města velmi pomalý, především díky špatné hospodářské situace království. V roce 1921 mělo město 220 domů a 1050 obyvatel. Místní pravoslavný chrám byl dokončen v roce 1940. Priboj byl v druhé světové válce obsazen jako jedno z posledních měst v Jugoslávii, dne 17. dubna 1941. Nejprve jej obsadily německé jednotky, nicméně město bylo připojeno k italské okupační zóně, kde zůstalo až do roku 1943 (tj. do kapitulace Itálie). Následně vykonávalo okupační správu nad městem Bulharsko. Dne 12. září 1943 byl Priboj obsazen jednotkami JVuO (četniků). Na začátku roku 1945 se uskutečnily vojenské operace partyzánského vojska s cílem osvobození města a 12. ledna 1945 byl Priboj osvobozen. Po skončení války bylo město industrializováno. V roce 1946 zde bylo otevřeno gymnázium a roku 1976 bylo napojeno na jugoslávskou železniční síť dokončením trati Bělehrad–Bar.", "section_level": 1}, {"title": "Známé osobnosti.", "content": "Z Priboje pocházely následující slavné osobnosti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Priboj (v srbské cyrilici Прибој) je město v srbském Zlatiborském okruhu. Nachází se na západě země, na samé hranici s Bosnou a Hercegovinou v hornaté krajině. V roce 2011 mělo podle sčítání lidu 14 920 obyvatel. Je sídlem stejnojmenné opštiny.", "tgt_summary": "Priboj (, ) is a town and municipality located in the Zlatibor District of southwestern Serbia. The population of the town is 14,920, while the population of the municipality is 27,133.", "id": 1958277}
{"src_title": "Řád svatého Lazara", "tgt_title": "Order of Saint Lazarus", "src_document": [{"title": "Dějiny řádu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Vznik Řádu svatého Lazara je nedílně spojen s křížovými výpravami zahájenými na konci 11. století s cílem osvobodit Jeruzalém z rukou muslimů. Na rytíře a poutníky ze západní Evropy zde ale nečekala jen vytoužená Svatá země, ale také řada nebezpečí – válka, neznámé prostředí a nemoci. Jednou z nejobávanějších bylo malomocenství. Právě nemocní, vyvržení z ostatních rytířských řádů přišli s myšlenkou přetvořit bratrstvo v organizovaný duchovní řád s rytířskou složkou, která by se účastnila obrany Jeruzalémského království. Jejich symbolem se stal rovnoramenný (tzv. řecký) zelený kříž (osmihrotý, tzv. maltézský kříž zavedl až v 16. století velmistr Jean de Lévis, 1564–1577).", "section_level": 2}, {"title": "Působení v Levantě.", "content": "Velkým stoupencem řádu sv. Lazara byl jeruzalémský král Balduin IV. (1173–1184), sám trpící malomocenstvím, pod jehož velením Lazariáni vybojovali své nejslavnější bitvy. Po Balduinově smrti však byli křesťané v bitvě u Hattínu (1187) poraženi sultánem Saladinem, který záhy na to obsadil Jeruzalém. Území Jeruzalémského království se opět zvětšilo až po třetí křížové výpravě, ale hlavní město zůstalo v rukou Saladina a jeho nástupců. Centrem řádu sv. Lazara se proto stalo město Akkon, před jehož branou vyrostl nový špitál pro malomocné. Členy řádu byli původně jen nemocní leprou, ale postupem času se jejich podíl stále zmenšoval. Proto se také řád začal rychleji šířit, mj. také do Evropy, kde začal pod papežskou ochranou zakládat komendy. Do Jeruzaléma se spolu s ostatními rytířskými řády vrátil až roku 1229, kdy město opět dobyl římský král Fridrich II. Šlo ale jen o krátkodobou epizodu, protože o patnáct let později, roku 1244, se metropole dostala do rukou Turků. V roce 1244 v bitvě u La Forbie padli všichni zúčastnění lazariáni. Následná křížová výprava do Egypta (1249–1250) vedená francouzským králem Ludvíkem IX. Svatým s cílem podkopat tureckou moc skončila katastrofou bitvy u Al Mansurah a královým zajetím. Následně křesťané ztráceli v zámoří jednu pozici za druhou a roku 1291 padla i jejich poslední velká bašta, město Akkon.", "section_level": 2}, {"title": "Odchod z Levanty.", "content": "Po opuštění Svaté země se řád svatého Lazara usadil nakrátko na Kypru, ale záhy našel své nové sídlo ve Francii, kde král Ludvík VII. již roku 1154 daroval řádu hrad Boigny. Další majetky měl řád na území Anglie, Skotska, dnešního Německa, Nizozemí, v Čechách a v Uhrách. Po přesídlení do Evropy se také zcela proměnila orientace řádu, který se z vojenského bratrstva změnil na řád pečující o nemocné, zejména leprou. Roku 1308 vzal řád svatého Lazara pod svou ochranu francouzský král Filip IV. Sličný a tento patronát trval až do červencové revoluce roku 1830.", "section_level": 2}, {"title": "Pod ochranou francouzských králů.", "content": "16. století přineslo pokles řádové moci a vlivu. Roku 1517 se od magistrátní komendy ve francouzském Boigny odtrhlo italské převorství v Capuy a založilo vlastní linii řádu, která se později sjednotila s řádem sv. Mauricia v Řád sv. Mauricia a sv. Lazara. Francouzští lazariáni se počátkem 17. století spojili s řádem Pany Marie Karmelské založeným roku 1607. Oba řády měly společného velmistra, rytíři však byli přijímáni odděleně a ke skutečnému splynutí řádů nikdy nedošlo. Novým symbolem se stal zeleno-červený osmihrotý kříž. Většina řádových rytířů byla tehdy šlechtického původu, ale za zásluhy se členy mohli stát i nešlechtici, což bylo např. u Maltézských či Německých rytířů nemožné. Roku 1649 došlo k zásadní úpravě řádových zákonů. Byla zřízena hodnost duchovního velkopřevora a řádu svatého Lazara byl svěřen vrchní dozor nad špitály a chudobinci Francie. Řád také vybudoval svou vlastní flotilu, která se snažila vyčistit Biskajský záliv od pirátů. Dvě galéry řádu svatého Lazara se například zúčastnily i slavné Bitvy u Lepanta roku 1571. Řád svatého Lazara se navíc zavázal dodávat dvanáct rytířů do osobní stráže francouzského krále. Další významné reformy byly prosazeny roku 1693, kdy se řád znovu otevřel cizincům, a proto byly zřízeny nové komendy na území Španělska a Jižního Nizozemí (Belgie). Generální kapitula přesídlila z Boigny do Paříže. Do řádu byly včleněny menší řády jako např. Řád sv. Ducha z Montpellier a francouzský majetek Řádu svatojakubských rytířů a Řádu Božího Hrobu.", "section_level": 2}, {"title": "Sekularizace řádu.", "content": "Bulou papeže Klimenta XIV. z roku 1772 byl řád sekularizován, čímž ztratil svůj čistě duchovní charakter, ale zároveň Svatý stolec přišel o možnost zasahovat do jeho záležitostí. Již samostatný řád svatého Lazara se změnil na čistě světský, pod ochranou francouzských králů, která trvala až do roku 1830.", "section_level": 2}, {"title": "Revoluční léta ve Francii 1789–1830.", "content": "Do vývoje řádu svatého Lazara zásadním způsobem zasáhla francouzská revoluce. Velmistr hrabě z Provence (od roku 1814 král Ludvík XVIII.) emigroval. Roku 1791 byl majetek řádu svatého Lazara, stejně jako všech ostatních institucí, zabaven a řád Národním shromážděním zrušen. Obnoven byl až po Napoleonově porážce v letech 1814–1815, kdy opět získal charakter královského řádu. Po revoluci roku 1830 a pádu Karla X. ale lazarité protektorát dočasně ztratili.", "section_level": 2}, {"title": "Nová kapitola.", "content": "Podle oficiálního tvrzení stávajícího řádu se po smrti Karla X. obrátili členové řádu s žádostí o pomoc na melchitského řeckokatolického patriarchu Maxima III., nejvyššího řeckokatolického představitele Jeruzaléma, Antiochie, Alexandrie a celého Orientu. Patriarchova záštita napomohla Lazariánům překonat většinu obtíží a díky spolupráci s řeckokatolickým východem otevřelo cestu k šíření myšlenek ekumenismu. Melchitští patriarchové jsou protektory řádu od roku 1847. Nad sjednoceným řádem sv. Lazara drží duchovní ochranu dodnes. Existence řádu v období 1830–1910 je však obtížně ověřitelná byť i z řádových zdrojů a někteří odborníci se v této souvislosti domnívají, že řád ve skutečnosti zanikl smrtí posledního ověřitelného rytíře Antoina Charry des Gouttes v roce 1857. Dle jiných odborníků byl řád v období 1831 až 1840 veden Radou důstojníků, sestávající zprvu z barona Bon-Joseph Daciera, barona Augusta Francoise de Silvestre a řádového kaplana Picota. Po úmrtí svých kolegů předal roku 1841 baron de Silvestre vedení řádu patriarchovi Maximovi III. Řád měl v té době kolem dvaceti členů, mezi jinými byli přijati v roce 1853 admirál Ferdinand-Alphonse Hamelin a admirál Louis Édouard Bouët-Willaumez, v roce 1863 hrabě Louis François du Mesnil de Maricourt, hrabě Paul de Poudenx a Abbé Jean Tanski, v roce 1865 hrabě Jules Marie d'Anselme de Puisaye, v roce 1875 vikomt de Boisbaudry a baron Yves de Constancin v roce 1896. Shoda naopak panuje v tom, že kolem roku 1910 se ve Francii objevila skupina osob vyvíjejících činnost pod názvem sv. Lazara. V roce 1930 byl provizorním generálním místodržícím zvolen don Francisco de Borbón, vévoda ze Sevilly (1882–1953), který se roku 1935 stal novým řádovým velmistrem. V době druhé světové války zahájil obnovený řád své špitální aktivity. Až do té doby, kdy se papežem stal sv. Jan Pavel II. byl Řád sv. Lazara explicitně jmenován mezi „údajnými řády“ jimž Svatý stolec upřel ze svého hlediska uznání. Nicméně sv. Jan Pavel II. opakovaně přijal členy řádu na privátních audiencích a sloužil s nimi mši svatou ve své osobní kapli, přičemž podporoval charitativní činnost řádu a nechával si o ní podávat pravidelné informace. Řád byl jako rytířský řád uznán ve Španělsku, v roce 1992 Chorvatskem a krátce poté Maďarskem a Jižní Afrikou.", "section_level": 2}, {"title": "Rozkol.", "content": "S ohledem na osobní animosity představitelů řádu bylo obtížné dlouhodobě udržovat jednotné vedení řádu. V roce 1967 byl ve Francii zvolen nový velmistr princ Charles Philippe d'Orléans, vévoda z Nemours, a dosavadní velmistr sesazen. Tento krok se stal se základem roztržky mezi dvěma větvemi čili obediencemi – \"sevillskou\" a \"pařížskou\". Pařížská obedience se dále rozštěpila ve věci přijímání nekatolíků a v roce 1969 byl „nejvyšší hlavou řádu“ (nikoli velmistrem; tím se formálně stal až roku 1986) zvolen vévoda z Brissacu. Původní „nemourská“ frakce se sídlem na Maltě se o čtyři roky později spojila se sevillskou obediencí, jež je od té doby nazývána maltskou. V letech 1979–1986 došlo k neúspěšné snaze o vyřešení sporů a ustavení jednotného vedení s jediným velmistrem. V roce 2004 započal sjednocovací proces obou obediencí, velmistr pařížské obedience odstoupil a byl prohlášen velmistrem emeritus a stvrzeno podpisem v Houstonu v 2006. Sjednocení bylo dokončeno v roce 2008 zvolením společného velmistra markýze de Almazán. Sídlo pařížské obedience se z Boigny přesunulo do Castello Lanzun na Maltě, dnešního sídla sjednoceného Řádu. V roce 2004 však odtržením z pařížské obedience vznikla takzvaná orleánská obedience, která si zvolila svého vlastního velmistra Charlese-Philippa d'Orléans, vévodu z Anjou. 4. června 2004 civilní soud v Bernu zamítl žalobu ze strany orleánské obedience na uznání legitimity volby Charlese-Philippa d'Orléans. Jedním z významných argumentů byla skutečnost, že vévoda sevillský byl zvolen 542 hlasy, zatímco volba orleánské obedience proběhla pouhými 47 hlasy. V roce 2008 don Francisco, vévoda ze Sevilly, přiznal, že své manželské záležitosti nedokáže uvést do souladu s právem katolické církve, a na svůj úřad rezignoval. Tím pro devět ze čtrnácti evropských jurisdikcí tzv. Norwichské skupiny, hlásících se dříve k orleánské obedienci, pominul důvod k rozkolu. Vídeňskou deklarací se v září roku 2008 tyto jurisdikce přihlásily ke sjednocené maltské a pařížské obedienci a jejich představitelé se zúčastnili generální kapituly řádu konané 12.–13. září 2008 v anglickém Manchesteru, kde bylo jejich začlenění slavnostně schváleno. Manchesterská generální kapitula zvolila 12. září 2008 velmistrem maltsko-pařížské obedience Řádu sv. Lazara Jeruzalémského Dona Carlose Gereda y de Borbón, markýze de Almazán, který byl v Manchesterské anglikánské katedrále intronizován spirituálním protektorem Řehořem III. Lahamem, který v roce 2012 v tzv. Kevelaerské deklaraci potvrdil historickou kontinuitu spojené maltsko-pařížské obedience pod ochranou antiochijských patriarchů. V roce 2010 nečekaně rezignoval velmistr orleánské obedience Charles-Philippe d'Orléans. Některá velkopřevorství na jeho místo zvolila za nového velmistra hraběte Jana Dobrzenského, českého velkopřevora. Některá velkopřevorství, včetně švýcarského a velkokancléře orleánské obedience hr. Piccapietry však tuto volbu neuznala. Postupnými neshodami se proto část obedience pod vedením hr. Piccapietry odštěpila a utvořila samostatnou organizaci se sídlem ve Švýcarsku. V roce 2015 se její hlavou stal princ Sixtus Jindřich Bourbonsko-Parmský.", "section_level": 2}, {"title": "Řádové aktivity v českých zemích.", "content": "K založení a rozvoji činnosti řádu v českých zemích došlo v roce 1937. Iniciátory byli kníže Karel VI. Schwarzenberg, který byl velmistrem jmenován prvním českým velkopřevorem v tehdejší ČSR (a po roce 1948 v exilu), a Břetislav Štorm, který se stal prvním heroldem řádu. Díky Schwarzenbergově vlivu a aktivitě řád záhy získal značnou popularitu. Jeho členy se stala řada předních osobností politického, kulturního a náboženského života a čeští Lazariáni proto mohli hned od počátku rozvinout aktivní charitativní činnost. V rámci řádu pracoval i historik a výtvarník Břetislav Štorm, který významně přispěl k rozvoji české heraldiky. Slibný vývoj ale přervala okupace českých zemí a druhá světová válka. Několik členů řádu bylo zatčeno, čtyři – kanovník a arcibiskupský kancléř Antonín Bořek-Dohalský, papežský komoří Vladimír Hruban, mjr. Karel Kříž a št.kpt. Oldřich Pilz – zahynuli v koncentračních táborech a mnoho dalších se účastnilo domácího či zahraničního odboje. Významným členem byl královéhradecký biskup Mořic Pícha, který založil tradici – jeho pokračovatelem v Řádu pak byl arcibiskup Karel Otčenášek. Komunistický převrat v únoru 1948 jeho činnost v českých zemích opět na řadu let ukončil a České velkopřevorství přežilo pouze díky svým exilovým členům. Řada členů velkopřevorství byla vězněna po samostatném procesu s lazariány v 50. letech. Ve své činnosti mohl Řád sv. Lazara Jeruzalémského v Česku pokračovat až po roce 1989. Pod patronací lazariánů byly vybudovány dva hospice - Hospic Štrasburk (Praha 8) a Hospic svatého Lazara (Plzeň), které zahájily činnost v r. 1998. Spory o velmistrovství zasáhly i české země. Exilové velkopřevorství, navrátivší se do českých zemí roku 1991, existovalo v rámci pařížské obedience. První rozkol způsobilo jmenování Václava Bořka-Dohalského kancléřem velkopřevorství v roce 2000. Dosavadní dlouholetý kancléř Josef Kočí odešel a s prof. dr. Alešem Blumou, a několika dalšími členy založili Český velkobalivik maltské obedience. V souvislosti se jmenováním hraběte Jana Dobrzenského českým velkopřevorem v roce 2004 došlo k dalšímu rozkolu, protože skupina pod administrací doc. Zdeňka M. Trefného (později dr. Tomáše Kordače) neuznala jeho jmenování a celé jeho vedení. Později se proto připojila ke sjednocenému řádu spojené maltsko-pařížské obedience. Od roku 2000 tak pracuje v českých zemích jurisdikce sjednoceného řádu (dříve maltské a pařížské obedience) Velkobailivik České republiky (vedený velkopřevorem Ludvíkem hrabětem Belcredim a velkobalivem Ondřejem Farkou, funkci hlavního kaplana zastává královéhradecký biskup Jan Vokál), jenž se v souladu s výsledky kapituly v Torontu v roce 2004 a sjednocením obou obediencí v roce 2008 připojil ke sjednocenému Řádu sv. Lazara Jeruzalémského.", "section_level": 2}, {"title": "Působení řádu ve 21. století.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Maltsko-pařížská obedience.", "content": "Velmistrem řádu je don Francisco de Borbón von Hardenberg, který je 7. v pořadí legitimistické linie pretendentů francouzského trůnu a synem vévody dona Franciska de Borbón y Escasany, granda španělského, duchovním protektorem řádu je patriarcha Joseph Absi. Duchovním velkopřevorem řádu je italský arcibiskup Michele Pennisi. Řád v současnosti působí prostřednictvím 44 jurisdikcí v 37 zemích po celém světě. Pracuje pod tradičním duchovním protektorátem melchitských řeckokatolických patriarchů Jeruzaléma, Antiochie, Alexandrie a celého Orientu. Oficiální sídlo Řádu je v pevnosti Castello Lanzun na Maltě. Lazariánská pomoc je hlavní mezinárodní humanitární organizací řádu, zal. 1973, se sídlem v německém Kolíně nad Rýnem. Lazariánská pomoc vlastní a provozuje desítky hospiců zejména v Německu a Rakousku a různá sociální zařízení v dalších zemích Evropy, kde pečuje zejména o seniory a zdravotně postižené. Významní členové: vévoda Don Francisco de Borbón y Escasany, grand španělský (emeritní velmistr Maltské obedience od 2008), vévoda François de Cossé-Brissac (emeritní velmistr Pařížské obedience od 2006), em. patriarcha Řehoř III. Laham (emeritní duchovní protektor řádu), arcivévoda Ondřej Salvátor Habsbursko-Lotrinský, australský kardinál George Pell, generální guvernér Nového Zélandu Anand Satyanand, generální guvernérka Austrálie Quentin Bryceová, maorský král Tuheitia. Don Iván Arteaga del Alcázar, markýz de Ariza, grand španělský (španělský velkopřevor), Shane Hugh Maryon, 5. visscaunt Gough (skotský převor), hraběnka Éva Nyáry (maďarská velkopřevorka), hrabě Ludvík Belcredi (český velkopřevor a archeolog).", "section_level": 2}, {"title": "Orleánská obedience.", "content": "Velmistrem orleánské obedience je Jan Josef hrabě Dobřenský z Dobřenic, který je zároveň ve funkci českého velkopřevora, duchovním protektorem pak pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka. Orleánská obedience působí v 15 zemích. Orleánská obedience není oproti tradičnímu řádu ekumenickou organizací, ale mezi své členy přijímá pouze římské katolíky. Řád je uznán jako soukromé katolické sdružení v České republice, Francii a v Polsku. Významní členové: anglický kardinál Cormac Murphy-O'Connor, biskup František Václav kníže z Lobkowicz, polský biskup Jan Tyrawa, portugalský markýz Francisco Fonseca da Silva, Marquis et Comte d' Ervededo a portugalský hrabě Abel de Lacerda Botelho, Comte de Ribadouro, britský baron Martin Thacker, Baron de Fetternear, princ Charles-Philippe d'Orléans, velkopřevor ve Spojených státech Thierry baron Pauquet de Villejust, generálmajor David L. Grange. V českých zemích vynikají mezi členy Richard Podstatský-Thonsern, prorektor University Karlovy Jan Royt, adiktolog Kamil Kalina, historik umění Jiří Kuthan a moravský šlechtic Karel Mornstein-Zierotin Mezi zesnulými českými členy vynikal skladatel František Xaver Thuri, teolog Zdeněk Kučera a duchovní Milan Norbert Badal.", "section_level": 2}, {"title": "Švýcarská obedience.", "content": "Velmistrem švýcarské obedience je princ Sixtus Jindřich Bourbonsko-Parmský. Duchovním velkopřevorem je anglikánský biskup Richard Garrard. Oficiální sídlo obedience je v Jeruzalémě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Řád rytířů svatého Lazara Jeruzalémského (latinsky \"Ordinis Fratrum et Militum Hospitalis Leprosorum Sancti Lazari Hierosolymitani\"), zkráceně \"lazariáni\" či \"lazarité\". Název současného řádu oficiálně zní Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského (latinsky \"Ordo Militaris et Hospitalis Sancti Lazari Hierosolymitani\", zkratka OSLJ) je křesťanský rytířský řád, který byl založen v 11. století jako jedna z nejstarších charitativních organizací na světě. ", "tgt_summary": "The Order of Saint Lazarus of Jerusalem, also known as the Leper Brothers of Jerusalem or simply as Lazarists, was a Catholic military order founded by crusaders around 1119 at a leper hospital in Jerusalem, Kingdom of Jerusalem, whose care became its original purpose, named after their patron saint, Lazarus. It was recognised by King Fulk of Jerusalem in 1142 and canonically recognised as a hospitaller and military order of chivalry under the rule of Saint Augustine in the Papal bull \"Cum a Nobis Petitur\" of Pope Alexander IV in 1255. Although they were centered on their charism of caring for those afflicted with leprosy, the knights of the Order of Saint Lazarus notably fought in the Battle of La Forbie in 1244 and in the Defense of Acre in 1291. The titular seat was successively situated at Jerusalem, Saint-Jean-d'Acre and - after the fall of the Kingdom of Jerusalem - split in two main branches in Italy and in Château Royal de Boigny-sur-Bionne in France. ", "id": 1387389}
{"src_title": "Spitzkoppe", "tgt_title": "Spitzkoppe", "src_document": [{"title": "Geografická poloha, geologie a mineralogie.", "content": "Masív Spitzkoppe se nachází v regionu Erongo necelých 120 km vzdušnou čarou na severovýchod od správního střediska regionu Swakopmundu, severně od obce Grootspitzkop a řeky Spitzkop, která tímto sídlem protéká. Masív, jehož převýšení nad okolní rovinatou savanou činí téměř 700 metrů, se skládá z několika částí. Nejvyšší vrchol hory, označované německy jako Große Spitzkoppe (v překladu \"Velká Spitzkoppe\", resp. \"Velká Špičatá kupa\"), ční do výše 1728 m n. m. (pozn: některé zdroje uvádějí výšku 1784 m n. m.). Směrem na východ od Große Spitzkoppe je protažen hřeben Pontok (anglicky Pontok Mountains) s vrcholem ve výši 1626 m n. m. Třetí nejvyšší bod masívu představuje Malá Spitzkoppe (Kleine Spitzkoppe), vysoká 1584 metrů. Masív Spitzkoppe, označovaný jako součást pohoří Erongo, jehož centrální část je od Spitzkoppe vzdálená přibližně 30 km směrem na východ, se formoval v době před zhruba 130 milióny let, kdy došlo k dělení superkontinentu Gondwana na africký a jihoamerický kontinent. Žulový masív Spitzkoppe byl vytvořen intruzí při pronikání magmatu staršími hlubinnými horninami v oblasti Damaralandu, jejichž stáří se udává v rozmezí 760 až 460 miliónů let, a do současné podoby byl vypreparován erozí v průběhu zmíněných 130 miliónů let. Podobně, jako hlavní část pohoří Erongo, také Spitzkoppe je významnou mineralogickou lokalitou s výskytem drahých kamenů. Z drahokamů se zde nachází například topaz, růženín a některé odrůdy turmalínu.", "section_level": 1}, {"title": "Flóra a fauna.", "content": "V oblasti Spitzkoppe se vyskytují obdobné druhy živočichů a rostlin, jako v celém pohoří Erongo. Typickými rostlinami jsou například \"Cyphostemma currorii\", \"Boscia albitrunca\", \"pouštní kedlubna\" \"Adenia pechuelii\", \"Euphorbie\" (pryšce), sukulenty či stromy z čeledi březulovitých (\"Burseraceae\"). Nechybí zde ani různé druhy hadů, včetně kobry černokrké, tzv. \"plivající kobry\".", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Podobně, jako v hlavní části pohoří Erongo či v v oblasti Brandbergu nebo Twyfelfonteinu, i na území Spitzkoppe existují důkazy o zdejším osídlení v neolitu. Jedná se především o skalní kresby a rytiny, z nichž nejstarší pocházejí z doby kolem 4400 př. n. l. Vyskytují se v lokalitě, označované jako \"Bushman Paradise\" nebo \"Bushman's Paradise\" v prostoru mezi hřebenem Pontok a Große Spitzkoppe. Toto místo, bohaté na různé skalní tvary a jeskynní systémy a pojmenované \"Bushman's Paradise\" (v překladu \"\"Ráj Křováků\"\") podle původních obyvatel z národa Sanů, bylo již v v roce 1954 prohlášeno namibijskou národní kulturní památkou. Původně se ochrana týkala jen jeskyní s kresbami, v říjnu roku 2010 bylo chráněné území v oblasti Spitzkoppe rozšířeno jako \"Section 54 Conservation Area\".", "section_level": 1}, {"title": "Horolezectví.", "content": "Spitzkoppe je od prvních desetiletí 20. století předmětem zájmu namibijských i zahraničních horolezců. Podle jisté pověsti údajně měl na vrchol vystoupit již v roce 1904 příslušník tzv. Schutztruppe, jak byly označovány vojenské jednotky v německých koloniích v Africe, avšak nikdy o tom nebyly nalezeny žádné důkazy či konkrétní svědectví. První doložené pokusy o výstup se uskutečnily ve 20. a 30. letech 20. století, avšak do vrcholových partií Spitzkoppe horolezci pronikli až ve 40. letech. Po nedokončených pokusech několika horolezeckých skupin se podařilo vystoupit na vrchol trojici jihoafrických horolezců (Else a Hans Wongovi a Johannes de Villiers Graaf) až 14. listopadu 1946. Na Spitzkoppe se nachází více než 100 lezeckých cest, od lehčích až po značně obtížné (podle klasifikační stupnice UIAA stupeň V+). Lokalita nabízí také široké využití pro milovníky boulderingu. Součástí horolezecké oblasti je tzv. \"big wall\", 450 metrů vysoká \"velká stěna\". Horolezci jsou upozorňováni na to, že pro výstup není vhodné letní období, kdy jsou skály nesnesitelně rozpálené, a také je jim s ohledem na drsný a ostrý povrch žulových skal doporučováno vybavit se rukavicemi.", "section_level": 1}, {"title": "Přístup.", "content": "Spitzkoppe je dostupná po místních komunikacích, odbočujících zhruba 25 km západně od města Usakos ze silnice B2 ve směru na Swakopmund. Do oblasti býval přístup zcela volný, avšak poté, co zde docházelo k ničení místních prehistorických památek a také k loupežnému přepadení a zabití jednoho turisty, damarská komunita, obývající toto území, sem přístup omezila. Oblast byla částečně oplocena a za vstup se platí stanovený poplatek (horolezecký web summitpost.org uvádí z roku 2007 částku 20 randů za osobu a 10 randů za vůz). Ve skalách se nachází kemp s bungalovy a místem pro stanování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Spitzkoppe (také Spitzkop, Spitzkuppe, Spitzkopje, Große Spitzkoppe, Groot Spitzkop) je mohutný žulový skalní suk v oblasti Damaralandu v centrální části Namibie, ve světě známý pod přezdívkou \"Namibijský Matterhorn\". Masív Spitzkoppe je prezentován jako jeden z nejpozoruhodnějších turistických cílů v Namibii a zároveň jako významná horolezecká lokalita. Část oblasti Spitzkoppe má status chráněného území.", "tgt_summary": "The Spitzkoppe (from German for \"\"pointed dome\"\"; also referred to as Spitzkop, Groot Spitzkop, or the \"Matterhorn of Namibia\") is a group of bald granite peaks or inselbergs located between Usakos and Swakopmund in the Namib desert of Namibia. The granite is more than 120 million years old and the highest outcrop rises about above sea level. The peaks stand out dramatically from the flat surrounding plains. The highest peak is about above the floor of the desert below. A minor peak – the Little Spitzkoppe – lies nearby at an elevation of. Other prominences stretch out into a range known as the Pontok Mountains. ", "id": 1062347}
{"src_title": "Cristobal Huet", "tgt_title": "Cristobal Huet", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Začínal v Grenoblu ve francouzské hokejové lize, v letech 1998–2002 hrál ve Švýcarsku za HC Lugano. V roce 2001 byl draftován z celkově 214. místa týmem NHL Los Angeles Kings. NHL si poprvé zahrál v sezóně 2002/2003. V roce 2004 byl vyměněn do Montreal Canadiens. Během výluky v NHL (v sezóně 2004/2005) hrál německou hokejovou ligu za Adler Mannheim, s nimiž se dostal až do finále. V ročníku 2005/2006 se vrátil do NHL, již do Montreal Canadiens, kde se prosadil jako první gólman. Dvakrát byl vyhlášen nejlepším defenzivním hráčem týdne a vybojoval Roger Crozier Saving Grace Award pro brankáře s nejlepší procentuální úspěšností zásahů v základní části NHL. Po úspěšné sezóně s ním Canadiens podepsali dvouletou smlouvu za 5.75 milionu dolarů. V následujícím roce byl nominován do týmu východní konference pro NHL All-Star Game. V roce 2008 se však do brány Canadiens prosadil mladý a nadějný Carey Price a Cristobala Hueta Montreal vyměnil do Washington Capitals. Tam v posledních utkáních základní části výbornými výsledky pomohl vybojovat postup do play-off, kde však Washington vypadl již v prvním kole. Po sezóně, 1. července 2008, podepsal čtyřletý kontrakt s Chicago Blackhawks za celkem 22,4 milionu dolarů. V prvním roce vytvořil vyrovnanou dvojici s Nikolajem Chabibulinem, v play-off dostával přednost ruský brankář. V sezóně 2009/2010 byl jeho konkurentem v bráně Chicaga Antti Niemi. V základní části dostával Huet dostatek času, v průběhu sezóny si však pozici brankářské jedničky vybojoval Niemi. Ten také odehrál většinu úspěšného play-off a ve vyřazovací části pustil Hueta do brány jen na dvacet minut. Chicago získalo Stanley Cup, s ním i Huet jako vůbec první francouzský hráč. V Chicagu se stal nadbytečným a vzhledem k platovéhu stropu byl uvolněn do Evropy – sezónu 2010/2011 začal jako hráč švýcarského Fribourg-Gottéron. V současné době hraje ve švýcarském týmu Hc Lausanne.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Francii reprezentoval na Olympijských hrách 1998 a 2002 a šesti mistrovstvích světa elitní kategorie (1999, 2000, 2004, 2008, 2011,2017)", "section_level": 1}], "src_summary": "Cristobal Huet (narozen 3. září 1975 v Saint-Martin-d'Hères, Isère, Francie) je francouzský hokejový brankář. V sezóně 2010/2011 hrál švýcarskou hokejovou ligu za Fribourg-Gottéron, předtím působil i v NHL jako druhý francouzský hokejista v historii (po Philippe Bozonovi).", "tgt_summary": "Cristobal Huet (; born September 3, 1975) is a French-Swiss former professional ice hockey goaltender who is currently an assistant coach of Lausanne HC of the National League (NL). ", "id": 382448}
{"src_title": "Měrnice černá", "tgt_title": "Ballota nigra", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Druh je nitrofilní rostlinou, upřednostňuje vlhké zásadité půdy, které mohou být písčité, hlinité i jílovité, často osídluje polostinná místa. Je schopná růst i v půdách chudých na živiny, tehdy je však rostlina neduživá a málo kvete. Snese i noční poklesy teplot k -5 °C. Roste při okrajích lesů, podél polních cest, ale často také v blízkosti lidských sídel a na stanovištích poznamenaných lidskou činností, např. u starých rozpadajících se zdí, podél živých plotů, v parcích, u hnojišť nebo ve vápencových lomech a podél náspů železničních tratí. Rostlina působí navenek šedavým dojmem a po rozemnutí se vyznačuje charakteristickým výrazným pachem, díky kterému není spásána zvířaty.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá bylina, vysoká 20 až 80 cm, která bývá téměř celá šedavě pýřitá. Vyrůstá z krátkého, vícehlavého oddenku porostlého jemným kořenovým vlášením. Chlupaté lodyhy jsou přímé nebo vystoupavé, v průřezu hranaté, často fialově naběhlé a porostlé vstřícně uspořádanými řapíkatými listy bez palistů. Listové čepele jsou celistvé, vrásčité, se síťovou žilnatinou, vejčitého až okrouhlého tvaru. U báze jsou srdčité či klínovité, po obvodě hrubě vroubkované, na vrcholu tupě špičaté a jsou chlupaté po obou stranách nebo na líci holé. Listy bývají tmavozeleně zbarvené, dlouhé 2 až 4 cm, široké 1 až 3 cm a v horní části lodyhy přecházejí do listenů. Z úžlabí listenů vyrůstají krátce stopkaté květy, které jsou po deseti až dvaceti směstnané v jednostranných lichopřeslenech. Květy se štětinovitými listenci jsou oboupohlavné s dvoupyskou korunou. Vytrvalý nálevkovitý kalich s pěti ostrými zuby ven vyhnutými je asi 10 mm dlouhý, pravidelný a vně chlupatý. Fialová, růžová či červenavá dvoupyská, vně chlupatá koruna je asi 12 mm dlouhá a má přímou trubku. Horní celistvý pysk koruny je ploše vyklenutý a uprostřed vykrojený, spodní pysk je trojlaločný, střední vykrojený lalok je největší. Z korunní trubky vystupují čtyři dvojmocné tyčinky, které jsou zakončené žlutými vejčitými prašníky. Semeník je svrchní a jeho bílá čnělka nese dvoulaločnou bliznu. Ploidie druhu je 2n = 20.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Květy rozkvétající od května do srpna ochotně navštěvují a opylují převážně včely. Nedojde-li před koncem kvetení k opylení blizny, ta se ohne dolů a dotkne se spodního pysku, na který se vysypal pyl z prašníků. Někdy se na rostlině vyskytují i květy pouze samičí, pestíkovité. Po odkvětu se ústí kalichu uzavře věnečkem chloupků, které brání vniknutí semenožravému hmyzu a chrání tak vyvíjející se plod. Původně dvoupouzdrý semeník se po opylení zaškrtí a vzniknou čtyři jednosemenné části – tvrdka obalená trvalým kalichem. Je to plod obsahující 4 vejčité, asi 2 mm velké plůdky, které jsou po dozrání vymršťovány věnečkem chloupků z tvrdky.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V české přírodě rostou dva poddruhy měrnice černé, jsou to: Nominátní poddruh, měrnice černá pravá, je považován za naturalizovaný archeofyt, který se v české krajině vyskytuje již dlouhodobě. Druhý poddruh, měrnice černá zapáchající, je neofyt, který se mezi českou květenu dostává jen příležitostně. Měrnice černá je velmi proměnlivý druh, její variace se týkají výšky, odění, velikosti a tvaru listů, odění a tvaru kalichu i barvy koruny. Podle se v Evropě vyskytuje dalších pět poddruhů:", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rostlina obsahuje mnohé chemické látky, které mohou sloužit k léčebným účelům. Jsou to např. fenolické sloučeniny, organické kyseliny, betainové deriváty, flavonoidy, terpenoidy a iridoidy. Jejich protizánětlivé, antimikrobiální, antioxidační, antifungální a hlavně neurosedativní a antidepresivní účinky se dlouhodobě využívají v asijském lidovém léčitelství. Díky obsahu farmakologicky zajímavých látek se druh v zahraničí těší určité odborné pozornosti, v ČR se však dosud považuje pouze za plevelnou rostlinu a výzkum je teprve na počátku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Měrnice černá (\"Ballota nigra\") je vytrvalá, planě rostoucí rostlina s obvykle fialovými pyskatými květy. Je jediným druhem rodu měrnice, který v České republice roste. ", "tgt_summary": "Ballota nigra, the black horehound, is a perennial herb of the family Lamiaceae. It is native to the Mediterranean region and to central Asia, and it can be found throughout Europe. It is also naturalized in Argentina, New Zealand, and the Eastern United States. It blooms in the Northern Hemisphere from May to August.", "id": 879144}
{"src_title": "Masarykova univerzita", "tgt_title": "Masaryk University", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurenční instituci. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti. Největším problémem se ukázala volba místa pro tuto univerzitu. Ačkoliv všeobecně převládal názor, že by měla být založena v zemském hlavním městě Brně, proti byli zejména brněnští Němci, kteří Brno politicky zcela ovládali a báli se oslabení svého vlivu. To bylo dokonce zdrojem nacionálních konfliktů, které vyvrcholily tragickými pouličními střety v roce 1905 u příležitosti tzv. \"Volkstagu\", při kterých přišel o život český dělník František Pavlík. Teprve konec války a rozpad Rakouska-Uherska přinesl příznivější podmínky pro založení nové univerzity. Za její sídlo byla navrhována např. i Olomouc, ale přednost byla jednoznačně dána většímu a významnějšímu hlavnímu zemskému městu – Brnu. Zřízena byla jako \"druhá česká universita\" zákonem ze dne 28. ledna 1919 a v době svého vzniku měla čtyři fakulty (právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou). Ačkoli zákon předpokládal výstavbu nového univerzitního areálu do roku 1930, podařilo se realizovat pouze budovu právnické fakulty. Nacistická okupace způsobila univerzitě těžké ztráty materiální i lidské (například z přírodovědecké fakulty byla popravena nebo umučena čtvrtina profesorského sboru). Další neblahé zásahy následovaly ze strany komunistické moci po únoru 1948. Nejrozsáhlejší čistky proběhly na právnické fakultě, kterou muselo opustit 46 % studentů; v roce 1950 byla zrušena úplně. V letech 1960–1990 nesla univerzita z politických důvodů jméno \"Universita Jana Evangelisty Purkyně\". Roku 1946 byla zřízena pedagogická fakulta, která však mezi lety 1953 a 1964 stála mimo svazek univerzity. Obnovení svobodných poměrů po listopadu 1989 umožnilo univerzitě další rozvoj i návrat k původnímu názvu „Masarykova univerzita“. Byly založeny čtyři nové fakulty (ekonomicko-správní, informatiky, sociálních studií, sportovních studií) a byl vystavěn univerzitní kampus. V letech 1998–2005 byla univerzita podle přílohy zákona o vysokých školách z 1998 vedena jako \"Masarykova univerzita v Brně\". V roce 2006 se sídelní město, mylně uváděné v názvu, opět vypustilo. Až do září 2016 tak Masarykova univerzita byla podle této přílohy zákona ze všech veřejných a státních vysokých škol jedinou, která u svého názvu neuváděla své sídlo. Univerzita od 1. března 1999 používá pro administrativu studia svůj vlastní informační systém. Za jeho vývoj a inovace obdržela v roce 2005 evropskou cenu EUNIS Elite Award. Mezinárodní spolupráce je realizována mimo jiné v rámci Compostela Group of Universities a Utrecht Network. Od roku 2005 vydává univerzita vlastní zpravodajský měsíčník Muni, jenž se v roce 2012 stal \"Firemním médiem roku\" v kategorii tiskovina veřejné a státní správy v soutěži pořádané Komorou PR. Podpisem memoranda o spolupráci se spolkem Wikimedia Česká republika se Masarykova univerzita od roku 2015 zavázala k účasti na rozvoji internetové encyklopedie Wikipedie. Pravidelně se každý rok v hale Rondo koná hokejový souboj s výběrem Vysokého učení technického, Masarykova univerzita celou sérii vede. Při příležitosti blížícího se 100. výročí svého založení se Masarykova univerzita rozhodla začít od března 2018 používat nové logo a vizuální styl. Vybrán byl návrh pražského Studia Najbrt, který odkazuje k brněnské funkcionalistické tradici. Logo je prostým provedením zkratkového slova „MUNI“ v nově vzniklém stejnojmenném písmu.", "section_level": 1}, {"title": "Fakulty.", "content": "Masarykova univerzita se v současnosti skládá z devíti fakult. Čtyři z nich byly založeny již při vzniku univerzity v roce 1919, jsou to Právnická fakulta (zkratkou PrF), Lékařská fakulta (LF), Přírodovědecká fakulta (PřF) a Filozofická fakulta (FF). Po druhé světové válce vznikla roku 1946 Pedagogická fakulta (PdF), jejíž založení bylo plánováno již při vzniku univerzity, ale zůstalo tehdy jen ve stádiu úvah. Po sametové revoluci došlo v reakci na změněné politicko-hospodářské poměry k založení Ekonomicko-správní fakulty (ESF, 1990). V roce 1994 se z Přírodovědecké fakulty vydělila Fakulta informatiky (FI), v roce 1998 oddělením od Filozofické fakulty vznikla Fakulta sociálních studií (FSS) a roku 2002 byla založena dosud nejmladší Fakulta sportovních studií (FSpS). Právnická fakulta v důsledku politických změn krátce po nástupu komunismu roku 1950 zanikla a obnovena byla až v roce 1969. Pedagogická fakulta byla roku 1953 vyčleněna jako samostatná Vyšší pedagogická škola v Brně a posléze od roku 1959 fungovala jako tzv. Pedagogický institut v Brně, než se v roce 1964 vrátila do svazku univerzity. V krátkém období let 1952–1960 existovala na Masarykově univerzitě ještě Farmaceutická fakulta (zkratka FaF), která navázala na studium farmacie realizované po druhé světové válce na Přírodovědecké fakultě. Když byla vládním nařízením zrušena, studium bylo převedeno do Bratislavy a Brno se obnovení vlastní farmaceutické fakulty dočkalo až v roce 1991, tehdy už však jako součásti samostatné Vysoké školy veterinární (dnes nesoucí název \"Veterinární a farmaceutická univerzita Brno\"). V roce 2019 byly započaty přípravy k přechodu této fakulty znovu pod Masarykovu univerzitu, a to od 1. července 2020. V letech 1990–1991 byly součástí Masarykovy univerzity i dvě nově založené fakulty ve Slezsku (Filozofická fakulta v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné), které se roku 1991 staly základem nově zřízené Slezské univerzity.", "section_level": 1}, {"title": "Právnická fakulta.", "content": "Právnická fakulta patří mezi nejstarší fakulty univerzity, ačkoli za komunistického režimu byla na čas zrušena. Jako jediná sídlí v budově, která měla být součástí původně plánovaného prvorepublikového univerzitního areálu na Veveří. Během meziválečného období byla významným střediskem právní vědy, pěstovala se zde normativní teorie práva. Kromě hlavního pětiletého magisterského oboru Právo, včetně navazujícího doktorského studia v programu Teoretické právní vědy, lze na fakultě studovat různorodé bakalářské právní obory specializované na podnikání, veřejnou správu, trestní řízení nebo třeba nemovitosti.", "section_level": 2}, {"title": "Lékařská fakulta.", "content": "Také lékařská fakulta patří mezi první fakulty Masarykovy univerzity. Dříve sídlila na Komenského náměstí, ale od roku 2010 je umístěna v univerzitním kampusu v Brně-Bohunicích. Spolupracuje s Fakultní nemocnicí Brno, Fakultní nemocnicí u sv. Anny a s Masarykovým onkologickým ústavem. Základním studijním oborem je šestiletý obor Všeobecné lékařství, kromě něj také pětiletý obor Zubní lékařství a lze pokračovat i v doktorském studiu (Ph.D.). Dále fakulta nabízí bakalářské studium pro zdravotní sestry, porodní asistentky, záchranáře nebo se specializací na fyzioterapii, radiologii, optometrii, nutriční poradenství a další.", "section_level": 2}, {"title": "Přírodovědecká fakulta.", "content": "Přírodovědecká fakulta svou činnost po založení univerzity zahájila postupně a stejně tak pro ni byly postupně adaptovány prostory mezi ulicemi Kounicova, Veveří a Kotlářská, včetně botanické zahrady. Další významné rozšíření znamenal až kampus v Brně-Bohunicích. Na fakultě se realizuje celé spektrum přírodovědných programů a jejich specializovaných oborů. Lze si tak zvolit mezi řadou biologických, chemických, biochemických, fyzikálních, matematických, geografických, antropologických či geologických oborů, a to jak na bakalářské, tak magisterské i na doktorské úrovni.", "section_level": 2}, {"title": "Filozofická fakulta.", "content": "Čtvrtou nejstarší fakultou univerzity je fakulta filozofická, která je dnes největší českou fakultou vůbec. Sídlí proto na více místech, především ale v komplexu budov na ulici Arne Nováka, kde je umístěna i její knihovna. Filozofická fakulta nabízí velmi mnoho bakalářských, magisterských i doktorských studijních programů v rámci svých filologických (českého jazyka, české literatury a knihovnictví, anglistiky a amerikanistiky, germanistiky, nordistiky a nederlandistiky, baltistiky, románských jazyků a literatur, slavistiky, klasických studií i čínských a japonských studií) a dalších ústavů a kateder (historie, archeologie a muzeologie, pomocných věd historických a archivnictví, evropské etnologie, filozofie, religionistiky, psychologie, dějin umění, estetiky, hudební vědy, divadelních studií, filmu a audiovizuální kultury nebo pedagogických věd).", "section_level": 2}, {"title": "Pedagogická fakulta.", "content": "Pedagogická fakulta vznikla až v poválečném období a už několik let poté byla na čas nahrazena pouze vyšší pedagogickou školou a pedagogickým institutem. Teprve po svém obnovení se stala definitivně součástí univerzity. Sídlí na ulici Poříčí. Studovat je možno bakalářské, magisterské i doktorské obory na katedrách humanitních (např. anglického, českého, francouzského, německého či ruského jazyka a literatury, historie, psychologie, občanské výchovy, speciální či primární pedagogiky), přírodovědných (biologie, fyziky, chemie, geografie, matematiky, informační a technické výchovy) nebo uměleckých (hudební výchovy, výtvarné výchovy).", "section_level": 2}, {"title": "Ekonomicko-správní fakulta.", "content": "Mezi mladší fakulty patří fakulta ekonomicko-správní. Zaměřena je na ekonomii, ekonomické informační systémy, finanční podnikání, hospodářskou politiku a management, národní a podnikové hospodářství, regionální rozvoj a správu, které nabízí v bakalářských, magisterských i doktorských studijních programech. Sídlí v nově postavené budově v Brně-Pisárkách na ulici Lipová.", "section_level": 2}, {"title": "Fakulta informatiky.", "content": "Fakulta informatiky vznikla v pořadí jako sedmá, vyčleněním matematické informatiky z přírodovědecké fakulty. Umístěna je v několika vzájemně propojených budovách na ulici Botanická a studovat na ní lze specializované obory v bakalářském, magisterském i doktorském studijním programu Informatika nebo Aplikovaná informatika.", "section_level": 2}, {"title": "Fakulta sociálních studií.", "content": "Fakulta sociálních studií se vydělila z filozofické fakulty osamostatněním oborů sociologie, psychologie a politologie, které je na ni možné studovat spolu s dalšími obory (např. mediálních studií a žurnalistiky, enviromentálních studií, sociální politiky nebo mezinárodních vztahů) na bakalářské, navazující magisterské i doktorské úrovni. Nachází se na Joštově třídě, v budově původně užívané německou technikou.", "section_level": 2}, {"title": "Fakulta sportovních studií.", "content": "Nejmladší fakultou je fakulta sportovních studií, působí v univerzitním kampusu v Brně-Bohunicích, kde se nachází její katedry atletiky, plavání a sportů v přírodě, gymnastiky a úpolů, kineziologie, pedagogiky sportu, podpory zdraví, společenských věd a managementu sportu a sportovních her. Má i centrum univerzitního sportu v tělocvičně Pod Hradem. Také na této fakultě se studium organizuje v rámci bakalářských, navazujících magisterských a doktorských studijních programů.", "section_level": 2}, {"title": "Univerzitní budovy.", "content": "Masarykova univerzita využívá množství budov v různých částech města Brna. Rektorát sídlí v Kounicově paláci na Žerotínově náměstí. Již od založení univerzity se uvažovalo o stavbě univerzitní čtvrti, původně na Kraví hoře a na souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím, projekt však od počátku provázely značné průtahy a nakonec se z něj na zamýšleném Akademickém náměstí podařilo realizovat jen budovu právnické fakulty.", "section_level": 1}, {"title": "Kampus Bohunice.", "content": "Univerzitní kampus byl nakonec v Brně-Bohunicích otevřen až v roce 2010, ačkoliv první rozhodnutí o jeho výstavbě bylo vydáno již v roce 1945. Jde o moderní vzdělávací a výzkumně-vývojové centrum zabírající plochu 42 hektarů, které slouží pěti tisícům studentů a tisíci pracovníků lékařské fakulty, přírodovědecké fakulty a fakulty sportovních studií.", "section_level": 2}, {"title": "Počítačové studovny.", "content": "Masarykova univerzita vytváří prostřednictvím Ústavu výpočetní techniky síť studijních a počítačových studoven ve většině budov svých fakult nebo knihoven. Jedná se vždy o prostor s desítkami počítačů, ke kterým se uživatelé přihlašují vlastním účtem (vázaným typicky k osobnímu číslu učo), a s přístupem k tiskovým službám. Po zavedení centralizovaného způsobu správy a jednotné instalace softwaru došlo k výrazné úspoře nákladů a omezení obtíží při provozu studoven. Největší počítačovou studovnou s nepřetržitým provozem je \"celouniverzitní počítačová studovna\" (CPS) s centrálním umístěním na Komenského náměstí a kapacitou 145 počítačů, vybudovaná v roce 2000.", "section_level": 2}, {"title": "Rektor.", "content": "Ve vedení Masarykovy univerzity se za dobu její existence vystřídalo již 32 rektorů. Prvním rektorem byl profesor ekonomie Karel Engliš, který ke zřízení brněnské univerzity osobně přispěl. Funkční období rektora bylo zpočátku jednoleté, odpovídalo akademickému roku a v úřadě se po roce střídali předchozí děkani tehdejších čtyř univerzitních fakult (v pořadí lékařské, přírodovědecké, filozofické a právnické). Byly mezi nimi významné osobnosti jako např. právníci František Weyr a Jaroslav Kallab nebo fyziolog a zakladatel několika dalších brněnských vysokých škol Edward Babák. Do druhého funkčního období byl poprvé v roce 1939 zvolen stávající rektor, profesor české literatury Arne Novák, když jeho protikandidát z právnické fakulty Rudolf Dominik nezískal pro svou fašistickou orientaci dostatečnou podporu a v akademickém roce 1939/1940 nakonec zastával pouze funkci děkana. Od uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939 a smrti nemocného Arna Nováka 26. listopadu 1939 stál do roku 1942 v čele univerzity úřadující prorektor a Novákův předchůdce v rektorské funkci, profesor botaniky Josef Podpěra. Krátce po osvobození byl 18. května 1945 do rektorské funkce instalován profesor patologické anatomie a dvojnásobný meziválečný děkan lékařské fakulty Václav Neumann, jenž v ní byl následně ještě dvakrát volbou potvrzen. Po ročním mandátu profesora geometrie a bývalého dvojnásobného děkana přírodovědecké fakulty Ladislava Seiferta nastoupil do funkce rektora Masarykovy univerzity první děkan po válce vzniklé pedagogické fakulty a profesor českého jazyka František Trávníček, který v ní setrval dlouhých 11 let a po celou tuto dobu vykonával i funkci poslance Národního shromáždění ČSR za Komunistickou stranu Československa. V roce 1959 Trávníčka jako rektor vystřídal bývalý děkan přírodovědecké fakulty a profesor mikrobiologie Theodor Martinec, který funkci zastával rovněž 11 let, než z ní byl na počátku normalizace roku 1970 pro své politické postoje v době pražského jara odvolán. Uskutečňování normalizace na univerzitě po něm v letech 1970–1973 řídil jako rektor profesor Jaromír Vašků, jenž byl současně (s výjimkou zakladatele Engliše) prvním rektorem, který před výkonem svého úřadu nebyl děkanem některé z fakult (působil pouze v letech 1959–1962 ve vedení lékařské fakulty jako proděkan). S obdobím postupného zmírňování normalizačních tlaků je spjat mandát Vojtěcha Kubáčka, třetího nejdéle sloužícího rektora Masarykovy univerzity (1973–1983). Posledním komunistickým rektorem byl profesor československých dějin Bedřich Čerešňák. Za sametové revoluce byl v prosinci 1989 akademickou obcí (nikoliv již politickými úředníky) novým rektorem zvolen někdejší děkan filozofické fakulty (z počátku šedesátých let) a pozdější disident, profesor českého jazyka Milan Jelínek. Jako jeden ze čtyř prvních demokraticky zvolených rektorů byl do funkce jmenován prezidentem Václavem Havlem v lednu 1990 a setrval v ní do srpna 1992, kdy coby devětašedesátiletý rezignoval. Nahradil ho profesor fyziky Eduard Schmidt, který byl rektorem v letech 1992–1998. Po něm se na dvě tříletá funkční období (1998–2004) rektorem stal někdejší Jelínkův proděkan a profesor informatiky Jiří Zlatuška, který do té doby zastával funkci děkana fakulty informatiky, již v roce 1994 založil. V letech 2004–2011 byl rektorem profesor politologie Petr Fiala, pozdější ministr školství. V letech 2011 až 2019 byl po dvě volební období rektorem Masarykovy univerzity docent muzikologie Mikuláš Bek. Jeho mandát vypršel na konci srpna 2019 a jeho nástupcem se od 1. září 2019 stal neurolog Martin Bareš.", "section_level": 1}, {"title": "Čestné doktoráty.", "content": "Za dobu své existence až do roku 2014 udělila Masarykova univerzita čestný doktorát (\"doctor honoris causa\") 120 osobám. Prvním nositelem čestného doktorátu byl skladatel Leoš Janáček, čestný doktorát Masarykovy univerzity obdrželi také syn T. G. Masaryka Jan Masaryk, Masarykův spolupracovník a nástupce v prezidentské funkci Edvard Beneš, Václav Havel nebo Josef Škvorecký.", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní vědecká rada.", "content": "Úkolem Mezinárodní vědecké rady je pomáhat univerzitě při vytváření vědeckých strategií a poskytovat nezávislé posouzení a poradenství ve vědeckých otázkách. Poprvé se rada ve složení profesor Jiří Jiřičný (předseda rady, ředitel a zakladatel Ústavu molekulárního výzkumu rakoviny Univerzity Curych), profesor Peter Williamson (ředitel studií managementu na Cambridge Judge Business School), profesor Thomas Henzinger (Švýcarský federální technologický institut v Lausanne) a profesorka Marie-Janine Calic (historička specializující se na východoevropské a jihoevropské dějiny, Mnichovská univerzita) sešla 17.–18. října 2016. Jednatelkou rady je molekulární bioložka Mary O’Connel, která působí na univerzitě v rámci programu ERA Chair od roku 2014.", "section_level": 1}], "src_summary": "Masarykova univerzita (, v letech 1960–1990 \"Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně\") je česká univerzita se sídlem v Brně. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Od roku 2019 je jejím rektorem Martin Bareš.", "tgt_summary": "Masaryk University (MU) (; ) is the second largest university in the Czech Republic, a member of the Compostela Group and the Utrecht Network. Founded in 1919 in Brno as the second Czech university (after Charles University established in 1348 and Palacký University existent in 1573–1860), it now consists of nine faculties and 35,115 students. It is named after Tomáš Garrigue Masaryk, the first president of an independent Czechoslovakia as well as the leader of the movement for a second Czech university. ", "id": 2406104}
{"src_title": "Třída Skipjack", "tgt_title": "Skipjack-class submarine", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Jednotky třídy \"Skipjack\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Z konstrukce třídy \"Skipjack\" rovněž vycházela první třída raketonosných ponorek \"George Washington\". Ponorka USS \"Scorpion\" přitom musela být stavěna dvakrát, jelikož byl její rozestavěný trup použit k přestavbě na první americkou raketonosnou ponorku USS \"George Washington\". Rovněž materiál připravený pro doposud nezahájenou stavbu USS \"Sculpin\" byl použit pro raketonosnou ponorku téže třídy, což stavbu \"Sculpinu\" zdrželo. Výzbroj představovalo šest příďových 533mm torpédometů, pro které byla nesena zásoba 24 torpéd. V přídi byl umístěn rovněž sonar typu BQS-4. V konstrukci třídy \"Skipjack\" byla poprvé použita nová vysokopevnostní ocel HY-80, což ponorkám dovolovalo ponory do větších hloubek. Pohonný systém tvořil jaderný reaktor nové generace typu S5W a dvě turbíny. Třída \"Skipjack\" přitom představovala první jaderné ponorky s jedním lodním šroubem.", "section_level": 1}, {"title": "Operační služba.", "content": "\"Scorpion\" se za doposud neobjasněných okolností potopil 22. května 1968 i s celou posádkou 12 důstojníků a 87 námořníků. Stalo se tak při návratu z nasazení ve Středozemním moři na domovskou základnu v Norfolku. Ve věcí katastrofy \"Scorpionu\" proběhla dvě vyšetřování, přesto se nepodařilo jeho potopení objasnit. Původní verzi o selhání vlastního torpéda, které po vypuštění zasáhlo samotnou ponorku nepotvrdil průzkum vraku, nalezeného 400 námořních mil jihozápadně od Azor, který v roce 1969 provedla ponorka Trieste II. Jako první byla ze služby roku 1986 vyřazena USS \"Snook\". USS \"Skipjack\", \"Sculpin\" a USS \"Shark\" byly vyřazeny v roce 1990 a poslední USS \"Scamp\" v roce následujícím. \"Scamp\" se stal vůbec první ponorkou, která byla v loděnicích Puget Sound Naval Shipyard rozebrána v rámci nového projektu Ship-Submarine Recycling Program. Ten je určen pro bezpečnou likvidaci a recyklaci lodí s jaderným pohonem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Skipjack byla třída amerických útočných ponorek s jaderným pohonem z doby studené války. Představovaly novou generaci ponorek schopných ponorů do větších hloubek a díky hydrodynamicky vhodně tvarovanému trupu byly pod hladinou výrazně rychlejší, než jejich předchůdci. (Pionýrskou byla v tomto ohledu experimentální ponorka USS \"Albacore\".) V letech 1956–1961 bylo postaveno šest ponorek této třídy, které Američané provozovali v letech 1959–1991.", "tgt_summary": "The \"Skipjack\" class was a class of United States Navy nuclear submarines (SSNs) that entered service in 1959-61. This class was named after its lead boat,. The new class introduced the teardrop hull and the S5W reactor to U.S. nuclear submarines. The \"Skipjack\"s were the fastest U.S. nuclear submarines until the s, the first of which entered service in 1974.", "id": 1918677}
{"src_title": "Petr I. Oldenburský", "tgt_title": "Peter I, Grand Duke of Oldenburg", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Narodil se z manželství Jiřího Ludvíka Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorfského (1719–1763) s Sofií Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Beckou. Otec byl nejmladším synem lübeckého biskupa Kristiána Augusta Oldenburského a Albertiny Badensko-Durlašské († 1755). Matka byla dcerou vévody Fridricha Viléma II. a Oldřišky Anny Dohnské. Protože otec pocházel z početných rodin, měl Petr mnoho mocných příbuzných. Mezi jeho příbuzné patřili mj. švédský král Adolf I. Fridrich nebo ruská carevna Kateřina. Petr měl také tři sourozence. Sestru Sofii (1740–1798) z matčina prvního manželství a bratry Fridricha (1751–1752) a Viléma (1753–1774).", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Vyrůstal nejprve na dvoře svého strýce Fridricha Augusta a později své sestřenice carevny Kateřiny \"Veliké\". Roku 1776 se stal biskupem koadjutorem, protože jeho strýc již všechny povinnosti související s úřadem nezvládal, a po jeho smrti v roce 1785 dalším lübeckým biskupem. Ujal se také správy Oldenburského vévodství, jeho právoplatným pánem, jako oldenburský velkovévoda, se ale stal až mnohem později po smrti bratrance Viléma v roce 1823. Petr se intensivně věnoval právním i sociálním záležitostem a je považován za osvíceného panovníka. Trvale pobýval v Oldenburgu, jejž nechal přestavět v klasicistním stylu. Za francouzské okupace v roce 1811 odešel spolu se synem do Ruska. Po Napoleonově pádu se pak vrátil zpět do vévodství, které bylo na Vídeňském kongrese v roce 1815 povýšeno na velkovévodství a rozšířeno o Birkenfeldské knížectví. V roce 1818 získal Petr I. od cara Alexandra I. zpět Jeverské panství. Ačkoliv bylo Oldenbursko povýšeno na velkovévodství, nepřijal Petr I. velkovévodský titul, jejž přijal až jeho syn a nástupce August.", "section_level": 1}, {"title": "Děti.", "content": "6. června 1781 se oženil s württemberskou princeznou Bedřiškou, která zemřela při porodu druhého syna.", "section_level": 1}], "src_summary": "Petr I. Bedřich Ludvík Oldenburský (17. ledna 1755, Riesenburk – 21. května 1829, Wiesbaden) byl v letech 1785 až 1823 oldenburským regentem, do roku 1803 lübeckým biskupem a od ro roku 1823 oldenburským velkovévodou.", "tgt_summary": "Peter I or Peter Frederick Louis of Holstein-Gottorp () (17 January 1755 – 21 May 1829) was the Regent of the Duchy of Oldenburg for his incapacitated cousin William I from 1785 to 1823, and then served himself as Duke from 1823-1829. ", "id": 1502973}
{"src_title": "Kraftova nerovnost", "tgt_title": "Kraft–McMillan inequality", "src_document": [{"title": "Kraftova nerovnost.", "content": "Matematicky lze Kraftovu nerovnost formulovat takto: Uvažujme formula_1-znakový prefixový kód kódující formula_2 různých zpráv pomocí kódových slov délek formula_3. Pak musí být splněna nerovnost Naopak, pokud přirozená čísla formula_3 splňují výše uvedenou nerovnost, tak existuje prefixový kód s formula_1 znaky a délkami kódových slov formula_3. \"Pozn\": Číslo formula_1 tedy představuje počet znaků, pomocí nichž kódujeme zprávy přicházející ze zdroje, pro binární kód je formula_9, což odpovídá znakům 0 a 1. Po zakódování takovýmto kódem tedy z dané zprávy dostaneme posloupnost nul a jedniček. Pro ternární kódy máme formula_10 (tj. znaky 0, 1, 2) atd. Hodnota formula_2 udává, kolik různých zpráv chceme být schopni pomocí našeho kódu zakódovat. Čísla formula_3 pak označují délky jednotlivých kódových slov, tzn. máme-li danou formula_13-tou zprávu, tak formula_14 udává počet znaků v posloupnosti použité pro zakódování této zprávy, např. pro formula_15-tou zprávu, jejíž kódové slovo je 00101 je formula_16.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad.", "content": "Uvažujme binární prefixový kód pro kódování cifer 0,1,2,...,9 vhodný pro zprávy, kde se často vyskytují znaky 0, 1 a řídce znaky 8, 9. (Máme tedy formula_9 a formula_18.) Nápad: pro 0 a 1 zvolíme kódové slovo délky 2, pro číslice 2 až 7 zvolíme kódové slovo délky 3 pro 8 a 9 zvolíme kódové slovo délky 4. Potom by převodní tabulka vypadala takto: Kombinace 1xx musí začínat jedničkou, aby byl kód prefixový, ale neposkytuje dost kombinací pro šest čísel. Kraftova nerovnost to předem říká ve výpočtu: Naproti tomu kód prefixový je neboť:", "section_level": 2}, {"title": "Důkaz.", "content": "Zde uvedený důkaz byl převzat ze skript I. Vajdy. Nejprve bez újmy na obecnosti předpokládejme, že formula_21 a uvažujme formula_22-ární stromový graf, tj. z každého vrcholu grafu vychází krom vstupního právě formula_22 dalších vrcholů-potomků. Na počátku tedy máme kořenový vrchol, z něhož vychází formula_22 větví, z nichž se pak každá dělí na dalších formula_22 větví, tj. celkem na formula_26 větví. Z tohoto je vidět, že na formula_15-té úrovni stromu se nachází formula_28 vrcholů, kde kořenu odpovídá nultá úroveň. Pokud má tedy strom celkem formula_2 úrovní, tak na této poslední úrovni se nachází formula_30 vrcholů. Tento stromový graf popisuje všechny možné kombinace znaků našeho kódu délky formula_2. Tj. pokud bychom měli binární kód kódující tři zprávy, tak by mu odpovídal binární strom o třech úrovních. Pokud by v binárním stromě vrchol pro nulu ležel nalevo od předchůdce a jednička napravo od něj, tak zprávu 001 bychom mohli vyjádřit jako cestu stromem z kořene do levého vrcholu (první nula), z něj do dalšího levého vrcholu (druhá nula) a z něj nakonec do pravého vrcholu (jednička na konci). Uvažujme nyní konkrétní vrchol na formula_32-té úrovni, kde formula_32 je pevně zvolené číslo mezi nulou a formula_2. Když budeme chápat tento vrchol jako kořen nového formula_22-árního stromu (tj. podstromu původně uvažovaného stromu o celkem formula_2 úrovních), tak tento strom bude mít celkem formula_37 úrovní a na své poslední úrovni bude mít formula_38 vrcholů. Nejprve dokážeme implikaci zleva, tj. máme prefixový kód a chceme ukázat, že musí platit Kraftova nerovnost. Mějme tedy formula_22-ární strom o formula_2 úrovních a podívejme se na formula_41-tou úroveň. Zde vezměme jeden vrchol a odřízněme větve z něj vycházející. Podíváme-li se nyní na poslední, tj. formula_2-tou úroveň, stromu, tak tam ubylo formula_43 vrcholů spojených s výše vybraným vrcholem. Na úrovni formula_41 nám teď zbývá formula_45 vrcholů, z nichž vedou větve. Vyjděme z některého z nich, dojděme na úroveň formula_46 a aplikujme postup obdobný tomu výše. Takto pokračujme až na formula_2-tou úroveň. Zde by se mohlo namítnout, že odřezáváním nemáme zajištěno, že nějaký vrchol na této úrovni vůbec zůstane. Jenomže my jsme uvažovali prefixový kód, tzn. pokud mám na formula_14-té úrovni vrchol, tj. mám kódové slovo délky formula_14, tak už neexistují kódová slova, která by měla toto slovo jako prefix. Neboli mám-li na úrovni formula_14 vrchol odpovídající danému kódovému slovu a odříznu všechny z něj vycházející vrcholy, tak žádný z těchto odříznutých vrcholů neodpovídá kódovému slovu. Protože nyní předpokládáme, že existuje kódové slovo délky formula_51, tak nutně musí existovat vrchol stromu na úrovni formula_51. Zapišme nyní, co odřezávání znamená pro počet vrcholů na poslední, tj. formula_2-té, úrovni stromového grafu. Pro každé formula_54 jsme odřezáním přišli o formula_55 vrcholů ležících na formula_2-té úrovni. Protože odřezaných vrcholů na této úrovni nemůže být víc než celkový počet vrcholů na této úrovni, který je roven formula_30, dostáváme nerovnost Když tuto nerovnost vydělíme její pravou stranou obdržíme Kraftovu nerovnost. Dokážeme nyní opačnou implikaci, tj. máme přirozená čísla formula_21 a formula_22 splňující Kraftovu nerovnost. Z výše popsaného postupu je zřejmé, že existuje stromový graf o formula_22 úrovních takový, že na formula_14-té úrovni (pro každé formula_63) se bude nacházet vrchol, z něhož už žádné vrcholy vycházet nebudou. Těmto vrcholům můžeme přiřadit kódové slovo (vezmu cestu od kořene k tomuto vrcholu a podle toho, kterou větví jsem v formula_15-tém kroku procházel, tak na formula_15 pozici ve slově napíšu jeden ze znaků 0, 1 až D). Takto zkonstruovaný kód je zřejmě prefixový.", "section_level": 2}, {"title": "Zobecnění Kraftovy nerovnosti.", "content": "Kraftovu nerovnost lze vyslovit nejen pro konečný počet zpráv, ale i pro spočetnou množinu zpráv. Tvrzení výše lze proto formulovat i pro formula_66. Neboli: Pro délky formula_67 spočetně mnoha kódových slov přináležejících prefixovému formula_1-znakovému kódu platí Naopak, splňují-li přirozená čísla tuto nerovnost, tak existuje prefixový formula_1-znakový kód s těmito délkami slov. \"Pozn\": Další zobecnění (pro jednoznačně dekódovatelné kódy) pak představuje \"McMillanova věta\" (viz níže).", "section_level": 1}, {"title": "Důkaz zobecněného tvrzení.", "content": "Zde uvedený důkaz lze použít i pro tvrzení s formula_71 konečným, můžeme ho tedy chápat jako alternativu k výše uvedenému důkazu. I tento důkaz byl převzat ze skript. Dokažme nejdříve implikaci zleva, tj. máme slova délek formula_72 a chceme odvodit Kraftovu nerovnost. Mějme formula_15-té kódové slovo, to má délku formula_14. Můžeme ho tedy vyjádřit jako posloupnost znaků formula_75. Každý znak formula_76 nabývá hodnot formula_77 až formula_78 a dané kódové slovo můžeme tedy chápat jako číslo v formula_1-znakové číselné soustavě. Konkrétně, lze ho chápat jako desetinný rozvoj čísla nacházejícího se mezi 0 a 1 následujícím způsobem Neboť nyní předpokládáme, že náš kód je prefixový, je zobrazení, které kódovému slovu přiřazuje číslo z intervalu [0,1] výše uvedeným způsobem, prosté. Není těžké si rozmyslet, že prefixovost kódu zaručuje následující vlastnost: jestliže formula_81-té slovo je délky formula_82 splňující formula_83, tak jemu odpovídající číslo neleží v intervalu Pro názornost na chvíli uvažujme konkrétní příklad, kdy je formula_85, tj. formula_86. Patří do něj třeba čísla 0,5361 nebo 0,5369, neleží v něm ale čísla 0,536 a 0,537 (jedná se o otevřený interval). Z tohoto příkladu je patrné, že kdyby v intervalu formula_87 leželo formula_81-té slovo, tak by muselo mít prvních formula_14 znaků shodných s formula_15-tým slovem, což je spor s prefixovostí kódu, kterou jsme předpokládali. Máme tedy každému kódovému slovu jednoznačně přiřazen interval délky formula_91, který je disjunktní s kterýmkoli jiným intervalem odpovídajím odlišnému slovu. Navíc všechny tyto intervaly leží v intervalu [0,1] a to musí platit i pro jejich sjednocení. Protože jsou všechny intervaly navzájem disjunktní je míra jejich sjednocení rovna součtu jejich délek. Míra sjednocení je navíc seshora omezena délkou intervalu [0,1], tzn. jedničkou. Zapíšeme-li tento argument pomocí matematických symbolů, dostáváme okamžitě zobecněnou Kraftovu nerovnost. Dokažme nyní druhou implikaci. Máme tedy přirozená čísla formula_72 splňující danou nerovnost a chceme najít prefixový kód, jehož kódová slova budou mít délky formula_72. Označme si formula_94 a vyberme z něj libovolné číslo formula_95. Prvních formula_41 znaků tohoto čísla (v daném pořadí) interpretujeme jako kódové slovo našeho kódu. Sestrojíme nyní množinu formula_97, kde formula_98 je interval definovaný výše v první polovině důkazu. Analogický postup neustále opakujeme, čímž dostaneme posloupnost intervalů formula_99, kde formula_100. Z Kraftovy nerovnosti plyne, že formula_101 nebude nikdy prázdná a fakt, že intervaly formula_99 jsou disjunktní, zajišťuje, že námi vytvářená slova odpovídají prefixovému kódu.", "section_level": 2}, {"title": "McMillanova věta.", "content": "McMillanova věta je tvrzení z oblasti teorie informace, které dává do vztahu délky kódových slov jednoznačně dekódovatelných kódů. Jedná se o zobecnění Kraftovy nerovnosti, která je primárně dokázána pro prefixové kódy (ty tvoří podmnožinu množiny jednoznačně dekódovatelných kódů). Větu lze vyslovit v následujícím znění: Délky slov formula_103 libovolného jednoznačně dekódovatelného formula_1-znakového kódu splňují nerovnost \"Pozn\": Číslo formula_1 tedy představuje počet znaků, pomocí nichž kódujeme zprávy přicházející ze zdroje, pro binární kód je formula_107, což odpovídá znakům 0 a 1. Po zakódování takovýmto kódem tedy z dané zprávy dostaneme posloupnost nul a jedniček. Pro ternární kódy máme formula_108 (tj. znaky 0, 1, 2) atd. Čísla formula_67 pak označují délky jednotlivých kódových slov. To znamená, máme-li danou formula_13-tou zprávu, tak formula_103 udává počet znaků v posloupnosti použité pro zakódování této zprávy, např. pro formula_13-tou zprávu, jejíž kódové slovo je 00101, je formula_113.", "section_level": 1}, {"title": "Důkaz McMillanovy věty.", "content": "Následující důkaz je též převzat ze skript I. Vajdy. Důkaz provedeme ve dvou krocích, nejprve dokážeme nerovnost pro jednoznačně dekódovatelné kódy s konečným počtem kódových slov. Poté zobecníme toto prozatímní tvrzení i na kódy s nespočetně mnoha slovy. Ukažme nejprve, že když formula_114 jsou délky slov jednoznačně dekódovatelného kódu formula_115 konečného zdroje formula_116, tak platí Nechť formula_118 je rozšíření kódu formula_119 a formula_120 je jistá zpráva. Pak délky formula_114 slov formula_122 (obraz zprávy formula_123 při kódování formula_124) splňují podmínku Z toho plyne kde formula_127 a symbol formula_128 udává počet zpráv formula_129 zakódovaných do slov délky formula_130. Protože je kód jednoznačně dekódovatelný, nejvýše jedno formula_129 se zobrazí do slova délky formula_130 a proto formula_133. Tedy Odsud dostáváme Neboť můžeme formula_136 volit libovolně, dokázali jsme tak tvrzení pro konečné zdroje. Důkaz dokončíme tak, že si uvědomíme, že podmnožina kterýchkoli formula_137 slov jednoznačně dekódovatelného kódu představuje jednoznačně dekódovatelný kód. Na něj můžeme použít tvrzení dokázané v první části tohoto důkazu, čímž dostaneme Stačí už tedy jen vzít limitu pro formula_139 a zobecněné tvrzení pro spočetně mnoho kódových slov je dokázáno.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kraftova nerovnost je věta užívaná v teorii kódování. Udává omezení na délky kódových slov, které musí splňovat daný kód, aby mohl být kódem prefixovým. Zobecnění Kraftovy nerovnosti pro libovolný jednoznačně dekódovatelný kód se pak nazývá McMillanova věta.", "tgt_summary": "In coding theory, the Kraft–McMillan inequality gives a necessary and sufficient condition for the existence of a prefix code (in Leon G. Kraft's version) or a uniquely decodable code (in Brockway McMillan's version) for a given set of codeword lengths. Its applications to prefix codes and trees often find use in computer science and information theory. ", "id": 890095}
{"src_title": "Jiří Kolář", "tgt_title": "Jiří Kolář", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jiří Kolář se narodil v chudé rodině švadleny a pekaře a mládí prožil na Kladně. Již od sedmi let, kdy začal pomáhat v pekárně, byl zvyklý pracovat manuálně. Chtěl se stát sazečem v tiskárně, v době hospodářské krize však nepřijímali nové učně, a proto se nakonec vyučil truhlářem u souseda, který bydlel naproti. Jako učeň četl poezii, v šestnácti letech objevil moderní básníky (Jaroslav Seifert, F. T. Marinetti) a začal psát vlastní texty. Ve třicátých letech vystřídal řadu zaměstnání (truhlář, přidavač na stavbě, hlídač, číšník, pomocník v řeznictví a holírně, ošetřovatel, kolportér, ad.) a často žil pouze z podpory v nezaměstnanosti. Roku 1937 vystavil své koláže v divadle E. F. Buriana. První básně poslal Františku Halasovi, který redigoval v nakladatelství Václava Petra knihovničku debutů. Sbírka veršů vyšla pod názvem \"Křestný list\" roku 1941. Halas seznámil Koláře s Jindřichem Chalupeckým a pokusil se ho uvést mezi mladé literáty. Za války Jiří Kolář pracoval jako truhlář, pak na nucené práci jako traťový dělník, na konci války v kladenské hospodě. Spolu s Jindřichem Chalupeckým založil roku 1940 Skupinu 42 a jeho texty se staly manifestem skupinové estetiky. Koncem války se seznámil s Bělou Helclovou a roku 1949 s ní uzavřel sňatek. Na jaře 1945 vstoupil do KSČ, ale po bližším obeznámení s poměry ve straně z ní ještě téhož roku v srpnu zase vystoupil. Byl členem Umělecké besedy a roku 1947 vedl její literární odbor. Prosadil zde publikaci jediné sbírky vydané za života Jana Hanče – \"Události\". Do roku 1949 byl redaktorem v družstvu Dílo. Skupina 42 se rozpadla poté, co Ivan Blatný emigroval a někteří členové vstoupili do KSČ. Po únoru 1948 byl Kolář označen za reakcionáře a v roce 1950 jej kolegové ze Svazu spisovatelů častovali přívlastky přisluhovač imperialismu, kosmopolitická hyena, literární zrůda, apod. Za další dva roky jej zatkla StB, když u literárního historika profesora Václava Černého při domovní prohlídce nalezla Kolářův rukopis básnické sbírky \"Prométheova játra\". Kolář byl vyslýchán a strávil devět měsíců ve vazbě, než byl propuštěn díky prezidentské amnestii. Kolář již od konce 40. let podporoval některé výtvarníky (Alén Diviš, Bohuslav Reynek, Josef Váchal) nebo své přátele z okruhu literátů. Roku 1956 vydal strojopisný almanach Život je všude, kde debutovali Josef Škvorecký, Jan Zábrana, Václav Havel nebo Bohumil Hrabal, a téhož roku věnoval svůj honorář na vydání Hrabalovy prvotiny \"Hovory lidí\" ve Spolku českých bibliofilů. Kolář podporoval zejména výtvarníky, s nimiž se přátelsky stýkal (Mikuláš Medek, Ladislav Novák, Václav Boštík, Vladimír Fuka), a také kolegy ze Skupiny 42 a Skupiny Křižovatka. Kupoval ale i díla mladých debutujících umělců z neoficiálních výstav, jako byla výstava na Střeleckém ostrově (Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, 1957), nebo obě výstavy Konfrontace roku 1960 (Antonín Tomalík, Jiří Valenta, Čestmír Janošek, Antonín Málek, Josef Hampl, Zdeněk Beran). Pro Vladimíra Boudníka, který se seznámil s Jiřím Kolářem roku 1959 prostřednictvím Jana Kotíka, byl Kolář klíčovou osobou, protože od něj postupně koupil kolem 90 grafik a zařídil jeho první zahraniční výstavy. Kolář se koncem 50. let postupně rozešel s literaturou („Není třeba mluvit, abychom řekli své“), a přestal být existenčně závislý na ideologickém dozoru ve státních nakladatelstvích. Zprvu vedl fotografický deník, experimentoval s tzv. konkrétní (předmětnou nebo evidentní) poezií, slova nahrazoval objekty nebo obrázky a postupně přešel ke kolážím. Od roku 1963 vystavoval v zahraničí a byl zastoupen na řadě prestižních výstav – \"Between Poetry and Painting\", London Inst. Contemporary Art, 1965, Documenta, Kassel, 1968, X. bienále Sao Paulo, 1969, Expo Ósaka, 1970, Guggenheimovo muzeum v New Yorku, 1975, 1979, 1985. Od poloviny 60. let byl zcela nezávislý díky zájmu zahraničních galerií a sběratelů o jeho díla a mohl si dovolit podporovat zdejší literáty (Vladimír Burda) a výtvarníky (Radoslav Kratina, František Dvořák, Václav Hejna). Roku 1968 založil Cenu Jiřího Koláře, kterou sám uděloval (Eva Kmentová, 1976). Zprostředkoval také nákupy děl některých výtvarníků do zahraničních galerií. V době tzv. normalizace, po sovětské okupaci 1968, sponzoroval vydávání samizdatové Edice Petlice a Ceny Edice Petlice. Patřil k prvním signatářům Charty 77.", "section_level": 1}, {"title": "Emigrace.", "content": "V roce 1979 získal roční stipendium v Západním Berlíně a roku 1980 na pozvání Centre Georges Pompidou přesídlil do Paříže s oficiálním povolením k prodloužení pobytu. Žádost o další roční prodloužení pobytu byla zamítnuta a Kolář se rozhodl zůstat v Paříži. Ředitel velké galerie Maeght-Lelong Kolářovi zařídil byt a ateliér a nabídl mu pravidelný příjem. Zde Kolář v březnu 1981 založil svůj další mecenášský projekt – francouzský čtvrtletník \"Revue K\", věnovaný českému a slovenskému umění v exilu. Kolář zaměstnal jako asistenta malíře Romana Kameše a po sedmi letech, kdy se k časopisu přiřadila knižní edice, nakladatelství Kamešovi přenechal. Roku 1982 byl Kolář v Československu odsouzen v nepřítomnosti k ročnímu vězení a ztrátě majetku. Za asistence Běly Kolářové, která se v té době marně pokoušela vycestovat za manželem, pomohl ředitel Jiří Kotalík převést část sbírky do Národní galerie a umožnil Kolářovi některá díla odkoupit, zbytek byl rozprodán. V roce 1984 dostal Kolář francouzské občanství. Běla Kolářová mohla odjet do Paříže až roku 1985. Po roce 1989 Kolář konfiskaci svého díla velkoryse legalizoval darovací smlouvou a proměnil ji v mecenášský dar.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat.", "content": "Po Sametové revoluci Kolářovi obnovili styky s domovem a jezdili do Česka na návštěvy. V roce 1990 byla z iniciativy Jiřího Koláře, Václava Havla a Theodora Pištěka založena Cena Jindřicha Chalupeckého na paměť významného teoretika, který v červnu t.r. zemřel. Objevily se vážné zdravotní problémy; Jiří Kolář prodělal dvakrát v životě mozkovou mrtvici. Po prvním ataku roku 1970, kdy ochrnul na polovinu těla, se uzdravil bez větších následků, ale druhý záchvat, který ho postihl roku 1998 ve věku 84 let, byl mnohem vážnější a už nikdy se z něj zcela nezotavil. Na radu lékařů se manželé Kolářovi definitivně přestěhovali zpět do Prahy, ale zde Kolář utrpěl úraz, po kterém byl upoután na lůžko a invalidní vozík. Znovu se učil chodit a pořizoval si alespoň stručné rukopisné poznámky formou deníku. Je z nich patrná celková deziluze ze situace české kultury, sdělovacích prostředků a politiky. Bydlel v ulici Krymská ve Vršovicích. Zemřel v Praze 11. srpna 2002 ve věku 88 let. Signatář Charty 77", "section_level": 2}, {"title": "Literární tvorba.", "content": "Básně ve sbírce \"Křestný list\" jsou sestaveny jako literární koláž, kde autor vedle sebe klade nesouvisející útržky běžných hovorů a básnické obrazy a vytváří tak překvapivé básnické asociace. Následující tři sbírky jsou psány volným veršem a komponovány podle principů hudební skladby, která se složitostí podobá kantátě. Nejzávažnější Kolářovo dílo je sbírka \"Prométheova játra\". V textech klade velký důraz na morálku a odpor ke všem formám totalitní vlády, a proto byl za toto dílo vyslýchán StB a vězněn. Kniha je složena z několika na sobě víceméně nezávislých částí, z nichž za nejlepší bývá považována první - \"Rod Genorův\". V ní jsou původní texty Ladislava Klímy a Zofie Nałkowské přepsány, rytmizovány do veršových řádků a poté vzájemně propojeny. Dějově se jedná o příběh z války, kdy umírá žena postřelená na útěku z transportu. Do vydávání dalších Kolářových děl zasáhla po roce 1948 komunistická cenzura. Básně ve sbírce \"Dny v roce\" vydal Borový (1948), ale jejich protějšek – deníkové záznamy \"Roky ve dnech\", které vydal o rok později, byly zabaveny. Kniha \"Očitý svědek\" střídá deníkové záznamy s verši a je chmurným záznamem beznaděje, který vrcholí popisy strašidelných snů. Z básnické trilogie napsané v letech 1956–1957 vyšel pouze \"Mistr Sun o básnickém umění\" a ostatní části až s velkým časovým odstupem. Tématem textů je estetika poezie, vznešenost údělu básníka a jeho povinnost se mu obětovat. Krátký návrat k literatuře koncem šedesátých let představuje knížka \"Návod k upotřebení\". Obsahuje návody k malým poetickým akcím, spíše myšleným než prováděným. Kolář je nazýval \"destatickou poezií\". Souborné Dílo Jiřího Koláře vyšlo v 11 svazcích v letech 1992–2002 (ed. V. Karfík sv. 1-9, M. Topinka sv. 11) v nakladatelstvích Odeon, Český spisovatel, Mladá fronta, Paseka.", "section_level": 1}, {"title": "Překlady.", "content": "V letech 1943–1967 přeložil básně a dramata z angličtiny, němčiny a francouzštiny (Edward Albee, Samuel Beckett, Walt Whitman, Thomas Stearns Eliot, Edgar Lee Masters, Nathaniel Richard Nash, Carl Sandburg, Günter Eich, Saint-John Perse). Překlady vyšly knižně nebo v časopise Světová literatura.", "section_level": 2}, {"title": "Vizuální (evidentní) poezie.", "content": "Kolář v rozhovoru s Vladimírem Burdou v roce 1968 prohlásil \"Dostal jsem se k tomu, oč jsem usiloval od dávných let – osvobodil se od jazyka\". Jeho abstraktní básně, které nazýval \"evidentní poezie\", tvoří přechod k výtvarným dílům a jsou tedy pokračováním jeho básnické tvorby jinou formou. Podle Koláře je \"evidentní poezie všechna poezie, která vylučuje psané slovo jako nosný prvek tvoření a dorozumění\". Prvními experimenty na pomezí poezie a výtvarného díla byly fotografické \"konfrontáže\" a \"raportáže\", které Kolář tvořil od 40. do počátku 50. let. Konfrontáže řadily vedle sebe kontrastní témata z různých časových období a byly ozvěnou surrealistických postupů (Pustá země, 1952, Spáči, 1952). V raportážích byly obrázky sestaveny tak, aby vytvořily nový příběh (Otevření výstavy, 1942). Abstraktní básně (\"básně ticha\", \"bezobsažné básně\") jsou vytvořeny v psacím stroji a složené z písmen, číslic nebo znaků seřazených do geometrické kompozice. Některé byly připsány památce Kazimira Maleviče, další parafrázují díla Brancusiho, Dubuffeta nebo Kupky. Básně mohou být složeny jako lineární koláž prvků, např. barevných konfet (\"obrázkové\" a \"barevné básně\"), členěná do řádků a formálně podobná básni (Báseň ticha, 1963, Rimbaudův slavík, 1962). Jiné varianty Kolář nazval \"značkové básně\", \"početní básně\", \"básně rébusy\". Následovaly abstraktní kresby označené jako \"analfabetogramy\" a \"cvokogramy\" (1962) – podle Koláře texty bez jakéhokoli významového sdělení, psané primitivem, který ještě neumí psát, nebo bláznem, který psát zapomněl. Série pokračovala jako \"slepecké básně\", \"transparentní básně\", \"rouškové básně\", atd. Poslední variantou byly koláže typografických prvků označované jako \"destruované básně\" a \"punktuelní básně\" (Ponorná báseň, 1962).", "section_level": 2}, {"title": "Předmětná poezie.", "content": "V letech 1962–1963 Kolář vytvořil řadu asambláží z drobných předmětů řazených lineárně, např. jako uzly na provázku s přivázanými klíči, žiletkami apod., které simulují šifrovaný text a nejsou primárně výtvarným dílem. Nazýval je \"uzlové básně\", \"žiletkové básně\", \"klíčové básně\", apod. a předcházely \"hloubkovým básním\" (Nahoru a dolů, hloubková báseň, 1963). Od roku 1964 vzniká \"předmětná poezie\" jako kompozice objektů podřízená řádu básně. Kolář začal vytvářet asambláže po otřesném zážitku z návštěvy Osvětimského muzea, které uchovává zasklené obrovské místnosti plné vlasů, bot, kufrů, oděvů, protéz, nádobí, brýlí, dětských hraček, vše poznamenané strašlivým osudem obětí. Zde si uvědomil, že umění, které pracuje s provokací nebo umělým šokem, nikdy nemůže překonat skutečnost.", "section_level": 2}, {"title": "Výtvarné dílo.", "content": "Zdroj Kolářova výtvarného díla lze nalézt již v jeho básních, kde použil postupy podobné koláži nebo roláži. Silně ho ovlivnily texty J. Joyce a T.S. Eliota svou nelineární, víceprostorovou tvorbou, v níž je zrušena časová následnost, souvislost fabulace, rozbita jednopohledovost na skutečnost, která je podána v dynamickém zhuštění a prolíná minulost s přítomností i budoucností. Když se Kolář zbavil zátěže jazyka a jeho symboliky, bavil se vynalézáním nových forem na pomezí poezie a výtvarného umění. Podle Vachtové koláž znamenala pro Koláře možnost setkání civilizace a kultury bez generačních zábran a bez formálního omezení. Jako básník pracoval s obrazy a výsledkem byl obraz. Byl mimořádně plodný, ale neopakoval se. Je autorem více než 120 metodicky různých druhů plošných a prostorových koláží. Na mezinárodní umělecké scéně je Kolářovo dílo jedním z nejosobitějších a patrně nejoriginálnějším projevem československého umění v druhé polovině 20. století. Počet jeho autorských výstav ve světě se blíží 300 a kromě toho se zúčastnil stovek společných výstav. Podrobněji viz abART: Kolář sám i autoři biografických článků uvádějí odkazy na prvotní inspirace k jeho výtvarnému dílu – tajemství spatřené v dětství přes červený střep skla, jabloň zasazená ke dni narození (jablko jako objekt), plakát přejetý náklaďákem (muchláž), reprodukce v časopisu Uppercase z roku 1959 (roláž). Dalšími podkladem byla sbírka obrázků, které si od válečných let jako „městský obrazový folklór“ vystřihoval ze starých časopisů Světozor, Zlatá Praha nebo Gartenlauben. Sloužila jako pramen lyrismu, absurdity, grotesky, černého humoru i lidské krutosti. Dobové fotomontáže nazýval „nalezenými kolážemi“. Nepochybně pro něj byly podnětné i diskuse s výtvarníky u pověstného Kolářova stolu v kavárně Slávia, kompoziční postupy nové hudby, absurdní drama nebo Morgensternovy básně. Rané koláže vystavené roku 1937 v divadle E.F. Buriana (tehdy divadle D34) byly podníceny surrealismem, ale Kolářova poetika byla odlišná. Zachovala se z nich pouze jediná, kterou věnoval Jindřichu Chalupeckému. Konfrontáže jsou datovány od roku 1951–52 a zřejmě se na nich spolupodíleli i Kolářovi přátelé Vladimír Fuka a Zdeněk Urbánek Měly být původně jakýsi soukromý „orbis pictus“, konfrontace neutěšeného stavu světa a válečných útrap s naivním romantismem starých časů. (Spáči, Pustá země, 1952) V průběhu výstavy tehdy mladého umělce Vladimíra Preclíka v divadle D34 roku 1957 vystavil též několik svých prací. Své evidentní básně, cvokogramy, uzlové básně, roláže, chiasmáže nebo stratifie vystavil Kolář roku 1962 pod názvem \"Depatesie\" v Klubu umělců Mánes. Všechny jeho základní výtvarné postupy – různé techniky koláže a nově rozvinuté nebo vynalezené techniky muchláže, roláže, chiasmáže nebo proláže vznikly během krátké doby na počátku 60. let. V té době svá výtvarná díla označoval za destatickou (nepevnou, efemérní, neurčenou k uchování) poezii a rozdával je přátelům i návštěvám nebo rozesílal poštou. Některé Kolářovy postupy z počátku 60. let mají blízko k tehdejším výtvarným tendencím v malířství, zejména reliéfnímu informelu (stratifie), abstraktní nebo tašistické malbě (koláže složené z útržků barevného papíru), lyrické abstrakci (chiasmáž), lettrismu (typogramy), neokonstruktivismu (koláže z geometrických prvků) nebo minimal artu (třásňová koláž Černá žaluzie, 1963, chiasmáž Čtverec, 1969). Řazením a rozvíjením nápadů v cyklech předjímá pozdější konceptuální projevy. Kolář přijímal nové podněty po celý život a např. v 80. letech vytvořil umělecká díla založená na vadách tisku francouzského vydání vlastní monografie jako „defektní koláže“. V kolážích se jako téma často opakuje reinterpretace historie evropské výtvarné kultury formou přímé konfrontace renesanční a moderní malby. Od roku 1963 užíval jako trojrozměrný podklad koláže nejrůznější objekty – zprvu jablka, sloupy nebo domácí náčiní (Valcha odvážné pradleny, 1965), později také vertikální reliéfy nebo soubory objektů uspořádané v tematická zátiší (Kalendář), nebo jako environment (Environment Ezop, 1971–72). Roku 1964 začal vytvářet hravé textilní koláže z kuchyňských vyšívaných závěsů a jiného domácího vybavení, částečně jako ironickou odpověď na požadavek establishmentu po angažovaném umění (Transparenty, 1964) a ke kombinaci textilu s papírovou koláží se vrátil roku 1989 (rozepínací koláže). Fenomén plynoucího času je v Kolářově díle trvale přítomný formou obrazových nebo psaných deníkových záznamů (Týdeník 1968, Záznamy, 2002), nebo jako osobní touha odkrývat minulé vrstvy života. Od prvotního impulzu – protržené stránky v knize typoskriptů „Hold Malevičovi“, která ukázala následující spodní vrstvu – se objevuje v nejrůznějších formách jako stratifie, dekoláže, vydrolené, vymyté, smirkované nebo defektní koláže. Podrobnosti k jednotlivým originálním technikám jsou uvedeny jako Související články spolu s citacemi textů z Kolářova Slovníku metod. Velký soubor Kolářova díla z jeho desetiletého pobytu v Paříži vystavila k jeho pětasedmdesátinám Městská galerie ve Vitry-sur-Seine a retrospektivu jeho díla představila Národní galerie v Praze roku 1993 a znovu 1999/2000 při příležitosti akce Praha – evropské město kultury. V roce 2014, kdy uplynulo 100 let od jeho narození, byly otevřeny výstavy v Praze, Lounech a Regensburgu.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázky z díla.", "content": "Křestný list (1942) Prométheova játra (1950) Termiti", "section_level": 1}], "src_summary": "Jiří Kolář (24. září 1914 Protivín – 11. srpna 2002 Praha) byl básník, autor experimentální a vizuální poezie, dramatik, překladatel, sběratel umění a mecenáš samizdatové literatury a mladých umělců. Je jedním z nejvýznamnějších českých výtvarníků a autorem mnoha originálních výtvarných technik.", "tgt_summary": "Jiří Kolář (24 September 1914, Protivín – 11 August 2002, Prague) was a Czech poet, writer, painter and translator. His work included both literary and visual art.", "id": 467405}
{"src_title": "Juval Ne'eman", "tgt_title": "Yuval Ne'eman", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Tel Avivu ještě za dob britské mandátní Palestiny, střední školu absolvoval v patnácti letech a v téže době vstoupil do Hagany. Později vystudoval strojírenství na Techionu v Haifě. Během izraelské války za nezávislost sloužil u Izraelských obranných sil (IOS) jako zástupce velitele praporu, později jako operační důstojník v Tel Avivu a velitel brigády Givati. Po válce, v letech 1952 až 1954 sloužil jako zástupce velitele operačního oddělení Generálního štábu a velitel oddělení plánování IOS. V této roli pomohl zorganizovat izraelskou armádu v armádu založenou na rezervistech, vypracovat systém mobilizace a sepsal první návrh izraelské obranné doktríny. V letech 1958 až 1960 byl izraelským vojenským atašé ve Spojeném království, kde studoval na Imperial College London v doktorském studiu fyziku pod školitelem, kterým byl nositel Nobelovy ceny za fyziku Abdus Salam. V roce 1961 byl demobilizován z armády v hodnosti plukovníka.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká kariéra.", "content": "Jedním z Ne'emanových největších úspěchů ve fyzice byl z roku 1961 jeho objev klasifikace hadronů přes SU(3) aroma symetrie, dnes známý jako \"Eightfold Way\", kterou nezávisle na něm navrhl Murray Gell-Mann. Tato SU(3) symetrie položila základ kvarkového modelu, který navrhl Gell-Mann a George Zweig v roce 1964 (nezávisle na sobě). Ne'eman byl zakladatelem Školy fyziky a astronomie při Telavivské univerzitě, kterou v letech 1965 až 1972 vedl, dále v letech 1971 až 1975 zastával funkci prezidenta Telavivské univerzity a v letech 1979 až 1997 post ředitele Sacklerova institutu vyšších studií. V letech 1968 až 1990 byl rovněž ředitelem Centra částicové teorie při University of Texas. Byl silným zastáncem významu vesmírného výzkumu a satelitů na budoucí izraelskou ekonomiku a bezpečnost, a z toho důvodu v roce 1983 založil Izraelskou kosmickou agenturu, kterou vedl prakticky až do své smrti. V letech 1965 až 1984 vedl komisi atomové energie a zastával funkci vědeckého ředitele jaderného výzkumného centra v Soreku. V letech 1974 až 1976 byl vrchním vědcem na ministerstvu obrany.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Koncem 70. let se stal jedním ze zakladatelů strany Techija, která vznikla odštěpením od vládnoucího Likudu. Toto štěpení bylo protestem vůči podpoře mírových dohod z Camp Davidu ze strany premiéra Menachema Begina, které vedly k mírové smlouvě s Egyptem a v důsledku k evakuaci izraelských osad na Sinajské poušti. Poprvé byl poslancem Knesetu zvolen ve volbách v roce 1981, ve kterých Techija získala tři poslanecké mandáty. Strana se stala součástí Beginovy koaliční vlády zhruba rok po volbách a Ne'eman byl jmenován ministrem vědy a rozvoje (pozdější název funkce je ministr vědy a technologie). Svůj poslanecký mandát si udržel i po následujících volbách v roce 1984, po nichž však již Techija nebyla součástí vlády národní jednoty vytvořené mezi Likudem a Ma'arachem. Zpět do vlády se strana nedostala ani po volbách v roce 1988. Na svůj poslanecký mandát Ne'eman rezignoval 31. ledna 1990 a na jeho místo nastoupil Geršon Šafat. V červnu téhož roku se však Techija stala vládní stranou poté, co Ma'arach koaliční vládu opustil. Ne'eman byl následně jmenován ministrem energetiky a infrastruktury a ministrem vědy a technologie, a to přesto, že nebyl poslancem Knesetu. O ministerské funkce přišel po volbách v roce 1992, po nichž odešel z politiky. Zemřel 26. dubna 2006 ve věku 80 let v Tel Avivu v důsledku akutní mozkové mrtvice. Zanechal po sobě manželku Dvoru, syna, dceru a sestru Rut Ben Jisra'el. Je pohřben na Trumpeldorově hřbitově v Tel Avivu.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Mimo to mu byla udělena ocenění \"College de France Medal\" a \"Officer's Cross of the French Order of Merit\" (Paříž, 1972), \"Wigner Medal\" (Istanbul-Austin, 1982), \"Birla Science Award\" (Hyderabad, 1998) a další ceny a čestné doktoráty na univerzitách v Evropě a Spojených státech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Juval Ne'eman (: ; žil 14. května 1925 – 26. dubna 2006) byl izraelský fyzik a politik. V 80. letech byl poslancem Knesetu za pravicovou nábožensky-nacionalistickou stranu Techija a zastával post ministra energetiky a infrastruktury a ministra vědy a rozvoje v izraelské vládě. Juval Ne'eman patřil mezi přední izraelské vědce a mezi jeho specializaci patřila fyzika a jaderná fyzika. Podporoval rozvoj výzkumu vesmíru a rozvoje satelitů a mezi jeho počiny patří založení Izraelské kosmické agentury. Mimo jiné též zastával funkci prezidenta Telavivské univerzity.", "tgt_summary": "Yuval Ne'eman (, 14 May 1925 – 26 April 2006) was an Israeli theoretical physicist, military scientist, and politician. He was Minister of Science and Development in the 1980s and early 1990s. He was the President of Tel Aviv University from 1971 to 1977. He was awarded the Israel Prize in the field of exact sciences (which he returned in 1992 in protest of the award of the Israel Prize to Emile Habibi), the Albert Einstein Award, the Wigner Medal, and the EMET Prize for Arts, Sciences and Culture.", "id": 1835691}
{"src_title": "Potočník vzpřímený", "tgt_title": "Berula erecta", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Tato rostlina se vyskytuje téměř v celé Evropě kde je centrum jejího rozšíření, dále je zaznamenána v oblastí Kavkazu, v Malé, Střední a jihozápadní Asii, v Číně i na indickém subkontinentu. Roste také v Severní a Střední Americe. V Česku vyrůstá roztroušeně, lze ji spatřit hlavně na jihu severních Čech a ve střední a jižní Moravě, je vázána na planární a kolinní polohy. Pro svůj zdárný růst potřebuje tento helofyt až hygrofyt podmáčená nebo přímo bahnitá stanoviště s humózním nebo písčitým podkladem, je ale tolerantní k vysychání a zasolení, snáší eutrofní vody. Nejčastěji roste ve vodách stojících nebo jen málo proudících, například u břehů rybníků a pomalu tekoucích odvodňovací kanálů, někdy bývá i dominantním druhem pobřežních porostů v dolních úsecích malých vodních toků.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá rostlina s článkovaným výběžkatým oddenkem, kterým je ukotvena v bahně, z kterého vyrůstá až přes 0,5 m vysoká lodyha jenž bývá přímá nebo vystoupavá, rozvětvená, dutá, na průřezu oblá a po povrchu jemně rýhovaná. Lodyha je porostlá lichozpeřenými listy rozdílnými dle toho, zda jsou převážně submerzní nebo emerzní. Nečetné pod hladinou ponořené listy jsou trojitě až čtyřnásobně zpeřené a mají lístky úzce čárkované. Listy rostoucí nad hladinou jsou jednoduše zpeřené, mívají obvykle 4 až 9 párů přisedlých lístků podlouhle kopinatých až vejčitých a po obvodě nepravidelně pilovitých, jsou tmavozelené a lesklé a 1,5 až 5 cm dlouhé a 1 až 2,5 cm široké. Směrem vzhůru se listy zmenšují. Protistojně listu vyrůstá složený, krátce stopkatý složený okolík, mívající v průměru 4 až 6 cm, tvořený 10 až 20 okolíčky. Okolík mívá obal nejčastěji složený ze 3 až 6 podlouhlých nebo kopinatých listenů dlouhých 5 až 20 mm. Okolíčky, velké 2 až 3 cm, s nestejně dlouhými stopkami, mají obalíčky tvořené listeny 5 až 8 mm dlouhými a mívají 10 až 20 oboupohlavných, pětičetných květů. Jejich drobné kališní lístky jsou šídlovité, bílé korunní lístky asi 1 mm dlouhé jsou v obrysu srdčité a na vrcholu mírně vykrojené. Čnělka je dlouhá asi jako korunní lístky, někdy mívají květy ve středech okolíčků 2 až 3 čnělky. Potočník kvete v červnu až srpnu. Plodem jsou téměř kulovité, dlouze stopkaté, sivohnědé dvounažky velké asi 2 mm. Bývají z boku zmáčknuté, na každé polovině mají pět niťovitých žeber a na vrcholu pět znatelných zoubků po kališních lístcích.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "V ČR se počet stanovišť příznivých pro růst potočníku stále snižuje. Je to způsobeno především rozsáhlou meliorací, odvodňování terénních sníženin nebo napřimováním říčních koryt. \"Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky\" je proto považován za druh téměř ohrožený který je nutno dále sledovat (C4a).", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Někdy bývá potočník vzpřímený dělen do dvou poddruhů:", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Potočník vzpřímený (\"Berula erecta\") je v České republice poměrně málo se vyskytující vlhkomilná rostlina průměrně půl metru vysoká s bílým okoličnatým květenstvím. Je to jediný druh rodu potočník, patřícího do čeledi miříkovitých.", "tgt_summary": "Berula erecta, known as lesser water-parsnip or cutleaf waterparsnip or narrow-leaved water-parsnip, is a member of the carrot family. Growing to around tall, it is found in or by water. It is widespread across much of Europe, Asia, Australia, and North America. ", "id": 2183230}
{"src_title": "Lezení na rychlost", "tgt_title": "Speed climbing", "src_document": [{"title": "Závody.", "content": "Čas výstupu lze porovnávat na jedné cestě, nebo na dvou i více totožných cestách zároveň. Pokud se soutěží na různých cestách, závodníci lezou obě dvě a časy se sčítají. Od roku 2009 se na světových závodech leze na standardní cestě, která má patnáct metrů (existuje i desetimetrová varianta) a standardizované parametry včetně certifikace.", "section_level": 1}, {"title": "Skalní lezení.", "content": "Po celém světě se pořádají setkání skalních lezců, při nichž je hlavní či vedlejší soutěží (např. \"sběrač\") přelézání co největšího počtu cest za dvanáct nebo dvacetčtyři hodin. V ČR patří mezi tyto závody např. \"Kozelkovská dvanáctihodinovka\", \"Petrohradské padání\" či \"Skalní muž\".", "section_level": 2}, {"title": "Jumarování.", "content": "Měření času najdeme i na závodech v průmyslovém lezení či stromolezení (účastní se jich také např. záchranáři a jeskyňáři). Zejména při výstupu na laně s technickými pomůckami (blokanty) obecně známými jako tzv. \"jumary\", jumarování v ČR: např. závody Chlumochod, nebo Sambar Steel.", "section_level": 2}, {"title": "Hory a skály.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vícedélkové skalní lezení.", "content": "Velkou tradici má lezení na čas zejména v Yosemitském údolí, v Kalifornii, kde lezci postupně až jeden kilometr dlouhé výstupy překonávali za jeden den (jindy i více dní). Postupem let dokázali lezci přelézat i dvě cesty různé za jeden den, přibližně v roce 2014 už nejvýkonnější lezci dokázali za jeden den přelézt i tři různé cesty.", "section_level": 2}, {"title": "Horolezectví.", "content": "Odedávna hrála rychlost svou roli i při horských výstupech, což bylo taktické zejména s ohledem na předpověď a proměnlivost počasí, ale i pro plánování potřebného materiálu a potravin. Jak u horolezeckých, tak u skalních výstupů se u popisu přelezů nebo v průvodcích zaznamenával a porovnával i čas nutný k výstupu. Tradičně se jedná o přechody horských hřebenů, ale soupeřivost a zvyšování výkonnosti se odrážely ve všech oblastech horolezectví (svou roli zde hraje i technologický pokrok). Z posledních let jsou známé extrémní alpské výstupy v řádu hodin, ale i pokusy o zdolání osmitisícovek za jeden den.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Za rychlolezení získal Američan Dean Potter v roce 2003 mezinárodní ocenění Laureus World Sports Awards.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lezení na rychlost (R, Rychlost, : \"S, Speed climbing, Speed\") je disciplína sportovního lezení, při níž se lezci snaží přelézt danou cestu v co nejkratším čase. ", "tgt_summary": "Speed climbing is a climbing discipline in which speed is the ultimate goal. Speed Climbing is done on rocks, walls and poles and is only recommended for highly skilled and experienced climbers. Some experts linked this activity to horizontal level walking and running wherein the higher the velocity, the shorter is the contact time and the higher are the reaction forces. ", "id": 1694694}
{"src_title": "Rüdiger von der Goltz", "tgt_title": "Rüdiger von der Goltz", "src_document": [{"title": "Úspěchy ve Finsku a Lotyšsku.", "content": "Narodil se v roce 1865 v Züllichau v tehdejším Pruském království. Dnes toto město leží v Polsku pod jménem Sulechów. Během první světové války velel pěší divizi ve Francii. V březnu 1918 byl odvolán ze Západní fronty a poslán do Finska. V té době tam probíhala Finská občanská válka mezi \"bílými\" (konzervativci vedení senátem) a \"rudými\" (finští komunisté podporovaní jednotkami Sovětského Ruska). Ve Finsku začal velet Baltské námořní divizi a vylodil se s ní v přístavu Hanko na jihu Finska v dubnu 1918. S vojskem se přesunul k Helsinkám, které byly v rukou rudých. Pod nátlakem se komunisté 13. dubna se v Helsinkách vzdali. Válka tak zanedlouho skončila vítězstvím bílých, a to hlavně díky pomoci německých jednotek. Po skončení první světové války souhlasily státy Dohody se setrváním německého vojska v Pobaltí, aby se zabránilo bolševikům obsadit nově vzniklé pobaltské státy. Někteří němečtí vojáci po podepsání příměří vytvořili tzv. Železnou divizi (německy: \"Eiserne Division\") v Rize. Vojsko bylo postupně doplňováno dobrovolníky přijíždějícími z Německa a velitelem se stal von der Goltz. Ve stejnou dobu vytvořili místní baltští Němci pod vedením Alfreda Fletchera jednotky Baltské zeměbrany (německy: \"Baltische Landeswehr\"), které bojovaly za udržení moci v Pobaltí v rukou místní německé šlechty. Sovětské Rusko zaútočilo na území Lotyšska, kde se nacházela i jeho armáda, v prosinci 1918. Spojená armáda Lotyšů a Němců byla nucena před lépe vyzbrojenou a početnější armádou bolševiků ustupovat stále na západ. V nejzoufalejším okamžiku bylo v držení spojenců pouze město Liepāja a její blízké okolí. Však v březnu 1919 se generálu von der Goltz podařilo zvítězit v několika bitvách a dobýt Ventspils (hlavní přístav Kuronska) a nakonec vstoupil vítězně i do Rigy. Rudá armáda byla nakonec téměř vytlačena z lotyšského území a státy Dohody se začaly dožadovat stažení německých vojsk z Pobaltí. Němci ale uspěli s odkladem stažení svých vojsk. Při jednání zdůrazňovali fakt, že bolševické nebezpečí není ještě zcela zažehnáno a slabé pobaltské země by se staly snadnou kořistí bolševiků bez přítomnosti německých jednotek.", "section_level": 1}, {"title": "Pokus o ovládnutí Lotyšska.", "content": "Jakmile byli bolševici poraženi, obrátili se Němci proti svým lotyšským spojencům. Vyvolali puč v sídle prozatímní vlády v Liepāje a převzali moc. Členové přechodné lotyšské vlády se zachránili pouze útěkem na parník Sartov. Nově vzniklou vládou byl von der Goltz prohlášen za vrchního velitele ozbrojených sil. V nově zvolené pozici se mu dokonce podařilo dobýt Rigu. Lotyšská prozatímní vláda v zoufalé situaci požádala o pomoc sousední Estonsko. Estonská vláda odpověděla vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu Cēsis na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako bitva o Cēsis. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit armádu generála von der Goltz spojenou s baltskou Zeměbranou generála Alfreda Fletchera. Zlomil se tak definitivně vývoj války ve prospěch vlád pobaltských států. Čtyři dny na to se Němci stáhli z Rigy. Do situace se diplomaticky vložily státy Dohody a opět vznesly požadavek na stažení německých jednotek z Pobaltí. Bylo vyhlášeno příměří a zastaveny estonské jednotky, které v té době mašírovaly na Rigu.", "section_level": 1}, {"title": "Život v Německu.", "content": "Po porážce u Cesis a po nátlaku států Dohody opustil generál Pobaltí, ale nejdřív svoje jednotky začlenil do Západoruské dobrovolnické armády, která pokračovala v boji proti nově vzniklým pobaltským státům. Po válce pak ve svých pamětech generál von der Goltz vysvětloval, že svojí činností pomáhal bělogvardějcům v boji s bolševiky v Pobaltí a chtěl s nimi zaútočit na Petrohrad. Následně by mohl v Rusku vytvořit proněmeckou vládu. Po návratu do Německa se účastnil Kappova puče, kdy se pravicové síly neúspěšně pokusily obnovit monarchii. V meziválečném období zůstal politicky činný v pravicové Harzburské frontě. V letech 1924 - 1930 byl šéfem oddělení, které se zabývalo vojenskou výchovou mladých Němců. Poté, co se NSDAP chopila v Německu moci, se stal předsedou politicky bezvýznamného sdružení říšských důstojníků. Zemřel v 80 letech v roce 1946 ve vesničce Bernbeuren v dnešním Bavorsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gustav Adolf Joachim Rüdiger, hrabě von der Goltz (8. prosince 1865 - 4. listopadu 1946) byl německý generál během první světové války. Po válce se velkou měrou zasloužil o porážku bolševiků ve Finsku a Pobaltí. Byl také velitelem armády baltských Němců, která se neúspěšně pokoušela udržet moc v německých rukou v pobaltských státech.", "tgt_summary": "Gustav Adolf Joachim Rüdiger Graf von der Goltz (8 December 1865 – 4 November 1946) was a German army general during the First World War. He commanded the Baltic Sea Division, which successfully intervened in the Finnish Civil War in the spring of 1918. Goltz stayed with his troops in Finland until December 1918 representing German interests, and in practise ruled the country as a military dictator during this period. After the Armistice of 11 November 1918, Goltz commanded the army of the Baltic German-established Government of Latvia, which in 1919 was instrumental in the defeat of the Russian Bolsheviks and their local allies in Latvia, but suffered a defeat against Estonia and was eventually unsuccessful in retaining German control over the Baltic region after the War.", "id": 2054852}
{"src_title": "Alchymista (román)", "tgt_title": "The Alchemist (novel)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Hlavní postavou je andaluský chlapec, pastýř Santiago. Poté co se mu již dvakrát zdá stejný sen o pokladu ukrytém u pyramid v Egyptě, dojde za vědmou, aby mu ho vyložila. Při cestě od ní narazí Santiago na starce, který mu začne vyprávět o Osobním příběhu, o znameních, o Řeči a Duši světa a o lidech, kteří se rozhodli jít za svým Osobním příběhem. Chlapec se tedy vydá za oním snem a několikrát už se málem vzdá a chce jít zpět. Vždy v takové chvíli se mu však opět ukáže nějaké znamení a on se rozhodne pokračovat. Jeho cesta je plná nástrah a překvapení, po cestě objeví svou opravdovou lásku, až nakonec svůj poklad najde. Podrobnější vyprávění: Na začátku nás příběh zavede do starého opuštěného kostela. Na místě sakristie, kde vyrostl fíkovník, spí hlavní hrdina Santiago a zdá se mu sen. Ráno se probudí a vzpomíná si, že tento sen se mu už jednou zdál. Chvíli nad tím hloubá a pak se rozhodne, že zajde do města a nechá si sen vyložit. V Tarife vyhledá starou cikánku. A říká jí, co se mu zdálo. Ve snu k němu přišlo dítě, vzalo ho za ruku, vedlo ho k Egyptským pyramidám. Tam mu řeklo: „Když sem přijdeš, najdeš zakopaný poklad“ a v tu chvíli se vždy chlapec probudil. Cikánka mu slíbila sen vyložit, když jí dá desetinu toho, co nalezne. Mladík souhlasil. Ona pravila: „Jdi do Egypta k pyramidám a najdi tam ten poklad.“ Santiago si pomyslil, to jsem sem nemusel chodit. Ale co, je to zadarmo. Když nepůjdu poklad hledat, cikánka také nic nedostane. A jelikož byl pasáček ovcí, vydal se s nimi do dalšího města prodávat vlnu. Jednou sedí na náměstí a čte si svou jedinou knihu a tu k němu promluví starý král a nabádá ho, aby si splnil svůj „Osobní příběh“ – šel hledat poklad. Mladík nakonec svolí, prodá všechny svoje ovečky a za utržené peníze jede do Egypta. Sice se neumí domluvit arabsky, ale ze svého putování s ovcemi zjistil, že nejen slovy se člověk domluví. Zajde do první hospody, co najde, a rád by se někoho zeptal na cestu. Tu si k němu jeden Arab přisedne a promluví španělsky. Vyjedná si od Santiaga všechny peníze na nákup dvou velbloudů a jde je koupit. Z hospody ještě vyšli spolu, ale najednou po průvodci ani stopy a mladík přišel o všechny své úspory. Smutný se toulal městem, až narazil na sklenářství. Majiteli krámku nabídl vyleštit všechny sklenice ve výloze za trochu jídla. Nakonec se domluvili, že Santiago bude u sklenáře pracovat za podíl ze zisku. Majitel si pomyslel, že to moc peněz nebude, protože poloha krámku je daleko od centra a už dlouhou dobu nic neprodal. Ale Santiago měl plno dobrých nápadů na zlepšení prodeje a zisk se mnohonásobně zvýšil, protože viděl svůj cíl – nashromáždit peníze na cestu. Za rok měl mladík dost peněz na uskutečnění svého snu. Domluvil se s jednou Karavanou, že se s nimi vydá do pouště. V oáze Al-Fajjúm se zamiloval do ženy pouště Fátimy. Už si myslel, že našel svůj poklad, tedy ženu, ale nakonec potkal Alchymistu a ten ho přesvědčil, že jeho poklad přece leží u Egyptských pyramid, nikoli v oáze. Tak se tedy tentokrát v doprovodu Alchymisty vydali k pyramidám. Cestu jim znepříjemňovala válka mezi kmeny pouště. Nakonec dorazili do kláštera nedaleko pyramid. Zde se Alchymista se Santiagem rozloučil. Ještě mu dal na cestu kousek zlata a další kousek mu nechal u mnichů, kdyby ho potřeboval, až se bude vracet. Santiago nazítří vyrazil k pyramidám a jeho srdce k němu promluvilo: „Až se rozpláčeš, tak budeš na místě pokladu.“ Mladík začal kopat nedaleko pyramid. Už kopal dlouho a najednou k němu přišli dva muži a chtěli vědět, co dělá. Mysleli si, že něco schovává, proto Santiaga prohledali a našli u něj zlato, to mu sebrali. Pak ho tloukli a nakonec z něj vymlátili odpověď, že hledá poklad. Lupiči se mu vysmáli a nechali ho jít. Ještě než odešel, tak ten větší z lupičů prohlásil: „Zrovna před dvěma roky se mi na tomto místě zdál dvakrát po sobě sen. Zdálo se mi, že mám jet do Španělska a vyhledat polo zbořený kostel, v němž uprostřed roste fíkovník a kde pastýři často přespávají. Ve snu se mi zdálo, že když pod fíkovníkem budu kopat, naleznu poklad. Nejsem takový blázen, abych putoval přes celou poušť jenom proto, že se mi zdál sen.“ Po těchto slovech Santiago pochopil, že nalezl poklad. Vrátil se do Španělska s posledním kusem zlata, které mu Alchymista nechal u mnicha, a našel poklad. Náhle na tváři ucítil závan větru a povídá: „Fátimo, ženo mého srdce, už jdu.“", "section_level": 1}, {"title": "Vydání na CD.", "content": "Román byl v češtině vydán i jako audiokniha na CD. V roce 2003 zkrácenou verzi načetl Marek Eben spolu s dalšími českými herci. V roce 2008 pak celou knihu načetl Lukáš Hlavica.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alchymista (v portugalském originále \"O Alquimista\") je román brazilského spisovatele Paula Coelha, poprvé byl vydán Rio de Janeiru roku 1988, v češtině v roce 1999. ", "tgt_summary": "The Alchemist () is a novel by Brazilian author Paulo Coelho that was first published in 1988. Originally written in Portuguese, it became a widely translated international bestseller. An allegorical novel, \"The Alchemist\" follows a young Andalusian shepherd in his journey to the pyramids of Egypt, after having a recurring dream of finding a treasure there.", "id": 520831}
{"src_title": "Těžba dříví", "tgt_title": "Logging", "src_document": [{"title": "Těžební operace.", "content": "Lze rozlišit jednotlivé dílčí operace těžby dříví jako: Toto jsou klasické operace v dnes většinou již historickém pořadí. S rozvojem použití lesní mechanizace se pořadí operací může výrazně měnit dle podmínek na lokalitě a vlastností mechanizačních prostředků. Například odvětvování neprobíhá po kácení ale až během přibližování při použití odvětvovacího stroje APOS. Dříví se nemusí vůbec odkorňovat nebo se odkorňuje až ve dřevozpracujícím závodě, zkracování může probíhat až na manipulačním skladu pokud lokalita a mechanizace dovolují soustřeďovat celé surové kmeny atp. Po prvotní fázi těžby následují většinou tyto další fáze výrobního procesu:", "section_level": 1}, {"title": "Těžební metody.", "content": "Podle stavu v jakém se na odvozní místo (OM) soustřeďuje dříví lze rozlišit 3 (eventuálně 4) těžební metody: Pokácené a odvětvené kmeny se při této metodě přímo u pařezu (P) dělí na jednotlivé kratší sortimenty (příčným přeřezáváním). Je nejšetrnější k lesnímu prostředí a proto se hodí všude tam kde dochází k přibližování a vyklizování lesním porostem (pro výchovné zásahy stejně jako výběrné a podrostní hospodaření). Soustřeďování sortimentu je lehčí takže se používají i lehčí stroje, koně nebo i lidská síla. Kratší délky dříví lze snadněji a s nižším poškozením dostat ven z porostu. Nevýhodou této metody je horší produktivita a také finanční ztráty způsobené špatnou sortimentací (např. nemožnost použít výhod počítačově řízené specializované manipulační linky). Pokácené stromy jsou u pařezu odvětveny a v celých délkách dopravovány na odvozní místo. Tato metoda je efektivnější než metoda sortimentní (velké množství dříví se vyklízí a přibližuje současně) ale také k lesnímu prostředí a dopravním stavbám nejméně šetrná. Při soustřeďování někdy až 30 metrových kmenů může docházet k intenzivnímu poškozování povrchu půdy a pokud jsou celé kmeny vlečeny lesním porostem tak i k rozsáhlému poškození stojících stromů. Je nutné použití výkonných = těžkých strojů – lesních kolových traktorů, výkonných lanovek atp. Sortimentace probíhá zpravidla za výhodnějších podmínek na specializovaných a strojově vybavených pracovištích (manipulačních a expedičních skladech, dřevoskladech, dřevozpracujících závodech). U pařezu probíhá pouze kácení a na odvozní místo se dopravuje celý strom. Soustřeďuje se celý strom i s korunou. Negativní účinky (poškozování okolních stromů, lesních cest, půdního povrchu) nejsou tak značné jako při kmenové metodě protože koruna částečně tlumí nárazy a díky větší styčné ploše neryje povrch půdy a cest. Umožňuje zpracovat korunu štěpkováním (ale zároveň dochází k ochuzování lesního prostředí o biomasu větví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Těžba dříví je jedna z fází výroby surového dříví a část lesní těžby. Těžbu dříví lze v podstatě charakterizovat jako „sklizeň“, při které nedochází (v podmínkách výnosově vyrovnaného lesního hospodářství) ke zničení lesa. Těžba dříví je většinou (při řádném hospodaření) prostředkem výchovy a obnovy lesa a podřizuje se způsobu a průběhu obnovy následného porostu (např. rychlosti postupu přirozené obnovy, nárokům obnovených dřevin na světlo atp.) ", "tgt_summary": "Logging is the cutting, skidding, on-site processing, and loading of trees or logs onto trucks or skeleton cars. Logging is the process of cutting trees, processing them, and moving them to a location for transport. It is the beginning of a supply chain that provides raw material for many products societies worldwide use for housing, construction, energy, and consumer paper products. Logging systems are also used to manage forests, reduce the risk of wildfires, and restore ecosystem functions. ", "id": 1394005}
{"src_title": "Třída Visby", "tgt_title": "Visby-class corvette", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Vývoj korvet třídy \"Visby\" byl reakcí na pronikání cizích ponorek do švédských teritoriálních vod na sklonku studené války v 80. letech (Švédsko je neutrálním státem). Stavba všech plavidel proběhla ve švédské loděnici Karlskronavarvet (součást loděnice Kockums) v Karlskroně. Stavba prototypové jednotky \"Visby\" začala roku 1995 a v červnu 2000 byla loď spuštěna na vodu. Stavba plavidel však byla velmi náročná, takže došlo k výraznému zdržení a prodražení stavebního programu. Jako první byly do služby přijaty 16. prosince 2009 korvety \"Helsingborg\" a \"Härnösand\". Opce na plánovanou šestou jednotku \"Uddevalla\" (K36) nebyla pro nedostatek financí uplatněna. Původně mělo být pět korvet optimalizováno pro ničení min a ponorek, přičemž korveta \"Karlstad\" měla být specializována pro ničení hladinových lodí. Po škrtech a omezení počtu objednaných plavidel na pět bylo rozhodnuto, že všechny korvety ponesou vybavení pro plnění všech těchto rolí. Jednotky třídy \"Visby\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "U třídy \"Visby\" byl kladen velký důraz na vlastnosti stealth, tedy jejich obtížnou zjistitelnost radary a dalšími senzory. V jejich konstrukci jsou významně zastoupeny lamináty a kompozitní materiály, díky čemuž mají poloviční výtlak oproti jiným korvetám srovnatelné velikosti. Pro testování zvolených řešení byla využita experimentální loď HMS \"Smyge\". Korvety nesou bojový řídící systém Saab 9LV Mk.3E, 3D přehledový radar Saab Sea GIRAFFE AMB (koncepce PESA), systém řízení palby Saab CEROS 200, průzkumný systém Condor CS-3701, dále trupový sonar C-Tech C-Tech CHMS-90 a sonar s měnitelnou hloubkou ponoru C-Tech CVDS-26. Data ze sonarů jsou integrována v systému Hydra od společnosti General Dynamics Canada. Vybaveny jsou rovněž vrhači klamných cílů Rheinmetall MASS. Všechny zbraně jsou v klidovém stavu ukryty v trupu lodi. Ve speciálně tvarované věži na přídi je umístěn 57mm/70 kanón Bofors SAK Mk.3 s dostřelem 17 km. Dále nesou osm podzvukových protilodních střel RBS-15 Mk.2 s dosahem 200 km a čtyři pevné 400mm torpédomety Saab, ze kterých jsou odpalována protiponorková torpéda Saab Tp 45. Dále mohou být neseny námořní miny a hlubinné pumy. Korvety nenesou protiletadlové řízené střely, ale lze je instalovat dodatečně (vybrán měl být jihoafrický typ Umkhonto s dosahem 10 km). Pro vyhledávání min slouží dálkově ovládané podmořské drony Double Eagle Mk.III a pro jejich likvidaci drony Atlas Elektronik Seafox. Na zádi jsou vybaveny přistávací plochou pro jeden vrtulník (obvykle AgustaWestland AW109). Vrtulník může na palubě dotankovat, chybí však hangár pro jeho uskladnění. Pohonný systém koncepce CODOG tvoří čtyři plynové turbíny Honeywell TF50A o celkovém výkonu 16 000 kW a dva diesely MTU 16V 2000 N90 o celkovém výkonu 2600 kW, které před převodovky pohánějí dvě vodní trysky Kamewa. Elektrickou energii dodávají tři dieselgenerátory o celkovém výkonu 810 kW. Při použití turbín korvety dosahují nejvyšší rychlosti až 35 uzlů, zatímco jejich ekonomická rychlost je 15 uzlů. Dosah je 2300 nám. mil při 15 uzlech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Visby je třída korvet švédského námořnictva. Jsou navrženy pro plnění širokého spektra úkolů — zejména likvidaci ponorek, lodí a min. Velkou pozornost si získaly širokým uplatněním opatření na redukci signatur (stealth). Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Jejich stavba byla zahájena roku 1995, náročný vývoj se však potýkal s opakovanými zdrženími. První dvě korvety tohoto typu proto byly do služby přijaty roku 2009. Třída \"Visby\" patří s rychlostí 35 uzlů mezi nejrychlejší korvety světa. Zároveň jsou řazeny mezi nejlepší současné korvety.", "tgt_summary": "The \"Visby\" class is the latest class of corvette to be adopted by the Swedish Navy after the and corvettes. The ship's design heavily emphasizes low visibility, radar cross-section and infrared signature. The first ship in the class is named after Visby, the main city on the island of Gotland. The class has received widespread international attention because of its capabilities as a stealth ship. ", "id": 2238728}
{"src_title": "Vinohrady (Praha)", "tgt_title": "Vinohrady", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Pod názvem Viničné Hory byly od roku 1788 samostatným územním celkem, od zavedení obecních samospráv v roce 1849 obcí. V roce 1867 byly přejmenovány na Královské Vinohrady (německy \"Königliche Weinberge\"). Vinohrady jsou pojmenovány podle středověkých vinic, které byly na jejich jihozápadních svazích za branami města nad Koňským trhem, dnešním Václavským náměstím. Jménem „Královské Vinohrady“ měla být zvěčněna zásluha českého krále Karla IV. o vznik zdejšího vinohradnictví. V roce 1875 byla tato obec rozdělena na dvě části s názvy Královské Vinohrady I. (pozdější Žižkov) a Královské Vinohrady II., které po roce 1877, kdy byl pro Královské Vinohrady I. přijat název Žižkov, dostaly původní název Královské Vinohrady a v roce 1879 byly povýšeny na královské město. V 19. století, až do rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918, se centralistická Vídeň bránila konkurenci rostoucí Prahy zakládáním samostatných královských měst místo jejich spojení s ní – tak bylo založeno i královské město Vinohrady. Po zahájení bourání pražských hradeb na počátku 70. let 19. století se zde směrem od Národního muzea rozvíjela bytová výstavba vzmáhajících se středních a horních vrstev. Vinohrady rostly zejména od 80. let předminulého do 20. let minulého století, od kdy výstavba pokračovala dále na východ, na Ohradu a Malešice. Královské Vinohrady se prudce rozvíjely a postupně se staly čtvrtým největším městem v českých zemích: v roce 1880 měly ještě 14 831 obyvatel, o deset let později jich bylo 34 531 a v roce 1900 už měly 52 504 obyvatel. K roku 1905 měly 66 550 obyvatel (z toho 4 769 Němců), roku 1910 77 120, v roce 1913 měly přes 84 tisíc obyvatel a do roku 1922 k 90 tisícům obyvatel. Začátkem roku 1922 byly spolu s dalšími obcemi přičleněny k Velké Praze. Poté byly přejmenovány vinohradské ulice pojmenované po významných českých osobnostech (např. Palackého, Brandlova, Komenského, Dobrovského aj.), aby se zamezilo nejednoznačnosti v rámci Velké Prahy. Z té doby pocházejí názvy vinohradských ulic po státech a hlavních městech spojeneckých států Dohody (Anglická, Americká, Italská, Uruguayská, Jugoslávská, Bruselská, Bělehradská, Římská, Londýnská aj.). V roce 1949 byla západní část Královských Vinohrad zahrnuta do obvodu Praha 2, velmi podobného dnešnímu obvodu a městské části Praha 2. Východní část Královských Vinohrad tvořila samostatný správní obvod Praha 12. V roce 1960 zůstala část Královských Vinohrad západně od vodárny v obvodě Praha 2 (s Vyšehradem, částí Nuslí a Nového Města), východní část byla rozdělena mezi Prahu 3 (tvořenou Žižkovem a částí Strašnic) a Prahu 10 (jejímž centrem jsou Vršovice). Hranicí mezi Prahou 3 a Prahou 10 se stala Korunní a Šrobárova ulice. Drobné části území připadly i do obvodů Praha 1 (pruh mezi směry magistrály u horního konce Václavského náměstí, budovy Federálního shromáždění a Smetanova divadla, nyní Státní opery) a Praha 4 (okolí severní části Závišovy ulice, v trojúhelníku železničních tratí u Nuselských schodů, kde končí Nuselský pivovar, zde u podjezdu do Nuslí bývala kdysi železniční zastávka pro Královské Vinohrady přímo na železničním mostě, jejíž budova dosud stojí). Rozdělením mezi pět obvodů (a později i mezi pět stejnojmenných městských částí) drží Vinohrady absolutní rekord mezi pražskými čtvrtěmi. Žádná jiná není rozdělena mezi pět, a dokonce ani mezi čtyři správní jednotky (pouze pět pražských katastrálních území je rozděleno vždy mezi tři městské části). Snaha oprostit se od dobově ideologicky nežádoucích asociací vyústila při reorganizaci obvodů Prahy v roce 1960 ke zrušení přívlastku \"Královské\", k velké nelibosti vinohradských rodáků i ostatních obyvatel této čtvrti (na oficiálních dokumentech – křestních a rodných listech – nebyl tento přívlastek uváděn již od roku 1945, ve snaze odstranit vše německé a tedy i vzpomínku na dobu „císařpána“). Původní název zůstal dodnes zachován například v názvu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a v hojném množství na starších červenobílých domovních popisných číslech (např. Londýnská 506, Praha 12 – Královské Vinohrady). O obnovení původního názvu čtvrti dnes usiluje místní společnost strany Koruna Česká.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "V roce 1897 byla na Vinohradech zavedena tramvajová trať mezi Muzeem a Florou. V letech 1978 a 1980 byly Vinohrady napojeny na síť metra (trasa A). V roce 1992 byl těsně u hranice Vinohrad vybudován Žižkovský vysílač. Vinohrady jsou dopravně obslouženy linkou metra A, konkrétně stanicemi Náměstí Míru, Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského, a okrajově též linkou C (I. P. Pavlova), dále pak tramvajovou dopravou (linky 4, 6, 10, 11, 16, 22, okrajově 5 a 26). Autobusová doprava je omezena, s výjimkou linky 135, 136 a linek ve východním cípu čtvrti. Noční dopravu zajišťují tramvaje. V katastrálním území Vinohrady se nachází téměř celé hlavní pražské nádraží (včetně budovy, v níž sídlí Drážní úřad, i provozní budovy přiléhající k ulici Seifertově a kromě nové odbavovací haly), pod západní částí Vinohrad vede trojice Vinohradských železničních tunelů, které spojují hlavní nádraží s vršovickým a smíchovským nádražím. Na druhé ze jmenovaných tratí v jižním cípu Vinohrad u hranice s Nuslemi bylo v letech 1888 až 1944 v provozu nevelké nádraží Praha-Královské Vinohrady.", "section_level": 1}, {"title": "Území Vinohrad, významné budovy a prostranství.", "content": "Centrum Vinohrad tvoří náměstí Míru, Vinohradská třída a park Riegrovy sady.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vinohrady (do roku 1960 Královské Vinohrady) jsou od roku 1922 městská čtvrť a katastrální území hlavního města Prahy. Leží východně od Nového Města, na severu sousedí se Žižkovem, na východě se Strašnicemi, na jihu s Vršovicemi a na jihozápadě s Nuslemi. ", "tgt_summary": "Královské Vinohrady (in English literally \"Royal Vineyards\" ) is a cadastral district in Prague. It is so named because the area was once covered in vineyards dating from the 14th century. Vinohrady lies in the municipal and administrative districts of Prague 2 (west part), Prague 3 (north-east part) and Prague 10 (south-east part), little parts also of Prague 1 (Prague State Opera and Federal Assembly of Czechoslovakia) and Prague 4 (near Nusle). Between 1788–1867 it was called \"Viničné Hory\" (Vineyard Mountains). From 1867 to 1968 it was called Královské Vinohrady (\"Royal Vineyards\"). In 1875, Královské Vinohrady was divided into two parts, Královské Vinohrady I and Královské Vinohrady II, the part I was renamed to Žižkov and the part II to Královské Vinohrady in 1877. In 1922 Královské Vinohrady was made part of Prague as district XII. In 1949, the west part was conjoined with Prague 2 and the east part remain separate district Prague 12. In 1960, where Prague division was reduced from 16 to 10 administrative districts, the north part of Prague 12 was conjoined with Žižkov into Prague 3 and the south part was joined to Prague 10. Local patriots say that the real reason was that Královské Vinohrady was known as a \"bourgeois\" district and thus politically unreliable for the then-ruling Communist Party of Czechoslovakia. ", "id": 1951110}
{"src_title": "Vilém z Rožmberka", "tgt_title": "William of Rosenberg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a mládí.", "content": "Narodil se 10. března 1535 na zámku Schützendorf v Horních Rakousích jako syn vladaře rožmberského domu Jošta III. z Rožmberka a jeho druhé manželky Anny z Rogendorfu. Jméno dostal po svém strýci a prastrýci z matčiny strany. Když Vilémův otec 15. října 1539 zemřel, ujal se vladařství nad rožmberským dominiem i poručnictví strýc Petr V. z Rožmberka. Ač byl poručník plný dobrých úmyslů ve prospěch Vilémova budoucího vládnutí, brzy docházelo k neshodám mezi ním a ovdovělou Annou z Rogendorfu. Výsledkem více než rok trvajících konfliktů se stala dohoda, podle které musel Petr z Rožmberka vyplatit vdově její věno zvýšené na částku 9000 zlatých rýnských. Anna se poté musela odstěhovat z rožmberských panství a ztratila také jakýkoliv vliv na výchovu svých dětí. Rodinné spory nejvíce poznamenaly tehdy šestiletého Viléma. Protože Petr z Rožmberka se sám nemohl ujmout výchovy dětí, musel najít nějaké jiné řešení. Zatímco ostatní sourozenci (včetně mladšího bratra Petra Voka) našli útočiště v Jindřichově Hradci u příbuzné Anny Rožmberské z Hradce, Viléma strýc poslal nejdříve do školy v Mladé", "section_level": 2}, {"title": "Rožmberský vladař.", "content": "Po ukončení vzdělání v Pasově Vilém na jaře 1551 procestoval s asi desetičlenným doprovodem pod vedením hofmistra Mikuláše Stolinského z Kopist jižní Německo, Rakousko a Moravu, kde s pomocí svých příbuzných a přátel navazoval kontakty s představiteli habsburského dvora, stavovskými předáky a příslušníky významných šlechtických rodů. Po této nezbytné přípravě byl Vilém Ferdinandem I. předčasně zplnoletněn a získal list, který jeho poručníkům ukládal, aby mu o svátku svatého Jiří (tehdy 23. dubna) předali jako právoplatnému dědici jeho majetek. Z vážných důvodů se Vilémovo převzetí zděděného majetku nakonec mírně oddálilo, ale 12. května 1551 byl Vilém jako nový rožmberský vladař slavnostně nastolen. Majetku, který zdědil, se žádný jiný šlechtický majetek nevyrovnal. Na jeho statcích žilo podle odhadu asi 12 000 osedlých, což bylo asi 9 % obyvatel tehdejších Čech. Brzy poté čekala na šestnáctiletého Viléma první významná zahraniční cesta, když byl členem", "section_level": 2}, {"title": "Spor o vedení stavovské obce.", "content": "V polovině 16. století se rozhořel spor o vedení české stavovské obce a Vilém z Rožmberka byl jedním z jeho hlavních účastníků. Počátky sporu je potřeba hledat v roce 1548, kdy Jindřichu IV. z Plavna římskoněmecký císař Karel V. udělil knížecí titul. Jindřich si obratem nechal titul potvrdit i u českého krále Ferdinanda I. a dokonce se mu podařilo do nově revidovaného zemského zřízení vtělit výsadu o přednosti knížat před všemi ostatními členy panského stavu. To zpochybnilo dosavadní hierarchii, kde již tradičně zaujímali první místo mezi pány rožmberští vladařové. Vilém se do sporu mohl zapojit teprve po svém návratu z Itálie, kdy začal", "section_level": 2}, {"title": "První a druhý sňatek.", "content": "Brzy poté, co Vilém uspěl v konfliktu s pány z Plavna, začal plánovat sňatek. Během svých studií navázal blízký vztah s brunšvickým vévodou Erichem II. a jeho nejmladší sestra Kateřina se měla stát Vilémovou vyvolenou. Určitou komplikaci představovalo jejich rozdílné náboženské vyznání. Zatímco Vilém patřil k umírněným katolíkům, Kateřina byla luteránka. Případná jazyková bariéra nehrála žádnou roli, protože Vilém uměl velmi dobře německy i latinsky. Poprvé se navzájem setkali v únoru 1557, kdy Vilém dorazil do Mündenu na zásnuby. Spolu s ním dorazil i početný doprovod šlechtických přátel, dvořanů a služebníků, který čítal téměř padesát osob. Po dojednání potřebných náležitostí proběhla v Mündenu 28. února 1557 svatba. Brzy po svatbě Kateřina onemocněla a přes pobyt v již tehdy vyhlášených lázních Karlovy Vary 10. května 1559 zemřela. Přestože podle některých informací se tak mělo stát při předčasném porodu, je otázkou, zda v tomto případě nebylo spíše přání otcem myšlenky. Potřeba zajistit pokračování rožmberského rodu vedla Viléma k tomu, aby poté, co se vzpamatoval z této ztráty, začal hledat novou nevěstu. Už na jaře roku 1560", "section_level": 2}, {"title": "Tažení do Uher.", "content": "V polovině 60. let 16. století postupně rostlo napětí na osmansko-uherské hranici. Už od konce roku 1565 přicházely odtud poplašné zprávy, které na rok 1566 předvídaly velký turecký útok. Při přípravě na něj se Maxmiliánovi II. podařilo získat neobvykle štědrou podporu papeže, španělského krále Filipa II. a říšských knížat. Také v Čechách se k tažení do Uher připravovala zemská hotovost, jejíž většina však z důvodu liknavosti zůstala doma a byla určena k obraně země při nepřátelskému vpádu. Výpravy do Uher se tak zúčastnili především šlechtici se svým doprovodem a pluk zákopníků. Velitelem (nejvyšším polním hejtmanem) českého vojska se stal Vilém z Rožmberka. Sám Vilém táhl do pole v čele vlastního třítisícového kontingentu. Turecké vojsko vedené sultánem Sulejmanem I. mezitím vyrazilo k uherské hranici. V odhadu jeho velikosti se historikové dodnes nemohou shodnout (odhaduje se 60 000–300 000 vojáků), rozhodně ale významně převyšovalo síly Maxmiliána II. a jeho spojenců. Pohraniční pevnost Szigetvár a jejich 2500 obránců v čele s Vilémovým švagrem Mikulášem Zrinským neměla představovat větší překážku. Více", "section_level": 2}, {"title": "Kandidatura na polský trůn.", "content": "Počátky úvah o Vilémově kandidatuře na polský trůn spadají do doby jeho působení v čele habsburské diplomatické mise, která měla připravit kandidaturu císařova syna arcivévody Arnošta na polský trůn. Po úmrtí polského krále Zikmunda II. Augusta 7. července 1572 byl Vilém spolu s Vratislavem z Pernštejna určen za vůdce slavnostního poselstva, které mělo přesvědčit polský volební sněm o výhodách habsburské kandidatury. Poselstvo vyrazilo z Třeboně 17. srpna 1572 a údajně čítalo 80 kočárů a přes 400 mužů. Samotného Viléma doprovázel dvůr čítající kolem 50 pánů a rytířů. Aby pro něj i v zahraničí byl zajištěn dostatečný komfort stolování, doprovázel výpravu i vůz vezoucí asi 200 kusů stříbrného nádobí. Přes výsledný neúspěch mise, králem byl nakonec zvolen francouzský princ Jindřich z Valois, získal si Vilém během jejího trvání určité sympatie a dobré jméno. Mezi jeho příznivce patřili především", "section_level": 2}, {"title": "Spor o českou konfesi.", "content": "Střetávání habsburského centralismu se stavovským dualismem vedlo v druhé polovině 16. století ke zvyšování napětí v českých zemích. Náboženské otázky hrály při těchto sporech až druhotnou roli, jejich vliv byl přesto nezanedbatelný. K otevřené konfrontaci došlo na sněmu v roce 1575, který se zapsal do českých dějin jako nejvýznamnější sněm 2. poloviny 16. století. Protestantská šlechtická opozice tvořená především novoutrakvisty a českými bratry se pokusila shodnout na jednotném věroučném programu, který by předložila císaři ke schválení. Výsledkem jejich jednání se stala v květnu 1575 \"Česká konfese\". Jednalo se o kompromis různých náboženských směrů, které převládaly mezi českými nekatolíky. Záměrně volená co nejobecnější stylizace propůjčovala konfesi širší dosah a trvalejší platnost. Ve chvíli, kdy maximalistický program novoutrakvistické části stavů nabyl konkrétní podoby a jakmile se ukázalo, jaké by byly mocenské důsledky jeho prosazení, vedl k rychlému rozdělení stavovské obce. Proti novoutrakvistům se postavili společně katolíci se staroutrakvisty. Křehkou jednotu novoutrakvistické a bratrské šlechty se podařilo narušit, když představitelé Jednoty bratrské předali císaři pouhé čtyři dny po předložení \"České konfese\" vlastní bratrskou konfesi. Císař Maxmilián", "section_level": 2}, {"title": "Třetí sňatek.", "content": "Vědomí vlastní (ale i bratrovy) bezdětnosti vedlo k tomu, že se Vilém po čtrnáctiletém vdovství rozhodl uzavřít třetí sňatek. Vyvolenou se stala Anna Marie Bádenská, sestra vládnoucího bádenského markraběte Filipa II. Bádenského. Jako sirotek byla mladá markraběnka vychovávána na dvoře mnichovských Wittelsbachů. Na rozdíl od předchozích dvou manželek, byla jeho vyvolená katoličkou. Přesto se výběr manželky nesetkal s porozuměním většiny Habsburků, kteří se obávali zkomplikování mezinárodních vztahů středoevropské monarchie. Viléma diplomaticky podpořil Ferdinand Tyrolský a sňatek se tak mohl uskutečnit. Dne 23. srpna 1577 byla", "section_level": 2}, {"title": "Řád Zlatého rouna a čtvrtý sňatek.", "content": "Během let Vilém postupně přecházel od velkorysé náboženské tolerance k jednostranné náboženské vyhraněnosti. Jejím projevem bylo i přijetí jezuitského odchovance Jindřicha Domináčka z Písnice, který v letech 1582–1587 zastával úřad rožmberského hejtmana. Ani tehdy se Vilém nestal fanatickým katolíkem a politickým zájmům dával přednost před náboženskou důsledností. Zásluhy Viléma z Rožmberka ocenil španělský král Filip II. na konci roku 1584, kdy jej přijal do elitního padesátičlenného Řádu Zlatého rouna. Samotný promoční obřad se konal o půl roku později v Praze. Stal se tak 256. rytířem řádu a po Vratislavu z", "section_level": 2}, {"title": "Poslední diplomatická mise.", "content": "Když na konci roku 1586 zemřel polský král Štěpán Báthory, upadlo Polsko už po třetí během posledních patnácti let do období interregna (bezkráloví). O uvolněný trůn se ucházelo několik nápadníků. Habsburkové (arcivévodové Ferdinand, Matyáš, Arnošt a Maxmilián III.), švédský princ a následník Zikmund III. Vasa a ruský car Fjodor I. Zatímco většina polské šlechty vedené velkým korunním hejtmanem Janem Zamoyskim se v srpnu 1587 vyslovila pro švédského prince Zikmunda Vasu, menšina seskupená kolem rodu Zborowských si zvolila rakouského arciknížete Maxmiliána. Ten vsadil na rychlou vojenskou operaci a s malým vojskem vtrhl do Polska s úmyslem nechat se v Krakově korunovat. Útok se však nezdařil a Maxmiliánovo vojsko muselo ustoupit do Slezska, kde bylo 24. ledna 1588 v bitvě u Byčiny poraženo Janem Zamoyskim. Sám Maxmilián byl v bitvě zajat. Porážka u Byčiny notně otřásla habsburskou prestiží. V dalších měsících zvažoval císař násilné řešení situace za použití vojsk všech habsburských zemí. Vilém z Rožmberka, který se od počátku stavěl k Maxmiliánově", "section_level": 2}, {"title": "Smrt a pohřeb.", "content": "V závěru svého života projevoval Vilém zvláštní přízeň katolické církvi a zvláště pak jezuitům. Jim v srpnu 1591 postoupil českokrumlovský kostel svatého Víta, ve kterém si přál být pohřben po boku své třetí manželky Anny Marie Bádenské. V prosinci téhož roku se zúčastnil založení jezuitské koleje v Chomutově. Výrazně také finančně podpořil bratra své čtvrté manželky Jana z Pernštejna. Ještě před smrtí se podařilo definitivně urovnat odcizení mezi Vilémem a jeho mladším bratrem Petrem Vokem způsobené Petrovou konverzí k Jednotě bratrské. Bylo tak zažehnáno nebezpečí, že by se na úkor Petra Voka stali Vilémovými dědici katoličtí Pernštejnové. Poslední dny svého života strávil Vilém z Rožmberka v Rožmberském paláci na Pražském hradě. Přes své přání, aby se mohl vrátit do Českého Krumlova, jeho nemocemi vysílené tělo už nebylo schopno cesty. Vilém zemřel krátce před polednem 31. srpna 1592 ve věku 57 let. Příčinou smrti byla vodnatelnost a souchotiny. Po smrti bylo tělo ustrojeno do smutečního oděvu a několik týdnů vystaveno v kostele sv. Jiří na Pražském hradě.", "section_level": 2}, {"title": "Dědicové.", "content": "Bezprostředně po převzetí dominia Petr Vok vědomě navázal na Vilémovo vladařství. Bez nejmenších námitek uznal jeho odkazy, především v zaopatření vdovy Polyxeny. Spolu se staršími dluhy Petra Voka dosahovalo celkové zadlužení astronomické částky 1 000 000 míšeňských kop. Za hospodářskými obtížemi se skrývaly především obrovské náklady na politickou kariéru a reprezentaci, které výnos z rožmberského dominia nestačil pokrýt. Aby alespoň na čas unikl věřitelům, formálně převedl Petr Vok po Vilémově smrti většinu svého majetku na svou manželku", "section_level": 2}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Vilém věrně sloužil svému panovníkovi, ale i své zemi a stavovské obci. Cíl své politiky spatřoval v nalezení vnitřní rovnováhy v nábožensky rozdělené zemi a v prosazení „obecného dobra“. Po vymření vládnoucí Jagellonské dynastie v Polsku se dvakrát (v letech 1573 a 1575) stal kandidátem na polský královský trůn. Stal se tak jediným českým pánem či politikem, který kandidoval na trůn sousední země. Přes lákavost vidiny královského titulu měl Vilém dostatek prozíravosti, aby si uvědomil nereálnost této představy. V zájmu zachování skutečných jistot na ni rezignoval a spokojil se s úlohou nejvyššího purkrabího a českého „místokrále“. Ve svých funkcích nejvyššího komorníka a později nejvyššího purkrabího si spíše než jako královský úředník počínal jako sebevědomý a uznávaný reprezentant stavů. Doba Vilémovy", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářská politika.", "content": "Jak se panovníkům počátkem novověku dařilo zajistit mír v zemi, ztrácela šlechta svůj vojenský význam, hrady přestavovala na pohodlnější zámky a šlechtic se z válečníka stával velkostatkářem či podnikatelem. Již v době působení Vilémových poručníků se začala na rožmberském dominiu provádět aktivní hospodářská politika. V dané době ji představoval především rozvoj vrchnostenského pivovarnictví. Stavba nového pivovaru byla tehdy zahájena v Helfenburku a i jinde dochází k rozšiřování pivovarských provozů. Z důvodu podpory odbytu rožmberského piva zakázali poručníci poddaným odběr jiného než panského piva. Po převzetí statků pokračoval Vilém z Rožmberka v hospodářské politice svých poručníků. Kromě dalších omezení poddaných, kteří měli své výrobky i to co vypěstovali prodávat jen v rožmberských městech, pokračoval v „pivovarské ofenzivě“ a začal budovat nové panské pivovary v Českém Krumlově, Třeboni, Lomnici nad Lužnicí i jinde. Zároveň v těchto městech postupně likvidoval měšťanskou pivovarnickou konkurenci. Měšťanské pivovary směly působit jen tam, kde nemohly panským pivovarům škodit. Rozvoj pivovarnictví zvyšoval poptávku po pšenici, jejíž nedostatek Vilém řešil", "section_level": 1}, {"title": "Kulturní zájmy a mecenát.", "content": "Při budování rodové knihovny Vilém preferoval její obsahovou kvalitu před reprezentativností. Nikdy se nestal (na rozdíl od svého mladšího bratra) typickým renesančním sběratelem knih. Právě střídmost a praktičnost vedla", "section_level": 1}, {"title": "Odraz v literatuře a umění.", "content": "Život Viléma z Rožmberka se odrazil mimo jiné v kronikářských dílech jeho současníků. Nejvýznamnějším z nich byl Václav Březan, který osobě Viléma z Rožmberka věnoval jeden z dílů své pětidílné \"Historie Rožmberské\". Také smrt a pohřeb Viléma z Rožmberka se stal příležitostí, při které mnozí autoři oslavili vznešenost zemřelého. Brzy po Vilémově smrti vyšla sbírka básní \"Epicedia in obitum... Gulielmi Ursini de Rosenbergo\" (\"Smuteční písně k pohřebnímu obřadu Viléma Ursina z Rožmberka\"), která oslavovala nejen urozenost a bohatství zesnulého, ale i jeho bohulibost, štědrost a politický rozhled. Mezi přispěvateli byl i básník, botanik a lékař Adam Zalužanský ze Zalužan. Jeho úmrtí věnoval svou báseň i Balthasar Exner. Třináct let po Vilémově smrti vyšel tiskem sborník veršů Jana Černovického obsahující báseň \"Cento funebris in obitum\" (\"Pohřební báseň k zádušní mši\"), kterou složil u příležitosti jeho pohřbu. Téměř dvě stě let (do roku 1780) si na své vydání počkaly verše Gabriela Svěchina z Paumberka věnované zemřelému rožmberskému vladaři. Jako přísného a nesmlouvavého vládce nad celým rožmberským dominiem ztvárnil Viléma František Kožík v novele \"Třetí noc\". Postava Viléma z Rožmberka vystupuje i v románové trilogii spisovatelky Niny Bonhardové tvořené knihami \"Tanec rabů\", \"Selský mor\" a \"Polyxena\". Ve filmu \"Svatby pana Voka\" z roku 1970 jej ztvárnil herec Otakar Brousek starší. V roce 2011 se jeho podobizna objevila na čtyřicetidevítikorunové poštovní známce na aršíku \"Rožmberský rok – Petr Vok z Rožmberka, Vilém Vok z Rožmberka\". Výtvarný návrh známky vyhotovil Oldřich Kulhánek a rytinu provedl Miloš Ondráček. Vilém z Rožmberka se stal také námětem jedné ze čtyř pamětních medailí vydaných Českou mincovnou. V tomtéž roce probíhala od 19. května ve Valdštejnské jízdárně v Praze výstava \"Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami\". V rámci ní bylo vystaveno mnoho s Vilémem z Rožmberka souvisejících artefaktů např. i dosud nikdy nevystavený a umělecky mimořádně kvalitní posmrtný portrét Viléma z Rožmberka. Postava Viléma z Rožmberka inspirovala divadelníky z Českého Krumlova, kde 16. června 2006 na slavnostech pětilisté růže měla premiéru divadelní hra Františka Zborníka \"Dvojí pravda o Vilémovi z Rožmberka\". Pravidelně je Vilém z Rožmberka připomínán při pravidelných slavnostech pětilisté růže, kterých se každoročně účastní více než 23 000 českých i zahraničních návštěvníků. Zatímco v letech 1991–1994 to byl návrat Viléma z Rožmberka do Českého Krumlova z italské výpravy v roce 1552 a třetí sňatek a Annou Marií Bádenskou v roce 1578, v letech 1998–2000 byl připomenut poslední pobyt Viléma z Rožmberka v Českém Krumlově před jeho smrtí v roce 1592. V roce 2001 byly Slavnosti pětilisté růže ve znamení diplomatické cesty Viléma z Rožmberka do Polska v roce 1576 a v následujícím roce opětovně připomenuly Vilémovu cestu na Apeninský poloostrov. V letech 2006–2010 to byly další události z Vilémova života jako spojení Českého Krumlova s Latránem v roce 1555 nebo čtvrtá Vilémova svatba s Polyxenou z Lobkovic v roce 1587.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém z Rožmberka (; 10. března 1535 zámek Schützendorf v Horních Rakousích – 31. srpna 1592 Praha) byl český politik a představitel českých stavů ze šlechtického rodu Rožmberků. V nábožensky citlivém českém předbělohorském prostředí patřil k předním vůdcům umírněných katolíků. ", "tgt_summary": "William of Rosenberg (; 10 March 1535 – 1592), was a Bohemian nobleman. He served as High Treasurer and High Burgrave of Bohemia.", "id": 305360}
{"src_title": "Jensen Ackles", "tgt_title": "Jensen Ackles", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se Alanu Rogerovi a Donně Joan Acklesovým, má bratra a sestru, pochází z irsko-britské rodiny. Vystudoval střední školu Lloyda V. Berknera v Richardsonu v Texasu, kde byl také hráčem baseballu a lakrosu. Před tím, než se odstěhoval do Los Angeles, kde se stal hercem, měl v plánu vystudovat sportovní medicínu a být psychoterapeutem. Na plno se tedy začal věnovat herectví a dostal role v seriálech \"Mr. Rhodes\", \"Sladké údolí\" (orig. \"Sweet Valley High\") a \"Cybill\". Po nich přišla role pro něj doslova vyšitá, a to v seriálu \"Tak jde čas\" (orig. \"Days of Our Lives\"), za kterou byl oceněn a nominován při mnoha slavnostních vyhlášeních. V roce 2000 s natáčením tohoto seriálu skončil a věnoval se sériím o slavné zpěvačce Marilyn Monroe. V roce 2005 hrál v hororu \" Cesta ke zlu\" (orig. \"Devour\"), který vyšel na DVD a v roce 2007 v \"psychologické komedii\" \"Ten Inch Hero\", která je nezávislým snímkem a doposud byla možnost ji vidět jen na festivalech. O její další distribuci se jedná. Poté se zúčastnil konkurzu k seriálu \"Smallville\", kde se ucházel o hlavní roli Clarka Kenta, ale nakonec zvítězil Tom Welling. V seriálu se přesto objevil a to v roli Jasona Teaguea. Zahrál si i roli C. J. v seriálu \"Dawsonův svět\" (orig. \"Dawson's Creek\"). Jeho prozatím největší a nejznámější rolí je Dean Winchester, jedna z hlavních postav v seriálu \"Lovci duchů\" (orig. \"Supernatural\"). V roce 2009 hrál v remaku hororu \"Krvavý Valentýn\" (orig. \"My Bloody Valentine\") a v roce 2010 daboval anglický originál kresleného filmu \"Batman vs. Red Hood.\" Jensen má za sebou i první divadelní roli, když se představil v inscenaci \"Pár správných chlapů\" v roli vojáka Daniela Kaffeeho v roce 2007.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1998 chodil s herečkou Jessicou Simpson. Během let 2003 až 2005 chodil s polskou modelkou Joannou Krupou. Od roku 2006 chodil s herečkou Danneel Ackles (Harris), se kterou se oženil 15. května 2010. Mají spolu dceru Justice Jay (nar. 30. května 2013) a dvojčata, syna Zeppelin Bram a dceru Arrow Rhodes (nar. 2. prosince 2016). Ackles je spolumajitelem pivnice v Dripping Springs v Texasu. Jedná se rodinný podnik, který vlastní se svojí manželkou a příbuznými. Název jejich podniku je Family Business Beer Company\".\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Jensen Ross Ackles (* 1. března 1978, Dallas, Texas) je americký herec. Proslavil se především jako Dean Winchester v seriálu \"Lovci duchů,\" Eric Brady v telenovele \"Tak jde čas,\" za kterou získal několik nominací na cenu Daytime Emmy, dále jako Jason Teague v seriálu \"Smallville\" a Alec McDowell v seriálu \"Dark Angel\". Zahrál si také ve filmu \"Krvavý Valentýn.\"", "tgt_summary": "Jensen Ross Ackles (born March 1, 1978) is an American actor, singer and director. He has appeared on television as Dean Winchester in The CW horror fantasy series \"Supernatural\", Eric Brady in \"Days of Our Lives\", which earned him several Daytime Emmy Award nominations, Alec/X5-494 in \"Dark Angel\" and Jason Teague in \"Smallville\". He also starred as the lead in the box office success \"My Bloody Valentine 3D\" and provided the voice of Jason Todd in the popular animated film \"\".", "id": 1791051}
{"src_title": "Alexandrina Bádenská", "tgt_title": "Princess Alexandrine of Baden", "src_document": [{"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zasnoubení.", "content": "Před svým nástupem na trůn byl Alexandr II. Nikolajevič poslán do Bádenska, aby se představil jako Alexandrinin nápadník. Alexandrina už se sama považovala za jeho snoubenku, protože proběhla všechna předběžná jednání. Po cestě do Bádenska však Alexandr navštívil hesensko-darmstadtský dvůr, kde se setkal s Marií Hesenskou, se kterou se nakonec oženil namísto Alexandriny. Na naléhání svého bratra prince Alberta si začal dědičný princ Arnošt Sasko-Kobursko-Gothajský hledat vhodnou nevěstu. Albert věřil, že manželství bude pro bratra vhodné: \"V každém případě budete muset nést řetězy, a to pro Vás bude určitě dobré... Čím těžší a pevnější, tím lépe pro Vás. Manželský pár k sobě musí být připoután, musí být neoddělitelný a musí žít pouze pro sebe.\" S ohledem na tuto radu (ačkoli byl Albert pokárán, za to, že radí starším), začal Arnošt s hledáním. Arnošt však onemocněl pohlavní chorobou, způsobenou četnými mileneckými poměry; Albert mu proto radil, aby se neženil, dokud nebude plně uzdraven. Varoval ho také, že by jeho pokračující promiskuita mohla vést k tomu, že nebude moci mít děti. Arnošt čekal několik let, než se oženil. 13. května 1842 se Arnošt v Karlsruhe oženil s Alexandrinou Bádenskou. Ke zděšení bratra a švagrové, královny Viktorie, se však Arnošt po svatbě \"neusadil\". Alexandrina všechny manželovy chyby přijala dosti vesele a začala být divoce oddaná Arnoštovi, který se stále více potýkal s okolním světem.", "section_level": 2}, {"title": "Následnictví a bezdětnost.", "content": "Arnošt se stal po otcově smrti v roce 1844 novým vévodou. Pár odcestoval do Windsoru na návštěvu příbuzných. Lady Eleanor Stanleyová, jedna z Viktoriiných dvorních dam, napsala své matce: \"...vévoda není v pořádku, říkají, a rozhodně vypadá hrozně nemocně...při setkání nám však velmi zdvořile potřásl rukama a zdálo se, že je v dobré náladě z toho, že je se svým bratrem. Vévodkyně [Alexandrina] řekla lady Duoro, že byla v Ems v naději, že počne syna a dědice, ale zatím to nemělo žádný účinek; byli jsme docela pobavení, jak jednoduše to říkala, ale zdá se, že je to velmi milá a hezká osoba.\" Vztah páru byl v té době slovy Charlotte Zeepvatové \"tak bezmračný, jak to kdy bylo\". Během cest po windsorských farmách se Alexandrina nachladila a manželé museli Anglii brzy opustit. Lady Eleanor Stanleyová to okomentovala: \"[Alexandrina] byla při loučení velmi milá a všechny kolem nás zlíbala; vypadala velmi křehce, byla bílá jako prostěradlo a bylo by vhodnější, kdyby byla ve své posteli, než aby se vydala na dlouhou cestu. Loučení s královskou rodinou nebylo tak smutné, jak jsem očekávala; spousta polibků, ale žádné slzy\". Královna Viktorie litovala, že musí odjet, protože Arnošta z věrnosti Albertovi milovala a Alexandrinu přijala jako sestru. Viktorie si vybrala Arnošta jako kmotra své druhé dcery Alice a byl následně očekáván v Anglii v dubnu 1859 na její biřmování. Přestože Viktorie dychtila znovu vidět jeho manželku, a ačkoli byla na předchozí rok naplánována její návštěva, Arnošt se rozhodl, že ji nepřiveze. Bylo zřejmé, že jak se stále zmenšovaly šance na potomky, Arnošt se o svou manželku stále méně zajímal. Manželství se ukázalo jako bezdětné. Ačkoli bylo více než pravděpodobné, že chyba je na Arnoštově straně (kvůli pohlavní nemoci, kterou onemocněl před svatbou), zdálo se, že Alexandrina bez pochyb přijala, že bezdětnost je její chybou.", "section_level": 2}, {"title": "Aféry.", "content": "Arnošt i v manželství pokračoval ve svých četných mimomanželských poměrech. Alexandrina mu však zůstala věrnou manželkou a rozhodla se ignorovat jeho vztahy, o nichž věděla. V jednu chvíli měl Arnošt dvě milenky a žil s nimi a Alexandrinou \"v neuvěřitelné domácnosti, díky které se stal pro smích všem kromě jejich rodiny\". Ačkoli Viktorie Alexandrinu milovala, byla zděšena její ochotou přijmout jeho zálety: \"Chování strýce A. je naprosto obludné a musím tetu velmi vinit. Ještě mi nepsali - ale když to udělají, budu muset psát velmi rozhodně\".", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Postupem let se Arnoštovo chování a způsob oblékání stále častěji stávalo terčem žertů pro mladší generace. Marie, dcera Arnoštova synovce a nástupce vévody Alfréda, později na Arnošta vzpomínala jako na \"starého elegána, stlačeného do na jeho objem příliš těsných šatů, nepohodlně sevřených v pase, s cylindrem, citronově zbarvenými rukavicemi a růžovým poupětem v klopě\". Arnošt Ludvík Hesenský vzpomínal, jak Alexandrina chodila za svým manželem a volala: \"Arnošte, můj poklade\"; to způsobilo zvláštní rozpaky u jubilea ve Windsoru v roce 1887, když manžel neteře prince Alfréda, velkokníže Sergej Alexandrovič, napodoboval Alexandrinu a volal na Arnošta Ludvíka \"Arnošte, můj poklade\", aniž by si uvědomil, že se vévoda blíží z druhého konce místnosti: \"Viděl můj zděšený výraz a otočil se, a pak jsme oba utekli do různých místností. Vybuchl jsem smíchy, ale Sergej se po dlouhou dobu zoufale bál, jestli ho strýc slyšel\". Arnošt zemřel 22. srpna 1893 po krátké nemoci. Alexandrina manžela přežila o jedenáct let a zemřela 20. prosince 1904. Pohřbena byla ve vévodském mauzoleu Friedhof am Glockenberg v Coburgu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandrina Bádenská (\"Alexandrine Luise Amalie Friederike Elisabeth Sophie;\" 6. prosince 1820 Karlsruhe – 20. prosince 1904 Coburg) byla sňatkem s vévodou Arnoštem II. sasko-kobursko-gothajskou vévodkyní. Narodila se jako nejstarší potomek velkovévody Leopolda I. Bádenského a jeho manželky Žofie Vilemíny Švédské.", "tgt_summary": "Princess Alexandrine of Baden (Alexandrine Luise Amalie Friederike Elisabeth Sophie; 6 December 1820 – 20 December 1904) was the Duchess of Saxe-Coburg and Gotha as the wife of Ernest II. She was the eldest child of Leopold, Grand Duke of Baden, and his wife Princess Sophie of Sweden.", "id": 976195}
{"src_title": "Ralph Firman", "tgt_title": "Ralph Firman", "src_document": [{"title": "Kariéra před F1.", "content": "Začínal na motokárách, nejdříve se stal juniorským a pak seniorským britským mistrem v tomto oboru. Poté, v roce 1993 usedl za volant formule Vauxhall Junior, tento šampionát hned vyhrál a zároveň vyhrál testovací jízdu ve formuli McLaren. Další rok jezdil už v seniorské kategorii formule Vauxhall, kde jezdil za Paul Stewart Racing. Vybojoval čtvrté místo v šampionátu a postoupil do britské F3. Přesvědčil všechny o svém talentu, ale nejen to. Také se mu povedlo v této soutěži porazit Cristiana da Mattu a Juana Pabla Montoyu. V roce 1996 se mu povedlo také vyhrát GP Macaa proti Pedru de la Rosovi, Jarnu Trullimu nebo Nicku Heidfeldovi. Nemohl ovšem dál závodit v Evropě a tak šel závodit do Japonska. V roce 2002 vyhrál s týmem PIAA Nakajima titul ve formuli Nippon. Z Japonska ho vytáhl tým Formule 1 Jordan.", "section_level": 1}, {"title": "Formule 1.", "content": "K jeho prvnímu startu ve vysněné soutěži mu hodně pomohla shoda náhod. Jordan potřeboval udržet hlavního sponzora, značku cigaret Benson&Hedges a ten měl podmínku, mít v týmu alespoň jednoho britského jezdce. Až na několik závodů, ve kterých se Fisichellovi, novému parťákovi dařilo, Firman moc za ním nezaostával. V GP Španělska dokonce získal svůj první, ale i poslední bod. Na kvalifikaci na VC Maďarska havaroval v rychlosti 220 km/h a musel ho nahradit maďarský jezdec Zsolt Baumgartner. Dále se objevil už jen v několika závodech a žádný bod si v nich nepřipsal.", "section_level": 1}, {"title": "Kompletní výsledky ve Formuli 1.", "content": "tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou zajetí nejrychlejšího kola v závodě", "section_level": 1}], "src_summary": "Ralph David Firman Jr. (* 20. května 1975 Norfolk, Velká Británie) byl jezdcem stáje Jordan ve Formuli 1. Nyní bydlí v Londýně. ", "tgt_summary": "Ralph David Firman Jr. (born 20 May 1975) is an English-born former racing driver who raced under Irish citizenship (his mother Angela is from Ireland) and an Irish-issued racing licence. Earlier in his career he raced under a British licence. His father, Ralph Firman Sr., co-founded the Van Diemen racecar constructor with Ross Ambrose, father of V8 Supercars champion Marcos, then more recently founded RFR. He is married to Aldís Kristín Árnadóttir, an Icelandic UK-educated lawyer. Ralph's sister, Natasha, is also a racing driver.", "id": 1923765}
{"src_title": "Evropské hlavní město kultury", "tgt_title": "European Capital of Culture", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "S myšlenkou sblížit evropská města je projekt Evropské město kultury představen 13. července 1985 na Radě Evropské unie pod iniciativou řecké ministryně kultury Meliny Mercouriové. Od té doby se změnilo nahlížení na tuto iniciativu mezi obyvateli evropských měst a kulturní a sociálně ekonomický přínos tohoto titulu pro město stále roste díky velkému počtu návštěvníků, které přináší. V roce 1990 ministři kultury zahájili akci zvanou \"Evropský kulturní měsíc\". Tato událost byla podobná Evropskému městu kultury, ale trvala kratší dobu a navíc byla určena zemím mimo Evropskou unii. V roce 1991 vytvořili organizátoři různých Evropských měst kultury síť, která dovolovala výměnu a porovnávání informací pro budoucí organizátory. Tato síť vypracovala v roce 1994 studii o přínosu Evropských měst kultury od jejich vytvoření. V roce 1999 bylo Evropské město kultury přejmenováno na Evropské hlavní město kultury a bylo financováno programem Kultura 2000. 25. května stejného roku evropský parlament navrhl začlenit tuto událost v rámec Evropského společenství a představil nový postup výběru Evropských hlavních měst kultury v období 2005–2019. Tento návrh byl přijat, a proto každý členský stát má možnost hostit Evropské hlavní město kultury nejméně jednou. Zástupci Evropských hlavních měst kultury, Evropských měsíců kultury, zástupci kandidátských měst a síť hlavních měst kultury mimo Evropskou unii vytvořili síť Evropských hlavních měst a Měsíců kultury (ECCM), což je nevládní organizace se sídlem na ministerstvu kultury v Lucemburku. Jejím hlavní cílem je zajišťovat výměnu poznatků a zkušeností mezi hlavními městy kultury, poskytnout nezbytnou dokumentaci a pomáhat budoucím Evropským hlavním městům kultury.", "section_level": 1}], "src_summary": "Titul Evropské hlavní město kultury je vždy na jeden rok propůjčován Evropskou unií jednomu či více evropským městům, která tak mají po celý rok možnost představit Evropě svůj kulturní život a jeho rozvoj. Původně byla tato města volena na základě kulturní historie, naplánovaných akcích a schopnosti projekt podpořit finančními prostředky a infrastrukturou. Nová studie z roku 2004 nyní považuje udělení titulu spíše jako podnět ke kulturnímu vývoji a změnám v daném městě.", "tgt_summary": "A European Capital of Culture is a city designated by the European Union (EU) for a period of one calendar year during which it organises a series of cultural events with a strong pan-European dimension. ", "id": 197571}
{"src_title": "Otto Wichterle", "tgt_title": "Otto Wichterle", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Otto Wichterle se narodil 27. října 1913. Pocházel ze zámožné rodiny prostějovských podnikatelů a jeho otec Karel Wichterle byl spolumajitelem firmy Wichterle a Kovářík (Wikov). Matka Pravoslava byla dcerou Jana Podivínského, zemského poslance a majitele velkostatku Kostelec na Hané, její dědeček Tomáš byl také poslancem a zakladatelem cukrovaru ve Vrbátkách a sladovny v Prostějově. Otto byl spolu s bratrem Janem nejmladší ze všech dětí Karla Wichterleho a jeho ženy Pravoslavy Podivínské. Otto neměl ani mnoho kamarádů. V šesti letech v důsledku šoku, když téměř utonul v jezírku močůvky, trpěl horečkami, které neustupovaly celé léto. Rodinný lékař nařídil klid na lůžku a předpovídal mu jeden rok života. Po roce, kdy byl Otto stále naživu a dokonce horečky částečně polevily, začala za ním domů docházet učitelka Vlková a probírala s ním a jeho bratrem Janem látku obecné školy. Po dalších dvou letech (kdy stále neumíral) nastoupil v roce 1921 Otto do obecné školy na Kollárce – po přezkoušení ředitelem rovnou do páté třídy. Následně i přes svůj nízký věk (devět let) nastoupil na Státní gymnázium v Prostějově. Jeho situace ve třídě byla opravdu nezáviděníhodná – byl daleko nejmladší (ostatním ve třídě bylo zpravidla jedenáct) a nejmenší, a nesměl se kamarádit s kluky z ulice. Během dvou let se to vyrovnalo a v tercii začal Otto hrát tenis. Stal se členem juniorského tenisového mužstva, které se v Prostějově zformovalo. Tenisem trávil téměř veškerý svůj volný čas, což se začalo brzy projevovat na prospěchu. Do oktávy se ale vzpamatoval natolik, že odmaturoval s vyznamenáním. Ze školních předmětů ho nejvíce bavila matematika a fyzika, naopak nejméně se věnoval latině a řečtině.", "section_level": 1}, {"title": "Na vysoké škole.", "content": "Po maturitě byl Otto rozhodnut pokračovat na vysoké škole, ale neměl žádný vyhraněný zájem. Jediné, čím si byl jistý, bylo, že by chtěl na vysoké škole uplatnit svůj zájem o matematiku. Vybral si proto strojírenství, podal přihlášku do Prahy a začal brát soukromé hodiny deskriptivní geometrie, ze které se žádala zkouška. Vše nasvědčovalo tomu, že Otto nastoupí dráhu strojního inženýra. To by se ale nesměl se svými záměry svěřit svému příteli Součkovi. Ten mu studium na strojírenství vylíčil ve velmi chmurných barvách a doporučil mu studium chemie. Dle jeho názoru bylo toto studium zajímavější a prostředí chemické fakulty bylo více nakloněno samostatné vědecké práci studentů, což Wichterleho jednoznačně lákalo. Proto si Otto podal přihlášku i na fakultu Chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze (dnešní Vysoká škola chemicko-technologická v Praze). Na fakultu byl přijat, a tak na podzim roku 1931 započal své studium chemie.", "section_level": 1}, {"title": "Politika na škole.", "content": "Vysoká škola přivedla Ottu také k zájmu o politiku a problematiku vysokoškolského vzdělávání. Jako člen Spolku posluchačů inženýrství chemie (SPICH) byl udiven, že se na valném shromáždění SPICH nejednalo o řadě aktuálních studijních otázek. Z jeho iniciativy byla zřízena školská a kulturní komise, kterou vedl. Ve třetím ročníku uspořádal debatní schůzi na téma „Nedostatky v organizaci studia“, které se zúčastnila většina profesorů a docentů školy. Vyložil všechny rozpory v osnově (laboratorní cvičení začínala dříve než příslušná teorie) a navrhl zde dvě alternativy rozložení předmětů během celého studia. Nikdo z profesorů však nereagoval podle jeho představ. Byli přednesenými návrhy dokonce pobouřeni, protože znamenaly ústup od tradice. Nástup Hitlera k moci a počínající ohrožení republiky se projevily také ve SPICHu. Stejně jako v jiných studentských spolcích i zde vznikly dva neslučitelné tábory. Neexistoval žádný politický střed, pouze levice a pravice. Neznamenalo to však, že všichni byli buď fašisty, nebo komunisty. Těch, kteří byli organizováni v politických stranách, bylo jen po málu. Otto se dostal jasně na stranu levice, ne však díky svému politickému smýšlení, ale proto, že levice měla zájem o zlepšení výuky na škole. Záhy se Wichterle dostal do vedení levice a v roce 1935 byl levicovým kandidátem na předsedu SPICH. Levice se usnesla, že pokud volby vyhrají, nabídnou pravici poměrné zastoupení ve výboru spolku. Hlasování vyhrál Wichterle rozdílem jediného hlasu. Ve svém programovém prohlášení pak nabídl pravici dohodnuté poměrné, tj. téměř poloviční zastoupení ve výboru. Představitelé pravice to však odmítli, a tak se SPICH stal prvním levicovým spolkem na ČVUT (jinak všechny spolky zůstaly tradičně pravicové).", "section_level": 2}, {"title": "Po povýšení.", "content": "Svou diplomovou práci tvořil Wichterle pod vedením profesora Emila Votočka, významného chemika a učitele té doby a spolutvůrce českého chemického názvosloví. Prof. Votoček také Wichterleho silně ovlivnil svým nesmlouvavým hájením svobody vědeckého bádání. Po složení státní (inženýrské) zkoušky v roce 1935 pokračoval ve studiu a publikoval pět prací orientovaných především na deriváty sacharidů, pro dosažení doktorátu by dle tehdejších norem stačila pouze jedna z těchto prací. V červnu 1936 pak promoval na doktora technických věd. Votoček mu nabídl místo docenta a vedení laboratoří druhého ročníku, a tak Wichterle na škole setrval až do jejího uzavření 17. listopadu 1939. Po dvou letech pod vedením Votočka, kdy naděje na místo řádného asistenta na jeho fakultě byla mizivá, mu Votoček doporučil lékařskou fakultu, kde se rýsovala možnost vzniku nového oboru – biochemie. Wichterle se proto pustil do studia medicíny. Bez větší námahy absolvoval biologická cvičení a následné zkoušky, z chemie dostal bez jakékoli přípravy dostatečnou (pouze proto, že měl k analytické chemii zcela odlišný přístup než zkoušející). Zkoušku z anatomie však již absolvovat nestihl, měl za sebou obě povinné pitvy a byl ke zkoušce připraven, ale termín zkoušky měl na podzim 1939, takže uzavření vysokých škol mu zkoušku překazilo. Wichterle tedy stále zůstával asistentem Votočka, dokonce by se dalo říci i oblíbencem. Otto získal u Votočka první učitelské zkušenosti, když působil jako „přednáškový asistent“. Tato funkce obnášela přípravu demonstračních pokusů a vzorců na tabuli, ale také zastupování profesora při nečekané absenci. To se také stalo 11. listopadu 1939, v den smrti Jana Opletala, kdy vyzval studenty, aby místo přednášky šli do ulic. V roce 1938 se oženil. Jeho ženou se stala Linda Zahradníková, vystudovaná zubní lékařka. Měli dva syny, Ivana (*1939) a Kamila (*1941).", "section_level": 2}, {"title": "Působení ve Zlíně.", "content": "Po 17. listopadu byly vysoké školy neprodyšně uzavřeny (všechny chemické aparatury zůstaly uvnitř) a po popravách a deportacích studentů následovalo i zatýkání vysokoškolských učitelů, především těch, kteří si hned nenašli zaměstnání. V polovině prosince baťovské laboratoře nabídly Ottovi místo ve Výzkumných chemických dílnách firmy Baťa (již podruhé, neboť Wichterle zprvu odmítal, protože chtěl zůstat na škole). Wichterleho manželka Linda však měla averzi vůči zlínské materialistické společnosti, a tak Otto váhal. Když pak ale v Praze začala další vlna zatýkání, okamžitě odjel do Zlína sepsat smlouvu. Do zaměstnání nastoupil 2. ledna 1940, jeho vedoucím byl docent Stanislav Landa. Wichterle na něj vzpomíná jako na vynikajícího chemika i skvělého vedoucího. Landa souhlasil s tím, že tematiku výzkumu si bude Otto určovat výhradně sám a bude moci výsledky publikovat. Přesto se chtěl Wichterle zabývat i tématy významnými i pro firmu. Zaměřil se proto na prověření Carothersových patentů o Nylonu 66. Tento nylon však měl jeden základní problém, nedala se z něj spřádat vlákna. Wichterlovi velmi pomohlo, že mohl vycházet z prací s monosacharidy u Votočka, které měly s polyamidovými vlákny společné rysy. Hned při jednom z prvních pokusů se podařilo připravit makromolekulární polyamid, jehož tavenina se dala táhnout na dlouhá pevná vlákna. Díky tomuto úspěchu byli Wichterlovi přiděleni další pracovníci a vzniklo oddělení nových hmot. V tomto novém oddělení se připravila metoda průmyslové výroby této nové látky – bylo třeba zajistit co nejlevnější způsob výroby potřebných surovin, především kaprolaktamu (základní látky potřebné k výrobě Nylonu 6). V červnu dalšího roku se už spřádala příze a v tzv. jednotkovém provozu vznikly dokonce první ponožky a dámské punčochy. Punčochářští odborníci byli přesvědčeni, že paty a špičky se musí zesílit bavlnou a syntetickou přízi pokládali za méně hodnotnou náhražku hedvábí. Po půlroce nošení se však bavlna ze „zesílených“ pat a špiček vydrolila a samotný polyamid zůstal nedotčen. Přes tyto úspěchy čeští představitelé firmy naléhali, aby se tento výzkum udržel před Němci v tajnosti, ale aby se intenzivně pokračovalo ve sbírání technologických podkladů k jejich aplikaci hned po válce. Nemohl proto vzniknout větší poloprovoz a další výzkum probíhal v poměrně stísněných podmínkách. Nylon se začal průmyslově vyrábět až po válce pod názvem Silon, nejprve jen malé objemy, ale zanedlouho byla v provozu linka vyrábějící desítky tisíc tun nylonu ročně.", "section_level": 1}, {"title": "Zatýkání.", "content": "V prosinci 1942 začalo zatýkání i ve Zlíně, zdejší Gestapo se pokoušelo o likvidaci odboje. Wichterle se v té době účastnil pravidelných schůzek u ing. Kouteckého, kde se poslouchala vážná hudba a také se sledovaly pohyby front a zprávy ze zahraničí, nikdy se zde však nemluvilo o organizované odbojové činnosti. Nutno dodat, že Wichterle neměl pocit, že by byl příslušníkem komunistické organizace ani když četl vypůjčeného Engelsova Anti-Duehringa. Koutecký byl jako velitel této „odbojové buňky“ zatčen jako první. Byl podroben strašnému Sonderbehandlungu (tzv. zvláštnímu zacházení), ale ani tehdy nevyzradil žádná jména, a aby se vyhnul dalšímu týrání, oběsil se ve své cele. Gestapo však k jeho mrtvole přivedlo nic netušící manželku a jejího zhroucení využili k zjištění všech jmen. 21. prosince byl Wichterle zatčen, ale díky štěstí a korespondenci s německým chemikem Langenbeckem nebyl poslán do koncentračního tábora, ale byl pouze uvězněn, a to na čtyři měsíce. V té době už za sebou nacisté měli prohry na východní frontě, nad Zlínem se objevovaly americké letouny a bylo jasné, že se blíží konec války. S koncem války skončilo Wichterlovo působení ve Zlíně, především proto, že se do vedení firmy dostali jeho odpůrci.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečné období.", "content": "Krátce po válce (už v červnu 1945) se Wichterle vrátil do Prahy, aby zjistil, jaký je stav na vysokých školách. Vybavení laboratoří sice nebylo zničeno, ale původní budova byla v hrozném stavu. Wichterle byl odhodlaný obnovit výuku na vysoké škole. Spolu s docentem Lukešem museli nejprve najít vhodnou budovu. V improvizovaných podmínkách v části Ústavu organické chemie v Horské ulici zřídili laboratoře posluchačů a už během prázdnin se tu začaly střídat turnusy studentů. Nebyly však k dispozici žádné návody ke cvičení, proto Wichterle trávil většinu svých večerů sepisováním návodů pro základní preparativní práce. Začala tak vznikat první skripta pro organickou i anorganickou chemii, která svým pojetím předbíhala dobu. Později sám napsal dokonce německou a ruskou verzi těchto učebnic. Učebnice průběžně vylepšoval až do roku 1958, kdy byl propuštěn z vysokých škol. Spolu s Lukešem se pokusil zcela od základů změnit výuku na vysokých školách. Na svých poválečných přednáškách zavedl průběžné testy a zkoušky se staly jen formalitou, která doplňovala celkové hodnocení. Tato metoda však neuspěla – kvůli konservatismu profesorů, ale také proto, že toto průběžné hodnocení se dalo jen špatně politicky ovlivnit a bez milosti ukázalo, že „správná“ politická příslušnost neznamená dobré studijní výsledky - dokonce, že tomu je naopak. Souběžně s dosazováním členů komunistické strany do vedení školy přibývalo Wichterlovi konfliktů a nepřátel. Když byl novým rektorem jmenován Vladimír Maděra, začala politická čistka vedoucí i k propuštění Otty Wichterla dne 31. srpna 1958. I přes odvolání nepozbyla výpověď platnosti. Wichterle poté získal vědecký azyl na Československé akademii věd, kde vládlo přece jen politicky liberálnější prostředí než na vysokých školách. Dne 4. prosince téhož roku byl Wichterle jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV), z níž se vyvinul Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH) v Praze 6 na Petřinách. Wichterle se pak stal jeho ředitelem (až do tzv. normalizace) a strůjcem většiny jeho úspěchů. Profesor Wichterle vždy hájil nezbytnost širokého základního výzkumu a svobody vědeckého bádání. Vždy zdůrazňoval, že nové praktické výsledky se rodí zejména z rozvoje a mistrovského ovládnutí určité metodiky a teorie, zatímco od počátku násilně cílený či aplikovaný výzkum tyto výsledky nemívá. Tyto principy, které poznal již při svých začátcích v ústavu fy Baťa ve Zlíně, pak po roce 1948 odvážně hájil i při působení jako vysokoškolský profesor a po roce 1958 jako vědecký pracovník tehdejší ČSAV. Po listopadu 1989 prof. Wichterle jako nově zvolený prezident ČSAV varoval před nebezpečím tržního zneužívání vědy.", "section_level": 1}, {"title": "Kontaktní čočky.", "content": "Nejznámějším vynálezem Otty Wichterla jsou gelové kontaktní čočky. Prvním impulsem k práci na vývoji měkkých kontaktních čoček byl jeho náhodný rozhovor ve vlaku cestou z Olomouce do Prahy roku 1952. Spolucestující (dr. Pur) četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Wichterle si uvědomil, že lepším materiálem pro implantát než ušlechtilé kovy by byla umělá hmota. Začal tedy rozvíjet teorii o trojrozměrném hydrofilním polymeru, který by byl pro oko dobře snesitelný. Jako nejvhodnější se jevil HEMA gel (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel), který pohlcoval asi 40 % vody, byl průhledný a měl dobré mechanické vlastnosti. Problém byl s jeho zpracováním. Nejprve se gel lil do forem, čočky se však při otevírání forem trhaly a měly nepravidelné okraje. Pak přišel rok 1958, Wichterle byl z VŠCHT propuštěn a tamější výzkum hydrofilních gelů a čoček byl zlikvidován. Spolu s Wichterlem pak do ÚMCH odešlo mnoho jeho spolupracovníků, mezi nimi i Drahoslav Lím, a výzkum pokračoval pod záštitou ÚMCH. Na půdě ústavu pak vznikla nová metoda – odlévání gelu do skleněných forem. Získala se tak čočka s přesnou optikou ve střední části. Některé čočky oko téměř nedráždily, ale výtěžky byly stále malé kvůli složitému obrušování okrajů. První čočky byly již aplikovány i na pacientech 2. oční kliniky v Praze za spolupráce s doktorem Maxmiliánem Dreifusem. Prokázalo se tak, že měkké čočky mohou poskytnout dokonalou korekci zraku a jsou pacienty poměrně dobře snášeny. Ministerstvo zdravotnictví však výzkum i přes Wichterlovo naléhání v roce 1961 zrušilo kvůli malým výtěžkům. V té době Wichterla napadl úplně nový způsob zpracování HEMA gelu, odlévání v rotujících otevřených formách, ale protože na obzoru nebyla žádná možnost pokračování v realizačním vývoji na půdě ČSAV, začal se Wichterle touto metodou zabývat doma. Na konci roku 1961 se mu v jeho bytě podařilo podat důkaz, že lze kvalitní kontaktní čočky vyrobit s minimálními náklady metodou monomerního odstředivého odlévání v rotujících formách. Tento první přístroj na výrobu kontaktních čoček je velmi známý, jedná se o aparaturu sestavenou z dětské stavebnice Merkur nejprve s dynamem z jízdního kola jako motorkem a poté i s motorkem z gramofonu. Po úspěšné zkoušce těchto čoček (opět na klinice u dr. Dreifuse) napadlo Wichterleho, že nyní se nejedná pouze o službu zdravotnictví, ale že s výrobou čoček souvisí velké hospodářské zájmy především v USA. K podobným závěrům došly i státní instituce, a proto byl Wichterle vybízen k rozvinutí výzkumu čoček ve větší míře v ÚMCH. Vymohl si tedy čtyřicet pracovníků a působiště mimo ústav, protože tvrdil, že tento výzkum nepatří na půdu ústavu Akademie věd.", "section_level": 1}, {"title": "Licenční smlouva.", "content": "Od roku 1963, kdy už byly metody výroby dovedeny téměř k dokonalosti, se zájem o kontaktní čočky a také důvěra v ně zvyšovaly. Dostavila se i odezva z USA a po několika měsících jednání byla 12. března 1965 v Praze podepsána licenční smlouva s Robertem Morrisonem a National Patent Development Corporation (NPDC), zastupovanou Martinem Pollakem a Jeromem Feldmanem. Ti založili akciovou společnost Flexible Contact Lens Corporation, jejímž sublicenčním partnerem se pak v roce 1966 stala firma Bausch & Lomb, jeden z nejvýznamnějších výrobců kontaktních čoček dnešní doby. Když v březnu 1971 Food and Drug Administration vydala povolení k uvedení čoček na americký trh, akcie firmy B & L stouply tak prudce, že akciový kapitál firmy narostl přes noc o 250 milionů dolarů.", "section_level": 2}, {"title": "Wichterle a totalitní režim.", "content": "Události roku 1968 výrazně ovlivnily vývoj Československa a také Wichterlův život. V lednu se uvolnila politická situace a pracovníci Akademie se postupně začali scházet a vznikl i Svaz vědeckých pracovníků (Wichterle byl zvolen předsedou přípravného výboru). Wichterle se postupně zapojil do politického dění a stal jedním z iniciátorů manifestu 2 000 slov. Zatímco Akční program KSČ byl výzvou k reformě komunistické strany, 2 000 slov obsahovaly podněty, které šly za rámec Akčního programu. Šlo o aktivizaci československé veřejnosti proti stále zjevnému tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. Méně známý než jako signatář 2 000 slov je Otto Wichterle jako poslanec České národní rady. Byl zvolen 10. července 1968 téměř jednohlasně. Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění jako bezpartijní poslanec. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada. Ve FS i ČNR setrval do konce roku 1969, kdy rezignoval. Z politiky odešel koncem roku 1969, protože nesouhlasil s prodlužováním mandátu (poslanci si odhlasovali prodloužení vlastních mandátů). Jako jediný také odmítal poslanecký plat, protože se cítil být pouze vědcem. K 21. prosinci 1969 byl Wichterle jako signatář 2 000 slov zbaven funkce ředitele ÚMCH a dále tam pracoval pouze jako řadový vědec.", "section_level": 1}, {"title": "Spory o platnost patentů.", "content": "Přestože měl Wichterle všechny své vynálezy spolehlivě zajištěny patenty, mnoho firem napříč Amerikou tyto patenty vědomě porušovalo. Šlo především o výrobu čoček soustružením z tvrdého xerogelu a jejich následné bobtnání ve vodě. NPDC v 70. letech začala vést mnoho soudních sporů proti velkým firmám, které patenty porušovaly. Žalované firmy na svou obranu podávaly zrušovací žaloby proti platnosti daných patentů, byla to pro ně jediná šance, jak uniknout těžkému finančnímu postihu. Nejdůležitějším svědkem měl být přirozeně Otto Wichterle, k čemuž byla samozřejmě nutná cesta do USA. Vzhledem k Wichterlově přítomnosti na černé listině české komunistické vlády to nebylo vůbec jednoduché. Vládní úředníci se zalekli vysokých soudních poplatků a rizika prohry, takže se v roce 1977 za zlomek hodnoty vzdali veškerých licenčních smluv a věc zcela přenechali americké straně. Avšak podmínkou bylo poskytnutí svědectví z první ruky, takže bylo Wichterlovi konečně dovoleno vycestovat. U federálního soudu, kam až se spor dostal, Wichterle během několika málo dní vyvrátil veškeré pochybnosti o pravosti patentů. Až v únoru 1982 vydal federální soud, nejvyšší instance, proti jejímuž rozhodnutí nebylo odvolání, rozsudek potvrzující platnost Wichterlových patentů, a to nejen v USA, ale i ve všech ostatních zemích. Firma NPDC tak postupně inkasovala desítky milionů dolarů, o které se již nemusela dělit s českou Akademií věd. Československé hospodářství tak přišlo přibližně o miliardu tehdejších devizových dolarů. Vládní mocipáni se ale zbavili nutnosti přiznat úspěchy spojené s účastí Akademie a zvláště se jménem Otto Wichterle.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr života.", "content": "Koncem 70. let začala pomalu opadat normalizační nenávist k Wichterlovi a opět mohl cestovat do zahraničí, nejprve pouze dvě cesty ročně, ale mohl se zúčastnit výše zmíněných soudních sporů a chemických konferencí. Zasloužená úcta mu však mohla být plně projevována až po roce 1989. V roce 1991 mu byl udělen čestný doktorát dvěma americkými univeristami, Univeristy of Illinois at Chicago v Illinois a Polytechnic University v Brooklynu v New Yorku, v 1993 Univerzitou Karlovou. Roku 1990 byl zvolen presidentem ČSAV a na této pozici setrval do roku 1993. Téhož roku byl po něm pojmenován asteroid Wichterle. Do konce svého života se snažil být ve styku s chemií, přestože se již nemohl naplno věnovat pracím v laboratoři, zajímal se o dění v oboru a rozdával rady. Až do své osmdesátky rád hrával se svou ženou tenis, ještě déle se věnoval péči o dvě zahrady včetně práce s motorovou pilou. Otto Wichterle zemřel na svém letním sídle v obci Stražisko (okr. Prostějov) 18. srpna 1998 ve věku nedožitých 85 let.", "section_level": 1}, {"title": "Prémie Otto Wichterleho.", "content": "Akademie věd České republiky uděluje tuto cenu mladým, perspektivním vědcům této organizace, kteří nepřesáhli 35 let věku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Otto Wichterle (27. října 1913 Prostějov – 18. srpna 1998 Stražisko) byl světově proslulý český vědec a vynálezce, pracující zejména v oblasti makromolekulární organické chemie, mezi jejíž zakladatele patřil. Proslulý je především svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Tyto výsledky vycházely z jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Wichterle se proslavil též objevem umělého polyamidového vlákna – silonu.", "tgt_summary": "Otto Wichterle (; 27 October 1913 – 18 August 1998) was a Czech chemist, best known for his invention of modern soft contact lenses.", "id": 2331957}
{"src_title": "Nakadžima J9N Kikka", "tgt_title": "Nakajima Kikka", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Od roku 1943 Japonsko jednalo s Německem o předávání výsledků výzkumu a vývoje. Později japonce zaujaly především letouny Me 262A a Me 163B a bylo dohodnuto pomocí ponorek převézt do Japonska dva kusy Me 163B, proudové a raketové pohonné jednotky a kompletní technickou dokumentaci. Ponorky, které vezly části strojů a dokumentaci z Německa však byly postupně potopeny, takže se do Japonska dostala jen část fotodokumentace, fotografie motoru BMW 003 a útržky technických podkladů. Na podkladě německé dokumentace se podařilo sestrojit motor Išikawadžima Ne-20 s tahem 4,66 kN. První funkční prototyp motoru Ne-20 se rozběhl 26. března 1945, přičemž u dalších výrobců vznikaly i jiné varianty motorů založených na konstrukci BMW 003. O vývoji stroje, odpovídajícího německému Me 262, bylo ve firmě Nakadžima rozhodnuto v září 1944. Nakonec byl v Japonsku vytvořen stroj, který byl německým vzorem inspirován, ale jinak s ním měl málo společného. Letoun byl celkově menší, měl odlišně tvarovaný trup a na rozdíl od Me 262 měl přímé křídlo (pro uložení v nouzových krytech ho bylo možné složit). Podvozek byl příďový, přední noha se sklápěla dozadu a hlavní podvozkové nohy se sklápěly směrem k trupu. Hlavní podvozkové nohy byly plně kryty trojdílným krytem, přední noha jednodílným krytem. Brzdy pocházely z typu Micubiši A6M. Pilotní kabinu kryl kapkovitý překryt. Palubní deska i ovladače byly dřevěné. Při startu mohly být použity dvě pomocné startovací rakety. Prototyp byl dokončen v květnu 1945 a pojížděcí zkoušky probíhaly v červenci na letecké základně Kisarazu. Letoun poprvé vzlétl 7. srpna 1945 a po přistání letoun jeho pilot Susumu Takaoka nešetřil chválou. Už při druhém letu 11. srpna ovšem došlo k havárii. Letoun startoval i s pomocnými raketovými motory, při startu měl potíže a při pokusu o jeho přerušení nestihl včas zabrzdit, opustil startovací dráhu, v příkopu přišel o podvozek a zastavil se až na břehu Tokijského zálivu. Prototyp byl těžce poškozen a o několik dní později Japonsko kapitulovalo. Další kusy se již do konce války nepodařilo dokončit, a tak si několik rozestavěných letounů odvezli Američané jako válečnou kořist ke zkouškám do USA. Díky tomu se jeden exemplář dochoval v National Air and Space Museum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nakadžima J9N Kikka (: 中島 橘花, : \"Pomerančový květ\") byl prototyp japonského dvoumotorového útočného a stíhacího stroje, jehož koncepce byla inspirována německým letounem Messerschmitt Me 262.", "tgt_summary": "The was Japan's first jet aircraft. It was developed late in World War II and the first prototype had only flown once before the end of the conflict. It was also called.", "id": 804582}
{"src_title": "Říšský prelát", "tgt_title": "Princely abbeys and imperial abbeys of the Holy Roman Empire", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Existuje několik definic říšského preláta podle šíře pohledu. V nejužším smyslu jsou říšskými preláty jen ti duchovní představení, jejichž kláštery či obdobné instituce byly zastoupeny na říšském sněmu mezi říšskými stavy a tedy platily říšskou daň, stanovenou říšskou matrikou a při sněmovních volbách jim náležel virilní knížecí nebo kuriátní prelátský hlas. V širším smyslu patří k říšským prelátům také ti bezprostřední preláti, kteří nebyli stavy v rámci celé říše, ale jen v rámci některého z říšských krajů, kde měli hlasovací právo. I tito stavové platili říšskou daň stanovenou říšskou matrikou a příslušnou matrikou krajskou. Ještě liberálnější pohled řadí mezi říšské preláty jakékoli preláty a duchovní instituce, požívajících říšskou bezprostřednost, tedy podléhajících jen císaři. Takovéto duchovní ústavy, nejčastěji ženské kláštery, náležely občas k říšskému rytířstvu nebo nebyly v rámci Svaté říše římské nijak organizovány. Tyto kláštery či obdobné řádové instituty nebyly povinny platit říšskou daň a nepatřily k říšským ani krajským stavům. Čtvrtý a nejširší pohled řadí k říšským prelátům i představitele těch klášterů, kanonií apod., kteří sami sice nebyli immediátními preláty a jejich řádové budovy s panstvími podléhaly některému suverénovi (tito preláti obvykle také patřili k zemským stavům příslušného říšského státu nebo státečku, především ale vždy odváděly daně svému zeměpánovy, jako vévodovi či hraběti, který pak zase měl vůči klášteru povinnost ochrany). Nezbytnou podmínkou pro zařazení těchto zemských prelátů mezi preláty říšské však bylo vlastnictví nějakého bezprostředního území v říši, ať už rytířského, krajského, stavovského či jiného. Tím se lišili od ostatních zemských prelátů, například od opatů či převorů všech klášterů českých. Následující seznam eviduje říšské preláty podle poslední, nejširší definice s tabulkovými daty, které je blíže charakterizují. Všichni říšští preláti a jim podřízené instituce bez rozdílu definice však přímo či skrze některé držené feudální panství podléhali bezprostředně římsko-německým panovníkům (i když částí držby nebo samotným klášterem mohli mít více zeměpánů). Z říšské bezprostřednosti jim plynuly povinnosti služby říšskému panovníkovi (latinsky \"servicium regis\"), především závazek panovníka hostit, jak dokládají i císařská apartmá nejbohatších říšských opatství, zejména těch v katolickém Švábsku. Stavovští preláti a preláti sdružení v říšských krajích museli navíc platit říšskou daň a stavět vojáky do říšské armády podle znění říšské či krajské matriky. Na druhou stranu opati, abatyše probošti, velmistři a další říšští preláti získávali z rukou císařů a papežů tzv. imunitu (latinsky \"Imunitas\"). Císařská imunita byla jen jiným výrazem pro říšskou bezprostřednost, která se týká přímo říšských prelátů (nikoli však těch, jejichž klášter apod. nebyl sám bezprostřední a bezprostřednost se vztahovala na prelátem držené feudální panství s jiným (např. rytířským) statusem. Výhodou bezprostřednosti (imunity) bylo právo obracet se v soudních a politických záležitostech přímo na císaře nebo ústřední říšské orgány (říšský sněm, říšský komorní soud apod.), osvobození od jiných než říšských daní, osobní ochrana prelátovy duchovní instituce císařem a právo výkonu nižší, obvykle však vyšší soudní pravomoci nad poddanými, často včetně hrdelního práva. Vedle císařské imunity existovala také imunita papežská, která znamenala osvobození kláštera od desátků a soudní pravomoci diecézního biskupa i arcibiskupa. Papežská imunita bývala udílena většině klášterů v celé Evropě, ne jenom říšským prelátům a vždy se vztahovala jen na budovy kláštera a jeho nejbližší okolí (často malá část města) a služebnictvo (německy tzv. \"Immunitätsbezirk\"). Na rozdíl od práva územního opatství se papežské imunitní právo nevztahovalo na širší okolí a klášterní vsi a už vůbec ne na farnosti na klášterních pozemcích, ale jen na kláštery samotné a bezprostřední příslušenství s poddanými, kteří mnohdy klášterní kostel využívali jako svůj farní. Papežové však imunitní právo říšských opatů mnohdy obohacovali o právo jisté nezávislosti klášterů a kanonií vůči představeným jejich řádu, například vůči generálním opatům. Tím se papežská imunita daná říšským prelátům obvykle lišila od imunity, kterou Svatý stolec udílel klášterům závislým ve světských záležitostech přímo na některém panovníkovi. Práva říšských prelátů se v zásadě rovnala právům ostatních říšských suverénů, jen několik málo prelátů (opat ze Sankt Gallen, německý komtur v Mainau a opat ze Saint-Claude ve Franche-Comté) smělo dokonce povyšovat do šlechtického stavu a udílet erbovní znaky.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik a dějiny.", "content": "Již první kláštery zakládané v dnešním francouzsko-německém prostoru v dobách Franské říše Merovejců a prvních Karlovců bývaly založeny z vůle krále či císaře, který se postaral o jejich zaopatření a také fungoval jako nejvyšší soudce ve sporech kláštera s jinou vrchností a jako nejvyšší světský ochránce řeholníků či řeholnic. Všechny kláštery podřízené přímo panovníkovi tedy fakticky bylo možné označit za říšská opatství. Protože však jak Franská říše, tak Svatá říše římská ve svých prvních staletích byly do značné míry centralizované (v rámci primitivních poměrů raného středověku), nebyla říšská bezprostřednost ničím zvláštním a nelišila se nijak od postavení klášterů, kanonií apod. jinde v Evropě, např. v Českých zemích. Výrazné změny přinesl teprve proces teritorializace Svaté říše římské, dovršený po pádu Štaufské dynastie v druhé polovině 13. století. Již v 10. století při vzniku kmenových vévodství podléhaly mnohé kláštery spíše vévodům než králi. Postupem času se z moci kmenových vévodů vymaňovali různí feudálové, až se nakonec poslední kmenová vévodství: Saské a Bavorské, rozpadla po klatbě uvalené na Jindřicha Lva v roce 1180. S rozpadem velkých feudálních celků a rozpadem tradičních lenních vazeb docházelo k osamostatnění mnohých klášterů a jejich představených – říšských prelátů. Paralelně s tímto procesem však postupovaly tendence zcela protichůdné: římský panovník totiž světskou ochranu klášterů často svěřoval jmenovanému fojtovi, obvykle z řad říšských hrabat či jiných říšských vládců. Navíc mnozí z říšských knížat, hrabat i pánů se sami rozhodli zakládat kláštery na svých doménách, které jim pak nezřídka sloužily za rodové hrobky a za místo, kam odcházeli neženatí a neprovdaní členové jejich rodů, aby takto našli zaopatření, často i ve funkci opata nebo abatyše. Takto se nejpozději ve 13. století vytvořila hranice mezi říšskými (bezprostředními) a ostatními preláty. Mezi říšskými opatstvími převládaly v drtivé většině kláštery benediktinů, jako kláštery nejstarší západní mnišské řehole, větší množství říšských duchovních institucí patřilo také ke světským kanoniím a konventům, dále ke kanoniím augustiniánů a premonstrátů a ke klášterům cisterciáků. Ve 13. století přibyly také dva rytířské řády: Johanité a Němečtí rytíři, kdy oba tyto řády vlastnily na území říše desítky komend, z nichž některé byly bezprostřední a ve výjimečných případech dokonce získaly důstojenství a práva říšských stavů. Nejbohatší kláštery s největšími pozemky ležely většinou v oblasti dnešního Švýcarska a také Švábska, zejména při březích Bodamského jezera. V době reformace byly mnohé říšské kláštery, konventy či kanonie zrušeny, jiné pouze ztratily své bezprostřední postavení a říšské stavovství a další se změnily na evangelické konventy (většinou ženské), které si udržely své dosavadní postavení a staly se říšskými evangelickými duchovními preláty (např. abatyše z Quedlinburgu, Gandersheimu nebo Gernrode). Některé konventy a kanonie se přidaly k říšskému rytířstvu a v jednom případě k zemskému rytířstvu starohesenskému (Kaufungen). Koncem 15. a v průběhu 16. století se zformovalo pevně postavení všech říšských stavů, preláty nevyjímaje. Stavovství bylo, až na výjimky, vázané na říšskou bezprostřednost a platbu říšské berně (\"Reichssteuer\") stanovené říšskou matrikou (\"Reichsmatrikel\"). Pevně byly stanoveny otázky hlasování na říšském sněmu s hlasem buď virilním (\"Virilstimme\") nebo podílem na hlase kuriátním (\"Kuriatstimme\"). V roce 1495 se ve Švábsku sdružily mnohé mužské i ženské kláštery do kolegia prelátů s jediným hromadným (kuriátním) hlasem v lavici říšských duchovních knížat. Počátkem 17. století přibylo ještě tzv. Kolegium prelátů porýnských se svým vlastním kuriátním hlasem. Během 16. století získalo postupně několik nejvýznamnějších prelátů (velkopřevor maltézských rytířů, opat z Ellwangenu, opat z Corvey, opat z Fuldy, opat z Kemptenu a další) virilní hlas v kurii říšských duchovních knížat, který původně přináležel jen knížatům-biskupům. Od vzniku říšských krajů v roce 1500 získali mnozí preláti hlas na některém z krajských sněmů, především pak na sněmu Švábského kraje, kde bylo klášterů a dalších řádových domů nejvíce. Zatímco během 16. století se řada říšských klášterů (Disentis, Saint Maurice, Sankt Gallen, Muri, Pfäffers aj.) dostala pod svrchovanost Švýcarského spříseženství a roku 1648 oficiálně vyloučena z říše, v následujícím století se zase někteří opati stali poddanými francouzského krále (kláštery Lure, Andlau, Murbach, Marmoutier atd.). Konfesijní příslušnost říšských teritorií, tedy i klášterních statků, byla od reformace určována pomocí „normálových roků“ (\"Normaljahr\"), ke kterým se vracely všechny velké říšské mírové dohody (např. Augsburský mír, Restituční edikt, Pražský mír nebo Vestfálský mír). Za normálový rok byly postupně prohlášeny roky 1552, 1582, 1624, 1648 a 1803. Později stanovené normálové roky obvykle znamenaly císařem daný dodatečný souhlas s postupem jedné z obou evangelických konfesí na úkor katolíků a také souhlas s předchozími nezákonnými sekularizacemi, a tedy faktickým rozkrádáním řádového majetku ze strany říšských knížat, do kterého se zapojovala i knížata katolického vyznání. Finální usnesení mimořádné říšské deputace v únoru roku 1803 znamenalo sekularizaci prakticky všech bezprostředních i mnohých dalších řádových domů v celém Německu a úplný zánik říšských prelátů jako politického stavu na sněmu Svaté říše římské. Ve zcela výjimečných případech přežily některé nestavovské kláštery a rytířské komendy až do zániku říše 6. srpna 1806.", "section_level": 1}, {"title": "Říšská bezprostřednost a stavovství.", "content": "Jednotlivé řádové domy či kolegiátní kapituly mohly požívat „více druhů říšské bezprostřednosti“. Nejžádanější bylo, když sídlo říšského preláta a jeho instituce ležely uprostřed feudálního panství, které prelátovy přímo podléhalo. Pokud ovšem příslušná instituce, například klášter, stála uprostřed většího města, bývalo běžné, že se její bezprostřednost vztahovala jen na vlastní budovy, hospodářské zázemí a zahrady. Lépe majetkově zajištěné městské kláštery disponovali pochopitelně ještě (bezprostředním) panstvím někde ve vzdálenějším okolí, často i desítky kilometrů za hradbami mateřského města. Příkladem mezi stavovskými říšskými preláty může být klášter Petershausen ve městě Kostnici s rozsáhlejším majetkem na poloostrově Bodanrück v Bodamském jezeře či klášter Svatý Ulrich a Afra v Augšpurku, vlastnící ves Haunstetten za městem (dnes součást Augšpurku). V obou uvedených příkladech bylo oddělené území rovněž plnoprávným říšským (případně i krajským) stavovským územím. Jiné stavovské kláštery, např. švýcarské Muri, od 16. století se spornou bezprostředností, vlastnily nestavovská oddělená území v říši, která nebyla jinak než majetkovou vazbou svázána se svou duchovní vrchností (v případě Muri jeho državy v rámci říšského rytířstva či panství Dettensee). I nestavovské kláštery bývaly vlastníky oddělených bezprostředních držav a často ani sami nemusely být bezprostřední, pokud šlo o klášterní budovy. Pokud jde o říšské stavovství, bývali na říšských dvorských sněmech původně zastoupeni téměř všichni bezprostřední říšští preláti. S koncem středověku a říšskou reformou roku 1495 se situace začala měnit. Říšské stavovství a tedy účast na říšských sněmech začaly být pevně vázány na platbu říšské daně, evidované od r. 1521 v říšské matrice a určené především k vydržování říšského vojska. Navíc od roku 1495 začal být virilní hlas, tedy právo účastníků hlasovat jedním hlasem sám za sebe, omezováno pouze na říšská knížata. Během 16. století byli někteří z knížecích prelátů (ne však všichni) znovu výslovně přijati mezi říšská duchovní knížata s právem hlasovat na sněmu. Těm, kteří neměli knížecí titul či jej měli, avšak nebyli přijati na uzavírající se sněm začal být, podobně jako říšským hrabatům a pánům, vyhrazen jen hlas kuriátní, tedy takový, kdy se celá kurie či kolegium dělilo o jediný hlas. Prvním prelátským kolegiem bylo kolegium bohatých prelátů ve Švábsku, vzniklé již na začátku reforem roku 1495. Druhé z kolegií, kolegium prelátů porýnských (ač ve skutečnosti zahrnovalo preláty nejen na Rýně, ale všude v říši mimo Švábsko), se zformovalo teprve kolem roku 1640 a až roku 1653 mu byl přiznán vlastní kuriátní hlas. Přijetí kolegia na sněm se uskutečnilo z důvodu vyrovnání konfesí při hlasování. Ze čtyř kolegií říšských hrabat na sněmu bylo pouze jediné – švábské – většinově katolické, zvýšení počtu prelátských kolegií na dvě tak dávalo spolu s hraběcím švábským kolegiem tři kuriátní hlasy pro katolíky odpovídající třem protestantským hlasům tří zbývajících kolegií říšských hrabat. V následujících desetiletích ovšem získali v kolegiu franckých hrabat katolíci většinu a kolegium dolnorýnsko-vestfálských hrabat se konfesijně vyrovnalo a nadále přijímalo nové členy výlučně paritně, takže poměr se změnil na 4:1 pro katolíky s jedním kolegiem neutralizovaným. Kolegium porýnských prelátů ovšem již zůstalo, nová prelátská ani hraběcí kolegia již nevznikla a na hlasovacím systému nebylo až do roku 1803 nic měněno. Předsednictví mezi preláty ve švábském kolegiu náleželo trvale opatovi z Kaisheimu, v kolegiu porýnském byl předsedou kníže-opat z Werdenu. Čtyři kláštery (Svatý Ulrich a Afra v Augšpurku, Kaisheim, Buchau a Isny) byli, alespoň po jistou dobu, členy obou kolegií zároveň. Mimo knížecí radu a obě prelátská kolegia byli preláti zcela výjimečně také členy Kolegia švábských hrabat. Do tohoto kolegia byla přijata kněžna-abatyše z dámského konventu Buchau a od roku 1613 patřil k jeho členům také opat ze Sankt Blasien v Breisgavsku, který sám sice ztratil stavovství i bezprostřednost, ale roku 1609 si zakoupil stavovské hrabství Bonndorf, za které zasedal v kolegiu jako bezprostřední hrabě. V roce 1803 po sekularizaci kláštera získal toto hrabství ještě kníže-velkopřevor maltézských rytířů z Heitersheimu, který v kolegiu švábských hrabat zasedal v letech 1803–1806, i když šlo o zasedání čistě formální, protože sněm se v závěrečných letech existence říše již nesešel. Barevně jsou označeni ti preláti a ty řádové domy, které si v rámci říšského stavovství podržely zastoupení na říšském sněmu přinejmenším do sklonku 18. století. Kláštery povýšené na biskupství a sekularizované nejsou do barevného odlišení pojaty. Přehled barev:", "section_level": 1}, {"title": "Seznam říšských prelátů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Říšská opatství, jejichž bezprostřednost zanikla do roku 1200.", "content": "Některá opatství přišla o svou bezprostřednost záhy, ještě před procesem rozštěpení (teritorializace) Svaté říše římské na konci štaufské epochy. Tehdejší přímo podřízení panovníkovi neznamenalo zdaleka takovou míru svrchovanosti a nezávislosti jako v pozdějších staletích. Z tohoto důvodu jsou tato opatství apod. vypsána odděleně.", "section_level": 2}, {"title": "Mylně uváděné říšské kláštery.", "content": "Několik klášterů ve Svaté říši římské z různých důvodů chybně označováno za říšská opatství. Na prvním místě to bylo proboštství ve vestfálském Cappenbergu, ležícím na území biskupského knížectví Münster. Proboštství sice bylo součástí biskupských domén, na rozdíl od zbytku knížectví však nespadalo pod žádný z říšských krajů. Snad tahle politicko-geografická zvláštnost vedla k tomu, že v textech mírové smlouvy z Lunéville, kde se hovoří o náhradách pro vládce z levého břehu Rýna, je Cappenberg uveden jako bezprostřední proboštství, kterým nikdy nebyl. Omyl, od té doby tradovaný v četné odborné literatuře byl ještě posílen tím, že bývalé konventní statky se v roce 1826 staly pruským stavovským panstvím Cappenberg-Scheda, zřízeným pro pruského ministra Fridricha von Stein. Za říšská bezprostřední opatství jsou též někdy označována opatství sdružená spolu s dalšími subjekty (rytíři, svobodnými vesnicemi apod.) ve Stavovské republice Kaichen (oficiálně „Svobodný soud“, něm. \"Freigericht\") v Hesensku. Ze tří klášterů: Naumburg, Ilbenstadt a Engelthal, však jen první dva zasedaly mezi zemskými stavy „republiky“ a navíc Kaichen byl sám volným lénem Friedberského purkrabství. Ilbenstadt se roku 1657 marně pokusil o získání bezprostřednosti a roku 1803 se Ilbenstadt a Engelthal staly po zániku Kaichenu a své sekularizaci staly sídelními zámky a panstvími vedlejších větví rodu Solmsů. Říšskými opatstvími ovšem nikdy nebyly. Za říšsky bezprostřední byla někdy chybně také augustiniánská kanoie Wengen u Ulmu, i když jí nebyla. Některé kláštery se neúspěšně pokusily získat říšskou bezprostřednost soudní cestou, což vedlo v literatuře rovněž k omylům. V 17. století se pokoušel o vymanění se ze závislosti na essenských abatyších ženský klášter v Rellinghausenu, o totéž se po celý vrcholný středověk pokoušel braniborský klášter Zinna a po celé říši je známo ještě více podobných případů, vedoucím k omylům. Uvedené případy nebyly říšskými preláty ani v nejširším smyslu tohoto pojmu.", "section_level": 2}, {"title": "\"Neříšští\" preláti jako říšská knížata.", "content": "Ve Svaté říši římské existovalo také několik církevních institucí, většinou soustředěných v Rakouských a Českých zemích, jejichž představitelé nebyli říšskými preláty v žádném smyslu, ačkoli pocházeli ze Svaté říše, kde ležela i jejich instituce (klášter, kapitula a podobně), chyběla jim ale bezprostřednost i říšské stavovství. Přesto ovšem získali tito duchovní hodnostáři titul říšských knížat. Jejich knížecí titul byl obdobou těch titulů světských knížat, jejichž říšský titul byl pouhým vyznamenáním s platností v celé říši (v Čechách např. Kinští či Clary-Aldringenové). Šlo o následující případy knížecích prelátů:", "section_level": 1}, {"title": "Suverénní preláti mimo Svatou říši římskou.", "content": "Svatá říše římská byla množstvím duchovních státečků a velikostí podílu biskupů a prelátů na světské moci v evropských dějinách unikátním fenoménem. Nebyla ale jedinou evropskou, kde se podařilo hodnostářům církve, nikoli nezbytně katolické, dosáhnout autonomie či dokonce nezávislosti a vladařského postavení. V západní Evropě existovalo několik klášterů silně podporovaných místními králi, jejichž představitelé se těšili statusu suveréna. Ve španělském kraji Burgos byl takovýmto „královským“ klášterem Santa Maria la Real de las Huelgas. Cisterciácká abatyše tohoto kláštera, založeného králem Alfonsem VIII., se mohla těšit z privilegia, podle něhož klášter sloužil mj. jako jedna z královských rezidencí (domicil). Ve Francii se až do francouzské revoluce těšil zvláštním privilegiím klášter Faremoutiers, založený již kolem roku 620 jako dvojklášter pro mužskou i ženskou řeholi benediktinů. Stejně jako ve španělském Huelgasu, byl pak ve Francii přiznám jednomu z klášterů titul „královský“. šlo o klášter benediktinek Fontevrault a jeho abatyše s titulem „velkoabatyše“ tradičně pocházela buď z královské rodiny nebo z řad nejvyšší francouzské šlechty. Ve východním Středomoří a východní Evropě byli suverénními preláty představitelé křižáckých duchovních řádů: Johanité a jejich státy na Kypru, Rhodu a Maltě, kterým vládl vždy velmistr řádu a Němečtí rytíři se svým řádovým státem v Pobaltí, rovněž po světské, více nežli po duchovní stránce řízeného voleným velmistrem. V pravoslavném prostředí jsou dobře známé mnišská republika Meteora a ještě v současnosti fungující republika Athos s řadou atributů skutečného státního celku. Tyto „státy“ ovšem byly nebo jsou řízené spíše komunitně, demokraticko-oligarchicky a neměly nikdy představitele panovnického střihu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Říšští preláti (německy \"Reichsprälaten\", latinsky \"Prelates imperii\") byli představitelé takových řádových či výjimečně diecézních církevních institucí, jako jsou kláštery, koleje, kapituly či komendy, kteří ve světských záležitostech podléhali pouze římsko-německým panovníkům, nikomu dalšímu. Byli to vládci malých, někdy trpasličích, do určité míry svrchovaných státečků. Jejich povinnosti i práva v mimocírkevní oblasti byly pevně zakotveny v platných zákonech Svaté říše římské. Někteří z těchto prelátů byli říšskými knížaty a někteří byli dokonce rovni knížatům-biskupům. Knížata-biskupové ovšem mezi říšské preláty nepatřili a preláti tak tvořili v rámci říšských stavů a říšských suverénů zvláštní stav. Od doby reformace se mezi říšskými preláty objevovali také evangeličtí duchovní hodnostáři.", "tgt_summary": "Princely abbeys (, \"Fürststift\") and Imperial abbeys (, \"Reichskloster\", \"Reichsstift\", \"Reichsgotthaus\") were religious establishments within the Holy Roman Empire which enjoyed the status of imperial immediacy (\"Reichsunmittelbarkeit\") and therefore were answerable directly to the Emperor. The possession of imperial immediacy came with a unique form of territorial authority known as \"Landeshoheit\", which carried with it nearly all the attributes of sovereignty.", "id": 2373180}
{"src_title": "Křivonožka vehnutá", "tgt_title": "Campylopus introflexus", "src_document": [{"title": "Popis rostliny.", "content": "Rostliny jsou 0,5–5 cm vysoké, obvykle málo vlášenité, v zelených, hustých nebo rozvolněných porostech. Vzpřímené lístky slabě odstávající za vlhka jsou 2,5–6,5 mm dlouhé, kopinaté, se šídlovitou špičkou. Čepel ve střední části listu je tvořena 5–13 řadami buněk. Žebro zaujímající cca 1/2 šířky báze a 1/3–3/4 šířky listu vybíhá v různě dlouhý, silně zubatý hyalinní chlup, za sucha zpět ohnutý, dorzálně s lištovitými výrůstky vysokými na jednu buňku. Na průřezu listu jsou ventrální hyalocyty (tvořící 1/4–1/2 šířky průřezu, ± stejně početné jako vůdčí buňky), dorzální stereidy přítomny. Buňky v horní části listu nepravidelné, rombické, krátce obdélníkovité, trojúhelníkovité a lichoběžníkovité, silnostěnné, bazální buňky ostře diferencované od horních podél šikmé linie, obdélníkovité, hyalinní, rozšířené, křídelní buňky diferencovány, tenkostěnné, hyalinní až červenohnědé, tvořící různě výrazná ouška. Vegetativní rozmnožování pomocí opadavých listů. Štět je obloukovitě zahnutý, 7–12 mm dlouhý, tobolka přímá nebo slabě zahnutá, podélně rýhovaná. Díky zalomenému hyalinnímu chlupu prakticky nezaměnitelnáý druh, matoucí mohou být pouze některé formy, které mají chlup velmi krátký.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "\"Campylopus introflexus\" preferuje kyselejší substráty, často roste na holé rašelině a písčité či rašelinné půdě. V ČR zatím spíše v nižších a středních polohách. Často roste na narušených místech, podél cest apod. Ačkoli je na území ČR i plodný, většina rozmnožování se odehrává vegetativně pomocí opadavých lístků.", "section_level": 1}, {"title": "Invaze.", "content": "\"Campylopus introflexus\" je invazní druh, šířící se do ČR ze západní Evropy (kam byl rovněž zavlečen). Primární areál se rozkládá v Jižní Americe, jižní Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. V Evropě zjištěn poprvé v roce 1941 na Britských ostrovech, v roce 1954 ve francouzské Bretani. Dostal se sem pravděpodobně s lodní dopravou. V Česku poprvé zaznamenán 1988 na Borkovických blatech u Soběslavi, od té doby se postupně šíří na vhodných lokalitách. V roce 1993 byly známy pouze 3 lokality, v roce 2006 již 71 lokalit. Oproti prozkoumanosti rozšíření cévnatých rostlin je ale bryologická prozkoumanost výrazně nižší a lze očekávat, že údaje budou značně podhodnocené. Dosud existují údaje ze všech částí Čech, na Moravu dorazil druh se zpožděním.", "section_level": 1}], "src_summary": "Křivonožka vehnutá (\"Campylopus introflexus\" (Hedw.) Brid.) je mech z čeledi dvouhrotcovitých (Dicranaceae). Popsán byl v Hedwigově Species Muscorum Frondosorum v roce 1801 jako \"Dicranum introflexus\" a v roce 1819 byl kombinací přejmenován na \"Campylopus introflexus\". ", "tgt_summary": "Campylopus introflexus, also known as the heath star moss, is a species of moss. The first description of the species was made by Johannes Hedwig as \"Dicranum introflexum\" in 1801.", "id": 1799392}
{"src_title": "Nikolaj Ivanovič Lobačevskij", "tgt_title": "Nikolai Lobachevsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Lobačevského otec Ivan Maximovič Lobačevskij byl úředníkem zeměměřičské kanceláře v Nižném Novgorodě. Když v roce 1800 zemřel, odstěhoval se malý Nikolaj se svojí matkou Praskoviou Alexandrovnou Lobačevskou a dvěma bratry do Kazaně. Zde Lobačevskij vystudoval gymnázium a poté navštěvoval nedávno založenou Kazaňskou státní univerzitu, kde v roce 1811 získal titul magistr v oboru matematika a fyzika. Během studia byl nejvíce ovlivněn svým profesorem Martinem Bartelsem. Právě Bartelsovy přednášky z dějin matematiky pravděpodobně podnítily pozdější Lobačevského zájem o Euklidovy axiomy. Koncem roku 1811 Lobačevskij vydává úvahu Teorie eliptického pohybu nebeských těles. Kromě vědeckých úkolů se věnoval také pedagogické činnosti a stal se asistentem čisté matematiky. Až do r. 1816 přednášel o teorii čísel podle Gausse a Legendra. V únoru 1816 se stal mimořádným profesorem. V dalších letech vedl semináře aritmetiky, algebry a trigonometrie, geometrie, diferenciálního a integrálního počtu. V r. 1819 se stal děkanem matematicko-fyzikální fakulty. V r. 1822 byl jmenován řádným profesorem. V r. 1824 byl vyznamenán řádem sv. Vladimíra IV. stupně. Kromě matematiky a fyziky vyučoval také astronomii. V této době Lobačevskij zpracoval rukopis učebnice \"Geometrie\", v níž se zabýval pátým Eukleidovým postulátem, ale řešení problému rovnoběžek ještě nenašel. Tato učebnice nebyla za autorova života publikována. O svém díle s názvem \"Stručný výklad základů geometrie s přísným důkazem teorémy o paralelách\" přednesl přednášku 23. února 1826. Znamenala posun v tzv. neeukleidovské geometrii. Vyslovil předpoklad, že v rovině lze k dané přímce bodem ležícím mimo tuto přímku vést alespoň dvě různé přímky, které ji neprotínají. Jeho druhá učebnice, věnovaná algebře, byla publikována až v r. 1834. Vedle nadání pro matematiku měl skvělé organizační schopnosti. Kromě pedagogické a vědecké činnosti na univerzitě vykonával řadu dalších činností: byl hlavním knihovníkem, předsedal stavební komisi, vedl fyzikální kabinet, byl redaktorem univerzitního vědeckého časopisu. V r. 1827 byl pětatřicetiletý Lobačevskij zvolen rektorem Kazaňské univerzity. V r. 1836 navštívil Kazaňskou univerzitu car Mikuláš I., který Lobačevského vyznamenal řádem sv. Anny II. stupně spojeným s právem dědičného šlechtického titulu. V r. 1836 byl povýšen do šlechtického stavu a získal svůj vlastní erb. Funkci rektora zastával až do r. 1846. Jeho zásluhou se provinční Kazaňská univerzita zařadila mezi uznávané a nejlépe hodnocené vzdělávací ústavy v Rusku. Roku 1832 se oženil s Varvarou Alexejevnou Mojsejevovou a měl s ní sedm dětí. V letech 1846–1856 byl inspektorem Kazaňského školského okruhu. V tomto období byl jeho osobní i profesionální život složitý a neradostný. Po třiceti letech služby byl zbaven všech akademických funkcí na univerzitě. Zemřely mu dvě děti, kvůli dluhům musel prodat dům a sám měl zdravotní potíže, zhoršil se mu zrak. Poslední práci nazvanou \"Pangeometrie\" diktoval již slepý svým žákům v roce 1855. Zemřel 24. 2. 1856 v Kazani. Úplné vydání jeho vědeckých spisů se podařilo realizovat až v r. 1883. Po Lobačevském je taktéž pojmenován kráter na Měsíci.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká práce.", "content": "Lobačevského největším přínosem matematice bylo objevení neeuklidovské geometrie, zejména pak prokázání nedokazatelnosti pátého Eukleidova postulátu ze zbylých čtyř. Lobačevskij konkrétně objevil jeden druh neeuklidovské geometrie, který se dnes nazývá hyperbolická geometrie. O tomto svém objevu informoval Lobačevskij poprvé 23. února 1826 na schůzce katedry fyziky a matematiky univerzity v Kazani, ale publikoval ho poprvé až na přelomu let 1829 a 1830 v časopise \"Věstník Kazaňské univerzity (Вестник Казанского университета)\". Význam Lobačevského práce byl plně doceněn až několik desítek let po jeho smrti – v podstatě až tehdy, když Albert Einstein použil zobecnění Lobačevského myšlenek k matematické formulaci svojí obecné teorie relativity. Lobačevskij napsal během svého života několik knih zabývajících se základy geometrie, z nichž nejvýznamnější je kniha \"Geometrija\". Lobačevskij se také zabýval aproximativním hledáním kořenů algebraických rovnic a objevil metodu, dnes známou pod jménem Dandelin-Gräffeova. Lobačevskij definoval pojem funkce jako korespondenci mezi dvěma obory reálných čísel ještě krátce před Dirichletem, který tuto definici zpopularizoval.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikolaj Ivanovič Lobačevskij () (1. prosince 1792, Nižnij Novgorod – 24. února 1856, Kazaň ) byl ruský matematik. Zabýval se zejména geometrií. Objevil takzvanou neeukleidovskou geometrii, čímž mimo jiné negativně rozřešil staletí trvající problém, zda je možné dokázat pátý Eukleidův postulát z předchozích čtyř.", "tgt_summary": "Nikolai Ivanovich Lobachevsky (; – ) was a Russian mathematician and geometer, known primarily for his work on hyperbolic geometry, otherwise known as Lobachevskian geometry and also his fundamental study on Dirichlet integrals known as Lobachevsky integral formula. ", "id": 1654733}
{"src_title": "Józef Elsner", "tgt_title": "Józef Elsner", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Józef Elsner se narodil 1. června 1769 v Grodkově ve Slezsku. Navštěvoval místní základní školu a zpíval v chrámovém sboru. Od roku 1781 byl žákem dominikánské klášterní školy a později studoval na jezuitském gymnáziu sv. Matěje ve Vratislavi. I zde zpíval ve sboru a učil se hře pro housle a basso continuo. Zde vznikly i jeho první skladby. Jeho moteto \"Ave Maria gratiae plena\" bylo provedeno v roce 1782 v chrámu sv. Vojtěcha ve Vratislavi. V roce 1786 vstoupil pro Teologickou fakultu Vratislavské univerzity, záhy ji však opustil, aby se věnoval studiu mediciny. Na podzim roku 1789 proto odešel do Vídně. O dva roky později však těžce onemocněl a posléze se rozhodl stát hudebníkem. Nejprve působil jako houslista v divadelním orchestru v Brně a na jaře roku 1792 se stal dirigentem Císařského a královského divadla ve Lvově. Ve Lvově setrval až do roku 1795. Ve Lvově uvedl pro scénu dvě své opery komponované na německá libreta: Die seltenen Brüder a Der verkleidete Sultan. Řídil Hudební akademii, instituci, která za jeho vedením pořádala každý týden koncerty s hudbou Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Pavla Vranického i s hudbou svojí vlastní. V létě roku 1799 se Elsner přestěhoval do Varšavy, kde se natrvalo usadil. V letech 1799–1824 byl šéfem opery Národního divadla. V divadle uvedl třicet svých oper a dva balety. V letech 1802–1806 vlastnil obchod s hudebninami, ve kterém vydal 24 svazků \"Sbírky nejlepších polských hudebních skladeb a písní\". Podílel se na organizaci symfonických koncertů ve Varšavě a přispíval teoretickými články do polských časopisů i do lipského časopisu \"Allgemeine Musikalische Zeitung\". V roce 1814 založil \"Náboženskou a národní hudební společnost\", jejímž úkolem bylo pořádání koncertů a výchova hudebníků, učitelů hudby, varhaníků a zpěváků. Vedle toho se intensivně věnoval pedagogické činnosti. Učil zpěv v Boguslawského \"Dramatické škole\" a hudební teorii a skladbu pro školách, které sám řídil: \"Základní škole hudebního a dramatického umění\" (1817–1821), \"Institutu hudby a deklamace\" (1821–1826) a na \"Hlavní hudební škole\" (1826–1831). Na této škole vychoval řadu polských skladatelů včetně Fryderyka Chopina. V letech 1835–1839 učil také na Pěvecké škole Velkého divadla a posléze v Ústavu guvernantek. Elsner byl čestným členem mnoha hudebních institucí doma i v zahraničí. Mimo jiné byl členem \"Krakovské společnosti přátel hudby\" a \"Musikverein der Universitätskirche St. Pauli\" v Lipsku Elsner projevoval zájem i otázky polského folklóru. Sbíral lidovou hudební tvorbu a snažil se zachytit melodické a rytmické vlastnosti nejen polské lidové hudby, ale i slovanského folklóru obecně. Svědčí o tom jeho publikovaná pojednání: Rozprawa o metryczności i rytmiczności języka polskiego a Rozprawa o melodii i śpiewie. Stejně jako mnoho jiných významných osobností té doby, byl členem zednářské lóže. Za zásluhy o polskou hudbu byl v roce 1823 vyznamenán řádem sv. Stanislava. Na jeho počest vydány tři medaile: 1825 (J. Majnert), 1852 (J. Herckner) a v roce 1969 (J. Stasiński). Elsner byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla od roku 1796 Klára Abt, která zemřela při narození dcery Karolíny (1797–1823). Druhou manželkou byla Karoliną Drozdowską (1784-1852), přední varšavská operní pěvkyně, se kterou měl 3 dcery. Zemřel 18. dubna 1854 ve svém domě v Elsnerówě na předměstí Varšavy. Je pochován ve Varšavě na Powązkowskim hřbitově. V rodném Grodkówě bylo vybudováno jeho museum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Józef Antoni Franciszek Elsner, znám také jako Joseph Anton Franciskus Elsner, Józef Ksawery Elsner, Joseph Xaver Elsner či Joseph Anton Franz Elsner, (1. června 1769 Grodków, Opolské vojvodství, Polsko – 18. dubna 1854 Elsnerów (dnes součást Varšavy)) byl polský skladatel německého původu, dirigent, hudební teoretik a hudební pedagog. Proslul zejména jako učitel Fryderyka Chopina.", "tgt_summary": "Józef Antoni Franciszek Elsner (sometimes \"Józef Ksawery Elsner\"; baptismal name, \"Joseph Anton Franz Elsner\"; 1 June 176918 April 1854) was a composer, music teacher, and music theoretician, active mainly in Warsaw. He was one of the first composers in Poland to weave elements of folk music into his works. ", "id": 1704128}
{"src_title": "Knipex", "tgt_title": "Knipex", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena roku 1882 Carlem Gustavem Putschem nejprve jako kovárna. Na počátku se specializovala na ruční výrobu kleští a kovářského nářadí, později také za pomoci zápustkového kování s využitím dalších strojů. V roce 1942 byla značka Knipex oficiálně zaregistrována. Od 50. let se výroba rozšiřovala o další nové typy kleští. Roku 1954 se stal ředitelem společnosti Karl Putsch, následně docházelo k další automatizaci výroby a společnost rozšiřovala výrobní portfolio o inovované produkty. V 90. letech vzniklo několik dceřiných společností, které se staly součástí nově vytvořené skupiny Knipex. Společnost otevřela řadu vlastních obchodních zastoupení v zahraniční a přes 60 % produkce vyváží do řady zemí světa.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty.", "content": "Společnost nabízí více než 100 různých druhů kleští, které jsou vyráběny v přibližně 900 variantách lišících se velikostí, délkou a tvarem provedení. Mezi vyráběné produkty patří jak klasické kleště jako například kombinované kleště, boční štípací kleště nebo instalatérské kleště, tak také řada specializovaných výrobků jako různé kleště pro elektroniku, elektrotechniku nebo instalatérství. V nabídce existují i nástroje pro řezání, odizolovávání kabelů, krimpování nebo speciální nástroje pro práci v oblastech letectví, solární energetiky anebo pro práci s optickými vlákny. Společnost také vyrábí řadu izolovaného nářadí pro elektrikáře.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina Knipex.", "content": "Knipex je mateřskou společností skupiny Knipex, jejíž součástí jsou čtyři výrobní závody v Německu s přibližně 1300 zaměstnanci a také řada obchodních zastoupení v zahraničí, mimo jiné například ve Spojených státech amerických, Rusku, Číně, Dubaji nebo v Japonsku. Mimo společnost Knipex se sídlem a výrobním závodem ve Wuppertalu tvoří součást skupiny následující společnosti:", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Společnost získala několik ocenění za kvalitu výrobků a vzdělávání a za inovativní přístup, včetně ocenění Wuppertaler Wirtschaftspreis v kategorii firma roku v roce 2005, dále ocenění partner roku nebo značka roku v několika specializovaných obchodech a v rámci programu Regionale 2006 pro rozvoj pracovních míst získala ocenění zářivé firemní kultury. Další ocenění se týkají kvality výrobků. V roce 2014 obdržela společnost ocenění CSR-Award za příkladné vedení firmy od společnosti Koelnmesse pořádající veletrhy v Kolíně nad Rýnem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Knipex-Werk C. Gustav Putsch KG, známá jen jako Knipex, je německá komanditní společnost, výrobce profesionálního ručního nářadí, především různých typů kleští. Po dobu čtyř generací se jednalo o nezávislou rodinnou firmu. Společnost sídlí v německém městě Wuppertal v Severním Porýní-Vestfálsku.", "tgt_summary": "Knipex () is a German manufacturer of pliers for professional use. The headquarters are located in Wuppertal-Cronenberg. For four generations, Knipex has been an independent, owner-managed family company.", "id": 439626}
{"src_title": "Maria Wörth", "tgt_title": "Maria Wörth", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "První kostel Panny Marie byl postaven kolem roku 875 během pokřesťanštění v bývalé Karantaniji, vedené biskupy z Freisingu založené opatstvím Innichen. Byl poprvé zmíněn v 894 jako \"Maria Werd\" - protože místo bylo v té době ostrovem. (Staroněmecký německý termín \"Wörth\" nebo \"Werder\", podobně jako Slovinský \"Otok\", označuje část země obklopenou vodou.) Kostel sloužil k translaci pozůstatků svatých Primuse a Feliciana a hrál důležitou roli v rámci křesťanské mise v Korutanském vévodství. \"Okolo roku\" 1150 založil biskup Ota z Freisingu kolegium kanovníků a malou kapli \"Winterkirche\" postavenou vedle kolegiátního kostela. V roce 1399 byly obě stavby zničeny požárem a později přestavěny v současném pozdně gotickém stylu. Freisingští kníže-biskupové postupně ztratili svůj vliv v Korutanech a kolem roku 1500 se kolegium konečně stala místem opatství Millstatt, vedeného od roku 1598 jezuity. Po potlačení Tovaryšstva Ježíšova v roce 1773 bylo Millstattské opatství rozpuštěno a Maria Wörth přešel k obnovenému benediktskému opatství Sv. Pavla v Lavanttalu v roce 1809. Teprve v roce 1903 byla na území sousedních obcí Schieflingových a Keutschachů založena současná obec.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "Maria Wörth je střediskem rakouské a evropské letní turistiky s 330 000 ubytovanými (i když od padesátých let tento počet prudce klesal). Dnešní farní kostel svatých Primuse a Feliciana stojí na nejvyšším bodě poloostrova se sousedním \"Winterkirche\" pod ním. Je hlavním poutním místem a vzhledem k romantickému prostředí je oblíbeným svatebním kostelem. Další turistickou atrakcí je nedaleký Pyramidenkogel, 851 metrů vysoká hora s 54 metrů vysokou rozhlednou, věží Pyramidenkogel. V roce 1901 si skladatel Gustav Mahler postavil vilu poblíž osady Maiernigg, na břehu jezera východně od obce, kde už používal \"skladatelskou chatu\", ve které byla složena většina jeho děl napsaná v letech 1900 až 1907, včetně jeho Symfonií č. 5 až č. 8. Chata je přístupna jako malé muzeum. Díky přátelství s Alma Mahlerovou, vdovou po skladateli, Alban Berg také skládal v Maierniggu, který navštěvovalo mnoho z vídeňské umělecké elity.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maria Wörth () je obec v okrese Klagenfurt-venkov v rakouské spolkové zemi Korutany. Centrum letoviska se nachází na poloostrově na jižním břehu jezera Wörthersee. Na východě hraničí s korutanským hlavním městem Klagenfurt. Obec se skládá ze dvou katastrálních území Maria Wörth a Reifnitz (\"Ribnica\").", "tgt_summary": "Maria Wörth is a municipality in the district of Klagenfurt-Land in the Austrian state of Carinthia. The centre of the resort town is situated on a peninsula at the southern shore of the Wörthersee. In the east, the municipal area borders the Carinthian capital Klagenfurt. The municipality consists of the two Katastralgemeinden Maria Wörth and Reifnitz.", "id": 2113255}
{"src_title": "Klanění tří králů (Botticelli, 1475)", "tgt_title": "Adoration of the Magi (Botticelli, 1475)", "src_document": [{"title": "Okolnosti vzniku díla.", "content": "Obraz je známý i pod označením \"Del Lamovo klanění\", které obsahuje jméno zadavatele díla. Guaspare di Zanobia del Lama byl florentský obchodník, který zbohatl za velmi nejasných okolností, dokonce byl považován za člověka s velmi pochybnou minulostí. Pracoval jako směnárník a díky tomu přišel k značnému majetku. Přesto mu však chybělo adekvátní společenské postavení. Ve snaze ho získat se stal se postupně členem několika místních nejprestižnějších tzv. bratrstev a ze soukromých prostředků dal postavit kapli v bazilice Santa Maria Novella, do které byl umístěn oltářní obraz \"Klanění tří králů\", objednaný u Sandra Botticelliho. Paradoxně tento obraz je jedinou památkou krátkého období společenského úspěchu del Lamy. Jeho pochybné obchodní praktiky vyšly totiž brzy najevo; byl usvědčen z podvodu, což mu vyneslo zákaz podnikání v této oblasti a ztrátu těžce nabytého společenského postavení. Vrátil se k původnímu životu a zemřel ve velmi skromných podmínkách. Vznik obrazu byl Del Lamovým omluvným gestem za předešlý život a měl mu zajistit jistou formu očištění duše v den posledního soudu. Současně se chtěl zadavatel díla zavděčit vládnoucím Medicejským a vyjádřit svou sounáležitost s tímto rodem, od kterého vůle závisel jeho úspěch v podnikání. Při objednávání díla požádal totiž Del Lama Botticelliho ať namaluje příslušníky rodu Medicejských jako krále, kteří se přišli poklonit Ježíškovi. Současně dal mezi členy doprovodu namalovat svůj portrét, aby dílo budilo dojem, že patří k této rodině (jeho podobizna se nachází ve skupině osob vpravo; na diváka se dívá starší světlovlasý muž v bleděmodrém plášti).", "section_level": 1}, {"title": "Kompozice a ikonografie.", "content": "Ústřední postavou díla je uprostřed polorozbořené stavby sedící Panna Maria s Ježíškem, jehož drží v klíně. Poklonit se jí a Dítěti přichází zástup mužů, ve kterém místo biblických králů zaujali příslušníci florentské honorace; je v nich možné najít nejznámější příslušníky rodu Medicejských. Nedá se s jistotou jednoznačně přisoudit identita jednotlivých postav. Není pochyb, že nejstarší muž klečící těsně před Pannou Marií je Cosimo de 'Medici, zakladatel slávy rodu. Obraz je pozoruhodný i tím, že mezi osobami v doprovodu na pravé straně obrazu (úplně vpravo dole) autor namaloval sám sebe v roli pozorovatele. Historik Giorgio Vasari ve svých zápiscích označil jednotlivé členy doprovodu - kromě prvního krále, kterým byl Cosimo de 'Medici, druhého označil jako Giuliana (zavražděného v dubnu 1478 při bohoslužbě v katedrále Santa Maria del Fiore) a třetím by měl být Cosimův syn Giovanni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klanění tří králů () je název obrazu namalovaného italským renesančním umělcem Sandrem Botticellim. Botticelliho dílo se vyznačuje množstvím prací s religiózní tematikou, čehož důkazem je i pět obrazů s názvem \"Klanění tří králů\". Pravděpodobně nejznámějším a nejslavnějším dílem je tato verze, která vznikla v roce 1475. Obraz patřící ke klenotům umělecké kolekce florentské Uffizi je pokládán za vrchol Botticelliho rané tvorby.", "tgt_summary": "The Adoration of the Magi is a painting by the Italian Renaissance master Sandro Botticelli, dating from 1475 or 1476, early in his career. The work is on display at the Uffizi in Florence. Botticelli was commissioned to paint at least seven versions of \"The Adoration of the Magi\". This version was commissioned by Gaspare di Zanobi del Lama for his funerary chapel in Santa Maria Novella.", "id": 2129152}
{"src_title": "Luís de Camões", "tgt_title": "Luís de Camões", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Mnoho detailů týkajících se Camõesova života zůstává neznámo, ale pravděpodobně se narodil okolo roku 1524 jako jediný syn a jediné dítě Simaa Vaze de Camões a jeho ženy Any de Sá de Macedo. Místo narození není známé. Jako jeho rodiště jsou nejčastěji uváděny Lisabon, Coimbra nebo Alenquer, ačkoliv posledně jmenované místo je založeno na možné špatné interpretaci jedné z jeho básní. Camões patřil do rodiny pocházející ze severoportugalského regionu Chaves u Galície. V jeho raném mládí opustil Simao Vaz svého syna a ženu a odešel hledat osobní štěstí do Indie, aby zemřel hned další rok v Goe. Jeho matka se později znovu vdala. Camões žil z poloviny život plný výsad a byl vzdělán dominikány a jezuity. Po nějaký čas díky rodinným vztahům navštěvoval univerzitu v Coimbře, ačkoliv záznamy ho neregistrují (účastnil se kurzů humanitních věd). Jeho strýc Bento de Camões důvěřoval tomuto vzdělání, protože byl převorem Kláštera Santa Cruz a rektorem univerzity v Coimbře. Často měl přístup k drahé literatuře, včetně klasických řeckých, římských a latinských děl, četl latinsky, italsky a psal španělsky. Camões, jak dokazuje jeho láska k poezii, byl romantik a idealista. Povídá se, že se zamiloval do Kateřiny z Ataíde, čekatelky na pozici královny, a také do princezny Marie, sestry Jana III. Portugalského. Je také možné, že indiskrétní zmínka o králi v jeho hře \"El-Rei Seleuco\", stejně jako mnoho dalších incidentů hrálo roli při jeho vyhoštění z Lisabonu v roce 1548. Cestoval do Ribateja, kde zůstal ve společnosti přátel, kteří ho ukrývali a živili. V provincii zůstal asi po šest měsíců. Zapsal se do zámořských vojsk a na podzim 1549 cestoval do Ceuty. Během bitvy s Maury přišel o pravé oko. V roce 1551 se asi vrátil do Lisabonu jako změněný člověk, který žil bohémským životem. V roce 1552 během náboženského festivalu Corpus Christi v Largo do Rossio zranil Goncala Borgese, člena královských stájí. Camões byl uvězněn. Jeho matka prosila o jeho propuštění, navštěvovala královské ministry a omluvila se rodině Borgesů. Camõesovi bylo nařízeno zaplatit 4 000 reis a tříletá služba ve vojsku v Orientu. V roce 1553 uprchl na lodi \"Sao Bento\" do Goy. Lodi velel Fernao Alves Cabral. Loď dorazila o šest měsíců později. V Goje byl Camões uvězněn kvůli dluhu. Goa se mu stala \"náhradní matkou\", studoval místní zvyky a geografii a historii. Na své první expedici se účastnil bitvy podél Malabarského pobřeží. Po bitvě následovaly šarvátky na obchodních cestách mezi Egyptem a Indií. V listopadu 1554 se údajně flotila vrátila do Goy. Během pobytu na palubě pokračoval ve své tvorbě, také psal dopisy za nevzdělané muže ve flotile. Na konci jeho povinné služby mu byla nabídnuta pozice šéfa právní kanceláře v Macau. Byl pověřen správou majetků nezvěstných a svržených vojáků v Orientu. V tomto období pracoval v jeskyni na své epické básni \"Lusovci\". Později byl obviněn ze zpronevěry a odcestoval do Goy, aby se zpovídal z obvinění před tribunálem. Během jeho zpáteční cesty, poblíž řeky Mekong podél kambodžského pobřeží, ztroskotal, zachránil své rukopisy, ale ztratil svoji čínskou milenku. To, že přežil ztroskotání v deltě Mekongu, bylo navíc okořeněno legendami, že prý plaval podél pobřeží a nad hladinou držel rukopis své stále nedokončené básně. V roce 1570 se Camões konečně dostal zpět do Lisabonu, kde o dva roky později vydal \"Lusovce\", epos popisující (po vzoru Homérovy \"Odysseje\" a Vergiliovy \"Aeneis\") v deseti zpěvech cestu Vasca da Gamy kolem afrických břehů do Indie a zpět. Jako odměnu za toto dílo nebo snad za služby na Dálném Východě dostal malou královskou penzi od mladého a smrtelně nemocného krále Sebastiana I. V roce 1578 se doslechl o děsivé porážce v bitvě u Alcazarquiviru, kde byl král Sebastian zabit a portugalská armáda zničena. Španělské zbraně se blížily k Lisabonu, když Camões napsal kapitánovi generálovi Lamegovi: \"Všichni uvidí, že moje země mi byla tak drahá, že jsem byl ochoten zemřít nejen v ní, ale i s ní\". Camões zemřel v Lisabonu v roce 1580, ve věku 56 let.", "section_level": 1}, {"title": "Camõesova cena.", "content": "Od roku 1989 je udělována nejvýznamnější literární cena pro portugalsky píšící autory, která nese jméno Luise Camõese. Mezi její laureáty patří například António Lobo Antunes, José Saramago, Jorge Amado či Rubem Fonseca. Jejím držitelem v roce 2013 se stal mosambický spisovatel Mia Couto, z jehož bohaté tvorby je do češtiny přeložený román \"Náměsíčná země\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Luís Vaz de Camões (asi 1524 – 10. červen 1580, Lisabon) je považován za největšího portugalského básníka. Jeho umění verše bývá srovnáváno se Shakespearem, Homérem, Vergiliem a Dantem. Napsal značné množství lyrické poezie (v portugalštině a španělštině) a divadelních her, ale známým je především díky svému eposu \"Os Lusíadas\" (1572, Lusovci). Jeho filozofické dílo \"Parnasum Luíse Vaze\" bylo ztraceno (bylo ukradeno s částí \"Lusovců\" závistivými nepřáteli při jeho návštěvě Mosambiku).", "tgt_summary": "Luís Vaz de Camões (; sometimes rendered in English as Camoens or Camoëns, e.g. by Byron in \"English Bards and Scotch Reviewers\", ; c. 1524 or 1525 – ) is considered Portugal's and the Portuguese language's greatest poet. His mastery of verse has been compared to that of Shakespeare, Vondel, Homer, Virgil and Dante. He wrote a considerable amount of lyrical poetry and drama but is best remembered for his epic work \"Os Lusíadas\" (\"The Lusiads\"). His collection of poetry \"The Parnasum of Luís de Camões\" was lost in his lifetime. The influence of his masterpiece \"Os Lusíadas\" is so profound that Portuguese is sometimes called the \"language of Camões\".", "id": 949501}
{"src_title": "Stroboskopický jev", "tgt_title": "Stroboscopic effect", "src_document": [{"title": "Vysvětlení.", "content": "Předpokládejme, že máme k dispozici zdroj přerušovaného světla, tzv. stroboskop s nastavitelnou frekvencí vyzařování jednotlivých záblesků. Dále předpokládejme, že v jeho světle pozorujeme předmět rotující šedesáti otáčkami za sekundu. Pakliže zdroj světla nastavíme právě na šedesát záblesků za sekundu, každý záblesk osvětlí rotující předmět v téže fázi jeho pohybu a nám se bude jevit nehybným. Pro názorné zjednodušení předpokládejme, že pozorujeme kotouč s vyznačeným poloměrem a každý záblesk tuto čáru osvětlí v „horní“ pozici. Pakliže snížíme frekvenci záblesků na 59 za sekundu, každý záblesk osvětlí pozorovaný předmět o něco později, kotouč mezi tím urazí delší dráhu a vyznačená čára proto počne zdánlivě rotovat v kladném smyslu otáčení. Zvýšíme-li naopak frekvenci záblesků na 61 za sekundu, každý záblesk osvětlí o něco dřívější pozici a disk se zdánlivě začne pohybovat proti smyslu otáčení.", "section_level": 1}, {"title": "Efekt paprskového kola.", "content": "Současný filmový průmysl pracuje se zařízeními, tedy kamerami a promítačkami, která pracují s 24–30 okénky za sekundu. Představme si otáčející se kolo s dvanácti paprsky v záběru. Pakliže se toto otočí např. dvakrát za sekundu, dojde při 24 okénkách za sekundu ke shodě s expozicí snímků na filmovém pásu a divákovi se tato kola budou jevit jakožto nehybná. Pakliže kola nepatrně zrychlí, či zpomalí, dojde ke zdánlivému pomalému pohybu vpřed či vzad.", "section_level": 1}, {"title": "Rizika stroboskopického jevu.", "content": "Stroboskopické přerušování světla je typické pro zářivková svítidla, která jsou (stejně jako žárovky) napájena proudem o frekvenci 50Hz. Ovšem tepelná (tím pádem i světelná) setrvačnost žárovkového vlákna způsobuje, že žárovky „nemrkají“. Toto se netýká zářivek, jejichž světelná emise je založena na jiném principu. Před rozvojem řídící elektroniky bylo běžné, že se výrobní haly osvětlovaly zářivkami nejméně dvou fází proudu (což vede ke střídavému a častějšímu osvětlování prostoru) – touto kombinací se předcházelo případným úrazům, kdy by se v hlučných provozech rotující části strojů mohly zdát být nehybné. Při použití elektronických předřadníků, které napájejí zářivku proudem o frekvenci 30 kHz, není připojování zářivek do více fází nutné.", "section_level": 1}, {"title": "Využití stroboskopického jevu.", "content": "Stroboskopického jevu se využívá kupříkladu při seřizování předstihu u spalovacích motorů (je k tomu potřeba stroboskopická lampa a seřizovací značky). Další běžnou aplikací, využívající stroboskopický jev, je seřizování otáček disků gramofonů. Jejich okraje jsou značené ve specifických intervalech tak, aby se v tyto značky v zabudovaném osvětlení, při správném seřízení otáček, jevily být nehybnými. Existenci tohoto jevu není obtížné pokusně ověřit v domácích podmínkách, kde se běžně vyskytují CRT monitory a obrazovky, či právě zářivky. Roztočí-li se po zatemnění libovolný předmět (ventilátor, karton s vyznačenou ryskou) v blízkosti přerušovaného zdroje světla k otáčkám blízkým frekvenci zdroje světla, budeme pozorovat výše popsané jevy. Stroboskop našel také uplatnění na diskotékách a koncertech, kdy rychlým blikáním dochází k rozfázování pohybů tančících diváků a hudebníků, což může být velice efektní.", "section_level": 1}, {"title": "Etymologie.", "content": "Slovo \"stroboskop\" má své etymologické kořeny v řeckém \"stróbo(s)\" + \"skópos\", tj. otáčení + pozorovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stroboskopický jev patří mezi optické klamy. Ke stroboskopickému jevu může dojít všude tam, kde je spojitý periodický pohyb reprezentován diskrétními (nespojitými) vzorky. Lze jej tedy pozorovat za situace, kdy je pohled na jistý děj zprostředkován prostřednictvím konečného a vhodného počtu vzorků tak, že se frekvence pozorovaného periodického pohybu přiblíží frekvenci zprostředkujícího vzorkování nebo jejímu celočíselnému násobku. ", "tgt_summary": "The stroboscopic effect is a visual phenomenon caused by aliasing that occurs when continuous motion is represented by a series of short or instantaneous samples. It occurs when the view of a moving object is represented by a series of short samples as distinct from a continuous view, and the moving object is in rotational or other cyclic motion at a rate close to the sampling rate. It also accounts for the \"wagon-wheel effect\", so-called because in video, spoked wheels (such as on horse-drawn wagons) sometimes appear to be turning backwards. ", "id": 1768935}
{"src_title": "Michel Richard Delalande", "tgt_title": "Michel Richard Delalande", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Michel Richard byl jedním z patnácti dětí Michela Lalande a Claude Dumourtiersové. V devíti letech se stal zpěvákem v královské kapli \"St. Germain-l'Auxerrois\" v Paříži. Hrál na několik nástrojů a v patnácti letech se neúspěšně ucházel o místo houslisty v operním orchestru řízeném Jeanem-Baptistou Lullym. Byl rovněž výborným cembalistou a učil na tento nástroj dcery francouzského šlechtice Maréchala de Noailles, který jej doporučil králi Ludvíku XIV., aby vyučoval jeho dvě dcery. V letech 1670–1680 působil jako varhaník ve čtyřech pařížských kostelech: \"Saint-Gervais\", \"Petit-Saint-Antoine\", \"Saint-Paul\" a \"Saint-Jean-en-Grève\". V roce 1683 uspořádal Ludvík XIV tradiční skladatelskou soutěž. Zadal všem ke zhudebnění stejný náboženský text a sám byl jediným soudcem. Delalande byl jedním ze čtyř vítězů. Dalšími byli Nicolas Goupillet, Pascal Collasse a Guillaume Minoret. Vítězové měli za povinnost vždy čtvrt roku komponovat pro královskou kapli chrámovou hudbu. Jak jednotliví skladatelé odcházeli do důchodu, Delalande přebíral jejich povinnosti, až v roce 1714 se stal jediným ředitelem hudby královské kaple. V roce 1695 se podobným postupem stal i ředitelem komorní hudby. Za všechny tyto funkce byl dobře placen a žil v relativním luxusu. V roce 1684 se Delalande oženil s Anne Rebelovou, se kterou měl dvě dcery Marie-Anne (1686) a Jeanne (1687). Obě zemřely při epidemii neštovic v roce 1711. Král financoval jejich smuteční obřady. Když Ludvík XIV. zemřel (1715), Delalande začal přenášet dvorní povinnosti na své studenty a královská kaple se vrátila k systému čtyř skladatelů. V roce 1722 Delalandova manželka zemřela a o rok později se znovu oženil s Maríe-Louisou de Cury (1692–1775), se kterou měl jednu dceru. Michel Richard Delalande zemřel 18. června 1726 na zápal plic. Je pochován v chrámu Notre Dame ve Versailles. Vzhledem k tomu, že sám nikdy smuteční mši nezkomponoval, hrálo se na jeho pohřbu requiem, které v roce 1656 zkomponoval Charles d'Helfer pro vzpomínkové smuteční obřady za lotrinského vévodu Karla III..", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Delalande je známý zejména svými velkými motety, která komponoval pro královskou kapli. Dochovalo se jich 70, řada z nich i v několika verzích. Tato díla formálně připomínají německé kantáty, ve kterých se střídají sólové árie, ansámbly a polyfonní sbory. Moteta jsou zpravidla komponována pro tři „sbory“, tj. menší skupiny hlasů se stejným partem, plný sbor a orchestr. S postupem času se struktura těchto skladeb měnila. Jeho rané práce jsou organizovány poněkud volněji, bez jasného rozdělení mezi jednotlivými částmi. Pozdější práce jsou charakteristické přesnějším rozdělení slabičných recitativů, árií, sborů a instrumentálních částí a zvýrazněním kontrastů mezi nimi. Sbory, obvykle složené z pěti dílů, se stávají více polyfonními a orchestrální části jsou méně závislé na vokální linii. Typickým příkladem je posthumní verze jeho \"De profundis\". Často se motiv vstupní instrumentální symfonie stává hlavním motivem následující sborové fugy, jako je tomu např. v \"Hostem repellas longius\" ze skladby \"Veni Creator Spiritus\" z roku 1684. Souborný katalog Delalandových děl byl sestaven Lionelem Sawkinsem a Johnem Nightingalem v roce 2005 a vydán nakladatelstvím Oxford University Press. Obsahuje více než 3000 hudebních příkladů, detaily požadavků na interpretaci a prakticky veškerý dostupný zdrojový materiál.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michel Richard Delalande, psán také de Lalande (15. prosince 1657 Paříž – 18. června 1726 Versailles) byl francouzský barokní houslista, varhaník a hudební skladatel, který sloužil na dvoře krále Ludvíka XIV.. Byl jedním z nejznámějších skladatelů tzv. velkých motet. Jeho dílo předznamenává kantáty Johanna Sebastiana Bacha či oratoria Georga Friedricha Händela.", "tgt_summary": "Michel Richard Delalande [de Lalande] (15 December 1657 – 18 June 1726) was a French Baroque composer and organist who was in the service of King Louis XIV. He was one of the most important composers of grands motets. He also wrote orchestral suites known as \"Simphonies pour les Soupers du Roy\" and ballets.", "id": 953675}
{"src_title": "Vlaštovičník větší", "tgt_title": "Chelidonium majus", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Vlaštovičník dorůstá výšky až jednoho metru. Listy jsou vstřícně postavené, vejčité, laločnatě vroubkované, na rubu řídce ochlupené. Kvete od května do září; žluté květy vyrůstají na dlouhých stopkách a vytvářejí okolíky. Po odkvětu dozrávají lesklá černohnědá semena v plodech, jimiž jsou šešulovité tobolky. Lodyhy i listy se snadno lámou a na lomu roní tmavě žluté až oranžové mléko. Celá rostlina je jedovatá, zejména latex.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Eurasijský druh: celá Evropa, Asie až po Mongolsko, na jihu po Írán, též sever Afriky. Je také široce rozšířený v Severní Americe, kam byl přivezen osadníky pro své léčivé účinky před rokem 1672. Roste na půdách s vyšším obsahem dusíku a dostatečnou vlhkostí, nejčastěji podél cest a plotů, na rumištích, v křovích, zahradách aj.", "section_level": 1}, {"title": "Účinné látky a působení.", "content": "Přes 20 alkaloidů, farmakologicky rozdílně působících. Jejich obsah kolísá (v průměru 0,15% v plodech, 0,3 - 1% v nati, až 2% v kořenech). Obsah kolísá i během vegetačního období. Hlavním alkaloidem je chelidonin a s ním zejména sanguinarin, chelerythrin a berberin. Přítomny jsou také deriváty kyseliny kávové. Chelidonin je centrálně působící sedativum a analgetikum; chelerythrin je lokálně dráždivý a tlumí respirační centrum v CNS; sanguinarin je inhibitor acetalcholinesterázy; berberin stimuluje hladké svalstvo a působí jako cholekinetikum.", "section_level": 1}, {"title": "Léčivé účinky.", "content": "Působí přes ústřední nervstvo na hladké svalstvo dělohy a srdeční činnost, zvyšuje krevní tlak, rozšiřuje koronární cévy, uvolňuje křeče průdušek a střev. Užívá se jako spasmolytikum a cholagogum, působí povzbudivě na hladké svalstvo dělohy a srdeční činnost, zvyšuje krevní tlak, rozšiřuje koronární cévy, uvolňuje křeče průdušek a střev. Odvar z vlaštovičníku údajně působí proti dráždivému kašli a ulevuje při bolestech spojených s chorobami žlučníku. Opakovaným potíráním čerstvě prýštícím mlékem s cytostatickým až leptavým účinkem se v lidovém léčitelství odstraňují bradavice. Toto užití latexu je třeba zamítnout. Přestože šťáva je očím nebezpečná a vyvolává silné pálení, někteří léčitelé v minulosti aplikovali malé množství do očního koutku při léčbě některých zákalů. Historicky byly vlaštovičníku přičítány mimořádné léčivé i magické účinky a někteří léčitelé dodnes věří v jeho účinek i proti některým druhům vnitřní rakoviny. Mírný cytostatický účinek je nicméně považován za prokázaný. Jedovatost je v literatuře údajně přeceňovaná.", "section_level": 1}, {"title": "Toxické účinky.", "content": "Toxický efekt je především připisován chelerythrinu. Symptomy kontaktní intoxikace latexem jsou dermatitidy a nebezpečné poškození spojivky a rohovky po vemnutí do oka (vlivem sanguinarinu). Požití bylinného materiálu může vyvolat podráždění trávicího ústrojí včetně tvorby puchýřků na sliznici úst a hrdla, nauzeu, drastické krvácivé průjmy spojené s kolikou. V praxi jsou otravy vlaštovičníkem řídké pro jeho nepříjemnou chuť a vůni.", "section_level": 1}, {"title": "Sběr a úprava v bylinářství.", "content": "Užívá se nať a oddenek. Nať se sbírá na počátku květu. Nepoužije-li se čerstvá, je třeba ji rychle usušit, aby se předešlo fermentaci. Obsah alkaloidů stoupá během vegetačního období. Droga omamně zapáchá a chutná palčivě hořce. Při skladování snadno plesniví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vlaštovičník větší (\"Chelidonium majus\") je vytrvalá rostlina z čeledi makovité (Papaveraceae). Je to jediný druh rodu vlaštovičník. Český název vlaštovičník je překladem řeckého označení Χελιδóvιoν, odvozeného z Χελιδων /chelidon/vlaštovka.", "tgt_summary": "Chelidonium majus, commonly known as greater celandine, nipplewort, swallowwort or tetterwort, is a herbaceous perennial plant in the poppy family Papaveraceae. It is one of two species in the genus Chelidonium. It is native to Europe and western Asia and introduced widely in North America. While the greater celandine belongs to the poppy family, the lesser celandine belongs to the buttercup family.", "id": 38946}
{"src_title": "2. pařížský obvod", "tgt_title": "2nd arrondissement of Paris", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Území dnešního 2. obvodu bylo osídlováno především v 15. a 16. století při rozšiřování města severním směrem. Tento obvod leží na pravém břehu Seiny. Na jihu hraničí s 1. obvodem (jejich hranici tvoří pás ulic mezi \"Rue des Capucines\" a \"Rue Étienne-Marcel\"), na západě jej odděluje od 3. obvodu \"Boulevard de Sébastopol\". Zbývající hranici tvoří tzv. velké bulváry: na severu tvoří hranici s 10. obvodem \"Boulevard de Bonne-Nouvelle\" a s 9. obvodem \"Boulevard Poissonnière\" a \"Boulevard Montmartre\" a na severozápadě ještě bulváry \"Boulevard des Italiens\" a \"Boulevard des Capucines\".", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "V roce 2006 měl obvod 21 259 obyvatel a hustota zalidnění činila 21 474 obyvatel na km. Zdejší obyvatelé představují zhruba 1% pařížské populace.", "section_level": 1}, {"title": "Politika a správa.", "content": "Radnice 2. obvodu se nachází na ulici \"rue de la Banque\" č. 8. Současným představitelem obvodu je od roku 2001 Jacques Boutault jako první starosta v Paříži za francouzskou Stranu zelených. Jeho předchůdkyní byla ve dvou volebních obdobích Benoîte Taffin (UDF-RPR), která byla v roce 1989 zase zvolena jako vůbec první žena na pozici starosty pařížského obvodu.", "section_level": 1}, {"title": "Městské čtvrti.", "content": "Tento obvod se dělí na následující administrativní celky: Podle oficiálního číslování pařížských městských čtvrtí mají tyto čtvrtě čísla 5-8. Na území obvodu se dochovalo několik rozsáhlých pasáží z 19. století (některé z nich byly prohlášeny za historické památky):", "section_level": 1}, {"title": "2. obvod v kultuře.", "content": "Ve filmu \"Paris je t'aime\" z roku 2006 je 2. obvodu věnována osmá povídka \"Place des Victoires\", kterou režíroval Nobuhiro Suwa.", "section_level": 1}], "src_summary": "2. pařížský obvod (francouzsky: 2\" arrondissement de Paris\") též nazývaný obvod Burza (\"Arrondissement de la Bourse\") je městský obvod v Paříži. Se svými 99 hektary je rozlohou nejmenším pařížským obvodem.", "tgt_summary": "The 2nd arrondissement of Paris (\"II arrondissement\") is one of the 20 arrondissements of the capital city of France. In spoken French, this arrondissement is colloquially referred to as \"deuxième\" (second/the second). ", "id": 420307}
{"src_title": "Katedrála svatého Štěpána (Mety)", "tgt_title": "Metz Cathedral", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Období do 13. století.", "content": "Dva sousedící kostely odděleny zdí či mříží daly za vznik metské katedrále. Toto dělení nebylo zvenku katedrály patrné. Na východě to byl kostel Saint Étienne a na západě kolegiátní kostel Notre-Dame-la-Ronde, který se rozkládal na půdorysu prvních třech klenebních polí současné katedrály. Původně byla v plánu mnohem nižší stavba, o čemž svědčí nízké arkády, po změně plánů došlo k jejímu přizpůsobení nejmodernější francouzské architektuře. Získala tak nejen nezvykle vysoké prosvětlené triforium, nýbrž také mohutnou zónu bazilikálních oken. Zmíněné části katedrály přesto nepůsobí předimenzovaně, protože jsou velmi jemně členěné a zakončené ostrým klenutím.", "section_level": 2}, {"title": "14. – 16. století.", "content": "Po smrti biskupa Jacques de Lorraine (1239-1261), který v rámci svého pontifikátu, nechal oba kostely ve 13. století rekonstrukcí spojit, práce na dlouhou dobu ustaly. Znovu se obnovily až za biskupa Adhémar de Monteil (1327-1361), kdy byla dokončena hlavní loď katedrály. Hlavní oltář Notre-Dame-la-Ronde byl vysvěcen v roce 1347. Interiér katedrály byl nejspíše dokončen v letech 1381, v době kdy se začalo s umisťováním vitráží. Transept neboli příčná loď spolu s chórem neboli kněžištěm původního románského kostela přežily v nezměněné podobě až do konce 15. století. V roce 1486 byla započata výstavba severního ramene transeptu. 12. května 1504 byl položen první kámen ramene jižního. Chór katedrály, který byl započat nedlouho poté, byl dokončen v roce 1520. Katedrála v Metách znamenala pro gotickou architekturu v říši obrat: od té doby už zde tento sloh nebyl svébytně přetvářen, naopak se objevovaly pokusy skutečně se vyrovnat francouzským vzorům.", "section_level": 2}, {"title": "18. století.", "content": "V roce 1764 tehdy známý architekt Blondel prezentoval návrh na přestavbu a modernizaci fasády, k jejíž realizaci naštěstí nikdy nedošlo a nebyly tak nevratně zničeny výjimečné středověké prvky stavby.", "section_level": 2}, {"title": "19. století.", "content": "Stavba byla poničena požárem v roce 1877. Němcům se podařilo v roce 1880 katedrálu dokončit, zbavit ji příměs 18. století a obnovit tak její gotický styl. Došlo ale také k nežádoucí výzdobě, která snesla vlnu kritiky. Císař Vilém (Wilhelm) II. byl zvěčněn ve výzdobě na západní fasádě v podobě proroka Daniela. Dochází tak mimo jiné ke germanizaci politiky. Císař město i „svou“ katedrálu později několikrát poctil svou návštěvou. Až v roce 1918, byl proroku retuší odstraněn knír.", "section_level": 2}, {"title": "Stavební etapy katedrály.", "content": "S novostavbou katedrály v Metách se začalo ve 40. letech 13. století. Velký problém znamenalo od začátku ohraničení stavebního místa na obou koncích. Chór a východní rameno transeptu mohly být proto postaveny teprve o mnoho let později, v letech 1486 až 1530, zatímco plánované prodloužení katedrály na západ vyřešil architekt originálně: včlenil do novostavby kolegiátní kostel Notre-Dame-la-Ronde. Už jen nezvyklá poloha věží uprostřed podélné lodi dnes prozrazuje, kde katedrála kdysi končila. Na konci 15. století byla započata výstavba severního ramene transeptu a na začátku století 16. ramene jižního. Chór ve východní části katedrály byl dokončen v roce 1520. Jihozápadní vstup s portálem zasvěceným Panně Marii byl přistavěn na konci 19. století a počátkem 20. století se katedrála dočkala vstupního portálu na tradiční západní straně.", "section_level": 1}, {"title": "Popis katedrály.", "content": "Gotická trojlodní stavba o osmi polích s hlavní lodí o délce 15,60 m a výšce 41,41 m a dvěma postranními užšími loděmi dosahujících pouze 14,3 m je prolnuta pravoúhlým transeptem o pěti polích (43,10 m výška, 46,80 m délka a 16,34 m šířka transeptu) s půlkruhově zakončeným chórovým závěrem s ochozem. Chór neboli kněžiště či presbyterium rezervované pouze kněžím je ukončeno třemi pětibokými apsidami utvářející prostor pro kapli sv. Josefa, Panny Marie a sv. Liviera. V jižní a jihozápadní části katedrály vychází z vedlejší lodě kaple sv. Svátosti, kaple Notre-Dame-la-Ronde a současný hlavní vstup do katedrály s portálem zasvěcený Panně Marii z 18. století, restaurovaný v roce 1885 do novogotické podoby. Západní vstup není v současné době využíván pro jeho funkci a je oplocen. Plynulost vedlejších lodí je ve 4. klenebním poli ze západu přerušena párem různě vysokých věží. Jižní fasádě dominuje věž vysoká 88m (s praporem až 93m) zvaná Tour de Mutte (Reptající věž). Severní fasádu naopak zdobí kapitulní věž dosahující jen 69m. Asymetrie se tak u této katedrály neobjevuje pouze u kaplí. Obě věže jsou čtvercového půdorysu. Naopak dvěma věžemi malého kruhového půdorysu (Tour de Charlemagne a Tour de La Boule d'Or) se mohou pyšnit fasády katedrály v místech dotyku transeptu a ochozu kněžiště. Stavba má rozlohu 3500 m2. Délka celkové stavby činí 136 m a 123,2 m v interiéru. 33 m odpovídá šířce západní fasády. Výška klenby činí 41,41 m. Stavební materiál nosných i nesených prvků katedrály je kámen a pochází z dosud fungujícího kamenolomu Jaumont vzdáleném přibližně 20 km od katedrály severozápadním směrem.", "section_level": 1}, {"title": "Exteriér kostela.", "content": "Katedrála, i přestože prošla třemi staletími výstavby, má soudržný charakter. Hlavní loď pochází ze 13. a 14. století, tedy éry vrcholné gotiky rozpoznatelné velkými okny. Podobně je tomu i u západní fasády. V případě transeptu a chóru bylo o sto let pozdějí dosaženo vybudování tzv. skleněné stěny, kdy převážná část fasády je tvořena okny (inspirováno z Toul).", "section_level": 1}, {"title": "Opěrný systém.", "content": "Středověcí stavitelé katedrál se snažili dosáhnout co možná největší a nejvyšší chrámy s maximálními plochami oken. To vedlo k problémům - sloupy musely unést velké zatížení. Síly vznikající vahou a pnutím klenby je navíc odtlačovaly do stran. Stavitelé na tyto problémy reagovali a postupně nalezli dokonalou formu vnějšího opěrného systému. Vnější opěrný systém přenáší vodorovné síly klenby pomocí opěrných oblouků na vedlejší řady sloupů, které se už z větší části nachází mimo vnitřní prostor stavby. Odvážnou konstrukci vnějších opěrných oblouků katedrály v Metách ve 41,7 metrů nad zemí zahájil ve druhé polovině 14. století architekt Pierre Perrat (1340-1400). Je tedy považován za prvního známého architekta stavby. Pyšní se také katedrálami v Toul a Verdun, které stavěl v jednom čase. Po jeho smrti byl pochován pod hlavní loď metské katedrály. Katedrála v Metách je tak třetí nejvyšší katedrálou ve Francii, za katedrálou v Beauvais (48 m před zborcením) a té v Amiens (42,3 m). Šest vnějších opěrných oblouků na jižní a šest na severní straně katedrály (podél hlavní lodě a přímo nad loděmi vedlejšími) přebírá vodorovnou složku síly z klenebních žeber interiéru katedrály a přesouvá ji do šesti a šesti opěrných pilířů. Síla se tím dostává níže k základům a stává se stabilnější. Vzhledem k tomu, že se vnější opěrné pilíře nachází mimo interiér stavby, nejsou na ně kladeny takové estetické nároky a mohou být tak masivní, aby byly schopny se s oběma složkami síly vyrovnat. Čím je totiž sloup masivnější a těžší, tím větší síly dokáže přenést. Proto jsou pilíře obvykle opatřeny ještě fiálami - věžičkovitými nástavbami, které zvyšují jeho hmotnost. Fiály jsou v případě metské katedrály zdobeny klasicky kraby a ukončeny křížovou kytkou nebo poněkud netradičně sochou ptáka s roztaženými křídly. Stejná technika odvodu tlaků stropní části je využita i po obvodu chórové části na východě katedrály.", "section_level": 2}, {"title": "Portál a okna.", "content": "Katedrála se může pochlubit dvěma portály: na západní straně hlavním neoklasicistním portálem od architekta Jacques-Francois Blondela z roku 1764 a na východní straně portál Panny Marie z konce 20. století. Oba portály mají klasický tvar lomeného oblouku, připomínající sepnuté ruce modlící se osoby. Západní portál je rozdělen na dva menší postranní a jeden větší středový s hlavním vstupem. Mezi jednotlivými částmi se tyčí sloupy s figurální výzdobou s chrliči, vimperky a fiálami s kraby zakončené soškami andělů. Trojúhelníkovému štítu nad portálem, vimperkem, vévodí plastika Ježíše Krista z obou stran obklopena klečícími anděly. Mezi vodorovným nadpražím a obloukem s bohatě sochařsky pojednaným reliéfem je umístěn tympanon. Figurální a florální sochařská výzdoba nechybí ani po stranách v ostění a v archivoltách. Socha lidské bytosti na sloupku s patkou, dekorovaným soklem a hlavicí půlí mohutné dřevěné dvěře. Četnost zdobení východního portálu je téměř srovnatelná s tím západním. Krabi pokrývají větší část postranních sloupů. Štít portálu je vybaven rozetovým oknem s pěti trojlisty, které přivádějí do předsíně paprsky denního světla. Trojúhelníkový štít je v rozích zdoben květy vysokého reliéfu v trojlistech. Sochařská výzdoba tympanonu nad vstupem je rozdělena na tři horizontální pásy. V horním páse je na trůně Panna Marie korunována Ježíšem Kristem. Obklopena je dvěma anděly nesoucími další dvě koruny a po krajích dvěma klečícími osobami. Ve středním páse je uložena na lůžku zesnulá Panna Marie, ke které vzhlíží většina ze dvanácti apoštolů ze spodního pásu tympanonu. Okna na katedrále jsou dvojího typu: lomená okna a kruhová okna. Jednoduchá lomená okna bez jakéhokoliv člěnění se nachází na západní fasádě. Na severní a jižní straně hlavní lodi jsou okna již složená z více lomených oblouků zdobených ve vrcholu rozetami s trojlisty nebo šesticípými kružbami a trojlisty. Takovýto prvek se ještě násobí u oken transeptu, která dosahují fascinujících rozměrů a vnášejí do katedrály dostatek světla.", "section_level": 2}, {"title": "Interiér.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klenba.", "content": "Hlavní loď obdélníkového půdorysu, taktéž i obě vedlejší lodě, jsou zaklenuty křížovou klenbou. Tři pětiboké apsidy utvářející prostor pro kapli sv. Josefa, Panny Marie a sv. Liviera, jsou zaklenuty hvězdicovou klenbou. Ta se nachází také ve křížení hlavní lodi a transeptu. Samotné křížení není řešeno ani věží ani kupolí. V ostatních klenebních polích stavby (fr. travé) je využito klenby křížové, jejíž diagonální oblouky vedou do svorníku. Svorníky jsou kruhové, plné či duté. Čelní oblouky jsou svedeny přes klenební žebra buď přímo na podpůrné zdivo v hlavní lodi nebo na osm párových opěrných pilířů s hlavicí zdobenou florálním motivem u lodí vedlejších, tvořících tak mezilodní arkádu. Na jeden oblouk této arkády připadají čtyři menší lomené oblouky ve střední části hlavní lodi utvářející tak triforium. Veškerá žebra jsou hranolovitá, mírně vyžlabená a stejné barevnosti jako jiné stavební prvky katedrály.", "section_level": 2}, {"title": "Vitráže.", "content": "Vitráže katedrály v Metách dosahující plochy 6 496 m2 činí katedrálu naprosto unikátní. Jejich stáří je rozdílné - od 13. až po 20. století. V jižním transeptu se nacházejí vitráže nejstarší, ze 13. století (šest scén ze života sv. Pavla). Hermann de Münster se v roce 1384 postaral výzdobu západní fasády (350 m2, symboly apoštolů a výjevy ze Starého zákona). Fascinující je i průměr rozety na západní fasádě, dosahující 11,25 m. Théobald de Lixheim v roce 1504 ztvárnil v severním transeptu korunování Panny Marie. O vitráže v horní části chóru se postaral v letech 1521-1527 Valentin Bousch. Ve 20. století se na renovaci podíleli Jacques Villon, pravým jménem Gaston Duchamp, bratr Marcela Duchampa a Roger Bissiere.", "section_level": 2}, {"title": "Varhany.", "content": "Varhany restaurované v roce 1981 jsou v současné době umístěny v jižní části transeptu i přes nepříznivou situaci akustického hlediska.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "V ottonské kryptě pod chórem je uchována podobizna slavného draka Graoully, který v minulosti terorizoval město.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála svatého Štěpána v Metách () je katolická katedrála ze 13. století nacházející se v hlavním městě departementu Moselle, v severovýchodní Francii v regionu Grand Est, ve městě Mety (francouzsky Metz) na Place d'Armes. ", "tgt_summary": "Metz Cathedral, otherwise the Cathedral of Saint Stephen, Metz (), is a Roman Catholic cathedral in Metz, capital of Lorraine, France. Dedicated to Saint Stephen, it is the cathedral of the Roman Catholic Diocese of Metz as the seat of the bishops of Metz. The cathedral treasury displays the collection, assembled over 1,000 years, of the bishopric of Metz, including paraments and items used for the Eucharist. ", "id": 1230286}
{"src_title": "Toulitka", "tgt_title": "Anthurium", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Vytrvalé byliny rostoucí jako pozemní nebo epifytické na stromech, jsou též nacházeny i ve skalních puklinách nebo rostou jako liány. Mnohé epifytní druhy mají dvojí kořeny, jedny slouží pouze k upevnění a druhé k jímání živin a vlhkosti z okolí a rostou i směrem vzhůru; nejsou však v žádném případě parazitické. U některých druhů vyrůstají řapíkaté listy z krátkého kmínku, u jiných v trsech přímo z kořenů. Čepele listů bývají tuhé a variabilního tvaru, jsou vejčité, eliptické či kopinaté a na bázi tupé, srdčité či dělené do několika rozličně tvarovaných laloků. Žilnatina listů bývá obvykle zpeřená, někdy i mřížkovitá, u některých jsou žilky na líci výrazně bíle zbarvené a listy jsou tak velmi zdobné. Na vrcholu obvykle dlouhé stopky roste palice, přisedlá nebo se stonkem, válcovitá, kuželovitá, kyjovitá, kulovitá nebo též hranatá, krátká i 1 m dlouhá. Pod ní se nachází toulec různého tvaru, od lineárního přes kopinatý, eliptický či vejčitý až po srdčitý neb okrouhlý, který může být situován vodorovně až svisle a bývá zkroucený, číškovitý či plochý. Barvu mívá bílou, smetanovou, růžovou, lososovou, světle nebo tmavě červenou, hnědou, zelenou nebo též bývá vícebarevný. Oboupohlavné květy jsou na palici agregovány do husté spirály a bývají u jednotlivých druhů různé ve velikosti i tvaru. Mají čtyři okvětní plátky ve dvou kruzích a obsahují čtyři tyčinky se zploštěnými nitkami a s vejčitými prašníky pukající podélnými otvory a dále dvoupouzdrý, podlouhlý semeník se štěrbinovitou nebo štětičkovitou bliznou. Květy rozkvétající postupně od spodu k vrcholu jsou protogynické, produkují nektar a jsou opylovány hmyzem, hlavně včelami, brouky, mouchami i mravenci.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "V přírodě se toulitky šíří hlavně semeny, která roznášejí ptáci konzumující plody. Jsou to bobule začínající dozrávat v postupně se prodlužujícím plodenství nejdříve po šesti měsících po opylení. Jsou bílé, zelené, červené i namodralé, podlouhlé nebo vejčité a obsahují dvě až čtyři zploštělá, hladká semena s lepkavým přívěskem, kterým se snadno přichycující k peří ptáků. Oplodí bobule je středně tenké, sladký mezokarp je průsvitný. Semena po zaschnutí ztrácejí klíčivost. Rostliny vyrostlé ze semen však většinou nezdědí užitné vlastnosti, které měla jejich vyšlechtěná mateční rostlina a proto se v zahradnické praxi toto množení již málo používá. Pro jejich přenos na další generaci je nutno použít vegetativní rozmnožování. Tradiční metodou se to děje u některých druhů rozdělováním trsů a u jiných oddělováním postranních odnoží, takto se však získá jen omezený počet nových jedinců. Ve speciálních provozech se proto používá moderní způsob množení, tzv. mikropropagace rostlin, kdy za použití rostlinných buněk vzniká z mateřské rostliny velký počet identických potomků.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Některé druhy toulitek jsou přes určitou náročnost při pěstování ceněny jako pokojové rostliny, které svým neobvyklým květenstvím v kombinaci s pestře zbarveným toulcem navozují téměř exotické prostředí. Pro svůj plnohodnotný růst potřebuji hlavně stálou teplotu okolo 20 až 25 °C, zvýšenou vzdušnou vlhkost, dostatek rozptýleného světla a pravidelnou péči v podobě udržování mírně vlhkého substrátu a doplňování spotřebovaných živin. Při zajištění vhodných podmínek dokáži kvést po celý rok, některé druhy se prezentují i dekorativními listy. Také se ke slavnostním příležitostem často kupují u odborníků vypěstované řezané květy, které vydrží dlouho čerstvé.", "section_level": 1}, {"title": "Nejznámější druhy.", "content": "Z více než 800 známých druhů se pro floristické potřeby pěstuje jen několik málo druhů. Patří mezi ně hlavně: Rostliny prodávané zákazníkům již nejsou čisté přírodní druhy, ale jsou to kříženci nebo po desetiletí šlechtěné kultivary, které se od původních odlišují velikosti a barvou listů, toulců nebo květů a také trvanlivostí a odolností proti chorobám a nepřízni klimatu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Toulitka (\"Anthurium\") je rod rostlin pocházejících z vlhkých tropických lesů ve vyšších nadmořských výškách Střední a Jižní Ameriky. Toulitky mají své drobné květy rozprostřené v palicovitém květenství s nápadným, vytrvalým listenem (toulcem). Rod je tvořen asi 825 druhy a je největší z celé čeledi árónovitých. Pro vzhled i trvanlivost květenství i listenů jsou některé druhy, i přes poměrnou náročnost, pěstované téměř po celé zeměkouli.", "tgt_summary": "Anthurium (; Schott, 1829), is a genus of about 1000 species of flowering plants, the largest genus of the arum family, Araceae. General common names include anthurium, tailflower, flamingo flower, and laceleaf. ", "id": 404516}
{"src_title": "Bernie Geoffrion", "tgt_title": "Bernie Geoffrion", "src_document": [{"title": "Hokejová kariéra.", "content": "Hrál na pravém křídle a hokejku držel též na pravou stranu. Byl jedním z prvních hráčů, kteří začali používat střelu zvanou,golfák ́ ́. V NHL začal hrát v roce 1951, ale odehrál pouhých 18 utkání a proto mohl stále ve své druhé sezóně získat Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, kterou také získal za 54 bodů v 67 zápasech v dresu Montreal Canadiens, kde odehrál dalších 12 sezón. V dresu Montrealu Canadiens získal šestkrát Stanley Cup. Na sklonku kariéry odešel do New York Rangers, kde odehrál dvě sezóny. Jako druhý v historii nastřílel v jedné sezóně NHL 50 gólů, před ním se to povedlo pouze jeho spoluhráčovi Maurici Richardovi. V roce 1955 se mu podařilo nastřílet 5 gólů v jednom zápase proti Toronto Maple Leafs. Za svou kariéru získal několik ocenění. Dvakrát vyhrál bodování NHL a jednou získal Hart Trophy za nejužitečnějšího hráče celé NHL. Celkem 11krát si zahrál v NHL All-Star Game. Jeho číslo 5 bylo vyřazeno týmem Montreal Canadiens v den jeho smrti. Časopis The Hockey News ho v roce 1998 zvolil jako 42. nejlepšího hráče historie NHL. V roce 1972 byl uveden do Hockey Hall of Fame v Torontu. Za svou kariéru odehrál 883 zápasů a nasbíral celkem 822 kanadských bodů, z čehož činilo 393 gólů. Ani jednou se mu nepodařilo nasbírat 100 bodů v jedné sezóně, nejblíže jím byl v sezóně 1960/1961, kdy nasbíral 95 bodů v 64 zápasech. V Play-off odehrál celkem 132 zápasů a nasbíral 118 bodů.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Po skončení hráčské kariéry se věnoval trénování a trénoval jako hlavní trenér tři kluby NHL: New York Rangers, Atlanta Flames a Montreal Canadiens.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph André Bernard Geoffrion (14. února 1931, Montreal – 11. března 2006, Atlanta) známý pod přezdívkou Boom-Boom Geoffrion byl kanadský profesionální hokejista a později hokejový trenér. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Joseph Bernard André Geoffrion (; February 14, 1931 – March 11, 2006), nicknamed Boom Boom, was a Canadian professional ice hockey player and coach. Generally considered as one of the innovators of the slapshot, he was inducted into the Hockey Hall of Fame in 1972 following a 16-year career with the Montreal Canadiens and New York Rangers of the National Hockey League. In 2017 Geoffrion was named one of the '100 Greatest NHL Players' in history.", "id": 678670}
{"src_title": "Dempster Highway", "tgt_title": "Dempster Highway", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "O výstavbě dálnice rozhodla kanadská vláda v roce 1958, cílem bylo zpřístupnit bohatá naleziště ropy v Beaufortově moři. Celá trasa byla dokončena v roce 1979, slavnostní otevření se konalo 18. srpna 1979 v yukonském Flat Creek. Jméno nese po inspektoru Williamu Dempsterovi z Královské jízdní policie, jenž jako mladý konstábl často jezdil se psím spřežením z Dawson City do Fort McPherson v Severozápadních teritoriích. Dálnice je jedinou silnicí v Kanadě, která překračuje severní polární kruh. Je dodnes jednou ze dvou takových na americkém kontinentě. Druhou je aljašská Dalton Highway v USA.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh trasy.", "content": "Dálnice začíná přibližně 40 km (25 mil) východně od Dawson City, kde se odděluje od Klondike Highway, a pokračuje přes Ogilvie a Richardson Mountains až do Inuviku. Když je delta řeky Mackenzie v zimě zamrzlá, pokračuje dálnice ještě 194 kilometrů do Tuktoyaktuku na pobřeží Severního ledového oceánu. Přibližně v polovině délky v Eagle Plains je čerpací stanice a také možnost přenocování. Podél celé trasy se nachází jen dvě obydlená místa, osady Fort McPherson a Tsiigehtchic. Mnoho úseků dálnice vede po starých stezkách pro saně tažené psími spřeženími.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz.", "content": "Dempster Highway bývá dvakrát ročně na několik týdnů uzavřena: během období tání, kdy se Mackenzie vylévá z břehů, a na podzim, kdy začíná opět zamrzat. Kvůli obtížným fyzikálním podmínkám v oblasti, kterou prochází, je konstrukce silnice unikátní. Těleso dálnice leží na štěrkovém loži, které jej izoluje od permafrostu. Síla štěrkové vrstvy se pohybuje od 1,2 do 2,4 metru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dempster Highway, také \"Yukon Highway 5\" nebo \"Northwest Territories 8\", je 738 kilometrů dlouhá dálková silnice se štěrkovým povrchem v kanadských Severozápadních teritoriích a v teritoriu Yukon, spojující dálnici Klondike Highway s městem Inuvik v deltě řeky Mackenzie.", "tgt_summary": "The Dempster Highway, also referred to as Yukon Highway 5 and Northwest Territories Highway 8, is a highway in Canada that connects the Klondike Highway in Yukon to Inuvik, Northwest Territories on the Mackenzie River delta. The highway crosses the Peel River and the Mackenzie Rivers using a combination of seasonal ferry service and ice bridges. Year-round road access from Inuvik to Tuktoyaktuk opened in November 2017 with the completion of the Inuvik-Tuktoyaktuk Highway, creating the first all-weather road route, connecting to the Canadian road network with the Arctic Ocean, in Canada. ", "id": 1057001}
{"src_title": "Pavlovův dům", "tgt_title": "Pavlov's House", "src_document": [{"title": "Historie budovy.", "content": "Dům byl jedním z nejprestižnějších ve městě, před válkou ho obývali továrenští specialisté a pracovníci komunistické strany. Z vojenského hlediska měl dům nesmírnou hodnotu, protože přímo okolo něho vedla cesta k nedaleké řece Volze a z jeho oken bylo možné palbou z ručních zbraní pokrýt jedno z nejdůležitějších náměstí ve městě. To bylo hlavní příčinou toho, že velení sovětské 13. gardové střelecké divize označilo dům jako významný taktický bod a rozhodlo se jej prozkoumat. Úkolem byl pověřen Jakov Pavlov, spolu s dalšími třemi průzkumníky. V noci na 23. září 1942 pronikli do slabě bráněné budovy a zlikvidovali nepřátelské německé kulometné družstvo. Průzkumníci pak bránili dům do 3. října 1942, kdy jim přišel na pomoc zbytek jejich roty. Od 3. října do 25. listopadu (58 dní) dům bránilo v obklíčení celkem 23 sovětských vojáků, průměrně jich však bylo jen 15 bojeschopných. Budovu v přestávkách mezi boji obehnali ostnatým drátem a minami, do oken umístili kulomety, na obranu před tanky přinesli protitankové pušky a dva minomety. Dům byl pravidelně pod palbou německého dělostřelectva a minometů, několikrát ho napadlo i letectvo. Během celé doby, kdy se bojovalo, žilo ve sklepení domu několik civilistů, kteří snášeli příkoří bojů o Stalingrad spolu s obránci budovy. V rukou sovětských vojáků pak dům zůstal až do konce bitvy o Stalingrad. V plánech a mapách, které byly po kapitulaci ukořistěné německým vojskům, byl Pavlovův dům vedený jako sovětská pevnost. Na počest seržanta Pavlova dostal dům jméno „Pavlovův dům“.", "section_level": 1}, {"title": "Symbol vytrvalosti.", "content": "Pavlovův dům se stal nehynoucím symbolem vytrvalosti a mužnosti obránců Stalingradu. Bráněný jen hrstkou obránců vytrval a nepadl ani v těch nejtěžších bojích do rukou nepřítele. Po válce byl částečně zrekonstruován a zakonzervován, východní část budovy, která je dnes muzeem, má podobu jako v době bojů. Tento dům se stal rovněž stěžejním motivem ruského filmu Stalingrad (2013).", "section_level": 1}], "src_summary": "Pavlovův dům (: ) je cihlová trojposchoďová obytná budova stojící na okraji náměstí 9. ledna ve Volgogradu. Před druhou světovou válkou byla budova známa jako Dům odborníků. Nyní je nazván po jednom z hrdinských obránců z bitvy o Stalingrad.", "tgt_summary": "Pavlov's House ( tr. \"Dom Pavlova\") was a fortified apartment building which Red Army defenders held for 60 days against a heavy \"Wehrmacht\" offensive during the Battle of Stalingrad. The siege lasted from 27 September to 25 November 1942 and eventually the Red Army managed to relieve it from the siege. ", "id": 1682358}
{"src_title": "Mistrovství světa v basketbalu mužů 2006", "tgt_title": "2006 FIBA World Championship", "src_document": [{"title": "Výsledky a tabulky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "Libanon – Venezuela 82:72 (23:20, 36:40, 56:57) 19. srpna 2006 (13:00) – Sendai Rozhodčí: Fabio Facchini (ITA), Nobuyasu Aibara (JAP), Recep Ankaralı (TUR) Venezuela: Mijares (5), Díaz (9), Aguilera (18), Torres (12), Lugo (16); Machado (-), Cedeño (4), Marriaga (1), Barrios (2), Bayona (-), Morris (5). Libanon: Fahed (1), Tawbe (2), Feghali-Bechara (9), El-Khatib (35), Vogel (26); Abdelnour (-), Mahmoud (3), Samaha (6). 19. srpna 2006 (16:00) – Sendai Rozhodčí: Heros Avanessian (IRN), Virginijus Dovidavičius (LIT), Álvaro Darío Trías Iglesias (URU) Srbsko a Černá Hora: Avdalović (6), Rakočević (20), Aškrabić (9), Raičević (9), Miličić (5); Popović (5), Tripković (6), Nikolić (9), Marinović (2), Perović (4). Nigérie: Udoka (18), Ere (15), Varem (4), Awojobi (7), Nwosu (9); Akognon (3), Ibekwe (3), Oguchi (8), Muoneke (9), Anagonye (6), Nwankwo (-). 19. srpna 2006 (19:00) – Sendai Rozhodčí: Michael Aylen (AUS), Carl Jungebrand (FIN), Terry Moore (USA) Argentina: Pepe Sánchez (2), Ginóbili (22), Nocioni (21), Scola (10),", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "Německo – Japonsko 81:70 (34:20, 53:37, 66:56) 19. srpna 2006 (13:00) – Hirošima Rozhodčí: Petr Sudek (SVK), Alejandro César Chiti (ARG), Abreu Muhimua João (MOZ) Německo: Hamann (9), Greene (3), Okulaja (11), Nowitzki (27), Femerling (7); Demirel (8), Schultze (6), Garrett (2), Herber (-), Roller (2), Grünheid (6), Jagla (-). Japonsko: Orimo (10), Igarashi (13), Amino (6), K. Takeuchi (8), Furuta (2); Kawamura (2), Yamada (9), Sakurai (9), Kashiwagi (6), Setsumasa (3), Ito (-), J. Takeuchi (2). 19. srpna 2006 (16:00) – Hirošima Rozhodčí: Lazaros Voreadis (GRE), Ilija Belošević (SCG), Boris Ryzhik (UKR) Angola: Lutonda (17), Cipriano (17), Almeida (22), Gomes (9), Mingas (10); Morais (-), Barros (-), Carvalho (-), Moussa (8). Panama: Cota (7), Douglas (17), Hicks (14), Lloreda (6), Garcés (16); Peralta (-), Daley (2), Levy (4), D. Gómez (-), García (4). 19. srpna 2006 (19:00) – Hirošima Rozhodčí: José Aníbal Carrión (PUR), Rabah Noujaim (LEB), Eddie Viator (FRA) Španělsko: José Manuel Calderón (5), Juan Carlos Navarro (16), Carlos Jiménez (6), Jorge Garbajosa (16), Pau Gasol (16); Rudy Fernández (2),", "section_level": 3}, {"title": "Skupina C.", "content": "Austrálie – Brazílie 83:77 (21:21, 40:38, 56:57) 19. srpna 2006 (13:00) – Hamamacu Rozhodčí: Guerrino Cerebuch (ITA) Austrálie: Bruton (16), Kendall (8), Worthington (23), Mackinnon (15), Bogut (10); Barlow (-), Newley (6), Kickert (2), Bruce (-), Helliwell (3). Brazílie: Leandrinho (18), Alex Garcia (6), Guilherme (10), Anderson (15), Tiago (16); Marcelinho Machado (3), Nezinho (-), Murilo (3), Estevam (2), Marcelinho Huertas (4). 19. srpna 2006 (16:30) – Hamamacu Rozhodčí:? Řecko: Diamantidis (4), Zisis (2), Spanoulis (17), Vasilopoulos (-), Dikoudis (26); Papaloukas (8), Fotsis (16), Chatzivrettas (-), Tsartsaris (6), Papadopoulos (-), Kakiouzis (5). Katar: Ali (9), Saeed (13), Turki (17), Mohammed (7), Mohammed Abdullah (10); Mousa (4), Abdi (2), Bashir (-), Salem (2). 19. srpna 2006 (19:30) – Hamamacu Rozhodčí: Eddie Rush (USA), Reynaldo Antonio Mercedes (DOM), Dubravko Muhvić (CRO) Turecko: Ender (9), İbrahim (16), Serkan (10), Ersan (11), Kerem", "section_level": 3}, {"title": "Skupina D.", "content": "USA – Portoriko 111:100 (23:24, 57:51, 87:74) 19. srpna 2006 (13:30) – Sapporo Rozhodčí: Nikolaos Zavlanos (GRE), José Antonio Martín Beltrán (ESP), Domingos Francisco Simão (ANG) USA: Paul (11), Anthony (21), Johnson (9), Jamison (-), Brand (6); Hinrich (15), James (15), Battier (6), Wade (13), Bosh (5), Howard (10). Portoriko: Arroyo (23), Apodaca (8), Lee (6), Latimer (-), Santiago (9); Ramos (5), Reyes (8), Hatton (4), Dalmau (13), Ayuso (14), Rivera (8), Narváez (2). 19. srpna 2006 (16:30) – Sapporo Rozhodčí: Cristiano Jesus Maranho (BRA), Shmuel Bachar (ISR), Daniel Alfredo Delgado (VEN) Slovinsko: Bečirovič (16), Udrih (14), Ožbolt (11), Nachbar (17), Jurak (10); Lakovič (6), Nesterovič (4), Zagorac (2), Milič (6), Dragič (-), Slokar (1), Brezec (9). Senegal: Diouf (10), Pène (9), Aw (18), Mamadou N'Diaye (15), Savané (11); Makhtar N'Diaye (3), Faye (-), Cissé (2), Niang (4), N'Doye (1), Badiane (6). 19. srpna 2006 (19:30) – Sapporo Rozhodčí: Romualdas Brazauskas (LIT), Scott Butler (AUS), Yuji Hirahara (JAP) Čína: Sūn Yuè (-), Wáng Zhìzhì (10), Dù Fēng (10), Yì Jiànlián (9), Yáo Míng (30); Chén Jiānghuá (-), Liú Wěi (3), Zhāng Qìngpéng (-), Wáng Shìpéng (3), Zhū Fāngyŭ (4). Itálie: Basile (27), Soragna (14), Gigli (10), Rocca (5), Garri (10); Belinelli (6), Marconato (-), Mordente (7), Pecile (-), Michelori (3), Di Bella (2). 20. srpna 2006 (13:30) – Sapporo Rozhodčí: José Antonio Martín Beltrán (ESP), Scott Butler (AUS), Yuji Hirahara (JAP) Portoriko: Arroyo (29), Dalmau (11), Ayuso (20), Apodaca (5), Santiago (12); Ramos (4), Reyes (4), Hatton (-), Latimer (2), Lee (1). Senegal: Diouf (10), Cissé (14), Pène (9), N'Doye (13), Makhtar N'Diaye (14); Niang (-), Aw (2), Savané (2), Mamadou N'Diaye (-), N'Dongo N'Diaye (7), Badiane (8). 20. srpna 2006 (16:30) – Sapporo Rozhodčí: Cristiano Jesus Maranho (BRA), Shmuel Bachar (ISR), Romualdas Brazauskas (LIT) Itálie: Di Bella (9), Belinelli (26), Soragna (9), Marconato (9), Garri (7); Basile (5), Mancinelli (2), Mordente (7), Michelori (2), Rocca (4), Gigli (-). Slovinsko: Bečirovič (9), Lakovič (14), Nachbar (8), Nesterovič (17), Brezec (8); Jurak (6), Ožbolt (3), Udrih (5), Milič (2), Slokar (4). 20. srpna 2006 (19:30) – Sapporo Rozhodčí: Nikolaos Zavlanos (GRE), Milivoje Jovčić (SCG), Daniel Alfredo Delgado (VEN) USA: Paul (13), Anthony (16), Battier (5), James (11), Howard (16); Johnson (11), Hinrich (6), Jamison (3), Wade (26), Bosh (3), Miller (-), Brand (11). Čína: Liú Wěi (8), Wáng Shìpéng (17), Zhū Fāngyŭ (9), Wáng Zhìzhì (2), Yáo Míng (21); Chén Jiānghuá (6), Zhāng Qìngpéng (-), Sūn Yuè", "section_level": 3}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Argentina – Nový Zéland 79:62 (21:16, 37:29, 59:44) 26. srpna 2006 (10:00) – Saitama Rozhodčí: Nikolaos Zavlanos (GRE), Shmuel Bachar (ISR), Milivoje Jovčić (SCG) Argentina: Pepe Sánchez (4), Ginóbili (28), Nocioni (2), Scola (10), Oberto (23); Herrmann (2), Delfino (2), Prigioni (4), Wolkowisky (4). Nový Zéland: Henare (5), Penney (11), Boucher (-), Cameron (6), Bradshaw (9); Dickel (15), Jones (9), Vukona (-), Frank (5), Rampton (2). 26. srpna 2006 (13:00) – Saitama Rozhodčí: Carl Jungebrand (FIN), Terry Moore (USA), Eddie Viator (FRA) Litva: Kalnietis", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtinále.", "content": "Španělsko – Litva 89:67 (28:11, 47:30, 65:42) 29. srpna 2006 (16:30) – Saitama Rozhodčí: Reynaldo Antonio Mercedes (DOM), Cristiano Jesus Maranho (BRA), Saša Pukl (SLO) Španělsko: José Manuel Calderón (4), Juan Carlos Navarro (22), Carlos Jiménez (5), Jorge Garbajosa (4), Pau Gasol (25); Rudy Fernández (10), Carlos Cabezas (-), Felipe Reyes (4), Sergio Rodríguez (2), Berni Rodríguez (2), Marc Gasol (7), Alex Mumbrú (4). Litva: Mantas Kalnietis (14), Linas Kleiza (15), Mindaugas Žukauskas (5), Darius Songaila (2), Darjuš Lavrinovič (17); Tomas Delininkaitis (4), Arvydas Macijauskas (-), Giedrius Gustas (2), Kšyštof Lavrinovič (8), Simas Jasaitis (-), Robertas Javtokas (-). 29. srpna 2006 (19:30) – Saitama Rozhodčí: Terry Moore (USA), Scott Butler (AUS), Ilija Belošević (SCG) Argentina: Pepe Sánchez", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Řecko – USA 101:95 (14:20, 45:41, 77:65) 1. září 2006 (16:30) – Saitama Rozhodčí: Fabio Facchini (ITA), Cristiano Jesus Maranho (BRA), Ilija Belošević (SCG) Řecko: Diamantidis (12), Chatzivrettas (2), Fotsis (9), Kakiouzis (15), Papadopoulos (8); Papaloukas (8), Schortsianitis (14), Spanoulis (22), Dikoudis (8), Tsartsaris (3). USA: Hinrich (12), Anthony (27), Johnson (3), James (17), Brand (-); Battier (1),", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Španělsko – Řecko 70:47 (18:12, 43:23, 54:34) 3. září 2006 (19:30) – Saitama Rozhodčí: Carl Jungebrand (FIN), Terry Moore (USA), Pablo Alberto Estévez (ARG) Španělsko: José Manuel Calderón (7), Juan Carlos Navarro (20), Carlos Jiménez (4),", "section_level": 2}, {"title": "O 3. místo.", "content": "USA – Argentina 96:81 (21:27, 50:49, 69:62) 2. září 2006 (19:30) – Saitama Rozhodčí: Juan Carlos Arteaga (ESP), Nikolaos Zavlanos (GRE), Scott Butler (AUS) USA: Hinrich", "section_level": 2}, {"title": "O 5. - 8. místo.", "content": "Turecko – Litva 95:84 (19:10, 23:27, 40:48, 75:75) 31. srpna 2006 (16:30) – Saitama Rozhodčí: Petr Sudek (SVK), José Antonio Martín Beltrán (ESP), Milivoje Jovčić (SCG) Turecko: Hakan (2), Serkan (12), Ersan (13), Fatih (-), Kaya (-); Cenk (8), Ermal (24), Engin (9), Ender (18), Kerem (9), Semih (-). Litva: Gustas", "section_level": 2}, {"title": "O 5. místo.", "content": "Francie – Turecko 64:56 (20:7, 35:20, 49:43) 2. září 2006 (16:30) – Saitama Rozhodčí: Reynaldo Antonio Mercedes (DOM), Saša Pukl (SLO), Yosuke Miyatake (JAP) Francie: Bokolo (5),", "section_level": 2}, {"title": "O 7. místo.", "content": "Litva – Německo 77:62 (30:17, 47:41, 58:54) 3. září 2006 (16:30) – Saitama Rozhodčí: Eddie Rush (USA), Lazaros Voreadis (GRE), Alejandro César Chiti (ARG) Litva: Gustas (8), Macijauskas (6),", "section_level": 2}, {"title": "Soupisky.", "content": "1. Španělsko 2. Řecko 3. USA 4. Argentina 5. Turecko 6. Francie 7. Litva 8. Německo 10. Angola 11. Srbsko", "section_level": 1}, {"title": "Rozhodčí.", "content": "Všichni rozhodčí byli profesionálové.", "section_level": 1}], "src_summary": "15. Mistrovství světa v basketbalu mužů v roce 2006 proběhlo od 19. srpna do 3. září v Japonsku. Mistrovství se zúčastnilo 24 týmů, které se utkali ve čtyřech základních skupinách po šesti týmech. Z každé skupiny postoupily čtyři nejlepší týmy do vyřazovacích bojů o medaile. Týmy na pátém a šestém místě byly vyřazeny. Mistrem světa se stalo Španělsko.", "tgt_summary": "The 2006 FIBA World Championship was the 15th FIBA World Championship, the international basketball world championship for men's teams. The tournament was hosted by Japan and held from August 19 to September 3, 2006. It was co-organised by the International Basketball Federation (FIBA), Japan Basketball Association (JABBA) and the 2006 Organizing Committee. ", "id": 264928}
{"src_title": "Ami Boué", "tgt_title": "Ami Boué", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v bohaté hugenotské rodině majitelů lodí a první vzdělání získal v rodném městě. V deseti letech osiřel a dále studoval v Ženevě a Paříži. Na univerzitě v Edinburghu získal v roce 1817 titul doktora medicíny. Svoje budoucí povolání si zvolili pod vlivem Roberta Jamesona, který tam vyučoval mineralogii a geologii. Ve Skotsku a na Hebridách také uskutečnil své první geologické expedice. Svoji práci zhodnotil v roce 1820, kdy vydal \"Geologický průzkum Skotska,\" ve kterém se zabýval zejména vyvřelinami. Po získání doktorátu se přestěhoval do Paříže (1817-1832), přičemž učinil vícero výprav do Itálie, Chorvatska, Uherska, Rakouska, Švýcarska, Německa a jinam. V roce 1830 se stal předsedou ustavujícího zasedání Francouzské geologické společnosti () a od roku 1835 jejím prezidentem. V roce 1832 vydal \"Geologické a paleontologické paměti\". Poté se trvale usadil v Rakousku. Mezi lety 1836 a 1839 uskutečnil několik velmi dlouhých cest po Balkáně. Nejdelší byla první, během níž v roce 1836 prozkoumal Rilu, údolí řeky Strumy, Pirin, Černý Drin a Ochridské jezero. Tuto část cesty uskutečnil s Augustem Viquesnelem, který vykonával práce topografa. Bez něj ještě téhož roku popsal Sofijskou kotlinu a Vitošu. V roce 1837 prozkoumal severní a jižní svahy Staré planiny od průlomu řeky Iskăr, přičemž zaměřil, že se se nachází na sever od Sofie, až k Černému moři včetně toku Kamčiji. Dále popsal střední tok Tundži a prokázal, že Stará planina není propojena s pohořím Strandža. A následně změřil pohoří ve východní Thrákii. Poté se věnoval popisu řeky Marici a Hornothrácké nížiny, přičemž se dotkl východních svahů Rodop. Dále se zabýval pravým břehem Jižní Moravy a přilehlými pohořími, přičemž definoval jejich propojení s Jižními Karpaty. V letech 1838 a 1839 cestoval znovu s Augustem Viquesnelem po Albánii a Bosně. Společně vytvořili mapu Černé Hory (na sever od 42. rovnoběžky) a definovali pramen Jižní Moravy. Pokračovali po pravém břehu Ibaru a vytvořili mapu Kopaoniku. Svoje poznatky z těchto cest shrnul Boué ve svém mistrovském díle \"Evropské Turecko; poznatky z geografie, geologie, přírodní historie apod.\", které vyšlo v Paříži v roce 1840. Na svých cestách po Německu, Rakousku a jižní Evropě, studoval především různé geologické formace a stal se tak jedním z průkopníků geologického průzkumu. Na císařské akademii věd ve Vídni vydal zásadní články o geologii Balkánu. V roce 1847 obdržel Wollastonovu medaili.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ami Boué, vlastním jménem Amédée, (16. května 1794 Hamburk – 21. listopadu 1881 Vídeň) byl geolog francouzského původu, který žil převážně v Německu, Francii a Rakousku.", "tgt_summary": "Ami Boué (16 March 179421 November 1881) was a geologist of French origin. He was born at Hamburg, and received his early education there and in Geneva and Paris.", "id": 993488}
{"src_title": "Sascha Schneider", "tgt_title": "Sascha Schneider", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Dětství a mládí strávil Sascha Schneider, syn redaktora a majitele tiskárny, v Petrohradě. Roku 1881 přesídlila rodina nejdříve do Curychu a po smrti otce do Drážďan. Roku 1889 po maturitě začal Sascha své umělecké studium na malířské akademii v Drážďanech. Roku 1893 si zařídil se svými kolegy ateliér a od roku 1894 pořádal výstavy. Svou vlastní uměleckou dílu si zařídil roku 1900 v Míšni a v té době vytvořil např. v Lipsku působivé nástěnné malby. Byl to skvělý kreslíř, malíř i sochař, intelektuální a velmi jemný muž, zahleděný svým dílem do šera chrámů a do světa ikonostasu, o čemž svědčí názvy jeho obrazů \"Anarchista\", \"Poutník a sfinga\", \"Jidáš\", \"Pán světa\". Roku 1903 se Schneider seznámil s německým spisovatelem Karlem Mayem a stal se jedním z nejbližších spisovatelových přátel. Dlouhé roky tohoto přátelství jsou doloženy tvorbou nádherných obálek se slohově čistými symbolickými kompozicemi pro nová vydání Mayových knih. Schneider také vytvořil portréty některých významných postav z děl Karla Maye (např. Marah Durimeh či mrtvý Vinnetou, stoupající k nebi). Roku 1906 vymodeloval Schneider pro sebe a Maye postavy sfing, dodnes střežící spisovatelův hrob. V tomto období žil Schneider společně s malířem Hellmuthem Jahnem. Jahn začal Schnedidera vydírat hrozbou zveřejnění jeho homosexuality, která byla v Německu trestná podle § 175 říšského trestního zákoníku. Schneider uprchl do Itálie, kde v těch časech nebyla homosexualita nezákonná. V Itálii potkal malíře Roberta Spiese, se kterým procestoval Kavkaz. Pak se na čas vrátil do Lipska, aby po půl roce odcestoval do Itálie, kde se usadil ve Florencii. Když vypukla první světová válka, znova se vrátil do Německa a žil v Hellerau (nedaleko Lipska). Po roce 1918 spoluzaložil kulturistický institut nazvaný \"Kraft-Kunst\", ve kterém si vybíral některé z cvičících jako modely. Schneider, který onemocněl těžkou cukrovkou, utrpěl při plavbě na lodi v okolí Swinemünde diabetický záchvat. Z něj se již nevzpamatoval a ve Swinemünde zemřel. Pohřben je na hřbitově v Loschwitz.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sascha Schneider, plným jménem Rudolph Karl Alexander Schneider (21. září 1870 Petrohrad, Rusko – 18. srpna 1927, Swinemünde, Německo) byl německý malíř, známý především jako autor obálek knih německého spisovatele Karla Maye.", "tgt_summary": "Rudolph Karl Alexander Schneider, commonly known as Sascha Schneider (21 September 1870 – 18 August 1927), was a German painter and sculptor.", "id": 1228507}
{"src_title": "Správa produktových informací", "tgt_title": "Product information management", "src_document": [{"title": "O systému.", "content": "Celý princip PIM se začal rozvíjet kolem roku 2003 především ve Spojených státech. Hlavním impulsem byl rychlý rozvoj informačních technologií a také nastupující trend prodeje většiny produktů přes internet nebo na mobilních aplikacích. V posledních letech proniká PIM pomalu také do České republiky. Prodej online klade zvýšené nároky na kvalitu a množství produktových informací. Ty jsou nezbytné k tomu, aby zákazník produkt na internetu nalezl a mohl porovnávat jeho parametry. Mezi tyto informace patří název produktu, cena, jeho kategorie, složení, marketingové popisky, recenze apod. Navíc se informace o produktech již nenabízejí jen prostřednictvím webu, ale rozsáhlým souborem kanálů, jako jsou \"mobilní telefony, tablety, kamenné obchody, tištěné katalogy, letáky\" atd. Tento růst klade zvýšené nároky na synchronizaci informací napříč distribučními kanály. S produktovými informacemi se pracuje v celé řadě oddělení. Obchodní oddělení se stará o ceny, marketingové oddělení o popisky nebo obrázky, produktové oddělení o zakládání produktových karet v ERP, oddělení nákupu o příjem dat od dodavatelů, IT o udržitelnou správu dat atd. Tato rozptýlenost informací o produktech mezi různé zaměstnance, složky, soubory značně ztěžuje nezbytnou spolupráci mezi odděleními. Cílem PIM systémů je vytvoření jedné centrální platformy pro všechny oddělení.", "section_level": 1}, {"title": "Procesy.", "content": "Práce s produktovými informacemi v softwerech PIM se dělí do 4 procesů:", "section_level": 1}, {"title": "Pozice PIM v podniku.", "content": "Díky jasnému zaměření systémů PIM je zřejmé, že je to jen jeden systém z mnoha, které organizace potřebuje. Pokud se ovšem jedná o produktové informace, systém PIM má centrální roli mezi různými zdroji informací o produktech a distribučními kanály. Je jakýmsi mezičlánkem mezi ERP systémem a distribucí informací. PIM systémům je předpovídáno, že se v příštích letech stanou standardní součástí softwarového vybavení ve většině velkých firem a zařadí se po bok hromadně používaných ERP, CRM.", "section_level": 1}, {"title": "PIM v ČR.", "content": "V České republice je pojem PIM zatím poměrně neznámý. Možná proto se o problematice produktových informací hovoří zejména v souvislosti s e-commerce.", "section_level": 1}, {"title": "PIM ve světě.", "content": "V zahraničí již většina velkých firem, které nabízejí širokou škálu produktů, systémy PIM využívá. Tento trend se díky nadnárodním společnostem pomalu začíná dostávat i do ČR. Mezi největší poskytovatele PIM řešení v zahraničí patří \"SAP Hybris, Stibo Systems, IBM, Informatica\" nebo \"Riversand\".", "section_level": 1}, {"title": "PIM základ automatizace sazby tiskovin.", "content": "Systém PIM, jakožto centrální databáze produktových informací, je nejčastějším nástrojem úplné automatizace sazby tiskovin ADTP (Automated desktop publishing). Software automatizované sazby lze propojit s PIM systémem. Data se podle zvoleného nastavení hromadně překopírují z PIM do grafického souboru (InDesign, QuarkXPress) bez zásahu grafika. Tento proces značně zrychluje grafické práce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Správa produktových informací (, \"PIM\") je označení pro software správy všech důležitých informací o určitém produktu. PIM zahrnuje procesy a technologie, které pomáhají sbírat, centralizovat informace o produktech a řídit jejich distribuci do různých marketingových kanálů.", "tgt_summary": "Product information management (PIM) is the process of managing all the information required to market and sell products through distribution channels. This product data is created by an internal organization to support a multichannel marketing strategy. A central hub of product data can be used to distribute information to sales channels such as e-commerce websites, print catalogs, marketplaces such as Amazon and Google Shopping, social media platforms like Instagram and electronic data feeds to trading partners. ", "id": 1647313}
{"src_title": "Bitva u Drážďan", "tgt_title": "Battle of Dresden", "src_document": [{"title": "Předcházelo.", "content": "Dne 28. června 1813, během příměří Napoleona s Ruskem a Pruskem, se rakouský kancléř, kníže von Metternich setkal v Drážďanech s císařem Napoleonem, který zde v tu dobu pobýval. Důsledkem tohoto rozhovoru bylo následné připojení habsburského Rakouska k protinapoleonským spojencům. (Napoleon nepřistoupil na rakouské požadavky v mírové smlouvě.) Rakousko poté srpnu 1813 vyhlásilo válku Francii a po ukončení příměří, válka znovu vypukla. Francouzská armáda byla soustředěna kolem Drážďan a proto velící francouzský maršál Gouvion de Saint-Cyr nařídil stavbu opevnění kolem města. Hlavní (tzv. Česká) armáda pod velením maršála Karla Philippa Schwarzenberga, o síle asi 200 000 mužů, překročila 22. srpna české hranice a 23.-24. srpna dosáhla Drážďan. První útoky na město začaly již následující den.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Před bitvou se Prusku a Rusku, kteří stáli proti Napoleonovi, připojilo i Rakousko a dále měli spojenci podporu Anglie. V samotné bitvě měl Napoleon k dispozici minimálně 90 000 vojáků. Spojenecká vojska složená z vojsk Rakouska a Ruska byla složena z nejméně 150 000 vojáků, hlavním velitelem byl generál Schwarzenberg. V ruském vojsku veleli generálové Wittgenstein, Miloradovič a Kleist. Potyčky spojeneckých a francouzských vojsk pokračovaly zejména v jižních předměstích Drážďan. Spojenecká vojska však vyčkávala s hlavním útokem na město až na 26. srpna. Napoleon tak měl čas k návratu a navýšení počtu vojáků ve městě a dokonce i převzít řízení obranných operací. Tím spojenci propásli vhodný okamžik, kdy bylo město obsazeno pouze asi 30 000 muži, a Francouzi ubránili město. Téhož dne byl těžce zraněn rakouský generál Václav Frierenberger a velení dělostřelectva po něm převzal generál Friedrich Karl von Langenau. Spojenci utrpěli 27. srpna za hustého deště katastrofální porážku. Napoleon začal silnou palbu z děl, neměl však dostatek jízdy na pronásledování protivníka. Poslal jen armádní sbor o síle 30 000 mužů, kterému velel generál Vandamme, ti překročili Krušné hory a pronásledovali Rusy do Čech. Když ale spojencům dorazily posily, musel se Vandamme vzdát. Viz bitva u Chlumce. Byl tak zmařen Napoleonův plán obklíčit spojence. Jednalo se o poslední vítězství Napoleona během německého tažení. Po této bitvě už brzy následovala Bitva národů u Lipska. Památník generála Moreau v Drážďanech, městské čtvrti Zschertnitz na jihu města na kopci Räcknitzhöhe, připomíná smrtelné zranění generála Moreaua v této bitvě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Drážďan se uskutečnila 26. a 27. srpna 1813 u saského města Drážďany. Byla jednou z napoleonských bitev během německého tažení.", "tgt_summary": "The Battle of Dresden (26–27 August 1813) was a major engagement of the Napoleonic Wars. The battle took place around the city of Dresden in modern-day Germany. With the recent addition of Austria, the Sixth Coalition felt emboldened in their quest to expel the French from Central Europe. Despite being heavily outnumbered, French forces under Napoleon scored a victory against the Allied army led by Field Marshal Schwarzenberg. However, Napoleon's victory did not lead to the collapse of the coalition, and the lack of effective French cavalry units, caused by a very heavy loss of French horses during the past 1812 French invasion of Russia, precluded a major pursuit. Three days after the battle, the Allies surrounded and captured a French corps at the Battle of Kulm.", "id": 2233946}
{"src_title": "Herstal", "tgt_title": "Herstal", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky a období Merovejců a Karlovců.", "content": "Blízkost řeky Mázy a dostatek surovin v této oblasti přitahovaly osadníky již od 5. tisíciletí př. n. l. Na konci období Římanů a na začátku období Merovejců se z osady stala pevnost, v té době známá jako \"Héristal\". Řeku Mázu zde protínala důležitá cesta z Tongerenu do Cách a převoz cestujících přes řeku z Herstalu do Jupille pravděpodobně zajišťovala pramice. V 7. století se v Herstalu narodil Pipin II. Prostřední, majordomus Austrasie, Neustrie a Burgundska za merovejského krále Theudericha III. Pipin Prostřední si pravděpodobně vybral Herstal jako hlavní sídlo vzhledem k blízkosti velkých měst jako Tongeren, Maastricht a Lutych. V Herstalu se narodil i jeho syn Karel Martel a pravděpodobně i jeho pravnuk Karel Veliký, který zde žil přinejmenším patnáct let. Karel Veliký později přesunul své sídlo do Cách, a tak skončilo období slávy Herstalu coby hlavního města říše.", "section_level": 2}, {"title": "Od pozdního středověku po současnost.", "content": "Herstal se stal součástí vévodství Dolní Lotrinsko, které bylo na konci 12. století připojeno k Brabantskému vévodství. Navzdory blízkosti Lutychu se území Herstalu stalo součástí biskupství Lutych až roku 1740, kdy jej lutyšský kníže-biskup Georges-Louis de Berghes koupil od Fridricha II. Velikého. V té době byl Herstal známý svými řemeslníky – výrobci keramiky, kováři a hodináři. V 19. století Herstal prožíval období rozvoje průmyslu uhlí a oceli. Světový věhlas mu přineslo založení zbrojovky Fabrique Nationale (FN) roku 1889. Působilo zde také několik výrobců motocyklů. 7. srpna 1914, na začátku první světové války, v Herstalu německá armáda popravila 27 civilních obyvatel a zničila 10 domů. Po druhé světové válce nastalo dlouhé období úpadku těžkého průmyslu, což vedlo k drastickému snížení počtu pracovních míst v těchto oblastech. Na jejím území působí 200 společností, např. Techspace, který vyrábí přesné součástky k raketám Ariane pro Evropskou kosmickou agenturu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Herstal (valonsky \"\") je frankofonní obec v Belgii. Leží na řece Máze ve valonské provincii Lutych. Má 38 772 obyvatel a rozkládá se na ploše 23,54 km2 (údaje z 1. července 2013). ", "tgt_summary": "Herstal, formerly known as Heristal, or Héristal, is a municipality of Belgium. It lies in the country's Walloon Region and Province of Liège along the Meuse river. Herstal is included in the \"Greater Liège\" agglomeration, which counts about 600,000 inhabitants. ", "id": 2128019}
{"src_title": "Irving Penn", "tgt_title": "Irving Penn", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Irving Penn studoval u ruského fotografa Alexeje Brodoviče na Philadelphia Museum School, kterou absolvoval v roce 1938. Pennovy kresby byly zveřejněny v časopisu Harper's Bazaar a je o něm známo, že také maloval. Během druhé světové války se stal známý svými módními fotografiemi modelek a glamouru. Penn mnoho let fotografoval módní snímky pro časopis \"Vogue\". Byl jedním z prvních fotografů, který komponoval subjekty proti prostému šedému nebo bílému pozadí a tuto jednoduchost používal velmi účinně. V exteriérech instaloval své jednoduché studio, na svislé kolmé tyče natáhl pozadí a vymodeloval ostrý roh. Situováním modelu do tohoto neortodoxního prostředí zvyšoval Penn dramatičnost portrétu, který je často „vklíněn“ do rohu. Penn se vždy snažil o absolutní zjednodušení a čistotu fotografického obrazu. Kolem portrétovaného nechával imaginární prostor, kde občas záměrně ukázal malý detail prozrazující, že jde o ateliér. Mezi jinými portrétoval například také osobnosti jako byli Martha Grahamová, Marcel Duchamp, Georgia O'Keeffe, W. H. Auden, Igor Fjodorovič Stravinskij, Marlene Dietrichová nebo modelka Karen Graham. Z českých modelek portrétoval pro titulní stránku \"Vogue\" například Karolínu Kurkovou. Penn místo studiového blesku využíval na většině svých portrétech přirozeného osvětlení z okna. Pro svou cestu do Nové Guiney a dalších míst si Penn vyrobil jednoduché přenosné studio se světlíkem směrovaným na sever s působivými výsledky. Portrétní snímky pořízené tímto způsobem vypadají téměř stejně jako jeho portréty celebrit, plně zkrášlené, přirozeně osvětlené, před neutrálním pozadím, jeho kmenoví náčelníci se etnograficky podobají modelům z 19. století. V roce 1950 se oženil se svou oblíbenou modelkou Lisou Fonssagrives a založil vlastní ateliér v roce 1953. Společně měli jednoho syna Toma.", "section_level": 2}, {"title": "Fotografický styl.", "content": "Jasnost, kompozice, pečlivé uspořádání objektů či lidí, lehkost, forma a jednoduchost je typický rukopis Pennových děl. V jeho fotografiích zátiší, objektů a nalezených zátiší se lze setkat s neobvyklým uspořádáním, jasností a mnoha detaily a podrobnostmi. Zatímco jeho printy jsou vždy čisté a jasné, Pennovy fotografované předměty se velmi liší. Častokrát pořídil své fotografie dlouho před tím, než je okolí začne oceňovat jako významná díla v „současném moderním pojetí“. Například řada jeho aktů modelek, které byly v rozmezí od tenkých až po buclaté nasnímal v letech 1949–1950, ale až do roku 1980 nebyly vystavovány. Jeho komponovaná zátiší jsou pečlivě uspořádané soubory potravin nebo předmětů. Tyto kompozice lze označit jako abstraktní souhru linií a objemu. V roce 1986 požádal Irving Penn českého fotografa Jiřího Poláčka, aby mu pomohl realizovat fotografování zvířecích lebek v Národním Muzeu v Praze. Společně s Dušanem Šimánkem Pennovi asistovali a zajišťovali vyvolání černobílých filmů 8x10 palců. Poláček vyjednával akci s muzeem a zajišťoval chod celé akce. Velkou lebkovýstavu přezvětšených zvířecích lebek předvedl Penn v New Yorku 1988–1989 jako Cranium architecture.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz.", "content": "Vydal mnoho knih, včetně nedávno vydané \"A Notebook at Random\", které nabízí velkorysý výběr fotografií, obrazů a dokumentů jeho práce. Pennova manželka Lisa Fonssagrives zemřela v roce 1992.", "section_level": 2}, {"title": "Výstavy a ocenění.", "content": "V roce 2002 se konala jeho samotná výstava 53 fotografií na Metropolitan Museum of Art. Motivem těchto děl jsou jednoduchá sochařská témata, jako například Venuše. V červenci roku 2005 vystavoval Penn v National Gallery of Art ve Washingtonu pod názvem \"Irving Penn: Platinum Prints\". V období od ledna do dubna 2008 vystavoval svých 67 portrétů v Morganovo Knihovně a muzeu v New York City pod názvem \"Close Encounters\". V září 2009 J. Paul Getty Museum plánuje vystavovat největší kolekci Pennových prací. Expozice \"The Small Trades\" obsahuje 252 velkoformátových portrétů z období 1950–1951, které vyfotografoval v New Yorku, Paříži a Londýně. Sbírky muzea Smithsonian American Art Museum vlastní jeho černobílý originál \"The Tarot Reader\" – fotografii z roku 1949 Jeana Patchetta a surrealistické malířky Bridget Tichenor. Pennův archiv fotografií, sbírka osobních předmětů a materiály vztahující se k jeho kariéře, jsou v držení Ryerson & Burnham Libraries v Institutu umění v Chicagu. Jeho práce byly vystavovány (nebo přímo jsou součástí sbírek) kromě jiných také v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku, Metropolitním muzeu umění, Národní galerii umění ve Washingtonu nebo v Institutu umění v Chicagu. V roce 1985 obdržel cenu Hasselblad Award a o dva roky později ocenění Kulturpreis der Deutschen Gesellschaft für Photographie (Cena za kulturu Německé fotografické společnosti).", "section_level": 1}], "src_summary": "Irving Penn (16. června 1917, Plainfield, New Jersey – 7. října 2009, New York) byl americký fotograf, který je známý svými portrétními a módními fotografiemi.", "tgt_summary": "Irving Penn (June 16, 1917October 7, 2009) was an American photographer known for his fashion photography, portraits, and still lifes. Penn's career included work at \"Vogue\" magazine, and independent advertising work for clients including Issey Miyake and Clinique. His work has been exhibited internationally and continues to inform the art of photography.", "id": 1780320}
{"src_title": "Herbert Huncke", "tgt_title": "Herbert Huncke", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Greenfieldu v Massachusetts a byl vychováván rodiči v Chicagu. V mládí vedl potulný život jako podnikavý zlodějíček a uživatel drog. Jako mnoho dalších členů Beat generation cestoval nejednou napříč Spojenými státy americkými. Ačkoli později Huncke vyjádřil lítost nad ztrátou rodinných pout, ve své autobiografii \"Guilty of Everything\" (v překladu \"Vinen vším\") konstatuje, že jeho dlouhé výkony trestů byly zčásti důsledkem nedostatku podpory ze strany rodiny. Huncke opustil Chicago poté, co se jeho rodiče rozvedli. V r.1939 cestoval stopem do New Yorku, kde se během následujících 10 let stal známým jako \"starosta 42. ulice\", která se spolu s křižovatkou Times Square stala jeho působištěm. Stýkal se zde s mnoha lidmi, prostitutkami, námořníky,... Během 2. světové války se plavil do přístavů v Jižní Americe, Africe a Evropě. Dokonce se vylodil na pláži v Normandii pouhé tři dny po invazi. Na palubách lodí se snažil překonat svou drogovou závislost, případně ji mírnit pomocí morfinu, jenž mu dodávali lodní zdravotníci. Po návratu na 42. ulici se záhy setkal s Williamem Burroughsem, jenž potřeboval prodat střelnou zbraň a právě injekční stříkačky s morfinem. Jejich první setkání nebylo nijak srdečné, vzhledem k Burroughsovému vzhledu a chování jej Huncke podezříval, že pracuje pro FBI. Poté co se ujistil, že Burroughs je \"čistý\", koupil od něj morfin a následně jej a Ginsberga zasvětil do užívání této drogy. W. S. Burroughs později toto téma setkání popsal ve svém prvním románu \"Feťák\". Herbert Huncke se pak stal i blízkým přítelem Burrougsovy družky Joan, s níž sdílel zápal pro amfetaminy. Koncem jara 1947 mu Burroughs poslal do New Yorku peníze na autobus, aby ho přivítal na své farmě v New Waverly v Texasu, kde pěstoval marihuanu. Na sklonku 40. let angažoval Hunckeho a další závislé osoby Alfred Charles Kinsey do svého výzkumu Sexuální chování muže. I když se Herbert Huncke mnohokrát ocitl ve vězení za své kriminální prohřešky, nikdy nezradil své přátele a neudal je policii. Ke konci 40.let havarovali Allen Ginsberg, Jack Melody a žena s přezdívkou „Detroit Redhead“ při prchání před policejním motocyklem v Queensu. Přestože se Huncke této honičky nezúčastnil, byl zatčen a uvězněn v Manhattanu, neboť bydlel společně s Ginsbergem.", "section_level": 1}, {"title": "Herbert Huncke ve filmu.", "content": "Herbert Huncke se objevuje v některých dokumentech zaměřených na Beat generation, např.:", "section_level": 1}], "src_summary": "Herbert Edwin Huncke (9. ledna 1915 – 8. srpna 1996) byl americký spisovatel, básník, toxikoman a drobný podvodník z Times Square, později spisovatel a básník aktivně se zapojující do dění v různých kulturních a sociálních hnutích dvacátého století v USA. ", "tgt_summary": "Herbert Edwin Huncke (January 9, 1915 – August 8, 1996) was an American writer and poet, and active participant in a number of emerging cultural, social and aesthetic movements of the 20th century in America. He was a member of the Beat Generation and is reputed to have coined the term.", "id": 883630}
{"src_title": "Třída Skjold", "tgt_title": "Skjold-class corvette", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Realizaci programu provádělo konsorcium Skjold Prime tvořené francouzskou loděnicí DCNS (především bojový řídící systém Senit 2000) a norskými firmami Umoe Mandal a Kongsberg Defence & Aerospace. Celkem bylo loděnicí Umoe Mandal postaveno šest jednotek této třídy. Jako první byl do služby 17. dubna 1999 zařazen \"Skjold\" (P960). Když se osvědčil, bylo v červnu 2002 přiobjednáno dalších pět jednotek pojmenovaných \"Storm\" (P961), \"Skudd\" (P962), \"Steil\" (P963), \"Glimt\" (P964) a \"Gnist\" (P965). Jednotky třídy \"Skjold\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Trup člunů je koncipován jako katamaran, který se při maximální rychlosti pohybuje na vzduchovém polštáři (koncepce Air Cushion Catamaran – ACC byla ověřena u minolovek třídy \"Oksøy\"). Pohon pomocí vodních trysek mu přitom dává velkou rychlost a obratnost. Trup je vyroben z kompozitu a je pokryt materiálem pohlcujícím radarové vlny. Francouzský koncern DCNS vybavil všech šest jednotek třídy bojovým řídícím systémeme Senit 2000, vyvinutým ve spolupráci s firmou Kongsberg Defence and Aerospace (při modernizaci ho dostaly i hlídkové čluny třídy \"Hauk\"). Pro řízení palby slouží systém Saab Ceros 200 kombinující radarové a optotronické senzory. Dále jsou vybaveny víceúčelovým radarem Thales MRR-3D-NG a průzkumným systémem CS-3701. Čluny jsou silně vyzbrojeny. Hlavňovou výzbroj představuje jeden 76mm rychlopalný kanón Oto Melara Super Rapid v přídově věži. Dále nesou osm norských protilodních střel Kongsberg Naval Strike Missile s dosahem 150 km. Čluny jsou též vybaveny dvojitým protiletadlovým raketovým kompletem velmi krátkého dosahu Mistral s dosahem 4 km. Pohonný systém je koncepce COGAG se dvěma páry plynových turbín – dvě jsou typu Pratt & Whitney ST18M a dvě typu Pratt & Whitney ST 40M. Ty dodávají energii dvojici vodních trysek Kamewa. Pro případ nouze mají čluny pomocné diesely MTU 6R TE92. Vzduch do vzduchového polštáře vhání dva dieselové motory MTU 12V TE92. Nejvyšší rychlost dosahuje 55 uzlů (přes 100 km/h). Prototyp byl původně vybaven pohonem koncepce CODAG, později ale byl přestavěn do výše uvedeného standardu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Skjold je třída raketových člunů norského královského námořnictva. Byly vyvinuty speciálně k pobřežním operacím a vyznačují se vysokou rychlostí, silnou výzbrojí a sníženou zjistitelností (stealth). Postaveno bylo šest jednotek. Třída je v aktivní službě.", "tgt_summary": "\"Skjold\"-class corvettes (skjold means \"shield\" in Norwegian) are a class of six large, superfast, stealth missile corvettes in service with the Royal Norwegian Navy. The boats were formerly classed as MTBs (motor torpedo boats) but, from 2009, the Royal Norwegian Navy has described them as corvettes (\"korvett\") because their seaworthiness is seen as comparable to corvettes, and because they do not carry torpedoes. They were built at the Umoe Mandal yard. With a maximum speed of, the \"Skjold\"-class corvettes were the fastest combat ships afloat at the time of their introduction.", "id": 275185}
{"src_title": "Richard Belcredi", "tgt_title": "Count Richard Belcredi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Richard Belcredi studoval v Litomyšli gymnasium a v Praze a Vídni práva, a v roce 1854 byl povolán jako okresní hejtman ve Znojmě, roku 1860 do Slezského zemského sněmu a poté do rakouské Říšské rady (poslancem 1861–1865). V roce 1862 se stal hlavou zemské vlády Rakouského Slezska (v jiných korunních zemích monarchie se tato funkce nazývala místodržícím), a konečně roku 1864 tajným radou a místodržícím Čech. Byl členem Panské sněmovny Říšské rady. V doplňovacích zemských volbách v Čechách v únoru 1864 byl zvolen i na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou. Rezignoval v říjnu 1865. Na sněm se vrátil ještě v doplňovacích volbách v září 1871. Zasloužil se o zřízení prvního českého gymnázia v Brně. Za své zásluhy byl vyznamenán Řádem zlatého rouna a velkokřížem Královského uherského řádu sv. Štěpána.", "section_level": 1}, {"title": "„Ministerstvo tří hrabat“.", "content": "Poté co se císař František Josef I. v roce 1865 zklamán odklonil od liberálů kolem ministerského předsedy Antona von Schmerlinga kvůli neustálým turbulencím (viz Dějiny Rakouska), věnoval se osobě Richarda Belcrediho, známého svým konzervativismem a jmenoval jej státním ministrem a ministerským předsedou. Zprávu, že byl požádán, aby se ujal funkce státního ministra v čele vlády, přijal jako osobní oběť a ujal se jí pouze z pocitu zodpovědnosti věrného úředníka. Poté napsal své ženě: \"„císař je mnou přímo posedlý a prohlásil, že v této neveselé době plné nebezpečí ve mně spatřuje čestného muže, na kterého by se mohl bezvýhradně spolehnout. Kéž dostojím jeho očekávání a neodmítnu jedinou jeho naději“\". Po odchodu z úřadu předsedy ministerské konference působil v letech 1881–1895 jako prezident Správního soudního dvora ve Vídni.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavost.", "content": "V roce 1888 byla na jeho počest pojmenována jedna z významných pražských ulic, spojující Letnou s Holešovicemi jako Belcrediho třída. Tento název jí vydržel až do německé okupace a pak ještě krátce po skončení války. Od roku 1990 nese ulice jméno Milady Horákové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard hrabě Belcredi (12. února 1823 Jimramov, Morava – 2. prosince 1902 Gmunden, Horní Rakousy) byl rakouský politik z moravské větve původně italského šlechtického rodu Belcrediů; ministerský předseda Rakouska a český místodržící.", "tgt_summary": "Count Richard von Belcredi (; 12 February 1823 – 2 December 1902) was an Austrian civil servant and statesman, who served as Minister-President (and 'Minister of State') of the Austrian Empire from 1865 to 1867. During 1881–1895, Belcredi was President of the Cisleithanian Administrative Court.", "id": 1383463}
{"src_title": "Adam Czerniaków", "tgt_title": "Adam Czerniaków", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vystudoval inženýrství a učil ve varšavské židovské komunitě na střední škole. Během let 1927 – 1934 byl varšavským radním a nadto byl roku 1931 zvolen do polského senátu 4. října roku 1939 jen pár dní po obsazení Varšavy nacisty se Czerniaków stal hlavou 24členného Judenratu (židovské rady), jehož úkolem bylo plnění nacistických nařízení v později vzniklém ghettu. Vzhledem k přípravám Němců na masovou deportaci varšavských Židů do nově postaveného vyhlazovacího tábora Treblinka bylo Judenratu uloženo vypracovat seznamy Židů k deportaci. 22. července 1942 Judenrat obdržel od SS instrukce, které tvrdily, že všichni varšavští Židé budou „přesídleni“ na východ. Výjimkou byli Židé pracující německý válečný průmysl, personál nemocnic, členové Judenratu se svými rodinami a členové policie v ghettu s rodinami. V průběhu dnu se Czerniakówovi podařilo sehnat další výjimky pro hrstku jednotlivců, v to počítaje například kanalizační dělníky, manžele žen pracující v továrnách a některé středoškolské studenty. Avšak přes všechny své prosby nebyl schopen získat výjimky pro sirotky ze sirotčince Janusze Korczaka. Nacistické rozkazy také stanovovaly počet deportovaných na 6000 denně; ti měli být dodáváni Judenratem a shromažďováni židovskou policií. V případě nesplnění rozkazu mělo být okamžitě popraveno přibližně sto zajatců, mezi kterými byli zaměstnanci Judenratu i Czerniakówova vlastní manželka. Poté, co si uvědomil skutečnost, že deportace znamená smrt, Czerniaków prosil o ušetření sirotků. Když neuspěl, vrátil se do své kanceláře a spolkl kyanidovou kapsli, kterou u sebe nosil. Své ženě zanechal dopis na rozloučenou, kde uvedl: a svému spolupracovníku z Judenratu napsal: Czerniaków si vedl deník od 6. září 1939 do dne své smrti. Publikován a přeložen do angličtiny byl roku 1979. Adam Czerniaków je pohřben na hřbitově v ulici Okopowa ve Varšavě. Byl ztvárněn Donaldem Sutherlandem ve filmu Vzpoura z roku 2001. Výňatky z jeho deníku jsou použity v novém dokumentárním filmu Nedokončený film.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adam Czerniaków (30. listopadu 1880, Varšava – 23. července 1942, tamtéž) byl polsko-židovský inženýr a senátor v předválečném Sejmu. 23. července 1942 spáchal ve Varšavském ghettu sebevraždu požitím kyanidové tablety. Stalo se tak pouhý den po začátku masové deportace Židů z Varšavského ghetta do vyhlazovacích táborů.", "tgt_summary": "Adam Czerniaków (30 November 1880 – 23 July 1942) was a Polish engineer and senator who was head of the Warsaw Ghetto Jewish Council (\"Judenrat\") during World War II. He committed suicide on 23 July 1942 by swallowing a cyanide pill, a day after the commencement of mass extermination of Jews known as the Grossaktion Warsaw.", "id": 1455307}
{"src_title": "Ema Destinnová", "tgt_title": "Emmy Destinn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Emilie Kittlová se narodila v Praze jako druhá nejstarší dcera z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla (1844–1910) a operní pěvkyně Jindřišky, rozené Šrutové (1859–1898). Byla umělecky velmi nadaná: malovala, psala, učila se hře na housle u profesora Ferdinanda Lachnera a v osmi letech měla svůj první houslový koncert. Ve 13 letech v Praze začala navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie Loewe–Destinnové (1837–1921) Jméno své učitelky si zvolila za umělecký pseudonym. Mimo to Ema studovala herectví v dramatické škole při Národním divadle v Praze. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy v opeře \"Sedlák kavalír\". Úspěch jejího debutu byl tak obrovský, že byla okamžitě přijata k pětileté spolupráci v berlínské Státní opeře. Poprvé úspěšně vystoupila v roce 1898 na scéně berlínské Krollovy opery opět jako \"Santuzza\" v opeře \"Sedlák kavalír\". V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech (\"Bayreuther Festspiele\" neboli \"Richard-Wagner-Festspiele\") v roli Senty v opeře \"Bludný Holanďan\" a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery \"Roland z Berlína\", ve stejném roce v německé premiéře Smetanova \"Dalibora\". V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře \"Salome\" od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako \"Carmen\", \"Valentina\", \"Mignon\", \"Elisabeth\", \"Selika\" a Destinnová se stala primadonou berlínské opery, v níž vystoupila v padesáti úlohách během deseti let. Roku 1905 debutovala v londýnském operním domě Covent Garden v titulní roli Pucciniho \"Madam Butterfly\". Zpívala i další role, např. roku 1909 v premiéře opery \"Tess\" od d’Erlangera. V Londýně působila až do roku 1914 a znovu od r. 1919. Po úspěšných hostováních ve Vídni, Londýně, Praze a Paříži byla v roce 1908 pozvána také do newyorské Metropolitní opery. O rok později tam ztvárnila \"Mařenku\" ve Smetanově \"Prodané nevěstě\", o jejíž uvedení v MET se sama zasloužila. Premiéru dne 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler. Opera byla uvedena v němčině v překladu Maxe Broda.. Roku 1910 \"Lízu\" v premiéře Čajkovského \"Pikové dámy\", roku 1908 \"Marthu\" v opeře \"Nížina\", 1909 titulní roli v \"La Wally\" A. Catalaniho. Zde zpívala 10. prosince 1910 v premiéře Pucciniho opery \"Děvče ze zlatého Západu\" (\"La fanciulla del West\") po boku jednoho z nejslavnějších tenorů všech dob Enrica Carusa roli \"Minnie\". Jenom v Národním divadle v Praze, když v něm roku 1900 odzpívala tři vystoupení, se jí nedostalo žádného ohlasu ani uznání. Jedno z jejích angažmá v Praze bylo z politických důvodů přerušeno. Stále častěji vystupovala také v jiných divadlech v Praze, hostovala tam celkem 86krát, z toho v roce 1908 nadšeně oslavována konečně i v Národním divadle. Jeho čestným členem byla prohlášena ve stejném roce. Krátce nato byla vyznamenána titulem komorní zpěvačka při pruském císařském dvoře. Roku 1914 zakoupil její přítel Dinh Gilly za její peníze zámek ve Stráži nad Nežárkou, její útočiště až do konce života. O rok později odjela koncertovat do Ameriky. Její cesta skýtala odboji skvělou možnost, jak dopravit za hranice důležité informace. Když se v roce 1916 z Ameriky vrátila do Čech, čekala ji na hranicích c. k. rakouská policie, Destinnové se ale podařilo proklouznout. Od té doby ale byla pod soustavným dohledem a měla přísný zákaz vycestovat za hranice Rakouska. Uchýlila se na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou. V posledním roce 1. světové války, 1918, se Destinnová opět vrátila na české scény a všude slavila úspěchy. Na konci koncertů zpívala českou národní hymnu \"Kde domov můj\", čímž vyjadřovala na svých vystoupeních národní manifest. Destinnová patřila mezi osoby, které se nechaly tetovat; na svém těle měla vytetované hady.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr kariéry a smrt.", "content": "Po první světové válce na světových operních scénách nastoupila mladá generace, a pro Destinnovou zůstala jen pohostinská vystoupení; v Londýně na festivalu československé hudby jedenáctkrát hostovala v Královské opeře Covent Garden. V sezóně 1919–1920 opět hostovala v newyorské Metropolitní opeře, již pod jménem Emmy Destinn. Nejčastěji vystupovala v Československu. V roce 1923 se provdala za důstojníka československého letectva Josefa Halsbacha. Těžce onemocněla ale včasná operace jí zachránila život. V roce 1925 podnikla krátké turné po Jugoslávii a vystoupila v Bratislavě. Téhož roku ji na zámku ve Stráži navštívil i T. G. Masaryk. Roku 1926 se začala loučit s operní i koncertní kariérou. Poslední pražský koncert v Lucerně a turné po 20 městech Československa. V roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku Československé republiky, zpívala svůj poslední koncert v Londýně. Pro značnou obezitu a nepohyblivost se stáhla do ústraní na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou a jen příležitostně zpívala na koncertech. „Není ničeho horšího, než když se musíte dívat na starou ženu na jevišti,“ bylo její krédo, které ji přimělo k dobrovolnému odchodu ze scény. Sbírala starožitnosti a částečně se věnovala vyučování zpěvu. Vinou špatného hospodaření svého i svého manžela se zadlužila. 28. ledna 1930 podstoupila v Českých Budějovicích operaci očí, během níž došlo k prudkému zhoršení jejího zdravotního stavu, patrně v důsledku mozkové mrtvice. Oční lékař ji obratem dopravil do nemocnice, kde jí však už nedokázali pomoci. Na její poslední cestě na hřbitov českých velikánů na Vyšehradě se s ní přišlo rozloučit velké množství lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Národní oslavy a ocenění.", "content": "V Československu byla oslavována a ctěna jako národní hrdinka. Její soprán platil za vzor čisté krásy. S neobyčejnou sílou a škálou výrazu bravurně zvládla repertoár více než 80 velkých operních rolí.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Ema Destinnová zkomponovala několik písní a napsala několik básní a románů. Byla vynikající interpretkou díla Wolfganga Amadea Mozarta, Richarda Wagnera a italské operní hudby, ale zářila rovněž v dílech Smetany a Zdeňka Fibicha.", "section_level": 1}, {"title": "Příspěvky v tisku.", "content": "Emma destinová přispívala do řady deníků a časopisů, např. Zlatá Praha, Národní listy, Volné směry a dalších. Podle některých zdrojů též publikovala básně a beletrii v časopise Lumír pod pseudonymem Vít Kárník. \"Lexikon české literatury\" však tento pseudonym ani její příspěvky do tohoto časopisu neuvádí. Příspěvky v Lumíru z let 1915–1916 podepsané Vít Kárník jsou prozaické.", "section_level": 2}, {"title": "Sbírka starožitností.", "content": "Zařízení interiérů zámku ve Stráži nad Nežárkou s velkou sbírkou starožitností a kuriozit Emy Destinnové bylo rozptýleno; z větší části bylo rozprodáváno na úhradu dluhů, již od roku 1923. Soukromým sběratelům pak rovněž prostřednictvím zpěvaččiny komorné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová, resp. Emmy Destinn (26. února 1878 Praha-Nové Město – 29. ledna 1930 České Budějovice), byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. ", "tgt_summary": "Emmy Destinn ( (); 26 February 1878 – 28 January 1930) was a Czech operatic soprano with a strong and soaring lyric-dramatic voice. She had a career both in Europe and at the New York Metropolitan Opera.", "id": 452341}
{"src_title": "Volžské Bulharsko", "tgt_title": "Volga Bulgaria", "src_document": [{"title": "Historické dělení Protobulharů.", "content": "Do 8. století byli Bulhaři a příbuzensky blízké národy rozděleni do čtyř velkých skupin.", "section_level": 1}, {"title": "Zánik Velkého Bulharska a založení volžsko-kamského státu.", "content": "V polovině 5. století se po smrti Attily začala Hunská říše rozpadat na jednotlivé turkické státní útvary. Jedním z nich byla i \"Onogurie\" (Velké Bulharsko) - nejstarší bulharský stát, který se rozkládal mezi Černým a Kaspickým mořem. Svůj největší rozkvět zažila v polovině 7. století za chána Kubrata († 651 nebo 660). Tento stát neměl dlouhého trvání a po smrti svého vládce se rozpadl. Vládu si rozdělilo mezi sebou jeho pět synů a takto oslabená říše se nedokázala ubránit náporu dalšího kočovného národa, Chazarů. Jeho kočovné obyvatelstvo se rozdělilo na dvě skupiny. První, pod vedením jednoho z Kubratových synů, chána Asparucha odtáhla do jihovýchodní Evropy, sjednotila se s místním osídlením a roku 681 zformovala bulharský stát, který na Balkáně trvá dodnes. Druhá skupina se pod vedením starších Kubratových synů Batbajana a Kotraga smíchala s chazarskými a sarmatskými (Alani) kmeny a zůstala na svém původním území. Její část v čele s chánem Kotragem se v 8. století přesunula po toku řeky Volhy na sever až na její soutok s Kamou, na území dnešního Tatarstánu a Baškortostánu, kde společně s dalšími turkickými a ugrofinskými skupinami na přelomu 9. a 10. století vytvořila první feudální útvar v severovýchodní Evropě: Bulharskou volžsko-kamskou říši s hlavním městem Bulgar. Černí Bulhaři, v čele s Batbajanem, kteří se již usadili, zůstali v původních sídlech a byli Chazary podmaněni.", "section_level": 1}, {"title": "Rozkvět Volžského Bulharska.", "content": "Nový bulharský chanát zůstal sice v poplatné závislosti na Chazarech, ale to mu v dalším rozvoji nebránilo. Podle svědectví, které zanechal arabský diplomat Ahmad Ibn Fadlán, bylo Volžsko-kamské Bulharsko počátkem 10. století kvetoucí zemí. Razilo vlastní stříbrné mince, budoval chrámy, školy, paláce a dokonce domy se systémem ústředního topení a kanalizací. Zprávy arabských cestovatelů hovoří o velkých kamenných městech Bulgaru a Biläru. Například druhé největší město Bilär bylo ve své době větší než Paříž či Kyjev. Výhodná poloha na říční obchodní tepně umožnila Bulharům kontrolovat obchod probíhající mezi Skandinávií a ruským severem a významnými obchodními středisky Blízkého východu, například Derbentem na západním pobřeží Kaspického moře, Bagdádem či středoasijskou Chórezmskou říší, které se povětšinou nacházely pod nadvládou Arabů. Tento chanát profitoval také z obchodu se Střední Asií, Čínou i Evropou a dosáhl na svou dobu nevídané civilizační úrovně. Karavany obchodovaly se švédskými Varjagy a procházely zemí až do Íránu. Nález české mince z 11. století ve vykopávkách v Kazaňském kremlu svědčí o rozvinutém obchodu s centrální Evropou. Do Bulharska, ale také k Chazarům, přicházely též arabské kupecké karavany. Roku 922 po diplomatických rozhovorech s Bagdádem přijalo Volžské Bulharsko za státní náboženství islám a staré turkické runové písmo bylo nahrazeno písmem arabským. Na příkaz bagdádského chalífy al-Muktadira zprostředkovalo poselstvo, jehož členem byl také Ibn Fadlán, vládnoucí elitě přijetí islámu. Následoval rozvoj věd, filozofie, literatury a umění; bulharské mešity šířily vzdělání a kulturu v sousedních zemích. Za vlády kyjevského knížete Svjatoslava (962–972/973) orientovaného na expanzi, došlo k přímému střetnutí Bulharů s Rusy. Poté, co Svjatoslav společně s Oguzy rozvrátil říši Chazarů, dobyl a vyraboval Bulgar. Bulhaři, kteří dosud platili tribut Chazarům, byli dočasně zpoplatněni z Kyjeva. Byla uzavřena mírová smlouva s křesťanskou Kyjevskou Rusí a vzájemné „dobré“ vztahy přetrvaly přes 200 let.", "section_level": 1}, {"title": "Konec státu.", "content": "V první třetině 13. století však tento kvetoucí stát musel čelit kočovným nájezdníkům z východu. V zimě na rozmezí let 1237/38 chanát napadli Tataři, vedení princem Bátúem. Tři útoky bulharský stát odrazil, ale napočtvrté byl poražen. Tataři (Mongolové) volžsko-bulharský stát rozvrátili, zničili a začlenili jeho území i zbytky lidu do své veleříše, která tak právě zde zahájila své dobývání a pustošení východní a střední Evropy. Po dělení říše (1259) se toto území stalo součástí nástupnické Zlaté hordy („Džučiho ulusu“).", "section_level": 1}, {"title": "Panovníci Bulharského volžsko-kamského chanátu.", "content": "Během historie nesli panovníci několik titulů turkického původu, počínaje chánem, poté baltavarem, ilteberem a nakonec emírem. Krom bulharských panovníků na území Bulharské volžsko-kamské říši vládli i mongolští a tatarští chánové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Volžské Bulharsko, Volžsko-kamské Bulharsko nebo Bulharská volžsko-kamská říše bylo státem turkického kočovného etnika Bulgarů (Protobulhaři), který se rozkládal od 2. poloviny 7. století až do roku 1238 kolem středního toku řeky Volhy, jižně od jejího soutoku s Kamou. Po vpádu Mongolů se stal součástí jejich chanátu Zlaté hordy. ", "tgt_summary": "Volga Bulgaria (, ) or Volga–Kama Bulghar, was a historic Bulgar state that existed between the 7th and 13th centuries around the confluence of the Volga and Kama River, in what is now European Russia. Volga Bulgaria was a multi-ethnic state with large numbers of Turkic Bulgars, a variety of Finnic and Ugric peoples, and many East Slavs. The very strategic position of Volga Bulgaria allowed it to create a monopoly between the trade of Arabs, Norse and Avars.", "id": 858113}
{"src_title": "Filipína Braniborsko-Schwedtská", "tgt_title": "Margravine Philippine of Brandenburg-Schwedt", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Filipína byla jednou z pěti dětí markraběte Fridricha Viléma a jeho manželky Žofie Doroty. Jejími sourozenci byli Sofie Dorota, vévodkyně württemberská, a Alžběta Luisa, princezna Pruská. Samotné manželství Filipíniných rodičů nebylo vůbec šťastné, Fridrich Vilém byl dokonce velmi známý svojí krutostí a brutalitou. Prarodiči z otcovy strany jí byli Filip Vilém Braniborsko-Schwedtský a jeho manželka Jana Šarlota Anhaltsko-Desavská. Z matčiny strany to byl Fridrich Vilém I. a Žofie Dorotea Hannoverská.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Filipína se narodila 10. října 1770 ve městě Schwedt. Její teta, královna Luisa Ulrika Švédská, si ji již v mladém věku vybrala jako možnou budoucí královnu Švédska. Sama matka Filipíny byla u královny velmi oblíbená a Luisa Ulrika si přála, aby si Filipína vzala jejího syna Gustava, který byl později známý jako Gustav III. Švédský. Tyto plány ale byly překaženy ve chvíli, kdy si Gustav vzal Žofii Magdalenu Dánskou. Luisa Ulrika se tedy rozhodla Filipínu provdat za jejího druhého syna Karla, který se později proslavil jako Karel XIII., ten si ale nakonec pod nátlakem staršího bratra Gustava vzal Hedviku Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorpskou. Filipína si tedy nakonec 10. ledna 1773 v Berlíně vzala lankraběte Hesensko-kasselského, Fridricha II., který byl v tu dobu o celých 25 let starší, než jeho snoubenka. Filipína byla již jeho druhá manželka, první byla kněžna Marie Hannoverská, která zemřela rok před Filipíninou a Fridrichovou svatbou. Marie dala Fridrichovi tři syny, Viléma, Karla a Fridricha, kterým se Filipína stala nevlastní matkou. Ona sama žádné děti s Fridrichem neměla. Během manželství vedla Filipína značně nezávislý život. Dne 1. března 1777 dokonce porodila nemanželského syna jménem Georg Philippson. Jeho otcem byl württemberský státník \"Georg Ernst von Levin Wintzingerode\". Mimo tohoto nemanželského syna ale Filipína pomohla Fridrichovi smířit se se svými dětmi z prvního manželství, od kterých se roku 1754 naprosto odcizil. Dne 31. října 1785 Fridrich zemřel. Filipína jako vdova žila nejdříve v Hanau, ale po invazi francouzské revoluční armády se z důvodu bezpečnosti raději přestěhovala do Berlína. Pruský král Fridrich Vilém II. jí v té době daroval i moderní palác. V roce 1794 se tajně provdala, i když s vědomím a souhlasem krále. Filipína Braniborsko-Schwedtská zemřela dne 1. května 1800 a byla pohřbena v katedrále v Berlíně. Jediným možným dědicem se tak stal její druh manžel Wintzingerode.", "section_level": 1}], "src_summary": "Filipína Braniborsko-Schwedtská (\"Filipína Augusta Amálie Braniborsko-Schwedtská\", 10. října 1745, Schwedt – 1. květen 1800, Berlín) byla dcerou markraběte braniborského, Fridricha Viléma Braniborsko-Schwedtského, a princezny pruské Žofie Doroty. Vdala se za landkaběte Hesensko-kasselského; Fridricha II.", "tgt_summary": "Margravine Philippine Auguste Amalie of Brandenburg-Schwedt (10 October 1745 – 1 May 1800) was a Landgravine consort of Hesse-Kassel by marriage to Frederick II, Landgrave of Hesse-Cassel.", "id": 769545}
{"src_title": "Galerie des machines", "tgt_title": "Galerie des machines", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Výstavní pavilony s názvem \"Galerie des machines\" se objevily i na pařížských světových výstavách v letech 1867 a 1878. Hala sloužila pro demonstraci strojních zařízení. Uvnitř byl instalován kolejový most, který vozil návštěvníky z jednoho konce na druhý a umožňoval získat ucelený přehled o všech strojích, z nichž většina byla v provozu. V některých dnech most přepravil až 100.000 návštěvníků. Po skončení výstavy zůstal pavilon stát. Od roku 1902 začal sloužit jako Zimní velodrom. V roce 1909 rozhodlo město Paříž o jeho odstranění kvůli rozšíření Champ-de-Mars a o rok později byl zbořen.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Hala z roku 1889 byla společným projektem architektů Charlese Louise Ferdinanda Duterta (1845–1906) a inženýra Victora Contamina (1840–1893). Pozemek na stavbu se nacházel u École militaire v jižní části Champ-de-Mars, který sloužil jako výstavní plocha. Stavba měla obdélníkový půdorys 422,49 m × 114,38 m a byla 40 sloupy rozdělena na širokou hlavní loď a dvě menší boční lodě. Příčné oblouky bez mezipodpěr se zvedaly do výšky 46,67 m. Výstavní plocha činila 47 324,9 m. Na rozdíl od např. Bibliothèque Sainte-Geneviève (1843) či pařížského Východního nádraží (1849), jejichž prosklené železné konstrukce stály na klasických zděných stěnách, měla hala nosníky i na bocích, takže i fasáda byla prosklená. Vzhledem k tomu, že pavilony světové výstavy bylo nutno rychle a snadno smontovat a demontovat, byly všechny komponenty zcela prefabrikované. Výroba ocelových vazníků a dalších stavebních dílů byla provedena u \"Compagnie de Fives\" v Lille a u \"Société des anciens Établissements Cail\" nedaleko Paříže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Galerie des machines (česky \"Hala strojů\") byl výstavní pavilon ze železa a skla, který byl postaven v Paříži pro světovou výstavu 1889. V roce 1910 byl demontován.", "tgt_summary": "The Galerie des machines (officially Palais des machines) was a pavilion built for the Exposition Universelle (1889) in Paris. Located in the Grenelle district, the huge pavilion was made of iron, steel and glass. ", "id": 2479431}
{"src_title": "Rotačka", "tgt_title": "Rotary printing press", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "První rotační stroje vznikly v 19. století a rozšířily se hlavně v USA pro tisk novin, kdy jako první zkonstruoval v roce 1845 tiskový rotační stroj Američan Robert Hoe, ale teprve Marinoni použil nekonečný pás papíru, na který se dalo tisknout oboustranně. Klasická (\"horká\") sazba pro tisk z výšky se otiskla a odlila do zakřivených segmentů, které se montovaly na tiskový válec. Od poloviny 20. století se u rotačních kotoučových strojů stále víc prosazoval ofsetový tisk (z plochy), při němž se na hladké desce vytvoří hydrofilní (smáčené vodou a netisknoucí) a hydrofobní (mastné a tisknoucí) plošky, které rozdílně přijímají barvu a podle toho pak také tisknou. Ofsetová sazba se snáze vytváří, zejména při použití počítačů, nepracuje s olovem a snadno umožňuje vícebarevný tisk. Protože se obraz přenáší nepřímo, prostřednictvím přenosového válce, není sazba zrcadlově obrácená. V poslední době se vyvíjejí i jiné principy rotačního tisku, například tzv. bezvodý ofset, kdy není nutné mít ve stroji vlhčící zařízení a separace barvy na tiskových a netiskových prvků dochází odlišnými vlastnosti silikonu a materiálu tiskových prvků.", "section_level": 1}, {"title": "Princip tiskové technologie ofset.", "content": "Ofset funguje na základě odlišných fyzikálně-chemických vlastností tisknoucích a netisknoucích prvků, odpudivost vody a mastnoty. Tisková deska se skládá z ploché desky, proto tisk z plochy, tisknoucích prvků (fotocitlivá vrstva) a netisknoucí prvky (eloxovaný hliník). Tiskový prvek je oleofilní a zároveň je hydrofóbní, ale pouze s použitím vlhčícího roztoku, kdy netisknoucí prvek je hydrofilní a zároveň oleofóbní, pokud nejde o bezvodý ofset. Barva není mísitelná ve vlhčícím roztoku, tvoří tedy vzájemně emulzi, za normálních podmínkách. Vlhčící roztok je polární látka, která má vysokou smáčenlivost, tedy nízké povrchové napětí. Záměrem je, aby smáčecí úhel vlhčícího roztoku byl co nejmenší. Čím nižší povrchové napětí, tím je roztok rovnoměrněji navlhčen a tím je kvalitnější výsledný obraz. Vlhčící zařízení nanese tenký film vlhčícího roztoku na netisknoucí místa a poté navalovací válce nanesou tenký film barvy na tisknoucí místa. Vzniklý obraz na formě se přenese na přenosový válec (gumový povrch) a z něj na potiskovaný materiál. Při vysoké rychlosti jsou první dva kroky spojovány a vlhčící roztok je emulgován do tiskové barvy. Po nanesení filmu na formu dochází k selekci kapalin dle povrchu tisknoucích a netisknoucích prvků.", "section_level": 1}, {"title": "Ofsetový kotoučový stroj.", "content": "Kotoučový ofsetový stroj je rozměrově dosti veliký tiskový stroj s automatickým odvíjením papíru. Název kotoučový stroj je odvozen právě od kotouče papíru, kdy je papír odvíjen z role. Většinou se skládá z jedné či více tiskových věží, které jsou vzájemně propojeny do jednoho celku. Každá tisková věž je schopna vyrobit přesně daný počet stran (např. 16), počet tiskových věží v kotoučovém stroji tedy určuje celkový počet stran produktu (novin). Kotoučové stroje se dnes většinou používají pro tisk novin, časopisů a jiných vysoko nákladových tiskovin. Používaný papír je většinou papír gramáže 45 g/m2, dodávaných v rolích. Tiskovina vyrobená na rotačním stroji mívá na spodní části strany malé vpichy, způsobené speciálními kovovými jehlami (tzv. punkturami), které slouží pro podávání či držení novin při průchodu již zkompletovaného výtisku v poslední části rotačního stroje, tzv. skládacím aparátu, kde probíhá složení a oříznutí produktu na koncový formát. Právě tento skládací aparát je typický pro novinové rotační stroje. Válce rotačky se otáčejí rychlostí více než 10 otáček za sekundu, což odpovídá rychlosti tisku kolem 40.000 výtisků za hodinu. V dnešní době se jako tisková technika převážně používá offset, a to i při tisku novin. Novinový tiskový stroj se skládá z těchto částí: odvíječ papíru, tisková věž - tisková jednotka, dráha papíru, skládací zařízení a velín.", "section_level": 1}, {"title": "Odvíječ papíru.", "content": "Umožňuje odvíjení pásu papíru z role a udržuje ho ve stálém napnutí. Odvíječ umožňuje výměnu kotouče ve stroji. Kotoučové stroje mohou mít více odvíječů. Tak je možné tisknout několik archů najednou a v dokončovacím aparátu zknihařit dohromady. Tím se zvyšuje produktivita stroje, protože se tiskne na více pásů papíru současně.", "section_level": 2}, {"title": "1. Odvíjecí jednotka STOP.", "content": "V této jednotce se provádí výměna kotouče papíru v klidu. Pro výměnu kotouče je nutné celý stroj úplně zastavit. To znamená uvést stroj do klidu, kdy není produkční. Po výměně kotouče se opět musí stroj postupně rozjet až do vyčerpání role papíru. Kvůli novému rozjezdu přibývá makulatura. Většinou se používá na tisk samolepících folií.", "section_level": 3}, {"title": "2. Odvíjecí jednotka pro přelepení v klidu.", "content": "Tato odvíjecí jednotka obsahuje také pouze rameno pro jeden kotouč, ale za odvíječem se nachází jednotka zásoby papíru, tj. amorfní jednotka. Odvíječ se zastaví, provede přelepení papíru na novou roli a znovu spustí. Po dobu výměny kotouče se papír čerpá ze zásobárny papíru. To umožní tisk v plné rychlosti i při výměně kotouče.", "section_level": 3}, {"title": "3. Odvíječ NONSTOP „letmý přelep“.", "content": "V této jednotce se nacházejí dva nebo tři kotouče při chodu stroje. Otočné rameno ke konci kotouče přibližuje kotouč nový s oboustrannou lepicí páskou. Rameno papír přitiskne k pásu papíru a v tu chvíli starou roli odsekne rotační nůž. Tento způsob umožňuje tisk za plného chodu stroje, bez zdržení a mít role ve stroji v zásobě.", "section_level": 3}, {"title": "Vtahovací jednotka.", "content": "Je to soustava válců jak poháněných tak přítlačných a s pružným povrchem. Vtahovací jednotka může být součástí odvíječe, ale většinou bývá až za ním jako samostatná část. Má za úkol vtahovat do stroje pás papíru a udržovat ho ve správném napnutí a synchronizovat jeho rychlost se strojem. Dále pomáhá tlumit rušivé změny v napnutí pásu (např. vlnění) a stabilizuje polohu pásu. Pás napíná jak příčně tak podélně a to na hranici přetržení. Vtahovací jednotka musí být pro každý pás samostatná. Součást této jednotky je tzv. tanečník. Je to válec s pružným upevněním do vertikálního pohybu. Slouží pro odstranění rušivých vlivů a napíná pás papíru.", "section_level": 2}, {"title": "Tisková věž - Tisková jednotka.", "content": "U kotoučového tisku mohou být tiskové jednotky postaveny jak horizontálně (za sebou), tak vertikálně (nad sebou). Jsou podobné jako u archového tisku s malými odlišnostmi. U kotoučového tisku se používají čtyřválcové tiskové jednotky guma/guma, pětiválcové (jsou nejvariabilnější), šestiválcové (ypsilonka), satelitní neboli devítiválcová. U časopiseckého stroje (horizontální uspořádání) jsou tiskové jednotky stálé, neměnné. Nejčastější tisková jednotka se skládá ze dvou formových válců, dvou přenosových válců, které slouží i jako protitlakové válce. U formových válců je barevníková soustava válců a vlhčící zařízení. Díky protilehlému rozložení válců jedna tisková jednotka tiskne v barvě 1/1, tedy obě strany současně potiskne jednou barvou.", "section_level": 2}, {"title": "Barevník.", "content": "Kvůli vyšším rychlostem tisku je řešen jiným způsobem než u archového tisku. Kvůli vysoké rychlosti se na rozdíl od archových se u barevníků pro kotoučový tisk neobjevuje lízač. Většinou se používá filmový barevník, který má lízač nahrazen filmovým válcem. Ten mívá povrch se spirálovou drážkou. Druhá možnost je použít barevník s rastrovým válcem založené na technologii anicolor. Třetí možnost je použít injector systém. U něho je barva pomocí čerpadla vháněna do trysek a nanášena na první roztírací válec.", "section_level": 2}, {"title": "Vlhčící zařízení.", "content": "Převážně se používají turbovlhčící systémy, tryskové vlhčící zařízení (soustava trysek, které stříkají vlhčící roztok na distribuční válec). Existují také vlhčící zařízení s kartáčovými válci, které nastřikují vlhčící roztok přímo na distribuční válec vlhčícího systému. Vlhčící roztok by měl být mírně kyselý pH 5.", "section_level": 2}, {"title": "Sušicí tunel.", "content": "Toto zařízení není potřeba u novinových strojů. Bývá v podobě sušicího tunelu. V něm se ohřívá vzduch pomocí plynových hořáků. Papír tunelem prochází mezi tryskovými tyčemi, kterými na papír fouká horký vzduch (papír je na vzduchovém polštáři). Průměrná teplota bývá 130 °C. Po sušicím tunelu následuje silikonovací jednotka. Protože papír je po výstupu ze zařízení přesušený, je velice křehký, silikonovací jednotka na papír nanese tekutý silikon. Papír se tím zvlhčí. Po vlhčení se lépe skládá a silikon zároveň zabrání otěru barvy o válce. Po silikonavací jednotce se nachází chladicí zařízení. Je to soustava válců, které jsou duté, a je do nich vháněná studená voda. Papír se ochladí na původních 30 °C.", "section_level": 2}, {"title": "Dráha papíru.", "content": "Potištěný papír, který vychází z tiskové věže, vchází na dráhu papíru, která se někdy nazývá obracecí či řezací částí stroje. Zde se pás papíru, který je prozatím ve stejné šíři jako role papíru, dle požadavků na finální produkt (počet stran, počet knih a jejich skladba ve výtisku) řeže, obrací či převádí na další dráhy. Na dráze papíru jsou také umístěny různé kontrolní a dignostické prvky tiskového stroje (skenery upravující soutisk CMYK, měření tahů drah papíru, čidla reagující na přetržení papíru). Tyto dráhy papíru jsou většinou umístěny nad tiskovými věžemi, jedná se tedy o nejvýše položenou část tiskového stroje (zhruba 10 metrů nad zemí). Již upravené pásy papíru poté vstupují do skládacího zařízení.", "section_level": 2}, {"title": "Dokončovací agregát.", "content": "Kotoučové stroje jsou vybaveny skládacími a dokončovacími jednotkami, které jsou konstruovány na míru podle typu zakázek. Pomocí těchto jednotek je možné pás skládat do složek, knihařit složky, nanášet lepidlo... Výstupem stroje jsou již hotové publikace. Pás se rozřeže podélně na pásy užší a to kotoučovými noži. Jednotlivé pásy papíru je možné snášet i souběžně na sebe a knihařit najednou. Papír se ke skládacímu zařízení vede pomocí soustavy vodících tyčí (umožňují změnit polohu pásu, obrátit jej). Papír se vede do nejdůležitější částí skládacího zařízení, skládací trojhran (trychtýř). Z trojhranu putuje papír složený podélným lomem mezi tahové válce, které lom zafixují. Složený pás putuje do skládacího válce, kde se pomocí jehlového a řezacího válce pás příčně nařeže a pak složí. Lom se provádí pomocí skládacího nože, který vmáčkne papír do klapky. Tím skládání může skončit a složený papír jde pomocí vykladače ze stroje. Pokud chceme ale více lomů, tak nám zaváděcí klapka po druhém lomu zavede papír dál. Tam pomocí skládacích nožů následují další lomy. Po posledním lomu papír opět putuje vykladačem na transportní systém, ze kterého jsou výtisky odebírány. Některé transportní systémy umožňují i vkládání příloh tištěných na jiném stroji. Místo skládacího a dokončovacího aparátu může být jen nožový aparát na nařezání pásu na archy a následné stohování na paletu. Také může být na konci stroje dutinka s navíječem a pás papíru se opět navine. To se využívá nejčastěji na samolepicích foliích a etiketách. Vykladač jednotlivých složek může být do baličky, odkud balíky jedou po pásu. Také se publikace řetězy vedou do bubnů, kde probíhají vklady. Většinou je možné vložit jen dva až tři vklady najednou.", "section_level": 2}, {"title": "Velín.", "content": "V dnešní době jsou všechny funkce a pochody rotačního stroje plně ovládány právě z velínu a zejména z bezpečnostních důvodů se tiskaři při samotném tisku na stroji nepohybují. Při tzv. předtiskové přípravě do rotačního stroje \"zavede\" tiskař papír a založí tiskové desky, což se pochopitelně děje před samotným spuštěním stroje k tisku. Při tzv. výjezdu stroje pak tiskaři pomocí ovládacích pultů provádějí zabarvování novin a kontrolují je pomocí digitálních nátisků či denzitometrů, což jsou přístroje na měření tloušťky barevného filmu na výtisku. Dále tiskaři provádějí korekce \"pasování\", což je nastavení tiskových desek, respektive formových válců, do identické pozice (ve smyslu soutisku barev CMYK), aby bylo dosaženo dokonalého překrytí všech čtyř barevných separátů na sebe. V případě špatně nastaveného soutisku dochází k tzv. rozpasování, což se projeví vychýlení některé z barev z obrázku a celkovou nečitelností strany. Novinový rotační stroj však už ze své konstrukce a použitého papíru není schopen tak kvalitního soutisku a zabarvení jako např. stroje archové. Dále je z velínu možno ovládat celou řadu nastavení tiskového stroje (dopouštění tiskové barvy, nastavení formátu novin, nastavení středů tiskových stran, barevníkové zóny atd.) Elektronická kalibrace umožňuje rychlejší a efektivnější nastavení stroje. Úpravy stroje (např. zóny barevníku) se projeví až po několika stech výtisků a počítačem se tyto makulatury sníží.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kotoučový stroj, amatérsky řečeno rotačka, je typ tiskového stroje, u něhož je potiskovaný materiál odvíjen z role a skrze stroj je protahován jako pás papíru. Slovo rotačka je technologie jakéhokoliv rotačního tisku, který má formu i tlakové médium ve formě válce. Kotoučový stroj je již specifikovaná technologie rotačního tisku, kdy je potiskovaný materiál odvíjen z role. ", "tgt_summary": "A rotary printing press is a printing press in which the images to be printed are curved around a cylinder. Printing can be done on various substrates, including paper, cardboard, and plastic. Substrates can be sheet feed or unwound on a continuous roll through the press to be printed and further modified if required (e.g. die cut, overprint varnished, embossed). Printing presses that use continuous rolls are sometimes referred to as \"web presses\".", "id": 515454}
{"src_title": "Vévodství Naxos", "tgt_title": "Duchy of the Archipelago", "src_document": [{"title": "Dobytí a zřízení Egejského vévodství.", "content": "Italské městské státy, mezi nimi zejména Janovská republika, Pisa a Benátská republika soustředili svůj imperiální zájem na egejské ostrovy již dávno před čtvrtou křížovou výpravou (1204). Italští obchodníci měli své obchodní stanice v Konstantinopoli a italští piráti často ve 12. století útočili na osadníky v Egejském moři. Po pádu Konstantinopole a (dočasném) vyvrácení Byzantské říše křižáky roku 1204 Benátčané, kteří na této výpravě měli lví podíl, mohli své plány v Egejském moři realizovat. Vévodství Naxos bylo založeno v roce 1207 vůdcem benátské flotily, která čtvrtou křížovou výpravu do Konstantinopole doprovázela, Marcem Sanudem, synovcem benátského dóžete Enrica Dandola. Dobytí Kyklad byl od Marca Sanuda nezávislý a velmi riskantní podnik, ke kterému neměl od latinského císaře Jindřicha Flanderského svolení. Na jeho výpravě Marca doprovázel jeho bratranec Marino Dandolo, bratři Andrea(Ondřej) a Geremia(Jeremiáš) Ghisiové, a také Ravano delle Carceri, pán z Euboje a Philocalo Navigaioso, pán z Lémnu. Pro svou kampaň si Sanudo zařídil zapůjčení devíti galér z benátského loďstva. Sanudova flotila zakotvila v přístavu Potamidides na severozápadě Naxu a odtud Benátčané dobyli většinu ostrova. Východní ortodoxní Řekové přesto pokračovali v odporu a zřídili si tábor kolem pevnosti Apalyros. Marco Sanudo Apalyros oblehl. Navzdory podpoře hlavních rivalů Benátek v Itálii Janovanů, pevnost po pěti až šesti týdnech obléhání padla. Poté co byl v roce 1210 obsazen celý ostrov, Marco a jeho spolubojovníci brzy dobyli Milos a ostatní ostrovy v Kykladském souostroví a Marco Sanudo se prohlásil \"Vévodou Egejského moře\" nebo také \"Vévodou z Naxu\" a centrum své moci zřídil na Naxu. Sanudo zde vybudoval mocnou pevnost a Kyklady rozdělil na padesát šest provincií, které podělil jako léna mezi své spolubojovníky. Většina z nich vládla velmi autonomně a nejspíš platili Sanudovi nějaké dávky. Carcerimu a Navigaoisovi poté byly jejich ostrovy uděleny jako léno samotným latinským císařem, díky čemuž se fakticky stali vazaly Latinského císařství. Marco Sanudo se poté také stal vazalem císaře v Konstantinopoli raději, než být vazalem Benátek. Dobyvatel Marco Sanudo vládl dvacet let (1207 - 1227). Ve svém osobním držení měl ostrovy Naxos, Páros, Antipáros, Milos, Sifnos, Kythnos, Ios, Amorgos, Kimolos, Sikinos, Syros a Folegandros. Bratranec Dandolo držel ostrovy Andros, Tinos, Mýkonos, Skyros, Skopelos a Serifos. Bratři Ghisiové měli v držení ostrov Cea. Théru spravoval Jacopo Barozzi, Anafi Leonardo Foscolo, Kythiru Marco Venier a Antikytheru držel Jacopo Viaro.", "section_level": 1}, {"title": "Administrativa, ekonomika a náboženství.", "content": "Spolu s novými pány přišel do země západoevropský feudalismus, což způsobilo zpřetrhání starého byzantského systému vlastnictví půdy zvaného \"Pronoia\". Obyvatelé povětšinou žili se svým novým benátským panstvem relativně v klidu a míru. Marco Sanudo a jeho nástupci na trůnu prováděli vůči Řekům velmi smířlivou a uvážlivou politiku, udělujíce jim dokonce léna ve snaze je ke státu více připoutat. Benátčané s sebou do země přinesli také katolictví. Avšak jako ve všech křižáckých státech byli křesťané západního vyznání v Naxoském vévodství pouze menšinou, většinu tvořili původní Řekové pravoslavného, tj.ortodoxního vyznání. Marco Sanudo na Naxu jmenoval jako hlavního oficiálního náboženského představitele latinského arcibiskupa, ale ani Sanudo ani jeho nástupci se nepokoušeli ortodoxní řeckou většinu na katolictví obrátit násilím. Přesto však vévodové z Naxu omezili vliv východního kléru a nechali vyloučit všechny východní křesťany z významných státních pozic. Takto náboženským klíčem rozdělení křesťané postupně vytvořili sociální rozvrstvení, kde katolíci tvořili vládnoucí vrstvu ve městech, zatímco řečtí ortodoxní převažovali na venkově. Početné katolické minority tam žijí dodnes. Římskokatolická diecéze Naxos vznikla ve 13. století, od roku 1522 byla arcidiecézí. Velkou starostí egejských Benátčanů byly nákladné obchodní cesty na ostrovy daleko od Anatolie, které nyní mohli ovládat, ačkoliv zůstávaly součástí Latinského císařství a později obnovené Byzantské říše až do doby, kdy je ve 14. století definitivně dobyli Turci a připojili je k Osmanské říši. Mimo zajišťování ochrany obchodních námořních tras pro obchodní lodě Benátčané exportovali do Benátek korund a mramor, které se těžili na Naxu. Některá latinská feudální práva na Naxu a dalších ostrovech se zachovala až do roku 1720, kdy je zrušili osmanští Turci.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější historie.", "content": "\"Anály\" latinského Egejského vévodství se při popisování historie vévodství soustřeďují především na rodiny Sanudo, Dandolo, Ghisi, Crispo a Sommaripa, Venier a Quirini, Barozzi a Gozzadini. Na Naxu se vystřídalo celkem dvacet jedna vévodů jako vazalové latinských císařů i villehardouinských knížat z Achaje, Anjouovců v Neapolském království (1278) a po roce 1418 Benátské republiky. V roce 1236 bylo Vévodství Naxos nominálně uděleno Guillaumu II. z Villehardouinu, budoucímu achajskému knížeti. Vévoda Marco II. Sanudo ztratil ve prospěch Byzantské říše, jejíž flotilu vedl na konci 13. století admirál italského původu Licario, mnoho ostrovů, kromě Páru a Naxu. V roce 1317 zaútočila Katalánská společnost na zbytky vévodství. Roku 1383 příslušníci rodu Crispi vedli otevřené ozbrojené povstání a z naxoského trůnu svrhli dynastii Carceri- Niccolo II. vládl 1364-71 jako manžel vévodkyně Florentie I. Sanudo (1361-71), poté v l.1371-83 Niccolo III. Carceri. Během vlády vévodů z dynastie Crispi se sociální systém a zemědělství rozložily úplně a dominanci získalo pirátství.", "section_level": 1}, {"title": "Úpadek a osmanské dobytí.", "content": "Ještě před tím, než bylo za vlády posledního vévody z Naxu Giacoma IV. sultánem Selimem II. (1566-1574) dobyto, bylo vévodství přinuceno osmanským Turkům platit tribut. Sultán jmenoval posledního zástupce státu Egejské vévodství, portugalského žida Josefa Nasiho, který vládl v letech 1566 - 1579. Josef Nasi se oženil se svou sestřenicí, doñou Reynou Nasi, dědičkou rodu Mendesů, který poskytl Nasimu i jeho majetku útočiště po Alhamberském dekteru o vyhnání židů. Po Josefově smrti roku 1579 sultán vyvlastnil většinu vdovina majetku, který čítal asi devadesát tisíc dinárů, které měla vyhrazeny ve své ketubě. Spolu se zbytkem svého dědictví doña Reyna držela také hebrejský knihtisk, nejprve ve svém paláci v Belvederu a později na předměstí Konstantinopole. Vláda západních křesťanů po tomto datu však nebyla zcela vymýcena. Rod Gozzadini z Bologny, který vládl na ostrově Sifnos dále nesli titul „vévody z Naxu“. Pod benátskou správou zůstaly i některé další menší ostrovy v Kykladském souostroví. Ostrov Tenos Benátčané drželi až do roku 1714. Poslední benátské přístavy v Moreji (Peloponésu) byly dobyty roku v roce 1718. Dalmátský šlechtic Gaspar Graziani začal někdy po roce 1519 nosit titul „vévoda z Naxu“, který pravděpodobně ztratil buď v roce 1619, když získal titul moldavského knížete, nebo o rok později, když byl popraven.", "section_level": 1}, {"title": "Další benátská území v egejském moři.", "content": "Některá další území kontrolovala Benátská republika přímo jako svou kolonii a ne jako součást Vévodství Naxos či Latinského císařství. Od vůdce čtvrté křížové výpravy Bonifáce z Montferratu roku 1204 Benátky odkoupily Krétu a od roku 1207 do roku 1211 ji dobývali od Maltézana Enrica Pescatora, který Krétu ovládl roku 1206. Giacomo Tiepolo zde byl ustanoven jako první vévoda. Benátky také kontrolovaly většinu ostrova Eubója, kde měli své obchodní kolonie a dále ovládaly několik přístavů na řecké pevnině.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vévodství Naxos, známé také pod názvem Egejské vévodství (italsky a řecky ) byl křižácký stát založený Benátčanem Marcem Sanudem v letech po čtvrté křížové výpravě roku 1207 na Kykladských ostrovech v Egejském moři. Centrum státu se nacházelo na ostrovech Naxos a Páros.", "tgt_summary": "The Duchy of the Archipelago (, ), or also Duchy of Naxos or Duchy of the Aegean, was a maritime state created by Venetian interests in the Cyclades archipelago in the Aegean Sea, in the aftermath of the Fourth Crusade, centered on the islands of Naxos and Paros. It included all the Cyclades (except Mykonos and Tinos). In 1537 it became a tributary of the Ottoman Empire, and was annexed by the Ottomans in 1579; however, Christian rule survived in islands such as Siphnos (conquered by the Ottomans in 1617) and Tinos (conquered in 1715).", "id": 2110137}
{"src_title": "Světový pohár v biatlonu", "tgt_title": "Biathlon World Cup", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Každoročně je v rámci světového poháru pořádáno devět až deset akcí (podniků). První z nich se uskutečňuje v listopadu či prosinci a poslední probíhá v březnu. Závody se konají téměř každý víkend; jednotlivé soutěže však mohou probíhat již od středy nebo čtvrtka. Sezóna tak stejně jako u dalších zimních sportů zasahuje do dvou kalendářních let. Ženská sezóna 1986/87 nesla název Evropský pohár, ačkoli účast v něm nebyla teritoriálně omezena pouze na evropské biatlonistky. Během každého podniku se běží tři mužské soutěže a stejný počet ženských; někdy k nim přibudou i smíšené štafety. Disciplíny konkrétního závodu jsou předem známy podle stanoveného harmonogramu. Soutěže mužských a ženských štafet se běhají čtyřikrát až šestkrát během jednoho sezónního cyklu, soutěže smíšených štafet jedenkrát až dvakrát. Dějišti konání jednotlivých podniků jsou až na výjimky evropská biatlonová sportoviště. Vrcholné biatlonového akce – mistrovství světa a zimní olympijské hry – byly až do roku 2010 řazeny do kalendáře světového poháru a body zde získané se závodníkům připočítávaly do celkové klasifikace sezony. Od roku 2011 se takto započítává jen biatlonové mistrovství světa; olympijské hry se v současné době nezapočítávají vzhledem k menšímu množství sportovců, kteří v nich mohou za každou zemi startovat. Nejlepší biatlonisté v mužské a ženské kategorii, kteří nasbírají nejvyšší počet bodů v celkové klasifikaci sezóny, získávají velký křišťálový glóbus pro vítěze ročníku. Vítězové jednotlivých disciplín jsou pak oceněni malými křišťálovými glóby.", "section_level": 1}, {"title": "Bodová klasifikace.", "content": "Bodová klasifikace od sezóny 2008/09: Body pro pořadí národů se přidělují jinak.", "section_level": 1}, {"title": "Finanční odměny.", "content": "Odměna za start se žlutým číslem (vedoucí závodník světového poháru) i s červeným číslem (vedoucí závodník disciplíny) je 250 €, na mistrovství světa 350 €.", "section_level": 1}, {"title": "Biatlonisté podle individuálních výher.", "content": "Tabulka uvádí biatlonisty s deseti a více výhrami v individuálních započítávaných do hodnocení Světového poháru, tedy včetně mistrovství světa, ale bez štafetových triumfů. Do tabulky nejsou zahrnuta prvenství ze Zimních olympijských her 2014 v Soči a dalších, odkud se výsledky do světového poháru nezapočítávají.", "section_level": 1}], "src_summary": "Světový pohár v biatlonu je každoročně pořádaný vrcholný okruh závodů v biatlonu. Mužská část byla založena v sezóně 1977/78 a ženská se k ní připojila od sezóny 1982/83. Organizátorem poháru je Mezinárodní biatlonová unie (IBU). Držiteli rekordního počtu celkových výher jsou mezi muži s počtem sedmi titulů Francouz Martin Fourcade a mezi ženami s počtem šesti výher Švédka Magdalena Forsbergová.", "tgt_summary": "The Biathlon World Cup is a top-level biathlon season-long competition series. It has been held since the winter seasons of 1977–78 for men and 1982–83 for women. The women's seasons until 1986–87 season were called the European Cup, although participation was not restricted to Europeans.", "id": 2477223}
{"src_title": "Marc Gené", "tgt_title": "Marc Gené", "src_document": [{"title": "Začátky kariéry.", "content": "Gené skončil v roce 1987 druhý v Katalánském motokárovém šampionátu, to mu bylo 13 let. O rok později vyhrál Španělský motokárový šampionát. V roce 1989 už jezdil Evropský i Světový šampionát. V roce 1990 vyhrál Gené seniorskou kategorii Španělského motokárového šampionátu, a stal se nejmladším vítězem této kategorie. V roce 1991 zkoušel opět Světový šampionát, skončil však až na 13. místě. Pro rok 1992 se Gené přemístil do Formule Ford, kde ve Španělském šampionátu skončil celkově na 5. místě, když zaznamenal jedno vítězství a dvě pole positions. V roce 1993 skončil na 2. místě v Evropském šampionátu, dosáhl na 3 pódia a jedno vítězství. NA 2. pozici skončil i v sérii Formule Ford Festival. Roku 1994 byl Marc oceněn titulem Nejlepší nováček roku v šampionátu Britské Formule 3, v roce 1995 byl celkově na 10. příčce. O rok později vyhrál šampionát FISA Superformula a v roce 1997 se zúčastnil 5 závodů série Formule 3000, nicméně nedokázal ani jednou bodovat. Roku 1998 vyhrál šampionát Open Fortuna by Nissan.", "section_level": 1}, {"title": "Formule 1.", "content": "Velký průlom udělal Gené v roce 1999, když si zajistil místo u týmu Minardi ve Formuli 1. Ve slabém týmu to pro něj byl těžký rok, ale po několika 9. a 8. místech dokázal při Grand Prix Evropy 1999 získat bod za 6. místo. Byly to první body pro Minardi od roku 1995. Ve stejném týmu pokračoval i v následující sezóně, ale bodový zisk už nedokázal zopakovat. Pro rok 2001 byl již Gené bez závodního angažmá, a tak podepsal smlouvu s týmem Williams jako testovací jezdec. A za tento tým nakonec odjel i několik závodů. Prvním z nich byla Grand Prix Itálie 2003, když nemohl závodit Ralf Schumacher kvůli otřesu mozku. Gené nahradil Schumachera velice dobře, když zaznamenal 4 body za 5. místo. Pro další závod byl již ale Schumacher v pořádku. V následující sezóně se však zranil znovu a Gené místo něj odjel závody ve Francii a Velké Británii. Nezaznamenal žádné body a v roli náhradníka jej vystřídal Antonio Pizzonia. V listopadu 2004 podepsal Marc smlouvu s týmem Ferrari jako testovací jezdec. V této roli se v týmu sešel se svým bývalým stájovým kolegou z Minardi, Lucou Badoerem. V roce 2007 prodloužil Marc s týmem smlouvu. Omezení testování ve Formuli 1 mu ještě více ubralo práci, ale pro rok 2010 je spojován s nově vzniklým týmem Campos Grand Prix.", "section_level": 1}, {"title": "Ostatní závody.", "content": "Gené je také spojen s týmem Peugeot v sériích Le Mans. V roce 2008 měl Marc těžkou nehodu, vyvázl však jen se zlomeným prstem na noze. O rok později usedl do kokpitu Peugeotu společně s Davidem Brabhamem a Alexem Wurzem a společně vyhráli prestižní závod 24h Le Mans. Gené odjel závěrečný úsek závodu a dojel s vozem až do cíle na 1. pozici. Dominance automobilky Audi v této sérii tak byla přerušena. V letech 2008 a 2009 odjel také vytrvalostní závod 1000 km Spa, v roce 2008 závod vyhrál, o rok později skončil na 12. místě.", "section_level": 1}, {"title": "Kompletní výsledky ve Formuli 1.", "content": "Tučně – Pole position \"Kurzívou\" – Nejrychlejší kolo závodu", "section_level": 1}], "src_summary": "Marc Gené Guerrero (* 29. května 1974, Sabadell) je závodní jezdec, známý především z Formule 1 a série Le Mans. V současné době je testovacím jezdcem stáje Ferrari. Jeho bratr Jordi je také závodním pilotem, momentálně působí v sérii WTCC. ", "tgt_summary": "Marc Gené i Guerrero (born 29 March 1974) is a Spanish professional racing driver. He is best known as a tester for Williams and Ferrari in Formula One, Minardi Formula One driver and factory driver for Peugeot's Le Mans team, with which he won the 2009 24 Hours of Le Mans. His brother Jordi is also a racing driver, competing in the WTCC for SEAT. ", "id": 1078215}
{"src_title": "Mariusz Czerkawski", "tgt_title": "Mariusz Czerkawski", "src_document": [{"title": "Kariéra před NHL.", "content": "Czerkawski nakoukl do seniorské polské nejvyšší soutěže v sezoně 1990/91 v dresu GKS Tychy, jehož barvy hájil již v mládežnických kategoriích. Nadprůměrné výkony v klubu i mládežnických reprezentačních výběrech (viz níže) zaujaly skauty klubu NHL Boston Bruins, který jej draftoval. V létě 1991 se přesunul do klubu švédské ligy Djurgårdens IF. Během sezony 1992/93 jej zaměstnavatel poslal na roční hostování do druholigového Hammarby IF. V sezoně 1993/94 již opět polský talent nastupoval za Djurgårdens a poté, co jeho klub vypadl v prvním kole play off, posílil v závěru sezony Boston Bruins.", "section_level": 1}, {"title": "NHL a závěr ve Švýcarsku.", "content": "Během svého účinkování během ročníku 1993/94 v dresu Bruins stihl odehrát čtyři utkání základní části a poté i celé play off, ve kterém vypadl Boston ve druhém kole. Czerkawski se svým startem v soutěži stal prvním hokejistou NHL, který byl vychován v Polsku. Sezona 1994/95 nezačala kvůli sporům majitelů klubů s hráčskou asociací NHLPA v běžném termínu, takže v jejím úvodu sehrál Czerkawski sedm utkání ve finské lize za Blues Espoo. Po zahájení NHL už opět oblékal dres Bostonu, se kterým vypadl v prvním kole play off. V průběhu sezony 1995/96 byl vyměněn do kanadského klubu Edmonton Oilers, ve kterém strávil i následující sezonu (kdy vypadl jeho celek ve druhém kole play off). V letech 1997-2002 nastupoval za New York Islanders, kde si v sezoně 1999/2000 vysloužil nominaci do utkání hvězd. S Islanders si zahrál play off pouze v sezoně 2001/02, kdy klub nepřešel přes první kolo. V ročníku 2002/03 patřil do kádru Montreal Canadiens, kde se ale neprosadil a část sezony dokonce strávil na farmě v celku Hamilton Bulldogs, který hraje American Hockey League. Před sezonou 2003/04 se tedy rozhodl pro návrat do Islanders, kde strávil jeden rok. Islanders se kvalifikovali do vyřazovacích bojů, ale skončili již v prvním kole. Sezona NHL 2004/05 se kvůli stávce hráčů neuskutečnila a Czerkawski podobně jako řada dalších hráčů tuto sezonu působil v Evropě, konkrétně po jedenácti letech hrál za Djurgårdens IF. Po výluce se ještě na jednu sezonu vrátil do zámoří, kde začal ročník v dresu Toronto Maple Leafs, odkud byl vyměněn symbolicky do Boston Bruins, který byl tedy jeho první i závěrečnou štací v NHL. V letech 2006-2008 polské pravé křídlo hrálo švýcarskou ligu za Rapperswil-Jona Lakers.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Sedmnáctiletý Czerkawski byl v roce 1989 vybrán do polského výběru do 18 let, který absolvoval turnaj B-skupiny mistrovství Evropy do 18 let a vybojoval postup do elitního turnaje pro následující rok. Tohoto šampionátu, který se konal ve Švédsku se zúčastnil talentovaný Polák také. Šikovné pravé křídlo neuniklo pozornosti ani trenérům reprezentace do 20 let. V jejím dresu si zahrál rodák z Radomska na mistrovství světa této věkové kategorie v roce 1990 ve Finsku. Polský tým bez jediného bodu skončil na poslední osmé pozici a sestoupil. Czerkawski obdržel cenu pro nejlepšího hráče svého týmu a startoval i o rok později i na turnaji B-skupiny šampionátu (zde byl nejproduktivnějším hráčem). V roce 1991 se zúčastnil poprvé velké akce jako člen seniorské reprezentace, když nastoupil na mistrovství světa skupiny B v Jugoslávii. Zde vzhledem k rozšíření hlavního šampionátu z 8 na 12 účastníků stačilo k postupu čtvrté místo. V roce 1992 si zahrál na olympijském turnaji v Albertville, kde se svým týmem obsadil 11. místo(z dvanácti účastníků). Na mistrovství světa téhož roku v ČSFR si Czerkawski nepřipsal ani bod a Polsko skončilo na posledním dvanáctém místě a sestoupilo. Po vypadnutí v základní části s New York Islanders v roce 1998 stihl posílit reprezentaci na mistrovství světa skupiny B ve Slovinsku, kde odehrál tři zápasy a podílel se pouze na sedmém místě v osmičlenném turnaji. Polsko bylo pořadatelem B-skupiny MS v roce 2000 a hráč Islanders v dresu domácího výběru byl hlavní hvězdou turnaje, kde domácí obsadili čtvrté místo. Dosud naposledy v historii se polský národní tým zúčastnil hlavního turnaje MS v roce 2002 ve Švédsku. Vzhledem k účasti svého klubu v play off NHL, kde Islanders v prvním kole vypadli až po sedmizápasové bitvě s Torontem, stihla hlavní opora týmu jen skupinu o udržení. Poláci obsadili na turnaji 14. pozici, ovšem vzhledem k tehdejším pravidlům, kdy poslední Japonsko mělo právo uhájit svojí účast v asijské kvalifikaci, to znamenalo sestup. Naposledy se zúčastnil Czerkawski B-skupiny mistrovství světa v roce 2006(kdy již tento turnaj nesl název Divize I) v Estonsku. V reprezentaci odehrál 42 utkání, ve kterých nastřílel 24 branek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mariusz Krzysztof Czerkawski (* 13. dubna 1972 ve Radomsku, Polsko) je bývalý polský hokejový reprezentant, který se prosadil i v severoamerické NHL, kde oblékal dres klubů Boston Bruins, Edmonton Oilers, New York Islanders, Montreal Canadiens a Toronto Maple Leafs. ", "tgt_summary": "Mariusz Krzysztof Czerkawski (pronounced ; born 13 April 1972) is a Polish former professional ice hockey player who played in the National Hockey League (NHL) for the Boston Bruins, Edmonton Oilers, New York Islanders, Montreal Canadiens and Toronto Maple Leafs. In addition to playing in the NHL, Czerkawski played for several different European-based teams. A consistent scorer, Czerkawski was the first player born and trained in Poland to play in the NHL. Internationally, Czerkawski represented Poland at several international tournaments, including the 1992 Winter Olympics and the 1992 and 2002 World Championships.", "id": 1890062}
{"src_title": "Marcel Dionne", "tgt_title": "Marcel Dionne", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Svoji hokejovou kariéru začínal v rodném Drummondvillu, kde hrával ve svých začátcích v klubu Drummondville Rangers. V pozdějším juniorském věku hrával v Ontario Hockey Association za tým St. Catharines Black Hawks, draftován byl v roce 1971 z celkově druhého místa. Jako první byl tehdy draftován Guy Lafleur, hráč, který byl hlavní postavou finálového protivníka Dionnova týmu v ostře sledovaném finále juniorského poháru Richardson Cup. Marcel Dionne se od sezóny 1971/1972 stal členem Detroit Red Wings. V té době se jednalo o spíše podprůměrný tým, který ve čtyřech sezónách nedokázal postoupit do bojů o Stanley Cup. V roce 1975 tak díky svému agentu podepsal smlouvu s Los Angeles Kings, která mu zajišťovala 300 tisíc dolarů ročně. Tehdy to znamenalo nejdražší smlouvu v historii hokeje. Spolu s Charlie Simmerem a Davem Taylorem vytvořil slavnou útočnou řadu zvanou Triple Crown Line. Vyznačovali se vysokou produktivitou v základní části (celkem sedmkrát tam překonal hranici sta bodů v sezóně), téměř pravidelně se přiváděli Los Angeles do play-off, tam však na žádný úspěch nedosáhli a maximem bylo druhé kolo. V Los Angeles odehrál jedenáct a půl sezóny než byl po neshodách s trenérem Patem Quinnem vyměněn do New York Rangers. S nimi s první sezóně opět vypadl v prvním kole play-off a ve zbylých dvou sezónách se do bojů o Stanley Cup Rangers vůbec nedostali. Dionne ukončil svou kariéru v roce 1989, aniž by Stanley Cup získal.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Do kanadské hokejové reprezentace byl nominován již v roce 1972 pro Sérii století, k žádnému utkání však nenastoupil. Vynahradil si to dvojnásobnou účastí na Kanadském poháru, kde Kanada skončila v roce 1976 na prvním a v roce 1981 na druhém místě. Čtyřikrát se také účastnil mistrovství světa, v roce 1978 byl vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marcel Dionne (*3. srpna 1951, Drummondville, Québec, Kanada) je bývalý kanadský hokejista. Odehrál 18 sezón v NHL, na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let patřil mezi její největší hvězdy. V historické tabulce produktivity útočníků patří v NHL do první desítky. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Marcel Elphège \"Little Beaver\" Dionne (born August 3, 1951) is a Canadian retired professional ice hockey centre who played 18 seasons in the National Hockey League for the Detroit Red Wings, Los Angeles Kings and New York Rangers. Marcel Dionne was inducted into the Hockey Hall of Fame in 1992. In 2017 Dionne was named one of the '100 Greatest NHL Players' in history.", "id": 1799929}
{"src_title": "Dickie Moore", "tgt_title": "Dickie Moore (ice hockey)", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Moore se narodil v Montrealu, kde také vyrůstal a začínal s hokejem. V roce 1951 mu přišla nabídka od týmu Montreal Canadiens, kde by si mohl vydělat 7000 dolarů. Nabídku odmítl a sezónu tak zahájil v Montreal Royals. O vánocích Canadiens zvýšil nabídku o 2000 dolarů, Moore nabídku přijal a mohl tak debutovat v nejprestižnější hokejové lize NHL. Během své kariéry ho sužovalo zranění, zlomil si obě nohy a měl problémy s koleny, někteří měli pochybnosti aby omezil hokej. Dále si dvakrát zlomil klíční kost, měl několik operací s kolenem a poslední tři měsíce sezóny 1957/58 hrával se zlomeným zápěstím. V Canadiens patřil mezi nejlepších hráče v historii a svůj první Stanley Cup vybojoval v sezóně 1952/53, za svou kariéru ještě získal Stanley Cup pětkrát v letech 1955-60. Po sezóně 1962/63 si generální manager Canadiens Frank Selke si ho zavolal do své kanceláře, kde si promluvili o změnách klubu. Po debatě s Frankem Selkem odmítl ukončit kariéru. I když se pokoušel přesvědčit vedení klubu Canadiens, za tým již neodehrál žádný zápas. Po uplynutí jednoho roku se vrátil zpět na led. Odehrál 38 zápasů za klub Toronto Maple Leafs a opět si zahrál v playoff. Po dvou letech bez hokeje se naposledy vrátil na led jenž hrával za tým St. Louis Blues. Klub dotáhnul až do finále playoff, ale v závěru finálové fáze prohrál nad bývalým týmem Montreal Canadiens 0:4 na zápasy.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "27. srpna 2006 měl autonehodu, ve kterém se jeho automobil střetl s kamiónem. Utrpěl četná zranění krku, páteře a žeber. V uvězněn autě musel čekat pětačtyřicet minut na záchranu. Jeho stav byl vážný. Po uplynutí třích dnů byl přeložen z jednotky intenzivní péče na normální oddělení a jeho stav byl stabilizovaný.", "section_level": 1}, {"title": "Rekord.", "content": "Za sezónu 1958/59 nasbíral 96 kanadských bodů, čímž vytvořil novy rekord v lize NHL v počtu nasbíraných bodů. V sezóně 1965/66 překonal rekord o jeden bod kanadský útočník Bobby Hull. Současný rekord drží Wayne Gretzky, jenž nasbíral v sezóně 1985/86 215 kanadských bodů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Winston „Dickie“ Moore (* 6. ledna 1931 Montreal, Québec – 19. prosince 2015 Montreal, Québec) byl někdejší kanadský hokejový útočník. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Richard Winston \"Dickie\" Moore (January 6, 1931 – December 19, 2015) was a Canadian professional hockey player, successful businessman and community philanthropist. He twice won the Art Ross Trophy as the National Hockey League's leading scorer and was inducted into the Hockey Hall of Fame. Moore spent much of his career with the Montreal Canadiens, but also played briefly with the Toronto Maple Leafs and St. Louis Blues. In 2017 Moore was named one of the '100 Greatest NHL Players' in history.", "id": 180628}
{"src_title": "Prokop Diviš", "tgt_title": "Prokop Diviš", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Václav Divíšek se narodil v malé zemědělské usedlosti na okraji Žamberka, manželům Anně a Janu Divíškovým. Žil zde se svými sourozenci do roku 1714, když zemřel jeho otec, nevelké hospodářství převzal jeho starší bratr Jan. Dnes v těchto místech na levém břehu řeky Divoké Orlice v Helvíkovicích stojí novější stavení, nazývané \"Domek Prokopa Diviše\", které je od roku 1965 zpřístupněno veřejnosti jako součást Městského muzea v Žamberku.", "section_level": 1}, {"title": "Studium.", "content": "Mladý Václav byl vynikajícím studentem. Na přímluvu příbuzného, rektora jezuitské koleje ve Znojmě Jindřicha Dušíka, byl přijat na studia jezuitského latinského gymnázia ve Znojmě jako stipendista premonstrátů Louckého kláštera. Po složení řeholního slibu přijal jméno Prokop a své příjmení změnil na \"Diwisch\" (v českém pravopisu Diviš).", "section_level": 1}, {"title": "Působení v Louce u Znojma a v Příměticích.", "content": "V roce 1720 po absolvování středoškolského studia vstoupil jako novic do premonstrátského řádu v Louce u Znojma. V září roku 1726 byl vysvěcen na kněze. Zároveň se stal učitelem přírodních věd. Roku 1729 byl jmenován profesorem filosofie a teologie. Během své pedagogické činnosti rozpracoval disertační práci z oboru teologie a filosofie. Roku 1733 svou práci úspěšně obhájil a byl v Salzburgu promován na doktora teologie a v Olomouci na doktora filosofie. Po promoci v Salzburgu byl jmenován podpřevorem kláštera v Louce. V roce 1736 přijal návrh opata Nolbeka, aby se ujal řízení farnosti v Příměticích u Znojma a stal se farářem působícím v kostele svaté Markéty. Zde se plně věnoval svým experimentům se statickou elektřinou. K tomuto účelu si vlastnoručně zhotovil přístroj zvaný elektrum. Byla to skleněná koule, upevněná k dřevěné hřídeli, jejímž otáčením a třením o polštář z telecí kůže získával elektřinu. V období 1741–1742 převzal Prokop Diviš úřad převora v klášteře v Louce a díky své prozíravosti zachránil rozsáhlý loucký klášter před zkázou během války o rakouské dědictví.", "section_level": 1}, {"title": "Působení v Příměticích a první pokusy s elektřinou.", "content": "V roce 1742 se vrátil zpět na přímětickou faru a tam pokračoval ve svých výzkumech. Již tehdy zjistil, že blýskání a hřmění za bouřky je elektrické podstaty a jde vlastně o tytéž jevy, které pozoroval při svých pokusech. Pověst o jeho experimentech se brzy donesla k císařskému dvoru do Vídně. V roce 1750 byl vyzván, aby své pokusy demonstroval přímo před zraky císaře Františka Štěpána I. Lotrinského a císařovny Marie Terezie. Císařský pár byl pokusy tak nadšen, že jej odměnil zlatými medailemi se svými podobenkami. Celou dobu vedl i čilou korespondenci s fyziky po celém světě.", "section_level": 1}, {"title": "Vynálezecká a publikační činnost.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vynález bleskosvodu.", "content": "V roce 1753 byl v Petrohradě při pokusech zabit bleskem profesor Georg Wilhelm Richmann a to vyprovokovalo V. P. Diviše k tomu, aby sepsal krátké latinské pojednání o svádění elektrických výbojů z mračen do země. Tuto zprávu 24. října 1753 poslal do Petrohradu Akademii věd k posouzení. Zpráva však došla pozdě. O německé vydání Divišova pojednání, které se ovšem značně liší od Zprávy petrohradské akademie věd, se zasloužil Divišův obdivovatel Johann Ludwig Fricker. Akademie věd Divišovým teoriím nevěnovaly patřičnou pozornost, protože začínaly citáty z Bible a rozvíjely elektroteologické teorie, které v té době byly již zastaralé. Přes tyto rétorické nedostatky a neznalost jazyka současné vědy byly konkrétní Divišovy poznatky užitečné a pozornost akademiků by si zasluhovaly. Vědecká veřejnost byla tehdy hluboce otřesena tragickou smrtí profesora Richmanna a pokusy s blesky byly namnoze zastaveny. Prokop Diviš se však rozhodl realizovat svůj záměr – postavit meteorologický stroj. Divišův \"meteorologický stroj\" (machina meteorologica) nebyl hromosvod v dnešním slova smyslu. Divišův stroj měl trvale vyrovnávat napětí mezi nebem a zemí, a tak odvracet samotný vznik výboje. Základem stroje byl vodorovný železný kříž umístěný na patnáctimetrovém (a později 41,5 m vysokém) stožáru. Ramena kříže byla na konci kolmo doplněna kratšími vodorovnými tyčemi, na kterých bylo umístěno 12 kovových krabic, v nichž bylo do silné vrstvy železných pilin vloženo celkem asi 400 k obloze čnících ostrých kovových hrotů. Celá konstrukce byla vodivě spojena se zemí třemi řetězy. 15. června 1754 vztyčil Prokop Diviš svůj povětrnostní stroj. Byla to soustava 400 kovových hrotů spojených s uzemněním, která měla odsávat elektřinu z oblak a snižovat tak nebezpečí vzniku blesku. Fungovala samozřejmě i jako bleskosvod. Americký vědec a státník Benjamin Franklin přišel již v roce 1749 s důkazem, že blesk je elektrické podstaty. Svůj tyčový uzemněný bleskosvod však postavil ve Filadelfii až v roce 1760, tedy šest let po Divišovi. Jednalo se o zařízení ideově odlišné od vynálezu Václava Prokopa Diviše. Benjamin Franklin svůj jednohrotý bleskosvod sestrojil na základě jednodušší a správnější představy, že bleskosvod pouze svádí blesky na neškodné místo a nemůže zabránit vzniku výbojů. Jeho bleskosvod se dal snáze sestrojit, poskytoval skutečnou ochranu bez zbytečných nákladů, a rychle se proto rozšířil. První Franklinův bleskosvod byl v Čechách vztyčen roku 1775 na zámku Měšice u Prahy. Svá pozorování prováděl V. P. Diviš při každé bouřce. Své závěry sepsal v rozsáhlém pojednání „Magia naturalis“ (O podstatě atmosférické elektřiny), který dedikoval císařovně Marii Terezii. Princip svého vynálezu si Diviš ověřil dokonce i při návštěvě císařského dvora, kde pomocí hrotů ukrytých ve své paruce rušil experimenty dvorních fyziků. V roce 1759 postihlo celou střední Evropu nebývalé sucho. V Příměticích se však vesničané domnívali, že pravou příčinou tohoto sucha je Divišův bleskosvod, který rozhání mraky. Proto v březnu roku 1760 vnikli do zahrady přímětické fary, uvolnili zemnící řetězy a celou konstrukci bleskosvodu strhli a zničili. Nicméně o rok později ho na žádost sedláků v Příměticích postavili znovu. V. P. Diviš udržoval kontakty s vědci a vzdělanci své doby. Dopisoval si mimo jiné s Leonhardem Eulerem. Jedna kopie Divišova bleskosvodu dnes stojí vedle jeho domku a druhá kopie je umístěna na budově Divišova divadla, postaveného a otevřeného v roce 1926 v Žamberku. Další kopie stojí u Památníku Prokopa Diviše ve Znojmě-Příměticích.", "section_level": 2}, {"title": "Elektrický hudební nástroj „Denis d'Or“.", "content": "Roku 1753 využil V. P. Diviš (sám výborný hudebník) elektrickou energii také u vlastního hudebního nástroje. Sestrojil unikátní strunný nástroj „Zlatý Diviš“ (\"Denis d'Or\"). Elektřina měla čistit zvuk strun. Tento unikát měl 790 kovových strun, 3 klaviatury, trojí pedálový systém a byl napojen na elektrickou energii leydenských láhví. Johann Ludwig Fricker, který Diviše osobně navštívil v jeho působišti v Příměticích u Znojma, podal o jeho hudebním nástroji nadšenou zprávu v Tübinských učených zprávách (Tübingische Berichte von gelehrten Sachen, XXX, červenec 1754, 395). Připomínal zvuk dechových i strunných nástrojů a dokázal zastoupit orchestr. Denis d’Or dokonce okouzlil císaře Josefa II. natolik, že v roce 1784 nařídil při konfiskaci majetku kláštera v Louce, aby byl převezen ke dvoru do Vídně, kde na něj koncertoval mnich Norbert Weiser. Nástroj se však do dnešní doby nedochoval, jeho stopy končí v Prešpurku.", "section_level": 2}, {"title": "Zkoumání využití elektřiny pro léčebné účely.", "content": "V. P. Diviš využíval statickou elektřinu také pro léčebné účely, pozoroval její blahodárný vliv na léčení různých forem ochrnutí, revmatismu a svalových křečí. Jeho léčení probíhalo tak, že na podstavec z dobře vysušeného bukového dřeva byla postavena deska na speciálních nožkách pokrytá vlněným koberečkem a pak na ni na židli posazen nemocný. K elektrizování Diviš používal kovové tyčky, opatřené kuličkou, zasazené do dobře izolované rukojeti. Tyčka byla spojena vodičem se zdrojem elektřiny. Léčením si V. P. Diviš proti sobě postavil nejen lékárníky, ale také lékaře a kněží. Využití elektrické energie k terapeutickým účelům V. P. Diviš konzultoval s dvorním lékařem císařovny Marie Terezie Gerardem van Swietenem (1700–1772), který byl uznávanou autoritou v oboru medicíny a lékařství v Rakousku a Divišovo uplatňování elektrické energie velmi pozitivně oceňoval. O svých pokusech Diviš sepsal mnoho pojednání, tiskem ale vyšla pouze některá a to ještě navíc mimo Rakousko, kde neprošla cenzurou. Prokop Diviš zemřel 21. prosince 1765 v klášteře v Louce u Znojma. Dnes je právem řazen mezi vědce světového významu.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Jméno Prokopa Diviše bylo umístěno na budově Národního muzea v Praze spolu s dalšími jednasedmdesáti jmény významných osobností české historie.", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí.", "content": "Jeho církevní kariéra zahrnovala posty podpřevora Louckého kláštera, faráře v Příměticích u Znojma, převora Louckého kláštera (1741–1742) a opět faráře v Příměticích. Krom činností spojených s církevními úřady se zabýval přírodními vědami, kdy předmětem jeho zkoumání byla především elektřina. Udržoval písemný styk s významnými vědci po celém světě a své pokusy s elektřinou měl tu čest demonstrovat i před císařským párem. Vyrobil celou řadu přístrojů pracujících s elektřinou: elektrum (stroj vyrábějící třením elektrickou energii), tzv. meteorologický stroj (měl vysávat elektrickou energii z mraků a bránit tak samému vývoji blesků, ve skutečnosti šlo o funkční bleskosvod) a elektrický strunný nástroj \"Zlatý Diviš\". Též využíval statickou elektřinu k elektroléčbě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Václav Prokop Diviš, latinsky Procopius Divisch, německy Prokop Diwisch či Divisch, vlastním jménem Václav Divíšek (26. března 1698 Helvíkovice u Žamberka – 21. prosince 1765 Přímětice u Znojma), byl český katolický kněz, teolog, člen premonstrátského řádu, přírodovědec, léčitel, hudebník a vynálezce. Je znám především jako vynálezce bleskosvodu či hromosvodu (1750–1754). Svůj \"meteorologický stroj\", který fungoval jako bleskosvod, sestrojil dříve (1754) než světově uznávaný vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin (teoretický koncept 1753, sestrojen 1760). Divišova koncepce byla ovšem odlišná od Franklinovy, jeho bleskosvod byl především uzemněný, a proto fungoval lépe.", "tgt_summary": "Dom Prokop Diviš, O.Praem. () (26 March 1698 – 21 December 1765) was a Czech canon regular, theologian and natural scientist. In an attempt to prevent thunderstorms from occurring, he inadvertently constructed one of the first grounded lightning rods.", "id": 1315746}
{"src_title": "Lisa Randallová", "tgt_title": "Lisa Randall", "src_document": [{"title": "Raný život a vzdělání.", "content": "Narodila se v Queensu v New Yorku. Absolvovala program pro děti nadané v matematice Hampshire College Summer Studies in Mathematics a vychodila Stuyvesant High School v roce 1980, kde byl jejím spolužák známý fyzik a popularizátor vědy Brian Greene. V roce 1980 získala první místo v programu Westinghouse Science Talent Search ve věku 18 let. Na Harvardově univerzitě získala bakalářský titul ve fyzice (1983) a doktorský titul v teoretické částicové fyzice (1987) pod vedením Howarda Georgiho.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Randallová provádí výzkumy částicové fyziky a kosmologie na Harvardu, kde je profesorkou teoretické fyziky. Její výzkumy se týkají elementárních částic a základní interakcí a zahrnují studium široké škály modelů obsahujících dodatečné dimenze prostoru. Pracovala také v oboru supersymetrie, standardního modelu, kosmologické inflace, baryogeneze, teorie velkého sjednocení a obecné relativity. Randallové knihy \"Warped Passages: Unraveling the Mysteries of the Universe's Hidden Dimensions\" a \"Knocking on Heaven’s Door: How Physics and Scientific Thinking Illuminate the Universe and the Modern World\" se obě dostaly do seznamu 100 pozoruhodných knih magazínu New York Times. Také napsala libreto k opeře \"Hypermusic Prologue: A Projective Opera in Seven Planes\" na žádost skladatele Hèctora Parry, který se inspiroval její knihou \"Warped Passages\". Po dokončení postgraduálního studia na Harvardu se Randallová stala profesorkou na Massachusettském technologickém institutu a Princetonské univerzitě. Na Harvard se vrátila v roce 2001. Profesorka Randallová byla první fyzičkou se stálým úvazkem na Princetonské katedře fyziky a první teoretickou fyzičkou se stálým úvazkem na Harvardu. (Avšak první žena se stálým úvazkem na katedře fyziky byla Melissa Franklinová.) Randallová je členem Americké akademie umění a věd (2004), Národní akademie věd (2008) a členkou Americké fyzikální společnosti. Na podzim roku 2004 byla nejvíce citovaným teoretickým fyzikem předchozích pěti let. Randallová vystupovala v magazínu Seed jako „osobnost roku 2005 v oblasti vědy“ a v magazínu \"Newsweek\" jako „Jeden z nejvíce slibných teoretických fyziků své generace“. V roce 2007 byla Randallová zařazena magazínem \"Time\" mezi „100 nejvlivnějších lidí“ v sekci „Vědci a myslitelé“. Randallová získala toto vyznamenání za práci o vyšších dimenzích. Randallová pomohla zorganizovat četné konference a byla v redakčních radách několika významných časopisů o teretické fyzice.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Sestra Lisy Randalové, Dana Randallová, je profesorkou počítačových věd na Georgijském technologickém institutu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lisa Randallová (* 18. června 1962) je americký teoretická fyzička a odbornice na částicovou fyziku a kosmologii. Působí jako profesorka na Harvardově univerzitě. Její výzkum zahrnuje elementární částice a základní interakce, vyvinula a studoval širokou škálu modelů zahrnujících další rozměry prostoru. Prohloubila naše pochopení standardního modelu částicové fyziky, supersymetrie, možných řešení problému hierarchie týkající se relativní slabosti gravitace, kosmologie extra dimenzí, baryogeneze, kosmologické inflace a temné hmoty. Její nejznámější objev je Randall-Sundrum model, který publikovala v roce 1999 s Ramanem Sundrumem.", "tgt_summary": "Lisa Randall (born June 18, 1962) is an American theoretical physicist working in particle physics and cosmology. She is the Frank B. Baird, Jr. Professor of Science on the physics faculty of Harvard University. Her research includes elementary particles, fundamental forces and dimensions of space. She studies the Standard Model, supersymmetry, possible solutions to the hierarchy problem concerning the relative weakness of gravity, cosmology of dimensions, baryogenesis, cosmological inflation, and dark matter. She contributed to the Randall–Sundrum model, first published in 1999 with Raman Sundrum.", "id": 2168068}
{"src_title": "Klondike Highway", "tgt_title": "Klondike Highway", "src_document": [{"title": "Trasa.", "content": "Silnice začíná v Skagway na pobřeží Tichého oceánu. Po 24 km protíná v Bílém průsmyku pohoří Pobřežních hor na hranici USA a Kanady. Krátký úsek 56 km vede provincií Britská Kolumbie, ale hlavní část leží v teritoriu Yukon.", "section_level": 1}, {"title": "Jižní Klondike Highway.", "content": "Jižní Klondike Highway je úsek ze Skagway do Whitehorse. Původní úsek dlouhý 33 mil z Whitehorse do Carcross byl vybudován jako součást Alaska Highway v roce 1942, než byla v roce 1943 Alaska Highway přesměrovaná okolo jezera Marsh. Výstavba úseku Carcross – Skagway začala v padesátých letech 20. století, byla však přerušena a k dokončení úseku došlo až v roce 1978. Původně měla vybudovaná cesta sloužit hlavně pro turistické účely, ale po roce 1986 se díky zrušení železnice White Pass a Yukon Route stala důležitou obchodní cestou. Úsek z Carcross do Skagway byl přebudován, rozšířen a vyasfaltován koncem 80. let a začátkem 90. let 20. století.", "section_level": 2}, {"title": "Severní Klondike Highway.", "content": "Severní Klondike Highway je úsek vedoucí z Whitehorse do Dawson City. Před postavením Klondike Highway bylo silniční spojení z Whitehorse do Dawson City velmi nekvalitní bez obav ho mohli požívat jen terénní vozidla. V roce 1950 byla zbudována cesta z Whitehorse do Mayo přes obec Steward Crossing. V roce 1955 byla otevřena cesta mezi Steward Crossing a Dawson City. Do roku 1960 byly postaveny mosty v Carmacs přes řeku Yukon, v Pelly Crossing přes řeku Pelly a Steward Crossing přes řeku Steward, které nahradily do té doby požívané přívozy. V roce 1978 byla cesta z Mayo do Dawson pojmenovaná Klondike Highway. Až do roku 1979 byla Klondike Highway štěrkovou cestou. Do roku 1982 byl vyasfaltován úsek do Carmacs. Dobudování a rekonstrukce skončila až v 80. letech.", "section_level": 2}], "src_summary": "Klondike Highway je 712 km dlouhá silnice vedoucí ze Skagway v americkém státě Aljaška přes Whitehorse (hlavní město kanadského teritoria Yukon) do Dawson City. Částečně kopíruje trasu používanou prospektory během zlaté horečky na Klondiku v roce 1898.", "tgt_summary": "The Klondike Highway is a highway that runs from the Alaska Panhandle through the province of British Columbia and the territory of Yukon in Canada, linking the coastal town of Skagway, Alaska to Dawson City, Yukon. Its route somewhat parallels the route used by prospectors in the 1898 Klondike Gold Rush. ", "id": 1906508}
{"src_title": "Vakovka lidská", "tgt_title": "Balantidium coli", "src_document": [{"title": "Morfologie.", "content": "Balantidium vytváří dvě stádia, stádium trofozoita a cysty. Trofozoitické stádium je vejčitého tvaru o velikosti 130-300 × 30-100 μm. V přední části je buňka zúžena v místě buněčných úst (cystosom), v místě cystosomu se nachází žíhaná struktura obústí (peristom). Na distálním pólu se nachází anální otvor (cytopyge), který je viditelný při exkreci. Tělo trofozoita je pokryto řasinkami, ty jsou mírně šroubovitě uspořádány do podélných řad. Jejich pohyb je synchronizován, silným kmitání zajišťují pohyb dopředu, dozadu a rotaci. V okolí cystosomu jsou řasinky delší a vhánějí potravu do úst. Balantidium se živí škrobovými zrny, buněčným detritem, tukovými kapénkami výjimečně bakteriemi nebo červenými krvinkami. V buňce se nachází dvě jádra, větší macronucleus ledvinovitého tvaru a menší micronucleus, potravní vakuola a 1–2 pulsující vakuoly. V těle se nenachází mitochondrie, ale hydrogenozom. Balantidium tvoří cysty kulovitého nebo vejčitého tvaru o velikosti 40-60 μm. Mají silnou dvojitou stěnu, tlustou 400-500 nm. V každé cystě přečkává pouze jeden jedinec. V čerstvě vytvořených cystách se jedinec pohybuje, avšak během zrání jsou řasinky retrahovány a pohyb ustane. V cystě jsou viditelná obě jádra. V cystách nedochází k množení. K encystaci dojde při dehydrataci střevního obsahu v tlustém střevě nebo evakuaci stolice.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Balantidium se dokáže množit pohlavní i nepohlavní cestou.", "section_level": 1}, {"title": "Nepohlavní rozmnožování.", "content": "Dochází k podvojnému dělení, kdy se buňka prodlužuje a následně příčně zaškrtí, poté dochází k dělení jádra (karyokinezi) a vzniku dvou nových jedinců.", "section_level": 2}, {"title": "Pohlavní rozmnožování.", "content": "K pohlavnímu rozmnožování využívá Balantidium konjugace, při které dojde k výměně jaderné hmoty (genetického materiálu). Pohlavní rozmnožování pomáhá Balantidiu k udržení homogenity populace.", "section_level": 2}, {"title": "Životní cyklus.", "content": "Hostitel je infikován cystou, která se do těla nejčastěji dostává s kontaminovanou vodou nebo potravou. Cysta po pozření prochází trávící soustavou hostitele. V tenkém střevě dojde ke vzniku trofozoitů, kteří osídlují tlusté střevo, kde žijí v jeho vnitřní části a živí se střevním obsahem. Někteří napadají stěnu tlustého střeva a množí se, poté se vrací do vnitřní části střev. Tam dochází k encystaci při dehydrataci střevního obsahu. Zacystovaní jedinci opouští tělo s výkaly, tím se dostávají do prostředí, kde mohou infikovat nového hostitele.", "section_level": 1}, {"title": "Parazitismus.", "content": "Balantidium coli se vyskytuje převážně v tlustém střevě prasat domácích, kde působí jako komenzál, živící se střevním obsahem. Výjimečně může dojít k přenosu na krysy, opice, divoká prasata, klokany a člověk. Přenos je fekálně – orální, nejčastěji kontaminací vody nebo potravin v oblasti s nízkou úrovní hygieny. Může dojít k vniknutí do střevní sliznice, kde vznikají vředy nebo k rozsevu do ostatních orgánů (např. jater). U člověka se většinou projevuje asymptomaticky, ale ve vzácných případech může způsobovat balantidiózu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Výskyt na menších oblastech s nedostatečnou hygienou. Endemicky se vyskytuje v Japonsku, Nové Guineji, Mikronésii, Seychelách, Thajsku, Střední a Jižní Americe, Číně a tichomoří. Chovy prasat bývají až 100% infikovány.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vakovka lidská (\"Balantidium coli\") je paraziticky žijící nálevník, nejčastěji se vyskytující ve střevech prasat domácích. V některých případech dochází k přenosu na člověka, kde může způsobovat zoonické onemocnění balantidiózu.", "tgt_summary": "Balantidium coli is a parasitic species of ciliate alveolates that causes the disease balantidiasis. It is the only member of the ciliate phylum known to be pathogenic to humans.", "id": 1840539}
{"src_title": "Makak medvědí", "tgt_title": "Stump-tailed macaque", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Makak medvědí se vyskytuje v jihovýchodní Asii, od Indočíny, jako je Indie, Čína, Myanmar, Thajsko až k Malajskému souostroví. Uměle vysazená populace je na neobydleném ostrově Tanaxpillo patřící Mexiku. K životu dávají přednost stálezeleným tropickým a subtropickým lesům, lze je najít v různých nadmořských výškách, přičemž výskyt je ovlivněn množstvím srážek.", "section_level": 1}, {"title": "Popis a chování.", "content": "Makak medvědí měří 48,5−68 cm a váží od 7,5 do 10,2 kg. Samci jsou větší než samice, u tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus. Srst je hustá a dlouhá, krátký ocas a obličej je lysý. Tváře bývají sytě růžové, s přibývajícím věkem tmavnou až do hněda. Makakové medvědí se živí rozmanitou potravou, především ovocem, jídelníček ale tvoří i další rostlinná potrava, jako kořeny, pupeny nebo listy, pojídají však i kraby, hmyz a drobné obratlovce (ptáci, žáby), vybírají ptačí vejce z hnízd. Potravu si někdy ukládají do lícních toreb a sní ji později, přičemž se do nich vejde obsah srovnatelný s jejich žaludkem. V zimě ji vyhrabávají ze sněhu. Jsou to denní tvorové, od rána do poledne tráví čas hledáním potravy a putováním na jiná stanoviště. Skupinu tvoří zhruba 60 opic, přičemž mladí samci po dosažení dospělosti opouštějí tlupu. Rozmnožování probíhá během října a listopadu. Páří se především dominantní samec, avšak mladší jedinci v případě nepozornosti alfa samce také někdy využijí svou možnost k rozmnožování. Gravidita trvá zhruba 177 dní, po porodu jsou mláďata zhruba 9 měsíců opatrovávána matkami. Osamostatní se až kolem 1,5 roku věku. Dožívají se až 30 let.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je makak medvědí zranitelný druh. Nebezpečí představuje především ničení přirozeného prostředí, způsobená těžbou dřeva, žďáření, erozí půdy nebo fragmentací. Stavy těchto opic snižuje také lov pro orgány do tradiční čínské medicíny, pro maso nebo jako sport. Druh je zapsán na seznam CITES II, chráněn je například v Indii nebo Vietnamu, žije také v mnoha chráněných oblastech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Makak medvědí (\"Macaca arctoides\") je druh úzkonosého primáta z čeledi kočkodanovití (\"Cercopithecidae\") a rodu makak (\"Macaca\"). Druh popsal Isidore Geoffroy Saint-Hilaire roku 1831. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody se jedná o zranitelný druh, především kvůli ničení přirozeného prostředí a lovu pro tradiční medicíně ve Vietnamu.", "tgt_summary": "The stump-tailed macaque (\"Macaca arctoides\"), also called the bear macaque, is a species of macaque found in South Asia. In India, it is found in south of the Brahmaputra River, in the northeastern part of the country. Its range in India extends from Assam and Meghalaya to eastern Arunachal Pradesh, Nagaland, Manipur, Mizoram and Tripura. ", "id": 1840480}
{"src_title": "Performativita", "tgt_title": "Performative utterance", "src_document": [{"title": "Teorie.", "content": "Slovy Ervinga Goffmana: „Všichni hrajeme divadlo.“ Obdobnou myšlenku vyjádřil již kdysi Shakespeare: „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jen herci.“ Goffman ve své publikaci \"The Presentation of Self in Everyday Life\" představuje chování – performance (do kterého spadá samozřejmě i řeč – performativita) jako škálu možných reakcí od upřímnosti až k cynismu a dodává, že jejich užití nezávisí na individuální identitě člověka, ale odvíjí se od konkrétní situace, ve které se člověk nachází.", "section_level": 1}, {"title": "Paradox performativity.", "content": "Pokud je jako hnací motor komunikace vnímána singularita (chuť objevit něco nového a jedinečného), pak performativita popírá svou vlastní funkci. Aby mohla být singularita zachycena, musí podléhat iterabilitě (opakovatelnosti), čímž už ale dochází k jejímu zkreslení a neúplnosti. Performativita má za úkol udržet v chodu systém (jazyk, sdělitelnost, pravidlo, zákon, status quo), ale přitom jej nevyhnutelně postupně mění a nakonec i ruší. Singularitu nezprostředkuje a regularitu neudrží.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "John Langshaw Austin.", "content": "Historie tohoto pojmu sahá až do padesátých let 20. století. Britský filozof John Langshaw Austin, tehdy inspirovaný Georgem E. Moorem a Ludwigem Wittgensteinem, tvrdil, že užívání jazyka je specifickým druhem jednání, které má svůj cíl a které vyvolává jisté účinky. Podle Austina existují situace, kdy vykonání určité činnosti je zcela nerozlučně spjato s vyslovením nějaké výpovědi. Jeho úvahy o tzv. performativních výpovědích a o různých typech řečových promluv tvoří základy významné teorie řečových aktů. Austin zde odlišil akty konstativní (pouze situaci popisují) od aktů performativních (jejich pronesením vytváří danou situaci).To, co jazyk a jeho prostřednictvím mluvčí činí, poskytlo četné impulzy pro výzkum nejen v oblastech filozofie jednání, pragmatiky, sociolingvistiky, textové lingvistiky, ale i stylistiky, literární vědy, genderových studií atd. John L. Austin přiřadil název „perfromativní výpověď“ k situaci, kdy říkání něčeho znamenalo spíše něco dělat, než jen informovat o realitě nebo ji popisovat – vyslovit větu znamená udělat to, nejen popisovat svůj úkon. Ve své knize \"Jak udělat něco slovy\" tvrdí, že žádná z citových výpovědí není ani pravdivá, ani nepravdivá. Vycházíme z toho, že naše aktivita je prostě zjevná, a nemusíme ji tedy nijak dál dokazovat.", "section_level": 2}, {"title": "John Searle.", "content": "Současný americký filozof John Roger Searle většinově s Austinem souhlasí, avšak kritizuje například jeho nejednotný princip klasifikace nebo zmatek mezi slovesy a skutky. Na rozdíl od Austina, který si myslí, že všechny ilokuční akty potřebují specifické lingvistické instituce, Searle ignoruje nutnost jejich kontextu. Tvrdí, že je možné je nahradit tzv. jazykovými prostředky.", "section_level": 2}, {"title": "Jacques Derrida.", "content": "Realizace řečových aktů je velmi krátkým procesem, který závisí na neustálém performování, jež udržuje jejich status v chodu a aktuálnosti. Komunikace není samozřejmostí. Proto je třeba performativní akty neustále udržovat v platnosti. Jacques Derrida popisuje ve své knize \"Síla zákona\", že ani zákon není založen na nějaké esenci, která by jej popisovala. Sám sebe dělá řečovým aktem. Spravedlivé rozhodnutí je podle Derridy performativním výkonem.", "section_level": 2}, {"title": "Judith Butler.", "content": "Americká filozofka a teoretička genderových studií Judith Butler propojila performativitu právě s její prací na poli genderu. Dříve se předpokládalo, že identita jedince je zdrojem druhotných znaků jako je právě řeč nebo gesta. Butler toto tvrzení převrátila a tvrdí, že řečové akty a neverbální komunikace naopak definují jedincovu identitu. To ji také později vedlo k poznání, že gender (pohlaví, jako které se identifikuji – nezávislé na biologickém pohlaví) je pouze sociální konstrukt a projevy, ze kterých chápeme, že např. muž je muž, jsou pouze projevy vštípené (naučené) společností a mohou být změněny.", "section_level": 2}, {"title": "Performativita v žurnalistice.", "content": "Hanns Joachim Friedrichs, německý novinář, v noci z 9. na 10. listopadu 1989 oznámil, že brány Berlínské zdi jsou otevřeny dokořán („die Tore in der Mauer stehen weit offen“). Ve skutečnosti ale v tu chvíli byly brány stále ještě uzavřeny. Až následně po této zprávě se vydaly tisíce obyvatel východního Berlína pochodovat ke zdi a donutily stráže brány otevřít. Ve smyslu performativity tedy Friedrichs svými slovy změnil myšlenky v realitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Performativita (z lat. \"performāre\" – ztvárnit, stvořit) je specifickým druhem performance (vystoupení), zabývající se jazykem (verbálním i neverbálním) jako schopností realizovat myšlenky a názory, neboli převést ideu v čin. Performativita se soustředí na čirou přítomnost (spojeno s originalitou, neopakovatelností). Jedná se o singulární zkušenost, kterou nelze převést na pravidelnost kódu. S pojmem performativita pracuje mnoho vědních oborů, např. sociologie, filosofie, psychologie, antropologie, ale také lingvistika či divadelní věda.", "tgt_summary": "In the philosophy of language and speech acts theory, performative utterances are sentences which not only describe a given reality, but also change the social reality they are describing. ", "id": 1042953}
{"src_title": "Johann Peter Frank", "tgt_title": "Johann Peter Frank", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Johann Peter Frank byl poslední ze třinácti dětí obchodníka se smíšeným zbožím. V roce 1761 studoval filozofii v Metách \"(Lotrinsko)\", v roce 1763 se rozhodl pro studium lékařství a odešel do Heidelbergu \"(Bádensko-Württembersko)\" a Štrasburku \"(Alsasko)\". V roce 1766 promoval na doktora lékařství v Heidelbergu. Odešel do zaměstnání jako venkovský lékař domů do Rodalbenu a v \"Bitsch\" \"(Lotrinsko)\" se stal osobním lékařem arcibiskupa špýrského biskupství \"(Porýní-Falc)\". V roce 1779 Frank vydal první ze šesti svazků jeho hlavního díla \"Systém komplexního zdravotního zabezpečení\". Roku 1784 získal profesuru na univerzitě v Göttingenu v Dolním Sasku a v roce 1786 se stal profesorem na univerzitě v Pavii a generálním ředitelem zdravotnictví v rakouské Lombardii. Jako profesor ve vídeňské všeobecné nemocnici provádí modernizaci ústavu. V roce 1804 odchází se svým synem Josefem Frankem do ruského Vilniusu \"(dnes Litva)\", kam byl povolán a zavádí zde moderní sestavení učebních osnov. V letech 1807-1808 se Frank stává osobním lékařem cara Alexandra I. Romanovce (1777-1825) na jeho dvoře v Petrohradě. Frank zemřel v roce 1821 ve Vídni, kde má čestný náhrobek na ústředním hřbitově (skupina 32 A, číslo 3).", "section_level": 1}, {"title": "Význam jeho práce.", "content": "Dr. Johann Peter Frank je pokládaný za průkopníka sociálního lékařství a veřejné zdravotnické služby a za jeho odbornou činnost na univerzitách. Jeho stěžejním dílem je šestisvazková publikace \"Systém komplexního zdravotního zabezpečení\". Prosazoval lepší výchovu lékařů, sester a porodních asistentek, zlepšení financování zdravotnictví a pro vídeňské chirurgy byl nepohodlným vrstevníkem. Bojoval za zlepšení zdravotnictví, ve veřejných budovách za více světla do nemocničních pokojů, více zeleně ve městech, propagoval zavádět do škol tělovýchovu a tělocvik. Nebál se být činný ani před panovníky, prosazoval a uskutečňoval své cíle. Německý přírodovědec Alexander von Humboldt (1769-1859) o něm řekl: \"Přiznám se, že jen málo takových mužů na mne zapůsobilo.\"", "section_level": 1}, {"title": "Uznání.", "content": "Oceněním jeho zásluh je \"Frank - van Swieten Lectures\", Technické univerzity Braunschweig (Dolní Sasko), Univerzity v Amsterodamu (Nizozemsko), Univerzity Rumprecht-Karlovy univerzity Heidelberg, Soukromé univerzity zdravotnictví, lékařské informatiky a techniky v Hall in Tirol u Innsbrucku a Vysoké odborné školy Heilbronn (Bádensko-Württembersko) společně s mezinárodní organizací týkající se vedení nemocnic po něm pojmenovaných.", "section_level": 1}, {"title": "Medaile Johanna-Petera-Franka.", "content": "Frankova medaile je nejvyšším vyznamenáním spolkového svazu lékařů ve veřejné zdravotní službě. Je propůjčována od roku 1972 každoročně na spolkovém kongresu za zvláštní zásluhy,týkající se veřejného zdravotnictví ve Spolkové republice Německo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Johann Peter Frank (19. března 1745, Rodalben, Porýní-Falc – 24. dubna 1821, Vídeň), byl německý lékař, pokládaný za zakladatele veřejného zdravotnictví a zdravotních služeb.", "tgt_summary": "Johann Peter Frank (19 March 1745 – 24 April 1821) was a German physician and hygienist who was a native of Rodalben.", "id": 343268}
{"src_title": "Obeidská kultura", "tgt_title": "Ubaid period", "src_document": [{"title": "Rozdělení a popis Vývoje.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Obeidské vlivy mimo jižní Mezopotámii.", "content": "V Sýrii se Obeidská kultura projevila v období Amuk D a Amuk E, nalézáme zde malovanou obeidskou keramiku. Na pobřeží Sýrie je obdobnou smíšenou kulturou Ras Šamra IV A. V maloasijské Kilikii známe obeidskou kulturu z Mersinu. Jižněji, v Libanonu a v Palestině známe obeidský vliv z Byblu a z ghassúlsko-beerševské kultury. Variantou obeidské kultury na severu Íránu byla pisdelijská kultura, v Luristánu kultura města Tepe Giyanu.", "section_level": 2}, {"title": "Společnost.", "content": "Obeidská kultura se vyznačuje rozsáhlými osídlenými vesnickými osadami, obytnými obdélníkovými domky s úzkými pokoji a vzhledem prvních chrámů veřejné architektury v Mezopotámii. Vybavení domácnosti obsahovalo výraznou jemnou křišťálovou nebo zelenožlutou keramiku zdobenou geometrickými vzory v hnědé nebo černé barvě; nástroje byly často vyrobeny z tvrdě vypálené hlíny, ale na severu byl použit i kámen a někdy i kov. Vesnice tvořily specializovaní řemeslníci (hrnčíři, tkalci a kováři), přestože většina obyvatelstva byla sezónními pastýři zemědělci. Později přišel vzestup elitní třídy náčelníků, která byla spojena s řízením chrámů a sýpek, zodpovědných za udržování společenského pořádku. Zdálo by se, že různé kolektivní metody, možná příklady toho, co Thorkild Jacobsen nazýval primitivní demokracií, ve kterém byly spory dříve vyřešeny prostřednictvím rady svých vrstevníků, už nebyly dostatečné pro potřeby místní komunity. Obeidská kultura vznikla na jihu, ale stále má jasné spojení s dřívějšími kulturami v oblasti středního Iráku. Vzhled obeidského lidu byl někdy spojen s takzvaným sumerským problémem, který se týkal původu sumerské civilizace. Bez ohledu na etnický původ této skupiny tato kultura poprvé viděla jasné tripartitní sociální rozdělení mezi trvale usazenými rolníky přicházejícími ze severu, kočovnými pastýři závislých na jejich stádech a rybáři z arabského pobřeží, žijící v rákosích. Během období 5000-4000 př.nl začal pohyb směrem k urbanizaci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Obeidská kultura (6500-3800 př. n. l.) je obecný název pro prehistorické období v Mezopotámii, vyznačující se poprvé v této oblasti velice blízkými znaky materiální kultury na značně rozlehlém území při řekách Eufrat a Tigris. Její vlivy jsou patrné i mimo vlastní nížinu (starý Sumer), sahají do hor na severozápadě, severu i na okraj Íránské vysočiny. Kultura je nazvána podle naleziště Tell al-Ubajd (též Obeid, el-Obejd, Ubaid), které leží poblíž zřícenin sumerských měst Uru a Eridu.", "tgt_summary": "The Ubaid period (c. 6500–3800 BC) is a prehistoric period of Mesopotamia. The name derives from Tell al-'Ubaid where the earliest large excavation of Ubaid period material was conducted initially by Henry Hall and later by Leonard Woolley. ", "id": 1201070}
{"src_title": "Makak formozský", "tgt_title": "Formosan rock macaque", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Makak formozský se vyskytuje v severovýchodním a jihozápadním Tchaj-wanu. Obývají především hornatý terén se smíšenými nebo bambusovými lesy, případně ho lze najít i na pobřeží, díky zásahům člověka do krajiny je zde však jeho populace omezená. Druh byl také introdukován na některé ostrůvky v Japonsku, kde se kříží s místními populacemi makaka červenolícího (\"M. fuscata\"). Žije ve výškách od 100−3600 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Popis a chování.", "content": "Makak formozský měří 36−45 cm, hmotnost se odhaduje na 5−18 kg, ocas je středně dlouhý a měří 26−46 cm. Srst má tmavošedé až hnědé zbarvení. Pohybuje se chůzí po všech čtyřech končetinách. Makakové formozští se živí různorodou potravou, například listy, ale také hmyzem nebo drobnými obratlovci, někdy také vnikají do polí, kde kradou plodiny, jako jsou batáty. Potravu si mohou ukládat do lícních toreb v tlamě a sežrat ji později. Skupinu tvoří zhruba 45 jedinců, ale vzhledem k úbytku populace bývají menší, území různých tlup se mohou překrývat. Makakové se mezi sebou dorozumívají škálou různých gest a zvuků. Například pozice s otevřenýma očima a vyceněnými zuby je znakem agrese, strach naznačují ohrnuté rty a zatnuté zuby. Rozmnožování probíhá od listopadu do ledna, přičemž samice na připravenost k páření upozorňuje zduřelými sedacími mozoly. Po 165 dnech gravidity se samici narodí jediné mládě vážící zhruba 400 g, jenž se stane nezávislým na matce asi po dvou letech věku, ale jsou známy i případy zachování celoživotních vztahů se svou matkou. V případě, že jde o samce, po dosažení 5 let opouští tlupu. Makakové formozští se mohou dožít až 30 let v zajetí, délka života ve volné přírodě je pravděpodobně kratší. Mezi přirozeného nepřítele tohoto druhu mimo člověka patří levhart obláčkový (\"Neofelis nebulosa\").", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody byl makak formozský ještě v roce 2000 brán jako zranitelný, od roku 2008 však patří mezi málo dotčené druhy, především kvůli tomu, že je jeho populace stabilní, někde dokonce vzrůstající a rozsah druhu se odhaduje na 20 000 km. Taktéž ochranná opatření úspěšně probíhají, druh je zapsán například na seznam CITES II a vyskytuje se v množství národních parků a chráněných oblastí. Jediné možné nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí následkem zemědělství v nižších polohách, někde také lov.", "section_level": 1}], "src_summary": "Makak formozský (\"Macaca cyclopis\"), jinak také makak formoský je úzkonosá opice z čeledi kočkodanovití (\"Cercopithecidae\") a rodu makak (\"Macaca\"). Druh popsal Robert Swinhoe roku 1863. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) málo dotčený druh.", "tgt_summary": "The Formosan rock macaque (\"Macaca cyclopis\"), Formosan rock monkey, or Taiwanese macaque, is a macaque endemic to the island of Taiwan, which has also been introduced to Japan. Besides humans, Formosan rock macaques are the only native primates living in Taiwan. The species was first described by Robert Swinhoe in 1862.", "id": 270447}
{"src_title": "Kyperští Řekové", "tgt_title": "Greek Cypriots", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Kyperští Řekové jsou potomci řeckého kmene Achájů, nositelů mykénské kultury, kteří se na Kypru usadili kolem roku 1200 před Kr., tedy po pádu mykénské civilizace. Mykénská kultura však na původní, neřeckou populaci, zejména kyperskou aristokracii měla i během trvání mykénské kultury. Achájové zde společně v míru žili s původním obyvatelstvem, se kterým se mísili a definitivně je řecký element pohltil až v době helénismu, tedy ve 4. století před Kr. Během klasického období stál Kypr mimo důležité okamžiky v řeckých dějinách, měl svůj vlastní vývoj, správu a umění, ale stal se důležitým dodavatelem mědi a dřeva na stavbu lodí. Kypřané uctívali bohyni Afroditu, která se narodila na ostrově Kypr. Kypr však v klasické době ovládli Peršané, které odsud vyhnal až Alexandr Veliký. Po Alexandrově smrti ostrov připadl Ptolemaiovcům a místní obyvatelstvo se těšilo velké prosperitě. V této době proběhla celková helenizace obyvatelstva. Properita pokračovala i během římského období. Postupně se Kypřané christianizovali a již v roce 431 zde vznikla samostatná církevní zpráva. Od 7. – 10. století byl Kypr ovládán Araby. Během benátského období byly pokusy Kypřany obrátit na katolickou víru, ale ostrov ovládli Turci. Z Anatolie se zde usadilo muslimské obyvatelstvo, které islamizovalo i část Řeků a toto obyvatelstvo je předkem dnešních Kyperských Turků. V 19. století během britské vlády se i zde vytvořil helénský patriotismus, přičemž se Kypřané chtěli spojit s Řeckem. V roce 1960 získali Kypřané nezávislost od Spojeného království, ale řecký diktátor Papadopoulos se chtěl Kypru zmocnit násilím, což vyostřilo konflikt s Tureckem, které zabralo severní část ostrova. Během tureckého útoku zemřelo mnoho Řeků. Turci ničili města, znásilňovali a zabíjeli. Řekové z této oblasti uprchli na jih ostrova, případně do Spojeného království.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk.", "content": "Kyperští Řekové hovoří kyperskou řečtinou, jazykem, který si uchoval mnoho společných prvků se starořečtinou. Patří mezi východní řecké dialekty, jako je dialekt ze západní Anatolie či Dodekanése. Ve školách či na úřadech se však používá démotiké- Novořečtina z Řecka.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "Kyperská kultura má specifické postavení v řeckém folklóru. Lidové tance a písně jsou srovnatelné s řeckými ostrovy v Egejském moři. Tančí se zde tanec \"Syrtos\", \"Sousta\", \"Antikristos\" \"Zeibekiko\", \"Karsilamas\" a \"Tsatsia\". Zvláštností Kypru jsou veršované písně jménem \"tsiatista\", snad podobné krétským \"mantinádam\". Známé lidové písně jsou \"Ta Rial\", Ešem vereverem či \"Portokalia tou karava\". Tradiční lidové nástroje jsou housle (fkiolin), oudi (orientální mandolína) a lidová flétna (pithkiavlin) a orientální buben (toumberleki). Moderní kyperská hudba byla ovlivněna hudbou z Řecka, proto jsou to moderní písně stejné jako v Řecku, vžil se hlavně drnkací nástroj buzuki. Nejznámější zpěvačka je Anna Vissi, populární i v Řecku a také Michalis Violaris. Známý řecký skladatel minulého století Manos Loïzos pocházel z Kypru. Z Kypru pochází i režisér Michalis Kakojannis, režisér filmu Řek Zorba.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kyperští Řekové nebo Řečtí Kypřané ( – Ellinokyprii) jsou Řekové z ostrova Kypr, přičemž zde tvoří 80% většinu celkové populace Kypru. Řeckých Kypřanů je kolem 1 500 000.", "tgt_summary": "Greek Cypriots (, ) are the ethnic Greek population of Cyprus, forming the island's largest ethnolinguistic community. According to the 2011 census, 659,115 respondents recorded their ethnicity as Greek, forming almost 99% of the 667,398 Cypriot citizens and over 78% of the 840,407 total residents of the area controlled by the Republic of Cyprus. These figures do not include the 29,321 citizens of Greece residing in Cyprus, ethnic Greeks recorded as citizens of other countries, or the population of Turkish-occupied northern Cyprus. ", "id": 1526633}
{"src_title": "Anton Hansen Tammsaare", "tgt_title": "A. H. Tammsaare", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Anton Hansen se narodil v rolnické rodině na usedlosti Põhja-Tammsaare, podle níž si pak zvolil své umělecké jméno A. H. Tammsaare. Absolvoval vesnické základní školy a gymnázium v Tartu. Poté pracoval jako novinář v Tallinnu. Po porážce revoluce v roce 1905 studoval práva na univerzitě v Tartu, ale kvůli onemocnění tuberkulózou je nedokončil. Léčil se u estonských sedláků na Kavkaze a později žil u bratra v Koitjärve. V roce 1918 se odstěhoval do Tallinnu, kde se věnoval práci spisovatele. Stranil se společnosti, dokonce se nezúčastnil ani slavnostního odhalení svého pomníku či oficiálních oslav svých šedesátin..", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "A. H. Tammsaare v počátcích své tvorby navázal na ruský realismus v díle \"Raha-auk\" (překl.: \"Poklad\") z roku 1907. Současně psal nacionalisticky laděnou psychologickou prózu, kterou zastupují díla \"Pikkad sammud\"(překl.: \"Dlouhé kroky\")z r. 1908 a \"Noored hinged\" (překl.: \"Mladé duše\") z r. 1909. Realismus a nacionalismus se střetávají v jeho díle \"Kõrboja peremees\" (překl.: \"Hospodář pro Kõrboju\") z r. 1922. Zde se vesnické téma prolíná s otázkou budoucnosti estonského národa.. Vrcholem Tammsaareho tvorby je románová pentalogie \"Tõde ja õigus\" (překl.: \"Pravda a spravedlnost\") vydaná mezi lety 1926 - 1935. Jedná se o rozsáhlé dílo, popisující život jednoho estonského rodu od 70. let 19. stol. do 20. let 20. stol. Jednotlivé díly jsou velice rozdílné, ale jsou provázány lidským hledáním pravdy a spravedlnosti.. V prvním díle pentalogie, který v češtině vyšel pod názvem \"Dva rody z Vargamäe\", přichází sedlák Paas do nehostinného kraje, kde zakládá hospodářství a rodinu. Osada Vargamäe ale jako by všemi svými prostředky bojovala proti svému osídlení. Děj knihy je protkán smutkem, smrtí a pocitem bezútěšnosti z marného boje s nehostinnou přírodou. Hledání pravdy a spravedlnosti je zde demonstrováno na sousedských sporech. Druhý díl \"Indrek z Vargamäe\" nás přivádí do života Indreka, syna hospodáře Paase, který se nehodí pro život sedláka, ale míří do města se vzdělávat. Kniha poskytuje popis soukromé městské školy v Estonsku na konci 19. století. Indrek si musí ve škole na studium přivydělávat a setkává se s velkým množstvím nejrůznějších lidí. Poznává, že pravda a spravedlnost rozhodně nejsou samozřejmostí. Tento díl je protkaný velkým množstvím nejrůznějších pouček a mouder, které jsou čtenáři předkládány prostřednictvím ředitele školy, pana Mauruse. Ve třetím díle, který česky vyšel pod názvem \"Indrek a vzbouřenci\", je již Indrek dospělý a musí školu pana Mauruse opustit. Potlouká se po Tartu a začne se aktivně účastnit nacionalistických bojů v rámci revoluce v roce 1905. Jedná se o velice dobrodružný popis revolučních bojů a estonského nacionalismu. Čtvrtý díl tohoto ústředního díla estonské literatury, který v češtině vyšel pod názvem \"Indrek a Karin\", nás přivádí do nově založené estonské republiky po 1. sv. válce, kde sledujeme Indrekovo manželství. To je plné neshod, které pramení z rozdílných politických názorů. V závěrečném díle pentalogie s výmluvným názvem \"Návrat na Vargamäe\" se zestrálý Indrek vrací z města do své rodné vsi, aby zde našel klid v úmorné práci, stejně jako jeho otec v prvním díle pentalogie. Po dopsání pentalogie \"Tõde ja õigus\" (překl.: \"Pravda a spravedlnost\") se Tammsaare začal věnovat i milostným románům. V r. 1934 napsal román \"Elu ja armastus\" (překl.: \"Život a láska\") a v r. 1935 román \"Ma armastasin sakslast\" (překl.: \"Miloval jsem Němku\"). Posledním Tammsaarovým dílem se stala groteska \"Põrgupõhja uus Vanapagan\" (překl.: \"Nový Satanáš z pekla\"), která vyšla v roce 1939..", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "MACURA, Vladimír. \"Anton Hansen Tammsaare aneb Cesta za epopejí.\" Praha: Balt-East, 1999. 88 s.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anton Hansen Tammsaare (narozen jako Anton Hansen; 30. ledna 1878, Albu vald - 1. března 1940, Tallinn) byl estonský spisovatel, esejista a překladatel. Proslavil se především pentalogií \"Tõde ja õigus\" (překl.: \"Pravda a spravedlnost\"), která je jedním ze zásadních děl estonské literatury a popisuje estonský vývoj 19. a 20. století. Jednotlivé díly v češtině vyšly v překladech Věry Kružíkové – \"Dva rody z Vargamäe, Indrek z Vargamäe a\" Naděždy Slabihoudové \"– Indrek a vzbouřenci, Indrek a Karin\" a \"Návrat na Vargamäe\",.", "tgt_summary": "A. H. Tammsaare (pseudonym, of which there are other variants; born Anton Hansen 30 January 1878 – 1 March 1940), was an Estonian writer whose pentalogy \"Truth and Justice\" (\"Tõde ja õigus\"; 1926–1933) is considered one of the major works of Estonian literature and \"The Estonian Novel\".", "id": 675658}
{"src_title": "Inzerát", "tgt_title": "Classified advertising", "src_document": [{"title": "Občanské inzeráty.", "content": "Inzeráty se používají běžně i v soukromém občanském styku např. pro nabídku prodeje či koupě nějakého předmětu denní potřeby, nadbytečného zboží, osobních služeb, seznámení se s jinými osobami, vzájemné výměny předmětů, náboru do nějakého spolku či občanského sdružení, oznámení o svatbě, promoci, životním jubileu, úmrtí osoby, vzpomínky na zemřelé apod. Inzerent má za povinnost přesně popsat stav zboží a nemá za povinnost poskytnout kupujícímu záruku. Záruka je přesto zákonem předepsaná. Vztahuje se ale pouze na vady viditelné nebo skryté, které jsou na zboží v okamžiku prodeje. Proto je nutné v případě vad tyto reklamovat okamžitě a bez prodlení. Dokázat stav zboží při koupi, po například jednom roce je prakticky nemožné. Nejrozšířenější inzercí mezi občany je inzerce na internetu. K dispozici jsou inzertní weby, a také velmi oblíbené inzerování na sociálních sítích. V těchto případech se velmi často prolíná inzerce s prodejem obchodníků. Kupující by si měl vždy prověřit od koho nakupuje. Zda od běžného občana, který prodává starou televizi, nebo od podnikatele, který prodává zboží hromadně. Inzerce na internetu je pro nepodnikatele ve většině případů zdarma. Placené jsou ale další služby související s inzercí. Například zvýraznění inzerátu, posunutí inzerátu výše ve výpisu kategorie nebo zobrazování inzerátu na delší dobu než je obvyklé. Zvláštní kategorií je inzerce nemovitostí. Inzerce má za úkol zaujmout potenciálního kupujícího a pomoci domluvit prohlídku prodávaného domu nebo bytu. Realitní inzerce je většinou zpoplatněná. Prodávat přes inzerát lze za cenu fixní, nebo prostřednictvím aukce, kdy stanovíte minimální cenu zboží a zájemci koupi přihazují jako v klasické aukci. Kdo v okamžik ukončení inzerce má nejvyšší příhoz, zboží kupuje.", "section_level": 1}, {"title": "Podnikatelské inzeráty.", "content": "V podnikatelském a komerčním prostředí souvisí inzerce a inzeráty nejčastěji s propagací a reklamou nějakých výrobků, zboží, prací a služeb. Některé podnikatelské inzeráty se týkají např. nabídky volných pracovních míst, výběrových řízení do různých vedoucích a řídících funkcí, vyhlášení veřejných soutěží, oznámení o zániku firmy, zprávy o sloučení firmy s jinou firmou, sdělení o navýšení základního kapitálu, zprávy o konání valných hromad akcionářů atd. apod. Prodávající podnikatel má stejné povinnosti, jako při běžném prodeji zboží. Především povinnost poskytnout záruční dobu. Ta se liší od situace, zda podnikatel prodává nové a nebo bazarové zboží. V každém případě má kupující právo vrátit zboží do 14 dní od uskutečnění prodeje.", "section_level": 1}, {"title": "Státní a veřejná inzerce.", "content": "Inzeráty státu resp. státních a veřejných institucí mohou mimo jiné být jedním z možných informačních kanálů určených pro styk úřadů s veřejností.", "section_level": 1}], "src_summary": "Inzerát je krátké textové, mluvené nebo obrazové sdělení, které je za úplatu nebo zdarma zveřejněno v informačním médiu. Například inzerce v tisku (třeba ve specializovaném inzertním tisku), na veřejné vývěsce, na internetu (inzertní web nebo sociální síť), někdy i v rozhlase či v televizi apod. Zadavatel inzerátu se nazývá inzerent. Inzerentem může být v praxi fakticky jakýkoliv právní subjekt (právnická či fyzická osoba, popřípadě i skupina osob). Soubor všech inzerátů se označuje slovem inzerce. Činnost sama se pak nazývá inzerování. Inzerování se velmi úzce prolíná s reklamou, a také aukčním prodejem.", "tgt_summary": "Classified advertising is a form of advertising which is particularly common in newspapers, online and other periodicals which may be sold or distributed free of charge. Classified advertisements are much cheaper than larger display advertisements used by businesses, although display advertising is more widespread. They were also commonly called \"want\" ads, starting in 1763.", "id": 843389}
{"src_title": "IFA F9", "tgt_title": "IFA F9", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po skončení druhé světové války a rozdělení Německa do okupačních zón připadla továrna koncernu Auto Union v saském Cvikov (Zwickau), kde se vyráběly automobily značek DKW a Audi, do sovětské okupační zóny. Přestože byla továrna válkou značně poškozena, byla produkce automobilů v roce 1948 obnovena vozem IFA F8, který plně vycházel z předválečného DKW Meisterklasse. Produkce modelu F8 probíhala od roku 1949 souběžně s novým F9, a to až do roku 1955, kdy byla ukončena. IFA F9 vycházela z návrhů a prototypů automobilky DKW z konce 30. let, která plánovala zahájit výrobu nástupce modelu Meisterklasse v roce 1940. Válka však výrobu znemožnila. Až v roce 1948 byl typ F9 prezentován na autosalonu v Lipsku a výroba se rozběhla o rok později, naplno od roku 1950. Od počátku se vůz dodával s moderním tříválcovým dvoudobým motorem, který mohl být díky nákresům a prototypům, jež byly,východním\" Němcům k dispozici po zabrání továrny v roce 1945, nasazen pod kapotu nového vozu o celé tři roky dříve než v jeho obdobě na západě. V západním Německu se vůz shodný s modelem IFA F9 prodával pod původním názvem DKW jako typ DKW F89. Vzhledem se oba vozy lišily pouze v masce chladiče a dalších stylistických drobnostech. Pod kapotou modelu F89, který vycházel ze stejného prototypu z konce 30. let jako východoněmecká IFA, se ovšem nacházel starší dvouválcový dvoutaktový motor o objemu 0,7 litru. Moderní tříválec byl nasazen se zpožděním až v roce 1953, kdy došlo také k mírné modernizaci celého vozu, který se od té doby až do roku 1959, kdy byla jeho výroba ukončena, nazýval DKW 3=6 nebo také DKW F91. Montáž vozu IFA F9 probíhala v Cvikově v továrně VEB Automobilwerke Zwickau (AWZ) pouze mezi lety 1949 až 1953. Za tuto dobu sjelo z výrobní linky pouze zhruba 1 900 exemplářů. V roce 1953 se přikročilo k přesunutí výroby do města Eisenach. Ve městě s dlouhou automobilovou historií se před válkou vyráběly BMW, jejichž produkce se po válce opět rozběhla. Kvůli právním sporům o název automobilů vyjíždějících nově ze znárodněné továrny v NDR byly vozy od roku 1952 nazývány EMW (Eisenach Motorenwerk). Výroba velkých šestiválcových vozů vycházejících z předválečných BMW byla ukončena a byla nahrazena lidovějším modelem F9 (zde s interním označením 309). Toho se zde do roku 1956 vyrobilo 38 783 exemplářů. Celkově se za sedm let výroby modelu IFA F9 vzniklo 40 663 kusů. Do socialistického Československa se F9 dovážel v letech 1954 a 1955, celkově se zde prodalo na 2 tisíce vozů.", "section_level": 1}, {"title": "Technika.", "content": "IFA F9 s moderní aerodynamickou karoserií a náhonem na přední kola se prodávala jako dvoudveřový sedan, třídveřové kombi nebo čtyřmístný kabriolet. Kombi, z něho odvozené užitkové verze a sedany se vyráběly ve Cvikově a později v Eisenachu, kabriolety měla na starosti karosárna KWD sídlící v Drážďanech. Pohon vozu obstarával tříválcový dvoudobý motor o objemu 900 cm uložený podélně před přední hnanou nápravou. Byl chlazen kapalinou a poskytoval výkon 21 kW (28 koní). Díky tomu vůz dosahoval maximální rychlosti až 110 km/h. K přenosu síly sloužila čtyřstupňová manuální převodovka. Model F9 s celokovovou karoserii měl moderní nezávisle zavěšenou přední nápravu na příčných trojúhelníkových ramenech, vzadu zůstávala tuhá náprava s horními příčnými listovými pery. Celková hmotnost vozu se pohybovala podle provedení mezi 900 kg (sedan) a 960 kg (kombi). Brzdy byly na předních i zadních kolech hydraulické a bubnové. Interiér plně odpovídal dobovým standardům, měl např. dělená přední sedadla, která musela mít schopnost sklopit se, aby mohla vytvořit dostatečný prostor pro nastoupení pasažérům na zadní sedadla. Přední sklo bylo do roku 1953 (ve výrobě od 1954) dělené, od tohoto data panoramatické. V roce 1954 došlo k drobné modernizaci, z níž nejdůležitější změnou bylo zvýšení výkonu tříválcového motoru na 22 kW (30 koní), změně převodových poměrů převodovky a zvýšení objemu palivové nádrže z 30 na 40 litrů.", "section_level": 1}], "src_summary": "IFA F9 byl osobní automobil vyráběný mezi lety 1949 až 1956 východoněmeckou automobilkou IFA. V letech 1949 až 1953 probíhala jeho produkce ve Cvikově v bývalé továrně koncernu Auto Union, poté až do ukončení výroby v Eisenachu, kde ve výrobním programu nahradil vozy EMW. Vůz, navazující na dědictví automobilky DKW, nahradil model IFA F8 předválečné konstrukce. Nástupcem automobilu IFA F9 se stal Wartburg 311.", "tgt_summary": "The IFA F9 was a compact saloon manufactured under the auspices of the Russian and East German states between 1949 or 1950 and 1956. It was initially built at Zwickau at the plant previously owned by Auto Union. In 1953 production was transferred to the former BMW manufacturing plant at Eisenach where its underpinnings subsequently found their way into the Wartburg 311.", "id": 1602292}
{"src_title": "Paul Wesley", "tgt_title": "Paul Wesley", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jeho rodiče, Agnieszka a Thomas Wasilewski, se přistěhovali z Polska a Paul se narodil v New Brunswick, New Jersey. Jeho rodné jméno je Pawel Thomas Wasilewski, které si nechal změnit, protože se to špatně vyslovovalo. Má tři sestry - o dva roky starší Moniku a dvě mladší Leah a Julii. Ovládá i polštinu, protože každé čtyři měsíce každý rok do jeho 16 let trávil v Polsku. Navštěvoval Christian Brothers Academy v Lincroftu v New Jersey a Marlboro High School. Během studií získal roli v seriálu \"The Guilding Light\" a kvůli natáčení přešel na Lakewood Prep School. Odmaturoval v roce 2000 a začal navštěvovat Rutgers University, ale po prvním semestru odešel za svojí hereckou kariérou.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéru.", "content": "Jeho hereckou kariéru odstartovala role Seana McKinnona v televizním seriálu \"Another World\", ale už dva roky předtím se objevil v seriálu \"The Guiding Light\". Po menších rolích dostal nabídku zahrát si postavu Luka Case v televizním seriálu \"Wolf Lake\" a tuto příležitost i využil. Objevil se i ve filmu \"Minority Report\". Ale vidět ho můžeme i v menších rolích v seriálech \"O.C.\", \"Smallville\", \"8 jednoduchých pravidel\" nebo \"Everwood\". Přelomovou rolí pro něj byla role 18letého Aarona Corbetta - na půl člověk na půl anděl v mini-seriálu \"Fallen.\" Další hlavní role pak na sebe nenechaly dlouho čekat, natočil film \"Killer Movie\", kde si zahrál po boku Kaley Cuoco. Jednu z hlavních rolí si zahrál i ve snímcích \"Děvče od sousedů\" nebo \"Elsewhere\". V roce 2009 získal roli Stefana Salvatora v seriálu stanice The CW \"Upíří deníky\", kde hraje bratra Damona Salvatora (Ian Somerhalder) a přítele Eleny Gilbert (Nina Dobrev). V seriálu pracoval se svojí bývalou manželkou Torrey DeVitto, která v seriálu hrála doktorku Meredith Fell. V květnu roku 2011 byl obsazen do filmu \"Grázlové z vidlákova. V\" roce 2014 získal roli v romantické komedii \"Sam & Amira \"a v dramtickém filmu, po boku Emmy Rossum \"Before I Disappear.\" V roce 2016 si založil vlastní produkční společnosti Citizen Media a podepsal smlouvu se společností Warner Bros. Television na produkci čtyř nových televizních seriálu, \"Confessions of a Drug-Addicted High School Teacher, Finding Natalie, Pecos\" a \"Shanghai Summer\". V červnu 2018 bylo potvrzeno, že získal jednu z hlavních rolí seriálu CBS \"Nepohádky\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2007 začal chodit s herečkou Torrey DeVitto, ti se potkali při natáčení filmu \"Killer Movie.\" Pár se vzal v dubnu 2011. V červenci 2013 pár oznámil, že se rozvádí. Od září 2013 chodil s herečkou Phoebe Tonkin, se kterou se poznal na natáčení seriálu v roce 2012. Dvojice se rozešla po čtyřech letech v březnu roku 2017.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Wesley, vlastním jménem Pawel Thomas Wasilewski (* 23. července 1982 v Nový Brunšvik), je americký herec. Nejvíc se proslavil rolí Stefana Salvatora v seriálu stanice CW \"Upíří deníky\" a jako Aaron Corbett v seriálu ABC Family \"Fallen.\"", "tgt_summary": "Paweł Tomasz Wasilewski (; born July 23, 1982), known professionally as Paul Wesley and formerly as Paul Wasilewski, is an American actor, director, and producer. He is known for his lead role on the drama series \"The Vampire Diaries\" as well as his multiple roles on the anthology series \"Tell Me a Story\".", "id": 770582}
{"src_title": "Naomie Harrisová", "tgt_title": "Naomie Harris", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se 6. září 1976 v Islingtonu v Londýně, kde jí vychovávala její matka, která do Londýna přišla jako dítě s rodiči z Jamajky a její otec přišel z Trinidadu. Její rodiče se rozešli, než se narodila a byla vychovávaná pouze matkou, se svým otcem nemá žádný vztah. Její matka se později znovu vdala a měla dvě děti. Matka pracovala jako scenáristka pořadu \"EastEnders\" a nyní je léčitelka. Harrisová navštěvovala St. Marylebone School a poté Woodhouse College. Na Pembroke College v Cambridge získal v roce 1998 titul v sociální a politické vědy. Trénink v herectví získala v divadelní škole Briston Old Vic.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Už v devíti letech se začala objevovat na filmových plátnech a televizních obrazovkách. Zahrála si v remaku sci-fi seriálu \"The Tomorrow People\". V roce 2000 si zahrála roli Susan na divadelních prknech Soutwark Playhouse ve hře \"The Witch of Edmonton\". V listopadu 2002 si zahrála ve filmu Dannyho Boyleho \"28 dní poté\". V roce 2006 si zahrála v úspěšném filmu \"\" a objevila se i v jeho pokračováních \"\" (2007). Na televizních obrazovkách se v Británii objevovala v \"Poppy Shakespeare\" a \"Small Island\". Od 22. února do 2. května roku 2011 hrála Elizbaeth Lavenzu v divadelní produkci \"Frankestein\" v Britském národním divadle. V roce 2011 si zahrála hlavní roli ve filmu \"The First Grader\". Roli Eve si zahrála ve 23. bondovce \"Skyfall\" a poté i ve 24. bondovce \"Spectre\". Winnie Mandelu si zahrála v životopisném filmu \"\". V roce 2016 si zahrála ve snímcích \"\" a \"Moonlight\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 2012 chodí s Peterem Leglerem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Naomie Harrisová (6. září 1976 Londýn) je anglická herečka, známá svou rolí ve filmu \"28 dní poté\" a ve snímcích \"\" a \"\", kde ztvárnila Tiu Dalmu – pohanskou bohyni Kalypso uvězněnou v lidkém těle. V roce 2012 se stala Eve Moneypenny ve 23. bondovce \"Skyfall\" a roli si zopakovala v bondovce \"Spectre\".", "tgt_summary": "Naomie Melanie Harris (born 6 September 1976) is a British actress. She started her career as a child, appearing in the television series \"Simon and the Witch\" in 1987. She portrayed Selena in the zombie film \"28 Days Later\" (2002), the witch Tia Dalma in the second and third \"Pirates of the Caribbean\" films, and Winnie Mandela in \"\" (2013). She portrayed Eve Moneypenny in the \"James Bond\" films \"Skyfall\" (2012) and \"Spectre\" (2015), and is set to reprise the role in the upcoming film \"No Time to Die\" (2020). ", "id": 2201718}
{"src_title": "Tětiva (luk)", "tgt_title": "Bowstring", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tětiva je nejčastěji kroucená šňůra z přírodního nebo umělého materiálu, na obou koncích opatřená očky, která se zavěšují do zářezů na koncích luku. Očka podléhají značnému opotřebení a proto se různě zpevňují. Užívají se také „nekonečné“ tětivy, tvořící kruh. Střed tětivy bývá označen jako místo, kam se zakládá šíp; aby se zmenšilo opotřebení tětivy, může být uprostřed tětivy navázána malá smyčka (\"D-loop\"), která slouží k napínání tětivy. U závodních luků mohou být na tětivě ještě další pomocná zařízení, která omezují kmitání nebo svištivý zvuk při výstřelu.", "section_level": 1}, {"title": "Funkce.", "content": "Při napínání luku slouží tětiva jako zesilovač tahu: síla střelce působí při téměř napjaté tětivě podstatně větší silou na konce luku. Při výstřelu se luk snaží tětivu opět napnout a tento převod působí opačně: i poměrně pomalý pohyb konců luku způsobí velmi rychlý pohyb středu tětivy směrem do klidové polohy. Zrychlení středu tětivy, které je i zrychlením šípu, je tím větší, čím větší silou na ni působí luk, ale zejména také tím větší, čím menší je hmotnost soustavy tětiva – šíp. Tětiva tedy má splňovat následující požadavky:", "section_level": 1}, {"title": "Materiály.", "content": "Luk je prastará zbraň, kterou užívaly mnohé kultury. Tradiční materiál na tětivy byl buď živočišného (kůže, šlachy) nebo rostlinného původu (konopí, len, hedvábí). Moderní tětivy se zhotovují z umělých a kompozitních vláken (Dakron, Kevlar), která mají délkové prodloužení i méně než 1 % při velmi nízké hmotnosti. Některá jsou tak tuhá, že se nedají použít pro dřevěné luky: zastaví totiž rozpínání luku tak prudce, že by se jeho konce mohly ulomit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tětiva je šňůra, spojující oba konce luku; její funkce spočívá v tom, aby energii napjatého luku převedla na co největší urychlení šípu.", "tgt_summary": "A bowstring joins the two ends of the bow stave and launches the arrow. Desirable properties include light weight, strength, resistance to abrasion, and resistance to water. Mass has most effect at the center of the string; of extra mass in the middle of the string slows the arrow about as much as at the ends.", "id": 1730296}
{"src_title": "Zdeněk Fierlinger", "tgt_title": "Zdeněk Fierlinger", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a počátek kariéry.", "content": "Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece (chodili spolu na rozvědku). U Zborova byl velitelem 9. roty. Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller), byl však odeslán odbočkou Československé národní rady s Emanuelem Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii. Po válce se vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně demokratické strany.", "section_level": 2}, {"title": "Působení v SSSR.", "content": "Od roku 1937 do roku 1945 zastával post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD. V tomto svém „moskevském období“ byl velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili“ podepsání československo-sovětské smlouvy.", "section_level": 2}, {"title": "Konec války a nástup komunistů k moci.", "content": "Těsně před koncem války (duben 1945) se stal v exilu předsedou československé vlády a zůstal jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stal vůdcem „levého křídla“ sociální demokracie, které usilovalo o co nejtěsnější spolupráci s KSČ. V letech 1946–1947 byl předsedou Československé sociální demokracie. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl hlavním iniciátorem „sloučení“ sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a převedení části strany do KSČ. Odměnou mu bylo ještě v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ. Zdeněk Fierlinger následně působil jako místopředseda vlády (1948–1953), předseda Národního shromáždění (1953–1964) a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951–1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ. V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a jedna z jeho posledních veřejných akcí bylo, že po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s údajně protestní nótou. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl totiž ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou. Zemřel začátkem května 1976 v Praze a byl pohřben na olomouckém Ústředním hřbitově v Neředíně.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho synovcem je výtvarník a režisér Paul Fierlinger a též atlet a novinář Evžen Rošický, popravený během okupace roku 1942 za odbojovou činnost.", "section_level": 2}], "src_summary": "Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria (11. července 1891 Olomouc – 2. května 1976 Praha) byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1945–1946 (v prvních dvou poválečných vládách). Jeho jméno je spojováno především se zradou vlastní demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948.", "tgt_summary": "Zdeněk Fierlinger (11 July 1891, Olomouc – 2 May 1976, Prague) was a Czech diplomat and politician. He served as the Prime Minister of Czechoslovakia from 1944 to 1946, first in the London-based exiled government and later in liberated Czechoslovakia. His name is often associated with the merger of his Social Democratic Party with the Czechoslovak Communist Party after the communist coup in 1948. He was the uncle of Paul Fierlinger, the famous animator for numerous PBS cartoons.", "id": 2162674}
{"src_title": "Škoda Felicia", "tgt_title": "Škoda Felicia", "src_document": [{"title": "Vývoj a výroba.", "content": "Model byl vyvíjen částečně na papíře a částečně na počítači. Vývoj vozu s karoserií hatchback začal již v roce 1991 a o rok později byla vyrobena první testovací série. Ve stejné době probíhal i vývoj nového motoru o objemu 1.6 a výkonu 74 kW (Typ 790.16), ale dostal se pouze do několika prototypů Favoritů, v sériové výrobě byl nahrazen litinovou 1.6MPI od Volkswagenu. V roce 1993 se vyráběla ověřovací série a od 5. září 1994 začala sériová produkce. Současně byl zahájen vývoj závodních vozů Kit-Car s objemy motorů do 1300 a 1500 cm3. Užitkové verze se vyráběly od roku 1995, kdy ve výrobě nahradily modely založené na vozu Favorit. V Mladé Boleslavi se vyráběly vozy s karoserií hatchback a combi až do roku 2000, kdy byla výroba přesunuta do Kvasin. V Kvasinách se mezi lety 1995 až 2001 vyráběly vozy Pickup, Vanplus a Fun. Ve Vrchlabí se vyráběly akční edice vozů Felicia a vozy Pickup, Vanplus a Fun. Vozy Felicia se montovaly i v zahraničí, v Srbsku a v polské Poznani, kde byly vozy montovány z montážní sady vyrobené v Česku. Dělo se tak kvůli dovoznímu clu. Felicia (i Favorit) byla pro Škodovku důležitým vozem, protože jeho prodej získával konstruktérům čas na vývoj moderních vozů pod taktovkou Volkswagenu.", "section_level": 1}, {"title": "Hatchback.", "content": "Hatchback se vyráběl pouze pětidveřový a svými rozměry v době vzniku patřil do segmentu malých automobilů. V dané třídě patřil díky svým rozměrům (délka – 3855 mm (po faceliftu 3883 mm), šířka – 1635 mm, výška – 1415 mm, rozvor – 2450 mm) mezi největší a nejprostornější. Poprvé byl představen v Praze v druhé polovině roku 1994. Kompletní design vozu včetně faceliftu je dílem automobilky Škoda, ale je v něm patrný konstrukční základ předchozí Škody Favorit. Automobil získal titul Auto roku 1994 v České republice. Pohotovostní hmotnost vozu byla zpočátku pouhých 935 kg, později v kombinaci s nejtěžším vznětovým motorem až 1020 kg. Automobilka Volkswagen dbala na kvalitu zpracování a celkové zlepšení automobilu a s její pomocí byly do výbavy zahrnuty nové prvky. V roce 1995 přibyly v nabídce motorů zážehový 1,6 a vznětový 1,9. Na oslavu stého výročí automobilky se začala prodávat luxusní verze Laurin & Klement. V roce 1996 proběhla homologace závodní verze s motorem do 1600 cm3 a od prázdnin byla započata výroba motorů s vícebodovým vstřikováním. O rok později prošel model Felicia výrazným faceliftem a jeho vzhled byl podobný většímu modelu Octavia. V roce 1999 započala výroba nastupujícího modelu Fabia, v březnu 2000 byla ukončena výroba modelu Felicia v Mladé Boleslavi a byla přesunuta do závodu Kvasiny, kde pokračovala až do června roku 2001, a jejich prodej byl podpořen akčními edicemi. Celkem se vyrobilo 915 853 vozů s karoserií hatchback.", "section_level": 1}, {"title": "Combi.", "content": "Karosářská varianta Combi měla většinu karosářských dílů shodných s hatchbackem a to včetně zadní části. Combi bylo představeno na brněnském autosalonu v roce 1995. Auto mělo delší zadní převis s třetím bočním oknem. Také většina rozměrů, včetně rozvoru zůstala stejná. Zvětšila se pouze délka na 4205 mm. Objem zavazadlového prostoru se zvýšil na 0,447 m (1,366 m při sklopených sedadlech). Hned v následujícím roce se combi, stejně jako hatchback, dočkalo rozšíření nabídky pohonných jednotek o motory z produkce VW – 1,6 MPI a 1,9 D. O rok později se nepřímé vícebodové vstřikování MPI objevilo i u motorů o objemu 1,3. V pozdějších letech se i na bázi vozů combi objevilo několik limitovaných edicí, které byly shodné s hatchbackem (Color Line, Mystery, Family). Speciální edicí byla Felicia Space Line, která se vyráběla pouze jako Combi a oplývala velkým množstvím úložných prostor a pomůcek pro přepravu nákladu. Výroba byla ukončena v červnu 2001 společně s hatchbackem, celkem se vyrobilo 351 895 vozů s karoserií kombi.", "section_level": 1}, {"title": "Užitkové verze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Pickup.", "content": "Na základě Škody Felicia byla stavěna druhá generace vozu pickup. Je označována názvem Pickup (bez pomlčky) nebo Škoda Felicia Pickup (číselným názvem 797). Také se jí přezdívá „budka“. Má mnoho součástí a tvar z Felicie. Zadní náprava ale byla oproti osobním verzím upravena, aby se zvětšil prostor mezi zadními podběhy a nosnost. Nabízel nákladový prostor o velikosti 2015 m a užitečnou hmotnost 605 kg. Vůz se vyráběl od října 1995 do února 2001 v závodech Kvasiny a Vrchlabí, celkem se vyrobilo 127 595 kusů. Současně s Felicií Pickup se do roku 1996 vyráběla i exportní verze nazýván Volkswagen Caddy – lišila se znakem na přední masce chladiče a plechovými disky kol z koncernového Volkswagen Polo III (Volkswagen Polo 6N vyráběný v letech 1994–1999). Ve výrobě nebyl nahrazen žádným typem. Do nástupu vozu Praktik, založeného na Fabii combi I. generace a poté na Roomsteru se jednalo o poslední užitkový vůz se značkou Škoda (výroba Vanplus i Fun byla ukončena dříve). Taktéž byla mimo koncern Škoda vyrobena limitovaná série značně prodloužených pickupů pod názvem LAURETA.", "section_level": 2}, {"title": "Felicia Vanplus.", "content": "Felicia Vanplus byla větší užitková verze, která byla odvozena z modelu Combi. Byla pětidveřová a vždy dvoumístná, s přepážkou za předními sedadly. Na voze byla namontována plastová nástavba se zvýšenou střechou. Objem nákladového prostoru je 2176 litrů. Vyráběl se v závodech Kvasiny a Vrchlabí, celkem se vyrobilo 5168 kusů.", "section_level": 2}, {"title": "Felicia Fun.", "content": "Škoda Felicia Fun (typ 796) byl dvoumístný pick-up s otevřenou korbou. Stěna kabiny se dala posunout vzad na korbu, čímž vznikla další dvě místa. Vyráběla se od roku 1997; dále pak Aristofanův žák Aristarchos ze Samothráky. Zatímco \"asterisk\" se používal pro editorské doplňky, \"obelos\" označoval korektorem odmazané chybné rekonstrukce. Jednalo se o nedoložená slova rekonstruovaná pouze za účelem argumentace a označení implikovalo, že autor nevěřil, že takové slovo či slovní tvar skutečně někdy existovaly. Někteří učenci používali \"obelos\" ve dvojici se znakem \"metobelos\" („konec obelu“), který měl podobu dvou teček nad sebou, malé gamy (γ), kladívka nebo diagonální čáry, někd s jednou nebo se dvěma tečkami. Metobelos se umisťoval na konec označované fráze. Velmi podobným způsobem pozdější učenci označovali rozdíly mezi jednotlivými překlady či verzemi bible a jiných rukopisů. Órigenés (přibližně 184–253) takto označoval rozdíly mezi jednotlivými verzemi Starého zákona ve své edici \"Hexapla\". Epifan ze Salaminy (31?–403) používal vodorovnou linku nebo háček (s tečkami či bez nich) a vzpřímený, mírně skloněný mečík představující obelus. Svatý Jeroným (asi 347–420) používal prosté vodorovné lomítko, ale pouze pro pasáže Starého zákona. Popisuje použití hvězdičky a mečíku takto: hvězdička rozsvěcuje světlo, mečík krájí a bodá . Isidor ze Sevilly (asi 560–636) popsal užívání znaku takto: Obolus se připojuje ke slovům nebo frázím nadbytečně opakovaným, jakož i k místům, u nichž bylo zaznamenáno odlišné chybné čtení, aby, podoben šípu, zahubil () nadbytečné a probodl () chybné. [...] Obolus s tečkou nahoře ukazuje místa, o nichž je pochybnost, mají-li být vymazána či ne. Středověcí písaři hojně používali tyto symboly pro kritické značky v rukopisech. Krom toho byl křížek v raném křesťanství používán jako znaménko pro menší pomlku při zpěvu žalmů. Užíval se také společně s hvězdičkou jako značka pro nádech při recitaci, a vyskytuje se proto často ve spojení s čárkou. V 16. století tiskař a učenec Robert Estienne užíval křížek pro označení označení rozdílů ve slovech či pasážích mezi různými verzemi řeckého Nového zákona. Vzhledem k počtu variant a různému použití není shoda na tom, které symboly lze vlastně považovat za \"obelos\". Značky a ÷ se někdy považují za odlišný druh obelu. V užším smyslu lze za obelos považovat pouze vodorovnou čáru a symbol křížku.", "section_level": 1}, {"title": "Moderní užití.", "content": "V novější typografie se křížek používá pro označení úmrtí, vymření, zániku, zrušení nebo zastaralost. Hvězdička (asterisk) a křížek umístěné u letopočtů či dat označují čas narození a úmrtí. Umístění křížku bezprostředně před nebo za jméno osoby označuje osobu zemřelou; čísicí se někdy udává věk, ve kterém osoba zemřela. Ve slovnících označuje křížek slovo nebo tvar zastaralý, již neužívaný. V genealogii se užívá i v kombinaci s hvězdičkou (†* = narozen mrtev; *† = zemřel v den narození; †† = vymření rodu či linie) Navzdory své současné grafické podobě křížek není odvozen od „latinského“ kříže (v základní podobě uveden v Unicode na pozici U+271D) a nemá bezprostřední souvislost s křesťanstvím. Tím lze ospravedlnit i jeho užívání ve významu úmrtí u osob nehlásících se ke křesťanskému vyznání, případně u křesťanů z denominací odmítajících uctívání kříže. Přesto se v praxi některé komunity užívání tohoto znaku vyhýbají. Křížek se také užívá k označení poznámky pod čarou, pokud už v daném úseku textu byla dříve použita hvězdička (popř. i dvě a tři hvězdičky). Další poznámky se po využití dvou a tří křížků označují dvojitým křížkem, popřípadě kombinacemi hvězdičky a křížku. Další užití:", "section_level": 1}], "src_summary": "Křížek (†) je typografický znak používaný k několika účelům. Pro odlišení od znaků # a ♯, nazývaných rovněž „křížek“, a od kříže jakožto symbolu křesťanství se také někdy nazývá dlouhý křížek, filologický křížek, obelisk nebo (zvláště v informatice) anglickým slovem. Je to jeden ze symbolů, které se postupně vyvinuly ze značky obelos užívané řeckými gramatiky. Existují i varianty dvojitý křížek (‡, diesis), trojitý křížek a obrácený křížek.", "tgt_summary": "A dagger, obelisk, or obelus is a typographical symbol that usually indicates a footnote if an asterisk has already been used. It is one of the modern descendants of the obelus, a mark used historically by scholars as a critical or highlighting indicator in manuscripts. (The term obelisk derives from the ('), which means \"little obelus\"; from (') meaning 'roasting spit). ", "id": 2138836}
{"src_title": "RIA Novosti", "tgt_title": "RIA Novosti", "src_document": [{"title": "Činnost a záběr agentury.", "content": "Agentura vydávala zprávy a informace o sociálně-politických, ekonomických, vědeckých a finančních tématech na internetu a posílá e-mailem v hlavních evropských jazycích, stejně jako v perštině, japonštině, čínštině a arabštině. Měla zpravodajskou síť v Rusku, Společenství nezávislých států a více než 40. dalších zemích mimo SNS. Mezi její klienty patřili prezidentská administrativa, ruská vláda, Rada federace, Státní duma, ministerstva a vládní úřady, správy ruských regionů, zástupci ruských a zahraničních obchodních kruhů, diplomatické mise, a veřejné organizace.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (\"Советское Информационное Бюро; Совинформбюро\"). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí. Ruská informační agentura Novosti vznikla v září roku 1991 na základě spojení IAN a RIA. Vyhláškou ruského prezidenta ze dne 22. srpna 1991 podléhala RIA Novosti kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí, více než 1500 odběratelů v zemích SNS a asi sto v dalších zemích. Poslední hlavní editorkou a generální ředitelkou agentury byla Světlana Mironjuková.", "section_level": 1}, {"title": "Zánik.", "content": "Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa). RIA Novosti byla poslední ruskou státní organizací, která se díky nárokům klientů z celého světa snažila o vyvážené zpravodajství. Informovala i o tématech, s nimiž měl Kreml problémy, a o stanoviscích opozice. Novou agenturu Rusko dnes povede Putinův příznivce, ultrakonzervativní Dmitrij Kiseljov. Podle kritiků a opozice se tak dovršuje trend velmi silné státní kontroly nad ruským státním mediálním sektorem.", "section_level": 2}, {"title": "Abecední seznam fotografů.", "content": "Pro agenturu pracovali nebo pracují následující fotoreportérky a fotoreportéři:", "section_level": 1}, {"title": "Dar.", "content": "V roce 2011 darovala sto historických fotografií ze svých archivů, které byly nahrány na úložiště volných obrázků Wikimedia Commons.", "section_level": 1}], "src_summary": "RIA Novosti, Ruská informační agentura Novosti (rusky \"Российское агентство международных новостей «РИА Новости»\") byla ruská státní zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).", "tgt_summary": "RIA Novosti (), sometimes RIA () for short, was a Russian state-controlled domestic news agency, which used to be one of Russia's international news agencies until 2013. Operating under the purview of the Russian Ministry of Communications and Mass Media, RIA Novosti is headquartered in Moscow and operated about 80 bureaus internationally. On 9 December 2013 President of Russia Vladimir Putin ordered RIA Novosti's liquidation and the creation of a Russian international news agency Rossiya Segodnya. Dmitry Kiselyov, an anchorman of the Russia-1 channel was appointed to be the first president of the new information agency. RIA Novosti was scheduled to be closed down in 2014; starting in March 2014, staff were informed that they had the option of transferring their contracts to Rossiya Segodnya or accepting voluntary redundancy. On 10 November 2014, Rossiya Segodnya launched the Sputnik multimedia platform as the international replacement of RIA Novosti and Voice of Russia. Within Russia itself, however, Rossiya Segodnya continues to operate its Russian language news service under the name RIA Novosti with its ria.ru website. ", "id": 921656}
{"src_title": "Geografie Ukrajiny", "tgt_title": "Geography of Ukraine", "src_document": [{"title": "Rozloha.", "content": "Ukrajina je s rozlohou 603 700 km2 největším ze států, jejichž celé území leží na území Evropy. Sousedící evropská část Ruska (jehož většina území se nachází v Asii), má však rozlohu 3,953 milionu km2 a je tak více než šestkrát větší než Ukrajina.", "section_level": 1}, {"title": "Vodstvo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Řeky.", "content": "Celková délka říční sítě je okolo 170 000 km. Největší hustota je v Ukrajinských Karpatech, ve vysočině Doněcký krjaž a na západě Polesí. Celkem 22 523 řek je delších než 4 km a z toho 117 je delších než 100 km. Většina jich patří do úmoří Azovského a Černého moře a jen 4 % území patří k úmoří Baltského moře. Hlavní vodní tepna je Dněpr s přítoky (Pripjať, Desna, Teteriv, Ros, Sula, Psjol, Vorskla a Inhulec), který protíná Ukrajinu ze severu na jih a dělí ji na dvě části. Jeho povodí tvoří severní a střední část země a zaujímá přibližně polovinu rozlohy republiky. Jihozápadní svahy Středoruské vysočiny a severní svahy Doněckého Krjaže patří k povodí Severního Donce (pravý přítok Donu). S jižních svahů Doněckého Krjaže stékají nevelké řeky do Azovského moře. Řeky na západě a jihozápadě země patří k povodím Jižního Buhu a Dněstru. Zakarpatská oblast patří do povodí Tisy (přítok Dunaje). Na území Černovické oblasti pramení řeka Prut. Na samém jihozápadě protéká po hranici s Rumunskem Dunaj, většina jeho delty však náleží Rumunsku). Řeky jižní stepní části v létě částečně vysychají (s výjimkou největších) a dolní levý břeh Dněpru (západně od řeky Moločna) postrádá povrchový odtok. Zdrojem rovinných řek jsou především tající sníh (50 až 80 %), zatímco u horských řek to jsou deště. Rovinné řeky mají jasně vyhraněné jarní zvýšení hladiny a nízké stavy v létě, nevýznamný podzimní nárůst a opět zimní snížení stavu. Průměrný roční odtok je 1 až 4 l/s z 1 km2. V zimě většina řek zamrzá. Led vydrží 2 až 3,5 měsíce. Při oblevách někdy řeky v zimě rozmrzají. Velké řeky se využívají pro lodní dopravu a na mnohých řekách (Dněpr, Dněstr, Jižní Buh) jsou hydroelektrárny. Pro zavlažování a zásobování průmyslových objektů a měst vodou byly vybudovány kanály (Severní Doněc-Donbas, Dněpr-Krivoj Rog, Dněpr-Donbas a také Severokrymský kanál).", "section_level": 2}, {"title": "Jezera, limany, přehradní nádrže.", "content": "Na Ukrajině je více než 7 000 jezer (s rozlohou 0,1 km2 a větších). Jejich celková rozloha je 2 000 km2. Největší rozlohu mají jezera v Budžaku v údolích Dunaje (Jalpuh, Kahul, Katlabuch), Dněpru, Děsny a Pripjati. Na pobřeží Černého a Azovského moře se rozkládají jezera Sasyk, Šahany, Alibej; v okolí Oděsy leží limany Kujalnycký, Chadžybejský a Dněsterský, který je svou rozlohou (360 km2) největší přirozenou vodní plochou Ukrajiny. Ve Volyni a Polesí je mnoho krasových jezer (Sviťazské, Pulemecké). V Ukrajinských Karpatech je nejvýznamnější jezero Siněvir. Na Ukrajině je více než 21 000 rybníků a přehrad. Největší jsou Kremenčucká (2 250 km2), Kachovská (2 155 km2), Kyjevská (922 km2) a Kamjanská (567 km2).", "section_level": 2}], "src_summary": "Ukrajina je stát ve východní, částečně i ve střední Evropě. Je druhým největším státem Evropy po Ruské federaci a největším státem, jehož celé území se nachází v Evropě. Jižní hranice je tvořena Azovským a Černým mořem, mezi něž vybíhá Krymský poloostrov.", "tgt_summary": "The geography of Ukraine varies greatly from one region of the country to another, with the majority of the country lying within the East European Plain. Ukraine is the second-largest country by area in Europe (after the Russian Federation). Its various regions have diverse geographic features ranging from highlands to lowlands, as well as climatic range and a wide variety in hydrography.", "id": 2149623}
{"src_title": "Milvijský most", "tgt_title": "Ponte Milvio", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stavitel mostu není známý, ale první most byl dřevěný. Roku 115 př. n. l. byl most přestavěn konzulem Marcusem Scaurusem na kamenný a stal se součástí Via Flaminia. V roce 78 př. n. l. se na Campus Martius nedaleko mostu odehrála bitva mezi Quintem Lutatiem Catulem a Marcem Aemiliem Lepidem, v němž zvítězil Catalus. Další bitva se u mostu odehrála v roce 312, kdy se v bitvě u Milvijského mostu střetl Konstantin I. Veliký a Maxentiem. Maxentius v boji o císařský trůn, během bitvy spadl do Tibery a utopil se. Vítěz, Konstantin Veliký poté vládl Římu dalších 25 let. V roce 538 byl Milvijský most místem další bitvy, když se Belisar pokoušel připojit Ostrogóty k Justiniánově Byzantské říši. Poslední významnější událostí na tomto místě bylo střetnutí mezi rodem Orsiniů a Collonů v roce 1335. Most byl poté rekonstruován mnichem jménem Acuzio. Významné opravy se uskutečnily v roce 1432, kdy byl most rekonstruován architektem Francescem da Genazzanem. Jednalo se o zakázku papeže Martina V. u příležitosti korunovační cesty císaře Zikmunda Lucemburského do Říma. V průběhu 18. a 19. století byl most upraven architekty Giuseppem Valadierer a Domenicem Pigianim. Naposledy byl vážně poškozen Giuseppem Garibaldim roku 1849, když se pokoušel zpomalit vstup francouzské armády do Říma. Opraven byl v roce 1850 papežem Piem IX. Přes četné opravy je dodnes zachována značná část původní antické stavby. Až do roku 1956 přes něj proudila automobilová doprava, poté byl prohlášen za kulturní památku. Dnes se jmenuje, před nedávnou dobou. V době antiky nesl jméno. Zajímavostí je, že jedna ze dvou soch zdobících vstup na most je socha svatého Jana Nepomuckého.", "section_level": 1}], "src_summary": "Milvijský most () je most na řece Tibera v Římě v Itálii. První zmínka o mostě pochází pochází z roku 206 př. n. l. kdy se římský konzul Gaius Claudius Nero vrátil z vítězné bitvy nad Metaurem, kde porazil kartaginského generála Hasdrubala.", "tgt_summary": "The Milvian (or Mulvian) Bridge ( or ; or ) is a bridge over the Tiber in northern Rome, Italy. It was an economically and strategically important bridge in the era of the Roman Empire and was the site of the famous Battle of the Milvian Bridge.", "id": 2034329}
{"src_title": "Černé září (skupina)", "tgt_title": "Black September Organization", "src_document": [{"title": "Činnost.", "content": "Obecně se soudí, že Černé září vzniklo jako odnož Fatahu, ozbrojeného křídla Organizace pro osvobození Palestiny v roce 1971. Svůj název Černé září odvozovalo od událostí z 16. září 1970, kdy po pokusu palestinských bojovníků svrhnout jordánského krále Husajna jordánská armáda zabila či z Jordánska vyhnala tisíce Palestinců. Černé září si za svůj cíl vytklo pomstít tuto porážku. Dle Bennyho Morrise, historika z Ben Gurionovy univerzity vzniklo jako odezva na požadavek některých extrémistů uvnitř OOP a Fatahu po větší bojovnosti. Podle výslechů některých zadržených členů byl zakladatelem a faktickým vůdcem Černého září Salah Chaláf (Abú-Ijád). Černé září vytvořil z pozůstatku \"Džiház ar-Razdu\", výzvědné služby Fatahu. Začátkem roku 1972 se Salah Chaláf s Černým zářím rozešel, neboť síť autonomních buněk se stala nepřehlednou, začala se vymykat kontrole a navíc se jeho příslušníci zřekli původního cíle, totiž pomstít vyhnání Palestinců z Jordánska. Za svůj cíl si Černé září vytklo nejen zničení Izraele, ale bojovalo i proti tzv. \"reakčním režimům\" v Maroku a Saúdské Arábii. To ovšem byli tradiční podporovatelé Arafatova Fatahu. Tím se samotný Arafat dostával do nepříjemné situace, neboť tyto země požadovaly likvidaci Černého září, ale zároveň bylo Černé září mezi Palestinci populární a pokus o jeho likvidaci by mohl být Arafatovi osudným. Černé září začalo být pro svou úzkou spolupráci LFOP považováno za krajně levicovou organizaci. Abú Ijád, Arafatův šéf bezpečnosti a jeden ze zakládajících členů OOP ve své knize \"Bez státu\" tvrdí, že „\"Černé září nebylo nikdy teroristickou organizací\"“ a „\"jeho členové vždy popírali jakékoliv vazby na Fatah či OOP\"“. Mohamed Oudeh naproti tomu tvrdí, že nic takového jako Černé září neexistovalo. Fatah tak podepisoval své akce, se kterými ale nechtěl být spojován. Černé září mohlo být založeno i jako způsob jak obejít prohlášení Fatahu, že nebude zasahovat do domácí politiky arabských států. Americké Ministerstvo zahraničních věcí v roce 1981 uvolnilo dokument z roku 1973, který potvrzoval, že Fatah je mateřskou organizací Černého září. Svou činnost Černé září ukončilo v prosinci 1974, i když ještě v roce 1988 byl proveden útok, ke kterému se kdosi přihlásil jménem Černého září.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura organizace.", "content": "Podle novináře J. K. Cooleyho Černé září odstoupilo od operační a organizační struktury fidájínů. Jeho příslušníci operovali v izolovaných skupinkách tvořených asi čtyřmi členy. Buňky mezi sebou nebyly propojeny, rozkazy od velení předávali prostředníci. Tato struktura poskytovala Fatahu možnost hodnověrně se distancovat od akcí Černého září. Dle zpravodajských informací (Mosadu se organizaci podařilo infiltrovat v roce 1971) se Černé září sestávalo ze 100 Palestinců a 15 Evropanů, zejména studentů, učitelů, obchodníků či diplomatů trvale žijících v Evropě a vycvičených v tehdejší NDR. Organizace se skládala ze dvou vnitřních okruhů. Jeden tvořili Chaláfovi žáci: Druhý okruh byl tvořen pěšáky, kteří pouze plnili předem určené úkoly a neznali pozadí akcí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Černé září (: منظمة أيلول الأسود, \"Munattamat aylul al-aswad\", : \"International Black September Organization\") byla palestinská teroristická skupina. Nejčastěji je Černé září zmiňováno v souvislosti s Mnichovským masakrem.", "tgt_summary": "The Black September Organization (BSO) (, \"Munaẓẓamat Aylūl al-aswad\") was a Palestinian militant organization founded in 1970. Besides other actions, the group was responsible for the assassination of the Jordanian Prime Minister Wasfi Tal, and the Munich massacre, in which eleven Israeli athletes and officials were kidnapped and killed, as well as a West German policeman losing his life, during the 1972 Summer Olympics in Munich, their most publicized event. These attacks led to the creation or specialization of permanent counter-terrorism forces in many European countries. The group was last known to be active around 1988.", "id": 869041}
{"src_title": "Komunistická strana Čech a Moravy", "tgt_title": "Communist Party of Bohemia and Moravia", "src_document": [{"title": "Symbolika strany.", "content": "Logem a volebním znakem KSČM jsou dvě červené třešně se zeleným lístkem a zkratka názvu strany s rudou hvězdou. Symbolika třešní má svůj původ v francouzském lidovém povstání proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce. Povstalci vyhlásili za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Komunistická strana Československa.", "content": "KSČ vznikla 14. až 16. května 1921 v důsledku ideologického konfliktu uvnitř Československé sociální demokracie i odštěpení se její větší části (viz též Prosincová generální stávka 1920). Jejím prvním hlavním řečníkem a poté vůdčím představitelem byl Bohumír Šmeral. Programem jejího zakladatele byla koaliční vláda socialistických stran s levicí agrárníků. V době svého vzniku byla v absolutních i relativních číslech jednou z největších komunistických stran na světě. V roce 1925 v ní byl vyhlášen proces „bolševizace“, což znamenalo utužení programové závislosti na Komunistické internacionále (KI). Na V. sjezdu v roce 1929 se jejího vedení zmocnili tzv. „karlínští kluci“ v čele s Klementem Gottwaldem. Z KSČ odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ji opustila i většina voličů. Ve 2. polovině 30. let provedl Gottwald v politice KSČ řadu změn podle změn zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu. Za druhé světové války se KSČ stala významnou silou domácího i zahraničního protinacistického odboje, do něhož se po přepadení Sovětského svazu Německem zapojila. S pomocí", "section_level": 2}, {"title": "Vznik a počátky KSČM (1989–1992).", "content": "Na Mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 1989 byl zahájen proces symetrické federalizace strany. Cílem bylo vytvořit vedle existující KSS komunistickou stranu pro české země, což bylo zamýšleno již v souvislosti s federalizací státu v roce 1968. A tak 31. března 1990 vznikla na ustavujícím sjezdu KSČM, která byla spolu s KSS v rámci stále existujícího Československa zastřešována federální Komunistickou stranou Československa (KSČS). Stranu mezitím opustilo statisíce členů. V červnových volbách do České národní rady, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Sněmovny národů Federálního shromáždění v roce 1990 skončila KSČ v českých zemích s velkým odstupem po OF druhým nejsilnějším politickým subjektem. Získala v nich pouze přes 13 %, ale téměř milion hlasů. Na Slovensku skončili komunisté s obdobným poměrem hlasů, nicméně ve volbách do federálního shromáždění skončili na třetím a ve volbách do Slovenské národní rady dokonce na čtvrtém místě. V říjnu 1990 se konal první řádný sjezd KSČM, kde strana přijala svůj politický", "section_level": 2}, {"title": "KSČM (1993–1997).", "content": "Na III. sjezdu KSČM v Prostějově byl 26. června 1993 zvolen předsedou Miroslav Grebeníček. Sjezd také rozhodl o zachování názvu a přihlásil se ke kladenskému programu z II. sjezdu. Od KSČM se postupně oddělily menší skupiny, které nebyly s výsledky sjezdu spokojeny a založily vlastní strany. Tak vznikla česká Strana demokratické levice (SDL), Strana československých komunistů (SČK) apod. Během prezidentských voleb ČR 26. ledna 1993 podpořila kandidátku LB Marii Stiborovou. KSČM v té době obecně trvala na přímé volbě prezidenta a jednokomorovém parlamentu. Levý blok, koalice KSČM a SDL pro volby v roce 1992, oficiálně", "section_level": 2}, {"title": "Růst KSČM (1998–1999).", "content": "V lednu 1998 postavila KSČM proti Václavu Havlovi neúspěšně svého kandidáta Stanislava Fischera, kterého taktéž neúspěšně v roce 1999 nominovala do doplňovacích senátních voleb za obvod č. 27. V červnových volbách do poslanecké sněmovny mírně posílila. Když v roce 1998 hrozil Iráku pod vedením Saddáma Husajna útok ze strany západních mocností za odmítání spolupracovat s inspektory Zvláštní komise OSN, předseda strany Miroslav Grebeníček vyjádřil stanovisko: „\"Životy Iráčanů jsou ohroženy jen proto, že americký prezident Bill Clinton chce zastínit nebo dokonce odsunout své odvolání v souvislosti se sexuální aférou se stážistkou Bílého domu Monikou Lewinskou\".“ Když v roce 1999 Václav Havel připustil, že by mohl odstoupit, výzkum IVVM zjistil, že většina sympatizantů KSČM by s jeho rezignací souhlasila. V lednu 1999 se Daniel Herman v narážce, že se v komisi pro otázky církví objevil za stát poslanec za KSČM Dalibor Matulka, vyjádřil, že komunistická strana je zločineckou organizací, která církve jen pronásledovala a škodila jim. Z tohoto důvodu si přál, aby Matulka nebyl členem této komise. Do poslední chvíle poslanci KSČM požadovali snížit výdaje na obranu s cílem zabránit vstupu ČR do NATO. 1. února 1999 ještě před vstupem do NATO Miroslav Grebeníček ujistil novináře, že KSČM využije své styky s komunistickými stranami v členských zemích aliance ke koordinaci \"antinatovské\" politiky. Grebeníček také vychvaloval Zjuganovu Komunistickou stranu Ruska, která byla tou dobou nejsilnější stranou v Dumě a u které se účastnil jejího sjezdu. Tyto postoje vyvolaly u politiků obavy. Petr Nečas, předseda bezpečnostního výboru sněmovny a stínový ministr obrany, řekl: „Chtějí postupně demontovat či rozložit Severoatlantickou alianci zevnitř...“. Miloš Titz uvažoval o stanovení, kdo bude mít z poslanců k informacím z Bruselu přístup. Poslanci KSČM v únoru 1999 hlasovali pro zamítnutí novely zákona o mimosoudních rehabilitacích, jež by řešila navrácení majetku lidem, kteří neměli české občanství a trvalý pobyt, ale kterým byl v letech 1948–1990 majetek státem zkonfiskován. Podle agentury Sofres-Factum v průzkumu z roku 1999 uvedlo 73,9 % příznivců KSČM, že Havel pracuje hůře, než v předchozím roce, čímž se KSČM stala nejkritičtější k tehdejšímu prezidentovi. Průzkum přiznal, že příznivci KSČM jsou dlouhodobě výrazně přesvědčeni, že by Havel měl odstoupit. Poslední volební období (1998–2002) bylo mj. i pro komunistického poslance Dalibora Matulku, známého z obhajování politiky své strany, brojení proti navracení církevního majetku a díky ohnivému vystupování například i proti snaze některých zákonodárců odškodnit vězně komunistických lágrů z 50. let. Vláda Miloše Zemana navzdory obvinění církví za nedodržení slova, že v komisi budou jen osoby přijatelné pro obě strany, však nebyla ochotna změnit složení, a tak se v komisi pro otázky církví objevil i Matulka, což do jisté míry rozhněvalo i kardinála Miloslava Vlka. V březnu 1999 poslanci KSČM souhlasily s vládní zprávou o stavu společnosti, podle které se Česká republika nacházela přibližně tam, kde byla v roce 1990. Zprávě se postavil například předseda poslanců ODS Vlastimil Tlustý, který řekl: „\"Zprávu", "section_level": 2}, {"title": "Stagnace KSČM (2000).", "content": "I když byly mnohdy preference KSČM vysoké, KSČM postupně začala klesat popularita a nebyla již od tohoto roku ve většině průzkumech uváděna za nejsilnější politickou stranu. 4. ledna se ODS vzdala snahy vytvořit tzv. superkoalici nekomunistických stran v poslanecké sněmovně. Podle průzkumu Sofres-Factum a STEM z ledna 2000 by byla KSČM ve volbách na druhém místě. 24. ledna 2000 v rozhovoru pro MF DNES Vladimír Špidla řekl, že je nespolupracování s KSČM správná věc. 26. ledna hlasovali komunisté proti zákonu o státním rozpočtu, který předem silně kritizovali. Na začátku února jeden zástupce KSČM podpořil senátní návrh, který by posílil některé pravomoci Senátu a zrovnoprávnil obě parlamentní komory. Podle průzkumu IVVM by KSČM získala 20,5 % hlasů. V poslední době získala neobvyklou podporu dělníků. Podle únorového průzkumu voliči KSČM", "section_level": 2}, {"title": "Počet členů.", "content": "Počet členů KSČM", "section_level": 2}, {"title": "Současnost.", "content": "Na konci roku 2013 měla KSČM zhruba 51 000 členů. Jejich počet klesá o zhruba 15 členů denně. Členskou základnu si strana přináší z doby před rokem 1989, průměrný věk členů byl 74 let v roce 2013 a průměrný věk voliče byl 60 let. Ve volbách do sněmovny v červnu 2002 získala KSČM 18,5 % hlasů (882 653 hlasů; 41 mandátů). Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 byla druhá se ziskem 20,3 % a 6 z 24 poslaneckých křesel (za vítěznou ODS). Ve volbách do Poslanecké sněmovny roku 2010 získala 11,27 % (589 765 hlasů; 26 mandátů). Výrazně uspěla ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2012 v celkovém pořadí stran jako druhá za ČSSD se 20,43 % a ziskem 182 mandátů, kdy zvítězila v Ústeckém a Karlovarském kraji. Podle své sebeprezentace se KSČM nejdůsledněji zastává zájmů sociálně slabých a v duchu tradičních levicových principů se snaží o co největší míru přerozdělování. Kritici však upozorňují, že životní úroveň se od roku 1989 výrazně zvýšila. Strana má stabilní voličskou i členskou základnu přes to, že se strana stále nezbavila stigmatizujícího spojení s totalitním režimem. Během let 2002–2006 byla v opozici vůči sociálně demokratickým vládám a v roce 2003 poslanci KSČM hlasovali pro kandidáta na prezidenta za ODS, Václava Klause. Prvek separace byl ale v letech 2005–6 poněkud oslaben vzájemným sbližováním opoziční KSČM a vládní ČSSD na parlamentní úrovni. Tato spolupráce způsobila rozpory i ve vlastní straně a podle některých komentátorů přispěla i k volebnímu propadu ve sněmovních volbách v roce 2006, když značná část voličů KSČM přešla k ČSSD.", "section_level": 1}, {"title": "Stranická struktura.", "content": "Nové vedení bylo zvoleno na 10. sjezdu KSČM, který se konal 21. dubna 2018. Vedení strany se nazývá Ústřední výbor a sjezdy", "section_level": 2}, {"title": "Komunistický svaz mládeže.", "content": "Oficiální orgánem pro práci s mládeží KSČM je Komise mládeže ÚV KSČM, jejíž vedení převzal po poslankyni za KSČM Ing. Kateřině Konečné Zdeněk Milata. Neoficiální mládežnickou organizací byl také", "section_level": 2}, {"title": "Členství v evropských politických strukturách.", "content": "KSČM je členkou frakce Evropského parlamentu Evropská sjednocené levice a Severské zelené levice, naopak není členem Strany evropské levice. V říjnu 2013 se KSČM stala společně s třemi desítkami dalších evropských komunistických stran zakladatelem Iniciativy komunistických a dělnických stran pro studium a vyhodnocování evropských otázek a pro koordinaci aktivit, která ve svém zakládajícím prohlášení mimo jiné", "section_level": 2}, {"title": "Ideologie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Neokomunisté a eurokomunisté.", "content": "Takzvané „liberální křídlo“ KSČM (názorově bližší k sociální demokracii) reprezentoval Miloslav Ransdorf či Jiří Dolejš. Ideologií této frakce je neokomunismus, idea navrácení k původnímu komunismu, doplněného ideami eurokomunismu. Neokomunisté se zasazovali o vstup ČR do Evropské unie a následně o přijetí KSČM do Strany evropské levice. Naopak stalinistické křídlo (podporující Gottwaldův režim) reprezentuje Marta Semelová. Ke stalinistům bývají médii řazeni přes svou kritiku minulého režimu Miroslav Grebeníček a Stanislav Grospič. Podle Karla Klimši KSČM v Straně evropské levice hledá: \"„Od zrodu nám jde o to, aby sjednocovala, a nikoliv dělila, aby nebyla sevřená", "section_level": 2}, {"title": "Volební program.", "content": "Program KSČM \"„vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům“\". Dlouhodobým programem strany je „Naděje pro ČR“. Podle něho „\"za základní příčinu stupňujících se problémů světa a společnosti považuje KSČM kapitalismus\"“. Ten chce", "section_level": 2}, {"title": "Kritika a protesty.", "content": "KSČM je brána jako legální strana působící v rámci ústavního řádu; ostatní strany a političtí činitelé ji verbálně odsuzují, zároveň s ní ale často na různých úrovních jednají a spolupracují. Tato skutečnost je zdrojem časté kritiky zejména z pravicových pozic, významným kritikem KSČM je senátor Jaromír Štětina. Kritika strany je vedena také antikomunistickými organizacemi bez stranické orientace jako jsou Konfederace politických vězňů nebo Svaz PTP. Předmětem kritiky je zejména polistopadová liknavost ve stíhání komunistických zločinů. Po sametové revoluci došlo jen k zabavení majetku strany. KSČM v současnosti zůstává jednou mnoha evropských stran, které se netransformovaly ve standardní levicovou stranu a zachovaly si komunismus v názvu (kromě KSČM působí v Evropě: Komunistická strana Polska, komunistická Dělnická strana Maďarska, italská Strana komunistické obnovy, Nová britská komunistická strana, Švédská strana komunistická a mnoho dalších) Některé z nich se podílejí nebo v nedávné době podílely na vládách, např. na Kypru, v Moldávii, Itálii a Ukrajině. Ponechání komunismu v názvu je jejími kritiky často označováno za pars pro toto jejího nedostatečného zavržení totalitní praxe KSČ; podobně zásadní symbolický význam však názvu přisuzuje i členská základna. V posledních letech vznikají projekty (např. akce „Trikem proti komunismu“, která pracuje i s motivy „nenech vládnout rudé svině“ a „zabij komunistu, posílíš mír“, na které se snaží upozornit na údajnou nebezpečnost komunistické ideologie a na krvavou minulost KSČ. Konají se i antikomunistické demonstrace, např. na 1. máje, často proti akcím KSČM (Jan Šinágl). Iniciativa Zrušme komunisty žádá o „zákaz propagace nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran“; byla vyhlášena řadou známých osob v únoru 2005 a na internetu získala více než 70 000 podpisů. Na internetu se také objevil útok na komunistickou stranu pomocí tzv. Google bomby \"zločinci a vrazi\".", "section_level": 1}, {"title": "Odstoupení tiskového mluvčího.", "content": "Na přelomu let 2008/2009 vyvolala vlnu kritiky skutečnost, že mluvčím KSČM se stal Josef Tomáš přesto, že vedení KSČM vědělo o jeho odsouzení k podmíněnému trestu za hanobení národa, rasy a přesvědčení za antisemitismus. Tomáš počátkem 90. let 20. století vydával a řídil", "section_level": 2}, {"title": "Úplatkářská aféra.", "content": "V září 2009 byli místopředsedové KSČM Jiří Dolejš a Čeněk Milota tajně nahráni provokatérem deníku MF DNES, který se vydával za majitele sítě heren Jackpot. Oba byli údajně ochotni prosazovat změnu zákona o loteriích za úplatek ve výši jednoho milionu korun. Navíc navrhli případnému dárci peněz skrytí jeho identity tak, že by finance nebyly vykázány jako dar pro KSČM, ale", "section_level": 2}, {"title": "Kondolence KSČM k úmrtí Kim Čong-ila.", "content": "V prosinci 2011 zemřel na mrtvici vůdce Severní Koreje Kim Čong-il, který byl obviňován ze soustavného porušování lidských a občanských práv. KSČM reagovala slovy svého předsedy Vojtěcha Filipa na úmrtí Kim Čong-ila kondolencí, ve které vyjádřila uznání, že se snažil o blaho Korejců. Ke kondolenci se aktivně připojily i některé samotné stranické buňky KSČM na", "section_level": 2}], "src_summary": "Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je česká parlamentní komunistická politická strana. Působí na celém území České republiky. KSČM v Evropském parlamentu spolutvoří seskupení Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. KSČM je také pozorovatelem ve Straně evropské levice. ", "tgt_summary": "The Communist Party of Bohemia and Moravia (, KSČM) is a communist party in the Czech Republic. It has a membership of 42,994 (2016) and is a member party of the European United Left–Nordic Green Left bloc in the European Parliament. ", "id": 452473}
{"src_title": "Clas Thunberg", "tgt_title": "Clas Thunberg", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Thunberg začínal s rychlobruslením poměrně pozdě, až ve svých 18 letech. Než se plně věnoval sportu, vedl neurvalý život, byl náruživým kuřákem a pijanem. Ale už od prvního evropského rychlobruslařského šampionátu ve víceboji, kdy mu bylo 28 let, se stal na deset let nejlepším rychlobruslařem světa. Vynikl hlavně na tratích od 500 do 5 000 metrů. Nikdy nevyhrál desetikilometrovou trať, přestože v Chamonix na ní získal olympijské stříbro. Thunberg zůstal jediným olympijským vítězem rychlobruslařského víceboje, protože tato disciplína byla záhy zrušena. V letech 1923 až 1931 získal Thunberg svými vítězstvími ve víceboji pět titulů rychlobruslařského mistra světa a také čtyři evropské tituly. Když ve dvou závodech zvítězil i na olympiádě ve Svatém Mořici, stal se nejstarším rychlobruslařským olympijským vítězem historie (takřka 35 let). Nejméně úspěšný byl během své kariéry v roce 1927, kdy byl ve víceboji na MS i ME poražen a odsunut na stříbrnou pozici mladým Norem Berntem Evensenem. Tehdy už Thunberg na delších tratích nezávodil. Navzdory svým výkonům Thunberg nikdy nestál v čele rychlobruslařského žebříčku Adelskalender, který hodnotí rychlobruslaře podle jejich maximálních výkonů na jednotlivých tratích. Za jeho kariéry držel čelo tohoto žebříčku stále Nor Oscar Mathisen, který vytvořil své světové rekordy za 1. světové války, Thunberg byl v Adelskalenderu nejvýš druhý.", "section_level": 1}, {"title": "Clas Thunberg na olympijských hrách.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zimní olympijské hry 1924 v Chamonix.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "500 metrů.", "content": "Závod se konal 26. ledna 1924 jako první disciplína Her. Mezi 27 účastníky dosáhl nejlepšího času 44,0 s Američan Charles Jewtraw, který se tak stal prvním vítězem zimních olympiád v historii. Za ním skončil Nor Oskar Olsen (44,2 s), o třetí místo se dělil Clas Thunberg s dalším Norem Roaldem Larsenem (44,8 s).", "section_level": 3}, {"title": "1 500 metrů.", "content": "Závod se jel 27. ledna a byl soubojem finských a norských bruslařů. O více než sekundu v něm zvítězil Clas Thunberg (2:20,8 min). Druhý skončil Nor Larsen (2:22,0 min), třetí další Nor Sigurd Moen (2:25,6 min).", "section_level": 3}, {"title": "5 000 metrů.", "content": "Závod se jel 26. ledna. Dva Finové předčili trojici Norů, až za nimi skončil Američan Bialas. Zvítězil Clas Thunberg (8:39,0 min), druhý byl jeho krajan Julius Skutnabb (8:48,0 min), třetí Nor Larsen (8:50,2 min).", "section_level": 3}, {"title": "10 000 metrů.", "content": "27. ledna se jel nejdelší rychlobruslařský závod. I tady zcela dominovali Seveřané, Finové si vyměnili pozice z 5 km, zvítězil Julius Skutnabb (18:04,8 min) před Thunbergem (18:07,8 min), třetí byl Roald Larsen z Norska.", "section_level": 3}, {"title": "Víceboj.", "content": "Na základě výsledků čtyř individuálních závodů bylo vypočítáno pořadí ve víceboji. Zvítězil Clas Thunberg (5,5 b.) jasně před Roaldem Larsenem (9,5 b.) a J. Skutnabbem (11 b.).", "section_level": 3}, {"title": "Zimní olympijské hry 1928 ve Svatém Mořici.", "content": "Rychlobruslení ve Svatém Mořici mělo smůlu na led, kvůli němu musel být zrušen závod na 10 km. Víceboj byl již z olympijského programu stažen.", "section_level": 2}, {"title": "500 metrů.", "content": "Závod na 500 m byl velmi vyrovnaný, byly proto uděleny dvě zlaté medaile a místo stříbrné se udělovaly hned tři medaile bronzové: Shodného vítězného času 43,4 s dosáhli Clas Thunberg a Nor Bernt Evensen, o třetí místo se podělili časem 43,6 s John Farrell (USA), Jaakko Friman (Finsko) a Roald Larsen (Norsko).", "section_level": 3}, {"title": "1 500 metrů.", "content": "V závodě na 1 500 metrů zvítězil Clas Thunberg časem 2:21,1 min, druhý byl Nor B. Evensen (2:21,9 min), třetí jeho krajan Ivar Ballangrud (2:22,6 min).", "section_level": 3}], "src_summary": "Arnold Clas Robert Thunberg (5. dubna 1893 Helsinky – 28. dubna 1973 Helsinky) byl finský rychlobruslař. Na I. zimních olympijských hrách 1924 v Chamonix získal tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili, na II. zimních olympijských hrách 1928 ve Svatém Mořici k nim přidal další dvě zlaté medaile.", "tgt_summary": "Arnold Clas (\"Classe\") Robert Thunberg (5 April 1893 – 28 April 1973) was a Finnish speed skater who won five Olympic gold medals – three at the inaugural Winter Olympics held in Chamonix in 1924 (along with a silver and a bronze medal) and two at the 1928 Winter Olympics held in St. Moritz. He was the most successful athlete at both of these Winter Olympics, sharing the honour for 1928 Winter Olympics with Johan Grøttumsbraaten of Norway. No other athlete ever won such a high fraction of all Olympic events at a single Games. He was born and died in Helsinki.", "id": 394673}
{"src_title": "Čolek zelenavý", "tgt_title": "Eastern newt", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Obývají vlhké listnaté i jehličnaté lesy v horských i lužních oblastech, kde se ukrývají pod padlými kmeny, starými pařezy nebo ve vlhké hrabance. Žijí v blízkosti malých sladkovodních, nejčastěji nezarybněných jezírek s bahnitým dnem, což bývají i příkopy, močály nebo potůčky s pomalu tekoucí vodou. Tato jezírka bývají zastíněná, hustě porostlá travinami a v průběhu roku mohou krátkodobě vysýchat. Dospělci obvykle žijí v době mezi rozmnožováním na pevnině a do vody odcházejí od konce léta do počátku zimy. Všichni z okolí, pocházející ze stejného jezírka, se vydávají na cestu najednou, urazí přitom po nocích za deštivého počasí průměrně 800 m. V oblastech s mrazy přežívají zimu pod zamrzlou hladinou, nebo méně často na souši v hlubokých dírách. Doba páření závisí na místních podmínkách, nejčastěji probíhá od konce zimy do poloviny jara.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Dospělí jedinci dosahují celkové délky 7 až 12,5 cm. Na zádech jsou zbarveni žlutohnědě, zelenohnědě až olivově a mají řadu tmavě červených skvrn černě lemovaných. Břicho mají žluté s několika černými skvrnami. Ocas je plochý, kůže drsná a bez šupin a slizu, oči s horizontálními zornicemi jsou malé. Samci mají zadní nohy delší a na stehnech a prstech mají výrůstky k uchopení samice při páření.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Z oplodněných vajíček se za 20 až 35 dnů vylíhnou asi 8 mm dlouhé beznohé, ocasaté larvy, které se zdržují při bahnitém dně. Larvy dospívají v závislosti na prostředí, např. na teplotě a čistotě vody, množství potravy a počtů jedinců vyrůstajících společně. Za 3 až 5 měsíců vývoje ve vodě se z nich obvykle vyvine neotenický dospělec velký 20 až 45 mm, nebo méně často prodělají úplnou metamorfózu a přímo vznikne dospělý jedinec velký 45 až 75 mm. Neotenický dospělec je zbarven červeně a má na zádech dvě řady černý kroužků. Může se pářit, má dýchací vak podobný plícím, končetiny i oční víčka, ale též zachovalé některé vlastnostmi larvy, např. zbytky vnějších žáber a zakulacený ocas. Někteří žijí celoročně ve vodě a na souš vylézají jen při vyschnutí jezírka, jiní přes léto žijí ve vlhkém prostředí mimo vodu. Vodu opouštějí vždy ve vlnách, obvykle za deště nebo v noci, vyhýbají se slunným místům. Na plnohodnotného dospělce se promění za dva až tři roky, zmohutní a prodlouží se jim ocas a barva pokožky se změní z červené na žlutohnědou až olivovou. V některých populacích žijících v tvrdších podmínkách nikdy k této druhé přeměně nedojde a zůstávají trvale červení neoteničtí dospělci, kteří do vody vstupují jen v době páření. Naopak dlouhotrvající sucho může zkrátit období neotenie. Pohlavně dospělými se obě pohlaví stávají asi věku dvou až tří let. neotenický dospělec se může pářit.", "section_level": 1}, {"title": "Stravování.", "content": "Jsou masožraví ve všech etapách života. Malé larvy se živí zooplanktonem, později již většími bezobratlými, jsou také kanibalské a lapají menší larvy svého i jiného druhu. Žiji v určitých hloubkách do 0,5 m, čím jsou menší tím se pohybují hlouběji a taktéž potravu loví ve \"své\" hloubce, tím je snížena potravní konkurence i kanibalismus. Jako dospělci vylézají za potravou hlavně v období dešťů nebo v noci a loví drobné bezobratlé živočichy žijící ve spadaném listí nebo jehličí, spoléhají na zrak a čich. Lapají kořist kterou jsou schopní spolknout vcelku.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Při nástupu páření samci zjasňují své barvy a lákají samice vypouštěním feromonu do vody a tu ocasem nahánějí k čenichu samice. Přednostně volí samici větší, které pravděpodobně má více vajíček. Páří se v mělké vodě, samec se nasune na záda samice, je poněkud vpředu a v místě jejich předních končetin ji svírá svými zadními a tře její čenich. Samec nato odloží na dno spermatofor se spermiemi, který si samice vsune do kloaky. K oplodnění vajíček dochází v těle samice. Samice snáší celkem 200 až 400 vajíček o průměru 1,5 mm, snese jen několik denně a snůška trvá více týdnů. Vajíčka klade obalená v lepkavé želatině na listy vodní vegetace po celém jezírku. Tím péče o potomstvo končí a samice odchází na souš, samec již odešel dřív. Samci se páří každoročně, samice některé roky vynechávají. Dospělci se dožívají maximálně 10 až 15 let, průměrný věk dospělých je okolo 6 let, vysoká úmrtnost je však u vajíček a larev.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Dospělí mají toxickou kůži, nejvíce jedu, tetrodotoxinu, se nachází na hřbetní straně. Červení neoteničtí dospělci mají jedu v kůži desetinásobně více než dospělí. Jejich hlavní savčí predátoři jsou mývalové, kteří se naučili ukousnout hlavu nebo vyžrat vnitřnosti přes břicho. Například pstruzi, ropuchy nebo krabi po sežrání celého zvířete uhynou, většina zvířat se jim pro výstražné červené zbarvení vyhýbá. Sami jsou často parazitování pijavkou tygří přenášející škodlivého prvoka Trypanosoma diemyctyli. Čolci zelenaví jsou rozšířeni na velkém území a jejich populace je trvale stabilní, a to i přesto, že jejich vajíčka a larvy jsou požírány mnoha obojživelníky a rybami. IUCN jsou pokládáni za málo dotčený druh (LC).", "section_level": 1}], "src_summary": "Čolek zelenavý (\"Notophthalmus viridescens\") je obojživelník původem ze Severní Ameriky, kde je ve Spojených státech druhým nejčastějším se vyskytujícím druhem mloka. Je rozšířen od kanadských východních přímořských provincií na západ do oblastí Velkých jezer a od nich jižním směrem ve východních zalesněných územích až po Floridu či Alabamu a dále podél Mexického zálivu až do Texasu. Žijí na rozsáhlém území s rozdílnými klimatickými vlivy a proto se jejich vývoj i chování místo od místa odlišuje. ", "tgt_summary": "The eastern newt (\"Notophthalmus viridescens\") is a common newt of eastern North America. It frequents small lakes, ponds, and streams or nearby wet forests. The eastern newt produces tetrodotoxin, which makes the species unpalatable to predatory fish and crayfish. It has a lifespan of 12 to 15 years in the wild, and it may grow to in length. These animals are common aquarium pets, being either collected from the wild or sold commercially. The striking bright orange juvenile stage, which is land-dwelling, is known as a red eft. Some sources blend the general name of the species and that of the red-spotted newt subspecies into the eastern red-spotted newt (although there is no \"western\" one).", "id": 1278313}
{"src_title": "Červený kláštor (klášter)", "tgt_title": "Červený Kláštor (monastery)", "src_document": [{"title": "Historie a majitelé.", "content": "Červený kláštor, oficiálně Lechnický kláštor, začali kartuziánští mniši budovat pravděpodobně po roce 1320 u obce Lechnica jako druhý na Spiši (po Kláštorisku). Své pojmenování dostal podle červených cihel, cihelných žeber na klenbách a podle malby okolo oken. Jeho historie je úzce spjatá s působením příslušníků dvou řeholí – kartuziánů (v letech 1320 – 1567) a kamaldulů či kamaldulských (v letech 1711 – 1782). Obě společenství patřila k nejpřísnějším poustevnickým řeholím. Mniši – poustevníci žili v klauzuře, tj. v uzavřené části kláštera (z latinského \"clausus\" – uzavřený). Obývali samostatné domky – cely, u nichž byly zahrádky. Domek představeného se od nich nelišil, pouze tím, že stál v ose kostela za jeho presbytářem. Pro příslušníky obou společenství platila zásada mlčenlivosti. Vyznávali heslo blahoslaveného řádového patrona Pavla Giustiniani: \"Žít sám s Bohe a pro Boha.\" Nosili bílý hábit a ve stravování dbali na přísnou střídmost. Založení kláštera potvrdila roku 1319 Spišská kapitula a roku 1320 dal svůj souhlas ke stavbě i uherský král Karel I. Robert. Hlavními stavbami jsou gotický jednolodní halový kostel sv. Antonína Poustevníka s hranolovou věží v průčelí, jehož stavba byla započata po roce 1360, s bočními kaplemi, klášterní budovy konventu s křížovou chodbou byly přistavěny po roce 1400 k severní straně kostela, doplnily je hospodářské budovy. Tyto stavby obklopovalo opevnění opatřené cimbuřím. Další prostor kláštera uvnitř ohradní zdi zabíraly samostatné domky pro mnichy. Ve 30. letech 15. století klášter dvakrát dobyli husité: roku 1431 polští pod vedením Dobeslava Puchaly a roku 1433 moravští, které vedli Jan Pardus z Hrádku a Bedřich ze Strážnice. Bratříci, které vedl Petr Aksamit z Košova, se kolem roku 1454 usadili v nedaleké vsi Haligovce. Roku 1462 se situace stabilizovala; byl obnovan refektář, kapitulní síň zaklenuta síťovou klenbou a vyzdobena nástěnnými malbami, jež se zčásti dochovaly. Během jagellonské doby se klášter stal významným centrem tehdejší vědy, hlavně medicíny, astronomie a astrologie. Vzácné pergamenové listiny a spisy jsou v současnosti uloženy v Jagellonské knihovně v Krakově a v Národní knihovně v Budapešti. Pokojný život trval až do nástupu reformace v Uhrách, po bitvě u Moháče. Další obléhání kláštera a smrt převora roku 1567 přiměly mnichy k definitivnímu opuštění kláštera. Předtím již roku 1563 odešel také významný alchymista Martin Kacberborovič. Objekt přešel do rukou světských majitelů, mj. transylvánské rodiny Štěpána Thökölyho (1623-1670) a jeho manželky Kateřiny Thurzové. Byly obnoveny vinice. Počátkem 18. století se klášter dostal opět do církevního vlastnictví. Jeho majitelem se stal nitranský biskup Ladislav Matiašovský, který jej po své smrti v roce 1705 odkázal v závěti poustevnickému řádu kamaldulů či kamaldulských, který je pojmenován podle svého mateřského kláštera Camaldoli u Arezza v Itálii. Jejich příchodem roku 1711 začala nová etapa rozmachu kláštera, která se navenek projevovala zejména stavebními úpravami v duchu tehdejšího slohu – baroka. Kamaldulové si postavili svoje domky na místech starších pousteven na jižní a východní straně od kostela. Podle původních kartuziánských předpisů mělo v každém klášteře žít čtrnáct mnichů a šestnáct bratrů-laiků. V Červeném klášteře bylo deset pousteven. Kromě toho se mniši soustředili na přestavbu hospodářských budov. V roce 1747 opravili i kostel, nejmonumentálnější stavbu celého klášterního komplexu. Jeho exteriér zůstal zachován v gotickém slohu, interiér doznal barokní úpravy. Stěny i gotické klenby byly ozdobeny ornamentálními malbami, v nichž převažovaly rostlinné motivy. Dále byl vztyčen dřevěný barokní oltář s postavou sv. Antonína Poustevníka mezi svatými králi Zikmundem a Leopoldem. Kostel byl vybaven i novými lavicemi s barokními malbami, jež zachycují každodenní život zdejších mnichů v obdobích práce, odpočinku a modliteb. Kostel byl rozdělen do tří sekcí: východní byla určena pro patery, střední pro bratry řeholníky a západní pro laiky - každá skupina měla vlastní vchod. Významnou osobností komunity byl v letech 1756 - 1775 správce lékárny, bratr Cyprián. Lékárnu proslavil po celých Uhrách nejen svými léky a alchymistickými recepty, ale i výrobou zdrcadel, svíček, a dokonce létajícího stroje ve formě kluzáku. Na něm podle legendy vzlétl nad Tatry z blízkého vrchu Tři koruny. Traduje se několik verzí legendy o \"létajícím Cypriánovi\". Jedna z nich byla zfilmována. Do rozvoje kláštera nepříznivě zasáhlo nařízení císaře Josefa II. z roku 1782, jímž byly zrušeny některé řády, mezi nimi i kamaldulové. Řeholníci museli opustit klášter, jenž začal následně pustnout. Až v roce 1820 daroval František I. lechnický klášter i s jeho majetky řeckokatolickému biskupství v Prešově. Klášter však i přesto pro nedostatek finančních prostředků na jeho obnovu nadále chátral. V roce 1907 postihl klášter ničivý požár. Další správu roku 1920 převzal slovenský Turistický klub, který zde zřídil svou ubytovnu. Stavbám neprospěly ani události 2. světové války, takže po roce 1945 stavby hrozily zřícením. V letech 1956 - 1967 proběhly záchranné práce včetně archeologického průzkumu. Přestože se značně vlekly, podařilo se na ně navázat také rekonstrukcí interiérů s malbami. Roku 2010 byly nově otevřeny kompletní muzejní expozice s prohlídkovým okruhem, a v někdejších hospodářských budovách restaurace a ubytovna. Klášter byl prohlášen Národní kulturní památkou Slovenska. Bohatou historii kláštera můžeme podle jeho bývalých vlastníků rozdělit na čtyři období:", "section_level": 1}, {"title": "Muzeum.", "content": "Zdejší muzeum bylo zpřístupněno v roce 1993 po celkové rekonstrukci objektu. Přibližuje historii kláštera a život příslušníků řádů, jimž klášter v minulosti patřil. Jsou zde umístěny vzácné umělecko-historické památky z celé spišské oblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Národní kulturní památka.", "content": "Areál Červeného kláštera byl pro svůj význam pro slovenské dějiny prohlášen za Národní kulturní památku Slovenské republiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Červený kláštor je kartuziánský klášter, jenž se nachází v malebném vyústění potoka Lipník do prielomu (průlomu) Dunajce v Pieninském národním parku v obci Červený Kláštor v okrese Kežmarok na Slovensku.", "tgt_summary": "Červený Kláštor (; meaning \"Red Monastery\") is a medieval monastery located in Slovakia. It is located near the village of Červený Kláštor within the Pieniny Mountains, next to the Dunajec River.", "id": 852058}
{"src_title": "Edmílson", "tgt_title": "Edmílson", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Olympique Lyon.", "content": "Ze Santosu odešel v létě 2000 do francouzského Lyonu. Ve Francii získal tři mistrovské tituly v letech 2002, 2003 a i 2004.", "section_level": 2}, {"title": "FC Barcelona.", "content": "Koncem července 2004 odešel z Lyonu do španělské Barcelony za částku 10 milionů eur. V novém týmu mu dělala společnost početná skupina dalších Brazilců, např. Ronaldinho, portugalský reprezentant ale brazilský rodák Deco, Belletti, Sylvinho a další. Poslední tři jmenovaní přišli ve stejné době jako Edmílson, a to v rámci přestavby prováděnou novým trenérem Frankem Rijkaardem. Na začátku října se zranil během zápasu proti Numancii a rozšířil početnou marodku katalánského velkoklubu. Zmeškal tak celý zbytek sezóny, ve které Barcelona získala mistrovský titul. V dalším ročníku 2005/2006 zasáhl do 41 soutěžních zápasů a pomohl získat \"double\", tj. vítězství ve španělské lize a rovněž v Lize mistrů. V rámci Ligy mistrů nastoupil v devíti zápasech, trenér Rijkaard jej nasadil též do finále proti Arsenalu. Odehrál pouze první poločas, do druhého namísto něho nastoupil Iniesta. Barcelona zvítězila 2:1. Před ročníkem 2007/2008 se o jeho služby ucházel anglický klub Newcastle United, manažer Sam Allardyce ale nakonec přestup neuskutečnil kvůli Edmílsonovu sklonu ke zraněním. Nový ročník byl pro klub i Edmílsona zklamáním. Byl to jeho čtvrtý a poslední rok za Barcelonu, stejně tak pro trenéra Rijkaarda.", "section_level": 2}, {"title": "Villarreal.", "content": "Jako volný hráč zamířil v květnu 2008 z Barcelony do Villarrealu, který v poslední sezóně skončil druhý. Do základní sestavy se ale neprobojoval, nastoupil pouze do několika zápasů.", "section_level": 2}, {"title": "Palmeiras.", "content": "Po osmi letech opustil Evropu a vrátil se do Brazílie, kde se upsal Palmeirasu. Zahrál si na Copě Libertadores, na konci ledna dal gól proti Realu Potosí. V úvodním skupinovém utkání na půdě LDU Quito vstřelil branku, ale Palmeiras prohrálo 2:3.", "section_level": 2}, {"title": "Real Zaragoza.", "content": "Do Španělska se 33letý Edmílson vrátil v lednu 2010, kdy jakožto volný hráč podepsal kontrakt na pět měsíců s týmem Real Zaragoza. Kontrakt obsáhnul opci na další rok. Nakonec setrval i pro sezónu 2010/2011. Ve druhém kole La Ligy vstřelil ve 41. minutě branku střelou z 25 metrů, kterou snížil průběžný domácí debakl na 1:5. Zaragoza doma nakonec podlehla Málaze výsledkem 3:5. Zaragoza se v první lize zachránila, skončila třináctá.", "section_level": 2}, {"title": "Ceará.", "content": "Kariéru zakončil v brazilském celku Ceará.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Edmílson v reprezentaci debutoval pod koučem Luxemburgem 18. července 2000 v kvalifikaci na MS 2002 proti Paraguayi. V červnu v roce 2001 si zahrál ve čtyřech zápasech na Konfederačním poháru FIFA, kde Brazílie obsadila čtvrté místo. Edmílson byl trenérem Scolarim nominován na MS 2002. V úvodním utkání proti Turecku (výhra 2:1) hrál ve tříčlenné obraně společně s Lúciem a Roque Júniorem, na krajích pak zahráli Cafú a Roberto Carlos. Poté co chyběl v utkání proti Číně (výhra 4:0) byl opět nasazen do základní sestavy v utkání proti Kostarice (výhra 5:2). Edmílson jednou skóroval, když ve 37. minutě zvyšoval na 3:0. Během osmifinálového střetu s Belgií se Edmílson zejména v prvním poločase více pouštěl do útoku, vzdor roli defenzivního štítu. Brazílie Belgii přehrála a stejně tak Anglii, Turecko a i Německo ve finále. Edmílson ve vyřazovací části odehrál všechny minuty a získal tak zlatou medaili.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edmílson, celým vlastním jménem José Edmílson Gomes de Moraes (* 10. července 1976, Taquaritinga) je bývalý brazilský fotbalista, který v letech 2000 až 2007 reprezentoval Brazílii v celkově 39 utkáních. Hrál na pozici defenzivního záložníka nebo obránce. ", "tgt_summary": "José Edmílson Gomes de Moraes (born 10 July 1976), known simply as Edmílson, is a Brazilian former professional footballer. Either a defensive midfielder or a central defender, he played in three countries in his professional career, representing with team and individual success São Paulo, Lyon and Barcelona (four seasons each in the last two clubs). ", "id": 756557}
{"src_title": "Sergio Ramos", "tgt_title": "Sergio Ramos", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sevilla.", "content": "Sergio začínal s velkým fotbalem v Seville kde už od sedmnácti let hrál za “ béčko“. O rok později se dostal až do prvoligového týmu kde svými výkony upoutal pozornost velkých klubů a to především madridského Realu. Sevilla za Ramose požadovala 27 milionů eur, což se zdálo Realu mnoho a tak jeho přestupu předcházela dlouhá jednání. Přestup byl nakonec stvrzen 5 minut před koncem přestupní období. Požadovaná cena byla nakonec splněna a Sergio se stal po pěti letech španělským hráčem, který přišel do Realu a zároveň se stal šestým nejdražším v historii. Real si však byl svojí investicí jistý.", "section_level": 2}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Sergio se od začátku jevil jako velmi talentovaný obránce, kterému nechyběla píle a pracovitost. I díky tomu se dostal do španělské reprezentace a zahrál si i na Mistrovství světa 2006 v Německu, kde sice nijak nezazářil, ale své možnosti jednoznačně naznačil. Od této chvíle z něj začínal růst hráč světového měřítka. V klubu s ním velmi dobře pracovali a trenéři s ním stále více počítali na pravou stranu obrany královského klubu. Sergio Ramos se tak konečně začal prosazovat a ukazovat svůj nesporný talent. Vynikal hlavně svou velmi dobrou technikou a fyzickou kondicí, dokázal útočit i bránit a obě tyto činnosti zvládnout kvalitně. Dostal do základní sestavy Realu Madrid a posléze i španělské reprezentace. I po nástupu Manuela Pellegriniho na místo trenéra Realu si udržel místo v základní sestavě. Jeho velkou výhodou byla také univerzálnost. I když se nejlépe cítil na místě pravého obránce, dokázal zaskočit na místě stopera a zápas navíc dokázal odehrát velmi kvalitně. Trenér José Mourinho jej začal stavět na pozici stopera po boku Pepeho a vytvořil jednu z nejlepších stoperských dvojic současnosti. Nic na tom nezměnil ani lodivod Carlo Ancelotti, který tým převzal po Mourinhovi v roce 2013. Ligový titul v sezóně 2013/14 sice s královským klubem nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale stal se vítězem Ligy mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid. K vítězství přispěl velmi důležitou vyrovnávající brankou ve třetí minutě nastaveného času, kdy dokázal hlavičkou usměrnit míč k tyči. Rovněž vyhrál s Realem Copa del Rey 2013/14. Na začátku sezóny 2014/15 se v Superpoháru UEFA střetl vítěz Ligy mistrů a Evropské ligy z uplynulé sezóny a Real mohl opět slavit, když porazil Sevillu 2:0. Ve španělském Superpoháru už sice Real úspěšný nebyl, městský rival Atlético mu vrátil porážku z květnového finále a z poháru se tentokrát radovali rojiblancos. Veleúspěšný rok 2014 zakončil Ramos se svým týmem vítězstvím na Mistrovství světa klubů v Maroku, kde se v obou zápasech prosadil svým typickým zakončením, tedy hlavou. Po sezóně 2014/15 se po odchodu Ikera Casillase stal kapitánem Realu. V sezóně 2015/16 nezískal ligový titul ani španělský pohár, po dvou letech však vyhrál Ligu mistrů UEFA. Ve finále, opět proti městskému rivalovi Atleticu Madrid, otevřel skóre hlavičkou na 1:0. Zápas po 90 i 120 minutách skončil 1:1, kopaly se penalty. Sergio Ramos svoji penaltu proměnil a Real Madrid vyhrál 5:3, jelikož za Los Colchoneros neproměnil jedenáctku Juanfran. Ve finále se stal mužem zápasu.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V A-mužstvu Španělska přezdívaném \"La Furia Roja\" debutoval 26. 3. 2005 v Salamance v přátelském zápase proti týmu Číny (výhra 3:0). Se španělskou reprezentací vyhrál dvakrát Mistrovství Evropy (2008 a 2012) a jednou Mistrovství světa (2010). Zúčastnil se i MS 2006 v Německu. Trenér Vicente del Bosque jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde Španělé jakožto obhájci titulu vypadli po dvou porážkách a jedné výhře již v základní skupině B. Vicente del Bosque jej nominoval i na EURO 2016 ve Francii, kde byli Španělé vyřazeni v osmifinále Itálií po porážce 0:2. Ramos plnil na turnaji roli kapitána a nastoupil ve všech 4 zápasech svého mužstva.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze.", "content": "Ramos patří mezi nejvíce faulující fotbalisty ve vrcholových soutěžích. V dubnu 2016 obdržel 21. červenou kartu v historii. Občas můžete slyšet že,kopl tu penaltu jako Ramos\" to je kvůli penaltovému rozstřelu z 25.dubna 2012 proti FC Bayern Mnichov kdy Ramos ohromě přestřelil bránu což zavinilo vyřazení Real Madrid v semifinále Liga mistrů UEFA.Ve finále se pak utkal FC Bayern Mnichov s Chelsea FC.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sergio Ramos García [serchijo rámos garsíja] (* 30. března 1986, Camas, Španělsko) je španělský fotbalový obránce a reprezentant hrající za španělský klub Real Madrid. Vítěz ME 2008 v Rakousku a Švýcarsku, ME 2012 v Polsku a Ukrajině a MS 2010 v JAR.", "tgt_summary": "Vanessa Blue (born May 27, 1974) is an American pornographic actress and director. She was inducted into the AVN Hall of Fame in 2013.", "id": 343523}
{"src_title": "Erich Loewenhardt", "tgt_title": "Erich Loewenhardt", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Loewenhardt se narodil v rodině lékaře. Vybral si vojenskou kariéru a vtoupil do kadetní školy v Berlíně Lichterfelde. Odtud byl poslán k \"Infanterieregimentu 141\". Na začátku první světové války byla tato jednotka převelena na východní frontu. Už 2. října 1914 byl Loewenhardt povýšen do hodnosti poručíka. Koncem října byl těžce zraněn a až do ledna 1915 byl v nemocnici. Poté se znovu vrátil na frontu. V Karpatech zachránil Loewenhardt pět zraněných německých vojáků; za tuto akci obdržel Železný kříž 2. třídy. Löwenhardt byl přidělen k \"Deutsche Alpenkorps\" a poté na vlastní žádost v říjnu 1915 k letectvu. Po absolvování výcviku a počátečním létání ve funkci pozorovatele získal začátkem roku 1916 pilotní osvědčení a byl převelen k \"Fliegerabteilung\" u dělostřelectva. V březnu 1917 byl přeložen k \"Jagdstaffel 10\", patřící k Richthofenově eskadře. Do konce března 1918 sestřelil 15 nepřátelských letounů. Začátkem dubna 1918 byl Loewenhardt jmenován velitelem jednoho z oddílů \"Jasty 10\". Během krátké doby následovalo mnoho vítězných soubojů. Na konci července 1918 už Loewenhardt létal na novém Fokkeru D.VII a počet jeho vítězství narostl na 47. Mezitím byl zástupcem velitele eskadry. 31. května 1918 byl vyznamenán řádem Pour le Mérite. Posledního vítězství dosáhl sestřelem britského letounu 10. srpna 1918 u města Chaulnes. Erich Loewenhardt byl jedním ze tří německých pilotů s více než 50 sestřely „na kontě“. Při vzdušném boji s 56. perutí Royal Air Force Loewenhardtův stroj srazil s letounem Alfreda Wenze z \"Jasty 11\". Oběma pilotům se sice podařilo vyskočit, ale Loewenhardtův padák se neotevřel. Loewenhardt tak nepřežil, Wenz ano.", "section_level": 1}], "src_summary": "Erich Loewenhardt (7. dubna 1897 Breslau – 10. srpna 1918 u Chaulnes) byl německý stíhací pilot. Po Manfredu von Richthofen a Ernstu Udetovi byl s 54 sestřely třetím nejúspěšnějším německým leteckým esem první světové války.", "tgt_summary": "Erich Loewenhardt (7 April 189710 August 1918) was the 3rd highest German flying ace with 54 victories during the First World War, behind only Manfred von Richthofen and Ernst Udet.", "id": 2031409}
{"src_title": "Propylenoxid", "tgt_title": "Propylene oxide", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Průmyslová výroba propylenoxidu začíná propylenem. Používají se dva obecné postupy, jeden je založen na hydrochloraci a druhý na oxidaci. V roce 2005 se zhruba polovina světové produkce vyráběla chlorhydrinovou technologií a polovina oxidační cestou. Druhý z postupů postupně nabývá na významu.", "section_level": 1}, {"title": "Hydrochlorační cesta.", "content": "Tradičním postupem je konverze propylenu na chlorpropanoly: Reakcí vzniká směs 1-chlor-2-propanolu a 2-chlor-1-propanolu, která se následně dehydrochloruje. Například: Často se pro pohlcování chloru používá vápno.", "section_level": 2}, {"title": "Kooxidace propylenu.", "content": "Druhou obecnou cestou je kooxidace organických sloučenin propylen s isobutenem nebo ethylbenzenem. Za přítomnosti katalyzátoru probíhá vzdušná oxidace propylenu s ethylbenzenem takto: Koprodukty těchto reakcí, t-butylalkohol nebo styren, jsou užitečnými surovinami pro jiné produkty. Například t-butylalkohol reaguje s methanolem na MTBE, aditivum do benzinu. Před zavedením zákazu MTBE byla hlavní výrobní cestou výroba z isobutenu a propylenu.", "section_level": 2}, {"title": "Oxidace propylenu.", "content": "V dubnu 2003 byla (ve firmě Sumitomo Chemical, v první japonské továrně na výrobu propylenoxidu) do komerčního provozu uvedena nová metoda založená na oxidaci kumenu bez významné produkce jiných látek. Tato metoda je variací procesu POSM (kooxidace), užívající kumenhydroperoxid namísto ethylbenzenhydroperoxidu a recykluje koprodukt (alfa-hydroxykumen) dehydratací a hydrogenací zpět na kumen. V procesu HPPO vyvinutém firmami BASF a Dow Chemical se propylen oxiduje peroxidem vodíku: V tomto procesu nevznikají žádné vedlejší produkty kromě vody. Zahájení výroby bylo plánováno od roku 2008 v Antverpách.", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "Přibližně 60 až 70 % propylenoxidu se převádí na polyetherpolyoly pro výrobu polyuretanových plastů. Asi 20 % se hydrolyzuje na propylenglykol v procesu urychlovaném kyselým nebo zásaditým katalyzátorem. Dalšími důležitými produkty jsou polypropylenglykol, propylenglykolethery a propylenkarbonát.", "section_level": 1}, {"title": "Historická a okrajová použití.", "content": "Dříve se propylenoxid používal jako závodní palivo, jeho použití však bylo pravidly National Hot Rod Association z bezpečnostních důvodů zakázáno. Používá se také v termobarických zbraních a při plynové likvidaci mikrobů.", "section_level": 2}, {"title": "Plynová dezinfekce.", "content": "Americká FDA schválila od 1. září 2007 použití propylenoxidu k pasterizaci syrových mandlí, a to po řadě incidentů s kontaminací mandlí salmonelou v sadech.", "section_level": 3}, {"title": "Čiřidlo.", "content": "Propylenoxid se běžně používá při preparaci biologických vzorků pro elektronovou mikroskopii. Aplikuje se při čiření vzorků alkoholu použitého pro dehydrataci. Proces lze rozdělit do dvou fází; v první se stejné objemy ethanolu a propylenoxidu přidají na 5 minut, poté se čtyřikrát aplikuje čistý propylenoxid, pokaždé na 10 minut.", "section_level": 3}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Propylenoxid je pravděpodobný lidský karcinogen.", "section_level": 2}], "src_summary": "Propylenoxid (systematický název \"epoxypropan\") je organická sloučenina s funkčním vzorcem CHCHCHO. Tato bezbarvá těkavá kapalina se průmyslově vyrábí ve velkých množstvích, hlavní oblastí použití je výroba polyetherových polyolů pro polyuretanové plasty. Jedná se o chirální epoxid, běžně se používá racemická směs. ", "tgt_summary": "Propylene oxide is an organic compound with the molecular formula CHCHCHO. This colourless volatile liquid with an odour resembling ether, is produced on a large scale industrially. Its major application is its use for the production of polyether polyols for use in making polyurethane plastics. It is a chiral epoxide, although it is commonly used as a racemic mixture. ", "id": 187740}
{"src_title": "Timaios (filozof)", "tgt_title": "Timaeus of Locri", "src_document": [{"title": "Otázka historické existence.", "content": "U Platóna vystupuje Timaios jako vznešený a bohatý občan řecké kolonie Lokroi Epizephyrioi (dnes město Locri v Kalábrii), kde měl, než přišel do Athén, vykonávat vysoké úřady. V Athénách se měl také odehrát literárně pojatý rozhovor zachycený v dialogu \"Timaios\". V dialogu jsou zdůrazněny Timaiovy znalosti v oblasti přírodní filosofie a astronomie. V antice se Timaiova existence nezpochybňovala. Cicero píše, že Platón cestoval do Itálie, aby se tam u Timaia a dalších pythagorejců informoval o podstatě jejich učení. Zpráva, že Platón potkal Timaia na své italské cestě, vedla pozdně antického učence Macrobia k tvrzení, že Timaios nemohl být Sókratovým současníkem a tudíž s ním ani nemohl vést dialog, protože tehdy už Sókratés dávno nežil. Pozdně antický filosof Iamblichos z Chalkidy řadí Timaia mezi známé pythagorejce. V moderní vědě o starověku převažuje názor, že si Platón Timaiovu postavu vymyslel. Předpokládá se, že ji obdařil rysy jemu známého pythagorejce Archytase. Hlavní argument ve prospěch literární fikce spočívá v konstatování, že všechny informace o Timaiovi pocházejí výhradně z Platónových údajů. Hlavním protiargumentem je, že Platón ve svých dialozích nechává vystupovat pouze historické postavy.", "section_level": 1}, {"title": "Nepravá díla.", "content": "Dórsky napsaný spis s názvem \"O podstatě kosmu a duše\" (Περὶ φύσιος κόσμω καὶ ψυχᾶς – Peri phýsios kósmō kai psychās), který se dochoval celý a existuje ve více než padesáti rukopisech, začíná slovy: \"\"Timaios z Lokry práví následující:\"\". Směrodatné rukopisy ho označují jako Timaiovo dílo. V pramenech se poprvé uvádí ve 2. století n. l. (u Nikómacha z Gerasy a v komentáři k dialogu \"Timaios\" od platonika Lukia Kalbena Taura). V antice nebyla pravost spisu zpochybněna. Spis shrnuje nauku, kterou Timaios formuluje ve stejnojmenném dialogu a ve výstavbě se z větší části shoduje s Platónovým dílem. Proto se věřilo, že se jedná o Timaiův spis, z něhož Platón čerpal při koncipování Timaiovy řeči v dialogu. Tuto domněnku posílila pověst kolující od 3. století př. n. l., že je dialog \"Timaios\" plagiát; tvrdilo se, že si Platón za mnoho peněz koupil pythagorejskou knihu, z níž v \"Timaiovi\" převzal přírodovědnou nauku. Tato kniha byla tehdy identifikována se zmíněným spisem \"O podstatě kosmu a duše\". Teprve moderní filologická zkoumání prokázala, že spis \"O podstatě kosmu a duše\" pochází až z pozdního 1. století př. n. l. nebo z 1. stol. n. l. a je založený na Platónově \"Timaiovi\". Jedná se o jeden z četných pseudepigrafů filosofických traktátů, jejichž anonymní autoři připisovali své spisy známým pythagorejcům minulosti. Hlavní rozdíl od Platónova \"Timaia\" spočívá v tom, že \"Pseudotimaios\" podává pouze obsah nauky, zatímco na její zdůvodnění a metodologické úvahy rezignuje. Naopak příležitostně připojuje vlastní vysvětlení a materiál z jiných platónských dialogů. Autorův postoj k pojednávaným otázkám je jednoznačnější než v Platónově \"Timaiu\", přístup k řešení problematiky je školský. Některé pasáže v \"Pseudotimaiovi\" jsou bez znalosti dialogu \"Timaios\" zmatené a zavádějící. Sloh \"Pseudotimaia\" je ve srovnání s entuziastickým způsobem vyjadřování v platónském dialogu střízlivý. Ve spisu \"O podstatě kosmu a duše\", nazývaného zde také \"Pseudotimaios\", nalézáme stopy myšlenkového světa a terminologie středního platonismu. Nejvíce nápadné jsou styčné body se spisy Eudora z Alexandrie a Filóna Alexandrijského. Proto se nabízí hypotéza, že autor spisu žil v Alexandrii a byl obeznámený s Eudorovou filosofií. Přírodní filosofii Platónova \"Timaia\" modernizoval, když do svého spisu zařadil poznatky helénistické astronomie a medicíny. Tyto poznatky pravděpodobně pocházejí ze staršího, dnes nezvěstného komentáře (nebo více komentářů) k \"Timaiovi\". Podle hypotézy Richarda Hardera, přijímané mnoha klasickými filology, vzniklo dílo ve dvou etapách: Nejprve kdosi v helenistické době přepracoval původního Platónova\"Timaia\". A z tohoto – nedochovaného – textu vycházel autor spisu \"O podstatě kosmu a duše\", nazývaný dnes \"Pseudotimaios\". V Sudě, byzantské encyklopedii z 10. století, a ve Scholiích k Platónovu \"Timaiovi\" se Timaiovi z Lokry také připisuje dílo \"Mathēmatiká\", o kterém ale jinak není nic známo. Pravděpodobně se jedná o záměnu Timaia z Lokry se stejnojmenným astrologem. Kromě toho měl Timaios z Lokry sepsat Pythagorův životopis. Také v tomto případě jde zřejmě o záměnu dvou osob: zde s historikem Timaiem z Tauromenie, který se ve svém díle Pythgorou zabýval.", "section_level": 1}, {"title": "Recepce.", "content": "Spis \"O podstatě kosmu a duše\" byl v pozdní antice známý novoplatonikům Iamblichovi z Chalkidy, Syrianovi a Simplikiovi. \"Pseudotimaios\" podpořil v novoplatonských kruzích rozšířené přesvědčení, že Pythagorova nauka a platonismus tvoří jednotnou soustavu. To odpovídalo názoru anonymního autora \"Pseudotimaia\", který chtěl zakotvit Platóna v pythagorejské tradici. V 16. století přeložil humanista Giorgio Valla spis \"O podstatě kosmu a duše\" do latiny. Roku 1498 byl spis vytištěn v Benátkách. Řecký text vyšel tiskem poprvé roku 1513 jako součást kompletního vydání Platóna u Alda Manutise rovněž v Benátkách. Následovala řada dalších tisků; spis, který byl všeobecně považovaný jako předloha Platónova \"Timaia\", byl často zahrnován do vydání Platónových dialogů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Timaios, nazývaný též Timaios z Lokry, řecky Τίμαιος Λοκρός, byl údajně řecký antický filosof z pythagorejské školy. Pokud měl být Sókratovým partnerem v rozhovorech, musel žít v 5. století př. n. l. Jeho existence je ale nejistá, protože se vyskytuje pouze jako literární postava ve dvou Platónových dialozích. Všechny údaje v pozdějších pramenech jsou buď smyšlené, nebo založené na těchto dialozích. Timaios je hlavním Sókratovým partnerem v dialogu po něm pojmenovaném a objevuje se ještě v dialogu Kritiás.", "tgt_summary": "Timaeus of Locri (; ; ) is a character in two of Plato's dialogues, \"Timaeus\" and \"Critias\". In both, he appears as a philosopher of the Pythagorean school. If there ever existed a historical Timaeus of Locri, he would have lived in the fifth century BC, but his historicity is dubious since he only appears as a literary figure in Plato; all other ancient sources are either based on Plato or are fictional accounts.", "id": 160087}
{"src_title": "Edgar Morin", "tgt_title": "Edgar Morin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako Edgar Nahoum v sefardské rodině v Paříži, kam se jeho rodiče přestěhovali z řecké Soluně, sám však je výrazný ateista. Vystudoval historii a geografii na Sorbonně, kde pak vystudoval také práva. Po obsazení Francie nacisty se roku 1942 připojil k partyzánské armádě \"Résistence\" a přijal krycí jméno Morin, které si pak už ponechal. Od roku 1945 pracoval ve štábu francouzské okupační armády a poválečnou situaci v Německu popsal v knize „Německo - rok nula“. Za války vstoupil do komunistické strany Francie, od roku 1948 se však s ní dostával do sporu a roku 1949 z ní byl vyloučen pro kritiku Stalina. Aktivně se stavěl proti válce v Alžíru a působil při založení francouzské socialistické strany. S podporou Maurice Merleau-Pontyho a V. Jankélévitche byl roku 1950 přijat do CNRS, kde se rok věnoval terénnímu výzkumu proměn vesnice ve francouzské Bretani. Roku 1956 spoluzakládal revue \"Arguments\", založil a vedl Centrum pro studium masové komunikace a vedl revue \"Communications\". Po roce 1960 přednášel dva roky v Latinské Americe a roku 1969 pracoval v Salk Institute v San Diego v Kalifornii.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení a dílo.", "content": "V knize „Věda se svědomím“ (\"Science avec conscience\") z roku 1982 vyložil svůj koncept „komplexního myšlení“ a transdisciplinarity. Od roku 1977 vycházela jeho šestidílná „Metoda“ s tituly „Povaha přírody“ (\"La nature de la nature\"), „Život života“ (\"La vie de la vie\", 1980), „Poznání poznání“ (\"La connaissance de la connaissance\", 1986), „Ideje“ (\"Les idées\", 1991), „Lidství lidstva - lidská identita“ (\"L’humanité de l’humanité - l’identité humaine\", 2001) a „Etika“ (2004). Roku 1993 vydal knihu „Země - naše vlast“ (\"Terre - Patrie\"), věnovanou ekologickým problémům. Morin říká, že „Země závisí na člověku, který závisí na Zemi“ a vyzývá k „civilizační politice“, jejímž jádrem je starost o budoucnost člověka. Článek „Izrael-Palestina: rakovinný nádor“ z roku 2002, kde spolu se dvěma dalšími autory kritizoval izraelskou politiku vůči Palestincům, vyvolal bouřlivou diskusi a Morin byl dokonce odsouzen, ale odvolací soud rozsudek zrušil s odvoláním na svobodu slova.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání a ocenění.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Je čestným doktorem 14 univerzit v Evropě, Latinské Americe a Kanadě a nositelem zlaté medaile UNESCO.", "section_level": 2}], "src_summary": "Edgar Morin [\"edgar more\"] (8. července 1921 Paříž) je francouzský filosof a sociolog s velmi širokým záběrem témat a interdisciplinárním přístupem k současným problémům. Byl jedním z vědeckých ředitelů CNRS a založil Asociaci pro komplexní myšlení.", "tgt_summary": "Edgar Morin (; ; born Edgar Nahoum on 8 July 1921) is a French philosopher and sociologist who has been internationally recognized for his work on complexity and \"complex thought\" (), and for his scholarly contributions to such diverse fields as media studies, politics, sociology, visual anthropology, ecology, education, and systems biology. He holds degrees in history, economics, and law. Though less well known in the anglophone world due to the limited availability of English translations of his over 60 books, Morin is renowned in the French-speaking world, Europe, and Latin America.", "id": 1675171}
{"src_title": "Tu bi-švat", "tgt_title": "Tu BiShvat", "src_document": [{"title": "Zvyklosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Seder na Tu bi-švat.", "content": "Nejvýznamnější událostí, která se vztahuje k tomuto svátku, je \"seder\" – hostina, během které jsou vypity čtyři poháry vína a ochutnány symbolické plodiny. Původ sederu spadá do 17. století a je připisován kabalistům z okruhu Jicchaka Luriji v Safedu. Kabalistický vliv souvisí s koncepcí tzv. sefirotického \"Stromu života\".", "section_level": 2}, {"title": "Čtyři poháry.", "content": "Čtyři poháry jsou paralelou ke čtyřem pohárům, které se podávají během sederu na Pesach. Čtyři poháry symbolizují čtyři světy, mohou rovněž symbolizovat čtyři pohledy na svět (materiální, citový, intelektuální a duchovní) nebo čtyři přístupy k přírodě a světu (podle moderních výkladů např. sociální, národní, ekologický, všeobecný). Čtyři poháry se vypijí tak, že první pohár obsahuje pouze bílé víno s kapkou červeného, druhý obsahuje (zhruba) třetinu červeného a dvě třetiny bílého, třetí pohár již obsahuje dvě třetiny červeného a jednu třetinu bílého a čtvrtý již pouze červené víno s kapkou bílého. Poměry jsou skutečně pouze orientační a nejsou nijak závazné.", "section_level": 3}, {"title": "Symbolické plodiny.", "content": "Během sederu se konzumuje řada různých plodů, ať už plodů stromů či země. Na sederovém stole by neměly chybět tyto plodiny:", "section_level": 3}, {"title": "Sázení stromů.", "content": "Novodobým prvkem v Tu bi-švat je sázení stromů. Vysazování stromů a zakládání lesů se stalo jednou z priorit sionistického hnutí a Židovský národní fond (, : \"Keren Kajemet le-Jisra'el\"). Od sedmdesátých let dostalo vysazování stromů symbolický význam, který postupně přerůstá v pojetí náboženské, kdy je v období kolem Tu bi-švat zvykem vysadit v Izraeli alespoň jeden strom, v diaspoře se vybírá dobročinný příspěvek na vysázení stromů a kultivaci přírody v Izraeli.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tu bi-švat (, dosl. \"15. ševat\") se slaví, jak již název napovídá, patnáctý den měsíce ševatu a bývá označován jako „Nový rok stromů“ (, \"Roš ha-šana la-ilanot\"), „Svátek stromů“ (חג האילנות, \"Chag ha-ilanot\") či „Slavnost plodů“. Tu bi-švat připadá většinou na konec ledna případně na začátek února, kdy v Izraeli začínají kvést první stromy (mandlovníky) a označuje začátek nového vegetačního cyklu. ", "tgt_summary": "Tu BiShvat (; \"\") is a Jewish holiday occurring on the 15th day of the Hebrew month of Shevat (in 2020, Tu BiShvat begins at sunset on February 9 and ends in the evening of February 10). It is also called \"Rosh HaShanah La'Ilanot\" (), literally 'New Year of the Trees'. In contemporary Israel, the day is celebrated as an ecological awareness day, and trees are planted in celebration.", "id": 756943}
{"src_title": "Gaston Bachelard", "tgt_title": "Gaston Bachelard", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Bachelard se narodil v chudé rodině, po maturitě a vojenské službě pracoval od roku 1907 v Paříži na poště a ve volném čase studoval matematiku, fyziku a chemii. Tři roky strávil na frontě a byl vyznamenán Válečným křížem za statečnost. Po válce dokončil studia a v letech 1919 až 1930 učil v Bar-sur-Aube fyziku a chemii. Zároveň studoval filosofii a promoval 1927 disertací \"O aproximativním poznání\". Roku 1930 nastoupil na univerzitu v Dijonu a roku 1940 se stal profesorem dějin a filosofie vědy na pařížské Sorbonně. Roku 1951 byl vyznamenán Řádem čestné legie a 1955 byl zvolen členem \"Académie des sciences morales et politiques\". Měl dceru Suzanne Bachelard (1919 - 2007). Spolu s ní je pochován na hřbitově v obci Bar-sur-Aube.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení.", "content": "Bachelard byl ve vědě i ve filosofii autodidakt a řada jeho knih má blízko k poezii. Jeho rané práce se týkají filosofie vědy: kolem roku 1900 došlo ve vědě k několika převratným proměnám pohledu na svět a Bachelard se tuto schopnost vidět nově snažil uplatnit i ve filosofii. Jak vědy musí i filosofie být tvořivou činností, musí být otevřená novým náhledům. Bachelard se hlásil k Descartovu racionalismu, ale jak empirismus tak racionalismus mohou postihnout jen jisté stránky skutečnosti. Filosofie potřebuje vědu a věda potřebuje filosofii, aby věděla, co dělá. Empirické a teoretické poznání se tedy doplňují a podmiňují a Bachelard hovoří o „surracionalismu“. Vědecké poznání se od běžného smyslového poznání ostře liší tím, že je založeno na hypotézách, že je kritické a nezaujaté. Není spojité, nýbrž podléhá „mutacím“, kdy se vědci musí zbavit „epistemologických bariér“ (\"obstacle épistémologique\"); proto jsou dějiny vědy plné „epistemologických přeryvů“. Ani skutečnost a zejména čas nejsou spojité, nýbrž vždy přetržité, neboť jen tak v nich mohou vznikat nové počátky. „Jenom nicota je skutečně spojitá.“ Tuto otevřenost pro nové sdílí věda a filosofie s poezií, s básnickou imaginací. „Ve vývoji vskutku tvořivém platí jen jeden obecný zákon, a to že u kořene každého pokusu o další vývoj je vždy nějaká nehoda (\"accident\").“ V této souvislosti se Bachelard zprvu hodně zabýval psychoanalýzou, později se s ní však rozešel, protože vědecká i básnická inspirace pochází podle něho z věcí, ne z vlastního nevědomí. Jako dlouholetý učitel se Bachelard zabýval také didaktikou, kde kladl hlavní důraz na probouzení „nezištného zájmu“ o poznání, na výchovu k otevřenosti a k vlastní aktivitě:", "section_level": 1}, {"title": "Působení.", "content": "Bachelard měl velký vliv na dvě generace francouzských filosofů i vědců. Jeho přímým žákem a nástupcem byl Georges Canguilhem. Na Bachelardovu epistemologii a teorii vědy navázali Alexandre Koyré, Thomas Kuhn, který rozvinul jeho pojem „epistemologického zlomu“, Michel Foucault, Roland Barthes i Emmanuel Lévinas, který převzal představu nespojitého času vždy nových počátků. Zda se Bachelardovou myšlenkou poznávání jako „přibližování“ (\"connaissance approchée\") inspiroval Karl Popper, není jisté. Oba se však účastnili 8. filosofického kongresu v Praze (1934), kde Bachelard na toto téma přednášel. Bachelardovy práce o imaginaci oceňovali postmodernističtí a hermeneutičtí filosofové, mj. Paul Ricœur v díle \"Živá metafora\"; mezi spisovateli se k Bachelardovu odkazu hlásí např. romanopisec Michel Tournier.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gaston Bachelard (27. června 1884, Bar-sur-Aube, Champagne – 16. října 1962, Paříž) byl francouzský filosof a spisovatel 20. století. Zabýval se hlavně filosofií vědy, epistemologií a poetikou, protože vědu a básnickou imaginaci pokládal za dvě rovnocenné cesty lidského růstu.", "tgt_summary": "Gaston Bachelard (; ; 27 June 1884 – 16 October 1962) was a French philosopher. He made contributions in the fields of poetics and the philosophy of science. To the latter he introduced the concepts of \"epistemological obstacle\" and \"epistemological break\" (\"obstacle épistémologique\" and \"rupture épistémologique\"). He influenced many subsequent French philosophers, among them Michel Foucault, Louis Althusser, Dominique Lecourt and Jacques Derrida, as well as the sociologist Pierre Bourdieu. ", "id": 410849}
{"src_title": "Sojombo (písmo)", "tgt_title": "Soyombo script", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Písmo sojombo bylo již čtvrtým mongolským písemným systémem a bylo pravděpodobně vytvořeno v roce 1686, tedy pouze 40 let po vytvoření todo bičigu. Podle legendy viděl Dzanabadzar znaky písma jedné noci na obloze. Název písma odkazuje na tento příběh. Jedná se o úpravu sanskrtského slova \"svájambhú\", což znamená „zrozený ze sebe“. Ve skutečnosti je slabičný systém založen na abecedě dévanágarí a základní forma znaků vychází z indického písma randžaná (Lantsa, Ranjana). Detaily jednotlivých znaků připomínají mongolské písmo a staroturkické písmo. Není jasné, zda Dzanabadzar sám navrhl symbol sojombo, nebo zda existoval dříve – vznik je kladen i do 14. století.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Dzanabadzar vytvořil písmo pro překlad buddhistických textů ze sanskrtu nebo tibetštiny a široce je používal se svými žáky. Úkol písma, které mělo umožnit přesnou reprodukci jiných písem a jazyků, způsobuje jeho značnou složitost a pro běžnou potřebu bylo složité až příliš. Přesnost zápisu hlásek v písmu sojombo navíc znamenala, že psané mongolské dialekty se od sebe lišily – klasické mongolské písmo nereprezentovalo přesně výslovnost, takže různě vyslovované dialekty mohly mít společnou psanou podobu. Sojombo bylo užíváno východními Mongoly především pro ceremoniální účely a dnes se již aktivně nepoužívá. Lze se s ním setkat (kromě historických textů) zejména v chrámových nápisech a na modlitebních mlýncích. Je také důležité pro lingvistiku, protože staré zápisy s exaktní výslovností dokládají vývoj mongolského jazyka, například vývoj délky vokálů.", "section_level": 1}, {"title": "Tvar.", "content": "Sojombo bylo první mongolské písmo psané vodorovně zleva doprava, na rozdíl od svislého směru psaní dřívějších písem. Stejně jako u tibetského a mnoha indických písem obsahují všechny znaky horizontální v horní části prvek, který v řadě znaků vizuálně tvoří linku. Obě varianty symbolu sojombo slouží jako speciální znaky k označení začátku a konce textu. Dva z jeho prvků (horní trojúhelník a svislé břevno napravo) slouží jako základ pro každý znak písma. Slabiky jsou v tomto rámci tvořeny jedním až třemi prvky. První souhláska je zobrazena v horní části prostoru vymezeného základním trojúhelníkem a břevnem (Cb). Samohláska je vyjádřena značkou nad trojúhelníkem, s výjimkou u a ü, které jsou označeny uprostřed (V pod Cb). Druhá souhláska (Cf) je v menší značka dole při břevnu uvnitř, a případně tlačí značku pro u nebo ü mírně doleva. Pro označení dlouhých samohlásek (L) se na spodní část svislého břevna použije krátký šikmý tah. Pro dvě dvojhlásky je zakřivené resp. zubaté značení vpravo od svislého břevna (Vd).", "section_level": 1}, {"title": "Abeceda.", "content": "První znak abecedy značí samostatnou hlásku a. U ostatních samostatných samohlásek se používá stejné značky spolu s další značkou. Všechny ostatní hlavní znaky jsou souhlásky. Pokud souhláska neobsahuje samohlásku, pak se slabika implicitně doplní znakem a. S 20 souhláskami a 14 samohláskami je teoreticky možné vytvořit téměř 4000 kombinací, které se ale nikdy všechny nepoužívaly. Pro psaní tibetského nebo sanskrtského se přidávají další znaky a znaménka. Jako interpunkční znaménko je vedle symbolu sojombo tečka, která je zobrazena jako svislá čárka. V nápisech často užívá tečka v horním indexu (ve výšce horního trojúhelníku) jako oddělovač slov.", "section_level": 1}, {"title": "Unicode.", "content": "Písmo sojombo je zahrnuto pouze ve verzi 10.0 standardu Unicode, v rozsahu U + 11A50-11AAF.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sojombo (mongolsky ) je slabičné písmo (abugida), které vyvinul v roce 1686 mongolský mnich a učenec Dzanabadzar pro zápis mongolštiny. Může být použito také pro tibetštinu a sanskrt. ", "tgt_summary": "The Soyombo script (, \"Soyombo biçig\") is an abugida developed by the monk and scholar Zanabazar in 1686 to write Mongolian. It can also be used to write Tibetan and Sanskrit. ", "id": 625243}
{"src_title": "Mistrovství Evropy v krasobruslení", "tgt_title": "European Figure Skating Championships", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Mistrovství Evropy v mužské kategorii se poprvé uskutečnilo roku 1891 v Hamburku. Ženská soutěž, stejně jako sportovní páry měly premiéru na šampionátu ve Vídni roku 1930, tance na ledě pak dokonce o dvacet čtyři let později v Bolzanu (1954). V roce 1891 se Bruslařské svazy Německa a Rakouska spojily v jeden spolek \"\"Deutscher und Österrreichischer Eislaufverband\"\", aby uskutečnily první Mistrovství Evropy v krasobruslení a rychlobruslení v Hamburku (Německé císařství), tedy ještě před vlastním založení Mezinárodní bruslařské unie (ISU). Ta byla ustavena až v roce 1892 na zasedání v nizozemském Scheveningenu, kde se rozhodlo o každoročním konání mistrovství Evropy. V roce 1895 byl přijat návrh pořádat namísto tohoto šampionátu mistrovství světa. Proto se další dva roky (1896-1987) evropská soutěž nekonala, až v roce 1898 došlo k jejímu obnovení. Do roku 1948 se šampionátu mohli účastnit všichni členové Mezinárodní bruslařské unie, tedy i neevropští závodníci. Po vítězství Kanaďanky Barbary Ann Scottové a Američana Dicka Buttona téhož roku bylo rozhodnuto, že napříště se mistrovství mohou účastnit jen bruslaři z evropských států. Mistrovství Severní Ameriky v krasobruslení pak existovalo do roku 1971 jen v seniorské kategorii. V roce 1999 ISU začala pořádat Mistrovství čtyř kontinentů v krasobruslení jako náhradu za neexistující mistrovství zbylých kontinentů. Startují na něm neevropští bruslaři.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikační kritéria.", "content": "Krasobruslaři se kvalifikují na ME na základě příslušnosti k evropskému členství Bruslařské unie. Národní svaz podává standardně jednu přihlášku v každé disciplíně. Maximálně můžou v každé z nich startovat tři závodníci. Právo obsadit druhé či třetí místo země obdrží na základě zisku bodů z předešlého mistrovství. Čím jsou krasobruslaři úspěšnější, tím obdrží více bodů, které jsou dány součtem umístění (pokud jsou v soutěži tři zástupci, pak se sčítají dvě nejlepší umístění). Body nelze převádět do další sezóny, takže země musí soupeřit o druhé a třetí závodnické místo každý rok. Pokud má země v soutěži jediného bruslaře, pak pro zisk druhého člena na dalším šampionátu je třeba, aby se umístil do desátého místa nebo do druhého místa, aby země získala právo na třetího účastníka. Jestliže má země v soutěži dva zástupce, pak součet umístění obou bruslařů musí být 13 či nižší (např. 6.+7.), aby měla země právo na tři soutěžící a součet 28 či nižší (např. 10.+18.), aby měla právo na dva soutěžící. Pokud je součet umístění vyšší než 28, pak v příštím roce bude zemi zastupovat jediný krasobruslař. Existují výjimky, pokud je soutěžící donucen odstoupit ze soutěže v průběhu závodu ze zdravotních důvodů nebo pro technické problémy výbavy. Nominační kritéria národních svazů jsou odlišná. Některé státy preferují volbu na základě umístění závodníků v nominačních soutěžích (např. národním mistrovství), jiné toto nezohledňují. Krasobruslař musí dosáhnout patnácti let věku k 1. červenci předešlého roku, než v jakém se mistrovství koná.", "section_level": 1}, {"title": "Právo na více závodníků na ME 2016.", "content": "Následující země mají právo nasadit na Mistrovství Evropy 2016 více než jednoho krasobruslaře v dané disciplíně, na základě dosažených bodových výsledků z předešlého ročníku soutěže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství Evropy v krasobruslení je každoročně pořádaná soutěž o titul \"Mistra Evropy\" ve čtyřech kategoriích. Dvou z nich se účastní jednotlivci \"muži\" a \"ženy\", dalších dvou páry – \"sportovní dvojice\" a \"taneční dvojice\" (\"tance na ledě\"). Šampionáty jsou pořádány Mezinárodní bruslařskou unií (ISU) a jedná se o nejstarší ze čtyř soutěží organizovaných touto unií (dalšími jsou mistrovství světa, mistrovství čtyř kontinentů a mistrovství světa juniorů). Soutěž se zpravidla koná v lednu.", "tgt_summary": "The European Figure Skating Championships (also called \"\"Europeans\"\") is an annual figure skating competition in which figure skaters compete for the title of European champion. Medals are awarded in the disciplines of men's singles, women's singles, pair skating, and ice dance. The event is sanctioned by the International Skating Union (ISU) and is the sport's oldest competition. The first European Championships was held in 1891 in Hamburg, Germany and featured one segment, compulsory figures, with seven competitors, all men from Germany and Austria. It has been, other than four periods, held continuously since 1891, and has been sanctioned by the ISU since 1893. Women were allowed to compete for the first time in 1930, which is also the first time pairs skating was added to the competition. Ice dance was added in 1954. Only eligible skaters from ISU member countries in Europe can compete, and skaters must have reached at least the age of 15 before July 1 preceding the competition. ISU member countries can submit 1-3 skaters to compete in the European Championships.", "id": 1167752}
{"src_title": "Gabriele Falloppio", "tgt_title": "Gabriele Falloppio", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho šlechtický rod byl velmi chudý. Finanční potíže ho přinutily stát se knězem, aby mohl studovat. V roce 1542 se stal kaplanem v katedrále v Modeně. Poté vystudoval medicínu na univerzitě ve Ferraře, v té době jedné z nejlepších lékařských škol v Evropě. V roce 1548 získal titul pod vedením Antonio Musa Brassavoly. Po absolvování učil na různých lékařských školách a poté se stal profesorem anatomie ve Ferraře (1548). Jedním z jeho slavných studentů byl Girolamo Fabrici. V roce 1548 začal učit na univerzitě v Pise, tehdy nejdůležitější univerzitě v Itálii. V roce 1551 byl pozván k vedení katedry anatomie a chirurgie na univerzitě v Padově. Stal se zde také profesorem botaniky a vedoucím botanické zahrady. Ačkoli zemřel ještě před dovršením čtyřiceti let, získal v oboru anatomie mimořádnou proslulost, zejména díky knize \"Anatomie\", jež vyšla v Benátkách roku 1561. Zabýval se hlavně anatomií lebky. Rozšířil zvláště lidskou znalost vnitřního ucha a hlavy. Podrobně popsal tympanum a jeho vztahy ke kostnímu kruhu, ve kterém je umístěn, dále slzné kanálky či kosti nosu. Byl první, kdo poukázal na spojení mezi mastoidními buňkami a středním uchem. Studoval též svaly a reprodukční orgány obou pohlaví. Popsal Fallopianovu trubici, která vede z vaječníku do dělohy a nyní nese jeho jméno. \"Aquæductus Fallopii\", kanál, kterým prochází faciální nerv po opuštění sluchového nervu, je také pojmenován po něm. Měl zájem o senzorické systémy v obličeji. Poprvé popsal obličejový kanál a Fallopian hiatus. Jeho příspěvky k praktické medicíně se často také týkaly hlavy. Jako první použil speculum (zrcadlo) pro diagnostiku a léčbu onemocnění ucha. Ve své byl též považován za autoritu v oblasti sexuality. Jako první popsal kondom (plátěný) a obhajoval jeho použití, aby se zabránilo přenosu syfilisu. Testoval kondom klinicky u 1100 mužů. Jedním z jeho vědeckých omylů bylo, když vylučoval možnost existence fosilií. Nalezené zkameněliny považoval za výsledky kvašení. Publikoval pojednání o vředech a nádorech či o lázních a termálních vodách. Žádná z těchto prací, s výjimkou zmíněné \"Anatomie\", však nebyla nikdy vydána. Dnes jsou všechny tyto texty ztraceny, lze je však částečně rekonstruovat z rukopisů jeho přednášek a poznámek jeho studentů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gabriele Falloppio (1523 Modena – 9. října 1562 Padova) byl italský anatom a lékař. Známější je pod latinizovaným jménem Fallopius.", "tgt_summary": "Gabriele Falloppio (1523 – October 9, 1562) was an Italian Catholic priest and anatomist often known by his Latin name Fallopius. He was one of the most important anatomists and physicians of the sixteenth century.", "id": 1260474}
{"src_title": "Podivuhodný příběh Petra Schlemihla", "tgt_title": "Peter Schlemihl", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Chudý Petr se setká s podivným starým mužem, který jej požádá, aby mu prodal svůj stín. Nabízí mu za něj bezedný měšec, a protože Petr považuje stín za cosi bezcenného, rád nabídku přijme. Lidé si však brzy všimnou, že nemá stín, a začnou jím pro jeho odlišnost pohrdat, vysmívat se mu a stranit se ho. Petr zjišťuje, že udělal chybu, a postupně si uvědomuje, že podivín, který od něj stín odkoupil, nebyl obyčejný muž, ale ďábel. Uprchne tedy z města a usadí se na venkově, kde mu jeho věrný sluha Bendl pomáhá před lidmi utajit jeho odlišnost. Petr se díky svému nezměrnému bohatství stane na vsi oblíbený. Zamiluje se do Míny, ale když ji požádá o ruku, jeho druhý, zrádný sluha Raskal prozradí lidem, že Petr nemá stín. Mína a zejména její rodiče Petra zavrhnou a otec slíbí její ruku Raskalovi, který si v Petrových službách naloupil značné jmění. Petra vyhledá ďábel a nabídne mu, že s ním jeho stín smění za jeho duši. Petr váhá, protože nechce Mínu Raskalovi nechat, ale nakonec odmítne. Ďábel na něj nadále naléhá, avšak Petr ho zavrhne a vyhodí bezedný měšec do propasti. Po tomto činu se cítí lépe, ale stále je bezradný a neví, co si počít. Za poslední peníze si koupí staré boty -- a náhle zjistí, že jsou to sedmimílové. Uvědomí si, že s nimi může snadno procestovat celý svět, a tak se stane badatelem a sbírá po světě botanické vzorky. Jednoho dne onemocní a dostane se do nemocnice, kterou za jeho peníze postavil jeho věrný sluha Bendl a v níž je Mína ošetřovatelkou. Dozví se, že Raskal si Mínu skutečně proti její vůli vzal, ale později skončil za své zločiny na popravišti. Petr tak žije po zbytek života sice osaměle, ale celkem spokojeně, protože nachází uspokojení ve své badatelské práci.", "section_level": 1}, {"title": "Motivy.", "content": "Fantastický příběh, stojící na pomezí mezi romantickou pohádkou a realistickou novelou, obsahuje celou řada autobiografických prvků. Také Adalbert von Chamisso se cítil v Německu vyčleněn ze společnosti, protože byl pouhý přistěhovalec a do konce života se nedokázal zbavit francouzského přízvuku. Přitom se několikrát ocitl před volbou, zda se vrátit do rodné Francie, kde by jeho situace byla nejistá, nebo zůstat v Německu, kde měl stálý příjem. Zůstal v Německu, kde se v období francouzské revoluce a napoleonských válek často setkával s pohrdáním a netolerancí. A stejně jako románový Petr i Chamisso nacházel uspokojení v badatelské práci. Příběh ukazuje, jak často lidé pohrdají jakoukoli odlišností a jak nesnadné může být pokusit se napravit vlastní, zdánlivě nevinný omyl.", "section_level": 1}, {"title": "Jméno titulního hrdiny.", "content": "Jméno Petra Schlemihla bylo do němčiny převzato z hebrejštiny, kde slovo \"šlemíl\" znamená \"bohumil, boží miláček,\" ale označuje se jím \"nešika\" či \"smolař\". Podle názora autora překladu z roku 1921 by proto bylo vhodnější uvádět jméno titulního hrdiny v původní neponěmčené podobě, tedy \"Petr Šlemíl\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Podivuhodný příběh Petra Schlemihla (\"Peter Schlemihls wundersame Geschichte\") je nejznámější dílo německého romantického spisovatele a botanika Adelberta von Chamisso (1781–1838). Pohádková novela s autobiografickými prvky byla poprvé vydána v roce 1814. V češtině vyšel už v několika překladech, prozatím naposledy v roce 1981 v nakladatelství Odeon.", "tgt_summary": "Peter Schlemihl is the title character of an 1814 novella, \"\" (\"Peter Schlemihl's Miraculous Story\"), written in German by exiled French aristocrat Adelbert von Chamisso.", "id": 2276673}
{"src_title": "Leon Chwistek", "tgt_title": "Leon Chwistek", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Leon Chwistek byl syn lékaře Bronisława a koncertní klavíristky a malířky Emilie, rozené Majewské. Dětství strávil v Zakopaném. K okruhu jeho přátel patřili mimo jiné Stanisław Ignacy Witkiewicz, Bronisław Malinowski či Karol Szymanowski. V letech 1903-1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Krakově pod vedením Józefa Mehoffera. Studoval také filozofii a matematiku na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1906 získal doktorát na základě disertační práce o axiomech. Od roku 1906 učil matematiku na gymnáziu Jana III. Sobieskiho v Krakově. V letech 1908-1909 pokračoval ve studiu filozofie na univerzitě v Göttingenu. V roce 1910 navštívil Vídeň, kde ho fascinovaly benátské renesanční malby. V letech 1913-1914 studoval v Paříži kreslení. Tam se poprvé setkal s prací kubistů. V letech 1914–1916 působil jako voják první brigády Polské Legie. V roce 1917 spoluzaložil polskou skupinu „Ekspresjoniści Polscy”, přejmenovanou v roce 1919 na „Formiści“. Chwistek byl vedoucí teoretik této skupiny. Od roku 1922 učil matematiku na Jagellonské univerzitě, kde také v roce 1928 habilitoval. Učil, mimo jiné, na Lvovské univerzitě Jana Kazimierze. Po vypuknutí druhé světové války a sovětské okupaci Lvova zůstal na univerzitě. V červnu 1941, těsně před vstupem německých vojsk, byl evakuován ze Lvova sovětskými silami. Od roku 1941 do roku 1943 žil v Tbilisi, kde učil matematickou analýzu, a v roce 1943 v Moskvě. Byl aktivní v Komunistickém svazu polských vlastenců v SSSR. Zemřel v roce 1944. Jeho žena Olga byla sestrou matematika Hugo Steinhause. Jako logik Chwistek patřil do jisté míry k tzv. Lvovsko-Varšavské škole, založené Kazimierzem Twardowskim. Jeho koncepce logiky (rozšíření teorie logických typů) byla vytvořena v reakci na díla Bertranda Russella a Henri Poincarého. Chwistek byl vedoucí teoretik uměleckého hnutí formismu. V malbě žádal spontánní kreativitu. Byl fascinován městem a jeho dynamikou. Značnou oblibu získal jeho obraz „Šermování“ z roku 1919. V letech 1926–1930 vytvořil portréty asi stovky osobností z akademických a intelektuálních kruhů Krakova. Samostatné výstavy jeho obrazů se konaly v roce 1927 v Krakově a v roce 1934 ve Lvově.", "section_level": 1}], "src_summary": "Leon Chwistek (13. června 1884 Krakov – 20. srpna 1944 Barvicha u Moskvy) byl polský malíř, filosof, matematik a teoretik umění.", "tgt_summary": "Leon Chwistek (Kraków, Austria-Hungary, 13 June 1884 – 20 August 1944, Barvikha near Moscow, Russia) was a Polish avant-garde painter, theoretician of modern art, literary critic, logician, philosopher and mathematician.", "id": 179083}
{"src_title": "Rašíd Ridá", "tgt_title": "Rashid Rida", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Rašíd Ridá se narodil ve vsi al-Kalamún, která leží zhruba 5 km jižně od centra libanonského Tripolisu. Pocházel z velmi zbožné rodiny významných muslimských ulamá, většina členů jeho rodiny byly šejkové. V rodné ovci navštěvoval islámskou základní školu, maktab, ke se naučil číst a recitovat Korán. Nato byl poslán do Rušdího základní národní školy v Tripolisu (\"Rushdiyya National Primary School in Tripoli\"). Tam studoval arabskou gramatiku, matematiku, základy geografie, islámskou víru, islámské rituály, a turečtinu. Školu ovšem po roce opustil, protože většina výuky probíhala v turečtině. Posléze nastoupil do Národní islámské školy v Tripolisu (\"National Islamic School\"), kterou založil šajch Husajn al-Džisr (1845–1909). Zde studoval jak tradiční muslimskou teologii, tak evropské jazyky, matematiku a filosofii. Tady byl poprvé vystaven vlivu písemnictví Muhammada Abdo a Džamáluddína Afgháního, a to prostřednictvím panislámskému a antikolonialistickému časopisu \"al-ʿUrwa al-Wuthká\", který Abdo a Afghání vydávali v Paříži od roku 1884. Tento časopis v něm probudil jeho životní poslání oživit islám. Pokoušel se kontaktovat s Afgháním, který se mezitím přestěhoval do Istanbulu a žil pod dohledem sultanáta Abdulhamida II., tudíž mu jeho dopisy nepřišly. Roku 1894 Abdo krátce navštívil Tripolis a Ridá jej všude doprovázel. Po Afgháního smrti roku 1897 Ridá odešel do Káhiry, aby se spojil s někdejším Afgháního žákem, a sice Muhammadem Abdo. Ridá se stal jeho věrným žákem a následovníkem. V roce 1898 založili časopis \"al-Manár\", který měl šířit jejich reformní myšlenky a současně ideje hnutí Salafíja v Egyptě. Salafíja se odvolávala na \"al-salaf\", praotce islámu, neboť chtěla obnovit Islám zevnitř. Islámské učení omezovala na Korán a sunnu jako jediné směrnice pro život. Hnutí Salafíja je předchůdcem jak dnešního reformního a liberálního pojetí islámu, tak i fundamentalismu a jeho výzev k čerpání ze šaríy. Ridá se po vzoru Afgháního a Abdo zajímal o fungování islámského společenství jako celku, proč umma ve srovnání se Západem upadá. Nabádal proto reformní ulámá, aby následovala Abdo, jeho návrat ke Koránu a sunně, a reinterpretovala islámské prameny v kontextu moderní doby. Nejdříve se v \"al-Manáru\" útočil na konzervativní ulamá, shromážděné kolem Univerzity al-Azhar v Káhiře. Ridá obviňoval duchovní z toho, že podlehli vlivu státu a selhali v obraně a rozvoji islámu. Od 20. letech 20. století Ridá býval stále více radikální a současně konzervativní, varoval před sekularismem a liberálním nacionalismem Západu. Svými postoji se blížil k rigorózní Hanbalovské právní škole ze 9. století, kterou plně rozvinul Ibn Tajmíja (1263–1328) a znovu oživil Muhammad ibn ʿAbd al-Wahhab (1703–1792). Mezi al-Wahhabovy vyznavače patřili i panovníci nově ustavené Saúdské Arábie, kteří Ridu finančně podporovali.", "section_level": 1}, {"title": "Postoj k chalífátu, politická angažovanost.", "content": "Během raných let s Afgháním, Abdo ustoupil od otevřené politiky, ale Ridá často kritizoval osmanské, arabské politiky. Vládu sultána Abdulhamida II. v Sýrii považoval za represivní. V \"al-Manáru\" uveřejnil útočné články ʿAbda al-Rahmána al-Kawákibího proti Abdulhamidovi II. a příspěvky, které vyzývaly k obnově chalífátu pod vedením Arabů. Doufal také, že změněné okolnosti po mladoturecké revoluci roku 1908 mu umožní otevřít školu šířící islámskou propagandu, rok svého života proto strávil v Istanbulu. Nakonec však zamýšlenou školu otevřel v Káhiře, a to až v roce 1912. Mezitím jako člen družení \"Ottoman Decentralization Society\" protestoval proti zpřísnění státního dohledu Turecka nad arabskými provinciemi. Po světové válce, kdy Mustafa Kemal Atatürk zrušil osmanský sultanát a hned nato i chalifát, v \"al-Manáru\" otiskl sérii studií o chalífátu a možnostech jeho obnovení. Ridá účastnil islámských chalífátských kongresů v Mekce a Káhiře v roce 1926, které ovšem nepřinesly nic než jen rozbroje mezi Saúdskou Arábií a Egyptem, pretendenty na vůdce islámského světa. Naposledy se Ridá se účastnil Světového islámského kongresu roku 1931 v Jeruzalému. Ridá jako Sýřan poznamenaný osmanskou vládou měl větší potřebu obhajovat arabský nacionalismus než Íránec Afghání nebo Egypťan Abdo. Uveřejňování příspěvků al-Kawákibího, ale i jeho vlastních, mu dopomohly získat post prezidenta syrského shromáždění, které roku 1920 vyhlásilo krátkodechou nezávislost Syrského arabského království pod vládou Fajsala I. Hášimího. Tato národně emancipační snaha arabského obyvatelstva byla zmařena francouzskými intervenčními vojsky. Ridá pak odcestoval do Ženevy, kde sídlila Společnost národ, aby vznesl protest proti mandátu Francie a Velké Británie okupovat arabská území na Blízkém východě, jak bylo dojednáno na Pařížské mírové konferenci a konferenci v San Remu po první světové válce.", "section_level": 2}, {"title": "Ridá jako inspirace.", "content": "Ridův vliv v posledních letech života značně poklesal. Jeho smrt v roce 1935 vzbudila jen malou pozornost. Přímým dědicem jeho myšlenek byl Hassan al-Banná, který roku 1928 v Egyptě založil Muslimské bratrstvo. Al-Banná obdivoval Ridův islámský aktivismus a jeho striktní interpretaci šaríy. Ridá představoval neobvyklou směs bázlivosti a bojovnosti. Postrádal však charisma jako měli předešlí Afghání a Abdo a následně po něm al-Banná. Jeho práce dnes nepatří k nejčtenějším, nicméně byl základním článkem řetězu islámských aktivistů od Džamáluddína Afgháního a Muhammada Abdo k Hasanovi al-Banná a Sajjidu Qutbovi.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Během svého života napsal mnoho článků do \"al-Manáru\", vedle toho ovšem uveřejňoval i delší práce. Nejvýznamnější jsou:", "section_level": 1}], "src_summary": "Rašíd Ridá či Muhammad Rašíd ibn ʿAlí Ridá (23. října 1865 Sýrie – 22. července 1935 Egypt) byl islámský reformátor, redaktor islámského časopisu \"al-Manár\" (arabsky Maják), a nejvýznamnější žák Muhammada Abdo a Džamáluddína Afgháního. Byl též inspirací pro Hasana al-Banná a Sajjida Qutba.", "tgt_summary": "Muhammad Rashid Rida (; 23 September 1865 or 18 October 1865 – 22 August 1935) was an early Islamic reformer, whose ideas would later influence 20th-century Islamist thinkers in developing a political philosophy of an \"Islamic state\". Rida is said to have been one of the most influential and controversial scholars of his generation and was deeply influenced by the early Salafi Movement and the movement for Islamic Modernism founded in Cairo by Muhammad Abduh. ", "id": 751826}
{"src_title": "Zemětřesení v provincii Šen-si", "tgt_title": "1556 Shaanxi earthquake", "src_document": [{"title": "Zemětřesení.", "content": "Zemětřesení se stalo během vlády císaře Ťia-ťinga dynastie Ming. Moderní odhady založené na geologických údajích přisuzují zemětřesení magnitudo 8 až 8,3 Richterovy škály. I když to bylo nejničivější zemětřesení a pátá nejničivější přírodní katastrofa v lidské historii, byla zaznamenána i zemětřesení s vyšším magnitudem. Následné otřesy pokračovaly několikrát do měsíce dalšího půl roku. Epicentrum leželo v okrese Chua poblíž hory Chua v Šen-si. V čínských historických záznamech byla katastrofa popsána takto: Zemětřesení těžce poškodilo mnoho stél v Kamenném lese. Ze 114 klasických stél Kchaj-čcheng bylo 40 zlomeno. Učenec Čchin Kche-ta zemětřesení přežil a zaznamenal o něm podrobnosti. Jedním z jeho závěrů bylo, že To naznačuje, že mnoho lidí zahynulo, když se snažili utéct ze svých domů, ale mnozí z těch, kteří zůstali uvnitř, přežili. Otřesy snížily výšku Pagody malé divoké husy v Si-anu z 45 metrů na 43,4 metru.", "section_level": 1}, {"title": "Sprašové zemní příbytky.", "content": "V té době miliony lidí žily v uměle vyhloubených sprašových „jeskyních“ na svazích v oblasti Sprašové plošiny. Spraš je úlomkovitá usazená hornina navátá větrem. Měkká sprašová hornina se v oblasti usazovala po miliony let díky větru přinášejícímu prach z pouště Gobi. Spraš je velmi náchylná k větrné a vodní erozi. Sprašová plošina pokrývá skoro celé provincie Šan-si, Šen-si a Kan-su a části dalších. Většina obyvatel žila v tzv. Jao-tung obydlích právě na sprašových svazích. To byl hlavní důvod obrovského počtu obětí. Zemětřesení způsobilo sesuvy půdy, které „jeskyně“ zasypaly.", "section_level": 1}, {"title": "Škody.", "content": "V současnosti je prakticky nemožné vyčíslit hmotné škody. Počet obětí je tradičně udáván jako 830 000. Hmotná škoda byla obrovská – celá oblast vnitřní Číny byla zničena a odhadem 60 % populace v oblasti zahynulo. Škody lze přirovnat pouze ke škodám způsobeným výbuchem atomové bomby (samozřejmě bez radioaktivity ap.).", "section_level": 1}, {"title": "Srovnání.", "content": "Zemětřesení v Šen-si v roce 1556 nebylo nejhorší katastrofou v čínských dějinách. Např. během tzv. Tří let přírodních katastrof (1959 až 1961) zemřely desítky milionů Číňanů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zemětřesení v provincii Šen-si (嘉靖大地震, pinyin: Jiājìng dà dìzhèn) je doposud nejničivější zaznamenané zemětřesení v lidské historii, zemřelo při něm přibližně 830 000 lidí. Proběhlo ráno 23. ledna 1556 v provincii Šen-si (陕西) v Číně. Zemětřesením bylo postiženo více než devadesát sedm okresů v provinciích Šen-si (陕西), Šan-si (山西), Che-nan (河南), Kan-su (甘肃), Che-pej (河北), Šan-tung (山东), Chu-pej (湖北), Chu-nan (湖南), Ťiang-su (江苏) a An-chuej (安徽). Byl zničen 800km pás země a v některých okresech bylo zabito až 60 % obyvatel. Většina lidí v té době žila v zemních obydlích vyhloubených v sprašových svazích. Mnohá z těchto obydlí se během katastrofy sesula.", "tgt_summary": "The 1556 Shaanxi earthquake, or Huaxian earthquake (), or Jiajing earthquake (), is the deadliest earthquake in recorded history: according to imperial records approximately 830,000 people lost their lives. ", "id": 596848}
{"src_title": "Breguet 19", "tgt_title": "Bréguet 19", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Breguet 19 byl navržen jako nástupce velmi úspěšného lehkého bombardéru Breguet 14 z 1. světové války. Původně byl představen s experimentálním šestnáctiválcovým motorem Bugatti složeným ze dvou osmiválcových motorů Bugatti s celkovým výkonem 450 k (335 kW), který poháněl čtyřlistou vrtuli. Takto byl letoun představen (ve fázi prototypu) i na 7. pařížském aerosalonu v listopadu 1921. Nový letoun poprvé vzlétnul v březnu 1922, ale již s řadovým motorem Renault 12Kb o výkonu 336 kW (450 k). Prvních 11 ověřovacích prototypů letounů Breguet 19 bylo během intenzivních zkoušek osazeno celou řadou různých motorů. Po zkouškách byl letoun Breguet 19 objednán v září 1923 francouzským vojenským letectvem, kdy byla zahájena i hromadná výroba. Charakteristickým znakem letounů Breguet bylo rozsáhlé použití duralu při konstrukci letounů namísto dřeva a oceli. Ve své době byl rychlejší než jakýkoliv jiný soudobý bombardér a v rychlosti překonával i některé soudobé stíhačky. Proto byl o letoun zájem po celém světě, který byl ještě posílen jeho úspěchy v leteckých soutěžích.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Letoun byl koncipován jako dvouplošník, přesněji jako „jednoapůlplošník“ (neboli tzv. sesqiplán), protože spodní křídlo bylo podstatně menší než horní křídlo. Křídla byla dvounosníková s duralovou konstrukcí a žebry, které pokrýval plátěný potah. Podobně byly koncipovány i ocasní plochy. Trup měl oválný průřez a kostru z duralových trubek. Přední část trupu až k zadnímu kokpitu byla potažena duralovými plechy. Zadní část letounu a křídla byla potažena leteckým plátnem. Letoun měl pevný podvozek letounu záďového typu s průběžnou osou kol a lanovým vyztužením. Posádka byla dvoučlenná. Tvořil ji pilot a pozorovatel/bombometčík, kteří seděli za sebou v tandemovém uspořádání v otevřených kokpitech se zdvojeným řízením. Pilot seděl přímo pod vykrojením v odtokové hraně horního křídla. Letouny měly nádrž na 365 l paliva v trupu. Letoun měl dřevěnou vrtuli, kterou poháněly rozličné motory. Většinou se jednalo o vodou chlazené dvanáctiválcové motory: Letoun byl vyzbrojen pevným synchronizovaným kulometem Vickers ráže 7,7 mm střílejícím dopředu, který ovládal pilot. Pozorovatel ovládal pohyblivý zdvojený kulomet Lewis ráže 7,7 mm. Občas byl montován i čtvrtý kulomet, který obsluhoval pozorovatel, a který střílel dolů skrz otvor v trupu. Noční stíhací varianta CN2 byla osazena dvojicí kulometů střílejících dopředu ovládaných pilotem. Bombardovací varianta mohla nést až 472 kg bomb pod trupem nebo ve svislé pumovnici (pro malé bomby do hmotnosti 50 kg). Průzkumná varianta mohla nést až 12 bomb o hmotnosti 10 kg. Tato varianta mohla být po vymontování kamer použita jako běžný bombardér. Všechny varianty byly osazeny radiostanicí.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Francie.", "content": "Francouzské letectvo používalo první letouny Breguet 19 A2 od podzimu 1924, verzi B2 od června 1926 a poté i noční stíhací verzi CN2. Na konci 20. let a na počátku 30. let 20. století se jednalo o nejpočetnější francouzský bojový letoun. Francouzské letectvo obdrželo kolem 2 000 strojů, které byly téměř rovnoměrně rozděleny mezi průzkumnou a bombardovací verzi. I když musely být na počátku služby těchto letounů podniknuty určité konstrukční úpravy, prokázaly letouny francouzskému letectvu vynikající služby. Zúčastnily se bojových akcí proti povstalcům v Sýrii a Maroku. Mnoho let tvořily i páteř bombardovacích a průzkumných jednotek ve vlastní Francii. Dokonce u 4 eskader sloužily v roli nočního stíhacího letounu. V roce 1933 bylo ve Francii ve službě ještě 230 letounů Breguet 19 A2, 28 letounů Breguet 19 B2 a 40 letounů Breguet 19 CN2. V kontinentální Francii začaly být letouny stahovány ze služby na počátku 30. let 20. století. Poslední letoun CN2 byl stažen ze služby v roce 1935. Ale až do roku 1938 byly letouny stále používány při službě v koloniích na Středním východě a v severní Africe, kde byly používány při potlačování místních povstání.", "section_level": 2}, {"title": "Jugoslávie.", "content": "Většina z jugoslávských strojů byla zničena při útoku vojsk Osy na zemi. Asi 40 strojů dostala ustašovská vláda v Chorvatsku, která je používala při akcích proti partyzánům.", "section_level": 2}, {"title": "Španělsko.", "content": "Španělsko poprvé použilo letouny proti povstalcům v Maroku, poté byly využity na obou stranách ve španělské občanské válce, ačkoliv byly již zastaralé. Breguet 19 tvořil základní vybavení španělských bombardovacích a průzkumných jednotek. V červenci 1936 jich bylo méně než sto ve službě u španělského republikánského letectva. Během občanské války byly aktivně používány v roli bombardérů, a to hlavně na republikánské straně. V roce 1936 koupili nacionalisté dalších 20 strojů od Polska. S příchodem moderních stíhacích letounů utrpěly letouny Br.19 mnoho ztrát a po roce 1937 začaly být stahovány z frontové služby. Republikáni ztratili 28 a nacionalisté 10 letounů (včetně 2 republikánských a 1 nacionalistického, které dezertovaly k opačné straně). Letouny zůstaly ve službě u cvičných jednotek až do roku 1940.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "Br.19.01 Br.19.02 až 011 Br.19 A2 Br.19 B2 Br.19 CN2 Br.19 GR (\"Grand Raid\") Br.19 TR Bidon Br.19 TF Super Bidon Br.19 ter Br.19.7 Br.19.8 Br.19.9 Br.19.10 Br.19 hydro (nebo Breguet 19 seaplane) Byly vyvinuty i některé civilní varianty letounu Breguet 19, jako například Br.19T, Br.19T bis a Br.19 Limousine (pro 6 cestujících se silnějším trupem), ale nikdy nebyly sériově stavěny. Další varianty pro cestující s úplně přestavěným trupem nesly označení: Tyto letouny byly používány v omezených počtech ve Francii a Španělsku. Celkově bylo postaveno více než 2 000 Breguetů 19 ve Francii. Dalších asi 700 letounů bylo postaveno licenčně španělskou společností CASA, belgickou společností SABCA a v jugoslávské továrně v Kraljevu.", "section_level": 1}, {"title": "Letecké rekordy.", "content": "Jak standardní, tak i upravené letouny byly použity pro překonání řady leteckých rekordů. Prvním byl samotný prototyp letounu Br.19, který vyhrál rychlostní soutěž vojenských letadel v Madridu 17. února 1923. 12. března 1923 také vytvořil mezinárodní výškový rekord, když dosáhl výšky 5 992 m (12 660 stop) s nákladem 500 kg (1 100 liber). Tento letoun později koupila španělská vláda. Mnoho posádek také podniklo s letouny Breguet 19 dálkové lety. V únoru 1925 letěl Edmond Thieffry z Bruselu do města Leopoldville ve střední Africe, což byla vzdálenost 8 900 km. Dva letouny Br.19 A2 byly zakoupeny japonskými novinami Asahi Shimbun a osazeny dalšími palivovými nádržemi. S těmito letouny letěli H. Abe a K. Kawachi na trase Tokio-Paříž-Londýn v červenci 1925 na vzdálenost 13 800 km. Mezi 27. srpnem a 25. zářím 1926 letěla polská posádka na trase Varšava – Tokio (10 300 km) a zpět na upraveném letounu Br.19 A2, a to navzdory skutečnosti, že si poškodila jedno ze spodních křídel během cesty. Mezi roky 1927 a 1930 se rumunské, jugoslávské a polské Br.19 zúčastnily leteckých závodů států Malé dohody. Breguety 19 GR a TR ustanovily několik světových leteckých rekordů, většinou v délce doletu a délky letu bez přerušení. Sérii těchto rekordů odstartoval Arrachart a Lemaitre svým 3 166 km dlouhým letem z Paříže do Villa Cisneros na Západní Sahaře. Let se uskutečnil 2. −3. února 1925 a trval 24,5 hodin. 14. – 15. července 1926 ustanovili nový rekord Girier a Dordilly letem dlouhým 4 716 km z Paříže do Omsku. Překonali je Challe a Weiser 31. srpna – 1. září 1926 letem dlouhým 5 174 km a Costes a Rignot 28. října 1926 letem dlouhým 5 450 km. Od 10. října 1927 do 14. dubna 1928 podnikli Costes a Le Brix let letounem Br.19 GR (pojmenovaným \"Nungesser-Coli\") cestu kolem světa o délce 57 000 km, ačkoliv mezi městy San Grancisco a Tokio byli přepraveni lodí. Verze Super Bidon byla postavena speciálně pro transatlantické lety. Letoun byl pojmenován „Point d'Interrogation“. Letci Dieudonne Costes a Maurice Bellonte ustanovili rekord v nepřerušeném letu na nejdelší vzdálenost o délce 7 905 km ve dnech 27. – 29. září 1929 na tomto letounu. 1. – 2. září 1930 pak letěli z Paříže do New Yorku na trase dlouhé 6 200 km, čímž uskutečnili první let přes severní Atlantik z východu na západ letounem těžším než vzduch. Druhý letoun Super Bidon, španělský „Cuatro Vientos“, zmizel někde nad Mexikem i s posádkou, kterou tvořili M. Barberan a J. Collar Serra poté, co uskutečnil transatlantický let ze Sevilly na Kubu ve dnech 10. – 11. června 1933.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Br.19 A2).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „Encyklopedie letadel světa“\".", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "Argentina Belgie Bolívie Brazílie Čínská republika Francie Nezávislý stát Chorvatsko Japonsko Království Jugoslávie Jugoslávie Persie Polsko Rumunsko Sovětský svaz Spojené království Španělské království a Druhá španělská republika Uruguay Venezuela", "section_level": 1}], "src_summary": "Breguet 19 (označovaný také Breguet XIX, Br.19 nebo Bre.19) byl lehký bombardér, průzkumný letoun a letoun určený pro rekordní lety na dlouhé vzdálenosti, který byl navržen a stavěn francouzským leteckým výrobcem Breguet.", "tgt_summary": "The Breguet 19 (Breguet XIX, Br.19 or Bre.19) was a light bomber and reconnaissance aircraft, also used for long-distance flights, designed by the French Breguet company and produced from 1924.", "id": 1092463}
{"src_title": "Max Ophüls", "tgt_title": "Max Ophüls", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a začátky kariéry.", "content": "Max Ophüls se narodil v Saarbrückenu v Německu jako syn židovského výrobce textilu Leopolda Oppenheimera a jeho manželky Heleny. V době, kdy začínal v divadle začal používat pseudonym Ophüls a to i přesto, že jeho rodiče s tím nesouhlasili. Zpočátku začínal v divadle v roce 1919 jako herec. Dokonce hrál i v divadle v Cáchách a to od roku 1921 do roku 1923. Poté začal pracovat jako divadelní režisér v Městském divadle v Dortmundu. V roce 1926 pracoval i ve Vídni. Účinkoval nejen po celém Německu, ale i v přilehlých zemích. Svůj první film režíroval v roce 1931 a jednalo se o krátkometrážní komedii. Mezi jeho nejvíce uznávané filmy z této doby patří \"Liebelei\" (1933). Ve Vídni se seznámil s herečkou Hilde Wall, kterou si v roce 1926 vzal. S ní měl jediného syna, Marcela Ophülse, který se později stal režisérem Oscarových dokumentárních filmů.", "section_level": 2}, {"title": "Exil a poválečná kariéra.", "content": "Po požáru Říšského sněmu uprchl z Německa do Francie ze strachu před nacisty. V roce 1938 se oficiálně stal francouzským občanem. Po tom, co Francii začali dobývat Němci, znovu se rozhodl cestovat, tentokrát přes Švýcarsko do Itálie a následně po moři do Spojených států. V roce 1941 se skutečně do USA dostal a stal se režisérem v Hollywoodu, kam mu pomohl jeho dlouholetý fanoušek a režisér Preston Sturges. Jeho nejuznávanější americký film je \"Dopis od neznámé ženy\" (1948). O dva roky později, tedy roku 1950, se ale vrátil do Evropy, konkrétně do Francie. Zemřel v roce 1957 v Hamburku, kdy mu bylo 54 let. V té době natáčel film, který za něj nakonec dokončil Jacques Becker. Příčinou jeho úmrtí bylo revma. Dle jeho přání byl ale pohřben ve Francii.", "section_level": 2}], "src_summary": "Maximilian Oppenheimer (6. května 1902, Saarbrücken − 26. března 1957, Hamburk), známý jako Max Ophüls, byl německý filmový režisér, který účinkoval v Německu, Francii i USA. Natočil téměř 30 filmů, přičemž ty poslední jsou nejznámější: \"La Ronde\" (1950), \"Le Plaisir\" (1952), nebo \"Lola Montes\" (1955). Podle tohoto režiséra je pojmenován i filmový festival: \"Max Ophüls Preis.\"", "tgt_summary": "Maximillian Oppenheimer (; 6 May 1902 – 26 March 1957), known as Max Ophüls (; ), was a German-born film director who worked in Germany (1931–1933), France (1933–1940 and 1950–1957), and the United States (1947–1950). He made nearly 30 films, the latter ones being especially notable: \"La Ronde\" (1950), \"Le Plaisir\" (1952), \"The Earrings of Madame de...\" (1953) and \"Lola Montès\" (1955). He was credited as Max Opuls on several of his American films, including \"The Reckless Moment\", \"Caught\", \"Letter from an Unknown Woman\", and \"The Exile\". The annual Filmfestival Max Ophüls Preis in Saarbrücken is named after him.", "id": 1782128}
{"src_title": "Office Open XML", "tgt_title": "Office Open XML", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Formát Office Open XML je soubor ZIP, který v sobě obsahuje XML a další potřebné soubory. Výsledkem jsou tak menší soubory, než byly původní binární soubory, které byly vytvářeny předchozími verzemi kancelářského balíku Microsoft Office. Hlavním cílem zavedení formátu bylo především zajištění splnění podmínek standardizačního procesu a úplná zpětná kompatibilita s doposud existujícími dokumenty, které uživatelé nadále používají, nebo je mají archivované, včetně plné podpory všech jejich rozšiřujících vlastností.", "section_level": 1}, {"title": "Dokumentace.", "content": "Seznam oficiální dokumentace ke specifikaci:", "section_level": 1}, {"title": "Části specifikace.", "content": "Specifikace je rozdělena do několika částí.", "section_level": 1}, {"title": "Open Packaging Conventions (OPC).", "content": "Popisuje vnitřní strukturu archívu ZIP, který obsahuje dokument. Základním prvkem jsou soubory s příponou.rels, které udržují informace o vztazích mezi ostatními soubory. Příkladem může být vztah mezi sešitem v tabulkovém kalkulátoru a listy, které sdružuje. Pomocí OPC lze vytvářet i vlastní formáty, protože se jedná o obecnou specifikaci. K obsahu dokumentu lze přistupovat dvěma způsoby – s využitím OPC nebo přes adresářovou strukturu archivu.", "section_level": 2}, {"title": "WordProcessingML.", "content": "Struktura vychází ze schématu \"body\" – \"paragraph\" – \"run\". Tělo dokumentu je děleno na odstavce (text, obrázek, tabulka,...) a tyto části jsou dělené na tzv. \"runs\". Zjednodušeně řečeno, \"run\" nastavuje formátování informace. Všechny textové informace, které se mají zobrazit uživateli, jsou umístěny vždy v elementu .", "section_level": 2}, {"title": "SpreadsheetML.", "content": "Dokument tabulkového kalkulátoru se nazývá sešit (\"workbook\") a skládá se s listů (\"sheet\"). Sešit i listy jsou umístěny v samostatných souborech, typicky workbook.xml, sheet1.xml, sheet2.xml,... Velmi specifické je ukládání textové informace v tabulkách. Existují dva způsoby – inlinestring nebo sharedstring. Inlinestring ukládá informace přímo v buňce tabulky. Tento způsob je v podstatě identický s html. Sharedstring ukládá texty do samostatného souboru, který je sdílený pro všechny listy a každý textový obsah buňky je v něm unikátní. Buňky se pak odkazují na hodnotu v tomto seznamu.", "section_level": 2}, {"title": "PresentationML.", "content": "Obsah dokumentu s prezentací se dělí na snímky (slide), jejich obsah a animace. Každý snímek je opět uložen v samostatném XML souboru. To samé platí např. i pro poznámky ke snímkům.", "section_level": 2}, {"title": "DrawingML.", "content": "DrawingML popisuje vektorovou grafiku, která se používá v rámci WordProcessingML, SpreadsheetML a PresentationML. Kromě DrawingML se pro vektorovou grafiku používá i VML, které má být nahrazeno právě DrawingML.", "section_level": 2}, {"title": "ISO/IEC 29500.", "content": "Během standardizace u ISO došlo k několika podstatným změnám ve standardu ECMA-376 na základě požadavků národních standardizačních institutů. V České republice se problematikou standardizace dokumentů zabývá ÚNMZ. Nejdůležitější přijatou změnou bylo vydefinování dvou typů dokumentů, podobně jako u XHTML, Strict a Transitional. Verze Strict neobsahuje žádné elementy, které jsou zatížené zpětnou kompatibilitou směrem ke starším dokumentovým formátům. Verze Transitional pak může obsahovat elementy, které jsou pro zpětnou kompatibilitu nezbytné. Tyto verze byly schváleny jako samostatné části standardu ISO pod číslem ISO/IEC 29500. Ve standardu se přímo uvádí, že verze Transitional slouží jen pro přechodné období a nedoporučuje se používat pro vytváření dalších nových dokumentů.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika a kontroverze.", "content": "Formát Office Open XML byl schválen v režimu fast-track Joint Technical Committee 1 ISO a IEC v dubnu 2008, což vyvolalo vlnu kontroverze a rozhořčení s diskuzí o specifikaci a standardizačním procesua jeho neregulérností. Společnost IBM (která podporovala OpenDocument formát, tj. ODF) opustila standardizační komisi s tím, že dovoluje dominantním společnostem, jako je společnost Microsoft, mít neoprávněný vliv. Společnost Microsoft byla ve zmíněném článku obviněna z kooptace procesu normalizace tím, že se opřela o jisté země, aby zajistila, že bude mít k dispozici dostatek hlasů v ISO pro schválení OOXML, ačkoli neuvádí přesně, kdo obvinil společnost Microsoft. Ve stručnosti lze konstatovat, že firma Microsoft využila svého vlivu na to, aby schválení standardu OOXML proběhlo v režimu schvalování, který pro takovou situaci nebyl určen. Tento režim nebyl určen pro schválení proprietárního standardu jedné firmy, nýbrž pro rychlé schválení nějakého široce přijímaného nekontroverzního de-fakto standardu. Tím Microsoft dosáhl stavu, kdy se sice ke všem připomínkám musel vyjádřit, ale nemusel na ně nijak reagovat, ani je vypořádat a ani zapracovat do předkládaného standardu a po jeho vyjádření byl OOXML automaticky schválen (bez možnosti jakéhokoliv odvolání či nápravného opatření). Richard Stallman z Free Software Foundation oznámil, že „Společnost Microsoft nabízí bezplatnou patentovou licenci pro OOXML za podmínek, které neumožňují bezplatné implementace“. Dále bylo předkladatelům nového návrh vyčítáno, že předlohou pro tento formát byl původně uzavřený formát pro dokumenty kancelářské balíku Microsoft Office. Obavy byly zejména ohledně technologické neutrality navrženého standardu. Jako vedlejším efekt potom byla možná nekompatibilita některých atributů (např. formátu data a času či barevných kódů) s již existujícími standardy ISO. Mezi specifické odlišnosti jednotlivých formátu patří zejména tyto oblasti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Office Open XML (OOXML) je specifikace pro souborový formát na ukládání dokumentů kancelářských balíků jako textových dokumentů, tabulek či prezentací. Formát byl navržen společností Microsoft a poprvé byl použit v Microsoft Office 2007. Finální specifikace byla vytvořena pod hlavičkou sdružení ECMA v rámci pracovní skupiny TC45, jejímiž členy jsou například také společnosti a organizace, mezi které patří: Apple, Barclays Capital, BP, Britská knihovna, Essilor, Intel, Microsoft, NextPage, Novell, Statoil, Toshiba a Knihovna kongresu USA. Tento standard dostal označení ECMA-376. Schvalování vyvolalo kontroverze.", "tgt_summary": "Office Open XML (also informally known as OOXML or Microsoft Open XML (MOX)) is a zipped, XML-based file format developed by Microsoft for representing spreadsheets, charts, presentations and word processing documents. The format was initially standardized by Ecma (as ECMA-376), and by the ISO and IEC (as ISO/IEC 29500) in later versions. ", "id": 956262}
{"src_title": "Bartholomeus Spranger", "tgt_title": "Bartholomeus Spranger", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Bartholomeus Spranger se narodil v rodině antverpského obchodníka Joachima Sprangera a Anny Roelants, s níž měl další dva syny, Quirina a Matyáše, a dceru Annu. Jako dvanáctiletý vstoupil do dílny otcova přítele Jana Mandijna (1500?–1560?), který navazoval na tvorbu Hieronyma Bosche. Po jeho smrti Spranger několik měsíců pracoval u krajináře Franse Mostaerta (1528–1560), aby nakonec vstoupil do učení ke Cornelisi van Dalem (1530/1535–1573/1576). Van Dalemův způsob malby byl ovlivněn pracemi Pietera Brueghela staršího (1525/1530–1569) a dobovým italským manýrizmem. Spranger v jeho dílně pracoval až do začátku roku 1565. Ovlivnily ho i kresby Jacoba Wickrama, se kterým na jaře 1565 odcestoval do Paříže, aby ještě téhož roku zamířil přes Lyon do Milána. Na jaře následujícího roku odešel do Parmy, kde několik měsíců pracoval s Bernardinem Gattim (1493?–1575) a jeho synem na freskách v kopuli chrámu Santa Maria della Steccata. Ale ještě v roce 1566 odešel do Říma, kde si ho všiml Giulio Clovio (1498–1578), poslední velký miniaturista působící ve službách kardinála Alessandra Farnese. Kardinál Sprangera ubytoval ve svém římském paláci Cancellaria, kde pracoval pod Cloviovou patronací. Avšak neméně významné bylo pro Sprangera římské setkání s Hansem Speckaertem, během kterého se zdokonalil v kresebné kompozici. V roce 1570 vstoupil do služeb papeže Pia V. jako „papežův malíř“. Po papežově smrti (1572) Spranger namaloval několik obrazů pro římské kostely. Jeho nezávislý umělecký projev upoutal Giovanniho da Bolognu, zvaného Giambologna (1529–1608), který jej doporučil, spolu s Hansem Montem (1542/1545–po 1582), císaři Maxmiliánu II. Oba společně pracovali na štukové a malířské výzdobě loveckého zámku Neugebäude u Vídně. Vzhledem k císařově smrti (1576) zůstala výzdoba zámku nedokončená. Na pokyn barona Wolfganga Rumpfa von Wielroo, nejvyššího komořího císaře Rudolfa II., Spranger nakonec odcestoval do Prahy (1580), kde ho následujícího roku císař jmenoval dvorním malířem. Brzy poté se oženil s Christinou, dcerou pražského zlatníka Mikuláše Müllera. V roce 1582 odjel Spranger se svou manželkou do Augsburgu, kam odcestoval císař s doprovodem, aby se zúčastnil říšského sněmu. Při návratu se Spranger zastavil ve Vídni, aby v císařském Hofburgu freskami vyzdobil několik místností. V Praze se natrvalo usadil v roce 1584, kdy vstoupil do Staroměstského malířského cechu. Po smrti svého tchána (1588) Spranger zdědil značný majetek. Vzhledem k důvěrnému přátelství s Rudolfem II. ho v roce 1588 císař povýšil do šlechtického stavu. V roce 1593 se Spranger stal měšťanem Menšího města pražského a o dva roky později mu císař vylepšil jeho erb a opětovně ho povýšil do šlechtického stavu s přídomkem – van dem Schilde. Ještě před rokem 1598 do Prahy přicestovali i Sprangerovi sourozenci – Quirin, Matyáš a Anna – aby se zde stali malostranskými měšťany. Hluboce však malíře zasáhla smrt manželky (1600), což se projevilo přerušením práce na malířských objednávkách. Nakonec se Spranger vydal na cestu přes Drážďany a Kolín nad Rýnem do rodného Amsterodamu (1602). Konečnou zastávkou v Holandsku byl Haarlem, kde se setkal Karlem van Manderem (1548–1606), který se později stal autorem malířova životopisu. Byl přijat v Haarlemské akademii, k jejímž zakladatelům, vedle van Mandera, patřil i Hendrik Goltzius (1558–1617) a Cornelis Cornelisz van Haarlem (1562–1638). Po návratu do Prahy si císař Sprangera natolik vážil, že mu dovolil malovat i v ateliéru, který si malíř zařídil ve svém malostranském domě (dnes Thunovská 19). Snad v něm maloval ještě v den své smrt (27. září 1611). Byl pohřben do hrobky v kapli sv. Matěje v dnes již zaniklém malostranském kostele sv. Jana Křtitele. V tomto kostele byli pohřbeni i Joseph Heintz (1609) a Hans von Aachen (1615).", "section_level": 1}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Sprangerovo celoživotní dílo ovlivnil zejména jeho pobyt v Římě, kde se inspiroval díly Parmigianina a bratří Zuccariů. Vedle portrétů se věnoval alegorické, mytologické a náboženské malbě, včetně epitafů věnovaných významným osobnostem. Na rozdíl od ostatních rudolfínských malířů se věnoval i freskové malbě. Italská zkušenost se ve Sprangerově malbě projevila dynamickou kompozicí postav ve vířivém pohybu a zářivou barveností, s převahou žluté a červené barvy, a s jemnými odstíny modře a zeleně. Nové tvůrčí podněty se v jeho malbě objevily s příchodem protobarokních malířů, Hanse von Aachen a Josepha Heintze staršího, na císařský dvůr v Praze. Tyto podněty Spranger přetvořil ve vlastní styl zřejmý v dílech z 90. let 16. století. Další změnu vidíme v pozdním období jeho tvorby, kdy opustil přísnou eleganci postav a na odiv vystavil caravaggiovský temnosvit s převahou hnědých odstínů.", "section_level": 1}, {"title": "Fresky.", "content": "V roce 1566 byl Bartholomeus Spranger krátce pomocníkem Bernadrina Gaddiho při dokončování fresky v kopuli kostela Santa Maria della Steccata v Parmě. Odtud pochází jeho znalost techniky klasické fresky malované na vlhkou omítku, kterou následně využil při malířské a sochařské výzdobě pozdně renesanční vily kardinála Alessandra Farnese v Caprarole poblíž Říma. Náměty fresek inspirované básníkem Annibalem Caro namaloval Taddeo Zuccari a jeho bratr Federico Zuccari. Spolupráce s oběma bratry Zuccariovými byla tou nejlepší školou, které se Sprangerovi v Itálii dostalo. Již jako samostatný umělec byl Spranger v roce 1575, spolu se sochařem Hansem Montem, pověřen freskovou výzdobou letohrádku Neugebäude v císařské bažantnici na okraji Vídně. Do Vídně se ještě vrátil v roce 1602, kdy freskami vyzdobil několik komnat v Hofburgu. V té době však těžiště jeho tvorby bylo již v císařské Praze. Dokládá to Sprangerova freska v Bílé věži Pražského hradu (po 1585). Představuje \"Herma a Athénu\" (Hermathenu) jako alegorii moudrosti, výmluvnosti a bdělosti. Pro katedrálu sv. Víta v Praze Spranger namaloval fresku \"Nanebevzetí Panny Marie\" (1593), která byla později přenesena na dřevěnou desku a dnes se nachází v Nové arcibiskupské kapli (tzv. kaple probošta Hory). V její horní polovině malíř vyobrazil Pannu Marii jako Immaculatu, v dolní části namaloval apoštoly, přičemž jejich kompozici čerpal z dřevořezu Dürerových Velkých Pašijí. A podobně jako Dürer, i Spranger propůjčil svou tvář apoštolovi nesoucímu svíci.", "section_level": 2}, {"title": "Obrazy a epitafy.", "content": "Již během římského pobytu převažovaly v umělcově tvorbě obrázky nočních krajin, které upoutaly pozornost jak Giulia Clovia, tak i papeže Pia V., jenž si u Sprangera objednal obrazy s námětem pašijového cyklu. Získané italské zkušenosti Spranger definitivně zhodnotil v obraze \"Zmrtvýchvstání Krista\" (asi 1576, Strahovská obrazárna, Praha). K tomuto námětu se o několik let později vrátil v \"Epitafu Mikuláše Pycklera\". Epitaf s klečící postavou zemřelého slezského hraběte objednal jeho bratr pro katedrálu sv. Víta v Praze (dnes v katedrální Schwarzenberské kapli). Okolo roku 1588 Spranger namaloval další obraz s obdobným námětem a to \"Epitaf Michaela Peterleho\", knihtiskaře a iluminátora z Annabergu, bydlícího ve stejné ulici jako Spranger. Byl umístěn v kostele sv. Štěpána v Praze (dnes v depozitáři). Vliv Hanse von Aachen a Josepha Heintze staršího se projevil v \"Epitafu pražského zlatníka Mikuláše Müllera\" (počátek 90. let 16. století, Národní galerie, Praha), který Spranger považoval za jedno ze svých nejlepších děl. Pod vzkříšeným Kristem je vyobrazen Mikuláš Müller s manželkou Julianou a třemi dětmi, Mikulášem, Christinou (Sprangerova manželka) a neznámou dívkou. V 80. letech 16. století vznikl cyklus mytologických obrazů pro Rudolfa II., v nichž se postavy vyznačovaly rafinovaným držením těla, jak patrno v \"Herkulovi, Déianeiře a kentauru Nessovi\", zatímco postavy umístěné v krajině se vyznačovaly vertikalizací dobře patrnou v obraze \"Salmakis a Hermafrodítos\" (oba Uměleckohistorické muzeu, Vídeň). S Aachenovým poučením připadla ve Sprangerových obrazech z té doby významnější prostorová úloha světlu doložitelná v cyklu Venušiných dobrodružství. Postavy v něm nabývají až sošné podoby, dobře patrné v obraze \"Venuše a Adonis\" (Uměleckohistorické muzeu, Vídeň). V nevelké \"Alegorii na vládu Rudolfa II.\" (asi 1592, Uměleckohistorické muzeum, Vídeň) barevnost i figurální kompozice navazovala na obrazy z poloviny 70. let, zatímco z téhož období pocházející obraz \"Alegorie Moudrosti\" (Uměleckohistorické muzeum, Vídeň) vykazovala styl malby navazující na Mülerův epitaf z 90. let 16. století. Na přelomu století Spranger upustil od malby elegantních postav z Venušina cyklu a nahradil je neobvyklými ikonografickými motivy s moralizujícím obsahem, jak to dokládá obraz \"Alegorie osudu sochaře Hanse Monta\" (1607, Obrazárna Pražského hradu) nebo \"Alegorie na turecké války\" (asi 1610, česká soukromá sbírka). Obraz připomínající turecké války vyniká ponurostí, kterou malíř chtěl vyjádřit dramata blížícího se nového evropského konfliktu. Jako malíře portrétů Sprangera známe především z jeho epitafů. Vlastní portréty dokládají, že k zobrazené osobě měl malíř hlubší vztah. Vedle jeho autoportrétu je \"Podobizna Zdeňka Vojtěcha Popela I. knížete z Lobkowicz\" (1598–1603, Lobkowiczký palác na Pražském hradě) tím nejlepším z portrétní tvorby v období rudolfínského manýrizmu.", "section_level": 2}, {"title": "Kresby.", "content": "Období 1570–1572, kdy Spranger působil v papežových službách, mělo pro malířovu techniku kresby velký význam. Papežovu objednávku pašijového cyklu předcházelo posouzení dvanácti přípravných kreseb křídou a uhlem na modrém papíře. Ve vídeňské Albertině se však dochovaly jen dvě z nich. Spranger se v nich představuje jako Parmigianinův následovník. Některé malířovy kresby z 80. let převedl do podoby grafických listů Hendrick Goltzius tak působivě, že svou kompozicí, zahrnující i několik desítek postav, se staly vzorem mladším umělcům. Později však Spranger ve svých kresbách redukuje počet postav. Pozdní malířovy kresby se vyznačovaly omezením perokresby a význam spočíval v jejím lavírování a bělobě, čímž dosahoval modelace a sjednocení tvarů.", "section_level": 2}, {"title": "Grafika.", "content": "Především Sprangerovy kresby byly natolik podnětné, že iniciovaly zájem o reprodukování jeho děl. Počínaje Cornelisem Cortem, který ryl podle Sprangera již v roce 1573, a Johannem Sadelerem v roce 1581, kdy pracoval v Antverpách, se malířovy předlohy rozšířily po Evropě v Goltziusových grafikách. Grafický list \"Svatba Amora a Psyché\" patří k nejambicióznějším projektům kresby a grafiky závěru 16. století, ve kterém Spranger (kresba) a Goltzius (rytec) prokázali své umělecké kvality. Ty měly význam pro formování malby pozdního manýrismu. Od roku 1597 vytvářel podle Sprangera grafické listy i Aegidius Sadeler, který v letech 1608 až 1612 bydlel ve Sprangerově domě. Aegidius Sadeler tak měl k dispozici široký výběr z jeho děl. Na rozdíl od Goltzia však Sadeler šířeji využil kontrastu tmavých stínů a osvětlených partií, čímž dosáhl dojmu trojrozměrnosti. Dokladem přátelství Sprangera s rytcem Sadelerem je rytina, v níž Spranger „zveřejnil“ svůj zármutek nad ztrátou manželky. Kompozičně i významově je list rozdělen na dvě poloviny. Vpravo je věnován zesnulé manželce, vlevo zarmoucenému Sprangerovi. Obě části spojují postavy Smrti a Chrona, který zabraňuje Smrti zabodnout předčasně šíp do malířova srdce. Asi roku 1607 vznikl nejvýznamnější grafický list, ve kterém Sadeler zachytil perspektivní pohled do interiéru Vladislavského sálu na Pražském hradě. Mědiryt dokumentoval bohatý společensko-politický život rudolfínského dvora. Přibližně ze stejné doby pocházejí i grafická díla Jana Müllera a Lucase Kiliana napodobující šerosvit Sprangerových obrazů. A byl to především Lucas Kilian, kdo v prvních desetiletích 17. století hojně ryl podle Strangerových a Heintzových předloh.", "section_level": 2}, {"title": "Sochařství.", "content": "Spranger se se sochařskou dekorací seznámil již během svého italského pobytu. Významných podnětů se mu dostalo při spolupráci s Hansem Montem, kdy společně pracovali pro císaře Maxmiliána II. na výzdobě letohrádku Neugebäude u Vídně. Po odchodu Hanse Monta z rudolfínské Prahy vzniklo z této spolupráce několik drobných plastik, kterými Spranger vyplnil sochařské vakuum, které zaplnil až Adrian de Vries po svém příchodu do Prahy (1601). Jedním z mála dokladů Sprangerovy sochařské tvorby je 60 cm vysoké sousoší \"Achileus a Deianeira\" (asi 1600, Waltersovo uměleckém muzeum v Baltimoru, U.S.A.).", "section_level": 2}, {"title": "Umělecko-historický význam Sprangerova díla.", "content": "Všestrannost Sprangerovy tvorby byla inspirativní po celou první polovinu 17. století jak pro umělce v Čechách a v Holandsku, tak i jinde v Evropě. Holandského malíře Abrahama Bloemaerta ovlivnil Spranger natolik, že některé jejich obrazy a kresby byly vzájemně zaměňovány. Spranger se prostřednictvím svých oltářních obrazů v pražských kostelích podílel na formování české raně barokní malby, což dokládají především obrazy Karla Škréty a jeho následovníka, Jana Jiřího Heinsche. Působil ale i na umělce druhého rokoka, jmenovitě na Josefa Mánesa. Později Sprangerova malířská tvorba ovlivnila i historickou malbu Františka Ženíška.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bartholomeus Spranger, též Bartholomaeus či Bartholomäus Spraneers (21. březen 1546 Antverpy – pohřben 27. září 1611 Praha) byl po 30 let vůdčí uměleckou osobností na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Původem Vlám, vynikl jako manýristický malíř obrazů a fresek, byl vynikajícím kreslířem a doloženy jsou i jeho sochařské a grafické pokusy. K malířově věhlasu přispěly četné přepisy jeho obrazů do podoby grafických listů, které zhotovovali přední evropští rytci.", "tgt_summary": "Bartholomeus Spranger or Bartholomaeus Spranger (21 March 1546 in Antwerp – 1611 in Prague) was a Flemish painter, draughtsman, sculptor and designer of prints. Working in Prague as a court artist for the Holy Roman emperor Rudolf II, he responded to his patron's aesthetic preferences by developing a version of the extreme style, full of conceits, which has become known as Northern Mannerism. This style stressed sensuality, which was expressed in smoothly modeled, elongated figures arranged in elegant poses, often including a nude woman seen from behind. Spranger's unique style combining elements of Netherlandish painting and Italian influences, in particular the Roman Mannerists, had an important influence on other artists in Prague and beyond as his paintings were disseminated widely through prints.", "id": 1246477}
{"src_title": "Vrak z Uluburun", "tgt_title": "Uluburun shipwreck", "src_document": [{"title": "Objev.", "content": "Vrak byl objeven v létě roku 1982 díky skicám \"kovových keksů s oušky\" Mehmeta Çakira, v nichž byly rozpoznány ingoty tzv. typu \"hovězí kůže\" (obdélné ingoty, které svým tvarem připomínají hovězí kůži). Turečtí potápěči pro mořské houby byli často poučováni týmem Institutu podmořské archeologie (Institute of Nautical Archaeology – INA), jak během svých ponorů rozpoznat vraky pravěkých lodí. Çakirovy nálezy podnítily Oğuze Alpözena, ředitele Muzea podmořské archeologie v Bodrumu, k vyslání průzkumného týmu muzejníků a archeologů z INA za účelem lokalizování vraku lodi a záchrany jeho nákladu. Tým objevil několik měděných ingotů pouhých 50 metrů od Uluburunského pobřeží.", "section_level": 1}, {"title": "Předpokládaná trasa lodi.", "content": "V souvislosti s nálezy objevenými na palubě lodi je zřejmé, že loď vyplula buď z kyperských nebo syrsko-palestinských přístavů. Loď z Uluburun nepochybně plula do oblasti západního Kypru, o jejím cíli se lze pouze dohadovat na základě výskytu artefaktů, odpovídajících typům nalezeným na palubě. Předpokládá se, že cílovou destinací plavby byl některý z přístavů v Egejském moři. Jako nejpravděpodobnější možnost se jeví přístav na ostrově Rhodos, který byl v této době v oblasti Egejského moře důležitým překladištěm. Podle výzkumníků měl být finálním cílem nákladu některý z mykénských paláců v pevninském Řecku.", "section_level": 2}, {"title": "Datování.", "content": "Peter Kuniholm z Cornellovy univerzity v Ithace (stát New York) odebral vzorky cedrového a dubového dřeva pro dendrochronologické datování stáří nalezeného dřeva, a tím i k absolutnímu datování nálezu. Výsledky ukazují na rok 1305 př. Kr., ale vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné podkorní letokruhy, je vysoce pravděpodobné, že se loď potopila až po tomto roce. Původ dřeva byl shledán na území dnešního Libanonu, Kypru (cedr) a Turecka (dub). Z obsahu a výzdoby keramických nálezů lze vyvodit interval, v němž loď klesla ke dnu. Bylo to na konci amarnského období, ale nemohla se potopit po smrti egyptské královny Nefertiti (̝†1338 př. Kr.), jak svědčí unikátní nálezy zlatých skarabeů s jejím jménem, nalezené na palubě. Po smrti panovníků se totiž upomínky na jejich vládu ničily. V současnosti je uznávané datování havárie na závěr 14. století př. Kr.. Původ artefaktů nalezených na palubě lodi se geograficky pohybuje od severní Evropy, přes Afriku, Sicílii, Sardinii až po dalekou Mezopotámii. Předměty se zdají být produkty devíti nebo deseti kultur. Různé provenience ukazují, že oblast Egejského moře byla v pozdní době bronzové velmi důležitým mezinárodním distributorem zboží. Podle rekonstrukcí vědců různých oborů vrak z Uluburnu ilustruje prosperující námořní síť v pozdně bronzovém mediteránním prostoru. Inventář obrovského množství luxusních předmětů, královských darů i surovin vedl k hypotéze, že na lodi mohli plout i mykénští státníci doprovázející drahocenné dary.", "section_level": 2}, {"title": "Loď.", "content": "Loď byla poháněna větrem (plachtou) a veslaři a byla řízena kormidelníkem. Rozmístění fragmentů vraku a nákladu ukazuje, že loď byla dlouhá asi 15 až 16 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Náklad.", "content": "Většina nákladu se skládala ze surovin, které byly obchodním artiklem a které byly před tímto nálezem známy primárně z antických textů nebo z maleb z egyptských hrobek. Nálezy odpovídají mnoha královským darům zmiňovaným v dopisech z Amarny nalezených v El-Amarně v Egyptě.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum a výkopy.", "content": "Institut podmořské archeologie započal výzkumy v roce 1984 pod vedením svého zakladatele George F. Basse a pokračoval pod vedením Cemala Pulaka, viceprezidenta institutu pro oblast Turecka, který řídil výzkumy od roku 1985 do roku 1994. Vrak ležel v hloubce 44 až 52 metrů na strmém skalnatém svahu plném pískových kapes. Polovina zaměstnanců participujících na výzkumu žila v táboře vybudovaném na jihovýchodním ostrohu, který se lodi kdysi patrně stal osudným. Zbytek týmu pobýval na palubě lodi Virazon - plavidla INA. Výzkumníci využívali podvodních telefonních budek a vzduchového výtahu. Lokalita byla i geodeticky zaměřena. Jako pomůcky pro orientaci exkavátoři užívali pásmo a kovové čtverce. Po dokončení terénních prací v září 1994 se veškeré úsilí soustředilo na konzervaci, studium a vzorkování pro různé analýzy v konzervátorské laboratoři v muzeu podvodní archeologie v Bodrumu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vrak z Uluburun je vrak lodi z pozdní doby bronzové datovaný na konec 14. stol. př. Kr., objevený poblíž východních břehů Uluburnu (Grand Cape) necelých 10 km jihovýchodně od města Kaş v jihozápadním Turecku. Vrak byl objeven v létě roku 1982 Mehmedem Çakirem, místním potápěčem z vesnice Yalıkavak poblíž Bodrumu, hledajícím mořské houby. ", "tgt_summary": "The Uluburun Shipwreck is a Late Bronze Age shipwreck dated to the late 14th century BC, discovered close to the east shore of Uluburun (Grand Cape), and about miles southeast of Kaş, in south-western Turkey. The shipwreck was discovered in the summer of 1982 by Mehmed Çakir, a local sponge diver from Yalıkavak, a village near Bodrum. ", "id": 1297258}
{"src_title": "Friedrich Jeckeln", "tgt_title": "Friedrich Jeckeln", "src_document": [{"title": "Nacistická strana a SS.", "content": "Před 1. světovou válkou střídavě studoval i pracoval. Od roku 1914 sloužil jako důstojník na západní frontě. Za svou službu obdržel mj. vyznamenání železným křížem druhé třídy. Na konci války procházel leteckým výcvikem, ale nasazení nestihl. Po porážce Německa byl propuštěn ze služby a pracoval na farmě u Gdaňsku. Oženil se s Charlottou Hirschovou, dcerou majitele farmy, která byla židovského původu. Měl s ní tři děti, nicméně v roce 1926 se rozvedli. Jeckeln rodinu opustil a neplatil ani požadované alimenty. Několik let měl existenciální potíže. V roce 1929 se oženil znovu s Annemarie Wienessovou, s níž měl následně 5 dětí. Před vstupem do nacistické strany 1. října 1929 pracoval jako inženýr. V prosinci 1930 byl přijat do SS. Do konce roku 1931 byl pověřen velením pluku a následně brigády. V roce 1932 byl zvolen členem Reichstagu. V lednu 1933, když se nacistická strana dostala k moci v Německu, byl pověřen velením SS skupiny Jih. V roce 1936 byl jmenován SS a policejním vůdcem západního Německa a povýšen na SS-Obergruppenführera. Byl známý svou nemilosrdností a brutalitou. Političtí odpůrci, obzvláště členové KPD, SPD a odborů, byli neúnavně pronásledováni a mnohdy i připraveni o život. Společně s členem strany Friedrichem Alpersem byl primárně zodpovědný za vraždy v Riesebergu v létě roku 1933 (jednalo se o zavraždění 11 komunistů a socialistů). Během křišťálové noci koordinoval protižidovské násilí v Brauschweigu a Hannoveru. Od roku 1941 do roku 1945 působil také jako velitel SS-Oberabschnittu Ostland (součást Říšského komisariátu Ostland).", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Po zahájení druhé světové války byl povolán do služby k Waffen-SS. Stejně jako v předchozí praxi v SS, nejprve získal nižší post z pozice Allgemeine-SS a sloužil jako důstojník v pluku 2. divize \"Totenkopf\" v letech 1939-1941. Začátkem roku 1941 však byla jeho frontová mise ukončena a byl převeden k Reichsführerovi-SS Heinrichu Himmlerovi. Ten ho následně pověřil, aby sloužil jako vyšší důstojník SS a policejní velitel jižního Ruska (Russland-Süd). V této úloze převzal vedení a kontrolu masových vražd \"Einsatzgruppen\" a protipartizánských operací na Ukrajině (tedy v oblasti působení \"Einsatzgruppe C\"). Stejnou pozici zastávali i jeho souputníci Hans-Adolf Prützmann (Russland-Nord) a Erich von dem Bach-Zelewski (Russland-Mitte). V srpnu 1941 dosáhlo i jeho přičiněním masové vraždění na východě prvního vrcholu - při akci v Kamenci Podolském bylo zabito více než 23 000 lidí. Dále měl zásadní podíl na masové vraždě Židů v roklině Babí Jar v září 1941, kdy zemřelo přes 33 000 lidí. Kombinované zabíjení, k němuž docházelo v prvních měsících útoku na Sovětský svaz představuje jeden z největších zločinů za války; bývá označováno jako \"holokaust kulkami\". Koncem října 1941 se Jeckeln přesunul do Lotyšska, kde nahradil Prützmanna a působil opět jako policejní komisař a vyšší velitel SS. Po celou dobu byl odpovědný přímo Himmlerovi. Vyvinul vlastní metody zabíjení velkého počtu lidí, později známé jako \"Jeckelnův systém\". Měl personál, který se specializoval na každou jednotlivou část procesu. Jeho metoda byla použita u masakru Židů v Rumbule 30. listopadu a 8. prosince 1941. Systém fungoval takto: Tento systém se nazýval \"balení sardinek\" (\"Sardinenpackung\"). Z hlášení víme, že i někteří zkušení vrazi z řad \"Einsatzgruppen\" byli zděšeni jeho krutostí. V Rumbule se díval na oba dva dny masakru a bylo před ním zabito na 25 000 lidí. Ukázal se jako účinný zabiják, který se nezdráhal zajistit vraždění obrovských množství neozbrojených a dokonce nahých mužů, žen, dětí a starších lidí. Jedna ze tří přeživších z masakru Rumbula, Frida Michelsonová, se zachránila předstíráním, že je mrtvá, když vrazi na její tělo vršili boty zavražděných. Později vypověděla následující: Dne 27. ledna 1942 byl vyznamenán válečným záslužným křížem s meči za zabití 25 000 lidí v Rumbule \"\"z rozkazu nejvyššího velení a s nejvyšší možnou prioritou\"\". V letech 1942 a 1943 se více zapojil do protipartyzánských akcí, především v Bělorusku. V té době navrhoval Himmlerovi, aby se zasadil o větší zapojení pobaltských a ukrajinských jednotek v boji po boku nacistů. V roce 1944 mu zemřeli dva jeho synové. V únoru 1945, nyní jako \"General der Waffen-SS und Polizei\", byl jmenován do velitelství \"SS-Freiwilligen-Gebirgs-Korps\" a sloužil také jako velitel náhradních jednotek SS a policejní velitel v jihozápadním Německu.", "section_level": 1}, {"title": "Zatčení a odsouzení.", "content": "Zajatý byl sovětskými vojsky v blízkosti Halbe u Berlína 28. dubna 1945. Spolu s ostatními německými zajatci, kteří sloužili ve vojenském okrsku Riga, byl od 26. ledna 1946 do 3. února 1946 souzen před sovětským vojenským tribunálem v Rize. Při vyšetřování byl klidný a v podstatě odpověděl na všechny otázky vyšetřovatelů. Prodělal celkem 29 výslechů. Po celou dobu vypadal nudný a nestranný. Byl ve svých posledních slovech zdrženlivý, plně uznal svou vinu a souhlasil, že nese plnou zodpovědnost za činnost sobě podřízené policie SS a SD v Ostlandu. V závěru svého projevu řekl: Jeckeln a ostatní obžalovaní byli odsouzeni k smrti za spolupodíl na vraždě několika set tisíc lidí. Oběšeni byli v Rize dne 3. února 1946 před asi 4 000 diváky. Poprava se uskutečnila na Náměstí vítězství v Rize (\"Uzvaras laukums\"), nikoli jak je někdy mylně uváděno na půdě bývalého rižského ghetta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Friedrich Jeckeln (2. února 1895 Hornberg - 3. února 1946 Riga) byl vysoký německý důstojník SS, který sloužil jako vyšší velitel policie a SS v obsazeném Sovětském svazu během druhé světové války. Podílel se na nasazení a koordinaci pohotovostních skupin \"Einsatzgruppen\" a byl osobně zodpovědný za organizaci zabití více než 200 000 Židů, Slovanů, Romů a dalších \"nežádoucích osob\". Po skončení druhé světové války byl za své válečné zločiny sovětským vojenským tribunálem v Rize odsouzen a popraven v roce 1946.", "tgt_summary": "Friedrich Jeckeln (2 February 1895 – 3 February 1946) was a German SS commander during the Nazi era. He served as a Higher SS and Police Leader in the occupied Soviet Union during World War II. Jeckeln was the commander of one of the largest collection of \"Einsatzgruppen\" death squads and was personally responsible for ordering and organizing the deaths of over 100,000 Jews, Romani, and others designated by the Nazis as \"undesirables\". After the end of World War II in Europe, Jeckeln was convicted of war crimes by a Soviet military tribunal in Riga and executed in 1946.", "id": 2169661}
{"src_title": "Jurij Sedych", "tgt_title": "Yuriy Sedykh", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Manželky Jurije Sedycha.", "content": "Jurij Sedych je podruhé ženatý. Obě dvě jeho manželky jsou olympijskými vítězkami v atletice. Jeho první ženou byla jeho krajanka, rodačka rovněž z Rostovské oblasti, Ljudmila Kondraťjevová, olympijská vítězka v běhu na 100 metrů z olympijských her 1980 v Moskvě. Jeho současnou manželkou je bývalá sovětská koulařka, vítězka z olympijských her 1988 v Soulu a světová rekordmanka Natalja Lisovská. Dnes žije i s rodinou v Paříži a věnuje se trenérské práci.", "section_level": 2}, {"title": "Dcery Jurije Sedycha.", "content": "Jurij Sedych je otcem dvou dcer, které se obě na vrcholové úrovni věnují hodu kladivem. Starší dcerou je Oksana Kondraťjevová (\"Oksana Kondratyeva\", * 22.11.1985, 180cm, 80 kg), která závodí pod rodným příjmením své matky a je občankou Ruské federace. V roce 2013 vytvořila osobní rekord 77,13 m, kterým ve světových tabulkách této sezóny figurovala na třetím místě (druhá v ruských tabulkách 2013). Na mistrovství světa v Moskvě v roce 2013 obsadila v hodu kladivem 7. místo, jako studentka Moskevské státní univerzity (obor tělesná výchova) získala na letní světové univerziádě 2013 v Kazani stříbrnou medaili. Mladší dcera, jejíž matkou je Natalja Lisovská, se jmenuje Alexia Sedykhová (\"Alexia Sedykh\", * 13.9.1993, 173 cm, 70 kg) a je občankou Francie. Přestože zatím nedosahuje výkonnosti své starší nevlastní sestry, dosáhla už několika úspěchů. Je to především zlatá medaile na Olympijských hrách mládeže, pořádaných v roce 2010 v Singapuru (59,08 m), bronzová medaile na juniorském mistrovství Evropy 2011 v Tallinnu (65,02 m) nebo bronzová medaile na mistrovství Evropy atletů do 23 let v roce 2013 v Tampere (66,67 m).", "section_level": 2}, {"title": "Příjmení \"Sedych\".", "content": "Příjmení Sedych se v češtině skloňuje obvyklým způsobem, v ruštině či ukrajinštině však žádné koncovky nepřibírá (podobně jako česká příjmení typu Janků, Petrů apod.) I v případě jména Sedych jde o druhý pád množného čísla, v tomto případě přídavného jména \"sedyj. K\"oncovka -ych je tedy totožná s českou koncovkou -ých (šedých, černých, bílých apod.) – Věta \"Znám Jurije Sedycha \"se tedy v ruštině řekne \"Ja znaju Jurija Sedych\". Věta \"Mluvil jsem s Jurijem Sedychem \"zní \"Ja govoril s Jurijem Sedych.\"", "section_level": 2}, {"title": "Světové rekordy Jurije Sedycha.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "hod kladivem (juniorské světové rekordy).", "content": "69,04 m Jalta, 7.10.1973 70,86 m Alušta, 1.4.1974", "section_level": 2}, {"title": "hod břemenem (35 liber = 15,88 kilogramu), v hale.", "content": "23,00 m Montreal, 10.3.1979 23,35 m Montreal, 10.3.1979 23,46 m Montreal, 10.3.1976", "section_level": 2}, {"title": "10 nejlepších výkonů Jurije Sedycha.", "content": "86,74 (1) Stuttgart 30.8.1986 (mistrovství Evropy) 86,66 (1) Tallinn 22.6.1984 (mezistátní atletické utkání SSSR-NDR) 86,34 (1) Cork 3.7.1984 (mítink Cork City Sports International) 85,68 (1) Budapešť 11.8.1986 (mezinárodní mítink BGP) 85,60 (1) Londýn 13.7.1984 (mezinárodní mítink PTG) 85,60 (1) Moskva 17.8.1984 (mezinárodní závody Družba) 85,14 (1) Moskva 4.9.1988 (Memoriál Vladimira Kuce) 85,02 (1) Budapešť20.8.1984 (mezinárodní mítink BGP) 84,92 (1) Drážďany 3.7.1986 (mezinárodní mítink Olympijský den) 84,72 (1) Moskva 9.7.1986 (Hry dobré vůle)", "section_level": 1}, {"title": "Výkony Jurije Sedycha v jednotlivých sezónách.", "content": "\"(v závorce pořadí ve světových tabulkách příslušného roku, = stejného výkonu dosáhli dva atleti či více atletů)\" 1971 --- 57,02 m... 8. místo v tabulkách SSSR pro ročník 1953 a mladší 1972 --- 62,96 m... 3. místo v tabulkách SSSR pro ročník 1954 a mladší 1973 --- 69,04 m (50)... 21. místo v seniorských tabulkách SSSR, 1. místo v tabulkách SSSR pro ročník 1954 a mladší 1974 --- 70,86 m (31=)... 13. místo v seniorských tabulkách SSSR, 1. místo v tabulkách SSSR pro ročníky 1954-1955 1975 --- 75,00 m (8) 1976 --- 78,86 m (1) 1977 --- 76,60 m (3) 1978 --- 79,76 m (3) 1979 --- 77,58 m (7=) 1980 --- 81,80 m (1) 1981 --- 80,18 m (2) 1982 --- 81,66 m (3) 1983 --- 80,94 m (5) 1984 --- 86,34 m (1) 1985 --- 82,70 m (2) 1986 --- 86,74 m (1) 1987 --- 80,34 m (12) 1988 --- 85,14 m (1) 1989 --- 81,92 m (4) 1990 --- 82,80 m (4) 1991 --- 82,62 m (3) 1992 --- 82,18 m (4) 1993 --- 76,92 m (28) 1994 --- 80,14 m (11) 1995 --- 79,48 m (12) 1996 --- 69,62 m (115)", "section_level": 1}, {"title": "Jurij Sedych v atletických tabulkách své doby.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "světové tabulky v hodu kladivem mužů v roce 1980.", "content": "81,80 Jurij Sedych (SSSR), 1955, 1, Moskva 31.7.1980 81,66 Sergej LItvinov (SSSR), 1958, 1, Soči 24.5.1980 80,80 Karl-Hans Riehm (SRN), 1951, 1, Rhede 30.7.1980 80,48 Boris Zajčuk (SSSR), 1947, 2, Soči 24.5.1980 80,46 Jüri Tamm (SSSR), 1957, 2, Leselidze 16.5.1980 80,34 Igor Nikulin (SSSR), 1960, 2, Moskva 21.6.1980 78,94 Detlef Gerstenberg (NDR), 1957, 1, Erfurt 18.5.1980 78,59 Aleksandr Kozlov (SSSR), 1952, 5, Soči 24.5.1980 78,52 Aleksej Maljukov (SSSR), 1950, 6, Soči 24.5.1980 77,96 Manfred Hünning (SRN), 1953, 2, Rhede 30.7.1980", "section_level": 2}, {"title": "dlouhodobé světové tabulky v hodu kladivem mužů k 31.12.1980.", "content": "81,80 Jurij Sedych (SSSR), 1955, 1, Moskva 31.7.1980 81,66 Sergej LItvinov (SSSR), 1958, 1, Soči 24.5.1980 80,80 Karl-Hans Riehm (SRN), 1951, 1, Rhede 30.7.1980 80,48 Boris Zajčuk (SSSR), 1947, 2, Soči 24.5.1980 80,46 Jüri Tamm (SSSR), 1957, 2, Leselidze 16.5.1980 80,34 Igor Nikulin (SSSR), 1960, 2, Moskva 21.6.1980 79,30 Walter Schmidt (SRN), 1948, 1, Frankfurt nad Mohanem 14.8.1975 79,16 Manfred Hünning (SRN), 1953, 1, Dortmund 22.8.1979 78,94 Detlef Gerstenberg (NDR), 1957, 1, Erfurt 18.5.1980 78,62 Aleksej Spiridonov (SSSR), 1951, 1, Kyjev 22.8.1976", "section_level": 2}, {"title": "světové tabulky v hodu kladivem mužů v roce 1986.", "content": "86,74 Jurij Sedych (SSSR), 1955, 1, Stuttgart 30.8.1986 86,04 Sergej Litvinov (SSSR), 1958, 1, Drážďany 3.7.1986 82,34 Igor Nikulin (SSSR), 1960, 3, Drážďany 3.7.1986 82,24 Benjaminas Vilučkis (SSSR), 1961, Klaipėda 24.8.1986 81,70 Günther Rodehau (NDR), 1959, 1, Dráždany 16.8.1986 81,32 Klaus Ploghaus (SRN), 1956, 1, Paderborn 25.8.1986 80,88 Jud Logan (USA), 1959, 1, Walnut 27.4.1986 80,88 Jüri Tamm (SSSR), 1957, 1, Leselidze 18.5.1986 80,70 Vasilij Sidorenko (SSSR), 1961, 1, Tbilisi 10.8.1986 80,68 Igor Astapkovič (SSSR), 1963, 1, Minsk 1.6.1986", "section_level": 2}, {"title": "dlouhodobé světové tabulky v hodu kladivem mužů k 31.12.1986.", "content": "86,74 Jurij Sedych (SSSR), 1955, 1, Stuttgart 30.8.1986 86,04 Sergej Litvinov (SSSR), 1958, 1, Drážďany 3.7.1986 84,40 Jüri Tamm (SSSR), 1957, 1, Banská Bystrica 9.9.1984 83,54 Igor Nikulin (SSSR), 1960, 1, Atény 2.9.1982 82,64 Günther Rodehau (NDR), 1959, 1, Dráždany 3.8.1985 82,24 Benjaminas Vilučkis (SSSR), 1961, Klaipėda 24.8.1986 81,56 Christoph Sahner (SRN), 1963, 1, Rehlingen 27.5.1985 81,52 Juha Tiainen (Finsko), 1955, 1, Tampere 11.6.1984 81,44 Jurij Tarasjuk (SSSR), 1957, 1, Minsk 10.8.1984 81,32 Klaus Ploghaus (SRN), 1956, 1, Paderborn 25.8.1986", "section_level": 2}], "src_summary": "Jurij Georgijevič Sedych (; rusky Юрий Геopгиевич Седых, * 11. června 1955 Novočerkassk, Rostovská oblast, SSSR, dnešní Ruská federace) je bývalý sovětský atlet ukrajinské národnosti, specializující se na hod kladivem. ", "tgt_summary": "Yuriy Georgiyevich Sedykh (; ) (born 11 June 1955) is a retired Soviet track and field athlete who represented the Soviet Union, specialising in the hammer throw. He was a World and Olympic Champion and holds the world record with a throw of 86.74 m.", "id": 389575}
{"src_title": "Serenoa plazivá", "tgt_title": "Serenoa", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Serenoa plazivá je nízká palma keřovitého vzrůstu. Kmen je větvený nebo nevětvený, plazivý nebo vystoupavý a dosahuje výšky od 1 do 3 metrů. Při poškození růstového vrcholu často vytváří postranní výběžky. V mládí je pokrytý listovými bázemi, později holý a hladký. Listy jsou dlanité, induplikátní, složené z kopinatých, na bázi srostlých, na vrcholu špičatých nebo dvouklaných segmentů. \"Hastula\" je zřetelná na líci i na rubu listu. Řapík je tenký, buď po celé délce nebo jen na bázi jemně ostnitý a jeho báze není rozštěpená. Květenství jsou vystoupavé laty, vyrůstají z listové růžice mezi bázemi listů a jsou asi stejné délky jako listy. Jsou větvená do 2. až 3. řádu. Květy jsou vonné, smetanově bílé, 4 až 5 mm velké, oboupohlavné, přisedlé a na větvích květenství vyrůstají buď jednotlivě nebo ve dvojicích. Kalich je miskovitý, trojlaločný. Koruna je složena ze 3 eliptických, nazpět ohnutých korunních lístků. Tyčinek je 6 ve 2 kruzích, nitky jsou trojúhelníkovité, na bázi srostlé a připojené ke koruně. Gyneceum je složené ze 3 plodolistů, které jsou na bázi volné a ve čnělkové části srostlé. Čnělka je dlouhá, zakončená drobnou, mělce trojlaločnou bliznou. Plodem je černá, hladká, elipsoidní peckovice o délce asi 2 cm. Dužnina (mezokarp) je černavá. Pecka je tvrdá a hnědá. Obsahuje jediné semeno.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Druh je rozšířen na jihovýchodě USA od východní Louisiany po Floridu a jih Jižní Karolíny. Vyskytuje se na různých nížinných stanovištích v nadmořských výškách do 50 metrů. Často tvoří husté a rozsáhlé porosty v podrostu borových lesů, roste též na prériích, pobřežních dunách aj. Na Floridě je to velmi hojná, obecně rozšířená rostlina, pokrývající asi 10 % rozlohy tohoto státu (celkem asi 1420000 ha). Často roste pospolu se vzrůstnějším druhem \"Sabal palmetto\".", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Vonné květy serenoy jsou opylovány hmyzem, zejména včelami. Navštěvují je také motýli. Rostliny v některých letech kvetou masivně a více než v jiných. Zralé plody vyhledávají různá zvířata, např. medvěd baribal, jelenec běloocasý, želva myší, mývalové, lišky, vačice a mnoho druhů ptáků. Rozsáhlé porosty poskytují úkryt četným druhům divokých zvířat, jako je např. puma americká nebo medvěd baribal, který pod jejich ochranou též vyvádí mladé. Rostlina je dobře přizpůsobena periodickým požárům vegetace a ohořelé kmeny brzy opět obrážejí. Na listech serenoy se vyvíjejí housenky soumračníkovitých motýlů \"Asbolis capucinus\" a \"Euphyes arpa\" a žije na nich řada druhů červců.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Serenoa\" je v rámci systému palem řazen do podčeledi \"Coryphoideae\" a tribu \"Livistoneae\". Nejblíže příbuzným rodem je podle výsledků molekulárních studií rovněž monotypický a americký rod \"Acoelorrhaphe\". Druh byl popsán v roce 1791 Williamem Bartramem pod názvem \"Corypha repens\". Do samostatného rodu \"Serenoa\" jej přeřadil John Kunkel Small v roce 1922.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Šedolistá forma této palmy je ceněna jako okrasná rostlina. Je možno ji pěstovat v oblastech se zónou odolnosti 8 až 11. Množí se výsevem semen. Semenáčky rostou jen pomalu a zejména větší rostliny špatně snášejí přesazování. Rostlina snáší i mírné zasolení půdy. Olejnaté plody jsou jedlé buď syrové nebo vařené a místně slouží k výrobě nápojů. Semena mohou být také mlety na mouku. Růstový vrchol je konzumován jako zelenina (palmové zelí). V místě výskytu je ze serenoy získávána řada produktů, zejména vlákna, vosk, olej, léčiva, střešní krytinu. Podle archeologických nálezů to byl jeden z nejdůležitějších zdrojů potravy indiánů v předkolumbovské době. Sušené a drcené plody serenoy jsou v lékařství používány pod názvem \"Fructus Serenoae Repentis\" zejména při léčení zvětšené prostaty. V domorodé medicíně jsou využívány zejména jako afrodiziakum, sedativum a při léčení nachlazení, bronchitidy a bolestí v krku, při zánětech močového měchýře, bolestivé menstruaci aj. Z plodů je vyráběn extrakt, který je pod názvem Permixon používán při léčení benigního nádoru prostaty u mužů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Serenoa plazivá (\"Serenoa repens\") je druh palmy a jediný druh rodu serenoa. Je to nízce rostoucí palma s plazivým kmenem a vějířovitými listy. Vyskytuje se v jihovýchodních oblastech USA, zejména na Floridě, kde často tvoří rozsáhlé porosty. Květy jsou opylovány zejména včelami, plody konzumuje celá řada druhů zvířat a ptáků. Druh je pěstován jako okrasná palma a poskytuje různorodý místní užitek. Z plodů se vyrábějí léčivé přípravky zejména k léčení onemocnění prostaty.", "tgt_summary": "Serenoa repens, commonly known as saw palmetto, is the sole species currently classified in the genus Serenoa. It is a small palm, growing to a maximum height around. It is endemic to the subtropical Southeastern United States, most commonly along the south Atlantic and Gulf Coastal plains and sand hills. It grows in clumps or dense thickets in sandy coastal areas, and as undergrowth in pine woods or hardwood hammocks.", "id": 1757154}
{"src_title": "Vincenzo Perugia", "tgt_title": "Vincenzo Peruggia", "src_document": [{"title": "Krádež.", "content": "V roce 1911 se devětadvacetiletý chudý Ital Perugia dopustil krádeže, která je označena za největší uměleckou krádež 20. století. Podle policejní teorie pařížský Louvre Perugia navštívil v neděli 20. srpna, protože věděl, že muzeum bude druhý den zavřeno. V budově se dobře vyznal, protože tam krátkou dobu pracoval jako pomocník sklenáře. V pondělí 21. srpna 1911 ráno, když se o ochranu muzea staralo jen několik strážných, se Perugio oblékl do bílého pláště, který nosili zaměstnanci. Poté vyrazil přímo do Salonu Carré a sundal ze stěny \"Monu Lisu\", od slavného malíře Leonarda da Vinciho. Jelikož v té době v obrazárnách nebyly žádné alarmy, nebyl to obtížný úkol. S malbou, která zde visela už od dob krále Františka I. se dostal na služební schodiště pro personál. V ústraní vyndal z rámu dřevěnou topolovou desku, na které je namalován tento portrét údajné manželky florentského kupce Francesca del Gioconda. Učinil chybu, když na ochranném skle z vnitřní strany zanechal otisk prstu. Louvre opustil bočním vchodem. Obraz uschoval do dřevěné truhly ve svém bytě v ulici de l’Hôpital Saint-Louis. Vincenzo se obrazem často kochal, ale nechal si ho jen pro sebe. Ani svojí milence obraz neukázal, ač se ho ptala, co v bedně pod postelí schovává. Vše tajil přes dva roky. Obraz byl objeven v italské Florencii 13. prosince 1913. Vincenzo ho nabídl antikváři Alfredu Gerovi. Žádal však odměnu za tuto „vlasteneckou službu“ ve výši půl miliónu lir. Na smluvené místo však dorazila policie, kterou informoval Geri a Perugia zatkla. Než byla \"Mona Lisa\" vrácena do Paříže, byla na týden vystavena ve Florencii, kde ji Leonardo v 16. století namaloval.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život a smrt.", "content": "Perugia byl v Itálii odsouzen na jeden rok a 15 dní vězení, trest mu byl snížen na pouhých sedm měsíců, poté sloužil v armádě během první světové války. Později se oženil a měl jednu dceru Celesitinu. Zemřel 8. října 1925 na své 44. narozeniny v Saint-Maur-des-Fossés ve Francii. Jeho smrt nebyla příliš publikována. Nekrolog byl objeven náhodou, když zemřel jiný Vincenzo Perugia roku 1947.", "section_level": 1}, {"title": "Motivace krádeže.", "content": "Dnes existují dvě teorie týkající se krádeže \"Mony Lisy\".", "section_level": 1}, {"title": "Patriotismus.", "content": "Perugia řekl, že obraz ukradl z vlasteneckého důvodu: chtěl ho navrátit do Itálie poté, co ho ukradl Napoleon. Zřejmě nevěděl, že Leonardo da Vinci daroval obraz Františkovi I., když se stěhoval do Francie, aby se stal jeho dvorním malířem. Odborníci zpochybnili motiv „vlastenectví“ z toho důvodu, že skutečný vlastenec by obraz daroval italskému muzeu, než aby se pokusil profitovat z jeho prodeje. Tento pokus o profitaci je potvrzen i dopisy, které zasílal po svém otci.", "section_level": 2}, {"title": "Zločinné spolčení.", "content": "Další teorie se objevily až o několik let později. Krádež mohl vymyslet podvodník Eduardo de Valfierno, který chtěl od padělatele Yvese Chaudrona kopii této malby, aby ji mohl prodat jako chybějící originál. Tato teorie je založena výhradně na článku z roku 1932 bývalého novináře Hearsta Karla Deckera v \"The Saturday Evening Post\". Pro tento příběh neexistuje žádné potvrzení.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vincenzo Perugia (8. října 1881, Dumenza, Itálie – 8. října 1925, Saint-Maur-des-Fossés, Francie) byl italský zloděj známý pro krádež obrazu \"Mona Lisa\" dne 21. srpna 1911.", "tgt_summary": "Vincenzo Peruggia (October 8,1881 – October 8, 1925) was an Italian thief, most famous for stealing the \"Mona Lisa\" on 21 August 1911. Born in Dumenza, Varese, Italy, he died in Saint-Maur-des-Fossés, France.", "id": 1959271}
{"src_title": "Azrou", "tgt_title": "Azrou", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Azrou stojí na strategické křižovatce Středního a Vysokého Atlasu mezi městy Meknes, Fás, Ifrane a Midelt. Ze severu je Azrou spojováno silnicí číslo N13 s Meknesem a s Timaldhite z jihu. Městem vede též státní silnice N8. Azrou leží v nadmořské výšce 1250 m n. m a je obklopeno horami, které pokrývají dubové a cedrové lesy. Na severu města se nachází Gouraudův cedrový les, v němž žije subpopulace Magota bezocasého (též zván makakem berberským). Krom toho žijí v okolních cedrových lesích i ve světě jedinečné druhy motýlů. Okolí města je atraktivní jak pro turisty z okolních měst i ze zahraničí, tak i pro obyvatele Azrou. Oblast kolem Azrou je také známa vývozem třešní, jablek a ryb chovaných v rybích farmách.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Azrou je nejvíce známé jako první město se střední školou v berberské oblasti (nyní škola Tarika Ibn Ziada. Byla vystavěna francouzskými koloniálními autoritami s cílem vyučit Maročany správě v kolonii. Jednalo se o jeden z prostředků k zavedení Berberského Dahiru, díky kterému marocký král mohl určovat zákonodárství plně dle své vůle, aniž by se uchýlil k jiným jurisdikcím. Azrou je nejvíce známé jako první město se střední školou v berberské oblasti (nyní škola Tarika Ibn Ziada. Byla vystavěna francouzskými koloniálními autoritami s cílem vyučit Maročany správě v kolonii. Jednalo se o jeden z prostředků k zavedení Berberského Dahiru, díky kterému marocký král mohl určovat zákonodárství plně dle své vůle, aniž by se uchýlil k jiným jurisdikcím. Od získání nezávislosti na Francii v roce 1956 bylo město marockými úřady dlouhodobě zanedbávané na úkor blízkého města Ifrane. Dnes je město oblíbeným turistickým cílem a stojí zde několik hotelů.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Azrou (arabsky: ; (berbersky:, Aẓro) je marocké město vzdálené 89 kilometrů jižně od Fásu. Leží v provincii Ifrane v regionu Fès-Meknès. Žije zde obyvatel. ", "tgt_summary": "Azrou (Berber: Aẓro, ⴰⵥⵔⵓ, Arabic: أزرو) is a Moroccan town 89 kilometres south of Fez in Ifrane Province of the Fès-Meknès region.", "id": 689158}
{"src_title": "Cykas", "tgt_title": "Cycas", "src_document": [{"title": "Výskyt rodu \"Cycas\".", "content": "Hlavní skupina cykasů pochází z Asie, další z Austrálie a jediný druh roste na Madagaskaru a východním pobřeží Afriky (\"Cycas thouarsii\").", "section_level": 1}, {"title": "Botanická charakteristika.", "content": "Cykasy se na první pohled se podobají podsaditějším palmám, a také rodové jméno „“ označuje v řečtině druh palmy. Většina druhů vytváří nevětvené či větvené nadzemní kmeny, přičemž u několika druhů mohou být kmeny i podzemní takže koruna listů vyrůstá jakoby přímo ze země. Listy jsou jednoduché, velmi výjimečně zpeřené (\"Cycas multipinnata\") a uspořádány spirálovitě. Nejviditelnějším rozdílem oproti většině ostatních cykasů je, že rod cykas jako takřka jediný z rodů cykasů má v lístcích středovou žílu (oproti např. zamiím či encephalartosům) a naopak postrádají druhotné žilky. Středovou žílu mají mezi cykasorosty již jen velmi vzácné tři druhy v rodech stangerie a čigua.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Cykasy jsou dvoudomé rostliny, které se rozmnožují semeny, případně i oddělením kmenových výhonků. Samčí rostlina vytváří šištice. Samičí rostlina vytváří semena na megasporofylech ve dvou možných uspořádáních, podle kterého se také druhy v této čeledi rozdělují na dvě podskupiny: Opylování je v přírodě vázáno na specifický druh hmyzu, v zajetí je možné umělé opylování.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování cykasů.", "content": "Pěstování běžně dostupných cykasů je jednoduché. Rostliny v našich domácích podmínkách vytvářejí obvykle jednou za rok vrh listů, které se odvíjejí ze středu podobně jako listy kapradin. Vzhledem k hlubokému a mohutnému hlavnímu kořenu jsou doporučovány vysoké květináče, které nemusí být příliš široké, musí ovšem zůstat prostor pro vystoupení korálovitých kořenů na povrch. Absolutní podmínkou pro pěstování cykasů je prodyšná půda, kterou voda proteče, zůstane vlhká, ale nikoliv zbytečně dlouho mokrá. Škodí jim přílišné vlhko a zcela zásadně nesnášejí mokro a chlad současně. Hlavní příčinou jejich úmrtí je proto uhnití kořene ve vlhkém prostředí, které ne vždy lze zpočátku poznat na samotné rostlině. Hlínu je tedy třeba namíchat s kaménky či jiným hrubým materiálem jako je pemza či perlit. V případě, že nemáte zkušenosti s cykasy, lze nouzově využít prodyšné směsi pro palmy nebo pro kaktusy, detailní popis substrátů ovšem najdete na některých specializovaných stránkách viz odkazy pod tímto textem. Pro další růst jsou nicméně nutné další faktory - teplo a světlo - bez nich je obtížné dosáhnout vyrašení nových listů, typický problém v našich podmínkách. Na jaře se tedy doporučuje rostliny umístit na teplá a světlá místa. To by mělo být dobrým popudem pro zahájení růstu. Teplo musí být zajištěno i v noci, což v ČR může být problémem obzvláště venku. Není třeba příliš hnojit. Cykasy držené v teple ale polostínu vytvářejí protáhlé nepěkné listy (podstatně delší než listy původní), které se po vyzrátí a zatvrdnutí již nikdy nezmění a je možné je tedy odstřihnout. V případě zahájeného rašení nového vrhu listů je proto potřeba rostlinu okamžitě umístit alespoň dočasně na preferované velmi teplé a velmi světlé místo do doby než mladé měkké listy zatvrdnou, poté ji můžete vrátit zpět. Pokud je toto místo u okna s jedním směrem světla, je vhodné rostlinu otáčet, aby se vytvořily pravidelné listy. Bez tepla ovšem rostlina nemusí na jaře nasadit. Byla by škoda, kdyby vrh listů vyšel nazmar, protože na další budete čekat opět rok. Podrobnější informace o pěstování lze nalézt u popisu každého druhu, např. u nejznámějšího druhu cykas japonský (c. revoluta).", "section_level": 1}, {"title": "Evoluce.", "content": "Cykasy jsou považovány za živoucí fosílie. Rod cykas je spřízněn s dalšími čeleděmi cykasů, fylogenetické studie nicméně ukázaly, že čeleď \"Cycadaceae\" je nejstarší ze všech dalších skupin současných cykasů. To dokazuje i jejich primitivnější uspořádání samičích megasporofylů (volné plodolisty u čeledi cykasovité oproti šišticím u ostatních čeledí).", "section_level": 1}, {"title": "Rod \"Cycas\" v Česku.", "content": "V současnosti největším, nejstarším a na nejvyšší cenu oceněným cykasem z rodu \"Cycas\" v České republice je pravděpodobně 200 let starý cykas indický (Cycas circinalis), který vlastní Botanická zahrada Univerzity Karlovy v Praze (Na Slupi). Tamní vzrostlé stromy byly znaleckým posudkem ohodnoceny každý na 1 000 000 Kč. Jedná se tedy o pravděpodobně nejdražší známé rostliny v Česku. Tyto cykasy jsou zasazeny ve volné zemi a jsou tedy prakticky nepřesaditelné, což ovlivnilo i nedávnou rekonstrukci skleníků, které musely být obestavěny kolem nich.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy cykasů.", "content": "Je uznáváno celkem 98 druhů cykasů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Cykas (\"Cycas\") je rod rostlin z čeledi cykasovité (\"Cycadaceae\"). Rod cykas obsahuje přibližně 98 druhů cykasů a dalších přibližně 8 poddruhů z Asie a Austrálie a Afriky. Jménem cykasy je nicméně označováno více než 300 druhů rostlin v širší třídě cykasy. ", "tgt_summary": "Cycas is a genus of plants belonging to a very ancient lineage, the Cycadophyta, which are not closely related to palms. ferns, trees or any other modern group of plants. They are evergreen perennials which achieved their maximum diversity in the Jurassic and Cretaceous periods, when they were distributed almost worldwide. At the end of the Cretaceous, when the non-avian dinosaurs became extinct, so did most of the cycas in the Northern Hemisphere. ", "id": 1839598}
{"src_title": "Mravenec černolesklý", "tgt_title": "Lasius fuliginosus", "src_document": [{"title": "Typy jedinců.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dělnice.", "content": "Délka těla 4-5 mm. Jde o neplodné modifikace samičky bez křídel. Tvoří nejpočetnější kastu v mraveništi zajišťující chod celého mravenčího státu. Dělnice shánějí potravu, starají se o potomstvo a chrání hnízdo.", "section_level": 2}, {"title": "Samička (Královna).", "content": "Pohlavní jedinec délky 5-7 mm s temenními očky. Je krátkodobě okřídlená, po páření si křídla ulomí, aby využila křídelní svalovinu pro získání energie na založení kolonie. Obvykle žije až 15 let. V ústní dutině má komůrku, v níž do nové kolonie odnáší zárodek houby, kterou tento druh pěstuje.", "section_level": 2}, {"title": "Samec.", "content": "Okřídlený pohlavní jedinec dorůstající délky 3,5-5 mm. Žije velice krátkou dobu, po páření („svatebním letu“) umírá.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Hojně žijící denní druh vyhledávající suchá místa – nejčastěji v listnatých a smíšených lesích, parcích, sadech hlavně v nížinách, ale stoupá i do hor. Rozšířen v celé Evropě, dále v oblasti Kavkazu, Sibiře, Číny, Japonska a části Indie.", "section_level": 1}, {"title": "Hnízdo (Mraveniště).", "content": "Nejčastěji v dutinách živých stromů vrb, topolů a dubů. Jako jediný druh v Česku si staví podzemní kartonová hnízda (z dřevobetonu, směs hrubé dřevnaté drtě, hlíny slepená medovicí a sekrety vyloučenými z mandibulární žlázy). Zavěšená podzemní hnízda z dřevobetonu dosahují až délky 2 m; pro tento způsob života jsou mravenci černolesklí někdy označováni jako poddruh \"Dendrolasius\" (dendron = strom).", "section_level": 1}, {"title": "Založení kolonie a způsob života.", "content": "V březnu královny kladou vajíčka, ze kterých se vylíhnou díky speciální potravě pohlavní jedinci (samci a samice). Krátce po vylíhnutí nastává doba páření (červen až červenec), tyto roje jsou značně početné. Při kopulaci samička získává od více samců sperma, které uschovává v semenné schránce a dle potřeby klade oplodněná nebo neoplodněná vajíčka po celý svůj život. Z neoplozených vajíček se líhnou dělnice nebo samičky a z oplozených vajíček samci. Velká část pohlavních jedinců se při „svatebním letu“ stává kořistí ptáků a dalších predátorů. Oplodněná královna shodí křídla a snaží se založit novou kolonii. Mravenec černolesklý vytváří monogynní (jedna královna), občas oligogynní společenství (malý počet královen). Samička tohoto druhu zakládá násilně hnízda podobně jako Formica rufa u druhů Lasius umbratus nebo Lasius mixtus, kdy vnikne do hnízda, usmrtí královnu a nastoupí na její místo. Kolonie těchto mravenců se dožívá i dvaceti let.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Všežravý druh, lovící hmyz, část potravy tvoří výměšky ze žláz mšic a červců, takzvané \"medovice\". Staví dokonce povrchové hliněné tunely (hlavně na dubech), chránící mšice před hmyzem a nepohodou. Zvláštností tohoto druhu je konzumace a pěstování hnědě sametové houby\"Septosporium myrmecophilum\", která je vyživována medovicí. Na rozdíl od známého mravence zahrádkáře Atta slouží pěstování této houby pouze jako doplněk stravy.", "section_level": 1}, {"title": "Symbiotické vztahy mravenců.", "content": "Mravenec černolesklý vyhledává, stará se, chrání a rozšiřuje mšice; dokonce pro ně staví \"pavilonky\", přenášejí je na nová místa a v zimě je chrání hluboko v mraveništi. Na oplátku mšice poskytují mravencům velice výživnou medovici, slouží jim stejně jako dojné krávy lidem.", "section_level": 1}, {"title": "Zvláštnosti.", "content": "Sousední hnízda jsou mezi sebou spojena velice dobře udržovanými cestami, ze kterých mravenci odstraňují kamínky, větvičky a jiné překážky. Tyto cesty dosahují délky desítek metrů. Po čase se cesty zpřetrhají a jednotlivá hnízda se osamostatní. Mravenec černolesklý dovede vydávat zvuky (stridulovat), třením ostře rýhované destičky umístěné na spodní straně třetího článku zadečku. Vzniká tedy jemný vrzavý zvuk neslyšitelný pro lidské ucho.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mravenec černolesklý (\"Lasius fuliginosus\") je smolně černý a velice lesklý mravenec. Má velkou hlavu, která je vzadu hluboce vykrojena (hlava připomíná tvarem srdce). Charakteristicky zapáchá a je označován jako pěstitel hub, stavějící si kartonová hnízda.", "tgt_summary": "Lasius fuliginosus, also known as the jet ant or jet black ant, is a species of ant in the subfamily Formicinae. Workers have a black shiny colour and a length of about 4–6 mm, females are larger (6–6.5 mm) and small males reach a length of 4.5–5 mm). The head is heart-shaped.", "id": 1574068}
{"src_title": "Garou", "tgt_title": "Garou (singer)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Garou, vlastním jménem Pierre Garand, se narodil 26. června 1972 v Sherbrooke, quebecké části Kanady. Přezdívka Garou vznikla už na střední škole, přičemž Pierre mu říkají pouze jeho nejbližší – v podstatě jen rodiče a jeho o osm let starší sestra Maryse. Otec Irené míval autodílnu a dnes je spolu se svou ženou Carmen v důchodu. Maryse se živí prodejem nemovitostí. Garou je otcem Emilie (nar. [2001]), kterou má se švédskou modelkou Ulrikou.", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a mládí.", "content": "Jeho sestra hrála v jeho životě důležitou úlohu už od útlého dětství. To ona ho spolu s jeho otcem – ve volném čase vášnivým hráčem na kytaru – přivedla k hudbě a do velké míry určovala jeho muzikální vkus. Během navštěvování soukromé katolické školy pro chlapce založil se spolužáky skupinu The Windows and Doors. Hráli písně Beatles, Garou zpíval svým tehdy ještě čistým hlasem, který se do nynější polohy přetransformoval až ve věku zhruba 17 let, a doprovázel se na kytaru, jeho velkým vzorem v té době byl Paul McCartney. Vystupovali v tělocvičně a v rámci školy měli slušný úspěch. To příznivě zapůsobilo na Garouovo sebevědomí a jeho chuť věnovat se hudbě i v budoucnu. V 18 letech se sám přihlásil do armády, kde si jako hráč na trubku odsloužil jeden rok. Po skončení vojenské služby Garou vystřídal různá rozličná zaměstnání. Živil se jako podomní obchodník, sběrač vinných hroznů, průvodce a dokonce i prodával dámské spodní prádlo. Zpíval také po barech a po skončení šichty ještě s kytarou stával v ulicích Montrealu a hrával kolemjdoucím písně „šité na míru“, a to i přes zákaz rušení nočního klidu, díky čemuž asi neměl nouzi o problémy s policisty.", "section_level": 2}, {"title": "Začátky hudební kariéry.", "content": "V březnu 1992 navštívil Garou koncert lokální hvězdy písničkáře Louise Alaryego se svou tehdejší přítelkyní. V přestávce byl postaven před mikrofon, načež i přes prý příšernou trému odzpíval pět písní. Na základě toho byl majitelem baru zaměstnán na plný úvazek jako zpěvák. Hrál ovšem i v dalších barech. V roce 1995 založil skupinu Untouchables, která se orientovala převážně na R&B s doprovodem trubek. Hned od začátku existence se skupina setkala se zájmem veřejnosti a obdržela mnoho nabídek ke spolupráci včetně Sony Music. Garou je však všechny odmítl, neboť se ještě necítil připraven na „plnohodnotnou“ kariéru.", "section_level": 2}, {"title": "Muzikál Notre Dame de Paris.", "content": "Až se na jednom vystoupení se skupinou objevil Luc Plamondon. Pracoval tehdy na muzikálu Notre-Dame de Paris a hledal vhodného zpěváka pro obtížný part Quasimoda. Rozpoznal v Garouovi obrovský pěvecký i herecký talent a neváhal s nabídkou hlavní role v muzikálu, která mladého Quebečana proslavila doslova na celém světě. Mezi země, kde kromě Francie muzikál slavil velký úspěch patří hl. Spojené království, Kanada, Rusko, Belgie, Švýcarsko, Polsko, Itálie, Španělsko, USA i Čínská republika. I v této době obdržel řadu nabídek, ale Garou čekal na ideální podmínky. Muzikál z něj udělal obrovskou hvězdu a každému bylo jasné, že stejným hlasem nedisponuje už nikdo jiný na celém světě. Garou tvrdí, že se nikdy nezajímal o svou popularitu, přesto ho takovéhle zbožňování muselo notně ovlivnit. V roce 1999 byl seznámen s manželem a manažerem Celine Dion René Angelilem. Tehdy všechno záviselo na vydařeném stisknutí ruky, neboť jejich první setkání trvalo pouhé desítky sekund. Nutno podotknout, že Garouovi jistě pomohl jeho osobitý šarm, kterým už na první pohled působí snad na všechny lidi. Dociluje toho třeba i jen jediným úsměvem a upřímným pohledem svých modrých očí, což dané osobě dává pocit důležitosti. Ještě téhož roku se Garou společně s Bryanem Adamsem a dalšími sólisty z Notre-Dame zúčastnil velké rozlučky se Celine Dion, která se načas kvůli vytouženému těhotenství loučila se svou kariérou. Celine Garoua požádala, aby se mezitím „postaral“ o její skupinu muzikantů a ten nadšeně souhlasil.", "section_level": 2}, {"title": "Sólová kariéra.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Album Seul.", "content": "6. listopadu 2000 tak vyšlo Garouovo první album Seul, na kterém se mj. podíleli Luc Plamondon, Richard Cocciante (autoři Notre-Dame), Bryan Adams, David Foster, Didier Barbelivien i Aldo Nova. Toto album netrpělivě očekávala kritika a hlavně fanoušci převážně z Francie. Kromě pilotního singlu, nesoucího stejné jméno jako celé album, se videoklipu dočkaly ještě písně Je n ́attendais que vous, Gitan a duet se Celine Dion Sous le vent, ke kterému vznikly dokonce videoklipy dva. O něco později Garou natočil i video k známému přezpívanému songu Le monde est stone, přičemž tuto svou velmi osobitou verzi zařadil jako bonus na „živé“ album Seul avec vous, které vyšlo přesně o rok později než Seul, které zaznamenalo obrovský úspěch a vyhnalo zpěváka na pět koncertních šňůr po Francii, Kanadě, Švýcarsku, Belgii a Polsku. Na koncertě v Paříži pak bylo nahráno Seul avec vous. Neobjevují se na něm pouze písně z jeho debutantního alba, nýbrž i skladby z Notre-Dame a známé francouzské a anglické covery (La Bohéme, Georgia on my mind, Everybody loves somebody).", "section_level": 3}, {"title": "První turné.", "content": "V březnu 2002 Garou vystoupil v největší francouzské koncertní hale – v Paláci sportů v Bercy, a tak vznikla další živá nahrávka Live á Bercy. Vystoupili s ním mj. i takové hvězdy a doslova živé legendy současné frankofonní hudby jako jeho nejlepší přítel Patrick Bruel, dále Celine Dion, Gerald de Palmas a jeho spolusouputníci z muzikálových prken Notre-Dame Daniel Lavoie a Patrick Fiori. Tak vznikla jedna z nejpovedenějších a nejpozoruhodnějších verzí Belle. Garou tento večer považuje za nejkrásnější okamžik svého života a na záběrech z tohoto koncertu vypadá opravdu velmi šťastně. Nedlouho poté vystoupil na festivalu v Sopotech a polské sousedy si naprosto získal. Velmi oblíbenou se stala obzvláště píseň Gitan a v Polsku propukla nefalšovaná garouovská horečka. Stal se nejpopulárnějším zahraničním zpěvákem a díky svému charizmatu i miláčkem médií. Netrvalo dlouho a Garou se do Polska vydal na turné, které zaznamenalo obrovský úspěch.", "section_level": 3}, {"title": "Album Reviens.", "content": "V roce 2003 se měl konat útok na americký trh anglicky zpívanou deskou. Měl to být velký (komerční) úspěch, písně už byly hotové, ale nakonec z vydání alba sešlo z podivných administrativně-produkčních příčin. Snad ani Garou sám nevěděl přesně, co se stalo, a tento dílčí neúspěch pro něj znamenal menší krizi. Rozhodl se ji překonat vydáním nové francouzské desky ještě toho roku. Tak se taky stalo. V květnu roku 2004 tedy vyšlo jeho druhé studiové album Reviens, které je více podle jeho představ než Seul. Na Reviens se nacházejí jak rockově laděné skladby, tak i pomalé romantické balady. K už osvědčeným autorům se přidali další veleznámé osobnosti: Jean Jacques Goldman, Gerald de Palmas a Gildas Arzel (francouzský bluesový kytarista). Album má opět stejnojmennou píseň Reviens (Ou tu caches-tu) a kromě ní vznikly videoklipy ještě k Et si on dormait a Passe ta route. Píseň Le sucre et le sel nazpíval se sestrami Suzie a Annie Villeneuveovými, úspěšnými účastnicemi quebecké Star academy. Z následující koncertní šňůry v roce 2004 bylo natočeno živé album Routes. K témuž roku se vztahuje i Garouovo „odskočení si“ do České republiky, kde vystoupil ve skromném Lucerna Music baru a společně s Bohoušem Josefem a Danielem Bártou zapěl prapodivnou českou verzi Belle. Kromě anglických coverů zazpíval ještě největší pecky z alba Reviens a Seul včetně závěrečné Gitan. Mezitím (v listopadu 2004) si ještě střihl spolupráci s francouzským švihákem Michelem Sardouem, z čehož vznikl duet La riviere de notre enfance na Sardouovo album Du plaisir. Za vidění stojí i rozverný videoklip k tomuto singlu, který i v zahraničí zaznamenal podstatný úspěch.", "section_level": 3}, {"title": "Album Piece of my soul.", "content": "Dlouho očekávané anglické album se po šesti letech příprav dočkalo vydání v průběhu května 2008 (6. května – 19. května). Na albu Piece of my soul se odráží začátky Garouovy kariéry v angličtině a také jeho hudební osobnost. Album začíná energickou skladbou \"Stand up\" a končí poklidnou \"Coming home\". Na albu se podílelo mnoho významných hudebních osobností z celého světa. Garou se v rozhovorech s médii zmínil o tom, jak ho těšila spolupráce se švédským producentem Peerem Astromem (Brunin', Coming Home), který spolupracoval např. se Céline Dion, Madonnou a Jennifer Lopez. Dále se na albu opět autorsky podílel kanaďan Aldo Nova (Coming Home, Take a piece of my soul). Z Velké Británie se podíleli Don Mescall (Beautiful Regret, Heaven's Table, What's the time in NYC) a Ronan Hardiman (What's the time in NYC). \"Nothing else matters\" (složili Dimitri Ehrlich a Andy Marvel) je inspirovaná Petrou Němcovou a jejím zážitkem v Thajsku v prosinci 2004, kdy při tsunami zahynul její přítel fotograf Simon Atlee a sama byla zraněná. \"First day of my life\" je coververze písně Melanie C (ex-Spice Girl) a složili ji Enrique Iglesias a Guy Chambers. Na písních \"Accidental\" a \"You and I\" spolupracovala Judie Tzuke, anglická skladatelka polského původu. Úvodní píseň \"Stand up\" složil Rob Thomas (z Matchbox 20). Garou kromě zpěvu také skládá, ale až doteď skládal vždycky jenom \"do šuplíku\". \"All the way\" je píseň o ženách a pokeru, tedy o jeho dvou velkých vášních. Proto si k ní napsal text sám. Turné k anglickému albu bude pojato jinak než v minulosti. Po předchozích turné která se odehrávala ve velkých arénách, turné \"Garou en live.bar\" bude šňůra menších koncertů v malých sálech. Garou se tím vrací na začátek kariéry, kdy koncertoval po barech v angličtině a kde měl s publikem větší kontakt. Garou se po dlouholeté spolupráci s René Angelilem a Sony BMG rozhodl že se o produkci jeho alb a o další jeho obchodní záležitosti (restaurace atd.) bude starat společnost Wolfgang Entertainment.", "section_level": 3}, {"title": "Diskografie.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "CD.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Seul... avec vous (2001).", "content": "Živé album", "section_level": 3}], "src_summary": "Pierre Garand, vystupující pod pseudonymem Garou (* 26. června 1972, Sherbrooke, Kanada), je kanadský zpěvák s výrazným „chraplavým“ hlasem, který je u nás známý hlavně jako představitel role Quasimoda z francouzského muzikálu Notre-Dame de Paris.", "tgt_summary": "Pierre Garand (born 26 June 1972), known by his stage name Garou (a diminutive of his last name \"Garand\"), is a Canadian singer and actor from Sherbrooke, Québec. ", "id": 1577643}
{"src_title": "Jíl", "tgt_title": "Clay", "src_document": [{"title": "Složení.", "content": "Jíl je tvořen jílovými minerály rozdělenými do různých skupin, kterými jsou například podskupina kaolinitu, skupina smektitu, skupina vermikulitu a dále smíševrstevné jílové minerály a další. Vyjma jílových minerálů obsahuje jíl častokrát i další složky jako jsou slídy, křemenný prach, další skupiny minerálů a organickou hmotu a fluidy. Pokud převažuje v jílovité hornině uhličitan vápenatý, hovoříme o vápnitém jílu, který byl dříve označován jako slín. Podle původu a složení se dělí na kaolinitické jíly, montmorillonitické jíly a illitové jíly. Minerály jílové skupiny patří mezi fylosilikáty. Jsou velmi jemnozrnné a mohou být hydratované. Jsou strukturně podobné slídám. Jejich minerální struktura je složena z tetraedrů SiO a oktaedrů XO (kde X je Mg alebo Al). Obě tyto vrstvy jsou různým způsobem spojeny pomocí atomů kyslíku. Do své struktury a mezivrstevních prostor mohou přijímat různé ionty nebo molekuly, což způsobuje jejich různorodé vlastnosti. Jíl kromě toho běžně obsahuje příměsi jiných minerálů, jako křemenná zrna prachové frakce. Běžná jsou též zrna živců, slíd, chloritu, glaukonitu a zejména uhličitanů. Někdy jsou součástí jílu i zrnka pyritu. Pokud nad jílovitou hmotou převažuje uhličitan vápenatý, sediment se označuje jako vápnitý jíl nebo slín.", "section_level": 1}, {"title": "Fyzikální a chemické vlastnosti.", "content": "Jíl zásadně mění své vlastnosti v přítomnosti vody, v suché podobě je jíl sypkou horninou. Přítomnost vody je značně závislá na stupni zpevnění. Nezpevněné jíly jsou plastické, sypké jsou jen v případě, že byly vysušeny. Při styku s vodou mají tendenci nabývat, naopak při vysoušení se smršťují. Projevem smršťování jeou například bahenní praskliny. Jíl po vypálení tuhne. K vypálení může dojít i přírodními procesy, například při kontaktní metamorfóze, kdy vznikají tzv. porcelanity a kontaktní rohovce. Jíly mají po usazení až 80% pórovitost, při kompakci však zmenšují objem, lupínky jílovitých minerálů se stlačují a řadí se při tom rovnoběžně, díky vzájemné vazbě na atomární úrovni poté drží při sobě. Z chemického hlediska obsahují jílové sedimenty hlavně SiO, AlO a HO. V menším množství i TiO, FeO, FeO, CaO, MgO, KO, NaO a jiné. Mezi jejich nejtypičtější textury patří laminace nebo masivní textura. Laminace je typická pro časté změny sedimentačních podmínek, známá je například z čtvrtohorních jezerních varvitů. Jemnozrnné jílovité sedimenty mohou velmi dobře uchovávat zkameněliny, příkladem jsou kambrické burgesské břidlice. Barva jílů závisí na minerálních příměsích. Zatímco červená a fialová barva je způsobena přítomností trojmocného železa, zelenou barvu způsobuje dvojmocné železo.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Výskyt jílu je vázán na jejich vznik, který je spojen s mořskou sedimentací v rozsáhlých abyssálních plošinách, kam se drobné částečky dostávaly pomocí vodních toků (samozřejmě se můžeme setkat i s jíly vzniklými na pevnině). Vzhledem k vázání výskytu jílu na mořské prostředí je jeho hojné zastoupení i na území ČR, kde vznikl převážně v období druhohor až čtvrtohor. Jíly jsou známy z celého světa, recentně vznikají ve všech známých sedimentačních prostředích. Mezi stratigraficky známé lokality s jílovými sedimenty patří například oblast Ruské tabule s tzv. Leningradskými modrými jíly s glaukonitem. Tyto horniny usazené v kambriu s maximální mocností asi 80 m jsou dodnes nezpevněné a obsahují četné fosilie. Podobně například paleogénní londýnské jíly z anglo-pařížské pánve obsahují množství zkamenělin fauny. V Čechách se jíly nacházejí blízko Žatce, Loun, v chebské a budějovické pánvi. Taktéž se vyskytují na jižní Moravě.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Jíly se používají jako ideální těsnicí vrstva v mokrém stavu, jelikož při nasycení vodou se stávají pro další vodu naprosto nepropustnými. Jíl je vhodný jako podklad pro přehrady, hráze či podklad pod skládky. Dále se používá v cihlářství, jako pojivo hliněných omítek, na dusané podlahy, k výrobě přírodního linolea, v hrnčířství a pro další keramické výrobky, k čištění vlny a suken a k výrobě žáruvzdorného vybavení jako například provizorní pec... Dále se přimíchává do grafitu při výrobě tužek. Poměr jílu a grafitu určuje tvrdost tužky. Určité druhy jílu se používají v medicíně jako léčivé prostředky pro pleť (například zelený jíl, který má údajně absorpční, antioxidační a čisticí vlastnosti). Může se také použít proti rezistentním bakteriím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jíl je nezpevněná usazená hornina složená z více než 50 % jílovité složky. Tvoří ji jílové minerály, pelitové frakce s velikostí jednotlivých zrn pod 2 μm (resp. 4 μm). Hornina může mít různou barvu závisející na obsahu příměsí. Jíly s 25 – 75 % vápenaté příměsi jsou označovány jako slíny. Jíly s významnou příměsí kalcitu a písku se označují jako šlíry. Zpevněním jílu vzniká jílovec a jílovitá břidlice.", "tgt_summary": "Clay is a type of fine-grained natural soil material that contains hydrous aluminium phyllosilicates (clay minerals) that develops plasticity when wet. Geologic clay deposits are mostly composed of phyllosilicate minerals containing variable amounts of water trapped in the mineral structure. Clays are plastic due to particle size and geometry as well as water content, and become hard, brittle and non–plastic upon drying or firing. Depending on the soil's content in which it is found, clay can appear in various colours from white to dull grey or brown to deep orange-red. ", "id": 417006}
{"src_title": "João Vieira Pinto", "tgt_title": "João Pinto", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Už od dětství hrál Pinto fotbal za Boavistu. V ročníku 1989/90 se vměstnal do prvního mužstva a odehrál 19 soutěžních zápasů, což spolu s povedenými výkony na juniorské reprezentační úrovni přivedlo zájem velkoklubů. V roce 1990 tak přestoupil do Atlética Madrid, kde též hrál jeho idol Paulo Futre. Ovšem ve španělském týmu nikdy neprorazil do prvního mužstva a po roce se vrátil do Portugalska, nazpět do Boavisty. Od roku 1992 do roku 2000 působil v lisabonské Benfice, kde získal mistrovský titul v sezóně 1993/94. Ve slavném klubu dostal přízvisko „Zlatý chlapec“. V ročníku 1998/99 se Benfica dostala přes předkolo do hlavní skupinové části Ligy mistrů. V úvodním utkání na půdě německého Kaiserslauternu Pinta na pravém křídle uhlídal Axel Roos a v 65. minutě ho nahradil Poborský. Benfica si odvezla prohru 0:1, v pátém skupinovém utkání proti německému týmu doma ale porážku oplatila a zvítězila 2:1. Pinto vstřelil jednu branku. Prosadil se též ve druhém utkání proti PSV Eindhoven při výhře 2:1. Benfica dále nepostoupila i díky tomu, že proti HJK Helsinki získala pouhý jeden bod. Nechvalně proslulá byla jeho vzájemná nenávist s Paulinho Santosem z FC Porto, jejichž konflikty se přenesly i do reprezentace. Po Euru 2000 se upsal Sportingu, městskému rivalovi Benficy. V první sezóně se v mužstvu setkal s brankářem Peterem Schmeichelem nebo českým záložníkem Pavlem Horváthem, který o něm v rozhovoru prohlásil, že někdy chodil pozdě na tréninky, kvůli čemuž se dostával do sporů s kapitánem Ricardem Sá Pintem. Pintovy výkony nebyly konzistentní, avšak ve druhé sezóně utvořil nebezpečný útočný tandem s brazilským forvardem Máriem Jardelem. Sporting získal \"double\" – ligovou i pohárovou trofej. V ročníku 2003/04 byl nejlépe placeným hráčem v portugalské lize. V květnu v roce 2004 opustil Sporting jako volný hráč a měl namířeno do Kataru.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "João Pinto debutoval v přátelském utkání (1:1) proti Lucembursku 12. října 1991 pod trenérem Carlosem Queirozem. Mezi roky 1991 až 2002 odehrál celkově 81 reprezentačních utkání, vstřelil 23 gólů.", "section_level": 1}, {"title": "ME 1996.", "content": "Zúčastnil se Mistrovství Evropy 1996.", "section_level": 2}, {"title": "ME 2000.", "content": "Během kvalifikace na mistrovství Evropy pomohl v říjnu 1998 dvěma brankami proti Slovensku v Bratislavě k venkovnímu vítězství 3:0. V březnu 1999 vstřelil dvě branky proti Ázerbájdžánu při výhře 7:0. V červnu 1999 vstřelil hattrick proti Lichtenštejnsku, Portugalsko vyhrálo 8:0. Trenér Humberto Coelho jej nominoval na Euro 2000 a Pinto se ukázal hned v úvodním utkání proti Anglii, kdy hlavičkou v 38. minutě srovnal na 2:2 ještě před poločasovou přestávkou. Nuno Gomes ve druhé půli dokončil obrat z 0:2 na 3:2 pro Portugalsko. Pinto byl v 75. minutě vystřídán Sérgio Conceiçãem. Útočná síla a volnost Pinta a jeho spoluhráčů jako Figo či Rui Costa se měla dále projevit v utkání proti Rumunsku. Portugalsko však vyhrálo 1:0 až gólem Costinhy těsně před koncem utkání. Pinto odehrál od začátku 56 minut na levém křídle, poté jej opět vystřídal Conceição. Ve třetím utkání skupiny proti Německu byl pouze na střídačce, Portugalsko vyhrálo 3:0. Po postupu přes Turecko se Portugalsko v semifinále střetlo s mistrem světa Francií. João Pinto zasáhl do utkání v 78. minutě, kdy vystřídal Rui Costu. Po 90 minutách byl stav 1:1, nastalo tedy prodloužení. To z penalty zlatým gólem rozhodl Zinédine Zidane. Portugalsko tak získalo bronzové medaile.", "section_level": 2}, {"title": "MS 2002.", "content": "Pro Pinta bylo mistrovství světa 2002 v Jižní Koreji a v Japonsku jeho posledním reprezentačním šampionátem. Ve druhém utkání proti Polsku odehrál 60 minut a v rozestavení 4–3–3 podporoval útočný trojzubec ve složení Conceição, Pauleta, Figo. Asistoval prvnímu gólu Paulety ve 14. minutě, který v tomto utkání zaznamenal hattrick. Po hodině jej trenér António Oliveira nahradil Ruiem Costou, který zpečetil konečnou výhru 4:0. Ve třetím utkání proti Jižní Koreji byl po zákroku na Pak Či-songa ve 27. minutě vyloučen. Při odchodu ze hřiště měl uděřit do břicha rozhodčího Ángela Sáncheze. Právě faulovaný Či-song nakonec rozhodl o výhře Koreje 1:0 a jejím postupu do osmifinále, zatímco Portugalsko bylo po druhé prohře ve skupině vyřazeno. Za incident s rozhodčím obdržel od organizace FIFA na základě videozáznamu okamžitý trest zákazu hraní ve všech soutěžích. Finálním verdiktem byl zákaz hraní v mezinárodním fotbale po dobu 4 měsíců.", "section_level": 2}, {"title": "Úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubové.", "content": "Zdroje:", "section_level": 2}], "src_summary": "João Manuel Vieira Pinto (* 19. srpna 1971, Porto) je bývalý portugalský reprezentační fotbalista. Zpravidla hrál na postu podhrotového útočníka. Patřil k úspěšné zlaté portugalské generaci dále čítající Figa, Rui Costu, Fernanda Couta a další jména. Na rozdíl od zmíněných ale nastupoval především za portugalské kluby. V letech 1992 až 2000 hrál v Benfice, v letech 2000 až 2004 za Sporting. Nastupoval rovněž za Boavistu a Bragu. Dvakrát se stal mistrem portugalské ligy, jednak s Benficou, a jednak se Sportingem. ", "tgt_summary": "João Manuel Vieira Pinto (; born 19 August 1971) is a Portuguese retired professional footballer who played mostly as a forward. ", "id": 1689699}
{"src_title": "Stín větru", "tgt_title": "The Shadow of the Wind", "src_document": [{"title": "Obsah díla.", "content": "Desetiletý chlapec Daniel Sempere se se svým otcem vydává na pohřebiště starých knih, o kterém nesmí nikomu říci. Zde knihovníci a prodejci knih ukládají knihy, které již nikdo nečte, ale nemělo by se na ně zapomenout. Daniel si má vzít jednu knihu ze široké škály možností a celý život se o ni má starat. Do oka mu padne román \"Stín větru\" od spisovatele Juliána Caraxe. Dílo přečte jedním dechem a vydává se hledat další romány tohoto autora. Zjišťuje, že to není známý spisovatel a jeho knihy nejsou k dostání, neboť je nějaký šílenec pálí a ničí. Prostřednictvím knihy se seznámí s knihkupcem donem Barcelem a jeho slepou neteří Clarou, do které se beznadějně zamiluje. Dál pátrá po osudech tohoto spisovatele, ale marně. V den svých šestnáctých narozenin dostane vytoužené kvalitní pero, se kterým údajně psal Victor Hugo, radost mu zkalí jeho návštěva u Clary, kde najde jejího milence Neriho. Ten ho napadne a Daniel zhrzeně odchází, na ulici najde bezdomovce, který mu v těžké chvíli pomůže. Život jde dál, jejich antikvariát se rozrůstá a hledají pomocníka, Daniel si vzpomene na tajemného žebráka, ten jeho nabízenou ruku přijme a stává se zaměstnancem Danielova otce. Jmenuje se Fermín Romero de Torrres, nic neudělal, přesto mu celý život zničil krutý komisař Francisco Javier Fumero. Daniel Fermína požádá o pomoc v pátrání po zmizelém spisovateli Juliánu Caraxovi. Fermín objeví několik zajímavých skutečností. Za Danielem přijde muž se sežehnutou tváří a se jménem Laín Coubert, což je ďábel z románu Stín větru. Coubert chce po Danielovi ten výtisk, ale ten ho ukryl zase na pohřebišti knih. Z Laína Couberta je cítit pach pálených knih. Fermín najde Nurii Molinerovou, která se stýkala s Juliánem Caraxem, nechce jim nic říct nebo jim lže. Nurii zabije komisaře Fumera. Fermín najde další stopu v podobě učitele a bývalého spolužáka Juliána Caraxe otce Fernanda. Ten jim vypoví část Juliánova příběhu. Julián se narodil u kloboučníka Fortunyho, ten věděl, že chlapec není jeho, přesto jej u sebe nechal. Juliánovým skutečným otcem byl bohatý Ricardo Aldaya, který syna jako mecenáš nechal zapsat do Školy svatého Gabriela, kde se seznámí s Jorgem Aldayou, Miquelem Molinerem, Fumerem a otcem Fernandem. Zamiluje se do sestry Jorgeho Penélope. Láska je opětována, ale nikdo se to nesmí dozvědět. Penélope otěhotní, rodiče na to přijdou a Julián musí utéci do Paříže za podpory Miquela. Zde se živí jako pianista ve vykřičeném domě a začne psát. Jeho romány nejdou moc na odbyt. Od Nurie dostane pero patřící údajně Victoru Hugovi. Penélope je zavřena v domě, při porodu vykrvácí a její syn David zemře. Julián nic zlého netuše se vrací do Barcelony a pátrá po Penélope. Nikdy se nedozví, že byl její bratr. Fumero na něj žárlí a pase po něm. Juliána zachrání nemocný Miquel, který se místo něj nechá zastřelit. Julián trpí, stará se o něj Nurie a vydává ho za svého manžela Miquela. Julián viní ze všeho své spisovatelství, rozhodne se vypátrat všechny výtisky a spálit je. Při jednom požáru je také těžce popálen, ale silou vůle přežije. Danielův osud se velmi začíná podobat tomu Juliánovu. Pátrá po něm Fumero, zamiluje se do kamarádovy (Tomásovy) sestry Bey Aguillarové, lásce však nepřeje rodina dívky. Bea otěhotní a schová se v opuštěné vile Aldayových, kde přebývá i Julián. Daniel přijde za Beou, ale sleduje jej Fumero, který ho postřelí. Julián zabije Fumera a zmizí. Daniel se uzdraví, udobří se s Beinou rodinou a vezmou se. Po čase mu přijde z Paříže balíček, ve kterém je román s věnováním. Autorem románu \"Anděl temnoty\" (název vily Aldayových) je muž neznámého jména. Daniel okamžitě pozná, že román je dílem Juliána Caraxe, který žije v Paříži a dál píše knihy pod různými pseudonymy. Po letech vede Daniel svého desetiletého syna Juliána na pohřebiště zapomenutých knih. V epilogu jsou také dořečeny osudy ostatních postav: Fermín se oženil s Bernardou a mají spolu tři děti (a čekají čtvrté); Tomás s Danielem už moc nemuví, pracuje v Německu v průmyslové firmě, má ženu a dceru; Don Gustavo založil nakladatelství a znovu vydal romány Juliána Caraxe; Clara (Gustavova neteř) měla mnoho milenců, byla i provdána za milionáře, ale momentálně žije sama.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stín větru (španělský originál \"La Sombra del viento\") je román španělského spisovatele Carlose Ruiz Zafóna z roku 2001. Román se odehrává před, během a po španělské občanské válce v Barceloně.", "tgt_summary": "The Shadow of the Wind () is a 2001 novel by the Spanish writer Carlos Ruiz Zafón and a worldwide bestseller. The book was translated into English in 2004 by Lucia Graves and sold over a million copies in the UK after already achieving success on mainland Europe, topping the Spanish bestseller lists for weeks. It was published in the United States by Penguin Books and in Great Britain by Weidenfeld & Nicolson and Orion Books. It is believed to have sold 15 million copies worldwide, making it one of the best-selling books of all time. ", "id": 230584}
{"src_title": "Tabon lesní", "tgt_title": "Australian brushturkey", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Jedná se o velkého ptáka s černým opeřením, červenou hlavou a žlutým (u poddruhu \"A. l. pupureicollis\" fialovým) lalokem. Celková délka těla je 60-75 cm a rozpětí křídel okolo 85 cm. Tabon lesní je také charakteristický svým výrazným vějířovitým, zploštělým ocasem. Lalok samce se během období rozmnožování zvětšuje a při běhu pohupuje ze strany na stranu. V průběhu období rozmnožování a hnízdění jsou jak lalok, tak hlava jasnější a zářivější. Spodní část těla je kropenatá díky bílému peří, které se stává výraznějším u starších jedinců. Tabon je neohrabaný letec a není schopen uletět dlouhé vzdálenosti. K létání se uchyluje, pouze hrouzí-li mu nebezpečí od predátorů nebo chce-li se skrýt na stromy během noci či veder přes den. Taboni stavějí velká pozemní hnízda, jež připomínají hromadu a jsou vytvořena z listů a zeminy. Mohou být 1 až 1,5 metrů vysoká a až 4 metry široká. Vytváří je dominantní samec, kterého poté navštíví několik samiček za účelem páření a kladení vajec. Samec pracuje neúnavně, sbírá materiál z okolí a také odhání ostatní samce, kteří by s radostí získali jeho pozici. Toto úsilí ovšem postupně vede k vyčerpání a dominantní samec je poražen novým králem. Vajíčka tabonů jsou velká (rozměry 90x45 mm) a mláďata jsou po vylíhnutí plně vyvinuta - mohou létat, jakmile jim po pár hodinách uschne peří. Inkubační teplota, ve které jsou vejce udržována, se pohybuje v rozmezí 33 až 35 °C. Za účelem jejího zkontrolování strčí tabon do hnízda svůj citlivý zobák. Inkubační teplota totiž ovlivňuje poměr narozených samců vůči samicím. Zatímco tento poměr je jedna ku jedné při teplotě 34 °C, více samců se líhne při nižší teplotě, při vyšší zase více samic. Je nejasné, zda rodiče používají rozdíly teplot za účelem manipulace pohlaví u svých potomků, kupříkladu při výběru hnízdiště. Tabon často hnízdí na stejném místě jako v minulých letech. Obvyklá snůška vajec čítá mezi 16 až 24 velkými bílými vejci, která jsou kladena od září do března. Někdy je možné najít až 50 vajíček, pocházejících od více samic, v jediném hnízdě. Vylíhlá mláďata se musí vyhrabat z hnízda a postarat se o sebe sama. Vajíčka tabonů jsou oblíbenou potravou varanů, hadů, ale i dingů a psů a tvořila také významnou část stravy Aboridžinců. U varanů můžeme často pozorovat rány na ocase způsobeny zobákem tabona, který jej zuřivě odháněl od svého hnízda. V situacích, kdy přijdou do styku s lidmi, nevykazují taboni téměř žádné náznaky strachu, a dokonce se často pokouší drze ukrást jídlo. Jsou schopni též zahnízdit v zahradách na předměstích, a když hledají materiál pro stavbu svého hnízda, často jej přinesou ve velkém množství ze sousedních zahrad.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Tabon lesní obývá především deštné pralesy, můžeme jej ale nalézt i v sušších oblastech či na otevřených prostranstvích. V severní části místa výskytu je běžně pozorován ve vyšších nadmořských výškách, v zimních měsících se stěhuje do nižších poloh. Na jihu se vyskytuje jak v horách, tak v nížinách. Dnes žije tabon běžně v městských oblastech, například na dvorcích v Brisbane nebo Sydney.", "section_level": 1}, {"title": "Populace.", "content": "V současné době je výskyt tabonů běžný, ale ve 30. letech minulého století byli téměř na pokraji vymření.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Taboni se živí hmyzem, semeny nebo spadeným ovocem, které objeví při prohrabování listí nebo rozbíjení shnilých větví za pomoci velkých nohou. Přestože většinu jídla získavají na zemi, jsou občas pozorováni při trhání ovoce přímo ze stromů.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "Tabon lesní nepatřil a nepatří k častým chovancům evropských zoologických zahrad. V červenci 2019 byl chován jen v 11 evropských zoo a ptačích parcích. Mezi nimi jsou také dvě české zoo: Historicky v žádné další české ani slovenské zoo tento druh nebyl chován.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "Tabon lesní byl chován v Zoo Praha v průběhu historie několikrát. Bylo to konkrétně v letech 1964 až 1982 (příchod ze Zoo Frankfurt) a 1983 až 2002 (příchod ze Zoo Rotterdam). Současný chov započal v roce 2014 příjezdem samce, původem z Burger's Zoo v nizozemském Arnhemu. Ke konci roku 2018 byli chováni dva samci. Tento druh byl v červenci 2019 k vidění v Australské voliéře v dolní části zoo mezi Dětskou zoo a restaurací Gaston. Stejnou voliéru dále obývají: korela chocholatá, traváček Bourkův (neoféma Bourkova) a papoušek zpěvavý. Jde o jeden z druhů expozičního celku Darwinův kráter, který prezentuje faunu a floru Austrálie, zejména Tasmánie. Expozice umístěná v dolní části zoo byla dokončena v roce 2020.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tabon lesní (\"Alectura lathami\") je hojně se vyskytující druh ptáka z čeledi tabonovitých (Megapodiidae), jenž žije ve východní Austrálii (od oblasti Far North Queensland až po region Illawarra v Novém Jižním Walesu). Můžeme jej nalézt také na Klokaním ostrově, ležícím na jih od Austrálie. Tabon lesní je největší dosud existující představitel čeledi Megapodiidae a jeden ze tří druhů obývajících Austrálii.", "tgt_summary": "The Australian brushturkey or Australian brush-turkey or gweela (\"Alectura lathami\"), also frequently called the scrub turkey or bush turkey, is a common, widespread species of mound-building bird from the family Megapodiidae found in eastern Australia from Far North Queensland to Eurobodalla on the south coast of New South Wales. The Australian brushturkey has also been introduced to Kangaroo Island in South Australia. It is the largest extant representative of the family Megapodiidae, and is one of three species to inhabit Australia. ", "id": 1272585}
{"src_title": "Vasilij Archipov", "tgt_title": "Vasily Arkhipov (vice admiral)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Sovětský námořní důstojník Vasilij Alexandrovič Archipov se narodil 30. ledna 1926 v rolnické rodině v městečku poblíž Moskvy. Otcem byl Alexandr Nikolajevič Archipov (1889–1960), matkou Maria Nikolajevna rozená Kozyrevová (1901–1970). Za manželku si vzal učitelku Olgu Grigorevnu, se kterou byl ženatý od roku 1952, kdy se jim narodila dcera Jelena. Učil se v Tichomořské vysoké námořní škole. V roce 1945 zasáhl na palubě minolovky sovětského Tichooceánského loďstva do bojů 2. světové války proti Japonskému císařství. Po skončení války pokračoval ve studiích v Kaspické vysoké námořní škole v ázerbájdžánském Baku, školu úspěšně zakončil roku 1947. Poté sloužil jako důstojník na ponorkách Černomořského, Baltského a Severního loďstva. V červenci 1961 jako zástupce kapitána Nikolaje Vladimiroviče Zatějeva pomohl předejít vzpouře na tehdy nové sovětské jaderné ponorce třídy Hotel K-19 s balistickými raketami na palubě. Ponorka měla vážnou poruchu, přehříval se jaderný reaktor a Archipov pomáhal s opravami, přičemž obdržel jistou dávku ozáření (o události na ponorce K-19 vznikl americký film \"\"). Po událostech Karibské krize (viz samostatná kapitola níže) zůstal v sovětském námořnictvu a postupoval výše na žebříčku hodností a funkcí. Stal se velitelem ponorkové brigády, poté velitelem ponorkové divize, v roce 1975 kontradmirálem a následně náčelníkem Kaspické vysoké námořní školy S. M. Kirova v Baku (kde v mládí studoval). V roce 1981 mu byla udělena hodnost viceadmirála. V polovině 80. let 20. století odešel do výslužby. Zemřel 19. srpna 1998 ve stáří 72 let (zřejmě i důsledkem radioaktivního ozáření) v městečku Železnodorožnyj v Moskevské oblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Role v Karibské krizi.", "content": "Během tzv. Karibské krize 1. října 1962 dostala čtveřice sovětských ponorek 69. brigády ponorek Severního loďstva rozkaz vyplout z Murmansku do oblasti v blízkosti Kuby. Šlo o ponorky B-4 (kapitán Rurik Ketov), B-36 (kapitán Alexej Dubivko), B-59 (kapitán Valentin Savickij) a B-130 (kapitán Nikolaj Šumkov). Každá z ponorek měla odstraněno číslo z věže pro ztížení identifikace a nesla celkem 22 torpéd, mezi nimi bylo i jaderné (o síle 15 kilotun TNT, což bylo srovnatelné s hirošimskou atomovou bombou). Námořnictvo USA (US Navy) provádělo na příkaz amerického prezidenta J. F. Kennedyho námořní blokádu Kuby, účelem bylo podpořit vyhlášené embargo a zamezit tak legálním dodávkám zbraní a materiálu na „ostrov svobody“ (jak se Kuba občas označuje). Američané zahájili hon na sovětské ponorky s cílem přinutit je k vynoření a identifikaci, přímý útok nebyl povolen. Nevěděli ovšem, že ponorky nesou mimo konvenčních zbraní i jaderné. Nevěděli také to, že podmínky na sovětských ponorkách byly velmi náročné a že jejich kapitáni mají v případě amerického útoku právo použít jaderné zbraně. Součástí pronásledování bylo shazování cvičných hlubinných náloží (PDC - practice depth charges), které měly přinutit ponorky k vynoření. Tím ovšem americké lodě podstupovaly značné riziko; po týdnech stísněných podmínek v mořských hlubinách dlouho bez vynoření, bez kontaktu s moskevským velením a bez vědomí, že hlubinné nálože neobsahují skutečnou trhavinu, mohla posádka ponorky (resp. jejich velitelé) zareagovat protiútokem. Americkým námořním silám se podařilo po intenzivním pronásledování přinutit k vynoření tři ze čtyř sovětských ponorek (B-36, B-130 a B-59). Čtvrtou ponorku B-4 se nepodařilo vypátrat. Události na ponorce B-59 vedené kapitánem Savickým byly nejdramatičtější, ačkoli incident s možností použití jaderné zbraně byl údajně zaznamenán i na palubě B-130. 27. října 1962 se americkému námořnímu svazu složenému z 11 torpédoborců a letadlové lodi USS Randolph (CV-15) podařilo zachytit neznámou ponorku (šlo o B-59), kterou začal pronásledovat a shazovat na ni cvičné hlubinné nálože. Kapitán Savickij, který neměl rádiové spojení s Moskvou, se domníval, že vypukly válečné operace. Měl v úmyslu použít proti útočníkům jaderné torpédo, k jeho odpálení ale bylo zapotřebí jednomyslného souhlasu tří členů: mimo kapitána ještě Archipova, náčelníka štábu 69. brigády ponorek a tedy služebně nejstaršího důstojníka na palubě, a politického zástupce Ivana Semjonoviče Maslenikova. Proti byl pouze Vasilij Archipov, kterému se argumenty podařilo přesvědčit kapitána k vynoření a vyčkání na instrukce z Moskvy. Vynoření sovětské ponorky asistovala čtveřice amerických torpédoborců: USS Beale (DD-471), USS Cony (DD-508), USS Lowry (DD-770) a USS Murray (DD-576). Nyní Američané dbali opatrnosti a aby ukázali, že nemají nepřátelské úmysly, signalizovali na vynořenou ponorku nabídku pomoci (měli podezření, že má technický problém). Kapitán Savickij nabídku odmítl. Poté sovětské plavidlo nabralo východní kurs a v doprovodu amerických hladinových lodí z oblasti odplulo. Další tři angažované ponorky také obdržely z Kremlu rozkaz k návratu. V knize \"Kubinskaja samba kvarteta Fokstrot\" (rusky Кубинская самба квартета «Фокстрот», vydaná roku 2002, česky lze přeložit jako Kubánská samba kvarteta Foxtrotů) autora Alexandra Mozgového podává svůj pohled Vadim Pavlovič Orlov, přímý účastník událostí na ponorce. Prezentuje je takto: Kapitán Savickij údajně ztratil nervy a „totálně vyčerpaný“ z pronásledování a nemožnosti navázat rádiové spojení s Moskvou, nařídil připravit jaderné torpédo k odpalu. Zařval: „\"Zničíme je! Zemřeme také, ale všechny je potopíme!\"“ Zástupce kapitána Archipov jej uklidnil a společně pak učinili rozhodnutí vynořit se. Orlovův popis je sporný do té míry, že ostatní kapitáni sovětských ponorek nevěřili, že by Savickij takový rozkaz vydal. Lze se domnívat, co by se dělo po odpálení jaderné zbraně. Zcela jistě by následoval odvetný úder a jaderná válka by se rozhořela naplno. Mezi první cíle by patřila Moskva, Londýn (Velká Británie byla nejbližší spojenec USA v NATO), letiště v Anglii a vojska NATO v Západním Německu. V další vlně by následovala infrastruktura v Západní Evropě. Americký krizový scénář pro jadernou válku SOIP (Single Integrated Operational Plan) počítal s nasazením až 5 500 jaderných zbraní proti tisícům cílů nejen na území SSSR. Otázkou zůstává, jak by dopadly samotné Spojené státy. Jedním z důvodů, proč sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov nechal rozmístit jaderné střely na Kubě bylo i to, že počet sovětských mezikontinentálních balistických raket (Intercontinental Ballistic Missile - ICBM) byl mnohem nižší než amerických a jejich odstrašující efekt byl proto malý. Amerika by tak zřejmě utrpěla nižší škody než Evropa. Zůstává tabu studené války, že někteří váleční generálové v Pentagonu považovali Británii a další evropské spojence pouze za prostor, který by bylo možné obětovat v zájmu ochrany USA.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vasilij Alexandrovič Archipov (; 30. ledna 1926 – 19. srpna 1998) byl sovětský námořní důstojník. Během tzv. Karibské krize neschválil odpal jaderného torpéda ze sovětské ponorky B-59 projektu 641 (kódové označení NATO třída Foxtrot) proti americkému námořnímu svazu a tím s velkou pravděpodobností předešel jaderné válce.", "tgt_summary": "Vasili Alexandrovich Arkhipov (, 30 January 1926 – 19 August 1998) was a Soviet Navy officer credited with preventing a Soviet nuclear strike (and, presumably, all-out nuclear war) during the Cuban Missile Crisis. Such an attack likely would have caused a major global thermonuclear response. ", "id": 2416261}
{"src_title": "Gian Carlo Menotti", "tgt_title": "Gian Carlo Menotti", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v italské obci Cadegliano-Viconago, nedaleko jezera Lago Maggiore v blízkosti švýcarských hranic. Byl šestým z osmi dětí Alfonse a Ines Menottiových. Jeho otec byl obchodníkem s kávou. Gian Carlo začal psát písně když mu bylo sedm let a v jedenácti již napsal na vlastní libreto svou první operu \"La morte di Pierrot\" (\"Smrt Pierota\"). V roce 1923 vstoupil na konzervatoř v Miláně. Po manželově smrti se Ines Menottiová, v marné snaze zachránit manželův obchod s kávou, vydala do Kolumbie a syna vzala s sebou. V roce 1928 ho zanechala ve Filadelfii na konzervatoři (\"Curtis Institute of Music\") a sama se vrátila do Itálie. Na základě doporučujícího dopisu manželky dirigenta Artura Toscaniniho byl přijat ke studiu skladby u Rosaria Scalera. Mezi jeho spolužáky byli mimo jiné Leonard Bernstein a Samuel Barber. Barber se stal Menottiho partnerem v životě i v práci. Společně napsali libreto k Barberově nejznámější opeře \"Vanessa\", která měla premiéru v Metropolitní opeře v roce 1958. Jako student pak často pobýval u Barberovy rodiny ve West Chestru v Pensylvánii. Po absolvování školy bydleli oba po čtyřicet let v domě v Mount Kisco ve státě New York. V roce 1974 Menotti adoptoval herce a krasobruslaře Francise \"Chip\" Phelana. Ještě na škole ve Filadelfii napsal Menotti svou první „dospělou“ operu \"Amelia al Ballo\" na vlastní italský text. Kromě této, již jen dvě opery: \"Ilo e Zeus\" a \"L'ultimo selvaggio\" (Poslední divoch) komponoval na italský text. Opera \"Ilo e Zeus\" však nikdy v italštině provedena nebyla. Je hrána v anglickém překladu pod názvem \"The Island God\" (\"Bůh ostrova\"). Všechna další díla psal na vlastní anglický text. V roce 1939 si rozhlasová stanice NBC objednala operu pro rozhlasové vysílání. Vznikla tak opera \"The Old Maid and the Thief\". Byla to první opera, kterou komponoval na vlastní anglický text a první opera psaná speciálně pro rozhlas vůbec. Podobně v roce 1951 zkomponoval na objednávku téže stanice vánoční operu pro televizní vysílání. Opera \"Amahl and the Night Visitors\" se stala první americkou televizní operou a měla takový úspěch, že se stala pravidelnou součástí vánočního programu televize NBC. V průběhu válečných let zkomponoval mimo jiné \"Klavírní koncert F-dur\" (věnován českému klavíristovi Rudolfu Firkušnému, který jej premiéroval v roce 1945) a balet \"Sebastian\". Rok po skončení války měla na Broadwayi premiéru jeho komorní opera \"The Medium\", která dosáhla 212 představení. První celovečerní operu napsal až v roce 1950. Opera \"The Consul\" měla mimořádný úspěch. Je považována za jeho mistrovské dílo a získal za ni jak Pulitzerovu cenu za hudbu tak cenu Newyorského kruhu divadelních kritiků (\"New York Drama Critic's Circle Award\"). Příběh těžkého osudu člověka v evropském totalitním státě byl původně zamýšlen jako filmový scénář pro společnost Metro-Goldwyn-Mayer, nebyl však nikdy jako film realizován. Druhou Pulitzerovu cenu získal Menotti v roce 1955 za operu \"The Saint of Bleecker Street\" Menotti rovněž zkomponoval několik baletů a chrámových skladeb. Pozoruhodéá jsou zejména kantáty \"The Death of the Bishop of Brindisi\" (1963) a \"Landscapes and Remembrances\" z roku 1976. Druhá z nich byla psána k dvoustému výročí vzniku Spojených států a zhudebňuje skladatelovy dojmy a vzpomínky na Ameriku. Rovněž cenná je malá mše \"Mass for the Contemporary English Liturgy\" psaná na objednávku římskokatolické arcidiecéze v Baltimore. V roce 1958 založil Menotti v italském Spoletu \"Festival dei due mondi\" (\"Festival dvou světů\"), který si vzal za cíl přiblížit operní a symfonickou hudbu nejširší veřejnosti a dát příležitost mladým umělcům. Festival se stal neobyčejně oblíbeným. Po tři týdny každého léta Spoleto navštíví téměř půl milionu posluchačů. V roce 1977 pak založil obdobný festival i ve Spojených státech. \"Spoleto Festival USA\" se koná v Charlestonu v Jižní Karolíně. Menotti oba festivaly řídil až do své smrti. V současné době ho v této funkci vystřídal jeho adoptivní syn Francis. Obdobný festival vznikl v roce 1986 i v Melbourne v Austrálii. Menotti jej vedl do roku 1988, ale pak se pro přílišné pracovní vytížení jeho řízení vzdal a jméno Spoleto Festival si odnesl. Festival v současné době pokračuje pod názvem \"Melbourne International Arts Festival\". Zemřel v Monaku, kde v posledních letech života bydlel, ve věku 95 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gian Carlo Menotti (7. července 1911, Cadegliano-Viconago, Itálie – 1. února 2007, Monte Carlo) byl americký skladatel a libretista italského původu.", "tgt_summary": "Gian Carlo Menotti (, ; July 7, 1911 – February 1, 2007) was an Italian-American composer and librettist. Although he often referred to himself as an American composer, he kept his Italian citizenship. He wrote the classic Christmas opera \"Amahl and the Night Visitors\", along with over two dozen other operas intended to appeal to popular taste. ", "id": 1513993}
{"src_title": "Karel Kryl", "tgt_title": "Karel Kryl", "src_document": [{"title": "Stručný životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a počátky kariéry.", "content": "Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu, založenou roku 1909 v Novém Jičíně jeho dědečkem a Ferdinandem Scottim. Tiskárna Kryl & Scotti (od roku 1936 tiskárna Karel Kryl) vydala za téměř 30 let své existence velké množství především bibliofilských tisků. V roce 1936 vyplatil Karel Kryl nejst. Ferdinanda Scottiho a provoz tiskárny převzal sám. Po záboru Sudet v roce 1938 našla rodina útočiště v Kroměříži, kde jeho děd Karel Kryl nejst. tiskárnu obnovil. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (* 1943) a syna Jana (* 1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována (tiskařské stroje byly před zraky Karla, jeho sourozenců a rodičů rozbity a odvezeny do šrotu) a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovského ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi (absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je \"Nevidomá dívka\", kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.", "section_level": 2}, {"title": "Srpen 1968 a exil.", "content": "Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi armád pěti socialistických států v čele se Sovětským svazem, přičemž titulní písnička \"Bratříčku, zavírej vrátka\" vznikla údajně naprosto spontánně v noci 21. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály od roku 1966 v rozhlase (Anděl, Pieta, Salome, Tak vás tu máme (Bratři), Bílá Hora s varhanami a další). V pořadu \"Čtrnáct na houpačce\" moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několik Krylových písní, uspěla ale až píseň \"Bratříčku, zavírej vrátka\", (napoprvé byla druhá a další kolo dokonce vyhrála) která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný. Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Počátky života v exilu pro Karla nebyly lehké. Cítil se osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí pro něj se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“ Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu, v normalizačním Československu se jeho nahrávky pomocí magnetofonů často kopírovaly a mnohé jeho písničky se dostaly do všeobecného povědomí. V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou MVDr. Dušana Sedláře a PhDr. Vlasty Sedlářové. D. Sedlář byl v letech 1959–1968 ředitelem Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, V. Sedlářová byla ve stejné ZOO zaměstnána jako inspektorka chovu. V roce 1968 celá rodina odešla do emigrace.Manželství Karla Kryla a Evy Sedlářové po dvou letech skončilo rozvodem. Kryl k tomu v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“ Od roku 1976 do své smrti žil s Marlene Brousert, po sňatku Marlene Kryl. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech. Psal básně, písně a knihy. Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do vlasti.", "content": "Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu). Jelikož na rozdíl od mnoha dalších exulantů a emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života. Kryl se s Marlene oženil v únoru 1991. Žil po revoluci střídavě v Praze a Mnichově, později se v Německu přestěhovali blíž Čechám. Do Pasova. Marlene Kryl je držitelkou autorských práv jeho děl. V roce 1995 vydala Markéta Matoušková knihu \"1063 dnů s Karlem Krylem; Legenda očima důvěrné přítelkyně\". Městská knihovna v Praze ji uvádí větou \"Téma je časově vymezeno Krylovými pobyty ve vlasti po roce 1989.\"", "section_level": 2}, {"title": "Zklamání z polistopadového vývoje.", "content": "Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň \"Sametové jaro\" (album \"Tekuté písky\"). Písní \"Od Čadce k Dunaju\" (1991, album \"Monology\"), jako jeden z mála, otevřeně protestuje proti možnému rozpadu Československa. Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje například v básni \"Timur a jeho parta\" (červen 1990), písni \"Kádrují mě\" (z let 1988 a 1990), albu \"Monology\" (1992), písni \"Demokracie\" (květen 1993) a dalších dílech. V roce 1993 Karel Kryl poskytl Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor \"Půlkacíř\" (slovo \"půlkacíř\" již dříve Kryl použil v básni \"Jde jaro do léta\"). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat. Toto však již v době vydání knihy nebylo aktuální, Karel Kryl se k situaci v Česku a na Slovensku vyjadřoval i nadále. Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let; dva dny předtím byl ještě v Praze. Dokument České televize \"Příběhy slavných: Občan Karel Kryl\" uvedl omylem za místo úmrtí Pasov. Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze. Mnoho lidí se nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální. Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“ Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho pro to nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“ Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha. V roce 2019 se v archivech norské televize objevil záznam recitálu Karla Kryla z roku 1969. Česká televize vyjádřila zájem o odvysílání pořadu.", "section_level": 2}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Karel Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu i angažované písně po roce 1989. Měl velký rozsah tvorby a schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety (\"Tak hle jak se perou\", \"Bakterie\", \"Král a klaun\", \"Dívka havířka\") a konče zpívanými básněmi (\"Lilie\", \"Rakovina\", \"Plaváček\", \"Divný kníže\", \"Blátivá stráň\", \"Dvacet\", \"Smečka\", \"Ignác\", \"Habet\", \"Atlantis\", \"Monology\"), které pracují s hlubokými alegoriemi a složitými jazykovými a významovými konstrukcemi. Významnou roli hraje i jeho tvorba inspirovaná biblickými texty (\"Žalm 71\", \"Žalm 120\", \"Zapření Petrovo\", \"Jidáš\", \"Děkuji\"), která se ovšem obrací i do moderní doby. Mimo zpívanou poezii vydal také několik sbírek poezie i delších básnických skladeb knižně, většinou je doprovodil vlastními grafickými díly. Jeho texty i nezpívaná poezie vynikají hlubokou obrazností a metaforikou a velkou formální dokonalostí. Krylova tvorba vychází rovněž z jeho znalostí politiky, umění, historie a dalších oblastí. Příležitostně se zabýval výtvarnou tvorbou. V mládí to byly především práce z keramiky a šamotu, dalšími technikami pak linoryty, grafiky, kresby (např. kreslené vtipy, karikatury), oleje a koláže. Množstvím kreseb doprovázel svou korespondenci i věnovaní svým příznivcům.", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "V roce 2014 vyšlo také tributní album CD + DVD \"Karel Kryl 70\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Karel Kryl (12. dubna 1944 Kroměříž – 3. března 1994 Mnichov, někdy také mylně uváděn Pasov) byl československý písničkář a básník, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1963–1989. Mnohé jeho písně zlidověly a staly se z nich symboly boje proti totalitní moci. Po roce 1989 dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě komentoval dění ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost, tak poetické a melancholické balady. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.", "tgt_summary": "Karel Kryl (April 12, 1944 Kroměříž – March 3, 1994 Munich) was an iconic Czechoslovak (Moravian born and Czech speaking) poet, singer-songwriter and author of many hit protest songs in which he identified and attacked the hypocrisy, stupidity and inhumanity of the Communist (and later also the post-communist) regime in his home country. ", "id": 1766049}
{"src_title": "George Elphinstone, 1. vikomt Keith", "tgt_title": "George Elphinstone, 1st Viscount Keith", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Byl potomkem staré skotské rodiny Elphinstone, narodil se na zámku Stirling Castle. Pocházel z početné rodiny Charlese Elphinstone, 10. barona Elphinstone (1711–1781), a jeho manželky Clementine Flemingové (1719–1799), z dvanácti dětí byl pátým synem. Po vzoru dvou starších bratrů vstoupil do královského námořnictva (1761) a pod velením Johna Jervise se zúčastnil závěru sedmileté války. Později podnikl plavbu do Indie ve službách Východoindické společnosti (1767). V roce 1775 byl povýšen na kapitána a vynikl v závěru války proti USA. V letech 1781–1790 byl poslancem Dolní sněmovny, patřil ke straně whigů. V dobách míru zastával také čestné hodnosti ve Skotsku a mimo jiné působil i u dvora, byl pokladníkem a finančním inspektorem domácnosti vévody z Clarence. Za válek s revoluční Francií vstoupil znovu do aktivní služby a pod velením Samuela Hooda se vyznamenal při dobytí Toulonu, v roce 1794 dosáhl hodnosti kontradmirála, téhož roku obdržel Řád lázně. V hodnosti viceadmirála (1795) byl vyslán do jižní Afriky proti nizozemským koloniím a dobytím Mysu Dobré naděje založil dlouholetou britskou nadvládu v této oblasti (do roku 1796 zde byl vrchním velitelem). Poté krátce pobýval v Indii a po návratu na britské ostrovy byl pověřen potlačením námořních vzpour v přístavech v jižní Anglii. Za to v roce 1797 získal titul barona Keitha s peerstvím v Irsku, mezitím byl znovu zvolen do Dolní sněmovny (1796–1801), kde zastupoval rodné skotské hrabství Stirlingshire. Místo nemocného admirála Jervise byl pověřen vrchním velením ve Středomoří (1799–1802) a vedl pronásledování francouzského loďstva do Egypta. Do této doby spadají kompetenční problémy s Horatiem Nelsonem, který jako jeho podřízený příliš neuznával Keithovu autoritu. Keith v roce 1801 za Británii podepsal kapitulaci Alexandrie, čímž byla ukončena francouzská okupace Egypta. V návaznosti na to byl povýšen do hodnosti admirála, současně získal titul barona s britským peerstvím a vstoupil do Sněmovny lordů (1801). V roce 1803 obdržel další titul barona Keitha z Banheathu určený jako dědičný pro jeho dceru. V roce 1803 byl krátce velitelem v Plymouthu, po obnovení válečného stavu s Francií byl jmenován vrchním velitelem v Severním moři (1803–1807), později byl vrchním velitelem v Lamanšském průlivu (1812–1814). V těchto funkcích se během napoleonských válek snažil především o ochranu britských obchodních zájmů za kontinentální blokády. V roce 1814 získal britský titul vikomta a po bitvě u Waterloo organizoval deportaci císaře Napoleona na ostrov Sv. Heleny. V roce 1815 získal velkokříž Řádu lázně, byl také rytířem Řádu sv. Mořice a Lazara V závěru života sídlil na zámku \"Tulliallan Castle\" v Irsku, který byl postaven v letech 1812–1820 na základech původního zchátralého hradu. Výstavba byla financována z Keithových válečných kořistí a mimo jiné na ní pracovali francouzští zajatci. Zámek se ve správě Keithovy druhé manželky Hester stal významným společenským centrem.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho první manželkou byla Jane Mercer (1764–1789), jediná dcera a dědička plukovníka Williama Mercera. Dvacet let po ovdovění se v roce 1808 podruhé oženil s Hester Thrale (1764–1837), která patřila k jedné z nejbohatších rodin podnikajicích v pivovarnictví. Z prvního manželství pocházela dcera Margaret (1788–1867), která se proti otcově vůli provdala za napoleonského generála Flahauta. Po otci zdědila titul baronky Keithové z Banheathu, později ještě prostřednictvím příbuzenstva své matky převzala v roce 1837 titul baronky Nairne. Baronát Nairne přešel sňatkem její dcery Emily do rodu Petty-Fitzmaurice. Keithova mladší dcera Georgiana (1809–1892) z druhého manželství se provdala do rodiny Villiersů v linii hrabat z Jersey. Keithův starší bratr William Fullarton-Elphinstone (1740–1834) sloužil původně u námořnictva a později byl dlouholetým členem ředitelstva Východoindické společnosti. Sestra Eleanor (1747-1800) se provdala za významného skotského právníka a dlouholetého poslance Sira Williama Adama. Z jejich potomstva vynikl admirál Charles Adam (1780–1853) a generál Frederick Adam (1784–1853).", "section_level": 1}], "src_summary": "George Keith Elphinstone, 1. vikomt Keith (\"George Keith Elphinstone, 1st Viscount Keith, 1st Baron Keith of Stonehaven Marischal, 1st Baron Keith of Banheath\") (7. ledna 1746, Stirling, Skotsko – 10. března 1823, Tulliallan Castle, Irsko) byl britský admirál a významný námořní vojevůdce přelomu 18. a 19. století. Pocházel ze staré skotské šlechty, u námořnictva sloužil od roku 1761. Vynikl především ve válkách s Francií, dobytím Mysu Dobré naděje v roce 1795 významně přispěl k rozšíření britské koloniální říše v jižní Africe, koncem 18. století byl vrchním velitelem ve Středomoří. V dobách míru byl aktivním členem Dolní sněmovny, od roku 1801 s titulem barona zasedal ve Sněmovně lordů, v roce 1801 zároveň dosáhl hodnosti admirála. V aktivní službě na moři pokračoval i během napoleonských válek, v roce 1814 získal titul vikomta.", "tgt_summary": "Admiral of the Red George Keith Elphinstone, 1st Viscount Keith GCB (7 January 1746 – 10 March 1823) was a British admiral active throughout the Napoleonic Wars.", "id": 233150}
{"src_title": "Nosál bělohubý", "tgt_title": "White-nosed coati", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Nosáli bělohubí obývají zalesněná území Amerik. Vyskytují se od hladiny moře až po nadmořskou výšku 3000 metrů, od jihu Arizony a Nového Mexika, přes Mexiko a střední Ameriku až po severozápadní Kolumbii. Jižněji, tj. na jihu Kolumbie a Ekvádoru, se vyskytuje příbuzný druh nosála zvaný nosál červený. Nosáli z mexického ostrova Cozumel byli dříve považováni za samostatný druh, dnes je ale pokládán za poddruh nosála bělohubého. Tento poddruh (\"Nasua narica nelsoni\") je o trochu menší než nosál bělohubý ze sousední pevniny, když se ovšem jeho velikost srovná s nosály žijícími na jiných místech, rozdíly jsou nepatrné. Nízká míra dalších odlišností také podporuje teorii, že se v případě tohoto nosála jedná spíše o poddruh než o samostatný druh. Kromě výše popsaných oblastí se nosálové bělohubí vyskytují i v americkém státě Florida, kam byli v minulosti nejspíše dovezeni. Neví se, kdy přesně k tomu došlo, ovšem jeden z exemplářů z Floridského muzea historie přírody pochází z roku 1928. Jednalo se o jedince, který unikl ze zajetí. Jsou dokumentovány i pozdější případy nosálů bělohubých, kteří takto unikli. Od 70. let 20. století byli na Floridě ve volné přírodě spatřeni již několikrát a bylo nalezeno několik jedinců různého věku. Tato pozorování pocházejí z poměrně široké oblasti na jihu Floridy, a je tedy možné, že se nosáli bělohubí mezi sebou páří a jejich populace se rozrůstá.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava, predace.", "content": "Jedná se o všežravce, kteří dávají přednost malým obratlovcům, ovoci, mršinám, hmyzu a vajíčkům. Bez potíží šplhají na stromy, kde jim k udržení rovnováhy pomáhá dlouhý ocas, přesto ale častěji hledají potravu na zemi. Nosáli se lehce adaptují na přítomnost člověka; stejně jako mývalové rabují v kempech odpadkové koše. Snadno mohou být ochočeni a na základě vědeckých experimentů bylo dokázáno, že jsou poměrně inteligentní. Často je loví hroznýši, dravci, kočkovité šelmy a tayry (jihoamerické lasicovité šelmy).", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Zatímco mýval a fret kočičí jsou noční živočichové, nosál bělohubý bývá aktivní přes den. Přes noc se uchyluje na stromy a za svítání slézá dolů, aby zahájil pátrání po potravě. Je to ovšem velmi přizpůsobivý živočich, takže se může stát aktivnějším v noci – především v oblastech, kde je loven lidmi nebo kde naopak prohledává lidská obydlí, aby si obstaral potravu. Dospělí samci jsou samotářští, kdežto samice a sexuálně nevyvinutí samci se sdružují do skupin. Ke komunikaci využívají různé zvukové signály a tráví čas mimo jiné česáním dalších členů skupiny pomocí drápků a zubů. Když se dospělí jedinci vydají hledat potravu, zůstávají mláďata s párem chův, podobně jako je tomu u surikat. Mladí samci, a občas i samice, mají tendenci se mezi sebou hravě prát. Mezi nosály mohou vyvstat menší konflikty o potravu.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "Nosál bělohubý byl v srpnu 2019 chován ve 25 evropských zoo. Přestože se svého času jednalo o poměrně častý druh, později jeho stavy klesaly a v roce 2016 bylo v celé Evropě chováno jen 40 jedinců. Od té doby se počet těchto nosálů opět zvýšil. V Česku byli ke konci roku 2018 chováni ve třech zoo:", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "První nosál bělohubý se do Zoo Praha dostal v roce 1960 pravděpodobně ze zoo v Paříži. Chov trval až do listopadu 1989, kdy uhynul poslední jedinec. Za tuto dobu přišlo na svět přes 20 mláďat. K obnovení chovu došlo v roce 2016. Dvě samice byly dovezeny ze Zoo Magdeburg v Německu, kde se o rok dříve narodily. Na konci roku 2018 byl chován jeden samec a jedna samice. Výběh tohoto druhu se nachází v horní části zoo naproti výběh antilop vraných. Expozice vznikla v roce 2002 a původně byla určena pro nosály červené.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nosál bělohubý (\"Nasua narica\") je druh nosála z čeledi medvídkovitých. Průměrná váha tohoto savce se pohybuje mezi 4 až 6 kg. Samice, výrazně menší než samci, váží někdy pouhých 2,5 kg, zatímco váha samce se může vyšplhat až k 12,2 kg. Celková délka je okolo 110 cm, z čehož polovinu tvoří ocas.", "tgt_summary": "The white-nosed coati (\"Nasua narica\"), also known as the coatimundi (), is a species of coati and a member of the family Procyonidae (raccoons and their relatives). Local Spanish names for the species include pizote, antoon, and tejón, depending upon the region. It weighs about. However, males are much larger than females: small females can weigh as little as, while large males can weigh as much as. On average, the nose-to-tail length of the species is about with about half of that being the tail length.", "id": 483334}
{"src_title": "Dilgo Khjence rinpočhe", "tgt_title": "Dilgo Khyentse", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Dilgo Khjence rinpočhe se narodil v roce 1910 v údolí Denhok v Khamu ve východním Tibetu do rodiny, která pocházela přímo od tibetského krále z devátého století n. l., Thisonga Decäna [790–858]. Jeho otec byl ministr krále oblasti Derge. Když bylo rinpočhemu sedm let, byl veřejně rozpoznán Žečhenen Gjalcchabem rinpočhem (1871-1926) v klášteře Žečhen – jednom ze šesti hlavních klášterů školy Ňingmapy jako znovuzrození Džamjanga Khjenceho Wangpa. Během několik dalších let obdržel plné vyškolení od mnoha učitelů, především učení o meditaci, rozsáhlé nauky dharmy, zvláště pak tanter.", "section_level": 2}, {"title": "Intenzivní meditační trénink.", "content": "Jeho kořenový lama byl Žečhen Gjalcchab rinpočhe a Dzongsar Khjence Čhökji Lodö (1893-1959) byl jeho další hlavní duchovní mistr. Potom co dokončil Ngöndro, \"Čtyři přípravná cvičení\", strávil rinpočhe většinu z dalších třinácti let v tichém odosobnění (intenzivní meditační praxe v ústraní) na tichých místech na vzdálených poutních místech a jeskyních blízko svého rodiště. Po tomto odosobnění, když bylo rinpočhemu dvacet osm let, strávil mnoho let se svým učitelem Dzongsarem Khjencem Čhökji Lodem. Potom co obdržel mnoho iniciací z cyklu Rinčhen Terdzo (kolekce objevených pokladů – tzv. \"term\"), požádal svého učitele o strávení zbytku svého života na osamělém odosobnění. Ale odpověď jeho učitele zněla: „Čas přišel pro tebe, abys učil a předal ostatním nespočetné drahocenné nauky, které jsi obdržel“. V Tibetu se stal známým díky svým schopnostem předávat učení každé buddhistické linie v závislosti na tradici každého. Později na rinpočeho nahlížel i Dalajláma jako na svého hlavního učitele v tradici Ňingmapy a Dzogčhenu.", "section_level": 2}, {"title": "Odchod do exilu.", "content": "Po čínské okupaci Tibetu, která vyústila v občanské nepokoje, odešel Dilgo Khjence rinpočhe do exilu. Usídlil se v klášteře Žečhen Teňi Dhargjä Ling v Nepálu a stal se duchovním poradcem královské rodiny Bhútánu. Postavil také novou stúpu v Bódhgaji a připravil plány na vybudování sedmi dalších stúp ve významných poutních místech, spojených se životem Buddhy. Hodně cestoval po Indii, jihovýchodní Asii i na Západě, včetně Francie, Velké Británie a USA.", "section_level": 2}, {"title": "Jeden z nejvýznamnějších mistrů Ňingmapy.", "content": "V roce 1976 navštívil Dánskou královskou knihovnu a požádal je, aby mu ukázali všechny původní rukopisy. Vybral z nich šest svazků, které nebyly k dispozici ani v Indii a nechal z nich udělat kopie. Mezi nimi byly i některé termy původně nalezené \"tertönem\" (ten, kdo nalézá skryté nauky - termy) Ňang Ral Ňima Özerem. Během roku 1980 dvakrát navštívil Tibet. Byl uznáván jako jeden z nejvýznamnějších mistrů školy Ňingmapa a stal se známým především realizováním praxe Atijógy. Napsal mnoho komentářů, meditativních textů a básní a proslavil se vynikající učeností a moudrostí. Měl také významný podíl na úsilí o zachování tibetského duchovního dědictví shromažďováním a publikováním mnoha vzácných buddhistických textů, které by jinak byly provždy ztraceny. Příznivci tibetského buddhismu nahlíželi na Dilga Khjence rinpočheho jako na učitele učitelů, realizovanou bytost, který byl známý také jako opravdová velmi dobrá bytost. Celý svůj život věnoval zachování a rozšíření Buddhovy Dharmy a dodnes je mezi tibetskou diasporou, stejně tak jako na Západě nahlížen s údivem a úctou. Byl jedním z mála tibetským lamů, kteří nesli titul Jeho Svatost.", "section_level": 2}, {"title": "Kremační ceremonie.", "content": "Během finální kremační ceremonie, které probíhaly v listopadu roku 1992 během tří dnů ve městě Paro v Bhútánu bylo přítomno přes sto důležitých lamů, královská rodina a ministři Bhútánu, pětset západních žáků a celkem okolo padesát tisíc jeho žáků a obdivovatelů.", "section_level": 2}, {"title": "Citáty.", "content": "„Očekávat, že budeme šťastní, aniž se vzdáme negativního jednání, je jako strkat ruce do ohně a doufat, že nás nespálí.“ „Tibeťané věřili v Tibetu dvěma buddhům – Karmapovi a Dilgovi Khyentse Rinpocheovi.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Dilgo Khjence rinpočhe (1910 – 28. září 1991) byl mistr buddhismu Vadžrajánové cesty, učenec, básník, láma a mezi lety 1987-1991 hlavní představitel a držitel nauk školy Ňingmapy tibetského buddhismu.", "tgt_summary": "Dilgo Khyentse Rinpoche () (c. 1910 – 28 September 1991) was a Vajrayana master, scholar, poet, teacher, and head of the Nyingma school of Tibetan Buddhism from 1987 to 1991. ", "id": 1707477}
{"src_title": "Ford S-MAX", "tgt_title": "Ford S-Max", "src_document": [{"title": "První generace (2006–2015).", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Prodej a výroba.", "content": "Automobilka Ford vstoupila na trh s novou koncepcí MPV, pro niž nebyla na prvním místě velikost vnitřního prostoru, ale důraz byl kladen především na sportovně laděný vzhled a jízdní vlastnosti blížící se klasickým osobním automobilům s karosérií typu kombi. Nový model byl velmi pozitivně přijat zákazníky a na některých trzích vykazoval lepší prodejní výsledky než zavedený Ford Galaxy. Vozidel první generace se do roku 2014 prodalo asi 400 tisíc kusů. Produkce obou typů společně s modelem Mondeo byla soustředěna do továrny v belgickém Genku.", "section_level": 2}, {"title": "Design.", "content": "Modely S-MAX a Galaxy druhé generace byly v letech 2005 a 2006 prvními zástupci tzv. kinetického designu, který přinesl do designu nových vozů značky Ford nové dynamické linie, které měly znázorňovat energii v pohybu. Proti modelu Galaxy má S-MAX první generace výraznější hrany a řadu neobvyklých doplňků. Například mlhová světla jsou netradičně umístěna z vnitřní spodní strany předních světlometů, na místě běžné pozice mlhovek se nachází nasávací otvory. Za předními koly jsou odvětrávací průduchy, jedná se však jen o imitaci, která nemá žádnou praktickou funkci. Čelní sklo a přední sloupek plynule navazuje na kapotu, střecha se se směrem dozadu obloukovitě svažuje. Vůz bylo možné doplnito o individuální sady vybavení interiéru a exteriéru v rámci programu Ford Individual.", "section_level": 2}, {"title": "Přehled motorizací.", "content": "V nabídce pro ČR bylo šest motorů, na některých trzích se prodává také 2.0 TDCi ve verzi 96 kW. Většina motorů se dodává s šestistupňovou manuální převodovkou (1.8 TDCi také s pětistupňovou a 2.3 Duratec s šestistupňovou automatickou), poháněna jsou vždy přední kola. Přeplňovaný pětiválcový motor Duratec 2.5 má původ u Volva, pohání také Ford Focus ST. Pozn.: * 5stupňová manuální převodovka, ** 6stupňová automatická převodovka, FFV = spaluje benzín i bioetanol, /s funkci overboost.", "section_level": 2}, {"title": "Statistika registrací v ČR.", "content": "Zdroj: SDA-CIA Zdroj: Kraftfahrt-Bundesamt", "section_level": 2}, {"title": "Druhá generace (od roku 2015).", "content": "Nová generace byla představena veřejnosti v roce 2014 a na trh se dostala o rok později. Výroba vozu se v roce 2015 přesunula z belgického Genku do španělské Valencie.", "section_level": 1}, {"title": "Design.", "content": "Předlohou pro druhou generaci vozu byla designová studie Ford S-MAX Concept z roku 2013. Výraznou změnou oproti první generaci je nová přední maska s chladičem, jehož vzhled je inspirován vozidly značky Aston Martin.", "section_level": 2}, {"title": "Motory.", "content": "S-MAX druhé generace je na evropském trhu nabízen se dvěma benzínovými a čtyřmi turbodieselovými motory v různých provedeních pro manuální a automatickou (PowerShift) převedovku nebo pohon všech čtyř kol (AWD).", "section_level": 2}], "src_summary": "Ford S-MAX je MPV střední třídy značky Ford. První generace byla představena v roce 2006 na ženevském autosalónu jako alternativa k novému Galaxy druhé generace. V následujícím roce 2007 byl zvolen vítězem ankety Car of the Year. Druhá generace tohoto vozu byla představena na Ženevském autosalónu v roce 2014, výroba a prodej byli zahájeny v roce 2015. S-MAX obou generací používá stejnou podvozkovou platformu jako model Galaxy a sdílí s ním část motorové palety, má však delší a nižší karosérii s výrazně sportovnějšími tvary.", "tgt_summary": "The Ford S-Max (stylized as Ford S-MAX) is an MPV produced by Ford Europe for the European market. Ford also describes the S-Max as an SAV (sports activity vehicle). Introduced at the 2006 Geneva Motor Show, the S-Max went on sale alongside the new generation Galaxy in June 2006. ", "id": 1592114}
{"src_title": "Serpentinit", "tgt_title": "Serpentinite", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Serpentinity vznikly přeměnou peridotitů, pyroxenitů a olivinických gaber při procesu serpentinizace. Je to nízkoteplotní, většinou autometamorfní proces, při němž dochází k oxidaci a hydrataci na křemík chudých mafických a ultramafických hornin. Dochází k němu většinou už na mořském dně. Na křemík chudé minerály v peridotitech, hlavně olivín a Mg-pyroxeny se mění na minerály serpentinové skupiny (antigorit, chryzotil a lizardit), brucit a magnetit. Vznikají i poměrně vzácné minerály jako awaruit (NiFe). Horniny při tom absorbují velké množství vody a v puklinách narůstající minerály serpentinové skupiny způsobují jejich další rozpukání. K serpentinizaci dochází i při kontaktní metasomatóze na styku intruziv s dolomity. Dochází při tom k změně hustoty horniny z 3,3 na 2,7 g/cm a zároveň k nárůstu objemu až o 40 %. Je to exotermická reakce, při které se uvolňuje velké množství energie. Může dojít k nárůstu teploty až o 260 °C, což má za následek vznik nevulkanických hydrotermálních žil. Při vzniku magnetitu dochází k reakcím uvolňujícím vodík. Karbonáty a sulfáty jsou redukovány a vzniká metan a sirovodík. Vodík, metan a sirovodík jsou zdrojem energie pro chemotrofní mikrorganismy na dně oceánů.", "section_level": 1}, {"title": "Složení a vlastnosti.", "content": "Serpentinity mají tmavězelenou, zelenou až téměř černou barvu. Texturu mají všesměrnou, zřídka břidličnatou. Bývají často masivní. Pukliny v serpentinitech jsou často vyplněny chryzotilem, jehož vlákna jsou orientována kolmo na stěny pukliny. Vlastní serpentinitová masa je tvořena odrůdami serpentinu a to antigoritem, lizarditem nebo chryzotilem. Z vedlejších minerálů bývá přítomen olivín, pyroxeny, méně chlority a mastek, magnezit, chromit, granát a další. Přítomny bývají i sekundární nerosty, jako různé formy křemene, magnetit a dolomit. Serpentinity s dokonalou břidličnatostí přecházejí do serpentinitových břidlic. Chemickým složením se serpentinity řadí k ultrabazickým horninám, resp. metaultrabazickým horninám. Na Slovensku jsou známy výskyty v Spišsko-gemerském rudohoří, kde jsou vázány na obdukované zbytky meliatika u Dobšiné, Kobeliarova, Jasova, Jaklovců. Nacházejí se i v „kohútské zóně“ veporika u Cinobaně, Klenovce a jinde. Známe jsou i výskyty v podloží východoslovenské pánve (u obce Zbudza) a jinde.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Velká ložiska se ve světě nacházejí na Urale v Rusku (Baženěvskoje), v Québecu (Thetford Belt, Jeffrey Mine) v Kanadě a v Kalifornii v USA a v Jihoafrická republika (převážně amfibolové-krokidolitové azbesty). Největšími producenty azbestu jsou Rusko, Čína, Kanada a Kazachstán.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Z houževnatých hadců se vyrábí drcené kamenivo, taktéž se využívá jako dekorační kámen, nebo k výrobě speciálních druhů betonu pohlcujících radiaci. V minulosti se také využíval k získávání azbestu. Hadcový azbest, těžený v Dobšiné, se používal k výrobě azbestocementové krytiny. Slabě zvětralé, jemně vzorované bloky je možno použít k výrobě drobných ozdobných nábrusů nebo jako dekorační kámen (ofikalcit). Na některá ložiska jsou vázána reziduální ložiska niklu. V minulosti se serpentinit těžil pro obsah serpentinových minerálů. Z chryzotilu, který se nacházel v jeho puklinách se vyráběl azbest. Ve 21. století se ve většině západních zemí od těžby serpentinitu pro karcinogenitu některých typů azbestu (hlavně amfibolový) upustilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Serpentinit nebo hadec je druh metamorfované horniny, která vznikla z ultrabazických hornin, zejména olivínovců (peridotitů) metasomatickým procesem serpentinizace, při které se olivín přeměnil na serpentin. K této specifické přeměně docházelo při zvýšené teplotě za přínosu vody, někdy i SiO. ", "tgt_summary": "Serpentinite is a rock composed of one or more serpentine group minerals, the name originating from the similarity of the texture of the rock to that of the skin of a snake. Minerals in this group, which are rich in magnesium and water, light to dark green, greasy looking and slippery feeling, are formed by serpentinization, a hydration and metamorphic transformation of ultramafic rock from the Earth's mantle. The mineral alteration is particularly important at the sea floor at tectonic plate boundaries.", "id": 1218241}
{"src_title": "Semjon Mogilevič", "tgt_title": "Semion Mogilevich", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Kyjevě-Podolu do židovské rodiny. Na začátku 70. se již účastnil drobných krádeží v zločinecké skupině Ljubereckaja v Moskvě. Z té doby byl 2× trestaný, odseděl si 3 a 4 roky. V 80. letech, v době náhlé masivní emigrace ruských Židů do Izraele, jim nabízel odkoupení jejich majetku a nemovitostí, s tím, že jim pošle peníze do jejich nového domova. Peníze místo toho investoval do černého trhu. V roce 1990, už jako milionář, se sám odstěhoval do Izraele a přidal ke svému ukrajinskému i izraelské občanství. V té době investoval do škály legálních podniků, zatímco pod povrchem řídil nelegální síť zločinu, čítající ilegální prodej zbraní, prostituci, pašování drog a praní špinavých peněz skrze jím ovládané off-shoreové společnosti. Po rozpadu SSSR se zaměřil na Evropu a zejména země, které se nově vymanily ze sféry jejího vlivu. Padá na něj podezření, že měl prsty v kauze Lehké topné oleje. V roce 1991 si vzal svoji maďarskou družku Katalinu Papp a zplodil s ní tři děti. Načas žil v Budapešti, investoval do maďarských společností, např. zbrojovky Army Co-Op; a na pár let získal i maďarské občanství. V roce 1994 ovládl Mogilevič Inkombank, jednu z největších soukromých bank v Rusku, čímž se mu otevřel svět mezinárodního obchodu a též prostředek pro legalizaci svých příjmů z ilegální činnosti. V květnu 1995 se měl podle informací rozvědky objevit v Praze na schůzce s Sergejem Michajlovem, šéfem Solncevské mafie a na pozdější narozeninové party jednoho ze zástupců této skupiny. Na této party se údajně plánovalo Mogileviče zastřelit ohledně sporu o splátce v hodnotě 5 milionů $. Party skončila razií české policie a 30 přítomných (médii označovaných jako mafiáni) bylo vyhoštěno. Sám Mogilevič mezi zadrženými nebyl, věří se, že dostal echo od informátora z řad policie. V Česku dostal 10leté vyhoštění v nepřítomnosti, stejně jako ve Spojeném království; Maďarsko jej expatriovalo a dalo mu status persona non grata. FBI a ostatní agentury se jej snažily dostat již od začátku 90. let, ale Mogilevič, řečeno slovy jednoho z novinářů, „má nos na to nebýt ve špatnou dobu na špatném místě“. Pokračoval v praní špinavých peněz, prostřednictvím InkomBank, posléze též Bank Menatep a Bank of New York. V roce 1996 získal významný podíl ve firmě Suchoj, velkém výrobci a dodavateli zbraní. Inkombank, kterou Mogilevič ovládl, zbankrotovala v roce 1998; k pádu předcházelo podezření z praní špinavých peněz. Objem Mogilevičových vypraných peněz ve vrcholu této etapy dosahoval 10 miliard dolarů. Od konce 90. let přestal údajně Mogilevič cestovat do Evropy, ponechal si ale svůj izraelský pas. V roce 2003 dala FBI Mogileviče na seznam nejhledanějších zločinců. Zadržen byl až 24. ledna 2008 v Moskvě, oficiálně za daňové úniky, a po roce a půl ve vazbě a zaplacení kauce byl 24. července 2009 propuštěn. V roce 2009 se Mogilevič „probojoval“ do nechvalně známé špičky deseti nejhledanějších zločinců podle FBI.", "section_level": 1}], "src_summary": "Semen Júdkovič Mogilevič Raguse (ukrajinsky: Семен Ю́дкович Могиле́вич, též \"Semjon\" či v anglických zdrojích \"Semion Yudkovich Mogilevich Raguse\", * 30. října 1946) je muž považovaný evropskými a americkými agenturami za „šéfa všech šéfů“ organizovaného zločinu a většiny syndikátů ruských mafií po světě. Věří se, že řídí rozsáhlé impérium zločinu a že ovládá například plynárenskou společnost RosUkrEnergo. U FBI figuruje v seznamu nejhledanějších uprchlíků. Touto agenturou je popisován jako „nejnebezpečnější gangster na světě“, který má mít na kontě řadu vražd svých oponentů, ať už zastřelením či bomb v autech. Přezdívá se mu např. „Don Semjon“, „miliardový Don“ nebo „Mozek Don“ pro jeho bystrost v obchodu. Je hodně asociován se zločineckou organizací Solncevskaja Bratva, a v minulosti si vytvořil mnoho kontaktů mezi politickými figurami Ruska a Ukrajiny, např. Jurijem Lužkovem, tč. starostou Moskvy, Dmytrem Firtašem a Leonidem Derkačem, bývalými šéfy ukrajinských bezpečnostních služeb, I Oleksandr Turčynov, ukrajinský premiér byl soudně vyšetřován ohledně zničení složek, které se týkaly Mogileviče.", "tgt_summary": "Semion Yudkovich Mogilevich ( ; born June 30, 1946) is a Ukrainian-born, Russian organized crime boss, described by agencies in the European Union and United States as the \"boss of bosses\" of most Russian Mafia syndicates in the world. Mogilevich is believed to direct a vast criminal empire and is described by the FBI as \"the most dangerous mobster in the world.\" He has been accused by the FBI of \"weapons trafficking, contract murders, extortion, drug trafficking, and prostitution on an international scale.\" ", "id": 663694}
{"src_title": "Erasmus Student Network", "tgt_title": "Erasmus Student Network", "src_document": [{"title": "ESN v České republice.", "content": "V České republice je ESN reprezentováno zapsaným spolkem \"Erasmus Student Network Czech Republic z.s.\". ESN v ČR působí od roku 2002 a v současné době má zastoupení na 19 českých vysokých školách. Sekce ESN ČR se zaměřují na motivaci místních studentů k výjezdu, pomoc vyjíždějícím a vracejícím se studentům, a především pak na přijíždějící studenty zahraniční. Pořádají pro ně uvítací dny, kdy jim vysvětlují všechny náležitosti ohledně univerzity a životě v daném městě a pomáhají jim zařídit formality. Během celého semestru pak pro ně pořádají množství aktivit, ať už klasické párty, výlety, exkurze nebo třeba akce v rámci projektu SocialErasmus. ESN ČR pak spojuje a podporuje mezinárodní studentské kluby působící na českých vysokých školách tím, že vytváří platformu usnadňující vzájemné kontakty, spolupráci a výměnu zkušeností mezi jednotlivými členy ESN, a to jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni.", "section_level": 1}, {"title": "Členské sekce ESN CZ.", "content": "Organizace a kluby, které byly schváleny jako členské se nazývají \"sekce\". Níže je uveden seznam sekcí a jejich datum přidání se do sítě ESN CZ:", "section_level": 1}, {"title": "Projekty ESN.", "content": "Jak již bylo zmíněno, jednou z aktivit ESN je tzv. \"SocialErasmus\". SocialErasmus je projekt, který vznikl v roce 2008 v Polsku a jeho hlavní myšlenkou je zprostředkovat zahraničním studentům možnost pomoci místu, kde studují, a lidem zde bydlícím. Jeho třemi sférami zájmu jsou ekologie, charita a vzdělávání. V Česku tak například Erasmus studenti chodí venčit psy, pomáhat do ZOO nebo na farmu, uklízet okolí zámku, nebo pořádají neformální hodiny konverzace a představení svých národních zvyklostí. Poslední zmiňovaná aktivita probíhá buď se zaměřením na vysokoškolské studenty nebo se zaměřením na studenty a žáky středních a základních škol. Zde zahraniční studenti přicházejí přímo do hodin a snaží se co nejlépe zprostředkovat specifika své země, hrají s dětmi jazykové hry a povídají si. Tento projekt, jež si klade za cíl představit školákům cizí národnosti, procvičit jazyky a nechat je ochutnat atmosféru multikulturního prostředí Erasmu, má název \"Erasmus in Schools\" a jedná se o vlajkový projekt ESN pro rok 2013. V současné době přibývá mezi studenty, kteří takto vycestují do ciziny, také studentů s handikepem. Program Erasmus nabízí těmto studentům speciální stipendia určené jak pro lehčí handicapy, tak těžší, čili toto stipendium může obdržet jak například student s nějakými dietními požadavky, tak i student vozíčkář. Právě ale pro studenty s těžšími handikepy může být pobyt v cizím prostředí přece jen náročnější. Proto v rámci ESN vznikl projekt \"ExchangeAbility\", který se na tyto mladé lidi, jež se vydávají studovat do zahraničí a jejich život provázejí určitá omezení, zaměřuje. V Česku se tento projekt teprve rozjíždí, sbírají se data a plánuje se další postup. Plánují se například workshopy a školení pro členy sekcí, jak takovýmto studentům co nejvíce vyjít vstříc a usnadnit jim pobyt. Mimo výše zmíněných oblastí se ESN zabývá i propagací mobility, na čemž je postaven projekt \"Mov'in Europe\". Jedná se o vlajkový projekt ESN pro rok 2014 a léto 2015. Cílem je přiblížit studentům studujících na univerzitách po celé České republice možnosti vycestování do zahraničí.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura ESN ČR.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "National Platform.", "content": "National Platform (NP) je nejvyšším orgánem ESN ČR. Do jeho pravomocí patří zejména Členové National Platform ESN ČR se scházejí na valné hromadě ESN ČR 6krát v průběhu jednoho roku (3krát za semestr).", "section_level": 2}, {"title": "National Board.", "content": "\"National Board\" (NB) je nejvyšším výkonným orgánem ESN ČR. Jeho členy jsou National Boardu pomáhají také tzv. NB Supporters: Mimo tyto pomocníky je jedním z orgánů ESN ČR také Advisory Board, který je tvořen vysloužilými členy ESN ČR, a který má poradní funkci pro National Board.", "section_level": 2}], "src_summary": "Erasmus Student Network (zkratka ESN) je největší evropská studentská organizace. Tato organizace vznikla v roce 1989 a od té doby se rozšířila do 40 zemí. V současností čítá na 500 sekcí. ESN působí na lokální (univerzitní), národní a mezinárodní úrovni. Každý rok její služby využije přes 150 000 zahraničních studentů, kteří v rámci svého pobytu navštíví některou z univerzit, na kterých ESN existuje.", "tgt_summary": "Erasmus Student Network (ESN) is a Europe-wide student organisation. Its goal is to support and develop student exchange on a local, national and international level. It is composed of around 13,500 members in over 530 local sections in 42 countries in Higher Education Institutions, including universities, polytechnics, and university colleges. ", "id": 715606}
{"src_title": "Jean-Baptiste André Godin", "tgt_title": "Jean-Baptiste André Godin", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "André Godin byl syn uměleckého kováře. V 17 letech začal pracovat jako učeň v otcově kovárně. Později založil malou továrnu pro ruční výrobu odlitků pro kovová kamna. V roce 1846 přemístil vynášející byznys do Guise. Vyráběl sporáky a kamna nejrůznějších druhů, z jejichž výroby zbohatnul a založil fondy a zástavby pro dělníky. Zároveň se Godin a jeho bratranec Moret v této době seznamovali s myšlenkami o současném socialismu a myšlení komunistů. Godin se stal horlivým následovníkem utopistického Charlese Fouriera, který pracoval s myšlenkou budoucnosti dělníků a jejich komunit. Později poté pomohl založit utopistickou společnost v Texasu, známou také jako La Réunion. V návaznosti na tuto činnost navrhl a postavil industriální a residenční společnost vně Guise, jenž se nazývala \"Familistère de Guise\" – sociální palác. Nakonec ji odkázal kooperativnímu vlastnictví a managementu dělníků.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavba Familistéry.", "content": "V letech 1856 – 1859 začal Godin budovat v Guise na základě detailněji rozvržených plánů jeho Familistère. Jeho intence ke zdokonalení bydlení dělníků, ale také „produkce“, obchod, zásobování, vzdělávání a rekreace, všechny aspekty života moderního dělníka, byly navrženy v jeho plánech na uspokojení těch kterých potřeb. Navrhl Familistèr jako samostatnou komunitu sekularizovanou uvnitř většího celku – města Guise. Celé území se slévárnou bylo rozlehlé okolo osmnácti akrů a dosahovalo na oba břehy řeky Oise. Navíc se k velké továrně na kovová kamna přidaly také tři další rozlehlé budovy, každá čtyři podlaží vysoká, které byly zkonstruovány k ubytování všech dělníků a jejich rodin, přičemž každá rodina měla apartmán tvořený z dvou až tří pokojů. Hlavní budova se skládala z tří pravoúhlých bloků spojených v rozích. Každý z těchto bloků měl rozlehlý středový dvůr, nad nímž se tyčila prosklená střecha, pod níž si mohly hrát děti za každého počasí. Galerie okolo dvoru poskytovaly přístup do všech apartmánů na každém podlaží. Také zde byly zahradní pozemky pro každého dělníka. V roce 1872, když korespondent z amerického Harper’s Magazínu navštívil komplex, 900 dělníků (včetně jejich žen a rodin) zde bylo ubytováno. Celková populace byla něco kolem 1200 lidí. Projekt neobsahoval žádné kostely, ale ty byly početné v okolí kdekoli v Guise. Na zádi hlavního bloku byly jakousi pupeční šňůrou (tunelem) připojeny jesle a školka. Naproti hlavnímu bloku byla budova, v níž bylo obsaženo divadlo jako zdroj kulturní zábavy (koncertů, dramatických představení) a základní škola pro děti od šesti let. Oddělené bloky, známé také jako „ekonomaty“, obsahovaly nejrůznější obchody, občerstvení a rekreační místnosti proměnlivých druhů, také samoobsluhu a obchody pro zakoupení všech potřebností. Produkty a zboží byly pořizovány za velkoobchodní ceny a prodávány pouze s malou přirážkou. Zboží bylo umístěno pod budovou, v níž byly i sklepy rodin. Godin navrhoval Familistèru přes dvacet let, přičemž brzo po roce 1848 začala revoluce a nepokoje ve Francii. Skrze to pracoval oddaně pro sociální reformy. Během Prusko-francouzské války roku 1870 pomáhal bránit svou zem. V roce 1871 byl Godin zvolen zástupcem Aisne, brzo nato ale odešel do důchodu a od roku 1876 zasvětil svůj zbývající život řízení Familistéry. V roce 1878 založil časopis \"Devoir\" (Práce). V roce 1880 Godin vytvořil asociaci dokumentů pro Familistèru, konvertoval jí jak dlouho plánoval do kooperativní společnosti, eventuálně aby byla vlastněna dělníky. Nazývala se \"Association coopérative du Capital et du Travail\"). V roce 1882 Godin byl vyznamenán Řádem čestné legie. Budova s jeslemi byla zničena během první světové války Němci v roce 1918 a nikdy nebyla znovu postavena. Ačkoli byla slévárna stále ve vlastnictví dělníků v roce 1950, brzy poté byla převzata do vlastnictví továrníka Le Creuseta. V roce 1968 byla asociace pro Sociální palác rozpuštěna a apartmány byly prodány za mírné ceny. Mohly být upravovány novými vlastníky bytů podle jejich rozhodnutí. Stejného roku byly rozpuštěny i kooperativní ekonomaty a roku 1991 byla budova klasifikována jako historický monument. V roce 2000 byla započata rekonstrukce a obnova budovy. Z kraje 21. století byly některé z bytů restaurovány a přestavěny pro soukromé účely. Restaurace ekonomatů byla dokončena roku 2008, jejich prostory byly přitom uzpůsobeny k provozu kaváren, knihoven a malých obchodů se suvenýry a výstavišť.. Prostory bývalé místní prádelny, lázní a koupaliště v oddělených prostorách naproti bance, kde byla voda ohřívaná továrnou, postupně chátraly, přesto se je podařilo obnovit. Koupaliště je nyní opět využíváno rezidenty. Prádelna byla přestavěna na společenskou místnost a sušárna na výstaviště.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jean-Baptiste André Godin (26. ledna 1817 Esquéhéries, Francie - 29. ledna 1888, Guise) byl francouzský industrialista, spisovatel, politický teoretik a sociální inovátor. Jeho nejznámější výtvor, \"Familistère de Guise\", je komplex budov ve francouzském městě Gouise, který samostatně fungoval vevnitř města a uspokojoval všechny potřeby ubytovaných Godinových dělníků.", "tgt_summary": "Jean-Baptiste André Godin (26 January 1817 – 15 January 1888) was a French industrialist, writer and political theorist, and social innovator. A manufacturer of cast-iron stoves and influenced by Charles Fourier, he developed and built an industrial and residential community within Guise called the \"Familistère de Guise\" (Social Palace). He ultimately converted it to cooperative ownership and management by workers.", "id": 1778774}
{"src_title": "Řeholní slib", "tgt_title": "Religious vows", "src_document": [{"title": "Západní církev.", "content": "V řeholi svatého Benedikta od 6. století mniši a mnišky skládali tzv. benediktinské sliby, jejichž obsahem byla poslušnost, stálost (život v jednom konkrétním řeholním společenství), odmítnutí osobního majetku a život v celibátu. Během 12. a 13. století žebravé řády jako dominikáni či františkáni, jejichž poslání vyžadovalo větší pohyblivost a flexibilitu, upustily od slibu setrvání v jednom klášteře a držely se slibů čistoty, chudoby a poslušnosti, stejně jako členové mnoha dalších řádů či kongregací založených ve stejné době. Sliby těchto tří tzv. evangelních rad jsou v dnešní církvi podmínkou, kterou stanovuje církevní právo. Církevní řády 16. století a dalších jako jezuité či redemptoristé následovaly tento obecný koncept. Někteří pak k němu ještě přidávali nějaký „čtvrtý slib“, který se vztahoval k jejich specifickému zaměření.", "section_level": 1}, {"title": "Římskokatolická církev.", "content": "V římskokatolické církvi se slibů, které skládají členové řádů a kongregací, týkají kánony 654–658 kanonického práva. Sliby se obvykle skládají ve dvou stupních. Nejprve se skládají tzv. \"časné sliby\" (\"dočasné sliby\") a poté po několika letech tzv. \"věčné sliby\" (\"doživotní sliby\"). V některých řádech mohou být časné sliby obnovovány několikrát, než se přistoupí k závěrečným slibům věčným. Existují však i výjimky – např. jezuité skládají rovnou věčné sliby, misionářky milosrdenství založené Matkou Terezou pak pouze časné, které se však po čase obnovují. Terminologicky až do roku 1983, kdy byl vydán Kodex kanonického práva (CIC), respektive do roku 1994, kdy byl přeložen a vydán, existuje v češtině určitá terminologická nejasnost mezi pojmy \"slavné\", \"věčné \" a \"trvalé sliby\" apod. CIC pak začal používat termín \"doživotní sliby\". Stejně je tomu i v případě výrazu \"časné sliby\" aj., kdy CIC používá výraz \"dočasné sliby\". Nicméně v různé řádové legislativě (tzv. \"vlastním právu\") se stále ještě objevuje starší tradiční terminologie. V katolické církvi pak existují ještě další formy slibů pro jednotlivé muže a ženy. Skládají sice sliby poslušnosti, chudoby a čistoty, nežijí však v žádném řeholním společenství, ale ve světském prostředí. Existuje taktéž jedno společenství zasvěceného života – část Společnosti svatého Pavla – jehož členové mohou být ženatí či ovdovělí. Jejich úkolem má být život v manželské čistotě, chudobě a poslušnosti odpovídající jejich konkrétní situaci ve světě. Jsou řádnými členy tzv. Paulínské rodiny – seskupení 10 řádů, světských institucí a spolupracovníků, založených blahoslaveným Jakubem Alberionem.", "section_level": 2}, {"title": "Pravoslavná církev.", "content": "Ačkoliv skládání slibů nebylo součástí nejranějších klášterních společenství (nejranější zaznamenaný symbol toho, že je člověk řeholníkem, bylo nošení klášterního hábitu), sliby se později staly normální částí tonzury křesťanského Východu. Předtím člověk, který se chtěl stát řeholníkem, jednoduše našel duchovního otce a žil pod jeho vedením. Doba, kdy si oblékl řeholní hábit, byla poté chápána jako životní rozhodnutí odevzdat se Bohu a zůstat pevný ve svém přesvědčení do konce života. V pravoslavné církvi skládají mniši sliby čistoty, chudoby, poslušnosti a stálosti. Než se přistoupí ke slibům, žijí kandidáti jako novici. V pravoslavné církvi má mnišství tři stupně. Do nějakého řeholního stavu pak může druhého uvádět ten, který již v příslušném či vyšším stupni je. V pravoslavné církvi musí být mnichem taktéž každý biskup.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řeholní sliby jsou sliby, které vykonávají členové řeholních společenství v římskokatolické, anglikánské a pravoslavné církvi. Z hlediska řeholníků se jedná o veřejné prohlášení, ve kterém vyjadřují souhlas s životem v chudobě, čistotě a poslušnosti. To se chápe jako svobodné osobní rozhodnutí v následování Krista životem v řeholním společenství. Že jsou řeholní sliby zároveň veřejné, je závazkem církevního práva. Jedním z důsledků těchto slibů je taktéž život v celibátu.", "tgt_summary": "Religious vows are the public vows made by the members of religious communities pertaining to their conduct, practices, and views. ", "id": 244720}
{"src_title": "Tommaso Traetta", "tgt_title": "Tommaso Traetta", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Traetta se narodil v městečku Bitonto nedaleko Bari. Byl žákem skladatele, zpěváka a hudebního pedagoga Nicola Porpory v Neapoli. První úspěch v neapolském divadle San Carlo získal operou \"„Il Farnace“\" roku 1751. V této době byl, jak se zdá, v těsném kontaktu s Jommellim. Od něho patrně Traetta získával pravidelné zakázky z celé země. Rozhodujícím mezníkem ve skladatelově kariéře se však stalo teprve přijetí postavení dvorního skladatele v Parmě v roce 1758. V parmském vévodství se střetávaly vlivy francouzské, španělské i rakouské a v tomto mezinárodním prostředí vzniklo i příznivé klima pro rozvoj hudby vůbec a operní tvorby zvláště. Positivně byly přijímány nové podněty, které přicházely s hudbou Jeana Philippe Rameaua i Christopha Willibalda Glucka. Tento nový impuls Traettově tvorbě je patrný např. již v opeře \"„Ippolito ed Aricia“\" komponované krátce po příchodu do Parmy a uvedené v r. 1759. Zpracovává stejné téma jako Rameauova lyrická tragedie z roku 1733 \"„Hippolyte et Aricie“\", ale činí jej bližším vkusu italského publika. V následující dekádě zkomponoval Traetta na objednávku parmského dvora řadu oper jak komických, tak vážných ve stylu opera seria, vedle velkého množství hudby k oficiálním a slavnostním příležitostem. Jeho opery byly hrány v řadě evropských měst. Velkého úspěchu dosáhl roku 1763 ve Vídni operou \"„Ifigenia in Taurida“\", která byla věnována Gluckově opeře \"„Orfeo ed Euridice“\". V roce 1765 se stal ředitelem prestižní konzervatoře Conservatorio del l'Ospedaletto v Benátkách a z té doby pochází značná část jeho chrámové tvorby. V roce 1768 přijal nabídku carevny Kateřiny II. Veliké a stal se hudebním ředitelem opery v Petrohradě. Zde byla také poprvé provedena jeho největší opera \"„Antigona“\" (1772). Po krátkém pobytu v Londýně se roku 1777 usídlil v Benátkách, kde žil až do své smrti v roce 1779.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tommaso Traetta, (Michele Francesco Saverio) (30. března 1727 Bitonto – 6. dubna 1779 Benátky) byl italský hudební skladatel, představitel neapolské operní školy.", "tgt_summary": "Tommaso Michele Francesco Saverio Traetta (30 March 1727 – 6 April 1779) was an Italian composer of the Neapolitan School. Along with other composers mainly in the Holy Roman Empire and France, he was responsible for certain operatic reforms including reducing ornateness of style and the primacy of star singers somewhat.", "id": 904390}
{"src_title": "Edward Evan Evans-Pritchard", "tgt_title": "E. E. Evans-Pritchard", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Evans-Pritchard se narodil v rodině anglikánského faráře a v letech 1921- 1924 studoval moderní historii v Oxfordu. Antropologii studoval u C. G. Seligmana na London School of Economics (LSE), kam v té době právě přišel Bronislaw Malinowski. Společně s R. Firthem se stal jeho prvním, i když kritickým žákem. Roku 1926 byl Seligman pověřen, aby pro ministerstvo kolonií udělal výzkum v Súdánu, ale protože onemocněl, ujal se úkolu Evans-Pritchard. Výsledky prvního výzkumu mezi Azande obhájil jako disertační práci a pak se mezi ně pravidelně vracel. Roku 1930, když Britové krvavě potlačili povstání nilotských Nuerů, začal pracovat tam, ačkoli mu dlouho trvalo, než ho domorodci přestali vnímat jako nepřítele. V letech 1932–1935 byl profesorem na univerzitě v Káhiře, od roku 1935 profesorem africké sociologie v Oxfordu. Za druhé světové války sloužil jako důstojník v Habeši, kde vedl partyzánskou válku proti Italům, dále v Súdánu, v Libyi a v Sýrii. Podle svědectví jeho kolegy, antropologa Lienhardta, „se části jeho života podobaly dobrodružnému románu“. Ke konci války, v roce 1944 konvertoval ke katolictví. Po válce přednášel rok v Cambridge a v roce 1947 nastoupil po Alfredu Radcliffe-Brownovi jako profesor antropologie v Oxfordu, kde přednášel až svého do penzionování v roce 1970. S manželkou Iomou měli pěti dětí.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Evans-Pritchard byl především neobyčejně poctivý a kritický vědec, přísný kritik všech pouze spekulativních teorií, kterých bylo i v antropologii dost. Přísně posuzoval například tehdy módní evolucionismus, jednoduchou představu lineárního vývoje společností, a to často navzdory známým skutečnostem. Se snahou o objektivní popis spojoval i úsilí o hluboké porozumění studovaným kulturám. Jeho popisy vycházejí z respektu ke studovaným „domorodcům“, u nichž samozřejmě předpokládal značnou míru racionality i dalších schopností. Jako religionista ostře kritizoval jak psychologické (Edward Burnett Tylor, James Frazer, Sigmund Freud), tak sociologické (Karl Marx, Durkheim, Malinowski) teorie o vzniku náboženství, i když právě Durkheima si nesmírně vážil. Smysl svého antropologického bádání však neviděl jen ve shromažďování informací, protože studium „primitivních“ společností může významně prohloubit naše chápání společností moderních, složitějších a méně přehledných. Evans-Pritchard zdůrazňoval významné paralely mezi prací antropologa a historika; že jeden z nich pracuje s přímými svědectvími a druhý s archiváliemi, je podle něho jen technický rozdíl. Jako se historik snaží překlenout propast času a pochopit minulé, snaží se antropolog překlenout kulturní a jazykovou propast a ukázat „domorodce“ ne jako nepochopitelné kuriozity, ale jako nám velice podobné lidi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sir Edward Evan Evans-Pritchard (21. září 1902 Sussex – 11. září 1973 Oxford) byl britský sociální antropolog a religionista. Proslavil se zjeména svými výzkumy v Africe, v Súdánu a na horním toku Nilu. Mezi lety 1946–1970 byl profesorem sociální antropologie na Oxfordské univerzitě, roku 1971 byl povýšen do šlechtického stavu.", "tgt_summary": "Sir Edward Evan Evans-Pritchard, FBA (21 September 1902 – 11 September 1973), known as E. E. Evans-Pritchard, was an English anthropologist who was instrumental in the development of social anthropology. He was Professor of Social Anthropology at the University of Oxford from 1946 to 1970.", "id": 235726}
{"src_title": "Fokker D.VIII", "tgt_title": "Fokker D.VIII", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Na počátku roku 1918 vypracovala továrna Fokker několik návrhů jednoplošníků poháněných rotačním motorem, ze kterých nakonec při druhé soutěži o standardní stíhací stroj kategorie „D“ pro německé letectvo u Adlershof představila dva vývojové typy V.26 a V.28 – malé hornoplošníky s konstrukcí trupu z ocelových trubek. Prototyp V.28 poháněl motor Oberursel Ur.III o výkonu 160 k (119 kW), nebo Goebel Goe.III o stejném výkonu, i když žádný z nich nebyl schválen pro operační nasazení. Prototyp V.26 poháněl standardní Oberursel Ur.II s výkonem pouhých 110 k (82 kW), ale díky nízké hmotnosti a menšímu odporu vzduchu se mohl svými výkony srovnávat s některými nejrychlejšími stíhačkami nasazených státy Trojdohody. Nakonec bylo objednáno 400 kusů V.26 se současnou objednávkou stejného počtu motorů Ur.III nebo Goe.III. a zahájila se výroba s novým označením Fokker E.V.. Protože dodávku objednaných výkonných motorů nebylo možné uspokojit, byly stroje E.V vybavovány slabšími motory Ur.II.", "section_level": 1}, {"title": "Na frontě.", "content": "První E.V obdrželi piloti Jasty 6 ke konci července 1918. Další dodávky následovaly a postupně se novými jednoplošníky vybavily letky Jasta 1, Jasta 19, Jasta 24 a Jasta 36. První sestřel si na novém letounu připsal Emil Rolff 17. srpna, ale dva dny potom zahynul, když se jeho letounu zhroutilo křídlo za letu. Ze stejných důvodů havaroval další E.V z Jasty 19 a nato Idflieg zakázal starty všech letounů tohoto typu. Jelikož se vyšetřováním nepodařilo zjistit příčinu těchto havárií, byla další výroba těchto letounů ihned zastavena. Podle Fokkera problémy zavinila armádní technická inspekce, která mu nepovolila použít původní návrh letounu se silnějším zadním nosníkem křídla. Podle něho právě nedostatečná tuhost zadního nosníku byla příčinou chvění křídel a jejich zhroucení. Fokker prohlásil, že havárie které se udály rozhodly o návratu k původní navržené konstrukci. Dle jiných případů poruch nebo havárií dalších letadel z továrny Fokker se však dalo usuzovat, že problém s křídlem není ve špatném návrhu konstrukce, ale spíše ve špatné kvalitě výroby, která byla pro Fokkery během první světové války příznačná. Křídla pro E.V vyráběla subdodavatelská firma Perzina Pianoforte Fabrik, kde byla kontrola kvality výroby nevalná. Pásnice nosníků se při výrobě stavěly příliš daleko od sebe, tím byly nosníky příliš velké a obrysem přesahovaly nad křídelní žebra. Přebývající materiál při výrobě tedy jednoduše odstranili a tím způsobili nebezpečné oslabení nosníků. Testy prokázaly, že při dodržení kvality výroby je křídlo E.V podstatně pevnější a bezpečnější. Na základě těchto zjištění a po personálních změnách, které měly zlepšit kontrolu kvality výroby, Idflieg nakonec opět výrobu povolil. Nové křídlo bylo testováno 7. září a 24. září se spustila výroba, tentokrát pod označením Fokker D.VIII. První stroj obdržela Jasta 11 v říjnu 1918.", "section_level": 1}, {"title": "Po válce.", "content": "Celkem bylo vyrobeno 289 strojů všech verzí a některé z nich se dostaly do výzbroje armád teprve po válce. 8 letounů (dle jiných zdrojů 4) používala polská armáda ve válce proti Ruské sovětské federaci v letech 1919–20. Jedno z letadel Rudá armáda ukořistila a používala až do léta roku 1920. Některé stroje skončily v Nizozemsku, Itálii, Japonsku, USA nebo v Anglii jako válečná trofej, ale nejvíce letadel bylo zničeno krátce po uzavření příměří. Autentický exemplář trupu D.VIII je uchován v expozici Caproni Museum v italském Tridentu.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "Německo, Nizozemsko, Polsko, RSFSR", "section_level": 1}], "src_summary": "Fokker D.VIII (též Fokker E.V) byl německý jednomístný stíhací jednoplošník používaný v první světové válce německým a v poválečném období především také polským armádním letectvem. Jeho konstruktérem byl Reinhold Platz a vyráběl se v továrně Fokker od července roku 1918.", "tgt_summary": "The Fokker E.V was a German parasol-monoplane fighter aircraft designed by Reinhold Platz and built by Fokker-Flugzeugwerke. The E.V was the last Fokker design to become operational with the \"Luftstreitkräfte,\" entering service in the last months of World War I. After several fatal accidents due to wing failures, the aircraft was modified and redesignated Fokker D.VIII. Dubbed the \"Flying Razor\" by Allied pilots, the D.VIII had the distinction of scoring the last aerial victory of the war.", "id": 1393323}
{"src_title": "Toyen", "tgt_title": "Toyen", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a dospívání.", "content": "Narodila se 21. září 1902 na Smíchově (dnes Praha-Smíchov), v rodině poštovního pomocníka Václava Čermína (*1870). Matka Marie (rozená Jedličková) se narodila roku 1868, starší sestra Zdeňka roku 1896. Rodina žila na pražském předměstí Smíchově. O Toyenině dětství a dospívání je toho známo málo, „třebaže žila se svou starší sestrou na Smíchově, prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla a nemá“. V 16 letech odešla z domova a živila se na Žižkově jako dělnice při výrobě mýdla. V letech 1919 – 1922 studovala na Uměleckoprůmyslové škole dekorativní malbu u prof. Emanuela Dítěte ml.", "section_level": 2}, {"title": "Toyen, Štyrský a Devětsil.", "content": "Velmi významné se pro ni stalo celoživotní přátelství s malířem, spisovatelem a fotografem Jindřichem Štyrským (1899 – 1942). Seznámili se na ostrově Korčula v létě roku 1922 a jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se připojili k avantgardnímu sdružení mladé české generace, k Uměleckému svazu Devětsil. Roku 1925 odjeli společně do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificialismus, který představoval originální alternativu k surrealismu a abstrakci. V roce 1929 krátce provozovala s Josefem Hášou a Jaroslavem Štyrským módní ateliér, který se nacházel v obchodním domě U Nováků. Pomocí stříkací pistole, kterou zakoupil Háša, a barev \"DEKA\" vyráběli umělci kravaty, šátky, šály, dámské prádlo a další módního zboží s motivy svých děl. Upoutávka na tento ateliér vyšla v časopise Domov dne 4. května 1929. Práce s rozprašovanými barvami ale zhoršila Štyrského zdravotní stav a po uzdravení se do ateliéru již nevrátil nastoupil jako redaktor časopisu Odeon. Z krátkého působení tohoto ateliéru pochází i známý dvojportrét Toyen a Štyrského v ochranných maskách. Byla také členkou Spolku výtvarných umělců Mánes a surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda, se kterými se Toyen a Štyrský seznámili v Paříži. Po návratu z Paříže, v roce 1934 se stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR (společně také s Bohuslavem Broukem, Karlem Teigem, Vincencem Makovským, či Vítězslavem Nezvalem aj.). Blízká si byla s Jaroslavem Seifertem, který o ní obdivně psal ve svých vzpomínkách a Adolfem Hoffmeisterem – viz níže.", "section_level": 2}, {"title": "Za okupace.", "content": "Během nacistické okupace, kdy byl surrealismus považován za zvrhlé umění, nemohla být díla surrealistů vydávána. Jindřich Štyrský v průběh okupace zemřel (21. 3. 1942), Jaroslav Ježek emigroval, někteří členové surrealistické skupiny se od surrealismu odvrátili. Toyen se stáhla do ústraní. Po vyhlášení platnosti Norimberských zákonů na území protektorátu se v bytě Toyen v pražské Krásově ulici ukrýval surrealista Jindřich Heisler (1914–1953), který byl židovského původu.", "section_level": 2}, {"title": "Po druhé světové válce.", "content": "Po válce Toyen mohla zase vystoupit na veřejnost a krátce vystavovala. Na jaře roku 1947 spolu s Jindřichem Heislerem opustila Československo v předtuše blížícího se komunistického puče. Odstěhovala veškeré své dílo a odjela do Paříže již natrvalo. Navázala na své předválečné kontakty – dobře se znala s hlavními představiteli surrealismu André Bretonem a Benjaminem Péretem. Vybudovat novou existenci jí pomohl mj. Ferdinand Peroutka. Toyen na svou vlast nezapomněla, jak dokazuje např. cyklus obrazů Pražská domovní znamení. Její tvorba si uchovala specifický a originální ráz, nadále byla vyhledávanou ilustrátorkou a účastnila se řady kolektivních i samostatných výstav. V posledním desetiletí života se však stávala stále osamělejší. Těžce nesla rozpuštění pařížské surrealistické skupiny v roce 1969. Její přátelé postupně opouštěli tento svět. Bližší kontakt udržovala zejména s básníkem Radovanem Ivšićem, který stárnoucí umělkyni pomáhal s výstavami a v roce 1973 připravil v pařížské galerii a knihkupectví \"Les Mains Libres\" výstavu věnovanou knižnímu dílu Toyen. Toyen zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Do posledních dnů se snažila pracovat. Pohřeb se konal za účasti nejbližších přátel na pařížském hřbitově \"cimetière des Batignolles\", kde jsou pohřbeni i její přátelé André Breton a Benjamin Péret. Československý tisk její úmrtí přešel mlčením. Umělecká pozůstalost byla rozprodána ve třech aukcích.", "section_level": 2}, {"title": "Pseudonym Toyen.", "content": "Historie české avantgardy je především oborem působnosti mužů. Zatímco řada pozoruhodných umělkyň pracovala v oblasti dekorativního umění, oblasti takzvaného vysokého umění, včetně malířství a sochařství, byly téměř výhradně doménou mužů. Toyen byla jedinou plně respektovanou členkou ženského pohlaví předválečné české avantgardy. Toyen protestovala proti měšťáckým konvencím příklonem k anarchistickému hnutí, protestovala proti rodinným, společenským a kulturním autoritám, popřela tradiční \"ženskou roli\" a chodila netradičně navzdory tehdejším konvencím (podobně jako třeba Marlene Dietrich) oblečená jako muž, ve smokingu a s motýlkem u krku, ostříhána nakrátko; mluvila o sobě v mužském rodě. \"\"Právě tak jako neměla v lásce své vlastní příjmení, neměla ráda ani svůj ženský rod. Hovořila jen v rodě mužském. Bylo nám to zprvu trochu nezvyklé a groteskní, ale časem jsme si zvykli.“\" – Jaroslav Seifert V roce 1922 se vzdala svého dívčího jména, od té doby jí s výjimkou několika blízkých přátel, kteří ji oslovovali familiérním „Manko“, nikdo neřekl jinak než Toyen. Pseudonym Toyen pro ni – podle jeho tvrzení – vymyslel Jaroslav Seifert, který ji potkával, když chodila z dílny na mýdlo na Husově třídě na Žižkově (dnešní Husitská), byla oblečená do pánských dělnických kalhot, vesty a čepice. Pak ji potkal po několika letech a vymyslel jí pseudonym Toyen, který bezmyšlenkovitě napsal na ubrousek v Národní kavárně: \"„Sbohem. Já jsem malíř smutnej, loučila se Toyen se svými přáteli uprostřed noci na pražské ulici“\" – Jaroslav Seifert V literatuře existují i jiné výklady. Občas je pseudonym Toyen spojován s francouzským pojmem \"citoyen\" (občan). Bohuslav Brouk interpretoval Toyen jako anagram věty „to je on“. Adolf Hoffmeister nakreslil v roce 1930 karikaturu \"Ten-Ta-To-yen\" pro Rozpravy Aventina, ve které se k pseudonymu úsměvně vyjadřuje.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Na počátku tvorby vychází Toyen z puristicky modifikovaného kubismu, který později opouští, aby namalovala sérii naivních básnických obrazů, inspirovaných díly nedělních malířů a poetickou atmosférou Devětsilu. Obrazy Toyen se po odjezdu do Paříže a pod vlivem artificialismu změnily v křehká, pavučinově jemná díla, stavěná podle vlasových křivek, tlumených přísvitů a kouřových clon, které byly v dalších letech nahrazeny syrovými, těžkými pastami, nepravidelně členěnými strukturálními plochami, konkretizovanými jen metaforickým názvem obrazu. Na počátku 30. let se z plošné bezpředmětné barevné struktury začaly vydělovat plastické novotvary a záhadné objekty (mušle, vejce, krystaly, oční bulvy). Tímto obdobím imaginárních krajin se uzavřela vývojová dráha artificialismu a zároveň se zde připravil přechod k surrealismu. V prvních surrealistických dílech Toyen nalézáme jednak neurčitě definované objekty, jednak iluzivně zpodobněné reálné předměty, které zapojením do neskutečného prostředí nabývají nových symbolických významů. Je však důležité zmínit, že Toyenina účast v mezinárodním surrealistickém hnutí byla více než umělecká. Stejně jako většina ostatních umělců chápala surrealismus jako hybnou sílu představivosti a sociálního a politického pokroku. Mnoho jejích obrazů z druhé poloviny třicátých let mělo silný politický podtext a její anti-válečné střetnutí vyvrcholilo v několika cyklech výkresů. V destruktivních vidinách kresebného cyklu Přízraky pouště se poprvé projevila její agresivní imaginace, jejíž útočnost a zároveň bezmezná zoufalost se ještě vystupňovala se válečných dílech, jako jsou cykly Střelnice a Schovej se válko!. Ty evokují hrůzy 2. světové války, promítnuté v prvním případě do nevinného světa dětských her a zmrzačených hraček, ve druhém případě do světa opuštěných věcí devastovaných válkou, do prázdných klecí a monstrózních skeletů. V Paříži pokračovala Toyen ještě nějaký čas v rozvíjení metody magického realismu, s nímž se rozloučila až na počátku 50. let. V posledním období, začínajícím před polovinou 50. let, se Toyen ponořila se hlubokého prostoru noci, do matoucího prostoru snů, halucinací a prchavých přeludů, které se promítly do fascinujících hádankovitých obrazů, nabitých silným erotickým potenciálem.", "section_level": 1}, {"title": "Artificialismus.", "content": "V Paříži vytvořili Toyen a Štyrský nový umělecký směr – artificialismus. V manifestu tohoto směru, zveřejněném v časopise Red, vyšli z teorie poetismu, když artificialismus prohlásili za ztotožnění malíře a básníka a odmítli kubismus. Doslova uvedli: „Kubismus otáčel realitou, místo aby uvedl v pohyb imaginaci.(...) Artificialismus přichází s obrácenou perspektivou. Nechávaje realitu v klidu, usiluje o maximum imaginativnosti.\" Artificiální obrazy Toyen představovaly plochy s lineárními prvky a křivkami, tlumenými přísvity a neurčitými texturami. Názvy obrazů Toyen a Štyrského inspirovaly Vítězslava Nezvala, jenž jim ve své sbírce \"Hra v kostky\" věnoval několik básní.", "section_level": 2}, {"title": "Surrealismus v tvorbě Toyen.", "content": "Pro Toyen bylo malování přirozenou vnitřní potřebou, oproštěnou od jakékoli ctižádostivosti. Sama se nikde neprosazovala, nepřizpůsobovala se požadavkům galeristů a výtvarných kritiků. Své samostatné výstavy obvykle pojímala jako manifestaci přátelství se surrealistickými básníky, kteří pro ni psali verše či texty do originálně upravených katalogů. Přestože život a dílo Toyen velmi přispělo k historii feministického umění a umělecké kritiky, Toyen nikdy otevřeně nevyjádřila své sympatie nebo podporu feminismu, stejně tak jako nikdy otevřeně nehovořila o své sexuální orientaci. Je však považována za průkopnici ženského umění, jako umělkyně, která reprezentuje a mění ženskou sexualitu, touhy a identitu, zároveň představila radikálně nový pohled na to, jak mohou ženy vnímat, přemýšlet a rozumět samy sobě v moderním světě. Rok 1934, kdy Toyen podepsala prohlášení o založení Surrealistické skupiny v Československu, znamenal definitivní zlom v její práci. Poetika a politika surrealismu ovlivnila umělkyni do konce jejího života. Byla fascinována symbolismem surrealistů odhalujícím skryté nebo potlačené libido a sexuální touhy, který pomáhal budovat její představivost. Její obrazy a kresby jsou plné strašidel, fantomů, snových objektů, ale mají také silný erotický akcent. Častý je motiv rozbité panenky, oka, oděvu bez těla, částí těla či kostry nebo dravce.", "section_level": 2}, {"title": "Erotické motivy.", "content": "Toyen je též známa svým oblíbeným a svobodným zobrazováním erotických motivů a erotickým humorem v tvorbě, zachycovala i tabuizované sexuální praktiky. V jejím díle figuruje otevřená sexualita, nikoliv však homosexualita. Názory o její homosexuální orientaci je nutno považovat za nepodložené. K erotickým tématům přistupovala Toyen rozdílně podle toho, jednalo-li se o knižní ilustrace nebo tisky pro úzký okruh osob (v druhém případě byla tvorba otevřenější, včetně detailních vyobrazení pohlavních orgánů). Ať už se jedná o první nebo druhou skupinu je provedení takové, že díla mají svůj půvab a pohoršení mohou vzbudit pouze obtížně. U dráždivých erotických artefaktů Toyen nepodepisovala své ilustrace vlastním jménem či pseudonymem, většinou je zveřejňovala pod zkratkou T nebo XX.", "section_level": 3}, {"title": "Knižní ilustrace.", "content": "Důležité místo v tvorbě Toyen zaujímá knižní tvorba; celkem vytvořila na 500 knižních obálek. Společně se Štyrským začala pracovat na návrzích obalů knih, z nichž většina byla pro jedno z nejvíce inovativních českých nakladatelství té doby – Odeon, dále pracovala pro nakladatelství Melantrich, Rudolf Škeřík a další. Mezi autory, jejichž knihy jsou navrženy dle Toyen v druhé polovině roku 1920, byly především knihy českých spisovatelů a kritiků, jako je Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Jindřich Honzl, nebo Karel Schulz. Jejich knižní design obvykle sestával z kombinace fotomontáže a abstraktní roviny. Knihy též ilustrovala (např.: Vítězslav Nezval: \"Anička skřítek a Slaměný Hubert\"\", 1936). Pro některé knihy navrhovala vazbu (zlacená ražba) a frontispise (edice Symposion Rudolfa Škeříka) Po emigraci do Francie se knižní tvorbě přestala věnovat.", "section_level": 2}], "src_summary": "Toyen [toajen], vlastním jménem Marie Čermínová (21. září 1902 Smíchov – 9. listopadu 1980 Paříž), byla česko-francouzská malířka, jedna z představitelek evropského surrealismu. Je významnou osobností české kultury, ačkoliv většinu života prožila v Paříži. Patří mezi nejvýznamnější a nejsvobodnější tvůrčí osobnosti umělecké avantgardy první poloviny 20. století.", "tgt_summary": "Toyen, born Marie Čermínová (21 September 1902, in Prague – 9 November 1980, in Paris), was a Czech painter, drafter, and illustrator and a member of the surrealist movement. Toyen left the family home at sixteen, and it has been speculated it was due to sympathy towards anarchism. ", "id": 1005592}
{"src_title": "Povídka o Sinuhetovi", "tgt_title": "Story of Sinuhe", "src_document": [{"title": "Exempláře a struktura textu.", "content": "\"Povídka o Sinuhetovi\" se ve starověku těšila velké oblibě; také proto je známa z řady fragmentů různé délky z různých období. Základní verze částí textu jsou zaznamenány na hieratických papyrech berlínského muzea č. 3022 a 10499 pocházejících z doby kolem roku 1785 př. n. l., tedy z přelomu 12. a 13. dynastie, a na ostraku v Ashmolean Museum z doby Nové říše. Řada zlomků pochází z Dér el-Medíny. Povídka se vyznačuje krásnou dikcí a pečlivou skladbou. Svou formou napodobuje standardní formu životopisů hodnostářů zaznamenávaných v hrobkách, a to tak dokonale, že „bychom se téměř mohli domnívat, že jde o opis biografického nápisu z velmožovy hrobky;“ nescházejí ani obvyklá prohlášení o Sinuhetově péči o strádající. Aidan Dodson v této souvislosti připouští několik možných variant vzniku textu: může jít o fiktivní romanci, která využívá formu daného literárního žánru; pak je možné, že byla vytvořena na základě jiných soudobých životopisů, do dnešní doby nedochovaných. Nebo je skutečným, byť značně rozšířeným hrobovým nápisem – pak by mohlo jít o značně „přizdobené“, ale na pravdě založené vyprávění, nebo o skutečný původní příběh, jehož seškrtáním by vznikl hrobový nápis. Na druhou stranu je k tomu třeba dodat, že i kdyby snad kdysi Sinuhet skutečně žil, nejspíše by jeho životní příběh byl pro potřeby literárního textu natolik přepracován, „že by z původního námětu asi mnoho nezůstalo.“ Do textu jsou zasazeny i dva chvalozpěvy na panovníka a opis královského dekretu, jimiž jsou od sebe odděleny jednotlivé epizody, takže oslava krále tvoří kostru celého příběhu. Lze vysledovat i náznaky veršů, což ovšem není možné dostatečně ocenit, neboť až na výjimky není známo, jak byla egyptština vyslovována.", "section_level": 1}, {"title": "Děj povídky.", "content": "Sinuhet vystupuje jako vysoký úředník za vlády Amenemheta I., prvního panovníka 12. dynastie. O jeho původu není v textu nic bližšího uvedeno, nicméně tituly napovídají, že patří ke staré, vysoce postavené rodině. Spolu s vojskem, jemuž velí nejstarší královský syn Senusret, se vrací z vítězného tažení do Libye. Sinuhet náhodně vyslechne tajné sdělení o králově násilné smrti určené následníkovi, a protože se v důsledku toho obává o svůj život, rozhodne se raději, že uprchne z Egypta. Jeho cesta je nelehká: skrývá se v křoví, aby nikoho nepotkal, plaví se na loďce bez vesla, obává se vojenských hlídek střežících opevnění tzv. Vládcových zdí, často putuje v noci. Nakonec se dostává do Asie a po roce a půl putování oblastí kolem Byblu vstupuje do služeb beduínského náčelníka a přijímá kočovný způsob života. Požívá velké důvěry, stane se jeho rádcem a statečným velitelem jeho oddílů. Je vyzván k souboji s obrovským nepřítelem – \"„silákem země Recenu,... jemuž nebylo rovno (a jenž) porazil celou zemi“\", který mu chce odejmout dobytek ve prospěch svého kmene. Sinuhet jej ale porazí – prostřelí mu hrdlo šípem a \"„složí ho jeho vlastní sekerou.“\" Tuto pozoruhodnou epizodu někteří badatelé pokládají za předobraz o tisíc let mladšího biblického vyprávění o boji Davida s Goliášem. Po svém vítězství se Sinuhet stává hrdinou a získává velké bohatství. Stále více však touží vrátit se domů. Pověst o něm se mezitím dostane až k Amenemhetově nástupci Senusretovi I., který Sinuheta dopisem vyzve, aby se vrátil. Na důkaz své přízně mu pošle bohaté dary a zdůrazňuje, že útěk byl Sinuhetovým vlastním nepochopitelným a bezdůvodným rozhodnutím a že se ve skutečnosti nikdy nedopustil ničeho, za co by se měl obávat trestu: \"„Tento plán ti přineslo (jen) tvé (vlastní) srdce. Nebylo to v mém srdci proti tobě... Vrať se do Egypta! Uvidíš (znovu) hlavní město, ve kterém jsi vyrostl!“\" Sinuhet v odpovědi zdůrazňuje svou oddanost panovníkovi a prohlašuje, že si je vědom, že nikým nebyl k útěku nucen a že vlastně nebylo nic, co by mu reálně hrozilo – bylo \"„to jako stav snu... Nebál jsem se, nikdo mne nepronásledoval, neslyšel jsem žádné výčitky, mé jméno nebylo slyšeno z úst herolda. Přesto jsem měl po těle husí kůži, mé nohy mě unášely pryč.“\" Sinuhet poté předává vše, co má, svým potomkům a je znovu přijat ke dvoru. Dostává se mu mimořádných poct, královská rodina jej zahrnuje nevídanou osobní přízní: \"„Není jiných mužů nízkého původu, pro které by bylo učiněno něco podobného.“\"", "section_level": 1}, {"title": "Historický kontext.", "content": "Děj povídky je zasazen do doby vlády Senusreta I.; není však možné s jistotou říci, kdy příběh skutečně vznikl. Vzhledem k datování nejstarších známých exemplářů textu je jisté, že vychází z dvorské kultury 12. dynastie. Badatelé zejména poukazují na fakt, že výslovně uvedená primární motivace Sinuhetova útěku – vražda Amenemheta I. – je zmiňována i v jiném literárním díle, v \"Naučení Amenemheta I. synovi\". Zjevným cílem tohoto textu, sepsaného jménem samotného zavražděného krále, bylo ospravedlnit následníka trůnu z podezření z účasti na spiknutí a veřejně vyjádřit vůli, aby se Senusret stal jeho nástupcem; proto je více než pravděpodobné, že text vznikl nedlouho po této události. Obdobně tomu \"Povídka o Sinuhetovi\" na několika místech královraždu truchlivě připomíná, opěvuje Senusreta jako právoplatného nástupce a zdůrazňuje, že zpráva o králově smrti jej zastihla nečekaně a že následník nesměl \"„ztratit ani okamžik“\". Navíc autoři obou skladeb – jak Amenemhetova naučení tak povídky – použili stejný postup: využili zavedenou literární formu (v jednom případě naučení, ve druhém životopisu), ale pro své potřeby ji naplnili novým obsahem s jasným politickým záměrem. To vše svědčí pro to, že podobně jako uvedené \"Naučení\" mohla i povídka vzniknout nedlouho po Amenemhetově smrti, možná dokonce i na vládní objednávku.", "section_level": 1}, {"title": "Historicita osoby Sinuheta.", "content": "Otázka Sinuhetovy historicity již patrně nikdy nebude zcela zodpovězena a to jediné, co tedy prozatím máme, jsou jen předpoklady. Pro historicitu by mohla vypovídat forma díla, tj. autobiografie. Dalším možným důkazem je očividná znalost autora dobových poměrů na blízkém východě, kde se značná část příběhu odehrává. Značí to, že povídka byla sepsána v době, kdy se odehrává, nebo krátce po ní, čili v době, kdy mohl Sinuhet žít a sepsat svůj příběh. Proti historicitě naopak vypovídá skutečnost, že krom přepisů povídky, nebo odkazů na ni, neexistují žádné jiné zdroje o Sinuhetovi. A také již prve uvedená autobiografičnost vyprávění může být snadno vyvrácena oblíbeností životopisu jako literárního žánru v Egyptě. Oba tyto fakty tvoří společně silný argument proti historičnosti Sinuheta a proto je na základě dosud známých skutečností Sinuhet považován za fiktivní postavu. Všechno to jsou však zatím pouze nepřímé důkazy a tak nad Sinuhetem a jeho historičností stále visí (patrně nevyřešitelný) otazník. Nezdá se pravděpodobné, že by se nalezl nějaký jednoznačnější důkaz pro tu či onu možnost. Je však vhodné zde připomenout, že pro podobné nepřímé důkazy bylo za fiktivní považováno celé město, než bylo H.Schliemannem roku 1870 objeveno.", "section_level": 2}, {"title": "Ukázka textu.", "content": "Ukázka textu:", "section_level": 1}], "src_summary": "Povídka o Sinuhetovi je moderní označení staroegyptského literárního díla neznámého autora sepsaného jako autobiografické vyprávění muže jménem Sinuhet (v původním znění Sanehet, v překladu z egyptštiny „Syn sykomory“). Je jednou z jazykově i literárně nejvytříbenějších staroegyptských literárních památek; např. český egyptolog Zbyněk Žába ji pokládal za „snad i nejkrásnější“. V moderní době se jí volně inspiroval finský spisovatel Mika Waltari ke svému nejznámějšímu dílu – k historickému románu \"Egypťan Sinuhet\". Přes shodu jmen ovšem obě literární postavy prožívají zcela jiné osudy, jsou zasazeny do jiné doby a mají rozdílnou charakteristiku. ", "tgt_summary": "The Story of Sinuhe (also known as Sanehat) is considered one of the finest works of ancient Egyptian literature. It is a narrative set in the aftermath of the death of Pharaoh Amenemhat I, founder of the 12th dynasty of Egypt, in the early 20th century BC. It was composed around 1875 BC, although the earliest extant manuscript is from the reign of Amenemhat III, c. 1800 BC. There is an ongoing debate among Egyptologists as to whether or not the tale is based on actual events involving an individual named Sinuhe (Egyptian: z3-nht \"son of the sycamore\"), with the consensus being that it is most likely a work of fiction. Due to the universal nature of the themes explored in \"Sinuhe\", including divine providence and mercy, its anonymous author has been described as the \"Egyptian Shakespeare\" whose ideas have parallels in biblical texts. \"Sinuhe\" is considered to be a work written in verse and it may also have been performed. The great popularity of the work is witnessed by the numerous surviving fragments.", "id": 2003206}
{"src_title": "Bitva v Badungském průlivu", "tgt_title": "Battle of Badung Strait", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "18. února 1942 japonský invazní svaz začal vyloďovat vojska na ostrově Bali, aby obsadila strategické letiště, z něhož bylo možné ovládat celou Jávu. Tento invazní svaz, kterému velel kontradmirál Kjúdži Kubo, byl složen z křižníku \"Nagara\", 7 torpédoborců a 2 transportních lodí. Kontradmirál Karel Doorman, který velel spojeným námořním silám USA, Velké Británie, Nizozemska a Austrálie (ABDA-FLOAT), nemohl toto vylodění nechat bez povšimnutí. Nemohl však svoje jednotky soustředit ke společnému útoku, a proto napadl japonský invazní svaz v několika vlnách. Jako první zaútočily ponorky USS \"Seawolf\" a HMS \"Truant\", ale nedosáhly žádného úspěchu. Pak došlo k náletu 13 bombardérů B-17 a sedmi A-24, které poškodily transportní loď \"Sagami Maru\". Poté, co byly transportní lodě úspěšně vyloženy, odplul Kubo s křižníkem \"Nagara\" a 3 torpédoborci směrem k Makasaru. V průlivu, který odděluje Bali od ostrova Nusa Besar a který je široký jen 15 mil, zůstaly jen torpédoborce \"Asašio\" a \"Óšio\" doprovázející transportní loď \"Sasago Maru\" a torpédoborce \"Mičišio\" a \"Arašio\" doprovázející poškozenou transportní loď \"Sagami Maru\".", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "V noci z 19. na 20. února 1942 dorazily do průlivu Bandung postupně 3 spojenecké skupiny lodí. První pod osobním velením kontradmirála Doormana připlula z Tjilatjapu ve složení: křižníky De Ruyter a Java, torpédoborce \"Piet Hein\", \"John D. Ford\" a \"Pope\". Kolem 23. hodiny se Doormanova skupina dostala do přestřelky s torpédoborci \"Asašio\" a \"Óšio\". \"Asašio\" při ní torpédem potopil torpédoborec \"Piet Hein\". Doormanova skupina pak odplula z bojiště na severovýchod. Tři hodiny poté dorazila na bojiště 2. skupina spojeneckých lodí pod velením fregatního kapitána T. Blinforda ve složení lehký křižník Tromp a torpédoborce USS \"Stewart\", USS \"Parrott\", USS \"John D. Edwards\" a USS \"Pillsbury\". I tato skupina se dostala do přestřelky s torpédoborci \"Asašio\" a \"Óšio\". Při ní byl poškozen na jedné straně torpédoborec \"Óšio\" a na druhé křižník \"Tromp\" a torpédoborec \"Stewart\". Pak ze severu přispěchaly Japoncům na pomoc torpédoborce \"Mičišio\" a \"Arašio\". \"Mičišio\" se dostal do křížové palby amerických torpédoborců a po několika zásazích zůstal ležet bez pohybu na hladině. Obě skupiny lodí se potom ztratily z dohledu a spojenci odpluli zpět do Surabaje. Třetí a poslední vlnu tvořilo 7 nizozemských motorových torpédových člunů, které na nepřítele nenarazily a vrátily se zpět do Surabaje.", "section_level": 1}, {"title": "Po bitvě.", "content": "Torpédoborec \"Mičišio\" byl odvlečen k opravě do Kendari. \"Steward\" byl opravován v Surabaji a po jejím obsazení sloužil Japoncům jako hlídková loď \"P-102\". Křižník \"Tromp\" byl provizorně opraven v Surabaji odkud 24. února odplul k dalším opravám do Sydney.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva v Badungském průlivu byla námořní bitva během bojů o Nizozemskou východní Indii za druhé světové války. Odehrála se v noci z 19. na 20. února 1942 v Badunském průlivu mezi ostrovy Bali a Nusa Penida, když námořní síly Nizozemského království a USA zaútočily na zbytek japonských invazních sil po japonském vylodění na Bali. Během bitvy dokázaly čtyři japonské torpédoborce odrazit útok silnějšího protivníka, ochránit obě opožděné transportní lodě a potopit torpédoborec Hr. Ms. \"Piet Hein\". Bitva ukázala převahu Japonců v nočním boji během úvodní fáze války v Pacifiku.", "tgt_summary": "The Battle of Badung Strait was a naval battle of the Pacific campaign of World War II, fought on the night of 19/20 February 1942 in Badung Strait (not to be confused with the West Java city of Bandung) between the American-British-Dutch-Australian Command (ABDA) and the Imperial Japanese Navy. In the engagement, the four Japanese destroyers defeated an Allied force that outnumbered and outgunned them, escorting two transports to safety and sinking the Dutch destroyer. The battle demonstrated the Japanese Navy's considerable superiority over the Allies in night fighting which lasted until the Battle of Cape St. George.", "id": 706234}
{"src_title": "Berengarie Navarrská", "tgt_title": "Berengaria of Navarre", "src_document": [{"title": "Manželství s Richardem.", "content": "Berengarie se narodila zřejmě v polovině šedesátých let 12. století jako jedno z posledních dětí z manželství navarrského krále Sancha VI. Moudrého a Sanchi, dcery kastilského krále Alfonse VII. Podnět k manželskému svazku s Richardem Lví srdce dala Richardova energická matka Eleonora, která nechtěla dopustit spříznění s Kapetovci. Sňatku předcházelo nevěstino únavné putování za budoucím chotěm z jižní Francie přes Alpy a Lombardii do Pisy. Odtud se plavily obě dámy na Sicílii, kde v Reggiu di Calabria 30. března 1191 došlo k setkání. Richard Lví srdce totiž stejně jako francouzský král Filip vyslyšel volání křesťanstva na záchranu Jeruzaléma a vydal se na křížovou výpravu. Bylo mu dvaatřicet let a dle současníků byl světlovlasý, prchlivý a přes svůj pokročilý věk dosud nebyl ženatý. Dodnes se zpochybňuje jeho sexuální orientace. Slovy Richardova současníka: Královna matka zanechala Berengarii v Mesině a vrátila se zpět do Anglie. Svatba byla prozatím pro právě probíhající postní dobu odložena a navarrská princezna se přidala ke křížové výpravě. Dle kronikáře Richarda z Devizes byla při odjezdu z Messiny zřejmě stále pannou. Společně se svou budoucí švagrovou Johanou, vdovou po sicilském králi Vilémovi se během plavby prozíravě vyhnula hrozícímu zajetí u kyperského města Amathos. 12. května 1191 se provdala v Limassolu za Richarda a vzápětí byla korunována anglickou královnou. Na počátku června 1191 vyplula výprava z Kypru směrem ke Svaté zemi. Berengarie trávila většinu výpravy po boku švagrové Johany. Levantu obě ženy opustily společně s Damselou, dcerou svrženého kyperského císaře Izáka Komnena 29. září 1192, kdy vypluly směrem k Evropě. Poklidná plavba byla zakončena v Brindisi a pak se vydaly směrem k Římu, kde také zůstaly. Richard takové štěstí neměl, cestu mu zkomplikovala bouře a tak se vydal přes Korfu, Dubrovník a Rakousko, které se mu stalo osudným. Ve vsi Erdberg (dnešní součást Vídně) byl i přes svůj převlek rozpoznán a zajat. V zajetí strávil více než rok. Manželé se setkali po mnoha peripetiích až 4. dubna 1195 pravděpodobně v Le Mans a usadili se v Thorée.", "section_level": 1}, {"title": "Královna vdova.", "content": "Richard zemřel 6. dubna 1199 za války s místohrabětem z Limoges na následky zranění kuší při obléhání hradu Châlus. Ke zranění došlo 26. března, po lékařském zákroku, kdy se chirurg snažil šíp z páteře vyjmout, začala Richarda sužovat horečka a infekce zkázu dokonala. Stačil včas vyrozumět svou matku, která dlela v klášteře Fontevrault a zemřel jí v náručí. Richardovo srdce bylo pohřbeno v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu, tělo v opatském kostele ve Fontevraultu a vnitřnosti na hradě Chalus. Manželství zůstalo bezdětné. Jako vdova žila Berengarie v Chinonu a pak v Le Mans, kde dodnes stojí dům, kde údajně královna vdova přebývala. Zemřela roku 1230 ve věku snad i sedmdesáti let a je pohřbena v cisterciáckém klášteře Epau, který založila roku 1229 a trávila v něm podzim života.", "section_level": 1}], "src_summary": "Berengarie Navarrská ( \"Bérangère de Navarre\", \"Berenguera de Navarra\" ; 1165 – 23. prosince 1230 Le Mans) byla anglická královna, manželka Richarda Lví srdce, po jehož boku se zúčastnila třetí křížové výpravy.", "tgt_summary": "Berengaria of Navarre (,, ; 1165–1170 – 23 December 1230) was queen of England as the wife of Richard I of England. She was the eldest daughter of Sancho VI of Navarre and Sancha of Castile. As is the case with many of the medieval English queens, relatively little is known of her life. ", "id": 1055734}
{"src_title": "Jatka č. 5", "tgt_title": "Slaughterhouse-Five", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Kniha má několik dějových linií. V jedné z nich je vyprávěn příběh amerického vojáka Billyho Pilgrima, jehož pluk chvíli potom, co se k němu připojí, je rozmetán Němci v bitvě v Ardenách. Billy přežije a prchne do lesů, kde je zajat a odvezen do zajateckého tábora. Z něj je dovezen do Drážďan, kde bydlí v budově č. 5 místních jatek. Zajatci i německé stráže se schovají v hlubokém sklepení, kde přečkají zničení města. Billy „pendluje v čase“ a zažívá události z minulosti i budoucnosti mimo chronologické pořadí, některé i opakovaně. Je unesen mimozemšťany z Tralfamadoru. Tam je vystavován spolu s pornoherečkou Montanou Wildhackovou, která mu dělá družku. Tralfamadořané, kteří žijí ve čtyřech rozměrech, už viděli celý svůj život a nemohou z něj nic měnit, mohou si ale vybrat, který okamžik chtějí právě prožívat. Pilgrim je přesvědčen o pravdivosti jejich teorií. Jak Billy cestuje, nebo věří, že cestuje, v čase vpřed i zpět, prožívá znova různé události ve svém životě, skutečné i fantaskní. Tráví čas na Tralfamadoru, v Drážďanech, ve válce, kráčející ve sněhu před svým zajetím, ve svém konformním životu v 50. letech, nakonec je zabit Paulem Lazzarem. Tato vražda je důsledek několika událostí z konce války. Na útěku Billy potkal Rolanda Wearyho. Po zajetí Wearymu Němci sebrali všechno, včetně bot, kvůli čemuž dostal gangrénu, na kterou i zemřel. Na smrtelné posteli přesvědčí Lazzara, že za jeho smrt může Billy, a proto Lazzaro Wearymu slíbí, že ho pomstí. Billy díky cestování časem ví, kdy a kde bude zabit, a je s tím smířen. Je střelen laserovou pistolí po svém projevu o létajících talířích a pravé povaze času před velkým publikem v Chicagu v rozdělených Spojených státech v pátek 13. února 1976 (v době psaní románu budoucí datum).", "section_level": 1}, {"title": "Postavy.", "content": "Vypravěč Billy Pilgrim Roland Weary Paul Lazzaro Kilgore Trout Edgar Derby Howard W. Campbell, Jr. Valencia Merblová Robert Pilgrim Barbara Pilgrim Tralfamadořané Montana Wildhacková Divoký Bob Eliot Rosewater", "section_level": 1}, {"title": "Slohový postup.", "content": "Ve vyprávění se poprvé objevuje fráze „Tak to chodí“ (v originále „So it goes“), která je významným aspektem vyprávění. Je použitá často v kontextu, kdy se mluví o smrti jako snaha posunout vyprávění k jinému tématu, memento mori, nebo vysvětlení nevysvětlitelného. Celkem se v vypravování „tak to chodí“ objevuje 106x. Tato věta se objevuje i v následujících románech (Groteska a další). Časem se „So it goes“ stalo sloganem odpůrců války ve Vietnamu. Jako postmoderní, metafikční román, je první kapitola knihy autorova předmluva o tom jak a proč začal psát Jatka č. 5, omlouvá se že „Je tak krátká a zmatená a rozvrzaná“ protože „o masakru se nic inteligentního říct nedá. Předpokládá se, že všichni jsou mrtvi, že už nikdy nic neřeknou, že už nikdy nebudou nic chtít. Předpokládá se, že po masakru se rozhostí hluboké ticho, a taky tomu tak vždycky je“. Podobně jako v knize Matka noc, jen ještě více, Vonnegut se pohybuje na hranici skutečnosti a fikce. Hned první věta říká: „Všechno, o čem tu bude řeč, se víceméně stalo“. Mimoto se později v ději objeví postava o které vypravěč řekne: „Byl jsem to já. Já to byl. Já, autor téhle knížky“. V příběhu je také několik zmínek o skutečných i vymyšlených knihách a pořadech. Např. Billy čte knihu „Údolí loutek“ a i tralfamadorské romány, nebo se účastní rozhlasového pořadu o tom zda je román mrtev.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "O hlavní události, náletu na Drážďany Kurt Vonnegut píše: (překlad Jaroslav Kořán) Přičemž cituje údaje z knihy Zničení Drážďan od Davida Irvinga, což je dost nedůvěryhodný zdroj, protože David Irving je známý překrucováním historie ve prospěch nacistů. Historiky je obvykle uváděno 18 000 až 25 000 obětí.", "section_level": 1}, {"title": "Adaptace.", "content": "V roce 1972 natočil George Roy Hill stejnojmenný film který, ač u filmových kritiků oblíben, nebyl divácky úspěšný. Na festivalu v Cannes získal cenu poroty (\"Prix du Jury\") (1972) a také dostal ceny Hugo a Saturn. Hlavním kameramanem v tomto filmu byl Čech, Miroslav Ondříček a ve filmu jako kulisa posloužila řada pražských zákoutí: Hlavní nádraží, Malá Strana (průvod zajatců drážďanskou ulicí), Holešovická tržnice (jatka č. 5), Právnická fakulta (Tralfamadorské shromáždění) a natáčelo se také v Mostě (Drážďany po náletu) Guillermo del Toro oznámil že chystá remake původního filmu na počátek roku 2011. Dodržení tohoto termínu je ale nepravděpodobné protože je zaneprázdněn prací na filmu Hobit. V roce 1996 se román dočkal uvedení v Chicagu pod režií Erica Simonsona.", "section_level": 1}, {"title": "Seznam českých vydání.", "content": "\"(Údaje získány z a )\"", "section_level": 1}, {"title": "Seznam slovenských vydání.", "content": "Do slovenštiny přeložil knihu Karol Dlouhý a vyšla pod jménem \"„Bitúnok č. 5, alebo Detská križiacka výprava“\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Jatka č. 5, aneb Křížová výprava dětí – povinný tanec se smrtí (\"Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death\") je vědeckofantastický, autobiografický román amerického spisovatele Kurta Vonneguta jr. z roku 1969. Vypráví o zkušenostech z 2. světové války a cestování v čase amerického vojáka \"Billyho Pilgrima\".", "tgt_summary": "Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death is a science fiction-infused anti-war novel by Kurt Vonnegut, first published in 1969. It follows the life and experiences of Billy Pilgrim, from his early years to his time as an American soldier and chaplain's assistant during World War II, to the postwar years, with Billy occasionally traveling through time itself. The text centers on Billy's capture by the German Army and his survival of the Allied firebombing of Dresden as a prisoner of war, an experience which Vonnegut himself lived through as an American serviceman. The work has been called an example of \"unmatched moral clarity\" and \"one of the most enduring antiwar novels of all time\".", "id": 2437121}
{"src_title": "Vilém Oranžský (1840–1879)", "tgt_title": "William, Prince of Orange", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Vilém se narodil jako nejstarší syn nizozemského krále Viléma III. z jeho prvního manželství s Žofií Württemberskou. V rodině ho familiérně nazývali \"\"Wiwil\"\". V době jeho narození byl třetím v pořadí následnictví na holandský trůn a 18. v pořadí na trůn Velké Británie, avšak již po několika týdnech se stal jeho otec následníkem. 7. října de 1840 se jeho praděd Vilém I. Nizozemský vzdal trůnu ve prospěch svého syna, Viléma II., neboť nesouhlasil s výsledkem Londýnské smlouvy z roku 1839, kterou vznikla jako nezávislý stát Belgie, do té doby součást Nizozemí; kromě toho se hodlal oženit s \"Henriettou d'Oultremonte\", šlechtičnou katolického vyznání. V roce 1849, po smrti svého děda Viléma II. nástupu na trůn svého otce, Viléma III., se stal princ Vilém následníkem trůnu a pokračovatelem dynastie Oranje-Nassau. Vilém, bystrý a inteligentní chlapec, byl vychováván v přísném viktoriánském duchu té doby, jež znamenala pro Viléma pohromu. Jeho vychovatel ho přísně potrestal za masturbaci, což ho silně poznamenalo traumatizujícími pocity hanby a hříchu. Poté, co ztroskotal plán sňatku Viléma s britskou princeznou Alicí Sasko-Koburskou, druhou dcerou královny Viktorie, se princ zamiloval do hraběnky \"Mathilde van Limburg Stirum\". Jeho rodiče ovšem naprosto odmítli přijmout Mathildu jako nevěstu, neboť (nejen) pro nizozemskou královskou rodinu té doby byl sňatek jejího člena s příslušnicí běžné šlechty nerovný a tedy neakceptovatelný. Roli zde ovšem mohlo hrát i to, že Vilém III. měl dříve poměr s Mathildinou matkou a obával se, že dívka by mohla být princovou nevlastní sestrou. Všechny tyto události vyústily v odjezd zklamaného Viléma do Paříže, kde se oddával sexu, alkoholu a hazardu. Jeho pařížská milenka \"Henriette Hauser\" mu dala přezdívku \"Princ Citrón\" podle barvy jeho pleti (a samozřejmě v souvislosti s významem jeho jména – francouzsky i v jiných jazycích \"Oranje resp. Orange = pomeranč\"); pařížská periodika přezdívku převzala a používala ji, když informovala o princově skandálním životním stylu. Tyto jeho excesy také stály 11. června roku 1879 v pozadí jeho smrti v 38 letech věku. Zemřel ve svém bytě v rue Auber blízko pařížské opery na kombinaci tyfu, cirhózy a dalších jaterních neduhů a totálního tělesného vyčerpání. 26. července roku 1879 byly jeho ostatky pohřbeny v královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny. Po jeho smrti se stal následníkem nizozemského trůnu jeho nejmladší bratr Alexandr. I on však zemřel dříve (v roce 1884) než jejich otec, král Vilém III., a následnicí a po králově smrti v roce 1890 i nástupkyní na trůn se stala nevlastní sestra obou bratří Vilemína, dcera z druhého manželství krále Viléma III.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém Oranžský (nizozemský \"Willem Nicolaas Alexander Frederik Karel Hendrik van Oranje-Nassau\", 4. září 1840, Haag – 11. června 1879, Paříž byl nizozemský následník trůnu, syn Viléma III. Nizozemského z oranžsko-nasavské dynastie.", "tgt_summary": "William, Prince of Orange (Willem Nicolaas Alexander Frederik Karel Hendrik; 4 September 1840 – 11 June 1879), was heir apparent to the Dutch throne as the eldest son of King William III from 17 March 1849 until his death.", "id": 50872}
{"src_title": "Louis Chevrolet", "tgt_title": "Louis Chevrolet", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Louis-Joseph Chevrolet byl druhým dítětem francouzsko-švýcarského páru otce Josepha-Féliciena a matky Marie-Anne Angéline (rozené Mahon). Narodil v La Chaux-de-Fonds v kantonu Neuchâtel. V roce 1886 se rodina přestěhovala ze Švýcarska do burgundského města Beaune. V té době mladý Louis rozvíjel své znalosti z oboru mechaniky a zajímal se o cyklistické závody. Mezi lety 1895 a 1899 pracoval jako mechanik v obchodě s jízdními koly firmy Roblin. Poté odešel do Paříže, kde však pobyl jen krátce a v roce 1900 se vydal do kanadského Montréalu. Následující rok přešel do New Yorku, kde nejprve krátce pracoval u svého známého taktéž švýcarského přistěhovalce, aby záhy přešel do Brooklynu k pobočce francouzské firmy De Dion-Bouton. V roce 1905 se oženil se Suzanne Treyvoux; pár měl dva syny. V témže roce byl najat jako jezdec firmy Fiat. V roce 1907 byl Chevrolet angažován firmou The Autocar Company ve Filadelfii, pravděpodobně pro tajný projekt vývoje revolučního závodního vozu s pohonem předních kol. Jeho závodní kariéra pokračovala ve stáji firmy Buick, stal se přítelem a spolupracovníkem majitele Williama C. Duranta, který v roce 1908 založil General Motors. Chevrolet se s v roce 1909 s vozem Buick účastnil závodu do vrchu Giants Despair Hillclimb v Pensylvánii. V Buick Motor Company měl možnost naučit se vše o konstrukci automobilů, formálního vzdělání v oboru měl nedostatek. Poté se pustil do vývoje motoru pro vlastní vůz. Ve vlastní dílně na \"Grand River Boulevard\" v Detroitu stavěl šestiválec s rozvodem OHV. S Williamem Durantem společně v Detroitu 3. listopadu 1911 založili podnik Chevrolet Motor Car Company. Partnery a investory byli William Little (výrobce automobilů Little) a Dr. Edwin R. Campbell, Durantův zeť. V roce 1912 se přidal Samuel McLaughlin, majitel a ředitel firmy \"McLaughlin Car Company of Canada Ltd\". V roce 1915 však mezi Chevroletem a Durantem došlo k roztržce v otázkách konstrukce a Chevrolet svůj podíl Durantovi prodal. O rok později se firma sloučila s Durantem vlastněnými General Motors. V roce 1916 založili Louis Chevrolet a jeho bratři Gaston a Arthur firmu Frontenac Motor Corporation, která navrhovala a vyráběla závodní automobily a také závodní součásti pro vozy Ford model T. Ve stejném roce se Louis stal viceprezidentem a hlavním inženýrem továrny \"American Motors Corporation\" (nijak nesouvisí s v roce 1954 vzniklou firmou American Motors sloučením Nash Motors a Hudson Motor Car Company) v Newarku v New Jersey. Ta od roku 1918 vyráběla vozy v továrně v Plainfieldu v New Jersey. V roce 1923 se ale sloučila s \"Bessemer Motor Truck Company of Pennsylvania\" do \"Bessemer-American Motors Corporation\", která však nevydržela ani rok a poté se sloučila s firmami Winther a Northway to \"Amalgamated Motors\". Tyto společnosti však brzy zanikly. Louis Chevrolet se i při své zaneprázdněnosti účastnil závodění. Jeho partnerem se stal Howard E. Blood a společně založili firmu Cornelian. Ta se plně soustředila na výrobu malých vozů pro závody Indy 500, pro poruchu motoru se v ročníku 1915 jejich vůz řízený Louisem umístil na 20. místě. Závodu se Louis účastnil ještě jako švýcarský občan, americké občanství získal až v červnu 1915. Celkem se závodu zúčastnil čtyřikrát, jeho nejlepším výsledkem bylo sedmé místo v roce 1919. Louisův mladší bratr Gaston (1892–1920) s vozem Frontenac v závodě 500 mil Indianapolis zvítězil v roce 1920. Louis Chevrolet zemřel 6. června 1941 v Detroitu na následky komplikací spojených s operací nohy, která vedla až k její k amputaci. Spolu se svými bratry je pohřben v Indianapolis v Indianě. Muzeum Indianapolis Motor Speedway ve Speedway má u svého vchodu památník věnovaný úspěchům Louise Chevroleta. Památník, navržený Fredem Wellmanem a vytvořený Adolphem Wolterem, vznikl v letech 1968–1970 a instalován byl na jaře 1975. Uprostřed památníku je bronzová Chevroletova busta se závodní čepicí a brýlemi spočívající na mramorovém sloupu a žulové základně. Za své zásluhy byl v roce 1969 uveden do Automotive Hall of Fame, v roce 1992 byl uveden do International Motorsports Hall of Fame.", "section_level": 1}], "src_summary": "Louis Chevrolet (25. prosince 1878, La Chaux-de-Fonds, Neuchâtel – 6. června 1941, Detroit, Michigan) byl švýcarsko-americký automobilový závodník a spoluzakladatel firmy Chevrolet Motor Car Company, v současnosti patřící koncernu General Motors.", "tgt_summary": "Louis-Joseph Chevrolet (; December 25, 1878 – June 6, 1941) was a Swiss-American race car driver, co-founder of the Chevrolet Motor Car Company in 1911, and a founder in 1916 of the Frontenac Motor Corporation.", "id": 1323301}
{"src_title": "Fairey Albacore", "tgt_title": "Fairey Albacore", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Typ byl vyvinut podle specifikací S.41/36, na třímístný stroj, který by ve službě nahradil \"Fairey Swordfish\". Přes krytou kabinu a aerodynamičtější tvar však byl \"Albacore\" stále letounem dvouplošné koncepce, která už byla ve světě na ústupu. Nárůst výkonů proti typu \"Swordfish\" byl jen malý a s novějšími typy, jako byl Douglas TBD Devastator, nebo Nakadžima B5N se nemohl vůbec srovnávat. První ze dvou prototypů vzlétl 12. prosince 1938. Produkce první série 98 kusů začala v roce 1939. První \"Albacory\" byly poháněny motory \"Bristol Taurus II\", zatímco pozdější kusy dostaly výkonnější verzi \"Taurus XII\". Během produkce nedocházelo k zásadním změnám konstrukce. Celkem bylo postaveno 800 kusů.", "section_level": 1}, {"title": "Operační služba.", "content": "Jako první dostala typ \"Albacore\" k tomu účelu zformovaná 826. squardrona FAA a od března až do konce roku 1940 je užívala k útokům proti lodní dopravě, přístavům a k doprovodu konvojů v Lamanšském průlivu. Na letadlových lodích typ začal sloužit v roce 1941. Hlavním problémem byla nejprve spolehlivost motorů \"Taurus\", což se ale později podařilo vyřešit a stroj měl podobnou spolehlivost jako \"Swordfish\" s jeho motorem \"Bristol Pegasus\". Přesto byl méně oblíbený. Celkem bylo typem \"Albacore\" vyzbrojeno 15 squadron FAA, které operovaly hlavně ve Středomoří. Letouny \"Fairey Albacore\" se aktivně účastnily takových operací, jako byla bitva u Matapanu, bitva u El Alameinu, obrany Malty či vylodění spojenců na Sicílii a v Salermu. Od září 1941 do června 1943 operovala z maltského letiště \"Hal-Far\" 828. squadrona FAA, která i přes neustálé bombardování ostrova napadala především italskou lodní dopravu a Sicílii. V roce 1943 byl \"Fairey Albacore\" nahrazen novým typem \"Fairey Barracuda\". Poslední operační squadronou byla \"841. squadrona FAA\", která po dobu své existence operovala z pozemních základen v oblasti Lamanšského průlivu a byla deaktivována koncem roku 1943. Kanadské královské letectvo stroje převzalo a použilo ve stejné roli během invaze do Normandie. Stroje byly používány při hlídkování, průzkumu a při protiponorkových akcích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fairey Albacore byl britský dvojplošný torpédový bombardér z období druhé světové války, stavěný v letech 1939 až 1943 pro britské námořní letectvo Fleet Air Arm. Měl být původně náhradou za stroj Fairey Swordfish, který sloužil od roku 1936. Přesto, že se jednalo o letoun s řadou nových prvků, který měl krytou kabinu a aerodynamický tvar, postrádal kvality \"Swordfishů\", a tak byl ze služby paradoxně stažen dříve, než výše uvedený typ. Na rozdíl od typu \"Swordfish\" ho během války ve službě nahradil torpédový bombardér Fairey Barracuda.", "tgt_summary": "The Fairey Albacore was a British single-engine carrier-borne biplane torpedo bomber built by Fairey Aviation between 1939 and 1943 for the Royal Navy Fleet Air Arm and used during the Second World War. It had a crew of three and was designed for spotting and reconnaissance as well as level, dive, and torpedo bombing. The Albacore, popularly known as the \"Applecore\", was conceived as a replacement for the Fairey Swordfish, which had entered service in 1936. However, the Albacore served alongside the Swordfish and was retired before it, being replaced from 1944 by two monoplane designs, the Fairey Barracuda and Grumman Avenger.", "id": 819464}
{"src_title": "Klíště obecné", "tgt_title": "Ixodes ricinus", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Velikost samic se pohybuje od 3,5 do 4,5 mm (po nasátí i více než 1 cm), samečci měří 2,2 – 2,5 mm. Nymfy měří 1,3 až 1,5 mm. Tělo klíštěte se skládá z hlavové části (gnathosoma) a vlastního těla (idiosoma). Hlavovou část tvoří především dopředu směřujícím hypostom (chobotek), chelicery a makadla. Hypostom je pokrytý četnými nazpět směřujícími háčky sloužícími k vlastnímu průniku kůží a k následné fixaci. Po stranách hypostomu jsou párové ostré chelicery umožňující proříznutí kůže hostitele v první fázi přisátí. V klidovém stavu je hypostom kryt přilehlými čtyřčlánkovými makadly, které se při průniku do kůže odklánějí do stran. Dospělci a nymfy mají 4 páry končetin, larvy mají pouze tři páry. Na chodidlech předních nohou se nachází tzv. Hallerův orgán, umožňující detekci CO – klíště díky němu dokáže vyslídit svou oběť. Zatímco u samce je tělo kryté chitinizovaným hřbetním štítkem (scutum), u samice dosahuje štítek do jedné třetiny těla. Zbytek těla samice je tvořen měkkým varhánkovitě složeným, kožovitým útvarem zvaným alloscutulum. Ten může po nasátí krve zvětšit svůj objem až 300×. Samička pak získává podobu ricinového bobu (odtud druhové vědecké jméno). Řitní a pohlavní otvor je uložen na břišní straně.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se na většině území Evropy, na Blízkém východě a v malých oblastech Severní Afriky. Žije nejčastěji ve vlhkých lesích s bujným bylinným a keřovým patrem (např. lužní lesy), ale také na lesních okrajích a na vlhkých loukách. Regionům s výrazně teplým a suchým létem se spíše vyhýbá. Dříve byl jeho výskyt omezen na nížiny a středně položené oblasti, nyní se vyskytuje i ve výškách nad 750 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Dospělá klíšťata se nejčastěji vyskytují v trávě vysoké od dvaceti centimetrů do jednoho metru na stoncích, popř. na nízkých keřících, kde uchycena za zadní nohy trpělivě čekají na procházejícího člověka či zvíře. Jakmile se člověk klíštěte dotkne, to se okamžitě reflexivně přichytí a posléze se zakotví pomocí ozubeného hypostomu v kůži. Proces sání trvá jeden až dva týdny. Klíště dokáže hladovět i déle než jeden rok. Klíště má na svém malém tělíčku několik nepostradatelných struktur:", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Dospělí samci již nepřijímají potravu – jen vyhledávají zvíře, na kterém najdou samici k páření. Samice pak naklade do půdy 1000–3000 vajíček. Šestinohé larvy hned hledají drobná zvířata (ještěrky, ptáky) a několik dní na nich sají. Potom se promění v osminohé nymfy a přisají se na další oběti. Po druhém cyklu po přijímání potravy dospějí. Za příznivých okolností trvá vývoj klíštěte jeden až dva roky.", "section_level": 1}, {"title": "Vývojový cyklus klíštěte.", "content": "Klíšťata vyskytující se v České republice musí obvykle vystřídat tři hostitele, než se promění v dospělého jedince. Délka vývojového cyklu klíštěte závisí na konkrétních podmínkách, pohybuje se v rozmezí jednoho až čtyř let. Protože během léta se klíšťata většinou „převlékají“ z jednoho vývojového stadia do druhého, nacházíme jich nejvíce přisátých během jara a na podzim.", "section_level": 2}, {"title": "Onemocnění přenášená klíšťaty.", "content": "Klíště obecné není jen parazit sající krev, ale může také přenášet nebezpečné nemoci – lymskou boreliózu, klíšťovou encefalitidu a ehrlichiózu. Všechny tyto choroby mohou vést k trvalému těžkému poškození zdraví, příležitostně dokonce i ke smrti. Infikovaná klíšťata, která mohou roznášet původce těchto nemocí, se vyskytují po celé České republice. Nicméně existují oblasti s vyšším rizikem infekce. Přenáší však i další druhy patogenních mikroorganismů, které způsobují vážné infekční choroby jako např. babéziózu, bartonelózu nebo tularémii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klíště obecné (\"Ixodes ricinus\" Linné, 1758) je roztoč patřící do čeledi klíšťatovití (Ixodidae). Živí se sáním krve na savcích, plazech nebo ptácích s typickým tříhostitelským cyklem. Klíšťata figurují jako přenašeči řady infekčních chorob, mezi nejfrekventovanější patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida.", "tgt_summary": "Ixodes ricinus, the castor bean tick, is a chiefly European species of hard-bodied tick. It may reach a length of when engorged with a blood meal, and can transmit both bacterial and viral pathogens such as the causative agents of Lyme disease and tick-borne encephalitis.", "id": 1728275}
{"src_title": "Anfisa Rezcovová", "tgt_title": "Anfisa Reztsova", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Úvodní část kariéry věnovala běhu na lyžích. Ve Světovém poháru v běhu na lyžích debutovala v sezóně 1984/85, ještě pod dívčím jménem Romanovová. 14 února 1985 poprvé stála v individuálním závodě na stupníéch vítězů, když v německém Klingenthalu obsadila 3. místo v běhu na 10 km klasivky. O několik dní později obsadila 2. místo v závodě na 5 km klasicky v Novém Městě na Moravě. Vzestup dovršila na MS 1985 v rakouském Seefeldu, kde jako finišmenka dovezla sovětskou štafetu ke zlatu. Ve své úvodní sezóně ve Světovém poháru obsadila 6. místo v celkovém hodnocení, což je dodnes jeden z vůbec nejúspěšnějších debutů. V sezóně 1985/86 stála ve Světovém poháru 3× na stupních vítězů v individuálních závodech, celkově skončila na 15. místě. Sezóna 1986/87 byla nejúspěšnější sezónou Rezcovové mezi lyžařkami-běžkyněmi. V individuálních závodech se sice nedočkala vítězství, ale skončila 5× druhá, z toho dvakrát na mistrovství světa. Na MS 1987 v německém Oberstdorfu skončila stříbrná v závodech na 5 km klasicky a 20 km volně, k tomu přidala zlato se štafetou. V celkovém hodnocení světového poháru skončila druhá za Finkou Marjo Matikainenovou. V olympijské sezóně 1987/88 zůstala poněkud za očekáváním. V celkovém hodnocení Světového poháru se nevešla do první desítky, na ZOH 1988 v Calgary zářily především její reprezentační kolegyně Tamara Tichonovová a Vida Vencienė. Rezcovová se však na olympiádě neztratila: vybojovala své první olympijské zlato jako členka štafety na 4×5 km a přidala stříbro ze závodu na 20 km volně. Nenaplněné ambice během olympijské sezóny vedly k rozkolu mezi Rezcovovou a trenérským štábem, což jí dovedlo k radikálnímu rozhodnutí: přestoupit k biatlonu. V roce 1989 se jí narodila dcera Darja, od roku 1990 závodila ve Světovém poháru v biatlonu. V debutové sezóně 1990/91 se jí příliš nedařilo, potýkala se pčedevším se špatnou střelbou. V celkovém hodnocení skončila na 48. místě. Sezóna 1991/92 znamenala velký průlom. Získala svůj první Velký křišťálový glóbus za vítězství v celkovém hodnocení Světového poháru, na ZOH 1992 v Albertville vybojovala zlatou medaili ve sprintu na 7,5 km a bronz se štafetou, na MS pak stříbro v závodě týmů. Dominovala především zásluhou vynikajícího běhu, kde měla často takovou převahu nad konkurencí, že si mohla dovolit i několik chybných zásahů na střelnici. Například v individuálním závodě v norském Holmenkollenu zvítězila i přesto, že na střelnici 7× (!) minula terč. V sezóně 1993/94 její dominance vs Světovém poháru pokračovala, podruhé získala Velký křišťálový glóbus. Na mistrovství světa se jí ovšem nedařilo, se štafetou skončila na 5. místě, v individuálních závodech pak dvakrát na 11. místě. Sezóna 1994/95 znamenala výrazný ústup ze slávy. Ve Světovém poháru se v žádném závodě nevešla do desítky nejlepších. Na mistrovství světa skončila na 20. místě ve sprintu a na 6. místě se štafetou. V ruském biatlonovém týmu došlo ke konfliktu mezi Rezcovovou a hlavním trenérem Leonidem Gurevem, který předznamenal odchod Rezcovové z biatlonu. Po narození druhé dcery Kristiny v roce 1996 se rozhodla vrátit k běhu na lyžích. V sezóně 1998/99 skončila ve Světovém poháru v běhu na lyžích na 9. místě v celkovém hodnocení, přičemž obsdila 8. místo jak v hodnocení sprintů, tak v hodnocení dostančních závodů. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování 1999 v Ramsau dopomohla ruské štafetě ke zlatu. V sezóně 1999/00 skončila v celkovém hodnocení až na 32. místě. Silná konkurence v reprezentaci a nástup mladých talentovaných závodnic přiměl Rezcovovou po sezóně 2001/02 ukončit kariéru.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Narodila se v dělnické rodině: otec byl stavitelem, matka pracovala v chemičce. V rodině byli kromě Anfisy tři bratři. V roce 1985 se provdala za biatlonistu a později biatlonového trenéra Leonida Rezcova. Mají spolu čtyři dcery, Darju, Kristinu (obě jsou biatlonistky, Darja je známější pod manželovým příjmením jako Darja Virolainenová), Vasilisu a Mariju. Manželství se však rozpadlo.", "section_level": 1}, {"title": "O dopingu.", "content": "V interview z roku 2009 přiznala použití nepovolených podpůrných přípravků v sezóně 1999/2000.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anfisa Anatoljevna Rezcovová (: Анфиса Анатольевна Резцова), rozená Romanovová (* 16. prosince 1964, Jakimec, Vladimirská oblast, Sovětský svaz) je bývalá sovětská a ruská biatlonistka a běžkyně na lyžích. Reprezentovala postupně Sovětský svaz, Společenství nezávislých států a Rusko. Na ZOH 1988 v Calgary získala jako reprezentantka Sovětského svazu v běhu na lyžích zlato ze štafety na 4×5 km a stříbro v závodě na 20 km volně. Na ZOH 1992 v Albertville reprezentovala Společenství nezávislých států v biatlonu a vybojovala zlato ve sprintu a stříbro ve štafetě na 3×7,5 km. Na ZOH 1994 v Lillehammeru přidala již v dresu Ruska ještě další zlato ze štafety na 4×7,5 km. ", "tgt_summary": "Anfisa Anatolyevna Reztsova, née Romanova, () (born 16 December 1964 in the village of Yakimets, Gus-Khrustalny District, Vladimir Oblast) is a former Soviet (until 1991) and Russian biathlete and cross-country skier who competed in both sports from 1985 to 2000.", "id": 1396450}
{"src_title": "Josefov (Praha)", "tgt_title": "Josefov", "src_document": [{"title": "Označení a administrativní začlenění.", "content": "Samosprávně v současnosti celý Josefov spadá do městské části Praha 1. Do roku 1850 se Josefov nazýval Židovské město (něm. \"Judenstadt\"). Roku 1850 pak byl Josefov na základě nového prozatímního obecního zákoníku přičleněn k Praze jako její pátá část a získal současný název. Je pojmenován po Josefu II., synu Marie Terezie, který v rámci svého osvíceneckého způsobu židovské obyvatelstvo zrovnoprávnil s ostatními. Předtím se Židovskému městu říkalo „Židovské ghetto“. V dobových předasanačních vzpomínkách i v pozdější literatuře je Josefov označován nejen jako „Židovská čtvrť“, „v Židech“ (v obou případech šlo o narážku na původní obyvatelstvo Josefova), ale také jako „Pátá čtvrť“. Římskými čísly byla označována původní města, později i jiné obce připojené k Praze, zpočátku jim zůstala vlastní samospráva. Od roku 1923 měly centrální pražské čtvrti Praha I – VII společnou samosprávu, jejich původní číslování se však oficiálně používalo až do roku 1949 a na mnoha tabulkách nebo například v památkářské literatuře ve spojení s popisnými čísly se používá dodnes. Jako evidenční část obce a jako katastrální území existuje Josefov i nadále a svou rozlohou je nejmenší z pražských částí, hustotu zalidnění má naopak ze všech částí největší.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Josefov je jako židovská čtvrť poprvé zmiňován v roce 1096, kdy byla čtvrť založena po poničení ostatních židovských osídlení během pogromu v témže roce. Od roku 1215, kdy čtvrtý lateránský koncil mj. nařídil segregaci židů od křesťanského obyvatelstva, začala mít čtvrť charakter ghetta. V roce 1357 udělil Karel IV. pražským Židům právo užívat vlastní zástavu a znak. Červený prapor nesoucí žlutou Davidovu hvězdu (\"Magen David\"), která je podle Hájkovy kroniky první použití tohoto symbolu reprezentujícího židovskou komunitu. Prapor se žlutou Davidovou hvězdou v červeném poli je v současnosti symbolem židovské komunity a staré židovské čtvrti – Josefova. V roce 1389 byl na Velikonoce rozpoután velký protižidovský pogrom, zvaný Krvavé Velikonoce, při kterém byla zabita velká část obyvatel ghetta. I v 15. a 16. století se uskutečnilo několik pogromů, opakovaně byli Židé také vykázáni ze země. Velký rozvoj ghetta nastal za vlády Rudolfa II., který často využíval služeb dvorského Žida Mordechaje Maisela, který financoval mnohé nové stavby v židovském ghettu (Židovská radnice, Vysoká synagoga, Maiselova synagoga). V ghettu také působili mnozí známí učenci, např. Jehuda ben Becalel, Josef ben Šlomo Delmedigo. V roce 1648 udělil císař Ferdinand III. židovské obci válečnou zástavu pro pomoc v boji proti Švédům během třicetileté války. Po skončení třicetileté války byla zrušena omezení osidlování mimo ghetto. Za panování Karla VI. se však situace opět změnila, když v roce 1726 císař vydal translokační reskript, který nařizoval opětovné uzavření Židů do ghett, a familiantský zákon, stanovující \"numerus clausus\" (maximální počet židovských rodin v zemi). V roce 1689 postihl Židovské město velký tzv. francouzský požár Prahy, přičítaný francouzským agentům, kteří jej měli způsobit v rámci taktiky spálené země, kterou Ludvík XIV. systematicky uplatňoval v této fázi Devítileté války. Požár nakonec nejvíce postihl Židy. Ti si poté vymohli obnovení židovského města v původní podobě. V roce 1744 byli Židé výnosem Marie Terezie, kvůli údajné spolupráci s protivníkem za války proti Prusku a pruské okupace Prahy, vypovězeni z Čech a tedy i z Prahy a ghetta. Město však po odchodu Židů zaznamenalo obrovský hospodářský pokles, a tak bylo od dalšího vyhánění upuštěno, návrat byl Židům oficiálně povolen roku 1748 za tzv. toleranční daň. K zásadní změně došlo za vlády Josefa II., jenž židovské obyvatelstvo začal zrovnoprávňovat s ostatními, Židé se tedy mohli začít usazovat i mimo ghetto. Bohatší židovské rodiny se tak začaly stěhovat mimo ghetto, kde zůstávala chudina a stěhovala se sem i chudina nežidovská. Definitivně bylo ghetto zrušeno v roce 1848, v roce 1850 pak přejmenováno na Josefov a přičleněno k Praze.", "section_level": 1}, {"title": "Asanace.", "content": "Původní Židovské ghetto bylo koncem 80. let 19. století coby chudinská čtvrť odsouzeno k „asanaci“. Zda byly pravým důvodem neřešitelné hygienické podmínky „středověké zástavby“, jak se tehdy tvrdilo, či šlo špíše o snahu podnítit nový stavební rozvoj oblasti a získat lukrativní pozemky v centru města, o to dosud historikové vedou spory. Město toužilo spíše po širokých bulvárech vídeňského či pařížského formátu, než po křivolakých středověkých uličkách. Veřejnou soutěž v roce 1885 nakonec vyhrál projekt „\"Finis Ghetto\"“ od autorů Alfréda Hurtiga, Matěje Strunce a Jana Hejdy a zrealizován byl v omezené podobě (plánovalo se vybourání skoro celého Starého města). V souvislosti s touto asanací došlo rovněž k menší výměně některých parcel mezi katastry Josefova a Starého Města. Asanace byla dokončena v roce 1913, počet obyvatel se snížil asi o dvě třetiny. K podobným „asanacím“ došlo i v jiných evropských městech (např. ve Vídni). Součástí plánu asanace bylo zbourání všech domů, několika synagog a přebudování systému ulic (jejich srovnání a rozšíření). Zůstalo pouze šest níže zmíněných synagog, Židovská radnice a Starý židovský hřbitov. Ze zmizelých synagog můžeme uvést např. Velkodvorskou, Cikánovu či Novou. Součástí jiného plánu bylo i vedení dnešní Pařížské ulice z Václavského náměstí skrz Letenskou pláň až k nejvyššímu sněmu. Tento plán nedostal ale podporu od místního obyvatelstva, a tak je dnešní Pařížská ulice vedena ze Staroměstského náměstí na Čechův most. Tento plán měl napodobit Avenue des Champs-Élysées v Paříži. Na Čechově mostě můžeme pozorovat dvouprocentní stoupání k Letné, což byla příprava na proražení ulice skrze letenskou pláň. Původní, předasanační podoba Josefova je patrně nejdůkladněji zachycena na známém Langweilově modelu Prahy z 19. století.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Za druhé světové války a nacistické okupace byli Židé deportováni do koncentračních táborů. Z opuštěného Josefova se stalo skladiště konfiskovaného majetku. Po ukončení války zůstalo mnoho pozůstalosti v rukách Židovského muzea, protože jeho původní majitelé byli zavražděni v koncentračních táborech a židovské muzeum se tak stalo druhým největším židovským muzeem na světě.", "section_level": 2}, {"title": "Po druhé světové válce.", "content": "Do 60. let 20. století se počet obyvatel začal opět zvyšovat, předválečné úrovně však nedosáhl. Od 60. let opět začal počet obyvatel klesat, když začalo stoupat kancelářské a obchodní využití čtvrti, zvláště v souvislosti s velkým rozvojem turistického ruchu. Tento trend zesílil po sametové revoluci. Ke konci roku 2013 tak na Josefově bydlelo méně než 1 400 obyvatel, tedy téměř o 90 % méně než před asanací.", "section_level": 2}, {"title": "Památky.", "content": "Z původního ghetta se zachovaly jen radnice, hřbitov a šest synagog: V době asanace byla u hřbitova postavena novorománská budova pohřebního bratrstva, dnes také součást expozice Židovského muzea. Z nové zástavby je nejvýznamnější výstavní Pařížská třída, jejíž eklektickou architekturu kombinující motivy různých historických slohů hodnotil Emanuel Poche jako bezcennou a úpadkovou. K Josefovu patří i novorenesanční budova Uměleckoprůmyslového muzea u starého hřbitova. V Pařížské ulici před Staronovou synagogou se nachází socha Mojžíše od Františka Bílka a před Španělskou synagogou socha Franze Kafky od Jaroslava Róny.", "section_level": 1}, {"title": "V kultuře.", "content": "K pražskému ghettu se váže řada pověstí, z nichž nejznámější je pověst o rabbi Löwovi a jeho Golemovi. Do prostředí mizejícího starého Josefova také spisovatel Gustav Meyrink situoval svůj román \"Golem\". Prostředím asanovaných částí Prahy (Josefova a čtvrti Na Františku) se zčásti inspiroval spisovatel Jaroslav Foglar při psaní svých příběhů o tajemných Stínadlech. Předobrazem Vontů mu byly především klukovské party z oblasti Na Františku, známé svou výbojností a uzavřeností. Téma asanace Stínadel mělo být i námětem Foglarova čtvrtého a nikdy nerealizovaného stínadelského příběhu \"Budou se Stínadla bourat?\" Spisovatel František R. Kraus ve svých románech a črtech velmi často popisoval specifický genius loci Josefova na přelomu 19. a 20. století a jeho pestrobarevný polosvět figurek, podivínů a různých, dnes již vesměs zaniklých povolání.", "section_level": 1}], "src_summary": "Josefov (něm. \"Josefstadt\") je městská čtvrť Prahy v ohybu Vltavy obklopená Starým Městem. Od středověku zde bývalo Židovské město (ghetto), které se po svém zrušení proměnilo v 19. století v chudinskou čtvrť. Ta byla v rámci Pražské asanace zbourána a nahrazena novou zástavbou. Zachovány zůstaly jen nejvýznamnější židovské památky, Staronová a některé další synagogy, starý hřbitov a radnice. ", "tgt_summary": "Josefov (also Jewish Quarter; ) is a town quarter and the smallest cadastral area of Prague, Czech Republic, formerly the Jewish ghetto of the town. It is completely surrounded by the Old Town. The quarter is often represented by the flag of Prague's Jewish community, a yellow Magen David (Star of David) on a red field.", "id": 397837}
{"src_title": "Carlo Bergonzi", "tgt_title": "Carlo Bergonzi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodil v Polisene, nedaleko Parmy v severní Itálii, jako jediné dítě místního sýraře. Zpíval v kostele a záhy se začal objevovat v dětských operních rolích v divadle sousedního města Busetta. Školu opustil ve svých jedenácti letech a začal pracovat v sýrárně v Parmě, kde pracoval i jeho otec. V šestnácti letech se dostal na parmskou konzervatoř a studoval zpěv u maestra Ettore Campogalliani, tehdy jako baryton. Během druhé světové války se Bergonzi zapojil do odbojové činnosti a v roce 1943 byl internován v německém zajateckém táboře. O dva roky později byl tábor osvobozen sovětskou armádou a Carlo se vydal na 106 km dlouhou cestu, aby se dostal do amerického tábora. Cestou však onemocněl tyfem, ze kterého se zotavoval téměř rok. Když se po válce se vrátil do konzervatoře v Parmě vážil jen něco málo přes 36 kg.", "section_level": 2}, {"title": "Operní kariéra.", "content": "Debutoval v roce 1948, ještě jako baryton, v roli Figara v Rossiniho opeře \"Lazebník sevillský\", kterou provedl s organizací bývalých válečných zajatců. Nicméně honorář za toto vystoupení nepokryl ani jeho cestovní náklady. Jako baryton odzpíval celou řadu rolí, nicméně postupně si uvědomoval, že jeho hlasu lépe odpovídá tenorová poloha a po přeškolení debutoval jako tenor v roce 1951 v titulní roli opery \"Andrea Chénier\" skladatele Umberta Giordana v divadle Teatro Petruzzelli v Bari. V témže roce vystoupil v římském Koloseu na koncertě věnovaném padesátému výročí smrti Giuseppe Verdiho a italský rozhlas jej angažoval k nahrávce méně známých Verdiho oper. Realizovány byly opery \"I due Foscari\", \"Giovanna d'Arco\" a \"Simon Boccanegra\". Na nejslavnější italské scéně, v milánské opeře La Scala, debutoval v titulní roli opery Jacopo Napoliho \"Masaniello\", která je založena na příběhu italského rybáře 17. století, který se stane revolucionářem. V Metropolitní opeře v New Yorku poprvé vystoupil v roce 1956 v roli Radama ve Verdiho opeře \"Aida\". V Metropolitní opeře pak zpíval po 30 let. Jeho poslední rolí byl Rodolfo v opeře \"Luisa Millerová\" jeho nejoblíbenějšího skladatele Verdiho v roce 1988. V 80. letech se jeho pěvecké výkony s postupujícím věkem zhoršovaly a Bergonzi se tak více věnoval činnosti koncertní a pedagogické.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1950 se oženil s Adele Aimi, se kterou měl dva syny. První z nich se narodil v den, kdy Carlo absolvoval svůj tenorový debut. Vlastnil dům v Miláně a restauraci a hotel v Bussetu. Hotel nazval \"I Due Foscari\" podle Verdiho opery. Zemřel v pátek 25. července 2014 v nemocnici \"Auxologico Institution\" v Miláně, kde byl hospitalizován. Je pochován na hřbitově \"Vidalenzo\" v rodném Polesine.", "section_level": 2}], "src_summary": "Carlo Bergonzi (13. července 1924, Polisene, Itálie – 25. července 2014, Milán) byl italský operní tenorista. I když se představil v řadě veristických rolí, či klasických rolích bel cantových, je především spojen s operami Giuseppe Verdiho, včetně řady skladatelových méně známých děl, které pomáhal oživit.", "tgt_summary": "Carlo Bergonzi (13 July 1924 – 25 July 2014) was an Italian operatic tenor. Although he performed and recorded some bel canto and verismo roles, he was above all associated with the operas of Giuseppe Verdi, including many of the composer's lesser known works he helped revive. He sang more than forty other roles throughout his career.", "id": 2070599}
{"src_title": "Tepelné tváření", "tgt_title": "Thermoforming", "src_document": [{"title": "Proces.", "content": "Výrobní proces tepelného tváření obsahuje následující fáze:", "section_level": 1}, {"title": "Ohřev materiálu.", "content": "Plastová deska je zahřívána pomocí sestavy topných těles na teplotu, při které se materiál stává plastickým. Po dobu ohřevu je třeba hlídat průhyb desky, a popřípadě pomocí tlakového vzduchu udržovat desku v rovině tak, aby nedošlo ke kontaktu se spodními ohřívacími tělesy.", "section_level": 2}, {"title": "Formování výrobku.", "content": "Zde se rozlišuje formování do pozitivní, nebo negativní formy. Při formování do pozitivní formy nejprve vytvoříme pomocí tlakového vzduchu dodaného pod nahřátou desku tzv. bublinu. Do této bubliny je mechanicky vysunuta předehřátá tvarovací forma. Následně je odsát veškerý vzduch, který uvízl mezi formou a plastovou deskou. Takto plastový materiál “obalí” tvarovou formu a dosáhne požadovaného tvaru. Při lisování do negativní formy odpadá fáze vytvoření bubliny, vakuum vtáhne nahřátý materiál přímo dovnitř nahřáté formy.", "section_level": 2}, {"title": "Chlazení výrobku.", "content": "Po vakuaci a vytvarování výrobku je třeba materiál (plast) zchladit na teplotu, která je nižší nežli bod jeho tání. Jde o to aby si plastový materiál udržel svůj nový tvar i po vyjmutí tvarovací formy. Chlazení probíhá pomocí přívodu chladicího vzduchu na plochu nově vytvarovaného výrobku a to buď pomocí sestavy ventilátorů instalované na horním rámu stroje nad tvarovací zónou, nebo systémem hrdel napojených na centrální ventilátor, přivádějící co možná nejchladnější vzduch pro chlazení výrobku. Dále se dá proces chlazení urychlit rozprášením destilované vody do proudu přiváděného vzduchu.", "section_level": 2}, {"title": "Odformování výrobku.", "content": "Poté co je výrobek zchlazen na teplotu, při které si udrží svůj tvar i bez podpory tvarovací formy, dojde k procesu odformování. Stůl, na kterém je upevněna forma sjede zpět dolů do stroje a tím dojde k vysunutí formy z výlisku. U sofistikovaných zařízení je možno použít dělených forem s ovládáním přímo z řídícího panelu a lisovat takto i velmi složité tvary, které by bez této funkce nebylo možno odformovat. Celý tento proces může být doplněn také o automatické vkládání plastových desek do stroje a automatické vykládání výlisků po výrobním procesu. Takto je strojní linka téměř automatická a potřebuje minimální zásahy ze strany obsluhy.", "section_level": 2}, {"title": "Využití.", "content": "Pomocí technologie thermoforming se vyrábějí zejména výrobky pro automobilový průmysl, jako jsou různé části karosérií, palubních desek, interiérové panely atd. Dále se lze setkat s tepelně tvářenými výlisky na zahradních sekačkách, bílé elektronice (ledničky), domácí elektronika (plastové kryty všech typů), sanitární předměty (vany, sprchové vaničky), blastry, obaly, potravinářské obaly a spousta dalších výrobků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tepelné tváření () je výrobní proces, při kterém se plast zahřívá na tvarovací teplotu, formuje se do určitého tvaru ve formě a následně se ořezává, čímž vznikne použitelný produkt.", "tgt_summary": "Thermoforming is a manufacturing process where a plastic sheet is heated to a pliable forming temperature, formed to a specific shape in a mold, and trimmed to create a usable product. The sheet, or \"film\" when referring to thinner gauges and certain material types, is heated in an oven to a high-enough temperature that permits it to be stretched into or onto a mold and cooled to a finished shape. Its simplified version is vacuum forming. ", "id": 334038}
{"src_title": "Kaley Cuoco", "tgt_title": "Kaley Cuoco", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Kaley Cuoco se narodila v Camarillu rodičům Gary Carmine Cuoco a Layne Ann Wingate. Její otec má italské předky a její matka anglické a německé. S modelingem začala již v šesti letech. Jako dítě soutěžila v amatérském tenisu. Přestala hrát v 16 letech. Její mladší sestra Briana soutěžila v páté sérii americké soutěže \"The Voice\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Svou hereckou kariéru začala s filmem \"\" (1992), kde hrála Connie Reinhardt. Dále se Kaley objevila například ve filmech \"Perfektní záskok\" (1997), \"Growing Up Brady\" (2000), \"Can't Be Heaven\" (2000), \"Lucky 13\" (2001) nebo \"Sedmé nebe\" (2001). V roce 2002 získala roli Bridget Hennessy, nejstarší dcery, v americkém sitcomu \"8 jednoduchých pravidel\". V roce 2004 přišla další role - dcera guvernérky Amanda Williams v katastrofickém filmu \"10,5\". V tom samém roce si zahrála Maralee Rodgers v \"Debating Robert Lee\". V roce 2005 získala roli Billie Jenkins, mladé čarodějky, která se dostane k sestrám Halliwellovým, v populárním seriálu \"Čarodějky\". V roce 2007 získala roli naivní blondýnky Penny v seriálu stanice CBS Teorie velkého třesku. V tom samém roce získala roli ve filmu stanice Lifetime \"Tlustá jako já\", který měl premiéru 8. ledna 2007. Zahrála si ve dvou epizodách seriálu \"Útěk z vězení\". O rok později si zahrála v hororovém filmu \"Killer Movie\". V roce 2010 se objevila ve filmu \"Penthouse.\" V roce 2011 moderovala předávání cen Teen Choice Awards a v roce 2012 a 2013 moderovala předávání cen People's Choice Awards. V roce 2015 se objevila ve filmech \"Dokonalý svědek, s. r. o., Všechny cesty vedou do hrobu\" a svůj hlas propůjčila filmu \".\"", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Při práci na seriálu \"Teorie velkého třesku\" chodila po dva roky s hercem Johnnym Galeckim, představitelem Leonarda Hofstadtera. V říjnu 2011 se zasnoubila s Joshem Resnikem, zásnuby však odvolali v březnu 2012. Následně začala chodit s tenistou Ryanem Sweetingem a v září 2013 se zasnoubili. Vzali se 31. prosince 2013 v Santa Susaně v Kalifonii. Během manželství používala jméno ve tvaru Kaley Cuoco-Sweeting. 25. září 2015 pár oznámil rozvod. Dvojice byla rozvedena v květnu 2016. Od března 2016 chodí s Karlem Cookem a od listopadu 2017 byli zasnoubeni. V červnu roku 2018 proběhla jejich svatba.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kaley Christina Cuoco (* 30. listopadu 1985, Camarillo, Kalifornie) je americká herečka a modelka. Její nejznámější role jsou Bridget Hennessy v sitcomu \"8 jednoduchých pravidel\", Billie Jenkins v seriálu \"Čarodějky\" a Penny v sitcomu \"Teorie velkého třesku\". Za roli Penny získala ceny People's Choice Award a Critics' Choice Television Award. ", "tgt_summary": "Kaley Christine Cuoco ( ; ; born November 30, 1985) is an American actress and producer. After a series of supporting film and television roles in the late 1990s, she landed her breakthrough role as Bridget Hennessy on the ABC sitcom \"8 Simple Rules\" (2002–2005). Thereafter, Cuoco voiced Brandy Harrington on \"Brandy & Mr. Whiskers\" (2004–2006) and appeared as Billie Jenkins on the final season of the television series \"Charmed\" (2005–2006). She later starred as Penny on the CBS sitcom \"The Big Bang Theory\" (2007–2019), and received Satellite, Critics' Choice, and People's Choice awards for the role. ", "id": 1684926}
{"src_title": "Artūrs Irbe", "tgt_title": "Artūrs Irbe", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "V roce 1985 si zachytal na mistrovství Evropy do 18 let, tehdy ještě za Sovětský svaz. Z turnaje si odvezl stříbrnou medaili a cenu pro nejlepšího brankáře. V dresu dospělé sovětské reprezentace debutoval 7.2.1989 v Göteborgu proti domácímu Švédsku (4:3). Startoval na světových šampionátech v letech 1989 a 1990. Obě mistrovství Sověti vyhráli a Irbe byl nejlepším gólmanem šampionátu 1990. Po rozpadu SSSR se stal reprezentantem samostatného Lotyšska. V dresu svého národního mužstva pomohl na turnaji B-skupiny mistrovství světa 1996 vybojovat postup mezi elitu. Hlavního šampionátu se pak zúčastnil v letech 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2003, 2004 a 2005. V letech 2002 a 2006 byl součástí mužstva na olympijských hrách. Při turínské olympiádě 2006 navíc dostal čest být vlajkonošem lotyšské výpravy. V roce 2010 byl zařazen do síně slávy mezinárodní hokejové federace. Statistika na velkých turnajích", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Mezi muži začínal ve třetí nejvyšší soutěži v SSSR, než posílil jako devatenáctiletý v průběhu sezony 1986/87 prvoligové mužstvo Dinamo Riga. V ročníku 1987/88 si získal pozici jedničky týmu a zároveň byl vyhlášen nejlepším nováčkem soutěže. Za Dinamo chytal do roku 1991. Přestože jej v roce 1989 draftoval klub Minnesota North Stars, vstoupil v roce 1991 do organizace jiného celku NHL – San Jose Sharks. Tento klub právě téhož roku NHL rozšířil. V první sezoně odchytal za Sharks pouze 13 utkání, ale ve farmářské IHL pomohl záložnímu celku Kansas City Blades k mistrovskému titulu, navíc byl zařazen do All star týmu soutěže a obdržel s týmovým kolegou Wadem Flahertym cenu pro brankáře nejméně inkasujícího týmu (James Norris Memorial Trophy). V sezoně 1992/93 chytal za Sharks stabilněji. Zlomovým byl ročník 1993/94, kdy se stal týmovou jedničkou. V téže sezoně si zachytal utkání hvězd. Kalifornský celek opustil v roce 1996, svými výkony se zařadil do klubové síně slávy, oficiálně byl přijat v roce 2010. Sezonu 1996/97 strávil v Dallas Stars a následující ve Vancouver Canucks. V letech 1998–2004 \"zakotvil\" v Carolina Hurricanes, se kterými mimo jiné došel v ročníku 2001/02 do finále Stanley Cupu či si o tři roky dříve vysloužil svojí druhou nominaci do utkání hvězd. V létě 2004 jej Carolina vyměnila do Columbus Blue Jackets, ovšem za klub v NHL nikdy nenastoupil, protože ročník 2004/05 byl zrušen pro stávku hráčů. Irbe v této sezoně hájil barvy HK Riga 2000, ve kterém zůstal i po výluce. Tým byl sice lotyšský, ale hrál běloruskou ligu. V závěru sezony 2005/06 si zachytal Irbe ještě rakouskou nejvyšší soutěž za EC Red Bull Salzburg. Poslední sezonou kariéry brankářské legendy byla 2006/07. Tu zahájil v lotyšské lize, kde odchytal čtyři utkání za SK Rīga 20, v průběhu sezony přestoupil do HK Ardo Nitra. V klubu slovenské nejvyšší soutěže však nebyli s jeho výkony spokojeni, takže byl po šesti startech propuštěn. Po aktivní kariéře se věnoval trénování brankářu lotyšské reprezentace či klubu Washington Capitals, kde se ujal pozice trenéra brankářů v roce 2009, po vypršení dvouletého kontraktu se rozhodl práci zde ukončit z rodinných důvodů. Momentálně pracuje jako trenér brankářů u klubu Buffalo Sabres, kde jej v sezoně 2014/15 potkala kuriózní situace, kdy kvůli zranění Michala Neuvirtha a sněhové závějí znemožňující přicestování jiného brankáře odseděl ve výstroji dvě třetiny na lavičce Sabres jako náhradní brankář.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Mezinárodní NHL IHL SSSR", "section_level": 1}], "src_summary": "Artūrs Irbe (* 2. února 1967 v Rize, SSSR) je bývalý lotyšský hokejový brankář, který odchytal 568 utkání v NHL.", "tgt_summary": "Artūrs Irbe (born 2 February 1967) is a Latvian professional ice hockey coach and former goaltender. Born during the Soviet era, Irbe played for various Soviet league teams and the Soviet Union national team before moving to North America in 1991. Irbe played in the National Hockey League (NHL) for the San Jose Sharks, Dallas Stars, Vancouver Canucks and Carolina Hurricanes. In 2004 Irbe returned to Europe to play until he retired in 2007. He has served as a goaltending coach with Dinamo Riga, the Washington Capitals and the Buffalo Sabres, as well as internationally with the Latvia men's national ice hockey team. ", "id": 2297019}
{"src_title": "Wilhelm Brasse", "tgt_title": "Wilhelm Brasse", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Brasse měl smíšený rakousko-polský původ. Narodil se jako vnuk Alberta Charlese Brasse z Alsaska, který pracoval jako zahradník pivovaru v Żywcu, který byl v majetku rodu Habsburků. Jeho matka byla Polka a jeho otec vášnivý patriot, účastník války s bolševiky v roce 1920. Profesi fotografa se učil od roku 1935 v ateliéru „Foto-Korekt“ v Katovicích v ulici 3. května, patřící jeho tetě, kde pořizoval portréty, podobenky a svatební fotografie. Po vypuknutí druhé světové války, německé invazi do Polska v roce 1939 a okupaci jeho rodného města Brasse Żywiec v jižním Polsku byl vyslýchán Schutzstaffelem (SS). Odmítl přísahat věrnost Hitlerovi a byl uvězněn na tři měsíce. Po propuštění stále odmítal kapitulovat, nechtěl podepsat Volkslist ani nucené členství v německé armádě. Brzy poté odešel do Krynice, kde nějakou dobu pracoval ve fotolaboratoři. Přes oblast Bieszczady se chtěl dostat do Maďarska, ale dne 31. srpna 1940 byl na hranicích spolu s několika dalšími mladými muži zatčen, na čtyři měsíce uvězněn a deportován do německého koncentračního tábora Osvětim jako vězeň číslo 3444. Bylo to krátce poté, co byl tábor otevřen. Během transportu do tábora v Tarnów mu Němci znovu nabídli podepsat Volkslist, ale Brasse znovu odmítl. Nejprve byl nasměrován na komando kopající základy nových budov a stavění silnic z krematoria na stanici, kde byl brzy povýšen na vrchního tlumočníka. Poté pracoval v komandu pro překládku uhlí a koksu a poté v obchodě s bramborami. Když se Němci dozvěděli o jeho řemeslných schopnostech z ateliéru i laboratoře, stal se hlavním fotografem tábora. V únoru 1941, poté, co byl povolán do kanceláře Rudolfa Hösse, velitele Osvětimi, spolu se čtyřmi dalšími fotografy, a vyzkoušen z „fotografických dovedností“, byl vybrán konkrétně díky svým „laboratorním dovednostmi“ a „technické schopnosti práce s fotoaparátem“ a za jeho schopnost mluvit německy. Poté dostal rozkaz dokumentovat nacistické vězně v táboře v „Erkennungsdienst, fotografické identifikační jednotce“, což bylo zvláštní zpravodajské komando politického oddělení (Gestapo), které vedl Bernhard Walter. Od 5. února 1941 Brasse fotografoval „práci vězňů, vězeňské lékařské pokusy a portréty vězňů do spisů“. Pořizoval portréty nově příchozích vězňů určených pro záznam tábora. Brasse na Mengeleho žádost pořídil pro každého vězně sérii tří fotografií: z profilu, zepředu hledící do objektivu a šikmo pod úhlem v jeho pokrývce hlavy. Stávalo se, že jich přes noc musel vyrobil tisíc nebo i více, protože ráno měl dorazit další transport. Kromě toho fotografoval vše, od práce vězňů až po soukromá setkání Němců s rodinami i lékařské snímky. Podle svého odhadu udělal od roku 1940 do roku 1945 pořídil 40 000 až 50 000 identifikačních fotografií, než byl přestěhován do jiného koncentračního tábora v Rakousku, kde byl americkými silami v květnu 1945 osvobozen. Němci, kteří v osvětimském táboře pracovali, ho respektovali, protože chtěli svým rodinám poslat pěkné fotografie. Potkal také Josefa Mengeleho – slavného „Anděla smrti“, kterého si pamatoval jako dobrého muže. Mengele měl jeho fotografie rád a chtěl, aby vyfotografoval také některá dvojčata a lidi s vrozenými poruchami. Brasse měl tak možnost pracovat na ošetřovně, ve které Mengele „experimentoval“. Poté, co Sověti vstoupili do Polska, během Viselsko-oderské operace, od 12. ledna do 2. února 1945, byl Brasse spolu s tisíci dalšími osvětimskými vězni násilně přemístěn do koncentračního tábora v Ebensee, rakouském podvýboru koncentračního tábora Mauthausen (v poslední oblasti stále ovládané nacisty), kde zůstal vězněn, dokud ho americké ozbrojené síly neosvobodily na začátku května 1945. Během evakuace tábora ignoroval rozkaz spálit všechny fotografie a uchránil více než 40 000 fotografií, které později sloužily jako důkazy v nacistických soudech. Po osvobození Američany obdržel potřetí návrh na změnu svého občanství – „Zůstaň tady. Tam už jsou bolševici. Pokud budete chtít, budeš Němec, Angličan nebo Američan“. Opět návrh odmítl a vrátil se do Żywiec. Chtěl se vrátit k profesi fotografa, ale po několika pokusech to vzdal – když se podíval na někoho skrz objektiv fotoaparátu, vždy viděl vězně z Osvětimi. Kvůli vracejícím se nočním můrám už nikdy nechtěl vzít fotoaparát do rukou, už nikdy nepořídil žádnou další fotografii. Opustil fotografii a založil „středně prosperující“ obchod s uzeninami. O své funkci táborového dokumentárního fotografa se přes šedesát let nikomu nezmínil. Stal se živnostníkem a nikdo dlouho neznal jeho minulost. Wilhelm Brasse zemřel v Żywcu 23. října 2012 ve věku 94 let. Byl ženatý, měl dvě děti a pět vnoučat a žil se svou ženou až do své smrti. Jeho smrt byla oznámena historikem Státního muzea v Osvětimi.", "section_level": 1}, {"title": "„Portrétista“.", "content": "O několik let později se o jeho práci dozvěděli izraelští historici a od nich se o Brassovi dozvěděl dokumentarista Ireneusz Dobrowolski. Několik let tento režisér sbíral materiály pro dokumentární film \"Portrétista\" (polsky \"Portrecista\", Polsko, 2005), který vypráví o Brassovi a jeho práci v Osvětimi. „Zpověď“ Wilhelma Brasse před kamerou trvala 10 dní. Jeho délka je 52-minut v režii Ireka Dobrowolskiho a produkovaný Annou Dobrowolskou. Poprvé byl uveden na polské televizní stanici TVP1 1. ledna 2006 v pořadu \"Hrdý na současnost\". Premiéru ve West London Synagogue v Londýně měl film 19. března 2007 a byl tak populární že se na základě velké poptávky diváků uskutečnilo druhé promítání 22. dubna 2007. Ve filmu Brasse popisuje „příběh některých obrázků v archivu muzea Auschwitz, které si pamatuje.“ Jak synopse filmu zdůrazňuje, po pořízení desetitisíců fotografií z let 1940 až 1945, dokumentujících „krutost, která přesahuje všechna slova... pro budoucí generace“, Brasse již nemohl pokračovat ve své profesi. Fergal Keane souhlasí, že „Brasse nám zanechal silný odkaz ve fotografiích. Díky nim můžeme vidět oběti holocaustu jako lidské, nikoli statistické... Fotografie jsou dílem muže, který bojoval, aby svou lidskost udržel naživu v místě nepředstavitelného zla.“", "section_level": 1}, {"title": "Czesława Kwoka.", "content": "Czesława Kwoka (15. srpna 1928 Wólka Złojecka – 12. března 1943 Osvětim) byla polská katolická dívka, která byla zavražděna ve svých čtrnácti letech v Osvětimi. Narodila v malé polské vesnici Wólka Złojecka katolické matce Katarzyně Kwoka. Spolu se svou matkou (číslo vězně 26946) byla Czesława Kwoka (číslo vězně 26947) deportována ze Zamośće do Osvětimi 13. prosince 1942. Dne 18. února 1943 byla zavražděna její matka. Dne 12. března 1943 Czesława Kwoka zemřela. Okolnosti její smrti nebyly zaznamenány. Bylo jí 14 let. Při pohledu na její fotografii popsal své vlastní dojmy z fotografií dokumentarista Fergal Keane: Fotograife Czesławy a další Brassovy fotografie kolorovala brazilská umělkyně Marina Amaral. V roce 2018 Amaral obarvila dvacet archivních fotografií vězňů z koncentračního tábora Osvětim pod názvem \"Tváře Osvětimi\". Projekt byl ve spolupráci s muzeem Osvětim-Birkenau.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wilhelm Brasse (3. prosince 1917 Żywiec – 23. října 2012 Żywiec) byl polský portrétní fotograf. Během druhé světové války byl poslán do německého koncentračního tábora Osvětim jako vězeň č. 3444, kde jménem SS pořizoval tajnou fotografickou dokumentaci. Ta mimo jiné spočívala v portrétování věznů, kteří přijeli do tábora. Jeho život a práce byly předmětem polského televizního dokumentárního filmu \"Portrétista\" z roku 2005, který se poprvé představil v seriálu „Hrdý na současnost“ na polské televizní stanici TVP1 1. ledna 2006.", "tgt_summary": "Wilhelm Brasse (3 December 1917 – 23 October 2012) was a Polish professional photographer and a prisoner in Auschwitz during World War II. He became known as the \"famous photographer of Auschwitz concentration camp.\" His life and work were the subject of the 2005 Polish television documentary film \"The Portraitist\" (\"Portrecista\"), which first aired in the \"Proud to Present\" series on the Polish TVP1 on 1 January 2006. ", "id": 2044504}
{"src_title": "Tárogató", "tgt_title": "Tárogató", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První zmínky o tárogatu se objevují již v 15. století v maďarském písemnictví, ale není zcela vyloučeno, že je Maďaři přinesli do Evropy již v 9. století při svém prvním příchodu z Asie. Je však patrné, že se tento nástroj vyvinul z asijského dechového nástroje zurna, kterou sebou ve středověku přinesli do Evropy Turci - odtud maďarský název \"töröksip\" čili \"turecká píšťala\" používaný jako synonymum pro tárogató. Nabízí se rovněž domněnka, že se oba nástroje společně vyvíjely tak dlouho, až nakonec splynuly v jeden. Prapůvod tárogata lze vystopovat v Persii, odkud se dostalo do Maďarska během tureckých válek. Až do 18. století se tárogató nápadně podobalo šalmaji bez klapek opatřenému dvojitým plátkem. Tárogató se díky své hlasitosti a pronikavému zvuku používalo v bitvách jako signální nástroj podobně jako polnice nebo dudy. Nástroj byl v Maďarsku spojován s vlasteneckým odbojem, který v letech 1703 až 1711 vyústil v Rákócziho povstání za nezávislost Uher, a proto po jeho porážce rakouská vrchnost usilovala o to, aby upadlo v zapomnění. Kromě toho se nástroj kvůli svému průraznému zvuku problematicky uplatňoval v orchestru, a tak se téměř vytratil z veřejného života. Otcem nového konceptu tárogata se v osmdesátých letech 19. století stal nástrojař Vencel József Schunda (*1845 Dubeč u Prahy - †1923 Budapešť). Osadil nástroj hubicí s jednoduchým plátkem, zvolil dřevěný korpus s kónickým vrtáním a klapkový systém tak, že moderní tárogató silně připomíná dřevěný sopránsaxofon. V roce 1900 Schunda představil nové tárogató na Světové výstavě v Paříži a o čtyři roky později v bavorském Bayreuthu. K jeho výrobě se nejčastěji používá grenadilové dřevo podobně jako u klarinetu. Nástroj se vyráběl v několika verzích, ale v praxi se dnes používá prakticky jen sopránové tárogató laděné v B♭ o délce přibližně 74 cm. Svým zvukem, který zní jakoby truchlivě ve spodním rejstříku a ve vyšších polohách zas poněkud mečivě, připomíná něco mezi anglickým rohem a sopránovým saxofonem. Ostatní typy jsou velmi vzácné; maďarský nástrojař János Stowasser kdysi zhotovil celou sadu sedmi nástrojů, které vévodilo kontrabasové tárogató laděné v E♭. Jak již bylo řečeno, moderní nástroje prakticky v ničem nepřipomínají své historické předky, a proto si je prakticky nelze splést. Vzhledem k zásadním konstrukčním rozdílům mezi oběma nástroji by bylo jistě přesnější označovat moderní nástroj jako \"schundafon\"; v maďarském prostředí se však z vlasteneckých důvodů uchovalo původní označení tárogató, které se vžilo celosvětově. Před 2. světovou válkou se tárogató stalo symbolem maďarské aristokracie a v mimořádné oblibě je choval maďarský regent Miklós Horthy. Po 2. světové válce se výroba tárogata v Maďarsku zastavila a pokračovalo v ní pouze Rumunsko, kde se dodnes těší obrovské oblibě. V předválečné době se tárogató vyrábělo také v českých Kraslicích. Na začátku 90. let začali někteří maďarští nástrojaři tárogató znovu vyrábět a o jeho znovuzrození se dá hovořit v celosvětovém měřítku - vyrábějí je dokonce někteří nástrojaři i v USA.", "section_level": 1}, {"title": "Moderní využití.", "content": "Moderní tárogató lze občas slyšet v 3. jednání opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera; v některých operách již zdomácnělo - např. v londýnské Královské opeře, kde v 999. až 1149. taktu Wagnerovy opery nahradilo anglické rohy. Richard Wagner pro tuto závěrečnou pasáž neuvedl tárogató výslovně, navrhl pouze \"nějaký speciálně postavený přirozený jednoplátkový nástroj\". Ve dvacátých letech přinesl vojenský hudebník Luţă Ioviţă tárogató do rumunského Banátu, kde rychle zdomácnělo a stalo se nesmírně populárním nástrojem označovaným jako taragot. Celosvětový věhlas tárogatu zajistil rumunský lidový hudebník Dumitru Fărcaş, rodák z historické oblasti Maramureş, který je dnes považován za nejvýznamnějšího taragotistu na světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tárogató je jednoplátkový dřevěný hudební nástroj. Všechny současně používané názvy - ať se již jedná o tárogató (množné číslo \"tárogatók\") či \"töröksíp\" v maďarštině, \"taragot\" v rumunštině nebo \"turecká píšťala\" obecně - ve skutečnosti označují dva různé maďarské lidové nástroje. Moderní tárogató bylo sice sestrojeno ve snaze uvést znovu do života původní historický nástroj, se svým předchůdcem však toho má jen pramálo společného.", "tgt_summary": "The tárogató (\"töröksíp\", \"Turkish pipe\"; plural \"tárogatók\" or, anglicized, \"tárogatós\"; or \"torogoata\") refers to two different woodwind instruments commonly used in both Hungarian and Romanian folk music. The modern tárogató was intended to be a recreation of the original tárogató, but the two instruments are thought to have little in common.", "id": 2331370}
{"src_title": "Hugues Aufray", "tgt_title": "Hugues Aufray", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Hugues se narodil jako třetí syn průmyslníka Henryho Auffraye. Jeho bratr Jean-Paul Auffray je fyzik, sestra Pascale Audretová (1936-2000) byla herečka, stejně jako jeho neteř Julie Dreyfusová. Po rozvodu rodičů se rodina s matkou přestěhovala z Paříže do Soreze, do kraje svých předků, kde Hugues v letech 1941-45 chodil do školy. Po válce žil Hugues tři roky se svým otcem v Madridu, kde začal zpívat španělsky, později po návratu do Francie, začal interpretovat písně Félixe Leclerca, Georgese Brassense, Serge Gainsbourga a dalších francouzských šansoniérů. Poté co vyhrál soutěž \"Les Numéros 1 de Demain\" (\"Budoucí hvězdy\") si ho všimnul hudební nakladatel Eddie Barclay, který vydal jeho první desku v roce 1959. Aufray je autorem nebo spoluautorem textu či hudby mnoha svých písní. Jeho repertoár čerpá ze španělského, anglosaského a latinoamerického folklóru, ale i z blues a rocku. V roce 1964 byl čtvrtý v soutěži Eurovize s písní \"Des que le printemps reviens\" (\"Až se jaro vrátí\") Jako první z francouzských zpěváků objevil Boba Dylana a adaptoval jeho písně. Jeho překlady anglických textů písní, zejména Dylanových, často zmírňují drsnost originálu. Jeho hudební aranže pro akustickou kytaru jsou ovlivněny americkou folkovou tvorbou. V květnu 1966 zpíval ve Sportovním paláci v Paříži při příležitosti koncertu proti rasismu píseň pro Martina Luthera Kinga \"Les Crayons de couleurs\" (\"Barevné tužky\"). V červenci 1984 zpíval společně s Bobem Dylanem v Grenoblu \"The Times They Are a-Changin ́\". V současné době stále ještě jezdí na turné po Francii a frankofonních zemích.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Aufray je ženatý s tanečnicí Helenou Faure, mají dvě dcery. Svůj život tráví mezi Paříží a svojí farmou v Ardeche. Je velkým milovníkem koní, vlastní například tři berberské koně, pořádá jezdecká představení, stáže jízdy na koni pro děti, mnohé jeho písně jsou o koních, nejznámější je \"Stewball\". Velmi se zajímá o plachtění na moři a část svého repertoáru věnoval moři a námořníkům. Kromě zpívání se Aufray věnuje malování a sochaření. Jeho bronzová socha \"Hommage a Bob Dylan\" (\"Pocta Bobu Dylanovi\") byla vystavena v Cité de la Musique v Paříži v létě 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Veřejný život.", "content": "Veřejně se angažuje. Při prezidentských volbách 2002 podpořil Jacquese Chiraca. Několik mateřských školek a dva koncertní sály nesou jeho jméno.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavost.", "content": "V roce 1967 účinkoval v seriálu Československé televize \"Píseň pro Rudolfa III.\" (konkrétně šlo o díl \"Muž v redingotu\").", "section_level": 2}, {"title": "Repertoár.", "content": "Trubadúr Aufray má široký záběr. Kromě vlastních skladeb Interpretuje francouzské adaptace písní Boba Dylana a jiných amerických písničkářů, severoamerickou i jihoamerickou folkovou tvorbu, ale i Yesterday od Beatles, šansony Georgese Brassense, Serge Gainsbourga a jiných. Výběr z repertoáru:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hugues Aufray, vlastním jménem Hugues Jean Marie Auffray (* 18. srpna 1929 Neuilly-sur-Seine) je francouzský zpěvák, písničkář, skladatel a kytarista.", "tgt_summary": "Hugues Jean Marie Auffray (; born 18 August 1929 in Neuilly-sur-Seine), better known as Hugues Aufray (), is a French singer-songwriter and guitarist. ", "id": 2340158}
{"src_title": "Výživa", "tgt_title": "Nutrition", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "Skoro všechny rostliny, řasy a některé bakterie (především sinice) patří mezi (foto)autotrofní organismy, které získávají uhlík z anorganických látek, zpravidla oxidu uhličitého (CO) a syntetizují si z něj, obvykle za použití vody (HO), organické sloučeniny (primárně sacharidy). K tomuto biochemickému procesu získávají potřebnou energii ze slunečního záření. Tato schopnost je základní výrobní složkou biosféry, je nezbytná pro životaschopnost všech neautotrofních organismů a nepostradatelnou součástí celosvětového ekosystému.[Campbell/Reece 2006, str. 176] Některé prokaryotické organismy, zejména sinice a archea pomáhají svému hostiteli fixovat dusík z oxidu dusičitého (NO). Tento proces probíhá enzymaticky, pomocí enzymu nitrogenázy a dodáním energie rozkladem ATP. U fotoautotrofů se využívá k tomuto procesu světlo, a proto se takový proces označuje jako fotofosforylace.[Campbell/Reece 2006, str. 180] Chemoautotrofní organismy využívají CO jako zdroj uhlíku a energii získávají oxidací nějaké anorganické látky, například sirovodíku (HS), amoniaku (NH) nebo dvojmocných iontů železa (Fe). Organismy, které získávají potřebné organické látky konzumací jiných organismů nebo jejich produktů se nazývají heterotrofní. Patří sem živočichové, houby, prvoci a většina bakterií. Pro všechny heterotrofní organismy, které získávají potřebnou energii a organické látky potřebné pro biosyntézu z potravy, je důležité udržovat fyziologický stav v určitém rozmezí. Pokud není příjem a výdej energie v rovnováze, dochází k závažným problémům. Příkladem organické homeostáze je udržování acidobazické rovnováhy nebo tělesné teploty. Téměř všechny heterotrofní organismy, včetně člověka, jsou svou výživou závislé na fotoautotrofních organismech, které jsou pro ně zdrojem živin. Živiny jsou většinou chemické látky, které potřebují organismy, aby mohly žít a vyvíjet se, nebo látky, které získávají organismy z vnějšího prostředí a využívají je k látkové výměně. Poskytují organismům energii, podporují látkovou výměnu a slouží jako zásobní látky. U živočichů se tento biochemický proces, jehož cílem je získání živin z potravy, nazývá trávením. Nepostradatelnou součástí výživy jak prokaryotických, tak i eukaryotických organismů je voda, protože tvoří prostředí pro důležité chemické reakce v buňce. U autotrofních organismů je voda součástí biochemických procesů, při kterých vznikají z jednoduchých anorganických látek organické sloučeniny. U heterotrofních organismů je voda rozpouštědlem, ve kterém se rozptýlí částice jiných látek, a také součástí mnoha látkových přeměn.", "section_level": 1}, {"title": "Výživa živočichů.", "content": "Heterotrofní živočichové získávají energii, organické látky (většinou uhlíkaté sloučeniny) a základní živiny z potravy. Potravu dále zpracovávají v biochemickém procesu zvaném trávení, jehož cílem je získání živin a energie. Trávením se potrava rozkládá na jednodušší látky a rozmělňuje na části, které jsou dostatečně malé, aby mohly být absorbovány v těle a dále využity například v buněčném dýchání nebo při biosyntéze. Uhlíkaté sloučeniny jsou v těchto procesech zdrojem stavebních látek a ATP je zdrojem energie. Pokud není získaná energie okamžitě využita, je ukládána v podobě glykogenu v játrech a svalech a také v podobě podkožního tuku. Během trávení a vstřebávání probíhá řada energeticky náročných procesů, například peristaltika a exocytóza, při kterých se energie spotřebovává a podle druhu živočicha a potravy se tato spotřeba pohybuje od 3 do 30 %.[Campbell/Reece 2006, str. 866] V potravě musí živočišný organismus přijímat především sacharidy, esenciální aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, v menším množství vitamíny a podle druhu živočicha v malých nebo větších dávkách minerální látky. Velmi důležitý je i příjem vody.", "section_level": 1}, {"title": "Příjem potravy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Metabolismus glukózy.", "content": "Metabolismus glukózy je řízen hormonálně a je důležitý pro udržení homeostázy. V živočišných organismech je glukóza ukládána v podobě glykogenu v játrech a svalových buňkách a je důležitým energetickým zdrojem buňky. Pokud jsou zásobárny glykogenu naplněny a příjem energie stále převyšuje spotřebu, je nadbytek glukózy ukládán v podobě tuků. Jakmile jsou zásoby glykogenu a tuků vyčerpány, začne organismus trpět podvýživou. Naopak při dlouhodobém nadměrném příjmu energie začne organismus tuku skladovat příliš mnoho a vzniká obezita. Ukládání a využívání tuků řídí hormon leptin, který je produkován tukovými buňkami. Vysoká hladina leptinu vyvolává snížení chuti k jídlu a aktivuje mechanismy, které spotřebovávají energii a ubývání tělesného tuku. To pak vede ke snížení hladiny leptinu v krvi a vyvolává zvýšenou chuť k jídlu a přibírání na váze. Tyto mechanismy udržují tělesnou hmotnost kolem určité hodnoty. Některé podněty a jejich antagonisté se nyní zkoumají jako možné léky pro obezitu u lidí, u kterých způsobují tyto mechanismy větší kolísání hmotnosti.[Campbell/Reece 2006, str. 852]", "section_level": 3}, {"title": "Esenciální aminokyseliny.", "content": "Živočichové potřebují k syntéze bílkovin aminokyseliny a většina druhů si asi polovinu z nich dokáže vyrobit. U heterotrofních organismů jsou štěpeny v žaludku během trávení skupinou enzymů zvaných proteázy. Kombinací asi dvaceti základních proteinogenních aminokyselin jsou tvořeny všechny známé bílkoviny. Aminokyseliny jsou tedy základními stavebními jednotkami peptidů a bílkovin a z hlediska výživy jsou to také aminokyseliny, které jsou základní živinou. Z těchto aminokyselin zařazujeme osm mezi esenciální aminokyseliny a dvě mezi semiesenciální (vhodné jenom pro mladé organismy), které si tělo neumí syntetizovat a musí je přijímat v potravě. Jestliže potrava neobsahuje dostatek esenciálních aminokyselin, vzniká jejich nedostatek, který se projevuje fyzickými i mentálními poruchami. Esenciální aminokyseliny jsou přítomny v mase, vejcích, sýru a dalších potravinách živočišného původu, které zajišťují jejich přísun v potřebném poměru. Potraviny rostlinného původu je třeba kombinovat, protože bílkoviny některých rostlinných produktů mohou jednu, či více esenciálních aminokyselin postrádat a při jednostranné výživě může docházet k různým poruchám; například kukuřice neobsahuje lysin, ale obsahuje methionin a fazole zase neobsahují methionin, ale obsahují lysin apod. Živočišný organismus neumí příliš dobře aminokyseliny ukládat a nedostatek třeba i jediné může vést ke zpomalení syntézy bílkovin a zároveň i k blokování a použití jiných.[Campbell/Reece 2006, str. 853]", "section_level": 3}, {"title": "Esenciální mastné kyseliny.", "content": "Většinu mastných kyselin si dovede živočišný organismus nasyntetizovat, ale esenciální mastné kyseliny si nasyntetizovat nedokáže a musí být obsaženy v potravě. Mastné a esenciální mastné kyseliny jsou součástí mnoha biologicky důležitých látek. Fosfolipidy mají například strukturní funkci v buněčné membráně a glykolipidy fungují jako transmembránové receptory v lipidové dvouvrstvě a jako látky, které pomáhající zakotvit neurony do nervové tkáně. Nejvydatnějším zdrojem energie, který se podílí na stavbě mnoha struktur jsou lipidy (obecně nazývané tuky). Hromadí se zejména v tukové tkáni a patří spolu s bílkovinami a sacharidy k základním živinám. Podle skupenství rozlišujeme pevné tuky, u nichž převažují nasycené mastné kyseliny, a oleje, které obsahují větší množství nenasycených mastných kyselin. Termíny nasycený a nenasycený tuk se v souvislosti s výživou používají velmi často, protože dieta bohatá na nasycené tuky je jedním z několika faktorů, které mohou přispívat ke kardiovaskulárnímu onemocnění, známému jako ateroskleróza. Ve společnosti začaly mít tuky negativní význam také proto, že stav, při kterém přirozená energetická rezerva uložená v tukové tkáni stoupne nad obvyklou úroveň může i poškozovat zdraví (otylost). Živočichové uskladňují své dlouhodobé zásoby potravy do tukových buněk, které bobtnají a scvrkávají se společně s tím, jak je tuk ukládán a uvolňován ze zásob pod pokožkou. Tato podkožní vrstva tepelně izoluje tělo a je charakteristicky tlustá například u velryb, tuleňů a většiny dalších vodních savců.[Campbell/Reece 2006, str. 70]", "section_level": 3}, {"title": "Vitamíny.", "content": "Vitamíny, až na některé výjimky, si heterotrofní organismy nedokážou samy vyrobit, a proto je musí získávat prostřednictvím stravy. Některé vitamíny může organismus získat metabolickou přeměnou provitamínů; například schopnost organismu získat vitamín A z provitamínu A. Vitamíny jsou bezpodmínečně nutné pro růst a životaschopnost všech heterotrofních organismů. V lidském organismu mají především funkci katalyzátorů biochemických reakcí. Podle rozpustnosti dělíme vitamíny na rozpustné v tucích a rozpustné ve vodě. Mezi vitamíny rozpustné ve vodě patří například skupina B-komplex, které slouží často jako koenzymy v důležitých metabolických procesech. Dalším známým vitamínem z této skupiny je vitamín C, který je potřebný k tvorbě pojivových tkání, podporuje vstřebávání železa, stimuluje tvorbu bílých krvinek, vývoj kostí, zubů a chrupavek a celkově podporuje růst. Většina živočichů a rostlin si tento vitamín dokáže vyrobit sama a nepotřebuje žádné jeho přídavky. Lidský organismus je v tomto smyslu velmi \"zvláštní\", protože si nedokáže přirozenou cestou vitamín C vyrobit. Nadbytek vitamínů rozpustných ve vodě není ve většině případů škodlivý, protože je vylučujeme v moči. U vitamínů rozpustných v tucích (A, D a K) to však nefunguje a jejich přebytek může způsobovat otravu organismu. Zvláštním vitamínem je vitamín F, který se někdy zařazuje mezi esenciální mastné kyseliny. Funkce vitamínu E není přesně známa, ale spolu s vitamínem C pravděpodobně chrání fosfolipidy v buněčných membránách proti oxidaci. Vitamínové preparáty, nazývané antioxidanty, často také vitamín E obsahují. Při nedostatku vitamínů, tzv. hypovitaminóze, se mohou objevovat poruchy funkcí organismu, nebo i velmi vážná onemocnění. Doporučené dávky vitamínů jsou až doposud sporné. Podle jedněch odborníků na výživu jsou dávky stanovené RDA dostatečné, existuje však i názor, že tyto dávky jsou příliš nízké a někteří se dokonce domnívají, že velké dávky vitamínů posílí jejich positivní účinky. Výzkum stále pokračuje a hledá se hlavně vhodné dávkování vitamínů C a E.[Campbell/Reece 2006, str. 855]", "section_level": 3}, {"title": "Minerální látky.", "content": "Minerální (anorganické) látky potřebné pro výživu živočichů jsou v podstatě chemické prvky, které přijímají heterotrofní organismy ve stravě. Do této skupiny nepatří chemické prvky obsažené v organických látkách; uhlík, vodík, dusík a kyslík. Chemické prvky potřebují živočichové pro svoji výživu ve větším (hmotnostní prvky) nebo v malém množství (stopové prvky) a v živočišných organismech plní různé funkce; například vápník (Ca), fosfor (P) a fluor (F) jsou důležitou součástí zubů a kostí, draslík (K), chlór (Cl) a sodík (Na) udržují acidobazickou rovnováhu a hospodaření s vodou, zinek (Zn), měď (Cu), mangan (Mn) a molybden (Mo) jsou součástí enzymů, kobalt (Co) a selen (Se) jsou součástí vitamínů, jód (I) je důležitou součástí hormonu štítné žlázy, síra (S) je součástí některých aminokyselin, železo (Fe) je součástí hemoglobinu, hořčík (Mg) je důležitý při uvolňování energie z glukózy, chrom (Cr) je důležitý pro správný metabolismus cukrů a tuků, apod.", "section_level": 3}, {"title": "Zpracování potravy.", "content": "Organické látky, přijímané v podobě bílkovin, tuků nebo sacharidů nedovede živočich využít v podobě makromolekul a proto dochází ke štěpení (trávení) těchto vysokomolekulárních látek na jednodušší, které využívá organismus buď pro syntézu vlastních stavebních látek nebo k energetické výměně uvnitř buňky (ATP). Při příjmu a zpracování živin dochází ke komplexním změnám organických molekul, které tvoří metabolické dráhy. Jako celek se metabolismus zabývá hospodařením s materiálem a energetickými zdroji buňky. Některé metabolické cesty uvolňují energii tím, že rozloží složité molekuly na jednoduché sloučeniny. Tyto degradační procesy jsou označovány jako katabolické (rozkladné) dráhy. Hlavní katabolickou dráhou je buněčné dýchání, při kterém jsou glukóza a další sloučeniny přeměněny na CO a HO. Skladné anabolické dráhy naopak energii spotřebovávají ke stavbě složitých molekul s jednodušších. Příkladem anabolismu je syntéza proteinů z aminokyselin.[Campbell/Reece 2006, str. 88] Aby mohly živiny přejít z trávicí soustavy do těla, jsou vstřebávány, převážně v tenkém střevě, kde střevní šťávy, žluč a enzymy ze slinivky břišní dokončují rozklad makromolekul a vzniklé jednoduché látky jsou pak přes střevní stěnu vstřebávány do krve. V lumenu tenkého střeva je dokončeno trávení sacharidů, bílkovin, nukleových kyselin a tuků. Další dva oddíly tenkého střeva: lačník a kyčelník slouží hlavně k vstřebávání vody. Vstřebávání vody dokončuje tlusté střevo, kde je zpětně získáno asi 90 % vody z trávicí soustavy. Nestrávené zbytky se v tlustém střevě zahušťují a jsou konečníkem vylučovány.[Campbell/Reece 2006, str. 863-866]", "section_level": 2}, {"title": "Lidská výživa.", "content": "Výživa lidí je závislá na konzumaci potravin v nezměněném nebo upraveném stavu. Mohou být rostlinného, živočišného nebo jiného původu. Zvláštní kategorie tvoří potraviny pro zvláštní výživu, doplňky stravy nebo potravními doplňky. Jejich kvalita může být vylepšována přídatnými látkami jako jsou barviva, konzervanty, emulgátory nebo sladidla, nebo i jinak obohacovány například vitamíny nebo stopovými prvky. Energetická hodnota potravin se obvykle vyjadřuje v kilokaloriích nebo joulech.", "section_level": 2}, {"title": "Zdravá výživa.", "content": "Zdravá výživa udržuje organismus v rovnováze čili v homeostázi. Aby se zabránilo chronickým chorobám, jako jsou například obezita, srdeční choroby, cukrovka nebo rakovina, je podle dat uvedených ve sborníku Světové zdravotnické organizace nutné, aby konzumované potraviny obsahovaly vyvážené množství živin, dostatečné množství vody, ale především ovoce a zeleninu. Zdravá výživa vyžaduje vyvážený příjem základních živin (bílkoviny, sacharidy a tuky), doplňkových živin (vitamíny, stopové prvky a vlákniny) a dostatečné množství vody, aby nenastala intoxikace organismu nadměrnou spotřebou určité látky. Množství výživy však záleží na individuálních předpokladech. Nízkovýživová strava je pak spojena s vyšší pravděpodobností rakoviny.", "section_level": 3}, {"title": "Zvláštní výživa.", "content": "Zvláštní výživa je nutná například při onemocnění, kdy je třeba zvýšit účinky léčby a pomoci léčebně ovlivnit stav těla a jeho tělesné procesy. Podobně jako může být nedostatečná výživa důvodem progrese nemoci, může být cílená nutriční intervence významným preventivním i léčebným faktorem. Energie získaná v potravě je využita k udržení homeostázy, a ta která není okamžitě využita, je ukládána v podobě glykogenu v játrech a ve svalech a také v podobě tuku. Pokud je strava energeticky chudá, trpí živočichové, včetně člověka podvýživou.[Campbell/Reece 2006, str. 869]", "section_level": 3}, {"title": "Výživa rostlin.", "content": "Většina rostlin jsou (foto)autotrofní organismy, které se udržují při životě příjmem oxidu uhličitého ze vzduchu a vody a výživných látek z půdy. Z těchto látek dokáží rostliny vyrábět fotosyntetickou asimilací organické látky. Důležitým předpokladem pro tento proces je světlo (většinou sluneční záření) a zelené barvivo (chlorofyl), které pohlcuje světlo a přeměňuje v chloroplastech světelnou energii na chemickou.[Campbell/Reece 2006, str. 195] Přežití všech rostlinných organismů závisí na vyváženém příjmu a výdeji vody buňkou. Rostlinné a jiné buňky, které mají pružné buněčné stěny, regulují přebytek vody zpětným tlakem (turgor) a při nedostatku vody se plazmatická membrána od buněčné stěny odtahuje, což se navenek projevuje sesycháním až odumřením (plazmolýza).[Campbell/Reece 2006, str. 153]", "section_level": 2}, {"title": "Výživné látky.", "content": "Rostliny potřebují k růstu devět makrobiogenních a minimálně osm mikrobiogenních prvků. Toto bylo zjištěno na základě rozboru chemického složení sušiny. Asi 95 % hmotnosti sušiny rostlin tvoří organické látky a jenom 5 % je tvořen látkami anorganickými. Většinu organické hmoty tvoří uhlovodíky, které rostlina přijímá v různých formách: Mezi osm základních mikroelementů patří: Mikroelementy fungují především jako katalyzátory a rostliny je vyžadují jenom ve velmi malém množství. Přesto může jejich nedostatek způsobit v porostech rostlin velké škody, například nedostatek hořčíku nebo železa způsobuje žloutnutí listů, což může rostlinu natolik oslabit, že přestane i růst a zahyne.", "section_level": 2}, {"title": "Úloha půdy.", "content": "Struktura a chemické složení půdy jsou vedle biogeografické polohy a podnebí nejhlavnějšími faktory, které určují, jestli se rostliny v daných podmínkách adaptují na minerálové složení a půdní typ, ať už se jedná o přírodní ekosystém či zemědělskou oblast. Na rozhraní půda-rostlina se odehrávají biochemické procesy, které podmiňují zachování mnoha ekosystémů na Zemi. V půdě se nachází částice různých velikostí, které vznikly rozdrobňováním matečné horniny a spolu s těmito částečkami tvoří půdní humus. Humus zabraňuje slepování jílovitých částic a je zodpovědný za drolivou strukturu půdy, díky které je v půdě zadržována voda a zároveň mají kořeny rostlin v porézní půdě k dispozici kyslík. Humus je rovněž rezervoárem minerálních látek, které postupně pronikají do půdy, zatímco mikroorganismy rozkládají organickou hmotu.", "section_level": 2}, {"title": "Kationtová výměna.", "content": "Mnoho půdních minerálů, zejména ty s pozitivním nábojem (kationty), jako např. draslík (K), vápník (Ca) a hořčík (Mg) jsou pomocí elektrostatických sil poutány k negativně nabitým částicím půdy. Avšak k tomu, aby kořeny rostlin mohly absorbovat výživné látky, musí dojít k jejímu uvolnění z vazby na částice, aby se staly pro rostlinu lépe dostupné. Kationty se stávají pro rostliny dostupnými v okamžiku, kdy jsou ve vazbě na jílové částice nahrazeny půdními vodíkovými ionty (H). Tato kationtová výměna je stimulována kořenovými vlásky, které vylučují H do půdního roztoku. Právě z tohoto důvodu je péče o půdní strukturu velmi důležitá. Záporně nabité anorganické látky (anionty), jako např. dusičnany (NO), fosforečnany (PO) a sírany (SO) mají tendenci k odplavování, protože se neváží na částice půdy příliš pevně a rostliny pak trpí jejich nedostatkem.[Campbell/Reece 2006, str. 770-772]", "section_level": 2}, {"title": "Symbióza a parazitismus.", "content": "Kořeny rostlin jsou součástí rozsáhlých podzemních společenstev, jako jsou například určité druhy hub a bakterií. Během dlouhého evolučního vývoje vznikl mezi kořeny rostlin a těmito organismy úzký symbiotický vztah jehož výsledkem je usnadnění získávání živin, z něhož těží obě strany. Dvěma nejdůležitějšími příklady symbiózy mezi rostlinami a jinými organismy jsou biologická fixace dusíku bakteriemi v hlízkách rostlin z čeledi bobovitých a symbiotické seskupení hub a rostlinných kořínků (mykorhiza). Adaptační mechanismy pro zlepšení výživy rostlin jsou ale i takové, které mohou případnému hostiteli i škodit. Nazýváme je rostlinným parazitismem nebo rostlinným predátorstvím. Parazitické rostliny získávají živiny napojením na hostitelova vodivá pletiva, nebo nepřímo přes houbová vlákna mykorhizy a masožravé rostliny doplňují svou potřebu na minerální výživu vstřebáváním těl živočichů. Existuje ale i mnoho přechodných forem, jako například jmelí, které je zelené, a tedy schopné fotosyntézy, ale roste převážně na dubech a odčerpává mízu hostitelského stromu pomocí střebadel a doplňuje tím svoji výživu.[Campbell/Reece 2006, str. 775-781]", "section_level": 2}, {"title": "Výživa hub.", "content": "Houby jsou heterotrofní organismy, které přijímají živiny absorpcí. Svou potravu tráví prostřednictvím hydrolytických enzymů, které jsou vylučovány do potravy. Tyto enzymy se nazývají exoenzymy a jejich úkolem je rozkládat složité molekuly na jednodušší sloučeniny, které může houba vstřebat a dále využít. Schopnost vstřebávat živiny je bezprostředně spojená s funkcí, kterou mají houby v přírodě. Je to funkce saprofytů, parazitů a symbiontů. Houby a bakterie patří v přírodě mezi nejdůležitější dekompozitory, kteří zásobují ekosystémy anorganickými látkami. Tyto látky využívají rostliny i živočichové pro svoji výživu a bez jejich přítomnosti by živočichové i rostliny odumřeli, protože by se prvky, jako například uhlík a dusík nevracely zpět do svého koloběhu. Existují dokonce i přesvědčivá svědectví, že houby a živočichové se vyvinuli ze společného předka - prvoka a rozbory ribozomální RNA a proteinů ukazují, že houby jsou dokonce více příbuzné živočichům než rostlinám.[Campbell/Reece 2006, str. 631]", "section_level": 1}, {"title": "Mycelium.", "content": "Kromě kvasinek, které jsou jednobuněčné, jsou těla hub složena z drobných vláken, hyf, které vytvářejí mycelium. Mycelium (podhoubí) je shluk vzájemně propletených vláken, které slouží zejména houbám a některým bakteriím jako vyživující síť. Vlákna mohou být rozdělena septy (přepážkami) na jednotlivé buňky, nebo tato septa chybějí a celé mycelium je tvořeno jednou buňkou. Mycelium pronikající půdou se nazývá mycelium vegetativní a část nad půdou je mycelium vzdušné nebo reproduktivní. Symbiotické seskupení kořínků rostlin a houbových hyfů se nazývá mykorhiza. Rostlina poskytuje houbě vhodné prostředí pro život a zásobuje ji například sacharidy. Houbové hyfy zase zvyšují povrch kořenového systému rostliny, čímž se zvyšuje možnost absorpce vody.[Campbell/Reece 2006, str. 617-628]", "section_level": 2}, {"title": "Výživa prvoků.", "content": "V rámci protist neboli prvoků existuje mnoho rozmanitých způsobů výživy, než je tomu kdekoliv jinde u eukaryotických organismů. Většina protist má aerobní metabolismus a využívá mitochondrií k buněčnému dýchání. Někteří z nich obsahují chloroplasty a jsou fotoautotrofní a jiní zase absorbují organické látky nebo tráví potravu a jsou tedy heterotrofní. Patří sem i mixotrofní organismy, které kombinují fotosyntézu s heterotrofní výživou. Vedle kategorie protista patří do této říše i řasy a protista s absorpčním způsobem výživy podobné houbám. Většina protist žije ve vodním prostředí a je nepostradatelnou složkou mořských i sladkovodních potravních sítí. Nejznámější je fytoplankton, který je zodpovědný za produkci neméně poloviny celé fotosyntetické produkce organického materiálu a neuvěřitelnou hojnost a rozmanitost heterotrofních protist, prokaryot a živočichů. Zatímco u rostlin a živočichů jsou jednotlivé funkce rozděleny mezi celou řadu specializovaných buněk, každý jednobuněčný prvok je organismem stejně kompletním jako například jednotlivá rostlina nebo živočich. K protistům však řadíme nejen jednobuněčné a mikroskopické organismy, ale i některé vcelku jednoduché mnohobuněčné formy nebo obrovské organismy se složitou strukturou, jako například mořské řasy.[Campbell/Reece 2006, str. 547-548]", "section_level": 1}, {"title": "Nitrobuněčné trávení.", "content": "Na rozdíl od živočichů, kde obvykle probíhá většina trávicích procesů mimo buňky, tráví prvoci veškerou potravu uvnitř svých buněk (nitrobuněčně). Trávicím orgánem je potravní vakuola, kde je potrava pohlcována fagocytózou nebo pinocytózou. Potravní vakuola se sloučí s lyzozomem, který obsahuje hydrolytické enzymy a trávení pak probíhá v organele obalené membránou. Celá řada rozmanitých druhů protist využívá k pohybu a získávání potravy panožky, například měňavky. Většina těchto organismů jsou heterotrofové, kteří se živí převážně bakteriemi, jinými protisty nebo odumřelou organickou hmotou. Patří sem i druhy symbiotické a parazitické. Většina měňavek žije volně a například měňavka úplavičná vyvolává u člověka amébní úplavici. Tyto organismy se šíří kontaminovanou pitnou vodou, potravinami nebo trávicím ústrojím.", "section_level": 2}, {"title": "Výživa prokaryot.", "content": "Způsob výživy prokaryot záleží na tom, jak jejich organismus získává z vnějšího prostředí energii a uhlík. Druhy, které získávají energii ze světla se označují jako fototrofní a druhy, které získávají energii z chemických látek jsou chemotrofní. Potřebuje-li prokaryotní organismus k životu pouze anorganickou sloučeninu CO označujeme jej jako autotrofní a heterotrofní prokaryota vyžadují pro výrobu organických látek nejméně jednu organickou živinu, například glukózu. Zkombinujeme-li tyto čtyři skupiny, dostaneme čtyři možné vztahy prokaryotních organismů k výživě: fotoautotrofní, chemoautotrofní, fotoheterotrofní a chemoheterotrofní.", "section_level": 1}, {"title": "Metabolismus dusíku.", "content": "Metabolismus dusíku (N) je u prokaryot příkladem rozmanitosti ve výživě. Dusík, který je nezbytnou složkou bílkovin a nukleových kyselin, dokáží prokaryota použít k látkové výměně z většiny dusíkatých látek. Některé chemoautotrofní bakterie v půdě, jako je například \"Nitrosomonas\" přeměňují amoniak (NH) na nitrity (NO) v oxidačním procesu nitrifikace. Tento proces probíhá ve dvou fázích; v první fázi se přeměňuje amoniak na dusitany (nitritace) a ve druhé fázi na dusičnany (nitratace): Jiné druhy bakterií, \"Pseudomonas\" denitrifikují půdní nitrity (NO)nebo nitráty (NO) a navrací tím do atmosféry vzdušný dusík (N). Některé druhy nitrogenních bakterií žijí v symbiotickém vztahu s kořeny hospodářsky významných rostlin z čeledi bobovitých, jako jsou hrách, fazol, sója, podzemnice olejná, vojtěška nebo jetel. Na kořenech těchto rostlin se vyskytují hlízky složené z rostlinných buněk obsahujících bakterie rodu \"Rhizobium\". Symbiotický vztah mezi rostlinou a bakterií je vzájemně prospěšný. Bakterie dodávají rostlině dusík a rostlina zásobuje bakterie uhlovodíky. Z většiny amonných iontů vzniklých fixaci dusíku jsou přímo v hlízkách syntetizovány aminokyseliny, které jsou prostřednictvím xylému transportovány do stonků a listů.[Campbell/Reece 2006, str. 776] Schopnost fixovat vzdušný dusík je zase jedinečnou vlastností některých sinic. Dochází při něm k přeměně vzdušného dusíku (N) na amoniak (NH). Tato jedinečná schopnost sinic umožňuje začlenit dusík do organických sloučenin a ve smyslu výživy jsou tak sinice nejsoběstačnějšími organismy ze všech. Příkladem metabolických schopností sinic je \"Anabaena\", která má buňky specializované na fixaci dusíku ze vzduchu, které se nazývají heterocysty. Jinou jedinečnou schopností prokaryot je využití vzdušného kyslíku k buněčnému dýchání, jak v aerobním tak i anaerobním prostředí.", "section_level": 2}, {"title": "Vnější prostředí a ekosystém.", "content": "Organismus je časově a prostorově ohraničený otevřený systém, který komunikuje s vnějším prostředím, na kterém je závislý; jak na neživých faktorech jako je například podnebí, teplota nebo světlo, tak i na vztazích mezi živými organismy navzájem jako například symbióza, parazitismus nebo predátorství. Uvnitř těchto systémů proudí živiny od primárních producentů (autotrofní organismy) přes primární konzumenty (býložravci) až k sekundárním konzumentům (masožravci) a tak cirkulují uvnitř celého ekosystému.", "section_level": 1}, {"title": "Biogeochemické cykly.", "content": "Po zániku organismu dochází činností dekompozitorů k navrácení atomů těchto prvků do atmosféry, vody a půdy a tím dojde k doplnění zdrojů anorganických látek, které rostliny a ostatní autotrofní organismy použijí k vytvoření nové organické hmoty. Tyto procesy, které probíhají mezi biotickými (živými) a abiotickými (neživými) složkami biotopu tvoří biogeochemické cykly. Většina živin je soustředěna ve čtyřech základních zdrojích, které dále posuzujeme zda jsou dostupné nebo nedostupné: Obecný popis biogeochemických cyklů, které probíhají mezi těmito čtyřmi zdroji je znázorněn na obrázku vpravo, kde jsou šipkami znázorněny biologické a geologické procesy, díky nimž dochází k pohybu látek mezi jednotlivými zdroji. Rychlost s jakou jednotlivé prvky cirkulují v ekosystémech je závislá na rychlosti rozkladných procesů. Faktory, které tyto dekompoziční procesy ovlivňují jsou: teplota, přítomnost vody, přítomnost kyslíku (O), chemické složení půdy a v neposlední řadě i vliv člověka na ekosystémy a biosféru.[Campbell/Reece 2006, str. 1209AB-Aktion, Shoah Resource Center, The International School for Holocaust Studies. The others were sent to German concentration camps.", "id": 61067}
{"src_title": "Korat", "tgt_title": "Korat", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Korat je starobylé přírodní (tedy nevyšlechtěné) plemeno pocházející z Thajska. Zde jsou tyto elegantní kočky známy pod názvem si-sawat, v překladu \"v barvě štěstí\". Modrošedá barva jejich srsti připomínala Thajcům oblaka přinášející životadárný déšť. V dobách sucha bývali v procesích nošeni vesnicemi, aby si rolníci zajistili přízeň nebes. Korati byli odedávna považováni za kočky přinášející štěstí. Párek koratů bývá tradičním darem čerstvě sezdaným manželům pro šťastnou budoucnost. Donedávna bylo v Thajsku přísně zakázáno koraty prodávat, bylo je možné získat pouze darem. První písemné zmínky o těchto kočkách najdeme v rukopisech Tamra Maew a Smud Khoi (o kočkách) z doby království Ayutthaja (1350-1767). Rukopis Smud Khoi (o kočkách) nalézající se v thajském Národním muzeu v Bangkoku popisuje kočky v barvě plodů doklao, což jsou thajské plody barvou připomínající srst koratů. Na konci 19.století se korat objevil v Británii pod označením modrá siamská kočka, ovšem plemeno svou stavbou výrazně odlišné od klasických siamských koček brzy upadlo v zapomenutí. Nová historie koratů mimo rodné Thajsko se začala psát až v roce 1959, kdy byl první pár těchto koček dovezen do Spojených států amerických. Koťata jménem Narra a Darra byla darem jedné thajské chovatelky a v USA se staly základem chovu tohoto plemene. Nové plemeno se v USA ujalo a začalo se šířit. Chov byl posilován dalšími dovozy z Thajska. Největší americká chovatelská organizace CFA uznala koraty v roce 1966. V Evropě byla cesta k uznání plemene složitější. První korati byli do Evropy dovezeni z Thajska norskou chovatelkou Elfi Kleive v roce 1974. Plemeno se šířilo pomaleji než v USA a bylo FIFe předběžně uznáno až po několika pokusech v roce 1981. Plné uznání přišlo o dva roky později.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika plemene.", "content": "Korat je středně velká kočka. Váha se obvykle pohybuje v rozmezí 3-5 kg. Hlava při pohledu zepředu připomíná srdce, musí být široká mezi očima i přes oči. Oblouky obočí tvoří horní linii srdce, jemně modelované křivky tváří pak dokreslují obrazec. Oči jsou velké, kulaté, široce otevřené. Výrazné a svítící. Je upřednostňována zářivě zelená barva, jantarová je tolerována u koťat a mladých koček do dvou let věku (barva se s věkem mění - čerstvě narozená koťata mají oči modré, poději jantarové s nádechem do zelena a teprve kolem dvou let věku získají oči konečnou zářivě zelenou barvu). Nos je v poměru k tváři dlouhý, s lehkým stopem. Uši jsou velké, na bázi široké, na špičce mírně zakulacené. Jsou vysoko posazené, dodávají kočce bdělý výraz. Vnitřek je řídce, vnějšek pak hustě osrstěný velmi krátkými chlupy. Tělo je mírně zavalité, přesto musí působit elegantně. Je pružné a svalnaté. Klenutý hřbet. Nohy jsou pevné, v dobrém poměru k tělu. Zadní nohy jsou o něco delší než přední. Tlapky jsou oválné. Ocas je středně dlouhý, širší u základny, plynule se zužuje směrem ke špičce, která je zakulacená. Srst je krátká až středně dlouhá, přiléhavá, lesklá a jemná. Jednoduchá, bez podsady. Její barva musí být stříbřitě modrá, jednotná, bez stínů a žíhání. Chlup je u kořene světlejší, plynule tmavne a končí stříbrnou špičkou. Čím více stříbra, tím lépe. Stříbrný efekt se nesmí omezovat pouze na hlavu, nohy a tlapky.", "section_level": 1}, {"title": "Povaha a chov.", "content": "Korat je velmi společenský a vyžaduje hodně pozornosti. Je dobromyslný, jeho pohyb působí rozvážně. Je velmi inteligentní a rád si hraje. Také se rád mazlí se svým člověkem. Dobře se snáší s dalšími kočkami, má však tendenci žárlit, upřednostňuje-li (podle jeho názoru) majitel jiné zvíře. Jeho srst nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Má velmi citlivý sluch a nesnáší ostré a hlasité zvuky. Výstavní zvířata je proto vhodné postupně uvykat hlučnějšímu prostředí. V Evropě se stále jedná o vzácné plemeno, v Severní Americe je chovatelská základna širší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Korat je plemeno kočky se stříbřitě modrou srstí. Název plemene je odvozen od názvu thajské provincie Korat (na současných mapách ji najdeme pod jménem Nakhon Ratchasima). Korat je řazen podle klasifikace FIFe do skupiny III, mezi krátkosrsté a somálské kočky.", "tgt_summary": "The Korat cat (, ) is a silver-tipped blue-grey, short-haired breed of domestic cat with a small to medium build and a low percentage of body fat. Its body is semi-cobby, and unusually heavy for its size. It is an intelligent and playful active cat that forms strong bonds with people. Among the Korat's distinguishing characteristics are its heart-shaped head and large green eyes. ", "id": 1751341}
{"src_title": "Karolína Augusta Bavorská", "tgt_title": "Caroline Augusta of Bavaria", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Šarlota Augusta byla mladší dcerou pozdějšího bavorského krále Maxmiliána I. Josefa a jeho první manželky Augusty Vilemíny. Měla tři starší sourozence, bratra Ludvíka a dvě sestry Augustu Amálii (1788–1851), Amálii Marii (1790–1794), a mladšího bratra Karla Teodora (1795–1875). Krátce po narození Karolínina bratra Karla jejich matka zemřela a ovdovělý otec se po roce oženil s princeznou Karolínou Frederikou Bádenskou (1776–1841). Z tohoto manželství přišlo na svět několik dětí, ale dospělosti se dožilo pouze pět dcer: Alžběta Ludovika (1801–1873), Amálie Augusta (1801–1877), Marie Anna Leopoldina (1805–1877), Žofie Frederika Dorothea Vilemína (1805–1872) a Ludovika Vilemína (1808–1892). Poslední dvě sestry se staly matkami pozdějšího rakouského císařského páru, Františka Josefa I. a Sissi.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Württemberská princezna.", "content": "V roce 1808 byla Šarlota provdána za württemberského následníka trůnu a pozdějšího krále Viléma I. (1781–1864). Nešťastné manželství bylo v srpnu 1814, po Napoleonově pádu, württemberským soudem rozloučeno a roku 1815 anulováno papežem.", "section_level": 2}, {"title": "Královna a císařovna.", "content": "Dne 24. září 1816 se Šarlota provdala za rakouského císaře Františka I., přijala jméno Karolína Augusta, a stala se jeho čtvrtou manželkou. Manželství s Františkem bylo šťastné, Karolína se láskyplně starala o všechny své nevlastní děti. Roku 1817 podnikli manželé cestu na Moravu, kde pobyli hlavně v Kroměříži a Olomouci. Druhá jejich cesta na Moravu proběhla až roku 1820, kdy celý týden (od 1. května) strávili v Brně. Roku 1825 byla v Bratislavě korunována uherskou královnou. Císařovna Karolína Augusta podporovala sňatek, který se uskutečnil roku 1824, své mladší sestry Žofie s mladším synem císaře Františka I. a pravděpodobným následníkem trůnu, protože starší Ferdinand byl dlouho považován za neschopného vlády, Františkem Karlem. Jejich manželství bylo uzavřeno roku 1824. Obě ženy si dobře rozuměly, Karolína měla také velmi dobré vztahy s Žofiinými dětmi, mj. i se starším synem, pozdějším císařem Františkem Josefem I., a byla také jedním z mála členů Arcidomu, který dobře vycházel i se ženou Františka Josefa Sissi.", "section_level": 2}, {"title": "Vdova.", "content": "Po Františkově smrti se Karolína Augusta věnovala péči o mládež, pomáhala chudým a nemocným a na jejich podporu založila nadace ve Štýrském Hradci, Salzburgu a v Praze. Dále pomohla se založením nadace pro výchovu služebných.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Díky zájmu Karolíny Augusty o literaturu bylo ve Dvorním divadle roku 1825 uvedeno Grillparzerovo drama \"Sláva a pád krále Otakara\". Další Grillparzerovo dílo \"Věrný služebník svého pána\" bylo od autora císařským dvorem odkoupeno a tím zabráněno jeho uvedení. Jméno rakouské císařovny Karolíny Augusty dnes nese gymnázium v Rosenheimu a muzeum v Salzburku, kde pobývala po smrti manžela. Na její počest bylo v roce 1817 pojmenováno nově založené první pražské předměstí Karlín (německy \"Karolinenthal\"). R. 1818 po ní tepelský opat Reitenberger v Mariánských Lázních přejmenoval původně Nový pramen, nyní Karolinin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karolína (Šarlota) Augusta Bavorská (8. února 1792 Mannheim – 9. února 1873 Vídeň) byla rodem bavorská princezna z rodu Wittelsbachů a jako čtvrtá manželka rakouského císaře Františka I. rakouská císařovna a česká a uherská královna.", "tgt_summary": "Princess Caroline Augusta of Bavaria (; Mannheim, 8 February 1792 – 9 February 1873 in Vienna) was an Empress consort of Austria by marriage to Francis I of Austria. She was a daughter of King Maximilian I Joseph of Bavaria and Princess Augusta Wilhelmine of Hesse-Darmstadt. She married Crown Prince William of Württemberg, whom she divorced, and Emperor Francis I of Austria.", "id": 2077018}
{"src_title": "Klanopraška čínská", "tgt_title": "Schisandra chinensis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Klanopraška čínská je opadavá, keřovitá, pravotočivá liána bez úponků, dorůstající podle podmínek až do délky 10 a více metrů. Listy jsou světle zelené, poměrně tenké, eliptické až obvejčité. Žilnatina je zpeřená, se 3 až 7 páry postranních žilek. Čepel listů je 4,5 až 8 cm dlouhá, 2,5 až 6,5 cm široká, na okraji zoubkatá až pilovitá, na bázi klínovitá, na vrcholu krátce zašpičatělá. Zdřevnatělé stonky příjemně voní. Květy jsou jednotlivé, vonné, jednopohlavné a vyrůstají na bázi mladých výhonů. Okvětí je bílé, krémové nebo narůžovělé, nerozlišené, složené z 5 až 9 volných lístků. Tyčinek v samčích květech je nejčastěji 5, řidčeji méně nebo více (4 až 7). V samičích květech je 14 až 40 volných pestíčků. Plodem je podlouhlé souplodí růžovočervených až červených bobulí. Bobule jsou asi 5 až 7,5 mm velké.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Klanopraška čínská je přirozeně rozšířena v Asii v severovýchodní Číně v provinciích Che-pej, Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Vnitřní Mongolsko a Šan-si, v severním Japonsku, Koreji a na ruském Dálném východě.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Červené plody obsahují značný podíl slizů: 7,8 % pryskyřičnatých látek, 8,4 % kyseliny jablečné, 11,36 % kyseliny citronové a 0,8 % kyseliny vinné a 350 až 580 mg kyseliny askorbové ve 100 g a další látky. Účinné adaptogenní složky se nazývají schizandriny a jsou obsaženy hlavně v semenech.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování klanoprašky čínské.", "content": "Klanopraška čínská pochází z Dálného východu a je přizpůsobená vnitrozemskému podnebí. Snáší i silné mrazy do -35 °C, ale po zahájení vegetačního období bývá v našich podmínkách poškozována jarními mrazíky. Je-li to možné, snažíme nástup vegetace pokud možno oddálit. Pro mladé rostliny je vhodná na zimu ochrana přikrytím. Velmi vhodné je pro ni mulčování po celý rok, protože v létě pomáhá udržet vláhu v půdě a v předjaří brání přílišnému prohřívání povrchových vrstev půdy a tím i předčasnému rašení. Rozmnožování je nejsnadnější vegetativní z kořenových výhonků, které silnější mateční rostlina vytváří v poměrně velkém počtu. Generativní rozmnožování je již obtížnější, protože stratifikace semen je u klanoprašky nutností. Dokončení vývoje semen totiž proběhne právě při stratifikaci. Praktické provedení spočívá v uložení semen po sběru na 3 - 4 měsíce při pokojové teplotě a potom asi na 2 měsíce před vlastním výsevem do vlhkého hrubozrnného písku při snížené teplotě (kolem 5 °C, nejlépe v chladničce). Mladé semenáče mají jemný kořenový systém a rostou z počátku velmi pomalu (roční přírůstek je několik cm). V prvních letech po výsadbě roste dosti pomalu, v našich podmínkách začíná růst zrychlovat většinou tak třetím rokem. Dorůstá podle podmínek až do délky 10 a více metrů. Má velmi mělký kořenový systém, proto roste lépe tam, kde je v letních měsících dostatek vláhy. Nevhodné jsou těžké málo propustné hlinité půdy, nejvhodnější jsou půdy vlhké a dobře odvodňované. Protože se jedná o liánu, vyžaduje pro svůj růst oporu, po které se může pnout. Pro výsadbu na trvalé stanoviště je nejlepší časné jaro, ještě než začne růst. Tři až čtyři roky po výsadbě na trvalé stanoviště začne nasazovat klanopraška krémově bílé až narůžovělé vonné květy (v prvních letech zpravidla pouze samčí), a v dalších letech se objeví i plody. Bobule o průměru do 1 cm jsou šarlatově červené a narůstají podobně jako rybíz v hroznech.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Klanopraška čínská se pěstuje jako okrasná a léčivá rostlina, ozdobná jasně červenými bobulovitými souplodími. Bobule jsou jedlé, ale mají hořkokyselou, nepříjemně pryskyřičnou chuť. Rostlina snáší velmi silné mrazy, ale našich podmínkách je občas po narašení poškozována jarními mrazíky. Obsahové látky posilují nervovou soustavu, zvyšují duševní i fyzickou aktivitu, působí protidepresivně, zahánějí spánek a snižují únavu. Klanopraška patří mezi takzvané adaptogeny, tedy látky zvyšující odolnost organismu při zátěži a v extrémních podmínkách. Sbírají se plody, případně i větvičky. Připravují se z ní lihové tinktury, dá se použít i jako čaj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klanopraška čínská (\"Schisandra chinensis\") je rostlina z čeledi klanopraškovité (\"Schisandraceae\"). Je to dřevitá liána s jednoduchými střídavými listy a pravidelnými bělavými květy, pocházející z východní Asie. Červené bobule jsou jedlé, rostlina má využití v medicíně a je pěstována i v ČR jako okrasná rostlina, nápadná zejména na podzim podlouhlými souplodími červených bobulí.", "tgt_summary": "Schisandra chinensis (common name: magnolia-vine, Chinese magnolia-vine, schisandra), whose fruit is called magnolia berry or five-flavor-fruit (from Chinese \"wǔ wèi zi\"), is a deciduous woody vine native to forests of Northern China and the Russian Far East. It is hardy in USDA Zone 4. The plant likes some shade with moist, well-drained soil. The species itself is dioecious, thus flowers on a female plant will only produce fruit when fertilized with pollen from a male plant. However, a hybrid selection titled 'Eastern Prince' has perfect flowers and is self-fertile. Seedlings of 'Eastern Prince' are sometimes sold under the same name, but are typically single-sex plants. The fruits are red berries borne in dense hanging clusters around 10 cm long.", "id": 202224}
{"src_title": "Aaron Taylor-Johnson", "tgt_title": "Aaron Taylor-Johnson", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se 13. června roku 1990 v High Wycombe v anglickém Buckinghamshire, jeho matka byla v domácnosti, otec pracoval jako stavební inženýr. Za jednoho ze svých idolů označil Daniela Day-Lewise.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Hrát začal v šesti letech. V roce 1999 si v divadle zahrál ve hře \"Macbeth\" po boku Rufuse Sewella roli Macduffova syna. Roku 2000 hrál ve hře \"All My Sons\" od Arthura Millera. Jeho kariéra v televizních seriálech spočívala např. v roli Nikera v adaptaci od BBC s názvem \"Feather Boy\" (2004) či v roli Owena v britském seriálu \"E4\"; dále ztvárnil Aarona v minisérii \"Talk to Me\" a Owena Stephense v minisérii \"Nearly Famous\". V roce 2003 si střihl roli Charlieho Chaplina ve filmu \"Rytíři ze Šanghaje\". Roku 2006 se objevil ve filmu \"Iluzionista\", kde si zahrál teenagera Eduarda, jehož v dospělosti hrál Edward Norton. Dále se objevil jako Prosper ve filmu \"Pán zlodějů\" (2006) a jako dívčí idol Robbie v teenagerském filmu \"On je fakt boží!\" (2008). Roku 2010 si zahrál hlavní postavu Dava Lizewskiho v celovečerním filmu \"Kick-Ass\", adaptaci komiksů Marka Millera. Stejnou postavu ztvárnil o tři roky později v pokračování \"Kick-Ass 2\". V roce 2011 se představil ve filmu \"Albert Nobbs\", kde převzal roli po Orlandu Bloomovi, který z filmu odstoupil, aby mohl být se svou těhotnou ženou. Roku 2012 hrál ve snímcích \"Anna Karenina\" a \"Divoši\", v roce 2014 hrál ve filmu \"Godzilla\". Jako Quicksilver se představil ve snímku \"\" (2015), čímž navázal na krátkou potitulkovou scénu filmu \"\" (2014), kde se objevil ve stejné roli.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2012 se oženil s režisérkou Sam Taylor-Wood, se kterou se poznal a zasnoubil roku 2009 při natáčení filmu \"Nowhere Boy\" a která je o 23 let starší. Při svatbě si oba změnili příjmení na Taylor-Johnson. V letech 2010 a 2012 se jim narodily dcery Wylda Rae a Romy Hero.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aaron Taylor-Johnson (* 13. června 1990 High Wycombe, Anglie), rodným jménem Aaron Perry Johnson, je anglický divadelní, filmový a televizní herec. S hraním začal již ve svých šesti letech, začínal ve filmech jako jsou např. \"Iluzionista\" (2006) a \"On je fakt boží!\" (2008). Později hrál ve snímcích, jako je třeba \"Nowhere Boy\" (2009), kde ztvárnil Johna Lennona, \"Kick-Ass\" (2010) a \"Kick-Ass 2\" (2013), kde si zahrál titulní postavu, \"Divoši\" (2012) a \"Godzilla\" (2014). Ve filmech \"\" (2014) a \"\" (2015) hrál Quicksilvera.", "tgt_summary": "Aaron Perry Taylor-Johnson (né Johnson; born 13 June 1990) is an English actor and screenwriter, best known for his portrayal of the title character in the \"Kick-Ass\" films and Quicksilver in \"\" (2015). ", "id": 946230}
{"src_title": "Sabaton", "tgt_title": "Sabaton (band)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky a první album (1999–2005).", "content": "Hudební skupina Sabaton byla založena v roce 1999 Joakimem Brodénem (zpěv, klávesy), Pärem Sundströmem (basová kytara), Richardem Larssonem (bicí souprava), Rikardem Sundénem a Oskarem Monteliusem (oba kytara), začínajícími mladými hudebníky, kteří poslouchali stejnou hudbu, ze švédského města Falun. Původní název kapely měl být Aeon, ale toto jméno již bylo zabráno jinou švédskou metalovou skupinou. Členové tedy použili název Sabaton, což je v angličtině výraz pro část rytířského brnění, která chrání chodilo. Po několika koncertech v malých klubech ve Švédsku a vydání demo alba \"Fist for Fight\" chtěli s novým bubeníkem Danielem Mullbackem vydat pod nezávislým italským vydavatelstvím Underground Symphony album \"Metalizer\". Skupině se ale nakonec nepodařilo vydání desky prosadit. Následně se Sabaton rozhodli v roce 2004 natočit a vydat demo album \"Panzer Batallion\", které bylo mnohem úspěšnější než \"Metalizer\" a skupina byla následně kontaktována mnohými nahrávacími společnostmi. Vyjednávání podmínek bylo ovšem komplikované a skupině se nezamlouvalo, a tak natočila debutové album \"Primo Victoria\" (2005) na své vlastní náklady. To se nahrávalo ve studiu Abyss Studio ve švédském městě Ludvika a producentem byl Tommy Tägtgren, bratr švédského hudebníka Petera Tägtgrena. Poté začali znovu vyjednávat s nahrávacími společnostmi a nakonec podepsali smlouvu se švédským vydavatelstvím Black Lodge Records. Vydání alba ovšem opět provázely komplikace, a to především v Německu kvůli slovu „“ (česky nacistický) v titulní písni „Primo Victoria“, protože bylo považováno za neonacistickou propagandu. Celá píseň ovšem vypráví o vylodění v Normandii a slovo „Nazi“ bylo použito v kontextu „“ (česky: skrze brány pekla, když si razíme cestu do nebe, skrz nacistické linie). Skupině se nakonec po vysvětlení kontextu podařilo v Německu vydání desky prosadit. Stejně jako titulní skladba, která se následně stala jedním z největších hitů skupiny, i ostatní písně kromě závěrečné „Metal Machine“ pojednávají o válečných tématech. K nápadu zpracovávat tyto témata přišli Brodén a Sundström, hlavní skladatelé skupiny, při psaní textu právě k titulní skladbě. Podle Brodéna se pak skládání písní stalo pro ně mnohem zajímavější a zábavnější. Ve Švédsku se album dostalo na čtyřicátou třetí pozici v žebříčku Sverigetopplistan.", "section_level": 2}, {"title": "Vzestup na evropské hudební scéně (2006–2009).", "content": "Po úspěchu s deskou \"Primo Victoria\" byl do skupiny na post klávesisty, jejž do té doby zastával zpěvák Joakim Brodén, přijat Daniel Mÿhr. Během ledna a února roku 2006 Sabaton vystupovali jako předskokan kapel Edguy a DragonForce na evropském turné a začali se dostávat do povědomí i mimo Švédsko. V červnu vydali druhé album \"Attero Dominatus\", na němž pokračovali ve válečném konceptu, a následně v září hráli ve velkých švédských halách jako předkapela finské skupiny Lordi. V propagaci alba pokračovali na začátku dalšího roku na turné se skupinami Grave Digger a Therion, v jehož rámci se představili také v Česku. V březnu 2007 Sabaton znovu vydali album \"Metalizer\" s upraveným zvukem, které bylo vydáno již jako demo v roce 2002. To vzhledem ke svému dřívějšímu nahrání nepojednává o válkách. Jelikož šlo skupině především o to, aby udělali radost fanouškům, jako bonusové CD bylo s albem vydáno také demo \"Fist for Fight\". \"Metalizer\" se i přes malou reklamní kampaň umístilo na první příčce mezi hardrockovými alby ve švédského žebříčku Sverigetopplistan a na vrcholu prodejnosti se drželo několik měsíců. V rámci podpory desky se Sabaton zúčastnili svého prvního headline turné, během kterého vystupovali v evropských klubech a následně také hráli na hudebních festivalech včetně českého Masters of Rock. Na dalším turné vystupovali na přelomu let 2007 a 2008 jako předskokan kapel Helloween a Gamma Ray. Během této koncertní šňůry v Česku vystoupili celkem třikrát. S odstupem času v roce 2014 Brodén o desce \"Metalizer\" prohlásil, že to je jediná deska Sabaton, jež se podle jeho názoru ne úplně povedla a „že to je, jako by měla Downův syndrom“. Čtvrtým albem bylo \"The Art of War\", jenž vyšlo v květnu roku 2008. Kromě producenta Tommyho Tägtgrena se na něm podílel také producent Peter Tägtgren a stejně jako předchozí alba skupiny, i toto bylo nahráno ve studiu Abyss Studio. Název je inspirován stejnojmennou knihou vojenského poradce Sun-c’ z 5. století př. n. l., ze které je také na albu anglicky citováno. Písně na této desce tematicky pojednávají převážně o bitvách druhé světové války, prostor zde ale také dostaly některé kapitoly knihy \"Umění války\". Sabaton vydali \"The Art of War\" také v limitované edici, která obsahovala publikaci \"Umění války\". Ještě před vydáním alba odehráli Sabaton svůj první koncert v USA, a to v Austinu na filmovém festivalu South by Southwest. Následně na podzim absolvovali své další evropské headline turné, které probíhalo v říjnu a v listopadu. Jako předkapela se této koncertní série pojmenované The Art of Live, jež obsahovala také dvě vyprodaná vystoupení v Česku, zúčastnila skupina Grailknights. Turné pokračovalo na jaře dalšího roku, kdy Sabaton dělali spolu se skupinou Bullet předskokany kapele HammerFall. V září si Sabaton připravili pro polské fanoušky speciální krátké turné Always Remember Tour, které obsahovalo šest koncertů v Polsku. Prvních dvou vystoupení se v roli předkapely zúčastnila finská skupina Stratovarius. Sabaton se i přesto, že téměř celý rok jezdili po Evropě a hráli koncerty, rozhodli během listopadu a prosince vyrazit na další turné, tentokrát jako předkapela DragonForce. Během tohoto turné bylo zároveň oznámeno, že Sabaton podepsali smlouvu s německým hudebním vydavatelstvím Nuclear Blast.", "section_level": 2}, {"title": "\"Coat of Arms\", \"Carolus Rex\" a rozpad původní sestavy (2010–2013).", "content": "Pořadově pátou studiovou deskou se stala nahrávka \"Coat of Arms\", na které se Sabaton opět věnovali druhé světové válce, přestože podle Brodéna plánovali tentokrát psát o jiných tématech. Když se o tom ovšem doslechli fanoušci, hodně z nich proti tomu protestovalo, a tak je skupina požádala, aby jim zaslali informace o bitvách, o nichž by mohla napsat texty. Výsledkem bylo, že témata na albu, jež vyšlo v květnu roku 2010, jsou z 80 % nápady fanoušků. \"Coat of Arms\" se nejlépe umístilo na druhé pozici ve švédské, na desátém místě v řecké hitparádě, na sedmnácté příčce ve finském žebříčku Suomen virallinen lista a v Německu se po svém vydání stalo devatenáctým nejprodávanějším albem. V srpnu vyšel videoklip k písni „Uprising“, v němž byl v hlavní roli obsazen švédský herec Peter Stormare. Zároveň v létě skupina koupila práva na svá předchozí alba \"Primo Victoria\", \"Attero Dominatus\", \"Metalizer\" a \"The Art of War\", která následně znovu nahrála a vydala v „Re-armed“ edici. Stejně jako ke skladbě „Uprising“, i k písni „Screaming Eagles“ byl později natočen videoklip. V rámci podpory desky \"Coat of Arms\" Sabaton v září odstartovali evropskou část svého turné World War Tour, jež čítala přes šedesát koncertů ve více než dvaceti zemích. Jako předkapely s nimi jely skupiny Steelwing a Alestorm. Turné pokračovalo v březnu 2011, kdy Sabaton odehráli nějaké koncerty v Evropě a následně se v dubnu přesunuli do USA, kde dělali předskokana skupině Accept. Po skončení americké části turné Sabaton pokračovali ve vytrvalém koncertování, tentokrát v Rusku jako předkapela Scorpions. V létě odehráli svůj setlist na některých metalových festivalech a ještě na několika evropských headline vystoupeních v rámci Power of Metal Tour. Spolu se Sabatonem na turné vystupovaly kapely Grave Digger, Powerwolf a Skull Fist. Hned po těchto vystoupení Sabaton opět odletěli do USA, kde předskakovali skupině Evergrey. Zároveň v roce 2011 hráli před Iron Maiden na stadionu Ullevi v Göteborgu a před Judas Priest v Mercedes-Benz Areně v Berlíně. V srpnu roku 2011 vydali své první koncertní album \"\", jež kromě dvou CD z World War Tour 2010 také obsahovalo video záznam z koncertu ve Falunu z roku 2008. Další rok Sabaton neotáleli a hned v lednu 2012 začali s natáčením dalšího alba. Na něm se tentokrát rozhodli zpracovat celé období švédského impéria, a to za spolupráce švédského historika Bengta Liljegrena. Novinka, jejíž nahrávání trvalo přibližně měsíc, nakonec dostala název \"Carolus Rex\", vyšla koncem května 2012, a poprvé v historii Sabatonu ji plně produkoval Peter Tägtgren. Sabaton na ní oproti předchozím deskám více využili ženské sbory, skladby zároveň zněly více symfonicky a objevovaly se v nich orchestrální prvky. Všechny písně byly napsané a vydané v anglické i švédské verzi. Jedinou výjimku tvoří závěrečná skladba „Ruina Imperii“, jež byla napsaná pouze ve švédštině. V dubnu, přibližně měsíc před vydáním alba, se ovšem začaly šířit zvěsti, že ve skupině došlo k velkým změnám a že má z původní sestavy zůstat pouze zpěvák Joakim Brodén a baskytarista Pär Sundström. Brodén tyto podle jeho slov „kecy“ v rozhovoru pro český magazín Spark popřel, ale již za týden po uskutečnění rozhovoru skupina oficiálně oznámila rozpad. Z původních členů opravdu zůstali jen Brodén a Sundström, kteří se rozhodli se Sabaton pokračovat s novou sestavou. Do té byli přijati kytaristé Thobbe Englund a Chris Rörland a bubeník Robban Bäck. Jelikož nenašli vhodnou náhradu za klávesistu Daniela Mÿhra, rozhodli se zvuk kláves během živých vystoupení pouštět z playbacku. Podle Sundströma byly hlavními důvody rozpadu kapely časová vytíženost a dlouhá koncertní turné, jelikož ostatní členové chtěli trávit více času se svými rodinami. \"Carolus Rex\" se dostalo do několika evropských hitparád, včetně druhého místa ve Švédsku, sedmého v Německu a devátého ve Finsku. Ve Švédsku obdrželo čtyřplatinovou desku a v Polsku desku zlatou. Koncertní série k podpoře alba, pojmenovaná Swedish Empire Tour, začala ještě před vydáním desky, a to na začátku dubna, kdy Sabaton odletěli do USA, kde se zúčastnili svého prvního headline turné v zámoří. Turné poté pokračovalo v létě vystupováním na metalových festivalech a následně na velkém evropském headline turné. V rámci festivalů skupina mimo jiné vystoupila na českém Masters of Rock, pro který speciálně složila píseň „Far from the Fame“ pojednávající o českém maršálovi Karlu Janouškovi, a na polském Przystanek Woodstock. Tam vystoupili jako headliner, hráli před více než půl milionem diváků a celé vystoupení zaznamenávali a později vydali na DVD. Na evropském turné, jež pokračovalo i v březnu 2013, skupinu doprovázely kapely Eluveitie a Wisdom. Části turné se nezúčastnil bubeník Robban Bäck, jelikož se jeho přítelkyni mělo narodit dítě a Bäck chtěl zůstat doma s rodinou. Jako dočasná náhrada za něj post bubeníka převzal Snowy Shaw. Poslední část Swedish Empire Tour proběhla v létě na metalových festivalech. V září 2013 Sabaton vydali DVD \"Swedish Empire Live\", jež obsahovalo záznam vystoupení na festivalu Przystanek Woodstock a také záznamy z koncertů v Göteborgu, Londýně a Oberhausenu ze Swedish Empire Tour. Ke konci roku 2013 bylo ještě oznámeno, že místo Bäcka se stálým bubeníkem Sabatonu stal Hannes Van Dahl, který s kapelou na Swedish Empire Tour spolupracoval jako technik a staral se o bicí.", "section_level": 2}, {"title": "\"Heroes\" a \"The Last Stand\" (2014–2017).", "content": "Během podzimu roku 2013 začal Brodén s psaním materiálu k desce s tématem válečných hrdinů z druhé světové války, o které přemýšlel již v roce 2010 před vydáním alba \"Coat of Arms\". Polovinu tohoto materiálu v listopadu ovšem vyhodil a napsal znovu, a to z obavy, že deska nebude dost dobrá a fanoušci budou vinit Rörlanda, Englunda a Van Dahla, pro něž to bylo první album, na kterém se v kapele podíleli. Nahrávání alba začalo hned na začátku ledna 2014 a trvalo necelé dva měsíce. Nahrávalo se opět ve studiu Abyss s producentem Peterem Tägtgrenem. Brodén o práci ve studiu řekl, že si ji už dlouho neužíval jako při nahrávání tohoto alba, a to především proto, že nové členy skupiny „nahrávání bavilo a hlídali si sebemenší přehmat“. Na bývalých členech bylo podle něj vidět, že „je hudba tolik nebaví“. Novinka dostala název \"Heroes\" a vyšla v květnu 2014. Sabaton se na ní vrátili zpět ke stylu heavy metalu, od něhož se na předchozí spíše symfonické desce \"Carolus Rex\" (2012) částečně odpoutali. \"Heroes\" se setkalo s velkým prodejním úspěchem a umístilo se na předních příčkách evropských hitparád, včetně té české, kde se dostalo na čtvrtou pozici. Zároveň bylo chváleno mnohými recenzenty; David Havlena, redaktor časopisu Spark, ho přirovnal k tehdy nově vydaným nahrávkám úspěšných skupin Iced Earth a Gamma Ray. \"Heroes\" se ve Finsku stalo zlaté a ve Švédsku dokonce platinové. V dubnu a květnu 2014 se Sabaton a skupina ReVamp zúčastnily jako předskokani kapely Iced Earth turné po Severní Americe. To skončilo přesně v den vydání alba a Sabaton poté začali desku propagovat na metalových festivalech. Následně v září 2014 začala koncertní šňůra Heroes on Tour, během níž Sabaton vystupovali jako headliner na svém prvním turné v Jižní Americe, jako předkapela Amon Amarth v Severní Americe a ke konci listopadu začala evropská část, která pokračovala až do února 2015. Během ní Sabaton kromě velkého množství pyrotechnických efektů použili jako bubenickou rampu ručně vyrobený tank se dvěma rotačními kanóny, které sloužily právě k vystřelování pyrotechniky. V dubnu a květnu 2015 se Sabaton zúčastnili dalšího turné v Severní Americe, tentokrát jako jedni z předskokanů Nightwish. Během léta pak vystupovali na metalových festivalech, včetně rakouského Rock in Vienna, kde odehráli své vystoupení spolu se symfonickým orchestrem Bohemia Praha. Od koncertování si poté dali členové skupiny krátkou pauzu a na další turné se vydali až v únoru 2016, kdy s předkapelou Wisdom navštívili některé evropské země. Koncertování pokračovalo v březnu 2016 ve Spojeném království, tentokrát ale společně se kapelou Alestorm. Coby předkapela zde vystupovala skupina Bloodbound. Na začátku března také Sabaton vydali koncertní DVD \"Heroes on Tour\", jež obsahuje záznamy z vystoupení na Wacken Open Air a Sabaton Open Air. Po skončení turné šla kapela do studia Abyss Studios, kde začala nahrávat další studiové album. Původní plán byl, že se bude jmenovat \"Commanders\" a bude pojednávat o vojenských vůdcích, jako byl například Adolf Hitler, Josif Vissarionovič Stalin nebo Alexandr Veliký. S tím ovšem nesouhlasilo vydavatelství. Sabaton se tedy rozhodli zpracovat téma posledního odporu, a to v časovém rozmezí dvou a půl tisíce let; od bitvy u Thermopyl (480 př. n. l.) až po bitvu o kótu 3234 (1988). Z toho důvodu podle Brodéna zní album hodně pestře. Například ve skladbě „The Lost Battalion“ skupina místo bicí soupravy použila vojenské zbraně. Zvuk basového bubnu nahradil zvuk 12,7mm kulometu, místo rytmického bubnu je slyšet 9mm pistole a místo činel je použit zvuk bajonetu procházejícího lidským tělem. Deska, která dostala název \"The Last Stand\" a vyšla v srpnu 2016, se umístila na předních příčkách evropských hitparád; ve finské, švédské, švýcarské a české na prvním místě a také se probojovala do první desítky světové hitparády, konkrétně obsadila šesté místo. V Česku, Polsku a Švédsku byla následně oceněna zlatou deskou. Den po vydání alba skupinu po koncertu na Sabaton Open Air opustil z rodinných důvodů kytarista Thobbe Englund, jenž svůj odchod oznámil již v červenci, a tento koncert byl jeho posledním. V kapele ho vystřídal Tommy Johansson. Po účasti na letních festivalech se Sabaton přesunuli do Severní Ameriky, kde tentokrát hráli před skupinou Trivium. Poté pokračovali ve svém vlastním headline turné pojmenovaném The Last Tour v Jižní Americe, Rusku, Bělorusku, Litvě a Lotyšsku. Na začátku ledna 2017 začalo turné, o kterém Sundström prohlásil, že bude to nejlepší a největší, které kdy Sabaton doposud absolvovali. Probíhalo v Evropě a Sabaton spolu s předkapelami Accept a Twilight Force odehráli celkem 56 vystoupení ve 26 zemích. Mezi nimi bylo i Česko, kde skupiny vystoupily 4. března v pražské Tipsport Areně. Tento koncert s návštěvností 13 000 lidí byl největším sólovým vystoupením v dosavadní historii Sabatonu. Na konci dubna začalo přibližně měsíční koncertní turné, tentokrát v Severní Americe, kde Sabaton vystupovali jako headliner poprvé od roku 2012. Jako předkapely s nimi jely skupiny Leaves' Eyes a Battle Beast. V létě skupina vystoupila jako hlavní hvězda na českém festivalu Masters of Rock, kde odehrála koncert spolu se zlínskou filharmonií Bohuslava Martinů. Zpěvák Brodén o tom prohlásil, že se má jednat o jedinou show Sabatonu tohoto druhu v Evropě pro rok 2017. Podle Jiřího Darona, ředitele agentury pořádající festival, měli Sabaton toto vystoupení nahrávat na připravované DVD.", "section_level": 2}, {"title": "Velká válka (od 2018).", "content": "Na začátku roku 2018 proběhlo severoamerické co-headline turné s kapelou Kreator. Během zbytku téhož roku skupina omezila svojí koncertní aktivitu, jelikož začala pracovat na novém studiovém albu. Nahrávání této desky nazvané \"The Great War\" započalo symbolicky 11. listopadu 2018, přesně sto let od konce první světové války. Právě tématu první světové války se album, jehož vydání proběhlo v červenci roku 2019, totiž věnuje. Pro nahrání v pořadí devátého studiového alba se skupina rozhodla ke změně producenta a oslovila Jonase Kjellgrena, s nímž již v minulosti spolupracovala na různých bonusových skladbách a na mixu alb. Sabaton tak během nahrávání alba docílili trochu jiné produkce a zvuku, dle Sundströma ale změna nebyla nijak markantní díky tomu, že se skupina s Kjellgrenem dobře znala. Album je vzhledem k tématu zároveň o něco temnější než předchozí desky, což byl dle Brodéna trošku problém. Hudba Sabaton je totiž dle jeho slov spíš veselá a z toho důvodu nemohla skupina na album dostat některé příběhy, jelikož se k nim hudba nehodila. V rámci podpory alba plánuje skupina na podzim roku 2019 vystupovat měsíc v Severní Americe spolu se skupinou HammerFall. Na začátek roku dalšího je pak plánováno turné po Evropě, během něhož kapela vystoupí také v pražské O areně. Na toto turné jsou jako předkapely oznámeny Amaranthe a Apocalyptica.", "section_level": 2}, {"title": "Hudební styl.", "content": "Hudební styl Sabatonu je hodně specifický, jedná se především o heavy metal kombinovaný s orchestrálními a klávesovými prvky power metalu. Právě ty tvoří podle producenta Petera Tägtgrena typický a originální zvuk Sabatonu. Na ten má vliv i zpěvák Joakim Brodén se svým hrubým hlasem a neanglicky tvrdým vyslovováním hlásky „r“. Tohoto stylu se podle bývalého kytaristy skupiny Thobbeho Englunda Sabaton drží po celou svojí kariéru a mění ho jen výjimečně. Nejzásadnější odklony jsou alba \"Carolus Rex\" (2012), jež znělo více symfonicky, a \"Heroes\" (2014), kde naopak Sabaton použili především čistý heavymetalový zvuk ve stylu Accept. Přestože skupina ve velkém množstvím používá klávesové prvky, od rozpadu v roce 2012 živě vystupuje bez klávesisty pouze jako klasické rockové kvarteto (dvě kytary, baskytara, bicí) se zpěvákem. Ve studiu post klávesisty zastává Brodén, na živých vystoupení je zvuk kláves pouštěn z playbacku. Ve svých textech, které skládá Brodén a baskytarista Pär Sundström, se v počátcích Sabaton věnovali spíše fantasy tématům, v některých písních zpracovávali témata z fiktivního světa Středozem od spisovatele Johna Tolkiena, podle Brodéna však rychle přišli na to, že je novodobé válečné konflikty zajímají více. V případě Sabatonu ovšem nejde o nějakou oslavu válek či politickou a idealistickou propagandu, nýbrž o podání „historického svědectví“ a vyprávění příběhů. Přesto již kvůli svým textům měli Sabaton několik problémů. Například v Německu provázely komplikace vydání jejich první desky \"Primo Victoria\" (2005), a to především kvůli slovu „“ (česky nacistický) v titulní písni, což bylo označeno za neonacistickou propagandu. To ovšem bylo použito v kontextu, že si spojenecké síly razí cestu skrze nacistické linie a po tomto vysvětlení bylo vydání desky povoleno. Z propagace nacismu byli Sabaton obviněni také některými ruskými politiky. Mimo to se setkali i s rozzuřenými reakcemi ze strany fanoušků, a to hlavně u písně „Counterstrike“ z debutové desky. V té se totiž zpívá „se skórem 307 vládnou Izraelci nebesům“, což vadilo Syřanům, kteří si to vyložili v náboženském kontextu a bylo pro ně nepřijatelné, že by Izraelci vládli na nebesích. Skupina tím ovšem myslela, že Izraelci sestřelili 307 egyptských letadel a získali tím vzdušnou převahu. Podle Brodéna pak po vysvětlení správného významu textu s písní již žádný další problém nebyl. Písně jsou psané v angličtině, výjimku tvoří album \"Carolus Rex\" (2012), které vyšlo také v pro členy skupiny rodné švédštině, a některé bonusové skladby. Sabaton v rámci propagace alb vystupují na dlouhých turné po téměř celé Evropě, Americe a také v některých asijských zemích. Od roku 2010 tato turné pravidelně čítají více než 100 vystoupení ročně. Právě tato dlouhá a náročná koncertní turné byla hlavním důvodem odchodu většiny původních členů v roce 2012. Ti totiž chtěli více času trávit se svými rodinami. Ve skupině tehdy zůstal pouze Brodén a Sundström, kteří pokračovali s novou sestavou. Ani ta ovšem nevydržela dlouho a již za rok ji opustil bubeník Robban Bäck a v roce 2016 Englund. Místo Bäcka byl do skupiny přijat Hannes Van Dahl a Englunda nahradil Tommy Johansson. Během vystoupení Sabaton pódium stylizují do podoby bojiště, kterému od roku 2014 dominuje ručně vyrobený tank se dvěma rotačními kanóny používaný jako bubenická rampa. Kromě klasických vystoupení Sabaton v srpnu pořádají každoročně od roku 2008 svůj vlastní hudební festival Sabaton Open Air, v prosinci zase od roku 2010 každoroční plavbu po Baltském moři nazvanou Sabaton Cruise zahrnující živé vystoupení skupiny. K příležitosti dokončení nahrávání alba \"The Last Stand\" (2016) byla také zahájena výroba speciálního piva Sabaton, které bylo pojmenováno The Last Beer. Podle Wolfa Hoffmanna, kytaristy skupiny Accept, jsou Sabaton unikátní, „a to především ve způsobu, jakým si kontrolují byznys a kariéru.“ Nenajímají si totiž žádnou externí firmu, ale mají svůj vlastní management. Ten má na starosti hlavně Sundström, pro kterého je podle jeho slov Sabaton „životní partner“, o kterého se stará každý den v roce.", "section_level": 1}, {"title": "Vztah k Česku.", "content": "Sabaton se v Česku těší velké popularitě; pravidelně se jejich alba umísťují na předních příčkách v hitparádě české IFPI, \"The Last Stand\" (2016) bylo oceněno zlatou desku a koncert ve vyprodané pražské Tipsport Areně v březnu 2017 s návštěvností 13 000 lidí byl v té době největším samostatným vystoupením v historii Sabaton. Svůj vliv na tom má i Brodénův původ, jeho matka totiž pochází z Česka a sám Brodén trávil jako malé dítě letní prázdniny v Praze. Proto zvládá trochu hovořit česky, čehož využívá na koncertech v Česku a na Slovensku. Má také český pas, díky kterému se mohl účastnit soutěže Český slavík, kde se v roce 2016 umístil na páté pozici s celkovým ziskem 9 826 bodů. V některých textech Brodén zpívá také o české historii; v písni „Aces in Exile“ zmiňuje československé piloty během bitvy o Británii, „1648“ pojednává o švédském obléhání Prahy a ve „Far from the Fame“ Sabaton zpívají o československém maršálu Karlu Janouškovi. V roce 2018 zveřejnila skupina videoklip k písni „Kingdom Come“ se záběry z české videohry.", "section_level": 2}, {"title": "Vzory.", "content": "Joakima Brodéna podle jeho vlastních slov jako muzikanta ovlivnily především skupiny W.A.S.P., Helloween, Slayer, Accept a také ABBA. Od Accept se Brodén nechal při skládání inspirovat a převzal od nich sbory. Zároveň mají obě skupiny podle Wolfa Hoffmanna podobné harmonie zpěvu. Pär Sundström má za cíl se Sabatonem „oslovit celý svět stejně jako Iron Maiden“. Velký vliv na Sabaton, převážně na jejich mohutný zvuk a sílu bicích, měl také producent Peter Tägtgren.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv na další skupiny a odraz v kultuře.", "content": "Tematikou války a bojování se od Sabatonu nechala inspirovat skupina Bloodbound na svém albu \"Unholy Cross\" (2011). Na desce \"War of Dragons\" (2017) zase Bloodbound zdůraznili klávesy a podle vlastních slov se tak přiblížili „k hudbě Nightwish, Powerwolf nebo právě Sabatonu“. Písně „Carolux Rex“ a „Lifetime of War“ z alba \"Carolus Rex\" (2012) nějakou dobu zněly v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu ve hře inspirované životem švédského krále Karla XII.. Jelikož se jedná o královské divadlo, musel písně schválit sám král Karel XVI. Gustav. Některé skladby Sabatonu byly také použity jako soundtrack k počítačové hře Hearts of Iron IV.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sabaton je švédská heavymetalová hudební skupina založená v roce 1999 ve městě Falun. Debutové album \"Primo Victoria\" vydala v roce 2005 ve složení, které vydrželo dalších sedm let; Joakim Brodén (zpěv, klávesy), Pär Sundström (basová kytara), Daniel Mullback (bicí souprava), Rikard Sundén a Oskar Montelius (oba kytara). Po debutu dále následovalo osm studiových desek, včetně doposud poslední \"The Great War\" (2019). Od alba \"Coat of Arms\" (2010) se Sabaton pravidelně umísťují na předních příčkách evropských žebříčků prodejnosti. V rámci propagace alb absolvují dlouhá koncertní turné v roli hlavní kapely téměř po celé Evropě, Americe a v některých asijských zemích. Právě tato turné byla hlavním důvodem odchodu většiny členů v roce 2012, ti totiž chtěli trávit více času s rodinami. Zato Brodén a Sundström se chtěli skupině věnovat naplno, proto došlo k rozpadu, po kterém tato dvojice pokračuje s novými členy. ", "tgt_summary": "Sabaton is a Swedish power metal band from Falun. The band's main lyrical themes are based on war, historical battles, and acts of heroism—the name is a reference to a sabaton, knight's foot armor. The armor and battle theme is heard in the albums \"Primo Victoria\", \"Attero Dominatus\", \"The Art of War\", \"Coat of Arms\", \"Carolus Rex\", \"Heroes\", \"The Last Stand\", and \"The Great War\" in which most of the songs contain these motifs. Their latest album, \"The Great War\", was released on 19 July 2019, with the songs all being based on World War I. Lyrical content drawn from World War I, World War II and other historical conflicts is prevalent and lyrics often recite stories of heroic deeds by men, women, and armies. ", "id": 2418266}
{"src_title": "Solovecké ostrovy", "tgt_title": "Solovetsky Islands", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nejstarší stopy člověka.", "content": "První solovecká sídliště pravěkého člověka používajícího kamenné nástroje jsou na základě analýzy nalezených ohnišť datovány do poloviny 6. tisíciletí př. n. l., byť existují pochybnosti, zda nebyly analyzovány pouze pozůstatky lesního požáru. Stáří keramiky nalezené na ostrovech Velká Muksalma a Anzerský bylo radiouhlíkovou metodou odhadnuto na 5900 let, což by odpovídalo přelomu 5. a 4. tisíciletí př. n. l. Ze 2. a 1. tisíciletí př. n. l. pochází neolitické artefakty jako kamenná sekyra a předměty kultury hřebenové keramiky, podobné nálezům na březích Severní Dviny. Mezi známé památky Soloveckých ostrovů patří kamenné spirálovité labyrinty na Velkém Zaječím ostrově o průměru 25 metrů či jejich napodobeniny u vesnice Soloveckij. Existují důkazy o přebývání Sámů a Karelů (např. stříbrná brož ze 7. století) na Anzerském ostrově v období před příchodem prvních mnichů. O jejich přítomnosti vypovídají také toponyma ostrovů, například \"Solovec\" pochází od sámského \"suolenč ( Suollek=ostrovy)\" a ostrov Muksalma má název karelského původu. První ruští kolonisté na ostrovy přijeli již v 7. a 8. století.", "section_level": 2}, {"title": "Solovecký klášter.", "content": "Roku 1429 po dvoudenní plavbě připluli loďkou na Solovecký ostrov dva pravoslavní mniši, svatí Savvatij Solovecký a German Solovecký. Spatřili krásnou krajinu, tetřevy, zajíce, jeleny, zatímco lišky, vlci a jiní dravci tu nebyli. Prohlásili tento ostrov za svatý a založili zde klášter. Mohutná pevnost poskytla útočiště rychle se zvětšujícímu počtu mnichů, na ostrovech vyrostla řada kaplí a pousteven. Síť kanálů spojila jednotlivá jezera, dřevěné potrubí přivádělo do kláštera jezerní vodu. Mniši chovali domácí zvířata, lovili ryby a dokázali v nehostinných podmínkách ostrova vypěstovat bohatou úrodu zeleniny. Rozvinula se řemeslná výroba na pokročilé úrovni. Klášter sloužil několik staletí jako centrum pro sídla na okolních březích Bílého moře. Zároveň však klášter ruští panovníci využívali jako těžké vězení. Se zjednodušením dopravy v 19. století začaly na ostrovy proudit davy poutníků, vyrostla řada ubytoven i hotelů.", "section_level": 2}, {"title": "Sovětské období.", "content": "Prosperující solovecký klášter se ještě na počátku 20. století těšil slávě a vážnosti po celé Rusi. Když se ale k moci dostali bolševici, sovětští komisaři prohlásili klášter za sovchoz a nařídili mnichům, aby se méně modlili a více pracovali ve prospěch dělníků a rolníků. Majetek byl vyvlastněn. Dne 25. května 1923 vypukl v klášteře požár. Příčiny nebyly vyjasněny. Bylo rozhodnuto zřídit „Severní tábory zvláštního určení“ (gulagy). V červnu 1923 přijeli čekisté s rozkazem vytvořit vzorně přísný lágr, pýchu dělnicko-rolnické republiky. V prostorách kláštera a pousteven byl zřízen jeden z nechvalně pověstných gulagů. Asi nejkrutější období v historii místního gulagu přišlo s budováním Bělomořského kanálu a za vlády Naftalije Aronoviče Frenkela. Nejvyšším zákonem Souostroví se stala jeho formulace: „\"Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme.\"\" V roce 1937 byl tábor přeměněn na vězení a i to bylo v roce 1939 zrušeno. Ostrovy byly předány do rukou sovětské Severní flotily, která zde během 2. světové války připravovala mladé námořní důstojníky. Od roku 1944 jsou ostrovy pod civilní správou vesnice Soloveckij.", "section_level": 2}, {"title": "Postsovětské období.", "content": "Duchovní život v klášteře byl obnoven roku 1990. Organizace UNESCO zanesla solovecký historicko-kulturní komplex roku 1992 na seznam světového dědictví. Proběhla restaurace historických objektů, klášter se otevřel veřejnosti. Ostrovy se staly nejenom častým cílem nejenom pravoslavných poutníků, ale i turistů z celého světa.", "section_level": 2}, {"title": "Geografie.", "content": "Solovecké ostrovy se nachází v nejmělčí části západní poloviny Bílého moře, v severní části Oněžského zálivu. Mořské proudění v okolí ostrovů závisí na průtoky řeky Oněgy, která do stejnojmenného zálivu ústí. Od břehů Archangelské oblasti odděluje solovecké souostroví Východní Solovecký průliv (asi 40 km) a od břehů Karélie Západní Solovecký průliv (asi 60 km). Od polárního kruhu jsou ostrovy vzdáleny 165 km.", "section_level": 1}, {"title": "Povrch.", "content": "Reliéf ostrovů byl zformován pohybem ledovce a později zvětráváním a erozí, je nerovný a pahorkatý. Rozložení vrcholků a jezerních kotlin na ostrovech prozrazuje, že ledovec formující ostrovy postupoval ze severo-severozápadu na jiho-jihovýchod a zanechával za sebou pásma balvanů a štěrku a zároveň hloubil jezerní kotliny. Na jihu Soloveckého ostrova je patrné, že ledovec později změnil svůj směr na jiho-jihozápad. Nejvyšším vrcholem je Verbokolský kopec na Anzerském ostrově, který se tyčí do výšky 86 m nad úrovní moře. Na Soloveckém ostrově jsou nejvyššími vrcholy Podnebesný (80,3 m) a Sekirný (73 m).", "section_level": 2}, {"title": "Vodstvo.", "content": "Rozdíl mezi přílivem a odlivem činí průměrně 0,6 m, maximálně 0,8 m. Charakter dmutí je půldenní. Salinita vody u břehů ostrovů je relativně vysoká, ačkoliv může vlivem různých faktorů značně kolísat. Reliéf dna u Soloveckého ostrova je nerovný. Jeho břehy jsou lemovány mělčinami s hlubinou maximálně 5 metrů. Nejširší mělčiny jsou na východním břehu ostrova. Na ostrovech nejsou žádné řeky, pramenů je málo a potoky jsou vzácností. Přesto je zde sladké vody dostatek i v bezprostřední blízkosti moře. Jezera zde jsou povětšinou ledovcového původu. Jenom na Soloveckém ostrově je jich více než 400 (v závislosti na tom, co ještě počítáme za jezero). Jejich celková plocha bývá udávána někde v rozmezí 25-27 km2. Břehy většiny jezer jsou zarostlé a strmé. Napájeny jsou především spodními vodami a také atmosférickými srážkami. Bylo zde napočítáno 19 druhů vodních rostlin. V samotných jezerech mnoho ryb kvůli nízkému okysličení vody nežije. Rybolov je ovšem provozován v Bílém moři, tradičně je nejčastější lovenou rybou sleď.", "section_level": 2}, {"title": "Podnebí.", "content": "Klima ostrovů je mírné mořské s přechodem ke kontinentálnímu. Průměrné teploty jsou vyšší než na pevnině, přičemž dlouhodobě mírně stoupají. V červnu svítí slunce až 21,5 hodin (jsou zde tzv. bílé noci), v prosinci pouze asi 4 hodiny denně. Citelný je v oblasti ostrovů vliv tlakových níží, pro léto jsou charakteristické časté příchody arktických vzdušných mas, které s sebou přinášejí slunečné, avšak chladné počasí. Díky přítomnosti Bílého moře však nejsou teplotní výkyvy nijak extrémní - je zde mírná zima a chladné léto. Nejnižší teplota byla naměřena roku 1893 (−36,5 °C), nejvyšší roku 1972 (+ 31,2 °C). Průměrná roční rychlost větru dosahuje 6,8 m/s. Od března do srpna na souostroví převládají chladné severovýchodní větry, od září do února jihozápadní. Východní větry jsou na Soloveckých ostrovech vzácné. Průměrná roční vlhkost činí 82 %, průměrně zde bývá ročně 37 dní mlha. Nejdeštivějším obdobím je srpen až říjen, nejsušším květen až červen. Teplota vody Bílého moře na břehu souostroví může v létě dosahovat 8—20 °C, přičemž teplejší bývá voda v jižní části. V hloubce 8,4 m se nicméně pohybuje v červnu mezi +3,4 a +4,75 °C, v polovině srpna mezi 8,4 a 8,9 °C.", "section_level": 2}, {"title": "Flóra.", "content": "Na Soloveckých ostrovech bylo napočítáno 548 druhů rostlin, z nich 379 (69 %) jsou druhy původní. Na 10 nejčastěji zastoupených čeledí připadá 212 druhů (55,9 %). Nejvíce rostlin spadá do čeledi šáchorovitých (43 druhů, 11,3 %), lipnicovitých (38 druhů, 10 %), hvězdnicovitých (32 druhů, 8,4 %), růžovitých (19 druhů, 5 %), krtičníkovitých (17 druhů, 4,5 %), pryskyřníkovitých (16 druhů, 4,2 %), hvozdíkovitých (14 druhů, 3,7 %), bobovitých (12 druhů, 3,2 %) a vstavačovitých (11 druhů, 2,9 %). 10 druhy (2,6 %) jsou zastoupeny čeledi sítinovitých, vrbovitých a rdesnovitých. Zároveň je však pro soloveckou flóru specifické, že se zde nevyskytuje řada druhů rostlin, charakteristických pro kontinentální severní tajgu, včetně těch na pevnině hojně rozšířených. Jedná se například o pýrovník, trojštět sibiřský, samorostlík bílý, oměj severní, plamének sibiřský aj. Velká část ostrovů je pokryta částečně bažinatými borovicovo-smrkovými lesy. Ačkoliv převládá tajga, díky chladnému moři a studeným severovýchodním větrům se zde vyskytují i místa odpovídající lesotundře a tundře. U břehů je poměrně bohatá vegetace vodních rostlin, vyskytují se zde například čepelatka, chaluha či Ahnfeltia, které mají průmyslové využití.", "section_level": 1}, {"title": "Botanická zahrada.", "content": "Botanická zahrada byla na Soloveckém ostrově založena roku 1822 archimandritem Makarijem na kopcovitém místě mezi jezery Nižnij Pert a Pustynnoje. Zabírá plochu asi 5 ha a jsou zde k vidění rostliny jak vysazené mnichy v letech 1870-1920, tak i ty vysazené vězni Soloveckého tábora zvláštního určení v letech 1927-1936. V současnosti tu roste přes třicet různých dřevin a okolo 500 druhů dekorativních, léčivých, krmných i jedlých rostlin, které se díky úsilí soloveckých pěstitelů uchytily i v těchto drsných podmínkách. Z nich nejstarší jsou borovice sibiřské a jabloně drobnoplodé. Kromě nich zde rostou také například lípa malolistá, slivoň pensylvánská, čaj daurský, růže svraskalá a jiné rostliny, které jsou pro tyto severní šířky velmi netypické. Dříve zde ještě mniši provozovali skleníky, vytápěné odpadním teplem z blízké výrobny svíček, v nichž pěstovali vodní i cukrový meloun či broskve. Taktéž se zde nacházely vytápěné oranžerie.", "section_level": 2}, {"title": "Fauna.", "content": "Zvířat žije na ostrovech mnoho, byť zde není zastoupeno velké množství živočišných druhů. Lze zde uvidět veverky, zajíce, lišky či polární sobi. V jezerech se vyskytují okouni, plotice, štiky, mníci a 20 druhů měkkýšů, v moři tuleni kroužkovaní, tuleni vousatí a tuleni grónští, běluhy a sledi. Hmyz ostrova není doposud zcela probádán, bylo však napočítáno 34 druhů denních motýlů, 13 druhů čmeláků, 68 druhů střevlíků, 30 druhů mandelinek, 17 druhů pestřenek. Celkem zde bylo pozorováno přes 190 druhů ptáků, byť ne všechny druhy na ostrovech hnízdí. Ornitologové objevili hnízda bahňáků, alkouna obecného, kajky mořské, morčáků, rybáků, racků, divokých kachen, potáplic, jespáka bojovného, bělokura rousného, hohola severního, drozdů, pěnkavy jikavce, sýkorek, strakapoudů, strnada obecného, tetřeva hlušce, křivek, jeřábka lesního či sovice krahujové. Asi nejvzácnějším živočichem žijícím v blízkosti soloveckých ostrovů je běluha bělomořská, poddruh běluhy severní. Jedná se o nejmenší z běluh žijících v ruských mořích, dorůstá se okolo 3 m a kromě Bílého moře žije už jenom v Barentsově moři. Solovecké stádo čítá okolo 80 jedinců a žije především u západních břehů Soloveckého ostrova, poblíž Bělužího mysu, kde je zřízena pozorovatelna. Od roku 2001 je v oblasti Bělužího mysu kvůli ochraně těchto kytovců zakázán pohyb jakýchkoliv lodí.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Základním prostředkem dopravy na Solovecké ostrovy je odjakživa loď. Pravidelné spoje vyplouvají z Bělomorsku a zejména z Kemi (přístav Rabočeostrovsk), v hlavní turistické sezóně dokonce několikrát denně. Spoje provozují především soukromí přepravci, ale i Solovecký klášter a Solovecké muzeum. Cesta trvá z Kemi asi 2 hodiny, z Bělomorsku 4. Lodní doprava na souostroví však není zcela spolehlivá, neboť provozovaná plavidla nemohou vyplout, pokud je moře příliš rozbouřené. V zimě je navíc plavba po zamrzajícím Bílém moři zcela nemožná. Alternativu k lodní dopravě představuje letadlo. Na místním letišti přistává několikrát týdně Antonov An-24 společnosti Nordavia. Cesta z Archangelsku zabere 50 minut a na rozdíl od lodní dopravy je k dispozici celoročně, byť i zde dochází někdy k dočasnému přerušení spojů kvůli nepřízni počasí. Jediný ostrov, na který je možno přejít ze Soloveckého ostrova suchou nohou, je Velká Muksalma. Vede na něj 1,2 km dlouhá hráz, zbudovaná v polovině 19. století navršením balvanů. Tato impozantní stavba sloužila především pro přesuny dobytka chovanéno na Velké Muksalmě nezávisle na počasí. Cesta po ní je proto dostatečně široká, okolo 6 metrů. Proudící mořskou vodu propouští uprostřed tři klenuté propusti. Spolu s touto hrází byla zbudována i hráz na ostrov Malá Muksalma (z Velké Muksalmy), ta se však plně nedochovala a je dnes vidět pouze při odlivu. Na Soloveckém ostrově, Anzerském ostrově a Velké Muksalmě existují silnice a sjízdné cesty, žádná z nich však nemá asfaltové pokrytí. Automobilový park ostrova tak tvoří především terénní vozidla. Velmi populární jsou zde ovšem i jízdní kola, neboť Solovecké ostrovy jsou relativně rovinaté a přítomnost automobilů je omezována (provozovat je mohou pouze lidé s trvalým bydlištěm na ostrovech).", "section_level": 1}], "src_summary": "Solovecké ostrovy (, zkráceně \"Соловки\", karelsky \"Solokka\") je souostroví Oněžském zálivu Bílého moře, administrativně spadající do Archangelské oblasti Ruska. Díky harmonickému propojení přírody a stavebně-technických památek Soloveckého kláštera jsou častým cílem turistů a poutníků. Kulturní a historický komplex Soloveckých ostrovů byl jeden z prvních objektů na území Ruska, zařazený na seznam světového dědictví UNESCO. ", "tgt_summary": "The Solovetsky Islands (), or Solovki (), are an archipelago located in the Onega Bay of the White Sea, Russia. ", "id": 2048649}
{"src_title": "Lori mnohobarvý", "tgt_title": "Coconut lorikeet", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Lori mnohobarvý, jak už z jeho samotného názvu vyplývá, je velmi výrazný pták, na jehož opeření nalezneme téměř všechny barvy duhy. Dorůstá 25 – 30 cm a v rozpětí křídel dosahuje zhruba 17 cm. Váží kolem 133 gramů. Ačkoli se jednotlivé poddruhy ve zbarvení viditelně liší, jejich společným znakem je modrá hlava a břicho, výrazný oranžový pruh na hrudi, zelená svrchní strana těla a oranžový nebo červený zobák. U některých poddruhů se na oranžově zbarvené hrudi objevuje také tmavé pruhování. Zobák a duhovka dospělce jsou oranžové až červené, nohy šedavé. Mláďata jsou tmavší, zobák mají hnědočerný a duhovku hnědou.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Lori mnohobarvý žije v párech, které se občas shlukují do hejn. Většinou obývá tropické deštné pralesy, narazit na něj lze i v otevřené krajině, v parcích a na zahradách ve městech. Někdy bez strachu zaletuje, na krmítka, kde je turistickou atrakcí. Často migruje za potravou, stále se drží v korunách stromů. Při střežení svého hnízdiště a potravního teritoria je přitom velmi agresivní a dokáže odsud vypudit i ptáky větší velikosti, než je on sám (např. flétňáka australského). Živí se zejména nejrůznějším ovocem,bobulemi a plody, požírá také pyl a nektar, jehož sběr mu usnadňuje zvláštně přizpůsobený jazyk. Hnízdo si buduje nejčastěji v dutinách stromů v různou roční dobu, samice snáší 2-3 vejce, která sama zahřívá. Oba rodiče krmí mláďata po dobu 60 dnů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Obývá Austrálii, území východní Indonésie (souostroví Moluky a Západní Novou Guineu), Papuy Nové Guiney, Nové Kaledonie, Šalamounových ostrovů a Vanuatu. V Austrálii je běžný podél východního pobřeží, v rozmezí od Queenslendu po Jižní Austrálii a severozápadní Tasmánii. Jako nepůvodní druh se dnes vyskytuje také v Perthu, západní Austrálii, Aucklandu, na Novém Zélandu a v Hongkongu. Jeho přirozeným biotopem jsou lesy různého druhu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Jako první je dovezl do Evropy botanik Joseph Banks, doprovázející v letech 1768 až 1771 slavného mořeplavce Jamese Cooka na jeho objevitelských cestách. Také u nás byl lori mnohobarvý vystavován velice dávno, na prvních slavných pražských výstavách exotických ptáků v letech 1879 až 1881. Chov se dlouho nedařil kvůli nárokům na krmivo. Dnes je možné sehnat aklimatizované ptáky, kteří přijímají náhradní krmivo, nevadí jim ani občasné poklesy teploty k bodu mrazu a při dobré péči se rozmnožují. U nás je s úspěchem rozmnožovali např. v Zoo Praha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lori mnohobarvý (\"Trichoglossus haematodus\") je výrazně zbarvený pták z čeledi Psittaculidae (občas bývá řazen i do čeledi papouškovití). Jedná se také o velmi oblíbený druh chovaný v zajetí. V červeném seznamu IUCN je uveden jako málo dotčený druh s velkou populací.", "tgt_summary": "The coconut lorikeet (\"Trichoglossus haematodus\") also known as the green-naped lorikeet is a parrot in the family Psittaculidae. Seven species of lorikeets now recognised were once lumped together under \"Trichoglossus haematodus\".", "id": 279309}
{"src_title": "Papoušek kouřový", "tgt_title": "Regent parrot", "src_document": [{"title": "Rozlišovací znaky.", "content": "Jedná se o středně velkého papouška žijícího na území Austrálie. Samec se samicí mají několik společných znaků, růžový až červený zobák, křídla mají černý a červený pruh, ocas mají tmavý. Samec je převážně žlutý, červené skvrny na křídlech jsou výraznější než u samice, samice je oproti samci méně výrazná, její zbarvení je zelené, ocas je více do modra. Do jednoho roka života se samec podobá barevně samici a až po roce a půl se přebarví do žluta.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v přírodě.", "content": "Tento papoušek žije volně na území Austrálie, kde žije v párech, ale i hejnech, je považován za jednoho z nejlepších letců tohoto kontinentu. Zdržuje se v lesích nebo křovinatém terénu a s rozvojem zemědělství se vyskytují i na polích, kde páchají škody místním zemědělcům, při hledání potravy je velice tichý. Hnízdí v dutinách stromů, které jsou hluboké 4 až 5 metrů, hnízdění probíhá od srpna do ledna.", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "Tento papoušek není vhodný do malých klecí nebo pokojových voliér, velice rád se proletuje, voliéra by měla být vždy delší než vyšší. Tento papoušek je velice klidný a aktivní je jen brzo ráno a večer, přes den se jeví malátně. Díky své otužilosti může být celý rok venku, avšak je nutné zajistit aby mu nepromrzly nožičky a aby měl možnost se někam schovat před nepřízní počasí. Tito ptáci se dožívají 15 až 20 let.", "section_level": 1}, {"title": "Hnízdění.", "content": "V našich podmínkách probíhá hnízdění v dubnu a květnu, někdy se stane že zahnízdí i dvakrát. V našich chovech se papoušci spokojí s budkou o průměru 35–40 cm a výšce 70 cm, vletový otvor by měl být o rozměru 7 až 8 cm, větší budka není na škodu, ale menší je již nevyhovující. Protože si papoušci hnízdo nepletou dává se jim na dno budky směs rašeliny a hoblin (tato směs by měla být v období hnízdění lehce vlhká). Snůška čítá 3 až 6 vajec, doba inkubace se pohybuje v rozmezí 21 až 23 dní, mláďata vylétají z budky ve stáří 5 týdnů. Ptáky můžeme nechat hnízdit až ve stáří dvou let. Mláďata jsou po vylétnutí podobná matce, po půl roce se plně vybarví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Papoušek kouřový (\"Polytelis anthopeplus\"), též papoušek horský, je druh papouška endemický k jihovýchodní části Austrálie a Jihozápadní části Austrálie. Je jedním ze tří zástupců rodu \"Polytelis\".", "tgt_summary": "The regent parrot or rock pebbler (\"Polytelis anthopeplus\") is a bird found in southern Australia. It has predominantly yellow plumage with a green tail. The bird is found primarily in eucalyptus groves and other wooded areas of subtropical southwestern Australia, as well as in a smaller area of subtropical and temperate southeastern Australia. Seeds make up the bulk of its diet.", "id": 1295100}
{"src_title": "Badenská kultura", "tgt_title": "Baden culture", "src_document": [{"title": "Slovensko.", "content": "Chronologické dělení: V tomto období je opět po delším čase osídleno téměř celé Slovensko a opět se po delším čase (resp. prakticky poprvé v pravěku) na celém Slovensku vyskytuje jedna společná kultura. Důvodem kulturního sjednocení je pravděpodobně větší používání vozů se spřeženími (dokumentují to hliněné modely), které zvýšilo mobilitu obyvatelstva. V období bolerázské skupiny má keramika má často motiv tzv. rybí kosti nebo cik-cak ornamenty a pohárky mají pruhovaná ucha částečně vybíhající nad okraj. Používají se ve velkém měděné výrobky, ale i štípaná a broušená industrie. Sídliště jsou převážně výšinná a opevněná (Bratislava, Devín) nebo nížinná (Nitriansky Hrádok - Vysoký breh, Žlkovce). Domy byly asi srubové konstrukce. Hroby byly s kosterním i žárovým ritem, ale zachovaly se jen ojedinělé hroby, ne celá pohřebiště. Běžně se již používali koně a vozy se spřeženími. Bolerázská skupina je na východním Slovensku slabě zastoupena a výše položené oblasti Slovenska ještě zůstávaly neosídlené. V období klasické badenské kultury je keramika tmavé barvy (drážkovaná nebo leštěná), typické jsou džbány a pohárky s vysokým uchem a kanelovanou spodní částí, jakož i velké dvoudílné mísy. Opět se po delší přestávce osídlily i výše položené oblasti Slovenska. Dokonce se centra přednostně stavěla jako mocná opevněná ekonomická i mocenská sídla na vyvýšeninách (Nitriansky Hrádok, Včelince, Veľká Lomnica, Dolný Smokovec-Pod lesom, Stránska u Rimavské Soboty, Dreveník v Spišském Podhradí, Plešany, Velký Šariš, Šarišské Michaľany). Dále se rozšířil chov skotu a ovcí, zpracovávání vlny. Velikost kovových výrobků se zmenšila, pravděpodobně proto, že se vyčerpala povrchová nerostná ložiska. Na rozvinutou textilní výrobu poukazují hliněné přesleny (zátěž na vřeteno) a cívky pro navíjení nití. Pohřbívalo se prakticky jakýmkoliv způsobem. Doklady kultu jsou ploché stylizované idoly (Šarovce), ověsy z hlíny ve tvaru seker, drobná zoomorfní plastika. Specifická jsou čtyři pohřebiště v údolí Slané (z toho dvě na Slovensku - Gemer a Včelince, ostatní v Maďarsku), kde se popel mrtvých ukládal do nádob ve tvaru lidského těla (tzv. sovích váz), které se vymykají z badenské kultury a nejbližší paralely mají v Tróji.", "section_level": 1}], "src_summary": "Badenská kultura (starší názvy kultura s kanelovanou keramikou, kultura s drážkovanou keramikou, v Maďarsku nazývaná pécelská kultura, v Polsku kultura promienista) byla kultura ve střední Evropě v období cca 2800 př. Kr. až 2200 př. Kr. podle staršího datování resp. 3600/3500/3400 - 2900/2800 př. Kr. dle novějšího datování (tato data platí i pro Slovensko) v jižním Německu, Česku, dolním Rakousku, na Slovensku, Maďarsku, jižním Polsku, Chorvatsku, Srbsku a Makedonii. ", "tgt_summary": "The Baden culture, 3600–2800 BC, is a Chalcolithic culture found in Central and Southeast Europe. It is known from Moravia (Czech Republic), Hungary, Poland, Slovakia, northern Serbia, western Romania and eastern Austria. Imports of Baden pottery have also been found in Germany and Switzerland (Arbon-Bleiche III), where it could be dated by dendrochronology.", "id": 2282552}
{"src_title": "Gallerie dell'Accademia", "tgt_title": "Gallerie dell'Accademia", "src_document": [{"title": "Části galerie.", "content": "Malby jsou umístěny v jednom patře rozděleném do 24 síní nebo oddělení. Některé síně jsou označeny (někdy i na zdi uvnitř) římskými čísly. Restaurační práce pokračují za provozu, takže ne všechny malby budou vystaveny a několik oddělení může být uzavřeno.", "section_level": 1}, {"title": "Byzantské umění a mezinárodní gotika.", "content": "Síň číslo 1 dokládá vliv byzantského umění na první benátské malíře. Nachází se zde například \"Korunovace Panny Marie\" od Paola Veneziana, skutečného zakladatele benátské školy. Projevují se zde západní i východní vlivy. Lineární rytmus je nepopiratelně gotický, avšak celkový dojem a zářivě zlaté pozadí ukazují na byzantské malířství. \"Korunovace Panny Marie\" od Michele Giambona ve stejné síni prozrazuje vliv mezinárodního gotického slohu, s kterým Benátky seznámili Gentile da Fabriano a Pisanello. Tento styl se vyznačoval jemnými naturalistickými detaily, například ptáky a zvířaty, které lze spatřit v popředí Giambonova obrazu.", "section_level": 2}, {"title": "Raná renesance.", "content": "Renesance se v Benátkách objevila pozdě, ale ve druhé čtvrtině 15. století již město proměnila v centrum umění soupeřící s Florencií a Římem. Dominantní úlohu v rané benátské renesanci hrála rodina Belliniů – otec Jacopo a jeho dva synové Gentile a Giovanni. Oltářní malba Giovanni Belliniho pro San Giobbe (1487) v síni č. 2 patří k nejkrásnějším ukázkám. Giovanni, mladší z bratrů, byl silně ovlivněn racionálním stylem a dokonalým ovládáním perspektivy v dílech svého švagra Andrey Mantegni, jehož \"Svatý Jiří\" (kolem 1460) visí v síni číslo 4. Dále se zde nachází Mantegnovy \"Madony\" (síň č. 4 a 5). Dále se zde nachází Giorgionova slavné \"Bouře\"", "section_level": 2}, {"title": "Vrcholná renesance.", "content": "Monumentální \"Hostina v domě Leviho\" od Paola Veronese (1573) zaujímá stěnu v síni číslo 10. Původně umělec namaloval \"Poslední večeři\", ale kvůli požitkářským prvkům – opilci a trpaslíkům – nebyla přijata a Veronese se ocitl před inkvizicí. Nařízení, aby zmírnil rouhavý obsah obrazu, se vyhnul tak, že jednoduše změnil obsah. Jacopo Tinroretto si získal renomé \"Zázrakem otroka\" (1548), který také visí v síni číslo 10. Obraz dokládá jeho mistrovské umění dramatických efektů světla a pohybu. Byl prvním z cyklu maleb pro \"Scuolu Grande di San Marco\". V další síni je Veroneseho \"Mystický sňatek sv. Kateřiny\" (kolem 1575).", "section_level": 2}, {"title": "Baroko, žánrová malba a krajinářství.", "content": "Ve městě na laguně se nenarodilo mnoho barokních malířů, a tak tamější školu udržovalo při životě v 17. století několik umělců, kteří nepocházeli z Benátek. Nejpozoruhodnějším z nich byl Bernardo Strozzi, velký obdivovatel Veronesa, jak lze spatřit v jeho \"Hostině v domě Šimona\" (1629), síň číslo 11. V této místnosti je zastoupen také Giambattista Tiepolo, nejvýznamnější benátský malíř 18. století. Jsou zde také pastorální výjevy Francesca Zuccharelli, díla Marca Ricciho, scény ze života benátské společnosti Pietra Longhiho a pohled na Benátky od Canaletta.", "section_level": 2}, {"title": "Obřadní malby.", "content": "V síních 20 a 21, jež se vracejí do renesance, stojí za povšimnutí dva význačné cykly maleb z pozdního 16. století. Drobné detaily na těchto ohromných plátnech plných anekdot nám umožňují nahlédnout do života, zvyků a vzhledu města v této době. V síni č. 20 se nachází \"Zázraky sv. Kříže\" od předních benátských umělců, které si objednala \"Scuola San Giovanni Evangelista\". Každý znázorňuje epizodu relikvie svatého Kříže, kterou Scuole darovalo Kyperské království. V \"Procesí na náměstí S. Marco\" (1496) od Gentila Belliniho můžeme porovnat tehdejší náměstí s jeho současnou podobou. Další obraz \"Uzdravení posedlého\" od Vittora Carpaccia zachycuje most Ponte Rialto. Od stejného umělce se zde nachází také \"Legenda sv. Voršily\".", "section_level": 2}, {"title": "Sala dell'Albergo.", "content": "Když se na počátku 19. století Scuola della carità stala sídlem akademie umění, v \"albergu\" (kde bydleli studenti) se dochovalo původní obložení a strop z 15. století. Působivé \"Uvedení Panny Marie do chrámu\" (1538) bylo namalováno právě pro tuto místnost a kupodivu patří k jednomu z mála Tizianových děl v galerii. Stěny také zdobí velkolepý triptych (1446) Antonia Vivariho a Giovanniho d'Alemagny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Gallerie dell'Accademia jsou největší sbírkou benátského umění vůbec, sídlí ve třech dříve církevních budovách v Benátkách. Základ sbírky tvoří Accademia di Belle Arti, založená v roce 1750 malířem Giovannim Battistou Piazzettou. V roce 1807 Napoleon přestěhoval akademii do nynějších prostor a sbírka se rozrostla o umělecká díla z kostelů a klášterů, které zrušil.", "tgt_summary": "The Gallerie dell'Accademia is a museum gallery of pre-19th-century art in Venice, northern Italy. It is housed in the Scuola della Carità on the south bank of the Grand Canal, within the sestiere of Dorsoduro. It was originally the gallery of the Accademia di Belle Arti di Venezia, the art academy of Venice, from which it became independent in 1879, and for which the Ponte dell'Accademia and the Accademia boat landing station for the \"vaporetto\" water bus are named. The two institutions remained in the same building until 2004, when the art school moved to the Ospedale degli Incurabili.", "id": 2144905}
{"src_title": "Julianova akademie", "tgt_title": "Académie Julian", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Rodolphe Julian založil akademii v roce 1868 coby nezávislou alternativu oficiální akademické průpravě výtvarníků na École des Beaux-Arts. V roce 1880 přivítala Julianova akademie ženy, které se v té době nesměly zapsat ke studiu na státem podporované École des Beaux-Arts. Za úspěchem akademie již v prvních letech jejího fungování stáli bezesporu také známí a respektovaní umělci, které Rodolphe Julian zaměstnal jako učitele. Patřili k nim především: William-Adolphe Bouguereau (1825–1905), Henri Royer (1869–1938), Jean-Paul Laurens (1838–1921), Gabriel Ferrier (1847–1914), Tony Robert-Fleury (1837–1911), Jules Joseph Lefebvre (1836–1911) a další přední akademičtí umělci té doby. Posléze získali studenti Julianovy akademie i právo soutěžit o Římskou cenu, což bylo stipendium pro nadějné mladé studenty umění, a zúčastnit se Pařížských salonů a významných uměleckých výstav. Koncem 19. století se na pařížské umělecké scéně objevil termín \"L'art pompier\" neboli kýč jako posměšný název tradičního akdemizujícího umění, jež učitelé na Julianově akademii obhajovali. Vedení akademie proto přijalo mnohem liberálnější režim stavějící na méně konzervativním, mnohem otevřenějším přístupu k umění, což bylo v souladu se secesním hnutím v Německu a s vídeňskou secesí v Rakousku. Tento trend pak následovali a zřetelně formulovali nabisté, kteří v letech 1888–1889 připravovali cestu modernímu umění. Časem otevřela akademie pobočky i na jiných místech Paříže. Ateliéry byly v č. 28 na bulváru St-Jacques v 6. pařížském obvodu, v č. 5 na Rue de Berri v 8. pařížském obvodu a v č. 31 na Rue du Dragon v 6. obvodu. Ateliér v č. 51 na Rue Vivienne v 2. pařížském obvodu byl určen pro ženy a řídila ho Julianova manželka, malířka Amélie Beaury-Saurelová. Během 1. světové války se na akademii vyučovalo, i když ji navštěvoval menší počet studentů. Naopak za 2. světové války přinutily úvahy německého vojenského velení okupované Francie o zvrhlém umění, jež následovaly po výstavě \"Vingt jeunes peintres de tradition française\" (Dvacet mladých francouzských tradičních malířů) konané v roce 1941 vedení akademie školu zavřít. V roce 1946 byly některé ateliéry prodány. Za své služby umění byl Rodolphe Julian v roce 1881 vyznamenán Řádem čestné legie. V roce 1968 byla Julianova akademie sloučena s École supérieure d'arts graphiques Penninghen neboli ESAG Penninghen (Penninghenovou vysokou školou grafických umění). Roku 1989 proběhla v Shepherdově galerii na Manhattanu výstava věnovaná existenci Julianovy akademie v letech 1868–1939.", "section_level": 1}], "src_summary": "Julianova akademie () byla soukromá umělecká škola pro malíře a sochaře, kterou v roce 1867 založil v Paříži francouzský malíř a grafik Rodolphe Julian (1839–1907) coby alternativu státem podporované Národní školy krásných umění, École des Beaux-Arts. Škola fungovala v letech 1868–1968. Je známa do dnešních dní díky množství a kvalitě umělců, kteří ji v době uměleckého vření na přelomu 19. a 20. století navštěvovali. Akademie sídlila v pasáži des Panoramas poblíž bulváru Montmartre. Díky svým nízkým školním poplatkům (což bylo pro mnohé adepty umění významné), vyučujícím na vysoké úrovni a nekonvenčnímu přístupu, který umožňoval studentkám malovat akty podle mužských modelů, byla škola oblíbená jak mezi studenty ze zahraničí, tak mezi mladými avantgardními francouzskými umělci. ", "tgt_summary": "The Académie Julian () was a private art school for painting and sculpture founded in Paris, France, in 1867 by French painter and teacher Rodolphe Julian (1839–1907) that was active from 1868 through 1968. It remained famous for the number and quality of artists who attended during the great period of effervescence in the arts in the early twentieth century. After 1968, it integrated with.", "id": 1779052}
{"src_title": "Rostlina krátkodenní", "tgt_title": "Photoperiodism", "src_document": [{"title": "Upřesnění.", "content": "Přestože se hovoří o rostlinách jako o dlouhodenních nebo krátkodenních, není ve skutečnosti důležitá délka dne, (světla) ale naopak délka noci (tmy). Docela dobře lze hovořit o rostlinách krátkonočních a dlouhonočních. Pokusy bylo prokázáno:", "section_level": 1}, {"title": "Fotoperioda.", "content": "Fotoperioda je počet hodin světla ve dvacetičtyřhodinových cyklech. Hraniční je tehdy, když při jejím překročení dochází k fotoperiodické reakci, tj. když dojde k urychlení nebo oddálení kvetení. Její délka je individuální a charakteristická pro typ reakce i druh organismu. Fotoperiodismus je přírodní fenomén, který reguluje životní pochody u rostlin i živočichů. U rostlin určuje např. dobu kvetení a období klidu, u živočichů čas rozmnožování i zimního spánku. O nástupu určitého období ale spolurozhoduje mj. i teplota, vlhkost atd. Délka hraniční periody závisí také na zeměpisné poloze růstu jednotlivé rostliny, u druhů s výskytem na velkých plochách existují místní typy s různou hraniční fotoperiodou. V nižších zeměpisných šířkách jsou výkyvy v délce dne menší, proto regulace délkou dne musí být preciznější. Naproti tomu ve vysokých zeměpisných šířkách je vegetační doba sama o sobě omezena dlouho trvajícími mrazy a rostliny musí využít ke svému růstu a rozmnožování krátké období léta bez ohledu na délku dne. Fotoperiodismus se uplatňuje hlavně u rostlin mírného pásma a subtropů.", "section_level": 1}, {"title": "Fotoperiodické požadavky.", "content": "Požadavky na dobu osvětlení rostlin se mění také v závislosti na teplotě, stáří rostlin, intenzitě osvětlení a dalších faktorech. Ve zkratce můžeme požadavky jednotlivých rostlin rozdělit na: Některé fotoperiodicky citlivé rostliny je možno za situace, kdy není naplněná požadovaná doba osvětlení, udržovat v růstovém stavu téměř neomezeně dlouho a rostlina nevykvete. Tehdy označujeme fotoperiodický požadavek rostlin za kvalitativní nebo také absolutní. Těchto rostlin se především využívá k získání poznatků o regulaci kvetení, protože k nastartování stačí mnohdy jen jeden fotoperiodický cyklus (např. huseníček rolní). V jiných případech nemusí být fotoperioda pro kvetení zcela limitující, ale nenaplnění požadované doby osvětlení pouze kvetení rostlin oddálí. Takový požadavek nazýváme kvantitativní nebo také fakultativní, ten u většiny rostlin převládá.", "section_level": 1}, {"title": "Procesy v rostlině.", "content": "Světelný signál přijímá fytochromový systém v listech, je předán časovacímu mechanismu a přeměněn v biochemický signál. Vzniká květní hormon (florigen-FT) spouštějící kvetení, který byl objeven teprve nedávno. Ten je přenesen z listů do apikálního meristému, kde nastartuje proces směřující ke kvetení. Před nasazením květů se přemění vegetativní vrcholový meristém, který dosud neomezeně rostl a produkoval listy, v květní meristém. V něm odlišným typem buněčného dělení vzniknou základy pro květy – květní primordia, ze kterých se postupně vyvinou květy se všemi svými orgány. Udržení rostliny ve stavu generativním, tj. ve kvetení, vyžaduje neustálý přísun biochemického signálu z listů. Pro jednotlivé rostliny je charakteristická nejen potřebná délka světelného dne, ale i po sobě následující počet takovýchto dnů. Způsob, jakým rostlina vyhodnotí dobu po kterou byla osvětlována, tj. jakým způsobem časovací mechanismus měří tento čas, není dosud znám.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace rostlin.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Krátkodenní rostliny.", "content": "Zrychlují nástup do reprodukční fáze při zkracování délky dne až do určité meze dané nutnosti získat energii při fotosyntéze. Jsou to např. bavlník, chryzantéma, konopí, kukuřice, rýže, řepeň, sója, ovijnice nachová, merlík červený. Posledním dvěma stačí jediný krátký den k tvorbě květních poupat, jsou-li rostliny urychlovány ještě ve stádiu děložních lístků. Patrně se tak děje ještě před vstupem do juvenilní fáze.", "section_level": 2}, {"title": "Dlouhodenní rostliny.", "content": "U těch se zrychluje nástup do reprodukční fáze tím více, čím je den delší. Jsou to např. blín, huseník, ječmen, oves, pšenice, ředkvička, salát, špenát, tabák, žito, merlík zední, jílek mámivý, hořčice setá. Posledním dvěma stačí jediný dlouhý den (při splnění dalších podmínek) k nástupu kvetení.", "section_level": 2}, {"title": "Neutrální rostliny.", "content": "Přechod do reprodukční fáze probíhá bez ohledu na délku dne. Bývají to rostliny z extrémních podmínek nebo rostliny s výraznější juvenilitou, nebo i zcela obyčejné jako např. fazol, hrachor, rajče, slunečnice. Naše brambory jsou z hlediska kvetení rostlinou dlouhodenní, ale z hlediska tvorby hlíz krátkodenní, myšleny jsou brambory původní, nešlechtěné na ranost.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Asi 80 % české květeny je na fotoperiodicitu citlivá, v převažující míře to jsou rostliny dlouhodenní. Naopak u velké většiny dřevin se fotoperiodicita neuplatňuje. Období juvenility, tj.období do prvních květů bývá u dřevin většinou dlouhé, i několik desítek let, takže toto období lze jen stěží měnit a měřit. U mnoha dřevin byly květní pupeny založeny již v předešlém roce, např. u jabloně, broskvoně atd. Necitlivost k fotoperiodicitě je příčinou toho, že stromy vykvetou během teplého prosince, jejich kvetení je podmíněno mj. teplotou a vláhou, nikoliv však délkou dne. Znalostí o fotoperiodicitě jednotlivých rostlin umožňují jednak přinutit okrasné květiny ke kvetení v neobvyklých ročních obdobích, ale budou potřebné i s ohledem na případné klimatické změny. Ve střední a severní Evropě se dnes pěstují dlouhodenní odrůdy ozimé pšenice, naší nejdůležitější obilniny, kvetoucí pozdě na jaře, kdy už je dostatečně teplo pro optimální vývoj květů a semen. Ve Středomoří ovšem přichází jaro častěji a po něm následuje brzy horké suché léto. Pro jižní Evropu jsou proto vhodnější odrůdy, které vykvetou dříve a stihnou dozrát před začátkem letního sucha (nejsou tak dlouhodenní jako naše). Za předpokladu, že české podnebí se následkem globálního oteplení postupně přiblíží teplotně i srážkově středomořskému, bude zapotřebí buď přejít na jihoevropské odrůdy, nebo u našich dlouhodennost klasickým šlechtěním zkrátit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rostlina krátkodenní je rostlina, u které je kvetení urychlováno fotoperiodou kratší než hraniční délka dne. Opakem je rostlina dlouhodenní, u které je kvetení urychlováno fotoperiodou delší než hraniční délka dne. Hraniční (nebo kritická) délka dne je obvykle od 10 do 14 hodin. ", "tgt_summary": "Photoperiodism is the physiological reaction of organisms to the length of night or a dark period. It occurs in plants and animals. Photoperiodism can also be defined as the developmental responses of plants to the relative lengths of light and dark periods. They are classified under three groups according to the photoperiods: short-day plants, long-day plants, and day-neutral plants.", "id": 581212}
{"src_title": "Chad Kroeger", "tgt_title": "Chad Kroeger", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Chad Kroeger se narodil 15. listopadu 1974 v kanadském městě Hanna ležícím v kanadském státě Alberta. Pochází z hudebně založené rodiny, kde jeho babička uměla hrát na bicí, jeho dědeček na baskytaru a jeho matka dávala hodiny hraní na klavír. Pochází z rozvrácené rodiny, kdy jeho otec rodinu opustil v jeho dvou letech. Se svým biologickým otcem neměl příliš dobré vztahy, kvůli jeho nábožensky směrovaným názorům a celkově se rodinný vztah zhoršil, když v 18 letech zjistil, že jeho jediný bratr Mike je nevlastní. Kořeny jeho rodiny sahají do Ruska i Německa.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "V roce 1995 vznikla jeho kapela Nickelback, jejíž název byl odvozen od fráze \"there is your nickel back\" (\"v češtině\": tady máte niklák nazpátek). Kapela se dále skládá z bubeníka Daniela Adaira, kytaristy Ryana Peaka a Chadova bratra a baskytaristy Mikea Kroegera. I přes negativní vztahy s Chadovým biologickým otcem, mu pomohl zafinancovat vznik úplně první nahrávky, která vyšla jako album \"Curb\" (1996). V roce 1998 vyšlo druhé album \"The State\". Větší úspěch zaznamenalo třetí album \"Silver Side Up\" vydané v roce 2001, kde se nacházely jedny z nejznámějších písní kapely jako \"How You Remind Me\", \"Never Again\" (údajně inspirována domácím násilím, které se dělo v jeho okolí) a nebo \"Too Bad\". V roce 2002 nahrál s kapelou píseň pro film Spider-Man (film) \"Hero\", která je považována za jednu z nejlepších písní kapely. Následovali alba jako \"The Long Road\" (2003), \"All the Right Reasons\" (2005), \"Dark Horse\" (2008), \"Here and Now\" (2011), \"No Fixed Address\" (2014) a naposledy vydané \"Feed the Machine\" (2017).", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2008 byl zatčen za řízení v opilosti. Od 1. června 2012 začal chodil se zpěvačkou Avril Lavigne, která byla předtím provdána za frontamana kapely Sum 41 - Derycka Whibley. Jejich vztah se začal prohlubovat od května téhož roku, kdy Chad Kroeger spolupracoval na jejím pátém albu. Vzali se přesně rok poté. Od září roku 2014 se začaly šířit pomluvy o jejich uvadajícím vztahu. Kroeger je popřel, ale Lavigne v září 2015 potvrdila, že žijí odděleně. V roce 2015 se musela odložit evropská část turné kvůli problému v cystě a jeho hrtanu, kdy musel jít na operaci. Do evropského turné byla zahrnutá i Česká republika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chad Robert Kroeger (* 15. listopadu 1974) je kanadský zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel hard rockové skupiny Nickelback.", "tgt_summary": "Chad Robert Kroeger (né Turton; born November 15, 1974) is a Canadian singer, songwriter, musician, producer, and entrepreneur. He is best known as the lead vocalist and guitarist for the rock band Nickelback. In addition to his work with Nickelback, Kroeger has been involved with a variety of collaborations, appearing as a guest musician in several songs and has contributed in both production and songwriting. He has co-written several songs for other artists and films.", "id": 734718}
{"src_title": "Alfa Romeo Giulietta (1977)", "tgt_title": "Alfa Romeo Giulietta (116)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První série.", "content": "Výroba modelu Giulietta začala v listopadu 1977. K dispozici byly dva modely: Giulietta 1.3 s motorem o objemu 1357 cm3 a výkonu 70 kW a Giulietta 1.6 s motorem o objemu 1357 cm3 a výkonu 80 kW. V dubnu 1979 přibyla Giulietta 1,8 s motorem o objemu 1779 cm3 výkonu 90 kW a v květnu následujícího roku Giulietta Super s motorem o objemu 2 litry (1962 cm3 a výkonu 96 kW.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá série.", "content": "V létě roku 1981 došlo k malému faceliftu interiéru i exteriéru, zatímco motory zůstaly stejné. Auto získalo plastovou ochranu po dolním obvodu karosérie, modifikace interiéru zahrnovaly nový volant a nové sedadla, také přístrojová deska i středová loketní opěrka byly upraveny. Giulietta 2.0 Turbo Autodelta o výkonu 175 koni (vyrobená firmou Autodelta) byla představena v roce 1982 na autosalonu v Paříži. Tato speciální verze měla turbomotor o objemu 1962 cm3. Produkční verze modelu \"Giulietta Turbodelta\" měla 170 koní (125 kW). Všechny turbo verze byly černé s červeným interiérem. Bylo vyrobeno pouze 361 kusů. Ve stejném roce byla zavedena také verze Giulietta 2.0 Ti a turbodiesel VM o objemu 1995cm3 o výkonu 60 kW, prodej byl zahájen na počátku roku 1983. V roce 1982 dosáhly turbodiesely Alfetta a Giulietta sedm světových rychlostních rekordů na trasách 5/10/25/50 tisíc kilometrů a 5/10/25 tisíc mil na okruhu Nardò Ring Zatímco šlo o jeden z nejrychlejších dieselů ve své kategorii v té době, byla Giulietta poměrně nákladná a měla nepříznivé rozložení hmotnosti (56,9 % nad přední nápravou).", "section_level": 2}, {"title": "Třetí série.", "content": "Koncem roku 1983 byla představena Giulietta \"84\" (série 3) s malými rozdíly ve vzhledu, upravenými nárazníky a výrazně změněnou palubní deska, také zadní sedadlo se v některých verzích změnilo. Mechanicky šlo v podstatě o stejný vůz, s malými modifikacemi brzdového posilovače a sacího potrubí u některých verzí. Největším trhem pro společnost Giulietta byla Jihoafrická republika, kde velmi úspěšná televizní reklamní kampaň (zdůrazňující aerodynamická linie) přinesla v letech 1981 až 1984 velmi dobré prodeje. Výroba modelu Giulietta byla ukončena v roce 1985, celekem bylo vyrobeno asi 380 000 kusů. Nahrazena byla modelem Alfa Romeo 75, který využíval mnoho z modelů Alfetta/Giulietta.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alfa Romeo Giulietta (typ 116) je sedan vyráběný od roku 1977 do roku 1985. Vozidlo bylo představeno v listopadu 1977 a přestože model převzal jméno původního modelu Alfa Romeo Giulietta (typ 750/101) z roku 1954, šlo o zcela nový design založený na podvozku Alfa Romeo Alfetta (včetně jeho zadní nápravy). Giulietta typ 116 prošla dvěma facelifty, prvním v roce 1981 a druhým v roce 1983. Všechny varianty této Giulietty používaly pětistupňovou manuální převodovku. ", "tgt_summary": "The Alfa Romeo Giulietta (Tipo 116, Italian for Type 116) is a small executive saloon car manufactured by Italian car maker Alfa Romeo from 1977 to 1985. The car was introduced in November 1977 and while it took its name from the original Giulietta of 1954 to 1965, it was a new design based on the Alfa Romeo Alfetta chassis (including its rear mounted transaxle). The Giulietta went through two facelifts, the first in 1981 and the second one in 1983. All Giuliettas used 5-speed manual transmissions. ", "id": 1579229}
{"src_title": "Académie des inscriptions et belles-lettres", "tgt_title": "Académie des Inscriptions et Belles-Lettres", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Akademii založili v roce 1663 čtyři humanisté, \"učenci, kteří byli nejvíce zběhlí ve znalostech historie a starověku\": Jean Chapelain, Francoise Charpentier, Jacques Cassagn, Amable de Bourzeys a Charles Perrault. Podle jiného zdroje to byli François Charpentier a M. Douvrier. Iniciátorem byl ministr financí krále Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Colbert. Původní jméno instituce bylo \"Académie royale des Inscriptions et Médailles\" (Královská akademie nápisů a medailí) a jejím posláním bylo vyhledávat a překládat latinské nápisy, které budou vyryty na veřejných památkách a medailích vydávaných na oslavu událostí během panování Ludvíka XIV. Pod Colbertovým vedením dostala Académie mnoho dalších úkolů, například určovat, jaké umění je hodno vyzdobit královský palác ve Versailles. V roce 1683 ministr François-Michel le Tellier, markýz de Louvois, rozhodl o zvýšení počtu členů na osm. V roce 1701 byl počet členů zvýšen na čtyřicet a akademie byla reorganizována pod vedením ministra královského domu hraběte Pontchartraina. Členové akademie se dvakrát týdně setkávali v Louvru, také jim začal být vyplácen významný důchod a akademie se stala oficiální státní instiucí s královský dekretem. V lednu 1716 byla trvale přejmenována na \"Académie des inscriptions et belles-lettres\" s cílem zvýšení prestiže francouzské monarchie pomocí fyzických symbolů odkrytých nebo obnovených metodami klasického studia. Akademie vytvořila katalog medailí vytvořených na počest Ludvíka XIV., \"Médailles sur les événements du règne de Louis le Grand, avec des explications historique\", (Medaile vydané k významým událostem panování Ludvíka Velikého, s historickými vysvětlivkami), katalog byl poprvé publikován v roce 1702. Druhé vydání katalogu bylo v roce 1723, osm let po Ludvíkově smrti. Každá strana katalogu obsahovala rytinu líce a rubu jedné medaile s rozsáhlým popisem události, ke které byla medaile vydána. Ve druhém vydání byly přidány medaile k událostem před rokem 1700, které nebyly zahrnuty do prvního vydání. V některých případech bylo vyobrazení medailí změněno, byly vylepšeny. Katalogy lze tedy považovat spíše za umělecké úsilí zlepšit obraz krále než za přesný historický záznam.", "section_level": 1}, {"title": "Úloha akademie.", "content": "Podle zakládací listiny má Académie za úkol především studium památníků, dokumentů, jazyků a kultury civilizací starověku, středověku a klasického období, stejně jako kulturu mimoevropských civilizací. V současné době má Académie 55 francouzských členů, 40 zahraničních členů, 50 francouzských členů korespondentů a 50 zahraničních členů korespondentů. Místa jsou rozdělena rovnoměrně mezi orientalisty, zabývajícími se Asií a islámským světem od starověku a učenci zabývajícími se světem antiky, tedy studiem historie Řecka, Říma a Galie, včetně archeologie, numismatiky, filosofie a historie. Čtvrtou skupinou vědců jsou lingvisté, historikové práva, náboženství, vědy a vědci studující prehistorii. Cenu \"Prix Volney\" uděluje Institut de France na základě návrhu Akademie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Académie des inscriptions et belles-lettres (česky Akademie písemností a krásné literatury) byla založena v roce 1663 jako jedna z pěti akademií spadajících pod francouzský Institut de France.", "tgt_summary": "The Académie des Inscriptions et Belles-Lettres () is a French learned society devoted to the humanities, founded in February 1663 as one of the five academies of the Institut de France.", "id": 1876477}
{"src_title": "Ernest J. Bellocq", "tgt_title": "E. J. Bellocq", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bellocq se narodil do bohaté francouzské rodiny ve francouzské čtvrti New Orleans. Stal se známý místně nejdříve jako amatérský fotograf, později se uchytil jako profesionál, živil se hlavně pořizováním fotografických záznamů památek, lodí a strojů pro místní společnosti. Nicméně také pořizoval fotografie ze skryté strany místního života, zejména opiová doupata v čínské čtvrti a prostitutky ze Storyville. Ve druhé části svého života žil sám a získal si pověst svou výstředností a nepřátelstvím. Bellocq zemřel v roce 1949, a byl pohřben v na hřbitově v Saint Louis v New Orleans. Po jeho smrti byla zničena většina z jeho negativů a tisků. Nicméně později však byly objeveny negativy ze Storyville. Po mnoha letech je zakoupil mladý fotograf Lee Friedlander. V roce 1970 byla Friedlanderem uspořádána posmrtná výstava tisků na zlatem tónovaném papíru z Bellocqových skleněných desek 8\" x 10\", výstavu pomáhal uspořádat kurátor John Szarkowski v Muzeu moderního umění v Manhattanu. Výběr fotografií byl také zveřejněna souběžně v knize \"Storyville Portraits\". Tyto fotografie byly okamžitě uznávané pro svou jedinečnou břitkost a krásu. Rozsáhlejší sbírka Friedlanderových printů nazvaná \"Bellocq: Photographs from Storyville\" byla vydána s úvodem Susan Sontagové v roce 1996. V nedávné době se opět objevil na světlo světa značný počet tisků z Bellocqova studia. Jsou to typické profesionální fotografie té doby - jako portréty, kopie uměleckých děl Louisianského národního muzea a místní pohlednice, ale dochovalo se pouze velmi málo portrétů ze Storyville tištěných vlastní rukou Ernesta Bellocqa. Některé fotografie posmrtně z negativů nazvětšoval fotograf Dan Leyrer. Na památku tohoto umělce je pojmenována galerie fotografie E. J. Bellocq Gallery of Photography Louisianské technické univerzity.", "section_level": 1}, {"title": "Storyville Photographs.", "content": "Všechny fotografie jsou portréty žen. Některé jsou nahé, některé oblečené, jiné se aranžují do různých póz nebo hrají tajemný příběh. Mnoho negativů bylo těžce poškozeno, zčásti záměrně, což však vzbuzuje spekulace. Mnoho tváří bylo vyškrábáno, ale zda to dělal Bellocq, nebo jezuitský kněz, který zdědil po smrti jeho dílo, nebo někdo jiný - není známo. Bellocq je však nejpravděpodobnější kandidát, protože poškození byla prováděna ještě když byla emulze ještě mokrá. Na několika fotografiích ženy nosily masky. Od té doby se objevily některé zvětšeniny, které udělal Bellocq. Jedná se však o mnohem konvenčnější kompoziční provedení, než provedl z plného negativu Friedlander.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Ernest Joseph Bellocq (1873 New Orleans, Louisiana, USA – září 1949 tamtéž) byl americký profesionální fotograf působící na počátku 20. století v New Orleans. Věnoval se portrétní fotografii a fotografii aktu. Bellocq je známý svými fotografiemi prostitutek ze Storyville v takzvaném Red-light district v New Orleans. Jeho série se stala inspirací pro řadu románů, básní a filmů.", "tgt_summary": "Ernest Joseph Bellocq (1873–3 October 1949) was an American professional photographer who worked in New Orleans during the early 20th century. Bellocq is remembered for his haunting photographs of the prostitutes of Storyville, New Orleans' legalized red-light district. These have inspired novels, poems and films.", "id": 2370785}
{"src_title": "Samarium-kobaltový magnet", "tgt_title": "Samarium–cobalt magnet", "src_document": [{"title": "Vznik SmCo.", "content": "Samarium-kobaltové magnety vyvinuli Albert Gale a Dilip K. Das a jejich tým z Raytheon Corporation v roce 1970.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Pro výrobu samarium-kobaltových magnetů se používá redukční / tavná metoda a metoda redukce / difúze. Pomocí metody redukce / tavení se vyrábějí magnety typu SmCo 5 i Sm2 Co17. Suroviny se roztaví v indukční peci plněné argonem. Směs se odlévá do formy a chladí se vodou, čímž vznikne ingot. V ingotu se práškuje a částice se dále rozemelou, aby se zmenšila jejich velikost. Výsledný prášek se v magnetickém poli lisuje do matrice požadovaného tvaru pro požadovanou orientaci magnetického pole. Sintrování se aplikuje při teplotě 1100–1250 °C, následně se zpracovává roztokem při 1100–1200 °C. Nakonec se temperuje při teplotě přibližně 700–900 °C. Potom se rozemele a dále magnetizuje, aby se zvýšila magnetická síla. Hotový výrobek se testuje, kontroluje a připravuje k expedici k zákazníkům. Postup výroby SmCo je tedy podobný jako u neodymových magnetů – lisováním v magnetickém poli a následným spékáním.", "section_level": 1}, {"title": "Opracování.", "content": "Samarium-kobaltový magnetický materiál je velmi křehký, a proto je použití obráběcích strojů obtížné. Křehká povaha spojená s prachovým kovovým zrnem (krystalovou strukturou) brání použití karbidových nástrojů. Většina magnetických materiálů je opracována v nezmagnetizovaném stavu a následně opracovaný magnet je zmagnetizován až k saturaci (nasycení). Při vrtání otvorů do samarium-kobaltových magnetů se používají diamantové nástroje a chlazení chladivem na bázi vody. Odpad vzniklý z mletí nesmí být zcela suchý, protože samarium-kobalt má nízkou teplotu vzplanutí, jen 150–180 °C. Malá jiskra, například způsobená statickou elektřinou, může snadno spustit zapálení materiálu. Případný vzniklý plamen je pak extrémně horký a obtížně kontrolovatelný.", "section_level": 1}, {"title": "Zmagnetování.", "content": "Samarium kobaltové magnety jsou extrémně silné a vyžadují velké magnetizační pole. Anisotropní povaha spékaných Samarium-kobaltových magnetů vyústí v jediný směr magnetizace. Tento směr magnetizace při zmagnetizování musí být zachován, když je magnet umisťován do konečné montáže. Často se měří indikátorem, který pozná specifický magnetický pól pro daný stroj či zařízení při výrobě. Tento pól je označen barevnou tečkou nebo laserovým výřezem.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Samarium kobaltové magnety jsou používány v řadě aplikacích jako jsou motory, mikrofony, reproduktory, rozprašovací pole pro vakuové pokovování, spouštěcí sálové senzory, urychlovače částic a mnoho ostatních aplikací.", "section_level": 1}], "src_summary": "Samarium-kobaltové magnety (SmCo) patří k magneticky vzácným zeminám stejně jako neodymové magnety (NdFeB). Základní vyráběné typy mají chemické složení SmCo a SmCo. Vyrábí se podobně jako neodymové magnety lisováním v magnetickém poli a následným spékáním. Představují skupinu s druhou nejvyšší vnitřní energií hned po magnetech NdFeB. Nabízí nejlepší poměr ve srovnání rozměrů, výkonu a odolnosti vůči vysokým teplotám či nepříznivým podmínkám. Jsou velice odolné vůči korozi, a proto nevyžadují povrchovou úpravu. ", "tgt_summary": "A samarium–cobalt (SmCo) magnet, a type of rare earth magnet, is a strong permanent magnet made of two basic elements samarium and cobalt. ", "id": 1568038}
{"src_title": "Melnik", "tgt_title": "Melnik, Bulgaria", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Historie města sahá do prvního století před naším letopočtem. Svůj název nese od 6 století. V době První bulharské říše střežil hrad křižovatku obchodní cesty ze Soluně do Serdiky, dnešní Sofie. První písemná zmínka o něm je z 11. století, kdy se stal po bitvě u Belasice součástí Byzantské říše. Podle cestopisu Al-Idrísího z 12. století se jednalo o proslulou pevnost s okolními vesnicemi a obhospodařovanými poli. V letech 1215–1230 zde zřídil sídlo svého dvora despota Alexij Slav. V polovině 14. století se stal na 15 let součástí Srbska Štěpána Dušana. Pod nadvládou Osmanské říše, pod kterou bylo od roku 1395, ztratilo město obchodní význam pohraniční pevnosti, nicméně Evlija Čelebi ho v 17. století popsuje jako město s jednopatrovými a dvoupatrovými kamennými domy, které udržuje obchodní styk na velké vzdálenosti. Počátkem 19. století zde bylo 70 kostelů, 4 kláštery a 3 chlapecké školy. Ukrajinský cestovatel Viktor Grigorovič v roce 1845 zaznamenal, že obyvatelé mluví řecky, a podobný poznatek měli američtí misionáři, kteří město navštívili v roce 1862. Při sčítání v roce 1873 zde bylo zaznamenáno 1 030 domácností, 650 muslimů, 2 000 Bulharů a 560 Řeků, přičemž se sčítali jen muži. Podle Vasila Kănčova tu v roce 1900 žilo 4 330 obyvatel, z toho 560 bulharských křesťanů, 950 Turků, 2 650 Řeků, 30 Arumunů a 200 Cikánů. Město se stalo součástí Bulharska během první balkánské války, když do něj 17. října 1912 vstoupila bulharská vojska. Po druhé balkánské válce bylo turecké obyvatelstvo vyhnáno a řecké obyvatelstvo vyměněno za bulharské utečence především z Makedonie, takže zde bylo v roce 1916 odhadováno 10 tisíc obyvatel. Dnes je se svými necelými 200 obyvateli nejmenším městem v Bulharsku. Status města si dodnes drží z historických důvodů.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Ve městě žije 197 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 159 obyvatel. Podle sčítání 1. února 2011 byli všichni obyvatelé Bulhaři.", "section_level": 1}, {"title": "Památky a vinařství.", "content": "Díky své jedinečné architektuře a nedalekému Roženskému klášteru, vzdálenému 6 km severovýchodním směrem od města, je Melnik cílem bulharských i zahraničních turistů. Je též spojován s působivými přirozenými pískovými pyramidami, jež připomínají obří houby, pradávné věže a obelisky a nacházejí se na území o velikosti 17 km mezi Melnikem, Kurlanovem a Roženem. Melnik je též proslulý svou vinohradnickou tradicí sahající až do roku 1346. Z hroznů zdejší révy Melnik se připravují robustní, temně zbarvená červená vína. K pamětihodnostem města patří Byzantský dům, jedna z nejstarších civilních staveb na Balkáně postavená pravděpodobně ve 12. či 13. století jako bulharská pevnost. Kordopulovský dům pojmenovaný po obchodníkovi Manolu Kordopulovi, jemuž kdysi patřil. V domě je jeden z největších vinných sklepů v Melniku. Dále Pašovský dům z roku 1815, v němž je umístěno zdejší historické muzeum, a takzvaný Pašův dům postavený Ibrahimem bejem, jedním z nejbohatších bejů na Balkáně v době Osmanské říše. Za návštěvu stojí i zdejší staré kostely, například kostel sv. Mikuláše postavený v 13. století, kostel svatých Petra a Pavla (1840), kostel sv. Mikuláše Divotvorce (1756) a kostel sv. Antonína.", "section_level": 1}], "src_summary": "Melnik (,, Meleniko) je co do počtu obyvatel nejmenší bulharské město. Leží 21 km jihovýchodně od města Sandanski, v Blagoevgradské oblasti poblíž hranic s Řeckem. Je mimořádnou architektonickou rezervací s 96 domy prohlášenými za kulturní památku, ukrytou v skalnatých pískovcových svazích pohoří Pirin.", "tgt_summary": "Melnik (,, \"Meleniko\") is a town in Blagoevgrad Province, Southwestern Bulgaria, in the Southwestern Pirin Mountains, about 440 m above sea level. The town is an architectural reserve and 96 of its buildings are cultural monuments. With a population of 385, it is the smallest town in Bulgaria, retaining its town status today for historical reasons. It is situated on the foothills of the Pirin mountain range and is overlooked by the Melnik Earth Pyramids.", "id": 1290343}
{"src_title": "Elle", "tgt_title": "Elle (magazine)", "src_document": [{"title": "Základní informace.", "content": "V roce 2006 \"Elle\" vycházela po celém světě s 42 edicemi a více než 20 miliony čtenářek a čtenářů. V září 2014 odešla z postu šéfredaktorky francouzské verze Valérie Toranian, která časopis vedla od roku 1994 a nahradila ji Françoise-Marie Santucci. V tomto důsledku změnila redakční politiku, čímž způsobila rozruch u francouzské společnosti novinářů. K roku 2015 časopis vycházel ve čtyřiceti šesti jazykových verzích.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První číslo vyšlo dne 21. listopadu 1945. Za časopisem krátkou dobu stály Simone Baron a Alice Chavanne, než přišla Françoise Giroud, která ve vedení zůstala do roku 1953 spolu s fotografem a uměleckým ředitelem Jeanem Chevalierem a druhým fotografem Jacquem Ravassem. Zpočátku magazín obsahoval pouze dvacet stran. Redakční práce porušovala některé typické principy pro svou dobu, například méně rubrik ve prospěch přesných informací, módní zaměření spíše na osobnosti než na výtvory, aby některé z nich podporovala (jako například Emmanuelle Khanh o několik let později). Magazín také kupoval barevné fotografie z New Yorku, čímž se vzdálil od jiných módních katalogů své doby, v nichž fotografie vycházely pouze černobíle. Obsah časopisu je složen z informací o módě, ale i receptech a osobnostech v módní branži. Na začátku padesátých let si časopis vybudoval vlastní styl a stal se průkopníkem v oblasti inspirace americkým sportovním oblečením a oděvy prêt-à-porter, které poznaly úspěch o dekádu později. V roce 1952 se na titulní stránce objevila mladá Brigitte Bardot. S nákladem přes 600 000 výtisků měl \"Elle\" čtenost milionu a půl čtenářů. Důraz na oblečení prêt-à-porter zůstal zachován. Časopis se stal módním vzorem a spolupracoval s velkými pařížskými obchodními domy. V době úpadku haute couture byl \"Elle\" jedním z mála magazínů, které podpořily Coco Chanel a její ikonický oblek a také začínajícího Pierra Cardina, jenž se v následujících letech stal „miláčkem“ časopisu. V roce 1959 byl uměleckým ředitelem jmenován Peter Knapp a na pozici zůstal dvě desetiletí. Měsíčníku vtiskl definitivní formu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elle (stylizováno ELLE) je módní magazín pro ženy, založený roku 1945 ve Francii. U jeho vzniku stáli Hélène Lazareffová, Pierre Lazareff a Marcelle Auclair. Název v překladu z francouzštiny znamená „ona“. Časopis vychází v mnoha jazykových verzích včetně české, kterou vydává společnost Burda Media. ", "tgt_summary": "Elle (stylized ELLE) is a worldwide lifestyle magazine of French origin that focuses on fashion, beauty, health and entertainment. It was founded in 1945 by Hélène Gordon-Lazareff and her husband, the writer. The title means \"she\" or \"her\" in French.", "id": 1035717}
{"src_title": "Bitva u Jičína", "tgt_title": "Battle of Gitschin", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Bitva byla součástí prusko-rakouské války, jež byla vyústěním sporů Pruska a Rakouska o dominanci v Německého spolku a obsazením Holštýnska Pruskem.. Rakousko vyhlásilo Prusku válku 17. června 1866.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh bitvy.", "content": "Rakouským spojencem bylo Sasko, pruským Itálie, která hodlala připojit ke svému státu Benátsko, patřící dosud Rakousku. Rakouská armáda se tak musela rozdělit na dvě části – početnější severní, která se soustředila v příhraničním prostoru s Pruskem, tedy převážně v českých zemích, a jižní, která se připravovala na boj v ohroženém Benátsku. V Itálii se v bitvě u Custozy podařilo početně slabším rakouským silám italskou armádu porazit; k rozhodujícím střetům však došlo na severu. Dne 23. června vstoupila pruská vojska do Čech, a to ve třech proudech, které se dle plánu náčelníka pruského generálního štábu Helmuta von Moltke měly spojit v místě následujícího bojiště. Prusové překročili hranice monarchie u Rumburka (Labská armáda), Liberce (1. armáda) a u Trutnova a Náchoda (2. armáda). Velitelem rakouské severní armády byl polní zbrojmistr Ludwig von Benedek, saská vojska vedl korunní princ Albert, pruským vojskům velel generál Steinmetz.", "section_level": 1}, {"title": "Závěrečné fáze bitvy.", "content": "Po prohrané bitvě u Mnichova Hradiště (28. června 1866) ustupovala rakouská a saská vojska za ranních hodin 29. června 1866 od Sobotky a Libáně k Jičínu, kde došlo k několika střetům s pruskou armádou. Kromě Jičína bitva zasáhla i řadu okolních obcí, zejména na sever od Jičína – Ohařice, Ohaveč, Horní Lochov, Prachov, Jinolice, Podůlší, Holín, Železnice a Dílce. K těžkým bojům došlo mj. v Dílcích, Železnici a Prachovských skalách. Bojů v Prachovských skalách se zúčastnil i slavný 35. pěší pluk z Plzeňska, jež byl však poté u Jičína z větší části zajat Prusy. K poslední fázi bitvy došlo přímo na jičínském náměstí, kde se vítězní Prusové střetli se saskou brigádou plukovníka Hausena. Prohraná bitva u Jičína měla za následek ne zcela koordinovaný ústup za nepříznivých podmínek. To dokazuje i nález opuštěného vozu, v němž Prusové našli přes 80 000 marek ve stříbře. Šlo o saský vůz patrně s brigádní pokladnou. Rakouská a saská vojska ustoupila směrem na východ; poté následovala bitva u Hradce Králové 3. července 1866. Za hlavní příčinu porážky rakouských vojsk je považována zastaralá taktika. Rakouští vojáci byli vycvičeni dle předpisu z roku 1862 především k útoku na bodák, zatímco Prusové využívali palebnou sílu pokročilých pušek, tzv. jehlovek. Mezi prvními oběťmi byli zpravidla důstojníci, kteří jeli do boje na koni a byli tak ideálním cílem pro pruské jehlovky. Bodákovou taktiku ovšem prosazoval i pruský korunní princ Bedřich Vilém, pod dojmem francouzského vítězství ve válce roku 1859; náčelník pruského generálního štábu von Moltke byl ale jiného názoru a roku 1861 vydal výcvikový předpis, ve kterém útok na bodák ustoupil boji palbou. Nedlouho po bitvě u Jičína byl ze své funkce odvolán velitel c.k. I. armádního sboru, generál jízdy Eduard hrabě Clam-Gallas. Zejména mu byl vyčítán ústup od Jičína v momentě, kdy se bitva zdála být pro rakousko-saskou armádu v nadějné fázi. Prusové byli zastaveni, někde dokonce nastupovali císařští vojáci do protiútoku. Rozkaz k ústupu vše změnil, došlo k chaosu. Tento rozkaz byl navíc doručen s několikahodinovým zpožděním. Nebýt tohoto zpoždění, bitva u Jičína by se pravděpodobně nekonala, nebo alespoň ne v takovém rozsahu. Hrabě Clam-Gallas byl odvolán a vyšetřován; spolu s ním další velitelé včetně Benedeka. Nakonec byl shledán nevinným, sám císař František Josef I. dne 13.10.1866 poslal Clam-Gallasovi osobní dopis, ve kterém se mu dostalo satisfakce. V rozporu s manifestem rakouského císaře ze dne 17. června 1866, kde hovořil o „válce Němců s Němci“, bylo národnostní složení rakouských vojsk velmi pestré – od Čechů přes Slováky až po Italy. V bitvě u Jičína 29. června 1866 nebojoval jediný c.k. prapor či pluk, který by byl doplňován v německy mluvící části Rakouska.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Jičín i okolní obce utrpěly nejen samotnými boji, provázenými četnými požáry a zničení úrody na polích, ale i vojenským rekvírováním a drancováním. Mezi další oběti pruské okupace je třeba počítat i stovky civilních obětí následné epidemie cholery. Vzhledem k panujícímu vedru v den bitvy i dnech následujících byli padlí obou stran co nejrychleji pohřbíváni. Protože padlých bylo mnoho a civilních osob k pomoci málo, byli padlí vojáci často pochování přímo v místě nálezu a jen výjimečně snášení do společných hrobů. Již brzy po prusko-rakouské válce roku 1866 vznikaly na hrobech padlých vojáků pomníky. Stavěly je důstojnické sbory pluků a praporů svým padlým kamarádům, rodiny svým drahým a budovala je také ministerstva válek všech tří bojujících stran i nejrůznější spolky. Později byla řada pomníků padlých důstojníků i vojínů z širokého okolí přenesena na vojenský hřbitov u Kbelnice, zřízený v roce 1891 a v letech 1904-1906 bylo vybudováno Ossarium v podobě secesní kaple podle projektu ředitele hořické kamenické školy Václava Weinzettla.", "section_level": 1}, {"title": "Připomínky bitvy.", "content": "Bitvu u Jičína a místa a události s ní spojené připomíná stejnojmenná naučná stezka, kterou spravuje Komitét pro udržování památek z války roku 1866 se sídlem v Hradci Králové. Kromě kbelnického hřbitova a naučné stezky je k vidění i expozice v Muzeu a galerii Jičín.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Jičína () byla bitva prusko-rakouské války (též nazývané sedmitýdenní). Odehrála se 29. června 1866. Bojovalo zde Prusko proti Rakouskému císařství a Saskému království. Bitva se odehrála ve městech Jičín, Železnice a v jejich okolí. Skončila vítězstvím Pruska.", "tgt_summary": "The Battle of Gitschin or Jičín () was a battle of the Austro-Prussian War on 29 June 1866, ending with a Prussian victory over the Austrian forces. There is a memorial there today at Jičín in the Czech Republic.", "id": 1407807}
{"src_title": "Jedle líbezná", "tgt_title": "Abies amabilis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Stálezelený, jehličnatý a pomalu rostoucí strom, dorůstající až do výšky 75 m. Kmen může dosahovat průměru až 2,6 m. Jedle líbezná se dožívá 500 let a více. Koruna je zpočátku úzce kuželovitá, později válcovitá, shora plochá a hustá. Větve jsou krátké a neohebné a vyrůstají z kmenu v pravých úhlech. Borka je zprvu světlešedá a hladká vyjma pryskyřičných puchýřů, později rozpraskaná do červenošedých plátů. Pupeny jsou malé, kulovité, hnědé a 6-9 mm v průměru. Letorosty jsou ze spodní strany tmavohnědé, z horní světlehnědé a chlupaté. Jehlice jsou 0,7–4 cm dlouhé a 1–3 mm široké, na konci tupé, seshora tmavě zelené, vespod se dvěma stříbrnými proužky. Samčí šištice jsou při opylování červené, později červenožluté. Samičí šištice (šišky) jsou vejčitě válcovité, 8–18 cm dlouhé a 3,5–7 cm široké, zpočátku purpurově šedé, později hnědé. Semena jsou 10–12 mm dlouhá a 4 mm široká s 10–12 mm dlouhým křídlem. Děložních lístků je 4-7.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuznost.", "content": "Jedle líbezná je blízce příbuzná s jedlí Mariesovou.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Domovinou stromu je Kanada (provincie Britská Kolumbie) a Spojené státy americké (státy Aljaška, Kalifornie, Oregon, Washington).", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Jedle líbezná roste na Aljašce v nadmořských výškách od hladiny moře blízko pobřeží až do 330 m, a v Oregonu od 250-1830 m, na západních svazích Kaskádového pohoří, ve studeném a vlhkém, přímořském (pobřežním) klimatu s ročními srážkovými úhrny 1500-4000 mm, často ve formě sněhu. Preferuje půdy jílovité, roste v horských vlhčích půdách ledovcového původu, na druhou stranu půdy nesmí být příliš nasáklé vodou. tj. musí být dobře odvodňované. pH půdy je kolem 5 (kyselá půda), strom snese také půdu s neutrální reakcí. Jedle líbezná má poměrně mělce umístěné kořeny, při silných větrech trpí vývraty, z tohoto důvodu je třeba ji sázet do před větrem chráněných poloh. Nesnáší znečištění ovzduší. Taktéž je velmi citlivá na lesní požáry mimo jiné pro tenkou borku a hořlavé jehličí. Na světlo není příliš náročná, dokáže růst ve stínu, v polostínu i na plném slunci a je mrazuvzdorná do −28 °C. Jedle líbezná tvoří jehličnaté lesy dohromady s jedlovcem západním, smrkem sitkou, douglaskou tisolistou, zeravem obrovským, cypřiškem nutkajským (\"Chamaecyparis nootkatensis\"), jedlí obrovskou, jedlí nádhernou, jedlí plstnatoplodou a jedlovcem Mertensovým (\"Tsuga mertensiana\"). Jedle líbezná poskytuje (především staré stromy) díky své husté koruně úkryt, přístřeší a tepelnou ochranu, popř. i kořist mnoha volně žijícím zvířatům: horským kozám, puštíku západnímu (\"Strix occidentalis caurina\"), kuně rybářské, norníku západoamerickému (\"Myodes californicus\"), rorýsovi srpokřídlému (\"Chaetura vauxi\"), mlokánkovi olympskému (\"Rhyacotriton olympicus\") a dalším. Semena jedle líbezné jsou důležitou potravou pro ptáky, hlodavce a veverky. Los ho spásá také, nicméně mu strom moc nechutná.", "section_level": 1}, {"title": "Choroby a nepřátelé.", "content": "Strom je obecně extrémně citlivý na houbové choroby a mšice. Například na rozdíl od většiny jedlí je velmi náchylná k nákaze houbou kořenovník vrstevnatý (\"Heterobasidion annosum\"), která způsobuje zpomalení růstu stromu, poškození jehličí a šišek a někdy i smrt stromu. Po oslabení touto chorobou, se často přidávají sekundární infekce houbou václavkou obecnou, broukem \"Scolylus ventralis\" a jinými. Strom je často napadán mšicemi \"Adelges piceae\", bobruškou, medvědem baribalem a jinými. Zraněné stromy (i mladé) jsou často napadány houbou \"Echinodontium tinctorium\".", "section_level": 1}, {"title": "Využití člověkem.", "content": "Dřevo stromu se používá ve stavebnictví na nepříliš náročné aplikace (lehké rámy, pomocná konstrukční překližka aj.), je lehké, měkké, nevoní příliš silně, obsahuje málo pryskyřice, je málo trvanlivé. Jedle líbezná se používá též jako vánoční stromek. Jako potravina a lék: Tento strom byl často používán domorodými severoameričany (Indiány): odvar z borky jako posilující lék (takzvané tonikum), též na nemoci žaludku, hemoroidy a jiné; pryskyřici (lidově smolu) proti nachlazení a krčním nemocem a jako žvýkačku; větve jako lůžkovinu; křehké dřevo hlavně jako palivové dříví.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "I přes časté kácení v minulosti není strom ohrožen, díky jeho rozlehlému výskytu a výborným regeneračním schopnostem jeho populace. Nemoci, nepřátelé a požáry sice představují ohrožení, nicméně pouze místní. Jedle líbezná se vyskytuje v mnoha milionech dospělých jedinců, stav její populace je stabilní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jedle líbezná (\"Abies amabilis\") je jehličnatý strom z čeledi borovicovité, z rodu jedlí, jehož domovinou je Kanada a Spojené státy americké.", "tgt_summary": "Abies amabilis, commonly known as the Pacific silver fir, is a fir native to the Pacific Northwest of North America, occurring in the Pacific Coast Ranges and the Cascade Range from the extreme southeast of Alaska, through western British Columbia, Washington and Oregon, to the extreme northwest of California. It is also commonly referred to as the white fir, red fir, lovely fir, Amabilis fir, Cascades fir, or silver fir. It grows from sea level to in the north of the range, and in the south of the range, always in temperate rain forest with relatively high precipitation and cool, humid summers. Common associate trees are western hemlock in northern ranges, Douglas fir in central areas, and in the extreme southern area of its range, California buckeye.", "id": 925714}
{"src_title": "Tuberóza hlíznatá", "tgt_title": "Agave amica", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Původní je v Mexiku, spolu s dalšími druhy rodu \"Polianthes\". Zde obývá i sušší místa a v teplých oblastech vystupuje až do 2500 m n. m. Protože tuto atraktivní rostlinu brzy po objevení Ameriky Portugalci nebo Nizozemci přenesli k pěstování do jižní Asie, zejména do východní Indie, odkud se široce rozšířila, je ve starší literatuře jako země původu mylně uváděna Indie.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Rostlina si vytváří zásobní hlízy, mírně připomínající cibuli. Z pevné, dužnaté hlízy vyrůstají trávovité, až 30 cm dlouhé listy. Z trsu listů vyraší 50 až 100 cm vysoký stvol, někdy i více stvolů. Je řídce porostlý krátkými lístky. V horní části stvolu jsou v dlouhém klasovitém hroznu uspořádané květy. Mají dlouhou úzkou trubku, která napřed roste vzhůru a pak se stáčí kolmo ke stolu. Na její bázi jsou zelené listeny. Koruna je široce rozevřená se 6 okvětními lístky. Plnokvěté kultivary mají lístky zmnožené. Jsou voskově bílé, někdy s narůžovělými špičkami až narůžovělé, vzácně žluté. Blizna je trojklaná. Květy mají specifickou, intenzivní až omamnou vůni. Otevírají se v noci a jsou velmi trvanlivé. Semeník je trojpouzdrý, spodní a dozrává v suchou tobolku s mnoha semeny.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Je značně odolná a tak se pěstuje se v mnoha teplých oblastech, mimo Severní Ameriku např. v severní Africe, jižní Evropě, Íránu, Gruzii a zejména v Asii. Brzy po svém objevení byla přenesena do Indie, kde se stala velmi populární a šířila se dále. Aztékové nazývali tuberózu \"omixochitl\" (společně s příbuznou \"Polianthes mexicana\"). Na Kubě ji nazývají \"azucena\". Na Havaji byla obvyklou pohřební květinou. Tuberóza se stala široce užívanou v hinduistické tradici a rituálech, např. jako svatební květina, na svátek narození Budhy. Nazývá se \"Rajnigandha\", což znamená noční vůně. Názvy s obdobným významem má i v dalších jazycích Asie, v bengálštině, tamilštině, čínštině, japonštině. V Evropě byla pěstována již od konce 17. století. Jako hrnková kvetoucí rostlina byla velmi oblíbena v 19. století a období secese. Byly vypěstovány také plnokvěté kultivary, populární byl kultivar 'The Pearl' ('La Perle'). Hojně se pěstovala i v Americe. V teplých oblastech je dnes rozšířena pro venkovní výsadbu. Z květů se k získává silice pro výrobu různých voňavek, tzv. tuberózového parfému. Pěstováním pro výrobu parfémů byla proslulá jižní Francie. Silice je velmi ceněná přísada do luxusních a smyslných parfémů. Frederic Malle, majitel společnosti Editions de Parfums hodnotí její vůni takto: \"Tuberóza je zajímavě kontrastní květina, ve které se snoubí dvě stránky – jedna je jásavá, svěží, slunečná, druhá tělesná, smyslná, až maličko obscénní.\" Ze silice se připravuje olej, který má relaxační účinky na mysl, nervovou soustavu a svaly. Tlumí křeče a úporný kašel. Specifické složky silice stimulují části mozku odpovědné za sexuální pocity a libido. Olej je doporučován při léčbě frigidity a erektilní dysfunkce. V obchodech se jen vzácně na jaře nabízejí hlízy, podobně jako u jiných hlíznatých květin a cibulovin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tuberóza hlíznatá (\"Polianthes tuberosa\", ve staré literatuře i \"Polyanthes\"), známá též jako nocovka, noční hyacint nebo bělokvět, je vytrvalá rostlina s výrazným, bílým, silně vonícím květenstvím. Oblíbena byla zejména v období secese. Je zdrojem vonných silic. Rodové jméno vychází z latinského slova \"tuberosus\", které znamená zduřelý a vztahuje se ke kořenovým hlízám. Podle taxonomického systému APG III patří do čeledi chřestovitých (\"Asparagaceae\"), kde je řazena do podčeledi agávových (\"Agavoideae\").", "tgt_summary": "Agave amica, formerly Polianthes tuberosa, the tuberose, is a perennial plant in the family Asparagaceae, subfamily Agavoideae, extracts of which are used as a note in perfumery. Now widely grown as an ornamental plant, the species was originally native to Mexico.", "id": 1774306}
{"src_title": "Búrský buldok", "tgt_title": "Boerboel", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Búrský buldok byl vyšlechtěn v oblasti dnešní Jihoafrické republiky do své současné podoby asi v 17. století. Jeho původním využitím bylo hlavně hlídání majetku, ale současně i ochrana dětí nebo stád, popřípadě lov divoké zvěře. Pravděpodobně vznikl přirozenou selekcí z asyrských molosů. Tyto psy sem pravděpodobně přivezli Búrové a jednalo se o psy typu mastif s těžkou tělesnou konstrukcí a polosvislýma ušima. Pověst říká, že Holanďan Jan Van Riebeeck, který kolonizoval Jihoafrickou republiku, si s sebou přivezl mohutného a silného psa typu mastif. V druhé polovině 20. století plemeno málem vymřelo, protože veřejnost neměla o velké mastify s loveckými pudy již zájem. V 80. letech 20. století ale několik chovatelů založilo SABT (dnes SABBS ) – sdružení chovatelů boerboelů. Díky nim plemeno nakonec nevymřelo a opět se začalo používat k účelům, k jakým bylo vyšlechtěno, a to k ochraně místních farem, které vlastní převážně bělošská část obyvatelstva. Ti vlastní chovatelské stanice, kde je i několik desítek psů tohoto plemene. V současné době je hojně zaznamenán i v Evropě, kde toto plemeno získává na oblibě a jsou zde importováni jedinci přímo ze země původu. I v Česku se vyskytuje několik chovatelských stanic tohoto plemene. V zemi svého původu se stále chová, je zastřešen organizací SABBS, která určuje celosvětový trend chovu a za jakých podmínek je pes vhodný k chovu (tj. appraisal – speciální bonitace vyjádřená v %, povinné výsledky rtg. kyčlí i loktů, profil DNA). V ČR jeho chov zastřešuje Boerboel Club a Moravia Dog Club, který je postaven na stejných požadavcích chovu jako v zemi původu. Na rozdíl od chovu boerboela v ČR pod FCI, kde stačí jen 2 podmínky: výsledek rtg. kyčlí do stupně D/D (3.stupeň) a absolvování 1 výstavy se známkou VD/D, nebo místo výstavy absolvování bonitace.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Boerboel je robustní a houževnatý pes typu mastif. Hlava má být velká, ale úměrná ke zbytku těla, říká se o ní, že reprezentuje jeho celý charakter. Ocas je často kupírován, jak uvádí standart, ale není to podmínkou pro všechny psy tohoto plemene. Barva srsti může být šedá, žlutá, hnědá, černá nebo žíhaná, je povolená modrá (dilute – ale při zachování černého nosu). V kohoutku měří psi od 60 cm a feny od 55 cm.", "section_level": 2}, {"title": "Povaha.", "content": "Boerboel je pes, který má tendencí být dominantní a má velmi silný teritoriální pud. Boerboel potřebuje být s majitelem v kontaktu, pokud majitel odejde z domu na delší čas, může mít hlavně v mládí destruktivní tendence. Je aktivní a překvapivě i mrštný, hravý. Inteligentní a bystrý pes, který se dokáže sám rozhodnout. Je schopen výcviku poslušnosti, ale nečekejme od něj takové výkony jako u služebních plemen. Nicméně jeho přednosti ocení majitel při výcviku obran, kdy se projeví jeho vlastnosti, pro které byl šlechtěn. S cizími lidmi, v přítomnosti majitele, by měl vycházet bez problémů. Pokud je mu svěřen objekt, dvůr, zahrada k hlídání a majitel není v dosahu, projevuje se jako nekompromisní hlídač. Dělá svou práci dobře a důkladně. Miluje děti a všechny členy rodiny a je schopen je bránit i bez předchozího výcviku. S domácími zvířaty vychází zpravidla dobře, vše je podmíněno správnou socializací, která probíhá stejně jako u ostatních plemen. Této fázi vývoje je potřeba věnovat speciální pozornost, čas a vedení a z boerboela se stává plnohodnotný člen rodiny s citem pro správné vyhodnocení situace.", "section_level": 2}, {"title": "Chov.", "content": "Protože boerboel potřebuje kontakt s majitelem a je citlivý na studené počasí, je vhodnější chovat jej v domě. Pokud se majitel rozhodne chovat toto plemeno venku, je nutné, aby měl zateplenou boudu, kam nefouká vítr a dostatečný prostor k běhání, hlídání a hraní. Boerboelova srst nevyžaduje příliš péče. Je krátká a hustá a 2x ročně líná (na jaře a na podzim), v tuto dobu je nutné věnovat jí více času, mimo toto období ale žádnou péči nepotřebuje. Mytí šamponem srsti nevadí. Tito psi pohyb samozřejmě vyžadují, jsou aktivní a mají rádi pohyb, proto je dobré mít toto na paměti při jeho pořizování. Není pro ně vhodný běh při kole nebo psí sporty jako je agility či dogdancing. Vyžadují ale důsledný výcvik i výchovu. Majitel musí být zkušený v zacházení se psy se sklony k dominanci. Hlavně pak psi (samci) bývají dominantní a nejedná se jen o výchovu, ale i o genetické předpoklady. Vše se ale opět opírá o důslednou socializaci v mladém věku a zkušené vedení. Někdy toho nejsou schopni ani sami chovatelé, při pořizování psů je proto potřeba věnovat dostatečnou pozornost také výběru chovatelské stanice.", "section_level": 1}, {"title": "Zdraví.", "content": "Jednou z největších deviz plemene je, že statisticky má jeden z nejlepších výsledků postižení dysplazií kyčlí a loktů. I zde platí osvědčená zásada – méně je více – jak extra silného krmiva, tak přehnaného pohybu v době růstu. Ve štěněcím věku se jeho klouby nesmějí tolik namáhat. Je nutné, aby měli kvalitní stravu speciálně pro velká plemena, nedílnou součástí je kvalitní maso, nejlépe syrové. Je-li to vyžadováno, mohou se podávat různé doplňky stravy (např. kalcium v období výměny zubů, na vazy a šlachy, různá forma na trhu široce dostupné kloubní výživy apod.).", "section_level": 2}], "src_summary": "Boerboel nebo též dříve búrský buldok je molossoidní plemeno psa vyšlechtěné v Jižní Africe. Mezinárodní kynologická federace (FCI) jej neuznává a řadí se tedy mezi plemena neuznaná. ", "tgt_summary": "The Boerboel, is a large, mastiff-type dog breed from South Africa that is bred for the purpose of guarding the homestead and working the farm. They are one of the most powerful dog breeds in the world and have an estimated bite force around 800-850 PSI. ", "id": 1939641}
{"src_title": "Raúl Albiol", "tgt_title": "Raúl Albiol", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Jeho první debut v týmu Valencie proběhl 24. září 2003 v prvním kole poháru UEFA proti AIK Stockholm, ale přesto první roky strávil většinu času spíše v B-týmu. V srpnu 2004 byl Albiol na cestě podepsat dohodu o přestupu do týmu Getafe CF, ale před začátkem sezóny se stal účastníkem vážné dopravní nehody a skončil na intenzivní péči. I přes vážná zranění za půl roku znovu naskočil do týmu Valencie a svými výkony se konečně probojoval do základní sestavy. V červenci 2013 přestoupil z Realu Madrid do italského klubu SSC Neapol. Podepsal smlouvu na 4 roky. S Neapolí nepostoupil ze základní skupiny F do vyřazovacích bojů Ligy mistrů 2013/14, italský tým v ní obsadil třetí místo, přestože měl stejný počet bodů (12) jako první Borussia Dortmund a druhý Arsenal FC. V sezóně 2013/14 vyhrál s SSC Neapol italský pohár Coppa Italia, ve finále SSC porazil Fiorentinu 3:1. V červenci 2019 zamířil do Villarrealu za částku čtyři miliony eur.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V A-mužstvu Španělska přezdívaném \"La Furia Roja\" debutoval 13. 10. 2007 v Aarhusu v kvalifikačním zápase proti domácímu týmu Dánska (výhra 3:1). Se španělskou reprezentací vyhrál dvakrát Mistrovství Evropy (EURO 2008 a 2012) a jednou Mistrovství světa (2010). Trenér Vicente del Bosque jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde Španělé jakožto obhájci titulu vypadli po dvou porážkách a jedné výhře již v základní skupině B.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubové.", "content": "Valencia Real Madrid SSC Neapol", "section_level": 2}], "src_summary": "Raúl Albiol Tortajada [raúl albijol tortachada] (* 4. září 1985, Vilamarxant, Španělsko) je španělský fotbalový obránce a reprezentant, od roku 2019 hráč španělského mužstva Villarreal CF. ", "tgt_summary": "Raúl Albiol Tortajada (, ; born 4 September 1985) is a Spanish professional footballer who plays for Villarreal and the Spain national team. ", "id": 154689}
{"src_title": "Supraventrikulární tachykardie", "tgt_title": "Supraventricular tachycardia", "src_document": [{"title": "Mechanizmus.", "content": "Základními dvěma mechanizmy vzniku supraventrikulární tachykardie jsou zvýšená automacie a reentry. Zvýšená automacie je stav, kdy existuje v srdci zdroj vzruchů, který tyto generuje rychleji než normální zdroj (pacemaker) - tedy sinoatriální uzel. Srdeční buňky mají schopnost spontánní depolarizace - tedy samovolné změny membránového napětí, kdy po překročení jistého prahového napětí dojde ke vzniku vzruchu (rychlé depolarizaci). Za patologických stavů může existovat zdroj, v jehož buňkách probíhá spontánní depolarizace rychleji než sinoatriálním uzlu, kde je za normálních okolností nejrychlejší. Takový patologický zdroj pak celému srdci vnutí svou frekvenci a může být příčinou tachykardie. Reentry je stav, kdy dochází abnormálnímu kroužení vzruchu po určité dráze v srdci a kroužící vzruch odtud aktivuje zbytek srdce. Tyto dráhy můžou být různě dlouhé a různě lokalizované, u jednoho nemocného může být dráha stabilní nebo se může v průběhu tachykardie měnit (u fibrilace síní). K tomu, aby mohlo ke kroužení vzruchu dojít, musí být splněno několik podmínek (týkají se rychlosti vedení, zotavovací doby jednotlivých částí dráhy a podobně).", "section_level": 1}, {"title": "Projevy.", "content": "Všechny supraventrikulární tachykardie se můžou projevit bušením srdce, celkovou slabostí, závratěmi, případně krátkodobou poruchou vědomí. Při delším trvání ale můžou vést, zejména u lidí se závažnějším srdečním postižením, k srdečnímu selhání. Vzácněji můžou vést také ke smrti postiženého. Některé typy (zejména fibrilace či flutter síní) můžou mít také další specifické projevy.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetření.", "content": "Základem je elektrokardiografické vyšetření (EKG) v době tachykardie. Pro tuto skupinu tachykardií je typické, že na EKG záznamu je QRS komplex, který odpovídá aktivitě srdečních komor, normálního tvaru – tedy štíhlý (šíře do 0,11 s). U většiny z nich jsou QRS komplexy řazeny pravidelně, typicky nepravidelná je fibrilace síní nebo multifokální síňová tachykardie. Přítomnost širokého QRS komplexu abnormálního tvaru nevylučuje, že se jedná také o supraventrikulární tachykardii, byť je tento obraz typický pro komorové tachykardie. Abnormální QRS komplex u supraventrikulární tachykardie může být u Jednotlivé typy supraventrikulárních arytmií se liší aktivitou předsíní, podle toho se liší také vzhled vln P, které jí odpovídají. Tvar vlny P a její vztahu ke komplexu QRS (případně absence vlny P) je důležitým ukazatelem pro rozlišení jednotlivých typů SVT. Trvání arytmie je často krátké, takže neumožňuje zachycení při běžném EKG vyšetření. Pak je nutný dlouhodobý záznam – nejčastěji Holterovo monitorování, kdy má nemocný po dobu 24 hodin nalepené elektrody na hrudníku a snímání je prováděno „krabičkou“ zavěšenou u pasu. Existují také záznamové systémy, které si nemocný přikládá jen v době potíží nebo implantabilní záznamníky, které se zašijí z malého řezu pod kůži a dovolují monitorování až po dobu tří let. Tyto jsou vhodné zejména u pacientů s řídkým výskytem arytmie. Přesnější zhodnocení typu arytmie často není možné z běžného EKG a je nutné použít snímání elektrodou zavedenou do jícnu, který je v těsné blízkosti předsíní, nebo záznamy EKG elektrodami ze srdečních dutin při elektrofyziologickém vyšetření srdce. Součástí komplexního vyšetření je také ultrazvukové vyšetření srdce či krevní rozbory ke stanovení hladin krevních minerálů, hormonů štítné žlázy a podobně.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Léčebná strategie se zaměřuje jednak na přerušení záchvatu arytmie, jednak na předcházení opakování arytmie. Na rozdíl od komorových arytmií bývají supraventrikulární tachykardie citlivé na podráždění bloudivého nervu tzv. vagovými manévry jako např. dráždění karotického sinu na krku či usilovným výdechem proti uzavřeným hlasivkám (jakoby tlačení na stolici). Drážděním tohoto nervu, který obsahuje parasympatická nervová vlákna, dochází ke zpomalení tvorby a vedení vzruchu v oblasti SA uzlu a AV uzlu. To někdy vede k přerušení arytmie nebo alespoň k jejímu zpomalení. Jindy je nutno použít antiarytmika, z nichž typicky jen na supraventrikulární tachykardie (resp. jen na některé z nich) je účinný adenosin. Z dalších antiarytmik se používají nejčastěji betablokátory či kalciové blokátory, amiodaron a propafenon. Zejména u flutteru a fibrilace síní se často užívá elektrického výboje – elektrické kardioverze. V prevenci těchto arytmií se tradičně užívají výše uvedená antiarytmika (krom adenosinu). Především u arytmií na podkladě reentry se dnes stále více užívá odstranění části dráhy reentry okruhu pomocí elektrického proudu zavedeného do srdce cévami pomocí katetrů. Procedura se nazývá radiofrekvenční ablace. Přerušením dráhy se odstraní základní předpoklad pro vznik arytmie a dobře provedený výkon nemocného potíží zbaví. Velmi dobré jsou především výsledky ablace u AVNRT, AVRT a flutteru síní, horší u fibrilace síní. Zákroku předchází podrobné mapování srdce při elektrofyziologickém vyšetření. Léčba se u jednotlivých typů arytmií liší, jsou vypracované standardy pro léčebný postup.", "section_level": 1}], "src_summary": "Supraventrikulární tachykardie (SVT) je obecné označení pro rychlé srdeční arytmie, které mají původ \"nad\" srdečními komorami - tedy v oblasti srdečních předsíní či atrioventrikulární junkci (z této definice se poněkud vymyká AV reentry tachykardie, na níž se podílí také komory). Obecně se považují tyto arytmie za méně závažné než komorové tachykardie, ale také můžou být životohrožující. Při záznamu EKG je pro ně typické, že QRS komplex, který odpovídá aktivitě srdečních komor, je normálního tvaru – tedy štíhlý, byť s některými výjimkami. ", "tgt_summary": "Supraventricular tachycardia (SVT) is an abnormally fast heart rhythm arising from improper electrical activity in the upper part of the heart. There are four main types: atrial fibrillation, paroxysmal supraventricular tachycardia (PSVT), atrial flutter, and Wolff–Parkinson–White syndrome. Symptoms may include palpitations, feeling faint, sweating, shortness of breath, or chest pain. They start from either the atria or atrioventricular node. They are generally due to one of two mechanisms: re-entry or increased automaticity. The other type of fast heart rhythm is ventricular arrhythmias—rapid rhythms that start within the ventricle. Diagnosis is typically by electrocardiogram (ECG), holter monitor, or event monitor. Blood tests may be done to rule out specific underlying causes such as hyperthyroidism or electrolyte abnormalities. Specific treatments depend on the type of SVT. They can include medications, medical procedures, or surgery. Vagal maneuvers or a procedure known as catheter ablation may be effective in certain types. For atrial fibrillation calcium channel blockers or beta blockers may be used. Long term some people benefit from blood thinners such as aspirin or warfarin. Atrial fibrillation affects about 25 per 1000 people, paroxysmal supraventricular tachycardia 2.3 per 1000, Wolff-Parkinson-White syndrome 2 per 1000, and atrial flutter 0.8 per 1000.", "id": 2016553}
{"src_title": "Kult Rozumu", "tgt_title": "Cult of Reason", "src_document": [{"title": "Východiska.", "content": "Katolická církev byla jedním z hlavních oponentů velké francouzské revoluce, která se vždy profilovala jako antiklerikalistická. Dechristianizace Francie měla důvody převážně politické a ekonomické, postupně však vznikla potřeba poskytnout i duchovní alternativu ke křesťanství. Podíl na vytvoření kultu Rozumu měli především Jacques Hébert, Antoine-François Momoro, Pierre-Gaspard Chaumette a Joseph Fouché.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlenky.", "content": "Kult rozumu byl antropocentrický, jeho cílem byla lidská dokonalost skrze pravdu a svobodu, čehož se mělo dosáhnout rozvíjením lidské schopnosti rozumu. Kult se sice profiloval jako ateistický, podporoval ale společné obřady, spočívající převážně ve zdůrazňování významu ideálního rozumu. Nešlo však o uctívání, jak vysvětlil Momoro: „Svoboda, rozum a pravda jsou abstraktní pojmy. Nejsou to žádní bohové, ale součásti nás samých.“", "section_level": 1}, {"title": "Význam pro revoluci.", "content": "Kult rozumu byl rozšířený převážně mezi hébertisty a sansculoty. Prvotní projevy ateismu byly spíše zesměšňováním křesťanství, systematickou dechristianizaci zahájil až Joseph Fouché, který brutálními metodami rozšiřoval občanské náboženství založené na kultu Rozumu po celé Francii. Nařídil odstranění všech křížů a náboženských symbolů a založil formální kult rozumu. Oficiální slavnost Rozumu (\"fête de la Raison\") zorganizovali Hébert a Momoro 20. brumairu roku II (10. listopadu 1793), obřady zorganizoval Chaumette. Všechny kostely a synagogy ve Francii byly zrušeny a byly v nich ustanoveny „chrámy rozumu“, křesťanské oltáře byly změněny na oltáře „svobody“, na dveře katedrál byl vytesán nápis „K filosofii!“ Obřady trvaly několik hodin a skončily uctíváním „bohyně rozumu“, která byla představována herečkou. Anacharsis Clootz prohlásil, že „od nynějška je jediným bohem Lid“.", "section_level": 1}, {"title": "Zánik.", "content": "Kult Rozumu zanikl na jaře 1794, když se ujal moci Robespierre a založil nové deistické náboženství, kult Nejvyšší bytosti. Kult Rozumu byl rozpuštěn a většina jeho vůdců skončila pod gilotinou (Hébert, Momoro, Ronsin a Vincent 24. března 1794). Formálně byl kult rozumu zakázán Napoleonem Bonapartem v roce 1802.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kult Rozumu (francouzsky \"culte de la Raison\") byl ateistický myšlenkový systém, kterým chtěl francouzský stát za velké francouzské revoluce nahradit křesťanství v roli státního náboženství.", "tgt_summary": "The Cult of Reason () was France's first established state-sponsored atheistic religion, intended as a replacement for Catholicism during the French Revolution. After holding sway for barely a year, in 1794 it was officially replaced by the rival Cult of the Supreme Being, promoted by Robespierre. Both cults were officially banned in 1802 by Napoleon Bonaparte with his \"Law on Cults of 18 Germinal, Year X\".", "id": 2104814}
{"src_title": "Faber-Castell", "tgt_title": "Faber-Castell", "src_document": [{"title": "Historie firmy.", "content": "Společnost sídlí od roku 1719 ve městě Stein u Norimberku. V roce 1758 se truhlář Kaspar Faber pustil i do výroby tužek. Tužky byly prodávány na norimberském trhu. V roce 1851 byla zavedena norma pro výrobu tužek Kasparovým nástupcem Lotharem von Faberem, která je směrodatná pro celý průmysl výroby tužek ještě dnes. Ke stému výročí existence firmy byl otevřen pobočný závod ve městě Geroldsgrün, která původně sloužila pro výrobu břidlicových tabulek. Lothar Faber se stal roku 1874 průkopníkem zákonů o ochranné známce v Německu, když v květnu 1875 přinesl do říšského sněmu petici \"K zřízení zákona o ochranné známce\". V roce 1905 byla zavedena ochranná známka \"CASTELL\" od hraběte Alexandra Faber-Castell. Tužky si vysloužily pověst jako \"obzvláště vysoce jakostní\" výrobek. Mezi lety 1931 - 1932 byla továrna na tužky patřící Johannu Faberovi převzata. Do fabriky se dostaly nové prostředky z nového spolupodílnictví a továrna se stala největším výrobcem tužek na světě, jež nese jméno „Lapis Johann Faber“. V roce 1948 se stal podnik mezinárodním - podílelo se na tom především zavedení tzv. TK-Stifts - tužek používaných pro technické kreslení. V průběhu 60. a 70. let byla zavedena výroba textilních popisovačů a mikrotužek. Začátkem devadesátých let se Faber-Castel vyvíjí do podniku ctící zásady ochrany životního prostředí - zavádí se technologie pro šetření vodou u linek na výrobu tužek i pastelek. Přesněji se tak děje v roce 1992, kdy tehdejší spolkový ministr životního prostředí Klaus Töpfer požehnává celosvětově prvnímu přístroji na výrobu tužek, který je šetrný k životnímu prostředí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Faber-Castell je německý výrobce psacích potřeb. S výrobou čítající asi 2 mld. tužek ročně je Faber-Castell největším výrobcem dřevěných tužek na světě. Podnik zaměstnává podle oficiálních informací na 7000 zaměstnanců v 15 dílnách a 23 prodejnách a má zastoupení ve více jak 120 zemích světa. K tomu také patří brazilská filiálka v Sao Carlos, která je se svými 1,5 miliardami vyrobených pastelek ročně jejich největším světovým výrobcem.", "tgt_summary": "Faber-Castell is one of the world's largest and oldest manufacturers of pens, pencils, other office supplies (e.g., staplers, slide rules, erasers, rulers) and art supplies, as well as high-end writing instruments and luxury leather goods. Headquartered in Stein, Germany, it operates 14 factories and 20 sales units throughout the globe. The Faber-Castell Group employs a staff of approximately 7,000 and does business in more than 100 countries. The House of Faber-Castell is the family which founded and continues to exercise leadership within the corporation. They manufacture about 2 billion pencils in more than 120 different colors every year.", "id": 2350639}
{"src_title": "Silkroad Online", "tgt_title": "Silkroad Online", "src_document": [{"title": "Gameplay.", "content": "Cílem této hry je dostat svou postavu od prvního levelu na maximální dosažitelný level (100). Tato cesta je však velmi dlouhá a trnitá a hráč při ní zažije spoustu dobrodružství. Ke zvýšení vaší levelové úrovně dojdete zabíjením různých monster, která se také dělí podle levelů. Za každé zabité monstrum dostanete určitý počet experience v %, díky čemuž dosáhnete dalšího levelu. Z monster vám také padají různé odměny v podobě peněz, věcí (tzv. dropů, které prodáte nebo je na sebe obléknete) a také skill pointů. Za tyto skill pointy (zkušenostní body) si pak otvíráte různá kouzla nebo dovednosti se zbraní, která vám usnadní probít si cestu vzhůru k dalšímu levelu. Pokud dosáhnete levelu 20, což se dá asi za 4-8 hodin, můžete si vybrat jedno ze 3 povolání: Při výběru postavy dbejte na správný výběr vám vyhovujícího buildu (charakteru). Tento build se dělí do dvou hlavních kategorií, které se pak dají ještě přerozdělit. Dvě hlavní kategorie jsou STR – strength – nebo INT – inteligent. Přičemž STR má mnoho života a ohání se pouze zbraní a INT má málo života a ohání se především kouzly, která jsou mnohem silnější než fyzický útok od STR buildu. Dále si pak vyberete zbraň, která vám bude vyhovovat. Meč a štít – bicheon, Kopí nebo halapartna – heuksal, Luk – pacheon. Každá z těchto zbraní má své výhody i nevýhody. Ve hře se také můžete připojit do nějaké gildy (uzavřená skupina něco jako klan), ve které si budete pomáhat a se kterou vaše dobrodružství ještě stoupne. Můžete si také od 20. levelu založit svou vlastní gildu ve které budete MASTER (šéf).", "section_level": 1}, {"title": "Nakupování / Item Mall.", "content": "V této hře si můžete za opravdické peníze dokoupit různé věci z itemalu (integrovaný obchod ve hře), které vám nejen zpříjemní hru, ale díky nim se hra stane zase o něco zajímavější. Z tohoto prodeje mají autoři a provozovatele hry příjem. Za opravdické peníze si také můžete z neoficiálních zdrojů zakoupit program, který bude hrát za vás a vy si mezi tím můžete dělat jakoukoliv jinou činnost. Takovým hráčům se říká boteři a programu, který za vás hraje, zase BOT. Používáním tohoto programu samozřejmě porušujete podmínky a pravidla hry, ale autoři na to zřejmě moc nedbají. Do levelu 80 se standardní cestou dostanete asi za dobu 1–2 roků. Pokud budete používat bot program, může to být podstatně dříve, cca 30–90 dní. Tímto však hra ztrácí na svém kouzlu. Na vyšším levelu okolo 68 a výše však zjistíte, že tento program používají snad všichni, protože vaše expy se zpomalí natolik, že abyste udělali další level, musíte zabít například 50–100 000 monster (a to jen pro jeden level) a jak jistě uznáte, je to nemalý počet věčného bušení do příšery ve vašem levelu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Silkroad Online je MMORPG počítačová hra, která vychází ze staré čínské legendy o obchodních cestách. Na tyto cesty se vypravovali udatní a neohrožení obchodníci, aby dovezli zboží, kterého měli ve svém městě dostatek do města jiného. V jiném městě naopak naložili zboží, které u nich chybělo, a vezli ho zpět do své domoviny. Tuto cestu neměli však vůbec jednoduchou, neboť jim snadný průchod znemožňovali potulní zlodějové a kolikrát i celé bandy zlodějů, kteří obchodníky okrádali. Neboť obchodníci byli opravdu nebojácní a fyzicky zdatní, končily tyto loupeže většinou smrtí, ať už zloděje a nebo obchodníka. Tuto neustále se opakující situaci obchodníci řešili tak, že si na svou cestu pronajímali ochránce, kterým pak platili z podílu utržených peněz za prodané zboží. Tak začala válka mezi zloději na jedné straně a obchodníky a ochránci na straně druhé. Z této legendy se vyvinula hra Silkroad (hedvábná stezka), kterou hrají tisíce lidí na celém světě. ", "tgt_summary": "Silkroad Online () is a fantasy MMORPG set in the 7th century AD, along the Silk Road between China and Europe. The game requires no periodic subscription fee, but players can purchase premium items to customize or accelerate gameplay.", "id": 1925999}
{"src_title": "Luca della Robbia", "tgt_title": "Luca della Robbia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Podle Vasariho se Luca vyučil u florentského zlatníka Leonarda di Ser Giovanni (1358-1371) a když dospěl do věku 15 let, přestěhoval se do Rimini. P. Guarico také naznačoval, že možná pracoval na Jadranu s florentským mistrem Niccolò di Pietro Lamberti (1370–1451). První zmínka o Lucovi je z roku 1427, kdy se zapsal do soukenického cechu \"Arte della Lana\" a zmiňuje se jako spolupracovník Lorenza Ghiberti (1378–1455) na východních dveřích florentského baptisteria. Podle Antonia Billi (italský humanista 16. století) už dříve asistoval na severních dveřích. Jeho práce pro baptisterium se vyznačuje ladným stylem a pečlivým provedením. Ve dvacátých letech 15. stol. se velice zajímal o umění Donatellovo (1386–1466), na němž založil vlastní vývoj. Luca se spojil s \"Arte dei Maestri di Pietra e Legname\" (cech sochařů a řezbářů) a od roku 1435 byl zapsán jako sochař.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecké práce.", "content": "První důležitá zakázka byla mramorová \"Zpěvácká tribuna\" (\"Cantoria\", zadána roku 1431, osazena 1438) ve florentském dómu Santa Maria del Fiore. Je to jeho první samostatná práce, která však byla vytvořena pod dohledem Filippa Brunelleschiho. Tribuna byla instalována nad portál severní sakristie pod varhanami dómu. V roce 1688 byla tribuna bezohledně rozebrána a některé architektonické články byly druhotně použity jako stavební materiál. Dnes je možné vidět tribunu v dómském muzeu spolu s Donatellovou tribunou, která tvoří její protějšek. Tribuna je deset panelů, které ve vysokém reliéfu zobrazují skupinu mladých hudebníků a tanečníků a ilustrují tak verše Žalmu 150, napsané na ozdobné liště. Reliéfy byly vytvořeny mezi lety 1432–1437. Kompozice je statická a symetrická, na rozdíl od Donatellových živých tančících putti na protější zpěvácké tribuně. Vasari říká, že Lucovo dílo je vybroušené a uhlazené, takže při pohledu z dálky nepůsobí tak výrazně jako dílo Donatellovo. \"Cantoria\" ukazuje Lucu jako zručného sochaře, a jak Alberti napsal v roce 1436, jako jednu z hlavních postav florentské renesance, uměleckého „znovuzrození“. \"Cantoria\" se považuje za mistrovské dílo renesančního naturalismu, vyrůstající z hlubokého pochopení antického umění, které Luca studoval v Pise a snad také v Římě. Úspěch tribuny a vliv Brunelleschiho dal Lucovi sebejistotu a zajistil mu hlavní roli ve výzdobě Florentské katedrály. Mezi lety 1437 a 1439 vytesal 5 mramorových šestiúhelníků \"Svobodných umění\" (\"Museo dell'Opera del Duomo\" ve Florencii) pro kampanilu dómu ve Florencii. Reliéfy doplňují řadu sedmi Svobodných umění Andrei Pisana. Lucovy reliéfy zobrazují Donata, jak vyučuje gramatiku, Platóna a Aristotela jako filozofy (logika a dialektika), Orfea s loutnou, zastupujícího rétoriku (hudba a poezie), Ptolemaia/Tubalkaina (astrologie/hudba), Eukleida a Pythagoru (geometrie a aritmetika). V roce 1437 dostal Luca od komise zakázku na dva mramorové oltáře s narativními scénami, pravděpodobně pro florentský dóm (původně svěřené Donatellovi). Luca vytvořil jen reliéfy \"Svatého Petra osvobozeného z vězení\" a \"Krucifix svatého Petra\" (\"Museo del Bargello\", Florencie), v kterých jsou zřejmé odkazy na Masaccia. Jiná důležitá zakázka byl návrh náhrobku pro hraběte Uga, markrabí toskánského (†1001) v kostele Badia Fiorentina. V roce 1440 Luca připravil terakotový model, dnes ztracený. Hrobku zhotovil sochař Mino da Fiescole roku 1481. Pro Brunelleschiho dělal Luca terakotové vlysy pro Starou sakristii (zv. \"Sagrestia Vecchia\") v San Lorenzo ve Florencii a výzdobu pro interiér kaple Pazzi při Santa Croce ve Florencii (1443). Během čtyřicátých let 15. stol. se Luca spřátelil s Filippem Brunelleschim, který začal používat jeho práce jako ozdobu svých budov. Podle Vespasiano da Bisticci často navštěvoval dům humanisty Niccola Niccoli s Brunelleschim, Donatellem a Ghibertim. Jeho vztah s učenci ve Florencii naznačuje také přátelství se spisovateli Albertim a Antoniem Manettim a fakt, že jeho patronem byl bankéř Niccoló di Vieri de ́Medici, blízky přítel Albertiho a Niccoli.", "section_level": 1}, {"title": "Práce s majolikou.", "content": "Pravděpodobně v raných 20. letech 15. stol. už Luca pracoval na sochách z majoliky. Tento materiál vzkřísil Donatello a Ghiberti, ale Luca techniku uplatnil v sochařství a zdokonalil ji. Luca užíval sklovitou polevu z oxidů manganu, kobaltu, antimonu a mědi. Finální plastika pak byla vypálená ve zvláštní peci za teploty 900 - 1100°C. První doloženou vytvořil v letech 1441–1443 pro mramorový tabernákl ve florentském Sant Egidiu (dnes Santa Maria a Peretola). V této technice terakotu pokrývá skleněná glazura, nejčastěji v modré a bílé barvě. Intenzivní barvy a svítivost skla zlepšily výrazový efekt plastiky a zároveň sloužily jako ochranný povrch. Lucova první monumentální práce v této technice byla zakázka pro florentský dóm, dvě velké lunety nad dveřmi do sakristie (\"Zmrtvýchvstání\", 1442–1444 a nad protějšími dveřmi druhé sakristie je \"Nanebevstoupení\", 1446–1451) a \"dva andělé držící svícen\" (1448–1451). Mezi další práce z této doby patří \"Navštívení\" (1448, Pistoia, S Giovanni Fuorcivitas); a četné \"reliéfy Madony\" (Florencie, Bargello; Paříž, Musée Jacquemart-André aj.). V polovině 15. stol. Luca pracoval téměř výhradně v majolice s cínovou glazurou a spolupracoval se svým synovcem jménem Andrea di Marco della Robbia. Jejich díla se rychle šířila po celé Evropě, také proto, že nebyla drahá a dala se převážet rozložená. V roce 1446 Luca zbohatl natolik, že si mohl koupit obrovský dům se zahradou na Via Guelfa ve Florencii, kde byla až do dvacátých let 16. století jeho dílna. Jedna z nejdůležitějších prací v cínové glazuře byla výzdoba kaple Pazzi v Santa Croce (Brunelleschi, 1470), totiž 13 kruhových medailonů s Apoštoly. Některé lze přičíst synovci Andrea della Robbia, a čtyři reliéfy s evangelisty jsou jiného stylu, a tedy z jiné ruky. Reliéfy mají bílé figury na modrém pozadí. Nade dveřmi do kaple je medailon sv. Ondřeje, pak následují medailony s dvanácti apoštoly na stěně interiéru kaple. Pozoruhodný je také strop kupole z pestrobarevných kruhových kazet. V roce 1445 Luca navázal styky s Michelozzo di Bartolomeo a Maso di Bartolomeo kvůli zakázce bronzových dveří severní sakristie florentské katedrály, předtím zadané Donatellovi. Dveře byly dokončeny roku 1475 a mají 10 reliéfních panelů zhotovených podle návrhu Lucy z roku 1464 – 1465. Do každého rohu jejich rámu umístil mužskou hlavu, pokaždé jinou. Na rámu jsou sedící světci (Madona, Jan Evangelista, Matouš, Lukáš, Marek, Ambrož, Jeroným, Řehoř, Augustín a Jan Křtitel), obklopeni stojícími anděly. Ve spolupráci s Michelozzem a Masem, která pokračovala minimálně do roku 1451, vytvořil glazovanou terakotovou lunetu Madony se sv. Dominikem, Tomášem Akvinským, Albertem Velikým a Petrem Mučedníkem (1450-1451, Urbino, Palazzo Ducale). Luca se podílel i na výzdobě kaple Crocifisso v S Miniato al Monte, Florencie (1448), dodal glazované sochy včetně lunety Madony s anděly (Berlin, Bohdemuseum) pro kapli Castello del Trebbio, Florencie. Tato neobvyklá technika byla také použita pro polychromní terakotové orámování hrobky biskupa Benozza Federighi (1454-1456; Florencie, Santa Trínita), což byla také Lucova poslední mramorová práce. V roce 1461 Luca ve spolupráci s Andreem vytvořil strop kaple kardinála Jakuba Portugalského (Firenze, S Miniato al Monte) s medailóny ukazujícími kardinálovy ctnosti (Pevnost, Střídmost, Obezřetnost, Spravedlnost). Cosimo Il Vecchio zadal Lucovi výzdobu kanceláře v paláci Medici, kde zhotovil valenou klenbu a dlažbu. Práce se nezachovaly, byla to však barevná terakota. V posledních deseti let života se Luca vyjadřoval abstraktnějším a více symbolickým jazykem, vycházejícím z gotických prvků, jak je vidět například u \"Narození\" (London, Victoria and Albert museum), dvou lunet (Firenze, Palazo Parte Guelfa a Bargello) a rondelu \"Madony s dvěma anděly\" (Firenze, Bargello). Své práce posílal Luca della Robbia i do Španělska a Francie. Luca della Robbia zemřel ve věku dvaaosmdesáti let. Andrea della Robbia, syn Lucova bratra Marca, po smrti strýce převzal vedení v rodinné dílně, kde pracovali i jeho synové. Luca byl pochován v rodinné hrobce v kostele San Pier Maggiore. Kostel byl však stržen ve druhé polovině 18. století a hrob se tedy nezachoval. Život sochaře Lucy della Robbia zpracoval už Giorgio Vasari ve svém díle \"Le vite de ́ piú eccelenti pittori scultori e architettori\" z roku 1550. Vasari čerpal z práce Antonia Billiho, zejména informace o jeho pracích pro florentský dóm. Ve druhém vydání z roku 1568 Vasari životopis Lucy přepracoval a rozšířil skoro na trojnásobek.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Jméno Robbia pochází ze slovního spojení \"rubia tinctorum\" (lat. červené zbarvení, rostlina používaná jako textilní barvivo). Luca della Robbia byl synem Simona di Marco della Robbia, který byl členem soukenického cechu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Luca di Simone della Robbia (červenec 1400 - 20. února 1482) byl italský renesanční sochař činný ve Florencii v 15. století. Proslavil se především svými glazovanými barevnými terakotami a tuto techniku také zdokonalil. Založil celou dynastii pokračovatelů, jeho práce vyjadřují smysl pro vytříbenost a harmonii. Často zobrazoval Madonu a využíval kruhový formát a lunety. Byl také dobrým podnikatelem, který dokázal rychle zbohatnout.", "tgt_summary": "Luca della Robbia (,, ; 1399/1400–1482) was an Italian sculptor from Florence. Della Robbia is noted for his colorful, tin-glazed terracotta statuary, a technique which he invented and passed on to his nephew Andrea della Robbia and great-nephews Giovanni della Robbia and Girolamo della Robbia. Though a leading sculptor in stone, he worked primarily in terracotta after developing his technique in the early 1440s. His large workshop produced both cheaper works cast from molds in multiple versions, and more expensive one-off individually modeled pieces. ", "id": 1725029}
{"src_title": "Tělo (kniha)", "tgt_title": "The Body (King novella)", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Čtyři chlapci Teddy, Gordon a Chris a Vern se vydávají tajně hledat mrtvolu chlapce Raye Browera, kterého srazil vlak. Dřívější pátrání policie bylo marné. O mrtvole se doslechl Vern od svého darebného bratra. Rodičům řekli, že budou stanovat u Verna na zahradě. Vydávají se na cestu po železniční trati za největšího poledního žáru. Provokují hlídače obecní skládky, který na ně pošle svého divokého psa Choppera, tomu však těsně uniknou. Dále putují po trati, po které už jezdí pouze dlouhé nákladní vlaky. Jdou zkratkou přes most, kde nemají kam uskočit, za nimi jede nákladní vlak a oni ho sotva stihnou přeběhnout. Gordonovi rodiče se o syna příliš nestarají, je pro ně vzduch. Rodiče trpí ztrátou svého staršího syna - chytrého sportovce Dennise. Chris povzbuzoval Gordieho, aby zapomněl na své méně inteligentní kamarády a nenechal se jimi stáhnout dolů. Měl talent na psaní. Po noci, kdy je vystrašily neznámé zvuky a oni se domnívali, že je to duch Raye Browera, se opět vydali na cestu. V lese je dostihla bouře, našli Raye obaleného brouky a jiným hmyzem. Zároveň s nimi přijela i parta Vernova staršího bratra Billyho. Začali se hádat o právo na mrtvolu, Chris je zastrašil výstřely z otcova revolveru. Po návratu byli chlapci zbiti Billyho partou. Přátelství chlapců se pomalu rozplynulo, každý se vydal svou cestou. Vern nedokončil školu, odstěhoval se do New Yorku, kde uhořel po bouřlivém večírku. Teddyho nevzali do armády kvůli jeho brýlím, nastoupil do práce a opilý se zabil v autě. Chris se přes nepřízeň osudu a s pomocí Gordona dostal na vysokou školu, kde studoval práva. Měl talent na usmiřování a tak vstoupil do jedné rvačky a skončil s proříznutým hrdlem. Gordon si na tuto událost vzpomíná jako poměrně úspěšný spisovatel krváků a hororů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tělo (\"The Body\") je próza od amerického spisovatele Stephena Kinga z roku 1982. V roce 1986 byla zfilmována Robem Reinerem pod názvem Stůj při mně (Stand By Me) s Wilem Wheatonem, Riverem Phoenixem a Coreym Feldmanem v hlavních rolích.", "tgt_summary": "The Body is a novella by American writer Stephen King, originally published in his 1982 collection \"Different Seasons\" and adapted into the 1986 film \"Stand by Me\". Some changes were made to the plot of the film, including changing the setting year from 1960 to 1959 and the location of Castle Rock from Maine to Oregon. ", "id": 629772}
{"src_title": "Bitva u Malojaroslavce", "tgt_title": "Battle of Maloyaroslavets", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "19. října 1812 Napoleon začal vyklízet Moskvu a vyrazil ke Kaluze (jihozápadně od Moskvy). Ruský vrchní velitel Kutuzov neměl o vyklizení Moskvy ponětí ještě 22. října, ale jeho předsunuté hlídky mu hlásily pohyb Francouzů již následujícího dne. Kutuzov tedy 21. října vyslal VI. sbor generála Dochturova společně s I. jezdeckým sborem a několika kozáckými oddíly, aby prozkoumal, co přesně mají Francouzi v úmyslu. Dochturov, který se osobně domníval, že jde pouze o jednotky Broussierovy divize zajišťující spojení s Možajskem, vyrazil na pochod z Tarutina již následujícího dne. V noci dorazil k řece Nara, poblíž městečka Fominskoje, odkud již byly vidět francouzské ohně. Dochturov nechal své muže pozdě v noci připravit se k rannímu přepadu nepřítele, ale po půlnoci k němu dorazil partyzán Senslavin, který spatřil čtyři versty za Fominským Napoleonův hlavní stan a gardu. Zajatí gardisté Dochturovovi prozradili, že Napoleon opustil Moskvu a další etapou jeho pochodu je Malojaroslavec. Ten Francouzi generála Delzonota ovládli 23. října. Zbytek IV. sboru prince Eugèna de Beauharnais se utábořil v Delzonotově okolí. Dochturov neváhal. Dal na radu generála Jermolova, který byl k jeho sboru Kutuzovem přidělen jako pozorovatel, a vydal se na ústup k Malojaroslavci. Pochod však byl kvůli dešti rozmočeným cestám velmi namáhavý. Voda či místní obyvatelé poškodili většinu mostů, a proto bylo nutné vodní toky zdlouhavě překonávat.", "section_level": 1}, {"title": "„За родину!“.", "content": "Když ke Kutuzovovi dorazil posel od Dochturova, ihned k němu vyslal Platovovy kozáky a nařídil mu, ať po novokalužské silnici z jihu obejde Malojaroslavec a střetne se s Francouzi na silnici k Borovsku. Jakmile se generálu Dochturovovi ještě před úsvitem podařilo dosáhnout prvních domů městečka, rozvinul před ním pěchotu IV. sboru. Gardové jezdectvo zaujalo postavení na pravém křídle pěchoty. Jízdní dělostřelectvo mělo určeny pozice vlevo. Kolem páté hodiny ranní zaútočily tři Dochturovovy myslivecké pluky skrze ulice města. Brzy se jim odtud pod velením generálmajora Jermolova podařilo vyhnat dva rozespalé francouzské prapory generála Delzonota. Delzons jim na rozkaz velitele sboru se zbytkem divize okamžitě vyrazil na pomoc. Jediný přístup do města však byl přes most, který mělo zaměřeno ruské dělostřelectvo. Francouzům se přes mostovku podařilo přetáhnout dvě vlastní děla, ale Rusové stále stupňovali nápor. Generál Delzons, ve snaze povzbudit své muže, se v jejich čele vrhnul proti nepříteli, ale byl zde i se svým bratrem zabit. Přesto jeho zástupce, brigádní generál Guilleminot, zaútočil na Rusy tak prudce, že francouzské jednotky brzy ovládly střed městečka a kolem jedenácté hodiny byl celý Malojaroslavec v jejich rukách. V tu dobu dorazila také Broussierova divize a jeho pěchota se začala rozvinovat proti ruským postavením. Kartáčová palba však brzy přinutila Broussiera stáhnout se zpět do úkrytů městské zástavby. Vzápětí proti Francouzům vyrazil Libavský a Sofijský pluk spolu s jednotkami, které Francouzi vyhnali z města. Rozpoutaly se těžké boje v ulicích a Francouzi byli brzy nuceni ustoupit až ke středu Malojaroslavce. Zde se však Rusové dostali pod dobře mířenou palbu vojáků ukrytých v domech kolem náměstí a útok ztratil potřebnou razanci. Během bitvy se od dělostřelby navíc vznítil les ve francouzském týlu a vojáci IV. sboru \"Grande Armée\" tak byli nuceni držet svá postavení, hlavně díky terénu kolem města, bez možnosti ústupu. Princ Eugène de Beauharnais vzápětí vrhl do boje Pinovu italskou divizi. Divize zaútočila zleva kolem města, ale i přes počáteční úspěch, utrpěli Italští mladíci těžké ztráty a začali brzy kolísat. Tehdy je princ Evžen podpořil nasazením gardy italského místokrále. Italští gardisté se vrhli na postavení ruského dělostřelectva a i přesto, že Dochturov na ohrožený úsek nasadil 11. myslivecký pluk, byli dělostřelci nuceni se stáhnout k místní cihelně. Vzápětí však děla znovu zahájila těžkou palbu a Italové s rostoucími ztrátami ustoupili do vojsky přeplněného městečka. Tehdy Jermolov Dochturova přemluvil, aby vyslal ke Kutuzovovi žádost o posily. Kutuzov, který nechtěl riskovat generální bitvu a byl s armádou pouhé tři kilometry od bojiště, vyslal Dochturovovi na pomoc pouze Rajevského VII. sbor. Odpoledne zahájili Rusové další útok. Orlovský pluk se ihned zapojil do bojů ve městě a zbytek VII. sboru se začal rozvinovat na levém Dochturovově křídle. Jednotky prince Evžena začínaly být na pokraji vyčerpání a také on byl nucen požádat Napoleona o pomoc. V té době již ženisté maršála Davouta dokončili pevnější most přes řeku Lučosu a velitel I. sboru dostal rozkaz se dvěma divizemi a pěchotním dělostřelectvem italského vicekrále podpořit. Compansova divize se přesunula na levé křídlo IV. sboru a Girardova na pravé. S touto pomocí se Francouzům podařilo vytlačit Rusy z města. Ruské jednotky sice ustoupily, ale jen k dělům, která se rozestavila na dostřel od města. To samé učinili Francouzi na své straně Malojaroslavce, čímž se obě armády dostaly do patové situace. Záhy poté, co Rusové ustoupili z města, se začalo stmívat. Dochturov nechal před postavením dělostřelců vybudovat dvě reduty a vyslal několik dobrovolníků, aby zapálili dosud stojící domy na předměstí. Ruská děla posléze začala odstřelovat ohněm ozářené francouzské cíle. Na sklonku dne se asi kilometr od Malojaroslavce nacházela celá ruská armáda. K bojišti stačil dorazit i zbytek I. francouzského sboru a Napoleon s gardou. Rusové očekávali, že druhého dne si bude Napoleon chtít prorazit cestu na Kalugu, ale ten si v současné chvíli nebyl jist, zda by dokázal vítězství, o kterém nikdo z Francouzů nepochyboval, patřičně využít. 25. října Napoleon obhlížel pozice a připravoval vojsko k bitvě. Stále váhal, zda si má prorazit cestu nebo se vydat k dalšímu ústupu směrem na Medyň. Toho dne k dalšímu střetu nedošlo. Obě strany vyčkávaly ve svých pozicích až do 26. října, kdy se v brzkých ranních hodinách začali Rusové stahovat.", "section_level": 1}, {"title": "Začátek konce.", "content": "Napoleon byl dalším Kutuzovovým ústupem rozladěný, ale nakonec se po těžkém přemýšlení rozhodnul ruského maršála nepronásledovat a vydat se nejkratší cestou na Smolensk. Teprve 26. října začíná skutečný ústup Francouzů z Ruska. Kutuzov se svou armádou postupoval souběžně s Napoleonem a neustálými přepady a za velkého přispění, které mu poskytl „Generál zima“ [Fiktivní pojem vzniklý na západě, na nějž se svaluje příčina neúspěchů ve většině taženích do Ruska], jej pomalu vytlačoval ze země. Napoleonův pobočník později o bitvě napsal:", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Malojaroslavce byla jedním ze střetnutí napoleonských válek, které se odehrálo 24. října 1812. Utkala se zde část Ruské armády pod velením generálporučíka Dochturova s částí armády Francouzské pod velením italského vicekrále Evžena de Beauharnais. To, že se jednalo o střetnutí menších armádních celků nic nezměnilo na faktu, že se jednalo o nesmírně krvavý a prudký střet, který v důsledcích donutil Napoleona ke konečnému rozhodnutí dál svého soka, ruského maršála Kutuzova, nepronásledovat a ustoupit z Ruska zpět do Francie.", "tgt_summary": "The Battle of Maloyaroslavets took place on 24 October 1812, between the Russians, under Marshal Mikhail Illarionovich Kutuzov, and part of the corps of Eugène de Beauharnais, Napoleon's stepson, under General Alexis Joseph Delzons which numbered about 20,000 strong.", "id": 1766734}
{"src_title": "Obyvatelstvo Rakouska", "tgt_title": "Demographics of Austria", "src_document": [{"title": "Porodnost.", "content": "Podle vyznání: 2001: římští katolíci – 1,52; protestanti – 1,21; muslimové – 2,23; ostatní náboženství – 1,44; bez vyznání – 1,34 Muslimové v Rakousku jsou však hlavně Turci a Bosňáci, jejichž porodnost se snížila na hodnoty bližší většinové populaci.", "section_level": 1}, {"title": "Etnické skupiny.", "content": "V roce 2011 agentura Statistik Austria odhadla, že 81 % obyvatel, tedy 6,75 milionu nemělo imigrantský původ a více než 19 % neboli 1,6 milionu obyvatel mělo alespoň jednoho rodiče s imigrantským původem.", "section_level": 1}, {"title": "Tradiční etnické menšiny v Rakousku.", "content": "V Rakousku jsou tři početně významné historicky tradiční menšiny: 14 000 korutanských Slovinců (podle sčítání lidu 2001 – neoficiální odhad slovinských organizací činí 50 000 osob) v Korutanech, dále přibližně 25 000 Chorvatů a 20 000 Maďarů v Burgenlandsku (na hranicích s Maďarskem). Slovinci (zvaní \"Windischer\") tvoří pevnou uzavřenou komunitu. Jejich práva, stejně jako u Chorvatů, jsou chráněna zákonem a v praxi obecně respektována. Současné hranice Rakouska, někdejší ústřední části Rakouska-Uherska, druhého největšího státu v Evropě, byly stanoveny jako výsledek smlouvy ze Saint-Germain z roku 1919. Někteří Rakušané, zejména ve Vídni a okolí, mají stále příbuzenské vazby na Česko, Slovensko či Maďarsko.", "section_level": 2}, {"title": "Nové etnické menšiny v Rakousku.", "content": "Podle Eurostatu žilo v Rakousku v roce 2010 zhruba 1,27 milionu lidí narozených v cizině, což odpovídalo 15,2 % populace. Z nich 764 000 (9,1 %) narodilo mimo EU a 512 000 (6,1 %) v jiné členské zemi EU. V zemi v roce 2010 žilo 350 000 etnických Turků (včetně menšiny Kurdů). Se 3 % celkové populace tvoří největší menšinu v Rakousku.", "section_level": 2}, {"title": "Demografická statistika od roku 1900.", "content": "Data podle Statistik Austria.", "section_level": 1}, {"title": "Náboženství.", "content": "Malé luteránské menšiny existují hlavně ve Vídni, Korutanech a Burgenlandu. V Rakousku žije asi 15 000 Židů nebo vyznavačů judaismu, hlavně ve Vídni. Imigrace z posledních desetiletí zvýšila procento muslimů v populaci.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "\"Tento článek obsahuje materiál z dokumentu CIA World Factbook (z roku 2006), který je, jakožto publikace vlády Spojených států amerických, volným dílem.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "V Rakousku žije v současnosti (podle sčítání obyvatelstva ze 31. března 2013) 8 464 000 lidí, což je přibližně o 400 000 více než při sčítání v roce 2001. Počet obyvatel dlouhodobě stoupá, a to zejména díky intenzivnějšímu přistěhovalectví.", "tgt_summary": "This article is about the demographic features of the population of Austria, including population density, ethnicity, education level, health of the populace, economic status, religious affiliations and other aspects of the population. ", "id": 667287}
{"src_title": "LaFee", "tgt_title": "LaFee", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Matka Christiny Klein (Keriakoulla Klein) pocházející z Řecka provozuje v městské části Bering stánek s občerstvením a její německý otec (Bernd Klein) pracuje jako motorista. Christina vyrůstala spolu se svým o 4 roky starším bratrem Andreasem ve Stolbergeru (konkrétně v Büsbachu). Christina začala projevovat svůj talent už jako malá. Byla členkou školní kapely, kde zpívala hlavně hitparádové hity. Zúčastnila se soutěže Star Search, nicméně při vystoupení zapomněla text, a kvůli tomu nemohla být ke spatření v televizi. V září roku 2004 vystoupila v soutěži Kiddy Contest – rakouské pěvecké soutěži pro děti, kde zazpívala přezpívanou píseň „Mandy“ od Barryho Manilowa pod názvem „Handy“. Zde si ji všimla dcera hudebního producenta Boba Arnze a s tím i posléze podepsala smlouvu. Svoji kariéru odstartovala pod pseudonymem LaFee a 10. března 2006 se objevil její debutový singl Virus, který se – silně podporován časopisem Bravo a televizní stanicí Viva – dostal do německých a rakouských hitparád na 14. místo. Za tento hit jsou zodpovědní skladatel Gerd Zimmermann a Bob Arnz. Její druhy singl Prinzesschen se vyšplhal na 11. místo německé hitparády. Následovaly hity jako Was ist das a Mitternacht. Svůj herecký debut uskutečnila LaFee v seriálu Ninas Welt, který byl vysílán od listopadu 2006 do začátku roku 2007.Později byla chvíli vidět v seriálu Gute Zeiten, schlechte Zeiten. 6. července roku 2007 vyšlo její druhé studiové album nesoucí název Jetzt erst recht se startovním singlem Heul doch, které dostalo ocenění zlaté desky v Německu i v Rakousku. Její největší vystoupeni se konalo 31. prosince 2006 před Braniborskou bránou před více jak jedním milionem diváků. 27. června 2008 byla vydána kompilace se singlem Shut Up, kde byly vybrány písně z prvních dvou alb a jejich anglicky přezpívané verze. 25. srpna 2007 měla LaFee vystoupení v rámci open-air akce Schau-nicht-weg u Braniborské brány před 119 000 lidmi. Začátkem ledna 2009 následovalo se singlem Ring frei její třetí stejnojmenné studiové album, které se dostalo na 5. místo rakouské albové hitparády, dostalo zlaté ocenění a celosvětově se ho prodalo více než 100000 kusů. Koncem stejného roku spatřila světlo světa druhá kompilace s názvem Best Of. Hlavním singlem kompilace byla píseň Jetzt erst recht, která byla nicméně, jakožto celé album propadákem a umístila se až na 94. místě německé singlové hitparády. Tehdy LaFee opustila svého manažera Boba Arnze. Následovala pauza, kterou LaFee vysvětlila tím, že si potřebovala odpočinout od kariéry a věnovat se více rodině a přátelům, protože přece jenom celé své dospívání strávila na pódiu a ve studiu a měla pocit, že jí něco uniká. Odloučila se od svého týmu a přiměla své vydavatelství, aby jí změnili smlouvu. Po dvouleté pauze se v květnu 2011 LaFee vrátila v novém stylu s blonďatým afro účesem. Její singl Ich bin dosáhl 80. místa německé hitparády. Ich bin se stalo titulní písní pořadu Family Stories vysílaném na RTL2. Studiové album Frei dosáhlo 14. místa v Media-Control-Charts. 11. listopadu 2011 vyšel druhý singl nesoucí název Leben wir jetzt. Tento obsadil 43. místo hitparády VIVA-Clipcharts. Koncem března 2012 se LaFee zúčastnila jakožto hudební kmotra KiKa show Dein Song. Přispěla písní Zeig Dich! – titulní písní k filmu Hanni a Nanni 2 – která byla 11. května 2012 vydána jako singl. V září 2012 se objevily její fotky v časopise Playboy.", "section_level": 1}, {"title": "Kapela.", "content": "Součástí kapely, která stála za LaFee byli: kytara - Ricky Garcia, bicí - Tamon Nuessner, baskytara - Goran Vujic a klávesy - Klaus Hochhäuser. Ze začátku byl baskytaristou Omar Ibrahim, který ale kvůli studiu koncem roku 2006 z kapely odešel. V prosinci roku 2009 oznámila kapela na její webové stránce odloučení od LaFee z důvodu neshody názorů týkajících se hudebního stylu a dále pokračovala se zpěvačkou Janou Wall jako nová kapela s názvem Tief.", "section_level": 1}, {"title": "Styl.", "content": "Hudebně spadá LaFee do jednoduchého tvrdého kytarového rocku. Na koncertech je povětšinou doprovázena muzikanty v černých brýlích. Písně LaFee pojednávají mimo jiné o sexuálním zneužívání, násilí, touze po smrti, psychických poruchách jako bulimie nebo o dětech ovlivněných problémy svých rodičů. Její texty bývají jak tvrdé a hrubé, tak rozpustilé a provokující, což je spojené i s tím, že nebývá moc slyšet v rádiu. Její úspěchy spočívají skoro výlučně v jejich živých vystoupeních a neustálou podporou médii, jako například časopisem Bravo. LaFee se na veřejnosti objevuje oděna především do tmavých barev. Zpravodajským serverem Frankfurter Rundschau byla vylíčena jako mix Shakiry a gotické myšky. Nápadné je její falešné tetování na levém spánku, které tvoří písmena L a F (již už jej ale nenosí). Příznivci LaFee jsou různí. Zatímco se velká část fanoušků nachází mezi žáky základních skol a většina publika je mezi šesti až čtrnácti lety, holdují její hudbě i dospělí.", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "Studiová alba Kompilace", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Echo Bravo Otto Goldene Stimmgabel Nick Kids’ Choice Awards (Deutschland) Jetix-Award", "section_level": 1}], "src_summary": "LaFee (* 9. prosince 1990, Stolberg; pravým jménem Christina Klein) je německá pop-rocková zpěvačka. Od roku 2006 vydala LaFee 4 alba, která se všechna umístila v německých hitparádách a prodalo se jich přes milion. Jak její debutové album, tak rovněž druhé album Jetzt erst recht (2007) dosáhly v Německu a Rakousku vrcholu hitparád.", "tgt_summary": "Christina Klein (born December 9, 1990), better known by her stage name LaFee, is a German singer-songwriter who has sold more than one million records worldwide. She is most famous in mainland Europe, particularly in German-speaking countries. ", "id": 1881019}
{"src_title": "Agomelatin", "tgt_title": "Agomelatine", "src_document": [{"title": "Lékařské použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Depresivní porucha.", "content": "Agomelatin se používá k léčbě depresivních epizod u dospělých lidí v Evropě. Bylo provedeno deset placebem kontrolovaných studií, pro zkoumání krátkodobé účinnost agomelatinu při depresivních poruchách. Na konci léčby byla prokázána významná účinnost v šesti z deseti krátkodobých placebem kontrolovaných studií. Dvě studie byly považovány za „neúspěšné“, neboť se výsledky neodlišovaly od placeba. Ve všech pozitivních placebem kontrolovaných studiích byla také pozorována účinnost u závažněji depresivních pacientů. Udržení antidepresivní účinnosti bylo prokázáno ve studii prevence relapsu. Jedna metaanalýza zjistila, že agomelatin je stejně účinný jako standardní antidepresiva. Meta-analýza zjistila, že agomelatin je účinný při léčbě těžké deprese. Jeho antidepresivní účinek je větší u závažnější deprese. Kontrolované studie u lidí ukázaly, že agomelatin je přinejmenším stejně účinný jako antidepresiva SSRI paroxetin, sertralin, escitalopram a fluoxetin při léčbě deprese. Meta-studie z roku 2018 srovnávající 21 antidepresiv udává, že agomelatin byl jedním z více tolerovatelných, přesto účinných antidepresiv. Soubor výzkumu agomelatinu však byl zásadně ovlivněn zkreslením publikací, což vedlo k analýzám, které zohledňují jak publikované, tak nepublikované studie. Podle přehledu z roku 2013 se nezdá, že by agomelatin poskytoval výhodu v účinnosti oproti jiným antidepresivům při léčbě akutní fáze závažné deprese.", "section_level": 2}, {"title": "Použití ve zvláštních populacích.", "content": "Přípravek se nedoporučuje podávat dětem a mladistvým mladším 18 let vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti. K dispozici jsou pouze omezené údaje o použití u starších osob ≥ 75 let s velkými depresivními epizodami. Nedoporučuje se během těhotenství nebo kojení.", "section_level": 2}, {"title": "Kontraindikace.", "content": "Agomelatin je kontraindikován u pacientů s poškozením ledvin nebo jater. Podle informací zveřejněných společností Servier v roce 2012 byly pokyny pro sledování pacientů léčených přípravkem Valdoxan upraveny ve shodě s Evropskou agenturou pro léčivé přípravky. Vzhledem k tomu, že někteří pacienti mohou během léčby přípravkem Valdoxan zaznamenat zvýšené hladiny jaterních enzymů v krvi, lékaři musí provést laboratorní testy, aby zjistili, zda játra správně fungují na začátku léčby a poté pravidelně během léčby, a následně se rozhodnou, zda budou pokračovat nebo ne. U pacientů se závažným poškozením ledvin nebyly pozorovány žádné relevantní změny farmakokinetických parametrů agomelatinu. K dispozici jsou však pouze omezené klinické údaje o jeho použití u depresivních pacientů se závažným nebo středně závažným poškozením ledvin s těžkými depresivními epizodami. Proto je třeba při předepisování agomelatinu těmto pacientům postupovat opatrně.", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "U zdravých dobrovolníků agomelatin nemění pozornost ani paměť. U depresivních pacientů léčba lékem zvýšila spánek s NREM spánek bez modifikace množství REM (Rapid Eye Movement) nebo REM latence. Agomelatin také vyvolal postup doby nástupu spánku a minimální tepové frekvence. Od prvního týdne léčby se významně zlepšil nástup spánku a kvalita spánku, dle hodnocení pacienty. Zdá se, že agomelatin způsobuje méně sexuálních vedlejších účinků a účinků přerušení léčby než paroxetin. agresivita", "section_level": 1}, {"title": "Závislost a stažení.", "content": "Při přerušení léčby není nutné postupné snižování dávky. Agomelatin nemá žádný potenciál zneužití měřený ve studiích zdravých dobrovolníků.", "section_level": 2}, {"title": "Předávkování.", "content": "Očekává se, že agomelatin bude při předávkování relativně bezpečný.", "section_level": 1}, {"title": "Interakce.", "content": "Agomelatin je substrátem CYP1A2, CYP2C9 a CYP2C19. Existuje také možnost interakce agomelatinu s alkoholem, se zvýšeným rizikem hepatotoxicity.", "section_level": 1}, {"title": "Chemie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Struktura.", "content": "Chemická struktura agomelatinu je velmi podobná struktuře melatoninu.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Agomelatin byl objeven a vyvinut Evropskou farmaceutickou společností Servier Laboratories Ltd. Společnost Servier pokračovala ve vývoji léků a prováděla studie fáze III v Evropské unii. V březnu 2005 společnost Servier předložila agomelatin Evropské agentuře pro léčivé přípravky (EMA) pod obchodními názvy Valdoxan a Thymanax. Dne 27. července 2006 Komise pro léčivé přípravy určené lidem (CHMP) agentury EMA doporučil zamítnutí registrace. Hlavní obava byla, že účinnost nebyla dostatečně prokázána, zatímco u vedlejších účinků nebyly žádné zvláštní obavy. V září 2007 společnost Servier podala EMA novou žádost. V březnu 2006 oznámila společnost Servier, že prodala práva na prodej agomelatinu ve Spojených státech společnosti Novartis. To podstoupilo několik fází III klinické zkoušky v USA, a do října 2011 Novartis evidoval lék jako plánovaný k podání FDA ne dříve než v roce 2012. Vývoj na americkém trhu byl však přerušen v říjnu 2011, kdy byly k dispozici výsledky z posledních zkoušek. V únoru 2009 obdržel souhlas EMA pro Evropskou unii a schválení TGA pro Austrálii v srpnu 2010.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "Agomelatin je vyvíjen společností Servier pro léčbu generalizované úzkostné poruchy a pro tuto indikaci dosáhl klinických studií fáze III, ale v srpnu 2017 společnost Servier oznámila, že vývoj této indikace je v současné době pozastaven. Agomelatin je také studován na jeho účinky na regulaci spánku..Studie uvádějí různá zlepšení celkové kvality spánkových metrik, stejně jako přínosy u poruch cirkadiánního rytmu. Bylo zjištěno, že je účinnější než placebo při léčbě generalizované úzkostné poruchy. Přezkoumání z roku 2015 nenavrhl žádná doporučení agomelatinu na podporu nebo proti jeho použití k léčbě jedinců se sezónní afektivní poruchou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agomelatin (v ČR např. pod obchodním názvem Valdoxan) je atypické antidepresivum používané k léčbě deprese. Jeden výzkum zjistil, že se nezdá být lepší než jiné antidepresiva. Další výzkum zjistil, že je podobně účinný jako mnoho jiných antidepresiv. ", "tgt_summary": "Agomelatine is an atypical antidepressant used to treat major depressive disorder. One review found that it is as effective as other antidepressants with similar discontinuation rates overall but less discontinuations due to side effects. Another review also found it was similarly effective to many other antidepressants. Common side effects include weight gain, feeling tired, liver problems, nausea, headaches, and anxiety. Due to potential liver problems ongoing blood tests are recommended. Its use is not recommended in people with dementia or over the age of 75. There is tentative evidence that it may have fewer side effects than some other antidepressants. It works by stimulating melatonin receptors and blocking serotonin receptors. Agomelatine was approved for medical use in Europe in 2009 and Australia in 2010. Its use is not approved in the United States and efforts to get approval were ended in 2011. It was developed by the pharmaceutical company Servier. In the United Kingdom a month of treatment costs the NHS about 30 pounds as of 2019.", "id": 359326}
{"src_title": "Čajovníkovité", "tgt_title": "Theaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Čajovníkovité jsou stálezelené nebo výjimečně (některé druhy stevarcie) opadavé stromy a keře se střídavými jednoduchými listy bez palistů. Listy jsou obvykle zubaté, řidčeji celokrajné, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, nejčastěji pětičetné, jednotlivé nebo v chudých květenstvích. Okvětí je rozlišené na kalich a korunu nebo graduje postupně od kalichu ke koruně. Tyčinek je mnoho. Semeník je svrchní, srostlý nejčastěji z 5 plodolistů. V každém plodolistu jsou 2 až několik vajíček. Plodem je tobolka, výjimečně peckovice (\"Pyrenaria\").", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Čeleď v současném pojetí zahrnuje 7 rodů a okolo 200 druhů. Je rozšířena ve východní a jihovýchodní Asii, v tropické Americe a jv. USA. Převážná většina zástupců roste v tropech. V Evropě není tato čeleď zastoupena.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Čeleď v původním smyslu měla 15 až 20 rodů a pantropické rozšíření, byla však shledána parafyletickou a množství rodů (\"Adinandra\", \"Anneslea\", \"Balthasaria\", \"Cleyera\", \"Eurya\", \"Freziera\", \"Symplococarpon\", \"Ternstroemia\", \"Visnea\") bylo přesunuto do čeledi \"Pentaphylacaceae\" a rod \"Ficalhoa\" do \"Sladeniaceae\" Dnes je dělena na 3 podčeledi:", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Největší hospodářský význam má bezesporu čajovník čínský (\"Camellia chinensis\"). Některé kamélie jsou pěstovány jako olejniny, např. kamélie olejná (\"Camellia oleifera\") v Číně a kamélie sazanka (\"Camellia sasanqua\") v Japonsku. Semena obsahují až 40 % nevysýchavého stolního oleje. Franklinie americká (\"Franklinia alatamaha\") a některé druhy stevarcie (\"Stewartia\") jsou vzácně pěstovány v ČR jako okrasné dřeviny. Kamélie japonská (\"Camellia japonica\") je pěstována po celém světě již stovky let v množství barevných kultivarů.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Apterosperma\", \"Camellia\", \"Dankia\", \"Franklinia\", \"Gordonia\", \"Laplacea\", \"Pyrenaria\", \"Schima\", \"Stewartia\", \"Tutcheria\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Čajovníkovité (\"Theaceae\", též \"Camelliaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (\"Ericales\"). Jsou to dřeviny s jednoduchými listy a pravidelnými květy, rozšířené v počtu asi 200 druhů v Asii a Americe. Nejvýznamnější rostlinou této čeledi je čajovník. Jako okrasné dřeviny se pěstují kamélie, stevarcie a vzácně i franklinie americká.", "tgt_summary": "Theaceae (), the tea family, is a family of flowering plants comprising shrubs and trees, including the economically important tea plant, and the ornamental camellias. It can be described as having from seven to 40 genera, depending on the source and the method of circumscription used. The family Ternstroemiaceae has been included within Theaceae; however, the APG III system of 2009 places it instead in Pentaphylacaceae. Most but not all species are native to China and East Asia.", "id": 1507358}
{"src_title": "Karl Becker", "tgt_title": "Karl Heinrich Emil Becker", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Studijní léta.", "content": "Karl Becker se narodil 14. prosince roku 1879 ve falckém městě Speyer. Po dokončení základního vzdělání nastoupil na tamější gymnázium, kde později odmaturoval. K 16. červenci roku 1898 vstoupil do královské bavorské armády a byl zařazen jako důstojnický čekatel (\"Fahnenjunker\") k bavorskému 2. pěšímu dělostřeleckému pluku (\"Bayerisches Fuß-Artillerie-Regiment Nr. 2\"), který sídlil v Métách pod velením plukovníka Karla von Oelhafena. K počátku března následujícího roku byl zařazen na vojenskou školu do Mnichova, kterou dokončil ke konci ledna roku 1900. Po jejím dokončení byl k počátku března téhož roku povýšen do hodnosti \"Leutnant\" (poručík) a vrátil se zpět ke svému domovskému pluku. U jednotky však zůstal pouze do října roku 1901, neboť nastoupil na bavorskou královskou školu pro dělostřelecké a ženijní jednotky. Dvouroční studium úspěšně zakončil 3. dubna roku 1903 a následně se vrátil zpět k 2. pěšímu dělostřeleckému pluku. Ke konci července roku 1905 se také oženil s Katherinou Hoppe, se kterou měl později dva syny. Následně byl k počátku září roku 1905 jmenován do funkce pobočníka velitele II. praporu svého pluku a pluku sloužil nakonec až do konce září následujícího roku. Od 1. října totiž nastoupil studium na vojenské technické akademii v Berlíně-Charlottenburgu, kde studoval balistiku a instruktáž zbraní. Studium úspěšně dokončil 15. července roku 1909 a posléze se stal asistentem profesora Carla Cranze. Dne 7. března 1910 byl povýšen do hodnosti \"Oberleutnant\" (nadporučík) a přesně o rok později opustil funkci asistenta a přešel jako asistent do královské pruské kontrolní komise dělostřelectva. K 1. říjnu roku 1912 byl převelen k bavorskému 3. pěšímu dělostřeleckému pluku (\"Bayerisches Fuß-Artillerie-Regiment Nr. 3\"), avšak členem komise zůstal nadále.", "section_level": 2}, {"title": "Válečné období.", "content": "K 13. listopadu roku 1913 vstoupil do pruské královské armády a byl zařazen k 2. pruskému pěšímu dělostřeleckému pluku (\"Preußischer Fuß-Artillerie-Regiment Nr. 2\"). Ke konci ledna roku 1914 byl povýšen do hodnosti \"Hauptmann\" (kapitán) a v srpnu, již po vypuknutí války, byl převelen k 2. námořnímu praporu děl (\"Marine-Kanone-Batallion Nr. 2\"), kde převzal velení dělové baterie. Jeho kariéra rychle stoupala a ke konci května roku 1915 byl jmenován do funkce velitele 6. námořního praporu děl (\"Marine-Kanone-Batallion Nr. 6\"). Avšak jeho služba na frontě skončila 20. července roku 1916, kdy se stal poradcem u dělostřelecké kontrolní komise. Na této pozici přečkal válku a zůstal zde až do počátku října roku 1919. Během služby v první světové válce si vysloužil oba stupně pruského Železného kříže a několik dalších vyznamenání.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečné období a druhá světová válka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Období po válce.", "content": "Po skončení války zůstal Becker v armádě a po opuštění pozice poradce u dělostřelecké kontrolní komise byl k počátku října roku 1919 převelen jako poradce k inspekci zbraní a vybavení u armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\"). Zde sloužil až do počátku dubna roku 1926, přičemž k počátku února roku 1922 byl povýšen do hodnosti majora. Současně s tím studoval na univerzitě v Královci chemii a metalurgii a promoval 1. března roku 1922 s prací o katodické změně fenolu. Dne 14. července téhož roku získal na téže univerzitě i doktorát z inženýrství. K 1. dubnu roku 1926 opět změnil své působiště, byl jmenován velitelem sekce zabývající se balistikou a municí u armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\"), který spadal pod říšské ministerstvo obrany (\"Reichswehrministerium\"). Přesně o rok později byl povýšen do hodnosti \"Oberstleutnant\" (podplukovník). Becker kladl od roku 1929 jako vedoucí výzkumné sekce u armádního zbrojního úřadu (balistika a munice) zvláštní důraz na raketový výzkum. Výsledkem toho bylo, že raketový program se rozvinul natolik, že roku 1932 vznikl prototyp rakety na kapalné palivo MIRAK 3. K počátku dubna roku 1930 byl povýšen do hodnosti \"Oberst\" (plukovník). Ke konci ledna roku 1929 obdržel také čestný doktorát z filozofie na univerzitě v Královci. Začátkem října roku 1932 mu byla k jeho původní funkci přidělena funkce šéfa testovacích záležitostí na armádním zbrojním úřadu (\"Heereswaffenamt\"). V této funkci působil až do počátku dubna roku 1933 a následně přešel na technickou univerzitu v Berlíně, kde působil nejdříve jako čestný profesor a od srpna téhož roku již jako plnohodnotný profesor. V říjnu byl dokonce jmenován děkanem 5. fakulty na berlínské technické univerzitě. K tomu byl k 1. únoru roku 1933 povýšen do hodnosti generálmajora. Ve funkci děkana působil až do 27. listopadu roku 1935, kdy se stal řádným členem fyzických a matematických tříd na pruské akademii věd a 16. března roku 1937 k tomu přibral funkci prezidenta říšského výzkumného koncilu, kam byl dosazen říšským ministrem Bernhardem Rustem. K tomu byl k 1. říjnu roku 1934 povýšen do hodnosti \"Generalleutnant\" (generálporučík) a k počátku října roku 1936 byl naposledy povýšen do hodnosti \"General der Artillerie\" (generál dělostřelectva). Nutno podotknout, že byl stále ve funkce velitele sekce balistiky a munice u armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\"), kterou zastával již od 1. dubna roku 1926.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Jeho posledním postem v jeho kariéře se mu stala pozice šéfa armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\"), kde ve vedení nahradil generála Kurta Lieseho, který byl penzionován. Dne 8. dubna 1940, den před německou invazí do Dánska a Norska (\"Operace Weserübung\"), spáchal Becker za přítomnosti gestapa sebevraždu. Generál Becker totiž trpěl měsíce těžkými depresemi jako následek těžké kritiky ze strany vůdce a německého kancléře Adolfa Hitlera a dalších funkcionářů Třetí říše. Kritizován byl hlavně kvůli neplnění plánované produkce munice. Sebevražda generála Beckera byl utajena pomocí státního pohřbu, který byl následně vystrojen 12. dubna roku 1940 v Berlíně. Na jeho pozici šéfa armádního zbrojního úřadu následně nastoupil generál Emil Leeb.", "section_level": 2}], "src_summary": "Karl Heinrich Emil Becker (14. prosince 1879 - 8. dubna 1940) byl veterán první světové války a pozdější generál německé armády za druhé světové války v hodnosti \"General der Artillerie\" (\"Generál dělostřelectva\"). Mimo jiné působil i jako ředitel armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\").", "tgt_summary": "Karl Heinrich Emil Becker (14 September 1879 in Speyer – 8 April 1940 in Berlin) was a German weapons engineer and artillery general. He advocated and implemented close ties of the military to science for purposes of advanced weapons development. He was the head of the Army Ordnance Office, Senator of the Kaiser Wilhelm Society, first president of the Reich Research Council, the first general officer to be a member of the Prussian Academy of Sciences, as well as being a professor at both the University of Berlin and the Berlin Technical University. He was an early and key supporter of the development of ballistic rockets as weapons. The military-scientific infrastructure he helped implement supported the German nuclear energy program, known as the Uranium Club. Being depressed over heavy criticism from Hitler for shortfalls in munitions production, he committed suicide in 1940. He was given a State funeral.", "id": 137805}
{"src_title": "R4M", "tgt_title": "R4M", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Ministerstvo letectví RLM (německy Reichsluftfahrtministerium) v roce 1944 vyzvalo k vývoji zbraně pro účinný boj s bombardéry. Na rozdíl od obvyklé praxe, raketový vývoj prováděn pouze s RLM, obdržely v září 1944, továrny v Lübecku a Curt Heber Maschinenfabrik (HEMAF) v Osterode smlouvu na vývoj rakety, která by mohla být dokončena na jaře roku 1945.", "section_level": 1}, {"title": "Části.", "content": "Raketa se skládala ze tří částí: hlavice, motoru a skládacího ocasu. Hlavní část hlavice tvořil zapalovač AzRz 2, trinitrotoluen, RDX a hliníkový prášek. Raketový motor se skládal z komory 375 mm dlouhé s 45 mm vnitřním průměrem a přivařenou 13mm tryskou do spalovací komory. Obsahovala 875g základní hnací látky ve formě prášku na bázi Diglykoldinitratu ve formě práškových tyčí. Po 0,8 sekundy čase spalování (asi 200 m dráhy letu) dosáhla R4/M nejvyšší rychlosti 550 m/s (2000 km/h)", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace a účinek.", "content": "R4/M byly připojeny pod křídly buď na kolejnicích nebo na síti trubek, tzv. Honeycomb. Pod každým křídlem Me.262 bylo nasazeno obvykle dvanáct-třináct raket, ale nasazovaly se i po šesti nebo 24. Spuštění raket bylo prováděno jako salva; rakety byly vypalovány po 7 milisekundovém časovém intervalu ve skupinách po třech. Bylo nastaveno zpoždění 5 sekund pro případ, že by raketa minula cíl. Účinek R4/M rakety byl vždy založen na působení tlakového účinku proudu vzduchu z přímého zásahu. Při útoku s R4/M, se stíhačky Me.262 přiblížily k formaci nepřátelských bombardérů zezadu. Tento způsob útoku byl na rozdílný od časných taktiky Bf. 109 a Fw-190, kdy na nepřátelské bombardéry zaútočily čelně do méně chráněných předních řad nepřítele. Vzhledem k vysoké počáteční rychlosti rakety (+ rychlost letadla) a poměrně velkému rozptylu byla střelba velice obtížná a to zejména proto, že vzhledem k úzké formaci letadel nebyly možné žádné úhybné manévry bez kolize s jiným letadlem. Samotná raketa byla nejvíce zničující pro letadla. Zásah do trupu bombardéru by vytvořil díru, kterou by působící tlaky roztrhaly. Když raketa dopadla na křídlech, tak buď odpálila palivové nádrže nebo poškodila nosnou konstrukci natolik, že (vzhledem k vysoké cestovní rychlosti letadla) zlomila celé křídlo. To platilo i pro extrémně robustní konstrukci B-17 Flying Fortress.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Výroba byla prováděna na počátku roku 1945 v Osterode am Harz, kteří požádali Koncentrační tábor Mittelbau-Dora o část pracovních sil. Ještě jednu zakázku na výrobu raket obdržela v dubnu 1945 DWM v Lübecku na 25.000 raket R4/M.", "section_level": 1}, {"title": "Testování a nasazení.", "content": "Testování první R4/M v únoru 1945 probíhalo v témže měsíci zřízené Jagdverbang 44 pod vedením Adolfa Gallanda. Během měsíce, byla ai 60 Me.262 vybaveno R4/M. Kromě Me.262 byly vybaveny těmito raketami také letouny Me 163 a konvenční Fw 190. Další stíhač který měl užívat tyto rakety byl Bachem Ba 349 Natter, který byl na přídi vybaven systémem Honeycomb, který obsahuje 28 tub pro R4/M. Ačkoli u Me.262 a Me.163 byly obavy s aerodynamikou, tak se ukázalo, že připevnění 24 R4/M na povrch nemá na letové vlastnosti těchto dvou modelů větší vliv. Testovací pilot Fritz Wendel vypověděl, že Me.262 létal o pět km pomaleji a neměl žádné stížnosti. Také první let na Me 163 s R4/M s pilotem Adolfem Niemeyerem šel hladce. Dne 18. března 1945 byl nová raketa poprvé použita k protiútoku proti 1221 bombardérům s 632 stíhačům jako doprovod k náletu na Berlín. Šest Me.262 z JG 7 vypustili 144 R4/M na bombardéry. Spojenci ztratili 25 bombardérů a dva Me.262 byly ztraceny, pilot zahynul. Anglicky psané prameny dávají různé údaje například 37 Me.262 sestřelilo celkem dvanáct bombardérů a stíhaček, zatímco ztratili 3 Me.262. V německých zdrojích je úspěch R4/M \"vynikající\". V krátké době používání bylo zničeno s pomocí R4/M téměř 500 spojeneckých letadel. Celkem 20 000 raket bylo uvedeno do provozu. R4/M je nejúčinnější zbraní německých stíhacích pilotů v posledních měsících války. Čísla mluví pro obě strany účinnosti bojového letounu v kombinaci s raketovou výzbrojí. Avšak zpomalení rychlosti postupu spojenců bylo tak nízké, že použití R4/M nemělo významný vliv na obrovskou početní převahu. Účinný postup útoku na bombardéry (útok s salvami neřízených raket) převzalo americké letectvo po druhé světové válce, kdy se vybavovaly raketami například letouny F-86D Sabre, F-94 Starfire, F-89 Scorpion a F-102 Delta Dagger.", "section_level": 1}, {"title": "Odvozené typy raket.", "content": "Proti obrněným pozemním cílům se používaly Panzer Blitz II a III Panzerblitz vyvinuté z R4/M. V Panzerblitz II hlavici byl velký dutý náboj ráže 130 mm a mohl proniknout 180 mm pancéřové oceli. Vzhledem k tomu, že Panzerblitz II díky velké hlavici dosahoval jen rychlosti 370 m/s, byl vyvinut Panzerblitz III, který měl na sobě upravený dutý náboj 75mm HL.Gr.43 as. Panzerblitz III dosahoval rychlosti letu 570 m/s, a probil 160 mm pancéřové oceli v úhlu 90 °.", "section_level": 1}], "src_summary": "R4/M (Rakete 4 kg Minenkopf), nazvaná Orkan, byla během druhé světové války první Německem vyráběná raketa vzduch-vzduch (vyráběna i protitanková verze), která může být skutečně považována za funkční a účinou. ", "tgt_summary": "The R4M () rocket, nicknamed the \"Hurricane\" () due to its distinctive smoke trail when fired, was an anti-aircraft rocket. It was developed by the German Luftwaffe during World War II.", "id": 2096998}
{"src_title": "Douglas XB-42 Mixmaster", "tgt_title": "Douglas XB-42 Mixmaster", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Typ byl původně soukromou iniciativou firmy Douglas a americké armádní letectvo bylo s projektem seznámeno v květnu 1943. Výsledkem byla objednávka na stavbu dvou prototypů a jednoho draku pro statické zkoušky. USAAF si od projektu slibovalo letoun, který by měl podobný dolet jako Boeing B-29 Superfortress, ale byl menší a levnější. XB-42 poháněla dvojice vodou chlazených dvanáctiválců s válci do V, Allison V-1710-125, instalovaná v trupu letounu za kabinou pilota. Ta poháněla dvojici protiběžných vrtulí v ocase letounu. Vstupy vzduchu byly na náběžné hraně křídel. Podvozek byl třístopý, příďový a pod ocasem letounu byla velká kýlová plocha, která měla zabránit kontaktu vrtulí se zemí. Pilot a druhý pilot seděli pod dvojicí kapkovitých překrytů. Bombometčík měl stanoviště v nosu letounu. Obrannou výzbroj tvořily dvě dvojice dálkově ovládaných kulometů ráže 12,7 mm v zatahovacích věžích, které byly instalovány v odtokové hraně křídel. Ty bylo možné zasunout do křídel v době, kdy letounu nehrozilo nebezpečí. Zbraně ovládal druhý pilot ze svého stanoviště vedle pilota. Tyto zbraně měly jen omezený palebný rozsah a mohly střílet vlastně jen směrem dozadu za letoun. Vzhledem k tomu, že letoun měl operovat ve vysokých rychlostech, se to ale nepovažovalo za vážný handicap. Pro palbu směrem kupředu byly v trupu namontovány dva pevné kanóny ráže 20 mm. Zvažovala se i výroba bitevní varianty, pro kterou se počítalo s baterií 16 kulometů, anebo kanónem ráže 75 mm a dvěma kulomety.", "section_level": 1}, {"title": "Testy.", "content": "První prototyp vzlétl 6. května 1944. Výkony byly považovány za vynikající. XB-42 byl stejně rychlý, anebo rychlejší, než bombardér De Havilland Mosquito, byl ale ozbrojený a unesl dvakrát tolik pum. Pilot měl pod kapkovitým překrytem výborný výhled, ale dva oddělené překryty pro něj a druhého pilota byly problémem při jejich komunikaci. Proto byly později vyměněny za společný překryt pro oba dva. Problémem byla menší stabilita letounu, vibrace a špatné chlazení motorů, což byl problém, se kterým se potýkalo více konstrukcí podobné koncepce s tlačným motorem. O rychlosti XB-42 svědčí rychlostní rekord, kterého dosáhl v prosinci 1944 při letu z Long Beach v Kalifornii do Washingtonu. Tuto vzdálenost XB-42 překonal průměrnou rychlostí 697,7 km (433,6 mil) za hodinu. Testy prototypu pokračovaly až do konce války, pak se ale americké letectvo rozhodlo, že raději počká na první generaci z jeho pohledu perspektivnějších proudových bombardérů, než aby pokračovalo ve vývoji tohoto typu. Jeden z prototypů byl zničen při havárii, druhý ale i nadále sloužil k experimentům. Dokonce dostal pod křídla dvojici proudových motorů Westinghouse o síle 7,1 kN a větší palivové nádrže. Upravený stroj byl označen XB-42A. Tato úprava sloužila pouze k testům a z tohoto stroje už tehdy byla odstraněna výzbroj. Takto upravený dosáhl rychlosti až 785 km/h. Nakonec byl poškozen při 22 letu, během tvrdého přistání a i když byl opraven, už nikdy nevzlétl k dalším pokusům. Program XB-42, společně s programem Douglas XB-43 Jetmaster, který z něj byl odvozen a měl čistě proudový pohon, stál americké letectvo 13,7 milionu dolarů.", "section_level": 1}, {"title": "Dochovaný kus.", "content": "Prototyp XB-42A se dostal do sbírky amerického National Air and Space Museum. Nikdy však nebyl vystaven na veřejnosti. Není ale kompletní, protože při přepravě letounu byly ztraceny jeho nosné plochy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Douglas XB-42 Mixmaster byl experimentálním bombardovacím letounem, navrhovaným pro vysoké rychlosti. Nekonvenční design spočíval v instalaci dvou pístových motorů v trupu letadla, z nichž každý poháněl jednu z protiběžných vrtulí na konci za ocasními plochami. Tím mělo být dosaženo aerodynamicky čistých tvarů, umožňujících vyšší výkony. Do konce druhé světové války byly postaveny celkem dva prototypy. Na jejím konci se ukázalo, že lepší cestou, jak dosáhnout vyšších výkonů je použití proudových motorů.", "tgt_summary": "The Douglas XB-42 Mixmaster was an experimental bomber aircraft, designed for a high top speed. The unconventional approach was to mount the two engines within the fuselage driving a pair of contra-rotating propellers mounted at the tail in a pusher configuration, leaving the wing and fuselage clean and free of drag-inducing protrusions. ", "id": 1545022}
{"src_title": "Karel Koželuh", "tgt_title": "Karel Koželuh", "src_document": [{"title": "Hokej i fotbal.", "content": "Koželuh hrál fotbal za Spartu Praha již za první světové války, klubů vystřídal za svou fotbalovou kariéru několik. Ve 46 zápasech za Spartu vstřelil 34 branek. Roku 1917 byl členem rakouského národního fotbalového týmu. V roce 1923 si připsal také dva starty za československou fotbalovou reprezentaci a vstřelil jeden gól. Ve stejném roce již reprezentoval i na mistrovství Evropy v ledním hokeji, kde se dočkal třetího místa. Na zisku hokejového titulu mistra Evropy se pak podílel o dva roky později gólem, kterým rozhodl klíčový zápas se Švýcary. Při sedmi reprezentačních startech v hokejové reprezentaci to byl jeho jediný úspěšný střelecký zápis. V hokejové reprezentaci nastupoval v obraně s Káďou. Dále již ovšem na takto vysoké úrovni nemohl v těchto kolektivních sportech pokračovat. Mezinárodní federace ledního hokeje totiž stanovila pravidlo, podle něhož se mezinárodních mistrovských hokejových turnajů nemohli účastnit sportovci, kteří byli v jiném sportu profesionály.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěšný v tenise.", "content": "Koželuh byl však již v té době velmi úspěšný profesionální tenista. V roce 1925 se stal profesionálním mistrem světa a o sedm let později vyhrál Evropskou profesionální soutěž. Podobné tituly získával dále na mezinárodních mistrovstvích ve Francii (sedmkrát) a v USA (třikrát). Souběžně již také trénoval hráče v klubu I. ČLTK Praha, ačkoli se svojí životosprávou nemohl být pro ostatní příkladem. V letech 1947 až 1949 byl nehrajícím kapitánem československého daviscupového týmu. Profesionální mistr světa 1925 a 1930 a třikrát nejlepším profesionálním tenistou USA 1929, 1932 a 1937.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Syn pekařského pomocníka Josefa Koželuha a jeho ženy Marie. Měl šest bratrů a sestru. Všichni vyrostli na tenisových dvorcích LTC Praha, kde byl Josef Koželuh správcem a kde si bratři přivydělávali jako sběrači míčků. Bratr Jan se stal tenisovým mistrem ČSR. Karel Koželuh se již ve čtrnácti letech stal tenisovým trenérem v Mnichově za 80 marek měsíčně, byt a stravu. Později byl trenérem i v Rakousku, Polsku, Maďarsku, Francii, Holandsku a Belgii. Do Ameriky se dostal s klubem Teplitzer FC a podruhé o šest let později jako tenista profesionál. V utkání s tehdejším mistrem světa Vincentem Richardsem zvítězil 6:3, 3:6 a 6:3. Toto utkání jej nesmírně proslavilo a od té doby byl do Ameriky zván na zápasy s Tildenem, Vinesem, Budgem, Perrym, Austinem a dalšími. V roce 1938 jej zastihlo v Americe fašistické napadení Československa když se přihlásil na velvyslanectví. Požádali ho, aby zůstal jako trenér a hráč exhibičních zápasů ve prospěch Červeného kříže a československých jednotek v zahraničí. V Miami pak učil v prestižním klubu nejbohatší muže Ameriky jako Forda mladšího, Rockefellera a boxerského mistra světa všech vah Gene Tunneyhoa další. Od Forda dokonce dostal za první lekci přepychový automobil. Po osvobození se i přes lákavé nabídky vrátil do vlasti a pracoval v tělovýchovném hnutí v různých funkcích. Vždy byl skromný, přátelský a nadbytkem peněz nezkažený kamarád, který byl ochoten pomoci, kde bylo třeba.", "section_level": 1}, {"title": "Dvojí bydliště.", "content": "Od roku 1922 pobýval často na Floridě, ale po druhé světové válce si postavil v Klánovicích podobný dům, který obýval v USA. Při jednom z návratů do nového stálého sídla zemřel při autonehodě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Koželuh (7. března 1895 Praha – 27. dubna 1950 Klánovice) byl československý všestranný sportovec. Československo reprezentoval velmi úspěšně v tenise, ledním hokeji a oblékl též fotbalový reprezentační dres. Od roku 2006 je členem Mezinárodní tenisové síně slávy.", "tgt_summary": "Karel Koželuh (; ; 7 March 1895 – 27 April 1950) was a top Czech tennis, association football, and ice hockey player of the 1920s and 1930s. Koželuh never played in the major tournaments of amateur tennis but was an all-around athlete at the highest level.", "id": 2236041}
{"src_title": "Van Goghovo muzeum", "tgt_title": "Van Gogh Museum", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Založení muzea předcházelo mnoho událostí po smrti Vincenta van Gogha. Jeho celé dílo zdědil bratr Theo van Gogh a po jeho brzkém úmrtí Theův syn a malířův synovec Vincent Willem van Gogh. Právě ten se zasloužil o založení Sdružení Vincenta van Gogha (\"Vincent van Gogh Stichting\") v roce 1960 a o dva roky později celou sbírku čítající asi 200 maleb, kreseb a dopisů prodal Nizozemskému království za 15 milionů guldenů. Mezi lety 1963 a 1964 byla navržena a postavena budova dnešního muzea. O návrh se postaral nizozemský architekt Gerrit Rietveld. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 2. června 1973 tehdejší nizozemskou královnou Juliánou. Ta při této příležitosti poděkovala van Goghově rodině za jejich mnohaletou péči o malířovo dílo.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Kromě rodinné sbírky van Goghových děl se ve stálé expozici nacházejí díla jeho současníků a umělců, kteří byli malířovým dílem ovlivněni.", "section_level": 1}, {"title": "Stálá expozice.", "content": "Stálá expozice muzea se skládá především z děl Vincenta van Gogha. V roce 2014 prošla tato expozice změnou a nově zaznamenává i dříve kontroverzní témata jako jsou například nemoc a sebevražda malíře. Poprvé je také autorovo dílo důsledně zasazeno do kontextu doby. Na několika poschodích mohou návštěvníci sledovat autorův vývoj od rané tvorby až po jeho vliv na budoucí generace. Sbírka je rozdělena do kapitol. Každá kapitola se vyznačuje jednou barvou a jedním klíčovým dílem, které nejlépe vystihuje van Goghovy umělecké ambice dané doby. Zvláštní pozornost je zde také věnována umělcovým kresbám, kterých měl na kontě více než tisíc. Vzhledem k tomu, že jsou kresby citlivé na světlo, je velmi obtížné je vystavovat. Muzeum proto zavedlo nový systém, kdy je vystaveno přibližně osm kreseb a ty se stále střídají. Tak jsou uchráněny před negativními vlivy okolí a zároveň mohou návštěvníci alespoň část této tvorby vidět na vlastní oči. V souvislosti s van Goghovou uměleckou kariérou jsou vystavena také díla jeho přátel a kolegů Paul Gauguina a Henriho de Toulouse-Lautrec. Některá díla jsou doprovázena i moderními dotekovými obrazovkami, které umožňují návštěvníkům podívat se na zvětšeniny van Goghových maleb nebo si virtuálně prolistovat jeho náčrty. Mimo stálou expozici jsou v muzeu často vystavována díla mladých umělců. V roce 2015 zde byla uspořádána výstava s názvem „When I give, I give myself“ (Když dávám, tak dávám sebe), při které 23 současných umělců prezentovalo své umělecké reakce na van Goghovy dopisy.", "section_level": 2}, {"title": "Budova.", "content": "Prostory muzea se skládají ze dvou budov: původní hlavní budovy architekta Gerrita Rietvelda a novějšího Kurokawova křídla.", "section_level": 1}, {"title": "Rietveldova budova.", "content": "Rietveldova budova byla otevřena až dlouho po smrti architekta († 1964) současně s otevřením muzea v roce 1973. V této části muzea, která se nachází na ulici Paulus Potterstraat v centru Amsterdamu, je vystavena stálá expozice van Goghových děl. Na budově je jasně poznat Rietveldův rukopis, jeho cit pro hru s geometrickými tvary a světlé, otevřené prostory, které jsou pro muzeum ideální.", "section_level": 2}, {"title": "Kurokawovo křídlo.", "content": "Kurokawovo křídlo vzniklo podle návrhu japonského architekta Kashi Kurokawy, který měl na svém kontě již několik muzejních staveb v Japonsku. Autor se rozhodl pro asymetrickou stavbu, která kontrastuje s Rietveldovými geometrickými tvary. Budova byla otevřena v roce 1999 a slouží především jako prostor k mimořádným výstavám. V roce 2014 započala rozsáhlá rekonstrukce vchodu z náměstí Museumplein. Na jejím návrhu spolupracovali Kashi Kurokawa a nizozemský architekt Hans van Heeswijk. Rekonstrukce byla dokončena na podzim roku 2015.", "section_level": 2}], "src_summary": "Van Goghovo muzeum (nizozemsky \"Van Gogh museum\") patří mezi nejznámější a nejvýznamnější amsterdamská muzea. Nachází se na náměstí Museumplein a je věnováno nizozemskému malíři Vincentu van Goghovi a jeho dílu. ", "tgt_summary": "The Van Gogh Museum is a Dutch art museum dedicated to the works of Vincent van Gogh and his contemporaries in Amsterdam; it is located at the Museum Square in the borough Amsterdam South, close to the Stedelijk Museum, the Rijksmuseum, and the Concertgebouw. The museum opened on 2 June 1973, and its buildings were designed by Gerrit Rietveld and Kisho Kurokawa. ", "id": 2098836}
{"src_title": "Andrea Cordero Lanza di Montezemolo", "tgt_title": "Andrea Cordero Lanza di Montezemolo", "src_document": [{"title": "Kněz.", "content": "Pocházel z aristokratické rodiny. Během druhé světové války sloužil v armádě. Po roce 1945 dokončil přerušené studium architektury. Po jeho dokončení působil jako vyučující na vysoké škole, souběžně začal studovat teologii na Papežské univerzitě Gregoriana a v Collegio Capranica. Kněžské svěcení přijal 13. března 1954. Pokračoval ve studiích, na Papežské lateránské univerzitě získal doktorát z kanonického práva, studoval rovněž na Papežské diplomatické akademii. V roce 1960 začal působit ve vatikánských diplomatických službách, jeho prvním místem byla práce sekretáře na nunciatuře v Mexiku. V dalších letech působil jako sekretář nunciatury v Japonsku (1964 až 1966) a Keni (1966 až 1968). Od roku 1968 pracoval na státním sekretariátu, byl mj. sekretářem Papežské komise \"Iustitia et Pax\".", "section_level": 1}, {"title": "Biskup.", "content": "V dubnu 1977 ho papež Pavel VI. jmenoval titulárním arcibiskupem a pronunciem v Papui Nové Guineji. Biskupské svěcení přijal 4. června téhož roku. Od listopadu 1980 byl nunciem v několika amerických zemích (Honduras, Nikaragua, Uruguay). Od roku 1990 se jeho působištěm stal Blízký Východ – plnil funkci apoštolského delegáta v Jeruzalémě a Palestině, byl rovněž pronunciem na Kypru, od června 1994 nunciem v Izraeli. Poslední roky své diplomatické služby strávil jako nuncius v Itálii a San Marinu (od roku 1998 do dubna 2001). V květnu 2005 byl jmenován arciknězem baziliky svatého Pavla za hradbami. Podílel se na tvorbě znaku papeže Benedikta XVI. v roce 2003. V roce 2012 vytvořil také znak královéhradeckého biskupa Jana Vokála.", "section_level": 1}, {"title": "Kardinál.", "content": "Při konzistoři 24. března 2006 byl jmenován kardinálem. Vzhledem k věku neměl právo účastnit se konkláve. Jeho jmenování tak mělo především charakter ocenění jeho dosavadní činnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Andrea kardinál Cordero Lanza di Montezemolo (27. srpna 1925 Turín – 19. listopadu 2017) byl italský římskokatolický kněz, dlouholetý vatikánský diplomat, kardinál.", "tgt_summary": "Andrea Cordero Lanza di Montezemolo (27 August 1925 – 19 November 2017) was an Italian prelate of the Catholic church. He worked in the diplomatic service of the Holy See from 1977 until he retired in 2001. As Archpriest of the Basilica of Saint Paul Outside the Walls from 2005 to 2009 he helped oversee important restoration work. He was made a cardinal by Pope Benedict XVI on 24 March 2006.", "id": 1967814}
{"src_title": "Reissnerova–Nordströmova metrika", "tgt_title": "Reissner–Nordström metric", "src_document": [{"title": "Metrika.", "content": "Ve sférických souřadnicích (\"t\", \"r\", θ, φ), je lineární element Reissnerovy-Nordströmovy metriky kde \"c\" je rychlost světla, \"t\" je časová souřadnice (měřeno podle stacionárních hodin v nekonečnu), \"r\" je radiální souřadnice, formula_2 je dvousféra definovaná podle \"r\" je Schwarzschildův poloměr tělesa daný a \"r\" je charakteristická délková škála daná Zde 1/4πε je Coulombův zákon. V limitě kde náboj \"Q\" (nebo v ekvivalentním případě, délková škála \"r\") klesne na nulu, používáme Schwarzschildovu metriku. Klasická Newtonova teorie gravitace může být získána v limitním případě, když poměr\"r\"/\"r\" jde k nule. V limitě, kde oba poměry \"r\"/\"r\" a \"r\"/\"r\" jdou k nule, dostáváme Minkowského metriku pro speciální teorii relativity. V praxi je poměr \"r\"/\"r\" často extrémně malý. Například Schwarzschildův poloměr Země je zhruba 9 milimetrů, zatímco geostacionární dráha na níž obíhají některé družice má poloměr \"r\" který je zhruba 4 miliardkrát větší, tedy 42 164 kilometrů. I na povrchu Země činí v tomto případě oprava Newtonovy gravitace jen jeden díl z miliardy. Poměr se stává velkým jen v blízkosti masivních a ultra hustých objektů jako jsou černé díry a neutronové hvězdy.", "section_level": 1}, {"title": "Nabité černé díry.", "content": "Ačkoli se nabité černé díry s \"r\" ≪ \"r\" podobají Schwarzschildovým černým dírám, mají dva horizonty: vnější horizont událostí a vnitřní Cauchyho horizont. Stejně jako v případě Schwarzschildovy metriky, horizont událostí pro prostoročas je umístěn tam, kde metrický komponent \"g\" diverguje; což je když Tato rovnice má dvě řešení: Tyto soustředné horizonty událostí se stávají degenerovanými pro 2\"r\" = \"r\", což odpovídá extrémní černé díře. Předpokládá se, že černé díry s 2\"r\" > \"r\" v přírodě neexistují, protože by obsahovaly takzvané nahé singularity. Jejich existence by byla v rozporu s hypotézou kosmické cenzury formulovanou Rogerem Penrosem o níž se, i přes absenci přímých důkazů, předpokládá, že je pravdivá. Teorie se supersymetrií obvykle garantují, že tyto superextrémní černé díry nemohou existovat. Elektromagnetický potenciál je Pokud jsou v teorii zahrnuty magnetické monopóly, potom zobecnění zahrnující magnetický náboj \"P\" se získá nahrazením \"Q\" podle \"Q\" + \"P\" v metrice a včetně podmínky \"P\"cos θ \"d\"φ v elektromagnetickém potenciálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Reissnerova–Norströmova metrika je ve fyzice a astronomii statické řešení Einsteinových rovnic gravitačního pole, odpovídající gravitačnímu poli nabitého, nerotujícího, sféricky symetrického tělesa o hmotnosti M. ", "tgt_summary": "In physics and astronomy, the Reissner–Nordström metric is a static solution to the Einstein–Maxwell field equations, which corresponds to the gravitational field of a charged, non-rotating, spherically symmetric body of mass \"M\". The analogous solution for a charged, rotating body is given by the Kerr–Newman metric. ", "id": 2195265}
{"src_title": "Kryptokoryna", "tgt_title": "Cryptocoryne", "src_document": [{"title": "Nomenklatura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Platné jméno.", "content": "\"Cryptocoryne\" Fisch. ex Wydler, 1830", "section_level": 2}, {"title": "Typový druh.", "content": "\"Cryptocoryne spiralis\" (Retz. ) Fisch. ex Wydler, 1830 (≡\"Arum spirale\" Retz., 1779)", "section_level": 2}, {"title": "Areál rozšíření.", "content": "Přirozený areál výskytu zahrnuje tropickou jižní a jihovýchodní Asii, především Malajsii, Singapur, Indonésii a Novou Guineu.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Typickým životním prostředím kryptokoryn jsou potoky a řeky s pomalejší vodou v nížinném pralese. Žijí také v sezónně zatápěných pralesních jezírkách a na březích řek zatápěných jen při vysoké vodě.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Kryptokoryny jsou jednodomé rostliny, samčí a samičí květy jsou společně v jednom květenství, které je obaleno pro arónovité typickým toulcem. U kryptokoryn je toulec trubkovitý, nahoře rozšířený v ocáskatě prodlouženou čepel (anglicky se proto kryptokoryny nazývají \"water trumpet\", vodní trubka). Ponořené kryptokoryny se rozmnožují převážně vegetativně, kořenovými výběžky, oddenky či plazivými odnožemi. Kvetou jen emerzní (vynořené) rostliny nebo rostliny v mělké vodě, jejichž květenství má možnost dosáhnout nad hladinu. K opylení dochází samosprášením nebo s pomocí drobného hmyzu. U kryptokoryn je ovšem v přírodě poměrně časté mezidruhové křížení a polyploidie, což vede ke snížené nebo zcela ztracené plodnosti některých populací. Nejbližším příbuzným kryptokoryn je rod \"Lagenandra\".", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První kryptokorynu vědecky popsal Anders Jahan Retzius v roce 1779 pod jménem \"Arum spirale\". Rod \"Cryptocoryne\" vytvořil botanik Friedrich Ernst Ludwig von Fischer až roku 1828, ale jeho popis byl platně (validně) publikován teprve o dva roky později. Vědecká klasifikace jednotlivých druhů kryptokoryn je vesměs nejasná, velmi komplikovaná a vědci na ni mají řadu rozdílných názorů. V Česku se taxonomií kryptokoryn zabýval Karel Rataj, který rod rozdělil do 4 podrodů a 16 sekcí, ale jeho revize nebyla ve vědeckém světě všeobecně přijata. Jednu z kryptokoryn, kterou popsal, pojmenoval po známém českém akvaristovi Rudolfu Zukalovi - kryptokoryna Zukalova (\"C. zukalii\" Rataj).", "section_level": 1}, {"title": "Významné druhy.", "content": "Mezi kryptokoryny patří řada běžně pěstovaných akvarijních rostlin. První čtyři kryptokoryny dovezla do Evropy pěstírna Henkel v Darmstadtu v letech 1906 až 1908. Čeští akvaristé tradičně pěstují kryptokorynu červenou (\"Cryptocoryne affinis\" N.E.Br. ex Hook.f.) s fialovočerveným rubem tmavězelených kopinatých listů, kryptokorynu sumatránskou (\"C. pontederiifolia\" Schott) se světlejšími srdčitými listy, kryptokorynu kadeřavou (\"C. crispatula\" Engl. var. \"balansae\" (Gagnep. ) N.Jacobsen) s dlouhými vzplývajícími kadeřavými listy a řadu dalších druhů. Vzhledem k pralesnímu původu je většina druhů kryptokoryn stínomilných a nevyžadujících intenzivní osvětlení nádrže. Mnoho druhů kryptokoryn je však velmi citlivých k prostředí a je pěstováno pouze specialisty nebo vůbec ne. Řada druhů kryptokoryn je vážně ohrožena vyhubením, neboť jsou ničena jejich přirozená stanoviště. Endemická \"C.\" × \"timahensis\" Bastm. je v Singapuru na červeném seznamu, neboť je na své jediné známé lokalitě vážně ohrožena ilegálním sběrem. Na druhou stranu byly některé jiné kryptokoryny např. \"C. beckettii\" Thwaites ex Trimen, zavlečeny do Severní Ameriky, kde se invazivně šíří; ve své domovině na Srí Lance je však tento druh naopak považován za ohrožený.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování v akváriu.", "content": "Řada druhů kryptokoryn se pěstuje v akváriích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kryptokoryna (\"Cryptocoryne\" Fisch. ex Wydler, 1830) je rod vodních a obojživelných jednoděložných rostlin z čeledi árónovitých (\"Araceae\"). Rod zahrnuje přibližně 60 druhů. Pochází vesměs z tropické Asie od Indie po Novou Guineu, některé druhy zdomácněly i v jiných oblastech tropů. Řada druhů kryptokoryn se pěstuje jako akvarijní rostliny.", "tgt_summary": "Cryptocoryne is a genus of aquatic plants from the family Araceae. The genus is naturally distributed in tropical regions of India, Southeast Asia and New Guinea. ", "id": 124461}
{"src_title": "Evropská knihovna", "tgt_title": "European Library", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Portál Evropské knihovny byl vytvořen ve spolupráci 9 národních knihoven a CENL (Konference knihovníků evropských národních knihoven) v rámci projektu TEL (Evropská knihovna: Brána ke znalostem Evropy). TEL projekt započal v roce 2001, byl ukončen v roce 2004 a financován 5. rámcovým programem Evropské komise. V projektu byly zapojeny národní knihovny Finska, Německa, Itálie (Florencie a Řím), Nozozemska, Portugalska, Slovinska, Švýcarska a Spojeného království. Portál TheEuropeanLibrary.org byl spuštěn 17. března 2005 s návštěvou více než 500 000 uživatelů v čase kratším než jeden rok. V současnosti je možno prostřednictvím portálu prohledávat sbírky 23 národních knihoven a sbírky dalších 21 národních knihoven je možno prohlížet prostřednictvím portálových hyperlinků. Národní knihovny Rakouska, Chorvatska a Srbska se připojily v červenci 2005. Národní knihovny 10 nových členských států Evropské unie se staly plnými členy Evropské knihovny v rámci projektu TELMEMOR (The European Library: Modular Extensions for Mediating Online Resources) (2005 -2007). O d 1. ledna 2006 se Národní knihovna Estonska a Lotyšska a Dánská královská knihovna staly plnými členy konsorcia. Od července 2006 jsou Národní knihovna České republiky, Slovenské republiky a Maďarska schopny zobrazit své digitální zdroje v portálu, Kypr, Litva, Malta a Polsko zpřístupnily své digitální sbírky v prosinci 2006. Evropská knihovna učinila další krok směrem k rozšíření v projektu EDL (Evropská digitální knihovna). Projekt připojí digitální sbírky zbývajících 9 národních knihoven EU a EFTA. EDL projekt započal v září 2006. Další zapojené země jsou buď členy Evropské unie nebo Evropského sdružení volného obchodu: Belgie, Řecko, Island, Irsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Norsko, Španělsko a Švédsko. Kromě pomoci s plným zapojením těchto zemí do Evropské knihovny je projekt zacílen na vícejazyčnost a podnikl první krok směrem k Evropskému registru metadat a vytváří podmínky pro digitalizační úsilí národních knihoven. EDL projekt uskutečnil dva úspěšné workshopy se zaměřením na technologické a politické souvislosti společného zpřístupnění kulturního dědictví digitálních serverů jako Evropské digitální knihovny. Projekt EDL je financován Evropskou komisí z programu eContentplus a je osmnáctiměsíční.", "section_level": 1}, {"title": "Plány.", "content": "V nejbližší budoucnosti je cílem Evropské knihovny stát se centrální bránou ke všem elektronickým zdrojům 47 evropských národních knihoven. 2. března 2006 Evropská komise vydala tiskové prohlášení uvádějící, že Evropská knihovna bude zajišťovat infrastrukturu pro Evropskou digitální knihovnu a službu v přístupu ke sbírkám největších vlastníků kulturního dědictví (knihovny, archivy a muzea) v Evropě.", "section_level": 1}, {"title": "Vyhledávací nástroje.", "content": "Portál Evropské knihovny neustále přizpůsobuje služby novým uživatelům a prezentuje výsledky národních knihoven. V počátcích byl portál v experimentální fázi přístupný pomocí prohlížeče Windows Internet Explorer 6.0. Od června 2005 mohou návštěvníci využívat prohlížečů Windows Internet Explorer, Camino, Netscape, Mozilla a Firefox. Další prohlížeče jako např. Opera, Safari a Galeon ještě nejsou kompatibilní s portálem Evropské knihovny (kvůli parsování XML na straně klienta). Portál Evropské knihovny řídí Kancelář evropské knihovny v prostorách Nizozemské královské knihovny v Haagu v čele s Jill Cousins, ředitelkou Evropské knihovny. Od března 2007 je možné umístit na vlastní webové stránky vyhledávací box Evropské knihovny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Evropská knihovna (http://www.theeuropeanlibrary.org/portal/ \"The European Library\", zkratka \"TEL\") je webovou službou, která nabízí přístup ke zdrojům 47 národních knihoven v Evropě, včetně Vatikánu. Zdroje jsou klasické i digitální a obsahují knihy, časopisy, zvukové dokumenty a další sbírky. Portál Evropské knihovny nabízí zdarma vyhledávání a dodávání metadatových záznamů a také digitálních dokumentů. Evropskou knihovnu spravuje konsorcium 23 národních knihoven, které podporují a rozvíjejí služby portálu. Evropská knihovna je branou ke sbírkám evropských národních knihoven. Umožňuje jednoduchou a účinnou cestu, jak se dostat k velmi kvalitním informačním zdrojům z různých oborů. Evropská knihovna otevírá svět znalostí, informací a kultury ze všech evropských národních knihoven.", "tgt_summary": "The European Library is an Internet service that allows access to the resources of 49 European national libraries and an increasing number of research libraries. Searching is free and delivers metadata records as well as digital objects, mostly free of charge. The objects come from institutions located in countries which are members of the Council of Europe and range from catalogue records to full-text books, magazines, journals and audio recordings. Over 200 million records are searchable, including 24 million pages of full-text content and more than 7 million digital objects. Thirty five different languages are represented among the searchable objects. ", "id": 1841337}
{"src_title": "Angelo d'Arrigo", "tgt_title": "Angelo d'Arrigo", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Angelo d'Arrigo byl synem francouzské matky a italského otce. Když ve věku 6 let pozoroval rogalo, bylo pro něj jasné, že musí ovládnout umění letu. Absolvoval sportovní studium na „Université du Sport de Paris“. Nejdřív pracoval v sicilské Catánii jako učitel lyžovaní, horský vůdce a instruktor létání na rogalu a na padákovém kluzáku. S rogalem létal výše, dále a déle než kterýkoliv člověk předtím. Stal se dvojnásobným mistrem světa v extrémním létání a byl vítězem mnoha leteckých soutěží.", "section_level": 1}, {"title": "»Metamorfóza«.", "content": "Po nárazu do vedení vysokého napětí (20 000 V) si následkem tvrdého přistání zlomil páteřní obratel. 6 měsíců byl od pasu dolů ochrnutý a nevěděl, zda bude ještě někdy chodit. Tato nehoda změnila jeho postoj k létání. Po rehabilitaci se pokoušel co nejvěrněji napodobit let ptáků. To znamenalo šikovné, instinktivní a maximální využití termiky a vzdušných proudů bez technické pomoci. Tento nový začátek od roku 2000 nazval Metamorfóza - přeměna člověka na člověka ptačího. D'Arrigo odpozoroval od ptáků, jak vycítí vzdušné proudy. K nacvičení tohoto instinktivního chování využil extrémních větrných poměrů nad Etnou. V roce 2001 se mu podařil spolu se sokolem stěhovavým jménem Nike fantastický přelet přes Saharu a Středozemní moře až na Sicílii. D'Arrigo změnil i svůj životní cíl - své letecké umění věnoval většinou k zachovaní ptačích druhů zapsaných na červenou listinu ohrožených druhů. V létě roku 2003 letěl se svým ultralehkým letadlem před hejnem divých hus (lat. \"Gruidae\") z polárního kruhu až ke Kaspickému moři, čímž chtěl tomuto ohroženému druhu stěhovavých ptáků ukázat novou cestu. Aby s ním husy letěly, natáhl si přes ramena ptačí masku. Jeho další ambicí bylo postavení létajícího modelu, který koncipoval Leonardo da Vinci roku 1510. Ve spolupráci s architekty a mnohými inženýry použil na výstavbu modelu hliníkové trubky pro kostru a látku z umělých vláken na plachty. Test ve vzdušném tunelu potvrdil schopnost modelu létat. Se dvěma nepálskými stepními orly Chumi a Gaijy z londýnské a moskevské ZOO trénoval dva roky na Etně, aby se připravil na přelet přes Himálaj. Extrémní chlad až do -50 °C, nedostatek kyslíku, vzestupné větry na Mount Everestu a jet streamu, vzdušný proud skoro ve výšce 9000 m s rychlostí až do 200 km/h, zvládl D'Arrigo v roce 2004 díky precizní přípravě. Stal se tak prvním a zatím i jediným člověkem, který přeletěl Mount Everest na rogale. Spolu se dvěma kondory velkými přeletěl začátkem roku 2006 ve výšce 9 100 m Aconcaguu a vulkán Tupungato v Andách a dosáhl tak výškového rekordu s rogalem. Pro tento projekt si nechal na sebe přivyknout dvě kondoří mláďata od jejich vylíhnutí a strávil s nimi první dva měsíce ve dne v noci. Po přivyknutí oba ptáky vypustil do volné přírody, protože kondor je také ohrožený druh.", "section_level": 2}, {"title": "Pád.", "content": "Angelo d'Arrigo zemřel 26. března 2006 v 11:30 při letecké přehlídce v italském městě Comiso na Sicílii na zrušené vojenské základně. Spolu s bývalým pilotem F-104 italských vzdušných sil a zkušebním pilotem firmy Sky Arrow (Triest), generálem Guilim De Marchisem se zřítili v dvoumístném ultralehkém letadle typu Sky Arrow 650TNT z výšky 150 m do olivového háje. Oba piloti, kteří patřili k nejzkušenějším pilotům lehkých letadel, zemřeli na místě. Státní zástupce města Ragusa nařídil ke zjištění příčin havárie vyšetřování. Po D'Arrigovi zůstala manželka a dvě děti.", "section_level": 2}], "src_summary": "Angelo d'Arrigo (3. duben 1961, Paříž – 26. března 2006, Comiso, Itálie) byl italský znalec ptáků, pilot rogala a padákového kluzáku (padáku). Proslavil se hlavně famózními projekty, při kterých doprovázel hejna ptáků se svým ultralehkým letadlem, překonal Himálaj s rogalem, přeletěl Andy s kondory velkými, a spolu se sokolem stěhovavým přeletěl Saharu a Středozemní moře.", "tgt_summary": "Angelo d'Arrigo (April 3, 1961 – March 26, 2006) was an Italian aviator who held a number of world records in the field of flight, principally with microlights and hang gliders, with and without motors. He has been referred to as the \"Human Condor\".", "id": 1007408}
{"src_title": "Kustovnice cizí", "tgt_title": "Lycium barbarum", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Protože se jedná o dlouho pěstovanou kulturní rostlinu, je její původní areál nejistý a nelze jej přesně ohraničit. Podle jedněch posledních výzkumů pochází ze západních oblastí Číny. Podle druhých je mimo této části Číny původní i v oblasti severovýchodní Indie a dále na přiléhajících územích Nepálu, Íránu, Iráku, Libanonu, Sýrie, severního Kavkazu (Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie), stejně jako v evropské i asijské části Turecka, na severu Saúdské Arábie a v severní africké i asijské části Egypta. Zavlečena byla do řady zemí s mírným až subtropickým klimatem. V současnosti roste v převážném území Evropy, ve Střední a východní Asii, na jihu Austrálie i v Americe ve Spojených státech, Kanadě a na jihu kontinentu v Argentině.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Rostlina nevyžaduje kvalitní humózní půdu, dobře roste na suchých, zásaditých, hlinitopísčitých či písčitých, stejně jako kamenitých půdách. Ve volné přírodě se vyskytuje na suchých svazích, náspech okolo železničních tratí a silnic, na rumištích, u zpustlých zdí a plotů, stejně jako v městském prostředí kde snáší zasolenou půdu i znečištěné ovzduší. Poměrně rychle se samovolně šíří, hojná je v termofytiku a přiléhajícím mezofytiku, v oreofytiku se nevyskytuje. Stává se součásti mezofilních a xerofilních křovin i ruderálních a pasekových společenstev. V současnosti má její výskyt v české přírodě částečně invazní charakter. Kustovnice cizí je fanerofyt snadno přežívající středoevropské zimy, je však náročná na světlo a ve stínu málo kvete. V evropských podmínkách rozkvétá na výživné půdě již jako mladá rostlina s několika pruty, ale plodí v pozdějším věku, až keř zmohutní. V Česku nakvétá drobnými načervenalými květy s ohledem na umístění stanoviště od konce května do počátku září.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Opadavý, bohatě větvený keř vyrůstající obvykle do výšky 1 až 2 m s prutovitými, obloukovitě svěšenými větvemi, který vyrůstá z do široka rozprostřeného kořenového systému. Nevýrazně pětihranné větve, jež jsou za mládí světle šedé a s věkem tmavnou, jsou porostlé asi 5 mm dlouhými brachyblasty přeměněnými ve špičaté kolce. Větve mají střídavé jednoduché listy s asi 5 mm dlouhými řapíky. Listové čepele jsou dlouze eliptické až kopinaté, 45 až 65 mm dlouhé a 10 až 20 mm široké, šedozelené, po obvodě celistvé a hladké. Květy na stopkách vyrůstají z úžlabí listenů ve svazečcích po dvou až třech, jsou oboupohlavné a nevonné. Zvonkovitý, dvoulaločný kalich je zelený, vytrvalý, asi 5 mm dlouhý, lysý a je rozdělen do tupě špičatých cípů. Nálevkovitá koruna s dlouhou úzkou trubkou je okolo 15 mm dlouhá a má pět do široka rozložených lysých cípů mívajících barvu růžovou, načervenalou nebo vzácně bílou. V koruně je pět vyčnívajících tyčinek, jež mají nitky do poloviny srostlé s korunní trubkou a jsou zakončené vejčitými prašníky otvírajícími se v podélné drážce. Svrchní, dvoupouzdrý, elipsoidní semeník nese dlouhou čnělku s hlavičkovitou bliznou přečnívající prašníky. Květy jsou opylovány blanokřídlým hmyzem a obsahují hojně pylu i nektaru. Při odkvétání se koruny květů přebarvují na světle žluté. Plod je podlouhle vejčitá, dvoupouzdrá, 10 až 15 mm dlouhá bobule s lepkavou dužinou. Zralá bobule je barvy červené, šarlatově červené nebo oranžově červené, na vrcholu má přirostlý dvoucípý vytrvalý kalich a obsahuje větší počet (4 až 20) drobných semen o velikosti 2 mm. Ploidie druhu je 2n = 24.", "section_level": 1}, {"title": "Možnost záměny.", "content": "Velmi často bývá zde popisována kustovnice cizí zaměňována za kustovnici čínskou. Hlavní rozlišující morfologické znaky jsou tyto: Kustovnice čínská: Kustovnice cizí:", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Ve volné přírodě se kustovnice cizí rozmnožuje samovolně semeny z plodů nebo rozrůstáním původních keřů, v zahradnictví též řízkováním. Ve středoevropských podmínkách se polovyzrálé řízky píchají do pařeniště, kde do příchodu zimy zakoření a s příchodem jara se sází na trvalé stanoviště. Při rozmnožování semeny se tato vysévají brzy z jara na chráněné místo, brzy vzklíčí a semenáče se následný rok sázejí na zvolená místa. V asijských zemích se obvykle pěstuje na plantážích, kde se mladé rostlinky vysazují do sponu 2,5 × 1,2 m a pro docílení rychlého růstu a velké násady plodů se za sucha zavlažují a pravidelně hnojí. Rostliny dobře snášejí výchovný řez, mladé keře se řežou od země na jeden 60 cm vysoký kmínek který na vrcholu zakládá korunu, později se terminální výhon po etapách prodlužuje až do výšky 1,5 až 2 m, šíře koruny by měla být obdobná. Nejvíce plodů vyrůstá na mladých větvích s dostatkem světla, proto se vzniklé korunky pravidelně prořezávají. Plody se sklízí za sucha a ručně, po otlačení černají a ztrácejí na kvalitě, určené k rychlému zpracování se setřásají i se stopkami do plachet.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "V Evropě byla vysazovaná jako okrasná rostlina v parcích nebo na živé ploty, ve kterých v krátké době vytvořila neproniknutelnou hráz. Pro své široce rozložené kořeny byla také využívána na zpevnění a ozelenění svažitých terénů okolo silnic a železnic. V místech svého původu jsou po mnoha století její plody využívané jako zeleninová součást tamní kuchyně i jako přírodní, pověstmi opředený lék asijské lidové medicíny. Tamní věhlas se roznesl i do Evropy, kde se plody staly módním potravinovým doplňkem. Množství a účinnost látek v nich obsažených podrobně popisuje článek Godži.", "section_level": 1}, {"title": "Invazivita.", "content": "Kustovnice cizí má v teplejších oblastech Čech a Moravy výskyt téměř invazního charakteru. Keře se velmi rychle rozrůstají a svými převislými větvemi rychle zaujmou velký prostor, jejich vrozenou nectností je schopnost vytlačit z okolí jakoukoliv jinou vegetací. V hodnotných biotopech suchých křovin se doporučuje její porosty likvidovat, jako vhodný postup se osvědčuje po tři roky je vysekávat a zatírat rány herbicidem bránícím opětovné regeneraci. Na místech, kde nemůže sloužit jako zdroj invazního šíření, lze její výskyt tolerovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kustovnice cizí (\"Lycium barbarum\") je opadavý, bohatě větvený, růžově kvetoucí keř s červenými plody, které jsou společně s plody velmi podobné kustovnice čínské nazývané godži a jsou v tradiční asijské medicíně považované za léčivé. Je druh z širokého rodu kustovnice, nyní tvořeného asi 70 druhy, z nichž asi jen čtyři rostou v Evropě. V české přírodě je považována za invazní neofyt. Občas bývá ve starší literatuře uváděna jako jedovatá, což je dáno tím, že patří do jeduplné čeledě lilkovitých obsahující mnohé toxické látky (withanolidy, pyrrolové deriváty i tropanové alkaloidy). Přestože se v okrasných zahradách na území dnešní České republiky pěstuje již od roku 1785 a následně jako zplanělá dřevina se vyskytuje ve volné přírodě od roku 1870, není mezi širší veřejností příliš známou. ", "tgt_summary": "Lycium barbarum is a shrub native to China, with present-day range across Asia and southeast Europe. It is one of two species of boxthorn in the family Solanaceae from which the goji berry or wolfberry is harvested, the other being \"Lycium chinense\". ", "id": 2008481}
{"src_title": "Messerschmitt Me 309", "tgt_title": "Messerschmitt Me 309", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Koncept Me 309 vznikal zhruba od poloviny roku 1940. Ideově vycházel z Bf 109 a měl být rychlejší, silněji vyzbrojený a s delším doletem než jeho předchůdce. Nový letoun měl používat nejmodernější dostupné technologie a postupy v letectví. Byl vybaven přetlakovou kabinou, zatahovacím chladičem, příďovým podvozkem, reverzní vrtulí a vystřelovacím sedadlem. Některé zdroje píšou že byl zkušebně vybaven i laminárním křídlem, podobně jako třeba P-51 Mustang. Měly být použity motory s projektovaným výkonem 1700 až 1800 ks Daimler Benz DB 603 a Junkers Jumo 213. K tomu měl Me 309 disponovat těžkou výzbrojí několika hlavňových zbraní bez nutnosti upevňování v aerodynamicky nevýhodných pouzdrech pod křídlem. Říšské ministerstvo letectví (RLM) v roce 1941 zařadilo Me 309 do objednávkového seznamu, projekční práce byly dokončeny koncem tohoto roku. Současně probíhaly testy jednotlivých celků stroje na několika dracích Bf 109F. Bf 109 V24 (Werk-Nr.5604, VK+AB) byl zkoušen v aerodynamickém tunelu v Göttingenu s chladičem určeným pro Me 309, prototyp Bf 109 V31 (Werk-Nr.5642, SG+EK) sloužil k testům chladiče i nového řešení hlavního podvozku. Bf 109 V23 (Werk-Nr.5716, ND+IE) byl vybaven příďovým podvozkem, Bf 109 V30 (Werk-Nr.5716, ND+IE) a také Bf 109 V30a (Werk-Nr.5717, ND+IF) klimatizací a přetlakovou kabinou. V této době opadl po úspěšných zkouškách upraveného Bf 109 G (s výkonnější pohonnou jednotkou) zájem vrchního velení Luftwaffe o Me 309. Stavba prvního prototypu však přesto pokračovala, dokončen byl v červnu 1942.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "První let prototypu Me 309 V1 (Werk-Nr.001, GE+CU) se konal 18. července 1942, pilotem byl Karl Baur. Použitým motorem byl řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec Daimler-Benz DB 603 A-1 se vzletovým výkonem 1750 k. Krátce po vzletu příliš stoupla teplota chladicí kapaliny a nedostatečný tlak v hydraulice zatahování podvozku neumožnil jeho rychlé zatažení. Úvodní let tak trval pouze 7 minut. Tyto závady byly odstraněny do 7. září 1942. Navíc byl zkušební letoun vybaven reverzní vrtulí, bylo upraveno vyvážení křidélek a zesílena příďová podvozková noha. Dne 8. září 1942 Karl Baur provedl druhý zkušební let, který do přiblížení na přistání na letišti Lechfeld probíhal bez větších problémů. Po vysunutí podvozku pilot změnil úhel nastavení vrtule, což způsobilo náhlé zbrzdění Me 309 V1. Stroj následně udeřil zadní částí o zem, přičemž došlo k poškození dolní části SOP. Následně se zadní část trupu odrazila od povrchu VPD a stroj narazil příďovým kolem do betonu tak prudce, že se zlomila podvozková noha. Po opravě a optimalizaci seřízení stavěcího mechanizmu vrtule byl první prototyp přemístěn do výzkumného střediska v Leipheimu, kde probíhaly především testy vzletu a přistání. Zkoušky odhalily tendenci letounu vychylovat se ze směru vzletu nebo přistání, což bylo způsobeno celkovou směrovou nestabilitou v malých výškách. Rovněž přistávací rychlost byla mnohem vyšší, než bylo předpokládáno. Proto byl V1 v listopadu 1942 vybaven větší SOP, která měla být instalována až u třetího prototypu. Takto upravený stroj si 11. listopadu prohlédl generální inspektor stíhacího letectva Oberst Adolf Galland, který konstatoval že by mohl být Me 309 nakonec celkem dobrý stíhací letoun, ale že je vyvíjen taky nový, daleko lepší stroj. Zkušební pilot střediska v Rechlinu Ing. Beauvais Me 309 V1 znovu zalétal 20. listopadu 1942. O dva dny později uskutečnil Beauvais s Me 309 V1 zkušební souboj s Bf 109 G. Ukázalo se že byl Me 309 V1 rychlejší než Bf 109 G a měl větší dostup, Bf 109 G ale lépe manévroval. Druhý prototyp Me 309 V2 (GE+CV) uskutečnil první let 28. listopadu 1942. Při přistání se opět zlomila příďová podvozková noha. Poškození druhého vyrobeného stroje bylo natolik rozsáhlé, že byl letoun sešrotován. V tomto exempláři byl zabudován motor DB 605 B o vzletovém výkonu 1084 kW, který v březnu 1943 obdržel také první prototyp. V této době se na V1 zkoušely čtyři svislé ocasní plochy různého tvaru. Me 309 V3 (GE+CW) zalétaný v březnu 1943 se používal k testům maximální rychlosti. Ještě v červenci 1943 byl dokončen čtvrtý a poslední prototyp Me 309 V4 (RH+LH), který byl určen k testům palubní výzbroje. Hlavňovou výzbroj tvořila dvojice trupových kulometů MG 131 ráže 13 mm, dvojice kanónů MG 151 ráže 20 mm. Dva další kulomety MG 131 byly zabudovány v kořenech křídla a dva kanóny MK 108 ráže 30 mm v křídle vně podvozkových šachet. Po úvodních zkouškách v Augsburgu byl Me 309 V4 zničen během spojeneckého náletu. V průběhu dalších testů byl V3 vybaven přetlakovou kabinou a vystřelovací sedačkou. Messerschmitt Me 309 byl zcela nové koncepce a byl by alespoň zpočátku náročný na výrobu, k tomu by jeho vývoj vyžadoval delší čas. Pro piloty by v této době (1942) představoval vzhledem k příďovému podvozku větší náročnost pilotáže. Ve stejné době pracovala firma Messerschmitt také na vzhledově podobném proudovém Messerschmittu Me 262, který představoval revoluční změnu v letecké válce, ve srovnání s ním se jakýkoliv vrtulový letoun jevil jako překonaný. Původně měl být Me 309 vyráběn spolu s Me 262, a nebo tvořit pojistku pro případ, že by se projekt Me 262 dostal do potíží. Nebylo možné odhadnout, zdali a kdy budou proudové motory pro Me 262 vhodné pro sériovou výrobu a zdali se je podaří vyrábět v potřebných počtech. V této době nebylo totiž jasné, jestli se podaří překonstruovat proudové motory za použití slitin, které byly k dispozici. Německo pociťovalo totiž citelný nedostatek vzácných kovů, které jsou důležitými přísadami při výrobě tepelně odolných vysokopevnostních ocelí a neželezných slitin. Navíc zavedená letadla jako Bf 109 a Fw 190 se ukázala být značně schopná v možnostech dalšího vývoje. Nový model Bf 109 G s motorem DB 605 zcela dostačoval a nebyl důvod pro změnu výroby pro Me 309. Navíc se strategická situace Třetí říše vstupem USA do války zhoršila a bylo nutné vyrábět více letadel. Výzkumné kapacity se omezily a podporovaly se hlavně opravdu výjimečné projekty, jako právě Me 262 a nebo Do 335. Proto bylo v polovině roku 1943 po stavbě pouze čtyř prototypů vlastní vývoj Me 309 ukončen, ale letadla nepřestala létat. Sloužila k testování při vývoji Me 262. Bylo rozpracováno více verzí, lehká stíhací, těžká stíhací, bitevní, noční stíhací a dokonce rychlostní. Speciální provedení Me 309 mělo pod pravým křídlem nést bombu SC-1000 a pod levým křídlem kontejner (nádrž) o objemu 260 l. Je otázkou, jak by toto asymetrické uspořádání fungovalo v praxi. Odmítnutí Me 309 vedlo profesora Messerschmitta k vývoji Me 209, který ovšem vycházel co nejvíce ze zavedeného Bf 109.", "section_level": 1}, {"title": "Předpokládané vlastnosti.", "content": "Nejspíše by šlo o jedno z nejrychlejších pístových letadel vůbec, které by mělo řadu tehdy opravdu pokročilých prvků. Otázka je, kolik by se z nich nakonec dostalo do sériové výroby. Letadlo by bylo silně vyzbrojené, výkoné, s dobrým doletem a určením spíše pro operace do nižších a středních výšek a k použití taktiky Hit and run, tedy udeř a uteč.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní technické údaje.", "content": "Údaje platí pro Me 309 V4 Předpokládaný sériový Me 309", "section_level": 1}], "src_summary": "Messerschmitt Me 309 byl německý jednomístný stíhací dolnoplošník s příďovým zatahovacím podvozkem z doby druhé světové války. Po čtyřech prototypech byl program mimo jiné kvůli nedostatečným výkonům zastaven.", "tgt_summary": "The Messerschmitt Me 309 was a prototype German fighter, designed in the early years of World War II to replace the Bf 109. Although it had many advanced features, the Me 309's performance left much to be desired and it had so many problems that the project was cancelled with only four prototypes built. The Me 309 was one of two failed Messerschmitt projects intended to replace the aging Bf 109, the other being the Me 209 of 1943.", "id": 1079541}
{"src_title": "Ústřice jedlá", "tgt_title": "Ostrea edulis", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Pro svůj přirozený výskyt ústřice vyhledává nepříliš chladné vody. V Evropě, kde se původně vyskytovala, se nacházela ve vodách Atlantského oceánu, ve Středozemním moři, v kanálu La Manche. Nevyskytuje se v Baltském a Černém moři kvůli jejich nízké salinitě. Vyskytuje se tak na pobřeží západní Evropy, respektive od Maroka po Norsko v oblasti severního a východního Atlantiku. Ve 40. a 50. letech 20. století došlo k zavlečení ústřice jedlé do vod okolo východní části Severní Ameriky od oblasti Maine až po Rhode Island, kde se populace ujala a v současnosti se zde volně šíří a žije.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Ústřice patří již několik století na jídelníček lidí. Již antičtí Římané vytvářeli „rybníky“ pro chování ústřic a jejich následnému sběru. Od 17. století probíhal ve Francii na pobřeží Atlantiku sběr ústřic ze skal a jejich následné umisťování do slaných rybníků budovaných ve slaných mokřadech, kde ústřice rychleji dorůstaly, což je zapříčiněno tím, že ústřice rostou rychleji ve slanější vodě. Následný rozvoj rybolovu v 18. a 19. století vedl k nadměrnému lovu ústřic, který měl za následek vyčerpání přírodních kolonií ústřic, k čemuž přispělo značnou mírou i několik chladných zim. Následný nedostatek ústřic vedl k tomu, že se začaly hledat způsoby, jak zabezpečit zásobování ústřicemi trh a pravidelné výnosy a taktéž obnovit zdecimované populace ústřice.", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "Ústřice jedlá je mlž, který povrch svého těla chrání vápnitou skořápkou tzv. lasturou, která má obvykle protáhlý až hruškovitý tvar a skládá se ze dvou rozdílných částí. Povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý se šupinatovou stavbou, často mléčný, šedý, bílý až dožlutova zbarvený. Je zakončen nepravidelným okrajem, který na jedné straně je spojen s druhou částí lastury elastickým kloubem a na opačné straně je volně otevíratelný. Lastura směřující k podloží je silně konkávní. Vnitřní část lastury je hladká a často má perleťový vzhled, často se uvnitř lastury ale vyskytují tmavé plochy. Lastura ústřice dorůstá velikosti okolo 10 cm až maximálně 20 cm, může se dožívat věku i více než 20 let. Otevírání a zavírání lastury je kontrolováno silným centrálním svalem ústřice. Uvnitř lastury se pak nachází samotné tělo, které mívá barvu od béžové až po světle šedou.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Ústřice se živí drobnými organickými částečkami, které filtruje z okolní mořské vody.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Jedná se o dimorfní druh, tudíž má jak pohlavní orgány samčí tak i samičí a střídavě se mezi těmito pohlavími mění. Ke změně mezi samčí a samičí sadou orgánu dochází v průměru dvakrát za jedinou sezónu.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Ústřice patří mezi hospodářsky hojně využívané mořské plody, které se chovají na mořských farmách a to převážně pro využití v gastronomii, kde se servíruje jako delikatesa. V akváriích se její rozmnožování nedaří. V Evropě je rozšířený způsob konzumace ústřice živé, kdy je syrová ústřice pokapána pár kapkami citrónu. Maso ústřice má lehce slanou až žádnou chuť. V Evropě se chovají dva druhy ústřic a to ústřice jedlá a ústřice obrovská (častější) a to hlavně ve Francii a Nizozemsku. Mezi největší celosvětové producenty ústřice jedlé patří v současnosti USA, Maroko, Španělsko, Francie, Spojené království, Irsko, Norsko, Holandsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Řecko a Jihoafrická republika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ústřice jedlá (\"Ostrea edulis\"; Linnaeus, 1758) je mořský mlž z čeledi ústřicovitých, který je hojně chován pro gastronomii. Konzumuje se maso, které je chráněnou dvojicí skořápek dorůstající velikosti až 20 cm. Původně se vyskytovala v oblasti severovýchodního pobřeží Atlantského oceánu, ale v 40. a 50. letech 20. století byla zavlečena i na východní pobřeží USA, kde se její populace uchytila a úspěšně zabydlela.", "tgt_summary": "\"Ostrea edulis\", commonly known as the European flat oyster, is a species of oyster native to Europe. In the British Isles, regional names include Colchester native oyster, mud oyster, or edible oyster. In France, \"Ostrea edulis\" are known as \"huîtres plates\" (flat oysters) except for those that come from the Belon River estuary in Brittany, France, which are known as Belons. ", "id": 2118552}
{"src_title": "Vladimir Antonov-Ovsejenko", "tgt_title": "Vladimir Antonov-Ovseyenko", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko se narodil 9. (21.) března 1883, v Černigově v ukrajinské rodině jako syn carského důstojníka. V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do menševické frakce. Během revoluce roku 1905 vedl povstání v Novo-Alexandrii v Polsku a Sevastopolu na Krymu. Následně byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, rozsudek mu byl nakonec změněn na dvacet let exilu na Sibiři. Brzy však unikl a roku 1910 emigroval do Paříže. Brzy po vypuknutí první světové války Antonov-Ovsejenko proti tomuto konfliktu protestoval. Roku 1917 se připojil k bolševikům, s falešným pasem se v roce 1917 vrátil do Ruska a převzal významnou úlohu v říjnové revoluci, kdy zahájil výstřelem z křižníku Aurora útok na Zimní palác a nechal zatknout členy prozatímní vlády. Po revoluci byl zvolen do Vojenského výboru a brzy poté působil v rudé armádě. V prosinci roku 1917 se stal vůdcem Rudé armády na Ukrajině, kde bojoval proti povstání carského generála Kaledina, a v jižním Rusku. Rudá armáda následovně pod jeho velením vstoupila do Charkova. V březnu 1918 vydal \"dekret vděčnosti za Bachmač\", oceňující boj Masarykových československých legionářů při jejich odchodu z Ukrajiny. V letech 1918–1919 dohlížel na porážku ukrajinských nacionalistů, bělogvardějců a utváření ukrajinské SSR. Do konce ruské občanské války byl starostou Tambova, kde roku 1921 spolu s Michailem Tuchačevským brutálně potlačil povstání proti bolševické vládě. V roce 1920 byl blízkým spojencem Lva Trockého v sovětské vládě, což se mu později stalo osudným. V letech 1922–1924 byl náčelníkem politické správy revoluční vojenské rady. V letech 1924-1928 byl vedoucím zastupitelství SSSR v Československu, v letech 1928-1930 v Litvě a v roce 1930 v Polsku. V letech 1930 – 1937 pracoval na různých pozicích týkajících se jurisprudence včetně státního zástupce RSFSR (1934) a lidového komisaře spravedlnosti RSFSR (srpen-říjen 1937). Během španělské občanské války byl Antonov-Ovsejenko sovětským generálním konzulem v Barceloně (1936-1937), kde podporoval španělskou republikánskou vládu a komunistické složky zásoboval zbraněmi. V srpnu 1937 byl Antonov-Ovsejenko povolán do Moskvy, kde Stalinovi referoval o událostech ve Španělsku. Po měsíci bez práce se v září 1937 stal lidovým komisařem pro justici. V říjnu 1937 byl Antonov – Ovsejenko, nový komisař spravedlnosti Ruské federace, zatčen. 8. února 1938 byl v rámci tzv. Velké čistky odsouzen za přátelství s Trockým, za špionáž a za údajné spiknutí proti Stalinovi k trestu smrti a 10. února 1938 byl zastřelen na polygonu Kommunarka. 25. února 1956 byl Antonov-Ovsejenko Nikitou Chruščovem rehabilitován. V roce 1958 vyšel v nakladatelství překlad jeho knihy pod názvem: V revoluci. Je to vzpomínková práce aktivního účastníka Říjnové revoluce, která je podložená bohatým dokumentárním materiálem, líčí s barvitými podrobnostmi revoluční vření mezi baltickým námořnictvem, činnost vojenského revolučního výboru a průběh vojenských revolučních akcí až do dobytí Zimního paláce. Antonov-Ovsejenko byl jako obchodní přidělenec v Praze reprezentantem SSSR v letech, kdy Československo ještě neuznávalo existenci Sovětského svazu. Jak vzpomínal jeho syn Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko, v Praze bydleli ve vile Tereza a jezdili rolls-roycem nejen po Praze, ale po celém Česku a také Slovensku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vladimir Alexandrovič Antonov-Ovsejenko (rusky \"Владимир Александрович Антонов-Овсеенко\", ukrajinsky \"Володимир Антонов-Овсєєнко\";, Černigov – 10. února 1938, Věznice Butyrka, Moskva) byl prominentní sovětský bolševický vůdce a diplomat, popravený za Velké čistky. Jeho synem byl ruský historik a publicista Anton Antonov-Ovsejenko.", "tgt_summary": "Vladimir Alexandrovich Antonov-Ovseyenko (; ; 9 March 1883 – 10 February 1938), real surname Ovseyenko, party aliases the 'Bayonet' (Штык) and 'Nikita' (Ники́та), a literary pseudonym A. Gal (А. Га́льский), was a prominent Ukrainian Bolshevik leader and diplomat.", "id": 206169}
{"src_title": "Swiss Life", "tgt_title": "Swiss Life", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení a růst.", "content": "V roce 1857 založil Conrad Widmer \"Schweizerische Rentenanstalt\" jako první životní pojišťovnu ve Švýcarsku, která byla garantována od \"Schweizerische Kreditanstalt\". Do rozvoje tohoto družstva byl zapojen přední curyšský politik Alfred Escher, jehož cílem bylo poskytnout švýcarským rodinám dostatečně pevný základ při pojištění proti životním nejistotám. Představenstvo společnosti zahrnovalo zástupce většiny švýcarských kantonů. V roce 1866 získal Widmer povolení působit v Prusku, a o rok později měl již anuitní obchodní operace i v Hamburku a Brémách. Počínaje rokem 1894 se stalo toto zařízení jedním z prvních pojišťoven, které nabízejí pojištění zaměstnání. Mezi lety 1866 a 1987 se společnost Rentenanstalt rozšířila do Německa, Francie, Nizozemska, Belgie, Spojeného království, Španělska, Lucemburska a Itálie. V roce 1988 převzala pojišťovnu La Suisse v Lausanne.", "section_level": 2}, {"title": "Příprava na podnikání.", "content": "V roce 1997 se pod vedením Martina Lopeze \"Rentenanstalt\" změnil z družstva na veřejně obchodovanou společnost, přičemž akcie společnosti Rentenstalt / Swiss Life debutovaly na indexu švýcarského trhu v roce 1998. Společnost Swiss Life pak pokročila v expanzivní strategii, ve které získala společnosti: Livit, Banca Del Gottardo, Lloyd Continental a UTO Albis v roce 1999, dále Schweizerische Treuhandgesellschaft v roce 2000 a v roce 2001 převzala nemovitosti společnosti Oscar Weber Holding AG. V roce 2002 toto rychlé tempo akvizicí skončilo, když se společnost snažila o samotnou restrukturalizaci návratem ke své hlavní činnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Akvizice a odprodeje.", "content": "V roce 2002 společnost změnila svůj název na společnost Swiss Life pro všechny své činnosti s výjimkou Nizozemska, kde zůstala pod starým názvem Zwitser Leven (později se v roce 2007 prodalo společnosti SNS Reaal společně s belgickým podnikem). V roce 2004 prodala své britské operace společnosti Resolution Life Group. V listopadu 2007 společnost Swiss Life prodala Banca del Gottardo za 1,775 miliardy CHF. Dne 3. prosince 2007 společnost Swiss Life oznámila, že zahájila nabídku na převzetí společnosti AWD Holding a dne 13. března 2008 úspěšně získala celkem 86,2% AWD, která se v roce 2013 stala společností Swiss Life Select. Akvizice společnosti Corpus Sireo, německého poskytovatele služeb pro správu nemovitostí, byla dokončena v létě 2014 a v roce 2016 v Mayfair Capital, britské společnosti pro správu investic do nemovitostí.", "section_level": 2}, {"title": "Struktura společnosti.", "content": "Skupina Swiss Life zveřejňuje zprávy podle zemí. Kromě tří hlavních trhů: Švýcarska, Francie a Německa, Swiss Life odděleně představuje svá zahraniční oddělení: mezinárodní trh a managing aktiv.", "section_level": 1}], "src_summary": "Swiss Life je největší životní pojišťovnou ve Švýcarsku. Je jedním z předních evropských poskytovatelů životních, pensijních a finančních řešení s přibližně 185 mld. CHF spravovaných aktiv. Společnost byla založena v roce 1857 v Curychu jako družstvo pod názvem \"Schweizerische Lebensversicherungs und Rentenanstalt\". Na švýcarský akciový trh vstoupila v roce 1997 a v roce 2002 přijala svůj současný název. V roce 2015 skupina oznámila premiový zisk ve výši 18,9 mld. CHF, což je 5% zvýšení oproti předchozímu roku. Společnost Swiss Life je jednou z dvaceti společností, které jsou hodnoceny podle švýcarského indexu tržních indexů, a je označována zkratkou SLHN.", "tgt_summary": "The Swiss Life Group is the largest life insurance company of Switzerland and one of Europe’s leading comprehensive life and pensions and financial services providers, with approximately CHF 254.4 bn of assets under management. Founded in 1867 in Zurich as the \"Schweizerische Lebensversicherungs und Rentenanstalt\" cooperative, the company entered the Swiss stock market in 1997 and adopted its current name in 2002. In 2019 the group declared an adjusted profit from operations of CHF 1.69 billion, a 10% increase over the previous year. Net profit increased by 12% to CHF 1.20 billion. Swiss Life is one of the twenty companies listed under the Swiss Market Index, as SLHN.", "id": 1094195}
{"src_title": "Konstancie Aragonská", "tgt_title": "Constance of Aragon", "src_document": [{"title": "Královna uherská.", "content": "Konstancie Aragonská byla druhým dítětem a nejstarší dcerou Alfonse II. Aragonského a jeho ženy Sanchy, dcery kastilského krále Alfonse VII. Alfons II. zemřel v roce 1196 a o jejím dalším osudu rozhodl její bratr, následník trůnu Petr II. Aragonský. Dojednal sňatek s uherským králem Emerichem. Svatba se konala v roce 1198 a o rok později královna porodila syna Ladislava. Král Emerich záhy zemřel. Před svou smrtí se snažil zajistit synovu budoucnost a nechal jej jako čtyřletého 26. srpna 1204 korunovat a zavázal svého bratra Ondřeje, aby chlapce chránil a pomáhal mu vládnout, dokud se nedožije dospělosti. Ladislav se tedy stal králem a Ondřej regentem. Ondřej však záhy na sebe strhl veškerou moc a Konstancie s Ladislavem se stali jen něco více než vězni. Kruté zacházení s nimi napomínal i papež Inocenc III.. Konstancie proto uprchla i s dítětem do Vídně ke dvoru Leopolda VI. Malý Ladislav však 7. května 1205 zemřel. Dřívější regent, nynější král Ondřej II., převzal Ladislavovo tělo a pohřbil je v královské hrobce ve Stoličném Bělehradě. Vévoda Leopold pak poslal Konstancii zpět do Aragonu.", "section_level": 1}, {"title": "Císařovna Svaté říše římské.", "content": "Po návratu do Aragonu sdílela Konstancie se svou matkou královnou Sanchou rezidenci v klášteře Santa María la Real de Sijena. Klášter založila matka po smrti svého manžela a nyní zde žila na odpočinku. Zde strávila Konstancie pět let, dokud do jejího osudu znovu nezasáhl bratr Petr. Petr II. potřeboval upevnit své vztahy s papežem Inocencem III., neboť k anulování svého manželství s Marií z Montpellieru byl nutný papežův souhlas. Papež požadoval ruku uherské královny vdovy pro svého chráněnce, mladého sicilského krále Fridricha II. Štaufského. Konstancie návrh přijala, v Zaragoze se v zastoupení znovu provdala a odcestovala na Sicílii. Do Aragonu se již nikdy nevrátila. Její matka zemřela krátce poté. Věnem přivezla Konstancie svému mladičkému muži 500 jezdců. Fridrich a Konstancie byli oddáni v Messině 15. srpna 1209. V době sňatku bylo Konstancii již třicet let, zatímco jejímu manželovi pouhých čtrnáct. Současně byla korunována sicilskou královnou. O dva roky později se jim narodil první a jediný syn Jindřich. Fridrich byl již od útlého mládí velkým milovníkem ženských půvabů. Početný zástup levobočků začal plodit okolo roku 1211. V té době v Německu probíhaly urputné boje o trůn. 9. prosince 1212 byl Fridrich korunován králem německým jako opozice proti Otovi IV. Ota IV. byl definitivně sesazen 5. června 1215. Krátce poté byla Konstancie rovněž korunována německou královnou. Zůstala na Sicílii jako regentka až do roku 1220. Císařem a císařovnou Svaté říše římské korunoval oba manžele papež Honorius III. 22. listopadu 1220. Syn Jindřich se stal novým německým králem. Konstancie Aragonská zemřela o dva roky později v Catanii na malárii. Je pohřbena v římském sarkofágu v palermské katedrále vedle svého muže s nápisem: Počátkem 21. století se stala jednou z postav historického románu spisovatelky Ludmily Vaňkové \"Dítě z Apulie\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Konstancie Aragonská (1179– 23. června 1222, Catania) byla aragonská infantka, která se sňatkem stala nejprve uherskou a druhým sňatkem královnou sicilskou a císařovnou říše římské.", "tgt_summary": "Constance of Aragon (1179 – 23 June 1222) was an Aragonese infanta who was by marriage firstly Queen of Hungary, and secondly Queen of Germany and Sicily and Holy Roman Empress. She was regent of Sicily from 1212–1220. ", "id": 598117}
{"src_title": "Konečný převodník", "tgt_title": "Finite-state transducer", "src_document": [{"title": "Úvod.", "content": "Pokud chápeme obsah vstupní pásky jako vstup automatu, pak říkáme, že automat \"přijímá\" řetězec. Jinými slovy, automat počítá funkci, která přiřazuje řetězcům hodnoty {0,1}. Alternativně můžeme říct, že automat \"generuje\" řetězec, pokud pohlížíme na jeho pásku jako na výstup. Při tomto přístupu automat generuje formální jazyk, který je sadou řetězců. Oba pohledy na automat jsou ekvivalentní: funkce, kterou automat počítá, je právě charakteristická funkce množiny řetězců, které generuje. Třída jazyků generovaných konečnými automaty se nazývá regulární jazyky. Na dvě pásky převodníku obvykle pohlížíme jako na vstupní pásku a výstupní pásku. Při tomto přístupu převodník \"převádí\" (překládá) obsah své vstupní pásky na výstupní pásku, načtením řetězce ze vstupní pásky a vygenerováním jiného řetězce na výstupní pásku. Převodník může pracovat nedeterministicky, a může produkovat více než jeden výstup pro každý vstupní řetězec. Převodník může také neprodukovat žádný výstup pro daný vstupní řetězec, čemuž říkáme, že daný vstup \"odmítá\". Obecně převodník počítá relaci mezi dvěma formálními jazyky. Každý konečný převodník, který převádí jeden řetězec na druhý, ukazuje souvislost vstupní abecedy Σ s výstupní abecedou Γ. Relace \"R\" na Σ*×Γ*, které lze implementovat jako konečné převodníky se nazývají racionální relace. Racionální relace, které jsou zobrazeními (tj. přiřazují každému vstupnímu řetězci z Σ* \"nejvýše jeden\" řetězec z Γ*, se nazývají racionální funkce. Konečné převodníky se často používají pro fonologickou a morfologickou analýzu při výzkumu i v aplikacích v oblasti zpracování přirozeného jazyka. K průkopníkům v této oblasti patří Ronald Kaplan, Lauri Karttunen, Martin Kay a Kimmo Koskenniemi. Obvyklým způsobem použití převodníků je tak zvaná „kaskáda“, kdy se převodníky pro různé operace kombinují do jediného převodníku opakovanou aplikací operátoru skládání relací (definovaného níže).", "section_level": 1}, {"title": "Formalní konstrukce.", "content": "Formálně je konečný převodník \"T\" šestice () taková, že: Na (\"Q\", \"δ\") můžeme nahlížet jako na orientovaný graf, nazývaný \"přechodový graf\" \"T\": množina vrcholů je \"Q\" a formula_2 znamená, že existuje označená hrana jdoucí z vrcholu \"q\" do vrcholu \"r\". Přitom \"a\" je \"vstupní návěstí\" a \"b\" \"výstupní návěstí\" této hrany. Poznámka: Tato definice konečného převodníku se také nazývá \"písmenový převodník\" (Roche a Schabes 1997); existují alternativní definice, ale všechny mohou být převedeny na převodníky, jako je tento. Definujeme \"rozšířenou přechodovou relaci\" formula_3 jako nejmenší množinu takovou, že: Rozšířená přechodová relace je v zásadě reflexivní a tranzitivní uzávěr přechodového grafu, který byl rozšířen o návěstí hran. Prvky formula_3 se nazývají \"cesty\". Návěstí cesty se získá zřetězením návěstí jednotlivých hran v tom pořadí, v jaké se procházely. \"Chování\" převodníku \"T\" je racionální relace [\"T\"] definovaná takto: formula_11 právě tehdy, když existuje formula_12 a formula_13 tak, že formula_14. To znamená, že \"T\" převádí řetězec formula_15 na řetězec formula_16, pokud existuje cesta z počátečního stavu do koncového stavu, jejíž vstupní návěstí je \"x\", a výstupní návěstí \"y\".", "section_level": 1}, {"title": "Vážený konečný převodník.", "content": "Konečné převodníky lze rozšířit o váhy tak, že každému přechodu je přiřazeno nejen vstupní a výstupní návěstí, ale také také váha. Vážený konečný převodník (", "section_level": 2}, {"title": "Aplikace.", "content": "Kontextová přepisovací pravidla tvaru \"a\" → \"b\" / \"c\" _ \"d\", používaná v lingvistice pro modelování fonologických pravidel a posouvání hlásek jsou výpočetně ekvivalentní s konečnými převodníky za předpokladu, že jejich aplikace není rekurzivní, tj. není povoleno, aby pravidla přepisovala stejný podřetězec opakovaně. Vážené konečné převodníky se používají pro zpracování přirozeného jazyka, včetně strojového překladu a pro strojové učení. Jednou z komponent knihovny OpenGrm je implementace morfologického značkování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konečný převodník () je konečný automat se dvěma paměťovými \"páskami\" podle terminologie používané pro Turingovy stroje: vstupní páskou a výstupní páskou. Tím se odlišuje od obyčejného konečného automatu, který má jen jednu pásku. Konečný převodník je typem konečného automatu, který provádí převod mezi dvěma množinami symbolů. Konečné převodníky lze považovat za zobecnění konečných automatů; zatímco konečný automat definuje formální jazyk určením množiny přijímaných řetězců, konečný převodník definuje relaci mezi množinami řetězců. ", "tgt_summary": "A finite-state transducer (FST) is a finite-state machine with two memory \"tapes\", following the terminology for Turing machines: an input tape and an output tape. This contrasts with an ordinary finite-state automaton, which has a single tape. An FST is a type of finite-state automaton that maps between two sets of symbols. An FST is more general than a finite-state automaton (FSA). An FSA defines a formal language by defining a set of accepted strings, while an FST defines relations between sets of strings. ", "id": 153615}
{"src_title": "Svěrací kazajka (film)", "tgt_title": "The Jacket", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Hlavním hrdinou filmu je veterán z války v Zálivu Jack Starks (Adrien Brody). Když byl ve válce postřelen, lékaři jej prohlásili za mrtvého, ale on po chvíili obživl. Poté, co se v roce 1992 po rekonvalescenci vrátil do Vermontu, potkal při své pěší cestě matku Jean (Kelly Lynch) s malou dcerou Jackie (Laura Marano), jimž se rozbilo vozidlo. Sparks jejich auto opravil a malé Jackie daroval své psí známky. Později zastaví muž a nabídne mu svezení; vůz po chvíli zastaví policie, přičemž v té chvíli se scéna přesune k soudu. Sparks si z té doby kvůli amnézii nepamatuje nic, co se stalo po zastavení auta policí. Sparks byl odsouzen za vraždu policisty. U soudu nebyl odsouzen k vězení, ale k pobytu v ústavu pro choromyslné zločince. Zde se jej ujal doktor Thomas Becker (Kris Kristofferson), který s lidmi experimentuje způsobem, že je navleče do svěrací kazajky, nadopuje prášky a zavře do boxu určeného pro mrtvé. Když byl Sparks v boxu podruhé, zjistil, že může cestovat do budoucnosti, kde potká mladou ženu. Ta mu nabídne odvoz a v této chvíli Sparks zjistil, že je rok 2005. Později u ní našel své psí známky a zjistil, že jde o Jackie. Ta mu nechce uvěřit, že je Jackem Sparsem, protože ten zemřel již na Nový rok 1993, a vyhodí jej ze svého domu. Poté, co byl znovu zavřen do boxu, se s Jackie znovu setkává; tentokrát jej již přijme a uvěří mu, že opravdu jde o Sparkse. Spolu začnou pátrat, jak Sparks v roce 1993 zemřel a navštíví i lékaře, kteří se o něj starali. Od nich se dozvěděl, že jej nikdo nezabil, jak se sám domnívá, ale že uklouzl a udeřil se do hlavy, což způsobilo jeho smrt. V budoucnosti se rovněž dozví, že se jeho lékařka Beth Lorenson (Jennifer Jason Leigh) stará o postiženého chlapce.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Po uvedení k kinech dne 4. března 2005 vydělal za první víkend 2 723 682 dolarů a byl promítán ve 1 331 kinech po celých Spojených státech amerických. V pozdějších měsících vydělal 14 822 463 dolarů po celém světě, přičemž 6 303 762 dolarů v USA. Film byl neúspěšně nominován na cenu Saturn Award v kategorii nejlepší science fiction film.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svěrací kazajka (v anglickém originále The Jacket) je americký psychologický thriller z roku 2005, který natočil režisér John Maybury podle scénáře Massy Tadjedin. Částečně byl inspirován románem \"Tulák po hvězdách\" spisovatele Jacka Londona z roku 1915. Film vypráví příběh veterána z války v Zálivu Jacka Starkse, který byl postřelen a po návratu domů byl obviněn z vraždy. Byl odsouzen k pobytu v psychiatrické léčebně, kde na něm lékaři experimentovali s použitím svěrací kazajky a omamných látek. ", "tgt_summary": "The Jacket is a 2005 American psychological thriller/horror film directed by John Maybury and starring Adrien Brody, Keira Knightley, Kris Kristofferson and Jennifer Jason Leigh. It is partly based on the Jack London novel of the same name (published in the US as \"The Star Rover\"). Massy Tadjedin wrote the screenplay based on a story by Tom Bleecker and Marc Rocco. The original music score is composed by Brian Eno with Roger Eno and the cinematography is by Peter Deming. ", "id": 572974}
{"src_title": "Martin B-10", "tgt_title": "Martin B-10", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Typ B-10 byl revolucí v konstrukci bombardovacích letounů. Byl celokovový, posádka byla kryta před nepřízní počasí, měl otočnou střeleckou věž pro obranu, zatahovací podvozek, vnitřní pumovnici a plně kapotované motory, což se stalo standardem na celé další desetiletí. V porovnání s B-10 byly ostatní v té době sloužící bombardéry ihned zastaralé. Prototyp také při zkouškách svou rychlostí 317 km/h ve výšce 1 830 m překonal platný rychlostní rekord. Vývoj B-10 začal pod označením Model 123 jako soukromá iniciativa firmy Glenn L. Martin Company. Posádka letounu byla čtyřčlenná a tvořil ji pilot, druhý pilot, přední a zadní střelec. Novinkou bylo, že letoun měl hluboký trup s pumovnicí a zatahovací podvozek. Prototyp ještě neměl kryté prostory pro posádku, ale během sériové výroby už byly překryty zavedeny. Poháněly ho dva motory Wright SR-1820-E Cyclone o výkonu 600 hp. První let proběhl 16. února 1932 a už 20. března 1932 byl letoun předán letectvu pro další testy. U sériových B-10 došlo oproti prototypu XB-10 k některým změnám. Zatímco prototyp měl motory kryté prstenci NACA, sériové kusy měly motory plně kapotované, aby se snížil aerodynamický odpor. Posádka byla zmenšena na tři členy. Dostal také plně otočnou prosklenou střeleckou věž, překryty kabin posádky, silnější motory Wright R-1820-19 s výkonem 675 hp a větší rozpětí křídla. Americká armáda objednala 17. ledna 1933 stavbu 48 kusů B-10. Prvních 14 z nich bylo označeno YB-10 a dodáno na letiště Wright Field.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "V roce 1935 byla objednána druhá série mírně vylepšených B-10B. Jejich dodávky začaly v červenci 1935. Sloužily u 2. bombardovací skupiny na základně Langley Field, 9. bombardovací skupiny na základně Mitchel Field, 19. bombardovací skupiny na základně March Field, 6. bombardovací skupiny v Panamě a u 28. bombardovací skupiny na Filipínách. Část původních YB-10 a B-10A dostala dva velké plováky a sloužila pro pobřežní patroly. Exportní verzí B-10 byl Martin Model 139. V roce 1936 dostala firma povolení vyvézt do zahraničí část produkce B-10. například v dubnu 1937 dostalo Thajsko šest kusů varianty Model 139W a v prosinci 1937 koupilo Turecko 20 kusů. V době jejich vzniku byly B-10 o polovinu rychlejší než soudobé dvouplošné bombardéry a také rychlejší než soudobé stíhačky. V době svého zavedení do služby byly ostatní bombardéry rázem zastaralé. Ovšem i samotné B-10 koncem třicátých let začaly také zastarávat a ještě před začátkem druhé světové války nahrazeny typy Douglas B-18 Bolo a Boeing B-17 Flying Fortress. V době vypuknutí války už byly zcela zastaralé, což potvrzuje rychlost, s jakou japonská Zera sestřelovala holandské B-10 při japonské invazi do Nizozemské východní Indie.", "section_level": 1}, {"title": "Pokus o další vývoj.", "content": "Firma Martin se ještě pokusila o velkou modernizaci svého B-10, když vstoupila se svým projektem Model 146 do soutěže na nový dálkový bombardér USAAC. Zde se střetl s letouny Douglas B-18 a Boeing B-17. V soutěži neuspěl, protože jeho konstrukce a výkony nebyly výrazně lepší, než u B-10.", "section_level": 1}, {"title": "B-10 dnes.", "content": "Jediný známý dochovaný kus letounu B-10 je dnes v muzeu amerického letectva na základně Wright-Patterson v Daytonu v Ohiu. Byl to kus prodaný v roce 1938 do Argentiny. Argentinská vláda ho v roce 1970 darovala do USA pro vystavení v muzeu. V letech 1973–1976 pak letoun prošel celkovou rekonstrukcí na texaské základně Kelly Air Force Base. Na ostrově Borneo byla nalezena řada částí (například věže a křídla) z havarovaných nizozemských B-10. Ty jsou dnes vystaveny v nizozemském \"Militaire-Luchtvaartmuseum\" v Soesterbergu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Martin B-10 byl první celokovový jednoplošný bombardér amerického letectva. Do služby vstoupil v roce 1934. Byl to také první americký bombardér, který měl v době svého zavedení do služby lepší výkony, než tehdejší stíhací letouny. B-10 byl základem i pro další modifikace, označené B-12, B-13, B-14, A-15 a O-45. Konstrukce B-10 obsahovala několik zásadních technických novinek a proto typ v roce 1932 vyhrál cenu Collier Trophy.", "tgt_summary": "The Martin B-10 was the first all-metal monoplane bomber to be regularly used by the United States Army Air Corps, entering service in June 1934. It was also the first mass-produced bomber whose performance was superior to that of the Army's pursuit aircraft of the time. ", "id": 1841560}
{"src_title": "Nicola Perscheid", "tgt_title": "Nicola Perscheid", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Nicola Perscheid se narodil v roce 1864 jako syn Andrease Perscheida a Gertrudy Wirgensové v obci Moselweiß u města Koblenz. Jeho předci byli vinaři ze Španělska a Portugalska, kteří se po přesídlení do Porýní museli přejmenovat na Perscheid. Nicola Perscheid se oženil s astroložkou Claire Günther. Jejich syn, Lothar Perscheid, byl jeho oblíbeným fotografickým modelem. Nicola Perscheid absolvoval studium fotografa v ateliéru Reuss und Möller v Koblenz od roku 1879. Po svém vzdělání působil ve studiu Paula Strnada v Erfurtu a v letech 1887 - 1889 v ateliéru Beer v Klagenfurtu, kde byl zaměstnán jako retušér. V roce 1891 si Nicola Perscheid otevřel svůj první ateliér v Görlitzu, kde se specializoval na portrétní fotografii. O rok později byl jmenován \"Královským saským dvorním fotografem\". Také po přestěhování do Lipska v roce 1894, zůstal věrný portrétní fotografii a stal se známým díky Maxi Klingerovi, který mu zprostředkoval kontakty s umělci ve městě. Klingera v těch letech také fotografoval. V jeho lipském ateliéru pracoval mimo jiné také fotograf Jacob Hilsdorf. Na přelomu století se Nicola Perscheid zúčastnil řady výstav doma i v zahraničí, kde se seznámil s nejnovějším vývojem v oblasti fotografie. Od roku 1900 stály na prvním místě pinatypie, například tříbarevná pinatypie \"Slečna Jungmannová\", jeden z prvních Perscheidových barevných snímků. Perscheidovy fotografie byly žádané a tak mohl v roce 1905, již zajištěn výnosy ze svých děl, otevřít v Berlíně \"Ateliér W9\" na Bellevuestraße 6a. V roce 1909 získal Perscheid Velkou stříbrnou medaili od sdružení státních německých fotografů, což bylo tenkrát považováno za nejvýznamnější ocenění pro profesionální fotografy. Po roce 1909 však není viděn v Perscheidově práci žádný další umělecký rozvoj. Kromě své práce fotografa se věnoval přípravě mladých fotografů a přednášel v Německu, Dánsku a Švédsku. Mezi jeho studenty patří například Madame d’Ora, Arthur Benda, Toragorō Ariga (1890–1993), Peter-Paul Atzwanger (1888–1974), Uno Falkengren (1889–1964), Curt Götlin (1900–1993) a Henry B. Goodwin (1878–1931). Nicola Perscheid fotografoval nespočet osobností své doby. Mnoho fotografií vytvořil zdarma na oplátku za kampaň svých vlastních výstav a publikací.. Byl miláčkem berlínské společnosti a přátelil se mimo jiné s Maxem Liebermannem, Lovim Korintem nebo Hugem von Habermannem. V pozdním věku trpěl Perscheid rostoucími finančními potížemi, které byly způsobeny kromě celkové ekonomické situace i na jeho osobní výstřednosti. Liboval si příliš v luxusu a extravaganci. Zhoršilo se také jeho zdraví, od roku 1925 si ztěžoval na nervové problémy, které jeho rodinný lékař nemohl vyléčit. Nicola Perscheid zemřel jako zchudlý muž v roce 1930 v Berlíně a jeho studio již zůstalo navždy zavřené.", "section_level": 1}, {"title": "Styl.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Motiv.", "content": "Nicola Perscheid se ve své době v portrétní fotografii stal pojmem. Jako dvorní fotograf portrétoval mimo jiné Alberta Saského a jeho bratra pozdějšího krále Jiřího I. V průběhu první světové války vznikla celá řada portrétů, například Hermann Goering, Manfred von Richthofen nebo Theobald von Bethmann-Hollweg. Portrétoval dokonce i vědce, spisovatele, malíře nebo řádové muže, mnoho portrétů herců se na trh dostalo jako autogramové kartičky. Především ve dvacátých letech 20. století zásoboval konzumní masový trh svými fotografiemi, které však na umělecké úrovni nedokázaly držet krok s jeho pracemi z přelomu století. Perscheid je již méně známý jako krajinářský fotograf. Krajinářské fotografii se věnoval již během svého studia v Klagenfurtu, věnoval se jí i v pozdějších letech, ale již méně často.", "section_level": 2}, {"title": "Technika.", "content": "Na začátku své kariéry pracoval Nicola Perscheid hlavně s tehdy typickou technikou - gumotiskem. Například v roce 1901 vznikl modročerný snímek \"Žnec\" (nebo také \"Sedlák s kosou\") a Perscheid jej vnímal jako své životní nejlepší dílo. Dnes se dílo, spolu s dalšími Perscheidovými tisky, nachází ve vlastnictví Mědiryteckém kabinetu v Drážďanech. Nicola Perscheid v roce 1900 začal experimentovat s novými fotografickými technikami. Opět se vrátil k metodě pinatypie, aby pomocí tříbarevného procesu vytvořil své první barevné fotografie. Pro výrobu barevných pinatypií potřeboval dvě desky, které musely být exponovány mezi 15. až 25. sekundami. Modely se samozřejmě v této době nesměly hýbat. Z metod pozitivního procesu upřednostňoval kontrastně bohatý pigmentový tisk. Ve spolupráci s firmou „Emil Busch A. G. Optische Industrie“ vyvinul Nicola Perscheid vlastní Busch-Nicola-Perscheid-Objektiv, takzvaný aplanát. Změkčení obrazu ovlivňovala clona objektivu. Roku 1921 byl uveden na trh a v následujících letech byl pro portréty často používán, i když v době po konci první světové války pomalu končila móda umělecké fotografie gumotisku a rozostřených snímků, a ve fotografii se více usilovalo o realismus. Přesto se ještě s jeho objektivem vyučila divadelní fotografka Rosemarie Clausen, jako učeň v ateliéru Becker & Maas. Po roce 1921 Perscheidovy fotografie dokazují, že dával přednost používání vlastnímu objektivu, který světlo výrazně změkčoval. Na rozdíl od mnoha svých kolegů Nicola Perscheid odmítal retušování fotografií.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Dílo Nicolase Perscheida byla mezijeho současníky populární a respektované. I když jeho žáci - později slavní fotografové - jako například Madame d'Ora nebo Arthur Benda - později vzpomínali, že se snažil již v době své smrti byl poměrně \"staromódní\". Nicola Perscheid byl svými současníky často považováno za uměleckého fotografa, jehož vyjadřovací prostředky - gumotisk nebo objektiv Busch-Nicola-Perscheid - byly již v roce 1930 považovány za \"zastaralé\" - aspirovaly spíše na malířské efekty ve fotografii. Publicista Leo Fritz Gruber napsal ve svém díle \"O Nicolovi Perscheidovi\" (\"Über Nicola Perscheid\") poznámku: \"„jméno Perscheid oživuje vzpomínky pouze u starších“\". U příležitosti 75. výročí vynálezu fotografie byla v pražském Rudolfinu na přelomu let 1914/1915 uspořádána průlomová výstava, která představila i známé autory ze zahraničí. Mezi nimi například Hugo Erfurtha nebo Nicolu Perscheida. Tato výstava byla prvním mezinárodním fotografickým salónem v Čechách a přispěla k zájmu veřejnosti o uměleckou fotografii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nicola Perscheid (někdy se uvádí Nikolaus Perscheid, 3. prosince 1864 Moselweiß - 12. května 1930 Berlín) byl německý portrétní fotograf a jeden z prvních profesionálních fotografů v Německu. V roce 1891 byl titulován \"Královským saským dvorním fotografem\" a v následujících desetiletích byl populárním portrétním fotografem. Kolem roku 1920 vyvinul objektiv s měkkou kresbou („soft focus“), který pro portréty často rád používal. Německé ateliéry Rudolfa Dührkoopa, Huga Erfurtha, Erwina Rauppa nebo Nicoly Perscheida měly ve své době a v kontextu česko-německého prostředí významný podíl na uměleckou fotografii.", "tgt_summary": "Nicola Perscheid (3 December 1864 – 12 May 1930) was a German photographer. He is primarily known for his artistic portrait photography. He developed the \"Perscheid lens\", a soft focus lens for large format portrait photography.", "id": 109697}
{"src_title": "Bouře (obraz)", "tgt_title": "The Tempest (Giorgione)", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Arkadická scenérie se nachází za městem v troskách, okolo říčky obklopené stromy. Tmavá, zatažená obloha je osvětlena bleskem, který věští brzkou bouři. Žena sedící vpravo kojí dítě. Je nahá, až na bílou roušku (naznačující čistotu a nevinnost), jež pokrývá její ramena. Její plné břicho, nalitá ňadra a akt kojení mohou naznačovat plodnost. Naproti tomu některým vykladačům představuje lásku. Evidentní spojení s Pannou Marií však troskotá na její nahotě. Muž držící dlouhou tyč či píku stojí vlevo naproti ženě. Usmívá se a pohlíží doprava, ale nezdá se hledět na ženu. Historikové umění jej pokládají buď za vojáka, nebo za pastýře, tuláka, nebo člena klubu svobodných mužů. Rentgenové snímkování obrazu ukázalo, že na jeho místo původně Giorgione namaloval jinou nahou ženu (rovněž sedící). Pro některé je ztělesněním vytrvalosti a pevnosti – tito poukazují na pilíře nacházející se za ním, které často symbolizují moc a sílu. Avšak tyto pilíře jsou zlomeny: klasický symbol smrti. Je možno všimnout si rovněž čápa na střeše napravo. Čáp někdy bývá symbolem mateřské lásky rodičů k jejich potomkům.", "section_level": 1}, {"title": "Význam a možné výklady obrazu.", "content": "Hlavním rysem obrazu, zdá se, je očekávání bouře. Barvy jsou ztlumeny a světlo je měkké; převládají zelené a modré odstíny. Krajina sama není pouhým pozadím, ale představuje významný přínos pro rané krajinářství. „Tichá“ atmosféra obrazu nepřestává fascinovat moderní diváky. Žádný z dobových pramenů \"Bouři\" nijak nevykládá; neexistuje žádné vyčerpávající vysvětlení smyslu tohoto obrazu. Pro některé představuje netradičně pojatý \"útěk do Egypta\" (zde se však vysvětlení znovu sráží s ženinou nahotou), pro jiné výjev z klasické mytologie (Paris a Oinóné) nebo z řeckého pastýřského románu. Podle italského učence Salvatora Settise představuje opuštěné město Ráj a postavy Adama a Evu s jejich synem Kainem: blesk pak jako v řeckém a hebrejském světě reprezentuje Boha, který je právě vyhnal z Ráje. Další navrhují alegoričtější výklad, nebo prostě říkají, že Giorgione nezamýšlel sdělit nic konkrétního. Možná je smysl díla „v tom, že nám jeho smysl uniká“. Původní výklad obrazu jako díla, jehož námětem je dualita (město / venkov, muž / žena) byl opuštěn po výše zmíněném rentgenovém zkoumání. Historikové uvádějí \"Bouři\" jako dílo, které ovlivnilo Manetovu \"Snídani v trávě\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Bouře (italsky \"La Tempesta\") je slavný renesanční obraz, jehož autorem je Giorgione. Byl namalován asi v letech 1508–1509 na objednávku benátského šlechtice Gabriela Vendramina a nyní visí v Gallerie dell'Accademia v Benátkách. Často se považuje za vůbec první krajinu v západním malířství. Tato olejomalba je pokládána za záhadné dílo – podobně jako její geniální autor, který sám je jedním z nejzáhadnějších malířů všech dob. \"Bouře\" patří k vůbec nejdiskutovanějším obrazům, jeho mistrovství je však nezpochybnitelné. Obraz zachycuje vojáka a kojící ženu na protilehlých stranách potoka mezi sutinami města, nad něž přichází bouře. Velké množství symbolů, jimiž je obraz protkán, dovoluje mnoho výkladů, nicméně ani jeden z nich není plně uspokojivý.", "tgt_summary": "The Tempest (Italian \"La Tempesta\") is a Renaissance painting by the Italian master Giorgione dated between 1506 and 1508. Originally commissioned by the Venetian noble Gabriele Vendramin, the painting is now in the Gallerie dell'Accademia of Venice, Italy. Despite considerable discussion by art historians, the meaning of the scene remains elusive.", "id": 838244}
{"src_title": "Donna Tarttová", "tgt_title": "Donna Tartt", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Donna Tarttová se narodila v Greenwoodu, v deltě řeky Mississippi, a vyrůstala v blízkém městečku Grenada ve státu Mississippi. Jejímu otci se dařilo jako místnímu potikovi, zatímco její matka pracovala jako sekretářka. Ve třinácti letech Tarttovou prvně publikovali, když její sonet vydal Mississipský literární magazín. V roce 1981 se zapsala na Mississippskou univerzitu, kde její psaní už v prvním ročníku zaujmulo Willieho Morrise. Na doporučení Morrise pak Barry Hannah, vládnoucí spisovatel na Mississipské univerzitě, zapsal tehdy osmnáctiletou Tarttovou do svého magisterského předmětu o povídke. „Byla ohromně sečtělá,“ popsal ji Hannah. „Prostě výjimečný génius. Literární hvězda.“ Na doporučení Morrise a jiných (vyučujících) v roce 1982 přestoupila na Bennington College, kde u studia kreativního psaní navštěvovala hodiny klasické filologie u Claudea Fredericksa. V roce 2002 Tarttová údajně pracovala na převyprávění mýtu o Daidalovi a Ikarovi pro sérii Canongate Myth, což je série novel, v kterých současní autoři převyprávějí a adaptují antické mýty. Tarttová konvertovala ke katolicismu a do knihy \"The Novel, Spirituality and Modern Culture\" (2000) přispěla esejí „The spirit and writing in a secular world“ (Duchovno a psaní v sekulárním světě). V této eseji Tarttová píše, že „... víra je životně důležitá pro můj proces tvorby díla a pro mou motivaci jej vytvářet“, také ale varuje před spisovateli, kteří do svých románů vsouvají své názory a přesvědčení. Píše, že by se spisovatelé měli zdráhat „vkládat své názory přímo do svých děl“.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Románový debut \"Tajná historie\" (1992) se stal okamžitou senzací. Román podmanivým způsobem popisuje partu studentů klasické filologie, které posedlost antickými klasiky a dionýskou estetikou povede až k dvojí vraždě. O deset let později vydaný \"Malý kamarád\" (2002) se také zabývá tematikou vraždy, ač z jiné perspektivy. Dvanáctiletá Harriet Dufresne, bystrá a svérázná holka, se rozhodne vyřešit vraždu svého bratra, která zůstává i po dvanácti letech záhadou. Román Donny Tartové Stehlík je jejím nejúspěšnějším: v roce 2014 se dočkal Pulitzerovy ceny a o pět let později také filmového zpracování s Anselem Elgortem v hlavní roli. \"Stehlík\" (2013) je dickensovským vyprávěním Theodora Deckera, který v teroristickém útoku v galerii přichází o matku a zároveň nedopatřením nabývá Fabriciovu malbu stehlíka, která jej provází do Las Vegas a později zpátky do New Yorku – i když nakonec Thea naháněčka za tímto obrazem jakožto symbolem pro krásu a estetično dotáhne až do Amsterdamu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Donna Tarttová (* 23. prosince 1963) je americká spisovatelka a autorka románů \"Tajná historie\" (1992), \"Malý kamarád\" (2002) a \"Stehlík\" (2013). Za román \"Malý kamarád\" získala literární cenu WH Smitha, zatímco román \"Stehlík\" jí v roce 2014 vynesl Pulitzerovou cenu. Časopis \"Time\" ji v témže roce uvedl ve svém seznamu „Stovky nevlivnějších lidí“.", "tgt_summary": "Donna Tartt (born December 23, 1963) is an American author. Tartt's novels include \"The Secret History\" (1992), \"The Little Friend\" (2002), and \"The Goldfinch\" (2013). Tartt won the WH Smith Literary Award for \"The Little Friend\" in 2003 and the Pulitzer Prize for Fiction for \"The Goldfinch\" in 2014. She was included in \"Time\" magazine's 2014 \"100 Most Influential People\" list.", "id": 762674}
{"src_title": "Douglas B-18 Bolo", "tgt_title": "Douglas B-18 Bolo", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "V roce 1934 Americké letecké síly objednaly vývoj bombardovacího letounu, který by nahradil tehdy do služby zaváděný typ Martin B-10. Měl být schopný unést dvojnásobný náklad pum na dvojnásobnou vzdálenost, než byl schopen B-10. Firma Douglas na základě této objednávky vyvinula model \"DB-1\", který se v soutěži střetl s letouny Boeing \"Model 299\" (pozdější Boeing B-17 Flying Fortress) a projektem Martin Model 146. Přestože byl prototyp Boeingu považován za nejlepší, během testů havaroval, což částečně pokazilo dobrý dojem, jež na velení USAAC udělal. Navíc v té době doznívala Velká hospodářská krize a pro typ DB-1 hrála jeho nižší cena $58 500 oproti $99 620 za Boeing Model 299. V lednu 1936 proto byla objednána sériová výroba DB-1, pod armádním označením B-18. Konstrukce B-18 byla, kromě několika modifikací, totožná s dopravním letounem Douglas DC-2. Jeho rozpětí bylo o 1,4 m větší, trup byl hlubší, aby se do něj lépe vešel náklad pum a šestičlenná posádka. Díky vyššímu trupu se z letounu stal středoplošník. Výzbroj se skládala z trojice kulometů ráže 7,62 mm, které byly ve střelištích v nose letounu, v horním a dolním střelišti.", "section_level": 1}, {"title": "Operační služba.", "content": "V roce 1940 byla letouny B-18 vybavena většina Amerických bombardovacích squadron. Mnoho z nich, které byly ve stavu 5. a 11. bombardovací skupiny na Havaji, bylo později zničeno při útoku na Pearl Harbor. Do roku 1942 byly B-18 v prvoliniové službě vystřídány bombardéry B-17. Proto bylo 122 kusů B-18A upraveno na protiponorkový boj. Stanoviště bombometčíka bylo odstraněno a místo něj byl radar. Někdy byly vybaveny detektory magnetických anomálií. Tyto letouny sloužily, pod označením B-18B, v Karibské oblasti. Dva letouny byly v roce 1942 předány brazilskému letectvu. Kanadské královské letectvo získalo 20 B-18A, které byly používány k protiponorkovým hlídkám nad Atlantikem. Dne 2. října 1942 se americkému B-18B podařilo u břehů Francouzské Guyany potopit německou ponorku \"U-512\". Do konce války se hlídkovým B-18 podařilo potopit ještě dvě ponorky. Přitom kanadské B-18A se celkem jedenáctkrát pokusily o útok na německou ponorku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Douglas B-18 Bolo byl americký střední bombardér, který létal koncem 30. let a v době druhé světové války. První prototyp letounu, který byl založen na konstrukci dopravního letounu Douglas DC-2, vzlétl v dubnu 1935, do výzbroje armády byl zařazen o rok později. Jednalo se o stroj, který byl nedostatečně vyzbrojen a který měl slabý pohon. Po vypuknutí války byl užíván k druhořadým účelům, a to buď jako dopravní či jako hlídkový letoun. Celkem bylo vyrobeno 350 kusů.", "tgt_summary": "The Douglas B-18 Bolo is an American medium bomber which served with the United States Army Air Corps and the Royal Canadian Air Force (as the Digby) during the late 1930s and early 1940s. The Bolo was built by the Douglas Aircraft Company, based on its DC-2, and was developed to replace the Martin B-10. ", "id": 1975432}
{"src_title": "Herb Ellis", "tgt_title": "Herb Ellis", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Vyrůstal na okraji Dallasu ve státě Texas. Poprvé zde z rozhlasu uslyšel zvuk elektrické kytary, konkrétně v podání George Barnese, a to ho inspirovalo natolik, že sám začal hrát na kytaru. Studoval na Texaské státní univerzitě hudební specializaci, ale protože v té době ještě neexistoval obor pro studium kytary, zaměřil se tedy na kontrabas. Potýkal se s nedostatkem finančních prostředků a právě kvůli tomuto byl nucen v roce 1941 studium ukončit. V roce 1943 nastoupil do orchestru Casa Loma pod vedením Glena Graye a zde jazzový svět poprvé uslyšel jméno Herb Ellis. Po krátké době se připojil k Jimmy Dorseymu a jeho kapele, ve které dostal větší prostor, než tomu bylo v předchozí zkušenosti, a Ellis se stává sólistou, jehož jméno bylo citované ve spoustě jazzových časopisů. Ellis hraje Dorseymu po boku až do roku 1947, kdy byla oznámena šestitýdenní pauza. Tehdy nastal zvrat, který Ellisovu kariéru navždy změnil. Vznikla kapela \"Soft Winds\", kterou tvořilo trio Nata Kinga Colea. Hráli spolu následujících pět let, do roku 1952. Poté přišla příležitost vyzkoušet něco nového s Oscar Peterson Trio. Padli si do oka natolik, že se stal stálým kytaristou tria (1953 - 1958), skládajícího se z klavíristy Oscara Petersona, kontrabasisty Raye Browna a Ellise. Byl vnímán hodně kontroverzně, protože byl jediný běloch v kapele v době, kdy byl rasismus na vrcholu. V době největší slávy hráli s osobnostmi jako Stan Getz, Dizzy Gillespie, Roy Eldridge, Buddy Rich, Ella Fitzgerald či Louis Armstrong. S posledními dvěma nahráli desku \"Comeback\", kde tvořili doprovodnou kapelu. Roku 1958 Ellis opustil kapelu a jako náhrada přišel ne kytarista, ale bubeník Ed Thigpen. V letech 1959 - 1960 Ellis jezdil turné s Ellou Fitzgerald.", "section_level": 1}], "src_summary": "Herb Ellis (4. září 1921, Farmersville, Texas – 28. března 2010, Los Angeles, Kalifornie) byl americký jazzový kytarista. Roku 2005 mu byla udělena cena NEA Jazz Masters Award.", "tgt_summary": "Mitchell Herbert Ellis (August 4, 1921 – March 28, 2010), known professionally as Herb Ellis, was an American jazz guitarist. During the 1950s, he was in a trio with pianist Oscar Peterson.", "id": 2400305}
{"src_title": "Hranice (okres Přerov)", "tgt_title": "Hranice (Přerov District)", "src_document": [{"title": "Geografická poloha.", "content": "Město Hranice leží v prostoru Moravské brány převážně na pravém břehu řeky Bečvy, v nadmořské výšce asi 260 m. Ta část Moravské brány, v níž leží Hranice, se nazývá Bečevská brána. Je vklíněna mezi Oderské vrchy a Podbeskydskou pahorkatinu (Maleník). Bečevská brána má ráz ploché pahorkatiny, jejíž výškové členění je od 205 m n. m. do 366 m n. m. Hranice patří k městům s velmi zajímavým přírodním prostředím. Město bylo založeno na terénní vyvýšenině v ohbí řeky Bečvy mezi jejími přítoky Ludinou a Veličkou a tak město dominuje okolní krajině. Nachází se v prostoru, v němž se soustřeďují dopravní a inženýrské koridory na hlavním železničním a silničním tahu Přerov-Ostrava s významnou odbočkou na Valašské Meziříčí, Beskydy, Vsetín a na Slovensko. Pro postavení města Hranic je významné sousedství lázní v Teplicích nad Bečvou.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počet obyvatel.", "content": "V roce 1995 počet obyvatel Hranic jako celku, tj. včetně místních částí, kulminoval a překročil 20 tisíc. Od té doby opět klesá. Výrazně se mění i počet obyvatel v obcích připojených k Hranicím. Drahotuše v roce 1854 měly 1 282 obyvatel, po 140 letech v roce 1994 jich bylo 1 475. Někde však, jako třeba ve Středolesí a Uhřínově, je zaznamenáván trvalý pokles počtu obyvatel.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Areál dnešního městského jádra Hranic byl prokazatelně osídlen již ve 12. století. Středověká osada vznikla jako přirozená hraniční výspa na okraji pomezního hvozdu mezi Moravou a Slezskem – dále od města směrem na sever již byly pouze těžko prostupné lesy. Odtud také pochází název současného města – Hranice. Pozdější německý název Weisskirchen vznikl až později v důsledku postavení původního gotického kostela, stávajícího do třicetileté války v místech současné fary, jenž tvořil svým bílým zdivem dominantu údolí řeky Bečvy –, (doslova \"Bílý kostel\"). V blízkosti města procházela tzv. Jantarová stezka, táhnoucí se po svazích Moravské brány a rozdělující se v Hranicích na dvě linie – severní větev pokračovala ve směru na Bělotín a Ostravu dále na sever, východní se otáčela východním směrem do bečevského údolí ve směru na Kelč a Valašské Meziříčí. Zejména ve 13. století hrály Hranice důležitou úlohu jako kolonizační centrum pro oblast dnešního Potštátska (východní hřebeny tzv. Železné brány). Založení města je datováno řadou listin v rozmezí 12.–13. století, především falz, které vznikly v průběhu sporů o hranický újezd mezi kláštery Rajhradským (řád benediktinů) a Hradisko u Olomouce (premonstráti), přičemž na autorství největšího počtu falz se podepsal posledně zmiňovaný klášter. První falzifikát, datovaný k roku 1169 (\"Granice\"), náleží Rajhradskému klášteru a patří také k těm historicky a geograficky nejvěrohodnějším. V této listině také figuruje legendární zakladatel města Hranic, poustevník Jurika (jmenovitě uváděn rajhradským nekrologiem k roku 1209), který v této oblasti skutečně působil a o kolonizaci území se nemalou měrou zasloužil. Další falzum, tentokrát premonstrátské, vzniklo roku 1250 (\"Hranicz\") a je reakcí na vyvrcholení sporu mezi zmíněnými kláštery o hranický újezd. Celý spor vznikl v důsledku církevních a politických tlaků, jejichž důsledkem se stala clunyjská církevní reforma: původně patřil olomoucký klášter Hradisko, stejně jako klášter v Rajhradě benediktinům. Se vznikem tzv. clunyjského hnutí a nových reformních tlaků v církvi (např. 12. stol.) došlo také ke vzniku nových řádů, jako premonstráti a cisterciácký řád, které byly novým trendům více nakloněny, než řády staré, tyto trendy podporovaly a na oplátku byly podporovány papežem. Odtud také pramenila nevraživost a rivalita „nových“ a „starých“ církevních řádů, která však kromě četných sporů dala vzniknout také takovým kulturním skvostům, jako je např. Codex gigas (neboli „Ďáblova bible“). Když byli v roce 1143 benediktini z olomouckého kláštera vytlačeni premonstráty, vznikly spory i o původně benediktinské majetky, které sice klášteru Hradisko nepatřily, ale byly v jeho blízkém okolí, zejména pokud jejich benediktinské vlastnictví netrvalo příliš dlouho, jako tomu bylo i v případě hranického újezdu. Premonstráti nakonec celý spor díky „nezvratným důkazům práva“, jako oblíbenost u papeže, vyhráli a benediktinský hranický újezd tak přešel roku 1222 do jejich vlastnictví. Zmiňované falzum z roku 1250 tak mělo definitivně stvrdit nezvratné majetkové nároky na hranický újezd. Nehledě na historická falza zakládacích listin, město jako takové bylo skutečně vysazeno až v 3. třetině 13. století, a to hned dvakrát. V roce 1276 byla vydána klášterem Hradisko lokační listina, tentokrát již pravá, k založení \"města\" Alba Ecclesia (v tu dobu již existovala osada v jižní části ostrožny a pod ní). Během rozbrojů po smrti českého krále Přemysla Otakara II. bylo lokované město zpustošeno, a proto bylo po roce 1282 lokováno znovu. K roku 1296 se již v listinách mluví o Hranicích jako o \"městečku\". V období do husitských válek bylo město s přilehlými majetky častým artiklem premonstrátských zástav, a majitelé újezdu se proto velmi rychle střídali. Kvalitativně novou etapou v dějinách města nastolilo obsazení města husitskými vojsky (Jana Tovačovského z Cimburka) roku 1427. Počínaje tímto okamžikem se Hranice staly součástí tehdy mohutného „impéria“ nepsaných vládců husitské a pohusitské Moravy – pánů z Cimburka. Za vlády Jana a Ctibora Tovačovských z Cimburka byly Hranice opevněny kamennými hradbami (1435–1460), původně dřevěná městská tvrz, již pravděpodobně vybudovali v místech dnešního zámku někteří ze zástavních držitelů města, byla přestavěna na malý kamenný hrádek. Roku 1470 získal hranické panství společně s hradem pan Albrecht Kostka z Postupic, nejvyšší komorník zemského soudu v Olomouci. Na hradě ovšem mnoho nepobýval a pro značné zadlužení byl brzy nucen hrad s městem zastavit panu Janu Bělíkovi z Kornic. Nehledě na tuto zástavu ale hrad s přináležejícím zbožím roku 1475 prodal za 4 000 zlatých a tři životy (termín „tři životy“ znamená možnost držby v zástavě po dobu tří generací rodu, tj. po dobu života pana Viléma a jeho dvou nástupců) pánům Vilému a Janovi z Pernštejna. Tato obchodní transakce ovšem poněkud komplikovala situaci, poněvadž právoplatnými majiteli jednoho a téhož panství se stali zároveň pan Jan Bělík a pan Vilém z Pernštejna. Není známo, jak se celá věc urovnala, ale k roku 1477 byl již pánem na Hranicích Vilém. Pernštejnové vlastnili město Hranice mezi léty 1475–1547. S jejich vládou je spojen rozkvět hranického panství i města samotného. Došlo také k další přestavbě městského hradu, jenž byl významně rozšířen (snad mezi rokem 1480 a 1514). Z této doby také pochází válcový základ dnešní zámecké věže. Již za svého života, roku 1507, Vilém pro lepší správu panství rozdělil své statky mezi své dva syny, Jana a Vojtěcha, přičemž Hranické panství s hradem připadlo prvně jmenovanému, tedy Janovi, ten celé panství také zdědil. Jeho rozhazovačný, značně nákladný život a potřeba splatit dluhy ho roku 1547 přinutily prodat všechno hranické zboží Václavu Haugvicovi z Biskupic. Haugvic podržel město sotva 6 let a již v dubnu 1553 je prodal vladykovi Janu Kropáči z Nevědomí (na Hranicích v letech 1553–1572). Pod vlastnictvím Jana Kropáče z Nevědomí zažilo město jednu z posledních renesancí svého rozkvětu. Poněvadž si Jan Kropáč vybral Hranice jako sídelní město, došlo k novým urbanisticko-architektonickým úpravám historického jádra, přičemž pozornost se soustředila především na sídlo samotné – tedy původně pernštejnský hrad, který byl přebudován na výstavný trojkřídlý renesanční zámek. Vlastní budova zámku se od dnešní stavby se lišila pouze západním křídlem, jež bylo o něco kratší než dnes, a také severním zakončením zámku, neboť severní arkádové křídlo ještě nestálo a zámek tak byl v tuto stranu oddělen od hospodářské části pouze příkopem, a úpravou vstupní (dnes Zámecké) ulice. Stará pernštejnská původně cele válcová věž dostala osmibokou nástavbu a byla zastřešena kuželovou střechou s podsebitím. Po smrti Jana Kropáče se na Hranicích vystřídalo několik majitelů (Jan ml. ze Žerotína, Frydrych ze Žerotína, Jan Jetřich z Kunovic), mezi léty 1600–1609 vlastnil město Zdeněk Žampach z Potštejna (z období jeho působení pochází korouhvička na zámecké věži a unikátní arkádové severní křídlo zámku). Posledním majitelem Hranic, jenž ve městě sídlil, byl Václav Mol z Modřelic. Jeho podpis najdeme především v bohužel vlivem času dosti poničených zámeckých interiérech. Za stavovského povstání proti Habsburkům byl Václav Mol zvolen mezi 12 moravských direktorů za panský stav, kteří převzali prozatímní vládu na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře bylo město se zámkem roku 1620 vzato pod kontrolu císařskými vojsky. 31. května 1621 byl zatčen spolu s dalšími šlechtici Václav Mol a uvržen do vězení v Olomouci. Jeho zkonfiskovaný majetek získal roku 1622 biskup a kardinál František Josef z Ditrichštejna trvale sídlící v Olomouci. Ten město i přes ozbrojený odpor hranických měšťanů převzal a po peripetiích třicetileté války téměř na tři sta let začlenil do ditrichštejnského dominia. Dne 23. června 1924 oficiálně navštívil město a hranickou vojenskou akademii prezident T. G. Masaryk.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Územím města prochází dálnice D1 s exitem 308-Hranice. Městem prochází silnice I/47 v úseku Lipník nad Bečvou – Odry, a z ní se odpojuje silnice I/35 na Valašské Meziříčí. Od dálnice do města vede silnice II/440 ze směru od Potštátu, která končí na silnici I/35. Silnice III. třídy na území města jsou: Ve městě je železniční uzel. Prochází tudy železniční trať Česká Třebová – Přerov – Bohumín č. 270 a trať Hranice na Moravě – Púchov č. 280. Zastavují zde spoje jak Českých drah, tak i soukromých dopravců Leo Express a RegioJet. Název železniční stanice je \"Hranice na Moravě\" a často se mylně přenáší na samotné město.", "section_level": 1}, {"title": "Společenský život.", "content": "Samospráva města od roku 2016 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.", "section_level": 1}, {"title": "Části města.", "content": "Město se skládá ze dvou nesousedících území rozdělených územím obcí Hrabůvka, Milenov a Klokočí a je tvořené částmi: Součástí města byla v letech 1976–1990 také obec Olšovec.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hranice (pomnožné číslo, \"Mährisch Weißkirchen\"), podle názvu místní železniční stanice někdy mylně uváděno jako Hranice na Moravě, je město v okrese Přerov v Olomouckém kraji, 23 km severovýchodně od Přerova na soutoku Bečvy a Veličky, jihozápadně od Ostravy a východně od Olomouce. Historicky původní název byl jménem jednotného čísla rodu ženského (ta Hranice), všeobecně se však postupem doby ustálilo používání pomnožného čísla, \"Mährisch Weißkirchen\" (překladem \"Moravské Bělokostelí\"). Žije zde obyvatel. Katastrální území má rozlohu 5 251 ha (52,51 km2). Historické jádro je městskou památkovou zónou.", "tgt_summary": "Hranice (; or \"Mährisch Weißkirchen\", ) is a town in Moravia, the eastern Czech Republic. It is sometimes informally called Hranice na Moravě (literally, \"Hranice in Moravia\"), to distinguish from other places with the same name, Hranice. In fact, Hranice na Moravě (), is the name of one of the railway stations of the town, the other being \"Hranice na Moravě město\". ", "id": 382889}
{"src_title": "Vietnamský Nový rok", "tgt_title": "Tết", "src_document": [{"title": "Tradiční jídla.", "content": "Mezi tradiční jídla u oslav Nového roku patří u Vietnamců hlavně Bánh chưng, což je slaný rýžový dort, vlastně balíček z lepkavé rýže, mungo fazolí a vepřového masa zabalený v banánových listech. Připravuje se několik dní dopředu, kvůli časově náročné přípravě. Také se podává vařené kuře, které se servíruje celé včetně hlavy a pařátů. Jako sladkost se používá kandované ovoce, např. kumkváty, nebo i kandované plody zimní tykve. Dále se podává sladká rýžová kaše \"xôi gấc\", která má červenou barvu díky ovoci \"gấc\" neboli momordice kočinčinské.", "section_level": 1}, {"title": "Výzdoba domu.", "content": "Vietnamci také zdobí svoje domovy stromečkem nebo jeho větvemi, kvůli odhánění zlých duchů. K tomu se používají zejména kumkváty, větve broskvoní nebo meruněk. Setkat se můžete také s gerberami, růžemi nebo i dalšími rostlinami.", "section_level": 1}, {"title": "Darování peněz.", "content": "Vietnamské děti dostávají od rodičů místo dárků peníze pro štěstí. Peníze jsou většinou uloženy v červených obálkách, které jsou vepředu vyzdobeny obrázkem. Existuje k tomu pověst, že kdysi ve Vietnamu bývaly příšery, které strašily děti o půlnoci dne nového roku. Většinou dětí poté těžce onemocněly nebo dokonce zahynuly. Jednou se v jednom městě objevilo 8 víl, které poradily rodičům jak vyhnat příšery. Měli v noci dát dětem drobné vedle polštáře, na kterém právě spí. Blyštivé záře z nich vyhnají příšery.", "section_level": 1}, {"title": "První návštěva.", "content": "Velice důležitá je pro Vietnamce první návštěva v novém roce. První, kdo vstoupí do domu s přátelskými a dobrými úmysly přinese celé rodině štěstí po celý nový rok. Většinou se proto rodiny snaží zvát majetného muže s několika dětmi, který nosí do rodin štěstí. V opačném případě to bude znamenat, že se rodina bude mít špatně, nebude se jí dařit anebo se jí přihodí něco tragického, tudíž nevítanou návštěvou jsou neprovdané ženy, nemocní nebo ti, kterým v uplynulém roce zemřel člen rodiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vietnamský Nový rok (vietnamsky \"Tết Nguyên Đán\", častěji jen zkráceně \"Tết\") se většinou slaví ve stejný den jako čínský Nový rok. Jeho přesné datum připadá na termín od 21. ledna do 21. února a svátky začínají vždy první den prvního měsíce podle lunárního kalendáře. Tyto svátky patří u Vietnamců mezi nejdůležitější v roce, jsou to pro ně svátky klidu, lásky, pohody a přátelství.", "tgt_summary": "Tết ( or ), Vietnamese New Year, Vietnamese Lunar New Year or Tet Holiday, is the most important celebration in Vietnamese culture. The word is a shortened form of Tết Nguyên Đán (節元旦), which is Sino-Vietnamese for \"Feast of the First Morning of the First Day\". Tết celebrates the arrival of spring based on the Vietnamese calendar, which usually has the date falling in January or February in the Gregorian calendar. ", "id": 998212}
{"src_title": "Růže keltská", "tgt_title": "Rosa gallica", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Růže keltská dosahuje výšky přibližně 30 cm až 1 m. Vytváří drobné, řídce větvené keříky nebo polykormony s podzemními výhonky (až 4 m dlouhými). Na tenkých větvičkách jsou nepravidelně rozmístěny úzké jehlicovité, obvykle načervenalé ostny promísené s drobnějšími jehlicovitými ostenci, štětinami a stopkatými žlázkami. Špičatě vejčité listy se zubatými okraji jsou kožovité, tuhé, lichozpeřené nejčastěji se dvěma páry lístků; na spodní straně jsou sivé či bledě zelené, více či méně chlupaté. Intenzivně vonící květy vyrůstají jednotlivě, nanejvýš po dvou či po třech; jejich koruny jsou ploché, červeně až tmavě růžově zbarvené, obvykle 5–8, výjimečně až 10 cm široké, což je nejvíce mezi evropskými růžemi. Vnější kališní lístky jsou zpeřené, hustě žláznaté, po odkvětu se sklánějí dolů a posléze opadávají. Druh kvete od května do července, plody jsou asi 1 cm veliké drobné, kulovité či úzce vejčité šípky červené barvy. Co do barvy květů a listů i celkového habitu se jedná o druh značně proměnlivý. Co do počtu chromozomů je tetraploidním druhem, s ploidií 2n = 28.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a ekologie.", "content": "Růže keltská vyhledává především suchá a výslunná místa lesostepního charakteru, osidluje též skalní výchozy, meze, náspy, pastviny atp. Je diagnostickým druhem suchých širokolistých trávníků svazu \"Bromion erecti\". Optimum výskytu má v nízkých xerofilních (teplomilných) křovinách, lesních lemech a subkontinentálních teplomilných doubravách. Roste od nížin po pahorkatiny, v České republice poměrně hojně v termofytiku, roztroušeně až řídce v mezofytiku. Jedná se o převážně evropský druh, s těžištěm rozšíření ve střední a jižní Evropě, místy identicky s někdejším keltským osdílením (odtud jméno); areál zasahuje až do Malé Asie a na Kavkaz. Introdukována byla i na jiné kontinenty, v současnosti se tak vyskytuje i v mírném podnebním pásu Severní Ameriky. Původní přirozený areál rozšíření se v posledních dvou staletích vinou intenzivní zemědělské činnosti v Evropě výrazně zmenšil a na mnoha místech značně ustoupila. V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je vedena v kategorii C3.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Růže keltská má nejpozději od raného středověku doložené hospodářské využití. Pěstovala se v klášterních a později lékárnických zahradách jako \"Rosa officinalis\" (resp. \"Rosa gallica\" var. 'Officinalis'); využíván byl květ i šípek. (Tuto růži měl mj. ve znaku anglický rod Lancasterů.) Před introdukcí asijských růží koncem 18. a v 19. století byla v Evropě prakticky jedinou výhradně šlechtěnou růží. Mezi její křížence patří například růže bílá (kříženec s růží šípkovou, známá též jako bílá růže z Yorku), růže damašská, růže stolistá a další. Ke šlechtění zahradních růží byla mnohokrát použita i její velmi atraktivní varieta Mundi, jinak známá i jako \"Rosa gallica\" var. 'Versicolor'; oblíbená byla i varianta 'Muscosa' se zbytnělými kališními přívěsky (tzv. mechová růže). Z příbuzných druhů a kříženců s růží damašskou se též lisuje růžový olej (např. v Bulharsku).", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomická poznámka.", "content": "Tento druh se vnitřně člení na několik dalších taxonomických jednotek; jeho systematika se nicméně stále vyvíjí a není shodně pojata u všech relevantních autorů. Proto můžeme kupříkladu žíhanou varietu, \"Rosa gallica\" var. 'Mundi', nalézt v různých zdrojích označenou jako poddruh, nebo dokonce vyčleněnou jako samostatný druh \"Rosa mundi\" v rámci sekce \"Galicannae\". Vzhledem k bohaté šlechtitelské historii existuje celý okruh drobných taxonů, variant a vzhledově podobných blízce příbuzných hybridů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Růže keltská (\"Rosa gallica\"), též růže galská, je druh keře z čeledi růžovité. Je původním druhem v české květeně. Stála též na počátku šlechtění všech starých odrůd evropských kulturních růží.", "tgt_summary": "Rosa gallica, the Gallic rose, French rose, or rose of Provins, is a species of flowering plant in the rose family, native to southern and central Europe eastwards to Turkey and the Caucasus. It was one of the first species of rose to be cultivated in central Europe.", "id": 625536}
{"src_title": "16. pařížský obvod", "tgt_title": "16th arrondissement of Paris", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "16. obvod leží na pravém břehu řeky Seiny. Má protáhlý tvar podél Seiny, která tvoří jeho východní hranici se 7. a s 15. obvodem. Na jihu hraničí s předměstím Boulogne-Billancourt, na západě jej boulevard péripherique odděluje od Boulogneského lesíka a od města Neuilly-sur-Seine, na severu sousedí se 17. obvodem přes \"Avenue de la Grande Armée\" a na severovýchodě s 8. obvodem přes \"Avenue Marceau\".", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "V roce 2006 měl obvod 153 920 obyvatel a hustota zalidnění činila 19 459 obyvatel na km.", "section_level": 1}, {"title": "Diplomatická zastoupení.", "content": "V 16. obvodu sídlí ambasády a konzuláty těchto zemí:Afghánistán, Albánie, Andorra, Angola, Argentina, Bahrajn, Bangladéš, Bělorusko, Benin, Bolívie, Brunej, Čad, Čína, Dánsko, Džíbútí, Egypt, Filipíny, Gabon, Ghana, Gruzie, Guinea, Honduras, Chorvatsko, Indie, Indonésie, Irák, Írán, Irsko, Island, Jamajka, Jemen, Kambodža, Kamerun, Keňa, Kongo, Kuvajt, Kypr, Laos, Libanon, Libye, Lotyšsko, Madagaskar, Malajsie, Maroko, Mauritánie, Mexiko, Moldávie, Monako, Namibie, Niger, Nigérie, Nikaragua, Nový Zéland, Omán, Pákistán, Peru, Pobřeží slonoviny, Polsko, Portugalsko, Rusko, Řecko, Salvador, Severní Makedonie, Seychely, Singapur, Slovensko, Slovinsko, Srbsko a Černá Hora, Srí Lanka, Súdán, Španělsko, Tanzanie, Thajsko, Turecko, Turkmenistán, Uganda, Uruguay, Venezuela, Vietnam. Kromě nich jsou zde i obchodní zastoupení některých zemí při OECD (Belgie, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Švédsko).", "section_level": 1}, {"title": "Politika a správa.", "content": "Radnice 16. obvodu se nachází na \"Avenue Henri-Martin\" č. 71. Současným starostou je od roku 2008 Claude Goasguen za Unii pro lidové hnutí (UMP). 16. obvod má v pařížské městské radě 13 zástupců. Od roku 2008 jimi jsou: Jako jediný z pařížských městských obvodů používá dvě poštovní směrovací čísla. Jižní část má PSČ 750016 a severní 75116.", "section_level": 1}, {"title": "Městské čtvrti.", "content": "Tento obvod se dělí na následující administrativní celky: Podle oficiálního číslování pařížských městských čtvrtí mají tyto čtvrtě čísla 61-64.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První osídlení na tomto místě je historicky doloženo v 7. století našeho letopočtu, kdy zde vznikla vesnice zvaná Nimio, tehdy ještě velmi vzdálená od hranic tehdejší Paříže. Majitelem panství byl biskup svatý Bertram, jehož majetek po smrti 623 připadl pařížskému biskupství. V pozdějších staletích se zde vytvořily nové vesnice – Auteuil v bažinaté jižní části a Chaillot severněji v lese, později zvaném Boulogneský. Později ještě vznikla vesnice Passy, poprvé zmiňována v roce 1250. Od 12. století až do období Francouzské revoluce to byla venkovská oblast s vinicemi a lesy stojící zcela mimo Paříž. Pouze ves Chaillot se v roce 1702 stala se svými 2000 obyvateli předměstím Paříže. Poblíž Passy se nacházely větrné mlýny, pozemky v Auteuil patřily církvi, ze zdejších vinic pocházelo víno pro pařížské biskupství. Velké změny proběhly především ve 2. polovině 19. století, kdy byly obce Auteuil, Passy a Chaillot integrovány do Paříže. Na severu byla zbořena hradební zeď mezi dnešním 16. obvodem a Paříží a v roce 1860 se obce staly součástí Paříže. Podle plánů barona Haussmanna byly vybudovány široké bulváry jako \"avenue Victor-Hugo\", \"avenue Kléber\" nebo \"avenue d'Iéna\". Volné zemědělské plochy byly zastavěny. Čtvrť se pro svůj klid stala oblíbeným bydlištěm vyšších vrstev.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "Dále zde sídlí několik pravoslavných kostelů, dva protestantské a dvě synagogy.", "section_level": 1}], "src_summary": "16. pařížský obvod (francouzsky: \"16 arrondissement de Paris\") též nazývaný obvod Passy (\"Arrondissement de Passy\") je městský obvod v Paříži. Obvod patří tradičně k bohatším čtvrtím s velmi vysokými nájmy. Obvod je pojmenován po bývalé vesnici Passy, která byla v roce 1860 začleněna do Paříže. Do 16. obvodu patří i Boulogneský lesík na západě. Tento park se však nepovažuje za součást vnitřní Paříže, neboť není obydlený a nachází se až za boulevardem périphérique. V obvodu sídlí přes 90 diplomatických zastoupení, což je více než 40% všech zastoupení ve Francii. Obvod je známý rovněž tenisovým areálem Rolanda Garrose, na kterém se hraje French Open.", "tgt_summary": "The 16th arrondissement of Paris (\"XVI arrondissement\") is one of the 20 arrondissements of the capital city of France. In spoken French, this arrondissement is referred to as \"seizième\". ", "id": 85560}
{"src_title": "Jean-François Paul de Gondi", "tgt_title": "Jean François Paul de Gondi", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jean-François Paul de Gondi byl v mládí určen pro kněžskou dráhu, ačkoliv se sám chtěl stát raději vojákem. Jeho strýcem byl Jean-François de Gondi, první pařížský arcibiskup a v roce 1643 se stal v jeho diecézi koadjutorem. Papež Inocenc X. jej dne 19. února 1652 jmenoval kardinálem s titulem kardinál-kněz u kostela Santa Maria sopra Minerva. Účastnil se Frondy od jejího počátku a stal se prostředníkem mezi královnou Annou Rakouskou a parlamentáři. Když se v říjnu 1652 král Ludvík XIV. vrátil do Paříže, jedním z prvních činů kardinála Mazarina bylo Gondiho uvěznění 16. prosince na zámku Vincennes. Dne 21. března 1654 zemřel jeho strýc, pařížský arcibiskup a kardinál Gondi nastoupil na jeho místo, i když byl stále ve vězení i přes intervence přátel a dokonce i papeže. Poté byl držen v domácím vězení na zámku v Nantes, odkud se mu podařilo uprchnout do Španělska a poté do Říma. Mazarin vyhlásil v arcibiskupství sedisvakanci. Gondi jmenoval vikáře, který spravoval diecézi místo něj. V roce 1655 nastoupil na papežský stolec Alexandr VII. zvolený s podporou kardinála Gondiho. Mazarin jej vylíčil papeži jako utajeného jansenistu, což Alexandr VII. odmítl. Kardinál se uchýlil na svůj zámek v Commercy, který v roce 1640 zdědil po své matce. Cestoval po Evropě a zajímal se o politiku. Když v roce 1661 kardinál Mazarin zemřel, doufal ve svůj návrat, ale podcenil nelibost Ludvíka XIV. V roce 1662 tedy rezignoval na svůj arcibiskupský úřad. Na oplátku obdržel opatství Saint-Denis s vysokým beneficiem. Do Paříže se mohl vrátit v roce 1668. Pokračoval v politice, ale pouze při jednáních mezi Paříží a Římem. Zabránil papeži Alexandru VII. exkomunikovat Pařížský parlament, který se připojil k Sorbonně v boji proti dogmatu papežské neomylnosti. Zemřel 24. srpna 1679 v klášteře Saint-Denis, kde byl pohřben.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean-François Paul de Gondi de Retz (20. září 1613 v Montmirail – 24. srpna 1679 v Paříži) byl francouzský římskokatolický kněz a v letech 1654–1662 arcibiskup pařížský. V roce 1652 byl jmenován kardinálem. Je známý svými pamětmi, které vyšly až po jeho smrti v roce 1717.", "tgt_summary": "Jean François Paul de Gondi, cardinal de Retz (20 September 1613 – 24 August 1679) was a French churchman, writer of memoirs, and agitator in the Fronde. ", "id": 139287}
{"src_title": "Catherine Labouré", "tgt_title": "Catherine Labouré", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodila se 2. května 1806 v Fain-lès-Moutiers farmáři Pierrovi Labouré a Louise Madeleine Gontard jako devátá z jedenácti dětí. Když jí bylo devět let, její matka zemřela. Říká se, že po pohřbu své matky vzala sochu Panny Marie, políbila ji a řekla: „Nyní budete má matka“. Sestra jejího otce navrhla, že se bude starat o jeho nejmladší děti Catherine a Tonine. Poté, co souhlasil, se sestry odstěhovaly do domu své tety v Saint-Rémy, obce devět kilometrů od jejich domova. Byla velmi zbožná, poněkud romantického založení. Jako mladá žena se stala členkou ošetřovatelské společnosti, založené Svatým Vincencem z Pauly. Po snu o svatém Vincencovi si vybrala Dcery křesťanské lásky.", "section_level": 1}, {"title": "Vizionářka.", "content": "Uvedla, že v předvečer svátku Sv. Vincence roku 1830 ji probudil hlas dítěte, jenž ji volal do kaple, kde uslyšela Pannu Marie, která jí řekla „Pán Bůh tě chce něčím pověřit. Budeš hodně trpět, ale vydržíš to s přesvědčením, že je to pro Boží chválu. Poznáš, co chce Pán Bůh. Budeš trpět, dokud vše neřekneš zpovědníkovi, jenž je tvým duchovním vůdcem. Bude mít námitky, ale neboj se, obdržíš zvláštní milost. Mluv s ním prostě a s důvěrou. Důvěřuj beze strachu! Určité věci, které uvidíš, mu oznam. V rozjímání obdržíš zvláštní vnuknutí.“ Dne 27. listopadu 1830 oznámila, že se k ní Panna Maria vrátila v nočních meditacích. Ukázala se jí uvnitř oválného rámu stojící na zeměkouli a z jejích rukou vycházely paprsky, které směřovaly na celý svět, pouze některé ne. Kolem okrajů rámu se objevila slova „Ó, Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“. Pak uslyšela Pannu Marii, která jí řekla, aby nechala razit medailonky této podoby s nápisem: „Všichni, kteří ji budou nosit, obdrží velké milosti“. Catherine udělala, co ji Panna Maria poručila, a po dvou letech sledování jejího každodenního chování kněz sdělil informaci arcibiskupovi, aniž by odhalil Catherininu identitu. Žádost byla schválena a pověřen k výrobě medailonků byl Adrien Vachette. Ty se ukázaly být velmi populární. Dogma o Neposkvrněném početí nebylo tehdy ještě sice vyhlášeno, ale medaile se svým „počata bez hříchů“ byla schválena.", "section_level": 1}, {"title": "Proces svatořečení.", "content": "Proces probíhal v arcidiecézi Paříž. Byl započat roku 1896. Dne 19. července 1931 byla papežem Piem XI. prohlášena Ctihodnou. Blahořečena byla 28. května 1933. Svatořečena byla 27. července 1947.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sv. Catherine Labouré (2. května 1806, Fain-lès-Moutiers – 31. prosince 1876, Enghien-les-Bains) (Zoe Labouré) byla francouzská řeholnice ze Společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul a Mariánská vizionářka.", "tgt_summary": "Catherine Labouré, D.C.. (May 2, 1806 – December 31, 1876) was a French nun who was a member of the Daughters of Charity of Saint Vincent de Paul and is a Marian visionary. She is believed to have relayed the request from the Blessed Virgin Mary to create the famous Miraculous Medal of Our Lady of Graces worn by millions of people around the world. Labouré spent forty years caring for the aged and infirm. For this, she is called the patroness of seniors.", "id": 985390}
{"src_title": "Amiot 354", "tgt_title": "Amiot 354", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Série letounů Amiot 350 má svůj původ ve stejných požadavcích francouzské vlády jako jeho hlavní rival Lioré-et-Olivier LeO 451. Letoun byl poprvé představen jako maketa poštovního letounu na letecké výstavě \"„Salon l ́Aéronautique“\" v roce 1936. Nový aerodynamický celokovový středoplošník se zatahovacím podvozkem vzbudil velkou pozornost a představoval výrazný odklon od předchozích zastaralých typů. V roce 1935 konstruktéři spočítali teoretické výkony navrhovaných typů Amiot 340 a Amiot 341, které se lišily jen skladbou výzbroje a umístěním pilotní kabiny – Amiot 341 ji měl v ose trupu. Vývoj pokračoval i nadále, ačkoliv poměry ve francouzském leteckém průmyslu byly v druhé polovině 30. let 20. století víc než složité. Letecký průmysl byl zahlcen množstvím nejrůznějších objednávek, studií a programů od mnoha státních institucí. Nesporné kapacity francouzského leteckého průmyslu se tak tříštily v množství prototypů a návrhů, které se nikdy nedostaly do výroby. V roce 1936 bylo rozhodnuto oslavit desáté výročí přeletu Atlantského oceánu Lindberghem rekordním letem z Paříže do New Yorku. Pro tento účel byl vybrán vyvíjený stroj Amiot 340. Tak vznikl letoun Amiot 370, který byl poháněn dvojicí motorů Hispano-Suiza 12Yjrs/Ykrs s výkonem 632 kW (860 hp). Letoun, který neměl vystouplý kryt pilotní kabiny, byl poprvé zalétán 25. července 1937. K plánovanému letu nakonec nedošlo, ale Francie s tímto letounem získala několik leteckých rekordů. Konstruktéři museli zohlednit další požadavky vládní institucí, které požadovaly letoun se zdvojenou svislou ocasní plochou pro lepší ovladatelnost letounu a větší střelné pole hřbetního střelce. V té samé době byla zrušena kategorie letounů B5 (pětimístný bombardovací) a nahrazena kategorií B4. Také tomu se musel nový letoun přizpůsobit. V průběhu roku 1937 tak vznikl projekt série čtyřmístných letounů pod názvy \"Amiot 341, 342\" (bombardéry), \"343\" (silná obranná výzbroj), \"344\" (bitevní letoun), \"345\" (dálkový bombardér), \"346 a 347\" (torpédové bombardéry). Drtivá většina však zůstala jen na papíře. S téměř ročním zpožděním za konkurenčním letounem LeO.45 vzlétnul prototyp Amiot 340-01 6. prosince 1937. Tento prototyp se zúčastnil propagandistického dezinformačního recipročního letu do Berlína v roce 1938, aby přesvědčil Němce, že Francie má ve službě moderní bombardéry. Po dalších zkouškách byl letoun v roce 1938 upraven na prototyp Amiot 351-01 se zdvojenou ocasní plochou. Tak vznikla typová řada 350, která zahrnovala letouny Amiot 350 (bombardér s motory Hispano-Suiza 12Y-50/51), Amiot 351 (motory Gnome-Rhône 14N-38/39), Amiot 352 (motory Hispano-Suiza 12Y-50/51), Amiot 353 (britské motory Rolls-Royce Merlin III), Amiot 354 (motory Gnome-Rhône 14N-48/49), Amiot 355 (Gnome-Rhône 14R-2/3), Amiot 356 (britské motory Rolls-Royce Merlin X) a Amiot 357-A4 (průzkumná verze s motory Hispano-Suiza 12Z-89 nebo 12Y-89). Sériová výroba se však rozbíhala velice pomalu a typová řada musela být s přicházející 2. světovou válkou výrazně redukována. Nakonec bylo rozhodnuto o stavbě strojů Amiot 351 (s dvojitou ocasní plochou) a Amiot 354 (s jednoduchou ocasní plochou). Objednávka těchto moderních strojů dosáhla čísla 880. Nicméně skutečně bylo dodáno kolem 87 strojů. První sériový letoun Amiot 351-B4 byl dodán v červenci 1939. Výroba se však soustředila na typ Amiot 354. Do zahájení německého útoku v roce 1940 jich bylo dokončeno jen 42 kusů. Amiot 351 měl být osazen po jednom kulometu 7,5 mm MAC 1934 v nose letounu a na břiše letounu. Na hřbetu letounu měl být namontován jeden letecký kanón Hispano-Suiza HS.404 ráže 20 mm. Kvůli technickým problémům s instalací výzbroje mnoho letounů vstupovalo do služby u operačních jednotek pouze s lehkým kulometem Darne nebo MAC 1934 ráže 7,5 mm na této pozici.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "V květnu 1940 byly letouny Amiot 351/354 právě vybavovány dvě bombardovací \"„groupes“\" – GB 1/21 (6 strojů) a GB II/21 (2 stroje) na základně v Avignonu. Dalších 5 strojů sloužilo u GB I/34. Zbytek boje schopných strojů byl rozptýlen po skladech, ve zkušebních a výcvikových střediscích. Několik desítek letounů bylo v té době rozpracováno v továrnách v konečné fázi výroby. Tato situace byla dána tím, že letouny byly vyráběny ve třech továrnách. Dvě z nich byly později bombardovány Němci. 16. května 1940 provedly Amioty 351/354 ozbrojené průzkumné lety nad nizozemským Maastrichtem, což byly první akce letounů tohoto typu. Od června byly Amioty 351/354 dodávány i k GB II/34. Letuschopné stroje byly používány na málo účinné noční nálety a průzkumné akce. K 5. červnu 1940, kdy byla zahájena 2. fáze německého tažení, měly zmíněné skupiny ve stavu 25 letounů, z kterých bylo 13 operačně způsobilých. V té době všechny Amioty 351/354 působily v severní Francii. Tři byly ztraceny v boji a dalších 10 při nehodách. Opožděné dodávky letounů Amiot 351-B4 byly zahájeny až 25. května 1940. Letouny se účastnily poslední akce v noci ze 14. na 15. června a všechny dostaly 17. června 1940 rozkaz k evakuaci do Afriky, kam jich odletělo 39. Po podepsání příměří se jich do Francie vrátilo 29. Protože byl jejich počet příliš malý, Itálie o letouny neměla zájem. Proto byla většina v srpnu 1940 zrušena. Pět letounů Amiot 351/354 pokračovalo ve službě i po bitvě o Francii jako poštovní letouny. Čtyři letouny Amiot 351/354 byly převeleny k Luftwaffe jako transportní letouny a sloužily i u speciální německé jednotky KG200. Motory odebrané z těchto letounů byly později použity na transportních letounech Messerschmitt Me 323.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "Amiot 340.01 Amiot 350 Amiot 351.01 Amiot 351 Amiot 352 Amiot 353 Amiot 354 Amiot 355.01 Amiot 356.01 Amiot 357 Amiot 358 Amiot 370", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Amiot 354-B4).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikací „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“ a „War Planes of the Second World War: Volume Seven Bombers and Reconnaissance Aircraft“.\" Třetí říše", "section_level": 1}], "src_summary": "Amiot 354 představoval poslední verzi ze série rychlých dvoumotorových bombardérů rodiny letounů Amiot 350, který bojoval v rámci francouzského letectva v omezených počtech během bitvy o Francii v roce 1940 na počátku 2. světové války.", "tgt_summary": "The Amiot 354 was the last in a series of fast, twin-engine bombers which fought with the French Air Force in limited numbers during the Battle of France.", "id": 2183940}
{"src_title": "Kyselina trifluormethansulfonová", "tgt_title": "Triflic acid", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Kyselina trifluormethansulfonová se průmyslově vyrábí elektrochemickou fluorací kyseliny methansulfonové: a následnou hydrolýzou vzniklého CFSOF. Dalším možným způsobem je oxidace trifluormethylsulfenylchloridu: Kyselina vzniklá jedním z těchto způsobů se poté přečišťuje převedením na anhydrid, destilací a opětovnou přeměnou anhydridu na kyselinu.", "section_level": 1}, {"title": "Historický způsob výroby.", "content": "Kyselina trifluormethansulfonová byla poprvé syntetizována Robertem Haszeldinem a J.M. Kiddem v roce 1954, a to následující reakcí:", "section_level": 2}, {"title": "Použití a reakce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jako kyselina.", "content": "V laboratoři se využívá skutečnosti, že TfOH je dobrým protonačním činidlem, jelikož její konjugovaná zásada není nukleofilní. Také se používá při nevodných acidobazických titracích, protože se chová jako silná kyselina v mnoha rozpouštědlech (například acetonitrilu, kyselině octové atd.), v nichž jsou běžné minerální kyseliny (jako například HCl a HSO) pouze středně silné nebo slabé. Vzhledem k hodnotě \"K\" (disociační konstanty) 5×10, p\"K\" = −14,7±2,0, se tato kyselina řadí mezi superkyseliny. Má řadu užitečných vlastností jako jsou značná chemická a teplotní stabilita. Jak samotná kyselina, tak i její konjugovaná zásada CFSO, známá jako triflát, jsou odolné vůči oxidačním a redoxním reakcím, zatímco má většina silných kyselin, jako kyselina chlorečná a kyselina dusičná, oxidující účinky. Rovněž nezpůsobuje sulfonaci substrátů, což může být problém při použití kyseliny sírové, fluorsírové či chlorsulfonové. Níže je uvedena typická sulfonace, která u HOTf \"neprobíhá\": Výpary kyseliny trifluormethansulfonové na vlhkém vzduchu vytvářejí stabilní pevný monohydrát, CFSOH·HO, jehož teplota tání činí 34 °C.", "section_level": 2}, {"title": "Tvorba solí a komplexů.", "content": "Triflátový ligand je, v souladu se svou nízkou zásaditostí, nestabilní. Kyselina trifluormethansulfonová reaguje exotermně s uhličitany, hydroxidy a oxidy kovů. Příkladem může být příprava Cu(OTf). Chloridové ligandy se dají převést na odpovídající trifláty: Tato přeměna probíhá v čisté HOTf při 100 °C a je následována vysrážením soli po přídavku etheru.", "section_level": 2}, {"title": "V organické chemii.", "content": "Kyselina trifluormethansulfonová reaguje s acylhalogenidy za vzniku smíšených triflátových anhydridů, které jsou silnými acylačními činidly, používanými například při Friedel-Craftsově acylaci: HOTf katalyzuje reakci aromatických sloučenin se sulfonylchloridy, pravděpodobně přes meziprodukt v podobě smíšeného anhydridu se sulfonovou kyselinou. Kyselina trifluormethansulfonová podporuje další podobné reakce, například krakování alkanů a alkylaci alkenů, které jsou důležité v petrochemickém průmyslu. Katalyzátory tvořené deriváty kyseliny trifluormethansulfonové jsou velmi účinné při izomerizaci nerozvětvených či málo rozvětvených řetězců uhlovodíků, čímž se zvyšuje oktanové číslo příslušného paliva. Kyselina trifluormethansulfonová exotermně reaguje s alkoholy za vzniku etherů a alkenů.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní.", "content": "Dehydratací TfOH vznikne její anhydrid, triflylanhydrid (CFSO)O.", "section_level": 2}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Kyselina trifluormethansulfonová je jednou z nejsilnějších známých kyselin. Dotyk s kůží může způsobit vážná poranění s opožděným poškozením tkáně. Vdechnutí výparů této kyseliny způsobuje křeče, záněty a otoky. Přidání TfOH do polárních rozpouštědel může být až nebezpečně exotermní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kyselina trifluormethansulfonová (zkráceně TFMS, TFSA, HOTf nebo TfOH) je sulfonová kyselina, fluorderivát kyseliny methansulfonové. Patří k nejsilnějším známým kyselinám. Tato kyselina se nejčastěji používá ve výzkumu jako katalyzátor esterifikace. Jedná se o hygroskopickou bezbarvou kapalinu rozpustnou v polárních rozpouštědlech.", "tgt_summary": "Triflic acid, is the short name for trifluoromethanesulfonic acid, TFMS, TFSA, HOTf or TfOH, is a sulfonic acid with the chemical formula CFSOH. It is one of the strongest acids. Triflic acid is mainly used in research as a catalyst for esterification. It is a hygroscopic, colorless, slightly viscous liquid and is soluble in polar solvents.", "id": 388784}
{"src_title": "Třída Spruance", "tgt_title": "Spruance-class destroyer", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "V letech 1972–1983 bylo loděnicí Ingalls Shipbuilding v Pascagoule postaveno celkem 31 jednotek této třídy. Jednotky třídy \"Spruance\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Třída \"Spruance\" měla oproti předchozím třídám výrazně větší výtlak a velikostí se blížila spíše tehdejším křižníkům. Modulární konstrukce lodí usnadnila jejich pozdější modernizace. Na protiponorkový boj zaměřená plavidla zpočátku postrádala účinné vybavení k boji proti pozemním cílům a jejich protiletadlové střely byly pouze krátkého dosahu. Při pozdějších modernizacích ale byla většina lodí vybavena vertikálním vypouštěcím silem pro protizemní střely Tomahawk, což jejich bojovou hodnotu výrazně zvýšilo. Po dokončení tvořily hlavňovou výzbroj dva 127mm kanóny v jednohlavňových věžích a dva 20mm kanónové systémy blízké obrany Phalanx. Lodě dále nesly osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel krátkého dosahu Sea Sparrow, dvě čtyřnásobná vypouštěcí zařízení protilodních střel Harpoon. Protiponorkovou výzbroj tvořilo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Z paluby na zádi mohly operovat až dva vrtulníky — obvykle typu SH-60B LAMPS Mk III (\"Light Airborne Multi-Purpose Systems\"). Celá třída byla vybavena kevlarovým pancéřováním. V 80. a 90. letech bylo 24 lodí modernizováno. Kontejner raketových torpéd ASROC byl demontován a na jeho místě bylo instalováno vertikální vypouštěcí silo s kapacitou 61 střel. V něm bylo obvykle neseno 45 střel s plochou dráhou letu Tomahawk a 16 raketových torpéd ASROC (zbývajících sedm torpédoborců bylo přednostně vyřazeno v roce 1998). Část lodí byla vybavena systémem RAM, sloužícím primárně k obraně proti protilodním střelám. Pohonný systém koncepce COGAG tvořily čtyři plynové turbíny typu General Electric LM2500. Poprvé tak americký torpédoborec nesl plynové turbíny. Lodní šrouby byly dva. Při zapojení všech čtyř turbín mohly dosáhnout maximální rychlosti 33 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Třída \"Spruance\" byla nasazena v řadě operací, například ve válce v Zálivu. Během operace Pouštní bouře bylo z těchto torpédoborců odpáleno celkem 112 střel s plochou dráhou letu Tomahawk. Střely Tomahawk později odpalovaly též na cíle v Bosně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Spruance byly raketové torpédoborce námořnictva Spojených států amerických. Tato víceúčelová plavidla byla navržena zejména pro ničení ponorek a doprovod svazů letadlových lodí. Americké námořnictvo je provozovalo v letech 1975–2005. Jako poslední byl dne 21. září 2005 vyřazen torpédoborec USS \"Cushing\". ", "tgt_summary": "The \"Spruance\"-class destroyer was developed by the United States to replace the many World War II–built - and s and was the primary destroyer built for the U.S. Navy during the 1970s and 1980s. ", "id": 2219174}
{"src_title": "Edward T. Hall", "tgt_title": "Edward T. Hall", "src_document": [{"title": "Proxemika.", "content": "V knize \"The Hidden Dimension\" z roku 1966 zkoumal prostorové souvislosti komunikace a zavedl u té příležitosti pojem proxemika, který se stal významným v sociální psychologii.", "section_level": 1}, {"title": "Polychronní a monochronní kultury.", "content": "V knize \"The Silent Language\" z roku 1959 Hall rozlišil kultury polychronní a monochronní. V polychronní kultuře je samozřejmé přijímat více událostí najednou, v monochronní kultuře nějaká událost vždy dominuje a ta je především vnímána a prožívána.", "section_level": 1}, {"title": "Vysokokontextuální a nízkokontextuální kultury.", "content": "V \"Beyond Culture\" Hall mimo jiné rozlišil tzv. vysokokontextuální a nízkokontextuální kultury (\"high-context cultures\" a \"low-context cultures\"). Ve vysokokontextuální kultuře slova v běžné řeči zasvěcenému zpřítomňují velké bloky významů, které jsou však pro nezasvěceného nedostupné. Velmi podstatný je v takové kultuře výběr slov, neboť některé slovo kontext nevyslovených významů aktivuje a jiné, byť významově blízké, nikoli. V nízkokontextuální kultuře je v běžné řeči \"nevyslovených obsahů\" méně a výběr slov není tak důležitý. V takové kultuře se nezasvěcený snadněji orientuje a lidé v ní také více hovoří, neboť musí význam zpřítomnit sami, nemohou se spolehnout na kulturní kontext. Typickým příkladem pro Halla byl jih Spojených států (např. Texas), který je vysokokontextuální, zatímco zbytek USA, zejména velká města na pobřeží (např. New York) jsou nízkokontextuální. Podobně za vysokokontextuální Hall považoval kulturu frankofonních Kanaďanů, naopak za nízkokontextuální kulturu Kanaďanů anglofonních. Za silně vysokokontextuální bývá považována například kultura čínská či japonská. Sám Hall byl k objevu inspirován svým několikaletým pobytem mezi indiány kmenů Navajo a Hopi - indiánské kultury jsou silně vysokokontextuální. Vysokokontextuální bývají kultury rasově a etnicky homogenní, historicky uzavřenější, společnosti s preferencí kolektivismu oproti individualismu, společnosti s dlouhou kulturní tradicí. Typickým znakem vysokokontextuálních kultur je, že jejich humor nebývá přenositelný do jiných kultur. U nízkokontextuálních kultur je tomu právě naopak. Hallův koncept se stal dosti vlivným například v marketingu, mezinárodní firmy mohou v nízkokontextuálních kulturách užívat \"globální reklamu\", kdežto ve vysokokontextuálních kulturách ji musí silně lokalizovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edward Twitchell Hall (16. května 1914 Webster Groves – 20. července 2009 Santa Fe) byl americký antropolog. Byl blízkým spolupracovníkem Marshalla McLuhana a Buckminstera Fullera. K jeho nejdůležitějším pracím patří kniha \"Beyond Culture\" z roku 1976.", "tgt_summary": "Edward Twitchell Hall, Jr. (May 16, 1914 – July 20, 2009) was an American anthropologist and cross-cultural researcher. He is remembered for developing the concept of proxemics and exploring cultural and social cohesion, and describing how people behave and react in different types of culturally defined personal space. Hall was an influential colleague of Marshall McLuhan and Buckminster Fuller.", "id": 2025772}
{"src_title": "General Motors P-75A Eagle", "tgt_title": "Fisher P-75 Eagle", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "V říjnu 1942 byla objednána stavba dvou prototypů, označených XP-75, které měla vyvinout jedna z divizí General Motors, označená \"Fisher Body\". Vnější části křídla měly pocházet ze stíhačky North American P-51 Mustang, ocasní plocha byla z bombardéru Douglas SBD Dauntless a podvozek z typu Vought F4U Corsair. Celková koncepce byla podobná typu Bell P-39 Airacobra. Pilot seděl více vpředu, než bylo obvyklé a motor, který měl za zády, roztáčel vrtuli pomocí dlouhé hřídele. V raných stádiích vývoje typu byly místo křídla z P-51 použito křídlo dostupnějšího letounu Curtiss P-40 Warhawk. V polovině roku 1943 se ukazovalo, že více než výškový přepadový stíhač bude potřeba dálkový eskortní stíhací letoun a proto bylo objednáno dalších šest modifikovaných kusů XP-75. V té době bylo také objednáno 2 500 kusů sériových P-75A. Pak ale došlo k letovým testům a ukázalo se, že výkony nového typu jsou neuspokojivé a ze sériové výroby tak sešlo.", "section_level": 1}, {"title": "Testy.", "content": "K prvnímu letu prototypu XP-75 došlo 17. listopad 1943. Druhý prototyp vzlétl krátce poté a ostatních šest dálkových stíhacích prototypů vstoupilo do zkušebního programu během roku 1944. Zkoušky odhalily řadu dětských nemocí. Například šlo o špatně vypočtené těžiště letounu, selhávání motoru při plném výkonu, nedostatečné chlazení a velké síly v řízení. Šestice dálkových prototypů, která byla zkoušena od září 1944, byla upravena podle zkušeností z prvních zkušebních letů. Tyto letouny dostaly větší svislou ocasní plochu, bublinový překryt kabiny a vylepšené motory varianty Allison V-3420-23. Jak už bylo zmíněno, USAAF zvažovala masovou výrobu typu P-75, ale jelikož se válka chýlila ke konci, začalo letectvo omezovat počet nově zaváděných typů letadel. Navíc nejnovější modifikace Republic P-47N Thunderbolt a P-51D Mustang se v roli dálkových eskortních bombardérů výborně osvědčily, což byl další z důvodů, proč byla objednávka sériové výroby P-75A 6. října 1944 zrušena. P-75A proto nikdy zcela nedokončil své zkoušky. Jeden prototyp XP-75 se pravděpodobně dochoval v \"National Museum of the United States Air Force\" v Daytonu v Ohiu.", "section_level": 1}], "src_summary": "General Motors P-75A Eagle byl stíhací letoun projektovaný firmou General Motors, od září 1942, speciálně pro operace ve velkých výškách. Letoun používal tehdy nejvýkonnější dostupný vodou chlazený motor Allison V-3420, což byl vlastně zdvojený motor Allison V-1710 a který roztáčel dvě protiběžné vrtule. Měl také používat co nejvíce prvků z již vyráběných letadel. Firma General Motors byla v době vývoje tohoto typu velice vytížená vývojem dalších projektů, stejně jako licenční výrobou - především bombardéru Grumman TBF Avenger.", "tgt_summary": "The General Motors/Fisher P-75 Eagle was a fighter aircraft designed by the Fisher Body Division of General Motors. Development started in September 1942 in response to United States Army Air Forces requirement for a fighter possessing an extremely high rate of climb, using the most powerful liquid-cooled engine then available, the Allison V-3420. The program was cancelled after only a small number of prototypes and production aircraft had been completed, as it was no longer required in its original role, could not be quickly deployed, and possessed no significant advantages over aircraft already in production.", "id": 1113670}
{"src_title": "Katedrála svatého Stanislava (Vilnius)", "tgt_title": "Vilnius Cathedral", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "V 13. století stál na západním úpatí Hradní hory (na výběžku sevřeném korytem řeky Vilija) pravděpodobně katedrální chrám krále Mindaugase. Existuje legenda, podle níž se po smrti Mindaugase v roce 1263 chrám stal pohanským. V pozdější době byla budova zbourána a na jejích základech vznikly 1,4 metru silné gotické pilíře s kostelíkem. Tyto nové architektonické kusy postavil litevský velkokníže Jagello (Jogaila) poté, co bylo na Litvě, jako poslední evropské zemi, v roce 1387 za oficiální náboženství přijato křesťanství. Sloupy byly zasvěceny sv. Trojici, sv. Marii, sv. Stanislavovi a sv. Vladislavovi. Dřevěný Jogailův chrám, jak se zpočátku tato stavba nazývala, v roce 1419 shořel. Později se ho kníže Vytautas rozhodl znovu postavit. Tehdy už ale jako velký kamenný kostel v gotickém stylu. O nějaký čas ke kostelu přibyla zvonice, dílo litevských architektů. Po sto letech potřeboval chrám opravu, a proto byl přebudován. V roce 1522 pod vedením architekta Annuse začaly rekonstrukční práce. Chrám byl rekonstruován podle projektu římského architekta Bernarda Zanobiho. V roce 1539 však znovu vyhořel. Po tomto požáru se ho ujal italský architekt Giovanni Zini ze Sieny, který již v roce 1545 nechal zbudovat novou chrámovou klenbu. Architekt měl představu vybudovat chrám ve stylu renesance. S touto myšlenkou ho i v roce 1557 dokončil, avšak roku 1596 byla nutná další přestavba, protože základy a gotické prvky chrámu nebyly dostatečně vypracovány. V roce 1610 chrám potřetí vyhořel a bylo jej nutné rekonstruovat. Rekonstrukční práce trvaly téměř 20 let. (Z tohoto období pochází i Orloj sv. Kazimíra, do nějž byly v roce 1636 uloženy ostatky sv. Kazimíra, patrona Litvy). O 29 let později (1639) chrám znovu hořel, byl však brzy opět postaven. V období let 1655–1660 Vilnius obsadili Rusové. Během jejich přítomnosti město a jeho památky chátraly. Ostatky sv. Kazimíra byly odvezeny; v chrámu byly pochovány ostatky žen litevských panovníků Alexandra a Zikmunda Augusta Alžběty a Barbary, které byly zazděny v podzemí katedrály. Historikové předpokládají, že i hrobka knížete Vytautase, která se také nacházela v chrámu, měla stejný osud. Po skončení válek v roce 1666 se pozůstatky sv. Kazimíra opět vrátily na původní místo a začaly rekonstrukční práce, které se ujal italský architekt Giovanni Salvatori. Chrám tentokrát postavil v barokním stylu. Podle architektonických projektů mistra Glaubice v letech 1752–1754 byly věže chrámu i jeho zvonice zkráceny. Tak vypadal chrám až do roku 1769, dokud se nezhroutila jeho jižní věž. Díky úsilí biskupa Ignáce Masalskise v roce 1777 začaly rekonstrukční práce podle projektu architekta Laurinase Gucevičiuse. Práce trvaly dvanáct let a z barokního kostela se stal kostel klasicistní. Gucevičius chrám rozšířil a prodloužil, avšak základy a stěny chrámu zůstaly původní. Zachoval i vnitřní výšku chrámu a strukturu jeho stropu. Výchozím bodem pro rekonstrukci chrámu se stal Orloj sv. Kazimíra. Na východní stranu chrámu architekt přistavěl identickou kupoli jako je na západní, avšak s ještě větším rozměrem hodin. Fasádu kostela zvelebil monumentálním portikem. I když se zachovala autentičnost a nedotknutelnost stěn chrámu, Gucevičius takto dosáhl absolutní dokonalosti, symetrie a harmonie budovy klasicistního stylu. Po jeho smrti práci s několika úpravami dokončil profesor Vilniuské univerzity Mikolas Šulc a v roce 1801 ho biskup Kosakovsky vysvětil. Střecha chrámu byla nejprve měděná, ale v roce 1917 ji Němci (Vilnius byl v průběhu 1. sv. války okupován) rozebrali a nahradili lepenkou, později cínovou střechou.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Po bocích chrámu se nachází šest sloupů postavených v dórském stylu. Pod nimi se na jižní straně nacházejí sochy litevských velkoknížat a na severní straně je to pět soch svatých jezuitského řádu, které sem byly převezeny v roce 1832 z oltáře Kostela sv. Kazimíra. Na vnější stěně Orloje sv. Kazimíra (zvonice) se nachází mramorová deska s latinskými nápisy zdobená bývalým státním znakem. Portikus katedrálního chrámu je rovněž postaven v dórském stylu. V jeho vrchní části se nachází figurální kompozice italského sochaře Riggia, která vyobrazuje Noeho oběť Hospodinovi. Fasádu dotvářejí dvě sochy Abrahama a Mojžíše, umístěné po stranách průčelí chrámu. Vnitřek zvelebily čtyři menší sochy evangelistů s jejich symboly – Marka s andělem, Matouše se lvem, Lukáše s beránkem a Jana s orlem. Dříve se v těchto místech (nad dveřmi) nacházely výjevy ze života apoštolů. Nad frontonem se nacházejí tři monumentální sochy: sv. Eleny s velkým pozlaceným křížem uprostřed, vlevo sv. Stanislava a vpravo sv. Kazimíra. Tyto sochy jsou díly litevských mistrů Karolise a Kazimíra Elskisových, kteří je vytvořili podle návrhu mistra Smuglevičiuse a podle rozměrů L. Gucevičiuse. Chrám se v takové podobě zachoval dodnes. Záplavy, které Vilnius postihly v roce 1931, zalily prostory chrámu. Po této události prošel chrám důkladnou rekonstrukcí. Po skončení druhé světové války byla v roce 1949 katedrála uzavřena. O rok později, se souhlasem tehdejšího městského architekta byly zlikvidovány všechny sochy, které zdobily chrám. Majetek chrámu byl rozkraden. Přibližně 4000 knih bylo prodáno do městského Domu knihy. Pozůstatky sv. Kazimíra byly přeneseny do kostela sv. Petra a Pavla. V roce 1980 byla cínová střecha opět nahrazena měděnou a na původní místo se vrátily i všechny sochy z fasády chrámu. O rok později prošel rekonstrukcí i interiér. Dnes ho zdobí různé obrazy litevských mistrů. Nachází se v něm i šachta, ve které je umístěno muzeum historie. V roce 1988 byl chrám navrácen do rukou římskokatolické církve. Dne 5. února 1989 se tak mohl katedrální chrám znovu vysvětit. V témže roce (4. března) byly do chrámu přeneseny ostatky sv. Kazimíra. Tři sochy na průčelí chrámového exteriéru byly vráceny na původní místo v roce 1996. Jejich autorem byl tentokrát mistr Kuzma. Nalevo od oltáře přibyla na stěnu chrámu pamětní tabule Vytautase s jeho portrétem nad ní, přeneseným z kláštera sv. Augustina.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála svatého Stanislava a svatého Vladislava (; ) je římskokatolická katedrála a bazilika minor ve Vilniusu. Nachází se v historické části města na Katedrálním náměstí.", "tgt_summary": "The Cathedral Basilica of St Stanislaus and St Ladislaus of Vilnius (, ) is the main Roman Catholic Cathedral of Lithuania. It is situated in Vilnius Old Town, just off Cathedral Square. Dedicated to Saints Stanislaus and Ladislaus, the church is the heart of Catholic spiritual life in Lithuania. ", "id": 2374579}
{"src_title": "Bitva u Blore Heath", "tgt_title": "Battle of Blore Heath", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Po první bitvě u St Albans roku 1455 panoval mezi znepřátelenými rody Yorků a Lancasterů relativní klid. Nicméně obě strany byly obezřetné a roku 1459 začaly shromažďovat vojska svých spojenců. Královna Markéta pokračovala v aktivizaci spojenců krále Jindřicha VI. mezi šlechtici a Yorkové, pod vedením Richarda, vévody z Yorku, hledali podporu v táboře králových odpůrců. Yorské vojsko, které se nacházelo na hradu Middleham v Yorkshire, vedené Richardem, hrabětem ze Salisbury se potřebovalo připojit k hlavní yorské armádě na hradu Ludlow v Shopshire. Poté, co se Salisbury vydal na cestu přes Midlands nařídila královna Markéta Jamesi, lordu z Audley, aby sestavil vojsko a Salisburyho zastavil.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Audle vybral pro místo, kde chtěl Yorky překvapit oblast Blore Heath. Ráno 23. září 1456 zaujalo vojsko, čítající 6-12 000 mužů, obrannou pozici za bariérou na jihozápadním okraji Blore Heath odkud očekávali příchod Salisburyho vojska. Yorští zvědové spatřili Lancasterské praporce přes vršek bariéry a Salisburyho okamžitě varovali. Yorkové, v počtu 3-6 000 vojáků, byli očekáváni vojskem s asi dvojnásobnou přesilou. Poté, co se vynořili z lesa, Salisbury nařídil, aby jeho vojáci zaujali pozici k boji. Vzdálenost mezi oběma vojsky byla asi 300 metrů. Mezi nimi tekl prudký, široký a rychle proudící potok. Tato překážka činila Audleyho pozici téměř nedobytnou. Zpočátku se oba velitelé pokusili vést neúspěšná jednání, aby se vyhnuli krveprolití. Bitva, jako mnoho jiných středověkých střetů, byla zahájena lučištníky. Vzhledem ke vzdálenosti obou vojsk ale nepřinesla žádné rozhodnutí. Salisbury se obával, že útok přes potok by byl sebevražedný a tak použil lest, aby vylákal protivníka. Poslal několik svých důstojníků, aby se vzdálili od hlavního pole, aby se Lancasterové domnívali, že utíkají z boje. Lancasterové vyslali za nimi jízdu. V době kdy překračovali potok, byli napadeni Salisburyho muži, kteří se vrátili zpět. Je možné, že útok jízdy nenařídil sám Audley, ale výsledkem byla změna situace ve prospěch Salisburyho. Střet u potoka způsobil Lancasterům velké ztráty. Lancasterové se stáhli a po chvíli podnikli druhý útok, možná proto, aby zachránili své raněné. Druhý útok byl úspěšnější a mnoho Lancasterů dokázalo překonat potok. To vedlo k prudkému boji, ve kterém Audley padl. Po Audleyho smrti převzal velení Lancasterů jeho zástupce, John Sutton, baron z Duddley, který nařídil provést mohutný protiútok, do kterého se zapojilo asi 4 000 vojáků. Tento útok také nebyl úspěšný a asi 500 Lancasterských vojáků se připojilo k Yorkům a začali bojovat proti svým mužům. To znamenalo pro Lancastery obrat, jejich obrana zkolabovala a Yorkové je zahnali na ústup. Odhaduje se, že v bitvě zemřelo nejméně 3 000 vojáků, z toho 2 000 na straně Lancasterů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Blore Heath byla první velkou bitvou války růží. Odehrála se 23. září 1459 v oblasti Blore Heath ve Staffordshire nedaleko městečka Market Drayton v Anglii.", "tgt_summary": "The Battle of Blore Heath was a battle in the English Wars of the Roses. It was fought on 23 September 1459, at Blore Heath in Staffordshire. Blore Heath is a sparsely populated area of farmland, two miles east of the town of Market Drayton in Shropshire, and close to the towns of Market Drayton and Loggerheads, Staffordshire.", "id": 872217}
{"src_title": "Islamizace", "tgt_title": "Islamization", "src_document": [{"title": "Islamizace v historii.", "content": "Poprvé islamizace nastala během Mohamedových výbojů v 7. století n. l. v Arábii, později na celém území Blízkého východu, v Persii, Egyptě, Maghrebu a na Pyrenejském poloostrově. Tento proces probíhal pomalu a povětšinou nenásilnou formou. Přestože konverze nebyla muslimy vyžadována, nevěřící část populace byla všemožně diskriminována, zejména daňově, nezřídka i vydělena z veřejného života, nakonec se k novému náboženství přidala nemalá část populace vojensky pokořených států. Poté co v 15. století upadl vliv Arabů ve Středomoří, v islamizaci pokračovala Osmanská říše, která si podmanila nové oblasti zejména v Evropě; těmi byl například celý Balkán, snahy o šíření Mohamedova náboženství se objevily i v okrajových oblastech střední Evropy (dnešní Maďarsko, Slovensko). Kromě toho se také šířil islám i na indickém subkontinentu (Mughalská říše), ve střední (Říše Mali, Songhajská říše) a severní Africe (říše Almorávidů, Almohadů a Marínovců), ve střední Asii (říše Safíovců a Afšárovců, Tímúrovská říše,Durránská říše, Chanát/Emirát Buchara) a konečně v jihovýchodní Asii (říše Madžapahit, Banten, Aceh aj.), kde dnes žije nejpočetnější muslimská populace. V moderní době je islamizace spojována především s obavami s rozšířením totalitních náboženských a fundamentalistických režimů, mezi něž je řazen Írán, Saúdská Arábie, Katar, Pákistán a do roku 2001 například také Afghánistán. Někteří politici v Evropě například tvrdí, že islamizace již plíživě probíhá nyní a za příklad toho uvádějí vzrůstající počet muslimských přistěhovalců v zemích západní Evropy. Za nebezpečné a obávané proto považují například také integraci převážně muslimského Turecka do EU, přestože to (formálně) je sekularizovaná republika. Podobně bývá také charakterizován i vzrůst vyznavačů islámu v ruském Povolží i jiných zemích světa. Islamizace Evropy je spojená také s Evropskou migrační krizí, během které se do EU nelegálně dostává v průběhu roku 2015 velké množství žadatelů o azyl islámského vyznání.", "section_level": 1}], "src_summary": "Islamizace (velmi zřídka také islamifikace) je proces, při němž jedinec, určitá skupina lidí či celá společnost konvertuje k islámu. Islamizace probíhá tehdy, roste-li počet vyznavačů islámu ve společnosti, a to jak formou hromadné konverze lidí k islámu, tak příchodem velkého množství nových muslimů. Může být buď mírumilovná (misijní činnost), nebo násilná (vláda různých náboženských režimů či útoky cizí moci). Pokud je však v určité zemi zavedena vláda vycházející z tradic islámu, případně se jen hlásící k odkazu tohoto náboženství, dochází ke zdůrazňování náboženských prvků světské moci a společenské marginalizaci nemuslimů. Islámské právo šaría, na které je právě často poukazováno jako na jeden z hlavních prvků islamizace, diskriminuje nevěřící, jinověrce, ženy, homosexuály a jiné skupiny populace. Tyto zmíněné skupiny mají podle islámu nižší společenské postavení a tudíž je s nimi jednáno většinou jako s občany druhé kategorie. Nevěřící muži museli například platit daň zvanou džizja, které je pak de facto \"motivuje\" (nutí) ke konverzi, žena musí být oddána muži (tudíž přichází o mnohá občanská práva) a homosexualita je tvrdě potírána.", "tgt_summary": "Islamization (also spelled Islamisation, see spelling differences;, ), Islamicization or Islamification, is the process of a society's shift towards the religion of Islam and becoming Muslims, such as found in the Levant, North Africa, Horn of Africa, Iran, Pakistan, Malaysia or Indonesia. In contemporary usage, it may refer to the perceived imposition of an Islamist social and political system on a society with an indigenously different social and political background. ", "id": 456937}
{"src_title": "Hřebíčkovec šabrejový", "tgt_title": "Syzygium cumini", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Dřevina pochází z indického subkontinentu, odkud byla rozšířena do dalších tropických oblastí. Dostala se do celé jižní i jihovýchod Asie, do Austrálie, Afriky, na mnohé pacifické i karibské ostrovy i na pevninskou Ameriku.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Tato odolná rostlina volně roste převážně ve vlhkých lesích. Je variabilní a starší jedinci jsou odolní jak vůči záplavám, tak i déle trvajícímu suchu, snesou krátkodobě i pokles teploty k bodu mrazu. Vyskytuje se od mořské hladiny až po výšku 1800 m. Stromy vyrůstají poměrně rychle, plné velikosti dosáhnou již ve čtyřiceti létech. Ještě počátkem 20. století bývaly často vysazovány jako užitkové a i jako okrasné na veřejná prostranství a podél silnic. Jejich plody však postupně ztratily dřívější popularitu, místy je nikdo netrhá, opadávají, na zemí postupně kvasí a přitahují obtížný hmyz a hyzdí prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený, rychle rostoucí strom dosahující výšky až 30 m a dožívající se věku okolo 100 let. Jeho až 1 m tlustý kmen s drsnou a popraskanou kůrou se obvykle nízko nad zemí rozvětvuje do několika kmenů. Větve se světle šedou kůrou jsou vstřícně porostlé kožovitými listy s řapíky dlouhými až 2 cm. Jejich podlouhle eliptické čepele bývají dlouhé 5 až 20 cm a široké 3 až 8 cm, na bázi jsou klínovité a na koncích zašpičatělé. Jsou lesklé, v mládí narůžovělé a později tmavě zelené, na rubu světlejší, mají hustou zpeřenou žilnatinu a tvarově bývají velmi variabilní. Vonné květy velké asi 2,5 cm jsou sestaveny do květenství s dlouhou stopkou, jsou to úžlabní vrcholíky nebo laty až 10 cm dlouhé. Přisedlé, oboupohlavné květy mají čtyř až pětičetný, nálevkovitý kalich z lístků žlutavé barvy a čtyři srostlé, narůžovělé nebo krémové lístky korunní. Okvětí brzy opadá a přetrvávají jen četné tyčinky, které mají bílé nitky a žluté prašníky. Spodní semeník má dva oddíly s velkým množstvím vajíček, čnělka je stejně dlouhá jako tyčinky. Květy mají hodně nektaru a jsou hojně navštěvovány a opylovány včelami. Plody jsou podlouhlé, tmavě fialové nebo namodralé bobule, které se vytvářejí plodenstvích v počtu od několika kusů až po deset, či ojediněle až čtyřicet. Ve své domovině, v Indii, kvetou od března do května a plody dozrávají od července do září. Stromy rostoucí vedle sebe nemusí kvést ani plodit současně. Většinou ani plody v plodenství nezrají současně, sklízí se postupně ručním protrháváním. Jsou nejčastěji podlouhlé, 2 až 4 cm velké a při zrání se jejich barva mění ze zelené přes červenou až po tmavě fialovou nebo téměř černou, existuje i forma s bílými plody. Jejich slupka je hladká, lesklá, tenká a kryje nafialovělou nebo bílou, velmi šťavnatou dužinu obklopující jedno podlouhlé, zelenohnědé semeno až 4 cm dlouhé. Některé, jen řídce se vyskytující, plody obsahují dvě až pět drobných semen těsně stlačených v kožnatém obalu, nebo jsou zcela bez semen. Všechny plody také nemívají vyrovnanou chuť, mezi sladkými se vyskytují i nechutně kyselé. Hřebíčkovec šabrejový je podobný hřebíčkovci malajskému, od kterého se odlišuje barvou zralých plodů. Hřebíčkovec malajský je má smetanově žluté s růžovým nádechem.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rostliny se celkem snadno rozšiřují semeny, která roznášejí požírači plodu, ať již ptáci nebo savci. Semena brzy po dozrání ztrácejí schopnost klíčit, proto je nelze dlouho skladovat. Semenáče rostou poměrně rychle, ve dvou létech již dosahují 3 m výšky a plodit začínají mezi osmým a desátým rokem, naroubovaní jedinci plodívají již za čtyři až sedm let. Vysetá semena vyklíčí přibližně za dva týdny. Často se mladé semenáče roubují vybranými kultivary vhodnými pro místní podmínky, úspěšným způsobem také bývá ablaktace. Mohou se také rozmnožovat polotvrdými řízky, které zakořeňují až s 30 % úspěšnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Plody bývají sladké, mírně nakyslé a někdy trpké. Sladké se konzumují syrové nebo se z nich dělají džemy, omáčky a náplně do cukrovinek. Trpké, stahující plody se máčejí ve slané vodě nebo se na dobu asi hodiny posypou trochou solí. Z příliš svíravých plodů se uvařením (bez lisování) získává šťáva podobná chuti hroznové, z které se vyrábí barevná želé. Šťáva ze sladkých plodů (mohou se lisovat) se používá na zmrzlinu, sirupy a výrobu různých ovocných nápojů. Z plodů se vyrábí také ocet, ovocné víno i destilát. Z listů se získává olej sloužící pro ovonění mýdel a parfémů. Tmavé kůry obsahující hodně tříslovin se používá k barvení tkanin na hnědo a činění kůží. Dřevo stromu má barvu červenou, hnědou nebo šedou, je tvrdé, trvanlivé a odolává termitům. Používá se na nosníky, krokve, sloupy, mosty, železniční pražce, nářadí i výrobu nábytku. Je dobrým palivem. Uznání získal hřebíčkovec šabrejový v lidovém léčitelství. Plody, jejich šťávy a džemy se používají proti nadýmání, jako diuretikum, kloktadlo při bolestech v krku i jako pleťová voda při vyrážkách. Nemocní s diabetes mellitus používají drcená nebo máčená semena obsahující mj. alkaloidy jambosin, jambolin a antimellin, které se podílejí na snížené hladiny krevního cukru. V semenech obsažená kyselina ellagová účinně snižuje krevní tlak. Extrakt z listů slouží k léčbě úplavice a kožních onemocnění. Odvar z kůry je účinný při astmatu, zánětu průdušek, při dezinfekci ústní dutiny i léčbě popálenin. Vysazuje se jako užitkový i okrasný strom, který ale své potomky, za pomoci dobře klíčících semen, rychle rozšiřuje mimo vyhrazená místa. Sází se také jako stínicí stromy pro plantáže kávovníků nebo se využívají jako odolné větrolamy. V některých oblastech, např. na Floridě, v Jihoafrické republice a na některých tichomořských ostrovech byl hřebíčkovec šabrejový prohlášen za invazní druh a je omezeno jeho vysazování; vyjma případů, kdy je sázen pro ovoce. Je tomu proto, že se ve volné přírodě velmi rychle rozrůstá a nepříjemně tak konkuruje tamním domácím rostlinách s pomalejším růstem a slabším rozmnožovacím potenciálem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřebíčkovec šabrejový (\"Syzygium cumini\") je vzrůstný a dlouhověký strom rostoucí v tropech a subtropech, který se pěstuje hlavně pro své nevelké, ale chutné a zdravé plody. Je jedním z posvátných stromů hinduismu, je zasvěcen Krišnovi a byl vysazován v blízkosti jejich chrámů, na mnohá nová území se tak dostal s šířením hinduismu.", "tgt_summary": "Syzygium cumini, commonly known as Malabar plum, Java plum, or black plum, is an evergreen tropical tree in the flowering plant family Myrtaceae. It is native to the Indian Subcontinent, adjoining regions of Southeast Asia, China and Queensland. The name of the fruit is sometimes mistranslated as blackberry, which is a different fruit in an unrelated order. \"Syzygium cumini\" has been spread overseas from India by Indian emigrants and at present is common in tropical former British colonies. ", "id": 1140235}
{"src_title": "AGM-154 Joint Standoff Weapon", "tgt_title": "AGM-154 Joint Standoff Weapon", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1992 začala firma \"Texas Instruments Defense Systems & Electronics\" pracovat na programu \"Joint Standoff Weapon\". V prosinci 1995 dokončilo americké námořnictvo a Texas Instruments vývojové letové zkoušky pumy AGM-154A. Americké letectvo začalo s letovými zkouškami až v březnu 1996, protože proces integrace střely do stíhaček F-16 se opozdil. 6. ledna 1997 byla firma Texas Instruments koupena společností Raytheon Company, což však nemělo zásadní vliv na pokračování ve vývoji střely. Po úspěšném dokončení vývojových testů spustilo americké námořnictvo v únoru 1997 provozní zkoušky. Následovala výroba počáteční várky 111 kusů AGM-154a a v polovině roku 1998 byly pumy zavedeny do výzbroje F/A-18 amerického námořnictva a námořní pěchoty. 29. prosince 1998 byla s firmou Raytheon podepsána smlouva v hodnotě 133,9 mil. USD na spuštění plné sériové výroby pum AGM-154A (403 kusů) a na výrobu prvních 24 kusů verze AGM-154B. 25. ledna 1999 absolvovaly pumy AGM-154 JSOW svůj bojový debut, když byly použity k ničení pozemních cílů v jižním Iráku. V rámci Evropy disponuje touto zbran Finsko, Polsko a Nizozemí.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce a vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "AGM-154A.", "content": "Bojová hlavice AGM-154A skládá ze 145 kusů submunice BLU-97/B. Vypuštěním jedné pumy tak lze útočit na několik cílů najednou. Každý kus submunice je tvarován tak, aby prorazil stěnu objektu, má dělený obal pro destrukci materiálu a zápalný zirkonový prstenec. Navedení pumy na cíl zajišťuje inerciální navigační systém v kombinaci s družicovým (GPS). Dosah pumy při vypuštění v malé výšce je asi 24 km, při klouzavém letu z velké výšky je to až 64 km. Celkové náklady na vývoj střely činily 418 mil. USD, zatímco jednotková cena pumy byla na úrovni 282 tis. USD. Platforma: B-1, B-2, B-52, F-16, F-15E, F/A-18C/D, F/A-18E/F.", "section_level": 2}, {"title": "AGM-154A-1.", "content": "AGM-154A-1 je varianta AGM-154A, která neobsahuje kazetovou submunici. Má nedílnou bojovou část BLU-111/B, což je varianta hlavice, použitá i v pumě Mk-82. Je určena k ničení bodových cílů, přičemž má minimalizovat vedlejší ztráty.", "section_level": 2}, {"title": "AGM-154B.", "content": "AGM-154B je protipancéřová puma a její bojovou hlavici tvoří šest kusů submunice BLU-108/B se senzorovými roznětkami. Každý kus submunice vypouští čtyři projektily (celkem 24 v jedné pumě), které detekují cíl pomocí infračervených senzorů. Po detekci projektil vybuchne a vytvoří explozivní tvarovanou nálož schopnou proniknout obrněným cílům. Navedení pumy v počáteční a střední fázi letu zajišťuje inerciální navigační systém v kombinaci s družicovým (GPS). Dosah pumy při vypuštění v malé výšce je asi 24 km, při klouzavém letu z velké výšky je to až 64 km. Celkové náklady na vývoj střely činily 228 mil. USD, zatímco jednotková cena pumy byla na úrovni 484 tis. USD. Platforma: B-1, B-2, B-52, F-16 C/D, F-15E, F/A-18C/D, F/A-18E/F.", "section_level": 2}, {"title": "AGM-154C.", "content": "AGM-154C má tandemovou bojovou část Broach, která zajišťuje průnik i přes silné opevnění (bunkry, jeskyně). První nálož vytvoří v cíli díru kruhového tvaru, přes kterou vnikne do objektu druhá nálož. V počáteční a střední fázi letu je puma naváděná prostřednictvím inerciálního systému a družicového systému (GPS). Na přesné zasažení cíle využívá AGM-154C infračervené navádění s algoritmem automatického rozpoznávání cíle. V roce 2016 střela dosáhla počáteční operační způsobilosti a v říjnu 2017 též plné operační způsobilosti. Celkové náklady na vývoj střely činily 452 mil. USD, zatímco jednotková cena bomby byla na úrovni 719 tis. USD. Platforma: B-1, B-2, B-52, F/A-18C/D, F/A-18E/F.", "section_level": 2}, {"title": "AGM-154C-1.", "content": "Varianta pumy AGM-154C, která je vybavena Datalinkem Link 16 a určena je hlavně proti námořním cílům. Link 16 umožňuje pilotovi letadla, které JSOW vypustilo, aby v reálném čase poskytl pumě aktualizace o poloze cíle, souřadnice nového cíle nebo přerušil misi. Platforma: F/A-18E/F, F-35A/C (od roku 2018 se softwarem Block 3F).", "section_level": 2}], "src_summary": "AGM-154 JSOW je klouzavá řízena munice typu vzduch-země středního doletu, určená k ničení pozemních a námořních cílů. Její výrobcem je americký výrobce zbraní Raytheon. Díky své modulární konstrukci může střela nést několik různých typů submunice nebo jednotlivých bojových hlavic.", "tgt_summary": "The AGM-154 Joint Standoff Weapon (JSOW) is a glide bomb that resulted from a joint venture between the United States Navy and Air Force to deploy a standardized medium range precision guided weapon, especially for engagement of defended targets from outside the range of standard anti-aircraft defenses, thereby increasing aircraft survivability and minimizing friendly losses.", "id": 631553}
{"src_title": "Clichy", "tgt_title": "Clichy, Hauts-de-Seine", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Sousední obce: Paříž, Levallois-Perret, Saint-Ouen a Asnières-sur-Seine. Od Paříže město odděluje Boulevard périphérique.", "section_level": 1}, {"title": "Vnitřní členění.", "content": "Město je podle INSEE rozděleno na šest částí: \"Centre ville\", \"Bac d’Asnières – Valiton – Fournier\", \"Berges de Seine – Quartier Nord\", \"Victor-Hugo – République\", \"Entrée de ville\" a \"Moreuil - Gambetta\".", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "V Clichy se nachází nádraží Clichy-Levallois na trati z Paříže do Le Havru a stanice metra Mairie de Clichy.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Město je známé pod jménem Clippiacum již od 6. století, jako sídlo merovejských králů. V období francouzské revoluce neslo název \"Clichy-la-Patriote\". V okolí probíhaly těžké boje během bitvy o Paříž roku 1814.", "section_level": 1}, {"title": "Politika.", "content": "Clichy je tradiční baštou socialistů, kteří ovládají místní radnici nepřetržitě od roku 1947. V letech 1983 až 1985 zastával úřad starosty Jacques Delors.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "V Clichy má hlavní sídlo kosmetická firma L'Oréal, výrobce propisovaček BiC a maloobchodní řetězec Monoprix. Podle statistiky z roku 2011 činí průměrný měsíční příjem na osobu 26 591 euro.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Clichy patří mezi pařížská předměstí s vysokou koncentrací přistěhovalců: podle sčítání roku 2001 se pětina zdejších obyvatel narodila mimo Evropskou unii. Hustota obyvatel patří k nejvyšším ve Francii.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj počtu obyvatel.", "content": "\"Počet obyvatel\"", "section_level": 2}, {"title": "Kultura.", "content": "Nachází se zde divadlo a kino \"Rutebeuf\". Významnou stavbou moderní architektury je Maison du Peuple de Clichy z roku 1938, který navrhl Jean Prouvé. Henry Miller popsal svůj zdejší pobyt v románu \"Tiché dny v Clichy\", který roku 1990 zfilmoval Claude Chabrol. François Truffaut natočil v Clichy svůj film \"Poslední metro\" (1980).", "section_level": 1}], "src_summary": "Clichy je francouzské město v departementu Hauts-de-Seine, v Île-de-France. Bývá také neoficiálně nazýváno Clichy-la-Garenne pro odlišení od jiného města v pařížské aglomeraci Clichy-sous-Bois.", "tgt_summary": "Clichy (, ; sometimes unofficially Clichy-la-Garenne, ) is a commune in the northwestern suburbs of Paris, France. It is located on the Seine, from the centre of Paris. In 2017, it had a population of 61,070. ", "id": 809203}
{"src_title": "Martin P6M SeaMaster", "tgt_title": "Martin P6M SeaMaster", "src_document": [{"title": "Vývoj a konstrukce.", "content": "Na počátku studené války docházelo k rozvoji jaderných zbraní a jejich nosičů. Vrcholilo také soupeření mezi strategickým letectvem, podřízeným USAF na jedné straně a americkým námořnictvem na straně druhé o to, kdo bude mít prestižní roli a schopnost provést jaderný úder. Námořnictvo, které se cítilo být zastíněno armádním letectvem, se snažilo získat nosiče jaderných zbraní. Prvním pokusem byl projekt stavby obří hladkopalubové letadlové lodě USS United States, ze které měla operovat flotila bombardérů nesoucích jaderné zbraně. Jelikož byl tento projekt pro nedostatek financí zrušen, pokusilo se námořnictvo získat jiný nosič - létající člun, schopný jak konvenčních útoků, hlídkování a kladení min, tak i úderů jadernými zbraněmi. Čluny podporované nosiči hydroplánů a ponorkami, měly být dle představ námořnictva schopné operovat blíže nepříteli a měly být díky své pohyblivosti i méně zranitelné nepřátelským útokem. Objednávka vývoje nového typu byla zadána v dubnu 1951 a obsahovala přísné požadavky na létající člun schopný nést 13 600 kg pum rychlostí 0,9 Machu 1100 km/h) na cíl vzdálený 2400 km. Na specifikace reagovaly společnosti Convair a Martin, z nichž projekt ten druhý byl vybrán jako slibnější. Byla zadána objednávka na stavbu dvou prototypů. Po nich byla předpokládána předsériová výroba šesti kusů a konečně sériová výroba dalších 24 kusů. U letounu se uvažovalo o použití náporových motorů, ale nakonec byly zvoleny čtyři proudové motory Allison J71-A4, umístěné v párech na horní straně křídla za náběžnou hranou tak, aby byly při vzletu a přistání kryty před vodní tříští. Křídlo mělo úhel šípu 40°. U letounu byly využity některé konstrukční prvky vyzkoušené u prototypu bombardéru Martin XB-51, například šlo o vodorovnou ocasní plochu umístěnou na vrcholu svislé ocasní plochy či rotační pumovnici.", "section_level": 1}, {"title": "Prototypy.", "content": "První testy prototypů XP6M-1, které začaly v roce 1955 ukázaly, že motory byly umístěny příliš blízko trupu letounu a při použití přídavného spalování ho mohly poškodit. Motory byly proto mírně vychýleny směrem od trupu. Slibné testy byly narušeny při nehodě prvního prototypu, ke které došlo 17. prosince 1955. Selhání řídících systémů vedlo ke ztrátě celé čtyřčlenné osádky. Při zkouškách nedostatečně testovaného řešení ocasních ploch došlo v následujícím roce, 9. listopadu 1956, ke ztrátě druhého prototypu. Tentokrát se jeho posádka zachránila. První předsériový kus YP6M-1 byl dodán v roce 1957 a absolvoval první let v lednu 1958. Když bylo vyrobeno už šest předsériových kusů, byly plně vybaveny a poslány na základnu Hertford ve státě North Carolina pro zkoušky. Program P6M nadále poměrně spěšně pokračoval, přestože použité motory byly považovány za málo spolehlivé a letoun vykazoval i další nedostatky, zapříčiněné částečně extrémními požadavky na jeho výkony. Problémy působila i vodní tříšť, která vznikala při vzletu a přistání a omezovala operace letounu jen na ideální počasí. Řešením nedostatků letounu se mělo dosáhnout vylepšenou variantou P6M-2, jejíž první kus byl dokončen v roce 1959. Tato varianta měla výkonnější motory J75, zařízení pro doplňování paliva za letu a vylepšenou avioniku. Díky modulu, umístitelnému do pumovnice, mohl letoun P6M-2 fungovat i jako létající tanker. Vyrobeny byly celkem tři kusy této varianty. V době zrušení programu P6M byly právě vybavovány zařízením pro operační testy. P6M-2 dosahoval na svou dobu neobvykle vysokých výkonů a měl vysoce pevnou konstrukci. Letoun považovaný za příjemný na ovládání, své chování za letu značně změnil, blížila-li se jeho rychlost hodnotě 0,8 Machu a více. Ve vysokých rychlostech byly jeho vlastnosti značně horší. Tyto potíže sice bylo možné řešit, ale program se v té době již protahoval, měl překročený rozpočet a v době finančních škrtů muselo americké námořnictvo rozhodovat, kam své prostředky bude investovat, což přispělo k rozhodnutí letoun nezařazovat do služby. Dalším důležitým důvodem, který vedl k zániku celého programu bylo to, že námořnictvo koncem 50. let získalo mnohem vyspělejší prostředek jaderného úderu - raketonosné ponorky. Přestože konstrukce P6M byla fenomenální, nemohla se měřit s balistickou střelou a letoun byl oproti raketám považován za drahý a neefektivní. Výdaje na projekt P6M dosáhly astronomické výše 400 milionů dolarů (2,5 miliardy dolarů v roce 2004). Všechny vyrobené letouny byly sešrotovány, jen některé ocasní části byly používány pro testy a jedna z nich se nachází v muzeu firmy Glenn L. Martin Company. Ta se neúspěšně pokusila využít technologii projektu P6M pro civilní trh a dále se věnovala jen vývoji raket a elektroniky. P6M byl posledním letounem, který Glenn L. Martin vyvinul.", "section_level": 1}], "src_summary": "Martin P6M SeaMaster byl létající člun, vyvíjený v 50. letech 20. století výrobcem Glenn L. Martin Company jako strategický bombardér pro Námořnictvo Spojených států. Letoun byl velice blízko k přijetí do služby. Začala jeho sériová výroba a probíhal i výcvik osádek, když byl program 21. srpna 1959, pouhých 6 měsíců před plánovaným začátkem operační služby, zrušen. V roli strategického nosiče jaderných zbraní byl totiž nahrazen novou zbraní, raketonosnými ponorkami, nesoucími střely Polaris. Z politických důvodů byl typ námořnictvem prezentován primárně jako hlídkový letoun a nosič min.", "tgt_summary": "The Martin P6M SeaMaster, built by the Glenn L. Martin Company, was a 1950s strategic bomber flying boat for the United States Navy that almost entered service; production aircraft were built and Navy crews were undergoing operational conversion, with a service entry about six months off, when the program was cancelled on 21 August 1959. Envisioned as a way to give the Navy a strategic nuclear force, the SeaMaster was eclipsed by the Polaris submarine-launched ballistic missile. Due to the political situation at the Pentagon, the Navy promoted the P6M primarily as a high speed minelayer.", "id": 2352099}
{"src_title": "Vrcholák pravý", "tgt_title": "Terminalia catappa", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Vrcholák pravý nejčastěji roste v pobřežních lemech, na plážích, skalnatých březích, písečných dunách, po okrajích mangrovových bažin, v parcích, zahradách i okolo cest. Je považován za průkopnický druh v narušených pobřežních stanovištích, nevyskytuje se sice přímo v zátopových oblastech, ale v místech těsně nad úrovní přílivů. Má schopnost růst v široké škále půd, od písčité přes kamenitou až po těžkou jílovitou, snese pH půdy od 4,0 po 8,5 i zasolenou brakickou vodou, příliš mu neškodí ani silné slané pobřežní větry. Jeho kořenový systém je mohutný a hluboký, takže může omezovat pohyb písečných dun. Mladé semenáče tolerují částečné zastínění vzrostlými stromy, jak však postupně rostou požadují stále vyšší úroveň slunečního svitu. V mladém věku rostou velmi rychle, s přibývajícími roky se jejich růst zpomaluje. Pro zdárný růst potřebuje vrcholák pravý vlhké a teplé subtropické nebo tropické klima s celoročními srážkami od 750 do 3000 mm, dobře však přežívá krátkodobá období sucha. Vyhovuje mu průměrná teplota nejchladnějšího měsíce +15 °C a nejteplejšího +35 °C, za absolutní minimum je považován pokles k +7 °C, při nižší teplotě chřadne a rychle odumírá. Mimo mořského břehu se vyskytuje do nadmořské výšky asi 400 m, často roste v rozlehlých nížinách podél širokých ústí řek. Ploidie druhu je 2n = 24. \"Terminalia catappa\" je typovým druhem rodu \"Terminalia\". Strom zpravidla jednou až dvakrát ročně ztrácí na krátké období listy, obvykle v období nástupu suchého období, listy neopadávají u všech stromů najednou. Před opadem se listy zbarví červeno-žlutě, říká se, že strom z nich odebírá živiny k recyklaci pro růst nových, které raší krátce nato. Počet a období opadu listů, doba kvetení a dozrávání plodů je rozdílné podle teritoria na kterém dřeviny rostou. Dřevo stromů bývá napadáno všekazy (termity) a dřevokazným hmyzem, listy jsou spásány sarančaty.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Mohutný, dlouhověký, rozložitý strom pagodového tvaru s nápadně vodorovně rozloženými větvemi v pravidelných přeslenech. Dorůstá do výše 20 až 35 m a jeho koruna zabírá zhruba stejnou šířku. Kmen může být tlustý 1 až 1,5 m a má nahnědlou až černou, podélně se loupající kůru. Větve, hustě pokryté listovými jizvami, jsou porostlé střídavě vyrůstajícími listy nahloučenými na svých vrcholech ve zdánlivých přeslenech, odtud i rodové jméno stromu \"vrcholák\". Listy s krátkými řapíky jsou tuhé, kožovité, lysé, 15 až 30 × 10 až 15 cm velké, obvejčité až obkopinaté, bázi mají tupou a téměř srdčitou, na vrcholu jsou oblé nebo krátce špičaté, po obvodě celokrajné, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu bledě zelené a mívají okolo 10 párů žilek. Četné jednopohlavné, drobné, zelenobílé květy vyrůstají ve štíhlých hroznovitých květenstvích 15 až 25 cm dlouhých. Několik málo spodních květů bývá oboupohlavných, zbytek jsou samčí, průměrný poměr samčích květů k oboupohlavným bývá 16:1, mnohá květenství jsou ryze samčí. Květy jsou voňavé, bývají v průměru asi 5 mm velké, pětičetný trubkovitý kalich je zelenkavý nebo bělavý, koruna není vyvinutá. Samčí květy obsahují deset tyčinek s prašníky rostoucí ve dvou kruzích, oboupohlavné mají navíc spodní jednodílný semeník a pestík čnící z kalichu. Květy produkují nektar i velké množství pylu a jsou opylovány včelami a dalším hmyzem. Ve spodní části květenství se po opylení vytvoří jeden až pět přisedlých, nepravých plodů. Je to zprvu zelená, později červenavá, žlutavá nebo tmavě zelená, elipsoidní, silně stlačená a velmi tvrdá peckovice. Má dvě úzká, asi 3 mm křídla a bývá průměrně dlouhá 6 a široká 4 cm a obsahuje jediné jedlé semeno s krémovým nebo načervenalým osemením.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Peckovice má vláknitou, korkovitou strukturu, je velmi lehká a pokud spadne do oceánu, což se stává často, dokáže bez újmy plout za pomoci mořských proudů na velkou vzdálenost, semeno si podržuje klíčivost po dlouhou dobu. Tato schopnost je prapříčinou hojného rozšíření vrcholáku pravého po místech omývaných Indickým i Tichým oceánem. Ve vnitrozemí vyrůstají noví jedinci z roznesených plodů, kterými se živí kaloni i mnozí ptáci, na mořském pobřeží spadané plody konzumují krabi. Stromy bývají také uměle vysazovány lidmi jako okrasné a stín poskytující dřeviny. Po vysetí semen do půdy vyklíčí (více než 50 %) za tři až osm týdnů, semenáče velmi rychle rostou (více než 1 m/rok) a z počátku tolerují částečný stín. Za tří toky již obvykle kvetou a to žádají plné světlo.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Vrcholák pravý se snadno usazuje na nových místech, kde narušuje původní vegetaci a mění ráz krajiny. Je proto např. na Floridě, ostrovech Karibiku i v Brazílii považován za invazní druh. Jádra uvnitř plodů jsou jedlá, konzumují se syrová nebo pečená a chutnají jako mandle, proto získala jméno \"mořské mandle\" a strom \"mandlovník mořský\". Na slunci usušená jádra obsahují 35 až 55 % jedlého, žlutého oleje používaného k vaření a jako náhrada mandlového oleje. Vnitřní vláknitá dužina plodů (mezokarp) mezi obalem a peckou sice příjemně voní, ale není chutná. Dřevo stromu je kvalitní, pružné, pevné, má červenou barvu a průměrnou hustotou 450 až 720 kg/m3. Používá se pro stavbu budov, mostů, lodí, vyrábějí se z něj dřevěné konstrukce a různé nádoby. Jeho kůra obsahuje až 25 % taninu a je bohatým zdrojem žlutého a černého barviva na kůži a pro výrobu inkoustu. Listů se užívá jako obkladů na revmatické klouby, pro chov bource morušového a mladé větvičky slouží jako krmivo pro dobytek. Namáčené sušené listy uvolňují antibakteriální a protiplísňovité látky, snižují pH vody, podporují hojení ran po houbovitých nemocech u ryb a celkově podporují jejich tření. Strom má do hloubky i šířky rozložené kořeny a dobře zabraňuje pohybu písečných dun směrem do vnitrozemí i erozi mořského pobřeží následkem přílivu a odlivu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vrcholák pravý (\"Terminalia catappa\") je mohutný, tropický, jednodomý, krátce opadavý strom vysoký až 30 m. Je nejrozšířenějším druhem širokého rodu vrcholák a buď samovolně vyrůstá podél mořských pobřeží či mokřadů, nebo je vědomě pěstován. Je původní v rozlehlém areálu zabírající jih Arabského poloostrova, Seychely, Madagaskar a téměř všechny ostrovy západního a středního Indického oceánu, dále Indii, Bangladéš, Srí Lanku, jih Číny, Tchaj-wan, Myanmar, Thajsko, Kambodžu, Vietnam, Malajský poloostrov, Filipíny, většinu ostrovů Indonésie a ostrovy přiléhající k Nové Guinejí i severní Austrálii. Je také domácí dřevinou na severu kontinentální Austrálie a některých ostrovech v Tichém oceánu. ", "tgt_summary": "Terminalia catappa is a large tropical tree in the leadwood tree family, Combretaceae, that grows mainly in the tropical regions of Asia, Africa, and Australia. Common names in English include country almond, Indian almond, Malabar almond, sea almond, tropical almond, beach almond and false kamani.", "id": 1681083}
{"src_title": "Proof", "tgt_title": "Proof (rapper)", "src_document": [{"title": "Počátky kariéry.", "content": "Ačkoliv se do širšího povědomí dostal až jako člen skupiny D12, byl úspěšný již před vznikem této skupiny. Mezi nejpamátnější události z té doby patří vítězství na freestyle soutěžích \"The Source's Unsigned Hype Column\" v roce 1998 a na \"Blaze Battle\" v témže roce. Odbyl si taktéž svoji televizní premiéru, když se objevil ve videoklipu R&B zpěvačky Aaliyah - Age Ain't Nothing But a Number, který pochází z jejího stejnojmenného debutového. V roce 2000 se Derty Harry zúčastnil turné Up In Smoke (Dr. Dre, Ice Cube, Snoop Dogg, Eminem), kde se objevoval na pódiu po boku svého kamaráda Eminema. Velký vzestup jeho kariéry započal v roce 2001, kdy jemu a skupině D12 vyšlo ve vydavatelství Interscope Records debutové album \"Devil's Night\". Před vydáním druhého alba D12 v roce 2004 (D12 World), se vydal s Eminemem na světové turné Anger Management Tour a také si zahrál v Eminemově částečně autobiografickém snímku \"8 Mile\". Ačkoliv si jeho postavu v tomto filmu zahrál herec Mekhi Phifer, on sám se objevil jako jeden ze soutěžících na freestyle battle.", "section_level": 1}, {"title": "Sólo kariéra.", "content": "Svoji debutovou desku I Miss the Hip Hop Shop vydal v roce 2004. Album, na kterém můžeme například najít Dogmatica či producenta DJ Premiera, se setkalo s celkem kladnou kritikou. Již následující rok spatřilo světlo světa jeho druhé album, podle odborníků jedno z nejlepších alb roku 2005, Searching for Jerry Garcia. Přehled účinkujících na albu byl nabitý hvězdami jako jsou Nate Dogg, Obie Trice, B-Real, 50 Cent, Method Man a mnoho dalších. Chybět samozřejmě nemohla jeho vlastní skupina D12. Album vyšlo stejně jako jeho předchozí album na jeho vlastním labelu Iron Fist Records. On sám kdysi prohlásil, že nechce vydávat pod Eminemovou nahrávací společností Shady Records nebo Dreho Aftermath, jelikož si chtěl postavit vlastní label a dokázat to bez cizí pomoci. Album \"Searching for Jerry Garcia\" pojmenoval podle zesnulého frontmana skupiny \"Grateful Dead\" Jerryho Garcii, který již byl v roce vydání alba deset let po smrti. Album nelámalo rekordy v prodejnosti, ale kritika na něj byla maximálně pozitivní. Proof prohlásil pár dní po vydání alba pro SOHH.com: \"Chci, aby lidé řekli, že jsem byl skutečný umělec. Že jsem to dělal nejlépe a že jsem zůstal věrný hip hopovým kořenům. A chtěl bych, aby lidé věděli, že jsem to dělal z lásky, ne pro žebříčky hitparád\" Jeho poslední nahrávka byla pro Detroitskou skupinu Twiztid a jejich nové album \"Independents Day\" - jmenovala se \"How I Live\". Nahrávka byla pořízena jen týden před tím, než tragicky zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Zemřel 11. dubna 2006, když byl v půl páté ráno v klubu CCC střelen zbraní do hlavy. K incidentu v detroitském klubu na 8 Mile Road došlo při hře kulečníku, když se podle svědků zapletl do hádky s Keithem Benderem Jr. Podle koronera on sám vzal svoji zbraň a několikrát s ní praštil Bendera do obličeje a pak ho střelil do hlavy. Vzápětí jej však zezadu střelil do hlavy Mario Etheridge, což byl Benderův bratranec. Okamžitě byl převezen do nemocnice, kde byla po přívozu konstatována smrt. 19. dubna se konal pohřeb, kterého se zúčastnilo několik tisíc přátel a fanoušků. Před lidi předstoupili s projevem i Eminem a Obie Trice.", "section_level": 1}], "src_summary": "DeShaun Dupree Holton (2. října 1973 - 11. dubna 2006), známý spíše jako Proof, byl hip hopový umělec a zakladatel rapové skupiny D12 a 5 Elementz.", "tgt_summary": "DeShaun Dupree Holton (October 2, 1973 – April 11, 2006), known professionally as Proof, was an American rapper and actor from Detroit, Michigan. During his career, he was a member of the groups 5 Elementz, Funky Cowboys, Promatic, Goon Sqwad, and D12. He was a close childhood friend of rapper Eminem, who lived in the same neighborhood. Proof was often a hype man at Eminem's concerts.", "id": 896771}
{"src_title": "Filip Vujanović", "tgt_title": "Filip Vujanović", "src_document": [{"title": "Mládí a kariéra.", "content": "Narodil se a vyrůstal v Bělehradě, vystudoval právnickou a filozofickou fakultu Bělehradské univerzity. Mezi lety 1978 a 1981 pracoval na jednom z bělehradských soudů a později se stal asistentem u okresního soudu v Bělehradě. V roce 1981, ve věku 27 let, se přestěhoval do Podgorice (tehdy \"Titograd\"). Po krátkém působení tajemníka u Titogradského okresního soudu pracoval jako právník, do politiky vstoupil v březnu 1993.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "F. Vujanović vstoupil do Demokratické socialistické strany v roce 1993 na pozvání tehdejšího prezidenta Momira Bulatoviće, krátce po vytvoření Jugoslávské svazové republiky. Mezi lety 1993–1996 byl ministrem spravedlnosti, od roku 1996 do roku 1998 potom ministrem vnitra. V průběhu roku 1997 se stal premiérem DPS. Poté ho prezident Milo Đukanović zvolil prvním premiérem Černé Hory (5. únor 1998 - 8. leden 2003. 5. listopadu 2002 se stal předsedou parlamentu Černé Hory. Ještě toho roku se stal prezidentem Černé Hory (ve volbách získal drtivých 86% hlasů). Tyto volby se ale staly neplatnými, protože účast byla nižší než 50%. Nové volby proběhly v roce 2003 a Vujanović získal opět neuvěřitelných 81% hlasů, avšak volby neměly ani poloviční účast. 11. května 2003 byl zrušen zákon o 50% účasti, volby proběhly potřetí a Vujanović je opět s 63% vyhrál. Ze své funkce 19. května odstoupil, ale o tři dny později se stal opět prezidentem, a tak začal jeho úřadující termín. I když se narodil a vyrůstal v Srbsku, stal se jedním z nejvýznamnějších černohorských separatistů. Byl zastáncem referenda o černohorské nezávislosti. Je dobrým přítelem se srbským prezidentem Borisem Tadićem. V roce 2008 byl zvolen podruhé prezidentem Černé Hory. 23. prosince 2011 se i s manželkou zúčastnil státního pohřbu Václava Havla.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Vzal si černohorskou soudkyni Světlanu Vujanovićovou, se kterou má tři děti - dcery Tatjanu a Ninu a syna Danila. Na rozdíl od M. Đukanoviće odmítá chodit s ochrankou, je jej tedy možné spatřit v Cetinje, Podgorice či jinde s přáteli bez ochranky.", "section_level": 1}], "src_summary": "JUDr. Filip Vujanović (\"Филип Вујановић\", * 1. září 1954, Bělehrad, Jugoslávie) je černohorský politik, který mezi lety 2003 a 2018 vykonával funkci prezidenta Černé Hory (do r. 2006 v rámci Srbska a Černé Hory). První prezidentský mandát vykonával od roku 2003, druhý mandát vykonával od 21. března 2008, svůj třetí mandát od roku 2013 do května 2018.", "tgt_summary": "Filip Vujanović (Serbian Cyrillic: Филип Вујановић, ; born 1 September 1954) is a Montenegrin politician who served as the President of Montenegro from 2003 to 2018. He was the country's first president since its independence in June 2006. He claimed a landslide victory in the April 2008 presidential election, and he was narrowly re-elected in 2013.", "id": 1778491}
{"src_title": "Vodopádový model", "tgt_title": "Waterfall model", "src_document": [{"title": "Model.", "content": "Roycův původní vodopádový model obsahuje sedm fází v následujícím pořadí: Postupovat podle vodopádového modelu znamená přecházet od jedné fáze k následující přísně sekvenčním způsobem. Nejprve se například připraví specifikace požadavků, které jsou pevně dané. Teprve když jsou požadavky úplně kompletní, přejde se k návrhu. Požadovaný software je navržen a návrh předán implementátorům – návrh by měl být jakýmsi plánem implementace daných požadavků. Když je tedy návrh hotový, programátoři se ujmou jeho implementace. V pozdějších etapách této implementační fáze jsou vytvořené softwarové komponenty kombinovány, zavádí se nová funkcionalita a odstraňují chyby. Vodopádový model tedy vyžaduje, aby se k následující fázi přikročilo pouze tehdy, pokud je ta předcházející kompletní a perfektně připravená. Na druhou stranu existují různé modifikované vodopádové modely (včetně Roycova konečného modelu), které se od uvedeného procesu můžou ve větší či menší míře lišit.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Vodopádový model je široce využíván takovými vývojářskými giganty, jako jsou firmy pracující pro Ministerstvo obrany Spojených států a NASA, a také pro různé vládní projekty (viz \"standardní vodopádový model\" na Internet Archive). Ti, kdo se těmito metodami řídí, často formálně nerozlišují mezi původním vodopádovým modelem a jeho různými modifikacemi, a tak může být složité specifikovat, přesně které modely se používají a v jaké míře. Ministerstvo obrany Spojených států upustilo od vodopádového modelu v roce 1994 standardem MIL-STD-498 a v roce 1998 standardem IEEE 12207.", "section_level": 1}, {"title": "Argumenty ve prospěch vodopádového modelu.", "content": "Pokud se věnuje dostatek času počátečním fázím tvorby softwaru, může to vést k vyšším úsporám v pozdějších etapách jeho životního cyklu. Mnohokrát se totiž ukázalo, že odstranění chyby, na kterou se přijde již v raných fázích životního cyklu tvorby softwaru (jako např. specifikace požadavků či návrh), je levnější (z hlediska peněz, úsilí i času), než když se na tu samou chybu přijde až v pozdějších fázích celého procesu. (Autor řady knih o softwarovém inženýrství Steve McConnell odhaduje, že „odstranění chyby v požadavcích, kterou se nepodaří odhalit až do fáze implementace nebo údržby, stojí 50 krát až 200 krát více, než kdyby se taková chyba odhalila a napravila již v etapě specifikace požadavků.“ Pokud se v extrémním případě např. ukáže, že návrh programu je nemožné implementovat, je jednodušší jej upravit již v příslušné fázi návrhu, než zjistit o několik měsíců později, když se už jednotlivé komponenty integrují, že veškerá dosud odvedená práce přišla vniveč kvůli tomu, že návrh byl od začátku špatný. Hlavní myšlenkou Big Design Up Front (BDUF) a vodopádového modelu je tedy to, že čas strávený na začátku zajišťováním toho, že požadavky i návrh jsou naprosto správné a kompletní, ušetří zase mnoho úsilí a času později. To znamená, že postupujeme-li podle vodopádového modelu, musíme si být v každé fázi jistí, že je stoprocentně kompletní a správná, než přejdeme k další etapě vývoje programu. Požadavky na program by měly být dány pevně a jasně, ještě než se začne s návrhem (v opačném případě kvůli chybným požadavkům přijde práce na návrhu nazmar); návrh programu by měl být zase doveden k dokonalosti předtím, než se začne s jeho implementací (v opačném případě se implementuje špatný návrh a práce je vniveč), atd. Dalším argumentem ve prospěch vodopádového modelu je, že klade stejný důraz na dokumentaci (jako např. dokumentace požadavků nebo dokumentace návrhu) jako na zdrojový kód. V metodikách s jednodušším návrhem a dokumentací dochází v případě odchodu členů týmu ke ztrátě znalostí a ty pak může být obtížné získat zpět. Pokud je k dispozici plně funkční dokumentace (jak navrhuje Big Design Up Front a vodopádový model), noví členové týmu nebo dokonce celé nové týmy by měli být schopni se relativně snadno začlenit díky tomu, že si dokumentaci přečtou. Ti, kteří preferují vodopádový model, na něm oceňují jednoduchost jeho přístupu. Připadá jim také disciplinovanější. Vodopádový model by měl poskytovat strukturovaný přístup; model postupuje lineárně, diskrétními, jednoduše pochopitelnými a vysvětlitelnými fázemi, a tak není složité mu porozumět. Poskytuje také snadno určitelné milníky ve vývojovém procesu. Možná to je tím důvodem, proč je vodopádový model uváděn mezi prvními ukázkovými příklady vývojového modelu v mnohých učebnicích a kurzech o softwarovém inženýrství. Má se za to, že vodopádový model a Big Design Up Front obecně je vhodný pro softwarové projekty, které jsou stabilní (zvlášť pro projekty, kde se příliš nemění požadavky) a kde je možné a pravděpodobné, že návrháři budou schopni dobře odhadnout problémové oblasti systému a vytvořit bezchybný návrh předtím, než začne implementace. Vodopádový model také vyžaduje, aby implementátoři postupovali podle pečlivě vytvořeného a kompletního návrhu přesně, čímž se zajistí hladký průběh integrace systému.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Vodopádový model je mnohými považován za nevhodný pro praxi. Kritici jsou především přesvědčeni, že u jakéhokoli netriviálního projektu je nemožné dovést jednu fázi životního cyklu softwarového produktu k dokonalosti předtím, než se přejde k fázi následující. Klientům nemusí být například úplně jasné, jaké jsou jejich požadavky, dokud neuvidí fungující prototyp, ke kterému se pak mohou vyjádřit; své požadavky můžou neustále měnit a návrháři a implementátoři pak nad tím ztrácejí kontrolu. Jestliže klient změní své požadavky poté, co je návrh hotov, musí být návrh modifikován a novým požadavkům přizpůsoben. Tím přijde vniveč relativně hodně práce, pokud se do Big Design Up Front investovalo příliš mnoho času. Návrháři také nemusí mít představu o budoucích implementačních problémech, pokud vytváří návrh pro ještě neimplementovaný softwarový produkt. Jinými slovy, teprve v implementační fázi se může ukázat, že určitou oblast funkcionality programu je velice těžké naimplementovat. Pokud se něco takového stane, je lepší zrevidovat návrh, než trvat na použití návrhu původního, který byl založen na chybných předpokladech a který se nedá použít pro nově objevené problémové oblasti. Dr. Winston W. Royce popisuje v \" (prvním článku popisujícím vodopádový model) nejjednodušší verzi modelu jako „riskantní a odsouzenou k neúspěchu“. Steve McConnell v knize \" (česky: \"Dokonalý kód\", kniha kritizující rozšířenost používání vodopádového modelu) označuje návrh softwaru za „záludný problém“ – problém, jehož požadavky a omezení nemohou být před dokončením plně známy. V důsledku toho je nemožné dovést jakoukoli fázi vývoje softwaru k dokonalosti, a tak je zároveň nemožné použít vodopádový model k přechodu do fáze následující. David Parnas v článku \" píše: „Mnoho detailů postupně vyjde najevo v průběhu implementace. Některé věci, které zjistíme, zneplatní náš návrh a my se musíme vrátit zpátky.“ Myšlenkou vodopádového modelu může být „dvakrát měř, jednou řež“. Odpůrci vodopádového modelu namítají, že tato myšlenka selhává, když problém, kterým se zabýváme, se neustále mění kvůli měnícím se požadavkům a následným novým zjištěním o problému samotném.", "section_level": 1}, {"title": "Modifikované modely.", "content": "Jako reakce na zmíněné problémy originálního vodopádového modelu bylo představeno mnoho jeho modifikací. Tyto modifikované modely řeší částečně či úplně kritizované problémy modelu původního. Rozličné modely se dají nalézt v knize Steve McConnella \", v kapitole o plánování životního cyklu. Každý model vývoje softwaru bude mít určité podobnosti s vodopádovým modelem, neboť každý takový model bude zahrnovat nějaké fáze, které se budou podobat těm z vodopádového modelu. Tato sekce se zabývá modely, které jsou vodopádovému modelu nejbližší. Informace o modelech, které se od vodopádového modelu liší výrazněji, nebo informace o diametrálně odlišných modelech budete moci nalézt v obecném textu o návrhu počítačového programu.", "section_level": 1}, {"title": "Sašimi model.", "content": "Sašimi model (nazýván podle japonské speciality z mořských plodů sašimi, protože jeho překrývající se fáze připomínají překrývající se kousky servírovaného masa) byl vytvořen Peterem DeGracem. Někdy se mu říká „vodopádový model s překrývajícími se fázemi“ nebo „vodopádový model se zpětnou vazbou“. Protože se fáze v sašimi modelu překrývají, je možné adresovat problémová místa během fází, které by u tradičního vodopádového modelu předcházely fázím jiným. Například fáze návrhu a implementace se v sašimi modelu překrývají, takže implementační problémy můžou být objeveny během fáze návrhu i implementace vývojového procesu. To pomáhá zmírnit mnoho problémů spojených s filozofií Big Design Up Front a vodopádového modelu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vodopádový model je sekvenční vývojový proces, ve kterém je vývoj nahlížen jako neustále se svažující tok (jako když teče vodopád) fázemi analýzy požadavků, návrhu, implementace, testování (validace), integrace a údržby. ", "tgt_summary": "The waterfall model is a breakdown of project activities into linear sequential phases, where each phase depends on the deliverables of the previous one and corresponds to a specialisation of tasks. The approach is typical for certain areas of engineering design. In software development, it tends to be among the less iterative and flexible approaches, as progress flows in largely one direction (\"downwards\" like a waterfall) through the phases of conception, initiation, analysis, design, construction, testing, deployment and maintenance. ", "id": 1565754}
{"src_title": "Chantilly (zámek)", "tgt_title": "Château de Chantilly", "src_document": [{"title": "Další budovy.", "content": "Kromě zámku se v areálu nacházejí ještě zámeček Enghien, míčovna a Velké stáje.", "section_level": 1}, {"title": "Velké stáje.", "content": "Na začátku 18. století byly na příkaz Louise Henriho de Bourbon-Condé vybudovány Velké stáje () pro 240 koní. V roce 1982 v nich bylo otevřeno Živé muzeum koní.", "section_level": 2}, {"title": "Park.", "content": "Park má rozlohu 155 hektarů, z toho 25 hektarů pokrývají jezera, která doplňují 60 hektarů parku Sylvie. Les v Chantilly, který přiléhá k parku a je součástí panství, má rozlohu 6310 hektarů. Architektem parku byl proslulý André Le Nôtre.", "section_level": 1}, {"title": "Barokní park.", "content": "Chantilly byly oblíbeným dílem Andrého Le Nôtre. Dal parku klasický vzhled, použil dvě na sebe kolmé osy: hlavní osa vedla v expozici sever-jih přes majestátní terasy a je kolmá k vrstevnicím, čímž zdůrazňuje zvlnění terénu. Druhá osa je vedena ve směru východ-západ a tvoří ji podél celého údolí Velký kanál (). Mezi terasou a Velkým kanálem, severně od zámku, Le Nôtre upravil záhony podle francouzské barokní módy. Tyto části jsou zdobeny vodními plochami, vázami a kamennými sochami, které pocházejí z devatenáctého století. Ponejvíce představují významné osobnosti spojené s bohatou historií oblasti. Záhony byly původně lichoběžníkového tvaru, aby kvůli zákonům perspektivy působily větším dojmem. Tento efekt byl zrušen změnami v 19. století, kdy byly záhony upraveny na pravidelné obdélníky. Zbytky broderií se do 21. století dochovaly v zahradě Voliéry ( na západě při úpatí zámku) a v zahradě Sylviina domu () z roku 1671. Le Nôtreovy barokní partery jsou nyní ohraničeny dvěma upravenými zahradami, které v době vzniku parterů neexistovaly. Jedna z nich, jež se nachází východně, pochází z osmnáctého století a je upravena jako venkovský mlýn. Západním směrem leží úprava ve stylu anglického parku, která byla vytvořena na počátku devatenáctého století. Na druhém břehu Velkého kanálu se nachází amfiteátr Vertugadin, který s navazující alejí prodlužuje osu parteru do lesa. Zde se nachází kopie sochy Venuše z Arles. Hlavní brána se nachází pod zámkem na terase, která zakrývá výhled na celé prostranství. Ten se tak při vstupu do zámku náhle a efektně otevře.", "section_level": 2}, {"title": "Malý park.", "content": "Malý park ( nebo ) se nachází na vápencové plošině s výhledem do údolí z parteru na \"Grand Rond\". Úpravy prostoru mezi lesem a parkem byly navrženy Le Nôtrem, který určil umístění alejí a bosketů, které je spojují s okolním lesem. Jeho synovec Desgots zde v roce 1679 dal upravit bludiště, který bylo zničeno v roce 1770. V osmnáctém století Henri-Jules de Bourbon-Condé připojil k terase most přes suchý příkop, který tvořil hranici parku. Zahrada se stala místem zábavy a procházek mezi různými prostranstvími ohraničenému živými ploty ze stále zelených dřevin, připomínajícími zelené pokoje. Některé z nich se dochovaly, například tzv. Pokoj divokého prasete (). Mezi lety 1738 a 1739 vznikla obří plocha pro živou husí hru, kde figurky představovali samotní hráči. Hrací plocha tvořila spirálu 2 km dlouhou. I když byla po dlouhá desetiletí velmi oblíbenou zábavou návštěvníků zámku, když móda pominula, byla hra odstraněna a terén vyrovnán. Zachovány a dosud viditelné zůstaly jen některé prvky, například most nebo studna.", "section_level": 2}, {"title": "Anglicko-čínská zahrada a Hameau de Chantilly.", "content": "Na východ od zahrad, které byly Le Nôtreovým dílem, se nachází anglicko-čínská zahrada, založené na bývalých lukách v roce 1772. Je typická mnoha umělými dekoracemi, z nichž některé (skály, malé kamenné mosty) se dochovaly do 21. století. V roce 1774 přibyla k okraji zahrady umělá vesnice. Vesnička Chantilly () měla sedm malých rustikální domů, pět z nich se zachovalo: společenská místnost, místnost s biliárem, jídelna, kuchyň a mlýn.", "section_level": 2}, {"title": "Anglická zahrada.", "content": "Při cestě ze Chantilly do Vineuil-Saint-Firmin a Creil vznikla anglická zahrada, navržená architektem Victorem Duboisem v roce 1817. Obsahuje některé objekty, které pocházejí ještě od Le Nôtra (Ostrov lásky, Fontány de Beauvais). Z lesních cest se otvírají zajímavé pohledy na zámek. Jediným dochovaným objektem vybudovaným v anglické zahradě až v době jejího vzniku na začátku 19. století je Chrám Venuše ().", "section_level": 2}], "src_summary": "Zámek v Chantilly () je zámek ve městě Chantilly ve Francii. Zámek se skládá ze dvou spojených budov: Malý zámek () byl postavený kolem 1560 pro Anne de Montmorency a Velký zámek () vznikl a poté, co byl zničen během francouzské revoluce, byl obnoven a přestavěn v roce 1870. ", "tgt_summary": "The Château de Chantilly () is a historic French château located in the town of Chantilly, Oise, about 50 kilometres (30 miles) north of Paris. The site comprises two attached buildings: the Petit Château built around 1560 for Anne de Montmorency and the Grand Château, which was destroyed during the French Revolution and rebuilt in the 1870s. It is owned by the Institut de France, to which it was bequeathed in the will of Henri d'Orléans, Duke of Aumale. ", "id": 571958}
{"src_title": "Blanka Anglická", "tgt_title": "Blanche of England", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Blanka se narodila na hradě Peterborough v Cambridgeshire jako šesté ze sedmi dětí Jindřicha z Lancasteru a jeho první manželky Marie de Bohun. V době jejího narození byl její otec pouze hrabětem z Derby a díky sňatku také hrabětem z Northamptonu a Herefordu. Jako jediný syn Jana z Gentu a Blanky z Lancasteru byl dědicem lancasterského vévodství. Blanka dostala jméno právě po této své babičce z otcovy strany. Blančina matka zemřela 4. června 1394 na hradě Peterborough po porodu svého posledního dítěte, dcery Filipy. O pět let později, 13. října, Blančin otec sesadil svého bratrance Richarda II. a zmocnil se trůnu. O tři roky později, v roce 1402, se otec znovu oženil s Janou, dcerou krále Karla II. Navarrského a vdovou po vévodovi Janovi V. Bretaňském. Jindřich s Janou neměl žádné potomky.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Po nástupu na anglický trůn chtěl král Jindřich IV. vytvořit vlivné aliance k udržení a legitimizaci své vlády. Jedním potřebným spojencem byl německý král Ruprecht, který se také ujal vlády po sesazení svého předchůdce. Brzy byl domluven sňatek mezi Ruprechtovým nejstarším synem Ludvíkem a Jindřichovou nejstarší dcerou Blankou. Manželská smlouva byla podepsána 7. března 1401 v Londýně. Nevěstino věno bylo stanoveno na 40 000 \"nobelnů\". Sňatek mezi Blankou a Ludvíkem byl uzavřen o rok později, 6. července 1402 v německé katedrále svatého Petra v Kolíně nad Rýnem. Blančino věno zahrnovalo také nejstarší známou anglickou královskou korunu. Navzdory politickým důvodům, které vedly k uzavření manželství, byl svazek šťastný. O čtyři roky později, 22. června 1406, porodila Blanka v Heidelbergu syna, který po dědečkovi dostal jméno Ruprecht. V roce 1408 obdržela Blanka podvazkový řád. O rok později během druhého těhotenství v Haguenau v Alsasku zemřela na horečku. Byla pohřbena v kostele Panny Marie v Neustadtu. Ovdovělý Ludvík se stal po smrti svého otce, krále Ruprechta, v roce 1410 falckým furfiřtem a v roce 1417 se znovu oženil, a to s Matyldou, dcerou Amadea Savojského, která mu porodila pět dětí. Blančin syn Ruprecht (přezdívaný \"Anglický\") zemřel v roce 1426 svobodný a bezdětný.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blanka Anglická (jaro 1392 – 22. května 1409), známá také jako Blanka z Lancasteru, byla členkou rodu Lancasterů a dcerou anglického krále Jindřicha IV. a jeho první manželky Marie de Bohun.", "tgt_summary": "Blanche of England, LG (spring 1392 – 22 May 1409), also known as Blanche of Lancaster, was a member of the House of Lancaster, the daughter of King Henry IV of England by his first wife Mary de Bohun.", "id": 1567716}
{"src_title": "Charles-François Lebrun", "tgt_title": "Charles-François Lebrun", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Saint-Sauveur-Lendelin v Normandii jako syn Paula Lebruna a Louisy Cronerieové. Po studiích teologie v Paříži vystudoval tamtéž filosofii na Collège de Navarre a plynně se naučil pět jazyků. Roku 1762 vystudoval také práva a vzdělání si doplnil cestováním. Po studiích se stal vychovatelem syna tehdejšího předsedy parlamentu Reného Nicolase de Maupeou. Brzy se stal Maupeouovou pravou rukou a rádcem, psal mu projevy a radil zejména ve finančních záležitostech. Roku 1768 byl Maupeou jmenován kancléřem a Lebrun se samozřejmě stal členem jeho kanceláře. Brzy na to udělil Ludvík XV. Lebrunovi funkci generálního inspektora královských statků, jenže roku 1774 zemřel. Na trůn nastoupil Ludvík XVI., který Maupeoua i Lebruna zbavil funkcí. Se ztrátou pozice se Lebrun dostal do finančních potíží, které o rok později vyřešil sňatkem s Anne Delagoutovou, jež pocházela z velmi majetné rodiny. Lebrun poté až do roku 1789 měl klidná léta, kdy psal knihy (např. Hlas občana) a filozofoval. Roku 1789 byl zvolen do shromáždění generálních stavů, později se stal poslancem národního shromáždění. Když roku 1791 neuspěl jako kandidát na předsedu národního shromáždění, byl zvolen předsedou správní rady v departementu Seine-et-Oise. Nebyl však členem žádného politického klubu. Roku 1792 se stal terčem zloby jakobínů a musel rezignovat z místa poslance, když se snažil zabránit rabování lidu v královském paláci. Když byl jmenován předsedou deputace, která měla před konventem žádat o zlepšení poměrů v departementu, intriky proti němu se vyostřily a byl dvakrát zatčen a vyslýchán. Po ukončení revoluce roku 1795 se stal finančním poradcem direktoria. Napoleonova státního převratu roku 1799 se nezúčastnil, přesto byl téhož roku zvolen třetím konzulem, kdy prvním konzulem byl Napoleon, který měl téměř všechny pravomoci, a třetí a druhý konzul měli jen poradní roli. Roku 1803 byl jmenován do akademie věd a získal funkci velkého pokladníka, který se staral o správní a finanční záležitosti. Když se roku 1804 stal Napoleon císařem a konzulát zanikl, byl Lebrun stále důležitým mužem v říší a měl na starosti hospodářskou situaci. Roku 1805 vyjednával připojení Ligurské republiky a roku 1808 obdržel titul vévody z Piacenzy. V letech 1810 až 1813 působil v Holandsku a usiloval o jeho připojení k říši. Po Napoleonově abdikaci udělil král Ludvík XVIII. Lebrunovi titul paira, o který sice přišel pro podporu Napoleonova Stodenního císařství, ale roku 1819 jej získal zpět. Zemřel roku 1824 v Saint-Mesmes, asi 30 km severovýchodně od Paříže.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Charlese Françoise Lebruna provázela pověst neobyčejně schopného, vzdělaného a pracovitého muže, a to až do jeho vysokého věku. Přestože byl Napoleonovi loajální, byl zároveň jeho kritikem, a i proto se těšil jeho respektu a přízni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles-François Lebrun [\"šárl fransoa lebré\"] (19. březen 1739 St. Sauveur, Normandie – 16. červen 1824 Saint-Mesmes) byl francouzský politik, konzul, vévoda z Piacenzy a francouzský pair.", "tgt_summary": "Charles-François Lebrun, 1st duc de Plaisance (19 March 1739 – 16 June 1824), was a French statesman who served as Third Consul of the French Republic and was later created Arch-Treasurer and Prince of the Empire by Napoleon I.", "id": 428803}
{"src_title": "Paola Belgická", "tgt_title": "Queen Paola of Belgium", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Mládí prožila Paola v Římě a zde také zakončila studium klasického latinsko-řeckého gymnázia.", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Rod Ruffo di Calabria je součástí kalábrijské aristokracie a je jedním z nejstarších italských rodů. Představitel Folco Ruffo zastával vysoký úřad na jihoitalském dvoře Štaufského císaře Fridricha II. (1194–1250). Prvním doloženým členem tohoto rodu je Giordano, jenž byl vrchním velitelem vojsk Siciliského království na počátku roku 1200. Rod Ruffo se na konci 14. století rozdělil do dvou linií: na větev princů Scaletty a větev Ruffo di Calabria, do níž královna Paola patří. Její bratr, princ Fabrizio Ruffo di Calabria, současný hlavní představitel rodu, je nositelem titulu princ Scilly, Palazzola, patricij neapolský, vévoda z Guardia Lombarda, hrabě sinopolský, markýz Licodie, hrabě nicoterský a baron Calannský a Crispanský. Mezi její matrilineární předky patří Gilbert du Motier, markýz de La Fayette, postava známá z boje za americkou nezávislost.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Za manžela, v té době prince z Liège, se provdala 2. července 1959 v Bruselu. Pár se seznámil o rok dříve, v průběhu intronizace papeže Jana XXIII., na belgické ambasádě v Římě. Z jejich manželství se narodily tři děti:", "section_level": 2}, {"title": "Královna.", "content": "Královna mluví plynně francouzsky, anglicky, italsky a německy, ale někteří lidé ji kritizují kvůli tomu, že neumí vlámsky, mateřským jazykem 60 % Belgičanů. Ústava nepředpisovala královně žádné povinnosti, přesto se Paola účastnila veřejného života země, pomáhala manželovi s plněním reprezentativních funkcí. Provázela ho na oficiálních návštěvách, navštěvovala oficiální ceremonie, účastnila se kulturního života, organizujíc koncerty a výstavy. Zvláštní pozornost věnuje Paola pomoci mládeži z chudých vrstev. Roku 1992 byl založen fond «Queen Paola Foundation», směrovaný na podporu organizací, pracujících s mládeží, jejichž hlavním cílem je pomoc s adaptací, s nalezením práce, získat vzdělání a boj s drogami. Královna Paola je čestnou presidentkou organizace «Child Focus», jež se zabývá hledáním ztracených dětí v celém světě. V soukromí se ráda zabývá zahradničením, jejím oblíbeným sportem bylo lyžování a jachting.", "section_level": 2}], "src_summary": "Královna Paola Belgická, narozená jako princezna \"Paola Margherita Maria Antonia Consiglia Ruffo di Calabria\" (* 11. září 1937, Forte dei Marmi, Itálie), byla během vlády svého manžela, belgického krále Alberta II., královnou Belgičanů. Je sedmým a nejmladším potomkem prince Fulca Ruffa di Calabria, šestého vévody z Guardia Lombarda (1884–1946). Její matka byla hraběnka Luisa Gazelli di Rossana e di Sebastiano (1896–1989). Královna Paola má italsko-belgický původ a v mládí byla považována za jednu z nejpůvabnějších žen v Evropě.", "tgt_summary": "Queen Paola of Belgium (\"née\" \"Donna\" Paola Ruffo di Calabria; born 11 September 1937) is the wife of King Albert II and was Queen of the Belgians from 1993 until his abdication in 2013 in favour of their son King Philippe.", "id": 413118}
{"src_title": "Alex Turner", "tgt_title": "Alex Turner", "src_document": [{"title": "Formování Arctic Monkeys.", "content": "V prosinci roku 2002 po dokončení studií se v anglickém Sheffieldu znudění kluci rozhodli, že si založí skupinu. Kytar se ujali sousedé Alex Turner a Jamie Cook, bubeníkem se chtěl stát kamarád z dětství Matt Helders a baskytaristu Andyho Nicholsona našli v nedalekém městečku Suburbie. Začali hrát indie rock, který se v jejich době výrazně rozšířil. Jejich nezávislost jim dala možnost vytvářet svůj osobitý styl, plný chytlavých melodií. Arctic Monkeys šance využili a k chytlavé hudbě přidali i svou uměleckou stránku. Aby Arctic Monkeys na britském trhu uspěli, museli přijít s nějakou novinkou. Nakonec se rozhodli nahrát Album plné chytlavých písniček, čili potenciálních hitů. První album, \"Whatever People Say I ́m, Thats What I Am Not\" se skladbami jako When The Sun Goes Down, nebo Mardy Bum, bylo velmi očekávané a když v roce 2006 přišlo na trh, okamžitě trhlo rekord jakožto nejprodávanější britský debut v historii. Predčili tak i legendární Oasis. Druhé CD \"Favourite Worst Nightmare\" vyšlo o rok později a na CD se objevily hity jako Fluorescent Adolescent i Teddy Picker. Krom CD nám ale Arctic Monkeys vydali ještě spoustu singlů, jako Who The Fuck Are Arctic Monkeys, nebo Leave Before the Lights Come On.", "section_level": 1}, {"title": "The Last Shadow Puppets.", "content": "Na začátku října 2007 Alex Turner prohlásil, že se chystá nahrát CD s kamarádem Milesem Kanem a producentem Jamesem Fordem, který produkoval i druhé album Arctic Monkeys, na kterém se podílel mimo jiné i Miles Kane, konkrétně v poslední písničce 505. Kane, který Arctic Monkeys podporuje a sám je frontmanem skupiny The Rascals, naplánoval projekt a mohlo se začít nahrávat. Duo se nejprve jmenovalo Turner & Kane, ale nakonec název změnilo na The Last Shadow Puppets. První singl a celé album dostalo název The Age Of The Understatement, jehož prodej začal 21. dubna 2008. Dva dny předtím měla skupina první koncert v Portsmouthu. Recenze alba byly spíše kladné, i když jistá část fanoušků Arctic Monkeys i The Rascals tento projekt příliš nepodporuje. Album bylo nominováno na Nationwide Mercury Prize 2008, což byla pro Turnera třetí nominace po sobě, ale úspěch Turnera v roce 2006 s prvním albem Arctic Monkeys se opět neopakoval a cenu jim přebrali Elbow. Ale i přesto už mají jednu cenu \"v kapse\" – Mojo Award v kategorii Breakthrough Artist. Brzo bude okupovat pulty nový singl My Mistakes Were Made For You, který následuje předchozí singl Standing Next To Me, jehož klip měl u fanoušků skvělé ohlasy. Co se týče druhého alba, Miles Kane ze začátku tvrdil, že se bude chystat v příštím roce 2009, ale nedávno přiznal, že koncertování s oběma kapely ho příliš vyčerpává a dvě alba v jednom roce už nechce vydat (album The Rascals \"Rascalize\" vyšlo letos v červnu) a vypadá to, že dá přednost The Rascals... Další album The Last Shadow Puppets je tedy ve hvězdách.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Alex Turner si svůj soukromý život skutečně hlídá, stejně tak i svou image. V prosinci 2007 ho magazín NME ocenil jako \"The Coolest Man On The Planet\". Velice podporuje fotbalový klub Sheffield Wednesday, píše články pro magazín Blender a celkově žije velmi aktivně. Když chodil na střední, věnoval se basketbalu a jeho učitel tvrdí, že byl pravděpodobně nejlepší basketbalista na škole. To, že se bude někdy věnovat hudbě, jeho třídního učitele v životě nenapadlo. Jeho přítelkyně byla o dva roky starší TV reportérka a modelka Alexa Chung, se kterou měl vztah od dubna 2007 do června 2011. Alexa se objevila i v klipu k písni \"My Mistakes Made For You\" od The Last Shadow Puppets.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexander David Turner (* 6. ledna 1986) je jediným synem učitele hudební výchovy a učitelky německého jazyka narozeným v Sheffieldu na severu Anglie, což vysvětluje jeho přízvuk typický pro tuto oblast. Je členem skupin Arctic Monkeys a The Last Shadow Puppets. V obou skupinách působí jako zpěvák, kytarista a skladatel. V Arctic Monkeys je hlavním textařem, v The Last Shadow Puppets píše texty společně s Milesem Kanem (The Rascals).", "tgt_summary": "Alexander David Turner (born 6 January 1986) is an English musician, singer, songwriter, and record producer. He is best known as the frontman and principal songwriter of the rock band Arctic Monkeys, with whom he has released six albums. He has also recorded with his side project The Last Shadow Puppets and as a solo artist. ", "id": 1804477}
{"src_title": "József Eötvös", "tgt_title": "József Eötvös", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z významné uherské šlechtické rodiny. Roku 1831 ukončil studium na Královské uherské univerzitě v Pešťi a pak vstoupil do státní služby jako notář v Székesfehérváru (Stoličný Belehrad). Roku 1835 se stal se úředníkem uherské dvorní kanceláře a později dvorním koncipistou a pak soudcem při prešovské soudní tabuli. Při svých cestách po Německu, Švýcarsku, Nizozemsku, Francii a Anglii v letech 1836–1837 se seznámil s novými trendy v literatuře a v politice a setkal se s předními představiteli romantismu. Patřil k zakládajícím členům \"Kisfaludyho společnosti\" (\"Kisfaludy Társaság\"), což byla literární společnost v Pešti založená roku 1836 a pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. Vedle literatury se zabýval také odbornými právními a sociálními otázkami a roku 1840 byl jmenován členem komise pro reformu vězeňství. Roku 1842 uzavřel sňatek s uherskou šlechtičnou Ágnes Katalin Annou Rosty de Barkóc. Po vypuknutí maďarské revoluce v roce 1848 se stal ministrem školství v povstalecké vládě a v této funkci provedl reformu středního a vysokého školství po způsobu ostatních vyspělých evropských zemí. Nesouhlasil však se snahou Lajose Kossutha po získání samostatnosti Uher. Proto nakonec odjel do Mnichova, kde žil až do roku 1853 a zabýval se zde především historickými a filosofickými studiemi. Po návratu do vlasti pokračoval ve své literární práci a vydával nejen básnická a prozaická, ale také filozofická i politická díla. Od konce padesátých let se opět věnoval politické činnosti, roku 1866 se stal předsedou Uherské akademie věd a po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 se stal znovu ministrem kultury v uherské vládě. V této funkci pracoval až do své smrti roku 1871 a zasloužil se o přijetí zákonů o základním školství a o zrovnoprávnění Židů. Svou literární dráhu začal jako dramatik a básník. Těžiště jeho tvorby je však v próze. Do maďarské literatury vnesl sociální témata a od sentimentálních, idylických a romantických děl se postupně dostal až ke kritickému realismu. Jeho práce se vyznačují jemnou psychologií postav, ale v některých z nich se projevuje skon k didaktičnosti. Kromě toho přeložil do maďarštiny Goethovu tragédii \"Götz von Berlichingen\" a melodrama Victora Huga \"Angelo\". Jako politik byl představitelem západoevropského liberalismu. Zasazoval se o reformu školství, o spravedlivější postavení národnostních menšin a o odstranění feudálních přežitků v Uhrách podmíněné odstraněním zastaralého župního zřízení. Byl však pro centralizaci veřejné správy v rámci rakouské monarchie, jejíž celistvost obhajoval. Teprve později se přiklonil ke konceptu dualismu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Baron József Eötvös de Vásárosnamény (3. září 1813, Budín, nyní Budapešť – 2. února 1871, Pešť, nyní Budapešť) byl maďarský politik a romantický spisovatel, v jehož díle se již projevily silné prvky realismu. Byl významným kritikem feudálních poměrů v Uhrách a průkopníkem maďarského liberalismu.", "tgt_summary": "József baron Eötvös de Vásárosnamény (pronunciation: ['jɔ:ʒef 'øtvøʃ dɛ 'va:ʃa:rɔʃnɒme:ɲ]; 3 September 1813 – 2 February 1871) was a Hungarian writer and statesman, the son of Ignác baron Eötvös de Vásárosnamény and Anna von Lilien, who stemmed from an Erbsälzer family of Werl in Germany. Eötvös name is sometimes anglicised as Joseph von Eotvos.", "id": 524798}
{"src_title": "Vyhrazený jízdní pruh", "tgt_title": "Bus lane", "src_document": [{"title": "Česko a Slovensko.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V Československu byly vyhrazené jízdní pruhy pro autobusy městské hromadné přepravy osob a trolejbusy poprvé explicitně legislativně zavedeny s účinností od 1. ledna 1976 vyhláškou č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu, která nahradila předchozí vyhlášku č. 80/1966 Sb. Od 1. ledna 1976 byla v příloze zavedena dopravní značka D 32a „Návěst před vyhrazeným jízdním pruhem“ a D 32b „Konec vyhrazeného jízdního pruhu. Na vozovce měl být jízdní pruh označený nápisem BUS. Ve spodní části značky mohla být vyznačena doba, po kterou je jízdní pruh vyhrazen. Význam značek byl stanoven v dílu II části I článku 6 odst. 25 vyhlášky č. 100/1975 Sb. Vozidla jedoucí ve vyhrazeném jízdním pruhu byla postavena zcela na roveň tramvajím v tramvajovém pásu. Na svislé dopravní značce bylo znázorněno vodorovné dopravní vyznačení počátku vyhrazeného jízdního pruhu. Od 1. ledna 1990 vstoupila v účinnost nová vyhláška, č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu). Podoba dopravních značek D 19a „Vyhrazený jízdní pruh“ a D 19b „Konec vyhrazeného jízdního pruhu“ se podle ní přiblížila dnešní podobě. Nápis BUS na nich byl nahrazen modrým kruhem s grafickým znázorněním autobusu, jízdní pruhy byly znázorněny jiným způsobem, v průběhu, nikoliv v místě rozdělení. Současně bylo umožněno, aby v prostoru křižovatky byl pruh vyznačen jen vodorovným dopravním značením. Význam dopravní značky byl stanoven v příloze vyhlášky v části I článku 4 odst. 12. Od téhož data vozidla jedoucí ve vyhrazeném jízdním pruhu ztratila přednost před souběžnými vozidly při odbočování, avšak pouze v tom případě, není-li vyhrazený jízdní pruh veden po tramvajovém pásu. S účinností od 1. ledna 2001 provoz upravil nový český zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, vstoupila v účinnost až 31. ledna 2001 – do té doby platila souběžně s novým zákonem i stará vyhláška č. 99/1989 Sb. Podoba dopravních značek se změnila jen lehce (orámování a proporce). V § 12 odst. (1) písm. x) vyhláška č. 30/2001 Sb. umožnila vyznačit na značce i jízdní pruhy v protisměru a umožnila vyznačit vyhrazený jízdní pruh pro jiný druh vozidla nebo pro určitý účel. Na Slovensku zákon č. 315/1996 Zb., o premávke na pozemných komunikáciách, vstoupil v účinnost 1. dubna 1997. Dopravní značky definuje nyní vyhláška č. 225/2004 Z. z. z 29. března 2004. Dopravní značky D 52a a D 52b provedením víceméně odpovídají českým dopravním značkám IP 20a a IP 20b. Příloha vyhlášky, díl II. článek 4 odst. 41, však ani nyní neumožňuje vyhradit jízdní pruh pro jiná vozidla než autobusy MHD a trolejbusy. Pravidla provozu v jízdním pruhu zůstala stejná jako při rozdělení Československa.", "section_level": 2}, {"title": "Značení v Česku.", "content": "V Česku se vyhrazené jízdní pruhy označují dopravní značkou IP 20a podle vyhlášky č. 30/2001 Sb. Zároveň musí být vyhrazený jízdní pruh vyznačen též vodorovným dopravním značením, a to podélnou čarou souvislou nebo přerušovanou a nápisem nebo symbolem, který spadá ve vyhlášce pod označení V 15 „Nápisy na vozovce“, zpravidla nápisem BUS, nebo symbolem jízdního kola (V 14 „Jízdní pruh pro cyklisty“). V prostoru křižovatky se vyhrazený jízdní pruh vyznačuje jen vodorovným dopravním značením. Podle § 12 odst. 1 písm. z) vyhlášky č. 30/2001 Sb. značka IP 20a v základním provedení, v němž je v modrém kruhu bíle zobrazen boční pohled na autobus, vyhrazuje jízdní pruh pouze pro autobusy městské hromadné dopravy osob nebo trolejbusy. Takto vyhrazený jízdní pruh tedy nemohou využívat k jízdě například autobusy dálkové a meziměstské dopravy nebo zájezdové autobusy. V případě jízdního pruhu vyhrazeného pro jiný druh vozidla nebo pro určitý účel se do modrého kruhového pole ve značce vyznačí příslušný symbol vozidla nebo vhodný nápis. Používá se pro vyznačení jízdních pruhů pro cyklisty, v Liberci v Riegrově ulici je jako vyhrazený jízdní pruh pro tramvaje označen tramvajový pás. Platnost svislé dopravní značky vyhrazující jízdní pruh končí na vzdálenější hranici nejbližší následující křižovatky, pokud není dříve ukončena dopravní značkou IP 20b „Konec vyhrazeného jízdního pruhu“, IP 16 nebo IP 17 „Uspořádání jízdních pruhů“, IP 18a „Zvýšení počtu jízdních pruhů“, IP 18b „Snížení počtu jízdních pruhů“, IP 18c „Jízdní pruh pro pomalá vozidla“ nebo IP 19 „Řadicí pruhy“.", "section_level": 2}, {"title": "Podobné způsoby vyhrazení.", "content": "Kromě „vyhrazeného jízdního pruhu“ existuje také „přikázaný jízdní pruh“. K jeho označení je určená značka C 12a, v základním provedení je na ní zobrazen nákladní automobil, ale jiným symbolem nebo nápisem lze jízdní pruh přikázat i pro jiný druh vozidla nebo pro určitý účel. Vzhledem ke shodě podoby značky tak značka „Stezka pro cyklisty“ (C 8a) může být zároveň značkou přikázaného jízdního pruhu pro cyklisty. Na přikázaný jízdní pruh mohou vjet řidiči jiných vozidel jen při objíždění, odbočování, vjíždění na pozemní komunikaci nebo vyjíždění z ní, přičemž nesmějí ohrozit ani omezit v jízdě řidiče vozidla, pro nějž je jízdní pruh označen. Od vyhrazeného jízdního pruhu se přikázaný jízdní pruh liší tím, že řidič označeného vozidla jej nejen smí, ale také musí použít. Řidiči jiných vozidel na tento jízdní pruh nemohou vjíždět při předjíždění. Řidič jedoucí v přikázaném jízdním pruhu nemá přednost před souběžně jedoucími vozidly (čímž se přikázaný jízdní pruh liší pouze od vyhrazeného JP vedeného po tramvajovém pásu). Přejíždí-li řidič z přikázaného jízdního pruhu do přilehlého JP, nemají řidiči jedoucí v tomto přilehlém pruhu obecně stanovenou povinnost mu to umožnit zpomalením nebo zastavením vozidla. Není stanoveno, že jízda jinou rychlostí v přikázaném jízdním pruhu se nepovažuje za předjíždění. Na přikázaném jízdním pruhu nelze použít světelné signály pro tramvaje, v přikázaném jízdním pruhu není obecně zakázáno zastavení a stání, za neoprávněné použití přikázaného jízdního pruhu není stanoven specifický bodový postih, Speciální dopravní značka je určena také pro vyznačení jízdního pruhu pro pomalá vozidla, zejména na rychlostních silnicích. Provoz v jízdním pruhu lze omezit nebo vyhradit také například dopravní značkou „omezení v jízdním pruhu“. Takto mohou být například z levého pruhu vyloučeny nákladní automobily nebo vozidla větší šířky nebo malé konstrukční rychlosti. Na značce se používá symbol zákazové nebo příkazové dopravní značky, může být použit například i symbol značky „Přikázaný jízdní pruh“. Podobně lze určení jízdních pruhů vyznačit také na dopravních značkách, které určují uspořádání jízdních pruhů před křižovatkou. Přikázaný jízdní pruh, jízdní pruh pro pomalá vozidla a jízdní pruh vymezený dopravní značkou „Omezení v jízdním pruhu“ nebo jinými dopravními značkami stanovujícími uspořádání jízdních pruhů (IP 16 až IP 19) nespadají pod termín „vyhrazený jízdní pruh“.", "section_level": 2}, {"title": "Provoz v Česku.", "content": "Pravidla pro provoz ve vyhrazeném jízdním pruhu stanoví zejména § 14 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Jízdní pruh vyhrazený pro určitý druh vozidel požívá podobné ochrany jako tramvajový pás, tedy ostatní vozidla na něj mohou vjíždět nebo jej přejíždět jen ve vyjmenovaných případech a jejich řidiči přitom nesmí ohrozit ani omezit v jízdě vozidlo jedoucí ve vyhrazeném jízdním pruhu. Podle § 21 odst. 5 musí odbočující řidič dát přednost vozidlům ve vyhrazeném jízdním pruhu. Pokud je vyhrazený jízdní pruh veden po tramvajovém pásu, má vozidlo, které z něj odbočuje nebo jinak mění směr jízdy, přednost před souběžně jedoucími vozidly za obdobných podmínek jako tramvaj. V letech 1976–2000 platila tato přednost i pro vozidlo jedoucí v samostatném vyhrazeném jízdním pruhu. Přejíždí-li řidič z vyhrazeného jízdního pruhu do přilehlého jízdního pruhu, jsou řidiči v tomto jízdním pruhu povinni mu to umožnit, on je však nesmí ohrozit. V místě, kde se sbíhá vyhrazený jízdní pruh s tramvajovým pásem, není přednost jednoznačně určena, protože ustanovení pravidel vzájemně kolidují. Provoz silničních vozidel jedoucích ve vyhrazeném jízdním pruhu může být za určitých okolností řízen světelnými signály pro tramvaje. § 72 zákona č. 361/2000 Sb. připouští jejich použití v jízdních pruzích vyhrazených pro autobusy MHD nebo trolejbusy, § 14 odst. 4 pro vyhrazené jízdní pruhy vyznačené na tramvajovém pásu. Ve vyhrazeném jízdním pruhu je podle § 27 odst. 1 písm. i) zák. č. 361/2000 Sb. zakázáno zastavení a stání. Za neoprávněné použití vyhrazeného jízdního pruhu je v bodovém systému stanoven 1 trestný bod. Vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty mohou, podobně jako stezku pro cyklisty, užívat kromě cyklistů (za něž jsou považováni i jezdci na koloběžce) podle § 57 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb. také osoby na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení.", "section_level": 2}, {"title": "Situace v jednotlivých městech.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Praha.", "content": "Samostatné vyhrazené jízdní pruhy pro autobusy MHD. Některé z nich jsou vyhrazeny pouze po omezenou denní dobu. Vyhrazené jízdní pruhy pro autobusy MHD na tramvajových pásech Člen Rady hlavního města Prahy Radovan Šteiner na setkání s novináři dne 22. 11. 2007 oznámil, že se připravuje vysoce kapacitní autobusový tah na trase Želivského – Jižní Město, jehož projekt mimo jiné zahrnuje vyznačení vyhrazených jízdních pruhů pro autobusy v celkové délce přibližně pěti kilometrů a úpravu světelné signalizace ve prospěch preference pro autobusy na 17 křižovatkách. Směrem ke stanici metra Kačerov plánuje město necelé 3 kilometry jízdních pruhů pro autobusy. V únoru 2009 bylo vyhrazený jízdní pruh V Holešovičkách jako první v Praze zkušebně vyhrazen i pro vozidla taxislužby, následně i na části Strakonické ulice. Od května 2009 bylo určení rozšířeno pro autobusy PID, jízdní kola a taxi v ulicích Českobrodská, Duškova, Horňátecká, Vrchlického, Vysočanská a Zálesí; v ulicích Kukulova a Ke Krči bylo vyhrazení rozšířeno pouze o taxislužbu. Vodorovné značení těchto pruhů má být upraveno až během léta 2009. Využití vyhrazených jízdních pruhů vozidly taxislužby omezuje městská vyhláška pouze na ty provozovatele, jejichž vozidla vyhovují požadavkům městské vyhlášky.", "section_level": 3}, {"title": "České Budějovice.", "content": "Vzniká tzv. Koridor MHD pro autobusy a trolejbusy (www.koridormhd.cz). Zatím existují krátké úseky, de facto rozšířené zastávky. Vozidla MHD elektronicky komunikují se semafory - jejich provoz je řízen světelnými signály pro tramvaje. Systém tak umožňuje zastavit na křižovatce provoz vozidel i přecházení chodců a pustit do křižovatky vozidlo MHD. Vedení koridoru MHD v Č. Budějovicích není bez kontroverzí. Jeho cílem je rychlé spojení sídliště Máj s centrem a nádražími. Jeho vedení proto kritizovali obyvatelé sídliště Vltava. Preferenční pruhy navíc končí před křižovatkami a za nimi už nepokračují. To způsobuje dopravní kolapsy zejména na křižovatce Senovážné nám. a Na Sadech x Lannova/Kanovnická. Vozidlo MHD nemůže buď do pruhu vjet, nebo po vyjetí z pruhu zůstane stát v křižovatce, většinou tak, že zablokuje ostatní vozidla. Preferenční pruhy jsou také (zne)užívány autobusy jiných dopravců než DP České Budějovice.", "section_level": 3}, {"title": "Plzeň.", "content": "Od 19. prosince 2017 je na Karlovarské ulici v úseku od křižovatky s Lidickou u Lékařské fakulty UK po Rondel ve směru do centra vyhrazen pravý ze 3 jízdních pruhů pro autobusy a složky IZS. Pruh byl v druhé polovině roku 2017 vybudován právě pro tento účel. V budoucnu by na něj měl navázat třetí pruh na mostu generála Pattona.", "section_level": 3}, {"title": "Německo.", "content": "V Německu upravuje provoz Straßenverkehrs-Ordnung (StVO) vyhlášený 16. listopadu 1970 ve Spolkovém věstníku I, str. 1565. Prováděcím předpisem, který stanoví dopravní značky, je Všeobecný administrativní předpis k pravidlům silničního provozu (Allgemeine Verwaltungsvorschrift zur Straßenverkehrs-Ordnung, VwV-StVO) na základě § 6, odst. 1 č. 3 zákona o silničním provozu (Straßenverkehrsgesetz, StVG). Zvláštní jízdní pruh pro autobusy linkové dopravy vyznačuje modrá kruhová dopravní značka č. 245 „Linkové autobusy“ (podobná dopravní značce „Stezka pro cyklisty“, ale se symbolem autobusu). Do pojmu linkové dopravy zde spadají i označená vozidla školní dopravy nebo dopravy tělesně postižených. Dodatkovou tabulkou „TAXI frei“ nebo se symbolem cyklisty a textem „frei“ je možno vyhrazený jízdní pruh zpřístupnit i vozidlům taxislužby nebo cyklistům.", "section_level": 2}, {"title": "Rakousko.", "content": "V Rakousku upravuje provoz spolkový zákon č. 159/1960 z 6. července 1960 „Pravidla silničního provozu“ (Straßenverkehrsordnung 1960, StVO). Dopravní značky stanoví nařízení č. 238/1998 z 29. července 1998 „Předpis k dopravním značkám“ (Straßenverkehrszeichenverordnung 1998, StVZVO]. Jsou zavedeny dopravní značky §53/24 Silnice pro autobusy (podobná německé značce pro vyhrazený jízdní pruh) a §53/25 Jízdní pruh pro autobusy (vzdáleně podobná české značce pro vyhrazený jízdní pruh). Tyto dopravní značky umožňují provoz nejen hromadné linkové dopravě, ale i vozům taxislužeb, sanitním vozům, vozidlům silničních služeb při pracovních jízdách a vozidlům zajišťujícím svoz odpadu. Dodatková tabulka může platnost značky rozšířit o autobusy okružních linek městem, živnostníky nebo jednostopá vozidla. Pokud to bezpečnost, snadnost a plynulost dopravy vyžaduje, je jízdní pruh k dispozici i pro ostatní dopravu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vyhrazený jízdní pruh je jízdní pruh na pozemní komunikaci, který je příslušnou dopravní značkou určen pouze pro některé druhy vozidel nebo jen pro stanovený účel. Vyhrazení může platit nepřetržitě nebo jen po vymezenou dobu. ", "tgt_summary": "A bus lane or bus-only lane is a lane restricted to buses, often on certain days and times, and generally used to speed up public transport that would be otherwise held up by traffic congestion. Bus lanes are a key component of a high-quality bus rapid transit (BRT) network, improving bus travel speeds and reliability by reducing delay caused by other traffic. ", "id": 590261}
{"src_title": "Jan Rokycana", "tgt_title": "Jan Rokycana", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Jan Rokycana se narodil v rodině chudého venkovského kováře. Jako mladý vstoupil do augustiniánského kláštera v Rokycanech, který byl znám svou blízkostí k laickému hnutí devotio moderna. Později odešel studovat do Prahy, kde se v roce 1415 stal bakalářem. Díky své nemajetnosti se jako řada jiných studentů živil v Praze žebráním a při sháňce po almužně u pražských chrámů se také pravděpodobně poprvé setkal s učením a osobou mistra Jana Husa. Postavil se na stranu pražských mistrů, vedenou umírněným utrakvistou Jakoubkem ze Stříbra a v univerzitních disputacích vystupoval obzvláště proti radikálnímu Janu Želivskému, po jehož popravě musel prchnout z Prahy. Proti táboritům vystupoval především na Konopišti roku 1423. Dále pak v Praze vystupoval proti vojevůdci Janu Žižkovi, až mu byl dáván za vinu spor s ním a následná porážka pražských vojsk u Malešova. Ve skutečnosti však bylo především jeho zásluhou, že se po této porážce pražský vojenský svaz s Žižkou v červnu 1424 smířil. Od r. 1427 působil jako Týnský farář a postupně se stává jednotícím prvkem roztříštěného husitského hnutí. Roku 1429 se stal správcem duchovenstva podobojí – tzv. generální vikář arcibiskupství pražského. Roku 1430 se stal mistrem svobodných umění, od r. 1435 působil na univerzitě jako rektor. V prosinci 1432 byl vyslán za pražské mistry na basilejský koncil a stál v čele českého poselstva. Dne 21. října 1435 byl českým sněmem zvolen za arcibiskupa, tato volba však nikdy nedosáhla kanonické platnosti. V této funkci se snažil o smíření všech stran pod obojí, kvůli politickým střetům se Zikmundem Lucemburským a později s jeho zetěm Albrechtem Habsburským mu byla roku 1436 odebrána Týnská fara. Následující léta trávil mimo centrum politického dění v Hradci Králové, kde zůstal až do roku 1448. Při volbě krále (15. červen 1440) zastupoval české duchovenstvo. Ve čtyřicátých letech byl blízko laické komunitě okolo bratra Řehoře v klášteře Na Slovanech, z níž později vznikla jednota bratrská. Jí se také později i přes názorové rozdíly v pronásledování vždy zastával. Na 4. října 1441 svolal sněm do Kutné Hory, kde byly ujednány zásady husitského vyznání závazné pro všechny. Roku 1442 se smířil s Janem z Příbrami. 1444 vyhrál soud s tábority, kteří se stále odmítali přizpůsobit jednotným zásadám a táborské učení bylo odsouzeno. Roku 1449 si začal dopisovat s papežem Mikulášem V., ve snaze přemluvit jej k svěcení kněží. Nakonec se pokusil dostat k papeži, ale nepodařilo se mu projet přes Německo. Proto roku 1451 zahájil jednání s Cařihradem o spolupráci husitů s řeckou církví, ale roku 1453 byl však Cařihrad dobyt a tak z toho sešlo. Král Ladislav Pohrobek (1453–1457) nevěděl, jaký vztah má k Janu z Rokycan zaujmout, tak se vyhýbal jeho kázání. Roku 1457 si přímo dopisoval s papežem Kalixtem III., smrt Ladislava Pohrobka však tato jednání přerušila. Nástupem Jiřího z Poděbrad se situace trochu zlepšila, přestože se Jiří z Poděbrad snažil snížit vliv kněžstva, Rokycana při svých kázáních podporoval jeho zvolení. Rokycana zpočátku schvaloval politiku Jiřího z Poděbrad a po smíření s Vratislavskými nechal zvonit zvony na všech kostelech. Jiří z Poděbrad ho na oplátku respektoval jako hlavu církve podobojí a na mše chodil střídavě k Janu z Rokycan a do katedrály svatého Víta. Dne 7. února 1465 se účastnil disputace duchovenstva u krále, král požadoval větší spolupráci církví. O rok později 1466 byl postižen mrtvicí, po tomto záchvatu začal špatně mluvit. Pohřben byl v Týnském kostele. Na své pečeti používal podkovu s hvězdou, pravděpodobně památka na otce, který byl kovářem.", "section_level": 1}, {"title": "Rokycanovo učení a spiritualita.", "content": "Spiritualitu Jana Rokycany předurčily do velké míry již existující názorové proudy v husitství, jehož vůdcem se postupně stal. Husitský arcibiskup se snažil konzervovat odkaz jeho předchůdců a k tomuto účelu zapojil celou svou osobnost. V jeho díle tedy nalezneme vroucí vztah k svátostným prostředkům církve, důraz na přísné dodržování novozákonních předpisů v čele s eticky náročnými požadavky vyřčenými v Kázání na hoře. Jeho spiritualita je spiritualitou křesťana, který dává největší důraz na konání a konkrétní aplikace věcí v Písmu poznaných do osobního života, jen malý prostor má v jeho myšlení princip zdůrazňující ospravedlnění vírou. Je to spiritualita celého husitského hnutí, které vzniklo jako reakce na krizi církve v pozdním středověku a která viděla záchranu v pečlivějším dodržování biblických příkazů a v prohloubení osobní zbožnosti. Někdy je pro označení spirituality a zásad husitů užíván pojem \"sola lex\" (\"\"). Dále se nám od něj dochovalo několik písní, u nichž není úplně jistý autor, ale zdá se pravděpodobné, že alespoň u části z nich je autorem. U ostatních písní, které mu bývají přisuzovány není jeho autorství ničím podloženo.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Dále se nám zachovala poměrně velká část jeho korespondence s mnoha významnými lidmi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan Rokycana, též Jan z Rokycana, i Jan z Rokycan (asi 1396 Rokycany – 22. února 1471 Praha), byl husitský teolog, zvolený arcibiskup kališnické církve.", "tgt_summary": "John of Rokycany, also known as \"Jan of Rokycany\", in Czech language \"Jan Rokycana\", and \"Jan z Rokycan\" (c. 1396 in Rokycany, Bohemia - 21 February 1471 in Prague) was a Czech Hussite theologian in the Kingdom of Bohemia and a key figure of the Bohemian Reformation.", "id": 1125501}
{"src_title": "Newyorská škola umění", "tgt_title": "New York School (art)", "src_document": [{"title": "Osobnosti.", "content": "Středem této skupiny se stal před svou smrtí v roce 1966 Frank O'Hara. Přes své četné přátele a také z pozice kurátora v Museum of Modern Art v New Yorku spojoval básníky a malíře, jako byli Jane Freilicher, Fairfield Porter a Larry Rivers (který byl také jeho milencem). Jejich spolupráce byla velmi plodná: inspirováni americkými básníky Johnem Ashberym a Kennethem Kochem, kteří spolu napsali báseň \"A Postcard to Popeye\", Ashbery a Schuyler pak spolu napsali román \"A Nest of Ninnies (Hnízdo Ninnies).\" Schuyler také spolupracoval s O'Harou na ódě inspirované řekami. Ron Padgett a Ted Berrigan přišli do skupiny z Tulsy v Oklahomě. Koch, O'Hara, Schuyler a Ashbery byli různí jako básníci, ale vzájemně se obdivovali a osobně měli hodně společného:", "section_level": 1}, {"title": "Básníci.", "content": "Kritici básníků tohoto hnutí argumentovali, že jejich práce je reakcí na konfesionalistické hnutí v současné poezii. Jejich poetika byla často lehká, násilná, nebo obsahovala pouze postřehy, zatímco jejich styl psaní byl často popisován jako kosmopolitní. Básníci často psali bezprostředně a spontánně, způsobem připomínajícím proud vědomého psaní, často s použitím živých obrazů. Vycházeli z inspirace ze surrealismu a současných avantgardních uměleckých hnutí, zejména tvůrců akční malby svých přátel z uměleckývh kruhů v New Yorku, jako je Jackson Pollock a Willem de Kooning. Mezi básníky často spojovanými s New York School patří John Ashbery, Frank O'Hara, Kenneth Koch, James Schuyler, Barbara Guest, Ted Berrigan, Bernadette Mayer, Alice Notley, Kenward Elmslie, Frank Lima, Ron Padgett, Lewis Warsh, Tom Savage a Joseph Ceravolo.", "section_level": 1}, {"title": "Vizuální umění.", "content": "Newyorská škola, která reprezentovala newyorské abstraktní expresionisty padesátých let, byla dokumentována prostřednictvím sérií pozvánek na výstavy umělců, které se konaly na 9th Street Art Exhibition v roce 1951 a v následujících letech ve \"Stable Gallery\" v New Yorku: \"Second Annual Exhibition of Painting and Sculpture\" (Druhá výroční výstava malířství a sochařství), 1953, \"Third Annual Exhibition of Painting and Sculpture\" (Třetí výroční výstava malby a sochařství), 1954, \"Fourth Annual Exhibition of Painting and Sculpture\" (Čtvrtá výroční výstava malby a sochařství), 1955, \"Fifth Annual Exhibitions of Painting and Sculpture\" (Pátá výroční výstava malby a sochařství), 1956 a \"Sixth New York Artists’ Annual Exhibition\" (Šestá výroční výstava umělců v New Yorku), 1957. Z newyorské školy se zúčastnili Bradley Walker Tomlin (1899–1953), Rosemarie Beck (1923–2003) a Philip Guston (1913–1980) Další umělci New York School včetně těch ze šedesátých let byli: malíř Richard Pousette-Dart, Cecile Gray Bazelon, William Baziotes, Nell Blaine, Seymour Boardman, Ilya Bolotowsky, Ernest Briggs, Peter Busa, Lawrence Calcagno, Nicolas Carone, Nanno de Groot, Beauford Delaney, Lynne Mapp Drexler, Edward Dugmore, Amaranth Ehrenhalt, John Ferren, Perle Fine, Karl Hagedorn, John Hultberg, Albert Kotin, Clarence Major, Knox Martin, Misha Reznikoff, William Scharf, Ethel Schwabacher, Kendall Shaw, Thomas Sills, Merton Simpson, Hedda Sterne a Jack Stewart. Další známí členové tohoto hnutí jsou sochaři/malíři Karel Appel, Claire Falkenstein, Betty Parsons a Antoni Tàpies.", "section_level": 1}, {"title": "Galerie.", "content": "Umělecká galerie \"Anita Shapolsky Gallery\" v New Yorku byla založena v roce 1982 a specializuje se na umění 50. a 60. let v New Yorku, zaměřuje se na také na druhou generaci abstraktních expresionistů. Vystavuje expresionismus, geometrickou abstrakci a malířskou abstrakci. Nejčastěji vystavuje exponáty vytvořené v oleji a akrylu nebo sochy. Galerie \"Tibor de Nagy Gallery a Stabil Gallery\" také vystavovaly umění \"New York School\" a v roce 1998 uspořádala také \"Gagosian Gallery\" v New Yorku výstavu umění této školy.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba.", "content": "Termín Newyorská škola také odkazuje na okruh skladatelů 50. let 20. století, který zahrnoval Johna Cage, Mortona Feldmana, Earle Browna a Christiana Wolffa Jejich hudba ovlivnila také mezinárodní uskupení umělců Fluxus. V 60. letech taneční divadlo \"Judson Dance Theater\" revolucionizovalo moderní tanec. Divadlo bylo kolektivem tanečníků, skladatelů a vizuálních umělců, kteří vystupovali v \"Judson Memorial Church\" v Greenwich Village na Manhattanu v New Yorku v letech 1962 až 1964. Nové způsoby kombinují myšlenku performance, radikální a nové choreografie, zvuku od avantgardních skladatelů a tanečníků ve spolupráci s několika newyorskými výtvarnými umělci. Skupina umělců, kteří tvořili \"Judson Dance Theater,\" jsou považováni za zakladatele postmoderního tance. Divadlo vyrostlo z taneční skladby, kterou vyučoval Robert Dunn, hudebník, který studoval u Johna Cage. Umělci, kteří pracovali v Judson Dance Theater, byli avantgardní experimentalisté, kteří odmítali hranice baletní techniky, slovní zásoby a teorie. První vystoupení se konalo 6. července 1962, s tanečními kreacemi, které představily Stev Paxton, Freddie Herko, choreograf David Gordon, Alex a Deborah Hay, Yvonne Rainer, Elaine Summers, William Davis a Ruth Emerson. K důležitým členům divadla, kteří byli součástí Judson Dance Theatre patří: David Gordon, Steve Paxton, Yvonne Rainer, Trisha Brown, Lucinda Childs, Deborah Hay, Elaine Summers, Sally Gross, Aileen Passloff a Meredith Monk. Roky 1962–1964 jsou považovány za zlatý věk tanečního divadla \"Judson Dance Theater.\" Během daších desetiletí 20. století umělci newyorské školy spolupracovali s několika dalšími choreografy či tanečníky. Například: Simone Forti, Anna Halprin, Merce Cunningham, Martha Graham a Paul Taylor.", "section_level": 1}], "src_summary": "Newyorská škola umění (anglicky \"New York School\") bylo neformální uskupení amerických básníků, malířů, tanečníků a hudebníků působící v 50. a 60. letech 20. století v New Yorku. Často čerpali inspiraci ze surrealismu a současných avantgardních uměleckých hnutí, zejména z hnutí akční malby, abstraktního expresionismu, jazzu, improvizačního divadla, experimentální hudby a v neposlední řadě ze spolupráce přátel z okruhu umělecké avangardy v New Yorku.", "tgt_summary": "The New York School was an informal group of American poets, painters, dancers, and musicians active in the 1950s and 1960s in New York City. They often drew inspiration from surrealism and the contemporary avant-garde art movements, in particular action painting, abstract expressionism, jazz, improvisational theater, experimental music, and the interaction of friends in the New York City art world's vanguard circle.", "id": 176276}
{"src_title": "Vydra hladkosrstá", "tgt_title": "Smooth-coated otter", "src_document": [{"title": "Chov v zoo.", "content": "Patří mezi raritně chované druhy. Historicky byla chována jen v několika zoo ve Spojeném království. V roce 2013 se poprvé dostala také do kontinentální Evropy. Na počátku roku 2019 byla chována v osmi evropských zoo: třech britských (konkrétně v Anglii), v české Zoo Praha (od 2013) a nověji třech francouzských a jedné německé zoo.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "Vydra hladkosrstá je v Zoo Praha chována od roku 2013. V té době se tak pražská zoo stala první a v tu dobu také jedinou zoo v kontinentální Evropě, kde bylo možné tento druh vidět. Původně přišly dvě samice ze Zoo Colchester ve Spojeném království. V listopadu 2015 dorazil samec, a mohly taky začít snahy o odchov. Z původních plánů chovu ve skupině sešlo – samice se nesnesly, a tak jedna ze sester opustila Prahu a byla převezena zpět do Spojeného království. Na počátku roku 2017 se samici Kiri (v té době šestiletá, pochází z prvního odchovu v Colchesteru z roku 2011) a samci Scottymu narodilo sedm mláďat. Přestože mezitím přibyla na seznam zařízení na evropské pevnině dvě francouzské zoo, jednalo se o první úspěšný odchov tohoto druhu v kontinentální Evropě. Tento druh je k vidění v pavilonu Indonéská džungle v horní části zoo, a to v expozici společně s binturongy palawánskými.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Skotský přírodovědec, dobrodruh a také spisovatel Gawin Maxwell (1914–1969) zkoumal tento druh vyder v Iráku a také si do Skotska v roce 1957 dovezl samečka jménem Mijbil. Následně o svých zkušenostech a soužití s vydrami napsal knihu \"Ring of Bright Water\", tedy Prsten čiré vody (prvně vydané 1960). Prvního vydání se prodalo přes dva miliony výtisků. V Česku byla tato kniha vydána pod názvem \"Jasná voda vůkol\". Podle knihy byl natočen i úspěšný film \"Kruhy na vodě\"/\"Ring of Bright Water\" (1969). Zajímavostí je, že se ukázalo, že Maxwellem ochočované vydry patří k samostatné populaci, a tak byla vyčleněna jako třetí samostatný poddruh. Ten dostal na počest tohoto přírodovědce, díky němuž byl právě tento poddruh zkoumán a popularizován, latinský název \"L. p. maxwelli\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Vydra hladkosrstá (\"Lutrogale perspicillata\") je druh lasicovité šelmy. Jedná se o druhý největší druh vydry na světě a vůbec největší druh vydry v Asii. ", "tgt_summary": "The smooth-coated otter (\"Lutrogale perspicillata\") is an otter species occurring in most of the Indian subcontinent and Southeast Asia, with a disjunct population in Iraq. It is listed as Vulnerable on the IUCN Red List since 1996 and is threatened by habitat loss, pollution of wetlands and poaching for the illegal wildlife trade. As its name indicates, its fur is smooth and shorter than that of other otter species.", "id": 153189}
{"src_title": "Bažant lesklý", "tgt_title": "Himalayan monal", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Bažant lesklý je kyprý pták se silnýma nohama, krátkým ocasem a špičatým zobákem. Kohout váží asi 2,5 kg a je 70 cm dlouhý, z toho 23 cm připadá na ocas. Slípka je o něco menší. Kohout má hřebínek. Kohout je výrazně zbarvený duhově fialovou nebo modrou barvou na zádech a křídlech, hlava je olivově zelená, na krku jsou žluté, červené a tyrkysové prstence. Ocas je měděné barvy s černou spodní stranou. Slípka je většinou hnědá s černými pruhy s bílým krkem. Obě pohlaví mají kroužek kolem očí.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Bažant lesklý je rozšířen v Himálajích od Bhútánu na východě až k Afghánistánu a Pákistánu na západě. Žije v nadmořské výšce v rozmezí od 2500 do 5000 metrů. Přírodním prostředím jsou dubové, borovicové a rododendronové lesy, které se nacházejí na jižních svazích Himálaje a Hindukúše. V zimě, když napadne ve vyšší nadmořské výšce sníh, sestupují bažanti do nižších oblastí.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Bažanti žijí v párech a mimo období páření v malých skupinách. V zimě tvoří větší skupiny. Strava se skládá z kořenů, malých hlíz, semen, žaludů, bobulí a také z larev hmyzu, které vytahuje ze země zobákem. Bažanti často hledají potravu ve skupinkách po dvou nebo třech. Každá skupinka je tvořena ptáky stejného pohlaví. V období páření kohouti hlasitým voláním lákají slípky. Kohout se snaží vypadat větší, pohybuje se s nataženým krkem, třese a houpá křídly. Navíc někdy nabízí slípce potravu nebo kamínky. Hnízdo bývá ukryto v jamce pod křovím a je vyloženo listy, mechem a senem. Obsahuje čtyři až šest vajíček krémové barvy s červenohnědými skvrnami. Inkubační doba je 27 dní. Bažant lesklý je zcela vyvinutý ve dvou letech věku a dožívá se až dvaceti let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bažant lesklý (\"Lophophorus impejanus\") je pták z čeledi bažantovitých, který žije v určitých oblastech Asie. Na celém světě je chován jako okrasný pták. Je národním ptákem Nepálu.", "tgt_summary": "The Himalayan monal (\"Lophophorus impejanus\"), also known as the Impeyan monal and Impeyan pheasant, is a pheasant native to Himalayan forests and shrublands at elevations of. It is part of the family Phasianidae and is listed as Least Concern on the IUCN Red List. It is the national bird of Nepal, where it is known as the danphe or danfe. ", "id": 1316283}
{"src_title": "Jan z Jenštejna", "tgt_title": "Jan of Jenštejn", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Studia.", "content": "Pocházel z vlivné pražské měšťanské rodiny, která koupí venkovských sídel povýšila a založila šlechtické rody pánů z Vlašimi a z Jenštejna. Jeho otec, Pavel z Jenštejna, působil jako královský notář a jeho strýc Jan Očko z Vlašimi byl druhý pražský arcibiskup. Protože se státní služba očekávala i od něj, získal velmi kvalitní vzdělání. Nejprve studoval u Jana ze Středy, poté v Praze, poté vystudoval teologii v Bologni a Padově. Po těchto studiích byl krátce na univerzitě v Montpellieru, odkud brzy přešel do Paříže, kde se připravoval na kariéru profesora na Sorboně. Při této přípravě byl pozván k návratu do Prahy, což přijal.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra do roku 1380.", "content": "Do Prahy se vrátil v roce 1373, jako uznávaný odborník na kanonické právo. V této době byl Karlem IV. jako přítel Václava IV. jmenován jeho královským kancléřem. Jeho skutečná politická kariéra započala roku 1375, kdy byl jmenován míšeňským biskupem. 19. března 1379 se stal pražským arcibiskupem a v tomtéž roce byl králem Václavem IV. jmenován nejvyšším zemským kancléřem. V této době patřil k nejbližším královým spolupracovníkům. V roce 1380 přežil podle dobové literatury mor. V Čechách se sice v tomto období skutečně nákaza vyskytovala, ale není jisté, že on sám onemocněl touto chorobou, neboť slovo „mor“ v tehdejší době označovalo i řadu jiných vážných onemocnění. Podle některých zdrojů je možné, že se u Jenštejna projevila nějaká forma epilepsie způsobená zánětem mozku, která mu způsobovala různá náboženská vidění. Onemocnění u něj způsobilo obrovskou proměnu osobnosti, která se odrazila v jeho náboženských postojích. Z původního relativně světského zaměření se stal nositelem asketických myšlenek.", "section_level": 2}, {"title": "Spory s králem.", "content": "Po roce 1380 postavil asketický život jako program a vzor, kterým by se měla česká společnost řídit. Tento program se dostal do konfliktu s královskou mocí. Konflikt se navíc nedařilo řešit, protože on sám odmítal jakoukoli dohodu. Věřil totiž, že spor bude vyřešen Božím zásahem. Neochota řešit problém vedla k tomu, že ho proti králi začala podporovat vyšší šlechta, která sledovala vlastní mocenské zájmy. Spor se nadále rozrůstal díky tomu, že arcibiskupství začalo zastávat samostatnou zahraniční politiku. On sám totiž podporoval papeže v Římě proti avignonskému vzdoropapeži. Tento jeho postoj se negativně odrážel na vztazích s Francií. Silná církev mu umožnila vyhrotit svůj postoj až k tomu, že dvojpapežství začal prohlašovat za ďáblovo dílo, což dále vyostřilo spor s králem, který si zatím nepřál být ve sporech angažován. Krize mezi králem a arcibiskupem začala vrcholit v roce 1384, kdy se dostal do sporů s Janem Čúchem ze Zásady, který na Labi vybudoval jez na hranici s arcibiskupskými pozemky. Po neúspěšných protestech se rozhodl jez zničit. Jan Čúch na něj podal žalobu, kterou král využil k jeho několikadennímu zatčení na Karlštejně, během něhož Václav povolil Janu Čúchovi nahradit si škodu vypleněním arcibiskupského majetku. Dále odvolal Jana z Jenštejna z funkce nejvyššího zemského kancléře. Cílem tohoto kroku bylo oslabit jeho pozici, což se povedlo jen částečně. Poté se král Václav IV. rozhodl narušovat legitimní pravomoce pražského arcibiskupství, což vyvolávalo další napětí. Cílem těchto akcí bylo donutit Jenštejna k abdikaci, protože jejich vzájemná spolupráce byla nemožná a tato situace vyvolávala v zemi velké napětí. Dalším důležitým sporem, který vyvolal, byl spor s litomyšlským biskupem Janem, ve kterém docílil vzetí Jana do klatby.", "section_level": 2}, {"title": "Rezignace.", "content": "Roku 1392 se spor dostal do fáze, v níž se jednalo o postavení církevní správy v Čechách, začal se dostávat do izolace, která nutně musela vést k jeho porážce. V březnu roku 1393 byl umučen generální vikář Jan z Pomuku, takové násilí vůči představiteli církve bylo zcela mimo tehdejší normy, proto podal papežské kurii žalobu na Václava IV. V Římě však převážila realistická politika, kdy si papež Bonifác IX. uvědomil, že na boj proti vzdoropapeži potřebuje pomoc českého království a že na spor s ním nemá sílu a ve věci nepodnikl žádné kroky. Tím se Jan stal zcela izolovaným bez jakékoli podpory (v této době ho odmítla podpořit i jeho vlastní kapitula) a po několika dalších prohraných sporech byl 2. dubna 1396 nucen abdikovat a 2. července t.r. pak vysvětil arcibiskupem svého synovce Olbrama ze Škvorce. Po své abdikaci byl v roce 1397 v Římě jmenován titulárním latinským patriarchou alexandrijským, což prakticky znamenalo ztrátu jakéhokoli vlivu. Prakticky lze říci, že po roce 1398 byl jeho návrat do českých zemí nemožný i proto, že mu v nich byl zabaven majetek. Zemřel 17. června 1400 v klášteře svaté Praxedy v Římě jako chudý a zlomený člověk, podle jedné legendy zemřel s hrůzou v očích, jakoby s někým zápasil.", "section_level": 2}, {"title": "Arcibiskup.", "content": "Jeho hodnocení ve funkci arcibiskupa je problematické a evidentně bylo problematické již v jeho době. Na počátku jeho kariéry mělo arcibiskupství velkou část svých zájmů shodných se státem. Svojí politikou dokázal z arcibiskupství udělat nástroj boje proti králi. S touto politikou později nesouhlasila ani sama kapitula, proto se v rozhodující chvíli postavila na stranu krále. V rámci arcibiskupského majetku zrušil tzv. odúmrtní právo, což byl podle něj pozůstatek pohanských zvyků. Dalším výrazným úspěchem bylo zavedení svátku Navštívení Panny Marie, který se stal velmi populární a od roku 1389 je slaven v rámci celé církve; původně byl slaven 2. července, po úpravách kalendáře z roku 1969 je slaven 31. května. Do doby jeho arcibiskupství spadá založení Betlémské kaple a jako arcibiskup se staral o stavbu chrámu svatého Víta. Pod jeho vedením došlo i k poměrně razantnímu potření nejen celé řady sekt a alchymistů, ale i příznivců avignonského papeže. Spory, které vedl s králem a jeho okolím, však vnitřně oslabovaly nejen státní, ale i církevní jednotu a svým způsobem předjímaly husitství, či alespoň pomohly vytvořit živnou půdu pro myšlenky, které se v něm šířily. Spor s králem nakonec vedl k tomu, že kladrubské opatství nebylo povýšeno na biskupství. Tento spor skončil umučením Jana z Pomuku, což vyvolalo jeho tři cesty do Říma, z nichž ani jedna pro něho nebyla úspěšná.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj náboženských názorů.", "content": "U Jenštejnovy osobnosti je zřetelný výrazný názorový posun, kterým v roce 1380 prošel. Před tímto rokem patřil mezi církevní představitele, kteří se nebránili světskému životu, je známo, že se rád účastnil honů, turnajů, zajímal se o antickou vzdělanost, skládal hudbu a byl také dobrým tanečníkem. Poté, co přežil svoji chorobu, se jeho osobnost změnila a stal se z něj velmi netolerantní asketa, který spal na kamenné podlaze, nosil řetězy a praktikoval sebemrskačství, za což byl svým zpovědníkem několikrát napomínán. V této době zpřetrhal i vztahy s Francií a orientoval se čistě na římského papeže.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecká činnost.", "content": "Lze říci, že jeho umělecké působení je stejně obsáhlé jako jeho politická a náboženská činnost. Organizoval finančně nákladnou přestavbu několika hradů, především Jenštejna. Dále je zajímavé, že nechával malovat svoje náboženské vize, které podle badatelů odpovídají pozdějším vizím Jany z Arku a částečně vypovídají nejen o jeho osobnosti, ale i o jeho duševním rozpoložení. Vlastní tvorbou zasáhl do literatury a hudby. Jeho hudební činnost nebyla nijak systematická, ale spíše náhodná. Před rokem 1380 se často jednalo o hudbu k tanci, poté o náboženskou hudbu. Jeho hudební dílo bylo zpracováno v knize \"Die Hymnen Johanns von Jenstein, Erzbischofs von Prag\" Q. M. Drevese (kniha byla vydána v jediném vydání v němčině v roce 1886). Jeho literární činnost je velmi bohatá a obsahuje nejen náboženská a filosofická díla, traktáty, ale i básně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan z Jenštejna (27. prosince 1347–1350 nejpravděpodobněji 1350 – 17. června 1400, Řím, Itálie) byl český šlechtic, duchovní, politik a umělec, který byl v letech 1373–1384 kancléřem českého krále Václava IV. a v letech 1379–1396 zastával funkci třetího pražského arcibiskupa.", "tgt_summary": "Jan z Jenštejna, (1348 in Prague, Bohemia, Crown of Bohemia – 17 June 1400 in Rome) was the Archbishop of Prague from 1379 to 1396. He studied in Bologna, Padova, Montpellier and Paris. He was also a poet, writer and composer.", "id": 1970655}
{"src_title": "Missa solemnis (Beethoven)", "tgt_title": "Missa solemnis (Beethoven)", "src_document": [{"title": "Řazení.", "content": "Sám Beethoven skladbu označil ve svých pozdějších letech života jako nejvydařenější dílo, a ačkoli její popularita nedosahuje úrovně většiny jeho symofnií a sonát, označuje ji Beethoven za vrchol své tvorby. Jedná se o jeho druhou mši po méně známé \"Mši C dur\", op. 86 z roku 1807.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "Kompozice \"Missy solemnis\" je spjata s Beethovenovým přátelstvím s arcivévodou Rudolfem Janem Rakousko-Toskánským (1788–1831). Arcivévoda byl velice nadaným žákem skladatele ve hře na klavír a komponování a také Beethovenovým podporovatelem v materiálním ohledu. Proto Beethoven věnoval svému příteli několik ze svých nejvýznamnějších skladeb, jako např. svou jedinou operu \"Fidelio\". Poté, co Beethoven obdržel zprávu o Rudolfově jmenování arcibiskupem olomouckým, napsal: Biskupské svěcení v Olomouci v roce 1819 však proběhlo bez provedení této Beethovenovy mše, jelikož plánovaná skladba daleko přesáhla rámec běžných mší a skladatele navíc vedla k více než čtyřem letům intenzivního bádání v oblasti teologie, liturgiky a dějin duchovní hudby, gregoriánského chorálu od Palestriny po Bacha a Händela, k většímu pochopení božích záměrů. Mši skladatel napsal v Mödlingu, ve svém tamním letním domě, kde je dnes Beethovenův památník.", "section_level": 1}, {"title": "První uvedení.", "content": "V roce 1823, tři roky po plánovaném uvedení mše, předal Beethoven svému příteli, kardinálu a arcibiskupovi olomouckému, jemu věnovanou \"Missu solemnis\". Části mše (Kyrie, Credo, Agnus Dei) byly poprvé uvedeny nikoli v rámci liturgie, nýbrž při setkání Filharmonického spolku v Petrohradě 7. dubna 1824, a poté 7. května 1824 v c. k. divadle U Korutanské brány ve Vídni. Celá mše pak poprvé zazněla v roce 1830 v kostele svatých Petra a Pavla ve Varnsdorfu jako součást liturgie. Podle jiných zdrojů již v Petrohradu zazněla mše celá (označena jako \"oratorium\"), o měsíc později ve Vídni jen části Kyrie, Credo a Agnus Dei (označeny jako \"hymny\"), protože celá by se nevešla - šlo totiž především o premiéru 9. symfonie. Tedy ve Varnsdorfu se konalo první kompletní uvedení díla na území rakouské monarchie a historicky první kompletní využití v rámci liturgie.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura.", "content": "Beethovenova \"Missa solemnis\" je jako většina mší dělena do pěti vět:", "section_level": 1}, {"title": "Trvání.", "content": "Provedení díla trvá přibližně hodinu a čtvrt (70–80 minut).", "section_level": 1}], "src_summary": "Missa solemnis in D dur op. 123 Ludwiga van Beethovena zkomponovaná mezi lety 1817 a 1823 patří mezi nejvýznamnější počiny skladatele vůbec a řadí se mezi nejznámější mše západní klasické hudby. Formálně dílo patří do typu velkých slavnostních mší – missae solemnes.", "tgt_summary": "The Missa solemnis in D major, Op. 123, is a solemn mass composed by Ludwig van Beethoven from 1819 to 1823. It was first performed on 7 April 1824 in Saint Petersburg, Russia, under the auspices of Beethoven's patron Prince Nikolai Galitzin; an incomplete performance was given in Vienna on 7 May 1824, when the Kyrie, Credo, and Agnus Dei were conducted by the composer. It is generally considered one of the composer's supreme achievements and, along with Bach's Mass in B minor, one of the most significant mass settings of the common practice period. ", "id": 2356034}
{"src_title": "Livonský řád", "tgt_title": "Livonian Order", "src_document": [{"title": "Livonská větev Řádu německých rytířů.", "content": "Po sloučení přeživších mečových bratří s Řádem německých rytířů obrátil nový Livonský řád svoji pozornost na východ, k územím ruských knížectví, která byla v té době ohrožena mongolskou expanzí. Současně se snažili proniknout do novgorodské země Švédové, aby získali pod svoji kontrolu zdejší obchodní cesty. Útočníci se pokusili svoje vojenské akce zkoordinovat. Roku 1240 se Švédové vylodili pod vedením jarla Birgera v ústí Něvy. Současně zaútočili na Rus také němečtí rytíři z Livonska a zmocnili se pevnosti Izborsk. Poté jim otevřel svoje brány Pskov, neboť vládnoucí bojaři byli ochotni uznat svrchovanost řádu místo Novgorodu. Rytíři odsud podnikali další výpravy, na nichž se nebezpečně blížili k Novgorodu. Novgorodský kníže Alexandr Něvský, který již dříve porazil Švédy na Něvě, nyní vyrazil urychleně na sever. Tady dobyl křižáckou pevnost Koporje a nechal ji rozbořit (1241). Poté vyhnal řádovou posádku z Pskova. Křižácké vojsko, které mělo vtrhnout na novgorodskou půdu severně od Čudského jezera, zastavil Alexandr na jaře roku 1242 v tzv. „ledové“ bitvě, která se odehrála na zamrzlé jezerní ploše. „Ledová“ bitva ukončila s definitivní platností pokusy livonských rytířů proniknout na východ a německou východní expanzi ve středověku vůbec. Základním posláním obou rytířských řádů ve východním Pobaltí měla být christianizace dosud pohanského obyvatelstva. V polovině 13. století začala papežská kurie počítat s livonskými rytíři (a také se Švédy) jako s prostředníky pokatoličtění pravoslavných Rusů, jimž se za to mělo dostat pomoci proti Tatarům. Tato myšlenka však nebyla nikdy uskutečněna. Roku 1283 dokončili němečtí rytíři podmanění Prusi a obrátili svoji pozornost na Žmuď, kterou jim odstoupil litevský král Mindaugas roku 1253. Z druhé strany na ni zaútočili livonští rytíři, kteří právě opanovali území Zemgalů. Žmuď měla pro řád zásadní význam. Její opanování by znamenalo územní spojení obou řádových států, pruského i livonského. Proti rozpínavosti livonských rytířů se později postavil litevský velkokníže Gediminas, který získal roku 1322 spojence přímo na území Livonska, a to samosprávu města Rigy a rižského arcibiskupa Fridricha z Pernštejna, kteří měli s rytíři vážné spory. Jejich prostřednictvím se obrátil roku 1323 na papeže Jana XXII, důležitá německá přístavní a obchodní města, františkány a dominikány v Sasku. Dosud pohanský vládce je informoval o svém úmyslu nechat se pokřtít a zval do své země duchovní i kolonisty. Zároveň obvinil livonské rytíře, že svým jednáním zprofanovali křesťanství v takové míře, že ho nyní Gediminasovi poddaní nenávidí. Papež požádal livonské rytíře, aby uzavřeli s Litvou mír (1323), a vyslal na Litvu své poselstvo (1324). Papežští legáti však brzy zjistili, že Gediminas bude sice nadále na svém území křesťany tolerovat, sám však křest nepřijme, smysl jeho dopisů byl prý v tomto ohledu zkreslen a nebude v tom ani nikoho povzbuzovat. V důsledku tohoto vývoje událostí nepovažoval řád smlouvu s Litvou za závaznou a ještě koncem roku 1324 proti ní obnovil útoky. Válka se protáhla až do roku 1338 a v jejím průběhu zaútočili proti Litvě také němečtí rytíři z Prus, kteří počátkem roku 1329 napadli v koordinované akci s českým vojskem Jana Lucemburského Žmuď. Zájmy německých rytířů v Prusích a livonské větve řádu se postupně začaly lišit. Livonští rytíři například nebojovali v bitvě u Grunwaldu, do války vstoupili až poté, co v bitvě zahynul výkvět pruského řádového rytířstva.", "section_level": 1}, {"title": "Samostatný livonský řád.", "content": "Po roce 1525, kdy poslední pruský velmistr řádu Albrecht Braniborský přijal luteránskou reformaci a majetek řádu sekularizoval, se jeho livonská větev znovu osamostatnila. Po zahájení livonských válek (1558) se Livonská konfederace pod ruským náporem zcela zhroutila, a tak poslední velmistr Gotthard Kettler řád rozpustil, přešel k luteránství a smlouvou z 28. listopadu 1561 se poddal pod ochranu polsko-litevského soustátí. Za odměnu dostal do dědičné držby zbytek livonského státu v podobě Kuronsko-zemgalského vévodství.", "section_level": 1}, {"title": "Mistři Livonského řádu.", "content": "Livonští mistři byli podobně jako velmistři německých rytířů voleni řádovými rytíři na doživotí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Livonský řád (německy \"Brüder der Ritterschaft Christi von Livland\"; latinsky \"Fratres militiae Christi de Livonia\") byl v letech 1237–1525 autonomní větví Řádu německých rytířů, od roku 1435 též člen tzv. Livonské konfederace. Livonský řád vznikl po katastrofální porážce Řádu mečových bratří Žmuďany a Zemgalci v bitvě u Saule (1236), po níž se zbytky mečonošů pod podmínkou uchování autonomie spojily s německými rytíři.", "tgt_summary": "The Livonian Order was an autonomous branch of the Teutonic Order, formed in 1237. From 1435 to 1561 it was a member of the Livonian Confederation.", "id": 334149}
{"src_title": "QuickBASIC", "tgt_title": "QuickBASIC", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První verze byla uvolněna 18. srpna 1985, dodávala se na jediné 5.25\" disketě. QuickBasic přišel s výrazně odlišným vývojovým prostředím oproti těm v předchozích verzích BASICu. Uživatel mohl manipulovat s řádky kódu přímo v textovém editoru na obrazovce a nebylo již třeba číslování řádků. Distribuce obsahovala i \"PC BASIC Compiler\" pro kompilaci do spustitelných DOSovských souborů. Editor obsahoval také zabudovaný interpreter, umožňující programátorovi spustit program, aniž by musel opustit editor. Běžně se také používal k odladění programu předtím, než byl zkompilován. V chování interpreteru a kompilátoru byly ale malé rozdíly, a tak občas program, který bezchybně běžel v interpreteru, po kompilaci selhal, nebo se dokonce nezkompiloval vůbec. Poslední verzí QuickBasicu byla 4.5 (1988), nicméně vývoj Microsoft Basic Professional Development System (PDS) pokračoval až do verze 7.1 (červen 1990). Vývojové prostředí PDS se také říkalo QuickBASIC Extended (QBX). Následníkem QuickBASICu a PDS se stal Visual Basic pro MS-DOS 1.0, zahrnutý ve verzích \"Standard\" a \"Professional\". Pozdější verze Visual Basicu už pro MS-DOS dostupné nebyly, neboť Microsoft chtěl, aby se vývojáři zaměřili na aplikace pro Windows. Podmnožina QuickBASICu 4.5, nazvaná QBasic, byla zahrnuta v distribuci MS-DOS 5 a vyšších a nahrazovala tak GW-BASIC, který byl s MS-DOSem dodáván dříve. Ve srovnání s QuickBASICem je QBasic omezen jen na interpreter, postrádá některé funkce, je schopný pracovat jen s programy omezené délky a nepodporuje oddělené programové moduly. Jelikož nemá kompilátor, nelze přímo vytvářet spustitelné EXE soubory; programy napsané v QBasicu však mohou být zkompilovány pomocí QuickBASIC 4.5, PDS 7.1 nebo VBDOS 1.0.", "section_level": 1}], "src_summary": "Microsoft QuickBASIC (často zkracován správně na QB, nesprávně pak na QBasic, což je ale jiný program) je následník programovacího jazyka BASIC, vyvinutý společností Microsoft pro použití s operačním systémem MS-DOS. Vychází z jazyka GW-BASIC, přidává však uživatelsky definované typy, vylepšuje programové struktury, podporu grafiky a práce s diskem a krom interpretu je dodáván i s kompilátorem. Microsoft jej prodával jako komerční vývojové prostředí.", "tgt_summary": "Microsoft QuickBASIC (also QB) is an Integrated Development Environment (or IDE) and compiler for the BASIC programming language that was developed by Microsoft. QuickBASIC runs mainly on DOS, though there was also a short-lived version for the classic Mac OS. It is loosely based on GW-BASIC but adds user-defined types, improved programming structures, better graphics and disk support and a compiler in addition to the interpreter. Microsoft marketed QuickBASIC as the introductory level for their BASIC Professional Development System. Microsoft marketed two other similar IDEs for C and Pascal, viz QuickC and QuickPascal.", "id": 1094355}
{"src_title": "Boris Savinkov", "tgt_title": "Boris Savinkov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v Charkově soudci polského původu. V roce 1897 studoval práva na Petrohradské univerzitě, kde byl jeho spolužákem jeho budoucí kolega Ivan Kaljajev. Roku 1899 však byl z univerzity vyhnán pro výtržnost. Odešel proto do Německa a studoval v Berlíně a Heidelbergu. Roku 1898 se stal členem různých socialistických organizací. V roce 1901 byl zatčen a poslán do Vologdy. Po propuštění se setkal s ruskými intelektuály Nikolajem Berďajevem a Anatolijem Lunačarským. Postupem času ho však ideály marxismu opouštěly a začal se zabývat myšlenkou terorismu. V roce 1903 Savinkov vstoupil do strany socialistů-revolucionářů, kde se sblížil s Jevno Azefem.", "section_level": 2}, {"title": "Socialistický revolucionář.", "content": "Jakožto terorista byl odpovědný za vraždy ministra vnitra Vjačeslava von Pleveho, popa Georgije Gapona a carova strýce velkovévody Sergeje Alexandroviče. Roku 1906 byl za tyto vraždy odsouzen k trestu smrti. Před popravou se mu však podařilo utéct z vězení v Oděse a nalézt útočiště v exilu. V první světové válce bojoval jako dobrovolník ve francouzské armádě. Do Ruska se vrátil v dubnu roku 1917, několik měsíců po vypuknutí únorové revoluce. Tentýž rok v červenci se Savinkov stal náměstkem ministra války. Tehdy se setkal s předsedou Národní rady československé profesorem T. G. Masarykem, který dlel na Rusi od 15. května 1917 do 7. března 1918 (kdy se vydal na strastiplnou cestu lazaretním vlakem přes Sibiř do Vladivostoku), v otázce ustavování československých legií. Dále s Masarykem jednal o možném atentátu na V. I. Lenina, k čemuž měl získat finance z fondu Československé národní rady. Není jasné, zda Masaryk peníze skutečně zprostředkoval, ale poukazuje to na jeho ochotu jít tvrdě za svými cíli, které pokládal za správné a morální. V srpnu však Savinkov odstoupil ze svého postu a byl vyhnán ze strany socialistů-revolucionářů. Důvodem bylo, že byl zapleten do spiknutí generála Kornilova. Po říjnové revoluci bojoval jako kontrarevolucionář.", "section_level": 2}, {"title": "Vyhnanec.", "content": "Roku 1920 odešel do Polska, kde se spřátelil s maršálem Józefem Piłsudským a pomáhal mu při Sovětsko-polské válce. V té době se poznal s Winstonem Churchillem. Ve své knize \"Velcí současníci\" o Savinkovovi psal: \"„Ten muž má vědomosti státníka, vlastnosti velitele, odvahu hrdiny a trpělivost mučedníka. Celý svůj život strávil spiklenectvím.“\" S britským agentem Sidneym Reillym se Savinkov dohodl na svrhnutí sovětské vlády. Chtěl využít chaosu vzniklém po Leninově smrti.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Roku 1924 se vrátil do Sovětského svazu. Zabydlel se v Minsku, kde však byl poznán, chycen a zatčen. Nejvyšší soud SSSR ho odsoudil k trestu smrti, nakonec byl však jeho trest zmírněn na 10 let vězení. Ve vězení psal satirické příběhy o bělogvardějcích a měl povoleno je publikovat. Dne 7. května 1925 byl ve vězení zavražděn pracovníky OGPU (byl vyhozen ze 4. patra). Dodnes panuje chybný názor, jenž šířila sovětská propaganda, že spáchal sebevraždu (Souostroví Gulag, Alexandr Složenicin).", "section_level": 2}, {"title": "Literární dílo.", "content": "Pod pseudonymem V. Ropšin napsal v roce 1909 povídku \"Kůň bílý\", (rusky Конь бледный), v níž popisuje své zážitky z proticarských teroristických akcí. (Česky vyšlo 1910, přeložil Stanislav Minařík.) Další povídka, nazvaná v českém překladu \"Kůň vraný\" (v ruském originále Конь вороной), popisuje protibolševické akce po roce 1917. Rusky vyšlo 1923, v češtině vydal knihu roku 1924 František Borový, pod vlastním jménem i pseudonymem autora (V. Ropšin/B. Savinkov). Do češtiny přeložil Dr. František Šifter. Na motivy knihy \"Kůň bílý\" byl roku 2004 natočen film \"Jezdec jménem smrt\", kde jej má zpodobňovat Žorž.", "section_level": 1}], "src_summary": "Boris Viktorovič Savinkov (rusky \"Борис Викторович Савинков\",, Charkov, Ruské impérium – 7. května 1925, Moskva, SSSR) byl ruský spisovatel, revolucionář, člen strany socialistů-revolucionářů a terorista. Jako člen bojové frakce Eserů byl zodpovědný za smrt vládních i vojenských představitelů na počátku 20. století.", "tgt_summary": "Boris Viktorovich Savinkov (Russian: Бори́с Ви́кторович Са́винков; 19 January 1879 – 7 May 1925) was a Russian writer and revolutionary. As one of the leaders of the Fighting Organisation of the Socialist Revolutionary Party, he was responsible for the assassinations of several high-ranking imperial officials in 1904 and 1905. ", "id": 926263}
{"src_title": "Vilém I. Flanderský", "tgt_title": "William Clito", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Vilém byl synem normandského vévody Roberta \"Krátké kalhoty\" a Sibyly, pravnučky Roberta Guiscarda. Otec Robert byl prvorozeným synem Viléma Dobyvatele a svou přezdívku získal kvůli svému nevelkému vzrůstu. Roku 1087 konečně dostal Normandii a o devět let později se vydal společně se svým švagrem Štěpánem na křížovou výpravu k záchraně Božího hrobu. Nemaje dostatek finančních prostředků, zastavil své vévodství bratrovi Vilémovi, který na lovu roku 1100 zemřel a anglické koruny se za Robertovy nepřítomnosti zmocnil nejmladší bratr Jindřich. Robert se vrátil z kruciáty o několik týdnů později, doprovázen italskou manželkou a věhlasem bojovníka s nevěřícími a v červenci 1101 se vylodil na anglickém pobřeží. Bratři se dohodli, že si Jindřich nechá Anglii a vyplatí Robertovi každoroční důchod dvou tisíc liber. Napětí však nezmizelo. Situace se vyřešila v bitvě u Tinchebray roku 1106, kde Jindřich Roberta porazil, zajal a nechal jej internovat.", "section_level": 1}, {"title": "Normanské vzpoury.", "content": "Anglický král byl po bitvě u Tinchebray nucen strávit více než polovinu své vlády na evropské pevnině obranou svých zájmů proti nenasytným sousedům v podobě francouzského krále Ludvíka VI., hraběte Fulka z Anjou a flanderskými hrabaty. V té době již byl na světě Vilém, kterého král svěřil do péče Heliase ze Saint Saens, manželovi nemanželské dcery Roberta Normanského. Roku 1108 vypukl otevřený konflikt mezi Jindřichem a králem Francie Ludvíkem VI., který trval celé čtyři roky. Mladík Vilém v tu dobu s pomocí švagra utekl z Anglie, kde mu hrozilo uvěznění, aby nemohl vznést nárok na normandské vévodství. Na pevnině se jeho nároku zastal král Ludvík, Fulko z Anjou a Balduin Flanderský. U flanderského hraběte našel Vilém útočiště, na jeho dvoře strávil zbytek dětství, byl pasován na rytíře a získal v něm silného příznivce. Roku 1119 se na straně francouzského krále zúčastnil bitvy u Brémule. Dvakrát se vzbouřila normanská šlechta proti vládě Jindřicha I. a pokaždé neúspěšně. Vilém se oženil s dcerou Fulka z Anjou, ale Jindřich zařídil anulování sňatku. Druhou manželkou se Vilémovi stala Johana z Montferratu, sestra francouzské královny. V dubnu 1127 byl flanderský hrabě Karel Dobrý zákeřně zavražděn při mši v chrámu Páně. Smrt hraběte rozpoutala ve Flandrech válku na více než rok, obyvatelé jati touhou po odplatě se chopili zbraní a také francouzský Ludvík VI. přivedl své vojáky do Flander a dle opata Sugera zanechal vlámské země \"očištěné a jakoby znovu pokřtěné díky trestu a hojnosti prolité krve.\" Novým hrabětem byl díky králově zásahu jmenován jeho chráněnec Vilém. Jindřich, král anglický se však obával o svou Normandii a proto poslal do Flander vojáky a finanční prostředky. Na jaře roku 1128 tak musel novopečený hrabě, obyvateli pro tvrdou vládu neoblíbený, žadonit o podporu u Ludvíka VI., který se marně pokoušel flanderské měšťany přesvědčit. Zvolili si za nového hraběte Dětřicha Alsaského. Vilém Clito, který se před střetem rozhodl \"spíše zemřít, než by strpěl takovou hanbu\", slíbil, že bude od tohoto okamžiku ochráncem církve a chudých, si nechal ostříhat dlouhé vlasy a navlékl kajícnické roucho. Zemřel na sněť v ráně utržené v bitvě u Alostu a byl pohřben v klášteře Saint-Bertin v Saint-Omer. Vilémova smrt se stala pro mnohé z jeho přívrženců osudnou, protože se od krále Jindřicha nedočkali milosti a byli donuceni \"\"přijmout kříž Páně a stát se vyhnanci pro Kristovu věc a vydat se k jeho hrobu k Jeruzalému\"\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém I. Flanderský jinak též Vilém Clito (nizozemsky \"Willem Clito\", francouzsky \"Guillaume Cliton\", anglicky \"William Clito\"; 1101/1102/1103 - 28. července 1128 Alost) byl flanderský hrabě z normanské dynastie, vnuk Viléma Dobyvatele a také jeden z příznivců mladého templářského řádu.", "tgt_summary": "William Clito (25 October 110228 July 1128) reigned as Count of Flanders and claimed the Duchy of Normandy. His nickname \"Clito\" was a Medieval Latin term equivalent to the Anglo-Saxon \"\"Aetheling\"\" and its Latinized form \"\"Adelinus\"\" (used to refer to his first cousin, William Adelin). Both terms signified \"man of royal blood\" or, the modern equivalent, \"prince\". It may have been derived from the Latin \"inclitus/inclutus\", \"celebrated.\"", "id": 941439}
{"src_title": "Vzácné onemocnění", "tgt_title": "Rare disease", "src_document": [{"title": "Charakteristiky vzácných onemocnění.", "content": "Vzácná onemocnění jsou vzhledem ke kvantitativnímu vymezení různorodou kategorií. Přibližně 80 % jsou onemocnění genetického původu, další jsou onemocnění získaná během života. Vzácná onemocnění postihují především děti (asi ze 75 %), ale i dospělé. Pro vzácná onemocnění je charakteristická sada specifických problémů, které vyplývají z jejich okrajového postavení jak v medicíně, tak v oblasti výzkumu a vývoje léčiv. Typický je nedostatek medicínských a vědeckých poznatků o jednotlivých diagnózách, nízký počet expertů schopných poskytnout adekvátní péči i složitá diagnostika (pro většinu onemocnění nejsou stanovena přesná diagnostická kritéria). Pro naprostou většinu vzácných onemocnění neexistuje kauzální léčba. Neobvyklá povaha těchto nemocí je také příčinou problémů v oblasti sociální podpory a péče o pacienty.", "section_level": 1}, {"title": "Která onemocnění jsou považována za vzácná?", "content": "Jestli je onemocnění považováno za vzácné či nikoli je závisí na dvou faktorech. Administrativním vymezení a skutečnému výskytu onemocnění v rámci vybrané populace.", "section_level": 1}, {"title": "Administrativní vymezení.", "content": "Pro Evropskou unii platí, že onemocnění je považováno za vzácné, pokud postihuje méně než 5 osob z 10 tisíc. V EU dále platí, že se mezi vzácná počítají jen ta onemocnění, která pacienty ohrožují na životě nebo je chronicky poškozují. V jiných zemích jsou stanoveny hranice mírně odlišně.", "section_level": 2}, {"title": "Proměnlivost výskytu onemocnění.", "content": "Výskyt některých onemocnění závisí také na lokalitě. V některých oblastech jsou určitá onemocnění vzácná, v jiných je jejich výskyt v populaci častější.", "section_level": 2}, {"title": "Kolik je vzácných onemocnění.", "content": "Vzácných onemocnění je popsáno více než 6 tisíc. U většiny z těchto onemocnění je však poznání značně omezené a mnohé například nefigurují v Mezinárodní klasifikaci nemocí.", "section_level": 1}, {"title": "Počet pacientů se vzácným onemocněním.", "content": "Odhady v rámci EU vymezují počet pacientů se vzácným onemocněním na cca 30 milionů, tedy 6–8 % populace. V rámci jednotlivých diagnóz je sice pacientů malé množství, počet diagnóz je však velký.", "section_level": 1}, {"title": "Povědomí o vzácných onemocněních.", "content": "První den vzácných onemocnění byl vyhlášen v Evropě a zároveň v Kanadě a USA na 29. února 2008. Od té doby je Den vzácných onemocnění vyhlašován každoročně na poslední únorový den. Do aktivit ke Dni vzácných onemocnění se zapojují i sdružení pacientů v ČR, například Česká asociace pro vzácná onemocnění (ČAVO).", "section_level": 1}, {"title": "Referenční portál pro vzácná onemocnění.", "content": "Orpha.net je mezinárodní organizací se sídlem v Paříži, která se zabývá shromažďováním, tříděním a evaluací informací o vzácných onemocněních (seznam a klasifikace vzácných onemocnění, adresář služeb: klinická pracoviště, laboratoře, výzkumné projekty, registry, klinické studie a pacientské organizace, seznam léčivých přípravků pro vzácná onemocnění, doporučené postupy a zprávy a další). Veškeré informace dává bezplatně k dispozici prostřednictvím vyhledávacích nástrojů jak pro lékaře, tak pro pacienty. Informace jsou dostupné v sedmi jazycích.", "section_level": 1}, {"title": "Zdravotní politika a vzácná onemocnění.", "content": "Základními politickými dokumenty v oblasti vzácných onemocnění jsou Strategie vlády ČR pro vzácná onemocnění z roku 2010 a Národní akční plán pro vzácná onemocnění na léta 2012 – 2014. Národní plán realizuje Meziresortní a mezioborová pracovní skupina pro vzácná onemocnění při Ministerstvu zdravotnictví ČR. Na úrovni Evropské unie se problematice vzácných onemocnění věnují především Nařízení Rady o léčivých přípravcích z roku 1999 pro vzácná onemocnění a Doporučení Rady o evropské akci v oblasti vzácných onemocnění.", "section_level": 1}, {"title": "Sdružení pacientů se vzácnými onemocněními.", "content": "Neziskové organizace zaměřené na pomoc pacientům se vzácnými onemocněními fungují na úrovni jednotlivých diagnóz či diagnostických skupin (např. metabolické vady). Na národní úrovni se sdružují v České asociaci pro vzácná onemocnění. Na evropské úrovni v organizaci Eurordis. Mezinárodní spolupráci pacientů v rámci jednotlivých diagnóz je věnován projekt RareConnect.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vzácné onemocnění či vzácná choroba je chronické a trvalé onemocnění s nízkým výskytem v populaci, podle evropské klasifikace postihuje méně než jednoho člověka na 2 000 obyvatel. ", "tgt_summary": "A rare disease is any disease that affects a small percentage of the population. In some parts of the world, an orphan disease is a rare disease whose rarity means there is a lack of a market large enough to gain support and resources for discovering treatments for it, except by the government granting economically advantageous conditions to creating and selling such treatments. Orphan drugs are ones so created or sold. ", "id": 510864}
{"src_title": "Karl Hugo Strunz", "tgt_title": "Karl Hugo Strunz", "src_document": [{"title": "Vzdělání.", "content": "Po dokončení střední školy v Regensburgu začal studovat v roce 1929 v Mnichově na Ludwig-Maximilians-Universität přírodní vědy se zaměřením na mineralogii. V roce 1933 na této univerzitě získal doktorát z filozofie. O dva roky později získal doktorát v oboru technických věd na Technische Universität München. V roce 1937 nastoupil do Mineralogického muzea v Berlíně a stal se asistentem Paula Ramdohra. V roce 1938 mu byl udělen titul docenta. Od roku 1939 do konce 2. světové války působil jako docent mineralogie a petrologie na Friedrich-Wilhelm-Universität (od roku 1946 Humboldtova Univerzita) v Berlíně. Poté působil jako profesor mineralogie na Philosophisch-Theologischen Hochschule v Regensburgu, kde založil Mineralogicko-geologický institut, ze kterého později vznikl Národní výzkumný ústav aplikované mineralogie. V roce 1951 se stal vedoucím katedry Mineralogie a petrologie na Technické univerzitě v Berlíně. Během několika let při ní vybudoval Mineralogický institut, ve kterém pak pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1978. Během této doby publikoval přes 200 vědeckých prací a pojednání. Mineralogická zkoumání zavedla Strunze do většiny zemí Evropy a několika zemí Afriky. Karl Hugo Strunz byl zakládajícím členem Mezinárodní mineralogické asociace (IMA) a v letech 1958 – 1970 předsedou „Mineral Data Commission“ IMA. Kromě toho byl v letech 1964 – 1970 viceprezidentem a v letech 1970 – 1974 prezidentem IMA.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "V roce 1941 poprvé vyšlo jeho dílo „Mineralogischen Tabellen\", ve kterém rozdělil známé minerály podle krystalochemických vlastností do devíti tříd. V roce 1971 byl oceněn Medailí Emanuela Bořického, která je udělována Univerzitou Karlovou v Praze.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Hugo Strunz (24. února 1910 Weiden in der Oberpfalz – 19. dubna 2006 Unterwössen) byl německý mineralog, profesor a tvůrce v současnosti používaného systému klasifikace minerálů.", "tgt_summary": "Karl Hugo Strunz (24 February 1910 – 19 April 2006) was a German mineralogist. He is best known for creating the Nickel-Strunz classification, the ninth edition of which was published together with Ernest Henry Nickel.", "id": 1586258}
{"src_title": "Abbé de Saint-Pierre", "tgt_title": "Charles-Irénée Castel de Saint-Pierre", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Normandii, na zámku v Saint-Pierre-Église, ve významné šlechtické rodině jako nejmladší z pěti dětí. Matka brzy zemřela a chlapce vychovávala teta v Rouenu, kde navštěvoval jezuitské školy. Roku 1676 zemřel i otec, královský prefekt (bailli), a Charles nastoupil studium teologie v Caen, zajímal se však i o přírodní vědy. Roku 1680 se usadil v Paříži, kde se stal almužníkem vévodkyně z Orléans a získal přístup do šlechtických salonů, zejména paní de La Fayette a paní de Lambert. Tam se seznámil s významnými vzdělanci a na návrh Fontenellův byl 1695 zvolen členem Francouzské akademie, ačkoli ještě nic většího nenapsal. Patřil však v takzvaném Sporu starých s moderními k zastáncům modernity, kteří tak dosáhli většiny. Zabýval se možnostmi hospodářských, společenských a politických reforem a od roku 1708 uvažoval o možnostech, jak zabránit válkám. Roku 1712 se zúčastnil jako diplomat jednání o Utrechtském míru a roku 1713 vydal svůj „Projekt světového míru mezi národy“, který ho proslavil. Vycházel z toho, že evropské národy jsou příliš odlišné, než aby mohly žít ve společném státě, navrhoval však ustavení stálého soudu a poradního sboru se třemi zástupci z každé z evropských mocností. Tento sbor by sídlil na neutrální půdě v Utrechtu a řešil spory mezi státy, včetně sporů dynastických. Nevědomky tak oživil Mírové poselstvo Jiřího z Poděbrad z roku 1462, ovšem v modernější podobě a se zastoupením všech evropských mocností. Přesto se jeho projekt neujal a vyvolal i posměch, zaujal a ovlivnil však řadu myslitelů. Saint-Pierre si pak dopisoval s Voltairem a Leibnizem, inspiroval Roussaeua a nepřímo i Immanuela Kanta. Jeho myšlenky později inspirovaly i vznik Společnosti národů, Organizace spojených národů a Evropské unie. Roku 1718 vydal spis o \"Polysynodii\", kde navrhoval zřízení panovnických poradních sborů a kritizoval absolutistický styl vlády Ludvíka XIV. Tím vyvolal nevoli regenta, Filipa II. z Orléans a byl vyloučen i z Francouzské akademie. Debatní \"Club d’Entresol\", který roku 1724 spoluzakládal, byl rozpuštěn. Zasazoval se také o bezplatné veřejné školy pro všechny včetně žen nebo spravedlivý daňový systém včetně progresivní daně z příjmů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Abbé de Saint-Pierre [\"abé de seinpjérr\"], vlastnim jménem Charles-Irénée Castel de Saint-Pierre (18. února 1658, Saint-Pierre-Église v Normandii – 29. dubna 1743, Paříž) byl francouzský kněz, diplomat a osvícenský politický myslitel, který se proslavil návrhy na zajištění světového míru ustavením federativního sdružení evropských států.", "tgt_summary": "Charles-Irénée Castel, abbé de Saint-Pierre (18 February 1658 – 29 April 1743) was a French author whose ideas were novel for his times. His proposal of an international organisation to maintain peace was perhaps the first in history, with the possible exception of George of Poděbrady's \"Tractatus\" (1462–1464). He influenced Rousseau and Kant.", "id": 1063025}
{"src_title": "Karel Filip ze Schwarzenbergu", "tgt_title": "Karl Philipp, Prince of Schwarzenberg", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Karel I. Filip se narodil jako druhorozený syn knížete a krumlovského vévody Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu, což ho předurčilo pro vojenskou kariéru. Již v deseti letech byl jmenován kapitánem jezdeckého Wolfeggského pluku ve Švábsku, ale vlastního vojenského života se neúčastnil a vzdělával se doma. O jeho první vojenské zkušenosti se postaral rodinný přítel, polní maršál Franz Moritz Lacy, když mu v sedmnácti letech zařídil účast v tažení na Balkán proti Turkům v hodnosti poručíka brunšvicko-wolfenbüttelského jízdního pluku. V roce 1788 se vyznamenal při útoku na Šabac, načež byl povýšen na kapitána a dostal se do hlavního stanu k Ernstu Gideonu Laudonovi. V dalším postupu mu zabránila nemoc, která jej přinutila vrátit se zpět domů do Čech.", "section_level": 1}, {"title": "Válka s revoluční Francií.", "content": "Karel Filip se znovu dostal do bojů krátce po svém povýšení do hodnosti majora v roce 1790, když Francie v rámci velké francouzské revoluce vyhlásila válku Rakousku. Bojoval u dragounů v Nizozemí, v roce 1792 se však po pádu z koně musel z válečného pole vzdálit. Později jako podplukovník velel dobrovolnickému sboru hulánů, za rozhodující jezdecký útok při bitvě u Cateau-Cambrésis 26. dubna 1794 byl císařem Františkem II. osobně vyznamenám rytířským křížem řádu Marie Terezie. V roce 1799 se již jako generálmajor oženil s Marií Annou z Hohenfeldu, kněžnou Esterházy, ale již o několik měsíců později bojoval proti Francouzům na Rýně. V roce 1800 byl povýšen na polního podmaršálka. Po bitvě u Hohenlindenu, v níž byla rakouská armáda poražena generálem Moreauem, se Karlu Filipovi podařilo vyvést armádu z obklíčení, čímž ji uchránil před zkázou.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení rodu.", "content": "Vzhledem k tomu, že v této době nebylo neobvyklé konat krom vojenské služby také činnost diplomatickou, byl Karel Filip vyslán roku 1801 na dvůr čerstvě zvoleného cara Alexandra I., jemuž měl předat blahopřání od císaře Františka II. Ještě téhož roku se však vrátil do jižních Čech, kde si se svým starším bratrem Josefem II. rozdělil rodové dědictví. Josef II. se stal jakožto prvorozený syn po smrti otce Jana Nepomuka I. vládnoucím knížetem ze Schwarzenbergu a tedy i dědicem Schwarzenberského dominia v jižních Čechách. Nicméně od sepsání závěti a smrti 2. knížete ze Schwarzenbergu Ferdinanda Viléma Eusebia roku 1703 existovala nenaplněna tzv. klauzule o \"budoucím rozdělení rodu\". Ta předpokládala, že narodí-li se vládnoucímu knížeti dva zdraví synové, kteří dosáhnou dospělosti, a prokáže-li druhorozený syn náležité schopnosti, bude mu přidělena část rodového panství, čímž se rod rozdělí na dvě větve. Jelikož byly tyto předpoklady naplněny, byl schwarzenberský rod po 99 letech rozdělen na tzv. primogenituru, hlavní a starší větev v čele s Josefem II., a na sekundogenituru, mladší větev orlickou v čele s Karlem I. Filipem. Josef II. si ponechal titul hlavy rodu a titul vévody krumlovského spolu s většinou Schwarzenberského dominia (panství Krumlov, Hluboká, Třeboň a další). Karel I. Filip získal panství jediné – orlické. To zároveň dalo název celé sekundogenituře – Schwarzenberg-Orlík. Jelikož byl v oné době orlický zámek krátce po požáru, zahájil Karel I. Filip jeho okamžité opravy. Rozdělení rodu Schwarzenbergů trvalo téměř 190 let do doby, než JUDr. Jindřich Schwarzenberg, 16. vévoda krumlovský a člen primogenitury, adoptoval Karla Schwarzenberga, dědice sekundogenitury, v jehož osobě se obě větve opět znovuspojily.", "section_level": 1}, {"title": "Napoleonova hrozba.", "content": "Karel I. Filip byl poté jmenován viceprezidentem dvorské válečné rady a císař František ho také pověřil vyjednáváním s bavorským kurfiřtem Maxmiliánem IV. Výsledkem tohoto jednání bylo, že Maxmilián přislíbil pomoc Rakousku a Rusku, pokud Napoleon nebude respektovat neutralitu Bavorska, ale tuto dohodu sám porušil a přidal se k Napoleonovi. Karel Filip se poté stal velitelem předvoje polního podmaršálka Karla Macka. Mackovy schopnosti se ve válce nijak dobře neosvědčily a sám podmaršálek byl obklíčen a po několika dnech 19. října roku 1805 nucen kapitulovat. Oproti tomu Karel Filip v čele dvanácti eskadron jezdectva již 14. října prolomil francouzské obklíčení a stáhl se. Před bitvou u Slavkova doporučoval kníže Schwarzenberg počkat na zkonsolidování armády, ale car Alexandr nebyl této taktice nakloněn. Bitva byla zahájena dříve a skončila porážkou spojených rusko-rakouských vojsk. Poté Karel Filip nějakou dobu sloužil na diplomatické misi v Petrohradu. Roku 1809 se vyznamenal v bitvě u Wagramu, kde velel zadnímu voji, za což byl povýšen na generála kavalerie, porážku Rakušanů od Francouzů to však opět neodvrátilo. Téhož roku byl pasován na rytíře Řádu zlatého rouna. Po této porážce Rakouské císařství změnilo politiku vůči Francii na smířlivou a Karel Filip byl vyslán jako velvyslanec do Paříže kde vystřídal knížete Metternicha. Zprvu se knížeti Schwarzenbergovi ve Francii nelíbilo, kvůli vysoké kriminalitě a cenám. Jeho nejvýznamnějším zdejším úkolem bylo připravit sňatek mezi Napoleonem a dcerou císaře Františka I. Marií Luisou a upevnit rakousko-francouzské spojenectví. V roce 1810 se při příležitosti návratu novomanželů ze svatební cesty konala na půdě rakouského velvyslanectví v Paříži v hotelu de Montesson slavnost. Během ní však došlo k požáru, při němž uhořela mimo jiné i manželka velvyslancova bratra Paulie Schwarzenbergová. Tato rodinná tragédie velmi těžce zasáhla i Karla Filipa. Napoleon byl Karlu Filipovi nakloněn, jezdil s ním na hony a trávil s ním mnoho času při rozmluvách. Když se potom francouzskému císaři narodil potomek, Napoleon II., daroval císař ženě Karla Filipa skarabea, kterého si přivezl z tažení do Egypta. Není bez zajímavosti, že od té doby Napoleon prakticky všechny bitvy prohrál a Karel Filip zase vyhrál. V letech 1812–1813 se Napoleon rozhodl táhnout do Ruska a Karel Filip byl jmenován do čela rakouského pomocného sboru o síle 50 000 mužů. Kníže se této funkce ujal s rozpaky vzhledem k nedávnému spojenectví s Ruskem, a naopak k dřívějšímu nepřátelství s Francií. Doufal přitom, že rakouské sbory budou mít při tažení určitou autonomii, to však nebylo předem definováno. Zprvu nenaráželo rakouské vojsko na ruský odpor, ale později se střetlo s vojskem generála Alexandra Tormasova, kterého 12. srpna po bitvě u Poddubna donutilo k ústupu. Za to byl Karel Filip povýšen na maršála. Další postup armády zastavil z důvodu silných dešťů. Mezitím ve Vídni došlo ke změně zahraniční politiky a ministr zahraničí Metternich ujistil cara Alexandra, že rakouské spojenectví s Francií není pevné. Vzhledem k tomu, že se jednalo o soukromou korespondenci, Karel Filip se o ní nedozvěděl a marně žádal u řeky Styr o posily. Jeho postavení se začalo velmi rychle zhoršovat. Podařilo se mu sice obsadit Kobryň, ale to už jej francouzská \"Velká armáda\" ( od roku 1805 Grande Armée) žádala u Minsku o pomoc. Poté, co uhodily mrazy a Karel Filip se dozvěděl o katastrofálním neúspěchu Francouzů, začal jednat s ruským vrchním velitelem Kutuzovem a nakonec se mu tímto taktizováním podařilo vrátit se z Ruska s 20 000 bojeschopnými muži, zatímco Napoleon jich měl již jen stěží 7 000. Když se Karel Filip vrátil po tažení zpět do Paříže jako velvyslanec, upozornil Napoleona, že císař František je stále nakloněn všeobecnému míru, ale Napoleon jakákoli mírová jednání odmítl a Karel Filip se vrátil zpět do Vídně, kde byl jmenován do čela armády. Posléze vešla v platnost tajná dohoda mezi evropskými mocnostmi Rakouskem, Pruskem, Ruskem a Švédskem, v níž se tyto mocnosti zavázaly k boji proti Francii. Vrchním velitelem všech spojeneckých armád se stal Karel Filip, který do čela spojeneckého štábu jmenoval Josefa Václava Radeckého. Z tohoto období se zachovaly zprávy, které o Karlu Filipovi hovoří většinou jako o špatném nebo přinejlepším průměrném stratégovi. On sám však zřejmě za toto hodnocení zcela nemohl, jelikož mu veleli tři panovníci, habsburský František I., car Alexandr I. a pruský Fridrich Vilém III., kteří se často velmi lišili v názorech na vedení války, takže někdy stavěli vrchního velitele do nelehké situace. Navíc carovi poradci Michail Barclay de Tolly, Petr Wittgenstein a Karl Toll dost možná svévolně měnili rozkazy od vrchního velitele. Po prohrané bitvě u Drážďan se Karel Filip chtěl dokonce svého vůdcovství vzdát, ale nakonec tak neučinil. Prvního úspěchu se spojencům dostalo, když zastavili postup Francouzů do Čech u Chlumce. Při tomto vítězství se dokonce podařilo zajmout francouzského velícího generála Vandamma. V této době měli spojenci k dispozici kolem 160 000 rakouských a ruských vojáků, 60 000 pruských a 150 000 švédských vojáků, celkem tedy asi 370 000 mužů. Na druhé straně měl Napoleon pouze 185 000 francouzských vojáků, především nováčků, a jeden kontingent Sasů. Francouzi nejprve drželi obranné postavení na Labi, ale později se stáhli k Lipsku, protože hrozilo vysoké nebezpečí obklíčení od Rakušanů z jihu a Prusů ze severovýchodu. Zde pak došlo k známé bitvě národů u Lipska, největší vojenské srážce do první světové války. Tuto bitvu alianti vyhráli, na čemž měl lví podíl právě Karel Filip. Za to také dostal od Františka I. velký kříž Marie Terezie, od Alexandra I. velký kříž svatého Jiří a od Fridricha Viléma III. Černou orlici. I přesto, že Karel Filip musel řešit několik vnitrospojeneckých problémů, proběhla cesta do Paříže bez útoků oslabené francouzské armády a město 30. března 1814 kapitulovalo. Poté mu císař František I. polepšil erb o srdeční štítek císařského znaku se vztyčeným mečem. Kníže Schwarzenberg byl též vyznamenán zlatým válečným křížem. V roce 1814 se také stal prezidentem dvorské vojenské rady. Po nedlouhém období míru utekl Napoleon z Elby a Karel Filip se opět musel vrátit do boje. Domů se mohl konečně vrátit až po bitvě u Waterloo, které se ovšem nezúčastnil. Za svoje úspěchy byl v témže roce vyznamenán ještě dánským vojenským Řádem slona.", "section_level": 1}, {"title": "Konec života.", "content": "Již 15. října 1815 uvítal Karel Filip v Čechách Alexandra I. na Orlíku a další den ho doprovodil ke svému bratrovi do Českého Krumlova. Klidného života si kníže dlouho neužíval. Již roku 1817 byl raněn mrtvicí a ochrnul na pravou ruku a nohy. Jeho stav se poněkud zlepšil po pobytu v Karlových Varech. Toto zlepšení však bylo jen přechodné. Roku 1819 byl jmenován ministrem, ale jeho stav se opět zhoršil, a navíc se přidaly úzkostné stavy, a proto se přestěhoval do Prahy. Na jaře 1820 se vydal do Lipska k zakladateli homeopatie Samuelu Hahnemannovi. Ani homeopatie však polního maršála nezachránila a on ještě téhož roku zemřel. Jeho tělo bylo pochováno ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně u Třeboně a srdce v kapli na Orlíku, později, v únoru 1865, bylo jeho tělo přeneseno do nové hrobky na Orlíku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel I. Filip ze Schwarzenbergu, německy \"\", (15. dubna 1771, Vídeň – 15. října 1820, Lipsko) byl český šlechtic, kníže z rodu Schwarzenbergů a polní maršál, jenž se proslavil v bojích proti republikánské i císařské Francii a Napoleonovi, a zároveň diplomat u carského dvora v Rusku a ve Francii u téhož císaře Napoleona. Byl zakladatelem mladší, tzv. orlické větve Schwarzenbergů, a tedy i prvním knížetem ze schwarzenberské sekundogenitury.", "tgt_summary": "Karl Philipp, Fürst zu Schwarzenberg (or Charles Philip, Prince of Schwarzenberg; 18/19 April 1771 – 15 October 1820) was an Austrian field marshal.", "id": 1260291}
{"src_title": "Nechen", "tgt_title": "Nekhen", "src_document": [{"title": "Vykopávky.", "content": "Vykopávky chrámu vynesly na světlo velké množství posvátných předmětů z předdynastické doby. Byly nalezeny dva hřbitovy s malovanými hrobkami a zbytky města z nakkádského období. Pohřebiště dělníků vykazuje také stopy po primitivní mumifikaci (částečné zavinutí rukou u ženských těl z doby asi 3600 př. n. l.). Pohřební zvyky a mumie se dochovaly díky suchosti písku. V nekropoli notáblů ve vádí byly objeveny masky, kamenné sochy a pohřební architektura, která předznamenala pozdější tradice. Ruiny města byly poprvé vykopány na konci 19. století anglickými archeology J.E. Quibellem a F.W. Greenem. V hlavní depozitní komoře nechenského chrámu našli důležité protodynastické artefakty, například také Narmerovu paletua slavnou hlavici palice nesoucí jméno krále Štíra. V nedávné době byly uskutečněny na místě předešlých vykopávek další práce. Tým mezinárodních odborníků složený z archeologů, egyptologů, geologů a dalších vědců řídil až do své smrti roku 1990 Michael Hoffman, po něm Barbara Adamsová z University College of London a Dr. Renee Friedmanová z Berkeley University a od roku 2001, kdy Barbara Adamsová zemřela, Dr. Renee Friedmanová.", "section_level": 1}, {"title": "Pevnost.", "content": "Takzvaná Pevnostje masivní stavba z nepálených cihel, kterou nechal vystavět král Chasechemuej z 2. dynastie. Zdá se, že byla vystavěná stejným způsobem a za stejným účelem jako \"pevnosti\" v Abydu a neměla vojenský význam. Pravý účel těchto staveb není znám, ale pravděpodobně souvisel s obřady královského úřadu. Stavba byla postavena na předdynastickém pohřebišti. Vykopávky na tomto místě, spolu s krádežemi cihel, vážně poškodily statiku zdí a to vedlo téměř k zhroucení objektu. Poslední dva roky se pokouší tým pod vedením Dr. Friedmanové stabilizovat objekt a vyplnit místa hrozící rozpadem novými nepálenými cihlami.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "cs en", "section_level": 2}], "src_summary": "Nechen (egyptsky) nebo Hierakonpolis (z řeckého Hierakón polis - Ἱεράκων πόλις - název daný Řeky dvěma městům, kde byl uctíván Horus) bylo náboženské a politické centrum Horního Egypta na konci Předdynastického a začátku Raně dynastického období. Nechen byl také kultovním městem sokolího boha Hora, kterému byl na tomto místě zasvěcen jeden z nejstarších chrámů v Egyptě. Starověký Nechen se nacházel v Horním Egyptě, ve třetím nomu, asi 100 km severně od Asuánu. Také dlouho po ztrátě svého politického významu si udržel Nechen postavení kultovního střediska božského patrona faraonů. Původní sídliště na místě pozdějšího města se datuje do období Nakáda I anebo do dřívějšího badarienu. V čase svého největšího rozvoje okolo r. 3400 př. n. l. měl Nechen aspoň 5 000 a možná až 10 000 obyvatel.", "tgt_summary": "Nekhen () or Hierakonpolis (; \"Hierakōn polis\" \"Hawk City\", ) was the religious and political capital of Upper Egypt at the end of prehistoric Egypt ( 3200–3100 BC) and probably also during the Early Dynastic Period ( 3100–2686 BC). ", "id": 294269}
{"src_title": "Josh Duhamel", "tgt_title": "Josh Duhamel", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Josh David Duhamel se narodil do rodiny prodavače a učitelky. Vystudoval prestižní Minot State University. Na škole ho nejvíc bavil fotbal a chemie s biologií. Vždy ho bavilo být středem pozornosti a tak se přes svou přítelkyni dostal až do světa modelingu. Následně se přestěhoval do San Francisca. Zde se spřátelil s hercem Ashtonem Kutcherem, který ho přivedl do světa filmu.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "První roli dostal v nekonečném seriálu \"All My Children\". Za roli získal nominace na Cenu Daytime Emmy.O hodně víc na sebe upozornil ve filmové adaptaci knihy Oscara Wildea \"Obraz Doriana Greye\", ve kterém si zahrál hlavní roli. Popularitu mu přinesl až seriál \"Las Vegas\", kde hraje detektiva Danny McCoye. Objevil se i v nevýrazné komedii \"Rande s celebritou\" a v průměrném hororu \"Turistas\". Doposud největší zkušeností pro něho bylo natáčení trháku Michaela Baye \"Transformers\" (2007). Poté se objevil i ve filmu \"\" (2009) a \"Transformers 3\" (2011). V roce 2013 moderoval předávání cen Kid's Choice Award. V roce 2014 se objevil v dramatu po boku Hilary Swank \"To nejsi Ty,\" ve kterém hrál manžela Kate, která je diagnostikovaná ALS.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Ve svém volném čase hraje rád fotbal, basketbal a golf. Má tři mladší sestry. Pravidelně se umísťuje v anketách o nejhezčího muže světa. Od roku 2005 žije se zpěvačkou Stacy Ferguson. Ve svém rodném městečku vlastní restauraci.10. ledna 2009 se vzali v Malibu v Kalifornii a jejich syn Axl Jack Duhamel se narodil 29. srpna 2013. Žije v Los Angeles.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "2002 - Daytime Emmy Award - Vynikající herec ve vedlejší roli v drama seriálu (za All My Children) 2011 - Kids Choice Award - Nejlepší herec", "section_level": 1}], "src_summary": "Josh Duhamel (* 14. listopad 1972 Minot, Severní Dakota, USA) je americký herec. První herecká role přišla s telenovelou \"All My Children\" a později se objevil v seriálu \"Las Vegas\". Poté přišly filmové role, zahrál si hlavní postavu ve filmové sérii \"Transformers.\" Také se objevil ve filmech \"Rande v Římě\" (2010), \"Pod jednou střechou\" (2010), \"Šťastný Nový rok\" (2011) \"Bezpečný přístav\" (2013), \"Město statečných\" (2015).", "tgt_summary": "Joshua David Duhamel (; born November 14, 1972) is an American actor and former fashion model. After various modeling work, he made his acting debut as Leo du Pres on the ABC daytime soap opera \"All My Children\" and later starred as Danny McCoy on NBC's \"Las Vegas\". ", "id": 227514}
{"src_title": "Davidova věž", "tgt_title": "Tower of David", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Antické a římské období.", "content": "Během 2. století př. n. l. se jeruzalémské Staré město rozkládalo až do tzv. Západních kopců. Tyto 773 metrů nad mořem se nacházející výšiny, na nichž dnes stojí arménská a židovská čtvrť, stejně jako hora Sion, byly na všech stranách obklopeny příkrými údolími s výjimkou severovýchodní výspy. Hasmonejští králové nechali obehnat oblast impozantními městskými hradbami a věžemi, které Flavius Iosephus v prvním století označuje jako „první zdi“. Herodes Veliký, který převzal moc po pádu hasmonejských vládců, nechal v letech 37–34 přidat k opevnění tři masivní věže. Věže byly vybudovány na zranitelném severozápadním cípu Západních kopců, kde se dnes nachází Davidova věž. Jejím smyslem nebyla jen obrana města, ale sloužila také jako královský palác nedaleko hory Sion. Herodes pojmenoval nejvyšší, 145 stop vysokou věž na památku svého bratra, prince Fasaela, který spáchal sebevraždu. Další věž byla pojmenována Miriamina, podle Herodovy druhé manželky, která byla popravena a pohřbena v jeskyni západně od věže. Třetí věž král pojmenoval Hippicus, po jednom ze svých přátel. Ze všech tří věží pouze Fasaelova věž stojí dodnes. Poté, co byl Jeruzalém zničen roku 70 Římany, sloužilo místo Davidovy věže jako kasárna pro římské vojsko. Když Římané ve 4. století přijali křesťanství za své státní náboženství, v citadele se usadila komunita mnichů.", "section_level": 2}, {"title": "Éra Arabů a křižáků.", "content": "Když roku 638 Arabové dobyli Jeruzalém, noví muslimští vládci citadelu obnovili. Mocné základy citadely o téměř pět set let později odolaly náporu útoku křižáků v roce 1099, kde se po dobytí a vyplenění města ukryl jeruzalémský místodržící se svojí gardou. Během křižácké vlády vykonaly pouť do Jeruzaléma tisíce západních křesťanů, kteří do města vstupovali Jaffskou branou. K ochraně poutníků před hrozbou různých nomádských banditů křižáci postavili věž obehnanou příkopem na vrcholu citadely a odeslali hlídky střežit cestu do Jaffy. Citadela také sloužila jako palác křižáckým králům v Jeruzalémě. V roce 1187 sultán Saladin dobyl Jeruzalém od křižáků. V roce 1260 mamlúci Davidovu věž zničili, ale později ji znovu postavili. V rozmezí let 1537-1541 byla Davidova běž přestavována osmanskými Turky, kteří navrhli impozantní vchod, za nímž stálo umístěné dělo. Po dalších čtyři sta let sloužila citadela jako pevnůstka turecké posádky v Jeruzalémě. Turci vybudovali v Davidově věži mešitu a přistavěli minaret, který citadele dominuje dodnes. Někdy v době po pádu Jeruzalémského království začal být komplex nazýván Davidovou věží.", "section_level": 2}, {"title": "Moderní dějiny.", "content": "Poté, co byly osmanské jednotky a jejich němečtí spojenci v první světové válce v Palestině poraženi generálem Allenbym, deklarovali Britové obsazení Jeruzaléma na prostranství před vchodem do Davidovy věže. Během britského mandátu v Palestině (1917-1948) ustanovil britský vysoký komisař na ochranu městského kulturního dědictví. Organizace zrenovovala a znovu zpřístupnila citadelu veřejnosti, jako místo pořádání veřejných kulturních akcí. Ve třicátých letech dvacátého století bylo v komplexu citadely otevřeno \"Muzeum palestinského folklóru\", které představilo i lidová řemesla a styl oblékání. V roce 1948, během první arabsko-izraelské války, Arabská legie obsadila Jeruzalém a navrátila citadele její historickou úlohu coby kasáren s velitelstvím a dominantním přehledem napříč židovským Jeruzalémem. Po skončení Šestidenní války a sjednocení Jeruzaléma v roce 1967 se Davidově věži navrátila její úloha kulturního centra.", "section_level": 2}, {"title": "Muzeum v Davidově věži.", "content": "Muzeum jeruzalémské historie v Davidově věži bylo otevřeno v roce 1989 Jeruzalémskou nadací. Muzeum se nachází v sérii komnat v původní citadele. K muzeu náleží také nádvoří s archeologickým nalezištěm s vykopávkami, starými až 2 700 let. Exhibice 4000leté jeruzalémské historie, začínající jako kanaánského města až do moderní doby. Muzeum využívá různé mapy, videoprojekce, hologramy, kresby a modely a v různých částech výstavy zobrazuje Jeruzalém pod vládou různých vládců. V roce 2002 muzeum navštívilo přes tři a půl milionu návštěvníků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Davidova věž (hebr., \"Migdal David\") je antická citadela umístěná poblíž Jaffské brány, vstupu do starého města jeruzalémského. Pevnost byla vybudována na strategicky slabém bodu obrany starého města v 2. století př. n. l. a během historie byla několikrát křesťanskými, muslimskými, mamlúckými a osmanskými dobyvateli zničena a znovu obnovena. Citadela obsahuje důležité archeologické naleziště, kde byly nalezeny předměty staré až 2 700 let. Památka je také oblíbeným místem pro konání výdělečných akcí, ukázek řemesel, koncertů apod.", "tgt_summary": "The Tower of David (, \"Migdál Davíd\",, \"Burj Dāwūd\"), also known as the Jerusalem Citadel, is an ancient citadel located near the Jaffa Gate entrance to the Old City of Jerusalem. ", "id": 2169136}
{"src_title": "Antonius Divitis", "tgt_title": "Antonius Divitis", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Antonius Divitis se narodil okolo roku 1470 v Lovani ve Vlámsku. První záznam o jeho osobě se objevuje v roku 1501 v Bruggách, kde byl učitelem zpěvu a sbormistrem chlapeckého sboru v kostele sv. Donaciána. Koncem roku 1501 byl vysvěcen na kněze. Podobnou hudební funkci zaujal později v katedrále sv. Rumbolda v Mechelenu. Upadl do dluhů a zřejmě z obavy před kontrolou účtů Mechelen v roce 1505 urychleně opustil. Ke konci roku byl zpěvákem v kapele Filipa Sličného se kterým odešel do Španělska. U španělského dvora zůstal i po smrti Filipa a působil u jeho vdovy Johany Šílené. V roce 1508 byla kapela rozpuštěna. Divitis opustil Španělsko a vrátil se do severní Evropy. Dalším jeho zdokumentovaným angažmá bylo místo pěveckého mistra u bretaňské vévodkyně Anny Bretaňské. Po její smrti v roce 1514 absorboval většinu jejích hudebníků včetně Divitia francouzský královský dvůr. U dvora zůstal nejméně do roku 1525, kdy byl král František I. Francouzský poražen v bitvě u Pavie. Po tomto datu není o osudech skladatele nic známo. K roku 1534 je zmiňován jako zesnulý, ale mohl zemřít i několik let před tímto letopočtem.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Divitiovy skladby známe převážně ze sbírek, které byly publikovány v roce 1514 a 1549. Dochované Divitiovo dílo zahrnuje mše, moteta, Magnificat a písně. Tři jeho mše jsou psány technikou parodické mše. Jsou jedny z prvních mší, kdy byla technika citací částí mší i jiných autorů použita a Divitius se tak zasloužil o rozvoj tohoto žánru. Parodické mše byly pak v 16. století velmi oblíbené.", "section_level": 1}], "src_summary": "Antonius Divitis (též Anthonius Rycke nebo Anthoine Le Riche – \"Bohatý\") (kolem 1470 Lovaň – kolem 1530) byl vlámský renesanční hudební skladatel. Jeho dílo tvoří důležitý milník ve vývoji parodické mše.", "tgt_summary": "Antonius Divitis (also Anthonius de Rycke, and Anthoine Le Riche – \"the rich\") (c. 1470 – c. 1530) was a Flemish composer of the Renaissance, of the generation slightly younger than Josquin des Prez. He was important in the development of the parody mass.", "id": 70838}
{"src_title": "Metro v Alžíru", "tgt_title": "Algiers Metro", "src_document": [{"title": "Historický vývoj.", "content": "O vybudování sítě podzemní dráhy v alžírské metropoli bylo rozhodnuto již roku 1981; o dva roky později se začalo s budováním 4,1 km dlouhého úseku první linky, kopírujícího pobřeží Středozemního moře. Celkem se na této trati mělo nacházet pět stanic; celou plánovanou sít měly tvořit tři linky s dohromady padesáti čtyřmi stanicemi. Stavbu realizovalo francouzsko-japonské konsorcium. Situace se však pro podzemní dráhu vyvinula roku 1986 velmi nepříznivě, kdy pokles cen ropy způsobil těžké škody alžírské ekonomice. Vláda se tedy rozhodla projekt a výstavbu zastavit. V roce 1988 byla stavba obnovena za účasti v tomto oboru nezkušených domácích stavebních společností a při velmi pomalém financování. Do roku 1999 byly postaveny jen čtyři stanice. V 90. letech byla výstavba přerušena kvůli občanské válce. Do roku 2006 se ekonomická situace zlepšila natolik, že bylo rozhodnuto o rychlé dostavbě se zahraniční účastí. Nakonec bylo tedy zvoleno konsorcium, skládající se z německé společnosti Siemens, francouzské Vinci a španělské CAF. V září 2011 byl spuštěn zkušební provoz bez pasažérů. První trasa byla slavnostně, za účasti prezidenta a ministrů vnitra a dopravy, otevřena v pondělí 31. října 2011, provoz s cestujícími byl zahájen 1. listopadu 2011. V květnu 2011 byla v Alžíru zavedena také tramvajová doprava.", "section_level": 1}, {"title": "Stanice.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "I. etapa.", "content": "Úsek s deseti stanicemi byl otevřen v pondělí 31. října 2011. Délka tratě je 8,5 km. Na lince jezdí 14 souprav po 6 vozech. Rozsah provozu je od 5 do 23 hodin. Provoz zajišťuje 400 pracovníků, bezpečnost hlídá 400 policistů. Jednotlivé jízdné je 50 dinárů, náklady dotuje též stát.", "section_level": 2}, {"title": "II. etapa.", "content": "Do roku 2020 má být síť prodloužena na 40 kilometrů, a to jak rozšířením první trasy, tak i výstavbou druhé.", "section_level": 2}], "src_summary": "Metro v Alžíru, v hlavním městě Alžírska, zahájilo provoz v pondělí 31. října 2011, pro veřejnost od úterý 1. listopadu 2011. Provozovatelem bude společnost \"Entreprise Métro d'Alger\".", "tgt_summary": "The Algiers Metro (, Berber: Adubrid en Dzayer, ), serving Algiers, the capital of Algeria, is a rapid transit system dating from the 1970s that was designed to address the need for mass transport caused by the city's growth. Formally launched in the 1980s, the project slowed due to financial difficulties and security issues in the 1990s. The project recommenced in 2003. Algerian President Abdelaziz Bouteflika attended the Metro's 31 October 2011 ribbon-cutting opening ceremony. The Algiers Metro then opened to passengers on the following day, 1 November 2011, making Algiers only the second capital city in Africa (after Cairo) to have a metro system. ", "id": 652059}
{"src_title": "Mamajova mohyla", "tgt_title": "Mamayev Kurgan", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V období před začátkem války byl kopec oblíbeným místem výletů obyvatel Stalingradu. Významným se stal za 2. světové války. Mamajova mohyla je v topografických a vojenských mapách jako kóta 102, měla v boji o Stalingrad a jeho okolí značný vojenský význam jako pozorovatelna s kruhovým výhledem po celém okolí. Boje o ní nastaly při boji o střed města. Pro obě dvě bojující strany byla natolik důležitá, že se pokoušely ovládnout její vrchol za každou cenu, co mělo za následek obrovské ztráty na životech. V září 1942 se boje stupňovaly, vrchol mohyly a její přilehlé okolí změnily svého pána několikrát. Mezi 16. září a 18. září na jeho svazích a okolí vykrvácela skoro celá 13. gardová střelecká divize. Podobný osud potkal všechny bojové útvary, které se pokoušely tuto holou, trávou porostlou výšinu obsadit. Do konce září se na jejím svahu povalovaly tisíce mrtvých těl vojáků zkosených kulomety, či dělostřeleckou palbou a bombardováním. Dne 27. září 1942 dobyly vrchol kopce německé jednotky. Sovětská 284. střelecká divize se však udržela v zákopech na východním svahu. Udržela tak čelo největšího sovětského předmostí v Stalingradu a výrazněji neustupovala. Německá vojska držela vrchol a důležité svahy mohyly do ledna 1943. Po skončení bojů byla krví nasáknutá půda skutečnou mohylou. Půda byla plná šrapnelů a zbytků bomb, granátů, min a lidských těl. Jeden čtvereční metr obsahoval 500 až 1 250 drobných kovových částic. Zem zůstala černá, dokonce i přes zimu, jelikož sníh kvůli silným explozím vydržel jen krátce. I dnes je možné jako i na jiných bojištích najít velkou část munice a lidských kostí.", "section_level": 1}, {"title": "Památník.", "content": "Po válce se zde začal stavět rozsáhlý areál, který se stal největším památníkem bitvy u Stalingradu. Autorem byl Jevgenij Viktorovič Vučetič a tato stavba byla dokončena roku 1967. Nejdůležitější místo památníku je socha Matka vlast volá stojící na vrcholu kopce. Tato socha ženy, držící meč, stojí v póze jako kdyby volala do boje. Je 85 metrů vysoká (to je téměř dvakrát tak vysoká než Socha Svobody). Jde o největší sochu ženy na světě. Součástí památníku je masový hrob neznámých sovětských vojáků a hřbitov. Zde jsou pohřbeni vojáci, kteří zahynuli v bojích o město ale i ti, kteří se bojů zúčastnili, ale zemřeli až po válce a jsou zde pochováni jako na čestném pohřebišti. Například Vasilij Ivanovič Čujkov, maršál Sovětského svazu či legendární stalingradský sniper Vasilij Zajcev oceněný Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mamajova mohyla (rusky Мамаев курган) je dominantní výšina, západně od města Volgograd (také známý jako Stalingrad) v jižním Rusku. Její jméno se odvíjí od Mamaji, chána tatarské Zlaté hordy. V současnosti je Mamajova mohyla památníkem Bitvy u Stalingradu se sochou Matka vlast volá stojící na vrcholu.", "tgt_summary": "Mamayev Kurgan () is a dominant height overlooking the city of Volgograd (formerly Stalingrad) in Southern Russia. The name in Russian means \"tumulus of Mamai\". The formation is dominated by a memorial complex commemorating the Battle of Stalingrad (August 1942 to February 1943). The battle, a hard-fought Soviet victory over Axis forces on the Eastern Front of World War II, turned into one of the bloodiest battles in human history. At the time of its installation in 1967 the statue, named \"The Motherland Calls\", formed the largest free-standing sculpture in the world; today it is the tallest sculpture of a woman in the world.", "id": 1212298}
{"src_title": "Lyceum Jindřicha IV.", "tgt_title": "Lycée Henri-IV", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na místě dnešního lycea se nacházel klášter založený již v 6. století franským králem Chlodvíkem I. Klášter byl za Velké francouzské revoluce zrušen a v roce 1790 prohlášen národním majetkem. Opatství se v roce 1796 stalo vzdělávacím zařízením, které se nejprve nazývalo \"École centrale du Panthéon\" (Ústřední škola Pantheon) podle nedalekého Pantheonu, později bylo přejmenováno na \"Lycée Napoléon\" (Napoleonovo lyceum). Tím se lyceum stalo druhou francouzskou školou, která byla označena tímto termínem (po lyceu v Lyonu založeném roku 1519). V období Restaurace se škola jmenovala \"Lycée Corneille\" podle básníka Pierra Corneilla a později získala své dnešní jméno \"Lycée Henri-IV.\" V 19. století na škole studovali převážně členové vyšších společenských tříd, takže ji navštěvovali např. synové krále Ludvíka Filipa a potomci vysoké šlechty.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Škola zahrnuje čtyřletý základní cyklus (obdoba druhého stupně základní školy), vlastní tříleté lyceum a přípravné třídy pro studium na grande école. Celkem se jedná o zhruba 2500 žáků. Základní cyklus navštěvuje asi 600 žáků, převážně z jižní části Paříže. Kvůli svému věhlasu a také dobré poloze poblíž Sorbonny pocházejí žáci často z rodin univerzitních profesorů. Jsou zde i žáci z jiných obvodů, obzvláště, pokud si chtějí zvolit jako první cizí jazyk ruštinu, neboť tuto možnost nabízí jen malé množství škol. Na rozdíl od základního stupně jsou studenti na lyceum přijímáni podle svých studijních výsledků a pocházejí ze škol v celé Paříži a okolí. Na základě přístých přijímacích pohovorů dosahuje škola nadprůměrné výsledky v maturitě. Rovněž vstup do přípravných tříd je podřízen přísnému výběru. Protože přípravné třídy lycea patří k nejrenomovanějším ve Francii, ucházejí se o přijetí studenti z celé země. V celostátním srovnání dosahují absolventi školy při přijímacích pohovorech na grande école pravidelně vysokého ohodnocení. V rámci Paříže panuje tradiční rivalita vůči stejně úspěšnému Lycée Louis-le-Grand, které sídlí ve stejné čtvrti.", "section_level": 1}, {"title": "Významní učitelé.", "content": "Na škole působili jako učitelé např. filozof Henri Bergson, muzikolog a spisovatel Romain Rolland, historik Fernand Braudel, filozof Jean Hyppolite, filozof Émile Chartier nebo politik Georges Pompidou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lyceum Jindřicha IV. (francouzsky \"Lycée Henri-IV\") je lyceum v Paříži. Sídlí v Latinské čtvrti na adrese \"Rue Clovis\" č. 23 v 5. obvodu. Škola byla založena v roce 1795 a má zhruba 2500 studentů. Nese jméno francouzského krále Jindřicha IV. Lyceum patří k nejprestižnějším vzdělávacím ústavům svého typu ve Francii a jeho absolventi dosahují vysokých úspěchů v příjacím řízení na grande école. Některé části budov jsou chráněny jako historické památky např. zbytek opatství Sainte-Geneviève s bývalou zvonicí klášterního kostela \"Tour Clovis\", bývalý refektář (dnes kaple) nebo kabinet medailí. V roce 1996 byly při renovaci objeveny pozůstatky z karolínské doby.", "tgt_summary": "The Lycée Henri-IV is a public secondary school located in Paris. Along with Louis-le-Grand, it is widely regarded as the most prestigious and demanding sixth-form colleges (\"lycées\") in France. ", "id": 327134}
{"src_title": "Šťovík tupolistý", "tgt_title": "Rumex obtusifolius", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Hlavním areálem původního výskytu druhu je evropské mírné pásmo, Malá Asie a okolí Kavkazu a přiléhajícího Alborzu. Zavlečen byl do převážné části Ameriky, severovýchodní Asie, jižní Afriky, Austrálie, na Nový Zéland i na ostrovy Oceánie. V České republice je od nížin po podhůří velice hojný, ve výškách nad 1100 m se objevuje řídce.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Nejčastěji se vyskytuje na stanovišti bohatém na dusík a draslík a s vysokou hladinou podzemní vody. Tehdy vyroste v mohutnou rostlinu, která silně utlačuje jedince jiných druhů. Vyskytuje se na rumištích, úhorech, polích, loukách, pastvinách, v zahradách, po okrajích cest i na okrajích vodních toků a nádrží. Vzhledem k vysoké rozmnožovací schopnosti v takovém prostoru brzy zcela převládne.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá rostlina s lodyhou vysokou 50 až 100 cm, vyrůstající ze silného, úporně v půdě setrvávajícího, jednoduchého či větveného kůlovitého kořene, pronikajícího hluboko do podorničních vrstev. Z listové růžice časně na jaře vyroste až šest přímých, tuhých, rýhovaných lodyh, které bývají ve spodní části červeně naběhlé a v horní části od poloviny délky rozvětvené. Přízemní listy a spodní listy lodyžní jsou dlouze řapíkaté, jejich čepele jsou dlouhé 15 až 30 cm a široké 8 až 15 cm, eliptické až vejčité, na bázi plytce srdčité, po obvodě celokrajné a nezvlněné a na vrcholu tupě špičaté. Směrem vzhůru se listy i řapíky zmenšují a přecházejí v kratší listeny. Drobné, převážně oboupohlavné (někdy jednopohlavné) květy skládají lichopřesleny v prodloužených úžlabních či koncových květenstvích. Okvětí tvoří šest plátků sestavených po třech do dvou kruhů. Vnější brzy opadají, větší vnitřní jsou ozubené a vytvářejí krovky obalující plod, zašpičatělou, trojbokou, světle hnědou nažku asi 3 mm dlouhou. V květu je šest tyčinek, semeník tvoří tři plodolisty a tři čnělky s bliznami. Kvete od června do srpna a opylován je nejčastěji větrem. Krovky s charakteristickými zoubky po obvodě a s jedním až třemi mozolky jsou u tohoto druhu tvarově velmi polymorfní a zakládají podnět pro různá podrobnější třídění druhu.", "section_level": 1}, {"title": "Reprodukce.", "content": "Šťovík tupolistý se rozmnožuje hlavně generativním způsobem; na jedné rostlině uzrává přes pět tisíc semen. Nejspolehlivěji klíčí semena uložená mělce pod povrchem a životnost si podržují po několik let. Semena v křídlatých krovkách bývají na nová místa odváta větrem nebo za pomoci mozolků naplněných vzduchem odplavena vodou. Mohou také být šířena se semeny víceletých plodin, hlavně pícnin. Jsou roznášena také statkovými hnojivy, komposty, půdou i nářadím či lidmi. Druhou možností je rozmnožování vegetativní, kdy jsou po polích troušeny kousky kořenů, např. při orbě. Tehdy staré kořeny, které zůstaly na místě, obrůstají a odlámané kousky na nových stanovištích obvykle spolehlivě zakoření. Listy šťovíků jsou důležitou potravou pro brouky a larvy mandelinky ředkvičkové (\"Gastrophysa viridula\").", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Druh je považován za velmi nebezpečný, silně se rozrůstající plevel, vyskytující se hlavně na dusíkem dobře zásobených a podmáčených půdách. Nejrozšířenější je na loukách a pastvinách, kde zapleveluje především víceleté pícniny; jeho příměs snižuje jejich krmnou hodnotu. Díky schopnosti setrvávat po mnoho let v půdě vyrůstá také v jednoletých plodinách, zejména v obilovinách.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Šťovík tupolistý je morfologicky variabilním druhem, hlavně pokud jde o vzhled krovek. Rostliny nacházející se v české přírodě bývají děleny do čtyř variet:", "section_level": 1}], "src_summary": "Šťovík tupolistý (\"Rumex obtusifolius\") je středně vysoká, vytrvalá, bujně rostoucí plevelná bylina s velkou konkurenční schopností. Je v české přírodě původním druhem z rodu šťovík a je řazen mezi nejrozšířenější plevele světa.", "tgt_summary": "Rumex obtusifolius, commonly known as bitter dock, broad-leaved dock, bluntleaf dock, dock leaf or butter dock, is a perennial plant in the family Polygonaceae. It is native to Europe, but is found on all temperate continents. It is a highly invasive species in some zones, resulting from its abundant seed dispersal, adaptability to reproduce, aggressive roots, ability to tolerate extreme climates, and hardiness.", "id": 280592}
{"src_title": "Pomerančová válka", "tgt_title": "War of the Oranges", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Roku 1789 vypukla ve Francii revoluce a roku 1792 se Francie stala republikou, což vyvolalo nevoli většiny evropských monarchií včetně Španělska a Portugalska. Rozpoutaly proti Francii válku, v níž však Francie brzy získala navrch a Španělsko válku s Francií prohrálo. Uzavřelo s ní mír, postupně se stávalo stále závislejší na Francii a stalo se jejím spojencem. Portugalsko bylo posledním britským spojencem v západní Evropě a s Británií obchodovalo. V roce 1800 předal Napoleon a španělský ministerský předseda Godoy Portugalsku ultimátum, aby přestalo podporovat Velkou Británii. Portugalsko však odmítlo.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Brzy ráno 20. května zaútočila španělská armáda na Portugalsko. Prvním terčem útoku byla město Elvas, Campo Maior, Olivenza a Juromenha. Portugalská obrana v druhých dvou jmenovaných městech však byla slabá a čítala jen několik set vojáků, především z místních milic. Města Olivenza a Juromenha brzy padla do rukou Španělů. Na Campo Maior útočily dvě španělské divize a po 17 dnech bojů ho ovládly. Největší část Godoyovy armády útočila na město a zároveň pevnost Elvas, jež bránil portugalský generál Francisco de Noronha. Portugalcům se podařilo španělský útok na Elvas zastavit a zahnat španělskou armádu na ústup. Ta se stáhla do bezpečné vzdálenosti od pevnosti a zbytek války se neodvážila dalšího útoku. Boje se i na jiných místech dostaly do patové situace, španělské síly sice ovládaly či oblehly několik měst, ale dále nepostupovaly. Godoy nicméně právě v té době utrhl nějaké pomeranče ze sadu nedaleko pevnosti Elvas a poslal je španělské královně se zprávou, že bude postupovat na Lisabon. Tak dostala válka jméno pomerančová.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Portugalsko střet prohrálo, avšak většinu území Portugalska válka nepostihla. 6. června 1801 byla ve městě Badajoz podepsána mírová smlouva. Portugalsko souhlasilo s podmínkami. Předalo Španělsku města Olivenza a Almeida, uzavřelo své přístavy pro britské lodě a předalo Francii část Brazílie. V roce 1802 3 500 britských vojáků s tichým souhlasem Portugalska obsadilo portugalský ostrov Madeira. V roce 1805, poté co britské námořnictvo porazilo Francouze a Španěly u Trafalgaru, Portugalsko začalo opět spolupracovat s Británii, v reakci na což v říjnu 1807 Napoleon Portugalsko bez většího odporu obsadil. Portugalská královská rodina uprchla do Brazílie a hlavním městem Portugalska se stalo Rio de Janeiro. Během španělské války za nezávislost Britové Portugalsko osvobodili. Během Vídeňského kongresu nebyla smlouva z Badajoz zrušena, Olivenza je dodnes součástí Španělska a je předmětem diplomatických sporů mezi Španělskem a Portugalskem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pomerančová válka (portugalsky: \"Guerra das Laranjas\"; francouzsky: \"Guerre des Oranges\"; španělsky: \"Guerra de las Naranjas\") byl krátký ozbrojený konflikt mezi Španělskem a Portugalskem roku 1801. Šlo o součást války druhé koalice během francouzských revolučních válek. Započal tím, že vojska španělského království, které bylo spojencem Francie, zaútočila s podporou Francouzů na Portugalsko. Díky velké početní přesile zvítězilo Španělsko.", "tgt_summary": "The War of the Oranges (; ; ) was a brief conflict in 1801 in which Spanish forces, instigated by the government of France, and ultimately supported by the French military, invaded Portugal. It was a precursor to the Peninsular Wars, resulting in the Treaty of Badajoz, the loss of Portuguese territory, in particular Olivenza, as well as ultimately setting the stage for the complete invasion of the Iberian Peninsula by French forces.", "id": 575529}
{"src_title": "Workload manager", "tgt_title": "Workload Manager", "src_document": [{"title": "z/OS Workload Manager.", "content": "Na mainframe počítačích je současně spuštěno mnoho různých aplikací. Od zpracovávání úloh se očekává stálá doba zpracování a předvídatelná doba přístupu do databází. U z/OS je toto zajištěno pomocí Workload manageru tím, že podle vnějších požadavků daných systémovým administrátorem kontroluje přístup úloh k systémovým zdrojům. Systémoví administrátoři rozdělují úlohy do servisních tříd (= \"service classes\"). Klasifikační mechanismus používá atributy jednotlivých úloh (např. jména programů, identifikace uživatelů, jména protokolů) k určení, která aplikace se má použít. Dodatečně pak systémoví administrátoři definují jednotlivé cíle (= \"goals\") a úrovně priorit (= \"importance levels\") servisních tříd, které představují činnost aplikací. Tyto cíle určují očekávaný pracovní výkon a mohou být definovány pomocí: doby odezvy (= \"response times goals\"), relativní rychlosti (= \"velocity goals\") nebo, pokud neexistují žádné požadavky, jako volné (= \"discretionary goals\"). Doba odezvy udává trvání pracovního požadavku (= \"work request\") mezi zadáním do systému a okamžikem, kdy aplikace ohlásí WLM, že operace je hotova. WLM se poté snaží zajistit, aby průměrná doba odezvy skupiny pracovních požadavků byl dle očekávání, nebo aby část pracovních požadavků splnila očekávání uživatelů. Definice doby odezvy také vyžaduje, aby aplikace komunikovala s WLM. Pokud to není možné, použije se k vyjádření uživatelských požadavků měření relativní rychlosti zpracování (= \"execution velocity\"). Toto měření je založeno na systémových stavech (= \"system states\"), které jsou neustále zaznamenávány. Systémové stavy popisují, kdy pracovní požadavky používaly systémové zdroje a kdy na ně musely čekat, protože zdroje již byly využity. Systémové stavy, kdy zdroje musely čekat, se nazývají stavy zpoždění (= \"delay states\"). Podíl všech používaných stavů ke všem produktivním stavům (tj. používané stavy a stavy zpoždění) vynásobené 100 udává rychlost zpracování. Toto měření nevyžaduje žádnou komunikaci aplikace s WLM, avšak není tak přesné jako doba odezvy. formula_1 Nakonec administrátoři systému určí důležitost každé servisní třídy. Podle toho WLM rozezná, která servisní třída má přednostní přístup k systémovým zdrojům v situacích, kdy je zátěž systému příliš vysoká na zpracování všech požadavků. Servisní třídy a definice cílů jsou organizovány v politice služeb spolu s ostatními komponentami pro hlášení a následnou kontrolu. Toto vše je uloženo jako definice služeb (= \"service definition\") pro přístup k WLM. Aktivní definice služeb je uložena na několika datových souborech, které umožňují systému z/OS využít Parallel Sysplex cluster k přístupu a spouštění. WLM je kompletní kontrolní mechanismus, který průběžně shromažďuje data o činnosti a systémových zdrojích. Zároveň tyto nashromážděná data porovnává s uživatelskými definicemi z definic služeb a upravuje přístup k systémovým zdrojům, pokud nebylo dosaženo požadavků uživatelů. Tento mechanismus se spouští neustále v předem definovaných časových intervalech. K porovnání nashromážděných dat s definicemi cílů se vypočítává index výkonu (= \"performance index\", PI). Index výkonu je číslo, které udává, zda definice cílů pro danou servisní třídu byly splněny, nesplněny nebo překonány. formula_2 formula_3 WLM reguluje přístup servisních tříd podle jejich dosaženého indexu výkonu a jejich důležitosti. K tomu WLM používá nashromážděná data, pomocí kterých odhaduje výsledky případných změn. Změna se provede, pokud je odhad jejího dopadu příznivý pro uživatelem definované požadavky. WLM tyto odhady vypočítává z dat z rozsahu od 20 sekund do 20 minut, to by mělo zajistit statisticky odpovídající sadu dat. Změna může být také provedena v jednom rozhodovacím intervalu k udržení kontroly nad systémem. WLM kontroluje přístup k procesorům systému, I/O jednotkám, systémovému úložišti a spouští a ukončuje procesy. Například přístup k systémovým procesorům kontroluje pomocí priority k vyřízení (= \"dispatch priority\"), která představuje relativní hodnocení činností, které mají být vykonány. Všechny činnosti, které jsou přiřazeny do stejné servisní třídy, mají stejnou prioritu k vyřízení. Priorita k vyřízení je dynamická a nezávisí pouze na prioritě servisní třídy. Její změny závisí na dosažených cílech, využití systému a na požadavcích o systémové procesory. Podobné mechanismy existují pro kontrolu všech všech ostatních systémových zdrojů. Tento způsob, kterým z/OS Workload Manager kontroluje přístup k systémovým zdrojům, se nazývá cílově orientované řízení zátěže (= \"goal oriented workload managment\"). Opačným způsobem je řízení zátěže založené na vyhrazování zdrojů (= \"resource entitlement based workload managment\"), které je mnohem více statické. Tento způsob se používá například u větších Unixových systémů. Těsná spolupráce WLM u z/OS s důležitými aplikacemi (tj. middleware a podsystémy z/OS) je hlavním rozdílem oproti způsobu řízení zátěže u ostatních operačních systémů. WLM je vybaveno rozhraním, které umožňuje podsystémům sdělit WLM, kdy začínají a končí jednotlivé činnosti v systému a jejich klasifikační argumenty. Dodatečně WLM nabízí rozhraní k načtení vyrovnávacích komponent (= \"balancing component\"), ty slouží k umístění pracovních požadavků na nejvhodnější systém u paralelního zpracování. Dále existují dodatečné nástroje, které umožňují databázi a řízení zdrojů hlásit WLM vzniklé konflikty. Poté může WLM urychlit zpožděnou činnost zvýhodněním držitele zablokovaného zdroje. Postupem času se z/OS Workload Manager stal hlavní řídící komponentou pro všechny výkonové aspekty v operačním systému z/OS.", "section_level": 1}], "src_summary": "Workload manager (= WLM) je základní komponentou MVS/ESA (= MVS Enterprise System Architecture) u IBM mainframe operačních systémů a jejich nástupců včetně z/OS. Řídí přístup spuštěných úloh k systémovým zdrojům, a to podle administrátorem definovaných cílů. Komponenta workload manager existuje také pro jiné operační systémy. Například IBM Workload Manager je softwarovým produktem pro operační systém AIX.", "tgt_summary": "In IBM mainframes, Workload Manager (WLM) is a base component of MVS/ESA mainframe operating system, and its successors up to and including z/OS. It controls the access to system resources for the work executing on z/OS based on administrator-defined goals. Workload Manager components also exist for other operating systems. For example, an IBM Workload Manager is also a software product for AIX operating system.", "id": 195776}
{"src_title": "Geoffroy II. Bretaňský", "tgt_title": "Geoffrey II, Duke of Brittany", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl čtvrtým synem z manželství anglického krále Jindřicha II. Plantageneta a Eleonory Akvitánské. Zdá se, že prudký temperament podědil po předcích z obou stran, a jeho bratři nebyli jiní. Roku 1170 král Jindřich vážně ochořel a v předtuše blízkého konce hodlal uspořádat své pozemské záležitosti. Již korunovaný spoluvládce, nejstarší syn Jindřich měl zdědit kromě ostrovního království také Normandii a původní panství rodu Anjou. Richard dostal bohatou Akvitánii a Geoffroyovi byla dána Bretaň, s jejíž právoplatnou dědičkou byl od roku 1166 zasnouben. Na nejmladšího syna Jana Bezzemka, pozdějšího anglického krále, při tomto dělení rodových držav žádná země nezbyla. Král se však po svém uzdravení nechtěl vzdát vlády nad svými zeměmi, ba ani nad jejich částí. Po velikonocích roku 1173 proti němu povstal nejstarší syn a spoluvládce Jindřich a Richard s Geoffreyem se ve sporu přiklonili na bratrovu stranu. Dokonce společně odešli hledat podporu do Paříže, na dvůr otcova dlouholetého soka a matčina bývalého manžela krále Ludvíka VII. Vzbouřené potomky podpořila i kontinentální šlechta. Anglický král však naverboval brabantské žolnéře a po mnoha násilnostech na obou stranách, kterými trpěly všechny državy, byl v září roku 1174 v Montlouis uzavřen mír, při kterém Jindřich předal synům jejich podíl na vládě v určených zemích. K dalšímu rodinnému nedorozumění došlo roku 1180, kdy mladší Jindřich odešel opět na francouzský dvůr. Po jeho náhlé smrti roku 1183 král navrhl Richardovi, aby předal Akvitánii nejmladšímu Janovi. Richard neoplýval ochotou se vzdát úrodné země, v níž strávil mládí, a tehdy se Jan společně s podporou Geoffroye pokusil získat Akvitánii silou. Spor skončil uzavřením smíru na konci roku 1184. V létě roku 1186 se Geoffrey zdržoval na pařížském královském dvoře. Zde také nečekaně zemřel, byl pravděpodobně udupán koněm při rytířském klání. Byl pohřben v chóru pařížské katedrály Notre-Dame. Filip II. zarmoucen ztrátou přítele údajně musel být zadržen, aby se nevrhl do otevřené rakve a Marie ze Champagne, sestra zemřelého, věnovala velkou sumu na spásu bratrovy duše. Geoffroy po sobě zanechal těhotnou choť se dvěma dětmi. Vdova Konstancie se později znovu provdala. Jeho syn Artur, narozený jako pohrobek, zemřel pravděpodobně rukou krále Jana Bezzemka. Dcera Eleonora strávila velkou část svého života v zajetí krále Jana a jeho syna Jindřicha III. na hradech v Anglii. Geoffroy se po staletích stal jednou z postav divadelní hry Jamese Goldmana \"Lev v zimě\". Hra popisuje vztahy mezi králem Jindřichem, Eleonorou Akvitánskou a jejich třemi žijícími syny v roce 1183, krátce před Jindřichovou smrtí. Byla již dvakrát adaptována, a to pro film z roku 1968, podruhé pro televizní film z roku 2003. Geoffroy je také jedním z hrdinů historické ságy od Sharon Kay Penmanové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Geoffroy II. Bretaňský ( \"Geoffrey II, Duke of Brittany\", \"Geoffroy Plantagenêt\", \"Jafrez II Plantagenet\", 23. září 1158 – 19. srpna 1186 Paříž) byl bretaňský vévoda, hrabě z Richmondu a vzpurný královský syn. Podílel se na rebeliích mladých Plantagenetů proti královskému otci, se svými bratry uzavíral proměnlivé koalice směrované proti otci i proti sobě navzájem.", "tgt_summary": "Geoffrey II (;, ; 23 September 1158 – 19 August 1186) was Duke of Brittany and 3rd Earl of Richmond between 1181 and 1186, through his marriage with the heiress Constance. Geoffrey was the fourth of five sons of Henry II, King of England and Eleanor, Duchess of Aquitaine.", "id": 619234}
{"src_title": "Den daňové svobody", "tgt_title": "Tax Freedom Day", "src_document": [{"title": "Západní břeh.", "content": "Západnímu Vesetu dominovala hora známá pod názvem \"VRCHOL\". Egypťané věřili tomu, že tato hora je vstupem do podsvětí. V okolí vrcholu bylo do skal vytesáno množství hrobek. V roce 2040 př. n. l. vládl na západním břehu král Mentuhotep II. Poté co sjednotil Egypt si dal ve \"městě mrtvých\" na Břehu v Dér el - Báhrí vystavět chrám a hrobku. Vstup do chrámu tvořila přístupová rampa, která vedla do nádvoří a ze všech stran byla obehnaná zdmi. z nádvoří se pokračovalo na terasu. Téměř o šest set let později si dala na stejném místě postavit nádherný chrám královna Hatšepsut. Stavba se opírá o skálu. Chrám si tu nechal vystavět i Thutmose III.. Z chrámu Amenhotepa III. se nám zachovaly pouze dvě obrovské sochy,známé jako Memnónovy kolosy. Ve Vesetském pohřebišti byli pohřbíváni příslušníci všech společenských vrstev. Mnoho hrobek z doby Nové říše je zdobeno nádhernými malbami a reliéfy. Členové královské rodiny byli pohřbíváni v Údolí královen. Každý panovník byl pohřben s množstvím různých předmětů, ale do konce období Nové říše byla většina hrobů vyloupena. Za vlády 21. dynastie bylo mnoho královských mumií přemístěno do tajného úkrytu, kde zůstali až do roku 1881. Slavní panovníci období Nové říše se nyní nacházejí v Káhirském muzeu.", "section_level": 1}, {"title": "Památky západního břehu.", "content": "Údolí královen Západní břeh nalezneme na nejjižnější části západního Vesetu. Leží 1,5 kilometru jihozápadně od údolí králů. Bylo zde pohřbeno více jak 100 vysokých hodnostářů, princů a princezen. Egypťané toto místo nazvali \"Ta Set Neferu\", což v překladu znamená \"místo králových dětí\" nebo \"místo dokonalosti\". Nejznámější hrobkou Údolí královen je hrobka královny Nefertiti. Zde začal se svými vykopávkami slavný francouzský archeolog Jean-François Champollion, který vyluštil hieroglyfy pomocí Rosettské desky. Údolí králů Toto pohřebiště egyptských faraonů leží nedaleko Vesetu pod vrcholkem pyramidové hory El-Quorn. Nalezneme zde 62 hrobek. V celém údolí králů je pro turisty zpřístupněn pouze jeden jediný hrob a to velekněze AJE II. Aj byl následovník Tutanchamona. Tutanchamonova hrobka byla nejznámější hrobka v Údolí králů. V údolí byla místa, kde se konaly pohřební obřady. Tutanchamonova hrobka Byla objevena v roce 1922 anglickým archeologem Howardem Carterem. Archeolog se pár měsíců před nalezením hrobky už téměř vzdal, když jednoho dne našel do skály vytesaný stupínek. O chvíli později bylo objeveno i schodiště vedoucí k zapečetěnému vchodu do hrobky. Jako první byl objeven přední sál, který byl naplněn skvostnými předměty. Mezi nimi se nacházely vozy, trůny, židle, malované skříňky, zlaté šperky a jiné cennosti. Mumie samotného Tutanchamona byla otevřena až 16. ledna 1924, po pečlivé dokumentaci nalezených předmětů (kterých bylo více než 5000). Hrobka Thutmose III. Hrobka byla vytesána ve výšce 30 metrů nad zemí, proto aby se do ni nedostali zloději a vykradači. Byla nalezena francouzským egyptologem v roce 1898 a byla nejstarší vystavěnou hrobkou 18. dynastie. Panovníkovu mumii dnes můžeme spatřit v muzeu v Káhiře a hrobka je v současnosti veřejně přístupná. Hrobka Ramesse VI. Jeho výzdobu tvoří jakési pojednání o teologii, ve které základními prvky jsou slunce a jeho denní cesta ve světě tmy. Hrobka Ramesse IV. Na stěnách můžeme spatřit několik výjevů z knihy mrtvých. Sarkofág byl vyroben z červené žuly a byl pokryt rytinami a magickými texty. Merenptahova hrobka Stavba je dlouhá a strmá. Před pohřební komorou se nachází síň se čtyřmi pilíři. Hrobka Ramesse III. Byla odkryta skotským cestovatelem Jamesem Brucem v roce 1768.", "section_level": 2}, {"title": "Východní břeh.", "content": "Bůh Amon si nechal vystavět v Luxoru dva hlavní chrámy. Karnak v severní části města a Luxor v jižní. Jméno Luxor pochází od arabského al-Luqsor, v překladu znamenající \"paláce\". V této části Vesetu nalezneme chrám bohyně Mut.", "section_level": 1}, {"title": "Památky východního břehu.", "content": "Luxorský chrám Převážná část Luxorského chrámu byla vybudována v období 18. dynastie za vlády Amenhotepa III. Nádvoří a pylon dal dostavět Ramesse II.. Alej sfing, která spojuje Luxor a Karnak, byla vytvořena na podzim. Vstup do Luxorského chrámu patří k nejpůsobivějším v celém Egyptě. Chrám má dvě nádvoří, která jsou propojena úzkou kolonádou. Stěny kolonády jsou zdobeny výjevy ze slavností OPET. Při těchto každoročních oslavách navštěvoval bůh Amon na jedenáct dní Luxor. Hluboko uvnitř chrámu je skrytá síň, na jejíž stěnách jsou reliéfy, vyprávějící příběh o narození Amenhotepa III. Chrámový komplex v Karnaku Karnak je místem, kde je na rozloze asi 3 km2 několik chrámů. Nachází se asi 500 km jižně od Káhiry. Nejvýznamnější z chrámů je Velký Amonův chrám. Z chrámu Střední říše se zachovalo jen velice málo. K Amonovu chrámů také náleží chrám Moncuův (na severu) a chrám bohyně Mut. Každý v Vládců si chtěl boha Amona naklonit, a proto pro něj všichni budovali v Karnaku překrásné stavby. V době Nové říše se stal Karnak největším a nejbohatším náboženským střediskem starověkého egypta. K chrámu bylo přistavěno mnoho tzv. pylonů, každý se dvěma masivními věžemi po stranách. Nám se dochovalo 10 pylonů, šest podél hlavní osy a čtyři směrem na jih.", "section_level": 2}], "src_summary": "Veset (v egyptštině správněji patrně Vaset, – Théby) bylo starověké hornoegyptské město, za 11. dynastie a za Nové říše hlavní město Egypta. ", "tgt_summary": "Tax Freedom Day is the first day of the year in which a nation as a whole has theoretically earned enough income to pay its taxes. Every dollar that is officially considered income by the government is counted, and every payment to the government that is officially considered a tax is counted. Taxes at all levels of government – local, state and federal – are included.", "id": 1916612}
{"src_title": "Ferrari 456", "tgt_title": "Ferrari 456", "src_document": [{"title": "456.", "content": "Původní model \"456\" s designem od Pininfariny byl k dispozici ve dvou verzích – GT a (od roku 1996) GTA. Rozdíl v názvech označuje typ převodovky: starší typ měl šestistupňovou manuální převodovku a pozdější měl čtyřstupňovou automatickou převodovku navrženou ve spolupráci s firmou FF Developments, v Livonii (Michigan) (která byla později koupena firmou Ricardo Engineering ve Velké Británii). Toto byla v pořadí pouze čtvrtá nabízená automatická převodovka v automobilech Ferrari.", "section_level": 1}, {"title": "Motor.", "content": "5,5litrový dvanáctiválcový motor byl odvozen z šestiválce z Dina. Maximální rychlost přes 300 km/h jej dělala nejrychlejším čtyřsedadlovým automobilem na světě. V době svého vývoje to byl nejvýkonnější silniční automobil Ferrari (kromě supersportu F40).", "section_level": 2}, {"title": "Jízdní vlastnosti.", "content": "Název \"456\" je odvozen z faktu, že každý válec motoru má 456 cm. Tohle bylo naposledy, kdy Ferrari užilo tento druh značení. Jedná se v podstatě o méně výkonný motor, z kterého vycházeli při vývoji motoru, který můžeme najít v modelech 550 a 575M. Navzdory jeho skvělým vlastnostem, je motor málo namáhaný, což z něj dělá velmi spolehlivou pohonnou jednotku. Rám je tvořen ocelovými trubkami a hliníkovými panely karoserie. Jednotlivé panely jsou k rámu přivařeny pomocí speciální výplně zvané \"feran\", která umožňuje svařit hliník a ocel. Celkem bylo vyrobeno 3 289 vozů všech verzí. Patří mezi ně \"456 GT\" (1 548 ks), \"456 GTA\" (403 ks), \"456M GT\" (688 ks) a \"456M GTA\" (650 ks).", "section_level": 2}, {"title": "456M.", "content": "Upravený model 456M se objevil v roce 1998, začínal s číslem karoserie 109589. Bylo provedeno mnoho změn, aby se zlepšila aerodynamika a chlazení. Interiér – také od Connolly Leather – dostal nové sedačky a další vymoženosti (méně budíků na palubové desce a nové rádio Becker umístěné před řadicí pákou, namísto za ní, jako u vozu \"456 GT\"). Některé změny jsou vidět na prvních dvou obrázcích. \"456\" má menší masku chladiče a mlhovky umístěné mimo ní. \"456\" má také na rozdíl od \"456M\" průduchy v kapotě. Spojler na podvozku je u \"456M\" přidělán na pevno, zatímco u \"456\" je motorizován a svojí funkci začíná plnit až při rychlosti nad 105 km/h.", "section_level": 1}, {"title": "Vzácné typy karoserií.", "content": "I když 456 kupé bylo jedinou verzí vystavovanou v autosalonech, existují čtyři další vzácné typy karoserií:", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Motor 5.5 L V12 vyhrál ve třídě „nad 4 litry“ v mezinárodní soutěži \"Motor roku\" v roce 2000 a 2001.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ferrari 456 a 456M byl dvoudveřový GT automobil s motorem vpředu. Typ \"456\" se vyráběl od roku 1992 do roku 2003. Nahradil typ 412, který byl prémiový čtyřsedadlový automobil s dvanáctiválcovým motorem uloženým vpředu. Modernizovaný typ \"456M\" byl nahrazen v roce 2004 typem 612 Scaglietti. Byl posledním typem s vysouvacími světlomety.", "tgt_summary": "The Ferrari 456 and 456M (Type F116) are front-engine grand tourers which were produced by Ferrari from 1992 to 2003. The 456 was a replacement for the front-engine 412 as the company's V12-powered four seater. The updated 456M, which was the last Ferrari model to use pop-up headlamps, was replaced in 2004 by the 612 Scaglietti.", "id": 1188568}
{"src_title": "Taťjana Lysenková (atletka)", "tgt_title": "Tatyana Lysenko", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "První výrazné úspěchy na mezinárodní scéně zaznamenala v roce 2003, kdy obsadila páté místo na mistrovství Evropy do 23 let v Bydhošti a na světové letní univerziádě v jihokorejském Tegu. Na letních olympijských hrách 2004 v Athénách nepřekonala kvalifikační limit a do finále nepostoupila.", "section_level": 1}, {"title": "Světové rekordy.", "content": "15. července 2005 na mítinku v Moskvě překonala po necelých šesti letech světový rekord Rumunky Mihaely Melinteové. Jeho hodnotu vylepšila na Memoriálu Vladimira Kuce o 99 centimetrů na 77,06 m. O necelý měsíc později vybojovala na světovém šampionátu v Helsinkách bronzovou medaili, když její nejdelší výkon měřil 72,46 m. 12. června 2006 světové maximum Lysenkové vzala její krajanka Gulfija Chanafejevová, která na domácím šampionátu v Tule poslala kladivo do vzdálenosti 77,26 m. O dvanáct dní později však byla držitelkou světového rekordu znovu Lysenková, která na Memoriálu bratří Znamenských ve městě Žukovskij posunula hodnotu historického maxima o dalších 15 centimetrů na 77,41 m. 8. srpna se stala v Göteborgu novou mistryní Evropy. K titulu by ji stačil každý z jejich pěti finálových hodů (74,85 m, 73,00 m, 76,67 m, 72,35 m, 73,37 m). 15. srpna 2006 v estonském Tallinnu vylepšila vlastní světový rekord o 39 centimetrů na 77,80 m.", "section_level": 2}, {"title": "Doping.", "content": "Počtvrté v kariéře vytvořila světový rekord 26. května 2007 v Soči, kde vlastní maximum vylepšila o dalších 81 centimetrů na 78,61 m. 20. července 2007 však byla atletka obviněna z dopingu. Pozitivní dopingový nález měla mít podle ruských médií 9. května po mimosoutěžní kontrole v Moskvě, kde se v jejím těle objevily stopy látky s protiestrogenovou aktivitou, která blokuje ženské hormony. Podle trenéra Nikolaje Beloborodova se zakázaná látka do těla Lysenkové mohla dostat z nápoje s velkým obsahem umělých barviv. Očekávaný dvouletý trest Lysenkové potvrdila IAAF 20. května 2008. V trestu byla kladivářka od 15. července 2007 do 14. července 2009. Zároveň ji byly anulovány všechny její výsledky, kterých dosáhla od 9. května 2007. V dubnu 2015 jí byla kvůli dopingu pozastavena činnost. Podle ruských médií odhalil doping zpětný test vzorku z mistrovství světa 2005 v Helsinkách. Za opakovaný doping hrozí atletce doživotní trest.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat.", "content": "Po návratu obsadila 6. místo na MS v atletice 2009 v Berlíně. O rok později získala stříbrnou medaili na evropském šampionátu v Barceloně, kde měřil její nejdelší pokus 75,65 m. Ještě významnějšího úspěchu dosáhla v roce 2011 na světovém šampionátu v Tegu, kde se stala mistryní světa. K titulu ji dopomohl hod dlouhý 77,13 m, ale ke zlatu ji stačily rovněž výkony z první (76,80 m) a druhé série (77,09 m). Stříbro získala držitelka světového rekordu Němka Betty Heidlerová za 76,06 m.", "section_level": 2}], "src_summary": "Taťjana Viktorovna Lysenková, (* 9. října 1983 Batajsk, Rostovská oblast) je ruská atletka, dvojnásobná mistryně světa a mistryně Evropy v hodu kladivem. Ve své disciplíně celkově čtyřikrát posunula hodnotu světového rekordu. Ten poslední, jehož hodnota byla 78,61 m ji však byl později anulován kvůli pozitivnímu dopingovému nálezu. V roce 2014 se provdala za svého trenéra Nikolaje Běloborodova a přijala jeho jméno. ", "tgt_summary": "Tatyana Viktorovna Lysenko (, born October 9, 1983 in Bataysk) is a Russian hammer thrower. A two-time World Champion, her career has been blighted by repeated doping infractions. In February 2019, the Court of Arbitration for Sport handed her an eight-year ban for doping, starting from 2 July 2016.", "id": 458351}
{"src_title": "Nádam", "tgt_title": "Naadam", "src_document": [{"title": "Tři hry.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mongolský zápas.", "content": "512 nebo 1024 zápasníků se utkává ve vyřazovacím turnaji o devíti nebo deseti kolech. Tradiční mongolský zápas je soutěž bez časového omezení, ve které zápasník prohraje, když se dotkne země. Zápasníci nosí dvoudílný kroj sestávající z těsné vesty (zodog) a krátkých kalhot (šúdag). Zápasníci jsou výhradně mužského pohlaví. Každý zápasník má pomocníka nazývaného zasúl. Zasúl zpívá oslavnou píseň vítěznému zápasníkovi po třetím, pátém a sedmém kole. Vítězům sedmého nebo osmého kola (podle toho, jestli se soutěže účastní 512 nebo 1024 zápasníků) je přiřčen titul zán (slon). Absolutní vítěz, který vyhrál všech devět nebo deset zápasů, se nazývá arslan (lev).", "section_level": 2}, {"title": "Jízda na koni.", "content": "Na rozdíl od klasických dostihů, které jsou obvykle krátké sprinty na 2 kilometry, mongolská jízda na koni jako součást Nádamu se jezdí napříč krajinou, se závody 15-30 km dlouhými. Koně se rozdělují do šesti skupin podle věku, s nejmladšími dva roky starými. Jezdci jsou děti od 5 do 12 let. Po závodech prvních pět koní z každé kategorie obdrží titul ajrgjin tav a první tři dostanou zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili. Navíc kůň, který skončí poslední v kategorii dvouletých koní (dága), také dostane cenu pro prvních pět v přesvědčení, že se v příštím závodě umístí lépe.", "section_level": 2}, {"title": "Lukostřelba.", "content": "360 terčů je vztyčeno pro soutěž v lukostřelbě. Této soutěže se účastní jak muži, tak ženy. Muži vypálí 40 šípů ze vzdálenosti 75 metrů, zatímco ženy vystřelí 20 šípů z 60 metrů. Předtím, než soutěžící vystřelí, diváci volají „Tref terč!“, a pokud se trefí, všichni vykřiknou „Trefil!“. Vítězům soutěže jsou přiřčeny tituly „elitní střelec“ a „elitní střelkyně“. překlad z", "section_level": 2}], "src_summary": "Nádam je tradiční typ festivalu v Mongolsku. Festival je také nazýván „eriin gurvan naadam“ neboli „tři mužské hry“. Tyto hry jsou mongolský zápas, jízda na koni a lukostřelba a jsou jedinými v celé zemi. Navzdory jménu festivalu se ženy účastní lukostřelby a dívky jízdy na koni, ale ne mongolského zápasu. Největší festival se koná v mongolském hlavním městě Ulánbátaru během národního svátku 11. – 13. července, ačkoliv ostatní města v Mongolsku mají své vlastní slavnosti Nádam menšího rozsahu. Začíná složitě předvedeným ceremoniálem s účastí tanečníků, atletů, jezdců na koni a hudebníků. Po ceremoniálu začínají soutěže. Nádam je nejvíce sledovaným festivalem v zemi a má se za to, že existuje v různých podobách už po staletí. Původně se jednalo o náboženský festival, ale v dnešní době připomíná revoluci v roce 1921, kdy Mongolsko vyhlásilo nezávislost. Další populární aktivitou během Nádamu je hra s pomocí „šagaj“, což jsou ovčí hlezenní kosti, sloužící jako hrací pomůcky i jako symboly věštby a přátelství. Festival se taky koná v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko v Číně. Festival se slaví pod názvem Nádym 15. srpna, což je také Den Tuvinské republiky, na polích Tos-Bulak s dostihovými závody a soutěžemi „chureš“", "tgt_summary": "Naadam (, classical Mongolian: \"Naɣadum\",, \"literally \"games\"\") is a traditional festival in Mongolia. The festival is also locally termed \"eriin gurvan naadam\" (), \"the three games of men\". The games are Mongolian wrestling, horse racing, and archery, and are held throughout the country during midsummer. Women have started participating in the archery and girls in the horse-racing games, but not in Mongolian wrestling. ", "id": 2245120}
{"src_title": "Echternach", "tgt_title": "Echternach", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Město Echternach leží na řece Sûre a sousedí na severu s obcí Berdorf, na západě s obcí Consdorf, na jihu s obcí Bach a Rosport a na severovýchodě s německou obcí Echternacherbrück. Město je hlavním střediskem turisty velmi vyhledávaného Malého Lucemburského Švýcarska, které bylo v prehistorických dobách utvářeno mořem, takže je krajina charakteristická hlubokými lesy, bizarními skalami a jeskyněmi a dnes silně zemědělsky využívána.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Celá oblast byla osídlena již po dobytí Galie Římskou říší. Ve 3. století byla na kopci sv. Petra a Pavla postavena pevnost. Vlastní dějiny města jsou spojeny s anglosaským mnichem Willibrordem, který město roku 698 založil. O dva roky později pak na místě, kde stojí bazilika Sv. Petra a Pavla, byl postaven klášter. Po Willibrordově smrti zde stála jiná bazilika, která nesla jeho jméno. Město bylo zničeno dvěma požáry; nejprve v roce 1016 a později roku 1444. V roce 1814 se Echternach na krátkou dobu stal hlavním městem.", "section_level": 1}, {"title": "Průvod sv. Willibrorda.", "content": "Každoročně o Svatodušních svátcích se v Echternachu koná pestrý a velmi originální průvod, zasvěcený sv. Willibrordovi, tzv. \"\"Springprozession (Skákavé procesí)\"\". Účastníci jdou přes celé město zvláštním tanečním krokem: původně se dělaly tři kroky vpřed a dva vzad, od roku 1947 krok vpřed a vlevo a krok vpřed a vpravo. První zmínka o procesí pochází z roku 1497. V průběhu staletí byla procesí několikrát zakázána, přesto však přetrvala do dnešních dnů. Původ tohoto originálního obyčeje není přesně znám, pravděpodobně jde o pozůstatek středověkých kajícnických procesí, jejichž účastníci se chovali jako stižení těžkými chorobami, věříce, že to pomůže odehnat nemoc. Je také možné, že jde o napodobení křesťanských poutníků, kteří po každých třech krocích padali na kolena; není ani vyloučeno, že v tomto zvyku přežívají relikty starých pohanských rituálů. Procesí je zakončeno u světcova hrobu slavnostní mší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Echternach (,, ) je město ve kantonu Echternach, v distriktu Grevenmacher, ve východním Lucembursku. Má více než pět tisíc obyvatel a rozkládá se při toku řeky Sûre, která tvoří východní hranici města. Patronem města je svatý Willibrord, který město v 7. století založil.", "tgt_summary": "Echternach ( ) is a commune with town status in the canton of Echternach, which is part of the district of Grevenmacher, in eastern Luxembourg. Echternach lies near the border with Germany, and is the oldest town (current population 5,610) in Luxembourg.", "id": 1178312}
{"src_title": "Anna Beauchampová", "tgt_title": "Anne Beauchamp, 16th Countess of Warwick", "src_document": [{"title": "Dědictví.", "content": "Anna Beauchampová přišla na svět v Caversham Parku v Oxfordshire. Stala se manželkou Richarda Nevilla. Následovala smrt jejího otce, a poté, co zemřel i její bratr Jindřich a neteř Anna, zdědila titul a s ním celý Warwick, Anna Beauchampová. Nicméně, její dědictví bylo zpochybněno Anninými nevlastními sestrami, dětmi z otcova prvního manželství s Alžbětou, dědičkou Berkeley. Jedna z nich, Lady Eleonora, se provdala za Edmunda Beauforta, 1. vévodu ze Somersetu (zavražděn roku 1455 v První bitvě u St Albans). Spor o Warwick byl pouze podnítil nepřátelství mezi Nevillovými a Beauforty, kteří byli úzce spříznění. Manžel Anny Beauchampové, Richard, byl vnukem Jany Beaufortové, setry vévodova zesnulého otce. Anna měla jakožto vlastní teta poslední hraběnky na Warwick větší právo, než její starší nevlastní sestry. Richardu Nevillovi se nakonec podařilo udržet Warwick neporušený.", "section_level": 1}, {"title": "Sňatky dětí.", "content": "Annina starší dcera Isabela se provdala za Jiřího z Clarence, mladšího bratra krále Eduarda IV. Její mladší dcera Anna se stala manželkou Eduarda z Walesu, jediného syna krále Jindřicha VI. Když byl Eduard zabit v bitvě u Tewkesbury, provdala se Anna za vévodu z Gloucesteru Richarda, budoucího krále Richarda III. I když byla Anna Beauchampová stále naživu, hádali se manželé jejích dcer o její dědictví. Aby bylo možné získat konečný souhlas bratra Jiřího ke sňatku s Annou Nevillovou, vzdal se Richard většiny pozemků a nemovitostí ve Warwicku, včetně hrabství Warwick (který měl Richard Neville z práva své manželky) a Salisbury a vydal bratrovi Jiřímu úřad Velkého komorníka Anglie. Po Jiřího popravě za velezradu v roce 1478, zdědil jeho syn Eduard titul hraběte z Warwicku, zatímco Richardův syn byl titulován hrabětem ze Salisbury.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Anna zemřela v zapomnění poté, co přežila svého manžela, dcery a zetě, který ji účinně vydědil. V roce 1486 byla v opatství Beaulieu, když požádala Jindřicha VII. o navrácení jejího majetku. Byla jí navrácena jen malá část. Panství Warwick a Spencer, její vlastní děictví, se stalo majetkem koruny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Beauchampová (13. července 1426 – 20. září 1492), 16. hraběnka z Warwicku se narodila jako dcera Richarda Beauchampa, 13. hraběte z Warwicku a jeho druhé manželky Isabely Despenserové, dcery Tomáše Despensera a Konstancie z Yorku. Anna Beauchampová byla matkou anglické královny Anny Nevillové, manželky Richarda III.", "tgt_summary": "Anne Beauchamp, 16th Countess of Warwick (13 July 1426 – 20 September 1492) was the daughter of Richard Beauchamp, 13th Earl of Warwick, and his second wife Isabel le Despenser, a daughter of Thomas le Despenser (22 September 1373 – 13 January 1399/1400) and Constance of York. Anne Beauchamp was the mother of Anne Neville, Queen consort of England as the spouse of King Richard III.", "id": 897228}
{"src_title": "Darja Saltykovová", "tgt_title": "Darya Nikolayevna Saltykova", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Narodila se v rodině dvořana Nikolaje Avtonomoviče Ivanova a jeho manželky Anny Ivanovny Davydovové. Její děd Avtonom Ivanov byl významnou osobností v době vlády carevny Sofie Alexejevny a Petra Velikého. Provdala se za rotmistra kavalerie Gleba Alexejeviče Saltykova (cca 1714 – cca 1755), strýce knížete Nikolaje Ivanoviče Saltykova, stala se tak příslušnicí jedné z nejvýznamnějších a nejvlivnějších rodin ruské vysoké šlechty. Z manželství se narodili dva synové Fjodor (1750–1801) a Nikolaj († 1775), budoucí gardisté. Manželé kromě jiných majetků měli dům v centru Moskvy, na roku ulic Velká Lubjanka a Kuzněckij most, velký statek se sídlem měli na břehu řeky Pachry v Moskevské oblasti. Místo, kde později nejčastěji páchala své zločiny, se nacházelo na statku Trojickoje, rovněž poblíž Moskvy.", "section_level": 1}, {"title": "Vraždy.", "content": "Po dobu trvání manželství se násilnické sklony mladé ženy neprojevily, údajně to byla kvetoucí a přitom hluboce zbožná žena, proto o povaze jejího psychického onemocnění se lze pouze dohadovat. Ve věku 25 let Saltyčicha ovdověla a získala tak do plného vlastnictví kolem 600 rolníků (nevolníků) v hospodářstvích rozmístěných v Moskevské, Vologodské a Kostromské gubernii. Přibližně půl roku po smrti muže se objevily první excesy: nejčastěji pro (údajnou) nedbalost při mytí podlah či praní začala tlouci služku prvním předmětem, který jí přišel pod ruku (nejčastěji poleno), její dílo pak dokončili pacholci, kteří nešťastnici ubili k smrti. Postupně od prostého bití přešla k sadistickému mučení. Své oběti nejčastěji trápila hlady, polévala vroucí vodou, trhala jim uši žhavými kleštěmi, pálila vlasy na hlavě, nechávala nahou oběť umrznout atd. Také jedla části jejich těl. S oblibou zabíjela nevěsty, které měly těsně před svatbou. Podle pozdějšího vyšetřování měla celkem zavraždit 139 lidí – svých poddaných, souzena však byla jen za 38 vražd, víc se jí nezpochybnitelně prokázat nepodařilo. Z celkového počtu obětí byli pouze 2 muži.", "section_level": 1}, {"title": "Žaloby.", "content": "Žalob na krutou šlechtičnu šlo mnoho jak k carevně Jelizavetě Petrovně, tak k caru Petrovi III., Saltyčicha však náležela k významnému šlechtickému rodu, jehož hlava Semjov Andrejevič Saltykov byl navíc v letech 1732-1740 gubernátorem Moskvy, kromě toho nešetřila na úplatcích. Proto všechny stížnosti na její adresu byly rozhodnuty v její prospěch a byly předány jí samé k vyřízení; stěžovatelé tak byli ztrestáni karabáčem a posláni do vyhnanství na Sibiř. Teprve v roce 1762 se podařilo dvěma nevolníkům, Saveliji Martinovovi a Jermolaji Iljinovi, jejichž ženy Saltyčicha zavraždila, předat svou žalobu carevně Kateřině Veliké, v té době sotva usednuvší na trůn. Poté se začalo s vyšetřováním; Saltyčicha byla obviněna v roce 1764.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetřování, proces.", "content": "Třebaže šlo o příslušnici vysoké šlechty, využila Kateřina II. kauzu Saltykovové v politickém procesu, který předznamenal novou epochu zákonnosti a práva a moskevskému dvořanstvu demonstroval odhodlání panovnice ji prosadit. Moskevský nejvyšší soud připravil proces, který trval šest let. Vyšetřování vedl speciálně jmenovaný úředník Stěpan Volkov a jeho pomocník dvorní rada kníže Dmitrij Cicianov. Prošli účetní knihy Saltyčichy, což umožnilo stanovit okruh uplácených úředníků. Vyšetřovatelé rovněž prozkoumali zápisy o pohybu jejích nevolníků, v nichž bylo zaznamenáno, kteří byli prodáni, kdo byl ponechán k výdělku a kdo zemřel. Byla zjištěna řada podezřelých zápisů o úmrtích nevolníků, resp. nevolnic. V archivu moskevského gubernátora, moskevského policejního velitele a Syského prikazu (úřadu pro vyřizování stížkostí a žalob poddaných) se našlo 21 žalob na Saltyčichu, podaných jejími nevolníky. Všechny byly vráceny šlechtičně, která nad nimi provedla samosoud. Poté, co tyto skutečnosti vyšly najevo, byla Saltykovová zatčena a uvězněna. Při výsleších jí vyšetřovatelé vyhrožovali mučením (svolení k němuž ovšem neměli), ona se však k ničemu nedoznala, naopak se chovala drze a vyzývavě, spoléhajíc na svého vysokopostaveného příbuzného, moskevského gubernátora Petra Saltykova. Nevalný efekt měla i její přítomnost při výslechu útrpným právem známého loupežníka, kdy jí bylo řečeno, že ona bude další na řadě. Je možné, že věděla, že u ní útrpné právo použito nebude. Řada historiků zastává teorii, že Saltykovová buď sama věděla o podezřelých okolnostech smrti Petra III. a také o dřívějším kompromitujícím milostném vztahu panovnice (tehdy ještě velkokněžny) se Sergejem Saltykovem, jenž je dokonce považován za otce jejího syna, pozdějšího cara Pavla I., nebo se spoléhala na záštitu od osobností, které o těchto panovnici kompromitujících skutečnostech věděli a měli o nich důkazy. Nezabralo ani nabádání ke kajícnosti Dmitrije Vasiljeva, kněze moskevského kostela Nikolaje Divotvorce. Mezitím byla provedena důkladná prohlídka moskevského domu Saltykovové a v jejím sídle ve vesnici Trojické, následovaná výslechem stovek svědků. Byly zajištěny a prozkoumány účetní knihy, které obsahovaly informace o úplatcích moskevským úředníkům, a svědkové vypovídali o vraždách včetně jmen obětí a dat jejich úmrtí. Na jaře roku 1765 bylo vyšetřování formálně skončeno a předáno k dalšímu jednání k 6. departmentu Vládního senátu. Na závěr vyšetřování Volkov dospěl k závěru, že Darja Saltykovová je «nezpochybnitelně vinna» smrtí 38 lidí a je v podezření ze smrti dalších 26 osob.", "section_level": 1}, {"title": "Soud a trest.", "content": "Soudní jednání se táhlo více než tři roky. Závěrem soudci uznali obžalovanou «vinnou bez shovívavosti» třiceti osmi prokázanými vraždami a mučením. Nevynesli však konkrétní rozsudek, přesunuvše břemeno přijetí konečného rozhodnutí na panujícího monarchu, tedy na Kateřinu II. Panovnice vypracovala rozsudek v průběhu září roku 1768. O tom, že to nebylo jednoduché, svědčí to, že rozsudek několikrát přepisovala, dochovaly se čtyři její vlastnoruční koncepty. 12. října poslala do Senátu dekret, v němž podrobně popsala jak trest, uložený Saltykovové, tak i způsob a sled jeho vykonání. Na stránkách tohoto rozsudku je – rukou Kateřiny – místo slova \"ona\" použito slovo \"on\"; předpokládá se, že tím panovnice chtěla vyjádřit, že si Saltykovová nezaslouží být zvána ženou. Saltykovová Darja Nikolajevna byla odsouzena: Bylo rovněž nařízeno poslat na nucené práce její spolupachatele, kněze vesnice Trojickoje Stěpana Petrova, dále jednoho z hajduků a pacholka šlechtičny. Kromě toho panovnice svým nařízením ze dne 2. října 1768 vrátila dvěma synům Saltyčichy veškerý matčin majetek, který do té doby byl v opatrovnické správě. Trest odsouzené «Darji, Nikolajovy dcery» v části «veřejné hanby» byl vykonán 17. října 1768 na Rudém náměstí v Moskvě. Mezitím pro ni byla v Ivanovském monastýru připravena zvláštní místnost, zvaná «kajícná». Její výška nepřevyšovala 2,1 m a byla zcela zapuštěna pod úrovní okolního terénu, což vylučovalo jakoukoli možnost proniknutí denního světla zvenčí. Vězeňkyně byla držena v úplné tmě vyjma doby příjmu potravy. Nebyly jí dovoleny vycházky, měla zakázáno přijímat i posílat korespondenci. Pouze v hlavní církevní svátky ji vyvedli z kobky k nevelkému okénku ve stěně chrámu, přes které mohla sledovat liturgii. Tento tvrdý režim trval 11 let, poté byl zmírněn: odsouzená byla přemístěna do kamenného přístavku u chrámu, který měl okénko. Jeho návštěvníci měli dovoleno do něj nahlížet i hovořit s vězeňkyní. Podle historických pramenů «Saltykovová, když se shromáždili zvědavci u železné mříže okénka její cely, klela, plivala a strkala klacky přes okénko, v letní čas otevřené». Zde prožila dalších 33 let života; v této době měla porodit dítě, jež počala s vězeňským strážným a jehož další osud není znám. Zde i zemřela. Pochována byla na hřbitově Donského kláštera, kde byla pohřbena i její rodina. Dochoval se zde její náhrobek. Po její smrti byla její kobka přeměněna v sakristii, jež byla v roce 1860 spolu s kostelem zbořena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Darja Nikolajevna Saltykovová ( Дарья Николаевна Салтыкова;, Moskva – tamtéž) byla ruská šlechtična, která vešla do historie jako sériová vražedkyně a sadistka. Lid jí přezdíval \"Saltyčicha\" či \"lidojedka\".", "tgt_summary": "Darya Nikolayevna Saltykova (;, Ива́нова; March 22, 1730 – December 27, 1801), commonly known as Saltychikha (), was a Russian noblewoman, sadist, and serial killer from Moscow, who became notorious for torturing and killing most of her slaves, mostly females. Saltykova has been compared to the earlier Hungarian \"Blood Countess\", Elizabeth Báthory, who committed similar crimes in her home, Čachtice Castle, against servant girls and local serfs.", "id": 324006}
{"src_title": "Jiří Gruša", "tgt_title": "Jiří Gruša", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Pardubicích. Jeho otec byl technickým úředníkem, který byl po válce nucen se přihlásit do dolu v rámci náboru pracující inteligence. Po absolvování středoškolského studia v Pardubicích byl Gruša, nyní pocházející z dělnické rodiny, (díky změně povolání svého otce) přijat na Karlovu univerzitu, aniž by musel vstoupit do komunistické strany. Nejprve studoval český jazyk a historii, po roce přešel na Filozofickou fakultu studovat obory filozofie a historie. Během studia se u něho začal projevovat organizační talent, díky kterému působil na pozici redaktora v různých literárních časopisech. Svou poezii pravidelně zasílal do redakcí pražských novin, kde se jeho básně setkávaly vždy s odmítavou odpovědí redakcí pro intelektuální obsah a neplnění potřebných ideových předpokladů. Vysokou školu ukončil v roce 1962, kdy vyšla jeho básnická sbírka \"Torna\". V tomto roce také nastoupil základní vojenskou službu. Dále se věnoval básnické tvorbě. V roce 1963 byla v pražských novinách zveřejněna část jeho práce, která byla vytržena z kontextu. V této práci byly zmíněna i osoba Fidela Castra. Díky tomu byl pozván do Dobříše, kde se setkal s celou řadou mladých spisovatelů. Zde vznikla myšlenka vzniku časopisu pro mladou literaturu, proto zorganizoval vše potřebné a ještě během jeho vojenské služby vznikl časopis \"Tvář\", s odkazem na Františka Halase, jehož se stal redaktorem. Po měsíci působení v časopise Tvář, se objevil v tisku článek jeho přítele z Pardubic Vladimíra Medka, pojednávající o tom, že není správné, aby nevycházely starší básně bez stalinských veršů. Na tento text reagoval tím, že Literární noviny otiskly jeho článek, který byl označen jako devastace literárního socialistického kánonu, článek, ve kterém se vyjádřil k účelu poezie a kritizoval její současné ideologické cíle. Tento počin vyvolal silnou reakci ze strany režimu. Po třech měsících dobrovolně odešel z vedení časopisu \"Tvář\" v domnění, že se vše uklidní a on bude moci nadále spolupracovat s její redakcí. To se však nestalo a v březnu bylo na jeho osobu vypsáno trestní stíhání. Stal se nezaměstnatelným. Kvůli nedostatku financí se odstěhoval s dcerou k rodičům své ženy, kde rok vydělával překladem textů a psaním recenzí pod pseudonymem. V roce 1964 vydal druhou básnickou sbírku \"Světlá lhůta\". Své první zaměstnání dostal až v roce 1966, kdy působil jako korektor v \"Nových knihách\". Situace se postupně zlepšovala a jeho schopnosti byly doceněny. Rok po nástupu do nového zaměstnání byl přeřazen do redakce časopisu \"Zítřek\", navíc se podařilo založit nový časopis \"Sešity pro mladou literaturu\", který se zabýval vlastním pohledem mladé generace na literaturu. Během let 1968-1969 však byly oba časopisy zakázány. Skončilo tak krátké období veřejné jeho činnosti. Autor se odvrátil od poezie a začal psát prozaické texty. Za částečné publikování \"Listů z Kalpadocie\" v letech 1968-1969 v \"Sešitech\", byl opět trestně stíhán kvůli údajnému šíření pornografie. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa vykonával různá zaměstnání. Dva roky spolupracoval s Divadlem za branou a poté pracoval ve stavebnictví. Dále se věnoval psaní a jeho další díla vyšla buď v samizdatu, nebo v exilových nakladatelstvích. Jednalo se například o novelu \"Dámský gambit\", se kterou souvisí jeho seznámení se s Ludvíkem Vaculíkem a Ivanem Klímou. Ludvík Vaculík první přišel s myšlenkou přepisu a vydávaní textů mladých autorů, kteří se pravidelně scházeli k autorskému čtení v bytě Ivana Klímy. Gruša se ujal organizačních úkolů, a tak vznikla edice Petlice. Petlice se velmi rychle vyvíjela a díla se šířila i díky přepisům samotných čtenářů. Jeden z těchto čtenářů, jenž si doma zařídil malou přepisovací dílnu, kde zrovna přepisoval \"Dotazník\" aneb \"Modlitbu za jedno město a přítele\", byl zatčen a spolu s ním i Jiří Gruša, který čerstvě podepsal Chartu 77 a byl obviněn, že svým románem \"Dotazník\" zaútočil na společenské zřízení. Ve vězení strávil necelé tři měsíce. Byl propuštěn díky mezinárodnímu ohlasu na jeho dílo a díky reakcím některých významných autorů. V roce 1980 získal literární stipendium v USA. Bylo mu umožněno opustit Československou republiku. Po několika měsících strávených ve Spojených státech amerických se hodlal vrátit zpět do Československa. Během cesty jej však Ludvík Vaculík varoval, aby návrat odložil, proto se rozhodl prozatím zůstat v německém Bonnu u svého přítele. Po několika dnech obdržel dopis, ve kterém byl zbaven československého občanství a tím mu byl znemožněn návrat do Československa. Trvale se tedy usadil v Německé spolkové republice, kde získal státní německé občanství. V Německu začal velmi intenzivně pracovat, dále se věnoval tvorbě, psal převážně německy a spolu s Tomášem Kostou se v roce 1986 rozhodl založit firmu, která se věnovala překladu literárních textů. V roce 1989 ve věku 23 let zemřel Grušův syn Martin Gruša. Po intervenci německého ministra zahraničí Hansa-Dietricha Genschera československé úřady dovolily Grušovi přijet do vlasti a zúčastnit se Martinova pohřbu. Po pádu železné opony se vrátil do Čech a vstoupil do diplomatických služeb. Stal se velvyslancem v Německu do června roku 1997, poté byl 5 měsíců ministrem školství, mládeže a tělovýchovy. Rok nato se stal velvyslancem v Rakousku a v této funkci vytrval 6 let. Během tohoto období byl vyznamenán Cenou Jaroslava Seiferta za sbírku \"Grušas Wacht am Rhein (Grušova Hlídka na Rýnu)\", za niž získal i cenu Magnesia Litera. Po roce 2004 se stal ředitelem \"Diplomatické akademie Vídeň\" a také získal předsednictví v Mezinárodním sdružení PEN-klubů. Obě tyto funkce vykonával do roku 2009, kdy se vrátil k literární tvorbě. Na sklonku života vyšlo jeho dílo \"Beneš jako Rakušan\". Dne 28. října roku 2011 zemřel během operace srdce ve věku 72 let.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Jiří Gruša byl třikrát ženatý. S Annou Grušovou, dcerou germanisty Eduarda Goldstückera, měl dceru Milenu (*1962) a syna Martina (1966-1989). Martin Gruša byl baskytarista, vystupoval například se skupinami Babalet a Echt!. Zemřel v roce 1989 na následky diabetu.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Další.", "content": "Jiří Gruša překládal také z němčiny: např. Franze Kafku, Friedricha Schillera a Rainera Maria Rilkeho.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jiří Gruša (10. listopadu 1938 Pardubice – 28. října 2011 Bad Oeynhausen, Německo) byl český básník, prozaik, překladatel, literární kritik, diplomat a politik. Od června 1997 do ledna 1998 zastával post ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve druhé Klausově vládě (jako nestraník). V letech 2003 až 2009 byl prezidentem mezinárodního centra PEN klubu. Pro jednu ze svých knih použil pseudonym \"Samuel Lewis\".", "tgt_summary": "Jiří Gruša (10 November 1938, in Pardubice – 28 October 2011, in Bad Oeynhausen) was a Czech poet, novelist, translator, diplomat and politician.", "id": 1665478}
{"src_title": "Návratnost", "tgt_title": "Return on investment", "src_document": [{"title": "Účel.", "content": "V podnikání, význam funkce návratnost investic (z angl. „return on investment“, ROI) je změřit, za určité období, míru návratnosti peněz investovaných do nějaké ekonomické entity, za účelem zjištění, zda je výhodné danou investici provést. Současně je také využíván jako indikátor k porovnávání různých investicí v rámci jednoho portfolia. Investice s nejvyšší hodnotou ROI je zpravidla upřednostňována, i přes to, že je vždy nutné brát v potaz i rozložení hodnot ROI v průběhu celého období investice. V poslední době byl tento koncept aplikován na investice vědeckých grantových agentur (např. National Science Foudnation) do výzkumů otevřeného hardware a navazujících návratů pro přímé digitální replikace. ROI a podobné funkce poskytují nástin výnosnosti, přizpůsobený velikosti investičních aktiv vázaných v daném podniku. Hodnota ROI je často porovnávána s očekávanou (nebo požadovanou) mírou návratnosti investovaných peněz. ROI není upravována ke konkrétnímu času (na rozdíl od např. čisté současné hodnoty): většina učebnic jí popisuje pomocí investice v „Roce 0“ a dvěma až třemi roky příjmů. Marketingová rozhodnutí mají jasnou potenciální souvislost s čitatelem hodnoty ROI (zisk), ale tato rozhodnutí často ovlivňují užívání aktiv a hlavních požadavků (na příklad, pohledávek a zásob). Marketingoví pracovníci by měli mít představu o postavení jejich společnosti a očekávané návratnosti. V průzkumu zahrnujícím téměř 200 marketingových manažerů, 77 procent odpovědělo, že shledávají funkci návratnosti investic velmi užitečnou. Termín návratnost investic je možné použít i jinak než pouze ve významu finančního zisku. Například, sociální návratnost investic (angl. „social return on investment“, SROI) je metoda hodnotového přístupu na měření nepeněžních hodnot (př. sociální hodnoty a hodnoty životního prostředí, které v současnosti nejsou reflektovány v konvenčních finančních účtech) v souvislosti s investovanými zdroji. Může být použita jakoukoliv entitou k vyhodnocení dopadu na zainteresované subjekty, identifikaci způsobů ke zlepšení výkonu a k posílení výkonu investic. Riziko používání ROI Jednoduchost vzorce ROI umožňuje uživatelům volný výběr proměnných, např. délku doby výpočtu, zahrnutí režijních nákladů nebo faktory, jež jsou užity pro výpočet příjmu či nákladových komponentů. Použití ROI jako indikátoru upřednostňování investičních projektů je riskantní, jelikož ROI nebývá doprovázena vysvětlením vlastního složení. U dlouhotrvajících investic je potřeba přizpůsobit čistou současnou hodnotu. Jedním z největších rizik spojených s tradičním výpočtem ROI je skutečnost, že plně „nezachycuje krátko - či dlouhodobý význam, hodnotu či rizika spojená s přírodním a sociálním kapitálem“, jelikož nezodpovídá za environmentální, sociální a vládní provedení organizace. Vzhledem k chybějícímu systému pro měření krátko- a dlouhodobého environmentálního, sociálního a vládního provedení firmy plánují rozhodující osoby budoucnost bez ohledů na rozsah dopadů spojených s jejich rozhodnutími.", "section_level": 1}, {"title": "Výpočet.", "content": "Pro jednorázové přezkoumání vydělte návratnost (čistý výnos) zavázanými zdroji (investicí). návratnost investice = čistý výnos / investice kde: čistý výnos = hrubý zisk − výdaje investice = nesplacené akcie + nároky nebo návratnost investice = (výnos investice – investiční náklady) / investiční náklady nebo návratnost investice = (příjem – náklady na prodané zboží) / náklady na prodané zboží", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnictví.", "content": "Komplikace při výpočtu návratnosti investice mohou nastat při refinancování majetku nebo při uzavření druhé hypotéky. Úrok z druhé nebo refinancované půjčky se může zvýšit a mohou být účtovány poplatky za půjčky, které mohou snížit návratnost investic, pokud jsou nová čísla použita v rovnici návratnosti investice. Může také dojít ke zvýšení nákladů na údržbu a majetkové daně, a ke zvýšení sazeb za služby, pokud vlastník rezidenčního nájemného nebo komerčního majetku tyto náklady platí. Komplexní výpočty mohou být rovněž vyžadovány u majetku zakoupeného s hypotékou s nastavitelnou sazbou (ARM) s proměnlivou sazbou zvyšující se úroky účtovanou ročně po dobu trvání půjčky.", "section_level": 2}, {"title": "Protokol „Spread Fees“ (SFP – z angličtiny Spread Fees Protocol) (návratnost investice na základě kryptoměny).", "content": "Protokol „Spread Fees“, který byl poprvé představen platformou blockchain Radium Core, je novým přístupem ke klasické architektuře Proof of Stake pro získání odměny v síti výměnou za zabezpečení sítě. Sítě blockchainu spravuje mnoho různých jednotlivců a každý z těchto uzlů si zaslouží malou odměnu, kdykoli někdo zaznamená nová data do SmartChain. Historicky byly transakční poplatky zahrnuty jako odměna do bloku, ve kterém transakce probíhaly. SFP diktuje, že by to mohlo být nespravedlivé, protože peněženky s více mincemi by s větší pravděpodobností dostaly tyto bloky s vyššími odměnami. S protokolem o rozložených poplatcích jsou poplatky vyplaceny zpět sázkařům pomalu, v následujících 1440 blocích, nikoli všechny najednou, což zajišťuje, že žádný mocný sázkař nemůže získat všechny odměny. Většina vsazených bloků bude mít odměnu mírně vyšší než uvedená bloková odměna, což je výsledek tohoto protokolu. Čím více bude síť používána a jak bude odesíláno více transakcí, budou se další odměny z poplatků za rozpětí úměrně zvyšovat.", "section_level": 2}, {"title": "Marketingové investice.", "content": "Marketing neovlivňuje jen čistý zisk, může ovlivnit i úroveň investic. Nové továrny a vybavení, majetek a pohledávky jsou tři hlavní druhy investic, které mohou být ovlivněny volbou marketingu. Dle studií mohou partnerství s “mikroinfluencery” přinést větší ROI než spolupráce s významnějšími osobnostmi. V závislosti na definici “investice” rozlišujeme především příbuzné ukazatele RoA, RoNA, RoC a RoIC. Návratnost investice je oblíbeným ukazatelem pro přerozdělení rozpočtu marketingu. Návratnost investice pomáhá rozdělit marketingové aktivity na ty, které se vyplatí dále financovat a ty, které je výhodnější ukončit.", "section_level": 2}, {"title": "Return on Integration (ROInt).", "content": "Aby se vyřešil problém nedostatku integrace krátkodobého i dlouhodobého významu, hodnot a rizik spojených s přírodním i sociálním kapitálem v tradičních ukazatelích ROI, společnosti hodnotí svůj výkon v oblasti životního prostředí a sociální správy (ESG) skrze přístup tzv. Integrované správy, který rozšiřuje tradiční ukazatel ROI na úroveň tzv. Return of Integration (ROInt). Ten firmám umožňuje hodnotit investice nejen na základě finanční návratnosti, ale i dlouhodobého dopadu z hlediska životního prostředí a společnosti. Díky důrazu na oblast životního prostředí a sociální správy mohou činitelé objevovat nové možnosti tvorby hodnot, které by při využití tradičních finančních výkazů patrné nebyly. Například uhlíková stopa je jedna z hodnot, které lze zakomponovat do výpočtů ROInt a ukázat tak dopad z investic plynoucí produkce skleníkových plynů na společnost. Mluvíme tedy o integrovaném přístupu, který podporuje rozhodování na základě principů tzv. Integrované zodpovědnosti, dále rozšiřující myšlenky tzv. Trojí zodpovědnosti („triple bottom line“), a kombinuje finanční, environmentální a společenský výkon v jeden ukazatel. Ten činitelům umožňuje odhalit možnosti tvorby hodnot, přispívajících k růstu a změnám v rámci organizace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Termín návratnost investice (angl. \"Rate of return\", ROR, nebo \"Return on investment\", ROI) znamená poměr mezi čistým výnosem (po určitou dobu) a investičními náklady (vyplývajícími z investice z určitých zdrojů v určitém okamžiku). Vysoká návratnost investice znamená, že investice přinesla vysoké zisky v porovnání s jejími náklady. ROI se používá jakožto měřítko k vyhodnocení efektivnosti investice nebo k porovnání efektivností několika různých investic. Z ekonomického hlediska jde o jeden ze způsobů, jak uvést do souvislosti zisky a investovaný kapitál.", "tgt_summary": "Return on investment (ROI) is a ratio between net profit (over a period) and cost of investment (resulting from an investment of some resources at a point in time). A high ROI means the investment's gains compare favourably to its cost. As a performance measure, ROI is used to evaluate the efficiency of an investment or to compare the efficiencies of several different investments. In economic terms, it is one way of relating profits to capital invested.", "id": 1786033}
{"src_title": "Rentgenový pulsar", "tgt_title": "X-ray pulsar", "src_document": [{"title": "Princip fungování.", "content": "Rentgenový pulsar je tvořen neutronovou hvězdou se silným magnetickým polem a společníkem, což je běžná hvězda. Jde tedy o typ binární hvězdné soustavy. Intenzita magnetického pole na povrchu neutronové hvězdy je obvykle asi 100 milionů tesel, což je více než bilionkrát více než je intenzita magnetického pole na povrchu Země. Plyn je vytrháván z hvězdného společníka a následně padá na neutronovou hvězdu, konkrétně je magnetickým polem směřován na magnetické póly neutronové hvězdy, kde tvoří dvě někdy i více lokalizovaných rentgenových horkých skvrn, podobně jako jsou na Zemi dvě hlavní oblasti výskytu polárních září. Těsně před dopadem do těchto oblastí neutronové hvězdy může padající plyn dosáhnout poloviny rychlosti světla. Při tomto procesu se uvolní tolik gravitační potenciální energie, že tyto horké skvrny, jejichž velikost se odhaduje asi na jeden čtvereční kilometr, mohou být zhruba deset tisíckrát zářivější než Slunce. Na těchto horkých skvrnách je dosahována teplota až v řádu milionů Kelvinů, horké skvrny tedy obvykle září v rentgenové části spektra. Vzhledem k rotaci neutronové hvězdy dochází k tomu, že pozorujeme pulsy rentgenového záření jako aktivní body pohybující se směrem k nám a od nás, pokud je osa magnetického pole natočená vzhledem k ose otáčení.", "section_level": 1}, {"title": "Zásobování plynem.", "content": "Plyn, který napájí rentgenový pulsar se může na neutronovou hvězdu dostat různými způsoby v závislosti na parametrech binárního systému jako jsou oběžná dráha a vlastnosti doprovodné hvězdy. Některé doprovodné hvězdy rentgenových pulsarů jsou velmi hmotné mladé hvězdy, obvykle veleobři spektrální třídy OB, které emitují záření z povrchu poháněné hvězdným větrem. Neutronová hvězda ponořená do tohoto hvězdného větru potom zachycuje plyn vyvrhovaný z primární hvězdy. Typickým příkladem takového systému je Vela X-1. V jiných systémech obíhá neutronová hvězda tak blízko svému společníkovi, že její enormně velká gravitační síla může vytrhnout materiál z atmosféry společníka na svou oběžnou dráhu. Zachycený materiál tvoří plynný akreční disk, který pomalu po spirále padá na neutronovou hvězdu. Příkladem takového systému je Centraurus X-3. Další možností je, že doprovodná hvězda pulsaru je hvězda typu Be, které se velmi rychle otáčí a vyvrhuje plyn v oblasti kolem svého rovníku. V těchto systémech obvykle nacházíme velmi eliptické a velké oběžné dráhy. Když neutronová hvězda projde v těsné blízkosti nebo dokonce skrz disk vyvrženého materiálu z hvězdy Be typu, zachytí tento materiál a dočasně se stane rentgenovým pulsarem. Disky materiálu kolem hvězd typu Be se z neznámých důvodů roztahují a stlačují, takže v tomto případě pozorujeme pouze přechodné rentgenové pulsary, často u nich vidíme měsíce až roky mezi jednotlivými obdobími rentgenové aktivity.", "section_level": 1}, {"title": "Rotace.", "content": "Rentgenové pulsary a radiové pulsary vykazují velmi odlišné chování co se týče rotace a také jejich charakteristické pulsy jsou produkovány různými mechanismy, ačkoli jde v obou případech a rotující neutronové hvězdy se silným magnetickým polem. Rychlost rotace v obou případech souvisí i s periodou pulsů. Radiové pulsary mají periody v řádu milisekund až sekund a průběžně ztrácejí moment hybnosti a zpomalují. Naproti tomu rentgenové pulsary vykazují jiné rotační chování. Některé rentgenové pulsary se točí stále rychleji a rychleji, jiné naopak pomaleji a pomaleji, v obou případech nastává občasný zvrat těchto trendů. Jiné vykazují malou změnu v periodě pulsů. Vysvětlení lze nalézt ve fyzikálním rozdílu povahy obou systémů. Více než 99% radiových pulsarů jsou jednotlivé objekty, které vyzařují svou rotační energii ve formě relativistických částic a magnetického dipólového záření, což rozsvítí přilehlé mlhoviny. Zatímco rentgenové pulsary jsou členy binárních systému a je jim dodávána nová hmota ať už ve formě hvězdného větru nebo akrečních disků. Hmota padající na neutronovou hvězdu je transferována na točivý moment, který zvyšuje či snižuje rychlost rotace pulsaru.", "section_level": 1}, {"title": "Pozorování.", "content": "Rentgenové pulsary jsou sledovány rentgenovými teleskopy, které jsou umístěny na nízké oběžné dráze, přestože v prvních letech rozvoje rentgenové astronomie byly podniknuty i pokusy o detektory nesené na balónech nebo sondážních raketách. První rentgenový pulsar Centaurus X-3 byl objeven roku 1971 sondou Uhuru (satelit).", "section_level": 1}], "src_summary": "Rentgenové pulsary jsou třída astronomických objektů, které jsou zdroji rentgenového záření s přesnými periodickými změnami v intenzitě záření. Rentgenové období se pohybuje od zlomků sekundy až po několik minut.", "tgt_summary": "X-ray pulsars or accretion-powered pulsars are a class of astronomical objects that are X-ray sources displaying strict periodic variations in X-ray intensity. The X-ray periods range from as little as a fraction of a second to as much as several minutes.", "id": 721624}
{"src_title": "Roman Turek", "tgt_title": "Roman Turek", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Hokeji se věnoval od dětství a už od 7 let chytal za mládežnické kluby ve Strakonicích. V roce 1986 přešel do juniorského týmu TJ Motor České Budějovice, kde zůstal do roku 1988. Během vojenské prezenční služby hrál za VTJ Písek. Roku 1988 vyhrál s českým týmem do 18 let mistrovství Evropy. Do NHL byl vybrán při draftu v roce 1990 týmem Minnesota North Stars. Chytal však za extraligové HC České Budějovice až do roku 1995 (jen na jednu sezonu tým spadl do 1. ČNHL). V roce 1994 získal Zlatou hokejku pro nejlepšího českého hokejistu roku. V sezóně 1995-96 chytal za tým norimberských tygrů, EHC Norimberk. V letech 1993-1996 se účastnil hokejových mistrovství, v roce 1996 pomohl týmu získat zlatou medaili na mistrovství světa ve Vídni. Roku 1994 se účastnil také olympiády v norském Lillehammeru a roku 1996 Světového poháru, kde český tým skončil až osmý. Díky těmto úspěchům se dostal do NHL, do týmu Dallas Stars na tři sezóny, ale jen jako náhradník za Eda Belfoura (v sezóně 1997-98 krátce chytal za tým IHL Michigan K-Wings). Jako náhradník v Dallasu Stars vyhrál i Stanley Cup v roce 1999. Za tuto sezónu získali Roman Turek a Ed Belfour cenu William M. Jennings Trophy. Po zisku Stanley Cupu byl prodán do St. Louis Blues, kde chytal jako brankářská jednička. Zde chytal dvě sezóny (1999-2000 a 2000-2001), v první získal opět Jennings Trophy. Poté odešel do Calgary Flames, které pomohl dostat se do finále play-off NHL s Tampou Bay Lightning (prohráli až v sedmém zápase). Ve Flames zůstal až do výluky v sezóně 2004-2005, v níž hrál za HC České Budějovice. V Českých Budějovicích po této sezóně zůstal. Svůj odchod z NHL ohlásil 9. srpna 2005. V roce 2010 oznámil konec kariéry.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Roman Turek používá jako hlavní motiv na svých maskách maskota hudební skupiny Iron Maiden, Eddieho. Odtud pochází i jeho hojně používaná přezdívka \"Eda\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Roman Turek (* 21. května 1970 Strakonice) je bývalý hokejový brankář. Naposledy hrál za HC České Budějovice v extralize. Předtím hrál 9 let v NHL v týmech Dallas Stars, St. Louis Blues, a Calgary Flames. Roku 1996 se stal mistrem světa na mistrovství světa ve Vídni, s Dallasem Stars vyhrál Stanley Cup v roce 1999 a obdržel William M. Jennings Trophy v letech 1999 a 2000. ", "tgt_summary": "Roman Turek (born May 21, 1970) is a Czech former professional ice hockey goaltender who played for the Dallas Stars, St. Louis Blues and Calgary Flames in a nine-year National Hockey League (NHL) career. He last played in the Czech Extraliga for HC České Budějovice.", "id": 35722}
{"src_title": "Satludž", "tgt_title": "Sutlej", "src_document": [{"title": "Průběh toku.", "content": "Vytéká ze severozápadního cípu tibetského jezera Rakas u posvátné hory Kailás. Pramenné toky přitékající do jezera i pozdější přítoky odvodňují celé okolí hory, a tak i když význam Kailásu je mimo jiné zdůvodňován počátkem čtyř velkých a posvátných jihoasijských řek, hora sama leží celá v povodí Satludže. Závěry údolí většiny pramenných toků leží v nadmořské výšce kolem 5600 m. Horní tok Satludže protéká širokou kotlinou, která odděluje Himálaj od Transhimálaje. U Tsaparangu se ve výšce 3600 m zakusuje do himálajského masívu a úzkými soutěskami si proráží cestu do indického Himáčalpradéše. Divoký tok je zde charakterizován spoustou peřejí. Od indické hranice ho sleduje stará \"Hindustan-Tibet Road.\" Na hranici Himáčalpradéše a Paňdžábu je několik vodních děl, která využívají energii řeky, než opustí Himálaj. U města Rúpar pak Satledž vtéká do Paňdžábské roviny, po které teče až k ústí. Mezi městy Firózpur a Sulaimanke tvoří hranici mezi indickým a pákistánským Paňdžábem, dál teče po pákistánském území. Hlavní přítoky jsou Bjás a Čanáb zprava; posledních 96 km toku od soutoku s Čenábem nese jméno Pandžnad.", "section_level": 1}, {"title": "Vodní režim.", "content": "Na horním toku převládá sněhovo-ledovcový zdroj vody, v nižších částech toku jsou to pak především dešťové srážky, které jsou způsobeny převážně letním monzunem s maximem v červenci a srpnu. Průměrný průtok vody u města Rúpar činí 500 m3/s a maximální 20 000 m3/s. Níže po toku se pak zmenšuje, jelikož na území Paňdžábu se voda z řeky a jejích přítoků v hojné míře využívá na zavlažování.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Od řeky se odpojují velké zavlažovací kanály (Dipalpur, Pakpattan, Pandžnád, Sirhind, Bikaner), ve kterých při velké vodě protéká 100 až 300 m3/s vody. Z důvodu regulace toku bylo koryto řeky přehrazeno přehradními nádržemi (Firózpur, Islam, Pandžnad). Vodní doprava je možná při velké vodě na oddělených úsecích. Na konci horského úseku v Indii byl vybudován velký hydrotechnický komplex Bhakra-Nangal. Na řece leží města Nangal, Phillaur (Indie), Bahávalpur (Pákistán).", "section_level": 1}], "src_summary": "Satludž, Satledž nebo Satladž (tibetsky གླང་ཆེན་ཁ་འབབ, wylie \"Glang chen kha abb,\" \"Langqên Kanbab (Langqên Zangbo),\" \"Langčhen,\" čínsky 象泉河, pinyin \"Xiàngquán Hé,\" český přepis \"Siang-čchüan-che,\" urdsky ستلج, \"Satludž,\" hindsky सतलुज, \"Sataludža [Satludž],\" paňdžábsky ਸਤਲੁਜ, \"Sataludža [Satludž],\" v sanskrtu सुटुद्रि, \"Suṭudri,\" anglicky \"Sutlej)\" je řeka v ČLR (Tibetská autonomní oblast), v Indii (státy Himáčalpradéš a Paňdžáb) a v Pákistánu (provincie Paňdžáb). Na dolním toku pod soutokem s Čanábem se nazývá Pandžnad a pod tímto názvem je největším levým přítokem Indu. Je přibližně 1500 km dlouhá. Povodí má přibližně rozlohu 395 000 km2.", "tgt_summary": "The Sutlej River (alternatively spelled as \"Satluj\" River) (Sanskrit: शतद्रु नदी \"Shatadru nadee\"; Hindi: सतलज नदी \"satalaj nadee\"; ; Satluj nadi; ; \"darya-e-sutlej\") is the longest of the five rivers that flow through the historic crossroads region of Punjab in northern India and Pakistan. The Sutlej River is also known as Satadree. It is the easternmost tributary of the Indus River. ", "id": 2237351}
{"src_title": "Sigrid Storråda", "tgt_title": "Sigrid the Haughty", "src_document": [{"title": "Sága \"Heimskringla\".", "content": "\"Heimskringla\" popisuje Sigrid jako krásnou, ale pomstychtivou dceru mocného švédského šlechtice Skagula Tosteho. Jako vdova po Erikovi Vítězném vlastnila význačné pozemky a žila společně se synem Olofem, když se král Vestfoldu Harald Grenske ucházel o její ruku. Nechala Haralda i dalšího svého nápadníka Vissavalda z Garðaríki po hostině upálit ve velké síni, aby odradila další zájemce o manželství s ní. O její ruku dále žádal norský král Olaf Trygvasson, ale za podmínku si určil, aby konvertovala ke křesťanství. Sigrid mu řekla: \"Neodloučím se od víry, kterou přede mnou udržovali mí předci.\" Olaf ji ve vzteku uhodil rukavicí, načež Sigrid chladně reagovala: \"To může jednoho dne znamenat tvou smrt.\" Sigrid poté chtěla utvořit koalici Olafových nepřátel. Zajistila spojenectví Švédska a Dánska, když se provdala za ovdovělého dánského krále Svena Vidlího vouse. Sven svou sestru Tyri provdal za vendského krále Burislava, otce své první manželky Gunhildy. Tyri utekla a provdala se za Olafa, čímž jen rozdmýchala konflikt mezi Olafem a svým bratrem, zatímco Sigrid štvala Svena proti svému bývalému nápadníkovi. To vedlo k bitvě u Svoldu, ve které Olaf zahynul. Dánský historik Saxo Grammaticus opakuje tyto informace a píše, že vdova po Eriku Vítězném Syritha se provdala za Svena Vidlího vouse poté, co odmítla Olafa Trygvassona.", "section_level": 1}, {"title": "Identita.", "content": "Na základě těchto dat došli historici k několika hypotézám. Jedna z nich pokládá Sigrid ze ság za polskou princeznu\" 'Świętosławu\"', dceru Měška I. a Doubravky, která se vdala za Erika a poté za Svena a byla matkou Erikova syna Olofa a Svenových synů Haralda a Knuta. \"Sigrid\" by v tom případě bylo její nově přijaté jméno nebo jméno, které si vymysleli autoři ság, kteří její slovanské jméno neznali nebo neuměli napsat. Podle této hypotézy by také mohla být identická se Svenovou první legendární manželkou Gunhildou. Sigrid také může být pouze fiktivní postavou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sigrid Storråda neboli Sigrída Hrdá, Saum–Aesa (,, slovansky Svatoslava) je jméno královny, která se objevuje v severských ságách jako manželka švédského krále Erika Vítězného a poté dánského krále Svena Vidlího vouse. Ačkoliv jí ságy připisují nordický původ, je Sigrid někdy považována za polskou nebo pomořanskou princeznu. Její existence je některými vědci zpochybňována, například Birgittou Fritzovou. ", "tgt_summary": "Sigrid the Haughty, also known as Sigríð Storråda (\"Sigrid Storråda\" in Swedish), is a queen appearing in Norse sagas as wife, first of Eric the Victorious of Sweden, then Sweyn Forkbeard of Denmark. Sigrid appears in many sagas composed generations after the events they describe, but there is no reliable evidence as to her existence as they describe her. The figure of Sigrid appears mainly in late Icelandic sagas, while more contemporary sources such as Thietmar of Merseburg and Adam of Bremen instead claim that Sweyn was married to a Polish princess, identified as Świętosława. Snorri Sturluson gives conflicting information and in one place says that Sweyn was married to Sigrid and in another that he was married to a Gunhild of Wenden. ", "id": 1508126}
{"src_title": "Klášter Křesobor", "tgt_title": "Krzeszów Abbey", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení kláštera.", "content": "Benediktinský klášter založila 8. května 1242 Anna Česká, vdova po slezském a polském knížeti Jindřichovi II. Pobožném, jenž padl v bitvě u Lehnice. Klášter byl osídlen benediktinskými mnichy z Opatovického kláštera. Roku1289 benediktini klášter opustili, ale už 1292 ho osídlili cisterciáci. 1392 se Vévodství slezské Svídnice a s ním i klášter, stalo součástí Zemí Koruny české. Za husitských válek v letech 1426-1427 byl klášter zničen a 70 mnichů bylo zavražděno. V polovině 15. století byl kostel obnoven, klášter však znovu utrpěl za Třicetileté války. Ještě v 17. století za opata Bernarda Rosy však znovu rozkvetl, roku 1689 bylo založeno klášterní gymnázium se stipendiáty z nemajetných rodin a opat podporoval i lékaře a mystického básníka Angela Silesia. Po připojení Slezska k Prusku v roce 1742 se z klášterního kostela stal farní kostel a přestavba kláštera mohla začít až 1768, jenže už roku 1810 byl klášter v sekularizaci zrušen.", "section_level": 2}, {"title": "20. století.", "content": "Po první světové válce byli němečtí mniši z pražského Emauzského kláštera v tehdejším Československu nuceni opustit město, přesídlili roku 1919 do prázdných klášterních budov v Křesoboru, tehdy patřícímu k Výmarskému Německu. Papež Pius XI. v roce 1924 klášter znovu povýšil na opatství, avšak již v roce 1940 klášter zrušila nacistická vláda a budovy zkonfiskovala pro účely sběrného tábora. Během bombardování Berlína v roce 1942 sem byla také přemístěna značná část sbírek Berlínské státní knihovny. Postupimskou dohodou z roku 1945 dolnoslezské území připadlo pod polskou správu. Ačkoli byl po válce klášter navrácen mnichům, byli tito, coby etničtí Němci v květnu 1946 ze Slezska polskou vládou vyhnáni. Dějiny kláštera jsou rovněž spojeny s řádem svatého Benedikta a s klášterem Bad Wimpfen v Bádensku-Württembersku, kam německá komunita z Křesoboru přesídlila roku 1947, když bývalé opatství přešlo do rukou Poláků. V témže roce byl Křesoborský klášter znovu osídlen polskými benediktinskými řeholnicemi, vysídlenými ze Lvova.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "V roce 1946 se na cestu z kláštera vydal konvoj, naložený tisíci rukopisy - autografické partitury W. A. Mozarta (1⁄4 jeho známé hudby), L. van Beethovena, J. S. Bacha a dalších skladatelů - který se však ztratil. Některé svazky se v roce 1965 ojevily ve Východním Německu, zbytek sbírky \"Berlinka\" na Jagellonské universitě v Krakově a její status \"krádeže umění\" je dodnes předmětem sporů.", "section_level": 2}, {"title": "Památky.", "content": "Klášter Křesobor patří mezi nejcennější umělecké památky ve Slezsku a na jeho stavbě i výzdobě se podíleli nejlepší umělci středoevropského baroka, například Kilián Ignác Dientzenhofer, Ferdinand Maxmilián Brokoff a jeho žák Antonín Dorazil, Petr Brandl, Joseph Anton Lachel nebo Michael Willmann a jeho nevlastní syn Jan Kryštof Liška.", "section_level": 1}], "src_summary": "Křesoborský klášter ( \"Klasztor w Krzeszowie\", \"Abtei Grüssau\"), je bývalý benediktinský klášter v dolnoslezském Krzeszówě v Polsku, asi 16 km severovýchodně od Žacléře.", "tgt_summary": "Krzeszów Abbey, formerly known as Grüssau Abbey (, ) refers to a historical Cistercian monastery in Grüssau, Lower Silesia, after 1945 Krzeszów, Poland. The name Grüssau Abbey, founded in 1947, refers to a house of the Benedictine Order in the town of Bad Wimpfen in Baden-Württemberg, where the German Grüssau (Krzeszów) community found refuge, after their \"Kloster Grüssau\" was taken over by Poland. ", "id": 396416}
{"src_title": "Robert III. z Artois", "tgt_title": "Robert III of Artois", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Robert se narodil jako syn Filipa z Artois, pána z Conches-en-Ouche, a Blanky Bretaňské, dcery vévody Jana II. Bylo mu teprve jedenáct let, když jeho otec září 1298 podlehl zraněním, která utrpěl 20. srpna 1297 v bitvě u Furnes proti Vlámům. Brzká smrt otce nepřímo zavinila spor o následnictví v hrabství Artois. Po smrti Robertova dědečka, hraběte Roberta II. z Artois, v bitvě u Courtrai v roce 1302, zdědila dle zvyků hrabství Artois jeho dcera, Robertova teta Mahaut. Vzhledem ke svému věku nemohl Robert protestovat proti své tetě a uplatnit práva po otci. V období sporu mezi Anglií a Francií, před stoletou válkou, došlo mezi Mahaut a Robertem k nevraživosti a intrikám. Robert hrál významnou roli v nástupu Filipa VI. (nevlastního bratra jeho manželky) na francouzský trůn a po nějakou dobu byl jeho spolehlivým rádcem. Z této funkce čerpal určitý vliv v královské radě, aby zbavil Mahaut hrabství Artois, které považoval za své. Po Mahautině smrti v roce 1329 přešly její nároky na její dceru hraběnku Johanu II. Burgundskou. Robert znovu vznesl nárok na dědictví. Hrabství Artois bylo svěřeno do péče francouzského krále. Robert však v roce 1331 použil padělek vytvořený Jeanne de Divion, svědčící o vůli jeho otce. Podvod byl odhalen a Robert ztratil naději na získání Artois. Jeanne de Divion byla odsouzena na hranici. V roce 1331 král Filip zabral Robertův majetek a jeho manželku a syny Jana a Karla nechal uvěznit. Robert v roce 1332 utekl před zatčením a popravou z Francie a uchýlil se ke svému synovci Janovi II. z Namuru. Filip požadoval, aby biskup z Liège zaútočil na Namur. Robert proto uprchl znovu, tentokrát k manželovi své neteře, Janovi III. Brabantskému. Filipův vliv vyvolal válku proti Brabantskému vévodství a Robert utekl do Anglie. Tam se připojil k Eduardovi III. a naléhal na Eduarda – jeho manželka Filipa z Hainault byla neteří jeho manželky i krále Filipa – aby zahájil válku proti Francii. Robert se stal členem Eduardovy královské rady a poskytl mu informace o francouzském dvoře. Řada kronikářů uvádí, že Robertův vliv vedl ke stoleté válce. Koncem 40. let obíhala ve Francii a Anglii báseň \"Voeux du héron (Přísaha na volavku)\", která zobrazovala Eduardovu invazi jako naplnění rytířské přísahy Robertovi, že převezme francouzský trůn, stejně jako jeho dynastické právo. Robert poté následoval Eduarda v jeho taženích, včetně vedení anglo-vlámské armády v bitvě u Saint-Omer v roce 1340. Nakonec podlehl úplavici poté, co byl zraněn při ústupu z města Vannes v listopadu 1342 během války o bretaňské dědictví. Původně byl pohřben v londýnském kostele Blackfriars, poté byl přenesen do hrobky v katedrále svatého Pavla.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Kolem roku 1320 se Robert oženil s Johanou, dcerou Karla z Valois a jeho druhé manželky Kateřiny z Courtenay. Měli spolu šest dětíː", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert III. z Artois (1287–1342) byl pánem z Conches-en-Ouche, Domfrontu a Mehun-sur-Yèvre a v roce 1309 obdržel jako náhradu za hrabství Artois, které si nárokoval, hrabství Beaumont-le-Roger. Po smrti svého bratrance Jana III. Bretaňského v roce 1341 se stal nakrátko také hrabětem z Richmondu.", "tgt_summary": "Robert III of Artois (1287 – between 6 October & 20 November 1342) was Lord of Conches-en-Ouche, of Domfront, and of Mehun-sur-Yèvre, and in 1309 he received as appanage the county of Beaumont-le-Roger in restitution for the County of Artois, which he claimed. He was also briefly Earl of Richmond in 1341 after the death of John III, Duke of Brittany.", "id": 1345791}
{"src_title": "McDonnell F3H Demon", "tgt_title": "McDonnell F3H Demon", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj F3H začal v roce 1949. Letoun byl konstruován jako jednomotorový, poháněný motorem Westinghouse J40, který měl dosahovat tahu až 49 kN, což byl trojnásobek tahu jednoho z motorů F2H Banshee. Byl to první projekt letounu s šípovými křídly, na kterém firma McDonnell pracovala a také první letoun US Navy, vybavený řízenými střelami. První prototyp \"XF3H-1\" (sér. č. 125444) poprvé vzlétl 7. srpen 1951 z letiště Lambert Field za jehož řízení usedl testovací pilot \"Robertem Edholmem\". Prototyp byl poháněn motorem Westinghouse J40-WE-6 bez přídavného spalování. Problémy s touto pohonnou jednotkou vedly ihned po úvodním letu k přemístění zkoušek do méně zalidněné lokality Pratt ve státě Kansas. Zde proběhl další let 14. srpna. Do konce roku 1951 se s prvním prototypem provedlo 40 letů s náletem 37 hodin. Počátkem ledna 1952 vzlétl druhý prototyp XF3H-1 (125445). Po roce od zahájení letových zkoušek dodala společnost Westinghouse původně plánované motory J40-WE-8 s přídavným spalováním, které byly ihned instalovány do obou prototypů. První lety s takto upravenými stroji proběhly během ledna 1953. V průběhu října zahájily XF3H-1 palubní ověřovací zkoušky na lodi USS Coral Sea (CV-43). První prototyp byl 18. března 1954 zničen havárií po explozi palivové soustavy, druhý od té doby uzemnili a přestal létat. 24. prosince 1953 vzlétl první sériový exemplář přepadové varianty pro každé počasí \"F3H-1N Demon\". Hlavním problémem byl v té době motor, který měl jen poloviční tah, než se čekalo a navíc byl velice nespolehlivý. Z prvních 56 letounů F3H-1N (133489 až 133544), které měly motor J40-WE-10, nebo -22, bylo do léta 1955 šest ztraceno při haváriích. Všechny kusy s tímto pohonem měly od té doby zakázané lety a pro letoun se hledala náhradní pohonná jednotka. Plánovaná průzkumná varianta F3H-1P nebyla nikdy realizována. Jako nejlepší náhradní motor se ukázal být proudový motor Allison J71-A-2E s maximálním tahem na režimu přídavného spalování 63,33 kN, který poháněl například palubní bombardér Douglas B-66 Destroyer. První nové kusy F3H s tímto motorem byly značeny \"F3H-2\" a jako prototypy posloužily přestavěné původní F3H-1N čísel 133519 a 133521 (ten v roce 1955 přelétl k firmě Allison jako létající zkušebna). Ze strojů 133520 a 133522 pak vznikly prototypy \"F3H-2N\" pro každé počasí. Tento motor ovšem měl větší rozměry, než původní J40 a proto musel McDonnell zvětšit křídlo a přepracovat trup letounu. Výkon J71 byl ale v operační službě nedostatečný pro letoun velikosti F3H a motor také trápily některé technické nedostatky. První Demon ještě s prototypovým motorem YJ71 byl dokončen v listopadu 1954 jako pokusný \"F3H-1N NPE\". 11. ledna 1955 pak vzlétl prototyp \"XF3H-2N\" (133520), který byl již 23. ledna zničen při havárii. Dalším problémem bylo nalézt pro pilota letounu vhodné vystřelovací sedadlo. První modely byly shledány nevhodnými a byly nakonec nahrazeny novým vystřelovacím sedadlem firmy Martin-Baker, které se díky svým lepším výkonům v nízkých výškách a větší spolehlivosti, staly standardními v celé US Navy. V průběhu roku 1955 se produkce sériových F3H-2N začala rozbíhat a započaly letové zkoušky. K první havárii sériového letounu došlo již 10. června (133549), pilot se zachránil na padáku. V září začaly komplexní zkoušky, včetně kvalifikačních palubních na lodi USS Ticonderoga se sériovým F3H-2N. V lednu 1956 byly na základně NATC Patuxent River zahájeny zkoušky, předcházející zařazaní typu do výzbroje. Šest nových F3H-2N testovali tři zkušební piloti z Naval Air Test Center spolu s vybranými letci námořních jednotek VX-3, VC-3 a VF-14. Přes všechny uvedené potíže objednalo námořnictvo sérii 239 kusů \"F3H-2\", které byly dodávány od března 1956. Od září 1956 pak byla testována a později sériově modifikována úprava s dodatečnou montáží zatahovací trubice pro tankování paliva za letu. Do konce výroby typu v listopadu 1959, bylo vyrobeno celkem 523 Demonů. Byl to první americký palubní stíhač, schopný díky radaru Hughes \"AN/APQG-51A\" operovat v každém počasí. Ten nahradil méně výkonné radary Westinghouse APG-50 používané na starších F3H-1N a prvních sériových -2N. Standardní výzbrojí F3H-2N byly 4 kanóny Colt-Browning Mk.12, ráže 20 mm. Později byla horní dvojice kanónů odstraněna, aby se ušetřila hmotnost letounu. Dne 16. září 1955 vzlétla přepadová varianta \"F3H-2M\", která byla schopná nést střely vzduch-vzduch AIM-7 Sparrow I a od roku 1956 i infranaváděné řízené rakety AIM-9 Sidewinder. Letouny obvykle nesly oba typy střel. Na vnitřní dvojici závěsníků pak byl pověšen pár střel Sparrow a na vnějších pár střel Sidewinder. Když byly F3H používány k protivzdušné obraně letadlových lodí, nepoužívaly kanóny. Ty byly instalovány a používány při konkrétních akcích, jakou byla Kubánská krize, ve kterých se daly očekávat mise s útoky proti pozemním cílům. Průzkumná verze F3H-2P nebyla nikdy realizována. V roce 1962 došlo ke změně označení amerických letadel a F3H se změnil na \"F-3\". Z F3H-2N se stal \"F-3C\", zatímco F3H-2M byl přeznačen na \"MF-3B\" a F3H-2 jednoduše na \"F-3B\". F3H byl hlavním palubním stíhačem US Navy až do roku 1962, kdy ho v této roli nahradil McDonnell F-4 Phantom II. Ten byl vlastně nejprve vyvíjen jako takový \"Super Demon\", tedy větší a výkonnější varianta F3H. Tento koncept se později objevil například u typu McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, kdy varianta F/A-18E/F, byla také mnohem větší, než původní verze. Přestože byl F3H vyvíjen v době korejské války, nebyl nikdy bojově nasazen. Poslední jednotka s F3H, squadrona \"VF-161 Chargers\", vyměnila své Demony za nové Phantomy v září 1964. Díky výbornému výhledu z pilotního prostoru byl Demon přezdíván \"The Chair\".", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Počátkem jara roku 1956 typ F3H-2 Demon dozrál k operační službě a byl zaveden u smíšené squadrony VC-3 na letišti NAS Moffet Field v Kalifornii. Její náplní byl výcvik létajícího a pozemního personálu, včetně bojové činnosti a létání podle přístrojů. K 1. červenci 1956 se jednotka včlenila do squadrony VF(AM)-3, specializované na nácvik bojové činnosti za každého počasí. Její část s Demony F3H-2N, Detachment Bravo, zůstala na Moffet Fieldu. Demony, později i verzí F3H-2M a F3H-2, sloužily u VF(AW)-3 devět let. V březnu 1956 se variantou F3H-2N přezbrojila první operační squadrona VF-14 „Top Hatters“ podléhající atlantickému velení US Navy (AIRLANT). Její stálou pozemní základnou byla NAS Cecil Field. První operační nasazení VF-14 s Demony prodělala v průběhu roku 1957 ve Středomoří na palubě lodi USS Forrestal (CV-59). V roce 1959 začaly její téměř nepřerušené túry s lodí USS Franklin D. Roosevelt (CV-42) ve Středomoří a Atlantiku, probíhající s malými přestávkami v létech 1960-1963. V roce 1964 byla přezbrojena na McDonnell F-4 Phantom II. V květnu 1956 byla Demony vyzbrojena i první operační squadrona pacifického velitelství (AIRPAC). Byla jí VF-124 „Moonshiners“, jejíž piloti prošli výcvikem u VC-3. „Moonshiners“ původně létali ze své domovské základny NAS Miramar s letouny Vought F7U Cutlass a svou první operační túru s Demony absolvovali na lodi USS Lexington (CV-16) v roce 1957. Plavba západním Pacifikem byla pro tuto jednotku také poslední. Po návratu do Miramaru se věnovala pouze cvičnému létání z pozemní základny a v dubnu 1958 se včlenila do squadrony VF-121. Ještě v roce 1956 pak následovaly další operační squadrony obou velitelství. U AIRLANT to byly u Air Groups CVG-1, CVG-3 a CVG-7 jednotky VF-31, VF-101 a VF-82, u AIRPAC pak VF-112. Následujícího roku a později přišly na řadu zbývající VF-41, VF-61, VF-13, VF-131 a VF-161 atlantického velitelství a VF-24, VF-21, VF-64, VF-53, VF-92 (VF-54), VF-114, VF-121, VF-141, VF-151, VF-161, VF-193 a VF-213 u velitelství pacifického. Squadrona VF-31 „Tomcatters“ měla základnu na NAS Cecil Field. Celkem uskutečnila pět plaveb na lodi USS Saratoga (CV-60). Při jedné z nich v roce 1958 se účastnila akcí v souvislosti s libanonskou krizí a v roce 1962 fungovala jako součást blokády ostrovu Kuba. Její operační činnost s Demony verzí F3H-2N, F3H-2M i F3H-2 skončila v říjnu 1962, kdy začalo její přezbrojování na stroje Phantom II. Squadrona VF-101 „Grim Reapers“ byla s Demony přeškolovací jednotkou, která měla základnu na NAS (Naval Air Station) Key West. Kromě varianty F3H-2 používala rovněž letouny Douglas F4D Skyray, Lockheed T-33 Shooting Star (TV-2) a McDonnell F2H Banshee. V roce 1962 u ní Demony a Skyraye vystřídaly Phantomy II. Squadrona VF-82 „Iron Men“ měla pozemní základnu na NAS Oceana a nové Demony F3H-2N vyměnila v roce 1956 za dosluhující F2H-3 Banshee. VF-82 nepodnikala operační túry na lodích a Demony vyřadila již v roce 1958. Atlantická squadrona VF-41 „Black Aces“ létala rovněž z NAS Oceana spolu s VF-82, ale Demony obdržela až v létech 1957-58. Po krátkou dobu měla smíšenou výzbroj typů Banshee a Demon. V roce 1959 získala první místo v soutěži Top Gun a trvale si držela místo nejlépe hodnocené jednotky s Demony. Jednotka nejvíce času strávila při operačních prověrkách nové letadlové lodi USS Independence (CV-62). V létech 1960-61 s ní podnikla operační plavbu ve Středomoří. V únoru 1962 měla již ve výzbroji Phantomy II. Squadrona VF-61 „Jolly Rogers“ se na NAS Oceania s letounem Demon seznámila v roce 1956, následující rok byla již s novým strojem plně operační. V dubnu 1957 létala z lodi USS Franklin D.Roosevelt, v květnu byla převelena na USS Saratoga (CV-60) a v červenci se vrátila do Virginie na NAS Oceana, kde se účastnila cvičení Lantflex 1-57 s ostrými střelbami raketami. V srpnu až říjnu se opět vrátila na palubu Saratogy jako součást bojového uskupení Task Group 28při cvičeních Intex, Sea Spray, Strike Back a Pipe Down, které bylo cvičením NATO. Při této příležitosti Demony VF-61 létaly také z britské letadlové lodi HMS Ark Royal. V listopadu již squadrona operovala z lodi USS Forrestal (CV-59). V roce 1958 VF-61 létala jen z pozemních základen a uskutečňovala také dálkové přelety. F3H-2N „Jolly Rogers“ se tak objevovovaly nejen na NAS Roosevelt Roads na Portoriku, ale i na spojeneckých základnách Port Lyautey ve Francouzském Maroku a italské Neapoli. V roce 1959 byla squadrona uzemněna a následně rozpuštěna. V září 1962 nahradily letouny Douglas F4D Skyray nové Demony F-3B u squadrony VF-13 „Agressors“. Tento útvar se z paluby USS Independence účastnil blokády Kuby, koncem roku 1962 létal z lodi USS Lexington a po krátké přestávce na NAS Cecil Field se přemístil na loď USS Shangri La (CV-38) a spolu s ní nasazen v Karibském moři. Na této lodi pak jednotka VF-13 zůstala do roku 1963, kdy se přemístila do Středozemí. Zde pak jako poslední operační jednotka Demonů AIRLANT setrvala až do května 1964. Po návratu do USA byla přezbrojena na letouny Vought F-8 Crusader. Pro službu na nové letadlové lodi USS Constellation (CV-64) byla v srpnu 1961 ustavena squadrona VF-131 „Nightcappers“ s Demony. Své palubní zkoušky zakončila v lednu na lodi USS Independence a od března do května operovala ze své mateřské lodi v okolí základny Guantanamo. V polovině května USS Constellation převedli k velitelství AIRPAC a jednotka VF-131 byla i s leteckou skupinou CVG-13 zrušena. Pozemní základnou „Nightcappers“ byla NAS Cecil Field. Poslední jednotkou Demonů atlantického velitelství se stala VF-161 „Chargers“. Squadrona byla utvořena na NAS Cecil Field v září 1960. V roce 1961 ji bez předchozí túry na letadlové lodi přemístili k pacifickému velitelství na NAS Miramar. Odtud pak útvar podnikl dvě plavby s lodí USS Oriskany (CV-34). V září 1964 se VF-161 přezbrojila na typ F-4B. Pacifické velitelství mělo u Air Groups CVG-2, CVG-5, CVG-9, CVG-11, CVG-12, CVG-14, CVG-15, CVG-16, CVG-19, CVG-21 a ATG-1 dalších 13 squadron. Jednotka VF-24 „Corsairs“ obdržela Demony varianty F3H-2M v létě 1957. od léta do prosince 1958, kdy přezbrojila na typ Grumman F-11F Tiger, uskutečnila túru na lodi USS Lexington. Na základně NAS Miramar měla své domovské letiště i VF-112, která Demony používala od zimy 1956 do února 1959. Podnikala pacifické plavby na lodích USS Ticonderoga (CV-14), USS Midway (CV-41), USS Lexington a USS Kearsarge (CV-33). Na jaře 1959 vyměnila na Miramaru své Demony za letouny North American FJ-4B Fury a přeznačena na VA-112. Squadrona VF-21 „Freelancers“ s Demony začala létat jako VF-64. V roce 1962 přezbrojila na F-4B a její Demony přešly pod VF-121 jako cvičné. S označením VF-21 operovala z NAS Miramar a uskutečnila tři operační túry na lodi USS Midway. V roce 1959 se označení squadrony VF-64 „Freelancers“ změnilo na VF-21. S původním označením stačila VF-64 uskutečnit v rozmezí let 1958-1959 operační plavbu na letadlové lodi USS Midway. Z původní squadrony VF-123 s letouny Grumman F9F Panther vznikla roku 1959 nová VF-53 „Blue Knights“ s novými F3H-2N. V létech 1960 a 1961 jednotka absolvovala tři operaní túry na letadlové lodi USS Ticonderoga (CV-14). V létě 1962 na základně NAS Almeda přešla na typ F-4B. Squadrona VF-92 „Silver Knights“ převzala první Demony v květnu 1959. V létech 1960 a 1961 uskutečnila dvě plavby s lodí USS Ranger (CV-61). Po zařazení z Letecké skupiny CVG-9 do CVG-5, již pod označením VF-54, uskutečnila túru na USS Lexington. V září 1962 se po plavbě kolem Hornova mysu squadrona navrátila na NAS Miramar a následně absolvovala ještě túru na letadlové lodi USS Ticonderoga. V srpnu 1963 přezbrojila z Demonů na Phantomy II a v říjnu obdržela původní označení VF-92. Na NAS Alamada sídlila squadrona VF-122 „Black Angels“. Tato jednotka převzala Demony v roce 1957 a vlétě téhož roku se kvalifikovala pro palubní službu na zkušební plavbě s lodí USS Kearsarge. Od srpna 1957 byla umístěna na lodi USS Ticonderoga. V březnu 1958 se VF-122 na CV-14 zapojila do lokálního konfliktu mezi kontinentální Čínou a Tchaj-wanem. Oněkolik dní později se objevila ve vodách Indonesie, kde tou dobou vypukl politický převrat. Po této akci opět vplula do jihočínského moře. Při této plavbě VF-122 přišla o čtyři Demony při haváriích a dva piloty. Squadrona VF-114 „Aardvarks“ dostala Demony v roce 1957 a o rok později absolvovala službu na letadlové lodi USS Shangri La. V roce 1959 následovala další, při níž bez ztrát nalétala 2000 hodin a provedla 1300 přistání na palubě. V roce 1960 se nalodila k sedmiměsíční túře na lodi USS Hancock (CV-19), po níž byla v roce 1961 na NAS Miramar přezbrojena na stoje Phantom II. V dubnu 1958 se do squadrony VF-121 „Peacemakers“ včlenila zrušená squadrona VF-124 vyzbrojená Demony. VF-121 měla status stálé doplňovací jednotky, od níž přicházeli vycvičení piloti k ostatním operačním útvarům. VF-121 se základnou NAS Los Alamitos kromě typu Demon létala v té době také se stroji Tiger, Banshee a Skynight. Squadrona VF-141 „Iron Angels“ se přezbrojila z typu Douglas F4D Skyray na F3H-2N Demon k 27. červenci 1959. Ze základny NAS Miramar nejprve odlétla v říjnu na první túru na lodi USS Oriskany (CV-34), druhou pak absolvovala v listopadu. V únoru a březnu 1960 následovaly další plavby s touto lodí. V dubnu se pak „Iron Angels“ nalodili na devítiměsíční operační nasazení, během níž se účastnili cvičení Slo Gin, Square Knot a Checkertail. V roce 1961 došlo u jednotky ke kompletní výměně pilotů a na jaře se jednotka opětně kvalifikovala na lodi Oriskany. Následně na pozemní základně MCAAS Yuma absolvovala výcvik v boji v noci a za každého počasí. Po výcviku ve střelbě raketami Sidewinder z domovské základny Miramar se VF-141 nalodila na USS Lexington, aby absolvovala noční kvalifikační zkoušky. V listopadu 1961 se účastnila poslední túry trvající až do června 1962. Poté jednotka vyměnila na své domovské základně Demony za nové Crusadery. Na základně NAS Moffet Field měla základnu squadrona VF-193 „Ghost Riders“, která používala Demony od roku 1957 do roku 1963. Jednotka se během této doby účastnila čtyř operačních plaveb na lodi USS Bon Home Richard (CV-31). První proběhla od listopadu 1958 do června 1959, druhá od listopadu 1959 do května 1960, třetí od dubna do prosince 1961 a poslední od července 1962 do února 1963. V tomto roce obdržela první F-4B a byla přeznačena na VF-142. Poslední jednotkou pacifického velitelství s letouny Demon byla squadrona VF-213 „Black Lions“. Na domovské základně NAS Moffet Field převzala nové F3H-2 v prosinci 1959 náhradou za dosavadní F4D-1. První námořní plavbu s Demony absolvovala na lodi USS Hancock v březnu 1960. Při návratu na Moffet Field havaroval při přístrojovém přiblížení na přistání velitel squadrony Cdr. Thompson a útvar byl poslán k dalšímu výviku. V květnu 1960 se VF-213 vrátila na loď USS Lexington k opakované kvalifikaci. V říjnu pak následovala další, nyní již operační plavba. V období od října 1960 do června 1961 VF-213 s lodí Lexington absolvovala v Pacifiku tři cvičení. Steeple Jack, při kterém hlídkovala nad Sedmou flotilou, v únoru předváděla svou výzbroj velení SEATO a při třetím Grass Shack imitovala nepřátelská letadla, snažící se proniknout systémem protivzdušné obrany NORAD. Předtím, v březnu 1961, se piloti VF-213 na okinawské střelnici cvičili v ostrých střelbách raketami Sparrow III. V červenci 1961 se VF-213 přemístila na základnu NAS Miramar a pokračovala ve výcviku. Noví piloti pak prošli kvalifikačními zkouškami na lodích USS Coral Sea, USS Oriskany a USS Hancock. Od února do října 1962 se Demony „Black Lions“ plavily na USS Hancock, se kterou se účastnily cvičení Tulungun. Během cvičení squadrona spolupracovala i s letouny Royal Navy de Havilland Sea Vixen a Supermarine Scimitar z letadlové lodi HMS Ark Royal a také z britské lodi létala. Před poslední túrou s lodí USS Hancock od června do prosince 1963 jednotka absolvovala šest krátkých působení na lodi, při kterých se kvalifikovali noví piloti. Při operační plavbě pak VF-213 létala i z pozemního letiště v Hongkongu. Demony létaly rovněž u neoperačních zkušebních jednotek. Tou nejdůležitější bylo zkušební námořní letecké středisko NATC na základně Patuxent River ve státě Maryland. V něm vybraní zkušební piloti a technici testují ve specializovaných odděleních všechny letouny US Navy před přijetím do výzbroje. Dalším významným střediskem, kde se Demony testovaly, byla i Naval Ordonance Test Station na základně NAF China Lake v Kalifornii. Úkolem NOTS je ověřovat podvěsnou výzbroj a palubní hlavňové zbraně. Demony se také objevily na NAS Lakehurst v New Jersey u NATF, kde se na pozemním zařízení testovaly katapultové vzlety, nucené brzdění záchytným hákem a nouzové zastavování zdvihací bariérou. Rakety Sparrow I a III s radarovým naváděním a později i infračervené Sidewinder, se zkoušely společně s Demony u Naval Missile Center v Point Mugu ve státě Kalifornie u squadrony VX-4. Demony verze F3H-2M (MF-3B) a později také F3H-2 (F-3B) létaly v Point Mugu i po vyřazení Demonů ze služby u squadron a rakety spolu s palubními systémy testovaly až do konce 60. let. Jednotlivé Demony VX-4 se v létech 1957 až 1958 objevovaly při zkouškách i na letadlových lodích, např. USS Midway.", "section_level": 1}], "src_summary": "McDonnell F3H Demon byl palubní proudový stíhací letoun amerického námořnictva. Byl nástupcem typu McDonnell F2H Banshee. Původně byl navržen pro motor Westinghouse J40, ale musel být přepracován, aby umožnil montáž motoru Allison J71 poté, co J40 utrpěl vážné problémy a jeho vývoj byl nakonec zrušen. Ačkoli postrádal dostatečný výkon pro nadzvukový výkon, doplnilo denní stíhací letouny Vought F8U Crusader a Grumman F11F Tiger jako přepadový stíhací letoun pro každé počasí vyzbrojený raketami, a to až do roku 1964. ", "tgt_summary": "The McDonnell F3H Demon is a subsonic swept-wing United States Navy carrier-based jet fighter aircraft. The successor to the F2H Banshee, the Demon was originally designed to use the Westinghouse J40 engine, but had to be redesigned to accept the Allison J71 after the J40 suffered severe problems and was ultimately abandoned. Though it lacked sufficient power for supersonic performance, it complemented daylight dogfighters such as the Vought F8U Crusader and Grumman F11F Tiger as an all-weather, missile-armed interceptor until 1964. ", "id": 1399653}
{"src_title": "Vitry-sur-Seine", "tgt_title": "Vitry-sur-Seine", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Město je rozloženo mezi řekou Seinou, kde byl významný přístav Port-a-l ́Anglais, a návrším (le Plateau) směrem k sousední obci Villejuif. Hlavní ulice (Rue Stalingrad) sleduje starou římskou cestu do Itálie. Byla to oblast nejprve vinic, od 17. století fíkových sadů a později školek a zahradnictví. Ve svahu pahorku se také těžil stavební kámen, často v podzemních štolách. Počátkem 20. století měla obec asi 9 tisíc obyvatel. Dnes je prakticky celá plocha zastavěna, zčásti domky se zahradami, zčásti výškovými budovami, obchodními středisky a halami. Ve městě je nádraží linky RER C, po hlavní třídě jezdí mnoho autobusových linek, která zčásti navazují na linku 7 pařížského metra, jež končí v sousedním Villejuif. Sousední obce: Ivry-sur-Seine, Alfortville, Choisy-le-Roi, Thiais, Chevilly-Larue a Villejuif.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Jméno Vitry pochází z latinského Victoriacum nebo Vitriacum, jež je doloženo od 10. století, a odvozuje se nejspíše od jména nějakého římského kolonisty, kteří zde zakládali vinice. Ve středověku se nazývalo Vitry u Paříže, od 17. století Vitry-sur-Seine. Roku 52 př. n. l. se zde odehrála bitva, kde římské vojsko porazilo Galy a mohlo pak dobýt i Paříž. V raném novověku měl velký význam zdejší přístav, kde se také odehrála řada krvavých střetnutí. Pevnost Moulin de Saquet hrála významnou úlohu za války v roce 1870 a za Pařížské komuny. V nedávné minulosti došlo na sídlištích ve Vitry k několika bouřím, při nichž se zapalovala auta.", "section_level": 1}, {"title": "Kostel Saint-Germain de Paris.", "content": "Poměrně rozlehlý gotický trojlodní kostel (délka 48 m) s věncem kaplí a kamennou věží byl postaven ve 12. a 13. století a patří k nejkrásnějším v celé oblasti; od roku 1862 je národní památkou. Má krásnou gotickou klenbu, kamenné hlavice sloupů pocházejí ze 12. století a v kostele je několik náhrobků a obrazů ze 17. a 18. století. V letech 2001 – 2003 byla věž důkladně opravena.", "section_level": 1}, {"title": "Muzeum MAC/VAL.", "content": "V listopadu 2005 bylo otevřeno nové muzeum současného umění s hezkou parkovou úpravou a zahradou, kde se pořádají různé kulturní události.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj počtu obyvatel.", "content": "\"Počet obyvatel\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Vitry-sur-Seine je město v jihovýchodní části metropolitní oblasti Paříže ve Francii v departmentu Val-de-Marne a regionu Île-de-France. Od centra Paříže je vzdálené 7,5 km. ", "tgt_summary": "Vitry-sur-Seine () is a commune in the southeastern suburbs of Paris, France. It is located from the centre of Paris.", "id": 228081}
{"src_title": "Tokáta a fuga d moll, BWV 565", "tgt_title": "Toccata and Fugue in D minor, BWV 565", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Podobně jako u mnoha jiných Bachových varhanních skladeb se ani v tomto případě nedochoval původní rukopis. Předpokládá se, že dílo vzniklo za Bachova působení v Arnstadtu v letech 1703-1707. Nejstarší známý zápis skladby pochází od německého skladatele a varhaníka Johannese Ringka (1717-1778), a z něj přímo či nepřímo vycházejí všechny pozdější kopie. Tiskem vyšla poprvé až v roce 1833 (tedy více než 80 let po Bachově smrti) ve vydavatelství Breitkopf & Härtel jako součást sbírky Bachových varhanních skladeb. Velký podíl na tomto vydání a obecněji na popularizaci Bachova díla měl Felix Mendelssohn; ten také Toccatu předvedl v roce 1840 v Lipsku na varhanním koncertě, který byl velmi dobře přijat kritikou. Skladba si poté získala širokou oblibu a vzniklo mnoho transkripcí pro různé nástroje - mezi nejpopulárnější patří úpravy pro klavír od Carla Tausiga a Ferruccia Busoniho nebo orchestrální verze Leopolda Stokowského.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura.", "content": "Skladba je napsaná v tónině d moll a dělí se na tři hlavní části:", "section_level": 1}, {"title": "Zpochybnění Bachova autorství.", "content": "V 60. letech 20. století se začaly objevovat pochybnosti o Bachově autorství a původní podobě skladby. Podle některých odborníků (např. Walter Emery, Peter Williams ) se v ní objevují prvky, které stylisticky neodpovídají Bachově rukopisu nebo předpokládané době vzniku skladby. Z tohoto nesouladu odvozují, že autorem může být někdo jiný a skladba vznikla později, než se dnes předpokládá. Podle jiné teorie je dílo varhanní transkripcí skladby určené původně pro strunný nástroj (housle, pětistrunné cello nebo loutnu). Tyto teze však zůstávají spíše v rovině spekulací, neexistuje pro ně přímý důkaz a obecně je za autora skladby stále považován J. S. Bach. Muzikolog Christoph Wolff vysvětluje netypický styl tím, že se jedná o Bachovo velmi rané dílo, a některé prvky by údajně mohly být pokusem o kompenzaci technických nedostatků konkrétních varhan, na které Bach v té době hrál.", "section_level": 1}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Motivy z Toccaty a fugy v d moll, zejména úvodní pasáž, se často objevují ve filmech, seriálech, počítačových hrách a podobně, a také slouží jako zdroj inspirace pro populární hudbu. Příklady:", "section_level": 1}], "src_summary": "Toccata a fuga d moll (BWV 565) je pravděpodobně nejznámější varhanní skladba všech dob. Skládá se ze tří částí: toccaty, která zde plní funkci předehry, dále čtyřhlasé fugy a krátké závěrečené pasáže. Za jejího autora je považován Johann Sebastian Bach, i když jeho autorství je některými odborníky zpochybňováno.", "tgt_summary": "The Toccata and Fugue in D minor, BWV 565, is a piece of organ music written, according to its oldest extant sources, by Johann Sebastian Bach. The piece opens with a toccata section, followed by a fugue that ends in a coda. It is one of the most famous works in the organ repertoire. ", "id": 1083257}
{"src_title": "Herbert Kappler", "tgt_title": "Herbert Kappler", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Po střední škole studoval Kappler po sedm semestrů elektrotechniku, občas pracoval jako elektrikář. Dne 1. srpna 1931, ve věku 23 let, Kappler vstoupil do NSDAP. Ve stejné době se stal příslušníkem útočných oddílů SA, v nichž sloužil od srpna 1931 do prosince 1932. Poté se stal kandidátem na přijetí do SS, členství získal 8. května 1933. V září 1934 se oženil s Leonore Janns. Následujícího roku byl povolán do služby ve wehrmachtu, z níž byl uvolněn v září 1936. Později se na něj coby aktivního člena SS již další povinnost vojenské služby nevztahovala. V polovině roku 1935 podal přihlášku do SiPo, v lednu 1936 byl povýšen do hodnosti SS \"Scharführer\" a nastoupil do hlavní kanceláře gestapa ve Stuttgartu. Čekalo jej představení Reinhardu Heydrichovi, stal se důstojníkem gestapa.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Když vypukla druhá světová válka, byl již Kappler v hodnosti \"Hauptsturmführer\". V letech 1939 až 1940 byl krátce nasazen v Polsku, poté v okupované Belgii, kde se podílel na potlačování odporu. V polovině roku 1941, již jako \"Sturmbannführer\" SS, byl Kappler vybrán jako styčný důstojník pro komunikaci s vládou Benita Mussoliniho a bezpečnostní poradce fašistické policie. Po uzavření příměří mezi Itálií a spojenci 8. září 1943 německá vojska okupovala Řím a Kappler tam byl poslán coby ředitel bezpečnostních složek SS i policejních jednotek (SiPo, SD a Orpo). V září 1943 byl povýšen do hodnosti \"Obersturmbannführer\".", "section_level": 2}, {"title": "Velitelem v Římě.", "content": "Poté, co se Kappler stal velitelem německých bezpečnostních sil v Římě, jeho prvním úkolem bylo naplánovat záchranu Mussoliniho pomocí speciálních sil SS, jimž poté velel Otto Skorzeny. Kappler byl dále pověřen shromažďováním Židů k transportům do Osvětimi; poprvé šlo o 1 023 italských Židů, z nichž přežilo jen 16, později o dalších 993 Židů z Říma, z nichž téměř všichni zemřeli v plynových komorách. Po vylodění spojenců v Itálii Kappler pronásledoval osoby podezřelé ze špionáže ve prospěch spojenců a válečné zajatce, kterým se podařilo uprchnout z italských zajateckých táborů po kapitulaci italské armády v září 1943. V těchto záležitostech se dostal do konfliktu s Vatikánem, který byl přes deklarovanou neutralitu podezírán z ukrývání spojeneckých uprchlíků. Největším protivníkem Kapplera se v tomto ohledu stal Msgre. Hugh O'Flaherty. Kvůli jeho aktivitám na pomoc židovským uprchlíkům a zajatcům z řad spojenců Kappler usiloval o jeho smrt. Počátkem roku 1944 byl Kappler nejvyšším představitelem \"Hlavního říšského bezpečnostního úřadu\" v Římě. Zabýval se zejména potlačováním skupin odporu, zatýkáním „nepřátel státu\", vynucováním antižidovských opatření, přepadáváním židovských ghett a deportacemi do vyhlazovacích táborů. Jedním z nejznámějších případů, za které Kappler nesl zodpovědnost, byla organizace Ardeatinského masakru, při němž bylo 24. března 1944 zavražděno více než 300 italských civilistů. Stalo se tak v odvetě za partyzánský útok vůči jednotce SS v Římě na ulici via Rasella.", "section_level": 2}, {"title": "Odsouzení a závěr života.", "content": "Když se do Říma dostali spojenci, Kappler se neúspěšně snažil najít útočiště ve Vatikánu. V roce 1945 byl zajat Brity a o dva roky později předán italské vládě. V roce 1947 tak byl Kappler postaven před italský vojenský soud a odsouzen na doživotí. Trest si měl odpykat ve vojenském vězení ve městě Gaeta. Ve výkonu trestu se Kappler rozvedl se svou první ženou, v roce 1972 se však ve vězení oženil se zdravotní sestrou Anneliese. V této době Kappler také konvertoval ke katolictví. Částečně se tak stalo vlivem jeho oponenta z válečných časů, vatikánského diplomata Hugha O'Flahertyho, který Kapplera ve vězení často navštěvoval a diskutoval s ním o literatuře a náboženství. V roce 1975, když bylo Kapplerovi 68 let, mu byla diagnostikována rakovina v terminálním stadiu. Následujícího roku byl převezen do vojenské nemocnice v Římě. Žádosti jeho ženy i vlády Západního Německa o jeho propuštění italské úřady zamítly. Kapplerovo zdraví se zhoršovalo a vzhledem k tomu, že jeho žena byla zdravotnice, získala k němu do nemocnice téměř neomezený přístup. Při vězeňské návštěvě v srpnu 1977 jej vynesla z nemocnice ve velkém kufru. Páru se podařilo uniknout do Západního Německa. Itálie pak neúspěšně žádala o Kapplerovo vydání, ale západoněmecké úřady to odmítly a Kapplera ani dál nestíhaly s poukazem na jeho špatný zdravotní stav. Zemřel šest měsíců po útěku; bylo mu 70 let.", "section_level": 2}, {"title": "Filmové zpracování.", "content": "V roce 1973 byl natočen film \"Masakr v Římě\", jehož námětem je krveprolití v Ardeatinských jeskyních v roce 1944. Kapplera v něm hraje herec Richard Burton. O deset let později jej představoval Christopher Plummer ve filmu \"Šarlatový a černý\", který mj. zachycuje první setkání Kapplera s Msgre. O'Flahertym. Z Kapplerova života čerpá také rozhlasová hra \"Vatikánský bedrník\" Robina Glendinninga z roku 2006. Jejím námětem je Kapplerova snaha získat po válce azyl ve Vatikánu a přátelství, které pak vzniklo mezi ním a jeho někdejším nepřítelem Msgre. O'Flahertym.", "section_level": 2}, {"title": "Rozhlasové zpracování.", "content": "V roce 1987 vznikla v plzeňském rozhlasovém studiu inscenace hry Evy Zaoralové Ardejské jeskyně, která v podobě \"dokudramatu\" vyprávěla příběh krveprolití roku 1944. Hru nastudoval režisér Miroslav Buriánek. Hra získala t\"vůrčí prémii na mezinárodní přehlídce Prix Bohemia Radio.\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Herbert Kappler (23. září 1907, Stuttgart, Německé císařství – 9. února 1978, Soltau, Západní Německo) byl německý válečný zločinec. V období druhé světové války byl velitelem německých bezpečnostních služeb a policejních jednotek v Římě. Patřil mezi hlavní viníky Ardeatinského masakru, za což byl v roce 1947 odsouzen na doživotí. O třicet let později, když již Kappler byl v terminálnímu stadiu rakoviny hospitalizován ve vězeňské nemocnici a vážil méně než 50 kg, vynesla ho z ní jeho žena při jedné z návštěv ve velkém kufru. Společně se jim podařilo dostat do Západního Německa, které pak odmítlo žádosti Itálie o jeho vydání. Kappler zemřel šest měsíců po útěku v dolnosaském Soltau.", "tgt_summary": "Herbert Kappler (23 September 1907 – 9 February 1978) was a key German SS functionary and war criminal during the Nazi era. He served as head of German police and security services (\"Sicherheitspolizei\" and SD) in Rome during the Second World War and was responsible for the Ardeatine massacre. Following the end of the war, Kappler stood trial in Italy and was sentenced to life imprisonment. He escaped from prison shortly before his death in West Germany in 1978.", "id": 1074442}
{"src_title": "RAIL4CHEM", "tgt_title": "RAIL4CHEM", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost založili v roce 2000 následující firmy aktivní v chemickém průmyslu a logistice související s chemickým průmyslem: Každá z těchto firem měla v rail4chem podíl 25 %. Na počátku roku 2008 se původní vlastníci dohodli o prodeji rail4chem francouzské společnosti Veolia Cargo s tím, že celý prodej rail4chem bude dokončen v průběhu 1. pololetí roku 2008.", "section_level": 1}, {"title": "Dceřiné společnosti.", "content": "Firma má dceřiné společnosti rail4Chem Benelux B.V., Haven, rail4chem transalpin AG, Basel, fer Polska S.A., Warszawa, které jsou dopravci v zemích Beneluxu, resp. Švýcarska a Polska. Mateřská firma je pak od 1. ledna 2005 držitelem licence pro provozování drážní dopravy ve Francii.", "section_level": 1}, {"title": "Členství v European Bulls.", "content": "Od 13. ledna 2005 je rail4chem – společně s dalšími zakládajícími členy Viamont (Česko), Comsa Rail Transport (Španělsko), Ferrovie Nord Cargo Srl. (Itálie) a LTE Logistik- und Transport- GmbH (Rakousko) – členem sdružení evropských nákladních železničních společností „European Bulls“. Toto sdružení nabízí svým zákazníkům služby v nákladní železniční dopravě s tím, že dopravcem v daném státě je vždy člen sdružení z tohoto státu, vůči zákazníkovi však sdružení vystupuje jednotně a není tedy nutné poptávat dopravu u každé společností zvlášť.", "section_level": 1}, {"title": "Lokomotivy.", "content": "V prosinci 2006 provozovala společnost celkem 43 lokomotiv, z toho 22 elektrických a 21 dieselových. Z tohoto počtu 34 kusů (14 elektrických, 20 dieselových) používala v mezinárodní dopravě. Základem parku elektrických lokomotiv jsou stroje řady 185 (výrobce Bombardier), které firma buď vlastní nebo si je pronajímá od leasingových společností firem Angel Trains Cargo a Mitsui Rail Capital Europe. Dále si pronajímá lokomotivy řady 145 (výrobce ADtranz) od Deutsche Leasing, „Taurusy“ Siemens ES64U2 od firmy Hupac Deutschland a stroje řady 416 (švýcarská řada Re 4/4 Im vyrobené lokomotivkou SLM v roce 1945) od firmy Classic Rail. Park dieselových lokomotiv se skládá ze tří řad: Stav pronájmu lokomotiv se může průběžně měnit podle momentálních potřeb firmy, uvedený stav odpovídá konci roku 2006.", "section_level": 1}], "src_summary": "Společnost RAIL4CHEM Eisenbahnverkehrsgesellschaft mbH (dříve psáno jako rail4chem Eisenbahnverkehrsgesellschaft mbH), zkráceně RAIL4CHEM nebo R4C (VKM: RACM), je německý železniční dopravce se sídlem v Essenu, který se zabývá nákladní železniční dopravou.", "tgt_summary": "RAIL4CHEM was a German rail freight transport company, and the parent company of a number of European subsidiary rail freight transport companies including rail4chem Benelux B.V. (Rotterdam), the rail4chem transalpin AG (Basel) and Fer Polska S.A. (Warsaw). ", "id": 61969}
{"src_title": "Barcelonský pavilon", "tgt_title": "Barcelona Pavilion", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pavilon byl navržen pro německou expozici na barcelonskou mezinárodní výstavu, která se na úpatí hory Montjuic konala v roce 1929. Cílem bylo reprezentovat Německo po První světové válce jako demokratický, klidný a progresivní stát. Zadavatelem byla vláda Výmarské republiky. Ve stejné době Mies stvořil i brněnskou Vilu Tugendhat, tato časová souvislost je vidět i na samotné realizaci. V době výstavy pavilon sloužil španělskému králi Alfonsovi XIII. pro přijímání německých představitelů a návštěvníkům pak jako prostor pro odpočinek.", "section_level": 1}, {"title": "Replika.", "content": "Po ukončení výstavy byla celá budova rozebrána. Materiály byly poslány zpátky do Německa a byly znovu použity u jiných staveb. V roce 1983 se vedení města rozhodlo pavilon rekonstruovat a za tímto účelem byla založena organizace The Mies van der Rohe Foundation. O rekonstrukci se postarali architekti Ignasia de Sola-Morales, Cristian Cirici a Fernando Ramose. Ta vycházela především z fotek které nechal při výstavě pořídit Mies. Byl při ní kladen důraz na zachování stejných nalezišť jako u originálu z roku 1929. Replika byla dokončena v roce 1986. V současnosti slouží tato budova jako muzeum a je přístupná veřejnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "Architekt Ludwig Mies van der Rohe se u této stavby řídil pravidlem „méně je více“. Budova Barcelonského pavilonu je jednopodlažní, spočívá na podstavci z travertinu, stejně jako například antické chrámy. Celá forma se nese ve znamení rozkladu, jednotlivé části budovy jsou rozloženy a zůstává pouze pravidelná mřížka chromových sloupů, podepírající plochou střechu, která se vznáší bez jakýchkoliv známek tíhy, obvodové stěny jsou skleněné, jedná se o volný půdorys. Konstrukce se skládá ze čtyř druhů mramorů, dalším významným materiálem je travertin a nachází se zde také onyxová zeď, byla zde použita různě tónovaná skla, od čirých až po mléčná. Významným prvkem u této stavby jsou také dvě vodní plochy, které se nachází venku, té menší dominuje ženská socha Alba (česky Úsvit) od George Kolbeho. Interiér je jednoduchý, není moc zdobený. Na černém koberci uvnitř pavilonu jsou umístěna křesla Barcelona, která byla použita také v brněnské vile Tugendhat. Koberec spolu s červeným závěsem a oranžovo-žlutě zbarvenou mramorovou stěnou vytváří prostorovou německou vlajku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Barcelonský pavilon byl německý pavilon na Světové výstavě 1929 v Barceloně. Byl navržený německým architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, je důležitou budovou v historii moderní architektury, známý pro svůj jednoduchý styl a precizní použití materiálů. Tato budova sloužila k účelu otevření německé části výstavy, byla pouze dočasná a po osmi měsících byla rozebrána. Dnes na jejím původním místě stojí replika, která byla postavena 1986 skupinou katalánských architektů za podpory vlády. Je často přirovnáván k brněnské vile Tugendhat; obě stavby byly navrženy ve stejném roce, mají stejného architekta i myšlenku.", "tgt_summary": "The Barcelona Pavilion (; ; \"German Pavilion\"), designed by Ludwig Mies van der Rohe and Lilly Reich, was the German Pavilion for the 1929 International Exposition in Barcelona, Spain. This building was used for the official opening of the German section of the exhibition. It is an important building in the history of modern architecture, known for its simple form and its spectacular use of extravagant materials, such as marble, red onyx and travertine. The same features of minimalism and spectacular can be applied to the prestigious furniture specifically designed for the building, including the iconic Barcelona chair. It has inspired many important modernist buildings.", "id": 287320}
{"src_title": "Světlana Alexijevičová", "tgt_title": "Svetlana Alexievich", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v ukrajinském městě Stanislav, které se v roce 1962 přejmenovalo na Ivano-Frankivsk. Její otec byl Bělorus a sloužil zde v Rudé armádě. Matka byla Ukrajinka. Po ukončení otcovy služby se rodina přestěhovala na běloruský venkov, kde rodiče pracovali jako učitelé. Alexijevičová v roce 1972 vystudovala žurnalistiku na \"Leninově univerzitě\" v Minsku (dnes \"Běloruská státní univerzita\"). Pak pracovala pro regionální noviny a také jako učitelka. Roku 1976 se stala dopisovatelkou minského literárního časopisu \"Neman\". Jako novinářka dělala rozhovory s lidmi, kteří zažili druhou světovou válku, sovětskou intervenci v Afghánistánu nebo Černobylskou havárii. Po politickém pronásledování režimem prezidenta Alexandra Lukašenka opustila v roce 2000 Bělorusko a prožila déle nežli deset let v zahraničí, což vnímala jako svůj protest proti tomuto režimu. Žila v Paříži, Göteborgu a Berlíně. V roce 2011 se opět vrátila do Minsku, její díla avšak nejsou v zemi vydávána.", "section_level": 1}, {"title": "Politické názory.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "O běloruské opozici.", "content": "Světlana Alexijevičová vždy patřila k oponentům běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, zároveň však otevřeně kritizovala běloruskou opozici, že je naprosto odtržená od reality. Doslova se vyjádřila, že v Bělorusku není ani národní, ani demokratické opoziční hnutí, nýbrž jen jakési \"klubové hnutí\", jehož členové se navíc prezentují jako jediní možní opoziční představitelé, s nimiž by měl Západ komunikovat.", "section_level": 2}, {"title": "O Rusku a Ukrajině.", "content": "Na tiskové konferenci, kterou Světlana Alexijevičová uspořádala po obdržení Nobelovy ceny, na otázky, týkající se jejího postoje k současné ruské politice, spisovatelka odpověděla: \"Mám ráda ten dobrý, humánní ruský svět, který je uctíván - svět literatury, baletu, hudby. Mým světem však není svět Stalina, Beriji, Putina a Šojgu.\" Světlana Alexijevičová přitom připomněla odpovědnost ruského vedení za informační válku a protiukrajinskou propagandu, jejímž výsledkem m. j. bylo, že 86% obyvatel Ruska schvalovalo vraždění lidí v Doněcku a ještě se mnozí Rusové těmto obětem posmívali. V květnu 2015 ve Varšavě na besedě o své nové knize \"Время second-hand. Конец красного человека\" spisovatelka vyslovila názor, že úpadek myšlení a občanských postojů obyvatel Ruska je výsledkem 70 let vymývání mozků, po nichž následovalo dalších 20 let okrádání a ožebračování.", "section_level": 2}, {"title": "Vystoupení z ruského PEN klubu.", "content": "Na počátku roku 2017 Světlana Alexijevičová vystoupila z ruské pobočky mezinárodního PEN klubu. Příčinou bylo, že koncem roku 2016 byl z ruského PEN klubu vyloučen novinář Sergej Parchomenko kvůli tomu, že požádal Vladimíra Putina, aby udělil milost ukrajinskému režisérovi Olehu Sencovovi, který byl v Rusku odsouzen na 20 let nepodmíněně za tzv. \"extremismus\". Žádost o milost pro Sencova, adresovanou ruskému prezidentovi, následně podpořilo dalších cca 60 ruských spisovatelů a publicistů. Vedení PEN klubu vyloučení publicisty Parchomenka odůvodnilo jeho \"provokační činností, neslučitelnou s úkoly a cíli organizace\". Rozpory mezi vedením PEN klubu a některými jeho členy trvaly prakticky již od vypuknutí konfliktu na Ukrajině a okupace Krymu na začátku roku 2014. Po vyloučení Sergeje Parchomenka z PEN klubu vzápětí vystoupili spisovatelé Lev Rubinštejn, Boris Akunin, Alexandr Iličevskij a poté i Světlana Alexijevičová.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Knihy popisují osudy jednotlivce v sovětském a postsovětském období formou literární kroniky a zároveň koláží rozhovorů. Balancují mezi beletrií a dokumentem. Její tvorba je ovlivněna běloruským spisovatelem Alěsem Adamovičem (1927–1994), který napsal, že jediný způsob, jak popsat hrůzy 20. století není psaní beletrie, ale dokumentace výpovědi svědků. Svou první knihu \"Válka nemá ženskou tvář\" napsala v roce 1983. Cenzura v knize objevila antikomunistické postoje a byla vydána až o dva roky později na počátku období perestrojky. Během pěti let se jí prodalo přes 2 miliony kusů. Je tvořena monology žen o různých aspektech Druhé světové války. Následující kniha \"Poslední svědkové\" zachycuje vzpomínky lidí, kteří své dětství prožili v Druhé světové válce. Popisuje v ní i zkušenosti své rodiny během války a vlády Josifa Stalina. Román \"Zinkoví chlapci\" napsala v roce 1989 po uskutečnění asi 500 rozhovorů s veterány z afghánské války a s matkami padlých vojáků. Název odkazuje na zinkové rakve, v nichž se mrtví vojáci vraceli do Sovětského svazu. Vydána byla v roce 1992 a Alexijevičová kvůli ní několikrát stála před soudem. Odsouzena nakonec nebyla. Osudy lidí, postižených černobylskou jadernou havárií zmapovala v knize \"Modlitba za Černobyl\". V roce 1993 napsala o sebevraždách po rozpadu Sovětského svazu, kdy se lidé museli vypořádávat s novým společenským zřízením a přehodnocováním historie. Další knihy již nebyly vydávány státními nakladatelstvími, ale dvě knihy vyšly v soukromých běloruských nakladatelstvích. Stala se tak známější více v zahraničí než ve své zemi. Její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. V češtině byly vydány knihy \"Válka nemá ženskou tvář\" (překlad Vladimír Michna), \"Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti\" (překlad Milan Jungmann) a \"Doba z druhé ruky: konec rudého člověka\" (překlad Pavla Bošková). V roce 2014 navštívila Festival spisovatelů Praha. V roce 2015 obdržela Nobelovu cenu za literaturu za \"\"polyfonní literární styl, který je dokumentem utrpení a odvahy naší doby\"\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Světlana Alexandrovna Alexijevičová (, * 31. května 1948 Stanislav, nyní Ivano-Frankivsk na Ukrajině) je rusky píšící běloruská spisovatelka a investigativní novinářka. V roce 2015 obdržela Nobelovu cenu za literaturu jako první Bělorus.", "tgt_summary": "Svetlana Alexandrovna Alexievich (born 31 May 1948 in Ivano-Frankivsk) is a Belarusian investigative journalist, essayist and oral historian who writes in Russian. She was awarded the 2015 Nobel Prize in Literature \"for her polyphonic writings, a monument to suffering and courage in our time\". She is the first writer from Belarus to receive the award.", "id": 1934571}
{"src_title": "Jean-Alain Boumsong", "tgt_title": "Jean-Alain Boumsong", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Boumsong hrál postupně v klubech Le Havre AC, AJ Auxerre, Rangers FC, Newcastle United, Juventus FC, Olympique Lyon a Panathinaikos FC.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Byl členem francouzských mládežnických výběrů. Zúčastnil se Mistrovství Evropy hráčů do 21 let v roce 2002 ve Švýcarsku, kde Francie podlehla ve finále české jedenadvacítce v penaltovém rozstřelu a získala stříbro. V A-týmu Francie debutoval 20. června 2003 na Konfederačním poháru FIFA 2003 proti reprezentaci Japonska (výhra 2:1). Tento turnaj Francie vyhrála.", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství Evropy 2004.", "content": "Reprezentační trenér Francie Jacques Santini jej zařadil do kádru pro EURO 2004, na turnaji si připsal jeden epizodní start v závěru třetího zápasu základní skupiny B se Švýcarskem (výhra 3:1). Francie vypadla ve čtvrtfinále s pozdějším vítězem šampionátu Řeckem.", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství světa 2006.", "content": "Nový reprezentační trenér Francie Raymond Domenech jej využíval v kvalifikaci na Mistrovství světa 2006 v Německu a také jej vzal na samotný turnaj, kde francouzský tým dokráčel až do finále 9. července proti Itálii. Tam ale vítězné tažení \"Les Bleus\" skončilo, po výsledku 1:1 po prodloužení následoval penaltový rozstřel, který Francie prohrála v poměru 3:5. Boumsong se neobjevil ani v jednom zápase, neboť se do reprezentace vrátil stoper Lilian Thuram.", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství Evropy 2008.", "content": "Na EURU 2008 konaném ve Švýcarsku a Rakousku Francie nebyla úspěšná, vypadla již v základní skupině C („skupina smrti“ - nejtěžší základní skupina na turnaji) po remíze 0:0 s Rumunskem a porážkách 1:4 s Nizozemskem a 0:2 s Itálií. Jean-Alain Boumsong-Somkong nastoupil jako střídající hráč pouze v utkání proti Itálii, místo v základní sestavě měl jisté opět Thuram.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jean-Alain Boumsong-Somkong (* 14. prosince 1979, Douala, Kamerun) je bývalý francouzský fotbalový obránce a reprezentant kamerunského původu, který je momentálně bez angažmá. Jeho postem je pozice stopera (středního obránce). Byl považován za nástupce kapitána francouzské reprezentace Marcela Desaillyho.", "tgt_summary": "Jean-Alain Boumsong Somkong (born 14 December 1979) is a former professional football defender, including French international. He is known for his physical strength, pace and reading of the game.", "id": 1023966}
{"src_title": "Jeremy Renner", "tgt_title": "Jeremy Renner", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Herectví.", "content": "Za roli ve filmu \"Smrt čeká všude\" (2008) získal nominaci na cenu Oscara v kategorii Nejlepší herec. V roce 2011 se objevil v cameo roli ve filmu \"Thor\", kde ztvárnil postavu Clinta Bartona alias Hawkeye. V prosinci 2012 si zahrál s Tomem Cruisem ve čtvrtém snímku série \"Mission: Impossible\" s názvem \"\". V roce 2012 se opětovně představil jako Hawkeye ve filmu \"Avengers\". V akčním hororovém filmu \"\" si zahrál po boku Gemmy Arterton. Snímek měl premiéru v lednu roku 2013. V roce 2013 měl také premiéru hvězdně obsazení film \"Špinavý trik\" i s Rennerem. Ve filmu si také zahráli Bradley Cooper, Amy Adams a Jennifer Lawrence. Za roli získal cenu Screen Actors Guild Award v kategorii Nejlepší filmové obsazení a nominace na cenu Oscar v kategorii Nejlepší film. V roce 2015 si znovu zahrál Hawkeye ve filmu \"\", sequelu fimu \"Avengers\". Také si zahrál v dalším pokračování \"Mission: Impossible\" s názvem \"Mission Impossible – Národ grázlů.\" S Amy Adams si zahrál ve snímku \"Příchozí\". Na jaře roku 2016 bylo potvrzeno, že si zahraje v dramatickém seriálu \"Soumrak templářů\". V roce 2016 se znovu objevil jako Hawkeye, a to ve filmu \"\". V následujícím roce se představil v hlavní roli v úspěšně přijatém thrilleru \"Wind River\" a roku 2018 hrál v komedii \"Máš ji!\" V roce 2019 se jako Hawkeye objevil ve filmu \"\".", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "Renner je také zpěvák, textař, hraje na kytaru, klávesy a bicí. Na začátku své herecké kariéry ve skupině Sons of Ben. Na soundtrackovém albu k filmu \"Její případ\" zpívá písničku „I Drink Alone“. Ve filmech \"Love Comes to the Executioner\" a \"Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem\" nazpíval písně „American Pie“ a „Good Ole Rebel“. Sám si zahrál ve videoklipu zpěvačky Pink k písničce „Trouble“.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Dne 13. ledna 2014 si se oženil s kanadskou modelkou Sonni Pacheco. Mají spolu dceru Avu Berlin (narozena 28. března 2013). Na konci roku 2014 si dvojice zažádala o rozvod.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeremy Lee Renner (* 7. ledna 1971 Modesto, Kalifornie) je americký herec a hudebník. Ve filmu i televizi se poprvé představil v roce 1995. K jeho nejvýznačnějším televizním rolím patří detektiv Jason Walsh v seriálu \"Zvláštní poldové\" (2009). Ve filmech \"Thor\" (2011), \"Avengers\" (2012), \"\" (2015), \"\" (2016) a \"\" (2019) si zahrál postavu Hawkeye. ", "tgt_summary": "Jeremy Lee Renner (born January 7, 1971) is an American actor, musician and songwriter. He began his career by appearing in independent films such as \"Dahmer\" (2002) and \"Neo Ned\" (2005). Renner earned supporting roles in bigger films, such as \"S.W.A.T.\" (2003) and \"28 Weeks Later\" (2007). Renner was nominated for the Academy Award for Best Actor for his performance in \"The Hurt Locker\" (2008) and for the Academy Award for Best Supporting Actor for his performance in \"The Town\" (2010). His films have grossed over $3.5 billion in North America and over $9.8 billion worldwide, making him one of the highest-grossing box-office stars of all time. ", "id": 1893066}
{"src_title": "Acetylaceton", "tgt_title": "Acetylacetone", "src_document": [{"title": "Vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Tautomerie.", "content": "Keto- a enol]forma existují společně; jedná se o tautomery. Enolforma má symetrii C, což znamená, že vodíkový atom je rovnoměrně sdílen mezi oběma kyslíkovými atomy. V plynném skupenství je rovnovážná konstanta \"K\" 11,7 (ve prospěch enolformy). Oba tautomery se dají snadno rozlišit pomocí NMR spektroskopie, infračervené spektroskopie a dalších metod. Rovnovážná konstanta je vysoká v nepolárních rozpouštědlech; ketoforma má větší zastoupení v polárních rozpouštědlech s přítomností vodíkových vazeb, například ve vodě.", "section_level": 2}, {"title": "Kyselost/zásaditost.", "content": "Acetylaceton je slabá kyselina: Velmi silné zásady, například organolithné sloučeniny, způsobují dvojnásobnou deprotonaci acetylacetonu. Vzniklé produkty mohou být alkylovány.", "section_level": 2}, {"title": "Příprava a výroba.", "content": "Acetylaceton se průmyslově vyrábí tepelným přesmykem isopropenylacetátu: CH=C(CH)OC(O)CH → CHC(O)CHC(O)CH Metody laboratorní přípravy začínají acetonem. Prvním způsobem je reakce acetonu s acetanhydridem za přítomnosti BF jako katalyzátoru:http://www.neurology.org/cgi/doi/10.1212/01.WNL.0000437416.34298.43 PALTSYN, Alexander A, Eugenia B MANUKHINA, Anna V GORYACHEVA, H Fred DOWNEY, Ivan P DUBROVIN, Svetlana V KOMISSAROVA a Aslan A KUBATIEV. Intermittent hypoxia stimulates formation of binuclear neurons in brain cortex—A role of cell fusion in neuroprotection?. \"Experimental Biology and Medicine\" [online]. 2014, 239(5), 595-600 [cit. 2018-02-27]. DOI: 10.1177/1535370214523898. ISSN 1535-3702. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1535370214523898 WIESNER, Susanne, Sven HAUFE, Stefan ENGELI, Harry MUTSCHLER, Ute HAAS, Friedrich C. LUFT a Jens JORDAN. Influences of Normobaric Hypoxia Training on Physical Fitness and Metabolic Risk Markers in Overweight to Obese Subjects. \"Obesity\" [online]. 2010, 18(1), 116-120 [cit. 2018-02-27]. DOI: 10.1038/oby.2009.193. ISSN 1930-7381. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1038/oby.2009.193 MACKENZIE, Richard, Neil MAXWELL, Paul CASTLE, Gary BRICKLEY a Peter WATT. Acute hypoxia and exercise improve insulin sensitivity (SI2*) in individuals with type 2 diabetes. \"Diabetes/Metabolism Research and Reviews\" [online]. 2011, 27(1), 94-101 [cit. 2018-02-27]. DOI: 10.1002/dmrr.1156. ISSN 1520-7552. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/dmrr.1156 PONSOT, Elodie, Stéphane P. DUFOUR, Joffrey ZOLL, et al. Exercise training in normobaric hypoxia in endurance runners. II. Improvement of mitochondrial properties in skeletal muscle. \"Journal of Applied Physiology\" [online]. 2006, 100(4), 1249–1257 [cit. 2018-02-27]. DOI: 10.1152/japplphysiol.00361.2005. ISSN 8750-7587. Dostupné z: http://www.physiology.org/doi/10.1152/japplphysiol.00361.2005 0 Atermní - Reakce, při které se teplo neuvolňuje ani nespotřebuje. Pro tento vzácný děj je hodnota ΔH nulová, ΔH = 0", "section_level": 1}, {"title": "Entalpie H.", "content": "Extenzivní stavová veličina, která popisuje výměnu tepla s okolím. Absolutní hodnotu entalpie nelze změřit, avšak můžeme zjistit její změnu ΔH. Změnu entalpie lze změřit pouze za tzv. standardního stavu. Je to stav o teplotě 298,15 K (25 °C) a tlaku 101,325 kPa (1 atmosféra), ve kterém je daná látka nejstálejší.", "section_level": 1}, {"title": "Termochemické zákony.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Laplaceův-Lavoisierův zákon.", "content": "Hodnota reakčního tepla přímé nebo protisměrné reakce je stejná, mění se však hodnota jeho znaménka (+/-).", "section_level": 2}, {"title": "Hessův zákon.", "content": "Výsledná hodnota reakčního tepla nezáleží na průběhu chemické reakce, ale pouze na jeho počátečním a konečném stavu. V termochemických rovnicích je důležité vyjadřovat skupenství všech látek, které se reakce zúčastní, protože změny skupenství jsou spojeny s výměnou tepla. Skupenství látek:", "section_level": 2}, {"title": "Standardní slučovací teplo.", "content": "Teplo, při kterém vzniká 1 mol látky přímo z prvků, reakční látky musí být ve standardním stavu. Standardní slučovací tepla prvků jsou rovna nule. Vzorec výpočtu reakčního tepla: formula_1", "section_level": 1}, {"title": "Standardní spalné teplo.", "content": "Teplo, při kterém se spálí 1 mol látky v nadbytku kyslíku. Spalná tepla prvků jsou nenulová. Vzorec výpočtu reakčního tepla: formula_2", "section_level": 1}], "src_summary": "Termochemie je věda zabývající se tepelným zabarvením chemických reakcí. Ty dělí na exotermické a endotermické, při kterých se teplo uvolňuje, respektive pohlcuje. ", "tgt_summary": "Thermochemistry is the study of the heat energy which is associated with chemical reactions and/or physical transformations. A reaction may release or absorb energy, and a phase change may do the same, such as in melting and boiling. Thermochemistry focuses on these energy changes, particularly on the system's energy exchange with its a surroundings. Thermochemistry is useful in predicting reactant and product quantities throughout the course of a given reaction. In combination with entropy determinations, it is also used to predict whether a reaction is spontaneous or non-spontaneous, favorable or unfavorable. ", "id": 269528}
{"src_title": "Ušní svrab", "tgt_title": "Ear mite", "src_document": [{"title": "Původce.", "content": "Roztoči z čeledi Prosoptidae jsou příbuzní zákožkám, které napadají i člověka (zákožka svrabová), na rozdíl od nich ale neparazitují v kůži, ale na jejím povrchu. Nezpůsobují tloustnutí kůže, ale tvorbu strupů. Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm, je možno ji proto spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele, vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou jistou dobu přežít i bez hostitele.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Ušní svrabem můžou onemocnět všechny šelmy. Z domácích zvířat je nejčastěji diagnostikován u koček, trpí jím většina divoce žijících koček, u kterých ale většinou nezpůsobuje žádné obtíže. Klinicky se projevuje zejména u zanedbaných koťat nebo starších jedinců. Nicméně u domácí kočky je ušní svrab příčinou 60-70% zánětů zvukovodu. Na výstavách jsou kočky, které mají jakkoliv znečištěn zevní zvukovod, diskvalifikovány. U psů je naproti tomu ušní svrab příčinou asi jen 5% všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se u něj ale příznaky objevují dříve.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky.", "content": "Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů, spíše než parazitem samotným. U některých zvířat můžou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním, a třepáním hlavou. Přítomnost parazitů také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý, připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata, na člověka tento svrab není přenosný. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha a dále. Léčbou je pravidelné čištění ucha antiparazitárními přípravky a odstraňování ušního mazu a strupů. Terapie musí pokračovat aspoň 30 dní, tedy i poté, co příznaky ustoupí. I jediná přežívající samička totiž vyvolá svrab. V pokročilejších fázích nemoci, při druhotných bakteriálních infekcích, jsou indikována antibiotika. Samozřejmostí je přeléčení ostatních zvířat žijících v domácnosti, protože ušní svrab je nakažlivý a počínající infekce nemusí být zjistitelná. Proti ušnímu svrabu jsou účinná i celková antiparazitika ve formě sprejů nebo spot-on na zátylek, nebo prostředky proti blechám. Objeví-li se u domácího zvířete svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobené i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ušní svrab, nebo také ušní prašivina, je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, způsobené parazitickými roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů a koček je strupovka ušní (\"Otodectes cynotis\"), která napadá i fretky, lišky a ostatní šelmy. U králíků může v uších parazitovat jiný roztoč, \"Prosoptes cuniculi\". Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšířením infekce do středního i vnitřního ucha a mozku. U mnoha zvířat, zvláště koček a lišek, mírnější forma nemoci probíhá bezpříznakově.", "tgt_summary": "Ear mites are mites that live in the ears of animals and humans. The most commonly seen species in veterinary medicine is \"Otodectes cynotis\" (Gk. \"oto\"=ear, \"dectes\"=biter, \"cynotis\"=of the dog). This species, despite its name, is also responsible for 90% of ear mite infections in cats. ", "id": 1657644}
{"src_title": "Núbijské pyramidy", "tgt_title": "Nubian pyramids", "src_document": [{"title": "Historie Núbie.", "content": "Ve starověku byla Núbie domovem různých kušitských království. První z nich, Kermánské království, které bylo založeno někdy kolem roku 2500 př. n. l. s hlavním městem v Kermě, druhé v letech 1000–300 př. n. l. v Napatě a poslední v letech 300 př. n. l. až 300 n. l. v Meroe. Kermanské království bylo prvním núbijským centralizovaným státem se svou původní architekturou a pohřebními rituály. Dvě následující království, Napata i Moroe, byly kulturně, politicky, ekonomicky i vojensky silně ovlivněny faraonským Egyptem, se kterým Núbie sousedila na severu. Núbijská království postupně začali soupeřit s Egyptem a v pozdějších dějinách starověkého Egypta Núbijci z Napaty dobyli Egypt, sjednotili jej se svou říší a jako egyptští faraoni založili 25. dynastii. Núbijská vláda nad Egyptem byla relativně krátká a skončila s dobytím Egypta Asyřany roku 656 př. n. l. Kulturní dopad ze ztráty Egypta na Napatské království byl obrovský, což splynulo v neobyčejný rozmach budování pyramid, který přetrval i za státoprávního nástupce Napatského království – Meroe. Na třech místech v Núbii bylo celkem vybudováno na téměř 220 pyramid v období několika staletí. Pyramidy sloužily jako hrobky pro krále a královny Napatského a Meroejského království. První núbijské pyramidy byly postaveny na místě zvaném el-Kurru, jako pohřební místa pro krále Kaštu a jeho syna Pije, a dále pro Pijovy nástupce Šabaku, Šabataku a Tanwetamaniho. Pro jejich královny, z nichž některé prosluly i jako slavné válečnice, bylo vybudováno dalších čtrnáct pyramid. Jedna z těchto bojovných královen Kendaké z Meroe podle legendy odrazila vojska Alexandra Velikého, ve skutečnosti však Alexandr do Núbie nikdy nevpadl, a druhá římské legie císaře Augusta při jejich pokusech o dobytí Núbie. V pozdějších obdobích Napatanského království se pyramidy začaly budovat v Nuri, na západním břehu Nilu v Horní Núbii. V Nuri vyrostla velká nekropole, která se stala místem posledního odpočinku pro 21 králů a 52 královen a princů. Nejstarší a největší pyramida v Nuri patří Napatskému králi a egyptskému faraonovi Taharkovi z 25. dynastie. Největší pyramidy se však nacházejí v Meroe, které leží mezi pátým a šestým nilským kataraktem, přibližně sto kilometrů severně od Chartúmu, bylo zde pohřbeno na padesát královen a králů. Fyzické proporce núbijských pyramid se konstrukčně značně odlišují od těch egyptských, ačkoliv jisté ovlivnění zde bylo. Byly stavěny na vodorovných kamenných blocích, přibližně od šest až do třicet metrů do výšky. Pyramidy měly relativně malou základnu, zřídka kdy přesahující osm metrů. Vzhledem k výšce stěna se základnou svírala úhel přibližně 70°. Většina z těchto malých pyramid při své základně sousedila s chrámem. Při srovnání s egyptskými pyramidami podobných výšek, mají egyptské pyramidy obecně základnu širší až o pět metrů a jejich úhel mezi základnou a stěnou se pohybuje mezi 40° a 50°. Všechny hrobky v núbijských pyramidách byly vykradeny ještě ve starověku, ale nástěnné reliéfy v hrobkových chrámech se uchovaly, aby tak odkryly své mumifikované královské obyvatele ležící ve zbytcích dřevěných rakví a pokryté svými poklady. V dobách archeologických průzkumů v 19. a 20. století byly v některých pyramidách nalezeny zbytky luků, toulce se šípy, koňské postroje, dřevěné nádoby, hrnce, barvené sklo, kovová plavidla a další artefakty dokládající rozsáhle obchodní kontakty Meroejského státu se starověkým Egyptem i helénským světem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako Núbijské pyramidy se označují stavby ve tvaru pyramid v kaňonu Nilu v oblasti dříve známe jako Núbie, ležící v dnešním Súdánu, které jsou architektonicky odvozené od pyramid v Egyptě.", "tgt_summary": "Nubian pyramids are pyramids that were built by the rulers of the ancient Kushite kingdoms. The area of the Nile valley known as Nubia, which lies within the north of present day Sudan, was home to three Kushite kingdoms during antiquity. The first had its capital at Kerma (2500–1500 BC). The second was centered on Napata (1000–300 BC). Finally, the last kingdom was centered on Meroë (300 BC–AD 300). They are built of granite and sandstone. The pyramids were partially demolished by Italian treasure hunter Giuseppe Ferlini in the 1830s. ", "id": 577534}
{"src_title": "Farman F.60 Goliath", "tgt_title": "Farman F.60 Goliath", "src_document": [{"title": "Historie typu.", "content": "V létě roku 1918 započala francouzská společnost Avions Henri et Maurice Farman se stavbou bombardovacího letounu FF.60, který byl však dokončen jako pohodlný dopravní velkoletoun. Celodřevěný dvouplošník s pevným záďovým podvozkem poháněly dva hvězdicové, vzduchem chlazené devítiválcové motory Salmson Z-9 o výkonu po 169 kW. Prototyp pojmenovaný Goliath byl dohotoven ještě před koncem roku 1918 a již 8. února 1919 s ním poručík Lucien Bossoutrot přeletěl s jedenácti důstojníky na palubě z Toussus-le-Noble u Paříže do Kenley u Londýna. 1. dubna 1919 Bossoutrot vzlétl se čtyřmi cestujícími do výšky 6300 m, 3. dubna se 14 cestujícími do 6200 m a 5. května dokonce s 25 osobami vystoupal do hladiny 5100 m. Tyto na tehdejší dobu pozoruhodné výkony registrovala FAI ihned jako rekordy. V srpnu téhož roku s letounem provedl dálkový přelet bez mezipřistání z Paříže do Casablanky. Trať dlouhou 2050 km urazil za 18 h 23 min. 20. března 1920 nasadila letecká společnost Compagnie des Grands Express Aériens stroj (celkově vlastnila 12 Goliathů) Farman F.60 Goliath (imatrikulace F-GEAB) na linku Paříž-Londýn následovaná dopravcem Compagnie de Messageries Aériennes (16 letounů). Farmanova firma Société Générale de Transports Aériens (18 letounů) s Goliathy od července 1920 létala mezi Paříží a Bruselem, o rok později tuto trať prodloužila do Amsterodamu a Berlína. Belgická dopravní společnost SNETA zakoupila šest letounů s řadovými motory Maybach Mb-IV po 199 kW, stroje používal rovněž rumunský LARES. Sériové dopravní stroje létaly především s pohonnými jednotkami Salmson CM-9 po 191 kW se čtyřmi sedadly první třídy v předním vyhlídkovém salonku a osmi v zadním.", "section_level": 1}, {"title": "Goliath v Československu.", "content": "Na III. mezinárodní letecké výstavě v Praze v roce 1924 zakoupilo Ministerstvo veřejných prací jeden letoun Farman F.62 Goliath (L-BALF, později OK-ALF), který byl předán do užívání ČSA. Tento původní francouzský stroj byl do rejstříku Československých státních aerolinií zapsán 26. srpna 1924, vymazán pak byl 24. dubna 1931. Továrny Avia a Letov v roce 1925 obdržely zakázku na licenční stavbu čtyř kusů v každé z nich. První vyrobený letoun z Avie (L-BAGA, po změně poznávacích značek v roce 1930 OK-AGA) byl nejprve dodán ČLS (Československá letecká společnost), od 24. srpna 1927 do 29. prosince 1932 stroj provozovaly ČSA, pak předán MNO. Druhý (L-BAGB) a čtvrtý (L-BAGD) Avií vyrobený stroj převzalo Ministerstvo národní obrany pro výcvik navigátorů. Letoun s výrobním číslem 3 (L-BAGC, OK-AGC) nejprve také převzalo MNO, od 22. června 1928 do 29. prosince 1932 sloužil u ČSA, poté byl opět předán MNO. Všechny čtyři vyprodukované stroje z továrny Letov převzaly ČSA, první (L-BAGE, OK-AGE) 31. srpna 1927. Druhý letoun (L-BAGF, OK-AGF) byl předán v dubnu 1928, výrobní číslo 3 (L-BAGG) pak následovalo 22. června stejného roku. Všechny tři stroje byly 29. prosince 1932 předány vojenské správě. Všechny doposud uvedené stroje vyrobené v ČSR byly poháněny řadovými, dvanáctiválcovými motory Lorraine Dietrich 12Cc o výkonu po 330 kW, které stavěla v licenci firma Laurin & Klement v Mladé Boleslavi. Čtvrtý a poslední Goliáš z Letova (L-BAGH, OK-AGH) měl nainstalované hvězdicové devítiválcové pohonné jednotky Walter Jupiter IV chlazené vzduchem o výkonu 309 kW a změnil se tak na standard F.63. Od 6. června 1929 do 19. prosince 1932 sloužil u ČSA, pak byl rovněž předán MNO. Stroje nalétaly u ČSA v plném provozu v období let 1928 až 1930 134 204 km.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "Francie, Kolumbie, Belgie, Československo, Itálie, Japonsko, Polsko, Sovětský svaz, Peru", "section_level": 1}], "src_summary": "Farman F.60 Goliath \"(česky: Goliáš)\" bylo francouzské dvoumotorové letadlo, vyprojektované v posledním roce první světové války. Původně se jednalo o těžký bombardér, který byl schopen nést 1000 kg bomb. V době jeho počátečního testování však válka skončila, tak přišel nápad s jeho přebudováním na dopravní letadlo pro 14 cestujících nebo pro náklad. ", "tgt_summary": "The Farman F.60 Goliath was a French airliner and bomber produced by the Farman Aviation Works from 1919. It was instrumental in the creation of early airlines and commercial routes in Europe after World War I.", "id": 1068285}
{"src_title": "James Redfield", "tgt_title": "James Redfield", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "V roce 1993 sám publikoval svůj první román Celestinské proroctví, díky brzkému zájmu bylo dílo jednou z nejúspěšnějších knih vydaných svépomocí (self-published). Následně v roce 1994 publikovalo knihu vydavatelství Warner Books a podle „Publishing Trends“ byla knížka na prvním místě v kategorii mezinárodní bestseller (1996) a na druhém místě o rok předtím. Tři roky po vydání prvního dílu vydal druhý díl s názvem \"\". Narodil se a vyrůstal na venkově nedaleko Birminghamu v Alabamě. Vychován v metodistické církvi byl orientován na komunity a skupiny lidí a byl frustrovaný nedostatkem odpovědí na otázky ohledně přírody a spirituality či duchovna. Na škole studoval východní filozofie včetně taoismu a zenu. Po absolvování univerzity v Auburnu se 15 let věnoval práci s mladistvými. Během této doby ho velmi zaujal lidský potenciál, intuice a paranormální jevy, které by pomohly s jeho psychicky narušenými dorostenci. Po celou tuto dobu Redfield formuloval a přemýšlel o myšlenkách a idejích, které později publikoval v Celestinském proroctví. V roce 1989 opustil práci terapeuta a začal se věnovat psaní. Série Celestinské proroctví pokračovala v roce 1999 vydáním \"\". V roce 2002 Redfield společně se spisovatelem Michaelem Murphym a Sylvií Timbersovou vytvořili knihu \"Bůh a vyvíjející se vesmír: Další krok ve vývoji člověka\". V roce 2006 měl premiéru film \"Celestinské proroctví\". V neposlední řadě James Redfield vydal několik dalších průvodců, které však nebyly vydány v češtině.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Zde je uveden seznam knih, které vyšly v češtině: Série Celestinské proroctví GUIDEBOOKS Film", "section_level": 1}], "src_summary": "James Redfield (* 19. března 1950) je americký spisovatel, lektor, scenárista a filmový producent. Proslavil se především svým prvním románem \"Celestinské proroctví\".", "tgt_summary": "James Redfield is an American author, lecturer, screenwriter and film producer. He is notable for his novel \"The Celestine Prophecy\".", "id": 586327}
{"src_title": "Theodóros z Kyrény", "tgt_title": "Theodorus the Atheist", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Theodóros pocházel z Kyrény, řecké osady v nynější Libyi, kde se narodil kolem roku 340 př. n. l. Jeho učiteli byli kyrénaikové Annikeris a Aristippos Mladší (vnuk Aristippa, zakladatele kyrénské školy). Poslouchal i přednášky jiných myslitelů, např. Dionýsia z Chalkedónu, filozofa megarské školy. Z Kyrény byl patrně vyhnán a nějakou dobu pobýval v Athénách, kde byl v roce 317 př. n. l. dosazen makedonským králem za vládce Démétrios z Faléru. Pro bezbožné popichování velekněze Eurykleida měl být postaven před athénský soud (areopág), ale Demétrios ho ochránil. Nakonec byl z Athén vypovězen, a to možná až po pádu Demétriovy vlády v roce 307 př. n. l. Pobýval pak u egyptského krále Ptolemaia I., jenž ho poslal jako svého vyslance k Lýsimachovi, vládci Thrákie. Toho však rozhněval tím, že před ním příliš svobodně mluvil. Seneca líčí, že Lýsimachos vyhrožoval Theodórovi smrtí, navíc i zákazem pohřbu, ale on mu odpověděl: „Takové potěšení si můžeš dovolit, o tom žejdlíku krve můžeš klidně rozhodovat; pokud však jde o můj pohřeb, jsi hlupák, domníváš-li se, že mi záleží na tom, zda zpráchnivím nad zemí, nebo pod zemí.\" Po návratu od Lýsimacha žil asi převážně v Kyréně, která byla v roce 322 př. n. l. připojena k Egyptu a vládl v ní egyptský místodržitel Magás, s nímž Theodóros udržoval přátelské styky. Spolu se svými četnými žáky navštívil Korint. Existují také zprávy o jeho rozmluvách s filozofy Stilpónem a Hipparchií. Poslední léta života strávil, jsa vysoce vážen, v rodném městě, kde kolem roku 270 př. n. l. zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Učení.", "content": "Theodóros vycházel z hedonistické filozofie kyrénské školy, ale samostatně ji rozvíjel. Zakladatel školy Aristippos považoval za cíl života rozkoš, slast. Podle Theodóra však blaženost nespočívá v krátkodobých smyslových požitcích, chvilkových rozkoších. Cílem lidského snažení má být nepomíjející veselá, radostná nálada (řec. χαρά, chará), trvalá duševní pohoda, neustálá radost ze života. Za nejvyšší dobro pokládal radost, za zlo pokládal žal. Radost je závislá na rozumnosti, žal pramení z nerozumnosti. Dlouhodobé duševní spokojenosti člověk dosahuje moudrým jednáním. Theodórova etika směřovala ke krajnímu individualismu. Odmítal přátelství, neboť omezuje samostatnost a soběstačnost. Zemřít za vlast považoval za pošetilost, neboť filozof nemá obětovat svou rozumnou osobu za nerozumné. Vlastí je ostatně moudrému člověku celý svět. Jako důsledný utilitarista hlásal mravní relativismus. Mravnost záleží na situaci, neboť mravní normy jsou často jen opatřeními společnosti k ovládání širokých lidových vrstev. Moudrý člověk může příležitostně i krást, cizoložit a dopouštět se svatokrádeže, neboť jde o činy zavrženíhodné jen podle konvence, nikoli podle přírody; mudrc musí umět zbavit tyto činy předsudků, které jsou udržovány „pro zastrašení hlupáků\". Z Theodórova díla zmiňuje Diogenés Laertios spis \"O filosofických školách\", v němž mimo jiné polemizoval i s Aristippem. Ve spise \"O bozích\" (řec. Περὶ Θεῶν, Peri theón), ze kterého se zachoval jen název, patrně odmítal lidové představy o bozích. Z této knihy prý později převzal velkou část svých výkladů Epikúros. Někteří starověcí autoři tvrdili, že „Theodóros zcela zavrhoval jakékoli domněnky o bozích\", nebo že dokonce popíral i jejich existenci. Proto byl nazýván Atheos (řec. ἄθεος), tedy „bezbožný, „neznaboh\". Proti nařčení z bezbožnosti se zřejmě musel často bránit a činil tak s vtipem. Když mu pokladník vládce Lýsimacha řekl: „Zdá se, že neuznáváš nejen bohy, ale ani krále\", odpověděl: „Jak bych neuznával bohy, když tebe pokládám za protivného i bohům.\" Theodóros měl řadu stoupenců a vytvořil v rámci kyrénské školy směr tzv. theodorovců. Mezi jeho žáky patřil i kynický filozof Bión z Borysthenu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Theodóros z Kyrény, zvaný též Atheos (řec. Θεόδωρος ὁ Κυρηναῖος, Θεόδωρος ὁ ἄθεος; asi 340 př. n. l. Kyréna – 270 př. n. l. Kyréna), byl starořecký filozof, stoupenec kyrénské školy, zakladatel směru tzv. theodorovců. Přízvisko \"Atheos\" (bezbožný, neznaboh) mu bylo dáváno pro jeho kritiku tradiční náboženské víry.", "tgt_summary": "Theodorus the Atheist (; c. 340 – c. 250 BC), of Cyrene, was a philosopher of the Cyrenaic school. He lived in both Greece and Alexandria, before ending his days in his native city of Cyrene. As a Cyrenaic philosopher, he taught that the goal of life was to obtain joy and avoid grief, and that the former resulted from knowledge, and the latter from ignorance. However, his principal claim to fame was his alleged atheism. He was usually designated by ancient writers \"ho atheos\" (), \"the atheist.\"", "id": 1016391}
{"src_title": "Bratři z Limburka", "tgt_title": "Limbourg brothers", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Bratři se asi původně jmenovali Malouelové. Jejich děd, Johannes de Lymborgh, přišel do Nijmegenu, hlavního města středověkého Vévodství Geldern, pravděpodobně z Limbourgu na řece Máze. Jeho syn Arnold byl řezbář a pracoval pro vévodský dvůr. Kolem roku 1385 se oženil s Mechteld Maelwaelovou či Maloeulovou pocházející z rodiny dvorních malířů. Jejich prvním synem byl Herman (asi 1385, ve francouzských zdrojích Hermant), následován Paulem (1386 či 1387, ve francouzských zdrojích Polleke či Polequin) a Janem (Johanneke, Jacquemin, Gillequin či Jehanequin, asi 1388). Sourozenci měli ještě dva mladší bratry Rutgera a Arnolda a sestru Gretu. Po smrti jejich otce (asi 1398) je strýc Jean Malouel, či Johan Maelwael nebo Jehan Maleuel, (kolem 1360 Geldern - 1419 Paříž), nejvýznamnější malíř na burgundském a francouzském dvoře té doby, poslal do učení. Herman a Jan se v Paříži vyučili zlatnickému řemeslu. Když v roce 1399 jeli navštívit matku do Nijmegenu, byli v Bruselu vzhledem k probíhající válce zadrženi. Jejich matka však nebyla s to požadované výkupné 55 zlatých zaplatit. Proto na ně mezi sebou začali příslušníci místního zlatnického cechu pořádat sbírku. Peníze nakonec na žádost jejich strýce zaplatil burgundský vévoda Filip II. Smělý a oba bratři byli v roce 1400 propuštěni.", "section_level": 1}, {"title": "Práce na Bibli.", "content": "V roce 1402 najal vévoda Filip všechny tři bratry, aby pro něj iluminovali Bibli. Šlo zřejmě o takzvanou \"Bible Moralisée\", která je dnes uložena ve Francouzské národní knihovně v Paříži. Vévoda Filip II. Smělý zemřel v roce 1404 ještě před jejím dokončením.", "section_level": 2}, {"title": "\"Hodinky\" vévody z Berry.", "content": "Později téhož roku (1404) začali Paul, Herman a Jan pracovat pro vévodu z Berry, bratra zesnulého Filipa II. Jejich hlavním úkolem bylo iluminovat \"Knihu Hodinek\", pravidelných modliteb pro různé příležitosti. Knihu dokončili roku 1409. Dnes je uložena ve sbírkách Metropolitního muzea umění v New Yorku. Vévoda byl výstřední sběratel umění, především knih. Nejvíce si oblíbil Paula, kterého zahrnoval přízní a uznáním. Jeho hlavním dílem byly \"Přebohaté hodinky vévody z Berry (Très Riches Heures du Duc de Berry)\", jež jsou dnes uloženy v Musée Condé na zámku v Chantilly. Na knize spolupracoval se svými bratry Hermanem a Janem, avšak nikdy ji nedokončili. Velké miniatury měsíců \"Přebohatých hodinek\" provedené ve světlých barevných tónech temperovou technikou vyjadřují v štíhlých, protažených postavách s graciézními gesty, nádherných oděvech a v půvabných krajinných pozadích zjemnělou kulturu nejpřednějšího evropského dvora.", "section_level": 2}, {"title": "Úmrtí.", "content": "V první polovině roku 1416 vévoda i všichni tři bratři z Limburka, jimž nebylo ani 30 let, náhle z neznámých příčin zemřeli. Příčinou snad mohl být mor. \"Přebohaté hodinky\" tak zůstaly nedokončeny.", "section_level": 2}, {"title": "Další osudy \"Přebohatých hodinek\".", "content": "Ve 40. letech 15. století, v době, kdy knihu vlastnil neapolský král René I. z Anjou, pracoval na jejím dokončení neznámý umělec, snad Vlám Bartoloměj van Eyck. V roce 1485 ji pro savojského vévodu dokončil francouzský miniaturista Jean Colombe. Dílo bratří z Limburka nebylo veřejnosti přístupné, a tak upadlo až do 19. století v zapomnění. Ve své době se však stalo vzorem pro další generace malířů a jeho vliv daleko přesáhl hranice malby miniatur.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bratři z Limburka ( \"Gebroeders van Limburg\") Herman, Jan a Paul (po 1386 Nijmegen – před únorem 1416 Bourges) byli známí nizozemští malíři miniatur z města Nijmegenu. Jejich miniatury představují nejvýznamnější malířské dílo západoevropského okruhu před vystoupením bratří van Eycků.", "tgt_summary": "The Limbourg brothers (; fl. 1385 – 1416) were famous Dutch miniature painters (Herman, Paul, and Johan) from the city of Nijmegen. They were active in the early 15th century in France and Burgundy, working in the style known as International Gothic. They created what is certainly the best-known late medieval illuminated manuscript, the \"Très Riches Heures du Duc de Berry\".", "id": 2298133}
{"src_title": "Carin Göringová", "tgt_title": "Carin Göring", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Carin von Fock se narodila 21. října 1888 ve Stockholmu jako čtvrtá z pěti dcer plukovníka Karla svobodného pána von Focka a jeho manželky Huldine Beamishové. Otec pocházel ze zchudlého šlechtického rodu z Vestfálska, který přesídlil do Švédska, matka byla Irka se švédskými předky. Rodina byla finančně velmi dobře zajištěna a Carin tak prožila dětství i mládí v blahobytu a nezatížená problémy běžné reality.", "section_level": 1}, {"title": "Seznámení s Göringem.", "content": "V době, kdy se poprvé setkala se svým budoucím manželem Hermannem Göringem, tedy v roce 1920, byla již deset let provdána za Nielse Gustava, svobodného pána von Kantzow, s nímž měla osmiletého syna Thomase. Hermann Göring žil tehdy ve Švédsku, kde se živil jako pilot aerotaxi. Tak se také seznámil se švédským hrabětem Ericem von Rozenem, kterého za velmi špatných povětrnostních podmínek bezpečně dopravil svým letadlem na hraběcí zámek Rockelstad. Hrabě byl zkušenému pilotovi tak vděčný, že ho pozval k sobě domů. Jelikož byla švagrovou hraběte von Rozena, byla u něj tehdy na návštěvě a tak měla rovněž tu čest seznámit se s mladým a neohroženým pilotem Göringem. Hermann Göring strávil na zámku několik dní a s rodinou hostitele navázal velmi přátelský vztah. Netrvalo dlouho a manželstvím znuděná Carin von Kantzow podlehla šarmu mladého charismatického muže a stala se jeho milenkou. Tři měsíce po jejich prvním setkání už s Hermannem cestovala po Německu a Rakousku, kde spolu trávili romantické chvíle v Alpách. V roce 1922 svého manžela Nielse Gustava svobodného pána von Kantzow nadobro opustila a 13. prosince 1922 se s ním i rozvedla. Syn Thomas byl svěřen do péče otce. 25. ledna 1923 uzavřel Hermann Göring s Carin von Kantzow, rozenou von Fock, sňatek ve Stockholmu a 3. února 1923 na úřadě v Obermenzingu. Novomanželé se nastěhovali do vilky na předměstí Mnichova. O veškeré jejich finanční záležitosti se velkoryse postaral její exmanžel, svobodný pán von Kantzow, který svou bývalou ženu a jejího nového manžela finančně podporoval – hradil vedení jejich luxusní domácnosti, platil služebnictvo a posílal jim balíky s potravinami.", "section_level": 1}, {"title": "Život v exilu.", "content": "Svému druhému manželovi se stala oporou nejen v osobním životě, ale i v životě politickém. Stejně jako Hermann Göring, byla i ona nadšenou obdivovatelkou Hitlera a horlivou propagátorkou nacismu a antisemitismu. Během nepovedeného Mnichovského puče v roce 1923 byl Göring zraněn a následně musel i se svou manželkou uprchnout z Německa, kde na něj byl vydán zatykač. Manželé odešli do Rakouska a v roce 1924 do Švédska. Tehdy už byl Göring silně závislý na morfiu, které užíval na utišení krutých bolestí způsobených zraněním při nepovedeném puči. Trpěl také depresemi. Ve velmi špatném zdravotním stavu se nacházela i Carin, která již dlouhá léta trpěla anginou pectoris a revmatismem. Navíc u ní během exilu v Rakousku lékaři diagnostikovali nevyléčitelnou srdeční chorobu bez vyhlídek na delší život. Veškerý majetek manželů v Německu mezitím podlehl konfiskaci, účty byly obstaveny a zatykač vydán i na Carin.", "section_level": 1}, {"title": "Zpět v Německu.", "content": "Göring se do Německa vrátil v roce 1927 a znovu navázal přerušené vztahy s Hitlerem a s NSDAP, ze které byl během svého pobytu v exilu vyloučen. Po návratu dostal od Hitlera nabídku, aby se stal kandidátem NSDAP pro volby do Říšského sněmu. Hermann Göring nabídku přijal a v květnu 1928 byl zvolen jako jeden z jedenácti poslanců NSDAP. Těžce nemocná Carin tehdy přijela ze Švédska do Berlína, aby další život trávila po boku svého milovaného, a nyní i politicky úspěšného, muže. Její dosavadní nadšení pro národní socialismus se ještě upevnilo a tak se snažila získat pro Hitlerovu věc celou řadu významných osobností, především z řad šlechty. Göringovi vedli velmi čilý společenský život, kdy je pravidelně navštěvoval třeba korunní princ August Vilém von Hohenzollern, jeho bratr Eitel-Friedrich, knížata Wiedové a vrcholní politici nacistické strany.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt a posmrtná cesta.", "content": "Zemřela ve Švédsku 17. října 1931 po srdečním záchvatu. Göring byl v té době v Německu. Smrt jeho milované ženy ho silně zasáhla, jelikož mu byla vždy oporou, povzbuzovala ho, podporovala a bezmezně s ním sdílela jeho slepé nadšení pro Hitlera a nacismus. Byla pohřbena na hřbitově v Lovö u Drottningholmu. V roce 1934 uspořádal Göring pompézní slavnostní převoz jejího těla ze Švédska do Německa, kde bylo tělo uloženo v cínové rakvi do soukromé krypty v nově vybudovaném Göringově domě, nazvaném Carinhall (nedaleko Eberswalde). Na jaře 1945, když už se blížila sovětská Rudá armáda, dal Hermann Göring Carinhall vyhodit do povětří a ostatky Carin nechal tajně zakopat v lese. Hrob byl přesto nalezen příslušníky Rudé armády a zneuctěn. Místní hajný mrtvé tělo zachránil, pohřbil a informoval příbuzné ve Švédsku. Po válce se však ve východním Německu dostali k moci komunisté a o převozu těla se nedalo uvažovat. Tělo bylo nakonec tajně exhumováno, pod cizím jménem zpopelněno a švédský pastor Heribert Jansson převezl urnu s popelem zemřelé do Švédska, kde byla uložena do svého původního hrobu na hřbitově v Lovö. Byl to její pátý pohřeb.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carin Göringová (21. října 1888, Stockholm, Švédsko – 17. října 1931), rozená von Fock, provdaná a rozvedená von Kantzow, byla první manželka Hermanna Göringa.", "tgt_summary": "Carin Axelina Hulda Göring (née Fock; later Countess von Kantzow; 21 October 1888 – 17 October 1931) was the Swedish first wife of Hermann Göring.", "id": 1516382}
{"src_title": "Cytochrom bc1 komplex", "tgt_title": "Coenzyme Q – cytochrome c reductase", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Eukaryotický komplex III.", "content": "Eukaryotický cytochrom bc1 je multiproteinový komplex uložený ve vnitřní mitochondriální membráně. U člověka obsahuje 11 různých polypeptidů, z nich jen cytochrom b je kódován v mtDNA a vyráběn přímo v mitochondriích. V komplexu se nachází čtyři redoxní centra, cytochrom b562, cytochrom b566, cytochrom c1 a konečně tzv. Rieskeho protein (obsahující FeS centrum Fe-S). Z krystalografické analýzy je známo, že komplex III je symetrický dimer složený z dvou totožných oligomerických podjednotek, každý s 11 různými podjednotkami. Přitom platí, že Rieskeho protein je umístěn přibližně na pomezí mezi cytochromem c1 a cytochromem b.", "section_level": 2}, {"title": "Bakteriální cytochrom bc1 komplexy.", "content": "Také bakterie mají cytochrom bc1 komplexy, který má velmi podobnou funkci, jako tomu je u eukaryot. Obvykle jsou však bakteriální komplexy mnohem menší a někdy obsahují pouhé tři podjednotky – cytochrom b, cytochrom c a Rieskeho protein.", "section_level": 2}, {"title": "Funkce.", "content": "Komplex III je velice důležitou složkou elektronových transportních řetězců. Pracuje obvykle jako křižovatka, k níž směřují elektrony z celé řady dehydrogenáz (jako je např. NADH dehydrogenáza – komplex I, nebo sukcinát dehydrogenáza – komplex II). U eukaryot hraje velice výlučnou roli - neexistuje u nich jiný způsob, jak v dýchacím řetězci oxidovat ubichinol. Celá řada bakterií se však obejde bez cytochrom bc1 komplexu. Byl vytvořen model funkce eukaryotického komplexu III. Souhrnně se dá řada enzymatických reakcí na komplexu III zapsat rovnicí:", "section_level": 1}, {"title": "Farmakologie.", "content": "Inhibitorem komplexu III jsou různé analogy ubichinonu, resp. deriváty hydrochinonu. Vážou se na komplex a blokují jeho funkci. Používají se někdy jako složky léčiv proti houbovým (\"Pneumocystis\") a parazitickým (malárie) onemocněním. Výhodou takových léků je skutečnost, že nezabíjí bakterie (přítomné ve střevní mikroflóře), jelikož ty obvykle zvládají oxidovat ubichinol i jinými způsoby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cytochrom bc1 komplex (též komplex III, kód EC 7.1.1.8, před zavedením 7 třídy enzymů - translokas v roce 2018 EC 1.10.2.2) je velký enzymatický komplex na vnitřní mitochondriální membráně eukaryotických buněk (příp. v jednodušším provedení i na plazmatické membráně některých bakterií). Je to jeden z článků tzv. dýchacího řetězce a podílí se tedy na vytváření protonového gradientu napříč membránou, jenž umožňuje následně syntézu ATP. Pracuje přitom jako ubichinol:cytochrom c oxidoreduktáza, tedy oxiduje ubichinol (koenzym Q) a redukuje cytochrom c.", "tgt_summary": "The coenzyme Q : cytochrome \"c\" – oxidoreductase, sometimes called the cytochrome \"bc\" complex, and at other times complex III, is the third complex in the electron transport chain (), playing a critical role in biochemical generation of ATP (oxidative phosphorylation). Complex III is a multisubunit transmembrane protein encoded by both the mitochondrial (cytochrome b) and the nuclear genomes (all other subunits). Complex III is present in the mitochondria of all animals and all aerobic eukaryotes and the inner membranes of most eubacteria. Mutations in Complex III cause exercise intolerance as well as multisystem disorders. The bc1 complex contains 11 subunits, 3 respiratory subunits (cytochrome B, cytochrome C1, Rieske protein), 2 core proteins and 6 low-molecular weight proteins. ", "id": 416642}
{"src_title": "Tygr indočínský", "tgt_title": "Indochinese tiger", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tento poddruh popsal na základě měření vietnamských tygrů český zoolog Vratislav Mazák v roce 1968 a nazval jej podle známého lovce, ale i obdivovatele a ochránce tygrů Jima Corbetta. Jedná se o středně velkou subspecii, která je menší než tygr indický a sibiřský. Délka těla samců se pohybuje od 2,55 m po 2,85 m a hmotnost od 150 do 195 kg. Jako u ostatních tygrů je i zde poměrně výrazný pohlavní dimorfismus - samice měří 2,3 m - 2,55 m a váží od 100 do 130 kg. Zbarvení srsti je poněkud tmavší a výraznější než například u tygra indického. Černé pruhování je hustší a pruhy užší. Bílé zbarvení spodní části nezasahuje tak vysoko na boky.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt a populace.", "content": "Indočínští tygři žijí v Myanmaru, Laosu, Kambodži, Vietnamu a Thajsku. Dříve žili i v jižní Číně v provincii Jün-nan, ale v současnosti se tam již s největší pravděpodobností nevyskytují. Odhad populace tohoto poddruhu je extrémně obtížný. Údaje se pohybují od 352 jedinců po 1 300, resp. „určitě méně než 2 500“. Pesimistická čísla udávala, že v Thajsku žilo v roce 2010 okolo 200 kusů, v Myanmaru asi 85, v ostatních zmíněných státech šlo vždy jen o 10 - 30 jedinců. Naopak optimistický odhad k roku 2010 byl 700 - 1 300 kusů. Další zdroje uvádějí, že v roce 2015 se celková populace pohybovala okolo 600 - 650 kusů. Velké množství těchto tygrů žije v thajském parku Huai Kha Khaeng. Ačkoliv jsou k dispozici sofistikované metody, jako fotopasti, je velmi obtížné detekovat v džunglích jihovýchodní Asie přítomnost tygrů. Například v Myanmaru se v letech 2002 až 2004 provádělo rozsáhlé mapování v rezervaci Hukaung Valley (Kačjinský stát), ale výsledky byly velmi chabé. Bylo zachyceno jen asi šest jedinců a interpolací se vypočítalo, že na území o rozloze 3 250 km2 se vyskytuje 7–71 tygrů. V roce 2015 oznámil thajský „Department of National Parks, Wildlife and Plant Conservation“, že se počet tygrů na území Thajska zvýšil v některých rezervacích až o 50 % oproti stavu v roce 2005. Thajsko obecně je považováno za zemi, která se staví velmi dobře k záchraně tygrů.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Tygr indočínský je zřejmě nejméně prozkoumaný žijící poddruh tygra. Jedním z důvodů je to, že se vyskytuje většinou v hustých tropických lesích, často v horách, v relativně méně zalidněných oblastech. Je to samotářské zvíře. Pokud je pozorováno v přírodě více jedinců pohromadě, jde vždy buď o samici s mláďaty anebo o pářící se pár. Tygr indočínský je vrcholový predátor. Jeho oblíbenou kořistí jsou různé druhy kopytníků - sambar, serau, banteng, gaur, vodní buvol, divoké prase atd. V minulosti lovil i další druhy, jako byl kuprej, jelen lyrorohý, jelínek vepří a jelen Schomburgkův, ale tato zvířata buď vyhynula, nebo jich žije tak málo, že nemohou být pravidelnou lovnou zvěří. Proto se mnozí tygři musí zaměřovat i na menší živočichy, kteří donedávna nepatřili mezi jejich hlavní kořist. Loví proto muntžaky, makaky, dikobraze, jezevce bělohrdlé a některá jiná pralesní zvířata bez ohledu na velikost.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Tygři indočínští se páří během celého roku, ale nejčastěji mezi listopadem a dubnem. Březost trvá přibližně 103 dní. Samice rodí až 7 koťat, ale průměr je pouze 3. Mláďata zůstávají s matkou zhruba 18 až 28 měsíců. Úmrtnost mláďat během prvního roku života je 35 %. Podílí se na tom požáry, záplavy a zabití jinými tygry či vlastní matkou. Samice se začínají rozmnožovat zhruba od 3,5 roku věku, samci asi o rok později. Doba dožití je v přírodě zhruba 15 let, v zajetí to může být až 26.", "section_level": 2}, {"title": "Vztahy s člověkem, hrozby.", "content": "Hlavní hrozbou pro tygra indočínského, stejně jako pro všechny ostatní poddruhy tygrů, je člověk a jeho aktivity. Zde je výčet nejdůležitějších z nich:", "section_level": 1}], "src_summary": "Tygr indočínský (nebo také tygr Corbettův; \"Panthera tigris corbetti\") je poddruh tygra, který žije v oblasti jihovýchodní Asie. Jeho celková populace dosahuje zřejmě 600 - 700 jedinců (nebo možná o něco více), přičemž žádná životaschopná propojená subpopulace není větší než 250 kusů. Z toho důvodu je podle IUCN veden jako ohrožený poddruh. Tygři z malajské populace, dříve považovaní za indočínské, jsou dnes vedeni jako samostatný poddruh - tygr malajský (\"Panthera tigris jacksoni\").", "tgt_summary": "The Indochinese tiger (\"Panthera tigris tigris\") is a tiger population native to Southeast Asia. This population occurs in Myanmar, Thailand, Laos, Vietnam, Cambodia and southwestern China. It has been listed as Endangered on the IUCN Red List since 2008, as the population seriously declined and approaches the threshold for Critically Endangered. As per 2011, the population was thought to comprise 342 individuals, including 85 in Myanmar, and 20 in Vietnam, with the largest population unit surviving in Thailand estimated at 189 to 252 individuals during 2009 to 2014. It is considered extinct in Cambodia.", "id": 205402}
{"src_title": "Kostas Kariotakis", "tgt_title": "Kostas Karyotakis", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho otec byl stavební inženýr, proto se rodina musela často stěhovat a Kostas tak navštěvoval hned několik základních škol. V Chanii roku 1913 odmaturoval na gymnáziu. Vzápětí se zapsal na Právnickou fakultu Kapodistriasovy univerzity. Absolvoval roku 1917. V roce 1918, ještě za války, byl v Soluni zatčen jako dezertér. Musel se nahlásit ke splnění vojenské služby, avšak zapsal se na Filozofickou fakultu a dostal odklad. V roce 1919 se pokoušel rozjet svou vlastní právnickou kancelář, ale neuspěl. Ve stejném roce založil s přítelem satirický časopis \"Gamba\". Měl úspěch, ale cenzura ho zakázala po pouhých šesti číslech. Stal se poté vládním úředníkem, byl v této funkci různě přemisťován, nejprve do prefektury Arty, později do prefektury Kyklady a Attikoviotia. Roku 1923 byl ze svého místa propuštěn a nastoupil na Ministerstvo sociálních věcí. V dobrém postupu mu zabránilo, že se angažoval v odborech. Navíc se mu úřednická práce příčila a přispívala k jeho neustálým depresím. V jejich důsledku také roku 1928 spáchal sebevraždu zastřelením", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "První básně publikoval roku 1912, ještě jako gymnazista. V roce 1919 vydal svou první básnickou sbírku \"Ο πόνος του ανθρώπου και των πραγμάτων\". Kritika ji přijata spíše vlažně. Roku 1920 získal druhou cenu v básnické soutěži ve Filadelfii, a to za nevydanou sbírku \"Τραγούδια της πατρίδας\". Cenu převzal jeho přítel Charilaos Sakellariadis, Kariotakis se zrovna léčil ve vojenské nemocnici v Athénách. Oceněná sbírka nikdy nevyšla, ale některé básně autor zařadil do druhé sbírky \"Νηπενθή\", která vyšla roku 1921. Se Sakellariadisem napsal divadelní hru \"Pel-Mel\". Třetí a poslední sbírku básní \"Ελεγία και Σάτιρες\" vydal roku 1927. Chtěl se poté vrhnout na prózu, ale deprese a sebevražedné sklony byly silnější.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostas Kariotakis, řecky \"Κώστας Καρυωτάκης\" (30. říjen 1896, Tripolis – 20. červenec 1928, Preveza) byl řecký básník. Začal psát pod vlivem francouzského symbolismu, postupně však směřoval k poezii realistické a satirické. Jeho poezie byla, i vzhledem k psychickému rozpoložení autora (trpěl celoživotně depresemi), plná pesimismu, beznaděje, odmítavého postoje k životu, až nihilismu, byť postupně tyto pocity přerůstaly v trpkou ironii.", "tgt_summary": "Kostas Karyotakis (, 11 November [OS October 30], 1896 – 20 July 1928) is considered one of the most representative Greek poets of the 1920s and one of the first poets to use iconoclastic themes in Greece. His poetry conveys a great deal of nature, imagery and traces of expressionism and surrealism. He also belongs to the Greek Lost Generation movement. The majority of Karyotakis' contemporaries viewed him in a dim light throughout his lifetime without a pragmatic accountability for their contemptuous views; for after his suicide, the majority began to revert to the view that he was indeed a great poet. He had a significant, almost disproportionately progressive influence on later Greek poets.", "id": 568561}
{"src_title": "Guercino", "tgt_title": "Guercino", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Guercino se narodil se v malé vesnici Cento mezi Bolognou a Ferrarou. Pro svou oční vadu – trpěl totiž strabismem, tedy šilhavostí – dostal už v raném věku přezdívku \"Il Guercino\", italsky \"squinter\". Byl malířský samouk, od svých 16 let pracoval jako učeň v obchodě Benedetta Gennari, malíře bolognské školy. V roce 1615 odešel Guercino malovat do Bologny. Jeho práci zde ocenil Ludovico Carracci. Guercino namaloval dvě velká plátna \"Elijah Fed Ravens\" a \"Samson seized by Philistines\" určená pro kardinála Serra, papežského legáta ve Ferraře. Plátna mají přírodní naturalistický caravaggiovský styl, ačkoli je nepravděpodobné, že by Guercino viděl jakékoli z římských Caravaggiových prací. On sám často tvrdil, že jeho raný styl byl ovlivněn plátnem Ludovica Carracci, které viděl v kapucínském kostele v Cento. Některé z jeho pozdějších prací jsou blíže stylu jeho současníka Guido Reniho a jsou vytvořeny s lehkostí a jasností.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Obraz \"Arcadian Shepherds (Et v Arcadia ego)\" Guercino namaloval v roce 1618 a ve stejném roce vytvořil i obraz \"The Flaying of Marsyas by Apollo\" pro Palazzo Pitti ve Florencii. Svou dramatičností se řadí k typickým Guercinovým plátnům raného období na rozdíl od jeho prací z pozdějšího období. Gurcino dostal od bolognského markýze Enza Bentivoglio doporučení pro papeže Řehoře XV. (rodným jménem Alessandro Ludovisi, (9. ledna 1554 – 8. července 1623). Rodina Bentivogli de facto vládla v Bologny a byla zodpovědná za to, že město získalo svou politickou autonomii během období renesance. Roky strávené v Římě, tedy mezi lety 1621–23 byly pro Guercina velmi produktivní. Z tohoto období jsou jeho fresky \"Aurora\" v kasinu Casino di Villa Boncompagni Ludovisi ve vile \"Villa Ludovisi\", strop v San Crisogono (1622) \"San Chrysogonus in Glory\", \"Portrét papeže Řehoře XV.\" (Nyní v Getty Museum) a \"The Burial of St. Petronilla - Pohřeb svaté Petronily\", oltářní obraz pro baziliku svatého Petra v Římě, nyní v Museo Capitolini, který je považován za jeho mistrovské dílo. Po smrti Řehoře XV. se Guercino vrátil do svého rodného města. V roce 1626 začal tvořit fresky v katedrále v Piacenze. Podrobnosti o jeho kariéře po roce 1629 jsou dobře zdokumentovány v účetní knize \"Libro dei Conti di Casa Barbieri\", kterou Guercino a jeho bratr Paolo Antonio Barbieri aktualizovali a která se zachovala. Giovanni Battista Pasqualini vytvořil mezi roky 1618 až 1631 celkem 67 rytin, které dokládají počáteční tvorbu Guercina. Tato díla v účetní knize \"Libro dei Conti di Casa Barbieri\" nejsou. V roce 1642, po smrti Guida Reniho, Guercino přestěhoval svou objednávkami vytíženou dílnu do Bologni a stal se hlavním malířem města. V roce 1655 mu františkánský řád Reggio zaplatil 300 dukátů za oltářní obraz \"Saint Luke Displaying a Painting of the Madonna and Child\" (Svatý Lukáš a Madona s dítětem, nyní v Nelson-Atkins Museum of Art v Kansas City.) Corsini mu také zaplatil 300 dukátů za \" Flagellation of Christ (Bičování Krista) \" namalovaný v roce 1657.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba a styl.", "content": "Guercino byl v malbě pozoruhodně rychlý a pilný. Vytvořil nejméně 106 velkých oltářních obrazů pro kostely, a asi 144 dalších obrazů. Byl také velmi plodný kreslíř. Jeho tvorba zahrnuje mnoho perokreseb kreseb červenou rudkou. Většinou jde o přípravné studie pro obrazy, ale kreslil také krajiny, žánrové scény z každodenního života i karikatury pro své vlastní potěšení. Guercinovy kresby jsou známé pro svůj plynulý styl, ve kterém \"\"formu zvýrazňují rychlé, kaligrafické tahy pera v kombinaci s tečkami, čárkami, a paralelním šrafováním ( Griswold 1991)\"\".", "section_level": 1}, {"title": "Smrt a hrob.", "content": "Guercino maloval a učil až do své smrti v roce 1666. Byl podle svého přání pohřben společně se svým bratrem do rodinné hrobky uprostřed v chrámu Spasitele (chiesa di San Salvatore) u augustiniánů kanovníků v Bologni. Neustále hromadil majetek, nikdy se neoženil, a proto jeho majetek zdědili synovci a žáci Benedetto Gennari II a Cesare Gennari. Mezi jeho další žáky patřili Giulio Coralli, Giuseppe Bonati z Ferrary, Cristoforo Serra z Ceseny, otec Cesara Pontiho z Ferrary, Sebastiano Ghezzi, Sebastiano Bombelli, Lorenzo Bergonzoni z Bologny, Francesco Paglia z Brescie, Benedetto Zallone z Centa a Matteo Loves.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giovanni Francesco Barbieri známý jako Il Guercino (8. února 1591, Cento – 22. prosince 1666, Bologna) byl italský barokní malíř. Guercino byl jeden z nejvýznamnějších představitelů italského baroka, následovník Caravaggia. Přezdívka „\"Il Guercino“\" znamená šilhavý. Malíř skutečně neměl příliš dobrý zrak, ale maloval skvělé obrazy s vynikajícím použitím světla a stínu. Vybíral si scény koupelí, náboženské výjevy, portréty a další motivy.", "tgt_summary": "Giovanni Francesco Barbieri (February 8, 1591 – December 22, 1666), better known as Guercino, or il Guercino, was an Italian Baroque painter and draftsman from Cento in the Emilia region, who was active in Rome and Bologna. The vigorous naturalism of his early manner contrasts with the classical equilibrium of his later works. His many drawings are noted for their luminosity and lively style.", "id": 1938468}
{"src_title": "Národní park Kanha", "tgt_title": "Kanha Tiger Reserve", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na území dnešního parku existoval chráněný les již od doku 1865, ve kterém byl povolen pouze sběr dřeva pro potřeby domácnosti. Lov určitých typů divoké zvěře byl možný pouze se zvláštním povolením. V květnu 1933 byla oblast poprvé rozšiřována, nejprve o údolí Banjar (252 km2), následně roku 1935 o dalších 500 km2 v oblasti údolí Halon. Status chráněné oblasti byl později na území Halon zrušen, především kvůli škodám, které divoká zvěř páchala. 1. června 1955 byla oblast o rozloze 252 km2 prohlášena národním parkem, jejíž rozloha se v roce 1964 zvětšila na 318 km2. Až do roku 1970 byla velikost parku omezena hranicemi distriktu Mandla, ale v tomto roce bylo k parku připojeno 127 km2 oblasti ze sousedního distriktu Balaghat. Se vznikem „Projektu tygr“ (projekt indické vlády na záchranu bengálských tygrů) v roce 1973 bylo opět připojeno území z oblasti údolí Halon (500 km2) spolu s dalším územím o rozloze 1009 km2, které má sloužit jako nárazníková zóna a spolu s územím národního parku byla oblast vyhlášena jako „tygří rezervace“. Ještě roku 1983 byla připojena oblast Phen o rozloze 110 km2, i když s národním parkem přímo nesousedí.", "section_level": 1}, {"title": "Zvířata.", "content": "Kanha je známá především pro svou populaci savců. V parku se nachází poměrně početná tygří populace a Kanha platí za místo, kde má pozorovatel největší šanci v Indii tygra spatřit ve volné přírodě. Populaci tygrů se zde podařilo rozšířit z počtu 48 (1978) na (131 v červnu 2006). Krom tygrů žijí v parku i další dravé šelmy, na 80 leopardů, 396 dhoulů a 111 medvědů. V parku se vyskytuje i horský druh barasingy (Cervus duvauceli branderi), což je druh jelena, který žije již pouze zde. Těm se zde také daří rozmnožovat z původních 66 v roce 1970 na 349 v roce 2000. Krom barasingy žijí v této oblasti 3 další druhy jelenů. Nejčastějším z nich je jelen Axis neboli čital (Axis axis), jichž v parku žije na 20 000 a jejich populace dále roste. Dalším z jelenů je Sambar (Rusa unicolor nebo také Cervus unicolor), kterých bylo v roce 2000 napočítáno 3621 a nakonec Muntžak (Muntiacus), jichž v parku žije přibližně 1200. Zatímco počty jelenů trvale rostou, počty antilop klesají. Roku 2000 bylo v parku pouhých 73 velkých indických antilop Nilgai (Boselaphus tragocamelus), 78 antilop čtyřrohých (Tetracerus quadricornis) a pouhé 2 antilopy jelení (Antilope cervicapra). V parku žije také početná populace (1197 exemplářů v roce 2000) mohutných gaurů (Bos gaurus). Velmi početný (6668 v roce 2000) je i druh opice Hulman (Semnopithecus) a divokých prasat (5834 v roce 2000). Dalšími většími savci žijícími v parku jsou Rhesus Macaque (Macaca mulatta), Šakal obecný (Canis aureus), vlk (velmi vzácný), Liška džunglová (Vulpes bengalensis), vydra hladkosrstá (Lutrogale perspicillata), Medojed kapský (Mellivora capensis), Puchol malý (Viverricula indica), promyka mungo (Herpestes edwardsii), Hyena žíhaná (Hyaena hyaena), Kočka bažinná (Felis chaus), Kočka bengálská (Prionailurus bengalensis), Luskouni (Manidae), Dikobraz (Hystrix), a Zajíc (Lepus).", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Nejbližším velkým městem je Jabalpur (169 km), který je po železnici dobře spojen s Dillí a Mumbají. Častým návštěvním místem při cestě do parku je i malé město Mandla (asi 70 km od parku, 30 Rupií, 23⁄4 hodiny). Je v něm přístup na internet, kavárny a v okolí mnoho zajímavých chrámů. Cesta autobusem od brány Kisli do Jabalpuru trvá 51⁄2 hodiny, jízdenka stojí 84 Rupií a autobus odjíždí každý den v 6,20, 8,15 a 12,30 (jedna z jeho dalších zastávek je i brána Khatia). V některých měsících provozuje MP Tourism vlastní turistických autobus (4 hodiny, 150 Rupií). Do parku samotného je možný přístup (za poplatek a pouze s průvodcem) ze tří vstupních bran, ve směru od Jabalpuru je nejlépe přístupná brána v Kisli, která leží ve vesnici Khatia. Nejlepší doba k návštěvě parku je od února do června, do parku je povolen přístup pouze v hodinách od 6,30d 12 a od 15 do 18. Od července do září je park pro veřejnost uzavřen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní park Kanha leží 164 km od města Jabalpur ve státu Madhjapradéš (Madhya Pradesh) v Indii a je jedním z nejznámějších národních parků v Indii. Založen byl roku 1955 a rozkládá se na celkové ploše 2059 km2 v distriktech Mandla a Balaghat. Park leží v nadmořské výšce 600-900 metrů. Lov divoké zvěře s výjimkou divokých prasat a ptáků je zde zakázán již od roku 1933.", "tgt_summary": "Kanha Tiger Reserve, also known as Kanha–Kisli National Park, is one of the tiger reserves of India and the largest national park of the state of Madhya Pradesh. The present-day Kanha area is divided into two sanctuaries, Hallon and Banjar, of, respectively. Kanha National Park was created on 1 June 1955 and was designated a tiger reserve in 1973. Today, it encompasses an area of in the two districts Mandla and Balaghat. ", "id": 1747774}
{"src_title": "Infekční anémie koní", "tgt_title": "Equine infectious anemia", "src_document": [{"title": "Původce.", "content": "Původce je obalený RNA virus o velikosti 80–100 nm, který obsahuje enzym reverzní transkriptázu. Virus patří do čeledi \"Retroviridae\", podčeledi \"Orthoretroviridae\", rodu \"Lentivirus\". Virus postihuje všechny tkáně v organismu a je odolný vůči fyzikálně chemickým vlivům. Do určité míry je podobný HIV viru u lidí, ale na člověka se nákaza nepřenáší.", "section_level": 1}, {"title": "Nákaza.", "content": "V přirozených podmínkách se virus přenáší nejčastěji krev sajícím bodavým hmyzem, který však slouží pouze jako mechanický přenašeč. Vzhledem k tomu, že se onemocnění šíří prostřednictvím krevních buněk, jsou pro přenos nákazy nebezpečné jakékoliv veterinární zákroky spojené s možným, byť i minimálním přenosem krve. Ze stejného důvodu mohou k přenosu nákazy sloužit i ošetřovatelské pomůcky. Přenos nákazy sekrety (a exkrety) nemocných zvířat je pro nízkou koncentraci viru v nich obsaženého je ojedinělý. U březích klisen se mohou hříbata infikovat již během jejich nitroděložního vývoje.", "section_level": 1}, {"title": "Geografické rozšíření.", "content": "V letech 2005 - 2020 byla nákaza zjištěna v těchto státech: Argentina, Austrálie, Belgie, Belize, Bolívie, Bosna a Hercegovina, Brazílie, Bulharsko, Chile, Černá hora, Čína, Chorvatsko, Dominikánská republika, Ekvádor, El Salvador, Eritrea, Filipíny, Francie, Francouzská Guyana, Guadeloupe, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Litva, Maďarsko, Makedonie, Malajsie, Mexiko, Mongolsko, Německo, Nizozemí, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Polsko, Rakousko, Reunion, Rumunsko, Rusko, Řecko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Thajsko, Turecko, USA, Uruguay, Uzbekistán, Velká Británie, Venezuela.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh onemocnění.", "content": "I když je virus schopen infikovat všechny tkáně, tak k jeho nejvýraznějšímu množení dochází v populaci tkáňových bílých krvinek - makrofázích (zejména ve slezině) a krvi cirkulující populaci – monocytech. Vytvářejí se spojení mezi specifickými značkami viru (antigeny) s protilátkamii (tzv. komplex antigen – protilátka), které vyvolávají horečku, zánět ledvin, chudokrevnost a snížení počtu krevních destiček (trombocytopenii). Zánik červených krvinek a jejich pohlcování (fagocytóza) bílými krvinkami následně aktivuje retikuloendoteliální systém. Kupferovy buňky (přisedlá populace bílých krvinek) se aktivují a vychytávají hemosiderin. V samotné krvi se virus nemnoží, ale přetrvává tam téměř po celý život.", "section_level": 1}, {"title": "Klinické příznaky.", "content": "Inkubační doba se po přirozené infekci pohybuje mezi 2 až 4 týdny. Obecně lze říci, že klinickými příznaky připomíná obraz akutního či chronického bakteriálního systémového onemocnění (sepse) a vyskytuje se ve čtyřech formách: akutní, subakutní, chronická a latentní.", "section_level": 1}, {"title": "Akutní forma.", "content": "Její nástup je rychlý a bývá prezentována vysokou horečkou až kolem 41°C a ovlivněním celkového zdravotního stavu. Koně jsou apatičtí, snadno unavitelní a někdy zaujímají postoj jako při schvácení kopyt. Sliznice bývají bledé až nažloutlé a jsou na nich pozorovány drobné krváceniny. Docela typický je jejich výskyt na spodině jazyka kolem uzdičky. Vyšetření krve poukazuje na chudokrevnost, bývá zjištěna zrychlená krevní srážlivost a rozmnožují se Heinzova tělíska v červených krvinkách. V krvi se objevují bílé krvinky s obsahem železa (sideroleukocyty). Akutní průběh končí za 2 až 4 týdny, buď smrtelně, nebo přechází do subakutního či chronického stádia.", "section_level": 2}, {"title": "Subakutní forma.", "content": "Má podobné příznaky jako akutní forma, ale v mírnější podobě. Teplota nebývá tak vysoká a po 3 až 4 dnech se upravuje, jindy je pozorována návratná horečka trvající několik týdnů. Na spojivce se objevuje zblednutí či nažloutnutí. Jakákoliv zátěž vyvolává celkovou slabost, dušnost, zvýšenou srdeční činnost a silné pocení. Příjem krmiva zůstává zachován, koně však hubnou. Subakutní forma může končit úhynem, častěji však přechází do chronické formy.", "section_level": 2}, {"title": "Chronická forma.", "content": "Při této formě je typická únava, výrazné snížení výkonu, hubnutí a chudokrevnost různého stupně. Dochází k poruchám krevního oběhu, a proto se na spodině břicha, předkožce, šourku a končetinách objevují otoky. Sliznice bývají mírně bledé až nažloutlé. Často se vyskytuje návratná horečka. V krvi se projevuje specifický typ chudokrevnosti charakterizovaný vysokou koncentrací krevního barviva hemoglobinu a zvětšením objemu červených krvinek (hyperchromní makrocytární anémie), doprovázená zrychlenou sedimentací červených krvinek. Výrazný je nález bílých krvinek s obsahem železa v krvi. Koně se mohou uzdravit, ale zůstávají trvalými nositeli viru.", "section_level": 2}, {"title": "Latentní forma.", "content": "Je to nejvíce riziková forma pro šíření nákazy. Klinické příznaky jsou minimální a netypické, při větší zátěži se pozoruje rychlejší unavitelnost. I tito koně bývají trvalým zdrojem nákazy.", "section_level": 2}, {"title": "Pitevní nález.", "content": "Typickým pitevním nálezem bývají krvácivé procesy s výskytem krvácenin na sliznicích a pod zevním a vnitřním obalem srdce. Nejvýraznější však bývá značné zduření světle zbarvené sleziny (malinová slezina) a mízních uzlin a degenerace vnitřních orgánů. Histologickým vyšetřením se zjišťuje prostoupení tkání populací lymfocytů, jejich nahloučení kolem cév a výrazné zduření výstelky kapilár jater a ukládání železa do Kupferových buněk.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika a laboratorní diagnostika.", "content": "I když má nákaza poměrně dobré klinicky odlišitelné příznaky, stejně jako typický pitevní nález, tak je zcela nezbytné nákazu prokázat laboratorní diagnostikou! K tomu se v současné době celosvětově užívá vysoce specifický imunodifúzní test označovaný jako Cogginsův test. Specifické precipitační protilátky, které lze v séru prokázat za 18 až 30 dní po infekci, perzistují u infikovaných koní po celou dobu života. Byla popsána i kultivace viru na specifických plodových koňských buněčných kulturách či ELISA metoda, v diagnostice se však běžně nepoužívají. Doferenciálně diagnosticky je třeba odlišit zejména bakteriální původce, kteří vyvolávají systémová bakteriální onemocnění (sepse). Při nich se však v zánětlivých ložiscích vyskytují odlišné typy bílých krvinek a chybí další typické příznaky. Dále je nutno vyloučit leptospirózu, babeziózu a další infekce spojené s průnikem prvoků.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba a prevence.", "content": "Léčba infekční anémie koní neexistuje. Ve světě byly zkoušeny různé vakcíny bez většího ochranného efektu. Jelikož většina států vyžaduje při importech koní negativní test na přítomnost protilátek (séronegativitu), je vakcinace spíše nežádoucí. Vzhledem k tomu, že je Česká republika od roku 1989 infekční anémie koní prostá, je primární zásadou ochrana státního území proti zavlečení této nákazy. Případný zjištěný pozitivní kůň by byl utracen a neškodně odstraněn. V ochraně před šířením nákazy je třeba minimalizace výskytu bodavého hmyzu, dodržovat sterilitu veterinárních zákroků a zoohygienu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Infekční anémie koní je virové onemocnění lichokopytníků, probíhající v akutní až chronické či latentní formě, které je charakterizováno chudokrevností (anémií), kolísavou horečkou, poškozením různých orgánů a celkovým chřadnutím. Nákaza je povinná hlášení.", "tgt_summary": "Equine infectious anemia or equine infectious anaemia (EIA), also known by horsemen as swamp fever, is a horse disease caused by a retrovirus (Equine infectious anemia virus) and transmitted by bloodsucking insects. The virus (\"EIAV\") is endemic in the Americas, parts of Europe, the Middle and Far East, Russia, and South Africa. The virus is a lentivirus, like human immunodeficiency virus (HIV). Like HIV, EIA can be transmitted through blood, milk, and body secretions. Transmission is primarily through biting flies, such as the horse-fly and deer-fly. The virus survives up to 4 hours in the vector. Contaminated surgical equipment and recycled needles and syringes, and bits can transmit the disease. Mares can transmit the disease to their foals via the placenta. The risk of transmitting the disease is greatest when an infected horse is ill, as the blood levels of the virus are then highest.", "id": 1357348}
{"src_title": "Jean-Baptiste Nompere de Champagny", "tgt_title": "Jean-Baptiste de Nompère de Champagny", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Nompère de Champagny se vzdělával v Collège La Flèche a později na École Militaire v Paříži, a roku 1774 vstoupil do válečného námořnictva a vyznamenal se ve válce o nezávislost v Americe. Roku 1782 se stal kapitánem řadové lodi. Oženil se o 5 let později s Victoire Blandine Hue de Grosbois (1770–1821) a roku 1789 byl zvolen za šlechtu provincie Forez delegátem zasedání generálních stavů. V průběhu zasedání se přidal k třetímu stavu. V Ústavodárném shromáždění upozorňoval na sebe výřečností a mírností názorů. Byl považován za předního experta pro námořnictvo. Během hrůzovlády se zcela stáhl do soukromí, ale přesto byl zatčen a ohrožen na životě. Ve vězení byl držen až do 9. thermidoru (27. července 1794). Ani dále se neangažoval politicky, až po 18. brumaide (9. listopadu 1799) ho první konzul Napoleon Bonaparte jmenoval členem Conseil d’Etat (Státní rada). Od července 1801 do srpna 1804 byl vyslancem Francie ve Vídni. Odvolán z tohoto postu byl jen proto, aby byl 7. 8. 1804 jmenován ministrem vnitra Francie a v této funkci sloužil do 9.8. 1807, kdy byl po odstoupení Talleyranda jmenován ministrem zahraničí Francie. V této roli se podílel na diplomatické přípravě anexe Papežského státu (duben 1808), dále na jednání o odstoupení španělského krále Karla IV. a jeho syna Ferdinanda VII. (Dohoda fontainebleauská) a následném jmenování Josepha Bonaparte králem španělským (1808). Po bitvě u Wagramu (5. a 6. července 1809) dojednal uzavření Vídeňského (Schönbrunnského) míru (14. října 1809). Následně se velmi angažoval při jednáních o druhém sňatku Napoleona I. s arcivévodkyní Marií Luisou roku 1810. Z funkce byl 17. 4. 1811 odvolán po neúspěšných jednáních s Ruskem o dodržování kontinentálního systému. Roku 1808 byl obdarován dědičným titulem vévoda z Cadore (titul zanikl po meči 1893). Po roce 1809 se zdržoval často v diplomatických misích v Německu, zejména v Kassselu na dvoře krále Jeroma (bratr císaře Napoleona I.). I po ztrátě funkce ministra, patřil k předním rádcům Napoleonovým a byl dále senátorem. Císaři Napoleonovi sloužil zcela oddaně, obdivoval na něm zejména jeho vystupování a pohotovost. Během ruského tažení byl státním sekretářem Marie Louisy (po dobu nepřítomnosti císaře byla regentkou císařství) a roku 1814 ji následoval do Blois. Císařovna jej pak pověřila misí ke svému otci císaři Františku I.. Ta byla však zcela bezvýsledná. V období Sta dní se bez váhání opět přidal k Napoleonovi, který jej jmenoval pairem. Během druhé restaurace Bourbonů se naprosto stáhl z veřejného života a až roku 1819 byl jmenován králem Ludvíkem XVIII. pairem.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "S manželkou Viktorií měl čtyři syny a každý se stal známým:", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean-Baptiste Nompère de Champagny, 1. vévoda z Cadore, (4. srpna 1756, Roanne – 3. července 1834, Paříž), byl francouzský diplomat napoleonského období.", "tgt_summary": "Jean-Baptiste de Nompère de Champagny, 1st Duc de Cadore (4 August 1756 – 3 July 1834) was a French admiral and politician. ", "id": 2202120}
{"src_title": "Marie Španělská", "tgt_title": "Maria of Austria, Holy Roman Empress", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Marie se narodila v roce 1528 v Madridu jako dcera císaře římského a krále španělského Karla V. a jeho ženy portugalské infantky Isabely. Byla vychována v duchu přísného katolicismu a pod vlivem osudové předurčenosti Habsburků stát včele křesťanstva.", "section_level": 2}, {"title": "Předsvatební vyjednávání.", "content": "Od počátku čtyřicátých let byl předpokládán sňatek Marie s arcivévodou Maxmiliánem II., i když se jistý čas uvažovalo o francouzském následníkovi trůnu Jindřichovi. K definitivní dohodě došlo mezi oběma bratry a zároveň otci snoubenců Karlem V. a králem Ferdinandem na zasedání říšského sněmu v Augsburgu počátkem roku 1548. Tam bylo také vyhlášeno zasnoubení jejich dětí. Přestože byli velmi blízkými příbuznými, bratrancem a sestřenicí, církev jim udělila povolení ke sňatku. To pak mělo neblahé následky především na jejich nejstaršího syna Rudolfa. Maxmilián II. od mládí projevoval sympatie k nekatolickému vyznání. Jeho otec Ferdinand předpokládal, že jeho sňatek s přísně katolicky vychovanou španělskou infantkou Marií, přivede Maxmiliána opět ke katolické víře.", "section_level": 2}, {"title": "Manželka Maxmiliána.", "content": "Marie, císařská princezna a infantka španělská, se tak stala manželkou svého vlastního bratrance, budoucího císaře, českého a uherského krále Maxmiliána II., syna císaře Ferdinanda I. a královny Anny. Svatba se konala ve španělském Valladolidu v polovině září roku 1548 a ženich Maxmilián se ke sňatku osobně dostavil. Po sňatku se arcivévoda Maxmilián stal španělským místodržícím a tuto funkci na španělském dvoře vykonával téměř dva roky. Roku 1550 došlo mezi císařem Karlem a jeho otcem k roztržce, která způsobila jeho odvolání do Vídně. Marie zůstala s dcerou Annou ve Španělsku. Již v roce 1551 se pro ni Maxmilián vydal s doprovodem českých šlechticů, kteří zůstali v Itálii, a on se vydal lodí do Madridu. Po několika měsících se opět těhotná Marie a Maxmilián dostali zpět do Vídně. Tato dlouhá cesta měla významný dopad na české šlechtice, kteří se seznámili nejenom s životem v Itálii, ale také s příslušnicemi významných španělských rodů. Někteří je dokonce pojali za manželky. Mezi nejvýznamnější patřil sňatek Vratislava z Pernštejna s Marií Manrique de Lara. Jejich dcera Polyxena pak významně zasáhla do dějin českých zemí.", "section_level": 2}, {"title": "Česká královna.", "content": "Po smrti svého otce Ferdinanda I. v roce 1564 se manžel Marie Maxmilián stal císařem římským, králem českým a uherským. Českou královnou byla Marie korunována již v září 1562. Během manželství pobývala Marie v Praze velmi zřídka, jejím domovem byla Vídeň. Po smrti svého manžela v roce 1576 se však přestěhovala na Pražský hrad. Žila tam se svou dcerou Alžbětou, která byla také vdovou. Obě se podílely na stavebních úpravách hradu a financovaly výstavbu kaple sv. Vojtěcha. Na Pražském hradě pobývala Marie pět let. Pak se ale dostala do vážných sporů se svým synem Rudolfem.", "section_level": 2}, {"title": "Zpět ve Španělsku.", "content": "Z Prahy odjela Marie roku 1581 i se svou nejoddanější dcerou princeznou Markétou. Do Madridu dorazily o rok později. Útočiště nalezly v klášteře Descalzas Reales na Villa Monte v Madridu, který založila o deset let dříve Mariina mladší sestra Jana. Ten se stal pro obě domovem a Marie tam byla šťastná. Vyjádřila to slovy, že je opravdu šťastná, že může žít v \"zemi bez kacířů\". Až do své smrti v roce 1603 vedla Marie klidný život a do politiky již nezasahovala. Přesto zemřela roztrpčená a osamělá, neboť byla zklamána chováním svých španělských příbuzných k ní. Císařovna Marie byla známá patronka španělského skladatele Tomáse Luise de Victoriy, který u příležitosti jejího pohřbu napsal Requiem považované za jeho možná nejlepší skladbu.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Manželství Marie a Maxmiliána bylo šťastné a velmi plodné. Z manželství, uzavřeného v roce 1548 a trvajícího do roku 1576, vzešlo 16 potomků. Marie byla radikální katoličkou a často nesouhlasila s názory svého tolerantnějšího manžela. Své děti se snažila vychovávat v přísné katolické víře, i když tím často vyvolávala neshody se svým mužem. Velký vliv měla na své syny, budoucí císaře Rudolfa a Matyáše. Na její nátlak byli oba odesláni na výchovu do Španělska, aby nenásledovali svého otce v jeho náboženské vlažnosti. Později tam byli odesláni i mladší synové Albrecht a Václav společně se svou sestrou Annou. Z manželství Marie a Maxmiliána se narodilo šestnáct potomků, ale jenom deset se dožilo dospělosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Španělská (Marie Španělská (21. června 1528, Madrid, Španělsko – 26. února 1603, Villa Monte), ve španělské historii známá spíše jako císařovna Marie Rakouská – Emperatriz María de Austria. Marie byla nejstarší dcerou císaře Karla V. a jeho manželky Isabely Portugalské. Byla manželkou císaře Svaté říše římské Maxmiliána II. a královnou českou, uherskou, chorvatskou a slavonskou.", "tgt_summary": "Archduchess Maria of Austria (21 June 1528 – 26 February 1603) was Holy Roman Empress and queen consort of Bohemia and Hungary as the spouse of Maximilian II, Holy Roman Emperor and King of Bohemia and Hungary. She served as regent of Spain in the absence of her father Emperor Charles V from 1548 until 1551, and in the absence of her brother Philip II, from 1558 to 1561.", "id": 271893}
{"src_title": "Aššur-uballit I.", "tgt_title": "Ashur-uballit I", "src_document": [{"title": "Amarnské dopisy.", "content": "V amarnské korespondenci, sbírce diplomatických dopisů od různých vladařů Blízkého východu, adresovaných Amenhotepu III. a Achnatonovi v Egyptě, byly nalezeny dva dopisy od Aššur-uballita I. V obou dopisech Aššur-uballit I. uvádí Aššur-nádin-achchého II. jako svého \"otce\" a \"předchůdce\", namísto jeho skutečného otce, Eriba-Adada I.; to vedlo některé kritiky tradiční egyptské chronologie (např. Davida Rohla) k popírání identity autora dopisu jako Aššur-uballita I.. Kritici však ignorovali fakt, že vládcové se v dopisech často odvolávali na své předchůdce jako na své \"otce\", i když nebyli jejich biologickými syny. V tomto konkrétním případě se Aššur-uballit I. pravděpodobně odvolává na Aššur-nádin-achchého II., protože ten byl (na rozdíl od Eriba-Adada I.) v písemném kontaktu s egyptským dvorem.", "section_level": 1}, {"title": "Konflikt s Babylonií.", "content": "Po zkonsolidování situace v Asýrii se začal Aššur-uballit věnovat zesílení asyrského vlivu u svých sousedů. Vyslání vyjednávačů do Egypta rozlítilo babylonského panovníka Burna-Buriaše II., který stále považoval Asýrii za vazalské území. Burna-Buriaš proto psal faraonovi: \"\"a vzhledem k mým asyrským poddaným, to jsem nebyl já, kdo je poslal k Tobě. Proč přichází do Tvé země bez řádného oprávnění? Pokud jsi mi věrným, nedovolíš jim jednat o žádné záležitosti. Pošli mi je s nepořízenou\".\" Přesto nemohla být nová asyrská mocnost ignorována a sám Burna-Buriaš se později oženil s dcerou asyrského krále. S asyrskou princeznou měl syna Karachardaše, proti kterému vybuchlo velmi brzy povstání, dokazující neoblíbenost Asyřanů v Babylonu. Aššur-uballit nechtěl ponechat svého vnuka osamoceného a proto vtrhl s vojsky do Babylonie. V průběhu rebelie byl Kara-Hardaš zabit, a Asyřané na babylonský trůn silou dosadili Kurigalza, který mohl být podle některých zdrojů Burna-Buriašovým synem či vnukem. Ale tento \"loutkový\" král nezůstal loajální svému pánovi, naopak, brzy s babylonskými vojsky vtrhl do Asýrie. Aššur-uballitovi se ho podařilo zastavit až v Sunagu, nedaleko od hlavního města Aššúru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aššur-uballit I. (akkad. \"Aššure, udrž naživu\") byl král asyrské říše na počátku tzv. středoasyrského období, vládnoucí v letech 1365 př. n. l. – 1330 př. n. l.. Jeho vláda znamenala konec asyrské závislosti na mitannském království (díky vítězství nad vládcem Mitanni Šuttarnou II.) a dala základ budoucí silné asyrské říši. Později, díky nepokojům a chaosu v Babylonii, jež začaly po smrti kassitského krále Burna-Buriaše II., dosadil Aššur-uballit I. na babylonský trůn svého vazala Kurigalza II., což byla první z řady asyrských intervencí do babylonských záležitostí.", "tgt_summary": "Ashur-uballit I \"(Aššur-uballiṭ I)\", who reigned between 1365 and 1330 BC, was the first king of the Middle Assyrian Empire (1365–1050 BC). After his father Eriba-Adad I (1392-1366 BC) had broken Mitanni influence over Assyria, Ashur-uballit I's defeat of the Mitanni king Shuttarna II marks Assyria's ascendancy over the Hurri-Mitanni Empire, and the beginning of its emergence as a powerful empire. Later on, due to disorder in Babylonia following the death of the Kassite king Burnaburiash II, Ashur-uballit established Kurigalzu II on the Babylonian throne, in the first of what would become a series of Assyrian interventions in Babylonian affairs.", "id": 236684}
{"src_title": "Vasile Alecsandri", "tgt_title": "Vasile Alecsandri", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze zámožné bojarské rodiny, mohl tak vystudovat prestižní střední školu Victora Cuenima v Jasy a poté, roku 1834, odjet zdokonalovat svou francouzštinu do Paříže. Ve francouzštině také publikoval své první literární texty. Pod vlivem romantismu však začal hledat základnu moderní rumunské poezie v lidu - v roce 1839 se proto vrátil do Rumunska, toulal se podhůřím karpatských hřebenů a sbíral lidovou slovesnost. Poté znovu hojně cestoval po západní a jižní Evropě, mimo jiné i se svou životní láskou Elenou Negri, která však byla vážně nemocná a během návratu do Rumunska zemřela na palubě lodi, Vasilovi v náručí. Napsal o tomto zážitku báseň \"Steluţa\" (\"Hvězdička\"). Do Rumunska se vrátil roku 1847, právě včas, aby se zapojil do revoluce roku 1848. Patřil ke klíčovým aktivistům v Moldavsku, psal burcující verše (\"Deşteptarea României\", \"Rumunsko, povstaň\") a sepsal i klíčový politický manifest revolučního hnutí (\"Dorinţele partidei naţionale din Moldova\", \"Požadavky Národní strany Moldavska\"). Revoluce však byla poražena a on musel odejít do exilu. Přes Transylvánii a Rakousko uprchl do Paříže. Zde usilovně propagoval kauzu rumunských vlastenců, vrátil se však také k rumunského folklóru. Přednášel o něm před francouzskými vzdělanci, k nimž patřili i historici Jules Michelet a Edgar Quinet. Z Paříže zaslal redakci černovického časopisu \"Bucovina\" dvanáct lidových balad, mezi nimiž byla i ta nejslavnější \"Mioriţa\" (\"Ovečka\"). V časopisu vyšly postupně od září 1849 do září 1850. Roku 1850 se také vrátil do Rumunska. V roce 1852 vydal v Jasech první a v následujícím roce druhý svazek své klíčové sbírky, kterou nazval \"Lidové básně\". Ohlas v Rumunsku byl mimořádný. Kniha byla také rychle přeložena do francouzštiny, angličtiny a němčiny. Francouzský překlad, vzhledem k tomu, že francoužština byla takřka jeho druhou mateřštinou, pořídil sám Alecsandri (vyšel roku 1855). Druhé, značně rozšířené vydání vyšlo v Bukurešti roku 1866 pod názvem \"Lidové básnictví Rumunů\" (\"Poezii populare ale românilor\"). Knihu otevírala slavná předmluva. Její první větu se dnes učí každý Rumun ve škole: „Rumun se rodí jako básník!\" Součástí předmluvy je i teoretická folkloristická část, která dělí rumunskou lidovou slovesnost do tří kategorií: 1) starobylé písně neboli balady, 2) \"doiny\" (lyrické písně), 3) \"hory\" (písně ke kolovému tanci), 4) drobné útvary jako \"descîntece\" (zaříkávadla), \"strigături\" (hesla skandovaná během tance) apod. Toto rozdělení uznává folkloristika dodnes. Politicky se v pozdějších letech soustředil na boj za sjednocení Moldavska a Valašska. Známá je jeho báseň \"Hora Unirii\" (\"Píseň jednoty\"), kterou sepsal roku 1856, a která za sjednocení pléduje. K tomuto sjednocení také došlo roku 1859 a předseda vlády Alexandru Ioan Cuza Vasila poté jmenoval ministrem zahraničních věcí nového rumunského státu. Funkci zastával do roku 1860, později se stal rumunským vyslancem v Paříži. Roku 1881 napsal báseň \"Trăiască Regele\" (\"Bůh ochraňuj krále\"), která byla textem rumunské hymny až do roku 1947. Byl otevřeným antisemitou, stereotypně zobrazení židé prostupují řadou jeho děl a hojně tak přispěl k rozšíření antisemitismu v moderní rumunské kultuře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vasile Alecsandri (21. červenec 1821, Bacău (Moldavsko) – 22. srpen 1890, Mirceşti) byl rumunský spisovatel, politik a diplomat narozený na území dnešního Moldavska. Proslul především jako sběratel rumunského folklóru. Byl klíčovou osobností rumunského národního obrození v 19. století. Patřil do generace tzv. „osmačtyřicátníků“, tedy rumunských spisovatelů, politiků a intelektuálů, kteří se zapojili do revoluce roku 1848.", "tgt_summary": "Vasile Alecsandri (; July 21, 1821August 22, 1890) was a Moldavian poet, playwright, politician, and diplomat. He collected Romanian folk songs and was one of the principal animators of the 19th-century movement for Romanian cultural identity and union of Moldavia and Wallachia.", "id": 1669030}
{"src_title": "Stelarc", "tgt_title": "Stelarc", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Tento významný současný performer se narodil 19. června roku 1946. Stelarc, vlastním jménem Stelios Arcadiou, své umělecké jméno používá od roku 1972, kdy byl současně oceněn australskou dobročinnou organizací The Myer Foundation. V Austrálii studoval umění a technologie na Melbourne University. Počátky jeho aktivního uměleckého působení jsou spojeny s 60. léty, kdy se snaží o realizaci nejrůznějších technologií, které by umožnily zdokonalení lidské bytosti. Co se týče jeho působení od 90. let až do současnosti, v roce 1995 Stelarc obdržel stipendium od Visual Arts/Craft Board, The Australia Council na 3 roky, v roce 2004 dvouleté stipendium společnosti New media arts. Rok 1997 je významný jeho jmenováním na čestného profesora Umění a Robotiky na univerzitě Carnegie Mellon. Absolventem práv na univerzitě Monach se stává o tři roky později. V dnešní době působí například jako výzkumný pracovník a hostující umělec na Marcs Lab University v západní Sydney, dále je také předsedou v Performance Art, School of Arts, Brunel University, Uxbridge. Momentálně tento performer současnosti ovšem vystupuje jako ztělesnění své stránky Second Life.", "section_level": 1}, {"title": "Projekty Stelarca.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Third Hand.", "content": "„Third Hand“ („Třetí ruka“) byla vyvíjena v letech 1976–1981 na území Japonska. Tato unikátní performance je technologickou napodobeninou lidské ruky, která je ovšem připojena přímo na umělcovo tělo, tedy konkrétně jeho paži a dotváří tedy celek jeho tělu. Mechanická ruka je ovládaná pomocí elektrod, které jsou připojeny na různých částech jeho těla. V situaci, kdy dojde k aktivaci svalové hmoty v oblasti, kde jsou připojeny elektrody, umožní se spuštění elektronického signálu, který spustí celý projekt třetí ruky. Aktivace jednotlivých svalů dále způsobují konkrétní pohyby mechanické ruky, které nutně nevyžadují umělcovo soustředění na jednotlivé pohyby. K nejvýznamnější performanci tohoto projektu patří psaní slov „Evolution” a „Decadence” současně oběma rukama.", "section_level": 2}, {"title": "Muscule Machine.", "content": "Během let 2002–2003 přichází Stelarc s projektem „Muscule Machine“, v českém překladu svalový stroj. Konkrétně se jedná o šestinohého kráčejícího robota, který má v průměru pět metrů. Tento hybridní systém člověka a stroje, pneumaticky poháněný pomocí kapalino-svalových pohonů vlastní gumové svaly, které se ztenčí po nafouknutí a rozšíří při vyčerpání. Na tomto projektu Stelarc použil spolehlivější a zároveň silnější design, který v konečném výsledku zajistil vznik flexibilnějšího mechanismu. Je zde využito kapalných svalových akcelerátorů, které eliminují problémy tření a únavy vyskytující se v dřívějším mechanickém systému prototypu robota Hexapod. Tělo stojí na zemi a snímače kloubů poskytují data, které umožňují člověku kontrolovat pohyb a směr stroje stejně jako měnící se rychlost, kterou se bude muscule machine pohybovat. Zvednutí nohy lidského operátora se zvednou tři různé mechanické nohy, které udělají pohyb dopředu, zatímco otáčení trupu lidského těla umožní stroji chůzi ve směru vpřed. A právě tímto způsobem interaktivita a interface umožnily vytvoření intuitivní choreografii člověka a stroje. Tento chodící systém připojený akcelerometrickými senzory poskytujícími data, která generují počítačově strukturované zvuky rozšiřující akustickou vzdušnost a provoz stroje. Uživatel skládá zvuky pomocí choreografie pohybu stroje. Jakmile je stroj v pohybu, už se neptáme, jestli je člověk nebo stroj pod kontrolou, neboť se plně integrovali a pohybují se jako jeden. Šestinohý robot rozšiřuje funkce těla a transformuje jeho dvounohou chůzi na šestinohý „hmyzí“ pohyb.", "section_level": 2}, {"title": "Walking Head.", "content": "Projekt s názvem „Walking Head“, tedy chodící hlava je pěší robot o velikosti dva metry využívající svých šesti končetin vytvořený opět v roce 2006. Cílem je vytvoření skutečného-virtuálního systému, ve kterém činnost stroje je zachována mechanickými pohyby a zobrazením obličeje na LCD obrazovce, který odráží chování. Na svém podvazku má namontovanou LCD obrazovku, na které je tedy pomocí počítačové techniky zobrazena hlava člověka, která je mimo jiné také schopna se otáčet ze strany na stranu. Tento robot vlastní zvukové senzory, které mu umožňují zaměření osoby, která se nachází před ním. Dokonce vlastní sadu předem naprogramovaných pohybů, které provádí v přítomnosti jiné osoby. Robot je pneumaticky ovládaný, ovšem je nutno podotknout, že „Walking Head“ je v současné době nedokončeným projektem.", "section_level": 2}, {"title": "Ear on Arm.", "content": "Konkrétně se jedná o umělé levé ucho implantované na levou paži. Hlavní funkcí tohoto třetího ucha je fungovat jako přenosné zvukové médium. Stelarc se tak snaží rozšíření své tělesné formy. Kosmeticky vzhled byl replikován a lokalizován a co týká okolní kůže, ta byla implantována z plochy předloktí. Performer Stelarc se v rozhovoru s Českou televizí k tomu projektu vyjádřil: \"\"Replikovali jsme jednu charakteristickou část těla, přemístili ji a opět jí dali funkce, které měla. Tohle ucho je vytvořené spojením chirurgického inženýrství a kultivací kmenových buněk. Vytvořili jsme novou vývojovou architekturu. Přidáváme technologie do těla. Dáváme také tělu možnost, aby ukázalo, co umí, za hranicí omezenou kůží. Dál za prostorem, který obývalo.”\" Chirurgický zákrok započal aplikací solného roztoku do podkožní plochy a následně došlo k natažení a zformování kůže pomocí povahy tvárného silikonu. Ve skutečnosti hovoříme o rozestavěném bluetooth komunikačnímu setu, který se skládá ze sluchátka s mikrofonem. Implantovaný mikrofon byl připojen v uchu na vysílač, přičemž přijímač a reproduktor byly umístěny uvnitř úst performera. Tento významný projekt mu umožní telefonovat, říká, že když mu zavolám na mobil, budu moci k němu mluvit prostřednictvím svého ucha. Dále bude mít také přijímač a reproduktor implantovaný v ústech, takže uslyším svůj hlas uvnitř své hlavy a pokud zavře ústa, uslyší můj hlas jen on, a když otevře ústa, tak i on uslyší můj hlas vycházející z jeho těla. Jedno ucho tedy mluví k druhému. Vyskytuje se zde myšlenka hostitele, kdy ucho má tvar embrya. Stelarc měl dlouho velký problém sehnat pro operaci chirurgy, avšak nakonec uspěl. Nosič ve tvaru ucha mu voperovali pod kůži a zajistili přísun buněk. Ty do nosiče vrůstaly a vytvořily první obrys. Stelarc proto hovoří o tom, že jeho ucho na paži je v současné době pouze reliéfem. Nakonec nás seznamuje s vylepšením v podobě zpevnění boltce, rekonstrukce měkkého lalůčku a jeho zdokonalení pomocí kmenových buněk, které zajistí větší trojrozměrnost tohoto projektu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stelarc (* 19. června 1946) je performer, který prostřednictvím robotického umění prezentuje myšlenku rozšíření lidského těla pomocí technologie. Ukazuje tak lidem, jaké možnosti technologie skýtá. Pro Stelarca je charakteristickým prvkem, že uskutečňuje své umění v rámci svého vlastního těla. Mezi jeho nejvýznamnější projekty řadíme: \"Ear on Arm, Third Hand\", ale také méně známé \"Muscule Machine\" či \"Walking Head\".", "tgt_summary": "Stelarc (born Στέλιος Αρκαδίου \"Stelios Arcadiou\" in Limassol in 1946, but legally changed his name in 1972) is a Cyprus-born performance artist raised in the Melbourne suburb of Sunshine, whose works focus heavily on extending the capabilities of the human body. As such, most of his pieces are centered on his concept that \"the human body is obsolete\". Until 2007 he held the position of Principal Research Fellow in the Performance Arts Digital Research Unit at Nottingham Trent University in Nottingham, England. He is currently furthering his research at Curtin University in Western Australia.", "id": 2206117}
{"src_title": "René-Louis de Voyer, markýz d'Argenson", "tgt_title": "René Louis de Voyer de Paulmy d'Argenson", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Pocházel ze staré nižší šlechtické rodiny připomínané od 13. století v Touraine, jeho předkové se v 17. století začali prosazovat ve státních a diplomatických službách. Narodil se v Paříži jako starší syn státního ministra a generála policie Marca de Voyer (1652–1721), který v roce 1700 získal titul markýze d'Argenson. Studoval na jezuitské koleji (dnešní Lyceum Ludvíka Velikého), poté absolvoval práva (kolegou ze studií a pozdějším celoživotním přítelem byl Voltaire). Vzhledem k vlivnému postavení otce v době regentské vlády začal od mládí zastávat funkce ve státní správě, od roku 1716 byl radou pařížského parlamentu a v roce 1718 se stal právníkem u státní rady (\"maître des requêtes\"). V letech 1720–1724 byl intendantem ve Valenciennes (respektive v Henegavsku), v roce 1721 po otci zdědil titul markýze d'Argenson a od roku 1728 byl členem státní rady. V roce 1738 byl krátce vyslancem v Portugalsku a v letech 1742–1744 zastával funkci intendanta v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Ministr zahraničí a spisovatel.", "content": "V listopadu 1744 byl jmenován ministrem zahraničí a v této funkci se v době války o rakouské dědictví snažil vrátit Francii velmocenské postavení v Evropě. Jeho aktivity se však vyznačovaly nedostatkem koncepce, i když na přelomu let 1744–1745 inicioval se svým mladším bratrem, ministrem války hrabětem d'Argensonem tažení do Flander korunované triumfem u Fontenoy. Po smrti císaře Karla VII. měl snahu zabránit volbě manžela Marie Terezie římským císařem a jeho cílem bylo obnovení aliance s Pruskem a italskými státy. Nakonec byl obviňován, že diplomaticky nedokázal využít vítězství u Fontenoy a v lednu 1747 byl z úřadu ministra zahraničí odvolán. Vzdal se dalších politických aktivit a odešel do soukromí. Nadále se věnoval spisovatelské činnosti a byl zvolen předsedou Akademie písemností a krásné literatury. Ve svých dílech se věnoval řadě témat, mimo jiné nastínil problematiku možnosti demokracie v monarchistickém zřízení (\"Considérations sur le gouvernement ancien et moderne\", vydáno poprvé 1764). Zajímal se také o hospodářství a jako první použil termín volný trh. Byl patronem významných francouzských filozofů (Voltaire) a spolu s nimi patřil k proudu osvícenství. Jeho paměti byly vydány v 19. století v devíti svazcích (\"Journal et Mémoires du Marquis d'Argenson\", 1861–1867). V roce 1718 se oženil s Marií Madeleine de Méliand, dcerou státního rady Antoina de Méliand. Měli spolu dvě děti, syn Antoine-René de Voyer, 3. markýz d'Argenson (1722–1787), byl krátce ministrem války (1757–1758) a poté velvyslancem v Polsku a Portugalsku. Dcera Marie Madeleine (1724-1768) se provdala za generála hraběte de Maillebois. Kromě rodových statků v Touraine vlastnil sídlo v Paříži, kde byl jeho majetkem od roku 1720 palác Hôtel Laffemas. V roce 1746 si doživotně pronajal panství \"Château de Segrez\" jižně od Paříže, kde se po odvolání ze státních funkcí trvale usadil a také zde zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "René-Louis de Voyer de Paulmy, markýz d'Argenson (\"René-Louis de Voyer de Paulmy, 2. marquis d'Argenson, comte et seigneur d'Argenson, vicomte de Mouzé, seigneur de Paulmy\") (18. října 1694, Paříž, Francie – 10. ledna 1757, Château-de-Segrez, Francie) byl francouzský státník a spisovatel. Od počátku vlády Ludvíka XV. zastával jako absolvent práv řadu nižších úřadů ve státní správě, po otci zdědil v roce 1721 titul markýze. Uplatnil se také jako diplomat a v letech 1744–1747 byl francouzským ministrem zahraničí. Patřil k významným osobnostem francouzského osvícenství z řad vysoké šlechty, byl přítelem Voltaira a prosadil se jako spisovatel. Ve svých dílech se věnoval politickým a ekonomickým tématům, jako první v historii použil termín volný trh. Jeho mladší bratr Marc-Pierre de Voyer, hrabě d'Argenson (1696–1764) byl dlouholetým ministrem války a reformátorem francouzské armády v polovině 18. století.", "tgt_summary": "René-Louis de Voyer de Paulmy, Marquis d'Argenson (18 October 169426 January 1757) was a politician and friend of Voltaire, who served as Minister for Foreign Affairs from November 1744 to January 1747. His younger brother, Marc-Pierre, Comte d'Argenson (1696-1764), was Minister of War from 1743 to 1747.", "id": 2366413}
{"src_title": "Petrič", "tgt_title": "Petrich", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Historie města je svázána s podhradím pevnosti na nedalekém vrchu \"Kožuch\", které vzniklo v prvním století př. n. l a postupně přerostlo v dobře opevněné římské město. Dějepisec Livius ho zaznamenal jako Petra a existovalo do 6. století, kdy ho vypálili Slované. Předpokládalo se, že jeho obyvatelé přesídlili na úpatí blízkého pohoří Belasica a k původnímu jménu přibyla slovanská koncovka -ič. Nejnovější výzkumy však ukazují, že soudobé město bylo založeno až na přelomu 10. a 11. století. V té době byla zdejší oblast již přes sto let součástí Bulharské říše. Strategická poloha byla příčinou vzniku místní pevnosti, která hrála významnou roli v bojích mezi Bulhary a Byzantskou říší. Město tím bylo rozděleno na dvě části. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1376 (nebo 1377), kdy je zmíněno jako dar klášteru Rosikon na hoře Athos. Město s okolím bylo dobyto Osmanskou říší v roce 1395 a záhy získalo muslimský charakter. Evlija Čelebi v roce 1652 zaznamenal ve městě 240 domů, dvě mešity a jedny lázně. Během 19. století se složení obyvatel začalo měnit. Zatímco profesor Grigorovič v roce 1845 ve městě nezaznamenal žádný kostel, v roce 1900 zde žilo 7 190 obyvatel a z nich 4 600 Turků, 2 450 Bulharů, 40 Valachů a 100 Romů. Město stalo součástí Bulharska po první balkánské válce (1912) a během druhé balkánské války (1913) se stalo útočištěm čtyř a půl tisíce uprchlíků, převážně Bulharů ze sousedních zemí. Po připojení k Bulharsku se Petrič stala sídlem okruhu a v onom období (1920–1934) došlo k jejímu nejrychlejšímu rozvoji: byly postaveny tři školy, gymnázium a budovy místní správy. 27. července 1955 bylo u Petriče sestřeleno letadlo Lockheed Constellation na lince z Londýna do Tel Avivu a všech 58 lidí na palubě zahynulo.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Ve městě žije 30 306 obyvatel a je zde trvale hlášeno 39 959 obyvatel. Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:", "section_level": 1}], "src_summary": "Petrič ( \"Петрич\") je město ležící v jihozápadním Bulharsku v údolí řeky Strumici na úpatí pohoří Belasica u hranic s Řeckem. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má zhruba 30 tisíc obyvatel.", "tgt_summary": "Petrich () is a town in Blagoevgrad Province in southwestern Bulgaria, located at the foot of the Belasica Mountains in the Strumeshnitsa Valley., the town has 31,140 inhabitants. ", "id": 1455088}
{"src_title": "Cikánský baron", "tgt_title": "The Gypsy Baron", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Hlavním hrdinou příběhu je Sándor Barinkay, který přichází převzít majetek a pozemky po svých předcích. Soused Župan se mu ale vysmívá, protože je jeho majetek opuštěný a leží na něm pouze len a jedna cikánská vesnice. Barinkay požádá o ruku Županovu dceru Arzenu, ta ho však nechce a řekne, že si vezme jedině barona. Cikáni si tedy zvolí Barikaie za svého vůdce. Ten jde opět za Arzenou s tím, že je cikánský baron, ta se mu však vysměje. Nicméně mezitím už začíná mít radši Saffi. Barinkay a Saffi mezi sebou uzavřou neformální manželství pod širým nebem. Na starém hradě najdou spolu s jejím nevlastním otcem starý turecký poklad, který dlouhou dobu hledali právě Županovi lidé. Barinkay je obviněn Županem z nečestného života. Župan usiluje o to, aby mu byl poklad úředně zabaven. Mezitím však vypukne válka a do vesnice přijíždí plukovník husarského pluku Gábor Homonay, který verbuje vojáky. Cipra oznámí a dokumentem doloží skutečný původ Saffi. Ta má být tureckou šlechtičnou. Barinkaiovi se to však nelíbí, protože se mu líbila jako prostá dívka, a tak se nechá naverbovat k husarům. Do pluku Gábor dostane také lstí Župana a Ottokara. Když skončí válka Saffi se s Arzénou vydají do Vídně, aby přivítali muže zpět. Župan se za války příliš hrdinsky nechoval, ale zato Barinkay se svými cikány patřili k nejhrdinnějším oddílům. Za zásluhy je Barinkay jmenován baronem. Udobří se se Saffi, protože se cítí již být dostatečně urozeným nápadníkem a zároveň přesvědčí Župana, aby si Ottokar mohl vzít Arzénu, která ho měla ráda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cikánský baron je v pořadí desátá opereta Johanna Strausse mladšího. Premiéru měla 24. října 1885 v divadle Na Vídeňce. Libreto je napsáno podle románu od Móra Jókaiho Saffi. Překlad do němčiny a tvorba libreta připadla na Ignáce Schnitzera, kterého Strauss oslovil i přesto, že ještě nikdy předtím žádné libreto nesložil. Kvalitní libreto spojené se skvělým Straussovým hudebním doprovodem vedlo k ohromnému úspěchu operety. Dodnes patří mezi velmi často hrané operety. Některými částmi se velmi blíží opeře", "tgt_summary": "The Gypsy Baron () is an operetta in three acts by Johann Strauss II which premiered at the Theater an der Wien on 24 October 1885. Its libretto was by the author Ignaz Schnitzer and in turn was based on \"Sáffi\" by Mór Jókai. During the composer's lifetime, the operetta enjoyed great success, second only to the popularity of \"Die Fledermaus\". The scoring and the nature of Strauss's music have also led many music critics to consider this work a comic opera or a lyric opera. ", "id": 432194}
{"src_title": "Dimethylsulfid", "tgt_title": "Dimethyl sulfide", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "DMS vzniká v přírodě hlavně z DMSP, který je významným metabolitem u některých mořských řas. DMS je množstvím nejvýznamnější sirnou biomolekulou vypouštěnou do atmosféry Země. Dalším významným přírodním zdrojem DMS je fytoplankton. DMS také přirozeně vzniká bakteriální přeměnou dimethylsulfoxidu (DMSO) DMS se v atmosféře oxiduje za vzniku různých produktů, jako například oxidu siřičitého, dimethylsulfoxidu, methylsulfonylmethanu, kyseliny methansulfonové a kyseliny sírové. Kyselina sírová může tvořit aerosoly, které slouží jako kondenzační jádra. Díky tomuto působení může mít značná tvorba DMS nad oceány vliv na podnebí. Dimethylsulfid je také vytvářen mořským fytoplanktonem a při bakteriálním štěpení mimobuněčného DMSP. DMS je často nazýván „zápach moře“, i když by bylo přesnější jej nazývat složkou zápachu moře; další jeho složky jsou deriváty DMS jako například oxidy, a další látky. U zdravých lidí se dimethylsulfid vyskytuje ve velmi malých koncentracích, například <7 nmol/l v krvi, <3 nmol/l v moči a 0,13-0,65 nmol/l ve vydechovaném vzduchu.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Dimethylsulfid se průmyslově vyrábí reakcí sulfanu s přebytkem methanolu za přítomnosti oxidu hlinitého jako katalyzátoru.", "section_level": 1}, {"title": "Použití v průmyslu.", "content": "Dimethylsulfid se používá při rafinaci ropy, i když jsou upřednostňovány jiné disulfidy a polysulfidy, a také jako presulfidační činidlo ovlivňující tvorbu koksu a oxidu uhelnatého při výrobě ethylenu. DMS se také využívá v mnoha organických reakcích, například jako redukční činidlo při ozonolýze. Rovněž jej lze použít jako složku potravinářských aromat. Dá se též zoxidovat na dimethylsulfoxid (DMSO), ktertý je důležitým průmyslovým rozpouštědlem.", "section_level": 1}, {"title": "Ostatní použití.", "content": "DMS nalézá využití jako přemístitelný ligand v chlor(dimethylsulfid)zlatném kationtu a dalších koordinačních sloučeninách. Také se používá v ozonolýze alkenů, kde redukuje meziprodukt trioxolan a oxiduje se na DMSO: alken + ozon + DMS → aldehyd(1) + aldehyd(2) + DMSO", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Dimethylsulfid je vysoce hořlavý a dráždivý pro oči a kůži. Je zdraví škodlivý při polknutí a má netpříjemný zápach i při velmi nízkých koncentracích. Jeho teplota vznícení je 205 °C.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dimethylsulfid (DMS) je organická sloučenina se vzorcem (CH)S, jedná se o nejjednodušší thioether. Je to hořlavá těkavá kapalina s teplotou varu 37 °C a charakteristickým nepříjemným zápachem. Je složkou zápachu vznikajícího při vaření některé zeleniny a obilnin, například kukuřice, zelí a červené řepy. Také je indikátorem bakteriální kontaminace při výrobě sladu. Jedná se o produkt rozkladu dimethylsulfoniopropionátu (DMSP) a také metabolismu methanthiolu u bakterií.", "tgt_summary": "Dimethyl sulfide (DMS) or methylthiomethane is an organosulfur compound with the formula (CH)S. Dimethyl sulfide is a flammable liquid that boils at and has a characteristic disagreeable odor. It is a component of the smell produced from cooking of certain vegetables, notably maize, cabbage, beetroot, and seafoods. It is also an indication of bacterial contamination in malt production and brewing. It is a breakdown product of dimethylsulfoniopropionate (DMSP), and is also produced by the bacterial metabolism of methanethiol.", "id": 333983}
{"src_title": "Personal Jesus", "tgt_title": "Personal Jesus", "src_document": [{"title": "Jazykové a kulturní menšiny.", "content": "Starší uzavřené společnosti s malou mobilitou vyžadovaly od přistěhovalců obvykle úplné přizpůsobení jazykové, kulturní i náboženské, ale jen na malém prostoru obce nebo města. Zato mezi sousedními městy a kraji mohly být i značné odlišnosti jazykové (nářečí) a kulturní: kroj, strava, zvyky, slavnosti a podobně. Naopak moderní společnosti se vyznačují velkou mírou (vnitřní) mobility a zároveň vysokým stupněm kulturní integrace v širokém rámci národní společnosti, případně státu. Asimilaci podporuje spisovný jazyk, školství, masová média, hromadná výroba oblečení i potravin, ale zejména mobilita a smíšené sňatky. V průběhu novověku asimilaci lokálních skupin výrazně prosazovaly hlavně absolutistické státy, aby tak podpořily soudržnost celé společnosti a oslabily případné odstředivé tendence. Ve Španělsku, ve Velké Británii a ve Francii byly národní společnosti kulturně homogenizovány už v pozdním středověku, ve Střední Evropě k tomu docházelo až od 18. století. Ale ještě Velká francouzská revoluce zrušila tradiční regiony, zavedla nové departementy a přísně zakázala užívání nářečí (francouzsky \"patois\"). Jen v okrajových oblastech se mohly místní odlišnosti udržet. V Rakousku mělo tato asimilační úsilí podobu germanizace, jež ovšem vyvolala jako reakci různá národní hnutí. V Německu a v Itálii nastoupila jazyková homogenizace, potlačení místních odlišností a nářečí až v 18. a 19. století. V Rusku začala ještě později a byla často i násilná (zákaz jiných jazyků ve školách, potlačení literatury a pod.). Současné demokratické a pluralitní společnosti se snaží nároky na přizpůsobení spíše omezovat, aby se neztratily specifické rysy menšinové kultury, jež mohou být i pro většinovou společnost prospěšné. Na druhé straně mohou ovšem výrazné jazykové i kulturní odlišnosti člověku ztěžovat a omezovat možnosti společenského uplatnění, které se dnes často neomezuje jen na nejbližší okolí jeho domova. Všechny moderní společnosti proto hledají schůdný kompromis mezi respektováním kulturních zvláštností a nezbytnou mírou jazykového a kulturního přizpůsobení. V této souvislosti se pojem asimilace často odmítá a nahrazuje mírnější představou integrace.", "section_level": 1}, {"title": "Imigrace jednotlivců a skupin.", "content": "Problém asimilace či integrace přistěhovalců se liší v následujících ohledech: Také zde se dnes dává přednost mírnější integraci, při níž se od přistěhovalců vyžaduje jen nezbytně nutná míra přizpůsobení, před představou úplné asimilace, jak ji představoval například americký koncept \"tavicího kelímku\" (melting pot). I v USA dnes vysílají televize ve španělštině, v čínštině a v dalších jazycích a i americká společnost hledá způsoby, jak si s touto novou situací poradit. Požadavek na zvládnutí \"většinového\" komunikačního jazyka a na jisté kulturní přizpůsobení se však patrně nedá obejít.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady.", "content": "K téměř dokonalé asimilaci různých místních a jazykových skupin došlo ve všech evropských zemích, zvláště houževnatý odpor kladli například Irové, Poláci nebo Finové. Od 2. poloviny 20. století do současnosti mají západoevropské země jako Francie, Velká Británie, Švédsko, Německo, Nizozemí, Španělsko apod. velké problémy s asimilací velké části přistěhovavších občanů, zejména těch muslimského vyznání. Proti asimilaci bojují národní skupiny v Bělorusku a na Ukrajině, místní společenství na Korsice, v Baskicku nebo v Gruzii. Obavy z asimilace většinovým prostředím vyvolaly řadu významných společenských hnutí i konfliktů, jako bylo národní obrození Čechů i dalších evropských národů. Také jedním z důvodů pro rozdělení Československa byla obava Slováků z asimilace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Asimilace (z lat. \"ad-similare\", při-podobnit, přizpůsobit) v sociologii a v kulturní antropologii znamená přizpůsobení menšiny nebo přistěhovalce okolní většinové společnosti. Zahrnuje ovládnutí a přijetí většinového jazyka, obyčejů a kultury alespoň v té míře, aby odlišnosti nebránily ve společenském uplatnění, ale může znamenat i úplné splynutí s většinovou společností. ", "tgt_summary": "\"Personal Jesus\" is a song by English electronic music band Depeche Mode. It was released as the lead single from their seventh studio album, \"Violator\" (1990) in 1989. It reached No. 13 on the UK Singles Chart and No. 28 on the \"Billboard\" Hot 100. The single was their first to make the US Top 40 since 1984's \"People Are People\", and was their first gold-certified single in the US (quickly followed by its successor, \"Enjoy the Silence\"). In Germany, \"Personal Jesus\" is one of the band's longest-charting songs, staying on the singles chart for 23 weeks. ", "id": 2099065}
{"src_title": "Barbara Žofie Braniborská", "tgt_title": "Barbara Sophie of Brandenburg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Barbara Žofie Braniborská se narodila 16. listopadu 1584 v Halle v současném Sasku-Anhaltsku. Dne 5. listopadu 1609 se provdala za vévodu Jana Fridricha Württemberského (1582-1628), nejstaršího syna Fridricha I. a Sibyly Anhaltské. Ku příležitosti svatby byl renovován rezidenční zámek Urach ve městě Bad Urach, které bylo sídlem Württemberků; byl zde vystavěn \"Zlatý sál\", který je jedním z nejkrásnějších renesančních tanečních sálů v Německu. Dle všeho bylo manželství Barbara Žofie a Jana Fridricha velmi šťastné. Její manžel v roce 1628 zemřel. Eberhardovi bylo v roce otcovy smrti pouhých čtrnáct let, a proto potřeboval regenta, kterým se stal jeho strýc z otcovy strany Ludvík Fridrich. O dva roky později, roku 1630, zahájila Barbara Žofie rozsáhlou rekonstrukci zámku Brackenheim. V té době se na zámku nacházelo celkem 155 cenných obrazů, jednalo se dokonce o druhou největší sbírku umění ve Württembersku. Během rekonstrukce žila střídavě v Kirchheim unter Teck a Stuttgartu, v současné době je dokonce považována za patronku města Kirchheim unter Teck. Dne 26. ledna 1631 ale nečekaně umírá Ludvík Fridrich a povinnosti regenta přešly na Barbaru Žofii a Julia Fridricha, dalšího Eberhardova strýce z otcovy strany, přičemž Barbara Žofie byla „vyšší regent“. I proto se roku 1632 vrátila do Stuttgartu a stala se aktivní političkou. Po bitvě u Lützenu, na konci roku 1632, se Julius Fridrich začal angažovat ve Třicetileté válce na straně Švédska. Jeho cílem bylo vyhnat nepřátelská vojska ze země a přestože byl ve svém snažení poměrně úspěšný, radní a kancléř jej prohlásili sobeckým a donutili jej od postu regenta úplně odstoupit. Poté, co císař Ferdinand II. oficiálně označil Eberharda III. za dospělého, nastoupil Eberhard dne 8. května 1633 jako oficiální vévoda Württemberska. Připojil se k protestantům z Heilbronnské ligy a nakonec 6. září 1634 utrpěl drtivou porážku v bitvě u Nördlingen. Následně bylo Württemberské vévodství vypleněno a celý dvůr včetně vévodovy rodiny byl nucen uprchnout do exilu ve Štrasburku. Zde také Barbara Žofie v roce 1636 zemřela. Pohřbena byla v kostele sv. Kříže ve Stuttgartu.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Z manželství Barbary Žofie a Jana Fridricha vzešlo devět dětí. Z nich se však dospělosti dožilo pouze šest, tři dívky a tři chlapci. Nejznámější z nich se stala nejstarší přeživší dcera Antonie, která vešla do dějin jako patronka školství. Ta byla vysoce vzdělaná a známá byla i svou milou povahou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Barbara Žofie Braniborská (\"Barbara Sophia von Brandenburg\", 16. listopadu 1584, Halle — 13. února 1636, Štrasburk) byla dcerou Kateřiny Braniborsko-Küstrinské (1549-1602) a jejího manželka, braniborského kurfiřta Jáchyma Fridricha Braniborského. Provdala se za vévodu Jana Fridricha Württemberského a po jeho smrtí se stala regentkou za jejich nedospělého syna Eberharda, čímž se na čas stala i panovnicí Württemberska.", "tgt_summary": "Barbara Sophia of Brandenburg (16 November 1584 – 13 February 1636) was duchess of Württemberg by marriage to Duke John Frederick of Württemberg and acted as regent of the Duchy of Württemberg for their minor son, Duke Eberhard III of Württemberg, in 1631-1633. She was the daughter of the Catherine of Küstrin (1549–1602) and Elector of Joachim Frederick of Brandenburg.", "id": 1038554}
{"src_title": "Marie z Montpensier", "tgt_title": "Marie de Bourbon, Duchess of Montpensier", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Marie z Montpensier se narodila na zámku v Gaillon v departmentu Eure (Francie), který byl dříve i Normandskou provincií. Marie pocházela z poměrně bohaté rodiny a jako jedinému dítěti jejích rodičů jí připadalo velké věno. Toho se chytil Jindřich IV. a nabídl jejím rodičům sňatek s jeho druhorozeným synem Mikulášem Jindřichem, budoucím vévodou Orleánským. Mariini rodiče nabídku přijali, avšak Mikuláš zemřel v roce 1611 ve věku čtyř let. Jindřich ale měl dalšího syna, Gastona, a ten si měl Marii místo Mikuláše vzít. Gaston měl ještě staršího bratra Ludvíka, který byl francouzským králem a v případě, že by zemřel bez dědice by se Gaston stal králem. To se ale nestalo, po více než 23 letech manželství se Ludvíkovi narodil syn, taktéž Ludvík, který zabránil nástupnictví Gastona na trůn. V roce 1608 zemřel Mariin otec a ona se tak stala vévodkyní z Montpensier. Jednalo se o jedno z nejstarších vévodství ve Francii, na hrabství bylo povýšeno již roku 1539. Marie tedy získala velké věno, ale ani to nepřimělo Gastona, aby se s ní oženil. Tvrdohlavě si stál za tím, že si budoucí manželku vybere sám. Avšak samotný král Ludvík a kardinál Richelieu jej nakonec přesvědčili k tomuto sňatku. Svatební obřad se konal v Nantes dne 6. srpna 1626 v přítomnosti krále Ludvíka, královny Anny Rakouské, Marie Medicejské a také jiných významným šlechticů. Sama Anna o události řekla, že smutnější svatbu ještě nikdy neviděla. Ze svazku Gastona a Marie vzešla pouze jedna dcera: Marie zemřela dne 4. června 1627 v Palais du Louvre v Paříži, ve věku jednadvaceti let, krátce po narození dcery, která zdědila veškerý matčin majetek. Marie byla pohřbena v bazilice Saint Denis. Sám Gaston se brzy po smrti Marie tajně oženil s jeho velkou láskou; Markétou Lotrinskou. Jejich manželství bylo velmi šťastné a skončilo až smrtí Gastona.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie z Montpensier, nebo také Marie Bourbonská, vévodkyně z Montpensier (15. října 1605, Zámek v Gaillon – 4. června 1627, Palais du Louvre), byla rodem vévodkyně z Montpensier a sňatkem s Gastonem Orleánským také vévodkyně Orléanská. Byla jednou z posledních členek rodu Bourbon-Montpensier. Byla dcerou Jindřicha z Montpensier, vévody z Montpensier, a jeho manželky \"Henrietty Catherine de Joyeuse\".", "tgt_summary": "Marie de Bourbon (15 October 1605 – 4 June 1627), Duchess of Montpensier, and Duchess of Orléans by marriage, was a French noblewoman and one of the last members of the House of Bourbon-Montpensier. Her parents were Henri de Bourbon, \"Duke of Montpensier\" and Henriette Catherine de Joyeuse, Duchess of Joyeuse in her own right.", "id": 2253964}
{"src_title": "Jacques Soustelle", "tgt_title": "Jacques Soustelle", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Jacques Soustelle se po okupaci Francie připojil k francouzskému odboji a v Londýně pro Charlese de Gaulla vedl výzvědnou službu. V roce 1945 se stal ministrem informací a poté ministrem kolonií. V letech 1955–1956 ho tehdejší francouzský ministerský předseda Pierre Mendès-France jmenoval generálním guvernérem Alžírska, kde se měl zabývat především integrací muslimského obyvatelstva do francouzských departmentů na březích Středozemního moře. Soustelle podporoval návrat Charlese de Gaulla do pozice prezidenta a v roce 1958 se stal ministrem informací. V roce 1959 v době vrcholu alžírské války za nezávislost byl jmenován státním tajemníkem, pověřeným Charlesem de Gaullem správou zámořských území Francie. Soustelle odmítal nezávislost Alžírska, v roce 1960 byl odvolán z vlády a připojil se k Organisation de l'armée secrète, krajně pravicové, nacionalistické organizaci, která se pokoušela zabránit nezávislosti Alžírska násilnými prostředky. V letech 1961 až 1968, kdy byl amnestován, žil v exilu. Jacques Soustelle byl celkem třikrát zvolen do Národního shromáždění, dolní komory Francouzského parlamentu a to v letech 1945–1946 a 1951–1958 jako Gaullista a v letech 1973–1978 jako člen Reformní strany.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká práce.", "content": "Už v mládí ho zaujaly mimoevropské kultury. Chtěl se věnovat studiu lingvistiky indických jazyků a čínské filosofii. Krátce po příchodu do Paříže, kde studoval se seznámil s profesorem nového Etnologického institutu Marcelem Maussem, kterého velice uznával. Jacques Soustelle v roce 1930, v osmnácti letech, absolvoval studia filosofie a etnologie na Lyceu v Lyonu. Profesorem byl jmenován v roce 1937. V letech 1932–1934 prováděl výzkum původních kultur Mexika, kam se do roku 1940 ještě několikrát vrátil. Zkoumal především indiány Otomí a Lacandonské Maye. Od roku 1938 spolupracoval s Paulem Rivetem ve vedení Musée de l'Homme a vyučoval na vysokých školách. V roce 1983 byl zvolen členem francouzské Akademie věd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques Soustelle (3. února 1912 Montpellier – 6. srpna 1990 Neuilly-sur-Seine) byl francouzský antropolog a politik, který se specializoval na Mexické předkolumbovské civilizace. Od roku 1938 vedl společně s Paulem Rivetem instituci Musée de l'Homme. Několikrát zastával ministerský úřad, byl guvernérem Alžírska a poslancem Národního shromáždění a členem francouzské Akademie věd.", "tgt_summary": "Jacques Soustelle (3 February 1912 – 6 August 1990) was an important and early figure of the Free French Forces, an anthropologist specializing in Pre-Columbian civilizations, and vice-director of the Musée de l'Homme in Paris in 1939. Governor General of Algeria, he helped the rise of De Gaulle to the presidency of the Fifth Republic, but broke with De Gaulle over Algerian independence, joined the OAS is their efforts to overthrow De Gaulle and lived in exile between 1961 and 1968. On returning to France he resumed political and academic activity and was elected to the Académie française in 1983.", "id": 815743}
{"src_title": "Ateliér (Gustave Courbet)", "tgt_title": "The Painter's Studio", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obraz francouzského malíře vznikl v roce 1855 jako odpověď na žádost ministra umění ve Francii vytvořit reprezentativní dílo k Světové výstavě která se konala ve stejný rok. Obraz se ale na Světovou výstavu kvůli své kontroverznosti nedostal. Důvodem bylo to, že Courbet svým realismem tak trochu útočil na tradiční akademické malíře, vyšší sociální vrstvy. V reakci na nepřijetí obrazu do oficiálního pavilonu spolu se sběratelem umění Alfredem Bruyasem tak otevřel neoficiální „pavilon realismu”.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Prostřední část.", "content": "Uprostřed obrazu se vyjímá sám Courbet při práci na krajinomalbě, což dokazuje to, že by realistou – krajinomalba totiž zachycuje obyčejný život, nezabývá se jen portréty či náboženskými tématy. Za ním stojí realisticky namalovaná polonahá žena, která reprezentuje jakousi Courbetovu múzu a inspiraci stojící vždy při něm. Podle látek na zemi je zjevné, že její tělo se postupně odkrývá. To se dá přirovnat k odkrývání pravdy, praktikované v realismu. Před nimi se nachází malý kluk, který vzhlíží k Courbetovi. To symbolizuje, že jeho styl je inovativní, nechce ustrnout u starých tradic a líbí se mladým. Zároveň Courbet chce, aby se lidé koukali na svět stejně jako děti – nevinně a bez předsudků.", "section_level": 2}, {"title": "Pravá část.", "content": "Na pravé straně obrazu Courbet dle svých slov umístil „přátele a milovníky světa umění” – lidi, především umělce z různých sociálních i intelektuálních vrstev se kterými se Courbet přátelil. Druhý člověk napravo od múzy je Alfred Bruyas, patron a mecenáš Courbeta i dalších umělců, nalevo od něj je politický teoretik, typograf a socialista Pierre-Joseph Proudhon. Úplně napravo čte knihu poet a kritik Charles Baudelaire. Kromě Baudelaireho sedí v pravé části obrazu také žurnalista a spisovatel Champfleury, jenž napsal esej o realismu. Na pozadí je několik cizích návštěvníků. Mezi ně patří líbající se pár reprezentující univerzálnost lásky, ostatní návštěvníci reprezentují světovost. V této části obrazu také leží na zemi kreslící si dítě, které je symbolem lidského a přírodního přístupu k umění bez jakékoliv akademičnosti, který realismus přinášel.", "section_level": 2}, {"title": "Levá část.", "content": "Levá část obrazu zobrazuje lidi, kteří ve svém těžkém životě hledají úkryt v materialismu, vášních či víře – tedy většina obyvatelstva tehdejšího světa, lidé žijící „všední” život. Courbet tuto stranu popsal jako „svět obyčejného života, tedy lid, bídu, chudobu, bohatství, vykořisťované i jejich vykořisťovatele”. Více než konkrétní osoby se zde nacházejí symboly. Napravo u země je schoulená chudá irská žena s dítětem v náručí, symbol lidské krize. Nad ní je lebka, symbol „memento mori” z historie malířství, jde o mravní zásadu, připomínku smrti. Nad lebkou je neživá figura (model), typický doplněk malířského ateliéru, v póze krucifixu. Symbolizuje tak náboženské malířství. Nachází se zde i několik historiky potvrzených postav. Úplně nalevo je muž označován jako „žid” a politik, Achille Fould, symbolizující slepost náboženství. Nalevo sedí Émile de Girandin, novinový podnikatel, který byl pro Courbeta symbolem lakoty a nenasytnosti. Sedící muž (čtvrtá postava zleva) na popředí je francouzský císař Napoleon III. v roli pytláka, Courbet jeho způsob vlády a diktátorství totiž kritizoval. Nachází se zde také prostitutka, značící morální úpadek společnosti. Na zemi se válí klobouk, dýka a kytara – tyto předměty lže považovat za symboly romantismu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ateliér, celým názvem Skutečná alegorie sedmi let mého uměleckého a morálního života je realistický obraz namalovaný technikou olejomalby Gustavem Courbetem v roce 1855. Dílo má rozměry 359 x 598 centimetrů, nachází se v pařížském Musée d'Orsay. Courbet zde alegoricky vystihl inspirace ve vlastním malířském životě i stav tehdejší společnosti. Obraz se skládá z tří hlavních částí: ve prostřední je zobrazen sám malíř a pár dalších figur, napravo jsou zobrazeni umělcovi přátelé, vzdělaní lidé ze všech sociálních vrstev. Levá strana obrazu naopak představuje lidi všedního života; zemědělce, obchodníky či zloděje.", "tgt_summary": "The Painter's Studio: A real allegory summing up seven years of my artistic and moral life (\"L'Atelier du peintre\") is an 1855 oil on canvas painting by Gustave Courbet. It is located in the Musée d'Orsay in Paris, France. ", "id": 2484381}
{"src_title": "24. horská divize SS „Karstjäger“", "tgt_title": "24th Waffen Mountain Division of the SS Karstjäger", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Původně se jednalo o 50člennou jednotku SS určenou k boji v horách, která vznikla v červnu 1942. V srpnu 1942 obdržela jednotka název SS-Karstwehr Kompanie. O tři měsíce později je jednotka rozšířena na velikost praporu o 480 mužích pod názvem SS-Karstwehr Bataillon. Od května do září 1943 byl prováděn výcvik praporu v korutanském Arnoldsteinu.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Z výcviku byla jednotka urychleně poslána do Tarvisia, kde se zúčastnila odzbrojení italské posádky. Při této akci utrpěla jednotka u Ugovizza první ztráty. Od října 1943 do června 1944 byl prapor umístěn ve městě Gradisca d'Isonzo a zapojil se do protipartyzánských akcí v okolí Terstu, Udine, Gorizie, na Istrijském poloostrově a v Piedicolle. V červnu 1944 bylo poblíž Cividale del Friuli italskými partyzány umučeno 15 vojáků. Dne 18. července 1944 vydal Heinrich Himmler rozkaz k rozšíření SS-Karstwehr Bataillon na divizi. Tím vznikla 1. srpna 1944 24. Waffen-Gebirgs (Karstjäger) Division der SS. Himmler požadoval pro divizi 6 600 mužů rozdělených do 2 pluků (Waffen-Gebirgsjäger Regiment der SS 59 a 60), přičemž síla jednotky byla pouze 874 mužů. Proto byla 5. prosince 1944 divize opět redukována na Waffen-Gebirgs Brigade der SS (Karstjäger) se sílou 3000 mužů. V lednu 1945 bojovala jednotka proti partyzánům a Britům v Julských Alpách. 10. února 1945 byla jednotka opět prohlášena za divizi – 24. Waffen-Gebirgs Division der SS „Karstjäger“. V březnu 1945 následovaly další protipartyzánské akce na Istrijském poloostrově. Zbytky divize byly v dubnu 1945 včleněny do bojové skupiny (\"Kampfgruppe\") Harmel. Její součástí byly i zbytky 7. SS-Freiwilligen-Gebirgs Division „Prinz Eugen“) ustupující z Jugoslávie. Kampfgruppe ustoupila přes Slovinsko do Arnoldsteinu v Rakousku. Dne 8. května 1945 se Kampfgruppe vzdala britské 6. obrněné divizi.", "section_level": 1}, {"title": "Válečné zločiny.", "content": "Dne 2. května 1945 zavraždili příslušníci divize 51 obyvatel Avasinis, jako reakci na útoky partyzánů.", "section_level": 1}], "src_summary": "24. Waffen-Gebirgs Division der SS „Karstjäger“ byla německá horská divize Waffen-SS za druhé světové války. Vznikla 1. srpna 1944 rozšířením z SS-Karstwehr-Bataillonu. Mužstvo tvořili Rakušané, Maďaři, Slovinci, Italové, Španělé, Ukrajinci, Jugoslávci, říšští Němci a \"Volksdeutsche\" (Němci žijící mimo území Říše) z Banátu a Rumunska.", "tgt_summary": "The 24th \"Waffen\" Mountain Division of the SS \"Karstjäger\" was a German mountain infantry division of the \"Waffen\"-SS, the armed wing of the German Nazi Party that served alongside, but was never formally part of, the Wehrmacht during World War II. Named \"Karstjäger\" (\"Karst Hunter\"), it was one of the 38 divisions fielded by the \"Waffen\"-SS. Formed on 18 July 1944 from the SS Volunteer \"Karstwehr\" Battalion, its nominal strength was never more than theoretical and the division was soon reduced to the \"Waffen\" Mountain (\"Karstjäger\") Brigade of the SS. Throughout its existence as a battalion, division and brigade, it was primarily involved in fighting partisans in the Karst Plateau on the frontiers of Yugoslavia, Italy, and Austria; the mountainous terrain required specialised mountain troops and equipment. ", "id": 357837}
{"src_title": "Martin PBM Mariner", "tgt_title": "Martin PBM Mariner", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "V roce 1937 námořnictvo Spojených států vzneslo požadavek na nový hlídkový bombardér, který bude „větší, silnější a důstojnější nástupce“ letounů Catalina. Společnosti Consolidated, Sikorski i Martin soustředily svou pozornost na vývoj čtyřmotorových hydroplánů. V roce 1937 společnost Glenn L. Martin Company však navrhla i nový dvoumotorový létající člun, označený v rámci společnosti Model 162, který měl navázat na letoun Martin P3M a doplňovat letouny PBY Catalina. Letoun měl být celokovový, s obzvláště hlubokým trupem, který byl dole širší než nahoře. Nejneobvyklejší však bylo použití lomeného křídla, které umožňovalo umístění motorů co nejvýše nad vodní hladinou kvůli vodní tříšti při startu a přistání. Společnost obdržela objednávku na jeden prototyp XPBM-1 (X – Experimental (experimentální), P – Patrol (hlídkový), B – Bomber (bombardér), M – Martin) 30. června 1937. Pro vyzkoušení celkového konceptu letounu, společnost Martin postavila létající model v měřítku 3/8 oproti skutečné velikosti. Letoun označený Martin 162A \"„Tadpole Clipper“\" pilotoval jeden člen posádky, byl poháněn jedním motorem Chevrolet s výkonem 120 k (90 kW) a poprvé vzlétnul v prosinci 1937. Postavení takového modelu bylo na svou dobu velice neobvyklé, a zkušenosti s tímto modelem vedly k tomu, že námořnictvo objednalo první sérii 20 letounů PBM-1 více než rok předtím, než vůbec poprvé vzlétnul prototyp XPBM-1. První letoun XPBM-1 (\"BuNo 0796\") poprvé vzlétl až 18. února 1939. Létající člun XPBM-1 byl jednoplošník se zalomeným křídlem (tzv. „racek“). K jeho obraně sloužilo 5 pět kulometů ráže 12,7 mm umístěných ve střeleckých věžích na nose a hřbetě letounu a ve střelištích na ocase a bocích letounu. Bylo uvažováno i o umístění leteckého kanónu ráže 20 mm místo kulometu na nose letounu. Dvojice pumovnic byla umístěna v prodloužených gondolách motorů pod křídly. Letoun byl poháněn dvojicí motorů Wright Cyclone R-2600-6 s výkonem 1 600 k (1 193 kW), které poháněly třílisté vrtule. Letoun byl navržen, aby mohl nést 1 814 kg (4 000 liber) bomb nebo hlubinných pum. Letoun byl vybaven dvojicí sklopných přistávacích stabilizačních plováků pod křídly, které se sklápěly směrem dovnitř jako u letounů Catalina. Na rozdíl od sériových strojů, které měly vodorovné ocasní plochy s charakteristickým vzepětím, měl prototyp ještě klasické zdvojené ocasní plochy bez vzepětí. Během testování bylo zjištěno, že letová charakteristika letounu je dobrá. Problémy byly jen s ocasní částí, které byly vyřešeny již zmíněným vzepětím vodorovných ocasních ploch ve stejném úhlu, jako byla vnitřní část lomeného křídla. Svislé dvojité ocasní plochy zůstaly v úhlu 90° k vodorovným plochám, a tak získaly ono charakteristické sklopení k ose letounu. Objednávka na prvních 20 sériových letounů PBM-1, byla podepsána již 18. prosince 1937. Tato verze měla stejné motory jako prototyp. Největší odlišností bylo použití jiných ocasních ploch s charakteristickým vzepětím. Ještě během výroby byl druhý sériový PBM-1 (\"BuNo 1247\") upraven na prototyp XPBM-2. Tento letoun mohl nést větší náklad pum na delší vzdálenost. Měl přidané palivové nádrže a zesílený trup, protože měl startovat z obrovského katapultu na lodi. Tato verze se však sériové výroby nedočkala. První opravdu masově vyráběnou verzí byla verze PBM-3, která byla objednána námořnictvem v listopadu 1940. Tato verze byla poháněna motory Wright Cyclone R-2600-12 s výkonem 1 700 k (1 268 kW), které byly posunuty více dopředu a pod krytem motoru byl umístěn i chladič oleje. První letouny PBM-3 byly poháněny třílistými vrtulemi, pozdější letouny měly čtyřlisté vrtule. Mezi nejvýznamnější změny oproti typu PBM-1 patřily pevné plováky namísto sklopných, prodloužené pumovnice v gondolách motorů a zlepšené pancéřování pro posádku. Letouny PBM-3 měly i nové střelecké věže, nově byla přidána i střelecká věž na ocas letounu místo původního střeliště a změnily se i boční střeliště. Verze PBM-3 měla i několik dalších variant. První z nich byla varianta PBM-3C, která měla věže s dvojicí kulometů ráže 12,7 mm ve věžích na nose a hřbetě letounu (počet kulometů tak vzrostl z 5 na 7). Po jednom kulometu měla v ocasní věžičce a na bocích letounu. Letoun měl i vylepšené pancéřování a některé stroje měly pod rozměrným krytem nad kabinou pilotů radar APS-15. Další variantou byla PBM-3D, která byla vybavena výkonnějšími motory Wright Cyclone R-2600-22 s výkonem 1 900 k (1 417 kW), bombardovacím zaměřovačem Norden, vylepšeným pancéřováním a samotěsnícími palivovými nádržemi. Počet kulometů byl zvýšen na 8 (3×2 ve střeleckých věžích a 2×1 v bočních střelištích). Letoun mohl nést až 8 000 liber (3 629 kg) v pumovnicích v motorových gondolách nebo dvě torpéda, která byla upevněna pod křídly mezi trupem a gondolami motorů. Další byla transportní varianta PBM-3R s odstraněnou výzbrojí, nákladovými dveřmi a zesílenou podlahou. Tato varianta byla poháněna motory Wright Cyclone R-2600-12 a mohla přepravovat až 33 pasažérů. Jinou variantou byl PBM-3S určený pro boj proti ponorkám. Aby byl zvětšen dolet této varianty (až o 25%) muselo být zredukováno pancéřování a obranná výzbroj. Hřbetní věž byla zcela odstraněna, přední a ocasní věž byla nahrazena jednoduššími kulometnými střelišti, přičemž na nose zůstaly dva kulomety a na ocase jeden kulomet. Rovněž kulomet na pravé straně trupu byl odstraněn, levý kulomet byl ponechán. Letouny byly poháněny motory Wright Cyclone R-2600-12 s výkonem 1 700 k (1 268 kW). Další plánovaná verze PBM-4 poháněná motory Wright R-3350 s výkonem 2 700 k (2 015 kW) nebyla nakonec postavena. Poslední verzí vyráběnou ve velkých počtech byla verze PBM-5. Tyto letouny byly poháněny dvojicí hvězdicových motorů Pratt & Whitney R-2800-34 s výkonem 2 100 k (1 566 kW), které poháněly nejprve třílisté hliníkové vrtule a později čtyřlisté ocelové vrtule. První letoun vzlétl v květnu 1943 a první sériový stroj byl dodán v září 1944. Některé stroje byly upraveny i pro starty s pomocnými raketovými motory (JATO). Stejně jako předchozí verze i tato měla několik dalších variant. Byly to varianty PBM-5E pro testování elektronické výbavy letounů, PBM-5G určený pro pobřežní stráž Spojených států, PBM-5M pro sledování zkoušek raket, PBM-5N pro operace za každého počasí a protiponorkový PBM-5S vybavený silným světlometem. Poslední vyráběnou variantou byl letoun PBM-5A, který byl na rozdíl od předchozích obojživelný. Předchozí verze a varianty byly vybaveny pojíždějícími kolečky, která umožňovala pojezd letounu po ploše po vytažení z vody, ale nikoliv přistání. PBM-5A byl vybaven zatahovacím podvozkem příďového typu, který umožňoval i přistání na klasickém letišti.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Námořnictvo Spojených států.", "content": "První letouny PBM-1 začaly být dodávány k 55. hlídkové letce (VP-55) US Navy v říjnu 1940 a k letce VP-56 v prosinci 1940. Před vypuknutím 2. světové války byly letouny PBM používány (společně s letouny PBY) jako tzv. „neutralitní hlídky“ nad Atlantským oceánem, což zahrnovalo operace z Islandu. Drsné zimy na Islandu však letounu příliš nesvědčily, a proto byla letka VP-74 přemístěna v lednu 1942 z Islandu na Bermudské ostrovy. Po japonském útoku na tichomořskou základnu v Pearl Harboru začaly být letouny PBM používány k protiponorkovému hlídkování. Svou první německou ponorku \"U-158\" potopil letoun 30. června 1942. Letouny PBM se zcela nebo částečně podílely na potopení 10 ponorek během celé druhé světové války. Letouny PBM byly rovněž intenzivně používány na tichomořském bojišti, přičemž působily ze základen na Saipanu, Okinawě, Iwodžimě a v jihozápadním Tichomoří. Pro toto bojiště byly určeny letouny PBM-3D. První z nich byly námořnictvu dodány na podzim 1943 a do akcí v tichomoří zasáhly na počátku roku 1944. Letouny PBM-3S byly určeny pro službu v Atlantiku, a to hlavně pro ochranu Panamského průplavu. Některé z těchto letounů byly v roce 1944 předány k pobřežní stráži Spojených států, kde sloužily i po skončení války. Marinery sloužily i jako pátrací a záchranné stroje (SAR) a to velmi úspěšně. Mnohokrát se jim podařilo z moře zachránit sestřelené letce a jiné trosečníky, a to často i pod nepřátelskou palbou. Letouny PBM pokračovaly ve své službě v rámci US Navy i po skončení války. Prováděly například dlouhé hlídkové lety během války v Koreji. Pokračovaly ve své službě v první linii až do jejich nahrazení jejich přímým následovníkem, kterým byl letoun P5M Marlin. Poslední letka US Navy, která vyřadila tyto letouny ze svého stavu k 31. červenci 1956, byla 50. hlídková letka (VP-50).", "section_level": 2}, {"title": "Pobřežní stráž Spojených států.", "content": "Pobřežní stráž Spojených států obdržela 27 letounů Martin PBM-3 během první poloviny roku 1943. Na konci roku 1944 obdržela i 41 letounů verze PBM-5 a další byly dodány v polovině roku 1945. Deset jich stále sloužilo i v roce 1955, ale do roku 1958 byly všechny staženy z aktivní služby a v tom roce byl poslední stroj vrácen zpět námořnictvu Spojených států. Tyto létající čluny byly klíčové pro pátrací a záchranné akce (SAR) na dlouhé vzdálenosti americké pobřežní stráže v prvních poválečných letech až do dodání letounů P5M Marlin a HU-16 Albatross v polovině 50. let 20. století.", "section_level": 2}, {"title": "Spojené království a Austrálie.", "content": "Britské královské letectvo (RAF) získalo 32 upravených strojů PBM-3C pod označením Mariner G.R. Mk 1 na základě smlouvy o půjčce a pronájmu. První z nich se dostaly do Británie v srpnu 1943. Ale již v roce 1944 se 5 z nich vrátilo k US Navy. Dalších 12 letounů PBM-3R bylo předáno Královskému australskému letectvu (RAAF) jako transportní letouny pro přepravu jednotek a nákladu.", "section_level": 2}, {"title": "Nizozemsko.", "content": "Nizozemské královské námořnictvo získalo 17 letounů PBM-5A Mariner na konci roku 1955 pro službu na nizozemské Nové Guineji. Po sérii nehod však byly letouny staženy ze služby v prosinci 1959.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "XPBM-1 PBM-1 XPBM-2 PBM-3 PBM-4 XPBM-5 PBM-5 Mariner G.R. Mk 1", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (PBM-3D).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „PBM Mariner in action – Aircraft No. 74“\". Spojené státy americké", "section_level": 1}], "src_summary": "Martin PBM Mariner hlídkový bombardovací létající člun (v pozdější verzi i obojživelný letoun) z období 2. světové války a z počátku Studené války. Letoun byl navržen, aby ve službě doplňoval letouny Consolidated PBY Catalina. Letoun byl používán i v protiponorkové službě, jako pátrací a záchranný letoun (SAR) a i jako transportní letoun. Celkem bylo postaveno 1 366 strojů, přičemž první z nich vzlétl 18. února 1939 a do služby letoun vstoupil 1. září 1940. Letoun patřil k nejvýznamnějším hydroplánům použitým ve 2. světové válce. Do služby vstoupil na bojišti v Atlantiku a od roku 1944 i v Pacifiku.", "tgt_summary": "The Martin PBM Mariner was an American patrol bomber flying boat of World War II and the early Cold War era. It was designed to complement the Consolidated PBY Catalina and PB2Y Coronado in service. A total of 1,366 were built, with the first example flying on 18 February 1939 and the type entering service in September 1940.", "id": 523934}
{"src_title": "Třída Sa'ar 5", "tgt_title": "Sa'ar 5-class corvette", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Na konci 70. let 20. století bylo jádro izraelského námořnictva tvořeno raketovými čluny tříd \"Sa'ar 2\", \"Sa'ar 3\" a \"Sa'ar 4\", přičemž probíhala stavba nejnovějších raketových člunů třídy \"Sa'ar 4.5\" (výtlak 500 tun). Náhradou raketových člunů tříd \"Sa'ar 2\" a \"Sa'ar 3\" se měly stát korvety třídy \"Sa'ar 5\" s výtlakem přesahujícím 1000 tun. Koncepční práce byly zahájeny roku 1979. Brzy však vypukl dlouhý spor o to, zdali izraelské námořnictvo nákladná plavidla skutečně potřebuje. Pro obranu pobřeží byly raketové čluny plně postačující, lépe vybavená plavidla však byla vhodná i pro další budoucí úkoly (ofenzivní operace proti arabským loďstvům, speciální mise, nebo doprovod civilních lodí). Druhý přístup nakonec ve druhé polovině 80. let převážil. Mezitím byla roku 1984 u americké firmy John T. McCullen Associates objednána předběžná studie návrhu korvet. Na jejím vzniku se podíleli také izraelští odborníci (např. specialisté z loděnice Israeli Shipyards). Roku 1987 dokončená studie navrhovala stavbu futuristických korvet o výtlaku 1250 tun, které by díky široké automatizaci měly malou posádku a zároveň jim široké uplatnění technologií stealth dávalo zvýšenou schopnost přežití na bojišti. Program stavby tří plavidel s opcí na čtvrtou byl odsouhlasen roku 1989. Izraeli se pro tento program podařilo získat finance z amerického programu Foreign Military Financing, který vyžadoval stavbu plavidel přímo v USA, nebo z amerických komponentů. Stavba trojice korvet proto byla objednána u americké loděnice Ingalls Shipbuilding (součást koncernu Litton), přičemž instalaci izraelského vybavení zajistila loděnice Israeli Shipyards. Trojice korvet byla postavena v letech 1992–1995. První námořní zkoušky částečně vystrojené korvety \"Ejlat\" prokázaly nedostatečnou stabilitu výzbrojí a vybavením přetíženého plavidla, za extrémních okolností hrozící až převrácením. Zlepšení stability si vynutilo úpravu konstrukce a významné omezení nesené výzbroje. Plné dokončení plavidel se protáhlo o několik let a namísto původně odhadovaných 200 milionů dolarů dosáhly náklady na stavbu jedné korvety plných 360 milionů dolarů. Opce na čtvrtou jednotku tak nebyla kvůli nedostatku financí uplatněna. Jednotky třídy \"Sa’ar 5\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Trup.", "content": "Trup plavidel je postaven z oceli, přičemž nástavby jsou kvůli úspoře hmotnosti ze slitin hliníku. Trup je rozdělen na 11 vodotěsných sekcí a šest protipožárních zón. Velmi široké bylo využití opatření na redukci signatur (stealth). Trup je tvarován s důrazem na zmenšení radiolokační odrazné plochy (ostře lomené plochy) a zčásti pokryt materiálem tyto vlny pohlcujícím. Různé vybavení bylo přemístěno do trupu, nebo opatřeno speciálními kryty a bočnicemi. Interiér byl pod čarou ponoru zvukově izolován, agregáty pohonného systému byly umístěny na odpružené podstavy a jejich výfukové zplodiny jsou ochlazovány speciálním systémem instalovaným v komínu. Systém Prairie Masker omezuje šum vody proudící kolem trupu.", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "Korvety měly dle původních plánů nést extrémně silnou výzbroj, jejich přetížení a nestabilita si však vynutili její znatelnou redukci. Plánovaná výzbroj byla následující. Hlavňovou výzbroj měl tvořit jeden 76mm kanón OTO Melara Compact ve věži na přídi a dvě zbraňové stanice s rotačními 25mm kanóny Sea Vulcan. Protivzdušnou obranu měla zajišťovat dvě 32násobná vertikální vypouštěcí sila protiletadlových řízených střel Barak 1 s dosahem 12 km (jedno na přídi za dělovou věží a druhé za komínem). Velmi silná byla úderná výzbroj tvořená rovnou dvěma typy protilodních střel (toto pro izraelské námořnictvo obvyklé řešení protivníku velmi ztěžovalo jejich rušení). Před komínem bylo pod stealth krytem umístěno osm střel RGM-84C Harpoon s doletem 124 km, přičemž po obou stranách komínu mělo být umístěno dalších osm protilodních střel Gabriel Mk.2 s dosahem 36 km. Ničení ponorek měly zajistit dva trojhlavňové 324mm torpédomety Mk.32 pro americká protiponorková torpéda Mk.46 Mod. 5. Když se ukázalo, že plně vyzbrojené korvety by byly přetížené, bylo upuštěno od instalace všech střel Gabriel, 76mm kanónu, obou systémů Sea Vulcan a zadní baterie střel Barak 1. Korvety tak ve skutečnosti nesly 20mm obranný kanónový systém Mk.15 Phalanx Block 0, dva ručně ovládané 20mm kanóny Oerlikon, čtyři 7,62mm kulomety FN MAG, až 32 střel Barak 1 (obvykle však pouze 16), osm střel Harpoon a dva trojité torpédomety Mk.32.", "section_level": 2}, {"title": "Elektronika.", "content": "Původně zamýšlenou skladbu elektroniky představoval 3D vzdušný vyhledávací radar Elta EL/M-2218S, hladinový vyhledávací a navigační radar SPS-55, tří naváděcí systémy Elta EL/M-2221GM pro rakety Barak 1, trupový sonar EDO Type 796 Mod.1. V případě potřeby bylo možné korvety vybavit vlečeným sonarem Rafael CORIS-TAS. Konečná sestava však byla značně odlišná. Tvořil ji komerční 3D vyhledávací radar Elta EL/M-2218S, 2D přehledový radar TPS-44, pouze jeden naváděcí systém Elta EL/M-2221GM, komerční navigační radar a optotronický systém MSIS. Bojový řídící systém je typu Elbit NTCCS III. Obranu plavidla posiluje systémy elektronického boje Elistra NS-9003/9005, tři 72hlavňové vrhače klamných cílů Elbit Deseaver, dva vrhače klamných cílů Rafael Wizard a protitorpédové klamné cíle SLQ-25A Nixie.", "section_level": 2}, {"title": "Vrtulník.", "content": "Na zádi se nachází přistávací plošina a hangár pro jeden vrtulník. Mezi důležité úkoly vrtulníku patří navádění střel Harpoon. Zpočátku nesly vrtulník SA-366G Dauphin II, který byl vhodný především pro mise SAR. Později jej nahradil protiponorkový vrtulník AS565MA Panther. Z plavidel měly operovat také bezpilotní průzkumné vrtulníky IAI Hellstar, jejich vývoj však byl zrušen.", "section_level": 2}, {"title": "Pohonný systém.", "content": "Pohonný systém je koncepce CODOG. Při plavbě ekonomickou rychlostí plavidla pohání dva dieselové motory MTU 12V 1163 TB82, každý o vvýkonu 4860 kW. Pro plavbu vysokou rychlostí slouží jedna plynová turbína General Electric LM2500 o výkonu 22 380 kW. Ty pohání dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů (původně bylo projektováno 33 uzlů). Dosah je 3500 námořních mil při rychlosti 17 uzlů. Autonomie dosahuje 20 dnů.", "section_level": 2}, {"title": "Modernizace.", "content": "Během služby byly provedeny dílčí modernizace komunikačních systémů a optotroniky MSIS. Zásadními úpravami prošla roku 2014 korveta \"Lahav\", sloužící pro testování protiletadlového raketového kompletu Barak 8 s dosahem až 90 km. Instalován byl multufunkční radar EL/M-2248 se čtyřmi pevnými anténami typu AESA (tři u paty hlavního stožáru a čtvrtá na zadní nástavbě). Systém řízení palby pro střely Barak 1 byl přesunut na jiné místo. Testovací osminásobné vertikální vypouštěcí silo pro střely Barak 8 bylo instalováno roku 2015. První úspěšný odpal střely Barak 8 proběhl v listopadu 2015. Rostoucí význam těžby zemního plynu u izraelského pobřeží si vynutil nasazení korvet při ochraně těžních zařízení (např. proti útokům protilodními střelami). Zvažováno je vybavení korvet raketovými komplety Iron Dome.", "section_level": 2}, {"title": "Služba.", "content": "Korvety po celou dobu své služby operují ze základny v Haifě. Účastnily se prakticky všech bojových operací prováděných izraelským námořnictvem. Během druhé libanonské války se korveta \"Hanit\" podílela na námořní blokádě Bejrútu. Při tomto úkolu byla na zádi zasažena čínskou protilodní střelou C-802 vypálenou příslušníky hnutí Hizballáh. Čtyři členové posádky byli zabiti. Korveta se vlastní silou vrátila na základnu k několikatýdenním opravám. Korvety \"Lahav\" a \"Hanit\" se roku 2015 účastnily zásahu proti konvoji do Pásma Gazy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Sa'ar 5 (: 5 סער, tj. bouře) jsou korvety Izraelského vojenského námořnictva. Celkem byly v letech 1992–1995 postaveny tři jednotky této třídy. Jsou to největší izraelské válečné lodě. Po dokončení si získaly velkou pozornost svým futuristickým vzhledem a širokým využitím prvků stealth, v té době srovnatelném pouze s francouzskými fregatami třídy \"La Fayette\".", "tgt_summary": "Sa'ar 5 () is a class of Israeli Navy small corvettes. They were Israeli designed using lessons learned from the s. Three Sa'ar 5 ships were built by Huntington Ingalls Industries (formerly Litton-Ingalls Shipbuilding Corporation of Pascagoula, Mississippi) for the Israeli Navy, based on Israeli designs. ", "id": 516874}
{"src_title": "Theobald II. Navarrský", "tgt_title": "Theobald II of Navarre", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Theobald byl starším synem navarrského krále Theobalda I. a jeho třetí choti Markéty, dcery Archambauda Bourbonského. V červenci 1253 mu zemřel otec a regentem se za nezletilého chlapce stal aragonský král Jakub I. společně s vdovou Markétou. Té se urychleným představením Theobalda revoltujícím baronům v Pamploně podařilo zabránit nástupnické krizi. O rok později se Theobaldovi zalíbila dvanáctiletá Isabela, dcera francouzského krále Ludvíka. Isabela kráčela ve šlépějích svého otce, vážně zvažovala klášterní život a oba mladí lidé sdíleli náboženské nadšení. 6. dubna 1255 je v Melunu oddal františkán Odo Rigaud a poté Theobald trávil nějaký čas na pařížském dvoře. Král Ludvík se k němu choval jako k synovi, svou roli kromě osobních sympatií jistě hrála i záruka budoucího příklonu navarrské dynastie k Francii. Pro Theobalda se stal velkým vzorem. Roku 1256 se Theobald ujal dědictví po otci. I po převzetí Navarry a Champagne úzce spolupracoval se svým tchánem, oba muži se navzájem podporovali. Isabela se na veřejných věcech vůbec nepodílela, její čas byl zcela vyplněn zájmem o náboženský život, dny trávila se svým zpovědníkem a tajným umrtvováním těla. Roku 1270 se bezdětní manželé připojili ke křížové výpravě Ludvíka IX., což se jim stalo osudným. Výpravu postihla katastrofa, na území Tunisu při čekání na posily zemřel na úplavici Jan Tristan, pár dní po něm i samotný král Ludvík. Při plavbě do Trapani zastihla vracející se flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Vyděšení cestovatelé se rozhodli raději pro cestu po souši. Do vlasti se jich přesto vrátilo jen pár. Theobald zemřel v prosinci 1270 v Trapani na blíže neurčenou epidemii. Jeho vnitřnosti byly pohřbeny na místě, tělo nabalzamováno a společně s kostmi tchána a dalších členů rodiny převezeno do Francie. V dubnu 1271 zemřela již na území Provensálského hrabství také Isabela. Pohřební průvod se tak rozrostl i o její ostatky. Theobaldovo srdce bylo uloženo u jakobínů v Provins, Isabelino u cisterciáků v Clairvaux a těla obou manželů ve františkánském klášteře v Provins. Dědicem navarrského království se stal Theobaldův mladší bratr Jindřich I.", "section_level": 1}], "src_summary": "Theobald II. Navarrský ( \"Thibaut II de Navarre\", 1239 – 4. prosince 1270, Trapani) byl navarrský král a hrabě ze Champagne, účastník osmé křížové výpravy. Za jeho vlády se v Navaře konalo první sčítání lidu. Byl důvěrným přítelem svého tchána Ludvíka IX., Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Pekla.", "tgt_summary": "Theobald II (6/7 December 1239 – 4/5 December 1270) was King of Navarre and also, as Theobald V, Count of Champagne and Brie, from 1253 until his death. He was the son and successor of Theobald I and the second Navarrese monarch of the House of Blois. After he died childless, the throne of Navarre passed to his younger brother, Henry I.", "id": 1507154}
{"src_title": "TOS-1", "tgt_title": "TOS-1", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "\"TOS-1 Buratino\" je postaven na osvědčeném podvozku tanku T-72, na kterém je nainstalované odpalovací zařízení pro 30 raket ráže 220 mm. Rakety jsou vybaveny termobarickou hlavicí o hmotnosti 100 kg. Samotnou munici tvoří dvě nálože. První nálož, která exploduje v předem určené výšce, rozptýlí explozivní hmotu do okolí, kde společně se vzduchem vytvoří vysoce explozivní aerosolový mrak. S odstupem několika sekund potom další nálož vzniklou směs zapálí, čímž dojde k explozi, která má několikanásobně větší sílu, než klasické trhaviny. Vzniká tak mohutná tlaková vlna s obrovskou ničivou silou. Celý ničivý efekt je umocněn podtlakem vzduchu, který se tvoří za tlakovou vlnou. Plamenomet tak dokáže zničit až 8 budov najednou a navíc způsobuje devastující škody na 4 kilometry čtvereční. Kromě samotného ničivého účinku dochází při použití této zbraně i k silnému psychologickému efektu na napadené jednotky. Bojové vozidlo BM-1, na kterém je nainstalováný raketový systém, má hmotnost 45,3 t. Je dlouhé 9,5 m a široké 3,6 m. Jeho posádku tvoří 3 muži - velitel, střelec, řidič. BM-1 pohání vznětový motor V-84 o výkonu 630 kw (840 koňských sil). Vozidlo dokáže vyvinout rychlost až 60 km/h a na jedno natankování přejde do 550 km. Zbraň je schopna vystřelit na cíl 30 raket za 15 sekund a dosah zbraně činí 500-3 500 m. Kromě vozidla BM-1 a samotných raket se systém TOS-1 skládá ještě ze dvou přepravně-nakládacích vozů TZM-T, které jsou postaveny také na podvozku tanku. V roce 2001 byla vyvinuta nová verze \"TOS-1A Solncepjok\" s vylepšeným balistickým počítačem a palebným dosahem 6 000 m. Počet raket na spouštěcího zařízení byl snížen z 30 na 24. Odpalovací zařízení je chráněno pancéřováním, které odolá munici ráže 7,62 mm ze vzdálenosti od 620 m. Čas, který uplyne od zastavení vozidla až po bojovou připravenost k palbě, je 90 sekund. Rakety jsou následně vystřelovány každou 0,5 sekundu. To znamená, že při odpalování raket jednotlivě proběhne celá salva za 12 sekund a při střelbě v párech je všech 24 raket vystřelených do 6 vteřin.", "section_level": 1}], "src_summary": "TOS-1 ( „tjaželaja ogňomjotnaja sistema“) je sovětský 30-hlavňový (původní systém, Ob.634 nebo TOS-1M) nebo 24-hlavňový (Ob.634B nebo TOS-1A) raketomet a termobarická zbraň ráže 220 mm na podvozku tanku T-72. ", "tgt_summary": "TOS-1 (, Heavy Flamethrower System) is a Soviet 220mm 30-barrel (original system, Ob.634 or TOS-1M) or 24-barrel (Ob.634B or TOS-1A) multiple rocket launcher and thermobaric weapon mounted on a T-72 tank chassis. TOS-1 was designed for defeating enemy personnel in fortifications, in open country, and in lightly armoured vehicles and transport. First combat tests took place in 1988–1989 in the Panjshir Valley during the Soviet–Afghan War. The TOS-1 was shown for the first time in public in 1999 in Omsk. ", "id": 2226867}
{"src_title": "Richard ze Svatého Viktora", "tgt_title": "Richard of Saint Victor", "src_document": [{"title": "Richardovy spisy.", "content": "Jeho spisy navazují na spisy a učení Hugonovo a staví na jeho základech. Téměř všechna Richardova díla jsou exegetická, ve smyslu, jakým jsme poznali u Hugona, a jsou názorným příkladem dobové exegeze praktikované nejen ve zdech opatství Svatého Viktora. Z nejznámějších a též nejcharakterističtějších jsou to \"De duodecim patriarcharum\" (neboli \"Beniamin minor\"), \"De gratia contemplationis\" (neboli \"Beniamin maior\") či \"Liber de Verbo incarnato\". Všechna tato tři díla jsou založena na biblických textech.", "section_level": 1}, {"title": "Beniamin minor.", "content": "\"Beniamin minor\" je volnou exegezí Jákoba, jeho dvou žen a synů (Gn 29,16–30,24; 35,16–20). Richarda historické pozadí příběhu nezajímá. Jeho alegorie vykládá Leu a Ráchel jako Jákobovy afektivitu a rozum, které mu zplodily syny znázorňující různé vlastnosti jako strach, naději, lásku apod. Jedná se stále o totéž schéma: autor vysvětluje nějakou pravdu víry (alegorie) nebo pravdu duchovního či morálního života (tropologie) a tento duchovní (tj. alegorický či tropologický) význam je hlavním smyslem traktátu. Autor využívá biblického textu jen jako základu pro výklad, často bez ohledu na jeho původní, historický význam.", "section_level": 2}, {"title": "Beniamin maior.", "content": "Totéž můžeme říci o díle \"Beniamin maior\", které je volnou exegezí archy úmluvy (Ex 37,1–9). Stavba archy popsaná v těchto verších Exodu je pro Richarda obrazem postupu člověka na duchovní cestě. Jako byla archa nejprve vyrobena ze dřeva, poté pozlacena, opatřena korunou, slitovnicí a cheruby, stejně tak prochází člověk pěti stádii duchovního života. Nemá význam zde dopodrobna rozebírat obsah traktátu, neboť spadá do teologie duchovního života, nikoli do exegeze (chápané v dnešním slova smyslu).", "section_level": 2}, {"title": "De Verbo incarnato.", "content": "V případě spisu \"De Verbo incarnato\" se věci mají trochu odlišně. Zde Richard věnuje větší pozornost všem třem smyslům Písma včetně smyslu historického. Dílo je exegezí Izaiášových veršů 21,11–12. Na rozdíl od jiných spisů se zde Richard pozastavuje déle i nad historickým významem slov a využívá ho jako základu k alegorii. Například samotné jméno Seír, oblast totožná s Edómem (tuto skutečnost ví od Jeronýma), země, z níž pocházejí Idumejci (všechno spadá do ryze historického smyslu), je interpretována jako nežidovské národy očekávající Krista. Kromě tohoto alegorického výkladu staví na etymologii tohoto slova dokonce i tropologické vývody: „seír“ znamená hebrejsky „chlupatý“. Když to Richard zmiňuje, zamýšlí se nad tělesnými touhami člověka, které – jako chlup – často přesahují lidskou potřebu, je třeba je proto zkracovat, ale jejich úplné vytržení je příliš bolestivé. Nositelem významu textu nemusí proto být jen biblické postavy a události, ale i samotná slova jako taková a jejich etymologický význam. Ve většině pasáží však Richard pokračuje ve své obvyklé exegezi a na základě textu rozvíjí hluboké teologické otázky, například otázku Kristova zadostiučinění, očekávání Kristova příchodu v nežidovských národech, příchod Krista (den) i Antikrista (noc) či tropologické přirovnání světla a temnoty k spravedlnosti a nespravedlnosti. Jak zdůrazňuje Lenka Karfíková, mezi různými významy textu u Richarda (historickým, alegorickým a tropologickým) neexistuje jednosměrná závislost, kde by smysl historický přecházel v alegorický a ten pak zase v tropologický. Je přesnější hovořit spíše o „perichorezi“ jednotlivých významů, o jejich vzájemném prolínání.", "section_level": 2}, {"title": "Richardův styl a teologie.", "content": "Symptomatická pro tento způsob exegeze je skutečnost, že Richard ze Svatého Viktora je známý spíš svým dílem \"De quattuor gradibus violentae caritatis\" jako teolog duchovního života nebo jako dogmatický teolog pro jeho výklad nezbytnosti Kristova vtělení, než jako exegeta. Stejně tak můžeme říct o Hugonovi, že kdyby nebylo jeho Didascalica, byl by též známý výhradně jako autor obsáhlého systematického spisu \"De sacramentis christianae fidei\", a ne jako exegeta. V jednom aspektu však lpění na biblickém textu zanechalo na svatoviktorských kanovnících stopu. Ve srovnání s pozdější scholastikou a rodící se systematickou teologií si zachovali smysl pro dějinný charakter zjevení. Uchovávají si cit pro dějiny a často hovoří o různých stádiích ekonomie spásy. Richard psal i souvislé komentáře na biblické knihy. Zástupci tohoto druhu jsou jeho komentáře na Ezechiela, Píseň písní a knihu Zjevení sv. Jana. Janovo Zjevení rozděluje na sedm vidění a každé z nich vykládá. Jedná se o souvislý a plynulý výklad starého typu, silně vázaný na biblický text. Richard se zde ve formě ani v obsahu neodlišuje od předcházející tradice a zvlášť jeho výklad knihy Zjevení staví hodně na patristických pramenech a na Bedovi Ctihodném. Komentář na tuto knihu je asi nejblíže tomu, co bychom dnes nazvali exegezí. Richard uvádí vždy krátký úryvek komentované knihy, který následně objasňuje. Výklad je silně alegorizující ve smyslu, že přikládá význam téměř každému jednotlivému slovu. Sice nevykládá jednolitě celou knihu, nicméně vytváří větší významově ucelené bloky, a v tom se liší od výše zmíněných výkladů. Zatímco když pracuje s jinými texty Písma, využívá jich k vyložení vlastní věroučné či duchovní nauky a neváhá přitom použít každé slovo ve zcela jiném, samostatném smyslu, zde je jeho primární snahou a cílem objasnit samotný biblický text.", "section_level": 1}, {"title": "Trinitární nauka Richarda od Svatého Viktora.", "content": "Originalita Richarda od sv. Viktora spočívá v uchopení tajemství Trojice coby vnitřního života Boha jako lásky (1 Jan 4,8.16). Richard - jinak než Anselm z Canterbury - nechápe Boha jako skutečnost, nad níž není možné si myslet nic většího, ale jako nejvyšší dobro, nad které není možné usilovat o nic lepšího - \"summum bonum, qui nihil melius intendi potest\" (trin. I,11.20)ːV,3). Bůh musí být v nejvyšší míře jednotou touhy a schopnosti touhu přijmout, mezí milovat a být milován.Božská láska se dialogicky naplňuje jen ve vztahu JÁ a TY. Plnosti však dosahuje jen tehdy, když se otevře novému vztahu k někomu třetímu, v němž si prokazují svou lásku, Ten třetí je Condilextus milujících se, trinitárně řečeno, Duch svatý, v němž se setkává a naplňuje láska Otce a Syna. Je odlišný od Otce a Syna, a přesto náleží k Bohu, a má proto vlastní božskou hypostázii. Otec je čistá, darující se láska, Syn je přijímající a darující se láska a Duch svatý je čistě přijímající láska, jíž se milují Otec a Syn. Tyto \"proprietates\" nelze zaměňovat s apropriacemi (přivlastňováním), tedy s případnými spojeními božských atributů s jednotlivými osobami(jako je moc s Otcem, moudrost se Synem, dobrota se Svatým Duchem).", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Mller, G.L., Dogmatika pro studium i pastorací. Z něm. přel. Jan Frei. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. 888 s. Část II. Víra v Trojici v biblickém svědectví. Kapitola 8. Trinitární nauka Richarda od Svatého Viktora, str. 452 - 453.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kanovník Richard ze Svatého Viktora byl žákem Hugonovým. Zažil v klášteře velmi rušná a kritická léta vlády opata Ernisia, posledních deset let byl převorem, i když jeho funkce byla opatem značně omezena. Zemřel dva roky po napravení situace, v roce 1173.", "tgt_summary": "Richard of Saint Victor (died 1173) was a Medieval Scottish philosopher and theologian and one of the most influential religious thinkers of his time. A canon regular, he was a prominent mystical theologian, and was prior of the famous Augustinian Abbey of Saint Victor in Paris from 1162 until his death in 1173.", "id": 1456468}
{"src_title": "32. summit G8", "tgt_title": "32nd G8 summit", "src_document": [{"title": "Prohlášení v souvislosti se Summitem G8.", "content": "\"„Nemůžeme mluvit o energetické bezpečnosti, pokud nebylo dosaženo žádného pokroku pokud jde o klimatické změny. Lidstvo tančí na okraji jícnu vulkánu,“\" — Jacques Chirac, prezident Francie \"„Navrhuji zemím, které mají ve světě stále větší váhu, aby se k velké osmičce připojily. Nemůžeme jednat o velkých světových problémech v úzkém kruhu“\" — Jacques Chirac, prezident Francie \"„Nesmíme dovolit extremistům, aby utopili Blízký východ v chaosu a aby vyvolali rozšíření konfliktu.“\" — Vladimir Putin, prezident Ruska", "section_level": 1}, {"title": "Program summitu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Izraelsko-Libanonská krize.", "content": "Tento problém se stal hlavním bodem summitu. Státy skupiny G8 vydaly prohlášení v němž apelují na zastavení vojenských operací Izraele v Libanonu a projevily podporu Libanonské vládě. Na konci summitu vyzval k ukončení nepokojů také ruský prezident Vladimir Putin. Italský premiér Romano Prodi navrhl jako řešení vyslat 10 000 mezinárodních vojáků, kteří by zajistily prostor konfliktu. Jako možnost uvedl také účast vojáků Izraele a Libanonu.", "section_level": 2}, {"title": "Energetická bezpečnost.", "content": "Hlavní problémem v této oblasti je jaderná energie a její obohacování. I když tento způsob získávání energie vytváří mnohem méně skleníkových plynů a jiných zplodin, což mnoho ekologických aktivistů vítá, stále jsou problémy s bezpečným uskladněním vyhořelého paliva a také s obohacovaním paliva nového, které by se mohlo stát zdrojem k výrobě jaderných zbraní. K řešení tohoto problému byla na summitu vytvořena koncepce mezinárodní centra ležícího v Rusku, které by produkovalo obohacené palivo pro jaderné elektrárny. Nad tím vším by měla mít dohled Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE). Lídři států G8 tento návrh podpořili schválením „prohlášení o globální energetické bezpečnosti“.", "section_level": 2}, {"title": "Infekční nemoci.", "content": "Státy se nedokázaly shodnout na jednoznačné politice boje proti infekčním nemocem a AIDS. Každá země navrhla určité řešení problému bez většího výsledku. Selhání ve slíbené pomoci rozvojovým států nejen v tomto bodě programu si vysloužilo kritiku např. zpěváka skupiny U2, Bona, který organizoval akci Live 8, právě na podporu chudých států Afriky.", "section_level": 2}, {"title": "Globální oteplování.", "content": "Státy vydaly prohlášení, kde uvádí potřebu snižovat emise skleníkových plynů, zlepšení životního prostředí a snížení životního prostředí. Toto prohlášení ale naráží na neochotu USA přistoupit na Kjótský protokol. K naplňování Kjótského protokolu zvlášť vyzval francouzský prezident Jacques Chirac, kvůli důležitosti ochrany naší planety.", "section_level": 2}, {"title": "Policejní zásahy.", "content": "Během týdne před summitem zaznamenala policie přibližně asi 200 aktivistů za lidská práva a politických aktivistů. Je očekáváno asi 1000 demonstrantů proti globalizaci, kteří budou protestovat během summitu.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiště.", "content": "V Petrohradě byly očekávány problémy spojené s dopravou a zásobováním. Kvůli zákazu nošení zbraní v centru města odmítlo řada bank doplňovat peníze ve svých bankomatech. 20 milionů rublů bylo vyčleněno na zajištění pěkného počasí, o které se postará jedenáct letadel, které budou rozhánět mraky. V souvislosti s tím vyzvala gubernátorka Valentina Matvijenková občany města, aby chodili decentně oblečeni, protože o počasí nemusí mít obavy.", "section_level": 1}], "src_summary": "32. Summit skupiny států G8 (Spojené království, Spojené státy americké, Kanada, Francie, Itálie, Německo, Japonsko a Rusko) se konal v ruském Petrohradě ve dnech 15. — 17. července 2006. Oficiální zahájení proběhlo v neděli 16. července. Hlavními body byly energetika, vzdělání a infekční onemocnění. Dějištěm summitu byl Konstantinův palác, který se nachází ve Strelne, což je přibližně 15 km od Petrohradu. Státy G8 jednaly také s delegáty ze zemí Indie, Číny, Jihoafrické republiky, Mexika, Brazílie a dalších. Tyto státy by měly být podle slov Jacquese Chiraca zapojit i do následujících rozhovorů G8.", "tgt_summary": "The 32nd G8 summit was held on 15–17 July 2006 in Saint Petersburg, Russia. The venue was the Constantine Palace, which is located in Strelna on the Gulf of Finland. This was the first time Russia served as host nation for a G8 summit; and the nation's status as a full member of the G8 was confirmed.", "id": 1434499}
{"src_title": "ZIL", "tgt_title": "ZiL", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátky automobilky sahají do roku 1916, kdy byl carem založen podnik AMO (Avtomobilnoje Moskovskoje Obšestvo, česky: Moskevská automobilová společnost). V době právě probíhající první světové války měl vyrábět nákladní automobily pro potřeby ruské armády. Pro tento účel měl posloužit licenčně vyráběný italský nákladní automobil Fiat F-15. Velká říjnová revoluce a následná občanská válka zpozdily začátek jeho výroby do roku 1924. AMO F-15, jak se nově vůz nazýval, se stal vůbec prvním sovětským masově vyráběným nákladním automobilem. Po rekonstrukci továrny v letech 1930 až 1931 bylo navázáno na výrobu nákladních vozů, ovšem již bez italské licence. Po znovuotevření továrny byl podnik přejmenován na ZIS (Zavod imeni Stalina) a tuto značku nesly nově všechny vozy. Poté, co ZIS v roce 1936 nakrátko převzal výrobu luxusního vozu L-1 vyráběného do té doby v Leningradě, bylo rozhodnuto o výrobě vlastního reprezentativního modelu. Díky spolupráci mezi automobilkou ZIS a americkou značkou Buick, díky níž vznikl vůz L-1, se začal v roce 1936 vyrábět první z řady reprezentativních limuzín značky ZIS, potažmo ZIL, model 101. ZIS 101, podobající se tehdejším vozům Packard, zůstal ve výrobě do roku 1941. Po konci druhé světové války se v roce 1945 začal vyrábět model ZIS 110, který setrval ve výrobním programu do roku 1958. Vůz, jež se dodával jako sedan nebo čtyřdveřový kabriolet, byl silně inspirován vozem Packard Super Eight, který Josefu Vissarionoviči Stalinovi věnoval během války americký prezident Franklin Delano Roosevelt. Kabriolet využíval k státnickým povinnostem např. i československý prezident Antonín Novotný. V roce 1956 byly na XX. sjezdu KSSS odsouzeny Nikitou Chruščovem Stalinovy zločiny a kult osobnosti a bylo přistoupeno ke změně názvu automobilky. V témže roce zemřel Ivan Alexejevič Lichačev, ředitel automobilky od roku 1927, jehož jméno bylo včleněno do nového názvu. Podnik pokračoval v malovýrobě luxusních limuzín pro vysoké vládní a stranické funkcionáře, nákladních automobilů a těžké techniky a autobusů. Vzhled i použitá technika osobních vozů se s postupem let zlepšovaly, kulaté tvary s množstvím chromového dekoru (např. ZIL 111) 50. let byly v 60. letech nahrazovány střídmějšími rovnými plochami a celkově jednodušším designem, po technické stránce se jednalo o plně sovětské automobily. V tomto duchu se představil v roce 1967 i ZIL 114, který snesl srovnání se soudobými vozy Lincoln (zjm. model Continental). Až přes šest metrů dlouhé, tři tuny těžké vozy ZIL byly používány špičkami států tzv. východního bloku, u nás např. prezidentem Gustávem Husákem (ZIL 114) nebo premiérem Lubomírem Štrougalem (ZIL 117) či v NDR Erichem Honeckerem (ZIL 115). Poslední luxusní limuzínou byl model 115, později přejmenovaná na ZIL-4104, který používal motor V8 vlastní konstrukce s rozvodem OHC a jenž se vyráběl i po rozpadu Sovětského svazu. Kromě produkce nákladních automobilů a reprezentativních osobních vozů vyráběla automobilka ZIL řadu vedlejších produktů. Zajímavostí je produkce sportovních a závodních vozů, které se v tehdejším SSSR podílely na tvorbě mnoha rekordů. V průběhu let ZIL participoval i na vojenských zakázkách. Již jako AMO na počátku 20. letech vyráběl licenční lehké tanky podle vzoru Renault, za války vznikaly mimo jiné v továrně ZIL unikátní bojové motorové saně a po jejím konci různá vojenská nákladní vozidla, transportéry nebo obojživelná vozidla. Pro potřeby překonávání extrémních podmínek ruské Sibiře vznikaly i masivní off-roadová vozidla (př. ZIL E-167) nebo terénní třínápravové obojživelné vozidlo ZIL 49061. Během své dlouhé historie vyráběla moskevská továrna ZIL i ledničky a jízdní kola.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Dnes již soukromá firma AMO ZIL pokračuje ve výrobě nákladních vozů, které se staly jejím hlavním zaměřením. Po propadu výroby z počátku 90. let zapříčiněných rozpadem SSSR a ztrátou některých tradičních trhů se v současnosti výroba stabilizovala. V nabídce firmy figurují jak běžná nákladní vozidla, tak vozy záchranné služby nebo hasičská auta. Výroba autobusů si dnes vede v porovnání s minulostí o mnoho hůře, v nabídce zůstává pouze jeden menší autobus, přestavovaný na objednávku z nákladního vozu ZIL 5301. Podobně si vede i výroba luxusních limuzín, která se od roku 1991 pohybovala v řádech jednotek kusů vyráběných na objednávku. Jediným modelem v nabídce zůstal model 4104, který se v nezměněné podobě vyrábí dodnes, i když pouze v extrémně malých počtech např. pro výroční přehlídkové události. Vozy ZIL patřily v éře Sovětského svazu k základu vozového parku vysokých státních a diplomatických úřadů, po jeho rozpadu začala byla pro podobné potřeby používána vozidla zahraniční výroby, zjm. vozy Mercedes-Benz, a původní vozu ruské výroby zůstaly již pouze v garážích vysoce postavených politiků. Změnu může přinést projekt organizovaný ruskou vládou z roku 2010, který má za cíl obnovit výrobu větších počtů tradičních luxusních limuzín ZIL s moderní technikou i vzhledem, přičemž má být plně ruského původu. V roce 2012 se představila nová limuzína ZIL 4112 R.", "section_level": 1}], "src_summary": "ZIL (ЗиЛ), zkratka názvu Zavod imeni Lichačeva (\"Завод имени Лихачёва\"), je ruská automobilka sídlící v hlavním městě Moskvě. V současnosti se zaměřuje především na výrobu nákladních automobilů, z dob Sovětského svazu přetrvává výroba luxusních limuzín pro státnické a diplomatické účely a výroba autobusů. ", "tgt_summary": "OJSC AMO ZiL, known fully as the Public Joint-Stock Company – Likhachov Plant () and more commonly called ZiL (, was a major Russian automobile, truck, military vehicle, and heavy equipment manufacturer that was based in Moscow, Russia. ", "id": 1328639}
{"src_title": "Pes Darwinův", "tgt_title": "Darwin's fox", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Psi Darwinovi se vyskytují pouze ve dvou oblastech, a to na ostrově Chiloé a částečně i v pevninské Jižní Americe. Ostrov je vzdálený zhruba 30 km od pobřeží Chile, je zhruba 200 km dlouhý a 64 km široký a psi ho obývají téměř celý až na obydlené části na severu ostrova. Od roku 1970 jsou pozorováni také v NP Nahuelbuta na území Chile vzdáleném asi 600 km od populace na ostrově. K životu dávají přednost lesům. Na ostrově jsou lesy složeny z jehličnatých, stálezelených a ovocných stromů, zatímco v NP Nahuelbuta z blahočetů (\"Araucaria\") a buků. Psi se zde vyskytují v nadmořské výšce od 950 do 1462 m.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Pes Darwinův měří 48 až 59 cm, hmotnost se pohybuje mezi 1,8−4 kg. Uši měří zhruba 6 až 7 cm, ocas je dlouhý cca 22 cm a mohutně osrstěný. Tělo je dlouhé, nohy naopak krátké. Srst má černošedé zbarvení, na bradě a podbřišku je bílá. U tohoto druhu není vyvinut zřetelný pohlavní dimorfismus, ale samci mají horní špičáky umístěny dál od sebe, což vytváří širší tlamu. Psi Darwinovi mají celkem 42 zubů. Celkový vzorec zubů je 3/3-1/1-4/4-2/3.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Psi Darwinovi žijí většinou samotářsky a setkávají se pouze v období rozmnožování, nicméně jejich teritoria se mohou překrývat. Je běžné, že rodiče sdílí jedno teritorium se svými potomky. Nejsou známy žádné informace o komunikaci mezi jedinci stejného druhu, nicméně pravděpodobně používají různé čichové vjemy a hlasové projevy. Rozmnožování začíná v říjnu a po období gravidity se samici narodí 2−3 mláďata, která vyvede z doupěte zhruba v prosinci. V únoru jsou pak odstavena od mateřského mléka. Existují důkazy, že tento druh může být monogamní, nicméně zatím neexistuje příliš mnoho informací o reprodukci tohoto druhu. Psi se živí různorodou potravou, například malými savci, plazy nebo ptáky, ale také brouky a dalšími bezobratlými, nebo také ovocem a semeny. Složení potravy se mění v závislosti na ročním období. Na ostrově Chiloé psi loví také drůbež a vybírají skládky, při hledání potravy někdy vniknou i do domů.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Na světě žije méně než 2500 psů Darwinových, 90 % populace se nachází na ostrově Chiloé. Lidmi jsou loveni coby škodlivá zvířata zabíjející jim například drůbež nebo pro kožešinu. Nebezpečí pro psy Darwinovy představují také psi domácí, kteří je napadají či na ně přenášejí choroby. Některé populace jsou ohroženy ztrátou přirozeného prostředí. Potenciální stavba mostu mající spojovat ostrov s pevninou, by pak mohla způsobit introdukci nových predátorů na ostrov. Dle mezinárodního svazu ochrany přírody je druh ohrožený a jeho populace klesá. Je zapsán na seznam CITES II a od roku 1929 chráněn chilskými zákony. Vyskytuje se v národním parku Nahuelbuta a v národním parku Chiloé, jediné známé exempláře v zajetí jsou chování ve Fauna Andina blízko Villarricy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pes Darwinův (\"Lycalopex fulvipes\") je psovitá šelma z rodu \"Lycalopex\", který tvoří s dalšími 5 druhy. Jako první psa odchytil Charles Darwin v roce 1834 na jihovýchodní části ostrova Chiloé, v roce 1943 ho chytil Wilfred Hudson Osgood v ústí řeky Inio. Druh popsal William Charles Linnaeus Martin roku 1837 a je pojmenován po Darwinovi. Vyskytuje se pouze v Chile a na ostrově Chiloé, dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je od roku 2016 ohrožený (do té doby byl veden jako kriticky ohrožený). Ve volné přírodě žije méně než 2500 jedinců.", "tgt_summary": "Darwin's fox or Darwin's zorro (\"Lycalopex fulvipes\") is an endangered canid from the genus \"Lycalopex\". It is also known as the zorro chilote or zorro de Darwin in Spanish and lives on Nahuelbuta National Park (Araucanía Region), the Valdivian Coastal Range (Los Ríos Region) in mainland Chile and Chiloé Island. This small, dark canine weighs, has a head-and-body length of and a tail that is. ", "id": 1659568}
{"src_title": "Atrium", "tgt_title": "Atrium (architecture)", "src_document": [{"title": "Antické atrium.", "content": "Atrium je pravoúhlý prostor ve střední části domu. V podstatě jde o architektonizovaný, částečně zastřešený dvůr. Zastřešená část funguje jako ochoz. Ve střední nezastřešené části bývá, zpravidla ozdobně provedená nádrž na dešťovou vodu – \"impluvium\". Všechny místnosti přiléhající k atriu, jsou z něj přístupné, slouží také k odpočinku rodiny. Světlo do atria proniká jeho střední, nezastřešenou částí. Sekundárně, jsou z něj osvětlovány i přilehlé místnosti. Vitruvius rozlišuje \"Atrium tuscanicum\" (Etruské atrium), v němž je konstrukce střechy nesena dvěma masivními dřevěnými průvlaky položenými souběžně s kratšími stěnami atria, na nichž kolmo leží další dva slabší trámy. Ve střední části atria je nezastřešený prostor – \"compluvium\". Střecha je skloněna směrem do tohoto prostoru a mimo dřevěných trámů už není nesena dalšími sloupy či pilíři. Atrium pouze se čtyřmi sloupy nazývá Vitruvius \"Atrium tetrastylicum\" (Čtyřsloupové atrium). Atrium s velkým počtem sloupů (například 16) pak nazývá \"Atrium corinthicum\" (Korintské atrium). Atria úplně překrytá – \"Atrium testudinatum\" jsou dle Vitruvia budována tam, kde to příliš nezatíží konstrukci a kde jsou v horních podlažích prostorné místnosti. Pojem Atrium pochází pravděpodobně z latinského \"ater\", což znamená \"začouzený\". Z toho lze vyvodit, že se zde původně nalézal také krb nebo spíše otevřené ohniště, jehož kouř odcházel otvorem v nezastřešené části atria. Běžné atrium se střechou skloněnou doprostřed atria nazývá Vitruvius \"Atrium impluviatum\" (Okapové atrium). Zároveň oceňuje výhody opačného řešení, kdy se střecha směrem ke \"compluviu\" naopak zvedá. Nazývá jej \"Atrium displuviatum\" (Bezokapové atrium). Výhodou je lepší osvětlení místností (konkrétně jídelny) v zimním období, nevýhodou pak problémy v případě, kdy se ucpou roury odvádějící vodu. Střecha skloněná do středu atria sloužila též k jímání dešťové vody do pravoúhlé nádrže. Při použití střechy, která se směrem ke středu zvedá byla voda jímána dřevěným potrubím do cistery, která mohla být umístěna vně objektu.", "section_level": 1}, {"title": "Atrium v mladším období.", "content": "V raněkřesťanském období je pojem atrium používán ve smyslu peristyl pro označení nádvoří před průčelím křesťanských bazilik. Od devatenáctého století, kdy se jako stavební materiály rozšířily kov a sklo je pojem \"atrium\" často užíván pro označení dvora krytého skleněnou střechou, může přitom jít o původně nezastřešený dvůr či nádvoří To je časté především u veřejných budov, hotelů, obchodních center atp. V původní podobě, tj. jako ústřední prostora obytného domu, se atrium objevuje i v moderní architektuře. Často jde o částečně otevřený či prosklený prostor, může v něm být nádrž na vodu, osamělý strom, sochařský objekt atp. Takový prostor slouží k rekreaci a je koncipován tak, aby působil útulným, uklidňujícím dojmem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Atrium je centrální prostor obytného domu rozšířený především v období řeckého helénismu a římské antiky. V novověké architektuře se pojmem atrium rozumí zpravidla dvůr zastřešený prosklenou střechou, někdy takovýto zastřešený prostor označujeme slovem dvorana.", "tgt_summary": "In architecture, an atrium (plural: atria or atriums) is a large open air or skylight covered space surrounded by a building. Atria were a common feature in Ancient Roman dwellings, providing light and ventilation to the interior. Modern atria, as developed in the late 19th and 20th centuries, are often several stories high and having a glazed roof or large windows, and often located immediately beyond the main entrance doors (in the lobby). ", "id": 538188}
{"src_title": "Tommy Salo", "tgt_title": "Tommy Salo", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Svou profesionální kariéru zahájil ve švédském týmu Västerås IK. Za svého působení v tomto týmu si mimo jiné zachytal i na MSJ 1991. Po pár letech strávených v SEL si ho jako číslo 118 vybral v draftu NHL 1993 tým New York Islanders. Představitele klubu zaujal svojí vytrvalostí, vynikajícími instinkty a v neposlední řadě také svým úspěchem na ZOH 1994, kde Švédsko vybojovalo ve finále proti Kanadě zlaté medaile. Strhující podívaná, vrcholící až na nájezdy, vstoupila do historie, stejně jako Salův rozhodující zákrok proti Paulu Kariyovi. V tom samém roce si Salo navíc zachytal i na MS 1994, kde získal se svými spoluhráči bronz. I přes tyto mezinárodní úspěchy byl v Islanders až na místě třetího brankáře za Ericem Fichaudem a Tommym Soderströmem a proto ve své první sezoně v nejznámější lize světa nastoupil jen k šesti zápasům. Svůj debut si odbyl v zápase proti Tampa Bay Lightning, kterým Islanders podlehli 2:5. Většinu sezony tak strávil na farmě, v týmu Denver Grizzlies, působícím v IHL. Zde se mu velmi dařilo a hned ve své první sezoně v této soutěži získal James Gatschene Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Zároveň byl vybrán do prvního All-Star Teamu a obdržel James Norris Memorial Trophy pro brankáře s nejnižším průměrem obdržených branek na zápas, a Garry F. Longman Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka. Kontroverzního trenéra Islanders Mikea Milburyho však jeho úspěchy příliš nezaujali a tak i další sezonu strávil z velké části na farmě. Jedinou změnou pro něj bylo to, že se farmářský klub přesunul z Denveru do státu Utah. V tomto roce Salo obhájil James Norris Memorial Trophy a navíc byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem playoff. V tu chvíli už bylo jasné, že Salo nebude moci být nadále opomíjen. V sezoně 1996-97 si nejprve zachytal na Světovém poháru a poté si v předsezonním kempu NHL vybojoval post jedničky. Za svého působení coby jedničky Islanders získal mnoho úspěchů na mezinárodní scéně. Nejprve získal s reprezentací získal stříbrné medaile na MS 1997 v Helsinkách, kde byl jmenován do All-Star Teamu a navíc byl i vyhlášen nejlepším brankářem. V dalším roce si zachytal i na ZOH 1998 v Naganu, kde bylo Švédsko vyzařeno překvapivě už ve čtvrtfinále, když podlehlo Finsku 1:2. Salo si však spravil chuť titulem mistra světa a obhajobou své pozice v All-Star Teamu. Ve finále se Švédsku podařilo udolat Finsko 1:0, a tak si z Curychu odvezli zlaté medaile. Sezonu 1998-99 začal v Islanders znovu jako jednička, ale v květnu 1999 byl vyměněn do kanadského klubu Edmonton Oilers za Matse Lindgrena a volbu v osmém kole v draftu, kterou Islanders později uplatnili na českého beka Radka Martínka. V dresu Oilers se zařadil mezi brankářskou elitu NHL. Poprvé si také zachytal v playoff, kde však byli Oilers vyřazeni už v osmifinále, když podlehli Dallasu. Salo se tak podíval na MS 1999, kde Švédsko získalo bronzové medaile. Salo byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje a znovu jmenován do All-Star Teamu. V další sezoně si poprvé ve své kariéře zachytal na NHL All-Star Game. Jinak se však situace navlas opakovala. Oilers znovu vypadli v osmifinále s Dallasem a tak znovu putoval na Mistrovství světa. Dallas se postupem času stával velkým rivalem Edmontonu. V sezonách 2000-01 i 2002-03 se mu totiž znovu podařilo Oilers vyřadit už v osmifinále. Díky tomu se však Salo mohl zúčastnit dalšího Mistrovství světa. Z Německa si odvezl bronzové medaile. Další rok byl pro něj přelomovým. Konaly se ZOH 2002 v Salt Lake City a Švédsko bylo jedním z favoritů hokejového turnaje. V základní skupině rozneslo Kanadu 5:2 a Německo 7:1. Českou republiku pak udolali 2:1. Ukazoval se ve skvělé formě. Ve čtvrtfinále se Švédsko dle křížového pravidla utkalo s nejslabším celkem druhé skupiny – Běloruskem. S postupem hráči neměli mít nejmenší problém, ale tým byl jako vyměněný. Bělorusové je jasně přehrávali a Švédsko muselo pořád dotahovat. Vrchol toho všeho přišel ve třetí třetině za stavu 3:3, když jej překvapil střelou od červené čáry běloruský hráč Vladimír Kopat. Švédsko už vyrovnat nedokázalo a překvapení bylo na světě. Salo se ocitl psychicky na dně. Přestože kapitán Mats Sundin prohlásil, že za vyřazení může celý tým, Salo byl v rodné zemi prohlašován za národního zločince. Jeho kariéra nabrala strmý spád a od té doby už nikdy neměl jisté místo jedničky a to jak v Edmontonu,tak ve švédské reprezentaci. Vše vyvrcholilo v roce 2004, kdy byl vyměněn do Colorada, kde působil už jako jasná dvojka za Davidem Aebischerem. V reprezentaci už to také nebývalo jako dřív. Na MS 2003 sice získal stříbro, ale jako náhradník Mikaela Tellqvista. Zúčastnil se i Světový pohár 2004, ale tam Švédsko vypadlo už ve čtvrtfinále. To byla jeho poslední reprezentační štace a po sezoně se vrátil domů do SEL. V sezoně 2005-06 se mu s týmem Frölunda HC podařilo dostat do finále. Ve Švédsku odehrál ještě jednu sezonu, než svoji kariéru definitivně uzavřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas \"Tommy\" Mikael Salo (* 1. února 1971, Surahammar, Švédsko) je bývalý profesionální hokejový brankář. Nejlepší roky své kariéry strávil v NHL v dresu Edmonton Oilers. Několik let také působil jako brankářská jednička ve švédské reprezentaci.", "tgt_summary": "Tommy Mikael Salo (born February 1, 1971) is a Swedish former professional ice hockey goaltender and the current general manager of Leksands IF of the Swedish Hockey League (SHL). He previously played in the National Hockey League (NHL) for the New York Islanders, Edmonton Oilers and Colorado Avalanche, and previously served as head coach of IK Oskarshamn.", "id": 2252477}
{"src_title": "Velký Izrael", "tgt_title": "Greater Israel", "src_document": [{"title": "Stát Izrael, Západní břeh a Pásmo Gazy.", "content": "V současné době se v Izraeli při diskusi o hranicích „Velkého Izraele“ obecně mluví o území Izraele, palestinských území a území bývalého britského mandátu. Kvůli kontroverznosti tohoto výrazu je však častěji používán termín země izraelská. Joel Greenberg píšící pro deník The New York Times napsal: „Když byl v roce 1948 založen Izrael, tak vedení dělnického sionismu, které začalo po další tři desetiletí Izraeli vládnout, přijalo pragmatické rozdělení britského mandátu na nezávislý židovský a arabský stát. Tehdejší opoziční revizioničtí sionisté, kteří se transformovali v současnou stranu Likud, usilovali o \"Erec Jisra'el ha-Šlema\" – Velký Izrael – nebo doslovně úplnou zemi izraelskou. Zabrání území okupovaných od šestidenní války v roce 1967 vedlo k růstu mimoparlamentního Hnutí za Velký Izrael a výstavbu izraelských osad. Volby v roce 1977, které vynesly k moci Likud, měly také značný vliv na přijetí a odmítnutí tohoto termínu.“ Greenberg pokračuje: Semínko bylo zaseto v roce 1977, když Menachem Begin z Likudu vůbec poprvé přivedl svou stranu k ohromujícímu volebnímu vítězství nad Stranou práce. O deset let dříve, během šestidenní války, izraelské jednotky ve skutečnosti obsazením Západního břehu a Pásma Gazy anulovaly rozdělení (viz zelená linie) přijaté v roce 1948. Od té doby pan Begin kázal nehynoucí věrnost tomu, co nazýval Judea a Samaří (území Západního břehu) a podporoval tam židovské osadnictví. Poté, co nastoupil do úřadu však Západní břeh a Gazu neanektoval, neboť si uvědomoval, že přijetí takového množství Palestinců by přeměnilo Izrael z židovského státu na dvounárodní stát. Jicchak Šamir byl oddaný zastánce Velkého Izraele a jako izraelský premiér se zasadil o finanční podporu osadnického hnutí, čímž s ním dal vládní souhlas. Dne 14. září 2008 prohlásil tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert: „Velký Izrael je pryč. Žádná taková věc neexistuje. Každý kdo tuto myšlenku (Velkého Izraele) zastává klame sám sebe.“ Stejné území, tj. „od řeky k moři“ je Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) a Hamasem označováno jako Palestina. Hillel Weiss, profesor na Bar-Ilanově univerzitě, hlásá nezbytnost znovu-vybudování Chrámu a židovské vlády nad Velkým Izraelem. Rabbi Meir Kahane, zavražděný židovský vůdce a člen Knesetu, který založil American Jewish Defence League, a strana Kach rovněž podporovala ideu Velkého Izraele a další revizionistické myšlenky.", "section_level": 1}, {"title": "Země zaslíbená.", "content": "Velký Izrael se příležitostně označuje jako Země zaslíbená (zmíněno v Genesis 15:18-21) či země izraelská a je rovněž označován jako úplná země izraelská (hebrejsky: ארץ ישראל השלמה, \"Erec Jisra'el ha-Šlema\"). V Tanachu jsou tři geografické definice země izraelské. První, nacházející se v Genesis 15:18-21, je vágní. Popisuje velké území „od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu“ a zahrnuje území moderního Izraele, palestinská území, Libanon a velké části Sýrie, Jordánska a Egypta. Části dnešního Iráku, Saúdské Arábie a Turecka spadající pod toto území jsou diskutabilní. Další dvě definice se nacházejí v Numeri 34:1-15 a knize Ezechiel 47:13-20 a popisují menší území.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze 10 agorot.", "content": "Někteří arabští nacionalisté obviňují sionisty z úmyslu rozšířit území Izraele od Nilu po Eufrat. Mezi nejznámější takové obvinění patří takzvaná kontroverze 10 agorot, při které někdejší předseda OOP Jásir Arafat v roce 1988 obvinil Izrael kvůli rubu mince nominální hodnoty 10 agorot, jelikož podle něj znázorňovala mapu historického Velkého Izraele.", "section_level": 2}, {"title": "Mandátní Palestina.", "content": "Nejstarší revizionistické skupiny jako Betar či Irgun považovaly za Velký Izrael celé území britského mandátu Palestina, včetně Zajordánska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Velký Izrael (: ארץ ישראל השלמה, \"Erec Jisra'el ha-Šlema\", doslova úplná země izraelská) je kontroverzní vyjádření několika biblických a politických představ, které se v minulosti měnily. ", "tgt_summary": "Greater Israel (; \"Eretz Yisrael Hashlema\") is an expression, with several different Biblical and political meanings over time. It is often used, in an irredentist fashion, to refer to the historic or desired borders of Israel. ", "id": 2208592}
{"src_title": "Merab Kostava", "tgt_title": "Merab Kostava", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v roce 1939 v Tbilisi, hlavním městě tehdejší Gruzínské SSR. Už v pubertě se zajímal o otázky lidských práv a svobod a na protest proti sovětskému systému založil společně se svým přítelem Zviadem Gamsachurdiou tajný undergroundový spolek mládeže \"Gorgasliani\", pojmenovaný tak, jak si říkali staří gruzínští panovníci. V roce 1956 a 1958 byl on, Gamsachurdia a ještě několik dalších členů \"Gorgasliani\" zatčeni za protisovětské aktivity, když hlásali nezávislost Gruzie na Sovětském svazu. Oba byli navíc obviněni z distribuce protikomunistické literatury a letáků, za což oba strávili několik měsíců v tbiliské psychiatrické léčebně. Po propuštění nastoupil na Státní konzervatoř v Tbilisi a v roce 1962 získal diplom. Potom až do roku 1977 působil jako učitel na místní hudební škole.", "section_level": 1}, {"title": "Disidentská činnost a lidská práva.", "content": "I v době po propuštění z vězení (nebo léčení) koncem 50. let zůstal věrný své víře ve svobodu a lidská práva, i když byl často sledován úřady. Spolu se Zviadem Gamsachurdiou tajně zřídili samizdatovou tiskárnu a vydávali zakázanou literaturu a samizdatové časopisy. Na těchto aktivitách se také podílela i Kostavova manželka, která byla v té době profesorkou matematiky na Státní univerzitě v Tbilisi. V roce 1974 spoluzakládal první oficiální organizaci na obranu lidských práv v Gruzii a v letech 1976 a 1977 se podílel na zřízení gruzínského Helsinského výboru. V tu dobu Kostava řídil činnost obou těchto organizací. V roce 1975 se stal členem Amnesty International.", "section_level": 1}, {"title": "Vězení na Sibiři.", "content": "V roce 1977 se aktivity organizací požadující dodržování lidských práv a svobod dostaly do střetu s Brežněvovou vládou. V celém Sovětském svazu proběhlo zatýkání všech osob, které se podílely na jejich činnostech. Merab Kostava byl odsouzen na deset let nucených prací a vyhnanstvím na Sibiř. Za své zásluhy byl pak v roce 1978 společně s Gamsachurdiou nominován na získání Nobelovy ceny míru, ale tu nakonec nedostali. Ve vězení sepsal svá vědecká díla o gruzínské literatuře a historii, včetně \"Pikrebi sakartvelos misiaze\". Na Sibiři ale trpěl špatným zdravotním stavem, hlavně po tom, kdy se nakazil tuberkulózou. Několikrát také držel hladovku na protest proti nelidským podmínkám panujících v pracovních táborech. Ve vězení mu situaci ještě navíc zhoršila zpráva o smrti jeho jediného syna, který byl nalezen oběšený. Nicméně ho ani vězení, ani nic jiného nezlomilo, také díky jeho manželce, která ho celých deset let podporovala, a po propuštění v roce 1987 pokračoval v činnosti na podporu lidských práv a svobod a také na nezávislost Gruzie.", "section_level": 1}, {"title": "Cesta k nezávislosti Gruzie.", "content": "V roce 1988 spoluzakládal Spolek Svatý Ilja Spravedlivý a stal se jedním z vůdců této organizace na podporu gruzínské nezávislosti. Společně se Zviadem Gamsachurdiou organizoval poklidné demonstrace za nezávislost, včetně té z 9. dubna 1989, kterou rozehnala Rudá armáda a Kostava byl opět uvězněn. Po 45 dnech byl ale propuštěn. Jeho snaha o nezávislost Gruzie se nakonec ukázala být úspěšná, ale on sám se nedožil dne, kdy byla nezávislost Gruzie vyhlášena. Merab Kostava zemřel při autonehodě dne 13. října 1989.", "section_level": 1}, {"title": "Kostavův odkaz.", "content": "Kostava byl pohřben na hřbitově Mtacminda Panteon, kde bylo pohřbeno mnoho významných Gruzínců, a byl prohlášen za národního hrdinu. V červnu následujícího roku byl založen \"Spolek Meraba Kostavy\", který se pravidelně účastní pozorování voleb do gruzínského parlamentu. Kostavova smrt ale zanechala na vývoji v nově vzniklém státě dalekosáhlé následky, protože Zviad Gamsachurdia zůstal v čele organizací na obnovu Gruzínské republiky sám a bez dalšího vlivného člověka v čele těchto organizací již nikdo nedokázal vyvážit Gamsachurdiův radikalismus, který způsobil jeho rychlý politický pád a nestabilitu v zemi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Merab Kostava (gruzínsky: მერაბ კოსტავა, 26. května 1939,Tbilisi - 13. října 1989) byl gruzínský disident, básník a hudebník. Byl jedním z vůdců národního hnutí v Gruzii.", "tgt_summary": "Merab Kostava () (May 26, 1939 – October 13, 1989) was a Georgian dissident, musician and poet; one of the leaders of the National-Liberation movement in Georgia. Along with Zviad Gamsakhurdia, he led the dissident movement in Georgia against the Soviet Union, until his death in a car accident in 1989.", "id": 133448}
{"src_title": "D'Artagnan", "tgt_title": "Charles de Batz de Castelmore d'Artagnan", "src_document": [{"title": "Skutečnost.", "content": "D'Artagnan se narodil v Lupiacu v Gaskoňsku (dnes v departementu Gers) jako nejmladší ze čtyř dětí. Jeho otec byl velitelem osobní stráže krále Jindřicha IV. a byl zabit při ochraně králova života. D'Artagnan chtěl jít v otcových šlépějích a chtěl se stejně jako jeho bratři stát mušketýrem. Zpočátku byl odmítnut, protože ještě nesloužil v žádné jiné vojenské jednotce. Avšak paní de Treville, blízká přítelkyně jeho rodiny, využila svého vlivu k tomu, že se mohl stát členem této královské stráže, které později velel. D'Artagnan se osvědčil především během povstání Frondy jako agent kardinála Mazarina, královského osobního rádce a francouzského prvního ministra. Na základě této věrné služby pověřoval král Ludvík XIV. d'Artagnana mnoha tajnými a delikátními úkoly, které vyžadovaly velkou prozíravost a bystrý úsudek. D'Artagnan je známý také v souvislosti se zatčením Nicolase Fouqueta, ministra financí Ludvíka XIV.. Jeho osobu a osobní setkání zmiňovala i Marie de Sévigné ve svých dopisech. Od roku 1667 byl d'Artagnan guvernérem v Lille, ale velmi toužil vrátit se k vojsku. To se mu podařilo až při tažení Ludvíka XIV. proti spojeným nizozemským provinciím. Při obléhání Maastrichtu 25. června roku 1673 byl však d'Artagnan smrtelně raněn, když mu střela z muškety rozervala hrdlo.", "section_level": 1}, {"title": "Literární fikce.", "content": "D'Artagnanovy osudy nejprve využil pro svůj román \"Les Mémoires de Monsieur d'Artagnan, capitaine lieutenant de la premiere compagnie des Mousquetaires du Roi\" (1700, Paměti hraběte d'Artagnana, kapitána-lieutenanta první setniny královských mušketýrů, česky 1930) francouzský spisovatel Gatien de Courtilz de Sandras (1644-1712). Tato kniha se pak stala hlavním zdrojem Alexandra Dumase staršího a Augusta Maqueta při psaní jejich nejslavnějšího románu \"Tři mušketýři\" (Les Trois Mousquetaires), který se svými pokračováními (Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po deseti letech) pokrývá celý d'Artagnanův život. Dumasova fikce, že se d'Artagnan stal před svou smrtí maršálem Francie, vycházela ze života jiného hraběte d'Artagnana, Pierra de Montesquiou (1645-1725), který byl maršálem Francie od roku 1709.", "section_level": 1}, {"title": "Film a televize.", "content": "Seznam nejznámějších herců, kteří hráli d'Artagnana ve filmu nebo v televizi:", "section_level": 1}], "src_summary": "Francouz Charles de Batz-Castelmore, hrabě d'Artagnan (asi 1611–1673) byl kapitánem mušketýrů francouzského krále Ludvíka XIV. Jeho fiktivní životopis od Gatiena de Courtilze de Sandrase se stal základem románu Tři mušketýři od Alexandra Dumase staršího.", "tgt_summary": "Charles de Batz de Castelmore (), also known as d'Artagnan and later count d'Artagnan ( 1611 – 25 June 1673), was a French Musketeer who served Louis XIV as captain of the Musketeers of the Guard. He died at the Siege of Maastricht in the Franco-Dutch War. A fictionalized account of his life by Gatien de Courtilz de Sandras formed the basis for the d'Artagnan Romances of Alexandre Dumas, \"père\", most famously including \"The Three Musketeers\" (1844). The heavily fictionalized version of d'Artagnan featured in Dumas' works and their subsequent screen adaptations is now far more widely known than the real historical figure.", "id": 1078540}
{"src_title": "Operace Dřevěná noha", "tgt_title": "Operation Wooden Leg", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Dne 25. září 1985 byli na své jachtě při pobřeží Kypru zabiti tři izraelští civilisté a k útoku se přihlásila elitní jednotka OOP, známá jako Síla 17. Izraelská vláda a izraelské letectvo požadovalo okamžitou odvetu a jako cíl zvolilo velitelství OOP v Tunisku. OOP mělo sídlo v Tunisku od roku 1982, kdy bylo Izraelskými obrannými silami (IOS) vytlačeno z Libanonu. IOS zahájily v reakci na soustavné raketová ostřelování severního Izraele v roce 1982 operaci Mír pro Galileu, která vešla ve známost jako první libanonská válka.", "section_level": 1}, {"title": "Operace.", "content": "Útok byl proveden osmi stíhacími letouny F-15 Eagle. V sedm hodin ráno odstartovaly letouny F-15 směrem k Tunisku. Jejich cíl byl vzdálený 2060 kilometrů a jednalo se o nejvzdálenější operaci IOS od operace Entebbe v Ugandě v roce 1976. Nad Středozemním mořem zároveň kroužil velitelský Boeing 707, který celou operaci řídil. Izraelské letouny svrhly přesně naváděné bomby na přímořské velitelství OOP. Poblíž Malty byly na válečné lodi připraveny vrtulníky, pro případ, kdyby bylo nutné evakuovat sestřelené piloty. Nakonec však nebyly zapotřebí. Velitelství OOP bylo zničeno, avšak předseda OOP Jásir Arafat se v té době nacházel jinde a vyvázl tak nezraněn. Podle Izraele bylo při operaci zabito na 60 členů OOP, včetně několika velitelů Síly 17. Při operaci došlo i k zabití několika tuniských civilistů. Celkem bylo podle Gilberta při útoku zabito 74 lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Po útoku.", "content": "Útok vyvolal silné protesty především mezi západní Evropou a arabskými státy. Spojené státy operaci schválily, čímž došlo ke zhoršení americko-tuniských vztahů. Útok rovněž zkomplikoval egyptsko-izraelská jednání o kontrole nad hraničním městem Taba. Izraelský premiér Šimon Peres k útoku prohlásil, že „byl činem sebeobrany.“ Rezoluce 573 Rady bezpečnosti OSN (Spojené státy se při hlasování zdržely) odsoudila útok na tuniské území jako flagrantní porušení Charty OSN a Tunisko podle ní mělo nárok na přiměřené reparace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Operace Dřevěná noha (hebrejsky: מבצע רגל עץ, \"Mivca Regel Ec\", anglicky: \"Operation Wooden Leg\") bylo kódové označení operace Izraelského vojenského letectva, která se odehrála 1. října 1985. Jejím cílem bylo sídlo Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) v Hamam al-Šatu v Tunisku.", "tgt_summary": "Operation \"Wooden Leg\" (, \"Mivtza Regel Etz\") was an attack by Israel on the Palestine Liberation Organization (PLO) headquarters in Hammam Chott, near Tunis, Tunisia, on October 1, 1985. With a target 1,280 miles (2,060 km) from the operation's starting point, this was the most distant publicly known action undertaken by the Israel Defense Forces since Operation \"Entebbe\" in 1976. It has been condemned by the United Nations Security Council.", "id": 602930}
{"src_title": "Vítězslav Nezval", "tgt_title": "Vítězslav Nezval", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě, od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval jednotřídní školu a na které ve svém díle často vzpomínal (\"Z mého života\", 1959). Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze (studia nedokončil). Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo. Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu ( poetismus-nový básnický směr, který vznikl v Česku a nikdy se nerozšířil za hranice. Chtěl být metodou, jak nahlížet na život, aby byl básní.). Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ. Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného (tajemník), poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. Publikoval v \"Rudém právu\", \"Tvorbě\", \"Odeonu\", \"Nové scéně\", \"Lidových novinách\" atd. Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do SSSR, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou roku 1938 rozpustil. Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu.", "section_level": 1}, {"title": "Milovník astrologie.", "content": "Již roce 1923 mu Jan Bartoš sestavil horoskop. Nezval studoval knihy o astrologii, předpověděl i vlastní smrt, tvrdil, že zemře o velikonocích. Zájem o astrologii mu vydržel po celý život, v jeho pozůstalosti se nachází 70 stran učebnice astrologie, kterou nedokončil. Díky své imaginaci měl předpoklady k interpretaci astronomických dat. Báseň Veliký orloj, je popis Nezvalovy nativity, čili horoskopu zrození.", "section_level": 2}, {"title": "Milovník žen.", "content": "Nezval měl charisma, které lámalo ženská srdce, mnoho žen podlehlo Nezvalovu kouzlu osobnosti. V roce 1948 se oženil s celoživotní partnerkou (znali se od roku 1926) Františkou „Fáfinkou“ Řepovou (1905–1970), se kterou žil až do své smrti. Od roku 1937 měl milostný poměr s herečkou Lilly Hodáčovou (1910-1998), která peripetie vztahu popisuje ve svých memoárech. Roku 1952 Nezval poznal Olgu Jungovou (*22.6.1929), z jejichž milostného vztahu se v roce 1954 narodil syn Robert († 1971). Zemřel v důsledku srdečního infarktu a spály. Smuteční obřad v Rudolfinu a státní pohřeb se konal ve čtvrtek 10.dubna. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově. Písemnou pozůstalost Vítězslava Nezvala získal Literární archiv Památníku národního písemnictví.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "V edici Dílo Vítězslava Nezvala vyšlo v letech 1950–1990 celkem 38 svazků.", "section_level": 1}, {"title": "Poetismus.", "content": "Tvorba 30. let 20. století:", "section_level": 2}, {"title": "Surrealismus.", "content": "Ve stejné době, jako surrealistická díla, anonymně vydává dílo, které nemělo surrealistické prvky a lze říci, že stojí mimo Nezvalovu tvorbu. Kolem roku 1937 Nezval opouští myšlenky surrealismu a přesouvá se k poezii nadosobních hodnot, toto byla samozřejmě všeobecná tendence.", "section_level": 2}, {"title": "Próza.", "content": "Drtivou většinu svojí prózy vydal mezi roky 1929 a 1934, tato próza byla zaměřena na sféru podvědomí a snu a naznačila Nezvalův posun od poetismu k surrealismu. V letech 1935–1938 vydal úvahové knihy, které byly i jakousi osobitou formou cestopisu.", "section_level": 2}, {"title": "Další díla.", "content": "Dále vydal encyklopedii moderních básnických směrů. A několik literárních studií: Jiří Wolker, Karel Čapek, Josef Čapek, Jaroslav Vrchlický, Petr Bezruč atd. Přeložil několik děl André Bretona (tvůrce a teoretika surrealismu):", "section_level": 2}, {"title": "Písně a zhudebněné dílo.", "content": "Nezval psal libreta (například libreto k rozhlasové opeře Bohuslava Martinů \"Hlas lesa\" nebo \"Prolog\" z \"Her o Marii\"). Otextoval několik písní, skládal i melodie. Zhruba šest básní, vzniklých ve dvacátých letech, zhudebnil Jaroslav Ježek. Písně na Nezvalova slova zpívali Vlasta Burian, Hana Hegerová (\"Magnetová hora\", \"Pocestný\"), písně z divadelní hry \"Schovávaná na schodech\" zpívali Helena Vondráčková či Laďka Kozderková s Milanem Drobným. Také složil několik budovatelských písní (\"Všichni jsme mladí\" viz ukázky z díla). Některé Nezvalovy básně se dočkaly zhudebnění, převážně folkovými hudebníky, ale i skladateli vážné hudby. Nejvýznamnější skladbou na Nezvalův text zůstává \"Sbohem a šáteček\" Vítězslavy Kaprálové z roku 1937, jejíž orchestrální verze byla vydána na hudebním nosiči Studiem Matouš v roce 1998 a klavírní verze Supraphonem v roce 2003. Největším projektem zůstává dílo Jana Spáleného, který ve druhé polovině 70. let 20. století zhudebnil \"Edisona\" (album Edison) a \"Signál času\" (projekty vyšly na LP v roce 1978, resp. 1979, dohromady pak v reedici na CD v roce 1997). Jitka Molavcová nazpívala \"Rue de la gaité\" s melodií Emila Františka Buriana. Štěpán Rak zhudebnil Nezvalovy básně \"Sloky o Praze\", \"Píseň o vřesu\" a \"Až\". Písně natočila Lenka Filipová pro pořady Československé televize, na CD vyšly v roce 2004 jako bonus na reedici alba \"Částečné zatmění srdce\". Karel Plíhal na albu \"Králíci, ptáci a hvězdy\" (1996) zpívá Nezvalovu \"Píseň\". Petr Ulrych pro desku Javorů \"Šumaři\" (2003) zhudebnil písně \"Žlutý list\", \"Šumaři\" a \"Prosinec\". Báseň \"Sbohem a šáteček\" zhudebnil Marek Doubrava se skupinou Hm... (album \"Plán na zimu\", 2008) i Marek Eben (album Bratři Ebenové: \"Čas holin\", 2014). Nezvalovy básně zhudebnili i tito amatérští muzikanti:", "section_level": 2}, {"title": "Kritika.", "content": "Různá doba na něm oceňovala různá díla. V 50. letech byl nejvíce ceněn jeho \"Zpěv míru\", za normalizace jeho \"Edison\", později sbírky \"Sbohem a šáteček\" a \"Absolutní hrobař\".", "section_level": 1}, {"title": "Nezvalova Třebíč.", "content": "Festival moderní poezie Nezvalova Třebíč se od roku 1961 konal s několikaletými odstupy vždy v květnu. Ke každému festivalu vyšla publikace s ukázkami Nezvalovy tvorby: Jarní festival poezie Nezvalova Třebíč byl po delší přestávce obnoven v roce 2015 a bude se konat každých pět let k připomenutí kulatého a půlkulatého výročí narození básníka. V roce 2020 se konal další ročník, předsedou poroty byl Petr Kukal.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vítězslav Nezval (26. května 1900 Biskoupky – 6. dubna 1958 Praha) byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec (1953), člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru.", "tgt_summary": "Vítězslav Nezval (; 26 May 1900 – 6 April 1958) was one of the most prolific avant-garde Czech writers in the first half of the twentieth century and a co-founder of the Surrealist movement in Czechoslovakia.", "id": 1695870}
{"src_title": "Alexandra Nikolajevna Romanovová", "tgt_title": "Grand Duchess Alexandra Nikolaevna of Russia", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narodila se jako čtvrtý potomek/třetí dcera ze sedmi dětí ruského cara Mikuláše I. a jeho manželky Alexandry Fjodorovny. Své jméno dostala po tetě z otcovy strany, v rodinném kruhu ji nazývali zdrobněle \"Adini\". Vyrůstala ve velké, šťastné rodině – soužití jejích rodičů bylo jedním z těch manželství v historii politicko-dynastických spojení, v němž panovala láska a vzájemná úcta, ona sama pak byla miláčkem svých rodičů, především otce. Říkalo se, že je velmi podobná na svou babičku z matčiny strany, pruskou královnu Luisu Meklenbursko-Střelickou.", "section_level": 2}, {"title": "Výchova a vzdělání.", "content": "Jako ostatní děti carské rodiny byla Alexandra do pěti let pod dohledem chůvy Marji Vasiljevny Kajsovské. Poté dostala první guvernantku. Základními předměty byly aritmetika, všeobecné a ruské dějiny, fyzika. Důraz byl kladen na výuku jazyků – francouzštiny, němčiny a angličtiny. Už od útlého dětství se svou povahou a chováním lišila od svých sester, milovala samotu a klid, udivovala svou neobvyklou dobrotou. Byla mimořádně hudebně nadaná, měla pozoruhodný hlas; studovala hudbu a brala lekce u slavné sopranistky Henriette Sontag a u italského skladatele C. E. Solivy. Po roce studia se však její hlas začal měnit a rytmus dýchání začal být místy nepravidelný. Lékaři připustili onemocnění plic.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "V létě roku 1843 pozval car Nikolaj I. na návštěvu Ruska syna lankraběte Viléma Hesensko-Kasselského, prince Fridricha-Viléma (1820-1884), možného následníka dánského trůnu. Princ pobýval několik týdnů v Petrohradě, kde carská rodina obvykle trávila letní měsíce. Mladý krasavec si svým prostým chováním dobyl srdce mnohých, ne však všech: např. velkokněžně Olze Nikolajevně, starší sestře Alexandry, se princ zdál «\"nevýrazný a bez vlastních názorů\"». Všichni domnívali, že požádá o ruku právě ji, ukázalo se však, že se všichni mýlili: brzy vešlo ve známost, že princ Fridrich Vilém učinil návrh Alexandře, která na něho hluboce zapůsobila nejen svým půvabem a hlubokou duší, ale i svým kouzelným hlasem. Údajně přišla do kabinetu svého otce a na kolenou jej prosila o souhlas se sňatkem, s tím, že přes pravidla etikety dala princi naději v možnost jejich štěstí. Nikolaj I. dceři požehnal, třebaže věděl, že pár bude žít v Dánsku, s nímž v té době Rusko nepojily žádné blízké příbuzenské svazky, vysvětlil jí však, že nemůže otázku rozhodnout definitivně: vždyť Fridrich Vilém byl synovec bezdětného dánského krále Kristiána VIII. a jako takový pretendentem dánského trůnu, proto bylo třeba získat nejprve i souhlas dánského panovníka. Ani na této straně však nebylo překážek a svatba byla naplánována na leden příštího roku. Do té doby se mladý pár musel rozloučit. Nedlouho před svatbou u Alexandry zjistili tuberkulózu. Tuto strašnou zprávu (v té době byly souchotě nevyléčitelnou nemocí) sdělil Mikuláši I. jeho osobní lékař Mandt, který s touto Jobovou zvěstí speciálně přijel do Anglie, kde tou dobou panovník pobýval na návštěvě. Řekl carovi, že jedna velkokněžnina plíce je již natolik zasažena, že není naděje na uzdravení. Car přerušil návštěvu a vrátil se do Petrohradu. Když sem přijel nedlouho před svatbou Fridrich Vilém, pozoroval na své nevěstě změnu – na tvářích chorobnou bledost, častý kašel. Přesto se to nezdálo být důvodem pro odklad svatby. Svatební obřad se uskutečnil 16./28. ledna roku 1844 v Petrohradě. Mladí novomanželé po svatbě neopustili Rusko, jak se původně předpokládalo, kvůli nalomenému Alexandřinu zdraví neodjeli do Hesenska a zůstali v Petrohradě, usadivše se prozatím v Zimním paláci; velkokněžna čekala dítě a carevna Alexandra Fjodorovna chtěla, aby jí dcera v této době byla nablízku.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Manželské štěstí mladého páru netrvalo dlouho. Alexandřina nemoc rychle postupovala. 28. července, sedm měsíců po svatbě, porodila velkokněžna předčasně (tři měsíce před termínem) syna, který dostal jméno Vilém a téhož dne zemřel; den po něm zemřela i ona sama. \"«Buďte šťastni»\", to byla její poslední slova. Její otec plakal, neskrývaje slz. Smrt dcery považoval za trest nebes za krev prolitou při potlačení povstání děkabristů v roce 1825. Alexandra Nikolajevna byla pohřbena se svým synkem v náručí v chrámu sv. Petr a Pavla v Petropavlovské pevnosti v Petrohradu. Později byly jejich ostatky přeneseny do velkoknížecí hrobky, vybudované v roce 1908.", "section_level": 2}, {"title": "Památky.", "content": "Památku velkokněžny připomínají např.:", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandra Nikolajevna Romanovová (12. června/24. června 1825, Petrohrad – 29. července/10. srpna 1844, Carské Selo) byla rodem ruská velkokněžna a sňatkem dědičná princezna von Hessen-Kassel zu Rumpenheim.", "tgt_summary": "Grand Duchess Alexandra Nikolaevna of Russia (24 June 1825 – 10 August 1844) was the youngest daughter and fourth child of Tsar Nicholas I, Emperor of Russia, and his wife, Princess Charlotte of Prussia. She was a younger sister of Tsar Alexander II of Russia.", "id": 580544}
{"src_title": "Kladivoun bronzový", "tgt_title": "Scalloped hammerhead", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kladivoun bronzový na délku dosahuje maximální velikosti 370 až 420 cm. Pohlavní dospělosti je u samic dosaženo při velikosti asi 200 až 250 cm, u samců při asi 140 až 198 cm celkové délky. Nejvyšší zaznamenaná hmotnost kladivouna bronzového činila 152,4 kg. Navzdory velikosti je tělo štíhle stavěno, s velkou první hřbetní ploutví a malou druhou hřbetní ploutví a břišními ploutvemi. Hlava má tvar kladiva, podobně jako u jiných zástupců čeledi, s výrazným prohloubením v jejím středu a dalšími menšími prohlubněmi po stranách, které dávají hlavě vroubkovaný vzhled. Horní polovina těla je zbarvena odstíny hnědošedé, bronzové až olivové, na spodní straně těla zbarvení přechází do světlejších odstínů, od světle žluté až po bílou.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a chování.", "content": "Kladivoun bronzový je živorodým druhem a vejce se po dobu 9 až 12 měsíců se vyvíjejí v těle matky. Mláďata přicházejí na svět na jaře a v létě a dosahují velikosti asi 31 až 57 cm. Samice rodí 12 až 41 mláďat v jednom vrhu. První dva roky života žijí v pobřežních vodách. Dospělci se zdržují spíše na otevřeném moři, kde mohou tvořit skupiny segregované podle pohlaví. Během letních měsíců mohou kladivouni vytvářet velké migrující skupiny. Kladivoun bronzový se může dožít věku až 35 let, především mláďata se však stávají obětmi mnohých predátorů včetně jedinců vlastního druhu. Potravu dospělých jedinců tvoří především různé druhy ryb, hlavonožců a korýšů, stejně jako menší druhy žraloků a rejnoků.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Kladivoun bronzový představuje celosvětový cílový i vedlejší úlovek komerčního rybolovu. Je ceněn pro své ploutve a kůži, ale také pro maso, olej a vyrábí se z něj i rybí moučka. Vyhledáván je také ze strany sportovních rybářů. Tendence vytvářet početné migrující skupiny vede k výlovu velkého množství jedinců v krátkém čase a zranitelná jsou také mláďata žijící při pobřeží. Mezinárodní svaz ochrany přírody k roku 2019 uvádí prudký pokles populací kladivounů ve všech oceánech, pravděpodobně o více než 80 % během tří generací, a druh hodnotí jako kriticky ohrožený. Předchozí vyhodnocení z roku 2009 považovalo kladivouna bronzového za ohrožený taxon. Lokální zlepšení v návaznosti na ochranná řízení lze pozorovat v severozápadním Atlantiku a Mexickém zálivu, avšak globální ochrana není příliš rozvinuta. Od roku 2013 patří kladivoun bronzový do druhé přílohy úmluvy CITES, což má zajistit, aby vyvážené části žraloků pocházely z legálního a udržitelného rybolovu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kladivoun bronzový (\"Sphyrna lewini\") představuje druh mořského žraloka z čeledi kladivounovití (Sphyrnidae). Vyskytuje se v pobřežních mírných teplých a tropických mořích po celém světě, žije v oblastech šelfových moří a přilehlých hlubokých vodách. Často se přibližuje i k pobřeží a může vplouvat i do zátok nebo ústí řek.", "tgt_summary": "The scalloped hammerhead (\"Sphyrna lewini\") is a species of hammerhead shark, and part of the family Sphyrnidae. Originally known as \"Zygaena lewini\", its genus name was later changed to its current name. The Greek word \"sphyrna\" translates into \"hammer\" in English, referring to the shape of this shark's head. The most distinguishing characteristic of this shark, as in all hammerheads, is the 'hammer' on its head. The shark's eyes and nostrils are at the tips of the extensions. It is a fairly large hammerhead, but is still smaller than both the great and smooth hammerheads. ", "id": 2059078}
{"src_title": "Marie Mancini", "tgt_title": "Marie Mancini", "src_document": [{"title": "Dětství a rodina.", "content": "Anna Marie se narodila 28. srpna 1639 a vyrůstala v Římě. Její otec baron Lorenzo Mancini byl italským aristokratem, ale také nekromantem a astrologem. Po jeho smrti v roce 1650 matka Geronima Mazzarini odjela s dětmi do Paříže, kde doufala, že díky vlivu svého mocného bratra, kardinála Mazarina, najde vhodné manžely pro své dcery. Mariinými sestrami bylyː Manciniovy nebyly jedinými příbuznými kardinála Mazarina, které přijely do Francie. Dalšími byly dvě jejich sestřenice, dcery Mazarinovy nejstarší sestry. Starší z dívek, Laura Martinozzi, se provdala za vévodu z Modeny Alfonse IV. d'Este a byla matkou Marie Beatrice d'Este, druhé manželky anglického krále Jakuba II. Mladší ze sester, Anna Marie Martinozzi, se stala manželkou Armanda de Bourbon, knížete z Conti. Sestry Manciniovy měly také tři bratryː Paula, vévodu z Nevers Filipa a Alfonze.", "section_level": 1}, {"title": "Vztah s králem.", "content": "Ve Francii začali Anně Marii říkat pouze Marie. \"Tmavá, temperamentní a krásná\", Marie zaujala nejdůležitější osobnost u francouzského královského dvoraː romanticky se do ní zamiloval Ludvík XIV. Král byl do Marie tak poblázněný, že dokonce vyjádřil přání se s ní oženit. Kardinál Mazarin a králova matka Anna Rakouská nakonec pár rozdělili, Marii vykázali z Francie a Ludvíka oženili s Marií Terezou Španělskou.", "section_level": 1}, {"title": "Exil a manželství.", "content": "V roce 1661 byla Marie provdána za italského prince Lorenza Onofria Colonnu, který byl po jejich svatební noci velmi překvapen, když zjistil, že je jeho novomanželka stále panna. Ženich neočekával, že nalezne \"nevinnost mezi láskami králů\". Manželé spolu měli tři dětiː", "section_level": 1}, {"title": "Útěk a smrt.", "content": "Po narození třetího dítěte se vztah mezi manželi zhoršil. 29. května 1672, opustila Marie, strachující se o holý život, opustila v doprovodu sestry Hortenzie, Řím. V roce 1677 napsala své memoáry. Do Itálie se vrátila až po manželově smrti v roce 1689. Zemřela 8. května 1715 v Pise a byla pohřbena v kostele Santo Sepolcro.", "section_level": 1}, {"title": "Paměti.", "content": "Spolu se sestrou Hortenzií napsala paměti. Novější vydání:", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Mancini (\"Anna Maria Mancini\"; 28. srpna 1639 – 8. května 1715) byla třetí z pěti sester Manciniových; neteří kardinála Mazarina, které přijely do Francie, aby se výhodně provdaly. Spolu se dvěma sestřenicemi z rodiny Martinozzi byly na dvoře Ludvíka XIV. známy jako \"Mazarinettes\".", "tgt_summary": "Anna Maria (Marie) Mancini (28 August 1639 – 8 May 1715) was the third of the five Mancini sisters; nieces to Cardinal Mazarin who were brought to France to marry advantageously. Along with two of their female Martinozzi cousins, the Mancini sisters were known at the court of King Louis XIV of France as the \"Mazarinettes\".", "id": 299733}
{"src_title": "Pavučina snů", "tgt_title": "Dreamcatcher (novel)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Kdysi dávno v prokletém městě Derry v Maine, se spojilo čtyř celoživotních přátel: Gary \"Jonesy\" Jones, Pete Moore, Joe \"Bobr\" Clarendon a Henry Devlin. Kteří, jako mladí teenageři, zachránili Douglase \"Dadice\" Cavella, staršího chlapce s Downovým syndromem, když ho jiná parta mlátila. Díky jejich novému přátelství s Dadicem, Jonesy, Bobr, Henry a Pete začali sdílet neobvyklé schopnosti včetně telepatie, sdílené sny, a psychické stopy lidí. Jonesy, Bobr, Henry a Pete sjíždějí na každoroční loveckou sezonu do \"zastrčenky\", izolované chaty v severním Maine. Ale v této lovecké sezóně se na zem dostanou mimozemšťané, kteří zahájí invazi, a na oblast je uvalena karanténa. Šílený plukovník americké armády Abraham Kurtz dostal za úkol mimozemšťany zničit. Jonesy a Bobr zůstávají v chatě, zatímco Henry a Pete jedou do obchodu pro zásoby, ale když odjedou, přijde do chatky dezorientovaný a ustrašený cizinec, který se potuloval poblíž během vánice. Mluví o světlech na obloze a vypadá že byl obětí mimozemského únosu. Tomu muži roste víc břicho a je i víc nemocný a umírá, zatímco sedí na záchodě. Mimozemský parazit si vykousá svou cestu ven z jeho těla řitním otvorem a vleze do záchodu. Poté zaútočí na Bobra, kterého také zabije. Jonesy se nadýchá spórů podivné načervenalé houby a poté pozná, že cizinec a s ním ten vesmírný parazit se šíří po chatě, a mimozemská entita (\"Pan Šedý\"), začíná ovládat jeho mysl. Henry a Pete se setkávají se ženou, která byla z lovecké skupiny jako podivný muž v chatě. Ona je také v depresi a infikovaná stejným parazitem. Po havárii jejich auta Henry odejde a Pete zůstává se ženou. Henry se málem setká s Jonesym, když šel pro sněžný skútr do chaty. Uprostřed lesa mu dá jeho telepatické vnímání vědět, že Pete je v průšvihu, Bobr je mrtev a Pan Šedý zmanipuloval Jonesyho tělo. Snaží se opustit oblast a dozví se, že tito mimozemšťané se pokusili infikovat Zemi už několikrát. Počínaje havárií v Roswellu v roce 1947, ale složení vzduchu a složení životního prostředí je vždy zastavilo, a americká vláda na něž se pokaždé zaměřovali neúspěšné pokusy o invazi. Infikovaný Jonesy, který má Pana Šedého ve své mysli a také může šířit infekci, Pan Šedý se stal dokonalou Tyfovou Mary—a on to ví. Henry, který je teď v uvězněn karanténě armády, se snaží přesvědčit Kurtze, aby šli zničit Jonesyho/Pana Šedého, než bude příliš pozdě. Jonesy sám, nyní vězeň ve své vlastní mysli, se snaží pomoci. Oba začínají být přesvědčeni, že jejich starý přítel Dadic může být klíčem k záchraně světa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pavučina snů (v anglickém originále Dreamcatcher) je román amerického spisovatele Stephena Kinga s prvky hororu, thrilleru a mimozemské invaze. Kniha z roku 2001, psaná v kurzívě, pomohla autorovi zotavit se z autonehody a byla dokončena za půl roku. Podle Kinga měla mít název \"Rakovina,\" ale jeho manželka Tabitha Kingová ho přesvědčila, aby změnil název. Filmová adaptace byla natočena v roce 2003. ", "tgt_summary": "Dreamcatcher (2001) is a novel by American writer Stephen King, featuring elements of body horror, suspense and alien invasion. The book, written in cursive, helped the author recuperate from a 1999 car accident, and was completed in half a year. According to the author in his afterword, the working title was \"Cancer\". His wife, Tabitha King, persuaded him to change the title. A film adaptation was released in 2003. ", "id": 382972}
{"src_title": "Assicurazioni Generali", "tgt_title": "Assicurazioni Generali", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena 26. prosince 1831 jako \"Imperial Regia Privilegiata Compagnia di Assicurazioni Generali Austro-Italiche\" v Terstu. Terst byl tehdy součástí Rakouského císařství, ale stále v blízkém kontaktu s formující se Itálií. Již v roce 1832 společnost otevřela pobočky ve Vídni, Budapešť a Praze.", "section_level": 1}, {"title": "Generali Group.", "content": "Assicurazioni Generali stojí v čele Generali Group, která působí prostřednictvím dceřiných společností ve více než 60 zemích světa. Podle obratu patří mezi největší trhy Itálie, Německo (Generali Deutschland) a Francie (Generali France), podle tržního podílu pak Itálie, Česká republika (viz níže), Německo, Maďarsko, Argentina, Slovensko, Rakousko a Čínská lidová republika.", "section_level": 1}, {"title": "Generali v Česku.", "content": "Již v roce 1832 společnost otevřela pobočku v Praze. V pražské pobočce pracoval od 1. listopadu 1907 do 15. července 1908 Franz Kafka. V roce 1920 založila Generali ve spolupráci se Živnobankou pojišťovací ústav Moldavia Generali, která se v roce 1939 sloučila s další pojišťovnou Sekuritas. Generali takto působila až do roku 1945, kdy došlo dekretem prezidenta republiky ke znárodnění soukromých pojišťoven. Na tradici navázala Generali v roce 1993 jako zastoupení rakouské pojišťovny Erste Allgemeine. Jako akciová společnost působí Generali od ledna 1995, kdy se organizační složka mezinárodního pojišťovacího koncernu Erste Allgemeine Versicherungs-AG transformovala do Generali Pojišťovna a.s. V roce 2007 se Generali a PPF dohodli, že vytvoří společný podnik - Generali PPF Holding, do kterého Generali vloží 1,1 miliardy eur a svá středoevropská aktiva, čímž v holdingu získá podíl 51%; PPF (resp. její dceřiná společnost PPF Co1 B.V.) pak vloží CZI Holding a v holdingu získá podíl 49%. Společný podnik zahájil činnost v lednu 2008. V lednu 2013 PPF Group oznámila, že svůj podíl v holdingu postupně v letech 2013 a 2014 odprodá Generali za 1,286 (2013) a 1,235 (2014) miliardy eur a dále získá dividendy ve výši 352 milionů eur, celkem tedy 2,873 miliard eur (asi 73 miliard Kč). V návaznosti na dohodu obou akcionářů byla v lednu 2015 holdingová společnost působící v 10 zemích střední a východní Evropy přejmenována na Generali CEE Holding. V letech 2007–2013 byl členem představenstva Assicurazioni Generali Petr Kellner, v letech 2010 a 2011 patřil s 2% podílem i mezi její největší akcionáře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Assicurazioni Generali je největší pojišťovna v Itálii a jedna z největších ve světě. Působí ve více než 60 zemích světa, kde má přes 65 milionů klientů", "tgt_summary": "Assicurazioni Generali S.p.A. or simply Generali is an Italian insurance company, the largest in Italy and third in the world. It has its headquarters in Trieste. In 2010, Assicurazioni Generali Group was the second largest insurance group in the world by revenue after AXA. ", "id": 923032}
{"src_title": "Strážná věž", "tgt_title": "The Watchtower", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Vydávání bylo zahájeno Charlesem Taze Russellem července 1879 pod názvem „Sionská strážná věž a zvěstovatel Kristovy přítomnosti“ (\"„Zion's Watch Tower and Herald of Christ's Presence“\") a od té doby pokračuje nepřetržitě. V roce 1909 bylo z názvu vypuštěno přídavné jméno \"Sionská\". V roce 1920 Společnost Strážné věže (\"the Watchtower Society\") nechala znovu vytisknout všechna čísla z let 1879 – 1919 v sedmi svazcích (označováno jako \"Watchtower Reprints\"). Od března 1940 do současnosti časopis nese (plný) název „Strážná věž ohlašující Jehovovo království“ (\"„The Watchtower Announcing Jehovah's Kingdom“\").", "section_level": 1}, {"title": "Cena.", "content": "Původně byla Strážná věž (stejně jako další časopis Svědků Jehovových s názvem „Probuďte se!“) prodáván za nízkou cenu (10 amerických centů - roční předplatné), která se v jednotlivých dobách a zemích lišila. V současné době časopis není určen k prodeji a je poskytován v rámci „\"celosvětové biblické vzdělávací činnosti\"“ a je celosvětově rozšiřován zdarma i bez povinného minimálního příspěvku a je tedy hrazen výhradně dobrovolnými dary zájemců.", "section_level": 1}, {"title": "Účel a forma časopisu.", "content": "Časopis je „\"vždy nepolitický a nevyvyšuje jednu rasu nad druhou\"“. I v jiných ohledech se nepřiklání na ničí stranu a je „\"neutrální\"“. Redakce uvádí, že se „\"pevně se drží Bible jako autority\"“ a biblické citáty v něm uvedené „\"obvykle užívá\"“ ze Svatého Písma - \"Překladu nového světa\" (se studijními poznámkami), ačkoliv citace z desítek dalších překladů se v časopise hojně používají. Vydavatelé uvádějí, že účelem časopisu je „\"přinášet čest Nejvyšší Autoritě v celém vesmíru, Jehovovi Bohu. Dále redakce přirovnává název časopisu k strážním věžím v minulosti, kdy z nich lidé mohli pozorovat děje v širokém okolí. Časopis se k těmto stavbám přirovnává a ukazuje, jaký význam mají světové události ve světle proroctví zapsaných v Bibli. Utěšuje lidi dobrou zprávou o tom, že Boží Království, což je skutečná vláda se sídlem v nebi, brzy odstraní veškerou špatnost a přetvoří zemi v ráj. Své čtenáře vede k víře v Ježíše Krista – v to, že díky jeho smrti máme naději na věčný život a že nyní vládne jako Král Božího Království.\"“", "section_level": 1}], "src_summary": "Strážná věž hlásající Jehovovo království (v anglickém originále ) je ilustrovaný časopis s podrobněji rozebíranou náboženskou nebo vědeckou tematikou. Verze \"pro veřejnost\" vychází jednou za dva měsíce, kdežto \"studijní vydání\" vychází jednou měsíčně. Vydání \"pro veřejnost\" nelze koupit ve stánku ani jej dostávat poštou. \"Studijní vydání\" používají \"svědkové Jehovovi a spol.\" pro hlubší studium Bible na bohoslužbách a studijním programu při shromážděních v sálech království. \"Vydání pro veřejnost\" rozšiřují na ulicích nebo při návštěvách domácností zájemců. Originální verzi vydává Biblická a traktátní společnost Strážná věž (\"Watchtower Bible and Tract Society\"), nezisková organizace, právnická osoba, jejíž jedna z vydavatelských částí sídlí v osadě Wallkill v okrese Ulster, stát New York v USA. Časopis je krátce po uvedení dobrovolníky přeložen z angličtiny do jiných jazyků, aby všechny jazykové mutace vycházely simultánně s originální verzí. Průměrný měsíční náklad \"verze pro veřejnost\" je 93 milionů výtisků a vychází ve 357 jazycích.", "tgt_summary": "The Watchtower Announcing Jehovah's Kingdom is an illustrated religious magazine, published monthly by Jehovah's Witnesses via the Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania. Jehovah's Witnesses distribute \"The Watchtower—Public Edition\", along with its companion magazine, \"Awake!\", in their door-to-door ministry. ", "id": 1532518}
{"src_title": "Marie Adelaide Savojská", "tgt_title": "Marie Adélaïde of Savoy", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Marie-Adélaïde se narodila jako nejstarší dcera, první ze šesti dětí savojského vévody Viktora Amadea II. a jeho manželky, původem orléanské vévodkyně Anny Marie Orleánské, dcery orléanského vévody Filipa I., bratra francouzského krále Ludvíka XIV., a jeho první manželky Henrietty Anny Stuartovny. Mladší sestrou Marie-Adélaïdy byla Marie Luisa Gabriela, manželka španělského krále Filipa V., prvního krále z bourbonské dynastie na španělském trůnu; Filip byl bratrem manžela Marie-Adélaïdy. Její teprve šestnáctiletá matka zaplatila málem její narození životem. Svou dceru i ostatní děti vzdor protokolu kojila sama, což v této době bylo v královských rodinách (a šlechtických rodinách obecně) zcela neobvyklé. Snad i proto měla Marie-Adélaïde ke své matce, ale i ke své babičce, velmi těsný vztah.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Původním záměrem princeznina otce Viktora Amadea II. bylo provdat svou nejstarší dceru za rakouského arcivévodu Josefa I. Habsburského, avšak pro jeho nízký věk Josefův otec, císaře Leopold I. tento návrh odmítl. Roku 1696 hodlal Ludvík XIV. dovést ke konci válku o falcké dědictví a za tím účelem prostřednictvím mírových jednání jako prvního monarchu vyvést Viktora Amadea II. z nepřátelského tábora. Po tvrdých vyjednáváních bylo dosaženo nejprve smlouvy z Turína, jež byla podepsána 29. června roku 1696 a jíž byl uzavřen separátní mír mezi francouzským králem a savojským vévodou; kromě jiných ustanovení byl jednou z podmínek i sňatek Marie-Adélaïdy s Ludvíkem Bourbonským, francouzským Dauphinem z Viennois. 15. října téhož roku překročila tehdy teprve jedenáctiletá Marie-Adélaïde u Le Pont-de-Beauvoisin hraniční řeku Guiers, jež tvoří hranici mezi Francií a Savojskem, aniž by s sebou směla mít nějaký doprovod. Vyzvedl ji zde vévoda de Brionne s kočárem a odcestoval s ní do vnitrozemí. 4. listopadu ji v Montargis jižně od Paříže očekával osobně král Ludvík XIV. Byl duchaplnou a výřečnou jedenáctiletou dívkou nadšen a psal své tehdejší přítelkyní, Madame de Maintenon, že Marie-Adélaïde je velmi půvabná a dobře vychovaná, živých očí a krásných černých vlasů, a že se chovala velmi zdvořile a způsobně. Protože byla princezna ještě velmi mladá, ke svatbě zatím nedošlo a snoubenci žili vzdáleni. K další výchově a vzdělání navštěvovala dívčí školu Maison Royale de Saint-Louis v Saint Cyr u Versailles, již založila Madame de Maintenon v roce 1684. K prvnímu možnému datu, jež připouštěl zákon (7. prosinec 1697) se poté uskutečnila ve Versailles honosná svatba teprve dvanáctileté budoucí Dauphine s burgundským vévodou, nejstarším synem Velkého Dauphina. Nevěsta měla na sobě při obřadu stříbrné, rubíny poseté šaty s osm metrů dlouhou vlečkou. Manželství nebylo pro nízký věk nevěsty zatím naplněno.", "section_level": 2}, {"title": "Favoritka krále.", "content": "Ludvík XIV. dětskými žerty Marie-Adélaïde viditelně ožil. Až do své smrti byla dívka miláčkem stárnoucího krále, brzy si získala i Madame de Maintenon, kterou oslovovala důvěrně \"„ma tante“ (tetičko)\". Požívala ve Versailles volnosti jako žádný jiný člen královské rodiny. Král jí dokonce dával přednost i před svým vnukem. To značně popouzelo jeho nemanželské legitimizované dcery. Marie-Adélaïde informovala svou rodinu často v dopisech o svém mimořádně přátelském vztahu s králem. Manželka Ludvíka XIV., Marie Tereza Habsburská, již roku 1683 zemřela a nyní byla Marie-Adélaïde přes své mládí pro krále \"First Lady\" jeho dvora. Při reprezentativních aktech směla převzít roli královny. Ve Versailles obývala luxusní apartmá zemřelé královny ve stejném poschodí jako apartmány krále a Madame de Maintenon; komnaty byly renovovány podle jejího vkusu.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Marie-Adélaïde a její manžel, vévoda burgundský, spolu nakonec začali žít jako manželé. Z jejich svazku vzešli tři synové: Ludvík XIV. byl z narození jejich synů velmi spokojen a šťasten, neboť tak následnictví trůnu bylo zajištěno.", "section_level": 2}, {"title": "Dvorské intriky.", "content": "Marie-Adélaïde milovala šperky a přepych, účastnila se ráda plesů, lovu, her a banketů a byla v centru dění na dvoře, jenž jí byl okouzlen. Nesdílela nikterak extrémní náboženské cítění svého chotě a poznamenala jednou k Ludvíkovi XIV., že kdyby zemřela před svým manželem a mohla se pak vrátit zpět na zem, jistě by ho našla v manželství s nějakou jeptiškou. Dokázala vtipkovat dokonce i poli politiky a ptala se jeden večer Madame de Maintenon v přítomnosti Ludvíka XIV., proč je v Anglii lepší vláda za královny než za krále, a sama si odpověděla, že proto, že zemi s králem ovládají ženy, kdežto zemi s královnou muži. Tím se strefila i do vztahu tajné manželky Ludvíka XIV., přesto se král její zlomyslnou poznámkou pobavil. Mladá vévodkyně si ovšem pro svůj vliv na Ludvíka XIV. získala řadu politických nepřátel, kteří se seskupili kolem jejího tchána, předpokládaného následníka trůnu. Její velkou protivnicí a sokyní byla hraběnka Luisa Františka Bourbonská, nemanželská legitimizovaná dcera Ludvíka XIV. z jeho vztahu s jeho druhdy oficiální milenkou Madame de Montespan. Hraběnka se snažila dosáhnout sňatku své dcery Luisy Alžběty s Karlem, vévodou z Berry, mladším synem Velkého Dauphina, který se však přičiněním Marie-Adélaïde stal roku 1710 manželem Marie Luisy Alžběty Orleánské, nejstarší dcery orléanského vévody Filipa II. a Františky Marie Bourbonské, mladší sestry hraběnky de Bourbon. Díky vlivu Marie-Adélaïde upadl francouzský vojevůdce Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme, do nemilosti. Marie Adelaide se často účastnila politických porad a byla zasvěcena do mnoha důležitých státních rozhodnutí a tajemství. Podle francouzského historik Charles Pinot Duclose svých vědomostí zneužívala, když svému otci předávala všechny pro něj zajímavé informace; to vyšlo najevo po její smrti na základě prohlídky její korespondence. V reakci na to se měl Ludvík XIV. vyjádřit k Madame de Maintenon, že ho „ta malá ženská“ ošálila.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt a její konsekvence.", "content": "Když dosavadní následník trůnu, Velký Dauphin (Grand Dauphin) zemřel 14. dubna roku 1711 na neštovice, stal se jeho syn, devětadvacetiletý vévoda burgundský korunním princem – dauphinem a jeho manželka Marie-Adélaïde korunní princeznou (dauphine); tohoto postavení však užívala pouhých deset měsíců. Počátkem roku 1712 vypukla u dvora epidemie spalniček a jak vévoda, tak jeho žena této nemoci podlehli, stejně jako starší z jejich dvou dosud žijících synů, pětiletý vévoda bretaňský. Marie-Adélaïde onemocněla v zámku Fontainebleau, kde tou dobou právě dlel dvůr, a 12. února 1712 zemřela v zámku ve Versailles. Krátce před svým odchodem ze života měla teprve dvacetišestiletá vévodkyně říci vévodkyni de Guise: „Na shledanou, krásná vévodkyně. Dnes Dauphine, zítra nic, pozítří zapomenuta.“ Její manžel, jenž se od ní nakazil, zemřel o pouhých šest dní později, 18. února, na zámku v Marly-le-Roi. Marie-Adélaïde byla 23. února spolu se svým manželem pohřbena v Bazilice Saint-Denis, místě posledního odpočinku francouzských králů. Malý vévoda bretaňský zemřel nedlouho po svých rodičích, 8. března. Je pravděpodobné, že všechna tři úmrtí měli na svědomí příliš horliví lékaři, kteří nemocným podle tehdy oblíbeného a hojně využívaného způsobu terapie často pouštěli žilou. Přežil pouze nejmladší syn následnického páru, malý vévoda z Anjou, neboť jeho guvernantka, Madame de Ventadour, tuto smrtící péči lékařů nepřipustila. Pro Ludvíka XIV. znamenaly tyto tři případy úmrtí v nejbližší rodině tragédii. Truchlil obzvláště po zemřelé dauphine a své hoře sděloval i písemně v dopisech svému dalšímu vnukovi, španělskému králi Filipu V. Protože v důsledku těchto neblahých událostí všechna nástupnická práva Ludvíka XIV. přešla na teprve dvouletého vévodu z Anjou, jenž zůstal jediným legitimním dědicem trůnu, povýšil starý král své nelegitimní syny do stavu princů královské krve s vyhlídkou na trůn v případě smrti malého následníka. Tento případ však nenastal, malý princ, který po smrti svého praděda Ludvíka XIV. (1. září 1715) nastoupil na francouzský trůn jako král Ludvík XV., dosáhl ve zdraví dospělosti; jeho vláda trvala bezmála šedesát let.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marie Adelaide Savojská (francouzsky \"Marie-Adélaïde de Savoie\") (6. prosince 1685, Turín – 12. února 1712, Versailles) byla původem savojská princezna a sňatkem francouzská Dauphine.", "tgt_summary": "Marie Adélaïde of Savoy, Princess of Savoy (6 December 1685 – 12 February 1712) was the wife of Louis, Dauphin of France, Duke of Burgundy. She was the eldest daughter of Duke Victor Amadeus II of Savoy and of Anne Marie d'Orléans. Her betrothal to the Duke of Burgundy in June 1696 was part of the Treaty of Turin, signed on 29 August 1696. She was the mother of the future King Louis XV of France. Styled as Duchess of Burgundy after her marriage, she became Dauphine of France upon the death of her father-in-law, Le Grand Dauphin, in 1711. She died of measles in 1712, followed by her husband a week later.", "id": 2147609}
{"src_title": "Suka", "tgt_title": "Sukkah", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Pobyt v suce připomíná biblické vyprávění o tom, jak židé putovali čtyřicet let pouští, než se usadili v Zaslíbené zemi. Suka přitom znázorňuje obtíže cesty, ale je též podobenstvím boží ochrany, která „jako oblak“ obklopovala Izrael. Židovský filosof Maimonides tvrdil, že pobyt v suce je každoroční připomínkou skutečnosti, že snadný život mohou vystřídat horší časy.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba.", "content": "Stavba Suky začíná po skončení svátku Jom kipur a povinnost pobývat v této chýši připadá na první noc svátku Sukot, kdy se odříkávají požehnání při vstupu dovnitř a při jídle (Kiduš, nad vínem, nad chlebem). O prvním večeru se též před Šehechejanu říká požehnání nad pobytem v suky (\"lejšev ba-suka\"). V diaspoře je o druhém večeru toto pořadí obrácené. V případě, že hrozí, že by radost ze splnění příkazu zkazilo špatné počasí, sní se jídlo v domě. Suka má mít minimálně tři stěny, včetně části pro vchod, a její střechu tvoří \"schach\", což je vrstva přírodního materiálu. Stěny by měly být dostatečně pevné, aby snesly sílu normálního větru. Lze je postavit z dřevěných prken, kamene, cihel nebo tyčí spojených plátnem, závěsem či jiným materiálem. Stěny se však nemusí stavět zvlášť pro suku. Všechny nebo alespoň některé mohou tvořit např. stěny domu, garáže, atd. Suka musí být tak veliká, aby v ní alespoň jeden člověk mohl pohodlně sedět a jíst. Minimální povolená výška činí deset dlaní (cca 3 stopy nebo 1 metr) a maximální dvacet loktů (cca 36 stop nebo 10 metrů). Co do zastavěné plochy žádná omezení nejsou. V Izraeli se zejména v kibucech a u hotelů stavějí suky úctyhodných rozměrů. V zastavěných čtvrtích se suky staví na balkonech, ale je třeba dbát na to, aby nad střechou suky nebyl další balkón. V takovém případě by nebyla splněna micva. Většina bytů ve čtvrtích zbožných židů má speciální sukové balkóny, které přes sebe vzájemně nepřečnívají. Z pohledu Halachy je však nejdůležitější zastřešení (\"schah\").", "section_level": 1}, {"title": "Střešní materiál.", "content": "Střešní materiál (hebr. \"schach\") musí být přírodní a podle Halachy musí vyrůstat ze země. Před použitím na zastřešení musí být odseknut nebo odřezán. Materiál na pokrytí střechy se liší v závislosti na klimatických podmínkách. Používají se však hlavně větve, listoví, sláma, bambus, etc. V teplých oblastech např. středozemí a Izraele se používají palmové větve. Naopak v oblastech mírného podnebí se používají například větve z jehličnanů. Obecně platí, že větve by měly být položeny dost nahusto, aby skýtaly stín, zároveň však musí umožňovat pohled na hvězdy. Ty symbolizují „oblak Slávy“, který v jeden a týž okamžik zahaluje a zjevuje Boží přítomnost. Na stavbu střechy je však zakázáno vše co nesplňuje podmínku micvy a to např. látka, kůže, kov, kožešiny nebo hlavní větve.", "section_level": 2}, {"title": "Dekorace.", "content": "Podle tradice se suka slavnostně vyzdobuje. Fantazii se přitom meze nekladou. Používá se ovoce, plody Izraele, čtyři druhy, barevné papírové ozdoby, speciálními obrázky či kresby (Jeruzaléma, Chrámu, slavných talmudských učenců, biblických motivů atd.), girlandy, pláštíky na Tóru, svatební baldachýny, vystřihovánky, ušpizin s formulace, které vítají slavnostní „hosty“, atd. Čím složitější, tím lepší. Pro děti skýtá výzdoba suky možnost, jak se vyřádit a oblíbit si svátek Sukot.", "section_level": 2}, {"title": "Ušpizin.", "content": "Jako ušpizin se nazývá sedm „svatých hostů“, které pán domu (\"ba'al ha-bajit\") tradičně vítá o svátku Sukot. Tato myšlenka se zakládá na zákoně o pohostinnosti (\"hachnasat orchim\"), který dodržoval Abrahám. Když se vejde do suky, je zvykem odříkat speciální formuli, která zve patriarchy a čtyři další biblické osobnosti, aby se duchovně zúčastnili rodinné oslavy svátku. V současné době věší často zbožní židé do suky nástěnné desky a schémata znázorňující ušpizin i s textem předepsaného „uvítání“. Všechny tyto „svaté hosty“ spojuje skutečnost, že část svého života strávili putováním bez jistoty přístřešku. Přicházejí v následujícím pořadí: Stejně jako jindy v roce, tak i během svátku Sukot se dbá na pohostinnost a do suky se lidé snaží zvát hosty. Kromě rodinných příslušníků a přátel i ty, kteří z různých důvodů nemají vlastní suku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Suka (:, doslova „budka“, „stánek“ nebo „chýše“) je dočasné obydlí, které židé používají během svátku Sukot. Společně se čtyřmi druhy se jedná o nejdůležitější a nedílnou součást tohoto svátku. Zákony o stavbě suky a o dodržování svátku Sukot obsahuje traktát Suka v Mišně a v Talmudu. V Bibli je suka zmíněna v Leviticu: Podle přikázání Tóry musí všichni nábožensky plnoletí muži (po Bar micva) v suce sedět nebo pobývat. Na ženy a dívky se tato povinnost nevztahuje, ale pokud chtějí, tak mohou také v suce pobývat. Zbožní židé v suce nejen jedí, ale po dobu trvání svátku také spí. Nemocní, lidé na cestách, ženy a nezletilí jsou z plnění této micvy vyňati, i když ženy a nezletílí se běžně přidávají k mužům.", "tgt_summary": "A or succah (; ; plural, \"\" or \"sukkos\" or \"sukkoth\", often translated as \"booth\") is a temporary hut constructed for use during the week-long Jewish festival of Sukkot. It is topped with branches and often well decorated with autumnal, harvest or Judaic themes. The Book of Vayikra (Leviticus) describes it as a symbolic wilderness shelter, commemorating the time God provided for the Israelites in the wilderness they inhabited after they were freed from slavery in Egypt. It is common for Jews to eat, sleep and otherwise spend time in the \"sukkah\". In Judaism, Sukkot is considered a joyous occasion and is referred to in Hebrew as \"Yom Simchateinu\" (the day of our rejoicing) or \"Z'man Simchateinu\" (the time of our rejoicing), and the sukkah itself symbolizes the frailty and transience of life and its dependence on God.", "id": 2075131}
{"src_title": "Josef Ferdinand Toskánský", "tgt_title": "Archduke Joseph Ferdinand of Austria", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl druhým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské. Rodičům se narodil v rakouském exilu, kam se uchýlili po zániku velkovévodství. Od roku 1902, kdy Josefův starší bratr Leopold opustil Habsburský dům, se stal otcovým následníkem a dědicem titulu. Po otcově smrti však titul toskánského velkovévody nepřijal a soustředil se na vojenskou kariéru. Po zrušení monarchie podepsal dokument, ve kterém se zřekl svých nároků na trůn a zůstal v Rakousku. Roku 1938 se dostal do koncentračního tábora Dachau, ze kterého byl za pomocí rodiny Hermanna Göringa po týdnu propuštěn.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání a kariéra.", "content": "Josef Ferdinand navštěvoval vojenskou vyšší školu v Hranicích na Moravě a později Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Po absolvování akademie nastoupil 18. srpna 1892 jako poručík k tyrolským střelcům. Po službě u různých pluků (pěší pluky č. 93, 17, 59) dosáhl hodnosti podplukovníka u pěšího pluku č.27. V letech 1905–1908 velel v hodnosti plukovníka pěšímu pluku č. 93 a následně 5. pěší brigádě. V roce 1911 získal hodnost polního podmaršálka a v roce 1914 se stal generálem pěchoty. V Karpatech, kde bojoval v zimních měsících, velel 4. armádě. Jako generálplukovník utrpěl v Linci roku 1916 porážku a byl poslán na dovolenou. Následujícího roku však byl císařem Karlem I. jmenován generálním inspektorem letectva.", "section_level": 1}, {"title": "Morganatické svazky.", "content": "Josef Ferdinand byl dvakrát ženatý. Oba jeho sňatky byly pod stav, tedy morganatické.", "section_level": 1}, {"title": "Zájmy.", "content": "Jako velký milovník lovů se roku 1903 vydal na loveckou výpravu do Egypta pod pseudonymen \"hrabě Buriano\". Vlastnil bálon, kterým roku 1909 uskutečnil let z Lince do francouzského Dieppe. Cestu zdolal za 16 hodin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef Ferdinand Toskánský (: \"Joseph Ferdinand Salvator Maria Franz Leopold Anton Albert Johann Baptist Karl Ludwig Rupert Maria Auxilatrix von Österreich-Toskana\" 24. května 1872, Salzburg – 28. února 1942, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a následník trůnu zaniklého toskánského velkovévodství.", "tgt_summary": "Archduke Joseph Ferdinand of Austria (24 May 1872 – 28 August 1942) was an Austro-Hungarian Archduke and the titular Grand Duke of Tuscany from 17 January 1908 to 2 May 1921, military commander, from 1916 Generaloberst, and early advocate of air power. He later retired to life as a common citizen of Austria, and was briefly imprisoned in Dachau during the Nazi era.", "id": 1801897}
{"src_title": "Peter Zoller", "tgt_title": "Peter Zoller", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Zoller vystudoval fyziku na univerzitě v Innsbrucku, kde získal v roce 1977 doktorát. Poté se stal odborným asistentem na ústavu teoretické fyziky. V roce 1978 mu bylo uděleno stipendium a tak odjel na Univerzitu Jižní Kalifornie, kde byl do roku 1979. Rok 1980 strávil v Aucklandu na Novém Zélandu. Roku 1981 se stal profesorem. Roky 1981/1982 a 1988 strávil na University of Colorado at Boulder, v roce 1986 byl na Univerzitě Paříž XI jako hostující profesor. V roce 1991 byl jmenován profesorem fyziky na univerzitě v Boulderu. Roku 1994 přijal místo na univerzitě v Innsbrucku, kde působí i v roce 2016. Mezi roky 1995 a 1999 byl ředitelem ústavu teoretické fyziky, v letech 2001 až 2004 byl proděkanem. Jako hostující profesor přednášel na Harvardově univerzitě, univerzitě v Leidenu nebo na Kalifornském technologickém institutu. Od roku 2003 byl Zoller ředitelem ústavu pro kvantovou optiku a kvantové informace Rakouské akademie věd.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "Zoller napsal výzkumné práce o interakci atomů s laserovým světlem. Významně přispěl k rozvoji kvantové optiky. Podařilo se mu propojit kvantovou informační teorii a fyziku pevných látek, když v roce 1995 navrhli spolu s Ignacio Ciracem model kvantového počítače založený na interakci studených iontů s laserovým světlem v elektromagnetickém poli. Principy této myšlenky byly otestovány na počátku 21. století a celý přístup je považován za jeden z nejslibnějších konceptů vývoje kvantových počítačů. Zoller propojil také kvantovou fyziku a fyziku pevných látek, když navrhl vybudovat simulátor s chladnými atomy a využít ho k výzkumu dosud nevysvětlených jevů u vysokoteplotních supravodičů. Zollerovy myšlenky přitahují hodně pozornosti a jsou hojně citované.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 2005 získal Medaili Maxe Plancka, roku 2013 Wolfovu cenu za fyziku. Je členem Národní akademie věd Spojených států amerických, Německé akademie věd Leopoldina, dále také členem Španělské akademie věd a Královské Nizozemské akademie věd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peter Zoller (* 16. září 1952) je rakouský teoretický fyzik. Vyučuje na Univerzitě v Innsbrucku. Pracuje v oblasti kvantové optiky a kvantové teorie informace. Nejvíce je znám jeho výzkum v oblasti kvantového počítání a kvantové komunikace.", "tgt_summary": "Peter Zoller (born 16 September 1952) is a theoretical physicist from Austria. He is Professor at the University of Innsbruck and works on quantum optics and quantum information and is best known for his pioneering research on quantum computing and quantum communication and for bridging quantum optics and solid state physics.", "id": 2482093}
{"src_title": "Richard Chase", "tgt_title": "Richard Chase", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Chase pocházel z města Santa Clara v Kalifornii. Už od svých 10 let vykazoval všechny tři známky tzv. Macdonaldovy triády, tedy enurézu (pomočování se), žhářství a týrání zvířat. V dospívání pak byl prý silně drogově závislý.", "section_level": 1}, {"title": "Dospělost.", "content": "Během dospívání se u Chase rozvinula hypochondrie. Často si stěžoval, že mu přestává tlouct srdce nebo že „mu někdo ukradl plicní tepnu“. K hlavě si přikládal pomeranče a věřil, že pomocí difuze z nich jeho mozek absorbuje Vitamín C. Chase také věřil, že jeho lebeční kosti se od sebe oddělily a začaly se pohybovat. Proto si oholil hlavu, aby mohl jejich pohyb sledovat. Když Richard dospěl, tak zjistil, že má problémy s erekcí a nemůže fungovat v normálním sexuálním životě. Usmyslel si, že za jeho problém může nedostatek krve, tak začal vraždit zvířata a pít jejich krev (popř. jíst jejich orgány). Jednoho dne došel k závěru, že zvířecí krev nepomáhá, tak se rozhodl k radikálnějšímu kroku. Zabíjet lidi. V dospělosti si Chase pronajal byt s kamarády a odstěhoval se od své matky, jelikož byl přesvědčený, že ta se ho snažila otrávit. Jeho spolubydlící si však stěžovali na neustálé požívání alkoholu, LSD a kouření marihuany. Navíc prý chodil Chase po bytě úplně nahý, i když měl zrovna společnost. Jeho spolubydlící pak začali požadovat, aby se Chase odstěhoval, ale když odmítl, odstěhovali se nakonec oni. Jakmile se Chase ocitl v bytě sám, začal chytat, zabíjet a kuchat různá zvířata, která pak jedl v syrovém stavu – někdy v mixéru smíchal jejich orgány s Coca-Colou, a pak tuto směs vypil. Chase věřil, že požíváním těchto zvířat v syrovém stavu zabrání scvrknutí svého srdce.", "section_level": 1}, {"title": "Institucionalizace.", "content": "V roce 1973 strávil Chase chvíli na psychiatrickém oddělení a v roce 1976 byl proti své vůli umístěn do blázince po tom, co si vstříkl do žíly králičí krev a skončil v nemocnici. Kvůli jeho fixaci na krev mu zaměstnanci ústavu začali přezdívat „Drákula“. Oknem ústavu se mu podařilo chytit dva ptáky, kterým pak zlomil vaz a vypil jejich krev. Kromě toho ještě kradl injekční stříkačky a odebíral jimi krev terapeutickým psům. Chaseovi byla okamžitě diagnostikována paranoidní schizofrenie. Absolvoval řadu léčení, včetně medikace psychotropními látky, a poté lékaři usoudili, že již nepředstavuje pro společnost jakékoli nebezpečí. V roce 1976 byl propuštěn do péče své matky. Chaseova matka ho odstavila od léků a sehnala mu byt, který nejdříve obýval s dalšími lidmi, ale všichni se nakonec odstěhovali a on opět zůstal opět sám. Pozdější vyšetřování odhalilo, že v polovině roku 1977 byl Chase zastaven a zatčen policejní hlídkou u jezera Pyramid Lake v Nevadě. Tělo měl od krve a v kufru byl nalezen kyblík plný krve. Testy ale odhalily, že krev byla kraví, a tak nebylo podáno žádné obvinění.", "section_level": 1}, {"title": "Vraždy.", "content": "Chase zabil svou první oběť 29. prosince 1977 a to tak, že ji zastřelil z jedoucího vozidla. Obětí byl jednapadesátiletý Ambrose Griffin, otec dvou děti. O dva týdny později se pokusil vloupat domů k jedné ženě, ale jelikož měla zamčené dveře, prostě odešel. Chase později řekl detektivům, že zamčené dveře považoval jako znak toho, že není vítaný, ale pokud byly dveře otevřené, znamenalo to pozvání dovnitř. Jednou ho u sebe nachytal pár, který se zrovna vracel domů. Vyhnali ho, když ho přistihli, jak se prohrabuje jejich věcmi a chystá se je okrást. Navíc ještě pomočil a znečistil postýlku i oblečení jejich dítěte. V roce 1978 se 23. ledna Chase vkradl do domu Teresy Wallinové, která byla zrovna ve třetím měsíci těhotenství, a třikrát ji postřelil. Poté měl pohlavní styk s její mrtvolou, do které ještě bodal řeznickým nožem. Poté z ní vyndal několik orgánů, odřízl jednu bradavku a vypil její krev. Než odešel, nacpal ji do krku psí výkaly, které posbíral na dvorku. Téže roku se 27. ledna Chase vkradl k osmatřicetileté Evelyn Mirothové, kde narazil na jejího kamaráda, Dannyho Mareditha, a zastřelil ho pistolí ráže 22. Ukradl Meredithinu peněženku a klíčky od auta a pak zastřelil i Mirothovou, jejího šestiletého syna Jasona a 22měsíčního synovce Davida Ferreira. Nakonec opět znetvořil mrtvolu Mirothové a uchýlil se k nekrofilii a kanibalismu. Zaklepání na dveře pak Chase vystrašilo, tak ujel v Meredithině autě a vzal si s sebou tělo Ferreira. Návštěvník na to upozornil sousedy, kteří pak zavolali policii. Policie našla na místě činu v krvi otisky prstů i otisk boty. Chvíli na to pak Chase zatkli – když policisté následně prohledávali jeho byt, zjistili, že jeho zdi, podlaha, strop, lednice i všechno nádobí jsou od krve.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "V roce 1979 stanul Chase před soudem obviněný z šesti vražd. Aby se vyhnul trestu smrti, jeho obhajoba argumentovala, že se jedná o vraždy druhého stupně, za které by dostal doživotí. Opírali se o jeho duševní poruchu a tvrdili tedy, že jeho činy nebyly předem promyšlené či záměrné. 8. května, 1980 shledala porota Chase vinným ze šesti vražd prvního stupně a zamítla tak argument, že by měl být shledán nevinným z důvodu dušení choroby. Byl odsouzen k trestu smrti v plynové komoře. Dokonce i Chaseovi spoluvězni se ho báli, jelikož si byli vědomi toho, jak je násilnický, a často se ho snažili přesvědčit, aby spáchal sebevraždu. Chase poskytl několik rozhovorů Robertu Resslerovi, během kterých mluvil hlavně o svém strachu z nacistů a UFA. Tvrdil, že i když zabíjel, nebyla to jeho vina. Prý se jen snažil přežít, což dělá přece každý. Požádal dokonce Resslera, aby mu poskytl přístup k radaru, kterým by mohl dopadnout nacisty a UFO, aby tak mohli být nacisté odsouzeni za ty vraždy, které spáchali. Také dal Resslerovi hordu svého jídla, které si hromadil v kapsách, jelikož věřil, že policejní strážníci spolupracují s nacisty a snaží se ho otrávit. 26. prosince, 1980 byl Chase nalezen mrtvý ve své cele. Pitva prokázala, že spáchal sebevraždu předávkováním předepsaných antidepresiv, které si nahromadil za několik týdnů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Trenton Chase (23. května 1950 – 26. prosince 1980) byl americký sériový vrah, nekrofil a kanibal. Během jednoho měsíce zabil v Sacramentu v Kalifornii šest lidí. Přezdívalo se mu upír ze Sacramenta, jelikož pil krev svých obětí a jedl části jejich těla. Za účelem jejího získání zabíjel králíky a psy. Když byl zatčen policií, prohlašoval, že hledal nové a snadnější způsoby, jak zabíjet lidi. Každou svou oběť zabil, rozřízl a pak pil její krev. Za své činy byl odsouzen k trestu smrti v plynové komoře, rozsudek nebyl nikdy vykonán, protože 26. prosince 1980, byl nalezen mrtev ve své cele. Na místo smrti dorazili doktoři a ti uvedli, že se Chase úmyslně předávkoval antidepresivy.", "tgt_summary": "Richard Trenton Chase (May 23, 1950 – December 26, 1980) was an American serial killer who killed six people in the span of a month in Sacramento, California. He was nicknamed \"The Vampire of Sacramento\" because he drank his victims' blood and cannibalized their remains.", "id": 1520594}
{"src_title": "Společné německé družstvo", "tgt_title": "United Team of Germany at the Olympics", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Po rozdělení Německa na dva státy v roce 1949 vznikly také v obou vlastní národní olympijské výbory. Protože západní státy neuznávaly existenci NDR, byly na Letní olympijské hry 1952 připuštěny pouze týmy západního Německa a také Sárska, což byl tehdy francouzský protektorát. V roce 1955 Mezinárodní olympijský výbor povolil sportovcům NDR účast, ale nikoli pod hlavičkou jejich země. Byla proto uzavřena dohoda, podle níž smí oba německé státy postavit na olympiádě společný tým. Počínaje zimními olympijskými hrami 1956 tak vzniklo Společné německé družstvo (česká zkratka SND), v němž startovali zástupci západního Německa, východního Německa, Sárska, které se roku 1957 po plebiscitu připojilo k NSR, a také Západního Berlína, jehož příslušnost k západnímu Německu státy východního bloku neuznávaly. Tým používal jako vlajku černočervenožlutou trikolóru a jako hymnu \"Ódu na radost\" Ludwiga van Beethovena a Friedricha Schillera. V roce 1959 přijala NDR novou vlajku, v níž na německou trikolóru přidala svůj státní znak, proto se počínaje zimními olympijskými hrami 1960 stala neutrálním symbolem společného týmu trikolóra s bílými olympijskými kruhy uprostřed. Tým vystupoval pod zkratkou GER (jako Germany), ve výsledkových listinách MOV figuruje jako EUA (z francouzského Équipe Unifiée d'Allemagne) Za to, že se dokázaly dohodnout na společné reprezentaci, dostaly národní olympijské výbory východního a západního Německa od Mezinárodního olympijského výboru v roce 1958 Cenu Alberta Bonacossy. Družstvo formálně vystupovalo jako jednotná výprava, v olympijské vesnici však byli sportovci z východu a západu striktně odděleni. V kolektivních sportech (včetně atletických štafet) směl na OH startovat pouze jeden z německých týmů, také účastnická místa pro jednotlivce byla omezena, jako by šlo o jednu zemi, proto se konala před každými hrami kvalifikace mezi sportovci NDR a NSR. Vedoucím výpravy a vlajkonošem se stali zástupci té země, která měla více účastníků (což byla s výjimkou olympiády v Tokiu NSR).", "section_level": 1}, {"title": "Medaile.", "content": "Na letních olympiádách získalo SND 28 zlatých medailí (z toho 21 zástupci NSR, 6 zástupci NDR a jednu smíšená kanoistická štafeta), na zimních 8 zlatých (oba státy po čtyřech).", "section_level": 1}, {"title": "Zánik.", "content": "V roce 1965 přijal Mezinárodní olympijský výbor Německou demokratickou republiku za svého plnoprávného člena a nadále soutěžily NSR a NDR na olympiádě jako samostatné týmy, i když v roce 1968 ještě používaly vlajku s olympijskými kruhy a \"Ódu na radost\". Teprve po Dohodě čtyř mocností v roce 1971 bylo v západních zemích dovoleno používání státních symbolů NDR. Existenci dvou německých reprezentací ukončilo znovusjednocení Německa v roce 1990. Stejně jako na olympiádě existovalo společné německé družstvo také na mistrovství světa v házené mužů v letech 1954–1961 a Mistrovství Evropy v atletice 1958 a 1962.", "section_level": 1}], "src_summary": "Společné německé družstvo ( \"Gesamtdeutsche Mannschaft\") je označení pro společnou reprezentaci západního Německa a NDR, která se účastnila olympijských her v letech 1956 až 1964.", "tgt_summary": "The United Team of Germany () competed in the 1956, 1960, and 1964 Winter and Summer Olympic Games as a united team of athletes from West Germany and East Germany. In 1956 the team also included athletes from a third Olympic body, the Saarland Olympic Committee, which had sent a separate team in 1952, but in 1956 was in the process of joining the German National Olympic Committee. This process was completed in February 1957 after the admission of Saarland into the Federal Republic of Germany.", "id": 1087832}
{"src_title": "Lalla Salma", "tgt_title": "Princess Lalla Salma of Morocco", "src_document": [{"title": "Dětství a vzdělání.", "content": "Narodila se ve Fesu Hajj Abdelhamid Bennani, učiteli z Fesu. Její matka Naïma, rozená Bensouda, zemřela, když jí byly tři roky. Od té doby ji a její sestru vychovávala babička z matčiny strany, Hajja Fatma Abdellaoui Maâne. Žila v Rabatu se svou sestřenkou Sairou, kde spolu byly často viděny na veřejnosti. Své vzdělání získala v Rabatu, kde navštěvovala soukromé školy - Lyceum Hassana II., Lyceum Moulay Youssef, a l'École Nationale Supérieure d'Informatique et d'Analyse de Systèmes. Svého budoucího manžela poznala na soukromé oslavě v roce 1999. Po dokončení inženýrského studia pracovala několik let jako technik informačních služeb v ONA Group, největší soukromé holdingové firmě v zemi (která je rovněž řízená marockou královskou rodinou).", "section_level": 1}, {"title": "Panovnické role.", "content": "Z titulu Její Výsosti podporuje nadaci proti rakovině a Fezský festival duchovní hudby (Fez Sacred Music Festival). Setkala se s mnoha zahraničními královskými protějšky během oficiálních návštěv v Maroku, kde se ujala role jejich hostitelky, nebo též během královských setkání, například s královnou Raniou Jordánskou, Paolou Belgickou, královnou Sofií, šejchou Mozou Katarskou, norským korunním princem Haakonem Norským a korunní princeznou Mette-Marit Norskou, princeznou Maximou Nizozemskou, princeznou Mathildou Belgickou, infantkou Kristýnou Španělskou nebo princeznou Tamakado Japonskou. V dubnu 2011 to byla právě ona, kdo reprezentoval Marocké království na svatbě prince Williama z Walesu a Catherine Middletonové. Marockého panovníka a zemi zastupovala na setkáních v Thajsku, Japonsku nebo Francii. V Maroku založila asociaci prevence rakoviny a byla aktivní v programu prevence HIV/AIDS v Africe. Absolvovala mnoho zahraničních návštěv, zúčastnila se mnoha konferencí a symposií s tématem nemoci (HIV-AIDS, rakovina) nebo ženské emancipace. Nedávno navštívila Tunisko a Saúdskou Arábii jako zvláštní vyslanec, kde diskutovala právě tyto otázky.", "section_level": 1}, {"title": "Sňatek a děti.", "content": "Za krále Mohammeda VI. se provdala 12. října 2001 (nikah) a 21. března 2002 (zifaf) v Dar al-Machzin v Rabatu, a při sňatku jí byl udělen osobní titul princezny s oslovením Její královská Výsost. Společně mají dvě děti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Princezna \"Lalla\" Salma Marocká (arabsky الأميرة للا سلمى), rozená \"Salma Bennani\" (* 10. května 1978), je princezna-manželka krále Mohammeda VI. Marockého a první manželka marockého panovníka, která byla představena veřejně a jíž byl udělen královský titul.", "tgt_summary": "Princess Lalla Salma (born Salma Bennani (, Amazigh: ⵍⴰⵍⵍⴰ ⵙⵍⵎⴰ); 10 May 1978) is the princess consort of Morocco. She is married to King Mohammed VI, and the first wife of a Moroccan ruler to have been publicly acknowledged and given a royal title. After not being spotted by the media between December 2017 and April 2018, it was speculated that she had divorced and had gone into hiding.", "id": 422943}
{"src_title": "Fanny a Alexandr", "tgt_title": "Fanny and Alexander", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Příběh je velkou rodinnou freskou, která se odehrává v letech 1907 - 1909 (s epilogem v roce 1910) ve městě, které by mohlo být švédskou Uppsalou - v níž byly natáčeny některé exteriéry a která vágně souvisí s příběhem, ale v podstatě jde o město imaginární. Hlavními postavami jsou chlapec Alexandr, jeho sestra Fanny a jejich rozvětvená zámožná rodina - Ekhdalovi. Rodiče obou dětí, Oskar a Emilie, jsou aktivními členy místního divadelního souboru, mají krásný vztah a rozsáhlé příbuzenstvo, plné originálních a zajímavých, byť někdy lehce \"potrhlých\" lidí. Zvláště strýček Gustav Adolf si dovede užívat života a (podobně jako kdysi Alexandrův dědeček) vyhledává i nezávazná erotická dobrodružství, např. u babiččiny služky, což však v rodině i u Adolfovy ženy budí jenom pobavení. Nejmladší strýc Karel nevychází s profesorským platem a své frustrace si vylévá na své ženě, jež ho přesto velmi miluje. Otec Oskar Ekhdal, ředitel divadla, je pak poněkud suchý patron, což kontrastuje s energií matky, herečky Emílie. Symbolická široká náruč této rodiny je však pro děti bezpečným zázemím, v němž zažívají šťastné i romantické chvíle, tradiční švédské Vánoce, i mystické až vizionářské okamžiky, typické pro švédskou mentalitu i dětské vidění světa. Bergman zde zpracovává i svou iniciační vzpomínku na první setkání s Laternou Magikou. Pestrý život dětí, znázorňovaný \"podmanivou hrou barevně laděných obrazů\", je náhle přerván otcovou nečekanou smrtí (mozková mrtvice). Alexander si ještě neuvědomuje kvality svého otce a jeho boj se smrtí ho dokonce vyděsí tak, že od něj uteče. Jejich matka, Emilie, však neumí žít sama a brzy přijímá nabídku k sňatku od pohledného vdovce, místního protestantského biskupa Vergéruse, který se tváří jako milosrdný a láskyplný muž. Ve své zamilovanosti přistupuje i na jeho výzvy, přetrhává rodinné vazby a stěhuje se i s dětmi do biskupství, chladné a téměř nezařízené budovy, připomínající vězení, jímž se pro Alexandra skutečně stane. Biskup Vergérus totiž brzo odkrývá svou masku a ukazuje se jako despotický člověk, nutící Emilii i obě děti ke zcela absolutní podřízenosti a dodržování asketických pravidel, které mu v jeho domě pomáhají nemilosrdně prosazovat jeho matka a pomatená sestra, stejně jako služky, které mají za úkol děti špehovat a hlásit vše, o čem si povídají. Alexandr velmi brzo prohlédne a stejně jako jeho sestra začne Vergéruse nenávidět. Vergérus se snaží Alexandrův odpor zlomit všemi prostředky. Když Alexandr vylíčí služce své vidění, ve kterém se biskupova první žena i se dvěma dcerami utopily v ledové vodě poté, co je Vergérus pět dnů mučil hladem a žízní, vyvolá bouřlivou reakci (což však bylo do jisté míry i jeho motivem). Vergérus udělí chlapci bití klackem a zavře ho na noc bez pokrývky do chladné místnosti. To už Emílie nevydrží a za pomoci židovského obchodníka se starožitnostmi Izáka Jacobiho (bývalého milence babičky Heleny, přes něhož ji její rodina kontaktuje a vyzývá k odchodu) jsou děti takřka divadelním trikem uneseny z domu k Ekhdalovým. Situace Emílie je zlá. Nemůže se rozvést, protože podle tehdejších zákonů by děti připadly otčímovi a navíc čeká s Vergérem dítě. Nakonec však dává biskupovi prášky na spaní a prchá za svými dětmi. Pak ovšem dojde k události, kterou si Alexandr nedovede vyložit jinak, než že si Jacobiho bláznivý synovec Izmael přečetl v jeho mysli touhu po biskupově smrti a jakýmsi kouzlem způsobil, že si na sebe biskupova sestra převrhla hořící petrolejku. V planoucích šatech pak vběhla do Vergérova pokoje a po následném požáru oba za strašných bolestí podlehli popáleninám. V závěrečném epilogu se setkáváme se znovuobnovenou Ekhdalovic rodinou, kterou vidíme na křtu dvou nových dětí: jednak Emílie a jednak služky a milenky Gustava Adolfa, kterou tímto rodina oficiálně přijímá mezi sebe. Během slavnosti se však Alexandr setkává i s duchem biskupa Vergéra, což znamená, že se ho zřejmě nikdy nezbaví docela.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Benátský filmový festival 1983.", "content": "Cena FIPRESCI", "section_level": 2}], "src_summary": "Fanny a Alexandr (\"Fanny och Alexander\") je švédský film režiséra Ingmara Bergmana, který též sám napsal scénář, z roku 1982. Původně mělo jít o čtyřdílnou televizní sérii, trvající celkem 312 minut, z níž byl sestříhán pro pozdější uvedení 178minutový film. Filmová verze však nakonec byla uvedena dříve. Fanny a Alexandr je zároveň i kniha, kterou Bergman napsal podle svého scénáře. ", "tgt_summary": "Fanny and Alexander () is a 1982 historical drama film written and directed by Ingmar Bergman. The plot focuses on two siblings and their large family in Uppsala, Sweden during the first decade of the twentieth century. Following the death of the eponymous children's father (Allan Edwall), their mother (Ewa Fröling) remarries a prominent bishop (Jan Malmsjö) who becomes abusive towards Alexander for his vivid imagination. ", "id": 2460490}
{"src_title": "Issa Kobajaši", "tgt_title": "Kobayashi Issa", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z rodiny středního rolníka. Ve věku tří let ztratil matku. O pět let později se jeho otec znovu oženil, ale starala se o něho i nadále jeho babička, která však zemřela, když mu bylo čtrnáct let. Otec jej pak pro neustálé konflikty s macechou poslal do Eda do učení. Během učňovských let se začal zajímat o poezii haiku, ve dvaceti čtyřech letech ji začal studovat u básníka Čikua Kobajašiho, který byl hlavou básnické školy Nirokuan (二六庵). Ve dvaceti devíti letech začal svou sedmiletou pouť po Japonsku a poté žil poměrně nuzně v Edu. Když onemocněl jeho otec, vrátil se do rodné vsi, aby jej ošetřoval. Po jeho smrti roku 1801 se musel soudit se svou macechou o dědictví, protože ta si nárokovala otcův majetek celý. Po dlouhých letech soudních pří získal polovinu otcova majetku a mohl se ve čtyřiceti devíti letech usadit v rodném domě. O rok později se oženil a založil rodinu. Avšak v raném věku mu zemřely tři děti a roku 1823 i manželka. O rok později se opět oženil, ale během tří měsíců se manželství rozpadlo. O dva roky později se oženil ještě jednou. Když pak roku 1827 přišel při požáru o dům, ubytoval se ve skladu, který dodnes stojí. Zde také roku 1827 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jako básník byl Issa Kobajaši velmi plodný. Dochovalo se téměř 20.000 jeho básní, ve kterých s něžným pohledem a dětskou čistotou zaznamenával své pocity a postřehy. Nepřidržoval se zcela tradičních pravidel pro básně haiku a výrazně rozšířil jejich tematický okruh, když kromě přírodních motivů (měsíc, květy, vítr, voda, zvířata, hmyz) kladl důraz také na soucítění se slabými. Používal i hovorové výrazy a dialekt, humor i satiru. Velká část jeho básnické tvorby je obsažena v jeho denících psaných poetickou prózou haibun, kterých je celkem osm. Nejvíce jsou oceňovány: Z básnických sbírek je nejznámější \"Ora ga haru\" (1819, おらが春, Moje jaro), ve které vyjádřil svou radost nad narozením dcery i žal nad její smrtí. V jeho pracích se dá také nalézt více než 250 básní renga (dlouhá báseň skládaná v kolektivu), na nichž spolupracoval.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázka z poezie.", "content": "\"I v obraze pekla \"si na plotě \"zpívá skřivánek \"Nezabíjej mouchu \"nevidíš, jak spíná ručičky \"jak prosí? \"Žába se tváří \"jako by právě vykvákala \"na oblohu mrak", "section_level": 1}], "src_summary": "Issa Kobajaši ( 小林 一茶, \"Kobajaši Issa\"; 15. června 1763, Kašiwabara, provincie Šinano – 19. listopadu 1827, tamtéž) byl japonský básník a laický buddhistický mnich sekty Džódó Šinšú známý jako autor básní haiku. Vlastním jménem Nobujuki Kobajaši (小林信之) proslul pod svým uměleckým jménem Issa, což v japonštině znamená \"šálek čaje\". Patří mezi čtyři největší mistry haiku, kam jsou kromě něho ještě řazeni Macuo Bašó, Buson Josa a Masaoka Šiki.", "tgt_summary": "Reflecting the popularity and interest in Issa as man and poet, Japanese books on Issa outnumber those on Buson and almost equal in number those on Bashō.", "id": 1348442}
{"src_title": "Ordre de la Libération", "tgt_title": "Order of Liberation", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Rada řádu (Conseil de l'Ordre de la Libération) má pět členů, kteří rozhodují o záležitostech týkajících se řádu. Prvním kancléřem se v roce 1941 stal Georges Thierry d’Argenlieu, který funkci zastával do roku 1958. Generál de Gaulle zastával funkci velmistra řádu, po jeho smrti nebyla funkce velmistra obsazena. Dekretem z 23. ledna 1946 bylo udělování řádu zastaveno. Nicméně de Gaulle ve funkci velmistra učinil dvě výjimky, když řád propůjčil 18. června 1958 Winstonu Churchillovi a 2. dubna 1960 králi Jiřímu VI. (posmrtně). Celkem bylo uděleno 1061 řádů, z nichž pět získala města Grenoble, Nantes, Paříž, Vassieux-en-Vercors a Île-de-Sein a 18 vojenské jednotky. 271 řádů bylo uděleno in memoriam. Vyznamenáno bylo celkem 60 cizinců 22 národností, mezi nimi i čtyři občané Československa: Josef Ryšavý (vyznamenán 9. září 1942), Bohumil Vazač (7. března 1945), Otto Wagner (7. března 1945) a Viktor Perner (16. října 1945). Nejmladším vyznamenaným byl Mathurin Henrio, který zemřel ve věku 14 let. Řád rovněž obdrželo šest žen, z nich čtyři in memoriam. Dne 4. května 2011 po smrti Rudolfa Eggse ve věku 96 let bylo žijících 35 \"compagnons de la Libération\".", "section_level": 1}, {"title": "Řádová dekorace.", "content": "Řád je vyroben z bronzu a tvoří ho čtvercová deska, na které leží kolmo dolů meč. Rukojeť a špička meče přesahují přes desku. Na pochvě leží černý lotrinský (patriarší) kříž. Na zadní straně je místo kříže čtyřřádkový latinský nápis PATRIAM SERVANDO - VICTORIAM TULIT (Službou vlasti napomáhá vítězství). Řád se nosí na levé straně hrudi na světle zelené stuze se čtyřmi svislými černými pruhy - po okrajích dva širší, uprostřed dva tenčí. Zelená barva symbolizuje naději a černá smutek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ordre de la Libération (česky \"Řád osvobození\") je francouzské vyznamenání. Založil ho velitel Forces françaises libres a pozdější francouzský prezident generál Charles de Gaulle dne 16. listopadu 1940 v Brazzaville. Byl určen k vyznamenání jednotlivcům i institucím, které se mimořádně zasloužily za osvobození Francie a jejích kolonií během druhé světové války. Nositelé řádu se nazývají \"compagnon de la Libération\". Řád se skládá jen z jedné třídy, a mezi francouzskými státními vyznamenáními zaujímá co do významnosti druhé pořadí, po Řádu Čestné legie, následován je \"Médaille militaire\".", "tgt_summary": "The Order of Liberation () is a French Order which was awarded to heroes of the Liberation of France during World War II. It is a very high honour, second only after the \"Légion d’Honneur\" (Legion of Honour). Very few people, military units and communes were ever awarded it; and only for their deeds during World War II. A different order, the \"Médaille de la Résistance\" (\"Resistance Medal\"), was created and awarded for lesser but still distinguished deeds by members of the Resistance.", "id": 1659409}
{"src_title": "Knight Rider 2000", "tgt_title": "Knight Rider 2000", "src_document": [{"title": "Děj filmu.", "content": "V budoucnosti roku 2000 už policie nemá střelné zbraně a zločince namísto do vězení dává k ledu. Starosta nechá oživit kriminálníka Thomase Wattse, aby zprostředkoval obchod se zbraněmi pro místní policii. Podplatí několik jejích členů, aby sám zbohatnul. Na stopu se mu ovšem dostane Nadace, jejímž novým šéfem se stal Russell Maddock (hraje Carmen Argenziano). Ten nechal rozebrat KITTa a sestavuje jeho náhradu, kterou má být KIFT (Knight Industries Four Thousand) s jeho vlastním hlasem. Vůz má podobu červeného sporťáku. Devon Miles (Edward Mulhare), bývalý šéf Nadace vyhledá Michaela Knighta, který odešel na venkov, s prosbou o pomoc. Knight se na 30 dní vrací do Nadace. Jeho přáním je znovu pracovat s KITTem, jehož díly Maddock odkoupí. Chybí ovšem paměťový čip, který implantovali lékaři do mozku policistky Shawn McCormickové. Právě McCormicková a její partner Kurt objeví nekalé úmysly starosty a členů sboru. Informují komisařku Danielsovou, která však jejich návrh neakceptuje. Poté se McCormicková obrátí na Nadaci a vystoupí z policejního sboru. Knight umístí KITTa do svého vozu - starého modrého Mercury. S jeho pomocí se dostane na stopu Wattsovi. Když ovšem Watts zavraždí Devona Milese, chce odejít. Popere se s Maddockem, ale McCormicková jej navštíví a přemluví k návratu. Přes Maddockův nesouhlas instaluje KITTa do vozidla Knight 4000 a vydává se zastavit obchod. Dostane se až do nákupního centra, kde dochází k potyčce mezi ním a Wattsem, který je nakonec vrácen do ledu. Shawn McCormicková zůstává pracovat s KITTem v Nadaci pod vedením Maddocka a Michael Knight odchází zpět na odpočinek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Knight Rider 2000 je americký televizní film navazující na seriál Knight Rider z 80. let. Původně to měl být seriál, ale k dalšímu natáčení nedošlo. Knight Rider 2000 byl natočen v roce 1991 jako pilotní film. Film se odehrává v budoucnosti, tedy v roce 2000.", "tgt_summary": "Knight Rider 2000 is a 1991 American made-for-television science fiction action film based on the 1982–1986 television series \"Knight Rider\".", "id": 886708}
{"src_title": "Osvobozené divadlo", "tgt_title": "Osvobozené divadlo", "src_document": [{"title": "Historie divadla.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky.", "content": "Pod jménem \"Osvobozené divadlo\" vystoupil kolektiv poprvé dne 17. října 1925 v Bratislavě a současně tentýž den druhá část souboru v Teplicích-Šanově. V Bratislavě vystoupení zahrnovalo přednášku, recitaci, hudbu a tanec od autorů Wolkera, Seiferta, Kalisty a Nezvala. Vystoupili Frejka, Holzbachová a Čtvrtečková. V Teplicích předvedla část souboru Langerovu \"Periferii\" v režii bratří Rádlů, za herecké spolupráce Vnoučka, Svozilové, Skrbkové a dalších. Oficiálně však divadlo začalo hrát (jako sekce S. M. K. Devětsilu) až 8. února 1926, kdy byla uvedena v sále Na Slupi obnovená premiéra Moliérovy hry \"Georges Dandin\", přejmenovaná na \"Cirkus Dandin\" – tato hra zůstala kritikou nepochopena a pravděpodobně i proto zůstával počet diváků velmi nízký. Toto první představení proběhlo v režii Jiřího Frejky. Konstruktivistické představení s herci pod vlivem Mejercholda. Další repertoár: Ribemont – Dessaignese, francouzský surrealista, hra \"Němý kanár\". Polodadaistické šílené představení. Od března 1927 začal v divadle režírovat i Jindřich Honzl. Počátkem roku 1927 se divadlo přestěhovalo na Malou Stranu, do Umělecké besedy. Zde poprvé vystoupili Jan Werich (1905–1980) a Jiří Voskovec (1905–1981) se svou hrou \"Vest pocket revue\" (tj. „revue z kapsičky u vesty“). Téhož roku (26. února 1927) zde se svými klavírními improvizacemi vystoupil i Jaroslav Ježek (1906–1942). Ježkovi publikum vybralo náhodně několik slov a on během představení (tzn. během přibližně jedné hodiny) složil text i melodii k nové písničce s použitím daných slov. V březnu roku 1927 po interních sporech Jindřicha Honzla s Jiřím Frejkou a E. F. Burianem si Frejka a Burian založili novou scénu – divadlo Dada a odstěhovali se do Umělecké besedy. S Frejkou a Burianem odešla část souboru, mj. Lola Skrbková, bratři Trojanové a Hugo Slípka. Honzl zůstal se zbytkem souboru Na Slupi, jako dramaturg se ve spolupráci s ním začal prosazovat Vítězslav Nezval. Ještě v témže roce si však soubory své působiště znovu vyměnily. Důvodem sporu Honzla s Frejkou byla podle pozdější interpretace J. Voskovce otázka, zda se má divadlo politicky angažovat, což byl Honzlův záměr, zatímco mladý Frejka se chtěl soustředit na estetické cíle a nechat divadlo apolitické. Svou roli ovšem sehrálo i názorové tříbení uvnitř celé české kulturní avantgardy, její ovlivněnost francouzskými a sovětskými vzory, i postupné nalézání vlastních originálních nápadů. Poslední představení původního Osvobozeného divadla byly \"Prsy Thiresiovy\", autor Guillaume Apollinaire (1880–1918), překlad Jaroslav Seifert. Hrdinka Tereza usiluje o rovnoprávnost, odmítá rodit, zbavuje se prsů. V tomto představení poprvé vystupoval Jiří Voskovec. Jindřich Honzl jeho angažmá komentoval: \"Koukej tady máš příležitost odvděčit se Devětsilu za to svinstvo, co jsi dělal a proč jsi byl z něj vyloučen a polepšit si reputaci...\" Voskovec byl z Devětsilu vyloučen za účinkování ve filmech Pohádka máje, kde hrál Ríšu, Paní Katynka z Vaječného trhu, Ve spárech upíra... Voskovec odpověděl: \"Jdi do prdele o to mně nejde. Ale třeba bych si rád zahrál.\"", "section_level": 2}, {"title": "Voskovec + Werich.", "content": "Od této doby bylo divadlo úzce spjato s autorskou dvojicí Jiří Voskovec a Jan Werich (V+W), ke kterým se záhy přidal i Jaroslav Ježek, který k divadelním hrám skládal swingovou a jazzovou hudbu na texty V + W. Voskovec s Werichem se znali jako spolužáci již z pražského gymnázia, ale jejich tvůrčí spolupráce započala až v redakci týdeníku \"Přerod\", který vedl Hubert Ripka, pozdější ministr v exilových a poválečných vládách. Jednalo se o legionářský týdeník. Voskovcův otec Vilém Wachsmann (během války, aby uchránil rodinu se přejmenoval na Vaksman, později si jméno legalizoval) byl ruský legionář a kapelník, založil vojenskou hudební školu, několik absolventů poté účinkovalo v Osvobozeném divadle. Voskovec, Werich a Vladimír Muller vedli v \"Přerodu\" kulturní rubriku, Werich byl filmový referent, jelikož byl \"odborníkem\" na detektivní žánr. V tomto uskupení vyšlo 7 čísel. Poté byli propuštěni. Další výraznou osobností Osvobozeného divadla se stal režisér Jindřich Honzl (1894–1956), který od března 1927 režíroval všechny hry Osvobozeného divadla, zároveň působil jako teoretik avantgardního divadla, později odešel do Brna.", "section_level": 2}, {"title": "1927 Vest pocket revue.", "content": "První hra \"Vest pocket revue\" vznikla pro Voskovcovy spolužáky a profesory z francouzských lyceí. J. Voskovec absolvoval lycée Carnot a spolužákem mu byl např. filozof Václav Černý. Voskovec během studia vynikal ve filozofii převážně v analýze. Hra byla uvedena na mikulášské zábavě, objevily se zde masky, cirkusové prvky, Voskovec byl ovlivněn trojicí klaunů rodinného tria Fratellini z cirkusu Medrano, které bylo miláčkem pařížských intelektuálů a také avantgardním divadlem Vieux-colombier v Paříži používající prvky japonského divadla Noh. Jiří Voskovec jako student tato divadla navštěvoval s přítelem malířem Josefem Šímou, velmi jej ovlivnila hra Carosse du saint Sacrament, \"Kočár nejsvětější svátosti\", autor Charles Vildrac a \"Loď Tenacity\" (\"Le Paquebot Tenacity\"). Dalším zdrojem inspirace byli: Charlie Chaplin, Stan Laurel a Oliver Hardy či komik Maurice Chevalier. Jan Werich psal v té době povídky s detektivní zápletkou ovlivněné G. K. Chestertonem, jedna z nich tvořila fabuli \"Vestpoketky\". Čtveřice Honzl, Ježek, Voskovec a Werich postupně ovládla Osvobozené divadlo. Jejich hry až do roku 1932 byly spíše zábavné, satira nebyla jejich programem a objevovala se spíše v narážkách na tehdejší společenské poměry u nás i ve světě. Vystupovali v maskách vyrobených po vzoru poetického Françoise Fratelliniho (Voskovcova maska) a divokého Alberta Fratelliniho (maska Jana Wericha). Také je silně ovlivnil Charlie Chaplin. Jelikož ale nebyli tak pohybově zdatní jako opravdoví klauni, herci či artisti, ani jeden neměl hereckou či v té době cirkusovou průpravu, rozhodli se být intelektuální slovní klauni a to, co klaun provádí na jevišti tělem budou provádět oni mluvou. Jejich masky připravil Vladimír Müller, který hrál v prvních představeních fotografa Josseka. V hrách se objevovala kritika mladé Československé republiky, politiků \"agrárníků\", nezaměstnanosti. Především však marný boj proti lidské blbosti a oslava imaginace a poetismu podle programu Devětsilu. Hry byly promyšleny a dlouho připravovány, byly to slovní bitvy mezi Werichem a Voskovcem. Psaní často zabíralo až dvacet hodin práce. Balada z hadrů vznikla za deset dní. Jejich program byl obohacen i improvizací podle reakcí publika. V tomto období využívali především historické náměty a exotická prostředí, ta pak převáděli do místních poměrů (\"Sever proti jihu\", \"Golem\", \"Nebe na zemi\", \"Ostrov Dynamit\", \"Fata morgana\", \"Smoking revue\" a \"Premiéra Skafandr\" – tato hra byla neúspěšná).", "section_level": 2}, {"title": "Smoking revue 1928.", "content": "V Umělecké besedě: \"Gorila ex machina\", variace na detektivky \"Kostky jsou vrženy\". \"Král Ubu\" Alfréda Jarryho také v roce 1928. V roce 1929 v představení \"Premiéra Skafandr\" začal s V+W spolupracovat třetí podstatný hudební tvůrce, hudební skladatel Jaroslav Ježek. V této době V+W zavedli tzv. forbíny z německého \"Vorbühne\" (předscéna), tj. improvizované dialogy na předscéně, které reagovaly na aktuální politické a kulturní události. Tyto dialogy byly pokaždé jiné, nepřipravované. Původně vznikly díky poruše kulis při jednom z představení – V+W chtěli na dobu nutnou pro opravu zabavit diváky. Forbíny pak po válce dělal Werich i s Miroslavem Horníčkem v divadle ABC.", "section_level": 2}, {"title": "1930 – 1932 U Nováků.", "content": "Roku 1930 se divadlo přestěhovalo do komfortního divadelního sálu paláce U Nováků (dnes sídlo divadla ABC). Zde byly uvedeny hry \"Líčení se odročuje\" a \"Fata morgana\" (1929). Se souborem vystupoval komik Ferenc Futurista, který měl svou vlastní show, kde převážně předělával kabarety z francouzského divadelního světa a upravoval je do českého \"pivního\" prostředí. V souboru byl důležitý též choreograf Joe Jenčík se svými girls, což byl dívčí taneční a baletní soubor. Architektem se stal František Zelenka, o kterém se Voskovec vyjadřoval, že byl silně přeceňován, se svou programově naivistickou výpravou, kupříkladu lokomotiva, která se postupně zvětšuje atd. Divadlo prosperovalo navzdory začínající hospodářské krizi. V roce 1930 měla premiéru nesmírně úspěšná hra \"Ostrov Dynamit\", ze které pochází píseň \"Tmavomodrý svět\". Další hry: \"Sever proti jihu\", \"Don Juan & comp.\" a \"Golem\". V letech 1931 až 1932 vznikly filmy \"Pudr a Benzín\", \"Peníze nebo život\". Oba režíroval Jindřich Honzl.", "section_level": 2}, {"title": "1932 – 1933.", "content": "V roce 1932 zahajovala sezonu historická hra \"Robin zbojník\" o lidovém hrdinovi Robinu Hoodovi. Podklady Voskovec často nalézal v knize, kterou napsal František Chudoba \"Pod listnatým stromem\", úvahy o anglickém písemnictví. Tato kniha svým vysokým uměleckým stylem, archaickým lehce patetickým jazykem působí sama o sobě velmi absurdně až komicky. Hra byla první pohádkou poetického dua, objevily se zde písně \"Proč nemohu spát\" a \"Nashledanou v lepších časech\". Po těchto hrách přišla roku 1932 první vyloženě politická hra \"Caesar\", ve které autoři upozornili na nebezpečí fašismu a na krizi formálního parlamentarismu. Výrazně přitvrdili i v kritice společnosti, po této hře začalo být toto divadlo považováno za politické. Dělali si legraci ze Společnosti národů, Edvard Beneš chtěl aby hra byla zakázána, protože je nedemokratická, později mu to rozmluvil Hubert Ripka. Voskovec o ní mluví jako o daumierovské karikatuře. Další hra \"Osel a stín\" (1933) se nejen hlásila k politické satiře (hra byla silně protinacistická), ale zároveň se posunula ještě více doleva a lze říci, že V+W začali přímo propagovat myšlenky jednotné fronty v pojetí socialisticky orientovaných politických sil. Odehrávala se v řecké Abdeře, jakémsi antickém Kocourkově. V roce 1933 jedno představení Osvobozeného divadla (hry \"Svět za mřížemi\") také navštívil Tomáš G. Masaryk, když odmítli V+W přijet hrát jen pro jednoho diváka do Lán či na Hrad. Prezidentská kancelář tehdy jen požadovala, aby se nedělala z návštěvy prezidenta reklama a byla připravena lóže. Diváci při jeho příchodu povstali a doprovodili prezidenta na připravené místo potleskem. Masaryk komentoval představení: \"Hoši jsou talentovaní a ten Voskovec je vzdělán.\" Slíbil, že přijde opět, což už vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nebylo později možné.", "section_level": 2}, {"title": "Osel a stín 1933, protesty Německa.", "content": "13. října 1933 měla premiéru hra \"Osel a stín\", která měla velké problémy s cenzurou, kritika nacismu tu byla již přímá, osel promlouvá k Abdéřanům autentickým hlasem vůdce. Hra je věnována doktoru Schoenbaumovi, který dvojici seznámil s příběhem o zaplacení oslova stínu ze spisu Dějiny Abderistů. Autorem spisu byl Kristof Martin Viland. Uvedení hry \"Osel a stín\" vedlo k protestům ze strany nacistického Německa pro urážku hlavy státu. V+W používali v promluvách osla hlas Adolfa Hitlera, hajlování atd. Představení navštívil také tehdejší ministr zahraničních věcí Edvard Beneš a hra se mu líbila. \"Budeme trvat na naší konstituci a na svobodě projevu\", pronesl. Požádal jen, aby se snad nepoužíval autentický hlas představitele jiného státu. V+W změnili tedy jméno postavy z Hitlera na Kohosi a odstranili autentický hlas v promluvě osla. Především německá mládež hru narušovala, byla však vyvedena policií. Později se objevily i náznaky přípravy fyzického útoku na V+W. Hra způsobila jejich definitivní zápis na černou listinu u českých fašistů a německých nacistů. Poté přišla hra \"Slaměný klobouk\" situována do Paříže roku 1900 se secesním valčíkem: \"Báječná je Paříž\". Text původní frašky Eugena Labiche přeložila Voskovcova matka. Hra nebyla tehdejší generací příliš oceněna, obsahuje totiž nostalgii a poezii roku 1900 což nebylo ve třicátých letech příliš zajímavé téma. V roce 1934 režíroval Mac Frič společně V+W film \"Hej rup!\".", "section_level": 2}, {"title": "1934 až 1935 Bojovná sezóna.", "content": "Sezónu 1934 zahajovala hra Kat a blázen, někdy se tato sezóna označuje jako \"Bojovná sezóna\". Hra \"Kat a blázen\" se odehrávala ve fiktivní zemi, která se nazývala Mexiko. Určení hry znělo: \"Děje se v Mexiku, mimo čas a prostor\". Na hru přišly protesty od mexického velvyslance, ale jelikož ve hře nebyly použity žádné vlajky ani symboly mexického státu, proto byly tyto protesty zamítnuty. Jednalo se o silně politickou hru s protinacistickým obsahem. V+W si v ní poprvé tykali, protože jejich postavy Radůzo a Mahuleno žijí spolu dlouho na ostrově. J.Voskovec tykání vysvětluje: \"...žijí na tom ostrově taková léta, to je přece blbost, aby si vykali.\" Ve hře je také narážka na novináře Engelmullera z pravicového listu Národní politika, který psal, že duo mluví oplzle a baví se jen o výkalech. Voskovec odmítá Werichovy provokace, aby řekl na pódiu slovo \"hovno\": \"Já to řeknu a co bude psát Engelmuller.\" Hra byla narušována pravicovou mládeží, kterou platil poslanec František Hodáč. Poté následovaly hry jako \"Vždy s úsměvem\" a \"Panoptikum\". Po různých protestech, demonstracích a útocích v tisku se V+W rozhodli odpočinout, divadlo uzavřít a uchýlit se k filmové práci.", "section_level": 2}, {"title": "1935 a 1936 Film a Spoutané divadlo.", "content": "Došlo tedy opět ke sblížení s filmovým magnátem Milošem Havlem. Navrhli mu zfilmovat starší hru \"Golem\". Osvobozené divadlo bylo tedy dobrovolně dvojicí uzavřeno, uzavření divadla bylo uváděno jako projev cenzury či tvůrčí únavy V+W objížděli po celé léto československou republiku, aby sehnali dostatek finančních prostředků. Poslední představení odehrané U Nováků bylo \"Panoptikum\". Voskovec situaci líčí ve Schonbergově rozhovoru: \"Lidé brečeli, mávali, tahali nás za ruce. Hysterie. Atmosféra téměř pohřební.\" Film \"Golem\" měl být nakonec realizován francouzským režisérem Duvivierem, na zásah Miloše Havla, který jej oslovil během pobytu v Paříži. Duvivier převzal text, povídku i treatment ale V+W ve filmu nakonec neúčinkovali, jsou uvedeni pouze jako spoluautoři. Film byl přesto úspěšný. Po krachu u filmu přišla další neradostná zpráva, jelikož scéna U Nováků ve Vodičkově ulici byla obsazena operetou, nebylo možné obnovit Osvobozené divadlo. Bylo jim nabídnuto účinkování v Národním divadle, s nabídkou přišel Stanislav Lom, kde mělo duo V+W zpracovat Komenského Labyrint světa a vystupovat jako postavy Všudybyl a Mámení. Po zveřejnění této informace přišly útoky z pravicového nacionalistického tisku, že by národní scéna neměla hostit tyto dva věčné studenty, kterým nic není svaté. Plánované angažmá tedy bylo zrušeno. Hra Labyrint světa a ráj srdce se tedy neuskutečnila. V roce 1935 Jan Werich s Jaroslavem Ježkem, Jindřichem Honzlem a Františkem Zelenkou odlétli do Moskvy na III. festival moskevských divadel. Vízum bylo Voskovcovi zamítnuto, jelikož jeho otec byl v ruských legiích. Jaroslav Ježek byl nadšen z některých tamních divadel, ale z celkové situace v sovětském Rusku měl smíšené pocity. Do Moskvy byli pozvání i další čeští divadelníci a div. kritici, např. Julius Fučík, režiséři Karel Dostal a František Salzer, herečka Jiřina Štěpničková. Nutnost finanční i tvůrčí, také publikum se dožadovalo návratu své oblíbené dvojice, nutila obnovit již mnohem úspornější verzi Osvobozeného divadla. Přejmenovalo se na Spoutané divadlo a mělo jen několik protagonistů z dřívějšího souboru. V+W si pronajali malý sál s malým jevištěm „za rohem“ v malinkém divadle, které se nazývalo divadlo Rokoko na Václavském náměstí (nedaleko od Paláce U Nováků). Zahajovalo se hrou \"Balada z hadrů\". Úvod hry byl paralelou Gorkého hry \"Na dně\". Hra vypráví příběh Françoise Villona, celá je sestavena z dialogů, tercet. Jindřich Honzl se ujal režie, která byla velmi úsporná a Voskovec ji označil za jeho nejlepší, kterou kdy pro Osvobozené divadlo udělal. V tomto období napsali V+W své nejlepší hry (\"Balada z hadrů\", \"Rub a líc\", \"Těžká Barbora\").", "section_level": 2}, {"title": "1936 Znovu Osvobozené divadlo.", "content": "Opereta, která měla pronajatý sál U Nováků zkrachovala, proto se v roce 1936 Spoutané divadlo mohlo vrátit do paláce U Nováků a tím i k původnímu názvu Osvobozené divadlo. Jejich protinacistické směřování bylo vyhlášeno i na mezinárodní divadelní scéně.", "section_level": 2}, {"title": "1937 – 1938.", "content": "V roce 1937 vznikl film \"Svět patří nám\" v režii Mace Friče. Na podzim 1938 chystalo Osvobozené divadlo premiéru apolitické komedie \"Hlava proti Mihuli\". Premiéra hry měla být 10. listopadu 1938, ale v předvečer premiéry byla Osvobozenému divadlu výnosem Zemského úřadu odňata divadelní koncese, což znamenalo jeho konec. Pravděpodobným jedním z důvodů odnětí koncese byl německý nátlak. Voskovec pro své původní jméno Wachsmann byl označován německým bulvárem za Žida. V lednu 1939 hlavní protagonisté odcestovali do Francie, kde Werich poprvé a Voskovec naposledy navštívili představení komického tria Fratellini. Jan Werich svými výbuchy smíchu způsobil v divadle menší senzaci, později odcestovali do USA. Poslední hra dua V+W v Praze byla \"Pěst na oko\" s plakátem s koláží, na které je Michelangelův David vyzbrojen plynovou maskou.", "section_level": 2}, {"title": "1946 – 1948.", "content": "Po druhé světové válce (1946) se Jan Werich a Jiří Voskovec (Jaroslav Ježek zemřel roku 1942 v USA) pokusili obnovit Osvobozené divadlo (hra \"Divotvorný hrnec\"), ale společenské poměry nebyly politické satiře příliš nakloněny, navíc se společnost posunula doleva a pokud by chtěli pokračovat v nastalém trendu, museli by kritizovat to, za co v předchozích letech bojovali. Werich se vrátil již v roce 1945 záhy po osvobození. Spekuluje se, že jej k návratu povolal sám ministr Václav Kopecký. Voskovec zůstal v USA až do roku 1946. Voskovec se sám k situaci Československu nevyjadřoval nijak pochvalně, všude byla cítit kolaborace s fašisty a nacisty. Navíc se již počátkem tohoto období objevily rozpory mezi oběma autory o dalším směřování divadla, což se samozřejmě podepsalo na jejich dialozích. Po emigraci Jiřího Voskovce Osvobozené divadlo zaniklo úplně. Voskovec také jako syn ruského legionáře nedostal ve třicátých letech vízum do Sovětského svazu, kam odcestoval pouze Werich s Ježkem. I tyto obavy mohly sehrát po roce 1948 určitou rozhodující roli. Voskovec odcestoval do Paříže, kde pracoval pro organizaci Unesco. V roce 1950 do USA. Paradoxem však zůstává fakt, že Werich se stal po roce 1948 ředitelem Divadla ABC, zatímco Voskovec byl v New Yorku uvězněn na ostrově Ellis Island pro podezření z komunismu. Ve vězení strávil 11 měsíců. Jednalo se o takzvanou hysterii mccarthismu. Z vězení se zachoval Voskovcův dopis adresovaný Ferdinandu Peroutkovi, ve kterém se na něj Voskovec obrací s prosbou o pomoc v nezáviděníhodné situaci. Jan Werich navázal na tradici Osvobozeného divadla v duu s Miroslavem Horníčkem, později i dvojfilmem \"Císařův pekař a pekařův císař\" navázal na starší hru \"Golem\" Osvobozeného divadla. Některé texty V+W doplnil vlastními úpravami závěr hry \"Caesar\" a doplnil i sloku k písni \"David a Goliáš\" s antinukleární tematikou. Spolupráce dvojice V+W již nemohla být realizována jinak než jen korespondencí, kterou posílal Voskovec na Werichovu pražskou či italskou nebo rakouskou adresu, dopisy se obsahově velmi liší, ty pražské jsou jen v náznacích, italské kriticky zcela otevřené. Jan Werich po přečtení dopisy poté odesílal zpátky Voskovcovi, který je archivoval. Celou korespondenci postupně vydalo Nakladatelství Akropolis ve třech svazcích v letech 2007 a 2008. Jiří Voskovec se věnoval v USA divadlu a filmu, méně již politické kritice a své velké lásce literatuře, která byla jeho hlavní ambicí. Naopak Jan Werich se věnoval více psaní a převážně v roce 1968 i politické kritice. Werich a Voskovec se naposledy setkali v roce 1974 ve Vídni.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Zajímavé byly prostředky, kterými V+W dosáhli celonárodní obliby a popularity. Vydávali dva žurnály, \"Vest Pocket Revue\" a \"Lokální patriot\". \"Lokální patriot\" byl spíše rozšířeným programem divadla. Vycházely gramofonové desky s dialogy kupř. v roce 1934 u Ultraphonu vyšlo \"Kam asi svět míří?\" \"Slaměný klobouk\" atd., rozhlasová vystoupení a zájezdy po Československu, filmy. Z architektů a výtvarníků působili v Osvobozeném divadle: František Zelenka, Alois Wachsman a Bedřich Feuerstein, poslední scénu vytvořil Jiří Trnka. Z hudebníků začínali v Osvobozeném divadle Robert Brock či Karel Ančerl, který se však ke svému působení v divadle příliš nehlásil. Z herců to byli Jindřich Plachta, Bohuš Záhorský či František Filipovský. V dubnu 1933 navštívil Osvobozené divadlo prezident republiky T. G. Masaryk, který se přišel podívat na revue \"Svět za mřížemi\". Z návštěvy se dochovalo několik fotografií. Avantgardní ruský režisér Vsevolod Emiljevič Mejerchold, zavítavší do Osvobozeného divadla v roce 1936 na \"Nebe na zemi\" nazval dvojici V+W jako znovuoživení komedie dell'arte. V divadle působil i zuřivý reportér Egon Ervín Kisch ve hře \"Rub a líc\" na jaře 1937. Podle fotografií ze hry \"Osel a stín\" namaloval obraz Jan Zrzavý. Ruský lingvista Roman Jakobson sepsal krátký jazykovědný rozbor několika rozhovorů dvojice Voskovec a Werich (vydáno v JAKOBSON, Roman Osipovič: Poetická funkce). Na činnost Osvobozeného divadla navázalo na přelomu 50. a 60. let Divadlo Na zábradlí, divadlo Semafor (obě založená mj. Jiřím Suchým) a další divadla malých forem, kterých v 60. letech vzniklo v Československu velké množství.", "section_level": 1}, {"title": "Významní představitelé.", "content": "Tímto divadlem prošla řada osobností:", "section_level": 1}], "src_summary": "Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu v závěru roku 1925 a oficiálně vystupující od února roku 1926. ", "tgt_summary": "Osvobozené divadlo (1926–1938) (\"Liberated Theatre\" or \"Prague Free Theatre\") was a Prague avant-garde theatre scene founded as the theatre section of an association of Czech avant-garde artists Devětsil (\"Butterbur\") in 1926. The theatre's beginnings were strongly influenced by Dadaism and Futurism, later by Poetism (a specific Czech art movement). The theatre was very leftist oriented, but it could also be critical of the Communists. One of the founders, Jiří Frejka, came up with the name in 1926. In the theatre both authorial plays and works by well-established modern authors; such as G. Apollinaire, A. Jarry, J. Cocteau, A. Breton, F. T. Marinetti, and V. Nezval were performed. The modern conception of the scene also laid more emphasis on lighting and the theatrical conception adjured more cooperation and contacts between actors and audience.", "id": 555445}
{"src_title": "Thomas Nelson Jr. (politik)", "tgt_title": "Thomas Nelson Jr.", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Nelson byl vnukem Thomase „Scotch Tom“ Nelsona, přistěhovalce z anglického Cumberlandu, který byl jedním z prvních průkopníků v Yorktownu. Jeho rodiči byli Elizabeth (Burwell) a William Nelson, který byl také leadrem kolonie a krátce sloužil jako guvernér. Thomas se narodil v Yorktownu a stejně jako mnoho dalších mladíků z Virginie byl vzděláván v Anglii. Navštěvoval Newcome's School v Hackney před vstupem na Cambridge University v roce 1758. V roce 1760 promoval a následující rok se vrátil domů aby pomáhal svému otci na farmě. Thomas byl poprvé zvolen do Virginia House of Burgesses ( legislativní orgán Virginie) v roce 1761. Následující rok se oženil s Lucy Grymesovou (jejím strýcem z matčiny strany byl Peyton Randolph, švagr kongresmana Benjamina Harrisona V. Pár by měl celkem jedenáct dětí. Jejich syn Hugh Nelson (1768–1836) později pracoval v americkém Kongresu. Nelsonovo první funkční období v Kongresu pokračovalo až do roku 1776, kdy ho nemoc přinutila rezignovat. Přesto, že byl stále členem Kongresu, našel si čas hrát klíčovou roli ve Virginské ústavní úmluvě (Virginia's Constitutional Convention) na jaře 1776. Vrátil se do Kongresu právě včas, aby podepsal Deklaraci nezávislosti. Thomas Nelson byl jedním z třinácti členů výboru jmenovaných na kontinentálním kongresu 12. června 1776, aby „připravili koncept formy konfederace“, což vedlo k sepsání Articles of Confederation, Články konfederace a trvalé unie. Jako generál velel „Lower Virginia Militia“, (milice z Virginie), po Thomasi Jeffersonovi byl guvernérem Virginie (po devíti dnech Williama Fleminga jako jednajícího guvernéra). Sám Nelson se účastnil závěrečného obléhání v Yorktownu. Podle legendy naléhal na generála Washingtona (nebo podle jiných verzí na markýze de Lafayette), aby stříleli na jeho dům. V Nelsonově domě měl sídlo britský generál Charles Cornwallis, první markýz Cornwallis, a Nelson nabídl prvnímu muži, jenž zasáhne jeho dům pět guineí. Zemřel v domě svého syna v Hanover County ve Virginii a je pohřben v Grace Churchyard v Yorktownu.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Kraj Nelson County ve Virginii a Nelson County v Kentucky byl pojmenován na počest Thomase Nelsona v roce 1967. Nelson County School District, který provozuje většinu veřejných škol v kraji Kentucky, otevřel novou střední školu Thomase Nelsona v roce 2012. Archivní záznamy", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas Nelson Jr. (6. ledna 1739 Virginie – 4. ledna 1789 Virginie) byl americký farmář, voják a státník z Yorktownu ve Virginii. Zastupoval Virginii na kontinentálním kongresu a byl jejím guvernérem od roku 1781. Je považován za jednoho ze zakladatelů USA. Podepsal Deklaraci nezávislosti jako člen delegace za Virginii a bojoval v domobraně během obléhání Yorktownu.", "tgt_summary": "Thomas Nelson Jr. (December 26, 1738 – January 4, 1789) was an American planter, soldier, and statesman from Yorktown, Virginia. He represented Virginia in the Continental Congress and was its Governor in 1781. He is regarded as one of the U.S. Founding Fathers. He signed the Declaration of Independence as a member of the Virginia delegation and fought in the militia during the Siege of Yorktown.", "id": 1230067}
{"src_title": "Anna Jagellonská", "tgt_title": "Anne of Bohemia and Hungary", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Námluvy jagellonsko-habsburské.", "content": "Dne 23. července 1503 porodila královna Anna z Foix svému choti Vladislavovi Jagellonskému dceru Annu, prvního toužebně očekávaného potomka. Anna se narodila v Budíně a stejně jako její bratr Ludvík, který se narodil v roce 1506, se stala předmětem sňatkové politiky. Římsko-německý král Maximilián I. Habsburský nabídl Vladislavovi sňatek Anny s některým ze svých vnuků, Karlem nebo Ferdinandem Habsburským. Návrh na dynastické spojení našel u krále Vladislava i královny Anny příznivý ohlas. To pomohlo uvolnit v té době již velmi napjaté vztahy mezi budínským královským dvorem a Vladislavem. Po jeho vážném onemocnění se však zdálo, že tento krok sotva půjde prosadit mírovou cestou, neboť „uherská národní strana“ nechtěla připustit, aby se cizinec někdy stal panovníkem v Uhrách. Vladislav začal navzdory odporu uherské šlechty vyjednávat s Habsburky a Maxmilián oficiálně požádal o princezninu ruku v polovině roku 1504. Za tři roky 1. července 1506 se Anně narodil bratr Ludvík. Král Vladislav měl konečně jediného mužského dědice. Přestože byl chlapec velmi slabý, udržel se při životě. Maxmilián opět začal vyjednávat o sňatku a nabídnul Václavovi pro jeho syna za manželku svou vnučku Marii Habsburskou, sestru Karla a Ferdinanda Habsburského. Roku 1507 byli Ludvík i Anna uznáni dědici českého království pod podmínkou, že se naučí česky.", "section_level": 2}, {"title": "Sňatky jagellonsko-habsburských sourozenců.", "content": "Sňatky jagellonsko-habsburských sourozenců a jejich vzájemná nástupnická práva byla dohodnuta roku 1515 ve Vídni císařem Maxmiliánem I. Habsburským, Vladislavem Jagellonským a Zikmundem I. Starým. V červenci 1515 byla Anna, tehdy dvanáctiletá, slavnostně provdána za jednoho z vnuků Maxmiliána, aniž bylo určeno za kterého. Zastupoval je jejich děd Maxmilián. Anna byla poté odvezena do Innsbrucku, kde se věnovala vzdělání společně se svou švagrovou Marií. Původně Anna i její bratr Ludvík předpokládali, že manželem Anny se stane prvorozený Karel. Arcivévoda Karel byl však od roku 1516 španělským králem a bylo pro něj politicky výhodnější žádat o nevěstu na lisabonském dvoře. Anna byla velmi zklamaná, neboť se musela spokojit s jeho mladším bratrem Ferdinandem. Sňatek Ferdinanda a Anny proběhl v rakouském Linci 26. května 1521.", "section_level": 2}, {"title": "Královna Anna.", "content": "Anna svému manželovi přinesla nárok na českou korunu, pokud její bratr Ludvík zemře. Stalo se tak již za pět let, kdy Ludvík roku 1526 zemřel v bitvě u Moháče. Ferdinand si ihned nárokoval český a uherský trůn jako manžel Ludvíkovy sestry. Tento nárok byl bez výhrad uznán jen ve vedlejších českých zemích - Moravě, Slezsku a Lužici. České stavy odmítaly uznat nároky Ferdinanda a Anny a trvaly na svobodné volbě. Ferdinandova pozice byla ale z uchazečů o český trůn nejsilnější a českým králem byl zvolen 23. října 1526. Královský pár byl slavnostně korunován 24. února 1527 v Praze. V Uhersku to Ferdinand také neměl lehké. Větší část Uherska zabral vítěz od Moháče Sulejman I. a na zbylém území část šlechty podporovala Ferdinanda a část sedmihradského vévodu Jana Zápolského.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství Anny a Ferdinanda.", "content": "Manželství Anny a Ferdinanda bylo velmi šťastné. Manželé žili střídavě v Linci a v Praze a jejich soužití bylo oázou klidu a spokojenosti. Anna svého muže často doprovázela na jeho cestách a snažila se mu pomáhat při jeho vladařských povinnostech. Ferdinand se jí naopak odvděčoval příkladnou starostí o ni a o děti. Byl jí věrný a miloval jí. Oba se zasloužili o vynikající vzdělání svých dětí. Královna Anna byla zastánkyní humanismu a proslula i skromností při výběru šatů a vlastní zručností při vyšívání. Svou přátelskou povahou a skromností získala v českých zemích sympatie pro Habsburky. Obyvatelé Prahy ji měli velmi rádi také proto, že se zasloužila o opravu svatovítského chrámu po velkém požáru roku 1541. Ferdinand dal na její počest postavit renesanční letohrádek Belvedér, dnes nazývaný letohrádek královny Anny. Stojí v renesančních zahradách Pražského hradu a měl sloužit královně Anně k pořádání jejích oblíbených plesů a k dalším tehdejším kratochvílím urozeného panstva. Stavba byla zahájena roku 1538 italským stavitelem Paolem della Stellou, ale dokončen byl až roku 1564. Anna se jeho dokončení nedožila. Za panování Rudolfa II. byl Belveder používán jako hvězdářská pozorovatelna císařského astronoma Tycho de Brahe (1546-1601).", "section_level": 2}, {"title": "Úmrtí Anny.", "content": "Anna zemřela po pětadvaceti letech šťastného manželství dne 27. ledna 1547 po porodu svého patnáctého dítěte, dcery Johany. Pro Ferdinanda se jednalo o zlomový okamžik v jeho životě, neboť Anna mu byla milovanou manželkou, přítelkyní i rádkyní. Velmi truchlil a podle dobových zpráv si již nikdy nenechal oholit vousy. Přežil jí o sedmnáct let. Na smrtelné posteli držel v rukou obrázek Anny, aby ji na onom světě poznal, až se s ní setká. Anna Jagellonská je pohřbená vedle Ferdinanda I. a syna Maxmiliána II. ve svatovítském chrámu na Pražském hradě. Leží pod nádherným mauzoleem, které na žádost syna Maxmiliána postavil nizozemský sochař Alexander Colin. Její vnuk Rudolf II. dal později na mramorovém mauzoleu zhotovit podoby Ferdinanda a Anny v životní velikosti.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Svému manželovi Ferdinandovi I. po svatbě roku 1521 v Linci porodila 15 dětí, z nichž se dospělosti dožilo deset dcer a tři synové (10. a 13. dítě – Jan a Uršula zemřeli velmi mladí).", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Jagellonská (23. července 1503, Budín (Budapešť) – 27. ledna 1547, Praha) byla uherská, česká a římská královna, manželka Ferdinanda I. Habsburského, se kterým měla patnáct dětí. Tímto sňatkem přišli na český trůn Habsburkové a zůstali na něm až do rozpadu Rakouska- Uherska po první světové válce.", "tgt_summary": "Anna of Bohemia and Hungary (23 July 1503 – 27 January 1547), sometimes known as Anna Jagellonica, was Queen of the Romans, Bohemia and Hungary as the wife of King Ferdinand I, later Holy Roman Emperor.", "id": 522007}
{"src_title": "Filibert II. Savojský", "tgt_title": "Philibert II, Duke of Savoy", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Pont-d'Ain jako prvorozený syn vévody Filipa II. Savojského (1438–1498), přezdívaného \"Bezzemka\", a jeho první manželky Markéty Bourbonské (1438–1483). Do roku 1496 byl Filibert pouze mladším členem vévodské rodiny. Když 16. dubna 1496 zemřel vévoda Karel II. Savojský, Filibertův prasynovec, vévodský titul tak připadl Filibertovu otci Filipovi. Ten však již následujícího roku zemřel a titul tak zdědil Filibert. V témže roce se šestnáctiletý vévoda oženil se svou devítiletou sestřenicí Jolandou Luisou Savojskou. Jolanda Luisa byla dcerou vévody Karla I. Savojského (1468–1490) a savojské vévodkyně Blanky z Montferratu (1472–1519), tedy vnučka Filibertova strýce Amadea IX. Savojského. Po smrti svého bratra měla nárok na titul kyperské, jeruzalémské a arménské královny, ten ovšem získal Filibertův otec. Brzy však zemřel a jeho smrtí se Jolanda skutečně stala královnou Kypru, Jeruzaléma a Arménie. Filibertova první manželka zemřela ve 12 letech a dědičkou jejich titulů byla její sestřenice, princezna Šarlota Neapolská, později hraběnka z Lavalu. Filibert ovšem i po smrti své ženy užíval tituly krále kyprského, jeruzalémského a arménského. Jeho další manželství jej spojilo s rodem Habsburků, kteří v té době vládli Nizozemsku, Alsasku, Franche-Comté, Tyrolsku a dalším zemím. V roce 1501 se oženil s arcivévodkyní Markétou Habsburskou (1480–1530), kněžnou asturijskou a vévodkyní savojskou, dcerou císaře Maxmiliana I. a jeho první manželky Marie Burgundské. Filibert zemřel v roce 1504 ve věku 24 let jako bezdětný. Jeho následníkem se stal jeho nevlastní bratr, vévoda Karel III. Savojský (1486–1553), který vládl v Savojsku od roku 1504 až do své smrti v roce 1553.", "section_level": 1}], "src_summary": "Filibert II. Savojský, přezdívaný Krásný nebo Dobrý (10. dubna 1480, Pont-d'Ain – 10. září 1504), byl savojský vévoda, kníže piemontský, hrabě z Aosty, Maurienne a Nice a titulární král kyperský, jeruzalémský a arménský.", "tgt_summary": "Philibert II (10 April 1480 – 10 September 1504), nicknamed the Handsome or the Good, was the Duke of Savoy from 1497 until his death.", "id": 870688}
{"src_title": "Hermann Balck", "tgt_title": "Hermann Balck", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "Narodil se 7. prosince roku 1893 v pruském městě Gdaňsk jako syn armádního důstojníka, držitele vysoce ceněného pruského řádu Pour le Mérite a pozdějšího generálporučíka Wilhelma Balcka. Po dokončení vzdělání vstoupil ke konci března roku 1913 do německé císařské armády a byl zařazen jako starší vojín (\"Oberjäger\") k 2. rotě od 10. praporu myslivců (\"Jäger-Battalion Nr. 10\") v dolnosaském městě Goslar. Avšak v dubnu se nechal zapsat do důstojnického kurzu a na počátku následujícího roku nastoupil na vojenskou školu v Hannoveru. V srpnu roku 1914 vojenskou školu úspěšně dokončil a vrátil se zpět ke svému domovskému 10. praporu myslivců jako nově povýšený poručík (\"Leutnant\"). Zároveň byl jmenován do funkce velitele čety u své 2. roty. Ve funkci velitele čety však nezůstal dlouho, neboť necelý týden po jmenování do funkce byl jmenován dočasným pobočníkem velitele praporu. Jeho jednotka byla odvelena na západní frontu a zapojila se do těžkých bojů na řece Sommě. Zde byl také ke konci srpna téhož roku lehce raněn do pravé paže, ale rozhodl se zůstat u jednotky. Za statečnost v boji byl následně během října vyznamenán pruským železným křížem II. třídy a královským bavorským záslužným křížem s meči. Během těžkých bojů byl ke konci října opět raněn a to tentokrát, když byl raněn do zad, do levého ucha a střepinou granátu do levého stehna. V souvislosti s tím byl vyznamenán pruským železným křížem I. třídy a královským bavorským záslužným řádem IV. třídy s meči, ale ze svých zranění se musel léčit až do počátku února následujícího roku. Po zotavení byl zařazen k 22. záložnímu praporu myslivců (\"Reserve-Jäger-Battalion Nr. 22\" ) a s jednotkou byl následně odvelen na východní frontu a zúčastnil se bojů poblíž města Lvov. Ovšem ke konci června téhož roku byl opět raněn a to tentokrát do pravého ramene. Zranění nebylo tak vážné a tak se z něj zotavoval u záložního praporu od svého domovského 10. praporu myslivců. V polovině září stejného roku byl jmenován velitelem 4. roty u 22. záložního praporu myslivců (\"Reserve-Jäger-Battalion Nr. 22\" ) s níž se probojoval až za ruské linie a podařilo se mu zničit předsunutou nepřátelskou rotu.", "section_level": 1}, {"title": "2. světová válka.", "content": "V roce 1922 vstoupil do Reichswehru a zde byl přiřazen k 18. Reiter-Regiment a 1.5.1924 byl povýšen dohodnosti Oberleutnant. Následně nastoupil na školení pro důstojníky generálního štábu. Na počátku války byl jako Oberleutnant v Oberkommando des Heeres. Jako velitel Schützenregimentu se zúčastnil války na západní frontě (květen/červen 1940) následně byl na rok převelen do Oberkommando des Heeres. V létě 1942 byl povýšen do hodnosti generálmajor a velel 11. tankové divizi na východní frontě. V roce 1943 byl povýšen do hodnosti General der Panzertruppe a velel XXXX. Panzerkorpsu. V srpnu velel krátce 4. tankové armádě a v září byl převelen na západní frontu. Zde převzal velení po Johannesi Blaskowitzovi u skupiny armád G v Alsasku. Poté, co se mu nepodařilo zastavit postup Američanů pod velením George S. Pattona, byl převelen na východní frontu.", "section_level": 1}, {"title": "Život po válce.", "content": "Balck byl válečným vězněm a v zajetí zůstal až do roku 1947. Odmítl účast na studii o válce pod vedením US Army Historical Division. Po svém propuštění našel Balck zaměstnání ve skladu. V roce 1948 byl zatčen z podezření pro vraždu kvůli popravě důstojníka dělostřelectva, podplukovníka Johanna Schottkeho. Zmíněný incident se udál když Balck sloužil jako velitel Armádní skuipy G na západní frontě. Dne 28. listopadu 1944 u Saabrückenu Schottkeho jednotka nezvládla provést rozkaz pro vedení podpůprné dělostřelecké palby do určené oblasti. Podplukovník Schottke byl následně nalezen ve stavu opilosti ve službě. Balck vynesl okamžitý rozdsudek a Schottke byl zastřelen. Rozsudek a poprava byly provedeny bez řádného vojenského soudu. Balck byl následně (1948) shledán vinným a odsouzen k třem letům bezpodmínečně. Po odpykání poloviny trestu byl propuštěn. Na přelomu 70. a 80. let se Balck spojil s Friedrichem von Mellentihen pro účast na sérii seminářů a panelových diskuzí s vyšším velením NATO na US Army War College v Carlisle v Pennyslvánii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Georg Otto Hermann Balck (7. prosince 1893 – 29. listopadu 1982) byl veterán první světové války a pozdější generál německé armády za druhé světové války v hodnosti General der Panzertruppe (\"Generál tankových jednotek\"). Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání, včetně vysoce ceněného Rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a diamanty.", "tgt_summary": "Georg Otto Hermann Balck (7 December 1893 – 29 November 1982) was a highly decorated officer of the German Army who served in both World War I and World War II, rising to the rank of General der Panzertruppe.", "id": 1743178}
{"src_title": "Hloh jednosemenný", "tgt_title": "Crataegus monogyna", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Hloh jednosemenný je malý keř, 5-14 m vysoký s hustou korunou. Má matně hnědou kůru s vertikálními oranžovými trhlinami. Mladší stonky nesou ostré trny, 1-1,5 cm dlouhé. Listy jsou střídavé, 2–4 cm dlouhé, obvejčité a hluboce laločnaté, někdy téměř až k hlavní žilce listu, s laloky široce rozšířenými. Horní plocha listů je tmavozelená, naspodu jsou světlejší. Hermafroditní květy kvetou pozdě na jaře (v domovské oblasti květen až počátek června), květenstvím je chocholík s 5-25 květy. Květ má asi 1 cm v průměru, má pět bílých, růžových až červených okvětních lístků, četné červené okvětní tyčinky a jednu čnělku, mírně voní. Květy opylované komáry, včelami a jiným hmyzem na konci roku dávají souplodí malvic, nazývané hložinky. Hložinky jsou malé, oválné, tmavě červené barvy asi 1 cm dlouhé, vypadají jako bobule, ale strukturou se jedná o malvice, obsahující jediné semeno (odtud český název). Hložinky jsou důležité pro zimní ptáky, hlavně drozdy a brkoslavy, tito ptáci je pojídají a roznášejí semena svým trusem. Husté rozvětvení poskytuje ideální místo pro hnízdění. Na četné trny napichuje svou kořist ťuhýk.", "section_level": 1}, {"title": "Léčitelství.", "content": "Hloh jednosemenný je jedním z nejběžnějších druhů hlohu užívaných v tradičním lidovém léčitelství, ve kterém je používán s prokazatelnými výsledky pro léčení srdeční arytmie. Používají se větvičky jak s listy, tak s květy nebo alternativně hložinky jako ovoce. Společně s dalšími druhy hlohu má použití i v moderní medicíně. Jsou zdrojem antioxidantů, používá se zejména extrakt z listů s květy. Látky obsažené v hlohu posilují činnost srdce, zlepšují prokrvení věnčitých cév a snižují spotřebu kyslíku (energie) při práci srdce.", "section_level": 2}, {"title": "Zahradnictví.", "content": "Hloh bývá často využíván do živých plotů, tradiční živé ploty jsou tvořeny právě tímto druhem. Používá se i dřevo, které dobře hoří a málo kouří. Jsou známí četní kříženci, kteří jsou používáni jako okrasné keře v zahradách. Nejpoužívanější kříženec je \"C.\" × \"media\" (\"C. monogyna\" × \"C. laevigata\") s několika známými odrůdami, včetně velmi populární 'Paul's Scarlet' s tmavými růžovými dvojitými květy.", "section_level": 2}, {"title": "Domácnost.", "content": "Plody hlohu, nazývané hložinky, jsou jedlé za syrova, ale obvykle se používají na přípravu rosolů, džemů, sirupů a vína, nebo se přidávají do brandy. Jsou dužnaté a mají jemnou chuť. Jedlé jsou také okvětní lístky, stejně jako mladé listy trhané na jaře, a přidávají se do salátů.", "section_level": 2}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "Taxonomie rodu \"Crataegus\" je velmi složitá. Hlavními diakritickými znaky jsou palisty, kališní ušty na plodech, počet semen v malvicích a laločnatost i charakter pilovitého okraje laloků čepele. V rámci rodu dochází též k častému vzniku kříženců. Podobným druhem je zejména hloh obecný (\"Crataegus laevigata\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Hloh jednosemenný (\"Crataegus monogyna\") je druh hlohu mající původ v Evropě, severozápadní Africe a západní Asii. Vyskytuje se i v dalších částech světa, kde může být invazním druhem. Je tolerantní na půdu, ale preferuje vápnité a jílovité podloží. Hloh jednosemenný je význačným příbuzným, ale méně rozšířeným, hlohu obecného (\"C. laevigata\"). Je to rozkladitý keř až stromek z čeledi růžovitých (\"Rosaceae\") dorůstající výšky až 12 metrů. Jako statný keř dorůstá výšky 2-6 metrů. Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou dřevinu. Obývá převážně slunné křoviny, světlé listnaté lesy, lesní okraje, skály, smíšené lesy a vyskytuje se také podél cest. Většinou na vápnitých jílovitých půdách. Je hojný především v teplejších oblastech.", "tgt_summary": "Crataegus monogyna, known as common hawthorn, oneseed hawthorn, or single-seeded hawthorn, is a species of hawthorn native to Europe, northwest Africa and West Asia. It has been introduced in many other parts of the world. It can be an invasive weed.", "id": 50152}
{"src_title": "George Bingham, 3. hrabě z Lucanu", "tgt_title": "George Bingham, 3rd Earl of Lucan", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze šlechtické rodiny usazené od 17. století v Irsku, od počátku 19. století také s pozemkovým majetkem v Anglii (zámek \"Laleham Abbey\", Middlesex). Narodil se v Londýně jako starší syn politika Richarda Binghama, 2. hraběte z Lucanu (1764–1839), mimo jiné byl také synovcem ministra námořnictva 2. hraběte Spencera. Od narození jako otcův dědic užíval titul \"lorda Binghama\", studoval ve Westminsteru a od roku 1816 sloužil v armádě, ve dvacátých letech 19. století působil v hodnosti podplukovníka jako vojenský přidělenec u ruského generálního štábu v Bulharsku, v roce 1826 obdržel ruský Řád sv. Anny. V letech 1826–1830 byl poslancem Dolní sněmovny za hrabství Mayo, patřil k toryům. V roce 1839 po otci zdědil hraběcí titul s irským peerstvím a v letech 1840–1888 byl voleným zástupcem irských peerů v britské Sněmovně lordů (\"Representative Peer of Ireland\"). Od roku 1845 až do smrti byl lordem místodržitelem v hrabství Mayo, kde vlastnil statky (\"Castlebar House\"). V době hladomoru Irsku nechvalně proslul svým postupem vůči drobným vlastníkům půdy (1847). Souběžně postupoval v armádních hodnostech a v roce 1851 dosáhl hodnosti generálmajora. Jako vrchní velitel jezdectva se zúčastnil krymské války, kde měl spory s vrchním velitelem lordem Raglanem a také se svým švagrem hrabětem Cardiganem, který byl jeho podřízeným. Byl zraněn v bitvě u Balaklavy a po návratu do Anglie měl být souzen pro defenzívní vedení války, k soudu ale nedošlo. V roce 1855 obdržel Řád lázně, mimo aktivní službu byl povýšen na generálporučíka (1858) a generála (1865), nakonec dosáhl hodnosti polního maršála (1887). Jeho manželkou byla Anne Brudenell (1809–1877) ze starého a bohatého rodu hrabat z Cardiganu. Její bratr James Brudenell, 7. hrabě z Cardiganu (1797–1868) byl též jako velitel jízdy účastníkem krymské války, se svým švagrem měl ale chladné vztahy. Z jejich manželství pocházel syn George Bingham, 4. hrabě z Lucanu (1830–1914), poslanec Dolní sněmovny a později dlouholetý reprezentant irských peerů ve Sněmovně lordů. Dcera Augusta (1832–1888) byla manželkou 1. barona Alingtona, mladší Lavinia (1835–1864) byla provdaná za 2. vikomta Hardinge. Nejmladším potomkem byl syn Richard Bingham (1847–1924), který sloužil u Royal Navy a dosáhl hodnosti kontradmirála.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Charles Bingham, 3. hrabě z Lucanu (\"George Charles Bingham, 3rd Earl of Lucan, 3rd Baron Lucan, 9th Baronet Bingham of Castlebar\") (16. dubna 1800, Londýn, Anglie – 10. listopadu 1888, Londýn, Anglie) byl britský polní maršál. Pocházel ze šlechtického rodu s majetkem v Irsku a Anglii. Od mládí sloužil v armádě, po otci zdědil v roce 1839 titul hraběte. V krymské válce byl vrchním velitelem britského jezdectva, později mimo aktivní službu dosáhl hodnosti polního maršála (1887).", "tgt_summary": "Field Marshal George Charles Bingham, 3rd Earl of Lucan, (16 April 1800 – 10 November 1888), styled Lord Bingham before 1839, was an Anglo-Irish aristocrat and British Army officer. He was a ruthless landlord during the Great Famine in Ireland, evicting thousands of his Irish tenants and renting his land to wealthy ranchers. He was one of three men, along with Captain Nolan and Lord Raglan, responsible for the fateful order during the Battle of Balaclava in October 1854 that led to the Light Brigade commander, The Earl of Cardigan, leading the Charge of the Light Brigade. Lord Lucan also came up with a solution that allowed Jews to sit in Parliament. He was subsequently promoted to field marshal.", "id": 1165007}
{"src_title": "Infanrix Hexa", "tgt_title": "Hexavalent vaccine", "src_document": [{"title": "Složení.", "content": "Vakcína obsahuje následující složky: Jako adjuvans je použit hydroxid hlinitý a fosforečnan hlinitý, v jedné dávce je 0,532 mg hliníku.", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace.", "content": "Je distribuována v podobě naplněné injekce a aplikována do svalu kojenců nejčastěji ve třech dávkách a jedné dodatečné. Vyhláška č. 537/2006 Sb ministerstva zdravotnictví České republiky po novelizaci vyhláškou č. 229/2010 uvádí první dávku hexavakcíny proti řečeným nemocem nejdříve po ukončení devátého týdne, další dvě s odstupy nejméně po měsíci a čtvrtá nejméně šest měsíců po třetí, ovšem do věku osmnácti měsíců. V České republice je standardní očkování v třetím, čtvrtém a pátém měsíci, nicméně předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula uvádí, že očkovací plány se v různých státech liší a prodloužení intervalů o měsíc není problém. V některých státech se navíc uplatňuje očkování dvěma dávkami a jednou dodatečnou: V Skandinávii se ty první dvě dávají v 3. a 5. měsíci, přičemž účinnost je srovnatelná s původním schématem, kdy se dávaly tři dávky v 2., 4. a 6. měsíci. To souvisí s tím, že dávka podávaná v druhém měsíci má s ohledem na nedostatečně rozvinutou imunitu dítěte sníženou účinnost. V rámci České republiky byla v roce 2012 distribuována balení po deseti dávkách v počtu:", "section_level": 1}, {"title": "Kontraindikace.", "content": "Výrobcem udávané kontraindikace jsou hypersenzitivita na některou ze složek vakcíny, encefalopatie neznámé etiologie do sedmi dnů po očkování proti černému kašli v anamnéze a vážné akutní horečnaté onemocnění. Slabá infekce není považována za kontraindikaci.", "section_level": 1}, {"title": "Asociace očkování s roztroušenou sklerózou.", "content": "Na možnou asociaci mezi očkování proti hepatitidou B a vznikem roztroušené sklerózy poukázaly některé studie, např. studie M. A. Hernána a kol. z roku 2004. Studie, kterou v roce 2014 publikovali A. Langer-Gould a kolektiv, tvrdí, že se skutečně zvýší četnost krátce po očkování proti hepatitidě B, ale že z dlouhodobého hlediska se četnost onemocnění mezi očkovanými a neočkovanými prakticky neliší. To podle autorů naznačuje, že očkování může poněkud urychlit přechod již existujícího onemocnění od latentní fáze ke klinické manifestaci, ale že očkování onemocnění nezpůsobuje ani nezvyšuje riziko jeho vzniku u zdravého člověka. Studií byla publikována celá řada, proto bylo provedeno několik metaanalýz a systematických přehledů analyzující a sumarizující všechny dosud publikované studie. Práce F. DeStefana a kol. z roku 2002 uzavírá, že publikované epidemiologické studie prokazují, že vakcinace proti hepatitidě B nezvyšuje riziko vzniku roztroušené sklerózy ani riziko ataky roztroušené sklerózy u nemocných. V. Martínez-Sernández a A. Figueiras publikovali v roce 2013 metaanalýzu, ve konstatují metodologickou limitaci řady publikovaných studií. Téměř všechny studie splňující inkluzní kritéria jejich metaanalýzy prokazovaly, že mezi očkování a roztroušenou sklerózou není asociace. Dosud publikovaná data podle autorů nepodporují tvrzení o tom, že by očkování proti hepatitidě B představovalo riziko, pro které by bylo nutné revidovat očkovací schéma, ačkoliv by bylo žádoucí zlepšit kvalitu observačních studií, protože doposud publikované studie nepředstavují dostatečně robustní data pro jednoznačný závěr o bezpečnosti očkování proti hepatitidě B u zdravých subjektů i u nemocných s roztroušenou sklerózou. Asociaci autoimunitních onemocnění centrální nervové soustavy s očkováním proti hepatitidě B ve Francii v letech 1994–2003 analyzovali Y. Mikaeloff a kol. V roce 2009 publikovali práci, ve které došli k závěru, že očkování proti hepatitidě v dětství obecně nezvyšuje riziko zánětlivých demyelinizačních onemocnění centrální nervové soustavy vč. roztroušené sklerózy. Vývoj ve Francii analyzoval i pediatr D. Le Houézec. Ten dospěl k naprosto odlišnému závěru, totiž že mezi očkováním proti hepatitidě B a výskytem roztroušené sklerózy je silná korelace. Tuto práci podrobili ostré kritice epidemiologové A. Spira a kol. tím, že poukázali na zcela zásadní metodologická pochybení při analýze dat, která podle nich vedou k naprostému znehodnocení výsledku. Global Advisory Committee on Vaccine Safety, orgán WHO, zaujala v roce 2002 a 2008 stanovisko, že mezi očkováním proti hepatitidě B a roztroušenou sklerózou není asociace.", "section_level": 2}, {"title": "Stažení šarže v roce 2012.", "content": "V říjnu 2012 byla jedna šarže vakcíny preventivně stažena z trhů, protože bylo zjištěno, že byla připravována v mikrobiologicky kontaminovaném prostředí. Následně byly nezávisle testovány i vakcíny ze stahované šarže a podle testů kontaminovány nebyly.", "section_level": 2}, {"title": "Alternativní vakcíny.", "content": "Alternativní vakcínou k Hexavakcíně je Hexacima od společnosti Sanofi Pasteur, uvedená na trh 1. 3. 2014.", "section_level": 1}], "src_summary": "Infanrix Hexa je kombinovaná vakcína vyráběná společností GlaxoSmithKline. Jedná se o takzvanou \"hexavakcínu\", tedy očkování proti šesti chorobám zároveň, konkrétně proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě B a bakterii Haemophilus influenzae b. V Evropské unii byla registrována v roce 2000. V České republice patří mezi povinné vakcíny.", "tgt_summary": "A hexavalent vaccine, or 6-in-1 vaccine, is a combination vaccine with six individual vaccines conjugated into one, intended to protect people from multiple diseases. The principal example is a pediatric vaccine, used in more than 90 countries around the world including in Europe, Canada, Australia, and New Zealand that protects against diphtheria, tetanus, pertussis, poliomyelitis, haemophilus B, and hepatitis B.", "id": 2109562}
{"src_title": "Jean Stablinski", "tgt_title": "Jean Stablinski", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Rodiče Jeana Stablewského se počátkem 30. let vystěhovali z Polska za prací do Francie. Otec zde našel práci v dolech na severu země. Chlapec po smrti otce začal také pracovat na dole, ale vyučil se betonářskému řemeslu. Už od dětství tíhl k závodění na jízdním kole a ve čtrnácti letech se vydal se svým starým těžkým cestovním kolem na první závod. Když v tomto závodě kolo rozbil a sám se ošklivě zranil, otec mu závodění zakázal, ale posléze získal oporu ve své matce, a tak mohl začít se skutečným závoděním. Cyklističtí trenéři si jeho talentu povšimli a jako dorostenec začal závody vyhrávat. V roce 1948 získal francouzské občanství.", "section_level": 1}, {"title": "Závod míru 1952.", "content": "Ve Francii počátkem 50. let závodila řada dobrých cyklistů polského původu. Polští pořadatelé Závodu míru r. 1952 pozvali k účasti v pelotonu tým francouzských Poláků, v němž Jean Stablewski nemohl chybět. Ve svých dvaceti letech patřil k hvězdám 5. ročníku závodu. Vyhrál dvě nejdelší etapy: 2. května Lodž - Katowice (223 km) a 11. května Hřensko - Plzeň (210 km). V Katovicích oblékl žlutý trikot vedoucího jezdce a vezl jej čtyři etapy až do Lipska. Celkově skončil třetí.", "section_level": 1}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Úspěch v Závodě míru přivedl Stablewského do profesionálního pelotonu. Jean si záhy změnil jméno na Stablinski. Jako profesionál závodil patnáct let (1953 - 1968). Kromě vítězství na španělské \"Vueltě\" a na Mistrovství světa v italském Salò di Garda r. 1962 vyhrál čtyřikrát mistrovství Francie. Celkem dvanáctkrát se účastnil Tour de France, nejlépe skončil na 7. místě v r. 1961. V r. 1966 vyhrál úvodní ročník cyklistického maratonu (302 km) \"Amstel Gold Race\" na trati Breda - Meerssen v Nizozensku. Na sklonku kariéry r. 1967 obsadil 8. místo na Giro d'Italia. Francouzi mu říkali prostě - \"Polák\" (\"Le Polac\"). Zkušenosti mu během 60. let umožnily pomáhat k vítězstvím nejlepšímu cyklistovi té doby Jacquesovi Anquetilovi, byl dobrým organizátorem. Jeho koníčkem bylo fotografování a každou volnou chvíli se mu věnoval. Starý fotoaparát byl jeho cenou ze Závodu míru 1952.", "section_level": 1}, {"title": "Po skončení kariéry.", "content": "Po skončení aktivní dráhy se Stablinski věnoval obchodu s cyklistickým materiálem, na sport však nezanevřel a byl cyklistickým činovníkem ve francouzských klubových týmech. Jean Stablinski zemřel 22. července 2007 v Lille.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean Stablinski, původním jménem Jean Stablewski, 21. května 1932 Thun-Saint-Amand - 22. července 2007 Lille, byl francouzský silniční cyklista polského původu. Byl mistrem světa v silničním závodě jednotlivců v roce 1962 a vítězem Závodu kolem Španělska (Vuelta a España) v roce 1958.", "tgt_summary": "Jean Stablewski (21 May 1932, Thun-Saint-Amand – 22 July 2007), known as Jean Stablinski, was a French professional cyclist from a family of Polish immigrants. He rode from 1952 to 1968, winning 105 races as a professional. He won the national road championship four times - 1960, 1962, 1963 and 1964. He was also world road champion in 1962, and won the Vuelta a España in 1958.", "id": 2282644}
{"src_title": "Festivalové divadlo (Bayreuth)", "tgt_title": "Bayreuth Festspielhaus", "src_document": [{"title": "Stavební vývoj.", "content": "První náměty pro své pozdější festivalové divadlo získal Richard Wagner, podle tvrzení svého prvního oficiálního životopisce Carla Friedricha Glasenappa pocházejícího z Rigy, již v době, kdy působil jako kapelník v Rize (1837/39). Tamější divadlo již mělo řadu prvků, které se opakují ve Festivalovém divadle v Bayreuthu: prudce stoupající parket v podobě amfiteátru, hluboce položené orchestřiště a zatemnění hlediště, které v té době nebylo běžné.", "section_level": 1}, {"title": "Wagnerovy představy.", "content": "Po ukončení práce na libretu svého \"Prstenu Nibelungova\" formuloval Wagner roku 1851 i svou myšlenku jevištních hudebních slavností, nejprve v dopisech (například Theodoru Uhligovi), později též veřejně ve \"Sdělení mým přátelům\" („Eine Mittheilung an meine Freunde“). K dobovým „zpěváckým slavnostem“ a „tělocvičným slavnostem“ tak měla přibýt i „divadelní slavnost“. Představení se měla konat v nějakém menším městě v nezdobném a prozatímním divadle jako jedinečná událost. Poté mělo být divadlo „z prken a trámů“ znovu strženo. Hlediště mělo být postaveno jako amfiteátr a orchestr měl být v každém případě zakryt. Wagner se dovolává návaznosti na divadelní slavnosti antického Řecka a na pravidelně se konající dionýsie. Strop bayreuthského Festivalového divadla z pomalovaného plátna upomíná na ideál divadla pod širým nebem.", "section_level": 2}, {"title": "Semperovy plány pro Mnichov.", "content": "Když Wagnera roku 1864 povolal bavorský král Ludvík II. do Mnichova, zdálo se, že se rychle uskuteční i myšlenka hudebních slavností. Návrhem a realizací projektu byl pověřen Gottfried Semper, Wagnerův přítel, architekt a stavitel drážďanského dvorního divadla (po jeho zničení požárem se stal i stavitelem nového dvorního divadla, zvaného nyní Semperoper). Semper plánoval nejprve vestavět divadlo do mnichovského skleněného paláce, poté monumentální festivalové divadlo vysoko nad břehem Isaru, ke kterému měla vést široká výstavná ulice. Vnitřní prostor měl být podle Wagnerových přání již uspořádán podobně jako později v Bayreuthu: nejvyšší účelnost pro hlediště i jeviště s koncentrací na uváděné dílo. Nemělo se jednat o divadlo s lóžemi, ale o stoupající auditorium s dobrým výhledem ze všech míst, o „demokratické“ hlediště, ve kterém padala veškerá stavovská omezení. Poté, co Wagner musel roku 1865 opustit Mnichov, ale projekt festivalového divadla uvázl. Wagner sám se od něj brzy distancoval i proto, že se celý záměr stával příliš monumentálním, stále více se vzdaloval od jeho ideálních představ a vymaňoval se jeho vlivu, protože skladatel v té době žil ve Švýcarsku.", "section_level": 2}, {"title": "Stavba v Bayreuthu.", "content": "Kolem roku 1870 vyhledal Wagner v konverzačním lexikonu Markraběcí operní divadlo v Bayreuthu. Protože ve své době disponovalo největším jevištěm mezi německými operními divadly, doufal, že by v něm mohl najít vhodné místo pro svůj \"Prsten Nibelungův\" a pro realizaci své myšlenky hudebních slavností. Za tímto účelem přijel roku 1871 do Bayreuthu a navštívil historické divadlo. Pro malé rozměry hlediště se Wagner musel původního plánu vzdát, ale poloha a velikost města se mu zamlouvala, takže ihned započal konkrétní přípravné práce pro stavbu. Pozemek obdržel od města Bayreuthu zdarma. Architektonické plánování převzal mladý lipský architekt Otto Brückwald, který se přidržel hlavních rysů Semperových plánů. 29. dubna 1872 byl proveden první výkop a 22. května 1872 mohl být, za prudkého deště, položen základní kámen. Při této příležitosti dirigoval Wagner v Markrabském operním divadle Beethovenovu Devátou symfonii. Pak se ale stavba z finančních důvodů neustále protahovala. Plánovaný prodej 1000 patronátních listin po 300 tolarech probíhal jen zdlouhavě; do začátku roku 1876 jich byla prodána méně než polovina. I v pomoc německého císaře, říšského kancléře a Říšského sněmu doufal Wagner přes podporu hraběnky Schleinitzové marně.", "section_level": 2}, {"title": "Otevření.", "content": "2. srpna 1873 mohla být oslavena zdvižná, ale první slavnosti plánované na rok 1873 musely být odloženy. Roku 1874 král Ludvík II. zajistil pokračování stavby poskytnutím úvěru ve výši nejprve 300 000 marek, později zvýšeného o dalších 100 000 marek. Rodina Wagnerova obě částky později plně splatila s využitím příjmů z tantiém. Celkové náklady na samotnou stavbu divadla činily 428 384,09 marek. Ačkoli se scénické zkoušky konaly již od Festivalové divadlo mohlo být konečně otevřeno 13. srpna 1876 představením \"Zlata Rýna\", kterým začalo první provedení cyklu \"Prsten Nibelungův\". Kvůli schodku prvních hudebních slavností stálo divadlo následujících šest let bez využití, až roku 1882 se konaly další slavnosti, které byly věnovány premiéře \"Parsifala\". K návštěvě Ludvíka II. byla budova v květnu 1882 rozšířena o tzv. „Královskou stavbu“ („Königsbau“) na čelní straně, umožňující přímý přístup do královské lóže, samotářský král však již tyto slavnosti nenavštívil.", "section_level": 2}, {"title": "Další osudy.", "content": "V prvních padesáti letech existence doznala stavba jen málo změn: roku 1888 bylo instalováno elektrické osvětlení, roku 1914 byla vestavěna protipožární železná opona. Větší práce byly provedeny v letech 1923–24, tedy před obnovením slavností přerušených za I. světové války. Zákulisí jeviště tehdy bylo značně prodlouženo, neboť plastické kulisy oproti původním malovaným vyžadovaly více manipulačního prostoru. V roce 1930 pak byla dosavadní spodní řada velkých lóží rozdělena a vestavěna nová řada lóží, určená pro tisk. Počátkem 30. let pak byly provedeny některé další úpravy foyeru a přístupu do hlediště. V roce 1934 byla rovněž do prostřední řady lóží vestavěna zvláštní kabina pro rozhlasové přenosy a zavedena klimatizace. Za druhé světové války se tehdejší vedoucí Hudebních slavností v Bayreuthu Winifred Wagnerové podařilo uchránit divadlo před válečným využitím (uvažovalo se např. o skladu Luftwaffe), které by z budovy učinilo válečný cíl. I díky tomu přečkalo divadlo válku, včetně plošného bombardování Bayreuthu v dubnu 1944, bez poškození. Od konce roku 1944 bylo dočasně využíváno pro ubytování válečných uprchlíků, po obsazení města americkým vojskem převzala jeho správu americká armáda a divadlo sloužilo pro její náboženské a kulturní potřeby, později sloužilo opět jako divadlo ve správě města Bayreuthu. V době americké správy v něm bylo zavedeno topení, které jinak není v divadle třeba vzhledem k jeho sezónnímu využívání. V 60. letech 20. století proběhla stavební sanace budovy; původní materiály, zejména dřevo, byly zejména ve vnějších, ale i v některých vnitřních částech budovy nahrazeny betonem a ocelí. Další restaurace hlavní budovy proběhla v 90. letech; přitom byly odstraněny některé úpravy učiněné ve 30. a 60. letech ve prospěch původního řešení. Vedle vlastní divadelní budovy existovaly od počátku vedlejší provozní budovy, a to jednak pro veřejnost (dvě restaurace, malá a velká), jednak pro samotné divadlo (výrobna kulis). Malá restaurace byla roku 1923 přestavěna na zkušebnu sboru, velká restaurace byla roku 1971 nahrazena novostavbou, která mimo dobu slavností slouží jako zkušebna orchestru. Zejména v poválečné době vzniklo v prostorách okolo divadla postupně sedm zkušebních scén (poslední roku 2002) a další vedlejší stavby pro technické účely.", "section_level": 1}, {"title": "Popis divadelní budovy.", "content": "Hlediště a jevištní část stavby jsou hrázděné, přičemž původní dřevěné trámy byly v průběhu renovace od 60. let 20. století nahrazeny betonovými a ocelovými nosníky. Vnějšek stavby je z největší části z červených cihel a je téměř zcela prostý ozdob, čímž si budova vysloužila pohrdlivé označení „stodola“ („Scheune“). Reminiscencí na „nakvap sbité slavnostní haly“ měl být podle Wagnerových slov vyvolán lidový dojem při vyhnutí se veškerému „napodobování cizí podstaty“.", "section_level": 1}, {"title": "Jeviště.", "content": "Jevištní portál je 11,80 m vysoký a 13 m široký. Maximální šířka jeviště činí 27 m. Hlavní jeviště má hloubku 22 m, k čemuž přistupuje zákulisí využitelné ke hře o hloubce 13 m. Celková délka divadla od hlavního vstupu až po konec zákulisí činí 100 m. Provaziště se nachází 26 m, střecha 36,40 m nad úrovní jeviště. Maximální hloubka propadliště je 13 m.", "section_level": 2}, {"title": "Hlediště.", "content": "Hlediště sestává ze zcela pravidelně stoupajících řad sedadel po vzoru antických amfiteátrů, což zaručuje takřka ideální pohled z téměř všech míst. Díky položení podlahy na dřevěnou konstrukci a dokonce i vypracování pilířů a sloupů ze dřeva – ty jsou jen omítnuty sádrou, aby vzbuzovaly dojem kamene – nabízí vynikající akustické podmínky. Právě pro tuto akustiku nebyla později zvažována možnost nahradit stávající budovu budovou kamennou. Podél zadní stěny nad samotným parterem jsou tři (do roku 1930 dvě) galerie. Hledištní prostor po různých přestavbách poskytuje místo pro 1974 diváků. Po stranách hlediště jsou postupně prodlužující se náznaky dělicích stěn. Ty u jeviště přecházejí ve dvojité proscénium, které bylo navrženo tak, aby vzbudilo „nádhernou iluzi zdánlivé větší vzdálenosti vlastní scény“ od diváka, a navíc iluzi, „že se mu na scéně vystupující osoby jeví ve zvětšené, nadlidské velikosti“. Skutečnost, že se Wagner od počátku intenzivně podílel na plánování budovy divadla, vedla k četným dalších inovacím vztahujícím se k divadelní praxi. K tomu patří vedle utváření hlediště také „Wagnerova opona“, tedy opona, která se nesmírně rychle otevírá směrem nahoru i do stran.", "section_level": 2}, {"title": "Osvětlení.", "content": "Wagner kladl zvláštní důraz na podstatné zatemnění divadelního prostoru, protože žádný vedlejší zrakový vjem neměl diváka odvádět od dění na scéně. K zavedení plné tmy však došlo spíše náhodou: inovativní plynové osvětlení hlediště bylo dokončeno teprve v den prvního představení ve Festivalovém divadle a nemohlo již být dostatečně vyzkoušeno a seřízeno. Proto došlo při začátku představení namísto ztlumení světel k celkovému výpadku osvětlení a nastala úplná tma. U toho nakonec zůstalo, protože výsledný účinek odpovídal Wagnerovým záměrům. Tím bylo skoncováno s divadelní praxí 18. a 19. století, kdy bylo hlediště v průběhu představení osvětleno nebo nanejvýš zahaleno do mírného pološera.", "section_level": 2}, {"title": "Mystická propast.", "content": "„Mystickou propastí“ („Mystischer Abgrund“) nazval Richard Wagner v bayreuthském Festivalovém divadle odstup mezi prvním a druhým proscéniem, ve kterém zvukový kryt nad orchestřištěm zakrývá orchestr, který je tak pro diváky neviditelný. Toto zakrytí orchestru („technického ohniska hudby“) mělo posílit scénickou iluzi tím, že zabránilo každému odvedení pozornosti od jeviště a tomu, aby „stálý pohled na technický aparát spolupůsobící při tvoření tónu působil nepříjemně rušivě“. „Idealita“ scény měly být oddělena od „reality“ obecenstva, aby se diváci dostali do „stavu somnambulní jasnozřivosti“. Důvody zakrytí orchestřiště byly tedy zprvu výlučně optické; vedle samotného odstranění esteticky rušivého pohledu na orchestr toto řešení navíc přispívá k úplnosti zatemnění divadelního prostoru, které není rušeno osvětlením nástrojových pultů. Dřevěný zvukový kryt tvoří dva díly: vodorovná zvuková clona, která se vpředu napojuje na okraj jeviště a orchestřiště zezadu téměř úplně zakrývá, a lasturovitá optická clona mezi orchestřištěm a hledištěm, která vznikající, vpřed stoupající zvuk z orchestřiště odráží směrem k jevišti a brání přímému ozvučení hlediště. Netypické a světově orchestřiště klesá v šesti terasových stupních dozadu až pod jeviště a je obecenstvu zcela neviditelné. Dirigent stojí na vyvýšeném místě, ale ještě pod optickou clonou před orchestrem a je jedinou osobou ve Festivalovém divadle, která vidí současně jeviště i orchestřiště. Spolu s vynikající akustikou budovy vede toto výlučně nepřímé ozvučení hlediště ke vzniku zvukové směsi, ve které je prakticky nemožné lokalizovat nejen jednotlivé nástroje, ale vůbec celý orchestr. Namísto toho je dosaženo orchestrálního zvuku, který se „všudypřítomně“ šíří prostorem. Zakryté orchestřiště má však i zcela praktické účinky: Vzhledem k tomu, že i zvuk houslí se doléhá k posluchačům tak či onak nepřímo, spočívá jejich přednostní úkol v tom, aby zpěvákům poskytly hudební oporu. Z tohoto důvodu je v Bayreuthu dodnes zachováván samotným Wagnerem předepsané odlišné rozsazení: první housle, které mají v orchestru vedoucí hlas, nesedí nalevo od dirigenta, jak je obvyklé, ale napravo od něj, aby zvukové otvory právě jejich nástrojů (a nikoli druhých houslí) směřovaly šikmo dozadu tedy přímo směrem k jevišti. Uspořádání smyčcových nástrojů je tedy proti obvyklému rozsazení obrácené, což dirigenty dodnes často mate. Filosof Theodor W. Adorno používal v souvislosti s „mystickou propastí“ slavná slova o „zakrytí produkce zjevením produktu“. Vyčítal Wagnerově mechanické tvorbě iluzií manipulativnost, viděl v ní předobraz \"kulturního průmyslu\" a pranýřoval „regresi k magickému myšlení za pozdního kapitalismu“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Festivalové divadlo Richarda Wagnera je festivalové divadlo na tzv. Zeleném vrchu v hornofranském Bayreuthu. Bylo postaveno v letech 1872–75 architektem Otto Brückwaldem podle návrhů skladatele Richarda Wagnera a s využitím starších návrhů Gottfrieda Sempera ve stylu helenistického historismu. Od založení slouží výlučně pro účely Hudebních slavností v Bayreuthu věnovaných provádění oper (hudebních dramat) Richarda Wagnera, které se konají každoročně od konce července do konce srpna. Je považováno za jedno z operních divadel s nejlepší akustikou na světě.", "tgt_summary": "The Bayreuth Festspielhaus or Bayreuth Festival Theatre (, ) is an opera house north of Bayreuth, Germany, built by the 19th-century German composer Richard Wagner and dedicated solely to the performance of his stage works. It is the venue for the annual Bayreuth Festival, for which it was specifically conceived and built. Its official name is.", "id": 1051345}
{"src_title": "Čchen Po-ta", "tgt_title": "Chen Boda", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studium.", "content": "Pocházel z rolnické rodiny. Ve věku 15 let nastoupil na univerzitu Ťi-mej v Sia-menu, kde dva a půl roku studoval. Poté se vrátil do rodného Chuej-anu jako učitel na základní škole. Byl velkým obdivovatelem spisovatele Kuo Mo-žua, v mládí mu dokonce napsal dopis týkající se jeho básně Bohyně. V roce 1924 odešel do Šanghaje, kde studoval literaturu. Zde se začíná dostávat do kontaktu s komunismem a studuje marxisticko-leninistické teorie. Rok poté se vrací zpět do Sia-menu. Současně v této době probíhalo jednání o spolupráci mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny, Čchen Po-ta věřil v Sunjatsenovy Tři principy a proto se rozhodl vstoupit do Kuomintangu.", "section_level": 2}, {"title": "Působení v Komunistické straně.", "content": "Poté, co došlo k šanghajskému masakru, kdy Čankajšek uskutečnil převrat a bylo zlikvidováno mnoho předních komunistů, se Čchen Po-ta rozhodl odejít z Kuomintangu a vstoupit do Komunistické strany Číny. Byl poslán do Wu-chanu, kde se stal vedoucím propagandistického oddělení Komunistické strany. Poté odjel na studia do Sovětského svazu. Po návratu zpět do rodné země přijal pozici vysokoškolského učitele na univerzitě v Pekingu. Během tohoto období působil jako agent komunistické strany Číny. Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války (1937-1939) odešel do komunistické základny v Jen-anu v severozápadní Číně. Zde ve stranických vysokých školách vyučoval marxismus-leninismus. Také se znovu setkává s Čang Wen-tchienem, bývalým spolužákem z Moskvy, který seznamuje Čchena Po-tu s Mao Ce-tungem. Jelikož studenti příliš nerozuměli učitelskému výkladu Čchena Po-ty, je přesunut na oddělení propagandy. Zpočátku Čchen Mao-cetunga příliš neoslovil, jeho pozornost si získal až na zasedání, kde byly projednávány myšlenky Sunjatsena. Ještě ten večer byl pozván Maem, aby se připojil na společnou večeři, což se později ukázalo jako zlomový bod v Čchenově životě. V Jen-anu brzy získal velmi dobrou reputaci, samotný Mao poslouchal každou z jeho přednášek o staré čínské filosofii. Jejich vztah se nadále velmi sbližoval, důkazem toho je i fakt, že v roce 1939 se Čchen stal náměstkem generálního tajemníka předsedy vojenské komise (tuto funkci zastával Mao). Čchen Po-ta napsal hodně článků, které byly publikovány během protijaponské války. Poté, co Čankajšek vydal svou knihu Osudy Číny, nařídil Mao Ce-tung určitý typ protiútoku a pověřil Čchena Po-tu a Fan Wen-čaa, aby sepsali kritický komentář ke knize. Tato kritika sloužila i jako šíření propagandy mimo stranu, byla přeložena do angličtiny. Ve 40. letech se v Jen-anu podílel na jednotlivých kampaních. Pozice Čchena se neustále zvyšovala. Postupně se vypracovával na vyšší místa a v roce 1951 začal psát politická pojednání a eseje ve které propaguje Mao Ce-tungovu teorii čínské revoluce v kombinaci s marxismem-leninismem. Publikoval také hodně článků v časopise Žen-min ž'-pao. Ačkoliv nebývá spojován se zahraničními záležitostmi, v roce 1950 doprovázel Mao Ce-tunga na jednání do Moskvy, kde byla podepsáná první smlouva mezi ČLR a SSSR. Roku 1958 se stal šéfredaktorem časopisu Rudá vlajka. V roce 1966 byl na 11. plenárním zasedání osmého ústředního výboru Komunistické strany Číny zvolen stálým členem. Poté, co byla místo malé skupiny pěti pro kulturní revoluci ustanovena nová skupina, stal se Čchen Po-ta jedním z nejbližších spolupracovníků Ťiang-Čching. Krátce poté, co byl dosazen vydal úvodník s názvem Vymýtit všechny ďábly, což znamenalo vymýtit staré myšlení, starou kulturu a staré zvyky a obyčeje. Z iniciativy Čou En-laje vzešla skupinka politiků, kteří se snažili zmírnit výstřelky kulturní revoluce a dokonce se odvážili kritizovat Lin Piaa, Ťiang Čching a Čchen Po-tu. Po smrti Liou Šao-čchiho si dělal Čhen Po-ta nárok na jeho funkce. V roce 1970 se konalo zasedání pléna ÚV KS Číny, kde se civilní opozice rozhodla vyřadit Čchena Po-tu z politického a civilního života.", "section_level": 1}, {"title": "Konec politické kariéry.", "content": "V roce 1970 se účastnil konference v Lu-šanu, kde došlo k rozkolu mezi Mao Ce-tungem a Lin Piaem. Čchen zde podpořil myšlenky Lin Piaa. V srpnu se konalo zasedání, kde se projednávala konference v Lu-šanu. Mao zde vydal článek, ve kterém deklaruje konec politického života Čchena Po-ty. Po druhém zasedání byla zřízena pracovní skupina na přezkoumání Čchena Po-ty. Po návratu do Pekingu byl uvězněn v domácím vězení a ztratil osobní svobodu. 18. října 1970 byl formálně zadržen a čekala ho rozsáhlá kritika (později byl osmnáctiletý trest počítán od tohoto dne). Oficiálně byl zatčen až v roce 1976. 20. listopadu byl postaven před soud spolu s bandou čtyř. V roce 1980 byl odsouzen Nejvyšším lidovým soudem na 18 let vězení. Zemřel 20. září 1989 na infarkt myokardu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čchen Po-ta (čínsky pchin-jinem \"Chén Bódá\", znaky zjednodušené 陈伯达, Wade-Gilesova trankskripce \"Ch'en Po-ta\"; 29. července 1904 Chuej-an v provincii Fu-ťien – 20. září 1989 Peking) byl čínský propagandista, který se stal hlavním interpretem myšlenek Mao Ce-tunga. Krátce se také dostal na pozici jednoho z pěti nejmocnějších vůdců moderní Číny.", "tgt_summary": "Chen Boda (; 29 July 1904 – 20 September 1989), was a Chinese Communist journalist, professor and political theorist who rose to power as the chief interpreter of Maoism (or \"Mao Zedong Thought\") in the first 20 years of the People's Republic of China. Chen became a close associate of Mao Zedong in Yan'an, during the late 1930s, drafting speeches and theoretical essays and directing propaganda. ", "id": 1227483}
{"src_title": "Grumman F-11 Tiger", "tgt_title": "Grumman F-11 Tiger", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Počátek vývoje tohoto typu se datuje do roku 1952, když společnost Grumman začala na své náklady vyvíjet náhradu svého palubního typu Grumman F-9 Cougar. Hlavní změnou bylo uplatnění aerodynamických principů pravidla ploch v konstrukci letounu a dalších zlepšeních. Projekt, který nesl od počátku firemní označení \"G-98\" se nakonec stal zcela novou konstrukcí. Stroj poháněl proudový motor Wright J65, který byl licenční verzí britského motoru Armstrong Siddeley Sapphire. Schopnost typu dosáhnout nadzvukových rychlostí zaujala velení US Navy. Byla objednána stavba dvou prototypů \"XF9F-8\", což ještě vyjadřovalo vazbu projektu na F-9 Cougar, ovšem už tehdy se jednalo o zcela nový letoun. Aby byl zmatek dokonán, za nějaký čas bylo prototypu označení odebráno, přiděleno jinému pokusnému typu Grummanu a prototyp Tigeru dostal označení \"XF9F-9\". První prototyp vzlétl 30. července 1954. Jelikož vývoj přídavného spalování ještě nebyl dokončen, byla použita pohonná jednotka, která ho postrádala. Přesto typ už při prvním letu dosáhl téměř rychlosti zvuku. Zvukovou bariétu překonal druhý prototyp, u kterého bylo instalováno přídavné spalování. A stal se tak součástí první generace nadzvukových strojů US Navy (první palubní letoun námořnictva, který bariéru překonal ve střemhlavém letu byl Douglas F4D Skyray. V roce 1955 se označení typu opět změnilo na \"F11F-1\", aby nakonec po roce 1962 zůstalo jen \"F-11\". Palubní zkoušky typu začaly 4. dubna 1956 a probíhaly z paluby letadlové lodi USS Forrestal. V březnu 1957 byly první stroje zavedeny do služby námořnictva. Do služby u amerického námořnictva byl Tiger zaveden zhruba ve stejnou dobu jako F8U Crusader. Při porovnání letových vlastností obou typů se zjistilo, že Tiger byl sice o něco rychlejší a ovladatelnější než Crusader v nízké letové hladině, ale ve výšce 10 668 m byl téměř o 300 km/h pomalejší. Měl mírně nižší počáteční stoupavost a kratší bojový rádius. Kromě toho, že byl Crusader značně rychlejší, byl také mnohem lepší zbraňovou platformou. V důsledku toho bylo americké námořnictvo z Tigra značně rozčarované a zrušilo smlouvy na jeho další výrobu. Ve verzi F11F-1 tak bylo postaveno jen 199 kusů. Ještě předtím námořnictvo zrušilo i celou objednávku letadel v průzkumné verzi F11F-1P. Poslední stroj F11F-1 byl dodán 23. ledna 1959 a v tento den Grumman poprvé ve své historii neměl ve výrobě žádné námořní stíhačky.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "F-11 Tiger byl středoplošník se šípovými křídly o úhlu 35 stupňů. Křídla byla na náběžné hraně vybavená sloty a na odtokové hraně měla po celé délce klapky. Křidélka byla nahrazena spoilery. Na vrchní straně křídel, asi v jedné třetině, byl aerodynamický hřeben. Při parkování letadel na palubě letadlové lodi se křídla skládaly směrem dolů. Tiger byl poháněn proudovým motorem s axiálním kompresorem Wright J65-W-18, který měl suchý tah 32,9 kN a s přídavným spalováním dosahoval tahu 46,7 kN. J65-W-18 však nepatřil mezi spolehlivé motory. Letadlo dosahovalo maximální rychlosti 1 210 km/h na úrovni moře a 1 170 km h ve výšce 10 668 m. Počáteční stoupavost Tigra byla jen 26 m/s. Vnitřní kapacita paliva byla 3464 litrů a podél nosu mělo letadlo namontovanou zatahovací sondu na doplňování paliva během letu. Od 58. sériově vyrobeného stroje se interní kapacita paliva zvýšila na 3976 litrů. Základní výzbroj se skládala ze čtyř 20 milimetrových kanónů namontovaných pod vstupním ústrojím. Pod křídly byly čtyři závěsné body, na kterých mohla stíhačka nést buď čtyři střely AIM-9 Sidewinder nebo dva Sidewindery a dvě externí palivové nádrže s kapacitou 568 litrů. Letadlo mělo integrované i pumy a neřízené rakety vzduch-země, ale ty byly používány jen zřídka, pokud vůbec.", "section_level": 1}, {"title": "Služba.", "content": "Typ používalo celkem sedm squadron amerického námořnictva. VF-21 a VF-33 létala v oblasti Atlantiku a zbylé VF-24 (od roku 1959 VF-211), VF-51, VF-121 a VF-191 létaly u Pacifického loďstva. Tigery létaly z letadlových lodí USS Intrepid, USS Bon Homme Richard, USS Saratoga, USS Forrestal a USS Ranger. Typ operačně létal pouhých pět let, protože jeho výkony byly výrazně menší, než u konkurenčního typu Vought F-8 Crusader a i jeho motor se ukázal být nespolehlivým. Proto byly zrušeny všechny objednávky na další série F-11 a především průzkumné varianty F11F-1P. V roce 1961 byl typ stažen z palubní služby k výcviku a až do roku 1967 byl používán k výcviku. Studenti mohli po výcviku na typu F-9 Cougar zkusit několik letů na nadzvukovém stroji, než přešli na skutečně používané palubní stíhačky. Letecká akrobatická skupina Blue Angels typ používala o něco déle a to v letech 1957–1969, než ho nahradila typem McDonnell Douglas F-4 Phantom II.", "section_level": 1}], "src_summary": "Grumman F-11 Tiger byl americký jednomístný palubní stíhací letoun, který byl ve službě v 50. a 60. letech 20. století. Od dubna 1955 až do roku 1962, kdy byl zaveden jednotný systém označování typů letadel amerických ozbrojených sil, nesl stroj označení F11F Tiger. Tento typ v letech 1957–1969 používala také námořní akrobatická skupina Blue Angels.", "tgt_summary": "The Grumman F11F/F-11 Tiger is a supersonic, single-seat carrier-based United States Navy fighter aircraft in operation during the 1950s and 1960s. Originally designated the F11F Tiger in April 1955 under the pre-1962 Navy designation system, it was redesignated as F-11 Tiger under the 1962 United States Tri-Service aircraft designation system. ", "id": 288103}
{"src_title": "Šarlota ze Schaumburg-Lippe", "tgt_title": "Charlotte of Schaumburg-Lippe", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Šarlota se narodila na zámku Ratibořice v Čechách a vyrůstala na knížecím statku v Náchodě. Vedle obecných kulturních zájmů, jakými byla hudba a umění, zajímala se princezna také o sport, jako plavání, tenis, cyklistika a lyžování. Také mimořádně milovala lov.", "section_level": 2}, {"title": "Sňatek.", "content": "8. dubna 1886 se jednadvacetiletá Šarlota provdala za dědice württemberského království, o šestnáct let staršího korunního prince Viléma, který nastoupil v roce 1891 jako Vilém II. Württemberský na trůn. Šarlota byla jeho druhou manželkou, a stejně jako její předchůdkyně Marie Waldecko-Pyrmontská, byla považována za politicky nedůležitou ženu. Pokud se sňatek uskutečnil ze státních důvodů - Vilém neměl mužského dědice - byla by to nesprávná kalkulace, protože Šarlota neporodila žádné děti. Jako württemberská princezna žila zpočátku v Ludwigsburgu a Stuttgartu, ale jako královna ve \"Wilhelmspalais\" ve Stuttgartu. Od června do října žil královský pár na svém sídle ve Friedrichshafenu. Přelom listopadu a prosince potom manželé trávili dvoutýdenní loveckou dovolenou na zámku Bebenhausen (bývalé opatství Bebenhausen), který se stal po revoluci v roce 1918 Šarlotiným trvalým domovem. V roce 1890 přivezl Vilém svou novou manželku do Anglie, kde princezna May z Tecku poznamenalaː \"Šarlota se nám moc líbila, je to dobrá upřímná duše, i když příliš strohá, zdá se, že se dobře vyrovnala se všemi členy rodiny Württemberků, což značí velký takt\".", "section_level": 2}, {"title": "Württemberská královna.", "content": "Král Vilém II. si mezi svými současníky užíval velké popularity, ale vztah královny Šarloty s württemberskými lidmi byl naopak velmi rezervovaný, jak vyplývá z dobových publikací, ve kterých je výrazné nadšení vůči králi spojeno se stejným zjevným chladem vůči královně. Její bezdětnost k tomu bezpochyby přispěla, ale sama o sobě není dostatečným vysvětlením. Zdá se, že hlavní důvod spočíval v Šarlotině vnímané neochotě vykonávat své veřejné a slavnostní povinnosti. Například raději oslavovala své narozeniny v soukromí Friedrichshafenu než ve viditelném souznění se svými poddanými. Většinou krále nechávala, aby sám dohlížel na vojenské přehlídky a po několika letech ho již doprovázela na veřejné oslavě císařových narozenin. Také myslela na svou pozici nedostatečně královsky, což meklenbursko-střelická velkovévodkyně v roce 1892 okomentovalaː \"Slyšela jsem...že je příliš rozjařená a, mimo královské ruky, navíc tak ošklivá\". Sestře velkovévodkyně, vévodkyni z Tecku, se Šarlota líbila, věřila však, že si královna nedělá starosti s oblečením či vzhledem. To ostře kontrastovalo s jejím manželem, který byl znám jako kultivovaný muž proslulý estetickým vkusem. Šarlota však projevovala zájem a otevřenost vůči některým společenským kauzám, které se většinou týkaly výhod pro ženy. Jak požadovala konvence, převzala od své předchůdkyně záštitu nad velkým počtem sociálních a charitativních organizací, mezi nimi i tělo jáhenky (Diakonissenwesen), Švábské ženské unie (Schwäbische Frauenverein), Württemberské spořitelny (Württembergische Sparkasse) a červeného kříže. Nejvíce se však zajímala o ty organizace, které nějakým způsobem pomáhaly ženám. Nebyla sice osobně zapojena do ženského hnutí jako takového, ale podporovala instituce, které zlepšovaly postavení žen ve společnosti, její královské postavení jí umožňovalo podporovat také instituce, které poskytovaly dívkám vzdělání, díky němuž se mohly osamostatnit. Zvláštní angažovanost projevila jako patronka Württemberského svazu malířek (Württembergische Malerinnenverein) a prvního humanistického gymnázia pro dívky ve Württembersku, Charlottengymnasium ve Stuttgartu. Její podpora \"Malerinnenvereinu\" souvisí s jejím zájmem o umění a kulturu. Spolu s manželem často navštěvovala divadla a opery. Po Listopadové revoluci v roce 1918 a zrušení monarchie, se Vilém II. dohodl s württemberským státem na ročním příjmu pro sebe a manželku a na právu na doživotní pobyt na zámku Bebenhausen, kde Šarlota vedla po Vilémově smrti v roce 1921 izolovaný život pod titulem vévodkyně württemberská. V roce 1944 ji postihla cévní mozková příhoda, která ji na poslední roky života upoutala na invalidní vozík. Královna Šarlota zemřela v Bebenhausenu 16. července 1946 ve věku 81 let. Nebyla pouze poslední württemberskou královnou, ale také poslední žijící královnou kteréhokoliv z německých států; bavorská královna zemřela v roce 1919 a královna pruská v roce 1921. Šarlota byla pohřbena, téměř bez povšimnutí, 23. července 1946 v \"Alter Friedhof\" v Ludwigsburgu vedle svého manžela.", "section_level": 2}], "src_summary": "Šarlota ze Schaumburg-Lippe (10. října 1864, zámek Ratibořice – 16. července 1946, Bebenhausen) byla dcera prince Viléma ze Schaumburg-Lippe a jeho manželky Batildy Anhaltsko-Desavské. Jako druhá manželka krále Viléma II. Württemberského se stala württemberskou královnou. Byla nejen poslední württemberskou královnou, ale také poslední žijící královnou z kteréhokoli německého státu.", "tgt_summary": "Princess Charlotte of Schaumburg-Lippe (10 October 1864 – 16 July 1946) was the daughter of Prince Wilhelm Karl August of Schaumburg-Lippe, and his wife, Princess Bathildis of Anhalt-Dessau. As the second wife of King William II of Württemberg she became Queen consort of Württemberg. She was not only the last queen of Württemberg, but the last surviving queen of any German state.", "id": 2263776}
{"src_title": "Katedrála narození Panny Marie (Syrakusy)", "tgt_title": "Cathedral of Syracuse", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Původ chrámu na tomto místě se datuje do prehistorie. Velký řecký chrám Athény zde byl vznikl v 5. století před naším letopočtem. Byla to dórská budova se šesti sloupy na krátkých stranách a 14 na dlouhých stranách. Chrám zmiňují Platón a Athénaios a Cicero v roce 70 př. n. l. uvádí rabování jeho výzdoby jako jeden ze zločinů guvernéra Verra. Archeologické vykopávky pod vedením Paola Orsiho v letech 1907-1910 zjistily, že řecký chrám byl postaven na ještě starších základech a objevily množství archaických a předhelénských předmětů. Mnoho z nich je nyní v muzeu Museo archeologico regionale Paolo Orsi v Syrakusách. Současná katedrála byla postavena biskupem sv. Zosimem ze Syrakus v 7. století. Pobořené dórské sloupy původního chrámu byly začleněny do zdí současného kostela. Lze je vidět zevnitř i zvenčí. Budova byla v roce 878 přeměněna na mešitu a později opět na kostel poté, co v roce 1085 Norman Roger I. Sicilský město dobyl zpět křesťanům. Střecha střední lodi je normanského původu stejně jako mozaiky v apsidách. V rámci zvýšené stavební činnosti po zemětřesení na Sicílii v roce 1693 byla katedrála v letech 1725–1753 přestavěna a fasádu přepracoval architekt Andrea Palma. Stylově jde o vrcholný sicilský barok, a sice relativně pozdní příklad. Za pozornost stojí akanty na hlavicích dvojitých korintských sloupů na fasádě. Sochy na fasádě vytvořil Ignazio Marabitti. Interiér kostela, hlavní loď a dvě pobočné, kombinují rustikální stěny a barokní detaily. Je zde křtitelnice s mramorovou nádržkou z 12. nebo 13. století, ciborium (oltářní baldachýn) navržené architektem Luigim Vanvitellim a socha \"Madonna della Neve\" (Panny Marie Sněžné, 1512) Antonella Gaginiho. Od roku 2015 má katedrála řadu ostatků sv. Lucie, patronky města: množství fragmentů kostí, roucho, závoj a pár bot. Dvakrát ročně, první neděli v květnu a 13. prosince, v den svátku sv. Lucie, je z katedrály vynesena socha svaté Lucie od sochaře Pietra Rizza (1599) a nesena ulicemi. Stříbrná socha obsahuje tři fragmenty jejích žeber v hrudi. Katedrála sdílí náměstí Piazza Duomo s kostelem Santa Lucia Alla Badia. Tento kostel vlastní a vystavuje Caravaggiovu malbu \"Pohřeb svaté Lucie\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála narození Panny Marie (\"Duomo di Siracusa\", formálně \"Cattedrale metropolitana della Natività di Maria Santissima\") v Syrakusách na Sicílii, je hlavní chrám katolické arcidiecéze Syrakusy. Základem stavby je řecký pohanský chrám v dórském stylu. Budova je od roku 2005 na seznamu světového dědictví UNESCO. ", "tgt_summary": "The Cathedral of Syracuse (\"Duomo di Siracusa\"), formally the \"Cattedrale metropolitana della Natività di Maria Santissima\", is an ancient Catholic church in Syracuse, Sicily, the seat of the Catholic Archdiocese of Siracusa. Its structure is originally a Greek doric temple, and for this reason it is included in a UNESCO World Heritage Site designated in 2005. ", "id": 2319951}
{"src_title": "Chajim Ramon", "tgt_title": "Haim Ramon", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Jaffě a po nástupu na povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách sloužil u Izraelského vojenského letectva, kde dosáhl hodnosti kapitána. Poté vystudoval právo na Telavivské univerzitě a získal titul bakalář. Po odchodu z armády vstoupil do strany Ma'arach (předchůdkyně dnešní Strany práce) a v letech 1978 až 1989 byl tajemníkem její mládežnické části. Poslancem Knesetu se stal v květnu 1983, kdy nahradil Daniela Rosolia, a členem izraelského parlamentu zůstal až do současnosti. Výjimku tvořilo krátké období mezi lednem 2006 a březnovými volbami téhož roku (tehdy rezignoval a odešel ze Strany práce do nově vzniklé strany Kadima). Za dobu svého působení v Knesetu byl členem jeho četných výborů a v letech 1988 až 1992 předsedal jeho finančnímu výboru.", "section_level": 1}, {"title": "Ministr zdravotnictví a rezignace.", "content": "Po volbách v roce 1992 byl Ramon jmenován ministrem zdravotnictví ve vládě Jicchaka Rabina. V únoru 1994 však na svou funkci rezignoval, neboť se Straně práce nepodařilo získat podporu pro navrhovaný zákon o národním zdravotním pojištění a narušit spojení mezi národní odborovou federací Histadrut a zdravotní pojišťovnou Klalit. Ve svém dramatickém projevu na zasedání strany přirovnal její členy k velrybám uvíznutým na pláži (: \"beached whales\") a rezignoval.", "section_level": 2}, {"title": "Předseda Histadrutu.", "content": "V roce 1994 Ramon odštěpil od Strany práce a společně s Amirem Perecem vytvořil kandidátku „Nový život pro Histadrut.“ V následných volbách do vedení Histadrutu porazil Stranu práce, která tuto odborovou organizaci (prostřednictvím svých předchůdkyň jako byly strany Mapaj a Ma'arach) kontrolovala od jejího vzniku. Za jeho vedení bylo pokračováno v privatizaci většiny společností, jež Histadrut vlastnil. V důsledku toho byl ke konci jeho funkčního období nakonec schválen zákon o národním zdravotním pojištění. Na základě doporučení komise Šošany Netanjahuové z roku 1990 vstoupil zákon v platnost k 1. lednu 1995. Před schválením zákona bylo zdravotní pojištění nepovinné. I tak však bylo 96 % populace pojištěno.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do vlády.", "content": "Po zavraždění premiéra Jicchaka Rabina v listopadu 1995 se Ramon vrátil zpět do vlády a ve vládě Šimona Perese zastával funkci ministra vnitra, a to až do roku 1996, kdy Strana práce prohrála volby.", "section_level": 2}, {"title": "Neúspěšná kandidatura do vedení strany.", "content": "Když se Strana práce po volbách v roce 1999 vrátila pod vedením Ehuda Baraka k moci, byl Ramon jmenován ministrem při úřadu premiéra. Mezi jeho agendu patřil dohled na vládní reformu a vztahy mezi vládou a Knesetem. V roce 2000 se podruhé stal ministrem vnitra a tuto funkci zastával až do pádu Barakovy vlády v roce 2001. Ramon se po volbách postavil proti Barakovu návrhu na vstup do koaliční vlády pod vedením Ariela Šarona a odmítl být součástí koaliční vlády vytvořené v březnu 2002 Šaronem a Barakovým nástupcem v čele Strany práce Benjaminem Ben Eliezerem. Namísto toho v listopadu 2002 kandidoval na post předsedy strany. Ve vnitrostranických volbách však neuspěl a novým předsedou strany se stal Amram Micna. V lednu 2005 Strana práce vstoupila do vládní koalice Ariela Šarona a Ramon byl jmenován ministrem bez portfeje. Z vlády odešel v listopadu 2005 společně s ostatními ministry za Stranu práce.", "section_level": 2}, {"title": "Vstup do Kadimy.", "content": "V listopadu 2005 Ariel Šaron opustil Likud a společně s dalšími poslanci za tuto stranu založil centristickou stranu Kadima. Po odchodu Strany práce Ramon opustil svou mateřskou stranu a stal se prvním poslancem za Stranu práce, který se připojil k Šaronově nové straně. O několik dní jej následovali nynější izraelský prezident Šimon Peres a Dalia Icik. Nová strana poprvé kandidovala ve volbách v roce 2006, ze kterých vzešla vítězně. Po sestavení nové vlády pod vedením Ehuda Olmerta byl Ramon jmenován ministrem spravedlnosti. Během druhé libanonské války v roce 2006 Ramon vystupoval jako jeden z nejvíce jestřábích ministrů kabinetu.", "section_level": 2}, {"title": "Neslušné chování a rezignace.", "content": "V červenci 2006 byl Ramon sedm hodin vyslýchán při vyšetřování sexuálního obtěžování (měl políbit zaměstnankyni státní správy proti její vůli). Dne 27. července 2006 mu generální prokurátor Menachem Mazuz nařídil, aby se zdržel provádění výkonných rozhodnutí týkajících se prosazování práva, včetně jmenování soudců a udílení amnestií. Ve stejný den prohlásil: „Každý v jižním Libanonu je terorista a napojený na Hizballáh.“ Dne 17. srpna se nejvyšší státní zástupce Menachem Mazuz rozhodl Ramona obžalovat z nemravného jednání. Na to Ramon reagoval slovy: „Jsem si jistý svou nevinou. Soud to prokáže.“ Jak již v minulosti slíbil, 18. srpna oznámil svou rezignaci. Dne 31. ledna 2007 byl Ramon odsouzen k trestu obecně prospěšných prací, které si odsloužil v terapeutickém jezdeckém centru Tel Mond. Soud však v jeho činech neshledal žádnou morální hanebnost (). Do Olmertovy vlády se vrátil v červenci 2007 jako vicepremiér a ministr při úřadu premiéra se zodpovědností za státní politiku a zvláštní mise jménem premiéra Olmerta. Svou rezignaci na post poslance Knesetu oznámil 30. července 2009. Oznámil svůj záměr vstupu do soukromé sféry podnikání, zároveň však zůstal předsedou rady strany Kadima, což je nejdůležitější orgán strany.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní informace.", "content": "Jeho manželkou je Veder Ramonová-Rivlinová, šéfeditorka dámského měsíčníku Lady Globes. Společně mají dvě děti z bývalého manželství.", "section_level": 2}], "src_summary": "Chajim Ramon (: חיים רמון, narozen 10. dubna 1950) je izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Kadima. Během své více než třicetileté politické kariéry zastával různé funkce v izraelské vládě, včetně ministra vnitra, zdravotnictví, spravedlnosti či ministra při úřadu premiéra. Od července 2007 do března 2009 byl izraelským vicepremiérem.", "tgt_summary": "Haim Ramon (, born 10 April 1950) is an Israeli politician who served as a member of the Knesset between 1983 and 2009, and as both Vice Prime Minister and Minister in the Prime Minister's Office with responsibility for state policy.", "id": 1769717}
{"src_title": "Leopold Carl Müller", "tgt_title": "Leopold Müller (painter)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se rakouským voličům v Drážďanech. Jeho otec působil jako litograf ve Vídni. Leopold Carl studoval na vídeňské Akademii u Karla Blase a Christiana Rubena. V letech 1861-62 cestoval po Uhrách. Po úmrtí otce byl nucen postarat se o rodinu a proto po osm let (1862-1867) pracoval jako ilustrátor pro vídeňský satirický časopis Figaro. Poté podnikl studijní cestu do Francie (1867), kde se pod vlivem obrazů Eugène Fromentina začal zajímat o orientální témata. Následně pobýval v Itálii (Benátky 1870-1872, Sicílie 1872-1873). V Benátkách měl společný ateliér se svým přítelem, malířem Augustem von Pettenkofenem. Po roce 1873 opakovaně cestoval do Egypta. Zimní měsíce v letech 1875-1876 strávil s Karlem Rudolfem Huberem, Franzem Lenbachem a Hansem Makartem v Káhiře, kde jim místostarosta poskytl ateliér. Zde se setkal s princem z Walesu, díky němuž se Müllerovy obrazy staly známé také v Anglii. Roku 1877 byl jmenován profesorem na vídeňské Akademii, roku 1890 byl jejím rektorem. Zemřel ve věku 57 let ve Weidlingau. Jeho sestry Marie Müller (1847-1935) a Bertha Mathilda Müller (1848-1937) byly známé rakouské malířky portrétů. Třetí sestra Josefine se provdala za portrétistu Eduarda Swobodu (1814-1902). Jejich potomky byli malíř Rudolf Swoboda a malířka portrétů Josefine Swoboda.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Leopold Carl Müller se stal známý nejprve svými obrazy ze života lidí v Uhrách a v Itálii. Jeho koloristický talent se plně projevil ve sluncem zaplavených krajinách a městských scenériích z Orientu a v řadě portrétů. Jeho nejznámějším dílem je \"Trh v Káhiře\", 1878. Vytvořil celkem 40 ilustrací k výpravné publikaci Georga Moritze Eberse \"Aegypten in Bild und Wort\".", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Část údajů pochází z anglické a německé Wikipedie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Leopold Carl Müller (* 9. prosince 1834, Drážďany - 4. srpna 1892, Vídeň) byl rakouský malíř žánrů. kreslíř a krajinář. Byl synem litografa Leopolda Müllera.", "tgt_summary": "Leopold Carl Müller (9 December 1834 – 4 August 1892) was an Austrian genre painter noted for his Orientalist works.", "id": 144625}
{"src_title": "Jan van Bijlert", "tgt_title": "Jan van Bijlert", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jan van Bijlert se narodil v Utrechtu. Jeho otec Herman Beerntsa van Bijlert pracoval jako umělec, vytvářející vitráže. Je tedy možné, že Jan van Bijlert se základům umění učil u svého otce. Malbu studoval u Abrahama Bloemera. Stejně jako ostatní malíři z Utrechtu cestoval po Francii a Itálii. V roce 1621 byl společně s Cornelisem van Poelenburchem a Willemem Molijnem zakládajícím členem kruhu holandských a flámských umělců v Římě, známých jako Bentvueghels. Členové spolku dostávali při přijetí přezdívku, van Bijlertova přezdívka byla \"Aeneas\". V roce 1625 se vrátil do Utrechtu, kde se oženil a připojil se k \"schutterij\" – což byla dobrovolná městská stráž či občanská milice ve středověkém a raném Nizozemsku. Úkolem schutterií bylo chránit město před útokem a jednat v případě vzpoury nebo požáru. V roce 1630 se stal členem utrechtského malířského cechu sv. Lukáše a vstoupil do reformované církve. V letech 1632–1637 působil jako děkan cechu sv. Lukáše a v roce 1634 byl jmenován regentem bratrstva Sint-Jobsgasthuis. V roce 1639 pomáhal založit malířskou školu \"Schilders-College\". Zemřel v Utrechtu v roce 1671.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jan van Bijlert byl velice plodným malířem. Zanechal po sobě asi 200 obrazů. Po návratu z Říma on, stejně jako jiní utrechtští umělci, kteří přišli do styku s Caravaggiovým dílem, malovali ve stylu odvozeném od tohoto malíře. Tito umělci z Utrechtu jsou označováni jako Utrecht Caravaggisti. Caravaggeský styl raných obrazů Van Bijlerta se projevuje využitím kontrastu mezi světlými a temnými tóny k modelování trojrozměrných forem. Tímto způsobem se mu dařilo vytvářet výsledný dramatický efekt. Okolo roku 1630 se van Bijlert vrátil ke klasičtějšímu stylu, pravděpodobně pod vlivem Cornelise van Poelenburcha. Jeho barvy se staly lehčími a jemnějšími. K jeho oblíbeným námětům patřily náboženské scény, žánrové scény a také portréty velmistrů a šlechticů. Mnohé jeho práce jsou podobné pracem utrechtského malíře Jacoba Ducka. Jeho žáky byli Bartram de Fouchier, Ludolf Leendertsz de Jongh, Johannes de Veer, Mattheus Wijtmans a Abraham Willaerts.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan van Bijlert či Jan Hermansz. van Bijlert (1597 nebo 1598 – listopad 1671) byl holandský malíř, jehož styl byl v začátcích ovlivněn italským malířem Caravaggiem.", "tgt_summary": "Jan Hermansz van Bijlert (1597 or 1598 – November 1671) was a Dutch painter whose style was influenced initially by Caravaggio.", "id": 511197}
{"src_title": "Titus Brandsma", "tgt_title": "Titus Brandsma", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Absolvoval františkánský seminář v Megenu, v roce 1898 vstoupil do karmelitánského kláštera v Boxmeeru a přijal řeholní jméno Titus na počest svého otce. V roce 1905 byl vysvěcen na kněze a v letech 1906 až 1909 studoval filozofii na Papežské univerzitě v Římě. Působil v Ossu jako učitel a novinář, v roce 1923 byl mezi prvními profesory nové katolické univerzity v Nijmegenu, roku 1932 se stal jejím rektorem. Ve své akademické činnosti se zabýval katolickým mysticismem, přeložil do nizozemštiny spisy svaté Terezie od Ježíše. Podílel se na sestavení nizozemské katolické encyklopedie, byl členem Fríské akademie, v roce 1939 mu královna udělila Řád nizozemského lva. Již před válkou se angažoval v organizaci Comité van Waakzaamheid, varující před nebezpečím nacistické ideologie. Za německé okupace Nizozemska veřejně odsuzoval protižidovská nařízení a spolu s utrechtským arcibiskupem Johannem de Jongem sabotoval snahu okupantů o dohled nad katolickým tiskem. Dne 19. ledna 1942 byl zatčen za podvratnou činnost a v červnu téhož roku převezen do koncentračního tábora v Dachau, kde byl krátce nato zabit fenolovou injekcí do srdce. V roce 1982 mu byl posmrtně udělen Pamětní kříž nizozemského odboje a v roce 1985 ho papež Jan Pavel II. prohlásil blahoslaveným s pamětním dnem 27. července. V Nijmegenu sídlí Titus Brandsma Instituut a je mu zasvěcen místní kostel (do roku 2004 kostel sv. Josefa), v Bolswardu bylo otevřeno Brandsmovo muzeum. Je po něm pojmenována také řada škol a ulic, je patronem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů, v televizní anketě Největší Nizozemec obsadil 42. místo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Titus Brandsma, původním jménem Anno Sjoerd Brandsma (23. února 1881 Oegeklooster – 26. července 1942 Dachau) byl nizozemský římskokatolický kněz, oběť nacistického režimu.", "tgt_summary": "Titus Brandsma (23 February 1881 – 26 July 1942), was a Dutch Carmelite friar, Catholic priest and professor of philosophy. Brandsma was vehemently opposed to Nazi ideology and spoke out against it many times before the Second World War. He was imprisoned in the infamous Dachau concentration camp, where he was murdered. He has been beatified by the Roman Catholic Church as a martyr of the faith.", "id": 916984}
{"src_title": "The Metasploit Project", "tgt_title": "Metasploit Project", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Metasploit byl vytvořen v Perlu v roce 2003 programátorem a analytikem H. D. Moorem jako přenositelný síťový nástroj. V roce 2007 byl kompletně přepsán pomocí programovacího jazyku Ruby. Dalším důležitým milníkem je 21. říjen roku 2009, kdy The Metasploit Project oznámil akvizici se společností Rapid7. Tato společnost, zabývající se počítačovou bezpečností, nabízí kompletní bezpečnostní řešení a poskytuje mnoho různých aplikací. Existuje několik projektů porovnatelných s Metasploitem – Immunity's Canvas, Core Impact (od Core Security Technologies) a některé další. Stejně jako Metasploit mohou být nástrojem pro testování zranitelnosti počítačového systému či vzdálených síťových útoků. To dává prostor pro dva směry používání – první je legitimní, sloužící ke zvýšení bezpečnosti vlastních systémů, druhý pak pro rozličné praktiky za hranou zákona. Po spojení se společností Rapid7 byly vydány také dvě verze Metasploit Frameworku – Metasploit Express a Metasploit Pro (obě placené), zároveň jsou však k dispozici dvě neplacené verze (Community a Framework). V současném stavu není Metasploit Framework pouhým nástrojem pro použití stávajících exploitů, ale kompletním systémem pro jejich tvorbu, včetně následné aplikace. Obsahuje mnoho modulů třetích stran. Metasploit 3.0 poprvé zahrnul nástroje pro tzv. fuzzing, pomocí kterého lze efektivně nalézt chyby v software. Další viditelný posun směrem k vývojářskému nástroji udělal Metasploit v roce 2006, kdy do něj byla integrována sada nástrojů lorcon. Metasploit 4.0 byl uvolněn v srpnu roku 2011. Současnou verzí (leden 2014) je verze 4.8.", "section_level": 1}, {"title": "Metasploit Framework.", "content": "Základní kroky pro exploitaci systému s využitím Metasploit Frameworku zahrnují: Tento modulární přístup umožňuje kombinovat různé exploity s rozličnými payloady, a to je jedna z hlavních výhod frameworku. Také usnadňuje práci „útočníkům“, programátorům exploitů i payloadů. Metasploit běží na Unix architektuře (zahrnující např. Linux a Mac OS X), stejně tak jako na platformě Windows. Obsahuje 2 rozhraní příkazové řádky, webové rozhraní a také GUI. Do Metasploit Frameworku je možné dodat řadu doplňků v různých jazycích. Pro výběr exploitu i payloadu je nutné znát některé informace o cílovém operačním systému, použitých síťových službách atp. Tyto informace mohou být získány skenováním portů a OS fingerprintingem pomocí nástrojů, jakým je např. Nmap. Dále mohou pomoci nástroje jako Nexpose či Nessus, které mohou pomoci nalézt zranitelnosti v systému. Metasploit umí následně taková data importovat a porovnat je se svojí databází exploitů, čímž se značně zefektivní exploitace.", "section_level": 1}], "src_summary": "The Metasploit Project je projekt zaměřený na počítačovou bezpečnost, který poskytuje informace o bezpečnostních slabinách a pomáhá při penetračním testování, stejně tak jako při vývoji systémů pro odhalení průniku. ", "tgt_summary": "The Metasploit Project is a computer security project that provides information about security vulnerabilities and aids in penetration testing and IDS signature development. It is owned by Boston, Massachusetts-based security company Rapid7. ", "id": 1034216}
{"src_title": "Maratova smrt", "tgt_title": "The Death of Marat", "src_document": [{"title": "Historický kontext.", "content": "Jean Paul Marat nazývaný přítel lidu byl zavražděn 13. července 1793 a tento zločin byl revolucionáři považován za útok proti nové ústavě. Marat byl příslušníkem radikální Hory, která začala v červnu 1793 zatýkáním a popravami omezovat vliv girondistů (jejich sympatizantkou byla Charlotta Cordayová), čímž začalo období jakobínské Hrůzovlády. Charlotta Cordayová byla znechucena revolučním terorem a radikály považovala za nepřátele revoluce. Odjela do Paříže a pod záminkou udání girondistů požádala o návštěvu u Marata. Ten ji přijal ve vaně, neboť trpěl lupénkou. Cordayová jej zabila nožem ukrytým v šatech. Po svém činu byla odsouzena revolučním tribunálem k trestu smrti gilotinou.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Národní konvent požádal Davida, aby zachytil tuto výraznou politickou záležitost. 14. listopadu 1793 David představil Konventu Maratův portrét. V únoru 1795 malíř získal plátno zpět. Po svém nuceném odchodu do Belgie v roce 1816 obraz v Paříži uschoval Davidův žák Antoine-Jean Gros. Po Davidově smrti 29. prosince 1825 Maratův portrét přešel do rukou malířových dědiců, kteří jej několikrát vystavovali s úmyslem ho prodat, ale bez úspěchu. Posledním majitelem obrazu se v roce 1860 stal Jules David-Chassagnolle a ten jen roku 1886 odkázal Muzeu výtvarných umění v Bruselu. Zde je vystaven od roku 1893. V letech 1793–1794 vzniklo z nařízení Konventu několik kopií obrazu (např. Gioacchino Serangeli nebo François Gérard). Tyto obrazy jsou dnes uloženy v Louvru, na zámku Versailles, v muzeu umění v Dijonu a v muzeu umění v Remeši.", "section_level": 1}, {"title": "Popis obrazu.", "content": "Jean Paul Marat je zobrazen jako umírající ve vaně. Hlava zabalená v bílém turbanu je pootočená na stranu. Pravá ruka držící pero visí přes okraj vany, levá ruka se opírá o okraj desky pokryté zelenou látkou a drží popsaný list. Tělo je nakloněné ve vaně pokryté bílým plátnem potřísněným krví, vedle vany leží zakrvácený nůž. Na pravé straně je umístěn dřevěný stolek, na kterém je umístěn kalamář, druhé pero a další list papíru. V dolní části stolku se nachází podpis: \"À Marat David. – L'an deux\", tj. \"Maratovi David. – V roce dva\" (dle revolučního kalendáře). David zde mísí realistické události (dopis Charlotty Cordayové, vana, ve které Marat nacházel úlevu od své nemoci, zakrvácený nůž apod.) spolu s idealizací a dramatizací: úhlopříčné světlo, nařasené sukno ve vaně, stolek s věnováním připomínající náhrobek s epitafem, Maratova klidná, zpola se usmívající tvář, hrdinské a idealizované nahé tělo spočívající ve vaně v poloze připomínající Caravaggiovo \"Kladení Krista do hrobu\" nebo Michelangelovu \"Pietu\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Maratova smrt (\"La Mort de Marat\") je obraz francouzského malíře Jacquese-Louise Davida vytvořený v roce 1793. Obraz je součástí sbírek Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique v Bruselu. Obraz zachycuje událost z období Velké francouzské revoluce: zavraždění revolucionáře Jeana Paula Marata Charlottou Cordayovou.", "tgt_summary": "The Death of Marat ( or \"Marat Assassiné\") is a 1793 painting by Jacques-Louis David of the murdered French revolutionary leader Jean-Paul Marat. It is one of the most famous images of the French Revolution. David was the leading French painter, as well as a Montagnard and a member of the revolutionary Committee of General Security. The painting shows the radical journalist lying dead in his bath on 13 July 1793, after his murder by Charlotte Corday. Painted in the months after Marat's murder, it has been described by T. J. Clark as the first modernist painting, for \"the way it took the stuff of politics as its material, and did not transmute it\".", "id": 1350628}
{"src_title": "Lolita (film, 1997)", "tgt_title": "Lolita (1997 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "V létě 1947 přijíždí do Spojených států francouzský literární vědec Humbert Humbert (Jeremy Irons), který má v plánu napsat učebnici francouzštiny a nastoupit na pozici učitele v New Hampshire. Aby mohl pokračovat na své knize, tak si pronajímá pokoj v domě vdovy Charlotty Hazeové (Melanie Griffithová). Dům si vybírá také díky její adolescentní dceři Dolores (Dominique Swainová), která s ním začíná flirtovat. Od dětství jej chorobně přitahují mladé dívky, které si pro sebe nazval jako „nymfičky“. Uvědomuje si, že je to částečně způsobeno raným sexuálním zážitkem s dívkou Annabel, do níž se během léta 1921 v canneském rodinném hotelu zamiloval. Dívka však zemřela o čtyři měsíce později na tyfus, aniž by jejich láska došla naplnění. Oběma bylo tehdy čtrnáct let. Aby zůstal v přítomnosti mladé americké dívky přezdívané „Lo“, rozhoduje se oženit s její matkou, která se do něj zamilovala. Ke zlomu dochází, když Charlotte vypáčí zásuvku Humbertova stolu a přečte si jeho tajný deník, v němž ji častuje urážkami a vyznává se z lásky k malé Dolores. Rozrušená manželka slibuje, že dceru už nikdy neuvidí a odchází přes ulici odeslat právě dopsané dopisy. Na silnici ji však sráží projíždějící auto a na místě podlehá smrtelným zraněním. Tak se učiteli francouzštiny naskýtá možnost utužit vztah s nymfičkou, kterou odjíždí vyzvednout na dívčí letní tábor. Začíná ji oslovovat „lolita“. Nejdříve nevlastní dceři nalhává, že je matka pouze zraněná. Po první noci ji v hotelovém pokoji pohlavně zneužívá, když mu lolita ukazuje „hru pro dospělé“ naučenou na táboře. Následně křižují státy Unie a noci tráví po motelech. Sexuální vztah provází epizodické krize. Emocionálně nezralá Lo se stále více nudí svým nevlastním otcem a milencem v jedné osobě. Narůstá v ní touha po nezávislosti. Humbert, který ji za pohlavní styk poskytuje drobnou platbu, se rozhoduje přijmout učitelské místo na univerzitě v Beardsley, kam společně zamíří. Poté, co zde prožijou část školního roku, neshody vyvrcholí pokusem o dívčin útěk. Humbert nalézá lolitu v restauraci a po usmíření se rozhodují pokračovat v putování do jiného města. Učitel získává na cestě neochvějnou jistotu, že jsou sledováni. Pronásledovatelem, jehož identitu nezná, je starší dramatik Clare Quilty (Frank Langella), s nímž v létě vedl noční rozhovor v hotelu, a který je také přitahován mladými dívkami. Jednoho dne Lolita onemocní a stráví několik dnů v nemocnici na pozorování. Když ji Humbert přijede vyzvednout, dozvídá se, že ji odvezl strýc. Zmatený učitel nejdříve zuří, po spatření policisty za oknem nemocnice se uklidňuje a odchází. Následuje dlouhé a bezvýsledné pátrání. Stopa vychladla. O tři roky později Humbert obdrží dopis od téměř osmnáctileté lolity, která po něm požaduje finanční výpomoc. V listu se svěřuje, že je na mizině a s mladým manželem čeká dítě. Učitel ji navštěvuje v chudém obydlí a marně ji přemlouvá, aby s ním odjela. Stále nevlastní dceru miluje. Po odmítnutí předává nastávající matce čtyři tisíce dolarů a odjíždí zavraždit Quiltyho. Lo mu vypověděla celý příběh, jak s dramatikem utekla do Pavor Manoru v Parkingtonu, kde ji neúspěšně nutil točit porno s dalšími dívkami a za přispění jeho služebné Vivian. Přesto dodá, že Quilty představoval jediného muže, kterého v životě milovala. Učitel Quiltyho zastřelí v jeho domě. Humbert je dopaden a během uvěznění v listopadu 1950 umírá na infarkt myokardu. Stejný osud potkává také Dolores, která na Štědrý večer téhož roku nepřežije porod.", "section_level": 1}, {"title": "Výdělek.", "content": "Vzhledem k obtížnému zajištění distributora měl film pouze omezené promítání v kinech, což také znemožnilo získat nominace jednotlivých cen. První víkend dosáhly zisky nízké částky 19 492 dolarů. Celkový výdělek ve Spojených státech činil 1 147 784 dolarů. Ve srovnání s náklady 62 000 000 dolarů se tak snímek zařadil mezi největší kasovní propadáky v historii a podle stejného kritéria byl v té době hodnocen jako nejnákladnější televizní film vůbec.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lolita () je francouzsko-americké filmové drama z roku 1997 režírované Adrianem Lynem. Představuje druhou adaptaci Nabokovova stejnojmenného románu, napsaného v roce 1955. Hlavní postavy ztvárnili Jeremy Irons jako francouzský pedagog Humbert Humbert a Dominique Swainová jako Dolores „Lolita“ Hazeová. Ve vedlejších rolích se představili Melanie Griffithová, která hrála Charlottu Hazeovou a Frank Langella jako dramatik Clare Quilty. Hudbu zkomponoval italský skladatel Ennio Morricone. ", "tgt_summary": "Lolita is a 1997 drama film directed by Adrian Lyne and written by Stephen Schiff. It is the second screen adaptation of Vladimir Nabokov's 1955 novel of the same name and stars Jeremy Irons as Humbert Humbert and Dominique Swain as Dolores \"Lolita\" Haze, with supporting roles by Melanie Griffith as Charlotte Haze, and Frank Langella as Clare Quilty. The film is about a middle-aged male professor, Humbert, who rents a room in the house of the widow Charlotte Haze and becomes sexually attracted to her adolescent daughter Dolores, also called \"Lo\" or \"Lolita\". ", "id": 474747}
{"src_title": "Vědecká konference", "tgt_title": "Academic conference", "src_document": [{"title": "Příprava.", "content": "Odborné konference pořádají vědecké ústavy, vysoké školy, odborné společnosti a další instituce. Technické zajištění se často svěřuje specializovaným firmám. Prvním krokem přípravy je ustavení organizačního a programového výboru, případně předsednictva. Programový výbor sestaví předběžný program, určí jednotlivé sekce a vybere významné odborníky, které pozve k úvodním přednáškám (\"Keynote Lecture\", \"Invited Speaker\"). Organizační výbor stanoví podmínky pro účast, připraví propagační materiály a vydá veřejnou výzvu k přihlašování příspěvků. Programový výbor vybere z přihlášek ty, které budou na konferenci předneseny (často v sekcích), a ty, které se mohou prezentovat formou posteru – textem a obrázky.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Konference začíná registrací účastníků, kteří obdrží přesný program a různé další materiály, včetně např. plánu města a doprovodného programu. Jazykem mezinárodních konferencí je obvykle angličtina, někdy se připouští i jazyk hostitelské země, což ovšem vyžaduje tlumočení. Po registraci následuje zahájení s projevy čestných hostů a úvodní zvanou přednáškou. U několikadenních konferencí bývá zahájení později odpoledne a po něm recepce s občerstvením, případně kulturní program. Další program bývá rozdělen na plenární zasedání a práci v dílčích sekcích, které probíhají souběžně. Mezi jednotlivými příspěvky bývají krátké přestávky, aby účastníci mohli přejít z jedné sekce do druhé. V předsíních bývá k dispozici káva a drobné občerstvení, účastníci se zde často seznamují a diskutují, stejně jako v polední přestávce. Závěrečnou část konference, kde mohou být také závěry z jednotlivých sekcí, panelové diskuse a další plenární přednášky, uzavírají často projevy významných hostů, odborníků nebo i zástupců sponzorů.", "section_level": 1}, {"title": "Příspěvky.", "content": "Příspěvky na konference se přihlašují se stručnými abstrakty v rozsahu do stovek slov. Pokud je příspěvek přijat, stanoví pořadatelé termín zaslání textu. Přednášený příspěvek bývá omezen na 10 až 30 minut, po něm následuje krátká diskuse. Zvané přednášky a panelové diskuse bývají delší, mohou trvat až hodinu. Poster se předkládá na papíře ve velkém formátu (A0, A1).", "section_level": 1}, {"title": "Doprovodný program.", "content": "Souběžně s konferencí probíhají často jednak odborné, jednak kulturní doprovodné programy. Mezi odborné mohou patřit plenární zasedání společností, jež konferenci pořádají, výstavy odborné literatury i přístrojů nebo software, exkurze do vědeckých a technických zařízení, specializované workshopy a celá řada dalších. Kulturní programy jsou určeny hlavně pro doprovod účastníků (manželé, partneři): zájezdy, výstavy, koncerty a podobně. I k těm bývá třeba předběžná registrace.", "section_level": 1}, {"title": "Náklady.", "content": "Velkou část nákladů nesou pořadatelé, často podporovaní sponzory a granty. Ti hradí i cestovní náklady a ubytování zvaných přednášejících, ostatní účastníci si všechno hradí sami, často z grantů. Pro mladé badatele a studenty bývají k dispozici stipendia.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vědecká nebo odborná konference je obvykle krátkodobé diskusní setkání mnoha odborníků v určité oblasti. Účelem je šíření a výměna informací, prezentace dosažených výsledků i navazování styků a spolupráce. Větší konference se obvykle skládá z plenární části (zvané přednášky, panelové diskuse, závěry), z jednání v sekcích (\"multitrack\"), z výstavy posterů s krátkými sděleními a z doprovodného programu. Konference může být jednorázová nebo se pravidelně opakuje, účast může být otevřená nebo výběrová, zpravidla vyžaduje předchozí registraci a zaplacení konferenčního poplatku. Výsledky konferencí se obvykle publikují ve sborníku (angl. \"Proceedings\"). ", "tgt_summary": "An academic conference or scientific conference (also: symposium, workshop, meeting, etc.) is an event for researchers (not necessarily academics) to present and discuss their work. Together with academic or scientific journals and Eprint archives such as arXiv, conferences provide an important channel for exchange of information between researchers.", "id": 1849151}
{"src_title": "Crozetovy ostrovy", "tgt_title": "Crozet Islands", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Crozetovo souostroví vzniklo působením vulkánu. Ostrovy Apoštolů zahrnují dva větší ostrovy (Grand Île – Velký ostrov a Petite Île – Malý ostrov) a přibližně 20 skalisek. Seznam hlavních ostrovů: Crozetovy ostrovy nejsou trvale obydleny. Výjimku tvoří posádka výzkumné stanice Alfred Faure (u \"Alfrédova přístavu\"), která leží ve východní části \"Našeho ostrova\". Dalšími výzkumnými stanicemi umístěnými na tomto souostroví byly La Grande Manchotière a La Petite Manchotière.", "section_level": 1}, {"title": "Geologie.", "content": "Současná podoba zemského povrchu v oblasti, kde se nachází Crozetovy ostrovy, byla utvořena zhruba před padesáti miliony lety. Důkazem toho jsou magnetické anomálie vyskytující se na mořském dně poblíž ostrovů. Stáří čediče na těchto ostrovech se odhaduje na 8,8 miliónů let.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Na Crozetových ostrovech spadne ročně více než 2000 mm srážek. Prší zde v průměru 300 dní v roce. Vítr dosahující rychlosti 100 km/h fouká asi 100 dnů v roce. Teplota ovzduší v létě dosahuje 18 °C (64 °F) a v zimě jen zřídka klesá pod 5 °C (41 °F).", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Francouzská námořní výprava vedena Marcem-Josephem Marionem du Fresne přistála u břehů Île de la Possession 24. ledna 1772. Marion du Fresne prohlásil celé souostroví za majetek Francie. Ostrov, který tato expedice spatřila jako první, dostal rovněž jméno Majetek. Du Fresne pojmenoval nově objevené souostroví nejprve po sobě, záhy ho však přejmenoval po svém prvním důstojníkovi Julesovi Crozetovi. Počátkem 19. století se Crozetovy ostrovy staly oblíbeným cílem lovců tuleňů. Tato zvířata zde byla vyhlazena velmi brzo poté, v roce 1835. Zanedlouho začaly k ostrovům mířit další lodě lovců, především velrybářů, kteří připlouvali hlavně z Massachusetts. V roce 1841 zde bylo v sezóně celkem 19 velrybářských lodí a zanedlouho počet lodí vzrostl tak, že jen ze Spojených států zde plulo více než 20 lodí velrybářů, což způsobilo rychlé vylovení zdejších vod a koncem 19. století sem připlouvaly lodi velmi zřídka. Četné útesy strážící břehy Crozetových ostrovů zapříčinily nejedno lodní ztroskotání. Britská loď lovců tuleňů \"Princess of Wales\" se v těchto místech potopila v roce 1821 a ti, kteří nehodu přežili, museli strávit následující dva roky na nehostinných ostrovech. V roce 1887 ztroskotala francouzská loď Tamaris poblíž Prasečího ostrova. Přeživší námořníci, kterým se podařilo dostat se na ostrov, chytili albatrosa na jehož nohu uvázali vzkaz o své situaci a nechali ho odletět. Pták byl chycen o 7 měsíců později ve Fremantlu, přístavním městě na západě Austrálie. Posádku Tamarisu se už ale zachránit nepodařilo. Vzhledem k velice častým případům ztroskotání lodí v okolí Crozetových ostrovů vysílá Královské britské námořnictvo každých několik let loď, aby pátrala po případných trosečnících. Crozetovy ostrovy byly nejprve přičleněny k Madagaskaru, jako jeho dependence. V roce 1955 byl status ostrovů pozměněn, staly se součástí francouzského zámořského teritoria Francouzská jižní a antarktická území. V roce 1938 bylo souostroví prohlášeno přírodní rezervací. První výzkumná stanice na Crozetových ostrovech byla založena v roce 1961 a do provozu uvedena o dva roky později. Byla pojmenována po \"Alfredovi Faurem\", prvním vedoucím výzkumníkovi, který v ní působil. Stanice leží na východě Île de la Possession a od svého otevření v roce 1963 je jediných trvale osídleným místem celého souostroví. Pracuje v ní 18 – 30 výzkumníků, jejichž počet se mění podle ročních období. Alfred Faure je stanicí meteorologického, biologického, geologického a nově také seismografického a geomagnetického výzkumu (IAGA kód CZT). Od roku 2019 jsou Crozetovy ostrovy a okolní moře (souhrnná plocha 2 557 km2) společně s Kerguelenami a ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam součástí světového přírodního dědictví UNESCO.", "section_level": 1}, {"title": "Fauna.", "content": "Crozetovy ostrovy jsou domovinou čtyř druhů tučňáků. Počet jedinců je odhadován na 4 miliony. Nejvíce jsou zastoupeni tučňáci žlutorozí a tučňáci patagonští. Na Východním ostrově nalézají své útočiště tučňáci skalní a žije zde také malá kolonie tučňáků oslích. Rovněž se zde v hojném počtu vyskytuje přezimující vodní pták štítonos černozobý. Mezi další zvířata žijící na těchto ostrovech patří lachtan medvědí, rypouš sloní a albatros stěhovavý. Všichni tito tvorové tu mají i svého přirozeného nepřítele, tím je kosatka dravá. Pozoruhodným chováním těchto kytovců jsou jejich intenzivní lovecké nájezdy na mělčiny. Toto raritní chování kosatek lze spatřit i u pobřeží argentinské Patagonie. Vědci se domnívají, že se tento zvyk traduje v rámci jednotlivých rodin kytovců z generace na generaci. Lov kosatek dravých má pozitivní dopad na populaci lachtanů, která se díky úbytku predátorů rozrůstá. Na Crozetovy ostrovy byly z lodí dovlečeny jednak myši a krysy, a také kočky, které měly tyto škůdce vyhubit. To vše způsobilo změny v původním ekosystému. Prasata, původně dovezená na Prasečí ostrov a kozy dovezené na Náš ostrov jako zdroje potravy pro někdejší trosečníky a osadníky dnes už na ostrovech nenajdeme. Kvůli dlouhodobému lovu jsou dnes populace albatrosů stěhovavých a kalmarů Hamiltnových monitorovány. Vody v okolí Crozetových ostrovů nyní kontroluje Francouzské námořnictvo i hnutí Greenpeace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Crozetovy ostrovy (francouzsky: \"archipel des Crozet\" dříve \"îles Crozet\") jsou francouzským zámořským územím nacházejícím se v jižní části Indického oceánu. Toto subantarktické souostroví se skládá z šesti malých ostrovů a mnoha útesů.", "tgt_summary": "The Crozet Islands (; or, officially, \"Archipel Crozet\") are a subantarctic archipelago of small islands in the southern Indian Ocean. They form one of the five administrative districts of the French Southern and Antarctic Lands.", "id": 823375}
{"src_title": "Gyula Gömbös", "tgt_title": "Gyula Gömbös", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se do maďarské šlechtické rodiny Gyulovi Gömbösovi st. a jeho manželce Marii Weitzel. Dětství strávil v obci Murga, která se nachází v župě Tolna. Jeho rodina se hlásila k luteránství. Jako mladý vstoupil do rakousko-uherské armády a účastnil se bojů I. světové války. Po roce 1919 se angažoval v boji proti představitelům komunistické Maďarské republiky rad, jenž dočasně existovala od 21. března do 1. srpna 1919. Byl jedním z čelných představitelů tzv. Bílého teroru.Po porážce komunistů a vzniku Maďarského království se stal významnou politickou osobností nového státu. V roce 1929 byl jmenován generálmajorem a zaujal místo maďarského ministra obrany. V říjnu 1932 nahradil v premiérském úřadě nevýrazného Gyulu Károlyiho a zahájil sbližování Maďarska s fašistickou Itálii. Jeho politický program, nesoucí jméno \"Národní pracovní plán\", měl celkem 95 bodů, k nimž patřil například odklon od demokratických principů či revize Trianonské mírové smlouvy z roku 1920. Roku 1934 Gömbös navštívil Itálii, kde spolu s Mussolinim a rakouským kancléřem Dollfußem uzavřel tzv. Římské protokoly, jejichž cílem bylo oslabit pozice států Malé dohody a tím dosáhnout budoucí možné revize Pařížských předměstských smluv. Gömbös se též snažil udržovat dobré vztahy s nacistickým Německem. Byl prvním zahraničním politikem, který v Berlíně navštívil nového kancléře Adolfa Hitlera. Ten však Gömböse příliš nepodporoval a na rozdíl od Mussoliniho nesouhlasil ani s Gömbösovými ambiciozními plány na rozšíření maďarské armády. Snahy Gyuly Gömböse o přeměnu Maďarska na totalitní diktaturu narážely na odpor konzervativních kruhů, v jejichž čele stál tehdejší regent Maďarského království Miklós Horthy. V průběhu roku 1935 těžce onemocněl rakovinou varlat, které v říjnu 1936 podlehl. Pohřben byl na hřbitově Kerepesi v Budapešti. Novým maďarským premiérem se stal Kálmán Darányi, jeden z představitelů konzervativní politiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gyula Gömbös de Jákfa (26. prosince 1886 Murga – 6. října 1936 Mnichov) byl maďarský šlechtic, politik a premiér Maďarského království v letech 1932 až 1936.", "tgt_summary": "Gyula Gömbös de Jákfa (26 December 1886 – 6 October 1936) was a Hungarian military officer and politician, and served as Prime Minister of Hungary from 1 October 1932 until his death on 6 October 1936.", "id": 74721}
{"src_title": "THEMIS", "tgt_title": "THEMIS", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Družice postavila firma Swales Aerospace z Beltsville v Marylandu. Koordinátorem vědeckého vybavení je Space Science Laboratory z University of California v Berkeley v Kalifornii, která je též provozovatelem pro NASA Headquarters, Science Mission Directorate, Washington, DC. Družice je stabilizována rotací 16 ot/min a má tvaru pravidelného nízkého čtyřbokého hranolu o rozměrech 0,84×0,84×0,51 metru se zkosenými vertikálními hranami. Boční stěny a částečně i podstavy jsou pokryty fotovoltaickými GaAs články, které dodávají 41,5 Wattů (na počátku života), resp. minimálně 40,35 W elektrické energie (na konci aktivního života) a dobíjejí lithium-iontové akumulátorové baterie s kapacitou 12 Ah. Na palubě jsou umístěny následující vědecké přístroje: Vědecké přístroje družice jsou řízeny počítačem IDPU (\"Instrument Data Processing Unit\"), vybaveným pamětí s kapacitou 256 Mbyte k ukládání naměřených dat. Služební systémy řídí počítač BAU (\"Bus Avionics Unit\"). Telemetrický systém pracuje v pásmu S (2,2825 GHz, výkon 5 wattů, rychlost přenosu 1,024 kbit/s až 1,048576 Mbit/s). Povelový systém pracuje v pásmu S (2,1018 GHz, rychlost přenosu 1 kbit/s). Orientační systém využívá pro zjišťování osy rotace a fáze rotace sluneční senzor MSSS (\"Miniature Spinning Sun Sensor\") a polovodičový inerciální měřící systém tvořený dvěma jednoosými úhloměrnými gyroskopy IRU (\"Inertial Reference Unit\"). Pro přibližnou a krátkodobou kontrolu orientace zejména před motorickými manévry slouží 2 záložní úhloměrné gyroskopy. Pro korekce dráhy a udržování stabilní orientace osy rotace jsou družice vybaveny 4 motorky (2 axiální a 2 radiální) každý o tahu 4,4 N na jednosložkové kapalné pohonné látky. Jako palivo je použit hydrazin, jehož celkový objem na každé z družic je 49 kg. Zásoba paliva je uložena ve dvou kulových nádržích a vystačí na manévry o celkovém delta-v (celková změna rychlosti) 940 m/s. Hlavní řídicí středisko a pozemní stanice BGS (\"Berkeley Ground Station\") se nacházejí v areálu University of California. Záložní pozemní stanice WGS (Wallops Ground Station) se nachází v areálu střediska NASA Wallops Flight Facility. Doplňující pozemní stanice sítě USN (\"Prioranet\") provozované společností Universal Space Network se nacházejí u South Point na havaji a u městečka Dongara v Austrálii.", "section_level": 1}, {"title": "Mise.", "content": "Hlavním úkolem družic je výzkum proměnných jevů v zemské magnetosféře, souvisejících zejména s vlivem sluneční aktivity a jejich vlivu na procesy ve vysoké atmosféře, zejména související se vznikem a vývojem polárních září a následných elektrických bouří, ovlivňujících pozemní telekomunikace a energetické distribuční sítě. Pozorování z družic jsou koordinována s pozemními experimenty, zejména sledování polárních září celooblohovými kamerami ASI (All-Sky Imager) se současnou registrací změn zemského magnetického pole magnetometry GMAG (Ground-Based Magnetometer) nejméně 20 stanicemi na území Kanady a severních států USA. Start se konal 17. února 2007 na startovacím komplexu 17B na Mysu Canaveral. Všech pět sond bylo vyneseno raketou Delta II v konfiguraci 7925-10, tedy třístupňová verze s devíti pomocnými raketami na tuhé pohonné látky. Po oddělení posledního stupně rakety byly družice uvolněny a zahájily přesun na požadované dráhy. Dráhy byly nastaveny tak, aby se při měření družice nacházely v různých výškách v magnetickém ohonu zemské magnetosféry (viz obrázek). První měření byla provedena 4. prosince 2007, kdy družice zaujaly požadovanou konstelaci v magnetickém ohonu zemské magnetosféry. Pro začátek měření byl vybrán prosinec, neboť díky delším zimním nocím na severní polokouli bylo možno provádět delší pozorování z pozemních stanic. Vědci tak měli možnost porovnat měření z družic a pozemních stanic za delší období. Noční měření také znamenají, že udaje z pozemních magnetometrů nejsou rušeny nabitými částicemi ze Slunce. Během pohybu po svých drahách vystřídají družice několik konstelací. Před fází měření v magnetickém ohonu jsou družice v pozici na východní straně magnetosféry. Tento stav se nazývá \"Dawn Phase\". Poté následuje již zmíněná fáze měření nazývaná \"Tail Science Phase\" kdy se všechny družice se nachází v řadě a jejich apogea jsou v magnetickém ohonu. Poté následuje fáze, kdy se apogea všech družic nachází na západní straně magnetosféry, tato fáze se nazývá \"Dusk Phase\" nebo \"Radiation Belt Science Phase\". Poslední fází je takzvaná \"Dayside Science Phase\", kdy jsou všechny družice v apogeech svých drah na osvětlené straně. Hlavní fáze měření v magnetickém ohonu se opakuje každé čtyři dny.", "section_level": 1}, {"title": "Prodloužená mise.", "content": "V květnu 2008 rozhodla NASA o prodloužení mise THEMIS do roku 2012. Podle plánu budou dvě družice navedeny na selenocentrickou oběžnou dráhu (oběžná dráha Měsíce), odkud bude probíhat další pozorování zemské magnetosféry a dále bude sledována interakce Měsíce se slunečním větrem. Přesun k Měsíci zahájila jako první THEMIS B v červenci 2009 a podle plánu dosáhne jeho oběžné dráhy v říjnu 2010.", "section_level": 1}], "src_summary": "THEMIS je kosmická mise zaměřená na studium fenoménů známých jako subbouře, při nichž se uvolňuje energie ze zemské magnetosféry. Mise sestává z pěti identických družic, umístěných na silně eliptických drahách. Všechny družice byly vyneseny společně raketou Delta II 17. února 2007 ze startovacího komplexu 17 na Mysu Canaveral. Název THEMIS je akronymem z \"Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms\" a také je to jméno bohyně z řecké mytologie. Mise patří do programu Explorer a jednotlivé družice nesou názvy THEMIS A až THEMIS E respektive Explorer 85 až Explorer 89.", "tgt_summary": "The Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms (THEMIS) mission began in February 2007 as a constellation of five NASA satellites (THEMIS A through THEMIS E) to study energy releases from Earth's magnetosphere known as substorms, magnetic phenomena that intensify auroras near Earth's poles. The name of the mission is an acronym alluding to the Titan Themis. ", "id": 253555}
{"src_title": "Tia Hellebautová", "tgt_title": "Tia Hellebaut", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Její specializací v začátcích kariéry byl především atletický víceboj. První výrazný úspěch zaznamenala v roce 1999 na ME do 23 let ve švédském Göteborgu, kde dokončila sedmiboj výkonem 5 548 bodů na 6. místě. Od bronzové medaile, kterou získala Litevka Austra Skujytė ji však dělilo více než 500 bodů. O dva roky později skončila na světovém šampionátu v Edmontonu na 14. místě. Šestitisícovou hranici v sedmiboji poprvé překonala v červnu roku 2003 na vícebojařském mítinku v rakouském Götzisu (6 019 bodů). V roce 2004 se umístila na halovém MS v Budapešti v pětiboji na 5. místě, když nasbírala 4 526 bodů. K medaili ji nepomohlo ani vítězství ve druhé (výška) a páté (800 m) disciplíně. Největší ztrátu zaznamenala ve vrhu koulí, kde výkonem 12,39 m obsadila poslední místo. V tomto roce se začíná více specializovat na skok vysoký. Na letních olympijských hrách v Athénách překonala v kvalifikaci napoprvé 195 cm a postoupila do finále. V něm však zdolala jen základní výšku 185 cm a skončila na posledním, 12. místě. Na Mistrovství světa v atletice 2005 v Helsinkách a na halovém MS 2006 v Moskvě končí na šestých místech.", "section_level": 1}, {"title": "Evropské tituly.", "content": "8. července 2006 v Paříži poprvé v kariéře překonává dvoumetrovou hranici (200 cm). Tuto výšku skočila i 14. července na mítinku Zlaté ligy v Římě. V srpnu se na evropském šampionátu v Göteborgu stává mistryní Evropy, když vítězí v osobním rekordu 203 cm, čímž zároveň vytváří nový rekord šampionátu. Stejnou výšku, avšak napodruhé překonala také Bulharka Venelina Venevová a brala stříbro. Bronz vybojovala Kajsa Bergqvistová ze Švédska. Sezónu Hellebautová završila prvním místem na berlínském mítinku ISTAF, kde počtvrté v sezóně překonala dva metry. Úspěšně vstoupila rovněž do halové sezóny roku 2007, když 27. ledna v Bruselu překonává opět rovné dva metry. V březnu se stává v Birminghamu halovou mistryní Evropy, když ve finále výšky jako jediná zdolává dvoumetrovou hranici a výkonem 205 cm si vytváří osobní rekord a nový rekord šampionátu. Zbylé medaile získaly výškařky, které skočily 196 cm. Stříbro Italka Antonietta Di Martinová a bronz po diskvalifikaci Bulharky Venevové Ruth Beitiaová ze Španělska. V letní sezóně končí čtrnáctá na světovém šampionátu v Ósace, když ve finále nezdolala 194 cm.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2008.", "content": "V halové sezóně roku 2008 se vrátila k víceboji. Již o rok dříve si vytvořila v Gentu výkonem 4 877 bodů nový osobní rekord v pětiboji. Ten dodnes patří k nejlepším výkonům celé historie. Více bodů nasbíraly jen Kelly Sothertonová (4 927), Jessica Ennisová (4 937), Carolina Klüftová (4 948) a Irina Bělovová (4 991). Na halovém MS 2008 ve Valencii poté zaostala za svým maximem o pouhých 10 bodů a vybojovala zlatou medaili. Soupeřkám unikla především ve výšce, kde skočila 199 cm, čímž získala 1 224 bodů. Jeden z největších úspěchů své kariéry zaznamenala na letních olympijských hrách v Pekingu, kde ve finále porazila chorvatskou výškařku Blanku Vlašičovou a stala se olympijskou vítězkou. Rozhodovalo se na výšce 205 cm, kterou Hellebautová překonala prvním pokusem, zatímco Vlašičová až napodruhé.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat.", "content": "Po první mateřské pauze se vrátila k atletice v letní sezóně roku 2010. Na ME v atletice v Barceloně se umístila výkonem 197 cm na 5. místě. Druhý návrat do výškařských sektorů absolvovala 29. ledna 2012 na halovém mítinku v Antverpách, kde skončila na druhém místě (195 cm). Na halovém světovém šampionátu v Istanbulu ji od medaile dělila jedna chyba, kterou zaznamenala na výšce 188 cm. Ostatní výšky, včetně 195 cm zdolala napoprvé, avšak vinou horšího technického zápisu obsadila konečné 5. místo. O stříbro se podělily hned tři výškařky Anna Čičerovová, Ebba Jungmarková a Antonietta Di Martinová. Jedním z důvodů druhého návratu byly Letní olympijské hry 2012 v Londýně, kde chtěla obhajovat titul z předešlých her. To se ji nakonec nepodařilo, když v olympijském finále bylo nad její síly překonání rovných dvou metrů a v konečném součtu obsadila výkonem 197 cm 5. místo.", "section_level": 2}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Vysvětlivky: (S) – sedmiboj, (P) – pětiboj, DNF – nedokončený závod", "section_level": 2}, {"title": "Osobní rekordy.", "content": "Dvoumetrovou hranici a vyšší zdolala celkově devětkrát.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "5. prosince 2008 oznámila, že je těhotná a ukončila tak svoji profesionální atletickou kariéru. Ve své další práci se měla věnovat sportovní a marketingové společnosti. Dne 9. června 2009 se ji narodila dcera, kterou pojmenovala jménem Lotte. Jejím otcem je Wim Vandeven, její dosavadní trenér a životní partner. 16. února 2010 oznámila návrat k atletice. Na konci roku 2010 znovu ukončila kariéru poté, co očekávala narození druhého potomka. V únoru roku 2011 porodila druhou dceru, Saartje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tia Hellebautová (* 16. února 1978, Antverpy) je belgická atletka, olympijská vítězka, mistryně Evropy a halová mistryně Evropy ve skoku do výšky. Je také halovou mistryní světa v pětiboji (60 m přek., skok do výšky, vrh koulí, skok daleký, běh na 800 metrů).", "tgt_summary": "Tia Hellebaut (; born 16 February 1978 in Antwerp) is a retired Belgian track and field athlete, as well as a chemist, who started out in her sports career in the heptathlon, and afterwards specialized in the high jump event. She has cleared 2.05 metres both indoors and outdoors. ", "id": 1084887}
{"src_title": "Malý Mikuláš", "tgt_title": "Le Petit Nicolas", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Humor knížek vychází z unikátního vypravěčského stylu: dobrodružství malého Mikuláše jsou vyprávěna v první osobě samotným Mikulášem. Na jedné straně jsou knihy parodií vyprávěcích zlozvyků malých dětí, například když autor často používá nekonečných souvětí a používá egocentrický, naivní pohled na svět. Na druhé straně představují dospělí terče humoru, když přímočarý a nekomplikovaný pohled dětského vypravěče odhaluje jejich chyby. Rozvratný prvek v \"Malém Mikuláši\" z něj tudíž dělá příklad moderní dětské literatury, která je více soustředěná na zážitky dětí než na interpretaci světa z pohledu dospělých.", "section_level": 1}, {"title": "Postavy.", "content": "Hlavní postavy knih (původní francouzská jména \"kurzívou\"): Další postavy jsou zejména Mikulášovi rodiče, učitelé ve škole a soused pan Durda. Jejich učitelka je pracovitá a miluje děti, ačkoliv ji obvykle dohánějí k šílenství. Cholerický dohlížitel ve škole pan Dubon má přezdívku „Polívka“. Když Mikuláš jde do tábora na prázdniny, je nucen spolu s ostatními dětmi k odpočinku. Vychovatel se rozhodne jim vyprávět příběh o „kalifovi, který byl velmi dobrý muž, ale měl velmi zlého vezíra...“, který je předehrou k Goscinnyho budoucím komiksovým sériím \"Iznogoud\". Dohlížitel vypráví o tom, jak kalif se obleče jako obyčejný muž, aby zjistil, co si lidé o něm myslí a vezír zaujme jeho místo.", "section_level": 1}, {"title": "Francouzské vydání.", "content": "S více než 10 milióny prodaných výtisků ve více než 30 zemích se Mikuláš stal jednou z nejznámějších francouzských ikon ve světě. Anne Goscinny, dcera René Goscinnyho, nedávno objevila a shromáždila mnoho původních, dříve nevydaných příběhů, které byly následně vydány v letech 2004 a 2006. Ve Francii bylo prodáno 1 milión výtisků těchto nových příběhů a dosahují velký úspěch také i v zahraničí.", "section_level": 1}, {"title": "Česká vydání.", "content": "Příběhy malého Mikuláše byly československé veřejnosti poprvé představeny v šedesátých letech v časopise Ohníček, kde byly zveřejňovány po řadu ročníků na pokračování, dokud je tam roku 1968 nenahradil pokus o jejich variaci Boříkovy lapálie od dvojice Renčín a Steklač. V knize se u nás prvně objevily jako Mikulášovy patálie (Albatros, 1970), následovalo druhé vydání v roce 1973, dále třetí vydání z roku 1985 a poslední čtvrté v roce 1995. Jednalo se o výběr příběhů ze všech původních knih. Stejně tak druhá kniha Mikulášovy prázdniny, která vyšla poprvé vyšla v roce 1981 a podruhé v roce 1993 z nakladatelství Albatros, byla překladem původní knihy \"Les Vacances du Petit Nicolas\", k níž byly ještě přidány vybrané povídky ze všech ostatních knih. Ve slovenštině kniha poprvé vyšla pod názvem \"Mikulášove šibalstvá\" v roce 1978. První samostatné knihy založené pouze na překladech originálních verzí vydalo nakladatelství BB art v roce 1997. Všechny knihy přeložila Tamara Sýkorová-Řezáčová.", "section_level": 1}, {"title": "Diáře.", "content": "Kromě standardních knih vychází od roku 2008 diáře.", "section_level": 2}, {"title": "Filmové adaptace.", "content": "Hraný film s názvem Mikulášovy patálie (\"Le Petit Nicolas\"), byl do kin uveden poprvé ve Francii a Belgii dne 30. září 2009, v Česku pak 10. prosince 2009. Ve Francie také existuje 3D animovaný seriál \"Le Petit Nicolas\", který má 52 epizod po 13 minutách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Malý Mikuláš,, je francouzská série zábavných povídek pro děti, kterou napsal René Goscinny a ilustroval Jean-Jacques Sempé. Mikuláš je vyobrazení ideálního dětství a nostalgické vzpomínky na 50. léta 20. století.", "tgt_summary": "Le Petit Nicolas (Little Nicholas) is a series of French children's books. It was created by René Goscinny and illustrated by Jean-Jacques Sempé and it was first published on March 30, 1959. The books depict an idealized version of childhood in 1950s France.", "id": 410428}
{"src_title": "Olga Boznańska", "tgt_title": "Olga Boznańska", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Na přání svých rodičů se učila kreslit již od raného dětství. V její době nebyly ženy přijímány na Akademii výtvarných umění. V Krakově tedy studovala soukromě u Kazimierze Pochwalského, Józefa Siedleckého a Adriana Baranieckého a navštěvovala přednášky Konstantyho Górského. Vzhledem k jejímu mimořádnému talentu bylo rozhodnuto, že bude ve studiu pokračovat mimo Krakov. Na přání otce odjela v roce 1886 studovat do Mnichova, který byl v té době kulturním centrem. I zde musela studovat mimo Akademii. Vzdělávala se pod vedením německého malíře Carla Kricheldorfa. Navštěvovala mnichovskou Pinakotéku, kde kopírovala díla velkých mistrů. Měla velmi vyhraněné názory na umění a neváhala zaujmout kritický postoj i k práci svého učitele. Kriticky se stavěla i ke svým dílům a díky tomuto přístupu dělala významné pokroky. V roce 1888 se krátce vzdělávala u Wilhelma Dürra. Brzy ale bylo jasné, že přerostla své učitele. V roce 1889 se osamostatnila a začala svoje práce vystavovat i mimo Mnichov – ve Varšavě, Berlíně, Vídni. Hodně cestovala po Evropě. Dvakrát navštívila i Paříž, její pozdější působiště. Mnohokrát se samozřejmě navrátila do Krakova, kde ale byly odezvy na její umění relativně slabé. V roce 1894 obdržela ve Vídni zlatou medaili za Portrét malíře Paula Nauena a v Londýně vyznamenání za Portrét miss Mary Breme. V roce 1895 zastupovala prof. Theodora Hummela na Malířské škole v Mnichově. V roce 1896 jí Julian Fałat (polský malíř, 1853-1929) nabídl místo učitelky na krakovské Akademii výtvarných umění, na které o deset let dříve nesměla ani studovat. Olga Boznańska však místo odmítla. Chtěla zůstat v Mnichově, kde měla spoustu přátel a kde, jak poznala, byly lepší podmínky pro ženu – umělkyni. V roce 1896 také poprvé vystavovala v Paříži. Na pařížský Salón byly přijaty dva její obrazy. Tehdy to vnímala jako největší možný dosažitelný úspěch. V roce 1898 se do Paříže, tehdejšího centra umění, přestěhovala. V tomto roce vystavovala v Krakově, Mnichově, Berlíně a Paříži. Pracovala velmi intenzivně. Její paleta se postupně začala projasňovat, namísto plátna stále častěji používala lepenku, na jejímž povrchu zůstávají barvy matné. To jí umožnilo dosahování zajímavých koloristických efektů bez toho, aby musela měnit škálu používaných barev. Nejraději používala šedou barvu, které postupně dokázala dodávat stále další barevné odstíny od studených až po teplé. V roce 1901 poprvé vystavovala v Carnegie Institute v Pittsburghu (USA). Téhož roku francouzská vláda koupila do státních uměleckých sbírek její obraz „Bretonka“ a o tři roky později potom „Portrét slečny Dygatové“. Postupně dostávala stále více zakázek na portréty. Ve francouzském odborném i denním tisku se množily recenze na její práci, vesměs velmi pozitivní. S úctou se o její tvorbě vyjadřovali i tehdejší významní kritici jako např. Roger Marx, či Louis Vauxcelles. Zdůrazňovali především psychologickou hloubku děl a autorčin výjimečný cit pro barvu a subtilitu barevné harmonie. V roce 1907 získala stříbrnou medaili v Carnegie Institute v Pittsburghu. V roce 1912 na výstavě v Pittsburghu reprezentovala Francii spolu s Claudem Monetem a Augustem Renoirem. Ve stejném roce byla oceněna stříbrnou medailí na mezinárodní výstavě v Amsterdamu a také se stala prezidentkou Sdružení polských umělců „Sztuka“. Do počátku první světové války věhlas Olgy Boznańské stále stoupal. Po válce se ale objevila řada nových směrů. Umění, stejně jako poválečný svět, bylo rvavé, intenzivní často soustředěné na okamžitý efekt. Umění Olgy Boznańské bylo pravým opakem. Stále klidnější, uzavřené do sebe, ve své hloubce nenápadné. Zakázek znatelně ubývalo. V roce 1923 její obrazy znovu reprezentovaly francouzské umění na výstavě v Pittsburghu. V roce 1934 jí byla udělena polská státní cena, která na nějaký čas vylepšila její finanční situaci. Několik jejích obrazů koupilo polské Ministerstvo zahraničních věcí a také varšavské Národní muzeum. V roce 1937 získala Velkou cenu na Světové výstavě v Paříži. Jejím posledním velkým úspěchem pro ni byla účast na benátském Bienále v roce 1938, kde prodala pět obrazů.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromí.", "content": "Po odchodu do Paříže se s ní rozešel její mnohaletý snoubenec, malíř Józef Czajkowski. Pro pětatřicetiletou umělkyni to bylo velkým zklamáním. Od doby, kdy ji její nastávající opustil, se oblékala stále podle módy z roku 1900. V Paříži trávila většinu času ve svém ateliéru, kde se cítila nejlépe. V roce 1906 jí zemřel otec, který jí finančně podporoval a dozvěděla se, že u její sestry Izabely se začíná projevovat psychická choroba. Sama umělkyně stále silněji pociťovala sklony k depresím, proti kterým bojovala už od mládí. O jejích pocitech a názorech svědčí řada dochovaných dopisů. Autorka ovládala několik jazyků. Otci psávala polsky, matce francouzsky a sestře anglicky. Do jejího života ostře zasáhla první světová válka, která jí působila velké utrpení. Její tehdejší dopisy svědčí o autorčině citlivosti a hlubokém smutku nad tehdejší situací a nemožností ovlivnit běh věcí. Po válce se potýkala s finančními problémy. Živil jí pronájem domu v Krakově. Do jejího pařížského ateliéru údajně chodila řada lidí žádajících o finanční pomoc a umělkyně ji nedokázala nikomu odepřít. Olga Boznańská milovala zvířata. Měla dva psy, ptáky a spoustu myší. Zvířata se mohla volně pohybovat po ateliéru a měla na svědomí zničení řady jejích obrazů. V roce 1934 spáchala její sestra sebevraždu. Po její smrti malířka stále více trpěla. Kromě psychických problémů ji trápily i fyzické potíže. Měla sklerózu a mučil ji ekzém na obličeji, ze kterého jí bolely oči. Pouze při práci u malířského stojanu se cítila lépe. Intenzivně tvořila až do své smrti.", "section_level": 2}], "src_summary": "Olga Boznańska (15. dubna 1865 Krakov – 26. října 1940 Paříž) byla polská malířka. Nikdy nepatřila k žádné škole, skupině, směru ani proudu. Byla geniální portrétistka, ale stejně úspěšně, i když méně často, se věnovala i jiným žánrům. ", "tgt_summary": "Olga Boznańska (15 April 1865 – 26 October 1940) was a Polish painter of the turn of the 20th century. She was a notable female painter in Poland and Europe, and was stylistically associated with the French impressionism.", "id": 2135614}
{"src_title": "Kabelové nosné systémy", "tgt_title": "Cable tray", "src_document": [{"title": "Vybrané druhy kabelových nosných systémů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rozváděčové propojovací kanály.", "content": "Slangovým názvem „drátovací“ kanály se užívají v rozváděčích k uložení jednotlivých vodičů i kabelů vodorovně mezi řadami modulárních přístrojů. Běžně se kombinují potenciálové lišty na přívodu a na výstupu jednotlivé vodiče. Materiálem kanálů je plast (PVC), mají víko. V bocích kanálu jsou výřezy pro protažení vodičů. Je také možné část stěny vylomit a volným místem protáhnout rozměrnější kabely. Připevnění těchto kanálů je přišroubováním na pomocnou konstrukci, která nese také lišty (DIN lišta, TS45).", "section_level": 2}, {"title": "Parapetní kanály.", "content": "Parapetní kanály jsou rozměrnější obdobou klasických elektroinstalačních lišt. Běžně se montují na povrch svislých stěn v budovách. Materiálově jde o vytlačované profily z plastu (PVC) nebo hliníku. Vlastní kanál sestává z korýtka, upevněného ke svislé stěně šroubováním, a víka. Kanál je dodáván v metráži (například dva nebo tři metry dlouhý), na přesný rozměr se upravuje až při montáži. Víko je prakticky vždy naklapávací, drží jen díky pružnosti materiálu. Prostor uvnitř kanálu může být rozdělen jednou nebo více přepážkami. Ty slouží k přehlednějšímu uložení kabelů. Kabely jsou vkládány volně, nejsou upevněny. Systémy parapetních kanálů některých výrobců obsahují i úchytky, které přidrží kabely při odebrání víka. Ke kanálům jsou dodávány také spojovací, odbočovací a rohové kusy, obdobně jako k elektroinstalačním lištám. Výhodou kanálů oproti lištám je možnost montovat místo části víka instalační přístroje: zásuvky, vypínače, přepěťové ochrany. Jde o přístroje v modulu 45 × 45 mm, které dodává více výrobců. S pomocí vložek (plastových krabic) je možné do některých typů kanálů vkládat také standardní instalační přístroje k montáži do zdi nebo modulární přístroje, určené původně k uchycení na nosnou lištu. Při změně dispozice místnosti je možné přemístit i instalační přístroje bez stavebních úprav. Pojmenování těchto kanálů sice odkazuje na časté umístění ve výši parapetu pod oknem, ale kanály mohou být a jsou montovány kdekoli na stěně.", "section_level": 2}, {"title": "Kabelové žlaby plechové.", "content": "Korýtka z plechu slouží ke stavbě kabelových tras ve výrobních prostorách, skladech i uvnitř dopravních staveb jakými jsou stanice metra. Nejčastějším materiálem je ocelový plech, méně potom nerezový nebo hliníkový plech. Povrchová ochrana ocelového plechu může být žárovým zinkováním ponorem (hotový výrobek je ponořen do lázně roztaveného zinku o teplotě přibližně 450 °C) nebo zhotoven z plechu zinkovaného Sendzimirovou metodou (při válcování plechu za studena je pás plechu protažen chemickou lázní, následně lázní roztaveného zinku a v temperační peci se doladí tloušťka zinkového povlaku). Zinkování Sendzimirovou metodou (podle autora, polského vynálezce Tadeusze Sendzimira) znamená, že žlaby se vyrábějí už z pozinkovaného plechu. Z estetických důvodů mohou být žlaby navíc lakované epoxidovým lakem (práškové lakování). U lakovaných žlabů je nutné důsledně zajistit pospojování a uzemnění. Samotný epoxidový lak je izolační. Žlaby jsou namontovány na konzolích upevněných ve stěně nebo na nosičích přišroubovaných na táhlech visících ze stropu. Žlaby jsou dostupné v různých šířkách i výškách postranic. Systém žlabů může být vytvořen jako stavebnice. Vedle liniových dílů jsou ve stavebnici i rohové, rozbočovací, stoupací nebo přechodové díly. Pro usnadnění montáže do sestavy i k nosným konzolím jsou žlaby perforované. Perforace žlaby také odlehčuje a umožňuje případné upevnění kabelů svazkovacími pásky nebo příchytkami. Vzájemné spojení žlabů do trasy může být pouhým secvaknutím nebo svorkami. Spojení dílů musí zajistit také elektrické pospojení k vyrovnání potenciálů. Aby se omezilo znečišťování kabelů ve žlabu například prachem, jsou k dispozici pro žlaby i pro tvarové kusy víka. Víka ale prodražují a zbytečně zatěžují konstrukci, navíc znesnadňují chlazení kabelů. Jejich používání je proto omezené. Žlaby různých výrobců jsou vzájemně nekompatibilní, nelze je spojovat. Odbočování kabelů ze žlabu je možné jen za použití vhodného mezikusu, málo se využívá. Dostupné jsou i žlaby robustnější konstrukce se zakrytím víkem z žebrovaného plechu, které jsou pochozí a mohou tak sloužit jako lávka v průmyslových provozech.", "section_level": 2}, {"title": "Kabelové žlaby drátěné.", "content": "Jiný název je mřížové žlaby. Konstrukci žlabu tvoří odporově svařovaný ocelový drát. Povrchová ochrana je žárovým zinkováním. Oproti plechovým žlabům není pozinkovaný základní materiál, ale až hotová konstrukce. Žlaby se montují na konzole upevněné do stěn nebo na nosiče zavěšené ke stropu. Také drátěné žlaby jsou dostupné v různých šířkách i výškách postranic. Ke drátěným žlabům se nenabízejí tvarové díly, potřebné ohyby a odbočení lze vytvořit přímo při montáži přestřižením některých drátů, případně jejich vystřižením a odstraněním. Výrobci poskytují v dokumentaci návod, jak vyrobit potřebné tvary, aby nebyla ohrožena pevnost žlabu. Drátěná konstrukce dovoluje bezproblémové odbočování jednotlivých kabelů ze svazku, případně přichycení kabelů ke žlabu. Upevnění drátěných žlabů ke konzolím nebo nosníkům může být zasunutím pod prolisy nebo úchyty na nosných částech. Vzájemné mechanické i elektrické spojení dílů kabelové trasy je obvyklé zajistit svorkami. Se zakrýváním drátěných žlabů se nepočítá, jejich použití v prašném prostředí je třeba pečlivě zvážit. Vlastní hmotnost žlabů je nižší, než u plechových, chlazení kabelů je účinnější.", "section_level": 2}, {"title": "Kabelové lávky a žebříky.", "content": "Jsou příhradové konstrukce z ohýbaných profilů z ocelového, hliníkového nebo nerezového plechu. Bočnice jsou ve vzdálenosti několika decimetrů spojeny příčkami. Konstrukce lávek a žebříků je spojena obloukovým svařováním. Kabely nejsou podepřeny v celé délce, jako je tomu u žlabů, jsou přichyceny k příčkám. Kabely jsou důsledně přichyceny v místě každé z příček, to se využívá při budování svislých kabelových tras. Kabelové lávky a žebříky se užívají přednostně k uložení silnoproudých kabelů větších průřezů.", "section_level": 2}, {"title": "Energetické mosty.", "content": "Individuálně projektované i postavené konstrukce, často svařované z ocelových válcovaných profilů, slouží v elektrárnách a provozech těžkého průmyslu k uložení velkého počtu silnoproudých kabelů. Kabely jsou zde uloženy na nosnících přivařených k základní konstrukci. Most obsahuje i lávku pro průchod obsluhy. Pro bezpečnost obsluhy může být energetický most zastřešený a osvětlený. Je-li to přípustné z hlediska bezpečnosti, může být energetickým mostem vedeno také potrubí, například voda, stlačený vzduch, technické plyny. Typicky na jednu stranu lávky jsou uloženy kabely, na protější stranu potrubí. Povrchová ochrana ocelových konstrukcí je nátěrem nebo metalizací (šopováním). Obdobou energetických mostů jsou tunelové stavby, tzv. kolektory.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kabelové nosné systémy jsou pomocné konstrukce používané k uložení většího počtu kabelů, především v budovách. Využívají se pro uložení jak energetických (napájecích), tak slaboproudých, případně optických kabelů. Podle doporučení k zajištění EMC nesmějí být silnoproudé a slaboproudé kabely uloženy společně. Charakteristická pro tento způsob uložení je snadná přístupnost kabelů. Pro přístup ke kabelům při výměně nebo doplnění dalších kabelů většinou není nutné rozebírat nebo odstraňovat stavební konstrukce jako při uložení do zdi nebo do dutin ve stavebních konstrukcích. Výjimkou může být zakrytí kabelových žlabů podhledem. Pro uložení kabelů mohou být zbudovány i samostatné stavby nebo části budov. Jde například o stoupací šachty ve výškových budovách, tunely (energetické kolektory) v hustě zastavěných částech měst nebo energetické mosty v průmyslových areálech.", "tgt_summary": "In the electrical wiring of buildings, a cable tray system is used to support insulated electrical cables used for power distribution, control, and communication. Cable trays are used as an alternative to open wiring or electrical conduit systems, and are commonly used for cable management in commercial and industrial construction. They are especially useful in situations where changes to a wiring system are anticipated, since new cables can be installed by laying them in the tray, instead of pulling them through a pipe. ", "id": 2471234}
{"src_title": "Nicola Romeo", "tgt_title": "Nicola Romeo", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "V roce 1899 ukončil vysokoškolské studium techniky na Neapolské univerzitě. Získal i titul inženýra elektrotechniky v belgickém Lutychu. Pak pracoval několik let v zahraničí. Do Itálie se vrátil v roce 1911 a založil firmu \"Ing. Nicola Romeo e Co.\" Firma vyráběla stroje a vybavení pro báňský průmysl. Díky dodávkám pro italskou armádu během první světové války společnost vzkvétala. V roce 1915 získal Romeo většinový podíl a vedoucí pozici ve firmě \"A.L.F.A.\" v milánském Portellu, založené před pěti lety. Alfa byla v důsledku války ve finančních těžkostech. Do Portella přesunul velkou část zbrojní výroby, mimo jiné výrobu leteckých motorů. Alfa se tak znovu \"dostala na nohy\". Výroba munice, leteckých motorů a dalších znamenala pro společnost růst, počet zaměstnanců se zvýšil z 200 na více než 4000. V roce 1918 převzal Romeo celou firmu a jeho podniky se přejmenovaly na „Società Anonima Italiana Ing. Nicola Romeo“. A.L.F.A. se v roce 1920 přejmenovala na současný název Alfa Romeo. Po válce se Alfa Romeo opět začala věnovat výrobě automobilů. S pomocí Vittoria Jana, který přišel od Fiatu v roce 1923 a byl zodpovědný za technický vývoj, začala výroba nových sportovních vozů pro náročné zákazníky. V automobilových závodech její vozy dosahovaly mnoha úspěchů a značka upevnila pozici výrobce exkluzivních vozů. V roce 1923 získaly vozy Alfa Romeo RL první velký úspěch v závodech. V závodě Targa Florio zvítězil Ugo Sivocci, druhé místo získal Antonio Ascari a čtrté místo obsadil Giulio Masetti. V roce 1927 se ale firma dostala na pokraj bankrotu, částečně i kvůli kolapsu majoritního vlastníka, italské centrální banky, kterou ovládal diktátor Benito Mussolini. Znechucený Romeo opustil firmu v roce 1928. Po krachu na burze v New Yorku v roce 1929 se firma dostala znovu do finančních potíží. Zachránil jí až zásah italského státního \"Úřadu pro obnovu průmyslu\" (\"IRI\"). Až do své smrti se finančně podílel na jiných průmyslových a dopravních aktivitách, angažoval se i v politice. Téměř sedmdesát let po jeho smrti a při příležitosti 130. výročí jeho narození pojmenovala Neapol ulici \"Via Nicola Romeo\" jeho jménem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nicola Romeo (28. dubna 1876, Sant'Antimo u Neapole – 15. srpna 1938, Magreglio u Comského jezera) byl italský konstruktér, průmyslník a později majitel automobilky Alfa Romeo.", "tgt_summary": "Nicola Romeo (; Sant'Antimo, 28 April 1876 – Magreglio, 15 August 1938) was an Italian engineer and entrepreneur. He served as a senator in the 18th Legislature of the Kingdom of Italy (XXVIII legislatura del Regno d'Italia).", "id": 1108961}
{"src_title": "Atlit", "tgt_title": "Atlit", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Leží v nadmořské výšce 12 metrů v hustě osídlené a zemědělsky intenzivně využívané pobřežní nížině, nedaleko úpatí pohoří Karmel, ze kterého podél severní strany obce směřuje k moři vádí Nachal Oren. Obec se nachází na břehu Středozemního moře, cca 70 kilometrů severoseverovýchodně od centra Tel Avivu, cca 14 kilometrů jihojihozápadně od centra Haify a 27 kilometrů severně od města Chadera. Atlit obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je převážně židovské. Atlit je na dopravní síť napojen pomocí severojižního tahu dálnice číslo 2. Obcí prochází pobřežní železniční trať. Nachází se tu železniční stanice Atlit.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Osídlení na místě Atlitu má dlouhou nepřerušenou tradici. V helénistickém období se lokalita nazývala Adarus. V 13. století se zde usídlili křižáci, kteří tu na mořském pobřeží zbudovali pevnost Château Pèlerin, jejíž ruiny se zde dodnes dochovaly. Roku 1296, krátce po pádu křižáckého hradu, se zde usídlili muslimové. Šlo o členy kmene Uvajrat tatarského původu, později postupně arabizovaných. Jejich zdejší osada se nazývala Atlit. Počátkem 20. století v těsném sousedství této arabské osady vzniklo i novověké židovské osídlení - rovněž pod názvem Atlit. Židovský Atlit byl založen na sklonku první alije v roce 1904. Podle jiných zdrojů vznikl už roku 1903. Šlo o individuálně hospodařící zemědělskou osadu typu mošava náležející do podnikatelského souboru barona Edmonda Jamese de Rothschilda, respektive Židovského kolonizačního sdružení, na které baron počátkem 20. století převedl správu svých osad v Palestině. Teprve roku 1909 se tato židovská osada proměnila na trvalé sídlo. Roku 1917 byla v Atlitu založena okolo ředitele zdejší zemědělské stanice Aarona Aaronsohna židovská probritská špionážní síť Nili. Kontakt s Brity probíhal prostřednictvím lodi, která občas zakotvila nedaleko od Atlitu. V roce 1922 byl v blízkosti osady zřízen též areál na získávání soli z mořské vody. Koncem 30. let 20. století zřídily v sousedství židovského i arabského Atlitu britské úřady velký internační tábor, který se stal místem nedobrovolného pobytu pro desítky tisíc Židů, kteří se ilegálně pokoušeli uniknout z Evropy do mandátní Palestiny. Vznik tohoto střediska pro internaci ilegálních běženců oznámily britské úřady 16. srpna 1939. V následujících letech se pak jeho okolí stávalo místem konfrontace mezi Židy a Brity. Například po potopení uprchlické lodi Patria. V říjnu 1945 dokonce Palmach přepadl internační tábor a osvobodil z něj 208 zadržovaných přistěhovalců. Politika nucené internace ale trvala a například v květnu 1946 sem Britové poslali 1666 migrantů z lodi Max Nordau. Areál tábora je v současnosti zrenovován a využíván jako muzeum židovské imigrace. V květnu 1948 počátkem války za nezávislost byla arabská vesnice Atlit ovládnuta izraelskými silami a arabské osídlení tu skončilo. Zástavba arabského Atlitu pak byla zbořena. Krátce nato nastala další demografická proměna, když do Atlitu zamířila masová přistěhovalecká vlna Židů, pro které zde vznikl přistěhovalecký tábor (takzvaná ma'abara). Tento přistěhovalecký tábor tu existoval v letech 1951–1953. Sloužil převážně pro ubytování Židů původem z Iráku, Maroka a Rumunska. Populace Atlitu prudce stoupla. Později byl přistěhovalecký tábor nahrazen běžnou obytnou zástavbou. Další přistěhovalecké vlny následovaly v 60. letech 20. století. Koncem 40. let 20. století měl Atlit jen 470 obyvatel a rozlohu katastrálního území 5 083 dunamů (5,083 kilometrů čtverečních). Po válce za nezávislost byl sice Atlit povýšen na místní radu (malé město), ale navzdory populačnímu růstu nedosáhla obec významnějšího postavení. V roce 2003 byla proto místní rada Atlit zrušena a změněna na členskou obec Oblastní rady Chof ha-Karmel.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel v Atlit Židé - cca 5100 osob (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 5300 osob). Jde o menší sídlo městského typu (byť bez formálního městského statutu) s populací, která po roce 2005 začala výrazně narůstat. K 31. prosinci 2015 zde žilo 6800 lidí. Podle výhledových plánů má populace Atlitu dosáhnout až 15 000.", "section_level": 1}], "src_summary": "Atlit ( עַתְלִית, v oficiálním přepisu do angličtiny Atlit) je obec typu společná osada (\"jišuv kehilati\") v Izraeli, v Haifském distriktu, v Oblastní radě Chof ha-Karmel.", "tgt_summary": "Atlit () is a coastal town located south of Haifa, Israel. The community is in the Hof HaCarmel Regional Council in the Haifa District of Israel. An adjacent Jewish village was founded in 1903 under the auspices of Baron Edmond de Rothschild, which merged into the medieval Palestinian town. In the past, from 1950 until the unification of the municipalities in 2003, Atlit was a local council whose jurisdiction was 14,000 dunams. In the population was. ", "id": 751677}
{"src_title": "Heinz Harmel", "tgt_title": "Heinz Harmel", "src_document": [{"title": "Mládí a počátky vojenské kariéry.", "content": "Heinz Harmel se narodil 29. června roku 1906 v lontrinském hlavním městě Metz jako syn štábního lékaře 67. pěšího pluku(\"Infanterieregiment Nr. 67\") a pozdějšího Generál-lékaře (\"Generalarzt\") Reichswehru. Po dokončení svého vzdělání vstoupil v květnu roku 1926 do Reichswehru a byl zařazen jako vojín k 15. rotě ze 6. pěšího pluku (\"Infaterie Regiment Nr. 6\") ve šlesvickém městě Ratzeburg. Po dvouroční službě u této jednotky byl v hodnosti \"Gefreiter der Reserve\" (Svobodník v záloze) po zranění pravého oka propuštěn z armády. Po opuštění armády se mladý Heinz rozhodl živit v zemědělství, avšak během velké hospodářské krize v roce 1929 byl nucen své dosavadní zaměstnání opustit. Následně se živil jako instruktor na sportovní škole, která spadala pod národní radu pro vzdělávání mládeže (\"Reichskuratoriums für Jugendertüchtigung\"). K počátku října roku 1934 bylo vládou rozhodnuto, že 250 určených sportovních škol bude zařazeno pod armádu a budou sloužit pro předvojenský pěchotní výcvik. Harmelovi byla k této příležitosti udělena hodnost nadrotmistra v záloze (\"Oberfeldwebel der Reserve\"). K 2. říjnu roku 1935 se Harmel rozhodl přestoupit k jednotkám SS-Verfügungstruppe (předchůdce Waffen-SS), kde ho lákala vidina většího žoldu a rychlejšího postupu. Po vstupu mu byla udělena hodnost SS-Oberscharführer (Starší četař) a byl přiřazen k 1. rotě od SS-Standarte \"Germania\" SS-Standartenführera Carl-Maria Demelhubera v Hamburku, kde působil jako velitel čety. Stejnou pozici zastával Harmel i v Mnichově u 7. roty od SS-Standarte \"Deutschland\" pod velením SS-Standartenführera Felixe Steinera, kam byl přeřazen k počátku září roku 1936. Zde se rovněž zúčastnil výcvikového kurzu pro velitele čety, který vedl sám plukovník Steiner. Harmel byl při závěrečném hodnocení vyhodnocen jako jeden z deseti nejlepších mužů výcvikového kurzu. Vynikající výsledky z tohoto kurzu tak zapříčinily, že byl Harmel ke konci ledna následujícího roku povýšen do hodnosti SS-Untersturmführer (\"Poručík\"). Dále tak zůstává ve funkci velitele čety u své 7. roty až do konce března roku 1938. Mezitím byl ke konci ledna téhož roku povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer (\"Nadporučík\"). Následně byl po anšlusu Rakouska k Třetí říši převelen do Vídně, kde se jeho následujícím služebním postem stalo velení čety u 1. roty nově zformovaného pluku SS \"Der Führer\" (SS-Standarte \"Der Führer\") pod velením SS-Oberführera Georga Kepplera. Zde zůstal až do počátku května téhož roku a následně byl společně s celým II. praporem pluku převelen do hlavního města Korutan na jihu Rakouska, Klagenfurtu. O rok později se Harmel dočkal v této funkci povýšení na SS-Hauptsturmführera (\"Kapitán\"). S jednotkou se také účastnil zabrání Sudet a celý následující rok sloužil s plukem v Protektorátu Čechy a Morava, kde pluk plnil strážní povinnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "S vypuknutím druhé světové války během německé invaze do Polska, byl pluk SS \"Der Führer\", jehož muži nebyli ještě dostatečně vycvičeni, ponechán v zázemí a následně byl v létě roku 1940 převelen na západní frontu. Zde se zapojil do bojů v Holandsku a ve Flandrech a za následné prolomení linie Grebbe v květnu 1940 byl vyznamenán nejprve železným kříž II. třídy a za necelý měsíc i I. třídou tohoto vyznamenání.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heinz Harmel (* 29. červen, 1906 – † 2. září, 2000) byl vysoce vyznamenaný důstojník Waffen-SS, který se zúčastnil mnoha bojových akcí jak na východních tak na západních frontách druhé světové války. Mimo jiné byl držitelem Rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi a meči.", "tgt_summary": "Heinz Harmel (29 June 1906 – 2 September 2000) was a German SS commander during the Nazi era. He commanded the 10th SS Panzer Division Frundsberg during World War II. Harmel was a recipient of the Knight's Cross of the Iron Cross with Oak Leaves and Swords of Nazi Germany.", "id": 1284336}
{"src_title": "Django", "tgt_title": "Django (web framework)", "src_document": [{"title": "Komponenty.", "content": "Jádro frameworku Django obsahuje objektově-relační mapper, který je zprostředkovatelem mezi datovým modelem (definovaným jako třídy Pythonu) a relační databází; systémem zobrazení pro zpracování požadavků a šablonovacím systémem. Framework navíc nabízí:", "section_level": 1}, {"title": "Struktura projektu.", "content": "Django je framework, který ponechává většinu rozhodnutí na programátorovi aplikace, lze použít jakoukoliv podmnožinu nabízené funkcionality. Vhodnou podmnožinu funkcionality je možné aplikovat i na vývoj desktopových aplikací. Projekt je chápán jako nejvyšší úroveň v Djangu, je charakterizován konfiguračním souborem settings.py. Podle názvu je patrné, že se jedná o obyčejný modul v Pythonu. Tento konfigurační soubor je společný všem aplikacím v Djangu. Tento soubor je možno vytvořit ručně nebo skriptem. Díky možnosti vytvářet struktury projektu a aplikací jednoduchým skriptem není potřeba používat sofistikovanější integrované vývojové prostředí (IDE). Programátor si pohodlně vystačí s obyčejným textovým editorem s podporou zvýrazňování syntaxe. Standardní postup pro vytvoření projektu skriptem po instalaci knihovny Django do lokální instalace Pythonu je: 1. Zkopírování scriptu django-admin.py z lokální instalace Pythonu do adresáře s projekty. 2. Vytvoření projektu z příkazové řádky příkazem: python django-admin.py startproject (název projektu). V druhém bodě je vytvořen adresář v aktuálním pracovním adresáři s názvem projektu. Adresář bude obsahovat následující soubory: Konfigurační soubor se vygeneruje plně okomentovaný, takže i úplnému začátečníkovi v práci s touto knihovnou bude jasný význam jednotlivých konfiguračních klíčů. V tuto chvíli už je dostupný příkaz pro spuštění testovacího serveru, takže lze vyzkoušet python manage.py runserver a po přistoupení na URL http://localhost:8000, už je vidět úvodní stránka. Začít vytvářet aplikaci je možné jen v případě, že již máme založený nějaký projekt. Aplikace v Djangu jsou vždy součástí projektu, jedna aplikace může být součástí i více projektů. Je ovšem důležité, aby interpret Pythonu našel zaregistrovaný modul aplikace. Aplikace jsou tedy jednotlivými komponentami v systému, které mohou mít mezi sebou závislosti. Django v těchto případech nezavádí žádnou magii na pozadí, jen podporuje to, co už umí Python standardně. Vytvoření struktury nové aplikace proběhne po spuštění: python manage.py startapp (název aplikace). Po spuštění tohoto scriptu se vytvoří v aktuálním pracovním adresáři adresář název aplikace s následující strukturou: Každá aplikace musí být zaregistrována v settings.py v položce INSTALLED_APPS. Poté je možné spravovat aplikaci pomocí scriptu manage.py a využívat tak všechny standardní funkce, které Django nabízí. V případě většího zájmu o bližší seznámení s jednotlivými soubory se doporučuje navštívit oficiální dokumentaci.", "section_level": 1}, {"title": "Zpracování požadavku.", "content": "Požadavek je v Djangu reprezentován jako instance třídy HttpRequest. V tomto objektu jsou zpřístupněna metadata o HTTP požadavku prostřednictvím jeho atributů a metod. Stručný přehled atributů třídy HttpRequest: Odpověď reprezentuje instance třídy HttpResponse. Tento objekt má možnost vyplnit všechny odpovědní hlavičky HTTP protokolu. Mezi přijetím požadavku a odesláním odpovědi z konkrétního view projde požadavek přes řetěz tzv. middleware. V této knihovně je však chápání pojmu middleware odlišné od běžného pojetí. Zde jsou třídy middleware chápány obdobně jako filter v Java Servlet API. Naprosto zřejmě se jedná o aplikaci návrhového vzoru Chain of Responsibility. Úlohou tohoto návrhového vzoru je vyhnutí vázání odesílatele a příjemce zprávy za použití řetězu objektů, které mohou odpovědět. Django používá k zachycování požadavků tzv. view funkce. Tato funkce je namapována na konkrétní url. Standardním způsobem je právě definování view jako samostatných funkcí, ale díky flexibilitě jazyka Python lze použít view namapovaná i z existující instance objektu.", "section_level": 1}, {"title": "Šablonovací systém.", "content": "Po zpracování požadavku ve funkci je výhodné používat vestavěný šablonovací systém. Šablona je zde obyčejný textový soubor, který díky speciálním značkám umožňuje vypsat text z modelu daného pro vykreslování. Modelem se rozumí instance třídy Context, která se konstruuje ze slovníkového objektu. Tento šablonovací systém je velice flexibilní a umožňuje snadno dopisovat vlastní rozšíření. Další jeho velkou výhodou je umožnění dědičnosti šablon. Tato dědičnost umožňuje v potomkovi předefinovat či rozšířit sekce definované v předkovi. Sekce se definují takto:", "section_level": 1}, {"title": "Objektově relační mapování.", "content": "Další velice silnou součástí Djanga je jeho objektově relační mapování. Každý model je potomkem třídy Model z modulu django.db. Jedná se o implementaci návrhového vzoru ActiveObject. Každá třída má automaticky jedno pole a tím je id. Toto pole slouží k identifikaci konkrétního objektu v databázi. Využit je zde dynamický princip Pythonu a za běhu jsou modely rozšířeny o API pro práci s metadaty. Další pole definuje uživatel, je možno využít jak předefinovaných databázových typů polí, nebo lze implementovat i vlastní. from django import model as m class Adresa(m.Model): class Osoba(m.Model): Práce s těmito objekty probíhá velice intuitivně. V kódu je vidět ukázka jednoduché definice objektů. Tyto objekty lze vybírat z databáze jak s použitím, tak i bez použití SQL.", "section_level": 1}, {"title": "Server.", "content": "Framework Django může fungovat na Apache 2 s mod python nebo pod jakýmkoli webovým serverem vyhovujícím WSGI. Django je také schopno spouštět server FastCGI v pozadí webového serveru, který podporuje FastCGI. Framework Django oficiálně podporuje následující databáze: Adaptéry pro Microsoft SQL Server a Oracle jsou ve vývoji a jsou stále experimentální.", "section_level": 1}], "src_summary": "Django je open source webový aplikační framework napsaný v Pythonu, který se volně drží architektury Model-view-controller. Původně bylo navrženo pro správu několika zpravodajsky orientovaných stránek společnosti The World Company v Lawrenci v Kansasu, později, v červnu 2005, bylo vydáno veřejně pod open-sourceovou licencí BSD. Framework byl pojmenován po jazzovém kytaristovi Django Reinhardtovi. ", "tgt_summary": "Django ( ; stylised as django) is a Python-based free and open-source web framework that follows the model-template-view (MVC) architectural pattern. It is maintained by the Django Software Foundation (DSF), an American independent organization established as a 501(c)(3) non-profit. ", "id": 2193408}
{"src_title": "Manifest brunšvického vévody", "tgt_title": "Brunswick Manifesto", "src_document": [{"title": "Historický kontext.", "content": "Dne 20. dubna 1792 předložil král Ludvík XVI. Národnímu shromáždění vyhlášení války císaři Františkovi II. Král, který byl uvězněn v Tuilerijském paláci, hrál dvojí hru, protože současně tajně poslal novináře Jacquese Malleta du Pan do Frankfurtu, aby sdělil císaři a německým knížatům, že chce konflikt využít jako příležitost k obnovení své moci. Kvůli vzpourám proti šlechtickým velitelům začala totiž válka pro Francii špatně. Hrabě Maurice Gabriel de Riquet de Caraman podrobně informoval krále o pruských jednotkách, které postupovaly od 12. května k Paříži. Tato konspirace byla nejspíš vyzrazena a rozšířily se zvěsti, že král zradil národ. Dne 20. června 1792 zaútočil poprvé na Tuilerijský palác dav a ustoupil až po dlouhé diskusi s králem. Královna Marie Antoinetta zase získávala aktuální informace prostřednictvím tajné korespondence se svým důvěrníkem Hansem Axelem von Fersen.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik a vyhlášení manifestu.", "content": "Návrh manifestu vznikl v okruhu francouzské šlechtické emigrace. Na textu se podíleli hrabě Jérôme-Joseph Geoffroy de Limon, který po svém útěku do Koblenze zůstal v tajném kontaktu s králem, Hans Axel von Fersen, Jacques Mallet du Pan a bývalý sekretář hraběte Mirabeau Jean-Joachim Pellenc. Hans Axel von Fersen napsal královně, že požádal autory, aby byl manifest formulován ostře a hrozivě. Dne 28. července obdržel konečnou verzi dokumentu. Text byl vůči revolucionářům velmi ostrý a příkrý ovlivněný uvězněním královské rodiny. Hrozil Pařížanům odvetnými sankcemi, pokud by byla jakkoliv ohrožena královská rodina. Revoluční instituce měly být zrušeny a měla být obnovena monarchie v původním stavu. V textu manifestu se odráží, jak málo si jeho autoři byli vědomi revolučního procesu v rodné Francii. Mohučský kurfiřt Friedrich Karl Joseph von Erthal ve dnech 19. až 21. července 1792 uspořádal ve svém paláci Favorite setkání, kterého se zúčastnili vedle německého císaře Františka II. a pruského krále Fridricha Viléma II. též diplomaté a německá knížata. Zde vévoda Karel Vilém Ferdinand Brunšvický předal přítomným manifest, který byl vytištěn v tiskárně v Mohuči. Jeho znění bylo společně odsouhlaseno. Manifest byl vyhlášen v Koblenzi 25. července a v Paříži byl publikován 3. srpna v novinách \"Le Moniteur universel\". Není známo, zda vévoda skutečně manifest podepsal. Nikdy však nepotvrdil, že není autorem. Ačkoli vévoda sám považoval text za příliš ostrý, přesto povolil, aby se šířil jeho jménem.", "section_level": 1}, {"title": "Následky manifestu.", "content": "Manifest měl přesný opak zamýšleného účinku. Francouzským obyvatelstvem byl přijat jako důkaz, že král spolupracuje se spojenci proti Francii. Výsledkem bylo všeobecné pobouření a král musel učinit prohlášení, kterým ujišťoval, že udělá vše pro to, aby Francie ve válce vyhrála. Jeho slova však již neměla účinek a místo toho se objevovaly názory na královo sesazení. Dne 10. srpna 1792 pařížští sansculoti a další povstalci znovu zaútočili na Tuilerijský palác a přemohli švýcarskou gardu. Ludvík XVI. s rodinou našel úkryt nejprve v Národním shromáždění, které okamžitě odhlasovalo sesazení krále a poté jeho uvěznění v Templu. Zde čekal na proces, který se konal v prosinci 1792, a na popravu v lednu 1793.", "section_level": 1}], "src_summary": "Manifest brunšvického vévody () či Brunšvický manifest () bylo provolání vrchního velitele pruských a rakouských vojsk Karla Brunšvického pařížskému lidu z 25. července 1792. Záměrem bylo zastrašit obyvatelstvo a přimět ho podrobit se svému králi, který byl internován v Tuilerijském paláci. Zejména v případě násilí proti královské rodině hrozil krvavou odplatou spolu se zničením Paříže. Manifest však dosáhl pravého opaku, než co zamýšlel. Došlo k radikálnímu posunu ve Francouzské revoluci a 10. srpna 1792 vyvolal útok na Tuilerijský palác a následné sesazení krále a vyhlášení republiky.", "tgt_summary": "The Brunswick Manifesto was a proclamation issued by Charles William Ferdinand, Duke of Brunswick, commander of the Allied Army (principally Austrian and Prussian), on 25 July 1792 to the population of Paris, France during the War of the First Coalition. The Brunswick Manifesto threatened that if the French royal family were harmed, then French civilians would be harmed. It was said to have been a measure intended to intimidate Paris, but rather helped further spur the increasingly radical French Revolution and finally led to the war between revolutionary France and counter-revolutionary monarchies.", "id": 853053}
{"src_title": "9K11 Maljutka", "tgt_title": "9M14 Malyutka", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj byl zahájen roku 1961 v Konstrukční kanceláři strojírenství (\"Konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija - KBM)\" ve městě Kolomna. Při její konstrukci byly poprvé na světě široce využity plasty. Existovaly dvě hlavní verze - přenosná a mobilní. Přenosná varianta používala odpalovací zařízení 9A111. První mobilní verze s označením 9P110 vznikla na základě kolového obrněného vozidla BRDM. O něco později vznikly též verze 9P122 a 9P133 na bázi modernějšího vozidla BRDM-2, které nesly novější komplet Maljutka-P. Mobilní verze byly vybaveny 14 střelami, z nichž šest bylo umístěno na výsuvném odpalovacím zařízení. První verze z roku 1963 (označení NATO AT-3A) byla řízena povely operátora, který musel prodělat důkladný výcvik (po odpálení bylo nutno sledovat polohu cíle i střely a tuto ručně vést až na cíl), a v bojových podmínkách se nesnadno používala. Během sériové výroby došlo k mnoha modernizacím. Varianta střely 9M14M (označení NATO AT-3B) měla vylepšený raketový motor, který jí uděloval o 25 % vyšší rychlost, vstoupila do výzbroje roku 1973. V roce 1967 byl zahájen vývoj kompletu 9K11P Maljutka-P s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení po záměrné cíle (SACLOS - \"Semi-Automatic Command to Line-of-Sight)\", a přenosem řídících povelů po vodiči (PTRK druhé generace). Role operátora je zde výrazně usnadněna a spočívá v udržování zaměření cíle, o střelu se již starat nemusí. Upravená PTŘS nese označení 9M14P Maljutka-P (označení NATO AT-3C), má rovněž vylepšenou bojovou hlavici a byla přijata do výzbroje roku 1969. Další zásadní modifikace proběhla až roku 1995, kdy vznikla verze 9K11-2 Maljutka-2 s PTŘS 9M14-2, která používá tandemovou kumulativní hlavici a nový raketový motor.", "section_level": 1}, {"title": "Služba.", "content": "Přenosná varianta je obsluhována trojčlenným týmem, který je schopen připravit celý palebný komplet tvořený čtyřmi střelami během patnácti minut. Střely mohou být rozestavěny do vzdálenosti 15 metrů od centrálního zaměřovače a řídícího pultu. Při střelbě sleduje operátor vizuálně střelu, při útoku na cíl ve vzdálenosti větší než 1000 m využívá optického zaměřovače s desetinásobným zvětšením. Druhá varianta kompletu je používána ve výzbroji vrtulníků Mi-8 a starších verzí Mi-24. Rovněž tvoří výzbroj průzkumných obrněných vozidel BRDM, BRDM-2 a bojových vozidel pěchoty BMP-1. Maljutka byla poprvé úspěšně nasazena během Arabsko-izraelské války v roce 1973, kdy bylo jejím prostřednictvím zasaženo několik stovek izraelských tanků. Byla jednou z prvních skutečně účinných přenosných protitankových řízených střel. Licenční výroba probíhala v Bulharsku a Jugoslávii. Čína na jejím základě vyvinula vlastní PTRK \"Red Arrow 73\" a Írán PTRK \"RAAD\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Maljutka (v kódu NATO AT-3 „Sagger“) je sovětská protitanková řízená střela první generace naváděná prostřednictvím vodiče. Sovětský index GRAU kompletu je 9K11 Maljutka, samotná střela nese označení 9M14. Jedná se o protitankový raketový komplet středního dosahu s povelovým systémem dálkového navedení a s přenosem řídících povelů po vodiči (tzv. CLOS).", "tgt_summary": "The 9M14 Malyutka (; \"Little one\", NATO reporting name: AT-3 Sagger) is a manual command to line of sight (MCLOS) wire-guided anti-tank guided missile (ATGM) system developed in the Soviet Union. It was the first man-portable anti-tank guided missile of the Soviet Union and is probably the most widely produced ATGM of all time—with Soviet production peaking at 25,000 missiles a year during the 1960s and 1970s. In addition, copies of the missile have been manufactured under various names by at least five countries. ", "id": 1260261}
{"src_title": "Dálniční poplatek", "tgt_title": "Vignette (road tax)", "src_document": [{"title": "Dálniční poplatky v ČR.", "content": "V České republice byly zavedeny dálniční poplatky 1. ledna 1995 na základě zákona č. 134/1994 Sb., v současnosti je upravuje zákon č. 13/1997 Sb. Do roku 2007 existoval jen časový poplatek, od té doby platí vozidla nad 12 tun mýtné. Tato vozidla platí od roku 2008 mýtné i na vybraných úsecích silnic I. třídy. Vozidla nad 3,5 tuny a pod 12 tun platí mýtné od roku 2010. Rozsah zpoplatnění dálnic a rychlostních silnic je u časového poplatku menší než u mýtného. Časovým poplatkem nejsou zpoplatněny například některé úseky dálnic a rychlostních silnic vedoucí kolem velkých měst sloužící jako jejich obchvaty.", "section_level": 1}, {"title": "Nezpoplatněné úseky.", "content": "Seznam nezpoplatněných úseků dálnic a silnic pro motorová vozidla.", "section_level": 2}, {"title": "Časový poplatek.", "content": "Informace o umístění nálepky prokazující zaplacení poplatku za užití dálnic nebo rychlostních silnic a vymezení úseků na něž se tento poplatek vztahuje naleznete ve vyhlášce Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb. ze dne 23. dubna 1997. O vzoru a evidenci nálepek prokazující zaplacení poplatku za užívání dálnic a rychlostních silnic hovoří vyhláška Ministerstva financí č. 283/1997 Sb. ze dne 29. října 1997.", "section_level": 2}, {"title": "Platnost nálepek.", "content": "Platnost roční nálepky je od 1. prosince předchozího roku do 31. ledna následujícího roku. Jen nálepka na rok 2006 platila pouze do 31. prosince 2006 – platnost byla v průběhu roku zkrácena vzhledem k zavádění mýtného pro vozidla s hmotností nad 12 tun (a omylem se toto zkrácení týkalo i ostatních vozidel). Na dálniční známce musí být napsaná registrační značka vozidla, stejně tak na kontrolním kupónu, který je nutné při případné kontrole předkládat. V případě potřeby je možné nechat si (např. na některých pobočkách České pošty) dálniční známku za manipulační poplatek vyměnit - například při výměně čelního skla, ale ověřeno i při výměně automobilu.", "section_level": 3}, {"title": "Vývoj cen dálničního poplatku v ČR.", "content": "Ceny dálničních poplatků od roku 1995 do současnosti. Důvodem dvojnásobného navýšení cen mezi roky 1997 - 1998 byla potřeba získat prostředky na opravu komunikací po povodních 1997. Toto navýšení bylo vládou deklarované jako dočasné opatření.", "section_level": 3}, {"title": "Mýtné (pro vozidla nad 3,5 tuny).", "content": "Sazby zůstávaly od zavedení mýtného v roce 2007 stejné. Od února 2010 byly sazby zvýšeny pro pátek od 15.00 hod. do 21.00 a mírně sníženy pro ostatní dobu v týdnu. Je placeno vozidly nad 3,5 tuny. V tabulce je aktuální ceník platný od 1. 1. 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Silnice I. třídy.", "content": "Ke zpoplatnění silnic I. třídy mělo dojít od 1. července 2007, ale nakonec došlo ke zpoplatnění některých tranzitních úseků silnic I. třídy od 1. ledna 2008.", "section_level": 3}, {"title": "Dálniční poplatky v Evropě.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Belgie.", "content": "Dálniční poplatky v Belgii se vztahují na nákladní automobily nad 12 t. Tyto poplatky jsou hrazeny prostřednictvím systému Eurovignette. Od 1. 10. 2008 je tento systém dostupný přes internet. V systému Eurovignette si řidič zakoupí tzv. e-známku, která je dostupná s kartou Eurotrafic na tzv. AGES points a čerpacích stanicích v Belgii, Lucembursku, Nizozemí, Dánsku, Francii, Anglii, Finsku, Německu a Švédsku. Je možné zvolit platnost E-známky na 1 den, 1 týden, 1 měsíc a 1 rok. V Belgii je zpoplatněn pro ostatní dopravní prostředky tunel v Antverpách (Liefkenshoektunnel), výše mýta závisí na výšce vozidla: vozy s výškou menší než 2,75 m jsou zpoplatněny 5 Eur za 1 průjezd, vozidla vyšší platí 17 Eur za 1 průjezd.", "section_level": 2}, {"title": "Bělorusko.", "content": "Od 1. srpna 2013 se mýtné vybírá pomoci systému elektronického mýtného. Vztahuje se na všechny druhy motorových vozidel, s výjimkou osobních aut, zaregistrovávaných v Bělorusku, Ruské federaci a Kazachstánu.", "section_level": 2}, {"title": "Bulharsko.", "content": "V Bulharsku je průjezd dálnic umožněn pouze s platnou dálniční známkou. Pro osobní automobily jsou k zakoupení s platností 7 dní, měsíc a rok. Tzv. \"vinětky\" je třeba zakoupit při vstupu do Bulharska, např. na kterékoliv benzinové pumpě, bez ohledu na to, jestli trasa vede po dálnici či nikoliv. Nejde tedy o klasický dálniční poplatek. Uhrazením sumy za příslušnou vinětku se hradí zároveň poplatek opravňující cestujícího vozidlem k používání jakékoliv silnice.", "section_level": 2}, {"title": "Dánsko.", "content": "V Dánsku není zpoplatněno používání dálnic. Mýtným jsou zpoplatněny pouze mosty Storebæl a Øresund. Most Great Belt (Storebaelt) se nachází mezi Funen a Zealand. Poplatky za jednotlivá vozidla se určují automaticky na základě výšky a délky vozidla. Most má jednu mýtnou bránu v Halsskov. Častí uživatelé mohou využívat 5% slevu, která je k dispozici se zařízením BroBizz. Dalším zpoplatněným mostem je Øresund mezi Dánskem a Švédskem. Tento most představuje spojení mezi Dánskem a Švédskem, tedy mezi Skandinávií a kontinentální Evropou. Propojuje oblasti Kodaně a Malmö. Je zde pouze jedna mýtní stanice umístěná v Lernaken na švédské straně s 11 pruhy v každém směru. Devět pruhů je určeno pro placení kartami, dva pruhy pro elektronickou platbu mýtného pomocí BroBizz (viz též most Great Belt).", "section_level": 2}, {"title": "Francie.", "content": "Dálniční poplatky se platí podle ujetých kilometrů, pro osobní automobily asi € 7,50 na 100 km.", "section_level": 2}, {"title": "Chorvatsko.", "content": "Dálniční poplatky se platí podle ujetých kilometrů. Platí se v typických mýtných branách (cestarina), které se nacházejí na každém dálničním exitu. Je možné platit hotově chorvatskými kunami, nebo elektronicky pomocí speciální mýtné krabičky ENC (elektronička naplata cestarine).", "section_level": 2}, {"title": "Itálie.", "content": "Dálniční poplatky se platí podle ujetých kilometrů, pro osobní automobily přibližně € 5,40 na 100 km. Zpoplatněny nejsou některé obchvaty velkých měst a 443 km dlouhý jižní úsek dálnice A3.", "section_level": 2}, {"title": "Maďarsko.", "content": "V Maďarsku jsou zpoplatněny dálnice M1, M3, M5, M6 a M7. Je nutno zakoupit dálniční známku, je možné zakoupit i elektronicky pomocí SMS a platební karty nebo na stránkách.", "section_level": 2}, {"title": "Německo.", "content": "Pro osobní automobily dálnice nejsou zpoplatněny, nákladní automobily platí elektronické mýtné. Od října roku 2020 by mělo být zpoplatněno mýtné i pro osobní automobily.", "section_level": 2}, {"title": "Nizozemí.", "content": "Uživatelské poplatky za dálnice se vztahují na nákladní automobily nad 12 t. V Nizozemí jsou tyto poplatky hrazeny prostřednictvím systému Eurovignette. V Nizozemí se dálniční poplatky týkají tunelu Westerscheldetunnel. Kromě standardní výše poplatků zde pravidelní uživatelé mohou dostat slevu pomocí předplatného tzv. t-tag.", "section_level": 2}, {"title": "Polsko.", "content": "Na dálnicích A1, A2 a A4 se platí dálniční poplatky v mýtných branách podle ujetých kilometrů.", "section_level": 2}, {"title": "Rakousko.", "content": "Pro osobní vozidla je nutno zakoupit dálniční známku. Na některých úsecích se platí poplatky – například Brennerský průsmyk (€ 9 za osobní automobil, ale není nutné mít dálniční známku), Taurský dálniční tunel a Katschberský tunel (€ 10 za osobní automobil za oba tunely), tunel Karavanky a další. Nákladní automobily platí elektronické mýtné.", "section_level": 2}, {"title": "Rumunsko.", "content": "V Rumunsku si musí dálniční známku zakoupit osobní i nákladní vozidla. Prodávají se s 5 délkami platnosti: denní, týdenní, 30denní, 90denní, 12měsíční. 12měsíční se počítá od data prodeje, nikoliv pouze pro 1 kalendářní rok. Známka je zapotřebí i pro použití silnic „národní sítě“ označených DN, které odpovídají zhruba silnicím 1. třídy v ČR. Bez známky lze použít jen okresní (obecní) silnice, které ale většinou začínají a končí na silnicích DN a proto nelze Rumunskem bez zakoupení známky projet.", "section_level": 2}, {"title": "Řecko.", "content": "V Řecku se platí mýtné podle projetých úseků v mýtných branách. Jsou zpoplatněny pouze části dálničních úseků. O provoz dálnic a výběr mýtného se v Řecku stará cca 6 různých společností. Kromě dálničních poplatků je zpoplatněn přejezd mostu Charilaos Trikoupis (Rio - Antirio) € 13,20 a průjezd podmořského tunelu Aktio - Preveza € 3,00.", "section_level": 2}, {"title": "Slovensko.", "content": "Pro osobní vozidla i pro přípojné vozíky je nutno zakoupit dálniční známku. V roce 2016 byly na Slovensku zavedeny elektronické dálniční známky, které lze koupit online na internetu, nebo na benzínových pumpách. Motocykly klasické konstrukce dálniční známku mít nemusí. U nákladních vozidel nad 3,5 tuny od začátku roku 2010 nahradilo dálniční známku elektronické mýtné. Automatický sken registračních značek umožňuje snáze postihovat řidiče bez zaplaceného dálničního poplatku. Za jízdu bez zaplaceného poplatku hrozí pokuta až do výše 500 eur. Stejně jako v ČR nejsou některé úseky dálnic a rychlostních silnic zpoplatněné a lze je použít i bez známky. Asi nejzajímavější je průjezd Bratislavou směrem k maďarským hranicím po dálnici D2 mezi výjezdy 55 (Bratislava-Lamač) a 71 (Bratislava-Jarovce).", "section_level": 2}, {"title": "Dálniční známky.", "content": "Ceny za dálniční známky.", "section_level": 3}, {"title": "Mýto.", "content": "Ceny za používání dálnic a silnic pro motorová vozidla.", "section_level": 3}, {"title": "Silnice I. třídy.", "content": "Na silnicích I. třídy se cena mýtného u nákladních automobilů shoduje s cenou na dálnicích.", "section_level": 4}, {"title": "Slovinsko.", "content": "Pro osobní vozidla je nutno zakoupit dálniční známku. Pro vozidla nad 3,5 t se platí mýtné", "section_level": 3}, {"title": "Španělsko.", "content": "Dálniční poplatky se platí v mýtných branách podle ujetých kilometrů. Orientační cena pro osobní automobil je 9,5 EUR/100 km. Zpoplatněny jsou většinou dálnice třídy \"autopista\", většina dálničních úseků, kategorizovaných jako \"autovía\", je nezpoplatněná.", "section_level": 2}, {"title": "Švýcarsko.", "content": "Zahraničním nákladním vozidlům je ve Švýcarku při průjezdu hranicemi odečten tachometr, z čehož se při průjezdu ze země spočítá výše mýtného. Pro osobní vozidla je nutno zakoupit dálniční známku. Lze koupit jen roční dálniční známka, která stojí 40 CHF (asi 1000 Kč).", "section_level": 2}, {"title": "Srbsko.", "content": "Zpoplatněn průjezd přes dálniční úseky dle ujetých kilometrů. Průměrná cena € 4,50/100 km.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jako dálniční poplatek se označuje poplatek za užívání dálnic a rychlostních komunikací. Ve většině zemí není totožný ani zaměnitelný se silniční daní. ", "tgt_summary": "Vignette is a form of road pricing imposed on vehicles, usually in addition to the compulsory road tax, based on a period of time the vehicle may use the road, instead of road tolls that are based on distance travelled. Vignettes are currently used in several European countries. The term originated in France in the 1950s, although vignettes there were not linked to motorway use and no longer exist; it is now used throughout Central Europe, as well as in Italy (\"vignetta\"). ", "id": 887299}
{"src_title": "Břevnovský klášter", "tgt_title": "Břevnov Monastery", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Podle pověsti byl klášter založen na místě u pramene potoka Brusnice, kde se údajně setkal biskup Vojtěch s knížetem Boleslavem na lovu. Pražský biskup Vojtěch se s mnichy řádu svatého Benedikta dostal do kontaktu během svého exilového pobytu v Itálii, kdy mimo jiné pobýval i v nejstarším západním klášteře na Monte Cassinu. V řecko-latinském benediktinském klášteře svatých Alexia a Bonifáce na římském Aventinu pak 17. dubna 990 složil řeholní sliby. Při svém návratu do vlasti pak s sebou biskup přivedl i dvanáct bratrů z tohoto kláštera, kteří potom utvořili první mnišskou komunitu nově postaveného kláštera. Posvěcení (zřejmě ještě provizorní) klášterní stavby proběhlo 14. ledna 993, jenom krátce po biskupově návratu zpět do vlasti, čímž se stal Břevnovský klášter nejstarším mužským klášterem na českém území; papež Jan XV. stvrdil jeho vznik v květnu toho roku. Vztah mezi břevnovským klášterem a římským domovským klášterem mnichů pak nejlépe ilustruje původní zasvěcení břevnovského kláštera \"„ke cti Matky Boží, svatého Benedikta a svatých Bonifatia a Alexia“\". Název si pak vzal klášter od přilehlé vísky Břevnové. Zakladatelem kláštera byl český kníže Boleslav II. a stavba musela započít ještě před rokem 993, například kronikář Přibík Pulkava z Radenína tak považuje za rok založení kláštera již rok 992. Tentýž kníže o šest let později založil další benediktinský klášter na Ostrově u Davle. Prvním opatem nového kláštera se stal jistý Anastasius, zmiňovaný též jako Astrik. V polovině 11. století postavil opat Meinhard v Břevnově románskou basiliku sv. Benedikta a Vojtěcha a založil klášter v Rajhradě u Brna. Počátkem 14. století přestavěl opat Bavor z Nečtin klášter i kostel, který je od té doby zasvěcen sv. Markétě, a založil klášter v Broumově. V klášteře žila řada vynikajících mnichů, například Jan z Holešova, který patrně jako první používal diakritický pravopis. Roku 1420 klášter zničili táborité. Mniši, kteří přežili, odešli do Broumova. K obnově kláštera došlo až v polovině 16. století, koncem 17. století za opata Tomáše Sartoria vznikl dnešní Starý konvent (na počest významného obnovitele kláštera Sartoria byla po něm pojmenována blízká \"Sartoriova ulice\"). Současnou stavbu zahájil roku 1708 opat Otmar Zinke a svěřil ji nejlepším umělcům své doby. Bazilika je sálová vrcholně barokní stavba s dlouhým kněžištěm podle plánů Kryštofa Dientzenhofera. Bazilika byla vysvěcena roku 1715, celá stavba trvala do roku 1740. Za pruského obléhání Prahy v roce 1757 sloužil kostel jako stáj a lazaret. Břevnovský opat František Štěpán Rautenstrauch (1734–1785) se významně podílel na reformách vysokých škol, právnického a kněžského vzdělávání, a tak nebyl klášter za reforem císaře Josefa II. zrušen. V dalším období však spíš upadal, až ve 30. letech 20. století byl reformován mnichy z belgického Chevetogne. Převorem se pak stal Anastáz Opasek, od roku 1947 opat. Roku 1950 byl zatčen a dlouhodobě vězněn, klášter byl roku 1951 rozpuštěn a mniši deportováni. Do roku 1990 zde byl Archiv ministerstva vnitra. Tzv. malý neboli Sartoriův konvent využívala StB pod krycím názvem „Montážní ústav“. Po návratu opata Opaska byl klášter i kostel v letech 1991–1993 s velkou podporou zahraničních, zejména německých, klášterů důkladně opraven a povýšen na arciopatství. V roce 1997 jej navštívil papež Jan Pavel II. V současnosti (rok 2019) v klášteře žije 13 mnichů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis areálu.", "content": "Dnešní barokní budovy kláštera včetně chrámu sv. Markéty, nového konventu a prelatury pocházejí převážně z let 1708–1740. Byly zbudovány na starších základech podle plánů architekta Kryštofa Dientzenhofera a pod jeho stavebním dozorem. Někdejší vstupní osa kláštera je dnes rozdělena ulicemi Bělohorskou a Patočkovou. Při proražení třídy Pionýrů (dnešní Patočkovy ulice) v letech 1952–1953 padly za oběť budovy klášterního pivovaru a sladovny s vnější ohradní zdí. Sochy sv. Benedikta nad vstupní branou a sv. Jana Nepomuckého v severozápadním rohu nádvoří jsou od Karla Josefa Hiernleho, ostatní sochy na fasádě pocházejí z dílny Matěje Václava Jäckela.", "section_level": 1}, {"title": "Kostel svaté Markéty.", "content": "Kostel zasvěcený svaté Markétě Antiochijské byl postaven v letech 1708–1715. Jeho zvlněná fasáda odpovídá utváření hmoty architektury na principu protínajících se elipsoidů. Na atice jsou sochy řádových světců od Matěje Václava Jäckla a na jižní stěně kopie náhrobku blahoslaveného Vintíře zasazený do barokní iluzivní malby.", "section_level": 2}, {"title": "Interiér kostela.", "content": "Vnitřní zařízení a výzdobu kostela navrhl Kryštofův syn Kilián Ignác Dientzenhofer. Na hlavním oltáři je v nice vsazena dřevěná pozlacená socha patronky chrámu, sv. Markéty, od lužického sochaře Matěje Václava Jäckela. Oltářní menzu čelem k lidu navrhl sochař a restaurátor Karel Stádník. V chóru jsou dvě řady barokních mnišských lavic, tzv. \"stally\", s řezanými figurami benediktinských patronů v nástavci. Na jižní straně je na pozdně barokním oltáři Panny Marie benediktinské obraz této řádové patronky benediktinů s Ježíškem v náručí. Do predelly téhož oltáře je vsazen zasklený rokokový relikviář s ramenní kostí sv. Markéty Antiochijské, jež byla uctívána jako patronka deště a dobré úrody, každoročně 14. července se zde konala pouť s procesím. Stříbrný gotický plenář svaté Markéty je uložen v trezoru. Na postranních iluzivně malovaných oltářích v chrámové lodi je sedm velkých obrazů Petra Brandla z let 1715–1719. Na severní (levé) straně směrem od vchodu jsou to obrazy \"Smrt sv. Václava\", \"Ukřižování\" a \"Setkání sv. Vojtěcha s knížetem Boleslavem II. u studánky\". Na jižní straně \"Přenesení ostatků sv. Otmara\", \"Smrt sv. Benedikta mezi řeholníky\" a na třetím oltáři dva obrazy nad sebou: \"Sv. Prokop\" a \"Smrt poustevníka Vintíře\" (za účasti knížete Břetislava I. a biskupa Šebíře). Fresky na klenbě vymaloval Jan Jakub Stevens. Na kůru je cenný barokní prospekt varhan s figurálními dřevořezbami hrajících andílků z roku 1724. Do staré skříně byl roku 2010 vsazen nový varhanní stroj. Na jižní stěně chóru kostela je vsazen kamenný raně gotický náhrobek blahoslaveného šumavského poustevníka a diplomata Vintíře, který zemřel roku 1045 a byl uctíván jako patron českých a bavorských benediktinů.", "section_level": 3}, {"title": "Krypta.", "content": "Pod chórem kostela byla při archeologickém průzkumu v letech 1965–1968 odkryta část opukového kvádříkového zdiva s polosloupy a podlaha krypty trojlodní románské baziliky z poloviny 11. století.", "section_level": 3}, {"title": "Konvent a prelatura.", "content": "Patrový konvent, který přiléhá ze severní strany ke kostelu, vznikl v letech 1709–1719 pod vedením Kryštofa Dientzenhofera. Má jednotnou architektonickou úpravu a tři vnitřní dvory. Ze severního traktu vybíhá směrem do zahrady křídlo s letním refektářem v přízemí a knihovnou v patře. Sály, ambity a chodby jsou vyzdobeny štuky a freskami různých umělců z první poloviny 18. století. Kolem východního dvora, který nepatří do klausury, jsou v patře prostory prelatury (sídlo opata). Reprezentativní sály jsou zdobeny freskami, největší a nejznámější je Tereziánský sál v rizalitu východního křídla, který vyčnívá nad střechy ostatních budov. Stropní fresku v Tereziánském sále vytvořili v letech 1727–1728 bratři Asamové, Kosma Damián a Egid Quirin, a zobrazili na ní pověst o „Zázraku svatého Vintíře“. Poustevník, pozvaný na hostinu v postní době, nechtěl jíst maso a hostitele nechtěl urazit. Pečený páv však obživl a uletěl ze stolu. Cenná je rovněž knihovna s původními knihovními skříněmi a bohatou sbírkou starých tisků. Starý konvent, z něhož zbylo po přestavbě tak zvané Sartoriovo křídlo (naproti kostelu k jihu) zbudoval opat Tomáš Sartorius v 60. letech 17. století. Komunitě benediktinů v čele s opatem Anastázem Opaskem sloužilo po jejich příchodu v letech 1990–1992 jako konvent, dnes je adaptováno na hotel Adalbert. Komplex hospodářských budov zahrnuje někdejší sýpku, administrativní budovy a ovčín, který nyní slouží jako klášterní šenk.", "section_level": 2}, {"title": "Zahrada.", "content": "Prospekt kaskádové barokní zahrady s nedávno rekonstruovanou oranžerií, sadem, habrovým špalírem a loubím, stejně jako dva rybníky pocházejí z 2. čtvrtiny 18. století a jsou pouze menší částí někdejšího areálu, který zčásti zabralo sídliště Petřiny. V dolní části zahrady stojí v dnešní podobě barokní pavilon Vojtěška s pramenem potoka Brusnice, nad pramenem se nachází gotická křížová klenba, jediný pozůstatek někdejšího gotického kláštera. Dolní část zahrady, kde je také gloriet Josefka, kaple Lazarka, soustava barokních štol, jimiž se voda zaváděla do kláštera, terasy s fontánami a schodišti, prošla v letech 2010–2013 náročnou rekonstrukcí a bývalá oranžerie slouží jako výstavní síň. V horní části zahrady (sadu), která je oddělena plotem, dochází k výměně starých ovocných stromů novými (vykáceno má být všech více než 1 000 stromů). V současnosti se na noc zamyká jen spodní část zahrady (areál kláštera), po ukončení její rekonstrukce se ale nově plánuje na noc zamykat i horní zahradu, která sousedí s někdejším klášterním větrným mlýnem, a podle něj nazvanými kolejemi Na Větrníku.", "section_level": 2}, {"title": "Hřbitov.", "content": "Na nedalekém Břevnovském hřbitově odpočívá řada známých osobností (jako např. Jan Patočka nebo Karel Kryl). V kostele proběhla zádušní mše například také za Jaroslava Seiferta (1986) nebo za kontroverzního podnikatele Václava Kočku ml (2008), kteří však na zdejším hřbitově neleží.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Opat Tomáš Sartorius byl donátorem 24. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny jezuity v letech 1674–1690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho znak.", "section_level": 1}, {"title": "Vyobrazení.", "content": "Klášter a jeho krypta se objevují na mnoha vyobrazeních, například:", "section_level": 1}], "src_summary": "Břevnovský klášter (plným názvem Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově) je nejstarší český mužský klášter, nacházející se v pražské čtvrti Břevnov. Založil jej roku 993 kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch. Od počátku v něm sídlí mnišská komunita benediktinů, která sem přišla z dolnobavorského kláštera Niederaltaich. U příležitosti 1000. výročí založení kláštera roku 1993 povýšil papež Jan Pavel II. břevnovské opatství na arciopatství. Klášter jako celek s bazilikou svaté Markéty a s Markétskou zahradou je chráněn jako národní kulturní památka České republiky. Klášter je považován za nejstarší písemně doložené místo vaření piva v celé České republice, v této tradici pokračuje Břevnovský klášterní pivovar.", "tgt_summary": "Břevnov Monastery (, ) is a Benedictine archabbey in the Břevnov district of Prague, Czech Republic. It was founded by Saint Adalbert, the second Bishop of Prague, in 993 AD with the support of Duke Boleslav II of Bohemia. The first Benedictine male monastery in Bohemia, it also has the oldest tradition of beer brewing in the Czech Republic. Brewing was interrupted several times in the history, but up to today, the Břevnov Monastery Brewery brew its beer here.", "id": 1203821}
{"src_title": "Čang Süe-liang", "tgt_title": "Chang Hsüeh-liang", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Čang Süe-liang se narodil 3. června 1901 v provincii Fengtchien. V mládí ho otec, Čang Cuo-lin, připravil na vojenskou kariéru. Absolvoval tamní vojenskou akademii a v 19 letech začal sloužit v otcově armádě. Rychle se stal plukovníkem a velitelem otcovy osobní stráže. Jako součást udržování vztahů mezi Mandžuskem a Pekingem se stal asistentem prezidenta Sü Š’-čchanga. Brzy byl povýšen na brigádního generála a rok nato odjel na otcův příkaz do Japonska. Po svém návratu navrhl reformy fengtchienské armády, v krátkém čase vytvořil letectvo, které pak bylo užíváno ve válkách s ostatními militaristy k pozorování i bombardování. V roce 1922 bojoval ve válce mezi klikou Fengtchien a klikou Č'-li. Po jejím skončení se stal velitelem fengtchienské armády a vojenské akademie. V roce 1924, po druhé válce těchto armád, byl ministrem Tuan Čchi-žuejem pozván do Pekingu, kde se následně stal velitelem pekingské vojenské akademie. Kvůli častým absencím v klice Fengtchien, jmenoval svého blízkého přítele Kuo Sung-linga zastupujícím velitelem. Kuo Sung-ling chtěl této pozice využít a stát se vůdcem Mandžuska, proto se na konci roku 1925 pokusil o revoltu proti Čang Cuo-linovi. Ta byla ale neúspěšná a Kuo Sung-ling byl popraven. Čang Cuo-lin dokonce zvažoval popravu svého syna, Čang Süe-liang. V červenci 1926 zahájil Čankajšek tzv. Severní pochod, jehož cílem bylo vojenské sjednocení Číny. Proto byl Čang Süe-liang poslán otcem na jih, aby bránil postupu Kuomintangské armády na sever. V květnu 1928 nabídl jeho otec Čankajškovi na radu amerických a britských poradců dohodu o ukončení nepřátelství. Krátce nato byl Čang Cuo-lin zavražděn Japonci.", "section_level": 2}, {"title": "Militarista.", "content": "Po smrti svého otce se Čang Süe-liang stal pánem Mandžuska. Jelikož měl pověst lehkomyslného mládence se závislostí na opiu, Japonci předpokládali, že bude snáze manipulovatelný. Čang Süe-liang ale naopak nechal japonské poradce během večeře postřílet a potom proklamoval loajalitu národní vládě, čímž bylo docíleno formální sjednocení Číny. \"Na počátku 30. let se v Japonsku postupně dostávaly ke slovu síly, které absolutizovaly hospodářské a diplomatické úspěchy své země a transformovaly je do myšlenky, že je povinností Japonska osvobodit asijské národy od vykořisťování západními mocnostmi. Přirozeným nástupištěm na asijskou pevninu bylo v této situaci Mandžusko, které tak dostalo pro Japonsko význam nejen hospodářský, ale i strategický.\" Od roku 1905 vlastnilo Japonsko v této oblasti významné koncese, jako Jihomandžuskou železnici, a přístavy Port Arthur a Dalnyj. 18. září 1931 se japonská Kuantungská armáda pod zinscenovanou záminkou posunula za hranice zóny, kterou měla určenou k ochraně. Čínská armáda neodporovala, velitel Mandžuska, Čang Süe-liang, ležel v té době v nemocnici v Pekingu. Japonsko potom celou oblast obsadilo a vytvořilo na tomto území stát Mandžukuo.", "section_level": 2}, {"title": "Sianský incident.", "content": "12. prosince 1936 přijel Čankajšek do Si-anu na setkání s Čang Süe-liangem a Jen Si-šanem. Byl ale neočekávaně zajat oddíly věrnými Čang Süe-liangovi. Vzbouřenci požadovali ukončení občanské války, vytvoření jednotné fronty s komunistickou stranou, koaliční vládu a propuštění politických vězňů. Čankajšek nakonec s jejich podmínkami souhlasil, ale Čang Süe-lianga nechal uvěznit. V domácím vězení pak Čang Süe-liang strávil více než půl století. Na veřejnosti se objevil až v roce 1988. Čang Süe-liang zemřel 15. října 2001, ve věku 100 let v Honolulu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Čang Süe-liang, Zhang Xueliang (tradiční znaky: 張學良; zjednodušené znaky: 张学良; pinyin: Zhāng Xuéliáng) (3. června 1901 - 15. října 2001) byl syn Čang Cuo-lina a severní militarista, který po smrti otce ovládal oblast Mandžuska. V roce 1936 byl iniciátorem Si-anského incidentu.", "tgt_summary": "Chang Hsüeh-liang (, 3 June 1901 – 15 October 2001), nicknamed the \"Young Marshal\" (少帥) and known in his later life as Peter H. L. Chang, was the effective ruler of Northeast China and much of northern China after the assassination of his father, Chang Tso-lin (the \"Old Marshal\"), by the Japanese on 4 June 1928. He was an instigator of the 1936 Xi'an Incident, in which Chiang Kai-shek, the leader of China's ruling party, was arrested in order to force him to enter into a truce with the insurgent Chinese Communist Party and form a united front against Japan, which had occupied Manchuria. As a result, he spent over 50 years under house arrest, first in mainland China and then in Taiwan. He is regarded by the Chinese Communist Party as a patriotic hero for his role in the Xi'an Incident. He is also known for having an affair with Edda Mussolini.", "id": 2183490}
{"src_title": "John Paul Getty III.", "tgt_title": "John Paul Getty III", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "John Paul Getty III. se narodil v Minneapolis v Minnesotě jako nejstarší z dětí Johna Paula Gettyho, známého filantropa, a jeho manželky Abigail „Gail“ Harris. Dětství prožil v Římě, kde jeho otec vedl italskou pobočku rodinného podniku. Roku 1964, když mu bylo osm let, se jeho rodiče rozvedli. O dva roky později si John Paul Getty Jr. vzal herečku a modelku Talithu Pol, začal s ní vést hippie život a většinu času trávil v Maroku nebo Anglii. John Paul Getty III. zůstal s Abigail v Itálii a chodil do St. George's British International School v Římě. Na začátku roku 1972 byl ze školy vyloučen za nápisy napadající zdejšího ředitele, které napsal na stěny chodby. Rok poté zemřela jeho nevlastní matka Talitha na předávkování heroinem. Sám John Paul Getty Jr. byl těžce závislý od jejich společné cesty do Thajska a po smrti Talithy musel opustit Itálii, kde mu hrozilo obvinění z držení drog – přesunul se tedy do Spojených států. John Paul Getty III. zůstal v Itálii, kde vedl bohémský život. Žil ve squatu, často chodil do zdejších nočních klubů a účastnil se levicových demonstrací. Byl dobrý malíř i kreslíř a živil se prodáváním svých karikatur, vlastnoručně dělaných šperků a maleb. Jako komparz se objevoval ve filmech. V roce 1973 se také za tisíc dolarů nechal nahý nafotit na obálku srpnového vydání italského magazínu \"Playmen\".", "section_level": 2}, {"title": "Únos.", "content": "Getty byl unesen na římském náměstí Piazza Farnese 10. července 1973 ve tři ráno. Jeho tehdejší přítelkyně Gisele Martine Schmidt řekla, že zvažoval možnost nechat se unést zdejšími menšími kriminálníky, aby tak získal peníze od svého dědečka. Když později začal pracovat v modelingu, nebylo to nutné; únosci ho ale stále pronásledovali. Nakonec ho se zavázanýma očima převezli do jeskyně. Za jeho bezpečný návrat domů požadovali 17 milionů amerických dolarů (k roku 2018 hodnota přibližně 96 milionů dolarů)..Nejprve Gettyho rodina myslela, že se John Paul snaží jen získat peníze, podruhé se požadavky k rodině dostaly kvůli stávce italské poštovní společnosti později. Nakonec John Paul Getty Jr. požádal J. Paula Gettyho o peníze, ten ale odmítl s tím, že má několik dalších vnoučat a mohl by je ohrozit, kdyby dal najevo, že vydírat ho je tak snadné. S postupem času začali únosci s Johnem Paulem zacházet hůře: vzali mu rádio, zastřelili ptáka, kterého choval jako domácího mazlíčka, a hráli s ním ruskou ruletu. V listopadu 1973 na adresu redakce italského deníku přišlo Johnovo ucho, chomáč vlasů a výhrůžka, že pokud rodina nezaplatí 3,2 milionu dolarů do deseti dnů, budou posílat další Gettyho části těla. Kvůli pneumonii a zánětu se ale začalo jeho zdraví rychle zhoršovat. Únosci mu ze strachu z jeho smrti začali podávat tak velké dávky antibiotik, že si na ně vytvořil alergii, která taktéž ovlivnila jeho zdraví po zbytek celého života. V knize \"Painfully Rich\", biografii Johna Paula Gettyho III., pak autor John Pearson uvádí, že mafiáni dávali Gettymu pít brandy na otupení bolesti, z čehož se později vyvinul alkoholismus. Po poslední výhrůžce začal Getty Sr. jednat a nabídl za vnuka 2,9 milionů dolarů. Zaplatil 2,2 milionu a zbytek nechal zaplatit syna. Ten sice tolik peněz po prohýřeném životě neměl, ale půjčil si je od něj s úrokem 4 %. 15. prosince 1973, krátce po zaplacení částky, byl Paul nalezen na čerpací stanici nedaleko města Lauria v provincii Potenza. Zavolal i svému dědečkovi, aby mu poděkoval za záchranu, ten ale k telefonu odmítl přijít. Bylo zadrženo devět únosců, mezi nimi i dva vysoce postavení členové kalábrijské mafiánské organizace 'Ndrangheta – Saverio Mammoliti a Girolamo Piromalli. Ti ale byli na základě nedostatku důkazů propuštěni a odsouzeni byli jen dva další kriminálníci. Většina peněz z výkupného se nikdy nenašla.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V roce 1974 se John Paul Getty III. oženil s Němkou Gisele Martinou Schmidt, která byla tehdy ve čtvrtém měsíci těhotenství. Znal se s ní i jejím dvojčetem Juttou ještě z doby před únosem. V roce 1975, když mu bylo osmnáct let, Gisele porodila syna Balthazara. V roce 1993 se pár rozvedl. Getty se objevil v několika evropských filmech, například v portugalském hororu Raúla Ruize \"O Território\" nebo ve drama \"Stav věcí\" od německého režiséra Wima Wenderse. Únos Gettyho doživotně ovlivnil: rozvinula se u něj závislost na alkoholu i drogách. V roce 1981 si dal diazepam, metadon a zapil to velkým množstvím alkoholu, což způsobilo selhání organismu a mrtvici, následkem čeho mu ochrnula většinu těla. Také byl téměř slepý a neschopný mluvit. Jeho matka Gail poté žalovala Johna Paula Gettyho Jr. o 28 000 dolarů měsíčně na pokrytí zdravotních nákladů. Nikdy se plně nezotavil a paralyzovaný zůstal do konce života, nicméně od roku 1987 se jeho stav mírně zlepšil. V roce 1999 se Getty a šest členů jeho rodiny stali občany Irska na oplátku za darování milionu liber za každého člena. Kontroverzní zákon, který to umožňoval, byl později zrušen. Zemřel 5. února 2011 po dlouhé nemoci v soukromé rodinné vile Wormsley Park v Buckinghamshire.", "section_level": 2}, {"title": "V kultuře.", "content": "Anglický spisovatel působící pod pseudonymem A. J. Quinnell použil Gettyho příběh jako námět pro svůj román \"Muž v ohni\" (\"Man on Fire\"). Roku 1995 pak vyšla kniha Johna Pearson o Johnovi Paulovi Gettym III. \"Painfully Rich: J. Paul Getty and His Heirs\". V roce 2017 vznikla filmová adaptace knihy nazvaná \"Všechny prachy světa\", Johna Paula zde ztvárnil tehdy sedmnáctiletý Charlie Plummer, jeho matku Gail Michelle Williams a dědečka J. Paula Christopher Plummer. Únos Gettyho zpracovává i americký seriál \"Trust\" s Donaldem Sutherlandem jako J. Paulem Gettym, Hilary Swank jako Gail a Harrisem Dickinsonem v roli Johna Paula.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Paul Getty III. (4./5. listopadu 1956, Minneapolis, Minnesota, USA – 5. února 2011, Wormsley Park, Buckinghamshire, Anglie) byl vnuk amerického ropného magnáta J. Paula Gettyho. V roce 1973 byl v Římě unesen italskou mafií, která požadovala od Gettyho Sr. výkupné 17 milionů dolarů. Ten ale odmítl s tím, že by mohl ohrozit i další vnoučata. Přesto nakonec byla uzavřena dohoda a John Paul Getty byl propuštěn. ", "tgt_summary": "John Paul Getty III (; November 4, 1956 – February 5, 2011), was the grandson of American oil tycoon J. Paul Getty, who was once the richest man in the world. While living in Rome in 1973, he was kidnapped by the 'Ndrangheta, and held for a $17 million ransom. His grandfather was reluctant to pay, but after his severed ear was received by a newspaper, he negotiated payment to $2.2 million, and Getty was released—five months after being kidnapped. Getty soon after developed drug and alcohol addiction, eventually leading to a stroke that left him severely disabled for the rest of his life.", "id": 1016026}
{"src_title": "ParaWorld", "tgt_title": "ParaWorld", "src_document": [{"title": "Gameplay.", "content": "Hra je strategie – tedy hra, kde se hráč „dívá“ ze vzduchu, a vytváří si svou armádu, se kterou poté bojuje. Hráč si staví svou armádu pomocí budov, ale i surovin jako je dřevo, kámen a jídlo. Dřevo se získá ze stromů, kámen z kamenné hromady a jídlo ze zvířat, z ryb a z bobulných keřů. Tyto zdroje surovin se nachází všude po herní mapě. Každá budova či nová jednotka vždy stojí určitý počet různých surovin. Každá jednotka má speciální funkci, určitý počet zdraví a rozsah poškození, které mohou udělit. Většinou se bojuje proti jinému týmu, který má však většinou již od začátku hry silnější armádu. Boje mohou být jak na pevnině, tak i na vodě. Nebojuje se zde ovšem pouze proti druhým lidským týmům, ale i proti zvířecí fauně, která je velmi pestrá. Zvířata jsou mírumilovná, některá neutrální a některá i agresivní. Také jsou zde i různá prostředí, obsahující různou zvěř. Mezi ně se řadí: trvale zimní prostředí (všude sníh a led), prostředí podobné mírnému pásu v období listopadu, džungle, pouště, ale i vulkanické prostředí plné sopečných hornin a lávových proudů. Ve hře se nachází i artefakty – speciální předměty které umocní hráčovy herní „schopnosti“. Ve hře se odemykají nové budovy a jednotky pomocí získání nové epochy.", "section_level": 1}, {"title": "Příběh.", "content": "Příběh se odehrává v Londýně na počátku 20. století. Jarvis Babbit, vůdce společnosti SEAS (the Society of Exact Alternative Science), objevil paralelní svět. Tento svět se moc neliší od lidského světa, ale jsou zde jiné kontinenty, stále zde žijí dinosauři a pravěcí savci, lidé tu jsou zhruba na úrovni středověku a není zde elektřina. Jarvis povolá amerického geologa Anthonyho Cola, švédskou bioložku Stinu Holmlundovou a maďarského psychického génia Bélu Andràse Benedeka. Tento tým nechá Jarvis poslat „anomálií“ rovnou do paralelního světa („Paraworld“) na výzkumnou expedici. Nicméně když objeví skutečné plány společnosti SEAS (ovládnout celý paralelní svět a tyto tři hrdiny zabít), rozhodnou se, že to společnosti zarazí. Postupně se dostávají přes celý svět a různé frakce přimějí přidat se na jejich stranu, aby bojovali proti SEAS. Také zde objeví dvě slavné osobnosti skryté podobným, ale jiným jménem (Nikolaje Teslu a Charlese Darwina). Nakonec sjednotí většinu obyvatelstva paralelního světa a vydají se rovnou k základně SEAS, nacházející se v nehostinné sopečné krajině. Postupně se dostanou až k Jarvisovi a k zařízení, které je schopno vytvořit „anomálii“, a tou se dostat zpět do svého „normálního“ světa. Tři hrdinové se dostanou přes most až k zařízení, ale zastaví je Jarvis ve svém obřím robotovi podobném štíru, který je poháněn energií ze všudypřítomných sopek rozmístěných po okolí. Tento stroj hrdinové zničí a Jarvis přepadne přes most, ale zachytí se. Anthony mu nabízí ruku, aby mohl Jarvise zachránit, ale Jarvis se dobrovolně pustí a spadne do lávy. Hrdinové otevřou portál a dostanou se zpět do svého světa, avšak je tu jeden háček – naruší se rovnováha mezi světy, dinosauři začnou pronikat do lidského světa, a to ve velkém množství. V závěru hry jde pouze vidět, jak dinosauři loví lidi i auta, a způsobují naprostou destrukci Londýna.", "section_level": 1}, {"title": "Gold edition.", "content": "6. února 2007 byla vydána verze Paraworldu jménem Gold edition. Tato edice přinesla nové prvky jako jsou nové hlavní postavy David Leighton a Heinrich Kleemann nebo tři nové mise (4.1, 4.2 a 4.3). Z cizích postav přibyl nemrtvý válečník (seveřanská jednotka), seveřanský plamenometčík, plamenometčík pouštního lidu a plamenometčík dračího klanu. Bylo také rozšířeno vylepšování lodí (u dračího klanu) nebo se zde objevila budova pouštního lidu v podobě totemu z lebek. Golden edition přidala také nová divoká zvířata: Giganotosaurus, Liopleurodon, Edmontosaurus, Mosasaurus, Tarbosaurus, Euoplocephalus, Heterodontosaurus, Amargasaurus a Gigantopithecus. Přidán byl i SDK editor map a byly opraveny některé bugy.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní postavy (hrdinové).", "content": "Hlavními postavami hry jsou Anthony Cole, Stina Holmlund, Béla Andràs Benedek, Ada Loven, Nikolaj Taslow, James Warden, Arch Druid, The Trader Triplets, Jarvis Babbit, David Leighton, The Governer, Heinrich Kleeman, Tarna, Miyagi.", "section_level": 1}, {"title": "Hratelné frakce.", "content": "Ve hře Paraworld jsou celkem tři hratelné frakce: Seveřané (podobní vikingům, používají pravěké savce), Pouštní lid (podobný africkým kočovníkům z pouště; jde o kočovný kmen, jako jediní mají pojízdnou hlavní budovu) a Dračí klan (lid podobný asiatům; mají velmi vyvinutou technologii, včetně střelného prachu a bomb). Mód SEAS přivedl do hry novinku – hráč může hrát za společnost SEAS, která se spíše spoléhá na svou vyvinutou technologii: roboty na páru (elektřičtí roboti v paralelním světě nefungují, jelikož tam není elektřina).", "section_level": 1}], "src_summary": "ParaWorld je real-time strategická počítačová hra, která byla vydána 25. září 2006. Hra byla vyvinuta německou firmou SEK (Spieleentwicklungskombinat) se sídlem v Berlíně a je vydávána společnostmi Sunflowers, Deep Silver a Aspyr. Obsahuje hru pro jednoho hráče (single-player) a hru pro více hráčů (multi-player). Hra obsahuje více než 50 prehistorických zvířat, zejména dinosaury a prehistorické savce. Protože využívá Tagesu, se hrou se nainstaluje ovladač k ochraně proti kopírování (ovladač ve formě kódu). ", "tgt_summary": "ParaWorld is a real-time strategy PC game released on September 25, 2006. It was developed by the German company SEK (Spieleentwicklungskombinat), based in Berlin. The game features more than 50 prehistoric animals, especially dinosaurs and Pleistocene mammals. The game uses TAGES, and therefore installs a driver on the system for copy protection.", "id": 1509274}
{"src_title": "Bollandisté", "tgt_title": "Bollandist", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Práce bollandistů se odvíjí od práce jezuity Heriberta Rosweyde, který začal se soupisem a vydáváním hagiografií po belgických knihovnách. Po Rosweydově smrti roku 1629 sice část jeho práce byla již vydána, ale velká část práce zůstala ve stádiu rozpracovanosti, proto byl uspořádáním rukopisů pověřen Jean Bolland. Bolland pokračoval v zpracovávání materiálů pro životopisy svatých, nicméně v edičním projektu \"Acta sanctorum\", který za tímto účelem zřídil, dále rozšířil Rosweydovu koncepci na životopisy světců po celém světě. V roce 1634 přibyl Bolladnovi pomocník v osobě Godefrida Henschenia, později Daniel Papebroch. Bollandisté začali cestovat po evropských knihovnách, případně navazovat vztahy s jinými evropskými učenci (v Čechách s s nimi například dopisoval Bohuslav Balbín). Dílo bollandistů se stalo několikrát podrobeno kritice. Známý se stal učený spor o pravost nejstarších listin s maurinem Jeanem Mabillonem, který posunul bádání na poli diplomatiky. Později, když Papebroch vyslovil námitku proti domněnce, že by karmelitánský řád mohl založit prorok Eliáš, tito se obrátili na španělskou inkvizici a vymohli si zákaz vydávání edice Acta sanctorum v letech 1695–1715. Těžkou ránu projektu zasadilo zrušení jezuitského řádu roku 1773. Bylyl jisté snahy o záchranu, takže knihovna byla přenesana do opatství Coudenberg v Bruselu a poté do opatství Tongerlo, kde se dokonce podařilo vydat svazek Act sanctorum, nicméně po obsazení Belgie francouzskou revoluční armádou se knihovna zcela rozptýlila. K obnově došlo až po vzniku belgické jezuitské provincie (1832) v roce 1837, kdy se začalo budovat nové sídlo bollandistů již v novém prostoru v koleji Saint-Michel v Bruselu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bollandisté (\"Société des Bollandistes\") se nazývá pracovní skupina vzdělanců (zprvu výhradně složená z jezuitů, což již není podmínkou) zabývajících se kritickým zpracováváním životopisů katolických svatých. Skupina vznikla na začátku 17. století kolem projektu \"Acta sanctorum\", kterou započal antverpský jezuita Jean Bolland, jehož pokračovatelé byli zejména Daniel Papebroch a Godefridus Henschenius. V průběhu dějin se sídlo bollandistů měnilo (po zrušení jezuitů byla jistá část práce na acta sanctorum odvedena v premonstrátském opatství Tongerlo), dnes je jejich hlavní pracoviště s knihovnou umístěno v koleji Saint-Michel v Bruselu.", "tgt_summary": "The Bollandists or Bollandist Society () are an association of scholars, philologists, and historians (originally all Jesuits, but now including non-Jesuits) who since the early seventeenth century have studied hagiography and the cult of the saints in Christianity. Their most important publication has been the \"Acta Sanctorum\" (The Lives of the Saints). They are named after the Flemish Jesuit Jean Bolland or Bollandus (1596–1665).", "id": 213712}
{"src_title": "Ronald Evans", "tgt_title": "Ronald Evans (astronaut)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a výcvik.", "content": "Dětství strávil v Topece, hlavním městě Kansasu. Po základní a střední škole zde absolvoval i elektrotechnickou fakultu (University of Kansas). A také se zde seznámil a oženil s Janet Pollmovou. Ještě na fakultě v Kansasu prodělal dobrovolný vojenský výcvik a pak, s diplomem inženýra, nastoupil k vojenskému námořnictvu. Tady také začal s létáním na cvičných strojích. Pak byl převelen na tři roky k bojovému útvaru jako stíhací letec v Tichomoří. Po návratu do USA byl dva roky leteckým instruktorem a studoval na postgraduální škole vojenského námořnictva. Skončil ji úspěšně v roce 1964 a nastoupil u letky VF-51 na letadlovou loď Ticonderoga. V roce 1966 jej přijali do páté skupiny připravujících se astronautů u NASA. To znamenalo další studium a další cvičné lety, ač měl už na reaktivních letounech nalétáno přes 4000 hodin. Byl zařazen do podpůrných posádek Apollo 7, Apollo 11 a do záložní posádky Apolla 14. Až na konci programu Apolla se konečně do vesmíru dostal.", "section_level": 2}, {"title": "Let do vesmíru.", "content": "Ke svému jedinému letu do vesmíru odstartoval z mysu Canaveral v lodi Apollo 17. Byla to šestá expedice na Měsíc, v ní zastával místo pilota velitelské sekce kosmické lodi. Na palubě s ním letěli Eugene Cernan a Harrison Schmitt, kteří na Měsíci přistáli. Obletěl 75x Měsíc, nalodil oba své druhy a po 12 dnech ve vesmíru všichni tři přistáli s pomocí padáků ve své kabině na hladině Tichého oceánu. Během zpátečního letu absolvoval výstup mimo loď (tzv.EVA) kvůli demontáží kazet filmů..", "section_level": 2}, {"title": "Po skončení letů.", "content": "V lednu 1973 byl námořní kapitán Evans jmenován do záložní posádky letu Apollo-Sojuz (ASTP/EPAS). O tři roky později z armády definitivně odešel a v roce 1977 i z NASA. Stal se viceprezidentem společnosti Western America Energy Corporation v Scottsdale, stát Arizona. Tři roky poté zde zemřel na infarkt myokardu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ronald Ellwin Evans (10. listopadu 1933, St. Francis, Kansas, USA – 7. dubna 1990, Scottsdale, Arizona, USA) byl americký vojenský letec a astronaut z Apolla 17.", "tgt_summary": "Ronald Ellwin \"Ron\" Evans Jr. (November 10, 1933 – April 7, 1990), (Capt, USN), was an American naval officer and aviator, electrical engineer, aeronautical engineer, NASA astronaut and, one of the 24 astronauts to have flown to the Moon, one of 12 people to have flown to the Moon without landing on it. ", "id": 1397677}
{"src_title": "Osvobodilna fronta", "tgt_title": "Liberation Front of the Slovene Nation", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj za války.", "content": "26. dubna 1941 se ve vile literárního kritika a esejisty Josipa Vidmara v Rožne dolině uskutečnila schůzka, níž se zúčastnily skupiny spolupracující před okupací Jugoslávie ve Svazu přátel Sovětského svazu. Komunistickou stranu Slovinska zastupoval Boris Kidrič, Aleš Bebler a Boris Ziherl, křesťanské socialisty Tone Fajfar, sokoly Josip Rus, kulturní pracovníky pak Josip Vidmar, France Šturm a Ferdo Kozak. Účastníci se shodli na zorganizování ozbrojeného odporu proti okupaci. Organizace se v duchu koncepce Kominterny nazvala \"Protiimperialistickou frontou\" (, PIF), po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 pak změnila název na Osvobozeneckou frontu. Později bývá uváděna i jako \"Osvobozenecká fronta slovinského národa\" (; OF SN). Osvobozenecká fronta sdružovala patnáct subjektů. Zakládajícími čtyřmi členy byli Komunistická strana Slovinska, křesťanští socialisté, Národní demokraté – Sokolové a Kulturní skupina. Dalšími členy byli například Svaz inženýrů, Čoševova skupina, která zastupovala studenty Univerzity v Lublani, nebo skupina Stará pravda, která byla v průběhu roku 1942 vyloučena za svůj postoj k Mihailovićovu hnutí. Od září 1944 do konce války nebyly přijímány žádné další členské subjekty. Po válce pak do OF vstoupila Protifašistická fronta žen Slovinska, Lidová mládež Slovinska a Jednotné odbory. Již v roce 1941 zformulovala Osvobozenecká fronta své základní zásady, z nichž prvních sedm bylo přijato na čtvrtém zasedání Nejvyššího pléna 1. listopadu 1941, poslední dvě pak 21. prosince 1941 na zasedání výkonného výboru OF (IO OF). Zásady se týkaly především zahájení národněosvobozeneckého boje proti okupantům a postavení Slovinců v poválečném období. V březnu 1942 odstavila OF svého hlavního konkurenta – Slovinské společenství, které vzniklo na popud jugoslávské exilové vlády. OF zaslala představitelům Slovinského společenství – především bývalým důstojníkům jugoslávské královské armády – falešné povolávací rozkazy, díky kterým se spustila vlna zatýkání. Mimoto OF zrealizovala několik úspěšných atentátů na kolaboranty – zlikvidován byl drávský bán Marko Natlačen nebo teolog a politik Lambert Ehrlich. V průběhu druhé světové války (a národněosvobozeneckého boje) vytvořila Osvobozenecká fronta nejen paralelní státní struktury, ale i zázemí – tiskárny, rozhlas, zdravotnickou službu, soudy, školy aj. V rámci OF pak získali dominantní postavení komunisté, což bylo ztvrzeno v únoru 1943 i Dolomitským prohlášením, kterým byla deklarována absolutní jednota OF a kterým byla formálně přiznána vedoucí úloha Komunistické straně Slovinska.", "section_level": 1}, {"title": "Organizační struktura.", "content": "Vytvořená organizační struktura OF se v mnoha ohledech pokoušela napodobit předválečné politické strany. Na nejnižší úrovni se nacházely místní výbory, které byly roztroušeny po celém území Slovinska. Sekretariát a výkonný výbor byl složen ze všech zúčastněných skupin. Nejvyšším orgánem OF bylo Nejvyšší plénum, později zvané Slovinský národněosvobozenecký výbor (; SNOO) a od února 1944 přejmenovaný na Slovinskou národněosvobozeneckou radu (; SNOS). Postupně se na celém území Slovinska rozšířily místní výbory, které byly podřazeny pod oblastní výbory (, OkO). Oblastní výbory podléhaly okresním výborům (, OO OF), které byly zase podřazeny pod provinční výbory (, PNOO či PO OF). Provinční výbory se nacházely ve Štýrsku, Horním Kraňsku, Přímoří a v Korutanech. Organizační struktura byla odstupňována od terénních výborů, přes oblastní, okresní a provinční do Nejvyššího pléna. Každý výbor se skládal z tří až patnácti zástupců. Tajemníci výborů byli často místní tajemníci Komunistické strany Slovinska.", "section_level": 1}, {"title": "Výkonný výbor Osvobozenecké fronty.", "content": "28. července 1941 byl ustaven pracovní výbor ve složení: Boris Kidrič, Edvard Kardelj, Tone Fajfar, Josip Rus a Josip Vidmar. V srpnu byl výbor rozšířen o dva členy – Edvarda Kocbeka a France Lubeje-Drejče a byl přejmenován na výkonný výbor (; IO OF). 1. října se členem stal Franc Leskošek. 12. prosince byli Rus a Kocbek delegováni do výkonného výboru AVNOJe. 12. ledna 1943 se členy IO OF stali Marijan Brecelj a Zoran Polič. Do dubna 1943 měl výkonný výbor tříčlenný sekretariát – Rus byl předsedou, členy byli Kidrič a Fajfar. Při IO OF působily i komise a výbory.", "section_level": 2}, {"title": "Nejvyšší plénum Osvobozenecké fronty.", "content": "Nejvyšší plénum () bylo od června 1941 do října 1943 nejvyšším orgánem Osvobozenecké fronty. Bylo složeno ze zástupců všech skupin zapojených v OF. Do italské kapitulace v září 1943 působil v Lublani, poté na osvobozeném území. Na prvním zasedání 15. června 1941 byla přijata hesla OF a na druhém zasedání 28. července 1941 zvolil členy výkonného výboru. Na třetím zasedání 16. září 1941 se Nejvyšší plénum přeměnilo na Slovinský národněosvobozenecký výbor (SNOO), který představoval zákonodárný orgán OF. Na třetím zasedání bylo přijato několik zásadních dekretů, které zakázaly jiné OF podobné organizace, deklarovaly spojení OF s podobnými partyzánskými orgány v Jugoslávii aj. Na čtvrtém zasedání 1. listopadu 1941 bylo přijato prvních sedm zásad OF. Na pátém zasedání OF 6. listopadu 1942 po italské ofenzivě přijal SNOO usnesení o posílení jednoty OF. Po kapitulaci Itálie přešli členové SNOO na osvobozená území a měli několik zasedání ve městě Soteska. 16. září 1943 bylo přijato usnesení o připojení slovinského Přímoří a vytvoření tzv. Velkého Slovinska. V říjnu 1943 bylo zvoleno nové stodvacetičlenné plénum OF. V září 1944 se pak bývalí členové Nejvyššího pléna stali členy výkonného výboru. SNOO zanikla v únoru 1944 přeměnou ve Slovinskou národněosvobozeneckou radu.", "section_level": 2}, {"title": "Slovinská národněosvobozenecká rada.", "content": "Slovinská národněosvobozenecká rada (, SNOS) byla od února 1944 do října 1946 nejvyšším představitelem a zákonodárným orgánem v rámci slovinského národněosvobozeneckého boje a po skončení války Lidové republiky Slovinsko. Předchůdcem byl SNOO, který se 19. února 1944 v Črnomelji přejmenoval. Zpočátku měla SNOS 120 členů. SNOS zanikla volbami do ústavodárné skupščiny 27. října 1946.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečný vývoj.", "content": "Po válce se role Osvobozenecké fronty ještě zvýšila, místo organizování národněosvobozeneckého odporu se však zaměřila na organizování masových politických akcí. Zapojila se také do poválečné obnovy země. První kongres se konal ve dnech 15. až 16. července 1945, který se věnoval státoprávním a ekonomickým otázkám. OF byla nově organizována na územním a pracovním principu. Na kongresu Lidové fronty Jugoslávie v Bělehradě konaném 5. – 7. srpna 1945 se OF stala nedílnou součástí Lidové fronty a byly k ní připojeny další masové organizace. Na druhém kongresu OF (26. – 28. duben 1948) se pokusila OF mobilizovat své členy k účasti na první pětiletce. Třetí kongres OF se konal u příležitosti desátého výročí založení OF ve dnech 26. až 28. dubna 1951. Věnoval se organizačním otázkám a rozvoji socialistické demokracie. V té době měla OF přes 676 tisíc členů, což představovalo sedmdesát procent oprávněných voličů, a 3 560 místních organizací. V dubnu 1953 OF zanikla přejmenováním na Socialistický svaz pracujícího lidu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Osvobozenecká fronta (: ; OF) byla slovinská politická organizace, která vznikla v reakci na okupaci Slovinska za druhé světové války. Jejím hlavním úkolem byla organizace ozbrojeného odporu proti okupaci až do konečného osvobození a v poválečném období zajištění masové účasti na politickém dění. Osvobozenecká fronta vznikla v dubnu 1941 a v dubnu 1953 zanikla přeměnou v Socialistický svaz pracujícího lidu.", "tgt_summary": "The Liberation Front of the Slovene Nation (), or simply Liberation Front (\"Osvobodilna fronta\", OF), originally called the Anti-Imperialist Front (\"Protiimperialistična fronta\", PIF), was the main anti-fascist Slovene civil resistance and political organization. It was active in the Slovene Lands during World War II. Its military arm were the Slovene Partisans. The organisation was established in the Province of Ljubljana on 26 April 1941 in the house of the literary critic Josip Vidmar. Its leaders were Boris Kidrič and Edvard Kardelj.", "id": 1834410}
{"src_title": "Huseníček", "tgt_title": "Arabidopsis", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "V nedávnem období byl tento rod shledán polyfyletickým a byly v něm provedeny rozsáhlé taxonomické změny, větší počet druhů byl přeřazen do jiných rodů a naopak do rodu huseníček byly včleněny druhy z rodu řeřišničník (\"Cardaminopsis\").", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Tento rod je tvořen rostlinami jednoletými, dvouletými nebo trvalkami s kořeny přímými nebo výběžkatými; bývají lysé nebo jsou porostle trichomy jednoduchými neb vícekrát rozeklanými. Lodyha je přímá nebo poléhavá, jednoduchá nebo méně častěji výše rozvětvená; často od báze roste více lodyh. Spodní řapíkaté listy vyrůstající v listové růžici mívají obvod celistvý nebo zubatý, někdy jsou lyrovitě laločnaté a zpeřené. Lodyžní listy střídavě rostoucí jsou zúženou bázi k lodyze přisedlé a jejich čepele jsou celokrajné nebo zubaté. Čtyřčetné oboupohlavné květy na krátkých stopkách vytvářejí hroznovité květenství. Podlouhlé, volné kališní lístky vyrůstající ve dvou přeslenech bývají vztyčené. Bílé, růžové nebo fialové korunní lístky jsou delší než kališní, mají tvar obvejčitý, lopatkovitý až obkopinatý, na vrcholu bývají tupé nebo s drobným zářezem. Tyčinek je šest a jsou čtyřmocné, nesou podlouhlé nebo vejčité prašníky. Svrchní semeník vzniklý srůstem dvou plodolistů mívá 15 až 80 vajíček, placentace je parietální. Plody jsou přisedlé nebo na stopkách, vyrůstají šikmo vzhůru až vodorovně. Jsou to lysé, štíhlé, podlouhle nebo cylindrické, oblé nebo zploštělé pukající šešule. Obsahují drobná, bezkřídlá, podlouhlá, zploštělá, zaoblená až elipsovitá semena s mnohdy síťnatým osemením. Ploidie je 2n = 10 nebo 16.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rostliny rodu huseníček, který se rozmnožuje semeny, jsou považovány za plevel který příliš neškodí. Je takto hodnocen hlavně pro nízký vzrůst a krátkou dobu životnosti. Nejznámější je téměř celosvětově rozšířený druh huseníček rolní který se pro svůj drobný vzrůst, rychlý životní cyklus, dostupnost v mnoha mutacích a na rostliny poměrně malý genom stal významnou modelovou rostlinou napomáhající pochopit biologii rostlin na molekulární úrovni.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Huseníček (\"Arabidopsis\") je rod asi 10, vesměs plevelných druhů rostlin vyskytujících se téměř v celém mírném pásu severní polokoule a dále v jižní Americe, jižní Africe, Austrálii i na Novém Zélandu.", "tgt_summary": "Arabidopsis (rockcress) is a genus in the family Brassicaceae. They are small flowering plants related to cabbage and mustard. This genus is of great interest since it contains thale cress (\"Arabidopsis thaliana\"), one of the model organisms used for studying plant biology and the first plant to have its entire genome sequenced. Changes in thale cress are easily observed, making it a very useful model.", "id": 618164}
{"src_title": "Mezinárodní den proti homofobii", "tgt_title": "International Day Against Homophobia, Transphobia and Biphobia", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Na národní úrovni proběhl Den proti homofobii poprvé v Kanadě roku 2003. Iniciátorem Mezinárodního dne proti homofobii se stal francouzský akademik a aktivista Louis-Georges Tin, zakladatel koordinačního výboru IDAHO. Poprvé proběhly akce k tomuto dni ve 40 zemích v roce 2005. Na institucionální úrovni jej jako první hlasováním parlamentu uznala Belgie, následovaly další země. Evropský parlament přijal v roce 2006 usnesení o homofobii v Evropě, v němž zmínil i IDAHO. O rok později v novém usnesení schválil každoroční vyhlášení 17. května za Mezinárodní den proti homofobii. 15. května 2009 vydal generální tajemník Rady Evropy Terry Davis rezoluci u příležitosti IDAHO: V roce 2010 podpořili Mezinárodní den proti homofobii prohlášeními mj. vrcholní představitelé Evropské unie, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek a místopředsedkyně Evropské komise Viviane Redingová. V ruském Petrohradě a v menší míře i v dalších městech byl v roce 2009 uspořádán happening Odhalení duhy (\"Rainbow Flash\"). V roce 2010 se tato tradice rozšiřuje do dalších zemí Evropy a světa.", "section_level": 1}, {"title": "IDAHO v ČR.", "content": "V České republice se u příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii poprvé v roce 2008 uskutečnil Běh proti homofobii a mimořádná projekce dokumentu \"S důvěrou a láskou\" s udělením Ceny Colour Planet za mimořádný přínos LGBT minoritě (získal ji Jiří Hromada). O rok později LGBT portál Colour Planet uspořádal opět večer s udělením ceny, kterou si tentokrát odnesla Marcela Šulcová, průkopnice novodobého českého lesbického hnutí. V roce 2010 proběhly dosud největší akce: kromě tradičního Běhu proti homofobii (15. května) a udělení Cen Colour Planet při závěrečném večeru festivalu eLnadruhou to byl nově také veřejný happening Pohřeb homofobie a vypuštění duhových balónků se vzkazy Rainbow Flash (vše 17. května) a konference Hate crimes/Hate speech proti LGBTQ (18. května).", "section_level": 2}], "src_summary": "Mezinárodní den proti homofobii či \"Mezinárodní den boje proti homofobii\" každoročně připadá na 17. května. 17. květen byl zvolen jako den, kdy došlo k vyškrtnutí homosexuality z Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace (1990). Smyslem IDAHO je akcentace respektování práv lidí s jinou než heterosexuální orientací a ukončení diskriminace a násilí pramenící z homofobie. Pro svátek se od roku 2009 používá i název \"Mezinárodní den proti homofobii a transfobii\". Z anglického pojmenování \"International Day Against Homophobia (and Transphobia)\" pochází zkratka IDAHO.", "tgt_summary": "The International Day Against Homophobia, Transphobia and Biphobia is observed on May 17 and aims to coordinate international events that raise awareness of LGBT rights violations and stimulate interest in LGBT rights work worldwide. By 2016, the commemorations had taken place in 132 countries across the globe. ", "id": 134893}
{"src_title": "Vareniklin", "tgt_title": "Varenicline", "src_document": [{"title": "Použití a dávkování.", "content": "Vareniklin je určen pro léčbu závislosti na nikotinu. Vedle nikotinových náhražek (např. nikotinové náplasti) a bupropionové či nortriptylinové léčby (jedná se primárně o antidepresiva) je jedním z léčebných prostředků pro odvykání kouření a léčbu závislosti na tabáku. Vareniklin se užívá ve formě 0,5 mg a 1 mg tablet. Dávkování je různé od 0,5 mg do 2 mg denně v závislosti na postupu léčby. První tři dny se užívá pouze 0,5 mg denně, následně čtyři dny 2× denně a od druhého týdne pak 1 mg tablety dvakrát denně.", "section_level": 1}, {"title": "Délka léčby.", "content": "Celá léčba s vareniklinem by měla trvat minimálně 12 týdnů. Při předčasném skončení léčby hrozí riziko návratu ke kouření. Lékař může rozhodnout o prodloužení léčby na šest měsíců a postupném snižování dávky, zvláště pokud by se u pacienta objevovaly abstinenční příznaky spojené s odvykáním. Studie ukázaly, že šance na dlouhodobou abstinenci je po 12týdenní léčbě zhruba čtyřnásobně vyšší oproti odvykání kouření bez farmakoterapie.", "section_level": 1}, {"title": "Účinek vareniklinu.", "content": "Vareniklin je nový, vysoce selektivní parciální agonista nikotin-acetylcholinových receptorů α4β2. Brání nikotinu navázat se na nikotinové receptory α4β2 a zároveň vyvolá uvolnění určitého množství dopaminu. Vareniklin se řadí mezi parciální agonisty, poskytuje dopaminovou stimulaci a snižuje tím abstinenční příznaky nedostatku nikotinu v těle. Hladina dopaminu, který vylučuje, je nižší než množství dopaminu vylučovaného následkem přísunu nikotinu z cigarety. Přesto je dostatečná, aby odvykajícímu kuřákovi pomáhala lépe zvládat abstinenční příznaky. Antagonistický vliv vareniklinu způsobuje blokaci příjemných pocitů po vykouření cigarety, které jsou způsobeny právě vylučováním návykového množství dopaminu. Cigareta kuřákovi mnohem méně chutná a antagonistický vliv je tak prevencí případného relapsu.", "section_level": 1}, {"title": "Mechanismus účinku.", "content": "Vareniklin se s vysokou afinitou a selektivitou váže na acetylcholin-nikotinové receptory α4β2. Účinnost vareniklinu při odvykání kouření spočívá především v jeho agonistické aktivitě na α4β2 nikotinových receptorech, přičemž zároveň svojí antagonistickou aktivitou brání nikotinu, aby se na receptory navázal. Elektrofyziologické studie in vitro a neurochemické studie in vivo prokázaly, že vareniklin se váže na α4β2 nikotinové receptory v mozku a stimuluje je k aktivitě, která při kouření vzniká působením nikotinu. Intenzita této aktivity je ovšem mnohem nižší než při stimulaci nikotinem. Vareniklin také blokuje schopnost nikotinu aktivovat receptory α4β2 a stimulovat mesolimbický dopaminergní systém, což je mechanismus umocňující návyk a pocit odměny po vykouření cigarety. Vareniklin je vysoce selektivní a váže se silněji na α4β2 receptory než na běžné nikotinové receptory nebo jiné mozkové nenikotinové receptory či transportéry.", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší účinky léčby vareniklinem.", "content": "Vzhledem k tomu, že odvykání kouření bývá samo o sobě spojováno s nepříznivými abstinenčními příznaky, nelze během studií plně odhalit, které vedlejší příznaky způsobuje pouze nedostatek nikotinu a které farmakoterapie. Léčba vareniklinem se ovšem soustřeďuje a podporuje právě omezení abstinenčních příznaků vzniklých nedostatkem nikotinu. Vareniklin má výskyt závažnějších nežádoucích účinků. Část z nežádoucích účinků, jako nausea, podrážděnost, nespavost nebo bolest hlavy se projevuje především během prvního týdne léčby, posléze většina z nich sama odezní. Nevolnosti se daří většinou předejít zapitím tablety dostatečným množstvím vody (cca 2 dcl). Hmotnostní přírůstek zaznamenaný ve 12 týdenních studiích byl maximálně 3 kg, tedy podobně jako u placeba. Nedoporučuje se podávání během těhotenství, protože dosavadní studie zatím dostatečně neprokázaly potenciální riziko pro člověka. Vareniklin může mít také v některých případech střední vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pacientům se proto doporučuje, aby na začátku léčby neřídili a neovládali náročné stroje, dokud si neověří, zda přípravek neovlivňuje jejich schopnost tyto činnosti vykonávat. Závažné vedlejší účinky, pozorované v USA, uváděné výrobcem v příbalové informaci a SÚKL zahrnují například myšlenky na sebevraždu, deprese, zažívací problémy různého typu. Lék má známé interakce s jinými léky. Jsou to Theofylin, Warfarin, Inzulin a Cimetidin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vareniklin (prodávaný pod obchodním názvem Champix v Evropě a Kanadě, nebo Chantix v USA) je lékem na předpis určeným k léčbě závislosti na nikotinu při odvykání kouření. Vareniklin je zároveň prvním lékem bez obsahu nikotinu, který byl účelně vyvinut pro odvykání kouření. ", "tgt_summary": "Varenicline (trade name Chantix and Champix) is a prescription medication used to treat nicotine addiction. It both reduces craving for and decreases the pleasurable effects of cigarettes and other tobacco products. ", "id": 1555557}
{"src_title": "MaNga", "tgt_title": "Manga (band)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Skupina byla založena v roce 2001. Zpočátku hráli covery jiných rockových a metalových kapel. Často jsou nazývání \"Turečtí Linkin Park\". Ve známost veřejnosti vešli, když se umístili druzí na hudební soutěži \"Zpívej svou píseň\". Zde upoutali pozornost manažera společnosti GRGDN – Hadiho Elazziho, který jim domluvil kontrakt s vydavatelstvím Sony Music. Stejnojmenné debutové album \"maNga\" vyšlo pod vydavatelstvím Sony Music Turecko/GRGDN v 14. prosinci 2004 a stalo se obrovským hitem. Celkem se jej prodalo více než 100 000 kusů a obdrželo zlatou certifikaci. Dne 13. srpna 2006 se skupina stala první tureckou rockovou kapelou, která účinkovala na festivalu Sziget v maďarské Budapešti. Následně skupina koncertovala i v Nizozemsku a Německu. Během své kariéry hráli na různých hudebních festivalech a spolupracovali se slavnými tureckými zpěváky, kterými jsou \"Koray Candemir\", \"Vega\" a \"Göksel\". Většinu písní si píší členové sami. Yağmur Sarıgül říká, že žánrem se hudba dotýká nu metalu a hip hopu, který míchá s melodiemi z Anatolie. Jejich duet s Gökselem se objevil v jednom z nejúspěšnějších tureckých filmů \"Sınav\". Jejich píseň \"\"Bir kadın çizeceksin\"\" figurovala mezi hudbou ze hry FIFA 06. Kapela je považována hlavní hvězdu na několika tureckých hudebních festivalech, kterými jsou \"Saklıfest\", \"Patlıcan\", \"Rokofest\" a \"Rock'n Coke\". Dne 13. dubna 2008 se skupina měla objevit spolu s Tarkanem se na pódiu ve Wembley Aréně v Londýně, ale následně bylo vystoupení zrušeno z technických důvodů. Poté se objevili na pódiu v londýnském O2 Academy Islington dne 4. prosince 2009. V roce 2009 vyhráli cenu za \"Nejlepší turecký počin\" od MTV Turkey a následně ocenění \"Nejlepší evropský počin\" od \"MTV Networks Europe\" v cenách \"MTV Europe Music Awards 2009\". Ve stejný rok vydali pod vydavatelstvím Sony Music třetí album \"Şehr-i Hüzün\". Dne 12. ledna 2010 veřejnoprávní vysílatel \"TRT\" oznámil, že maNga bude zástupcem Turecka na Eurovision Song Contest 2010. Ve finále soutěže se s písní \"\"We Could Be the Same\"\" umístili na druhém místě s 170 body za Německem, čímž se zasloužili o jeden z nejlepších výsledků Turecka na soutěži. V roce 2012 mělo premiéru třetí studiové album nazvané e-akustik, které zahrnovalo akustické verze písní z jejich repertoáru. O rok později skupinu opustil Efe Yılmaz. V roce 2014 bylo vydáno čtvrté album s názvem Işıkları Söndürseler Bile.", "section_level": 1}, {"title": "Členové.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Současní členové.", "content": "Ferman Akgül, celým jménem \"İbrahim Ferman Akgul\", (* 25. prosince 1979, zpěv a klávesy) se narodil v Ankaře. Studoval na ankarské vysoké školy a v roce 1998 nastoupil na Univerzitu Gazi na fakultu architektury. Hraje na kytaru a byl vedoucí zpěvákem několika rockových kapelách. Ke skupině se připojil v roce 2001. Yağmur Sarıgül (* 26. srpna 1979, kytara) se narodil v Antalyi, ale když měl 2 roky, přestěhoval se s rodinou do Ankary. Na škole začal studovat hudbu a učil se hrát na klavír, housle, kytaru a následně na elektrickou kytaru. Nyní studuje hudbu na Univerzitě Gazi. V soutěži \"Zaspívej svou píseň\" získal ocenění \"Nejlepší hudebník\". Složil většinu písní skupiny a vysloužil si přezdívku \"Yamyam\". Cem Bahtiyar (* 18. ledna 1979, basová kytara) se narodil ve městě Denizli. Na vysoké škole se naučil hrát na klasickou kytaru. Nyní studuje bankovnictví na Bilkentské univerzitě. Než se připojil ke skupině, spolupracoval se zpěvačkou Göksel. Özgür Can Öney (* 21. července 1980, bubny) se narodil v Ankaře, kde studoval astronomii na Ankarské univerzitě a na univerzitě ve městě Antalya studoval obchod. V současnosti se učí hrát na basovou kytaru a jeho zájmem je modelování. Již 8 let se zajímá o kickboxing. V roce 2001 se zúčastnil mládežnické soutěžě v kickboxu, která se konala v Ankaře a kde zaujal čtvrté místo.", "section_level": 2}, {"title": "Bývalí členové.", "content": "Orçun Şekerusta ve skupině hrál na basovou kytaru. Ve skupině účinkoval jen roce 2001. Efe Yılmaz (* 3. října 1979, DJ) se narodil v Ankaře. Vystudoval informatiku na \"University of South Florida\" v USA a nyní studuje na univerzitě v Antalyi. Zabýval se hokejem a umí hrát na na bicí.", "section_level": 2}], "src_summary": "maNga je turecká rocková kapela, která mísí hudbu z Anatolie s elektronickými prvky. Reprezentovali Turecko na Eurovision Song Contest 2010, kde s písní \"\"We Could Be the Same\"\" obsadila druhé místo. V současnosti jsou členy Ferman Akgül, Yağmur Sarıgül, Cem Bahtiyar a Özgür Can Öney.", "tgt_summary": "Manga (also stylized as maNga) is a Turkish rock band whose music is mainly a fusion of Anatolian melodies with electronic elements. In 2009, they won both the Best Turkish Act award from MTV Turkey and consequently the Best European Act award from MTV Networks Europe in MTV Europe Music Awards 2009. They represented Turkey at the Eurovision Song Contest 2010 with the song \"We Could Be the Same\" and took second place.", "id": 1976124}
{"src_title": "Plaza Mayor", "tgt_title": "Plaza Mayor, Madrid", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Historie náměstí sahá do roku 1577, kdy král Filip II. oslovil věhlasného renesančního architekta Juana de Herrera, aby vytvořil plán na přebudování rušného a chaotického náměstí \"Plaza del Arrabal\". Juan de Herrera navrhl první projekt na přebudování Plaza del Arrabal již v roce 1560, ale stavební práce nezačaly dříve než v roce 1617 za vlády Filipa III. Dalším králem osloveným architektem byl Juan Gómez de Mora. Ten v projektu pokračoval a roku 1619 dokončil portiky. Dnešní tvář náměstí je nicméně dílem jiného architekta. Po sérii ničivých požárů z roku 1790 připadla rekonstrukce náměstí architektu Juanu de Villanueva. Jezdeckou sochu Filipa III. vytvořil Giambologna již v roce 1616, na náměstí však byla umístěna až roku 1848.", "section_level": 1}, {"title": "Jméno.", "content": "Jméno náměstí se během historie několikrát měnilo. Původně se nazývalo \"Plaza de Arrabal\", ale ve známost vešlo jako \"Plaza Mayor\". Podle dekretu z roku 1812 se všechna velká španělská náměstí přejmenovala na \"Plaza de la Constitución\" (Náměstí ústavy) na počest ústavy z roku 1812. Tento název náměstí neslo až do restaurace Bourbonů roku 1814, kdy se náměstí přejmenovalo na \"Plaza Real\" (Královské náměstí). Název “Plaza de la Constitución” náměstí znovu neslo v letech 1820 až 1823, 1833 až 1835 a 1840 až 1843. V roce 1873 se název změnil na \"Plaza de la República\" (Náměstí republiky) a poté zpátky na \"Plaza de la Constitución\", který neslo od restaurace Alfonse XII. roku 1876 do diktatury Miguela Primo de Rivery roku 1922. Vyhlášení druhé španělské republiky náměstí opět vrátilo název \"Plaza de la Constitución\", který neslo až do konce španělské občanské války, kdy bylo přejmenováno na dnešní \"Plaza Mayor\".", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Plaza Mayor mělo během své historie celou řadu využití: trhy, býčí zápasy, hraní fotbalu, veřejné popravy a v době působení španělské inkvizice i tzv. “autos da fe” proti domnělým kacířům a popravy těch, kteří byli odsouzeni k smrti. Plaza Mayor má pod svými portiky řadu kaváren a tradičních starých obchodů. Konají se zde také oslavy svátku sv. Isidora, patrona Madridu. Dnes je Plaza Mayor jednou z hlavních turistických atrakcí města, kterou ročně navštíví tisíce turistů.", "section_level": 1}, {"title": "Socha Filipa III..", "content": "Uprostřed náměstí stojí bronzová jezdecká socha krále Filipa III. z roku 1616, kterou společně vytvořili Giambologna a Pietro Tacca.", "section_level": 1}], "src_summary": "Plaza Mayor (Hlavní náměstí) je madridské centrální náměstí, které bylo vybudováno za vlády krále Filipa III. (1598–1621). Nachází se jen pár bloků od jiného známého madridského náměstí, Puerta del Sol. Plaza Mayor má tvar obdélníku o rozměrech 129×94 m a je obklopeno třípatrovými residenčními domy s celkem 237 balkóny. Náměstí má celkem devět přístupových cest. Dominantou náměstí je dům nazvaný \"Casa de la Panadería\" (Pekařství).", "tgt_summary": "The Plaza Mayor (English: \"Main Square\") is a major public space in the heart of Madrid, the capital of Spain. It was once the centre of Old Madrid. It was first built (1580–1619) during the reign of Philip III. Only a few blocks away is another famous plaza, the Puerta del Sol. The Plaza Mayor is for the people of Madrid and tourists to shop, walk around, eat, and enjoy the outdoors.", "id": 1459501}
{"src_title": "Oasis of the Seas", "tgt_title": "Oasis of the Seas", "src_document": [{"title": "Technické parametry.", "content": "Pohon plavidla o hrubé prostornosti 225 282 BRT zajišťují tři otočně instalované lodní vrtule, jsou umístěny pod zádí (jedná se o poměrně nové zařízení firmy ABB, označované Azipod, které tak současně nahrazuje kormidlo). Každá z nich je poháněna elektromotorem o výkonu 20 000 kW; pohon lodi je tedy dieselelektrický. Elektrickou energii pro celou loď dodávají generátory poháněné šesti vznětovými motory Wärtsilä, tři typu 16V46D (každý o výkonu 18 480 kW) a tři motory 12V46D (každý o výkonu 13 860 kW).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Zakázka na stavbu lodi byla zadána v únoru 2006 pod názvem \"Projekt Genesis\". Stavba započala v docích STX Europe (dříve Aker Yards) ve finském Turku 12. listopadu 2007. Společnost 15. dubna 2009 oznámila, že se jí podařilo zajistit plné financování projektu. Jméno \"Oasis of the Seas\" vzešlo ze soutěže, která se konala v květnu 2008. Loď byla dokončena a předána společnosti Royal Caribbean 28. října 2009. O dva dny později zamířila z Finska do USA. Baltské moře opustila, když 1. listopadu proplula pod dánským mostem přes Velký Belt. Světlá výška mostu je 65 m, zatímco \"Oasis of the Seas\" má celkovou výšku 72 m. Průjezd lodi byl umožněn zejména zatažením teleskopických komínů, o dalších 30 cm loď poklesla díky jevu dynamického snížení polohy lodi při rychlé plavbě v mělké vodě. Až do roku 2016 byla Oasis of the Seas největší osobní lodí na světě, potom ji překonala sesterská loď \"Harmony of the Seas\". Někdy se uvádělo, že už \"Allure of the Seas\" byla o pár centimetrů delší, ale oficiálně byly obě lodi stejně velké a centimetrové rozdíly mohly být způsobeny odlišnými fyzikálními podmínkami (zejména teplotou) při měření.", "section_level": 1}], "src_summary": "Oasis of the Seas je osobní zaoceánská loď patřící společnosti Royal Caribbean International. Jde o první plavidlo své třídy; v listopadu 2010 se k ní připojila její sesterská loď Allure of the Seas. Obě lodě pak mají plout v Karibském moři s domovským přístavem ve floridském Fort Lauderdale. ", "tgt_summary": "Oasis of the Seas is an owned and operated by Royal Caribbean International., she is the third largest passenger ship in the world behind her sisters, \"Harmony of the Seas\", and \"Symphony of the Seas.\" Her hull was laid down in November 2007 and she was completed and delivered to Royal Caribbean in October 2009. At the time of construction, \"Oasis of the Seas\" set a new capacity record of carrying over 6,000 passengers. The first of her class, she was joined by sister ships \"Allure of the Seas\" in December 2010, \"Harmony of the Seas\" in May 2016, and \"Symphony of the Seas\" in April 2018. \"Oasis of the Seas\" conducts cruises of the Caribbean from her home port of PortMiami in Miami, Florida. ", "id": 390343}
{"src_title": "Mobilní zeleň", "tgt_title": "Raised-bed gardening", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nádoby v nichž se pěstovaly citrusy anebo cizokrajné rostliny, jako ozdoby v nádobách, jsou popsány z období románské kultury. Podle Loudona, jsou v literatuře z románského období popisovány rostliny v květináčích, jenž se objevují někdy na chodnících a jindy postavené v oknech, či na terasách v římských zahrad. Vzhledem k oblibě sebeodříkání a v boji proti hříšnému přepychu, který je skryt v každé ozdobě, obliba okrasné zeleně v nádobách v průběhu středověku poněkud poklesla až na výjimky, kterými byly zahrady významných světských a duchovních činitelů. V barokních zahradách byla okrasná zeleň v nádobách zcela běžná. V dnešní době je mobilní zeleň používána jako náhrada zeleně na významných, nebo frekventovaných místech městských aglomerací.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stabilní, kvůli ztížení možné krádeže nesnadno přenosné nádoby, zpravidla z betonu. Nádoby, které lze k danému účelu použít, ovšem mohou být různé. V parku Boboli jsou používány ručně vyrobené umělecky zdobené velké hliněné nádoby. Ke stejnému účelu jsou dnes vyráběny i nádoby z umělého kamene připomínající přirozený kámen, nebo nabarvené betonové nádoby, připomínající tvarem skutečný pařez a podobné plastiky. Jako mobilní zeleň učebnice sadovnictví doporučuje i různé dřevěné kbelíky, truhlíky z eternitu (azbestocement, osinkocement), pěnového polystyrenu, nebo malé dřevěné soudky, u nichž bylo odstraněno jednu dno, nebo část soudku odříznuta. V učebnici sadovnictví také najdeme doporučení: \"„Dřevěná koryta si můžeme i sami vyrobit z půlky silnějšího dřevěného špalku, jehož vnitřek vydlabeme. Kůru můžeme ponechat. Takové přírodní koryto s vhodným osázením se stane pěknou ozdobou na každé zahradě.“\" V dnešní době takto lze použít například i moderní plastové a plechové sudy (dokonce i rzivé, nebo jen málo poničené) pokud splňují podmínku, že budou ozdobné, vkusné a budou ladit stylem, materiálem a způsobem úpravy s okolím, což není vždy úplně snadné. Mobilní zeleň, ať taková či jiná, musí být harmonickou a logickou součástí kompozice a přinášet pozorovateli příjemné počitky. Z mobilní zeleně lze snadno vytvořit opakováním i jednoduchou alternativu krátké aleje a vhodně zvýraznit například vstup do budovy. Nádoby obvykle nemají spojení s půdou. Jsou samostatným prvkem. Bývají vyplněné z části propustnou hmotou (písek, štěrk – drenáž) a z části živným substrátem. Nádoby jsou osázeny rostlinami. Kvůli omezení vlivu znečišťování veřejné zeleně odpadky od kolemjdoucích (aby nebyly odpadky tolik vidět) a omezení údržby je často použit mulč. Tato zeleň, i používané nádoby jsou používány jako dekorativní prvek, ale také k dlouhodobé, nebo krátkodobé uzávěře komunikace. V nádobách mohou být vysázeny trvalky, letničky, nebo dřeviny. Vzácněji jsou používány rostliny, které v našich podmínkách dobře nepřezimují a jsou na zimu přemisťovány, nebo rostliny které obvykle tvoří výzdobu interiérů a jsou tímto způsobem využitelné malou část roku.", "section_level": 1}, {"title": "Údržba.", "content": "Vzhledem k umístění mobilní zeleně, na rušných komunikacích, na různých místech není možné jednoduše provádět zálivku, nebo zavést stálou závlahu a rostliny proto musí být dostatečně odolné proti suchu i pokud je zálivka prováděna. Je často na úvaze a odvaze zda použít mobilní zeleň jejíž údržba je nákladná. V případě že je šance, že bude mobilní zeleň poničena, znečištěna je více než poničené truhlíky efektivní použít k uzávěře, nebo dekoraci vhodně tvarované betonové prvky. Velké nádoby s teplomilnými druhy rostlin jako například \"Pandanus, Agapanthus, Dracaena, Yucca glorioxa, Agáve, Aspidistra, Laurus, Datura\", nebo různé palmy a podobně, je třeba na zimu chránit, nejlépe v oranžeriích, sklenících, nebo japanech. Nádoby s běžnými dřevinami a trvalkami je třeba zapustit do půdy, vydatně je zalít a zakrýt chvojím. Méně pevné nádoby s vlhkým substrátem mohou být poškozeny mrazem.", "section_level": 1}, {"title": "Používané rostliny.", "content": "Musí být odolné proti exhalacím, suchu, zasolení, poškození, znečišťování, ideálně i proti krádežím (ostnité).", "section_level": 1}], "src_summary": "Mobilní zeleň je obvykle označení pro zeleň v nádobách, které je běžně možné lidskou silou, nebo za pomoci techniky přemístit. Obvykle jde o zeleň veřejnou, avšak někdy je pod označením přenosná zeleň řazena i veškerá zeleň v nádobách, umístěná v exteriéru. Tedy v širokém pojetí jde o zeleň v okolí staveb, která je, nebo může být snadno přemisťována. Přenosná zeleň je zcela běžná v použití samostatně v městském a průmyslovém prostředí. Je také prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě, v koncepci geometrických a architektonických slohů (pravidelná zahrada), častá v obvyklém pojetí venkovských zahrad a východních zahradnických slohů, dosti neobvyklá v přírodních zahradách a nepoužívaná v partiích ve stylu anglických, přírodně krajinářských parků.", "tgt_summary": "Raised-bed gardening is a form of gardening in which the soil is enclosed in three-to-four-foot-wide (1.0–1.2 m) containment units (\"beds\"), which are usually made of wood, rock, or concrete and which can be of any length or shape. The soil is raised above the surrounding soil (approximately six inches to waist-high) and may be enriched with compost. ", "id": 814480}
{"src_title": "Grand Palais", "tgt_title": "Grand Palais", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Grand Palais byl postaven v letech 1897-1900 na nově vytvořené \"Avenue Nicolas II\" (dnešní Avenue Winston Churchill), která tvořila spojnici od Avenue des Champs-Élysées přes Pont Alexandre III k Invalidovně. Původně stál na tomto místě Průmyslový palác postavený pro světovou výstavu roku 1855. V roce 1896 byla vyhlášena architektonická soutěž omezená jen na francouzské architekty, ve které zvítězili Henri-Adolphe-Auguste Deglane (1855-1931), Louis-Albert Louvet (1860-1936), Albert-Félix-Théophile Thomas (1847-1907) a Charles-Louis Girault (1851-1932), přičemž posledně jmenovaný stál v čele skupiny. 1. května 1900 francouzský prezident Émile Loubet palác slavnostně otevřel. V roce 1975 byla loď paláce zapsána mezi historické památky. Od roku 2000 je chráněn celý Grand Palais. V letech 1993-2005 prošel celý palác nákladnou rekonstrukcí.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Budova pavilónu má samonosnou ocelovou konstrukci se skleněnými výplněmi na křížovém půdorysu velkých hal. K ní je přistavena z kamene a z cihel palácová část se schodišti a zázemím. Palác je dlouhý 240 metrů a vysoký 44 metrů. Hlavní průčelí má zdůrazněný střední portál a je členěné jónskými sloupy. Kromě hlavního portálu do \"Avenue Winstona Churchilla\" má boční přístavby se vstupy na obou koncích křídel. Atika je zdobená monumentálními bronzovými sousošími čtyřspřeží, tzv. kvadrigami, další alegorické sochy jsou v nikách. Ve vstupním nádvoří jsou tři kamenná sousoší, usazená na zábradlí oválného bazénku i v něm. Interiér budovy má 77000 m výstavní plochy, z čehož je 13500 m v prosklené hale.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Od skončení výstavy je palác stále využíván k nejrůznějším expozicím a akcím, jako jsou knižní a starožitnické veletrhy, výstavy zemědělských strojů, módní přehlídky, koncerty nebo cirkusová turné. V letech 1901-1961 se zde konal Pařížský autosalón. V letech 1901-1957 zde probíhaly jezdecké závody. Od roku 1976 se zde pořádá FIAC. Mezi nejúspěšnější výstavy uspořádané v paláci patřila Renoirova retrospektiva v roce 1985, kterou navštívilo 868 600 návštěvníků a Manetova výstava v roce 1983 s 808 700 návštěvníky. V paláci má rovněž sídlo muzeum vědy Palais de la découverte. Ke zvláštnostem paláce patří, že v jedné části budovy je policejní stanice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Grand Palais (česky \"Velký palác\") je výstavní pavilon v Paříži, který byl postaven pro světovou výstavu v roce 1900 stejně jako protilehlý Petit Palais a Pont Alexandre III. Dnes slouží státním muzeím pro dočasné výstavy.", "tgt_summary": "The Grand Palais des Champs-Élysées, commonly known as the Grand Palais (English: Great Palace), is a large historic site, exhibition hall and museum complex located at the Champs-Élysées in the 8th arrondissement of Paris, France. Construction of the Grand Palais began in 1897 following the demolition of the Palais de l'Industrie (Palace of Industry) as part of the preparation works for the Universal Exposition of 1900, which also included the creation of the adjacent Petit Palais and Pont Alexandre III. It has been listed since 2000 as a \"monument historique\" by the French Ministry of Culture. ", "id": 1990764}
{"src_title": "Hnědásek osikový", "tgt_title": "Scarce fritillary", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Areál rozšíření hnědáska osikového se rozprostírá v západní, střední a východní Evropě, na jihu Skandinávie, v Pobaltí, na severu Balkánu a na jižní Sibiři až k jezeru Bajkal. V druhé polovině 20. století nastal dramatický úbytek jedinců tohoto druhu, nejhorší situace je v zemích západní a střední Evropy kde se jeho počty snížily o více než 75 % nebo zcela vymizel. V České republice byl do roku 1950 dokumentován jeho výskyt na desítkách míst v Čechách i na Moravě. Před koncem tisíciletí již byl znám pouze ze čtyř lokalit a nyní přežívá pouze v jediné populaci. Obývá severní část přírodní rezervace Dománovický les, ojedinělý zbytek původního dubohabrového lesa, která se nachází u obce Dománovice v okrese Kolín. Malá subpopulace hnědáska osikového se nachází v nedalekém, asi 2,5 km vzdáleném Žiželickém lese u obce Žiželice.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Hnědásek osikový má rozpětí křídel obvykle 38 až 46 mm. Typickým znakem dospělých motýlů je zejména oranžový pás bez teček na horní straně křídel a oranžový lemový proužek na spodní straně.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Druh vyžaduje pro svůj vývoj osluněné lesní paseky s relativně vysokou vzdušnou vlhkostí a chráněné proti větru. Vyvíjející se housenky a později i kukly potřebují ke svému přežití i dostatek slunečního svitu. Motýl nikdy neklade vajíčka na osamoceně rostoucí stromy. Důležité je také vhodné druhové složení bylinného patra na kterém je housenka hnědáska osikového v časném jaře závislá. Motýli sají nektar nejčastěji z květů ptačího zobu obecného, svídy krvavé a bylin z čeledi miříkovitých, prvou živnou rostlinou housenek je jasan ztepilý na kterém spásají listy.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Dospělci tohoto jednogeneračního motýla létají od konce května do počátku července. Samci volí vyčkávací taktiku, sedí na svých závětrných polostinných posedech ve výši 3 až 5 m a čekají na prolétající samice. Vylétají jim vstříc a mezi samci může docházet i k vzájemnému napadání. Samice zalétávají dále než samci a vybírají si vhodnou mýtinku k nakladení vajíček. Po spáření kladou samice vajíčka společně na jednu hromádku na spodní strany osluněných listů mladých jasanů ve výšce 2,5 až 4 m. Snůška bývá tvořena vajíčky ve dvou až třech vrstvách a může obsahovat od několika desítek až po stovky vajíček, ta jsou nejprve žlutá a později ztmavnou. Housenky se líhnou obvykle během července. V první etapě žijí pospolitě v jednoduchém pavučinovitém zámotku na listu kterým se živí. Postupně dochází ke stěhování housenek na další listy a k jejich seskupování z blízkých snůšek do větších, tzv. sekundárních hnízd, v těch mohou být housenky několika různých instarů. Během srpna housenky hnízda opouštějí a žijí již samostatně. Před zimou slézají na zem kde přezimují. Časně na jaře se housenky živí listy plícníku lékařského, různých druhů violek nebo ptačího zobu obecného. Po vyrašení listů jasanů se housenky stěhují zpět na stromy kde pokračují ve svém žíru. Počátkem května se zakuklí hlavou dolů, nejčastěji na kmenech u paty stromů. V jiných evropských zemích tamní housenky konzumují také listy dalších rostlin, např. černýše lučního, rozrazilu dlouholistého, kaliny obecné, zimolezu obecného nebo jitrocele kopinatého.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Rapidní úbytek tohoto druhu motýlů má na svědomí změna v hospodaření v listnatých lesích, kdy se pro dosažení vyššího zisku mění způsob těžby dřeva. Místo postupné probírky jednotlivých stromů, které les prosvětlují, se vytěžují najednou velké plochy a tím vznikají rozsáhlé, pro hnědásky osikové nevhodné holiny. Často se též z ekonomických důvodů mění struktura lesa, listnaté stromy rostoucí od sebe ve větších vzdálenostech se nahrazují hustě sazenými jehličnany. Jedinou populaci v ČR tvoří asi 300 dospělců (rok 2008), což je pod běžnou kritickou hranici, za kterou je považován počet 500 jedinců. Pro záruku dlouhodobého přežití i při změně abiotických podmínek by populaci mělo tvořit asi 5000 motýlů. Hnědásek osikový je v České republice legislativně chráněn „Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“ kde je stejně jako v „Červeném seznamu bezobratlých ČR z roku 2005“ prohlášen za kriticky ohrožený druh (CR). K jeho ochraně naši republiku také zavazuje Bernská úmluva (Příloha II).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hnědásek osikový (\"Euphydryas maturna\") je denní motýl vázáný na biotopy malých mýtin řídkých prosluněných listnatých lesů s dostatkem medonosných rostlin. V České republice žije tento druh z rodu \"Euphydryas\" pouze na jediném stanovišti ve středních Čechách a je blízko svému vyhynutí.", "tgt_summary": "The scarce fritillary (\"Euphydryas maturna\") is a species of butterfly in the family Nymphalidae. It is found in Austria, Belgium, Bulgaria, Czech Republic, Finland, France, Germany, Greece, Hungary, Kazakhstan, Lithuania, Luxembourg, Poland, Romania, Russia, Serbia and Montenegro, and Sweden.", "id": 1000456}
{"src_title": "Texaský masakr motorovou pilou: Počátek", "tgt_title": "The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Neni podle skutecne udalosti Dne 7. srpna 1939 zemře matka při porodu chlapce v masovém závodě v Travis County v Texasu. Ředitel závodu pak dítě nechá v popelnici, kde ho najde Luda Mae Hewittová. Pojmenuje ho Thomas a odnese si ho domů. V červenci 1969 jde dospělý Thomas pracovat do závodu, kde se narodil, pro stejného šéfa. Továrnu ale pak zavřou a šéf Thomase uráží. Thomas ho brutálně zavraždí perlíkem. Když odchází, vezme si motorovou pilu. Charlie Hewitt, syn Ludy Mae, se o Thomasově činu dozví od šerifa Hoyta a společně jdou Thomase zatknout. Když přijdou domů, Charlie šerifa zastřelí a vezme si jeho identitu. Šerifovo tělo vezmou domu, kde jeho maso zpracují. Rodina pak říká, že díky lidem jako šerif už nikdy nebudou hladovět. Mezitím dva bratři Eric a Dean jedou se svými přítelkyněmi Chrissie a Bailey krajem, kde bydlí Hewittovi. Chtějí se přihlásit do služby do Vietnamu. Eric už tam byl, Dean dostal povolávací rozkaz. V bistru narazí na skupinu motorkářů. Jedna z nich, Alex, je pak pronásleduje. Dean se cestou rozhodne, že do Vietnamu nepůjde a začne pálit svůj povolávací rozkaz. Alex na ně začne střílet brokovnicí. Začnou se pronásledovat a auto skupiny havaruje, Chrissie je vymrštěna ven z dohledu ostatních. Na místo přijede Charlie Hewitt/šerif Hoyt a okamžitě zastřelí Alex. Pak najde částečně shořelý povolávací rozkaz a začne vyzvídat, kdo z mužů se vyhýbá vojenské službě. Eric tvrdí, že je jeho. Hewitt ho přinutí naložit do auta tělo Alex. Naloží také zbytek skupiny a zavolá strýci Montymu, aby odvezl vrak. Ten přijede a vrak, ve kterém je Chrissie odveze. Charlie odveze skupinu domů a zavolá Thomase, aby zpracoval Alex. Erica a Deana pak uvězní ve stodole a Bailey připoutá ke kuchyňskému stolu. Chrissie z auta vidí své přátele, jak jsou svazováni, a běží zpět k silnici pro pomoc. Narazí na Holdena, jednoho z motorkářů od Alex, řekne mu o Alex a společně se vydají zpět do domu Hewittových. Eric mezitím obalí Ericův obličej do celofánu a pomalu ho dusí za to, že chtěl spálit svůj povolávací rozkaz. Dean prosí, aby přestal, přizná, že rozkaz byl jeho. Charlie umožní Ericovi dýchat a Deana pustí a řekne mu, že může odejít, pokud se mu podaří udělat 10 kliků. Než Dean kliky udělá, Charlie ho zbije. Pak ho zbije znovu a řekne mu, že může jít. Dean se ale už nemůže hýbat. Když Charlie odejde, Eric se osvobodí, dostane Deane do bezpečí a uvnitř v domě osvobodí i Bailey. Když utíkají, objeví se Charlie se zbraní, Eric se mu postaví do cesty. Když se ale Dean chytí do pasti na medvědy, Charlie toho využije a knockoutuje Erica. Bailey se podaří dostat do Montyho auta, ale Thomas ji vytáhne hákem ven. Eric leží příliš slabý na to, aby se bránil na kuchyňském stole. Odtud ho Thomas odnese do sklepa, kde vidí viset ze stropu Alexino tělo. Části jejích končetin chybějí. Thomas pak Erica udeří a připoutá ho ke stolu. Thomas pak rozřeže Ericovu košili a začne zkoumat kůži na jeho hlavě. Holden vejde do domu, aby našel Alex, střelí Montyho a pak ho zajme Charlie, který si zavolá na pomoc Thomase. Ten zrovna začal odřezávat kůži a maso z Ericova předloktí. Chrissie slyší řvoucího Erica a najde dveře do sklepa. Charlie ukáže Holdena Bailey. Myslí si, že ona je dívka, kterou hledá. Holden namíří svou zbraň na Charlieho, ale Thomas mu to překazí a zabije ho. Chrissie najde Erica, ale nemůže ho osvobodit z popruhů. Když se Thomas vrací, schová se Chrissie pod stůl. Ten pak začne řezat Erica svou motorovou pilou, čímž ho zabije. Ericova krev pokryje Chrissie. Jeho tvář si pak Thomas nasadí jako masku. Charlie pak zavolá Thomase znovu nahoru, řekne mu, že se mu líbí jeho nová tvář a že má uřezat Montyho nohu, protože mu z ní nemůže vyndat kulku. Chrissie potom najde Bailey a snaží se ji osvobodit. Charlie a Thomas ji ale najdou a dovedou ji dolů na \"večeři\". Tam sedí i Dean v bezvědomí. Thomas rozřízne Baileyin krk. Pak popadne Chrissie a také ji vezme dolů. Cestou ho Chrissie bodne do zad a uteče oknem. Thomas si uvědomí, že jejich zločiny můžou být odhaleny, a tak ji pronásleduje. Dean se probere a vyběhne z domu. Tam napadne Charlieho, několikrát udeří jeho hlavou do betonu. Pak se vydá hledat Chrissie. Ta se mezitím schová na jatkách. Řízne Thomase do obličeje, ale ten ji pak stáhne k zemi. Když se chystá Chrissie zabít, dorazí Dean, ale Thomas ho zabije svou motorovou pilou. Chrissie uteče do nedalekého auta a ujíždí do noci. Chrissie zoufale hledá pomoc. Když uvidí zástupce šerifa, Thomas se náhle objeví na zadní sedačce a Chrissie začne řvát. Thomas ji bodne do zad. Stejně jako ostatní, zemře pomocí motorové pily. Neovládané auto potom narazí do zástupce šerifa a osoby, kterou zrovna chytil, a oba je zabije. Thomas z auta vyleze a pomalu kráčí temnotou zpět k domu Hewittových. Mrtvá těla nechává na místě.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas.", "content": "Po uvedení se film okamžitě setkal s negativními reakcemi kritiků. Server Rotten Tomatoes dává filmu na základě 81 hodnocení kritiků skóre 12%. Server Metacritic hodnotí film 29 body ze 100 na základě 18 recenzí. Uživatelé ČSFD snímek hodnotí průměrně 49%. Během úvodního víkendu ve Spojených státech snímek utržil mírně přes 18,5 milionů USD a stal se tak druhým nejúspěšnějším filmem víkendu za snímkem \"Skrytá identita\". Celkově film utržil ve Spojených státech 39,5 milionů USD, v zahraničí potom dalších více než 12 milionů USD.", "section_level": 1}], "src_summary": "Texaský masakr motorovou pilou: Počátek (v anglickém originále The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning) je americký filmový horor z roku 2006. Jedná se o prequel filmu \"Texaský masakr motorovou pilou\" z roku 2003, odehrává se čtyři roky před ním.", "tgt_summary": "The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning is a 2006 American slasher film and a prequel to the 2003 film. The sixth installment in \"The Texas Chainsaw Massacre\" franchise, it was written by Sheldon Turner and David J. Schow, directed by Jonathan Liebesman and co-produced by Kim Henkel and Tobe Hooper (co-creators of the original 1974 film). The film's story takes place four years before its predecessor. It stars Jordana Brewster, Diora Baird, Taylor Handley, Matt Bomer and R. Lee Ermey. ", "id": 1375369}
{"src_title": "Victorine Meurent", "tgt_title": "Victorine Meurent", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Victorine Meurent se narodila v Paříži v rodině řemeslníků. Její otec byl patinátor a matka kloboučnice. Modelkou se stala ve věku šestnácti let ve studiu Thomase Coutura a možná také studovala umění v ateliéru jeho ženy. Pro Maneta pracovala poprvé jako modelka v roce 1862 pro jeho obraz \"The Street Singer\". Byla oblíbenou modelkou jednak pro svou drobnou postavu, která jí přinesla přezdívku La Crevette (kreveta), ale i pro její zrzavé vlasy, které tak jasně svítí v Manetově akvarelové kopii Olympie. Meurentová nejen malovala, také hrála na kytaru a na housle, učila hru na tyto dva nástroje a zpívala v kavárnách. Její jméno zůstane navždy spojeno s Manetovými uměleckými díly z roku 1863, \"The Luncheon on the Grass\"(Snídaně v trávě) a \"Olympia\", na kterých je zobrazena nahá. V té době byla také modelkou Edgara Degase a belgického malíře Alfreda Stevense. Oba byli blízcí přátelé Maneta. Její vztah se Stevensem byl údajně obzvláště blízký. Manet využíval Meurentovou jako modelku do začátku let 1870, kdy se ona začala věnovat spíše klasickému umění. Manet s ní nesouhlasil a tak došlo k ocizení, neboť Manet nebyl příznivcem jejího akademického stylu malby. Poslední Manetův obraz, ve kterém se Meurentová objeví je \"Gare Saint-Lazare\" (\"Nádraží Saint-Lazare\"). V roce 1875 Meurentová začala studovat u portrétisty Étienne Leroye. Následující rok poprvé přihlásila vlastní práci do Salonu a její práce byla přijata. Porota toho roku zamítla Manetův obraz \"Bourgeoise de Nuremberg au XVIe siècle\". Meurentové obraz přihlášený na Académie des Beaux-Arts v roce 1879 byl vystaven ve stejné místnosti jako obraz Manetův. Své práce vystavovala také v letech 1885 a 1904. Na Salonu Meurentová vystavovala šestkrát. Z finančních důvodů pokračovala v modelování, v letech 1880 pro Norberta Goeneutte, umělce známého svými lepty a pro Henri de Toulouse-Lautreca. V roce 1903 se stala Meurentová členkou Société des Artistes Français s podporou Charlese Hermann-Leona a Tonyho Roberta-Fleuryho, zakladatelů Société. V roce 1906 se Meurentová přestěhovala na předměstí Paříže, do Colombes, kde žila po zbytek svého života se ženou jménem Marie Dufour. Je možné, že dům vlastnili společně. Meurentová zemřela 17. března 1927. Po smrti Dufourové v roce 1930 byl obsah domu zlikvidován; vše včetně houslí bylo spáleno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Victorine-Louise Meurent (také Meurant) (18. února 1844 Paříž – 17. března 1927 Colombes) byla francouzská malířka a slavná modelka slavných malířů. Nejznámější je jako oblíbený model Édouarda Maneta. Byla nejen mdelkou, ale byla také umělkyní, která pravidelně vystavovala na prestižních pařížských Salonech. V roce 1876 byly její obrazy vybrány pro výstavu na Salonu, a Manetova práce doporučena nebyla.", "tgt_summary": "Victorine-Louise Meurent (also Meurant) (February 18, 1844 – March 17, 1927) was a French painter and a famous model for painters. Although she is best known as the favourite model of Édouard Manet, she was also an artist in her own right who regularly exhibited at the prestigious Paris Salon. In 1876 her paintings were selected for inclusion at the Salon's juried exhibition, when Manet's work was not.", "id": 605724}
{"src_title": "Pražský krysařík", "tgt_title": "Pražský Krysařík", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Chov malých psíků, ať již byli označováni jako ratlíci či pinčové, je v českých zemích tradiční a často je chovali i vládci, proto se mohli někdy stávat i darem na znamení míru. Nejprve byli chováni v domácnostech k chytání krys, později potkanů a dalších hlodavců. V době, která už znala kanalizaci a vyšší stupeň osobní hygieny, se z nich stali mazlíčci městských obyvatel. Zda to byli pravověrní krysaříci či trpasličí pinčové nebo (a to nejspíš) kříženci obou, není zcela jasné. Byl to častý host při královských hostinách českých králů na Pražském hradě. V minulosti byl pro tohoto psa nejvíce rozšířen počeštěný německý název ratlík (z německého slova Rattler, což znamená ‚krysař‘). Od českého překladu tohoto jména je odvozen zdrobnělý název krysařík. Podle Emila Jecha, který se v článku \"Ratlík v dějinách\" odvolává na německého kronikáře Einharda, životopisce slavného panovníka, obdržel Karel Veliký od českého knížete malého psíka jako posla míru, přátelství a vyrovnání všech sporů a nedorozumění mezi oběma zeměmi.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Hlava je hruškovitého tvaru, líce jsou poněkud vystouplé a výrazné. Nosní hřbet je rovný a tvoří přibližně 1/3 celkové délky hlavy, zužuje se k čenichu. V horní části vytváří tupý klín. Oči by měly být kulaté, střední velikosti, vystouplé, dosti vzdálené od sebe. Víčka jsou přilehlá, takže není vidět spojivka. Nos by měl být plně pigmentovaný a odpovídající základnímu zbarvení. Uši dlouhé ve tvaru písmene V, uložené jsou vysoko v zadní části hlavy. Mohou být vztyčené nebo polosklopené (dle standardu je takto klopené ucho povolené, ale nežádoucí). Krk je v harmonickém souladu k tělu, ušlechtile klenutý, bez volné kůže, a měl by plynule bez výraznějšího kohoutku přecházet v pevný, kompaktní hřbet. Břicho je mírně vtažené do slabin. Při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovné a souběžné, ne příliš široce stojící. Stehna jsou široká, s dobře vyvinutými svaly, které umožňují rychlý pohyb. Při pohledu zezadu je postavení nepříliš široké, rovné a souběžné. Tlapky kočičího tvaru, což znamená, že jsou zaoblené, tvořené krátkými k sobě dobře přiléhajícími vyklenutými prsty. Drápy jsou tmavé. Ocas je vysoko nasazený v rovině hřbetu a směřuje šikmo vzhůru; u kořene je silný a ke špičce se zužuje, přičemž je rovný nebo mírně v polokruhu stočený nad hřbet. Může být kupírován. Pražský krysařík je krátkosrstý psík. Zbarvení srsti může být černé se znaky, takzvané black and tan, hnědé se znaky, žluté (včetně merle předchozích variant) a červené. Srst krátká, lesklá, přiléhající k tělu, kryjící dokonale kůži. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle.", "section_level": 1}, {"title": "Podobná plemena.", "content": "Pražskému krysaříkovi se blízce podobá i trpasličí pinč. Ten je však celkově větší a mohutnější. Váží také 4 až 6 kg, několikrát více než pražský krysařík, který nedosahuje ani 3 kg. Trpasličí pinč má též silnější čenichovou partii.", "section_level": 2}, {"title": "Povaha.", "content": "Zvědavá, pozorná, jemná, hravá, mazlivá. Je velice ostražitý, hbitý, rychlý, obratný a neúnavný. Ke své rodině je krysařík přítulný, ale bývá často nedůvěřivý k cizím lidem – velmi dobrý hlídač. Není dominantní ani příliš temperamentní, proto nebývá problémem jej chovat ve větší početnosti. Je vhodný i k dětem, ale musí s ním zacházet opatrně. Má velmi křehké kosti, přední tlapky jsou slabší.", "section_level": 1}, {"title": "Choroby.", "content": "Obecně lze říci, že pražský krysařík patří mezi zdravotně méně problémová plemena psů. Přesto se ale několik zdravotních problémů opakuje u různých psů častěji:", "section_level": 1}, {"title": "Výstavy.", "content": "Pražský krysařík je zatím neuznané plemeno. K uznání je potřeba 64 jedinců nepříbuzných do třetí generace. To je při počtu chovných jedinců kolem 2500 a při počtu 1–3 štěňata na vrh za rok běh na dlouhou trať. Krysaříky nelze vystavovat na mezinárodních výstavách v zahraničí. Možná je pouze účast na výstavách v ČR (na mezinárodních, národních, oblastních, speciálních a klubových) a na Slovensku.", "section_level": 1}, {"title": "Péče.", "content": "Výchova tohoto psíka není náročná, protože krysařík má pro výchovu dobré přirozené předpoklady – je inteligentní, vnímavý a bystrý, ale stejně jako u každého jiného psa by měla být důsledná. Musí se však vychovávat mírně a srozumitelně, nejsou vhodné žádné tvrdé (zvláště fyzické) tresty. Zásadně by se do výchovy nemělo plést mnoho osob najednou. V rodině by se této úlohy měl ujmout ten, kdo má největší trpělivost a je důsledný. Ostatní členové rodiny by se měli shodnout na stejných výchovných postupech a povelech. Výchova je nutná i v případě, že chováme psa pouze pro radost. Nevychovaný pes je utrpením jak pro svého majitele, tak pro své okolí, a v neposlední řadě je nejistý sám sebou. Pes je uzpůsoben pro život ve smečce a domestikovaný pes spatřuje ve své lidské rodině svoji smečku. Vůdce smečky tedy nařizuje, odměňuje, ale také trestá. Vzhledem k velikosti pražského krysaříka a jeho vyšší potřebě energie se doporučuje i u dospělých psů krmit 2× až 3× denně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pražský krysařík nebo libeňský srneček, hovorově ratlík, (,, ) je společenské plemeno psa původem z dnešní České republiky. Toto plemeno známé již asi od 8. století a v dubnu 2019 se dočkalo prozatímního uznání Mezinárodní kynologickou federací (FCI). Tento psík je velmi čilý a temperamentní. Vyniká svou ostražitostí, výborným čichem, láskou ke svému pánu a oddaností.", "tgt_summary": "The Pražský Krysařík (Prague Ratter) is a small breed of dog from the Czech Republic that is rarely seen outside its country of origin. It is the smallest breed in the world by breed standard, because of the maximum height of the dogs, unlike Chihuahuas who are measured by weight.", "id": 1437420}
{"src_title": "Nina Berberová", "tgt_title": "Nina Berberova", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Otec byl Armén, matka Ruska. Berberová byla od časného mládí rozhodnutá stát se literátkou. V roce 1915 poznala Alexandra Bloka a Annu Achmatovovou, roku 1921 se účastnila jednání básnického sdružení Znějící lastura, které založil Nikolaj Gumiljov. Téhož roku, ještě v Rusku, publikovala první verše, již za rok však emigrovala, spolu se spisovatelem Vladislavem Chodasevičem, který se stal později jejím manželem. Po určitou dobu žili i v Československu, také u Maxima Gorkého v Německu a Itálii, nakonec se ale usadili roku 1925 v Paříži. Zde Berberová přispívala do exulantských periodik (\"Poslednije novosti\", \"Novy dom\", \"Ruskaja mysl\") a začala vydávat romány (\"Poslední a první\", \"Velitelka\", \"Bez západu\"). V roce 1932 se s manželem rozešla, protože navázala známost s malířem Nikolajem Makejevem. Úspěšná byla její biografie \"Čajkovskij\", již vydala roku 1936. Z beletrie vzbudila největší zájem poválečná novela \"Zmírnění údělu\" (1949). V roce 1950 odešla do Spojených států amerických. Zde dále přispívala do ruskojazyčných exulantských periodik (např. \"Mosty\"), pracovala pro rozhlasovou stanici Hlas Ameriky a později učila na Yaleské univerzitě (1958–63) a v Princetonu (1963–71), kde se stala profesorkou literatury. Z literárních prací největšího úspěchu dosáhla její autobiografie, jež vyšla nejprve v angličtině roku 1969 a jmenovala se \"Psáno kurzivou\" (\"The Italics Are Mine\"). V emigrantských kruzích, jež vylíčila dosti bez příkras, kniha vyvolala mnoho sporů, ale zajistila autorce úspěch u amerických čtenářů i u těch ruských, když za Gorbačovovy perestrojky mohla vyjít na konci 80. let v Sovětském svazu. Se zájmen byl přijatý i její životopis \"Ocelová žena\" z roku 1981, jehož námětem jsou životní osudy špiónky Moury Budberg (1893–1974). V roce 1989 navštívila rodný Petrohrad. Po celý život také překládala, do ruštiny přeložila díla Romaina Rollanda, Konstantinose Kavafise či Thomase Stearnse Eliota. Do francouzštiny převedla některé Dostojevského texty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nina Berberová, rusky Нина Николаевна Берберова (8. srpna 1901 Petrohrad – 26. září 1993 Filadelfie) byla ruská prozaička a básnířka, která své dílo vytvářela v emigraci, nejprve ve Francii, později v USA. Život a osud ruské emigrace bylo hlavní téma jejích próz.", "tgt_summary": "Nina Nikolayevna Berberova () (St Petersburg, 26 July 1901 – Philadelphia, 26 September 1993) was a Russian Empire-born writer who chronicled the lives of Russian exiles in Paris in her short stories and novels. She visited post-Soviet Russia.", "id": 2123363}
{"src_title": "Anna Vyrubovová", "tgt_title": "Anna Vyrubova", "src_document": [{"title": "Manželství.", "content": "V roce 1907 se vdala za Alexandra Vasilijeviče Vyrubova. On nebyl psychicky v pořádku a měl nespočet sexuálních úchylek, kterým se Anna nevyhla. Několik dní před uskutečněním obřadu byla Rasputinem varována, že jejich sňatek nevede ke štěstí. Ten se nekonec uskutečnil a trval jeden a půl roku. Později, při výslechu její matka prozdradila, že Alexandr byl neplodný.", "section_level": 1}, {"title": "Vztah s carevnou a Rasputinem.", "content": "Po smrti Ioanna Kronštadtského, arcikněze chrámu v Kronštadtu, kterého uctívalo celé Rusko, díky léčivým účinkům jeho modliteb (vyléčil i Annu), nahradil jeho místo Grigorij Rasputin. Věřila, že jedině on má léčivé schopnosti a dokáže navázat spojení s Bohem. V říjnu roku 1912 se nemoc careviče Alexeje zhoršila natolik, že došlo k poslednímu pomazání. Zoufalá carevna se obrátila na Annu. Ta poprvé zavolala Rasputina do Carského Sela. Od této chvíle na dlouhou dobu dopředu sloužila jako zprostředkovatel mezi Carevnou a Rasputinem. Roku 1912 Anna obdržela telegram, že Rasputin byl pobodán Chionií Gusevovovou a leží v Ťumeňské nemocnici. Z jeho obav kvůli následkům první světové války Anna opět vymyslela, jak se setkat. Rasputin se stal carevniným hlavním rádcem. Scházeli se téměř každý den v Annině domě.", "section_level": 1}, {"title": "Působení za první světové války.", "content": "Působila jako sestra v Červeném kříži, společně s carevnou a jejími nejstaršími dcerami Olgou a Taťánou. V lednu roku 1915 utrpěla četná zranění během železničního neštěstí na cestě z Petrohradu do Carského Sela. Později za odškodné od železniční společnosti nechala vybudovat nemocnici a plánovala postavit i kostel. V pátek večer 16. prosince, roku 1916 se naposledy setkala s Rasputinem. Dala mu malou ikonku s datem a podpisy carevny a jejích dcer. Sdělil jí, že se chystá navštívit palác Felixe Jusupova a shledat se s jehou ženou. Té noci byl zavražděn.", "section_level": 1}, {"title": "Po smrti Rasputina a carské rodiny.", "content": "21. března v roce 1917 byla zatčena a pět měsíců držena ve vězení. Před odchodem z hlavního města se seznámila s Maximem Gorkým, který ji přiměl sepsat paměti. V nich vypráví, jak potkala staré přátele, kteří ji pomohli uprchnout. Právě Anna věděla nejvíce o životě carské rodiny a vztahu Rasputina k Carevně, ale v jejich pamětech nebyly všechny informace pravdivé. Roku 1927, při výročí pádu carského režimu začaly vycházet úryvky z Annina deníku, které obsahovaly intimní podrobnosti ze života Carského Sela. Později bylo zjištěno, že se jednalo o falzifikát, za jehož autory byli považování Alexej Nikolajevič Tolstoj a Pavel Ščegolev. Zbytek svého života strávila ve Vyborgu a v Helsinkách. Zemřela roku 1964 ve svých 80 letech. Byla poslední žijící osoba z Rasputinových blízkých.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Vyrubovová byla dvorní dámou a nejlepší přítelkyní poslední ruské carevny Alexandry Fjodorovny. Narodila se v Moskvě roku 1884 Alexandru Tanějevovi a Naděždě Tanějevové. Měla dva mladší bratry Sergeje a Alexandra.", "tgt_summary": "Anna Alexandrovna Vyrubova (\"née\" Taneyeva; ); 16 July 1884 – 20 July 1964) was a Russian lady-in-waiting, the best friend and confidante of Tsarina Alexandra Fyodorovna.", "id": 2056501}
{"src_title": "Dětská hra 2", "tgt_title": "Child's Play 2", "src_document": [{"title": "Děj filmu.", "content": "Dva roky uplynuly od událostí z prvního filmu. Andy (Alex Vincent) byl umístěn do pěstounské péče, zatím co je jeho matka převezena do Psychiatrické Léčebny. Play Pals, společnost která vyrábí Chuckyho (vyjádřený Brad Dourif) panenky, se stále snaží řídit špatnou publicitu, která vzešla z událostí předchozího filmu. Používají roztavené části pro výrobu panenky, a v procesu je jeden z továrních dělníků elektrickým proudem zabit, když je stroj porouchán. Panenka je přestavěná, a asistentka generálního ředitele, Mattison (Greg Germann), si ji vezme s sebou domu. Panenka je stále posedlá duchem Chuckyho, a zabije Mattisonu. Chucky podaří najít umístění pěstounské rodiny starající se o Andyho, Simpsonovi. On se vplíží do domu a zabere si místo v domácím prostředí, kde je Tommy, panenku (která je ve stejné linii Good Guy panenky). Jakmile všichni spí, Chucky se přiblíží k Andymu a začne dělat voodoo rituál, který by měl přenést svou duši do těla Andyho. Kyle (Christine Elise), Andyho nevlastní sestra, přeruší proces. Andy se snaží, aby ji varoval a jejich adoptivní rodiče varoval o tom, co Chucky je, ale nikdo mu věří. Phil (Gerrit Graham), Andyho pěstoun, hodí Chuckyho do sklepa. Další den, Chucky sleduje Andyho do školy a snaží se chytit ho tam. Andy unikne, ale Chucky zabije Andyho učitele před návratem do domu a čeká na další příležitost. Opět Andy se snaží vysvětlit, co se stalo s jeho pěstouny, ale ukázali mu, že Chucky to nemůže udělat, protože je v jejich sklepě. Tu noc, Andy vezme elektrický nůž a míří do suterénu zabít Chuckyho. Tam je boj, který přitahuje pozornost pěstounů starajících se o Andyho, a když Phil se přijde podívat na to co se děje, Chuckyho mu skočil za krk. Andyho pěstounka, Joanne (Jenny Agutter), se domnívá, že Andy je zodpovědný za zabití Phila, a pošle Andyho zpět do pěstounského pečovacího centra. Joanne říká Kylovi, že se zbavily Chuckyho panenky. Kyle hodí Chuckyho do popelnice, ale když ona je mimo pozná, původní Tommyho panenku, která je pohřbena v zemi. Pak si uvědomila, že Chucky je pryč z odpadků, a že Andy říkal pravdu. Kyle spěchá zpátky domů, ale Joanne je už mrtvá. Chucky se zjeví a unese Kyle, nutí jí, aby ho dala do pěstounské centra, kde Andy je. V pěstounském centra, Chucky zabije sociální pracovnici, která je sledována nad ním, a čeká až bude Andy pryč. Jedou do nedaleké Good Guy dolls factory, Kyle ho tajně honí po ní. V továrně, Chucky se znovu pokusí udělat voodoo rituál, a tentokrát ho dokončí. Nicméně, on čekal příliš dlouho a kouzlo již pracuje, takže Chucky je trvale uvězněni uvnitř panenky. Rozzuřený, Chucky honí Andyho a Kyle přes továrnu, zamýšlý je zabít. Kyle a Andy se nakonec podařilo získat převahu, nalití horkého roztavené plastu na něj a pak zavedení vzduchovou hadici do úst, která způsobí nafouknutí hlavy a explozi, nakonec ho to zabije. Andy a Kyle odcházejí z továrny do světlého nového rána. Andy se ptá, kam jdou, na to Kyle odpoví \"Domů\", i když ani jeden z nich neví, kde je domov. Rozšířený konec ukazuje, že kus jeho kůže Chucky, co jeho hlava explodovala, dostal směs od Good Guy panenek což ho oživilo. Je pak vidět zbrusu nový Good Guy Doll hlavu, která pak tvoří pochmurný úsměv, kterým se zahajuje děj pro dětskou hrou 3.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěch.", "content": "Tržby v během prvního víkendu v 1 996 kinech v USA byly odhadnuty na 10 718 520 dolarů a film se stal krátkodobě v listopadu 1990 nejprodávanějším. V USA celkem utržil 28 501 605 dolarů v USA. Tržby mimo USA činily dalších 7 200 000 dolarů. Film získal celkově protichůdné recenze. Zatímco negativní kritika byla zaměřena na některé scény a části scénáře, které byly považovány za nereálné nebo \"banální\", positivně bylo přijato zejména namluvení Chuckyho Bradem Dourifem. Alex Vincent byl chválen za roli Andyho.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dětská hra 2 je americký kultovní horor z roku 1990. Jde o pokračování světově úspěšného filmu \"Dětská hra\" (1988). Děj filmu se točí okolo malého Andyho, který je umístěn do náhradní rodinné péče kvůli své matce, jenž je hospitalizována v psychiatrické léčebně.", "tgt_summary": "Child's Play 2 is a 1990 American slasher film and the direct sequel to \"Child's Play\", written by Don Mancini and directed by John Lafia, one of the co-writers of the first film. It is the second installment in the \"Child's Play\" franchise and set two years after the first film; the plot follows Charles Lee Ray (better known as Chucky) continuing his pursuit for Andy Barclay, who was placed in foster care, and transferring his soul into him after being resurrected. The film stars Alex Vincent, who returns as Andy Barclay; Gerrit Graham and Jenny Agutter as Andy's foster parents; Christine Elise as Kyle; and Brad Dourif as the voice of Chucky. It is the debut appearance of Adam Wylie. ", "id": 482930}
{"src_title": "Windsor Park", "tgt_title": "Windsor Park", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "K otevření stadionu v jeho první podobě došlo 5. září 1905 při zápasu mezi Linfield FC a Glentoran FC. První významný vývoj stadionu se uskutečnil ve 30. letech 20. století podle návrhu skotského architekta Archibalda Leitche, který také navrhl Celtic Park, Ibrox Stadium a Hampden Park. Tribuna „South Stand“ byla postavena jako krytá, vybavená sedadly. Krytá byla také tribuna na opačné straně a východní tribuna, tzv. „Railway End“. Nekrytá západní tribuna se nazývala „Spion Kop“ nebo „Kop Stand“. V té době měl stadion kapacitu 60 000 diváků. Na počátku 70. let přibyl společenský klub a výstavní síň. V 80. letech byla postavena dvoupodlažní severní tribuna se 7000 sedadly, protože stávající poškodil požár. Na konci 90. let byla tribuna s názvem Kop zbořena a nahrazena další tribunou s 5 000 sedadly a s názvem „Kop Stand“. Kvůli špatnému stavu stadionu Windsor Park bylo projednáno několik návrhů na jeho přestavbu, včetně možnosti vybudovat víceúčelový stadion a přesunout ho jinam v rámci Belfastu. Přemístění se ale nelíbilo příznivcům zápasů v Severním Irsku, kteří kvůli tomu protestovali a psali petice. V září 2009 Irská fotbalová asociace (IFA) oznámila, že dává přednost variantě Windsor Park přestavět. V roce 2011 přidělil výkonný orgán Severního Irska 138 milionů GBP na hlavní program obnovy stadionů v celém Severním Irsku, přičemž 28 milionů GBP bylo přiděleno na přestavbu Windsor Parku na všestranný stadion o kapacitě 20 000 míst. Od 6. května 2014 probíhala rozsáhlá rekonstrukce za 38 milionů GBP. Práce zahrnovaly výstavbu jižní, východní a západní tribuny. Severní tribuna byla opravena. Stožáry světlometů byly nahrazeny integrovaným systémem do střechy. Dne 8. října 2016 byl zrekonstruovaný stadion otevřen při kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 2018 při zápasu Severoirské fotbalové reprezentace proti Sanmarinské fotbalové reprezentaci. Celková kapacita po úpravách je 18 434 diváků. Stadion bude pořádat Superpohár UEFA 2021.", "section_level": 1}], "src_summary": "Windsor Park je multifunkční stadion ve severoirském městě Belfast. Využívá se především pro fotbalová utkání místního klubu Linfield FC a pro Severoirskou fotbalovou reprezentaci. Kapacita stadionu je 18 434 diváků.", "tgt_summary": "Windsor Park is a football stadium in Belfast, Northern Ireland. It is the home ground of Linfield FC and tenants Northern Ireland national football team, and is also where the Irish Cup final is played.", "id": 1923991}
{"src_title": "Trimethylsilylchlorid", "tgt_title": "Trimethylsilyl chloride", "src_document": [{"title": "Příprava.", "content": "TMSCL se připravuje reakcí methylchloridu se slitinou křemíku a mědi. Hlavním cílem tohoto procesu je získání dimethyldichlorsilanu, ovšem vznikají také významná množství trimethylových a monomethylových produktů. Odpovídající reakce jsou (Me = CH): 2-4 % získaných produktů tvoří monochlorid, který vytváří azeotropní směs s MeSiCl.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce a použití.", "content": "TMSCL snadno reaguje s nukleofily, přičemž je z jeho molekuly odstraněna chloridová skupina. Při jedné z typických reakcí je nukleofilem voda a dochází k hydrolýze za vzniku hexamethyldisiloxanu: Obdobnou reakci s alkoholy lze využít k tvorbě bezvodých roztoků kyseliny chlorovodíkové v alkoholech, které se používají při mírné syntéze nitrilů nebo esterů z karboxylových kyselin stejně jako na přípravu acetalů z ketonů. Trimethylsilylchlorid se také používá na silanizaci laboratorního skla, díky čemuž jsou povrchy více lipofilní.", "section_level": 1}, {"title": "Silylace v organické syntéze.", "content": "Při silylaci polární funkční skupiny jako alkoholy a aminy snadno reagují s trimethylsilylchloridem za vzniku trimethylsilyletherů a trimethylsilylaminů . Tyto připojené skupiny „ochraňují“ původní skupiny odstraněním labilních protonů a snížením zásaditosti heteroatomu. Chránicí skupiny (zde MeSi-O a MeSi-N) lze později odstranit (což se nazývá „deprotekce“). Trimethylsilylace může být také použita na zvýšení těkavosti sloučeniny, čímž se dá provést plynová chromatografie i u jinak netěkavých látek jako je glukóza. TMSCL rovněž reaguje s acetylidy kovů za vzniku trimethylsilylalkynů jako je například bis(trimethylsilyl)acetylen. Za přítomnosti triethylaminu a diisopropylamidu lithného jsou enolizovatelné aldehydy, ketony a estery převáděny na trimethylsilylenolové ethery. I přes jejich hydrolytickou nestabilitu mají tyto sloučeniny značné využití v organické chemii; zoxidováním dvojné vazby epoxidací nebo dihydroxylací lze obnovit původní karbonylové skupiny s alkoholovou skupinou na alfa uhlíku. Trimethylsilylenolové ethery mohou být rovněž použity jako maskované ekvivalenty enolátů v Mukaiyamově aldolové adici.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní reakce.", "content": "Trimethylsilylchlorid se používá na přípravu trimethylsilylhalogenidů a pseudohalogenidů jako jsou trimethylsilylfluorid, trimethylsilylbromid, trimethylsilyljodid, trimethylsilylkyanid, trimethylsilylazid a trimethylsilyltriflát (TMSOTf). Tyto látky se tvoří podvojnou záměnou mezi trimethylsilylchloridem a (pseudo)halogenidem (MX): TMSCl, lithium a molekulární dusík vzájemně reagují za vzniku tris(trimethylsilyl)aminu (katalyzátorem je nichromový drát nebo chlorid chromitý): Touto reakcí lze do organického substrátu zavést vzdušný dusík; například tris(trimethylsilyl)amin reaguje s α,δ,ω-triketony za vzniku tricyklických pyrrolů. Redukcí trimethylsilylchloridu vzniká hexamethyldisilan:", "section_level": 2}], "src_summary": "Trimethylsilylchlorid, také nazývaný chlortrimethylsilan, zkráceně TMSCL, je organická sloučenina křemíku, halogenderivát silanu. Jedná se o bezbarvou těkavou kapalinu, která je stabliní za nepřítomnosti vody. Má široké využití v organické chemii.", "tgt_summary": "Trimethylsilyl chloride, also known as chlorotrimethylsilane is an organosilicon compound (silyl halide), with the formula (CH)SiCl, often abbreviated MeSiCl or TMSCl. It is a colourless volatile liquid that is stable in the absence of water. It is widely used in organic chemistry.", "id": 715874}
{"src_title": "Žluťásek jižní", "tgt_title": "Colias alfacariensis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Rozpětí křídel je 40–42 mm. Křídla samečků jsou žluté barvy, samičky mají zelenožlutou základní barvu, pouze spodní strana zadních křídel je nažloutlá. Horní strana křídel obou pohlaví má tmavě hnědou až černou okrajovou pásku, jen tenkou na zadních křídlech. V základu předních křídel je černá skvrna nahoře a dole. Samečci mají oranžovou skvrnu v horní části zadních křídel s červeným okrajem, na spodní straně je tato skvrna jasná a vyznačená červeně. Toto místo může být rozděleno na dvě části červeným okrajem, takže se podobá osmičce, podobně jako u jiných druhů žluťásků z rodu \"Colias\". U samiček není oranžová skvrna v horní části zadních křídel ohraničena.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Jedná se o západopalearktický druh, jehož areálem rozšíření je západní (Španělsko), jižní a střední Evropa, jižní Rusko, Malá Asie, Kavkaz, Zakavkazsko, střední Asie, Čína. Ojediněle byl zaznamenán v jižní Anglii a Dánsku. V ČR se vyskytuje v jižních a středních Čechách, hojný je na jižní Moravě.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Živnými rostlinami žluťáska jižního jsou podkovka chocholatá (\"Hippocrepis comosa\") a v ČR převážně čičorka pestrá (\"Coronilla varia\"). Biotopem jsou otevřená stanoviště – krátkostéblé stepní trávníky a skalní stepi, vyprahlé pastviny, skalnaté svahy, náspy podél silnic a železnic, váté písky, pískovny a lomy. Obvykle vytváří dvě generace, někdy částečnou třetí generaci (květen–červen, srpen–září, říjen). Samci vyhledávají samice patrolováním (párovací strategie – samci aktivně vyhledávají samice: proletují nad biotopem, kde by se samice mohly vyskytovat). Samice klade vajíčka za slunných dnů. Housenka, která se vylíhne z vajíčka asi po pěti týdnech, je zelená, s černými ostny na vrchní straně. Před zakuklením se zbarvuje žlutě. Housenky jsou závislé na slunění, nesnášejí kombinaci vhlka a zimy. Poslední generace buď přezimuje, nebo se ještě na podzim zakuklí přichycena vlákny k živné rostlině. Kukla světle zelené barvy je dlouhá asi 1,5 cm; motýl se vylíhne po sedmi dnech.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Uvádí se pět poddruhů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Žluťásek jižní (\"Colias alfacariensis\") je denní motýl z čeledi běláskovitých (Pieridae). Název pochází od jména typové lokality – Sierra de la Alfaguara u města Alfacar (provincie Granada, jižní Španělsko) – kde byl začátkem 20. století popsán. \"Cytisus laburnum\" nebo \"Laburnum vulgare\" , ale i \"Cytisus pendulus, Cytisus penduliflorus, Genista laburnum\".", "section_level": 2}, {"title": "České názvy.", "content": "Podle dostupných zdrojů je pro rostlinu s označením štědřenec odvislý (\"Laburnum anagyroides)\" používáno více rozdílných názvů, například „zlatý déšť pravý“ nebo „zlatý déšť“.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Štědřenec odvislý (\"Laburnum anagyroides\") se přirozeně vyskytuje v jižní části Evropy od Francie přes jižní úbočí Alp a severní část Apenin až po Balkánský poloostrov.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Štědřenec odvislý je opadavý keř nebo malý strom s převislými větvemi, dorůstající výšky až 7 metrů, se zelenou kůrou a vzpřímenými nebo převislými větvemi. Listy jsou trojčetné, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky. Kvete od dubna do června. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, v bohatých deseti- až třicetikvětných převislých hroznech. Kalich je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným 2 zuby a dolním trojzubým. Pavéza je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Křídla jsou obvejčitá, delší než člunek. Člunek je velmi krátký, zahnutý. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré. Semeník je stopkatý, s mnoha vajíčky a zakřivenou čnělkou nesoucí vrcholovou bliznu. Plodem je až 8 cm dlouhý hedvábně chloupkatý lusk. Lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Štědřence obsahují (zejména v semenech) silně jedovatý chinolizidinový alkaloid cytisin (laburnin), dále laburnamin a derivát stilbenu hydroxyresveratol. Semena štědřence odvislého obsahují asi 1,5 až 3 % cytisinu, sušené listy asi 0,3 %, květy 0,2 %. Otravy se projevují dlouhotrvajícím zvracením, zemdlelostí, později i průjmem. Při velké dávce může smrt nastat již do hodiny. Otravy se nejčastěji objevují po požití semen nebo nápadných květů. Uvádí se, že k otravě u dětí postačí 2 semena nebo 5 květů. Zvířata s výjimkou koní se štědřenci vyhýbají. U masožravců spouští požití štědřence ihned silné zvracení, které odstraní většinu jedu ze žaludku.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Štědřenec odvislý je v České republice poměrně často pěstován jako okrasná dřevina. Dřevo štědřence odvislého je velmi dekorativní a navíc je tvrdé, pevné, pružné a dobře opracovatelné. Je to jedno z nejtěžších a nejtvrdších evropských dřev. Běl je žlutohnědá, jádrové dřevo tmavě hnědé. Dřevo je vhodné např. na soustružení, násady, díly hudebních nástrojů a intarzie. Mimořádně vhodné je i na výrobu luků. Dříve se používala semena a nať v lékařství jako psychofarmakum při nadměrné dráždivosti, psychoneurotických nemocech, migréně, chronické otravě arsenikem a k léčbě jaterních chorob. Za první světové války byly pokusy o užívání jako náhražky tabáku (hlavní účinná látka cytisin má podobné účinky jako nikotin).", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Preferuje teplé chráněné stanoviště a slunečné nebo světlé polohy, vlhké propustné živné půdy, snese i chudé, sušší, kamenité půdy. Dobře roste na stanovištích se zásaditou, vápenatou půdou ale snese i mírně kyselou. Je obtížným plevelem. Množí se semeny, lze jej množit řízky. Není vhodné dřevinu vysazovat poblíž dětských hřišť, na sídlištích, a podobně. Jsou totiž známy případy otravy dětí zelenými „hrášky“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Štědřenec odvislý (\"Laburnum anagyroides\") je rostlina, opadavá dřevina z čeledi bobovitých, tvořící keře nebo malé stromy s hroznovitými květenstvími s žlutými květy. V ČR se pěstuje jako okrasná rostlina, ale pochází z oblasti jižní Evropy.", "tgt_summary": "Laburnum anagyroides, the common laburnum, golden chain or golden rain, is a species in the subfamily Faboideae, and genus \"Laburnum\". \"Laburnum alpinum\" is closely related. It is native to Central and Southern Europe. ", "id": 1054719}
{"src_title": "Château de Marly", "tgt_title": "Château de Marly", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na jaře roku 1679 započaly přípravné stavební práce. V květnu, ještě před tím, než se Ludvík XIV. přestěhoval se svým dvorem do Versailles, obhlížel pozemky mezi Versailles a Saint-German-en-Laye. Podmínkou bylo aby mohl být pozemek dobře zavlažován a také s dobrým výhledem. Nakonec byly vybrány dvě parcely u Marly. Samotná vesnice poté byla králem přejmenována na \"Marly-le-Roi\". Na nových pozemcích bylo rozhodnuto postavit soukromé sídlo pro krále. Tento úkol dostal architekt Jules Hardouin-Mansart a malíř Charles Le Brun. Celý zámek byl koncipován tak, že uprostřed se nacházela budova pro krále, menší než bylo běžně obvyklé a kolem dvanáct menších budov pro pozvané hosty. Obecně platilo, že obdržet pozvání k příjezdu do Marly bylo vysoce ceněno. Automaticky do Marly nemohli přijet ani \"princové královské krve\". Ludvík panství v Marly využíval k odpočinku od Versailles a v pozdějších letech vlády zde trávil více, než třetinu roku. Vévoda de Saint-Simon ve svých pamětech popsal zámek v Marly retrospektivně. V roce 1715, kdy psal o zámku v Marly, již panství ztrácelo na svém lesku. Král Ludvík XVI. panství a zámek naposledy navštívil 23. června 1789. Po pádu monarchie propadl státu. Revoluční Francie neshledala panství zajímavé coby národní majetek, a proto bylo prodáno do soukromých rukou. Zámek byl zbořen v roce 1806. V roce 1811 panství koupil císař Napoleon. Byl změněn účel panství a v Marly se začaly pořádat hony pro nejvyšší představitele státu. K obnově budov však nedošlo. Postupně zde lovili i další francouzští králové, císaři i prezidenti, od Karla X. až po Françoise Mitteranda. V roce 2009 byly fragmenty zámeckého areálu zařazeny na seznam francouzských národních památek. Zahrady spadají pod správu zámku a zahrad ve Versailles.", "section_level": 1}], "src_summary": "Château de Marly () byl postaven v letech 1679–1696 pro krále Ludvíka XIV., jako odpočinkové sídlo. Zámek se nacházel u obce Marly-le-Roi, v polovině cesty mezi královskými zámky Versailles a Saint-German-en-Laye. Zbořen byl na začátku 19. století.", "tgt_summary": "The Château de Marly was a French royal residence located in what is now Marly-le-Roi, the commune on the northern edge of the royal park. This was situated west of the palace and garden complex at Versailles. Marly-le-Roi is the town that developed to serve the château, which was demolished in 1806 after passing into private ownership and being used as a factory. The town is now a bedroom community for Paris. ", "id": 1507115}
{"src_title": "Ben Ferencz", "tgt_title": "Ben Ferencz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Benjamin Ferencz se v chudé židovské rodině v Rumusku v oblasti Sedmihradsko. Ještě dva roky předtím, kdy se narodila jeho sestra, patřilo toto území Maďarsku, to je ale po porážce po 1. světové válce postoupilo Rumunsku. Kvůli vzrůstající perzekuci se rodina rozhodla emigrovat do Spojených států. Zde se usadili v New Yorku v imigrantské čtvti Lower East Side v jihovýchodní části Manhattanu. Ferenczovu otci, který byl vyučený jako švec, se nedařilo sehnat práci, proto byla rodina nucena žít v suterenu nájemního domu ve čtvrti, které se přezdívalo Hell's Kitchen (\"Ďáblova kuchyně),\" kvůli její nechvalně známé proslulosti jako čtvrti s nejvyšší kriminalitou v zemi. Právě odsud zřejmě pochází Ferenczův zájem o kriminalistiku a trestní právo. Jako dítě byl dvakrát odmítnut, když ho rodiče chtěli přihlásit do základní školy. Bylo tomu tak zřejmě kvůli jeho malému vzrůstu (i v dospělosti měřil pouze 157 cm) a nepomohla ani špatná znalost angličtiny. Jeho rodiče se následně rozvedli a Ferencz začal žít u tety. Poté se konečně dostal do školy kde se z něj stal brilatní student. Na doporučení učitelky byl přesunut do školy pro nadané studenty a poté začal studovat na City College of New York sociologii a trestní právo. Následně získal stipendium na Harvardově univerzitě, kde začal studovat v roce 1940. Zde se jako dobrovolník přihlásil o práci výkumného asistenta profesora Sheldona Gluecka, který pracoval na knize pojednávající o válečných zločinech. Po zapojení USA do druhé světové války, se Ferencz pokusil narukovat, ale byl odmítnut kvůli své výšce. Na Harvardově univerzitě promoval v roce 1943. Poté se mu konečně podařilo vstoupit do armády a to do dělostřeleckého oddílu. Byl zapojen do vylodění v Normandii, v Bitvě v Ardenách a bojů u Siegfriedovy linie. Na konci roku 1944 mu bylo jasné, že se Němci dopustili vysoce závažných válečných zločinů. Když 3. armáda generála George S. Pattona založila útvar pro vyšetřování válečných zločinů, Ferencz se stal jedním z vyšetřovatelů. Jako člen tohoto útvaru se Ferencz mimo jiných podílel na osvobozování a vyšetřování koncentračních táborů Buchenwald, Mauthausen a Flossenbürg. Zde byl svědkem otřesných výjevů, které ho traumatizovaly po zbytek života. Ferencz byl čestně propuštěn z armády v prosinci roku 1945. Poté se vrátil do New Yorku, kde si 31. března 1946 vzal svoji ženu Gertrudu.", "section_level": 1}, {"title": "Norimberské procesy.", "content": "Brzy po návratu do USA byl Ferencz osloven, aby se podílel na vyšetřování válečných zločinů, které byly v té době projednávány v Norimbeských procesech. Jeho nadřízeným byl plukovník Telford Taylor, který Ferencze pověřil získáváním důkazů o válečných zločinech spáchaných příslušníky SS. V Berlíně se svým týmem Ferencz vypátral hlášení se záznamy o vraždách židů, které vykonaly jednotky zvláštního určení Einsatzgruppen, jejichž úkolem bylo eliminovat nežádoucí osoby. Podle odhadů tato jednotka zabila mezi lety 1941–1945 až dva miliony lidí. Ferencz se vrátil do Norimberku, kde Telforda Taylora požádal o další proces. Taylor nejprve nový proces odmítl s tím, že všechny procesy jsou již schálené. Ferencz byl, ale neoblomný a Taylor nakonec svolil a jmenoval Ferencze hlavním žalobcem v procesu s Einsatzgruppen, který byl devátým procesem z dvanácti Následných norimberských procesů. V této době bylo Ferencovi pouhých 27 let. V procesu bylo obžalováno 24 velitelů Einsatzgruppen, kteří čelili obvinění z válečných zločinů a zločinu proti lidskosti. Dva z nich proces nedokončili – jeden ze zdravotních důvodů, druhý kvůli spáchání sebevraždy. Mezi obžalovanými byl například důstojník SS a velitel Einsatzgruppen D Otto Ohlendorf, ekonom a doktor práv, který zavraždil okolo 100 000 lidí na jižní Ukrajině a na Kavkaze. Všech 22 obžalovaných bylo v dubnu roku 1948 odsouzeno – třináct k trestu smrti z nichž 4 byly vykonány. Žádný z obžalovaných nepřiznal svou vinu. Po Norimberských procesech Ferencz zůstal v Německu a podílel se na rehabilitačním programu a reparacích pro oběti nacistické perzekuce. Také se podílel na Dohodě o reparacích mezi Izraelem a Západním Německem a německém restitučním zákoně (\"Bundesentschädigungsgesetz\"). Do New Yorku se s manželkou a čtyřmi dětmi vrátil v roce 1956. Společně s Telfordem Taylorem si založili soukromou právní praxi, ale i nadále se podílel na případech reparací pro oběti Holokaustu.", "section_level": 2}, {"title": "Vznik mezinárodního soudu.", "content": "Druhá světová válka zanechala ve Ferenzovi hluboký dojem. Pod vlivem války ve Vietnamu se stal jedním z hlasů volajícím za zřízení Mezinárodního trestního soudu. V roce 1975 vydal i knihu \"Defining International Aggression – The Search for World Peace,\" ve které argumentoval za zřízení mezinárodního soudu. Od roku 1985 do roku 1996 také pracoval jako pomocný profesor mezinárodního práva na Pace University v New Yorku. Mezinárodní trestní soud byl založen 1. července 2002 v Haagu poté co 60 zemí ratifikovalo Římský statut. Spojené státy americké smlouvu podepsaly, ale neratifikovaly. Ferencz proti tomu opakovaně argumentoval a navrhoval aby Spojené státy smlouvu ratifikovaly, protože právo by mělo platit i v mezinárodním kontextu. V rozhovoru, který poskytl v roce 2006 řekl, že by kromě Saddáma Husajna měl vyslýchán i George Bush, protože válku v Iráku vedly USA bez povolení bezpečnostní rady OSN. V roce 2013 Ferencz prohlásil, že 'použití ozbrojených sil by mělo být souzeno jako mezinárodní a národní zločin'.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější léta.", "content": "V roce 2009 Ferenz obdržel cenu Erasmus Prize, společně s Antoniem Cassese, italským právníkem zabývajícím se mezinárodním právem. Cena je věnována osobám nebo institucím za významný příspěvek evropské kultuře, společnosti nebo společenským vědám. 3. března roku 2011, dva dny po oznámení smrti Usáma bin Ládina, deník The New York Times publikoval Ferenczův dopis, kde argumentoval, že 'ilegální a nezaručená poprava – i obviněného masového vraha – podrývá demokracii'. Ve stejném roce přednesl závěrečnou řeč v soudním procesu Thomase Lubanga Dyilo v Ugandě. V dubnu roku 2017 městský úřad v Haagu oznámil, že město uctí Benjamina Ferencze, tím že po něm pojmenuje pěšinu vedle Paláce Míru, kde sídlí Mezinárodní soudní dvůr, hlavní orgán OSN. 13. ledna 2020, The New York Times otiskl Ferenczův dopis, ve kterém odsoudil atentát na Iráckého generála Kásima Sulejmáního jako nemorální akci a jasné porušení národního a mezinárodního práva.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ben Ferencz (* 11. března 1920 Sedmihradsko) je americký právník. Byl vyšetřovatelem nacistických válečných zločinů po druhé světové válce a poté se stal hlavním žalobcem v procesu s Einsatzgruppen v Následných norimberských procesech.", "tgt_summary": "Benjamin Berell Ferencz (born March 11, 1920) is a Hungarian-born American lawyer. He was an investigator of Nazi war crimes after World War II and the chief prosecutor for the United States Army at the Einsatzgruppen Trial, one of the 12 military trials held by the U.S. authorities at Nuremberg, Germany. Later, he became an advocate of the establishment of an international rule of law and of an International Criminal Court. From 1985 to 1996, he was adjunct professor of international law at Pace University.", "id": 1808772}
{"src_title": "Alžběta z Vermandois (1131)", "tgt_title": "Elizabeth of Vermandois, Countess of Leicester", "src_document": [{"title": "Hraběnka z Leicesteru.", "content": "V roce 1096 Robert Beaumont, hrabě z Meulanu, údajně \"nejmoudřejší muž své doby mezi Londýnem a Jeruzalémem\", v rozporu se zákony církve trval na tom, že se ve svých více než padesáti letech ožení s velmi mladou Alžbětou z Vermandois. Na počátku roku 1096 biskup Ivo sňatek zakázal z důvodu blízkého příbuzenství snoubenců. V dubnu toho roku odešel Alžbětin otec Hugo na křížovou výpravu. Jako křižák dokázal přesvědčit papeže Urbana, aby se sňatkem souhlasil. Její manžel byl francouzským šlechticem, po matčině strýci Jindřichovi zdědil hrabství Meulan a byl znám jako bojovník v bitvě u Hastingsu a druh Viléma Dobyvatele. Byl odměněn devadesáti statky v Leicestershire, Northamptonshire, Warwickshire a Wiltshire. Hrabě z Meulanu byl jedním ze čtyř moudrých poradců anglického krále Jindřicha I. a jedním z králových velitelů v bitvě u Tinchebray 28. září 1106. V roce 1107 se Robert stal hrabětem z Leicesteru.", "section_level": 1}, {"title": "Hraběnka ze Surrey.", "content": "Alžběta, hraběnka z Meulanu, měla údajně mimomanželský poměr a opustila manžela, když byl blízko smrti. Historik James Planché (1874) tvrdí, že se hraběnka zamilovala do mladého šlechtice Viléma z Warrene. Neexistují však důkazy, že by se ještě během Alžbětina prvního manželství stali milenci. Vilém v roce 1093 hledal královskou nevěstu, ale jeho pokus oženit se s Matyldou Skotskou, také známou jako Edita, selhal, a Matylda se provdala za krále Jindřicha I. Anglického. Nevěstu královské krve získal v roce 1118, když se krátce po smrti hraběte z Leicesteru oženil s Alžbětou.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Z prvního manželství s Robertem Beaumontem měla Alžběta tři syny a pět dcerː Ze druhého manželství s Vilémem z Warrene měla Alžběta tři syny a dvě dceryː", "section_level": 1}], "src_summary": "Alžběta z Vermandois, hraběnka z Leicesteru (1085 – 13. února 1131) se narodila jako dcera Huga I. z Vermandois, syna francouzského krále Jindřicha I., a jeho manželky Adelaidy z Vermandois. Prvním sňatkem s Robertem z Beaumontu se stala hraběnkou z Leicesteru a druhým sňatkem s Vilémem z Warrene hraběnkou ze Surrey.", "tgt_summary": "Elizabeth of Vermandois, or Elisabeth or Isabel de Vermandois (c. 1085 – 1131), was the third daughter of Hugh Magnus and Adelaide of Vermandois, and as such represented both the Capetian line of her paternal grandfather Henry I of France, and the Carolingian ancestry of her maternal grandfather Herbert IV of Vermandois. ", "id": 706884}
{"src_title": "Čestmír Vycpálek", "tgt_title": "Čestmír Vycpálek", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Odchovanec Novoměstského SK okusil nejvyšší soutěž jako pravé křídlo poprvé ve Slavii, poté byl na hostování v SK Židenice, poté opět ve Slavii (kde byl spoluhráčem mj. Bicana, Kopeckého, Hemeleho), v roce 1946 přestoupil do italského Juventusu Turín a o rok později do Palerma, za něž hrál rok Serii B a posléze Serii A. V roce 1952 přestoupil do klubu Parma FC, kde hrál dva roky Serii C a poté znovu Serii B. Svoji bohatou hráčskou kariéru ukončil jako hrající trenér Parma FC v Serii B ve 37 letech v roce 1958.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Jeho čistě trenérská kariéra začala v Palermu u místního klubu \"US Città di Palermo\" (1958/59 s ním ze 2. místa za Atalantou Bergamo postoupil ze Serie B do Serie A, kde jej také v sezoně 1959/60 vedl). Dále trénoval menší kluby US Siracusa, AC Nuova Valdagno, palermské juniory, Juve Bagheria a GS Mazara 1946, až se dostal k trenérské činnosti u mládeže v klubu Juventus Turín. V roce 1971 se stal hlavním trenérem seniorského mužstva a hned se s ním probojoval do finálového dvojzápasu Veletržního poháru s Leeds United (28. května 1971 v Turíně 2:2, 3. června 1971 v Leedsu 1:1 – vyhrál Leeds United podle pravidla o větším počtu branek vstřelených na hřišti soupeře). V dalších dvou sezonách se s Juventusem stal dvakrát italským šampionem (1971/72 a 1972/73). V roce 1973 vedl klub v celkem 3 pohárových finále: 30. května 1973 v bělehradském finále PMEZ (prohra s Ajaxem Amsterdam 0:1) a ve dvou římských: 1. července 1973 ve finále italského poháru (1:1 s AC Milán, prohra na penalty) a 28. listopadu 1973 i ve finále Interkontinentálního poháru proti argentinskému Independiente Buenos Aires (prohra 0:1), když vítěz PMEZ 1972/73 Ajax Amsterdam odmítl nastoupit. Juventus už nikdy neopustil, dále byl jeho sportovním ředitelem, technickým ředitelem i šéfem skautů. Do klubu, přezdívaného Stará dáma, přivedl třeba Conteho, Schillaciho a mnohé další.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čestmír Vycpálek (* 15. května 1921, Praha – 5. května 2002, Palermo) byl český, resp. československý fotbalista a trenér. Šlo o strýce českého trenéra Zdeňka Zemana, který je synem jeho sestry Květuše. V Itálii proslul kromě fotbalových úspěchů svou přátelskou povahou, otevřeností a bezprostředností. To vše navzdory tomu, že měl pohnutý život: za 2. světové války byl v koncentračním táboře v Dachau a na začátku 70. let mu zahynul syn Cestino při leteckém neštěstí v Palermu. Oporou mu byla česká manželka – paní Hana.", "tgt_summary": "Čestmír Vycpálek (Prague, 15 May 1921 – Palermo, 5 May 2002) was a Czech football player and manager who played as a midfielder. He was an uncle of noted football manager Zdeněk Zeman.", "id": 137164}
{"src_title": "Alice Herzová-Sommerová", "tgt_title": "Alice Herz-Sommer", "src_document": [{"title": "Šťastné období.", "content": "Narodila se v židovské, německy mluvící umělecky založené rodině. Otec se staral o továrnu a matka o pět dětí, tři dcery a dva syny. Alice pocházela z dvojčat, měla sestru Marianu. Hrát na klavír se začala učit v 5 letech a brzy byla dobrou interpretkou. V 16 letech byla přijata jako nejmladší žákyně ke studiu na německé hudební akademii v Praze. Naučila se také mimo češtiny a němčiny i hebrejsky, latinsky, francouzsky a anglicky. Jejich rodinný dům byl kulturním salonem, kde se scházeli spisovatelé, hudebníci, herci i vědci. Mezi nejlepší přátele její rodiny patřili např. Franz Kafka, Max Brod i Felix Weltsch. Rodinná pohoda byla roku 1930 narušena úmrtím otce. V roce 1931 se vdala za houslistu Leopolda Sommera a roku 1937 se jim narodil syn Raphael (1937–2001), který se později stal violoncellistou.", "section_level": 1}, {"title": "Hrůzy války.", "content": "Po napadení Československa Německem v roce 1939 většina její rodiny i přátel emigrovala do Palestiny. Alice s manželem a synem kvůli nemocné matce zůstali v Praze. Nacisté jim, Židům, zabrali veškerý majetek a zakázali mj. veřejně koncertovat i vyučovat osoby nežidovského původu, tehdy zůstala rodina zcela bez prostředků. V červenci 1942 byla její nemocná matka Sofie ve věku 72 let odvezena do koncentračního tábora. Přesně za rok totéž čekalo i Alici, která se svým manželem a pětiletým synem byla deportována do koncentračního tábora Terezín. Dostali se do tzv. „oddělení pro organizování volného času“, byli členy táborového orchestru, který pořádal po pracovní době pro uvězněné hudební vystoupení. Odehrála tam asi 150 koncertů, hudba byla pro ni prostředkem jak uniknout okolní kruté realitě, hladu, ponižování a všude přítomné smrti. Vystupovala i jako pěvkyně při terezínském nastudování oper. Také syn Raphael účinkoval v dětské pohádkové opeře Brundibár. Táborový orchestr i dětská opera byly součástí nacistického pokusu ukázat Mezinárodnímu Červenému kříži, který vykonával třikrát ročně kontrolu, „normálnost“ života v táboře. Manžel byl ale postupně deportován do koncentračního tábora v Osvětimi a pak do Dachau. Svou matku a manžela již nikdy nespatřila. Z 15 000 dětí odvlečených do tohoto tábora přežilo pouhých 130, její syn byl mezi nimi. Zahynula celá rodina manžela, několik členů její rodiny a všichni její přátelé, kteří zůstali v Praze.", "section_level": 1}, {"title": "Vyrovnání.", "content": "Vrátila se do Prahy v květnu 1945 po osvobození Terezína Rudou armádou. V poválečném Československu se ale necítila dobře a roku 1949 emigrovala se synem do Izraele, kde se setkala se svými sestrami. Živila se výukou hudby na konzervatoři a na hudební akademii v Jeruzalémě, kde propagovala milovanou českou hudbu. Žila v Izraeli až do roku 1986, těchto 37 roků považovala za nejšťastnější léta svého života. Pak se přestěhovala do Velké Británie za svým jediným synem, již světoznámým violoncellistou, a jeho rodinou. Plné štěstí jí však zkalilo úmrtí syna na infarkt při turné roku 2001, právě v milovaném Izraeli. Zůstali jí z celé rodiny jen snacha a dva vnuci.", "section_level": 1}, {"title": "Poslední léta.", "content": "Do jejího útulného a skromného jednopokojového bytu v Belsize Parku v severním Londýně, kde žila 25 let, za ní přicházelo hodně návštěv, necítila se osamocená ani zapomenutá. Starší si přicházeli zavzpomínat a mladší zase vyptat, jak to tehdy vlastně bylo. Vůči Němcům, kteří jí způsobili tolik bolestí, necítila žádnou zášť, vyrovnaná s osudem tvrdila, že nenávist plodí jen nenávist. Denně hrála na klavír asi tři hodiny, často skladby B. Smetany, A. Dvořáka a F. Chopina, nejraději ale L. v. Beethovena. Svou dlouhověkost přičítala životnímu optimismu a hudbě.", "section_level": 1}, {"title": "Inspirace.", "content": "Její životní příběh se stal v roce 2006 předlohou pro knihu Melissy Müllerové a Reinharda Piechockého \"Rajská zahrada v pekle: Život Alice Herzové-Sommerové\" (\"Garten Eden inmitten der Hölle\"). Další knihou zabývající se jejím příběhem je \"Století moudrosti\" (\"A Century of Wisdom\") od Caroline Stoessinger z roku 2012. S historií jejího života byli také seznámeni diváci prostřednictvím televizního programu BBC4. Poskytla desítky rozhovorů, např. pro týdeník The Observer a deníky The Guardian či The Times. V České republice o ní v roce 2007 natočil reportáž Marek Wollner pro pořad Reportéři ČT a v roce 2008 ji představila režisérka Olga Sommerová v dokumentu \"Sedm světel\" o osudech žen, které přežily holokaust. Dokumentarista Malcom Clarke o ní natočil dokument \"The Lady In Number 6\" (\"Dáma v čísle šest\"), který 2. března 2014, pouhý týden po Alicině úmrtí, získal Oscara za rok 2013 v kategorii nejlepší krátký dokumentární film.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "V roce 2010 ji v jejím Londýnském bytě u příležitosti 107. narozenin navštívil velvyslanec České republiky ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska Michael Žantovský s blahopřáním a předal jí cenu ministra kultury \"Artis Bohemiae Amicis\" udělovanou za šíření dobrého jména české kultury ve světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alice Herzová-Sommerová, \"někdy také\" Alice Herz-Sommer, \"nebo\" Alice Herz-Sommerová, \"známá také jako\" Pianistka z Terezína (26. listopadu 1903 Praha – 23. února 2014 Londýn), byla česká klavíristka z židovské německy hovořící rodiny žijící po ukončení 2. světové války dlouhodobě v Izraeli a do své smrti ve Velké Británii, nejstarší Češka přeživší holokaust.", "tgt_summary": "Alice Herz-Sommer, also known as Alice Herz (26 November 1903 – 23 February 2014), was a Prague-born Jewish pianist, music teacher, and supercentenarian who survived Theresienstadt concentration camp. She lived for 40 years in Israel, before migrating to London in 1986, where she resided until her death, and at the age of 110 was the world's oldest known Holocaust survivor until Yisrael Kristal was recognized as such.", "id": 1960740}
{"src_title": "Květnový převrat (Polsko)", "tgt_title": "May Coup (Poland)", "src_document": [{"title": "Příprava.", "content": "Na konci roku 1925 se Piłsudski rozhodl vrátit k aktivní politice. Podle historika Andrzeje Garlického už od roku 1922 přemýšlel o převzetí moci cestou státního převratu. Dne 15. listopadu 1925 panský dům v Sulejówku obývaný maršálem navštívila skupina důstojníků. Oficiálním důvodem byla oslava výročí návratu Piłsudského z Magdeburku. Během tohoto setkání přednesl projev mj. generál Gustaw Orlicz-Dreszer, ve kterém prohlásil bezpodmínečnou podporu budoucím činům maršála. Další vládní krize skončila tehdy 20. listopadu, když Aleksander Skrzyński vytvořil koaliční vládu, jejíž součástí byli i členové levice, mj. Jędrzej Moraczewski. Nicméně tento kabinet přetrval v kompletní sestavě pouze do dubna roku 1926, kdy z ní odešli členové PPS, neshodující se s politikou ministra hospodářství Jerzyho Zdziechowského. Piłsudski byl čím dál více podrážděn dalšími změnami vlád. Rozhodl se využít armádu za účelem vyvinutí nátlaku na prezidenta a Sejm. Za tímto účelem piłsudčík generál Lucjan Żeligowski, úřadující na postu ministra vojenských záležitostí, svěřil maršálovi přímé velení nad několika jednotkami nalézajícími se v okolí Rembertowa (čtvrť Varšavy), oficiálně za účelem provedení cvičení. Dne 10. května 1926 byla vytvořena nová vláda pod předsednictvím Wincentyho Witose. Krátce potom premiér v tiskovém článku vyzval Piłsudského k převzetí odpovědnosti za zemi a návratu. Maršál mu ostře odpověděl na řádcích „Ranního kurýra“ a Witose i jeho vládu ostře kritizoval. Vydání s tímto rozhovorem bylo zabaveno, současně se 11. května ve Varšavě objevily zprávy o vojenských jednotkách jedoucích směrem na hlavní město z Pomořanska a Velkopolska. V reakci Piłsudski naplánoval, že se objeví v čele vojáků předaných mu pod velení Żeligowským. Tato demonstrace měla vyvinout nátlak na vládu.", "section_level": 1}, {"title": "Převrat.", "content": "Dne 12. května 1926 se v ranních hodinách vydal Piłsudski pouze ve společnosti svého pobočníka do Varšavy za účelem setkání s prezidentem Wojciechowským, aby ho přiměl ke změně vlády. K setkání nedošlo, neboť prezident odjel do Spały, prezidentské rezidence. Po návratu do Rembertowa maršál rozkázal, aby jemu podřízené jednotky obsadily Varšavu. Rozmísťování začalo toho samého dne ve 13.30. Okolo 16. hodiny síly Piłsudského zaujaly pozice na varšavských mostech Poniatowského a Kierbedźe. Na mostě Poniatowského na maršála už čekal prezident Wojciechowski, který se po zprávách o vývoji vrátil ze Spały. Během rozhovoru prezident požádal Piłsudského, aby se vrátil k aktivitám v souladu se zákonem a k vyjednávání. Włodzimierz Suleja uvádí: Po neúspěchu jednání s prezidentem rozkázal Piłsudski obsazení Kierbedźova mostu a také vyslal Kazimierze Świtalského, aby přesvědčil Odborový svaz železničářů o nutnosti zabránit vojenským posilám věrným vládě jet do Varšavy. Příznivci Piłsudského také tvrdí, že maršál vydal rozkaz zakazující vlastním vojákům zahájit palbu první. Generál Rozwadowski, který byl velitelem obrany hlavního města, vydal ultimátum, ve kterém zažádal, aby se Piłsudského síly stáhly do 18.30. Vládní síly ale zahájily útočné operace už dříve. Okolo 19.30 se už maršál mohl objevit na Hradním náměstí (pol. \"Plac Zamkowy\"), kde byl nadšeně přivítán davem Varšavanů. Večer se s Piłsudským setkal maršál Sejmu Maciejem Ratajem a zahájil s ním jednání. Ta však byla neúspěšná, podobně jako jednání dalšího dne. 14. května se odehrály rozhodující boje – Piłsudského jednotky ohrožovaly už Belweder. Po krátkých, ale krvavých bojích (379 osob bylo zabito), se značnou podporou veřejnosti, leč proti právu, Piłsudski uskutečnil státní převrat známý jako Květnový převrat. V 17.30 podala vláda demisi a prezident Wojciechowski složil svůj úřad. Stalo se tak navzdory zprávě o jednotkách věrných vládě mířících směrem k hlavnímu městu.", "section_level": 1}, {"title": "Ztráty.", "content": "Piłsudského jednotky měly 107 mrtvých a 293 zraněných. Vládní jednotky měly 108 mrtvých a 314 zraněných. Kromě toho zahymulo 164 a bylo zraněno 314 civilistů. Celkové ztráty činily 379 mrtvých a 921 zraněných.", "section_level": 1}, {"title": "Po převratu.", "content": "Pravomoci prezidenta přešly do rukou maršála Sejmu Rataje. Ten jmenoval vládu Kazimierze Bartela, v které Piłsudski formálně převzal ministerstvo vojenských záležitostí a úřad Generálního inspektora ozbrojených sil, a fakticky se stal rozhodujícím centrem moci v zemi. Dne 22. května vydal prohlášení vojákům, ve kterém vyzval k usmíření bojovníků na obou stranách: Dne 31. května byl Piłsudski zvolen prezidentem republiky Národním shromážděním, ale tuto hodnost nepřijal. Argumentoval příliš malými pravomocemi prezidenta v březnové ústavě. V druhém hlasování Národní shromáždění zvolilo prezidentem jeho chráněnce Ignacyho Moścického. Byl to další triumf Piłsudského, neboť ustavení nové vlády legalizovalo květnový převrat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Květnový převrat (polsky \"przewrót majowy\" či \"zamach majowy\") byl puč, který v Polsku 12. až 14. května 1926 provedl maršál Józef Piłsudski. Svrhl vládu premiéra Wincenta Witose a na jeho místo dosadil Kazimierze Bartela. Piłsudski odmítl nabídku stát se prezidentem a tuto pozici přenechal Ignacovi Mościckému, avšak až do své smrti roku 1935 držel nejvyšší moc v Polsku. Puč byl zčásti motivován snahou upevnit moc v Polsku v situaci, kdy výmarské Německo uzavřelo za zády Polska smlouvy o přátelství s Francií a Sovětským svazem, což Piłsudski vnímal jako existenční hrozbu.", "tgt_summary": "The May Coup ( or ) was a coup d'état carried out in Poland by Marshal Józef Piłsudski between 12 and 14 May 1926. The coup overthrew the democratically elected government of President Stanisław Wojciechowski and Prime Minister Wincenty Witos. A new government was installed, headed by Lwów Polytechnic Professor Kazimierz Bartel. The events were partly inspired by the need for extraordinary measures in the face of newly emerging threats to the stability of Poland's independence by Piłsudski's own assessment of the foreign treaties signed by Weimar Germany with France in 1925 (fundamentally abandoning Poland) and with the Soviet Union in April 1926, to which Poland's representatives had not been invited. ", "id": 1692421}
{"src_title": "Bitva v Sundském průlivu", "tgt_title": "Battle of Sunda Strait", "src_document": [{"title": "Situace před bitvou.", "content": "Po katastrofální porážce spojenců v bitvě v Jávském moři 27. února 1942 zbylo spojencům na Jávě pouze několik plavidel. 28. února kotvily v Sarubaji těžký křižník HMS \"Exeter\" a 7 torpédoborců. V Batávii kotvil těžký křižník USS \"Houston\", lehký křižník HMAS \"Perth\" a torpédoborec Hr. Ms. \"Evertsen\". Spojenecké velení rozhodlo, že tyto lodě budou z oblasti evakuovány. Jako první odpluly ze Surabaye 4 torpédoborce USS \"John D. Edwards\", USS \"Paul Jones\", USS \"John D. Ford\" a USS \"Alden\" pod velením fregatního kapitána Binforda, kterým se povedlo proklouznout Balijským průlivem do Indického oceánu. Houston a Perth vypluly z Batávie 28. února v 19:30 a jejich cílem bylo proplout Sundským průlivem mezi Sumatrou a Jávou do Indického oceánu. Se zpožděním je následoval i \"Evertsen\". Předchozí den touto cestou unikla skupina lodí z Batávie a cesta měla být podle zpravodajských informací volná. K západní Jávě ale mezitím připlul japonský západní invazní svaz a jeho doprovod. Na Jávě se vyloďovalo 56 transportních lodí a jim přímou nebo vzdálenou podporu poskytovala skupina lodí pod velením kontradmirála Kurity ve složení 1 lehká letadlová loď \"Rjúdžó\", 4 těžké křižníky (\"Suzuja\", \"Kumano\", \"Mikuma\" a \"Mogami\"), 3 lehké křižníky a 23 torpédoborců.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Krátce před 23. hodinou zahlédl japonský torpédoborec \"Fubuki\" obě spojenecké lodě. \"Fubuki\" vystřelil salvu 9 torpéd na spojenecké lodě, které se však torpédům stačily vyhnout. Torpéda pokračovala do zálivu, kde kotvily transportní lodě. Zde torpéda zasáhla a potopila minolovku \"W-2\" a transportní lodě \"Sakura Maru\" a \"Horai Maru\". \"Fubuki\" informoval japonské velení o přítomnosti cizích lodí. Proti spojeneckým lodím vyrazily těžké křižníky \"Mogami\" a \"Mikuma\", lehký křižníky \"Natori\" a 9 torpédoborců. Nastala přestřelka po níž se krátce po půlnoci 1. března 1942 lehký křižník \"Perth\" potopil. O půl hodiny později se potopil i těžký křižník \"Houston\". Z 1064 mužů, kteří byli na palubě, jich Japonci vylovili jen 368. Na palubě křižníku zahynul i jeho velitel Albert H. Rooks.", "section_level": 1}, {"title": "Po bitvě.", "content": "Zbývající plavbyschopné lodě v Surabayi (\"Exeter\" a dva torpédoborce) se pokusily o únik následující den, ale byly potopeny v bitvě u Baweanu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva v Sundském průlivu byla námořní bitva první fáze pacifické kampaně druhé světové války. Proběhla v noci z 28. února na 1. března 1942 u severního konce Sundského průlivu když dva spojenecké křižníky (následované jedním torpédoborcem) při ústupu z Jávského moře narazily na japonský západní invazní konvoj a jeho doprovod. Všechny tři spojenecké lodě byly potopeny a Japonci se úspěšně vylodili na západní Jávě.", "tgt_summary": "The Battle of Sunda Strait was a naval battle which occurred during World War II in the Sunda Strait between the islands of Java, and Sumatra. On the night of 28 February – 1 March 1942, the Australian light cruiser and the American heavy cruiser faced a major Imperial Japanese Navy (IJN) task force. After a fierce battle of several hours' duration, both Allied ships were sunk. Five Japanese ships were sunk, three of them by friendly fire.", "id": 1938371}
{"src_title": "Havortie", "tgt_title": "Haworthia", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Havortie jsou malé, vytrvalé byliny s růžicí listů, která může být přízemní nebo na vrcholu stonku. U některých druhů vytvářejí růžice husté shluky. Listy jsou obvykle tuhé, spirálně nebo řidčeji dvouřadě uspořádané, trojúhle kopinaté až čárkovité, u některých druhů redukované. Povrch listů je nezřídka hrbolkatý, různě kolorovaný nebo s průsvitnými okénky. Listy jsou celokrajné nebo na okraji zoubkaté, brvité či hrbolkaté, na vrcholu obvykle špičaté. Květy jsou drobné, bílé nebo růžové, dvoustranně souměrné, dvoupyské, uspořádané ve vzpřímených, jednoduchých nebo větvených hroznech vyrůstajících z vrcholu listové růžice. Okvětí má přímou nebo prohnutou trubku zakončenou 6 laloky. Okvětí může být zeleně nebo hnědavě žíhané. Tyčinek je 6 a nevyčnívají z květů. V semeníku jsou 3 komůrky. Čnělka je šídlovitá, zakončená drobnou, trojlaločnou nebo okrouhlou bliznou. Plodem je dřevnatá tobolka, pukající 3 podélnými chlopněmi. Obsahuje černá nebo šedá, zploštělá nebo nepravidelně hranatá semena.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod zahrnuje 57 druhů a vyskytuje se výhradně v Jihoafrické republice v provinciích Západní Kapsko, Východní Kapsko, Severní Kapsko a Svobodný stát.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Haworthia\" byl tradičně členěn do dvou sekcí, sekce \"Haworthia\" a sekce \"Hexangularis\". Fylogenetické studie ukázaly, že rod je v tomto pojetí polyfyletický a obě sekce představují samostatné vývojové větve, které nejsou zcela bezprostředně příbuzné. Následně bylo v roce 2013 všech 18 druhů sekce \"Hexangularis\" přeřazeno do nového rodu \"Haworthiopsis\". Tento rod tvoří sesterskou větev rodu \"Aloe\" a spolu s několika malými rody, oddělenými od rodu \"Aloe\", tvoří celá tato skupina sesterský klad rodu \"Haworthia\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Havortie jsou poměrně často pěstovány jako sukulenty. Mezi běžněji pěstované druhy náleží např. \"H. fasciata\", \"H. arachnoidea\", \"H. truncata\" nebo kříženec \"H. x cuspidata\". Na rozdíl od většiny ostatních sukulentních rostlin jim vyhovuje stinnější stanoviště s rozptýleným světlem. Na slunečním úpalu se vybarvují do oranžových nebo červených odstínů a pomalu rostou, zatímco v polostínu zůstávají zelené a rychle nabývají. Při dlouhých suchých obdobích jim zasychají kořeny. Vyžadují velmi dobře propustný substrát a v zimě suchou periodu. Množí se výsevem semen nebo dělením ve vegetační sezóně. Celá řada druhů je uváděna ze sbírek českých botanických zahrad.", "section_level": 1}], "src_summary": "Havortie (\"Haworthia\") je rod rostlin z čeledi asfodelovité. Jsou to vytrvalé byliny s dužnatými listy v růžici a dvoustranně souměrnými květy v hroznovitém květenství. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje 57 druhů a vyskytuje se výhradně v Jihoafrické republice. Část druhů byla v roce 2013 na základě fylogenetických studií přeřazena do nového rodu \"Haworthiopsis\". Havortie jsou poměrně často pěstovány jako sukulenty. Některé druhy mají velmi exotický vzhled.", "tgt_summary": "Haworthia is a large genus of small succulent plants endemic to Southern Africa (Mozambique, Namibia, Lesotho, Swaziland and South Africa). ", "id": 1945768}
{"src_title": "McDonnell Douglas YC-15", "tgt_title": "McDonnell Douglas YC-15", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Roku 1968 americké letectvo vyhlásilo soutěž \"Advanced Medium STOL Transport\" (AMST) na moderní střední transportní letoun s vlastnostmi STOL, který by nahradil turbovrtulové stroje Lockheed C-130 Hercules. Nabídku podalo pět společností. Roku 1972 byly vybrány projekty Boeing YC-14 (Model 953) a McDonnell Douglas YC-15, aby postavily po dvou prototypech pro srovnávací zkoušky. McDonell Douglas postavil dva prototypy (72-1875 a 72-1876), které se lišily rozpětím křídla (40,42 m a 33,6 m). První prototyp poprvé vzlétl 26. srpna 1975. Oba prototypy absolvovaly zkušební program v délce 600 letových hodin, který prokázal jejich dobré vlastnosti. Roku 1979 ale byl vývoj YC-14 a YC-15 kvůli nedostatku financí zrušen. Převážil názor, že letectvo potřebuje mnohem větší letoun kombinující velkou nosnost a strategický dolet s vlastnostmi STOL (C-130 Hercules tak byl dále modernizován). Jeho vývoj probíhal v rámci programu C-X. V něm zvítězil McDonnell Douglas C-17 Globemaster III, který svou koncepcí na neúspěšný YC-15 přímo navazoval. Společnost McDonnell Douglas chtěla letoun nabídnout civilnímu sektoru, tam však o něj nebyly kupci. Oba prototypy byly uloženy na úložišti AMARC (Aerospace Maintenance and Regeneration Center) na základně Davis-Monthan v arizonské poušti. Zatímco první prototyp byl zakonzervován, druhý byl roku 1981 přesunut do muzea Pima. Roku 1996, tedy po více než 15 letech, byl první prototyp reaktivován jako technologický demonstrátor ATD (\"Advanced Technology Demonstrator\") zapojený do vývoje letounu C-17 Globemaster III. Letuschopný byl od roku 1997. Podle původních plánů měl být letoun využíván osm let, dne 11. července 1998 však musel kvůli poruše motoru nouzově přistát v Palmdale a jeho oprava se ukázala jako neekonomická. Do roku 2008 zůstal v Palmdale a poté byl vystaven na Edwardsově letecké základně.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "YC-15 byl čtyřmotorový hornoplošník, jehož křídlo se superkritickým profilem bylo na 75% svého rozpětí opatřeno dvouštěrbinovými vztlakovými klapkami, které se vysouvaly do proudu plynů z motorů. Využíval některé komponenty existujících typů DC-8 a DC-10. Podvozek byl příďového typu. Vysoké ocasní plochy měly tvar písmena T. Pro manipulaci s nákladem sloužila záďová rampa. Letoun poháněly čtyři dvouproudové motory Pratt & Whitney JT8D-17, každý o tahu 71 kN.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace.", "content": "Údaje platí pro první prototyp YC-15:", "section_level": 1}], "src_summary": "McDonnell Douglas YC-15 byl transportní letoun vyvíjený americkou společností McDonnell Douglas jako možná náhrada letounů C-130 Hercules. Byl to první vojenský transportní letoun vybavený křídlem se superkritickým profilem. Celkem byly postaveny dva prototypy. Letouny YC-15 a jejich konkurent Boeing YC-14 absolvovaly srovnávací zkoušky, nakonec ale nebyl vybrán ani jeden z typů. Roku 1979 byl vývojový program ukončen. Zkušenosti z programu YC-15 byly brzy zúročeny při vývoji transportního letounu McDonnell Douglas C-17 Globemaster III.", "tgt_summary": "The McDonnell Douglas YC-15 is a prototype four-engine short take-off and landing (STOL) tactical transport. It was McDonnell Douglas' entrant into the United States Air Force's Advanced Medium STOL Transport (AMST) competition to replace the Lockheed C-130 Hercules as the USAF's standard STOL tactical transport. In the end, neither the YC-15 nor the Boeing YC-14 was ordered into production, although the YC-15's basic design would be used to form the successful McDonnell Douglas (later Boeing) C-17 Globemaster III.", "id": 1823093}
{"src_title": "Bitva u Gergovie", "tgt_title": "Battle of Gergovia", "src_document": [{"title": "Předehra.", "content": "Stejně jako většina informací o galské historii, tak i informace o této bitvě pocházejí většinou z Caesarovy publikace \"Zápisky o válce galské\". Galské zdroje se žádné nedochovaly. V zimě roku 53 př. n. l. zaútočil Vercingetorix na Gergovii, ze které byl předtím vyhnán. V této době Caesar shromažďoval vojsko pro budoucí výpady proti Galům a tato událost ho postavila před nelehké dilema, buď ponechat své vojsko přes zimu v bezpečí, ale ukázat slabost Říma ve věci ochrany svých spojenců Aedů a ztratit tak jejich podporu, nebo vytáhnout proti Vercingetorikovi do otevřené bitvy a riskovat tím možnost, že legiím dojdou zásoby potravin. Julius Caesar se rozhodl jednat. Ponechal dvě legie a zásobovací konvoj v Agedincu a zbývající vojáky vedl ke Gergovii. Cestou obléhal Vellaunodunum, Genabum a Noviodunum, což rozhořčilo Vercingetorika, a proto se vydal naproti Caesarovi. Vojska se střetla v otevřené bitvě u Novioduna, ve které Caesar zvítězil. V zimním období byl nedostatek potravin a Galové se rozhodli jít proti Caesarovi taktikou spálené země, proto svá oppida včetně zásob ničili. Jediní Biturigové si vynutili právo ponechat si zásoby potravin i zachovat jejich hlavní sídlo Avaricum. Římané proviant potřebovali, a proto se po bitvě u Novioduna vydali k oppidu Bituringů, které obléhali a nakonec dobyli v bitvě u Avarica. Poté se Caesar vydal směrem ke Gergovii. Vercingetorix jeho plány vytušil, proto ničil veškeré mosty, aby Římanům zabránil v rychlém pochodu. Ubránit Gergovii bylo esenciální, neboť toto oppidum se tyčilo více než 350 metrů nad přilehlou planinou a vedla k němu pouze jedna cesta, která nebyla tak široká, aby se na ní vtěsnal větší počet legionářů. Držba toho místa poskytovala obránci značnou výhodu. Julius Caesar si toho byl vědom, a proto k oppidu spěchal. Když Římané nocovali nedaleko města Varennes, kde Veringetorix zbořil jeden z mostů na řece Elave (patrně dnešní řeka Morge), oddělil Caesar ze svého vojska třetinu vojáků a zbylé dvě třetiny nechal pochodovat na jih uspořádaně v šesti oddílech, aby vzbudili dojem celistvé armády. Vercingetorix se nechal oklamat a Římany sledoval. Caesar s dvěma legiemi ve Varennesu opravil pobořený most a řeku překročil. Nakonec i druhá část Římanů se vrátila, překročila řeku a společně se vydali ke Gergovii.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Po pětidenním pochodu dorazili Římané ke Gergovii. Legie byly unavené pochodem podél řeky tam a zpět. Caesar si uvědomil, že přímý útok pro vysokou polohu oppida je riskantní, a tak se rozhodl pro tradiční obléhání. Brzy zjistil, že poblíž Gergovie mají Galové malý vrch, díky kterému jsou schopni se zásobovat vodou a potravinami. Nočním útokem vrch obsadil a umístil na něm dvě legie. Následně obsazený vrch spojil se svým hlavním táborem dvěma příkopy a bariérou. Touto bariérou oddělil Galy od zásob potravin a vody. V průběhu tohoto obléhání byli vůdci Aedů oklamáni vyslanci Vercingetorika, kteří jim poskytli dezinformace o Caesarových jednotkách, nebo v to Caesar věřil. Caesar se s tímto kmenem dohodl, že 10 000 mužů ochrání jeho zásobovací linie. Vercingetorix ale přesvědčil jejich vůdce Convictolitava, aby se při příchodu ke Gergovii, k němu Aeduové připojili a zaútočili na Římany, tím by oslabili Caesarovo postavení. Caesar se o tomto spiknutí dozvěděl, a tak vyčlenil čtyři legie s nimiž obklíčil a porazil jednotky galského kmene Aedů. Následně prořímská frakce převzala kontrolu nad vládou Aedů a Caesar se vrátil do Gergovie s 10 000 člennou prořímskou kavalérií, složenou z Aedů. Dvě legie, které v Gergovii zanechal, aby pokračovaly v obléhání, byly pod tvrdým tlakem Vercingetorikových jednotek. Julius Caesar během obléhání musel Vercingetorika dostat z vrchu oppida, aby obléhání pro něj neskončilo fiaskem, proto využil jednu legii k odlákání pozornosti, zatímco ostatní se přesunuli na lepší pozici a obsadili tři galské tábory. Poté rozkázal ústup, aby Galy donutil opustit výhodná postavení na vrcholu. Většina Caesarových vojáků, ale rozkaz neslyšela a ve vidině vyvolané lehkostí, s níž obsadili tři tábory, se tlačila k oppidu a zahájila přímý útok. V tom dorazili prořímští Aeduové, které zprvu Římané pokládali za nepřátelské Arverny, a tak Caesar musel nastolit v jednotkách pořádek, což ho stálo mnoho úsilí a času. Hluk přímého útoku varoval Vercingetorika, který následně spatřil Římany a Aedui těsně pod hradbami Gergovie a rozhodl se okamžitě zaútočit svou kavalerií, která prorazila římskou linii. Poté jezdci sesedli z koní a připojili se k pěchotě, která Římanům přivodila těžké ztráty. Vzhledem k situaci se Caesar rozhodl pro ústup, opustil obležení a s jednotkami utekl z území Arvernů na území Aedů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Gergovie se odehrála v roce 52 př. n. l. mezi římskými legiemi vedenými Juliem Caesarem a galskou koalicí vedenou vůdcem kmene Arvernů Vercingetorikem. Galové v bitvě zvítězili. ", "tgt_summary": "The Battle of Gergovia took place in 52 BC in Gaul at Gergovia, the chief oppidum (fortified town) of the Arverni. The battle was fought between a Roman Republican army, led by proconsul Julius Caesar, and Gallic forces led by Vercingetorix, who was also the Arverni chieftain. The Gauls won the battle. ", "id": 976185}
{"src_title": "Auguste Herbin", "tgt_title": "Auguste Herbin", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Quiévy, což je obec v departementu Nord v severní Francii. Jeho otec byl řemeslník. Studoval kresbu na École des Beaux-Arts de Lille v letech 1899–1901, poté se usadil v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Jeho tvorbu zpočátku viditelně ovlivnil impresionismus a postimpresionismus. Je to patrné na obrazech, které v roce 1906 poslal na Salon des Indépendants, postupně se nechal ovlivnit fauvismem a vystavoval v roce 1907 na Podzimním salonu. S kubismem začal experimentovat v roce 1909, kdy se přestěhoval do ateliérů Bateau-Lavoir, kde potkal Pabla Picassa, Georga Braqua, Ottu Freundlicha a Juana Grise; v práci v kubistickém stylu byl také povzbuzován přátelstvím se sběratelem umění a kritikem Wilhelmem Uhdem. Jeho dílo bylo vystaveno ve stejné místnosti jako dílo Jeana Metzingera, Alberta Gleizese a Fernanda Légera na Salon des Indépendants v roce 1910. V roce 1912 se účastnil významné výstavy Section d'Or. V roce 1914, při vypuknutí první světové války, byl pro svou malou výšku osvobozen od vojenské služby a pracoval v továrně na letadla poblíž Paříže. Po vytvoření svých prvních abstraktních obrazů v roce 1917 upoutal Herbin pozornost Léonce Rosenberga, po první světové válce se stal součástí skupiny kolem \"Galerie de l'Effort Moderne\" a od března 1918 do roku 1921 zde několikrát vystavoval svou práci. Herbinovy radikální reliéfy jednoduchých geometrických tvarů složených z barevných kousků dřev jako je jeho obraz \"Colored Wood Relief\", (1921, Paříž, Musée national d'art moderne) zpochybnily nejen status malířského stojanu, ale také tradiční vztah postava-země. Nepochopení, se kterým byly přijaty tyto reliéfy a s tím související design nábytku, bylo zásadní a to i u těch kritiků, kteří byli kubismu nejvíce příznivě nakloněni.Toto odsouzení jeho práce způsobilo, že uposlechl Rosenbergovu radu aby se vrátil k obecně přijímanému stylu. Až do roku 1926 nebo 1927 maloval obrazy ve stylu Nové věcnosti. (Nová objektivita, německy: Neue Sachlichkeit) bylo hnutí v německém umění, které vzniklo kolem roku 1920 jako reakce proti expresionismu.) Sám Herbin později neuznával své krajiny, zátiší a žánrové scény z tohoto období jako umění, například \"Bowls Players\" (1923; Paříž, Musée national d'art moderne), ve kterých byly objekty vyobrazeny prostorově schematicky. Pod vlivem surrealismu se stal zvýšeně kritický k racionálním formám umělecké skupiny De Stijl. Po roce 1927 se Herbin začal zajímat o mikrofotografie krystalů a rostlin a zcela opustil figurativní malbu. Ve 30. letech spoluzakládal v Paříži skupinu Abstraction-Création a byl vydavatelem a také autorem článků v časopise skupiny Abstraction-Création s názvem \"Art non figurativ\". Ve druhém čísle časopisu psal proti rostoucímu fašismu a útlaku všeho druhu. Jako člen komunistické \"Association des Écrivains et Artistes Révolutionnaires\" podepsal prohlášení proti politické lhostejnosti umělců. Kritik stalinismu opustil komunistickou stranu ve 40. letech 20. století. Na začátku roku 1942 vyvinul Herbin jazyk formy a barvy, jazyk \"alphabet plastique\". Jeho obrazy stále více sestávají pouze z barevných uspořádání trojúhelníků, kruhů a obdélníků. V roce 1946 byl jedním ze zakladatelů Salon des réalités nouvelles, nástupce skupiny Abstrakce-Création. Později se stal viceprezidentem této skupiny.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdní život a smrt.", "content": "Po roce 1953 Herbin ochrnul na pravou stranu těla, což ho donutilo malovat levou rukou. Zemřel v Paříži 31. ledna 1960 ve svých 77 letech. Jeden obraz zůstal nedokončený - motiv obrazu byl založen na slově \"Fin\". Na počátku 21. století vyrobil Didier Marien z Galerie Boccara, se souhlasem držitelů práv, významnou řadu originálních koberců podepsaných Herbinem. Tyto koberce vystavené ve Francii, ale také v Moskvě, Londýně a New Yorku hrály klíčovou roli v celosvětovém znovuobjevení uměleckých děl Augusta Herbina.", "section_level": 1}, {"title": "Veřejně přístupné.", "content": "Mezi veřejně přístupné sbírky obrazů Auguste Herbina patří:", "section_level": 1}], "src_summary": "Auguste Herbin [\"ógyst erben\"] (29. dubna 1882 Quiévy – 31. ledna 1960 Paříž) byl francouzský malíř moderního umění. Nejznámější je jako autor kubistických a abstraktních obrazů složených z barevných geometrických obrazců. Spoluzaložil skupiny Abstraction-Création a Salon des réalités nouvelles, které propagovaly nefigurativní abstraktní umění.", "tgt_summary": "Auguste Herbin (29 April 1882 – 31 January 1960) was a French painter of modern art. He is best known for his Cubist and abstract paintings consisting of colorful geometric figures. He co-founded the groups Abstraction-Création and Salon des Réalités Nouvelles which promoted non-figurative abstract art.", "id": 349988}
{"src_title": "Synagoga Dura Európos", "tgt_title": "Dura-Europos synagogue", "src_document": [{"title": "Historie a popis.", "content": "Synagoga byla postavena v letech 244 až 245, o čemž svědčí nápis napsaný v aramejštině, který byl nalezen při vykopávkách. Další nápis v řečtině uvádí jméno zakladatele synagogy. Synagoga stála u zdi města a roku 256 byla během výstavby opevnění proti Sasánovcům zasypána pískem. Proto se v ní fresky zachovaly v dobrém stavu. Synagoga měla výšku asi 7 m, hlavní sál měl velikost 7,68 × 13,35 m a podél zdí byly umístěny lavice. V západní stěně, čelem k Jeruzalému, byl půlkruhový výklenek pro uložení svitků Tóry. Během vykopávek byly pod synagogou nalezeny pozůstatky staré budovy z konce 2. století až počátku 3. století. Budova měla rozměry 4,6 × 10,85 m a byla vyzdobena květinovými a geometrickými vzory.", "section_level": 1}, {"title": "Výzdoba.", "content": "Na stěnách synagogy jsou fresky biblických scén a pohanské symboly a obrazy. Každá nástěnná malba je uzavřena v obdélníkovém rámečku a oddělena od ostatních květinovými ornamenty. Fresky zobrazují čtyři výjevy ze života Mojžíše, scény ze života Samuela, Davida, Šalomouna, Jákoba, Ezechiela a jiných biblických postav, odchod Židů z Egypta, přechod přes Rudé moře, Ahasvera s Ester a Archu úmluvy. Fresky zdobí stěny synagogy biblickými postavami proroků, což vede vědce k závěru, že ve 3. století ne všechny židovské komunity respektovaly starozákonní zákaz zpodobnění lidí (zákaz plynul z výkladu zákona, protože zpodobnění by mohlo být chápáno jako modloslužba). Styl fresek historik Michail Rostovtsev popsal jako „mezopotámský“, odvozený od syrské tradice, který není spojen s helénistickým uměním. Primitivní a čistě orientální styl malby lze považovat za jednu z variant východního křesťanského umění. Postavy jsou zachyceny z čelní strany, jejich tváře jsou monotónní a hlavní postavy se často opakují v téže scéně několikrát. Hlavní postavy na freskách biblických postav jsou zachyceny v řeckém oděvu, ozbrojenci mají římskou výzbroj, některé další postavy jsou oblečeny v Parthských oděvech. V určitých případech umělci věrně zobrazili biblický popis věcí např. Archu úmluvy a židovské náboženské atributy Menora, Cedrát a Lulav. Fresky jsou vystaveny v muzeu v Damašku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Synagoga Dura Európos je unikátně zachovaná starověká synagoga ve starobylém městě Dura Európos u řeky Eufrat na území dnešní Sýrie, která byla nalezena roku 1932. Synagoga se stala známou kvůli zachovalým nástěnným malbám biblických scén, které ukazují, že starozákonní zákaz zpodobnění lidí v synagogách nebyl ve 3. století respektován všemi židovskými komunitami.", "tgt_summary": "The Dura-Europos synagogue (or \"Dura Europas\", \"Dura Europos\" etc.) was an ancient synagogue uncovered at Dura-Europos, Syria, in 1932. The last phase of construction was dated by an Aramaic inscription to 244 CE, making it one of the oldest synagogues in the world. It was unique among the many ancient synagogues that have emerged from archaeological digs as the structure was preserved virtually intact, and it had extensive figurative wall-paintings, which came as a considerable surprise to scholars. These paintings are now displayed in the National Museum of Damascus. ", "id": 1230836}
{"src_title": "Tyrolské hrabství", "tgt_title": "County of Tyrol", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Nejstaršími známými obyvateli Tyrolska byli Ilyrové a Keltové. Na konci 1. století př. n. l. dobyli území Římané a začlenili jej do provincií Raetia, Noricum a Venetia. V 6.–7. století pronikli až do údolí Adige k dnešnímu Salornu Bavoři. Původní rétorománské obyvatelstvo (Ladinové) našlo tehdy útočiště v Dolomitech. V 11. století získali do správy od římskoněmeckých císařů rozsáhlá území kolem obchodní cesty přes Brennerský průsmyk tridentský a brixenský biskup. Ve 12. století začal zemi pod svou vládu sjednocovat šlechtický rod Vintschgauerů, který se od roku 1130 tituloval „hrabata z Tirolu“ (podle rodového hradu Tirol u Merana). Ten si ve 13. století vymohl na tridentských a brixenských biskupech rozsáhlá léna s fojtskými a hraběcími právy. Roku 1363 zdědili Tyrolsko Habsburkové. Tyrolsko se těšilo větším výsadám než ostatní habsburské země (např. císař Maxmilián udělil obyvatelům Tyrolska právo nosit zbraň a použít ji na ochranu své země). Roku 1782 připojil k Tyrolsku císař Josef II. území Vorarlberska. Do roku 1801 bylo území Tyrolska tvořeno většinou území dnešní spolkové země Tyrolsko, dále Vorarlberskem a téměř celým tzv. Jižním Tyrolskem a některými částmi moderní italské autonomní provincie Trento. 9. března 1801 bylo k Tyrolsku připojeno do té doby ze správního hlediska nezávislé biskupství Brixen a 4. února 1803 i území biskupství Trident. V napoleonských dobách (1805–14) bylo tyrolské území (spolu s Vorarlberskem) zabráno nově vzniknuvším Bavorským královstvím, jemuž ho z vůle Napoleona muselo Rakousko odstoupit v rámci prešpurského míru. Bavorsko rozdělilo Tyrolsko mezi nově vzniklé kraje Innský, Eisacký a Adižský; Tridentsko však bylo po místním povstání připojeno 28. února 1810 k Italskému království. V roce 1809 vypuklo proti bavorské nadvládě a drancování země lidové povstání, v čele s tyrolským lidovým hrdinou Andreasem Hoferem (v roce 1810 byl v italské Mantově popraven). Od vídeňského kongresu 1815 bylo Tyrolsko opět spojeno s Tridentskem v jeden celek a znovuzačleněno do Rakouského císařství, přičemž k němu byly připojeny některé okrajové části bývalého Salcburského knížecího arcibiskupství (Brixenské údolí, obec Matrei, údolí Zillertal). 26. února 1861 bylo od Tyrolska odděleno Vorarlbersko, jež se stalo samostatnou rakouskou korunní zemí. Po první světové válce bylo Tridentsko 3. listopadu 1918 anektováno Itálií, která pak 10. září 1919 získala i převážně německojazyčné Jižní Tyrolsko. Zbytek Tyrolska se stal spolkovou zemí nově vzniklé Rakouské republiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tyrolské hrabství byl v letech 1140–1919 politický útvar na území Tyrol. Země patřila v prostoru Alp k významným státům, které ovládaly přístupy z německých oblastí Říše do Itálie, proto se jej také snažili ovládnout Habsburkové – jejich vedlejší linie tu pak od 60. let 14. století vládly. Roku 1504 bylo hrabství okněžněno (tj. pozvednuto do vyššího, knížecího stavu), nicméně vládci dále zůstali na úrovni hrabat. ", "tgt_summary": "The (Princely) County of Tyrol was an estate of the Holy Roman Empire established about 1140. Originally a jurisdiction under the sovereignty of the Counts of Tyrol, it was inherited by the Counts of Gorizia in 1253 and finally fell to the Austrian House of Habsburg in 1363. In 1804 the Princely County of Tyrol, unified with the secularised prince-bishoprics of Trent and Brixen, became a crown land of the Austrian Empire in 1804 and from 1867 a Cisleithanian crown land of Austria-Hungary. ", "id": 2163885}
{"src_title": "Moravské markrabství", "tgt_title": "Margraviate of Moravia", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "První markrabě slučující pod svou vládou všechny tři moravské přemyslovské úděly (Brněnský úděl, Olomoucký úděl, Znojemský úděl) byl jmenován roku 1182 z vůle císaře Fridricha I. Barbarossy. Stal se jím Konrád III. Ota Znojemský, pozdější kníže Čech Konrád II. Ota. Po jeho nastoupení na stolec v Praze sice hodnost markraběte zanikla, ale záhy (1197) ji trvale obnovil Vladislav Jindřich, který bratrovi Přemyslu Otakarovi I. ustoupil z vrchní vlády v Praze a spokojil se se svrchovaností nad Moravou. I přes následné dlouhé cézury (přímá vláda českých králů, během husitských válek) už hodnost markraběte nezanikla. Od roku 1411 však už na Moravě nevládla samostatná markraběcí dynastie a po roce 1611 se markrabětem automaticky stávali čeští králové.", "section_level": 1}, {"title": "Územně-správní vývoj.", "content": "Součástí Moravského markrabství byla původně i oblast později vzniklého Opavského knížectví (1318) a Morava tak původně zasahovala i na území dnešního Slezska, resp. Polska. Se vznikem Koruny české (7. 4. 1348) přišly i dvě velké změny v rozloze markrabství: Karel IV. vydělil samostatné Biskupství olomoucké a definitivně i Opavské knížectví. Zatímco Opavsko už zůstalo samostatnou zemí (v průběhu 16. století připojivší se ke Slezsku), severní část Moravy (Olomoucko) se během 16. a 17. století podařilo moravským stavům díky vytrvalému tlaku na olomouckého biskupa znovuzačlenit do správní a soudní struktury země. Od 28. října 1526 bylo Moravské markrabství jednou z korunních zemí Habsburské monarchie. Mezi lety 1782–1850 bylo markrabství spojeno s Vévodstvím Horní a Dolní Slezsko (Rakouské Slezsko) v jeden správní celek – tzv. Zemi moravskoslezskou, spravovanou moravskoslezským guberniem. Od roku 1783 byla území tzv. Moravských enkláv ve Slezsku převedena do správy Opavského kraje. Od roku 1850 byla Morava opět samostatnou korunní zemí Rakouska, výše zmíněná území Moravských enkláv zůstala ve správě obnoveného Rakouského Slezska, avšak to je muselo spravovat na základě moravských zemských zákonů, daně z nich byly odváděny na Moravu a navíc tato území tvořila jeden z moravských volebních okresů. Požadavku některých českých poslanců z Čech i Moravy na státoprávní spojení všech tří zemí bývalé Koruny české do jednoho celku vídeňská vláda nikdy nevyhověla. Se vznikem Československé republiky roku 1918 markrabství fakticky zaniklo, ale jako správní celek existovala Morava i nadále do roku 1928 jako Země moravská.", "section_level": 1}, {"title": "Správní členění.", "content": "Původně se Morava (ještě za dob moravských přemyslovských údělů) členila na provincie. V pramenech byly zmiňovány provincie Brněnská, Olomoucká, Znojemská, Břeclavská, Holasická (později Opavská), Bítovská atd. Postupně však byly prováděny správní reformy a z provincií se staly kraje. Do roku 1849 se Markrabství moravské členilo na panství, která byla od roku 1535 součástí jednoho z krajů. Původně na Moravě existovaly kraje novojičínský, olomoucký, brněnský a hradišťský. Územně-správní reforma Karla VI. z roku 1714 ustanovila (už stálé) kraje: Ty byly v letech 1850–1855 nahrazeny dvěma kraji (Brněnským a Olomouckým), dále členěných na 25 okresních hejtmanství. V letech 1855-1868 se pak Morava opět členila na 6 krajů a 76 okresů. Poté byly kraje bez náhrady zrušeny a Morava se členila pouze na okresní hejtmanství. Dne 19. 5. 1868 bylo Markrabství moravské rozděleno na 31 okresních hejtmanství a 6 městských okresů.", "section_level": 1}, {"title": "Vlajka a znak Markrabství moravského, znak země.", "content": "Od druhé poloviny 13. století byla znakem Markrabství moravského stříbrnočerveně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí v modrém poli štítu, jak ukazují např. i sněmovní artikuly do roku 1838 a nebo zemské řády z 16. a 17. století. Znak Markrabství moravského je popsán v historických pracích (např. Zrcadlo slavného Markrabství moravského z roku 1593 Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle, Mährisches Landes-Wappen aus der Historie und Herolds-Kunst illuminiret z roku 1699 Karla Ferdinanda Schertze, Historischer Versuch über das Landeswappen des Markgrafthums Maehren z roku 1792 Josefa Vratislava Monseho či Topographie vom Markgrafthum Mähren z roku 1793 Františka Josefa Schwoye) a v císařských dekretech (např. dekret Ferdinanda V. z 22. srpna 1836 týkající se velkého znaku Rakouského císařství). V roce 1462 Fridrich III. vydal erbovní list, v němž je šachování orlice změněno na červeno-zlaté. Tuto změnu však Moravský zemský sněm nikdy nepřijal a nepotvrdil. V roce 1915 bylo šachování orlice ve znaku zastupujícím Markrabství moravské ve státním znaku Rakouska-Uherska změněno na červeno-zlaté. Od roku 1918 je ve státní symbolice opět výlučně používáno původní stříbrnočervené moravské orlice v modrém poli. Právně bylo stříbrnočervené šachování ve znaku Moravy výslovně potvrzeno zákonem č. 252/1920 Sb. Před faktickým zánikem markrabství v roce 1918 bylo v roce 1917 II. odborem ministerstva vnitra spravujícím šlechtické záležitosti a také záležitosti erbů v Předlitavsku na základě souladu se zvyklostmi při vyvěšování praporů (dle zprávy moravského místodržícího) jako pořadí barev na případném praporu v zemských barvách uvedeny červená a žlutá. Tyto barvy neodporovaly popisu moravského znaku z 10. října 1915. Podoba zemské vlajky však až do zániku Rakouska-Uherska nebyla Markrabství moravskému žádným zákonným předpisem určena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Moravské markrabství či Markrabství moravské (německy \"\") byl v letech 1182–1918 státní útvar na území Moravy. Šlo o politický útvar vybavený v průběhu historie různou mírou autonomie s vlastním stavovským zemským sněmem (oficiálně ustaveným v polovině 14. století) a (později) zemským výborem.", "tgt_summary": "The Margraviate of Moravia (; ) was one of the lands of the Bohemian Crown existing from 1182 to 1918. It was officially administrated by a margrave in cooperation with a provincial diet. It was variously a \"de facto\" independent state, and also subject to the Duchy, later the Kingdom of Bohemia. It comprised the region called Moravia within the modern Czech Republic.", "id": 2255657}
{"src_title": "Władysław Grabski", "tgt_title": "Władysław Grabski", "src_document": [{"title": "Život a působení.", "content": "Narodil se do statkářské rodiny v malé vesnici ve středním (tehdy ruském) Polsku, asi 35 km severně od Lódže, a po maturitě studoval politologii a historii v Paříži, kde se jeho názory posunuly od socialistických k národně demokratickým. Po návratu roku 1905 založil úspěšnou Zemědělskou společnost a byl zvolen za národní demokracii poslancem ruské dumy, v níž zasedal do roku 1912. Působil v rozpočtové komisi ruského ministerstva zemědělství a když vypukla první světová válka, organizoval Ústřední občanský výbor a Polský národní výbor, který podporoval Rusko proti Německu, kdežto Legie socialisty Pilsudského bojovaly proti Rusku. Grabski byl členem Polského národního výboru, místopředsedou Ústředního občanského výboru ve Varšavě a předsedou Ústředního občanského výboru Polského království v Rusku (1915–1918). Po vítězství spojenců byl také členem Nejvyšší lidové rady v roce 1918 a členem Lidové unie (1919–1922). Od 13. prosince 1919 do 9. června 1920 byl ministrem financí a od 23. června do 24. července 1920 (poprvé) předsedou vlády. Od 13. ledna 1923 do 30. června 1923 byl opět ministrem financí a od 19. prosince 1923 do 13. listopadu 1925 navíc ještě předsedou vlády. V této funkci zavedl důležité ekonomické reformy, nahradil dosavadní polskou marku polským zlotým, měnou založenou na zlatě, a založil \"Bank polski\" jako akciovou společnost a nezávislého emitenta této měny. Tím zastavil hyperinflační vývoj v zemi a založením Zemědělské banky podpořil obnovu zemědělství. Jeho reforma však těžce postihla menší podnikatele a obchodníky, často židovské, takže 17 tisíc polských Židů nečekaně emigrovalo do Palestiny. V roce 1925 skončila platnost hospodářských a celních úmluv Versailleské mírové smlouvy a němečtí politici byli přesvědčeni, že polský stát dlouho nevydrží a vymáhali na Polsku revizi jeho západní hranice. Zrušili Polsku doložku nejvyšších výhod a zdvojnásobili celní poplatky, zejména na hornoslezské uhlí. Přitom polovina těžby se vyvážela do Německa, protože v těžce otřeseném Polsku výroba ani zdaleka nedosáhla předválečné úrovně a poptávka po uhlí byla velmi nízká. Polsko odpovědělo zvýšením celních sazeb, jenže zatímco polská cla Německo příliš nepostihla, německá cla byla pro polské hospodářství zničující. Polský hospodářský pokles vyvolal zejména v rozvinutějších západních částech země nezaměstnanost, chudobu a sociální nepokoje. Na to se Grabského vláda rozpadla, ale roku 1926 proběhl Piłsudského převrat a až do roku 1934 trvala mezi oběma zeměmi celní válka. Grabski změnil i strukturu polského exportu a průmyslové produkce a založil pohraniční vojsko. Přesto byl v parlamentu ostře kritizován za nedostatečně sebevědomé postoje v zahraniční politice a za (domnělý) neúspěch své reformy. V listopadu 1925 se dostal do sporu s prezidentem Polské banky, na své funkce rezignoval a věnoval se pak jen bádání a vyučování na Varšavské zemědělské univerzitě, kde se roku 1926 stal rektorem. Byl nositelem řady vyznamenání, včetně polského Řádu bílého orla, italského Řádu svatých Mořice a Lazara, vatikánského Řádu Pia IX. a československého Řádu bílého lva (1925). Vydal řadu knih historických i hospodářských a v současném Polsku se těší rostoucí autoritě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Władysław Grabski (7. července 1874 Borov – 1. března 1938 Varšava) byl polský politik národní demokracie, ekonom a historik, dvojnásobný premiér Druhé Polské republiky, autor měnové a bankovní reformy ve 20. letech 20. století.", "tgt_summary": "Władysław Dominik Grabski (; 7 July 1874 – 1 March 1938) was a Polish National Democratic politician, economist and historian. He was the main author of the currency reform in the Second Polish Republic and served as Prime Minister of Poland in 1920 and from 1923 to 1925. He was the brother of Stanisław Grabski and Zofia Kirkor-Kiedroniowa. ", "id": 405846}
{"src_title": "Krápník", "tgt_title": "Speleothem", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Krápníky většinou vznikají usazováním rozpuštěné látky z nasyceného vodního roztoku při změnách okolní teploty a tlaku. Vlivem změny teplotních a tlakových podmínek dochází (převážně u vápencových krasů) k úniku rozpuštěného CO, což má za následek srážení rozpuštěné látky ve vodním roztoku. Postupným srážením začíná vznikat na stropě jeskyně útvar, který se vlivem gravitace začíná prodlužovat směrem dolů. Tento prvotní dlouhý a úzký krápník se nazývá brčko. Následné další srážení má za následek vznik útvaru, který se prodlužuje a zesiluje, čímž postupně vzniká stalaktit. Jelikož odkapávající voda ze stalaktitu je stále obohacena o rozpuštěné látky, dochází k tomu, že část rozpuštěných látek se sráží při styku s podlahou jeskyně. Od spodku jeskyně tak začíná směrem vzhůru vyrůstat stalagmit. Při delším časovém působení dochází ke spojení těchto dvou krápníků. Vzniklému útvaru se říká stalagnát. Vznik dalších druhů krápníků je spojen se složitějším působením dalších jevů. Zvláštním případem jsou tzv. lávové krápníky, které vznikají odkapáváním žhavé lávy a následným tuhnutím jejich částí na stropech jeskyně.", "section_level": 1}, {"title": "Nebezpečí pro krápníky.", "content": "Velkým nebezpečím pro krápníkovou výzdobu jeskyň se stala rozmáhající se turistika. Davy návštěvníků, kteří chtějí navštívit podzemní krásy, mají na svědomí jejich poškozování. Zpřístupnění jeskynních komplexů má za následek změny teplotně-tlakových podmínek, změnu vlhkosti a tím pádem narušení srážení, respektive růstu krápníků. Druhým nebezpečím jsou ruce návštěvníků, kteří krápníky osahávají či části ulamují. Z důvodů ochrany je velká část jeskyní objevena, prozkoumána a opětovně zakonzervována, aby se tak zachovaly podmínky, které v nich panují. Znepřístupnění jeskyně pomáhá ochraně její krápníkové výzdoby pro další generace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Krápník je obecné označení pro podlouhlý výrůstek, vznikající na stropech i podlahách podzemních prostor. Zpravidla může mít různorodé tvary \"(rampouchovitý, sloupkovitý, hvězdicovitý, atd.)\". ", "tgt_summary": "Speleothems (; Ancient Greek: \"cave deposit\"), commonly known as cave formations, are secondary mineral deposits formed in a cave. Speleothems typically form in limestone or dolomite solutional caves. The term \"speleothem,\" as first introduced by Moore (1952), is derived from the Greek words \"spēlaion\" \"cave\" + \"théma\" \"deposit\". The definition of \"speleothem,\" in most publications, specifically excludes secondary mineral deposits in mines, tunnels, and other man-made structures. Hill and Forti more concisely defined \"secondary minerals\" which create speleothems in caves: A \"secondary\" mineral is one which is derived by a physicochemical reaction from a primary mineral in bedrock or detritus, and/or deposited because of a unique set of conditions in a cave; i.e., the cave environment has influenced the mineral's deposition.", "id": 1619736}
{"src_title": "Foča", "tgt_title": "Foča", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve středověku je Foča připomínána v mnoha dokumentech pod různými názvy (Choçe, Coçça, Choza, Coçe, Chozza, Coza, Chotza, Hoča, Hotča). První písemná zmínka o městu pochází z roku 1368 a má podobu latinského \"in forum Choçe\". V červenci 1444 je zmiňována jako Hotče (psáno v Hotče) a stejně tak i v srpnu 1467. Předpokládá se, že název Hoča a Hotča pochází z vlastního jména Hotkja. Foča se součástí Bosny stává po zhroucení systému správy Nikoly Altomanoviće v roce 1373. Do Foči často přicházely obchodní karavany i koncem 14. a začátkem 15. století. Soutok řek Driny a Ćehotiny byl přirozeným místem křižení obchodních tras; rozdělovaly se zde cesty z Istanbulu směrem do Splitu a do Dubrovníka. Město se začalo rozvíjet z neveliké osady několika dřevěných domů, na rozdíl od jiných míst na území dnešní Bosny zde nestála v počátku existence sídla žádná pevnost ani jiná fortifikační stavba. V 15. století rozkvět Foči zastínil i mnohá další města v okolí. Tehdejší význam města dokládá i zřizování kolonií Dubrovničanů ve městě v letech 1422–1448. Kromě cizích obchodníků se ale dařilo díky bohatým okolním zdrojům i místním. Mezi ty patří například rody Drugovići, Nartičićové, Zorčićové, Crijepovićové, Ljubinovićové, Novakovićové, Veseokovićové, Brateljevićové a významné postavy Tvrdiša Mirošković, Radoje Dubjević a další. Kromě obchodu s látkami a oděvy se ovšem také vyvážely i přírodní suroviny, na které je příroda v okolí města a údolí řeky Driny bohatá. Město tehdy vlastnil další vlivný rod – Kosačové. V roce 1465 se město dostalo pod vládu Osmanských Turků a dále se rozvíjelo jako orientální sídlo. V téže době zněla podoba názvu města \"Hotča\" a od té doby lze dokázat existenci příjmení \"Hotčanin\" u místního obyvatelstva. V letech 1470 až 1572 bylo město sídlem Hercegovinského sandžaku, turecké správní jednotky. V roce 1477 zde bylo v tureckém sčítání lidu evidováno 277 rodin, 33 jednotlivců a 5 vdov. Na místě zbořeného kostela byla v roce 1501 vystavěna sultánova mešita. Mezi další památky turecké nadvlády nad Bosnou ve Foči patří např. i Aladžská mešita. V 17. století byla Foča centrem zlatnictví pro celý region. V listopadu 1922 postihla město rozsáhlá povodeň, která strhla dřevěný most přes řeku Drinu. Město bylo velmi poškozeno a řada lidí po povodni z východní Bosny odešla do jiných částí tehdejšího jugoslávského království. V roce 1928 byl proražen tunel Bosenské východní dráhy a do Foči tak dorazila i železnice, byť úzkorozchodná. Trať byla odbočkou hlavní dráhy, která spojovala Srbsko s metropolí Bosny Sarajevem. Na začátku druhé světové války připadla Foča, stejně jako celá Bosna a Hercegovina, Nezávislému státu Chorvatsko. Docházelo zde k represím židovského a nekatolického obyvatelstva. Od ledna do 10. května 1942 Foču s okolím obsadili jugoslávští partyzáni, kteří zde vyhlásili tzv. Fočskou republiku. Sídlilo zde i po nějaký čas i velení partyzánské armády v čele s Josipem Brozem Titem. I po pádu Foči v roce 1942 probíhaly ozbrojené boje v okolí města. V roce 1943 vtrhli do okolí města a do Foči samotné četnici pod vedením Dragoljuba Mihailoviće. V lednu 1945 bylo město osvobozeno jednotkami partyzánské Šesté černohorské brigády. V předvečer rozpadu Jugoslávie došlo ve Foči k aféře Fočatrans, která se týkala místního autobusového dopravce. Aféra vyvolala řadu demonstrací po městě a musela zasahovat policie. Na počátku války v Bosně a Hercegovině bylo město obsazeno Vojsky Republiky srbské, a to i přesto, že zde nebyla vyhlášena žádná srbská autonomní oblast (jako např. SAO Východní Hercegovina s hlavním městem v Trebinje). Spolu s celým podriním byla Foča cílem vyhánění bosňáckého obyvatelstva. Město a jeho okolí muselo po červenci 1992 opustit okolo dvaceti tisíc lidí. Zničena byla řada staveb připomínající muslimskou historii Bosny. V souladu s Daytonskou dohodou v roce 1995 bylo město ponecháno Republice srbské. Z části území města Foča byla vyčleněna nová obec Foča-Ustikolina, která byla připojena k Federaci Bosny a Hercegoviny. Město bylo po skončení války přejmenováno na \"Srbinje\", v roce 2004 však byl Ústavním soudem Bosny a Hercegoviny název shledán za neústavní a město se přejmenovalo zpět na Foča. Po skončení války se do Foči vrátilo na 4000 původních obyvatel bosňácké národnosti. Byly obnoveny za války zničené stavby, např. historické mešity.", "section_level": 1}, {"title": "Samospráva a administrativní dělení.", "content": "Město Foča má vlastní zastupitelstvo, které má 25 volených zástupců. Pod město spadá celkem 24 místních částí (srbsky \"mjesne zajednice\").", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "V blízké obci Brod na Drini se nachází průmyslová zóna, pozůstatek bývalé státní firmy \"Maglić\", která patřila k hlavním zaměstnavatelům ve Foči a která vyráběla produkty ze dřeva. V současné době je také velkým zaměstnavatelem povrchový důl Miljevina. Další významné firmy ve Foči se pohybují v oblasti obchodu nebo turistiky. Ekonomický rozvoj města byl omezen odlehlou lokalitou Foči i v rámci Bosny a Hercegoviny a chybějící železnicí.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "Ve Foči se nachází Městské divadlo, Muzeum Staré Hercegoviny (od roku 1956) a knihovna Prosvjeta. V dobách existence socialistické Jugoslávie se ve Foči každoročně konala tzv. Partyzánská olympiáda, která připomínala události spojené s partyzánskými boji o město i okolí. Inspirována byla rovněž tzv. Igmanským pochodem.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "Mezi pamětihodnosti města Foča patří např. hodinová věž (\"sahat kula\"), dvacet metrů vysoká věž z období turecké nadvlády, kostel sv. Nikoly (srbsky \"Crkva svetog Nikole\"), archeologická lokalita Rataja u obce Jeleča nedaleko od Foči, mešity Aladža a Musluk. Obnoven byl rovněž i bývalý železniční most prince Karla přes řeku Drinu. V blízkosti Foči se nachází rovněž Národní park Sutjeska.", "section_level": 2}], "src_summary": "Foča (srbskou cyrilicí Фоча) je město v Bosně a Hercegovině, na východě země v entitě Republika srbská; hlavní město Regionu Foča. Žije zde 12 334 obyvatel. Historicky spadalo do regionu známého jako tzv. Stará Hercegovina. ", "tgt_summary": "Foča (, ) is a town and a municipality located in eastern Bosnia and Herzegovina, on the banks of Drina river. As of 2013, the town has a population of 12,234 inhabitants, while the municipality has 18,288 inhabitants. ", "id": 711307}
{"src_title": "Ion I. C. Brătianu", "tgt_title": "Ion I. C. Brătianu", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ion I. C. Brătianu se narodil na rodinném panství \"Florica\" jako jeden ze tří synů rumunského politika Iona C. Brătianu. V roce 1882 dokončil studium na střední škole \"Colegiul Național Sfântul Sava\" v Bukurešti. Poté jako dobrovoník vstoupil do rumunské armády, kde sloužil u dělostřelců, po šesti měsících služby dosáhl na hodnost podporučíka. Během své vojenské služby studoval inženýrství. V roce 1883 odešel do Paříže, kde studoval na \"Collège Sainte-Barbe\". Následující roky (1884–89) studoval (aniž by byl registrovaným studentem) na École Polytechnique. Získal inženýrský diplom, ale bez licence k provádění praxe. V roce 1889 se vrátil do vlasti, kde byl povýšen do hodnosti poručíka. Ve stejném roce začal pracovat u rumunských železnic jako inženýr, kde působil pod známým konstruktérem mostů Anghelem Salignyem.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 1895 se stal členem PNL, ve stejném roce byl zvolen do rumunského parlamentu (\"Parlamentul României\"). Postupně sloužil jako ministr veřejných prací (31. března 1897 - 30. března 1899; 14. února 1901 - 18. července 1902) a ministr vnitra (12. března 1907 - 27. prosinc 1908). V roce 1909 se poprvé stal rumunským premiérem. Podruhé dosáhl na post premiéra na začátku roku 1914 a vydržel zde téměř do konce první světové války (16. leden 1914 - 9. února 1918), kdy byl nahrazen generálem Alexandrem Averescu. Třetí období v roli premiéra zahájil 29. prosince 1918. Následně vedl rumunskou delegaci na Pařížské mírové konferenci, kde se výrazně zasazoval o připojení Transylvánie a Bukoviny k Rumunsku. Přes tyto úspěchy však na post premiéra v roce 1919 rezignoval, neboť nesouhlasil s kompromisem ohledně oblastí obývaných Rumuny, které se staly součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Čtvrté Brătianovo působení na postu ministerského předsedy trvalo od 17. ledna 1922 do 30. března 1926. Během tohoto období přijal Brătianův kabinet novou ústavu, která zaručovala všeobecné volební právo a práva menšin. Naposledy se do pozice předsedy vlády vrátil 21. června 1927. O pět měsíců později zemřel na komplikace při zánětu hrtanu a na pozici premiéra jej do nových voleb nahradil jeho bratr Vintilă Brătianu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ion I. C. Brătianu (také známý jako Ionel Brătianu) (20. srpna 1864 Ștefănești, Rumunské království - 24. listopadu 1927 Bukurešť, Rumunské království) byl rumunský politik, vůdce Národní liberální strany (\"Partidul Național Liberal\", PNL), ministr zahraničí a pětinásobný rumunský premiér.", "tgt_summary": "Ion I. C. Brătianu (, also known as Ionel Brătianu; 20 August 1864 – 24 November 1927) was a Romanian politician, leader of the National Liberal Party (PNL), Prime Minister of Romania for five terms, and Foreign Minister on several occasions; he was the eldest son of statesman and PNL leader Ion Brătianu, the brother of Vintilă and Dinu Brătianu, and the father of Gheorghe I. Brătianu. Ion I. C. Brătianu's political activities after World War I, including part of his third and fourth term, saw the unification of the Old Romanian Kingdom with Transylvania, Bukovina and Bessarabia (\"see: Greater Romania\"). In 1923, he was elected an honorary member of the Romanian Academy.", "id": 1783441}
{"src_title": "Etiopská katolická církev", "tgt_title": "Ethiopian Catholic Church", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Katolická církev v Etiopii působí už od počátku křesťanství. Již ve 4. století byl v Etiopii vysvěcen první biskup Svatý Frumentius. Ten byl vysvěcen patriarchou Alexandrie, jenž byl ve spojení s římským biskupem. V 6. století však došlo k oddělení církve v Alexandrii a Etiopii od církve v Římě z důvodu Christologického nedorozumění. Od 13. století přicházeli do Etiopie misionáři, aby znovu zavedli katolictví. Ve 14. století poslal papež Evžen IV. misionáře katolictví do Etiopie s dopisem pro etiopského císaře s myšlenkou sjednocení se s katolickou církví, ale tato snaha byla neúspěšná. V 16. století byla v Etiopii ohrožena existence křesťanství. Země byla pod neustálými útoky Turků a Muslimů. Tyto útoky vyvrcholily v roce 1531. Už v roce 1520 navázala Etiopie kontakty s Portugalci. Ti Etiopii pomohli s dlouhotrvajícím bojem proti Turkům a muslimům. Pomoc dorazila formou vojenské podpory, která nakonec porazila islámské armády v roce 1543. Spolu s Portugalci přišli do Etiopie i jezuitští misionáři, kteří se snažili o to, aby sjednotili etiopskou ortodoxní církev s církví katolickou. Zaměřili se především na představitele politické moci v zemi i na samotného císaře. Jejich snaha se jim nakonec vyplatila a v roce 1622 bylo katolictví vyhlášeno státním náboženstvím. V nadcházejícím roce byl jako patriarcha etiopské církve jmenován portugalský jezuita Alfonso Mendez. Nato byla vytvořena formální unie v roce 1626, když Alfonso Mendez přijel do země. Tato unie byla stanovena na dobu trvání deset let. Mendezovi byla uložena řada latinizací na etiopskou liturgii, zvyky. Toto se pak snažil prosadit etiopský císař Susenyos, avšak velice krutým způsobem, což nakonec vedlo k násilné reakci veřejnosti. Tato reakce měla za následek úmrtí císaře Susenyose v roce 1632 a v následném roce také vyhnání nebo popravení jezuitských misionářů. Z tohoto důvodu byla země pro další katolickou misijní činnost na dalších 200 let uzavřena. To se však změnilo v roce 1839, kdy došlo k obnovení katolické misijní činnosti zejména příjezdem Msgr. Giustinem De Jacobisem a později v roce 1846 kardinálem Massajou. Zpočátku to bylo však velmi těžké, protože tady existovalo stále silné veřejné nepřátelství. Až když v roce 1889 nastoupil na trůn král Menelik II., objevila se tady znovu možnost volně provádět misionářskou činnost v zemi. Během let 1935 – 1941, kdy byla země italskou okupací, došlo k rozšíření katolické misijní činnosti. Stejně tak tomu bylo i v Eritreje, která byla pod držbou Itálie od roku 1889. V roce 1940 pozval císař Haile Selassie jezuitské kněze s cílem založit univerzitu, která nesla název podle samotného císaře (první univerzita v Etiopii).", "section_level": 1}, {"title": "Současná situace.", "content": "Současná církevní struktura etiopské katolické církve pochází z roku 1961, kdy bylo založeno metropolitní arcibiskupství v Addis Abebě a biskupské diecéze v Asmaře a Adigratu. Největší počet katolíků se soustřeďuje právě v Addis Abebě, což je hlavní město Etiopie a v Asmaře. Kromě toho byly vytvořeny i dvě nové diecéze na území dnešní Eritreje, která dříve patřila Etiopii, než se oddělila a získala nezávislost v roce 1993. Tyto dvě nové diecéze vznikly v Kerenu a Barentu v roce 1995. Stejně jako v jiných zemích se i v Etiopii katolická církev dělí na územní obvody, které jsou řízeny biskupy. Ti ve své činnosti spolupracují s dalšími duchovními osobami, kterými jsou kněží, sestry a další. Každý biskup ve svém spravovaném obvodu poskytuje osobám náboženskou a sociální péči, za kterou je zodpovědný. V dnešní době představují katolíci asi 0,9% obyvatel země.", "section_level": 1}, {"title": "Etiopský katolický sekretariát.", "content": "Vznikl v roce 1965 a své první organizační struktury dosáhl v roce 1971. V roce 1973 byla pak schválena Ústava a založena správní rada Etiopského katolického sekretariátu, jejíž předsedou je arcibiskup Metropolitní archieparchie (arcibiskupství) v Addis Abebě, který je považován za hlavu katolické církve v Etiopii. V letech 1974 až 1985 se Etiopský katolický sekretariát zaměřil na shromažďování a distribuci léků a potravin. V roce 1999 byla schválena nová současná Ústava. Podle této Ústavy tvoří Etiopský katolický sekretariát Komise pro pastorační činnosti a Sociální a rozvojová komise. Sociální a rozvojová komise se včetně sociální a rozvojové činnosti zabývá humanitární pomocí v Etiopii, což provádí jménem Diecézního katolického sekretariátu a zdravotnických zařízení v zemi. Etiopský katolický sekretariát je neziskovou organizací Etiopské katolické církve a jeho hlavními cíli jsou podpora lidského rozvoje, prosperita, sociální péče a podpora. Mezi hlavní aktivity tohoto sekretariátu patří zejména podpora spolupráce a kontaktu s církvemi, humanitárními organizacemi nebo jednotlivci v zemi i v zahraničí, ale i spolupráce a koordinace činností Diecézního katolického sekretariátu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Etiopská katolická církev je církev, která je sjednocena s Římem a uznává autoritu papeže. Věřícími této církve jsou nejen obyvatelé Etiopie, ale i obyvatelé sousední země Eritreje, která byla dříve součástí Etiopie. Kromě etiopské katolické církve existuje zde ještě i etiopská ortodoxní církev. Obě církve jsou si podobné a mají k sobě blízko. Sdílejí spolu učení a liturgické tradice. Mají také stejné modlitby, zvyky i oddanost Panně Marii, avšak liší se svým chápáním svátosti, uznáním prvenství papeže. Etiopská katolická církev se snaží o bratrskou spolupráci s etiopskou ortodoxní církví.", "tgt_summary": "The Ethiopian Catholic Church is a Metropolitan \"sui iuris\" Eastern particular church within the Catholic Church, established in 1930 in Ethiopia. ", "id": 150970}
{"src_title": "Jicchak Sade", "tgt_title": "Yitzhak Sadeh", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Lublinu v Ruském impériu a během první světové války sloužil v ruské armádě, v níž byl vyznamenán za statečnost a povýšen na velitele praporu. Roku 1920 přesídlil pod dojmem zpráv o smrti Josefa Trumpeldora (s nímž se osobně znal) do tehdejší mandátní Palestiny. Zde si pohebrejštil příjmení na Sade (\"Pole\"). Okamžitě se zapojil do činnosti židovských jednotek Hagana. V roce 1921 se účastnil prvního kurzu pro velitele Hagany konaného v Tel Avivu a v Kfar Gil'adi. V Palestině založil pracovní oddíly Gdud ha-Avoda, které tvořily kolektivy židovské mládeže nasazované na veřejné práce na výstavbě dopravní infrastruktury nebo židovských osad. Po vypuknutí arabského povstání v roce 1936 se zapojil na velitelské úrovni do činnosti Hagany. V ní prosazoval ofenzivní politiku spočívající v odvetných výpadech proti arabským ozbrojencům. První takový protiúder podnikla pod jeho velením Hagana v červnu 1936, kdy speciální jednotka ha-Nodedet zasáhla v Judských horách v okolí Jeruzalému. Hagana se koncem 30. let 20. století také podílela na zakládání nových opevněných osad typu Hradba a věž. Jicchak Sade se tak přímo účastnil například na zřizování kibucu Chanita na libanonských hranicích. Brzy nato se stal i jedním ze zakladatelů elitních židovských jednotek Palmach, jejichž prvním velitelem se stal roku 1941. V této době se zároveň podílel na přípravě plánů na případnou obranu severní Palestiny před očekávaným nacistickým útokem. Od roku 1945 byl pověřen velením Hagany. V tomto období koordinoval židovský odboj proti pokračující britské vládě. Během války za nezávislost v roce 1948 osobně velel některým operacím. Šlo například o obranu vesnice Mišmar ha-Emek v dubnu 1948. Pak se účastnil bojů o Jeruzalém. V červenci 1948 velel přímo části vojsk při Operaci Danny východně od Tel Avivu. Koncem téhož roku řídil útok na egyptské vojsko v Negevu. Na konci války se stáhl z aktivní vojenské služby. Ovlivnil ale výrazně podobu rodící se izraelské armády. V penzi se věnoval publicistice a psaní memoárů. Zemřel 21. srpna roku 1952 a je pohřben v kibucu Giv'at Brenner.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jicchak Sade (: יצחק שדה, rodným jménem Jicchak Landsberg; 19. srpna 1890 – 21. srpna 1952) byl židovský voják, jeden ze zakladatelů jednotek Palmach, velitel Hagany a spolutvůrce izraelské armády. Byl známý také pod přezdívkou „ha-Zaken“ (\"Stařec\").", "tgt_summary": "Yitzhak Sadeh (, born Izaak Landoberg, August 10, 1890 – August 20, 1952), was the commander of the Palmach and one of the founders of the Israel Defense Forces at the time of the establishment of the State of Israel.", "id": 381402}
{"src_title": "21. světové skautské jamboree", "tgt_title": "21st World Scout Jamboree", "src_document": [{"title": "Účast.", "content": "Událost byla otevřená všem členům WOSM, kteří dosáhli věku 14 až 17 let na začátku Jamboree 27. července 2007. Členové WAGGGS, se mohly zúčastnit v případě, že příslušná národní organisace WOSM souhlasila. Lidé, kteří se chtěli zúčastnit, museli být vybrán jejich skautskou organisací. Dospělí se účastnili jako členové mezinárodního servis týmu, vůdci oddílů, zástupci členských států, pracovníci programů mimo tábořiště, nebo členové přípravného týmu. Vítány byly také jednodenní návštěvy ze všech věkových kategorií. Nicméně byl omezen čas ve který mohli návštěvníci přijít kvůli hranici kapacity parku. Tato událost byla druhým největším jamboree s 38 074 účastníky a IST, ale z více zemích než kdy předtím, a více než 42 000 jednodenních návštěvníků Největším bylo 3. světové skautské jamboree v roce 1929, s 50 000 účastníky.", "section_level": 1}, {"title": "Téma.", "content": "Každé Jamboree má své téma a na jamboree 2007 jím bylo Jeden svět, jeden slib. Toto motto je začleněno na odznaku stého výročí a je k dispozici v místním jazyce všechny skautských organisací, kteří jsou členy Světové organisace skautského hnutí. Toto motto je také součástí textu oficiální písně tohoto jamboree \"Jambo\".", "section_level": 1}, {"title": "Atrakce.", "content": "Klíčové atrakce a události :", "section_level": 1}, {"title": "Subkempy.", "content": "Každé centrum obsahoval čtyři subkempy každý s 2 000 skauty s vlastním programu činností. V rámci subkempů měl každý oddíl 36 účastníků. Čtyři centra byly: Dospělý a IST měly vlastní program na:", "section_level": 1}, {"title": "Přípravy.", "content": "Přípravy na akci zahrnuli Jamboree v menším měřítku, EuroJam 2005, kde 12 000 skautů, z celé Evropy, tábořili na stejném místě. Tato generální zkouška umožnila pořadatelům jamboree vyzkoušet celou řadu aspektů akce, včetně kontroly masivního přílivu kontingentů do prostoru. Jídlo a zásoby pro EuroJam také vytvořil světový rekord pro největší jediné internetové objednávky do supermarketu, přičemž dodávka byla přivezena ve velkých kloubových nákladních automobilech. Scouts Shops Ltd, zodpovědná za dodání mnoha vybavení pro 21. světové jamboree, hlásil, že cena ocely na světovém trhu vzrostla v důsledku zadání objednávky na Jamboree", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní servis tým.", "content": "Mezinárodní servisní tým (IST) byli skauti ve věku 18 let a více, kteří pomáhali budovat rozsáhlé skautské akce, největšími z nich jsou Světové skautské jamboree. Přijeli týden před začátkem akce. Na místě bylo více než 8 600 členů IST, kteří pomáhali stavět, provozovat, uklízet a organisovat události, činnosti a služby na místě Jamboree. IST byly rozděleny do dvou hlavních částí, a čtyř dílčích úseků, v závislosti na jejich zájmech a kvalifikaci: Včetně vody, plynu a elektřiny, IST vybudovali a udržovali v parku páté největší město v Essexu za méně než jeden měsíc.", "section_level": 2}], "src_summary": "21. světové skautské jamboree se konalo v červenci a srpnu 2007, a bylou součástí oslav Sto let skautingu světového skautského hnutí. Hostitelem bylo Spojené království, jako připomínka 100. výročí založení skautingu na Brownsea. ", "tgt_summary": "The 21st World Scout Jamboree was held in July and August 2007, and formed a part of the Scouting 2007 Centenary celebrations of the world Scout Movement. The event was hosted by the United Kingdom, as 2007 marked the 100th anniversary of the founding of Scouting on Brownsea Island. ", "id": 1593369}
{"src_title": "Třída Cleveland", "tgt_title": "Cleveland-class cruiser", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Vývoj třídy byl zahájen roku 1938. Původně se mělo jednat o menší křižníky (výtlak 8000 t) respektující omezení daná Washingtonskou konferencí. Po vypuknutí války v Evropě omezení padla a bylo rozhodnuto dále rozvíjet vyzkoušenou konstrukci předcházející třídy \"St. Louis\". Při konstrukci třídy \"Cleveland\" byl kladen důraz na lepší protiletadlovou výzbroj a větší dosah, než tomu bylo u předchozích tříd. Celkem bylo objednáno 52 křižníků této třídy. Do stavby se zapojily americké loděnice New York Shipbuilding Corp. v Camdenu, Newport News Shipbuilding and Dry Dock Co. v Newport News, Bethlehem Steel Corp. ve Fore River v Quincy a William Cramp & Sons Shipbuilding Co. ve Filadelfii. Stavební program však výrazně ovlivnil průběh války. Celkem 27 jednotek bylo dokončeno v podobě lehkých křižníků. Nedostatek letadlových lodí vedl k nouzovému řešení a devět trupů bylo dokončeno jako letadlové lodě třídy \"Independence\". Stavba dalších křižníků byla zrušena, neboť ke konci války už byly nadbytečné. Stavba křižníků \"Buffalo\" a \"Newark\" byla zrušena už roku 1940, aby se loděnice Federal Shipbuilding and Drydock Company v Kearny mohla soustředit na stavbu torpédoborců. Stavba křižníku \"Galveston\" byla přerušena a dokončen byl až roku 1958 jako raketový křižník. Roku 1942 bylo rozhodnuto, že křižníky (CL-106 až 118) budou dokončeny podle vylepšeného projektu lišícího se především kompaktnější nástavbou s jediným komínem, což zlepšovalo problém s přetížením nástaveb a zefektivňovalo využití protiletadlových kanónů. Tato verze je označována jako třída \"Fargo\". Dokončeny ale byly pouze dvě jednotky a stavba ostatních zrušena. Jednotky třídy \"Cleveland\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Základní výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů ve třídělových věžích, doplněných stejným počtem 127mm kanónů ve dvoudělových věžích, osmi 40mm kanóny a třinácti 20mm kanóny. Složení lehké výzbroje se u jednotlivých plavidel lišilo. Neseny byly dva katapulty a čtyři hydroplány (Curtiss SOC Seagull, Vought OS2U Kingfisher). Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a čtyři převodové turbíny General Electric o celkovém výkonu 100 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,5 uzlu. Dosah byl 11 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Modifikace.", "content": "Během války byly křižníky vybavovány novými radary a byla upravována jejich protiletadlová výzbroj. První plavidla měla nástavby částečně z hliníkových slitin, kvůli nedostatku hliníku ale za války výroba přešla na nástavby z těžší oceli. Společně s vysoko položenými novými radary to výrazně zhoršovalo stabilitu křižníků.", "section_level": 2}, {"title": "Služba.", "content": "Za druhé světové války bylo do služby přijato 22 křižníků. Za války byla naprostá většina křižníků nasazena v Pacifiku, v menší míře v Evropě a Středomoří. Bojový křest prodělal křižník \"Cleveland\" roku 1942 během operace Torch. V Pacifiku křižníky především tvořily doprovod rychlých letadlových lodí. Ostřelovaly také pozemní cíle (např. na Okinawě). \"Columbia\", \"Denver\", \"Santa Fe\", \"Mobile\", \"Vincennes\" a \"Miami\" se roku 1944 účastnily bitvě u Leyte. Žádný z nich nebyl během války ztracen. Křižníky byly vyřazeny do roku 1950 (jediný \"Manchester\" do roku 1956) a následně drženy nějaký čas v rezervě. \"Manchester\" prodělal tři nasazení v korejské válce, kde získal devět vyznamenání Battle Star. Křižník \"Atlanta\" byl výrazně přestavěn na cílovou loď určenou ke zkouškám odolnosti proti výbuchům (operace Sailor Hat).", "section_level": 1}, {"title": "Přestavba na raketové křížníky.", "content": "Šest vyřazených křižníků (\"Galveston\", \"Little Rock\", \"Oklahoma City\", \"Providence\", \"Springfield\" a \"Topeka\") bylo později rozsáhle přestavěno na raketové křižníky tříd \"Galveston\" a \"Providence\". Vyřazeny byly do roku 1979. Raketový křížnk \"Little Rock\" se dochoval jako muzejní loď v Buffalo and Erie County Naval & Military Park v Buffalu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Cleveland byla třída lehkých křižníků amerického námořnictva z období druhé světové války. Je to vůbec nejpočetnější třída křižníků v historii. Celkem bylo objednáno 52 lehkých křižníků této třídy. Dokončeno jich bylo 28 (jeden až jako raketový křižník), trup devíti dalších byl přestavěn na lehké letadlové lodě třídy \"Independence\", 13 křižníků bylo přeobjednáno v upravené podobě jako \"třída Fargo\" a stavba ostatních byla zrušena. Třída \"Fargo\" se lišila především kompaktnější nástavbou s jedním komínem (stejně se lišily těžké křižníky třídy \"Oregon City\" od původní třídy \"Baltimore\"). Křižníky byly ve službě v letech 1942–1956. Intenzivně byly nasazeny za druhé světové války, přičemž žádný nebyl ztracen. Šest jednotek bylo později přestavěno na raketové křižníky tříd \"Galveston\" a \"Providence\".", "tgt_summary": "The \"Cleveland\" class was a group of light cruisers built for the U.S. Navy during World War II, and were the most numerous class of light cruisers ever built.", "id": 1736931}
{"src_title": "Balisong", "tgt_title": "Butterfly knife", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Balisong se mj. skládá z dvou částí rukojeti (střenky) a čepele, které jsou spojeny přes pivoty (u kvalitních modelů), nebo pouze nýtky (u nekvalitních modelů, ozn. jako CCC). Tření částí zajišťují podložky, nebo malé ložiskové kuličky. Varianta s ložisky je většinou označována jako \"IKBS\". Střenku či rukojeť (angl. \"handles\") tvoří \"safe handle\" (bezpečná rukojeť - zakrývá neostrou část čepele) a \"bite handle\" (kousavá rukojeť - zakrývá část s ostřím). Podle druhu rukojetí rozlišujeme balisong na U-kanálovou a sendvičovou konstrukci. Střenky mohou být doplněny ještě dalším materiálem, tyto doplňky nazýváme příložkami. Sendvičová konstrukce rukojeti je vrstvená, tzn. plátek rukojeti je s čepelí spojen pivotem na jedné straně a na opačném konci pomocí spaceru s druhým plátkem. \"Spacer\" musí být tak široký, aby se čepel při zavírání nedotýkala rukojeti. Střenky U-kanálové konstrukce jsou každá z jednoho materiálu, který má ve středu vyfrézovaný žlábek pro čepel, rukojeť je proto pevnější než sendvičová konstrukce. U-kanálové řešení nepotřebuje spacery. \"Tang pin\" (málokdy nazýván \"stop pin\") je kovová tyčka, nalisovaná na spodní část čepele. Zabraňuje tomu, aby se obě rukojeti po otevření nože setkaly. Na rukojetích mohou být tang dutiny, do kterých tang piny přesně zapadají. Hlavně u sendvičových motýlků jsou použity dva tang piny, druhý zajišťuje, aby se v zavřeném stavu čepel schovala do rukojetí a nevybočovala ven. \"Tang pin\" také zajišťuje propružení střenek. Díky tomu můžeme odjistit západku pouhým stlačením rukojetí k sobě a nůž bude připraven k použití. Jiné řešení ochrany čepele je \"zen kolík\". \"Zen kolík\" je výstupek na čepeli, který plní stejnou funkci jako \"tang piny\". Zaráží se o šrouby, kterým říkáme \"zen piny\". Zastavuje se o ně čepel při otvírání a při zavírání. Čepel musí být upravena tak, aby ji při zavření nože mohly šrouby (\"zen piny\") zastavit přesně v rukojeti. Tato metoda ochrany čepele se používá výhradně v sendvičové konstrukci nože. \"Kicker\" je část za ostřím, která ho chrání před nárazem do rukojeti, proto je \"vystrčenější\" než samotné ostří, toto řešení je jenom u U-kanálové konstrukce, protože u sendvičové konstrukce se nemá o co zarážet. Západka (nebo pojistka; anglicky \"Latch\") slouží k zajištění nože v zavřeném stavu, aby se samovolně neotevřel. Tuto funkci (až na výjimky) splňuje i v otevřeném stavu. Je většinou umístěna na nebezpečné rukojeti a její hlavní část zapadá do bezpečné rukojeti, kde je na ní i vyhloubené místo. Na některých nožích lze západku přehodit na druhou rukojeť. Mělo by být nějakým způsobem zamezeno, aby nenarážela při manipulaci s nožem do čepele. Některé nože nejsou západkou vybaveny. Je několik druhů západek:", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Nejstarší nůž tohoto typu je francouzský \"Pied-du-Roy\" (přeloženo jako \"Králova noha\"), který je datován před rok 1791. Největší slávu tento nůž zaznamenal na Filipínách. Perfecto de Leon roku 1905 vyrobil pravděpodobně první balisong v této zemi. Nůž začali používat tamní bojovníci a začlenil se tak do filipínských bojových umění. Po druhé světové válce balisong přivezli američtí vojáci i do USA. Nedlouho po válce byl nůž v USA zakázán, začaly ho používat pouliční gangy. Na konci 70. let byl vyroben první produkční balisong v Severní Americe a výroba těchto nožů se rozrostla.", "section_level": 1}, {"title": "Původ slova.", "content": "Existuje mnoho pověstí a mýtů, že různé povrchy a broušení nože nějak vysvětlují význam slova \"balisong\". Jedna věc je ale jistá – slovo pochází z Filipín, přesněji z jazyka Tagalog, jednoho z nejčastěji používaných jazyků na Filipínách. V některých tamních jazycích se také nazývá \"\"Bentenuebe\"\". V západních zemích je nůž nazýván motýlek, nebo nůž typu motýlek (angl. \"Butterfly Knife\"). Nejčastěji se uvádí, že slovo \"balisong\" znamená \"zlomit roh\" nebo \"zlom roh\", nebo \"lámací\" či dokonce \"chrastící roh\". Někdy je dokonce uvedeno, že slovo \"balisong\" je jen zeměpisné označení místa.", "section_level": 1}, {"title": "Flipování.", "content": "Flipováním je zvláštní manipulace s tímto nožem. Jde o tzv. triky, se kterým se dá balisong otevřít nebo zavřít. Triky vznikaly hlavně díky bojovým uměním, nepřítel nevěděl, kde se nachází čepel, a nemohl dobře reagovat na útok. Triky jsou rozdělovány do několika kategorií, podle různých kritérií: podle obtížnosti, podle způsobu úchopu, podle druhu aj. Dnes je flipování považováno za \"machrovinku\" a nejtěžší triky už nemají nic společného s bojovým uměním.", "section_level": 1}], "src_summary": "Balisong (také \"motýlkový nůž\", někdy jen motýlek) je zavírací nůž, který má rukojeť podélně rozdělenou na dvě části. Většinou každá část rukojeti zakryje pouze půlku čepele. Jde o nůž, který je ve většině západních zemí zakázaný. V ČR je jeho vlastnění a nošení legální.", "tgt_summary": "A balisong, also known as a fan knife, butterfly knife or Batangas knife, is a folding pocketknife from the Philippines. Its distinct features are two handles counter-rotating around the tang such that, when closed, the blade is concealed within grooves in the handles. A balisong typically has the latch on the handle facing the cutting edge, and is commonly called the \"bite handle\". ", "id": 1690167}
{"src_title": "Kalpana Chawlaová", "tgt_title": "Kalpana Chawla", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a výcvik.", "content": "Narodila se 1. července 1961 v indickém městě Karnal. V Indii také vystudovala Pandžábskou technickou koleji v Čandígarhu (Punjab Engineering College), kde získala v roce 1982 titul bakaláře v oboru leteckokosmického inženýrství. Další dvě školy následně absolvovala ve Spojených státech – Texaskou univerzitu (University of Texas at Arlington) v roce 1984 a Coloradskou univerzitu (University of Colorado at Boulder). V roce 1988 po ukončení studia začala pracovat v Ames Research Center v Mountain View v Kalifornii), kde se věnovala výzkumu aerodynamiky letadel letících poblíž země. Roku 1990 získala občanství USA. V letech 1993–1994 působila ve firmě Overset Methods, Inc v Los Altos v Kalifornii a v roce 1994 ji NASA vybrala do oddílu astronautů. Po dokončení základního kurzu se věnovala problematice výstupu do otevřeného prostoru.", "section_level": 2}, {"title": "Lety do vesmíru.", "content": "Její první let byl při misi STS-87 s Columbií, který startoval 19. listopadu 1997. Zde zastávala funkci letové specialistky mise. Cílem letu bylo mimo jiné vypuštění a znovuzachycení družice Spartan-201. Chawlaová obsluhovala manipulátor RMS, kterým měla satelit Spartan zachytit. Udělala však chybu, když ho špatně zachytila. Následkem toho se satelit rozkýval a raketoplán se musel vzdálit, aby nedošlo ke střetu těchto dvou těles. Kvůli tomu bylo nutné změnit letový plán a zachytit družici později, k čemuž nakonec došlo. Po vyšetřování NASA zjistila, že problémem byla chyba v softwarovém rozhraní a Chawlaovou tak zbavila všech obvinění z její účasti na tomto incidentu. V roce 2000 získala nominaci do posádky letu STS-107 jako druhá (podle jiných zdrojů třetí) letová specialistka. Zároveň měla funkci palubní inženýrky. Raketoplán Columbia odstartoval z mysu Canaveral v půli ledna 2003 bez problémů. Na palubě bylo sedm astronautů: Richard Husband, Michael Anderson, Kalpana Chawlaová, David Brown, Laurel Clarková, Ilan Ramon z Izraele a William McCool. Během letu provedli 80 různých experimentů. Úspěch mise se však proměnil v katastrofu, když se během přistávacího manévru v atmosféře nad Texasem raketoplán rozpadl a celá posádka zahynula. Byla vdaná za Jean-Pierra Harrisona a bezdětná. Její radioamatérská volací značka byla KD5ESI. Na její počest pojmenovali planetku (51826) Kalpanachawla. Její jméno nese první indická meteorologická družice Kalpana-1 a také ulice na předměstí New Yorku, kde je hodně indických obchodů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kalpana Chawlaová (v hindštině कल् पना चावला; 1. července 1961 – 1. února 2003) byla americká astronautka indického původu a první indická žena ve vesmíru. Zahynula během návratu raketoplánu Columbia z mise STS-107.", "tgt_summary": "Kalpana Chawla (March 17, 1962 – February 1, 2003) was an American astronaut, engineer, and the first woman of Indian origin to go to space. She first flew on Space Shuttle \"Columbia\" in 1997 as a mission specialist and primary robotic arm operator. In 2003, Chawla was one of the seven crew members who died in the Space Shuttle \"Columbia\" disaster when the spacecraft disintegrated during its re-entry into the Earth's atmosphere. Chawla was posthumously awarded the Congressional Space Medal of Honor, and several streets, universities and institutions have been named in her honor. She is regarded as a national hero in India.", "id": 1863338}
{"src_title": "Virová arteritida koní", "tgt_title": "Equine viral arteritis", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Vir se vyskytuje celosvětově. Může značně poškodit či zcela devastovat proces zabřezávání a připouštění v nakažených chovech. Zda se kůň nakazí, záleží na odolnosti koně (plemenné příslušnosti) a expozici (doba a výše infekční dávky). Zvířata se nakazí, uzdraví, virus v populaci koluje, ale žádné zvíře trvale neinfikuje. Jedná se tedy o nákazu, které se lze zbavit chovatelskými opatřeními. Uzdravení jedinci nemívají trvalé následky, nejsou nosiči viru, nemoc probíhá v akutní formě (1–3 měsíce). Častá je reinfekce či opakovaná infekce stejných jedinců.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika.", "content": "Diagnostikovat EAV na základě kliniky není možné, je nutné laboratorní vyšetření (sérologie či přímý průkaz viru). Často se klinicky projeví až komplikace způsobené bakteriální infekcí (pneumonie, rhinitis, omphaloflebitis). U podezřelých chovů se před připuštěním plemeníkům odebere krev, nechá se vyšetřit na protilátky. V laboratoři se použije VNT (virus neutralizační test).", "section_level": 1}, {"title": "Přenos.", "content": "EVA se šíří pěti cestami, z nichž nejčastější jsou první dvě. Cesta respiračního přenosu je nejčastější ve stájích, na závodištích, přehlídkách koní či ve veterinárních klinikách. Cesta pohlavního přenosu je nejčastější na chovných farmách. Značné procento plemenných hřebců je infikováno virem EAV a šíří ho během připouštění, ať už je úspěšné, či nikoli.", "section_level": 1}, {"title": "Léčení.", "content": "Neexistuje efektivní léčení. Při výskytu klinických příznaků se provádí symptomatická léčba, podávají se antiflogistika a antipyretika (NSAIDs), provádí se prevence bakteriálního onemocnění (antibiotika), které často po virové infekci následuje.", "section_level": 1}, {"title": "Vakcinace.", "content": "U České republice se neprovádí (zakázána). Ve světě se provádí vakcinace každoročně u zvířat nad 6 měsíců stáří. Vakcinace má za úkol zabránit šíření viru v nakažených chovech. Vakcinují se zvířata bez klinických příznaků nemoci. Vakcína pomáhá bránit vzniku onemocnění u nenakažených jedinců, respektive je činí odolnějšími. Březí zvířata se poslední dva měsíce březosti nevakcinují.", "section_level": 1}, {"title": "Ztráty.", "content": "EVA způsobuje ekonomické ztráty související s léčením nemoci, následných zápalů plic, s nižším procentem zabřezávání (ranná odúmrť embryí), občasnými aborty. Další ztráty souvisí s prevencí proti šíření viru, ta je ovšem společná pro mnoho dalších chorob, nevyžaduje tudíž speciální opatření, jen zkvalitňuje obecné podmínky chovu. Nemoc se spontánně vyléčí u každého jedince, ovšem chovy mohou být trvale infikovány díky cirkulaci viru v prostředí. Jedná se o chovatelskou nemoc (zvládnutelnou chovatelskými opatřeními).", "section_level": 1}], "src_summary": "Virová arteritida koní (EVA, Equine viral arteritis) je infekční zánět cév. (Neplést si s artritidou, zánětem kloubů). Přenos je možný i na osly. Lidé ani další domácí zvířata se nakazit nemohou. Je způsobena virem EAV (Equine arteritis virus), což je RNA virus patřící do skupiny Arteriviry, Arterivirideae (dřív Nidovirideae). ", "tgt_summary": "Equine viral arteritis (EVA) is a disease of horses caused by Alphaarterivirus equid, an RNA virus. It is the only species in the genus Alphaarterivirus, and that is the only genus in the Equarterivirinae subfamily. The virus which causes EVA was first isolated in 1953, but the disease has afflicted equine animals worldwide for centuries. It has been more common in some breeds of horses in the United States, but there is no breed \"immunity\". In the UK, it is a notifiable disease. There is no known human hazard.", "id": 1027435}
{"src_title": "Anglo-španělská válka (1727–1729)", "tgt_title": "Anglo-Spanish War (1727–1729)", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Během Války o španělské dědictví dobylo Gibraltar společné loďstvo Británie a Spojených provincií nizozemských a když válka v roce 1714 skončila, nezbylo Španělsku než v rámci Utrechtského míru ztrátu Gibraltaru přijmout. Španělsko se ovšem nevzdalo myšlenky získat Gibraltar i Menorku od Britů zase zpět. Naopak Britové vnímali Španělsko jako dlouhodobého soupeře a hledali cesty, jak jej oslabit.", "section_level": 1}, {"title": "Obléhání Porta Bella.", "content": "Britové věděli, že klíčovou součástí soudobého španělského hospodářství jsou „Stříbrné flotily“ dopravující vzácné zboží ze španělských kolonií do Evropy. Protože se Británie obávala, že Španělsko spojené s Rakouskem se bude cítit dost silné, aby jí vyhlásilo válku, rozhodla se uškodit jeho hospodářství zablokováním Stříbrné flotily. Snaha o obléhání Portobela ovšem skončila neúspěšně, neboť mužstva na britských lodích kosila žlutá zimnice. Když byla britská flota úmrtími donucena vzdálit se na Jamajku k doplnění mužstva, proklouzl Antonio de Gaztañeta s nákladem v hodnotě 31 miliónů pesos. Britové se snažili v blokádě pokračovat, ale nemoc brala životy dalším námořníkům. Když v dubnu 1729 umíral už třetí velitel loďstva na stejnou nemoc, která decimovala i mužstvo, předpokládalo se již brzké ukončení války a flota zamířila domů. Britové ztratili celkem přes čtyři tisíce námořníků.", "section_level": 1}, {"title": "Obléhání Gibraltaru.", "content": "V Evropě se zatím pokusili Španělé dobýt Gibraltar – 11. února 1727 jej oblehlo 12 000 až 25 000 mužů. Britové zde měli na počátku 1500 obránců, ale později dopravila flota vedená Charlesem Wagerem posily, takže počet obránců stoupl na zhruba 5000. Obléhání trvalo čtyři měsíce, pak se Španělé stáhli. Při pokusech o dobytí ztratili 1400 mužů, na straně Británie bylo zhruba 300 padlých.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anglo-španělská válka v letech 1727–1729 byla omezená válka mezi královstvím Velké Británie a Španělskem, která sestávala z neúspěšného britského pokusu o blokádu Portobela, španělského přístavu v Karibiku na Panamské šíji, a z neúspěšného španělského pokusu dobýt Gibraltar. Byla ukončena Sevillskou smlouvou v roce 1729, která potvrzovala zachování takového stavu, jaký byl před válkou.", "tgt_summary": "The Anglo-Spanish War of 1727–1729 was a limited war that took place between Great Britain and Spain during the late 1720s, and consisted of a failed Spanish attempt to capture Gibraltar and a unsuccessful blockade of Porto Bello. It eventually ended with a return to the previous status quo ante bellum following the Treaty of Seville.", "id": 758204}
{"src_title": "Bitva o Kollaa", "tgt_title": "Battle of Kollaa", "src_document": [{"title": "Předehra.", "content": "Řeka Kollaa nebyla původně vybrána jako první „hlavní“ obranná pozice, ta byla vybudována východněji. Kollaa představovala pouze silnou rezervní pozici. Ovšem vpád 2 divizí Rudé armády zastihl finské jednotky v okamžiku, kdy ještě nebyly rozmístěny a připraveny na boj. Poté, co byly předsunuté posty smeteny a nepřítel vytvořil menší průlomy i v první hlavní linii, rozhodl se velitel 12. divize, že se stáhne za řeku Kollaa - dílem protože si nebyl jist, zda dokáže průlomy zlikvidovat bez nepřijatelných ztrát, dílem proto, že se domníval, že ústup do pustých oblastí ztlumí nepřátelskou údernou sílu.", "section_level": 1}, {"title": "Plány stran.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ruský plán.", "content": "Rudá armáda předpokládala, že díky mohutné početní převaze i lepší výzbroji prolomí finské pozice a bude moci pokračovat dále do nitra Ladožské Karelie. Tento průnik měl jistit sovětské jednotky operující jižněji a (pokud by byly méně úspěšné, než se předpokládalo) obchvátit jim vzdorující síly. Původně se nepředpokládaly vážnější problémy.", "section_level": 2}, {"title": "Finský plán.", "content": "Oblast původně představovala pouze silnou rezervní linii, s jejím využitím se ovšem počítalo, neboť plán finské obrany vůči předpokládané přesile nepřítele počítal s využitím zmnožených obranných postavení. Nutno ovšem říci, že na Kollaa došlo mnohem dříve, než bylo původně plánováno. Finské hlavní pozice se táhly podél jezera a řeky Kollaa až k Soutsenlampi a na křídlech je chránila neprostupná pustina tvořená pralesem, jezery a bažinami zasypanými sněhem, kde se vlastně nenacházely žádné vojensky využitelné cesty. Celkově se jednalo o velmi silnou obrannou pozici.", "section_level": 2}, {"title": "Průběh bojů.", "content": "Finské jednotky se rozmístily převážně ve středu oblasti a pokryly nejdůležitější komunikace. Severní a jižní křídlo chránily vybrané lyžařské oddíly. Útok dvou sovětských divizí (56. a 164.) směřující na střední úsek obrany byl odražen a útočníci utrpěli vážné ztráty, taktéž se vedlo i jednotkám, které se poté pokusily obchvátit finské pozice severní a jižní pustinou. Ty totiž nedisponovaly lyžemi ani sněžnicemi a pro mnohem mobilnější Finy tak nepředstavovaly rovného soupeře už z tohoto důvodu. Ztráty Finů byly několikanásobně menší, leč je třeba pamatovat, že byly mnohem bolestnější, protože se prakticky nedaly nahradit. Obě strany pak úvízly ve svých postaveních, Rudá armáda ale mohla doplňovat své stavy a přisunovat další jednotky a plánovala nový útok, pro který připravovalo cestu dlouhodobé ostřelování a bombardování finských postavení a komunikací. Naproti tomu 12. divize byla podstatně oslabena, když byla část jejích mužů odvelena na jih podpořit útočné akce 13. pěší divize. Počátkem února na torzo dvanácté divize zaútočily 4 divize Rudé armády (k původním dvěma částečně doplněným se přidaly 75. a 128.) podporované tankovou brigádou. Sovětská strana posílila své dělostřelectvo a letecké jednotky nad oblastí, takže finské jednotky se díky absolutní vzdušné a dělostřelecké převaze nepřítele mohly přesouvat jen v noci a měly jen velmi omezené možnosti, jak uzavřít již jednou vzniklý průlom, kolem kterého se okamžitě zvedala neprostupná stěna přehradné palby. Ruští ženisté začali budovat cesty skrz severní a jižní pustinu a zprovoznili Finy poškozené úseky železnice procházející středem oblasti, což jim umožnilo plynulý přísun munice a prakticky nepřetržitou dělostřeleckou palbu. Ztráty 12. divize začaly prudce růst a docházela jí munice. Dostala sice nazpět své na jih odeslané jednotky i nějaké menší posily, ale její pozice se prudce zhoršovala zejména na křídlech. Koncem února sice dokázala přinutit k částečnému ústupu jednotky ohrožující ze severu a jihu její týl a velitelství v Loimole, avšak její pozice se brzy začaly hroutit pod novým náporem zejména na střední a jižní části fronty. Posily, které dostávala, byly tak malé, že nedokázaly ani nahradit padlé, navíc většinu z nich tvořili čerství odvedenci nebo přestárlí rezervisté, kteří neměli patřičné kvality (nezřídka se stávalo, že většina nováčků nepřežila své první nasazení). Ke konci války už finská obrana kolabovala. 12. března byli Finové přinuceni opustit většinu postavení na řece Kollaa a jejich zoufalý protiútok z posledního dne bojů si vyžádal nasazení všech myslitelných rezerv, které se daly v Kollaa a jeho okolí najít. Je nemyslitelné, že by byli schopni v případě dalšího pokračování bojů údržet oblast pod kontrolou výrazně delší dobu.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "V oblasti operoval v řadách 12. divize i nejúspěšnější finský odstřelovač a jeden z nejúspěšnějších odstřelovačů všech dob, Simo Häyhä. V bitvě bojoval a padl nadějný finský režisér Nyrki Tapiovaara. V průběhu bitvy Finové používali bojové heslo (pokřik) \"Kollaa kestää!\" (česky Kollaa udržíme!). Toto heslo bylo vytvořeno na základě rozhovoru mezi generálem Hägglundem a jedním z důstojníků 12. divize, poručíkem Juutilainenem. Na generálovu otázku „\"Udržíte Kollaa?\"“ (orig. \"Kestääkö Kollaa?\") poručík Juutilainen, známý pro své předchozí působení ve francouzské Cizinecké legii jako \"Postrach Maroka\", odpověděl: \"Ano, udržíme, pokud nám nerozkážete zdrhat.\" (orig. \"Kyllä kestää, ellei käsketä karkuun juoksemaan.\"). Na téma bitvy vznikla hra \"Kollaa kestää\" či \"Kollaa Will Hold\", hraná přes e-mail. V Rautjärvi se nachází malé muzeum připomínající bitvu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva o Kollaa je významné střetnutí zimní války, které se odehrálo v Ladožské Karélii. Finská 12. pěší divize v něm dokázala za cenu těžkých ztrát zastavit postup nejprve dvou a později čtyř divizí Rudé armády. Bitvu ukončil až konec války, nutno ale podotknout, že v dané chvíli už finská obrana kolabovala a další prodloužení bojů by patrně znamenalo zničení 12. divize a kolaps fronty v celé Ladožské Karelii.", "tgt_summary": "The Battle of Kollaa was fought from December 7, 1939, to March 13, 1940, in Ladoga's Karelia, Finland, as a part of the Soviet-Finnish Winter War.", "id": 2129431}
{"src_title": "Bulharské národní obrození", "tgt_title": "Bulgarian National Revival", "src_document": [{"title": "Literární obrození.", "content": "Většinou je za počátek období bulharského národního obrození považována doba, kdy vyšlo dílo \"Slovanskobulharská historie\", kterou napsal Paisij Chilendarski v roce 1762. V první novodobé historické práci o dějinách Bulharska a významném díle z hlediska bulharské literatury byly vyzdvihovány slavné dějiny země a mnohá prvenství Bulharů mezi slovanskými národy. Důležitou ukázkou recepce Chilendarského díla představuje sborník kázání, kterou sestavil roku 1796 venkovský pop Punčo. Kněz Sofronij Vračanski, který na počátku 19. století v Bukurešti za přítomnosti mnohých bulharských emigrantů sepsal několik knih. Z nich vyniká známý Nedelnik a také autobiografie, které dosáhly v Bulharsku značné popularity. Sofronskij začal k psaní svých děl používat tehdy rozšířený jazyk; do této doby se mnohá díla totiž psala v směsici staroslověnštiny a bulharštiny, která byla srozumitelná jen malému okruhu čtenářů. Nově psaná díla ale mohla nyní proniknout k mnohem širšímu okruhu zájemců. Na Vračanského práci navázalo později mnoho dalších bulharských autorů. V oblasti kultury ideje nezávislého Bulharska prosazovali také další spisovatelé a básníci. Mezi takové patří například Ivan Vazov a Christo Botev. Významnou součástí tehdejšího procesu vedoucímu k nezávislému Bulharsku bylo také osamostatnění tehdejší pravoslavné církve, která se tak jasně vymezovala proti do Bulharska přinesenému sunnitskému islámu, integrálnímu prvku Osmanské říše a tedy symbolu útlaku. Tehdejší pravoslavná církev ale byla řízena z Konstantinopole Řeky a nebyla tedy bulharskou národní církví.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenské akce směřující k nezávislému Bulharsku.", "content": "Revolucionář Georgi Rakovski z města Kotel ještě v tento samý rok velel bulharským jednotkám, které se účastnily odsunu osmanské armády z Bělehradu a Srbska. Po tomto období Rakovski začal pracovat na plánu osvobození celého Bulharska. Pod jeho vedením vznikly jednotky, tzv. \"čety\", které různými způsoby komplikovaly práci osmanské armádě, na území dnešního Bulharska tehdy působící. Rakovski umřel roku 1867 a zanechal ostatním dědictví boje proti Turkům. V následujících desetiletích vznikly četné polovojenské a teroristické organizace, které pomocí násilných metod destabilizovaly celý region a přiměly okolní státy i velmoci záležitost Bulharska řešit. Mezi další významné bulharské revolucionáře z této doby patří také Vasil Levski. Ten ke konci 60. let 19. století rozvíjel revoluční teorii, která představuje opačný proud v bulharském osvoboditelském hnutí. Místo drobných výpadů začal odpor organizovat. V roce 1869 začal Levski s vytvářením tzv. místních výborů. Do poloviny roku 1872 tak existovala celkem rozsáhlá síť různých revolučních orgánů v mnohých bulharských městech i vesnicích. Ty přijímaly rozkazy od tajné vlády, která sídlila ve městě Loveč. Bojovníci těchto výborů pak prováděli různé bojůvky a ozbrojené akce jak proti osmanským úředníkům, tak proti jejich bulharským spolupracovníkům. V následujících letech se pokoušela turecká policie proti těmto vzbouřencům zasáhnout a mnohé z nich i zatkla. Dopaden byl rovněž Levski, který byl v únoru 1873 v Sofii oběšen. V roce 1875 se situace horší i západním směrem od území dnešního Bulharska. Bulharští bojovníci za nezávislost zaktivizovali svoje snahy a provedli několik povstání. V dubnu a květnu roku 1876 došlo k tzv. dubnovému povstání, které ale bylo z osmanské strany tvrdě potlačeno. Nejvíce bojů se odehrálo na území pohoří Rodop, krvavé střety vzbudily pozdvižení v celé Evropě. Dodnes sice není znám přesně počet obětí, avšak často se mluví o třech až dvanácti tisících mrtvých. V prosinci 1876 se setkali vyslanci z mnohých evropských zemí v Istanbulu, aby problematiku začali řešit. Rusko podporovalo myšlenku vytvoření bulharského státu, který by se rozkládal na všech územích osídlených Bulhary. Kromě dnešního Bulharska by k němu tak patřila i Moesie, Thrákie a Dobrudža. Proti tomu bylo Spojené království, které tak velký stát nechtělo připustit. Kompromis nakonec sice dosažen byl, ale Osmanská říše na něj nepřistoupila, což donutilo tehdejšího ruského cara Alexandra II. vyhlásit Istanbulu opět válku. Tento konflikt trval až do dubna 1877 a vyvíjel se ve prospěch Rusů. V lednu 1878 carova vojska obsadila Sofii a 3. března byla uzavřena mírová dohoda, kterou bylo vytvořeno tzv. Sanstefanské Bulharsko — tedy velký bulharský stát od Ochridu až po Soluň.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bulharské národní obrození byl proces, při kterém došlo k oživení bulharského jazyka, kultury a literatury, vytvoření bulharského státu nezávislého na upadající Osmanské říši a zvýšení národního povědomí Bulharů. Odehrálo se v průběhu 19. století a proběhlo násilným způsobem.", "tgt_summary": "The Bulgarian National Revival (, \"Balgarsko natsionalno vazrazhdane\" or simply: Възраждане, \"Vazrazhdane\"), sometimes called the Bulgarian Renaissance, was a period of socio-economic development and national integration among Bulgarian people under Ottoman rule. It is commonly accepted to have started with the historical book, \"Istoriya Slavyanobolgarskaya\", written in 1762 by Paisius, a Bulgarian monk of the Hilandar monastery at Mount Athos, and lasted until the Liberation of Bulgaria in 1878 as a result of the Russo-Turkish War of 1877-78.", "id": 1691812}
{"src_title": "Sergej Zubov", "tgt_title": "Sergei Zubov", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "V mládežnických kategoriích reprezentoval Sovětský svaz. S týmem do 18 let získal bronz na juniorském mistrovství Evropy 1988 v Československu. Za výběr do 20 let absolvoval dvě mistrovství světa juniorů – 1989 v USA (zlato) a 1990 ve Finsku (stříbro). Debut v sovětském národním týmu si odbyl 25.3.1989 v Joensuu v přátelském utkání proti domácímu Finsku (6:0). Jako reprezentant Společenství nezávislých států se stal olympijským vítězem na hrách v Albertville 1992. Startoval také za samostatné Rusko na mistrovství světa 1992 v Československu (5. místo) a Světovém poháru 1996 (semifinále).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Vyrostl v CSKA Moskva. V mateřském klubu debutoval v sovětské lize v ročníku 1988/89, kdy získal mistrovský titul. Za toto mužstvo hrál do roku 1992, kdy zamířil do NHL. V draftu 1990 si Zubova vybral klub New York Rangers. Dres tohoto celku či jeho farmy (Binghamton Rangers v AHL) oblékal v letech 1992-1995. V ročníku 1993/94 pomohl Rangers k zisku Stanleyova poháru. V srpnu 1995 byl spolu s Petrem Nedvědem vyměněn za dvojici Ulf Samuelsson a Luc Robitaille do Pittsburgh Penguins. Následující léto přestoupil opět, když byl náhradou za Kevina Hatchera poslán do Dallas Stars. V Dallasu působil po celý zbytek kariéry v NHL. V sezoně 1998/99 s ním získal svůj druhý Stanleyův pohár, o rok později s klubem došel do finále. V sezoně 2005/06 byl zařazen do druhého All Star týmu soutěže. V roce 2009 se vrátil do Ruska. Sezonu 2009/10 strávil v SKA Petrohrad, hrajícím KHL. Byla to jeho poslední aktivní sezona a byl zařazen do All star týmu soutěže.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "V sezoně 2011/12 byl asistentem trenéra v SKA Petrohrad. V letech 2012-2014 vykonával stejnou funkci v CSKA Moskva. Od roku 2014 působí opět v Petrohradě, kde se 16.10.2015 posunul do role hlavního trenéra. V ročníku 2012/13 byl také konzultantem klubu NHL St. Louis Blues a od léta 2015 je asistentem trenéra u ruské reprezentace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sergej Alexandrovič Zubov (rusky Сергей Александрович Зубов, * 22. července 1970 v Moskvě, SSSR) je bývalý ruský hokejový obránce, který odehrál 1068 utkání v NHL.", "tgt_summary": "Sergei Alexandrovich Zubov (Russian: Сергей Зубов; born 22 July 1970) is a former professional ice hockey defenceman and former head coach of HC Sochi of the Kontinental Hockey League (KHL). Zubov played for the Dallas Stars, New York Rangers and Pittsburgh Penguins of the National Hockey League as well as SKA Saint Petersburg of the KHL. Zubov won the Stanley Cup twice: with the Rangers in 1994 and the Stars in 1999. Zubov was inducted into the Hockey Hall of Fame as part of the class of 2019.", "id": 2391627}
{"src_title": "Luisa Hesensko-Darmstadtská (1757–1830)", "tgt_title": "Princess Louise of Hesse-Darmstadt (1757–1830)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Luisa Hesensko-Darmstadtská se narodila 30. ledna 1757 v Berlíně, kde její rodina, kvůli sedmileté válce, pobývala. Její otec Ludvík IX. působil v době jejího narození jako generál v pruské armádě. Protože byl tak daleko po větší část dětství Luisy, její výchova spočívala na jejich matce Karolíně. Podobně tomu bylo i u Luisiných sourozenců: nejstarší Karolíny, Bedřišky Luisy, Ludvíka, Amálie, Vilemíny Luisy a Kristiána. Karolína děti vychovávala v protestantském duchu a rozvíjela u Luisy především zájem pro četbu a hudbu. Též vedla výhodnou sňatkovou politiku, samotnou Luisu chtěla provdat za ruského cara Pavla I. Pavlova matka Kateřina ale v Luise neviděla vhodnou manželku pro svého syna a místo ní vybrala její starší sestru Vilemínu Luisu. Kateřinino odmítnutí Luisy navždy poznamenalo i vztah Luisy a Pavla.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "I přes prvotní odmítnutí, Luise byl brzy nalezen jiný nápadník a tak se ve věku osmnácti let zasnoubila s Karlem Augustem Sasko-Výmarsko-Eisenašským, synem Arnošta Augusta II. a jeho manželky Anny Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské. Ke svatbě došlo 3. října 1775 na šlechtickém dvoře v Karlsruhe. Manželství bylo čistě dynastické a, jak to v takových případech bývá, také nešťastné. Luisa byla známá svojí jemností a plachostí, měla problém zapadnout na novém dvoře mezi ostatní šlechtice a zůstávala ve stínu své tchyně Anny Amálie. Znala se s Johannem Wolfgangem von Goethem, který jí věnoval i několik veršů ve svých dílech, například verš „Jejíž pýcha je jen nevinnost.“ (\"Dont la fierté n'est qu'innocence\") a další. Po čtyřech letech se páru narodilo první dítě, avšak místo mužského dědice se narodila dcera. Tato dcera, Luisa Augusta Amálie navíc žila jen pět let. I další těhotenství přineslo \"jen\" dceru, která zemřela ihned po narození. Karel August navíc v té době odjel do tažení. Svoji manželku veřejně ztrapňoval, už tím, že veřejně udržoval poměr s Karoline Jagemannovou. Roku 1783, třináct let po svatbě, se narodil vytoužený dědic Karel Fridrich. Po něm ještě následovaly další čtyři děti, avšak jen dvě, dcera a syn, se dožili dospělosti. Po narození syna Bernharda byl účel manželství naplněn a manželé se ještě více odcizili.", "section_level": 2}, {"title": "Napoleonské války.", "content": "14. října 1806 proběhla bitva u Jeny, kde sasko-pruská vojska prohrála s Napoleonem a tak bylo celé Německo odevzdáno pod křídla Francouzů. Tato porážka také urychlila pád Svaté říše římské. Brzy po vítězství se Francouzi přesunuli k Výmaru, kde žila Luisa i s rodinou. Zbytek šlechtické rodiny uprchl do exilu nebo táhl s pruskou armádou a Luisa byla jediná, kdo zůstal ve Výmaru. Proto se jí též říkalo „matka“ nebo „ochránkyně národ“. Dva dny po bitvě se setkala s Napoleonem. Tvrdila, že její manžel odešel z pruské armády a vyžadovala, aby byl Výmar a okolí uštědřeno od drancování. Nicméně, drancování se oblast nakonec nevyhnula. Ona se ale inspirovala Luisou Pruskou a chytře zabránila tomu, aby Výmar skončil tak hrozně, jako například univerzitní město Jena. Drancování zem přežila bez větších ztrát a později se vyhla i dalším nepříjemnostem. V té době byla Luisa brána jako hlava země namísto svého manžela. Jako politička byla velmi schopná a na Vídeňském kongresu společně s manželem zajistila, aby Výmaru zůstaly všechny dosavadní pozemky a naopak bylo dosavadní vévodství povýšeno na velkovévodství. Zemřela ve věku třiasedmdesáti let 14. února 1830.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z nešťastného manželství s Karle Augustem vzešlo celkem sedm dětí, avšak pouze tři, dva synové a dcera, se dožili dospělosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luisa Hesensko-Darmstadtská (30. ledna 1757, Berlín – 14. října 1830) byla dcera Ludvika IX., lankraběte Hesensko-Darmstadtského, a jeho manželky Karolíny, hraběnky Falcko-Zweibrückenské. Vdala se za vévodu, později velkovévodu, Sasko-výmarsko-eisenašského Karla Augusta. Byla též významnou osobou Výmarského klasicismu a po bitvě u Jeny osobně vyjednávala s Napoleonem lepší podmínky pro Výmar a okolí.", "tgt_summary": "Princess and Landgravine Louise of Hesse-Darmstadt (30 January 1757 – 14 February 1830) was a German princess. She was the daughter of Louis IX, Landgrave of Hesse-Darmstadt. On 3 October 1775 she married duke (later grand-duke) Charles Augustus of Saxe-Weimar-Eisenach and as such a member of the court sphere of Weimar Classicism. She was held to be serious and introverted but also compassionate and sympathetic, in the aftermath of the Battle of Jena which guaranteed her part in the later \"myth of Weimar\" (\"Weimarmythos\").", "id": 1864682}
{"src_title": "Mark Granovetter", "tgt_title": "Mark Granovetter", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Mark Granovetter se narodil v roce 1943 ve městě Jersey City v New Jersey do rodiny Sidneyho a Violet Granovetterových. V tomto městě následně strávil své dětství a v pozdějších letech zde též navštěvoval střední školu Henry Snyder High School. Svá vysokoškolská studia započal na Princetonské univerzitě, kde se zaměřil na studium historie a odkud si v roce 1965 odnesl titul A.B. (bakalář umění). Granovetter ve svých studiích pokračoval na Harvardově univerzitě, kde mu byl v roce 1970 udělen titul Ph.D. v oblasti sociálních věd. Ihned po ukončení svých studií Granovetter nastoupil jako odborný asistent na Univerzitě Johnse Hopkinse. Zde vydržel až do roku 1973, načež dostal příležitost na obdobné pozici působit na Harvardově univerzitě. Svoji akademickou profesi dále rozvíjel na Newyorské státní univerzitě ve Stony Brooku, kde jako docent pracoval od roku 1977 do roku 1992, a následně na Severozápadní univerzitě, kde vyučoval až do roku 1995. V tomto roce pak přijal nabídku na místo profesora sociologie na Stanfordově univerzitě, kde od té doby působí. Kromě stálých pozic na území Spojených států amerických Mark Granovetter v průběhu svého života vyučoval také jako hostující profesor v Evropě, a to konkrétně v Berlíně v roce 1989 a v Paříži v roce 2006. Důvodem, proč je Mark Granovetter znám napříč celým světem, je jeho autorská činnost, do níž se pustil už v době, kdy studoval na Harvardově univerzitě. Jeho začátky v této oblasti však v žádném případě nebyly snadné. Například článek \"\"The Strength of Weak Ties\"\" (1973), který je dle systému Google Scholar nejcitovanějším z Granovetterových textů, byl při autorově původní snaze o jeho vydání v časopisu \"American Sociological Review\" v prosinci roku 1969 odmítnut. Granovetter naštěstí vytrval, text upravil na základě odezvy, které se mu dostalo, a o tři a půl roku později jej úspěšně publikoval prostřednictvím časopisu \"American Journal of Sociology\". Už o rok později se Granovetterovi podařilo vydat svoji první knihu s názvem \"\"Getting a Job: A Study of Contacts and Careers\"\" (1974), v níž sledoval, jakým způsobem se lidé na trhu práce dostávají k informacím o volných pozicích, k čemuž využil svých znalostí o sociálních sítích a sociálních vazbách. V průběhu dalších let jeho články vycházely v řadě publikacích zabývajících se sociologickou teorií, přičemž přelomovým se stal článek \"\"Economic Action and Social Structure: The Problem of Embeddedness\"\" (1985), jenž vyšel opět v časopise \"American Journal of Sociology.\" Po přelomu 20. a 21. století se Granovetter začal soustředit především na sociální základy ekonomie, o nichž začal psát dvojdílnou knihu \"\"Society and Economy\"\", jejíž první díl vyšel v lednu roku 2017.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní myšlenky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Síla slabých vazeb.", "content": "Granovetter se ve svém článku \"\"The Strength of Weak Ties\"\" (1973) zabývá vztahem mezi silou vzájemných lidských vazeb a pohybem informací ve společnosti. Autor v díle prezentuje svůj názor, že sociální síť člověka má vliv na kvalitu života dané osoby, a vysvětluje, jak spolu sociální síť a jiné sociální síly souvisí. Tato souvislost je v první řadě podkládána analýzou sociálních sítí, při níž je brán důraz na sílu vazeb mezi jednotlivými prvky sítě. Granovettera zajímá, jak síla jedincových vazeb, která je popisována například na čase stráveném spolu, na intimitě či na emocionální intenzitě, ovlivňuje jeho život ve společnosti. Je však důležité si nejprve přiblížit hypotézu slabých vazeb. Ta říká, že pokud má osoba A nějakou vazbu na osoby B a C, existuje větší pravděpodobnost, že bude existovat i vazba mezi osobami B a C, než kdyby tyto dvě osoby žádnou společnou vazbu s jinou osobou neměly. V sociálních sítích existují skupiny osob, které mezi sebou mají silné vazby. Každá z těchto osob má ale současně vazby i na jiné osoby nacházející se mimo danou skupinu. Tyto osoby (nacházející se mimo danou skupinu) mají poté vlastní skupiny, v nichž jsou mezi jednotlivými členy silné vazby. Díky vazbám jednotlivých členů různých skupin se pak slabými vazbami propojují jednotlivé skupiny a vytvářejí společně sociální síť. Podle Granovettera rychlost a míra rozšíření informace v síti záleží na tom, kolik je mezi prvky v síti propojení. Protože slabé vazby dle autora mnohonásobně zvyšují počet propojení (díky propojení různých skupin lidí), zvyšuje se s jejich počtem také rychlost šíření informací. To znamená, že pokud skupina jedinců nemá dostatek slabých vazeb, přes něž by byla spojena s jinými skupinami, nebudou se k ní dostávat informace ze vzdálenějších částí sociální sítě a osoby, jež se v ní nacházejí, budou mít přístup téměř výhradně k názorům a novinkám z jejich skupiny. V závěru článku Granovetter apeluje na zlepšování sociální teorie zkoumáním vztahů na mikro a makro úrovni.", "section_level": 2}, {"title": "Zakotvení ekonomických vztahů a ekonomické aktivity.", "content": "V ekonomické sociologii se Granovetter stal vůdčí osobností po publikaci článku \"\"Economic Action and Social Structure: The Problem of Embeddedness\"\" (1985). Díky tomu je spojován také s konceptem zakotvení, který poprvé popsal Karl Polanyi ve svém díle \"\"Velká transformace\"\" (1944). Na toto téma Granovetter dále navazuje v díle \"\"Society and Economy: Framework and Principles\"\" (2017). Myšlenkou je, že ekonomické vztahy mezi jednotlivci a firmami a jejich ekonomická aktivita vycházejí z jejich sociálních sítí. Lidé jsou navíc ovlivňováni emocemi, náboženstvím a dalšími sociálními fenomény a nechovají se tak ve většině případů racionálně. Někdy aktéři postupují podle sociálních norem, jindy se k nim otočí zády. K těmto závěrům autor dospívá za pomoci psychologických argumentů, studií sociálních sítí a analýzy dlouhodobého historického a politického vývoje.", "section_level": 2}, {"title": "Bod zvratu.", "content": "Granovetter se věnoval také studiím o tom, jakým způsobem vznikají vzpoury a nepokoje. Je nutné si představit bouřící se masu lidí a předpokládat, že každý jedinec se k této mase připojuje pouze kvůli tomu, že tak činí ostatní. Moment, kdy se člověk podvolí a k mase se přidá, je nazýván bodem zvratu. Tento bod se u všech lidí nenachází na stejném místě, naopak. Pro provokatéry je například charakterické, že se začnou bouřit i v případě, že se nikdo jiný nebouří, zatímco někteří jedinci potřebují, aby se začalo bouřit extrémně vysoké procento obyvatelstva, než se k nepokojům rozhodnou přidat. Granovetter při své práci zkoumal, zda se tento bod v rámci společnosti nenachází v určité hladině vždy pro odpovídající procento obyvatelstva.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mark Granovetter (* 20. října 1943 Jersey City) je americký sociolog a profesor na Stanfordově univerzitě. Granovetter se proslavil především svým výzkumem v oblasti sociálních sítí. Vzájemnými vlivy a interakcemi lidí s ohledem na jejich sociální postavení se zabýval už od počátku 70. let, kdy vyšel jeho článek \"\"The Strength of Weak Ties\"\" (1973) v časopisu \"American Journal of Sociology\". Známou se stala též Granovetterova snaha o formulaci, jak by měl vypadat obor \"nové ekonomické sociologie\", na kterou autor nahlédl v článku \"\"Economic Action and Social Structure: The Problem of Embeddedness\"\" (1985). V pozdějších letech se pak Granovetter zaměřil především na zkoumání sociálních základů ekonomie, jež rozvinul především v knize \"\"Society and Economy: Framework and Principles\"\" (2017). Za své dílo Granovetter sklidil řadu ocenění, mezi něž patří kupříkladu cena Theory Section Prize udělovaná každoročně spolkem American Sociological Association.", "tgt_summary": "Mark Sanford Granovetter (; born October 20, 1943) is an American sociologist and professor at Stanford University. Granovetter was recently recognized as a Citation Laureate by Thomson Reuters and added to that organization’s list of predicted Nobel Prize winners in economics for the year 2014. Data from the Web of Science show that Granovetter has written both the first and third most cited sociology articles. He is best known for his work in social network theory and in economic sociology, particularly his theory on the spread of information in social networks known as \"The Strength of Weak Ties\" (1973).", "id": 1273620}
{"src_title": "Pelle Lindbergh", "tgt_title": "Pelle Lindbergh", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "Švédský brankářský talent se na významné akci objevil v roce 1976, kdy byl na mistrovství Evropy juniorů v Československu součástí stříbrného mužstva. O rok později se stal na šampionátu v Západním Německu se svými spoluhráči mistrem Evropy v této věkové kategorii. Při obou startech na MEJ byl vyhlášen nejlepším brankářem. \"(v letech 1976 a 1977 se měnilo věkové omezení turnaje, turnaj 1976 byl pro hokejisty do 19 let, následující ročník již byl omezen 18 lety)\" Třikrát startoval na mistrovství světa hráčů do 20 let. V roce 1977 v Československu,1978 v Kanadě (stříbro) a 1979 ve Švédsku (bronz, nejlepší brankář, All Star tým). Již v juniorském věku se prosadil do mužského švédského národního týmu. S ním absolvoval MS 1979 v SSSR, odkud si odvezl výběr s třemi korunkami na dresech bronz. Stejný kov získal i na olympijských hrách 1980 v Lake Placid. Po odchodu do zámoří se objevil za národní tým ještě na nepovedeném Kanadském poháru 1981 (kde Švédi skončili v šestičlenném turnaji pátí) a po vyřazení svého klubu v prvním kole play off NHL posílil reprezentaci na MS 1983 v Západním Německu, kde Seveřané obsadili čtvrtou pozici. Statistika na velkých mezinárodních turnajích", "section_level": 1}, {"title": "Klubová kariéra.", "content": "Odchovanec klubu Hammarby IF Hockey v mládežnickém věku přestoupil do AIK Stockholm, v jehož dresu v letech 1978-80 chytal nejvyšší soutěž. V létě 1980 se rozhodl i kvůli svému draftování klubem Philadelphia Flyers pro odchod do zámoří a v sezoně 1980/81 byl v dresu Maine Mariners hvězdou farmářské ligy AHL, což dokládá výčet ocenění – Les Cunningham Award (nejužitečnější hráč), Dudley \"Red\" Garrett Memorial Award (nejlepší nováček), zařazení do All Star týmu soutěže a Harry \"Hap\" Holmes Memorial Award (brankář nejméně inkasujícího týmu). Svému týmu navíc pomohl až do finále soutěže, kde však se spoluhráči nestačil na Adirondack Red Wings. V sezoně 1981/82 se kromě Maine postavil osmkrát i mezi tyče Philadelphia Flyers v NHL. Premiéru si odbyl 25. března proti Washington Capitals (3:4). V následující sezoně již nastupoval za Flyers pravidelně a novináři jej zařadili do All Rookie týmu a zachytal si i utkání hvězd, v play off však jeho tým nepřešel první kolo. Ve Švédsku byl v hlasování hráčů oceněn trofejí Viking Award pro nejlepšího švédského hráče v zámoří. V sezoně 1983/84 chytal stabilně za Philadelphii, ale kvůli výkyvu formy se objevil i ve čtyřech utkáních AHL za Springfield Indians. Ve vyřazovacích bojích opět s \"Letci\" nepřelétl přes prvního soupeře. Svojí nejlepší sezonu kariéry zažil v ročníku 1984/85, během kterého si vysloužil nejen svojí druhou nominaci do utkání hvězd, ale také zařazení do 1. All star týmu a Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře (tu získal jako první Evropan, na kterého navázal až od devět let později Dominik Hašek). V play off pak jeho mužstvo došlo až do finále Stanley Cupu, kde ztroskotalo na skvělé generaci Edmonton Oilers. V sezoně 1985/86 v úvodních osmi utkáních sice navázal na formu z předešlé sezony, ovšem více toho již nestihl – 11. listopadu 1985 našel smrt za volantem svého Porsche 930. Třikrát byl vybrán do švédského All Star týmu – 1979, 1980 a 1983. Trofej, která nese jeho jméno, je od sezony 1993/94 každoročně udílena v klubu Philadelphia Flyers hráči, který se nejvíce zlepšil mezi jednotlivými sezonami. Číslo Lindberghova dresu 31 se již v pensylvánském týmu neužívá.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Při nehodě utrpěl nevratné poškození mozku, dále měl zlomenou čelist a kyčel. Rodiče vzhledem k tomu, že přístroje udržovaly v činnosti již bezvládné tělo, rozhodly o jejich odpojení i poskytnutí synových orgánů k transplantaci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Per-Eric Göran \"Pelle\" Lindbergh (24. května 1959 ve Stockholmu, Švédsko – 11. listopadu 1985 v Somerdale, New Jersey, USA) byl švédský hokejový brankář, který se prosadil do NHL v dresu Philadelphia Flyers. Jeho kariéru ukončila smrtelná autonehoda ve věku 26 let.", "tgt_summary": "Göran Per-Eric \"Pelle\" Lindbergh (; May 24, 1959 – November 11, 1985) was a Swedish professional ice hockey goaltender who played parts of five seasons in the National Hockey League (NHL) for the Philadelphia Flyers. Lindbergh died at age 26 in a single-car accident five months after leading the Flyers to the 1985 Stanley Cup Finals and winning the Vezina Trophy as the NHL's top goaltender.", "id": 1760483}
{"src_title": "Svět podle Garpa", "tgt_title": "The World According to Garp", "src_document": [{"title": "Postavy.", "content": "Ústředními postavami jsou spisovatel T. S. Garp a jeho matka Jenny Fieldsová, známá feministka. Podstatnější rolí hrají také Garpova manželka Helena a jejich děti, redaktor jeho knih John Wolf a transexuálka (bývalý ragbyový hráč) Roberta Muldonová.", "section_level": 1}, {"title": "Děj a kompozice.", "content": "Román je fiktivní biografií spisovatele T. S. Garpa (pojmenován podle svého otce Technika Seržanta Garpa, o kterého se Jenny stará v nemocnici, záhy po zplození Garpův otec umírá) a jeho matky Jenny Fieldsové (opovrhuje muži a systémem světa), která pracuje jako zdravotní sestra v chlapecké střední škole ve Steeringu, kde také Garp později studuje. Garp se zde seznámí s Helenou Holmovou, která prohlásila, že se provdá jedině za spisovatele – a Garp se tedy touží stát spisovatelem, aby ji získal. Po dokončení studií se Garp s Jenny odstěhují do Vídně, Jenny sepíše svůj příběh, který vychází pod názvem \"Sexuálně podezřelá\" (kniha se stává \"feministickou biblí\") a Garp napíše povídku \"Penzion Grillparzer\". Jenny s Garpem se vrací do USA, Garp se ožení s Helenou, krátce na to se jim narodí syn Duncan. Helena vyučuje angličtinu, Garp sepisuje svůj první román, Helenu několikrát podvede s dívkami najatými na hlídání Duncana. Garp trpí přehnanými úzkostmi o svou rodinu. Později se manželům narodí druhý syn Walt. Helena prožívá románek se studentem Michaelem Miltonem. Garpovi vychází nepříliš úspěšné romány \"Otálení\" a \"Druhý dech paroháče\". Přijde na nevěru své manželky a souhrou náhod dojde k tragické autonehodě, při níž Helenin milenec v autě při oralním sexu, přichází o penis, Walt o život a Duncan o oko. Garp se z tragédie nikdy nevzpamatuje. Jenny Fieldsová, která zřídila ve svém domě v New Hampshire sanatorium pro ženy poznamenané či ohrožované mužským světem, se ujme Garpa a jeho rodiny, která se u ní léčí z tragické události. Později se manželům narodí dcera Jenny a Garp napíše svůj třetí román, \"Svět podle Bensenhavera\", který z něj učiní známého spisovatele. S rodinou se přesídlí opět do Vídně, v jejich nepřítomnosti umírá Helenin otec a antifemitistou je zabita Garpova matka. Z její pozůstalosti vznikla nadace v Dog's Head Harbor, aby pomáhala ženám v nouzi. Po návratu z Vídně se Garpova rodina usazuje ve Steeringu, kde Garp koupí sídlo zakladatelů střední školy. S Helenou se také ujímají Ellen Jamesové, znásilněné holčičky, které její násilník vyřízl jazyk, aby se o jeho zločinu nedověděla policie. Policie pachatele přesto dopadla. Některé feministky se rozhodly následovat Ellen Jamesovou tak, že si rovněž vyříznou jazyk, což Garpovi připadá nesmyslné a rovněž Ellen Jamesová své stoupenkyně nenávidí. Garp je zaskočen slávou, kterou mu přinesl jeho román upadá do hluboké paranoie a strachu o svou rodinu a své přátele. Začíná znovu psát. Garpa ve třiatřiceti letech, v tělocvičně, zastřelí členka hnutí Ellen Jamesové, bývalá spolužačka Plína Pú Percyová, která se domnívá, že Garp je odpovědný za smrt její sestry (s níž měl Garp v mládí milostný vztah). Garp po sobě zanechal nedokončený román \"Iluze mého otce\". Kniha je provázána množstvím intertextových vztahů, poskládána z útržků textů, které Jenny nebo Grap napsali či řekli. Některé pasáže parafrázují obsahy jejich děl, částí rukopisů jsou otištěny celé. Jenny se proslavila autobiografií \"Sexuálně podezřelá\", která vzbudila v Americe skandál a byla dezinterpretována v duchu politických zájmů. Neortodoxní je i tvorba Garpova. Ve svých knihách reflektuje zkušenost s amorální a životu nebezpečnou americkou společností, plnou arogance a násilí. Garp je posedlý strachem z nebezpečí číhajícího na jeho blízké na každém kroku a snaží se ho minimalizovat absurdním systémem preventivních ochran. Čím úzkostlivěji ale střeží bezpečí rodiny, tím větším postrachem se pro ni stává. Způsobí i smrt vlastního syna. Svět podle Garpa je kniha mnohovrstevnatá, dotýká se řady závažných společenských problémů od politiky přes menšinovou sexualitu po problém prostého ozbrojeného násilí.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk a styl.", "content": "Irving komponuje román na hranici reálna a fantaskna a projevuje značný smysl pro ironii a nadsázku. Balancuje mezi žánrem grotesky a zcela vážně společensko-kritické prózy. Používá prvků tragédie i komedie, satiry, parodie, absurdní komiky i černého humoru. Fabulační hříčky střídají seriózně pojaté pasáže. Garpův obsedantní strach a všudypřítomné nebezpečí vyjadřuje metaforický obrat,Spodní výrʼʼ pojmenované podle dětské fantazijní představy netvora číhajícího v hlubinách moře. Důležitým prvkem Irvingovy tvůrčí metody je budování významových, formálních a jazykových kontrastů, podtrhujících ještě absurdnost usilování postav – Roberta svobodně mění pohlaví, aby pak nemusela přijmout i neutěšený ženský úděl, kniha Jenny Fieldsové je politicky dezinterpretována a vede k její vraždě, průměrný spisovatel Garp bohatne na kontroverzích vzbuzujících obdiv i odpor zároveň a stává se slavný způsobem, který se mu příčí. Umírá nesmyslně, rukou pomýlené fanatičky – jeho smrt je pomstou za něco, co nespáchal.", "section_level": 1}, {"title": "Okolnosti vzniku díla.", "content": "2. polovina 70. let v americké próze je příznačná hledáním velkého tématu pro román, naléhavého a širokého společenského záběru. Po dobrých, ale v širokém literárním kontextu průměrných třech románech, se Irving projevil mimořádným dílem \"Svět podle Garpa\". Román je úzce spjat s americkou kulturou a společností, potažmo lze ovšem jeho \"apokalyptickou\" vizi vztáhnout na celý západní svět.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv díla.", "content": "Ve stejné době vznikají klíčové romány americké prózy, jako např. \"Sophiina volba\" Williama Styrona (1979), \"Žoldáci\" R. Stona (1974) či \"Věznice Falconer\" J. Cheevera (1977). Text Garpovy povídky \"Penzion Grillparzer\", respektive jeho motivy, rozpracoval Irving ve svém dalším románu \"Hotel New Hampshire\" (1981). Jako jeden z prvních amerických spisovatelů se Irving pokusil posunout zobrazování zla a násilí do výrazně grotesknější roviny, skloubil naturalistické líčení zvrácenosti světa s ironickou nadsázkou. Vydání románu vzbudilo v Americe doslova \"garpománii\" – Garp se stal jakýmsi \"hrdinou své doby\", idolem mládeže a symbolem specifického postoje vůči americké společnosti. Garpovi fanoušci demonstrovali své sympatie např. tričky s nápisem \"Pozor na Spodního výra!\" nebo \"Věřím v Garpa\". Brzy po svém vydání, v r. 1982, byl román zfilmován. Film režíroval George Roy Hill a v jedné ze svých prvních filmových rolí v něm Garpa hrál americký herec Robin Williams.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázka.", "content": "\"\"Začínalo mi z toho být podivně,\"\" napsal Garp, \"\"když jsem si uvědomil, kolikrát už jsem se v životě setkal se znásilněním.\"\" Měl zřejmě na mysli desetileté děvčátko v městském parku a jedenáctiletou Ellen Jamesovou a tu hroznou společnost kolem ní – a ty matčiny zmrzačené ženy s tou jejich symbolickou neschopností mluvit, kterou si samy přivodily. Později napsal Garp román, který také pojednával o znásilnění. Urážlivost znásilnění spočívala pro Garpa v okolnosti, že to byl čin, který v něm vyvolával hnus nad sebou samým – nad vlastními mužskými instinkty, jež byly jinak nenapadnutelné. Nikdy neměl pocit, že by chtěl někoho znásilnit; ale znásilnění podle Garpova mínění vnukává mužům pocit viny v důsledku vnitřní spřízněnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svět podle Garpa (\"The World According to Garp\") je román amerického spisovatele Johna Irvinga, který začínal svou tvorbu na sklonku 60. let. Po románech \"Svobodu medvědům\" (1968), \"Pitná kúra\" (1972) a \"Stopadesátiosmilibrový sňatek\" (1974) zazářil bestsellerem \"Svět podle Garpa\" (1978), který se dočkal ohlasu po celém světě a překladu do mnoha jazyků. Jde o groteskní románovou metaforu přítomnosti zla a strachu z něj v americké společnosti. Do češtiny román přeložil Radoslav Nenadál.", "tgt_summary": "The World According to Garp is John Irving's fourth novel, about a man, born out of wedlock to a feminist leader, who grows up to be a writer. Published in 1978, the book was a bestseller for several years. It was a finalist for the National Book Award for Fiction in 1979, and its first paperback edition won the Award the following year. ", "id": 372794}
{"src_title": "Klarithromycin", "tgt_title": "Clarithromycin", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Klarithromycin byl vynalezen v roce 1970 výzkumníky japonské farmaceutické společnosti Taisho Pharmaceutical, a to díky snaze najít variantu erythromycinu, která by byla odolnější v kyselém prostředí zažívacího ústrojí. Tím mělo dojít k lepší snášenlivosti oproti erytromycinu ve smyslu menších žaludečních potíží. Fa Taischo registrovala klarithromycin okolo roku 1980 a v roce 1991 uvedla na japonský trh klarithromycin jako léčivý přípravek pod názvem Clarith. Ve spolupráci s firmou Abbott Laboratories bylo léčivo zaregistrováno a následně v říjnu roku 1991 po schválení FDA (dohledový úřad USA, který schvaluje a kontroluje pohyb léčivých a potravinářských výrobků) uvedeno pod názvem Biaxin na americký trh. Jako generikum se klarithromycin v USA a v Evropě rozšířil v letech 2004 až 2005.", "section_level": 1}, {"title": "Mechanismus účinku.", "content": "Klarithromycin (stejně jako ostatní makrolidová antibiotika) působí inhibicí biosyntézy proteinů citlivé bakterie (viz proteosyntéza). Tím, že se váže uvnitř citlivých bakterií na ribozomální podjednotku 50S, zabraňuje translaci pomocí tRNA jejich peptidů. Fakticky tak dochází k blokování peptidyltransferázy a rovněž k zamezení ribozomální translokace.", "section_level": 1}, {"title": "Mechanismus rezistence.", "content": "Mechanismy rezistence klarithomycinu jsou obdobné jako u ostatních makrolidů. Zahrnují: Rezistence může být vyvolána selekčním tlakem, pokud je užívání antibiotika (nejen klarithromycinu) dlouhodobé, nebo může být infekce způsobena kmenem bakterie, který je již geneticky vybaven rezistenčními mechanismy proti makrolidům (tzv. konstituční rezistence). V případě makrolidů hraje aktivní rezistenční roli \"erm\"(B) gen. Mezi klarithromycinem, erythromycinem a azithromycinem existuje úplná zkřížená rezistence, což znamená, že pokud neúčinkuje proti infekci např. erytromycin, nemá smysl ostatní dvě antibiotika nasazovat (vlastně musí být použito antibiotikum z jiné skupiny). Stafylokoky rezistentní na methicilin a \"Streptococcus pneumoniae\" rezistentní na penicilin jsou rovněž rezistentní na makrolidy jako je klarithromycin.", "section_level": 2}, {"title": "Farmakokinetika.", "content": "Na rozdíl od erytromycinu je klarithromycin stabilní v kyselém prostředí zažívacího ústrojí. K vlastní léčivé látce nemusejí být přidávány pomocné látky, které by zajistily stabilitu v kys. prostředí, což usnadňuje vstřebávání (absorpci). Dobrá tolerance kyselého prostředí se rovněž podílí na dobrém pronikání tohoto antibiotika do bílých krvinek, nazývaných fagocyty. Právě v místě zánětu se fagocyty vyskytují a pomáhají tím, že mj. pohlcují cizorodé mikroorganismy. Klarithromycin tím, že se dobře vstřebává do fagocytů, může skrze jejich putování k postižené tkáni, dobře působit v místě zánětu, kde je v rámci fagocytózy uvolňován. Tento farmakokinetický důsledek způsobuje dobré pronikání léčiva do postižených tkání. Koncentrace klarithromycinu v tkáních je desetkrát větší než v plazmě. Nejvyšších koncentrací je dosaženo v plicích a játrech.", "section_level": 1}, {"title": "Metabolismus.", "content": "Klarithromycin podléhá rychlé metabolizaci při prvním průchodu játry (first-pass hepatic metabolism). Ale vzhledem k tomu, že vzniklý metabolit 14-hydroxy klarithromycin vykazuje téměř dvojnásobnou terapeutickou efektivitu a má skoro dvojnásobný vylučovací poločas oproti mateřské látce, nemá výrazný first-pass efekt záporný vliv na účinnost. Eliminace léčiva probíhá cca z jedné třetiny močí a ze dvou třetin stolicí. Biologická dostupnost je 50 %.", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "Mezi nejčastější vedlejší účinky patří potíže spojené se zažívacím ústrojím: bolesti břicha, dyspepsie, průjmy, žaludeční nevolnost, bolesti hlavy, změny vnímání chuti a vůní či kovová pachuť v ústech. Díky potlačení přirozených soutěživých vztahů mezi bakteriemi v dutině ústní, které je obecným důsledkem užívání antibiotik, může dojít v ústní dutině k rozvoji kandidózy nazývané moniliáza. Mezi vzácnější vedlejší účinky patří: závratě, psychiatrické potíže (halucinace, úzkosti, noční můry), organická psychóza (velmi vzácně), snížení počtu leukocytů, vyrážky. Ojediněle byly hlášeny účinky jako žloutenka, jaterní či ledvinové selhání. Ve studii CLARICOR byly nalezena souvislost mezi krátkodobým užíváním klarithromycinu a srdečním selháním s fatálním koncem u pacientů se stabilizovaným srdečním onemocněním, kteří nebyli léčeni přípravky na bázi statinů. Bližší rozpis vedlejších účinků a jejich pravděpodobnostně-frekvenční roztřídění lze najít třeba zde. Klarithromycin může dát pozitivně falešný výsledek testu na přítomnost kokainu v moči. Souběžné užívání klarithromycinu s léčivy, které snižují cholesterol a jsou na bázi statinů, může vyvolat svalovou bolest.", "section_level": 1}, {"title": "Kontraindikace.", "content": "Klarithromycin musí být obezřetně dávkován či vyloučen u pacientů, kteří trpí jaterním či ledvinovým onemocněním. Pozornost je třeba v případě srdečních potíží (např. prodloužený QT interval, bradykardie). Rovněž elektrolytová nerovnováha krve (např. nízká hladina sodíku či draslíku v krvi) může být kontraindikací klarithromycinu. Mezi problémy kontraindikace patří i různé nevhodné interakce s jinými léčivy. Každý lékař, který předepisuje dané léčivo by měl znát všechna ostatní léčiva užívaná na předpis i bez něho. Klarithromycin je téměř vždy kontraindikován u pacientů nemocných HIV, protože může dojít k výrazným interakcím s vybranými virostatiky. Další kontraindikací je těhotenství a alergie na klarithromycin či jiné makrolidy). Společné užívání serotoninového anxiolytika buspiron (např. Buspar) může vyvolat tzv. serotoninový syndrom. Klarithromycin ve spojení s antiepileptikem karbamazepin, může prudce zvýšit hladinu tohoto antiepileptika v krvi a zesílit jeho vedlejší účinky, mezi které patří zejména dvojité vidění, slabost a nevolnost. Tato kombinace rovněž může snížit hladinu sodíku v séru (hyponatremie). Proto u pacientů s epilepsií, kteří užívají karbamazepin je toto antibiotikum vždy kontraindikováno.", "section_level": 1}, {"title": "Obchodní názvy.", "content": "Tučně vybarvené jsou názvy těch přípravků, které jsou dostupné V ČR", "section_level": 1}], "src_summary": "Klarithromycin je antibiotikum ze skupiny makrolidů příbuzné erythromycinu, s nímž sdílí i podobné spektrum antibakteriálního účinku. Mimo toto sdílené spektrum jsou vůči němu citlivé i kmeny \"Mycobacterium avium\", \"M. leprae\" (původce lepry) a některé další atypické mykobakterie. ", "tgt_summary": "Clarithromycin, sold under the brand name Biaxin among others, is an antibiotic used to treat various bacterial infections. This includes strep throat, pneumonia, skin infections, \"H. pylori\" infection, and Lyme disease, among others. Clarithromycin can be taken by mouth as a pill or liquid. Common side effects include nausea, vomiting, headaches, and diarrhea. Severe allergic reactions are rare. Liver problems have been reported. It may cause harm if taken during pregnancy. It is in the macrolide class and works by decreasing protein production of some bacteria. Clarithromycin was developed in 1980 and approved for medical use in 1990. It is on the World Health Organization's List of Essential Medicines, the safest and most effective medicines needed in a health system. Clarithromycin is available as a generic medication. The wholesale cost in the developing world is between US$0.13 and $0.79 per dose. In the United States it is moderately expensive at $50–100 for a course of treatment. It is made from erythromycin and is chemically known as 6-O-methylerythromycin.", "id": 471244}
{"src_title": "Blaster", "tgt_title": "Blaster (computer worm)", "src_document": [{"title": "Vznik a důsledky.", "content": "Podle soudních dokumentů, původní Blaster byl vytvořen poté, co bezpečnostní výzkumníci z čínské skupiny Xfocus použili reverzní inženýrství na původní Microsoft patch, který dovolil provedení útoku Červ šíří tím, že využívá přetečení vyrovnávací paměti objevené polským bezpečnostním výzkumníkem skupiny Last Stage of Delirium v DCOM RPC služby na dotčených operačních systémech, pro které byla oprava vydána o jeden měsíc dříve v [ https://web.archive.org/web/20050225010955/http://www.microsoft.com/technet/security/bulletin/MS03-026.mspx MS03 - 026 ] a později v [ https://web.archive.org/web/20040603065110/http://www.microsoft.com/technet/security/bulletin/MS03-039.mspx MS03 - 039 ]. To umožnilo červovi se šířit bez otevírání příloh uživatelů jednoduše tím, že \"spamoval\" do velkého počtu náhodných IP adres. Byly zjištěny čtyři aktivní verze po internetu Červ je naprogramován, aby začal SYN flood na portu 80 z windowsupdate.com v případě, že datum systému je po 15. srpnu a před 31. prosincem a po 15. dni dalších měsíců, čímž se vytváří DDoS proti stránce.Poškození Microsoftu bylo minimální, protože cílená stránka byla windowsupdate.com, a ne windowsupdate.microsoft.com, na které byl přesměrován. Microsoft dočasně vypnul cílenou stránku ve snaze minimalizovat potenciální účinky červa. Červí spustitelný soubor obsahuje dvě zprávy. První zní: I just want to say LOVE YOU SAN!! soo much Tato zpráva se dala červu alternativní název Lovesan. Druhá zní: Billy Gates why do you make this possible? Stop making money and fix your software!! To je zpráva, Bill Gatesovi, spoluzakladateli společnosti Microsoft a cíl tohoto červa. Červ také vytvoří následující položku registru tak, že se spustí při každém spuštění systému Windows: HKEY_LOCAL_MACHINE\\SOFTWARE\\Microsoft\\Windows\\CurrentVersion\\Run\\windows auto update=msblast. exe", "section_level": 1}, {"title": "Nežádoucí účinky.", "content": "Ačkoli červ může šířit pouze na počítačích s operačním systémem Windows 2000 nebo Windows XP (32 bit), může způsobit nestabilitu ve službě RPC na systémech Windows NT, Windows XP (64 bit) a Windows Server 2003. Zejména, červ se nešíří v systému Windows Server 2003, protože systém Windows Server 2003 byl kompilován s /GS spínačem, který odhalil přetečení vyrovnávací paměti a ukončil RPCSS proces Pokud dojde k infekci, buffer overflow způsobí, že služba RPC havaruje, vedoucí k tomu, že Windows zobrazí následující zprávu a poté se automaticky restartuje, obvykle po 60 sekundách. To byl první náznak toho, že uživatel měl infekci, často k tomu došlo několik minut po každém startu na napadených počítačů. Jednoduché řešení k zastavení odpočítávání je spustit \"shutdown -s\" příkaz v příkazovém řádku Windows, což mělo vedlejší následky, jako například prázdný (bez uživatelů) welcome screen. Welchia červ měl podobný účinek. O několik měsíců později se vynořil červ Sasser, který způsoboval zobrazení podobných zpráv.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blaster (také známý jako Lovsan, Lovesan nebo MSBlast) byl Počítačový červ, který se rozšířil na počítačích se systémem Microsoft Windows XP a Windows 2000, v průběhu 08. 2003 ", "tgt_summary": "Blaster Worm (also known as Lovsan, Lovesan, or MSBlast) was a computer worm that spread on computers running operating systems Windows XP and Windows 2000 during August 2003. ", "id": 151305}
{"src_title": "Julio González", "tgt_title": "Julio González (sculptor)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Julio se spolu se svým starším bratrem Joanem vyučil kovotepectví a zlatnictví v dílně svého otce v Barceloně. Oba bratři zde navštěvovali večerní kursy kreslení v \"Cercle Artístic de Sant Lluc\". Ve známém kabaretu \"Els Quatre Gats\", který byl centrem katalánského modernismu, se kolem roku 1890 Julio potkal i s Pablem Picassem. Roku 1896 jejich otec zemřel a roku 1899 se rodina přestěhovala do Paříže. Julio se stal členem komunity výtvarníků na Montparnassu, do níž patřili Pablo Picasso, Georges Braque, Max Jacob, Joaquín Torres García, Pablo Gargallo, Manolo Hugué, Jaime Sabartés a Constantin Brancusi. Věnoval se malířství, ale vytvořil i několik tepaných bronzových hlav a získal zkušenosti od sochaře, který rovněž pracoval s kovem, Pabla Gargalla. Poprvé vystavoval obrazy a sochy v \"Société Nationale des Beaux-Arts\" (1903, 1909), na Salonu nezávislých 1907 a na Podzimním salonu 1909. Po nečekané smrti bratra roku 1908 se uzavřel do sebe, přestal malovat a prožil několik let téměř v izolaci. Pracoval jako kovář a roku 1918 nastoupil do továrny firmy Renault, kde se naučil svářet autogenem. Stýkal se s Brancusim, pro kterého svařoval kostry k sádrovým sochám a s Picassem. González měl první autorskou výstavu maleb, soch a šperků roku 1922 v galerii Povolovsky v Paříži a roku 1927 se vzdal malování a věnoval se pouze kovové plastice. V letech 1928–1931 pracoval společně s Picassem v Boisgeloup a pomáhal mu při svařování lineárních kovových plastik. Roku 1930 měl González autorskou výstavu soch v Galerie de France v Paříži a následující rok poprvé také na \"Salon des Surindépendants\". V roce 1937 vystavoval ve španělském pavilonu na Světové výstavě v Paříži a na výstavě kubismu a abstraktního umění v Muzeu moderního umění v New Yorku. Přestěhoval se do městečka Arcueil poblíž Paříže, kde zemřel roku 1942 ve věku 70 let.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Gonzálezovy portréty a akty byly umírněně moderní ve stylu Puvise de Chavannes a Gauguina v době, kdy se Picasso už zabýval kubismem. Poté, co se naučil svářet kov, tvořil figury z kovaného a svařovaného železa, které se vyvíjely ve dvou paralelních liních. Pro symbolické sochy, kterými vyjadřoval svůj vztah k rodnému Katalánsku, volil tradiční pojetí sochy a hmotné objemy. Taková je jeho Stojící žena v šátku nebo dramatická maska Křičící Monserrat z roku 1936, vystavená roku 1937 na Světové výstavě v Paříži v sousedství Picassovy Guerniky. Jeho návrat k modelaci v sádře během válečných let byl ovlivněn nedostatkem acetylenu a kyslíku. Pro Gonzálezovo místo v historii moderního sochařství je významnější druhá linie, která se ve spolupráci s Picassem vyvíjela k lineárním formám a abstrakci. Vliv obou umělců byl vyrovnaný a Picasso přiznával, že Gonzálezova zručnost při práci s kovem mu pomohla při realizaci některých nápadů. González redukuje objemy do úzkých a protáhlých forem, které se větví v prostoru. Více než o figuru jde o důmyslnou konstrukci hmotnějších a tenkých lineárních částí a uplatňuje se zde také hrubost povrchu, která nese stopy ohně a zásahů kladiva. Názvy některých soch napovídají, že podstata tvoření je v Gonzálezově pojetí hravá s prvkem jemné ironie.(Hlava-tunel, Člověk-kaktus) Gonzálesův význam pro umění dvacátého století byl dlouho nedoceněn a jeho dílo bylo známé jen úzkému okruhu jeho přátel. Mimo Picassa k jeho příznivcům patřili Pablo Gargallo, Charles Despiau a Constantin Brancusi. V současné době je považován za zakladatele železné plastiky. V úsilí zapojit do své práce prostor a čas vytvořil vlastní osobitý styl a změnil i vnímání železa jako materiálu tím, že ho obdařil novými konstrukčními a výrazovými vlastnostmi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Julio González, rodným jménem Julio Luis Jésus González Pellicer (21. září 1871, Barcelona – 27. března 1942, Arcueil) byl španělský malíř a sochař, jeden ze zakladatelů moderního sochařství a lineární plastiky.", "tgt_summary": "Julio González i Pellicer (21 September 1876 - 27 March 1942) was a Spanish sculptor and painter who developed the expressive use of iron as a medium for modern sculpture.", "id": 775708}
{"src_title": "Lothar Wolleh", "tgt_title": "Lothar Wolleh", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Wolleh studoval v letech 1946–1948 ve třídě pro základní vzdělávání a malbu u Ernsta Rudolfa Vogenauera na Akademii výtvarných umění v Berlin-Weißensee. Jako mladý muž byl v roce 1950 zatčen za údajnou špionáž během ruské okupace a do roku 1956 pobýval jako vězeň v zajateckém táboře Vorkuta v Sovětském svazu. Původní trest smrti byl poprvé zmírněn na dvacet pět let později se změnil na patnáct let nucených prací v metru. Roku 1956 se Wolleh mohl vrátit díky úspěšnému jednání Konrada Adenauera o návratu německých válečných zajatců do Berlína. Po svém propuštění dokončil v letech 1956–1957 studium v Lette na odborné škole fotografie, grafiky a módy v Berlíně. Víceměsíční program obnovy Světové církve určený pro válkou postižené mladé lidi, mu umožnil v roce 1958 pobyt na švédském ostrově Gotland, díky kterému získal celoživotní náklonnost k lidem a krajině tohoto regionu. Od roku 1959 do 1961 studoval na Folkwangské vysoké škole designu v Essenu. Mezi jeho učiteli byl německý fotograf Otto Steinert. Jako fotograf na volné noze Wolleh působil v době 1962–1979 hlavně v oblasti reklamy v Düsseldorfu. Jeho klienty byly přední společnosti, jako německé železnice Deutsche Bundesbahn nebo Volkswagen. V letech 1962–1965 Wolleh fotografoval v Římě Druhý vatikánský koncil, z čehož vznikla ve spolupráci s páterem Emilem Schmitzem Wollehem jeho první fotografická kniha „Das Konzil. II. Vatikanisches Konzil“ vydaná v roce 1965 nakladatelstvím Belser-Verlag. V roce 1975 dokumentoval obřady u příležitosti Svatého roku a poté vydal velkolepé knihy s barevnými fotografiemi \"Das Konzil\" (1965) a \"Apostolorum Limina\" (1975). Na návrh svého přítele, německého malíře a umělce Günthera Ueckera, začal Wolleh v roce 1967 systematicky portrétovat více než sto mezinárodně uznávaných malířů, sochařů a umělců, včetně Gerharda Richtera, Niki de Saint Phalle nebo Jeana Tinguely. Z výsledné série portrétů vytvořil několik rozsáhlých projektů fotografických knih. Roku 1969 Wolleh cestoval několik měsíců po Sovětském svazu. Výsledné fotografie z této cesty byly zahrnuty v roce 1970 do knihy \"SSSR, Sovětský stát a jeho lidé\" (\"UdSSR, der Sowjetstaat und seine Menschen\"). V témže roce Wolleh fotografoval pořad \"Filz-TV\" Josepha Beuyse, který natáčel Gerry Schum na film nebo video. Dalšími projekty v roce 1971 byly portréty prezentované na Beuysově výstavě v Moderna Museet ve Stockholmu a ve stejném roce ve spolupráci s Beuysem vznikala kniha \"Unterwasserbuch\" vydaná v roce 1973. V roce 1972 dokončil cykly \"Art Scene Düsseldorf\" a také \"Apostolorum Limina\". Pracoval na fotografické knize \"Panna Marie Čenstochovská\" (\"Die schwarze Madonna von Tschenstochau\") a \"Zámek Wawel\" (\"Schloß Wawel\"), kvůli kterým v období 1977–1979 pobýval několikrát v Polsku.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Lothar Wolleh je ve své práci poměrně výstřední, dodržuje zásady přísně symetrické konstrukce obrazu. Rád využívá vlastností černobílé fotografie v podstatě čtvercového formátu, ve kterém portrétované často staví doprostřed. Portrétoval celkem 109 umělců. Do roku 2007 měl samostatnou výstavu \"Lothar Wolleh - Znovuobjevení: Fotografie 1959-1979\", která putovala se zastávkami v Kunsthalle Bremen, Stadtmuseum Hofheim, Kunstmuseum Ahlen a v Deutschherrenhaus Koblenz.", "section_level": 1}, {"title": "Portrétovaní umělci.", "content": "K dalším portrétovaným umělcům patří mimo jiné: Magdalena Abakanowiczová, Max Bill, Pol Bury, Christo, Sonia Delaunay-Terk, Paul Dierkes, Francois Dufrene, Robert Filliou, Vic Gentils, Karl Gerstner, Gotthard Graubner, Raymond Hains, Al Hansen, Bernhard Heiliger, Dorothy Iannone, Ferdinand Kriwet, Laszlo Lakner, Adolf Luther, Heinz Mack, Claes Oldenburg, Roman Opalka, César Pelli, Martial Raysse, Hans Richter, Klaus Rinke, Ulrich Rückriem, Reiner Ruthenbeck, Jesús Rafael Soto, Daniel Spoerri, André Thomkins, Mark Tobey, Georges Vantongerloo, Stefan Wewerka, Fritz Wotruba.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lothar Wolleh (20. ledna 1930 Berlín – 28. září 1979 Londýn) byl německý fotograf. Do konce šedesátých let pracoval jako reklamní fotograf a poté začal portrétovat mezinárodně proslulé malíře, sochaře a aktivní umělce. Dohromady nasnímal 109 umělců, včetně celebrit jako Georg Baselitz, Joseph Beuys, Dieter Roth, Jean Tinguely, René Magritte, Günther Uecker, Gerhard Richter nebo Christo.", "tgt_summary": "Lothar Wolleh (January 20, 1930 – September 28, 1979) was a well-known German photographer. Until the end of the sixties, Lothar Wolleh worked as a commercial photographer. He took portraits of international contemporary painters, sculptors and performance artists. Altogether, he photographed about 109 artists, including known personalities such as Georg Baselitz, Joseph Beuys, Dieter Roth, Jean Tinguely, René Magritte, Günther Uecker, Gerhard Richter, Edward Kienholz, Otto Piene, Niki de Saint Phalle, and Christo.", "id": 983238}
{"src_title": "Francis Godolphin, 2. hrabě Godolphin", "tgt_title": "Francis Godolphin, 2nd Earl of Godolphin", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze starého šlechtického rodu z Cornwallu, byl jediným synem prvního ministra Sidneye Godolphina, matka Margaret, rozená Blagge (1652–1678), byla dvorní dámou královny Kateřiny a zemřela krátce po porodu. Studoval v Etonu a Cambridge, od mládí zastával nižší funkce u kancléřského soudu a na ministerstvu financí. V letech 1695–1698 a 1701–1712 byl členem Dolní sněmovny V letech 1702-1708 byl lordem komořím prince Jiřího Dánského, jako otcův dědic užíval od roku 1706 titul vikomta Rialtona. V letech 1704–1711 zastával u dvora funkci výplatčího rent dvorských úředníků (\"Cofferer of the Household\"). Zastával též řadu čestných funkcí v Cornwallu, kde byl v letech 1705–1708 nejvyšším hofmistrem. Po nástupu toryů k moci v roce 1711 musel dočasně rezignovat na své postavení a vzdát se některých úřadů, v roce 1712 ale po otci zdědil titul hraběte a vstoupil do Sněmovny lordů. Znovu se uplatnil po nástupu hannoverské dynastie, vrátil se do úřadu výplatčího rent dvorských úředníků (1714–1723), stal se též lordem místodržitelem v hrabství Oxfordshire (1715–1735) a lordem komořím Jiřího I. (1716). V případě nepřítomnosti Jiřího I. v Anglii byl též členem místodržitelského sboru (1723, 1726 a 1727). V letech 1723–1735 zastával u dvora funkci prvního královského komorníka (\"Groom of the Stole\") a od roku 1723 byl členem Tajné rady. Nakonec se stal členem vlády jako lord strážce tajné pečeti (1735–1740). Vládu musel opustit jako chráněnec svého zetě vévody z Newcastle, který se tehdy dostal do sporu s premiérem Walpolem. Mimo další čestné funkce byl v letech 1733–1766 guvernérem na Scillách. Po smrti jediného syna získal v roce 1735 nový titul barona Godolphina určený pro vzdálenější příbuzenstvo.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomstvo.", "content": "V devatenácti letech se v roce 1698 oženil s Henriettou Churchillovou (1681–1733), starší dcerou vojevůdce vévody z Marlborough. Henrietta se po otci stala v roce 1722 vévodkyní z Marlborough a dědičkou zámku Blenheim Palace (Oxfordshire). Z jejich manželství pocházelo pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětství: Titul hraběte z Godolphinu zanikl Francisovým úmrtím, zatímco baronský titul z roku 1735 přešel na jeho bratrance Francise Godolphina (1706–1785), který byl předtím dlouholetým členem Dolní sněmovny (také za volební obvod Helston). Ten ale zemřel bez potomstva a znovu byl titul barona Godolphina obnoven až v roce 1832 pro Francise Osborna (1777–1850), mladšího syna ministra zahraničí 5. vévody z Leedsu. Rod vévodů z Leedsu po Godolphinech zdědil také jejich hlavní rodové sídlo \"Godolphin House\" (Cornwall) a čestný post guvernéra na Scillách, který si udrželi do roku 1831. Titul vévody z Marlborough byl určen jako dědictví pro Francisova syna Williama (1699-1731), který však zemřel předčasně a bez potomstva. Po úmrtí jeho matky Henrietty převzali titul vévody a statky v Oxfordshire spříznění Spencerové (generál Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough (1706–1758).", "section_level": 1}], "src_summary": "Francis Godolphin, 2. hrabě Godolphin (\"Francis Godolphin, 2nd Earl Godolphin, 2nd Viscount Rialton, 2nd Baron Godolphin, 1st Baron Godolphin of Helston\") (3. září 1678, Londýn, Anglie – 17. ledna 1766, Londýn, Anglie) byl britský politik a dvořan, syn prvního ministra Sidneye Godolphina a švagr prvního ministra hraběte Sunderlanda. Od mládí zastával řadu čestných funkcí, od roku 1712 jako dědic hraběcího titulu zasedal ve Sněmovně lordů. Po nástupu hannoverské dynastie se uplatnil ve vysokých úřadech u dvora a nakonec byl i členem vlády. Jeho manželkou byla Henrietta Churchillová, starší dcera a dědička významného vojevůdce vévody z Marlborough.", "tgt_summary": "Francis Godolphin, 2nd Earl of Godolphin, (3 September 1678 – 17 January 1766), styled Viscount Rialton from 1706 to 1712, was an English courtier and politician who sat in the English and British House of Commons between 1695 and 1712, when he succeeded to the peerage as Earl of Godolphin. Initially a Tory, he modified his views when his father headed the Administration in 1702, and was eventually a Whig. He was a philanthropist and one of the founding governors of the Foundling Hospital in 1739.", "id": 2117189}
{"src_title": "George Stubbs", "tgt_title": "George Stubbs", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "George Stubbs se narodil v Liverpooolu v rodině koželuha a obchodníka s kůžemi, v jehož obchodě žil a pracoval do 15-16 let věku. Po smrti otce v roce 1741 byl krátce v učení u jednoho malíře a mědirytce, ale jeho práce, spočívající především v kopírování děl jiných autorů, ho neuspokojovala, zde však jako autodidakt získal své znalosti. Ve 40. letech pracoval jako portrétní malíř a v letech 1745 – 1751 studoval anatomii v York County Hospital. Podle jeho vlastních údajů ho tato problematika zajímala již od dětství a tak jedna z jeho prvních prací (které se dochovaly) byly ilustrace knihy textů o porodnictví (1751). V roce 1754 podnikl svou první cestu, do Itálie. V roce 1756 si pronajal statek v Horkstow v Lincolnshire a strávil dlouhý čas studiem a pitváním koní. Roku 1759 přesídlil do Londýna a pracoval na svém díle \"The Anatomy of the Horse (Anatomie koní)\", které zveřejnil v roce 1766. Originály kreseb jsou dnes uloženy v Královské akademii umění. Již před zveřejněním tohoto díla se věnoval vědecky přesným vyobrazením koní. Od první zakázky pro vévodu z Richmondu, který si objednal tři velká plátna, měl Stubbs zajištěny příjmy – rychle vešlo ve známost, že jeho vyobrazení jsou mnohem preciznější nežli práce předchozích malířů koní (např. James Seymour, Peter Tillemans nebo John Wootton). Začal platit za oblíbeného malíře ve svém oboru a přišel tak k určitému bohatství, takže si mohl koupit dům v Marylebone, módní londýnské čtvrti, kde pak žil až do konce života.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Za jeho nejznámější dílo je považován obraz \"Whistlejacket\" (malba koní na přehlídce), který si objednal dvojnásobný premiér Charles Watson-Wentworth, vévoda z Rockinghamu (dnes vystavena v Národní galerii v Londýně). Další díla se nacházejí mimo jiné v Neue Pinakothek v Mnichově nebo ve Walker Art Gallery v Liverpoolu. Zhruba od roku 1760 vytvořil řadu obrazů individuálních nebo skupinových prostrétů koní, někdy doprovázených psy. Často maloval koně s jejich štolby, které často maloval i samostatně. Mezitím přijímal zakázky a na portréty osob, včetně skupinových portrétů. V letech 1761-1766 vystavoval v \"Society of Artists\", ale v roce 1775 přešel k prestižnější \"Royal Academy\". Stubbs maloval také exotická zvířata včetně lvů, tygrů, opic a nosorožců, které pozoroval v soukromých zvěřincích. Většina těchto prací vznikla v letech 1763-1780. Maloval rovněž obrazy s historickou tematikou, tyto obrazy však zůstávají většinou opomíjeny. Od roku 1760 se věnoval i technice emailu a doufal s ní dosáhnout komerčního úspěchu, ale tento podnik mu přinesl jen dluhy. Od roku 1770 tedy maloval portréty psů, později získával řadu zakázek na malování lovců s jejich psími smečkami. V roce 1780 vytvořil sérii pastorálních výjevů nazvaných \"Haymakers and Reapers\" (Sušiči sena a ženci) s tematikou žní, v roce 1790 se těšil patronaci waleského prince, jemuž v roce 1791 namaloval jezdecký portrét. Jeho poslední projekt, který započal v roce 1795, bylo srovnávací anatomické pojednání o struktuře lidského těla v porovnání s tělem tygra a tělem kura: patnáct rytin zřejmě z let 1804 až 1806. Projekt zůstal nedokončen – 10. června 1806 Stubbs v Londýně umírá.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho synem byl George Stubbs Townly, rytec a grafik.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Stubbs (25. srpna 1724, Liverpool – 10. července 1806, Londýn) byl britský malíř a vědec, proslulý obrazy s náměty zvířat, především koní. Byl jedním z nejvýznamnějších evropských malířů zvířat, kromě toho byl docentem anatomie člověka a zvířat v nemocnici v Yorku a publikoval řadu vědeckých prací na toto téma, mezi jiným knihu \"Anatomie koní\". Typický pro Stubbsovy malby je vědecký přístup při zobrazování zvířat, což činí jeho malby jedinečnými. ", "tgt_summary": "George Stubbs (25 August 1724 – 10 July 1806) was an English painter, best known for his paintings of horses. Self-trained, Stubbs learnt his skills independently from other great artists of the eighteenth century such as Reynolds or Gainsborough. Stubbs' output includes history paintings, but his greatest skill was in painting animals, perhaps influenced by his love and study of anatomy. His most famous painting, \"Whistlejacket\", hangs in the National Gallery, London.", "id": 59188}
{"src_title": "Aloe stromovitá", "tgt_title": "Aloe arborescens", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Aloe stromovitá je sukulentní rostlina keřového vzrůstu s holým kmínkem, která dorůstá výšky až 200 cm, výjimečně 400 cm. Tvoří dužnaté zelené až šedozelené listy dlouhé do 60 cm. Okraje listů jsou zubaté s docela pevnými trny. Uvnitř listu se nachází průhledný polotekutý gel s obsahem již uvedených léčivých látek. Na jednoduchém květním stvolu vytváří zářivě červené květy dlouhé 4–5 cm.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Aloe stromovitá je hojně pěstována jako okrasná rostlina. Tento druh je navíc populární v moderním zahradnictví a domácím lékařství. Schopnost uchovávat v listech zásobní látky jí umožňuje přežít v oblastech s nízkým úhrnem srážek, což je ideální pro skalky a zahrady s malým množstvím vody. Je poměrně odolná vůči škůdcům. V tropech a subtropech se pěstuje celoročně na venkovních zahradách, zatímco v mírném podnebí ji lze pěstovat jako přenosnou rostlinu - v létě venku, v zimě v bytě nebo zimní zahradě. Vyžaduje slunné místo a omezenou zálivku. V zimním období potřebuje teplotu alespoň 5 °C. Ideální teplota na přezimování se pohybuje kolem 15-19 °C. Daří se jí v hlinito-písčité půdě. Při pěstování v květináči nevyžaduje přesazování často - jednou za tři až čtyři roky. Množí se postranními odnožemi nebo vrcholovým řízkem, který rychle zakoření.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Gel obsažený v listech pomáhá proti lupénce. Popáleniny se léčí přiložením rozdrcených listů na poraněné místo. Průmyslově se šťáva zpracovává sušením, konečný produkt zvaný sabur je součástí mnoha léčivých přípravků, jako jsou například švédské kapky. Zuluové používají prášek ze sušených listů jako ochranu proti bouřím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aloe stromovitá (\"Aloe arborescens\") je druh sukulentní rostliny z rodu aloe, který pochází z jižní Afriky (Jihoafrická republika, Malawi), roste v suchém klimatu. Roste převážně na horských hřebenech a skalách, též na křovinaté buši, v pásmu od mořského pobřeží až do hor. Existuje mnoho hybridů. Tento druh aloe se podobně jako aloe pravá používá v bylinné medicíně. Její výtažky pomáhají při hojení ran a popálenin, cukrovce a zvýšené hladině krevních lipidů. Tyto pozitivní účinky jsou přisuzovány přítomností látek, jako jsou polysacharidy, antrachinony, C-glykosidy a lektiny.", "tgt_summary": "Aloe arborescens, the krantz aloe or candelabra aloe, is a species of flowering succulent perennial plant that belongs to the genus \"Aloe\", which it shares with the well known and studied \"Aloe vera\". The specific epithet \"arborescens\" means \"tree-like\". \"Aloe arborescens\" is valued by gardeners for its succulent green leaves, large vibrantly-colored flowers, winter blooming, and attraction for birds, bees, and butterflies.", "id": 440680}
{"src_title": "Rak říční", "tgt_title": "Astacus astacus", "src_document": [{"title": "Anatomie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vnější stavba.", "content": "Tělo raka se skládá ze srostlé hlavohrudi a článkovaného zadečku, který je zakončen ocasní ploutvičkou. Na hlavohrudi se nachází ústní otvor, smyslové orgány a článkované kráčivé končetiny (pereopody neboli pereiopody), kterých má rak 5 párů. Dlouhá tykadla (antény) slouží jako hmatový orgán a u báze je porůstají brvy (vlásky) obsahující čichové buňky. Krátká tykadla (antenuly) mají u báze uložen orgán rovnováhy (statocysta) neboli polohorovnovážný orgán, v němž jsou drobné částice sedimentu zvané statolity. Když se rak převrátí, statolity mění polohu, narážejí do obrvené výstelky a informace o poloze jsou přenášeny nervy do nadjícnové nervové uzliny suplující funkci mozku. Složené (fasetové) oči jsou neseny na pohyblivých stopkách. Rak říční má vysokou schopnost regenerace a může mu dorůst dokonce i oko.", "section_level": 2}, {"title": "Vnitřní stavba.", "content": "Pohybuje se díky svalům přichyceným na vnitřní straně krunýře. Dýchá pomocí žaber. Jeho cévní soustava je otevřená. Důležitým prvkem cévní soustavy je vakovité srdce. Srdce nasává tekutinu ze všech částí těla a vypuzuje ji krátkou cévou dopředu. Z cévy se tělní tekutina vylévá a dostává se ke všem buňkám. Na jiných místech se tekutina nasává do jiných cév a vrací se zpátky do srdce. Má žebříčkovitou nervovou soustavu. Jeho vývin je přímý.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se v celé Evropě mimo Španělsko, severní Anglii a Irsko. V ČR se v současnosti vyskytuje přibližně na osmi stech lokalitách. Jeho stavy značně klesly v důsledku znečištění vod chemickými látkami a také kvůli tzv. račímu moru, což je plísňové onemocnění.", "section_level": 1}, {"title": "Predátoři.", "content": "K přirozeným predátorům raka patří například vydra říční nebo úhoř říční. Nepůvodním predátorem je například norek americký či ondatra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rak říční (\"Astacus astacus\", také \"Astacus fluviatilis\", \"Potamobius astacus\") je sladkovodní korýš z řádu desetinožců, jeden ze dvou původních druhů raků v Česku. Dorůstá délky až 25 cm. Žije v tekoucí vodě, je velmi citlivý na její znečištění a je proto bioindikátorem čistoty vodních toků. Dožívá se 15 až 20 let.", "tgt_summary": "Astacus astacus, the European crayfish, noble crayfish, or broad-fingered crayfish, is the most common species of crayfish in Europe, and a traditional food source. Like other true crayfish, \"A. astacus\" is restricted to fresh water, living only in unpolluted streams, rivers, and lakes. It is found from France throughout Central Europe, to the Balkan Peninsula, and north as far as parts of the British Isles, Scandinavia and Finland, and Eastern Europe. Males may grow up to 16 cm long, and females up to 12 cm.", "id": 617702}
{"src_title": "Adam Foote", "tgt_title": "Adam Foote", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Adam se narodil v kanadském Torontu, kde je lední hokej nesmírně populární a kde také začal hrát Foote. V mládí nastupoval v nižší ontarijské lize za tým Whitby Midgets, kde patřil k nejlepším hráčům ligy. Před sezónou 1988/1989 přešel do juniorského týmu Sault Ste. Marie Greyhounds, hrajícího Ontario Hockey League (OHL). V sezóně se ukázal být velice nadějným obráncem a všimly si ho i týmy v National Hockey League (NHL). Proto byl už v roce 1989 draftován ve 2. kole (22. celkově) týmem Quebec Nordiques. V sezóně 1989/1990 se v Sault Ste. Marie ještě výrazně zlepšil a je s podivem, že nehrál za žádný kanadský výběr na MS juniorů. V sezóně 1990/1991 se mu v Sault Ste. Marie dařilo natolik, že byl vybrán do 1. All-star týmu OHL, což je výběr ideální sestavy ligy OHL. V sezóně 1991/1992 už měl šanci prosadit se do NHL. Sezónu sice začal v AHL v týmu Halifax Citadels, ale po 6 zápasech si ho tým Quebec Nordiques povolal do sestavy a nabídnutou šanci, už Adam Foote nepustil. Ve 46 zápasech nastřádal 7 kanadských bodů. V sezóně 1992/1993 už hrál celou sezónu za Quebec a zahrál si poprvé i v Playoff NHL. V sezóně 1993/1994 ho trápila zranění, kvůli kterým sehrál jen 45 zápasů a v sezóně 1994/1995 se hrála v NHL jen polovina sezóny kvůli stávce hráčů. Adam Foote si vybudoval pověst spolehlivého obránce, který má skvělé vůdčí schopnosti. Před sezónou 1995/1996 se tým Quebec Nordiques stěhoval do Denveru a přejmenoval se na Colorado Avalanche. Nově vzniklý tým začal přeorganizovávat sestavu, ale Foota si nechali a on společně s dalšími spoluhráči se odvděčil, jak nejlépe mohl a společně pro tým vyhráli Stanley Cup. Po sezóně ještě nastoupil za reprezentaci Kanady na Světovém poháru, kde tým Kanady prohrál až ve finále 1-2 na zápasy s USA a tak získal Adam Foote svojí první medaili z mezinárodního hokeje a to stříbrnou medaili. V další sezóně 1996/1997 sice s Coloradem vyhrál základní část NHL a tím pádem Presidents' Trophy, ale v Playoff vypadli už v 1. kole. V sezóně 1997/1998 pokračoval ve spolehlivé a vyrovnané hře a vysloužil si nominaci do sestavy kanadské reprezentace pro Zimní olympijské hry v Naganu. Tým Kanady měl velké ambice získat zlaté medaile, ale po porážcee v semifinále s Českou republikou 1:2 na nájezdy a s Finskem v bitvě o 3. místo prohráli 2:3 odjeli bez medaile. Další 4 sezóny poznamenala jeho kariéru četná zranění. V sezóně 2000/2001 dokonce sehrál kvůli zraněnému rameni jen 35 zápasů. V té době dokonce uvažoval o ukončení hráčské kariéry. Nakonec bylo štěstí, že to neudělal. S týmem totiž vyhrál v základní části NHL a nakonec vyhrál s Coloradem i svůj druhý Stanley Cup. V sezóně 2001/2002. Hrál na svých druhých Zimních olympijských hrách v týmu Kanady. V Salt Lake City se jim na rozdíl od Nagana dařilo a po výhrách ve čtvrtfinále s Finskem 2:1, v semifinále s Běloruskem 7:1 a ve finále s USA 5:2 vyhráli zlaté medaile a pro Foota to byla první zlatá medaile na významném hokejovém turnaji. Sezóna 2002/2003 byla z hlediska kanadského bodování jeho nejúspěšnější v NHL, když v 78 zápasech dal 11 gólů a 20 asistencí, což po součtu znamená 31 kanadských bodů. V sezóně 2003/2004 si připsal jen o bod méně. Sezóna 2004/2005 se v NHL nehrála kvůli výluce, což Foote využil k doléčení zranění a šrámů. Po výluce byl Volným agentem bez smlouvy a jako takový podepsal smlouvu s týmem Columbus Blue Jackets. V sezóně 2005/2006 se stal kapitánem Columbusu, hned ve své první sezóně v tomto klubu. V této sezoně byl ve svých 34 letech také povolán do reprezentace Kanady na Zimní olympijské hry v Turíně. Kde ovšem Kanada po porážce ve čtvrtfinále od Ruska 0:2 skončila až na 7. místě. Ani v Columbusu se mu nevyhnula zranění. Po necelých třech sezónách byl 26. února 2008 vyměněn do \"svého\" Colorada Avalanche za 1. kolo draftu 2008 (\"tento výběr v draftu později Columbus vyměnil do Philadelphia Flyers, kteří si vybrali hráče\" Lucu Sbisu). V Coloradu se 36letý, fanoušky milovaný obránce cítil o moc lépe i kvůli rodině, která tu měla domov a na konci sezóny 2007/2008, si zahrál po dlouhé době i v Playoff, kde ovšem Colorado vypadlo v semifinále s Detroitem Red Wings. V sezóně 2008/2009 se opět trápil se zraněním a odehrál pouze 42 zápasů. V Coloradu hrál až do konce sezóny 2010/2011 kdy 9. dubna 2011 oficiálně oznámil konec aktivní kariéry.", "section_level": 2}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Pro sezónu 2012/13 získal angažmá v americké mládežnické lize, konkrétně v týmu Colorado Thunderbirds na pozici asistenta trenéra. Pro sezónu 2013/14 si jej do svého trenérského týmu vybral bývalý spoluhráč Patrick Roy, jenž se stal hlavním trenérem klubu NHL - Colorada Avalanche. Foote působil na pozici jeho asistenta a měl na starosti defenzivu týmu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Adam Foote (* 10. července 1971, Toronto, Ontario, Kanada) je bývalý kanadský hokejový obránce, který úspěšně reprezentoval Kanadu na několika důležitých turnajích a s týmem Colorado Avalanche dvakrát vyhrál slavný Stanley Cup.", "tgt_summary": "Adam David Vernon Foote (born July 10, 1971) is a Canadian former professional ice hockey defenceman, is the former head coach of the Kelowna Rockets of the Western Hockey League. He was fired from that position on February 19, 2020. He was best known for his physical presence and gritty play as a stay-at-home defenceman. ", "id": 2112561}
{"src_title": "Pressurized Mating Adapter", "tgt_title": "Pressurized Mating Adapter", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Přechodový tunel PMA má tvar kosého komolého kužele s užší válcovou částí na konci. Jeho celková délka je 2,388 m. Největší průměr činí 2,486 m a nejmenší 1,600 m. Na širším konci je stykovací uzel CBM (\"Common Berthing Mechanism\") určený pro spojování modulů ISS, na jeho užším konci je umístěno aktivní stykovací zařízení APAS (\"Androgynous Peripheral Attach System\") pro spojení americké a ruské části ISS (PMA-1) nebo pro připojování přistávajících raketoplánů (PMA-2, PMA-3). Když raketoplán přistává ke stanici, jejich vzájemná rychlost je řádově centimetry za sekundu. Jakmile dojde k doteku s PMA, západky automaticky spojí obě tělesa. Když se vzájemný pohyb zastaví, astronaut z raketoplánu pevně uzamkne raketoplán ke stanici.)", "section_level": 1}, {"title": "PMA-1.", "content": "Pomocí robotické ruky raketoplánu připojila posádka STS-88 modul Zarja k adaptéru PMA-1. Opačná strana PMA-1 již byla spojena k zádi amerického modulu Unity. PMA-1 v současné době trvale spojuje tyto dva první komponenty stanice.", "section_level": 1}, {"title": "PMA-2.", "content": "PMA-2 se používal pro připojování přistávajícího raketoplánu ke stanici. Při vynesení do vesmíru byl připojen k přední části Unity. V únoru 2001 byl při misi STS-98 adaptér PMA-2 od Unity odpojen a na jeho místo byla připojena laboratoř Destiny. Adaptér byl přesunut na příď Destiny. Odpojením adaptéru PMA-2 od Unity bylo poprvé vyzkoušeno stykovací zařízení CBM (\"Common Berthing Mechanism\") při rozpojování dvou komponent ISS. 23. října 2007 odstartovala mise STS-120, při které byl na ISS dopraven modul Harmony (dříve známý jako Node 2). Tento modul byl 14. listopadu posádkou stanice připojen k přídi laboratoře Destiny místo PMA-2, adaptér byl přesunut na přední část Harmony.", "section_level": 1}, {"title": "PMA-3.", "content": "V říjnu 2000 byl při misi STS-92 dopraven spojovací tunel PMA-3 na stanici. Zpočátku byl připojen na spodní část (směrem k Zemi) modulu Unity. O jeden a půl měsíce později parkoval u PMA-3 raketoplán Endeavour při misi STS-97 (přivezl solární panely P6). K tomuto tunelu byl také připojen raketoplán Atlantis, když při misi STS-98 byl přesunován tunel PMA-2 z Unity k Destiny. PMA-3 byl posádkou STS-102 v březnu 2001 přenesen k bočnímu portu modulu Unity, aby uvolnil místo pro očekávaný nákladový zásobovací modul Leonardo MPLM-1 (Multipurpose Logistics Module). 30. srpna 2007 byl adaptér přesunut zpět na spodní port Unity. K boku Unity byl dočasně připojen modul Harmony, který k ISS dopravila posádka mise STS-120 v říjnu 2007. Po umístění Node 3 k modulu Unity v roce 2009 či 2010 bude PMA-3 přesunut na svou finální pozici u Node 3.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Hermetizované propojovací tunely PMA vyvinula firma Boeing. Podobný se již používal pro připojování amerických raketoplánů k ruské kosmické stanici Mir.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pressurized Mating Adapter (též PMA) je hermetizovaný propojovací tunel s aktivním stykovacím zařízením na Mezinárodní vesmírné stanici. Slouží k připojování raketoplánů k ISS nebo k vzájemnému spojení modulů. Na Mezinárodní vesmírné stanici jsou použity tři spojovací adaptéry PMA. První dva byly vyneseny do vesmíru spolu s modulem Unity při misi STS-88. Adaptér PMA-3 startoval s STS-92.", "tgt_summary": "The Pressurized Mating Adapter (PMA) is a spacecraft adapter that converts the Common Berthing Mechanism (CBM) used on the US Orbital Segment to APAS-95 docking ports. There are three PMAs located on the International Space Station (ISS). The first two PMAs were launched with the \"Unity\" module in 1998 aboard STS-88. The third was launched in 2000 aboard STS-92.", "id": 1630707}
{"src_title": "Kofola", "tgt_title": "Kofola", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kofola vznikla v rámci státní úlohy na využití přebytečného kofeinu při pražení kávy. Jiné zdroje uvádějí, že úkolem bylo primárně vyvinout vlastní alternativu populárního západního nápoje Coca-Cola (a přebytečný, resp. odpadní kofein, mj. z komínu pražírny kávy, byl používán kvůli jeho vysoké ceně na trhu). Byla vyvinuta v Opavě v roce 1959. Doc. RNDr. PhMr. Zdeněk Blažek, CSc., byl pověřen vyvinout nápoj kolového typu. Základ tohoto nápoje měl být postaven na tuzemských surovinách a složený z přírodních látek. Namíchal originální vícesložkový sirup, který se později stal základem pro nový nápoj. Sladkokyselý sirup se pod názvem \"Kofo\" vyráběl ve farmaceutickém podniku \"Galena n.p.\" Opava-Komárov (dnes součást skupiny Teva Pharmaceutical Industries Ltd.), kde jej s kolektivem technologicky do výroby převedl čerstvý absolvent farmacie Jaroslav Knap, s nímž se Blažek seznámil na 1. československém sjezdu lékárníků. Sirup \"Kofo\" se stal hlavní přísadou nealkoholického nápoje \"Kofola\", představeného v roce 1960. Od roku 1960 je Kofola prodávána. Během 70. let se Kofola v komunistickém Československu stala velmi oblíbenou, protože nahradila nedostupné západní kolové nápoje, jako je Coca-Cola nebo Pepsi. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 soupeřila se zahraničními značkami, které vstoupily na nově vzniklý atraktivní trh. Poté nastalo období úpadku a soudních sporů o ochrannou známku. Mnoho firem produkovalo své vlastní „kofoly“, ačkoli neměly s původní nic společného a jen použily zavedenou značku. Nakonec se stala jediným výrobcem a distributorem Kofoly v České a Slovenské republice firma \"Santa nápoje\", sídlící v Krnově, vlastněná řeckou rodinou Samarasových. Odkup receptury vyšel nové majitele na 215 milionů korun. V roce 2002 postavila společnost novou továrnu v Rajecké Lesné na Slovensku, kde stáčí pramenitou vodu Rajec. V roce 2003 se firma přejmenovala na \"Kofola, a. s.\". Kromě Kofoly též vyrábí další nealkoholické nápoje (Top Topic, Jupí, Jupík, Chito, Rajec, v licenci RC Colu, Capri Sonne), které vyváží do Polska a Maďarska – v těchto státech je úspěšný především Jupí a Jupík. Společnost vlastní také závod v polském Kutně, kde se vyrábí především džusy Jupí a je to jedna z největších českých investic v Polsku. Od roku 1998 se Kofola dodává i v 0,5 a 2litrových PET lahvích (navíc k 0,33litrovým skleněným lahvím). Čtvrtlitrové plechovky byly zavedeny v roce 2003, litrové PET lahve v prosinci 2004. Čepování Kofoly z 50litrových sudů je v mnohých barech a restauracích také velmi populární. V roce 2002 spustil výrobce mediální kampaň, zaměřenou na mladé a moderní publikum, která je založená na sloganu \"„Když ji miluješ, není co řešit. / Keď ju miluješ, nie je čo riešiť. / When you love her nothing else matters.“\" Do roku 2000 zobrazovalo logo Kofoly kávové zrno. Nyní připomíná lístek lékořice. Firma je jedním z nejvýznamnějších výrobců nápojů ve střední Evropě. Působí nejen na českém a slovenském, ale i na maďarském a polském trhu. V roce 2007 dosáhly tržby hodnoty 4,4 miliardy korun, v březnu téhož roku ohlásila Kofola sloučení s polským výrobcem sycených nápojů Hoop. Skupinu vlastní řecká rodina Kostase Samarase. V roce 2009 se změnilo jméno společnosti Kofola – Hoop S.A. na Kofola S.A. Rozšíření výrobních a skladovacích prostor v Rajecké Lesné na Slovensku. V dubnu roku 2009 Kofola S.A. odkoupila společnost PINELLI a od té doby vyrábí energetický nápoj Semtex. V prosinci 2014 koupila Kofola slovinskou továrnu na minerálky Radenska. V květnu 2015 uvedla firma novou reklamní kampaň se šišlajícím psem. Reklamy měly být původně natočené s živým zvířetem, ale jelikož se nenašel vhodný pes, rozhodla se firma použít místo psa animaci. Na začátku prosince 2015 vstoupila Kofola na pražskou burzu. Investorům nabídla 6,7 procenta akcií (1,5 milionu kusů). Úpisová cena byla stanovena na 510 korun za akcii.", "section_level": 1}, {"title": "Prodej.", "content": "Podle webových stránek výrobce se produkce zvyšovala především v druhé polovině 60. a na počátku 70. let, kdy byla Kofola protipólem „kapitalistické“ Coca-Coly. Roční produkce v letech 1970 1972 byla 179 400 tisíc litrů. Po roce 1989 zaznamenala Kofola ústup ze scény poté, co hladový trh zaplavila Coca-Cola a Pepsi. V roce 1996 byla produkce na historickém minimu 26 miliónů litrů. Po roce 2000 začala produkce stoupat. V roce 2007 byl finanční obrat firmy Kofola 4,5 miliardy Kč. Ke konci roku 2018 skupina Kofola působila v Česku, na Slovensku, v Polsku, ve Slovinsku, v Chorvatsku, v Rusku, v Rakousku a v Maďarsku.", "section_level": 1}, {"title": "Slovensko.", "content": "Na Slovensku je Kofola největším konkurentem Coca-Coly a Pepsi. V roce 2003 se na slovenském trhu prodalo 14,28 milionu litrů Kofoly, v roce 2004 dosáhl prodej hodnoty 19,44 milionu litrů. Podle průzkumu z roku 2004 si 17 % slovenských konzumentů kolových nealkoholických nápojů kupuje nejčastěji Kofolu v porovnání se 14 %, která upřednostňují Coca-Colu. Tržní podíl Kofoly se za poslední tři roky zdvojnásobil (4,6 % v roce 2002, 9,4 % v roce 2004). Kofola obsadila třetí místo na slovenském trhu, za Coca-Colou (11,5 % v roku 2004) a Walmarkem (9,6 %), čímž předběhla Pepsi (5,5 %).", "section_level": 2}, {"title": "Polsko.", "content": "Kofola SA je dceřiná společnost založená v Polsku, zabývající se odvětvím nealkoholických nápojů. Tato společnost je výrobcem a distributorem sycených a nesycených nápojů, minerálních vod, džusů, ovocných nápojů, dětských nápojů a energetických nápojů. Produktové portfolio společnosti se skládá z několika značek, včetně kolových nápojů pod značkou Hoop Cola, minerálních vod Artic Classic a Woda Grodziska, sirupy Paola, Jarmark Polski, Jupi, Jupík a mezi ostatními také ledové čaje jako Pickwick Ice Tea a Happy Frutti. V roce 2013 Kofola Group, i navzdory vysokým cenám komodit a slabší poptávce zvýšila roční obrat z 1 013 mil. PLN na 1 016 milionů PLN. Společnosti se také podařilo zvýšit provozní zisk (EBIT) o 1,6 %, kromě toho zvýšila svůj podíl na trhu v různých segmentech a tím snížila úroveň zadlužení. Kofola SA také oznamuje, že v roce 2014 zaměří svou činnost kromě výběrových restaurací i na rostoucí trh se zdravými nápoji. Kofole SA Group byl udělen titul „Perla polského hospodářství“ v kategorii Velké perly 11. ročníku organizovaného redakcí ekonomického magazínu Polish Market ve spolupráci s ústavem PAN (ekonomické akademie).", "section_level": 2}, {"title": "Výroba a složení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Polotovar – sirup KOFO.", "content": "Základem Kofoly je sirup \"KOFO\". Sirup se mísí vždy na celou sezónu, proto může mít Kofola meziročně jemné odchylky v chuti podle charakteru sezónního počasí a dozrávání ovoce. Podle jiného zdroje je složení sirupu následující: Podle zveřejněných údajů na etiketě od výrobce v roce 2015 obsahoval", "section_level": 2}, {"title": "Složení Kofoly v roce 2015.", "content": "Voda, sirup KOFO, oxid uhličitý, další aroma u Kofoly s příchutěmi. Kofola bez cukru obsahuje místo cukru náhradní sladidlo.", "section_level": 2}, {"title": "Kofola s příchutěmi.", "content": "V roce 2004 byla poprvé vydána speciální příchuť Kofola, s citronovou příchutí. Od roku 2007 je (s výjimkou v roce 2010) pravidelně každý rok vydáváno až několik nových příchutí, většinou jde však o limitované edice, popř. vánoční limitované edice.", "section_level": 1}, {"title": "Míchané nápoje s Kofolou.", "content": "Kofola se používá i do alkoholických míchaných nápojů. Typickým míchaným nápojem je například Kofola s tuzemským rumem, Další možností je varianta nazývaná „houba“ či „bambus“ – vína s kolou, v tomto případě s Kofolou.", "section_level": 1}, {"title": "Tuna a Kofola.", "content": "V Česku a na Slovensku se jako psí herec v reklamách na Kofolu proslavil pejsek Tuna (zde přezdívaný jako Štefan, či „Ftefan“), které byly vysílány v televizi od května 2015 do srpna 2016. Celkem bylo natočenu 20 různých reklam v délce od 15 do 24 sekund.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kofola je sycený nealkoholický nápoj kolového typu, který vznikl v roce 1959 v Československu jako alternativa k tehdy nedostupným konkurenčním nápojům Coca-Cola nebo Pepsi. Nápoj vyrábí česká společnost Kofola a.s.", "tgt_summary": "Kofola () is a carbonated soft drink produced by Czech company Kofola, headquartered in Krnov, Czech Republic. It is the principal rival of Coca-Cola and Pepsi in the Czech Republic and Slovakia. The company is one of the leading soft drinks producers and distributors in Central and Eastern Europe.", "id": 845832}
{"src_title": "Zabiják (kniha)", "tgt_title": "L'Assommoir", "src_document": [{"title": "Vznik díla.", "content": "Román začal vycházet v roce 1876 na pokračování v pařížských novinách. Kvůli naturalistickým popisům ale začali čtenáři hromadně odhlašovat předplatné, a tak byl Zabiják stažen. Autor však našel jiného vydavatele a i přes hrozby dílo vyšlo. Knižní vydání bylo nakonec komerčně úspěšné, přineslo autorovi slávu a známost ve světě.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Venkovanka Gervaisa přijede spolu se svým druhem Lantierem a jejich dvěma dětmi Štěpánem a Klaudiem do Paříže. Zpočátku si díky našetřeným penězům žijí „na vysoké noze“, ale později postupně zastaví většinu svého majetku a přestěhují se do zapadlé části města. Lantier ji po čase opustí s milenkou, po čemž Gervaisa velmi smutní i přesto, že ji bil a stále kvůli něčemu kritizoval. Gervaisa začne pracovat jako pradlena, stane se mezi lidmi oblíbenou a začne se o ni zajímat klempíř Coupeau. Ten ji přemluví ke svatbě, i když ta nejprve odmítala kvůli tehdejším zvyklostem. Protože Gervaisa i Coupeau jsou pracovití a dobře si vydělávají, stěhují se do lepšího bytu a šetří i na horší časy. Společně mají dceru Nanu, Klaudia pošlou do školy na jih Francie. Rodinná idyla se začne hroutit poté, co jde jednoho odpoledne Gervaisa spolu s Nanou navštívit Coupeaua do práce. Nana na něj zavolá, její tatínek zakopne a spadne ze střechy. Coupeau nemůže asi půl roku pracovat a všechny našetřené peníze padnou na jeho léčení. Po vyléčení už se mu znovu do práce nechtělo, a tak zůstala na obživu rodiny Gervaisa sama. Protože Gervaisa dlouho toužila po vlastní prádelně, půjčila si od známých peníze a zařídila si vlastní podnik. Zaměstnala pradleny a zpočátku se jí i dařilo úspěšně splácet dluhy, stala se mezi známými uznávanou. Coupeau ale začal chodit do hospody a holdovat alkoholu, pomocí něhož utišoval svědomí a vyplňoval pocit prázdnoty. Během oslavy Gervaisina svátku, na který pozvala mnoho známých, se náhle vrátil její bývalý druh Lantier, ze kterého se stal Coupeaův dobrý kamarád a podnájemník Coupeauových, nejdříve platil nájemné, ale pak se začal chovat, jako kdyby dům patřil jemu a začal rozkazovat. Rodině došly peníze, Gervaisa musela propustit zaměstnankyně a prodat prádelnu. Vypočítavý Lantier se přestěhoval k nové majitelce prádelny a jejímu manželovi, Gervaisiným i jeho známým. Coupeauvi byli nuceni přestěhovat se do činžáku pro chudinu. Coupeau začne pracovat, ale každou výplatu hned propije. Gervaisa se také stane alkoholičkou, pomáhá jí to tak zapomenout na životní strasti. Postupně se přestane starat o děti a začne žebrat. Z Nany se stane prostitutka, Coupeau umírá v blázinci na delirium tremens. Gervaisa dále pije a umírá bez přátel ve špinavé kobce. Smrt je pro ni ale vysvobozením.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv díla.", "content": "Podle knihy byl v roce 1956 natočen film Gervaise.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zabiják (orig. L'Assommoir) je sedmý román Émile Zola z cyklu Rougon-Macquartové, který vyšel v roce 1877. Většinou je považován za jedno ze Zolových nejlepších děl. Popisuje zhoubný vliv alkoholu na osudy chudých a duševně prázdných lidí. V románu jsou detailní popisy alkoholismu, který je tím „zabijákem“, po němž nese román jméno.", "tgt_summary": "L'Assommoir (1877) is the seventh novel in Émile Zola's twenty-volume series \"Les Rougon-Macquart\". Usually considered one of Zola's masterpieces, the novel—a study of alcoholism and poverty in the working-class districts of Paris—was a huge commercial success and helped establish Zola's fame and reputation throughout France and the world.", "id": 1031992}
{"src_title": "Velká mše c moll (Mozart)", "tgt_title": "Great Mass in C minor, K. 427", "src_document": [{"title": "Vznik a první provedení.", "content": "Mozart zkomponoval mši c moll v letech 1782-83, poté, co v roce 1781 opustil svoji pozici chrámového skladatele Salcburské katedrály, přestěhoval se do Vídně, a věnoval se především světské hudbě – skládal symfonie, koncerty a opery. Ve svém dopise otci Leopoldovi datovaném 4. ledna 1783 zmiňuje starší slib, že napíše mši, když svou tehdejší snoubenku Constanze přiveze jako svou ženu do Salcburku. Premiéra mše c moll se uskutečnila 26. října 1783 při návštěvě Mozarta a jeho ženy Constanze v Salcburku, kde se Constanze poprvé setkala s Mozartovým otcem a sestrou (Nannerl). Provedení v chrámu arciopatství sv. Petra v Salcburku v rámci římskokatolické mše sestávalo z Kyrie, Gloria a Sanctus. Constanze při premiéře zpívala sólo „Et incarnatus est“. Účinkující byly členy \"Hofmusik\" – hudebníci ze Salcburského knížecího arcibiskupství knížete-arcibiskupa Jeronýma z Colloreda, tedy Mozartovi bývalí kolegové. Generální zkouška se konala v blízkém Kapellhaus 23. října 1783.", "section_level": 1}, {"title": "Zdroje a úpravy.", "content": "Dílo je neúplné, chybí část Creda po árii „Et incarnatus est“ (orchestrace \"Creda\" je také neúplná) a celé \"Agnus Dei\". \"Sanctus\" je částečně ztracený a vyžaduje rekonstrukci. Vzhledem k absolutní nezbytnosti úplného textu pro liturgické účely Mozart pravděpodobně spojil pro premiéru skladby ze svých dřívějších mší, ačkoli Richard Maunder zmínil, že zachovalé části (včetně varhanní části) obsahují pouze dokončené věty skladby. Hudbu z \"Kyrie\" a \"Gloria\" Mozart znovu použil téměř beze změn v kantátě \"Davidde penitente\", K. 469. Existuje řada spekulací zabývajících se důvody, proč dílo zůstalo nedokončené. Pro účely moderního provedení jsou dostupné edice a dokončení jejichž autory jsou H. C. Robbins Landon (Eulenburg), Helmut Eder (Bärenreiter), Richard Maunder (Oxford University Press), Philip Wilby (Novello), Robert Levin (Carus-Verlag) a Benjamin-Gunnar Cohrs (Musikproduktion Höflich). Agnus Dei také dopsal Robert Xavier Rodriguez. Zatímco Robbins Landon, Eder a Maunder se pouze snažili doplnit chybějící orchestraci a sborové části v Krédu a Sanctus, Wilby, Levin a Cohrs zkomponovali tyto části znovu použitím parafrází a rozvinutím zlomků vytvořených Mozartem.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv.", "content": "Dílo ztělesňuje okázalost a slavnostnost spojenou se salcburskou tradicí té doby, ale také anticipuje symfonické mše Josepha Haydna, které kombinují sólové části se sborovými. Rozpoznatelný je vliv Bacha a Händela, jejichž hudbu Mozart v té době studoval (viz Gottfried van Swieten). Papež František v červnu 2015 prohlásil, že část \"Et incarnatus est\" „je jedinečná; pozvedá vás k Bohu!“ Dne 20. srpna 2016 provedl dirigent Ilan Volkov s BBC Scottish Symphony Orchestra, BBC Symphony Chorus a sólisty Louisem Alderer, Carolyn Sampson, Benjamin Hulett a Matthew Rose rokonstruovanou verzi, jejímž autorem je Helmut Eder.", "section_level": 1}], "src_summary": "Velká mše c moll (), K. 427/417a, je slavnostní mše (missa solemnis), kterou zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart ve Vídni v letech 1782 a 1783. První provedení se uskutečnilo v Salcburku 26. října 1783. Dílo pro dva sólové soprány, tenor, bas, dva sbory a rozsáhlý orchestr zůstalo nedokončené, chybějí velké části Creda a celé Agnus Dei.", "tgt_summary": "Great Mass in C minor (), K. 427/417a, is the common name of the musical setting of the mass by Wolfgang Amadeus Mozart and considered one of his greatest works. He composed it in Vienna in 1782 and 1783 after his marriage when he moved to Vienna from Salzburg. This large-scale work, a missa solemnis, is scored for two soprano soloists, a tenor and a bass, double chorus and large orchestra. It remained unfinished, missing large portions of the Credo and the complete Agnus Dei.", "id": 414143}
{"src_title": "Orel iberský", "tgt_title": "Spanish imperial eagle", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Orla iberského poprvé popsal německý farář a ornitolog Christian Ludwig Brehm v roce 1861. V minulosti byl klasifikován jako poddruh orla královského (\"Aquila heliaca\"). Nicméně teorií bylo více, například ornitologové Charles Gald Sibley a Burt Leavelle Monroe tvrdili, že společně tvoří superdruh. Na základě studie z roku 1997, která porovnávala mitochondriální DNA obou druhů, bylo určeno, že se od sebe druhy oddělily asi před jedním milionem let. To ale vyvrátil druhý výzkum z roku 2007, který porovnával jejich nukleární DNA a stanovil tuto dobu na období holocénu nebo konec pleistocénu.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Podle archeologických nálezů se orlové iberští původně vyskytovali pouze ve východní části Pyrenejského poloostrova. Během 19. a 20. století se sice rozšířili i do jiných oblastí poloostrova a do severní Afriky, ale ve většině těchto oblastí znovu vymizeli. Poslední záznamy o hnízdění v Alžírsku jsou z 19. století, v Maroku z první poloviny 20. století. Nicméně v současnosti přibývají záznamy z Portugalska a během roku 2015 byla tři pozorování nahlášena právě z Maroka. S rostoucí populací se osamocení ptáci objevují i ve Francii, kde bývají orlové iberští nepravidelně pozorováni již od devatenáctého století. Vyhledávají zalesněné oblasti s typickým středozemním typem podnebí: teplým a suchým létem a mírnými zimami. Straní se lidských příbytků a uměle zavlažovaných oblastí. Dalším faktorem pro jejích výskyt je dostatek potravy, tedy především zajícovitých. Často je možné je pozorovat v místech s porosty korkového dubu (\"Quercus suber\") a nevyhýbají se ani vysokým nadmořských výškám v centrálním Španělsku.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Orlové iberští jsou mohutní s robustní stavbou těla. Délka těla dospělého jedince se pohybuje mezi 74 a 85 cm (některé zdroje ale uvádí i délku okolo 60 cm) a váha od 2500 do 3000 g. Rozpětí křídel bývá 177 až 220 cm. Samice jsou větší než jejich protějšky; ve velikosti asi o 10 %, v hmotnosti až o 40 %. Vzhledově se podobají orlům královským, ale jsou mohutnější, kompaktnější, většinou světlejšího zbarvení a mají větší hlavu i zobák. Na zádech, prsou a břiše se nepravidelně mísí světlé a tmavě hnědé peří, na ramenou je bílé peří výraznější. Hlava a krk jsou delší než u jiných druhů orlů. Přepeřují prakticky celoročně: od března do listopadu. Nemusí při tom obměnit peří na celém těle. Mladí se podobají stejně starým africkým orlům okrovým (\"Aquila rapax\"), ale jsou větší a mají delší křídla. Na konci jara většinou začnou poprvé přepeřovat a dospěleckého zbarvení dosáhnou asi po pěti obdobích.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Ačkoliv mladí jedinci se mohou přesouvat na větší vzdálenosti, jedná se spíše o stálý druh. Dospělí jedinci pak žijí ve svých teritoriích po celý rok. Rozloha jejich teritorií je různá a liší se v závislosti na kvalitě obývaného prostředí, obecně ale bývá uváděn jeden pár na 52 km. Oproti orlům královským nejsou při letu tak agilní: mávání křídly je spíše hluboké a mocné.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Orlové iberští se živí především menšími savci. Dle pozorování z roku 2008 tvoří 93,7 % jejich jídelníčků savci, 5,8 ptáci a pouze 0,4 % jsou plazi a obojživelníci. Z ptáků loví nejčastěji holubovité (Columbidae), krkavcovité (Corvidae), skřivanovité (Alaudidae) a další pěvce. Většinou ale nejsou při letu dost rychlí a obratní na to, aby ptáka ulovili za letu. Ze savců tvoří jejich kořist ovce a výjimečně i myši, ale především zajícovití (Leporidae). Další méně častou kořistí mohou být ještěrkovití (Lacertidae) nebo užovkovití (Colubridae). Celkově se na jejich jídelníčku nachází asi 98 druhů. Ačkoliv si běžně kořist uloví sami, jsou zdatní i jako zloději – potravu kradou především od jiných dravců.", "section_level": 2}, {"title": "Hnízdění.", "content": "Tento druh je monogamní, přičemž pár si drží své stále území, ve které může mít postavených několik různých hnízd. Na Pyrenejském poloostrově probíhá období rozmnožování od poloviny února do konce března, v Maroku to bylo od ledna do května. Hnízdí na stromech, kde si z větví staví velké hnízdo v koruně. Na stavbě se podílí oba rodiče. Většinou se jedná o urostlé duby nebo borovice. Výjimečně mohou být hnízda nalezena i na elektrických věžích. Tak či tak, platí, že orlové iberští si staví své příbytky v místech, kde nebudou vyrušováni lidmi. Velikost snůšky se pohybuje od jednoho do čtyř vajec. Ta jsou bílá s šedými, hnědými nebo nafialovělými skvrnami a samice je naklade v rozmezí dvou až tří dní. O zahřívání se stará pouze samice. Po vylíhnutí starost o krmení převezme samec, který přibližně následujících 75 až 77 dnů přináší potravu samici i mladým. Kuřata jsou vůči sobě poměrně agresivní a vzájemné útoky vedou k četným úmrtím: dle studie publikované v roce 2006 tvoří zabití sourozencem více než 50 % všech případů úmrtí mladých orlů iberských. Své mrtvé sourozence většinou i sežerou. Mezi 116 a 162 dnem života opustí hnízdo, nicméně někdy se do něj vracejí ještě i několik týdnů poté. Pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech. Během období hnízdění se rodiče drží relativně blízko svých hnízd, přibližně v okruhu 8 km. Mimo tuto dobu ale mohou odletět až do vzdálenosti 61 km.", "section_level": 2}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Orlové iberští patří mezi druhy zařazené v první příloze CITES. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se jedná o ohrožený druh. Jejich populace ale vzrůstá: v roce 1974 bylo zaznamenáno 38 párů, o třicet let později to bylo již 188. Studie publikovaná v roce 2009 rozdělila vývoj populace těchto orlů na tři fáze: nárůst (1981–1993), neměnná (1994–1999) a znovu nárůst (2000–2004). Během první fáze se počet párů zvýšil z 25 na 127, během druhé se zvýšil o čtyři a během třetí na konečných 188. Všichni tito jedinci byli zaznamenáni na území Španělska. Nejednalo se ale o plošný nárůst ve všech monitorovaných oblastech: výjimkou je národní park Doñana. V roce 2008 žilo okolo 200 párů. Na populaci orlů iberských má vliv několik faktorů; jedním z nich je aktivita člověka a to, jakým způsobem ovlivňuje jejich přirozené prostředí. Dalším je dostatek kořisti. I proto byl ve Španělsku založen program na zásobování párů během období hnízdění domácími králíky, především v oblastech s nedostatkem potravy. Následovaly i další pokusy o rozšíření orlů iberských, například vypouštění mladých ptáků do okolí města Cádiz. Do roku 2013 tam bylo umístěno 77 mladých, z nichž devět se později rozmnožilo (pět v okolí Cádiz, dva v Doñaně a dva v Toledu). Jako hlavní důvod úmrtí orlů iberských bývá uváděn střet s elektrickým vedením, který tvoří až 60 % případů nepřirozeného úhynu těchto ptáků. V roce 1990 ale bylo v Andalusii zavedeno opatření, které mělo za cíl snížit počty ptáků zabitých elektrickým proudem, a které bylo poměrně úspěšné: úmrtnost klesla o 62 % a to vedlo k dalším rozšíření orlů v této oblasti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Orel iberský, též známý jako orel španělský nebo Adalbertův (\"Aquila adalberti\"), je druh orla, který obývá Pyrenejský poloostrov. Je považován za jednoho z nejvzácnějších dravců na světě. Tělo dospělce měří okolo 80 cm a váží mezi 2,5 a 3,5 kg, přičemž samice jsou větší než samci. Rozpětí křídel může dosáhnout až 220 cm. Živí se především savci, a to od myší až po domácí ovce. Menší složku jejich jídelníčku pak tvoří ptáci. ", "tgt_summary": "The Spanish imperial eagle (\"Aquila adalberti\"), also known as the Iberian imperial eagle, Spanish eagle, or Adalbert's eagle, is a threatened species of eagle native to the Iberian Peninsula. The binomial commemorates Prince Adalbert of Bavaria. ", "id": 1118081}
{"src_title": "Robert Gates", "tgt_title": "Robert Gates", "src_document": [{"title": "Studium.", "content": "Narodil se za druhé světové války v kansaském městě Wichita. V dětství a mládí se věnoval skautství. Po absolvování místní střední školy v roce 1961 (s vyznamenáním) chtěl studovat historii. Získal stipendium na \"College of William and Mary\", kterou absolvoval v roce 1965, o 2 roky později získal M. A. na The Indiana Univerzity, a v roce 1974 získal doktorát z historie, (studoval dějiny Ruska a Sovětského svazu).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Pracoval pro Národní bezpečnostní sněm pod Georgem W. Bushem. V Ústřední zpravodajské službě působil 26 let. Hned po nástupu do organizace v roce 1966 sloužil jako důstojník amerického letectva. V letech 1986–1989, tedy v době vypuknutí aféry Írán-contras, byl zástupcem ředitele CIA. Nezávislá komise vyšetřující aféru Írán-contras obvinila Gatese z toho, že v rozporu se svým prohlášením před soudní porotou věděl o převodu výnosů z prodeje zbraní do Íránu na podporu contras v Salvadoru. CIA vedl od listopadu 1991 do nástupu administrativy prezidenta Clintona v lednu 1993. Po odchodu ze CIA se stal prezidentem univerzity A&M v Texasu; kvůli zachování tohoto postu se rozhodl odmítnout nominaci na místo ředitele Národní rozvědky (\"Director of National Intelligence\", DNI). Začal též působit ve vedeních několika společností. V roce 2001 pracoval spolu s Jamesem A. Bakerem III. a Lee Hamiltonem ve skupině \"The Iraq Study Group\", která studovala Válku v Iráku. Dne 8. listopadu 2006 se stal 22. ministrem obrany Spojených států (po Donaldu Rumsfeldovi), z řad demokratů i republikánů. V Gatesově profilu, napsaném v roce 2007 americkým poradcem Zbigniewem Brzezinskim a otištěným v časopise \"Time\", je jmenován nejvlivnějším mužem roku. Gates si funkci ministra obrany udržel i s příchodem administrativy Baracka Obamy. Od vlády Spojených států amerických obdržel 7 medailí a 7 dalších vyznamenání a ocenění.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert Michael Gates (* 25. září 1943 Wichita) je americký politik a mezi roky 2006 a 2011 ministr obrany Spojených států amerických v administrativách prezidentů George W. Bushe a Baracka Obamy. V období let 1991–1993 řídil zpravodajskou službu CIA.", "tgt_summary": "Robert Michael Gates (born September 25, 1943) is an American statesman, scholar, intelligence analyst, and university president who served as the 22nd United States Secretary of Defense from 2006 to 2011. He was originally appointed by President George W. Bush but was retained for service by President Barack Obama. Gates began his career serving as an officer in the United States Air Force but was quickly recruited by the Central Intelligence Agency (CIA). Gates served for 26 years in the CIA and the National Security Council, and was Director of Central Intelligence under President George H. W. Bush. After leaving the CIA, Gates became president of Texas A&M University and was a member of several corporate boards. Gates served as a member of the Iraq Study Group, the bipartisan commission co-chaired by James A. Baker III and Lee H. Hamilton, that studied the lessons of the Iraq War. ", "id": 1107421}
{"src_title": "Heinz-Christian Strache", "tgt_title": "Heinz-Christian Strache", "src_document": [{"title": "Soukromý život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a studium.", "content": "Z otcovy strany má sudetoněmecké předky. Vyučil se zubním technikem, následné studium historie a filozofie na Vídeňské univerzitě nedokončil.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Heinz-Christian Strache je ženatý, jeho manželkou je od roku 2016 Philippa Strache (roz. Beck).", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dlouholetý předseda FPÖ (2005–2019).", "content": "Dne 23. dubna 2005 byl poprvé na stranickém sjezdu se ziskem 90,11% odevzdaných hlasů zvolen předsedou Svobodné strany Rakouska (FPÖ). Při druhé kandidatuře na předsedu na sjezdu strany v Innsbrucku v roce 2007 potvrdil svůj mandát, když obdržel 389 z celkových 396 hlasů (94,85 %). V letech 2006 a 2008 získal mandát v rakouské Národní radě. V květnu roku 2009 byl v Linci opět zvolen předsedou strany se ziskem 97,23 %, když pro něho hlasovalo 421 z 433 přítomných delegátů. V červnu roku 2011 dostal Strache na stranickém sjezdu ve Štýrském Hradci 94,36 % hlasů. Pro jeho znovuzvolení předsedou strany se vyslovilo 519 z celkových 550 delegátů. V roce 2013 byl na sjezdu ve Štýrském Hradci opětovně zvolen předsedou strany, když oslovil 96,32 %, tedy 471 z 497 přítomných delegátů. Nastoupil tak již do svého pátého funkčního období v řadě. V listopadu roku 2014 byl zvolen poměrem 99,23 % hlasů (tj. 388 z celkových 391) jednoznačně předsedou vídeňské organizace FPÖ, což bylo na úrovni předchozích hlasování let 2010 (99,12 %) a 2012 (99,21 %), avšak o poznání méně nežli v roce 2008 (99,38 %). Na začátku března roku 2017 byl Heinz-Christian Strache opětovně potvrzen ve funkci stranického předsedy, když získal na sjezdu v korutanském Klagenfurtu 98,7 % hlasů od cca 700 přítomných delegátů.", "section_level": 2}, {"title": "Rakouský vicekancléř a ministr.", "content": "Strache byl dne 18. prosince 2017 spolkovým prezidentem Alexandrem Van der Bellenem jmenován rakouským vicekancléřem a ministrem pro úředníky a sport v koaliční vládě Sebastiana Kurze, vytvořené spolu s Rakouskou lidovou stranou (ÖVP). 18. května 2019 ohlásil rezignaci na své funkce ve vládě pod vlivem skandálu s videem, ve kterém spolu s dalším politikem FPÖ, Johannem Gudenusem, slibuje údajné \"neteři ruského oligarchy\" pomoc s dojednáním zakázek ze státního rozpočtu výměnou za pomoc před volbami. Strache rovněž oznámil rezignaci na post předsedy FPÖ. Na této pozici ho nahradil Norber Hofer.", "section_level": 2}, {"title": "Volby do Evropského parlamentu v Rakousku 2019.", "content": "Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 kandidoval za FPÖ, na kandidátce byl na 42. místě. Strana nakonec získala tři mandáty, Strache obdržel více než 45 tisíc preferenčních hlasů a měl se stát poslancem, mandát ale nakonec odmítl.", "section_level": 2}, {"title": "Vyloučení ze strany.", "content": "V prosinci roku 2019 byl Strache vyloučen z FPÖ. Důvodem vyloučení bylo podezření ze zpronevěry stranických peněz.", "section_level": 2}], "src_summary": "Heinz-Christian Strache (* 12. června 1969 Vídeň) je rakouský politik a bývalý předseda Svobodné strany Rakouska (FPÖ). Od 18. prosince 2017 do května 2019 byl rakouským vicekancléřem a ministrem pro úředníky a sport v koaliční první vládě Sebastiana Kurze, vytvořené spolu s Rakouskou lidovou stranou (ÖVP). 18. května 2019 oznámil rezignaci na své funkce pod vlivem skandálu s videem, na kterém slibuje státní zakázky výměnou za pomoc před volbami falešné příbuzné ruského oligarchy.", "tgt_summary": "Heinz-Christian Strache (born 12 June 1969) is an Austrian politician and dental technician who served as Vice-Chancellor of Austria from 2017 to 2019 before resigning for treasonous behavior. He was also Minister of Civil Service and Sports from January 2018 to May 2019 and chairman of the Freedom Party (FPÖ) from April 2005 to May 2019. He previously served as a member of the National Council from October 2006 until December 2017 and as a member of the municipal council and state legislature of Vienna (2001–2006). ", "id": 1543624}
{"src_title": "Francisco de Vitoria", "tgt_title": "Francisco de Vitoria", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Někteří z Franciscových předků konvertovali ze židovství ke katolicismu. Roku 1504 Francesco vstoupil do dominikánského řádu a vystudoval dominikánskou Kolej sv. Jakuba (\"College Saint-Jacques\") v Paříži, kde potkal Erasma Rotterdamského, a pokračoval ve studiu teologie na Sorbonně od r. 1515 (pod vedením Pierre Crockaerta a Thomase Cajetana). V r. 1523 se vrátil do Španělska a učil v klášterní koleji svatého Řehoře ve Valladolidu. O tři roky později byl zvolen profesorem hlavní katedry teologie na Univerzitě v Salamance, kde přednášel scholastickou teologii a filosofii až do své smrti r. 1546.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení.", "content": "Francisco de Vitoria si získal velkou autoritu novým výkladem spisů Tomáše Akvinského a stal se tak předchůdcem takzvané \"druhé scholastiky\". Jeho učení se soustřeďovalo na otázky s bezprostředním a praktickým významem, zejména otázky morální a právní. Na žádost císaře Karla V. vypracoval soustavné pojednání o právních vztazích, které vznikly objevem \"Indií\", tj. dnešní Ameriky. Podle Francisca sám objev věci, která nikomu nepatřila, může zakládat vznik vlastnictví. Americké ostrovy a země však podle přirozeného práva patří domorodcům a nikdo nemá právo jim je brát. Španělé mají právo tam cestovat, obchodovat, kázat a vzdělávat – tak jako v evropských zemích – mohou pokřtěné domorodce bránit proti násilí, nemají však právo na majetek domorodců a nesmějí vůči nim užívat násilí, leda v sebeobraně. Tím prokázal společně s dalšími zástupci vysokého španělského kléru vysokou intelektuální a morální odvahu, neboť otázka práva okupace cizího území a dobyvatelských válek v Amerikách se stala předmětem dlouhých sporů teologů, právníků a intelektuálů, kteří byli ovlivněni humanismem Erasma Rotterdamského.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Francisco za svého života nic nepublikoval. Poznámky z jeho přednášek z let 1527-1540 byly zapsány studenty a vyšly po jeho smrti roku 1557 pod názvem \"Relectiones Theologicae\" (Teologické úvahy). Obsahují mimo jiné přednášky: Anglický překlad některých částí \"Relectiones Theologicae\" z roku 1917 je dostupný na internetu: Další výbor teologických přednášek vyšel jako:", "section_level": 1}], "src_summary": "Francisco de Vitoria také Francisci de Victoria OP (kolem 1483, Burgos – 12. srpna 1546, Salamanca) byl španělský renesanční římskokatolický filosof, teolog a právník, zakladatel filosofické tradice, které se říká Salamancká škola. Je znám především svými příspěvky k teorii spravedlivé války a mezinárodního práva. Vytvořil pojem \"světové republiky\" (\"res publica totius orbis\") a byl tak první, kdo uvažoval o \"globální\" politice. Někteří ho považují za „otce mezinárodního práva“.", "tgt_summary": "Francisco de Vitoria ( – 12 August 1546; also known as Francisco de Victoria) was a Spanish Roman Catholic philosopher, theologian, and jurist of Renaissance Spain. He is the founder of the tradition in philosophy known as the School of Salamanca, noted especially for his contributions to the theory of just war and international law. He has in the past been described by some scholars as one of the \"fathers of international law\", along with Alberico Gentili and Hugo Grotius, though contemporary academics have suggested that such a description is anachronistic, since the concept of international law did not truly develop until much later. American jurist Arthur Nussbaum noted that Vitoria was \"the first to set forth the notions (though not the terms) of freedom of commerce and freedom of the seas.\"", "id": 584546}
{"src_title": "Baba O'Riley", "tgt_title": "Baba O'Riley", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pete Townshend původně napsal Baba O'Riley pro jeho projekt \"Lifehouse\", rockovou operu, která měla následovat operu The Who - \"Tommy\" (1969). Townshend skladbu odvodil z jeho experimentálního nahrávání varhan Lowrey Berkshire TBO-1. Baba O'Riley měla být skladba, kterou by zpíval Ray, skotský farmář na začátku alba jak shromažďuje svou ženu Sally a jeho dvě děti, aby začali jejich exodus do Londýna. Když byl \"Lifehouse\" vyřazen většina songů byla později vydána na albu \"Who's Next\" (1971). Baba O'Riley se stala první písní na Who's Next. V několika evropských zemích byla vydána jako singl, ale ve Spojených státech a Spojeném království byla vydána pouze jako součást alba. Bubeník Keith Moon dostal nápad přidání houslí v závěrečné části skladby v níž změní svůj styl z rocku do irského folk-style beatu. Dave Arbus (East od Eden) je hrál na studiové nahrávce a na koncertě je nahradili Rogerem Daltreym a foukací harmonikou. Na koncertě v Royal Albert Hall (2000) hrál housle Nigel Kennedy. Houslové sólo je založeno na indické klasické hudbě jako pocta Meheru Babovi, indickému mystikovi, který inspiroval tuto píseň. Doprovodná stopa byla odvozena z hloubi konceptu \"Lifehouse\". Towhshend chtěl vzít životní informaci Mehera Baby a vložit ji do syntetizátoru, který by generoval hudbu založenou na té informaci. Tato hudba měla být backing track pro Baba O'Riley, ale nakonec Towhshend pro vytvoření backing tracku použil varhany Lowrey Bekshire TBO-1 a jejich funkci \"Marimba Repeat\". V roce 2004 byla skladba Baba O'Riley použita jako úvodní znělka v seriálu Kriminálka New York.", "section_level": 1}, {"title": "Teenage Wasteland.", "content": "Skladba bývá často chybě nazývána \"Teenage Wasteland\" podle fráze, která se v ní často opakuje. Teenage Wasteland byl vlastně pracovní název pro skladbu v jejích prvních inkarnacích. Později byl název Teenage Wasteland přiřazen úplně jiné, ale související skladbě od Townshenda, která je pomalejší, obsahuje více textu a akordů. Verze \"Teenage Wasteland\" se vyskytuje na \"The Lifehouse Chronicles\" (2000), což je sada šesti disků souvisejících s projektem Lifehouse.", "section_level": 1}], "src_summary": "„Baba O'Riley“ je skladba britské skupiny The Who složená kytaristou Petem Townshendem z alba \"Who's Next\". Roger Daltrey zpívá většinu skladby a Townshend zpívá zhruba v polovině verše „Don't cry/don't raise your eye/it's only teenage wasteland“. Název skladby je odvozen od jmen filozofických a hudebních osobností Mehera Baby a Terry Rileyho. ", "tgt_summary": "\"Baba O'Riley\", sometimes erroneously referred to as its chorus refrain \"Teenage Wasteland\", is a song by the English rock band the Who and the opening track to their studio album \"Who's Next\". It was issued in Europe as a single on 23 October 1971, coupled with \"My Wife\". ", "id": 1528406}
{"src_title": "Počítačový červ", "tgt_title": "Computer worm", "src_document": [{"title": "Popis činnosti.", "content": "Kromě svého vlastního šíření, které má rozhodující vliv na úspěšnost červa, vykonává obvykle tento program v počítači nějakou sekundární činnost, která je červem nesena jako „náklad“ (kód, který tvoří náklad se nazývá ). Typicky se jedná o: Ať už je činnost, kterou takový program vykonává v síti, jakákoli, vždy s sebou nese vedlejší efekty, které jsou důsledkem této činnosti. Téměř vždy je, v případě většího rozšíření červa, těmito infekcemi snižována rychlost průtoku dat mezi jednotlivými počítači (a tím i celý internet) a způsobují menší či větší finanční škody majitelům postižených počítačů – ať už se jedná o soukromé vlastníky, nebo celé firmy. Proto jsou, nezávisle na záměru autora, považovány za malware.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Slovo \"červ\" () bylo přejato z románu Jezdec na rázové vlně (John Brunner, 1975), v němž byl jako \"Tapeworm\" označen program schopný samostatného šíření. Jeho úkolem bylo vyřadit z provozu celou telefonní síť na pokyn svého autora.", "section_level": 1}, {"title": "První červi.", "content": "Historicky první počítačové červy vytvořili John F. Schoch a John A. Hupp. Společně je implementovali ve středisku Xerox PARC, kde měli za úkol monitorovat vytížení procesorů počítačů připojených k síti a v případě nečinnosti jim zadat nějakou úlohu. Dosáhli tak optimálního využívání výpočetního potenciálu střediska. Mezi prospěšné červy patřila rovněž rodina červů Nachi, která odstraňovala ostatní malware, stahovala bezpečnostní aktualizace z webu Microsoft Update a instalovala je na infikovaném počítači. Červi tak záplatovali ty samé chyby, které využívali ke svému šíření. I když bylo jejich úkolem zvýšení úrovně zabezpečení počítačů, způsobovali značné zpomalování sítě a restartování systému po instalaci každé aktualizace. Můžeme tedy říci, že původním záměrem počítačových červů nebylo škodit, ale pomáhat a celkově zlepšovat práci s PC.", "section_level": 2}, {"title": "První problémy.", "content": "Zlomovým okamžikem byl 2. listopad 1988, kdy se červ označovaný jako Morrisův červ, vytvořený tehdy 23letým studentem Cornellovy univerzity Robertem T. Morrisem, začal díky chybně naprogramovanému mechanismu šíření nekontrolovaně množit a způsobil tehdejšímu internetu značné škody. Z původně nevinného programu, určeného ke změření rozsahu internetu, se tak stala velmi reálná hrozba.", "section_level": 2}, {"title": "Současnost.", "content": "Poté, co si počítačová komunita uvědomila svou zranitelnost, byly podniknuty některé kroky vedoucí ke zvýšení zabezpečení počítačů jako forma prevence před podobnými útoky. Současně s tím se však tyto infiltrace dostávaly na denní pořádek. V historii nejúspěšnějším počítačovým červem byl červ I Love You, který po svém vypuštění v roce 2000 napáchal škody v řádu desítek milionů amerických dolarů a ochromil provoz některých internetových služeb na několik dnů. Příkladem červů z nedávné minulosti jsou červi Sasser a Blaster, kteří využívali zranitelnosti operačního systému Microsoft Windows a přerušovali uživatelovu práci s počítačem v důsledku opakovaného vypínání PC.", "section_level": 2}, {"title": "Typy počítačových červů.", "content": "Stejně jako počítačových virů, i počítačových červů existuje několik druhů. Ty rozlišujeme podle způsobu, kterým se šíří.", "section_level": 1}, {"title": "E-mailoví červi.", "content": "E-mailoví červi využívají ke svému šíření elektronické pošty. Poté, co infikují nový počítač, se začnou rozesílat na e-mailové adresy, které získají buď z e-mailového adresáře oběti počítače, nebo prohledáváním obsahu uložených souborů a extrahováním řetězců, které vyhovují tvaru e-mailové adresy. Zvláštním případem jsou sítě botnet, složené z počítačů infikovaných k tomu uzpůsobeným červem, kdy infikované počítače na příkaz autora infekce zasílají hromadně SPAM, nebo uskutečňují útoky typu DDoS na jiné počítače. Obsah infikované zprávy zaslané e-mailovým červem obvykle obsahuje vlastní škodlivý program jako přílohu, případně odkazuje na webové stránky, které jsou schopny infikovat počítač příjemce. Výhodou takového přístupu je možnost využít e-mailového účtu oběti a v kombinaci s použitím adres dostupných v adresáři e-mailových adres působit jako věrohodná korespondence.", "section_level": 2}, {"title": "Internetoví červi.", "content": "Internetový červ využívá všechny dostupné síťové prostředky počítače ke skenování ostatních počítačů v síti. Pokud najde počítač, který je zranitelný a umí-li této zranitelnosti využít, provede na takový počítač útok a (v závislosti na závažnosti této zranitelnosti) je v ideálním případě schopen spuštění škodlivého kódu a vlastní instalace do systému. Výhodou tohoto přístupu je fakt, že v případě efektivního využití zranitelnosti počítače je možno jej infikovat bez vědomí nebo přičinění uživatele.", "section_level": 2}, {"title": "IM a IRC červi.", "content": "Tyto druhy počítačových červů využívají ke svému šíření sítí pro komunikaci v reálném čase. Zatímco v případě IM červů tito obvykle rozesílají odkazy na webové stránky schopné infikovat počítač příjemce, IRC červi zasílají svůj program jako (spustitelný) soubor. (Z toho plyne jejich menší nebezpečnost, neboť aby mohlo dojít k infekci, musí uživatel potvrdit přijetí souboru, uložit jej a následně spustit.) Výhodou tohoto přístupu je, stejně jako v případě e-mailových červů, možnost zasílání odkazů a souborů jménem uživatele napadeného systému a působit věrohodně.", "section_level": 2}, {"title": "Červi využívající sdíleného prostoru.", "content": "Tento druh kopíruje svůj program jako (spustitelný) soubor do sdílených umístění (typicky na sdílený prostor lokálního počítače), nebo na vzdálený počítač, kdy dává tento soubor k dispozici ke stažení. Po stažení a spuštění takového souboru, který je obvykle pojmenován názvem, který nevzbuzuje žádné podezření, dojde k infikaci počítače. Výhodou tohoto přístupu je fakt, že dnešní sdílecí sítě jsou využívány ke sdílení nelegálního obsahu a tudíž, v kombinaci s příhodným pojmenováním souboru, přináší poměrně značné možnosti šíření.", "section_level": 2}, {"title": "Ochrana před počítačovými červy.", "content": "V podstatě neexistuje ucelený návod, jak uchránit svůj počítač od jakékoli infiltrace přicházející z internetu. Vezmeme-li však v úvahu omezené možnosti šíření počítačových červů, můžeme vyvodit několik jednoduchých kroků, jak se těmto a mnohým podobným infiltracím zcela vyhnout: Vzhledem k faktu, že počítačové infiltrace ze zřejmých důvodů útočí na nejrozšířenější platformy a software, může být používání alternativ částečným východiskem z těchto problémů. Nelze však spoléhat na to, že počítač bude stoprocentně ochráněn, neboť výhoda těchto alternativních platforem nespočívá nutně v jejich vyšší bezpečnosti, ale právě v jejich alternativnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Počítačový červ je v informatice specifický počítačový program, který je schopen automatického rozesílání kopií sebe sama na jiné počítače. Poté, co infikuje systém, převezme kontrolu nad prostředky zodpovědnými za síťovou komunikaci a využívá je ke svému vlastnímu šíření.", "tgt_summary": "A computer worm is a standalone malware computer program that replicates itself in order to spread to other computers. It often uses a computer network to spread itself, relying on security failures on the target computer to access it. It will use this machine as a host to scan and infect other computers. When these new worm-invaded computers are controlled, the worm will continue to scan and infect other computers using these computers as hosts, and this behavior will continue. Computer worms use recursive method to copy themselves without host program and distribute themselves based on the law of exponential growth, and then controlling and infecting more and more computers in a short time. Worms almost always cause at least some harm to the network, even if only by consuming bandwidth, whereas viruses almost always corrupt or modify files on a targeted computer. ", "id": 1888037}
{"src_title": "Simonetta Vespucciová", "tgt_title": "Simonetta Vespucci", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházela ze vznešeného rodu Cattaneo, narodila se na ligurském pobřeží, pravděpodobně v Janově – Angelo Poliziano ji proto ve své básni \"Stanze per la Giostra\" přirovnal k Venuši, která se také vynořila z moře. V roce 1469 se provdala za Marca Vespucciho, příslušníka prominentní florentské rodiny (pocházel z ní i cestovatel Amerigo Vespucci), který pobýval v Janově jako praktikant v Banco di San Giorgio. Manželský pár se po sňatku usadil ve Florencii, kde se stala Simonetta pro svou jemnou tvář a plavé vlasy předmětem všeobecného obdivu. K jejím ctitelům patřil i příslušník vládnoucího rodu Julián Medicejský, který na rytířském turnaji vystupoval pod zobrazením Simonetty jako Minervy; zda mezi nimi existoval i milostný poměr, není dokázáno. Simonettu znal také malíř Sandro Botticelli; neví se, zda mu seděla modelem, ale ve prospěch domněnky hovoří obraz \"Venuše a Mars\", na němž je zobrazeno vosí hnízdo (příjmení Vespucci pochází z italského slova \"vespa\", což znamená „vosa“). Podle toho by Simonetta byla zobrazena i na \"Portrétu mladé ženy\" a \"Zrození Venuše\". Také žena na Ghirlandaiově fresce Madonny bývá některými kunsthistoriky označována za Vespucciovou. Naproti tomu obraz \"Kleopatry\", jehož autorem byl Piero di Cosimo, je se Simonettou spojován spíše neprávem: jednak vznikl řadu let po její smrti, jednak je na něm vyobrazena s odhalenými ňadry, což bylo pro urozenou ženu nepřijatelné. Autor se zřejmě jen inspiroval ideálním typem ženy, který znal od Botticelliho. Simonetta zemřela na tuberkulózu ve věku 23 let. Po velkolepém obřadu byla pohřbena v chrámu Ognissanti (Botticelli se později nechal pochovat v její blízkosti), Lorenzo I. Medicejský údajně složil na její smrt sonet \"O chiara stella, che coi raggi tuoi\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Simonetta Vespucciová rozená Cattaneová (asi 1453 Janovská republika – 26. dubna 1476 Florencie) byla italská šlechtična, proslulá kráska své doby známá jako \"Bella Simonetta\" nebo \"La Sans Par\" (\"Nesrovnatelná\"), která inspirovala řadu renesančních umělců.", "tgt_summary": "Simonetta Vespucci (née Cattaneo; 1453 – 26 April 1476), nicknamed \"la bella Simonetta\", was an Italian noblewoman from Genoa, the wife of Marco Vespucci of Florence and the cousin-in-law of Amerigo Vespucci. She was known as the greatest beauty of her age in Italy, and was allegedly the model for many paintings by Sandro Botticelli, Piero di Cosimo, and other Florentine painters. Some art historians have taken issue with these attributions, which the Victorian critic John Ruskin has been blamed for promulgating.", "id": 2002935}
{"src_title": "Šárka Kašpárková", "tgt_title": "Šárka Kašpárková", "src_document": [{"title": "Skok do výšky.", "content": "Na základní škole začínala nejprve s basketbalem, ale brzy přešla k atletice. Po odchodu na sportovní gymnázium v Brně se soustředila především na skok do výšky. Na mistrovství světa juniorů v roce 1988, které se konalo v Kanadě v Sudbury, skončila na šestém místě. O rok později již získala bronzovou medaili na atletickém juniorském mistrovství Evropy v jugoslávském Varaždínu. Následoval prudký pokles formy, který se zastavil až se začátkem spolupráce s trenérem Odehnalem. Díky němu se dokázala v roce 1992 kvalifikovat na olympijské hry do Barcelony. Zde ovšem zaostala o 4 cm za svým tehdejším osobním maximem, které bylo zároveň kvalifikačním limitem pro postup do finále. O rok později ještě vyrovnala výkonem 1,95 m český rekord, ale to již byla i mistryní republiky v tehdy nové ženské atletické disciplíně trojskoku.", "section_level": 1}, {"title": "Trojskok.", "content": "V roce 2006 oznámila konec kariéry, přesto nastoupila na atletický ovál, aby pomohla v soutěži družstev pražskému klubu USK. Na Evropském poháru v atletice překonala nominační limit Českého atletického svazu a zajistila si účast na mistrovství Evropy v Göteborgu. Její účast při absenci plné tréninkové přípravy však byla již spíše symbolická. Ve sportovním prostředí se nicméně chce pohybovat i nadále. Se svým partnerem a trenérem má dceru Terezku (nar. 2001). Drží české rekordy v trojskoku na dráze i v hale. V roce 1997 zvítězila na Mistrovství světa v lehké atletice v Aténách výkonem 15.20 metrů, což je národní rekord (a 9. místo v historických světových tabulkách ). O dva roky později v japonském Maebaši skočila v hale 14.87 metrů, čímž drží také český halový rekord.", "section_level": 1}, {"title": "Politická angažovanost.", "content": "V komunálních volbách v roce 2010 kandidovala z pozice nestraníka za NEZ/DEM do Zastupitelstva města Brna, a to jako lídryně kandidátky subjektu \"\"SUVERENITA-blok J. BOBOŠÍKOVÉ a NEZÁV. DEM. STOP korupci,STOP předraž. zak.,STOP zdraž. vody a MHD,více peněz do sportu\"\". Zvolena však nebyla. Na webových stránkách hnutí ANO 2011 je uvedena jako jeho podporovatelka v sekci \"\"Podporují nás\"\". Když se jí na tuto skutečnost novináři v červnu 2019 ptali, tak odpověděla, že se stala spíše kritikem hnutí, ačkoliv si nemyslí, že úplně všechno dělá hnutí špatně. Dále dodala, že se jí nelíbí, jak se Babiš staví k podezřením, kterým čelí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šárka Kašpárková (* 20. května 1971 Karviná) je česká sportovkyně, basketbalistka, bývalá atletka, skokanka do výšky a trojskokanka. Tato atletka, jejímž životním partnerem je její trenér Michal Pogány, je bronzovou medailistkou z olympijských her 1996 v Atlantě a mistryně světa z roku 1997. Atletickou kariéru ukončila v roce 2006, o tři roky později se ale k vrcholovému sportu vrátila. V lednu 2009 totiž oznámila, že vypomůže při sérii zranění basketbalovému Valosunu Brno.", "tgt_summary": "Šárka Kašpárková (, born 20 May 1971 in Karviná, Czechoslovakia) is a former Czech track and field athlete who specialised in the triple jump. ", "id": 2237696}
{"src_title": "Orlan", "tgt_title": "Orlan space suit", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Skafandry Orlan prošly různými modely. Modely Orlan-D, Orlan-DM, Orlan-DMA a Orlan-M byly používány v kosmu; modely Orlan-GN, Orlan-T a Orlan-V byly používány pro výcvik. Původní model skafandru Orlan, s pracovní výdrží dvě a půl hodiny vyvíjený pro použití na Měsíci jako součást Sovětského lunárního programu, byl zrušen ve prospěch modelů s větší pracovní výdrží. Orlan-D již vydržel tři hodiny; Orlan-DM až devět hodin. Skafandry Orlan jsou polopevné, což znamená, že mají pevnou kostru a helmu ale pružné ruce. Skafandry byly navrženy se zadním vstupním otvorem skrz připevněný batoh, což umožňuje relativně rychlé obléknutí (přibližně pět minut). První modely byly připojeny ke kosmické lodi kabelem, který dodával energii a zajišťoval komunikaci. Orlan-DM a následující modely byly již navrženy jako soběstačné.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První výstup do kosmu se skafandrem Orlan byl proveden 20. prosince 1977 na sovětské vesmírné stanici Saljut 6 během mise Sojuz 26. Jurij Romanenko a Georgij Grečko zde testovali skafandr Orlan-D. Orlan-DM byl poprvé použit 2. srpna 1985 na stanici Saljut 7 kosmonauty Vladimirem Džanibekovem a Viktorem Savinychem. Skafandry Orlan byly používány pro výstupy do kosmu na vesmírných stanicích Saljut. Na stanici Mir byly použity nové modely Orlan-DMA a Orlan-M. Orlan-DMA byl poprvé testován 26. ledna 1990 Alexandrem Viktorenkem a Alexandrem Serebrovem a Orlan-M 29. dubna 1997 Vasiliem Ciblijevem a Jerrym M. Linengerem. Orlan-M byl na stanici Mir používán až do jejího konce a nyní je používán na Mezinárodní vesmírné stanici. Dne 3. února 2006 byl z Mezinárodní vesmírné stanice vypuštěn na dočasnou oběžnou dráhu okolo Země vysloužilý skafandr Orlan (známý též jako Radioskaf, SuitSat, Radio Sputnik) s rádiovým vysílačem umístěným v přílbě.", "section_level": 1}, {"title": "Výcvik.", "content": "Skafandry Orlan jsou používány ve Výcvikovém středisku Jurij Gagarina v Moskvě: Orlan-GN pro výcvik pod vodou, Orlan-T pro nácvik postupů ve vzduchové kapse a Orlan-V pro výcvik pohybu ve stavu beztíže.", "section_level": 1}], "src_summary": "\"Viz též Orlan (umělkyně)\" Orlan je sada polopevných skafandrů zkonstruovaných firmou NPP Zvezda pro použití v sovětském a později ruském vesmírném programu. Slovo Orlan znamená Rusky „\"mořský orel\"“.", "tgt_summary": "The Orlan space suit ( meaning sea eagle) is a series of semi-rigid one-piece space suit models designed and built by NPP Zvezda. They have been used for spacewalks (EVAs) in the Russian space program, the successor to the Soviet space program, and by space programs of other countries, including NASA.", "id": 783976}
{"src_title": "Typ 99 (tank)", "tgt_title": "Type 99 tank", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Představení tanku proběhlo v říjnu 1999 během národní přehlídky. Poté byl zařazen do služby pro provozní zkoušky, na jejichž základě měl být vývoj tanku dokončen. Tato výrobní verze byla pojmenována Typ 98, název pozdější verze zněl Typ 98G. Konečná vývojová verze byla pojmenována Typ 99 a představena v roce 2001. Oficiální označení výrobce je pravděpodobně ZTZ-99. Tank je též znám pod pracovním označením WZ-123 MBT. Cena za jeden kus je více než 16 milionů jüanů (v roce 2006 1,6 mil. EUR nebo 2 miliony USD). Nejenom kvůli jeho vysoké ceně nebude tank zaveden do služby ve vysokém počtu, tak jako dřívější modely (např. Typ 59).", "section_level": 1}, {"title": "Typ 98.", "content": "Po nákupu 100 tanků T-80 z Ruska v srpnu 2007 bylo rozhodnuto včlenit některé jeho rysy do další generace čínských bojových tanků (MBT), protože tehdejší generace čínských tanků byla oproti němu již technicky zastaralá. Výsledkem byl nový tank s podvozkem podobajícím se podvozku tanků T-72 nebo T-80.", "section_level": 1}, {"title": "Typ 98.", "content": "Tento model je jedinečný mezi čínskými návrhy, jelikož má 4 členy posádky, a to kvůli absenci automatického nabíjení. Důvodem bylo, že Čína vyvinula vlastní munici v západním stylu, kdy hlavice a její pohon tvoří jeden celek, místo dvou oddělených částí. To mělo za následek, že Rusy vyrobené automatické nabíjecí zařízení nemohlo být použito. Proto je u tohoto typu tanku nabíjení ruční, místo automatického jako u Typu 90.", "section_level": 2}, {"title": "Typ 98G.", "content": "Hlavní změnou je vytvoření nového systému automatického nabíjení vhodného pro čínskou munici, takže posádka mohla být zmenšena na tři muže. Pohonná jednotka s převodovkou je domácí 150HB, což je vznětový (dieselový) motor o výkonu 1 200 k (883 kW).", "section_level": 2}, {"title": "Typ 99.", "content": "Poslední typ byl postaven na základě Typu 98G, a to vylepšením pohonu. Byl do něho vložen vodou chlazený dieselový motor o výkonu 1 500 k.", "section_level": 1}, {"title": "Design.", "content": "Vzhled byl ovlivněn ruským T-72 a německým Leopardem 2. To přináší novinky do ČLA (Čínská Lidová Armáda), jako je např. svažování pancéřování věže pro větší ochranu. Prostor řidiče je vpředu, bojový prostor přímo za ním a pohon v zadní části; je to kombinace vlastností ruských a západních tanků. Pro možnost většího množství munice je věž tanku oproti Typu 90 větší, což mělo za následek vznik mezery mezi věží a podvozkem. To může být velkou nevýhodou během bitvy (stejně jako např. převis na německém Leopardu 2 a Izraelské Merkavě). Odkrytím upevnění věže se zvyšuje pravděpodobnost kritického zásahu zepředu. Výsledný efekt však nebude srovnatelný se situací během druhé světové války, jelikož moderní kineticko-energetické protipancéřové podkaliberní střely (APFSDS) se chovají jinak než tradiční průbojné střely plné ráže. Vlastností Leopardu 2A5 a 2A6 je také klín na přední straně věže, který je úmyslně konstruován takovýmto způsobem proto, aby při zásahu střelu APFSDS odklonil. Toto místo je zásahem extrémně ohroženo, potřebný klín tudíž zabrání průniku do věže. Tento projektil stálé odevzdá kinetickou energii do věže, ale ne způsobem, který by mohl způsobit průnik přes pancíř. V nástavbách Typu 99 také postrádáme rysy, často použité na západních MBT, které minimalizují škody od víceúčelových střel na chemicko-energetické bázi (HEAT). Příkladem může být pancíř přepážky oddělující prostor posádky od paliva a munice. Vrchní deska konstruována na odvod tlaku pro případ výbuchu také chybí. Toto může vést k zmenšení funkčnosti v boji, jak se ukázalo v roce 1991 při válce v Zálivu. Tank má též aktivní laserovou obranu. Konstruktéři říkají, že je tank schopen zjistit jeho zaměření pomocí laseru a poté pak přesné umístění tohoto útočníka, zatímco výkonný laser může poškodit nebo zničit nepřátelskou optiku. Laser může být též použit pro bezpečné komunikační zařízení. Hlavním konstruktérem Typu 99 je Ču Jušeng (祝榆生), rodák z Čchung-čchingu, který ztratil pravou ruku při nehodě během zkoušek minometné munice v lednu 1948. Když v polovině 80. let práce na projektu začaly, byl Ču Jušeng už v důchodu, ale vzhledem k nedostatku zkušených konstruktérů se vrátil. Zástupcem hlavního konstruktéra byl Wang Čerung (王哲荣). Za svou práci dostali po roce 2000 ocenění od Čínské zbrojní skupiny (Chinese Arms Industrial Group Co.).", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "Hlavní výzbrojí je 125mm dělo s hladkým vývrtem (tzv. smoothbore) s automatickým nabíjením. Navzdory původním zprávám, že půjde o licencovanou ruskou zbraň 2A46, jde nakonec o dělo odvozené z čínského 120mm děla z hladkým vývrtem. Automatické nabíjení je nicméně vyvinuto z ruského automatického podavače z T-80 pro použití čínské munice. Střelivo použitelné v tomto tanku zahrnuje podkaliberní průbojné střely s šípovou stabilizací (APFSDS), kumulativní protipancéřové střely (HEAT) a tříštivotrhavé střely (HE-FRAG). Čína má údajně také původně ruské AT-11 vlastní výroby, což jsou laserem naváděné protitankové řízené střely (ATGM), které mohou být odpalovány z 125mm děla. Číňané také zkušebně vyrobili protipancéřová podkaliberní střelu obsahující průbojné jádro z ochuzeného uranu (tzv. DU jádro), použitelnou v Typu 99.", "section_level": 2}, {"title": "Pancéřování.", "content": "Současné kompozitní pancéřování Typu 99/ZTZ-99 je neznámé. Existují také rozdíly mezi pancéřováním ukázaném na nynějším Typu 99 a jednom, který byl viděn v roce 2004. Další zajímavostí je nápadná podoba čelního pancíře Typu 99 a pancéřování věže pákistánského tanku Al-Khalid, které se skládá s několika pancířů složených z ERA (reaktivní pancíř Blazer). Je to ale pouze spekulace. Jiná teorie říká že pancíř není ERA, ale kompozitní vrstvy v jednom tvaru. Soudí se, že takové bloky jsou příliš velké, aby mohly být použitelné podobně jako ERA, potom by jeden výbuch vedl vytvoření jedné velké nechráněné plochy. Dalším faktorem je, že armády východního bloku měly dva druhy přídavných pancířů. Docházelo tak k používání ERA bloků ve válečném stavu a kompositních v době míru, protože údržba ERA bloků během provozních podmínek je drahá a nebezpečná.", "section_level": 2}, {"title": "Pohon.", "content": "Typ 99 je poháněn vodou chlazeným dieselovým motorem s turbodmychadlem o výkonu 1 500 hp, odvozeným od německého MB871ka501. Bojová hmotnost tanku činí 54 t, poměru výkonu a hmotnosti je tedy 27,78. Nejvyšší rychlost je 80 km/h a 60 km/h při průjezdu terénem. Zrychlení z 0 na 32km/h je za 12 sekund. Převodovka má 7 stupňů pro jízdu dopředu a jeden vzad.", "section_level": 2}], "src_summary": "Typ 99 je známý také podle označení ZTZ-99 a WZ-123, je postaven na základě vylepšení Typu 98G, patří do třetí generace bitevních tanků postavených armádou Čínské lidové republiky. Oproti starším typům tanků jako je Typ 59, Typ 69/79 a Typ 88 se navýšila palebná síla, mobilita a opancéřování. ", "tgt_summary": "The Type 99 MBT () or ZTZ-99 is a Chinese third generation main battle tank (MBT). The vehicle was a replacement for the aging Type 88 introduced in the late 1980s. The Type 99 MBT was China's first mass-produced third generation main battle tank. Combining modular composite armour and tandem-charge defeating ERA, 125 mm smoothbore gun with ATGM-capability, high mobility, digital systems and optics, the Type 99 represents a shift towards rapid modernisation by the PLA. ", "id": 192614}
{"src_title": "Kloub", "tgt_title": "Joint", "src_document": [{"title": "Anatomie kloubu.", "content": "Kloub se skládá z dvou styčných ploch dvou kostí krytých chrupavkou. Jedna plocha se nazývá kloubní hlavice (vypouklý konec jedné kosti) a druhá kloubní jamka (vyhloubený konec druhé kosti). Součástí velkých kloubů bývá i meniskus či labrum (kolenní, resp. ramenní kloub), což jsou měkčí okraje kloubních jamek, jež slouží lepší artikulaci kloubu a jemnému dopružení při rotacích a torzích kloubu. Jinou součástí je kloubní pouzdro, které kloub obepíná, je zesíleno vazy, z vnitřní strany ho vystýlá synoviální membrána produkující synoviální tekutinu (kloubní maz), která zmírňuje tření, vyživuje kloubní chrupavky a zajišťuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě. V kloubech jednoduchých se stýkají dvě kosti, v kloubech složených se stýkají více než dvě kosti nebo jsou mezi ně vsunuty pohyblivé chrupavčité destičky. Ty vyrovnávají nerovnosti v zakřivení styčných ploch a zároveň umožňují současné provádění dvou různých pohybů v kloubu (ohýbání a otáčení).", "section_level": 1}, {"title": "Funkce.", "content": "Klouby napomáhají pohybu končetin, lokomoci člověka, sebeobsluze apod. Pokud jsou klouby používány patřičně, jejich činnost je celoživotní. Při přetěžování kloubů, chronicky zkrácených svalech či nefyziologickém používání kloubů (po nesprávných drahách), dále vlivem špatného vyživení kloubu či kloubním onemocněním, chrupavčitý povrch kloubu degeneruje. Spolu s tím tuhnou okolní vazy a šlachy svalů, kloub ztrácí své rozsahy, pružnost (\"joint-play) a bolest začíná i v okolních tkáních (např. v tíhových váčcích a svalech). To vede ke snížené pohyblivosti člověka, čímž se kloubní omezení dále zacykluje. V časných stádiích kloubní bolesti a u raných artróz je metodou volby manuální fyzioterapie - konkr. měkké techniky, jemná kloubní mobilizace a individuální cvičení. Napomáhá i balneoléčba, plavání, lehká svižná chůze, hluboká ventilace aj.", "section_level": 1}, {"title": "Kloubní blokády.", "content": "Při náhlých přetíženích kloubu či dlouhodobém zaujímání nefyziologických poloh (předsunuté držení hlavy u monitorů, vyjímání nákladů z kufru vozu apod.), může dojít ke kloubním blokádám a tím k bolestivým omezením pohybu (svůj vliv může mít i stres, atmosférický tlak, vliv výživy aj.). Nejčastěji se blokují krční a bederní páteř, žebra a sakro-iliakální skloubení pánve. O strukturálních příčinách blokád bylo vysloveno více teorií, nejpřesvědčivěji působí teorie mechanického slepení chrupavčitých ploch kloubů. O metodiku kineziologického vyšetření, odstranění kloubních blokád a cvičení se jako jedna z prvních zasadila tzv. Pražská myoskeletální škola.", "section_level": 2}, {"title": "Druhy kloubů.", "content": "Druhy kloubů podle počtu kostí, které spojují Druhy kloubů podle tvaru kloubních ploch", "section_level": 1}, {"title": "Propriorecepce.", "content": "Těla živočichů mají receptory pro uvědomění si polohy vlastních končetin, umožňují propriorecepci.", "section_level": 1}, {"title": "Klouby lidského těla.", "content": "Menší klouby se vyskytují mezi jednotlivými články prstů dolních a horních končetin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kloub \"(articulatio)\" je spojení a zároveň ohebné místo vzájemně se stýkajících dvou nebo více kostí. Slouží k pohybu určité části těla.", "tgt_summary": "A joint or articulation (or articular surface) is the connection made between bones in the body which link the skeletal system into a functional whole. They are constructed to allow for different degrees and types of movement. Some joints, such as the knee, elbow, and shoulder, are self-lubricating, almost frictionless, and are able to withstand compression and maintain heavy loads while still executing smooth and precise movements. Other joints such as sutures between the bones of the skull permit very little movement (only during birth) in order to protect the brain and the sense organs. The connection between a tooth and the jawbone is also called a joint, and is described as a fibrous joint known as a gomphosis. Joints are classified both structurally and functionally.", "id": 112773}
{"src_title": "Costa vs. ENEL", "tgt_title": "Costa v ENEL", "src_document": [{"title": "Shrnutí případu a odůvodnění.", "content": "Flaminio Costa byl občan Itálie, který vlastnil akcie v energetice. Protestoval proti znárodňování italského energetického průmyslu tím, že odmítnul zaplatit účet za elektřinu v hodnotě 1 925 lir (částka, odpovídající asi jednomu euru). Za to byl zažalován nově vzniklou státní energetickou společností ENEL. Flaminio Costa navrhl u soudu položení předběžné otázky Soudnímu dvoru o souladu zákona o znárodnění s Římskou smlouvou (čl. 102, 93, 53 a 37) a italskou ústavou. Milánský smírčí soudce (\"Giudice Conciliatore\") případ předal ústavnímu soudu a také se obrátil na Evropský soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Italský ústavní soud rozhodl, že na základě zásady Lex posterior derogat legi priori (\"zákon pozdější ruší zákon dřívější\") je italský zákon o znárodnění platný, protože byl vydán roku 1962, kdežto římské dohody byly přijaty roky 1958. Italská vláda namítla, že je žádost milánského soudce bezpředmětná, protože ESD nemůže rozhodovat o italském právu. K tomu však Soudní dvůr poznamenal, že podle čl. 177 Římské smlouvy musí soudy členských států, proti jejichž rozhodnutím není opravného prostředku, předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru, kdykoliv je tato otázka vnesena za řízení. Soudní dvůr také nerozhoduje o platnosti italského práva, ale pouze o intepretaci dotčených článků. Italská vláda namítala, že jestliže je soud povinen aplikovat italské právo, nemůže se uchýlit k předběžné otázce podle čl. 177 Římské smlouvy. Soudní dvůr však řekl, že Římská smlouva vytvořila vlastní právní řád, který se stal součástí právních řádů členských států, a tudíž jsou soudy těchto států povinny aplikovat evropské právo. Vytvořením mezinárodní organizace s vlastní právní osobností (\"own legal personality; own legal capacity\") a pravomocemi jí danými členskými státy, tyto členské státy omezily svoji suverenitu. Tím tak vytvořily právní řád, který zavazuje jak je, tak jejich občany. Jestliže by tomu bylo opačně, pak by aplikace práva EHS byla nahodiná a nikoliv bezpodmínečná. Státy se mohou odchýlit od aplikace těchto ustanovení pouze za určitých podmínek. Právo členských států tedy nemá aplikační přednost před právem Společenství. K interpretaci čl. 102 Římské smlouvy, který říká, že jestliže je zde \"důvod k obavám\", že přijetí nebo změna zákonů nebo jiných předpisů může vyvolat \"narušení\" ve smyslu článku 96 (soutěž na společném trhu), členský stát se \"poradí s komisí\"; komise má pravomoc doporučit členskému státu přijetí takové regulace, která nebude vyvolávat narušení. Soudní dvůr článek je navržen za účelem harmonizace právních předpisů (ostatně je takto ve smlouvě systematicky zařazen). Členské státy se zavázaly, že v případě jakkoliv malé možnosti narušení soutěže na společném trhu, budou další postup ohledně přijetí zákona či jiného právního předpisu, který takové narušení může vyvolat, konzultovat s komisí. Tento závazek členských států však nevytváří individuální práva, která musí státy chránit (pozitivní závazky). S ohledem na ustanovení článku má Komise povinnost zajistit jeho dodržování, avšak tento závazek nedává jednotlivcům právo se dovolávat (ve smyslu čl. 177) pozitivního závazku ze státu nebo porušení povinnosti Komise zajistit dodržování čl. 102. K interpretaci čl. 93 Římské smlouvy. Podle čl. 93 (1) a (2) Komise, ve spolupráci s členskými státy, \"průběžně zkoumá systémy podpor existující v těchto státech.\" S ohledem na přijetí vhodných opatření k zajištění fungování společného trhu. Podle čl. 93 (3) musí být Komise včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat své připomínky. Tato ustanovení jsou vytvořena k potlačení existujících státních podpor a k zabránění státům v zavádění nových podpor v jakékoliv formě, kterými jsou přímo či nepřímo zvýhodňovány podniky a které ohrožují, třebaže potenciálně, soutěž na společném trhu. Tento závazek státu informovat Komisi však nevytváří žádná individuální práva. Komise je povinna zajistit dodržování tohoto článku a držet neustálý dohled nad existujícími systémy podpor. Stejně jako v případě čl. 102, ani čl. 93 nevytváří možnost pro jednotlivce dovolat se porušení povinnosti ať už Komisí nebo členským státem. K interpretaci čl. 53 Římské smlouvy. Čl. 53 říká, že \"členské státy nezavedou pro státní příslušníky jiných členských států žádná nová omezení práva usazování, nestanoví-li tato smlouva jinak.\" Toto ustanovení stát zavazuje nejednat, a to jak ze strany členského státu, tak Komise. Tento článek má tedy přímou účinnost na vztahy mezi členskými státy a jednotlivci. Jelikož je přijetím Smlouvy tento článek stal součástí vnitrostátního práva, vytvořil tak individuální právo, které musí být pod ochranou soudní moci. Podle čl. 52 (2) říká, že svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zařizování a řízení podniků za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení. Podle Soudního dvora je tedy čl. 53 dodržen, jestliže nejsou zavedena nová pravidla odlišná od těch, která platí pro státní příslušníky. K interpretaci čl. 37 Římské smlouvy. Čl. 37 (1) říká, že \"členské státy upraví státní monopoly obchodní povahy tak, aby na konci přechodného období byla vyloučena jakákoli diskriminace mezi státními příslušníky členských států, pokud jde o podmínky nákupu a odbytu zboží. Tento článek se vztahuje na každý subjekt, jehož prostřednictvím členský stát právní nebo fakticky, přímo nebo nepřímo kontroluje, řídí nebo významně ovlivňuje dovoz nebo vývoz mezi členskými státy. Tato ustanovení platí i pro monopoly, jež stát svěřuje jiným subjektům.\" Tím pádem mají státy dvojí závazek: 1. aktivní, a to regulovat státní monopoly, 2. pasivně, a to zdržet se jakýchkoliv nových opatření. Předběžná otázka se týkala především pasivního závazku. Čl. 37 (2) obsahuje absolutní zákaz, který neobsahuje žádnou výhradu prováděcího předpisu vnitrostátní povahy. Toto ustanovení má přímý účinek a vytváří tak závazky mezi členskými státy a jednotlivci. Toto ustanovení je tak přijetím Římské smlouvy součástí vnitrostátního práva a vytváří právo, které je pod ochranou soudní moci.", "section_level": 1}, {"title": "Rozsudek.", "content": "Soud členského státu musí použít právo Společenství bez ohledu na ustanovení práva tohoto státu. Soud také musí aplikovat čl. 177 Římské smlouvy kdykoliv vyvstane předběžná otázka stran interpretace smluv Společenství. Soudní dvůr tedy rozhodl, že je námitka italské vlády bezpředmětná Vzhledem k tomu, že státy římskými smlouvami omezily svoji suverenitu ve prospěch společenství, stojí právní řád tohoto společenství nad právními řády jednotlivých členských zemí a členské země ho nemohou měnit.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "\"V tomto článku bylo použito anglické znění rozsudku.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Flaminio Costa vs. ENEL byl soudní spor u Evropského soudního dvora (číslo 6/64). Soud v odůvodnění rozsudku v této kauze označil právo Evropské unie za nadřazené právním předpisům jednotlivých členských zemí Evropské unie.", "tgt_summary": "Flaminio Costa v ENEL (1964) Case 6/64 was a landmark decision of the European Court of Justice which established the primacy of European Union law (then Community law) over the laws of its member states.", "id": 1480284}
{"src_title": "Jídlo (film)", "tgt_title": "Food (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Snídaně.", "content": "Muž vstoupí do místnosti, usedne ke stolu a smete na podlahu zbytky jídla po předchozím strávníkovi. Naproti nehybně sedí jiný muž, jenž má na krku zavěšenou tabulku s návodem. Strávník si čte návod a řádek po řádku provádí pokyny. Položí odpočítané mince muži na jazyk a vrazí mu prst do oka. Košile se rozepne, v hrudi se otevřou dvířka a odhalí jídelní výtah. Strávník vezme jídlo (pivo a klobásu s chlebem a hořčicí) a udeří muže do brady, aby dostal plastovou vidličku a nůž. Když dojí, kopne muže do holeně a dostane ubrousek. Otře si ústa a znehybní. Druhý muž nyní přichází k životu a umístí cedulku na krk muži, jenž se právě najedl. Vstane a přidá další čárku k dlouhé řadě na zdi. Vstoupí další host a scénář se analogicky opakuje. Na chodbě je vidět dlouhou frontu čekajících lidí.", "section_level": 2}, {"title": "Oběd.", "content": "Dva hosté, muž středního věku v obleku a mladík poněkud zanedbaného zevnějšku, se marně snaží upoutat pozornost číšníka. Po nějaké době začnou jíst vše, co mají v dosahu: květiny z vázy (a vázu), svoje boty a oblečení, talíře, ubrusy a nábytek. Mladík sleduje muže a napodobuje jeho chování. Když je již skoro všechno v místnosti snězeno, muž sní i svůj příbor. Mladík udělá totéž. Muž se usměje, vytáhne příbor schovaný v ústech a vrhne se na svého spolustolovníka.", "section_level": 2}, {"title": "Večeře.", "content": "Kamera zabírá interiér luxusní restaurace. Dobře oblečený gurmán dochucuje své jídlo různými omáčkami, kořením a přílohami. Zatím není zřejmé, co vlastně na talíři má, neboť je to zakryto množstvím kořenek a nádob. Dochucování trvá velmi dlouhou dobu, a pak je vidět, jak si host přibíjí kladivem a hřebíky vidličku k dřevěné protéze ruky. Pak začne krájet svou vlastní ruku. V sérii krátkých scén pak vidíme sportovce, který jí svou nohu, ženu, jak se chystá povečeřet vlastní ňadra a jedlíka, který má na talíři své pohlavní orgány. Ten, jako by si uvědomil přítomnost kamery, zakryje talíř a odhání diváka rukou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jídlo je krátký animovaný film surrealistického tvůrce Jana Švankmajera natočený roku 1992 (scénář byl napsán již v sedmdesátých letech). Film kombinuje stop motion animaci, pixilaci herců a živou hereckou akci. Film je rozdělen na tři kapitoly. Podle svého tvůrce odráží „protest proti hladu na jedné straně a nesmyslnému plýtvání na straně druhé“, ale i autorovu zcela osobní „dětskou averzi k jídlu“.", "tgt_summary": "Food () is a 1992 Czech animated short film directed by Jan Švankmajer that uses claymation and pixilation. It examines the human relationship with food by showing breakfast, lunch, and dinner.", "id": 240812}
{"src_title": "Létající automobil", "tgt_title": "Roadable aircraft", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pokusy o sestrojení létajícího automobilu probíhaly již od doby před druhou světovou válkou. Prvním automobilem, který podnikl skutečný let byl Waterman Arrowbile leteckého průkopníka a vynálezce Waldo Watermana. Poprvé vzlétl v roce 1937. V roce 1949 předvedl Moulton Taylor svůj létající vůz Taylor Aerocraft, ale do sériové výroby se nedostal. V roce 1956 požádala americká armáda US Army (resp. její sekce Transportation Corps) letecké výrobce o návrhy na lehké víceúčelové vozidlo, které by kombinovalo všestrannost a operativní lehkost jeepu se schopností přeletět náročný nebo nesjízdný terén. Armádní činitelé si představovali jednoduchý a přitom robustní stroj („flying jeep“ nebo „aerial jeep“, létající jeep) schopný dopředného letu v malé výšce a režimu visení, který by po určitou dobu unesl 450 kg nákladu v letové hladině mezi 1,5 – 4 m. Návrhy vytvořilo vícero firem, z nich byly na začátku roku 1957 pro vývoj prototypů vybrány společnosti Curtiss-Wright (typ Curtiss-Wright VZ-7), Piasecki Aircraft Corporation (typ Piasecki VZ-8 Airgeep) a Chrysler (typ Chrysler VZ-6). Přes relativní životaschopnost typu VZ-8 se armáda rozhodla, že koncepce „létající jeep“ je nevhodná pro moderní bojiště a zaměřila se na vývoj konvenční helikoptéry. V současnosti existuje několik funkčních prototypů různých vynálezců a firem, např. nizozemský PAL-V, český GyroMotion, slovenský AeroMobil nebo americké I-TEC Maverick a Terrafugia Transition (firma Terrafugia už plánuje nástupce: TF-X). Prototyp létajícího motocyklu vyvíjí jako svůj osobní projekt Australan Christopher Malloy, povoláním pilot helikoptéry.", "section_level": 1}, {"title": "Létající automobily a motocykly v kultuře.", "content": "Tento druh dopravního prostředku se nezřídka objevuje v literatuře a filmu (zejména science fiction). Tato vozidla vznášejí v různých výškách nad terénem, používajíce nějaký druh odpudivé síly, většinou antigravitační nebo vzduchového proudu či polštáře. Odstraňuje se tak většina třecích sil, které musejí současná vozidla překonávat. Na druhou stranu tuto třecí sílu ale nemůžou využít např. k brzdění. Létající automobily a motocykly lze nalézt např. ve filmech \"Fantomas se zlobí\" (zde Citroën DS), \"Blade Runner\", \"Návrat do budoucnosti II\" nebo také ve futuristických závodních videohrách jako například F-Zero nebo wipEout.", "section_level": 1}], "src_summary": "Létající automobil je dopravní prostředek, jehož účelem je osobní přeprava, podobně jako u dnešního osobního automobilu, je však přidán i pohyb nad zemským povrchem. Přechod z jedné fáze do druhé (konverze pozemní vozidlo - letadlo nebo naopak) většinou vyžaduje určitý proces, který je nutno vykonat manuálně nebo automaticky (např. natažení/zatažení nosných křídel, vysunutí/zasunutí rotoru apod.).", "tgt_summary": "A roadable aircraft is a type of flying car. It is a hybrid vehicle that combines the flying capability of an aircraft with the option of being driven as an automobile on the ground. The roadable aircraft is typically recognized as a small plane with retractable wings that can fly in the open sky and to drive along roads. Most roadable aircraft have either integrated or modular components. ", "id": 1312208}
{"src_title": "Protitanková puška Boys", "tgt_title": "Boys anti-tank rifle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Projekt na vytvoření protitankové pušky odstrartoval roku 1934. Na začátku vývoje puška používala modifikovaný náboj.50 BMG, který byl záhy shledán jako málo výkonný a tak byla ráže zvětšena na 13.9 mm a na nábojnici byl přidán nákružek. Zbraň byla zavedena do výzbroje roku 1937. V červnu 1939 byl zaveden do výzbroje nový typ náboje s vyšší průbojností Mk II. Tento náboj byl plněn silnějším prachem a měl lehčí a kratší projektil, který dosahoval vyšší úsťové rychlosti. Prvního boje se puška Boys zúčastnila v zimní válce v rukou Finů. Osvědčila se poměrně dobře vůči slabě pancéřovaným tankům Sovětského svazu jako byl T-26. Při bojích v Norsku a ve Francii si vedla zbraň poměrně dobře vůči slabě pancéřovaným německým tankům Panzer I, II i III. Při bojích v severní Africe již spojenci čelili modernějším německým tankům s lepším pancéřováním, které již nebylo možné touto zbraní vyřadit. PT puška Boys tak mohla být používána jen vůči slabě pancéřovaným vozidlům, italským tankům a polním opevněním. Až do konce války mohla být s úspěchem používána na pacifickém bojišti proti japonským tankům, které byly stále slabě pancéřované. V roce 1942 byl vyvinut náboj s wolframovým jádrem, který vznikl na základě prozkoumání německého náboje 7.92×94, ale nebyl přijat do výzbroje, protože puška Boys již byla považována za zastaralou. Výroba byla ukončena v roce 1943, ve prospěch nově vyráběného PIATu.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Boys byl zkonstruován jako opakovací puška s otočným odsuvným závěrem. Puška má schránkový jednořadý zásobník nasazovaný shora. Kvůli umístění zásobníku jsou mířidla umístěna excentricky na levé straně. Pouzdro závěru společně s hlavní konalo po výstřelu zákluz uvnitř rámu spojeného s ramenní opěrkou. Rám byl vybaven pružinovým dorazem (buffer), který tlumil zpětný ráz. Ramenní opěrka je opatřena polstrovanou botkou pro zmírnění zpětného rázu. Na levé straně rámu s botkou byla umístěna lícnice.", "section_level": 1}, {"title": "Verze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mk I*.", "content": "Vylepšená verze Mk I* se začala vyrábět od dubna 1942 v kanadské zbrojovce John Inglis and Company do prosince roku 1943 a celkem zde bylo vyrobeno 45 234 kusů. Monopod ve tvaru obráceného obráceného T byl nahrazen lehčí rozkládací dvojnožkou, která rovněž zajišťovala větší stabilitu. Kruhová úsťová brzda byla nahrazena novější pravděpodobně odvozenou od Solothurn S18-1000, která měla umístěny otvory za sebou. Novější úsťová brzda byla jednoduší na údržbu, efektivněji tlumila zpětný ráz a při výstřelu nevýřila prach a kamínky před hlavní. Původní verze Mk I měla dioptrické hledí, které bylo možné nastavit na 300 nebo 500 yardů u verze Mk I* bylo fixní nastavení hledí na 300 yardů.", "section_level": 2}, {"title": "Mk II.", "content": "Verze Mk II nikdy nepřekročila stádium prototypu a také o ní není známo mnoho informací. Jednalo se o výsadkářskou verzi, která měla být kratší a lehčí. Odlehčení zbraně bylo dosaženo použitím lehkých slitin, které údajně způsobovaly deformace zbraně. Zkrácení hlavně na 762 mm zhoršilo průbojnost zbraně a odstranění úsťové brzdy silně zvýšilo zpětný ráz.", "section_level": 2}, {"title": "Uživatelé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Finsko.", "content": "Finové obdrželi 100 zbraní, které použili během zimní války z nichž 30 bylo používano švédskými dobrovolníky. Dalších 100 obdrželi od Britů v meziválečném čase a dalších 200 odkoupili od německé armády, která je získala během tažení ve Francii.", "section_level": 2}, {"title": "USA.", "content": "Americká armáda obdržela 771 Boys Mk. I* vyrobených v Kanadě, bojové využití našly u námořní pěchoty v Pacifiku. Menší počet zbraní byl po válce přestavěn na ráži.50, vybaven vybaven puškohledy a použit v korejské válce jako odstřelovací puška.", "section_level": 2}, {"title": "Sovětský svaz.", "content": "Sovětský svaz obdržel 3 200 pušek na základě Lend and Lease Act.", "section_level": 2}, {"title": "Čína.", "content": "Čína obdržela 6 129 pušek Mk.1*", "section_level": 2}], "src_summary": "Protitanková puška Boys byla britskou protitankovou puškou používanou v průběhu 2. světové války. Původně se zbraň měla jmenovan Stanchion, ale těsně před formálním zavedením zbraně do výzbroje zemřel hlavní konstruktér zbraně Henry C. Boys a tak byla puška pojmenována po něm.", "tgt_summary": "The Rifle, Anti-Tank,.55in, Boys, commonly known as the \"Boys Anti-tank Rifle\" (or incorrectly \"Boyes\"), was a British anti-tank rifle in use during the Second World War. It was often nicknamed the \"elephant gun\" by its users due to its size and large bore. ", "id": 989826}
{"src_title": "Chronostratigrafie", "tgt_title": "Chronostratigraphy", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Na rozdíl od geochronologie, což je abstraktní uspořádání času, je chronostratigrafie spojena s fyzickými horninami. Každá geochronologická jednotka má odpovídající chronostratigrafickou jednotku. Pozice chronostratigrafických jednotek v hierarchické stupnici je vždy vyjádřena vztahem spodní / vrchní podle vrstevnatosti horninových těles. Ve vrstevním sledu jsou horní vrstvy mladší než vrstvy pod nimi. Takto je útvar karbon rozdělen na dvě oddělení \"spodní karbon\" a \"svrchní karbon\", útvar jura je rozdělen na spodní, střední a svrchní.", "section_level": 1}, {"title": "Historický vývoj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Lokální – litostratigrafie.", "content": "V rámci stratigrafie je chronostratigrafie ve své čisté podobě relativně mladou disciplínou. Nejstarší forma stratigrafické struktury byla zavedena v roce 1669, když Nicolaus Steno objevil princip superpozice. Platilo kritérium, podle kterého byla horninová tělesa vymezována svisle, tedy že horní vrstvy jsou vždy mladší než vrstvy pod nimi. Nicméně tento litostratigrafický přístup k vrstevnatosti horninových těles se ukázal jako neplatný všude tam, kde se sled vrstev, zaznamenaný na jednom místě jako referenční, lišil v regionálně odlehlých oblastech ve více horninových jednotkách.", "section_level": 2}, {"title": "Nadregionální – biostratigrafie.", "content": "Na začátku 19. století William Smith objevil stabilitu horizontu a konstantní vertikální posloupnost fosilií nebo jejich socializací, totiž že některé fosilie byly nalezeny pouze v určitých vrstvách. S tímto zjištěním dokázali on a další geologové srovnávat daleko od sebe vzdálené vrstvy hornin kvůli jejich podobným znakům, to znamená, přiřadit je stratigraficky ke stejné úrovni na geologické časové stupnici. Stratigraficky je použil ke srovnávání souběžného vývoje vzdálených, litologicky odlišných hornin. Tato metoda, dnes nazývaná biostratigrafie, se prosadila v první polovině 19. století a v mnoha případech vedla k nadregionální definici dříve lokálních stratigrafických jednotek. Na základě toho Leopold von Buch a další dokázali formulovat princip vůdčí zkameněliny.", "section_level": 2}, {"title": "Problemy při globálním členění.", "content": "Až do poloviny 20. století se tvořla další zdokonalení. K dispozici již bylo tolik místních údajů, že byl umožněn globální pohled na situaci. Hodnocení však byla obtížná, protože neexistovala žádná celosvětově jednotná homogenní struktura, založená na relativním čase usazování hornin. Kromě toho se lišily i koncepce. Hranice byly totiž definované zčásti litostratigraficky a zčásti biostratigraficky. Nevole s touto situaci byla formulována například v roce 1948 během 18. Mezinárodního geologického kongresu v Londýně ohledně hranice pliocén / pleistocén. V roce 1960 doporučil 21. Mezinárodní geologický kongres v Kodani výbrat pro tuto hranici nějaký profil. Důsledkem toho bylo založení Mezinárodní unie geologických věd (IUGS) v roce 1961 v Paříži. IUGS byl pověřen tím, aby přesněji definoval terminologii stratigrafických disciplín a aby také vytvořil mezinárodně jednotné rozčlenění horninových struktur a dějin Země.", "section_level": 2}, {"title": "„Nová stratigrafie“ IUGS.", "content": "První chronostratigrafická hranice definovaná IUGS byla hranice silur / devon. Současně byla zavedena zásada pro stanovení chronostratigrafických hranic a to prostřednictvím referenčního profilu a referenčního bodu (metoda GSSP). Zkušenosti získané z tohoto postupu byly dokumentovány v prvním vydání \"Mezinárodního\" \"stratigrafického průvodce\" z roku 1976. Ve srovnání s pouhým popisem určitých vlastností byl nový postup objektivnější, protože odkazuje na neměnná a neinterpretovatelná fakta, referenční profil a referenční bod. Subjektivní pak zůstává jen jejich přenos na výskyty mimo referenční profil. Tato paralelizace je možná pouze za pomoci jiných oborů (např. biostratigrafie nebo eventstratigrafie). Pokroky ve vědě a rozvoj nových technik dnes umožňují stále přesnější identifikaci hranic v jiných výchozech. Značná část hornin fanerozoika již byla rozčleněna podle principů \"nové stratigrafie\".", "section_level": 2}, {"title": "Chronozona.", "content": "Je to soubor hornin vzniklý kdekoliv na světě v daném časovém intervalu, který odpovídá jiné formální stratigrafické jednotce. Například v biostratigrafii definovaná biozona, se v biochronozoně uvádí stejným vlastním jménem.Tato chronozona pak obsahuje všechny sedimentární horniny, které se usazovaly v období biozóny. Totéž platí pro jednotky litostratigrafické, magnetostratigrafické apod. Chronozona je jednotka nezávislá na chronostratigrafické hierarchii (eonotém, eratém, útvar, oddělení a stupeň) a jako svůj geochronologický ekvivalent má jednotku chron.", "section_level": 1}, {"title": "Chronostratigrafie versus geochronologie.", "content": "Přísné rozlišování mezi chronostratigrafií a geochronologií je často obtížné i pro specialisty. Kdy je karbon systém a kdy je to perioda? Kdy je mezozoikum éra a kdy je to eratém? Smysl přeci má používat stejné názvy při označování horninových jednotek a jim odpovídajících časových období. Rozčlenění do souvislé časové osy je jednoduchý koncept, který také intuitivně využívají laici při debatách o členění geologických vrstev – starší horninová tělesa nebo vrstvy jsou níže, mladší nad nimi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chronostratigrafie (z řec. \"chrónos\" = čas a lat. \"stratum\" = vrstva) je subdisciplínou geologické stratigrafie. Rozděluje horninová tělesa podle stáří jejich vzniku. Základní jednotka v hierarchickém systému chronostratigrafie je stupeň (viz rámeček). Je to nejmenší jednotka, která se používá v celosvětovém měřítku.", "tgt_summary": "Chronostratigraphy is the branch of stratigraphy that studies the age of rock strata in relation to time. The ultimate aim of chronostratigraphy is to arrange the sequence of deposition and the time of deposition of all rocks within a geological region, and eventually, the entire geologic record of the Earth. ", "id": 557343}
{"src_title": "Metro v Almaty", "tgt_title": "Almaty Metro", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hlavní město Kazašské sovětské socialistické republiky Alma-Ata se v 60. a 70. letech potýkalo s narůstajícími dopravními komplikacemi. Aby se situace ve městě alespoň částečně zklidnila, zažádala Alma-Ata (jak se tehdy město jmenovalo) o výstavbu metra. Úředně byl projekt almatského metra schválen v roce 1981, přípravné práce byly zahájeny ještě téhož roku. Během prací ale byly zjištěny geologické problémy vyplývající z podhorské polohy města. Stavitele tak čekaly zhoršené podmínky se stavbou tunelů a stanic, kladení většího důrazu na bezpečnost pro případ zemětřesení (město bylo zničeno zemětřesením již dvakrát) a dalšími problémy. Projekt musel být několikrát předělán a přípravné práce se tak protáhly na dlouhých sedm let.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba.", "content": "Vlastní stavba almatského metra byla zahájena v roce 1988, kdy se začala stavět 1. trasa v úseku Alatau – Ulitsa Rayimbeka, součástí stavby bylo i depo. Stavba časem nabývala jasnějších a konkrétních obrysů, termín otevření prvního úseku metra byl odhadován na rok 1994. V prosinci 1991 se však rozpadl Sovětský svaz a Alma-Ata přišla o dotace z Moskvy na výstavbu metra, které nová Republika Kazachstán nebyla schopna poskytnout. Stavba metra tak musela být přerušena. V 90. letech se několikrát objevily návrhy na dostavbu metra, ale všechny byly zamítnuty. Následné stěhování hlavního města z Almat do Astany uložilo celý projekt na několik dalších let prakticky k ledu. Dostavba almatského metra byla schválena až v roce 2003 kazašským parlamentem a stavba tak mohla pokračovat. Nemalou zásluhu na tom měl bývalí kazašský prezident Nursultan Nazarbajev, který almatskému metru zajistil nezbytné finanční prostředky. První úsek metra byl otevřen 1. prosince 2011, po více než 23 letech od zahájení stavby.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz.", "content": "Dokončená 1. trasa, označována červenou barvou, začíná a končí na severním okraji centra stanicí Ulitsa Rayimbeka, poblíž které se nachází depo. Stanice se nachází poblíž nádraží Almaty-II, přímá vazba z nádraží na metro ale není. Trasa vede centrem města na jih a poté se stáčí na západ ke konečné stanici Alatau. Trasa s devíti stanicemi měří 8,56 (?) km. provoz na ní zajišťuje 20 pětivozových vlaků typu 81-71 v modernizované verzi. Existovala varianta, že Škoda Plzeň do Almaty dodá soupravy 81-71M, k oficiálním jednáním ale nakonec nedošlo. Celková doba jízdy z jedné konečné stanice na druhou, při max. rychlosti 40km/h, je 12 minut.", "section_level": 1}, {"title": "Budoucnost.", "content": "Po dokončení 1. úseku se počítá s výstavbou druhé trasy (značená zeleně), která povede od Parku Gorkogo na západ centra, odkud se bude stáčet na jih, na Alatau. S 1. trasou se překříží ve dvou stanicích a vytvoří tak centrální čtyřúhelník almatského metra. Druhá trasa pak povede dále na jihovýchod do stanice Orbitau, kde bude mít vlastní depo. Prodloužena bude i 1. linka směrem na západ. Třetí trasa by měla vést od Ulitse Rayimbeky, kde bude vazba na 1. linku, směrem na severní okraj města, k nádraží Almaty-I. Trasa je značená modrou barvou a bude vybudováno jako lehké metro. Časový horizont zprovozňování nových úseků zatím není znám.", "section_level": 1}], "src_summary": "Almatské metro (; ) je metro v největším kazašském městě Almaty. S několikaletým přerušením bylo budováno od roku 1988 a zprovozněno bylo 1. prosince 2011. Almatské metro je sovětského typu a vedle metra v uzbeckém Taškentu je jediným dopravním systémem svého druhu ve střední Asii.", "tgt_summary": "Almaty Metro (, \"Almaty Metropolıteni\"; ) is a rapid transit/metro system in Almaty, Kazakhstan. The first line of the system was opened on 1 December 2011, after more than 23 years of construction. A, two-station extension of the Metro to Moskva station opened on 18 April 2015.", "id": 1587575}
{"src_title": "Textový soubor", "tgt_title": "Text file", "src_document": [{"title": "Členění na řádky.", "content": "Textový soubor není prostou lineární posloupností znaků, ale je členěn na jednotlivé řádky. U historických operačních systémů byl řádek reprezentován pevným počtem znaků (nejčastěji 80 podle počtu pozic na nejrozšířenějších děrných štítcích) nebo záznamem proměnné délky, který začínal údajem o délce. U moderních operačních systémů mají řádky proměnnou délku a každý řádek je zakončen znakem konce řádku:", "section_level": 1}, {"title": "Znak konec souboru.", "content": "Starší operační systémy (například CP/M) neudržovaly délku souboru v bytech, ale v blocích (záznamech, sektorech). Aby mohl textový soubor končit jinde než na konci bloku, ukládal se na konec souboru znak konce souboru (End of File – EOF). V novějších operačních systémech se znak konce souboru uplatňuje pro ukončení souboru čteného z klávesnice; v operačním systému MS-Windows a DOS se používá znak s kódem 26 (Ctrl-Z), v Unixech znak s kódem 4 (Ctrl-D).", "section_level": 1}, {"title": "Kódování textových souborů.", "content": "Podle použitého kódování mohou být jednotlivé znaky reprezentovány jedním bytem, pevným počtem bytů (obvykle dvojicí nebo čtveřicí) nebo posloupností bytů. Při použití kódování ASCII je každý znak uložen v jednom bytu; stejně tomu bylo u různých osmibitových kódování používaných pro zápis národních znaků. Po roce 2000 se stále častěji používá znaková sada ISO/IEC 10646 (Unicode), která umožňuje reprezentovat všechny v současnosti běžně používané znaky, včetně znaků čínského, japonského a korejského písma a jiných orientálních skriptů (indické skripty jako sanskrt, dévanágarí, tibetské skripty atp.). Pro kódování se používá nejčastěji UCS-2 nebo UTF-16 (MS-Windows, SMS), kde jeden znak je tvořen dvěma případně čtyřmi byty, nebo UTF-8 (Unixy, WWW, e-mail), kde znak je tvořen posloupností 1–4 bytů. Kvůli existenci kombinačních znaků není vyjádření znaků s diakritikou jednoznačné: např. český znak „ř“ (r s háčkem) může být vyjádřen jedním znakem (U+0159) nebo složením znaku r (U+0072) a znaku háček (U+030C).", "section_level": 1}, {"title": "Textová reprezentace binárních dat.", "content": "Protože pro zpracování textových souborů existuje velké množství nástrojů, a textová data lze snadno přenášet, bylo vyvinuto množství způsobů pro reprezentaci binárních dat v textové podobě. Mezi nejstarší patří Intel HEX, který se používá hlavně pro zápis obsahu paměti. Významným oborem, který podnítil vývoj textových reprezentací binárních dat byly počítačové sítě a telekomunikace, především e-mail. Po starších formátech specifických pro jednotlivé operační systémy, jako je uuencode používaném v unixových operačních systémech, a BinHex používaných na počítačích Macintosh, přišel standard MIME s kódováním base64 pro binární soubory a quoted-printable pro textové soubory obsahující i jiné než ASCII znaky.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah textových souborů.", "content": "Obsah textových souborů může být různým způsobem strukturován. Pro ukládání tabulkových dat se používají relativně jednoduché CSV soubory členěné na řádky a položky. O něco složitější je struktura konfiguračních souborů ve formátu INI. Pomocí standardu MIME lze textově reprezentovat multimediální soubory. Soubory používající značkovací jazyky mohou být velmi složité, popsané gramatikou využívající rekurze. Jiným příkladem reprezentace složité spojové datové struktury pomocí poměrně jednoduchého textového souboru je formát GEDCOM pro výměnu genealogických dat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Textový soubor je počítačový soubor složený výhradně ze znaků. Kromě tisknutelných znaků a mezer mohou textové soubory obsahovat omezenou sadu řídicích znaků, zpravidla pouze znaky konce řádků a tabulátory. ", "tgt_summary": "A text file (sometimes spelled textfile; an old alternative name is flatfile) is a kind of computer file that is structured as a sequence of lines of electronic text. A text file exists stored as data within a computer file system. In operating systems such as CP/M and MS-DOS, where the operating system does not keep track of the file size in bytes, the end of a text file is denoted by placing one or more special characters, known as an end-of-file marker, as padding after the last line in a text file. On modern operating systems such as Microsoft Windows and Unix-like systems, text files do not contain any special EOF character, because file systems on those operating systems keep track of the file size in bytes. There are for most text files a need to have end-of-line delimiters, which are done in a few different ways depending on operating system. Some operating systems with record-orientated file systems may not use new line delimiters and will primarily store text files with lines separated as fixed or variable length records. ", "id": 520446}
{"src_title": "Tarot (hudební skupina)", "tgt_title": "Tarot (band)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1980.", "content": "Tarot byl původně vytvořen bratry Hietalovými na počátku 80. let. S původním názvem Purgatory (\"očistec\"). Jakmile se kapela dostala k podpisu smlouvy u nahrávací společnosti, dohodli se na změně názvu. Od té doby skupina byla známá jak Tarot. Také line-up se ustálil v podobě Marco Hietala (basová kytara / zpěv), Zachary Hietala (kytara), Mako H (kytara) a Pecu Cinnari (bicí). Singl Wings of Darkness uviděl světlo světa v roce 1986 a během téhož roku vydali své první dlouhohrající album s názvem Spell of Iron. Rok nato přišel další singl s názvem Rose on the Grave (Růže na hrobě).", "section_level": 2}, {"title": "1990 - 1997.", "content": "Po druhém albu byla přibrzděna činnost kapely. Výsledek této \"dovolené\"? Line-up se poněkud změnil, přibyl klávesista Janne Tolsa, který nahradil druhého kytaristu Mako H. a po pěti letech obav vyšlo třetí album, To Live Forever, které bylo dokončeno v roce 1993. Tarot získal dobré ohlasy v Japonsku, a tak jejich první živé album vyšlo v roce 1994 pouze v Japonsku. Koncert byl zaznamenán na Tavastia Club v Helsinkách. Naštěstí některé z písní z živého alba byly vydány v průběhu příštího roku na omezeném vydání bonusové verze nového LP, Stigmata (1995).", "section_level": 2}, {"title": "1998 - 2002.", "content": "\"For The Glory of Nothing\", vyšla v roce 1998. A také, během téhož roku, Shining Black, kompilace, která vyšla v Japonsku. Následně opět nastala fáze klidu. Naštěstí se sem tam našlo vystoupení, které potvrdilo funkčnost kapely a ohlasy fanoušků. Marco nedokázal vydržet neaktivní postoj kapely a začal se realizovat. Hrál v Conquest a Sinergy. Vystupoval také s \"Metal Gods\". Marcova největší změna v jeho životě nastala po příchodu do kapely Nightwish v roce 2002 a poté, co začal skládat velmi úspěšné hity, začal se věnovat tvrdšímu Tarotu. Janne Tolsa hrál na klávesy pro Virtuocity's Secret Visions a Marco si tak zazpíval několik písní. Na konci léta 2002 připravil Tarot speciální koncert 80 let v Kuopio, avšak hráli písně pouze z prvních dvou alb.", "section_level": 2}, {"title": "2003.", "content": "V průběhu roku 2003 byl Shining Black vydán po celém světe. Tarot podepsal novou nahrávací smlouvu se Spinefarm Records a vydali tak nové CD Suffer Our Pleasures (2003). Suffer album se ujalo docela dobře, tedy ve Finsku. V zahraničí takový úspěch nemělo.Celá reklama a marketing nebyl vytvořený dobře. To bylo samozřejmě velkým zklamáním pro kapelu, jelikož album obsahovalo skutečně kvalitní písně. I přes negativní aspekty marketingu, si kapela poradila a díky aktivnímu tour se dostala opět do povědomí posluchačů i kritiků.", "section_level": 2}, {"title": "2006 - 2009.", "content": "V letech 2003 až 2006 měl Marco plné ruce práce se svou další skupinou Nightwish při nahrávání a turné po celém světě. Janne měl zase album Eternal Tears of Sorrow a mnoho koncertů s industrial metal kapelou Turmion Kätilöt. V roce 2006 tak nastal čas, aby se Tarot sešel znovu. Brzy na jaře roku 2006 nahrávací společnost vydala Bluelight Re-Masters sbírku, která zahrnoval všech šest alb s rozsáhlou sbírkou bonusového materiálu, nezveřejněná dema, živé a speciální verze písní a některé obaly. Některá z alb byla také remixována. Fanoušci přijeli reedici tak dobře, že v květnu 2006, kdy Tarot vydal nový singl \"You\", vyskočil poprvé v historii Tarot do hudebních žebříčků. Současně skupina formálně uznala jejich zpěváka Tommi \"Tuple\" Salmela jako skutečného člena kapely, poté, co byl s kapelou více než deset let. Nyní byl Tarot schopen provádět složitější vokální výkony, než kdy jindy, s použitím dvou hlavních zpěváků v kapele Deep Purple se zlatou érou s Coverdale / Hughes. Tarot změnila znovu nahrávací společnost a přešla pod finskou KingFoo Entertaiment. V Evropě Tarot úspěšně pracuje s Nuclear Blast. Léto 2006 bylo ve znamení práce pro kapelu, jelikož cestovala po různých klubech a na festivalech. Do té doby Tarot také skládal, dema a nahrával nový materiál a nakonec tak vypustil nejtemnější album - Crows Fly Black (2006). Po vydání \"Crows Fly Black\" se vydal Tarot na rok a půl dlouhé turné a vůbec dělal různé přehlídky také mimo Finsko. \"Crows\", byl propuštěn vydavatelstvím Nuclear Blast pro širší evropské publikum, které připravilo pro kapelu možnost udělat nějaké větší turné ve střední Evropě. Tarot rychle stoupal a tak přišel nápad natočit první DVD. Live DVD \"Undead Indeed\" bylo natočeno v rodném městě Kuopio, Club Rupla dne 17.8.2007. DVD pak vyšlo dne 11.6.2008 a na chvíli zůstal jako číslo 1 v žebříčku finských DVD. \"Undead Indeed\" zahrnuje celou show a velmi dobře zachycuje atmosféru skutečných chlapů z kraje Savo ve Finsku, co dělají rock'n'roll show. Do vydání DVD už nastupuje Marco na turné s Nightwish, ale s Tarotem se přece na několika vybraných akcí ukazuje (2008 - 2009). Bylo ale jasné, že jakmile Nightwish tour ukončí, Tarot začne znovu žít.", "section_level": 2}, {"title": "2010.", "content": "V letech 2008-2009 Janne, Marco a Zac napsali poměrně hodně nových věcí v jejich volném čase. Trvalo jen několik zkoušet a přišli s hrstkou písní, které připravili pro osmé studioalbum s názvem \"Gravity Of Light\". Většina demo práce pro toto album se odehrála v srpnu a září 2009 a vlastní nahrávky pro album začali ihned v listopadu 2009. Výsledný mix provádí Janne a Mikko Tegelman a Mika Jussila na Finnvox Studios v lednu a únoru 2010. Album je vyšlo opět pod King Foo Entertainment. Album působí jako setkání se starým přítelem. Některé věci jsou stejné, ale váš přítel přibral na váze. Ten ukazuje nové jizvy a tetování. Má delší vousy a dodává vám drsnější a rychlejší náladu. Zároveň je tu stále velké srdce ve středu. Když uslyšíte \"Gravity Of Light\", uvěříte.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tarot je finská metalová skupina, založená roku 1985 bratry Marcem a Zacharym Hietalovými. Domovská skupina nynějšího baskytaristy a zpěváka Marca Hietaly, který skupinu neopustil, ale je současně členem Nightwish i Tarot. Ve skupině Tarot zůstal hlavním autorem a hlavou skupiny. Skupina Tarot sice nevyvíjí nijak hektickou činnost, neboť se nesmí termíny jejich turné tlouci s termíny turné Nightwish, ale udržuje si stále vysokou kvalitu své tvorby a vydává alba. Přestože má skupina za sebou dost dlouhou kariéru, do povědomí širšího okruhu posluchačů se dostala až po nástupu Marca Hietaly na post baskytaristy skupiny Nightwish.", "tgt_summary": "Tarot is a heavy metal band from Finland. They are most famous for the song “Wings of Darkness” from the 1986 album \"Spell of Iron\". While having enjoyed a broad underground popularity in Finland, the band has never been notable elsewhere until gaining new success in recent years, when their singer and bassist Marco Hietala joined Nightwish in 2002.", "id": 2356617}
{"src_title": "Rory Byrne", "tgt_title": "Rory Byrne", "src_document": [{"title": "Počátek kariéry.", "content": "Byrne se narodil v Pretorii. Na univerzitě Witwatersrand v Johannesburgu v Jihoafrické republice se začal zajímat o motoristické závody, nejdříve jako závodník a později ho zajímala technická stránka tohoto sportu. Po ukončení studií v roce 1965 začal Byrne pracovat jako chemik, ale ponechal si zájem o závodění. Koncem 60. let spolu s přáteli Davem Collierem, Ronnym a Dougiem Bennettovými založil společnost Auto Drag and Speed Den dovážející výkonné autodíly. Společnost sídlila v Jules Street v Malvernu v Johannesburgu a později na Voortrekket Road v Albertonu. V tomto období začal poprvé konstruovat závodní vozy s využitím svých matematických znalostí i přesto, že mu scházela formální inženýrská zkušenost. Jeho první vůz závodící ve Formuli Ford byl konkurenceschopný a v sezóně 1972 se umístil na dobrých pozicích. Po tomto úspěchu se Byrne v roce 1972 přestěhoval do Anglie, kde chtěl usilovat o kariéru designéra závodních vozů. Koupil starý vůz Royale z Formule Ford a začal skládat dohromady své schopnosti, aby zlepšil jeho design. V roce 1973 přišel šťastný zlom, když se zakladatel Royale Bob King rozhodl tým prodat. Nový majitel sháněl inženýra, který by Kinga nahradil (King byl rovněž designérem automobilů) a nabídl místo Rory Byrneovi. Ten příští čtyři roky strávil konstrukcí různých vozů pro tým Royale a jeho zákazníky. V roce 1977 se seznámil s Tedem Tolemanem a to třiatřicetiletému Byrnemu, který byl tou dobou již známou postavou v britském motorismu, poskytlo další příležitost. Toleman byl majitelem týmu z Formule 2 a najal Jihoafričana jako designéra. Několik sezón zlepšujících se výsledků vyvrcholilo v roce 1980 prvním a druhým místem v britském mistrovství Formule 2. Tým s Rory Byrnem jako šéfkonstruktérem byl připraven udělat skok do Formule 1.", "section_level": 1}, {"title": "Formule 1.", "content": "První vůz, který zkonstruoval Byrne pro Velkou cenu, byl TG181 poháněný motorem Hart. Protože Tolemanovi chyběli finance k účasti na prvních třech závodech, vstoupil jeho tým do Formule 1 Velkou cenou San Marina. Uběhly dvě sezóny než začal nováčkovský tým sbírat body, ale na konci sezóny 1983 získali Derek Warwick a Bruno Giacomelli úctyhodných 10 bodů - to bylo pro tým dost k tomu, aby skončil desátý v týmu konstruktérů a také dost pro to, aby si Byrne získal respekt v boxech. Před sezónou 1984 podepsal Toleman smlouvu s Ayrtonem Sennou - to byl přestup, který z Byrnea, Senny a týmu málem udělal první vítěze ve Velké ceně Monaka. Trvalý postup týmu směrem k čelu startovního pole znamenal v roce 1985 vzestup a tým Benetton oznámil plán koupit Tolemana. S více penězi, více zdroji a nejvýkonnějším motorem, který byl k dispozici ( turbo BMW, řadový čtyřválec) trvalo pouze do října 1986, aby Gerhard Berger získal ve Velké ceně Mexika první vítězství pro sebe, pro tým a pro vůz zkonstruovaný Byrnem. V následujících pěti sezónách zkonstruoval Rory Byrne vozy, které vyhrály více závodů, ale tým Benetton nebyl nikdy v pozici, aby mohl skutečně bojovat s týmy Ferrari, Williams a McLaren. Nejvíce vítězství se podařilo ve dnech, kdy konkurence klopýtla. Po krátké zkušenosti s nezdařilým projektem Reynardu ve Formuli 1 v roce 1991 se na podzim vrátil Byrne do Benettonu. Nalezl tým, který byl změněný a pevně pod kontrolou Flavia Briatoreho a s hvězdou Michaelem Schumacherem jako prvním jezdcem týmu. Byrneův vůz B193 byl značným technickým pokrokem proti vozům z předešlých sezón. Vůz měl poloautomatickou převodovku, aktivní závěs a kontrolu trakce. Vůz v rukách Schumacheru dosáhl jediného vítězství, ale vše bylo připraveno pro to, aby mohli bojovat o titul v roce 1994. Ihned v prvním závodě sezóny 1994 bylo zřejmé, že Byrneova konstrukce B194 bude vozem, kterého budou ostatní nahánět. Kritikové namítali, že dominance týmu byla spíše výsledkem nezvyklého poklesu Adriana Neweyho, hvězdného konstruktéra Williamsu a obvinění z podvodů, která týmu po celou sezónu šlapala na paty. Výkony Williamsu z konce sezóny ukradli Byrneovi jeho první titul v Poháru konstruktérů, ale heslem \"\"Evoluce, ne revoluce\"\" vše nasvědčovalo dalším úspěchům v roce 1995. I přes obvinění z podvodů u týmu Benetton si tým zajistil oba tituly ještě před koncem sezóny a Byrne konečně dosáhl toho, co chtěl. Jeho tým vyhrál Pohár konstruktérů. Na konci sezóny opustil Schumacher Benetton a odešel do Ferrari. Byl pro tým vysoce vlivný, a proto se tým začal rozpadat. Asi proto, že cítil, že jsou jeho největší úspěchy za ním, oznámil Byrne, že v roce 1996 odejde do důchodu.", "section_level": 1}, {"title": "Ferrari.", "content": "S koncem sezóny 1996 dostal Michael Schumacher ve Ferrari volnou ruku k tomu, aby sestavil tým inženýrů schopných vrátit tým po letech podprůměrných výkonů opět na špičku. Technický ředitel Benettonu Ross Brawn byl najat a Ferrari se obrátilo na Rory Byrneho, aby nahradil šéfkonstruktéra Johna Barnarda, který se odmítl přestěhovat do Itálie. Po dlouhých jednáních byl Byrne nalákán od odchodu do důchodu a vrátil se z Thajska zpět do Evropy, kde začal budovat v sídle Ferrari v Maranellu konstruktérskou kancelář. V roce 2000 bylo Ferrari konečně připraveno bojovat o titul a v dalších sezónách pokračovalo v pohybu vpřed. V lednu 2005 vozy Ferrari, zkonstruované Byrnem, si zajistily 71 vítězství v závodech, šest po sobě jdoucích vítězství v Poháru konstruktérů a pět po sobě jdoucích titulů mistra světa pro Michaela Schumachera. Vše s takovou mírou suverenity, která předtím nikdy ve sportu nebyla k vidění. V roce 2004 oznámil Rory Byrne, že odejde z Formule 1 a konci sezóny 2006 a předá roli šéfkonstruktéra Aldo Costovi, který mu byl od roku 1998 asistentem. 19. září 2006 bylo však oznámeno, že Rory prodlouží svůj pobyt v týmu jako konzultant na další dva roky až do počátku roku 2009.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rory Byrne (* 10. ledna 1944) je jihoafrický inženýr a tvůrce automobilů, v současné době konzultant designu a vývoje týmu Scuderia Ferrari. ", "tgt_summary": "Rory Byrne (born 10 January 1944) is a South African semi-retired engineer and car designer, most famous for being the chief designer at the Benetton and Scuderia Ferrari Formula One teams. ", "id": 1359553}
{"src_title": "Václav II. Lehnický", "tgt_title": "Wenceslaus II of Legnica", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studia.", "content": "Václav II. byl druhým synem knížete Václava I. Lehnického. Jeho otec nechtěl rozdělovat už tak dosti malé lehnické knížectví mezi své čtyři syny a určil svým třem mladším synům Václavovi II., Boleslavovi a Jindřichovi církevní dráhu. Dědicem knížectví se tak stal nejstarší syn Ruprecht. Po smrti otce v roce 1364 převzal výchovu synů jejich strýc Ludvík zvaný Spravedlivý a později nejstarší z bratrů Ruprecht. Ludvík zvláště dbal na duchovní vychování svých svěřenců a Václava II. připravoval na budoucí kariéru vratislavského biskupa. V roce 1363 začal studovat na pražské univerzitě a okolo roku 1370 odcestoval do Montpellier, kde získal titul z kanonického práva na místní univerzitě. Roku 1373 nastoupil na místo kanovníka v Olomouci.", "section_level": 2}, {"title": "Biskup lubušský.", "content": "3. prosince 1375 jej papež Řehoř XI. jmenoval biskupem lubušským, přestože podle kanonického práva musí mít člověk na této pozici minimální věk třicet let. Z tohoto období nemáme o Václavovi mnoho potvrzených údajů. Ví se jen, že byl účastníkem \"Kališského koncilu\" v roce 1378, kam byli svoláni všichni biskupové hnězdenské arcidiecéze. Lubušská diecéze moc neprosperovala a navíc byla na strategicky nevýhodném místě na hranici mezi Čechami a Braniborskem. Oblast byla ohrožena zejména během války mezi Wittelsbachy a Lucemburky. Tyto důvody vedly k rozhodnutí o přemístění sídla diecéze do Fürstenwalde.", "section_level": 2}, {"title": "Biskup vratislavský.", "content": "Václavova šance zaujmout místo biskupa ve Vratislavi se naskytla už v roce 1378. Tehdejší papež neschválil jmenování Teodora Klatovského a zdálo se, že jmenování Václava Lehnického nestojí nic v cestě. Situaci však zkomplikovala smrt císaře Karla IV. a Velké západní schizma, což vedlo k tomu, že vratislavský biskupský stolec zůstal šest let neobsazen. K oficiálnímu jmenování Václava Lehnického vratislavským biskupem došlo 19. dubna 1382. Mezi lety 1379 a 1382 vykonával spolu se svým bratrem Jindřichem funkci administrátora diecéze. První léta Václava II. na místě biskupa byla poznamenána rozepřemi s místní šlechtou. Václav totiž hájil zájmy Svaté stolice. Za jeho věrnost církvi jej chtěl papež Urban VI. roku 1385 jmenovat kardinálem. Toto však Václav z neznámých důvodů odmítl. V době byl Václav II. požádán církví, aby urovnal spor s králem Václavem IV. Tento spor byl pro Václava Lehnického tím důležitější, protože král v té době ještě nepotvrdil jeho jmenování biskupem. Spor byl úspěšně zažehnán, Václav II. dostal od krále svolení a navíc titul knížete niského, který biskupovi vratislavskému náležel, jako léno. Václav Lehnický si jako správce biskupství počínal velice dobře. Věnoval velké sumy peněz na rozvoj církevního školství, z jeho podnětu provedené úpravy církevního i světského práva se staly základem pro ostatní slezské soudy a ve sporech o církevní majetky neváhal udělovat klatby na své příbuzné, například na Boleslava IV. Opolského. Jeho tvrdé postupy mu však zadělaly na mnoho problémů ze strany slezské šlechty. Některá exkomunikovaná knížata (třeba Jindřich IX. Břežsko-Lehnický) na něj neváhala zaútočit. Tyto vojenské útoky zase vedly k tomu, že Václav II. vynakládal na svou obranu velké sumy z církevního majetku.", "section_level": 2}, {"title": "Dědic lehnického panství.", "content": "12. ledna 1409 zemřel jeho nejstarší bratr Ruprecht, který po sobě nezanechal žádného mužského potomka a Václav se tak stal jediným dědicem lehnického knížectví. O dva měsíce později – 19. března – určil svými dědici Jindřicha IX. a Ludvíka II. Břežského, kteří oba byli vnuci Ludvíka I. Břežského. V roce 1413 chtěl sloučit biskupství vratislavské s lehnickým knížectvím, čímž se snažil zajistit titul biskupa pro svého dědice. 16. března se vzdal titulu knížete lehnického ve prospěch Ludvíka II. To vedlo k několika potyčkám mezi Ludvíkem II. a jeho starším bratrem Jindřichem IX., který se snažil zvrátit Václavovo rozhodnutí. Ten však trval na tom, že jeho dědicem bude Ludvík. V roce 1417 zaslal starý a unavený Václav II. svou rezignaci papeži Martinovi V. Papež ji záhy přijal a 17. prosince byl zvolen nový vratislavský biskup – Konrád Olešnický. Konec života prožil Václav v biskupském sídle v Otmuchově. Zde 30. prosince 1419 zemřel a byl pohřben v místním kostele svatého Mikuláše. Později byly jeho ostatky spolu s náhrobním kamenem přemístěny do Nysy a od roku 1682 jsou uloženy v kostele svatého Jakuba.", "section_level": 2}], "src_summary": "Václav II. Lehnický (1348 – 30. prosince 1419, Otmuchov) z rodu Piastovců byl kníže lehnický a niský a biskup vratislavský a lubušský.", "tgt_summary": "Wenceslaus II, Duke of Legnica (1348 – 30 December 1419) was a Duke of Legnica from 1364 (only nominal; from 1409 he reigned alone and personally) until 1413, Bishop of Lebus (1375–82) and Breslau (Wroclaw) (1382–1417; also Duke of Nysa-Otmuchów. ", "id": 560050}
{"src_title": "Správce počítače", "tgt_title": "Superuser", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Za standardních okolností nelze činnost superuživatele omezit, což lze považovat za vadu bezpečnostního návrhu systému, protože správce může v systému provést jakoukoliv činnost a posléze o ní zničit všechny stopy a důkazy. Odlišným modelem jsou systémy, kde může být vytvořeno několik oddělených administrátorů s omezenými oprávněními (například systém OpenVMS), takže případná nekalá činnost může být ostatními správci odhalena (tzv. \"princip tří klíčů od trezoru\"). Pro správce systému nejsou ve většině případů jádrem systému vyhodnocována oprávnění a jiná omezení, která jsou jinak pro běžné uživatele limitující. V některých případech však může být správce systému omezen, avšak toto omezení může sám snadno zrušit. V unixových systémech například nemůže uživatel \"root\" manipulovat se souborem, který má nastaven atribut \"immutable bit\" (pomocí příkazu chattr). V systémech Windows NT například nemůže \"Administrator\" přistupovat do adresáře, do kterého nemá nastavena oprávnění, avšak může převzít vlastnictví a oprávnění si přidělit.", "section_level": 1}, {"title": "Unixové systémy.", "content": "V Unixu a v ostatních unixových systémech je účet správce systému nazýván \"root\", někdy též \"toor\" (tj. pozpátku). Jeho UID i GID je rovno číslu 0 (nula). V moderních distribucích Linuxu bývá znemožněno se přihlásit pod účtem root. Místo toho má účet libovolné určené osoby přiděleno právo získat dočasně root oprávnění příkazy sudo nebo su.", "section_level": 1}, {"title": "Microsoft Windows.", "content": "V operačních systémech řady Windows NT (tj. též Windows XP, Windows 7 apod.) je ekvivalentním správcem systému účet \"Administrator\". Pod kapotou operačního systému ale existuje ještě skrytý uživatel pojmenovaný SYSTEM, který může provádět mnoho operací navíc přímo bez varovných hlášek nebo přebírání oprávnění. Klasický správce může získat tato maximální oprávnění utilitou třetí strany zvanou psexec. Výsledek se blíží unixovému účtu root. Administrátor v systémech Windows NT není stejný jako administrátor (root) v unixových systémech, některá práva jsou přidělena výše zmíněnému Local System účtu. Administrátorský účet slouží k tomu, aby nám povolil dělat různé změny napříč systémem (výjimkou jsou pak funkce, na které má právo jen Local System).", "section_level": 1}, {"title": "Novell Netware.", "content": "V systému Novell NetWare byl účet správce systému nazýván \"supervisor\", později \"admin\".", "section_level": 1}, {"title": "OpenVMSA.", "content": "V systému OpenVMSA je účet správce systému nazýván \"SYSTEM\".", "section_level": 1}, {"title": "Starší personální systémy.", "content": "V mnoha starších operačních systémech, které byly používány primárně k domácímu/personálnímu využití měl uživatel plnou kontrolu nad operačním systémem (měl všechna práva). Spousta z těchto operačních systémů, jako například MS-DOS, neměla koncept multi-accountingu. Nicméně verze Windows 95 již povolovala mít více účtů, avšak pouze proto, aby si uživatelé mohli přizpůsobit svůj profil dle vlastních potřeb. Nijak tyto účty nezasahovaly do práv v systému, tudíž všechny účty měly všechna práva.", "section_level": 1}], "src_summary": "Správce počítače je v informatice název pro systémového administrátora, tj. systémového uživatelského účtu (též \"správce systému\", \"superuser\" nebo \"root\"), který má operačním systému nejvyšší oprávnění, které je prakticky absolutní. Jednoduchý princip absolutních oprávnění (tzv. „boha“) je základem mnoha operačních systémů, mezi něž patří řada Windows NT (Windows XP, Windows 7 atp.), všechny unixové systémy a další.", "tgt_summary": "In computing, the superuser is a special user account used for system administration. Depending on the operating system (OS), the actual name of this account might be root, administrator, admin or supervisor. In some cases, the actual name of the account is not the determining factor; on Unix-like systems, for example, the user with a user identifier (UID) of zero is the superuser, regardless of the name of that account; and in systems which implement a role based security model, any user with the role of superuser (or its synonyms) can carry out all actions of the superuser account. The principle of least privilege recommends that most users and applications run under an ordinary account to perform their work, as a superuser account is capable of making unrestricted, potentially adverse, system-wide changes.", "id": 2303809}
{"src_title": "Joseph Delmont", "tgt_title": "Joseph Delmont", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vlastní životopisná verze.", "content": "Český tisk zaznamenal Delmontovo vyprávění o jeho životě v několika verzích, které se v detailech liší: Rodina měla pocházet ze Španělska, a později žít na Pelhřimovsku (Delmontovou domovsku obcí byl Pavlov u Pelhřimova). Narodil se jako šestnáctý ze sedmnácti dětí. Když se chudá rodina přestěhovala z Waldviertelu do Vídně, v devíti letech utekl s cirkusem, kde se živil jako provazolezec, než po zranění cirkus opustil a protloukal se cvičeným psíkem. V šestnácti měl odjet s irským lovce do Indie. Následně prý jako lovec během dvaceti let procestoval Afriku, Asii, Ameriku, Austrálii, Grónsko a Sibiř. Údajně cestoval devět měsíců po Indii s Rudyardem Kiplingem. Ve svém životopisném vyprávění Delmont uvedl, že ke psaní ho vybídl sám Mark Twain a zmínil i svou práci filmového režiséra v Americe a Berlíně. Podle jiné Delmontovy životopisné verze z téže doby ho ke psaní vyzval Rudyard Kipling. Delmont měl být prvním režisérem, který točil filmy s divokými zvířaty. V roce 1927 též uváděl, že je československý státní příslušník. Mluvil osmi jazyky, psal anglicky, německy a francouzsky.", "section_level": 2}, {"title": "Upřesnění životopisných údajů podle dalších zdrojů.", "content": "Německé a rakouské zdroje uvádějí, že se narodil v dolnorakouské obci Loiwein, v rakouské oblasti Waldviertel. Jeho rodiče byli kupec Moses (později Maxmillian) Pollak a Rezi (též Rösi, později Theresia), rozená Fuchsová. Poté, co utekl s cirkusem se vyučil soustružníkem. Nadále pracoval jako artista, lovec a chovatel zvěře, který s cirkusem procestoval svět. Od roku 1901 pobýval ve Spojených státech, kde od roku 1903 natáčel nejprve jednodílné, později dvoudílné westernové filmy pro společnost Vitagraph. Roku 1910 se vrátil do Vídně, kde pracoval jako kameraman a ředitel kina. Podílel se např. jako kameraman a technický vedoucí na nejstarším zcela zachovaném rakouském filmu \"Mlynář a jeho dítě\" (\"Der Müller und sein Kind\", 1911).", "section_level": 2}, {"title": "Změna příjmení.", "content": "Dne 26. června 1910 požádal domovskou obec Pavlov o změnu příjmení z původního Josef Pollak na Josef Delmont; 7. července 1910 vstoupila změna v platnost.", "section_level": 2}, {"title": "Herec a režisér v Německu.", "content": "Následně přesídlil do Německa. V Berlíně pracoval jako spolurežisér a herec dobrodružných a fantastických filmů. Senzací těchto filmů byly na svou dobu neobvyklé záběry divokých zvířat. Za první světové války vykonával vojenskou službu. Kariéru filmaře ukončil v roce 1926 spolurežií francouzsko-německého filmu \"Millionenraub im Riviera-Express\".", "section_level": 2}, {"title": "Spisovatel a závěr života.", "content": "Po ukončení práce ve filmu se soustředil na spisovatelskou dráhu.Po nástupu Hitlera k moci emigroval koncem roku 1933 do Československa, do Piešťan, kde dožil.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Filmografie.", "content": "Joseph Delmont režíroval v letech 1910 až 1924 celkem 63 filmů, napsal 24 scénářů, produkoval 4 filmy a hrál v 9 filmech.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Česká vydání Delmontovy knihy ilustrovali významní čeští ilustrátoři:", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Delmont (též Josef Delmont), původním jménem Josef Pollak ( 8. května 1873, Lichtenau im Waldviertel, Rakousko-Uhersko – 12. března 1935, Piešťany) byl filmový režisér a herec, spisovatel a dobrodruh rakouského původu.", "tgt_summary": "Joseph Delmont (8 May 1873 as Josef Pollak in Loiwein, Austria – 12 March 1935 in Píšťany, Slovakia) was an Austrian film director of some 200 films, largely shorts, in which he was noted for his innovative use of beasts of prey. He was also a cameraman, actor and screenplay writer. During later life he was active as an author.", "id": 2281817}
{"src_title": "Hřbitov Picpus", "tgt_title": "Picpus Cemetery", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hřbitov se nachází na pozemcích bývalého kláštera kanovníků svatého Augustina, který zde založil v roce 1640 Ludvík XIII. Z té doby se dochoval jeden pavilon a kaple. Během Velké francouzské revoluce byl klášter v roce 1792 zrušen a jeho majetek znárodněn. Nedaleko na náměstí Place de la Nation (tehdy \"Place du Trône renversé\") byla ve dnech 13. června – 27. července 1794 umístěna gilotina. V období hrůzovlády zde bylo denně popraveno až 55 lidí. Revoluční tribunál odsuzoval lidi ze všech společenských vrstev ať už pro jejich původ (šlechta, kněží) nebo pro jejich názory. Severovýchodní část zahrady bývalého kláštera byla vybrána pro hromadný hrob popravených. Když byla první jáma plná těl (šlechtici, jeptišky, obchodníci, vojáci, řemeslníci, dělníci, hostinští...), byl vyhlouben ještě druhý hrob. Třetí jáma byla objevena v roce 1929, ale už neobsahovala žádná těla. Kaple bývalého kláštera byla používána jako kancelář hrobníků, kteří sepisovali oblečení obětí. Jména 1306 lidí, kteří jsou zde pohřbeni, jsou vyryta na dvou mramorových deskách, které visí v kapli. Mezi 1109 muži bylo 108 šlechticů, 108 duchovních, 136 mnichů, 178 vojáků a 579 občanů. Mezi 197 ženami bylo 51 šlechtičen, 23 jeptišek a 123 občanek. Mezi ženami bylo i šestnáct karmelitánek ve věku 29 až 78 let. Byly blahořečeny v roce 1906 jako tzv. mučednice z Compiègne. Mezi popravenými byl i guvernér Invalidovny Sombreuil, voják a politik Alexandre de Beauharnais (1760-1794) nebo básníci Jean-Antoine Roucher (1745-1794) a André Chénier (1762-1794). Poté byla zahrada a hromadné hroby obklopena zdí. V roce 1797 zahradu tajně koupila kněžna Amélie de Hohenzollern-Sigmaringen, protože tělo jejího bratra, knížete Frederika III. de Salm-Kyrburg popraveného v roce 1794, zde bylo též pohřbeno. Na počátku 19. století rodiny, jejichž popravení členové zde byli pohřbeni, založili výbor a vyhlásili sbírku na zakoupení pozemku s hromadnými hroby. Některé rodiny stále používaly hřbitov jako místo pohřbu. V roce 1805 se zde usadila náboženská komunita Kongregace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, která zde vykonávala zádušní mše za oběti. Během Pařížské komuny byli někteří z nich zabiti (84 jeptišek a 4 kněží). Na hřbitově je pohřben generálmajor americké armády a poručík francouzské armády Gilbert du Motier, markýz de La Fayette. Nad jeho hrobem vlaje americká vlajka, která je vždy 4. července na Den nezávislosti USA obnovena za přítomnosti amerického velvyslance a zástupců města Paříže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřbitov Picpus (francouzsky \"Cimetière de Picpus\") je malý pařížský hřbitov, který se nachází ve čtvrti Picpus ve 12. obvodu. Spolu se hřbitovem portugalských židů je jeden ze dvou soukromých hřbitovů v Paříži. Byl založen v roce 1794 v zahradě zrušeného kláštera sv. Augustina. Vstup na hřbitov je z ulice \"Rue de Picpus\" u domu č. 35. U vchodu do hřbitova je kaple Notre-Dame-de-la-Paix de Picpus. Pro veřejnost je otevřen pouze v odpoledních hodinách (14,00-18,00).", "tgt_summary": "Picpus Cemetery () is the largest private cemetery in Paris, France, located in the 12th arrondissement. It was created from land seized from the convent of the Chanoinesses de St-Augustin, during the French Revolution. Just minutes away from where the guillotine was set up, it contains 1,306 victims executed between 14 June and 27 July 1794, during the height of the Reign of Terror. Today only descendants of those 1,306 victims are eligible to be buried at Picpus Cemetery. ", "id": 662845}
{"src_title": "Robert I. Parmský", "tgt_title": "Robert I, Duke of Parma", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Narodil se z manželství parmského vévody Karla III. s Luisou Marií Bourbonskou. Matka byla po otci Karlu Bourbonském vnučkou francouzského krále Karla X. a po matce Marii Karolíně vnučkou krále obojí Sicílie Františka I. a pravnučkou císaře Leopolda II. Jeho otec přišel na svět z manželství etrurského krále Karla Ludvíka s Marií Terezou Savojskou a byl tak vnukem etrurijského krále Ludvíka I., španělského krále Karla IV. a sardinského krále Viktora Emanuela I. Robert měl tři sourozence. Starší sestru Markétu (1847 − 1893), která se provdala za madridského vévodu a titulárního krále francouzského a španělského Karla Mariu Bourbonského, a dva mladší sourozence. Alice (1849 − 1935) se stala manželkou titulárního toskánského vévody Ferdinanda IV. a Jindřichovi (1851 − 1905) náležel titul hraběte z Bardi.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Na vévodský stolec nastoupil poté, co byl jeho otec roku 1854 zabit. Bylo mu tehdy teprve šest let, proto fakticky vládla jeho matka Louisa Marie Terezie z Artois, sestra hraběte ze Chambord, jako regentka. Vévodkyně schvalovala některé z mnoha reakcionářských spolupracovníků svého muže, byla však překvapena mazziniovským hnutím z července 1854 a přešla na tvrdě represivní politiku, která vedla až k druhé válce za nezávislost. Roku 1859, při vypuknutí druhé války za nezávislost, byl Robert ve svých jedenácti letech sesazen a jeho matka se raději rozhodla evakuovat rodinu do Lombardska-Benátska, v očekávání, že boje brzo skončí. Následoval smír z Villafranca, po němž Sardinské království, (po plebiscitu z roku 1860), anektovalo Parmské vévodství s městem Parmou i Toskánsko, aby tak vytvořilo větší společný útvar Italské království.", "section_level": 1}, {"title": "Život bez koruny.", "content": "I přes ztrátu trůnu Robert a jeho rodina disponovali významným dědictvím, například soukromým vlakem čítajícím více než tucet vozů, vlastním zámkem ve Schwarzau am Steinfeld poblíž Vídně, sídlem Villa Pianore v Toskánsku a honosným zámkem Chambord ve Francii. Robert I. zemřel ve Viareggiu roku 1907. Necelé čtyři měsíce po jeho smrti v roce 1907, bylo šest dětí z jeho prvního manželství shledáno právně nezpůsobilými, a byli svěřeni jeho vdově vévodkyni Marii Antonii. Přesto se Robertovým dědicem stal Eliáš, vévoda z Parmy (1880-1959), jeho mladší syn z jeho prvního manželství. Někteří z jeho synů sloužili v ozbrojených složkách Rakouska jiní v armádě Belgie.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Dne 5. dubna 1869 se na zámku San Martino u Luccy oženil s princeznou Marií Piou (1849 - 1882), dcerou bývalého krále obojí Sicílie Ferdinanda II.. Z manželství se narodilo 12 dětí, z nichž však polovina trpěla mentálním postižením, dvě zemřely krátce po narození, a porod posledního nepřežilo dítě ani matka. Následnictví pokračovalo po linii syna Eliáše Roberta. Robertovou druhou ženou se pak 15. října 1884 na zámku Fischhorn v Zell am See stala dcera sesazeného portugalského krále Michala I., Marie Antonie z rodu Braganzů. Marie Antonie dala život dalším 12 dětem, z nichž se nejvíce proslavila dcera Zita, která se provdala za pozdějšího rakousko-uherského panovníka Karla I..", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert I. Parmský (9. července 1848, Florencie – 16. listopadu 1907, Lucca) byl hlava parmské větve Bourbonské dynastie a poslední vládnoucí vévoda v Parmě, Piacenze a Guastalle. Jedním z jeho mnoha potomků byla poslední rakouská císařovna a uherská královna Zita.", "tgt_summary": "Robert I (Italian: \"Roberto I Carlo Luigi Maria di Borbone, Duca di Parma e Piacenza\"; 9 July 1848 – 16 November 1907) was the last sovereign Duke of Parma and Piacenza from 1854 until 1859, when the duchy was annexed to Sardinia-Piedmont during the \"Risorgimento\". He was a member of the House of Bourbon-Parma and descended from Philip, Duke of Parma, the third son of King Philip V of Spain and Elisabeth Farnese.", "id": 1994776}
{"src_title": "Stanislas Dehaene", "tgt_title": "Stanislas Dehaene", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Stanislas Dehaene studoval na soukromém gymnáziu St. Genevieve a na École Normale Supérieure (1984–1988), získal Master v matematice na Universitě Pierre a Marie Curie v Paříži (1985) a doktorát z psychologie na Vysoké škole sociálních věd – Ecole des hautes études en sciences sociales EHSS (1989). Svou doktorskou dizertaci nazval \"Porovnání malých čísel: analogová reprezentace a procesy pozornosti\". Vědeckým vedoucím mu byl Jacques Mehler, jeden z mála odborníků na kognitivní vědy ve Francii v té době. Současně spolupracoval s Jeanem Pierrem Changeuxem na vytvoření modelů neurobiologických funkcí, jako je zpěv ptáků. V roce 1992 studuje v laboratoři Michaela Posnera techniky zobrazování mozku. V současné době je jedním z nejvýznamnějších představitelů kognitivní psychologie. 29. listopadu 2005 byl zvolen členem francouzské Akademie věd. Byl jmenován profesorem na Collège de France na katedře experimentální kognitivní psychologie. Stanislas Dehaene je ředitelem jednotky kognitivního neuronového zobrazování, což je společné pracoviště organizací INSERM a CEA a jedna ze čtyř laboratoří výzkumného ústavu NeuroSpin v kraji Essonne.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jeho manželkou je Ghislaine Dehaene-Lambertz, lékařka a odbornice na pediatrickou neurobiologii.", "section_level": 2}, {"title": "Oblast výzkumu.", "content": "Stanislas Dehaene využívá ve svém výzkumu spojení metod kognitivní psychologie a zobrazování mozku ke studiu mozkové architektury aritmetiky, čtení, mluveného jazyka a přístupu informací k vědomí, což ho přivedlo ke studiu dyskalkulie a dyslexie. Zpopularizoval kognitivní vědecký výzkum těchto témat ve třech knihách: \"La Bosse des maths\" (Vlohy pro matematiku), \"Les Neurones de la lecture\" (Neurony čtení) a \"Le Code de la conscience\" (Kód vědomí).", "section_level": 1}], "src_summary": "Stanislas Dehaene (* 12. května 1965 Roubaix) je francouzský psycholog, odborník na kognitivní psychologii a neurovědy. Zkoumá zejména mozkové zpracování aritmetiky a práce s čísly, čtení a vědomí. K výzkumu používá metody kognitivní psychologie a zobrazování mozku (funkční zobrazování magnetickou rezonancí, magnetoencefalografie a elektroencefalografie).", "tgt_summary": "Stanislas Dehaene (born May 12, 1965) is a French author and cognitive neuroscientist whose research centers on a number of topics, including numerical cognition, the neural basis of reading and the neural correlates of consciousness. As of 2017, he is a professor at the Collège de France and, since 1989, the director of INSERM Unit 562, \"Cognitive Neuroimaging\". ", "id": 51329}
{"src_title": "Lars Bender", "tgt_title": "Lars Bender", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Profesionální kariéru započal v klubu TSV 1860 München, odkud v létě 2009 přestoupil do Bayeru Leverkusen. Leverkusen za něj zaplatil 2,5 milionu eur. Svůj debut si odbyl 20. září 2009, což je zároveň i jeho první start v první německé Bundeslize. Kontrakt s týmem vyprší 30. června 2014. V prvních dvou sezónách (2009/10 a 2010/11) v Leverkusenu byl spíš v roli střídajícího hráče, neboť tu byla konkurence v podobě klubových legend jako Michael Ballack nebo Simon Rolfes.", "section_level": 1}, {"title": "Sezóna 2013/14.", "content": "Během letního přestupového období usiloval o Bendera anglický Arsenal. Leverkusen však nabízenou sumu okolo 23 milionů eur zamítl. Bender nastoupil do všech prvních čtyřech utkání nové bundesligové sezóny a ve třech případech odehrál celý zápas. Po výhrách nad Freiburgem, Stuttgartem a Mönchengladbachem ale přišla prohra 0:2 se Schalke. Během následujícího kvalifikačního kola nemohl pomoci reprezentaci, neboť jej zužovalo zranění.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2014/15.", "content": "Benderovy výkony ve středu pole dopomohly v další sezóně Bundesligy na 4. místo, sám navíc často navlékal kapitánskou pásku. Ve 26 zápasech ligy vstřelil jediný gól v zápase proti Paderbornu, kdy pomohl k remíze 2:2. V základní skupině Ligy mistrů zasáhl do pěti zápasů a jako kapitán dovedl Leverkusen k postupu do osmifinále. Odvetné utkání na stadionu Atlética Madrid nedohrál kvůli zranění a neovlivnil tak penaltový rozstřel, který Leverkusen nezvládl.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2015/16.", "content": "Kvůli zranění kotníku zmeškal valnou část sezóny 2015/16, v lize tak odehrál pouze 11 zápasů v úvodu a v závěru sezóny. S odchodem Simona Rolfese do fotbalového důchodu se stal definitivně kapitánem týmu.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2019/20.", "content": "Do své jedenácté sezóny ve dresu Leverkusenu vešel jakožto kapitán a pravý krajní obránce základní sestavy. Ve 4. ligovém kole byl u prohry 0:4 s Borussií Dortmund. O pár dní později byl též na hřišti, když Bayer podlehl doma s Lokomotivem Moskva 1:2 během prvního zápasu skupinové fáze Ligy mistrů. Další zápas LM s Juventusem (0:3) však musel kvůli zranění vynechat. V záříjovém ligovém zápase proti Unionu Berlín dosáhl Lars Bender na jubileum – byl to jeho 300. zápas ve dresu Bayeru napříč všemi soutěžemi.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Zaujal trenéry národních mládežnických týmů, a tak odehrál několik zápasů za mládežnické reprezentace. Byl u vítězství Německa na mistrovství Evropy do 19 let v roce 2008 v České republice, kde mladí Němci porazili ve finále Itálii 3:1. Zúčastnil se LOH 2016 v brazilském Rio de Janeiru, kde Němci získali stříbrné medaile po finálové porážce 4:5 v penaltovém rozstřelu proti Brazílii. V A-mužstvu Německa debutoval 6. 9. 2011 v přátelském zápase v Gdańsku proti reprezentaci Polska (remíza 2:2). Zúčastnil se evropského šampionátu 2012 konaného v Polsku a na Ukrajině.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Německo U19", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jeho dvojče – bratr Sven Bender je rovněž fotbalistou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lars Bender (* 27. dubna 1989, Rosenheim, SRN) je německý fotbalový záložník a reprezentant, od roku 2009 hráč klubu Bayer 04 Leverkusen. Do roku 2009 působil v klubu TSV 1860 München. V německé seniorské reprezentaci debutoval roku 2011, předtím odehrál zápasy i za mládežnické reprezentace. Jeho bratr, dvojče, Sven Bender je také profesionální fotbalista.", "tgt_summary": "Lars Bender (; born 27 April 1989) is a German footballer who plays as a right back and central midfielder and captains Bayer Leverkusen. He is also a member of Germany national team. He was raised in Brannenburg, city in the district of Rosenheim. He is the twin brother of Sven Bender, who also plays for Bayer 04 Leverkusen.", "id": 2423500}
{"src_title": "Tři sestry (divadelní hra)", "tgt_title": "Three Sisters (play)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Snem Prozorovových je vrátit se do Moskvy, kterou si pamatují z dětství jako místo, kde je možno být šťastný. Moskva a její nádhera je jedním z často se objevujících témat hry. Druhé nosné téma je láska a smysl života. Stará panna Olga pracuje jako učitelka na gymnáziu, Máša je nešťastně vdaná za učitele Fjodora Kulygina. Původně byla okouzlena jeho chytrostí, ale po sedmi letech ho má spíše za hlupáka. Nejmladší sestra Irina sní o odchodu do Moskvy a nalezení skutečné lásky. Andrej, jediný jejich bratr, se zamiluje do Nataši, prosté dívky, jíž všechny tři sestry opovrhují. Hra začíná v den prvního výročí smrti jejich otce a zároveň Irinina svátku. Následuje oslava, na které jsou přítomni i důstojníci městské posádky. Zde Andrej vyjádří své city k Nataše. Druhé dějství začíná o 21 měsíců později, kdy je Andrej už ženaný s Natašou a mají spolu dítě. Andrej je svou drakonickou ženou Natašou zcela zruinován a její útlak začínají pociťovat i sestry. Máša se zaplétá s podplukovníkem Alexandrem Veršininem, velitelem místní divize, který je ženatý s ženou, jež se neustále pokouší spáchat sebevraždu. O Irinu se ucházejí jiní dva důstojníci, Tuzenbach a Solený, oba však neúspěšně. Třetí dějství je prodchnuto zmatkem z právě uhasínajícího požáru města. V chaosu a únavě si všichni sourozenci řeknou do očí své protichůdné názory a vyjeví své skrývané city. Máša se přizná ke své lásce k Veršininovi a dozvídá se, že důstojníci musí brzy opustit město. Irina, zoufalá z prázdnoty svého života, se na radu Olgy rozhoduje vzít si Tuzenbacha. Andrej se přiznává sestrám, že propil a prokarbanil jejich dům, je z něj alkoholik a lidská troska a svatba s Natašou byla osudová chyba. Poslední dějství má nádech melancholického loučení s důstojníky. Je naplněno řadou katastrofických událostí (Andrejova osobnost se již zcela rozpadla, Tuzenbach je zastřelen v souboji svým žárlivým sokem v lásce Soleným, Veršinin opouští Mášu atd.), avšak Čechov předkládá optimisticky vyznívající závěr. Osud nejstarší sestry Olgy je sice již od počátku pro její neschopnost podniknout jakýkoli krok k plnému životu zpečetěn, takže zůstane opuštěnou učitelkou na gymnáziu, bez naděje na lásku a rodinu. Avšak právě Olga utěšuje, jako již tolikrát, své sestry slovy naděje. Pro hru je typická absence jasné dějové linie. Příběh se váže k osudu jednotlivých postav, zejména sourozenců Prozorovových. Základním kamenem textu je touha všech postav po útěku ze současného života. Tato touha se váže ke vzdálenému městu Moskvě, lásce, manželství, nalezení smyslu života v práci atd. Avšak postavy děje nejsou schopny tyto touhy naplnit, a pokud ano, tak se jejich osudy vždy obrátí k horšímu (Andrejovo nešťastné manželství s Natašou, Mášin milostný poměr s Veršininem atd.)", "section_level": 1}], "src_summary": "Tři sestry je drama, které napsal v roce 1900 ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov. Poprvé bylo hráno v roce 1901. ", "tgt_summary": "Three Sisters () is a play by the Russian author and playwright Anton Chekhov. It was written in 1900 and first performed in 1901 at the Moscow Art Theatre. The play is sometimes included on the short list of Chekhov's outstanding plays, along with \"The Cherry Orchard\", \"The Seagull\" and \"Uncle Vanya\".", "id": 1508037}
{"src_title": "Filosofie práva", "tgt_title": "Philosophy of law", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Antické úvahy o právu jsou z velké části dílo filosofů: právním a zejména ústavním otázkám se věnoval Platón i Aristotelés nebo Cicero. Také středověké právní myšlení úzce souvisí se scholastikou, s filosofií a s teologií. Středověká filosofie práva pojímala právo jako hierarchický systém čtyř vrstev, jež se pokaždé opírají o vrstvu vyšší: Velkým tématem středověké filosofie práva byl vztah mezi panovníkem a právem: panovník právo vyhlašuje a vymáhá (trestá provinění), je však sám tímto právem vázán? Po rozpadu středověké kulturní a náboženské jednoty v Evropě význam filosofie práva prudce vzrostl, protože měla najít nový, nenáboženský základ pro platnost a závaznost práva. První právní filosofové novověku (Jean Bodin, Hugo Grotius, Thomas Hobbes) se snaží především upevnit autoritu panovníka, na druhé straně však začínají uvažovat i o ochraně práv svobodných lidí, později občanů. Východiskem jejich argumentace je jednak myšlenka přirozeného práva, jednak myšlenka společenské smlouvy. Filosofové jako John Locke a Baruch Spinoza tak položili základy moderního právního myšlení, které vychází z představy základních práv občana a každého člověka.", "section_level": 1}, {"title": "Klasická filosofie práva.", "content": "Vrcholem tohoto období je právní filosofie Immanuela Kanta a G. W. F. Hegela, na českém území pak právní filosofie olomouckého profesora Franze Samuela Karpeho. Kantova právní filosofie, obsažená hlavně ve spise \"Metafysika mravů\" (\"Metaphysik der Sitten\") z roku 1796, vychází ještě z pevného svazku mezi panovníkem a poddanými. Poddaní jsou panovníkovi zavázáni k loajalitě, panovník však musí respektovat a hájit jejich svobody a majetek. Hegelovy \"Základy filosofie práva\" (\"Grundlinien der Philosophie des Rechts\") z roku 1821 vycházejí z pojmu lidské svobody, která však po každém nutně vyžaduje, aby byl občanem společnosti a řídil se jejím právem. Hegel důkladně zdůvodňuje nejen občanské svobody, ale také majetkové právo, rodinné a smluvní právo a konečně i právo veřejné a trestní.", "section_level": 1}, {"title": "Pozitivní právní nauka.", "content": "Rakouský právní filosof Hans Kelsen (1881 v Praze - 1973 v USA) vytvořil novou pozitivní teorii práva, podle níž se právo opírá pouze o autoritu zákonodárce. Právo platí proto a potud, pokud se opírá o „základní normu“ (Grundnorm) a bylo řádným způsobem uzákoněno a vyhlášeno. Základní normu pokládal Kelsen zprvu za hypotézu, později se však přiklonil k tomu, že je to právní fikce. Na Kelsena navazuje řada dalších filosofů a teoretiků práva jako H. L. A. Hart, který rozlišil „primární právní normy“ (všechny běžné zákony) a „sekundární normy“, jež upravují legální postup při tvoření, změnách a rušení primárních norem.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika právního pozitivismu.", "content": "Zneužití práva v totalitních režimech 20. století odhalilo zásadní slabinu pozitivní právní teorie, která se ukázala neschopná rozlišit mezi spravedlivým a nespravedlivým právním systémem. Tak se do diskuse znovu vrátila základní otázka právní filosofie, totiž otázka po tom, co je spravedlivé. Současné právní teorie na tuto otázku sice neumí jednoznačně odpovědět, uznává však nadřazenou platnost lidských a občanských práv jako jakousi pojistku proti zásadnímu zneužití práva.", "section_level": 1}], "src_summary": "Filosofie práva je odvětví filosofie a právní vědy, které zkoumá a objasňuje základní právní pojmy, vztah mezi morálkou, spravedlností a právem, otázky legality a legitimity, platnosti práva a podobně. Má úzký vztah s teorií práva.", "tgt_summary": "Philosophy of law is a branch of philosophy that examines the nature of law and law's relationship to other systems of norms, especially ethics and political philosophy. It asks questions like \"What is law?\", \"What are the criteria for legal validity?\", and \"What is the relationship between law and morality?\" Philosophy of law and jurisprudence are often used interchangeably, though jurisprudence sometimes encompasses forms of reasoning that fit into economics or sociology. ", "id": 2472328}
{"src_title": "Théâtre du Marais", "tgt_title": "Théâtre du Marais", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Až do roku 1634 působilo v Paříži jen jediné divadlo se stálou scénou, a sice v paláci burgundských vévodů. Herci Le Noir a Mondory, kteří vedli divadelní skupinu „Troupe du prince d'Orange“, a často pobývali v Paříži, se rozhodli zřídit ve městě stálé divadlo. Vybrali si tehdy módní čtvrť Marais a usídlili se v míčovně v \"Rue Vieille-du-Temple\", kde zůstali pod názvem „Troupe du Marais“ až do roku 1673. Na přelomu let 1636/1637 zde byla uvedena premiéra Corneillova \"Cida\" a uváděly se zde i další jeho hry. Repertoár byl podobný jako v burgundském paláci, převládaly tragikomedie nebo pastorale. Konkurence mezi oběma divadly byla vysoká do té míry, že obě skupiny často uváděly ve stejné sezónu díla na stejné téma. Sám král zasáhl minimálně dvakrát a změnil složení sboru a přesunul herce z jednoho divadla do druhého. V lednu 1644 byl sál zničen požárem a byl otevřen po celkové rekonstrukci v říjnu 1644. Během 50. let byl sál několikrát dočasně uzavřen. Konkurenci zvýšila Molièrova skupina v Palais-Royal, která se od 60. let stala populární. Divadla si neustále přitahovala herce. Po Molièrově smrti (1673) hrozil rozpad královského divadla v Palais-Royal. Ludvík XIV. proto nechal téhož roku rozpustit divadlo v Marais a spojil ho se svým. Král však zároveň určil sál v Palais-Royal pro skladatele Lullyho, který zde skládal své opery. Proto byla obnovená královská společnost přesunuta roku 1669 do \"Rue de Génégaud\" na levém břehu. V roce 1680 se na příkaz Ludvíka XIV. spojily divadelní skupiny v burgundském paláci a skupina z paláce Guénégaud. Vznikl tak jediný pařížský soubor pod názvem Comédie-Française. V roce 1791 bylo postaveno nové divadlo Marais z materiálu získaného ze zbořené Bastily (pilastry a hlavice) a uvádělo představení s revoluční tématikou. Často uváděným autorem byl Beaumarchais. Např. 26. června 1792 zde mělo premiéru jeho drama \"La Mère coupable ou L'Autre Tartuffe\". Divadlo však bylo z nařízení Napoleona I. v roce 1807 uzavřeno, zbořeno a na jeho místě v roce 1812 vznikly veřejné lázně. Až v roce 1976 založil herec a režisér Jacques Mauclair nové divadlo pod stejným názvem, které fungovalo do roku 1999. V letech 2000–2009 v budově působila divadelní škola Cours Florent. V roce 2009 bylo divadlo znovu zprovozněno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Théâtre du Marais je divadlo v Paříži ve čtvrti Marais. Pod tímto názvem existovalo během doby více divadel. Sídlem současného podniku je památkově chráněný dům č. 37 v \"Rue Volta\" ve 3. obvodu.", "tgt_summary": "The Théâtre du Marais has been the name of several theatres and theatrical troupes in Paris, France. The original and most famous theatre of the name operated in the 17th century. The name was briefly revived for a revolutionary theatre in 1791, and revived again in 1976. The present-day Théâtre du Marais operates at 37, rue Volta in the 3rd arrondissement of Paris.", "id": 211682}
{"src_title": "Klešťanky", "tgt_title": "Corixidae", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Klešťanky můžeme najít hlavně v rybnících, jezírkách a mírně tekoucích vodách, ve vesnických nádržích. Charakter výskytu je hlavním rozlišovacím znakem mezi jinak těžko rozeznatelnými druhy klešťanek. Obecně ale lze říci, že je najdeme na mělčinách, ukryté mezi rostlinami.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy.", "content": "Klešťanka nejmenší \"(Micronecta minutissima)\" dosahuje délky 2-2,5 cm. Jedná se o všeobecně rozšířený druh, který se vyskytuje v mělkých, pomalu tekoucích vodách nebo na dně rybníků a jezírek. Její hledání může usnadnit slabé cvrkání, které vydávají hlavně samci v době páření tzv. stridulačním orgánem. Cymatia coleoptrata je jeden ze zástupců, kteří nemají české druhové označení, v knihách většinou najdete jen označení \"klešťanka\". Patří k větším zástupcům čeledi Corixidae, jelikož dosahuje velikosti 3,5-4,5 cm. Žije v mělkých pomalu tekoucích vodách či v rybnících a jezírkách, kde vyhledává úkryty mezi kořeny vodních rostlin. Klešťanka velká \"(Corixa punctata)\" patří do rodu \"Corixa\" a představuje nejznámějšího zástupce tohoto rodu. Paradoxně dosahuje délky pouhých 11 mm. Vyskytuje se ve stojatých a mírně tekoucích vodách, kde se buď přichytávají na rostliny nebo žijí přisedlé na dně. Velmi dobře plavou pomocí zadních nohou opatřenými brvami. Mají stridulační orgán, kterým vydávají jemné zvuky, čehož využívají samci k vábení samiček. Na podzim se shlukují do velkých skupin a v těchto koloniích přečkávají zimu. Callicorixa praeusta patří k nejmenším klešťankám, jelikož dosahuje délky pouhých 7,5 mm. Vyskytuje se poměrně hojně ve stojatých vodách v nížinách a na podhůří, daří se jim dobře ale i v blízkosti lidských obydlí a vesnických jezírkách. Imaga (dospělce) tu můžeme nalézt po celý rok.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klešťanky jsou vodní živočichové, kteří měří podle druhu od 7 mm do 25 mm. Všechny patří do čeledi klešťankovitých (Corixidae). Na první pohled mohou připomínat znakoplavky nebo člunovky, ale po pečlivějším prozkoumání jsou velmi těžko zaměnitelné. Většina klešťanek má pouze latinský název, české označení je známé jen u několika druhů.", "tgt_summary": "Corixidae is a family of aquatic insects in the order Hemiptera. They are found worldwide in virtually any freshwater habitat and a few species live in saline water. There are about 500 known species worldwide, in 33 genera, including the genus \"Sigara\". ", "id": 1521981}
{"src_title": "Palazzo Schifanoia", "tgt_title": "Palazzo Schifanoia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní jednopatrovou budovu bez křídel, zato s městskou přední částí a zahradou nechal postavit Alberto V. d'Este (1385) jako malé útočiště určené výhradně k odpočinku, slavnostním večeřím a banketům, kratochvílím (\"delizie\") a zábavě. Jako ekvivalent románské příměstské vily (\"villa suburbana\"), Palazzo Schifanoia předcházel výstavbu dalších rekreačních vil postavených v renesančním slohu v Římě jako například \"Cortile del Belvedere\" (Belveder), jež byla postavena pro papeže Mikuláše V. Příležitostí k vytvoření cyklu fresek byla očekávaná investitura Borsa d'Este (1413–1471) jako ferrarského vévody. Titul získal v roce 1452 od císaře Fridricha III. Habsburského a stal se i vévodou Modeny a Reggia Emilia.", "section_level": 1}, {"title": "Popis paláce.", "content": "Fasáda byla původně vyzdobena římsou předstírající cimbuří, povrch byl hladký štuk zdobený geometrickými vzory a imitací mramoru. Tato výzdoba je bohužel ztracena. Bohatě zdobený vchod z bílého mramoru se zachoval, ačkoli jeho barvy časem zvětraly. Historikové umění se neshodují, zda autorem byl malíř a designér Francesco del Cossa (c. 1430 – c. 1477, italský renesanční malíř ferrarské školy) nebo Biagio Rossetti. Nad obloukovými dveřmi lemovanými pilastry jsou zobrazeny symboly domu d'Este – jednorožec jako symbol vévodské shovívavosti a zdroje přízeň. V roce 1493 byla přidána terakotová římsa podle návrhu Biagio Rossettiho. Ten byl rovněž pověřen Ercolem d'Este I. rozšířit palác. Od \"Salone dei Mesi\" (Salonu měsíců) návštěvník vešel přímo do zahrady a došel k monumentálnímu schodišti, vycházejícímu z letní lodžie. Obojí bylo zbořeno v 18. století. Nejvýznamnější výzdobou paláce jsou alegorické fresky vytvořené malířem Francescem del Cossou ve spolupráci s Cosimem Turou kolem roku 1469. Tématem slavností zobrazených ve freskovém cyklu je správné uspořádání lidstva a přírody pod dobrou vládou vévody, garanta míru a prosperity v panství d'Este. Borso d'Este vyzval architekta Pietra Benvenuto degli Ordini aby vytvořil vévodský byt v horních prostorách paláce a poskytl budově \"salon\" vhodný pro přijímání velvyslanců a delegací. Palác měl být jakýmsi protipólem k paláci \"Palazzo della Ragione\" ve Ferraře, kde sídlila ferrarská šlechta. \"Palazzo della Ragione\", který byl často používán italskou šlechtičnou Marfisou d'Este, velkou patronkou umění, byl zničen za druhé světové války. V Palazzo Schifanoia v \"Salone dei Mesi\" (Salon měsíců) je zobrazen čistě pohanský cyklus měsíců od malíře Cosima Tury. Cyklus zobrazuje jednotlivé měsíce jako alegorický souboj olympijských bohů vládnoucím jednotlivým měsícům. Bohové jsou zobrazeni se svými atributy a zvířaty, jež každého jednotlivého boha personifikují a spojují ho se znameními souhvězdí ve zvěrokruhu. Fresky byly vytvořeny kolem roku 1469, většinou umělci domu d'Este. Na freskách Cosimo Tury jsou k jednotlivým měsícům přiřazeny činnosti obvyklé v tomto období na ferrarském dvoře pod dobrotivým okem Borso d'Este. Fresky jsou lemovány astrologickými osobnostmi podle návrhů Francesca del Cossy a Ercole de 'Roberti. Promyšlený a komplikovaný systém alegorií musel pocházet z bezprostředního okolí Borso d'Este, možná od jeho dvorního astrologa Pellegrina Prisciani, s některými podrobnostmi odvozenými od Giovanni Boccaccio, autora\" Genealogie deorum \". V sousedním sále \"Sala delle Virtù\" (Sál ctností) sochař Domenico di Paris vytvořil štukové reliéfy ve stylu \"frize putti\" (zobrazení nahého dítěte, zejména cheruba či Kupida, v renesančním umění) a symboly kardinálských a teologických ctností pod stropem. Po opuštění Ferrary rodinou d'Este v roce 1598 byl palác součástí dědictví dalších rodin až k rodině Tassoni, která nechala vzácné fresky zamalovat. Když se vévodství Ferrara stalo součástí \"Papežských států\", z \"Palazzo Schifanoia\" se stala manufaktura a tabákové skladiště. Když po první světové válce \"Palazzo Schifanoia\" přešel opět do vlastnictví Ferrary, pouze sedm fresek v \"Salone dei Mesi\" \"Salone\" zůstalo zachováno. \"Palazzo Schifanoia\" je součástí dědictví Ferrary uchovávaného pod záštitou \"Musei Civici d'Arte Antica di Ferrara\". V prostorách určených pro 14. a 15. století najdete sbírky starožitností, numismatickou sbírku a medaile od Pisanella a díla dalších umělců období italské renesance, která připomínají členy rodiny d'Este.", "section_level": 1}], "src_summary": "Palazzo Schifanoia je renesanční palác v italském městě Ferrara v regionu Emilia-Romagna. Jméno „Schifanoia“ pochází zřejmě z italského „schivar la noia“, což znamená doslova „útěk z nudy“, což přesně popisuje původní záměr využití paláce a dalších vil v jeho těsné blízkosti, kam se dvůr rodu d'Este uchyloval k odpočinku. ", "tgt_summary": "Palazzo Schifanoia is a Renaissance palace in Ferrara, Emilia-Romagna (Italy) built for the Este family. The name \"Schifanoia\" is thought to originate from \"schivar la noia\" meaning literally to \"escape from boredom\" which describes accurately the original intention of the palazzo and the other villas in close proximity where the Este court relaxed. The highlights of its decorations are the allegorical frescoes with details in tempera by or after Francesco del Cossa and Cosmè Tura, executed ca 1469–70, a unique survival of their time. ", "id": 851002}
{"src_title": "Literáti a mandaríni", "tgt_title": "Rulin waishi", "src_document": [{"title": "Charakteristika a obsah románu.", "content": "\"Životy lidí jdou různými cestami \"na jih i na sever. \"I z generálů a ministrů, \"světců i nesmrtelných \"mohou se stát lidé prostí. \"Dynastie rostou a padají, \"jak se zvedá den \"a klesá noc - \"tak říční vítr poráží \"starých dynastií kmen. Přestože je děj románu umístěn do doby Ming, je v něm v padesát pěti kapitolách podán kritický obraz čínské společnosti 18. století, zvláště vrstvy vzdělanců a byrokratů. Literáty jsou zde míněni lidé, kteří složili první stupeň státních zkoušek, dále se vzdělávali a milovali poezii, malbu, kaligrafii a umění vůbec. Pokud neměli dostatečný majetek, živili se jako učitelé, psaním knih na zakázku nebo kaligrafií. Když ale složili další stupně státních zkoušek a mohli zastávat nějaké úřednické místo, stali se z nich mandaríni, příslušnící vládnoucí vrstvy mající prospěch ze svého postavení. Kompozičně je román postaven jako řetězec vzájemně propojených portrétů hlavních hrdinů, příslušníků tradiční konfuciánské džentry. To autorovi umožnilo uvést do děje velké množství postav, pomocí jejichž osudů popisuje zkorumpovanost a neschopnost státní byrokracie. Tato kritika se děje na pozadí konfuciánského ideálu ušlechtilosti, který představuje malíř Wang Mien. Ten je nesmírně nadaný, odmítá však složit vyšší zkoušky a ujmout se nějakého úřadu. Uchyluje se proto do ústraní a umírá ve skrytu v horách, aniž někomu řekne své pravé jméno. Román je ale především velkým satirickým dílem, ve kterém je satira, ironie, parodie a karikatura doprovázeny zobrazením marného boje mezi ideálem a přizpůsobivostí. Předmětem satiry je zejména systém čínského vzdělávání, který vede k bezduchému memorování klasických textů a k myšlenkové sterilitě. Mnohé postavy z románu se staly lidskými typy dodnes žijícími v čínském povědomí (např. postava tupého a nadutého akademika Kaa, dobromyslného hlupáka Fan Ťina nebo až směšného idealisty Tao Šao-čchinga).). Ačkoliv nepatří mezi čtyři klasické čínské romány, je považován společně se \"Snem v červeném domě\" za vrchol čínské klasické prózy. Z tradičních vypravěčských metod použil Wu Ťing-c’ jen některé umělecké postupy, zejména ustálené formule nebo dělení na vypointované kapitoly, kdy již název je stručným obsahem. Zatímco v předcházejících dílech tohoto typu byl hlavní složkou děj, klade Wu Ťing-c’ důraz především na psychologii postav a na lyrizující popis prostředí. Román není primárně určen lidovému čtenáři, ale především vrstvě vzdělanců, s čímž souvisí také jeho subjektivnější ladění i autobiografické prvky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Literáti a mandaríni je český název pro čínský román Neoficiální historie konfuciánů (Žulin waj-š', v transkripci pinyin Rúlínwàishǐ, znaky 儒林外史), jehož autorem je spisovatel Wu Ťing-c’ (1701-1754). Ten jej napsal asi v letech 1747-1749, poté dílo kolovalo v opisech. Knižní vydání z let 1768-1777 se nedochovalo, první dochované vydání je až z roku 1803.", "tgt_summary": "Rulin waishi, or Unofficial History of the Scholars () or The Scholars, is a Chinese novel authored by Wu Jingzi and completed in 1750 during the Qing dynasty. It is considered one of the six classics of Chinese novels. ", "id": 2226849}
{"src_title": "Sumeček černý", "tgt_title": "Black bullhead", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Sumeček černý dorůstá velikosti 60 cm a váhy 3,6 kg. Má protáhlé válcovité tělo,které je vzadu ze stran zploštělé. Hlava je nízká a široká a celkově velká. Oči má malé. Kolem tlamy se nachází 8 vousků: a to 2 vousky na horní čelisti, 4 vousky na spodní čelisti a 2 v oblasti nosních otvorů. Tělo je holé, kryté jen kůží bez šupin. Na hřbetě mají tukovou ploutvičku. Nejsou zřejmé výrazné rozdíly mezi pohlavími. Je pro něj typické tmavé zbarvení boku, které ostře přechází ke světlému břichu. Vyznačuje se pilovitými výběžky na tvrdém paprsku prsních ploutví. Mají krátké, špičaté kuželovité zuby rostlé v několika řadách. V dobrých podmínkách se může dožívat až 15 let.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Sumeček černý byl původně rozšířen ve Spojených státech a Kanadě, konkrétně východně od Montany k Velkým jezerům a dále na jih. V současnosti je aklimatizován i v Evropě. Vyhovují mu stojaté nebo jen velmi pomalu tekoucí vody s měkkým dnem.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Sumeček je všežravec. V přírodě se živí faunou dna, nitěnkami, larvami vodního hmyzu, potěrem a drobnými rybami, měkkýši, na jejich jídelníček patří v neposlední řadě také různí bezobratlí živočichové, plži, korýši i obojživelníci nebo i rostlinné zbytky. V zajetí přijímají kousky rybího masa a žížaly, příležitostně i namočené ovesné vločky.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Samice začínají klást jikry v dubnu a v některých lokalitách kladou až do června. Vyhlubují si kruhovité jamky v substrátu, do kterých klade okolo 2000 až 6000 jiker. Plůdek se kulí zhruba po týdnu. Rodiče (zejména otec) chrání jak jikry, tak vykulený plůdek až do velikosti několika centimetrů.", "section_level": 1}, {"title": "Umělý chov.", "content": "Tyto ryby se chovají převážně v jezírkách a v rybníčcích. Dají se použít i do studenovodního akvária. Pro jejich chov je důležitá dostatečně velká nádrž (minimálně 400 l). Velmi rychle rostou. Je pro ně vhodné použít štěrkovité nebo písčité dno, jako úkryty poslouží jeskyně z kořenů a kamenů. Část akvária by měla být hustěji zarostlá a část nádrže musí zůstat volná a určená pro plavání. Optimální je bohatě osázet především boky a zadní stěnu. Z rostlin je nutné vybrat odolnější druhy, kterým vyhovuje nižší teplota vody. Jako úkryty se dají použít např. skupiny větších zaoblených kamenů. Osvětlení je nejlepší tlumené. Aktivnější jsou na večer a v noci. Zdržují se při dně. Chovat se dají jen ve společnosti dostatečně velkých ryb. Menší ryby považují za kořist. Potravu vyhledávají pomocí vousků. Teplota vody by se měla pohybovat mezi 10–24 °C, s pH kolem 7. Tvrdost vody nehraje významnou roli. Tito sumečci ale nemají rádi pokles pH pod 7 a zvýšené dusíkaté látky a jsou citliví na vysoké teploty nad 24 °C a nedostatek kyslíku ve vodě. Dále je citlivý na chemikálie a léčiva. V létě je nutné zajistit chlazení nádrže a vydatně prokysličovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o větší ryby, které mají zejména význam konzumní, jsou poměrně často vyhledávané rybáři.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "Mezi podobné druhy, které se také rozšířily po Evropě, patří sumeček americký (\"Ictalurus nebulosus\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Sumeček černý (\"Ameiurus melas\") je všežravá sladkovodní ryba, spadající do čeledi sumečkovitých. Vyskytuje se ve stojatých nebo velmi pomalu tekoucích vodách s měkkým písčitým, kamenitým nebo bahnitým dnem.", "tgt_summary": "The black bullhead or black bullhead catfish (\"Ameiurus melas\") is a species of bullhead catfish. Like other bullhead catfish, it has the ability to thrive in waters that are low in oxygen, brackish, turbid and/or very warm. It also has barbels located near its mouth, a broad head, spiny fins, and no scales. It can be identified from other bullheads as the barbels are black, and it has a tan crescent around the tail. Its caudal fin is truncated (squared off at the corners). Like virtually all catfish, it is nocturnal, preferring to feed at night, although young feed during the day. It generally does not get as large as the channel or blue catfish, with average adult weights are in the 1- to 2-lb range, and almost never as large as 4 lb. It has a typical length of 8-14 in, with the largest specimen being 24 in, making it the largest of the bullheads. It is typically black or dark brown on the dorsal side of its body and yellow or white on the ventral side. ", "id": 384236}
{"src_title": "Lim", "tgt_title": "Lim (river)", "src_document": [{"title": "Černá Hora a Srbsko.", "content": "Lim pramení pod vrcholem Maglič v oblasti Kuči na východě Černé Hory, v těsné blízkosti albánských hranic pod názvem \"Vrmoša\". Jeho pramen je jen pár kilometrů od pramene řeky Tara, ale obě řeky směřují opačným směrem, Tara teče na severozápad a Vrmoša na východ a již po několika kilometrech přechází do Albánie (albánsky Lumi i Vermoshit). Protéká pohořím Prokletije a vesnicí Vermosh, aby znovu vstoupil do Černé Hory pod názvem Grnčar. V městečku Gusinje přibírá říčku Vruje z pravé strany, pak pokračuje jako \"Ljuča\" ještě pár kilometrů do Plavského jezera, kde vytváří malou deltu. Po té jeho tok pokračuje směrem na sever pod vysokými horami zvanými Visitor, zbývajících 197 km pod názvem Lim. Prochází obcí Murino, pokračující přibližně na sever přes místa Vasojevići, Gornji Kolašin, Donji Kolašin a Komarani, soutěskou Tivran a městy Andrijevica, Berane, Bijelo Polje, Resnik a Nedakusi, a vstupuje na území Srbska mezi obcemi Dobrakovo a Gostun. Lim získává jako pravé přítoky Lješnicu (mezi obcemi Poda a Skakavac) a Bistricu (v blízkosti hranic) a jako levý přítok v blízkosti Bijelo Polje řeku Ljuboviđu.", "section_level": 1}, {"title": "Srbsko a Bosna a Hercegovina.", "content": "V hraniční oblasti se Lim vytváří dlouhou soutěsku \"Kumanička Klisura\", a to mezi horami Lisa (v Černé Hoře) a Ozren (v Srbsku). Pokračuje mezi horami Jadovnik, Pobijenik a Zlatar, pak vede přes severní části oblasti Sandžak (nebo Raška oblast). Proti proudu od Priboje je řeka přehrazena vodní elektrárnou Potpeć, čímž vytváří stejnojmennou přehradu, \"Potpeć\". Následují vesnice Garčanica, Lučice a města Brodarevo, Prijepolje, Pribojska Banja a Priboj. Za Pribojem se stáčí k severozápadu a vstupuje na území Bosny a Hercegoviny, ale jen na několik kilometrů, když teče zpět do Srbska a pak znovu do Bosny v Rudo. V Bosně a Hercegovině Lim teče mezi pohořími Bić, Javorje a Vučevica z jihu a horou Varda ze severu před tím, než se vlévá do Drinu u obce Međeđa. Nejnižší část řeky je zatopena přehradou Višegrad, vytvářející vodní elektrárnu Višegrad na řece Drina.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Lim patří do povodí Černého moře přes Drinu, Savu a Dunaj. Jeho povodí pokrývá plochu 5 963 km. Řeka není splavná. Přibírá mnoho menších toků v Černé Hoře a Bosně a Hercegovině, nicméně nejdůležitější jsou jeho dva pravé přítoky v Srbsku, a to řeka Uvac a řeka Mileševa. Existují tři hypotézy o původu jejího jména:", "section_level": 1}, {"title": "Polimlje.", "content": "Úrodnému údolí řeky se říká Polimlje (Полимље), což znamená \"údolí Limu\". Představuje oblast kolem údolí řeky. Skládá se z několika soutěsek a sníženin. Údolí je rozděleno do tří velkých částí: černohorské, Stari Vlah a bosenské. Jde o důležitý zemědělský region, a to zejména díky pěstování ovoce a chovu zvířat. Je také důležitou trasou pro silnici, železnici ze Srbska do Černé Hory a k pobřeží Jaderského moře, kde se nachází nejvýznamnější železniční trať Bělehrad–Bar. Průmysl není významný (menší průmyslová centra jsou Berane, Bijelo Polje a Prijepolje), výjimkou je silně industrializované město Priboj. Většinu využití řeky tvoří výroba elektřiny v Srbsku s postavenou elektrárnou Potpeć a několika dalšími elektrárnami na hlavním přítoku Limu, na Uvacu. Navzdory potenciálu celá oblast Lim není rozvinutá a po celá desetiletí probíhá masivní vylidňování.", "section_level": 1}, {"title": "Hraniční spor.", "content": "Po rozpadu Jugoslávie v letech 1991/92 začala řeka Lim několikrát překračovat hranici Srbska a Bosny. Několik srbských vesnic zůstalo fyzicky odříznuto od zbytku území republiky. Vlády v Bělehradě a Sarajevu navrhly výměnu území, ale nebylo dosaženo žádné dohody.", "section_level": 1}, {"title": "Tragédie na řece Lim.", "content": "Dne 4. dubna 2004 kolem 10 hodiny večerní autobus vezoucí bulharské turisty (34 studentů a 16 dospělých) zpátky do svého města Svištov z výletu do Dubrovníku spadl a potopil se do řeky u srbské vesnice Gostun v blízkosti hranice s Černou Horou. Řidič ztratil kontrolu nad autobusem během zatáčení na horské silnici. Dvanáct dětí zemřelo a dalších 38 lidí bylo za pomoci místních obyvatel zachráněno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lim (černohorský a srbsky: Лим, \"Lim\") je řeka, která protéká územím Černé Hory, Albánie, Srbska a Bosny a Hercegoviny. Její délka je 220 km a je pravostranným a nejdelším přítokem řeky Drina.", "tgt_summary": "The Lim (Bosnian, Montenegrin and Serbian: Лим / \"Lim\", ) is a river flowing through Montenegro, Serbia and Bosnia and Herzegovina. long, it is the right and the longest tributary of the Drina.", "id": 1187550}
{"src_title": "James Scott (hudebník)", "tgt_title": "James Scott (composer)", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Narodil se v Neosho, Missouri Jamesi Scottovi Sr. a Molly Thomas Scott, oba bývalí otroci. V roce 1901 se jeho rodina přestěhovala do Kartága, Missouri, kde navštěvoval Lincoln High School. V roce 1902 začal pracovat v hudebním obchodě Charlese L. Dumarse, nejprve umýval okna, pak začal hrát na klavír včetně jeho vlastních kusů. Poptávka po jeho hudbě přesvědčila Dumarse, aby vytiskl první z Scottových publikovaných kompozic \"A Summer Breeze - March and Two Step\" v roce 1903. Do roku 1904 byly vydány a dobře prodávány dvě další skladby od Scotta, \"Fascinator March\" a \"On the Pike March\", ale nestačilo to, aby se Dumars udržel v podnikání a brzy společnost přestala vydávat. V roce 1904 James Scott napsal \"On the Pike\", který se odkazuje na polovinu St. Louis světového veletrhu 1904. Ragtimoví historici Rudi Blesh a Harriet Janis uvádějí, že Scott šel do St. Louis, Missouri v roce 1905 při hledání svého idolu Scotta Joplina. Našel Joplina a zeptal se, jestli by si poslechl jednu z jeho kompozic. Po vyslechnutí ragtimu ho Joplin představil svému vydavateli Johnovi Stillwellovi Starkovi a doporučil mu, aby skladbu vydal. Stark ji publikoval o rok později jako \"Frog Legs Rag\". To se rychle stalo hitem a bylo druhé v prodeji v katalogu Stark za Joplinovou vlastní \"Maple Leaf Rag\". Scott se stal pravidelným přispěvatelem do katalogu Stark do roku 1922. V roce 1914 se Scott přestěhoval do Kansas City, Missouri, kde se oženil s Norou Johnsonovou, učil hudbu a doprovázel němé filmy jako varhaník a aranžér v divadle Panama. Ti, kteří ho znali, si připomínají, že divadelní dílo je velkou částí jeho činnosti. Jeho bratranec Patsy Thomas si vzpomíná: \"Každý ho nazval\" Malým profesorem \". Vždycky kráčel rychle, díval se na zem - minul tě na ulici a nikdy tě neviděl - zdálo se, že je vždy hluboce zamyšlený.\" Scott se v posledních letech svého života zabýval výukou, skladáním a vedením osmičlenné kapely, která hrála v různých pivních barech a kinech. S příchodem zvukových filmů však jeho bohatství kleslo. Ztratil divadelní práci, jeho žena zemřela bez dětí a jeho zdraví se zhoršilo. Přestěhoval se se svým bratrancem Ruth Callahanem do Kansas City v Kansasu a přesto, že trpěl chronickou vodnatelností, pokračoval v komponování a hraní na klavír. Scott zemřel v nemocnici Douglas 30. srpna 1938 ve věku 52 let a byl položen vedle své ženy na Westlawnském hřbitově. Mezi nejznámější skladby Jamese Scotta patří \"Climax Rag\", \"Frog Legs Rag\", \"Grace and Beauty\", \"Ophelia Rag\" a \"The Ragtime Oriole\".", "section_level": 1}], "src_summary": "James Sylvester Scott (12. února 1885 − 30. srpna 1938) byl afroamerický skladatel ragtimeů a klavírista. Je považován za jednoho ze tří nejvýznamnějších skladatelů klasického ragtime, společně s Scottem Joplinem a Josephem Lambem.", "tgt_summary": "James Sylvester Scott (February 12, 1885 – August 30, 1938) was an American ragtime composer and pianist, regarded as one of the three most important composers of classic ragtime, along with Scott Joplin and Joseph Lamb.", "id": 1680609}
{"src_title": "Juraj Jánošík", "tgt_title": "Juraj Jánošík", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a narození.", "content": "Juraj Jánošík se narodil v kysucké vsi Terchová, pravděpodobně na kopaničářské samotě U Jánošů. Byl pokřtěný v kostele Nejsvětější Trojice ve Varíně dne 25. ledna 1688. Jeho rodiči byli Martin Jánošík a Anna rozená Cesneková, kmotry Jakub Merjad a Barbara Krištofiková z Terchové. Podle stejné matriky měl Juraj sourozence Jana, Martina, Adama a Barbaru. Chlapců totožného jména a příjmení se však v matrice vyskytuje několik. Někteří vědci na základě jiných dobových dokumentů považují za správné datum Jánošíkova křtu 16. květen 1688, za jeho rodiče Michala Jánošíka a Barbaru rozenou Cingelovou, za kmotry Pavla Laurinčíka a Dorotu Bobanovou, všechny z Terchové. Podle této teorie měl Juraj staršího bratra Jana a mladší sestru Barbaru.", "section_level": 2}, {"title": "Vojenské angažmá (1706–1710).", "content": "Okolo roku 1706 Jánošík vstoupil do oddílů podporujících Františka II. Rákócziho, který se roku 1703 postavil do čela stavovského povstání proti Habsburkům. Jánošík strávil několik let v pěším pluku pod velením plukovníka Wilhelma Winklera (Viliam Vinkler). Zřejmě po rozhodující porážce kuruckého vojska v bitvě u Trenčína 30. srpna 1708 se vrátil do Terchové, ale již zanedlouho vstoupil do císařské armády – není známo, zda dobrovolně, či z přinucení. Byl posádkou na hradě v Bytči, kde byl tenkrát uvězněn zbojník Tomáš Uhorčík. Tvrzení některých historiků, že Uhorčíkovi pomohl k útěku, není ověřitelné a zakládá se pouze na zmínce v soudním protokolu, který uvádí, že Jánošík vězni „poskytl mnohá dobrodiní“. Z protokolu také vyplývá, že k Uhorčíkově útěku došlo až poté, co byl na podzim roku 1710 Jánošík z vojenské služby vykoupen rodiči a propuštěn.", "section_level": 2}, {"title": "Zboj (1711–1713).", "content": "Po Jánošíkově návratu do Terchové ho roku 1711 vyhledal Uhorčík a přizval ho k účasti na zboji. V říjnu se Jánošík s Uhorčíkovou družinou účastnil přepadení bohatého žilinského kupce Jana Šipoše pod hradem Strečno. Tomáš Uhorčík následně Jánošíkovi předal vedení skupiny, oženil se s dcerou jablunkovského ovčáka Stoligy a usadil se v Klenovci v Malohontské župě pod jménem Martin Mravec. Družina pod Jánošíkovým vedením působila necelé dva roky. Její první akcí bylo přepadení židovských kupců ve Vsetíně v listopadu 1711. Během roku 1712 přepadla a okradla několik šlechticů, kupců a duchovních, ale také ženu faráře, vdovu po císařském důstojníkovi či statkářku. Zbojníci operovali v Trenčínské, Nitranské, Turčanské, Liptovské, Oravské, Zvolenské a Malohontské župě, ale také na východní Moravě, ve Slezsku a pravděpodobně i v polském Podhalí. Zbojnickou družinu nelze vnímat jako homogenní skupinu. Tu Jánošíkovu tvořili Slováci, Moravané a Poláci. Jedni členové v průběhu roku odcházeli, jiní přícházeli, některé zájemce o členství Jánošík odmítl. Takzvaní „horní chlapci“ zbojničili od jara do podzimu, kdy se kolem svátku svatého Michala (29. září) rozcházeli sloužit do vsí a na samoty zpravidla jako čeledínové s tím, že se na svatého Vojtěcha (23. dubna) na smluveném místě opět sejdou. Jánošík se přes podzim a zimu zpočátku ukrýval v Terchové, později v Kokavě nedaleko Klenovce, kde byl častým hostem u Uhorčíka alias Mravce.", "section_level": 2}, {"title": "Dopadení a soud.", "content": "Poprvé Jánošíka dopadli společně s Uhorčíkem v říjnu 1712, kdy byli uvězněni na zámku v Hrachově. Na svobodu se dostali díky intervenci Malohontského podžupana Pavla Lányiho, podporovatele kuruckého povstání. Definitivně byl Jánošík dopaden liptovskými hajduky v březnu 1713 společně s Uhorčíkem zřejmě v jeho chalupě v Klenovci a oba byli uvězněni na zámku Vranovo v Palúdzce u Liptovského Mikuláše. Soudní proces se konal v Liptovském Mikuláši ve dnech 16. a 17. března 1713. Soudu předsedal liptovský podžupan Ladislav Okolicsányi, žalobcem byl Alexandr Čemický. Jánošík byl vyslýchán zástupci trenčínské a liptovské župy a konfrontován s některými ze svých okradených obětí. Kromě loupežných přepadení a spojení s kuruckými povstalci v polské emigraci byl obviněn z vraždy faráře Juraje Vrtíka z Domaniže. K některým bodům obžaloby se Jánošík přiznal, jiné – jako vraždu domanižského kněze – odmítl a k některým se nevyjádřil. Jeho obhájce ex offo Baltazar Palugyai pro něj požadoval milost s odůvodněním, že obžalovaný byl ke zboji sveden, nebyla mu dokázána jediná vražda, svou vinu přiznal a činů lituje. Prokurátor však trval na prokázaném zbojnictví i vraždě, přičemž obojí bylo podle tehdejších zákonů hrdelním zločinem. Juraj Jánošík byl podroben lehkému i těžkému útrpnému právu a po zapsání dodatečných přiznání odsouzen k trestu smrti zavěšením na hák za levý bok. \"Poneváč predepsaný obžalovaný Juro Janošak, zavrhnuvše prikázaní jak božské tak též i zákon krajinský, predo dvema roky dal se na zbojstvo a vudcem aneb hajtmanem takovým se učinil, který s tovariši svými na cestách zastavujíce mnohých lidí o statek, áno i jako se z jeho vlastného vyznania zdá, jeho tovariši kdy on též bol prítomný, pána patera z Domaníže prostrelili a bezbožne zamordovali. Tak též i jinších, jako jest predepsané, zlých skutkuv se dopustil. Potom pre takové veliké zlé účinky a prikázaní prestúpení má byť na hák na levém boku prehnatý a tak na príklad jinších takovich zločincov má byť zavesený.\"Lze předpokládat, že rozsudek byl vykonán na městském popravišti Šibeničky. Datum popravy není známo. Někteří vědci za něj považují následující den 18. března (Melicherčík, Kočiš), jiní, že poprava proběhla podle dobových zvyklostí ještě 17. března, aby odsouzený po předchozím těžkém mučení nezemřel a neunikl tak spravedlivému trestu (Sroka). Podle polského historika Stanisława Dzięciołowského byl Jánošík pravděpodobně pohřben buď u zdi hřbitova v Liptovském Mikuláši, nebo na kuruckém hřbitově v nedalekých Čemicích.", "section_level": 2}, {"title": "Prameny.", "content": "Prakticky jedinými dochovanými prameny o životě legendárního zbojníka jsou protokoly ze soudních řízení s Jurajem Jánošíkem a Tomášem Uhorčíkem, matrika křtů z farnosti ve Varíně, žádost o propuštění z císařské vojenské služby a několik dalších doplňujících dokumentů. Z nich lze poskládat jen velmi omezený obrázek o životě a působení člověka, jehož obraz národního hrdiny začal být budován teprve sto let po jeho smrti slovenskými obrozenci a během 20. století utvrzován socialistickými historiky. Vzhledem k často nekritickému přejímání konstruktů a tezí jednotlivých historiků, které často ignorovaly dobový kontext, případně nezakrytě sloužily některé z ideologií, je s osobou Juraje Jánošíka spojeno poměrně mnoho domněnek, které nemají v pramenných materiálech žádnou oporu.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda.", "content": "Podle slovenského lidového podání byl Juro Jánošík obdařen magickými předměty (kouzelná valaška, čarovný opasek), které mu dodávaly nadpřirozené schopnosti. Okrádal především šlechtice, trestal panské dráby a ze svého lupu vyděloval část pro chudé, tedy \"bohatým bral a chudým dával\". Pro svůj odpor k vrchnosti byl slovenskými obrozenci představován jako romantický hrdina bojující za slovenský národ proti maďarskému útlaku. Socialističtí badatelé jej vnímali jako bojovníka proti feudálnímu útlaku. Podle podhalských pověstí působil legendární zbojník i v Polsku, kde jeho popularitu značně zvýšil televizní seriál a později film \"Janosik\", které v 70. letech 20. století natočil režisér Jerzy Passendorfer.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecké zpracování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Numismatický námět.", "content": "V roce 1947 byla vydána v Československu dvoukoruna s portrétem Jánošíka.", "section_level": 2}], "src_summary": "Juraj Jánošík či \"Juro Jánošak\", polsky ', maďarsky'(1688 Terchová – 17. března 1713 Liptovský Mikuláš) byl slavný slovenský zbojník.", "tgt_summary": "Juraj Jánošík (first name also \"Juro\" or \" Jurko\", ; baptised January 25, 1688, died March 17, 1713) was a Slovak highwayman. Jánošík has been the main character of many Slovak novels, poems and films. According to the legend, he robbed nobles and gave the loot to the poor, a deed often attributed to the famous Robin Hood. The legend is known in neighboring Poland (under the name Jerzy Janoszik or Janiczek / Janicek) and the Czech Republic. The actual robber had little to do with the modern legend, whose content partly reflects the ubiquitous folk myths of a hero taking from the rich and giving to the poor. However, the legend was also shaped in important ways by the activists and writers in the 19th century when Jánošík became the key highwayman character in stories that spread in the north counties of the Kingdom of Hungary (much in present Slovakia) and among the local Gorals tourists in the Podhale region north of the Tatras. The image of Jánošík as a symbol of resistance to oppression was reinforced when poems about him became part of the Slovak and Czech middle and high school literature curriculum, and then again with the numerous films that propagated his modern legend in the 20th century. During the anti-Nazi Slovak National Uprising, one of the partisan groups bore his name.", "id": 1485340}
{"src_title": "Měchožil zhoubný", "tgt_title": "Echinococcus granulosus", "src_document": [{"title": "Morfologie a vývojový cyklus.", "content": "Dospělé tasemnice jsou dorsoventrálně zploštělé a jejich tělo je tvořeno skolexem (hlavička) a pouze třemi proglotidy (články) o celkové délce 2−7 mm. Poslední článek je největší a obsahuje plně vyvinutou dělohu s vajíčky. Skolex je vybaven čtyřmi přísavkami a jednou řadou háčků. Dospělci \"E. granulosus\" jsou uchyceni pomocí skolexu na sliznici tenkého střeva definitivního hostitele (pes). Dospělci přijímají živiny ze střevního obsahu přes tegument. Počet dospělců v tenkém střevě definitivního hostitele je většinou ve stovkách. Přítomnost dospělců ve střevě psa způsobuje jen omezenou lokální imunitní reakci ve střevě a samotná infekce psů je tak zcela bez klinických projevů. Vajíčka z terminálních článků \"E. granulosus\" se uvolňují kontinuálně do prostředí spolu s trusem. Vajíčka jsou kulatá o velikosti 32–40 μm, morfologicky neodlišitelná od vajíček rodu \"Taenia\". Uvnitř vajíčka je larva zvaná „onkosféra“ se šesti háčky obklopená radiálně žíhanou vrstvou označovanou jako „embryofor“. U infikovaných psů mohou vajíčka ulpívat na srsti nebo se při samočištění psů mohou dostat např. na tlamu či jazyk psů. Vajíčka v prostředí kontaminují travnatý porost a půdu v místech kálení či pohybu nakažených psů. Mezihostitel (nejčastěji ovce) se nakazí pozřením vajíček na pastvě. V tenkém střevě se z vajíček líhne larva (onkosféra), jež penetruje střevní stěnu a krevním oběhem je zanesena do orgánů – u ovcí nejčastěji do jater nebo plic. V játrech uchycená onkosféra dá vzniknout měchýřkovité cystě (hydatida). Z vnitřní tzv. zárodečné vrstvy se oddělují menší dceřiné cysty, jež se uvolňují do tekutého vnitřního prostoru cysty. V dceřiných cystách se formují zárodky malých tasemnic, tzv. protoskolexy. Dochází zde k nepohlavnímu rozmnožování. Z jednoho vajíčka, respektive jedné onkosféry se tak vyvine jedna cysta ale s mnoha protoskolexy. Cysty rostou pomalu a mohou dosáhnout značných rozměrů – nejčastěji mezi 1–15 cm, avšak cysty o průměru 20 cm a více nejsou výjimkou. Zralá cysta je bělavé barvy s tenkou stěnou, obsahuje tekutinu se stovkami až tisíci volných protoskolexů (označuje se „hydatický písek“). Definitivní hostitel se nakazí pozřením orgánů s těmito cystami. V případě domácích zvířat jde o zkrmování orgánů z poraženého dobytka psům. U volně žijících zvířat jde o klasický cyklus býložravec–predátor.", "section_level": 1}, {"title": "Vybrané biologické vlastnosti.", "content": "Velikost genomu \"E. granulosus\" se pohybuje okolo 150 MBp. Počet genů se odhaduje mezi 10 300 až 11 300. Zajímavostí u tasemnic rodu \"Echinococcus\" je přítomnost nediferencovaných tzv. zárodečných buněk, jež jsou jakousi obdobou kmenových buněk u savců. Zárodečné buňky jsou přítomny jak uvnitř vajíčka v onkosféře, tak v zárodečné vrstvě cysty a zárodku protoskolexu. Hrají významnou roli v metamorfóze z onkosféry v cystu, ale i při samotném růstu cysty a tvorbě protoskolexů. Překvapivý byl i objev protinádorového působení mucinových peptidů \"E. granulosus\". Tyto mucinové peptidy stimulují Th1-imunitní odpověď a činnost NK-buněk. Tato studie naznačuje, že nové vakcíny proti nádorům by se mohly připravovat z látek produkovaných parazity.", "section_level": 2}, {"title": "Systematika v rámci druhu \"E. granulosus\".", "content": "Bylo popsáno celkem 11 různých genotypů \"E. granulosus\". Jednotlivé genotypy se od sebe liší hostitelským spektrem a rozšířením. Morfologické rozdíly jsou minimální. Nejrozšířenějším genotypem měchožila zhoubného je genotyp 1 (G1, také označovaný jako \"E. granulosus\" sensu stricto). Globálně je G1 zodpovědný za 88 % případů CE u lidí. Genotypy G6 a G7 jsou původci 11 % případů CE u lidí. Ostatní genotypy byly hlášeny jako původci onemocnění zcela sporadicky nebo u nich není žádný zoonotický potenciál. Fylogenetické studie však vedly k vyčlenění některých genotypů \"E. granulosus\" do samostaných druhů. Všechny druhy způsobující CE se dnes označují jako \"Echinococcus granulosus\" sensu lato. Genotypy 1 až 3 patří k druhu \"E. granulosus\" sensu stricto. Koňský genotyp G4 patří k druhu \"E. equinus\". Africký kmen objevený u lvů se nyní označuje jako \"E. felidis\". U velbloudího genotypu G6 a prasečího G7 byla prokázána blízká příbuznost s jelením G8 a G10. Dle některých autorů se tak na základě fylogenetických analýz řadí genotypy G6, G7, G8 a G10 do nového druhu \"Echinococcus canadensis\". Jiní autoři se kloní k rozdělení do dvou druhů: \"E. intermedius\" (G6/G7) a \"E. canadensis\" (G8/G10). Lymbery et al. (2015) navrhuje členění do tří druhů: \"E. intermedius\" (G6/G7), \"Echinococcus borealis\" (G8) a \"E. canadensis\" (G10). Systematika v rámci genotypů G6, G7, G8 a G10 tak zůstává dosud nevyřešena. Genotyp G9 popsaný u pacientů s CE v Polsku byl později identifikován jako G7 a samotná existence G9 tak byla zpochybněna. V roce 2016 byl z jednoho pacienta s CE v Etiopii izolován zcela nový genotyp označovaný jako G. Má se za to, že se jedná o jakýsi přechod mezi \"E. granulosus\" sensu stricto (G1-G3) a lvím kmenen \"E. felidis\" a pravděpodobně se vyskytuje pouze u volně žijících zvířat. Přehled genotypů \"E. granulosus\", jejich hostitelů a geografické rozšíření je shrnuto v tabulce níže.", "section_level": 1}, {"title": "Epidemiologie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Typy cyklů.", "content": "Vývojový cyklus měchožila zhoubného existuje ve dvou hlavních formách. Domestikovaný cyklus, ve kterém je definitivním hostitelem pes domácí a mezihostitelem domácí kopytnatci. V sylvatickém cyklu je definitivním hostitelem volně žijící psovitá šelma a mezihostitelem volně žijící kopytnatci. Jednotlivé formy cyklů se mohou prolínat. Například domestikovaný cyklus v podobě pes–ovce je rozšířen v řadě oblastí s intenzivním pastevectvím. Ovšem v Austrálii se od ovcí často nakazí i volně žijící psi dingo, kteří potom mohou šířit tasemnici do volné přírody na klokany. Naopak u sylvatického cyklu známého např. ze Skandinávie (genotypy 8 a 10), kde echinokok koluje výhradně mezi vlky a soby polárními, může sporadicky dojít k infekci loveckých psů. Největší riziko z hlediska přenosu CE na člověka představuje domestikovaný cyklus pes–ovce.", "section_level": 2}, {"title": "Faktory ovlivňující přenos.", "content": "U domestikovaného cyklu pes–ovce hraje z hlediska přenosu zcela zásadní roli zkrmování vnitřností porážených infikovaných ovcí psům. V rozvojových zemích, ale i na venkově některých vyspělých zemí (např. ve Středomoří) se domácí přežvýkavci často porážejí přímo v hospodářstvích, kde se chovají, a to bez jakékoli veterinární prohlídky. Vnitřnosti porážených zvířat se buď používají cíleně ke zkrmení psům, nebo se nechávají ležet volně na zemi a jsou tak psům dostupné. Sociokulturní faktory, jako jsou např. náboženské rituály nebo kulturní tradice, také přispívají k šíření parazita. Například ve studii v Kosovu bylo prokázáno, že muslimský svátek obětování zvyšuje incidenci echinokokózy u tamních psů. V Kosovu na venkově jsou během tohoto svátku tradičně poráženy starší ovce, kozy či skot přímo v domácnostech. Orgány z poraženého dobytka jsou pak zkrmovány domácím psům. Velmi silná korelace mezi zimním zkrmováním vnitřností psům a vysokou promořeností psů echinokokem byla pozorována v Tibetu. Rovněž incidence CE u lidí může někdy být ovlivněna etnickou příslušností. Vnější faktory, jako je vlhkost a teplota, mají vliv pouze na délku přežívání a infektivitu vajíček \"E. granulosus\" v prostředí, ale nijak neregulují populaci parazita. Vajíčka v dostatečně vlhkém prostředí přežívají několik týdnů až měsíců bez ohledu na teplotu. Při vyschnutí však ihned hynou, respektive ztrácejí infekceschopnost. Vajíčka \"E. granulosus\" se s trusem infikovaných psů mohou dostat do půdy, vody nebo na travnatý porost. K šíření vajíček v prostředí by mohli přispívat i ptáci, brouci a mouchy. Například mouchy bzučivky, které často sedají na trus zvířat, mohou pravděpodobně mechanicky přenášet vajíčka na další travnatý porost, ovocné plody a zeleninu. Člověk se nakazí perorálně (ústy) při nedostatečné hygieně, konzumací neumyté zeleniny a ovoce či pitím vody kontaminované vajíčky. Rovněž se uvádí přímý kontakt se psem. Vajíčka měchožila totiž často ulpívají na srsti psa v oblasti řitě, stehen, tlamy či končetin.", "section_level": 2}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Výskyt \"E. granulosus\" byl dokumentován minimálně ve 100 zemích na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nicméně problém CE u lidí se týká především zemí s vysokým endemickým výskytem. Mezi tyto oblasti patří oblast Středozemního moře, Rusko, Blízký východ, Čína, severní a východní část Afriky a jižní polovina Latinské Ameriky. Incidence CE v některých evropských zemích se pohybuje od méně než jednoho případu po více než 8 případů na 100 000 obyvatel ročně. Rizikové faktory a demografické údaje ve vztahu k CE se liší mezi studiemi. Například v Lotyšsku bylo mezi lety 2002 a 2012 diagnostikováno celkem 93 pacientů s CE. Z toho 73 % byly ženy ve věku 56–65 let, 72 % pacientů pocházelo z venkova, 56 % vlastnilo psa a 35 % chovalo dobytek. V Jordánsku a Kyrgyzstánu byla jako rizikový faktor uváděna pitná voda. Naopak ve Walesu nebyl prokázán žádný vztah mezi přítomností psa či farmařením a onemocněním CE u lidí.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt v ČR.", "content": "\"E. granulosus\" se na území ČR vyskytuje sporadicky a zejména o výskytu u zvířat není mnoho informací. Údaje o výskytu u psů a volně žijících psovitých chybějí. Dle údajů z veterinárních prohlídek provedených v letech 2005–2007 byly cysty \"E. granulosus\" v ČR evidovány celkem u 6 kusů skotu, 267 prasat a 33 ovcí. S ohledem na počet porážených zvířat za rok (skot cca 200 000, prasata 2 600 000, ovce a kozy 10 000) se jedná o zanedbatelný výskyt. V 70. letech 20. století byl dokumentován jeden případ cystické echinokokózy u kamzíka horského v Lužických horách. V období 1987–2014 Národní referenční laboratoř pro tkáňové helmintózy vyšetřila serologicky na přítomnost protilátek proti \"E. granulosus\" celkem 23 078 lidí, přičemž nákaza byla potvrzena u 81 pacientů. Z toho 31 pacientů s CE bylo české národnosti. U většiny pacientů se cysty lokalizovaly v játrech. Pouze u několika z těchto případů uváděli pacienti v anamnéze, že nikdy nevycestovali do zahraničí, a tudíž se mohlo jednat o autochtonní infekci.", "section_level": 3}, {"title": "Klinické příznaky.", "content": "U definitivních hostitelů s dospělými tasemnicemi ve střevě se nevyskytují žádné klinické projevy, a to ani při vysokých počtech (tisíce) tasemnic. Měchožil zhoubný je tak nebezpečný pouze ve formě larvocysty (hydatida) v orgánech mezihostitele (kopytnatci a člověk).", "section_level": 2}, {"title": "Klinické příznaky u lidí.", "content": "Inkubační doba cystické echinokokózy (CE) se pohybuje od 1 roku do 20 let. Nemoc je proto diagnostikována mnohem častěji u dospělých než u mladistvých a dětí. Vzhledem k délce života člověka v porovnaní s kopytnatci mohou larvocysty u lidí dorůstat daleko větších rozměrů než u zvířat. Nejčastěji jsou diagnostikovány cysty velikosti 1–15 cm. Byly dokumentovány i cysty o průměru větším než 20 cm. Největší zdokumentovaná cysta u člověka na světě měřila 45 × 35 × 25 cm. U většiny pacientů (40–80 %) bývají cysty solitérní – tedy jedna cysta v jednom orgánu. Mnohočetné cysty vznikající při uchycení více onkosfér v těle jsou ojedinělé. Nejčastěji zasaženým orgánem jsou játra (69–74 % případů) a dále plíce (18–22 % případů). Průměrný poměr infekcí jater a plic je 2,5 : 1. Záchyt cyst v jiných orgánech je méně častý. Cysty byly zjištěny např. v dutině břišní a pánevní (<5,2 %), ledvinách (<3,7 %), slezině (<3,3 %), svalech a kůži (<2,2 %), mediastinu (<1,1 %), mozku (<0,9 %), kostech (<0,6 %) a vaječnících (<0,2 %). Klinický obraz nemoci závisí na velikosti a lokalizaci cysty a stavu pacienta. Asymptomatický průběh je nejčastější v prvních několika letech infekce. Studie z Argentiny ukazují, že u lidí s cystou do průměru 4–7,5 cm nejsou zpravidla žádné klinické potíže. Proto také bývají cysty u zdravých nosičů diagnostikovány jako náhodný nález při ultrazvukovém či tomografickém vyšetření. Po překonání bezpříznakové fáze se CE projevuje v závislosti na lokalizaci cyst. Cysty v játrech se manifestují bolestí v nadbříšku, zvětšením jater, cholestázou, biliární cirhózou, portální hypertenzí a ascitem. Při prasknutí cysty může dojít k anafylaktickému šoku nebo vzniku sekundární CE – tzn. dojde k rozesetí protoskolexů do dalších orgánů a vzniku dalších cyst. Dle studie z Lotyšska si většina diagnostikovaných pacientů s CE stěžovala na bolesti nebo napětí břicha, nevolnost, žloutenku a svědění kůže. Plicní forma CE se projevuje nejčastěji chronickým kašlem, vykašláváním, dušností, hemoptýzou, zánětem pohrudnice, zánětem plic či vznikem abscesů. Cysty v mozku způsobují neurologické příznaky, jako jsou bolesti hlavy, epileptické záchvaty a kóma.", "section_level": 2}, {"title": "Klinické příznaky u zvířat.", "content": "Vzhledem k relativně krátké době života dorůstají cysty u ovcí velikosti ping-pongového míčku, u koní pak míčku tenisového. V oblastech s endemickým výskytem může být prevalence u ovcí až 98%. Cysty se lokalizují přibližně ve stejném poměru v játrech a plicích u ovcí, převážně v játrech u koní a převážně v plicích u skotu. S ohledem na malou velikost cyst nedochází u ovcí k žádným výrazným klinickým projevům. Dle OIE může u infikovaného dobytka docházet ke snížení hmotnostních přírůstků a produkce mléka, kvality vlny a reprodukčních parametrů. Ztráty pro chovatele souvisejí i s konfiskací orgánů na jatkách.", "section_level": 2}, {"title": "Diagnostika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika u lidí.", "content": "Cystická echinokokóza u lidí se diagnostikuje pomocí zobrazovacích a serologických metod. Ze zobrazovacích metod jde především o ultrasonografické a rentgenové vyšetření, výpočetní tomografii a magnetickou rezonanci. V oblastech s vysokým endemickým výskytem dochází k záchytu cyst často jako náhodného nálezu při ultrazvukovém či rentgenovém vyšetření hrudníku a dutiny břišní indikovaném z jiných důvodů. WHO klasifikuje charakter cyst při ultrazvukovém vyšetření na kategorie aktivní cysty, přechodné stadium a cysty neaktivní. Další standardní vyšetřovací metodou je serologie, která slouží k potvrzení nálezů ze zobrazovacích metod. S využitím nativního nebo rekombinantního antigenu lze detekovat specifické protilátky (IgG) v séru pacientů metodou ELISA nebo metodou Western blot. Senzitivita i specificita metody s rekombinantním 32kDa antigenem je vyšší než s nativním antigenem. Problém nativního antigenu spočívá především ve zkřížené reakci s protilátkami proti příbuznému \"E. multilocularis\".", "section_level": 2}, {"title": "Diagnostika u psů.", "content": "Psi a volně žijící psovité šelmy vylučují zralé články s vajíčky nebo již volná vajíčka echinokoka trusem. Přítomnost vajíček \"E. granulosus\" v trusu je však velmi kolísavá. Navíc vajíčka nelze morfologicky odlišit od příbuzného rodu \"Taenia\". Proto klasické koprologické vyšetření s izolací vajíček ze vzorku trusu a jejich mikroskopickou identifikací není průkazné a informativní.", "section_level": 1}, {"title": "Zápasy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "
", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "
", "section_level": 2}, {"title": "Skupina C.", "content": "
", "section_level": 2}, {"title": "Skupina D.", "content": "Minitabulka týmů, které získaly shodný počet bodů: O konečném pořadí ve skupině rozhodl počet vstřelených gólů v této minitabulce. Zápasy s Tuniskem nebyly počítány. Každý z této trojice jeden zápas vyhrál a jeden prohrál. Nejvíce gólů vstřelila Zambie (4), proto obsadila první místo ve skupině, Kamerun (3 vstřelené góly) obsadil nakonec druhé místo.
/proc/sysrq-trigger).", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Běžné použití kombinací kláves SysRq slouží k bezpečnému restartu počítače se systémem Linux, který je jinak zaseklý (zkr. REISUB). To může zabránit nutnosti fsck při restartu a dává některým programům možnost uložit nouzové zálohy neuložené práce. QWERTY (nebo AZERTY) mnemotechnické pomůcky: \"Raising Elephants Is So Utterly Boring\", \"Reboot Even If System Utterly Broken\" nebo prostě slovo \"BUSIER\" čtené pozpátku, je často používáno pro zapamatování následující sekvence kombinací kláves SysRq: Když je kombinace kláves použita k ukončení zmrazeného grafického programu, program nemá šanci na obnovení v textovém režimu. To může dělat vše, nečitelným. Příkazy textmode (část SVGAlib) a reset mohou obnovit textový režim a konzole opět čitelnou. V distribucích, které nezahrnují spustitelný textmode, může kombinace kláves ++ být někdy schopna donutit vrátit se do textové konzole. (Použitím,,...,, kde \"n\" je nejvyšší počet textových konzolí nastavený v distribuci. ++ by normálně mělo být použity, pro návrat do režimu grafického uživatelského rozhraní v systému, na němž X nehavaroval.)", "section_level": 1}, {"title": "Konfigurace.", "content": "Funkce je ovládána volbou kompilace-času v konfiguraci jádra, CONFIG_MAGIC_SYSRQ, a sysctl parametru jádra, kernel.sysrq. Na novějších jader (od 2.6.12), je možné mít jemnější kontrolu nad tím, jak může být kombinace kláves SysRq použita. Na těchto strojích, číslo napsané na /proc/sys/kernel/sysrq může být nula, jedna nebo číslo větší než jedna, což je bitová maska, která označuje, které funkce chcete povolit.", "section_level": 1}, {"title": "Alternativní způsoby, jak vyvolat SysRq.", "content": "Zatímco kombinace kláves SysRq byla původně implementován jako část klávesnice jádra pro ladění, funkce byly vystaveny také prostřednictvím proc souborového systému a je běžně používán k poskytování rozšířené možnosti správy do bezhlavého a vzdálených systémů. Linuxové démony sysrqd a tcpconsole poskytují způsob přístupu k funkci SysRq přes TCP spojení po ověření s plain-text heslem. Démon hangwatch vyvolá před-konfigurované sysrq, když průměrné zatížení systému překročí určitý práh. Xen hypervisor má funkci pro odeslání příkazu SysRq na hostované domény přes jeho příkaz \"xm sysrq\". Navíc, sysrq příkaz lze vyvolat z Xen paravirtual console odesláním break sekvence + následovanou požadovanou klávesou. Mnoho embedded systémů nemá klávesnici, ale místo toho používá sériové konzoly pro textový vstup/výstup pro chod systému. Je možné vyvolat funkce SysRq přes sériovou konzoli, zasláním sériového příkazu \"Break\", následovaný požadovanou klávesou. Způsob odeslání break je závislá na terminálovém programu nebo hardwaru používaném k připojení sériové konzole. Chromebooky mají klávesnice, ale nemají klávesu pro SysRq. Používají Alt + VolumeUp (F10) IBM Power servery mohou vyvolat funkce SysRq pomocí + následované požadovanou klávesou od HMC konzole. IBM mainframe oddíly mohou vyvolat funkce SysRq pomocí + následované požadovanou klávesou na 3270 nebo HMC konzoly.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klávesa Sys Rq umožňuje stisknutím kombinace kláves poslat signál srozumitelný pro Linuxové jádro, který umožňuje uživateli vykonávat různé nízkoúrovňové příkazy bez ohledu na stav systému. Toho je často používáno k obnovení po zamrznutí systému nebo k restartu počítače bez poškození souborového systému. Jeho účinek je podobný jako hardwarové resetovací tlačítko (nebo vypínač), ale s mnohem více možnostmi a mnohem větší kontrolu. ", "tgt_summary": "The magic SysRq key is a key combination understood by the Linux kernel, which allows the user to perform various low-level commands regardless of the system's state. It is often used to recover from freezes, or to reboot a computer without corrupting the filesystem. Its effect is similar to the computer's hardware reset button (or power switch) but with many more options and much more control. ", "id": 995929}
{"src_title": "Sloup převozníků", "tgt_title": "Pillar of the Boatmen", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Lodníci (převozníci) vytvořili jakýsi cech, ve kterém byli sdruženi majitelé lodí plavících se po Seině. Toto společenství pak nechalo zhotovit celý sloup. Jedná se tak mj. o první doloženou organizaci na území Paříže. Dochoval se dedikační nápis císaři Tiberiovi, který vládl v letech 14-37 n. l., což umožňuje přibližně určit dobu vzniku památky. Čtyři bloky tohoto sloupu byly objeveny 6. března 1710 (a nikoliv 1711, jak se často mylně uvádí), když probíhaly stavební práce v kryptě pod hlavní lodí katedrály Notre-Dame. Nenašly se všechny části, takže dnes chybějí tři kamenné bloky ze spodní poloviny. Památka je uložená v Národním muzeu středověku v Hôtel de Cluny, paláci, který byl postaven na základech římských lázní z 2. století. V roce 2001 byly bloky restaurovány. Julius Caesar se ve svých \"Zápiskách o válce galské\" zmiňuje, že na ostrově Cité se nacházelo několik chrámů. Sloup mohl stát před jednou z těchto svatyní. Původní teorie má za to, že nalezené čtvercové bloky tvoří jediný pilíř. Podle novějšího názoru se jedná o dvě různé části jednoho oltáře. Někdy ve 3. století byly kamenné bloky odděleny a využity pro zesílení zdi. Na místě původního galo-římského chrámu nechal franský král Childebert I. v roce 528 vystavět katedrálu svatého Štěpána, kterou kolem roku 1163 nahradila dnešní katedrála Notre-Dame.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Sloup byl vytvořen z vápence ze Saint-Leu (departement Oise). Původně měřil pravděpodobně 5,24 m na výšku a měl šířku od 0,91 m na základně do 0,74 m na vrcholu. Skládal se ze čtyř bloků, jejichž vertikální uspořádání je vzhledem ke své šířce klesající směrem nahoru zcela jasné, ovšem skutečná poloha každého bloku je nejasná (existuje 64 kombinací, jak kvádry natočit). Kamenné bloky jsou zdobené basreliéfy, které představují různé scény – galská a římská božstva i ozbrojené postavy, snad lodníky. Hlavní dedikační nápis je kromě císaře Tiberia věnován i římskému bohu Jupiterovi. Rovněž jsou vytesána jména bohů jako Mars, Fortuna, dioskúrové Kastór a Pollux a Vulcanus. Z galských božstev jsou jmenováni Esus, Tarvos Trigaranus (býk se třemi jeřáby), Smertrios a Cernunnos. K dalším postavám, především ve spodní části, nápisy chybí. Buď se v průběhu času staly nečitelnými nebo zcela zmizely. Nejhořejší blok, z něhož se dochovala pouze horní polovina, obsahuje nápisy keltských božstev. Cernunnos je vyobrazen s krátkými parohy, na kterých visí dva torques. Smertios je vyobrazen z profilu. Drží v pravé ruce kyj. Kastór a Pollux tvoří dvojici s kopím vedle svých koní. Na druhém kompletně zachovalém bloku jsou Jupiter, Esus, Tarvos Trigaranus a Vulcanus. Jupiter stojí, v jedné ruce drží kopí a v druhé blesk. Eusus je vyobrazen z profilu a drží v pravé ruce nůž. Tarvos je zobrazen jako býk se třemi jeřáby stojí zřejmě mezi dvěma stromy. Dva ptáci sedí na jeho zádech a jeden na hlavě. Vulcanus je zobrazen stojící se svým obvyklým kovářským nářadím. Ze třetího kvádru se dochovala pouze horní polovina, na které je dedikační nápis. Spodní část nápisu tedy není známá. Na dvou stranách bloku jsou vždy vyobrazeni tři muži se štíty a oštěpy. Jednu skupinu tvoří oholení lidé, na druhé jsou vousatí s nadpisem EVRISES. Další skupinu tvoří nejméně tři osoby, z nichž jedna je interpretována jako žena pod neúplným nápisem SENAN, který může být i pokračováním hlavního nápisu. Spodní blok je mírně širší než ty horní, ale opět chybí jeho spodní polovina. Nápisy v této části jsou z větší části nečitelné nebo zcela zmizely, takže i postavy jsou špatně identifikovatelné. Podle helmy je poměrně snadné určit boha Marse, kterého doprovází neznámá ženská postava. Dále je zde Fortuna stojící vedle boha ozbrojeného kopím. Merkur a Venuše jsou pouze nejasně identifikovány a jejich společníci zůstávají zcela neznámí.", "section_level": 1}, {"title": "Nápisy.", "content": "Dochovaný dedikační latinský nápis zní: Překlad: \"Tiberiovi Caesarovi Augustovi (a) Jupiterovi Nejvyššímu zhotovili veřejně lodníci parisiové.\" Na dalších plochách se nachází množství jmen a titulů, z nichž ne všechny jsou bezpečně identifikovatelné:", "section_level": 1}], "src_summary": "Sloup převozníků též Sloup lodníků je kamenná památka z období galo-římské Lutetie. Byl zhotoven v 1. století našeho letopočtu za vlády císaře Tiberia (14–37 n. l.). Jedná se o nejstarší dochovanou pařížskou památku.", "tgt_summary": "The Pillar of the Boatmen () is a monumental Roman column erected in Lutetia (modern Paris) in honour of Jupiter by the guild of boatmen in the 1st century AD. It is the oldest monument in Paris and is one of the earliest pieces of representational Gallo-Roman art to carry a written inscription. ", "id": 1940337}
{"src_title": "Papoušek konžský", "tgt_title": "Red-fronted parrot", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Tento dlouhokřídlý papoušek je zbarven různými odstíny zelené, od světlé po temně olivovou. Čelo, temeno, holenní peří a lemování křídel je oranžové nebo červené (podle poddruhu), uzdička je černá, záda a křídla hnědavě černá s širokým zeleným okrajem. Ocasní péra jsou hnědavě černá. Horní čelist zobáku je z 1/3 rohovinově světlá, zbytek je šedočerný; spodní část zobáku je tmavá. Mezi samcem a samicí neexistuje žádný pohlavní dimorfismus, spolehlivé určení pohlaví je možné pouze endoskopicky či analýzou DNA. Mláďata jsou převážně zelená; červené a oranžové znaky jim chybí.", "section_level": 1}, {"title": "Poddruhy.", "content": "Papoušek konžský se vyskytuje ve třech základních poddruzích:", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Papoušek konžský obývá vlhké deštné lesy střední Afriky (Kamerun, Středoafrická republika, severní Angola, Keňa, severní Tanzanie, Libérie). Vyskytuje se v nížinných údolích i horských krajích až do výšky 3 500 m n. m. Tento papoušek netvoří velká hejna; žije převážně v párech nebo menších rodinných skupinách. Jako většina dlouhokřídlých papoušků umí dobře létat a za potravou se často vydává i několik desítek kilometrů. V místě jeho přirozeného výskytu není bezprostředně ohrožen vyhubením; v Česku se na něj proto nevztahuje registrační povinnost.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Ve volné přírodě se tento papoušek živí různými semeny, ořechy, bobulemi a ovocem.", "section_level": 1}, {"title": "Hnízdění.", "content": "Papoušci konžští dovezení do Česka hnízdí ve dvou obdobích: listopadu až lednu a květnu až červenci. Samice snáší 2-4 bílá vejce. Mláďata se líhnou po 28 dnech, hnízdo pak opouštějí ve stáří 10-11 týdnů, přičemž ještě další tři týdny je rodiče přikrmují.", "section_level": 1}], "src_summary": "Papoušek konžský (\"Poicephalus gulielmi\") je papoušek z rodu Poicephalus, stále častěji chovaný ve voliérách i v domácnostech jako domácí mazlíček.", "tgt_summary": "The red-fronted parrot (\"Poicephalus gulielmi\"), also known as Jardine's parrot, is a medium-sized mainly green parrot distributed across wide areas of Africa. It has three subspecies. The extent and shade of the red or orange plumage on its head, thighs, and bend of wings vary depending on the subspecies. ", "id": 136388}
{"src_title": "Papoušík škraboškový", "tgt_title": "Yellow-collared lovebird", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Se svou velikostí mezi 14–15 cm a hmotností kolem 50 g patří papoušík škraboškový mezi nejmenší druhy papoušíků. Má jasně zelená křídla, břicho a ocas, žlutou hruď a zátylek a černou hlavu s červeným zobákem a bílým očním proužkem, který spolu s černým opeřením připomíná škrabošku, díky čemuž získal i svůj český název. Často můžeme nalézt i jiné barevné mutace, např. světle modře, fialově či břidlicovitě zbarvené ptáky.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Žije ve velmi soudružných párech, samec a samice spolu setrvávají po celý život a spolu s jinými páry tvoří početná hejna. Stejně jako ostatní druhy papoušíků se živí semeny, plody a pupeny, pro jejichž sběr má zvláštně přizpůsobený zobák. V zajetí se jim doporučují předkládat hlavně čerstvé zelené plody, naopak by se při krmení neměly podávat solené a příliš studené suroviny. Hnízdí ve stromových dutinách nebo v opuštěných hnízdech rorýsů. Dutinu vystýlá větvičkami a kůrou. Klade 3–8 vajec, na kterých sedí přibližně 21 dní. Mláďata opouštějí hnízdo po 40 dnech života, ale stále jsou ještě přikrmovány. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. až 3. roce.", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "V zajetí je vhodné chovat papoušíka škraboškového chovat ve vyšší kleci s opravdu silným pletivem. Díky jeho čipernosti a dobrým šplhacím schopnostem by měla být dostatečně vybavena různými prolézačkami a jinými atrakcemi. Snadno se učí a je zvídavý. Nejlepší je si jej pořídit již v útlém věku, kdy existuje větší pravděpodobnost, že si na svého nového majitele rychleji zvykne a vytvoří si k němu silné pouto.", "section_level": 1}], "src_summary": "Papoušík či agapornis škraboškový (\"Agapornis personatus\") je malý papoušek pocházející ze severovýchodní Tanzanie a po celém světě známý jako oblíbený domácí mazlíček.", "tgt_summary": "The yellow-collared lovebird (\"Agapornis personatus\"), also called masked lovebird, Black-masked lovebird or eye ring lovebird, is a monotypic species of bird of the lovebird genus in the parrot family Psittaculidae. They are native to northeast Tanzania and have been introduced to Burundi and Kenya. Although they have been observed in the wild in Puerto Rico, they are probably the result of escaped pets, and no reproduction has been recorded.", "id": 287330}
{"src_title": "Papoušík Fischerův", "tgt_title": "Fischer's lovebird", "src_document": [{"title": "Zbarvení a velikost.", "content": "Agapornis Fischerův patří k menším druhům papoušků. Dosahuje celkové délky až 15 cm. Často mívá zelené peří, které ve spodní části přechází ve žluté odstíny. Líce, čelo a hrdlo mívá agapornis oranžovo-červené, hlava bývá olivově zelená. Krk a také část hrudi bývá zbarvený do zlatavé barvy. Ocasní pera tvoří žlutá a černá pírka, ale z větší části pírka světle modrá. Tento druh agapornisů mívá tmavě hnědé oči, které jsou obklopené bílým neopeřeným prstencem. Nohy agapornise jsou šedé a zobák červený. Mláďata mívají na hlavě matnější barvu a zobák zbarvený do černa. Agapornis Fischerův má dnes nesčetně mnoho podob a barevných mutací. Existují například světle modrá, žlutá, hráškově zelená, lutino, skořicová a albino mutace. Rozdíl ve zbarvení mezi pohlavím není zřetelný.", "section_level": 1}, {"title": "Život ve volné přírodě.", "content": "Tento druh agapornisů je ve volné přírodě rozšířený zejména ve východní Africe, a to na severu Tanzanie a na jižním a jihovýchodním pobřeží Viktoriina jezera. Divocí agapornisové vyhledávají křoviny a koruny stromů, které jsou obklopené travnatými plochami. Seskupují se zejména do menších skupin. Pokud však zrovna dozrávají semena, seskupují se i do větších hejn. Ve volné přírodě se živí především semeny a zemědělskými plodinami, jako jsou proso nebo kukuřice. V zajetí je chovatelé krmí širším výběrem různých krmných směsí. Agapornisové přijímají také zeleninu, ovoce a granule pro ptáky.", "section_level": 1}, {"title": "Odchov v zajetí.", "content": "Odchov agapornise Fischerova není příliš náročný, a proto se tento druh hodí i pro chovatele začátečníky. Agapornisové Fischerovi jsou schopni zahnízdit jako samostatný pár, ale také ve větších skupinách. V přírodě si vyhledávají k hnízdění dutiny stromů, také škvíry v lidských staveních, nebo přebírají opuštěné úkryty od ještěrek. V odchovech v zajetí hnízdí v budkách, kde si z vrbových větviček, oloupané kůry nebo jiného podobného materiálu staví hnízdo. Po paření snáší samička snůšku o čtyřech až šesti vajíčkách. Na těch sedí samička zhruba 23 dnů, než se mláďata vylíhnou. Mláďata poprvé vylétají z budky po pěti až šesti týdnech života. I poté jsou však stále závislá na svých rodičích. Po jejich osamostatnění je vhodné mláďata přestěhovat do jiné klece či voliéry.", "section_level": 1}, {"title": "První zmínka.", "content": "První zmínka o agapornisovi Fischerovu byla zapsána na konci devatenáctého století. Jeho úplně první chov v zajetí se odehrál roku 1926 ve Spojených státech amerických.", "section_level": 1}], "src_summary": "Papoušík Fischerův nebo též agapornis Fischerův (\"Agapornis fischeri\") je papoušek z rodu papoušík. Je to společensky založený papoušek, jde o aktivní a inteligentní druh, který je chován i jako mazlíček. ", "tgt_summary": "Fischer's lovebird (\"Agapornis fischeri\") is a small parrot species of the genus \"Agapornis\". They were originally discovered in the late 19th century, and were first bred in the United States in 1926. They are named after German explorer Gustav Fischer.", "id": 2357831}
{"src_title": "Bitva u Petrovaradína", "tgt_title": "Battle of Petrovaradin", "src_document": [{"title": "Přípravy.", "content": "Válka, která vypukla mezi Osmanskou říší a rakouskými Habsburky v roce 1716, byla chtěná z obou stran. Habsburkové do ní vstupovali jako ochránci Benátské republiky a jejich cílem bylo vytlačit Turky z Balkánu a Peloponésu. Turci vytáhli do boje s cílem pomstít se za urážku, které se jim dostalo v podobě habsburského ultimata nařizujícího vrátit Benátkám území dobytá v posledních letech, přičemž v rámci odplaty hodlali získat zpět území ztracená po drtivých porážkách u Vídně a Zenty.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Prvním cílem Turků bylo město Petrovaradín, které představovalo klíčovou pevnost a zásobárnu Habsburských vojsk na Dunaji. Damad Ali přitáhl k Petrovaradínu 2. srpna a rozvinul se na jihovýchod od města. Obsadil návrší nad městem a opevnil se. Jeho křídla se přitom opírala o Dunaj. Pokud by ho chtěl Evžen, jehož vojsko se nacházelo na druhém břehu řeky, napadnout, musel by se posunout s armádou podél řeky, přejít ji a pak postupovat úzkým údolím proti silným obraným pozicím podstatně silnějšího nepřítele. Pokud by ho ovšem Turci nepřepadli už při přechodu řeky. Evžen se však rozhodl pro riskantní variantu, která se zcela příčila soudobým konvencím: v noci na 5. srpna v skrytu překročil rozvodněný Dunaj přímo pod tureckými hlavními pozicemi a časně ráno zaútočil na překvapeného nepřítele. Turci se ovšem nedali lacino a v jednu chvíli to vypadalo, že by jejich protiútok ve středu a proti Evženovu pravému křídlu mohl bitvu zvrátit, nakonec ale podpora dělostřelectva z pevnosti Petrovaradín, k níž pěchota ustoupila, a včasný protiútok těžké kavalérie, kterou si princ prozíravě ponechal v záloze, situaci vyřešily. Evženovo levé křídlo zatím rychle postupovalo dopředu. Byly dobyty turecké baterie a jejich nová obsluha zahájila palbu na týl a centrum nepřátelské sestavy. Turecká armáda se dala na útěk, mnohým se ale nezdařil, protože přes její rozbité pravé křídlo se do týlu prchajících dostala Evženova jízda. Damad Ali byl smrtelně zraněn, když se pokoušel v čele své osobní gardy o protiútok (patrně se jednalo o upřednostněnou formu sebevraždy, situace již byla beznadějná), zemřel krátce po bitvě. Poslední ohniska tureckého odporu byla zlikvidována zhruba v poledne. Jelikož Damad Ali nechal těsně před svým sebevražedným útokem popravit všechny dosavadní zajatce, čekal podobný osud i zajaté Turky.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Rozprášení turecké armády uvolnilo Evženovi ruce pro další akce. Necítil se již na plánované tažení na Bělehrad, neboť by podle něj nebylo na dobytí města dost času, a vytáhl raději k Temešváru, který snadno dobyl. Turci tak ztratili Temšský Banát a rozhodující střetnutí války se odložilo na následující rok.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Petrovaradína (5. srpen 1716) představovala první velkou bitvu mezi Habsburky a Osmanskou říší v 18. století. Princ Evžen Savojský v ní překvapil a rozprášil podstatně silnější armádu velkovezíra Damada Aliho, čímž odrazil ofenzívu tureckých vojsk proti významné pevnosti Petrovaradín a zároveň si uvolnil ruce k dobytí Temešváru a vyhnání tureckých jednotek z Temšského Banátu.", "tgt_summary": "The Battle of Petrovaradin or Peterwardein was a decisive victory for the Imperial Army of the Holy Roman Emperor in the war between the Archduchy of Austria of the Holy Roman Empire and the Ottoman Empire (1716–1718), at Petrovaradin (then part of Military Frontier, Archduchy of Austria; today part of Novi Sad, Vojvodina, Serbia).", "id": 2060737}
{"src_title": "Helena Waldecko-Pyrmontská", "tgt_title": "Princess Helena of Waldeck and Pyrmont", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Helena Bedřiška Augusta Waldecko-Pyrmontská se narodila 17. února 1861 v německém Bad Arolsenu (tehdy pouze \"Arolsen\"). Byla sestrou Fridricha, posledního waldecko-pyrmontského vládnoucího knížete. Krom Fridricha měla i dvě sestry: Marii, která se vdala za württemberského krále Viléma II., a Emmu, nizozemskou královnu. Jejími rodiči byla Helena Nasavská a Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský.", "section_level": 1}, {"title": "Sňatek.", "content": "Helena měla původně být provdána za Viléma III. Nizozemského, avšak nahradila ji právě sestra Emma. Později se Helena setkala se členem britské královské rodiny, vévodou z Albany, Leopoldem. Leopold byl nejmladším synem královny Viktorie a právě ona na syna tlačila, aby se s Helenou setkal. V listopadu 1881 se nakonec pár zasnoubil, přestože Leopold a Helena byli příbuzní: společnou jmenovatelkou byla Pavlína Württemberská. 27. dubna 1882 se na hradě Windsor konala svatba Heleny a Leopolda. Po svatbě novomanželé pobývali na zámku Claremont nedaleko města Esher v hrabství Surrey. Manželství bylo šťastná, avšak krátké. Trvalo pouze dva roky a skončilo nečekanou smrtí Leopolda. Zemřel na krvácení do mozku, poté, co si ve francouzském Cannes při pádu poranil koleno. V době Leopoldovi smrti již byla podruhé Helena těhotná a tři měsíce po manželově smrti porodila syna Karla Eduarda, který později zdědil otcův titul vévody z Albany.", "section_level": 2}, {"title": "Charitativní projekty.", "content": "Podle slov dcery Alice byla její matka Helena velmi inteligentní a své povinnosti vždy vzorně plnila. Královna Viktorie měla zpočátku obavy, že po smrti manžela se Helena vrátí do Německa a vezme tam i své děti, členy britské královské rodiny. Ve svých dopisech proto naznačovala, že by byla ráda, kdyby se Helena vrátila do společnosti a mezi lidi obecně. Viktorie si brzy svoji snachu, i přes počáteční rozpaky, oblíbila. Helena s velkou oblibou řešila matematické úlohy a četla filozofické texty. Její manžel Leopold ji dokonce přivedl mezi akademiky Oxfordské univerzity. S těmi se Helena přáteli i po zbytek života. Roku 1894 Helena, společně s dalšími lidmi, založila Deptfordský fond. Tento fond původně sloužil k tomu, aby s jeho pomocí našly ženy a dívky pracující v nebezpečných podmínkách nové zaměstnání. V roce 1899 pak Helena otevřena Albanský institut (\"Albany Institute\"). Byla též zapojena do řady charitativních projektů. Během první světové války se charitě věnovala společně s Beatrix Sasko-Koburskou a Marií Luisou Šlesvicko-Holštýnskou.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Po Leopoldově smrti Helena i s dětmi nadále pobývala na zámku Claremont. Po nečekané smrti dědice Sasko-Kobursko-gotajského vévodství Alfréda byl Helenin šestnáctiletý syn Karel Eduard vybrán jako jeho následník. Vévoda z Albany se tak přestěhoval do Německa a převzal správu nad vévodstvím. Když o čtrnáct let později vypukla první světová válka, byl Karel Eduard povinen sloužit v německé armádě – proti Velké Británii. Nakonec byl v roce 1917 zbaven všech anglických titulů. Naproti tomu Karlova sestra Alice zůstala v Anglii a vzala si vévoda u Athlone. V roce 1901 se spekulovalo nad možným sňatkem Heleny a Archibalda Primrose, avšak k ničemu nakonec nedošlo. Dne 1. září 1922 zemřela Helena na infarkt při návštěvě syna v Tyrolsku.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Manželství Heleny a Leopolda bylo šťastné, avšak trvalo pouze dva roky. Ukončeno bylo Leopoldovou nečekanou smrtí. I přes krátké trvání se z manželství narodily dvě děti, dcera a syn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Helena Waldecko-Pyrmontská (celým jménem \"Helena Bedřiška Augusta Waldecko-Pyrmontská, vévodkyně z Albany\", 17. února 1861, Bad Arolsen – 1. září 1922, Tyrolsko) byla rodem německá šlechtična a díky sňatku s Leopoldem z Albany také členka britské královské rodiny.", "tgt_summary": "Princess Helena of Waldeck and Pyrmont (Helene Friederike Auguste; later Duchess of Albany; 17 February 1861 – 1 September 1922), who became a member of the British royal family by marriage, was the fifth daughter and child of George Victor, Prince of Waldeck and Pyrmont and his first wife, Princess Helena of Nassau.", "id": 1963874}
{"src_title": "Marg Moll", "tgt_title": "Marg Moll", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Dcera důstojníka začala své umělecké vzdělání na Städelsches Kunstinstitutu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se zajímala o sochařství. V devadesátých letech 19. století byla žákyní Hanse Völckera. V roce 1905 absolvovala výuku u malíře Oskara Molla, za kterého se o rok později provdala. Spolu se pár v roce 1907 odstěhoval do Berlína a pracoval v ateliéru Lovise Corintha, kde pracovali na olejomalbách. Marg Moll navíc navštěvovala kurzy anatomie ve škole Levin-Funke-Schule. V roce 1907 se pár přestěhoval do Paříže, kde se stýkali mimo jiné s Henrim Matissem. Umělecká dvojice patřila mezi klíčové lidi, kteří Matisse přesvědčili a pomohli mu založit vlastní akademii, takzvanou Académie Matisse. Ve své knize \"Vzpomínky na Matisse\" živě popsala pracovní situaci v \"Académii\". V Matisseho studiu Marg Moll pracovala hlavně na plastikách. Po první světové válce se s manželem přestěhovala do Vratislavi, protože Oskar Moll přijal pozvání na Státní akademii umění a řemesel Wroclaw. Místní apartmán včetně prostorného studia byl vybaven moderním nábytkem od Augusta Endella.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecké dílo.", "content": "Marg Moll vytvořila “rozmanitou sochařskou práci.” Přitom využila vlivu sochařů Alexandra Archipenka, Constantina Brâncuşiho nebo Ossipa Zadkina, kteří se proslavili v Paříži. V roce 1928 opět pracovala v Paříži jako studentka Fernanda Légera. Tam se stala členkou skupiny \"Groupe 1940\" a vystavovala s Robertem Delaunaym nebo Albertem Gleizesem. Její sochařská a malířská tvorba byla stále více a více abstraktnější. V roce 1932 byla uzavřena Breslauova akademie a dvojice umělců Mollových se přesunula do Düsseldorfu, kde Oskar Moll přednášel. Poté, co se politická situace pro umělce jejich typu zhoršila, Marg v roce 1935 napsala do svého zápisníku: „V Düsseldorfu to začíná být nepříjemné. Oskar zvažuje, zda by neměl emigrovat do Anglie, ale rozhodli jsme se pro Berlín.“ V Berlíně si nechali postavit dům na Halensee od jejich přítele architekta Hanse Scharouna. Budova včetně \"impozantní\" sbírky vlastních i zahraničních děl byla zničena při bombovém útoku v roce 1943. Moderní styl Marg Mollové neuspokojoval kulturní diktátory národně socialistické éry, takže byla během Nacionalistické diktatury v Německu pronásledována a její sochy byly nazývány \"zvrhlými\". V roce 1943 opustili Mollovi kvůli rostoucímu bombardování Berlín a přestěhovali se do Briegu ve Slezsku, kde vlastnili dům Oskarovi rodiče. Po druhé světové válce a také po smrti svého manžela (1947) Marg Moll důsledně rozvíjela svůj styl. Od roku 1947 do roku 1950 zůstala ve Walesu a setkala se s Henryem Mooreem v Londýně. V roce 1952 se vrátila do Düsseldorfu a přednášela v Německu i v zahraničí. Její tvorba se vyznačuje redukovanými, lineárními bronzy a barevnými expresivními dřevěnými sochami. Dne 15. března 1977 Marg Moll zemřela v Mnichově ve svých 92 letech. Byla pohřbena v Berlíně na městském hřbitově Zehlendorf. Jejich dcera Brigitte Würtz se narodila v roce 1918 ve Vratislavi a později se z ní také stala malířka. Socha Mollové \"Tänzerin\" (\"Tanečnice\"), která byla zabavena pro výstavu Entartete Kunst v roce 1937 a byla považována za ztracenou, byla znovu objevena v Berlíně při archeologických vykopávkách, které byly prováděny roku 2009 na Rathausstraße před Červenou radnicí v přípravách na stavební práce pro metro. Je jisté, že 15 exponátů bylo uloženo v srpnu 1942 ve sklepě Königstraße 50 poblíž radnice. Stavba byla na konci druhé světové války zničena a ani při odklízení suti se skladiště nenašlo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marg Moll (2. srpna 1884, Mulhouse, Francie – 15. března 1977, Mnichov, Německo) byla německá malířka, sochařka a spisovatelka. Na základě realistické reprezentace se její styl vyvíjel směrem k abstrakci. V roce 1937 byla její díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě \"Entartete Kunst\" v Mnichově. Na této výstavě byla i díla jejího manžela Oskara.", "tgt_summary": "Marg Moll (born Margarethe Haeffner; 2 August 1884 – 15 March 1977) was a German sculptor, painter, and author. She stated once that she would rather do sculptures because she tried to avoid competition between her and her husband, a painter. ", "id": 1964482}
{"src_title": "EUROSAI", "tgt_title": "EUROSAI", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "EUROSAI byla založena v roce 1990 třiceti členy (29 nejvyšších kontrolních institucí a Evropský účetní dvůr). V současnosti tvoří členskou základnu 50 nejvyšších kontrolních institucí a Evropský účetní dvůr. I když je EUROSAI nejmladší ze sedmi regionálních pracovních skupin organizace INTOSAI, myšlenka evropské organizace sdružující evropské nejvyšší kontrolní instituce se datuje již od dob založení INTOSAI v r. 1953. První reálné kroky směřující k založení EUROSAI byly učiněny v r. 1974 během VIII. kongresu INTOSAI v Madridu. V období let 1975–1989 zahájily nejvyšší kontrolní instituce Itálie a Španělska cestu k založení EUROSAI tím, že vytvořily první návrh stanov EUROSAI, přičemž počítaly s podporou kontaktního výboru nejvyšších představitelů národních kontrolních institucí zemí EHS. XIII. kongres INTOSAI v červnu r. 1989 v Berlíně přijal tzv. Berlínskou deklaraci, která zahrnovala dohodu o vytvoření evropské organizace nejvyšších kontrolních institucí. V listopadu 1990 byl v Madridu uspořádán první kongres EUROSAI, během něhož byl zvolen prezident EUROSAI a členové Řídicí rady EUROSAI, byly projednány a schváleny stanovy a bylo zřízeno sídlo organizace a její stálý sekretariát.", "section_level": 1}, {"title": "Cíle.", "content": "Cílem organizace, uváděným v článku 1 stanov, je podporovat odbornou spolupráci mezi členy a ostatními organizacemi, iniciovat a podporovat výměnu informací a dokumentů a harmonizovat terminologii pro audit veřejného sektoru.", "section_level": 1}, {"title": "Orgány.", "content": "EUROSAI je složena ze tří orgánů: Kongresu, Řídicí rady a Sekretariátu.", "section_level": 1}, {"title": "Kongres.", "content": "Kongres je vrcholným orgánem EUROSAI a zúčastňují se ho zástupci všech členů organizace. Je pořádán jednou za tři roky. Doposud se konaly tyto kongresy:", "section_level": 2}, {"title": "Řídicí rada.", "content": "Podle stanov tvoří Řídicí radu EUROSAI osm členů: čtyři plnohodnotní členové (nejvyšší představitelé kontrolních institucí, které pořádaly poslední dva kongresy, nejvyšší představitel kontrolní instituce, která bude pořádat příští kongres a generální tajemník EUROSAI) a čtyři členové volení kongresem na období šesti let (dva členové jsou měněni každé tři roky). Vrcholní představitelé institucí, které jsou součástí Řídicí rady INTOSAI a jsou členy EUROSAI, se účastní jednání Řídicí rady jako pozorovatelé.", "section_level": 2}, {"title": "Sekretariát.", "content": "Sekretariát trvale sídlí při nejvyšší kontrolní instituci Španělska (Tribunal de Cuentas).", "section_level": 2}, {"title": "Strategický plán.", "content": "VIII. kongres EUROSAI v Lisabonu přijal Strategický plán EUROSAI na léta 2011–2017. Tento první strategický plán definuje poslání, vizi a hodnoty EUROSAI. Plán je založen na čtyřech strategických cílech, které odrážejí potřeby a priority členství v EUROSAI: Současný model byl navržen ve shodě s principy správného řízení a efektivní komunikace. Zároveň odráží strategické cíle, podporuje co možná nejširší zapojení všech členů EUROSAI do práce organizace a buduje pevné vazby mezi všemi články EUROSAI, které jsou do realizace strategického plánu zapojeny.", "section_level": 1}], "src_summary": "EUROSAI (European Organization of Supreme Audit Institutions) – Evropská organizace nejvyšších kontrolních institucí – je jednou ze sedmi regionálních pracovních skupin Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí. V současné době sdružuje EUROSAI 50 členů: 49 nejvyšších kontrolních institucí a Evropský účetní dvůr. INTOSAI má 191 řádných členů: nejvyšší kontrolní instituce 190 zemí a Evropský účetní dvůr (a čtyři přidružené členy) a je vedena jako podpůrná organizace Spojených národů", "tgt_summary": "EUROSAI - European Organization of Supreme Audit Institutions - is one of the seven regional working groups of the International Organization of Supreme Audit Institutions (INTOSAI). ", "id": 886256}
{"src_title": "Werner Ostendorff", "tgt_title": "Werner Ostendorff", "src_document": [{"title": "Předválečný život.", "content": "Ostendorff se narodil 15. srpna roku 1903 ve městě Königsberg ve východním Prusku a po složení maturitní zkoušky v březnu roku 1923 začal pracovat v průmyslu až do roku 1925.", "section_level": 1}, {"title": "Počátky vojenské kariéry.", "content": "Svojí vojenskou kariéru začal budovat již v roce 1925, kdy vstoupil do armády a byl přiřazen ke \"Jäger regiment 1\" (1. prapor myslivců). Zde zůstal pouze do roku 1934, kdy vstoupil k Luftwaffe. Ostendorff byl kvalifikovaný pilot a měl možnost sloužit v Sovětském svazu během technického výměnného programu mezi SSSR a Německem. Avšak dne 1. března roku 1934 je kvůli zranění oka přeřazen do \"Deutsch-Luftsportverband\" (německý letecký svaz sportu) a už nikdy se nestane znovu pilotem. Během roku je povýšen do hodnosti \"Oberleutnant\" (nadporučík) a přeřazen do \"Fliegertruppe Jüterbog\" (letecké jednotky Jüterborg), kde působí jako profesor taktiky v sekci analýzy fotografií. Po vstupu do SS dne 1. října roku 1935 je jako důstojník zapsán \"SS-Führerschule\" (škola pro důstojníky SS) ve městě Bad Tölz. Ve stejný měsíc téhož roku se i ožení.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "V dubnu roku 1938 Ostendorff přebírá velení 4. roty pluku \"Der führer\" a zde působí až do 1. června roku 1939, kdy je povýšen na SS-Sturmbannführera (\"Major\") a je mu svěřeno velení \"Fliegerabwehr-Machinengewehr-Abteilung\" (kulometný oddíl protiletecké obrany). Poté, co se začne zajímat o taktiku obrněných jednotek, tak zažádá o přeložení k Panzer Division Kempf, kam je ke konci srpna roku 1939 dosazen jako pozorovatel během Invaze do Polska. Poté se dne 1. dubna roku 1940 stává náčelníkem štábu u 2. SS-Panzer Division „Das Reich“, kde slouží až do 31. května roku 1942. Poté mu byla přidělena menší bojová skupina, která získala název \"Kampfgruppe Ostendorff\". Za vedení této skupiny byl 5. června 1942 vyznamenán Německým křížem ve zlatě. Potom se stává náčelníkem štábu (Chef des Gerneralstabes) u II. tankového sboru SS pod velením SS-Oberstgruppenführera Paula Haussera a slouží s touto jednotkou v bojích u Charkova a Kursku. Dne 23. listopadu roku 1943 je dosazen do velení nově zformované 17. SS-Panzergrenadier Division „Götz von Berlichingen“, které velí během obtížných bojů v Bitvě o Normandii. Během bojů u města Carentan je raněn a velení divize přebírá SS-Standartenführer Otto Binge. K velení divize se vrátí opět až v říjnu téhož roku, ale v listopadu je znovu raněn a nahrazen SS-Standartenführerem Hansem Lingnerem. Zároveň je dne 1. prosince povýšen na SS-Gruppenführera. Poté co se zotaví, tak zastává funkci náčelníka štábu u Heeresgruppe Oberrhein, které velí SS-Oberstgruppenführer Paul Hausser než je dne 20. ledna roku 1945 znovu jmenován velitelem 2. SS-Panzer Division „Das Reich“. Zde ovšem zůstane pouze do 9. března než je naposledy raněn.", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí.", "content": "Zemřel dne 5. května roku 1945 v reservní polní nemocnici ve městě Bad Aussee v Rakousku na následky zranění, které utrpěl v bojích se sovětskou armádou dne 9. března téhož roku u města Székesfehérvár v Maďarsku zápalnou bombou. Jeho tělo bylo zpopelněno a pohřbeno na hřbitově v Bad Aussee. Nutno podotknout že Ostendorff patřil ve věku 42 let mezi nejmladší divizní velitele.", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí vojenské kariéry.", "content": "Data povýšení Významná vyznamenání", "section_level": 1}], "src_summary": "Werner Ostendorff (15. srpna 1903 - 5. května 1945) byl důstojník jednotek Waffen-SS v hodnosti SS-Gruppenführer \"und Generalleutnant der Waffen-SS\" (Generálporučík) za druhé světové války. Zároveň to byl držitel mnoha vojenských vyznamenání včetně rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi.", "tgt_summary": "Werner Ostendorff (15 August 1903 – 1 May 1945) was a German SS-general during World War II who served as chief of staff of the II SS Panzer Corps and divisional commander of the SS Division Das Reich. He died of wounds in May 1945.", "id": 979145}
{"src_title": "Marozia", "tgt_title": "Marozia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Již jako patnáctiletá se stala konkubínou papeže Sergia III., svého bratrance, se kterým se setkala ještě v době, kdy byl biskupem v Caere (dnešním Cerveteri). Otázka vztahu mezi Marozií e Sergiem III., který se měl odehrát okolo roku 907, je ovšem sporná: značná část historiků otrocky přijala příběh biskupa Liutpranda z Cremony, jiní (např. Pietro Fedele a il Brezzi), jej považují za nepodložené klepy. Během svého života se Marozia třikrát vdala, přičemž všechna její manželství byla politicky motivovaná. V roce 909, kdy již byla těhotná se svým prvním synem, se vdala za Alberika ze Spoleta. Její syn byl poté legitimizován. Alberik a Marozia poté měli dalšího syna, jemuž dali jméno po otci, Alberik II. (911/912-954). Marozia k němu přilnula, neboť v něm spatřovala dvě vlastnosti, kterých si cenila nejvíce: moc a touha po ještě větší moci. V roce 914 se skutečně Alberik spojil s papežem Janem X. a v roce 916 společně s papežskými jednotkami porazil Saracény u Garigliana. Byl též jmenován římským konsulem, ale nedlouho poté v roce 924 byl zavražděn v Orte. O dva roky později, v roce 926, se Marozia opět rozhodla dostat k moci, když se vdala za oponenta Svatého stolce, Guida, markýze toskánského. Stala se úhlavní nepřítelkyní papeže Jana X. V květnu 928 dosáhla rivalita vrcholu: Marozia zosnovala útok na papežskou rezidenci v Lateránu a podařilo se jí zajmout papeže, uvěznit ho a zbavit trůnu. Jan X. zemřel krátce poté ve vězení, zřejmě zadušen. Guido se následně stal vládcem Říma a Marozia sama řídila volbu tří následujících papežů: v letech 928 až 929 takto byli zvoleni papežové Lev VI. a Štěpán VII. V roce 931 se jí dokonce podařilo dosadit na papežský stolec svého prvního, sotva jedenadvacetiletého syna, který přijal jméno Jan XI. Nový papež byl pro svou slabou povahu snadným nástrojem v rukou své matky, pročež byla ona skutečným hybatele římské politiky. Téměř ve stejnou dobu, kdy byl Jan XI. posvěcen, zemřel Maroziin manžel Guido. V roce 932 se Marozia vdala potřetí, tentokrát za Huga Provensálského (italským králem v letech 926 až 947). Hugo byl bratr Guida a tudíž se legálně s Marozií nemohl oženit, avšak křivě přísahal, že je nelegitimním synem vlastního otce. Marozia poté usilovala o Hugovu korunovaci na císaře s využitím vlivu na svého syna-papeže. Tento ambiciózní plán ovšem zmařil její druhý syn Alberik II., nevlastní bratr papeže Jana XI. Ten vyhnal Huga, svou matku nechal uvěznit a Jana XI. internoval v papežském paláci v Lateránu. Stal se tak roku 932 až do své smrti roku 954 jediným vládcem Říma. Od tohoto okamžiku již o Marozii nejsou žádné zprávy. Podle některých zdrojů dožila v ústraní kláštera. Zemřela pravděpodobně 28. června někdy před rokem 936 a byla pochována klášteře svatých Cyriaka a Nikoly v ulici Lata..", "section_level": 1}, {"title": "Legenda.", "content": "Dle slov anglického historika Edwarda Gibbona, příběh ambiciózní Marozie zřejmě inspiroval legendu o papežce Janě, která byla po staletí považována za pravdivou, až do protestantská reformace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marozia (rodným jménem Maria, také Mariuccia či Mariozza; kolem roku 892, Řím – 28. června před rokem 936 tamtéž) byla mocná římská konkubína s velkým politickým vlivem. ", "tgt_summary": "Marozia, born Maria and also known as Mariuccia or Mariozza ( 890 – 937), was a Roman noblewoman who was the alleged mistress of Pope Sergius III and was given the unprecedented titles \"senatrix\" (\"senatoress\") and \"patricia\" of Rome by Pope John X. ", "id": 1270934}
{"src_title": "Socialismus 21. století", "tgt_title": "Socialism of the 21st century", "src_document": [{"title": "Teorie – základní principy.", "content": "Definování socialismu 21. století není podle H. Dietericha dosud ukončeno, neboť se stále vyvíjí, je však již možné určit jeho základní principy. Nový socialismus je možný pouze v souvislosti s vysokou úrovní vzdělání, etiky a organizace výrobních sil, je to dlouhodobý projekt.", "section_level": 1}, {"title": "Bolívarovské revoluce ve Venezuele.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hugo Chávez a socialismus 21. století.", "content": "Proces údajně vedoucí ve Venezuele k socialismu 21. století je nazýván bolívarovskou revolucí. Hlavní principy socialismu 21. století vyhlásil venezuelský prezident Hugo Rafael Chávez Frias 30. ledna 2005 na V. světovém sociálním fóru v brazilském Porto Alegre a Venezuela se podle tvrzení venezuelského prezidenta stala první zemí, kde je socialismus 21. století uváděn do praxe. Socialismus 21. století podle Huga Cháveze není synonymem pro marxismus. Ideově má vycházet z bolívarovských tradic, které jsou lidem Latinské Ameriky bližší, než evropské pojetí socialismu. Socialismus 21. století se tak do jisté míry přizpůsobil latinskoamerické mentalitě. Tento model socialismu je údajně inspirován křesťanstvím. To ale údajně neznamená, že musí být náboženský, nýbrž že je založen na sociálních myšlenkách evangelií a Nového zákona jako celku; tedy na prvotní mezilidské vzájemnosti, kterou křesťanství do jisté míry přinášelo již od dob Ježíše Krista. Zároveň se však údajně jedná o socialismus zaměřený do budoucnosti a nekopírující minulé modely socialismu, jako např. socialismus z období studené války v polovině 20. století. Podle Hugo Cháveze se nejedná o státní socialismus, jak byl kdysi uplatňován v bývalém Sovětském svazu a Východní Evropě nebo dnes na Kubě. Údajně by měl být více pluralitní a méně státně centralizovaný. Přesto Hugo Chávez podporuje kubánský režim. Socialismem 21. století je tento nový model nazván proto, že je údajně inspirován hodnotami celosvětově uznávanými na počátku nového století. Schválení zmocňovacího zákona, který umožňuje venezuelskému prezidentovi vládnout 18 měsíců prakticky neomezeně prostřednictvím dekretů, je však ostře kritizováno z pozic západních zemí. Tvůrci socialismu 21. století poukazují na dodržování lidských práv, avšak nikoliv jen občanských a politických, ale také ekonomických, sociálních a kulturních, což je ostatně jedno z klíčových témat například i komunismu. Dle slov svých tvůrců je socialismus 21. století založen na solidaritě, bratrství, lásce, spravedlnosti, svobodě a rovnosti. V souvislosti s vyhlášením těchto atributů socialismu 21. století Hugo Chávez také uvedl, že pokud demokracie je mocí lidu a pro lid, nemůže existovat v takovém společenském systému, kde individuální zájmy jsou stavěny nad zájmy kolektivní a kde kapitál je důležitější než lidé.", "section_level": 2}, {"title": "Pět motorů revolučního procesu.", "content": "V rámci bolívarovské revoluce byly realizovány programy boje s negramotností (Mission Robinson, Mission Riba), zavedení bezplatné zdravotní péče pro nejchudší obyvatelstvo (Mission Barrio Adentro), obojí za účasti tisíců kubánských dobrovolníků, a vyvlastnění velkých latifundií a ladem ležící půdy ve prospěch chudých rolníků. Dále dochází ke znovuzestátnění klíčového průmyslu, zejména ropného (za náhradu a s ponecháním menšinového podílu soukromým firmám). 8. ledna 2007 ohlásil Chávez program, soustředěný na pět motorů revolučního procesu. Jsou jimi:", "section_level": 2}, {"title": "Kritika.", "content": "Socialismus 21. století bývá, stejně tak Hugo Chávez, kritizován. A to jak ze strany levicových, tak i pravicových politiků. Krajní levice (ortodoxní marxisté, trockisté) argumentuje tím, že se nejedná o skutečný socialismus, protože nedojde k úplnému vyvlastnění a znárodnění kapitálu. Dále neexistuje revoluční dělnická strana typicky marxistického ražení s vedoucí úlohou ve společnosti, naopak je zde snaha Hugo Cháveze o sjednocení a podřízení si většiny politických stran i odborů. Dojde proto pouze k posílení státního kapitalismu a nerovné postavení dělníků a rolníků zůstane. Venezuelští komunisté se proto odmítli rozpustit do Chávezovy nové strany. Pravice argumentuje tím, že socialismus 21. století je další utopickou ideologii, kterou Hugo Chávez obratně využívá k udržení si své moci. Penězi ze zestátněného ropného průmyslu si pod záminkou péče o školství a zdravotnictví kupuje přízeň chudého obyvatelstva, které tvoří většinu voličů. Státem řízené podniky ztratí mnoho stimulů své motivace a stanou se neefektivními. Opoziční strany namítají, že je demokracie omezována potlačováním nezávislých sdělovacích prostředků a přesunem stále větší moci z parlamentu do rukou prezidenta. Hugo Chávez je označován v lepším případě za populistu, v horším za diktátora a některými americkými politiky je přirovnáván i k Hitlerovi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Socialismus 21. století (též socialismus pro 21. století) je nový model socialismu, který se snaží vyvarovat chyb, jež vedly k neúspěchu socialismu koncem 20. století, a zároveň se snaží reagovat na podmínky 21. století. ", "tgt_summary": "Socialism of the 21st century () is an interpretation of socialist principles first advocated by German sociologist and political analyst Heinz Dieterich and taken up by a number of Latin American leaders. Dieterich argued in 1996 that both free-market industrial capitalism and 20th-century socialism have failed to solve urgent problems of humanity like poverty, hunger, exploitation, economic oppression, sexism, racism, the destruction of natural resources and the absence of a truly participative democracy. Socialism of the 21st century has democratic socialist elements, but it primarily resembles Marxist revisionism. ", "id": 1159825}
{"src_title": "Steven Nagel", "tgt_title": "Steven R. Nagel", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Střední školu absolvoval v rodném Cantonu. Titul inženýra letectví získal na univerzitě v Illinois v roce 1969. Později, po absolvování pilotní školy se stal zkušebním letcem na základně Edwards Air Force Base v Kalifornii. V roce 1978 byl vybrán do výběru astronautů NASA jako astronaut – specialista. V té době byl již ženatý, bezdětný a měl hodnost kapitána letectví. V letech 1978 – 1979 zvládl výcvik astronautů v Houstonu a byl zařazen do jejich skupiny. V ní zůstal 14 let, během nichž čtyřikrát letěl do vesmíru, pokaždé s jiným raketoplánem. Zemřel po dlouhé nemoci v roce 2014 ve věku 67 let.", "section_level": 1}, {"title": "Lety do vesmíru.", "content": "Ve svých 38 letech se dostal na svou první výpravu raketoplánem, v té době byl již podplukovníkem.. Mise s označením STS-51-G (dle COSPAR 1985-048A trvala 7 dní. Posádka byla mezinárodní, sedmičlenná. Během letu vypustili družici Spartan. Téhož roku letěl znovu na let STS-61-A (COSPAR 1985-104A), opět sedmidenní let raketoplánem. Na palubě byla osmičlenná mezinárodní posádka a také laboratoř Spacelab. O šest let později letěl potřetí, jednalo se o šestidenní misi STS-37 (COSPAR 1991-027A). V ní byl Nagel, tč.již plukovník, velitelem pětičlenné posádky. Během letu mj.vypustili 15 tunovou družici GRO. Při svém posledním letu s raketoplánem mu bylo 46 let. Mise STS-55 (COSPAR 1993-027A) trvala 10 dní. Plukovník Nagel byl opět velitelem, v sedmičlenné posádce byli i dva astronauti z Německa a sebou si vezli laboratoř Spacelab. Let byl věnován práci v ní.", "section_level": 1}, {"title": "Lety v kostce.", "content": "Všechny čtyři lety startovaly na Floridě, mysu Canaveral, základna Kennedyho vesmírné středisko a končily přistáním na Nagelově domovské základně, kosmodromu Edwards v Kalifornii.", "section_level": 2}], "src_summary": "Steven Ray Nagel (27. října 1946 Canton, stát Illinois, USA − 21. srpna 2014) byl americký vojenský letec a astronaut. Ve vesmíru byl čtyřikrát.", "tgt_summary": "Steven Ray Nagel (October 27, 1946 – August 21, 2014), (Col, USAF), was an American astronaut, aeronautical and mechanical engineer, test pilot, and a United States Air Force pilot. In total, he logged 723 hours in space. After NASA, he worked at the University of Missouri College of Engineering as an instructor in its Mechanical and Aerospace Engineering Department.", "id": 725767}
{"src_title": "Marie Tereza Savojská", "tgt_title": "Maria Teresa of Savoy (1803–1879)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v paláci šlechtické rodiny Colonnů v Římě. Její sestra-dvojče Marie Anna se později stala rakouskou císařovnou. Obě princezny byly pokřtěny 20. září 1803 papežem Piem VII. a jejich kmotry byly prarodiče z matčiny strany, vévoda Ferdinand Karel Rakouský-Este a Marie Beatrice Ricciarda d ́Este. Tento křest je zobrazen na plátně, které vlastní \"Museo di Roma\". Roky svého dětství strávila převážně v Cagliari na Sardinii, kam její rodina odešla z Říma v únoru 1806 z obavy před armádou Napoleona Bonaparta. Byla silně nábožensky založená a poté, co se uzdravila z těžkého onemocnění, uvažovala o tom, že se stane jeptiškou. V roce 1814 se stal její otec vládcem Piemontu a odešel do Turína. Marie Tereza ho následovala až v roce 1815 po Napoleonově pádu. Nalodila se na Sardinii na britskou loď, která mířila do Janova, a odtud nastoupila cestu do Turína za otcem. Zde se 15. srpna 1820 provdala v zastoupení (\"per procurationem\") za Karla Ludvíka. Vlastní obřad proběhl 5. září 1820 v Lucce. Jejich zdejší dvůr ale ovládala silnou rukou jeho matka Marie Luisa. Také její vztahy k manželovi nebyly ideální. Jako katolička nelibě nesla jeho náklonnost k životním radovánkám. Měli spolu dceru a syna, dospělosti se však dožil jen jejich mužský potomek: Karel Ludvík se ujal vlády v Lucce 13. března 1824 po smrti své matky a Marie Tereza se tedy stala vévodkyní z Luccy. Vánoce roku 1825 strávila se svým manželem v Římě, účastnila se zde oslav Svatého roku. Stále více se ale stranila společenského života. Těžce nesla aféry svého muže, což se u ní projevilo nervovým onemocněním. Přesto ho doprovázela na jeho cestách. Navštívili spolu příbuzné v Drážďanech, určitou dobu pak pobývala ve Vídni u své babičky Marie Beatrice d ́Este. Po její smrti v listopadu 1829 se vrátila zpátky do Luccy. V roce 1832 spolu odjeli do Turína, pobývali ve Vídni, v Praze a procestovali Německo, sama se pak usadila na čas ve Vídni, kde bydlela v paláci Kinských. Zde ji také bolestně zasáhla zpráva, že její muž konvertoval k protestantismu. V srpnu 1833 se vrátila do Luccy, odešla od manžela a usadila se ve vile v Pianore. Zcela se stáhla ze společenského dění a svůj život trávila převáženě ve společnosti jeptišek a mnichů. V roce 1838 se zúčastnila spolu se svým mužem korunovace císaře Ferdinanda I. za krále Lombardie a Benátska v milánské katedrále. Roku 1845 se její syn oženil s francouzskou princeznou Luisou Marií Terezií z Artois. Bouřlivé události v regionu donutily Marii Terezu odejít v září 1847 do Janova. V říjnu téhož roku se její muž vzdal vévodského postavení v Lucce, stává se ale po smrti druhé Napoleonovy manželky, Marie-Luisy Rakouské, jako \"Karel II. Parmský\" vévodou z Parmy. Ale i zde vypukla v březnu roku 1848 revoluce, donutila ho do roka (březen 1849) abdikovat ve prospěch vlastního syna, který zde nastupuje na trůn jako Karel III. Parmský. Marie Tereza tráví tyto bouřlivé měsíce nedaleko Turína. V prosinci 1849 se vrací do svého domu v Pianore. Po zavraždění svého syna v roce 1854 nechala na jeho památku postavit ve Viareggiu kapli. Roku 1855 začala zaznamenávat své vzpomínky. Od roku 1866 žila ve vile v San Martinu ve Vignale severně od Luccy. Zde umírá 1879 ve stáří 75 let a je pochována na hřbitově Campo Verano v Římě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Tereza Savojská, celým jménem \"Maria Theresia Fernanda Felicitas Gaetana von Savoyen\" (19. září 1803, Řím – 16. července 1879, San Martino, Vignale, Itálie) byla dcerou Victora Emanuela I., krále Sardinie, a Marie Terezy Rakouské-Este. Jako manželka Karla Ludvíka se stala v letech 1824–1847 vévodkyní z Luccy a následně 1847–1849 vévodkyní z Parmy.", "tgt_summary": "Maria Teresa of Savoy, (Maria Teresa Fernanda Felicitas Gaetana Pia; 19 September 1803 – 16 July 1879) was Duchess consort of Parma and Piacenza by marriage to Charles II, Duke of Parma (Duke Charles I of Lucca).", "id": 338234}
{"src_title": "Zofia Kossak-Szczucka", "tgt_title": "Zofia Kossak-Szczucka", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Zofia Kossak-Szczucka pocházela z umělecké rodiny - její strýc Wojciech Kossak a dědeček Juliusz Kossak byli známí malíři, sestřenice Marie Pawlikowska-Jasnorzewska a Magdalena Samozwaniecová zase spisovatelky. Od roku 1906 pracovala jako učitelka ve Varšavě. V letech 1912-1913 studovala malířství na Škole výtvarných umění ve Varšavě, v letech 1913-1914 kresbu v Ženevě. V roce 1915 si vzala Stefana Szczuckého a odstěhovala se s ním na Volyň. Po jeho smrti v roce 1921 se odstěhovala do Slezska do obce Velké Hůrky. V roce 1925 se znovu vdala, tentokrát za Zygmunta Szatkowského.", "section_level": 2}, {"title": "Protinacistický odboj.", "content": "Za druhé světové války působila v protinacistickém odboji: spoluzaložila katolickou odbojovou organizaci \"Front Odrodzenia Polski\" a spolupracovala s řadou dalších podobných, hrála klíčovou roli v produkci tisku katolického odboje. V odboji používala krycí jméno Weronika. Ač byla považována za jednu z hlavních představitelek polského nacionalismu a antijudaismu, sehrála nezastupitelnou roli v boji Poláků proti holokaustu. V létě 1942 sepsala slavný \"Protest\", v němž popsala osud Židů umírajících v ghettech a vražděných ve vyhlazovacích táborech a vyjádřila naprostý nesouhlas katolíků a polského národa s tímto vražedným běsněním. Společně s Wandou Krahelskou založila 7. září \"Provizorní radu pro pomoc Židům\" (orig. \"Tymczasowy Komitet Pomocy Żydom\"), která se stala 8. prosince jádrem nově vzniklé Żegoty. Kossaková je považována za klíčovou osobu, jejíž energické jednání a publikační činnost přispěly ke sjednocení demokratického odboje v rámci Żegoty a je považována za ideovou matku této organizace. Zároveň se poměrně úspěšně snažila sjednocovat různé proudy demokratického odboje i v ostatních oblastech činnosti a zapojovat je do struktur Zemské armády. V samotné Żegotě však působila jen velmi krátce, měla odlišné představy o fungování organizace a dostávala se do sporů s její židovskou částí, nakonec proto organizaci opustila a v rámci katolické organizace \"Społeczna Organizacja Samopomocy\" (SOS) sloužila jako spojka mezi Żegotou a katolickými kláštery a sirotčinci skrývajícími židovské děti. V roce 1943 byla zatčena gestapem, prošla koncentračním táborem Auschwitz - Birkenau i nechvalně známým Pawiakem, obrovským štěstím pro ni bylo, že nacisté nikdy nezjistili její skutečnou totožnost. Byla odsouzena k smrti, ale s pomocí polského podzemí unikla popravě a dostala se na svobodu. V roce 1944 se účastnila Varšavského povstání.", "section_level": 2}, {"title": "Po válce.", "content": "V roce 1945 byla členkou mise Polského červeného kříže ve Spojeném království, zde se rozhodla zůstat v exilu a vyhnout se tak pronásledování, které proti členům nekomunistického odboje rozpoutal komunistický režim v Polsku. Do Polska se vrátila v roce 1957, po uvolnění, které nastalo po smrti Stalina. Vydávání jejích děl bylo omezováno a po gradaci konfliktu s režimem, když odmítla jeho vyznamenání a sepsala ostrou kritiku komunismu, která byla čtena namísto nedělního kazání v katolických kostelích, byla až do pádu režimu vyškrtnuta z oficiálních dějin polské literatury a její díla nesměla vycházet. Je pohřbena ve vesnici Velké Hůrky. V roce 1982 jí Jad Vašem posmrtně udělil titul spravedlivá mezi národy.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Zofia Kossaková je považována za jednu z nejvýznamnějších postav polského historického románu (po Sienkiewiczovi a Kraszewském), mimo to produkovala i úspěšná díla s náboženskou tematikou. Její knihy byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Některé její historické romány (např. \"Křižáci\") jsou plné Božích zásahů a zázraků, díky čemuž bývá některými autory řazena mezi autory fantasy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zofia Kossak-Szczucka (roz. Zofia Kossak, z prvního manželství Szczucka, z druhého manželství Szatkowska; 10. srpna 1889, Kośmin – 9. dubna 1968 Bílsko-Bělá) byla polská spisovatelka, novinářka, odbojářka a katolická aktivistka. ", "tgt_summary": "Zofia Kossak-Szczucka (; 10 August 1889 – 9 April 1968) was a Polish writer and World War II resistance fighter. She co-founded two wartime Polish organizations: Front for the Rebirth of Poland and Żegota, set up to assist Polish Jews to escape the Holocaust. In 1943, she was arrested by the Germans and sent to Auschwitz Concentration Camp, but survived the war.", "id": 1294169}
{"src_title": "Vilemína Dánská", "tgt_title": "Princess Vilhelmine Marie of Denmark", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Vilemína se narodila jako dcera dánského krále Frederika VI. a jeho manželky Marie Hesensko-Kasselské. Protože její otec neměl přeživšího syna, byla Vilemína velmi žádanou nevěstou. Mezi jejími nápadníky byl budoucí švédský král Oskar I. z nově vzniklé dynastie Bernadotte.", "section_level": 1}, {"title": "První manželství.", "content": "Dne 1. listopadu roku 1828 se ve věku dvaceti let provdala v kostele paláce Christiansborg za svého bratrance, korunního prince Frederika, pozdějšího dánského krále Frederika VII., který byl po mužské linii přímým potomkem krále Frederika V. a jeho druhé ženy Juliany Marie. Tímto sňatkem se spojily dvě linie dánské královské rodiny, mezi nimiž byly od roku 1814 chladné vztahy. Manželství bylo i veřejností oslavováno a vítáno s nadšením, jež trvalo měsíce a odrazilo se v řadě pověstí, vyprávění a oslav. Svazek se však záhy ukázal být nešťastným. Zejména Frederikův nevázaný způsob života, nevěry a alkoholismus měly vést k tomu, že pár se v roce 1834 rozešel a 4. září 1834 byl rozveden. Manželství zůstalo bezdětné; lze se domnívat, že podstatnou roli rozpadu svazku hrála spíše tato skutečnost.", "section_level": 2}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "O rok později se Vilemína provdala za svého o pět let mladšího bratrance, vévodu \"Karla Glücksburského\", staršího bratra pozdějšího dánského krále Kristiána IX. V roce 1848 se Karel účastnil jako velitel na straně Šlesvicka-Holštýnska tříleté války (1848-51) proti Dánsku, což znamenalo silné narušení vztahů mezi Vilemínou a dánským královským dvorem. V létě roku 1848 se Karel z války vrátil zpět a pár žil až do roku 1852 v Drážďanech; v tomto roce se vypravil do Dánska smířit se s příbuzenstvem. Vilemína a její manžel od té doby přebývali převážně na zámcích v Kielu a Louiselundu, zejména pak po nastoupení jejich švagra Kristiána na dánský trůn. Od roku 1864 připadlo vévodství Prusku a Karel ztratil svůj vévodský titul. Pár se přestěhoval zpět na zámek Glücksburg, neboť německý císař jim bývalý vévodský dům postoupil. 24. října 1878 Karel zemřel. Vilemína ho přežila o 13 let, zemřela 30. května 1891, a byla pochována po jeho boku ve vévodské hrobce na městském hřbitově v Glücksburgu. Obě Vilemínina manželství byla bezdětná. Soudí se, že byla neplodná, protože nejsou žádné zprávy o nějakém potratu, či mrtvě narozeném dítěti, tedy že by vůbec kdy otěhotněla; na druhé straně ani její první manžel Frederik VII. neměl potomka, třebaže byl ženatý celkem třikrát.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vilemína Dánská (: \"Wilhelmine von Dänemark\", : \"Vilhelmine Marie\") (18. ledna 1808, Kiel – 30. května 1891, Glücksburg) byla rodem dánská korunní princezna a sňatkem vévodkyně von Glücksburg.", "tgt_summary": "Princess Wilhelmine Marie of Denmark and Norway (; ) (18 January 1808, Kiel, Duchy of Holstein – 30 May 1891 in Glücksburg, Schleswig-Holstein, Prussia, Germany) was a Princess of Denmark by birth, as daughter of King Frederick VI. She married her agnatic second cousin, the future King Frederick VII of Denmark, but the marriage ended in divorce.", "id": 567799}
{"src_title": "Irena Řecká (1904–1974)", "tgt_title": "Princess Irene, Duchess of Aosta", "src_document": [{"title": "Rodina a dětství.", "content": "Jejími prarodiči z otcovy strany byli Jiří I. Řecký a Olga Konstantinovna Romanovová. Ze strany matky byl jejím dědem Fridrich III. Pruský a Viktorie Sasko-Koburská, dcera prince Alberta a královny Viktorie. Irena se narodila v Athénách do rodiny, v níž již byli tři synové, Jiří (* 1890), Alexandr (* 1893) a Pavel (* 1901) a dcera Helena (* 1896). V roce 1913 do rodiny přibyla ještě dcera Kateřina. V roce 1927 ji bratr Jiří zasnoubil s Christianem ze Schaumburg-Lippe, synovcem dánského krále Kristiána X., ke sňatku však nikdy nedošlo.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "1. července 1939 se princezna Irena provdala za prince Aimona, vévodu ze Spoleta. Měli spolu jedno dítě: V březnu 1942 Irena, která byla školenou sestrou, vedla nemocniční vlak Červeného kříže do Ruska, aby poslali zpět do vlasti zraněné italské vojáky. Po náročné cestě se následující měsíc vrátila. Princ Aimone se stal po smrti svého staršího bratra Amadea 3. března 1942 čtvrtým vévodou z Aosty. 18. května 1941 přijal jméno Tomislav II. a byl prohlášen králem Nezávislého státu Chorvatsko, loutkového státu nacistického Německa a fašistické Itálie. Aimone však nikdy nevkročil na území tohoto státu a v roce 1943 abdikoval. Po příměří Spojenců s Itálií byla princezna Irena, spolu se svým synem, švagrovou a dvěma neteřemi, Němci internována v hotelu Ifen v rakouském Hirscheggu. Osvobozeni byli v květnu 1945 Francouzi. Po válce a po volbách v roce 1946, které ukončily italskou monarchii, odešla rodina do exilu. Princ Aimone zemřel 29. ledna 1948 v Buenos Aires. Po jeho smrti se stal jejich syn Amadeus 5. vévodou z Aosty. V červnu 1948 byl rodině povolen návrat do Itálie. Princezna Irena zemřela 15. dubna 1974 v italském městě Fiesole po dlouhodobé nemoci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Irena Řecká (13. února 1904, Athény – 15. dubna 1974, Fiesole) se narodila jako páté dítě a druhá dcera Konstantina I. Řeckého a jeho manželky Sofie Pruské. Byla členkou královských rodin Řecka, Dánska a Itálie. V letech 1941 až 1943 byla také oficiální královnou Chorvatska.", "tgt_summary": "Princess Irene of Greece and Denmark () (13 February 1904 – 15 April 1974) was the fifth child and second daughter of Constantine I of Greece and his wife, the former Princess Sophie of Prussia. She was a member of the royal families of Greece and Italy. From 1941 to 1943 she was also officially Queen Consort of Croatia.", "id": 99647}
{"src_title": "Rapa Iti", "tgt_title": "Rapa Iti", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Rapa Iti leží na souřadnicích 27°35′00′′S 144°20′00′′W. Má podobu přibližně řeckého písmene sigma (ς), s velmi dobře chráněnou zátokou, obklopenou prstencem relativně vysokých hor. Ostrov je pozůstatkem potopené sopky, zátoka pak její kalderou. Hlavní město Ahuréi (nebo Ha'uréi), se nachází na jižním pobřeží zátoky, která se nazývá Baie d'Ahuréi. Menší osada, jež nese jméno Area, se nachází v severní části zátoky. Obyvatelstvo ostrova jsou Polynésané. Ačkoli se ostrov přiřazuje k Jižnímu souostroví, jeho geologická, lingvistická a kulturní historie je od něj rozdílná.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Rapa Iti byl pravděpodobně nejprve osídlen ve 13. století osídlen Polynésany, mluvícími nářečím Rapa. Předpokládá se, že vyčerpání přírodních zdrojů vyústilo v klanovou válku, při níž se jednotlivé skupiny obyvatelstva uchýlily do 14 opevněných osad (nazývaných „pa, případně „pare“), nacházejících se na vrcholcích hor. Za nejstarší z nich je považována Morongo Uta, postavená v období let 1450–1500 n. l. Prvním Evropanem, jenž spatřil Rapa Iti, byl 22. prosince roku 1791 George Vancouver. Vancouver dal ostrovu jméno Oparo. Kontakt s Evropany vedl bohužel k rozšíření nemocí a alkoholismu. Další ránu ostrovu přinesli peruánští otrokáři a neštovice, zavlečené navrátilci, kterým se podařilo z otroctví uprchnout. Následky byly katastrofální. V roce 1826 se na ostrově žilo 2000 obyvatel, o čtyřicet let později již jen 120. V roce 1867 se ostrovní království stalo francouzským protektorátem. Následně založili na ostrově Britové uhelnou osadu, což vedlo Francouze 6. března 1881 k anexi ostrova. V roce 1887 byla zrušena původní monarchie. Osada Morongo Uta byla zkoumána Thorem Heyerdahlem, který hledal společné rysy s Velikonočním ostrovem.", "section_level": 1}, {"title": "Životní prostředí.", "content": "Na ostrově žije endemická holubice (Rapa Fruit Dove, Ptilinopus huttoni), jež je řazena mezi 50 nejvzácnějších ptáků světa. Jiným vzácným druhem je buřňák Murphyův (Pterodroma ultima) a koliha aljašská (Numenius tahitiensis), kteří na ostrov zalétají kvůli rozmnožování. Z tohoto důvodu byl ostrov zařazen organizací BirdLife International do Významných ptačích území (IBA – Important Bird Areas).", "section_level": 1}, {"title": "Administrativa.", "content": "Komuna ostrova se skládá ze správy samotného Rapa Iti a čtyř neosídlených skal Marotiri.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rapa také Rapa Iti ( Malý Rapa) kvůli odlišení od Rapa Nui (Velký Rapa), což je domorodý název Velikonočního ostrova. Rapa Iti je největší a jediný osídlený ostrov Bassových ostrovů, součásti Jižního souostroví Francouzské Polynésie. Dříve se pro ostrov užíval název Oparo. Rozloha ostrova je 40 km a populace činí téměř 500 obyvatel. Maximální nadmořská výška ostrova, hora Mont Perau, ční do výšky 650 m n. m. Hlavním městem je Ahuréi.", "tgt_summary": "Rapa, sometimes called Rapa Iti (Little Rapa, to distinguish it from \"Rapa Nui\" (Big Rapa), a name for Easter Island), is the largest and only inhabited island of the Bass Islands in French Polynesia. An older name for the island is Oparo. The total land area including offshore islets is. At the 2017 census it had a population of 507. The island rises to elevation at Mont Perahu. Its main town is Ahuréi.", "id": 992923}
{"src_title": "Luisa Lotrinská", "tgt_title": "Louise of Lorraine", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Luisa přišla na svět jako nejmladší dcera vaudémontského hraběte Mikuláše (1524 – 1577) a Markéty z Egmontu (1517 – 1554). Otec byl druhým synem lotrinského vévody Antonína II. a jako takový se vydal na duchovní dráhu. Od roku 1543 působil jako métský biskup a o rok později také jako biskup verdunský. V roce 1548 se vzdal kněžského života a přijal titul vaudémontského hraběte. Po zásahu francouzského krále Jindřicha II. se v roce 1552 stal regentem Lotrinského vévodství za svého neplnoletého synovce Karla. V letech 1563 až 1569 spravoval Mercoeur a v roce 1569 usedl na mercoeurský vévodský stolec. Matka byla dcerou egmontského hraběte Jana IV. a za otce se provdala 1. května 1549 v Bruselu. Po matčině smrti v roce 1554 se otec oženil ještě dvakrát. Jeho druhou chotí se 24. února 1555 stala Jana Savojsko-Nemourská (1532 – 1568) a třetí manželství s Kateřinou Lotrinskou (1550 – 1606) uzavřel 5. května 1569. Luisa měla tři starší sourozence: Markétu, Kateřinu a Jindřicha; všichni zemřeli v dětském věku. Z otcových dalších manželství měla sourozenců jedenáct, čtyři zemřeli v dětském věku. Luisino dětství a mládí nebylo příliš šťastné, již jako roční batole ztratila matku a již od dvou let vyrůstala pod dohledem matky nevlastní. Pro otce byla pouze dívkou, a tedy sňatkovým zbožím, jak bylo v tehdejších dobách obvyklé. Jana Savojská se postarala, aby se její nevlastní dceři dostalo klasického vzdělání a v deseti letech jí poslala ke dvoru do Nancy. Druhá nevlastní matka, o pouhé tři roky starší Kateřina Lotrinská, však pastorkyni Luisu nesnášela a držela ji od rodiny co nejdále. Z těchto důvodů z Luisy vyrostla tichá a velice zbožná mladá žena, arci velice půvabná, plavých vlasů a světlé pleti, se světle hnědýma očima a štíhlou postavou.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "V roce 1574 se poprvé setkala s vévodou z Anjou, v té době nově zvoleným polským králem Jindřichem z Valois. Jindřich byl na cestě do své nové rezidence v Krakově a cestou v Nancy navštívil svou sestru Klaudii, provdanou za Luisina bratrance Karla III. Luisa na něj velmi zapůsobila, protože byla nejen plavá, krásná a elegantní, ale především velmi podobná jeho velké lásce Marii Klévské (1553 – 1574), která však byla již provdána za prince Jindřicha I. z Condé. Po smrti svého bratra Karla XI. se Jindřich vrátil zpět do vlasti, aby se ujal vlády nad Francouzským královstvím. Jeho manželkou se po rozvodu měla stát Marie Klévská, ta však krátce na to zemřela. Nový francouzský král Jindřich III. se tedy rozhodl za ženu pojmout Luisu, a to nejen z důvodu podobnosti jeho velké lásce, ale i pro její laskavost a křehkost, neboť měl strach z dominantních žen, jakou byla jeho matka Kateřina Medicejská. Jindřich III. vyslal k Luisině rodině i přes matčin nesouhlas Filipa Huraulta, hraběte z Cheverny, a Michela du Guasta, aby s nevěstinou rodinou uzavřeli svatební smlouvu. Když vyslanci dorazili k jejímu otci, nebyla Luisa přítomna, protože konala pouť do Saint-Nicolas-de-Port. Otec na její návrat nečekal a svůj souhlas udělil. Král navrhl šaty pro sebe i pro svou budoucí manželku a osobně jí upravil vlasy, čímž se svatba, původně plánovaná na ráno, přesunula na odpoledne. Pár 15. února 1575 v Katedrále Notre Dame v Remeši oddal kardinál Karel Bourbonský. Sňatek se tak uskutečnil pouhé dva dny po Jindřichově korunovaci francouzským králem.", "section_level": 2}, {"title": "Francouzskou královnou.", "content": "Manželství nebylo zpočátku snadné, protože její tchyní byla Kateřina Medicejská, ale královna matka časem ocenila snašinu vlídnost a pokoru. Navíc Luisa manžela zbožňovala, ačkoliv jeho to rozčilovalo. Nemohli spolu mít děti, takže následníkem a dědicem francouzského trůnu se stal králův švagr Jindřich III. Navarrský; pod tímto tlakem se manželství stalo nešťastným. Luisa hubla a trpěla depresemi, spolu s manželem přinášela zbožné oběti a konala prosebné pouti za narození synů, zejména do Chartres. Luisa věřila, že na jaře 1576 prodělala potrat a pokud tomu tak bylo, je možné, že jeho následky zabránily dalšímu těhotenství. Jindřich III. byl své manželce často nevěrný, svou ženu však přesto upřímně miloval a Luisa se života svého manžela účastnila více než kterákoliv jiná královna. Objevovala se po jeho boku v bezpočtu obřadů, ceremoniálů a oslav, dokonce byla přítomna u státnických zasedání (např. při zasedání Královské rady 2. prosince 1576). 31. května 1578 se spolu s Kateřinou Medicejskou zúčastnila položení základního kamene mostu Pont Neuf.", "section_level": 2}, {"title": "Bílá královna vdova.", "content": "Po smrti tchyně v roce 1589 Luisa zdědila zámek Chenonceau, kde 2. srpna obdržela smutnou zprávu o zavraždění svého manžela dominikánem Jacquesem Clémentem. Vévodkyně z Berry, jak zněl její nový titul, tvář zahalila bílým závojem a oblékla bílé šaty; tento smuteční oděv již neodložila, a proto byla od té doby zvána \"\"bílou královnou (La Reine blanche)\"\". Své úsilí soustředila na rehabilitaci památky manžela, jenž byl exkomunikován papežem poté, co uzavřel příměří se svým exkomunikovaným následníkem Jindřichem Navarrským, vůdcem hugenotů. Nejprve se obrátila na nového krále Jindřicha IV. a poté se 1. října 1589 odebrala do Říma k papeži. Až do smrti pobývala na svém zámku, kde nechala zdi svého pokoje natřít černě se stříbrnými pohřebními motivy. Zemřela v Moulins, Allier 29. ledna roku 1601 a byla pohřbena v kapucínském klášteře. Roku 1817 byly její ostatky přeneseny do Baziliky Saint-Denis, kde do francouzské revoluce spočívaly ostatky francouzských králů, tedy i jejího manžela.", "section_level": 2}, {"title": "Portréty Luisiných příbuzných z manželovy strany.", "content": "Uprostřed tchán Jindřich II. s chotí Kateřinou Medicejskou, v levém horním rohu švagr František II. s chotí Marií Stuartovnou, v pravém horním rohu rodiče tchána Klaudie Francouzská s manželem Františkem I., vpravo švagr Karel IX. s chotí Alžbětou Habsburskou. Dole zleva doprava teta Kristina Dánská, její manžel bratranec Karel III. Lotrinský s chotí švagrovou Klaudií z Valois, švagr František z Anjou a švagrová Alžběta z Valois. Luisa s manželem Jindřichem III. jsou vlevo od Jindřicha II.", "section_level": 2}], "src_summary": "Luisa Lotrinská (30. dubna 1553, Nomeny – 29. ledna 1601, Moulins) byla provdaná francouzská královna v letech 1575 – 1589. Náležela k rodu Vaudémont, mladší větvi lotrinského vévodského domu. Narodila se jako hraběcí dcera a náležela k vládnoucí větvi lotrinských vévodů. Již jako batole se stala polovičním sirotkem. Díky podobnosti s Marií Klévskou se provdala za francouzského a polského krále Jindřicha III., kterému však neporodila žádného potomka. Po jeho smrti se uchýlila do ústraní.", "tgt_summary": "Louise of Lorraine (French: Louise de Lorraine) (30 April 1553 – 29 January 1601), was Queen consort of France and briefly Queen consort of Poland and Grand Duchess consort of Lithuania by marriage to Henry III of France. As a Dowager Queen, she also held the title of Duchess of Berry from 1589 until her death.", "id": 2071585}
{"src_title": "Local shared object", "tgt_title": "Local shared object", "src_document": [{"title": "Uchovávání.", "content": "Lokální sdílené objekty obsahují data, ukládaná konkrétními weby. Ve standardním nastavení nevyžaduje Flash Player povolení uživatele shromažďovat na jeho harddisku LSO. Klasická SWF aplikace, běžící ve Flash Playeru od verze 9 až 11, může ukládat až 100 kB dat na uživatelův pevný disk. Pokud se aplikace pokusí uložit více dat, než je přiděleno v původním nastavení, uživateli se zobrazí dialogové okno a požádá ho o další místo na disku. Adobe Flash Player nedovoluje ukládat LSO třetích stran mezi různými doménami. Například tedy není možné číst data LSO uložená stránkou „www.priklad1.cz“ ze stránky „www.priklad2.cz“. Přesto je ale možné, aby webová stránka první strany poslala data třetí straně skrze nastavení, uložené ve speciálním souboru XML. Ten lze pak propašovat v requestu třetí straně. Ukládání dat je u cizích LSO standardně povoleno, stejně jako jejich přístupnosti z různých prohlížečů na jednom stroji. Například: Tato skutečnost se zásadně liší od „standardních“ cookies – ty mají samostatné oddělené úložiště pro každý webový prohlížeč.", "section_level": 1}, {"title": "Možnosti uživatele.", "content": "Uživatel může zakázat ukládání LSO v \"Globálním nastavení\" Adobe Flash po kliknutí na prvek Adobe Flash Player. Tento akt má za následek permanentní uložení poslední flash cookie na harddisk, která informuje všechny následující weby o tom, že si uživatel nepřeje ukládat LSO. V tomto menu se nachází i možnost promazání všech aktuálně stažených LSO. Dále je možné omezit ukládání jen z určitých webů. Také lze omezit kapacitu pro ukládání (ze standardních 100 kB) zvolením položky „Nastavení“. Existují dále doplňky do prohlížečů či samostatné programy, které umožňují uživatelům Microsoft Windows promazat LSO (např. CCleaner). Od verze Flashe 10.3 „Správce online nastavení“ (umožňující uživatelům konfigurovat soukromí a bezpečnostní povolení pomocí webu Adobe) je nahrazeno „Správcem lokálního nastavení“ v rámci Ovládacích panelů Windows, MAC OS Nastavení systému, Linux KDE Systémového nastavení nebo Linux GNOME Systém > Nastavení. Uživatelé jiných operačních systémů stále používají Adobe Správce online nastavení. Minimálně od dubna 2012 (v 11.2.202.233) se při stahování nové verze Flashe resetuje nastavení pro bezpečnost i soukromí do standardního, což povoluje opětovné lokální ukládání a umožňuje žádat o přístup k médiím, což může být proti uživatelským preferencím.", "section_level": 2}, {"title": "Kritika.", "content": "Mnoho her v prohlížeči, založených na Flashi, používá LSO soubory k uchování uživatelových soukromých herních dat jako nastavení či dosažený postup ve hře. Obnova takovýchto dat vyžaduje větší porozumění softwaru, pro většinu běžných uživatelů to může být náročný úkol. Upgrade na novější verzi webového prohlížeče může způsobit ztrátu dat, stejně jako použití programů pro „čištění nepoužívaných souborů“ v počítači.", "section_level": 2}, {"title": "Kontrola prohlížečem.", "content": "Kontrola prohlížečem je spojena se schopností prohlížeče mazat lokální sdílené objekty a zabránit neustálému vytváření trvalých LSO, pokud je povolen takzvaný privátní mód prohlížení (ten dnes podporují všechny významnější prohlížeče). Například Internet Explorer 8, uvolněný 19. března roku 2009, implementuje API, které dovoluje spolupracovat s doplňky prohlížeče a mazat trvale uložená data, pokud uživatel v menu zvolí příkaz Smazat historii prohlížení. Ačkoliv od jeho oznámení uplynuly již 2 roky, až 7. března 2011 představilo Adobe Flash Player v10.3, který byl tu dobu stále ve vývoji. Ten podporoval spolupráci s Internet Explorerem 8 a pozdějšími na promazávání LSO z lokálního úložiště rovnou z menu prohlížeče. 5. ledna 2011 také dokončily společnosti Adobe Systems, Google Inc. a Mozilla Foundation nové API pro webové prohlížeče (nazvané jako NPAPI ClearSiteData). Toto bude umožňovat prohlížečům implementovat mazání LSO. 4 měsíce poté oznámilo Adobe, že Flash Player 10.3 umožňuje Mozilla Firefoxu 4 a „budoucím vydáním Aple Safari a Google Chrome“ mazat lokální sdílené objekty. Takže od verze 4 zachází Firefox s LSO stejným způsobem, jako s HTTP cookies – detekční pravidla, která byla dříve aplikována pouze na HTTP cookies jsou nyní aplikována i na LSO. Toto způsobuje ztrátu dat a zpětně nekompatibilní chování flashových aplikací pro ty uživatele Firefoxu a Flashe, kteří využívají HTTP cookies a LSO k rozdílným účelům. Toto mělo převážně dopad na komunitu hráčů flashových her, která do značné míry na LSO spoléhala k ukládání dosaženého skóre. V současné době se to řeší buď tak, že se nastaví prohlížeč do stavu, aby nikdy nemazal historii a cookies, či se použijí patche třetích stran, které toto chování potlačí. Ve prospěch privátních režimů prohlížečů všech předních výrobců (Internet Explorer, Mozilla Firefox, Google Chrome a Safari (webový prohlížeč)) hovoří fakt, že tyto módy Adobe Flash Player od verze 10.1 (uvolněného 10. června 2010) podporuje. Lokální sdílené objekty vytvořené v tomto režimu prohlížeče se po ukončení sezení automaticky mažou. Ty LSO, které byly vytvořeny ve standardním režimu, jsou v režimu privátním nedostupné.", "section_level": 2}, {"title": "Umístění souborů.", "content": "Výchozí umístění pro Lokální sdílené objekty je závislé na konkrétním operačním systému. Na systémech Microsoft Windows řady NT 5.x a 6.x jsou umístěny v: V Mac OS X jsou ukládány v umístění: V Linuxu nebo Unixu se nachází zde: V Linuxových a Unixových systémech, kde je používán Gnash plugin, místo oficiálního Adobe Flash jsou soubory umístěny zde: Pokud používáme Google Chrome, umístění se může změnit na:", "section_level": 2}, {"title": "Narušení soukromí.", "content": "Tak jako HTTP cookies, můžou být i flash cookies použity webovými stránkami ke sbírání informací o uživatelově pohybu na webu. A to někdy i v případech, kdy je uživatel přesvědčen o zákazu šíření těchto informací. Online banky, vlády, obchodníci, reklamní oddělení firem – ti všichni mohou využívat LSO ke sledování. 10. srpna 2009 informoval magazín Wired o faktu, že více než polovina nejnavštěvovanějších stránek světa používají Lokální sdílené objekty, aby sledovaly své návštěvníky a ukládaly o nich informace, ale pouze 4 z nich se o tom zmínily ve svých předpisech týkajících se soukromí. V článku se dále píše: „Flash cookies jsou uživatelům webu relativně neznámé, dokonce i když si uživatel myslí, že si pročistil na svém počítači všechny sledovací objekty, nejpravděpodobněji tak neučinil.“ Dále se článek zmiňuje o tom, jak některé LSO slouží jako obnova pro HTTP cookies. Podle The New York Times se od července 2010 podalo nejméně 5 hromadných žalob ve Spojených státech proti mediálním společnostem kvůli používání LSO. V některých zemích je nelegální sledovat uživatele bez jeho vědomí a souhlasu. Například ve Spojeném království musí dát zákazníci souhlas s ukladáním ať už HTTP či flash cookies. Lokální sdílené objekty byly prvním předmětem diskuze ve Federální obchodní komisi v lednu 2010. Předseda Jon Leibowitz mluvil o Adobe a LSO jako o „problému Flashe.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Lokální sdílené objekty (LSO, z anglického „Local shared objects“), jsou běžně nazývány jako flash cookies (díky podobnosti s HTTP cookie). Jsou to kousky dat, které webové stránky, využívající Adobe Flash, mohou ukládat na uživatelský počítač. LSO jsou používány všemi verzemi Adobe Flash Playeru od verze 6. Přestože webové stránky mohou využívat lokální sdílené objekty z důvodů, jakými jsou například ukládání uživatelských nastavení, existuje znepokojení týkající se snížení soukromí a porušení bezpečnosti prohlížečů.", "tgt_summary": "A local shared object (LSO), commonly called a Flash cookie (due to its similarity with an HTTP cookie), is a piece of data that websites which use Adobe Flash may store on a user's computer. Local shared objects have been used by all versions of Flash Player (developed by Macromedia, which was later acquired by Adobe Systems) since version 6. ", "id": 973723}
{"src_title": "Tverská ulice", "tgt_title": "Tverskaya Street", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Podle některých informací Tverskaja existovala už ve 12. století, tehdy jako Tverská cesta, která spojovala starý kreml s městem Tver. V 18. a 19. století byla ulice nejvýznamnější tepnou dnešní metropole. Vznikaly tu výstavní domy, velké obchody a hostince. U řeky Neglinky, přes kterou ulice také vede, a přes kterou vede most již od konce 16. století, byl roku 1782 vybudován palác pro tehdejšího gubernátora, Zachara Černyšova. V dobách SSSR se tato budova stala místem kde pracoval moskevský sovět a sídlil také starosta. Mezi další pamětihodnosti z 18. století na Tverské ulici patří ještě \"anglický klub\" (80. léta 18. století) a \"Jelisejevský magazin\" (70. léta 18. století). Význam této ulice spočíval v časech Ruského impéria hlavně v tom, že tudy projížděli carové z Petrohradu do moskevského kremlu. Konaly se tu proto různá slavnostní procesí, časem vznikly i vítězné oblouky, které nechali vládci postavit poté, co byli korunováni. Roku 1792 bylo vybudováno před budovou gubernátora i Tverské náměstí, které se mělo stát právě místem takových slavností. Ke konci 19. století přes toto náměstí vedla první trať koňky ve městě. Domy z různých dob zastupovaly jednotlivé umělecké styly, jak se postupem času měnily a vyvíjely. Roku 1901 přibyla i neoklasicistní budova s hostincem Imperial. Významné změny prodělala ulice – nyní již Gorkého – v 30. letech 20. století. Mnohé z původních starých domů bylo zbouráno a nahradily je tehdy moderní stavby stalinistické architektury. Mezi takové se řadí například i budova centrálního telegrafního úřadu, která byla postavena v letech 1927 až 1929. Následně se ulice rozšířila, zbořeny byly i mnohé církevní stavby. Od roku 1938 vede v ose ulice metro, konkrétně jeho linka Zamoskvoreckaja. Projekt radikální přestavby třídy však nebyl dokončen, vzhledem k tomu, že SSSR byl v roce 1940 napaden Německem a změnila se tak priorita pro investice. V poválečné době se třída stala důležitou dopravní tepnou; přibyly další významné budovy, jako například dvacetitřípatrový hotel Inturist (zbořen roku 2002). V letech 2007 až 2009 se má uskutečnit rekonstrukce třídy, kdy bude Tverskaja separována od ostatních komunikací aby se urychlil automobilový provoz.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tverská ulice () je jednou z nejvýznamnějších ulic v Moskvě. Do roku 1935 se neoficiálně jmenovala Pitěrskaja, mezi lety 1935 a 1990 nesla název ulica Gorkogo (), podle spisovatele Maxima Gorkého. Spojuje Kreml s Triumfálním náměstím.", "tgt_summary": "Tverskaya Street (), known between 1935 and 1990 as Gorky Street (), is the main radial street in Moscow. The street runs Northwest from the central Manege Square in the direction of Saint Petersburg and terminates at the Garden Ring, giving the name to Tverskoy District. The route continues further as First Tverskaya-Yamskaya Street, Leningradsky Avenue and Leningradskoye Highway.", "id": 765829}
{"src_title": "Odjezd na Kythéru", "tgt_title": "The Embarkation for Cythera", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obraz s titulem \"Odjezd na Kythéru\" vytvořil již roku 1710. Zde ještě konvenčně zachytil antický mýtický námět odjezdu milenců na ostrov Kythéru (sídlo Afrodité, bohyně tělesné lásky). Již roku 1712 byl přijat do královské akademie s podmínkou předložení přijímacího díla, ovšem splnění této podmínky dlouho odkládal a ke splnění se odhodlal až pod pohrůžkou vyhození. Pohrozili mu na začátku roku 1717, přičemž se vrátil k již zpracovanému tématu a za poměrně krátkých osm měsíců vytvořil obraz \"Odjezd na Kythéru\", kde původní téma významně rozšířil a akademií byl přijat.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Watteauův obraz po podání v akademii vzbudil pozornost, protože svým pojetím se nevešel do žádné z užívané kategorizace malířských žánrů (historická, žánrová, portrétní malba), proto vznikla nová kategorie \"fête galante\". Slavný obraz ztvárňuje pouť milenců k bájné Venušině svatyni na středomořském ostrově Kythéra. Milenecké páry jsou volně seřazeny do pohybujícího průvodu. Postavy jsou na plátně volně rozestaveny od Venušiny sochy, zpola ukryté na pokraji lesa vpravo, až k rokokově zdobné lodi na levém okraji obrazu. Krajina, ponořená do teplého večerního světla, vyzařuje veselou, něžnou náladu. Odjezd párů symbolizuje touhu po vzdáleném štěstí, ukazuje ale také jistou prchavost šťastných chvil. Obraz má složitou kompozici na poměrně malém formátu. Malíř zde uplatnil vše, co poznal z vlámské a holandské malby 17. století. Rubensův kolorit spojený se světelnou malbou N. Poussina, rytmizaci světla na jemně zřasených látkách, které malíř převzal od Veronesa. Rokokovost námětu a zpracování se projevuje ve zdobné obřadnosti, na jemném a kultivovaném tahu štětce. Jeho obrazy zapůsobily i na francouzskou kulturu, Po jeho smrti se módní společenský život řídil podle jeho obrazů (móda à la Watteau).", "section_level": 1}], "src_summary": "Odjezd na Kythéru () je obraz francouzského malíře Jeana-Antoine Watteaua. Watteau namaloval dva obrazy v letech 1717 (Louvre) a 1718–1719 (Charlottenburg) stejného názvu i tématu. Nejznámější je starší varianta z roku 1717, kterou malíř vytvořil kvůli přijetí do Académie Royale de Peinture et Sculpture a svým invenčním pojetím vytvořil zvláštní malířský žánr galantní slavnost (\"fête galante\").", "tgt_summary": "The Embarkation for Cythera (\"L'Embarquement pour Cythère\") is a painting by the French painter Jean-Antoine Watteau. It is also known as Voyage to Cythera and Pilgrimage to the Isle of Cythera. Watteau submitted this work to the Royal Academy of Painting and Sculpture as his reception piece in 1717. The painting is now in the Louvre in Paris. A second version of the work, sometimes called Pilgrimage to Cythera to distinguish it, was painted by Watteau about 1718 or 1719 and is in the Charlottenburg Palace, Berlin.", "id": 807889}
{"src_title": "Průplav Seina-severní Evropa", "tgt_title": "Seine–Nord Europe Canal", "src_document": [{"title": "Základní parametry průplavu.", "content": "... Včetně 34 km trasy v oblasti Oise, 46 km na Somme a 26 km v Pas-de-Calais bude vybudováno na převážně zemědělské půdě. Prvních 18 km projektu se nachází v údolí řeky Oise a spočívají především v úpravách řeky a rozšíření stávající vodní cesty. Od Noyon až po vodní cestu DUNKERQUE-Escaut bude průplav Seine-Severní Evropa postaven na svazích nebo polích, aby se ochránily údolní nivy. 54 m široký...... je samotný průplav. Celkový rozsah stavby, s hrázemi, náspy, silnicemi a přístavy se v průměru pohybuje mezi 100 až 150 metrů. Celková plocha projektu (včetně multimodálních platforem, vodních nádrží a míst pro uložení přebytečného materiálu) je 2 450 ha. 4,5 m hluboký...... Lodě budou mít zaručený ponor 3 metry po celý rok. 55 milionů m3 zeminy bude přemístěno... Z toho bude 30 milionů m3 přebytečné zeminy uloženo na pozemcích v blízkosti průplavu a použito jako součást projektu na rekultivace a zalesňování. Průplav se bude skládat z těchto staveb: 7 plavebních komor......včetně 1 v údolí řeky Oise (rozdíl hladin 6,41 m) a 6 v Noyon Canal Dunkerque-Šelda s rozdílem hladin v rozmezí 15 až 30 m. 3 průplavní mosty......2 přes dálnice A29 a A26 a jeden rekordní 1 330 metrů dlouhý průplavní most přes údolí a přírodní rezervaci řeky Somme. 57 silničních mostů...... Průměrně 1 most každé 2 km pro kvalitní spojení pozemní dopravou přes průplav ve směru východ-západ. 2 železniční mosty...... Umožní provoz železnic Jeumont Creil (v Pont-L’Evêque) a Amiens a Laon (na Nesle) k překročení průplavu Seine-Nord. 4 průmyslové zóny vázané na přístavy: Cambrai-Marquion, Péronne-Haute Picardie, Nesle, Noyonnais, každá o rozloze 360 ha. Budou poskytovat přístavní služby pro regionální firmy až v 6 přístavech spojením s námořními přístavy Le Havre, Rotterdam a dalších. Budou vytvářeny další nové průmyslové zóny, zlepšovány logistické služby, což přispěje k hospodářskému rozvoji a vytváření pracovních míst. 5 obilných přístavů: Graincourt-na-Havrincourt, Moislains, Clery-sur-Somme, Languevoisin a Noyon, obilná sila na okraji průplavu Canal du Nord, které budou sloužit ke skladování obilí a budou umožňovat nakládku na lodě. 2 překladové přístavy: Thourotte a Ribécourt umožní přístup k řece pro logistiku a průmysl v údolí řeky Oise. 5 rekreačních zařízení: V Hermies, Allaines, Biaches/pont-canal, Saint-Christ-Briost, Ercheu budou umístěny přístavy pro rekreační plavidla individuální nebo kolektivní (kajutové lodi, jachty, plachetnice, rekreační plavidla), které budou také centry místní zábavy. 2 vodní nádrže: Allain-Bouchavesnes-Bergen (Louette) a Etricourt-Manancourt-Equancourt (Tarteron) budou vodní nádrže o objemu 16 mil. m pro zajištění provozu průplavu při nízkém stavu vody v řece Oise (např. při kritickém suchu).", "section_level": 1}, {"title": "Jaké přínosy od projektu Francie očekává?", "content": "Projekt průplavu Seine-severní Evropa je součástí komplexního rozvoje pro zvýšení konkurenceschopnosti Evropy, snížení vlivu dopravy na životní prostředí a zvýšení všestrannosti vodní dopravy. Průplav bude procházet mnoha ekonomickými zónami, kterým nabídne nové možnosti rozvoje. Projekt vytvoří 25 000 pracovních míst do roku 2030 a až 45 000 do roku 2050. 7 Klíčových bodů projektu: 1 - Chybějící spojení mezi povodím Seiny a severem Pas de Calais Odstraněním úzkého místa na jedné z nejdůležitějších evropských vodních cest bude vytvořen důležitý koridor pro nákladní lodě velkých rozměrů (4400 tun) spojující povodí řeky Seiny s přístavy v oblasti Dunkerque a Le Havre v Beneluxu. Až 3-násobný nárůst říční dopravy na trase sever-jih do roku 2020. 2 - Nové řešení v oblasti logistiky Pro zvýšení konkurenceschopnosti podniků prostřednictvím mnoha spolehlivých vodních cest: nižší náklady díky kvantitě, spolehlivost, včasnost dodání, bezpečnost... Multimodální možnosti činnosti (zemědělství, průmysl, cestovní ruch, stavebnictví, logistika, chemikálie, recyklace...) budou skutečným impulsem k rozvoji logistiky a obchodu regionů. Snížení nákladů na dopravu o 15 % až 50 %. 3 - Přispěje k rozvoji území Pařížské metropole a Nord-Pas de Calais díky napojení Seiny. Průplav Seine-Severní Evropa nabídne mimořádné spojení s přístavy severní Evropy Le Havre-Rotterdam všem dopravcům, kteří se pohybují po vodních cestách Seine-Scheldt, Haute-Normandie, Ile de France, Picardie a Nord-Pas de Calais. Růst výkonů vodní dopravy mezi 6 a 7 miliard tun-km na evropských vodních cestách v roce 2020. 4 - Rozvoj francouzských vnitrozemských přístavů Vodní cestou Seine-Severní Evropa budou napojeny na síť vnitrozemských vodních cest námořní přístavy Le Havre, Rouen a Dunkerque a tím i na síť vnitrozemských přístavů, čímž podpoří jejich rozvoj. Trimodalita je budoucností logistického řetězce využívajícího průplavu, jehož přístavy jsou napojeny na železniční a silniční sít a jejich umístění umožní vytvoření strategické spolupráce. Zvýšení podílu francouzských přístavů na evropském trhu. 5 - Dostupnost zboží v centru velkých měst Schopnost dodávat zboží do center ekonomických aglomerací bez obtěžování a bez konfliktů s osobní dopravou. Vnitrozemské vodní cesty pomáhají snížit dopravní zácpy. Dodání zboží na určené místo se zárukou bezpečnosti a spolehlivosti. 4,5 miliardy tun-km silniční nákladní dopravy převezmou vodní cesty do roku 2020. 6 - začlenění udržitelné dopravní politiky Vodní cesty jsou bezpečné, energeticky účinné, a pomáhají bojovat proti znečišťování ovzduší skleníkovými plyny a proti dopravním zácpám. Nízké emise CO při budoucím provozu na průplavu Seine-Severní Evropa přispěje ke splnění závazků Francie v rámci Kjótského protokolu. Zvláště pak díky projektům typu Zemships, lodím nové generace poháněných vodíkem (první pluje od 29. srpna 2008 v Hamburgu). Úspory 280 000 tun emisí CO v roce 2020 a 570 000 tun v roce 2050. 7 - Vodohospodářský a turistický potenciál Vodní cesty nabízí mnoho možností nad rámec své dopravní funkce. Prostřednictvím své kapacity pro přenos vody je možné poskytnout průmyslovou nebo pitnou vodu, regulovat průtoky řek, aby se omezily dopady povodní řeky Somme a Oise. Rozvoj rekreační plavby, návštěva vodních děl, cyklostezky podél vodních cest... Průplav Seine-Severní Evropa bude rozvíjet rekreaci a trávení volného času, otevře atraktivní oblasti cestovnímu ruchu. Zlepšení situace v době povodní na řece Oise pro více než 500 domovů. Vytvoření pracovních míst v turistickém ruchu a zvýšení atraktivity oblasti", "section_level": 1}, {"title": "Vliv na životní prostředí.", "content": "Podle Nicolase Bouryho, vedoucího mise Seina-Severní Evropa, \"1500 kontejnerů vyložených v námořním přístavu potřebuje k převozu 1000 nákladních automobilů na silnici nebo 25-plně naložených nákladních vlaků, ale pouze 5 vnitrozemských plavidel.\" Ke splnění tohoto požadavku pro přepravu zboží a eliminaci dopravních zácp a snížení emisí CO je využití hromadného a ekologického druhu dopravy - vnitrozemské vodní dopravy a rozvoj intermodality absolutní nutností.", "section_level": 1}], "src_summary": "Průplav Seina-severní Evropa, Průplav Seina-Sever nebo také Seina-Šelda je velkokapacitní vodocestný transportní systém, který se nyní realizuje, hlavní práce na stavbě průplavu mají začít v roce 2020. Průplav je projektován z řeky Oise v Janville, severně od Compiègne, k vodní cestě Dunkirk-Escaut, východně od Arleux. Celková délka nového průplavu bude 105 km. ", "tgt_summary": "The Seine–Nord Europe Canal is a projected high-capacity (\"grand gabarit\") canal in France that would link the Oise River at Compiègne with the Canal Dunkerque-Escaut, east of Arleux. It is the French part of a proposed Seine-Scheldt canal that would ultimately connect the Rhine and Seine basins inland. The stated objective is to expand trade flows in a fuel-efficient and ecologically friendly manner between the Seine basin and Belgium, Germany and the Netherlands, while reducing saturation on the A1 motorway in France and reducing the CO2 emissions in the transport sector within this corridor. ", "id": 376466}
{"src_title": "Eulalie Bourbonská", "tgt_title": "Infanta Eulalia of Spain", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Eulalie se narodila 12. února 1864 v Královském paláci v Madridu jako třetí dcera a nejmladší ze čtyř dětí královny Isabely II. a Františka Cádizského. 14. února 1864 byla pokřtěna jako \"María Eulalia Francisca de Asís Margarita Roberta Isabel Francisca de Paula Cristina María de la Piedad\". Jejími kmotry byli parmský vévoda a jeho sestra Markéta. V roce 1868 byla Eulalie a její rodina donucena revolucí opustit Španělsko. Žili v Paříži, kde byla Eulalie vzdělávána. První svaté přijímání obdržela v Římě od papeže Pia IX. V roce 1874 byl Eulaliin bratr dosazen na trůn místo jejich matky královny Isabely II. O tři roky později se Eulalie vrátila do Španělska. Nejdříve žila se svou matkou v El Escorialu, ale poté se přestěhovala do Alcázaru v Seville a pak do Madridu.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "6. března 1886 se Eulalie v Madridu provdala za svého bratrance, vévodu Antonína z Galliery, syna Antonína z Montpensier a jeho manželky, Luisy Fernandy Španělské. Obřad vedl kardinál Zeferino González y Díaz Tuñón, sevillský arcibiskup. Svatba byla o několik měsíců opožděna, z důvodu smrti Eulaliina bratra, krále Alfonsa XII. Eulalia a Antonín trávili líbánky v Královském paláci v Aranjuezu. Eulalie měla s Antonínem dva synyː Po narození mladšího syna, žila Eulalie od manžela odděleně. Udržovala sídla ve Španělsku a Paříži, ale často navštěvovala Anglii.", "section_level": 1}, {"title": "Návštěva Spojených států.", "content": "V květnu 1893 navštívila Eulalie Spojené státy; její kontroverzní návštěva Světové výstavy 1893 v Chicagu byla velmi dobře zdokumentována. Cestovala nejdříve do Portorika, pak do Havany na Kubě, Washington, D.C., kde byla přijata prezidentem Groverem Clevelandem v Bílém domě. Poté pokračovala do New Yorku. Eulalie byla později uznána členkou \"Daughters of the American Revolution (DAR)\" jako potomek krále Karla III. Španělského.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "Eulalie byla autorkou několika prací, které byly v královských kruzích považovány za kontroverzní. V roce 1912 Eulalie pod pseudonymem \"comtesse de Avila\" napsala \"Au fil de la vie\" (Paříž: Société française d'Imprimerie et de Librarie, 1911), přeloženo do angličtiny jako \"The Thread of Life\" (Nit života) (New York: Duffield, 1912). V knize Eulalie vyjádřila své myšlenky o vzdělání, o nezávislosti žen, rovnosti tříd, socialismu, náboženství, manželství, předsudcích a tradicích. Její synovec král jí telegrafoval a požadoval, aby pozastavila vydání knihy, dokud ji on neuvidí a nedá jí povolení k jejímu zveřejnění. Eulalie mu odmítla vyhovět. V květnu 1915 Eulalie napsala článek o německém císaři do \"The Strand Magazine\". Příští měsíc vydala \"Court Life from Within (Uvnitř dvorního života)\" (Londýn: Cassell, 1915; reprinted New York: Dodd, Mead, 1915). V srpnu 1925 Eulalie napsala \"Courts and Countries After The War (Dvory a země po válce)\" (London: Hutchinson, 1925; reprinted New York: Dodd, Mead, 1925). V této práci komentovala světovou politickou situaci, a zejména vyjádřila víru, že nikdy nemůže být mezi Francií a Německem mír. Také vyhlásila postřeh o tom, že italský Benito Mussolini překročil italské hranice. V roce 1935 vydala ve francouzštině své paměti, \"Mémoires de S.A.R. l'infante Eulalie, 1868-1931\" (Paris: Plon, 1935). V červenci 1936 byly vydány v angličtině jako \"Memoirs of a Spanish Princess, H.R.H. the Infanta Eulalia\" (London: Hutchinson, 1936; reprinted New York: W.W. Norton, 1937).", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "9. února 1958 měla Eulalie ve svém době v Irunu infarkt. Zemřela tam 8. března a byla pohřbena v Pantheonu princezen v El Escorialu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eulalie Bourbonská (12. února 1864, Madrid, Španělsko – 8. března 1958, Irun) byla španělská infantka, nejmladší potomkek Isabely II. Španělské a Františka Cádizského. Byla sestrou krále Alfonsa XII. a tetou krále Alfonsa XIII. Byla známa svými kontroverzními knihami, které většinou kritizovaly zahraniční vůdce, ale také španělskou i zahraniční vládu.", "tgt_summary": "Infanta Eulalia of Spain, Duchess of Galliera (María \"Eulalia\" Francisca de Asís Margarita Roberta Isabel Francisca de Paula Cristina María de la Piedad) (12 February 1864 – 8 March 1958) was the youngest and last surviving child of Queen Isabella II of Spain and the youngest sister of King Alfonso XII. She authored memoirs that were controversial for their critical perspective and allegations about the political policies of various Spanish and foreign governments.", "id": 843066}
{"src_title": "Marie Barbara z Braganzy", "tgt_title": "Barbara of Portugal", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Její rodiče měli svatbu v roce 1708, avšak královna několik let nemohla otěhotnět. Král učinil slib Bohu, že pokud se narodí dědic trůnu, postaví jako výraz díků velký klášter. 4. prosince se narodila infantka Marie Barbara a následně byla zahájena stavba kláštera a paláce v Mafře. Princezna byla pokřtěna jako \"Maria Madalena Bárbara Xavier Leonor Teresa Antónia Josefa\". Obvykle byla zvána \"Bárbara\" nebo \"Maria Bárbara\", jménem, které nikdy předtím nebylo v portugalské královské rodině použito, a to na počest svaté Barbory, světice, v den jejíhož svátku se narodila. Barbara byla od mládí vzdělaná a kultivovaná žena příjemného vzhledu a milé povahy, ovládala šest jazyků, byla velkou milovnicí hudby. V roce 1729, ve svých 18 letech, se ve španělském městě Badajoz provdala za tehdejšího asturského prince (titul španělských následníků trůnu) Dona Ferdinanda, o dva roky mladšího. Barbařin bratr Josef, následník portugalského trůnu, se oženil s Ferdinandovou nevlastní sestrou infantkou Marianou Viktorií. Barbara nebyla krasavice a její všední vzhled měl způsobit Ferdinandovi viditelný šok, když se viděli poprvé. Vzniklo však mezi nimi hluboké pouto, Ferdinand sdílel její vášeň pro hudbu a lze říci, že se Ferdinand a Barbara hluboce milovali. Po dobu vlády Ferdinandova otce Filipa V. žili podle vůle Filipovy druhé manželky Alžběty Farnese izolovaně od dvora. V roce 1746 nastoupil po smrti svého otce Ferdinand na španělský trůn. Barbara hrála u dvora důležitou roli, především jako prostředník mezi portugalským králem a svým manželem. Byla známá ochranou a podporou, kterou poskytovala slavnému italskému zpěvákovi Carlu Broschimu (známý pod jménem Farinelli) a svou hudbymilovností vůbec. Jejím učitelem hry na cembalo byl od roku 1721 do jejích 14 let mistr cembala, skladatel Domenico Scarlatti. Po její svatbě v roce 1729 ji následoval do Madridu a žil na jejím dvoře až do její smrti. Zkomponoval stovky sonát, které jí při publikaci dedikoval, a Barbara sama je hrála. Po dobu svého panování pořádala mnoho velkolepých slavností a koncertů v Královském paláci v Aranjuezu, který byl útočištěm tohoto jejího favorita. Byla iniciátorkou stavby Convento de las Salesas Reales v Madridu. Po jeho slavnostním otevření v roce 1757 přesídlila do Aranjuezu, kde po dlouhé agonii 27. srpna 1758 zemřela – od mládí trpěla těžkým astmatem a její štíhlost z mládí záhy vystřídala nadváha; obému lze přičítat největší podíl na jejím předčasném (v 47 letech) skonu. Její smrt zlomila jejímu manželovi srdce a vyvolala u něj šílenství. Pár neměl potomky a po Ferdinandově smrti se jeho nástupcem stal jeho nevlastní bratr Karel III.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Barbara z Braganzy (portugalsky \"Maria Madalena Bárbara Xavier Leonor Teresa Antónia Josefa de Bragança\") 4. prosince 1711, Lisabon – 27. srpna 1758, Madrid) byla portugalská infantka – princezna, dcera Jana V. Portugalského a Marie Anny Habsburské a jako manželka španělského krále Ferdinanda VI. v letech 1746–1758 španělská královna.", "tgt_summary": "Barbara of Portugal (Maria Madalena Bárbara Xavier Leonor Teresa Antónia Josefa; 4 December 1711 – 27 August 1758) was an Infanta of Portugal, and a Queen of Spain by marriage to Ferdinand VI of Spain.", "id": 1842797}
{"src_title": "Anna Marie Orleánská", "tgt_title": "Anne Marie d'Orléans", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "\"Mademoiselle de Valois\", jak byla princezna zvána za svého mládí, se narodila jako nejmladší ze tří dětí vévody Filipa I. Orleánského a jeho první manželky Henrietty Anny Stuartovny. Jejími prarodiči ze strany otce byli Ludvík XIII. a Anna Rakouská, ze strany matky Karel I. Stuart a Henrietta Marie Bourbonská. Její bratr zemřel jako dvouleté dítě, starší sestra Marie Luisa se sňatkem se španělským králem Karlem II. stala španělskou královnou. Pokřtěna byla 8. dubna roku 1670 v kapli Palais Royal (Královského paláce) v Paříži. Matku ztratila dva měsíce poté (Henrietta Anna Stuartovna zemřela 30. června 1670), když jí nebyl ještě ani rok. Její otec se poměrně záhy, 16. listopadu roku 1671, oženil podruhé, a to s Alžbětou Šarlotou Falckou, dcerou falckého lankraběte Karla I. Ludvíka. Nevlastní matka pečovala o Annu Marii i o její starší sestru s dojemnou starostlivostí, jako o své vlastní děti. Díky péči Liselotty i svého strýce, francouzského krále Ludvíka XIV., se dostalo Anně Marii prostřednictvím guvernantky markýzy de Clérambault vychování tehdy obvyklého pro dívky z knížecích domů. Zahrnovalo cestování, stejně jako výuku jazyků, krásná umění, jízdu na koni, ruční práce, zpěv, etiketu, tanec a genealogii. Se svou starší sestrou tvořily nerozlučnou dvojici a desetiletá Anna Marie nesla velmi těžce, když se v roce 1679 Marie Luisa provdala do Španělska a sestry se musely rozloučit.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Anna Marie se bez odporu podrobila státním zájmům a vůli svého strýce Ludvíka XIV., když dohodl její sňatek se savojským vévodou Viktorem Amadeem II. Toto dynastické spojení mělo těsněji připoutat savojské vévodství k francouzské koruně. Teprve osmnáctiletý ženich se nejprve tomuto sňatku bránil a svůj souhlas dal až po mimořádně dlouhém čase na rozmyšlenou, což ukázalo zřetelně, že jde o manželství uzavřené čistě z politického kalkulu. \"Gazette de France\" oznámil plánovaný sňatek dne 28. ledna roku 1684. O tři měsíce později, 28. dubna 1684, se čtrnáctiletá Anna Marie provdala \"per procurationem\" (v zastoupení) v zámecké kapli ve Versailles. Ženicha zastoupil při obřadu celebrovaném kardinálem Emmanuelem Théodosem de la Tour d’Auvergne bratranec Anny Marie, mladý vévoda de Maine poté, co se den předtím uskutečnily oficiální zásnuby a byla podepsána svatební smlouva. V té bylo mimo jiné mladé nevěstě připsáno státní věno, které činilo 900.000 livrů, jimiž přispěl její královský strýc, a dále šperky v ceně 60.000 livrů z majetku jejího otce. K tomu obdržela Anna Marie 240.000 livrů jako věno své matky. Oproti tomu se zavázala vzdát se jakýchkoli nároků vůči svému otci a na možná práva z dědictví své matky. Ze strany savojského domu obdržela mladá nevěsta svatební dar v celkové ceně 220.000 livrů, včetně šperků, jež samotné měly cenu 80.000 livrů. Ihned po svatebním obřadu odcestovala Anna Marie, doprovázená vybranými dvorními dámami, do Savojska. 6. května přibyla do Le Pont-de-Beauvoisin, malého místa na řece Guiers, jež tvoří hranici mezi provincií Dauphiné a savojským vévodstvím. Zde se setkala se svým ženichem poprvé osobně. V kapli zámku v Chambéry se pak uskutečnil svatební obřad za účasti obou snoubenců, jenž celebroval Étienne Le Camus, biskup z Grenoblu.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z jejich manželství vzešlo šest potomků, tři dcery a tři synové, jen tři z nich však se dožili dospělého věku. Narození své první dcery teprve šestnáctiletá vévodkyně málem zaplatila životem, přesto ji i ostatní děti vzdor protokolu sama kojila, což v této době bylo v královských rodinách (a šlechtických rodinách obecně) zcela neobvyklé.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Anna Marie zemřela o půl osmé ráno 26. srpna roku 1728 v Turínu, den před svými padesátými devátými narozeninami. Místo posledního odpočinku našla v bazilice Superga u Turína. Její manžel Viktor Emanuel II. abdikoval ve prospěch svého syna Karla Emanuela v roce 1730 a zemřel o dva roky později. Princeznina nevlastní matka Liselotte ve své korespondenci popisovala Annu Marii jako \"„pravou počestnou kněžnu, velmi oduševnělou“\". Ve svém 44 let trvajícím manželství stavěla svá přání a potřeby vždy až za přání svého muže. Tak dokázala bez reptání přijmout i dvanáct let trvající vztah svého manžela s Jeanne Baptiste d’Albert de Luynes, hraběnkou von Verrua.", "section_level": 2}, {"title": "Jakobitské následnictví.", "content": "Osoba Anny Marie Orleánské sehrála jistou roli i v turbulencích, jež vznikly kolem trůnu Anglie, Irska a Skotska poté, co z něj byl roku 1688 sesazen Jakub II. Stuart. Zastánci krále, tzv. jakobité, se snažili situaci s pomocí řady evropských panovnických domů, především Francie, zvrátit, ale bezúspěšně. V letech 1714 – 1720 byla nicméně Anna Marie možnou dědičkou práv k trůnu Anglie, Irska a Skotska, která tehdy držel Jakub František Stuart, jediný syn sesazeného krále a jeho druhé manželky Marie Beatrice d'Este; dědická práva na Annu Marii přešla 1. srpna roku 1714 po smrti jeho starší sestry z prvního otcova manželství Anny Stuartovny. Když se 31. prosince roku 1720 narodil syn tzv. Starého pretendenta (Jakuba Františka Stuarta), Karel Eduard Stuart, přešla tato práva na něj. V roce 1807, téměř osmdesát let po smrti Anny Marie, zemřel v italském Frascati kardinál Jindřich Benedikt Stuart, jako katolický kněz bezdětný mladší bratr rovněž bezdětného Karla Eduarda a poslední potomek Jakuba II. Stuarta (obě jeho dcery z prvního manželství, Anna Stuartovna i Marie Henrietta Stuartovna, zemřely rovněž bez potomků). Jakobitští legitimisté shledali, že legitimním následníkem musí být nejstarší žijící potomek krále Karla I. Stuarta a jejich pretendentem se stal Karel Emanuel IV. Savojský, prapravnuk Anny Marie a Viktora Amadea II., jehož prohlásili Karlem IV., králem Anglie, Skotska a Irska. Podle Zákona o nástupnictví z roku 1701 však na britský trůn nesmí nastoupit osoba katolického vyznání; zákon přímo stanoví, že nárok na britský trůn mají jen protestantští potomci hannoverské kurfiřtky vdovy Žofie (1630–1714), nejmladší dcery ze čtrnácti dětí českého krále Fridricha Falckého a jeho manželky, anglické princezny Alžběty, dcery Karla I. Stuarta.", "section_level": 2}], "src_summary": "Anna Marie Orleánská, francouzsky \"Anne Marie d'Orléans\" (27. srpna 1669, Saint Cloud, Francie – 26. srpna 1728, Turín, Itálie) byla členka francouzské královské rodiny z rodu Bourbon-Orléans, tedy rodem orleánská vévodkyně, sňatkem pak savojská vévodkyně a sicilská a sardinská královna.", "tgt_summary": "Anne Marie d'Orléans (27 August 1669 – 26 August 1728) was the first Queen consort of Sardinia by marriage to Victor Amadeus II of Savoy. She served as regent of Savoy during the absence of her spouse in 1686 and during the War of the Spanish Succession. She is also an important figure in British history (see Jacobite Succession below).", "id": 140181}
{"src_title": "Jakov Jurovskij", "tgt_title": "Yakov Yurovsky", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Jakov Jurovskij se narodil jako Jankel Chajmovič Jurovskij, osmé z deseti židovských dětí v Tomsku, kde pobýval jeho otec, když si odpykával trest za krádež. Jeho matka byla švadlena. Dědeček Izák byl rabínem v Poltavě. Krátce před příklonem k marxismu konvertoval Jurovskij k protestantství. Jurovskij se vyučil hodinářem a roku 1904 odešel do Německa. Do Ruska se vrátil během revoluce roku 1905 a po jejím krachu se připojil k bolševikům. Několikrát byl zatčen a setkal se s Jakovem Sverdlovem. Roku 1907 odešel do USA, v roce 1910 se však vrátil do Ruska. Po vypuknutí první světové války byl povolán do armády a sloužil jako lékař v lazaretu. Za únorové revoluce se Jurovskij stal členem Jekatěrinburského sovětu. Po říjnové revoluci byl tamním komisařem pro justici a stal se členem tajné policie Čeky.", "section_level": 2}, {"title": "Zavraždění carské rodiny.", "content": "Roku 1918 byl car Mikuláš II. se svou rodinou vězněn v Jekatěrinburgu v Ipaťjevově domě. Jurovskij se stal jejich poručníkem. Dne 17. července 1918 odvedlo popravčí komando carskou rodinu do sklepa. Jurovskij šel s nimi. Rodina byla postavena ke zdi a komando zahájilo palbu. Car (toho zastřelil osobně Jurovskij) a carevna Alexandra byli na místě mrtvi. Jejich děti však palbu přežily a pobíhaly po místnosti. Když carevič Alexej oběhl Jurovského, ten ho povalil a osobně ho střelil do ucha. Jeho sestry pak byly ubodány bajonety. Poté byla jejich těla prozkoumána. Bylo zjištěno, že jejich spodní prádlo bylo poseto diamanty, které jim posloužily jako neprůstřelná vesta, proto střelbu přežily.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V témže roce vedl Jurovskij vyšetřování okolo Fanny Kaplanové, která se neúspěšně pokusila zabít (zastřelit) Lenina. Od roku 1921 pracoval jako šéf sovětské státní pokladny. Zemřel v roce 1938 v Kremelské nemocnici na žaludeční vřed.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jakov Michajlovič Jurovskij (rusky \"Яков Михайлович Юровский\", 19. června 1878 Tomsk – 2. srpna 1938 Moskva) byl bolševický revolucionář a sovětský politik. Je znám jako věznitel a popravčí cara Mikuláše II. a jeho rodiny.", "tgt_summary": "Yakov Mikhailovich Yurovsky (; – 2 August 1938) was a Russian Old Bolshevik and a Soviet Revolutionary. He was best known as the chief executioner of Emperor Nicholas II of Russia, his family, and four retainers on the night of 17 July 1918.", "id": 541641}
{"src_title": "Marie de las Mercedes de Orleans", "tgt_title": "Mercedes of Orléans", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Marie se narodila v Královském paláci v Madridu jako dcera vévody Antoina z Montpensier a princezny Luisy Španělské, dcery Ferdinanda VII. Z otcovy strany byla vnučkou francouzského krále Ludvíka Filipa. Její dědečkové i babičky všichni patřili k rodu Bourbonů. Z jedenácti dětí jejích rodičů jen čtyři přežily svou dvacítku. Mariinou kmotrou byla její teta, Isabela II. Španělská, a kmotrem její manžel František Cádizský.", "section_level": 1}, {"title": "Sňatek.", "content": "Prvních osm let života Marie strávila ve Španělsku, i když ne u dvora. Když královna Isabela II. v roce 1868 přišla o trůn, Mariina rodina zemi opustila. V roce 1872 se nejspíš setkala se svým bratrancem Alfonsem, který v té době také žil v exilu. V roce 1875 Alfons získal španělský trůn. 23. ledna 1878 se oženil se svou sestřenicí Marií, přičemž v prosinci 1877 se k té příležitosti konal velký bál. Tento sňatek se uskutečnil proti vůli Isabely II., jelikož nevěstin otec a zároveň Isabelin švagr se roku 1868 významně podílel na povstání, které Isabelu svrhlo z trůnu.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Nicméně brzy po skončení líbánek začalo být zjevné, že nevěsta trpí břišním tyfem. Manželství trvalo jen několik měsíců, během kterých Mercedes potratila jediné dítě. Královna zemřela 26. června 1878, dva dny po svých osmnáctých narozeninách v Madridu, přičemž už několik předchozích dní nebyla při vědomí. Alfons XII. se psychicky zhroutil. Poté, co na něj byl 25. září 1878 spáchán neúspěšný atentát, začali jej lidé v jeho okolí přesvědčovat, že se musí co nejdříve znovu oženit a zplodit následníka trůnu. Vybral si Mercedisinu starší sestru Marii Kristýnu, ta ale zemřela během zásnub v roce 1879. V listopadu 1879 se Alfons oženil s Marií Kristinou Rakouskou. Alfonsova první dcera pak dostala jméno na počest královny Mercedes.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie de las Mercedes de Orleans (24. červen 1860 – 26. červen 1878) byla španělská královna, první manželka Alfonse XII.", "tgt_summary": "Maria de las Mercedes of Orléans (24 June 1860 – 26 June 1878) was Queen of Spain as the first wife of King Alfonso XII. She was born in Madrid, the daughter of Antoine of Orléans, Duke of Montpensier, and of Infanta Luisa Fernanda of Spain.", "id": 501682}
{"src_title": "Třída Independence", "tgt_title": "Independence-class aircraft carrier", "src_document": [{"title": "Vznik a konstrukce.", "content": "V srpnu 1941, když už bylo jasné, že akutně hrozí zatažení USA do druhé světové války, počítaly plány amerického námořnictva s výrazným posílením stavu letadlových lodí nejdříve v roce 1944. Řešením problému, jak rychle posílit kapacitu amerických letadlových lodí, se ukázala být přestavba části z v té době rozestavěných amerických křižníků. Studie zkoumající možnosti lehkých letadlových lodí o malém výtlaku poukazovaly na jejich četné nedostatky, ovšem japonský útok na Pearl Harbor a ztráty letadlových lodí na počátku války, znamenaly urgentní potřebu letadlových lodí jakéhokoliv typu. Americké námořnictvo reagovalo na krizi z počátku války v Pacifiku výrazným zrychlením stavby letadlových lodí třídy \"Essex\" a také objednávkou z ledna 1942, na přestavbu části rozpracovaných trupů lehkých křižníků třídy \"Cleveland\" na lehké letadlové lodě. Základem konstrukce lodí byl trup lehkých křižníků třídy \"Cleveland\", který byl pro zachování stability lodí s vysoko položenou letovou palubou o 1,5 m rozšířen. Nad ním byl jednopatrový hangár pro uskladnění letounů, které na poměrně krátkou a úzkou letovou palubu vyvážely dva výtahy. Malý velitelský ostrov byl na pravé straně stejně jako čtyři komíny, sklopené dolů pod úroveň letové paluby. Pancéřová ochrana lodí byla velice slabá. Výzbroj zahrnovala 26 kusů protiletadlových kanónů ráže 40 mm a 30 bojových letounů (teoreticky jich mohlo být až 45). Na počátku lodě nesly po devíti kusech stíhacích letounů, střemhlavých a torpédových bombardérů, ale brzy byly upřednostněny stíhačky a střemhlavé bombardéry zmizely docela. V říjnu 1944 lodě nesly obvykle 25 stíhacích letounů Grumman F6F Hellcat a 9 torpédových bombardérů Grumman TBF Avenger.", "section_level": 1}, {"title": "Bojové nasazení.", "content": "Po dopracování a odsouhlasení plánů přestavby bylo objednáno celkem devět lehkých letadlových lodí tohoto typu (1 v lednu, 2 v únoru, 3 v březnu a poslední 3 v červnu 1942). Všechny lodě třídy \"Independence\" byly dokončeny mezi lednem a prosincem roku 1943. Souběžně s nimi vstupovalo do služby prvních osm velkých letadlových lodí třídy \"Essex\" a všechna tato plavidla byla klíčovým prvkem úspěšné americké ofenzívy, která skončila v srpnu 1945 japonskou kapitulací. Osm z devíti postavených lodí se zúčastnilo bitvy ve Filipínském moři, která znamenala definitivní konec síly letadlových lodí Japonského císařského námořnictva. V této bitvě představovaly letouny lehkých letadlových lodí 40 % amerických stíhacích letounů a 36 % torpédových bombardérů. Za války byla ztracena pouze USS \"Princeton\", která byla těžce poškozena japonským náletem v bitvě u Leyte a musel ji nakonec torpédem potopit americký křižník USS \"Reno\". Třída \"Independence\" představovala svým způsobem spotřební zboží, jelikož při jejich stavbě bylo nejdůležitější tempo stavby lodí a jejich rychlost, která musela být dostatečná pro operace amerických rychlých úderných svazů (\"Task Force\"). Menší rozměry lodí a jejich nautické vlastnosti znamenaly vyšší nehodovost při provozu letounů z jejich palub.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečná služba.", "content": "Po skončení války byla většina z lodí vyřazena ze stavu amerického námořnictva. \"Independence\" byla v červenci 1946 použita pro atomové zkoušky u atolu Bikini a ostatní byly do roku 1947 staženy ze služby. V letech 1948–1953 byly dvě reaktivovány jako cvičné a jednu používala v korejské válce americká námořní pěchota. \"Belleau Wood\" (jako \"Bois Belleau\") a \"Langley\" (jako \"La Fayette\") provozovalo v 50. letech francouzské námořnictvo. \"Bataan\" a \"Cabot\" byly v 50. letech modernizovány pro účely protiponorkového boje (výrazná byla výměna původních čtyř komínů za dva větší). V letech 1954–1956 byly všechny tři americké lodě vyřazeny z bojových jednotek a později překlasifikovány na transportéry letadel. Nejdéle ze všech lodí sloužil \"Cabot\", který v roce 1967 obdrželo Španělsko a do roku 1989 jej používalo jako \"Dédalo\". Španělské námořnictvo loď modernizovalo a provozovalo z její paluby kolmostartující letouny Hawker Siddeley Harrier. \"Dédalo\" bylo první letadlovou lodí, na jejíž přídi byl skokanský můstek, usnadňující starty letadel STOL. Po vyřazení \"Dédala\" ze služby se nějakou dobu uvažovalo o jeho zachování ve funkci plovoucího muzea, ale nakonec byla loď sešrotována. Z třídy \"Independence\" se tak dodnes nedochovalo žádné plavidlo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída \"Independence\" byla třída lehkých letadlových lodí Námořnictva Spojených států. V roce 1943 bylo do služby zařazeno devět jednotek této třídy.", "tgt_summary": "The \"Independence\"-class aircraft carriers were a class of light carriers built for the United States Navy that served during World War II.", "id": 1259991}
{"src_title": "Darja Piščalnikovová", "tgt_title": "Darya Pishchalnikova", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "První mezinárodní úspěch zaznamenala v roce 2001 v maďarském Debrecínu na MS do 17 let, kde získala stříbrnou medaili. Na MS juniorů 2002 v Kingstonu obsadila ve finále 8. místo. Bronzovou medaili vybojovala o rok později na juniorském mistrovství Evropy ve finském Tampere a v roce 2004 získala stříbro na juniorském MS v italském Grossetu. V roce 2005 skončila stříbrná také na evropském šampionátu do 23 let v Erfurtu a na světové letní univerziádě v tureckém İzmiru se umístila na 6. místě.", "section_level": 1}, {"title": "Göteborg 2006.", "content": "Na Mistrovství Evropy v atletice 2006 v Göteborgu se stala překvapivou mistryní Evropy. Po třech sériích hodů figurovala s výkonem 60,81 metru na průběžném šestém místě. Ve čtvrté sérii však poslala disk do vzdálenosti 65,55 m a tímto výkonem si vytvořila nový osobní rekord. Žádná ze soupeřek již nedokázala odpovědět a Piščalnikovová získala zlato. Druhý nejdelší hod předvedla Němka Franka Dietzschová (64,35 m) a bronz brala Rumunka Nicoleta Grasuová, která měla nejdelší hod v první sérii (63,58 m).", "section_level": 2}, {"title": "Ósaka 2007.", "content": "Na světovém šampionátu v japonské Ósace předvedla nejdelší hod Němka Franka Dietzschová a výkonem 66,61 m obhájila titul z předchozího MS v Helsinkách. Piščalnikovová vybojovala stříbro, když si ve finále vylepšila hodnotu osobního rekordu na 65,78 m. O stříbrnou medaili však později přišla. Všechny její výsledky, kterých dosáhla od 10. dubna 2007 totiž byly později anulovány.", "section_level": 2}, {"title": "Manipulace se vzorky.", "content": "Za údajnou manipulaci s dopingovými vzorky (moč), které byly Piščalnikovové a dalším šesti ruským atletkám (Taťjana Tomašovová, Julija Fomenková, Jelena Sobolevová, Světlana Čerkasovová, Olga Jegorovová a Gulfija Chanafejevová) odebrány na jaře roku 2007 dostala Piščalnikovová dvouletý zákaz startů, který začal platit 31. července 2008. Jejich trest byl později prodloužen o dalších devět měsíců a vypršel 30. dubna 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat a druhý trest.", "content": "V roce 2011 se vrátila do sektorů. Na ME družstev ve Stockholmu skončila na 2. místě a kvalifikovala se na MS v atletice v jihokorejském Tegu, kde obsadila ve finále 11. místo. Dne 5. července 2012 na ruském šampionátu v Čeboksarech se stala první diskařkou, která po více než třinácti letech přehodila sedmdesátimetrovou hranici. Její nové osobní maximum má hodnotu 70,69 metru. Dál než ona se naposledy dostala 29. května 1992 Larisa Korotkevičová, která tehdy reprezentovala Společenství nezávislých států a v Soči předvedla hod dlouhý 71,30 m. Na Letních olympijských hrách v Londýně vybojovala výkonem 67,56 m stříbrnou medaili. Na konci dubna roku 2013 však byla ruskou federací VFLA potrestána desetiletým zákazem činnosti za druhý dopingový prohřešek. 20. května 2012 odevzdala mimosoutěžní vzorek, ve kterém byla zjištěna přítomnost anabolického steroidu oxandrolonu. Její stříbrná olympijská medaile ji tak byla odebrána a na její pozici se posunula Číňanka Li Jen-feng, bronz dodatečně získala Kubánka Yarelys Barriosová.", "section_level": 2}], "src_summary": "Darja Vitaljevna Piščalnikovová (rusky: Дарья Витальевна Пищальникова – \"Darja Vitaljevna Piščalnikova\"; * 19. července 1985 Astrachaň, Sovětský svaz) je ruská atletka, mistryně Evropy v hodu diskem.", "tgt_summary": "Darya Vitalyevna Pishchalnikova (, born 19 July 1985 in Astrakhan) is a female discus thrower from Russia. Pishchalnikova is the sister of Bogdan Pishchalnikov and Kirill Pishchalnikov.", "id": 1496993}
{"src_title": "Čhögjal Namkhai Norbu", "tgt_title": "Namkhai Norbu", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho otec pocházel ze šlechtické rodiny a pracoval jako vládní úředník v Derge. Ve věku dvou let byl Namkhai Norbu rozpoznán jako reinkarnace Adzom Drugpy (1841–1934), jednoho z velkých mistrů dzogčhenu začátku minulého století. Duchovní vůdce školy Karma Kagjü Jeho svatost 16. Gjalwa karmapa a 11. Tai situ rinpočhe, pak rozpoznali osmiletého Norbu rinpočheho také jako inkarnaci mysli Lhodug Žabdrung rinpočheho, inkarnaci velkého mistra linie Drugpa Kagjü Pema Karpa a skutečného historického zakladatele Bhútánu. Od osmi do dvanácti let studoval Čhögjal Namkhai Norbu v klášterní koleji Derge böntö nauky madhjámiky a jógačáry, později také významné tantry, indickou a čínskou astrologii, pradžnápáramitové sútry, logiku a světské nauky. Přijal také nauky školy Sákja. Se svým strýcem Orgdžen Tendzinem se pak odebral do ústraní meditační jeskyně a přijal od syna Adzom Drugpy cykly nauk Dordže Drolö, Longčhen Ňingthig a Gongpa zangthal. Jeho osobní učitel mu pak doporučil, aby vyhledal ženu z oblasti Kadari, živoucí ztělesnění samotné Vadžrajogíní, a přijal od ní iniciaci. Mistryně Aju Khandro Dordže Paldrön (1838–1953) byla přímou žačkou velkého Džamjang Khjence Wangpa a mistra Ňagla Pema Düdula. V té době jí bylo sto třináct let a v meditačním ústraní ve tmě již trávila padesát šest let. Norbu Rinpočhe od ní obdržel termy mysli Džamjang Khjence Wangpa a také její vlastní termy. V roce 1954 byl pozván jako představitel tibetské mládeže na návštěvu lidové Číny a působil tam jako univerzitní instruktor tibetštiny. V této době přijal od známého Gangkar rinpočheho instrukce o šesti dharmách Náropy, mahámudře a tibetské medicíně. Současně se zdokonalil v čínštině a mongolštině. V sedmnácti letech se na popud vize, kterou měl ve snu, vrátil do rodného kraje Derge, aby se setkal se svým hlavním mistrem, [Nyala Rinpoche Rigdzin Changchub Dorje] (1825–1961/1978), který byl žákem Adzom Drugpy, Ňagla Pema Düdula a Šardza rinpočheho, proslulého bönistického mistra dzogčhenu, který uskutečnil duhové tělo. Ňagla rinpočhe byl lékařem a vedl komunitu Ňaglagar. Norbu rinpočhe od něho obdržel esenciální nauky dzogčhenu - semde, longde a mengagde. Nejdůležitější však bylo, že od něj přijal přímé uvedení do zkušenosti dzogčhenu. Norbu rinpočhe zde strávil několik měsíců, asistoval mistrovi v lékařské praxi a sloužil mu jako písař a sekretář. Pak se vydal na dlouhou pouť do středního Tibetu, Nepálu, Indie a Bhútánu. Když se vrátil do Derge, našel svou zemi v politickém úpadku. Uprchl do Sikkimu, kde pracoval jako autor a editor tibetských učebnic. V roce 1960 odešel na pozvání profesora Giuseppe Tucciho do Itálie. Zde působil čtyři roky jako vědecký asistent v Institutu pro Střední a Dálný východ, nadále spolupracoval s Tuccim, pořádal semináře o tibetské józe, medicíně a astrologii. V následujících čtyřiadvaceti letech působil jako profesor Orientálního institutu neapolské univerzity, kde učil tibetštinu, mongolštinu a kulturní dějiny Tibetu. Prováděl rozsáhlý výzkum historických kořenů tibetské kultury a pátral po literárních pramenech bönistické tradice. V roce 1983 předsedal první Mezinárodní konferenci o tibetské medicíně v Benátkách. Přes všechny tyto aktivity si našel čas na to, aby od roku 1976 vedl neformální meditační soustředění v mnoha zemích světa, i když podnětem pro to, aby začal učit, byly až opakované žádosti mistrů, jako např. 16. Gjalwa karmapy. V posledních letech svého života se Namkhai Norbu rinpočhe plně věnoval Mezinárodní komunitě dzogčhenu, jejíž centra jsou již na všech kontinentech (kromě Antarktidy). Namkhai Norbu rinpočhe představoval nesektářský proud v tibetské tradici, který podporuje vzájemnou spolupráci všech mistrů. Nově budované celosvětové centrum je v Dzamling Garu, na jihu ostrova Tenerife, evropské centrum zůstává v Merigaru, v italských horách mezi Florencií a Římem. Zde učila celá řada mistrů všech škol, např. J.S. 14. dalajlama, J.S. Sákja Trinzin, J.S. Penor rinpočhe, Khandro rinpočhe, Sogjal rinpočhe, Tai Situ rinpočhe, Dugu Čhögjal rinpočhe, Lopön Tenzin Namdak, Ňičhang rinpočhe a mnozí další. Čhögjal Namkhai Norbu je autorem mnoha knih o buddhismu, dzogčhenu, bönu a historii Tibetu, v češtině byly dosud vydány jeho knihy \"\"Křišťál a cesta světla\"\", \"\"Zrcadlo\"\", \"\"Dzogčhen, přirozeně dokonalý stav\"\" v nakladatelství DharmaGaia a \"S\"nová jóga a praxe přirozeného světla\"\" v nakladatelství Avatar. Na sklonku svého života (10. září 2018) byl Čhögjal Namkhai Norbu oceněn nejvyšším Řádem za zásluhy o Italskou republiku.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka k titulu Namkhai Norbu Rinpočheho \"Čhögjal\".", "content": "Titul \"Čhögjal\" znamená \"dharmarádža\" neboli \"král dharmy\". Je jedním z titulů, jež byly uděleny Namkhai Norbu Rinpočhemu, když byl ještě jako dítě rozpoznán Jeho svatostí 16. Gjalwa Karmapou a jinými významnými tibetskými lamy jako reinkarnace velkého mistra Pema Karpa. Ten sjednotil celou řadu královských rodů a založil stát dnes nazývaný Bhútán. Pema Karpo a jeho pozdější reinkarnace se stali světskými a duchovními vládci této země. I když Čhögjal Namkhai Norbu není v žádném politickém svazku s Bhútánem, narodil se a vyrostl v Tibetu, jeho předchůdci měli v Bhútánu podobnou pozici jako dalajlamové v Tibetu. Namkhai Norbu rinpočhe nemá žádné politické ambice, ale jako inkarnace mysli Pema Karpa je držitelem titulu Čhögjal a manifestuje duchovní aspekt aktivity svých předchůdců ve změněných podmínkách moderního světa. Čhögjal Namkhai Norbu byl také rozpoznánjako reinkarnace velkého dzogčhenového mistra Adzom Drugpy, který žil na přelomu 19. a 20. století v Tibetu. Adzom Drugpa byl rovněž reinkarnací Pema Karpa. Má se za to, že proudy myslí dvou oddělených, ale simultánních reinkarnací Pema Karpa, jež se projevily jako dharmarádžové v Bhútánu a Adzom Drugpa v Tibetu, byly znovu sjednoceny v osobě Čhögjal Namkhai Norbua.", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "Čhögjal Namkhai Norbu je autorem mnoha knih, věnujících se tématu nauky dzogčenu, které byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čhögjal Namkhai Norbu (tibetsky: ཆོས་རྒྱལ་ནམ་མཁའི་ནོར་བུ་; 8. prosince 1938 ve východním Tibetu – 27. září 2018 v Merigaru West, nad městečkem Arcidossem v Toskánsku v Itálii) byl učitel dzogčhenu.", "tgt_summary": "Namkhai Norbu () was a Tibetan Dzogchen master. When he was two years old, Namkhai Norbu was recognized as the'mindstream emanation', a tulku, of the Dzogchen teacher Adzom Drugpa (1842–1924). At five, he was also recognized as a mindstream emanation of an emanation of Shabdrung Ngawang Namgyel (1594–1651). From an early age, Namkhai Norbu undertook an accelerated course of study, attending monastic college, taking retreats, and studying with renowned teachers, including some of the most important Tibetan masters of his time. Under the tutelage of these teachers, he completed the training required by the Buddhist tradition in both Sutrayana and Tantrayana. At the age of sixteen, he met master Rigdzin Changchub Dorje (1826–1961/1978), who became his principal Dzogchen teacher. ", "id": 1728614}
{"src_title": "Mickaël Tavares", "tgt_title": "Mickaël Tavares", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Do Slavie si ho přivedl z Francie Karel Jarolím na testy, ve kterých uspěl a podepsal se sešívanými dvouletý kontrakt. V sezoně 2007/2008 získal se Slavií mistrovský titul a byl pozván i na reprezentační sraz Senegalu, který by mohl reprezentovat vzhledem ke kořenům jeho otce Tonyho Tavarese, který je senegalskou fotbalovou legendou. Na začátku roku 2009 pak přestoupil do německého Hamburku. Danou sezonu však začal ve Slavii a ta v ní získala mistrovský titul. Stal se tak podruhé mistrem ČR. V lednu roku 2010 odešel na hostování s opcí do 1. FC Norimberk. V říjnu 2012 přestoupil do londýnského Fulhamu, který vedl Tavaresův bývalý trenér z Hamburku Martin Jol. Tavaresovi však nebyla v lednu 2013 nabídnuta nová smlouva a z klubu odešel bez jediného zápasu za A-tým. V létě 2014 byl po ročním angažmá v nizozemském RKC Waalwijk bez angažmá, testoval ho klub FK Mladá Boleslav, který tou dobou vedl Karel Jarolím, jenž hráče dobře znal z doby působení ve Slavii Praha. Testy dopadly úspěšně a Tavares debutoval v lize za Boleslav 16. srpna 2014 proti 1. FK Příbram (výhra 4:1). Za Mladou Boleslav poprvé skóroval v 1. české lize 31. října 2014 proti Bohemians 1905, vstřelil vítězný gól na konečných 1:0. V české Synot lize odehrál za Boleslav 13 zápasů a dal 1 gól. V lednu 2015 odešel do australského klubu Sydney FC, kde se setkal se svým bratrancem Jacquesem Fatym. V průběhu dubna 2016 pak oba v rozmezí týdne přestoupili do gosfordského týmu Central Coast Mariners poté, co byl zvažován Mikaëlův přestup do čínského týmu Guangzhou Evergrande FC. V roce 2018 se vrátil zpět do Francie, kde momentálně nastupuje za US Sénart-Moissy.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Tavares byl nominován v květnu 2008 na přátelský zápas Kapverd proti Lucembursku, ale utkání se v dresu Kapverd nezúčastnil. V roce 2009 debutoval v národním týmu Senegalu, za který hrál i jeho otec Tony Tavares, zvaný \"Zagallo\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Mickaël Zidro Tavares (* 25. října 1982, Villeneuve-Saint-Georges, Francie) je francouzsko-senegalský fotbalový záložník, který je v současnosti hráčem US Sénart-Moissy ", "tgt_summary": "Mickaël Zidro Tavares (born 25 October 1982) is a Senegalese footballer who plays as a defensive midfielder for French lower-league side Sénart-Moissy. He has 25 caps for the Senegalese national team.", "id": 2339486}
{"src_title": "Luiz Gustavo", "tgt_title": "Luiz Gustavo", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Luiz Gustavo zahájil profesionální fotbalovou kariéru v brazilském klubu SC Corinthians Alagoano. V srpnu 2007 odešel na hostování do německého celku TSG 1899 Hoffenheim, kam 1. dubna 2008 přestoupil. V německé Bundeslize debutoval 16. srpna 2008 proti FC Energie Cottbus (výhra 3:0). První ligový gól dal 18. září 2010 v zápase s 1. FC Kaiserslautern (remíza 2:2).", "section_level": 1}, {"title": "Bayern Mnichov.", "content": "V lednu 2011 podepsal smlouvu do 30. června 2015 s bavorským klubem Bayern Mnichov. V ročníku 2011/12 se probojoval s Bayernem do finále DFB-Pokalu proti Borussii Dortmund. Na vítězství to nestačilo bavorský klub podlehl soupeři 2:5. V sezóně 2012/13 získal s Bayernem bundesligový titul již 6 kol před koncem soutěže, ve 28. kole německé Bundesligy. 11. května 2013 ve 33. kole přispěl jedním gólem k vítězství 3:0 nad Augsburgem. V prvním zápase semifinále Ligy mistrů 2012/13 23. dubna 2013 byl u výhry 4:0 nad Barcelonou. Nastoupil na hřiště ve druhém poločasu a podal dobrý výkon. Bayern si zajistil výbornou pozici do odvety. Ve finále 25. května ve Wembley proti Borussii Dortmund nastoupil na hřiště až v 90. minutě, Bayern zvítězil 2:1 a získal nejprestižnější pohár v evropském fotbale. Gustavo s Bayernem vyhrál i DFB-Pokal, 1. června 2013 porazil bavorský klub ve finále VfB Stuttgart 3:2 a získal tak treble (tzn. vyhrál dvě hlavní domácí soutěže plus titul v Lize mistrů resp. PMEZ) jako sedmý evropský klub v historii. Hráč ve finále nenastoupil.", "section_level": 2}, {"title": "VfL Wolfsburg.", "content": "V srpnu 2013 přestoupil do jiného bundesligového klubu VfL Wolfsburg, ačkoli byl spojován s přestupem do anglického Arsenalu. Ve Wolfsburgu podepsal smlouvu do roku 2018. 8. února 2014 vstřelil třetí gól utkání proti 1. FSV Mainz 05, čímž stanovil konečné skóre 3:0 pro Wolfsburg.", "section_level": 2}, {"title": "Olympique Marseille.", "content": "V červenci 2017 přestoupil z Wolfsburgu do francouzského klubu Olympique Marseille.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "10. srpna 2011 debutoval v A-týmu Brazílie proti domácí reprezentaci Německa. Přišel na hrací plochu v 86. minutě, Brazílie prohrála 2:3. Zúčastnil se Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii, kde brazilský tým získal zlaté medaile po vítězství 3:0 ve finále nad Španělskem. Trenér Luiz Felipe Scolari jej vzal na domácí Mistrovství světa 2014 v Brazílii. V semifinále proti Německu byl u historického brazilského debaklu 1:7, v prvním poločase Brazilci dovolili Němcům do 29. minuty pětkrát skórovat. Brazilci obsadili konečné čtvrté místo a zůstali bez medaile.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luiz Gustavo Dias (* 23. července 1987, Pindamonhangaba, Brazílie) je brazilský fotbalový záložník a reprezentant, od července 2017 hráč klubu Olympique Marseille.", "tgt_summary": "Luiz Gustavo Dias (born 23 July 1987) is a Brazilian professional footballer who plays as a defensive midfielder for Süper Lig club Fenerbahçe. He began his career as a left back, but has played mostly as a defensive midfielder, and also as a centre back. ", "id": 2029702}
{"src_title": "Mezoterapie", "tgt_title": "Mesotherapy", "src_document": [{"title": "Rozdělení mezoterapie.", "content": "Existují dva způsoby mezoterapie, invazivní postup a neinvazivní postup.", "section_level": 1}, {"title": "Invazivní mezoterapie.", "content": "Invazivní mezoterapie se praktikuje prostřednictvím mikrojehliček, za pomocí kterých se do pokožky vstřikují účinné látky. Jde především o látky které mají velký význam v regeneraci tkáně. Nejčastěji je to kyselina hyaluronová obohacená o vitamíny, aminokyseliny a koenzymy. Jehlička zpravidla proniká asi tak 0,4 mm do hloubky kůže.", "section_level": 2}, {"title": "Neinvazivní mezoterapie.", "content": "Co se týče neinvazivní mezoterapie, týká se především léčby celulitidy. Neprovádí se prostřednictvím jehliček jako invazivní mezoterapie, ale za pomocí speciální laserové technologie, díky které se elektrickými impulzy vpravují hluboko do pokožky pomocné látky, čímž plně zastupuje invazivní mezoterapii v podobě injekcí. Výhodou této metody oproti metodě invazivní, je její bezbolestnost a není zde nutná ani žádná rekonvalescence.", "section_level": 2}, {"title": "Postup mezoterapie.", "content": "Trvání mezotrapie se liší dle metody, kterou podstupujete. Invazivní mezoterapie může být velice krátká, nebo může trvati i několik hodin, záleží na tom, jak velká plocha se ošetřuje. Zatímco u neinvazivní mezoterapie je délka procedury mnohem kratší, v zásadě trvá cca 50 minut. V podstatě se dá srovnávat s příjemnou masáží, nebo jinou kosmetickou procedurou. U invazivní mezoterapie je to jiné. Před samotnou procedurou, lékař vydezinfikuje ošetřovanou část těla a poté injekčně aplikuje účinný roztok látek přímo na místo určení. Vzhledem k tomu, že dochází k otupování jehliček, využívá se jich většinou při terapii více, to proto aby se předešlo bolestivosti terapie. V případě, že je pacient na bolest velice citlivý, je tu možnost použití speciální znecitlivující mast.", "section_level": 1}, {"title": "Mezoterapie vlasů.", "content": "Metoda mezoterapie, se nyní využívá i v péči o vlasy. V tomto případě probíhá terapie podobně. Injekčně se aplikují účinné látky ( komplex minerálů, stopových prvků, peptidů) do pokožky hlavy, zde se nacházejí vlasové folikuly. Touto aplikací, se zamezuje vzniku enzimu, který způsobuje slábnutí a vypadávání vlasů. Mezoterapie vlasů omezuje jejich padání, vlasy znatelně zesílí a zhoustnou.", "section_level": 1}, {"title": "Mezoterapie kmenovými buňkami.", "content": "Je další nejnovější metodou mezoterapie. Jedná se o neinvazivní terapii, kdy se účinné látky, v tomto případě výtažky z kmenových buněk, aplikují pomocí dermarolleru. V první instanci se pokožka ošetří ultrazvukovou špachtlí, poté se aplikuje výtažek z kmenových buněk pomocí již zmiňovaného dermarolleru (což je váleček pokrytý mikrojehličkami, které pouze naruší povrch pokožky) a nakonec se pokožka ošetří biostimulačním laserem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mezoterapie, je relativně mladá metoda, která nabízí postup, jak dosáhnout omlazení pokožky obličeje, krku, dekoltu či hřbetů rukou a podobně. Jde o metodu která vyvolává tvorbu nových buněk a kolagenu, čímž se vyhlazují vrásky a vypíná pokožka. Velmi často, se také můžeme setkat s mezoterapií při léčbě celulitidy.", "tgt_summary": "Mesotherapy (from Greek \"mesos\", \"middle\", and therapy from Greek \"therapeia\") is a non-surgical technique that uses micro-injections of pharmaceutical and homeopathic preparations, plant extracts, vitamins, and other ingredients into subcutaneous fat. Mesotherapy injections allegedly target adipose fat cells, apparently by inducing lipolysis, rupture and cell death among adipocytes.", "id": 1515692}
{"src_title": "Gaspar Melchor de Jovellanos", "tgt_title": "Gaspar Melchor de Jovellanos", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze šlechtické rodiny, která jej určila k církevní službě, ale on dal přednost studiu práv. Studoval na několika univerzitách, kde se seznámil s básníkem Cadalsem a právníkem a ekonomem Campomanesem. Po skončení studlí roku 1767 byl jmenován členem provinčního soudu v Seville. Roku 1778 byl přeložen do Madridu, kde byl členem tzv. řádového soudu, určeného k souzení členů rytířských řádů. Stal se členem několika královských akademií (Real Academia de la Historia, Real Academia de Bellas Artes de San Fernando a Real Academia Española) a králem Karlem III. byl jmenován státním radou. Jako úředník byl zastáncem liberalismu a snažil se o duchovní i hmotné obrození své vlasti podporou rozvoje zemědělství a řemesel. Po nástupu Karla IV. na trůn a po vypuknutí Francouzské revoluce, kdy začali být nejpokrokovější myslitelé odstraňování z veřejného života, byl vypovězen do Asturie. Žil zde sedm let v rodném městě, ale i zde se snažil o povznesení obecného blaha. Roku 1797 byl po změně mocenských poměrů jmenován ministrem spravedlnosti. Svými postoji si však znepřátelil královský dvůr a inkvizici, roku 1798 byl odvolán a od roku 1801 sedm let vězněn na Mallorce. Roku 1808 se za francouzské okupace odmítl stát ministrem ve vládě Josefa Bonaparteho, vstoupil do tzv. Centrální rady (Junta Central) (vládní sbor, který se ustanovil na počátku války proti Napoleonovi ze zástupců provinčních rad a do svého rozpuštění roku 1810 podporoval ne příliš úspěšně boj za národní nezávislost a přispěl k vytvoření generálních kortesů v Cádizu (španělská exilová vláda, která roku 1812 přijala ústavu). Zemřel na útěku z Gijónu před Francouzi na zápal plic a byl původně pochován v Puerto de Vega. Po několik změnách jsou nyní ostatky od roku 1940 uloženy v Gijónu v kapli patřící k jeho rodnému domu, ve kterém je dnes jeho museum. Z jeho děl měly největší ohlas jeho politické a didaktické spisy i četné projevy a zahajovací řeči napsané plynulým, vytříbeným a důsledně rétorickým stylem a pečlivým jazykem. Kromě toho byl také básníkem a dramatikem. Jeho poezie se vyznačuje mírným sentimentalismem a tíhne k meditaci a k melancholii. Měl velký vliv na literární růst někerých lyriků druhé poloviny 18. století, především na představitele tzv salamanské básnické školy (například Juan Meléndez Valdés), která stojí na počátku španělského preromantismu. Umělěcky nejceněší je však jeho \"Deník\", vydaný až roku 1911.", "section_level": 1}, {"title": "Česká vydání.", "content": "Ukázky z autorovy tvorby jsou obsaženy v antologii španělských básníků 18. století \"Heroldové jasu\", Praha: Ivo Železný 2006, přeložil Miloslav Uličný.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gaspar Melchor de Jovellanos (5. ledna 1744, Gijón – 27. listopadu 1811, Puerto de Vega) byl španělský politik, právník, básník a dramatik, představitel osvícenství, který je svými básnickými díly považován za předchůdce preromantismu.", "tgt_summary": "Gaspar Melchor de Jovellanos (born Gaspar Melchor de Jove y Llanos, 5 January 1744 – 27 November 1811) was a Spanish neoclassical statesman, author, philosopher and a major figure of the Age of Enlightenment in Spain.", "id": 1005132}
{"src_title": "Oblovka žravá", "tgt_title": "Achatina fulica", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Oblovka žravá patří mezi největší suchozemské plže. Její ulita dorůstá délky až 20 cm, průměrně však kolem 12 cm. Váha se pohybuje kolem 150 g, maximálně do 300 g. Dožívá se 5 – 20 let, v zajetí i 23 let. Pohybuje se pomocí svalnaté nohy, která při natažení může být až o 10 cm delší než ulita. Barva může být různá, od krémové po tmavě hnědou. Zbarvení ulity je variabilní v závislosti na podmínkách a potravě, nejčastěji je však ulita hnědá se světlými pruhy. Důležitým identifikačním znakem tohoto druhu je bílý nebo modrobílý střední sloupek ulity (kolumela). Achatina žravá díky své schopnosti adaptace na odlišné podmínky i mimo oblast přirozeného výskytu patří mezi invazní druhy. Například zimě se brání zahrabáním až do hloubky 20 cm. Při absenci přirozených nepřátel působí v nových lokalitách obrovské škody v zemědělství. Kupříkladu na Floridě se tento druh přemnožil v letech 1966 a 2011. V české přírodě se africké achatiny již také běžně rozšířily, ale nepůsobí zde žádné škody, ani není zatím znám případ rozmnožování v divoké přírodě. V České a Slovenské republice je rozšířena oblovka lesklá (\"Cochlicopa lubrica),\" která nemá s rodem Achatina pocházejícího z Afriky zcela nic společného, proto by měl tento druh chovateli nazýván Achatina, aby nedocházelo k slovním záměnám s českými oblovkami. V přirozené domovině je lidmi vyhledávana jako zdroj potravy. Ulity se využívají jako pomocný nástroj na sadbu zeleniny a ovoce.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Stejně jako ostatní hlemýždi, jsou hermafrodité, což znamená, že každý jedinec má jak samčí, tak samičí pohlavní orgány.Většinou vyhledávají druhého jedince, ale v nevyhovujícím chovu může vajíčka naklást i samotný jedinec. Asi po 8 – 20 dnech po oplození následuje nakladení asi 200 vajíček (dokonce může až 500). Ty oblovka zahrabe do půdy. Cca 14 dní po nakladení se z vajíček vylíhnou malé oblovky o velikosti cca 4-7mm. První snůšky bývají často neoplodněné, tzv. zkušební.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zajetí.", "content": "Achatiny se poslední dobou chovají čím dál víc, a to jako domácí mazlíčci. Pro chov achatin je vhodné terárium a už méně plastový box, neboť nedochází ke správné cirkulaci vzduchu. Jako nejsnazší podestýlku do dané ubikace lze použít: lisovaný kokosový substrát (Lignocel),který zadržuje potřebnou vlhkost nebo listovou hrabanku z lesa. V nejzazším případě lze použít i rašelinu, kterou je nutno smíchat s mletým dolomitem, nebo vápencem (kvůli její kyselosti). Jako další by neměl chybět přísun vápníku, v našich podmínkách ho doplňujeme sépiovou kostí, mletým vápencem a nebo mletým dolomitem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Oblovka žravá (\"Lissachatina fulica\", achatina žravá) je suchozemský plž obývající tropické lesy střední Afriky. Hlavní složku jeho potravy činí shnilé listy a spadané ovoce.", "tgt_summary": "Achatina fulica is a species of large land snail that belongs in the family Achatinidae. It is also known as the Giant African land snail. It shares the common name \"giant African snail\" with other species of snails such as \"Achatina achatina\" and \"Archachatina marginata\". ", "id": 1707964}
{"src_title": "Barbora Špotáková", "tgt_title": "Barbora Špotáková", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "K atletice ji přivedli v rodném Jablonci nad Nisou rodiče. Maminka Ludmila je bývalá vrcholová atletka a v Jablonci učila tělesnou výchovu na sportovní škole. Otec František se věnoval běhům a desetiboji. Oba rodiče i bratr jsou stále aktivními atlety. Svoji matku vedla v roce 2012 na veteránském mistrovství Evropy jako trenérka. Rodiče se do Jablonce přistěhovali za prací z Havířova, kde se narodil její starší bratr. Otec je původem Slovák a Maďar. Po babičce umí Špotáková maďarsky. Maminka má kořeny v Itálii. V roce 1995 složila přijímací zkoušky na Gymnáziu Přípotoční v Praze, které se nachází ve Vršovicích nedaleko stadionu SK Slavia Praha. Jak prohlásila v pořadu ČT Na slovíčko, hlavním iniciátorem přesunu do Prahy byla její matka. Ve svých začátcích ve velkoměstě si kvůli nedostatku financí musela přivydělávat brigádami uklízením kanceláří. Během studií na střední škole měla problémy se životosprávou. Pravidelně navštěvovala koncerty undergroundových skupin, především punkového ražení spojené s pitím alkoholu. K společenskému životu v hospůdce, za poslechu oblíbené skupiny (Tři sestry apod.), má pozitivní vztah i v dnešní době. S věkem však stále častěji uniká do přírody v rámci regenerace a hledání klidu. V květnu 2009 absolvovala Českou zemědělskou univerzitu v Praze, obor Udržitelný rozvoj biosféry na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (Ing.). Jejím životním partnerem je profesionální hasič Lukáš Novotný. Poznali se díky její kamarádce na volejbalovém turnaji smíšených dvojic v Sýkořici v roce 2006. V listopadu 2012 oznámila, že čeká dítě a na čas přeruší sportovní kariéru. Dne 24. května 2013 se jí narodil syn Janek. Ke sportu se vrátila koncem roku 2013, aby se stihla připravit na ME 2014 v Curychu. V sobotu 14. července 2018 se jí narodil druhý syn, kterému dali s přítelem jméno Darek.", "section_level": 1}, {"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Na počátku své kariéry se věnovala sedmiboji, na juniorském mistrovství světa v atletice v roce 2000 v této disciplíně vybojovala čtvrté místo. Oštěpu se začala více věnovat během svého ročního studijního pobytu ve Spojených státech. Po návratu ze Spojených států se zúčastnila ME do 22 let v roce 2002 v Mnichově, kde zaujala i Jana Železného, který jí začal pomáhat s přípravou. Pak však její kariéru na čas zbrzdily zdravotní problémy. Dlouhodobé potíže s kolenem vyvrcholily na podzim roku 2003 operací, při které jí byl vyjmut nezhoubný nádor z holeně. V roce 2004 již naplno trénovala, na olympiádě v Aténách však koleno stále ještě nebylo zcela v pořádku, což její výkon značně limitovalo. V roce 2005 získala zlatou medaili na Světové univerziádě. Její nejlepší výkon sezóny 65,74 m ji posunul na druhé místo českých historických tabulek. V červenci 2006 na mítinku v Helsinkách překonala český rekord Nikoly Brejchové výkonem 66,00 m. Na ME 2006 ve švédském Göteborgu v kvalifikaci znovu překonala český rekord výkonem 66,12 m, ve finále obsadila druhé místo výkonem 65,64 m. O osmnáct centimetrů ji přehodila Němka Neriusová.", "section_level": 1}, {"title": "MS 2007.", "content": "Na MS 2007 v Ósace získala zlatou medaili, když ve finále hodila oštěp na značku 66,40 a poté až na 67,07 metru, čímž dvakrát překonala (svůj vlastní) český rekord. Favorizovanou Němku Obergföllovou, do té doby v sezóně neporaženou, přehodila o 61 cm. Na konci sezóny 2007 vyhrála Světové atletické finále ve Stuttgartu. Kromě obhajoby prvního místa z roku 2006 opět o dalších pět centimetrů vylepšila rekord ČR na 67,12 metru. Úspěšný rok završila vítězstvím v anketě Atlet roku 2007. V roce 2008 na mítinku v Zaragoze 31. května vylepšila český rekord na 69,15 metru. Tím se zapsala na 4. místo historických tabulek ženského oštěpu (po změně těžiště). V listopadu 2014 ukončila spolupráci s dosavadním trenérem Železným.", "section_level": 2}, {"title": "LOH Peking 2008.", "content": "21. srpna 2008 se stala olympijskou vítězkou na LOH 2008 v Pekingu, když v posledním šestém pokusu hodila nový evropský rekord 71,42 m a překonala jím do té doby vedoucí ruskou oštěpařku Marii Abakumovovou. Za tento úspěch byla počátkem září 2008 povýšena do hodnosti nadporučice. Kapela Tři sestry složila pro Barboru Špotákovou po jejím úspěchu na LOH 2008 píseň \"Čtvrtá sestra\".", "section_level": 2}, {"title": "Světový rekord.", "content": "Dne 13. září 2008 se stala výkonem 72,28 m i světovou rekordmankou v hodu oštěpem (nejdelší hod od změny těžiště ženského oštěpu, k níž došlo 1. dubna 1999). Po Daně Zátopkové se stala druhou Češkou v historii, které se to povedlo. Jako první žena dokázala s novým typem oštěpu hodit přes hranici 72 metrů. 10. ledna 2009 byla vyhlášena vítězkou ankety Sportovec roku 2008 v České republice.", "section_level": 2}, {"title": "MS Berlín 2009.", "content": "Na MS 2009 v Berlíně vybojovala stříbrnou medaili výkonem 66,42 m. Překvapivou vítězkou se stala německá veteránka Neriusová, která hodila 67,30 m. V roce 2010 triumfovala v nově vzniklé Diamantové lize. Na závěrečném mítinku v Curychu ji sice porazila Němka Obergföllová, druhé místo však Barboře bezpečně zajistilo vítězství v premiérovém ročníku štědře dotované soutěže. Tentýž rok po jedenácti letech spolupráce opustila svého trenéra Rudolfa Černého a přešla do skupiny Jana Železného.", "section_level": 2}, {"title": "MS Tegu 2011.", "content": "Na MS 2011 v korejském Tegu vybojovala dne 2. září 2011 původně stříbrnou medaili skvělým výkonem 71,58 m (třetí nejdelší hod v historii po změně těžiště ženského oštěpu). Delší hod v hodnotě světového rekordu drží jen sama Špotáková (72,28 m z roku 2008) a její přemožitelka z Tegu, Ruska Maria Abakumovová. Ta předvedla v páté sérii národní rekord 71,99 metru a brala zlatou medaili, o kterou však později přišla důvodu potvrzeného dopingového nálezu, a zlato tak připadlo Barboře Špotákové. Závod v Tegu byl zřejmě nejkvalitnějším oštěpařským finále v historii ženské atletiky, leč později poznamenaný dopingovým nálezem ruské závodnice.", "section_level": 2}, {"title": "LOH Londýn 2012.", "content": "Na letních olympijských hrách v Londýně patřila opět mezi favoritky, ale očekával se dramatický závod. Na startu byla úřadující mistryně světa Ruska Abakumovová, držitelka do té doby nejlepšího výkonu roku Jihoafričanka Viljoenová či výborné Němky Obergföllová a Stahlová. Barbora vyhrála kvalifikaci a suverénně ovládla i hlavní závod. Vyhrála hodem dlouhým 69,55 m, nejbližší soupeřka, Němka Obergföllová, za ní zaostala o více než čtyři metry! Na vítězství by jí stačil kterýkoli z jejích čtyř platných pokusů. Po vítězství v Londýně si došla i pro triumf v Diamantové lize, který potvrdila vítězstvím na závěrečném mítinku v Bruselu. Dne 19. prosince 2012 byla podruhé vyhlášena Sportovcem roku České republiky (poprvé se jí dostalo této cti v roce 2008, po jejím prvním olympijském triumfu). Nechala za sebou ostatní tři české zlaté medailisty z londýnské olympiády.", "section_level": 2}, {"title": "ME Curych 2014.", "content": "Po skončení letní sezóny 2012 si Barbora Špotáková dala od závodění na čas pauzu, vyplněnou těhotenstvím a porodem syna. Vynechala tak celou sezónu 2013 a k závodění se vrátila až na jaře 2014. Krátce po návratu dokázala na ME 2014 v Curychu vybojovat poslední chybějící oštěpařské zlato do své sbírky, když triumfovala hodem o délce 64,41 m.", "section_level": 2}, {"title": "LOH Rio de Janeiro 2016.", "content": "Na jaře 2016 si zlomila v přípravě zánártní kost na pravé noze. Zranění výrazně ovlivnilo její přípravu na letní sezónu včetně olympijských her v Riu. Přesto dokázala na olympiádě vybojovat bronzovou medaili hodem o délce 64,80 m. Za stříbrnou Sunette Viljoenovou z JAR (64,92 m) zaostala o 12 cm, čtvrtou Polku Marii Andrejczykovou (64,78 m) přehodila o pouhé 2 cm. Překvapivou vítězkou se stala mladá Chorvatka Sandra Kolaková, jejíž oštěp doletěl do vzdálenosti 66,16 m. Z medaile měla i tak velkou radost, v posoutěžních rozhovorech přiznala, že bronzová medaile byla pravděpodobně maximem, na které v Riu mohla dosáhnout.", "section_level": 2}, {"title": "MS Londýn 2017.", "content": "Na MS 2017 v Londýně patřila ke spolufavoritkám, když přijela s druhým nejlepším výkonem sezóny 68,26 m z mítinku Diamantové ligy právě zde v Londýně. Na svém oblíbeném stadionu získala po dlouhých deseti letech opět titul mistryně světa hodem ze druhé série 66,76 m. Největšími soupeřkami byly nečekaně Číňanky, ale ani jedné ze třech, které byly ve finále, se již na Barbořin výkon nepodařilo odpovědět. Ling-wej Li brala stříbro za 66,25 m a Lu Chuej-chuej bronz za 65,26 m. Olympijská vítězka z Ria a držitelka nejlepšího výkonu sezóny Sandra Kolaková zůstala bez medaile.", "section_level": 2}], "src_summary": "Barbora Špotáková (* 30. června 1981 Jablonec nad Nisou) je česká atletka, závodící v hodu oštěpem, dvojnásobná olympijská vítězka z LOH 2008 v Pekingu a LOH 2012 v Londýně a členka armádního sportovního centra Dukly Praha. Od 13. září 2008 je také držitelkou světového rekordu v hodu oštěpem v ženské kategorii s výkonem 72,28 metru (nejdelší hod od změny těžiště ženského oštěpu v roce 1999). Dříve se věnovala také víceboji. ", "tgt_summary": "Barbora Špotáková (; born 30 June 1981) is a Czech track and field athlete who competes in the javelin throw. She is a two-time Olympic Champion and three-time World Champion, as well as the current world record holder with a throw of 72.28 m.", "id": 76476}
{"src_title": "Slovanské tance", "tgt_title": "Slavonic Dances", "src_document": [{"title": "Části.", "content": "V první řadě najdeme vesměs tance české, jediným cizím je ukrajinská dumka (č.2). Ve druhé řadě najdeme výběr více mezinárodní – kromě českých tanců je tu slovenský odzemek, srbské kolo, polonéza a opět skladatelem oblíbená dumka, tentokrát ve dvojím provedení.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První řadu \"Slovanských tanců\" napsal Dvořák v roce 1878 na žádost nakladatele Fritze Simrocka, kterému Dvořáka doporučil Johannes Brahms. Simrock, povzbuzen úspěchem vydaných \"Moravských dvojzpěvů\" požadoval po Dvořákovi řadu stylizovaných slovanských tanců v úpravě pro čtyřruční klavír. S podobně koncipovaným dílem, čtyřručními \"Uherskými tanci\" slavil právě Brahms roku 1869 velký úspěch. Dvořák na nabídku reagoval bezprostředně, ustal pracovat na cyklu \"Slovanských rapsodií\" a po dopsání první rapsodie D dur 17. března 1878 začal s tvorbou prvních osmi \"Slovanských tanců\". Práce šla Dvořákovi velice rychle, celá kompozice trvala pouhé tři týdny. Polka As dur (č. 3/I) byla dokončena 4. dubna, sousedská F dur 9. dubna (4/I) a furiant g moll, poslední z první řady tanců byl dokončen 7. května 1878. Data dokončení dalších tanců nejsou známa. Ačkoli ještě nebyla 16. května 1878 úprava pro čtyřruční klavír vydána, na koncertě Spolku českých žurnalistů v Novoměstském divadle v Praze provedl orchestr Prozatímního divadla pod taktovkou Adolfa Čecha v orchestrálním provedení tři tance (první C dur, šestý D dur a třetí As dur). K orchestraci zbylých tanců je známo jen to, že instrumentace druhého tance e moll byla skladatelem dokončena 14. července 1878 v Praze, instrumentace tance sedmého započala \"„v Šumavě na Špicberku“\" 1. srpna téhož roku a že instrumentace tance osmého byla dokončena 22. srpna 1878. V srpnu 1878 taktéž došlo v berlínském nakladatelství N. Simrock k vydání klavírní verze Tanců. Ještě téhož roku došlo i k vydání orchestrální verze tanců, jež slavila velice rychle velký úspěch po celé Evropě. Došlo také k premiérám zbylých orchestrovaných tanců: 4. prosince 1878 byla v Drážďanech premiérována dumka e moll a tance č. 5-8 byly premiérovány 18. prosince 1878 tamtéž. Drážďanskou Königliche Kapelle při obou tamějších premiérách řídil Adolph Bernhard Gottlöber. Druhou řadu začal psát Dvořák osm let po vydání řady první na nátlak nakladatele pro velký úspěch orchestrální i klavírní verze první řady Slovanských tanců. V květnu 1886 po dokončení práce na oratoriu \"Svatá Ludmila\" začal pracovat na dalších osmi tancích. Práci dokončil 9. července 1886.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Na rozdíl od již jmenovaných Brahmsových \"Uherských tanců\" Dvořák nevycházel z již existujících lidových tanečních písní a témata zvolil vlastní. Formálně se jedná většinou o ronda, případně o skladby v třídílné písňové formě ABA. Témata jsou pravidelná a periodická, čtyř- nebo osmitaktová. Příznačné je časté prolínání durového a mollového tónorodu, polymelodika a velká výraznost basové linie. První řada byla instrumentována pro pikolu, 2 příčné flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny, tympány, velký buben, činely, triangl, I. a II. housle, violy, violoncella a kontrabasy. Druhá řada se od řady první odlišuje poetičtějším a melancholičtějším charakterem. Dvořák proto uplatňuje formy, jež umožňují častější střídání nálad, např. srbský tanec kolo. Dále se druhá řada odlišuje rytmickou složkou, ta je v druhé řadě trochu chudší. To samé se týká i instrumentace, ta je také chudší, na rozdíl od první řady.", "section_level": 1}], "src_summary": "Slovanské tance, (I. a II. řada), op. 46 a 72 Antonína Dvořáka jsou cyklus hudebních skladeb, vycházející z jedné ze základních forem lidové hudby, tedy lidového tance. Jedná se o zpracování melodicko-harmonických a rytmických vzorů hudební kultury slovanských národů. Existují ve dvou typech provedení, orchestrálním a klavírním. Orchestrální forma „Slovanských tanců“ je opusem, který svou originalitou a pojetím otevřel Dvořákovi dveře do ciziny a tím i zahájil jeho světovou kariéru.", "tgt_summary": "The Slavonic Dances () are a series of 16 orchestral pieces composed by Antonín Dvořák in 1878 and 1886 and published in two sets as Op. 46 and Op. 72 respectively. Originally written for piano four hands, the \"Slavonic Dances\" were inspired by Johannes Brahms's own \"Hungarian Dances\" and were orchestrated at the request of Dvořák's publisher soon after composition. The pieces, lively and full of national character, were well received at the time and today are considered among the composer's most memorable works, occasionally making appearances in popular culture. “Contrary to what the title might suggest, the dances are not so much inspired by Slavic folk music generally, but specifically by styles and forms from Bohemia. In these pieces, Dvořák never actually quotes folk melodies, but evokes their style and spirit by using traditional rhythmic patterns and structures in keeping with traditional folk dances.” ", "id": 1209938}
{"src_title": "Lotrinské vévodství", "tgt_title": "Duchy of Lorraine", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik vévodství.", "content": "Po smrti císaře Ludvíka I. Pobožného v roce 840 byla roku 843 Franská říše rozdělena Verdunskou smlouvou mezi jeho tři syny. „Středofranská říše“ společně s titulem císaře připadla Lotharu I.; sahala od Nizozemí (dnešní Nizozemsko a Belgie) přes Burgundsko až po císařské město Řím v Itálii. Tato střední říše pak byla v roce 855 znovu rozdělena při Prümském dělení mezi jeho syny, z nichž Lothar II. obdržel území mezi Mázou, Rýnem, pobřežím Severního moře a Besançonem, které po něm neslo jméno Lotharingie. Po smrti Lothara II. si Lotharingii roku 870 Mersenskou smlouvou rozdělily mezi sebe Západofranská a Východofranská říše. V roce 880 pak nakonec celé území Lotharingie získal pro sebe Ribemontskou smlouvou východofranský král Ludvík III. Mladý. Dělení franské říše tak bylo ukončeno a z Lotharingie se v rámci Východofranské říše stalo samostatné vévodství. Jeho prvním vévodou (\"dux regni quod a multis Hlotharii dicitur\" = „vévoda říše, která je mnohými Lotharovou nazývána“) se v roce 903 stal rheingauský hrabě Gebhard. Po vymření Karlovců ve Východofranské říši (911) připadlo vévodství na krátkou dobu opět k říší západofranské, než jej král Jindřich I. Ptáčník roku 925 podmíněním si vévody Giselberta znovu a definitivně připojil k Východofranské říši, jako její 5. vévodství.", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení na Horní a Dolní Lotrinsko.", "content": "V roce 959 bylo vévodství lotrinské rozděleno na dvě: Horní Lotrinsko (území dnešního francouzského regionu Lotrinsko, Sárska, Lucemburska a města Trevír, Prüm a Koblenc) a Dolní Lotrinsko (severní část původního území). Po smrti Oty I. Velikého se obě Lotrinska pokusil v roce 978 znovu sjednotit západofranský král Lothar I. Francouzský. Asi ve 12. století byla hranice mezi oběma Lotrinsky upravena, takže Lucembursko, Trevír, Prüm a Koblenc připadly Dolnímu Lotrinsku. To se ale v rámci dalšího teritoriálního vývoje Svaté říše římské národa německého probíhajícího přibližně mezi lety 1210-1360 rozpadlo na vévodství lucemburské, vévodství limburské, vévodství Jülich, vévodství brabantské a nespočet dalších malých panství. Od Horního Lotrinska se sice oddělilo vévodství barské, jeho velká část ale zůstala politicky jednotná a dále tvořila „vévodství lotrinské“, jehož hlavním městem bylo Nancy. Města Mety, Toul a Verdun byla svobodnými říšskými městy; také biskupové z Met, Toulu a Verdunu získali pro sebe malá území podřízená přímo císaři.", "section_level": 2}, {"title": "Rostoucí vliv Francie.", "content": "Když se lotrinský vévoda František I. Štěpán Lotrinský rozhodl oženit s rakouskou arcivévodkyní Marií Terezií, považovala Francie další očekávané posílení rakouské přítomnosti na Rýnu za nebezpečí. Vídeňským mírem se proto roku 1735 František vzdal Lotrinska výměnou za velkovévodství toskánské. Na základě této dohody získal také Lotrinsko pro sebe vyhnaný polský král Stanisław Leszczyński, jemuž jako poslednímu vévodovi lotrinskému náleželo až do jeho smrti 23. února 1766, kdy zaniklo a stalo se integrální součástí Francie.", "section_level": 2}], "src_summary": "Lotrinské vévodství (, ) bylo státní útvar, který existoval mezi lety 843 (první vévoda jmenován roku 903) až 1766 a vzniklo z Lotharingie, součásti Středofranské říše. V roce 959 bylo Lotrinské vévodství rozděleno a jižní hornatější vévodství obdrželo přízvisko hornolotrinské, svým územím přibližně odpovídá dnešnímu francouzskému regionu Lotrinsko. Ve 12. století však význam Dolnolotrinského vévodství upadl a rozpadlo se na menší celky, které se dostaly pod nadvládu vévodů z Brabantu. V tradici vévodství lotrinského tak nadále pokračovalo Horní Lotrinsko.", "tgt_summary": "The Duchy of Lorraine ( ; ), originally Upper Lorraine, was a duchy now included in the larger present-day region of Lorraine in northeastern France. Its capital was Nancy. ", "id": 437438}
{"src_title": "Kateřina Sasko-Lauenburská", "tgt_title": "Catherine of Saxe-Lauenburg", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narodila se jako dcera Magnuse I. (1480–1543), vévody sasko-lauenburského, a jeho manželky \"Kateřiny\" (zm. 1563), dcery \"Jindřicha IV., vévody brunšvicko-lüneburského\". Její starší sestrou byla Dorotea Sasko-Lauenburská, dánská a norská královna.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "24. září roku 1531 se ve stockholmské katedrále – kostele sv. Mikuláše provdala za švédského krále Gustava I. Vasu. Než se Gustav I. Vasa s princeznou Kateřinou oženil, ucházel se neúspěšně o ruku \"Kristiny Gylerster\", vdovy po Stenu Sturovi mladším, regentu Švédska v letech 1512-1520. Stejně tak námluvy, o které se pokoušel v Dánsku, Polsku, Meklenbursku či Pomořansku, se nesetkaly s úspěchem. Nakonec se pětatřicetiletý Gustav oženil s Kateřinou, dcerou vévody Magnuse I., vládce relativně malého vévodství Sasko-Lauenbursko, ležícího mezi Hamburkem a Lübeckem. Svatba se konala v den nevěstiných 18. narozenin. Literatura popisuje Kateřinu jako manželku vrtošivou, náladovou a neustále kritizující vše švédské; její manželství s Gustavem pak jako nezdařilé a nešťastné, plné konfliktů. Král však považoval sňatek za velmi výhodný po stránce politické: Kateřina byla spřízněna s dynastií Folkungů, panující ve Švédsku v 13. a 14. století; navíc díky tomuto spojení mohl navázat důležité kontakty s vládci severního Německa, stejně jako upevnit dobré vztahy s Dánskem přes Kateřininu sestru Doroteu, manželku dánského následníka trůnu prince Kristiána, pozdějšího dánského krále Kristiána III. Z manželství Kateřiny a Gustava se narodilo jediné dítě, syn: Erik (1533–1577), pozdější švédský král v letech 1560–1568.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "V září roku 1535 se Kateřina, těhotná s druhým dítětem, účastnila plesu, pořádaného na stockholmském hradě na počest přijetí dánského prince Kristiána. Slavnost měla být demonstrací podpory v jeho úsilí o dánskou korunu. Při tanci královna upadla a utrpěla blíže nespecifikovaný úraz. V důsledku vzniklých komplikací (kromě jiného i předčasně porodila) 23. září, v předvečer svých 22. narozenin zemřela. Gustavovi političtí odpůrci rozšiřovali pomluvy o tom, že král způsobil Kateřininu smrt poraněním hlavy nějakým ostrým předmětem. Současné výzkumy jejích ostatků tyto domněnky vyvrátily. Kateřina byla pohřbena 1. října roku 1535 ve stockholmské katedrále. Po smrti jejího manžela bylo její tělo 21. prosince roku 1560 uloženo v Gustavově kapli v uppsalské katedrále po jeho pravém boku; z druhé strany byla uložena jeho druhá manželka, Kateřinina nástupkyně Markéta Eriksdotter Leijonhufvud.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kateřina Sasko-Lauenburská (švédsky \"Katarina av Sachsen-Lauenburg\" (24. září 1513, Ratzeburg – 23. září 1535, Stockholm) byla jako první manželka švédského krále Gustava I. Vasy švédská královna v letech 1531–1535.", "tgt_summary": "Catherine of Saxe-Lauenburg (\"Katarina\" in Swedish) (24 September 1513 – 23 September 1535) was the first wife of Gustav I of Sweden and thus Queen of Sweden from 1531 until her death in 1535.", "id": 2393973}
{"src_title": "Bitva u Znojma", "tgt_title": "Armistice of Znaim", "src_document": [{"title": "Cesta ke Znojmu.", "content": "Válku zahájilo Rakouské císařství 10. dubna 1809 vpádem do Bavorska. Francouzi byli zpočátku zaskočeni a ustupovali, Napoleon ale dokázal reagovat rychle a mezi 19. a 22. dubnem zasadil Rakušanům po landshutském manévru řadu porážek. Poté ustoupila rakouská armáda vedená arcivévodou Karlem do Čech a Francouzi mohli bez problému obsadit 13. května Vídeň. Znepřátelená vojska se nacházela na protilehlých březích Dunaje a aby mohl konflikt pokračovat, bylo nutné řeku překročit. Napoleon se o to pokusil 20. května, byl ale v bitvě u Aspern vůbec poprvé ve své kariéře poražen. Úspěšný byl teprve druhý pokus 4. července, kdy si Francouzi vynutili přechod a po bitvě u Wagramu donutili armádu arcivévody Karla k ústupu na Moravu. V těchto dvou krvavých bitvách ztratili Francouzi 56 000 mužů a Rakušané 46 000.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Rakouská armáda byla sice poražena, ne však zničena. Ustupovala do Čech s Francouzi v patách. Arcivévoda Karel se je pokusil u Znojma zdržet, aby získal čas. Bitvu měl svést Záložní sbor, tvořený elitními granátnickými prapory. Jeho jednotky byly rozmístěny takto – brigáda generála Steyera obsadila výšiny u Dobšic, brigády generálů Murraye a Hammera se rozestavily mezi Dobšicemi a Suchohrdly, Mervillova brigáda měla hájit most u Oblekovic. Francouzské jednotky XI. sboru generála Marmonta se objevily na východ od Znojma 11. července 1809. Tento sbor tvořili nejenom Francouzi, ale i Bavoři pod vedením generálmajora Franze von Minucci (zastupujícího generála von Wrede, který byl zraněn u Wagramu). Generál Marmont, blízký Napoleonův spolupracovník, toužil po hodnosti maršála a protože se domníval, že mu v cestě stojí jen slabý zadní voj, zaútočil. Nejtěžší boje se rozhořely u Dobšic, které byly během jednoho dne pětkrát dobyty a znovu ztraceny, aby je nakonec ovládli Francouzi. Bojovalo se i u Suchohrdel, kde se utkala jezdecká divize generála Montbruna s kyrysníky a hulány knížete Schwarzenberga. Z urputných bojů bylo zřejmé, že Marmont nenarazil na slabý vojenský odřad, ale na silné uskupení jednotek. Proto se snažil povolat posily. Napoleon byl sice s chováním svého generála hrubě nespokojen, ale pomoci mu musel. Do bitvy se moc nechtělo ani arcivévodovi Karlovi, který se již od 9. července snažil kontaktovat Napoleona s nabídkou příměří. Jeho vyslanec kníže Liechtenstein k němu ale dorazil až 11. července, tedy v době, kdy boje už probíhaly. Ráno 12. července se objevily francouzské posily, ke Znojmu spěchal sbor maršála Massény. Tím Francouzi získali výraznou převahu a zahájili masivní útok. Obsadili důležitý most v Oblekovicích a postupovali přes Loucký klášter ke Znojmu. V té chvíli se spustila obrovská průtrž mračen, která další akce zastavila. Během vynucené přestávky se většina francouzských vojáků opila a byla následně překvapena protiútokem rakouských granátníků. Od porážky je zachránil jen protiútok francouzských kyrysníků, kteří se dostali až ke Znojmu. Kolem čtvrté hodiny odpolední se k bojišti blížily i sbory generála Oudinota a císařská garda. Francouzi měli obrovskou přesilu, přesto Napoleon útok zastavil. Důvody, proč to udělal, nikdy dostatečně nevysvětlil, obecně se soudí, že v této chvíli už v něm převažoval státník nad vojevůdcem. Snad to dokumentuje i věta, kterou si zapsal krátce po bitvě: \"„Bitva se má svést, až když už nelze čekat žádnou šťastnou změnu, neboť svoji podstatou je osud bitvy vždy nejistý.“\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Znojma je jedna ze čtyř bitev (bitva u Slavkova, bitva u Štoků, bitva u Znojma, bitva u Chlumce), svedených na území současné České republiky během napoleonských válek. Ukončila válku Francie a páté koalice. Tuto válku rozpoutalo Rakouské císařství, které chtělo využít nasazení francouzské armády ve válce ve Španělsku a také počínajícího pangermánského hnutí v německých státech.", "tgt_summary": "The Armistice of Znaim was a ceasefire agreed between Archduke Charles and Napoleon I on 12 July 1809 following the Battle of Znaim, effectively ending hostilities between Austria and France in the War of the Fifth Coalition. ", "id": 294149}
{"src_title": "Francisco Martínez de la Rosa", "tgt_title": "Francisco de Paula Martínez de la Rosa y Berdejo", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z Granady, vystudoval na tamější univerzitě, kde se také stal profesorem morální filosofie (Etika|etiky]]. Za protinapoleonského odboje byl poslancem cádizsých generálních kortesů (španělský exilový parlament a vláda, která roku 1812 přijala ústavu) a působil v diplomatické misi v Londýně. Po návratu krále Ferdinanda VII. na španělský trůn byl pro své liberální názory pronásledován a dokonce vězněn v pevnosti v Melille. Svobodu získal až roku 1820, kdy byl Ferdinand VII. donucen uznat španělskou ústavu, roku 1821 se stal předsedou Kongresu poslanců a roku 1822 dokonce krátce vedl jako první státní tajemník vládu. Po armádní vzpouře, která obnovila ve Španělsku absolutismus, abdikoval a roky 1823-1834 pak strávil v exilu v Paříži. Zde se stal na základě myšlenek doktrinálního liberalismu Françoise Guizota eklektikem a snažil se smířit konzervativní a revoluční ideje a v literatuře klasicismus s romantismem. Tyto jeho centrické postoje vedly k tomu, že v období 1834-1835 vykonával funkci ministra zahraničí a premiéra (předsedy rady ministrů). V dalších letech byl několikrát opět ministrem zahraničí, předsedou Kongresu poslanců a velvyslancem v Paříži a Římě. Od roku 1839 do roku 1862 byl předsedou Španělské královské akademie (Real Academia Española) a členem dalších (Real Academia de la Historia, Real Academia de Bellas Artes de San Fernando a Real Academia de Jurisprudencia y Legislación). Jako spisovatel je představitelem první generace španělských romantiků. Jeho lyrické verše připomínají Meléndeze Valdése a Quintanu. Významnější jsou jeho díla dramatická a jeho dramatické teorie. Je také autorem esejů, politických děl, která analyzují španělskou minulost i přítomnost z hlediska jeho filosofie dějin, a velmi průměrného historického románu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Francisco Martínez de la Rosa (10. března 1787, Granada – 7. února 1862, Madrid) byl španělský básník, dramatik, politik a diplomat, představitel první generace španělských romantiků, v jehož literárním díle se projevil přechod od klasicismu ke skutečnému romantismu.", "tgt_summary": "Francisco de Paula Martínez de la Rosa y Cornejo (March 10, 1787 – February 7, 1862) was a Spanish statesman and dramatist and the first prime minister of Spain to receive the title of \"President of the Council of Ministers\".", "id": 1295247}
{"src_title": "Pjotr Aršinov", "tgt_title": "Peter Arshinov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Pjotr Aršinov se narodil v rodině ukrajinského dělníka. Vyučil se jako zámečník. Před revolucí roku 1905 se přidal k bolševikům a přispíval do novin \"Molot\" (kladivo). Krátce působil ve Střední Asii, kde propagoval bolševismus, konkrétně v Kyzyl-Arvatu (dnes Serdar) v Turkmenistánu.", "section_level": 2}, {"title": "Anarchista.", "content": "Roku 1906 odešel Aršinov před zatčením do Jekatěrinoslavu, kde se začal bolševikům odcizovat a přikláněl se k anarchismu. Roku 1907 zastřelil (nejspíš nešťastnou náhodou) vedoucího železniční stanice. Brzy byl zatčen a postaven před soud, který ho odsoudil k trestu smrti oběšením. Před popravou se mu podařilo uniknout a nalézt útočiště v Paříži. V roce 1909 se vrátil do Ruska, avšak byl zatčen a poslán do vězení Butyrka. Tam se setkal s ukrajinským anarchistou Nestorem Machnem, kterému pomohl hlouběji se seznámit s anarchistickým světonázorem a stal se jeho dlouholetým spolubojovníkem a přítelem.", "section_level": 2}, {"title": "Machnovščyna.", "content": "Roku 1917 byl Aršinov osvobozen. Zůstal v Moskvě, kde byl členem různých anarchistických skupin. Roku 1918 odešel po vítězství bolševiků na Ukrajinu. Tam se dozvěděl, že jeho přítel Machno založil Svobodnou anarchistickou republiku neboli Machnovščynu. Začal vydávat anarchistické časopisy a letáky propagující anarchismus. Jeden z velitelů Rudé armády Pavel Dybenko se musel po sérii neúspěchů na čas spojit s Machnem. Aršinov se obával, že by ho Dybenko odhalil (ten si na něho však nevzpomněl) a začal používat pseudonym Marin (Марин). Po rozchodu Dybenka a Machna se vrátil opět k příjmení Aršinov. Roku 1921 dobyli republiku bolševici. Aršinov se dostal do Berlína, kde udržoval kontakty s Machnem a kde dokončil roku 1923 knihu \"\"Historie machnovského hnutí\"\".", "section_level": 2}, {"title": "Exil.", "content": "Od roku 1925 s ním žil v Paříži, kde prosazoval založení exilové anarchické strany. Roku 1926 se stal jedním ze zakladatelů \"\"Organizační všeobecné anarchistické unie\"\", což prohloubilo jeho stesk po domově. Roku 1927 vydal knihu \"\"Dva říjny\"\". Roku 1931 získal kontakty na bolševika Ordžonikidzeho. V té době vydal anarchistické publikace \"\"Anarchismus a diktatura proletariátu\"\" (1931) a \"\"anarchismus našeho času\"\" (1933).", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "V roce 1934 se Aršinov vrátil do Sovětského svazu. Pokoušel se navázat opětovný kontakt s bolševiky, roku 1938 však byl v rámci stalinských čistek zatčen. Byl obviněn z propagace anarchismu a jiných zločinů, byl odsouzen k trestu smrti a zastřelen.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pjotr Andrejevič Aršinov (rusky \"Пëтр Андреевич Аршинов\", 26. července 1887 Andrejevka, Ruské impérium – 9. září 1938 Moskva, SSSR) byl ruský revolucionář, zpočátku bolševik a později anarchista.", "tgt_summary": "Peter Andreyevich Arshinov (), also P. Marin () (1886–1937), was a Ukrainian anarchist revolutionary and intellectual who chronicled Nestor Makhno's 1919–1921 uprising.", "id": 1699298}
{"src_title": "Akce Zamość", "tgt_title": "Ethnic cleansing of Zamojszczyzna by Nazi Germany", "src_document": [{"title": "Poloha města Zamość a okolního regionu \"Zamojszczyzna\".", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Období před rozpoutáním konfliktu.", "content": "Před konfliktem v roce 1939 žilo v oblasti 517 000 obyvatel. Dvě třetiny z nich byli Poláci, čtvrtina Ukrajinci a 10% byli Židé. Město tak leželo v zóně kontaktu mezi polskou a ukrajinskou populací, což mělo za následek rivalitu mezi oběma slovanskými národy,", "section_level": 2}, {"title": "Polský generální Gouvernement, kompetentní správa distriktu Lublin.", "content": "Region Zamość náleží Reststaatu, polskému « sousednímu státu », který byl založen 8. října 1939. Stejně jako v celém generálním Gouvernementu rozdělení pravomocí mezi státními, málo početnými a málo zkušenými úředníky Gouvernementu a zmocněnci německé policie vytvářelo silný administrativní chaos. Na území Gouvernementu nacistický průzkum ohledně koloniálních kořenů dosáhl vrcholu díky projektům vypracovaným v roce 1940: v březnu 1941 Hellmut Körner, zástupce rezortu zemědělství ve správě Gouvernementu, navrhl projekt týkající se změny pozemkové struktury, která by vedla ke zvýšení zemědělské produkce a vylidnění venkova, což by umožnilo vznik pracovní síly", "section_level": 2}, {"title": "Distrikt Lublin pod německou okupací.", "content": "Od roku 1941 je distrikt umístěn na periferii zóny vlivu Říše, na hraničním území, v dosahu vlivu Sovětského svazu. Tato blízkost ulehčila organizaci takzvaných makistů a umožnila politiku zabezpečení a efektivního monitorování problémové oblasti. Úkol byl svěřen speciální jednotce SS, rekrutované mezi lovci odsouzenými za pytláctví, takzvané brigádě Dirlewanger: muži z této jednotky operovali v lesích podél hranice, účastnili se operací na zajištění bezpečnosti hranice, kontroly obyvatel a bojů proti černému trhu, který byl v tomto regionu velmi aktivní. Jako součást lublinského distriktu se město Zamość nachází na křižovatce dvou hlavních os, které, přesně řečeno, vedou z Německa do Ingrie a na Krymský poloostrov. Díky", "section_level": 2}, {"title": "Kolonizační plány.", "content": "Zatímco během prvních měsíců okupace Polska Hitler dával najevo svůj úmysl přeměnit část polského území, která nebyla připojena k Říši, na jedno velké židovské ghetto, později rychle mění názor, když přenechává otázku Polska Alfredu Rosenbergovi od 29. září 1939. Tato politická změna je upřesněna po poradě s Hansem Frankem, generálním guvernérem Polska: Polsko je zahrnuto do Generalplanu Ost, takže, dle slov Konrada Meyera-Heitlinga, musí být germanizováno a vedeno dle nacionálně socialistické ideologie. Himmler, iniciátor celého plánu, pak ještě celý plán budoucnosti Polska rozvíjí během léta 1941.", "section_level": 1}, {"title": "Zemědělská kolonizace východu.", "content": "Podobně jako v teoriích Walthera Darré navrhuje ministr zemědělství a zastánce kolonizace „mečem a pluhem“ Himmler společně s SS porobení oblasti v duchu římských vojenských kolonizací a německých středověkých kolonizací, ať už se jednalo o Řád německých rytířů nebo Jindřicha Lva. Proto Himmler navrhuje uskutečnit osídlení východu, který je SS prohlašovaný za oblast již kdysi germanizovanou, a tak je zde třeba čistou rasu znovu nechat vzkvétat. Tato oblast by měla spočívat na bedrech venkovských vojáků SS dle vzoru římských legionářů; tito vojáci nikdy nepřestanou oddaně sloužit Říši. Reinhard Heydrich si proto přeje vytvořit „zeď z venkovských bojovníků“, nábor SS tak slibuje budoucnost vojenským veteránům právě tak jako vesnickým vojákům.", "section_level": 2}, {"title": "Zamość, místo experimentování SS.", "content": "Od července 1941 Himmler nařizuje Globocnikovi, který je při této příležitosti jmenován „zmocněným pro vytvoření hlídek SS a policie v nových územích na východu“, aby zahrnul město a okolí do kolonizačních plánů. V příkazu z 12. listopadu 1941 upřesňuje cíle okupace: vytvořit vlastenecký model pro Volksdeutsche z Bosny a generálního Gouvernementu, vše založeno na", "section_level": 2}, {"title": "Zamość a zahájení realizace nacistických kolonizačních plánů.", "content": "Tento kolonizační plán a první etapa Generalplanu Ost se podřizuje požadavkům obrany germánství. Od zahájení tohoto plánu Globocnik požaduje posunout hranice až na konec plánovaného záboru Polska a vyhnat za hranice všechny původní polské obyvatele dříve, než tato území obydlí Němci. Poprvé rozvíjí myšlenku", "section_level": 2}, {"title": "Vliv Himmlera a SS ve všech etapách plánu.", "content": "V očích Himmlera je plán kolonizace a obydlení východu novým startem jako pro germánský lid, tak pro půdu, na které by se měli Němci usadit. Jmenován 7. října 1939 jako Říšský komisař pro upevnění německého území, Himmler zodpovídá za kolonizační politiku v Generálním gouvernementu; opírá se o nejvyšší šéfy policie a SS v GG, Wilhelma Krügera a jeho podřízené v každé oblasti, aby prosadil rasovou a koloniální politiku SS a expertů Hlavního rasového a osidlovacího úřadu SS. Tato organizace je složena především z kolonizačních expertů, kteří se připojili k NSDAP ve dvacátých letech, využívá svých zvýšených pravomocí v Polsku a rychle uvádí v praxi platná nařízení (platná od 20. a 30. let). Čtvrté dělení Polska poskytuje nacistickým výzkumníkům příležitost k potvrzení rozpracovaných teorií z 20. let a uvést v praxi kolonizační a rasové plány. V červenci 1941 je rozhodnuto o germanizaci GG. Himmler, říšský komisař pro upevnění německého území rozhoduje o vytvoření velkého územního celku určeného k osídlení v okolí Lublinu. Jeho vytvoření svěřuje Globocnikovi, pro kterého tento úkol představuje poslední šanci jak se blýsknout v", "section_level": 2}, {"title": "Plán Zamość, bod rozporu mezi okupanty.", "content": "Projekty SS v oblasti Zamośće ovšem vzbuzují v některých německých hodnostářích zdrženlivost. Tyto projekty jsou vytvářeny zejména Frankem, generálním guvernérem Polska a ministrem Rosenbergem a ministrem zemědělství. Himmler, který tyto plány následuje, rozhoduje, aby o původcích plánu nebyla zmínka. Příprava a realizace plánu Zamość je příčinou bojů mezi Frankem a jeho podřízenými na jedné straně a Himmlerem společně s SS, Bromannem a Lammersem, situace mezi nacisty se tak vyostřuje. Poté Odilo Globocnik a Heinrich Himmler využívají i nejkratších absencí Generálního guvernéra, aby svůj plán posunuli kupředu: 20. července 1942 využívají přesunu Franka do Říše a Himmler na návštěvě v Lublinu definuje výsady SS v oblasti; na konci listopadu 1942 jsou zahájeny první masové přesuny Poláků, opět když", "section_level": 2}, {"title": "Rychle uskutečněné plány.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osud původního obyvatelstva.", "content": "Již před oficiálním zavedením kolonizačního plánu v roce 1941 byli obyvatelé přepočítáni a rozděleni podle jejich národnostního a náboženského původu. Místní hodnostáři, převážně polského původu, byli zadržováni a popravováni od jara 1940. Na konci roku 1942 došlo k vyhnání Poláků.", "section_level": 2}, {"title": "Shoa v oblasti Zámość, důležitá etapa v zavedení kolonie.", "content": "Pro iniciátory tohoto plánu představovalo vyhlazení židovské populace v oblasti nezbytný předpoklad ke kolonizaci stejně jako důležitou část provedených etnických čistek. Tyto čistky byly usnadněny blízkostí vyhlazovacího táboru v Belzeci, vzdáleného 40 km od Zamośći. V důsledku blízkosti tábora měli obyvatelé jasnou představu o osudu Židů v nacistické Evropě V listopadu 1941 bylo obyvatelstvo v oblasti náležité přepočítáno a roztřízeno, následně bylo zahájeno masakrování Židů. Masakr se odehrával okázalým způsobem, který měl srazit polského ducha a přesvědčit", "section_level": 3}, {"title": "Vyhnání Poláků.", "content": "Vyhánění Poláků začíná v listopadu 1941 a několik tisíc těch, kteří unikli masakrům v roce 1940, je brutálním způsobem vyhnáno či umístěno do farem odebraným Židům v regionu. Tyto odsuny narušují místní ekonomiku, což způsobuje neshody mezi německými funkcionáři. Funkcionáři v zemědělství otevřeně odsuny kritizují. Jakmile jsou Židé listopadu 1942 vyhlazeni, v oblasti jsou uplatněna nařízení o odsunu Poláků od následujícího dne, 27. listopadu, Od tří hodin ráno. Ve vesnicích obklopených německou policií a jednotkami SS obyvatelstvo dostává rozkaz opustit jejich farmy a jejich majetek, s výjimkou jediného zavazadla na osobu, přičemž všichni vzdorující a prchající byli na místě odpraveni. Během první vlny této „evakuace“, od 27. listopadu do 17. prosince 1942, byla obec Skierbieszów", "section_level": 3}, {"title": "Rozdělení obyvatelstva a jeho osud.", "content": "Jakmile jsou vyhnáni, jsou Poláci umístěni ve „shromažďovacích táborech“ v samotném Zámostí. Podle nacistických kritérií a rasové zkoušky, která následuje po vyhnání, jsou nežidovské populace z regionu rozděleny do čtyř skupin s rozdílným osudem. Členové skupiny I a II, ti „rasoví“, jak je nazývají odsouzenci ze shromažďovacího táboru, jsou označeni jako Němci třetího řádu a jsou posláni především do Lodže. Musí zde podstoupit testy, zahrnující vyčerpávající antropometrickou zkoušku, vedoucí k další selekci – poté už jsou členové těchto skupin odesláni do Říše k poněmčení. Jsou zde umístěni k pozorování, které předchází udělení německého občanství. Členové skupiny III jsou rozděleni do dvou skupin: rolníci, kteří zůstávají na místě, aby sloužili jako pracovní síla obyvatelstvu Volksdeutsche a musí se tedy usídlit v oblasti; a ostatní, kteří jsou rozptýleni v Říši, anebo v generální vládě, aby zde pracovali a nahradili Židy přidělené ke strategickým výrobám.A posledně, členové skupiny IV, seskupující osoby neschopné pracovat, jsou posláni do Osvětimi, anebo do vesnic pro rentiéry, tedy do starobinců. do těch jsou nahnáni všichni lidé starší sedmdesáti let a mladší čtrnácti let a jsou zde seskupeni náhodně.. Díky záznamu centrálního úřadu pro migranty v generální německé vládě jsou známa čísla z prvního masivního odsunu z prosince 1942: 9 771 osob původem z 60 vesnic z oblasti bylo odsunuto a podstoupeno sítku rasové selekce jednotek SS. Ze 7 055 osob studovaných rasovými odborníky z SS, jich 314 bylo zařazeno do skupiny II k poněmčení, 5 147 bylo zařazeno do skupiny III, tedy k", "section_level": 3}, {"title": "Osidlování.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Noví osadníci.", "content": "Jednotky SS považují průzkum Volksdeutsche mezi Poláky v regionech propadlých Říši za důležitou etapu při osidlování, která by měla být vedena vědecky. Rodiny, které se musí usídlit v Pflugstadtu jsou přísně vybrány mezi všemi Volksdeutsche z celé Evropy. Rodiny kandidující ke kolonizaci oblasti musí být vhodnými potomky Árijců, mytického (a plodného) lidu) tolik uznávaného německými rasovými odborníky a musí mít minimálně osm dětí podle obrázku rodin Volksdeutsche původem z Moldávie, navštívených Heidensteinem a ustanovených jako model demografického chování vládou Fischera v květnu 1943. Tyto plodné rodiny jsou zproštěny kolonizačního dluhu, včetně jejich početného potomstva, čímž je kolonizační závazek uzavřen během jejich usídlení.. K těmto Volksdeutsche polského původu se připojují Volksdeutsche z baltských zemí, z Besarábie, z Volyňska a od Volhy, z nichž první jsou v Říši přijati Himmlerem osobně, v důsledku výměn populací umožněných paktem Ribbentrop-Molotov. Během dvouleté lhůty strávené", "section_level": 3}, {"title": "Usídlení a každodenní život v koloniích SS.", "content": "I když vyhnání Poláků nebylo ještě zcela dokončeno, na jejich farmách už byli s pomocí SS nastěhováni němečtí osadníci. Cesty obou národů se však neprotnuly. Jedni totiž mířili do selekčních táborů, druzí do svých nových domovů. Přistěhovalecká vlna ze začátku ledna 1943 je už známější. 4. ledna se vybrané rodiny společně se svými věcmi shromáždily ve vesnici, která je měla přijmout. Zde už čekal Dorfführer (velitel vesnice), Wehrbauer (rolnický voják) a člen SS a Němec pocházející z Říše obklopen svými blízkými kolaboranty a také ženské členky nacistických organizací. Ty poslední, především studentky,", "section_level": 3}, {"title": "Přestavba území.", "content": "Vyvlastnění majetku polské populace, ať už židovské či nežidovské, umožnilo rozdělení půdy. Polské území v oblasti Zamość bylo rozděleno na velmi rozsáhlé pozemky. Aby bylo umožněno rozdělení půdy rovným dílem, muselo být německé území rozděleno na menší pozemky, přičemž jednotlivé dlouhé parcely byly odděleny ploty. V souvislosti s jejich rozdělením mohly pozemky taky vynášet větší výnosy. Tyto pozemky, podle bývalého polského způsobu, v realitě využívaly plochu 30 hektarů a byly uspořádány okolo farmy. Předávány byly na základě vůle vlastníka, který sám volil svého nástupce s tím, že přednost dával jednomu ze svých synů. Co se týče německých pozemků, ty byly dány každé rodině, bez nutnosti platit nájem, pro období jedné generace. Po uplynutí zkušební doby 33 let rodina získala veškerá práva vycházející z německých zemědělských zákonů z let 1930. V rámci germanizace území proběhla rovněž germanizace zeměpisných názvů, tak se například Bortatyzce stalo Baltenhofem, Skierbieszów nese germánský název Heidenstein a Zawada musí být označována jako Wirsing.", "section_level": 3}, {"title": "Polská a ukrajinská populace čelí kolonizaci.", "content": "Plány Himmlera a Globocnika mají za následek také reakce ze strany místního lidu. Aby se obyvatelé vyhnuli nuceným přesunům, unikají a tvoří partyzánské skupiny. Existence a četná aktivita těchto partyzánů donutila Němce zahájit v roce 1943 vojenské operace..", "section_level": 2}, {"title": "Ukrajinci a Poláci pod německým útlakem.", "content": "Po vyhlazení Židů se místní populace rozděluje na polskou a ukrajinskou, do vesnic s polskou většinou a s ukrajinskou většinou. Vzhledem k předcházejícímu dvacetiletému období, kdy Polsko utlačovalo ukrajinskou menšinu, se generál Hans Frank pokouší vyprovokovat Ukrajince proti Polákům. Nejprve, ušetřeni evakuací, jsou Ukrajinci využiti jako nárazník mezi Poláky, tj. nepřáteli, a Němci. Navíc je z Ukrajinců vybrána spousta nacistických kolaborantů, jako např. Hiwi (Hilfswillige, Hilfswissenschaftler), dobrovolníci pro Schutztruppen (vojska do Afriky), ukrajinští představitelé SS, nespolehliví a využívající beztrestnosti, využívaní především v operacích proti partyzánům a při etnických čistkách. Avšak i přes kolaboraci Ukrajinců si němečtí funkcionáři, Globocnik a Frank, nepřejí zachovat", "section_level": 2}, {"title": "Odboj, jeho činnost a německá represe.", "content": "Odsunuté obyvatelstvo přichází posílit odbojové skupiny, které se rychle rozšiřují, zejména po začátku bojů na východní frontě.. Aby polský odboj, který je rychle obeznámen s původem a velikostí plánů kolonizace v Zamośći, mohl bojovat proti německým čistkám, připravuje podmínky pro příchod vesničanů, kteří jsou cílem potenciálních etnických čistek, a tak utíkají, zejména pod rouškou noci a mlhy, přinášejí s sebou část jejich osobního majetku, zemědělského nářadí a svůj dobytek. Tito utečenci se přidávají na stranu odboje nebo vytváří tajné ilegální spolky, které využívají pomoc svých vlastenců. Pod hlavičkou odboje působí také různí jiní obyvatelé, kteří bojují proti Říši: polští vojáci,", "section_level": 2}, {"title": "Konec operace Zamość.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Paralýza okupovaného území.", "content": "V měsících, které předcházely osamostatnění oblasti, odboj dosahuje takového rozsahu, že paralyzuje její ekonomickou aktivitu, jak potvrzuje guvernér Lublinu Himmlerovi v dopise 3.", "section_level": 2}, {"title": "Konec plánu.", "content": "Sovětské plány tlačí okupanty (ať už se jedná o vojáky Říše nebo členy Volksdeutsche) od března k opuštění regionu. Na jaře 1944 se z oblasti stává bitevní pole, ovšem Wehrmacht i SS postupně vyklízejí své pozice i přes mnoho", "section_level": 2}], "src_summary": "Akce Zamość (německy « ») byl experimentální kolonizační projekt vedený Třetí Říší v okupovaném Polsku. Byl aplikován od listopadu 1942 do srpna 1943 v Zamośći, administrativním obvodu polského Generálního Gouvernementu, Odilem Globocnikem, velitelem policie a oddílů SS v Lublinu. Tento projekt byl vytvářen již od roku 1941 na popud Heinricha Himmlera, velitele říšského oddílu SS, na základě detailní studie vypracované experty SS na kolonialismus. Region Zamość byl vybrán z toho důvodu, že se na jeho území vyskytují německé osady ustanovené již za vlády Josefa II., kvůli úrodné půdě a také díky Zamośći jako takovému, jelikož se jedná o renesanční město. ", "tgt_summary": "The ethnic cleansing of Zamojszczyzna by Nazi Germany (, also: \"Operation Himmlerstadt\") during World War II was carried out as part of a greater plan of forcible removal of the entire Polish populations from targeted regions of occupied Poland in preparation for the state-sponsored settlement of the ethnic German \"Volksdeutsche\". The operation of mass expulsions from Zamojszczyzna region around the city of Zamość (now in Lublin Voivodeship, Poland) was carried out between November 1942 and March 1943 on direct order from Heinrich Himmler. It was preplanned by both, Globocnik from Action Reinhard and Himmler, as the first stage of the eventual murderous ethnic cleansing ahead of projected Germanization of the entire General Government territory. ", "id": 1220175}
{"src_title": "John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley", "tgt_title": "John Wodehouse, 1st Earl of Kimberley", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze starobylého šlechtického rodu z Norfolku, byl synem předčasně zemřelého Henryho Wodehouse (1799–1834). Měl sestru-dvojče Annette (1826–1833), která zemřela v dětství. Mladší bratr Henry Wodehouse (1834–1873) doprovázel později staršího bratra na diplomatických misích a zemřel na tyfus v Řecku. John studoval v Etonu a Oxfordu, v roce 1846 po dědečkovi zdědil titul barona Wodehouse a vstoupil do Sněmovny lordů. V rodinné tradici se připojil k liberálům, v letech 1852–1856 a 1858–1861 byl státním podsekretářem zahraničí (v letech 1852–1853 a 1859–1861 byl zároveň mluvčím ministerva ve Sněmovně lordů). V letech 1856–1858 byl velvyslancem v Petrohradě, v otázce prusko-rakouského sporu o Šlesvicko-Holštýnsko byl v roce 1863 mimořádným vyslancem v Kodani. V roce 1864 byl jmenován členem Tajné rady a téhož roku krátce státním podsekretářem pro Indii. V letech 1864–1866 byl místokrálem v Irsku a za zásluhy byl v roce 1866 povýšen na hraběte z Kimberley. V letech 1868–1870 byl lordem strážcem tajné pečeti, v letech 1868–1869 zároveň guvernérem Společnosti Hudsonova zálivu a jejích území v Kanadě (tzv. Severozápadní provincie). V letech 1870–1874 a 1880–1882 byl ministrem kolonií, v roce 1882 krátce zastával funkci lorda kancléře vévodství lancasterského. Celkem třikrát byl ministrem pro Indii (1882–1885, 1886 a 1892–1894), v letech 1892-1894 byl zároveň prezidentem Tajné rady, svou kariéru zakončil ve funkci ministra zahraničí (1894–1895). Do smrti si ale udržoval vliv jako předseda liberálních zástupců ve Sněmovně lordů (1896-1902). Od mládí se mimo jiné věnoval problematice školství a v letech 1899–1902 byl kancléřem univerzity v Londýně, získal také čestný doktorát v Oxfordu. V roce 1885 obdržel Podvazkový řád. Mimo jiné byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v Norfolku. Z doby jeho působení na ministerstvu kolonií pochází řada pojmenování v zámořských državách, například v Austrálii, na Novém Zélandu nebo v Hongkongu. Nejvýznamnějším odkazem je název města Kimberley v jižní Africe. S manželkou Florence Fitzgibbon (1825–1895), dcerou 3. hraběte z Clare, měl tři děti. Dědicem titulů byl syn John Wodehouse, 2. hrabě z Kimberley (1848–1932), který se věnoval správě statků a regionální politice v Norfolku.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley (\"John Wodehouse, 1st Earl of Kimberley, 3rd Baron Wodehouse, 8th Baronet Wodehouse of Wilberhall\") (7. ledna 1826, Wymondham, Anglie – 8. dubna 1902, Londýn, Anglie) byl britský státník, významný představitel Liberální strany druhé poloviny 19. století. V mládí se uplatnil v diplomacii a byl místokrálem v Irsku, později se úspěšně věnoval správě kolonií (třikrát byl ministrem pro Indii a dvakrát ministrem kolonií), nakonec byl ministrem zahraničí. V roce 1866 byl povýšen na hraběte z Kimberley (podle rodového sídla v Norfolku). Bylo po něm pojmenováno město Kimberley v jižní Africe. K jeho příbuzenstvu patřil humoristický spisovatel Pelham Grenville Wodehouse.", "tgt_summary": "John Wodehouse, 1st Earl of Kimberley, (7 January 18268 April 1902), known as The 3rd Baron Wodehouse from 1846 to 1866, was a British Liberal politician. He held office in every Liberal administration from 1852 to 1895, notably as Secretary of State for the Colonies and as Foreign Secretary.", "id": 87201}
{"src_title": "MBDA MICA", "tgt_title": "MICA (missile)", "src_document": [{"title": "MICA.", "content": "Střely MICA vyvíjela od počátku 80. let francouzská společnost Matra jako univerzální výzbroj pro stíhací letouny Dassault Rafale a Dassault Mirage 2000-5. Do výzbroje letectva byla střela zavedena v roce 1996. Díky tomu, že je vhodná jak pro využití na krátké vzdálenosti, tak i za hranicí viditelnosti (od 500 m do 60 km), nahradila nejen řízené střely Matra Super 530, ale zároveň i typ Matra R550 Magic. Pro bojové letouny jsou vyráběny dvě verze střely – MICA RF s aktivním radarovým naváděním (od roku 1996) a MICA IR s pasivním infračerveným naváděním (od roku 2000). Obě varianty jsou přitom vhodné pro operace v prostředí s vysokým stupněm rušení.", "section_level": 1}, {"title": "VL MICA.", "content": "Později byly střely MICA adaptovány i pro použití u armády a námořnictva. Systém VL MICA byl poprvé představen v roce 2000 na veletrhu v Singapuru. První zkušební vertikální odpal střely proběhl v roce 2001. První pozemní komplet VL MICA se stal operačním v červenci 2009. V roce 2006 si systém VL MICA zvolil Omán jako výzbroj pro své nové korvety třídy \"Khareef\". Varianta VL MICA je protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu, z nějž jsou střely odpalovány vertikálně. Systém existuje jak v pozemní, tak v námořní variantě. Vyznačuje se rychlou reakcí, 360° pokrytím a schopností boje s několika cíli současně. Interval mezi odpálením dvou střel jsou dvě vteřiny. Opět jsou vyráběny dvě verze střely VL MICA, lišící se typem navádění - VL MICA RF a VL MICA IR. Pozemní verzi systému tvoří taktické řídící centrum (TOC – \"Tactical Operation Centre\"), třídimenzionální radar a 3–6 vypouštěcích kontejnerů, každý obsahující čtyři střely MICA. Vypouštěcí kontejnery jsou totožné v námořní i pozemní verzi. Všechny prvky jsou umístěny na pětitunových nákladních vozidlech, což zaručuje vysokou pohyblivost systému.", "section_level": 1}], "src_summary": "MBDA MICA (francouzsky: \"Missile d’Interception, de Combat et d’Autodéfense\") je francouzská řízená střela krátkého a středního dosahu (dle platformy), používaná k ničení vzdušných cílů – letadel, vrtulníků, bezpilotních letounů, ale i jiných řízených střel. Střely MICA mohou operovat za každého počasí a díky pokročilé elektronice jsou typu „odpal a zapomeň“. Systémem mohou být vybaveny jak bojové letouny, tak v případě jeho vertikálně odpalované varianty i pozemní jednotky a válečné lodě.", "tgt_summary": "The MBDA MICA (\"Missile d’interception, de combat et d’autodéfense\", “interception, combat and self-defence missile”) is an anti-air multi-target, all weather, fire-and-forget short and medium-range missile system. It is intended for use both by air platforms as individual missiles as well as ground units and ships, which can be equipped with the rapid fire MICA Vertical Launch System. It is fitted with a thrust vector control (TVC) system. It was developed from 1982 onward by Matra. The first trials occurred in 1991, and the missile was commissioned in 1996 to equip the Rafale and Mirage 2000. It is a replacement for both the Super 530, in the interception role, and the Magic II, in the dogfighting role. ", "id": 377011}
{"src_title": "Tančící dům", "tgt_title": "Dancing House", "src_document": [{"title": "Historie místa.", "content": "Na místě stával činžovní dům, který byl v roce 1945 omylem zničen zásahem americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, ale až do 90. let nebyla realizována. Začátkem 90. let myšlenku zástavby obnovil Vlado Milunić spolu s Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. S Havlem přišel Milunić do styku v roce 1986, kdy mu navrhoval rozdělení bytu a přitom se bavili, jaký dům by mohl stát vedle. Původní idea předpokládala vznik domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by se zařadil do kulturní linie od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu, ale pro tento záměr se nepodařilo najít investora. Už v prvních námětech Milunić počítal s tím, že by se budova měla vyklánět nad křižovatku, což mělo symbolizovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu, a s vizí statické věže vzadu a dynamické vpředu. Milunić nejprve chtěl získat Jeana Nouvela, podle jehož návrhu byl později postaven stejným investorem Zlatý Anděl, ale to se mu nepovedlo. Frank Gehry prý nabídku přijal proto, že „pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli“. Možnost prosadit takovouto stavbu přičítá Milunić porevoluční euforii, Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové, a vzácné souhře náhod. V roce 1992 pozemek koupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, 3. září 1994 byl položen základní kámen nové budovy. Provoz budovy byl zahájen 20. června 1996. Investorem byla společnost Nationale Nederlanden Real estate, v. o. s., generálním projektantem ATIPA, s. r. o., hlavním dodavatelem belgická společnost BESIX.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stavba je založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilot. Na železobetonové konstrukci je připevněno 99 originálních fasádních panelů. Průčelí budovy tvoří dvě věže připomínající taneční pár. Na vrcholu věže nazývané Fred je kopule s konstrukcí z trubek potažená nerezovou síťovinou – hlava medúzy. Dům má devět podlaží, místnosti jsou nesymetrické a jejich stěny šikmé. Dům vystupuje z uliční čáry do linie chodníku. V budově je v 6 podlažích 2965 metrů čtverečních využitelných kancelářských ploch, v nejvyšším patře je restaurace o ploše 679 metrů čtverečních, v přízemí a suterénu (původně zamýšlených jako prodejní plochy) je konferenční středisko o ploše 400 metrů čtverečních. Původní prostory kongresového centra a galerie byly později také přeměněny na kanceláře. Přízemí je řešeno jako velkoprostor s přístupem od hlavní recepce a z venku od nábřeží. V přízemí se nachází kavárna. Rostislav Švácha citoval hlasy, že do houpavých a swingujících linií domu prý oba autoři zakódovali gesto rozloučení s panelákovým stavebnictvím Husákovy éry. Architekt Milunić po letech litoval, že se nepodařilo prosadit původně navrhovaný tvar věže, hezčí a vyšší. Medúza na věži Fred podle něj vznikla jako řešení patové situace. Frank Gehry na výstavách v Americe prý ukazuje původní návrh s vysokou věží. Autorem medúzy je Gehry, ale Milunić říká, že se podobá jeho návrhu na ukončení věže prosklenou kupolí zeměkoule, odpovídající na zeměkouli umístěnou na sousedním Havlově domě. Medúza je podle něj nakloněna ve špatném úhlu a ze křižovatky nevypadá jako koule, ale jako něco divně placatého. Milunićovi se nelíbil bar v přízemí, restaurace v horním patře ani školicí středisko, ocenil patra podle návrhu Evy Jiřičné. Za chyby budovy považuje Milunić například pohled na vršek od Palackého mostu a trochu i pohled shora od Karlova náměstí, o svém vlastním původním návrhu má dosud to nejlepší mínění. Spolupráci s Frankem Gehrym považoval za úžasné transoceánské dobrodružství.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastníci a využití.", "content": "Stavbu financovala Nationale Nederlanden, dnes ING. V roce 2004 byl Tančící dům spolu se Zlatým Andělem vložen jako základní portfolio do investičního fondu ING Property Fund Central Europe. V roce 2008 vlastník plánoval přestavbu a redesign recepčního prostoru. Vlado Milunić ale původní podobu recepce hájil jako výrazně autorský prostor, který nese výraznou stopu Gehryho rukopisu. Správce budovy přesto objednal modernizaci u architekta M. Ranného. Jeho návrh považoval Milunić za totální nepochopení konceptu současné recepce, za tuctovou bezcennou kulisu, kterou známe z desítky nových administrativních budov. V roce 2013 dosavadní vlastník, společnosti CBRE Global Investors, nabídl budovu k prodeji. Prodej organizovala poradenská společnost Jones Lang LaSalle. Developer Central Group v srpnu 2013 za budovu nabídl 250 milionů korun a později nabídku mírně navýšil na 10 milionů eur, ale ve výběrovém řízení neuspěl. Tento zájemce zde chtěl otevřít muzeum architektury a designu, pokud by s tím autoři budovy souhlasili. Koncem roku 2013 budovu za 13,35 milionů eur (v přepočtu 360 milionů korun) koupila Pražská správa nemovitostí, kterou vlastní realitní magnát Václav Skála. Nový vlastník chce v budově ponechat kanceláře, i když zvažuje využití části budovy pro nekomerční účely. Hlavními nájemníky kancelářských prostor jsou společnosti CBRE Global Investors a Accenture.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Stavba rozpoutala veřejnou diskuzi o architektuře v Praze. Zastánci dům oceňovali jako moderní architekturu, jaká v Praze chybí, odpůrci argumentovali tím, že do historické Prahy se budova nehodí a narušuje městské panorama. Je označován za první pražskou porevoluční stavbu špičkových světových architektů. Je označována za jeden ze symbolů města či za turistický magnet. Podle Rostislava Šváchy se pro laickou veřejnost dům stal ikonou devadesátých let a dal éře po Sametové revoluci architektonickou tvář, podobně jako Hubáčkova věž na Ještědu 60. letům, a pro zahraniční návštěvníky se stal ikonou Prahy, téměř stejně známou jako Karlův most či Svatovítská katedrála. Čeští architekti se však na dům podle Šváchy s takovým nadšením nedívali a na organickou architekturu se na Západ začali ohlížet až o desetiletí později.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V souvislosti s prohlášením obchodního domu Máj za kulturní památku v roce 2006 se hlavní konzervátor Národního památkového ústavu Josef Štulc pro Lidovky.cz vyjádřil, že by teoreticky uvítal, aby jako památka byl zapsán i Tančící dům. V roce 2008 Vlado Milunič při jednání se správcem budovy o přestavbě recepce argumentoval tím, že se dům pravděpodobně stane kulturní památkou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tančící dům, jinak také Ginger and Fred, oficiálním jménem původně Nationale Nederlanden Building, dokončený roku 1996, stojí v Praze na pravém břehu Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Pojmenován je podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tančící dům navrhl Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym, kterého k projektu přizval investor. Interiéry kanceláří investora byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné.", "tgt_summary": "The Dancing House (), or Fred and Ginger, is the nickname given to the Nationale-Nederlanden building on the Rašínovo nábřeží (Rašín Embankment) in Prague, Czech Republic. It was designed by the Croatian-Czech architect Vlado Milunić in cooperation with Canadian-American architect Frank Gehry on a vacant riverfront plot. The building was designed in 1992 and was completed four years later in 1996. ", "id": 1345521}
{"src_title": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2008", "tgt_title": "2008 World Junior Ice Hockey Championships", "src_document": [{"title": "Hrací formát turnaje.", "content": "Ve dvou základních skupinách hrálo vždy pět týmů každý s každým. Vítězství se počítalo za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připsaly bod a následovalo 5 min. prodloužení a samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodla o držiteli bonusového bodu. Vítězové základních skupin postoupili přímo do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny sehrály čtvrtfinálový zápas. Čtvrté a páté týmy z obou skupin se utkaly ve skupině o udržení, ze které sestoupily dva týmy. Také se hrál zápas o páté a třetí místo, ve kterých se střetli poražení z play-off. V play-off se v případě nerozhodného výsledku prodlužovalo deset minut, případně následovala trestná střílení.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina o udržení.", "content": "\"Poznámka:\" Zápasy Dánsko 3–4 Slovensko \"a\" Švýcarsko 1–3 Kazachstán \"se započítávaly ze základní skupiny.\" \" Dánsko a Švýcarsko sestoupily do I. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2009\"", "section_level": 1}, {"title": "Soupisky.", "content": "Kanada Jonathan Bernier, Steve Mason, Karl Alzner, Drew Doughty, Josh Godfrey, Thomas Hickey, Logan Pyett, Luke Schenn, Pk Subban, Zach Boychuk,Colton Gillies, Claude Giroux, Matthew Halischuk, Riley Holzapfel, Stefan Legien, Brad Marchand, Shawn Matthias, Wayne Simmonds, Steven Stamkos,Brandon Sutter, John Tavares, Kyle Turris Trenér: Craig Hartsburg Jhonas Enroth, Stefan Ridderwall, Niclas Andersén, Kristoffer Berglund, Jonathan Carlsson, Oscar Eklund, Victor Hedman, Eric Moe, Johan Motin,Johan Alcén, Joakim Andersson, Mikael Backlund, Patrik Berglund, Robin Figren, Tobias Forsberg, Carl Hagelin, Mario Kempe, Tony Lagerström,Thomas Larsson, Patrik Lundh, Oscar Möller, Magnus Pääjärvi Trenér: Pär Mårts Sergej Bobrovskij, Stanislav Galimov, Jurij Alexandrov, Maxim Čudinov, Pavel Doronin, Marat Kalimulin, Jevgenij Kurbatov, Jakov Selezněv, Vjačeslav Vojnov, Artěm Anisimov, Jevgenij Bodrov, Alexej Čerepanov, Jevgenij Dadonov, Nikita Filatov, Vadim Golubcov, Artěm Gordějev, Anton Koroljov, Dmitrij Kugryšev, Maxim Mamin, Michail Milechin, Dmitrij Sajustov, Viktor Tichonov Trenér: Sergej Němčinov 5. místo Česko Michal Neuvirth, Jakub Kovář, náhradník Lukáš Daneček – Antonín Bořuta (1), Jan Piskáček, Martin Parýzek, Michal Jordán, Tomáš Kundrátek (1), Patrik Prokop, Jiří Suchý – Jakub Voráček, Michael Frolík (5), David Květoň, Jakub Sklenář (4), Jiří Ondráček, Daniel Bártek (2), Martin Látal (2), Radek Meidl (1), Zbyněk Hampl (1), Petr Strapáč (1), Roman Szturc, Pavel Kuběna, Jan Semorád. Trenéři: Miloslav Hořava, Radim Rulík a Ondřej Weissmann.", "section_level": 1}, {"title": "1. divize.", "content": "Turnaj skupiny A se uskutečnil od 9. do 15. prosince v Bad Tölzu v Německu a turnaj skupiny B od 12. do 18. prosince v Rize v Lotyšsku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" Německo postoupilo mezi elitu, zatímco Litva sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2009\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" Lotyšsko postoupilo mezi elitu, zatímco Velká Británie sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2009\"", "section_level": 2}, {"title": "2. divize.", "content": "Turnaj skupiny A se uskutečnil od 9. do 15. prosince v Canazei v Itálii a turnaj skupiny B od 10. do 16. prosince v Tallinnu v Estonsku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" Itálie postoupila do 1. divize, zatímco Island sestoupil do 3. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2009\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" Estonsko postoupilo do 1. divize, zatímco Čína sestoupila do 3. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2009\"", "section_level": 2}, {"title": "3. divize.", "content": "Turnaj se uskutečnil od 16. do 24. prosince v Bělěhradě v Srbsku. \" Nový Zéland a Srbsko postoupili do II. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2009\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji se na přelomu let 2007 a 2008 konalo na území České republiky v Pardubicích a Liberci. ", "tgt_summary": "The 2008 IIHF World U20 Championship, commonly referred to as the 2008 World Junior Ice Hockey Championships (2008 WJHC), was the 32nd edition of the Ice Hockey World Junior Championship. The Elite group, what the IIHF refer to as the Top Division, was held in Pardubice and Liberec, Czech Republic, between 26 December 2007 and 5 January 2008. Canada won the gold medal for the fourth consecutive time. Sweden earned its first World Junior medal since 1996 by reaching the final. ", "id": 1202405}
{"src_title": "Miloš Krasić", "tgt_title": "Miloš Krasić", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Fotbalovou dráhu zahájil Krasić v klubu FK Rudar, kde si ho všimli lidé z FK Vojvodina Novi Sad, kam ve svých 14 letech odešel. Zde strávil následující 41⁄2 sezóny, během nichž fotbalově rostl a stal se kapitánem mužstva. V létě 2004 odešel do zahraničí, do ruského klubu CSKA Moskva, s nímž získal nemálo trofejí včetně dvou ligových titulů. 21. srpna 2010 přestoupil do italského velkoklubu Juventus Turín, kde dostal dres s číslem 27. S Juventusem vyhrál italskou nejvyšší ligu v sezóně 2011/12.", "section_level": 1}, {"title": "Fenerbahçe Istanbul.", "content": "3. srpna 2012 přestoupil za 7 milionů € do tureckého klubu Fenerbahçe Istanbul, kde podepsal 4letý kontrakt. V základní skupině C Evropské ligy 2012/13 pomohl k obsazení prvního místa a zisku 13 bodů, i když většinou jen střídal. V šestnáctifinále vyřadilo Fenerbahçe běloruský klub FK BATE Borisov po výsledku 0:0 venku a 1:0 doma (tento zápas v Turecku se však hrál bez diváků), Krasić nezasáhl ani do jednoho zápasu. Nastoupil na několik závěrečných minut v prvním zápase semifinále Evropské ligy proti hostující Benfice Lisabon, Fenerbahçe soupeře zdolalo poměrem 1:0.", "section_level": 2}, {"title": "SC Bastia (hostování).", "content": "V létě 2013 odešel na roční hostování do francouzského celku SC Bastia.", "section_level": 2}, {"title": "Lechia Gdańsk.", "content": "V srpnu 2015 se stal hráčem polského klubu Lechia Gdańsk.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické reprezentace.", "content": "Miloš Krasić nastupoval za reprezentaci Srbska a Černé Hory do 21 let, s níž se zúčastnil dvou evropských šampionátů v této věkové kategorii. Jedním z nich bylo Mistrovství Evropy hráčů do 21 let konané v Portugalsku, kde Srbsko podlehlo 1. června v semifinále Ukrajině 4:5 v penaltovém rozstřelu (zápas skončil 0:0 po prodloužení). Miloš odehrál na turnaji všechny 4 zápasy. Mimo semifinále šlo o duely v základní skupině A – postupně 23. května porážka 0:1 s Německem, 25. května výhra 2:0 nad Portugalskem a 28. května prohra 0:2 s Francií. Se srbskočernohorským olympijským výběrem do 23 let hrál na Letních olympijských hrách 2004 v Řecku, kde Srbsko a Černá Hora obsadilo poslední čtvrté místo v základní skupině C bez zisku jediného bodu.", "section_level": 2}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "V letech 2006–2011 působil v seniorské reprezentaci Srbska. Debutoval 15. listopadu 2006 v přátelském utkání v Bělehradu proti týmu Norska (remíza 1:1). První gól vstřelil 11. října 2008 v kvalifikačním utkání na Mistrovství světa 2010 v Bělehradě hostující Litvě. Krasić ve 34. minutě zvyšoval na průběžných 2:0 pro domácí, střetnutí skončilo vítězstvím Srbska 3:0. Hned v dalším zápase 15. října skóroval znovu, tentokrát ve Vídni proti domácímu Rakousku, když ve 14. minutě otevíral skóre kvalifikačního utkání, které Srbsko vyhrálo 3:1. Kvalifikace byla pro mladý balkánský stát úspěšná, Srbsko obsadilo v základní skupině s 22 body 1. místo o jeden bod před druhou Francií, která se musela zúčastnit baráže.", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství světa 2010.", "content": "Miloš Krasić se poté zúčastnil i samotného světového šampionátu 2010 v Jihoafrické republice. V základní skupině D se Srbsko střetlo postupně s Ghanou, Německem a Austrálií. V prvním zápase 13. června 2010 prohrálo s Ghanou 0:1, Krasić odehrál kompletní zápas v základní sestavě. 18. června porazil balkánský celek překvapivě favorizované Německo 1:0, i tentokrát absolvoval Krasić celé střetnutí. Ve svém posledním vystoupení na šampionátu 23. června podlehlo Srbsko Austrálii 1:2 a s turnajem se rozloučilo ziskem 3 bodů a obsazením posledního čtvrtého místa ve skupině. Krasić hrál do 62. minuty, poté byl střídán.", "section_level": 3}], "src_summary": "Miloš Krasić (srbsky Милош Красић, * 1. listopadu 1984, Titova Mitrovica, SFR Jugoslávie) je srbský fotbalový záložník, který v současnosti hraje v klubu Lechia Gdańsk. ", "tgt_summary": "Miloš Krasić (; born 1 November 1984) is a Serbian former professional footballer who played as a winger. He represented the Serbia national team at the 2010 FIFA World Cup, and at one point in his career, he was named by \"FourFourTwo\" as one of the 100 best players in the world.", "id": 607960}
{"src_title": "Pravděpodobnostní vytvořující funkce", "tgt_title": "Probability-generating function", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jednorozměrný případ.", "content": "Pokud \"X\" je diskrétní náhodná proměnná nabývající nezáporných celočíselných hodnot {0,1,...}, pak \"pravděpodobnostní vytvořující funkce\" náhodné proměnné \"X\" je definována jako kde \"p\" je pravděpodobnostní funkce náhodné proměnné \"X\". Jméno náhodné proměnné se často doplňuje jako dolní index: \"G\" a \"p\", aby se zdůraznilo, že se funkce týkají určité náhodné proměnné \"X\" a jejího rozdělení pravděpodobnosti. Mocninná řada konverguje absolutně alespoň pro všechna komplexní čísla \"z\" s |\"z\"| ≤ 1; v mnoha případech je poloměr konvergence větší.", "section_level": 2}, {"title": "Vícerozměrný případ.", "content": "Pokud je diskrétní náhodná proměnná nabývající hodnoty v \"d\"-rozměrné nezáporné celočíselné mřížce {0,1,...}, pak \"pravděpodobnostní vytvořující funkce\" náhodné proměnné \"X\" je definována jako kde \"p\" je pravděpodobnostní funkce náhodné proměnné \"X\". Mocninná řada konverguje absolutně alespoň pro všechny komplexní vektory s.", "section_level": 2}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mocninná řada.", "content": "Pro pravděpodobnostní vytvořující funkci platí všechna pravidla pro mocninné řady s nezápornými koeficienty. Konkrétně \"G\"(1) = 1, kde \"G\"(1) = lim\"G\"(\"z\") zdola, protože součet pravděpodobností musí být roven jedné. Podle Abelovy věty pro mocninné řady s nezápornými koeficienty musí být poloměr konvergence jakékoli pravděpodobnostní vytvořující funkce alespoň 1.", "section_level": 2}, {"title": "Pravděpodobnosti a střední hodnota.", "content": "Následující vlastnosti umožňují odvození různých základních veličin vycházejících z \"X\":", "section_level": 2}, {"title": "Funkce nezávislých náhodných proměnných.", "content": "Pravděpodobnostní vytvořující funkce jsou užitečné pro práci s funkcemi nezávislých náhodných proměnných. Například:", "section_level": 2}, {"title": "Příbuzné koncepty.", "content": "Pravděpodobnostní vytvořující funkce je příkladem vytvořující funkce posloupnosti (viz formální mocninná řada). Je ekvivalentní Z-transformaci pravděpodobnostní funkce a někdy se tak i nazývá. K dalším vytvořujícím funkcím náhodných proměnných patří momentová vytvořující funkce, charakteristická funkce a kumulantová vytvořující funkce. Pravděpodobnostní vytvořující funkce je také ekvivalentní s faktoriálovou momentovou vytvořující funkcí, která jako formula_30 může být také uvažována pro spojité a jiné náhodné proměnné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pravděpodobnostní vytvořující funkce diskrétní náhodné proměnné je v teorii pravděpodobnosti mocninná řada reprezentace (vytvořující funkce) pravděpodobnostní funkce náhodné proměnné. Pravděpodobnostní vytvořující funkce se často používají pro svůj stručný popis posloupnosti pravděpodobností Pr(\"X\" = \"i\") v pravděpodobnostní funkci pro náhodnou veličinu \"X\" a díky tomu, že zpřístupňují dobře rozvinutou teorii mocninných řad s nezápornými koeficienty.", "tgt_summary": "In probability theory, the probability generating function of a discrete random variable is a power series representation (the generating function) of the probability mass function of the random variable. Probability generating functions are often employed for their succinct description of the sequence of probabilities Pr(\"X\" = \"i\") in the probability mass function for a random variable \"X\", and to make available the well-developed theory of power series with non-negative coefficients.", "id": 2024289}
{"src_title": "Marie Mercedes Bourbonsko-Sicilská", "tgt_title": "Princess María de las Mercedes of Bourbon-Two Sicilies", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se 23. prosince 1910 v Madridu, jako dcera prince Carlose Bourbonsko-Sicilského, infanta Španělského, vnuka krále Ferdinanda II. Sicilského a jeho druhé manželky princezny Luisi Orleánské, dcery prince Filipa, hraběte pařížského, uchazeče o francouzský trůn. Při narození jí byl udělen titul infantky španělské, i když to nebyl skutečný její titul, pravý titul byl \"Princezna Bourbonsko-Sicilská\". Její rodina se přestěhovala do Sevilly, kdy byl její otec vojenský generální kapitán provincie. Když je Druhá Španělská republika donutila k emigraci, žili v Cannes a později v Paříži, kde také studovala umění v Louvru. Dne 14. ledna 1935, navštívila v Římě svatbu princezny Beatrice Španělské, dcery krále Alfonse XIII.. Zde potkala svého druhého bratrance a budoucího manžela, bratra nevěsty, Juana, hraběte barcelonského, čtvrtého syna a nástupníka trůnu Alfonse XIII.. Vzali se 12. října 1935 v Římě. Když její manžel roku 1942 přijal královský titul \"Hraběte z Barcelony,\" Marie získala titul \"Hraběnky z Barcelony\". Spolu měli čtyři děti: Žili v Cannes a Římě, a s vypuknutím druhé světové války se přestěhovali do Lausanne, kde žili s královnou Viktorií Eugenií, matkou infanta Juana. Později bydleli v Estorilu, v Portugalsku. Roku 1953 princezna reprezentovala Španělskou královskou rodinu na korunovaci královny Alžběty II.. Roku 1976, jeden rok po obnovení monarchie ve Španělsku v osobě jejího syna Juana Carlose, se vrátili do Španělska. V roce 1977 se Juan vzdal svých práv ve prospěch jeho syna, a tím mu umožnil držet titul \"Hraběte z Barcelony.\" Roku 1982 si zlomila kyčel a roku 1985 levou stehenní kost. Z tohoto důvodu musela být celý zbytek života na vozíku. V roce 1993 ovdověla. Byla velkým fanouškem býčích zápasů a andaluské kultury. V roce 1995 se její vnučka Infantka Elena vdala v Seville, a proto je Hraběnka lásky tohoto města. Dne 4. března 1929 byla 1171. Dámou Královského řádu královny Marie Luisy. Zemřela 2. ledna 2000 v královské rezidenci La Mareta v Lanzarote na infarkt, kde královská rodina oslavovala Nový rok. Je pohřbena s vyznamenáním královny v královské kryptě kláštera San Lorenzo de El Escorial nedaleko Madridu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Mercedes Bourbonsko-Sicilská (španělsky \"Doña María de las Mercedes Cristina Genara Isabel Luisa Carolina Victoria y Todos los Santos de Borbón-Dos Sicilias y Orléans\") (23. prosince 1910, Madrid – 2. ledna 2000, Lanzarote) byla matka Juana Carlose I., krále Španělska (1975–2014).", "tgt_summary": "María de las Mercedes de Borbón-Dos Sicilias y Orléans, Countess of Barcelona (Spanish: \"Doña María de las Mercedes Cristina Genara Isabel Luisa Carolina Victoria y Todos los Santos de Borbón y Orléans\" (; 23 December 1910 – 2 January 2000) was the mother of Juan Carlos I, King of Spain from 1975 to 2014, and grandmother of the reigning Spanish King, Felipe VI.", "id": 403981}
{"src_title": "Karel Bourbonsko-Sicilský", "tgt_title": "Prince Carlos of Bourbon-Two Sicilies", "src_document": [{"title": "Manželství a děti.", "content": "Narodil se 10. listopadu roku 1870 v obci Gries, části města Bolzano a při křtu dostal jméno \"Karel Maria František z Assisi Paskal Ferdinand Antonín z Padovy František z Pauly Alfons Ondřej Avelin Tankred\" (: \"Carlo Maria Francesco d'Assisi Pasquale Ferdinando Antonio di Padova Francesco de Paola Alfonso Andrea Avelino Tancredi\" ) a jeho titul byl princ bourbonský-Obojí Sicílie, infant španělský (\"Principe di Borbone delle Due Sicilie, Infante di Spagna\"). Dne 14. února 1901 v Madridu se Karel oženil s Mercedes, princeznou Asturskou, starší dcerou zesnulého krále Alfonse XII. a jeho manželky arcivévodkyně Marie Kristiny Rakouské. Mercedes byla starší sestra a předpokládaná dědička krále Alfonse XIII. Týden před svatbou 7. února, byl Karlovi udělen titul \"infanta španělského\". Spolu měli tři děti: Mercedes zemřela při porodu v roce 1904. V roce 1907 se Karel znovu oženil a to s princeznou Luisou Orleánskou, dcerou Filipa, hraběte pařížského. Pár měl čtyři děti: Mezi potomky patří bývalý Král Španělska (Juan Carlos I.), současný vévoda z Kalábrie (infant Carlos), současná brazilská císařská rodina a Petr Jugoslávský a jeho dva bratři.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská služba.", "content": "Karel sloužil ve španělské armádě, účastnil se bojů španělsko-americké války a obdržel Vojenský řád Marie Kristýny. Nakonec dosáhl hodnosti armádního generálního inspektora. Dne 7. února 1901 byl 1099. rytířem Řádu zlatého rouna ve Španělsku a obdržel 280. velkokříž Řádu věže a meče.", "section_level": 1}, {"title": "Nástupnictví Obojí Sicílie.", "content": "V roce 1894 se Karlův otec Alfons stal hlavou dynastie Bourbonů-Obojí Sicílie. Než si vzal svou první manželku, tak se dne 14. prosince 1900 vzdal svého nároku na následnictví koruny Obojí Sicílie. V roce 1960, Karlův starší bratr Ferdinand zemřel bez mužského potomka a tím Karel regeneroval svá práva (práva potomstva). Nicméně, Karlův mladší bratr Rainer si na základě zřeknutí z roku 1900 činí nárok a spor dosud není vyřešen. Zatímco většina panovnických dynastií v Evropě uznává nárok Rainerovu potomstvu, španělská královská dynastie uznává nárok Karlovým potomkům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Bourbonsko-Sicilský (: \"Carlo Tancredi di Borbone-Due Sicilie\", 10. listopadu 1870, Gries, Rakousko-Uhersko – 11. listopadu 1949, Sevilla, Španělsko) byl syn Alfonse hraběte Casertského a jeho manželky Marie Antonietty Bourbonsko-Sicilské, a synovec posledního Krále Sicílie Františka II.", "tgt_summary": "Don Carlos, Prince of Bourbon-Two Sicilies, Infante of Spain (Full Italian name: \"Carlo Maria Francesco d'Assisi Pasquale Ferdinando Antonio di Padova Francesco de Paola Alfonso Andrea Avelino Tancredi, Principe di Borbone delle Due Sicilie, Infante di Spagna\"; 10 November 1870,, Bolzano, Austria-Hungary – 11 November 1949, Seville, Spain) was the son of Prince Alfonso of the Two Sicilies, Count of Caserta and his wife Princess Maria Antonietta of Bourbon-Two Sicilies, and nephew of the last King of the Two Sicilies, Francis II.", "id": 417981}
{"src_title": "Metoděj z Olympu", "tgt_title": "Methodius of Olympus", "src_document": [{"title": "Dílo.", "content": "Z jeho děl se dochovala v úplném znění Hostina deseti panen (\"Convivium decem virginum\", řecky \"Symposion he peri hagneias\" – „Symposion o panenství“; Migne, PG, XVIII, 27-220), rozhovor deseti panen, kde se Metoděj dotýká hlavních témat křesťanské víry. Celý text je situován do zahrady Ctnosti, dcery Filosofie, kde deset panen během hostiny hovoří o ideálním způsobu života, který si zvolily. Počtu deseti panen odpovídá deset úvah. Celá práce má hluboké biblické kořeny. V devátém rozhovoru se Metoděj projevuje – právě při hájení víry ve vzkříšení těla – jako zastánce milenarismu. Ve spise O svobodné vůli (\"peri tou autexousiou\") napadá gnostické učení o původu zla a svobodné vůli. Z větší části dochováno, psáno formou dialogu. V traktátu O vzkříšení (\"Aglaophon he peri tes anastaseos\") zastává proti Órigenovi nauku o vzkříšení těla a jeho identitě s tělem stávajícím. Z větší části dochováno, psáno formou dialogu. Z dalších traktátů, psaných formou dialogu, máme jen staroslověnské zlomky. jsou to spisy O životě (lat. \"De vita\"), kde Metoděj probírá otázku života a rozumného jednání; O jídlech (lat. \"De cibis\") popisuje rozlišování jídel u Židů a o jalovici zmíněné v Levitiku. Poksytuje alegorický výklad starozákonních ustanovení o jídle (Num 19); O malomocenství (lat. \"De lepra\") pojednává o malomocenství a poskytuje alegorický výklad starozákonních pasáží hovořících o této nemoci (Lv 13); O pijavici (lat. \"De sanguisuga\"), o pijavici z knihy Přísloví (Pří 30,15n.) a o verši Žalmu 18,2. Z nedochovaných děl víme o existenci traktátu proti novoplatónikovi Porfyriovi, o traktátu \"Pythonissa\" proti Órigenovi, o komentářích na Genesis a na \"Píseň písní\", o traktátu \"O mučednících\" a o dialogu \"Xenon\".", "section_level": 1}], "src_summary": "(Svatý) Metoděj z Olympu ( – asi 311) byl jedním z řecky píšících církevních Otců na přelomu 3. a 4. století. Byl biskupem v lýkijském Olympu, později – podle Jeronýma – v Týru, ale tato informace je nepravděpodobná. Zemřel pravděpodobně jako mučedník v roce 311. ", "tgt_summary": "Saint Methodius of Olympus (died c. 311) was a Christian bishop, ecclesiastical author and martyr today regarded as a Church Father. He is commemorated on June 20.", "id": 675714}
{"src_title": "Crowbar", "tgt_title": "Crowbar (American band)", "src_document": [{"title": "Začátky (1988–1990).", "content": "Kapela sahá až do roku 1988, kdy se Kirk Windstein připojil k hardcore punkové kapele ShellShock v New Orleans. Setkal se zde s Jimmym Bowerem, který byl jejich bubeníkem, a rychle se stali přáteli. Skupina se rozpadla, když Mike Hatch, jejich kytarista, spáchal sebevraždu na konci roku 1988 (někteří fanoušci Pantery věří, že to byla inspirace pro píseň „ Hollow “ z jejich 1992 alba Vulgar Display of Power). Kapela tedy nahradila Hatcha Kevinem Noonanem a pokračovala pod novým názvem Aftershock. Pod tímto jménem vydali v polovině roku 1989 demo a poté se znovu přejmenovali na Wrequiem, přičemž basista Mike Savoie opustil kapelu a nahradil ho Todd Strange. V roce 1990 se znovu přejmenovali na The Slugs a v polovině roku 1990 vydali demo, ale kapela se rozpadla. Windstein uvažoval o tom, že se stane kytaristou kapely Exhorder která je rovněž z New Orleans, ale on a Strange reformovali svou kapelu s Craigem Nunenmacherem jako bubeníkem, kterého později nahradil Tommy Buckley ze Soilent Green a Kevin Noonan se vrátil zpět na kytaru. V polovině roku 1991 se skupina přejmenovala na Crowbar. Windstein uvedl Celtic Frost jako jeden z prvních vlivů skupiny na zvuk.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra (1991–dosud).", "content": "Debutové studiové album Obedience Thru Suffering vyšlo v roce 1991, ale nedosáhlo významného úspěchu nebo airplay. Samozvané album (Crowbar) z roku 1993 už bylo lepší, osobní přítel kapely Phil Anselmo (Pantera, Down a Superjoint Ritual ) produkoval nahrávku, a to pomohlo k národní podpoře na MTV u Headbanger's Ball. Kromě toho byla přehrávány videoklipy pro „All I had (I Gave)“ a „Existence is Punishment“. Po tomto úspěchu skupina pokračovala v nahrávání klipů, vydávala se na hlavní turné s Panterou a nahrávala další alba. Dost o Crowbar vypovídá v domácím videu Pantera Home 3. Kapela pokračovala v nahrávání a cestování. V roce 1994, videoklip Pantery píseň “Im Broken” Anselmo nosil Crowbar / Eyehategod tričko. Původní bubeník Nunenmacher opustil kapelu v roce 1996 a byl nahrazen Bowerem z Down a Eyehategod a na nahrávce z roku 1996 Anselmo zpíval doprovodné vokály na pár skaldbách na Broken Glass. V roce 2000, po nahrání desky, se původní bubeník Nunenmacher znovu připojil ke skupině pro „Penchant For Violence Tour“ s „The Brotherhood of Brewtality“ Black Label Society a Sixty Watt Shaman. V polovině turné nahradil Nunenmacher bubeníka BLS Phil Ondicha a po zbytek turné hrál v obou kapeelách a nakonec se trvale připojil k BLS. Kapela pokračuje v show, půjčuje si členy z New Orleanských metalových kapel jako Goatwhore a Acid Bath. Na desce Lifesblood pro Downtrodden (2005), basista Pantery a Down Rex Brown hrál na baskytaru ale dokonce i na klávesy. Producent Down Warren Riker rovněž pomáhal. Kapela je také známá tím, že coveruje materiál jiných kapel – například Iron Maiden či Led Zeppelin. V prosinci 2009, Crowbar měli tour s Hatebreed, The Acacia Strain, The Casualties a dalšími v rámci Stillborn Festu. Od září 2010 má Crowbar v současné době smlouvu s E1 Music v Severní Americe a s Century Media v Evropě a 8. února 2011 vydali své deváté studiové album Sever the Wicked Hand. Basista Pat Bruders opustil Crowbar v září 2013. Bruders vysvětlil, že se chce zaměřit na turné s Down. Bruders byl nahrazen Jeffem Goldenem, který předtím hrál s Six Feet Under, Thy Will Be Done a Goatwhore. Crowbar vstoupil do studia na konci roku 2013 a začal nahrávat „ Symmetry in Black “, který byl uveden v Severní Americe 27. května 2014 prostřednictvím E1 Music. V květnu 2016 basista Jeff Golden na své facebookové stránce oznámil, že byl vyhozen z kapely. Později se připojil k metalové skupině Lord Dying z Portlandu. Krátce po Goldenově odchodu Windstein oznámil, že zakládající basista Todd Strange se vrácí. V červenci 2018 Strange se přestal účastnit turné, i tak ale zůstane členem Crowbar. Jeho závěrečné vystoupení bylo na 20. výročí show Odd Fellows Rest 20. srpna 2018 – Shane Wesley je jeho náhradníkem na živá vystoupení kapely. V polovině roku 2017 podporoval Crowbar byli předkapelou Overkill na každoročním turné Metal Alliance Tour. Na jaře roku 2018 se Crowbar byli předkapelou pro Hatebreed. Crowbar byli předkapelou pro Killswitch Engage na krátkém podzimním turné v listopadu 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Crowbar je americká sludge metalová skupina založená v New Orleans v Louisianě ve Spojených státech v roce 1990. Jejich hudba v sobě kříží pomalý doom metal s agresí tvrdého punku, propagovali styl známý jako sludge metal vedle spolu s kapelami New Orleans scény – jako Eyehategod, Soilent Green, Acid Bath a Down.", "tgt_summary": "Crowbar is an American sludge metal band formed in New Orleans, Louisiana, United States, in 1990. Through infusing a slow, low-keyed, brooding doom metal sound with the aggression of hardcore punk, they pioneered a style known as sludge metal - albeit Windstein admitted a mild dislike to the term - alongside other bands of the New Orleans heavy metal scene such as Eyehategod, Soilent Green, Acid Bath, and Down.", "id": 1637135}
{"src_title": "Cinema Bizarre", "tgt_title": "Cinema Bizarre", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "V roce 2005 se na jednom anime-fóru poznali Strify (20. srpna 1988), Kiro (11. ledna 1988) a Yu (28. prosince 1988). Postupem času poznali ještě Shina (12. prosince 1989) a Luminora (22. března 1985) a rozhodli se založit kapelu. Na hudební scénu prorazili až v roce 2007 se singlem Lovesongs (They Kill Me). Tilo Wolff spolu s Ericem Burtonem jsou manažeři skupiny.", "section_level": 2}, {"title": "Členové.", "content": "Kapela se skládá z pěti osob. Ex-člen Luminor opustil skupinu v listopadu 2008, kvůli údajným zdravotním potížím. V této době pracuje na sólovém projektu.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra.", "content": "Na hudební scénu se dostali v roce 2007 se singlem Lovesongs (They Kill me), dva týdny po jejich prvním vystoupení v německé hudební show The Dome. Kapela byla krátce na to nominována do národního kola Eurovision Song Contest 2008, kde však se svou písní Forever Or Never širší veřejnost nezaujala. V roce 2007 vydali svou debutovou desku Final Attraction. Z desky postupně vyšly tři singly: Lovesongs (They Kill Me), Escape To The Stars a Forever Or Never. V březnu 2008 vyjeli na své první evropské turné. V září 2008 vystoupil z kapely Luminor, kvůli zdravotním problémům. Ještě v listopadu 2008 však bylo oznámeno vydání druhé studiové desky ToyZ. Prvním singlem z nové desky se měla stát píseň My Obsession, kterou Strify popsal jako'silnou baladu'. Poté, co píseň unikla na internet, bylo vydání singlu odloženo. To potvrdila kapela na serveru YouTube, kde vyjádřila své zklamání a změnu pilotního singlu. Na své oficiální stránce kapela potvrdila, že vydá také první desku určenou pro americký trh, pojmenovanou BANG!. Pilotním singlem z obou desek se nakonec stala píseň I Came 2 Party, ve které hostuje Space Cowboy. Píseň My Obsession se nakonec stala až druhým singlem. 21. ledna 2010 kapela na svém MySpace potvrdila svůj rozpad. Strify v červnu 2011 vydal zremixovanou podobu jejich písně Blasphemy a potvrdil, že do konce roku vydá svou sólovou desku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Cinema Bizarre je německá kapela pocházející z Berlína. Svou debutovou desku vydala v roce 2007. V lednu 2010 se kapela rozpadla.", "tgt_summary": "Cinema Bizarre was a German glam rock band from Berlin. They released their debut album in 2007. Their manager was Lacrimosa singer and songwriter Tilo Wolff. In January 2010, the band announced that they were taking a break. ", "id": 2135204}
{"src_title": "Muzeum moderního umění města Paříže", "tgt_title": "Musée d'Art Moderne de Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Palais de Tokyo byl postaven pro světovou výstavu 1937. Po šesti letech příprav a stavebních prací bylo 6. července 1961 ve východním křídle otevřeno Musée d'art moderne de la Ville de Paris. Vzniklo ze sbírek města uložených v Petit Palais a soukromých darů sběratelů Emanuele Sarmiento, Mathilde Amos a Ambroise Vollard. V letech 1971-1972 proběhla první přestavba interiérů. Při rekonstrukci v letech 1991-1994 byla mj. instalována nová klimatizace a vstup pro tělesně postižené. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 2002-2006. V roce 2009 se muzeum připojilo spolu s dalšími třemi blízkými institucemi do asociace \"Colline des musées\". V noci z 19. na 20. května 2010 bylo z muzea odcizeno pět pláten v odhadované ceně 100 miliónů eur. Jednalo se o díla umělců Pabla Picassa (\"Le Pigeon aux petits pois\" – Holubice se zeleným hráškem), Henriho Matisse (\"La Pastorale\" – Pastorále), George Braqua (\"L'Olivier près de l'Estaque\" – Olivovník u L'Estaque), Fernanda Légera (\"Nature morte, chandeliers\" – Zátiší se svíčkami) a Amedea Modiglianiho (\"La Femme à l'éventail\" – Žena s vějířem). Dne 1. října 2010 pařížská radnice oznámila, že byli zadrženi dva podezřelí, ale obrazy se nenašly. Zadržený překupník Yonathan Birn vypověděl, že obrazy zničil a vyhodil do popelnice, když byl předvolán policií. Brigáda pro potírání organizovaného zločinu se domnívá, že tyto výroky jsou nepravdivé, ale nemá žádný věrohodný důkaz pro podporu svého přesvědčení.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Muzejní sbírky zahrnují přes 8 000 děl dokumentující umění 20. století. Zastoupeni jsou mj. Pablo Picasso, Henri Matisse, Raoul Dufy, Maurice de Vlaminck, Georges Rouault, Fernand Léger, Georges Braque, Francis Picabia, Amedeo Modigliani, Giorgio de Chirico, Kees van Dongen, Pierre Bonnard, Chaïm Soutine, André Derain, Suzanne Valadon, Maurice Utrillo, Robert a Sonia Delaunay, František Kupka, Juan Gris, René Iché, Hans Bellmer, Jean Fautrier, Hans Arp, Alberto Giacometti, Yves Klein, Pierre Soulages, Victor Brauner aj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Muzeum moderního umění města Paříže (francouzsky \"Musée d'art moderne de la Ville de Paris\") je muzeum v Paříži. Nachází se ve východním křídle Palais de Tokyo v 16. obvodu na \"Avenue du Président-Wilson\". Muzeum se zaměřuje na moderní umění. Muzeum bylo po rekonstrukci znovu otevřeno 2. února 2006. Vstup do muzea je na stálou expozici zdarma. Platí se pouze u dočasných výstav.", "tgt_summary": "Musée d'Art Moderne de Paris (, Paris' Museum of Modern Art) or MAM Paris, is a major municipal museum dedicated to modern and contemporary art of the 20th and 21st centuries, including monumental murals by Raoul Dufy and Henri Matisse. It is located at 11, Avenue du Président Wilson in the 16th arrondissement of Paris. ", "id": 762582}
{"src_title": "Posed bílý", "tgt_title": "Bryonia alba", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Dorůstá délky až 7 m. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dlanitolaločnaté, nepravidelně zubaté nebo pilovité. Květy jsou 5četné, samčí vyrůstají v dlouze stopkatých vrcholících z úžlabí listů v dolní části rostliny, jsou žlutobílé se zeleným žilkováním a mají asi 1 cm v průměru. Tyčinek je 5, z nichž jedna je volná a ostatní jsou srostlé po 2. Samičí květy vyrůstají na krátce stopkatých hroznech v horní části rostliny, jsou žlutobílé, v průměru jen o málo menší než květy samčí, semeník je složen ze 3 plodolistů, čnělky jsou 3. Plodem je kulovitá, asi 8 mm velká, za zralosti černá bobule. Kvete v červnu až červenci, opylován je hmyzem.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a ekologie.", "content": "Poměrně světlomilná rostlina vyhledávající čerstvě vlhké, výživné půdy. V ČR roste v teplejších oblastech hojně, od středních poloh výše roztroušeně (max. asi 760 m n. m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na východě až po střední Asii, v Evropě však kromě její jihovýchodní části pouze zplaněle. Roste v křovinách na okrajích lesů či pasek, ve vysokobylinné ruderální vegetaci, dále může porůstat ploty, zahrady či sady.", "section_level": 1}, {"title": "Jedy.", "content": "Celá rostlina (nejvíce však v kořenech) obsahuje alkaloidy, glykosidy bryonin a bryogenin, pryskyřice, třísloviny, fytosterin a stopy silice, v plodech je obsaženo barvivo lykopen a v semenech saponiny. Šťáva posedu působí dráždivě, na pokožce vyvolává zčervenání, po delší době i puchýře a záněty. Po požití se objevuje zvracení a průjem spojený se silnými kolikovitými bolestmi, může rovněž dojít k útlumu dýchacího a vazomotorického centra a zánětu ledvin. Otravy byly pozorovány u koní a ovcí, u lidí nejčastěji po záměně plodů posedu za jedlé ovoce. Uvádí se, že smrtelná dávka pro dospělého člověka je zhruba 40 bobulí, u dětí jen 15.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Posed bílý (\"Bryonia alba\") je vytrvalá popínavá bylina z čeledi tykvovitých původem ze Středomoří, v české květeně se jedná o dávno zdomácnělý, náhodně zavlečený archeofyt.", "tgt_summary": "Bryonia alba (also known as white bryony or wild hop) is a vigorous vine in the family Cucurbitaceae, found in Europe and Northern Iran. It has a growth habit similar to kudzu, which gives it a highly destructive potential outside its native range as a noxious weed. Other common names include false mandrake, English mandrake, wild vine, and wild hops, wild nep, tamus, ladies' seal, and tetterbury.", "id": 1424934}
{"src_title": "Benedikt Höwedes", "tgt_title": "Benedikt Höwedes", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Höwedes začal hrát fotbal ve svém rodném městě v klubu TuS Haltern v roce 1994. Ve věku třinácti (2001) přestoupil do mládežnického týmu Schalke 04. V roce 2003 se stal kapitánem týmu Schalke U19, se kterým vyhrál německé mládežnické mistrovství. V lednu 2007 podepsal profesionální smlouvu platnou do konce sezóny 2009/10 a v červenci se připojil k Schalke v Bundeslize. Do října 2007 však hrál za rezervní tým Schalke 04 v Oberlize (čtvrtá divize). Se Schalke vyhrál v sezóně 2010/11 DFB-Pokal a v roce 2011 i DFL-Supercup.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Za Německo hrál v reprezentačních týmech do 18 a 19 let. Hrál také za tým do 20 let. V létech 2007–2010 byl členem německé reprezentace do 21 let. Trenér Horst Hrubesch jej nominoval na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2009 konané ve Švédsku, kde získal s německým týmem premiérový titul v této kategorii. Po odmítnutí Svena Bendera a Bastiana Schweinsteigera jej nominoval trenér Joachim Löw pro zápasy v květnu a červnu 2011 proti Uruguayi, Rakousku a Ázerbájdžánu poprvé do A-týmu Německa. Debutoval 29. května proti Uruguayi, když v 66. minutě vystřídal Philippa Lahma.", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa 2014.", "content": "Trenér Joachim Löw jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Němci postoupili ze základní skupiny G se 7 body z prvního místa po výhře 4:0 s Portugalskem, remíze 2:2 s Ghanou a výhrou 1:0 s USA. S týmem získal zlaté medaile po finálové výhře 1:0 proti Argentině.", "section_level": 2}, {"title": "EURO 2016.", "content": "Trenér Joachim Löw jej zařadil do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii. Němci získali na turnaji bronzové medaile, v semifinále je vyřadila domácí Francie po výsledku 0:2.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační góly.", "content": "Góly Benedikta Höwedese za A-mužstvo Německa:", "section_level": 2}], "src_summary": "Benedikt Höwedes (* 29. února 1988, Haltern am See) je německý fotbalový obránce a reprezentant. V současnosti hraje v ruské lize Premier Liga za jeden z nejlepších ligových fotbalových klubů Lokomotiv Moskva.", "tgt_summary": "Benedikt Höwedes (; born 29 February 1988) is a German professional footballer who plays as a defender who is currently a free agent and plays for the Germany national football team. At international level, Höwedes won the World Cup with Germany in 2014, and was one of only three players to play every single minute of the tournament. Höwedes has described himself as a'multi-functional player' in the defence, who can play in the centre or as both a left or right-sided full-back.", "id": 2223866}
{"src_title": "SA-5", "tgt_title": "Saturn I SA-5", "src_document": [{"title": "Cíle.", "content": "Úkolem mise bylo otestovat letové vlastnosti a spolehlivost rakety Saturn I Block II. Provedení Block II se liší od předchozí verze hlavně přidáním plně funkčního druhého stupně, prodlouženými nádržemi prvního stupně a novým naváděcím systémem. Koncepce svazku motorů spalujících kapalný vodík, která je využita na druhém stupni, měla být prověřena o několik let dříve na raketovém stupni Centaur. Projekt měl však dvouleté zpoždění a první start se konal teprve měsíc před SA-5 a koncepce tedy nebyla řádně prověřena. První stupeň měl vylepšené motory a prodloužené nádrže, mohl proto být poprvé natankován na plánovanou kapacitu 340 000 kg paliva. Naváděcí systém byl poprvé umístěn na vrchu druhého stupně. Poprvé byly také použity kýlové plochy pro zvýšení stability během letu.", "section_level": 1}, {"title": "Přípravy před startem.", "content": "Druhý stupeň byl na Cape Canaveral dopraven v září z testovacího zařízení firmy Douglas v Sacramentu pomocí upraveného letounu B-377, který byl kvůli rozšířenému trupů nazýván Pregnant Guppy. Kvůli komplexnosti nového stupně a navigační jednotky trvaly přípravy ke startu až do ledna 1964. Během příprav se vyskytly problémy s výtahy na devadesáti metrové podpůrné konstrukci komplexu 34, což zpomalovalo práci a působilo nepohodlí personálu.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh letu.", "content": "Start byl plánován na 27. ledna 1964 ale kvůli úniku kapalného kyslíku byl o dva dny odložen. Další pokus již proběhl bez obtíží a raketa úspěšně odstartovala. Během letu bylo do pozemního střediska odesláno 1183 měření a raketu sledovalo šest teleskopů. Do výšky 1000 metrů byla raketa natáčena kamerami, které sledovaly každý její pohyb. Oddělování druhého stupně proběhlo bez problémů, zpětné rakety zpomalily první stupeň a ten dopadl do Atlantského oceánu, 800 km od místa startu. Separace byla filmována z kamerových podvěsů na prvním stupni a po dopadu byl jimi získaný materiál vyzvednut. Zážeh druhého stupně proběhl taktéž bez problémů. Pomocné rakety mu udělily prvotní impulz a všech šest motorů bylo zažehnuto. Zážeh pomocných raket byl potřeba, neboť ve stavu beztíže může kapalné palivo „ztratit kontakt“ s hrdlem palivového vedení a do motoru by tak neproudilo palivo. Malé zrychlení tak díky setrvačnosti způsobí natlačení paliva k sání motoru. (viz Raketový motor na kapalné pohonné látky#Nevýhody) Zážeh druhého stupně trval osm minut. Druhý stupeň vstoupil na eliptickou orbitu a svojí hmotností téměř 17 tun vytvořil rekord v hmotnosti umělého tělesa na oběžné dráze. Celková hmotnost se skládala ze samotného druhého stupně (6500 kg), přístrojové sekce a aerodynamických prvků (1150 kg) a devíti a půl tunového modelu kabiny vyplněné zvlhčeným pískem pro simulaci užitečného zatížení.", "section_level": 1}], "src_summary": "SA-5 (Saturn-Apollo 5) první start rakety Saturn I Block II. Řada Block II měla vylepšený první a funkční druhý stupeň, včetně přístrojové sekce umístěné nad ním. Poprvé se také objevují kýlové plochy na zádi rakety. V rámci programu Apollo se jednalo o první orbitální misi.", "tgt_summary": "SA-5 was the first launch of the Block II Saturn I rocket and was part of the Apollo program. In 1963, president John Kennedy identified this launch as the one which would place US lift capability ahead of the Soviets, after being behind for more than six years since Sputnik.", "id": 1316231}
{"src_title": "Victoria Ocampová", "tgt_title": "Victoria Ocampo", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodina, mládí a studentská léta.", "content": "Narodila se jako nejstarší se šesti sester do zámožné aristokratické rodiny. Otec Manuel Silvino Cecilio Ocampo byl inženýr, stavitel mostů a matka Ramona Maximina Aguirre Herrera pocházela z vážené rodiny z vyšší společenské třídy. Jedna z pěti sester, Clara, zemřela v mládí na dětskou cukrovku. Další sestra Silvina Ocampová se stala též spisovatelkou. V roce 1896 nechal otec vybudovat letní rodinné sídlo, známé jako Villa Ocampo, v San Isidru v provincii Buenos Aires. Ve stejném roce ve věku 6 let, podnikla Victoria s rodiči a dvěma sestrami jednoroční cestu do Evropy, kdy navštívili Paříž a Londýn. Prvního vzdělání se Victorii dostalo od domácích učitelů a to zejména ve francouzštině, takže tento jazyk ovládala od mládí stejně dobře jako svůj rodný jazyk španělštinu. Byly to především lekce z historie, náboženství, aritmetiky, algebry a přírodních věd. Zároveň se učila hrát na klavír, zpívat a recitovat. Později ještě studovala angličtinu a italštinu. Již od dětských let se u ní projevoval velký zájem o literaturu a mezi její oblíbené autory pařili Jules Verne, Arthur Conan Doyle, Guy de Maupassant a Edgar Allan Poe. V roce 1908 odcestovala do Paříže, kde navštěvovala na Sorbonně bez zápisu ke studiu některé přednášky Henriho Bergsona. Potom procestovala ještě Anglii a Skotsko a v roce 1911 se vrátila do Argentiny.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1912 se provdala za svoji první lásku Luise Bernarda Mónaca de Estradu, syna z aristokratické, přísně katolické rodiny. Již během svatební cesty do Paříže se ale ukázaly první neshody, které předznamenaly krátké trvání manželského soužití. Victoria milovala cestování a společenský život a její manžel pro to neměl mnoho pochopení. Po návratu domů bydleli sice v jednom domě, ale každý v jiném patře a stýkali se jen formálně. V roce 1920 se odstěhovala ze společného domu a začala žít samostatně. Jejím životním partnerem se stal diplomat Julián Martínez, bratranec jejího muže, se kterým se kráce setkala již během své svatební cesty. Byla to oboustranná láska a vztah trval 13 let. Jak poznamenala později M. E. Vázquezová, autorka její biografie, tento vztah znamenal pro Victorii \"tajné, ale opravdové manželství\". Žili spolu, ale zároveň si poskytovali navzájem dostatek volnosti pro své zájmy a záliby. Koncem třicátých let prožila při návštěvě Paříže krátký, intenzivní milostný vztah se spisovatelem Pierrem Drieu La Rochellem, který později za 2. světové války kolaboroval s Němci. Navštívili spolu Londýn a Berlín; v roce 1931 se rozešli a Victoria se vrátila do Buenos Aires. Zůstali ale přáteli a přesto, že zastávali rozdílné politické názory udržovali dlouholetou korespondenci až do spisovatelovy smrti v roce 1945. V roce 1930 zemřel Victoriin otec, v roce 1933 její dřívější manžel Mónaco de Estrada a v roce 1935 její matka. V roce 1939 emigroval z Francie do Argentiny francouzský spisovatel a literární kritik Roger Caillois. Stal se blízkým přítelem Victorie a také důležitým spolupracovníkem v její vydavatelské a literární činnosti. Zůstal v Argentině po celou dobu války a po jejím skončení se vrátil do Francie. V Buenos Aires bydlela Victoria v modernistickém domě z roku 1929 zvaném Casa Victoria ve čtvrti Palermo Chico. V roce 1941 se Victoria a její sestra Silvina, provdaná za spisovatele Adolfa Bioy Casarese, přestěhovaly natrvalo do Villy Ocampo v San Isidru. Victoria zde žila 38 let až do své smrti. Jako letní sídlo rodiny a pro ubytování návštěv sloužila Villa Victoria, celodřevěný dům ve viktoriánském stylu v přístavním městě Mar del Plata, který vlastnila rodina Ocampo od roku 1912.", "section_level": 2}, {"title": "Společenský život.", "content": "Při svých častých cestách po světě poznala a spřátelila se s mnoha významnými osobnostmi tehdejšího kulturního i politického života a zvala je na návštěvu do Argentiny. Mezi její nejvzácnější návštěvy patřili hudební skladatel Igor Stravinskij, indický spisovatel, malíř a filozof Rabíndranáth Thákur, indická politička Indira Gándhíová, francouzští spisovatelé André Malraux a Antoine de Saint-Exupéry nebo britský spisovatel Graham Greene. Seznamovala se s jejich názory, myšlenkami i kulturami zemí, z nichž pocházeli a nechávala se jimi inspirovat. Také ona se stávala pro některé inspirací jejich tvorby. Stala se předlohou hlavní hrdinky románu \"Xaimaca\" spisovatele Ricarda Güiraldese, s nímž a jeho ženou Adelinou del Cariilovou se seznámila při jednom ze svých prvních pobytů v Paříži. Igor Stravinskij jí věnoval svůj balet \"Persefona\" a spisovatel Graham Greene svůj román \"The Honorary Consul\" (1973). Victoria věnovala Rabíndranáthu Thákurovi, jehož dílo znala v překladu Andrého Gida, svoji esej \"Tagore en las barrancas de San Isidro\" (1961). Sama byla nejvíce ovlivněna křesťanským humanismem, učením francouzského katolického filosofa Jacquese Maritaina, se kterým se seznámila při svém pobytu v Paříži. S dalšími představiteli kulturního života se pak Victoria setkávala, když oni při svých cestách po zemích Latinské Ameriky zavítali do Argentiny. Patřila k nim i známá chilská básnířka Gabriela Mistralová, francouzský spisovatel a básník narozený v Uruguayi Jules Supervielle nebo uznávaná francouzská fotografka německého původu Gisèle Freundová, K ubytování návštěv sloužilo nejdříve letní rodinné sídlo Villa Ocampo v San Isidru vzdáleném 26 km od Buenos Aires, později Villa Victoria v přístavu Mar del Plata.", "section_level": 2}, {"title": "Literární a umělecká činnost.", "content": "S prvními literárními pokusy začala již v jedenácti letech. V roce 1920 otiskla první literární práci s názvem \"Babel\" v novinách \"La Nación\". V roce 1924 publikoval její první esej \"De Francesca a Beatrice\" José Ortega y Gasset ve svém časopise \"Revista de Occidente\". Victoria v obou těchto literárních pracích vychází z díla Dante Alighieriho; v eseji \"De Francesca a Beatrice\" komentovala jeho \"Božskou komedii\". Předznamenala tak hlavní rys její další literární tvorby, humanismus. V roce 1925 vystoupila jako recitátorka v dramatickém díle \"Král David\" skladatele Arthura Honeggera. Organizovala také konference německého filosofa Hermanna von Keyserlinga v Argentině. V roce 1930 se podílela na uspořádání výstavy plastik Rabíndranátha Thákura ve Francii, Velké Británii, Španělsku, USA a zemích Latinské Ameriky. Při této příležitosti poznala další osobnosti světové kultury, režiséra Sergeje Ejzenštejna a architekta Le Corbusiera. Myšlenkou založit vlastní literární časopis ji inspiroval José Ortega y Gasset, španělský esejista a filozof, který ji v tomto záměru také podporoval. Na přímluvu svých dvou přátel, literátů, Waldo Franka a Eduarda Mallea založila v roce 1931 literární časopis Sur. Kromě sekretářek se stali jejími spolupracovníky a redaktory její přátelé z literárních kruhů Guillermo de Torre, Raimundo Lida, Ernesto Sabato, María Luisa Bastosová, Peregrina Pastorinová, Nicolás Barrios Lynch, Enrique Pezzoni, José Bianco nebo Jorge Luis Borges. V roce 1933 založila stejnojmenné vydavatelství, ve kterém publikovala literární díla, jak již známých domácích i zahraničních autorů, mezi které patřili Walter Gropius, Thomas Mann, Thomas Stearns Eliot, André Malraux, Jules Supervielle, Henry Miller, Octavio Paz, Aldous Huxley, Carl Gustav Jung, Virginia Woolfová, Vladimir Nabokov, Jean-Paul Sartre, Jack Kerouac, Albert Camus nebo Gabriela Mistralová, tak i méně známých nebo začínajících autorů jakými byli např. Adolfo Bioy Casares, José Bianco, Waldo Frank, Alfonso Reyes Ochoa a další. První knihou, která vyšla byla \"Cikánská romance\" Federica Garcíi Lorcy. Ve stejném roce se stala ředitelkou divadla Teatro Colón, kde v roce 1934 vystoupila jako recitátorka v divadelním zpracování opery a baletu \"Persefona\" Igora Stravinského. Toto nastudování se pak uvádělo i v Riu de Janeiru v Brazílii.", "section_level": 2}, {"title": "Literární dílo.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Korespondence.", "content": "francouzsky anglicky", "section_level": 3}, {"title": "Politická činnost.", "content": "Victoria Ocampová se již od mládí zúčastňovala různých protestů intelektuálů, stála u zrodu ženských hnutí v Argentině a později se aktivně zapojovala zejména do manifestací proti fašismu. Během 2. světové války, za nacistické okupace Francie, založila v Buenos Aires časopis \"Lettres Françaises\", který redigoval Roger Caillois a do něhož přispívali i různí francouzští spisovatelé, kteří byli nuceni emigrovat ze své vlasti. Jako předsedkyně Výboru pro získávání finančních prostředků pro Francii, pomáhala známé francouzské fotografce německého původu Gisèle Freundové, která též emigrovala z Francie do Argentiny, organizovat materiální sbírky na pomoc francouzským spisovatelům v jejich okupované vlasti. Po válce byla jedinou zástupkyní z Argentiny, která se zúčastnila Norimberského procesu v letech 1945 - 1946. V roce 1946 organizovala také přípravy na vytvoření organizace UNESCO v Paříži. V 50. letech tvrdě kritizovala režim prezidenta Juana Dominga Peróna a jeho ženy Evity. Za to byla v roce 1953 zatčena a 26 dnů vězněna v ženské věznici v San Telmo. Byla prohlášena za nepřítelkyni státu a do velkých finančních obtíží se dostalo i její vydavatelství \"Sur\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Victoria Ocampová (narozena jako Ramona Victoria Epifanía Rufina Ocampo, 7. dubna 1890, Buenos Aires, Argentina – 27. ledna 1979, Buenos Aires) byla argentinská spisovatelka a překladatelka, zakladatelka a vydavatelka slavného literárního časopisu \"Sur\".", "tgt_summary": "Victoria Ocampo (7 April 1890 – 27 January 1979) was an Argentine writer and intellectual, described by Jorge Luis Borges as \"La mujer más argentina\" (\"The quintessential Argentine woman\"). Best known as an advocate for others and as publisher of the literary magazine \"Sur\", she was also a writer and critic in her own right and one of the most prominent South American women of her time. Her sister Silvina Ocampo, also a writer, was married to Adolfo Bioy Casares.", "id": 782555}
{"src_title": "Povstání střeleckých pluků (1682)", "tgt_title": "Moscow uprising of 1682", "src_document": [{"title": "Počátky a organizace střeleckých pluků.", "content": "Historie střelců či střeleckých pluků sahá do počátku 50. let 16. století, kdy byli koncentrováni do \"streleckých izeb\". Tato organizační jednotka však s rostoucím počtem vojenských operací cara Ivana Hrozného postupně přestávala stačit a armádu bylo nutné centralizovat. V průběhu 50. let 16. století tak vznikaly nové centrální úřady – \"prikazy\", které nahradily původní \"izby\". První \"prikazy\" čili úřady se tedy týkaly armády, nejdůležitější oblasti správy říše. Vznikl úřad vojenských záležitostí (\"razrjadnyj\"), který rekrutoval a evidoval vojáky, a který byl jakýmsi generálním štábem moskevské armády, a úřad pozemkového majetku (\"poměstnyj\"), který přiděloval pozemkový majetek jako odměnu za vojenskou službu. Pro naše téma je však klíčový úřad střelecký (\"streleckyj\"), jehož vznik prameny kladou do roku 1571. V čele každého střeleckého pluku stál plukovník (\"golova\"), jemuž podléhali půlplukovníci (pětisetníci), setníci, padesátníci a desátníci. Ačkoliv střelci jako jediní tvořili jádro stálé armády, která v Rusku tehdy ještě nebyla konsolidována, nebyli profesionálními vojáky, ale různými řemeslníky či drobnými obchodníky. Za svou službu dostávali nepravidelně vyplácený žold, který navíc nebyl příliš vysoký a mnohdy je o něj obrali jejich nadřízení. Nemuseli však ze svých živností odvádět daně a nádavkem mohli ve městě, kde sloužili, vlastnit dům. Střelci obvykle sídlili ve městech, kde vykonávali strážní službu, v oddělených částech, zvaných \"střelecké svobody\". V celé zemi jich v 17. století působilo na 60 000. V samotné Moskvě existovalo 20 střeleckých pluků, které v roce 1681 čítaly 22 452 střelců. Povinnosti bránit zemi či urovnávat vnitřní nepokoje je odváděly do různých koutů země a jejich živnost či obchod to mohlo snadno ohrozit. Střelecká služba se chápala jako celoživotní a dědičná. Přestože příslušníci střeleckých pluků nebyli po finanční stránce příliš zajištěni, toto „řemeslo“ jim poskytovalo přece jen jakési základní existenční zázemí a také již uvedené benefity. Nespokojenost střelců přesto narůstala. K zadržování žoldu nadřízenými přibylo úplatkářství a nucené práce na statcích velitelů pluků. Na stížnosti a prosby reagoval velitel moskevských střelců kníže Dolgorukij tvrdými represivními opatřeními. Uvedené nešvary, ublíženost z nespravedlivých trestů a současně stávající problémy nejednotné vlády vedly ke střelecké účasti na vládním převratu roku 1682.", "section_level": 1}, {"title": "Povstání střeleckých pluků 1682.", "content": "Ochota střelců podílet se na vládním převratu vycházela z iniciativy Miloslavských vyhovět všem střeleckým požadavkům a také z vědomí, že v době zmatečné neujasněnosti na nejvyšších vládních místech je za vzpouru nikdo nepotrestá. Smrtí cara Alexeje Michajloviče roku 1676 vyvrcholilo dlouholeté soupeření rodu Miloslavských s rodem Naryškinových. Carovou první manželkou byla Marie Iljinična Miloslavská, která zemřela při porodu čtrnáctého dítěte. Zanechala carovi dva následníky trůnu – Fjodora Alexejeviče a Ivana Alexejeviče, který byl tělesně i duševně poněkud indisponován. Prázdné místo po carově boku obsadila Natálie Kirillovna Naryškinová, která carovi porodila dalšího následníka trůnu Petra Alexejeviče. Po Alexejově smrti nastoupil vládu jeho nejstarší syn a pretendent Miloslavských Fjodor (toho jména III.). Nevládl však dlouho, roku 1682 zemřel, aniž by určil svého nástupce. Komplikovanou situaci vyřešil patriarcha Joakim a nechal bojary hlasovat, zda se novým carem má stát slabý Ivan či nezletilý Petr. Zdravím a energií překypující Petr neměl v Ivanovi žádnou konkurenci, a tak byl carem vyhlášen Petr a s ním se k moci na úkor Miloslavských dostali Naryškinové. S tím se ovšem nehodlala smířit Žofie Alexejevna, dcera zesnulého cara Alexeje a Marie Miloslavské, velmi inteligentní, nebezpečná a intrikující žena bažící po moci. Právě ona zlákala střelce na svou stranu, nalhala jim, že zesnulý car Fjodor III. byl otráven a že zrádci se chystají zaútočit i na carskou rodinu; v půli května 1682 se navíc Moskvou šířila zpráva, že carevič Ivan byl uškrcen Naryškinovými. Střelci vyrazili do Kremlu, kde na vlastní oči spatřili oba careviče, Ivana i Petra, takže původní záminka k povstání pominula a střelci zaváhali. Ovšem povstání už nešlo zastavit. Na tom, že se rozhořelo, měl podíl Michail Jurjevič Dolgorukij, nepříliš oblíbený zástupce velitele střelců, nedůstojná kopie svého velikého otce, který se pokoušel energickými příkazy a hrozbami krutých trestů přimět povstalce k rozchodu, což vzhledem k jeho neoblíbenosti mělo přesně opačný efekt. Kníže Dolgorukij byl brutálně roztrhán na kusy kopími střelců, kteří vycítili, že se stali pány situace. Zadrželi carskou rodinu v Kremlu a požadovali, aby jim byli vydáni údajní zrádci podle seznamu vypracovaného Miloslavskými. Na jejich žádost jim byl vydán mladší bratr Natálie Naryškinové a strýc Petra I. Ivan Kirillovič Naryškin, kterého mocí opilí a zaslepení střelci krutě umučili. Domnívali se, že tak očistili dvůr od zrádců, zastavili údajné spiknutí a pomstili údajnou otravu Fjodora III., a proto nyní uplatňovali nárok na odměnu za zásluhy, na jejíž vyplacení byla vypsána mimořádná daň a na mince bylo roztaveno kremelské stříbrné nádobí. V této době byli již střelci sebevědomou vrstvou armády. Původní skromné podmínky, za nichž svou službu vykonávali, nahradila touha po snadném zisku a víc než na obranu města hleděli na uspokojení vlastních zájmů. Postupně získávali dojem, že se vláda obává proti nim zakročit a cítili se být nepřemožitelnými, o čemž svědčí jejich odvaha zahubit své nadřízené – knížete Dolgorukého, a bojara Artamona Matvejeva, přítele Natálie Naryškinové i celé její rodiny, který se vrátil z vyhnanství do Moskvy, aby jí pomohl ujmout se vladařských povinností. Byl natolik schopný uklidnit střelce v jejich krvelačném běsnění, že musel být rychle odstraněn. Střelci se rychle měnili z ochránců pořádku a bezpečí v sadistické rváče a opilce. Považovali se za pány Moskvy a na „věčnou paměť“ svých záslužných činů se domáhali postavení pamětního sloupu se jmény zavražděných a jejich proviněními.", "section_level": 1}, {"title": "Chovanština.", "content": "Žofie Alexejevna záhy pochopila, že se na loajalitu střelců nemůže spolehnout. Příliš dobře věděla, že tak jako střelci zúčtovali s Naryškinci, mohou se stejně rychle vypořádat s Miloslavskými. Jak již bylo řečeno, střelci se proměnili v soldatesku pasionátů, osob ochotných jít za vytyčeným cílem jakoukoliv cestou, a jako takoví představovali hrozbu a bezpečnostní riziko pro všechny, kdo jim mohli stát v cestě. Proto bylo nutné domýšlivého a ambiciózního nového velitele střelců knížete Ivana Chovanského odstranit a zároveň si podmanit oportunistické střelce. Podobně si svou vratkou pozici uvědomoval i Chovanský. Jeho vojáci jej sice uznávali a byl mezi nimi oblíbený, protože jim nijak nebránil v dosažení jejich cílů a dokonce ještě povzbuzoval jejich nespokojenost s vládou, ale nemohl se spoléhat na Žofiinu přízeň. Střelci se pokusili upevnit vydobyté pozice oslabením pozic bojarů tím, že osvobodili jejich čeleď. Rostoucí nebezpečí se Žofie rozhodla vyřešit útěkem do bezpečí Trojicko-Sergijevského kláštera pod záminkou návštěvy poutních míst. Aby nijak nevzbudila podezření, vzala s sebou i oba careviče a všechny své sestry. Z Kolomenského, vesničky na okraji Moskvy, přikázala Chovanskému, aby poslal k ochraně carů \"stremennyj\" pluk, nejspolehlivější ze střeleckých pluků. Název stremennyj byl odvozen od stremeně-řemení sedla carova koně, u něhož držel stráž při slavnostech i v boji některý ze strelců. Časem se ze strelců stojících při stremeni vyvinula osobní carova garda. Z bezpečí kláštera obeslala šlechtickou domobranu, apelovala na bojarskou dumu, jak skoncovat s Chovanským a se všemi, kdo popouzejí střelce k neposlušnosti. To vše kvůli údajné ochraně a bezpečí carů. Žofie pak lstí vylákala Chovanského do Trojicko-Sergijevského kláštera a cestou jej nechala zadržet. V září 1682 pak byl i se synem Andrejem popraven. Po návratu druhého syna popraveného knížete Chovanského do Moskvy se střelci vzbouřili a obsadili Kreml. Jejich vzpoura však neměla dlouhé trvání. V tichosti Kreml opustili, přísahali věrnost carům a prosili o stržení pamětního sloupu na náměstí. Na počátku listopadu 1682 se Žofie vrátila z kláštera a odebrala střelcům veškeré získané výsady. Podle Gumiljova střelce vyděsil aspekt možné války se šlechtickou hotovostí a rozhodnost regentky Žofie. Jako jejich nový velitel byl dosazen Žofiin spojenec Fjodor Šaklovitý, který nastolil v střeleckých řadách pevný řád. Období divoké nespoutanosti střeleckých pluků, označované po tehdejším veliteli Chovanském jako chovanština, skončilo. Nyní měla Žofie otěže vlády pevně v rukou. K moci se dostala díky nestálosti střeleckých pluků, které poté potrestala, a proto s jejich podporou napříště počítat již nemohla. Krutost střeleckého povstání ovlivnila i Petra. Jako desetiletý chlapec musel přihlížet bezuzdnému vraždění a atmosféra strachu, v níž ono léto žil, jej poznamenala na celý život. Ihned po svém nástupu na carský trůn se se střelci, k nimž nechoval důvěru, vypořádal.", "section_level": 1}, {"title": "Petrův nástup na trůn.", "content": "Když se Petr v lednu 1689 oženil a jeho manželka Jevdokije záhy po sňatku otěhotněla, začala se carevna-regentka právem obávat o trůn, neboť tím byl podán důkaz o Petrově schopnosti ujmout se vlády. Nezůstala proto dlužna nic své intrikářské minulosti a na tajných schůzkách se svým stoupencem Fjodorem Šaklovitým a několika málo střelci zkoušela vyjednat jejich účast na smrtelné \"nehodě\" mladého careviče. Ovšem muži, kteří před sedmi lety řádili v ulicích Moskvy, už byli z města odsunuti a nové rebelii chyběla pádná záminka. Kolem trůnu se již neshromažďovali údajní zrádci a Petr dospěl ve schopného mladého muže. Žofie však ještě nehodlala složit zbraně. Opět byl nalezen list, podle něhož měli být Miloslavští – Ivan V. a jeho sestry včetně Žofie – zabiti Petrovými vojáky. Nyní se však střelečtí důstojníci do Žofiiných pletich odmítli zaplést. Přiklonili se na stranu Petra, do jehož vlády vkládali větší naděje. Tentokrát se Petr o povstání dozvěděl s předstihem a stačil ještě narychlo uprostřed noci odjet do bezpečí mocného Trojicko-sergijevského kláštera, kam se za ním sjeli velmoži, vojáci, jeho matka s manželkou a členové bojarské dumy. Počátkem září Žofie uznala svůj pád a uposlechla Petrova rozkazu, aby odešla do Novoděvičího kláštera. Pokus o převrat si vyžádal životy Fjodora Šaklovitého a tří střelců. Ač padlo při výsleších mnoho jmen, Petr se obával poštvat proti sobě obě strany. Jeho pozice ještě nebyla dostatečně ukotvena, a tak se většího krveprolití protentokrát vzdal. Několik počátečních let své vlády mohl Petr žít bez obav ze střelců. Zlom nastal v roce 1696/1697, kdy se Petr chystal odjet do Evropy. Bývalý střelecký plukovník Ivan Cykler, sympatizant Žofie, a dva členové dumy Alexej Sokovinov a Fjodor Puškin osnovali spiknutí s cílem odpravit zahraničně orientovaného cara. V Cyklerovi car již léta tušil tichého Žofiina přívržence, a proto jej před svým odjezdem odvelel z Moskvy. Cykler neuposlechl a celá akce byla prozrazena. V březnu 1697 bojarská duma nařídila spiklence popravit. Po zkušenosti s Cyklerem Petr obezřetně zakázal střelcům, kteří se právě nacházeli u Azova a Taganrogu, po dobu své nepřítomnosti návrat do Moskvy.", "section_level": 1}, {"title": "Povstání střeleckých pluků 1698.", "content": "Nedůvěra k moskevským střelcům, které pokládal za buřičské a domýšlivé staroruské kupecké vojáky, zakořeněná v Petrovi od léta 1682, vedla k tomu, že ve všem upřednostňoval svoje „potěšné“ vojsko. Střelci se nesměli vrátit domů od Azova a později od litevské hranice, jejich rodiny hladověly a jejich živnosti chátraly. Vyhrocenost situace nevyhnutelně vedla k dalšímu, tentokrát poslednímu, povstání střeleckých pluků z roku 1698.", "section_level": 1}], "src_summary": "Povstání střeleckých pluků 1682 označuje krvavé události z léta 1682, ke kterým došlo v ulicích Moskvy za účasti střeleckých pluků, moskevských vojenských jednotek. Vedlo k nastolení Žofie Alexejevny jako regentky za nezletilé careviče Ivana V. a Petra I. a poukázalo na nutnost zřídit v Rusku stálou armádu podléhající carovi.", "tgt_summary": "The Moscow uprising of 1682, also known as the Streltsy uprising of 1682 (), was an uprising of the Moscow Streltsy regiments that resulted in supreme power devolving on Sophia Alekseyevna (the daughter of the late Tsar Aleksey Mikhailovich and of his first wife Maria Miloslavskaya). Behind the uprising lurked the rivalry between the Miloslavsky and Naryshkin relatives of the two wives of the late Tsar Aleksey (died 1676) for dominant influence on the administration of the Tsardom of Russia.", "id": 2227395}
{"src_title": "Eleonora z Guzmánu", "tgt_title": "Eleanor de Guzmán", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Eleonora byla dcerou šlechtice Pedra Núñeze z Guzmánu a jeho manželky Beatrice Ponce de León, pravnučky Alfonse IX. Leónského. Rodiče Eleonoru jako mladou dívku provdali za Juana de Velasco. Eleonořin manžel zemřel v roce 1328, ve dvaceti letech. Brzy poté se v Séville setkala s králem Alfonsem XI. Byl tak ohromen její krásou, že z ní učinil svou milenku. Měl jí raději než svou manželku Marii Portugalskou, dceru Alfonse IV. Portugalského, se kterou se oženil v roce 1328. Po narození manželského syna a dědice Petra Kastilského, Alfons Marii opustil a místo toho žil s Eleonorou. Ponížená královna nesnášela svého nevěrného manžela a požádala ho, aby ukončil své veřejné projevy toho, že dává přednost milence. Král ignoroval manželčiny prosby a dal Eleonoře kromě jiných pozemků město Huelva, Tordesillas a Medina-Sidonia. Také stanovil Eleonoře domácnost v Séville. Dvůr byl stále znepokojenější Alfonsovým chováním. Papež nakonec zasáhl tím, že nutil Portugalsko napadnout Kastilii. Král zemřel 27. března 1350 a jeho nástupcem se stal syn Petr a Alfonsova manželka Marie, která vládla jako regentka. Marie nezapomněla na nesčetné ústrky, které musela vydržet kvůli manželově lásce k jeho milence. Žíznící po pomstě, Marie uvěznila Eleonoru, a v roce 1351 nařídila popravu své sokyně v arabském zámku Abderrahmana III. Talavera de la Reina. Eleonořina smrt jen zhoršila spor uvnitř královské rodiny. Eleonořin syn Jindřich a Mariin syn Petr pokračovali v boji o vládu nad Kastilií. Jindřich nakonec zvítězil a byl korunován králem Kastilie.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Eleonora byla společným předkem Katolických Veličenstev. Tři Eleonořini synové, Jindřich II. Kastilský, Fadrique Kastilský a Sancho Kastilský byli předky Ferdinanda II. Aragonského. Kromě toho, Isabela I. Kastilská, manželka Ferdinanda II. Aragonského, byla potomkem jak Eleonory, tak Marie Portugalské, protože: vnuk Jindřicha II. Kastilského, Jindřich III. Kastilský, se oženil s vnučkou Petra I. Kastilského, Kateřinou z Lancasteru a jejich syn Jan II. Kastilský byl otcem Isabely I. Kastilské.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eleonora z Guzmánu (\"Leonor Núñez de Guzmán Ponce de León\", 1310–1351) byla kastilská šlechtična a dlouhodobá milenka Alfonse XI. Kastilského. Jejím synem byl Jindřich II. Kastilský.", "tgt_summary": "Eleanor de Guzmán (\"Leonor\") (1310–1351) was a Castilian noblewoman and long-term mistress to Alfonso XI of Castile. She was the mother of King Henry II of Castile.", "id": 893747}
{"src_title": "Gyula Andrássy mladší", "tgt_title": "Gyula Andrássy the Younger", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Byl synem uherského politika Gyuly Andrássyho (1823–1890). Od roku 1885 zasedal v Uherském parlamentu. Od 10. června 1894 do 14. ledna 1895 zastával funkci ministra \"a latere\" Uherska (redukovaný rezort zahraničních věcí v rámci dualistického uspořádání, formálně ministr zastupující krále) ve vládě Sándora Wekerleho. Po zavedení nového jednacího řádu parlamentu za Istvána Tiszy odešel z vládní strany a působil pak v parlamentu jako předák liberální opozice. Po pádu Tiszy byl od 8. dubna 1906 do 17. ledna 1910 uherským ministrem vnitra ve druhé vládě Sándora Wekerleho. Nepodařilo se mu ale prosadit klíčové branné předlohy a návrh volební reformy. Jeho politická kariéra pak vyvrcholila krátce v posledních týdnech existence monarchie. Od 24. října 1918 do 2. listopadu 1918 zastával post ministra zahraničí Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání) a z titulu této funkce byl i formálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska. 27. října 1918 přijal jménem Rakouska-Uherska podmínky příměří požadované Spojenými státy americkými a výslovně uvedl, že vláda souhlasí s americkými postoji ohledně „\"práv národů rakousko-uherských, zejména práv Čechoslováků a Jihoslovanů\"“. Zveřejnění textu Andrássyho nóty otevřelo cestu spontánnímu rozpadu státu prostřednictvím jednotlivých etnických hnutí. Právě veřejné publikování nóty stálo na počátku spontánních demonstrací v Praze 28. října, na nichž došlo k vyhlášení samostatnosti. Po vzniku samostatného Maďarska byl aktivní jako člen nového maďarského parlamentu a roku 1921 se stal předsedou křesťansko-demokratické strany. V říjnu toho roku se podílel na druhém pokusu posledního císaře Karla I. o převzetí moci v Maďarsku. Po neúspěchu restaurace Habsburků byl Andrássy vyšetřován. V roce 1926 se stáhl z politického života.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gyula Andrássy, plným jménem \"Gyula hrabě Andrássy von Csík-Szent-Király und Kraszna-Horka\" (30. června 1860 Trebišov – 11. června 1929 Budapešť), byl rakousko-uherský, respektive uherský politik, v roce 1918 krátce ministr zahraničí Rakouska-Uherska.", "tgt_summary": "Count Gyula Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka the Younger (; 30 June 1860 – 11 June 1929) was a Hungarian politician.", "id": 555159}
{"src_title": "Fortuniova píseň", "tgt_title": "La chanson de Fortunio", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Vzniku samotné opery \"Fortuniova píseň\" o deset let předcházela kompozice stejnojmenné písně pro tenor na text francouzského spisovatele, básníka a dramatika Alfreda de Musseta. Jedná se o píseň, kterou ve třetím výstupu druhého dějství lyrické komedie \"Le Chandelier\" (v češtině hráno jako \"Španělská stěna\", napsáno roku 1835, premiéra roku 1848 v pařížském Théâtre-Historique) zpívá své milované Jacquelině mladistvý lokaj-světlonoš Fortunio. Podle historky, jež se objevila v tisku později při premiéře opery, požádal při zkouškách Alfred de Musset tehdejšího šéfa orchestru Comédie-Française Jacquese Offenbacha o zhudebnění písně pro účely inscenace; Offenbach mu vyhověl, avšak ukázalo se, že představitel Valentina, Louis-Arsène Delaunay, má jako zpěvní hlas bas, což se pro mladého milovníka nehodilo, a proto píseň nakonec jen recitoval. Tato historka je podezřelá tím, že v době premiéry \"Le Chandelier\" v Comédie-Française (29. června 1850) Offenbach ještě nebyl šéfem jejího orchestru, smlouvu podepsal až koncem září. V té době však již vedl jednání o smlouvě a je možné, že byl o scénickou hudbu předběžně požádán. Již v říjnu 1850, po čtyřiceti představeních, však musel být \"Le Chandelier\" stažen kvůli námitkám cenzury a na repertoár Comédie-Française se vrátil až roku 1872. V každém případě tato inscenace inspirovala Offenbacha k napsání „Fortuniovy písně“, kterou v lednu roku 1853 nechal vydat u nakladatele Heugela spolu s pěti dalšími jako písňové album \"Les Voix mystérieuses\" (\"Tajemné hlasy\"), věnované princezně Matyldě. Tím, že ji převzali do svého koncertního repertoáru, tuto píseň zpopularizovali tenoři Gustave-Hippolyte Roger a Gilbert-Louis Duprez. Obliba samotné Fortuniovy písně vedla zřejmě roku 1860 k myšlence využít ji jako hlavní, dokonce eponymní téma jednoaktové opery. De Mussetův bratr Paul de Musset – Alfred de Musset mezitím roku 1857 zemřel – udělil svolení k použití básníkova textu, kolem nějž vytvořili dva libretisté, Offenbachovi nejčastější spolupracovníci (Jonathan-)Hector Crémieux a Ludovic Halévy, příběh postaveny na premise neodolatelné svůdnosti dotyčné písně. Paulu de Mussetovi bylo celé dílo také z vděčnosti věnováno. Jacques Offenbach text zhudebnil v létě roku 1860, přičemž přinejmenším část při svém každoročním pobytu v lázních Bad Ems. Zkoušky v Théâtre des Bouffes-Parisiens začaly již počátkem října 1860 a v téže době vydal hudební týdeník \"Le Ménéstrel\" znovu soubor písní \"Voix mystérieuses\", aby připravil obecenstvo. Rovněž partitura pro klavír a zpěv šesti samostatných písní a desíti různých tanečních aranžmá byly k dispozici v tisku ještě předtím, než se opera \"Fortuniova píseň\" dostala na jeviště. Opera však musela delší dobu čekat v záloze kvůli obrovskému úspěchu \"Orfea v podsvětí\". Teprve poté, co se 4. ledna 1861 odehrálo na nějakou dobu poslední představení \"Orfea\", nastoupila následující den \"Fortuniova píseň\" (v kombinaci s operetou \"Le Mari sans le savoir\" na libreto Louise a Ludovica Halévyho a na hudbu Charlese de Mornyho). Kvůli uvedenému zpoždění byla \"Fortuniova píseň\" uvedena dva týdny po premiéře první Offenbachovy opery hrané na prestižní scéně, totiž \"Barkoufovi\", který se dostal na jeviště Théâtre impérial de l'Opéra-Comique na Štědrý večer roku 1860. \"Barkouf\" byl obecenstvem přijat vlažně, především však byl podroben zdrcující kritice denního i odborného tisku. Tento neúspěch měl značný vliv na Offenbachovo další tvůrčí směřování, byla to však právě \"Fortuniova píseň\", díky které aféra s \"Barkoufem\" nebyla pro jeho kariéru zničující. \"Fortuniova píseň\" totiž u publika triumfovala. Historiograf francouzské operety Florian Bruyas o sto let později psal, že to byl „největší premiérový úspěch, jaký se zapsal do pamětí Bouffes-Parisiens [...] U všech čísel bylo nadšeně vyžadováno opakování. A obecenstvo by si bylo vynutilo i druhé opakování, kdyby se mu byla nechala volnost. Po „písni“ samotné vypukl v sále tak bouřlivý potlesk, že herci a orchestr byli nuceni přerušit představení na řadu minut.“ Slavný skladatel Giacomo Meyerbeer, který Offenbachovu tvorbu se zájmem sledoval, údajně prohlásil: „Rád bych byl tuto úchvatnou partituru napsal sám.“ I kritikou byla přijata s nadšením, a to i od některých z těch – jako byl Émile Perrin – kdo \"Barkoufa\" nejtvrději odsuzovali. Perrin v \"Revue européenne\" se domníval, že zatímco \"Barkouf\" nepatřil do Opéra-Comique a hodil by se do Bouffes-Parisiens, \"Fortuniova píseň\" by byla bývala v Opéra-Comique přijata s nadšením. Časopis \"Le Figaro\" rovnou navrhoval rychle stáhnout \"Barkoufa\" a vyměnit ho v Opéra-Comique za \"Fortuniovu píseň\". Jiní \"Barkoufovi\" odpůrci, jako kritik Oscar Comettant v časopise \"L'Art musical\", však i kvalitu \"Fortuniovy písně\" považovali za potvrzení svého názoru, že Offenbach nepatří mezi seriózní skladatele. „Jsa vrácen na svou pravou půdu, ze které se neměl vzdalovat, září Offenbach v první řadě.“ \"Fortuniova píseň\" navíc představovala osobní triumf pro představitelku kalhotkové role písaře Valentina, Julii Zoé Pfotzerovou, která sdílela obdiv kritiky. \"Fortuniova píseň\" zůstala na repertoáru Bouffes-Parisiens po následující desetiletí. Offenbach se podílel i na novém nastudování v roce 1874, kdy hlavní role ztvárnili Daubray (vl. jm. René-Michel Thibault), slečna Fontiová a Marie-Blanche Peschardová. Oproti tomu roku 1873 odmítl nabídku Opéry-Comique o inscenaci tam, protože se domníval, že toto divadlo, byť prestižní, proni nemělo vhodné herce a zpěváky. Zatímco \"Fortuniova píseň\" jen odkazuje na de Mussetovu komedii, zhudebnil Offenbach později jiné jeho drama. Podle hry \"Fantasio\" Alfreda de Musseta, upravené na libreto spisovatelůvým bratrem Paulem de Mussetem, napsal opéru comique \"Fantasio\", která měla premiéru roku 1872. Postavení samotné Fortuniovy písně v rámci Offenbachova díla dokládá skutečnost, že variacemi na tuto melodii zakončil slavný varhaník Auguste Bazille obřad Offenbachova pohřbu, jenž se konal 7. října 1881 v pařížském kostele sv. Maří Magdaleny.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "V de Mussetově komedii Fortunio, lokaj starého notáře, získá díky své upřímnosti a vroucnosti lásku pánovy mladé choti Jacqueline, která jej původně chtěla použít jen k tomu, aby odvedl manželovu pozornost od jejího skutečného milence. Crémieuxovo a Halévyho libreto je jakýmsi volným pokračováním. Fortunio je nyní sám zestárlým notářem, který se obává o věrnost své mladé ženy Lauretty. Do té je ale zamilován jeho písař Valentin, který si získá Laurettinu přízeň právě pomocí písně, která kdysi jeho zaměstnavatele činila u dam neodolatelným. Libreto není hluboké, ale dovedně sestavené, ve stylu tradiční opéry comique, tj. s dramatickým spádem, lehkým, nikoli výstředním humorem a mírnou dávkou sentmentality. Přitom poskytuje skladateli příležitost k několika efektním hudebním scénám. Partitura má předehru a osm zpěvních čísel. Nejznámnější a nejvýznamnější z nich je samotná „Fortuniova píseň“; objevuje se již v předehře, pak v názvucích v ansámblu č. 6 a v plné verzi jako druhá část č. 7, sopakováním ve finále č. 8. Již současníci tuto melodi oceňovali jako „diamant zasazený do libreta komické opery“ (recenzent listu \"Le Figaro\"). I například podle německého dramaturga a muzikologa zaměřeného na operetu Otto Schneidereita je to „vroucí a srdce dojímající melodie“. Ale i některé další části jsou zvlášť oceňovány, například milostný duet Lauretty a Valentina (první část č. 7), Valentinova parodická „pijácká píseň“ (č. 2), vstupní píseň Friqueta (č. 3) a výsměšné rondo písařů (č. 4). Pro celé dílo platí slova vydavatele Jacquesa-Léopolda Heugela: „Konečně je zde pravý žánr skutečné opéry comique, živá, lehká, elegantní, s příjemnou dávkou sentimentu.“ Když o mnoho let později kritik revue \"Le Ménéstrel\" Henri Moreno komentoval \"Hoffmannovy povídky\", obecně uznávané za vrchol Offenbachovy tvorby, přirovnal je právě k \"Fortuniově písni\": „Nikdo neumí tak jako autor \"Fortuniovy písně\" jedním máchnutím křídel vzlétnout od operety k opeře.“ \"Fortuniova píseň\" patří mezi nejoceňovanější Offenbachova díla (i když její jevištní život tomu zcela neodpovídá). Významný rakouský spisovatel Karl Kraus ji označil za „jedno z nejpůvabnějších a stylisticky nejjednotnějších děl světové hudební literatury“. I český Offenbachův životopisec Miroslav Šulc ji vyzdvihuje pro její „grácii a melodickou nápaditost“. Offenbachovu \"Fortuniovu píseň\" ve svých románech několikrát připomíná Louis-Ferdinand Céline.", "section_level": 1}, {"title": "Inscenační historie.", "content": "\"Fortuniova píseň\" se stala brzy standardním prvkem repertoáru francouzskojazyčných divadel. Jejímu rozšíření doma i v zahraničí pomohla turné Bouffes-Parisiens: například v létě 1861 ji soubor představil na zájezdu do Vídně, Pešti, Berlína a Bruselu – právě \"Fortuniova píseň\" měla ze všech uváděných her největší ohlas – a vícekrát hostoval rovněž v Bad Ems, kde ji 11. června 1870 hráli v přítomnosti ruského cara a pruského krále. Z významnějších pozdějších uvedení lze uvést pařížské inscenace v Théâtre des Variétés roku 1895 a v Trianon-Lyrique roku 1919, jakož i inscenaci v Monte Carlu roku 1903. V Belgii se \"Fortuniova píseň\" hrála poprvé 7. března 1861 v Bruselu; roku 1914 ji uvedlo i hlavní operní divadlo země Théâtre royal de la Monnaie v Bruselu. Mimo Francii jako první uvedl \"Fortuniovu píseň\" Offenbachův nadšený propagátor, vídeňský divadelník Karl Treumann ve svém Divadle na nábřeží Františka Josefa (Theater am Franz-Josef-Quai, nazývané však často prostě Treumanntheater). Jak psal list \"Blätter für Musik, Theater und Kunst\", „tato scéna si Offenbachův kult vzala za úkol; přináší jeho hudbu na východ.“ Premiéra s novou výpravou a novými kostýmy se konala 25. dubna 1861. V překladu a úpravě Ferdinanda Gumberta (pod pseudonymem G. Ernst) se jmenovala \"Meister Fortunio und sein Liebeslied\" (tento neobratný titul byl v tisku kritizován a inscenace v jiných divadlech používaly většinou název \"Fortunios Lied\" nebo \"Fortunios Liebeslied\"). Oproti originálnímu znění byla vídeňská verze značně upravena; cenzura si vynutila změnu závěru (Laurette zůstává věrna svému postaršímu manželovi, tj. „Fortuniova píseň“ se v rozporu se smyslem díla mine účinkem), postavu písaře Friqueta, kterou v Bouffes-Parisiens ztělesnil tenor Bache, přepsali a textově posílili pro oblíbenou lokální zpěvačku Annu Grobeckerovou – premiéra \"Fortuniovy písně\" ostatně byla její beneficí, posílena byla i role Babety, která se z grizety stala kuchařkou aj. Když měl o něco později vídeňský tisk možnost seznámit se s původní verzí při zméněném turné Bouffes-Parisiens, zpochybňoval vhodnot Gumbertových zásahů. Obecenstvo přijalo \"Fortuniovu píseň\" s nadšením. Za krátkou dobu existence Treumannova divadla (otevřeno 1860, shořelo 9. června 1863) byla se 75 reprízami jeho nejhranější inscenací a Treumann si ji s sebou i poté, co se navrátil do divadla Carltheater. Přijetí v tisku bylo rovněž příznivé. Podle recenzenta novin \"Die Presse\" stojí \"Fortuniova píseň\" „v prvé řadě malých veseloher s hudbou, které Offenbach sype ze svého bohatého rohu hojnosti. Zatímco v jiných kusech září dva tři solitéry, je v této operetě nepřerušená řada brilantních čísel, které všechny mají tu jedinečnou vlastnost Offenbachových hudebních děl: veselost, půvab a srozumitelnost krásné melodie.“ Revue \"Blätter für Musik, Theater und Kunst\" komentovala, že s \"Fortuniem\" získal Treumann další kus pro Offenbachovo „vítězné tažení“. „Důvtipní tvůrci textu Crémieux a Halévy duchaplně scénicky vyšperkovali malou anekdotu a dali jí takový lehoučký a ladný reliéf, že člověk snadno pomine nedostatek děje. To celé tvoří hodinku krátké chvíle s hudbou.“ Týž list však směroval hudbě \"Fortuniovy písně\" vážné výhrady. „Hudba je lehká, svěží, často drasticky vtipná [...]. Avšak ušlechtilost a ladnost forem, a ještě více jemnost instrumentace však v této hudbě stojí daleko za jinými Offenbachovými díly, jmenovitě za \"Genovefou z Brabantu\". Tentokrát nepřekračuje meze šablonovitého kupletu a nejjednoduššího doprovodu.“ Ústřední „Fortuniově písni“ vyčítal „matnou sentimentalitu výrazu a monotonní rytmus“, a především skladatele obviňoval z plagiátu duetu ze Spohrovy \"Jessondy\". Po Vídni následovala německá divadla v dalších městech rakouské monarchie: Bratislava 28. září 1861, Pešť 29. října 1861, Lvov prosinec 1861, Štýrský Hradec 3. září 1862, Klagenfurt 2. října 1862, Salcburk 19. listopadu 1862, Linec podzim 1862, Lublaň 28. února 1863, Innsbruck 8. října 1863, Maribor 26. ledna 1867 aj. Německá premiéra se konala v berlínském Friedrich-Wilhelmstädtisches Theater 21. července 1861 pod názvem \"Fortunio's Lied\". Roli Valentina hrála Clara Ungarová, Fortunia Romanus Hassel a Marii [=Laurette] slečna Thetzenthalerová. \"Fortuniova píseň\" tam „vyvolala furóre a učinila nejpronikavější dojem“ (\"Neue Berliner Musikzeitung\"). Týž list ji označuje slovy jako jako „pečlivě vykreslený žánrový obrázek“ a „dramatická idyla“ a vykresluje dělící čáru mezi burleskními offenbachiádami jako \"Orfeus v podsvětí\", \"Genovefa z Brabantu\", \"Barkouf\" a \"Most vzdechů\" na jedné straně a líbeznými drobnosti jako \"Zasnoubení při lucernách\", \"Děvče z Elizonda\", \"Číslo 66\" a právě \"Fortuniova píseň\" na druhé straně, které se zvláště líbí „v německé vlasti“. Ve \"Fortuniově písni\" recenzent právě shledává „ony základní rysy skutečné německé povahy, která se jako svěží a mladistvá životní síla vine více či méně celou Offenbachovou tvorbou“. Tento dojem spočíval především na způsobu, jakým byly \"Fortuniova píseň\" a jí podobné operety na německých a středoevropských jevištích hrány. Po konfrontaci s autentickým představením Bouffes-Parisiens na berlínském turné již o necelý měsíc později musel týž časopis konstatovat podstatný rozdíl: kde němečtí představitelé „pojali a představili toto krásné dílo s veskrze německou vroucností“, tam u Bouffes-Parisiens „všechno nabírá zářivé barvy konverzačního stylu; po prostém a přívětivém herectví není ani stopy. Tady vládne živost, humor a radost.“ Postavy Fortunia i Friqueta hráli Francouzi s groteskní komikou namísto německé bodrosti a klíčovou roli Valentina hrála Lise Tautinová „plná dráždivosti a původy, ale zcela bez oné cituplné sentimentality,“ jíž se vyznačovaly její německé kolegyně. Po Berlíně následovaly v rychlém sledu desítky dalších německých scén. Na konci srpna 1861 to byl Hamburk, 21. září 1861 Vratislav, 16. října 1861 Královec, Gotha, Drážďany, Stuttgart, Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Hannover, Riga, Štětín, Zhořelec, Kiel, Darmstadt, Coburg, Mannheim, Kolín nad Rýnem, Výmar, Rostock, Mohuč, Magdeburg, Brémy, Gdaňsk, Brunšvik, Doberan, Elberfeld... Švýcarská premiéra se konala v Basileji 11. listopadu 1867 v německé verzi. Pokud jde o Uhersko, 13. a 17. července 1861 uvedlo divadlo Bouffes-Parisiens \"Fortuniovu píseň\" na zájezdu v Národním divadle (Nemzeti Színház) v Pešti. V maďarském jazyce měla tato opereta premiéru v témž divadle 24. ledna 1862, a to v překladu Lájose Csepregiho (', pozdější překlady užívaly též název ') s Kálmánem Szerdahelyim, Vilmou Bognarovou a Ilkou Markovitsovou v hlavních rolích; udržela se na repertoáru dlouhodobě. Brzy následovaly premiéry v Košicích (2. února 1862 v překladu Endreho Latabára), Kluži (1862), Pécsi (1863) a Debrecíně (1864). Chorvatská premiéra se konala 14. prosince 1865 v překladu S. Udbinského pod názvem \"Meštar Fortunio i njegova ljuvena pjesma\". Polská premiéra se konala 29. července 1862 ve varšavském Velkém divadle (resp. v jeho letní scéně v oranžérii palácového kompexu Łazienki Królewskie v překladu J. B. Wagnera pod názvem \"Śpiewka pana Fortunata\" (později též \"Piosonka pana Fortunata\"). Obsazení vévodily Kamila Stankiewicz jako Laurette a Maria Kwiecińska jako Valentin, titulní úlohu hrál Adolf Kozieradzki. \"Fortuniova píseň\" měla velký úspěch, v sezóně 1862 byla druhou nejúspěšnější operní novinkou (po \"Orfeovi v podsvětí\", a třetí nejúspěšnější operou celkem po \"Dobrou noc, pane Pantalone\") a v roce 1863 druhou nejhranější operou (opět po \"Orfeovi v podsvětí\"). Později (roku 1873) ji hrálo varšavské operetní divadlo Tivoli se slavnou Adolfinou Zimajerovou. Hrály ji i stálé soubory v dalších městech (Lvov 23. listopadu 1868, Krakov 1871) a kočovná divadla (např. společnost Anastazyho Trapsza, mj. v Lublinu 1872 a v Lodži 1873). Naposledy se zde hrála roku 1992 ve Varšavské komorní opeře. V Dánsku byla \"Fortuniova píseň\" uvedena poprvé 4. září 1861 v kodaňském divadle Casino pod názvem \"Fortunios Elskovssang\"; dosáhlo zde jen 6 repríz. 1. října 1891 byla v překladu Johannese Marera pod názvem \"Fortunios Sang\" uvedena v koncertním sále v Tivoli a v divadelním sále v téže lokalitě se hrála i v roce 1908. Švédská verze \"Fortunios visa\" v překladu Ernsta Wallmarka měla premiéru v Královském divadle ve Stockholmu 17. října 1862 (13 představení); poté v roce 1884 v Nya Teatern (8 představení), od 16. května 1896 v Södra Teatern a znovu od 29. dubna 1922 v Královském divadle, tentokrát v novém překladu Svena Nybloma (2 představení). 15. února 1870 měla premiéru v Nya Teatern v Helsinkách. V Rusku – nepočítáme-li inscenaci německého městského divadla v Rize v dubnu 1862 – uvedlo \"Fortuniovu píseň\" poprvé petrohradské Alexandrinské divadlo, a to 19. ledna 1872 pod názvem \"Волшебная песенка\" (později též hráno jako \"Песенка Фортунио\", v překladu a zásadní moralizující úpravě herce Sergeje Cenina). Následovalo Malé divadlo v Moskvě dne 10. ledna 1874. Do Španělska přivezla \"Fortuniovu píseň\" nejprve francouzská Prioleauova divadelní společnost a hrála ji v lednu 1868; kritika si stěžovala na nízkou úroveň provedení. Ve španělském jazyce měla premiéru 23. dubna 1869 pod názvem \"La Canción de Fortunio\" (později též \"La Canción de Feliciano\" – Mussetovo drama a jeho hrdina byli ve Španělsku prakticky neznámí) v překladu Salvadora Maríi Granése a Ángela Povedana v madridském divadle Teatro de la Zarzuela. Portugalská premiéra se konala v lisabonském divadle Teatro da Trinidade 13. března 1869 pod názvem \"La Canção de Fortunio\"; roli Valentina hrála místní hvězda Rosa Damasceno (1845–1904). I v Itálii hrály \"Fortuniovu píseň\" nejprve v originálním znění francouzské divadelní společnosti, především společnost Eugèna Meynadiera. 16. září 1868 měla takto premiéru v Miláně a 6. prosince 1870 ji Meynadier uvedl v Turíně (Teatro Scribe). V roce 1874 koupilo nakladatelství Sonzogno od Heugelova nakladatelství právo k této operetě pro Itálii a již roku 1875 byla \"Fortuniova píseň\" také vydána v italském znění jako \"La Canzone di Fortunio\" (společně se \"Zasnoubením při lucernách\"). To umožnilo inscenace v italštině, kde průkopníkem v oblasti francouzské operety byla společnost Antonia Scalviniho, která již roku 1874 uvedla \"La Canzone di Fortunio\" v Janově (Politeama Genovese) a v Benátkách (Teatro Malibran). 24. února 1875 následovala premiéra v Neapoli. Roku 1888 ji v parmském Teatro Reinach uvedla společnost Gateana Taniho (někdejšího zpěváka u Scalviniho). Jedno z řídkých moderních italských provedení \"Fortuniovy písně\" uspořádal dirigent Peter Maag 12. května 1981 v turínském Auditorio della RAI. Ve Velké Británii se \"Fortuniova píseň\" hrála poprvé 1. července 1871 v londýnském Gaiety Theatre při hostování bruselského divadla Fantaisies-Parisiennes. V anglickém znění jako \"The Song of Fortunio\" ji uvedlo totéž divadlo v podání společnosti Johnnieho Toola, poprvé 3. ledna 1876; Fortunia hrál W. H. Leigh, Laurettu Alice Burvilleová a Valentina slečna Stembridgeová. Royal Academy of Music ji uvedla v anglické úpravě L. H. F. du Terreauxe 11. prosince 1907. Samotná píseň zpopulárněla pod názvem „Love's Secret“. Ve Spojených státech amerických se hrála \"Fortuniova píseň\" především v němčině (Stadttheater New York, 14. září 1867), případně též ve francouzštině (Batemanova společnost v Pike's Opera House, New York, 21. prosince 1868). Loewenbergovy \"Annals of Opera\" datují newyorskou premiéru anglickojazyčné verze 23. dubnem 1883, zatímco Kurt Gänzl identifikuje až inscenaci v American Theater 22. ledna 1900 pod názvem \"The Magic Melody\". V anglicky mluvícím světě však nenašla \"Fortuniova píseň\" nikdy takový ohlas jako na evropském kontinentě. Jednou z výjimek byla inscenace Welsh National Opera roku 1979 v kombinaci s Offenbachovou aktovkou \"Pan Karfiol si dovoluje pozvat...\". V současnosti je \"Fortuniova píseň\" hrána zřídka – je poměrně náročná pro amatérské či poloamatérské soubory, které jsou jinak hlavními propagátory Offenbachových jednoaktovek. Lze zmínit scénické uvedení v letech 1980 a 2013 scénicky na Festivalu Jacquese Offenbacha v Bad Ems, koncertní nastudování v Théâtre national de l'Opéra-Comique roku 2009, v Opéra de Lyon (sál Bourse du Travail) roku 2012 nebo v podání souboru Sinfonietta Bel Canto v Immanuel Lutheran Church v Downer's Grove, Illinois, roku 2014, jakož i inscenaci State Opera of South Australia (Adelaide, Opera Studio) roku 2015 v kombinaci s Mozartovými \"Bastienem a Bastienkou\". Četnější jsou rovněž školní nastudování, například roku 2016 jako absolventské představení divadelní školy při Severořeckém divadle v Soluni a téhož roku v podání studentů na Miami Music Festival.", "section_level": 1}, {"title": "České země.", "content": "V českých zemích uvedlo \"Fortuniovu píseň\" – pod názvem \"Meister Fortunio und sein Liebeslied\" ve vídeňské Treumannově a Gumbertově verzi – poprvé Královské městské divadlo v Brně dne 21. září 1861. Deník \"Brünner Zeitung\" se o ní domníval, že je to „letmý, ale humorný výtvor oblíbeného skladatele,“ a vyzdvihl zejména ansámbl písařů, který se musel opakovat. I deník \"Tagesbote\" tuto operu přivítal, neboť „má všechny přednosti lepších Offenbachových oper: zábavný námět, i když si nečiní nároky na původnost ani pravděpodobnost, a hudbu plnou půvabu, rytmu a melodického bohatství“. Dosti však zkritizoval pěvecký výkon většiny představitelů a dirigentovo hudební nastudování. Příznivějšího přijetí u brněnského publika se \"Fortuniova píseň\" dočkala až následujícího roku, když klíčovou roli převzala mladá Margarethe Zirndorferová. V Královském zemském divadle v Praze byla \"Fortuniova píseň\" (\"Fortunio's Lied\") provedena s poměrným zpožděním, a to poprvé až 9. listopadu 1861. Fortunia hrál Friedrich B. Hassel, Marii (=Laurettu) Eleonora Ehrenbergová, Valentina slečna Sternauová. Recenzent deníku \"Bohemia\" se stavěl k tomuto dílu s určitou rezervou: „Tato opereta sice po hudební stránce zřejmě stojí za jinými dřívějšími téhož skladatele, neboť obsahuje málo nového, ale použitý melodický materiál je vyšperkován s oním rytmickým, harmonickým a instrumentačním umem, který je pánu Bouffes-Parisiens vlastní, a i to nejbezvýznamnější, nejvšednější dokáže pikantně ztvárnit.“ 24. března 1862 byla poprvé uvedena v Olomouci, 26. února 1863 v Opavě, 11. února 1865 v Plzni, 28. října 1865 ve Znojmě, roku 1865 v Českých Budějovicích. Avšak nastudovali ji i amatéři, například již v červnu 1862 ochotníci u vojenské posádky v Terezíně. Premiéru v češtině nastudovalo Prozatímní divadlo a uvedlo 6. října 1865 v překladu Jindřicha Hanuše Böhma jako \"Píseň pana Fortunia\"; byla to po \"Orfeovi v podsvětí\" a \"Zasnoubení při lucernách\" třetí Offenbachova práce, která zazněla v češtině, a současně třetí opereta vůbec. Titulní roli hrál František Karel Kolár, zbývající vesměs ženské role obsadily dámy z tehdejšího souboru, aniž by se některé z nich vyznamenala. Po třech představeních v měsíci říjnu následovala další tři ve značných odstupech, tím se \"Fortuniova píseň\" v Prozatímním divadle vyčerpala. Jan Neruda v kritice v \"Národních listech\" především vyčítal Prozatímnímu divadlu uvedení operety známé již z pražského německého divadla a nikoli skutečné novinky; o samotné \"Fortuniově písni\" soudil, že se „nehonosí [...] žádnými zvláštními krásami. Lehká, plynná je sice jako všechny skladby Offenbachovy, melodie její nevynikají ale původností. Hlavní přednost spočívá zde opět v pěkné instrumentaci.“ Časopis \"Lumír\" se o „Offenbachově operetce“ \"Píseň pana Fortunia\" domníval: „Ač nemá tato těch předností, jako \"Orfeus v podsvětí\" a j., předc zajímá, i udrží se déle na našem repertoiru.“ Jakožto reprezentantka „ušlechtilé“ větve Offenbachovy tvorby se \"Fortuniova píseň\" dostala i na repertoár Národního divadla, a to i v prvním desetiletí 20. století. Tehdy byla pod vlivem Karla Kovařovice opereta z Národního divadla vytlačena, avšak \"Píseň Fortuniova\" neboli \"Fortuniova píseň\" byla inscenována 18. prosince 1901 v novém překladu Václava Judy Novotného a tato inscenace byla obnovena 8. června 1910. Titulní roli zestárlého Fortunia ztělesnil nestor pěvců opery Národního divadla Adolf Krössing, v úloze Friqueta uplatnila své komické nadání začínající hvězda české operety Marie Zieglerová. Derniéra \"Fortuniovy písně\" se konala 8. ledna 1915. S výjimkou Hoffmannových povídek pak Národní divadle uvedlo některé Offenbachovo dílo znovi až po více než století, v karlínské inscenaci \"Orfea v podsvětí\" roku 2017. Ve stejné době uváděla tuto operu Švandova aréna na Smíchově (premiéra 3. října 1913, v kombinaci s \"Čarovnými houslemi\" a \"Dafnisem a Chloé\"). Soukromá a mimopražská česká divadla však po tomto díle nesáhla. Hrála ji však amatérská divadla, například roku 1874 v Pardubicích (jako \"Fortuniova líbezná píseň\"), roku 1907 v Čáslavi, roku 1924 v Nové Pace. V první třetině 20. století, zejména pod vlivem Loutkového divadla mnichovských umělců (Marionettentheater Münchner Künstler) Paula Branna, se ukázala příhodnost drobných hudebně-dramatických děl, včetně Offenbachových, pro loutkové divadlo; osobitou inscenaci \"Fortuniovy písně\" nastudovalo vinohradské Loutkové divadlo Umělecké výchovy (premiéra 20. prosince 1930 v Plzni), jakož i Loutkové divadlo Sokola v Liberci. Dosud poslední profesionální inscenaci nastudovala zpěvohra Státního divadla v Brně roku 1965 (spolu s \"Manželem za dveřmi\" a \"Zasnoubením při lucernách\"). V roce 1973 pak hrálo \"Fortuniovu píseň\" divadlo Disk Hudební fakulty AMU v Praze (spolu se \"Zasnoubením při lucernách\"); roli Fortunia tehdy hrál mladý Ivan Kusnjer.", "section_level": 2}, {"title": "Děj opery.", "content": "(Zahrada u domu notáře Fortunia, za vlády Ludvíka XV.) Pan Fortunio si podrobně prohlíží záhony pod okny své ženy. Je jasné, že opět několik růží chybí, a v prsti jsou čerstvé stopy – neklamné známky milence. Fortunio podezírá některého ze svých písařů, možná druhého nejstaršího Valentina, který je poslední dobou roztržitý. To ve Fortuniovi vzbuzuje vzpomínky – on sám byl před pětatřiceti lety mladým písařem a díky své písni, jíž žádná žena neodolala, dobyl Jacqueline, manželku svého zaměstnavatele notáře Andrého. Ale na jeho píseň se už zapomnělo a on ji určitě nehodlá vynést na světlo, aby sloužila jiným svůdníkům – zvláště když má nyní krásnou a o mnoho mladší ženu. Jeho manželka Laurette se chystá na návštěvu své sestřenice a její žárlivý manžel ji nabízí doprovod. Jejich rozhovor se brzy zvrtne v hádku. Fortunio vypráví, že jí před oknem nechá jako ochranu před větrem a jako ozdobu postavit vysokou zeď zdobenou bodci a střepy. Rozzlobená manželka ho varuje: dosud ji zdobí věrnost i ostatní ctnosti, ale v takových hádkách mohou brzy vzít za své (č. 1 Laurettin kuplet \"Prenez garde à vous\"). Jen naoko udobření manželé odcházejí. Nepřítomnost zaměstnavatele ihned využije pět Fortuniových písařů – Guillaume, Landry, Valentin, Saturnin a Sylvain – k oddechu a k občerstvení, které právě přináší kuchařka Babet. Jídlo sestává jen z chleba a jablek a k pití je jen voda, ale písaři jsou stejně potěšeni a Valentin zpívá „pijáckou píseň“ opěvující čistou vodu (č. 2 ansámbl o chlebu a jablkách \"Il est parti! Il est parti!\" a Valentinova pijácká píseň \"Ma chère eau pure, on la méprise... La belle eau claire\"). Všichni tuší, že je Valentin zamilován, ale nevědí, do koho. Zato je jasné, že babet má slabost pro mladičkého poslíčka Friqueta, která se právě vrací z ranní pochůzky (č. 3 kuplet malého Friqueta \"C'est moi qui suis le petit clerc!\"). Ostatním písařů přináší Friquet psaníčka či vzkazy od jejich děvčat a kromě toho velký objev pro všechny. Dozvěděl se o barvité minulosti pana notáře a o jeho magické písni, kterou nezná nikdo jiný než Fortunio sám. Všichni si vesele představují, jak Fortuniovi přednesou historku z jeho minulosti, až je zase bude kárat pro mladickou nevázanost (č. 4 rondo písařů \"Notre patron possédait de la voix (Autrefois, aujourd'hui)\"). Všichni se vracejí k práci, až na Valentina a Friqueta, který uhodl Valentinovo tajemství a totožnost jeho milované – je to paní Laurette. Ta se právě vrací od sestřenice, dosud rozdurděná na manžela. Valentinovy rozpaky při krátkém setkání s ní Friquetovo podezření potvrdí a Valentin se přiznává (č. 5 Valentinův kuplet \"Je l'aime! Oui, tu lisais bien dans mon cœur\"). Jenže vyznat paní Fortuniové lásku se neodvažuje. To Friquet vypráví, že už vyznal lásku leckteré, jen dosud bez výsledku. Společně se dávají do nepříjemného úkolu – probírat spisy po zemřelém notáři Andréovi. Ale na rubu jedné listiny naleznou rukopis, který nemůže být nic jiného, než náčrtek písně pana Fortunia. Friquet svolává všechny písaře a Valentin jim ukazuje cenný nález: píseň, která jako talisman dobude srdce každé ženy. Nadšení písaři rychle pořizují opisy a rozbíhají se účinek písně vyzkoušet (č. 6 duet \"Par-devant maître André, notaire...\", ansámbl, Valentinův kuplet \"Salut! chanson magique\" a valčík písařů \"Toutes les femmes sont à nous\"). Valentin ovšem zůstává na místě a vracející se pan Fortunio, který na něj dávno podezření, s ním vede přísný rozhovor. I když k přímé konfrontaci nedojde a notář se spokojí s náznaky, Valentin nepochybuje, že jeho zaměstnavatel ví vše. Friquet se vrací od Babet s nepořízenou – za šestinásobné zapění Fortuniovy písně dostal jen krajáčem po hlavě. Valentin sbírá odvahu a rozhoduje se vyzkoušet „talisman“ sám. Friquet mu pomůže odlákat Fortunia tím, že křičí a předstírá, že Châtelet je v plamenech a všichni tam pana notáře potřebují. Laurette a Valentin zůstanou sami. Písař se jen s největším zdráháním svěřuje, že je zamilován do jisté dámy, její jméno však odmítá vyslovit; raději Laurettě zazpívá Fortuniovu píseň (č. 7 duet a \"Ah, venez là près de moi\" a Fortuniova píseň \"Si vous croyez que je vais dire\"). Laurette jej vyslechne jen se soucitem a Valentin je přesvědčen, že jej nepochopila a že talisman ztratil moc. Fortunio se vrací – žádný požár se nekonal – a učiní to, co se Valentin neodhodlal. Rozhořčen tím, že nachází manželku a písaře spolu, vyčítá své ženě, že se jej chtěla falešnou zprávou zbavit, aby mohla zůstat s Valentinem, který je do ní zamilován. Tak se Laurette dozvídá, že to ona je Valentinovou tajnou láskou, a z rozhořčení svého muže si nic nedělá; i Valentin je notáři vlastně vděčen. Mezitím se všichni písaři vracejí se svými milenkami, ba dokonce i Friquet s Babet: účinek písně se dostavil. Všichni si ji, k Fortuniovu zoufalství, volně prozpěvují. Zatímco je Fortunio honí, hodí Laurette Valentinovi z balkonu růži – jejich románek může začít... A Valentin zanotuje znovu posměšnou píseň o panu notáři a všichni se přidávají (č. 8 finále \"Si vouz croyez que je vais dire... Notre patron possédait de la voix\").", "section_level": 1}, {"title": "Instrumentace.", "content": "Dvě flétny, hoboj, dva klarinety, fagot; dva lesní rohy, dvě trubky, pozoun; tympány, bicí souprava; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).", "section_level": 1}, {"title": "Jiná hudební díla na stejný námět.", "content": "Offenbachova \"Fortuniova píseň\" nezpracovává přímo původní komedii \"Le Chandelier\" Alfreda de Musseta. Tu však zhudebnil francouzský skladatel André Messager, jehož opéra comique \"Fortunio\" měla premiéru 5. června 1907 v pařížské Opéra-Comique. Samotnou Fortuniovu píseň z Mussetovy činohry zhudebnili například Just Géraldy (1851), Paul Destribaud (1853), Amédée de Carayon la Tour (1854), Jules Boucher (1857), Antoine Barbizet (1858), Lucien Dautresme (1859), Henri Reber (1861), Henri de Meretz (1861), Auguste Gougelet (1862), Louise Leimann (1867), Adolphe Dietrich (1872), Édouard Pascal (1874), Petr Iljič Čajkovskij (1875, jako první ze \"Šesti romancí\" Op. 28), Francis Chassaigne (1876), Francesco Paolo Tosti (1881), G. Thamyris (1884), Jean Nicole (1885), Henri Dupont (1889), Frederick Delius (1889/90), Georges Regnard (1893), Paul Fournier (1898), Yvon Mÿl (1899), Gaston Choisnel (1904), Albert Glandaz (1908), Edmond Hippeau (1908), Étienne Micard (1912), Roger Jalowicz (1920), Léon Frings (1934), Jacques Ibert (1936), Ivan Devriès (1948) a Ennemond Trillat (1963). Původní hudbu k této písni pro inscenaci \"Le Chandelier\" v Théâtre-Historique roku 1848 napsal skladatel a dirigent Alphonse Varney, který byl také kapelníkem Bouffes-Parisiens v době premiéry Offenbachovy \"Fortuniovy písně\". Z četných úprav pro taneční a salonní použití lze zmínit Fortunio-Magellone-Daphnis Quadrille, Op. 103, Josefa Strausse, která kombinuje melodie ze tří Offenbachových děl: \"Fortuniova píseň\", \"Genovefa z Brabantu\" a \"Dafnis a Chloé\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Fortuniova píseň (hráno též jako \"Píseň Fortuniova\" nebo \"Píseň pana Fortunia\", ve francouzském originále ) je opéra comique o jednom dějství francouzského skladatele Jacquese Offenbacha na libreto Hectora Crémieuxe a Ludovica Halévyho. Premiéra se konala 5. ledna 1861 v pařížském divadle Théâtre des Bouffes-Parisiens.", "tgt_summary": "La chanson de Fortunio (\"The Song of Fortunio\") is a short opéra-comique in one act by Jacques Offenbach with a French libretto by Ludovic Halévy and Hector Crémieux. The music was composed within a week, with a further week being spent in preparations for the production. Its success was welcome after the failure of \"Barkouf\" a fortnight earlier. ", "id": 1136686}
{"src_title": "Gabriel (střela)", "tgt_title": "Gabriel (missile)", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj střely Gabriel pro izraelské vojenské námořnictvo začal v roce 1962. První model Mk.I byl poprvé nasazen v roce 1973 během jomkipurské války. Jednalo se o střelu s poloaktivním radiolokačním naváděním, která jako první sériově vyráběná protilodní střela implementovala režim \"sea-skimming\". Po zachycení cíle střela sestoupila do letové hladiny 4,5 až 6 metrů nad vodou, což ztěžovalo její odhalení a tím pádem zkracovalo dobu poskytnutou nepříteli na provedení protiopatření. Nesla poměrně velkou bojovou hlavici – z 430 kg celkové hmotnosti střely připadalo na hlavici až 150 kg, přičemž samotná trhavina vážila 70 kg. Jednou z jejich nevýhod ale byla malá zásoba paliva, takže dostřel nepřesahoval 20 kilometrů. To bylo při srovnání se sovětskými střelami P-15 Termit (kód NATO: SS-N-2 Styx), jimiž byly vybaveny egyptské a syrské raketové čluny (také sovětské výroby), málo. Úspěchy střel Gabriel Mk.I během jomkipurské války (viz bitva u Latakie a bitva u Baltimu) je proto třeba připsat nepřipravenosti protivníka a úspěšným vlastním rušícím prostředkům, které umožnili izraelským člunům uniknout nepřátelským střelám a přiblížit ze na dostřel vlastních střel. Vylepšený Gabriel Mk.2 byl zaveden do výzbroje pravděpodobně v roce 1976. Dolet stoupl na 36 kilometrů, hlavice byla posílena na 522 kg a vylepšeno bylo i navádění. Výška letu nad hladinou ve finální fázi byla snížena na 2,5 až 3,5 metru. Generace Gabriel III a Gabriel III A/S doznaly výrazných zlepšení. Z letounů vypouštěná střela Gabriel III A/S má dostřel přes 60 kilometrů. Obě verze generace Gabriel III využívají v současnosti široce používaný mód „vystřel a zapomeň“ (anglicky: \"fire and forget\"). Z letounů vypouštěné střely Gabriel letí tak nízko, že je pro nepřátelské cíle extrémně těžké střely odhalit a včas jim čelit. Nová dalekonosná proudová verze střely Gabriel (Gabriel IV) má dostřel 200 kilometrů a Israel Aerospace Industries údajně pracuje na nové generaci Gabriel V (Advanced Naval Attack Missile), s pokročilým aktivním radarovým vyhledávačem. Starší modely střel Gabriel používá Chile, Ekvádor, Izrael, Mexiko, Jihoafrická republika, Srí Lanka, Keňa a další země.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gabriel (: גבריאל) je izraelská protilodní střela létající nad hladinou moře (: \"sea-skimming missile\"), v Jihoafrickém námořnictvu známá pod kódovým označením Škorpion.", "tgt_summary": "Gabriel missiles, created by Israel Aerospace Industries, are a range of anti-ship missiles that use the technique of sea skimming, created in response to an attack on an Israeli warship in 1967. The Mark IV version was in service with the Israeli Navy while other versions are in service with navies around the world.", "id": 1347381}
{"src_title": "Madabská mapa", "tgt_title": "Madaba Map", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obraz Jeruzaléma utvořený na mapě ukazuje kostel Nea, který byl postaven roku 542. Budovy postavené po roce 570 mapa nezachycuje, takže vznikla mezi těmito léty. Mozaika byla sestavena neznámým umělcem, zřejmě pro křesťanskou obec v Madabě, tehdejším sídle biskupa. Roku 614 byla Madaba dobyta Perskou říší. V 8.století muslimští vládci umajovské dynastie z mozaiky dali odstranit některé figurální motivy. Roku 746 bylo město značně pobořeno zemětřesením a následně opuštěno. Mozaika byla znovuobjevena roku 1894, během stavby nového řeckoortodoxního kostela na místě předešlého. V následujících dekádách byly velké části mapy zničeny ohněm a činností v kostele. V prosinci 1964 věnovala Nadace Volkswagenu Německé společnosti pro výzkum Palestiny (Deutscher Verein für die Erforschung Palästinas) peníze na konzervaci mozaiky, kterou provedli následujícího roku archeologové Heinz Cüppers a Herbert Donner.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Podlahová mozaika se nachází v apsisu kostela. Není orientována severně, ale východně jako oltář. Původně měřila 21 x 7 m a skládala se z více než dvou milionů kaménků. Její aktuální rozměry jsou 16 x 5 m.", "section_level": 1}, {"title": "Topografické znázornění.", "content": "Mozaiková mapa ve své dochované části znázorňuje území od Sebastie na severu k nilské deltě na jihu a od Středozemního moře k východní Moábské poušti. Mimo jiné výtvarně zpodobňuje Mrtvé moře se dvěma čluny, několik mostů (či spíše klád na přidržování se při brodění) spojujících oba břehy Jordánu, usmívající se rybu, plující do Mrtvého moře a vracející se zamračenou, lva (téměř zničeného v době ikonoklasmu) lovícího gazelu na poušti, Jericho obklopené palmami, Betlém a další křesťanská biblická místa. Mapa mohla částečně sloužit jako orientační pomůcka poutníkům do Svaté země. Všechna sídla jsou opatřena popisky v řečtině. Tyto popisky mají souvislost s Eusebiovým Onomastikonem (z let 326 – 330), zřejmě z něj přímo autoři mozaiky čerpali. V kombinaci čelní a ptačí perspektivy je ukázáno zhruba 150 měst a vesnic i se jmény. Největší a nejpodrobnější částí je zobrazení Jeruzaléma, ve středu mapy. Mozaika jasně ukazuje množství detailů Starého Města: Damašskou bránu, Lví bránu, Zlatou bránu, Sionskou bránu, Kostel sv. Hrobu, Davidovu věž a Cardo Maximus. (Jen není jednoznačně zřejmé místo Chrámové hory. Ta byla v této době nejspíše pustá, zanechaná jako symbol naplnění Ježíšovy předpovědi zničení Chrámu.) Toto detailní zachycení městské topografie dělá z mozaiky klíčový zdroj informací o byzantském Jeruzalémě. Také unikátní je podrobné zpodobení měst jako je Neapolis (Šechem, Nábulus), Aškelon, Gaza a další. Prakticky každá vesnice má osobité ztvárnění.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká důležitost.", "content": "Mozaiková madabská mapa je vůbec nejstarší známá zeměpisná podlahová mozaika v dějinách umění. Je využívána pro lokalizaci a verifikaci biblických míst. Mapa hrála klíčovou roli v konečném určení lokalizace Aškelonu. Po roce 1967 byl při vykopávkách jeruzalémské Židovské čtvrti objeven kostel Nea („Nová P. Marie“) a Cardo Maximus na místech, kde je ukazovala Madabská mapa.", "section_level": 1}, {"title": "Kopie Madabské mapy.", "content": "Kopie je ve sbírkách Archeologického Institutu univerzity v Göttingenu. Další je ve foyeru Akademického muzea umění v Bonnu. Kopie vyobrazení Jeruzaléma je umístěna na byzantském Cardu tamtéž.", "section_level": 1}], "src_summary": "Madabská mapa (hebrejsky: מפת מידבא, \"Mapat Mejdva\"), známá též jako Madabská mozaiková mapa, je část podlahové mozaiky v byzantském kostele sv. Jiří v Madabě, v dnešním Jordánsku. Tato mapa je nejstarší dochované originální kartografické zachycení Svaté země a zvláště Jeruzaléma. Je datována do 6. století.", "tgt_summary": "The Madaba Map, also known as the Madaba Mosaic Map, is part of a floor mosaic in the early Byzantine church of Saint George in Madaba, Jordan. The Madaba Map is of the Middle East, and part of it contains the oldest surviving original cartographic depiction of the Holy Land and especially Jerusalem. It dates to the 6th century AD.", "id": 2049661}
{"src_title": "Hortenzie velkolistá", "tgt_title": "Hydrangea macrophylla", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Hortenzie je opadavý keř, který dorůstá do výšky asi 1,5 metru, výjimečně může být v našich podmínkách i vyšší. Rostlina je bohatě větvená se vstřícnými, krátce řapíkatými listy. Čepel listů je hrubě pilovitá, listy jsou vejčité až obvejčité, na vrcholu špičaté. Květenství jsou nejčastěji kulovité nebo polokulovité chocholíky. Květy v nich jsou většinou čtyřčetné, někdy pětičetné. Barva květů závisí na kyselosti půdy. V alkalických půdách se zbarvují do růžova a v kyselých půdách se zbarvují do modra. Pěstuje se v řadě kultivarů, jejichž květy jsou vždy sterilní. Plodem hortenzie je tobolka.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina má svůj původ v Japonsku na ostrově Honšú. Ve východní Asii byla jako okrasná dřevina pěstována už v dávných dobách. Ve svých původních stanovištích se vyskytuje převážně v horských lesích a křovinách. Postupem času byla zavlečena i do mnoha dalších regionů světa (Nový Zéland, Střední a Jižní Amerika, Havajské ostrovy, Azorské ostrovy, Madeira). Do rodu hortenzie (\"Hydrangea\") patří více než 70 druhů, které se vyskytují převážně ve východní Asii. V Evropě se pěstuje od 18. století a v Čechách od začátku 19. století. Česky ji poprvé pojmenoval Jan Svatopluk Presl v roce 1846 jako hortensia ozdobná.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Hortenzie potřebuje dostatek světla. Zároveň je však nutné chránit ji před přímým slunečním úpalem. Ve stínu květy vykvétají pomaleji než na slunci. Ideální teplota pro rostlinu v letním období se pohybuje v rozmezí 20 až 25 °C, proto je vhodná pro pěstování venku.Pokud je hortenzie zasazená do země, stačí ji pouze zakrýt. Rostliny v nádobách před zimou přesuneme do chladné, temné místnosti. Rostlina vyžaduje hojnou zálivku, což nám napovídá i její latinský název \"Hydrangea\". V zimním období zálivku omezíme. Nejlépe je rostlinu zalévat měkkou vodou.", "section_level": 1}, {"title": "Barvení.", "content": "Pokud chceme docílit modré barvy, potřebuje hortenzie dostatek hliníku, se kterým se váže barvivo obsažené v květech. Hliník rostliny získávají z kyselých půd. Růžové květy hortenzií se zbarví do modra při pH půdy 3,5 až 4,5. Červené květy se zbarví do fialova. Bílé hortenzie barvu nemění.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hortenzie velkolistá (\"Hydrangea macrophylla\") je okrasná rostlina, hojně pěstovaná v parcích i zahradách. Kvete bohatými květenstvími, jejichž barva je závislá na kyselosti půdy. Patří do čeledi hortenziovité.", "tgt_summary": "Hydrangea macrophylla is a species of flowering plant in the family Hydrangeaceae, native to Japan. It is a deciduous shrub growing to tall by broad with large heads of pink or blue flowers in summer and autumn. Common names include bigleaf hydrangea, French hydrangea, lacecap hydrangea, mophead hydrangea, penny mac and hortensia. It is widely cultivated in many parts of the world in many climates. It is not to be confused with \"H. aspera\" 'Macrophylla'.", "id": 679918}
{"src_title": "Charles César de Fay de La Tour-Maubourg", "tgt_title": "Charles César de Fay de La Tour-Maubourg", "src_document": [{"title": "Monarchie.", "content": "Za monarchie byl Charles v roce 1789 plukovníkem regimentu ze Soissons.", "section_level": 1}, {"title": "Revoluce.", "content": "Generálními stavy byl v roce 1789 jmenován šlechticem Le Puy-en-Velay. Tento přítel Gilberta du Motier, markýze de La Fayette, byl jedním z prvních šlechticů, kteří se zapojili do Třetích stavů. Reprezentoval francouzský department Nord a Pas-de-Calais. S Antoinem Barnavem a Jeromem Pétionem byl obviněn z návratu královské rodiny po jejím útěku do Varennes v černu 1791. Tento jeho způsob úcty Marie Antoinetta nechápala. Madame de Tourzel však ve svých pamětech vypovídá o jeho pokloně, kterou vzdal královské rodině. Charles byl od roku 1791 do února 1792 plukovníkem třetího regimentu de chasseurs à cheval. Po rozchodu s Národním shromážděním doprovázel s armádou v roce 1792 markýze de La Fayette a 10. srpna 1792 s ním emigroval. S La Fayettem byl v belgickém Rochefortu zajat a uvězněn Rakušany, po uzavření míru z Campo-Formio (18. října 1797) byl propuštěn a žil v exilu v Hamburgu.", "section_level": 1}, {"title": "Za konzulátu a prvního císařství.", "content": "Cahrles de Fay se v roce 1798 vrátil do Francie a stal se členem Corps législatif (pod Direktoriem), poté se stal za prvního císařství v roce 1804 členem senátu. V roce 1808 se stal guvernérem Cherbourgu, jemuž pomohl stát se hlavním přístavem. Během Sta dní byl do roku 1819 vyloučen z pairů Francie. Zaujatý správou svého dědictví, účastnil se financování průmyslových aktivit Pierra Samuela du Pont de Nemours, potomka americké rodiny obchodníků.", "section_level": 1}, {"title": "Po restauraci.", "content": "V roce 1814 byl za restaurace Bourbonů jmenován vládním komisařem určitých departmentů západní Francie. Byl znovu dosazen do senátu a stal se rytířem řádu svatého Ludvíka. Charles César de Fay de La Tour-Maubourg se oženil s Henriette de Tenella Pinaultovou, dědičkou člena parlamentu z Douai. Měli spolu několik potomků. Charles zemřel na jaře 1831.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzní.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bratři.", "content": "Jeden z jeho bratrů, Marie Victor de Fay, markýz de La Tour-Maubourg, byl velitelem jezdectva, zúčastnil se tažení do Ruska a byl raněn v bitvě u Lipska. Jeho další bratr, Juste-Charles de la Tour-Maubourg, se oženil s Anastázií, dcerou La Fayetta. Měli spolu tři dcery. Druhá z nich, Jenny, se provdala za Ettora Perrona di San Martino, politika piemontského království. Mezi jejich potomky patří královna Paola Belgická.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Charles César, hrabě de La Tour-Maubourg, měl se svou manželkou, dcerou Charlese Pinaulta de Thénelles, šest dětíː Jeho syn Just Pons Florimond de Fay de La Tour-Maubourg (1781–1837) byl za císařství revizor Conseil d'État a francouzským velvyslancem v Drážďanech, Konstantinopoli a Římě. Od března 1809 do roku 1811 byl Chargé d’affaires v Konstantinopoli, po uzavření míru mezi Anglií a Tureckem byl však odvolán. V roce 1830 byl jmenován důstojníkem čestné legie. V roce 1831 v konzistoři, která zvolila papeže Řehoře XVI., měl markýz tu čest informovat shromážděné kardinály, že se Ludvík Filip zříká svého práva veta s jistotou, že pouze moudrý a ctnostný pontifex může být zvolen tak moudrým a ctnostným shromážděním. Syn Rudolf (1787–1871) byl důstojníkem v císařských taženích, hlavním generálem a důstojníkem čestné legie. Nejmladší syn Armand (1801–1845), bakalář práv, byl vedoucím žadatelů státní rady. Za červencové monarchie byl velvyslancem v Neapoli a Španělsku, pak v Římě, kam nastoupil po starším bratrovi. Byl velitelem čestné legie. Metropolitní muzeum v New Yorku získalo portrét jeho manželky od, který namaloval Théodore Chassériau.", "section_level": 2}, {"title": "Vnoučata.", "content": "Součástí další generace potomků Charlese Césara je César Florimond de la Tour Maubourg (1820–1886), syn Justa Florimonda a Caroline de La Perron de Saint Martino (sestry Ettora Perrona di San Martino). César Florimond byl důstojníkem třetího pluku Chasseurs-à-Cheval, správcem nejvyšší centrální železnice a za druhého císařství komořím Napoleona III. a kapitánem císařských lovců. V roce 1849 se oženil s Annou Mortier z Trévise (1824–1900), vnučkou maršála Mortiera, vévody z Trévise, a dvorní dámou císařovny Evženie, která je vyobrazena úplně vpravo na obraze Franze Xavere Winterhaltera. Jejich syn byl zabit prusko-francouzské válce a jejich dcera zemřela krátce po své svatbě bezdětná. Manželé opustili zámek Frouard. Po smrti manžela se markýza stáhla na svá různá sídla Maubourg, v Paříži, Cannes a Glareins. Poslední členové rodiny Faÿ de la Tour-Maubourg jsou pohřbeni v mauzoleu v Saint-Maurice-de-Lignon, postaveného podle plánů lyonského architekta Carry.", "section_level": 2}], "src_summary": "Charles César de Fay de La Tour-Maubourg (\"Marie-Charles-César de Faÿ, comte de la Tour-Maubourg;\"11. února 1757, Drôme – 28. dubna 1831, Paříž) byl francouzský voják a politik za Velké francouzské revoluce a prvního císařství. Narodil se jako syn Clauda Florimonda de Faÿ (1712–1790) a Marie Françoise Vacheron Bermontové.", "tgt_summary": "Marie-Charles-César de Faÿ, comte de la Tour-Maubourg (born 11 February 1757 at La Motte-de-Galaure, Drôme - died 28 April 1831 in Paris) was a French soldier and politician during the French Revolution and the First French Empire. His father was Claude Florimond de Faÿ (1712–1790); his mother was Vacheron Bermont Marie Françoise (b. 1712).", "id": 23944}
{"src_title": "Werwolf (vůdcův hlavní stan)", "tgt_title": "Werwolf (Wehrmacht headquarters)", "src_document": [{"title": "Pojmenování.", "content": "Jméno je odvozeno od slova \"Werwolf\", které v němčině označuje vlkodlaka. Podobně jako \"Wolfsschanze\" bylo pojmenování zvoleno dle zažitého schématu krycích jmen pro \"Führerhauptquartiere\". Některá jména vybral Hitler sám, jehož přezdívka \"Wolf\" je starogermánská forma křestního jména \"Adolf\".", "section_level": 1}, {"title": "Velitelství.", "content": "Komplex leží v borovém lese přibližně 12 kilometrů severně od Vinnyce na Ukrajině, mezi vesnicemi Stryžavka a Kolo-Michajlovka na kyjevské dálnici. Byl postaven za přísného utajení mezi prosincem 1941 a červnem 1942. Na výběr lokality snad měla vliv nacisty plánovaná transevropská dálnice směřující na Krym, která by místo zpřístupnila. Místní velitelství wehrmachtu bylo ve Vinnyci, a Luftwaffe měla velkou leteckou základnu v Kalinovce vzdálené přibližně 20 km. Hitler byl ubytován ve skromném srubu umístěném odděleně s vlastním betonovým krytem. Zbytek komplexu se sestával z asi dvaceti dřevěných chatek, vojenských baráků a tří bunkrů třídy odolnosti \"B\". Celý komplex byl chráněn oplocením z ostnatého drátu a obrannými postaveními spojenými podzemními tunely. Několik pozorovacích stanovišť bylo zřízeno na okraji borového lesa v korunách dubů. Celá oblast byla obklopena obranným pásem bunkrů, protiletadlovými děly a tanky, stejně jako protitankovými příkopy a minovými poli. Byla zde čajovna, holičství, lázeň, sauna a kino a dokonce otevřený plavecký bazén. Přestože byl bazén určen především pro Hitlera, ten v něm nikdy neplaval. Rozlehlou zeleninovou zahradu obhospodařovala německá zahradnická firma \"Zeidenspiner\" a zajišťovala Hitlerovi bezpečný zdroj potravin. Dvě artéské studny zásobovaly místo vodou, rovněž byl vybudován vlastní zdroj elektrické energie. Bunkry postavila Organisation Todt s využitím místních ukrajinských dělníků povolaných na nucené práce, ale především nasazením sovětských válečných zajatců. Spousta zde pracujících byla posléze zavražděna, aby se stavba a její účel zachovala v tajnosti. Letiště v blízké Kalinovce zajišťovalo každodenní spojení s Berlínem, let trval tři hodiny. Pravidelné vlaky vyjížděly z Berlina-Charlottenburgu a přijížděly po 34 hodinách do stanice \"Eichenbein\". Během východního tažení přebýval Adolf Hitler většinou ve Wolfsschanze (nedaleko Rastenburgu ve Východním Prusku); FHQ Werwolf využil pouze třikrát:", "section_level": 1}, {"title": "Historie a současnost.", "content": "Nacisté při ústupu celý komplex zničili a zaminovali přístup do podzemí. Z rozkazu Stalina byla lokalita po odchodu nacistů v březnu 1944 prozkoumána, ale žádná dokumentace se nenašla. Podzemní části komplexu sověti trvale znepřístupnili. Dosud se zachoval pouze plavecký bazén a viditelná zůstávají jen torza betonových staveb. Místo je volně přístupné a slouží jako odpočinková oblast. Nedaleko je památník tisíců obětí nucených prací a dalších obětí zavražděných nacisty a zahrabaných ve Stryžavce. Zbytky velitelského komplexu jsou památkově chráněny, jsou zapsány v seznamu nemovitých památek Ukrajiny pod číslem 05-206-0059.", "section_level": 1}], "src_summary": "Führerhauptquartier Werwolf bylo krycí jméno pro Hitlerovo vojenské velitelství na východní frontě, které bylo užíváno v letech 1942 a 1943. Je umístěné v borovém lese, vzdálené okolo dvanácti kilometrů severně od Vinnyce. Bylo jedním z mnoha vůdcových hlavních stanů, nejvýchodnější z těch, které Hitler užíval osobně.", "tgt_summary": "Führerhauptquartier Werwolf was the codename used for one of Adolf Hitler's World War II Eastern Front military headquarters located in a pine forest about north of Vinnytsia, in Ukraine, which was used between 1942 and 1943. It was one of a number of \"Führer\" Headquarters throughout Europe, and the most easterly ever used by Hitler in person.", "id": 600775}
{"src_title": "Velkopolské povstání", "tgt_title": "Greater Poland uprising (1918–19)", "src_document": [{"title": "Předcházející události.", "content": "V roce 1795 po třetím dělení Polska přestal zcela existovat nezávislý polský stát. Jeho území bylo v letech 1772-1795 rozděleno mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Se začátkem první světové války začali Poláci opět doufat v obnovení své nezávislosti. Během první světové války, v roce 1916, Německo a Rakousko-Uhersko zřídily loutkové Polské království, které vzniklo na území obývaném Poláky, zabraném Rusku. Tímto krokem se centrální mocnosti snažily získat dobrovolníky pro svou armádu z okupovaného území. Němci a Rakušané zde vytvořili dva tzv. Generální gouvernementy, německý se sídlem ve Varšavě a rakouský se sídlem v Lublinu. V čele loutkového státu nestál král, ale byla zvolena tříčlenná regentská rada. Politickou a vojenskou moc ve státě stále držely okupační síly centrálních mocností. Na rozdíl od Rakouska-Uherska, které prohlásilo, že k Polskému království připojí svůj Halič (a na polský trůn navrhovalo jednoho z Habsburgů), Německo nehodlalo vyčlenit svou část území zabraného Polsku na konci 18. století (Velkopolsko, Pomoří, Varmie). V německém záboru bylo polské politické hnutí velice aktivní. V roce 1794 vypuklo ve Velkopolsku povstání. Povstalci se připojili k povstalcům Tadeusze Kościuszka, kteří bojovali proti Rusku a Prusku, ale po počátečních úspěších byli nakonec poraženi. Během napoleonských válek vypuklo v roce 1807 další polské povstání ve Velkopolsku, které podpořilo postupující Francouze. Následkem úspěšného povstání bylo Velkopolsko připojeno k Varšavskému knížectví (v letech 1807-1815, potom území bylo připojeno opět k Prusku). V roce 1848 vypuklo ve Velkopolsku další povstání a jeho výsledkem bylo zřízení autonomního \"Velkého poznaňského knížectví\", které ovšem Prusko po opadnutí revolučního nadšení zlikvidovalo. Po demokratických reformách v pruském a později německém parlamentu zasedalo mnoho poslanců patřících k polským politickým stranám v Německu. Jedním z reformních programů kancléře Bismarcka (na sklonku 19. století) byla snaha represivně asimilovat národnostní menšiny v Německu, včetně Poláků na zabraných územích. Po porážce Německa v první světové válce mezi poznaňskými Poláky opět vzplála naděje na obnovení Polska. Příprava povstání nabrala rychlosti když na konci války se Poláci v bývalém ruském záboru a v Rakousku-Uhersku chopili možnosti a vyhlásili nezávislost (regenti formálně vyhlásili ve Varšavě 7. října 1918 nezávislost Polska; 11. listopadu Poláci fakticky ovládli Němci okupovanou severní část bývalé ruské Kongresovky s Varšavou; 28. října 1918 získali kontrolu v Rakušany ovládané západní Haliči, jižní Kongresovce s Lublinem a 1. listopadu na středním a severním Těšínsku). Obnovující se polský stát získával území díky činnosti místních Poláků všude tam, kde Poláci převažovali mezi obyvatelstvem a kde žili od nepaměti. Část politiků ovšem chtěla obnovit hranice z dob Polsko-litevské unie, nebo alespoň získat část těchto území. Velká část tohoto území se nacházela v občanskou válkou zmítaném Rusku, které bylo ještě částečně okupované Německem nebo ovládané Ukrajinci respektive Litevci. Velkopolsko bylo ovšem příkladem území, které bývalo součástí Polsko-litevské unie a kolébkou samotného polského státu se stále převažujícím polským obyvatelstvem, ale patřilo k Německu. To sice bylo ve válce poražené, ale stále rozhodnuté nevzdat se žádného svého předválečného území. Velkopolsko se stalo součástí Německa v roce 1772 jako provincie Poznaňsko s hlavním průmyslovým městem Poznaň. Poláci na území provincie tvořili většinu obyvatelstva (60%), i když oblast byla Němci intensivně germanizována a kolonizována.", "section_level": 1}, {"title": "Velkopolské povstání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přípravy.", "content": "Na podzim 1918 se poznanští Poláci začali připravovat na povstání proti Němcům. Spád událostem dala abdikace císaře Německého císařství Viléma II. 9. listopadu 1918 a vyhlášení německé Výmarské republiky. Německo se následně začalo topit v revoluci a poznaňští Poláci tak mohli využít oslabení německých pozic. Vznikla tzv. \"Vrchní lidová rada\" (polsky: Naczelna Rada Ludowa), která měla povstání řídit a po převzetí moci zastupovat funkci vlády. Na konci války se do Velkopolska začaly vracet pluky německé armády mobilizované z místních obyvatel i se svou výzbrojí. Rada tím způsobem získala zkušené a ozbrojené válečné veterány. Povstalci dostali 20. listopadu 1918 ujištění o podpoře od vlády ve Varšavě. V Ostrově Velkopolském už 10. listopadu 1918 místní občané vymohli na německé administrativě částečnou autonomii (tzv. Ostrovská republika). Po této události německé vedení provincie začalo být velice ostražité.", "section_level": 2}, {"title": "Povstání.", "content": "Impulzem pro vypuknutí povstání byly události z 27. prosince 1918. Toho dne známý polský pianista a vlastenec Ignacy Paderewski pronesl v Poznani patriotickou řeč, kterou si vyslechly tisíce místních. Německá administrativa na tuto událost zareagovala ukázkou vlastní moci a nechala přes město pochodovat vojsko. Napjatá situace vyústila ve vypuknutí prudkých bojů mezi rychle se organizujícími oddíly místních Poláků a německou posádkou. Povstalci se okamžitě zmocnili železniční stanice a pošty. Boje se rychle rozhořely po celém Poznaňsku a Poláci slavili první úspěchy při obsazení Szamotuły, Środy Wielkopolské, Pniewy a Opalenice. Do čela tzv. \"Velkopolské armády\" se postavil kapitán Stanisław Taczak. Němečtí vojáci, kteří byli demoralizovaní podepsáním německé kapitulace, nedokázali zadržet revoluční vlnu, která se přehnala přes celé území. Samotná německá vláda, která měla spoustu práce s potlačením komunistického povstání spartakovců v Berlíně, nemohla na počátku povstání na události včas zareagovat. Dne 8. ledna 1919 se Rada jmenovala řídícím orgánem vojska a policie ve Velkopolsku a den na to převzala oficiálně moc nad administrativou celého regionu. Úřady byly polonizovány a němečtí úředníci propuštěni. Do poloviny ledna 1919 se povstalcům podařilo ovládnout téměř celé Velkopolsko a rada požádala polskou delegaci v Paříži vedenou Romanem Dmowskim, aby vyjednala na mírové konferenci s Němci příměří. V únoru 1919 zasedli Poláci a Němci v Berlíně k jednání, ale ke shodě nedošlo. Němečtí zástupci nebyli ochotni odstoupit Velkopolsko Polsku a povstalci se zase nehodlali podrobit zpátky Německu. Němci stáhli do Velkopolska posily a těžké boje mezi německou armádou a polskými povstalci tak pokračovaly do půlky února 1919. Boje skončily až na nátlak dohodových států. O zastavení bojů se nejvíce zasadila Francie.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky povstání.", "content": "Velkopolská armáda byla oficiálně vyhlášena jako spojenecká armáda dohodových států (stejně jako například Československé legie v Rusku). V následných regionálních volbách, konaných v březnu 1919, ztratili Němci drtivou většinu křesel na radnicích, a tak faktickou moc nad územím. V červnu 1919 bylo díky Versailleské smlouvě oficiálně připojeno Velkopolsko k nově vzniklé Polské republice. Polákům taktéž připadla část Pomoří, a tak bylo celkově přičleněno k polskému státu území o rozloze 47000 km2 (z toho 4000 km2 ve Slezsku). V srpnu 1919 se Vrchní lidová rada sama rozpustila. Spojenci, a to převážně Francie, se přiklonili na stranu Polska se zcela jasnými ambicemi. Vytvoření silného Polska mělo zajistit ochranu před rozšířením bolševické revoluce dál na západ. Takto vytvořená \"bariéra\" měla zabránit ruským bolševikům spojení jejich revoluce s komunistickými povstalci v Německu a Maďarsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Velkopolské povstání bylo povstání Poláků proti německé nadvládě v letech 1918–1920. Proběhlo na historicky polském území Velkopolska, které bylo jako tzv. provincie Poznaňsko součástí Německého císařství. Úspěšné povstání mělo velký vliv na pozdější Versailleskou smlouvu, která přiřkla Polákům nejen Velkopolsko, ale také velkou část území, které Němci získali při jednotlivých děleních Polska v letech 1772 - 1795 (ze zabraných 63 000 km2, které Němci udrželi po napoleonských válkách, Polsko získalo zpět 43 000 km2 - bez Gdaňska, Varmie a pohraničního pásu na západě).", "tgt_summary": "The Greater Poland uprising of 1918–1919, or Wielkopolska uprising of 1918–1919 (; ) or Posnanian War was a military insurrection of Poles in the Greater Poland region (German: Grand Duchy of Posen or Provinz Posen) against German rule. The uprising had a significant effect on the Treaty of Versailles, which granted a reconstituted Second Polish Republic the area won by the Polish insurrectionists. The region had been part of the Kingdom of Poland and then Polish-Lithuanian Commonwealth before the 1793 Second Partition of Poland when it was annexed by the German Kingdom of Prussia. It had also, following the 1806 Greater Poland Uprising, been part of the Duchy of Warsaw (1807–1815), a French puppet state during the Napoleonic Wars.", "id": 32661}
{"src_title": "Frances Stewartová", "tgt_title": "Frances Stewart, Duchess of Richmond", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Frances byla dcerou \"Waltera Stewarta\", osobního lékaře anglické královny Henrietty Marie a vzdáleného příbuzného Stuartovců. Její rodiče prchli před Oliverem Cromwellem do Francie, kde se Frances v Paříži v roce 1648 narodila. Do Anglie přijela mladičká Frances za restaurace Stuartovců v roce 1662 jako dvorní dáma nové královny Kateřiny z Braganzy, jejíž svatby s králem Karlem II. se účastnila. Svým půvabem na sebe Frances záhy obrátila pozornost dvora. Samuel Pepys napsal, že byla tím nejkrásnějším, co v životě viděl. Mezi její ctitele se kromě řady dalších zařadil i sám král, okouzlen její krásou, šarmem i vtipem, snad bylo pro něj důležité i to, že se vyhýbala jak politice, tak dvorským intrikám a netoužila získat moc; Frances ho však odmítla, nechtíc se stát jednou z řady milenek ženatého panovníka. 21. března roku 1667 se bez králova svolení provdala za králova bratrance čtvrtéto stupně, \"Charlese Stewarta, 3. vévodu z Richmondu a Lennoxu\" (1639–1672). Pro sňatek bez královského souhlasu se musela vzdálit královského dvora. Nedlouho poté, v roce 1669 onemocněla neštovicemi. Král k ní ihned přijel a odpustil jí sňatek uzavřený bez jeho souhlasu. Po uzdravení se Frances vrátila na královský dvůr; již se nevyhýbala přízni krále, získala si však i náklonnost královny. Její manžel byl pověřen diplomatickou misí ve Skotsku a později v Dánsku, zatímco Frances zůstala v Anglii, starajíc se o jeho majetky. Vévoda zemřel v roce 1672 (rovněž na neštovice); jejich manželství zůstalo bezdětné. Koruna převzala jeho statky a vdově bylo přiznáno 1000 liber ročního důchodu. Vévodkyně zemřela v roce 1702. Dědil po ní její bratranec \"Alexander Stuart, 5. lord Blantyre\".", "section_level": 1}, {"title": "Odraz v historii a umění.", "content": "Po vítězství Anglie ve válce s Holandskem v roce 1664 dal král razit pamětní medaile s postavou Británie a jako předlohu pro ni jmenoval Frances. Její tvář se později objevila na řadě dalších medailí, mincí i soch. Byla několikrát portrétována oblíbeným dvorním malířem Petrem Lelym. O neopětované lásce jejích ctitelů psal slavný básník John Dryden (1631–1700) v některých svých esejích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frances Teresa Stewart, vévodkyně z Richmondu a Lennoxu (8. července 1648, Paříž – 15. října 1702) byla anglická aristokratka, pověstná svou krásou (byla nazývána \"La Belle Stuart\" – \"krásná Stuartovna\"), která odmítla stát se milenkou anglického krále Karla II. Její tvář byla předlohou podoby tváře Britannie, idealizovaného symbolu Britských ostrovů.", "tgt_summary": "Frances Teresa Stewart, Duchess of Richmond and Lennox (8 July 1647 – 15 October 1702) was a prominent member of the Court of the Restoration and famous for refusing to become a mistress of Charles II of England. For her great beauty she was known as \"La Belle Stuart\" and served as the model for an idealised, female Britannia.", "id": 1252781}
{"src_title": "Aimée du Buc de Rivéry", "tgt_title": "Aimée du Buc de Rivéry", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Aimée se narodila v prosinci 1768 jako dcera bohatého francouzského majitele plantáží,\"Henriho du Buc de Rivéry\" (1748 – 1808) a \"Marie Anne Arbousset-Beaufond\" (1739 – 1811) v \"Pointe Royale\", na karibském ostrově Martinik. Sňatkem se stala osmou sestřenicí z manželovy strany pozdější císařovny Josefíny (z jejího prvního manželství s Alexandrem de Beauharnis, popraveným za revolučního teroru na udání). Byla poslána na francouzský královský dvůr, aby se zde vzdělávala. Vracela se domů asi v červenci nebo srpnu roku 1788, když loď, na které cestovala, zmizela v mořích. Občas se objevuje domněnka, že byla unesena barbarskými piráty, možná byla zotročena alžírskými beji a poslána jako dárek do Konstantinopole Osmanskému sultánovi.", "section_level": 1}, {"title": "Valide a sultánka Nakşidil.", "content": "Domněnka o Aimée jako Valide sultánce Nakşidil v osmanském harému není založena na historických faktech. Podle ní se Aimée stala manželkou osmanského sultána, přijala nové jméno Nakşidil a zprostředkovala sultánovi francouzské ideje. Právě její francouzský styl reforem měl způsobit jeho smrt v rukou janičářů, kteří s jeho novým stylem vlády nesouhlasili. Během vlády Abdulhamida I. ho naučila francouzsky a tím pádem jako první navštívil Francii jako ambasador. Selim III., syn Abdulhamida, který se později stal sultánem jako první začal vydávat francouzské noviny. Také pověřil Nakşidil, aby vyzdobila palác ve stylu rokoka, který byl v té době ve Francii populární. Legenda o Aimée pokračuje tak, že přijala Islám, jak to bylo zvykem v harému. Ten ale přijala pouze pro svého manžela, v srdci byla stále katolička. Jejím posledním přáním bylo poslat pro kněze, aby jí dal poslední pomazání. Její syn s tím ale nesouhlasil a nenechal kněze vstoupit, až dokud neležela na posteli mrtvá. Její hrobka se nachází v Hagii Sofii.", "section_level": 1}, {"title": "Skutečnosti vyvracející legendu.", "content": "Podle tureckého historika Necdet Sakaoğlua, Nakşîdil Sultan byla původem z Gruzie. Zatímco podle příběhů byla Aimée unesena v roce 1781 – není to pravda, ale mohlo by to odpovídat věku matky sultána Mahmuda II., který se narodil v roce 1785 – jiné příběhy zase uvádějí, že byla ve Francii se svou rodinou až do roku 1788. V tom případě by byla jen nevlastní matkou sultána Mahmuda II., protože jeho matka zemřela už v jeho dětství. Žádný z těchto fiktivních příběhů nepochází z doby, kdy se tak stalo; nejstarší legenda je až z roku 1817. Údajně byla také Nakşidil v harému již od svých 2 let, což by vylučovalo skutečnost, že by to mohla být Aimée.", "section_level": 2}], "src_summary": "Aimée du Buc de Rivéry (4. prosince 1768 –?) byla francouzská dědička, která jako velmi mladá zmizela na moři. Kolují nepodložené pověsti, že byla unesena barbarskými piráty a prodána do harému jako konkubína a že byla tatáž osoba jako Sultan, Valide Sultan (matka královna) v Osmanské říši.", "tgt_summary": "Aimée du Buc de Rivéry (4 December 1768 –?) was a French heiress who went missing at sea as a young woman. There is a legend that she was captured by Barbary pirates, sold as a harem concubine, and was the same person as Nakşîdil Sultan, a Valide Sultan (Queen Mother) of the Ottoman Empire; this has not been proven.", "id": 182612}
{"src_title": "Metro v Lyonu", "tgt_title": "Lyon Metro", "src_document": [{"title": "Linky.", "content": "Systém Lyonského metra se skládá ze čtyř linek A-B-C-D. Na mapách jsou barevně označeny.", "section_level": 1}, {"title": "Linky A a B.", "content": "Linka A (\"Perrache - Laurent Bonnevay\") a Linka B (\"Charpennes - Part-Dieu\") byly vybudovány metodou hloubením. Do provozu byly uvedeny 2. května 1978. Vlaky obou linek jezdí namísto ocelových kol po pneumatikách. Linka B byla prodloužena do stanice \"Jean Macé\" 9. září 1981. V září 2000 byla prodloužena do stanice \"Gerland\". Otevření dalšího prodloužení linky do stanice \"Oullins\" je plánováno na rok 2013. Prodloužení linky A do stanice \"Vaulx-en-Velin La Soie\" bylo otevřeno v roce 2007. Do roku 2013 bude linka B plně zautomatizovaná stejně jako nyní linka D. Linka A bude rovně plně zautomatizovaná, ale ne dříve než v roce 2017.", "section_level": 2}, {"title": "Linka C.", "content": "Ozubnicová dráha \"Croix-Rousse-Croix-Paquet\", která byla zrekonstruována v roce 1974 byla začleněna do sítě metra v roce 1978. Byla pojmenována písmenem C. V té době vedla ze stanice \"Hôtel-de-Ville\" do stanice \"Croix-Rousse\". 8. prosince 1984 byla linka prodloužena do stanice \"Cuire\". Trať byla postavena za použití různých metod. Úsek za stanicí \"Hénon\" probíhá po povrchu. Stanice \"Croix Paquet\" je prohlášena za nejstrmější stanici metra v Evropě se sklonem 17%. Linka C je poháněna pomocí trolejového vedení, zatímco Linky A, B a D jsou napájeny pomocí napájecí kolejnice.", "section_level": 2}, {"title": "Linka D.", "content": "Linka D zahájila svůj provoz 4. září 1991 mezi stanicemi \"Gorge-de-Loup\" a \"Grange-Blanche\". Zpočátku byly vlaky řízeny řidičem. Trasa byla 11. prosince 1992 prodloužena do stanice \"Gare de Vénissieux\", v této době také přešel provoz linky na automatický. Gumokolové vlaky metra jezdí automaticky bez řidiče. Jsou ovládány pomocí systému MAGGALY (\"Métro Automatique à Grand Gabarit de l’Agglomération Lyonnaise\"). 28. dubna 1997 byla trasa opět prodloužena, tentokrát do stanice \"Gare de Vaise\". Linka D je ze všech linek Lyonského metra nejhlubší. Byla postavena především ražbou. Prochází pod oběma řekami, které protékají Lyonem - Rhônou a Saônou. Taktéž je se svými 13 kilometry nejdelší Lyonskou linkou.", "section_level": 2}, {"title": "Provoz.", "content": "Metro, stejně jako zbytek veřejné dopravy, je provozováno společností SLTC (Société lyonnaise de transports en commun - městská hromadná doprava v Lyonu). SLTC je pod záštitou TCL (Transports en commun lyonnais - veřejná doprava v Lyonu). Je provozováno pod jménem SYTRAL (Syndicat de transports de l'agglomération lyonnaise).", "section_level": 1}], "src_summary": "Metro v Lyonu, neboli Lyonské metro tvoří základ městské hromadné dopravy v Lyonu Skládá ze čtyř linek a je v provozu od roku 1978. Metro je součástí rozsáhlého dopravního systému TCL, ke kterému rovněž patří tramvajová, trolejbusová a autobusová doprava. ", "tgt_summary": "The Lyon Metro () is a rapid transit system serving Lyon Metropolis, France. First opened in 1974, it currently consists of four lines, serving 40 stations and comprising of route. Part of the Transports en Commun Lyonnais (TCL) system of public transport, it is supported by two funiculars and a tramway network. ", "id": 825965}
{"src_title": "Surplex", "tgt_title": "Surplex", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky.", "content": "Surplex.com založili v roce 1999 dva bratři Bruno a Florian Schick. Surplex vznikl jako typická startupová společnost v období tzv. Dot-com éry. Prvotním nápadem bylo vytvoření online tržiště s cílem usnadnit obchodování s použitými stroji a vybavením. Hlavní myšlenka rovněž směřovala k tomu, aby se segment trhu se stroji z druhé ruky stal přístupnějším a transparentnějším. Tento obchodní model přilákal řadu investorů z veřejného i soukromého sektoru. Mezinárodní sdružení jako jsou Carlyle Group nebo francouzská skupina Vivendi rovněž projevily zájem a investovaly celkem cca 50 milionů. Surplex získal také řadu známých soukromých investorů, včetně Larse Schleckera, Larse Windhorsta, Marca Schremppa nebo generálního ředitele společnosti Fiat Paola Frescoe.", "section_level": 2}, {"title": "Krize.", "content": "Krátce po splasknutí internetové bubliny musel Surplex.com AG začít bojovat o přežití. Kanceláře se uzavřely, hlavní sídlo společnosti bylo přestěhováno z Berlína zpět do Düsseldorfu a většina z tehdejších 140 pracovních míst byla zrušena. V roce 2003 nastoupil do firmy na pozici generálního ředitele Michael Werker, který přišel z tradiční strojírenské společnosti Deutz.", "section_level": 2}, {"title": "Restrukturalizace.", "content": "Pouze díky změně přístupu, kdy se Surplex začal více soustředit na tradiční modely služeb, dokázala společnost konsolidovat své finance. Dnes již firma není omezená pouze na virtuální podnikání, ale nabízí nejrůznější služby v oblasti použitých strojů, např. osobní konzultace, poradenství a možnost uskladnění zboží. Použité stroje a výrobní linky jsou prodávány po celém světě. Kromě toho Surplex organizuje velké internetové aukce (online a živě) pro společnosti jako Linde, ABB, ThyssenKrupp, Bayer a další.", "section_level": 2}, {"title": "Produkty.", "content": "B2B platforma pocházející z dílny Surplex je evropským lídrem v oblasti obchodu s použitými stroji. V roce 2001 byla podle Forrester Research označena jako nejlepší platforma tohoto typu. V nejvytíženějším období zaznamenávala platforma více než 8 000 zákazníků a 12 000 strojů. Surplex byl také vydavatelem největšího časopisu o použitých strojích a strojním vybavení na světě. S nákladem 45 000 výtisků a 100 000 odběrateli se dostávál do rukou čtenářů ve více než 100 zemích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Surplex GmbH se sídlem v Düsseldorfu je společnost zaměřená na nákup a prodej použitých strojů. Firma nakupuje a prodává použité stroje, zařízení nebo celé výrobní závody. Organizuje online aukce a svým zákazníkům nabízí služby jako je oceňování a posouzení stavu strojů. ", "tgt_summary": "Surplex GmbH is a Düsseldorf based company that is primarily focused on buying and selling used machinery. The company buys and sells used machinery and industrial plants, carries out internet auctions and offers appraisals and valuations. ", "id": 822632}
{"src_title": "Licence", "tgt_title": "License", "src_document": [{"title": "Licence k činnostem.", "content": "Slovo vzniklo z latinského slova \"licentia\", což znamená „volnost, svoboda“, a po celou historii bylo chápáno jako udělení výjimečného povolení k nějaké činnosti ve smyslu živnostensko-právním. Licence byla udělována úřady a zpravidla byla časově omezena. Typickým příkladem takto chápané licence byla např. licence žebravým hudebníkům. Do licence je možné zadat řadu omezení, např. že koncert smí probíhat jen na určitých místech atp. Veškerá ustanovení daná v licenci musí být v souladu s platným právním řádem daného státu. V kontinentálním právu je licence pojata jako podmínky k provozování tzv. licencované živnosti (v České republice koncesovaná živnost), tedy takové živnosti, která je vázána na úřední koncesi a kterou bez této koncese nelze provozovat. Všechny koncesované živnosti v ČR upravuje zákon č. 455/1991, o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). V příloze č. 3 tohoto zákona jsou vyjmenovány všechny koncesované živnosti, včetně předmětu jejich podnikání, požadované odborné a jiné zvláštní způsobilosti, podmínek, jejichž splnění je vyžadováno a orgánů státní správy, které se vyjadřují k žádosti o koncesi.", "section_level": 1}, {"title": "Typy licencí.", "content": "V některých odvětvích podnikatelské činnosti je třeba získat licenci nutnou k jejímu provozování, zpravidla vydávanou státem, příslušným státním orgánem, nebo státem pověřenou osobou. Mezi ně patří: Vedle koncesovaných živností, jak je vyjmenovává živnostenský zákon, existuje celá řada různých povolení k činnosti ve všech oblastech společenského a vědního života. Například licence ve sportu je osobní doklad o odborné způsobilosti opravňující jeho majitele k účasti na sportovních soutěžích a současně potvrzením jeho závazku respektovat stanovy a pravidla sportovního svazu. Licence ve zdravotnictví je podmínkou k výkonu odborných diagnostických a léčebných metod, k výkonu funkce školitele pro lékařský výkon a k akreditaci pracoviště pro školení v lékařských výkonech.", "section_level": 2}, {"title": "Licence v oblasti duševního vlastnictví.", "content": "Za duševní vlastnictví lze obecně považovat vše, co je nehmotným soukromoprávním předmětem a zároveň, co je oddělitelné od osoby. Duševní vlastnictví tedy na rozdíl od osobnosti představuje majetek, a to majetek nehmotný, chápaný v nejširším slova smyslu jako vlastnění jakéhokoli předmětu, který je alespoň potenciální majetkovou hodnotou. Pojem duševní vlastnictví není v českém právním řádu pozitivně vymezen, občanský zákoník používá pojem průmyslové nebo jiné duševní vlastnictví, kam se řadí předměty chráněné autorským zákonem. Výraz licence je pak oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví. Produkce originálních informací organizujících společnost (kreativní produkce) je podstatou a měřítkem její kulturní vyspělosti. Zahrnuje objevy, vynálezy, politické teorie, hudbu, divadelní hry, umělecká, filmová a další díla. Hlavní myšlenkou práva duševního vlastnictví je ekonomické ohodnocení a právní ochrana výstupů kreativní produkce.", "section_level": 1}, {"title": "Licence k vynálezu.", "content": "Jedná se o souhlas k využívání vynálezu poskytnutý majitelem patentu pro vzájemně dohodnuté účely. Souhlas (licence) k využívání vynálezu chráněného patentem se poskytuje písemnou – licenční smlouvou. Poskytovatel (majitel patentu) a nabyvatel licence podepíší licenční smlouvu, která definuje podmínky a rozsah dohody. Při licencování může být majiteli patentu vyplacena jednorázová suma, či opakované licenční poplatky. Existují tři typy licenčních smluv k patentovým technologiím. Výhradní, nevýhradní a jedinečná licence, v rámci které smí využívat patentovou technologii nabyvatel licence i majitel patentu současně. Dalším typem licence může být licence křížová, která je dohodou mezi dvěma vzájemně si konkurujícími osobami, které mají vzájemně zájem o patenty druhé osoby. Jsou běžné např. v průmyslovém odvětví, kde se různé vynálezy mohou vzájemně doplňovat.", "section_level": 2}, {"title": "Licence k autorskému dílu.", "content": "Prostřednictvím licence poskytuje autor někomu jinému (nabyvateli) právo užít jeho dílo. Toto právo umožňuje dílo rozmnožit, originál či jeho rozmnoženiny rozšiřovat, pronajmout, půjčit či vystavit, též zpřístupnit v nehmotné podobě prostřednictvím médií. Výjimkám a omezením práva autorského se věnuje díl 4. první části zákona 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Lze rozlišit dva základní typy licence, a to licenci výhradní a nevýhradní. Nevýhradní licence umožňuje autorovi dále vykonávat veškerá práva spojená s dílem i poskytnout licenci třetím osobám, taková licence nemusí mít písemnou formu. Naopak písemná forma je vyžadovaná u licence výhradní, ta autorovi neumožňuje poskytnout licenci třetí osobě a obvykle je i on povinen se zdržet výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil. Nabyvatel licence může licenci poskytnout třetí osobě, pokud je tak ujednáno v licenční smlouvě, a tedy se souhlasem poskytovatele. Pak se jedná o tzv. podlicenci. Licenční smlouva je pojatá jako smlouva zásadně úplatná, kdy za poskytnutí licence náleží poskytovateli odměna. Ve výjimečných případech, v zájmu zachování principu smluvní volnosti, se připouští bezúplatnost. Aby byla licenční smlouva podle českého práva platná, musí řešit čtyři základní okruhy: smluvní strany licence, předmět licence, rozsah a způsob užití díla a úplatnost licence.", "section_level": 2}, {"title": "Veřejné licence.", "content": "Veřejné licence zpřístupňují veřejnosti užití autorskoprávně chráněných děl. Staví na aktuálním systému autorského práva. Pojem veřejná licence je obecným označením pro všechny licence, které jsou uzavírány zveřejněním díla s licenčními podmínkami (či odkazem na ně), a u kterých poskytovatel a nabyvatel licence nejsou v přímém kontaktu. Omezení rozsahu dílo užít hraje roli až pro další označení veřejných licencí. Svobodná licence je taková, která nikterak neomezuje nabyvatele licence v dalším užívání díla, poskytuje nabyvateli maximální možný rozsah práv při zachování zákonem stanovených podmínek. U licencí Creative Commons lze za svobodné označit ty licence, které dovolují i komerční užití díla, a které umožňují i jeho kreativní zpracování a další šíření takto upraveného díla. Sdružení Open Knowledge Foundation pak označuje tyto licence za otevřené (open). V prostředí distribuce výsledků vědecké práce jsou pak vědecká díla přístupná za těchto podmínek označována jako „libre open access“. Volné licence jsou pak ty, které jsou bezúplatné a vždy umožňují šíření chráněných autorských děl, ale i s případnými omezeními, co do způsobu rozsahu a užití díla. V hnutí Open Access jsou takto přístupné vědecké publikace známy jako „gratis Open Access“ (tedy dostupné zadarmo). Takto vymezené pojmy český právní řád nezná, slouží především k lepšímu pochopení v rámci jejich aplikace. Veřejné licence jsou pak od standardních unikátních licenčních smluv odlišné tím, že jsou typicky sjednávány na dálku, nelze o jejich obsahu vyjednávat s poskytovatelem licence, jedná se tedy o tzv. smlouvy adhezní. Autor je potenciálně uzavírá s neomezeným počtem uživatelů díla a z užívání díla nabízeného pod veřejnou licencí není nikdo dopředu vyloučen. Licence jsou autorem poskytovány po celou dobu trvání autorských práv, obsah licenčních podmínek je realizován jednoduchým odkazem na jejich veřejně dostupné znění. Licence jsou poskytovány bezúplatně. Nabyvatelé licence mohou dílo dále šířit, ale vždy musí být uváděn autor původního díla.", "section_level": 2}, {"title": "Kolektivní a hromadné licence.", "content": "Hromadně distribuovaný software je běžně používán jednotlivci na osobních počítačích pod licencemi vývojářů tohoto druhu softwaru. Tyto licence jsou obvykle součástí rozsáhlejší smlouvy pro koncové zákazníky známé jako EULA. Licence typicky fungují na principu ověření unikátního kódu, jenž je nutný vyplnit při instalaci daného softwaru. Při správném zadání se software zpřístupní a může ho tak plně využívat. Na rozdíl od běžné licence, kterou lze uplatnit pouze na jeden osobní počítač, se kolektivní a hromadné licence dají použít na větším počtu osobních počítačů pod stejným licenčním kódem. Vymahatelnost na základě smlouvy pro koncové zákazníky je však zpochybňována.", "section_level": 2}, {"title": "Licence jako svolení k zásahu do osobnostních a autorských práv.", "content": "Licence vzniká prostřednictvím smlouvy, ale také mimosmluvně rozhodnutím orgánů veřejné moci na základě zvláštních předpisů a je označována jako úřední či nucená licence. Užívá se u výjimečných případů zásahu do osobnostního práva, kde působí i proti vůli dotčeného člověka (jinak je takový zásah podmíněn svolením zasažené osoby). Pomocí tzv. bezúplatných zákonných licencí zákon řeší, za jakých okolností a kdo může omezit autorská práva, přičemž říká, že tak lze činit pouze v jím určených případech. Ty musí být vždy prováděny pouze v odůvodnitelné míře a platí, že zůstávají nedotčena autorská osobnostní práva. Do těchto licencí se řadí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Licence (lat. \"licet\" – dovolení) je právní termín, který znamená povolení nebo oprávnění k určité činnosti, zvláštní smlouva opravňující k využití patentu nebo nakládání s autorským dílem. ", "tgt_summary": "A license (American English) or licence (British English) is an official permission or permit to do, use, or own something (as well as the document of that permission or permit). ", "id": 249820}
{"src_title": "Mario Capecchi", "tgt_title": "Mario Capecchi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho životní osud byl zpočátku velmi trpký. Otec od rodiny odešel již v Mariově nejranějším dětství a jeho matku fašisté zatkli za distribuci protifašistických letáků a uvěznili v koncentračním táboře Dachau, když mu byly čtyři roky. Od té doby žil sám na ulici. Živil se žebráním a krádežemi, do školy nechodil. Když se jeho matka vrátila z koncentračního tábora, našla devítiletého Maria v nemocnici na prahu smrti. Mario v té době neuměl číst, psát ani počítat. Rozhodla se opustit ihned Itálii a vycestovala do USA, k příbuzným do Filadelfie. Ač neuměl anglicky a neměl žádný základ vzdělání, nastoupil Mario v Americe do školy. Za mimořádného úsilí se mu podařilo všechny handicapy překonat a nastoupit na univerzitu, a nakonec i do vědy. Vystudoval chemii a fyziku na Antioch College (1961), titul Ph.D. získal roku 1967 na Harvardově univerzitě, v oboru biofyziky. V současnosti je profesorem na lékařské fakultě univerzity v Utahu, v Salt Lake City.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jeho výzkum knokautu genů začal v roce 1980. Capecchi se pokusil vyřešit problém, že genetici, ač byli schopni gen přesně lokalizovat, nedokázali určit, co řídí. Většinou to jen odhadovali. Capecchiho myšlenka byla jednoduchá: když dokážeme gen vypnout (\"knokautovat\"), velmi rychle se ukáže, co se v organismu změnilo, a tím pádem, jakou funkci gen plnil. Techniku, jak toho dosáhnout, chtěl vyvinout, a to u myší. Ale v tuto možnost vědecká komunita tehdy nevěřila. Grant na projekt roku 1980 nezískal. Porušil tedy etické předpisy a začal výzkum tajně, když využil finance z jiného projektu. Velice nadějnými daty z tohoto výzkumu pak argumentoval v příští žádosti. Komise naštěstí jeho částečně neetický postup akceptovala a uznala svůj předchozí omyl. Capecchi nakonec metodu úspěšně vyvinul. S pomocí jeho metody vědci postupně \"vypínají\" každý jeden z 22 tisíc myších genů. Je to výzkum zásadní i pro pochopení činnosti genů u člověka, kterých není o mnoho více než u myší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mario Ramberg Capecchi (* 6. října 1937, Verona) je italo-americký molekulární genetik. Roku 2007 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství (spolu s Martinem Evansem a Oliverem Smithiesem), a to za techniku \"genového knokautu\", která dovoluje cíleným zásahem vyřadit vybraný gen z činnosti. V roce 2001 získal též Laskerovu cenu.", "tgt_summary": "Mario Ramberg Capecchi (6 October 1937) is an Italian-born molecular geneticist and a co-winner of the 2007 Nobel Prize in Physiology or Medicine for discovering a method to create mice in which a specific gene is turned off, known as knockout mice. He shared the prize with Martin Evans and Oliver Smithies. He is currently Distinguished Professor of Human Genetics and Biology at the University of Utah School of Medicine.", "id": 1954102}
{"src_title": "Gordon Tullock", "tgt_title": "Gordon Tullock", "src_document": [{"title": "Příspěvek k teorii veřejné volby.", "content": "Gordon Tullock se podílel na samotném formování teorie veřejné volby. Spolu s James M. Buchananem publikuje v roce 1962 dílo \"The Calculus of Consent: Logical Foundations of Constitutional Democracy\", jenž se věnuje volebním systémům a obecně motivaci politiků v kontextu využívání omezených zdrojů. Toto dílo bývá v rámci teorie veřejné volby považováno za klasické, tzv. výrazně ovlivnilo přístup ekonomů k analýze ekonomického a politického rozhodování. V rámci díla \"The Calculus of Consent: Logical Foundations of Constitutional Democracy\" se spolu s Buchananem věnují obecným otázkám hlasování a rozhodování s důrazem na motivy a racionalitu jednotlivých aktérů (zejm. politiků), otázkám volby optimálního hlasovacího pravidla (diskutují zde např. problematiku nákladů hlasování, tzv. nákladů, jež plynou např. z nutnosti nalezení konsensu) a otázkám logrollingu (tzv. principu uzavírání dohod mezi politiky o vzájemném hlasování pro jejich návrhy). V rámci teorie veřejné volby je Tullock znám též pro analýzu problematiky dobývání renty. Celá řada odborných článků, např. v rámci experimentální ekonomie, odkazuje na jeho model dobývání renty (viz následující kapitola). V neposlední řadě lze Tullockův přínos spatřovat také na poli matematizace politiky. Tato skutečnost je dávána do souvislosti zejm. s dílem \"Toward a Mathematics of Politics\", jenž Tullock publikuje v roce 1967. Kniha se dotýká např. různých hlasovacích paradoxů nebo analýzy voličských preferencí. Kniha obsahuje např. diskuzi problematiky Arrowova teorému nemožnosti, jenž se dotýká agregace voličských preferencí. Jeho záběr v rámci teorie veřejné volby je velmi široký. Vedle zmíněných oblastí se jeho příspěvky dále dotýkají např. problematiky poptávky po veřejných statcích či teorie byrokracie. Tullock působil též jako šéfredaktor časopisu Public Choice, jenž vychází od roku 1966 a jehož je Tullock též zakladatelem. V rámci své akademické dráhy publikoval přes 20 knih a několik stovek vědeckých článků.", "section_level": 1}, {"title": "Tullockův model dobývání renty.", "content": "V roce 1980 Tullock formuluje zjednodušený model dobývání renty. Model v základním tvaru znázorňuje dva agenty, kteří vynakládají určité prostředky za účelem zisku renty. Zjednodušené řečeno platí, že čím vyšší prostředky daný agent vynaloží, tím vyšší je jeho ceteris paribus šance zisku renty. Daný vztah pro dva agenty je možno formulovat jako: formula_1 Kde formula_2 a formula_3 značí jednotlivé agenty, resp. výdaje jednotlivých agentů na zisk renty, formula_4 znamená pravděpodobnost zisku renty pro agenta formula_2 a exponent formula_6 znázorňuje dopad rozdílu ve výdajích jednotlivých agentů na pravděpodobnost zisku renty. Tzv. jestliže by se např. formula_7, šance agenta formula_8 na zisk renty bude záviset pouze na velikosti podílu jeho výdajů vzhledem k celkovým výdajům obou agentů. Za podmínky formula_7 by poté platil logický závěr, že jestliže agent formula_8 na zisk renty vynaloží vyšší prostředky než agent formula_3, pravděpodobnost zisku renty u něj bude vyšší než u agenta formula_3. Parametr formula_6 lze v podstatě chápat jako návratnost investovaných prostředků na dobývání renty. Jestliže se formula_14, návratnost investovaných prostředků na dobývání renty je konstantní. Jestliže by se hypoteticky formula_15, návratnost investovaných prostředků na dobývání renty je nekonečná a daná soutěž mezi agenty je tedy diskriminační, jelikož agent, který vynaložil v rámci modelu vyšší prostředky na zisk renty, vždy vyhraje. Obecně lze daný model dobývání renty přepsat i pro formula_16 agentů do tvaru: formula_17 Kde formula_18 značí pravděpodobnost formula_19-tého agenta na zisk renty, formula_20 značí výši investovaných prostředků formula_19-tého agenta za účelem zisku renty a formula_22 je suma všech investovaných prostředků všech agentů za účelem zisku renty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gordon Tullock (16. února 1922, Illinois – 3. listopadu 2014) byl známý jako americký ekonom a jeden z předních představitelů teorie veřejné volby. Zabýval se např. analýzou dobývání renty, logrollingu nebo hlasovacích pravidel. ", "tgt_summary": "Gordon Tullock (; February 13, 1922 – November 3, 2014) was an economist and professor of law and Economics at the George Mason University School of Law. He is best known for his work on public choice theory, the application of economic thinking to political issues. He was one of the founding figures in his field.", "id": 1901304}
{"src_title": "Anna Marie Meklenbursko-Schwerinská", "tgt_title": "Anna Maria of Mecklenburg-Schwerin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Anna Marie se narodila jako čtvrté dítě a druhá dcera vévody Adolfa Fridricha I. Meklenburského a jeho první manželky Anny Marie, dcery hraběte Enna III. z Ostfrieslandu. Války zahrnující Meklenbursko donutily jejího otce, aby Annu Marii a dva její bratry, Kristiána Ludvíka a Karla, poslal nejdříve do Švédska a krátce poté do Dánska ke dvoru královny vdovy Žofie, rozené Meklenburská. V roce 1629 byla Anna Marie poslána do Saska k ovdovělé kurfiřtce Hedvice a na její vdovský zámek Lichtenberg, kde se vzdělávala. Po Hedvičině smrti v roce 1642 se Anna Marie vrátila do Schwerinu, kde se znovu setkala s otcem, ne však s matkou, která zemřela v roce 1634. Tehdy se pravděpodobně poprvé setkala se svou nevlastní matkou Marií Kateřinou Brunšvicko-Dannenberskou a třemi nevlastními sourozenci. Anna Marie byla podle srdečných laskavých dopisů, které si vzájemně psali, otcovým oblíbeným dítětem. 23. listopadu 1647 se dvacetiletá Anna Marie v rodném Schwerinu provdala za Augusta, druhého syna kurfiřta Jana Jiřího I. Saského, a odešla s ním do Halle, hlavního města jeho panství jako správce meklenburského arcibiskupství. Během manželství porodila Anna Marie dvanác dětí, včetně tří dcer, které zemřely v dětství roku 1663. 22. dubna 1657 obdržel její manžel podle poslední vůle jeho otce města Weißenfels a Querfurt jako své vlastní vévodství a tak se Anna Marie stala sasko-weissenfelskou vévodkyní. Anna Marie zemřela 11. prosince 1669 v Halle a byla pohřbena ve velkolepé rakvi na zámku Neu-Augustusburg ve Weißenfelsu. Manžel se po její smrti znovu oženil s Johanou Walpurgis Leiningensko-Westerburskou.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Za dvacet dva let manželství porodila Anna Marie manželovi dvanáct dětíː", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Marie Meklenbursko-Schwerinská (1. července 1627, Schwerin – 11. prosince 1669, Halle) byla německou šlechtičnou z rodu Meklenburských a sňatkem vévodkyní sasko-weissenfelskou.", "tgt_summary": "Anna Maria of Mecklenburg-Schwerin (1 July 1627, in Schwerin – 11 December 1669, in Halle) was a German noblewoman, a member of the House of Mecklenburg and by marriage Duchess of Saxe-Weissenfels. ", "id": 82944}
{"src_title": "Dělníci moře", "tgt_title": "Toilers of the Sea", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Na ostrov Guernsey přijede žena se svým synem Gilliattem a koupí dům, v němž má prý strašit. Matka zemře, ale její chlapec roste a stane se z něj výborný námořník. Lidé jej pak považují za čaroděje a podezírají ho ze spojení s ďáblem. V Guernsey se svou neteří Déruchettou také žije Mess Lethierry – bývalý námořník a majitel prvního parníku (jménem \"Duranda\") na ostrově. Jednoho dne po cestě do kostela Déruchetta spatří Gilliatta, a tak do sněhu napíše jeho jméno. Když to Gilliatt uvidí, do půvabné Déruchetty se zamiluje. Clubin, který je kapitánem na Durandě, zosnuje plán k rozbití parníku o útes a následnému úniku na lodi \"Tamaulipas\" – lodi španělských pašeráků. Seznámí se s Rantainem, podvodníkem, který před lety okradl pana Lethierryho o velkou sumu peněz, a peníze mu uloupí. V husté mlze pluje Clubin s lodí k útesu Hanois do míst, kde by mohl po nárazu doplavat ke břehu a uniknout na pašerácké lodi, zatímco by jej obyvatelé ostrova považovali za mrtvého. V mlze se však splete a namísto toho s lodí přijede k útesu Douvres, který je na půli cesty mezi Guernsey a Francií. Na lodi je osamocen, dostane strach, načež skočí do vody pro nůž, ale je za nohu stažen ke dnu. O ztroskotání Durandy se dozví všichni obyvatelé Guernsey. Pan Lethierry je zoufalý, chce z lodi získat zpět alespoň parní motor. Jeho neteř slíbí, že se provdá za toho, kdo motor zachrání, a pan Lethierry všechny zapřisáhne, že se za nikoho jiného neprovdá. Gilliatt okamžitě souhlasí a vydá se na obtížnou výpravu, kde se potýká s hladem, žízní a zimou, aby motor z lodi zachránil. Dostane se také do boje s obří chobotnicí, při němž objeví Clubinovu kostru a ukradené bohatství. Gilliatt nakonec uspěje a motor vděčnému panu Lethierrymu vrátí. Mess Lethierry je pak připraven splnit svůj a neteřin slib. Gilliatt ovšem sňatek s Déruchettou odmítne, protože ví, že ji již o ruku požádal mladý kněz Ebenezer Caudry, který nedávno přibyl na ostrov. Narychlo jim zorganizuje svatbu a pomůže jim odjet na lodi \"Cashmere\". Sám potom se všemi svými rozplynutými sny odejde na kus skály v moři, kde jej při pozorování za horizontem mizící lodi Cashmere pohltí přílivová vlna.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dělníci moře () je román francouzského básníka, dramatika a prozaika Victora Huga z prostředí rybářské vesničky na ostrově Guernsey u lamanšského průlivu. V díle je zachycen život ostrovní komunity, mimo jiné také jaký na něj má vliv industrializace. ", "tgt_summary": "Toilers of the Sea () is a novel by Victor Hugo published in 1866. The book is dedicated to the island of Guernsey, where Hugo spent 15 years in exile. Hugo uses the setting of a small island community to transmute seemingly mundane events into drama of the highest calibre. \"Les Travailleurs de la Mer\" is set just after the Napoleonic Wars and deals with the impact of the Industrial Revolution upon the island. ", "id": 494731}
{"src_title": "Klaus Nomi", "tgt_title": "Klaus Nomi", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Německu na bavorském venkově a od malička byl přitahován k divadlu a umění. Miloval rock'n'roll a Elvise Presleyho. Pracoval jako divadelní uvaděč v Berlínské \"Deutsche Oper\". Po práci bavil své kolegy tím, že v ženském make-upu imitoval Elvise a Marii Callas, kterou obdivoval. Po večerech chodil hrát do divadelní společnosti Charlese Ludlama, kde hrál porýnskou služebnou v komickém přepracování Wágnerova cyklu \"Prsten Nibelungův\" nazvaném \"Der Ring Gott Farblonjef\". V roce 1972 odešel do New Yorku. Pracoval v pekárně v \"East Village\". Svým hranatým účesem a ženským kostýmem udělal dojem na divadelního umělce Joeye Ariase. Seznámil se také s bohémem a malířem Kennym Scharfem a všichni tři pak vystupovali v rockových klubech \"Hurrah\", \"Exile\", \"Danceterria\", \"Xennon\" nebo \"Mudd\". Jejich vystoupení zahrnovala prvky New Wave, Kabuki a Bauhausu. V roce 1976 začal docházet k učitelce zpěvu Iře Stiff (Vera Galupe-Borszch), primadoně \"La Gran Scena Opera Company\". V klubu \"Mudd\" Klaus narazil na Davida Bowieho, který ho i s Ariasem pozval do své noční televizní show. V roce 1980 na kanále BBC2 v \"New Wave Vaudeville\" Klaus šokoval newyorské obecenstvo skladbou \"Total Eclipse\". S německým rázovitě sekaným přízvukem zpíval o nukleárních mutantech a v refrénu zdvihl ruce v bílých rukavičkách a nasadil operní soprán. Krátce na to natočil u RCA svou první desku, rozešel se s Ariasem a Schaferem a začal se obklopovat profesionálními hudebníky a tanečníky. Deska měla paradoxně větší úspěch v Evropě než v Americe. Druhé album vyšlo o rok později, mimo jiné s cover verzí písně \"Falling in Love Again\", původně nazpívané Marlene Dietrich ve filmu Modrý anděl. V roce 1982 se u Klause začaly projevovat první příznaky tehdy ještě málo známé nemoci, AIDS. Byl hospitalizován v nemocnici a držen v karanténě. V důsledku AIDS u něj propukla vzácná rakovina kůže, s vážnými dopady na jeho vzezření. 5. srpna 1983 zemřel a stal se první veřejně známou osobností, která podlehla AIDS. Ačkoli jeho umělecká kariéra trvala poměrně krátce, zanechal Klaus Nomi na pop-rockové scéně výrazný otisk díky nápaditým jevištním kreacím a velkému hlasovému rozsahu. Kabaretní styl, který vytvořil, je dodnes napodobován. Jeho stylizace do mimozemského „elementu“ je všeobecně známá.", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "Klaus Nomi 1981, Spindizzy Music / RCA S.A., Nahrávka č. ND70229 Skladby: Keys of Life (K. Moni), Lightning Strikes (Lou Christie/Twyla Herbert), The Twist (Chubby Checker), Nomi Song (K.Hoffman), You Don't Own Me (Jay Madara/D. White), The Cold Song (Henry Purcell, původně basová árie z opery King Arthur), Wasting My Time (Klaus Nomi / S. Woody), Total Eclipse (K. Hoffman), Nomi Chant (M. Parrish), Samson and Delilah, Aria (Camille Saint-Saëns). Živá nahrávka. Simple Man 1982, Spindizzy Music / RCA S.A., Nahrávka č. PL70229 Skladby: From Beyond (John Dowland, na základě písně \"If My Complaints\"), After the Fall (Kristian Hoffman), Just One Look (Doris Payne / Gregory Carroll), Falling in Love Again (Lerner / Hollander, původní verze z filmu \"Blue Angel\"], Icurok (George Elliott), Rubberband Laser (Joseph Arias / Anthony Frere), Wayward Sisters (Henry Purcell, z opery \"Dido and Aeneas\"), Ding Dong (Harold Arlen / E. Y. Harburg, původní verze z filmu Čaroděj ze země Oz), Three Wishes (George Elliott / Jamie Dalglish / Sierra), Simple Man (Kristian Hoffman), Death (Henry Purcell, z opery \"Dido and Aeneas\"), Return (John Dowland, na základě \"If My Complaints\"),", "section_level": 1}, {"title": "Výběry.", "content": "Encore (Nomi's Best), 1984 (CD) Skladby: Fanfare, Cold Song, Total Eclipse, Can't help falling in love, Simple Man, Wasting My Time, Wayward Sisters, Ding Dong, You Don't Own Me, Der Mussbaum, Lightning Strikes, The Twist, Samson and Delilah The Collection 1991, BMG France, Nahrávka č. ND 75004 (CD) Skladby: Cold Song, Can't Help Falling In Love, Der Nussbaum, Just One Look, The Twist, Total Eclipse, Three Wishes, ICUROCK, Wasting My Times, Rubberband Lazer, Ding Dong, Nomi Chant, Death, Wayward Sisters, From Beyond, Falling In Love Again Urgh! A Music War 1981, A&M Records Kolekce živých vystoupení New Wave (The Police, UB40, Gary Numan ad.), vydána také na videu. Nomi zpívá Total Eclipse.", "section_level": 2}], "src_summary": "Klaus Nomi (24. leden 1944, Immenstadt, Německo – 6. srpen 1983, New York), občanským jménem Klaus Sperber byl německý herec, zpěvák a kabaretiér s neopakovatelnou vizáží.", "tgt_summary": "Klaus Sperber (January 24, 1944 – August 6, 1983), known professionally as Klaus Nomi, was a German countertenor noted for his wide vocal range and an unusual, otherworldly stage persona. ", "id": 1481347}
{"src_title": "Rachel Bluwsteinová", "tgt_title": "Rachel Bluwstein", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Saratovu v Rusku jako jedenáctá dcera Isera-Lejba a Sofie Bluwsteinových a jako vnučka rabína židovské obce Kyjeva. Dětství strávila v Poltavě na Ukrajině, kde chodila do ruskojazyčné židovské školy a do sekulární vyšší školy. Roku 1909 podnikla aliju do tehdejší osmanské Palestiny spolu se svou sestrou. Usadily se v Rechovot a pracovaly v sadech. Později Rachel přesídlila do Kvucat Kineret na břehu Galilejského jezera, kde studovala a pracovala ve zdejší zemědělské škole pro ženy. V Kineretu se seznámila se sionistickým předákem Aharonem Davidem Gordonem, který ji velice ovlivnil a jemuž věnovala svou první hebrejskou báseň. Ve stejné době poznala Zalmana Rubašova, s nímž měla romantický milostný vztah, který vyjádřila ve své milostné lyrice. Rubašov později přijal jméno Zalman Šazar a ještě později se stal třetím prezidentem Izraele. Roku 1913 na radu A. D. Gordona odjela do Toulouse ve Francii, aby tam studovala agronomii a malbu. Po vypuknutí 1. světové války, která jí zabránila vrátit se do izraelské země, odjela do Ruska, kde učila děti židovských uprchlíků. Nejspíš zde se nakazila tuberkulózou. Roku 1919 se vrátila lodí do již britské Palestiny a usídlila se v kibucu Degania Alef, ale záhy ji byla diagnostikována TBC, tehdy nevyléčitelná nemoc. Z toho důvodu již nemohla pracovat s dětmi a dokonce musela kibuc opustit. Zbytek života cestovala a žila v Tel Avivu. Nakonec se usadila v tuberkulózním sanatoriu v Gedeře. Zemřela ve věku 40 let roku 1931. Byla pohřbena podle svého přání na hřbitově poblíž Kvucat Kineret.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rachel Bluwsteinová, nepřechýleně Rachel Bluwstein (20. září 1890 – 16. dubna 1931) byla hebrejská básnířka. V Izraeli je známá jako Rachel nebo básnířka Rachel ( רחל המשוררת).", "tgt_summary": "Rachel Bluwstein Sela (September 20 (Julian calendar), 1890 – April 16, 1931) was a Hebrew-language poet who immigrated to Palestine, then part of the Ottoman Empire, in 1909. She is known by her first name, Rachel (, ), or as Rachel the Poetess (, ).", "id": 171524}
{"src_title": "Mistrovství světa ve fotbale 1934", "tgt_title": "1934 FIFA World Cup", "src_document": [{"title": "Kandidáti na pořadatelství.", "content": "Po dlouhém rozhodovacím procesu, během kterého se výkonný výbor FIFA sešel celkem osmkrát, byla 9. října 1932 na zasedání ve Stockholmu jako pořadatelská země vybrána Itálie. Volba výkonného výboru FIFA nebyla provedena tajným hlasováním. Pořadatelství Itálie bylo upřednostněno před tím ve Švédsku, protože italská vláda na mistrovství vyčlenila 3,5 milionu lir.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikace.", "content": "Kvalifikace se účastnilo 32 fotbalových reprezentací, které bojovaly o 16 míst na závěrečném turnaji. Turnaje se neúčastnily některé kvalitní celky. Uruguay, mistr světa z předešlého šampionátu, se odmítla účastnit na protest proti zamítnutí účasti některých evropských zemí kvůli obtížnému cestování na předešlé mistrovství v Uruguayi. MS ve fotbale 1934 je tak jediným mistrovstvím, kterého se vítěz předešlého MS nezúčastnil. Šampionátu se také neúčastnily reprezentace zemí Spojeného království, které v té době dobrovolně nebyly členy FIFA. FIFA přesto Anglii a Skotsku nabídla účast na závěrečném turnaji, aniž by musely projít kvalifikací. Tento návrh byl však Brity ostře zamítnut. Člen výkonného výboru britské fotbalové asociace Charles Sutcliffe nazval celé mistrovství \"vtipem\" a prohlásil, že \"národní asociace Anglie, Skotska, Walesu a Irska mají co dělat na svém mezinárodním mistrovství, které mu připadá mnohem lepší než to v Římě\". Přestože byla Itálie hostitelskou zemí, tak se musela probojovat kvalifikací. Skupiny v kvalifikaci byly uspořádány podle zeměpisné polohy zemí. Argentina a Brazílie postoupily automaticky, protože Chile a Peru odstoupily. 12 ze 16 skupin bylo v Evropě, tři v Americe a jedna byla přidělena Africe a Asii. Jen deset ze 32 týmů nebylo z Evropy, z nichž se čtyři kvalifikovaly (Brazílie, Argentina, Spojené státy americké a Egypt, který byl první africkou zemí, která se kvalifikovala na MS ve fotbale). Poslední kvalifikační utkání o poslední místo na MS se hrálo v Římě jen tři dny před zahájením šampionátu mezi Spojenými státy a Mexikem. Deset z kvalifikovaných týmů se MS účastnilo poprvé. Devět z nich bylo z Evropy (Itálie, Německo, Španělsko, Nizozemsko, Maďarsko, Československo, Švédsko, Rakousko a Švýcarsko). Desátým byl Egypt, který po tomto MS kvalifikoval až na MS ve fotbale 1990 v Itálii.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Opakovaný zápas:", "section_level": 2}, {"title": "Střelci.", "content": "S pěti góly byl nejlepším střelcem turnaje Oldřich Nejedlý. Bylo vstřeleno celkem 70 gólů 45 hráči, žádný z gólů nebyl vlastní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa ve fotbale 1934 bylo druhým mistrovstvím světa v dějinách fotbalu. Pořadatelskou zemí byla 9. října 1932 na kongresu FIFA ve Stockholmu zvolena Itálie. Bylo to první mistrovství světa, na které se týmy (včetně domácího mužstva) musely kvalifikovat. Závěrečného turnaje se zúčastnilo 16 celků. Turnaj se konal od 27. května do 10. června 1934, kdy bylo odehráno finále mezi mužstvy Itálie a Československa. Po rozhodčím Ivanem Eklindem proitalsky vedeném finálovém utkání nakonec vyhráli Italové v prodloužení 2 : 1 a získali svůj první titul mistrů světa. Na bronzové příčce se umístila reprezentace Německa poté, co porazila v boji o třetí místo Rakousko 3 : 2. Celkem padlo na turnaji 70 branek, což je v průměru 4,1 branky na zápas. Nejlepším střelcem mistrovství se stal s pěti brankami československý reprezentant Oldřich Nejedlý, jemuž se jako jedinému na tomto šampionátu podařilo v utkání s Německem vsítit hattrick, který však byl oficiálně uznán FIFA až po 72 letech. ", "tgt_summary": "The 1934 FIFA World Cup was the second edition of the FIFA World Cup, the world championship for men's national association football teams. It took place in Italy from 27 May to 10 June 1934. ", "id": 2128090}
{"src_title": "Východopomořanská operace", "tgt_title": "East Pomeranian Offensive", "src_document": [{"title": "Situace před operací.", "content": "Při Viselsko-oderské operaci postoupila Rudá armáda do počátku února až k řece Odře. Stalin a sovětský generální štáb chtěli pokračovat v útoku na Berlín, ovšem maršál Žukov byl proti. Na levém křídle ohrožovalo jeho vojsko silné německé seskupení ve Slezsku, na pravém křídle německá vojska v Pomořansku. Vojska 2. běloruského frontu maršála Konstantina Rokossovského sice útočila směrem na Gdaňsk, ale mezi nimi a čelem Žukovových vojsk zůstal nepokrytý prostor, který byl ohrožován německými armádami v Pomořansku. Žukov si byl této skutečnosti vědom stejně, jako Heinz Guderian, který byl v té době náčelníkem generálního štábu německé armády a který nařídil přípravu na útok. Sovětům však soustřeďování německých vojsk neuniklo, a tak Žukov s konečnou platností rozhodl, že je nutno provést útok na východní Pomořansko.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastní boje.", "content": "Útok 1. a 2. běloruského frontu a První polské armády začal 10. února 1945. Sovětská vojska napadala bránící se německé divize, ale přípravy Němců k útoku dále pokračovaly. 13. února 1945 se konala v Říšském kancléřství porada, která se zabývala operací \"Sonnenwende\" (Slunovrat). Tato operace, která původně spočívala v útoku na pravé křídlo 1. běloruského frontu však neměla šanci na úspěch. Vojska Rudé armády již byla přeskupena a útočila, navíc Němcům chybělo dostatečné množství střeliva i pohonných hmot. Ti se přesto však rozhodli k útoku, který se uskutečnil 16. února. Po týdenních bojích však Sověti přisunuli čerstvé posily, přeskupili síly a německá vojska byla nucena ustupovat k Baltskému moři. Zde útočící vojska narazila na silné německé opevnění – Pomořanský val. Přes tvrdé boje se sovětským jednotkám podařilo 4. března dorazit ke Kolbergu a 5. března průnikem k Baltskému moři přerušit spojení mezi Východním Pruskem a Německem po souši. Dne 6. března začala další útočná fáze, při níž Rudá armáda postupně začala obsazovat pobřežní města. 18. března padlo silně opevněné město Kolberg, na jehož dobytí se výrazně podíleli vojáci První polské armády. Rudá armáda nyní útočila ve dvou směrech – na východ ke Gdaňskému zálivu a na západ k Odře. Na východě padlo 28. března město Gdyně a o dva dny později přístav Gdaňsk. Zbytky německé armády byly rozbity počátkem dubna jihovýchodně od Gdaňska. Na západě dosáhly sovětské jednotky do konce března 1945 řeky Odry a počátkem dubna ji na některých místech překročily a vytvořily si tak předmostí k závěrečném útoku na Berlín.", "section_level": 1}, {"title": "Následky operace.", "content": "Rudé armádě se podařilo zlomit odpor 20 divizí a osmi německých sborů. Bylo zajato 100 tisíc německých vojáků a ukořistěno 680 tanků, 3470 pušek, 431 letadel a 277 lodí. Hrozba německého útoku do křídel vojsk útočících na Berlín pominula a Rudá armáda se tak mohla připravit k závěrečným bojům Velké vlastenecké války.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Mapa operace", "section_level": 1}], "src_summary": "Východopomořanská operace (rusky: Восточно-Померанская наступательная операция) byla strategická operace Velké vlastenecké války ve Východním Pomořansku, která trvala od 24. února do 4. dubna 1945.", "tgt_summary": "The East Pomeranian Strategic Offensive operation () was an offensive by the Soviet Red Army against the German \"Wehrmacht\" on the Eastern Front. It took place in Pomerania and West Prussia from 10 February – 4 April 1945. ", "id": 394731}
{"src_title": "Paul Romer", "tgt_title": "Paul Romer", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Otec Paula Romera je bývalý guvernér státu Colorado Roy Romer a jeho matka je Beatrice „Bea“ Miller. Má dvě sestry a čtyři bratry, jeden z nich, Chris Romer, je bývalý senátor za stát Colorado. Promoval na soukromé škole Phillips Exeter Academy. Na Chicagské univerzitě obdržel v roce 1977 bakalářský titul (Bachelor of Science) v matematice, o rok později magisterský titul (Master of Arts) v ekonomii a v roce 1983 doktorský titul (PhD) též v ekonomii. Mezi lety 1982 a 1988 byl asistenčním profesorem na Rochesterské univerzitě, poté profesorem na Chicagské univerzitě. V roce 1988 obdržel od nadace Alfred P. Sloan Foundation stipendium na výzkum. V roce 1990 přešel učit na Kalifornskou univerzitu v Berkeley a roku 1996 na Stanfordskou univerzitu. Vedle toho byl Romer hlavním spolupracovníkem (Senior fellow) pro think tank Hoover Institution. V roce 2000 založil Romer online vzdělávací platformu Aplia, pro vytváření tohoto start-upu si vzal o rok později tvůrčí volno. Roku 2007 prodal tento podnik Cengage Learning. Od roku 2010 vyučuje Romer ekonomii na Stern School of Business, která je součástí Newyorské univerzity a do roku 2016 byl ředitelem tamějšího Marronova institutu pro městský management (Marron Institute of Urban Management). Ve své disertační práci se Romer zabýval ekonomickým růstem a později se stal spoluzakladatelem teorie endogenního ekonomického růstu, jmenovitě prostřednictvím svého „Romerova modelu“. V roce 2015 vyvolal tzv. Mathiness polemiku o vědeckých postupech v makroekonomii. Roku 2016 se stal Paul Romer hlavním ekonomem Světové banky. V lednu 2018 se vyjádřil, že se v žebříčku Indexu snadnosti podnikání, vytvářeným právě Světovou bankou, umisťovalo Chile zkresleně na horších příčkách. S údajným úmyslem vyobrazit socialistickou chilskou prezidentku Michelle Bachelet v horším světle za účelem podpory jejího konzervativního protikandidáta a pozdějšího nástupce Sebastiána Piñeru. Po této kontroverzi a kritice způsobu vedení se rozhodl Romer z pozice hlavního ekonoma Světové banky odstoupit. V roce 2018 obdržel společně s Williamem D. Nordhausem Nobelovu cenu za ekonomii. Paul Romer byl oceněn za zahrnutí technologických inovací do dlouhodobé makroekonomické analýzy.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká činnost.", "content": "Na konci 20. století se začaly vyvíjet nové modely hospodářského růstu v reakci na sporný neoklasický model amerického ekonoma Roberta Solowa. Paul Romer svým dílem přispěl ke vzniku nové teorie endogenního růstu, která se poprvé objevila na stránkách akademického časopisu Journal of Political Economy roku 1986. Ve svém článku \"Increasing Returns and Long-Run Growth\" popisuje Romer model ekonomického růstu. Předpokládá, že vědomosti jsou vstupem do produkce a mají rostoucí marginální (mezní) produktivitu. Jde o konkurenční rovnovážný model s endogenní technologickou změnou. Teorie endogenního růstu se zabývá rozdílem mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi. Předpokládá se, že vysvětlení spočívá v technologickém pokroku, jenž je generován silami uvnitř ekonomiky. Jedná se o ekonomickou teorii, která se zaměřuje na pozitivní externality, efekt přelévání a ukazuje udržitelný ekonomicky rozvoj na příkladu technologického pokroku, kde je výkonnost podmíněna schopností zaměstnanců vzdělávat se při práci. Endogenní ekonomický růst je především výsledek dlouhodobého ekonomického vývoje. Podle teorie je ekonomický růst důsledkem endogenních faktorů, nikoli exogenních, tím pádem ekonomika disponující lidským kapitálem má v dlouhodobém výhledu vyšší šance na růst a vývoj, avšak tempo ekonomického růstu je do jisté míry ovlivňováno jak politickými opatřeními, tak institucionálními podmínkami. Například subvence na výzkum a vývoj včetně podpory investic do lidského kapitálu mohou zajistit vyšší ekonomický růst produkce v některých endogenních modelech. V roce 2009 propagoval Paul Romer vizi tzv. charterového města. Jedná se o město, jehož systém řízení je určen jeho vlastním dokumentem (městskou chartou), nikoli místními nebo státními zákony. Takové město má právo přijmout nebo změnit svou chartu rozhodnutím většiny vlastních obyvatel. Romer považuje daný koncept za motor ekonomického růstu v rozvojových zemích. Tvrdí, že s jinými pravidly a institucemi mohou být méně rozvinuté země nastaveny na lepší trajektorii růstu. O vytvoření charterových měst uvažovala i vláda Hondurasu. Romer tam působil jako předseda výboru pro transparentnost, ale rezignoval v září 2012.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Michael Romer (* 6. listopadu 1955 Denver) je americký ekonom a profesor na Newyorské univerzitě. Společně s Williamem Nordhausem je spolulaureátem Nobelovy ceny za ekonomii v roce 2018. Průkopník teorie endogenního ekonomického růstu obdržel toto ocenění za \"zahrnutí technologických inovací do dlouhodobé makroekonomické analýzy\". ", "tgt_summary": "Paul Michael Romer (born November 6, 1955) is an American economist and co-recipient of the Nobel Memorial Prize in Economic Sciences (shared with William Nordhaus) in 2018 for his contributions to endogenous growth theory. He was awarded the prize \"for integrating technological innovations into long-run macroeconomic analysis\". ", "id": 758167}
{"src_title": "Aj Čching", "tgt_title": "Ai Qing", "src_document": [{"title": "Jména.", "content": "Aj Čching byl umělecký pseudonym, jeho vlastní jméno bylo Ťiang Čeng-chan (), používal též pseudonym Ťiang Chaj-čcheng ().", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Od roku 1929 studoval ve Francii malířství. V roce 1932 se vrátil do Šanghaje kde začal psát poezii (vliv na něj měla avantgarda, například Majakovskij); pro účast v levicovém odboji proti japonské invazi byl až do roku 1935 vězněn Kuomintangem. Následujícího roku vydal svůj debut \"Ta-jen-che\" (jméno jeho chůvy), v roce 1939 jedno ze svých mistrovských děl, \"Sever\" (Pej-fang). Poté následovalo jeho nejplodnější období, kdy do roku 1942 putoval po zemi a poznával čínský venkov. Básně z této doby jsou chmurné obrazy plné teskné atmosféry zoufalství i naděje. Do padesátých let se účastnil komunistických aktivit. V této době začal být také překládán. Kromě poezie psal i teoretické knihy o literatuře. V roce 1958 byl obviněn z \"pravičáctví“ a během Kulturní revoluce vězněn v různých pracovních táborech. Znovu publikovat směl až od roku 1978. O dva roky později podnikl svou druhou cestu do Francie, kde jej v roce 1985 François Mitterrand jmenoval rytířem Řádu umění a literatury. Jeho synem je čínský výtvarník a politický aktivista Aj Wej-wej, spoluautor návrhu Olympijského stadiónu v Pekingu.", "section_level": 1}, {"title": "Aj Čching v češtině.", "content": "Do češtiny byly přeloženy jeho básně \"Mám rád tuto zemi\", \"Trakař\", \"Podzim\" (Nový Orient 8, 1953), a \"Jsou rybníky v zimě...\" (\"Sto moderních básníků\", Československý spisovatel, 1967). V posledně jmenované knize se na str. 12 píše: \"„stal se obětí jednoho z nejbrutálnějších útoků tehdejší čistky a dnes není o jeho osudu nic známo“.\") Všechny básně přeložila Dana Heroldová-Šťovíčková.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aj Čching (, 16. prosince 1910, provincie Če-ťiang – 5. května 1996) byl čínský básník, považovaný za jednoho z největších čínských lyriků 20. století.", "tgt_summary": "Aì Qīng (, March 27, 1910 – May 5, 1996), born Jiǎng Zhènghán () and styled Jiǎng Hǎichéng (), is regarded by some as one of the finest modern Chinese poets. He was known under his pen names Línbì (), Kè'ā () and Éjiā ().", "id": 1486283}
{"src_title": "Homomonument", "tgt_title": "Homomonument", "src_document": [{"title": "Symbolika.", "content": "Homomonument se skládá ze tří rovnostranných trojúhelníků o délce strany 10 metrů. Jsou zhotoveny z leštěné růžové žuly a umístěny ve stejné vzdálenosti od sebe tak, aby společně vytvářely rohy velkého trojúhelníku o straně 36 metrů. Prostor mezi nimi je vyplněn dlažebními kostkami. Umístění části pomníku na úroveň ulice umožňuje, aby se na něm mezi trojúhelníky odehrával každodenní život. Tvar pomníku ve formě růžových rovnostranných trojúhelníků upomíná na označení, které museli nosit bisexuálové a homosexuálové v době národního socialismu. V Třetí říši bylo podle § 175 německého trestního zákona trestající sexuální styk mezi osobami stejného pohlaví odsouzeno přes 50.000 mužů a žen, 10.000-15.000 jich bylo po zatčení převezeno do koncentračních táborů, kde zhruba 53 % z nich přišlo o život. Po obsazení Nizozemí v roce 1940 vydal říšský komisař pro Nizozemí Arthur Seyß-Inquart dne 3. srpna 1940 nařízení o „\"trestání nepřirozeného smilstva\"“, podle kterého byla homosexualita trestána až čtyřmi lety vězení. V 70. letech 20. století během evropského homosexuálního hnutí se původně negativní růžový trojúhelník stal symbolem emancipace a sebevědomí této komunity. Poté, co se i v Evropě v 80. letech 20. století rozšířila duhová vlajka jako symbol homosexuálního hnutí, zmizel růžový trojúhelník z povědomí a jeho přenesený význam připomíná v současnosti tento pomník. Homomonument se v této symbolice obrací do minulosti, aby upozornil, že se již nemá opakovat a vyzývá k toleranci. Je ovšem také věnován všem těm mužům a ženám, kteří jsou i dnes utlačováni vládami, do jejichž společenského konceptu nezapadají. Současně je také věnován všem, kteří bojovali a bojují za svobodu a rovnost lidí s menšinovou sexuální orientací", "section_level": 1}, {"title": "Jednotlivé trojúhelníky.", "content": "Každý z trojúhelníků vytváří stupeň v určité výšce. První stupeň vystupuje nad hladinu kanálu \"Keizersgracht\", druhý představuje vyvýšené pódium nad úrovní chodníku a třetí je zarovnán na úrovni dlažby. Společně vytvářejí velký trojúhelník, který je natočen tak, aby každý z jeho vrcholů mířil na určité místo ve městě. Schody vedoucí z nábřeží \"Keizersgracht\" symbolizují přítomnost a jejich hrot míří směrem k \"Národnímu památníku\" na náměstí \"Dam\" v centru Amsterdamu, který připomíná oběti německé okupace během druhé světové války a je památníkem osvobození. Proto jsou také pod schody pokládány květiny u příležitosti národního dne mrtvých (4. 5.), dne osvobození (5. 5.), na den královniných narozenin Koninginnedag (30. 4.) nebo na Světový den AIDS (1. 12.). Trojúhelník je vyvýšený zhruba 60 cm nad úroveň chodníku a symbolizuje budoucnost. Hrot velkého trojúhelníku ukazuje směrem k hlavnímu sídlu nizozemské organizace LGBT \"COC Nederland\" v ulici \"Rozenstraat\", která byla založena v roce 1946. Vyvýšené místo slouží jako místo srazů nebo pódium při různých akcích. Třetí trojúhelník zasazený do dlažby představuje budoucnost a ukazuje hrotem na nedaleký dům Anne Frankové, ve kterém se s rodinou skrývala v době okupace. Do tohoto vrcholu je vytesán verš z básně nizozemského autora Jacob Israël de Haana (1881-1924): \"Naar vriendschap zulk een mateloos verlangen\" - \"Po přátelství tak nesmírná touha\". De Haan je autorem prvního nizozemského otevřeně homosexuálního románu \"Pijpelijntjes\" publikovaného roku 1904. Kniha byla přeložena i do češtiny. V roce 1988 byla u pomníku zřízena informační tabule s textem v nizozemštině, angličtině a francouzštině. Jak se rozšířila známost o tomto pomníku, přibyly později ještě další jazyky: němčina, italština, španělština, ruština, turečtina, arabština, čínština, japonština a hebrejština.", "section_level": 2}, {"title": "Vznik pomníku.", "content": "Myšlenka na pomník upomínající na všechny homsexuální oběti války a pronásledování se objevila již po válce. V roce 1961 se objevila myšlenka na \"Pomník neznámým homosexuálům\". Dne 4. května 1970 položili gay aktivisté před \"Národní pomník\" na náměstí \"Dam\" věnec z levandulí. Věnec byl ale policií odstraněn a označen jako znesvěcení a aktivisté byli zatčeni. Během 70. let pak byly obdobné akce s různým úspěchem opakovány. V květnu 1979 politik a gay aktivista Bob van Schijndel spustil otevřeným dopisem amsterdamskému starostovi konkrétní iniciativu na zřízení vlastního pomníku. Mnozí členové městského parlamentu (zastupitelstva) byli proti, ale díky koalici různých organizací nizozemského gay hnutí vznikla dostatečná síla k prosazení návrhu, který měl i mezinárodní podporu. Na podzim téhož roku byla založena nadace \"Homomonument\". Město stanovilo místo, kde se má pomník postavit. V roce 1980 odstartovala soutěž vyhlášená komisí městského parlamentu, ve které byli zástupci různých LGBT organizací, členové městské správy a umělečtí odborníci. Porota se v roce 1981 rozhodla pro návrh umělkyně Karin Daan. Trvalo ovšem nějakou dobu, než se podařilo shromáždit peníze na stavbu pomníku. V přepočtu zhruba 180.000 euro bylo převážně vybráno od jednotlivců a při různých benefičních akcích, neboť firmy nechtěly s tímto projektem spojovat své jméno. Dne 7. prosince 1986 se v koncertním sále \"Concertgebouw\" konala poslední benefiční akce nazvaná \"Nacht voor het Ochtendgloren\" („\"Noc před svítáním\"“). O několik dní později odsouhlasil městský parlament splacení chybějících 50.000 euro a 28. dubna 1987 položil Mini Luimstra-Albeda, městský radní pro umění základní kámen. Pomník byl slavnostně odhalen dne 5. září 1987. Oproti roku 1979, kdy byly v New Yourku a Los Angeles vztyčeny sochy \"Gay Liberation\", které upomínají na Stonewallské nepokoje, nebyly proti Homomonumentu žádné veřejné protesty. Projekt Homomonumentu těžil z obecné tolerance, která v Amsterdamu vzrůstala během předchozích desetiletích. Pomník rovněž používá výhradně abstraktní symboliku a neobsahuje žádné sochy osob představující kulturní nebo etnické typy. Model Homomonumentu v měřítku 1:25 o délce stran 160 cm byl vystaven v Madurodamu v Haagu a v Rijksmuseu. Dne 24. října 2006 byl slavnostně odhalen spolu s dalšími objekty amsterdamským starostou Jobem Cohenem, 17letým \"„starostou“\" Madurodamu Mauritsem van der Donkem a předsedou COC Frankem van Dalenem. Projekt byl iniciován COC a podpořen dalšími gay organizacemi. K 20. výročí odhalení pomníku 9. září 2007 uspořádala Veřejná knihovna Amsterdamu výstavu \"(Homo-)Monument van Trots\" („\"(Homo-)Monument hrdosti\"“). Výstava trvala do ledna 2008 a poté byla jako putovní výstava v několika dalších městech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Homomonument je památník v centru Amsterdamu na náměstí \"Westermarkt\" poblíž kostela Westerkerk. Byl vybudován podle návrhu nizozemské umělkyně Karin Daan. Je věnován jednak všem homosexuálním lidem, kteří byli na základě své sexuální orientace utlačováni nebo zabiti a také těm, kteří aktivně vystupují proti nenávisti a útlaku a bojují za svobodu a rovnoprávnost LGBT komunity. Jedná se o první pomník svého druhu na světě.", "tgt_summary": "The Homomonument is a memorial in the centre of Amsterdam, the capital of the Netherlands. It commemorates all gay men and lesbians who have been subjected to persecution because of their homosexuality. Opened on September 5, 1987, it takes the form of three large pink triangles made of granite, set into the ground so as to form a larger triangle, on the bank of the Keizersgracht canal, near the historic Westerkerk church. The Homomonument was designed to \"inspire and support lesbians and gays in their struggle against denial, oppression and discrimination.\" It was the first monument in the world to commemorate gays and lesbians who were killed by the Nazis. ", "id": 1122634}
{"src_title": "Kateřina Řecká a Dánská", "tgt_title": "Princess Katherine of Greece and Denmark", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Kateřina se narodila 4. května 1913 v královském paláci v Athénách jako dcera Konstantina I. a Sofie Pruské. Jejími prarodiči z otcovy strany byli Jiří I. a jeho manželka Olga Konstantinovna Romanovová, z matčiny strany to pak byli Fridrich III. Pruský a Viktorie Sasko-Koburská, dcera britské královny Viktorie. Nedlouho po Kateřině narození byl v Soluni zavražděn její dědeček Jiří. Sama Kateřina měla tři bratry: nejstaršího Jiřího, Alexandra a Pavla. Každý z nich se později stal králem Řecka, Jiří dokonce vládl dvakrát. Mimo bratrů měla i dvě sestry; Helenu, která se stala rumunskou královnou, a Irenu, ta se vdala za chorvatského krále. Když byla Kateřina pokřtěna, jejími kmotry a kmotrami byli prohlášeni všichni členové řecké armády a řeckého námořnictva. Tento akt byl velmi symbolický, jelikož pro lidi pravoslavného vyznání je vztah ke kmotrům a kmotrám silnější, než v rámci rodiny. Když byly Kateřině tři roky, musela být zachráněna z hořící rodinné vily hasiči. V samotném požáru zemřely téměř dvě desítky lidí. V té době byla Kateřinina matka Sofie, sestra tehdejšího německého císaře, podezřívána z toho, že je „pro-německá“.", "section_level": 2}, {"title": "Život v exilu.", "content": "Roku 1917, když byly Kateřině čtyři roky, byl její otec Konstantin nucen abdikoval a na jeho místo nastoupil Alexandra. Kateřina byla se zbytkem rodiny vyhoštěna, proto se přesunuli do Švýcarska. Když ale roku 1920 Alexandr zemřel, na jeho místo opět nastoupil Konstantin. Již o dva roky později ale opět abdikoval, tentokrát ve prospěch syna syna Jiřího. Rodina opět musela žít v exilu, tentokrát na Sicílii, kde nakonec Kateřinin otec roku 1923 zemřel. Poté se rodina přestěhovala do Florencie, kde se Kateřina zlepšovala v malbě. Následně byla ale poslána na internátní školu do Anglie. Nejdříve studovala ve škole v Broadstairs, poté v North Foreland Lodge. Roku 1932 Kateřinina matka zemřela a ona se rozhodla žít v rodinné vile společně se starší sestrou Helenou. Roku 1934 se poprvé setkala s budoucí panovnicí Alžbětou II., když byly obě jako družičky na svatbě Mariny Řecké a Dánské.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Když roku 1935 začal, již podruhé, vládnout Jiří, vrátila se Kateřina i se sestrou Irenou do Řecka. Když roku 1939 vypukla druhá světová válka, připojila se Kateřina k Červenému kříži. Již roku 1941 ale prchala s bratrem Pavlem ze země do jižní Afriky. Údajně cestovali hydroplánem. V Kapském městě pak získala post nemocniční sestry. O své sestře Heleně neslyšela celé čtyři roky. Roku 1946 se rozhodla Kateřina vrátit do Anglie, kam cestovala zaoceánským parníkem RMS \"Ascania\". Na palubě se setkala s majorem Richardem Campbellem Brandramem, důstojníkem britského královského dělostřelectva. Tři týdny, konkrétně 21. dubna 1947, po příjezdu do Anglie si Kateřina Richarda vzala. Po svatbě doprovázela Kateřina svého manželka i do Bagdádu, kde měl vojenské povinnosti. Pár se později usadil ve městě Marlow v Buckinghamshire.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější léta.", "content": "Přestože Kateřina žila relativně v ústraní, s rodinou se stýkat nepřestala a účastnila se jak svatby Philipa a královny Alžběty, tak Philipových osmdesátých narozenin. Kateřina zemřela 2. října 2007 ve věku 94 let a s jejím úmrtím vymřela i linie ženských potomků Fridricha III. Pruského a Viktorie Sasko-Koburské. Z manželství s Richardem Brandramem vzešel jediný potomek; syn \"Paul Brandram\" (*1948). Manželství bylo šťastné a sám Richard zemřel roku 1994, třináct let před svojí manželkou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kateřina Řecká a Dánská, po sňatku též uváděná jako Lady Katherine Brandram (řecky: \"Αικατερίνη της Ελλάδας\", 4. května 1913, Athény, Řecko – 2. října 2007, Londýn, Anglie), byla princezna řecká a dánská, dcera Konstantina I. Řeckého a jeho manželky Sofie Pruské. Byla sestřenicí prince Philipa, manžela britské královny Alžběty II., a tedy i prateta Filipa VI. Španělského.", "tgt_summary": "Princess Katherine of Greece and Denmark (; 4 May 1913 – 2 October 2007), styled in the UK as Lady Katherine Brandram from 1947 till her death, was the third daughter and youngest child of King Constantine I of Greece and Sophia of Prussia.", "id": 837462}
{"src_title": "Hans Rosling", "tgt_title": "Hans Rosling", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Rosling se narodil ve Švédské Uppsale. Od roku 1967 do roku 1974 studoval statistiku a medicínu na univerzitě v Uppsale. Postgraduálně studoval obor veřejné zdraví na St. Johns’s Medical College v indickém Bengalúru a v roce 1976 získal lékařskou licenci. V létech 1979 až 1981 sloužil v oblastní lékařské stanici v Nacale v severním Mosambiku. V období 1974–1984 strávil celkem osmnáct měsíců na rodičovské dovolené, kdy se staral o své tři děti. 21. srpna 1981 Rosling identifikoval počátek šíření paralytické choroby konzo a s pomocí následného výzkumu získal doktorát na univerzitě v Uppsale v roce 1986. Dva roky strávil studováním šíření této choroby ve venkovských oblastech napříč Afrikou a vedl na toto téma další doktorské studenty. Choroba se vyskytovala v souvislosti s nedostatečnou úpravou výživy, skládající se převážně z manioku, který způsoboval souběžně podvyživení a vysoké příjmy kyanidu. Roslingův výzkum se dále zaměřoval na vztah mezi ekonomickým vývojem, zemědělstvím, chudobou a zdravím. Byl zdravotním poradcem organizací jako WHO, UNICEF a dalších. V roce 1993 byl jedním z iniciátorů Lékařů bez hranic ve Švédsku. Na Institutu Karolinska byl vedoucím Divize mezinárodního zdraví v letech 2001–2007. Jako předseda Mezinárodní výzkumné a výcvikové komise Karolinska (1998–2004) zahájil výzkumnou spolupráci s univerzitami v Asii, Africe, na středním východě a v Latinské Americe. Založil nové kurzy globálního zdraví a je spoluautorem učebnice globálního zdraví založení na tzv. \"evidence-based\" přístupu.", "section_level": 1}, {"title": "Gapminder.", "content": "Rosling je spolu se svým synem Olou Roslingem a snachou Annou Roslingovou-Rönnlundovou zakladatelem nadace Gapminder. Gapminder vyvinul software Trendalyzer, který převádí mezinárodní statistiky do pohyblivých interaktivních grafů. Jeho přednášky, které grafiku Gapminderu používají k vizualizaci světového vývoje, vyhrály řadu cen. Interaktivní animace jsou navíc zdarma dostupné na stránkách nadace. Trendalyzer získala společnost Google 16. března 2007 s cílem dále jej rozvíjet a poskytnout statistiky k dispozici veřejnosti. V roce 2008 Google spustil Motion Chart Google Gadget a v roce 2009 pak tzv. Public Data Explorer.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 2009 byl zařazen do seznamu 100 hlavních světových myslitelů časopisem Foreign Policy a v roce 2011 se stal jednou ze 100 nejkreativnějších osob ve světě byznysu časopisem Fast Company. Také byl v roce 2011 zvolen členem švédské akademie inženýrských studií a roku 2012 členem švédské akademie věd.", "section_level": 1}, {"title": "Kniha „Faktomluva“.", "content": "Rosling je autorem knihy Faktomluva. Na publikaci se podíleli také jeho syn Ola Rosling a snacha Anna Roslingová Rönnlundová. Kniha vyšla v roce 2018 jako „Factfulness: Ten Reasons We're Wrong About the World – and Why Things Are Better Than You Think“. V českém překladu vyšla ve stejném roce pod názvem „Faktomluva: Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají.“ Vydalo ji nakladatelství Jan Melvil Publishing. Faktomluva získala mnoho ohlasů. Na svém blogu ji doporučil například Bill Gates. „Faktomluva patří k nejdůležitějším knihám, jaké jsem kdy četl. Jde o nepostradatelný návod, jak o světě přemýšlet jasně.“ Barack Obama prohlásil, že je to „nadějeplná kniha o tom, co dokáže lidský pokrok, když se naučíme pracovat s fakty namísto podléhání vrozeným zkreslením.“ O knize, která vyšla až po Roslingově smrti, sám autor prohlásil: „Tato kniha je poslední bitvou v mém celoživotním poslání – v boji proti ničivé globální nevědomosti. V předchozích bitvách jsem se vyzbrojil rozsáhlými datovými soubory, chytrým softwarem, energickým stylem přednášek a švédským bajonetem. Nestačilo to. Doufám ale, že tato kniha svůj účel splní.“ Rosling v knize ukazuje, že lidé nemají základní povědomí o světě, v němž žijí. Když mají odpovídat na jednoduché otázky o stavu planety, například zda ubývá extrémní chudoby nebo jaká je průměrná délka života na zemi, dávají špatné odpovědi. „Tak špatné, že kdyby měli zcela náhodně odpovídat šimpanzi, dosáhnou lepších výsledků než učitelé, investiční bankéři i nositelé Nobelovy ceny.\" Autor pokládal podobné dotazy svým posluchačům po celém světě. Testy byly vždy jednoduše formulované, bez záludností či sporných informací. Přesto v nich účastníci neuspěli. Autor v knize konstatuje, že průměrná délka života na Zemi je nyní 70 let a za posledních 20 roků se podíl extrémně chudé globální populace snížil na polovinu. To považuje za převratné. Jde podle něho o klíčový fakt, jež bychom měli o životě na naší planetě znát. Rosling upozorňuje na to, že statistiky a fakta k lidem nepřicházejí přirozeně. Většina populace chápe svět na základě zobecnění osobních zkušeností, které jsou velmi zaujaté. Sdělovací prostředky obvykle události přehánějí a zaměřují se na rychlé změny. Proto bychom se měli naučit svůj příjem dramatických vstupů kontrolovat. „Bez této kontroly naše chuť na drama příliš vzroste a zabrání nám vidět svět takový, jaký je – totálně nás zmate.“", "section_level": 1}, {"title": "10 dramatických instinktů.", "content": "Rosling v knize odhalil 10 dramatických instinktů, které zkreslují náš pohled na realitu. Je to instinkt propasti, negativity, lineárnosti, strachu, zkreslení velikosti, zobecnění, osudovosti, jiné perspektivy, obviňování a urgentnosti. Například instinkt propasti vede k rozdělování společnosti na „my“ a „oni“ a podle Roslinga je velmi chybný. „Jde o neodbytný sklon všechno rozdělovat na dvě odlišné a často konfliktní skupiny s velkou mezerou – obrovskou propastí nespravedlnosti – mezi nimi.“ Příkladem je rozdělování světa na vyspělé západní země a na rozvojové státy.", "section_level": 2}, {"title": "Faktomluva podle Roslinga.", "content": "Autor v knize shrnul základní pravidla faktomluvy:", "section_level": 2}, {"title": "Zdravotní stav.", "content": "Ve věku dvaceti let byly u Roslinga identifikovány potíže s játry a Rosling přestal pít alkohol. V roce 1989 mu byla diagnostikována hepatitida typu C. Po roce vývoje choroby došlo k následné cirhóze jater, v roce 2013 byl blízko jejich selhání. Naštěstí v té samé době byly objeveny nové léky na tuto nemoc a Rosling byl přinucen odcestovat do Japonska, aby mohl zakoupit lék nutný k odstranění infekce. Následně v médiích vyjádřil obavy ohledně restrikcí při používání nových léků z důvodu jejich vysokých cen a prohlásil, že je zločin neposkytnout tento lék každé osobě s hepatitidou typu C.", "section_level": 1}, {"title": "Další projekty a tvorba.", "content": "Podílel se na vzniku tří dokumentárních filmů BBC: \"The Joy of Stats\" (2010), \"Don’t Panic – The Truth About Population\" (2013) a \"Don’t Panic: How to End Poverty in 15 Years\" (2015).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hans Rosling (27. července 1948 – 7. února 2017) byl švédský lékař, vědec, statistik, který často vystupoval na veřejnosti. Byl profesorem mezinárodního zdraví na Institutu Karolinska a spoluzakladatelem Gapminder Foundation, která vyvinula software Trendalyzer. Před svou smrtí napsal knihu „Factfulness: Ten Reasons We're Wrong About the World – and Why Things Are Better Than You Think“. Česky vyšla jako „Faktomluva: Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají\". Knihu doporučili například Barack Obama nebo Bill Gates. Ten ji daroval všem americkým vysokoškolským absolventům roku 2018. Rosling byl též polykačem mečů, jak předvedl v závěru svého druhého vystoupení na TEDu.", "tgt_summary": "Hans Rosling (; 27 July 1948 – 7 February 2017) was a Swedish physician, academic, and public speaker. He was the Professor of International Health at Karolinska Institute and was the co-founder and chairman of the Gapminder Foundation, which developed the Trendalyzer software system. He held presentations around the world, including several TED Talks in which he promoted the use of data to explore development issues. His posthumously published book \"\", coauthored with Anna Rosling Rönnlund and Ola Rosling, became an international bestseller.", "id": 148468}
{"src_title": "Krymská operace", "tgt_title": "Crimean Offensive", "src_document": [{"title": "Situace před bitvou.", "content": "Od 4. července 1942, kdy německá armáda dobyla Sevastopol, okupovali Němci (tehdy ještě ruský) poloostrov Krym. V září roku 1943, kdy se válečná karta obrátila, opustila 17. německá armáda Kubáňské předmostí a stáhla se přes Kerčskou úžinu na Krym. Bylo plánováno, že tato vojska budou přesunuta k obraně Dněpru před postupem sovětských vojsk a uvažovalo se i opuštění krymského poloostrova. Hrozilo však nebezpečí, že by z Krymu mohla sovětská vojska podnikat nálety proti rumunským naftovým polím, Hitler musel brát ohledy i na rumunské a bulharské spojence, takže jeho vojska na krymském poloostrově zůstala. Když v říjnu 1943 prolomila vojska Rudé armády německou obranu a postupovala k Dněpru, byl vypracován plán na případný únik 17. armády z poloostrova na pevninskou část SSSR, který se měl uskutečnit v samém závěru měsíce října. Hitler však tuto ústupovou akci 28. října zakázal, což však v důsledku na konečné situaci nic neměnilo. 2. gardová tanková armáda 4. ukrajinského frontu totiž dorazila 30. října před Perekopskou šíji a německá a rumunská vojska na Krymu uzamkla. Velkoadmirál Dönitz se zavázal Hitlerovi, že zásobování 17. armády německým loďstvem není problém a že vše zabezpečí, což se mu dařilo. Německé lodě i letectvo drželo v ruských přístavech sovětské vojenské lodi, které se německá zásobovací plavidla ani nepokoušela napadat. Až do dubna 1944 se dařilo 17. armádě vzdorovat sovětským vojskům, které se pokoušely proniknout na Krym u Perekopu. U Kerče se Sovětům podařilo vytvořit malé předmostí na Sivaši.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Sovětský útok na německá a rumunská vojska začal 8. dubna 1944. Z Perekopské šíje zaútočila vojska 4. ukrajinského frontu, další útok byl proveden z předmostí Sivaše na východní části poloostrova. Do 10. dubna byly provedeny průlomy fronty a německé a rumunské jednotky začaly ustupovat. Vojska Rudé armády však nezahálela a začala nepřítele pronásledovat. Na německá a rumunská vojska začaly dotírat i partyzánské skupiny. Německá vojska vedla postupné ústupové boje a stahovala se směrem k Sevastopolu, kde se formovala obrana s opevněním a s těžkými děly. Dne 16. dubna 1944 zahájila německá 17. armáda obranný boj na území sevastopolské pevnosti. Mezitím docházelo k evakuaci raněných vojáků a členů týlového zabezpečení, přičemž do 20. dubna se podařilo odvézt 67 tisíc mužů. Do této situace se vložil Adolf Hitler, který si přál Sevastopol udržet. Evakuace byla zastavena a Hitler slíbil dodat posily. Až do 4. května ostřelovalo sovětské dělostřelectvo Sevastopol a podnikalo průzkumné výpady. 5. května začala za podpory dělostřelectva a letectva rozhodující sovětská ofenzíva. 8. května 1944 obsadily jednotky Rudé armády Sapunské výšiny, čímž získaly důležitý strategický bod. Situace již byla neudržitelná a Hitler musel dát na základě žádosti generálplukovníka Schörnera souhlas k vyklizení pevnosti a města Sevastopol. 9. května se bránící vojska stáhly na novou linii v Taurském Chersonesu, kterou však Sověti začali ostřelovat těžkými kanóny. 10. května 1944 začaly na naloďující se Němce a Rumuny útočit sovětské bitevní, torpédové a bombardovací letouny a potopily dvě dopravní lodě i s naloděnými vojáky. O den později nemohly najít německé přepravní lodě vojáky kvůli mlze, která byla v přístavu vyvolána zničením sudů se zamlžovací látkou sovětským dělostřelectvem. Evakuační plavidla odplula prázdná zpět do Rumunska. 12. května zaútočily sovětské tanky proti poslednímu zajišťujícímu postavení nepřítele, které prolomily a nepřátelská vojska tak byla poražena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Krymská operace (též Bitva na Krymu) byla vojenská operace Velké vlastenecké války, která probíhala od 8. dubna 1944 do 12. května 1944.", "tgt_summary": "The Crimean Offensive (8 April – 12 May 1944), known in German sources as the Battle of the Crimea, was a series of offensives by the Red Army directed at the German-held Crimea. The Red Army's 4th Ukrainian Front engaged the German 17th Army of Army Group A, which consisted of Wehrmacht and Romanian formations. The battles ended with the evacuation of the Crimea by the Germans. German and Romanian forces suffered considerable losses during the evacuation.", "id": 877152}
{"src_title": "Laxativum", "tgt_title": "Laxative", "src_document": [{"title": "Rozdělení laxativ.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osmotická laxativa.", "content": "Osmotické laxativum je látka, která působí fyzikální cestou. Zvětšuje objem vody ve střevech a tím dochází k podpoře peristaltiky a k vyprázdnění vodnaté stolice během 1-3 hod. Tato laxativa mohou používat těhotné i kojící ženy. Používaná k přípravě na lékařská vyšetření (kolonoskopie). Některé přípravky obsahují látky, které představují jak osmotické, tak kontaktní laxativum. \"Zástupci\": soli hořčíku (například epsomská sůl, Šaratica), laktulóza (Laktulosa, Duphalac), glycerol (glycerolové čípky), rostlinné polysacharidy (Fructolax), makrogol (Fortrans)", "section_level": 2}, {"title": "Objemová laxativa.", "content": "Objemové laxativum zvětšuje objem střevního obsahu a změkčuje stolici, působí jako vláknina. Podmínkou účinku je dostatečný přívod tekutin, jinak mohou tato laxativa zácpu ještě zhoršit. Jejich užívání může snižovat vstřebávání současně užitých léků, proto je důležité jiné léky brát s minimálně dvouhodinovým odstupem. Působí v řádu několika hodin. Tato laxativa jsou vhodná pro těhotné a kojící ženy. \"Zástupci\": psyllium (Psyllium, Lepicol), methylcelulóza", "section_level": 2}, {"title": "Kontaktní laxativa.", "content": "Kontaktní laxativum dráždí střevní sliznici a tím dochází ke zmenšení vstřebávání vody do organismu. Druhotně pak zlepšuje střevní motilitu díky zvětšenému obsahu střeva. Vzhledem ke zveřejnění nových klinických studií z roku 2010, týkajících se bezpečnosti dlouhodobého užívání kontaktních laxativ, je možné u chronických případů, či jiných důvodů zácpy i dlouhodobé užívání těchto léčiv. Příčinná souvislost s užíváním kontaktních laxativ a lenivěním střeva a snižováním peristaltiky nebyla prokázána. Účinek nastupuje po 6-9 hod, tato laxativa se proto užívají večer před spaním. V průběhu těhotenství lze některá kontaktní laxativa užívat pouze po poradě s lékařem. Klinické údaje prokázaly, že ani účinná složka přípravku ani jeho metabolity nejsou vylučovány do mateřského mléka zdravých kojících žen. Z toho důvodu je možné některé tyto přípravky bezpečně užívat i během kojení. \"Zástupci\": pikosulfát (Guttalax, Laxygal), bisakodyl (Bisacodyl-K, Fenolax, Stadalax), čaj z listů a lusků seny (\"Senna\").", "section_level": 2}], "src_summary": "Laxativum neboli projímadlo je léčivo nebo rostlinná droga podporující pohyby střev a jejich vyprazdňování. Laxativa jsou často používána na uvolnění střev při zácpě. Předávkování může způsobit průjem. Projímadla je možno koupit v lékárnách bez lékařského předpisu, buď ve formě tablet nebo kapek k vnitřnímu užití.", "tgt_summary": "Laxatives, purgatives, or aperients are substances that loosen stools and increase bowel movements. They are used to treat and prevent constipation. ", "id": 2484172}
{"src_title": "Painkiller (album)", "tgt_title": "Painkiller (Judas Priest album)", "src_document": [{"title": "Nahrávání.", "content": "\"Painkiller\" je první album Judas Priest, na kterém účinkoval bubeník Scott Travis. Jeho předchůdce, Dave Holland, ve skupině působil deset let (od roku 1979). Travis byl původně členem skupiny Racer X, původem z Los Angeles. Jeho styl hraní s dvojitými basovými bubny a technikou blast beat dal skupině nový, tvrdší zvuk. Deska byla nahrána v Miraval Studios ve Francii na začátku roku 1990 a dokončeno později téhož roku ve Wisseloord Studios v Nizozemsku. Producentem byl Chris Tsangarides, poprvé od roku 1976.", "section_level": 1}, {"title": "Vydání.", "content": "Přestože album bylo hotové již v březnu roku 1990, vydání bylo odloženo kvůli probíhajícímu soudnímu procesu. Kapela byla obviněna z toho, že jejich nahrávka byla příčinou pokusů dvou mladých mužů o sebevraždu v Nevadě v prosinci roku 1985. V srpnu 1990 byl soud nakonec zrušen; skupina album vydala 3. září na LP, kazetách a CD. V lednu 1991 se album stalo zlatým. V květnu 2001 vyšel jeho remaster na CD, s živou verzí skladby „Leather Rebel“ a s dříve nevydanou „Living Bad Dreams“. Album bylo nominováno na cenu Grammy za Nejlepší metalové vystoupení roku, ale prohrálo s coververzí „Stone Cold Crazy“ od skupiny Metallica.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas kritiky.", "content": "Drtivá většina reakcí na album byla pozitivní, zejména ze strany metalové komunity, ale i kritiky. Steve Huey z Allmusic album pochválil a prohlásil ho za jedno z nejlepší desku Judas Priest. Mikesn ze Sputnikmusic desku ohodnotil 5 hvězdičkami z 5 a uvedl: „Painkiller je plný nezapomenutelných riffů a sól od dua Glenn−K. K. Nejlepší momenty na albu jsou spojení ostrých riffů s ječivým Halfordovým zpěvem. Všechny skladby jsou nabité energií, členové skupiny jako by se ve skvělých výkonech navzájem ještě podporovali.“", "section_level": 1}, {"title": "Halfordův odchod.", "content": "Skupina se po vydání alba vydala na turné. Po jeho ukončení, v květnu 1992, zpěvák Rob Halford skupinu opustil a po zbytek 90. let se zbytkem kapely přerušil kontakt. Důvodem k odchodu bylo jednak rostoucí napětí mezi členy skupiny, jednak Halfordova touha objevovat nové hudební sféry − za tímto účelem založil metalovou skupinu Fight. Judas Priest zůstali několik let neaktivní, nakonec se znovu zformovali v roce 1996 s novým zpěvákem, Timem Owensem. Se skupinou nahrál dvě studiová alba, \"Jugulator\" a \"Demolition\".", "section_level": 1}, {"title": "Seznam skladeb.", "content": "Všechny skladby složili Glenn Tipton, Rob Halford a K. K. Downing, pokud není uvedeno jinak.", "section_level": 1}], "src_summary": "Painkiller je dvanácté studiové album britské heavymetalové skupiny Judas Priest. Poprvé se na něm objevuje nový bubeník – Američan Scott Travis − zároveň je to poslední deska skupiny se zpěvákem Robem Halfordem až do jeho návratu v roce 2005. Album je výrazně ovlivněno speed metalem a thrash metalem a oproti předchůdcům je výrazně drsnější a energičtější. Byla to poslední deska se zpěvákem Halfordem, který se později vydal na sólovou dráhu.", "tgt_summary": "Painkiller is the twelfth studio album by British heavy metal band Judas Priest, released in September 1990. It is the last Judas Priest album to feature lead singer Rob Halford until his return for the 2005 album \"Angel of Retribution\" and the first to feature drummer Scott Travis.", "id": 1688976}
{"src_title": "Kid", "tgt_title": "The Kid (1921 film)", "src_document": [{"title": "Úvod.", "content": "Po rozporuplném přijetí Chaplinových dvou předchozích filmů \"Chaplin vesnickým hrdinou\" (\"Sunnyside\"; 1919) a \"V neděli odpoledne\" (\"A Day's Pleasure\"; 1919) u diváků i kritiky, strávil Chaplin celý rok 1920 nad scénářem a přípravou nového filmu \"Kid\", svého druhého celovečerního filmu (prvním byl v roce 1914 film \"Chaplin honí dolary\"), do kterého promítl řadu autobiografických vzpomínek na své dětství prožité v chudobě na předměstských čtvrtích Londýna. Po jeho boku se ve filmu objevuje tehdy šestiletý Jackie Coogen (1914 - 1984), jenž se již objevil v Chaplinově filmu \"V neděli odpoledne\", ve kterém nalezl vynikajícího partnera a se kterým vytváří na filmovém plátně sehranou dvojici. Film měl premiéru v newyorské Carnegie Hall 21. ledna roku 1921, 6. února pak zahájil svou pouť kiny ve zbytku spojených států. Evropská premiéra filmu za účasti samotného Chaplina se odehrála v říjnu téhož roku. V Československu byl snímek uveden do kin až v listopadu roku 1922. Po mimořádném úspěchu filmu u diváků v USA se Chaplin rozhodl, že jej osobně uvede v několika hlavních městech Evropy (Londýn, Paříž, Berlín). V září roku 1921 se Chaplin v New Yorku nalodil na transoceánský parník jménem \"Olympic\" a vyplul vstříc Evropě na své první turné na tomto kontinentu. Při této příležitosti se po deseti letech opět ocitl ve své rodné Anglii, kde neopomenul navštívit místa svého dětství. Všude, kde se v Evropě objevil, byl nadšeně vítán tisícovými davy svých fanoušků, i představiteli politického a kulturního života. Jedinou výjimkou byl Berlín, kde se jeho filmy do té doby nepromítaly. V roce 1971 byl snímek s hudebním doprovodem složeným Chaplinem znovu uveden do kin, kde i po 50 letech od své premiéry slavil u diváků opět úspěch.", "section_level": 1}, {"title": "Synopse.", "content": "Film vypráví příběh mladé chudé ženy (Purviancová), která svou tíživou situaci řeší tím, že své nemanželské dítě odloží na sedadlo luxusní limuzíny stojící před vchodem přepychového domu s nadějí, že se bohatí lidé o něj postarají. Automobil je i s odloženým dítětem ukraden dvojicí zlodějů, kteří když zjistí, že se svou kořistí unesli i dítě, odloží nemluvně u popelnice. O pár chvil později prochází kolem tulák (Chaplin), který se po několika marných pokusech dítěte se okamžitě zbavit, malého sirotka ujímá. O pět let později již spolu vytváří sehranou pracovní dvojici - chlapec rozbíjí okenní tabule a on, pracujíc jako sklenář, je vždy nablízku, aby rozbité okno zasklil. Při tomto svém počínání se oba dva často dostávají do střetu se strážci zákona, ale vždy na poslední chvíli vyváznou bez újmy. Mladá žena, po pěti letech již úspěšná a bohatá, nemůže se zbavit myšlenek na své odložené dítě a proto se velkou měrou zapojuje do dobročinnosti. Díky tomu se nevědomky seznamuje se svým synem a jeho nálezcem. Když malý chlapec onemocní, je k němu přivolán lékař, který když se dozví, že je vlastně sirotkem, který byl odložen, udá sklenáře úřadům. Za asistence úředníků chudobince a strážníka se vrací do jejich příbytku, kde je chlapec odebrán a odvážen do chudobince. Charlie rozhodnut získat chlapce zpět, vysmekne se strážníkovi, kterému pak uniká po střechách. V sousední ulici dostihuje vůz, který odváží chlapce do chudobince. Vysvobozuje jej z moci úřední a neodvažujíc se vrátit do svého příbytku, ubytují se společně v nedaleké noclehárně. Na schodech domu, kde oba bydleli se srazí lékař s chlapcovou matkou a vše ji dopodrobna vylíčí. Když jí ukáže lístek, který nechala matka u odloženého dítěte, okamžitě jej poznává. Ještě tentýž den je v novinách otisknuto oznámení, ve které je nabízena odměna za nalezení chlapce. Oznámení v novinách si přečte také majitel noclehárny, ve které se oba ubytovali. Když oba usnou, chlapce unese a předá jej na policii, kde se shledává se svou matkou. Když Charlie zjistí, že chlapec zmizel, opuštěn a na pokraji zoufalství, se vrací ke dveřím svého domu, kde vyčerpáním usne. Zdá se mu sen, ve kterém se ocitá v nebi. Probouzí jej strážník, který místo na policejní stanici, odvádí jej k domu bohaté dívky, kde se setkává s chlapcem i jeho matkou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kid () je americký němý film patřící do zlatého fondu světové kinematografie, který v roce 1921 natočil jako režisér, scenárista, producent a představitel hlavní role Charlie Chaplin. Film o tulákovi, který se ujme nalezeného sirotka, představoval do té doby nejúspěšnější snímek Chaplinovy kariéry a stal se druhým nejvýnosnějším filmem roku 1921 hned po filmu \"Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy\" (\"The Four Horsemen of the Apocalypse\"; 1921).", "tgt_summary": "The Kid is a 1921 American silent comedy-drama film written, produced, directed and starring Charlie Chaplin, and features Jackie Coogan as his foundling baby, adopted son and sidekick. This was Chaplin's first full-length film as a director (he had been a co-star in 1914's \"Tillie's Punctured Romance\"). It was a huge success, and was the second-highest-grossing film in 1921, behind \"The Four Horsemen of the Apocalypse\". In 2011, \"The Kid\" was selected for preservation in the United States National Film Registry by the Library of Congress as being \"culturally, historically, or aesthetically significant.\" Innovative in its combination of comedic and dramatic elements, \"The Kid\" is widely considered one of the greatest films of the silent era.", "id": 991019}
{"src_title": "Dítě a kouzla", "tgt_title": "L'enfant et les sortilèges", "src_document": [{"title": "Námět a historie vzniku.", "content": "Námětem opery věnované dětem i jejich rodičům je příběh o tom, jak se věci, hračky, knihy, rostliny a zvířata v domě i na zahradě vzbouří proti zlobivému dítěti, které je ve chvíli vzdoru ničí a ubližuje jim. Teprve, když dítě projeví lítost a dobrotu, dají se věci zase do pořádku. Libreto vzniklo z původního podkladu pro balet, který si objednal Jacques Rouché, ředitel Pařížské opery, u spisovatelky Colette. Ta svoje dílo nazvala \"Ballet pour ma fille\" (\"Balet pro mou dceru\"). Přání zhudebnit její text projevilo hned několik skladatelů. Colette si vybrala ke spolupráci Maurice Ravela a v letech 1919 – 1925 vznikla opera–balet s názvem \"L'Enfant et les Sortilèges\" (\"Dítě a kouzla\"), ve které vystupují kromě postav také věci, zvířata, ptáci, rostliny a jeden živel (oheň). Opera–balet měla premiéru v Monte Carlu 21. března 1925. Pocity publika i kritiky po monacké premiéře byly smíšené, ale pak následovala další úspěšná uvedení na světových operních scénách: Praha a Lipsko (1927), Vídeň (1929), San Francisco (1930), Florencie (1939), Oxford (1958). V Kanadě byla uvedena filmová verze vyrobená společností CBC Television v roce 1950.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Opera má jedno dějství, skládající se ze dvou částí Místo: starý venkovský dům v Normandii", "section_level": 1}, {"title": "1. část.", "content": "\"Bohatě zařízený pokoj ve starém venkovském domě\" Do pokoje venkovského domu vchází matka sedmiletého chlapce, aby se zeptala, zda má už hotový početní úkol do školy. Chlapec matce odmlouvá a ta ho nazve lenochem a rozzlobená odejde z místnosti. Chlapec se ze vzdoru a vzteku, že byl pokárán, vrhá na věci, které ho obklopují, rozbíjí je a ničí. Když se mu únavou začnou zavírat oči zjistí, že nešťastné objekty v jeho pokoji ožívají. Slohový nábytek (židle a křeslo Ludvík XV.), čínský porcelán (konvice a šálek na čaj), hodiny–pendlovky, oheň v krbu, pohádkové postavy z knížky (princezna, pastýř a pastýřka), dokonce i jeho početní sešit v podobě muže se sborem číslic, kočka i kocour, začínají mluvit. Vznášejí svá obvinění proti dítěti, které jim ubližovalo a žádají pro něho přísný trest.", "section_level": 2}, {"title": "2. část.", "content": "\" Zahrada u domu\" Scéna se mění na zahradu, kde rostliny, ptáci i zvířata, která tam žiji se přidávají k obžalobě za chování malého chlapce a všichni touží po pomstě. Dítě ve strachu volá svoji matku, ale všechny bytosti se na ně vrhnou. Dítě se je snaží zahnat a jak všichni prchají, dojde ke zranění malé veverky. Chlapec si s lítostí uvědomí, že tohle nechtěl a veverku ošetří. Oživlé bytosti se vrací zpět a když vidí, že chlapec ošetřil veverku, usoudí, že dítě má dobré srdce a odpustí mu. Zatím co se dítě vyčerpáním zhroutí, rozhodnou se pomoci mu vrátit se do domu a spolu s ním v závěrečném sboru přivolávají jeho matku. Opera konči dvěma slabikami, které zpívá dítě „Maman“.", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "Pohádkovou atmosféru příběhu podtrhl autor impresionistickou hudbou pro velký orchestr, která byla na dobu vzniku velmi moderní a novátorská. Maurice Ravel uplatnil při komponování celou řadu hudebních žánrů od jazzu po foxtrot, ragtime, polku a valčík. Objevují se zde i netradiční hudební nástroje jako struhadlo na sýr, lomozící klika, bič ap. V pěvecké části je zastoupeno osm hlasových oborů (tenor, kontraalt, soprán, koloraturní soprán, mezzosoprán, mezzo/kontraalt, baryton a bas). Jeden z hlasových oborů je tak přiřazen dvojicím nebo skupinám představitelů. Kromě sólových rolí jsou zastoupena i dueta, smíšený sbor dospělých a sbor dětí. Celkové pojetí díla posouvá tuto operu– balet směrem k oblasti muzikálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dítě a kouzla, v originále \"L'Enfant et les Sortilèges\" je opera–balet z roku 1925, druhá ze dvou oper francouzského skladatele Maurice Ravela. Jedná se o lyrickou fantazii, skládající se ze dvou částí, na libreto spisovatelky Colette. Premiéra opery se konala 21. března 1925 v Opéra de Monte-Carlo. Autorem choreografie byl George Balanchine, orchestr dirigoval Victor de Sabata.", "tgt_summary": "L'enfant et les sortilèges: Fantaisie lyrique en deux parties (\"The Child and the Spells: A Lyric Fantasy in Two Parts\") is an opera in one act, with music by Maurice Ravel to a libretto by Colette. It is Ravel's second opera, his first being \"L'heure espagnole\". Written from 1917 to 1925, \"L'enfant et les sortilèges\" was first performed in Monte Carlo in 1925 conducted by Victor de Sabata. ", "id": 647877}
{"src_title": "Stiv Bators", "tgt_title": "Stiv Bators", "src_document": [{"title": "Hudební a filmová kariéra.", "content": "Během své kariéry Bators spolupracoval s mnoha kapelami a hudebníky, včetně Hormones, Dennise Comeau a Andre Sivy, Frankenstein, The Wanderers a The Whores of Babylon (s Dee Dee Ramonem a Johnnym Thundersem). Také nahrával jako sólový umělec pro vydavatelství Bomp! Records. Nicméně průkopníkem punk rockového soundu, vzhledu a přístupu se Bators stal až jako hlavní zpěvák clevelandské kapely The Dead Boys. Ta se rychle stala populární v CBGB, hudebním klubu v East Village v Manhattanu. The Dead Boys se objevili ve filmech \"Punking Out\" (1978), \"Live at CBGB's\" (1977) a \"Crash 'n' Burn\" (1977). Po rozpadu The Dead Boys v roce 1979 začal spolupracovat s vydavatelstvím Bomp! Records a jeho předsedou Greg Shaw. Podle Shawa: „To, po čem nejvíce toužil, bylo uniknout z pout image The Dead Boys a získat si respekt jako zpěvák současného pop rocku... jinými slovy, chtěl být přemýšlejícím punkovým Ericem Carmenem.“ Nakonec spolu s prvními punk rockovými veterány nahrál několik singlů, z nichž mnoho zůstalo nevydaných, a v roce 1980 LP \"Disconnected\". V roce 1994 vyšlo retrospektivní album \"L.A. L.A.\", které dokumentuje Batorsovy úspěchy v roli punk rockového zpěváka. Po rozpadu Sham 69 založil Bators, který nyní pobýval v Londýně, spolu s Davem Tregunnou, bývalým baskytaristou Sham 69, kapelu The Wanderers. Vydali jedno konceptuální album \"Only Lovers Left Alive\" (květen 1981) a dva singly. Na konci roku 1981 Bators s Brianem Jamesem z The Damned a Davem Tregunnou založili The Lords of the New Church. Ti se stali známí hlavně díky živým vystoupením. Jako fanoušek Iggyho Popa si Bators s The Dead Boys vydobil pověst neohroženosti a s podobnými kousky pokračoval i s The Lords of the New Church. Například se údajně během koncertu oběsil, což se mu vymklo z rukou a na několik minut byl prohlášen klinicky mrtvým. Nicméně přežil a The Lords of the New Church vydali dvě úspěšnější alba. V roce 1981 se mu dostlo další publicity díky účinkování ve filmu \"Polyester\" režiséra Johna Waterse. O sedm let později ztvárnil nezapomenutelné cameo Dicka Slammera, hlavního zpěváka The Blender Children, v netradiční komedii \"Tapeheads\", v níž hlavní role ztvárnili John Cusack a Tim Robbins. V prosinci 1985 Bators se svým nejlepším přítelem Michaelem Monroem letěli do New Yorku, aby se podíleli na hudebním klipu pro Artists United Against Apartheid. The Lords of the New Church se rozpadli v roce 1989, když si Bators poranil záda a kytarista Brian James začal tajně shánět nového zpěváka.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "4. června 1990 Batorse v Paříži srazilo taxi. Byl převezen do nemocnice, ale údajně po hodinách čekání usoudil, že není zraněný, a bez ošetření odešel pryč. Zprávy naznašují, že zemřel ve spánku jako důsledek otřesu mozku. Dave Tregunna prohlásil, že Bators jako fanoušek rockové legendy Jima Morrisona žádal, aby byl jeho prach rozprášen na Morrisonův hrob v Paříži, což splnila jeho přítelkyně. V komentáři Johna Waterse k filmu \"Polyester\" (ve kterém Bators hrál) Waters prohlásil, že Batorsova pařížská přítelkyně Caroline se mu pár let poté přiznala, že šňupala část Stivova prachu, aby mu byla blíže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stiv Bators (rodným jménem Steven John Bator; 22. října 1949, Youngstown – 4. června 1990, Paříž) byl americký punk rockový zpěvák z Youngstownu v Ohiu. Je známý především svými kapelami The Dead Boys a The Lords of the New Church.", "tgt_summary": "Steven John Bator (October 22, 1949 – June 4, 1990), better known by his stage name Stiv Bators, was an American punk rock vocalist and guitarist from Girard, Ohio. He is best remembered for his bands Dead Boys and The Lords of the New Church.", "id": 542074}
{"src_title": "Objektově relační mapování", "tgt_title": "Object-relational mapping", "src_document": [{"title": "Teorie.", "content": "Při modelování a vývoji aplikací je snaha co nejvěrněji zachytit realitu. Objekty reálného světa jsou v aplikaci reprezentovány jako entity. Zatímco je v relační databázi entita reprezentována jako řádek, resp. množina řádků v databázových tabulkách, tak v objektově orientovaném jazyce je entita zpravidla reprezentována jako instance nějaké třídy. Tato rozdílná reprezentace entit vedla ke vzniku programovací techniky, označované jako ORM, která se stará o konverzi mezi relační databází a objekty, se kterými se pracuje v objektově orientovaném jazyce. Technika se tak snaží vývojáři dát unifikovaný přístup k libovolnému objektu, resp. entitě, se kterou v aplikaci pracujeme. Díky tomu je vývojář při práci s daty, které jsou v aplikaci reprezentovány právě pomocí objektů, do jisté míry odstíněn od nutnosti pracovat s SQL dotazy konkrétní relační databáze. Použití ORM usnadňuje zejména provádění běžných databázových operací jako je čtení, zápis, úprava a mazání dat. Zkráceně označované jako CRUD operace. Důležitou funkcí ORM je zajistit persistentní uchování dat, tedy aby data, která jsou v aplikaci uložena v operační paměti, zůstala nepoškozena po plánovaném či neplánovaném ukončení běhu aplikace. ORM se dále stará o automatickou konverzi rozdílných datových typů mezi databázovým systémem a programovacím jazykem. Pokročilé techniky ORM také řeší například možnost využití objektové dědičnosti, kterou relační databáze nepodporují. Nicméně hlavním cílem ORM je synchronizace mezi používanými objekty v aplikaci a jejich reprezentací v databázovém systému tak, aby byla zajištěna persistence dat. Vývojář potřebuje persistentně uchovávat objekty, ale nepotřebuje se starat, jak se tato persistence provede.", "section_level": 1}, {"title": "Využití ORM.", "content": "Řada implementací ORM se snaží v co největší míře odstínit vývojáře od nutnosti psaní SQL dotazů a pro selekci objektů z databáze používá raději objektový přístup. Takovýto postup však zpravidla umožňuje vyhledávat objekty jen podle databázového primárního klíče, což zpravidla nestačí. Proto některé implementace ORM využívají pro selekci objektů objektový dotazovací jazyk. Jedna z výhod odstínění od práce s SQL může být i určitá nezávislost aplikace na konkrétním databázovém systému, resp. možnost zvolit databázový systém či jiné datové úložiště tak, aby vyhovovalo konkrétním podmínkám a požadavkům. Nezávislost na konkrétním databázovém systému a skrývání SQL dotazů jsou však již jen příjemné důsledky použití ORM, není to ale primárním cílem.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Konverze mezi relační databází a modelovými objekty není bezproblémová, ale je spojena s řadou komplikací, souhrnně označovaných jako \"object-relational impedance mismatch\". Tyto problémy, resp. jejich možné řešení jsou důvodem pro existenci návrhových vzorů pro ORM. Martin Fowler ve své publikaci definoval návrhové vzory pro práci s ORM.", "section_level": 1}, {"title": "Dědičnost.", "content": "Dědičnost je jedna ze stěžejních vlastností objektově orientovaného programování. Pomocí dědičnosti lze vytvářet hierarchickou strukturu tříd a při správném návrhu zvýšit znovu-použitelnost kódu. Relační databáze však dědičnost (a tím pádem ani polymorfismus) nepodporují a proto je potřeba využít techniky, jak hierarchii tříd rozložit do databázových tabulek. V případě použití dědičnosti je typické, že podoba datového modelu závisí na vybraném návrhovém vzoru. Návrhové vzory pro dědičnost lze kombinovat se vzory \"Row Data Gateway\", \"Active Record\" a \"Data Mapper\". U vzorů \"Row Data Gateway\" a \"Active Record\" je nutné, aby entitní třída byla potomkem speciální třídy, která je součástí ORM knihovny. To může komplikovat návrh diagramu tříd. Proto je vhodné kombinovat vzory pro definování dědičnosti se vzorem \"Data Mapper\", jehož implementace zpravidla nevyžaduje, aby entitní třída byla potomkem speciální třídy, která by byla součástí ORM knihovny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Objektově relační zobrazení (ORM, O/RM nebo O/R zobrazení) je programovací technika v softwarovém inženýrství, která zajišťuje automatickou konverzi dat mezi relační databází a objektově orientovaným programovacím jazykem.", "tgt_summary": "Object-relational mapping (ORM, O/RM, and O/R mapping tool) in computer science is a programming technique for converting data between incompatible type systems using object-oriented programming languages. This creates, in effect, a \"virtual object database\" that can be used from within the programming language. There are both free and commercial packages available that perform object-relational mapping, although some programmers opt to construct their own ORM tools. ", "id": 906734}
{"src_title": "Laura Flesselová-Colovicová", "tgt_title": "Laura Flessel-Colovic", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodila se v Pointe-à-Pitre na Guadeloupu. Nejprve se zajímala o tanec, ale brzy převážil šerm.", "section_level": 2}, {"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Od šesti let se začala věnovat šermu, v dospělosti se specializovala na šerm kordem. V roce 1990 opustila Guadeloupe a stala se členkou klubu Racing Club de France. Jako rodačka z Guadeloupu mohla startovat na panamerických šampionátech a v letech 1991, 1992 a 1994 je vyhrála. V 18 letech zazářila na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě. Ve finále soutěže jednotlivkyň porazila svou krajanku Valerie Barloisovou a společně vyhrály týmovou soutěž. Bylo to poprvé, co byl kord zařazen na olympijské hry i jako disciplína pro ženy. V roce 2002 byla Flesselová potrestána zákazem startu na tři měsíce po pozitivním dopingovém testu, v jejím vzorku byla nalezena zakázaná látka niketamid. Vinu sváděla na lékaře, že jí podali přípravek, který je běžně dostupný v francouzských lékárnách. Hbitým a útočným stylem a zejména schopností bodat své soupeře do nohou si vysloužila přezdívku \"vosa\" (). Během tří olympijských účastí (1996, 2000 a 2004) vybojovala pět olympijských medailí, což z ní udělalo nejúspěšnější francouzskou ženu v historii olympiád. Zúčastnila se pak ještě dalších dvou olympiád (2008 a 2012). Byla vlajkonoškou Francie na zahájení Letních olympijských her 2012 v Londýně. To byla její pátá a poslední účast na hrách. Následně v 41 letech ukončila kariéru. Šestkrát vyhrála mistrovství světa.", "section_level": 2}, {"title": "Veřejná a politická kariéra.", "content": "Zúčastnila se třetí řady francouzské verze soutěže Danse avec les stars, obdoby české StarDance. Při Letních olympijských hrách 2016 v Riu komentovala pro televizi Canal+, a to jak šermířské soutěže, tak slavnostní zahájení a zakončení. Založila společnost Flessel & Co. a také spolek Ti'Colibri, který se stará o podporu šermířských klubů na francouzské periferii. V roce 2012 byla předsedkyní výboru pro uspořádání Gay Games v Paříži. V roce 2013 byla jmenována členkou Národní rady pro sport. Je členkou organizačního výboru kandidatury Paříže na uspořádání Letních olympijských her 2024. V květnu 2017 podpořila s dalšími sportovci před druhým kolem prezidentských voleb Emmanuela Macrona proti Marine Le Penové. 17. května 2017 byla jmenována ministryní sportu ve vládě Édouarda Philippa. Funkci zastávala až do 4. září 2018, kdy rezignovala.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 1996 je vdaná za novináře Denise Colovika, spolu mají dceru Lelou (*2001).", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Za svou sportovní dráhu byla oceněna vysokými státními vyznamenáními:", "section_level": 1}], "src_summary": "Laura Flesselová-Colovicová (nepřechýleně Laura Flessel-Colovic, * 6. listopadu 1971 Pointe-à-Pitre) je francouzská šermířka a politička. Je nejúspěšnější francouzskou sportovkyní s pěti olympijskými medailemi.", "tgt_summary": "Laura Flessel-Colovic (born 6 November 1971) is a French politician and épée fencer who served as Minister of Sports from 2017 to 2018. Born in Pointe-à-Pitre, Guadeloupe, she has won the most Olympic medals of any French sportswoman, with five. Before 2007, she was a member of the Levallois Sporting Club Escrime, and now works with Lagardère Paris Racing. She is married and has one daughter. ", "id": 1223452}
{"src_title": "Šarlota Württemberská", "tgt_title": "Princess Charlotte of Württemberg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Šarlota se narodila ve Stuttgartu jako nejstarší dcera Pavla Württemberského a Šarloty Sasko-Hildburghausenské. V dětství žila s otcem a mladší sestrou Pavlínou v Paříži. Jejich dům byl ve srovnání s královskými standardy velice skromný. V Paříži přišla Šarlota pod vedení několika intelektuálů. V roce 1822 byla zasnoubena s otcovým bratrancem Michailem. Šarlota byla prý výjimečná dívka, vysoce inteligentní a zralá na svůj věk patnácti let. Na velkoknížete zřejmě zapůsobila svou krásou a držením těla, a během recepce, konané na její počest, okouzlila všechny hosty konverzací. 17. prosince 1823 přestoupila na pravoslavnou víru a přijala jméno Jelena Pavlovna. 20. února 1824 byl pár oddán v Petrohradu a usídlil se v Michajlovském paláci. Když v roce 1828 zemřela carevna vdova Marie Fjodorovna, přešel palác Pavlovsk na Michaila, který jej s Jelenou často navštěvoval. Jejich manželství nebylo šťastnéː Michailovou jedinou vášní byla armáda a Jelenu zanedbával. Z manželství se narodilo pět dcerː Jelena si byla blízká se svým švagrem, carem Alexandrem I. a jeho manželkou Jelizavetou. Rychle se také spřátelila s plachou Marií Alexandrovnou, manželkou cesareviče Alexandra. Když v roce 1849 zemřel Šarlotin manžel, stala se patronkou několika dobročinných organizací a umění. Založila například Konzervatoř N. A. Rimského-Korsakova v Petrohradu a podporovala skupinu sester s pečovatelskou službou, která se stala předchůdkyní červeného kříže v Rusku. Byla také iniciátorkou a donátorkou pravoslavného chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v Karlových Varech. Jako patronka skladatele Antona Rubinsteina ho pověřila zkomponováním první z jeho tří operː \"Fomka blázna\" (1853), \"Sibiřští lovci\" a \"Pomsta\". Jelena zemřela ve Stuttgartu ve věku 66 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šarlota Württemberská, rozená Friederike Charlotte Marie von Württemberg, (9. ledna 1807 - 2. února 1873) byla jako velkokněžna \"Jelena Pavlovna Ruská\" manželkou velkoknížete Michaila Pavloviče Ruského, nejmladšího syna ruského cara Pavla I. a jeho manželky Marie Fjoforovny (Žofie Doroty Württemberské).", "tgt_summary": "Princess Charlotte of Württemberg (9 January 1807 – 2 February 1873) was later known as Grand Duchess Elena Pavlovna, the wife of Grand Duke Michael Pavlovich of Russia. He was the youngest son of Emperor Paul I of Russia and Duchess Sophie Dorothea of Württemberg.", "id": 335316}
{"src_title": "Where Have All the Flowers Gone?", "tgt_title": "Where Have All the Flowers Gone?", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Inspiraci pro napsání píseň získal Seeger v říjnu roku 1955 na cestě letadlem na koncert do Ohia. Listuje ve svém sešitu narazil na citát z Šolochovova románu \"Tichý Don\" (1934), který podle pozdějšího vyjádření četl \"aspoň rok nebo dva předtím\". Úryvek odkazoval na kozáckou lidovou píseň \"Tovchu, tovchu mak\" a Seeger jej využil pro tři sloky své písně: Jako základ pro složení melodie Seegerovi posloužily ruská lidová píseň \"Koloda Duda\" a americká \"Drill, Ye Tarriers, Drill\", napsaná roku 1888 Thomasem F. Caseyem. Seeger nazpíval první tři sloky písně a vydal je roku 1960 na svém albu \"The Rainbow Quest\". Ale teprve Joe Hickerson zavedl v tomtéž roce čtvrtou a pátou sloku a závěrečné opakování sloky první. Této konečné verze se ještě koncem roku 1960 ujali Peter, Paul and Mary, o rok později píseň proslavila nahrávka The Kingston Tria. (Jeho členové se zprvu domnívali, že jde o lidovou píseň, a uváděli ji bez autora; z omylu je vyvrátil teprve telefonát od samotného Seegera.) Písně se poté ujalo i mnoho dalších interpretů a také byla přeložena do mnoha různých jazyků. Píseň s českým textem \"Řekni, kde ty kytky jsou\", jehož autorkou je Jiřina Fikejzová, nazpívaly například Judita Čeřovská, Marie Rottrová či Marta Kubišová. Existuje také český text \"Kdo těm růžím vůni vzal\" od Jana Schneidera, nazpívaný v živém vystoupení Martou Kubišovou. Svou verzi nahrála i skupina Spirituál kvintet, s textem I. Macha a J. Tichoty \"Kdepak všechny květy jsou\".", "section_level": 1}, {"title": "Text písně.", "content": "Anglický originál (Pete Seeger, Joe Hickerson): Český překlad \"Řekni, kde ty kytky jsou\" od Jiřiny Fikejzové:", "section_level": 1}, {"title": "Ohlasy.", "content": "V roce 2002 byla píseň uvedena do folkové síně slávy Grammy. Britský magazín \"New Statesman\" ji roku 2010 zařadil mezi \"Top 20 politických písní\".", "section_level": 1}], "src_summary": "„Where Have All the Flowers Gone“ je folková protiválečná píseň amerického hudebníka Peta Seegera, v českém prostředí známá spíše jako Řekni, kde ty kytky jsou. První tři sloky byly napsány roku 1955 a vydány v časopise \"Sing Out!\"; další verše dodal v květnu 1960 zpěvák Joe Hickerson a píseň získala svou specifickou podobu, kdy poslední sloka odkazuje na první a všechny dohromady tak tvoří jakýsi kruh. ", "tgt_summary": "\"Where Have All the Flowers Gone?\" is a modern folk-style song. The melody and the first three verses were written by Pete Seeger in 1955 and published in \"Sing Out!\" magazine. Additional verses were added in May 1960 by Joe Hickerson, who turned it into a circular song. Its rhetorical \"where?\" and meditation on death place the song in the \"ubi sunt\" tradition. In 2010, the \"New Statesman\" listed it as one of the \"Top 20 Political Songs\". ", "id": 2004543}
{"src_title": "Bloch MB.210", "tgt_title": "Bloch MB.210", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "Letoun má svůj prapůvod v roce 1932, kdy Aéronavale vypsalo požadavky na nový torpédový bombardér. Tyto požadavky se podobaly i požadavkům letectva na nový těžký noční bombardér. Na základě tohoto požadavku vznikl bombardér MB.200. Letečtí odborníci v předválečné Francii si dobře uvědomovali slabiny letounu Bloch MB.200, a proto se je pokusili zmírnit vytvořením odvozeného typu s označením Bloch MB.210. Byl to robustní celokovový dolnoplošník, na rozdíl od hornoplošníku MB.200, s velmi podobným trupem obdélníkového průřezu. Bylo plánováno jak použití plováků, tak i pevného nezatahovatelného podvozku. Později byl letoun však vybaven zatahovacím podvozkem. Prototyp letounu označený Bloch MB.210-01 byl postaven jako soukromý vývoj společnosti Avions Marcel Bloch a poprvé vzlétl 24. listopadu 1934, přičemž byl poháněn dvojicí vzduchem chlazených hvězdicových motorů Gnome-Rhône 14Kdrs (vlevo) / Gnome-Rhône 14Kgrs (vpravo) o výkonu 596 kW (800 k). Tento letoun měl ještě pevný podvozek. První lety ukázaly mnoho nedostatků, které byly řešeny celou řadou úprav. Ty zahrnovaly přestavbu ocasních ploch a přemístění hřbetní střelecké věžičky. Po úspěšném ukončení testů u letectva byl letoun zkoušen francouzským námořnictvem v lednu 1936 na základně Marignane. Pro tuto příležitost byl letoun vybaven dvojicí velkých plováků. Další letoun MB.210 však již plováky vybaven nebyl. Tento letoun byl následován druhým prototypem označeným MB.211-01 BN4 pokřtěným „Verdun“, který byl poháněn kapalinou chlazenými řadovými dvanáctiválci Hispano-Suiza 12Ybrs s výkonem 641 kW (860 k) a měl již zatahovatelný podvozek. Tento letoun poprvé vzlétnul až v srpnu 1935. Počáteční letové testy tohoto prototypu přinesly zklamání, letoun nebyl o mnoho lepší než MB.210, a proto již nebyl postaven další stroj tohoto typu. Tento prototyp byl nakonec zkušebně vybaven hvězdicovými čtrnáctiválci Hispano-Suiza 14Aa 01/02 pod označením MB.212.01. I tato verze nebyla nakonec vyráběna. Podle francouzského letectva měl budoucnost typ MB.210 a objednalo 130 strojů této verze. Sériové letouny, z nichž první zalétal André Curvale 10. prosince 1935, nesly nejprve označení MB.210-BN4 (čtyřmístný) a později MB.210-BN5 (pětimístný). Od prototypu se sériové letouny lišily použitými motory. První letouny byly vybaveny motory Gnome-Rhône 14Kirs (vlevo) / Gnome-Rhône 14Kjrs (vpravo) o výkonu 649 kW (870 k). Letouny měly již zatahovací podvozek. Od druhého sériového stroje měly letouny zvětšenou šípovitost vnějších konců křídel. Křídla letounu měla charakteristickou šípovitou náběžnou hranu. Letoun byl sice lepší než jeho předchůdce, ale nikoliv výrazně. Měl řadu konstrukčních chyb, které musely být odstraňovány během výroby, což tuto výrobu jen komplikovalo. Výzbroj letounu tvořilo až 1 600 kg leteckých pum v pumovnici a 3 obranné kulomety MAC 1934 v ručně ovládaných věžích na přídi, hřbetě a břiše letounu. Letouny měly výkonově poddimenzované motory, které měly tendenci se přehřívat, což vedlo k řadě nehod. Proto byly letouny odstaveny z provozu do té doby, než byly jejich pohonné jednotky vyměněny za o něco silnější a podstatně spolehlivější motory Gnome-Rhône 14N. Nejprve se na letouny montovaly motory Gnome-Rhône 14N-10/11 s maximálním výkonem 686 kW ve výšce 3 700 m a později motory Gnome-Rhône 14N-20/21 s maximálním výkonem 754 kW. Letouny vyráběla společnost Avions Marcel Bloch (později SNCASO) a v licenci společnosti Les Mureaux, Potez-CAMS, Breguet, Hanriot a Renault. Celkem bylo vyrobeno nejméně 253 strojů. Jiné zdroje uvádějí 283 nebo 298 vyrobených strojů. Dodávky letounů byly mnohem pomalejší, než se původně očekávalo, hlavně kvůli nedostatku vrtulí. V roce 1936 byl prototyp MB.210-01 upraven pro námořnictvo instalací plováků a byl zkoušen jako torpédový bombardér.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Francie.", "content": "V září 1939 bylo letouny Bloch MB.210 vybaveno 12 bombardovacích skupin \"Armée de l'Air\". Deset těchto skupin se nacházelo ve vlastní Francii, GB I/11, GB II/11, GB I/23 a GB II/23 v Toulouse, GB I/12 s GB II/12 v Remeši, GB I/21 a GB II/21 v Bordeaux a GB I/51 s GB II/51 v Tours. Další dvě GB I/19 a GB II/19 byly v té době na manévrech v Tunisku na základně Kalaa-Djerda. V čase německého útoku na Francii na jaře 1940 byly tyto letouny již stahovány ze služby v první linii, ale přesto jimi bylo vyzbrojeno ještě 5 bombardovacích skupin. V té době již zcela zastaralé letouny byly používány k nočním náletům a průzkumným letům. Jedinou skupinou, která byla k 10. květnu 1940 vyzbrojena čistě tímto typem letounu, byla GB I/23 bázující tehdy v Istres. Během bojů ve Francii bylo několik strojů ztraceno v boji. Po uzavření příměří 22. června 1940 zůstalo v neokupované části Francie okolo 100 strojů MB.210. Dalších více než 20 strojů se nacházelo v severní Africe, kam s nimi přelétly jejich posádky. Letouny byly rychle odstavovány z provozu, uskladněny nebo sešrotovány. Pamětníci o letounu hovořili jako o pomalém, ale stabilním a poměrně spolehlivém stroji. Později šest strojů využívalo letectvo vichistické Francie k výcviku navigátorů a po jejím obsazení krátce i německá Luftwaffe.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní státy.", "content": "Po vypuknutí španělské občanské války hledaly obě strany konfliktu možnosti dodání vojenských letounů. Francie zpočátku podporovala republikány, a ti požadovali i stroje MB.210. V květnu 1937 měli republikánské síly k dispozici 15 letounů MB.210, přičemž je pro ohrožení ze strany nepřátelských stíhačů používali pro noční nálety. Létaly u Grupo 72 a později u Grupo 11 de Bombardeo Nocturno. Z operační služby byly vyřazeny v roce 1938. Rumunsko objednalo původně 24 strojů MB.210, ale dodáno jich bylo pouze 10. Staly se výzbrojí Escadrile 82 Bombardement v lokalitě Craiova. Tyto stroje byly použity během útoku na Sovětský svaz v roce 1941. Pět jich bylo ztraceno v boji a při nehodách. Zbytek byl vyřazen v roce 1942. Německo dodalo získalo v roce 1942 celkem 37 strojů MB.210. Z nich bylo 6 strojů předáno Bulharsku. Jejich osud není znám.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "MB.210-01 MB.211-01 MB.210-BN4 MB.210-BN5 MB.212 MB.218", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (MB.210 BN.5).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „War Planes of the Second World War: Volume Seven“\". Rumunsko Španělsko", "section_level": 1}], "src_summary": "Bloch MB.210 a stroje od tohoto typu odvozené byly francouzské celokovové dvoumotorové bombardéry stavěné společností Societé des Avions Marcel Bloch ve 30. letech 20. století. Jednalo se o pokračovatele hornoplošníků Bloch MB.200, od kterých se na první pohled lišily hlavně umístěním křídla.", "tgt_summary": "The MB.210 and MB.211 were the successors of the French Bloch MB.200 bomber built by Societé des Avions Marcel Bloch in the 1930s and differed primarily in being low wing monoplanes rather than high wing monoplanes.", "id": 728635}
{"src_title": "Stupeň (geologie)", "tgt_title": "Stage (stratigraphy)", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Stupeň je primárně definován výskytem určitých druhů fosilií (biostratigrafie) nebo konzistentní magnetickou polaritou (paleomagnetismus) v horninách. Obvykle se používá jeden nebo více nálezů fosilií, které se nacházejí po celém světě, jsou snadno rozpoznatelné a jejich výskyt se omezuje na jeden nebo několik stupňů. Pozice chronostratigrafické jednotky je v hierarchické stupnici určena vztahem mezi její horní a spodní hranici. Dolní hranice (báze) stupně je určena v GSSP (\"Global Boundary Stratigraphy Section and Point\"). Je to buď první výskyt nebo vymizení živočišných nebo rostlinných druhů z fosilního záznamu, začátek a konec chronozóny magnetické polarity, a nebo závažná zániková událost a nebo anomálie v rozložení prvků, případně jejich izotopů, v sedimentárních horninách jiných časových oblastí. Horní hranice stupně není výslovně definována, ale je jednoznačně určena spodní hranicí následujícího stupně. Jeden stupeň tedy začíná svou bází a končí bázi dalšího, vyššího stupně. Mezinárodně používané chronostratigrafické stupně jsou definovány a ratifikovány Mezinárodní komisí pro stratigrafii (ICS). Stupeň v původním významu je biostratigrafická jednotka definovaná prvním výskytem fosilií určitého rodu. Stupni odpovídá v geochronologii jednotka věk. Vzhledem k tomu, že stanovená stáří hranic chronostratigrafických stupňů se díky jiným nebo novějším metodám mohou stále ještě měnit, je nutno považovat tyto údaje za přibližné.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení.", "content": "Stupeň představuje nejnižší úroveň v hierarchickém systému chronostratigrafie. Je to základní jednotka. Nejbližší vyšší jednotkou je oddělení, které se většinou skládá z několika stupňů. Stupeň může, ale nemusí, být rozdělen do několika podstupňů. Rozdělení stupně do nižších podstupňů bylo provedeno pouze v několika případech (např. stupeň v juře \"Pliensbachium\", kde existovaly historické důvody). Dříve byla nejnižší chronostratigrafickou jednotkou chronozóna, v současnosti spadá mezi nehierarchické jednotky. Chronozóny mohou být založeny na různých stratigrafických jednotkách (biostratigrafii, magnetostratigrafii nebo dokonce litostratigrafii).", "section_level": 2}, {"title": "Pojmenování.", "content": "Pojmenování stupňů by mělo být odvozeno na místních jménech (názvů obcí, měst, regionů). V německém jazyce se názvy stupňů tvoří přidáním koncovky - \"ium\", v angličtině koncovky - \"ian\", ve francouzštině - \"ien\". V češtině jsou názvy stupňů bez přípon (např. prag, givet). Pravopis názvu se běžně řídí původním označením z oblasti vymezení, výjimky podléhají schválení České stratigrafické komise (tremadok, caradok). Nejstarší názvy stupňů jsou z první poloviny 19. století. V mnoha případech však stratotyp GSSP není v blízkosti původní typové lokality, která určovala její pojmenování. Důvody pro to mohou spočívat v tom, že se v oblasti původní typové lokality nenachází vhodný profil, který by byl přístupný a také chráněný pro vědeckou činnost. Dalším důvodem může být neúplnost profilu nebo nedostatek fosílií. Termín stupeň byl v minulosti také běžně používaný pro jiné jednotky chronostratigrafie nebo stratigrafie (např. \"stupeň \"Lias\"\": Lias = litostratigrafická jednotka nebo \"stupeň \"Jura\"\": Jura = útvar). Některé chronostratigrafické jednotky dříve řazené jako stupně, byly \"povýšeny\" na oddělení. (např. \"Wenlock\").", "section_level": 1}, {"title": "Regionální a historické stupně.", "content": "Kromě nyní mezinárodně uznávaných a celosvětově srovnatelných stupňů byla v minulosti definována ještě řada dalších chronostratigrafických stupňů. Důvody těchto návrhů byly rozmanité, stejně jako důvody pro jejich odmítnutí jako mezinárodně schválené nebo jejich snížení na regionální úroveň.", "section_level": 1}, {"title": "Historické stupně.", "content": "Mnoho historických návrhů na stupně se ve vědecké činnosti z různých důvodů neprosadilo. Nejběžnějším důvodem bylo odhalení pozdějšího výzkumu, že typové profily nejsou úplné, nebo že neobsahují žádnou skupinu vůdčích fosilií. Mohou však být často používány v dřívější literatuře a mohou být také nalezeny ve starších geologických mapách. Přesnější korelace těchto starších stupňů s dnešními mezinárodně uznávanými je proto stále nezbytná.", "section_level": 2}, {"title": "Regionální stupně.", "content": "Regionální stupně byly často zavedeny když korelace s mezinárodními stupni nebyla možná nebo jen částečně možná. To bylo například vždy v případě, když se vůdčí fosilie, používané k definování mezinárodního chronostratigrafického stupně v GSSP, v dané oblasti nevyskytují. To se stává například u kontinentálních sedimentů. Zde bylo zavedeno alternativní rozdělení stupňů, které je založeno například v neogénu na pozůstatcích savců (ELMMZ Neogen = \"European Land Mammal Mega-Zones\"). Nicméně jsou tyto stupně definovány biostratigraficky, a proto je velmi obtížná metodická korelace s mezinárodními chronostratigrafickými stupni. Ale také důvody politické, národní nebo prostě určitá historická tradice, mohou být důvodem pro zachování regionálních chronostratigraficky nebo biostratigraficky definovaných stupňů. Často používané a dobře definované regionální stupně jsou regionální chronostratigrafické stupně v terciéru: paratethys severoněmecké třetihorní pánve.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stupeň (angl. \"stage\") je v geologické historii Země celosvětově užívaný název nejnižší geologické jednotky ve chronostratigrafii. V geochronologii jí odpovídá jednotka věk (angl. \"age\"), která představuje absolutní časový interval a obvykle se jedná o časová rozpětí od stovek tisíců, po miliony let, vzácně více než deset milionů let.", "tgt_summary": "In chronostratigraphy, a stage is a succession of rock strata laid down in a single age on the geologic timescale, which usually represents millions of years of deposition. A given stage of rock and the corresponding age of time will by convention have the same name, and the same boundaries. ", "id": 1937100}
{"src_title": "Bloch MB.170", "tgt_title": "Bloch MB.170", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "V roce 1936 francouzské ministerstvo letectví vypsalo požadavek na univerzální letoun, který by mohl sloužit jako průzkumný, značkovací a lehký bombardovací letoun. Konstrukční kancelář společnosti Bloch navrhla celokovový dvoumotorový vícemístný dolnoplošník MB.170, který byl postupně modifikován až k sériovým verzím. První prototyp MB.170-01 poprvé vzlétl v únoru 1938. Letouny měly dvojité svislé ocasní plochy, které stejně jako křídlo měly poměrně velké pozitivní vzepětí. Letoun byl poháněn dvojicí čtrnáctiválcových hvězdicových motorů Gnome-Rhône 14N-06/07. První prototyp však posléze havaroval a tak byl ke zkouškám použit druhý prototyp MB.170-02, který však byl koncipován jako bombardér. Konstruktéři, nyní již ve znárodněném podniku SNCASO, postupně pracovali na verzích MB.171, 172, 173 a 174. Poslední z uvedených verzí si nakonec francouzské ministerstvo letectví objednalo. Prototyp MB.174-01 se od původního MB.170 lišil dozadu posunutou kabinou, prosklenou přední částí trupu a motory Gnome-Rhône 14N-20/21 o výkonu 754 kW. Tento prototyp poprvé vzlétl 5. ledna 1939. Výsledky zkoušek byly povzbudivé, a tak byla zahájena výroba padesáti sériových průzkumných strojů MB.174-A3, které byly na rozdíl od prototypu vybaveny motory Gnome-Rhône 14N-48/49 o výkonu 849 kW. V září 1939 byl také dodán první letoun MB.176 vybavený americkými motory Pratt & Whitney R-1830 Twin Wasp. Letoun byl vybaven pevnou dvojicí kulometů ráže 7,5 mm v křídlech letounu, dále dvojitým kulometem stejné ráže vzadu v kabině střílející dozadu nahoru a trojicí kulometů střílejících dozadu dolů. Souběžně s typem MB.174 byl vyvíjen i bombardovací MB.175. Tato verze měla prodloužený a rozšířený trup, aby mohl pojmout větší náklad bomb. Letoun mohl nést až 600 kg bomb v pumovnici a na vnějších závěsech. První letoun vzlétl 3. prosince 1939 a první sériový MB.175-B3 byl francouzskému letectvu dodán v dubnu 1940. Tyto letouny sloužily u průzkumných jednotek jako běžné letouny MB.174. Konečnou verzí byl torpédový bombardér MB.175T, který byl objednán v roce 1945 a vyráběn až do roku 1950 pro francouzské námořní letectvo. Poslední MB.175 byl od školních jednotek vyřazen v roce 1960.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "Bloch MB.174 vstoupil do aktivní služby v březnu 1940. Letouny byly přiděleny k jednotkám strategického průzkumu (GR II/33), kde nahradily letouny Potez 637, které se ukázaly během „podivné války“ příliš zranitelné. Na jeho první operační úkol s ním vzlétnul 29. března 1940 známý pilot a spisovatel kapitán Antoine de Saint-Exupéry. Bloch MB.174 se projevil jako výjimečně efektivní letoun. Kvůli své rychlosti a obratnosti i ve velkých výškách dokázal uniknout většině moderních stíhaček \"Luftwaffe\". Francouzské letectvo je používalo téměř výhradně k průzkumu. Během bitvy o Francii bylo zničeno 24 strojů, ale z toho jen 4 v důsledku bojových akcí. Zbylé byly zničeny záměrně při ústupu nebo havarovaly. Avšak, tak jako v případě většiny dalších moderních letadel ve výzbroji francouzského letectva, letoun přišel do výzbroje pozdě a v zanedbatelných počtech. V době uzavření příměří byla většina letounů MB.174 a MB.175 evakuována do severní Afriky. Několik jich získali Němci a byly používány pro výcvik pilotů. Během služby u letectva Vichistické Francie byly letouny MB.174 často používány k letům nad Gibraltarem, kde sledovaly britskou flotu. V březnu 1941 němečtí inženýři odebrali z některých letounů MB.175 motory (a také z jiných francouzských letadel), které použili pro pohon obřích nákladních letounů Messerschmitt Me 323. Po operaci Torch působilo několik letounů na straně Spojenců. Zbývající exempláře se na straně Spojenců zúčastnily akcí během bitvy o Tunisko. Poté byly nahrazeny průzkumnými variantami letounů P-38 Lightning. Zbylé letouny byly používány k dopravním účelům a k vlekání cvičných cílů.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "MB.170-01 MB.170-02 MB.174-01 MB.174-A3 MB.175-01 MB.175-B3 MB.175T MB.176-01 MB.176-B3 MB.177 MB.178", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (MB.174-A3).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“\". Třetí říše", "section_level": 1}], "src_summary": "Bloch MB.170 a letouny od tohoto stroje odvozené (nejvýznamnější byly verze MB.174 a MB.175) tvoří rodinu francouzských průzkumných bombardérů navržených a stavěných krátce před 2. světovou válkou. Byly to zdaleka nejlepší soudobé stroje svého typu, které měla ve výzbroji \"Armée de l'Air\" při vypuknutí 2. světové války. Díky jejich rychlosti a ovladatelnosti, mohly letouny uniknout tehdejším německým stíhačům. Vzhledem k jejich malým počtům byl jejich vliv na průběh bitvy o Francii zanedbatelný. Letouny dále zůstaly ve službě i v letectvu Vichistické Francie po podepsání příměří. Letoun MB.174 je také zmiňován v souvislosti se spisovatelem Antoine de Saint-Exupéry autorem \"Malého prince\", který na tomto typu létal u průzkumné jednotky GR.II/33. Jeho práce \"Pilote de Guerre\" (\"Válečný pilot\") vydaná v roce 1942 je založená na průzkumné misi provedené v roce 1940 na tomto typu letounu.", "tgt_summary": "The Bloch MB.170 and its derivatives were French reconnaissance bombers designed and built shortly before the Second World War. They were the best aircraft of this type available to the at the outbreak of the war, with speed, altitude and manoeuvrability that allowed them to evade interception by the German fighters. Although the aircraft could have been in service by 1937, debate over what role to give the aircraft delayed deliveries until 1940. ", "id": 912626}
{"src_title": "Johann Christoph Gottsched", "tgt_title": "Johann Christoph Gottsched", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve farářské rodině ve vesničce nedaleko tehdejšího pruského Königsbergu (Královce, dnes Kaliningrad na území Ruska). Vystudoval umění, filologii a filozofii v Královci. Aby se vyhnul vojenské službě v pruské armádě, prchl s bratrem roku 1724 do Lipska, kde se stal vychovatelem v rodině známého polyhistora profesora Menckea. Roku 1725 začal učit na Lipské univerzitě, jeho první přednášky byly věnovány filozofii Leibnizově a Wolffově. Roku 1730 zde byl jmenovan profesorem poetiky, roku 1737 logiky a metafyziky. Nakonec na Lipské univerzitě získal místo \"decemvira\" (\"decanus\") a \"seniora\". Roku 1726 se Gottsched stal předsedou \"Poëtische Gesellschaft\", za rok ji přejmenoval na \"Deutsche Gesellschaft\". Později se s ní rozešel a založil vlastní spolek \"Gesellschaft der freien Künste\". K šíření svých názorů a prezentování uměleckých kritik vydával časopisy \"Die vernünftigen Tadlerinnen\" (Rozumné pomlouvačky, 1725-1726), \"Der Biederman\" (Poctivý muž, 1726), \"Beiträge zur kritischen Historie der deutschen Sprache, Poesie und Beredsamkeit\" (Příspěvky k dějinám německé řeči, poesie a výmluvnosti, 1732), \"Neuer Büchersaal, der schönen Wissenschaften und freien Künste\" (Nový knihovní sál krásných věd a svobodných umění, 1745 – 54), \"Das Neueste aus der anmuthigen Gelehrsamkeit\" (Poslední novinky z vlídné učenosti, 1751-1762). V teorii i tvorbě věnoval se zejména dramatu. Kritizoval, že jak z komedie, tak z opery byla vypuzena figura Hanswursta, tedy komická figurka typická pro německojazyčné divadlo v 16. a 17. století, která měla kořen patrně ve středověkých karnevalech. Ve svém díle se snažil tuto postavu navrátit na jeviště. Usiloval rovněž o návrat tzv. \"Hauptaktionen\" a \"Staatsaktionen\", tedy typu her velmi populárních v 17. století, jimž dominovala postava kašpara, a které se vyznačovaly častým roztodivným dováděním mnoha postav na jevišti. Když do Lipska zavítala roku 1727 divadelní společnost Caroline Neuberové, Gottsched ji přesvědčil, aby stála v čele jeho divadelní reformy a začal pro ni překládat francouzské hry a psát hry vlastní. Tragédie \"Der sterbende Cato\" z roku 1732 byla napsána dle Addisonova vzoru a přísně v ní bylo dodržováno Aristotelovo pravidlo tří jednot. Gottsched a jeho žáci toto dílo považovali za prototyp a formální vzor žánru tragédie. Vydal také sbírku \"vzorových her\", kam zařadil práce své, Schlegelovy, Quistorpovy, Uhlichovy, Racinovy, Corneillovy, Voltairovy, Destouchesovy, Molièrovy aj. Dnes je však nejvíce ceněna jeho kniha \"Nöthiger Vorrath zur Geschichte der deutschen dramatischen Dichtkunst\" (Nezbytný materiál k dějinám německé dramatické poezie, 1757–65), kde chtěl sepsat celou německou dramatickou produkci z let 1450-1760. Ač dílo nedokončil, je dnes cenným pramenem poznání starého německého divadla. Usiloval též o obrodu němčiny a snažil se z ní vyloučit cizí slova. Ottův slovník naučný ho hodnotil takto: \"V l. 1729 – 40 pokládán Gottsched za jedinou autoritu ve věcech týkajících se theorie poesie, ač jemu samému rozdíl mezi rhétorikou a poesií jasný nebyl, což bylo v podstatě příčinou, že zaujal v kritice postavení nesprávné. Bylť ostatně Gottsched muž příliš střízlivý a pedantický, kterýmiž vlastnostmi sice vystačil, aby kritisoval bombast a nechutnou rozplizlost Lotensteinovy slezské školy, aby však mohl býti aesthetickým kritikem nebo docela básníkem, na to byl zase příliš prost veškeré fantasie. Počátkem let čtyřicátých zahájená polemika se Švýcary Bodmerem a Breitingerem valně jeho jménu ublížila. Přívrženstvo jeho se menšilo, a když ve své domnělé neomylnosti docela i proti Lessingovi a Klopstockovi se obrátil, stalo se jméno jeho k posměchu a trvalo dlouho, než novějším badáním (Gervinus, Wackernagel a hlavně Danzel) opět povznesen byl a zásluhy jeho oceněny.\"\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Johann Christoph Gottsched (2. únor 1700, Judithenkirch — 12. prosinec 1766, Lipsko) byl německý dramatik, literární kritik a divadelní teoretik, představitel raného osvícenství. Jeho hlavním cílem bylo povýšit německou kulturu na úroveň francouzské, jeho vzorem byl zejména francouzský klasicismus. Divadlo pojímal jako nástroj morální výchovy. Rozvinul vlastní koncepci rétorické gestikulace, jíž se dnes někdy říká \"lipský styl\". Spolupracoval s divadelním souborem herečky Caroliny Neuberové. V jeho době byla nejvíce ceněna hra \"Umírající Cato\", která byla dlouho považována za vzor německé tragédie. Byl profesorem na univerzitě v Lipsku.", "tgt_summary": "Johann Christoph Gottsched (2 February 1700 – 12 December 1766) was a German philosopher, author, and critic. For about thirty years, he exercised an almost undisputed literary dictatorship in Germany. But by his later years, his name had become a by-word for foolish pedantry.", "id": 1949874}
{"src_title": "Východopruská operace", "tgt_title": "East Prussian Offensive", "src_document": [{"title": "Situace před ofenzívou.", "content": "Rudá armáda pronikla do příhraničních oblastí Pruska do hloubky 30 – 60 km již při Baltické operaci v říjnu 1944. Protože zde bylo silné opevnění, útok byl zastaven a s další akcí se počítalo až roku 1945, kdy mělo dojít k všeobecnému útoku, při kterém mělo dojít k dobytí Třetí říše. Přípravy na závěrečnou ofenzívu proti Německu byly urychleny v souvislosti s těžkými boji západních spojenců v Ardenách.", "section_level": 1}, {"title": "Východopruská operace.", "content": "12. ledna byla zahájena Viselsko-oderská operace a o den později i Východopruská operace. Útok začal mohutnou dělostřeleckou přípravou 1. baltského a 2. a 3. běloruského frontu. Poté vyrazily do útoku pozemní síly, které však narazily na tuhý německý odpor. Rudá armáda přesto postupovala dále a útoky mechanizovaných svazků se snažila rozdělit německé obranné síly. Mezitím docházelo k útěku německých civilistů před postupujícími sovětskými vojsky. Počátkem března došlo k závažné změně situace, kdy Rudá armáda dobyla Pomořansko a oddělila tak po souši Prusko od mateřské země. Evakuace civilistů a vojáků či přísun zásob se tak mohl realizovat pouze po moři, ovšem zde se lodě stávaly často kořistí sovětských ponorek. Mezi nejznámější akce sovětské flotily a největší námořní katastrofy patří potopení německých lodí Wilhelm Gustloff a General von Steuben ponorkou S-13 či potopení dopravní lodě Goya ponorkou L-3.", "section_level": 1}, {"title": "Dobytí Königsbergu.", "content": "Do dubna 1945 Rudá armáda prakticky obsadila celé Východní Prusko, přičemž zde zůstalo nedobyto jeho hlavní město Königsberg a několik německých uskupení na pobřeží. Ve dnech 6. – 9. dubna probíhal na toto starobylé město a pevnost útok Rudé armády, který skončil obsazením jeho významné části. Německé jednotky v neobsazených částech města se však stále bránily. 17. dubna dobyli Sověti město Fischhausen (nyní Primorsk), 25. dubna obsadili Pillau (nyní Bałtijsk) a 26. dubna byl proveden výsadek na „Baltické kose“. Tím ztratili Němci poslední evakuační možnosti. Přesto se některé německé jednotky bránily v Königsbergu a na Baltické kose u Vislanského zálivu až do kapitulace Německa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Východopruská operace byla sovětská útočná akce Velké vlastenecké války proti Východnímu Prusku, která trvala od 13. ledna do 9. května 1945 a skončila dobytím Königsbergu.", "tgt_summary": "The East Prussian Offensive was a strategic offensive by the Soviet Red Army against the German \"Wehrmacht\" on the Eastern Front (World War II). It lasted from 13 January to 25 April 1945, though some German units did not surrender until 9 May. The Battle of Königsberg was a major part of the offensive, which ended in victory for the Red Army. ", "id": 1654069}
{"src_title": "Angers (hrad)", "tgt_title": "Château d'Angers", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nejstarší osídlení tohoto strategického místa na soutoku řek sahá do pravěku. Podle archeologických výzkumů z let 1997 - 2003 zde byla rybářská osada již v období paleolitu, většina nálezů v místním muzeu pochází z období kultury laténské. Později zde galský kmen Andecavů vybudoval galorománskou pevnost, o níž bojoval Gaius Iulius Caesar v galské válce. Poté se na osídlení podíleli Římané. Křesťanská komunita se zformovala za vlády dynastie Karlovců. Za vlády krále Karla Lysého roku 851 již bylo společenství natolik početná, že k jejímu vedení byl instalován Dodon, první biskup z Angers. V pevnosti stála galorománská kaple sv. Jenovéfy, kterou dal biskup přestavět na jednolodní katedrálu s jižní kaplí. Ta byla koncem 9. století po přenesení relikvií sv. Lauda nově zasvěcena tomuto patronovi. Biskupská katedrála sv. Mořice je vystavěna na jejím místě v gotickém slohu. Pevnost dal Fulko Nerra, hrabě z Anjou v 10. století přebudovat na aulu lichoběžníkového půdorysu s velkým sloupovým sálem, zvanou později hrad. Tato stavební konfigurace byla zničena roku 1131 nebo 1132, a poté obnovena v románském slohu s válcovými bastiony po obvodu hradební zdi. Benediktinský klášter sv. Sergia ze 12. století byl centrem písemnictví. Místo bylo proslulé také jako zastávka na poutní cestě do Compostely. Od 12. století byly zakládány poutní kaple podél jedné z vedlejších cest, kterou poutníci chodili přes Angers do Saint-Jean-d ́Angely, kde se připojili na hlavní cestu z Tours do Bordeaux a k průsmyku Roncevaux. Hrad roku 1204 dobyl a po vítězství v bitvě u Bouvines roku 1214 obsadil a konfiskoval francouzský král Filip II. V královském majetku již zůstal. Dnešní podoba pochází ze 13. století, kdy hrad nechal znovu upravit francouzský král Ludvík IX. Ten mu vtiskl obranný charakter umocněný použitím černé břidlice kombinované s bílou bretaňskou žulou. Pro české dějiny je významný květen roku 1464, kdy sem přišlo diplomatické poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad jednat o mírové unii evropských států. Vedli je Lev z Rožmitálu a humanista Antonio Marini z Grenoblu. Vévoda René z Anjou, budoucí mnohonásobný král, poselstvo přijal poté na hradě Saumur. Sedmnáct věží opevnění bylo sníženo na úroveň hradeb v 16. století během náboženských válek. V původní výšce se dochovala pouze jedna z nich, Věž mlýna (\"Tour du Moulin\"). René z Anjou a měl v zahradách zvěřinec plný exotických zvířat, dokončený v roce 1450.", "section_level": 1}, {"title": "Hrad.", "content": "Hrad je situován ve strategické výšinné poloze, nad soutokem řek Loiry s Maine, pod jejím soutokem řek Mayenne a Sarthe. Převážně je to gotická stavba krále Ludvíka IX. z let 1228-1238. Opevnění tvoří dvojitý pás hradebních zdí s ochozem a 17 věžemi, vysokými původně 40 metrů, jak je doloženo v 15. století, dnes o 10 metrů nižších. Aulu založil biskup Dodon, v 10. století na jejím místě vznikl první hrad (\"castrum\"), ve druhé čtvrtině 13. století přestavěný na typickou královskou stavbu gotického hradu s palácem, kaplí a mohutnými pevnostními zdmi. Stavbu řídila královna - regentka Blanka Kastilská jako protiváhu k hradům mocných velmožů. Mohutné fortifikace tohoto stavebního období jsou v půdorysu jednoduché, stylově obdobné stavbám římských císařů dynastie Hohenštaufů. Velké bloky kamene jsou opracované do kvádrů v tzv. kyklopském zdivu. Zde byly po antickém způsobu zvýrazněny střídáním pásů černé břidlice, šedé žuly a žlutého pískovce, a tím se docílil výrazný estetický účinek. Hradní kapli sv. Jana Křtitele založil král René a dostavěl ji roku 1410 král Ludvík II. Hrad zaujímá plochu 25 tisíc metrů čtverečních. Hradby o délce přes 600 m stavbu obíhají na půdorysu pětiúhelníku. Jsou prolomeny dvěma branami: Městskou branou (\"La porte de la ville\") a Polní branou (\"La porte des champs\"). Uvnitř areálu hradu jsou stavby ze 13. - 15. století. Nejstarší je jádro královského paláce a královské kaple, ve zdivu ze 13. až 14.století. Interiéry byly během 14. století dovybaveny luxusními prvky včetně krbu v kapli. Dvůr je dále zastavěn kasárnami pro vojenskou posádku, která toto strážní místo stále hlídala, a správní budovou. Během 16. století gotická pevnost byla upravena na zámek s geometricky řešeným parterem parku. Před hradem stojí socha „Dobrého krále“ Reného z Anjou, mnohonásobného krále i z Jeruzaléma, který svou kariéru zakončil jako panovník Provence.", "section_level": 1}, {"title": "Tapisérie.", "content": "Interiéry královského paláce zdobí od roku 1954 v nové instalaci proslulé nástěnné koberce - tapisérie ze 14.-18. století. Nejstarší a nejvýznamnější je soubor sedmi tapiserií s cyklem biblických scén Apokalypsy podle Zjevení sv. Jana. Na plochu o celkové délce 140 metrů a o výšce 4,5 metrů bylo původně zavěšeno devět kusů tapisérií, z nichž se zachovalo sedm. Kromě Apokalypsy do souboru patří také pozdější starozákonní historie hrdiny Samsona, dále pašijové scény se skupinou Ukřižování uprostřed, Dva andělé s nástroji Kristova utrpení a znakem objednavatele, Ľegenda o životě sv. Saturnina a Legenda o životě sv. Maurilla. Angerské tapisérie s Apokalypsou vytvořil v Paříži tkadlec Robert Poincon v tkalcovské dílně Nicolase Bataille, podle kreslených kartonů královského malíře Hennequina z Brugg, zvaného také Jean, ve stylu vrcholné gotiky. Kompozice zářivou barevností, kresebností a sledem scén ve dvou patrech nad sebou připomíná knižní iluminace nebo cykly nástěnných maleb. Vedle newyorského fragmentu tapisérie je to jediný (a rozsahem největší) příklad výtvarně kvalitních tapisérií ze 14. století na světě. Tapisérie vznikly na objednávku vévody Ludvíka I. z Anjou, mecenáše umění tohoto panství a bratra francouzského krále Karla V. Sloužily k výzdobě stěn katedrály sv. Mořice v Angers až do 17. století, pak byly srolovány a nevhodným uložením došlo k jejich poškození, jeden kus byl zničen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Angers je hrad ve stejnojmenném městě na západě Francie v departementu Maine-et-Loire a regionu Pays de la Loire. Historicky jde o bývalou provincii Anjou, připojenou k Francii roku 1481 (nyní část departementů Maine-et-Loire a Indre-et-Loire)). Jejím hlavní město dosáhlo největšího významu ve středověku jako sídelní město hraběcího rodu Anjou, jehož někteří potomci dosáhli královské hodnosti ve Francii, Anglii, Neapolsku, Uhrách a Jeruzalémě, a Plantagenetů.", "tgt_summary": "The Château d'Angers is a castle in the city of Angers in the Loire Valley, in the \"département\" of Maine-et-Loire, in France. Founded in the 9th century by the Counts of Anjou, it was expanded to its current size in the 13th century. It is located overhanging the river Maine. It is a listed historical monument since 1875. Now open to the public, the Château d'Angers is home of the Apocalypse Tapestry.", "id": 644614}
{"src_title": "Město a hvězdy", "tgt_title": "The City and the Stars", "src_document": [{"title": "Námět.", "content": "Mladý muž Alvin vyšel ze Sálu stvoření do města Diaspar, jehož obyvatelé jsou přesvědčeni, že žijí v jediném lidském sídle na Zemi. Lidská zvědavost a touhy po nových objevech zakrněly, město nabízí vše, co jeho konformní společnost potřebuje. Alvinovi tyto možnosti nestačí, touží poznat to, z čeho mají ostatní panický strach - venkovní prostor za zdmi města.", "section_level": 1}, {"title": "Historie románu.", "content": "Dílo \"Město a hvězdy\" vzniklo přepisem autorova románu \"Proti pádu noci\", s nímž A. C. Clarke nebyl (na rozdíl od velké většiny čtenářů) nikdy zcela spokojen. Příležitost k revizi původního díla nadešla během plavby z Anglie do Austrálie, když Clarke uspořádal podvodní expedici na Velký bariérový útes s Mikem Wilsonem. Text byl dokončen v Queenslandu mezi výpravami na Velký bariérový útes a do perlonosných polí v Torresově průlivu a poprvé vyšel v nakladatelství Harcourt, Brace & World v r. 1956. Autor předpokládal, že nový román \"Město a hvězdy\" zcela nahradí svého předchůdce \"Proti pádu noci\", ale mnoho čtenářů zachovalo přízeň i staršímu dílu. Obě knihy se dočkaly dalších vydání.", "section_level": 1}, {"title": "Děj románu.", "content": "Alvin se cítí mezi svými vrstevníky nesvůj. Před 20 lety vyšel ze „Sálu tvoření“ a nyní se přehoupl do další etapy svého života. Za jeho rodiče byli vybráni Etanie a Eriston, kteří se o něj starali tak, jak je od osob plnících tuto funkci vyžadováno. Alvin cítí, že je jiný než ostatní, zajímá se o věci, které ostatní děsí a naopak různé společenské konvence mu mnoho neříkají. Jeho učitel Jeserac mu prozradí, že je unikátní tím, že se v Diasparu „narodil“ poprvé, ostatní už prodělali mnohočetný cyklus znovuzrození. Alvin silně pociťuje svou odlišnost. Láká jej venkovní prostor, své procházky směřuje k hradbám města, kde se v noci dívá na rozprostírající se poušť a na hvězdy (samotné město je v noci osvětleno). Přemýšlí, jak by se dalo z města uniknout. Pomůže mu Khedron - šašek, jenž jej vezme do ústředí Rady. Zde si může Alvin prohlédnout model města, jak je uložen v paměti počítače. Pomocí projektoru prozkoumá venkovní zdi a je zklamán, žádný východ nenalezne. S Khedronem využijí možnosti počítače a dají zpětný chod historie města. Město se na monitoru přetváří, pulzuje, až se scvrkne do miniaturní plochy. Z raných časů zůstal v současnosti zachován pouze centrální park. Zdá se, že může poskytnout vodítko pro další pátrání. Oba dobrodruzi se vydají do nedalekého mauzolea Yarlana Zeye - zakladatele parku (a podle mnohých i města). Netuší, že jsou sledováni Alystrou - dívkou Alvina. Naleznou zde šachtu vedoucí do podzemní stanice dopravního systému. Aktivní je pouze trasa do Lys. Khedron nedokáže překonat svou „vrozenou“ fobii a tak do dopravního prostředku nastoupí jen Alvin. Khedron se vrací do mauzolea, kde na něj čeká Alystra. Netuší, co se stalo s Alvinem a když jí šašek není schopen dát uspokojivou odpověď, umíní si, že to zjistí sama. Alvin přijíždí do Lys. Khedron vyslovil domněnku, že Lys bude velmi podobné Diasparu, ale mýlil se. Není zde žádné město, jen vesničky obývané lidmi, kteří se věnují zemědělství a chovu, stroje používají jen v nejnutnějších případech. Alvin je přijat Seranis, představenou vesničky Airlee v Lys. Místní lidé vypadají zdravě, vitálně a navíc mají schopnost telepatie. Řeč používají pouze děti - které v Diasparu nejsou a dospělí při rozmluvě s Alvinem. Alvin se dozví, že se sice může vrátit do Diasparu, ale bude mu vymazána paměť, Lys tak chce bránit svou nezávislost. Alvinovi se zdá, že to není vše a rád by záhadě přišel na kloub. Je udiven, že se Lys natolik obává o své bezpečí. Souhlasí, že se jistou dobu zdrží a pozná zdejší zvyky a prostředí. Seranis mu poskytne lekci z historie. Po aklimatizaci v novém prostředí se nový návštěvník vydává s Hilvarem, synem Seranis na výpravu po Lys. Dostanou se až k Shalmirane, pradávné pevnosti, která nebyla nikdy dobyta a to zažila i útok Nájezdníků. Pevnost je ponořena v temném jezeře, které je Alvinovi i Hilvarovi něčím podezřelé. Žije v něm již miliardu let obrovský polyp, jenž je tvořen mnoha koloniemi. Prodělává obdobné znovuzrození jako lidé v Diasparu, ale přirozenou cestou. Polyp je věrným následníkem Mistra, dávného náboženského mesiáše, jenž dokázal obrátit na svou víru příslušníky lidských i mimozemských ras. Mistr byl vyhnán z rodné Země a když se vrátil, měl sebou i své následovníky. Neustále zmiňoval „Velké“, kteří se odebrali mimo známý vesmír, ale kteří se podle jeho slov jednou vrátí. Přikázal svým vyznavačům, aby je přivítali, až jednoho dne přijdou. Dlouhověký polyp se poslušen jeho slov snaží o kontakt pomocí robota, kterého tu Mistr zanechal, ale doposud nepřišla žádná odpověď. Alvina vznášející se robot zaujme, musí znát spoustu tajemství z dávné minulosti. Robot však nemluví, jeho řečové schopnosti byly zablokovány Mistrem, jenž si nepřál, aby tento svědek mnoha událostí vydal svá mystéria. Polypa čeká přechod do nevědomé fáze své existence a tak souhlasí, aby robot následoval Alvina. Hilvar a Alvin se společně vracejí do Airlee, kde na ně čeká Seranis. Oznamuje Alvinovi, že jí je líto, ale situace se změnila, Lys se cítí ohroženo nastalými událostmi po příchodu Alvina. Bude mu vymazána paměť. Alvin nyní cítí, že správnou cestou do budoucna by byla vzájemná spolupráce obou oddělených civilizací. S pomocí robota se vrátí zpátky do Diasparu, aniž by přišel o své vzpomínky. V Diasparu se událo několik věcí. Šašek se odebral do paměťové banky, neboť se mu věci vymkly z ruky a on nedokázal čelit nové neznámé situaci. Po městě se navíc pohybují cizinci z Lys, kteří mají za úkol odstranit vzpomínky z myslí lidí, kteří věděli o Alvinově plánu. Avšak díky Alystře je o tom informováno příliš mnoho lidí. Alvin je předveden před Radu, kde má promluvit o svém zmizení. Lidé zpočátku nejsou schopni pojmout jeho tvrzení, ale jasný důkaz - cizí robot - je příliš přesvědčivý. Alvin poukazuje na všeobecný strach obyvatel města, kteří se ukrývají před již neexistujícím nebezpečím a nechtějí překonat své po miliony let zažité návyky. Vyžádá si konfrontaci centrálního počítače s neznámým robotem. Je dopraven i s robotem do sálu, kde požádá počítač o zrušení jeho bloku řeči. Stroj může po mnoha milionech let promluvit. Alvin vyslechne usnesení Rady. Nebude nijak potrestán za opuštění Diasparu, město si cení toho, že poukázal na slabinu. Nechá zatím uzavřít přístup k podzemní dráze. Tedy žádný pokrok směrem ke sblížení oddělených společenství. Alvin přijme rozhodnutí v klidu, jeho učitel Jeserac tuší, že už má něco v záloze. Je to tak, Alvin vezme svého lektora do věže Loranne, kde robot vzkřísí v písku pohřbenou kosmickou loď Mistra. Jeserac překoná svoji bázeň k otevřenému prostoru a stane se svědkem Alvinova odletu. Neodletí s ním, Alvin jej poprosí, aby informoval Radu, že její zákaz byl marný. Alvin směřuje do Lys, tentokrát je opatrnější a vyšle svého robota. Setká se s Hilvarem a dozví se, že se koná konference. Zde vystoupí a promluví o Diasparu. Doufá, že si lidé uvědomí, že vzájemnou izolací se zmenšuje šance na lepší budoucnost. Ukáže představenstvu Lys kosmickou loď, s Hilvarem podnikne krátký let k Shalmirane. Ledy se pohnuly, delegace Lys se chystá do Diasparu. Alvin se vydává se svým přítelem Hilvarem na pátrání po inteligentních bytostech. Instruují robota, aby dopravil jejich vesmírné plavidlo k Sedmi sluncím. Sedm sluncí je pravidelný šestiúhelník stejně jasných hvězd s jedním centrálním sluncem. Je zřejmé, že je to dílo nějaké inteligentní rasy. Badatelé pátrají na planetách centrální hvězdy, ale nacházejí pouze ruiny a mrtvé světy. Výjimkou je planeta s divokou vegetací, na níž zuří nelítostný boj o přežití mezi jednotlivými druhy. Když se zdá, že nenarazí na žádnou stopu po inteligenci, objeví se zvláštní stvoření Vanamond. Nejeví nepřátelské úmysly a zná mnoho z minulosti. Vanamond nemá fyzickou podobu, je pouhou myšlenkou a možnosti jeho vědění se zdají být nedozírné. Alvin s Hilvarem se vracejí na Zemi, Vanamond už je předstihl a nyní ho zkoumají mentalici z Lys. Zrekonstruují z jeho odpovědí historii lidské rasy. Impérium bylo tvořeno mnoha rasami a trvalo minimálně miliardu let. Vědci mnoha sjednocených ras Impéria dospěli k závěru, že vytvoří čistou inteligenci zbavenou hmoty. Experiment se nepodařil a vznikla „Šílená mysl“, která pustošila vesmír. Nebylo možno ji zničit, byla nesmrtelná. Impériu se podařilo za cenu odčerpání obrovské energie z hvězd odklidit „Šílenou mysl“ na okraj Galaxie do umělé hvězdy zvané „Černé slunce“, kde stále přetrvává. Experiment s vývojem ryzí inteligence pokračoval, ačkoli měl řadu odpůrců. Tentokrát se zdařil a dal vzniknout Vanamondovi. Impérium se záhadným způsobem přemístilo mimo kosmos a prostor. Jednou se možná vrátí. Ve vesmíru zůstalo jen několik starších ras, které nechtěly opustit své domovy. Člověk se začal izolovat na své planetě a vytvořil legendy o Nájezdnících, které vycházely ze zápasu se „Šílenou myslí“. Shalmirane bylo vytvořeno za účelem zničení Měsíce, který se začal nebezpečně přibližovat k povrchu zemskému. Dvě enklávy, které přežily eony věků - Lys a Diaspar - byly deformovány strachem a zděděnými mýty. Nyní se před oběma společenstvími otevírá nová budoucnost, v níž obě mají potenciál odvrhnout své komplexy z minulosti. První kroky již byly podniknuty. Lysský psycholog Gerane programuje v Diasparu „Ságy“ - virtuální reality, aby se s jejich pomocí obyvatelé Diasparu pokoušeli odstranit svou agorafobii. Prvním, komu se to podaří je Alvinův učitel Jeserac. Alvin sám ví, že jeho budoucnost neleží ve hvězdách, nýbrž na Zemi. Možná člověk jednoho dne opět získá to, co ztratil, ale nyní na něj čeká mnoho práce na Zemi. Je potřeba zastavit postup pouští a obnovit oceány. Hilvar ví, že osud známého vesmíru bude záležet na Vanamondovi, protože až se jednou vyčerpá energie „Černého slunce“ a „Šílená mysl“ se dostane z jeho zajetí, bude to právě Vanamond, který se s ní bude muset utkat.", "section_level": 1}, {"title": "Prostředí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Město Diaspar.", "content": "Město Diaspar existuje už více než 1 000 000 000 (1 miliardu) let. Lidé dříve obývali zemský povrch a vydávali se do kosmu, vybudovali Galaktické impérium, ale po střetu s Nájezdníky byli nuceni uchýlit se zpátky na svou mateřskou planetu a své síly vrhli do vybudování velkého města, které odolá toku času. Legenda tvrdí, že lidé uzavřeli s Nájezdníky dohodu - ponechají si svou planetu a jim přenechají vesmír. Během tisíciletí vybudovali dokonalý hermeticky uzavřený mikrosvět, v němž není nouze ani nedostatku. Postupem času si vypěstovali fobii z otevřeného prostoru a zapomněli mnohé ze své minulosti. Diaspar má dokonalé samoopravovací systémy a je řízeno centrálním počítačem. Jakákoli porucha je ihned odstraněna, opotřebení taktéž. Ve městě se nachází Hlavní elektrárna a palác Rady - jedna z největších budov ve městě, v němž pracují roboti a stroje, faktičtí administrátoři Diasparu. Do paláce Rady není povolen vstup každému, je to jeden z mála zákazů ve městě. Nacházejí se zde matrice v paměťových bankách uchovávající informace o všech obyvatelích, změnách v architektuře města atp. Centrem města je zelený park o průměru 3 mil, tady se scházejí všechny pohyblivé i nepohyblivé cesty. Jeho tvůrce Yarlan Zey zde má hrobku, která je klíčem k opuštění města. Šachtou se lze dostat do podzemí, kde je stanice dopravního systému spojující Diaspar s Lys (toho před Alvinem využilo pouze několik lidí). Jedním z nejvyšších bodů je věž Loranne na okraji města. Město před okolními vlivy chrání Pole, které zajišťuje i umělé osvětlení během noci. Obyvatelé Diasparu se dožívají kolem 1000 let. Bylo by možno žít i déle, ale tato doba stačí na to, aby mozek pojal maximum informací, poté je třeba vymazat vzpomínky a opustit existenci. Díky velmi vyspělé technologii lidé prakticky dosáhli nesmrtelnosti, naučili se přechovávat informace v tzv. matricích, které jsou uchovávány. Za několik tisíc let může být člověk opět oživen, bez vzpomínek. Ty se mu postupně vrací v pozdějším věku. V Diasparu žije stabilně pouze 1 procento obyvatel, ostatní odpočívají v paměťových bankách. Je to určitá cirkulace, cyklicita obyvatel města. Reinkarnovaným lidem jsou přiděleni opatrovníci - „rodiče“, kteří jim věnují část svého času po dobu prvních 20 let. Každý v Diasparu už prodělal mnoho reinkarnací, včetně Šaška. Jednou za dlouhou dobu se vyskytne člověk - tzv. „Odlišný“, který ještě nikdy dříve nežil - takovým případem je po 10 000 000 let i Alvin. Odlišných bylo před Alvinem v historii Diasparu celkem 14 a všichni zmizeli. Model lidského těla je po celou dobu existence uložen v paměťové bance, proto se změnilo jen mírně. Zmizelo ochlupení, zuby a nehty, pouze vlasy zůstaly. Protože odpadlo biologické rozmnožování, zmizel i pupek. Mužům se penis uložil dovnitř těla. Zmizela i potřeba spánku, lidé spí jen výjimečně po velmi namáhavém duševním výkonu. Přestože obyvatelé Diasparu oplývají vysokou inteligencí a město je proti stagnaci pojištěno (např. osoba Šaška, mírné změny v uspořádání), Alvinovi se zdá, že lidé mají omezené zájmy. Věnují se sice různým filozofickým otázkám, debatám s centrálním počítačem, luštěním logických paradoxů, ale naprosto pozbyli zvědavost a touhu po dobrodružství. Téměř každý člen společnosti se stává v určitém období života umělcem a tvoří více či méně zdařilá díla, jakmile si však má představit otevřený prostor, jímá ho strach. Pěstují se i sporty (mnohé jsou ulehčeny díky ovládání gravitace), lidé se vydávají na dobrodružství do tzv. „Ság“ - umělých realit.", "section_level": 2}, {"title": "Společenství Lys.", "content": "Lys vzešlo z odlišné civilizace než Diaspar. Na počátku jeho historie byla malá společenství tvořená lidmi, kteří necítili potřebu sdílet městskou kulturu s mnoha miliony dalších. Lys se rozrostlo a vytvořilo nezávislou společnost opírající se o sílu mysli. Jeho obyvatelé ovládli telepatii a rozšířili tak propast mezi sebou a městskými společenstvími. Lys mělo vůdčí roli během velkých krizí, jeho vědci zničili Měsíc, jenž svým přibližováním se ohrožoval Zemi. Podle legend se v bitvě o Shalmirane Lys postavilo Nájezdníkům. Později si zabezpečilo svou nezávislost a důsledně si ji chrání do současnosti. Ačkoli sem přicházeli v dobách Úsvitu lidé z měst a byli přijati, v dobách jejich úpadku se Lys nevměšovalo do záležitostí metropolí. Postupně kontakt ochabl, vzdušná doprava ustala a zbyla pouze jediná cesta - podzemní dopravní systém z Diasparu. Lys je tvořeno mnoha vesničkami v přírodě. Je obklopeno mohutným horským řetězcem. Každá vesnička má svá specifika. Nejblíže podzemní dráze je vesnice Airlee. Další zmíněnou vesnicí v Lys je Grevarn. Obyvatelé v Lys ovládají telepatii, čili nepotřebují používat ve vzájemné komunikaci řeč. Ta přežila pouze díky oblibě zpěvu. Obvyklou řečí hovoří pouze děti. Obyvatelé pěstují zeleninu a ovoce. Nejběžnějším způsobem dopravy je pěší chůze. Jedná-li se o delší vzdálenost, využívají zvířata. Stroje používají pouze v nejnutnějších případech. Lidé se zde rodí a umírají přirozeným způsobem po dosažení cca 200 let. V ohrožení jsou schopni působit společně mocnou telepatickou silou. Lys ponechávalo podzemní dráhu z Diasparu otevřenou, občas z města někdo utekl do Lys a zde přispěl něčím hodnotným.", "section_level": 2}], "src_summary": "Město a hvězdy je vědeckofantastický román britského spisovatele Arthura C. Clarka vydaný v roce 1956. V anglickém originále se kniha jmenuje \"The City and the Stars\". Dílo je přepisem autorova staršího románu \"Proti pádu noci\". ", "tgt_summary": "The City and the Stars is a science fiction novel by British writer Arthur C. Clarke, published in 1956. This novel is a complete rewrite of his earlier \"Against the Fall of Night\", Clarke's first novel, which had been published in \"Startling Stories\" magazine in 1948 after John W. Campbell, Jr., editor of \"Astounding Science-Fiction\", had rejected it, according to Clarke. ", "id": 1426750}
{"src_title": "Neal Broten", "tgt_title": "Neal Broten", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "Poprvé se objevil na velké mezinárodní akci v roce 1979, kdy nastoupil za juniorskou reprezentaci na mistrovství světa do 20 let ve Švédsku, mladí Američané zde obsadili až šesté místo. V sezoně 1979/80 si jej trenér Herb Brooks vybral do týmu, který se po celou sezonu připravoval na v USA pořádané olympijské hry. V rámci přípravy sehrál za reprezentaci 55 utkání a nastřádal v nich 55 bodů (25 branek a 30 asistencí). Na olympijském turnaji v Lake Placid se podařilo týmu, který byl poskládán z hráčů z univerzit, vybojovat šokující zlaté medaile po vítězství nad silným výběrem Sovětského Svazu. Dodnes je tento výsledek považován za jeden z nejpřekvapivějších v dějinách hokeje (označováný jako Zázrak na ledě). Jako čerstvý hráč NHL byl zařazen do nominace na Kanadský pohár 1981, ocitl se tedy v nejlepším možném americkém výběru. Ten ale obsadil v šestičlenném turnaji až čtvrtou pozici. Byl vybrán i na další ročník turnaje v roce 1984, kde Spojené státy po základním turnaji obsadily druhé místo, ale v semifinále nestačily na Švédy. Po vyřazení svého klubu v prvním kole play off NHL se zúčastnil v roce 1990 i mistrovství světa ve Švýcarsku, kde skončil americký výběr pátý. Rok po ukončení aktivní kariéry – v roce 1998 – navlékl spolu s dalšími bývalými hráči NHL dres USA v kvalifikačním turnaji, aby pomohl zabránit blamáži v podání sestupu z mistrovství světa. I díky jeho třem gólům a stejnému počtu asistencí ve třech utkáních si Američané zachránili účast mezi elitou.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra v NHL.", "content": "Broten byl draftován v roce 1979 klubem ze svého rodného státu – Minnesota North Stars. V té době hrál za minnesotskou univerzitu. Dres North Stars oblékl poprvé v závěru základní části ročníku 1980/81, s klubem absolvoval i play off, ve kterém došly \"Severní hvězdy\" až do finále, kde podlehly New York Islanders. Broten patřil mezi opory celku a v sezoně 1990/91 byl i u druhého nezdaru ve finále Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins. V úvodu sezony 1991/92 se nedohodl s Minnesotou na smlouvě, tak nastoupil osmkrát za BSC Preussen v německé lize. Zbytek sezony už dohrál za svůj tým v NHL. V létě 1993 mužstvo z Minnesoty ukončilo působnost a přesunulo se do Dallasu, kde působí od té doby jako Dallas Stars. Neal Broten je tak nesmazatelně nejproduktivnějším hráčem a nejlepším nahrávačem v historii North Stars. V sezonách 1982/83 a 1985/86 byl vybrán do utkání hvězd NHL. Za nový klub odehrál ročník 1993/94 a začal v něm i novou sezonu 1994/95. V únoru 1995 byl vyměněn do celku New Jersey Devils a v novém angažmá se mu podařilo hned vyhrát Stanley Cup, přičemž ve vyřazovacích bojích byl druhý nejproduktivnější hráč Devils. V úvodu sezony 1996/97 byl vyměněn do Los Angeles Kings a sezonu dohrál v Dallas Stars. Během ročníku nastoupil i v jedenácti utkáních IHL za klub Phoenix Roadrunners. Po sezoně svoji kariéru ukončil. V roce 1998 obdržel Lester Patrick Trophy za přínos hokeji v USA a v roce 2009 ho v anketě pořádané klubem NHL Minnesota Wild fanoušci označili za největší osobnost hokeje ve státě Minnesota. Číslo dresu 7 bylo na jeho počest vyřazeno ze sady dresů Dallas Stars.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "O olympijském triumfu v Lake Placid 1980 byl v roce 2004 natočen film, ve kterém Brotena hrál Trevor Alto.", "section_level": 1}], "src_summary": "Neal LaMoy Broten (* 29. listopadu 1959 v Roseau, Minnesota, Spojené státy americké) je bývalý americký hokejový reprezentant a dlouholetý hráč NHL. Jedná se o jednu z významných postav historie amerického hokeje. ", "tgt_summary": "Neal LaMoy Broten (born November 29, 1959) is an American former professional ice hockey player. A member of the 1980 US Olympic hockey team that won the gold medal at Lake Placid in 1980, Broten was inducted into the US Hockey Hall of Fame in 2000 having appeared in 1,099 National Hockey League (NHL) regular season games from 1981 to 1997 with the Minnesota North Stars, Dallas Stars, New Jersey Devils and Los Angeles Kings. He is the older brother of Aaron and Paul Broten.", "id": 387964}
{"src_title": "Marie Hannoverská (1776)", "tgt_title": "Princess Mary, Duchess of Gloucester and Edinburgh", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Princezna Marie se narodila 25. dubna 1776 v Buckingham House v Londýně. Jejím otcem byl vládnoucí britský panovník Jiří III. a matkou královna Šarlota, dcera meklenbursko-střelického vévody. Marie byla pokřtěna 19. května v St James's Palace arcibiskupem canterburským Frederikem Cornwallisem. Jejími kmotry byli lankrabě Fridrich Hesensko-Kasselský (otcův bratranec zastoupen markýzem z Hertfordu), sasko-gothajsko-altenburská vévodkyně (manželka otcova bratrance zastoupena vévodkyní z Argyllu) a meklenbursko-střelická princezna (její vzdálená sestřenice zastoupena hraběnkou vdovou z Effinghamu). Král byl oddaný otec, který si vždy našel čas na návštěvu svých dětí. Při hraní se svými malými dětmi se choval docela neformálně, na rozdíl od důstojné královny Šarloty, která měla větší potíže s opuštěním formálního chování očekávaného od jejich postavení. Přesto však byla Šarlota při výchově dětí svědomitá. Královna pečlivě ohlížela na blaho, vzdělání a vývoj morálních hodnot královských princezen. Kvůli královským povinnostem a manželství s králem měla na děti méně času, a tak jmenovala Lady Charlotte Finchovou, aby vela výchovu jejích dívek. Podle spisovatelky Flory Fraserové byla Marie považována za nejkrásnější dceru Jiřího III.; Fraserová ji nazývá \"jemně krásnou\". Marie poprvé tančila menuet na veřejnosti v šesti letech na dvorském plesu na královy narozeniny v červnu 1781. Na jaře 1792 oficiálně debutovala u dvora. Kolem roku 1796 se zamilovala do nizozemského prince Frederika, který se svou rodinou pobýval v Londýně v exilu. Frederik byl synem nizozemského místodržitele Viléma V. a mladším bratrem budoucího krále Viléma I. Nizozemského. Frederik s Marií se však nikdy nevzali, protože král Jiří III. stanovil, že nejdříve se musí provdat její starší sestry. V roce 1799 Frederik zemřel a Marii byl povolen oficiální smutek. Mariina nejmladší sestra a milovaná společnice Amélie jí pro její poslušnost říkala \"Mama ́s tool\" (matčin nástroj). Améliina předčasná smrt v roce 1810 Marii, která o nemocnou sestru pečovala, silně zasáhla.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Mariina výchova byla velmi chráněná a princezna trávila většinu času s rodiči a sestrami. Král s královnou horlivě chránili své děti, především dcery. Marie se však 22. července 1816 provdala za svého bratrance Viléma Frederika, vévodu z Gloucesteru a Edinburghu, syna otcova bratra Viléma Jindřicha. Ve svatební den povýšil ženicha Mariin bratr princ regent z \"Výsosti\" na \"královskou Výsost\". Vilém Frederik se chtěl původně oženit s Mariinou neteří Šarlotou, princeznou z Walesu. Historik A. W. Purdue navrhuje za Mariin motiv provdat se za svého bratrance kvůli její nechuti k omezující domácnosti královny Šarloty. Pár žil v Bagshot Park, ale po Vilémově smrti se Marie přestěhovala do White Lodge v Richmond Park. Manželé spolu neměli děti. Marie zemřela jako poslední potomek Jiřího III. a prý byla oblíbenou tetou královny Viktorie. Marie si byla blízká se svým nejstarším bratrem a sdílela s ním jeho nenávist k jeho manželce, jejich sestřenici Karolině Brunšvické. Princezna Marie Hannoverská zemřela 30. dubna 1857 v 81 letech jako poslední potomek Jiřího III. a královny Šarloty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Hannoverská (25. dubna 1776, Londýn – 30. dubna 1857, Weymouth) byla jedenáctým dítětem a čtvrtou dcerou britského krále Jiřího III. a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické. ", "tgt_summary": "Princess Mary, Duchess of Gloucester and Edinburgh (25 April 1776 – 30 April 1857) was the eleventh child and fourth daughter of King George III of the United Kingdom and his consort Charlotte of Mecklenburg-Strelitz. ", "id": 1277062}
{"src_title": "Édouard Schuré", "tgt_title": "Édouard Schuré", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí (1841 – 1865).", "content": "Narodil se 21. ledna 1841 ve Štrasburku, v rodině protestantského lékaře Jeana Frédérica Schuré a jeho ženy Sophie Pauline Bloechelové jako jediný syn. Jeho starší sestra Pauline Adèle zemřela na zápal plic, když jí bylo pět měsíců. Matka zemřela na zánět pobřišnice, když mu byly 4 roky. O deset let později zemřel i jeho otec a mladý Édouard žil až do svých 20 let u svého profesora historie na gymnáziu Jeana Sturma. Po maturitě se zapsal ke studiu na Právnické fakultě, aby udělal radost svému dědečkovi z matčiny strany, který tam byl děkanem. Studia práv ho ale příliš nebavila a většinu odpolední trávil na Filozofické fakultě, kde sympatizoval s mladými studenty a umělci a zamiloval si především literaturu a umění. Mezi jeho nejbližší přatele patřili hudební skladatel Victor Nessler, s jehož sestrou Mathildou se oženil, a historik Rodolphe Reuss. Ještě před dokončením studií práv se rozhodl, že se bude věnovat poezii. V roce 1860, po smrti obou prarodičů, zdědil jejich majetek a renta mu umožnila věnovat se bez obav svým zájmům. V roce 1861 získal právnický titul ale právnickou praxi nenastoupil a s velkým zájmem se pustil do studia děl proslulých filozofů. (Descartes, Spinoza, Kant, Hegel, Schelling, Schopenhauer). Největší vliv na něj mělo dílo Georga Friedricha Creuzera \"Symbolik und Mythologie der alten Völker\", které ho inspirovalo v jeho další literární činnosti. V roce 1864 odcestoval do Německa, aby shromáždil materiál pro svoji práci \"Histoire du Lied ou de la chanson populaire en Allemagne\", na které začal pracovat již na gymnáziu, pod vedením jednoho ze svých učitelů, německého uprchlíka Alberta Grüna, který v něm vzbudil zájem o německou kulturu a filozofii. Alsasan Édouard Schuré tak získal otevřený přístup k oběma kulturám, německé i francouzské. Tři hlavní etapy jeho následujícího života ovlivnily zásadním způsobem tři osoby: Richard Wagner, Marguerite Albana Mignaty a Rudolf Steiner.", "section_level": 2}, {"title": "Richard Wagner (1865 – 1876).", "content": "10. června 1865 se Édouard Schuré zúčastnil premiéry Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Mnichově a setkal se osobně se skladatelem. Na Wagnerův podnět následovalo několikeré setkání a když Schuré odjel z Německa, rozvinula se mezi nimi přátelská korespondence. Schuré byl Wagnerovým dílem hluboce ovlivněn a věnoval mu později jeden svazek svého díla \"Histoire du Drame musical\" nazvaný \"Richard Wagner, son œuvre et son idée\" (1895) a vzpomínkovou knihu \" Souvenirs sur Richard Wagner\". 18. října 1866 se oženil s Mathildou Nesslerovou, sestrou svého přítele ze studií Victora Nesslera; manželé se usadili v Paříži. Když vypukla v roce 1870 prusko-francouzská válka, ovlivnilo to i vztah Francouzů k německé kultuře a umění. Schuré se však svého obdivu k dílu Richarda Wagnera nevzdal a navzdory Wagnerovým protifrancouzským výpadům, obhajoval jeho hudbu jako hluboce univerzální. V roce 1873 se setkal s německým filosofem Friedrichem Nietzschem s nímž sdílel své nadšení pro dílo Richarda Wagnera. Schuré se setkal s Wagnerem naposledy v roce 1876 na prvním ročníku Hudebních slavností v Bayreuthu. Pak ale přestal přijímat Wagnerovo pozvání k dalším setkáním a přestože byl i nadále zastáncem univerzálního charakteru jeho hudby, stále více mu vadily Wagnerovy útoky proti Francii, jeho extrémní nacionalismus a pruský šovinismus. Schuré naopak začal ve svém díle oslavovat vše keltské (Francie) a negativně se stavěl k teutonismu (Německo).", "section_level": 2}, {"title": "Marguerite Albana Mignaty (1871 - 1887).", "content": "Při cestě do Itálie v roce 1871, kam cestoval na pozvání německé spisovatelky a překladatelky Malwidy von Meysenburg, se Schuré ve Florencii setkal s o dvacet roků mladší literátkou a spisovatelkou jménem Marguerite Albana Mignaty, původem z Korfu, která zde pořádala literární salon. Její krása, řecké kořeny, anglické vzdělání, esoterické zkušenosti nabyté v Indii, spolu se smyslem pro umění a literaturu způsobily, že k ní byl Schuré neodolatelně přitahován. Každé léto pak pobýval v Itálii, ve Florencii, aby mohl být Marguerite nablízku. Později ji označil za svoji osudovou ženu a múzu, přestože byl ženatý. Jejich vztah trval až do Margueritiny smrti v roce 1887. Napsal jí téměř 9000 dopisů, které jsou nyní uloženy v archivu ve Strasbourgu. Byla hlavní iniciátorkou jeho nejznámějšího díla \"Les Grands Initiés...\" (1900), které věnoval její památce. Schuré také napsal její životopis, který vyšel knižně spolu s její esejí o italském renesančním malíři Correggiovi pod názvem \"Le Corrège, sa vie et son œuvre, précédé́ d'un essai biographique sur Marguerite Albana\".", "section_level": 2}, {"title": "Rudolf Steiner (1900-1929).", "content": "V roce 1900 dílo \"Les Enfants de Lucifer\", publikované spolu s \"La Sœur gardienne\". vzbudilo pozornost Marie von Sivers, teosofistky a pozdější druhé ženy Rudolfa Steinera. Aniž by se s Édouardem Schuré znala osobně, projevila přání přeložit jeho díla do němčiny. Jejím prostřednictvím se Édouard Schuré v německé sekci Teosofické společnosti setkal s rakouským filosofem a později i zakladatelem antroposofie Rudolfem Steinerem. V roce 1906 přijel Rudolf Steiner, jako generálním tajemník německé sekce Teosofické společnosti, do Paříže, aby zde uspořádal cyklus přednášek o esoterii. Jeho přednášky spolu s příspěvky Éduarda Schuré byly publikovány v časopise La Science Spirituelle pod názvem \"Esquisse d'une Cosmogonie psychologique\" a shrnuty v knize \"L'ésotérisme chrétien\". V roce 1907 se Édouard Schuré stal členem Teosofické společnosti. Na jeho pozvání ho navštívili Rudolf Steiner a Marie von Sivers v jeho venkovském domě poblíž městečka Barr v Alsasku. Na požádání hostitele zde Rudolf Steiner napsal krátkou autobiografickou esej, která je známá jako \"Document de Barr\". Schuré zase souhlasil s tím, aby jeho drama \" Les Mystères d'Eleusis\" bylo hráno na Teosofickém kongresu v Mnichově. V roce 1913 vystoupil Schuré z Teosofické společnosti, podporuje Steinerův názor o univerzální roli Krista a nemožnosti nové inkarnace, jak tvrdili britští teosofisté Annie Besant a Charles W. Leadbeater. Po vyhlášení 1. světové války se Schuré cítil příliš obklopen pangermanismem a přes přetrvávající obdiv a úctu k Rudolfu Steinerovi, opustil Antroposofickou společnost, kterou Steiner založil, což bylo pro něho velmi bolestné. Ke smíření se Steinerem došlo v roce 1921 na akci \"Francouzské týdny\", pořádané v sídle Antroposofické společnosti Goetheanum v Dornachu. Čtyři roky po Rudolfu Steinerovi, v roce 1929, zemřel Édouard Schuré v Paříži ve věku 88 let.", "section_level": 2}], "src_summary": "Philippe Frédéric Édouard Schuré (21. ledna 1841, Štrasburk – 7. dubna 1929, Paříž) byl francouzský spisovatel, filozof a muzikolog. Světovou proslulost mu přineslo jeho dílo \"Les Grands Initiés. Esquisse de l’histoire secrète des religions\" (\"Velcí zasvěcenci: tajné dějiny náboženství\"), které věnoval významným mytologickým postavám a myslitelům jakými byli Rama, Kršna, Hermés, Mojžíš, Orfeus, Pythagoras, Platon a Ježíš Kristus, a které je stále znovu vydáváno a překládano do řady jazyků.", "tgt_summary": "Eduard (Édouard) Schuré (January 21, 1841 in Strasbourg – April 7, 1929 in Paris) was a French philosopher, poet, playwright, novelist, music critic, and publicist of esoteric literature.", "id": 2387233}
{"src_title": "Baltická operace", "tgt_title": "Baltic Offensive", "src_document": [{"title": "Předcházející útoky.", "content": "Do dubna roku 1944 se podařilo Rudé armádě v rámci Leningradsko-novgorodské operace prorazit blokádu Leningradu a postoupit až k hranicím Estonska. Počátkem června 1944 začaly v této oblasti další útoky, které byly předzvěstí Operace Bagration. V rámci této mohutné ofenzívy postoupily sovětské jednotky na území pobaltských států, ovšem do jejího skončení se jim nepodařilo postoupit až k Baltskému moři. Zatímco v případě Ukrajiny, Běloruska a Polska, kde Rudá armáda překonala několik stovek kilometrů a byla vyčerpána, a proto přechodně ukončila boje a přešla do strategické obrany, v případě útoků proti Pobaltí a Besarábii bylo rozhodnuto o tom, že k dalším ofenzívám dojde ještě roku 1944.", "section_level": 1}, {"title": "Baltická operace.", "content": "Ve dnech 14. až 17. září začal útok sovětského leningradského, 1., 2. a 3. pobaltského a 3. běloruského frontu. Proti zhruba 900 tisícům rudoarmějců stálo 730 tisíc příslušníků Wehrmachtu a jednotek Waffen-SS. Rudá armáda měla ale významnou převahu v dělostřelectvu, tancích i letadlech. První úder byl veden na Rigu, čímž mělo dojít k rozdělení německých vojsk na dvě skupiny. Následovala útočná operace na Tallinn a na Klaipėdu. 3. běloruský front útočil ve směru na Prusko. Riga byla sice sovětskými jednotkami obklíčena, ovšem velice úspěšně se jim bránila. Stejná situace nastala i v případě Klaipėdy, kde se bránily německé jednotky, jejichž snahou byla evakuace po moři do Německa. Útok na Estonsko byl ukončen 26. září a poté provedly sovětské paradesantní jednotky výsadek na Západoestonské souostroví. Klajpedu dobyla Rudá armáda 22. října, rižská ofenzíva byla dovršena 24. října a v Pobaltí tak zůstaly uvězněné německé jednotky pouze v Kuronsku, které kapitulovaly v počtu asi 200 tisíc mužů až v květnu 1945 současně s ukončením války.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky operace.", "content": "Obsazení Pobaltí mělo důsledky vojenské i politické. Sovětská vojska stanula na hranicích Pruska, přičemž v některým místech již do příhraničních oblastí východního Pruska pronikla. Sovětská baltská flotila měla již plně otevřeny dveře k akcím v Baltském moři, kdy nebyla limitována minovými poli a protiponorkovými zátarasy a mohla využívat přístavy pobaltských republik. Díky tomu mohla vést efektivní boj proti německým námořním silám v Baltském moři. Mezi nejznámější akce sovětské flotily z této doby patří potopení německých lodí Wilhelm Gustloff a General von Steuben ponorkou S-13 či potopení dopravní lodě Goya ponorkou L-3. Hlavním politickým důsledkem operace bylo obnovení sovětské okupace Estonska, Lotyšska a Litvy. Snahy představitelů pobaltských národů o znovuobnovení suverenity během léta 1944 byly ofenzívou zmařeny, pobaltské republiky se staly na více než čtyřicet dalších let součástí Sovětského svazu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Baltická operace (14. září – 24. listopadu 1944) byla strategická ofenzíva Velké vlastenecké války, jejímž cílem bylo znovuobsazení Estonska, Lotyšska a Litvy a proniknutí k Baltskému moři.", "tgt_summary": "The Baltic Offensive, also known as the Baltic Strategic Offensive, denotes the campaign between the northern Fronts of the Red Army and the German Army Group North in the Baltic States during the autumn of 1944. The result of the series of battles was the isolation and encirclement of the Army Group North in the Courland Pocket and Soviet re-occupation of the Baltic States.", "id": 187067}
{"src_title": "Charlotte Kalla", "tgt_title": "Charlotte Kalla", "src_document": [{"title": "Největší úspěchy.", "content": "Je trojnásobnou juniorskou mistryní světa. Na juniorském mistrovství světa v běhu na lyžích 2006 ve slovinském Kranji byla 1. v kombinaci a 3. v běhu na 5 km. Na juniorském mistrovství světa v běhu na lyžích 2007 v italském Tarvisiu byla 1. v kombinaci a v běhu na 5 km a 2. ve sprintu. V závodě Světového poháru dospělých poprvé startovala v osmnácti letech 15. 3. 2006 v čínském Čchang-čchunu a ve sprintu tam obsadila 14. místo. Startovala na Mistrovství světa v klasickém lyžování 2007 v japonském Sapporu – v běhu na 10 km byla pátá, v kombinaci sedmá. Na medailové pozice v individuálním závodě SP poprvé dosáhla 24. 11. 2007 v norském Beitostølenu, kde v běhu na 10 km skončila třetí. Jejím prvním životním úspěchem bylo vítězství v Tour de Ski 2007/08, když v závěrečném běhu do vrchu v přímém souboji porazila obhájkyni vítězství Finku Virpi Kuitunenovou. První medaili z Mistrovství světa získala v Liberci 2009 za 3. místo v závodu štafet. Při svém prvním staru na ZOH získala ve Vancouveru 2010 zlatou medaili v běhu na 10 km volně a stala se tak teprve druhou švédskou běžkyní na lyžích, která vyhrála olympijský závod (po Toini Gustafsson). Mistryní světa v kategorii dospělých se poprvé stala na MS 2011 v Oslu v týmovém sprintu (spolu s Idou Ingemarsdotter). Úspěšné pro ní byli i Olympíjské hry v Soči, kdy švédky vyhrály štafetu, a Kallaová přidala dvě stříbra ze závodů na 2x 7,5Km a na desítce volně. Další zlatou medaili získala na domácím Mistrovství světa v klasickém lyžování 2015, kdy vyhrála závod na 10 km volným stylem. Toto MS pro ní bylo nejúspěšnější, ke zlaté medaili přidala i jedno stříbro a dva bronzy. Překonala tak dosavadní švédskou rekordmanku v počtu medailí z Mistrovství světa Toini Gustafsson, která v letech 1962 až 1968 získala 2 zlata, 3 stříbra a 2 bronzy. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování 2017 získala bronz v závodě na 2 x 7,5 km. V závodě na 10 kilometrů klasicky získala stříbrnou medaili. Na ZOH 2018 v Pchjongčchangu získala zlato ve skiatlonu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Je svobodná a žije ve městě Sundsvall. Jejím přítelem je švédský běžec na lyžích Tiio Soederhielm.", "section_level": 1}], "src_summary": "Charlotte Kalla (* 22. července 1987 v Gällivare, Švédsko) je švédská běžkyně na lyžích. Jde o olympijskou vítězku a mistryni světa. Závodí na lyžích značky Fischer. Závodí za klub \"IFK Tärendö\". Měří 162 cm a váží 60 kg.", "tgt_summary": "Marina Charlotte Kalla (born 22 July 1987 in Tärendö) is a Swedish cross-country skier who has been competing at international level since the 2003–04 season. Kalla is a three-time Olympian, winning her first Olympic gold medal at the 2010 Winter Olympics in the 10 km freestyle event in Vancouver. At the 2014 Winter Olympics in Sochi Kalla ran the final leg in the 4 × 5 km women's relay race and started third with a 25.7 seconds lag behind the first place but reduced the gap, overtaking her competitors in the final straight, earning Sweden the first gold medal in the women's relay event since 1968. At the 2018 Winter Olympics in Pyeongchang Kalla won Olympic gold medal in the skiathlon event. ", "id": 2026146}
{"src_title": "Ken Morrow", "tgt_title": "Ken Morrow", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "Urostlý obránce si zahrál na mistrovství světa 1978, které hostilo Československo a americká reprezentace na něm obsadila šesté místo. V sezoně 1979/80 si jej trenér Herb Brooks vybral do týmu, který se po celou sezonu připravoval na v USA pořádané olympijské hry. V rámci přípravy sehrál 56 utkání a nastřádal v nich 22 bodů (4 branky a 18 asistencí). Na olympijském turnaji v Lake Placid se podařilo týmu, který byl poskládán z hráčů z univerzit, vybojovat šokující zlaté medaile po vítězství nad silným výběrem Sovětského Svazu. Dodnes je tento výsledek považován za jeden z nejpřekvapivějších v dějinách hokeje (označováný jako Zázrak na ledě) a Morrow byl členem zahajovací sestavy v tomto utkání. Hráč si zahrál ještě na Kanadském poháru 1981, kde Američané vypadli v semifinále.", "section_level": 1}, {"title": "New York Islanders.", "content": "Morrow byl v roce 1976 vybrán v draftech klubem NHL New York Islanders a celkem WHA New England Whalers. V té době hrál za Bowling Green University, kterou opustil až v roce 1979. Po olympijském triumfu v Lake Placid se již v závěru sezony 1979/80 zařadil do sestavy Islanders a hned byl u triumfu v podobě zisku Stanley Cupu. Silná generace \"Ostrovanů\" dokázala pohár obhájit i v sezonách 1980/81, 1981/82 a 1982/83. V pátém finále v řadě v ročníku 1983/84 newyorský klub podlehl Edmonton Oilers. Po sezoně 1988/89 ukončil kariéru kvůli přetrvávajícím potížím s kolenem. V sezoně 1991/92 působil u Islanders jako asistent trenéra a od roku 1995 se věnuje skautingu. V roce 1995 byl zařazen do americké hokejové síně slávy a o rok později obdržel Lester Patrick Trophy za přínos hokeji v USA. Na konci roku 2011 byl uveden také do síně slávy klubu New York Islanders.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "O olympijském triumfu v Lake Placid 1980 byl v roce 2004 natočen film, ve kterém Morrowa hrál Casey Burnettelcik.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kenneth Arlington Morrow(* 17. října 1956 ve Flintu, Minnesota, Spojené státy americké) je bývalý americký hokejový obránce, který nastupoval v NHL za New York Islanders. V tomto klubu pracuje dnes v oblasti rozvoje skautingu a mládeže. ", "tgt_summary": "Kenneth Arlington Morrow (born October 17, 1956 in Davison, Michigan) is a former American professional ice hockey defenseman and a member of the 1980 USA Olympic Miracle on Ice hockey team. He is currently serves as the New York Islanders' director of pro scouting. A member of the United States Hockey Hall of Fame, he played 550 regular season games in the National Hockey League between 1980 and 1989.", "id": 1609205}
{"src_title": "Valerij Legasov", "tgt_title": "Valery Legasov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Valerij Legasov se narodil v Tule jako dítě z dělnické rodiny. Vystudoval Chemicko-technickou univerzitu Dmitrije Mendělejeva a pracoval v Institutu pro atomovou energii I. V. Kurčatova. V roce 1967 dosáhl akademického titulu a v roce 1972 získal doktorát v oboru chemie. Od roku 1983 až do své smrti byl vedoucím katedry chemického inženýrství na Chemické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. V roce 1981 se stal členem Ruské akademie věd. Legasov a další vědci již při zavádění reaktoru RBMK do sovětských elektráren upozorňovali na rizika vyplývající z jeho nebezpečné konstrukce (reaktor bez kontejnmentu). Dalším problémem byly zavádějící informace pro operátory, kteří neznali kritické chování reaktoru v nestabilních podmínkách (obecně pod 30 % nominálního výkonu), nevěděli o nebezpečně vysokém kladném dutinovém koeficientu reaktivity (velmi rychlý nárůst výkonu reaktoru při ztrátě chladicího média) a neměli ponětí o specifické konstrukci regulačních tyčí (které při zavádění do běžícího reaktoru zpočátku zvyšovaly jeho výkon, místo aby omezily štěpnou reakci a výkon snižovaly). Po katastrofě v Černobylu se Legasov stal klíčovou postavou vládní komise, která měla zkoumat příčiny katastrofy a vypracovat plán na odstranění jejích následků. Přijal důležitá rozhodnutí v zájmu odvrácení dalších škod a informoval vládu o situaci v oblasti. Informoval své kolegy a tisk o bezpečnostních rizicích zničeného reaktoru a vyzval k okamžité evakuaci města Pripjať. Také navrhoval zrušit prvomájové oslavy v Kyjevě, které následovaly krátce po havárii v Černobylu, ale nepovedlo se mu přesvědčit komunistické špičky. V srpnu 1986 přednesl zprávu sovětské delegace na zvláštním zasedání Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Valerij Legasov byl 27. dubna 1988, dva roky po výbuchu v Černobylu, nalezen mrtev ve svém domě u Moskvy. Má se za to, že spáchal sebevraždu oběšením. Předtím nahrál ještě zvukový záznam, v němž uvedl více podrobností o katastrofě v Černobylu. Po této jeho tragické smrti byly jeho názory, publikace a zvukový záznam šířeny mezi sovětskými vědci a samotný Sovětský svaz přiznal chyby v konstrukci reaktoru RBMK-1000 a to, že operátoři řídícího centra nevěděli o těchto skutečnostech, a faktech, o tlačítku AZ-5 i tomu, že při situaci ke které osudné noci došlo ve 4 bloku tlačítko AZ-5 a grafitové hroty bórových tyčí ještě více zvyšují výkon a tudíž v okamžiku,kdy bylo tlačítko stisknuto nešlo výbuchu vzhledem k vysoké nestabilnosti v jádře a otravě Xenonem, který otrávil jádro a vzniku dutiny způsobené vysokým teplem v jádře bez chladící vody zabránit.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V září 1996 byl Valerij Legasov posmrtně „za odvahu, pevnost a hrdinství, které osvědčil při likvidaci následků nehody v jaderné elektrárně v Černobylu“ vyznamenán titulem Hrdina Ruské federace, který mu udělil tehdejší ruský prezident Boris Jelcin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Valerij Alexejevič Legasov (; 1. září 1936 v Tule, Sovětský svaz – 26. dubna 1988 v Moskvě) byl sovětský vědec v oboru anorganické chemie, člen Akademie věd Sovětského svazu. Známý je především díky své funkci vedoucího vyšetřovací komise černobylské havárie z 26. dubna 1986.", "tgt_summary": "Valery Alekseyevich Legasov (; 1 September 1936 – 27 April 1988) was a Soviet inorganic chemist and a member of the Academy of Sciences of the USSR. He is now mainly remembered for his work as the chief of the commission investigating the Chernobyl disaster.", "id": 1312624}
{"src_title": "H2O: Stačí přidat vodu", "tgt_title": "H2O: Just Add Water", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Tři dospívající dívky, \"Rikki Chadwick\" (Cariba Heine), \"Emma Gilbert\" (Claire Holt) e \"Cleo Sertori\" (Phoebe Tonkin), ztroskotají za úplňku na tajuplném ostrově Mako, kde vstoupí do měsíčního jezírka a stanou se z nich mořské panny s kouzelnými schopnostmi. Rikki umí vodu zahřívat, Emma ji může zmrazit a Cleo dokáže s vodou manipulovat. Ve druhé sérii se k základním schopnostem ovlivňování vody přidají další, mnohem silnější – Rikki začne ovládat oheň a blesky, Emma dokáže tvořit sníh a Cleo získá schopnost manipulace s větrem. Dívkám pomáhá \"Lewis McCartney\" (Angus McLaren), začínající vědec, věrný kamarád a později i přítel Cleo. Ten ze začátku jako jediný zná jejich skutečnou identitu a snaží se jejich tajemství dopodrobna prozkoumat. Ve 3. sérii nahradí Emmu nová mořská panna \"Bella Hartley\" (Indiana Evans) se schopností proměnit vodu v látku podobnou želé. Jejich osudy jim komplikují nejen vodní živly, jejich tajemství mořských panen, ale i obyčejní lidé. V první sérii to byl \"Zane Bennet\" (Burgess Abernethy), jeho otec a především mořská bioložka, doktorka \"Linda Denmanová\" (Lara Cox), která odhalila tajemství mořských panen, ve druhé sérii žárlivá Lewisova přítelkyně \"Charlotte Watsford\" (Brittany Byrnes), která se později stala nebezpečnou mořskou pannou se všemi schopnostmi, které byly spravedlivě rozděleny mezi hlavní trojici a ve třetí sérii sestra potápěče a přítele Belly \"Willa\" (Luke Mitchell) – \"Sophie Benjamin\" (Taryn Marler). V poslední třetí sérii si zároveň mořské panny projdou nejtěžší zkouškou. Zjistí, že byly předurčeny k tomu, aby pomocí svých sil zastavily kometu, která míří přímo na planetu Zemi.", "section_level": 1}], "src_summary": "HO: Stačí přidat vodu (v anglickém originále HO: Just Add Water) je australský televizní seriál pro děti a mladistvé natočen v lokacích mořského světa Sea World v Queenslandu a v okolí města Gold Coast. Děj seriálu pojednává o třech dívkách, které řeší každodenní problémy mladistvého života, zároveň jsou však mořské panny. ", "tgt_summary": "HO: Just Add Water, also known as HO, is an Australian dramatic fantasy television series for children and teenagers created by Jonathan M. Shiff. It first screened on Australia's Network Ten and runs in syndication on channels in over 120 countries and has a worldwide audience of more than 250 million. It was filmed on location at Sea World and other locations on the Gold Coast. The show revolves around three teenage girls facing everyday teen problems with an added twist: they're mermaids with powers over water. ", "id": 1687574}
{"src_title": "Titan Saturn System Mission", "tgt_title": "Titan Saturn System Mission", "src_document": [{"title": "Původ a status.", "content": "Mise Titan Saturn System Mission byla oficiálně založena v roce 2009 sloučením návrhu mise ESA Titan and Enceladus Mission a návrhu mise NASA Titan Explorer. Plány slučující oba návrhy se však dají vypátrat až do roku 2008. Mise soutěžila o financování s projektem Europa Jupiter System Mission, který v roce 2009 dostal přednost před výzkumem Saturnu. Avšak bylo oznámeno, že Titan Saturn System Mission bude i nadále studovaná s tím, že by se start mohl uskutečnit později, někdy ve 20. letech 21. století. Byla vypracována podrobná zpráva hodnotící jednotlivé prvky mise, stejně jako specifický koncept Titan Mare Explorer, počítající s přistáním v některém z jezer na Titanu, s potenciálem stát se součástí mise. V roce 2016 plány na uskutečnění mise stále existují, počítají se startem na nové americké superraketě SLS.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled mise.", "content": "Bylo plánováno, že se mise bude skládat z orbitální části a dvou sond ke zkoumání Titanu. Konkrétně mělo jít o horkovzdušný balón, který se měl vznášet v atmosféře a přistávací modul, který měl dosednout v jednom z jezer nebo moří měsíce Titanu. Data z obou sond měla být přenášena na orbitální sondu. Ta měla být vybavena radarem pro profilování povrchu, nástroji na zobrazování nebo sadou pro výzkum atmosféry. Mělo tak být provedeno komplexnější měření než u sondy Cassini. Sonda měla použít několik gravitačních manévrů u jiných planet k příletu k Saturnu. Základní návrh předpokládal vypuštění v roce 2020 následovaný čtyřmi gravitačními praky, dvěma u Země a dvěma u Venuše. Přílet k Saturnu byl naplánován na rok 2029. Startovací okno v roce 2020 je jedním z možných oken mezi roky 2018 a 2022. Současné plány NASA nedávají této misi k Saturnu prioritu, ale je možné, že v některém ze startovacích oken ve 20. letech 21. století může být sonda vypuštěna. Po příletu k Saturnu v roce 2029 měl chemický motor sondy umístit orbiter na oběžné dráze kolem Saturnu, kde měla proběhnout dva roky trvající část mise při níž měla sonda obíhat Saturn. Tato část mise měla zahrnovat nejméně 7 průletů kolem Enceladu a 16 kolem Titanu. Tyto průlety při nichž by na sondu působila gravitace měsíců měly sondě pomoci k navedení na oběžnou dráhu kolem Titanu. Tato část mise měla být ukončena blízkým průletem kolem Enceladu při němž měla sonda zkoumat neobvyklé kryovulkanické chocholy na jižním pólu měsíce. Při prvním průletu kolem Titanu měl být do atmosféry měsíce vypuštěn horkovzdušný balón, který měl balisticky sestoupit a následně létat po dobu šesti měsíců v atmosféře. Balónová sonda měla být schopná za dobu své životnosti alespoň jednou obletět celý měsíc ve výšce asi 10 km nad povrchem a v oblasti kolem 20 stupňů zeměpisné šířky.", "section_level": 1}, {"title": "Přistání na Titanu.", "content": "V souvislosti s plánovaným přistáním v některém z jezer na Titanu bylo předloženo mnoho návrhů. Jedním z nejvíce rozpracovaných byl Titan Mare Explorer, který byl původně navržen jako samostatná mise, avšak mohlo dojít k jeho odložení a začlenění do mise Titan Saturn System Mission. Přistávací modul měl být vypuštěn při druhém průletu kolem Titanu. Vzhledem k husté atmosféře měsíce a vzdálenosti od Slunce by přistávací modul nemohl mít solární panely, ale musel by spoléhat na radioizotopový generátor, stejný typ generátoru měl být posléze využit i na jiných misích. Přistání mělo proběhnout do oblasti Ligeia Mare, severního polárního moře kapalných uhlovodíků na asi 80 stupních severní šířky. Sonda měla podobně jako modul Huygens v roce 2005 sestupovat na padácích. V průběhu sestupu a několik hodin po sestupu měla analyzovat vzorky atmosféry. Hlavní funkcí přistávací sondy měl být ale odběr vzorků a analýza organických látek na povrchu měsíce po dobu 3 až 6 měsíců. Jednalo by se o první zkoumání mimozemského moře přímo z povrchu.", "section_level": 2}, {"title": "Cíle mise.", "content": "Hlavní cíle mise Titan Saturn System Mission lze shrnout do čtyř kategorií: Na Titanu byl vědeckým cílem mise průzkum složení povrchu a geografické rozložení různých organických látek, cyklus metanu a průzkum nádrží metanu. Dále průzkum geologie měsíce, tedy zda na měsíci stále aktivně probíhá kryovulkanismus či tektonika nebo zda probíhaly ve více aktivní minulosti. Měl by rovněž probíhat průzkum přítomnosti či nepřítomnosti čpavku, magnetického pole a podpovrchového oceánu. Rovněž měl probíhat průzkum horních vrstev atmosféry (400-900 km) v nichž se tvoří komplexní ionty. Tyto výšky nebyly sondou Cassini dostatečně prozkoumány. Kromě toho by sonda měla pomoci pochopit sezónní změny atmosféry a rovněž dlouhodobý únik látky z atmosféry do vesmíru. Přistávací modul by měl dosednout v metanovém moři na severní polokouli v místě nazvaném Ligeia Mare. Předpokládá se že metanový cyklus na Titanu je analogický zemskému vodnímu cyklu, pracuje však s metanem existujícím v kapalné a plynné fázi. Přistávací modul by mohl přímo pozorovat metanový cyklus měsíc a pomoci pochopit jeho podrobnosti a rozdíly oproti vodnímu cyklu na Zemi. K zodpovězení navíc zůstává otázka zdrojů redistrubuce metanu do atmosféry. Titan je postaven na organické činnosti, která stále funguje a nálezy sondy Cassini ukazují, že Titan je světem stvořeným atmosférickými a geologickými procesy, které jsou z celé sluneční soustavy nejvíce analogické procesům na Zemi. Kromě toho, sonda Cassini objevila náznaky existence velkého podpovrchového oceánu, který by měl být ukrytý hluboko pod povrchem a který by se mohl skládat z kapalné vody. V případě uskutečnění mise Titan Saturn System Mission by šlo o první misi určenou k rozsáhlému a interdisciplionárnímu průzkumu aktivní organické chemie a podnebí na povrchu, na mořích i v atmosféře na jiném tělese než Země.", "section_level": 1}], "src_summary": "Titan Saturn System Mission byl společný návrh programu americké NASA a evropské ESA na výzkum Saturnu a jeho měsíců Titanu a Enceladu. Projekt měl navazovat na výzkum sondy Cassini, která odhalila mnoho zajímavých jevů. Odhadované náklady byly 2,5 miliardy amerických dolarů. Mise měla začít v roce 2020 a za pomoci gravitačního praku u Země a Venuše doletět k Saturnu v roce 2029. Primární mise měla trvat čtyři roky, z toho dva roky prohlídka Saturnu, dva měsíce odběr vzorků z atmosféry Titanu a 20 měsíců zkoumání Titanu z oběžné dráhy. ", "tgt_summary": "Titan Saturn System Mission (TSSM) was a joint NASA–ESA proposal for an exploration of Saturn and its moons Titan and Enceladus, where many complex phenomena were revealed by \"Cassini\". With an estimated NASA cost of $2.5 billion (FY07), TSSM was proposed to launch in 2020, get gravity assists from Earth and Venus, and arrive at the Saturn system in 2029. The 4-year prime mission would include a two-year Saturn tour, a 2-month Titan aero-sampling phase, and a 20-month Titan orbit phase. ", "id": 1281679}
{"src_title": "Skokan (povídka)", "tgt_title": "Hop-Frog", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Skokan, malý muž se znetvořenýma nohama dělá na královském dvoře šaška a trpaslíka zároveň. Musí vymýšlet vtipy a kejkle pro pobavení krále a jeho sedmi ministrů a sám snášet posměch z jejich úst. I když má slabé dolní končetiny, v rukou má velkou sílu a dokáže šplhat a provádět jinou akrobacii. Tento muž byl unesen ze své domoviny společně s mladou dívenkou Tripettou jedním z králových generálů. Díky svému neradostnému osudu se Skokan s Tripettou sblíží a oba se snaží navzájem si pomáhat. Jednoho dne se král rozhodne uspořádat maškarní ples a žádá po Skokanovi navržení vhodných a především neotřelých masek. Zároveň mu vnucuje víno, ačkoli ví, že Skokanovi nedělá dobře. Tripetta se Skokana zastane a prosí tyrana, aby jej ušetřil. Rozhněvaný král útlou dívku uhodí a vychrstne jí do tváře víno z poháru. Nastane ticho přerušené protivným skřípáním. Skokan skřípe zuby a již má plán k uskutečnění pomsty. Předloží vládci nápad: král i jeho ministři se převlečou do kůží orangutanů a tímto zjevem vyděsí účastníky bálu. Králi se myšlenka zalíbí a nechá se se svými poradci natřít dehtem a obléci do lněných trikotů. Pro větší autenticitu jsou připoutáni k jednomu řetězu. O půlnoci vtrhne tlupa orangutanů mezi hosty a podaří se jim vyvolat zmatek, dámy omdlévají a pánové prchají ke dveřím, marně - ty jsou na příkaz krále zamčeny. Vřava vrcholí a Skokan se ujme iniciativy. Překřičí hluk a slibuje, že se o zvířata postará. Obecenstvu začíná docházet, že se jedná o šprým. Skokan zahákne hák za řetěz a hvízdne, vmžiku se celá zmítající se skupina v převleku ocitne mezi stropem a podlahou. Skokan si vezme pochodeň, hbitě vyšplhá po řetězu a přiloží ji k lněné srsti krále. Ten okamžitě vzplane a s ním i jeho rádcovská suita, zatímco Skokan promluví o králových oblíbených vtípcích podporovaných jeho ministry. Jakmile dohovoří, zmizí otvorem pro lustr, místo něhož se nyní houpe spoutaná beztvará změť spálených mrtvol. Tripettu a trpaslíka s hanlivým pojmenováním již nikdo od té chvíle nespatřil, říká se, že uprchli domů.", "section_level": 1}, {"title": "Česká vydání.", "content": "Povídka Skokan vyšla česky v následujících sbírkách:", "section_level": 1}], "src_summary": "Skokan (v angličtině \"Hop-Frog\") je krátká hororová povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1849. Hlavní postavou povídky je zakrslý muž, jemuž nikdo neřekne jinak než Skokan podle trhavých pohybů - má totiž zakrnělé nohy. Jeho úkolem je starat se o zábavu krále, jenž má v oblibě laciný humor a rád svého šaška uráží. Jednoho dne se Skokanovi naskytne příležitost k pomstě. ", "tgt_summary": "\"Hop-Frog\" (originally \"Hop-Frog; Or, the Eight Chained Ourang-Outangs\") is a short story by American writer Edgar Allan Poe, first published in 1849. The title character, a person with dwarfism taken from his homeland, becomes the jester of a king particularly fond of practical jokes. Taking revenge on the king and his cabinet for the king's striking of his friend and fellow dwarf Trippetta, he dresses the king and his cabinet as orangutans for a masquerade. In front of the king's guests, Hop-Frog murders them all by setting their costumes on fire before escaping with Trippetta. ", "id": 1564606}
{"src_title": "Na dosah (film)", "tgt_title": "At Close Range", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Brad Whitewood starší (Christopher Walken) je hlavou organizovaného rodinného klanu. Po noční rozepři s otčímem se jej rozhodne vyhledat starší syn na prahu dospělosti Brad mladší (Sean Penn). Přesidluje tak do jeho domu v pensylvánské osadě Hulmeville. Bez práce a perspektivy, s novou 16letou láskou Terry (Mary Stuart Mastersonová), se stává členem gangu, který krade traktory a zaměřuje se na loupeže. Poté, co je přítomen chladnokrevné vraždě místního donašeče a bývalého člena skupiny, rozhoduje se dále nepokračovat a opouští ji. Aby získal finanční prostředky, naplánuje s polovičním bratrem Tommym (Chris Penn) a kamarády krádež zemědělských strojů. Při odjezdu jsou však zatčeni a uvězněni. Členové party se vyjma Brada dostávají na svobodu díky kauci. Kriminalisté očekávají, že by mohla cela mladíka přimět svědčit proti otci, což odmítá. Brad starší si ovšem není spolehlivostí syna jistý a jako varování znásilňuje mladou Terry. Rozhoduje se také umlčet Bradovi souputníky, kteří by mohli začít povídat a spojit letitý gang s trestnou činností. Neváhá proto zastřelit mladšího syna Tommyho a odklizeni jsou i další mladíci. Když se uvězněný Brad dovídá o znásilnění, rozhoduje se svědčit proti otci. Výměnou za to je propuštěn. Společně s Terry mají v plánu natrvalo přesídlit k jejím příbuzným a začít nový život. Při odjezdu se však ocitají pod palbou. Mladá dívka umírá a postřelený Brad míří do otcova domu. Nejdříve rozhodnut vraha zastřelit změní názor a po hádce jej na kraji zhroucení předává policii. Uvědomuje si, že je jiný než on a touží, aby otec za vězeňskou branou umíral každý den zbytku svého života. V soudní síni usedá mladý Brad před porotu a začíná svědčit...", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Film zachycuje události, které se odehrály v pensylvánských okresech Chester County a Lancaster County. Natáčení však probíhalo na lokacích okresů Franklin County and Spring Hill v Tennessee.", "section_level": 1}, {"title": "Události námětu.", "content": "Námětem se stala trestná činnost pensylvánského gangu vedeného Brucem Alfredem Johnstonem (1939–2002), která započala v šedesátých letech a skončila uvězněním jeho členů v roce 1978 poté, co podal svědectví Bruce Johnston mladší. Skupina vyjma Pensylvánie působila také v unijních státech Maryland a Delaware. Zaměřovala se na širokou škálu loupeží, včetně starožitností a léků. Součástí gangu byla také skupina mladistvých (Kiddie Gang), která se zaměřovala především na krádeže zemědělské techniky. Její tři členové Jimmy Johnston, Dwayne Lincoln a Wayne Sampson byli 16. srpna 1978 zastřeleni staršími členy na poli v Chester County a uloženi do společného hrobu, a to z obavy před jejich svědectvími. Dne 21. srpna 1978 byl zavražděn i mladík Wayne Sampson pohřešující svého bratra. Čtyři dny poté došlo k propuštění syna šéfa gangu Bruce Johnstona mladšího. Dne 30. srpna byl spolu s přítelkyní Robin Millerovou napaden u auta jejího domova, když se chystali odjet. Patnáctiletá Millerová, s níž udržoval vztah od jara 1978, zemřela okamžitě na střelné zranění krku. Mladík přežil s devíti střelnými zraněními a v kritickém stavu byl transportován. Následně svědčil proti gangu. Dostal se do programu na ochranu svědků, jenž opustil a dále používal původní jméno. V roce 1981 byl Bruce Johnston starší odsouzen za šest vražd a jeden pokus o vraždu k šesti doživotním trestům. Další rodinní členové, David Johnston a Norman Johnston, pak za čtyři vraždy obdrželi čtyři rozsudky trestu na doživotí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Na dosah (, v češtině také \"Tváří v tvář smrti\") je americké kriminální drama, natočené roku 1986 režisérem Jamesem Foleym. Scénář na motivy skutečné události napsal Nicholas Kazan a hudbu zkomponoval Patrick Leonard, včetně titulní skladby „Live to Tell“ nazpívané Madonnou. ", "tgt_summary": "At Close Range is a 1986 American neo-noir crime drama film directed by James Foley, based on the real life rural Pennsylvania crime family led by Bruce Johnston Sr. which operated during the 1960s and 1970s. It stars Sean Penn and Christopher Walken, with Mary Stuart Masterson, Sean's brother Chris Penn, David Strathairn, Crispin Glover, Kiefer Sutherland, and Eileen Ryan in supporting roles. Madonna both sang and co-wrote the song “Live to Tell” which features in the film's soundtrack.", "id": 1522364}
{"src_title": "Keimfarben", "tgt_title": "Keimfarben", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Za vlády bavorského krále Ludvíka I. se začalo intenzivně zkoumat mj. vodní sklo. Panovníkovi totiž natolik učarovaly severoitalské pestrobarevné vápenné fresky, že je chtěl mít i doma v Bavorsku. Což nebylo jednoduché, jelikož drsné německé klima této italské technice nesvědčilo. Řešení však nakonec nalezl řemeslný mistr a badatel Adolf Wilhelm Keim. Ze směsi tekutého vodního skla (silikátu draselného) a minerálních barevných pigmentů připravil nátěr, který se vyznačoval jak robustností vůči klimatu na sever od Alp, tak i barevností. Klíčem k vysoké odolnosti bylo chemické spojení pojiva s podkladem (tzv. prokřemenění). V roce 1878 si Keim nechal své minerální nátěry patentovat. Tento krok se stal základním kamenem firmy Keimfarben GmbH. Její první výrobní prostory ležely v blízkosti vápencového lomu v dolnobavorském městečku Offenstetten (dnes součást Abensberku).", "section_level": 1}, {"title": "Struktura koncernu.", "content": "Firma Keimfarben má dva závody v Německu, Diedorf (hlavní sídlo) a Alteno/Luckau, a prostřednictvím svých jedenácti zahraničních dceřiných společností operuje nejen v Evropě (v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Francii, Španělsku, Nizozemsku, Velké Británii, Skandinávii, Polsku, České republice), ale i ve Spojených státech. V řadě dalších zemí, ve kterých firma není zastoupena dceřinými společnostmi, zajišťují odbyt autorizovaní prodejci (Austrálie, Kanada, Čína, Singapur, Malajsie a Rusko). Dne 6. září 2012 změnila firma Keimfarben GmbH & Co KG svoji právní formu a od té doby vystupuje pod názvem „Keimfarben GmbH“.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty.", "content": "První generaci nátěrů firmy Keimfarben představovala Keimova dvousložková silikátová barva z roku 1878, v podobě produktu KEIM Purkristalat. V roce 1962 následovala druhá generace nátěrů z produkce firmy Keimfarben, na jejímž počátku stála vůbec první disperzní silikátová barva s názvem Keim Granital, která byla na rozdíl od Purkristalatu jednokomponentní, a tudíž snáze zpracovatelná. A konečně v roce 2002 uvedla firma Keimfarben na trh Keim Sodalit, sol-silikátovou resp. křemičitou sol-silikátovou barvu (pojivo z křemičitého solu v kombinaci s vodním sklem), čímž dále rozšířila uplatnění silikátových barev a usnadnila jejich zpracovatelnost. Firma Keimfarben vyrábí nátěrové systémy do exteriérů i interiérů, minerální omítky a stěrky, systémy na úpravu a ochranu přírodního kamene, tepelně izolační kompozitní systémy a přípravky na opravy a ochranu betonových a jiných povrchových ploch. V sortimentu je také silikátový nátěr na dřevo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Keimfarben GmbH je středně velký podnik sídlící v německém Diedorfu u Augsburku. Spadá do obchodní skupiny Leonhard Moll AG a je předním světovým výrobcem silikátových nátěrů. Ty zdobí stavby jako je Bílý dům, Buckinghamský palác, Opera v Sydney či Bolšoj Teater. ", "tgt_summary": "KEIMFARBEN GMBH is a medium-sized company based in Diedorf near Augsburg. It belongs to the Leonhard Moll AG Group and is one of the world's leading manufacturers of silicate paints. Buildings such as the White House, Mariyinsky Palace, Buckingham Palace, Sydney Opera House and the Bolshoi Theatre are painted with Keimfarben paints. ", "id": 1202473}
{"src_title": "František Sláma", "tgt_title": "František Sláma (musician)", "src_document": [{"title": "Biografické údaje.", "content": "Pocházel z chudé oblasti Českomoravské vrchoviny. Hrál ve venkovské kapele, pracoval jako lesní a stavební dělník. Hudbu mohl začít studovat až v osmnácti letech, zejména zásluhou významného cellového pedagoga Karla Pravoslava Sádla, který ho také seznámil se základy violoncellové hry. Studia ukončil v roce 1952 absolutoriem na Akademii múzických umění, opět jako žák K. P. Sádla. V letech 1946–1948 byl violoncellistou Talichova Českého komorního orchestru a členem jeho komorních souborů, s nimiž spolupracoval ještě po zániku ČKO do prosince 1948. V roce 1948 byl přijat do orchestru České filharmonie, od roku 1962 byl jeho druhým sólovioloncellistou a vedoucím skupiny violoncell. Od počátku 50. let působil v komorních souborech pro starou hudbu Pro arte antiqua a Ars rediviva. S oběma ansámbly uskutečnil více než 50 LP a CD nahrávek pro Supraphon, Panton a zahraniční nahrávací společnosti (Columbia Records, Deutsche Grammophon Gesellschaft, Ariola, CBS Masterworks, Orfeo, Nippon, Sony Classical), stejně jako početné nahrávky pro rozhlas, televizi a film. Milan Munclinger mu připsal svou rekonstrukci Bachova \"Koncertu g-moll\". Vyučoval na pražské konzervatoři a interpretačních kurzech v ČR, Švédsku a Francii. Spolupracoval s Českým rozhlasem (je mj. autorem cyklu \"Zlatý věk francouzské gamby\" o Jordi Savallovi a Marinu Marais). Přeložil a v koncertním cyklu Ars rediviva poprvé uvedl autobiografii G. P. Telemanna z Matthesonovy \"Velké školy generálbasu\" (\"Große Generalbassschule\", 1731). V knize \"Z Herálce do Šangrilá\" vzpomíná na Václava Talicha a Český komorní orchestr, na Milana Munclingera, historii souborů Pro arte antiqua a Ars rediviva, na dirigenty a hráčské legendy z orchestru České filharmonie a další osobnosti hudebního života 40.–90. let 20. století. Tato témata dokumentuje i jeho archiv, který věnoval svému rodišti Herálci pod Žákovou horou. Část archivu je uložena v Českém muzeu hudby.", "section_level": 1}], "src_summary": "František Sláma (19. listopadu 1923, Herálec pod Žákovou horou – 5. května 2004, Říčany) byl prvním českým violoncellistou, který se intenzivně věnoval interpretaci předklasické hudby (1954–1997). Působil také jako hudební publicista a pedagog.", "tgt_summary": "František Sláma (November 19, 1923 – May 5, 2004) was a significant Czech chamber music performer. He was the first Czech cellist who focused on Early music.", "id": 636068}
{"src_title": "Micuhide Akeči", "tgt_title": "Akechi Mitsuhide", "src_document": [{"title": "Osudový incident.", "content": "Roku 1578 se stala nešťastná událost, která se snesla na klan Hatano z Tamby. Nedočkavý Micuhide bez porady s Nobunagou slíbil Hideharuovi Hatanovi mír, pokud se podrobí Odům. Předtím ovšem dobyl jeho hrad Jakami a vzal jako rukojmí jeho matku. Nobunaga ale porušil Micuhideho slib a poručil roku 1579 popravit Hideharuovu matku a Hideharua. Hatanové očekávali mír se silnou nadějí a obvinili Micuhideho ze zrady. Dozvěděli se o Micuhideho matce v Ómi a surovým způsobem ji zavraždili. Dlužno dodat, že Micuhide svým přísně formálním chováním Nobunagu nudil. Nobunaga zahrnul Micuhideho urážkami ve formě veřejných inzultací, která neunikla pozornosti západních pozorovatelů. Většinou byl nicméně Micuhide dobře odměněn jak za svůj talent na bitevním poli, tak za svou práci coby správce panství.", "section_level": 1}, {"title": "Zrada a pomsta.", "content": "V roce 1582 dostal Micuhide rozkaz shromáždit své jednotky a vyrazit na západní frontu, kde se Hidejoši (Tojotomi) Hašiba zapletl do bitvy s klanem Móri. Namísto toho ale Micuhide vytáhl proti Odům (Nobunagovi a jeho synu Nobutadovi), kteří se tou dobou nacházeli v Kjótu (Nobunaga pobýval v Honnódži, Nobutada v Nidžó). Jedna z verzí tvrdí, že se tak stalo jak kvůli Nobunagovu neustálému dobírání, tak proto, že kvůli Nobunagovi zemřela Micuhideho matka. Oba Odové byli v šarvátce zabiti a Micuhide se jmenoval novým šógunem, jakkoliv to bylo jmenování pochybné. Micuhide svěřil své vnitřní pohnutky a úmysly o několik dní dříve před incidentem v Honnódži, když složil báseň pro mistry renga Džóhu a Šóšicua. Když psal verše o přání štěstí pro Hidejošiho bitvu u Takamacu, vložil provokativní řádky, které mohly být interpretovány také tak, že Toki (jak si čas os času Micuhide říkal) bude vládnout Japonsku. Každopádně tak náhlá změna ochromila celou klíčovou oblast kolem hlavního města. Akeči nemeškal a vyplenil hrad Azuči (Nobunagovo sídlo na pobřeží jezera Biwa), aby odměnil své muže. Poté se pokusil ukázat přátelská gesta směrem k zaskočenému císařskému dvoru. Micuhide počítal s podporou Fudžitaky Hosokawy, se kterým byl v rodinném vztahu díky sňatku jeho sestry s členem klanu Hosokawa. Spojenectví se neuskutečnilo a Fudžitaka moudře zpřetrhal svoje vazby. Dále Micuhide počítal s podporou Cucuie, jehož vztahy s Nobunagou rovněž nebyly na dobré úrovni. Džunkei Cucui váhal, nakonec se však přidal na stranu Hidejošiho Tojotomi. Od té chvíle se Micuhideho situace už jen zhoršovala. Micuhide počítal s tím, že Hidejoši je plně uvázán na západní frontě, kde se nacházel v patové situaci v šarvátce s Mórii, a tak by nemohl okamžitě reagovat na Nobunagovu smrt. Hidejoši se ale dozvěděl o vraždě ještě předtím, než se informace dostala k Móriům a uzavřel s nimi mírovou dohodu. To mu umožnilo velice rychle opustit západní frontu a zaskočit Micuhideho nepřipraveného. Oba dva se setkali v bitvě u Jamazaki a i když se Hidejošimu statečně postavil, jeho jednotky utrpěly strašlivou porážku. Sám Micuhide byl zabit, když se pokoušel dorazit do hradu Sakamoto, který vlastnil jeho bratr Hidemicu (1560–1582). Brzy nato bylo Sakamoto dobyto Hidemasou Horim (1553–1590). I když se Akečiové stali jedněmi z nejslavnějších mužů Japonska, bylo to jen kvůli jejich zradě. Přesné důvody jejich dramatického útoku na Nobunagu však nejspíše zůstanou zakryty rouškou tajemství.", "section_level": 2}], "src_summary": "Micuhide Akeči (: 明智 光秀, \"Akeči Micuhide\"; 1528 – 2. července 1582) byl vazalem Nobunagy Ody a rovněž jeho zahubitelem. ", "tgt_summary": ", first called Jūbei from his clan and later from his title, was a samurai and general who lived during the Sengoku period of Feudal Japan. ", "id": 1302206}
{"src_title": "Mastňák habešský", "tgt_title": "Guizotia abyssinica", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Pochází ze severovýchodní Afriky, z rozsáhlé etiopské náhorní plošiny (rozdělené ve dví velkou příkopovou propadlinou), rozkládající se v nadmořské výšce mezi 1500 až 3000 m n. m na území dnešní Etiopie, Eritreje, Súdánu, Jižního Súdánu a Somálska. Lidmi tamního starověkého osídlení byl pěstován pro jedlý olej již dávno před počátkem našeho letopočtu. V předkřesťanské éře byl rozšířen do přírody dalších okolních zemí a obchodníky pak i do vzdálené Indie, Číny i Japonska. V současnosti je pro semeno mastňák habešský pěstován mimo Etiopií hlavně v Indií a dále roztroušeně v horských oblastech východní a jižní Afriky a v Asii nejčastěji v Bangladéši, Bhútánu, Nepálu a Pákistánu. V 19. století se v malé míře pěstoval v Evropě a v současnosti i ve Spojených státech amerických. Příležitostně zplaňuje a dostává se do volné přírody na mnoha místech s teplým mírným či subtropickým podnebím.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Mastňák habešský je terofyt, který se ve své domovině přirozeně vyskytuje hlavně na otevřených pláních savan, kde každoročně vyrůstá zejména na narušovaných místech s nezapojeným travnatým porostem. Za jeho druhotné areály jsou pokládané světlé lemy lesů a křovin, svahy a okraje cest, skládky i rumiště. Spokojuje se s půdou neúrodnou a roste poměrně rychle. Po vysetí a zapravení do mělce přeorané půdy brzy vzklíčí. Kořínky semen produkují alelopatické látky bránící většině jednoděložných rostlin v růstu, takže je v mládí plevele většinou neutlačují. Rostliny jsou krátkodenní, začínají kvést až při zkracování dne, hraniční je doba dne kratší než 12 hodin. Ploidie druhu je 2n = 30. Pro rodové jméno \"Guizotia\" byl předlohou francouzský historik a politik François Pierre Guizot, druhové jméno je odvozeno od místa původů, od Habeše. České jméno mastňák vzniklo z vlastnosti semene, které po svléknutí blanitého oplodí působí na omak mastně.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá bylina s bohatě rozvětvenou lodyhou vysokou 50 až 130 cm (na příhodných místech i 200 cm), která má hluboko sahající hlavní kořen a mnoho postranních kořínků větvenými v hloubce do 5 cm. Lodyha je pevná, tuhá, světle zelená a někdy načervenalá, uvnitř má bílou dřeň, na povrchu je hustě rýhovaná, na bázi lysá a výše drsně chlupatá a je hustě porostlá přisedlými, až objímavými jednoduchými listy. Spodní listy bývají vstřícné a horní střídavé, jejich čepele jsou podlouhlé až kopinaté, 5 až 20 cm dlouhé a 1 až 6 cm široké. Na bázi jsou srdčité až ouškatě objímavé, na vrcholu zašpičatělé, po obvodě celistvé a řídce žláznatě chlupaté, mají vmáčklou žilnatinu a jsou oboustranně matně zelené, spodní listy časem dostávají výrazně žlutý nádech. Palisty bylina nemá. Na dlouhých, chlupatých, až 14 cm dlouhých stopkách vyrůstají latovitě uspořádané úbory mívající v průměru 2 až 3 cm, které vytvářejí vrcholičnaté květenství. Polokulovitý až zvonkovitý, dvouřadý zákrov má vnější listeny bylinné a vnitřní blanité. Květní lůžko úboru je vypouklé a má blanité, podélně žilkované plevky. Ve středu úboru bývá oboupohlavných květů průměrně padesát, jsou zlatožluté, korunu mají trubkovitou s pěti laloky 5 mm dlouhou. Po obvodě úboru bývá šest až patnáct květů samičích, také zlatožlutě zbarvených, které mají korunu jazykovitou s vejčitou, třízubou ligulou 1 až 1,5 cm dlouhou. Kalich není vyvinutý. V květech je po pěti tyčinkách s prašníky a jedna čnělka s dvoulaločnou bliznou. Opylení květů zajišťuje hmyz. Plody jsou nažky (semena) 4 až 5 mm dlouhé a 1,5 mm široké, ze samičích květů jsou trojboké a z oboupohlavných čtyřboké. Všechny bývají mírně prohnuté, tmavě hnědé a jsou bez chmýru, po dozrání nažky z lůžka úboru snadno vypadávají. Hmotnost tisíce semen činí 2 až 5 gramů.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Rostliny se rozmnožují výhradně nažkami, které jsou samovolně rozptylovány větrem či vodou a uměle také lidmi, kteří je šíří při svozu sklizně nebo jako součást ptačího krmiva. Semena uskladněná v suchu si podržují klíčivost nejméně čtyři roky. Na pole se sejí v období dostatku vláhy, obvykle s ukončením období dešťů. Vysévají se do řádků 30 až 50 cm širokých, ve kterých brzy epigeicky vyklíčí. Ručně se plejí dvakrát, poprvé při výšce rostliny 10 cm a podruhé s počátkem nástupu větvení lodyhy. Kořenové alelopatické výměšky a zahuštěný bylinný porost znesnadňuje případným plevelům se příliš rozšířit. Květy jsou cizosprašné, nedochází k jejich opylení vlastním pylem. V jednom úboru vykvétají květy postupně asi po dobu osmi dnů, na celém poli kvetou po dobu asi šesti týdnů. Od opylení do zralosti semen uplyne v Etiopii 120 až 180 dnů, v Indii 75 až 120 dnů, doba je rozdílná v důsledku pěstování rozlišných kultivarů i klimatu. Mastňák habešský se vysévá nejčastěji jako meziplodina při pěstování čiroku, prosa, slunečnice nebo sezamu; pole se před jeho setím tradičně nehnojí a roste jen ze zbytkové úrodnosti půdy. Semena dozrávají postupně a proto je zapotřebí správně určit čas sklizně. Obvykle začíná tři týdny po odkvětu 50 % květů. Rostliny se obvykle ručně seříznou těsně nad zemí a na hromadách se nechají uschnout. Pak se ručně vymlátí na plachtách nebo v mlátičkách. V Etiopii se výtěžek nejčastěji pohybuje od 200 do 500 kg/ha, extrémně až 1000 kg/ha. V Africe se pěstují tři odrůdy s různou délkou zrání. První 'Abat noug' je pěstována na vysočině v období dešťů, seje se v červnu a sklízí v prosinci, druhá 'Meschno noug' se vysazuje na podmáčených půdách v září a sklízí v lednu, třetí 'Bunegne noug' je nížinný typ vysévaný v červenci a sklízený v říjnu. Odrůdy vysévané v Indii jsou méně citlivé na délku dne, bývají vzrůstově nižší, dozrávají za kratší vegetační dobu a semena mají větší hmotnost, na jednotku plochy však poskytují nižší výnosy.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Mastňák habešský se jako olejnina odedávna pěstoval v Africe, hlavně v Etiopii, odkud se v dávné minulosti rozšířil do Indie, kde se v současnosti sklízí okolo 180 000 tun semene. Nažky obsahují průměrně 35 % (u šlechtěných kultivarů 55 %) kvalitního, žlutě zbarveného oleje vhodného pro využití v potravinářství, v kosmetice, při výrobě barev i ve strojírenství. Vylisovaný olej příjemně voní i chutná po vlašských ořeších, obsahuje přes 10 % nasycených mastných kyselin a přes 20 % bílkovin, naopak má nízký podíl (5 %) nežádoucí kyseliny erukové. V místech původu se olej používá hlavně v kuchyni a na svícení. Zbytky po vylisování jsou dobrým krmivem pro drůbež, celé nažky jsou součástí krmných směsí pro exotické ptactvo (rostlina se takto neúmyslně šíří na druhotná stanoviště po všech kontinentech), semena se vysévají i jako zelené hnojení. Rostliny sloužívají také jako krmivo pro dobytek, který je ale nežere zelené, ale pouze silážované. Suchá vymlácená sláma se využívá v domácnostech jako palivo na vaření.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mastňák habešský (\"Guizotia abyssinica\") je jednoletá, teplomilná, až metr vysoká, v létě žlutě kvetoucí rostlina s drobnými květy vyrůstajícími v úborech. Tato suchomilná, původem severoafrická bylina byla v české přírodě zjištěna poprvé roku 1937, pravděpodobně se zde dostala lidským přičiněním. Od té doby je jako nepůvodní druh nacházena v teplých oblastech české krajiny pouze ojediněle, je považována za přechodně zavlékány neofyt. Rod \"Guizotia\" je tvořen šesti druhy, z nichž jediný \"Guizotia abyssinica\" je lidmi již po tisíciletí kultivován a využíván.", "tgt_summary": "Guizotia abyssinica is an erect, stout, branched annual herb, grown for its edible oil and seed. Its cultivation originated in the Ethiopian highlands, and has spread to other parts of Ethiopia. Common names include noog/nug (Ethio-Semitic ኑግ \"nūg\"); niger, nyger, nyjer, or niger seed ; ramtil or ramtilla; inga seed; and blackseed.", "id": 169148}
{"src_title": "British Taylorcraft Auster", "tgt_title": "Taylorcraft Auster", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "První prototyp vzlétl roku 1939, vyráběl se od roku 1940 do roku 1946. Byly vyrobeny varianty Auster Mk.I, dva kusy Auster Mk.II s motorem Lycoming 0-290-3 o 96 kW a 467 exemplářů Auster Mk.III s pohonnými jednotkami de Havilland Gipsy Major I o stejném výkonu. Po dodání většího počtu motorů Lycoming se instalovaly do 255 letounů Auster Mk.IV. Odlišovaly se od starších strojů tvarem přídě a vybavením kabiny, která byla třímístná. Přední dvě sedadla zůstala vedle sebe s úplným dvojím řízením, třetí sedadlo bylo uprostřed vzadu. Délka letounu se zmenšila z původních 7,10 na 6,83 m. Třímístná zůstala i poslední válečná verze Auster Mk.V s vybavením pro lety bez vnější viditelnosti, zalétána v prototypu na konci roku 1943. Její výroba skončila v lednu 1946 s celkovou produkcí 780 kusů.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Na počátku války převzalo RAF 14 předchůdců řady I až V Taylorcraft Plus C s motory Lycoming o výkonu 40 kW, které sloužily jako spojovací. Potíže s opravami těchto amerických pohonných jednotek vedly mateřský závod k instalaci britských motorů Blackburn Cirrus Minor o 59 kW. Stejné motory mělo i 8 letounů Plus D, mobilizovaných v roce 1940. Používaly se již zkušebně jako dělostřelecké pozorovací. Následně RAF objednalo sérii 100 dvoumístných strojů pod názvem Auster AOP Mk.I (Air Observation Post). Prototyp byl zalétán v květnu 1942 a sériové letouny přicházely do služby v srpnu, nejprve k 654. peruti. Po 2. světové válce sloužily tři Austery v Československu pod označením K-61.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní technické údaje.", "content": "Údaje platí pro Auster Mk.V", "section_level": 1}], "src_summary": "British Taylorcraft Auster byl britský jednomotorový hornoplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem ostruhového typu, užívaný ve druhé světové válce jako spojovací a pozorovací letoun.", "tgt_summary": "The Taylorcraft Auster was a British military liaison and observation aircraft produced by the Taylorcraft Aeroplanes (England) Limited company during the Second World War.", "id": 1745161}
{"src_title": "Daniel Švédský", "tgt_title": "Prince Daniel, Duke of Västergötland", "src_document": [{"title": "Dětství, studia a následná léta.", "content": "Narodil se v Örebro v den, kdy se jeho tchán Karel XVI. Gustav stal švédským králem. Dětství si prožil v Ockelbo, kde žil spolu s rodiči Ollem a Evou a sestrou Annou. Poté co ukončil školu, krátce sloužil v Hälsinglandském regimentu v Gävle. Před sňatkem byl osobním trenérem a vlastníkem společnosti, která provozovala fitness centra. Mezi Danielovy záliby patří např. lyžování nebo golf, ale zajímá se také o sociální otázky. Princ si také rád zajde do divadla. Od podzimu 2011 Daniel pokračuje ve studiích fyziologie na Institut Karolinska.", "section_level": 1}, {"title": "Setkání a vztah s Viktorií.", "content": "Daniel a Viktoria se poprvé setkali v roce 2001 ve stockholmském fitness centru, kde Daniel pracoval jako trenér. Údajnou iniciátorkou tohoto setkání měla být princeznina mladší sestra Madeleine. Nedlouho potom se stal Daniel osobním trenérem korunní princezny. Pár se snažil jejich vztah držet v tajnosti, to ovšem skončilo, když v květnu 2002 švédský deník Expressen jejich vztah zveřejnil. Pro Daniela bylo těžké vyrovnat se ztrátou soukromí a vědomím že je pronásledován na každém kroku. Dokonce byl vyfotografován policejní kamerou, jak jede na červenou ve snaze uniknout nenechavým paparazzi. V červenci 2008 se přestěhoval do královského paláce Drottningholm, což také potvrdil královský palác.", "section_level": 1}, {"title": "Zasnoubení a manželství.", "content": "S jejich sňatkem dlouho nesouhlasil princeznin otec, král Karel XVI. Gustav. Nakonec však Viktorie jeho odpor zlomila a obdržela svolení ke svatbě jak od svého královského otce, tak od švédské vlády. Toto povolení bylo nezbytné, aby Viktorie nepřišla o svůj nárok na trůn. Před svatbou podstoupil kvůli vrozené vadě (ne však dědičné) úspěšnou transplantaci ledviny, dárcem byl jeho otec Olle. Svatba se konala ve stockholmské katedrále dne 19. června 2010, v den 34. výročí svatby Viktoriiných rodičů. Stejné svatební datum jako oni si v historii švédské královské rodiny vybral např. král Oskar I. a vévodkyně Josefína z Leuchtenbergu v roce 1823, dalším párem byl pak jejich nejstarší syn Karel XV. a jeho manželka nizozemská princezna Luisa v roce 1850. Ani rok svatby nebyl náhodně vybraný, rok 2010 byl totiž pro švédskou královskou dynastii Bernadotte jubilejní. Uplynulo totiž 200 let od doby, kdy byl Jean Baptiste Bernadotte zvolen švédským korunním princem.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Po svatbě obdržel Daniel titul Jeho Královská Výsost Princ Daniel Švédský, vévoda västergötlandský. Jako svatební dar obdrželi novomanželé Hagský palác, kam se také po svatbě přestěhovali. Ještě před svatbou média diskutovala a zpochybňovala, jestli bude mladý švédský korunní pár schopen zplodit potomka a zajistit tak dalšího dědice trůnu. Důvodem toho byla Viktoriina dřívější anorexie a Danielovo onemocnění ledvin. Všechna tato tvrzení ale vyvrátilo oznámení švédského královského dvora, když 17. srpna 2011 dvůr oznámil, že Viktorie je těhotná a své první dítě by měla porodit v březnu 2012. Dne 23. února 2012 Korunní princezna Victoria porodila první dítě – dceru, která dostala jméno Estelle, která se stala po své matce druhá v pořadí následnictví na švédský trůn. Ve středu 2. března 2016 ve 20:28 přišel na svět druhý potomek – syn Oscar Carl Olof.", "section_level": 1}, {"title": "Královské povinnosti.", "content": "Jakožto člen švédské královské rodiny má i on své oficiální funkce, a to jak samostatně, tak spolu s korunní princeznou Victorií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princ Daniel Švédský, vévoda västergötlandský (, dříve: Olof Daniel Westling; * 15. září 1973, Örebro) je manžel švédské korunní princezny Viktorie.", "tgt_summary": "Prince Daniel, Duke of Västergötland (born Olof Daniel Westling on 15 September 1973), is a member of the Swedish royal family. Prior to his marriage to the heir apparent, Crown Princess Victoria, Daniel was a personal trainer and gym owner and ran a company called Balance Training with three gyms in central Stockholm.", "id": 1591293}
{"src_title": "Španělská synagoga", "tgt_title": "Spanish Synagogue (Prague)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na místě nynější synagogy dříve stávala pravděpodobně nejstarší pražská synagoga, známá jako \"Stará škola\" (\"Altschul\"). Protože v druhé polovině 19. století již nedostačovala svou kapacitou potřebám reformní židovské obce, která ji tehdy využívala, byla roku 1867 stržena a již o rok později nahrazena \"Španělskou synagogou\", která za své jméno vděčí zřejmě maurskému slohu, v němž je vystavěna. Tento sloh byl používán ve středověku na území Španělska. Nicméně toto označení je spíše novější, ve starších zdrojích je běžně označována jako \"Geistgasse-Tempel\", neboli \"Templ v Dušní ulici\". Plány vypracovali architekti Vojtěch Ignác Ullmann a Josef Niklas (interiéry). Výstavba samotná byla svěřena staviteli Janu Bělskému. V roce 1935 byla k synagoze přistavěna podle projektu architekta Karla Pecánka funkcionalistická budova, která do druhé světové války sloužila jako nemocnice. Synagoga zde měla vestibul a zimní modlitebnu. V této podobě pak synagoga zůstala prakticky nezměněna až dodnes. Během druhé světové války sloužila synagoga jako skladiště zabavených synagogálních předmětů z českých židovských obcí. Státní židovské muzeum ji získalo do péče v roce 1955, v letech 1958–1959 proběhla celková rekonstrukce interiéru a o rok později zde byla otevřena expozice synagogálního textilu. Od 70. let byla synagoga zanedbávána a v roce 1982 uzavřena. Rekonstrukce mohla započít až po roce 1989 a v devadesátých letech 20. století byla Španělská synagoga opravena. Od roku 1998, kdy byla slavnostně otevřena po kompletní rekonstrukci, se zde nachází expozice Židovského muzea v Praze, které budovu dnes spravuje a v bloku budov přiléhajících k synagoze má též své ústředí, knihovnu a depozitáře.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Předlohou pro stavbu se stal o deset let starší vídeňský Leopoldstädter Tempel. Jednopatrová budova vlastní synagogy má čtvercový půdorys. Hlavní sál s kopulí nad ústředním prostorem obklopují ze tří stran vestavěné galerie. Na jižní galerii jsou umístěny varhany. Ve východní stěně synagogy se nachází kruhové okno s vitráží v podobě šesticípé hvězdy (z let 1882–1883) a Aron ha-kodeš. Výrazným prvkem interiéru je štuková zlacená a polychromovaná arabeska, která se inspiruje islámským dekorativním uměním a architekturou. Vznikla v letech 1882–1893 podle návrhu Antonína Bauma a Bedřicha Münzbergera. Synagoga je rozvržena jako reformní, tj. \"bima\" je přímo u aronu na východní stěně, nikoli uprostřed, jako je tomu v tradičních synagogách a pult, na kterém se během bohoslužeb četl svitek Tóry, je obrácen čelem k sálu, nikoli směrem k aronu. Aron, který je stylizován do podoby mihrábu, dnes nemá parochet, ačkoli na některých dřívějších vyobrazeních je parochet vidět. Věřící sedí v lavicích, které jsou uspořádané v řadách podobně jako v kostele. Současné lavice ovšem nejsou původní.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V současné době se v synagoze nachází expozice Židovského muzea v Praze, představující historii Židů v Čechách a na Moravě od josefínských reforem (tj. počátku židovské emancipace v Českých zemích) až do 20. století (to ostatně dobře koresponduje s původním sepětím synagogy s reformní židovskou obcí). Součástí expozice je výstava stříbrných předmětů z českých a moravských synagog umístěná v někdejší zimní modlitebně, v galerii Roberta Guttmanna v zadním traktu budovy bývalé nemocnice se konají krátkodobé výstavy s židovskou tematikou. Pořádají se zde také koncerty vážné hudby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Španělská synagoga (původně Templ v Dušní ulici) je nejmladší synagogou v tzv. židovském městě na pražském Josefově. Byla postavena v maurském slohu. Nachází se v Dušní ulici v sousedství kostela sv. Ducha a parčíku s pomníkem Franze Kafky od Jaroslava Róny. V současnosti je spravována Židovským muzeem v Praze.", "tgt_summary": "The Spanish Synagogue (,, ) is the newest synagogue in the area of the so-called Jewish Town, yet paradoxically, it was built at the place of the presumably oldest synagogue, Old School (also known as Altshul). The synagogue is built in Moorish Revival Style. Only a little park with a modern statue of famous Prague writer Franz Kafka (by Jaroslav Róna) lies between it and the church of Holy Spirit. Today, the Spanish Synagogue is administered by the Jewish Museum in Prague.", "id": 1589810}
{"src_title": "Antonio Rosmini Serbati", "tgt_title": "Antonio Rosmini", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se roku 1797 v severoitalském městě Rovereto. V roce 1821 přijal kněžské svěcení a o rok později zakončil svoje teologická studia doktorátem. Pobýval v Miláně, tehdy rakouské části Itálie. Již roku 1830 vydal své první dílo, čtyřsvazkovou „Novou esej o původu idejí“, kterým si získal určitý věhlas. Rosmini v Miláně také spoluzaložil roku 1828 novou řeholní komunitu Istituto della Caritá (tzv. rosminiani). Roku 1835 museli rosminiani - vedle kulturních a náboženských záměrů mělo hnutí díky svému zakladateli i národně osvobozenecké - opustit území spravované rakouskými úřady a usadili se v Piemontu. V roce 1836 se za svými bratry dostal i Rosmini. V třicátých letech se věnoval celé řadě etických a antropologických studií. Napsal například “Srovnávací a kritické dějiny systémů mravního principu”. Na počátku čtyřicátých let shrnul své myšlenky do díla „Filozofický systém“. Roku 1847 napsal esej „Komunismus a socialismus“, v kterém došel k závěru, že tyto systémy jsou vnitřně rozporné a musí nutně skončit hrubou despocií: \"„Naši reformátoři chtějí z lidí udělat pouhá tažná zvířata, místo aby je povznášeli...\"\" V předvečer revolučního roku 1848 vyšla Rosminiho studie \"Ústava podle společenské spravedlnosti\", která měla jako dovětek \"Přílohu o jednotě Itálie\". Již od třicátých let se Rosmini jasně vyslovoval ve prospěch vzniku jednotné, ale federativní Itálie se společnou vládou a především ústavou. V roce 1848 se Rosminini angažoval neúspěšně i politicky, následně upadl v církevních kruzích do nemilosti. Tehdy vyšel snad jeho nejznámější spis “O pěti ranách církve svaté”, který byl dán na index spolu \"Ústavou podle společenské spravedlnosti\". Byl různě špiněn a ostrakizován. Stáhl se do soukromý a věnoval se nadále především filozofii a teologii. V tuto dobu sepsal mimo jiné knihy „Dialog invence“, „Úvod do filozofie“ a nedokončené pojednání o otázce bytí: „Teodiceu“. Rosmini zemřel – za poněkud záhadných okolností – roku 1855 ve městě Stresa. Rosmini spoluzaložil novou řeholní komunitu Istituto della Caritá (tzv. rosminiani). Rosmini byl blízkým přítelem básníka a romanopisce Alessandra Manzoniho. Roku 1887 byly některé Rosminiho názory katolickou církví odsouzeny, nicméně v roce 2001 ho Kongregace pro nauku víry rehabilitovala. Mezi Rosminiho obdivovatele patřili i papežové Jan XXIII. a Pavel VI.. V roce 2007 byl Rosmini blahořečen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blahoslavený Antonio Rosmini Serbati (24. března 1797, Rovereto – 1. července 1855, Stresa) byl italský římskokatolický kněz, filosof, teolog a politik. Byl beatifikován v roce 2007.", "tgt_summary": "Blessed Antonio Francesco Davide Ambrogio Rosmini-Serbati (; Rovereto, 25 March 1797Stresa, 1 July 1855) was an Italian Roman Catholic priest and philosopher. He founded the Rosminians, officially the Institute of Charity or \"\", pioneered the concept of social justice, and was a key figure in Italian Liberal Catholicism. Alessandro Manzoni considered Rosmini the only contemporary Italian author worth reading.", "id": 332246}
{"src_title": "Gabrielův roh", "tgt_title": "Gabriel's Horn", "src_document": [{"title": "Matematická definice.", "content": "Gabrielův roh je vytvořen rotací grafu formula_1 v oboru formula_2 (tím se odstraní asymptota v bodě \"x\" = 0) v trojrozměrném prostoru okolo osy x. Objev byl sice učiněn s použitím Cavalieriova principu před vynalezením kalkulu, nicméně dnes lze použít k výpočtu objemu a povrchu rohu mezi \"x\" = 1 a \"x\" = \"a\", kde \"a\", diferenciální a integrální počet. Užitím integrace (viz Rotační těleso a Rotační plocha) je možné spočítat objem formula_3 a povrch formula_4: formula_7 může být zastoupeno jakýmkoliv číslem, ale z rovnice lze vyčíst, že objem části rohu mezi formula_8 a formula_9 nikdy nepřesáhne formula_10. Nicméně s rostoucím a se \"bude\" k \"formula_10\" více a více přibližovat. Matematicky řečeno se objem \"blíží \"formula_10\", když se formula_7 blíží nekonečnu\". Užitím notace limit lze objem vyjádřit jako: Platí to, protože blíží-li se formula_7 nekonečnu, formula_16 se blíží nule. To znamená, že objem je roven formula_10(1-0), což se rovná formula_10. Co se týče povrchu, výše zmíněná rovnice ukazuje, že povrch je větší než formula_19 krát přirozený logaritmus formula_7. Přirozený logaritmus nemá žádnou horní hranici pro formula_7 blížící se nekonečnu. Roh má tedy nekonečně velký povrch, čili: nebo", "section_level": 1}, {"title": "Zjevný paradox.", "content": "Když byly objeveny vlastnosti Gabrielova rohu, byla skutečnost, že rotace nekonečné křivky okolo osy \"x\" generuje objekt konečného objemu, považována za paradoxní. Vysvětlením ovšem je, že hraniční křivka, formula_25, je jednoduše \"zvláštním\" případem –podobně jako harmonická řada(Σ1/\"x\"), v níž po sobě následující plošné'segmenty' se nezmenšují dostatečně rychle, aby mohla limita konvergovat. Pro objemové segmenty (Σ1/\"x\") a fakticky pro \"kteroukoliv\" obecně konstruovanou křivku vyššího stupně (např. \"y\" = 1/\"x\") toto neplatí a rychlost poklesu v odpovídající řadě je dostatečně velká na to, aby řada konvergovala ke konečnému limitnímu součtu. Christiaan Huygens a François Walther de Sluze objevili rotační povrch s příbuznými vlastnostmi: nekonečně vysoké pevné těleso s konečným objemem(takže je možné toto těleso vyrobit s konečným množstvím materiálu), které obepíná nekonečně velkou dutinu. Toto těleso bylo získáno rotací nenulové části z Dioklovy kisoidy formula_26 definované na okolo osy \"y\". De Sluze tento objekt popsal jako \"nádobu k pití, která málo váží, ale kterou ani největší pijan nedokáže vyprázdnit\". Tyto dva paradoxy společně tvořily část rozsáhlého sporu nad povahou nekonečnosti. Tímto sporem se zabývalo mnoho klíčových myslitelů tehdejší doby, mezi něž patří např.Thomas Hobbes, John Wallis a Galileo Galilei.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gabrielův roh (rovněž nazývaný Torricelliho trumpeta) je geometrický útvar, který má nekonečně velký povrch a přesto obepíná konečný objem. Tento název odkazuje na tradiční pojetí archanděla Gabriela jako anděla, jenž bude troubit na roh při oznámení Soudného dne, a spojí tak nekonečno s božskostí. Vlastnosti tohoto tvaru byly poprvé studovány italským fyzikem a matematikem Evangelistou Torricellim.", "tgt_summary": "Gabriel's horn (also called Torricelli's trumpet) is a particular geometric figure that has infinite surface area but finite volume. The name refers to the Christian tradition identifying the archangel Gabriel as the angel who blows the horn to announce Judgment Day, associating the divine, or infinite, with the finite. The properties of this figure were first studied by Italian physicist and mathematician Evangelista Torricelli in the 17th century.", "id": 1315364}
{"src_title": "Ivo Babuška", "tgt_title": "Ivo Babuška", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ivo Babuška vystudoval fakultu, která byla předchůdkyní Stavební fakulty ČVUT. V roce 1948 se stal stavebním inženýrem. Jeho zájmy o obory matematiky, které poskytovaly nástroje pro řešení praktických úloh stavební mechaniky, ho však v roce 1949 přivedly do Ústavu pro matematiku České akademie věd a umění, dnešního Matematického ústavu AV ČR. V roce 1968 odjel legálně na roční vědecký pobyt do USA, kde již zůstal s celou rodinou (emigrace). Po mnoho let pak pracoval na Marylandské univerzitě v College Parku. Ve Spojených státech pokračoval intenzivně v aplikacích metody konečných prvků do praxe, a zůstal jim věrný dodnes. Od roku 1990, po pádu totalitního komunismu a otevření hranic Československa, jezdí opět do Prahy pravidelně. Dosud působí v Institute for Computational Engineering and Sciences, University of Texas, Austin.", "section_level": 1}, {"title": "Práce.", "content": "První významný projekt, k jehož řešení Ivo Babuška v letech 1953–1956 přispěl, byl posouzení mechanického napětí způsobeného uvolňováním tepla při tuhnutí betonu při výstavbě přehradní hráze Orlík. V průběhu řešení tohoto problému vznikla řada disertačních prací celé jedné generace českých numerických matematiků, např. prof. Karla Rektoryse. Počítače v Československu tehdy nebyly, a tak všechny výpočty tehdy prováděla skupina výpočtářek na elektromechanických kalkulačkách. Na ČVUT vyučoval aplikovanou matematiku. Badatelské zaměření Iva Babušky se týká především aposteriorních odhadů chyby přibližného řešení a s tím spojené adaptivní metody konečných prvků, zasloužil se o rozvoj mechaniky kontinua. Vychoval desítky doktorandů, z nichž mnoho se už také proslavilo ve výpočtové matematice v USA nebo v Evropě. Ivo Babuška se proslavil svým dotazem (volně přeloženo „\"Víte, že se nakonec budete muset pod ten projekt podepsat?\"“), který kladl v diskusi všem řečníkům na všech konferencích, které se týkaly aplikací matematiky. V roce 1956 založil časopis \"Aplikace matematiky\" (nyní Applications of Mathematics), který dodnes vydává Matematický ústav AV ČR. Spolu s profesorem Jaroslavem Kurzweilem založil v roce 1962 tradici vědeckých konferencí EQUADIFF. Ty se konají každé čtyři roky po řadě v Praze, Bratislavě a Brně. Ve Spojených státech dlouhá léta organizoval dvakrát ročně neformální konferenci \"Finite Element Circus\", kterou jeho pokračovatelé pořádají nadále. V roce 1994 založil nadaci – cenu pro mladé vědecké pracovníky, kterou uděluje Česká společnost pro mechaniku společně s Jednotou českých matematiků a fyziků. Cena nese Babuškovo jméno a uděluje se, s přispěním jeho vlastních prostředků, každoročně. Profesor Ivo Babuška publikoval více než 300 vědeckých publikací z oblasti matematiky, čísel a mechaniky, zejména v době svého exilu. Několik z jeho knih bylo přeloženo do různých jazyků. Je členem více než 15 mezinárodních redakcí. Náleží mu řada ocenění, mezi něž patří např. cena Humbolt Award Spolkové republiky Německa, udílená matematikům, z českých ocenění např. čestná oborová medaile Bernarda Bolzana za zásluhy v matematických vědách, kterou mu udělila AV ČR. Byl též zvolen čestným zahraničním členem Učené společnosti ČR.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prof. Ing. Dr. Ivo Babuška, DrSc. (* 22. března 1926, Praha) je česko-americký matematik a stavební inženýr. Narodil se v rodině architekta a stavitele Milana Babušky. Proslavil se aplikovanou numerickou matematikou. Za svůj přínos v oblasti mechaniky byl odměněn Humboldtovou cenou, udělovanou na Humboldtově univerzitě v SRN. Získal několik čestných doktorátů z různých univerzit světa.", "tgt_summary": "Ivo M. Babuška (born March 22, 1926 in Prague) is a Czech-American mathematician, noted for his studies of the finite element method and the proof of the Babuška–Lax–Milgram theorem in partial differential equations. One of the celebrated result in the finite elements is the so-called Ladyzenskaja–Babuška–Brezzi (LBB) condition (also referred to in some literature as Banach–Necas–Babuška (BNB)), which provides sufficient conditions for a stable mixed formulation. The LBB condition has guided mathematicians and engineers to develop state-of-the-art formulations for many technologically important problems like Darcy flow, Stokes flow, incompressible Navier–Stokes, nearly incompressible elasticity. He is also well known for his work on adaptive methods and the \"p\"- and \"hp\"-versions of the finite element method. He also developed the mathematical framework for the partition of unity methods.", "id": 230969}
{"src_title": "T28 (tank)", "tgt_title": "T28 Super Heavy Tank", "src_document": [{"title": "Jméno.", "content": "V prvním návrhu, který se objevil roku 1943, se počítalo se jménem Těžký tank T28, ale tento název nezapadal do tradičního vzoru pojmenovávání tanků, protože se nevyznačoval otočnou věží, což byl standardní prvek těžkého tanku. V březnu 1945 byl tedy navržen název Samohybné 105 mm dělo T95. Tento název však také nezapadal do amerického tankového „názvosloví“, protože většina samohybných děl byla pancéřována velmi lehce, nebo pancířem nedisponovala vůbec. Byla tedy vytvořena speciální kategorie pojmenovávání a pro tank se ujal název Supertěžký tank T28.", "section_level": 1}, {"title": "Design.", "content": "Místo věže, která byla v té době hlavní výzbrojí tanků, byla na vozidlo namontována dělová komora, do které bylo napasováno dělo T5E1 ráže 105 mm. Vertikální rozpětí pohybu děla bylo od -5° do 19,5° a horizontální rozpětí bylo 10° doprava a 11° doleva. Hlaveň měla délku 65 ráží, tedy něco málo přes 6,5 m. Vlastnosti děla byly na poměry druhé světové války vynikající – úsťová rychlost granátu byla 1130 m/s a dělo dokázalo střílet na vzdálenost až 19 km. Jako další výzbroj byl na tanku již pouze jeden protiletadlový kulomet Browning M2 ráže 12,7 mm. Mechanická nástavba vozidla byla částečné převzata z tanku T23. Vzhledem k obrovské hmotnosti vozidla nestačilo použití jednoho pásu na každé straně. Pásy tedy byly zdvojeny a protaženy až před samotnou korbu vozidla, aby se zvýšila stabilita. Vnější dvojice pásů mohla být v případě přepravy rozebrána a tažena za vozidlem jako jeden celek. Paradoxní bylo, že T28 byl tak těžký, že ho žádné spojenecké přenosné mosty nemohly unést, a tak byl na bojišti prakticky nepoužitelný. Navíc jeho dojezd činil pouhých 160 km, protože spotřeba motoru GAF byla obrovská. Tank disponoval jedním z nejsilnějších čelních pancířů, jakým bylo kdy vojenské vozidlo vybaveno. Byl silný 300 mm a žádné protitankové dělo jej nedokázalo prostřelit. Spodní část tanku a pásy byly zakryty pancéřovým plátem o tloušťce 100 mm, záď a boky korby měly 64 mm. Na to, jaký měl tank pancíř, byl vybaven velmi slabým motorem – 500 koňovým Ford GAF V8 s převodovkou Torqmatic. Maximální rychlost činila pouhých 13 km/h, což výrazně limitovalo schopnosti vozidla překonávat překážky a svahy.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Supertěžký tank T28 byl navržen na útoky proti těžkým obranným systémům. Hlavní účel byl zlomit obávanou německou Siegfriedovu linii, se kterou měly veškeré spojenecké armády velké problémy. Tank byl pro tyto účely vybaven 105 mm dělem, které bylo známo velmi dobrými vlastnostmi při střelbě do betonu a byly u něj předpokládány perfektní výsledky při ničení těžkého opevnění. Požadavek na bojové vozidlo byl vydán roku 1943 a předpokládalo se bojové využití 25 těchto vozidel. V březnu 1944 se však konala konference mezi oddělením výzbroje a velitelstvím pozemních jednotek, která vyústila ve snížení požadavku na 5 tanků. Kompletní plán byl dodán společnosti Pacific Car and Foundry Company v březnu 1945. I když se v továrně snažili vozidlo zkompletovat co nejrychleji, byl první trup tanku hotov až v srpnu, a než byl první kus schopen jízdy, válka skončila nejen v Evropě, ale už i v Asii. Počet vozidel byl tedy znovu snížen na pouhé 2 kusy. Byly postaveny dva prototypy. Byly testovány na základnách v Aberdeenu a Fort Knoxu až do roku 1947. V tomto roce při zkouškách na základně Yuma jednomu z vozidel začal hořet motor a bylo požárem velmi vážně poškozeno. Tank byl prohlášen za dále nepoužitelný, byl rozebrán a prodán do šrotu. Ani druhý z prototypů nebyl zařazen do služby, místo toho byl určen pro testy „výdrže vybavení a součástí na tak těžkém vozidle“. Ještě v říjnu toho samého roku se ministerstvo války rozhodlo zastavit produkci supertěžkých vozidel a projekt byl zrušen. Projekt později pokračoval a vyústil v klasické těžké tanky opatřené věží – T29 a T30. Není známo, co se v následujících letech dělo s druhým prototypem. Každopádně po 27 letech, roku 1974 byl nalezen v zadní části základny Fort Belvoir ve Virginii mezi dalšími zapomenutými vojenskými vozidly a nepoužitelnými vraky. Byl vystaven v Pattonově muzeu zbraní a kavalerie a roku 2011 byl dopraven do Fort Benning v Georgii, kde je nyní k dispozici pro návštěvníky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tank T28 byl samohybným dělem navrženým pro Armádu Spojených států amerických za druhé světové války. Původně byl určen na pomoc při proražení obávané Siegfriedovy linie a počítalo se s ním také při plánované invazi na japonskou pevninu.", "tgt_summary": "The T28 Super Heavy Tank was an American heavily armored tank/self-propelled gun designed for the United States Army during World War II. It was originally designed to be used to break through German defenses of the Siegfried Line, and was later considered as a possible participant in the planned invasion of the Japanese mainland. ", "id": 961131}
{"src_title": "Therese Johaugová", "tgt_title": "Therese Johaug", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Světového poháru v běhu na lyžích dospělých se poprvé zúčastnila už ve svých osmnácti letech jako studentka lyžařské akademie střední školy v Tynsetu. Měsíc po svém pohárovém debutu se zúčastnila Mistrovství světa v klasickém lyžování 2007 v Sapporu. Zde se stala velkým překvapením závodu v běhu na 30 km klasicky, neboť se dlouho držela ve vedoucí trojici se suverénkou sapporského šampionátu Kuitunenovou a krajankou Steiraovou a dojela si pro bronzovou medaili. Od přestupu z juniorské kategorie mezi dospělé do roku 2009 měla Therese, jak je v norském lyžování obvyklé, osobního mentora pro tvorbu tréninkových programů, konzultace a jednání se sponzory, jímž byla bývalá olympionička Maj Helen Nymoen z obce Os. Sezóna 2010/11 se jí výsledkově velmi vydařila, přestože ještě před jejím začátkem se ocitla v ohrožení. V říjnu 2010 ji při tréninku na kolečkových lyžích v Trondheimu srazilo auto. Utrpěla odřeniny a naražený loket. V celkovém pořadí Světového poháru se každým rokem zlepšovala − v roce 2011 skončila čtvrtá, pak třetí, další rok druhá a v roce 2014 seriálu dominovala. A to i díky vítězství v etapové Tour de Ski. Celkové vítězství ve Světovém poháru zopakovala o dva roky později, kdy zvítězila v 17 závodech sezóny a vyrovnala tak rekordní výkon Marit Björgenové, která dosáhla stejného počtu vítězství v ročníku 2011/12. V říjnu 2016 se v médiích objevila informace o pozitivním dopingovém nálezu ve vzorku z letní přípravy v Itálii. Ten měl obsahovat stopy steroidu clostebol a do těla Johaugové se údajně dostal z opalovacího krému. Podle vyšetřovatelů činila koncentrace clostebolu v jejím vzorku 13 nanogramů na mililitr. V minulosti byl za užití téže látky potrestán na 15 měsíců cyklista Stefano Agostini, koncentrace steroidu přitom byla v jeho případě přibližně poloviční. V únoru 2017 Norská sportovní federace rozhodla o jejím potrestání na 13 měsíců se zpětnou platností od 18. října 2016. Délka trestu na spodní hranici byla zvolena kvůli tomu, že nebylo prokázáno vědomé požití zakázaných látek. S tímto výkladem projevila nesouhlas Mezinárodní lyžařská federace (FIS), která se proti výši trestu odvolala ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Lausanne.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní.", "content": "V současnosti žije v Oslo, ale vyrůstala v Dalsbygdě, která je součástí obce Os na východě středního Norska. Její rodiče Torvall a Gro Johaugovi mají v Dalsbygdě farmu. Therese má tři sourozence − staršího bratra Joakima, mladšího bratra Karsteina, který rovněž závodí v běhu na lyžích, a mladší sestru Veroniku. V roce 2008 natočila s kolegyněmi z norské reprezentace Kristin Størmer Steira a Ingrid Aunet Tyldum videoklip nazvaný \"\"Skippagurra-girls\"\", v němž představovaly ruské prostitutky. Poté, co bylo video zveřejněno na internetovém serveru YouTube, kritikové označili tento počin za urážku ruských žen. Protagonistky klipu se bránily s tím, že se jednalo o nevinný žert. Ostatní kolegyně z norské reprezentace je podpořily a zazpívaly s nimi píseň z klipu na konferenci norské lyžařské federace v Beitostølenu. V červenci 2011 vystoupila na Mont Blanc, přestože předtím kvůli strachu z výšek žádné horské túry nepodnikala. Dokonce se vyhýbala vlekům, lanovkám či výtahům v hotelech. Výstup na nejvyšší horu Evropy byl součástí psychologické terapie, kterou by měla bariéru strachu překonat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Therese Johaugová, nepřechýleně Therese Johaug (* 25. června 1988, Røros, Norsko) je norská běžkyně na lyžích. Je desetinásobnou mistryní světa (z toho 7× v individuálních závodech) a olympijskou vítězkou ve štafetě. Vyhovují jí náročné tratě - už od svých dvaceti let dosahuje skvělých výsledků ve stoupání na Alpe Cermis v Tour de Ski a v závodě na Holmenkollenu. Je rekordmankou v počtu vítězství v distančních závodech Světového poháru. Svou první medaili na Mistrovství světa vybojovala v osmnácti letech na klasické třicítce. Její slabší stránkou jsou sprinty. Od října 2016 do dubna 2018 nesměla závodit kvůli dopingovému nálezu při mimosoutěžním odběru na soustředění v Itálii.", "tgt_summary": "Therese Johaug (born 25 June 1988) is a Norwegian cross-country skier who has competed for the clubs Tynset IF and IL Nansen. In world championships she has won seven individual gold medals along with three gold medals in relays and she is a three-time Olympic medallist. ", "id": 2300740}
{"src_title": "Joos van Wassenhove", "tgt_title": "Justus van Gent", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "O raném životě a školení Joose van Wassenhove není nic známo. Z porovnání malířského stylu je možné vyvozovat, že jeho učitelem byl Hubert Van Eyck nebo jeho současník Dieric Bouts. Roku 1460 se stal členem malířského cechu sv. Lukáše v Antverpách. Od roku 1464 byl svobodným mistrem malířského cechu v Gentu a ručitelem za nově přijaté malíře Huga van der Goes, Sanderse Beninga and Agnes van den Bossche. Jako malíř si zřejmě získal mezinárodní proslulost, protože v letech 1467–68 vytvořil 40 erbů pro papeže a roku 1470 odcestoval do Říma. V letech 1473 a 1475 je doložen v Urbinu, kde provozoval vlastní malířskou dílnu. Předpokládá se, že je identický s malířem \"Giusto da Guanto\", o kterém píše Vasari a Francesco Guicciardini. Stal se dvorním malířem významného politika a renesančního mecenáše umění, vévody Urbina Federica da Montefeltro. Spolu s ním tam ve stejné době pracoval španělský malíř Pedro Berruguete a proto připsání některých děl zůstalo nejisté. V Urbinu patrně také kolem roku 1480 Joos van Wassenhove zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jediným známým dílem Joose van Wassenhove v Nizozemí je monumentální oltář s \"Ukřižováním\" (326.5 cm x 214.9 cm) v Katedrále svatého Bavona v Gentu. Ještě před odjezdem do Itálie namaloval obraz \"Klanění tří králů\", patrně na objednávku kláštera poblíž Burgosu ve Španělsku. Kompozice obrazu, která vypadá jako jeviště divadla, mohla být inspirována veřejnými představeními epifanie. Obraz je nyní ve sbírce Metropolitního muzea v New Yorku. Barevné spektrum obou obrazů a obličejové rysy postav jsou podobné těm, které lze nalézt v dílech Huga van der Goes a lze předpokládat, že oba malíři mohli pracovat společně. Joos van Wassenhove byl jedním z prvních, kdo do Itálie přinesli prvky nizozemského realismu. V Urbinu namaloval pro křesťanské sdružení \"Corpus Domini\" obraz \"Přijímání apoštolů při poslední večeři\", kde je spolu s Kristem a apoštoly namalován také vévoda Federico da Montefeltro a vyslanec perského šáha v Urbinu Caterino Zeno. Joos van Wassenhove se podílel na výzdobě vévodových paláců v Urbinu a Gubbiu. Zhotovil 28 portrétů slavných mužů (nyní ve sbírkách Louvre a Galleria Nazionale delle Marche in Urbino). O těchto dílech se zmiňuje i humanista a knihovník Federica da Montefeltro, Vespasiano da Bisticci, jehož soupis 300 biografií důležitých osobností je důležitým zdrojem faktů k období italské renesance. Další obrazy, které Joose van Wassenhove v Itálii maloval, byla série sedmi alegorií svobodných umění. Dva, s tématem \"Hudba\" a \"Rétorika\" jsou nyní v National Gallery v Londýně, další dva byly zničeny během války v Berlíně.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Článek byl přeložen z anglické Wikipedie a zdrojů uvedených v odkazech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joos van Wassenhove, též Justus van Gent, Jodocus, Justus of Ghent, Giusto da Guanto (* kolem 1410, Antverpy? – kolem 1480, Urbino?) byl vlámský malíř řazený k \"Vlámským primitivům\". Poslední léta života strávil v Itálii.", "tgt_summary": "Justus van Gent or Joos van Wassenhove (also: Justus or Jodocus of Ghent, or Giusto da Guanto) (c. 1410 – c. 1480) was an Early Netherlandish painter who after training and working in Flanders later moved to Italy where he worked for the duke of Urbino. The artist is known for his religious compositions executed in the early Netherlandish idiom and a series of portraits of famous men, which show the influence of early Italian Renaissance painting.", "id": 249617}
{"src_title": "Supermarine Spiteful", "tgt_title": "Supermarine Spiteful", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "V roce 1942 dospěli vývojáři firmy Supermarine k závěru, že aerodynamické vlastnosti křídla, použitého na Supermarine Spitfire, jsou limitujícím faktorem pro dosažení vyšších rychlostí. Pod specifikací číslo 470 definovali požadavky na nový typ křídla s laminárním profilem, které se podobalo křídlu legendární stíhačky P-51 Mustang. Výhodou laminárního profilu křídla bylo i zachování ovladatelnosti křidélek ve vysokých rychlostech. Na návrh vrchního konstruktéra firmy Supermarine, Joa Smithe, bylo křídlo použito i při vývoji proudové stíhačky Supermarine Attacker. Dalším zlepšením Supermarine Spiteful bylo použití podvozku s větším rozchodem kol. Původní typ Spitfire trpěl stejně jako německý Messerschmitt Bf 109 špatnou stabilitou na neupravených přistávacích plochách. Pro urychlení vývoje byl použit trup s ocasními plochami ze Spitfiru Mk. XIV (NN660), který byl s novým křídlem zalétán jako předprototyp Spitefulu dne 30. června 1944, pilotován Jeffreyem K. Quillem. Tento letoun byl ztracen i s pilotem F. Furlongem při havárii již 13. září. Druhý prototyp, zcela nové konstrukce trupu a s polokapkovitým překrytem kabiny zalétal J. K. Quill 8. ledna 1945 a krátce poté létal i třetí předsériový kus (NN667) s modifikovanými křidélky, zvětšenou svislou ocasní plochou a s posunutým lapačem vzduchu ke kompresoru až pod vrtulový kužel. Na přelomu let 1944-45 se již pracovalo na ověřovací sérii letounů Supermarine Spiteful Mk.XIV, z nichž první (RB515) poprvé vzlétl 2. dubna 1945. Stroj poháněl motor Griffon 65 o výkonu 1509 kW a jeho výzbroj tvořila čtveřice kanónů Hispano ráže 20 mm, uložených po dvou v každé polovině křídla. Následovalo 16 exemplářů (RB516 až RB531) s pohonnou jednotkou Griffon 69 o výkonu 1748 kW, z nichž RAF k letovým testům převzalo jen 8, ostatní postupně bez zalétání skončily na šrotišti. Během vývoje palubní verze Supermarine Seafang byly v roce 1946 postaveny prototypy Supermarine Spiteful Mk.XV a Spiteful Mk.XVI, z nichž druhý byl poháněn motorem Griffon 101 o výkonu 1781 kW s protiběžnými vrtulemi. V roce 1947 dosáhl ve výšce 8700 m vodorovné rychlosti 795 km/h jako nejrychlejší britské vrtulové letadlo s pístovým motorem vůbec.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Spiteful byl původně objednán do výroby jako Spiteful Mk. XIV (který neměl předchozí verze, číslování bylo přeneseno z původní konverze Spitfire Mk. XIV) v počtu 150 letadel. Nicméně s příchodem tryskového pohonu bylo jasné, že výkonné stíhačky budou již jen proudové, a tak byla objednávka později, po postavení několika kusů Spiteful, zrušena. V té době však panovala určitá nejistota ohledně toho, zda proudový letoun bude schopen operovat z letadlové lodě, a tak bylo rozhodnuto o vytvoření námořní verze Spiteful podle specifikace N.5 / 45, následně označovaná jako Seafang. Seafang představil skládací konce křídel, přistávací hák typu \"sting\" a motor Griffon 89 nebo 90, plněný z prodlouženého sání karburátoru vzduchu a pohánějící šestilistou protiběžnou vrtuli Rotol. První z postavených byl předělaný Spiteful Mk.XV (RB520), ale s úspěšným provozem de Havilland Sea Vampire z lodi HMS Ocean v roce 1945 potřeba Seafangu zmizela. S koncem druhé světové války, Supermarine vstoupil do jednání se Société nationale de constructions aéronautiques du Nord (SNCAN) o licenční výrobě Spiteful ve Francii, ale opět zavedení proudových stíhaček zastínilo stíhačky s pístovými motory a rozhovory nevedly k ničemu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Supermarine Spiteful byl britský stíhací letoun vyvinutý na konci druhé světové války; byl odvozen od Spitfiru Mk XIV. Modelové označení původního Supermarine Spitfire bylo přeneseno i na první model Spiteful, takže byl označen Mk. XIV. Původně byl stroj objednán v počtu 150 kusů, ale v nastupující éře proudových letounů byl Spiteful zařazen do výzbroje pouze v menších počtech.", "tgt_summary": "The Supermarine Spiteful was a British Rolls-Royce Griffon-engined fighter aircraft designed by Supermarine to Air Ministry specification F.1/43 during the Second World War as a successor to the Spitfire. It had a new wing design, to improve its critical Mach number and allow safe operations at higher speeds. The new design also had a modern inwards-retracting undercarriage. Other changes included a larger fin to improve the somewhat marginal stability of Griffon Spitfires and changes to the mounting of the engine to tilt it down slightly for better visibility over the nose. ", "id": 1986389}
{"src_title": "Steven Defour", "tgt_title": "Steven Defour", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "KV Mechelen.", "content": "Steven Defour působil v KV Mechelenu od roku 2002. Poté, co měl klub finanční problémy, Defour byl součástí exodu mladých talentovaných hráčů z Mechelenu. Hráč odešel v roce 2004 do klubu KRC Genk.", "section_level": 2}, {"title": "KRC Genk.", "content": "V sezóně 2004/05 zastával většinou pouze roli náhradníka, ale velký pokrok učinil v následující sezóně 2005/06, kdy jako 17letý mladík dokázal ve středu pole tvořit hru a rozdávat kvalitní přihrávky. Defour měl zájem odejít do nizozemského velkoklubu AFC Ajax, ale Genk tento přestup neposvětil. Po složitých rokováních nakonec podepsal smlouvu se Standardem Lutych.", "section_level": 2}, {"title": "Standard Lutych.", "content": "Ve Standardu se sešel s dalšími belgickými hráči a reprezentanty Axelem Witselem a Marouane Fellainim. Podepsal zde pětiletý kontrakt a v sezóně 2006/07 hrál vedle portugalského záložníka Sérgia Conceiçãa a chorvatského reprezentanta Milana Rapaiće. Na začátku sezóny 2007/08 byl ve svých 19 letech zvolen za kapitána týmu. Tato sezóna byla pro něj velmi úspěšná, neboť v ní získal belgický ligový titul a „Zlatou kopačku“, ocenění, které se uděluje nejlepšímu hráči belgické ligy. I následující sezóna 2008/09 byla vydařená, neboť Standard dokázal obhájit ligový titul v závěrečném dvouzápasovém playoff proti rivalu Anderlechtu Brusel (oba kluby měly na konci shodně po 77 bodech, v Belgii v tomto případě následuje finálové playoff). Defour v odvetném zápase 24. května 2009 dostal žlutou kartu, o vítězství Standardu 1:0 a tím i o titulu rozhodl Axel Witsel (první zápas skončil remízou 1:1). V říjnu 2009 utrpěl zlomeninu nohy a byl mimo hru až do jara 2010. V roce 2010 byl Defour spojován se zájmem anglického fotbalového gigantu Manchester United.", "section_level": 2}, {"title": "FC Porto.", "content": "15. srpna 2011 přestoupil do portugalského popředního klubu FC Porto za 6 milionů €. Zde podepsal pětiletou smlouvu. Hned ve své první sezóně 2011/12 získal s klubem portugalský ligový titul, FC Porto získalo celkem 75 bodů, o 6 více než druhá Benfica Lisabon. Na začátku sezóny 2012/13 získal i portugalský Superpohár. Titul z Primeira ligy se mu podařilo s klubem obhájit, ke konci ročníku se Porto dostalo před rivala Benfiku Lisabon a svou pozici už uhájilo až do konce soutěže.", "section_level": 2}, {"title": "Anderlecht Brusel.", "content": "V srpnu 2014 přestoupil za 6 milionů eur z Porta do belgického popředního klubu RSC Anderlecht. Ještě v dresu Standardu Lutych rád provokoval fanoušky Anderlechtu. Jeho přestup do týmu rivala však pohoršil fans Standardu Lutych, kteří Defoura v lednu 2015 vyprovokovali obřím transparentem k reakci (napálil míč do jejich sektoru a byl vyloučen).", "section_level": 2}, {"title": "Burnley FC.", "content": "V srpnu 2016 přestoupil za 7,5 milionu liber šterlinků do anglického Burnley FC a stal se tak nejdražší posilou v historii týmu. Podepsal smlouvu na tři roky.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "V A-mužstvu Belgie debutoval 11. května 2006 v přátelském utkání v Nizozemsku proti národnímu týmu Saúdské Arábie. Nastoupil v základní sestavě, Belgie vyhrála 2:1. V kvalifikaci o EURO 2008 byl stabilním členem reprezentace, ale Belgie na evropský šampionát nakonec nepostoupila. První gól vstřelil 6. září 2008 během domácího kvalifikačního utkání na Stade Maurice Dufrasne proti Estonsku, když v 75. minutě upravoval stav utkání na průběžných 2:1. Přispěl tak ke konečnému vítězství 3:2. V reprezentačním zápase 5. září 2009 v kvalifikaci na MS 2010 proti domácímu Španělsku byl u prohry 0:5. Belgie se neprobojovala na závěrečný turnaj, skončila až čtvrtá ve své kvalifikační skupině. Trenér belgického národního týmu Marc Wilmots jej zařadil na 23člennou soupisku pro Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, kam Belgie nakonec suverénně postoupila z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A. Ve třetím utkání proti Jižní Koreji skočil oběma nohama na holeň Kim Šin-uka a byl vyloučen, ale hru jeho týmu to téměř nepoznamenalo, Belgie vyhrála i v oslabení 1:0 a získala poprvé na MS v základní skupině H plný počet bodů. Se šampionátem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační góly.", "content": "Góly Stevena Defoura v belgickém reprezentačním A-mužstvu", "section_level": 2}], "src_summary": "Steven Arnold Defour (* 15. dubna 1988, Mechelen, Belgie) je belgický fotbalový záložník a reprezentant, který od srpna 2016 působí v anglickém klubu Burnley FC. Účastník Mistrovství světa 2014 v Brazílii.", "tgt_summary": "Steven Arnold Defour (born 15 April 1988) is a Belgian professional footballer who plays for Royal Antwerp F.C. as a midfielder. ", "id": 413172}
{"src_title": "Supermarine Seafang", "tgt_title": "Supermarine Seafang", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Seafang byl v podstatě Spiteful překonstruovaný pro operace z letadlových lodí Royal Navy přidáním přistávacího háku, motoricky sklopných vnějších částí křídel a protiběžných vrtulí eliminujících točivý moment vrtule. 12. března 1945 byly objednány dva prototypy Type 396 Seafang Mark 32, 7. května následovány objednávkou na 150 kusů prozatímní varianty Type 382 Seafang Mark 31, v zásadě pozemního Spitefulu pouze doplněného o přistávací hák, která měla urychlit pozdější rychlé zavedení plně navalizovaného Seafangu. Jako první v roce 1946 vzlétl Seafang Mk.31 sériového čísla VG471. Ačkoliv objednávka verze Mk.31 zněla na 150 kusů, nakonec jich bylo dokončeno pouze 9, protože po skončení války ztratilo rychlé zavedení nového typu bojového letounu na naléhavosti. První prototyp definitivní verze Mk.32, sériového čísla VB895, poprvé vzlétl v červnu 1946, vybavený motorem Griffon 89 o výkonu 2 350 hp (1 752 kW) pohánějícím dvojici třílistých protiběžných vrtulí. Týž letoun byl v srpnu 1946 představen Nizozemskému královskému námořnictvu na základně Valkenburg a v květnu 1947 s ním známý zkušební pilot Mike Lithgow provedl zkoušky přistání na palubě HMS \"Illustrious\". Výkony typu nebyly považovány za tak zvětšené oproti Seafire F.47 aby byla zavedena jeho masová výroba, která by kolidovala s vývojem připravovaných námořních variant proudových stíhaček Meteor a Vampire, a jako dočasný palubní stíhač byl preferován Hawker Sea Fury, který měl také lepší letové vlastnosti při nízkých rychlostech. Seafang F.31 sériového čísla VG474 byl vybaven motoricky ovládanými křidélky a protiběžnými vrtulemi, a posloužil při vývoji proudového stroje Supermarine Attacker, užívajícího laminární křídlo a podvozek z typu Spiteful.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Seafang 32).", "content": "Údaje podle a", "section_level": 1}], "src_summary": "Supermarine Seafang byl britský palubní stíhací letoun poháněný motorem Rolls-Royce Griffon vzniklý v období krátce po druhé světové válce u společnosti Supermarine podle specifikací Air Ministry N.5/45. Jednalo se o další vývoj slavného typu Spitfire a jeho následovníka Spiteful téže firmy, který byl britským leteckým historikem Alfredem Pricem označen za „příliš pozdní Spitfire“ (\"a Spitfire too far\").", "tgt_summary": "The Supermarine Seafang was a British Rolls-Royce Griffon–engined fighter aircraft designed by Supermarine to Air Ministry specification N.5/45. It was a further development of Supermarine's famous Spitfire and Spiteful aircraft, which by that point was a 10-year-old design following a rapid period of aviation development in history. It was outmoded by jet aircraft, and only 18 were built.", "id": 2004693}
{"src_title": "Indický běžec", "tgt_title": "Indian Runner duck", "src_document": [{"title": "Původ plemene.", "content": "Indický běžec je domestikovaná forma kachny divoké (\"Anas platyrhynchos\") z jihovýchodní Asie. Jedná se o poměrně staré plemeno a první zmínky o podobných kachnách je možné najít na ostrově Jáva v době před tisícem let. Indický běžec nebyl vyšlechtěn úmyslně chovateli, jedná se jen o přirozené křížení, ze kterého vzniklo zvláště stavěné kachní plemeno. V \"Knize o drůbeži\" z roku 1956 se uvádí, že v Malajsii se vzpřímené kachny chovají již přes 2 000 let. Do Evropy se pravděpodobně dostali indičtí běžci poprvé v 16. století a to na lodi z Jávy do Holandska, kdy tyto kachny a jejich vejce sloužily jako potrava námořníkům. Několik jedinců plemene se dostalo až do Holandska, zde se ale neuchytili a přirozeně vymizeli. Další příležitost dostat se do Evropy, konkrétně do Anglie, získali indičtí běžci až v roce 1830. Další dovozy probíhaly i nadále a plemeno se pomalu dostávalo do povědomí veřejnosti. Poprvé se indičtí běžci na výstavě ukázali v roce 1876 a jednalo se o výstavu drůbeže v Dumfries. Tehdy ale tyto kachny vypadaly jinak, současného vzhledu dosáhly až v Anglii v první polovině 19. století, kdy byly dále kříženy.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Indický běžec je nosné plemeno kachny (ročně snáší 180 až 200 vajec). Vyznačuje se vzpřímeným držením trupu a posunutím běháků do zadní části těla, které umožňuje snadný a poměrně rychlý pohyb na souši. Jedná se o plemeno menšího tělesného rámce, která je štíhlé, vysoké a rovně nesené. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje okolo 2 kg, kachny jsou o něco menší než samci. Dlouhá, suchá a úzká hlava je doplněna dlouhým čelem. Zbarvení může být různé, od toho přírodního až po bílé nebo modré mutace. Barva nohou a zobáku se odvíjí právě od zbarvení peří. Nejčastější je přírodní nebo srnčí zbarvení. Pro začátečníka je nejtěžší rozpoznání kachny a kačera. Kačer se dá od kachny rozpoznat několika způsoby v závislosti na jeho věku a barevném rázu. Jednoznačně identifikovatelný je na základě hlasu, neboť typickým kvákáním se projevuje pouze kachna. Kačerův hlas je tišší a spíše podobný \"rrr\", \"rárá\" či \"vššvšš\". V případě nebezpečí (ať už domnělého nebo skutečného) kačeři typickým zvukem varují hejno, zatímco kachny se snaží na sebe neupoutat pozornost. Při chycení je tomu naopak, odchycená kachna hlasitě volá o pomoc, zatímco kačer bývá obvykle zticha. Druhým jednoznačným vzhledovým znakem jsou kačírky na ocasu – zahnutá pírka, která ale nemusí být výrazná v zimním období po přepeření. U některých barevných rázů je kačer rozpoznatelný snadno - podobný divokým kačerům, u jiných je pro kačera typický žluto-zelený zobák, zatímco kachna má žluto-hnědý.", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "Indičtí běžci jsou skupinová zvířata a při jejich koupi je vhodné koupit více kusů, nejlépe v poměru 1 samec na 3 samice. Vymezený prostor by měl být dostatečně velký a ohrazení vysoké. Nutný je i úkryt před predátory, sluncem nebo naopak zimou. Přístup k vodní ploše není nutností, ale jako každá kachna mají i indičtí běžci vodu rádi, ve vodě se s oblibou páří a možnost vykoupání přispívá k lepší péči o peří (promaštění). Na rozdíl od jiných plemen kachen ale ve vodě netráví tolik času. Nicméně je potřeba mít menší bazének, kde si užijí vodní plochy. Neměli bychom také zapomenout na nádoby s vodou po zahradě, neboť tyto kachny potřebují zapíjet každé sousto. Obecně se nejedná o příliš dobré rodiče, jen málokdy se stává, že by kachna sama vyseděla a později i vodila mláďata. V Česku se nejedná o příliš rozšířené plemeno, ale vyhlášené chovy má Německo, které má i vlastní chovatelský klub. Vlastní klub má i Anglie. Pro své skupinové chování se indický běžec využívá i pro výcvik psů v pasení (jako náhrada za chovatelsky i prostorově náročnější ovce).", "section_level": 1}], "src_summary": "Indický běžec (anglicky: Indian Runner duck, německy: Indische Laufente, rusky: индийский бегун) je plemeno kachny domácí, které se chová především pro produkci vajec. Využívají se také k predaci slimáků a plzáků na zahradách. Ve Vzorníku plemen se řadí do skupiny lehkých, nosných kachen. ", "tgt_summary": "Indian Runners are a breed of \"Anas platyrhynchos domesticus\", the domestic duck. They stand erect like penguins and, rather than waddling, they run. The females usually lay about 300 to 350 eggs a year or more, depending whether they are from exhibition or utility strains. They were found on the Indonesian islands of Lombok, Java and Bali where they were 'walked' to market and sold as egg-layers or for meat. These ducks do not fly and only rarely form nests and incubate their own eggs. They run or walk, often dropping their eggs wherever they happen to be. Duck-breeders need to house their birds overnight or be vigilant in picking up the eggs to prevent them from being taken by other animals. ", "id": 1266049}
{"src_title": "Jezábel (film)", "tgt_title": "Jezebel (1938 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "New Orleans, 1852. Jižanská vrtošivá kráska Julie Marsden (Bette Davis) je zasnoubená s bankéřem Prestonem Dillardem (Henry Fonda). Když s ním chce jet vybírat šaty na nejdůležitější ples roku, nemá na ni čas. Uražená Julie se proto rozhodne koupit si odvážné červené šaty. Očekává se totiž, že na onom plesu bude mít každá svobodná holka šaty bílé. Pohoršená teta Belle (Fay Bainter), i ostatní přátelé, ji nesmyslný výběr róby vymlouvají, avšak bezúspěšně. Na plese Olympus je každá žena oděná v bílé róbě. Julie nejdříve Presovi slíbí, že si takové vezme taky, když ji však přijíždí vyzvednout, má na sobě červené provokativní šaty. Julie nejdřív požádá rodinného přítele Bucka (George Brent), aby ji doprovodil. Ten to však s důrazem na skandál odmítne. Snoubenec Pres rezignuje a Juliino přání vyplní. Všichni v sále jsou pohoršeni a dokonce se s ani jedním z nich nechtějí bavit. Julie hned po vstupu do sálu zjistí, že to přepískla a chce jet pryč. Pres ji však dopřeje, co si tak vydobyla a začne s ní tančit. Orchestr přestává dokonce hrát, to však nezabrání Prestonovi pokračovat ve společenském zostudění. Juliiny nářky nezabírají a Preston jí nadále trápí. Cestou domů se pak pohádají. Když bankéř Dillard zruší zasnoubení, dostane od panovačné Julie facku. Teta Belle ji prosí, aby za ním šla a odprosila ho, ona však s pýchou sobě vlastní odmítá a tvrdí, že Preston se k ní vrátí. Do následujícího odpoledne se určitě vrátí. Uplyne rok a Preston se nevrátí. Začal podnikat na Severu, zatímco nešťastná Julie se uzavřela před světem ve svém domě. Kromě rodiny neviděla nikoho, krom jízdy na koních nedělala nic. Celý rok přemýšlela o sobě a své osudové chybě. Do jejich domu přichází doktor Livingstone (Richard Cromwell), aby jim sdělil nejnovější zprávy ohledně blížící se žluté zimnice. Mezi řečí taky Belle řekne, že do města se vrací Preston Dillard. Julie je z novinky nadšená a chce uspořádat pro své přátelé večírek na přivítanou Prese. Pozvou všechny do sídla na Halcyonské plantáži nacházející se za New Orleansem. Julie se nachystá do nejhezčích bílých šatů a doufá, že ji bývalý snoubenec odpustí a znovu požádá o ruku. Věří, že když se bude kát, navrátí se láska mezi ně. Rozpaky však vzbudí Presonův doprovod a sice jeho manželka Amy. Tetička Belle se snaží mladou \"Yankee\", jak Jižané hanlivě nazývají Seveřany, schovat u sebe v pokoji, než stihne Julii říct, aby Presa neodprošovala. Nestihne to, a když Julie poklekne před Dillardem a žádá ho o odpuštění, do místnosti vchází Amy. Dotčená Julie je najednou podrážděná a svým chováním nejen pokazí večeři, ale dokonce vyprovokuje hádku mezi přítelem Buckem a Presovým mladším bratrem Tedem. Jejich spor vyústí druhý den přestřelkou, při které umírá sympatický Buck. Najednou je Julie zavrhnuta celou rodinou, přáteli, i samotnou Amy. Nikdo s ní nechce zůstat déle na haciendě. Belle řekne své neteři, že ji připomíná biblickou Jezábel. Ta byla krutá a bezohledná. Místní šerif však zakáže všem odjet, protože všude v okolí je epidemie žluté zimnice. Každý občan s byť jen malým podezřením na onemocnění je sebrán do karantény na zvláštní ostrov. Sám Preston je nakažen a sebrán doktorem Livingstonem do Juliina domu. Když se to ona dozví, chce odčinit svou pošetilost a potají se nechá černošským pomocníkem propašovat do města. Stará se o nemocného Presa, dává mu obklady a ovívá ho. Jediné po čem touží je, aby horečka ustoupila. Na další den přijíždí celá rodina, včetně Amy. Naneštěstí, doktor musel Prese nahlásit a tak čekají každou chvíli četu, která by ho odvezla na ostrov. Amy ho chce doprovázet a starat se o něj. Julie ji to vymlouvá. Amy nakonec podlehne a uzná, že Julie jako místní a znalá poměrů a péče může manželovi pomoct více. Film končí záběrem Julie, která odhodlaně doprovází na dřevěném voze plném nemocných lidí muže, jež miluje, Prestona Dillarda.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Některé zdroje uvádějí, že produkce nabídla postavu Jezábel Bette Davis jako kompenzaci za nezískaní role Scarlett O'Hara v epickém dramatu \"Jih proti Severu\". Jiné zdroje zase tvrdí, že to tak být nemohlo, protože se film \"Jezábel\" začal točit téměř rok před zmíněnou ságou z dob občanské války. Režisér Wyler začal film točit ještě před dokončením scénářem a jelikož potřeboval pomoc, požádal Johna Hustona, který se podílel na skriptech.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Julliny červené šaty, se kterými získala tolik pozornosti, byly ve skutečnosti bronzové barvy. Důvod byl prozaický, v černobílém filmu lépe vynikly. A scénka s červenou róbou má prapůvod ve skutečném Hollywoodu. Na jistém plesu herečka Norma Shearer byla jediná v takových šatech. Ostatní dámy byly oděny do bílých. V průběhu natáčení se občas u scén Henryho Fondy dělaly přestávky. Jeho manželka byla totiž v porodnici a pyšný otec očekával příchod své dcery, pozdější neméně slavné Jane Fonda. Bette Davis dostala za Jezébel zaplaceno 650 $ týdně, jak se zmínila v jednom rozhovoru v roce 1971. Soška Oscara, kterou ji film vynesl, byla nabídnuta v jedné aukci v červenci 2001. Anonymně ji zakoupil Steven Spielberg, aby ji navrátil Akadémii filmového umění a věd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jezábel (angl. \"Jezebel\") je dramatický film režiséra Williama Wylera z roku 1938 s Bette Davis v hlavní roli. Snímek byl natočen na motivy stejnojmenné divadelní hry dramatika Owena Davise, Sr. z roku 1933. Získal z pěti nominací dva herecké Oscary (Bette Davis za hlavní ženský výkon a Fay Bainter za vedlejší ženský výkon).", "tgt_summary": "Jezebel is a 1938 American romantic drama film released by Warner Bros. and directed by William Wyler. It stars Bette Davis and Henry Fonda, supported by George Brent, Margaret Lindsay, Donald Crisp, Richard Cromwell, and Fay Bainter. The film was adapted by Clements Ripley, Abem Finkel, John Huston, and Robert Buckner, from the play by Owen Davis Sr. ", "id": 749572}
{"src_title": "Píseň o Bernadettě", "tgt_title": "The Song of Bernadette (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "François Soubirous (Roman Bohnen), nezaměstnaný mlynář, je nucený přijmout z času na čas i podřadnou práci, aby uživil svou ženu Louise (Anne Revere), dva syny a dvě dcery. Jednoho rána se jde zeptat pekaře na práci a ten mu poradí, aby zašel do místní nemocnice a zeptal se tam. Soubirous dostane za úkol odvézt za město k jeskyni infekční odpad. Mezitím je v katolické škole u Milosrdných sester z Nevers před celou třídou zostuzena čtrnáctiletá Bernadette Soubirousová (Jennifer Jonesová). Je kárána sestrou Marie Therese Vauzousovou (Gladys Cooper), která je učí katechismus. Sestra vyčítá mladé Bernadettě nepřipravenost a nevědomost. Na obranu se staví sestra dívenky, Marie, která třídě a především učitelce vysvětluje, že Bernadetta trpí astmatem a celou noc jí nebylo dobře. V tom vchází otec Peyramale (Charles Bickford), aby žákyním rozdal svaté obrázky. Jeden dostane i Bernadetta, když v tom namítá sestra Vauzousová, že dívka si obrázek nezaslouží, protože nevěděla nic o Nejsvětější Trojici a nebylo by to spravedlivé vůči ostatním žačkám. Páter Peyramale dá jeptišce za pravdu a obrázek si z rukou ponížené dívky bere zpět. Ještě téhož odpoledne, když se starý Soubirous vrací z práce do chladné a vlhké chýše, pošle matka obě dcery a jejich kamarádku pro dřevo do nedalekého lesíka, aby mohla zatopit. Bernadette, aby nenastydla, dostala od matky šátek. Cestou musejí dívky zdolat houpací most. Bernadettě pomáhá mladý mlynář Antoine Nicolau (William Eythe), kterému se starší z dcer Soubirousových líbí. Vzhledem k tomu, že Bernadette stůně a je nebezpečné, aby se brodila chladnou řekou Gava, mladší Marie s kamarádkou ji vyzvou, aby počkala u jeskyně Massabielle, že nasbírají dřevo a hned se vrátí. Bernadetta se posadí a cítí závan větru, když se jí zjeví mladá a nádherná paní v bílém, s růžencem v ruce a v oslnivém světle. Dívka padne na kolena a začne se modlit. Když ji takhle najde sestra a kamarádka, Bernadetta jim povypráví, co se stalo a prosí je, aby nic neříkali rodičům. Zvěst o zjevení se městečkem roznese ihned. Rodiče vyhubují Bernadettě, že si vymýšlí a ta musí čelit nejen nedůvěře ve vlastní rodině, ale i výsměchům od spoluobčanů. Teta Bernarde Casterotová (Blanche Yurka) se však postaví za dívenku a spolu s dalšími věřícími jdou k jeskyni, aby s Bernadettou mohli sdílet další zjevení „nádherné paní\". Ta žádá Bernadettu, aby se v následujících patnácti dnech dostavila každý den k jeskyni. Bernadetta ji to slíbí. Má však proti sobě nejen rodiče, ale hlavně církevní a místní moc. Na radnici se mezitím snaží žalobce Dutour (Vincent Price) pomocí doktora Dozouse (Lee J. Cobb) zjistit, zdali nejde každodenní sešlost u Massabielle přerušit a příval poutníků zastavit. Když nakonec i rodiče dívence uvěří a rozhodnou se ji podpořit dalšího dne ráno, stane se zázrak. Paní v bílém přikáže Bernadettě, aby se umyla vodou z potůčku. Bernadetta však stejně jako ostatní vidí jen řeku Gavu. Má to být však pramen, který se nachází pod zemí a nad kterým rostou rostliny. Bernadetta je začne jíst a holýma rukama hrnout hlínu stranou, aby našla vodu. Když se začne mýt hlínou a celá se při tom zašpiní, všichni přihlížející propuknou v smích. Pokoření rodiče odvádějí dcerku pryč. Jen mladý Antoine zůstává na místě se slepcem. Díra, kterou Bernadette odhrabala, se začne naplňovat vodou a stékat k řece. Pramen se zvětšuje a Antoine křičí na ostatní, aby se vrátili, že se našla voda. Slepec se omyje vodou a najednou se mu zlepší zrak. Utíká za doktorem Dozousem a sděluje mu, že vidí. Žalobce Dutour je nadále pesimistický a považuje Bernadettu za podvodnici. Dokonce sám páter Peyramale ji žádá o důkaz, že viděla „nádhernou paní.\" Místo toho se mu od paní dostává vzkazu, že ona je Neposkvrněným početím. Páter se Bernadetty vyptává, kde tahle slova slyšela. Ta tvrdí, že je nikdy předtím neslyšela. Stovky poutníků z Pyrenejí přijíždějí do Lurd za zázračnou vodou, která dokázala i malé batole vyléčit z vrozené choroby. Místní orgány nadále vymýšlí, jak zabránit přívalu pocestných. Někteří podnikavci vidí v prodeji vody dokonce výdělečnou činnost. Pak se však najde jistý paragraf, který zakazuje používat vodu z veřejného zdroje v obavě z nákazy. Nebylo to tak dávno, co se Lurdami přehnala cholera, která postihla i Bernadette. Pramen z jeskyně je úředně uzavřen a obehnán dřevěným plotem. Otec Peyramale jde žádat biskupa o prošetření situace. Ten to odmítá s argumentem, že rozhodnutí je pouze a jedině na císaři. Když malinký císařův syn onemocní, pošle císařovna Eugenie svou chůvu, aby přinesla zázračnou vodu z Lurd. Není jediná, kdo krade vodu ze zakázaného pramene. Všechny je přitom chytí a postaví před soud. Odsouzený musí zaplatit pokutu anebo jít na dva dny do žaláře. Když přichází na řadu chůva císařovny, vyzve ji komisař Jacomet (Charles Dingle) k zaplacení pokuty. Chůva zaplatí za sebe a také sto franků za ostatní. Městský soud se dozvídá, kdo je, a nabízí jí, aby si udělala pohodlí v teplém pokoji radnice. Chůva si však nepřeje, aby s ní bylo zacházeno jinak než s ostatními. Po propuštění přinese vodu do císařské rodiny a dítě se vyléčí. Císař Napoleon III. na zázraky nevěří, ale po naléhání své ženy svolí, aby pramen vody v Lurdách byl znovu zpřístupněn veřejnosti. Biskup z Tarbes sestaví komisi a pověří ji vyšetřením celé kauzy, které pak potrvá dlouhá léta. Bernadetta, znavená věčným opakováním a přesvědčováním toho, co viděla, by ráda žila obyčejný život. Touží se vdát a mít děti. Otec Peyramale ji ponouká k zamyšlení nad tím, zdali má žít tak běžný život. Přesvědčuje ji, aby svou duši a životní poslání zasvětila Bohu a žádá ji, aby se místo služebné stala jeptiškou. Bernadette se zprvu vzpírá, ale pak uzná, že když už měla všechna ta vidění, bude nejlepší odcestovat do kláštera v Nevers a stát se řádovou sestrou. Loučení s rodinou a posléze i s mladým Antoinem, který ji slíbí, že v úctě k ní zůstane do konce života svobodným mládencem, nese Bernadetta těžce. Páter má pro ní dárek v podobě svatého obrázku, který ji před lety ještě jako žákyni nejdříve daroval a posléze po protestech jeptišky Vauzousové vzal zpátky. Vyzývá Bernadettu, aby mu v případě nouze poslala onen obrázek. Bernadetta Soubirousová vstupuje ve věku 22 let do kláštera k řeholnicím. Do Lurd se už nikdy nevrátí, už nikdy neuvidí své rodiče ani sourozence. Matka představená se spolu se sestrou Vauzousovou, se kterou se po letech Bernadetta setkává, rozhodly, že i přes Bernadettinu popularitu k ní budou přistupovat jako k ostatním sestrám. Vyzývají ji, aby si vybrala nové jméno a Bernadetta se rozhoduje pro jméno Marie-Bernarda. V klášteře vykonává práce jako každá jiná jeptiška, včetně mytí nádobí a podlahy. Pokorně přijímá každý další úkol. Nepřátelství sestry Vauzousové bere jako součást života. Jednoho dne si matka představená všimne, že Bernadetta kulhá. Marie Therese má s ní rozmluvu v jejím pokoji a přiznává, že jí nikdy nevěřila a ani neuvěří. Táže se churavé jeptišky, jak by bylo možné, aby si Bůh pro takový zázrak vybral právě ji, mladou, nezkušenou a hloupou dívku. Sama Bernadetta nedokáže odpovědět. Po rozmluvě o obětování a utrpení se Marie Therese dožaduje důkazu. V tom jí unavená sestra ukáže nemocné koleno. Bernadettě je diagnostikována tuberkulóza kostí, \"kostižer.\" Při všech bolestech si nestěžuje ani nenaříká. Pořád je však konfrontována s otázky komise vyšetřující zjevení v Lurdech. A pořád je kolem ní skupina lidí, co nevěří, že něco viděla. Sestra Marie Therese připouští své selhání a omyl. V kapli kláštera prosí o odpuštění a slibuje, že bude Bernadettě sloužit a pomáhat. Ví totiž, že umírá a že jí moc času nezbývá. Bernadetta pošle otci Peyramalovi svatý obrázek, který od něj dostala. Peyramale přijíždí co nejdříve. Kolem lůžka nemocné sestry klečí řeholnice a modlí se. Bernadetta umírá a páter Peyramale ji dává poslední pomazání. Film začíná i končí citátem: „Pro ty, kteří věří v Boha, není žádné vysvětlení nutné. Pro ty, kdo v Boha nevěří, není žádné vysvětlení možné.\"", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Pro studio 20th Century Fox bylo zaplacení produkce a prav na film tou největší investicí roku 1943. Zjevení Panny Marie ve filmu ztvárnila Linda Darnellová, což vzbudilo silné kontroverze, poněvadž herečka měla pornografickou pověst a v té době byla těhotná. Dokonce sám autor literární předlohy vyhrožoval, že nechá své jméno z projektu vyškrtnout. Studio před natáčením obdrželo přes 20 000 dopisů od fanoušků, kteří se dovolávali, aby hlavní role byla dána herečce Ritě Quigleyová. Většina scén byla točena v interiérech, včetně silného proudu řeky Gavy. Premiéra filmu v New Yorku proběhla 26. ledna 1944 v tehdy slavném broadwayském kině Rivoli, které dnes již neexistuje.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Historický film \"Píseň o Bernadettě\" je adaptací románu Franze Werfela, který není dobovým dokumentem, nýbrž dílem míchající fakta s fikcí. Ve skutečnosti zemřel páter Peyramale dřív než svatá Bernadette a žalobce Vital Dutour je ve filmu zobrazen jako ateista, kdežto v reálném životě byl katolíkem. Pro herečku Jennifer Jonesovou to byla třetí role a do konce života zůstala její nejdůležitější. Zároveň je to její první film, ve kterém byla uvedena pod uměleckým jménem. Právě při natáčení tohoto snímku se seznámila s hercem Charlesem Bickfordem (představitel otce Peyramala), který se po následujících více než 20 let stal jejím dobrým přítelem a kvůli jehož smrti se pokusila o sebevraždu. Spisovatel Werfel byl Žid a před nacisty se schovával právě v městečku Lurdy, kde poprvé slyšel o příběhu tehdy už svaté Bernardy. V rozhlasové verzi z roku 1949 účinkoval Charles Bickford ve své roli pátera, avšak Bernadettu ztvárnila Anne Baxter. Skutečná Bernadette Soubirousová byla svatořečena papežem Piem XI. 8. prosince 1933.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámky.", "content": "Vzhledem k tomu, že film nemá distribuční název,", "section_level": 1}], "src_summary": "Píseň o Bernadettě (angl. \"The Song of Bernadette\") je černobílý dramatický film režiséra Henryho Kinga z roku 1943 s Jennifer Jonesovou v hlavní roli. Snímek byl natočen na motivy románu \"Píseň o Bernadettě\" (v něm. originále \"Das Lied von Bernadette\") spisovatele rakousko-českého původu Franze Werfela. Film získal z dvanácti nominací čtyři Oscary, včetně toho pro nejlepší herečku. ", "tgt_summary": "The Song of Bernadette is a 1943 biographical drama film based on the 1941 novel of the same name by Franz Werfel. It stars Jennifer Jones in the title role, which portrays the story of Bernadette Soubirous, who reportedly experienced eighteen visions of the Blessed Virgin Mary from February to July 1858 and was later canonized in 1933. The film was directed by Henry King, from a screenplay written by George Seaton. ", "id": 96373}
{"src_title": "Scintigrafie", "tgt_title": "Scintigraphy", "src_document": [{"title": "Stavba a princip scintilačního detektoru.", "content": "Scintilační detektor se skládá ze luminiscenčního scintilačního krystalu (většinou thalliem aktivovaný jodid sodný NaI(Tl)), schopného zachytit ionizující záření ve formě γ nebo rentgenového paprsku. Pohlcením záření se excitují elektrony krystalu a při jejich následné deexcitaci emitují fotony viditelného světla. Tyto velice slabé záblesky světla jsou vhodnými světlovodiči převedeny do fotonásobiče. Úloha fotonásobiče je znásobit a transformovat paprsky viditelného světla na elektrický impuls, sestávající z velkého množství elektronů. Děje se tak při dopadu světelných záblesků z krystalu na fotokatodu (tenká vrstva materiálu, jenž mění fotony v určitém spektru na elektrony). Z fotokatody se tak po dopadu fotonu uvolní velmi malé množství elektronů, které interagují s dynodami (elektrodami), jejichž povrchová úprava umožňuje násobení impulsu. Uvolňuje se tak stále více elektronů (ke konci řádově 10–10), které jako salva dopadají na anodu fotonásobiče. Vytvoří tak měřitelný elektrický impuls, který se zpracovává v zesilovací soustavě. Mezi fotokatodu a anodu je přivedeno vysoké napětí o velikosti asi 1000 V. Prostředí fotonásobiče je udržováno ve vakuu. Zesilovací soustava se skládá z předzesilovače. V předzesilovači se amplituda elektrických impulzů upravuje přímo úměrně ve vztahu k počtu světelných fotonů dopadajících na fotokatodu. Zároveň je i počet světelných fotonů z krystalu úměrný energii fotonů na krystal dopadajících. V zesilovači se signál impulsu z předzesilovače zvyšuje a propouští se do analyzátoru impulsů. Analyzátor impulsy třídí v závislosti na amplitudě. Rozlišuje se analyzátor: Impulsy jsou propouštěny do koncové jednotky, kterou může být čítač, integrátor nebo paměťová jednotka.", "section_level": 1}, {"title": "Užití scintilačního detektoru.", "content": "Scintilační detektor se využívá v mnoha diagnostických oborech, zejména v. Lze zde využít jako měřič radioaktivity látek, zejména tedy radiofarmak nebo aktivity biologických materiálů (např. v těle pacienta). Stanovení aktivity se používá jako běžný postup před dalším zpracováním radiofarmak (tj. ředěním, aplikací) a je proto zásadní v oboru nukleární medicíny. Používají se: V moderní době se používají celotělové detekční systémy, které měří aktivitu látek v těle pacienta bez ohledu na distribuci v organismu. Lze tak velmi výhodně měřit například kontaminace osob, sledovat vyšetřovaný orgán označený radioaktivní látkou, nebo provádět různé metabolické studie. K těmto měřením se výhradně užívá γ záření.", "section_level": 1}, {"title": "Scintigrafické zobrazovací systémy.", "content": "Dělíme je na:", "section_level": 2}], "src_summary": "Scintigrafie (z latinského \"scintilla\", „jiskra“) je diagnostická metoda používaná v nukleární medicíně. Je založena na snímání záření emitovaného vnitřně podanými radionuklidy (zde nazývanými radiofarmaka). Záření se snímá gamakamerami do podoby dvojrozměrných obrazů. Scintigrafie se liší od \"jedno-fotonové emisní výpočetní tomografie\" (SPECT) a \"pozitronové emisní tomografie\" (PET) tím, že tyto metody produkují trojrozměrný obraz, byť se i v jejich případě používají gamakamery. Od rentgenových metod se zase liší původem záření (scintigrafie používá záření emitované z těla, kdežto RTG metody využívají \"vypnutelné\" vnější zdroje záření).", "tgt_summary": "Scintigraphy (from Latin \"scintilla\", \"spark\"), also known as a gamma scan, is a diagnostic test in nuclear medicine, where radioisotopes attached to drugs that travel to a specific organ or tissue (radiopharmaceuticals) are taken internally and the emitted gamma radiation is captured by external detectors (gamma cameras) to form two-dimensional images in a similar process to the capture of x-ray images. In contrast, SPECT and \"positron emission tomography\" (PET) form 3-dimensional images, and are therefore classified as separate techniques to scintigraphy, although they also use gamma cameras to detect internal radiation. Scintigraphy is unlike a diagnostic X-ray where external radiation is passed through the body to form an image.", "id": 1501032}
{"src_title": "Synyster Gates", "tgt_title": "Synyster Gates", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Haner začal hrát na kytaru již v 11 letech. Určitý čas navštěvoval Musicians Institute v Hollywoodu, kde studoval hru na jazzovou kytaru. Až do té doby byl zejména samouk - sledoval hudební videoklipy a četl knihy, což je překvapující, protože jeho otec byl/je skladatel a kytarista, hrál s Frankem Zappou během jeho kariéry. Po šesti měsících studia mu zavolali Jimmy (a zbývající členové Avenged Sevenfold) a zeptali se, jestli by nechtěl být jejich hlavním kytaristou. Haner se k nim připojil, aniž by dále pokračoval ve studiu, a stal se tak \"studio musician\" (studiovým muzikantem).", "section_level": 1}, {"title": "Avenged Sevenfold.", "content": "Připojil se k Avenged Sevenfold (A7X) když mu bylo 18 na konci 1999, před nahráváním první desky, Sounding the Seventh Trumpet. Byl uveden na jejich EP, \"Warmness on the Soul,\" a na dotisku prvního alba. Také hraje na piáno třeba v písničce \"The Beast and the Harlot\" a \"Sidewinder,\" ačkoli přítel kapely, basista Justin Meacham, hrál na klavír na jíž zmíněné desce Warmness on the Soul. V Avenged Sevenfold DVD \"All Excess,\" zdůrazňuje jak přišel ke svému pseudonymu, Gates uvedl že jeho jméno vzniklo jak jeli opilý s The Rev (bubeník kapely) přes park. Jeho přesné slova byla, 'Jsem Synyster Gates a jsem úžasný!' (\"I'm Synyster Gates and I'm awesome!\") Gates cituje Django Reinhardt, Dimebag Darrell, Slash, John Petrucci, Adam Aparicio a Francis Canavan jsou jeho oblíbení kytaristi a měli na něho velký vliv.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Vyhrál několik cen, včetně 'Mladý drtič' (\"Young Shredder\") cenu roku v Metal Hammeru cenu v roce 2006 a \"Kytarista Roku\" cena pro Total Guitar Magazine v roce 2006. V červnu 2008 Guitar World magazín mu položil otázku, \"Si jeden z mnoha kytaristů. Ale ke komu vzhlížíš?\" odpověděl. Rozdoně Slash! od Ozzyho kytaristi, Alexi Laiho z Children of Bodom! Jimi Hendrix jistě, Dimebag Darrell z Pantery, Jimmy Page z Led Zeppelin, a spousta dalších!\"", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší projekty.", "content": "Gates byl také památkou z 'Globin Metal' vedlejší projekt skupiny Pinkly Smooth s The Rev a Justin Sane. Pinkly Smooth se ale rozpustili protože se Synyster a The Rev chtěli plnohodnotně věnovat Avenged Sevenfold, ačkoli když se jich zeptali nedávno, odpověděli že chystají nový projekt s dvěma staršími členy skupiny Pinkly Smooth. Gates má mladšího bratra Brenta a mladší sestru McKenna. Jeho manželka je Michelle DiBenedetto, kterou si vzal 7. května 2010 v Mexiku. Jeho otec je Brian Elwin Hanner, Sr. je to muzikant a komediant známý jako Guitar Guy a je aktuálně na turné s Jeffem Dunhamem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Brian Elwin Haner, Jr. (* 7. července 1981, Kalifornie), znám spíše pod pseudonymem Synyster Gates nebo jednoduše Syn, je americký hudebník. V současné době je hlavním kytaristou heavymetalové/hardrockové skupiny Avenged Sevenfold.", "tgt_summary": "Brian Elwin Haner Jr. (born July 7, 1981), better known by his stage name Synyster Gates or simply Syn, is an American musician, best known for being the lead guitarist and backing vocalist of the band Avenged Sevenfold. He ranks No. 87 on \"Guitar World\"s 100 Greatest Guitarists of All Time. Gates was voted as Best Metal Guitarist in the World by \"Total Guitar\" in 2016 and once again in 2017.", "id": 153456}
{"src_title": "Sherlock Holmes (seriál, 1984)", "tgt_title": "Sherlock Holmes (1984 TV series)", "src_document": [{"title": "Nové zpracování.", "content": "Kromě toho, Holmesův věrný přítel a společník Dr. Watson je pečlivě vylíčen jako normální, vcelku inteligentní muž, který však pochopitelně nechápe Holmesovy myšlenkové postupy při vyšetřování, na rozdíl od minulých zpracování, kde býval líčen, jako muž téměř podprůměrné inteligence bez špetky důvtipu. Zpočátku hrál Watsona David Burke, který dříve hrál padoucha v adaptaci \" The Adventure of Coronet Beryl\" pro BBC sérii z r. 1965, s Douglasem Wilmerem a Nigelem Stockem v hlavních rolích. Burke se objevil v první řadě, než seriál opustil, kvůli pozvání ke vstupu do Royal Shakespeare Company. Byl tedy nahrazený Edwardem Hardwickem, který hrál Watsona pro zbytek cyklu. Z celkového počtu 60 příběhů o Holmesovi napsaných Sirem Arthurem Conanem Doylem, 42 bylo zpracováno v řadě 36 hodinových epizod a pět jako celovečerní speciály. Série byla původně produkována Michaelem Coxem. Scenárista byl John Hawkesworth, který psal mnohé epizody. Mezi další autory přispívající ke scénářům patří Alexander Baron, Jeremy Paul, TR Bowen a Alan Plater. Venkovní replika Baker Street byla postavena v ateliérech Tv Granada v Quay Street v Manchesteru, kde později tvořila ústřední část Granada Studios Tour - atrakce pro turisty do uzavření v roce 1999.", "section_level": 1}, {"title": "Herecké obsazení.", "content": "Kromě Jeremyho Bretta, Davida Burka a Edvarda Hardwicka, hrála významnou roli Rosalie Williams jako hospodyně paní Hudsonová a Colin Jeavons jako inspektor Lestrade ze Scotland Yardu. Také se v několika epizodách objevil Charles Gray jako Holmesův bratr Mycroft Holmes, a Eric Porter, který vylíčil profesora Moriartyho v druhé sérii Holmesových dobrodružství. Roli sluhy Joa Barnese, který se vydává za lady Beatrice v epizodě The Adventure of Shoscombe Old Place z roku 1991, hrál Jude Law, který hrál Dr. Watsona v roce 2009 ve filmu Sherlock Holmes a v jeho pokračování z r. 2011 - Sherlock Holmes: A Game of Shadows.", "section_level": 1}, {"title": "Předčasný konec.", "content": "Série skončila z důvodu smrti představitele Holmese ve věku 61 let, způsobené srdečním selháním v roce 1995. Bylo nicméně předem předvídáno, že vážně nemocný Jeremy Brett, který se během natáčení závěrečném běhu série, The Memoairs of Sherlock Holmes, dokonce zhroutil během natáčení jedné epizody, se sérií přestane.", "section_level": 1}, {"title": "K vysílání.", "content": "Řada představuje možná nejvěrnější televizní úpravu příběhů o Sherlocku Holmesovi. Jediným odchýlením se od původních příběhů bylo opuštění Holmesova kokainového návyku v epizodě \"The Devil Foot\" (Ďáblovo kopyto), které bylo schváleno dcerou Arthura Conana Doyla na osobní žádost Jeremyho Bretta, poté, co bylo zjištěno, že série má ze značné části dětské publikum. Nicméně, série byla velmi chválena pro své herecké obsazení, zachovanou věrnost k původnímu konceptu Doyla v charakterizaci Watsona, s přihlédnutím k jejím nevysokým výrobním nákladům a pozornosti věnované detailům. Stejně jako vysílání ITV ve Velké Británii, byla série populární i v zahraničí a to zejména v USA, kde byly epizody vysílány na stanici PBS. Později získala řada financování v koprodukci se společností \"Boston PBS broadcaster WGBH\". Seriál byl vysílán na televizních stanicích \"Disney Channel\" a \"A & E Network\" v USA, a CBC v Kanadě. Ve Velké Británii se často opakovalo vysílání na Granada Plus, ITV3 a BBC 2. Zde běžela v letech 2003 - 2005 kompletní řada v sobotu odpoledne. Série obsahující 41 epizod měla název \"The Adventures of Sherlock Holmes\" (1984 - 1985), V 2. sérii \"The Return of Sherlock Holmes\" (1986 - 1988), \"Case-Book of Sherlock Holmes\" (1991-1993) a \"The Memoirs of Sherlock Holmes\" (1994). 36 epizod bylo 50minutových a dalších pět byly celovečerní speciály.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sherlock Holmes je televizní seriál o proslulém detektivovi, kterou vyrobila britská televizní společnost \"Granada Television\" mezi lety 1984 a 1994. V prvních dvou sezónách měl cyklus podtitul The Adventures of Sherlock Holmes. Série, v níž hrál slavného detektiva Jeremy Brett, byla poprvé vysílána v programu televize ITV ve Velké Británii. Jeho zobrazení je stále velmi populární, a je často označované jako konečná a nejlepší filmová verze Sherlocka Holmese.", "tgt_summary": "Sherlock Holmes is the overall title given to the series of Sherlock Holmes adaptations produced by the British television company Granada Television between 1984 and 1994. The first two series were shown under the title \"The Adventures of Sherlock Holmes\" and were followed by subsequent series with the titles of other short story collections by Arthur Conan Doyle. The series was broadcast on the ITV network in the UK and starred Jeremy Brett (who had earlier portrayed Dr Watson on stage in the Los Angeles production of \"The Crucifer of Blood\" ) as the famous detective. His portrayal remains very popular and is accepted by some as the definitive on-screen version of Sherlock Holmes. ", "id": 1755191}
{"src_title": "Štěpán Uroš III. Dečanský", "tgt_title": "Stefan Dečanski", "src_document": [{"title": "Před nástupem.", "content": "Stefan se sice narodil jako prvorozený syn srbského krále Milutina, ale podle dohody mezi Milutinem a jeho starším bratrem Dragutinem se měl Milutinovým nástupcem stát Dragutinův syn Vladislav. Již v raném dětství (asi roku 1285) posloužil Stefan svému otci a vlasti jako rukojmí u tatarského vládce Nogaje, který napadl Bulharsko a začal ohrožovat i Srbsko. Krátce po roce 1293 se mu však podařilo uprchnout. Po návratu se Stefan oženil s Theodorou, dcerou bulharského cara Smilece. Někdy před rokem 1299 král Milutin zapudil princovu matku Annu-Helenu a roku 1299 se oženil s dcerou byzantského císaře Andronika II. Palailoga Simonidou (řecky \"Simonis\"), které bylo v době sňatku 5 let. Tento sňatek měl vliv na pozdější Milutinovu probyzantskou politiku, díky které se dostal později se Stefanem do sporu. Asi někdy po roce 1300 obdržel Stefan do správy Zetu a Travuňsko, čímž se měl připravovat na budoucí vládu v Srbsku, kterou mu Milutin chtěl předat i přes dřívější dohodu s Dragutinem. Roku 1314 však nedočkavý Stefan povstal proti otci Milutinovi. Nebyl však úspěšný (na rozdíl od jiných příslušníků dynastie Nemanjićů – strýce Stefana Dragutina a syna Stefana Dušana). Otec syna porazil syna v bitvě u Skadaru a Stefan nevyvázl bez trestu – prý byl otcem oslepen a podlán s celou rodinou do Konstantinopole. Správy Travuňska a Zety se ujal osobně král Milutin. Stefan si v konstantinopolském žaláři pobyl sedm let. Roku 1321 byl princ stařičkým otcem povolán do vlasti, aby po očekávané smrti starého krále převzal královský titul a vládní otěže. Tak se také po Milutinově smrti v říjnu téhož roku stalo a Stefan, kterému se částečně uzdravil zrak, se ujal jako Stefan Uroš III. vlády.", "section_level": 1}, {"title": "Počátky vlády.", "content": "Téhož roku (1321) vypukla v byzantské říši občanská válka mezi císařem Andronikem II. Palailogem a jeho stejnojmenným vnukem. Krátce po vypuknutí sporu se čerstvý vdovec Stefan oženil s vnučkou Andronika II., ale nemohl v jeho prospěch moc zasahovat, protože se proti němu v Srbsku postavil bratr Konstantin a bratranec Vladoslav (v království Srem vládl jako Stefan Vladislav II.). Spor nakonec dopadl vítězně pro Stefana Uroše, který ovšem pozbyl Dyrrhachion (srbsky Драч, Drač) ve prospěch Filipa z Tarentu, titulárního císaře konstantinopolského. Vladislav nakonec prchnul do Uher, kde později zemřel. Roku 1324 přibyl k Andronikovi Mladšímu i další nepřítel Srbska – bulharský car Michal Šišman, který zapudil Štěpánovu sestru Annu-Nedu a oženil se se sestrou Andronika Mladšího (mimo jiné sestrou Štěpánovy choti) Theodorou Palailogos. Štěpán tehdy jen na zásah arcibiskupa Danila II. nezaútočil na Bulharsko. Situace se ovšem změnila roku 1328, kdy vítězstvím Andronika Mladšiho skončila občanská válka v Byzanci. Andronikos II. byl sesazen a uchýlil se do kláštera a Andronikos Mladší se jako Andronikos III. ujal vlády. Nový císař ovšem uzavřel proti Stefanovi spojenectví s Michailem Šišmanem.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva u Velbuždu a její následky.", "content": "Spojenci na jaře 1330 začali s ofenzívou. Naštěstí pro Štěpána se Andronikos nepřipojil k Šišmanovi a vyčkával v Makedonii. Štěpán mezitím nabídl Šišmanovi mír, ten ale odmítl. Dne 28. července 1331 se v ústí řeky Moravy setkala po delších přípravách vojska Štěpána Uroše III. a Michaila Šišmana. Oba panovníci nejspíše před bitvou uzavřeli předběžný mír, který však Stefan porušil. Pod vedením Stefanova syna, \"mladšího krále\" Dušana zaútočili Srbové do týlu bulharského vojska. Bitva skončila drtivým vítězstvím srbských vojsk a na památku vítězství nechal král vystavět klášter Dečani, podle něhož bývá nazýván \"Dečanski\". Car Michail byl v bitvě těžce raněn a na útěku zemřel. Stefanu Urošovi se vzdávalo město za městem, až se za králem dostavil nevlastní bratr zesnulého cara Michaila Belaur, který nabídl Stefanovi kapitulaci výměnou za návrat zapuzené Anny-Nedy, uznání dědičných práv jejího syna Ivana Štěpána a prohlášení dědice za cara. Štěpán na podmínky přistoupil a na bulharský trůn usedl Ivan Stefan (1330–1331), který však nevládl dlouho, protože byl roku 1331 bojary sesazen. Dny vlády Štěpána Uroše III. byly také sečteny. Proti králi povstal \"mladší král\" Dušan, který s pomocí šlechty otce sesadil, uvěznil v pevnosti Zvečan a ujal se jako Štěpán Uroš IV. Dušan vlády. Sesazený Štěpán ve vězení zanedlouho zemřel. Je otázkou, zda jeho smrt byla přirozená, nebo byl zardoušen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Štěpán Uroš III. (srbsky \"Стефан Урош III\", Stefan Uroš III., později zvaný \"Дечански\", Dečanski či Dečanský (* mezi roky 1275 až 1280 – 11. listopadu 1331), syn srbského krále Stefana Uroše II. Milutina (vládl v letech 1282 až 1321) a bulharské princezny Anny, byl v letech 1321 až 1331 srbským králem z dynastie Nemanjićů.", "tgt_summary": "Stefan Uroš III Nemanjić (, ), known as Stefan Dečanski (Stefan of Dečani; Стефан Дечански, ; 1276 – 11 November 1331), was the King of Serbia from 6 January 1322 to 8 September 1331. Dečanski was the son of King Stefan Milutin, and he defeated several of his family members vying for the throne. He took his epithet \"Dečanski\" from the great monastery he built at Dečani.", "id": 1569943}
{"src_title": "Nick Young", "tgt_title": "Nick Young (basketball)", "src_document": [{"title": "Profesionální kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Washington Wizards (2007–2012).", "content": "Young byl zvolen šestnáctým hráčem v NBA draftu 2007 Washington Wizards. Jeho první zápas v NBA byl 15. prosince 2007 proti Sacramento Kings. Young dosáhl nejvyššího skóre v kariéře (43 bodů) 11. ledna 2011 proti Sacramento Kings.", "section_level": 2}, {"title": "Los Angeles Clippers (2012).", "content": "Nick Young byl přemístěn do Los Angeles Clippers. Byl také klíčovým hráčem ve výhře nad Memphis Grizzlies na začátku play off 2012, kdy získal během jedné minuty 3 body.", "section_level": 2}, {"title": "Philadelphia 76ers (2012–2013).", "content": "Nick Young podepsal 12. července 2012 roční kontrakt s Philadelphia 76ers.", "section_level": 2}, {"title": "Los Angeles Lakers (2013–dosud).", "content": "Young podepsal smlouvu s Los Angeles Lakers 11. června 2013. A 21. července 2014 prodloužil smlouvu na další čtyři roky, 21,5 milionový kontrakt. Během sezóny 2013–14 proměnil rekord Lakers na sedm čtyřbodových her, přičemž zvýšil i osobní skóre se 17.9 body 1.5 asistencí za zápas.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jeho rodiči jsou Charles Young Sr. a Mae Young. Spolu s nimi a jeho dvěma bratry Johnem a Charlesem vyrůstal ve čtvrti Reseda v Los Angeles. Když Nickovy bylo pouhých 5 let, byl jeho starší bratr Charles zabit místním gangem. Částečně i kvůli tomu později založil Nadaci Nicka Younga proti násilí mezi gangy a zároveň pomoc lidem, kterých se toto téma jakkoliv dotýká. Mimo jiné se v roce 2007 natočil dokumentární film \"Second Chance Season\", vypovídající o jeho životním a příběhu a vstupu do NBA. Youngův bratranec je sedminásobný držitel cen Grammy, rapper Kendrick Lamar. Dne 16. března 2012 mu žena jménem Keonna porodila syna Nicka Younga Jr. Od listopadu 2013 žil s australskou rapperkou Iggy Azalea, se kterou se po šestnácti měsících vztahu zasnoubil. Zúčastnil se i známého TV pořadu Lip Sync Battle. Nechal již několikrát potetovat. V červnu 2016 zásnuby zrušili a poté se rozešli. Údajně kvůli Nickově nevěře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nicholas Aaron \"Nick\" Young (* 1. června 1985 Los Angeles, Kalifornie) je americký profesionální basketbalový hráč. Momentálně je členem Denver Nuggets v National Basketball Association. Hraje na pozici křídla a střílejícího rozehrávače zároveň. V letech 2006 a 2007 se dostal do výběru Pac-12. Jeho snoubenkou byla australská rapperka Iggy Azalea.", "tgt_summary": "Nicholas Aaron Young (born June 1, 1985), nicknamed \"Swaggy P\", is an American professional basketball player who last played for the Denver Nuggets of the National Basketball Association (NBA). He plays both shooting guard and small forward positions. Young played college basketball for the USC Trojans and was a two-time first-team all-conference selection in the Pac-10. He was selected by the Washington Wizards in the first round of the 2007 NBA draft with the 16th overall pick. He won an NBA championship with the Golden State Warriors in 2018.", "id": 746857}
{"src_title": "Sluha dvou pánů", "tgt_title": "The Servant of Two Masters", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Beatrice Rasponi, převlečená za svého mrtvého bratra Federica, přijíždí do Benátek společně se svým sluhou Truffaldinem. Hledá tu svého snoubence Florinda, který jejího bratra v souboji zabil a musel utéct z Turína. Florindo skutečně později do Benátek dorazí a také si Truffaldina najme jako sluhu. Služba dvěma pánům naráz je však na Truffaldina moc, většinu zadaných úkolů poplete a dá vzniknout mnoha komickým situacím. Mezitím si svými problémy prochází i obchodník Pantalone a jeho dcera Clarice. Federico si měl Clarici vzít, Pantalone ji však po jeho smrti zaslíbil Silviovi Lombardimu. Ten se nyní své snoubenky nechce vzdát, stejně tak si Clarice domnělého Federica nechce vzít. Jediný, kdo o přestrojené Beatrici ví pravdu, je hostinský Brighella, kterého ale Beatrice uprosí, aby její hru hrál také a neprozradil ji. Díky Truffaldinově schopnosti poplést a zamotat úplně vše se mezitím Beatrice a Florindo dozvídají jeden o druhém, kupříkladu když Truffaldino omylem vymění jejich dopisy. Netuší však, že se ubytovali ve stejném hostinci a bydlí vedle sebe. Vše se nakonec vyřeší až ve chvíli, kdy Truffaldino \"nedopatřením\" řekne oběma pánům o smrti toho druhého a oba si v zoufalství chtějí vzít život. Tehdy Beatrice konečně odhalí svůj převlek a shledá se se svým snoubencem. Když se vše konečně vysvětlí, Beatrici a Florindovi dojde, že jim Truffaldino sloužil oběma naráz. Truffaldino, který se mezitím zamiloval do Pantaloneho služky Smeraldiny, přiznává barvu a osobitým způsobem se vyzná ze své lásky.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Mezi nejznámější současné inscenace této hry patří provedení činohry pražského Národního divadla v režii Ivana Rajmonta s Miroslavem Donutilem v hlavní roli.", "section_level": 1}, {"title": "Inscenace Národního divadla.", "content": "V Národním divadle byla hra poprvé uvedena 30. června 1994. Oficiální premiéru měla 22. září 1994. Poslední, šestisté představení se konalo 27. 12. 2016.", "section_level": 2}, {"title": "Brněnská inscenace.", "content": "Tuto komedii mělo ve svém repertoáru od roku 2000 také Městské divadlo Brno. Zde v hlavní roli exceloval herec Martin Havelka. Hra měla derniéru 3. června 2013.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sluha dvou pánů je klasická divadelní hra, situační komedie Carla Goldoniho z roku 1745, spadající do specifického žánru commedia dell'arte.", "tgt_summary": "The Servant of Two Masters () is a comedy by the Italian playwright Carlo Goldoni written in 1746. Goldoni originally wrote the play at the request of actor Antonio Sacco, one of the great Truffaldinos in history. His earliest drafts had large sections that were reserved for improvisation, but he revised it in 1753 in the version that exists today. The play draws on the tradition of the earlier Italian \"commedia dell'arte\".", "id": 1081310}
{"src_title": "Napier Lion", "tgt_title": "Napier Lion", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Firma Napier se v roce 1915 zapojila do výroby motoru R.A.F.3a, o rok později začaly, na základě vládní zakázky, jednání o licenční výrobě tehdy vyvíjeného motoru Sunbeam Arab. Bylo ovšem zřejmé že ani jeden z nich není zrovna špičkovou konstrukcí na výši doby, takže majitel firmy, Montague Stanley Napier (1870 – 1931, nejmladší syn Jamese Murdocha Napiera a vnuk zakladatele firmy Davida Napiera), začal se svými spolupracovníky zvažovat zahájení vývoje vlastního motoru, který měl mít po všech stránkách lepší vlastnosti a vyšší výkony. Práce byly skutečně zahájeny v červenci 1916. Nový motor se ve své koncepci vyznačoval řadou zajímavých a progresivních prvků, mj. uspořádáním válců ve třech řadách po čtyřech válcích (do tvaru písmene W), což vedlo ke zkrácení klikové skříně a klikového hřídele, a tedy i k úspoře hmotnosti a zmenšení rozměrů motoru, navíc kompaktní motor usnadňoval zástavbu do draku letounu (kratší klikový hřídel byl výhodnější i z hlediska snížení nebezpečí torzních kmitů). K snížení hmotnosti motoru přispělo i rozsáhlé použití hliníkových slitin, včetně použití pístů z Al. slitin (podobně tomu bylo například u osmiválců Hispano-Suiza či u rotačních motorů Bentley B.R.1 a B.R.2), čímž konstruktéři zemí Dohody významně předběhli německé konstruktéry (kupř. na motorech Mercedes D.IIIa byly použity hliníkové písty až v polovině roku 1918). Neméně nezvyklá byla krátkozdvihová koncepce, kdy zdvih pístů byl kratší než vrtání válců (tj. zdvihový poměr \"L÷D\" byl nižší než 1). V následujícím roce se začal zhoršovat zdravotní stav M. S. Napiera, který tak byl nucen, ve věku 47 let, výrazně omezit svoji aktivní činnost a nadále se zabýval spíše jen základními otázkami vedení firmy. Většinu času poté strávil ve francouzském Cannes, kde byl až do své smrti 22. ledna 1931. Vedení vývoje nového motoru tak převzal A. J. Rowledge, nový šéfkonstruktér, pod jehož vedením byl vývoj motoru úspěšně dokončen (později jeden z významných techniků pracujících na vývoji leteckých motorů u firmy Rolls-Royce Limited, kam nastoupil v roce 1928). Konstrukce motoru Lion patřila patrně k největším obchodním úspěchům firmy, ve 20. letech poháněl značné procento letounů ve výzbroji britského Královského letectva. V době největší poptávky, během roku 1927, firma dodávala 50 motorů měsíčně (\"!\"), což byla výroba na meziválečná léta nevídaná. Dominantní postavení neměl pouze v kategorii jednomotorových stíhacích letounů. Žádná pozdější konstrukce, a to včetně motoru Sabre, nedosáhla takového rozšíření. Motor se ale dostal do povědomí široké veřejnosti zejména díky rychlostním soutěžím, kdy závodní „speciály“ Lion VII dopomohly Britům k získání řady vítězství. Tyto motory poháněly závodní letouny Gloster III, Gloster IV, Gloster VI Golden Arrow, Supermarine S.4 a Supermarine S.5. Známý je zejména poslední z nich, s nímž Britové vyhráli v roce 1927 Schneider Trophy (soutěž o Schneiderův pohár).", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Ze skutečně dlouhého seznamu lze kupříkladu uvést letouny Airco D.H.4, Airco D.H.9, Avro 539, Avro 555, Avro 566, Avro 567, Avro 571, Avro 572, Blackburn Blackburn, Blackburn Dart, Blackburn Ripon, Blackburn Swift, English Electric M.3 Ayr, Fairey III, Fairey Fawn, Fokker DC.I, Handley Page O/400, Handley Page V/1500, Handley Page Hendon, Handley Page Hyderabad, Hawker Horsley, Micubiši 1MT, Micubiši B1M1, Parnall Pike, Parnall Possum, Parnall Puffin, Supermarine Sea Lion, Supermarine Seagull, Supermarine Seal, Supermarine Sheldrake, Supermarine Southampton, Supermarine Swan, Vickers Vernon, Vickers Victoria, Vickers Viking, Vickers Virginia, Vickers Vivid, Vickers Vixen, Westland Dreadnought či Westland Walrus.", "section_level": 1}], "src_summary": "Napier Lion byl dvanáctiválcový letecký motor s válci do W vyvinutý a vyráběný firmou D. Napier & Son Ltd., šlo jeden z nejrozšířenějších typů leteckých motorů během 20. let XX. století.", "tgt_summary": "The Napier Lion was a 12-cylinder, petrol-fueled 'broad arrow' W12 configuration aircraft engine built by D. Napier & Son from 1917 until the 1930s. A number of advanced features made it the most powerful engine of its day and kept it in production long after other contemporary designs had been superseded. It is particularly well known for its use in a number of racing designs, for aircraft, boats and cars.", "id": 1692190}
{"src_title": "Řimbaba obecná", "tgt_title": "Tanacetum parthenium", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Pochází z jihovýchodní Evropy, Malé Asie a okolí Kavkazu. V současnosti roste v celé Evropě a byla zavlečena i do Číny, obou Amerik, severní Afriky i Austrálie; místy se stává invazní rostlinou. V České republice byla odedávna jako léčivá rostlina pěstována v zahradách, dnes převládají zplaněné populace ve volné přírodě v blízkosti lidských sídel.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Řimbabě obecné se nejlépe daří na teplých a osluněných stanovištích, na půdách dostatečně propustných a bohatých na živiny, hlavně dusík. Roste v zahradách, okolo zdí, v parcích, na návsích a na různých ruderálních stanovištích.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá rostlina s lodyhou vysokou 30 až 60 cm. Lodyha je krátce vystoupavá až přímá, mělce rýhovaná, v dolní části lysá a v horní chlupatá a okoličnatě rozvětvená. U starší rostliny obvykle vyrůstá ze šikmého, drobnými kořínky porostlého oddenku lodyh několik. Lodyžní listy jsou střídavé, řapíkaté, měkké, světle zelené nebo žlutozelené a v obryse vejčité. Jejich čepele, 5 až 7 cm dlouhé a 4 až 5 cm široké, jsou peřenoklané se dvěma až pěti páry úkrojků které jsou vroubkovaně pilovité, na koncích tupé a na rubu hustě žláznaté. Rozemnuté listy i lodyha silně voní po heřmánku. Dlouze stopkaté květní úbory o průměru 1,5 až 2,5 cm vyrůstají v počtu 15 až 20 v chocholičnaté latě. Úbor je tvořen ve středu rostoucími oboupohlavnými kvítky se žlutými, trubkovitými, pěticípými korunami a po obvodě 10 až 20 samičími jazykovitými kvítky s krátkou bílou ligulou. Trojřadý zákrov je zploštěle polokulovitý, zelené zákrovní listeny jsou podlouhlé a mají široký suchomázdřitý lem. Kvetou od června do září. Plody jsou vejčité nažky asi 1 mm velké, které mají na vrcholu zubatou blanitou korunku a po bocích podélná bílá žebra. Ploidie druhu je 2n = 18.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Řimbaba obecná bývá pěstována jako okrasná a léčivá rostlina. Pěstuje se v několika kultivarech, bývají plnokvěté nebo mívají žlutavé listy. Rostliny jsou nejčastěji vysazují na obruby záhonů. Kvetoucí nať sbírána na počátku květu obsahuje sekviterpenové laktony, mnohé silice s pinenem a bornylacetátem, třísloviny, pyrethrin, deriváty acetylenu, chrysanthemonin a další látky; nejvíce účinných látek je obsaženo v listech. V léčitelství se droga používá nejčastěji ve formě nálevu. Působí proti horečce a protirevmaticky, snižuje bolest, rozšiřuje cévy, podporuje trávení a užívá se také při menstruačních bolestech. Bývá také lékem proti migréně, rozžvýká se a spolkne preventivně jeden a při záchvatu pět čerstvých listů. Při zánětu středního ucha pomáhá vsunout do ucha čerstvý list. Z květů se vyrábí tinktura používána jako repelent proti hmyzu a léčivá mast na hmyzí kousnutí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řimbaba obecná (\"Tanacetum parthenium\") je středně vysoká, vytrvalá, aromatická rostlina s množstvím drobných květních úborů podobných kopretině. Na základě nových výzkumů byl rod (\"Pyrethrum\") zrušen a jeho druhy, které se v české přírodě vyskytují, byly začleněny do rodu vratič (\"Tanacetum\"). ", "tgt_summary": "Tanacetum parthenium, known as feverfew, is a flowering plant in the daisy family, Asteraceae. It is a traditional medicinal herb that is used commonly to prevent migraine headaches. Occasionally, it is grown for ornament. It usually is identified in the literature with its synonyms, \"Chrysanthemum parthenium\" and \"Pyrethrum parthenium\".", "id": 1918142}
{"src_title": "Roza Robota", "tgt_title": "Roza Robota", "src_document": [{"title": "Život před válkou.", "content": "Narodila se ve městě Ciechanów v meziválečném Polsku do asimilované židovské rodiny, řadící se mezi střední třídu tehdejší společnosti. Datum jejího narození není přesně známé; nejčastěji se uvádí rok 1921, někdy též 1923. Měla bratra a sestru, a často používala své židovské jméno Šošana. Ve dvanácti letech vstoupila do sionistického levicově orientovaného mládežnického hnutí ha-Šomer ha-ca'ir. Studovala na gymnáziu, které absolvovala s vyznamenáním.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Tři dny po vypuknutí druhé světové války obsadil Wehrmacht v noci ze 3. na 4. září 1939 rodné město tehdy osmnáctileté Rozy Roboty. Ta se s rodinou a příbuznými musela sestěhovat do ghetta, zřízeného v centru města, kde se angažovala v odboji, zřízeném jejím mládežnickým hnutím. V souvislosti s likvidací ciechanówského ghetta v druhé polovině roku 1942 byli zde internovaní Židé deportováni do vyhlazovacích táborů Treblinka a Auschwitz. Rozu Robotu s rodinou nacisté zařadili do transportu do druhého zmíněného tábora, kde jako jediná z rodiny po příjezdu přežila selekci, při níž nacisté rozřazovali všechny nové vězně do dvou skupin: jednu poslali na nucené práce, druhou na smrt do plynových komor. Zpočátku ji věznili v ženské sekci tábora Auschwitz I, avšak v souvislosti s přesunem této sekce byla následně umístěna v táboře Auschwitz II – Birkenau. Zde pracovala v tzv. Kanadě (skladišti, oficiálně nazvaném ) v ženské skupině, jež měla za úkol třídit oblečení a osobní věci lidí, kteří byli zavražděni v plynových komorách. Postupem času ve skupině dosáhla relativně vysokého postavení, a zorganizovala v ní odbojovou skupinu, s níž kontaktovala židovský odboj v táboře.", "section_level": 1}, {"title": "Příprava povstání.", "content": "V březnu 1943 Robotu kontaktoval ciechanówský rodák Noa Zabladowicz z židovského odboje s žádostí o pomoc. Vysvětlil jí, že v táboře plánují povstání, jehož součástí bude i vyhození plynových komor a krematorií do povětří. Za tím účelem ovšem potřebovali výbušniny v podobě střelného prachu (některé zdroje hovoří o dynamitu) z muniční továrny Weichsel-Union-Metallwerke, nacházející se v rozsáhlém komplexu tábora Auschwitz, v níž se vyrábí dělostřelecké granáty. Dva členové odboje, kteří v továrně pracují, se již pokusili zkontaktovat židovské vězeňkyně z úseku vyrábějící střelný prach (), ale pro přísný zákaz styku mezi muži a ženami a zvýšený dohled nad pracovnicemi tohoto úseku se jim to nepodařilo. V rámci odboje proto padlo rozhodnutí, že by navázání kontaktu mělo proběhnout přes prostředníka v táboře Birkenau, kde dívky žily. Jelikož řada z nich pocházela z Ciechanówa a Robota se s nimi znala, ujala se organizování pašování výbušnin. Během krátké doby se jí podařilo dát dohromady skupinu dvaceti židovských dívek, které z továrny potají pronášely malé množství výbušnin. Patřily mezi ně zejména Ester Wajcblum (* 1924), Ala Gertner (* 1912) či Regina Safirsztain (* neznámé), a kromě nich též Hanele Wajcblum (Esteřina sestra), Faige Segal, Mala Weinstein, Hadasa Zlotnicka a řada dalších, jejichž jména nejsou známá. Množství materiálu, který se takto během jednoho dne podařilo propašovat, odpovídalo přibližně jedné až třem čajovým lžičkám. Ne každý den však byl úspěšný. Mezi zdroji nepanuje shoda, zda byl pronášen střelný prach či dynamit. V obou případech se způsoby pašování různily. Střelný prach dívky pronášely pod nehty, zabalený v kousku látky či papíru, nebo v malé krabičce od zápalek. Dynamit, v podobě malých tenkých koleček, připomínající knoflíky, pronášely rovněž v malých krabičkách od zápalek, které ukrývaly mezi ňadry, či je zapošily do lemu svého oblečení. Výbušniny si mezi sebou postupně předalo množství vězňů, než je Robota předala odbojové skupině v Sonderkommandu (zvláštním oddílu, určeném pro práci v plynových komorách a krematoriích). Trvalo přes rok, než se podařilo propašovat dostatek materiálu, aby se mohlo povstání realizovat. Výbušná zařízení pomohl Sonderkommandu vyrobit ruský válečný zajatec a specialista na výbušniny Timofej Borodin (). Byla ukrytá ve starých plechovkách od sardinek, které členové odboje schovali na řadě míst, včetně krematorií.", "section_level": 2}, {"title": "Povstání.", "content": "Podle plánu mělo Sonderkommando synchronizovat své povstání s všeobecným táborovým povstáním, které mělo vypuknout počátkem listopadu 1944. Nakonec však bylo všechno jinak. Přibližně o měsíc dříve, v sobotu 7. října 1944, se členové Sonderkommanda, pracující v krematoriích III a IV, dozvěděli, že 300 z nich bude přesunuto do jiného tábora. Pochopili, že je tím míněna jejich likvidace. Jelikož byl tento oddíl sestávající z vězňů přímým svědkem vyvražďování, poslali nacisté jeho příslušníky vždy po několika měsících na smrt, a na jejich místo vybrali jiné vězně. Předešlá likvidace části Sonderkommanda proběhla 24. září 1944. Ke konci téhož měsíce sloužilo v jeho řadách 663 vězňů. Členové Sonderkommanda se proto rozhodli jednat sami. Když ráno 7. října rekapitulovali plánovanou vzpouru, zaslechl jejich rozhovor brutální kápo, který jim hrozil nahlášení příslušníkům SS. Sonderkommando se na něj vrhlo a živého jej vhodili do pece krematoria, čímž bylo povstání zahájeno. Při poledním apelu (nástupu vězňů), při němž měli předat seznam tří set svých lidí k transportu, zaútočili na dozorce kladivy, páčidly a krumpáči. Když dorazily posily SS, podpálili členové Sonderkommanda krematorium IV a vhodili připravené výbušniny do pecí krematoria, čímž budovu vyhodili do povětří (některé zdroje uvádí, že došlo ke zničení krematoria III). Požár a výbuch zaregistrovalo Sonderkommando i v dalších krematoriích v Birkenau a přidali se k povstání. Podařilo se jim přestříhat ostnaté dráty plotu kolem tábora a několik set jich uprchlo. Dohromady 250 z nich nacisté zastřelili při útěku, dalších 200 dopadli a zastřelili je v táboře. Pouhým 27 členům Sonderkommanda se podařilo úspěšně uniknout. Všeobecné povstání v táboře nakonec nikdy nevypuklo, a vzpoura Sonderkommanda tak byla jedinou organizovanou ozbrojenou revoltou v historii tohoto vyhlazovacího tábora.", "section_level": 2}, {"title": "Zatčení, mučení a smrt.", "content": "Poté, co se nacistům podařilo povstání potlačit, zahájili rozsáhlé vyšetřování s cílem zjistit původ výbušnin, a jak se dostaly do tábora Birkenau. Dopadení členové Sonderkommanda byli podrobeni výslechům a mučení ze strany gestapa, to však od nikoho z nich nezískalo požadované informace o organizaci vzpoury. Po dvou týdnech (podle jiného zdroje již po třech dnech) se jim s pomocí tajných agentů podařilo vystopovat výbušniny do muniční továrny. Zatkli několik dívek z úseku vyrábějící střelný prach (Alu Gertner, Reginu Safirsztajn a Ester Wajcblum), avšak po dvou dnech výslechů a mučení, kdy nikoho z odboje neudaly, je propustili, a ony se tak navrátily zpět ke své práci v továrně. Vyšetřování však pokračovalo. Nacisté do továrny nasadili svého agenta v utajení, československého Žida jménem Eugen Koch, který vedl jednu z pracovních skupin. Tomu se nakonec podařilo zjistit jména zbývajících žen, které se na pašování podílely, což vedlo k opětovnému zatčení již zmíněné trojice, a navíc též k zadržení Rozy Roboty. Čtveřice žen byla vyslýchána v táboře Auschwitz I v bloku č. 11, známém jako „bunkr“ nebo „blok smrti“. Při výsleších je nacisté podrobovali krutému mučení, aby vyzradily jména spolubojovníků z odboje. To mělo kromě bití a mlácení zahrnovat též znásilňování a pouštění elektrického proudu do genitálií. Robotu vodili k výslechu do bloku č. 11 každý den, přičemž tento výjev z povzdálí pozorovali její spoluvězni, kteří jej popsali následovně: „Její vlasy byly zacuchané a slepené, tváře oteklé a plné modřin, že ji ani nešlo poznat, šaty měla roztrhané. Nemohla chodit, a tak byla [k výslechu] vlečena dvěma dozorkyněmi.“ Dosud nezatčené členy židovského odboje skličoval strach z toho, co by se stalo, kdyby Robota nevydržela mučení a prozradila je. Přestože jí věřili, nemohli si být jisti, a dokonce zvažovali spáchání sebevraždy. Židovský odboj se proto odhodlal k odvážnému kroku. Jeho člen Moše Kulka se tajně obrátil na svého známého Ja'akova Kozelczyka, židovského kápa (dozorce) v bloku č. 11, s žádostí, zda by bylo možné navštívit Robotu v její cele. Ten odpověděl kladně a vzkázal, aby dotyčný přinesl lahev whisky a šišku salámu. Odboj vyslal Noa Zabladowicze, který spolu s Kozelczykem donesenou pálenkou opil přítomného dozorce z SS. Tomu poté sebrali klíče a Kozelczyk odvedl Zabladowicze do cely k Robotě. Následující slova jsou Zabladowiczovým popisem této události: Předtím, než Zabladowicz od Roboty odešel, napsala pro své přátele z odboje dopis na rozloučenou. V něm je ubezpečila, že jediné jméno, které při výsleších prozradila, bylo jméno mrtvého příslušníka Sonderkommanda. Vzkaz zakončila hebrejským heslem hnutí ha-Šomer ha-ca'ir – „chazak ve-emac“ (), tj. „buďte rozhodní a udatní“, pocházející z Tóry a knihy Jozue. Všechny čtyři ženy byly 6. ledna 1945 (některé zdroje uvádí datum 5. ledna), pouhé tři týdny před osvobozením tábora Rudou armádou, popraveny oběšením. Poprava se konala za přítomnosti ostatních vězňů, a nacisté ji rozdělili na dvě části. Nejprve v noci popravili Alu Gertner a Rozu Robotu, a posléze během dne popravili Ester Wajcblum a Reginu Safirsztajn. Čtveřice žen před smrtí volala po pomstě, snažila se povzbudit spoluvězně a zpívala hymnu sionistického hnutí ha-Tikvu. Mimo jiné vykřikly „nekama!“ (), tj. „odplata!“, a již zmíněné „chazak ve-emac“ (), tj. „buďte rozhodní a udatní“. Jednalo se o poslední popravu vězňů provedenou v koncentračním táboře před jeho osvobozením. Jejich ostatky byly zpopelněny. Ve dnech 17. až 21. ledna 1945, tedy jedenáct dní po popravě, nacisté vyhnali 58 tisíc vězňů koncentračního tábora na pochod smrti směrem do vnitrozemí nacistického Německa. Přibližně 15 tisíc jich během pochodu zemřelo, zbytek uvěznili v různých koncentračních táborech (Bergen-Belsen, Sachsenhausen, Ravensbrück). Když sovětská Rudá armáda koncentrační tábor 27. ledna 1945 osvobodila, nalezla v něm 7 tisíc vězňů.", "section_level": 2}, {"title": "Památka.", "content": "Dne 7. října 1994 byla ve státním muzeu Auschwitz-Birkenau u příležitosti 50. výročí povstání Sonderkommanda odhalena pamětní plaketa před blokem č. 27 v táboře Auschwitz I k uctění Rozy Roboty, Aly Gertner, Ester Wajcblum a Reginy Safirstztajn. V roce 2008 byla v australském Sydney v domově pro židovské seniory slavnostně odhalena brána, nesoucí její jméno –. Na připomenutí její památky má zásluhu Sam Spitzer, přeživší holocaustu, jehož sestra v koncentračním táboře Auschwitz s Robotou spolupracovala na pašování výbušnin. Součástí brány je pamětní plaketa, na které se píše: „Desítky tisíc lidí, potomci přeživších z Auschwitz-Birkenau, včetně dětí, vnuků a pravnuků, vděčí za svůj život odvaze a mlčení těchto žen.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Roza Robota (:, :, \"Roža Robota\"; 1921, Ciechanów – 6. ledna 1945, koncentrační tábor Auschwitz) byla účastnice židovského protinacistického odboje během druhé světové války, a to především ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau, kam ji v roce 1942 deportovali z rodného severopolského města Ciechanów. Patřila mezi organizátory tajné operace, při níž se z muniční továrny do vyhlazovacího tábora pašoval střelný prach, který členové Sonderkommanda (zvláštního oddílu, určeného pro práci v plynových komorách a krematoriích) použili 7. října 1944 k židovskému povstání v táboře, při němž bylo mimo jiné zničeno jedno z tamních krematorií. Po rychlém potlačení vzpoury nacisté zahájili rozsáhlé vyšetřování, při němž gestapo odhalilo její podíl na celé akci. Po zatčení ji při výsleších mučili, aby vyzradila další židovské odbojáře. Nikoho ale neprozradila, a tak ji 6. ledna 1945, pouhé tři týdny před osvobozením tábora Rudou armádou, společně se třemi dalšími ženami popravili oběšením.", "tgt_summary": "Roza Robota (1921, Ciechanów – 6 January 1945) or Róża Robota in Polish, referred to in other sources as Rojza, Rozia or Rosa, was the leader of a group of four women Holocaust resistors hanged in the Auschwitz concentration camp for their role in the \"Sonderkommando\" prisoner revolt of 7 October 1944.", "id": 798905}
{"src_title": "Jimmy Carson", "tgt_title": "Jimmy Carson", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "V roce 1986 odehrál za americkou juniorskou reprezentaci mistrovství světa do 20 let v Kanadě, kde získal bronz. Účastnil se v dresu dospělého národního týmu i světového šampionátu 1987 v Rakousku (7. místo).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Rodný Michigan opustil v roce 1984, kdy začal nastupovat za Verdun Jr. Canadiens v kanadské juniorské lize QMJHL. Zde za dva roky nasbíral 269 bodů ve 137 zápasech, kromě individuálních úspěchů se svým týmem jednou triumfoval v soutěži (1985). Jeho kariéru v NHL odstartoval draft 1986, kde si jej jako druhého celkově vybral klub Los Angeles Kings. Ve své premiérové sezoně 1986/87 za kalifornský klub zazářil a vysloužil si místo v All rookie týmu. Ve věku 18 let a 244 dní dal svůj 30. gól, což jej dělá dodnes třetím nejmladším hráčem, kterému se to povedlo. V ročníku 1987/88 nastřílel 55 branek a nasbíral 107 bodů, žádný jiný hráč narozený v USA předtím za jednu sezonu v NHL více bodů nestřádal. Pouze Wayne Gretzky dal 50 branek za sezonu v nižším věku. V utkání proti Calgary Flames dal 20. března 1988 čtyři branky jako třetí nejmladší hráč v historii ligy (19 let a 254 dní), podobný kousek se navíc nepovedl žádnému dalšímu teenagerovi až do sezony 2013/14 (v té to dokázal Tomáš Hertl ve věku 19 let a 330 dní). Po sezoně se stal Carson součástí jedné z největších výměn v historii NHL, kdy byl společně s Martinem Gelinasem, třemi prvními volbami draftu a 15 miliony dolary vyměněn právě za Wayna Gretzkyho a dva jeho spoluhráče do Edmonton Oilers. Výměna je občas označována \"Obchod století\". Sezona 1988/89 byla provázena nespokojeností fanoušků Oilers, kteří marně hledali ve dvacetiletém Carsonovi nového Gretzkyho. A to i přesto, že útočník nasbíral sto bodů a vysloužil si nominaci do utkání hvězd. V ročníku dal stý gól a je jedním z šesti hráčů v historii NHL, který tento počin stihli před jednadvacátými narozeninami. V úvodu další sezony byl Carson vyměněn do Detroit Red Wings, kde jeho produktivita klesla. Během ročníku 1992/93 přestoupil do Los Angeles Kings, se kterými došel až do finále play off, kde Kings podlehli celku Montreal Canadiens. V průběhu další sezony byl vyměněn do Vancouver Canucks. Rovněž Canucks prohráli ve finále Stanley Cupu, ovšem Carson nastoupil v play off pouze k dvěma utkáním, jinak plnil roli náhradníka. V létě 1994 posílil Hartford Whalers. V sezoně 1995/96 po jedenácti odehraných utkáních mužstvo opustil, stejně jako celou NHL. Sezonu dohrál ve švýcarské lize za HC Lausanne. V letech 1996-98 nastupoval ještě v nižší americké IHL za Detroit Vipers (v ročníku 1996/97 získali Vipers mistrovský titul).", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "NHL QMJHL", "section_level": 1}, {"title": "Mimo led.", "content": "Hráčova rodina je řeckého původu, jeho dědeček se před emigrací do USA jmenoval Kyriazopoulosem. Po hokejové kariéře se Carson stal finančním poradcem. Žije v Michiganu a je otcem čtyř dětí.", "section_level": 1}], "src_summary": "James Charles Carson (* 20. července 1968 v Southfieldu, Michigan, Spojené státy americké) je bývalý americký hokejista, který v letech 1986-96 působil v NHL.", "tgt_summary": "James Charles Carson (born July 20, 1968) is an American former professional hockey player. He played 10 seasons in the National Hockey League with five different teams. In 1988, he became only the second teenager in NHL history to score 50 goals in a season; the first was Wayne Gretzky.", "id": 730069}
{"src_title": "Hřib přívěskatý", "tgt_title": "Butyriboletus appendiculatus", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "Další lidová jména: jedlovák, jedlák, máčkovják, madlovák, máselník, máslový žluťáček, lipovják, panské hříbek, panský hřib, plavák, sameťáček, smetaník, šafráník, žluťák.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Pro hřib přívěskatý se především ve starší literatuře objevuje označení \"Boletus aereus\", případně \"Boletus aereus\". Použití tohoto názvu ve smyslu hřibu přívěskatého můžeme najít např. u Krombholze, Smotlachy, Velenovského a Rickena. Odborný název \"Boletus aereus\" se dnes používá pro hřib bronzový. Nejednoznačnost pocházela z mykologického popisu Jeana Baptiste Francoise Bulliarda, na jejímž základě byly obě houby považovány jen za různé formy téhož druhu (bělomasou a žlutomasou). V roce 2014 provedli američtí mykologové David Arora a Jonathan L. Frank na základě biomolekulárních analýz přesunutí řady druhů z rodu \"Boletus\" včetně hřibu přívěskatého do nově vzniklého rodu \"Butyriboletus\" (zhruba odpovídá původnímu pojetí sekce Appendiculati).", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Klobouk je 60 – 160 (200, případně až 220) milimetrů velký, u mladých plodnic světle hnědý až šedohnědý, u starších může dosáhnout hnědorezavého až kaštanového odstínu. Povrch se při otlačení zbarvuje hnědočerveně nebo do tmavšího odstínu hnědé. Rourky jsou v mládí světle žluté, později jasně žluté a u starších plodnic žlutoolivové. Po rozkrojení nebo pomačkání mírně modrají nebo zelenají – změna zbarvení však může téměř chybět. Třeň je masitý, na bázi často krátkým přívěskem kořenující. Spodní polovina může být nahnědlá, hnědě skvrnitá. Přítomna je žlutá (na otlacích hnědnoucí) síťka, která většinou sestupuje až do spodní části třeně. Dužina je žlutá, ve středu světlejší, může být až bělavá. Ve spodní části třeně bývá nahnědlá. Po rozkrojení v místě na rourkami slabě modrá, barevný projev ale může chybět. Hřib přívěskatý bývá často červivý – typickým znakem pro tento druh je hnědé zbarvení chodbiček červů.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Jde o vzácný hřib, který preferuje teplejší oblasti nížin a pahorkatin převážně na alkalických půdách. Roste ve světlých listnatých lesích a hrázních rybníků, obvykle pod duby, buky a habry. Pilát jej řadil mezi druhy xerotermních dubo-habrových hájů na vápenci a houby dubo-habrových lesů na nevápenných půdách. Uváděl i výskyt v rámci terestrických jedlobučin – je však třeba dodat, že tehdy (1969) ještě nebyl popsán blízce příbuzný a velmi podobný hřib horský, který se oproti hřibu přívěskatému liší právě výskytem v horských oblastech pod jehličnany. Rozpor mezi výskytem v teplých nížinách pod listnáči a v horách pod jehličnany však Pilát již tehdy zmiňoval.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Hřib přívěskatý roste v Evropě. Mimoevropské nálezy (Severní Amerika, Asie, Austrálie) vyžadují bližší studium. Evropské nálezy pocházejí z následujících zemí: Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Gibraltar, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Ukrajina. V rámci chráněných území České republiky byl nález hřibu přívěskatého popsán mimo jiné na následujících lokalitách:", "section_level": 1}, {"title": "Záměna.", "content": "Hřib přívěskatý se může velice podobat hřibu růžovníku, s nímž sdílí i obdobná stanoviště. Oba druhy jsou poměrně variabilní a barva jejich klobouku se může měnit podle stáří plodnice. Hřib přívěskatý má klobouk zbarvený v odstínech hnědé, ale v důsledku rozpadu povrchové vrstvy (trichodermové hyfy) ve stáří často vystupuje odlišné zabarvení hlubší vrstvy, takže může být klobouk kaštanový nebo červenohnědý. Naopak klobouk mladých plodnic hřibu růžovníku je obvykle v mládí zbarvený růžovohnědě nebo červenohnědě, ale po rozpadu povrchového trichodermu dochází k obnažení nižší vrstvy, takže se ve stáří může barvit do okrova nebo žlutookrova. Dále se oba druhy mohou odlišovat růžovým zbarvením spodní části třeně, které je často (ne však vždy) přítomné u růžovníku.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Ještě v polovině 20. století byl hřib přívěskatý považovaný za dosti hojný. V současnosti je veden v červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožený druh. Neměl by se proto sbírat. Hlavními zdroji ohrožení jsou necitlivé lesnické zásahy a systematické vysbírávání plodnic houbaři.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřib přívěskatý (\"Butyriboletus appendiculatus\" ) je vzácná houba z čeledi hřibovitých. Patří mezi teplomilné barevné hřiby, které se vyskytují na prohřátých hrázích rybníků nebo ve světlých listnatých lesích nížin a pahorkatin. V posledních desetiletích je v rámci České republiky pozorován výrazný úbytek této houby.", "tgt_summary": "Butyriboletus appendiculatus is an edible pored mushroom that grows under oaks and other broad leaved trees such as beech. It is commonly known as the butter bolete. It often grows in large colonies beneath the oak trees, and is frequently found cohabiting with old oaks in ancient woodland. It is relatively rare in Britain. Its stipe and pores are often bright yellow (hence its name of butter bolete) and its flesh stains bright blue when cut or bruised.", "id": 1843154}
{"src_title": "Opatství Nejsvětější Trojice v Cava de' Tirreni", "tgt_title": "La Trinità della Cava", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1011: Založení Svatým Alferiem.", "content": "Zakladatel opatství byl Svatý Alferius, šlechtic ze Salerna, který se v roce 1011 uchýlil do jeskyně \"Arsiccia\", aby zde žil poustevnický život. To vzbudilo pozornost ze strany jeho stoupenců a ti ho pak přiměli, aby zde postavil malý klášter, na jehož základech stojí dnešní opatství. Svatý Alferius zemřel v pokročilém věku 12. dubna 1050.", "section_level": 2}, {"title": "11.–13. století: Svatí opati.", "content": "První tři století existence kláštera byly nádherné a plné svatosti. První čtyři opati byli církví svatořečeni (\"Alferius, Lev, Petr a Costabile\"), dalších osm bylo blahoslavených (\"Simeone, Falcone, Marino, Benincasa, Petr II., Balsamo, Leonardo a Lev II.\"). Mezi těmito jmény vyniká především \"Svatý Petr I.\", synovec Alferia, který opatství významně rozšířil a založil mnišskou kongregaci, Ordo Cavensis, do které patří stovky kostelů a klášterů v celé jižní Itálii.", "section_level": 2}, {"title": "14.–15. století: Úpadek.", "content": "14. století představuje pro město Cava de' Tirreni období, ve kterém se soustředilo spíše na péči o světské statky a umělecká díla. To mělo velký dopad na opatství. V roce 1394 udělil papež Bonifác IX. Cavě titul města, a povýšil ho na autonomní diecézi s vlastním biskupem, který však musel mít sídlo v Opatství Nejsvětější trojice, jehož kostel byl potom prohlášen katedrálou nové diecéze. Klášter už mimoto neměl být řízen opatem, ale priorem. Další obrat nastane v roce 1431, kdy byl opat \"Angelotto Fusco\" jmenován kardinálem, chtěl si však udržet příjem z opatství a diecéze ve městě Cava de' Tirreni. Tím začíná pro opatství období velkého úpadku, kdy je řízeno na dálku prostřednictvím důvěrníků.", "section_level": 2}, {"title": "15.–18. století: Znovuzrození.", "content": "Situace se vyřešila, když poslední z těchto opatů - karidálů připojil opatství ke \"Kongregaci svaté Giustiny\" v Padově. Reforma už nevsazovala do čela opatství kardinála ani biskupa, ale opata, který obnovil klášterní disciplínu a studium věd a umění. Během 16.–18. století byly v opatství provedeny také četné architektonické změny. Opat \"Giulio De Palma\" nechal zrekonstruovat mimo jiné i archiv s asi 15 000 pergameny z 8.–9. století a knihovnu, která uchovává mimo jiné i vzácné rukopisy a prvotisky.", "section_level": 2}, {"title": "19.–20. století: Zákazy.", "content": "Dne 7. června 1867 bylo opatství prohlášeno za národní památku a svěřeno do ochrany na určitou dobu komunitě mnichů, čímž se zachránilo od zničení tak, jak se to v této době stalo mnohým italským opatstvím. Od roku 1979 spravuje opatství diecézi, 4 farnosti a také svatyně v okolí.", "section_level": 2}], "src_summary": "Opatství Nejsvětější trojice v Cava de' Tirreni (italsky \"Abbazia territoriale della Santissima Trinità di Cava de' Tirreni\", latinsky \"Territorialis Abbatia Ssmae Trinitatis Cavensis\") je opatství mnichů benediktinů. Bylo založeno v 11. století a povýšeno na územní opatství v roce 1394. Nachází se asi 3 km od města Cava de' Tirreni a nedaleko Amalfinského pobřeží. ", "tgt_summary": "La Trinità della Cava (), commonly known as Badia di Cava, is a Benedictine territorial abbey located near Cava de' Tirreni, in the province of Salerno, southern Italy. It stands in a gorge of the Finestre Hills.", "id": 2208619}
{"src_title": "Chemický reaktor", "tgt_title": "Chemical reactor", "src_document": [{"title": "Základní typy chemických reaktorů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vsádkový míchaný reaktor.", "content": "Vsádkový reaktor pracuje přetržitě, na začátku cyklu se reaktor naplní reakční směsí a po dosažení dostatečného stupně konverze reakční směsi se reaktor vyprázdní. Teplota se udržuje buď přestupem tepla přes stěnu reaktoru (tzv. duplikátor), nebo pomocí topných či chladicích hadů, jimiž proudí teplonosné médium, ponořených v reakční směsi. Reakční směs je homogenizována míchadlem. Vsádkový reaktor pracuje v neustáleném stavu. Používá se při malokapacitních reakcích v nichž je alespoň jedna složka kapalná.", "section_level": 2}, {"title": "Průtočný míchaný reaktor.", "content": "Reaktorová nádoba i okolní zařízení jsou podobné vsádkovému reaktoru, avšak proces probíhá nepřetržitě a obvykle v ustáleném stavu. Výchozí látky jsou do reaktoru neustále přiváděny a reakční produkty odváděny. Použití je podobné jako u vsádkového reaktoru. Výkon reaktoru je vyšší, ale jeho řízení je složitější. Stupeň konverze reakční směsi závisí na střední době zdržení látek v reaktoru formula_1 kde formula_2 je objem reakční směsi v reaktoru a formula_3 je objemový průtok na výstupu z reaktoru.", "section_level": 2}, {"title": "Trubkový reaktor s pístovým tokem.", "content": "Reaktor vypadá jako „trubka v trubce“. Ve vnitřní trubce probíhá reakce, zatímco ve vnější trubce proudí teplonosné médium, které udržuje teplotní režim v reaktoru. V reaktoru se uvažuje pístový tok reakční směsi. Používá se hlavně při reakcích v plynné fázi. Pracuje obyčejně v ustálením stavu. Stupeň konverze závisí na době zdržení, která je dána stejným výrazem jako u průtočného míchaného reaktoru.", "section_level": 2}, {"title": "Materiály.", "content": "Jako materiálu na výrobu reaktorů se používá nejčastěji ocel, dále pak litina či sklo. Materiály lze i vhodně kombinovat, například u silně kyselých reakcí je ocel potažena vrstvou keramického materiálu. Pro odolnost vůči vysokým teplotám se na stěnách používá šamot.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chemický reaktor je zařízení v němž probíhají řízené chemické reakce. Reaktory jsou navrhovány s ohledem na mnoho aspektů chemického inženýrství, jako maximální výtěžnost produktu, efektivitu reakce vedoucí k žádanému produktu a dosažení jeho nejvyšší možné kvality při co nejnižších nákladech. Náklady tvoří především vstupní suroviny a energie na udržování potřebné teploty, tlaku a pohybu reakční směsi.", "tgt_summary": "A chemical reactor is an enclosed volume in which a chemical reaction takes place. In chemical engineering, it is generally understood to be a process vessel used to carry out a chemical reaction, which is one of the classic unit operations in chemical process analysis. The design of a chemical reactor deals with multiple aspects of chemical engineering. Chemical engineers design reactors to maximize net present value for the given reaction. Designers ensure that the reaction proceeds with the highest efficiency towards the desired output product, producing the highest yield of product while requiring the least amount of money to purchase and operate. Normal operating expenses include energy input, energy removal, raw material costs, labor, etc. Energy changes can come in the form of heating or cooling, pumping to increase pressure, frictional pressure loss or agitation. ", "id": 955483}
{"src_title": "Francisco Boix", "tgt_title": "Francisco Boix", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jako španělský republikán byl v roce 1939 vyhoštěn do Francie. Byl rekrutován francouzskou cizneckou legií a francouzskou armádou a v roce 1940 zajat Němci. Boix, stejně jako přes 7 000 Španělů, byl v koncentračním táboře Mauthausen v období od ledna 1941 do května 1945. Od konce srpna 1941 pracoval v \"Erkennungsdienst\", fotografickém oddělení správy tábora, pořizoval identifikační fotografie vězňů a dokumentoval události v táboře. Dokázal zachránit a zachovat až do osvobození asi 20 000 negativů, které pořídil vedoucí oddělení SS Paul Ricken a také své vlastní snímky. Ve dnech 28. a 29. ledna 1946 na norimberském procesu (Mezinárodní vojenský soud) byl Boix francouzským státním zástupcem povolán, aby ukázal fotografie pořízené SS v Mauthausenu. Tyto fotografie zobrazovaly podmínky, v nichž vězni žili a byli zavražděni v táboře. Byly také důkazem toho, že tábor byl znám a navštěvován vysokými vůdci Třetí říše, jako byl Ernst Kaltenbrunner, který se objevil při návštěvě tábora Mauthausen a lomu Wienergraben sousedících s táborem. V dubnu 1946 byl Boix opět svědkem, tentokrát v americkém vojenském procesu, který se konal v Dachau proti 61 obviněným z tábora Mauthausen. Mezi lety 1945 a 1951 pracoval Boix jako reportér ve francouzském tisku zejména pro noviny spojené s Francouzskou komunistickou stranou. Zemřel v Paříži 7. července 1951 na selhání ledvin ve věku 30 let.", "section_level": 1}, {"title": "Populární kultura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Filmy.", "content": "\"Francisco Boix, A Photographer in Hell\" (\"Francisco Boix, Fotograf v pekle\"), je dokumentární film režiséra Llorençe Solera z roku 2000. \"El fotógrafo de Mauthausen\" je španělský film režírovaný Marem Targaronou vydaný 26. října 2018. Fotografa ztvárnil herec Mario Casas.", "section_level": 2}, {"title": "Grafická novela.", "content": "Grafická románová adaptace vyprávící příběh Boixe s názvem \"Le Photographe de Mauthausen\" byla vydána v roce 2017 belgickým vydavatelem Le Lombardem, napsaným Salvou Rubio a kresby nakreslil Pedro J. Colombo.", "section_level": 2}], "src_summary": "Francesc Boix i Campo (španělsky \"Francisco Boix Campo\", 31. srpna 1920 v Barceloně – 7. července 1951 v Paříži) byl veterán španělské občanské války a fotograf, který byl uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Během soudního líčení v Norimberku a Dachau zveřejnil fotografie, které sehrály roli při odsouzení nacistických válečných zločinců.", "tgt_summary": "Francesc Boix i Campo (in Spanish \"Francisco Boix Campo\", 31 August 1920 in Barcelona – 7 July 1951 in Paris) was a veteran of the Spanish Civil War and photographer who was imprisoned in the Mauthausen concentration camp. At the Nuremberg and Dachau trials he presented photographs that played a role in the conviction of Nazi war criminals.", "id": 1459481}
{"src_title": "Izis Bidermanas", "tgt_title": "Izis Bidermanas", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se v Marijampolė, v dnešní Litvě. Ve třinácti letech se začal učit fotografem. Do Francie přijel v roce 1930, aby studoval malířství na Académie de la Grande Chaumière. Živil se jako retušér. V roce 1933 si otevřel fotografický ateliér v 13. pařížském městském obvodu. Fotografoval portréty, svatby a společenské události. Během druhé světové války, jako Žid musel odejít z obsazené Paříže. Odešel do Ambazac, v regionu Limousin, kde přijal pseudonym Izis. Byl zatčen a mučen nacisty. Byl osvobozen francouzskými odbojáři a připojil se k podzemnímu hnutí. V té době fotografoval své společníky, včetně plukovníka Georgese Guingouina. Básník a odbojář Robert Giraud byl první, kdo o Izisovi psal v odbojovém týdeníku \"Unir\". Po osvobození Francie na konci druhé světové války, Izis pořídil sérii portrétů \"makistů\" (venkovských bojovníků odboje, kteří byli aktivní hlavně v jižní Francii). Ateliérové fotografie oholených a upravených bojovníků působily ale nevěrohodně. V roce 1946 uspořádal první výstavu v Paříži v Galerii La Boëtie, nepřinesla mu ale komerční úspěch. Proto se vrátil k práci ve fotografickém ateliéru. V roce 1949 uspořádal druhou výstavu v Galerie Siècle. Ve stejném roce začal pracovat pro deník \"Paris Match\" a pracoval pro něj dvacet let; během té doby měl svobodu ve výběru témat své práce. Spřátelil se s francouzským básníkem Jacquesem Prévertem a dalšími umělci. Fotografoval Marca Chagalla při tvorbě keramiky, práci na dekoracích pro balet Maurice Ravela \"Daphnis et Chloé\", okna pro synagogu při nemocnici Hadasa v Jeruzalémě či na malbách stropu Pařížské opery. Stal se hlavní postavou francouzské humanistické fotografie padesátých let dvacátého století spolu s Brassaïem, Cartier-Bressonem, Doisneauem a Ronisem. Pro svou první fotografickou knihu \"Paris des Rêves\" (Paříž snů) Izis požádal spisovatele a básníky, aby krátkými texty doprovodili jeho fotografie. Kniha, která vyšla v roce 1950, měla veliký úspěch. Knihy se prodalo do roku 1966 130 000 výtisků. Zvláštní ocenění obdržel za knihu \" Le Cirque d'Izis\" (Cirkus Izis). Fotografoval především v Paříži, ale i v Lyonu, Marseille a Toulonu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Israëlis Bidermanas (17. leden 1911 Marijampolė – 16. květen 1980 Paříž), známý především pod pseudonymem Izis, byl litevský židovský fotograf působící ve Francii. Proslavil se díky svým fotografiím cirkusů a Paříže. Byl jedním z nejpřednějších představitelů francouzské humanistické fotožurnalistiky.", "tgt_summary": "Israëlis Bidermanas (17 January 1911 in Marijampolė – 16 May 1980 in Paris), who worked under the name of Izis, was a Lithuanian-Jewish photographer who worked in France and is best known for his photographs of French circuses and of Paris.", "id": 585866}
{"src_title": "Olga Kurylenko", "tgt_title": "Olga Kurylenko", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se 14. listopadu roku 1979 v Berďansku. Žila v neúplné rodině; její matka se s jejím otcem rozešli, když byly Olze tři roky, proto nadále žila jen s matkou Marinou a babičkou Raisou. Dětství prožila jen ve velmi skromných podmínkách, jelikož se ve čtyřpokojovém bytě tísnila se šesti dospělými a dalšími dětmi. Jako modelka byla objevena, když byla na výletě s matkou v Moskvě, ve věku 13 let. V šestnácti letech se odstěhovala do Paříže. Studovala francouzštinu a v roce 2000 se provdala za svého přítele, francouzského fotografa Cedrica Van Mola. V té době získala i francouzské občanství. Po čtyřech letech, v roce 2004, její vztah s Cedricem ale ztroskotal a manželé se rozvedli. Filmovou kariéru začala rok nato; ve Francii v roce 2005. Podruhé, o rok později, se vdala za Damiana Gabriella, amerického odborníka v oblasti mobilních telefonů. Rozešla se s ním v roce 2007. V roce 2009 se přestěhovala do Londýna. Olga je filantrop; pomáhá znevýhodněným dětem z Ukrajiny.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 1996, když bylo Olze Kurylenko 17 let, podepsala smlouvu s pařížskou modelingovou agenturou Madison. Následující rok, ve věku 18 let, se objevila na obálkách časopisů \"Vogue\" a \"Elle\". Zatímco pracovala jako modelka v Paříži, na dálku finančně podporovala svoji matku. Objevila se také na obálkách časopisů \"Madame Figaro\" a \"Marie Claire\". Stala se tváří značek Bebe, Clarins, a Helena Rubinstein. Později vystupovala i v reklamách na šampony Pantene. Objevila se i v katalogu Victoria Secret. Její první herecké vystoupení bylo v hudebním klipu. Jednalo se o klip na píseň „Love's Divine“ z roku 2003 od zpěváka Seala. Ale její skutečná filmová kariéra začala ve Francii až v roce 2005. Již v roce 2006 získala své první ocenění; jednalo se o ocenění Excellence Award pro její výkon v \"L'Annulaire\". Ten stejný rok byla vybrána, aby se stala tváři nového parfému \"Kenzo Amour\". V roce 2007 hrála ve filmu \"Hitman\" s Timothym Olyphanthem. Získala i vedlejší roli v \"Max Payne\", a to jako Nataša. Nejvíce ji asi proslavila její role Bond girl v roce 2008 ve filmu \"Quantum of Solace\". Hrála tam agentku bolivijské tajné služby jménem Camille, která se spojila s Jamesem Bondem, aby pomstil smrt svých rodičů. V roce 2008 dokonce starosta města Berďansk navrhl pojmenování ulice po Olze Kurylenko. V té době se Olga se svojí matkou setkaly s první dámou Katerynou Juščenkovou v jejím sídle.", "section_level": 1}], "src_summary": "Olga Kostjantynivna Kurylenko (; * 14. listopadu, 1979) je modelka a herečka pocházející z Ukrajiny. Proslavila se především jako Bond girl ve filmu Quantum of Solace.", "tgt_summary": "Olga Konstiantinivna Kurylenko (born 14 November 1979) is a Ukraine-born French actress and model. She was discovered as a model in Moscow at the age of 13. She moved to Paris to pursue a modelling career at the age of 16 and started her acting career in 2005. She found success as an actress for her role as Nika Boronina in the film adaptation of the video game \"Hitman\" (2007), and then mainstream prominence with the role of Bond girl Camille Montes in the 22nd James Bond film, \"Quantum of Solace\" (2008). More recently she starred in Stephen S. Campanelli's \"Momentum\" (2015), Terrence Malick's \"To the Wonder\" (2012), alongside Tom Cruise in \"Oblivion\" (2013), with Russell Crowe in \"The Water Diviner\" (2014), alongside Rowan Atkinson in the spy comedy film \"Johnny English Strikes Again\" (2018) and \"The Room\" (2019).", "id": 2071922}
{"src_title": "Březule balzámová", "tgt_title": "Bursera simaruba", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Není náročná na kvalitu půdy, dobře roste v písčité, hlinité nebo jílovité. Nesnáší trvalé zamokření, stanoviště musí mít dobře odvodněné. Vyhovuje půda pH neutrální i silně zásaditá a snese i částečně zasolení. Dobře zakořeněná snadno přečkává sucho, může růst solitérně na plném slunci nebo v lese v polostínu, snáší i velmi silný vítr. Bývá součásti poloopadavých lesů rostoucích na suchých stanovištích, nebo u mořských pobřeží někdy navazuje na mangrovy. Vyskytuje se také osamoceně na skalách a pastvinách, nebo vytváří stromořadí okolo komunikací. Roste v nadmořské výšce od mořské hladiny po 1900 m, v prostředí s dešťovými srážkami 800 až 3000 mm a průměrnou roční teplotou +18 až +25 °C, nárazově snese i pokles teploty pod 0 °C. Květy raší koncem zimy, poté počátkem jara opadají staré listy a krátce nato se objeví listy nové. Květy jsou význačným zdrojem pylu a nektaru, jsou opylovány drobným hmyzem, nejsou samosprašné. Tmavě červené plody zrají na stromech více než osm měsíců, na statném stromu se urodí až 15 000 poživatelných plodů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Březule balzámová roste nejčastěji jako strom dorůstající do výše 25 m, někdy keř vysoký až 5 m. Strom má poměrně krátký kmen v dospělosti široký 40 až 90 cm, rozkladité větve a nepravidelnou, rozložitou korunu. Kůra je tenká a odlupuje se v plátech, po odloupnutí je zelená a postupně dostává barvu měděně červenou. Ze stromu po poranění prýští pryskyřice vonící po terpentýnu. Na koncích větví vyrůstají ve spirále lichozpeřené, 10 až 20 cm dlouhé, dvou až čtyřjařmé listy s řapíkem až 14 cm dlouhým. Tuhé lístky s řapíčkem bývají velké 5 až 17 × 3 až 8 mm, jsou vejčité až kopinaté, na bázi okrouhlé a vrcholu špičaté, po obvodě celokrajné, mírně asymetrické a v mládí chlupaté. Mnohomanželná koncová nebo úžlabní květenství jsou 8 až 10 cm dlouhé laty nebo štíhlé hrozny tvořené krátce stopkatými květy. Samčí jsou tříčetné a bílé, samičí pětičetné a žlutavě bílé až zelenavě hnědé, někdy jsou uvnitř načervenalé. Kališní lístky jsou velké jen 1 mm, korunní až 3 mm. V samčím květu je deset tyčinek s prašníky, v samičím ze tří plodolistů vytvořený svrchní semeník s krátkou čnělkou s třílaločnou bliznou. Ve květenstvích občas vyrůstají i oboupohlavné květy se samčími i samičími orgány. Plod je trojboká, asi 1,5 cm dlouhá, červenohnědá, pukající tobolka obsahující jedno bílé, 5 mm velké, trojboké semeno (míšek) obaleno červenou aromatickou dužinou. Semena bývají ptáky i savci roznášena po okolí, podržují si klíčivost asi deset měsíců.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Březule balzámová je dřevina potřebující ke zdárnému růstu jen minimální péči. Vysazuje se jak ozdobná, červenokorá solitéra poskytující stín, tak i jako alejové stromy okolo cest. Dva až tři metry dlouhé větve zasazené do vlhké půdy obvykle zakoření a vytvoří rozložité keře (nemají svislé kořeny, jen postranní), které jsou vhodné pro živé ploty ohraničující pozemky. Stromy rychle regenerují a mladé větve jsou v období sucha používané i jako krmivo pro dobytek. Dřevo skácených stromů slouží jako palivo nebo pro výrobu dřevěného uhlí. Je lehké, měkké a dobře se opracovává, je vhodné pro použití v domácnosti, vyrábějí se z něho dýhy, překližky, nábytek, rukojeti nářadí, zápalky a různé dekorativní předměty. Pro vysoký obsah pryskyřice nebývají stromy napadány hmyzem, jejich mladé větvičky s pupeny listů však jsou i přes obsah pryskyřice s oblibou spásány malpami kapucínskými. Plody jsou přirozenou potravou pro opice a ptáky, krmí se jimi též i prasata, kozy i morčata. Pryskyřice z kmene a kůry stromu se používá v léčitelství proti pocení, k léčbě úplavice, kapavky a žlutá zimnice, na popáleniny, proti revmatismu a v jihoamerických kostelech bývá součásti kadidla. Dále slouží k výrobě lepidel, laků a vodu i hmyz odpudivých povlaků. Drcená kůra a listy léčí svrab a povrchové rány, ze sušených listů se vaří vonné čaje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Březule balzámová (\"Bursera simaruba\") je opadavý strom z tropických oblastí Nového světa, je nejznámější z asi 110 podobných druhů rodu březule. Dřevina je nápadná červenou, v plátech se odlupující kůrou, která je čerstvě po sloupnutí zelená a obsahuje chlorofyl. ", "tgt_summary": "Bursera simaruba, commonly known as gumbo-limbo, copperwood, chaca, and turpentine tree, is a tree species in the family Burseraceae, native to tropical regions of the Americas from South Florida to Mexico and the Caribbean to Brazil, Jinotega and Venezuela. \"Bursera simaruba\" are prevalent in the Petenes mangroves ecoregion of the Yucatán, where it is a subdominant plant species to mangroves.", "id": 268656}
{"src_title": "Paul Arzens", "tgt_title": "Paul Arzens", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho konstrukční kancelář se sídlem v pařížské \"Rue de Vaugirard\" získala v roce 1957 zakázku na design velkých sérií lokomotiv BB 9200, BB 16000 a BB 25200. Arzens navrhl také panoramatický vyhlídkový vůz SNCF X 4200. Design lokomotivy CC 40100 s šikmo dozadu skloněným čelním sklem, která při pohledu z boku prozrazuje inspiraci sprinterem zakleknutým ve startovním bloku, se stal předobrazem celé generace elektrických lokomotiv: CC 6500, CC 21000, BB 15000, BB 7200 a BB 22200. První lokomotivy tohoto designu vyrobila Alstom pro finské státní železnice, design se později rozšířil na francouzské, belgické a nizozemské série. Mimo práce pro SNCF pracoval Paul Arzens i pro pařížské RATP, pro které navrhl design a dekorace některých stanice metra.", "section_level": 1}, {"title": "Automobily.", "content": "Velkou senzaci vzbudil v předválečném období – době nástupu aerodynamických automobilů – futuristický kabriolet z roku 1938 nazvaný \"La Baleine\" (\"velryba\"). Dvoumístný vůz byl téměř sedm metrů dlouhý, postavený na bázi limuzíny Buick Standard z roku 1928 s šestiválcovým motorem o objemu 3487 cm3 a výkonem 66 koní. La Baleine dosahovala rychlosti téměř 160 km/h, zatímco původní Buick s běžnou karoserií jen necelých 110 km/h. v roce 1942 následoval koncept, tříkolka \"L'Œuf électrique\" (\"elektrické vejce\"), konstruovaná z hliníku a v té době nového materiálu – plexiskla. Původně byl její pohon elektrický, zadní kolo bylo poháněno z baterií o napětí 12 voltů. Po válce byl tento pohon nahrazen zážehovým jednoválcem o objemu 125 cm3. Automobil byl schopen v městském provozu jezdit rychlostí až 80 km/h. Paul Arzens s oběma vozy jezdil až do své smrti. Dnes jsou oba prototypy vystaveny v kolekci muzea Cité de l’Automobile – Musée National – Collection Schlumpf v Mulhouse. Mimo designu se Paul Arzens věnoval klasickému malířství a sochařině. Ve své době byl považován za jednoho ze sta nejlepších klasických malířů na světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Arzens (1903 – 1990) byl francouzský designér a malíř. Byl jednou z vedoucích postav průmyslového designu 20. století. Proslavil se zejména návrhy lokomotiv, vagonů a automobilů. Více než deset let byl vedoucím designérem francouzských státních drah – SNCF.", "tgt_summary": "Paul Arzens (1903–1990) was a French industrial designer of railway locomotives and motor cars. Arzens was born in Paris, at an address along the on the northern side of the city. As a young man he studied at the École des Beaux-Arts and soon gained recognition as a talented artist able at this stage, unusually, to live reasonably well on the sales proceeds from his paintings. This gave him enough time to pursue other interests in the realms of engineering and design. As his life progressed he accumulated a large collection of his own paintings and gained a reputation for an acute reluctance to sell any.", "id": 889295}
{"src_title": "Marianne Golz", "tgt_title": "Marianne Golz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Raný život a kariéra.", "content": "Maria Agnes Belokosztolszky se narodila katolické rodině 30. ledna 1895 ve Vídni. Její matka byla Češka a otec Polák. Měla sestru Rosi. Po střední škole se učila opernímu zpěvu a baletu. Vystupovala pod jménem \"Marianne Tolska\". Na začátku 20. let se objevila v představeních v Linci, Stuttgartu a Salcburku ve spolupráci s rakouským skladatelem Nico Dostalem, zpívala operety s tenoristou Richardem Tauberem. Během této doby se dvakrát vdala a rozvedla. V roce 1924 se přestěhovala do Berlína, kde se setkala se židovským redaktorem a novinářem Hansem Goldlustem. Vzali v roce 1929. Hans neformálně přijal příjmení \"Golz\", aby se vyhnuli sociálnímu stigmatu spojenému v Německu s židovsky znějícími jmény, takže když se Marianne provdala, přijala příjmení Golz-Goldlust. V roce 1934 se přestěhovali do Prahy a Marianne začala pracovat jako divadelní kritička.", "section_level": 2}, {"title": "Odboj.", "content": "Když nacisté obsadili v roce 1939 Prahu, byl její muž zatčen. Marianne se podařilo zasadit o jeho propuštění a pomohla mu uprchnout do Anglie. Pomohla také jeho matce a sestře uniknout ze země. Ke své rodině se nepřipojila, rozhodla se zůstat v Praze, aby pomohla dalším pronásledovaným Židům. Začala ve svém domě pořádat společenská shromáždění, aby našla podobně smýšlející občany, a brzy se setkala s místním organizátorem odboje Ottokarem Zapoteckým, který řídil síť na pašování uprchlíků. Pro odboj získávala další československé i rakouské spolupracovníky, pořádala schůzky odbojářů, pomáhala židovským uprchlíkům zkontaktovat se s odbojem a pašovala peněžní prostředky. Uprchlíky ukrývala ve svém domě. Zajistila také předání důležitých informací o podmínkách v Praze české exilové vládě v Anglii.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt a odkaz.", "content": "Dne 19. listopadu 1942 byla spolu s několika odbojovými spolupracovníky zatčena nacisty. Ke své práci pro židovské občany se přiznala a svým vyšetřovatelům řekla, že je jediným členem odporu ve skupině, a její spolupracovníci tak byli propuštěni. Byla uvězněna v pankrácké věznici. Ani ve vězení neustávala v psaní dopisů svým přátelům a kontaktům; motáky pašovala ven skrz donášky jídla. Ačkoli její rodina usilovala právní cestou o její osvobození, většina právníků nebyla ochotna riskovat hněv německých úřadů její obhajobou. Česká právnička Marie Schrámek nakonec případ přijala, ale navzdory odvolání u zvláštního německého vrchního soudu a u říšského ministra spravedlnosti nebyla schopna Marianne osvobodit. V květnu 1943 byla Marianne odsouzena k trestu smrti za svou odbojovou činnost a 8. října 1943 byla popravena stětím gilotinou. V roce 1946 byly její dopisy dopisy sestaveny a publikovány jako kniha \"Žaluji,\" později i v německém překladu jako \"Der Große Tag\" (Velký den). Její příběh byl uveden v rozhlasovém vysílání, článcích a divadelní hře. V červnu 1988 jí izraelské pamětní centrum Jad vašem udělilo titul Spravedlivá mezi národy za práci na záchraně židovských uprchlíků. Na její počest byl v Jad vašemu vysazen olivovník. V roce 2011 uspořádal Památník německého odboje speciální výstavu zaměřenou na její život.", "section_level": 2}, {"title": "Pamětní deska.", "content": "Na domě na adrese Farského 425/4 170 00 Praha 7 – Holešovice, kde Marianne Golz-Goldlust bydlela, byla z iniciativy vlastníků bytů (SVJ Farského 425/4) instalována dvojjazyčná (česko/německy) pamětní deska věnovaná její památce. Pamětní deska byla slavnostně odhalena dne 22. ledna 2020 a je na ní uvedeno (česky): „Zde žila / Marianne Golz-Goldlust / \"Spravedlivá mezi národy\" / * 23. 1. 1895 Wien–Hernals / † 8. 10. 1943 Praha–Pankrác“, respektive německy: „Hier lebte / Marianne Golz-Goldlust / \"Gerechte unter den Völkern\" / * 23. 1. 1895 Wien–Hernals / † 8. 10. 1943 Praha–Pankrác“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marianne Golz-Goldlust (rozená Belokosztolszky) (30. ledna 1895 Vídeň – 8. října 1943 Praha) byla česko-německá operní zpěvačka. Během 20. let 20. století si vybudovala kariéru ve střední a východní Evropě, později se přestěhovala do Prahy a stala se divadelní kritičkou. V roce 1929 se provdala za židovského novináře Hanse Goldlusta. Když byl Hans v roce 1938 nacisty zatčen, zajistila mu jeho propuštění a následně pomohla jemu a jeho dalším příbuzným uprchnout do Anglie. Sama zůstala v Praze, aby se zapojila do odboje skrýváním židovských uprchlíků, pašováním peněz a informací přes hranice, náborem nových členů a pořádáním odbojových schůzek u sebe doma. ", "tgt_summary": "Marianne Golz-Goldlust (née Belokosztolszky) was an Austrian-born opera singer and actress. She maintained a successful career in eastern Europe during the early 1920s, later moving to Prague, Czechoslovakia, and becoming a theatre critic. She married Jewish journalist Hans Goldlust in 1929. When Hans was arrested by Nazis in 1938, Golz-Goldlust secured his release, helping him and his other relatives escape to England. She stayed in Prague to help the Resistance, a dangerous task which she accomplished by hiding Jewish refugees, smuggling financial resources and information across borders, recruiting new resistance members, and holding resistance meetings at her home. ", "id": 1371465}
{"src_title": "Nádraží Lyon-Saint-Exupéry", "tgt_title": "Lyon-Saint-Exupéry TGV station", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "\"Lyon-Saint-Exupéry\" bylo nejprve letiště, o plánu postavit vedle letiště i nádraží se rozhodlo až později. Jelikož většina rychlovlaků zde jen projíždí, přáli si zadavatelé, aby nádraží plnilo i funkci symbolu, který by zvýšil atraktivitu regionu. Architekt při návrhu tvaru této postmoderní budovy vycházel ze svého dřívějšího sochařského díla, které symbolizovalo oko. Tvar nádraží ale připomíná nejvíce ptáka a jako o \"ptáku\" se o nádraží i často mluví.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Z technického pohledu.", "content": "Hala nádraží překlenuje železniční trať jako most. Dva nízké oblouky překlenují železniční koleje; pod nimi se nacházejí nástupiště a na svém hřbetě nesou podlahu haly. Další 4 oblouky jsou vysoké a nesou střechu haly; 2 vnější drží pomyslná „křídla“ ptáka a 2 vnitřní hliníkový hřbet haly. Tyto 4 vyšší oblouky se na západní straně, která je hlavním vstupním průčelím, sbíhají v jediné betonové podpěře – „zobáku“ ptáka. Calatrava se při navrhování kleneb inspiroval zejména italským stavitelem Pierem Luigim Nervim. Struktura stavby je jednolitá, beton je litý na místě. Zastřešení haly je hliníkové se skleněnými průzory, čímž se architekt snažil alespoň částečně sjednotit prvky na nové nádražní hale a na starších budovách sousedního letiště. Střešní převisy jsou prosklené. Kromě 6 nosných oblouků ve směru V-Z tvoří konstrukci stavby přes 600 hliníkových příček a 25 nosníků S a J fasády. Pro ověření vlastností konstrukce musel být vyvinut speciální výpočetní software. Ve středu stavby jsou 2 kolejové tratě, po kterých se pohybují rychlovlaky bez zpomalení rychlostí 300 km/h. Proto musel být kolem těchto 2 tratí postaven betonový tunel, který chrání cestující před tlakovou vlnou. Na hřebu tunelu stojí struktura střechy nástupiště.", "section_level": 2}, {"title": "Z uměleckého pohledu.", "content": "Zejména v prostoru nástupišť opakuje Calatrava motiv písmene V. Ten působí velmi staticky, což je ve výrazném kontrastu s projíždějícími rychlovlaky. Sám k tomu říká: „Co se na nádraží skutečně pohybuje? Je to TGV.“ Hala je prázdný, volný prostor. Architekt si nepřál ji zaplňovat žádnými stánky, proto se na východním konci haly nachází přístavek, přezdívaný \"batoh\", ve kterém jsou soustředěny veškeré služby. Oblíbeným autorovým prvkem je převis, či poloviční most, a hojně jej uplatňuje jak v konstrukci stavby (převislá křídla), tak v interiéru. Nádraží je propojeno s letištěm krytou galerií. Kvůli částečné propojenosti staveb, opakoval Calatrava při navrhování nádraží některé prvky, použité v 70. letech, při projektování letištních budov.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Od nádraží se podél železničního koridoru táhnou 400 m dlouhá nástupiště. Nádražím prochází celkem 6 tratí. 2 tratě slouží pro přímé spoje. Hlavní tratě TGV spojují Paříž s Avignonem a Marseille. Nádraží trpí především nedostatkem cestujících. Oproti očekávání, jen 0,5 % leteckých cestujících přijíždí k letišti vlakem. 20 km vzdálený Lyon s nádražím a letištěm spojuje tramvajová trať Rhônexpress.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nádraží Lyon-Saint-Exupéry TGV (), je nádraží pro rychlovlaky TGV, které slouží jako dopravní uzel pro přístup ke stejnojmennému mezinárodnímu letišti. Někdy se o něm hovoří též jako o nádraží Satolas, podle blízké obce. Autorem neobvyklé stavby je španělský architekt Santiago Calatrava.", "tgt_summary": "Gare de Saint-Exupéry TGV (formerly \"Gare de Satolas TGV\") is a railway station near Lyon, France, directly attached to Lyon–Saint-Exupéry Airport. The station was built as an addition to the airport to serve TGV trains on the LGV Rhône-Alpes, part of the main line running from Paris Gare de Lyon to Marseille Saint-Charles. It is situated about 20 km east of Lyon city centre.", "id": 1690428}
{"src_title": "Tichá noc", "tgt_title": "Silent Night", "src_document": [{"title": "Šíření melodie Tichá noc.", "content": "Poté co poprvé zazněla v kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu, nastalo kolem této melodie ticho. Je možné, že ji sám Gruber příležitostně hrál, nebo že ji hrál autor textu Joseph Mohr, na nových místech svého působení, když v roce 1819 opustil Oberndorf, avšak v tomto období píseň nikoho příliš nezaujala, aby se stala slavnou. Když v roce 1821 opravoval varhany kostela v Oberndorfu Carl Mauracher, známý varhaník z Fügen v Zillerthalu, objevil při práci na varhanách noty této písně. Zaujalo ho to natolik, že si je odnesl domů a dal je místnímu varhaníkovi, kterému se píseň natolik zalíbila, že ji nadšeně šířil dál. V kraji působilo několik rodin, které se věnovaly pěvecké činnosti. Byla mezi nimi i rodina Rainerova a Strasserova, která měla dílnu na výrobu rukavic. Tak při prodeji rukavic po Rakousku, Německu i jinde zpívala tyrolské lidové písně a do svého repertoáru zařadila i píseň \"Tichá noc\". První „mediální“ informace o této písni se nachází v Lipském deníku \"Leipziger Tagesblatt\", který píše o vystoupení sourozenců Strasserových a krásné tyrolské písni \"Stille Nacht\". O rok později píší tytéž noviny: „Kéž by sourozenci Strasserovi byli v co nejlepší kondici, aby se jim znovu v této předvánoční době povedlo zazpívat překrásnou píseň Tichá noc“. Píseň se začala šířit lavinovitě. Již v roce 1838 se nachází tato píseň v oficiálním lipském zpěvníku a v roce 1843 se dokonce stává součástí německého hudebního fondu. Zároveň překročila hranice náboženských konfesí, takže ji přijímají i protestanti. Důvodem je, že autor textu Joseph Mohr, pro kterého by jako pro katolického kněze byl typický mariánský kult, text pojal kristologicky, totiž že hlavní postavou písně je Kristus a jeho vykupitelské poslání. Tak se stalo, že se píseň stala součástí jak katolického, tak i protestantského prostředí a píseň byla nadále chápána interkonfesionálně. Dalším důležitým momentem pro šíření písně byl rok 1839, kdy ji pěvecká rodina Rainerových začala zpívat při svém čtyřletém turné po USA. Nejprve se tak stalo v New Yorku v Trinity Church na Wall Street v Manhattanu. O několik let později se už její záznam nacházel v mnoha zpěvnících různých amerických církví. V roce 1840 to bylo u baptistů, v roce 1849 u metodistů a následovaly další. Velký počet misionářů mnoha církví ji začal šířit do celého světa. Díky pěveckým sborům z okolí Salzburku se začala šířit také po Evropě. Do poloviny 19. století se zřejmě dostala i do Čech a na Moravu. Byla považována za typickou tyrolskou lidovou píseň a jména autora hudby Franze Xavera Grubera a textu Josepha Mohra se začala uvádět až o mnoho let později, takže se autoři za svého života přílišné slávy nedočkali. V roce 1854 se začala zajímat královská pruská dvorní kapela v Berlíně o autorství této písně a napsala sborovému inspekčnímu benediktinského kláštera sv. Petra v Salzburgu P. Ambrožovi Prennsteinerovi dopis s žádostí o objasnění autorství písně \"Tichá noc\". Existovala totiž domněnka, že autorem je Johann Michael Heydn, bratr Josefa Heydna. V tomto období byl však členem salzburského pěveckého sboru Felix Gruber, syn Františka Xavera Grubera, který záležitost s dopisem řekl svému otci. F.X. Gruber proto napsal dopis, který objasňuje vznik této písně. Píše v něm: \"„Bylo to 24. prosince roku 1818, když výpomocný duchovní Joseph Mohr v nově založené farnosti sv. Mikuláše v Oberndorfu předal tamnímu zástupci varhaníka Franzi Xaveru Gruberovi, který byl toho času také učitelem v Arnsdorfu, báseň s prosbou o napsání příhodné melodie pro dva hlasy, sbor a kytaru. Posledně jmenovaný předal ještě téhož večera hudebně nadanému duchovnímu dle jeho přání kompozici, která téže svaté noci za všeobecného aplausu byla zazpívána...“.\" V jiných Gruberových textech je zapsáno, že sbor zpíval té noci refrén, Gruber bas a Mohr tenor za doprovodu své kytary. Vzhledem k tomu, že F.X. Gruber o sobě píše ve třetí osobě, je to svědectví o jeho skromnosti a věrohodnosti. Bylo by totiž možné, že vzhledem k tomu, že v této době byl již Joseph Mohr šest let po smrti, že by si mohl celé autorství přivlastnit, což však Gruber neudělal, naopak z dopisu vyznívá úcta k Mohrovi. Píseň byla napsána z nezištných důvodů jako odpověď na duše lidí usoužené neustálými napoleonskými válkami a zračí se v ní společná láska Grubera i Mohra k hudbě a umění. Kostel svatého Mikuláše v Oberndorfu poškodila povodeň na řece Salzach roku 1899 a následně byl zbourán. Dnes na jeho místě stojí kaple nazvaná Tichá noc (německy \"Stille-Nacht-Kapelle\").", "section_level": 1}, {"title": "České překlady.", "content": "Do češtiny byla \"Tichá noc\" přeložena víckrát. Patrně nejznámější „Tichá noc, svatá noc! / Jala lid v blahý klid...“ stejně jako méně známý „Tichá noc, svatá noc / v kteréž se nám dnes všem / narodil Spasitel náš...“ pocházejí od neznámých autorů. Dalšími překladateli byli například Václav Renč (1911–1973, „Tichá noc, přesvatá noc. / V spánku svém dýchá zem, / půlnoc odbila, město šlo spát...“), Čeněk Dušek (1843–1918, „Tichá noc, svatá noc. / Aj, Bůh sám přišel k nám...“), Rostislav Nechuta (1916–1993, „Tichá noc, svatá noc. / Však světa cizota / kolkolem leží u Betléma...“, z roku 1970) či Pavel Hájek (* 1925, „Tichá noc, svatá noc, / vánoční píseň zní...“). Verzi začínající „Tichá noc, svatá noc. / Všechno spí u jeslí“ nazpívala v roce 1969 Eva Pilarová.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tichá noc (německy \"Stille Nacht\") je jedna z nejznámějších vánočních písní. Poprvé ji uvedli učitel a varhaník Franz Xaver Gruber a tamní kaplan a básník Joseph Mohr (1792–1848) v kostele sv. Mikuláše v rakouském městě Oberndorf u Salzburgu na Štědrý večer v roce 1818. Text k písni, oslavující krásu vánoční noci, napsal kaplan Mohr již v roce 1816 ve farnosti Mariapfarr. Před Vánoci 1818 zkomponoval Gruber k jeho básni melodii. Přestože byla poprvé kvůli potížím s varhanami předvedena jen v doprovodu kytary, píseň se stala brzy velmi populární. Dnes je přeložena do 300 jazyků a nářečí včetně češtiny, jako píseň je zpívána po celém světě. \"Stille-Nacht-Kapelle\" (Kaple Tiché noci) v Oberndorfu je dodnes turistickou atrakcí.", "tgt_summary": "\"Silent Night\" () is a popular Christmas carol, composed in 1818 by Franz Xaver Gruber to lyrics by Joseph Mohr in the small town of Oberndorf bei Salzburg, Austria. It was declared an intangible cultural heritage by UNESCO in 2011. The song has been recorded by many singers across many music genres. The version sung by Bing Crosby in 1935 is the fourth best-selling single of all-time.", "id": 388795}
{"src_title": "Bión z Borysthenu", "tgt_title": "Bion of Borysthenes", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z Borysthenu, starověké řecké osady na severním pobřeží Černého moře, kde se narodil okolo roku 325 př. n. l. Jeho otec byl propuštěncem a živil se prodejem solených ryb. Za manželku si vzal si ženu z nevěstince, hetéru. Když se dopustil celního podvodu, byla celá rodina prodána do otroctví. Mladého Bióna, jenž byl příjemného vzhledu, koupil jakýsi řečník a zřejmě si ho oblíbil, protože mu v závěti odkázal celý svůj majetek. To umožnilo Biónovi, aby se po jeho smrti odstěhoval do Athén a oddal se filozofii. Seznámil se s učením platónské Akademie a školy kynické, poslouchal Theodóra z Kyrény a Theofrasta. Po způsobu sofistů konal mnohé cesty po helénistickém světě a vyučoval veřejně filozofii, hlavně v Makedonii a na Rhodu. Nějaký čas žil na dvoře makedonského krále Antigona Gonaty. Svá poslední léta prožíval v Chalkidě. Když těžce onemocněl, poslal mu prý král Antigonos dva služebníky, aby o něho pečovali. Zemřel okolo roku 255 př. n. l.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Bión byl spíše vzdělaným literátem než ortodoxním příslušníkem některé filozofické školy. Z kynismu převzal kritický poměr k tradiční etice, kyrénská škola ho ovlivnila svým hédonismem. Jako žák Theodóra z Kyrény měl i on kritický vztah k náboženské víře a v důvěrných hovorech prý vykládal „mnoho bezbožného\". Bývá považován za zakladatele tzv. diatribní literatury. Psal filozofické rozpravy, ve kterých pojednával populárním způsobem o různých stránkách praktické etiky. Vynikaly duchaplným stylem a sršely sarkastickými vtipy, Horatius se o nich zmiňuje jako o „hloubavých rozpravách ostrých\". Bión uměl podle potřeby střídat vážný i humorný tón. Měl mysl pro divadelnost i parodii a dovedl čato rozesmát své posluchače. Eratosthenés o něm řekl, že „první oděl filozofii v květnaté roucho\". Je považován za předchůdce Lúkianova. Ve svých diatribách ho napodoboval kynik Telés z Megary (3. stol. př. n. l.). Ačkoliv Biónovy \"Rozpravy\" (řec. διατριβαι, diatribai) byly hojně čteny ještě i v době římského císařství, dochovalo se z nich jen několik názvů a zlomků. Některé vtipné výroky se zachovaly u Stobaia a v díle Diogena Laertia. Když se např. Bióna tázali, kdo zakouší nejvíce úzkostí, odpověděl: „Ten, kdo chce být nejvíce šťasten.\" Cicero ke zmínce o králi, který si v bolu rval vlasy, dodal: „K tomu vtipně poznamenává Bión, že si ten hloupý král ze zármutku vyškubává vlasy, jako by se plešatostí zármutek zmenšil.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Bión z Borysthenu (řec. Βίων Βορυσθενίτης, Bíōn Borysthenítēs; asi 325 př. n. l. – 255 př. n. l.) byl starořecký řečník, spisovatel a filozof, představitel hédonického kynismu, autor populárních filozofických přednášek, tzv. diatribní literatury.", "tgt_summary": "Bion of Borysthenes (, \"gen\".: Βίωνος; BC) was a Greek philosopher. After being sold into slavery, and then released, he moved to Athens, where he studied in almost every school of philosophy. It is, however, for his Cynic-style diatribes that he is chiefly remembered. He satirized the foolishness of people, attacked religion, and eulogized philosophy.", "id": 207055}
{"src_title": "Anna Čičerovová", "tgt_title": "Anna Chicherova", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Juniorské úspěchy.", "content": "Poprvé na sebe tato 178 cm vysoká atletka upozornila v roce 1999 na prvním ročníku MS v atletice do 17 let v polské Bydhošti, kde získala zlatou medaili za 189 cm. O rok později skončila na mistrovství světa juniorů v Santiagu de Chile výkonem 185 cm těsně pod stupni vítězů, na čtvrtém místě. V červenci roku 2001 pořádalo juniorské mistrovství Evropy italské Grosseto. Čičerovová zde překonala 190 cm a vybojovala stříbrnou medaili, když výše skočila jen Ramona Popová z Rumunska. V témže roce skončila na světové letní Univerziádě v Pekingu s výkonem 185 cm na osmém místě.", "section_level": 2}, {"title": "Seniorské úspěchy.", "content": "První úspěchy mezi dospělými si připsala v roce 2003, když nejprve vybojovala za 199 cm bronzovou medaili na halovém MS v Birminghamu. V létě se na svém prvním mistrovství světa v Paříži umístila na šestém místě, když pokořila laťku na stojanech ve výšce 195 cm. O rok později se konalo další halovém MS v maďarské Budapešti, kde překonala ve finále rovné dva metry a získala stříbrnou medaili. Výše skočila jen další ruská výškařka Jelena Slesarenková, která zvítězila výkonem 204 cm. Na letních olympijských hrách v Athénách postoupila do finále, kde se umístila na šestém místě. V roce 2005 získala hned dvě zlaté medaile z atletických šampionátů. Na halovém ME v Madridu překonala 201 cm a nechala za sebou domácí výškařku, Španělku Ruth Beitiaovou, která skočila 199 cm a skončila stříbrná. Na světovém šampionátu ve finských Helsinkách skončila pod stupni vítězů, na čtvrtém místě vinou horšího technického zápisu. Zlatou medaili však vybojovala na XXIII. Letní Univerziádě v tureckém İzmiru, kde k titulu stačilo překonat 190 cm. Stříbro brala Irina Kovalenková z Ukrajiny a bronz Němka Ariane Friedrichová. Halové mistrovství světa 2006 pořádala Moskva, na domácí půdě se však ruská výškařka vinou zranění nepředstavila. Vrcholem letní atletické sezóny bylo ME v atletice ve švédském Göteborgu, kde obsadila s další Ruskou Jekatěrinou Savčenkovou sedmé místo. V roce 2007 se konalo MS v japonské Ósace, kde si ve finále vylepšila o dva centimetry osobní rekord pod širým nebem a za 203 cm získala společně s Italkou Antoniettou Di Martinovou stříbrnou medaili. V halové sezóně 2008 předvedla nejlépe 198 cm v rumunské Bukurešti a na halovém MS ve Valencii nestartovala. Na letních olympijských hrách v Pekingu vybojovala výkonem 203 cm bronzovou medaili. Na výšce 199 cm se zachránila třetím pokusem, následné dvě výšky (201, 203) však překonala napoprvé. Medaile jí byla odebrána v roce 2016 na základě zpětného testování vzorků, které u ní odhalilo anabolický steroid turinabol.. V roce 2009 vybojovala výkonem 202 cm stříbrnou medaili na mistrovství světa v Berlíně. Závodí za armádní atletický klub v Moskvě (CSKA). V den svých 29. narozenin skočila na ruském atletickém šampionátu v Čeboksarech 207 centimetrů, čímž si o tři cm vylepšila osobní rekord a o jeden cm vylepšila národní rekord Jeleny Slesarenkové z roku 2004. Po dvou stříbrných medailích v řadě dokázala na MS v atletice 2011 v jihokorejském Tegu získat titul mistryně světa, když porazila Blanku Vlašičovou díky lepšímu technickému zápisu.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2012.", "content": "Před halovým světovým šampionátem v Istanbulu pětkrát v řadě zvítězila a vždy překonala dvoumetrovou hranici. 4. února na výškařském mítinku v německém Arnstadtu dokázala zvítězit výkonem 206 cm, což je třetí nejlepší halový výkon všech dob. Výše skočila jen v roce 1992 Němka Heike Henkelová, která v Karlsruhe zdolala 207 cm a halový světový rekord 208 cm drží Švédka Kajsa Bergqvistová od 4. února 2006. 206 cm překonala jednou také Stefka Kostadinovová a Blanka Vlašičová. Vítěznou sérii Čičerovové zastavila na halovém MS Američanka Chaunté Lowe, která vybojovala výkonem 198 cm zlatou medaili. Ruska se společně s Ebbou Jungmarkovou a Antoniettou Di Martinovou podělila o stříbro. Z důvodu přípravy na olympijské hry vynechala ME v atletice v Helsinkách. Poslední závod před olympiádou absolvovala v Londýně v rámci Diamantové ligy na mítinku Aviva, kde skončila třetí (194 cm). Na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně byla největší adeptkou na zisk zlaté medaile. Roli favoritky nakonec splnila, když se ve finále jako jediná dokázala přenést přes 205 cm. Tuto výšku zdolala napodruhé a všechny předešlé prvním pokusem. Stříbro získala překvapivě Američanka Brigetta Barrettová a bronz další Ruska Světlana Školinová, když si obě vylepšily osobní rekord na 203 cm.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní rekordy.", "content": "Patří mezi sedm výškařek celé historie, které mají skočeno v hale i pod širým nebem 205 cm a více. Totéž dokázaly jen Bulharka Stefka Kostadinovová, Němka Heike Henkelová, Švédka Kajsa Bergqvistová, Belgičanka Tia Hellebautová, Chorvatka Blanka Vlašičová a Ariane Friedrichová z Německa. Dvoumetrovou hranici a vyšší zdolala celkově 38 krát.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jejím manželem je kazašský sprinter Gennadij Černovol. Dne 7. září roku 2010 se ji narodila dcera Nika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Vladimirovna Čičerovová (, * 22. července 1982, Jerevan, Arménská SSR) je ruská atletka, olympijská vítězka a bronzová olympijská medailistka, mistryně světa a halová mistryně Evropy ve skoku do výšky.", "tgt_summary": "Anna Vladimirovna Chicherova (; born 22 July 1982) is a Russian high jumper. She was the gold medalist at the 2012 London Olympics and the 2011 World Championships in Athletics and originally won a bronze medal in the event at the 2008 Summer Olympics. She was also runner-up at the World Championships in 2007 and 2009, and bronze medalist in 2013 and 2015. ", "id": 1291857}
{"src_title": "Philip de László", "tgt_title": "Philip de László", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "László se narodil roku 1869 v Budapešti jako Fülöp Laub, nejstarší syn Adolfa a Johanny Laubových, krejčího a švadleny židovského původu. Fülöp a jeho mladší bratr Marczi si v roce 1891 změnili příjmení na László. V raném věku chtěl být Philip fotografem, a také se jím vyučoval, současně s tím studoval umění, přičemž nakonec získal místo na Národní akademii umění, kde studoval u Bertalana Székelyho a Károly Lotze. Následně studoval umění v Mnichově a v Paříži. Lászlóův portrét papeže Lva XIII. mu na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1900 získal velkou zlatou medaili. V roce 1903 se László přestěhoval z Budapešti do Vídně. O čtyři roky později, roku 1907 se přestěhoval do Londýna a tam následně strávil zbytek svého života, i když velmi často cestoval po světě, aby plnil zakázky.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1900 se László oženil s Lucy Madeleine Guinnessovou, členkou bankovní pobočky rodiny Guinnessových a sestrou Henryho Guinnessa. Poprvé se setkali v Mnichově v roce 1892, ale po několik let jim bylo zakázáno se navzájem vidět. Pár měl 6 dětí a 17 vnoučat. László se začal zajímat o katolicismus jako mladý muž, pravděpodobně díky jeho přátelství s manželi Valentinovi, starším bavorským párem. V roce 1894 byl pokřtěn maďarsko-katolickou církví. Jeho víra byla zvláště posílena jeho návštěvou ve Vatikánu v roce 1900, kde se setkal a namaloval stárnoucího papeže Lva XIII. László se po sňatku obrátil na anglikánství a jeho děti byly vychovávány jako protestanti. Na přednášce Fisher Society v roce 1934 řekl: „Věřím, že uctívání přírody je náboženská povinnost. V přírodě vidím nejplnější zjevení Božství a moje víra je, že jedině přijetím tohoto zjevení a snahou o jeho uskutečnění v celé jeho dokonalosti může Dokážu upřímně své uctívání “.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Lászlóovi byla od jeho patronů udělena řada vyznamenání a medailí. V roce 1909 byl udělen Královský řád Viktoriin králem Edwardem VII. V roce 1912 byl uherským králem Františkem Josefem učiněn vznešeným; jeho příjmení se pak stalo „László de Lombos“, brzy na to však znovu začal používat jméno „de László“. Přes jeho britské občanství, jeho manželství a pět britských synů byl de László internován na více než dvanáct měsíců v letech 1917 a 1918 během první světové války pryč z Velké Británie a obviněn z navazování kontaktů s nepřítelem (napsal dopisy rodinným příslušníkům v Rakousku). Byl propuštěn z důvodu špatného zdraví a do Británie se mohl vrátit v červnu 1919. V důsledku přepracování trpěl de László v posledních letech svého života srdečními problémy. V říjnu 1937 měl infarkt a o měsíc později zemřel ve svém domě Hyme House v londýnském Hampsteadu. V roce 1939 byl vydán \"Autorizovaný život Philipa de László\" od Owena Ruttera, napsaný ve spolupráci s de László. V roce 2010 vydala společnost Yale University Press \"De László, jeho život a umění\" od Duffa Hart-Davise a Dr. Caroline Corbeau-Parsonsa. Jeho tvorba čítá téměř 4 000 děl, včetně kreseb.", "section_level": 1}, {"title": "Vyobrazené postavy.", "content": "László za svůj život namaloval portréty těchto osob:", "section_level": 1}], "src_summary": "Philip Alexius de László (maďarsky: \"László Fülöp Elek\"; 30. dubna 1869 - 22. listopadu 1937) byl anglo-uherský malíř, známý zejména pro své portréty královských a aristokratických osobností.", "tgt_summary": "Philip Alexius de László, (, 30 April 1869 – 22 November 1937) was an Anglo-Hungarian painter known particularly for his portraits of royal and aristocratic personages. In 1900, he married Lucy Guinness of Stillorgan, County Dublin and he became a British subject in 1914.", "id": 2117032}
{"src_title": "Alison Sudol", "tgt_title": "Alison Sudol", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodila se v Seattle v americkém státě Washington učitelům dramatických umění. Když bylo Sudol 5 let, přestěhovala se s matkou do Los Angeles poté, co se její rodiče rozvedli. Poslouchala široké spektrum hudby, zahrnující Aretha Franklin, Ella Fitzgerald, a swing. Promovala v 16 a považovala se za „pitomou a tichou“. Sudol „nepije ani nekouří nebo něco takového“. „Byla jsem nervózní“ uvedla Sudol v interview, „jít na univerzitu tak mladá. Zůstala jsem 2 roky a zkusila zjistit co zvládnu s hudbou. Když mi bylo 18, byla jsem do hudby zabraná tak moc, že sem nechtěla přestat“. V 18 Sudol odstartovala se svou první skupinou, Monro. Sudol měla také vášeň pro literaturu, byla ponořena do děl autorů jako C. S. Lewis, E.B. White, Lewis Carroll, Anthony Trollope a Charles Dickens. Její umělecké jméno \"A Fine Frenzy\" je převzato z verše dramatu Sen noci svatojánské (A Midsummer-night's Dream) od Williama Shakespeara (Théseus, jednání 5, scéna 1 – \"The poet's eye, in a fine frenzy rolling, Doth glance from heaven to earth, from earth to heaven\"). Poté, co se sama učila na klavír, začala vkládat svou kreativní energii do psaní písní. Krátké demo, které poslala, si okamžitě získalo pozornost u Jasona Floma z EMI, který, když navštívil její dům a slyšel ji hrát, podepsal smlouvu.", "section_level": 2}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "V březnu 2007 se Sudol objevila na \"South by Southwest (SXSW)\" konferenci zahájenou pro The Stooges. Krátce poté bylo její debutové album \"One Cell in the Sea\" vydáno s většinou pozitivním ohlasem. První single \"Almost Lover\" se dostal na 25. místo v \"Billboard\" Hot Adult Contemporary Tracks. V polovině 2007 si zajistila zahájení na turné Rufuse Wainwrighta. V březnu a dubnu 2008 Sudol oznámila vlastní turné po USA a Kanadě a v dubnu měla turné ve Francii, Belgii, Německu a Švýcarsku. V září 2008 byla hvězdou na zahajovací noci 'New Pop Festival' pořádaného German broadcaster SWR3. V listopadu 2008 se vrátila na turné do Německa, Rakouska a Švýcarska. Její píseň \"You Picked Me\" byla uvedena na iTunes jako \"single týdne zdarma\" pro 14. srpen 2007 a VH1 nedávno uvedlo jednu ze svých \"You Oughta Know\" umělců. Dodatečně v říjnu 2008 \"You Picked Me\" bylo vybráno jako téma sítě podle SIC, Portugalské televizní sítě. Alba se prodalo přes 300 000 kopií. V 2008 bylo vydáno v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Polsku. V každé z těch zemí se album umístilo v top 30, s prvním singlem \"Almost Lover\" dosáhla 8. místa v Německu, 10. ve Švýcarsku a 5. v Rakousku. Sudol ohlásila, že pracuje na novém albu a hraje 2 písně očekávané na albu během nedávných představení (\"What I Wouldn't Do\", a \"From Whence You Came\"). Sudol je v některých směrech uzavřená osoba, ale vybudovala si pověst přístupnosti a přátelství, a pravidelně si povídá s fanoušky po svých představeních.", "section_level": 2}, {"title": "Vystoupení v televizi.", "content": "6. února 2008 Sudol uvedla \"Come On, Come Out\" na \"The Late Show with David Letterman\". 23. února zazpívala \"Almost Lover\" a \"Come On, Come Out\" na CBS' \"Saturday Early Show\". Zahrála si ve 4. řadě postavu 'Nova Kent'.", "section_level": 2}, {"title": "Literatura a psaní.", "content": "Sudol často uvádí literární vliv ve své hudbě. V poslední době odhalila, že usiluje také o kariéru spisovatelky. V interview řekla, že napsala dětský příběh o mluvících zvířátkách podobný Letopisům Narnie\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Alison Sudol (* 23. prosince 1984 Seattle, Washington), známá hlavně jako A Fine Frenzy (dříve Alison Monro), je americká zpěvačka, skladatelka a klavíristka. Její debutové album One Cell in the Sea bylo vydáno 17. července 2007 a dosáhlo 91. místa v žebříčku Billboard 200. Má velký úspěch v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Polsku, Franci a v dalších zemích. Její hudba se objevuje v mnoha televizních pořadech, její píseň zazněla ve filmu Opravdový život (Sleepwaling). Ve Spojených státech si získává mnoho fanoušků svou lyrickou a poetickou hudbou a silnými emocionálními tématy.", "tgt_summary": "Alison Sudol (born December 23, 1984) is an American singer, songwriter, actress, and music video director. She is known as the singer A Fine Frenzy, and also for her role as Queenie Goldstein in the \"Fantastic Beasts\" films \"Fantastic Beasts and Where to Find Them\" (2016) and \"\" (2018). Her music has been featured on numerous television shows and in several major motion pictures.", "id": 2428736}
{"src_title": "The Mighty Boosh", "tgt_title": "The Mighty Boosh (TV series)", "src_document": [{"title": "Formát.", "content": "\"The Mighty Boosh\" se soustředí na příhody ze života Howarda Moona (hraje ho Julian Barratt) a Vince Noira (Noel Fielding). První série začíná a často i končí před zataženou oponou, kde Howard a Vince uvádí diváky do příběhu nebo se zde za dějem epizody ohlíží. Tuto část ale tvůrci ve druhé sérii opustili a místo toho každý díl začíná v bytě hlavních postav a diváci už se přímo neoslovují. Postavy v seriálu působí dojmem, že jsou si vědomi toho, že jsou součástí televizního pořadu, a zejména Vince často prolamuje pomyslnou čtvrtou stěnu, když se obrací na diváky a komentuje situaci. V několika epizodách se objevují takzvané \"crimps\", tedy humorné nonsensové písně, které Fielding s Barrattem přednáší \"a cappella\" a často je doprovází drobnými gesty a mimikou. Pro texty těchto písní je typické, že většinou nedávají smysl a slova v nich nemusí navzájem souviset. Termín \"crimp\" se poprvé objevil ve třetí epizodě třetí řady seriálu.", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení.", "content": "Ústřední obsazení tvoří pět postav: V seriálu je řada vedlejších postav, které se v průběhu sérií objevují opakovaně: V \"The Mighty Boosh\" se objevila také řada významných hostů:", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Původně rádiový pořad \"The Mighty Boosh\" se na televizních obrazovkách poprvé objevil v roce 2004, kdy se BBC rozhodla natočit osm dílů první řady. Do režisérského křesla usedl Paul King a produkce se ujala společnost Baby Cow Productions. První série televizní verze \"The Mighty Boosh\" dále rozpracovávala děj rádiového pořadu. Poprvé byla odvysílána na BBC Three 18. května 2004. Od 9. listopadu pak běžela i na BBC Two, i když epizody byly v jiném pořadí a došlo k cenzuře některých nadávek. Druhá řada se začala vysílat na BBC Three 26. července 2005. Třetí série potom odstartovala 15. listopadu 2007 také na BBC Three. V roce 2012 uvedla Česká televize všechny tři řady pořadu.", "section_level": 1}], "src_summary": "The Mighty Boosh je britský komediální seriál, za jehož vytvořením stojí Julian Barratt, Noel Fielding a další herci a umělci (kteří jsou společně známí pod jménem \"The Mighty Boosh\"). \"The Mighty Boosh\" je komediální fantasy, ve kterém se pojí osobitý humor s odkazy na populární kulturu. V jednotlivých dílech se často objevují propracovaná hudební čísla z různých žánrů, například electro, heavy metal, funk nebo rap. Seriál je známý tím, že zpopularizoval styl zvaný \"crimping\", což jsou v podstatě drobné skladby přednášené a cappella, které se objevují ve všech třech sériích. Julian Barratt pro seriál napsal hudbu, kterou následně prezentuje s Noelem Fieldingem. Fielding zase stojí za četnými grafickými a výtvarnými prvky seriálu. ", "tgt_summary": "The Mighty Boosh is a British comedy television show created by Julian Barratt, Noel Fielding and others (collectively known as The Mighty Boosh). ", "id": 2259565}
{"src_title": "František Kaberle", "tgt_title": "František Kaberle", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "František Kaberle s hokejem začínal v rodném Kladně, kde se také poprvé, v sedmnácti letech, dostal do A-týmu mužů. Zde odehrál čtyři sezóny a odešel za nabídkou, která přišla ze švédského MoDo Hockey Örnsköldsvik. Roku 1995 si poprvé oblékl národní dres a odjel na mistrovství světa. Od té doby nechyběl na žádném mistrovství až do roku 2001. Z této série si odvezl čtyři zlaté medaile (1996, 1999, 2000, 2001). Po úspěších, kterých dosáhl na mistrovstvích světa a ve švédské Elitserien, na sebe nenechal dlouho čekat draft do klubu NHL Los Angeles Kings, který přišel v roce 1999. Z Los Angeles byl postupem času vyměněn do Atlanty Thrashers, kde se v sezóně 2001/2002 a 2003/2004 stal nejproduktivnějším obráncem týmu. Když nastala v NHL stávka, Kaberle se vrátil do rodného Kladna, kde nastoupil v dresu tamního týmu. Avšak v sezóně přišla nabídka opět z MoDo, kam se rozhodl přestoupit. Po mistrovství světa v roce 2005, odkud si přivezl opět, již pátou, zlatou medaili, přestoupil do Carolina Hurricanes, kde se celému týmu podařilo vybojovat Stanley Cup. Zde měl velký podíl ve finálovém zápase svojí vítěznou brankou do sítě Edmontonu Oilers v sedmém zápasu série. Roku 2006 byl poprvé vybrán do reprezentačního kádru, který se zúčastnil olympijských her v Turíně. Poté, co se nedohodl na nové smlouvě s týmem HC GEUS OKNA Kladno, přestoupil v červenci 2010 do týmu HC Eaton Pardubice, kde podepsal roční kontrakt. Po vypršení smlouvy přestoupil společně s Adamem Svobodou do týmu HC Plzeň 1929 za obránce Václava Benáka. Po sezóně v Plzni neprodloužil a ukončil kariéru.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho otec, František Kaberle, je bývalým hokejistou. Hokejistou je i jeho mladší bratr Tomáš Kaberle. František Kaberle je rozvedený, s bývalou manželkou Kateřinou má dcery Francescu a Vanessu.", "section_level": 1}], "src_summary": "František Kaberle (* 8. listopadu 1973 Kladno) je bývalý český hokejový obránce. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Hokeji se věnoval i jeho mladší bratr Tomáš a jejich otec František.", "tgt_summary": "František \"Frank\" Kaberle () (born November 8, 1973) is a Czech former professional ice hockey defenceman. His playing career extended over 20 seasons, most notably in the National Hockey League with the Los Angeles Kings, Atlanta Thrashers, and the Carolina Hurricanes.", "id": 622051}
{"src_title": "Undine", "tgt_title": "Undine (novella)", "src_document": [{"title": "Obsah novely.", "content": "Příběh zachycuje muže, který se ocitá mezi skutečnou a nadpřirozenou ženou a je nucen řešit rozpor mezi domovem, znamenajícím bezpečí, a světem imaginace, který jej vzrušuje a láká. Čas děje je neurčitý (pravděpodobně pozdní středověk) stejně jako jeho místo (zámek Ringstetten leží v blízkosti pramenů Dunaje). Rytíř Huldbrand miluje krásnou šlechtičnu Bertaldu. Předvádí před ní svou statečnost v rytířských kláních, a když mu uloží zkoušku odvahy, podnikne cestu do nebezpečného lesa. Bouře způsobí, že se rozvodní potok, ve kterém se málem utopí. Zachrání se v domku rybáře u jezera, který má překrásnou dceru. Rybář mu vypráví, že jeho skutečná dcera zmizela před patnácti lety v jezeře, a namísto ní, že se u jeho domku objevila tříletá dívka Undine, kterou vychoval. Huldabrand se do ní zamiluje a vezme si jí za ženu. Po svatbě se Undine z náladové dívky změní v jemnou a ohleduplnou ženu. Přizná se, že je ve skutečnosti rusalka. Ty stejně jako ostatní duchové živlů (elementálové) nemají duši a mohou ji získat pouze lidskou láskou. Proto ji její otec, vládce vod, poslal k lidem. Rusalčin manžel musí splnit ještě jednu podmínku – nesmí jí nikdy v blízkosti vody spílat, jinak nad ní znovu živel získá moc a ona se do něj bude muset vrátit. Huldbrand odjede s Undine a s jejími rodiči nejprve k Bertaldě. Undinin strýc, vodní duch Kühleborn, sdělí Undine, že Bertalda je ve skutečnosti ztracená rybářova dcera. Když toto tajemství Undine odhalí, Bertalda jí podezírá z intrik a brání se svému sociálnímu pádu. Huldbrand pak obě ženy vezme na svůj hrad Ringstetten, kde opět objeví svou lásku Bertaldě. Undine zabrání Kühlebornovi v přístupu na hrad tím, že uzavře vodní kašnu na nádvoří. Při výletu po Dunaji se na Huldbrandově lodi objeví Kühleborn. Huldbrand se neovládne a rozčilen Undinými vazbami na vodní království poruší podmínku o spílání. Kühleborn pak stáhne Undine do vody. Huldbrand je přesvědčen, že Undine je mrtvá a chce se oženit s Bertaldou. Undie se mu zjeví ve snu a varuje ho, že pokud jí zradí sňatkem s jinou ženou, bude ho muset usmrtit. Huldbrand však varování nedbá a sňatek proběhne. Před svatební nocí Bertalda trvá na tom, že se na nádvoří umyje vodou z fontány, aby omyla své pihy, o kterých je přesvědčena, že potvrzují její plebejský původ. Jakmile je víko fontány odkryto, z fontány vystoupí Undine a Huldbranda svým polibkem usmrtí. Na Huldbrandově pohřbu se Undine zjeví v podobě bílé postavy, která se nakonec změní v pramen vody lemující rytířův hrob. Svého milého tedy symbolicky objímá i po smrti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Undine (1811, česky též jako \"Rusalka\") je pohádková novela, kterou napsal německý romantický spisovatel, dramatik a básník Friedrich de la Motte Fouqué. Jedná se o autorovo nejznámější dílo. Je to jedna z mála drobných prací, které z jeho rozsáhlé tvorby přežily dodnes. Novela byla přeloženo do mnoha jazyků a ovlivnila mnoho hudebních, literárních i výtvarných děl. ", "tgt_summary": "Undine is a fairy-tale novella (\"Erzählung\") by Friedrich de la Motte Fouqué in which Undine, a water spirit, marries a knight named Huldebrand in order to gain a soul. It is an early German romance, which has been translated into English and other languages.", "id": 842862}
{"src_title": "Metasepia pfefferi", "tgt_title": "Metasepia pfefferi", "src_document": [{"title": "Oblast rozšíření.", "content": "Metasepia pfefferi se vyskytuje v tropickém Indo-Pacifiku, u pobřeží Austrálie, Nové Guineje a Filipínách, Indonésii, Malajsii.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled a chování.", "content": "Metasepia pfefferi je drobná sépie, její plášť je velký 6-8 cm, základní barva je hnědá při vyrušení rychle mění barvu na vzor tmavě hnědých, černých, bílých a žlutých skvrn na těle s rudými konci chapadel. Žije na písčitém či bahnitém dně v hloubkách od 3 do 86 metrů, je aktivní ve dne kdy loví drobné ryby a korýše, je známá tím, že sépie spíše \"kráčí\" po svých chapadlech než plavou. Dožívají se asi 18-24 měsíců, což však není zcela známo, protože chybí dostatečné údaje. Mezi sebou se dorozumívají změnou barvy. Pohlaví jsou oddělená. Samice se obvykle páří s více samci, vajíčka jsou průhledná a samice je klade do prasklin a různých trhlin aby je ochránila před predátory, samice vajíčka nijak nehlídá a po nakladení brzy hyne. Nedávno se zjistilo, že jsou jedovaté, což vysvětluje proč v ohrožení rychle neodplave a dál si \"jde\" po mořském dně.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Jak velká je populace se přesně neví z důvodu malé informovanosti o tomto druhu. Pro jídlo se neloví, ale vzhledem k nesnadnému odchovu v zajetí a zajímavému vzhledu jí mohou ohrozit odlovy pro mořské akvária.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "V roce 1926 (Iredale) popsal podruh sépie \"Metasepia pfefferi laxior\" a později (v roce 1954) ještě \"Metasepia pfefferi wanda\". Později po prostudování sépionu (Khromov, 1987 ) a chování živočichů (Roper and Hochberg, 1988) se tyto podruhy zrušily.", "section_level": 1}], "src_summary": "Metasepia pfefferi je druh sépie z rodu Metasepia. Do stejného rodu ještě patří \"Metasepia tullbergi\". Typový exemplář byl objeven v rámci expedice Challenger na \"Stanici 188\" v hloubce 51,2 metrů, vylovena byla jedna samice (\" vyloveno jižně od Papuy, 28 sáhů, jeden exemplář, samice\"), Hoyle ji pojmenoval po Dr. Georgovi Pfefferovi z Hamburského muzea. \"Stanici 188\" expedice navštívila 10. září 1874, stanice ležela na 9° 59’ jižní šířky a 139° 42’ východní délky, na jihu Papuy (Nová Guinea), což je v Arafurském moři. Typový exemplář je uložen v Přírodopisném muzeu v Londýně.", "tgt_summary": "Metasepia pfefferi, also known as the flamboyant cuttlefish, is a species of cuttlefish occurring in tropical Indo-Pacific waters off northern Australia, southern New Guinea, as well as numerous islands of the Philippines, Indonesia and Malaysia. The flesh of this colorful cephalopod contains unique acids, making it unsuitable for consumption.", "id": 751625}
{"src_title": "Jeanne Hébuterneová", "tgt_title": "Jeanne Hébuterne", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Meaux v departementu Seine-et-Marne v katolické rodině. Její otec, Achille Casimir Hébuterne, pracoval v pařížském obchodním domě Bon Marché. Svoji krásnou sestru představil uměleckému společenství na Montparnassu její starší bratr André (1894–1992), který se chtěl stát malířem. Jeanne se seznámila s několika v té době strádajícími umělci a stála modelem japonsko- francouzskému malíři Léonardovi Cuguharovi Fudžitovi (1886–1968). Nechtěla však zůstat u této činnosti a hodlala se stejně jako její bratr stát výtvarnou uměnlkyní, neboť i ona měla kreslířský talent. Proto si zvolila studium na liberální Colarossiho akademii. A právě tam se na jaře 1917 setkala s Amedeem Modiglianim. Představila je izraelská sochařka Chana Orloffová (1888–1968). Jeanne se s charismatickým umělcem sblížila a oba se do sebe hluboce zamilovali. Jeanne se i přes silné námitky ze strany rodičů k Amedeovi brzy přestěhovala.", "section_level": 1}, {"title": "Modigliani.", "content": "Ostýchavá, tichá, mírná a křehká Jeanne, jak ji popsal švýcarský spisovatel a hudebník Charles-Albert Cingria (1883–1954), se stala prvořadým objektem Modiglianiho uměleckých děl. Na podzim 1918 se pár odstěhoval za teplejším podnebím do Nice na Azurovém pobřeží, kde Modiglianiho agent doufal, že vylepší umělcův status prodejem jeho obrazů bohatým milovníkům umění, kteří na Francouzské riviéře trávili zimu. V době, kdy dvojice pobývala v Nice, narodila se jim 29. listopadu dcera. Následujícího jara se vrátili do Paříže a Jeanne opět otěhotněla. Modigliani v té době trpěl tuberkulózním zánětem mozkových blan a k jeho velmi špatnému zdravotnímu stavu se ještě přidaly komplikace způsobené zneužíváním návykových látek.", "section_level": 2}, {"title": "Tragédie.", "content": "Poté co Modigliani 24. ledna 1920 ve věku 35 let zemřel, odvezli rodiče Jeanne do bezpečí domova. Avšak dva dny po Modiglianiho smrti vyskočila zoufalá Jeanne z okna bytu v 5. patře a zabila tak nejen sebe, ale i své nenarozené dítě. Její rodina, která z dceřiny smrti vinila Modiglianiho, nechala Jeanne pohřbít na pařížském hřbitově de Bagneux. Až téměř po 10 letech svolila k převezení jejích ostatků na hřbitov Père-Lachaise, aby spočinuly vedle Modiglianiho. Epitaf na jejím hrobě zní: \"Oddaná družka až do krajní oběti.\" Její osiřelou dceru Jeanne Modiglianiovou (1918–1984) adoptovala sestra jejího otce, která žila ve Florencii. Vyrostla, aniž cokoli o svých rodičích věděla, a teprve jako dospělá začala pátrat po jejich osudech. V roce 1958, napsala životopis svého otce, který vyšel anglicky v USA pod názvem \"Modigliani: Člověk a mýtus\" (Modigliani: Man and Myth).", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz.", "content": "Trvalo víc než 30 let, než se podařilo přemluvit dědice Jeanne Hébuterneové, aby uvolnili její dílo pro veřejnost. V říjnu 2000 se její obrazy objevily na velké Modiglianiho výstavě v Benátkách pořádané Nadací Giorgia Ciniho. V lednu 2010 však vyšlo najevo, že vystavená díla jsou padělky. Kurátor výstavy Christian Parisot byl prasynovcem Jeanne Hébuterneové obviněn z padělání 77 kreseb a následně odsouzen k dvěma letům podmíněně a pokutě 50 000 €.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeanne Hébuterneová 6. dubna 1898, Meaux, Seine-et-Marne, Francie – 26. ledna 1920, Paříž) byla francouzská umělkyně známá nejlépe svým vztahem s Amedeem Modiglianim, jehož múzou poslední dva roky umělcova života byla.", "tgt_summary": "Jeanne Hébuterne (6 April 1898 – 26 January 1920) was a French artist best known as the frequent subject and common-law wife of the artist Amedeo Modigliani. She took her own life two days after Modigliani died, and is now buried beside him.", "id": 1310124}
{"src_title": "Lucien Clergue", "tgt_title": "Lucien Clergue", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Lucien Clergue se narodil 14. srpna v Arles. Od svých 7 let se učil hrát na housle. O několik let později mu jeho učitel sdělil, že už ho nemůže víc naučit. Jelikož pocházel z rodiny obchodníků, nemohl se věnovat dalšímu studiu na konzervatoři. V roce 1949 se naučil základům fotografie. O čtyři roky později na koridě v Arles ukázal své fotografie Pablu Picassovi, který chtěl vidět i ostatní snímky. Do roka a půl mladý Clergue pracoval a své snímky posílal Picassovi. Během tohoto období pracoval na sérii fotografií kočovných bavičů, akrobatů a harlekýnů \"Saltimbanques\". Také pracoval na sérii, jehož hlavním prvkem byla mršina. Ilustroval celou řadu knih, mezi jinými i knihu od spisovatele Yvese Navarreho. Pořídil celou řadu snímků cikánů na jihu Francie a významně se podílel na slávě kytaristy Manitase de Platy.Jeho snímky jsou součástí celé řady sbírek známých muzeí a soukromých sbírek. Jeho fotografie byly na více než stovce samostatných výstavách po celém světě, s takovými významnými výstavami jakoje například v roce 1961 v Museum of Modern Art New York, poslední výstava organizovaná Edward Steichen s Lucienem Clerguem, Bill Brandt a Yasuhiro Ishimoto. K muzeím s rozsáhlou kolekcí fotografií Luciena Clergua patří The Fogg Museum při Harvard University a Museum of Fine Arts v Bostonu. Jeho snímky Jeana Cocteau jsou součástí stálé výstavy v Jean Cocteau Museum ve francouzském Mentonu. V USA měla premiéru výstava fotografií Jeana Cocteau ve Westwood Gallery v New Yorku. Zemřel v roce 2014 ve věku osmdesáti let.", "section_level": 1}, {"title": "Přátelství s Picassem.", "content": "Dne 4. listopadu 1955 Lucien Clergue navštívil Picassa v Cannes. Jejich přátelství trvalo 30 let, až do mistrovy smrti. Kniha \"Můj přítel Picasso\" (\"Picasso my friend\") ukazuje důležité okamžiky jejich vztahu.", "section_level": 1}, {"title": "Rencontres d’Arles.", "content": "V roce 1968 se svým přáteli spisovatelem Michelem Tournierem a historikem Jean-Mauricem Rouquettem založili fotografický festival Rencontres d’Arles, který se pravidelně v červenci koná v Arles. Jeho díla byla prezentována na festivalu v letech 1971–1973, 1975, 1979, 1982–1986, 1989, 1991, 1993, 1994, 2000, 2003, 2007. V roce 2007 město Arles na počest Luciena Clergua uspořádalo retrospektivní výstavu 360 jeho fotografií z období 1953 - 2007. V roce 2007 získal ocenění Lucie Award.", "section_level": 1}, {"title": "Akademie výtvarných umění.", "content": "V roce 2003 byl jmenován rytířem Légion d'honneur a 31. května 2006 členem Académie des Beaux-Arts při Institut de France, při otevírání oddělení věnované fotografii. Clergue byl prvním fotografem, který vstoupil na Akademii. V roce 2013 se stal jejím předsedou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lucien Clergue (14. srpna, 1934 Arles, Francie − 15. listopadu 2014) byl francouzský fotograf. Byl předsedou francouzské Akademie umění Académie des Beaux-Arts pro rok 2013.", "tgt_summary": "Lucien Clergue (; August 14, 1934 – November 15, 2014) was a French photographer. He was Chairman of the Academy of Fine Arts, Paris for 2013.", "id": 1156808}
{"src_title": "Třída Leander", "tgt_title": "Leander-class cruiser (1931)", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Hlavní výzbroj křižníku tvořilo osm 152mm kanónů umístěných ve čtyřech věžích. Ty doplňovaly kanóny ráže 102mm, protiletadlové kanóny, kulomety, torpédomety (čtyři na každém boku) a hydroplány (postupně typy Fairey Seafox, Fairey Swordfish a Supermarine Walrus). Po vstupu do služby byly u všech lodí dodatečně přidány čtyři další 102mm kanóny. Skladba lehké výzbroje se během války u každé z lodí měnila.", "section_level": 1}, {"title": "Operační služba.", "content": "HMS Ajax a \"Achilles\" se spolu s těžkým křižníkem HMS Exeter v prosinci 1939 utkaly s německým těžkým křižníkem Admiral Graf Spee v bitvě u ústí Rio de La Plata. \"Exeter\" zde sice byl těžce poškozen, \"Admiral Graf Spee\" však určitá poškození také utrpěl a jeho kapitán ho později raději sám potopil. Dne 19. července 1940 se \"Sydney\" v bitvě u mysu Spatha podílel na potopení italského lehkého křižníku \"Bartolomeo Colleoni\". V červenci 1940 se \"Sydney\", \"Orion\" a \"Neptune\" účastnily bitvy u Punta Stilo. V listopadu 1940 se \"Orion\", \"Ajax\" a \"Sydney\" účastnily útoku na Taranto. V březnu 1941 \"Ajax\", \"Orion\", \"Sydney\" a \"Perth\" bojovaly v bitvě u Matapanu. V květnu 1941 byl \"Orion\" těžce poškozen náletem při evakuaci Kréty. Dne 11. listopadu 1941 se \"Sydney\" západně od Austrálie střetl s německým pomocným křižníkem Kormoran, který ho dokonale překvapil, potopil, ale sám po bitvě také klesl ke dnu. \"Perth\" nejprve bojoval v bitvě v Jávském moři a poté byl ztracen během bitvy v Sundském průlivu počátkem roku 1942. \"Hobart\" byl součástí spojeneckých sil v bitvě v Korálovém moři. \"Neptune\" se potopil po najetí na několik min 19. prosince 1942. \"Leander\" byl v červenci 1943 těžce poškozen v bitvě u ostrova Kolombangara.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Leander byla třída lehkých křižníků Royal Navy, přijatých do služby v letech 1933–1936. Třída se skládala z osmi lodí. Pět bylo v první skupině, tříčlenná druhá skupina se lišila uspořádáním pohonného systému (měla pouze 4 kotle a dva komíny místo jednoho) a sloužila v australském námořnictvu. Všechny lodě této třídy se účastnily druhé světové války, tři byly v bojích potopeny.", "tgt_summary": "The \"Leander\" class was a class of eight light cruisers built for the Royal Navy in the early 1930s that saw service in World War II. They were named after mythological figures, and all ships were commissioned between 1933 and 1936. The three ships of the second group were sold to the Royal Australian Navy (RAN) before World War II and renamed after Australian cities.", "id": 1687799}
{"src_title": "List Aristeův", "tgt_title": "Letter of Aristeas", "src_document": [{"title": "Autorství a datace.", "content": "Autor je neznámý, jméno Aristeas může být jak skutečné, tak fiktivní. Sám autor se prezentuje spíše jako pohan silně sympatizující s židovstvím, ale jeho podrobná znalost zákona hovoří spíše pro židovský původ. Problematická je i datace, v podstatě známe jen \"terminus a quo\", kterým je samotný překlad Septuaginty (3. stol. př. n. l.) a \"terminus ad quem\", kterým jsou zřejmé citace tohoto \"Listu\" u Filóna Alexandrijského a Josefa Flavia. Místem sepsání je téměř jistě egyptská Alexandrie, hlavní město ptolemajovské říše.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "\"List Aristeův\" není ve skutečnosti dopisem, nýbrž vyprávěním o vzniku překladu. Zahrnuje v sobě kromě samotného klíčového vyprávění i několik rozsáhlých odboček. Jsou jimi vyprávění o propuštění všech židovských otroků v Egyptě za Ptolemaia II. Filadelfa, popis Ptolemaiových darů židovskému veleknězi Eleazarovi, popis Jeruzaléma a Palestiny, Eleazarova dlouhá odpověď o smyslu židovských zákonů a sedm dní rozhovorů mezi Ptolemaiem a židovskými překladateli.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda o překladu.", "content": "Samotná legenda o vzniku překladu Septuaginty byla později rozšířena Filónem Alexandrijským. Zatímco podle \"Aristeova listu\" na překladu pracovalo 72 učenců vyslaných z Jeruzaléma (po 6 z každého kmene), kteří každý den svou práci konfrontovali a zapisovali to, na čem se shodlo nejvíce překladatelů, až po 72 dnech svou práci dokončili, podle Filóna pracovali všichni po 72 dní v naprostém odloučení, a když po 72 dnech své dílo srovnali, zjistili, že se shoduje ve všech detailech. Tato legenda dala též jméno řeckému překladu. \"Septuaginta\" znamená latinsky „sedmdesát“, což pochází ze (zaokrouhleného) počtu překladatelů (72).", "section_level": 2}, {"title": "Další prvky textu.", "content": "Prvořadý účel spisu je zdůraznit kvalitu a autoritu septuagintálního překladu Tóry (či později v případě křesťanů Starého zákona), potlačit pozdější korekce a opravy v překladu (jak činili v 2. století n. l. např. Aquila nebo Theodotion). Současně s tím však \"Aristeův list\" prezentuje židovské písmo a zákon pohanskému publiku a zdůrazňuje, že židovství i se svou psanou tradicí, která se nyní nachází i v jazyce vzdělanců (tj. řečtině), není v ničem pozadu za řeckou kulturou, ba naopak vyniká a je hodno stát se její významnou součástí. Vyplývá to především z toho, že spis kromě samotné obhajoby překladu (a zákazem jakýchkoli budoucích změn) zdůrazňuje v dlouhých, ryze sapienciálních pasážích (viz sedmidenní rozhovory) všeobecnou moudrost židovských učenců, která se týká běžného života a nad kterou žasnou všichni přítomní pohanští filozofové, a symbolickým výkladem židovských zákonů o pokrmech (Eleazarova odpověď na Aristeovu otázku o smyslu těchto zákonů). Z hlediska stylu je spis čtivý, neboť používá mnoha literárních prvků a nástrojů:: fiktivní dopisy, výtahy a opisy z egyptských análů, opisy královských výnosů, rozhovory při hostině, dialogy v přímé řeči atd.", "section_level": 2}], "src_summary": "List Aristeův nebo také jen Aristeas nese název podle jména (fiktivního?) autora, který tento spis napsal. Jedná se o židovský apokryfní (pseudoepigrafní) spis vyprávějící o vzniku řeckého překladu židovských písem, tzv. Septuaginty, přesněji o vzniku překladu Pentateuchu.", "tgt_summary": "The Letter of Aristeas or Letter to Philocrates is a Hellenistic work of the 2nd century BC, assigned by Biblical scholars to the Pseudepigrapha. ", "id": 1044119}
{"src_title": "Agricola (desková hra)", "tgt_title": "Agricola (board game)", "src_document": [{"title": "Mechanismus hry.", "content": "Každý hráč má před sebou hrací desku s 15 políčky. Na dvou z nich jsou od začátku hry dvě místnosti dřevěné chýše, v nichž bydlí dva členové rodiny. Ostatní políčka jsou prázdná. Na nich hráč může orat pole, sázet plodiny, stavět chlévy a ohrady pro zvířata nebo rozšiřovat svůj dům. Každý hráč také na začátku obdrží 7 karet malého vybavení, které si ve hře může koupit za příslušné suroviny, a 7 karet povolání, která během hry může zahrát a získat tak nějaké výhody. Hra má celkem 14 kol. V každém kole hráči napřed jeden po druhém posílají své členy rodiny vykonávat akce. Těch je ve hře velké množství, např. orání pole, setí obilí a zeleniny, stavba ohrad a chlévů pro chov zvířat (lze chovat ovce, prasata a krávy), získávání plodin, zvířat nebo stavebních surovin (ve hře jsou čtyři stavební suroviny – dřevo, jíl, kámen a rákos, které slouží k nákupu vybavení a k výstavbě dalších místností domu), pečení chleba, rozšiřování nebo vylepšování svého domu (dům je možné z původního dřevěného vylepšit na jílový a pak na kamenný), rozšiřování rodiny, nákup vybavení, vyložení povolání a podobně. Na začátku je k dispozici jen několik akcí, v každém kole přibude jedna další. Jednu akci může v jednom kole vykonat jen jeden hráč. Poté, co hráči pošlou všechny členy svých rodin vykonat práce, kolo skončí. Na vyznačená místa se doplní další suroviny, hráči si rozeberou žetony svých členů rodiny zpátky k sobě a začíná další kolo. Po skončení některých kol se však ještě koná sklizeň. Při ní hráči sklidí ze svých polí obilí a zeleninu a rozmnoží svá zvířata. Každý hráč však také musí nakrmit svou rodinu, což znamená odevzdat dvě jídla za každého člena rodiny (za člena, který se právě narodil, se odevzdává jen jedno jídlo). Nemá-li dost jídel, musí si za každé chybějící jídlo vzít žebráckou kartu, za kterou na konci hry ztratí 3 body. Na konci hry po 14. kole si hráči sečtou své body. Ty se získávají za všechny druhy plodin a zvířat, které hráč vypěstoval nebo odchoval, za členy rodiny i za velikost a druh domu. Naopak hráč body ztratí, když mu některá plodina nebo druh zvířete chybí, když mu zbylo nevyužité pole nebo získal žebráckou kartu. Hráč s nejvyšším počtem bodů vyhrává.", "section_level": 1}, {"title": "Vydání v Česku.", "content": "V Česku byla hra vydána ve dvou částech: základní sada obsahuje kompletní hru, ale jen redukovaný balíček karet povolání a vybavení, označený jako E-deck (od slova \"Einsteiger\", nováček). Rozšíření, které lze dokoupit zvlášť, obsahuje dva balíčky pokročilejších karet povolání a vybavení, označované jako I-deck (\"Interaktiv\") a K-deck (\"Komplex\"), které v cizojazyčných verzích vyšly jako součást základní sady. K tomuto způsobu prodeje bylo přistoupeno proto, aby základní sada nemusela být pro české hráče příliš drahá. Dalším rozšířením je Z-deck, balíček 24 poměrně silných karet povolání a vybavení, které ani v zahraničí nebyly obsaženy v základní sadě a byly původně vydány jako bonus pro zákazníky, kteří si předběžně objednali anglické vydání. V české verzi je možné tento balíček získat zatím jen jako bonus při nákupu základní verze a rozšíření současně. Na rozdíl od původního německého vydání obsahuje česká verze barevné figurky zvířat (v původním vydání byly jen dřevěné krychličky).", "section_level": 1}, {"title": "Další rozšíření.", "content": "Kromě K-, I- a Z-decku vzniklo několik dalších rozšíření:", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Hra získala v roce 2008 speciální cenu Spiel des Jahres (\"SonderPreis\") za výjimečnou komplexní hru a obsadila 1. místo v prestižní německé hráčské anketě Deutsche Spieler Preis. V roce 2008 získala Agricola též české ocenění Hra roku.", "section_level": 1}, {"title": "Humor.", "content": "Mnoho karet v Agricole obsahuje ilustrace, které narážejí na populární kulturu, jiné deskové hry nebo herní designéry, například karta povolání „přístavní dělník“ parafrázuje jeden z mechanismů hry Osadníci z Katanu (výměnu několika stejných surovin za jednu jinou v přístavech) a na jejím obrázku je karikatura autora Osadníků Klause Teubera. Karta „nosič kamene“ zase nápadně připomíná Obelixe, kvůli němu se také ve hře chovají divoká prasata (oblíbená Obelixova pochoutka) namísto prasat domácích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agricola (název znamená latinsky „zemědělec“) je moderní společenská hra z roku 2007, jejímž autorem je Uwe Rosenberg a vydavatelem německá firma Lookout Games. V Česku hru vydala v roce 2008 kompletně v češtině firma MindOK. Hráči ve hře představují sedláky ze 17. století a jejich úkolem je získat co nejvíce bodů za prosperitu farmy – pěstování obilí a zeleniny, chov zvířat, rozšiřování svého domu a rodiny. Kromě toho se také musejí starat o jídlo pro členy své rodiny. ", "tgt_summary": "Agricola is a Euro-style board game created by Uwe Rosenberg. It is a worker placement game with a focus on resource management. In \"Agricola\", players are farmers that sow, plow the fields, collect wood, build stables, buy animals, expand their farms and feed their families. After 14 rounds players calculate their score based on the size and prosperity of the household. ", "id": 1907276}
{"src_title": "Steve Mason", "tgt_title": "Steve Mason (ice hockey)", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubová kariéra.", "content": "Mason vyrostl v rodném městě Oakville v kanadské provincii Ontario, kde hrál lední hokej až do dorosteneckého věku, kdy se přestěhoval do vyšší úrovně, do klubu Oakville Rangers harjícím v lize OMHA. V roce 2004 byl vybrán v 11. kole Prioritního draftu OHL týmem London Knights. V sezóně 2004-05 vyhrál s klubem Grimsby Peach Kings titul v lize OHA Jr. C. Steve Mason začal svou juniorskou kariéru v klubu London Knights, v lize Ontario Hockey League. Poté co odchytal ve své nováčkovské sezóně 12 zápasů, byl v roce 2006 draftován Columbusem Blue Jackets ve 3. kole na celkově 69. místě. Mason začal sezónu 2007-08 v Columbusu, ale do Londonu se vrátil poté co dělal náhradníka ve dvou zápasech NHL. V době, kdy hrál na MS juniorů 2008, byl vyměněn v OHL z Londonu do klubu Kitchener Rangers. Poté co se vrátil z MS juniorů na kterém s národním týmem Kanady získal zlatou medaili, byl povolán do klubu Blue Jackets, kvůli zdravotním problémům jejich brankářů. Nenastoupil, ale ani v jednom zápase a byl brzy odeslán do Kitcheneru. Před koncem sezóny si Mason zranil koleno, ale i přesto nastupoval v playoff. Poté co v prvním kole porazili Plymouth Whalers, podrobil se astroskopické operaci kolene, kvůli čemuž vynechal zbytek playoff včetně Memorial Cupu. Tým nakonec playoff OHL vyhrál i bez Masona, ale v Memorial Cupu byli poraženi týmem Spokane Chiefs. Před jeho blížící se první sezónou podstoupil druhou operaci kolene, což ho přimělo k tomu, aby vynechal první měsíc ligy American Hockey League, kde měl nastupovat za Syracuse Crunch. Krátce po připojení se k týmu Crunch byl 4. listopadu 2008 povolán do Columbusu, kde nahradil zraněného brankáře Pascala Leclaira. V NHL debutoval 5. listopadu 2008, při porážce 4:5 s Edmontonem Oilers. 22. listopadu 2008 vychytal své první čisté konto v NHL, když chytil všech 15 střel při vítězství 2:0 nad Atlantou Thrashers. Mason pokračoval jako týmová jednička i po návratu Leclaira po zranění a byl vyhlášen nováčkem měsíce listopadu, když si připsal 5 vítězství, 2 porážky a 2 vychytaná čistá konta. Poté co vychytal 3 čistá konta po sobě proti Philadelphii Flyers, Los Angeles Kings a Anaheimu Ducks byl jmenován i nováčkem prosince. Díky svým výsledkům byl vybrán do sestavy nováčků v utkání NHL YoungStars Game, ale nakonec jej vynechal. Později se ukázalo, že Mason trpěl mononukleózou. 8. února 2009 byl napsán na listinu zraněných. K týmu se vrátil 13. února 2009 a pomohl Blue Jackets k vítězství 3:2 nad Detroitem Red Wings. Po sezóně vyhrál Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka sezóny NHL a dostal tak přednost před dalšími kandidáty Krisem Versteegem z Chicaga Blackhawks a Bobby Ryanem z Anaheimu Ducks. Také byl nominován na Vezinovu Trofej pro nejlepšího brankáře sezony NHL společně s Timem Thomasem z Bostonu Bruins a Niklasem Backströmem z Minnesoty Wild. Trofej nakonec vyhrál Tim Thomas.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Mason reprezentoval Kanadu do 20 let v osmi utkáních Super Series 2007 proti juniorům Ruska. Později dovedl Kanadu ke zlatým medailím na MS juniorů 2008 v Pardubicích, v České republice. Když ve finále porazili Švédsko 3:2 a Mason byl vyhlášen hráčem zápasu. Také byl jmenován do All-Star Týmu turnaje. Současně byl vyhlášen nejlepším brankářem a nejlepším hráčem šampionátu. Po jeho prvním ročníku NHL byl pozván na letní soustředění Kanadské reprezentace před Olympijskými Hrami 2010 ve Vancouveru. Nominován, ale nakonec nebyl.", "section_level": 2}], "src_summary": "Steve Mason (* 29. května 1988, Oakville, Ontario, Kanada) je kanadský hokejový brankář hrající v týmu Winnipeg Jets v severoamerické NHL.", "tgt_summary": "Steve Mason (born May 29, 1988) is a Canadian former professional ice hockey goaltender who is currently the Director of Goalie Development for the Oakville Rangers of the Ontario Minor Hockey Association (OMHA). He was selected 69th overall in the 2006 NHL Entry Draft by the Columbus Blue Jackets. Playing major junior in the Ontario Hockey League (OHL), Mason spent three seasons with the London Knights and Kitchener Rangers. In the 2006–07 season, he was named OHL Goaltender of the Year. He joined the Blue Jackets in 2008–09 and won the Calder Memorial Trophy as rookie of the year. Internationally, he won a gold medal with Team Canada at the 2008 World Junior Championships while earning tournament MVP and Best Goaltender honours.", "id": 1977774}
{"src_title": "Citronečník trojlistý", "tgt_title": "Trifoliate orange", "src_document": [{"title": "Nomenklatura.", "content": "\"Poncirus trifoliata\" (L.) Raf., 1838 \"Poncirus trifoliatus\" (L.) Raf., 1838 (gramatická varianta, uváděná v databázi IPNI) Řada autorů uvádí jako synonymum citronečníku trojlistého ještě druh \"Limonia trifolia\" Burm.f., 1768 (syn. \"Triphasia trifolia\" Burm.f. P.Wilson, 1909). Vzhledem k tomu, že uvedený druh byl popsán jako neopadavý keř, rostoucí divoce v Indonésii a na Filipínách, jde zcela zřejmě o omyl. Podobně je zpochybňována i synonymita druhů \"Triphasia aurantiola\" Lour. 1790 a \"Limonia trifoliata\" L., 1771 s citronečníkem.", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Pochází z Koreje a severní až střední Číny. Jedná se o jedinou s citrusy spřízněnou rostlinu, kterou lze pěstovat i ve volné přírodě v Česku.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Keř je opadavý, obvykle značně trnitý, ale byly vyšlechtěny i beztrnné formy. Listy jsou typicky trojčetné, výjimečně pětičetné, střídavě uspořádané. Prostřední list bývá 3–5 cm dlouhý, krajní pak měří 2–3 cm. Rozemnuté listy vydávají typickou citrusovou vůni. Řapík je úzce křídlatý. Hrozivě vypadající trny dosahují délky až 5 cm. Pětičetné bílé květy jsou podobné citrusům, ale větší, asi 3–5 cm v průměru. Na rostlině se objevují v dubnu, ještě před vyrašením prvních listů. Vůně je oproti pravým citrusům poměrně nevýrazná. Plody jsou kulaté, 3–5 cm v průměru a slabě plstnaté. V mládí jsou zelené, v době zralosti získají sytý žlutý odstín. Chuť je kvůli značnému obsahu pryskyřic trpká až hořká, navíc většinu plodu zabírají polyembryonická semena. Citronečník se nedožívá příliš vysokého věku; ve středoevropských podmínkách výjimečně 25 let.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Citronečník je mrazuvzdorný, vydrží pokles teplot až k hranici -25 °C a i v případě namrznutí úspěšně regeneruje. Podmínkou pro úspěšné přečkání zimy je však vyzrání letorostů, a proto se jeho pěstování daří jen v nejteplejších oblastech republiky, kde je vegetační období dostatečně dlouhé. To však platí jen pro starší rostliny. Mladší jsou výrazně choulostivější a na zimu je nutné je chránit; doporučuje se proto semenáčky první zimu ponechávat ve skleníku. Citronečník je citlivý na obsah vápníku a solí, zejména chloridů. Jinak snáší jak lehké písčité, středně těžké i velmi těžké jílovité půdy, s dostatkem vlhkosti, pokud však nejsou příliš zamokřené; roste jak v kysele tak zásaditě reagujících půdách.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Citronečník se uplatňuje především jako vynikající mrazuvzdorná podnož pro všechny druhy citrusů. Roubovancům propůjčuje částečně zakrslý růst a zvyšuje jejich odolnost proti nízkým teplotám (přibližně o 3 °C). Kuriozitou je, že se v tomto případě roubuje stálezelená dřevina na opadavou podnož, přičemž srůstnost je velmi dobrá. Citronečník se též používá při šlechtění citrusů, jeho kříženci s citrusy jsou taktéž vynikající podnoží. Nejčastěji se vyskytují kříženci trifoliáty: V zahradnictví se pěstuje jako okrasná solitéra a to jak pro výrazné květy na brzkém jaře, tak pro zajímavě vyhlížející a dlouho neopadávající žluté plody. V teplejších krajinách se někdy používá k vytváření živých plotů, které jsou vzhledem k nebezpečně vyhlížejícím trnům zcela neprostupné, i když nejsou příliš husté. Přes trpkou až hořkou a svíravou chuť dužiny mohou plody sloužit k přípravě marmelády. Čerstvé plody obsahují málo šťávy, ale z déle skladovaných lze připravit tonizující nápoj, obsahující i značné množství vitamínu C. Ve východních kuchyních se používají mladé lístky k ochucování jídel. Zejména ve východním léčitelství byl používán sušený plod jako močopudný prostředek (diuretikum), projímadlo (laxativum), pročišťující prostředek, při zažívacích potížích (např. dyspepsii), proti nadýmání (karminativum), jako prostředek potlačující zvracení (antiemetikum), pro uvolňování křečí (antispastikum), proti bolestem zubů a ke stahování cév. Odvar z kůry se používal jako prostředek pro odkašlávání (expektorans) a ke snižování horečky (antipyretikum). Všeobecně obsahové látky citronečníku zvyšují krevní tlak a mají mírně povzbuzující účinky na organismus.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Plody obsahují celou řadu účinných látek patřících mezi flavonoidy, kumariny, monoterpeny a alkaloidy, zejména:", "section_level": 1}, {"title": "Původ jména.", "content": "Latinský druhový název je odvozen od slov \"tres\" (tři), resp ve složeninách \"tri-\" a \"folium\" (list), tedy „trojlistý“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Citronečník trojlistý (\"Poncirus trifoliata\"), známý též pod převzatým názvem trifoliáta, je trnitý keř z čeledi routovitých a blízký příbuzný citrusů. Je jediným zástupcem svého rodu.", "tgt_summary": "The trifoliate orange, Citrus trifoliata or Poncirus trifoliata, is a member of the family Rutaceae. Whether the species should be considered to belong to its own genus, \"Poncirus\" or included in the genus \"Citrus\" is debated. The species is unusual among citrus for having deciduous, compound leaves and pubescent (downy) fruit. ", "id": 174379}
{"src_title": "Amélie Sofie Hannoverská", "tgt_title": "Princess Amelia of Great Britain", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodila se 10. června 1711 v paláci Herrenhausen. Její otec Jiří byl dědičný princ brunšvicko-lüneburský, syn kurfiřta Hanoveru Jiřího. Její matka byla Karolina z Ansbachu, dcera Jana Frederika markraběte Braniborsko-Ansbašského. Když se narodila měla titul \"Její Jasnost\" princezna Amélie Hanoverská. Ve své rodině byla známá jako Emily.", "section_level": 1}, {"title": "Velká Británie.", "content": "Podle Act of Settlement 1701 se její dědeček 1. srpna 1714 stal králem Velké Británie a to po smrti královny Anny Stuartovny. Ameliin otec se stal vévodou z Cornwallu a 27. září 1714 princem z Walesu. Od té doby měla titul \"Její královská Výsost\" princezna Amélie. Se svou rodinou se přestěhovala do Velké Británie a usadily se v londýnském St James's Palace. V dětství byla velmi nemocna ale v dospělosti byla zdravá. Roku 1722 její matka která měla progresivní myšlenky nechala Amélii a její sestru Karolinu očkovat proti neštovicím způsobem variolace který do Anglie přinesly z Konstantinopole lady Mary Wortley Montagu a Charles Maitland. Dne 11. června 1727 zemřel král Jiří I. a jeho nástupcem se stal jeho syn Jiří II. S jejím otcem žila do konce jeho života. Její teta Žofie Dorotea Hannoverská královna Pruska navrhla Amélii jako vhodnou manželku pro svého syna korunního prince Fridricha ale jeho otec král Fridrich Vilém I. ho přinutil se oženit s Alžbětou Kristýnou Brunšvicko-Bevernskou. Amélie byla možná matkou skladatele Samuela Arnolda a to přes aféru s Thomasem Arnoldem. Amélie milovala jízdu na koni a lov. Nebyla oblíbená např. baronem John Herveyem a lady Pomfretovou, kteří ji považovali za „jednu z nejpodivnějších princezen“.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Roku 1751 se po smrti Roberta Walpoleho stala strážkyní Richmondského parku. Princezna způsobila velké pobouření a to uzavřením parku pro veřejnost a určením jenom pro nejbližší přátele a lidi se zvláštním povolením. Roku 1758 místní sládek John Lewis chtěl vstoupit do parku, ale vrátný ho zastavil a předvedl před soud. Soud rozhodl v jeho prospěch a princezna byla nucena zrušit zákaz vstupu veřejnosti. Princezna byla velkorysá a přispívala dobročinným organizacím. Roku 1760 darovala £100 společnosti která se starala o sirotky. Roku 1761 se stala vlastníkem Gunnersbury Estate v Middlesexu. Byla také vlastníkem Cavendish Square. Zemřela svobodná a to dne 31. října 1786. Byla pohřbena v kapli Jindřicha VII. ve Westminsterském opatství. Na jejím těle byla nalezena miniatura prince Fridricha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princezna Amélie Britská (Amélie Sofie Eleanor; 10. června 1711, Hannover – 31. října 1786, Londýn) byla druhou dcerou britského krále Jiřího II.", "tgt_summary": "Princess Amelia of Great Britain (Amelia Sophia Eleanor; 10 June 1711 (New Style) – 31 October 1786) was the second daughter of King George II of Great Britain and Queen Caroline.", "id": 987647}
{"src_title": "Héléne Berrová", "tgt_title": "Hélène Berr", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se 27. března 1921 v Paříži, Antoinette a Raymondu Berrovi, kteří oba byli ze starého francouzského židovského rodu. Měla čtyři sourozence, tři sestry a jednoho bratra. Studovala na universitě v Sorbonně ruskou a anglickou literaturu. Po studiích složila zkoušky s výborným prospěchem. Pozornost upoutala hlavně diplomovou prací o \"„Pojetí římských dějin v Shakespearovi“\", za kterou dostala velký počet bodů. Dále chtěla absolvovat konkurz na doktorandské studium, ale protižidovské zákony okupované Francie jí to zakazovaly. Od roku 1941 pracovala v podzemní organizaci Entraide temporaire, založené Denisou a Fredem Milhaudovými, která se starala o lepší osud židovských dětí. Tato organizace pomohla zachránit 500 dětí z celkového počtu 11 000 deportovaných. Za druhé světové války si na začátku roku 1942 v Paříži začala psát deník. Studovala obor anglického jazyka a literatury, jejíž znalost se do jejího stěžejního díla promítlo. Její rodina byla jedna z osmi židovských rodin v Paříži, na které se vztahovala uzákoněná výjimka, že Židé, kteří se výjimečně zasloužili o francouzský stát, nebudou postihováni stejně jako další Židé. Přesto byli odvezeni do koncentračních táborů a téměř všichni tam zahynuli. Její otec byl nejdřív zatčen za úplnou maličkost, měl špatně připnutou židovskou hvězdu. Jeho známý za něj složil kauci, takže byl propuštěn, ale mohl pracovat jen u sebe v kanceláři, bez styku s veřejností. Během let 1943 a 1944 musela s rodiči stále častěji opouštět domov a přespávat u známých. 7. března se ale Berrovi rozhodli vrátit na noc domů a to se jim stalo osudné. Druhý den jsou zatčeni a deportováni do Drancy. V den svých 23. narozenin odjela se svými rodiči do koncentračního tábora Osvětim. Její otec i matka tam zemřeli již v roce 1944, jediná přežila víc než rok. Po dlouhém pochodu byla přesunuta do Bergen-Belsenu, kde počátkem dubna 1945, pár dní před osvobozením tábora Angličany, zemřela na tyfus. V tomto koncentračním táboře zemřela z rodiny jediná, další členi její rodiny zahynuli v Osvětimi. Stejně jako ona zemřela v Belgen-Belsenu i další známá židovská dívka, Anne Franková.", "section_level": 1}, {"title": "Deník Héléne Berrové.", "content": "Svůj deník si začala psát 7. dubna 1942. 27. listopadu psaní přerušila a pokračovala až 25. srpna 1943. Původně ho neplánovala publikovat, psala ho pouze pro sebe. Sama se k tomu ve svém deníku vyjádřila takto: \"\"Psát tak, jak cítím, to jest naprosto upřímně, nikdy s myšlenkou, že to bude někdo číst, což by mohlo vést ke zkreslování vlastního postoje.\"\" Prvních padesát stránek deníku je psáno klidně, jako by se nic nedělo. Obsahují popisy krajiny, krásy světa, literaturu. Až od podzimu 1943 a od doby, kdy musela nosit žlutou hvězdu, je z jejího deníku cítit předzvěst smrti a beznaděj. \"„Héléne Berrová věděla, že žije v nejhlubší hlubině neštěstí a barbarství. Jak to ale povědět těm hodným a lhostejným lidem, které potkávala? Nemožné, proto psala deník.“\" (citace Patricka Modianiho) Stále více se Paříží šířily zprávy o deportacích, koncentračních táborech a pronásledování. I přes všechny okolnosti pokračovala ve své činnosti pro podzemní organizaci a byla ochotná pomáhat až do poslední chvíle. Svůj deník svěřila věrné rodinné služebné Andree Bardiauové, aby ho v případě, že by ji samotnou zatkli, předala jejímu snoubenci Jeanu Morawieckému. Její Deník se stal literární událostí a je do dnes považován za nejvýznamnější svědectví o holocaustu v Paříži.", "section_level": 1}], "src_summary": "Héléne Berrová (27. března 1921, Paříž, Francie – duben 1945, Bergen-Belsen, Německo) byla francouzská spisovatelka, žena židovské víry, který dokumentovala život v době nacistické okupace Francie v deníku \"Le Journal d'Hélène Berr\". Ve Francii je považována za \"francouzskou Anne Frankovou\".", "tgt_summary": "Hélène Berr (27 March 1921 – April 1945) was a French woman of Jewish ancestry and faith, who documented her life in a diary during the time of Nazi occupation of France. In France she is considered to be a \"French Anne Frank\".", "id": 546674}
{"src_title": "Venuše a Adonis", "tgt_title": "Venus and Adonis (Shakespeare poem)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Krásný a mladý Adonis je na lovu. Potkává se s bohyní lásky a krásy Venuší, která se ho až agresivně snaží svést. Stáhne ho z koně na zem a odmítá pustit, dokud ji nepolíbí. Přesvědčuje ho lichotkami, kritikou i odkazy na řád přírody. Adonis ji vytrvale odmítá a pokouší se uniknout. Když jeho kůň zvětří klisnu a uteče za tím, čemu se Adonis brání, rozzuří ho to. Venuše neustává v přemlouvání a něžném boji. Adonidovo příkré vysvětlení, že na lásku se cítí příliš mlád, ji přivede do mdlob. To mladíka vyděsí tak, až zapomene na svůj odmítavý postoj a křísí ji polibky a dotyky. Venuše se probouzí a je nadšena, že aspoň částečně uspěla. Nastává noc a bohyně zve Adonida k milování. Ten raději odchází za přáteli, se kterými se chystá druhý den lovit kance. Venuše je nešťastná a má o něj strach, noc probdí a ráno se ho vydá hledat. Najde už jen jeho zkrvavené tělo. Bohyně pronese proroctví, že láska už nikdy nebude bez smutku. Z Adonidovy krve vyraší rudá květina, Venuše si ji utrhne a odjíždí domů truchlit. Zde báseň oproti mýtu i Ovidiovu zpracování končí. Láska nebyla naplněna a hlavní mužská postava básně zůstává mrtvá.", "section_level": 1}, {"title": "Formální stránka.", "content": "Báseň je na titulní straně uvozena dvojverším z Ovidiových Amores. \"Vilia miretur vulgus : mihi flavus Apollo Pocula Castalia plena ministret aqua.\" (Shakespeare, 2009) (Ať se dav jeví nad obyčejnými věcmi, pro mě nechť zlatovlasý Apollón připraví šálky plné vody z fontány Kastalie.) Báseň má 199 strof po šesti verších (celkem 1194 veršů), které se rýmují dle schématu ababcc. Báseň se vyznačuje silným erotickým nábojem, rafinovanou prací s jazykem, formální přesností, promyšlenou strukturou a výraznou vizualizací děje. Autor pracuje jak s konvenčními metaforami sexuální touhy a vášně (jako oheň, hlad, pára), tak s množstvím zvířecích a loveckých metafor. Pro Shakespeara typické zrcadlení děje lze najít ve zmínce o uprchlém Adonidově koni, a jako v zrcadle je i změněné – Adonidův kůň běží za klisnou a ona na jeho milostnou hru přistupuje. V této narativní básni se objevují i motivy později využité v Shakespearově lyrické poezii, v sonetech (motiv sebelásky a motiv nesmrtelnosti prostřednictvím našich potomků). (Shakespeare, 2009)", "section_level": 1}, {"title": "Soudobé vnímání.", "content": "V době, kdy báseň vyšla, byla poezie chápána jako nadřazená dramatu, určenému nižším vrstvám (Dunton-Downer, 2006), a proslavila Shakespeara více než divadelní hry, které do té doby napsal. Neopětovaná láska či milostná touha byla v renesanci velmi oblíbeným námětem. Shakespeare navíc tuto tematiku obrací – oproti obvyklému vzorci nechává jednostrannou vášní trpět ženu, navíc bohyni. Krom erotického námětu stojí za úspěchem básně především její elegantní styl, opěvovaný například Francisem Meresem v pojednání Palladis Tamia z roku 1598. „Kdyby Múzy mluvily anglicky, mluvily by Shakespearovými krásně plynoucími větami.“ (Wells, 2004)", "section_level": 1}], "src_summary": "Venuše a Adonis (anglicky Venus and Adonis) je první z narativních básní Williama Shakespeara a vůbec první jeho vytištěné dílo (Shakespeare, 2009). Poprvé ji vydal Richard Field ze Stratfordu nad Avonou, Shakespearův vrstevník, v roce 1593 (Dunton-Downer, 2006) a za Shakespearova života vyšla ještě devětkrát (ibid). Dochovala se pouze jediná kopie prvního vydání, což svědčí o značné oblibě básně (Wells, 2004) ", "tgt_summary": "Venus and Adonis is a narrative poem by William Shakespeare published in 1593. It is probably Shakespeare's first publication. The poem tells the story of Venus, the goddess of Love; of her unrequited love; and of her attempted seduction of Adonis, an extremely handsome young man, who would rather go hunting. The poem is pastoral, and at times erotic, comic, and tragic. It contains discourses on the nature of love, and observations of nature. ", "id": 1002976}
{"src_title": "Angelica Garnett", "tgt_title": "Angelica Garnett", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Angelica Vanessa Bell se narodila 25. prosince 1918 v rodinném sídle Charleston Farmhouse v městečku Firle v hrabství East Sussex. Byla dcerou malířky a zakladatelky skupiny Bloomsbury, Vanessy Bell a kritika Clive Bella. Jejím biologickým otcem byl však malíř Duncan Grant. Angelica do svých sedmnáctých let o skutečném otci nevěděla. Měla dva bratry, syny Cliva a Vanessy, Juliana a Quentina. Julian se narodil v roce 1908 a zemřel ve španělské občanské válce v roce 1937. Byl básníkem. Quentin se narodil v roce 1910 a zemřel v roce 1996. Byl historikem umění. Mladší sestra její matky byla Virginia Woolf, spisovatelka a členka Bloomsbury.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Dětství trávila Angelica střídavě v rodinném panství Charleston, v té době patřící lordu Gagemu, a v domě 46 na Gordon Square v Londýně. V roku 1929 začala navštěvovat Longford Grove School v Essexu. Zajímala se o umění, literaturu a historii. Na škole pobyla šest let. V šestnácti odjela s rodiči do Říma a rozhodla se být herečkou. Později ji rodiče poslali do Paříže, aby se tam naučila jazyk. Žila v domě umělců Zoum a François Walterových, kteří Angelicu hodně ovlivnili. Po návratu do Londýna začala studovat London Theatre Studio. Nakonec se rozhodla být malířkou a zapsala se proto na studium Euston Road School. V roce 1942 se i přes protesty rodičů provdala za spisovatele Davida Garnetta. Ten byl dřívějším milencem jejího biologického otce. Měli spolu čtyři dcery. Amaryllis Virginia (1943-1973) byla herečkou, Henrietta (1945) je spisovatelkou a zároveň rodinnou kronikářkou, Nerissa Stephen zvaná Nel (1946–2004) byla malířkou, spisovatelkou a keramičkou, a byla dvojčetem Frances, familiérně zvané Fanny (1946). Manželství s Garnettem vydrželo do sedmdesátých let. Když Duncan Grant v roce 1978 zemřel, rozhodla se Angelica založit Nadaci Charleston, která by původní rodinné sídlo udržovala a časem zpřístupnila veřejnosti. V roce 1983 opustila Británii a usadila se v městečku Forcalquier v Provence. Tam žila až do 4. května 2012, kdy ve věku 93 let zemřela.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra.", "content": "Angelica Garnett v průběhu svého života vystavovala obrazy v Miláně, Londýně, Forcalquier a Charlestonu. Krom obrazů a návrhů interiérů se Angelica věnovala i psaní. Napsala několik esejí a dvě knihy. V roce 1983 vyšly vzpomínky s názvem \"Deceived with Kindness. A Bloomsbury Childhood\", ve kterých se zpovídá ze svého života se členy Bloomsbury a o nelehkém vztahu s matkou. Dílo bylo oceněno Cenou Joea Ackerleyho za autobiografii roku. Druhá kniha nazvaná \"The Unspoken Truth\" je soubor fiktivních příběhů založených na prožitých zážitcích. Svojí poslední výstavu měla Angelica Garnett v místě svého narození v Charlestonu, který v dubnu 2012 ještě stihla navštívit.", "section_level": 2}], "src_summary": "Angelica Garnett, rodným jménem Angelica Vanessa Bell (25. prosince 1918 Charleston Farmhouse, Firle, Velká Británie – 4. května 2012 Aix-en-Provence, Francie), byla britská spisovatelka a malířka, dcera Vanessy Bell a Clive Bella. Její tetou byla Virginia Woolfová.", "tgt_summary": "Angelica Vanessa Garnett, née Bell (25 December 1918 – 4 May 2012), was a British writer, painter and artist. She was the author of the memoir \"Deceived with Kindness\" (1984), an account of her experience growing up at the heart of the Bloomsbury Group.", "id": 1251441}
{"src_title": "Jovan Ristić", "tgt_title": "Jovan Ristić", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Jovan se narodil do chudé rodiny v Kragujevaci. Jeho otec brzy zemřel. Sám Jovan byl úspěšným žákem na základní škole, později studoval na střední škole v Bělehradě. Tam se stal členem organizace Družina mladeži srpske, což byl částečně politický spolek, který se inspiroval událostmi roku 1848. Na Bělehradském Lyceu ukončil svá studia v roce 1852. Bylo mu nabídnuto, aby studoval teologii v Rusku, nicméně nabídku odmítl. Naopak odešel studovat do Berlína a později Heidelbergu, nakonec do pařížské Sorbonny. Pro Ristiće byl formující především pobyt v Německu, který určil jeho pohled na fungování byrokracie; svojí politiku později orientoval podle pruského vzoru. Od roku 1854 pracoval na srbském Ministerstvu vnitra, které řídil jeden z ustavobranitelů – Ilija Garašanin. Později se oženil s dcerou nejbohatšího obchodníka v Bělehradu, Hadži Tomou. Díky tomu získal přístup k bohatým podnikatelským kruhům, které byly napojeny na vládnoucí dynastii Obrenovićů. K vysoké politice se dostal Ristić po roce 1861, kdy se stal srbským zástupcem v Istanbulu. Ristić zastupoval knížectví při jednání s Turky v roce 1861, kde se ukázal jako schopný vyjednávač. Jako ministr zahraničí Srbska se pokoušel vyjednat protiturecký spolek s Řeckem. Jeho úspěch mu vynesl nominaci na post ministra zahraničí, který získal po svém návratu do Bělehradu po skončených jednáních. V polovině 70. let 19. století podporoval expanzivní politiku Srbska v jihovýchodní Evropě. Srbsko se mělo stát vůdčím státem na Balkáně, který by spojil všechny jižní Slovany. Podporoval proto několik konfliktů s Osmanskou říší, které pro Srbsko skončily příznivě a země získala nové území na východě a na jihu. Známější a mnohem podstatnější však byla jeho úloha na Berlínském kongresu, kde byla Srbsku přiznána nezávislost na Osmanské říši. Následně však výměnou za ni muselo Srbsko přijmout řadu nepříliš výhodných smluv, které vedly nakonec k pádu Ristićovy vlády. Některé z nich byly dokonce tajné a nevěděl o nich nikdo jiný, kromě samotného premiéra a krále. Jako předseda několika vlád a zároveň regent býval často v pozici nejmocnější osoby v zemi. Kromě politiky se také zabýval historií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jovan Ristić (v srbské cyrilici Јован Ристић, 16. ledna 1831 Kragujevac – 23. srpna 4. září 1899, Bělehrad) byl významným srbským politikem druhé poloviny 19. století; vůdčí osobností liberálního proudu v srbské politice a celkem třikrát předseda vlády, dvakrát regentem neplnoletých následníků srbského trůnu.", "tgt_summary": "Jovan Ristić, or Ristitch (Serbian Cyrillic: Јован Ристић; 16 January 1831 – 4 September 1899) was a Serbian politician, diplomat and historian.", "id": 441186}
{"src_title": "Amálie zu Solms-Braunfels", "tgt_title": "Amalia of Solms-Braunfels", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Amálie se narodila jako dcera hraběte Johanna Albrechta I. zu Solms-Braunfels a jeho manželky Agnes zu Sayn-Wittgenstein. Své dětství strávila na zámku své rodiny v Braunfelsu. V rode 1619 přišla do Heidelbergu a stala se dvorní dámou Alžběty Stuartovny, manželky českého \"zimního krále\" Fridricha Falckého a přesídlila s ní do Prahy. Když po bitvě na Bílé hoře Fridrich musel opustit Čechy, Amálie spolu s jeho těhotnou manželkou prchaly na západ. Bez útočiště, neboť císař Ferdinand II. vydal zákaz, aby jim bylo kýmkoli poskytnuto, Alžběta začala na útěku rodit a Amálie jí v její těžké hodince pomáhala. Svou cestu zakončily až v Haagu, kde jim místodržitel Mořic Nasavský poskytl azyl. Obě dámy měly ve zvyku navštěvovat místodržitelský dvůr, kde se nejmladší bratr Mořicův, Frederik Hendrik, do Amálie bláznivě zamiloval. Ta však odmítla stát se jeho milenkou a akceptovat cokoli jiného nežli manželství.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Mořic Nasavský neměl legitimních potomků, chtěl však zachovat dynastii; když cítil blížící se smrt (zemřel 23. dubna 1625), přiměl svého tehdy již čtyřicetiletého nejmladšího bratra ke slibu, že se ožení; Frederik Hendrik tedy 4. dubna uzavřel s Amálií sňatek. Z manželství Amálie a Frederika Hendrika se narodilo devět dětí, kromě nejstaršího a předposledního samé dcery; tři z nich zemřely jako nemluvňata a další v deseti letech věku: Když se Frederik Hendrik stal po bratrově smrti místodržitelem, jeho vliv podstatně vzrostl a spolu s ním i vliv Amáliin. Spolu pozvedli dvorský život v Haagu a nechali vystavět řadu paláců, mezi nimi Huis ten Bosch. Amálie byla hlavní iniciátorkou řady královských sňatků, včetně svatby svého syna Viléma s anglickou Princess Royal Marií Henriettou Stuartovnou či sňatků svých dcer s významnými německými knížaty. Amálie byla označována za inteligentní, sebevědomou až arogantní, ambiciózní ženu; nepříliš hezkou, ale svěží a přitažlivou. Tyto vlastnosti ji předurčili k tomu, že měla značný politický vliv: byla rádcem svému manželovi a když roku 1640 onemocněl, otevřeně participovala na politickém dění a přijímala zahraniční diplomaty.", "section_level": 2}, {"title": "Vdova.", "content": "Amálie ovdověla v roce 1647, nikterak se však nestáhla do ústraní. Její vliv se promítl i do uzavření vestfálského míru v roce 1648. Jako uznání za tento její přínos jí v roce 1649 španělský král Filip IV. udělil území kolem Turnhoutu. Musela se ovšem i bránit vnitropolitickým tlakům, namířeným proti jejímu synovi Vilémovi. Po jeho předčasné smrti (zemřel roku 1650 ve čtyřiadvaceti letech na neštovice) se stala Amálie poručnicí svého vnuka Viléma III., který se narodil jako pohrobek šest dní po smrti svého otce, a tvrdě se brala o znovuzískání jeho ztracených práv. Korunou jejích snah se stalo Vilémovo předsednictví ve Státní radě a jeho jmenování vrchním velitelem a dědičným místodržícím v roce 1672. Amálie zemřela v požehnaném věku 73 let 8. září 1675 v Haagu. Její ostatky byly uloženy v Královské hrobce v Nieuwe Kerku v Delft, v místě posledního odpočinku nizozemských panovníků.", "section_level": 2}], "src_summary": "Amálie zu Solms-Braunfels (31. srpna 1602, Braunfels – 8. září 1675, den Haag), hraběnka Solms-Braunfels, byla manželka Frederika Hendrika Oranžského, nizozemského místodržitele.", "tgt_summary": "Amalia of Solms-Braunfels (31 August 1602, Braunfels – 8 September 1675, The Hague), was Princess consort of Orange by marriage to Frederick Henry, Prince of Orange. She acted as the political adviser of her spouse during his reign, and acted as his de facto deputy and regent during his infirmity from 1640–47. She also served as chair of the regency council during the minority of her grandson William III, Prince of Orange from 1650 until 1672. She was the daughter of count John Albert I of Solms-Braunfels and countess Agnes of Sayn-Wittgenstein.", "id": 1860501}
{"src_title": "Osvětimské album", "tgt_title": "Auschwitz Album", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Totožnost autora fotografií nebyla nikdy zjištěna. Mohl jím být buď Ernst Hoffmann, nebo Bernhard Walter, oba dva muži z oddílu SS zodpovědní za snímání otisků prstů a fotografování identifikačních podobenek těch vězňů, kteří nebyli vybráni pro „vyhlazení“. S výjimkou tří snímků pořízených zvláštním komandem je toto Osvětimské album jediným dochovaným fotografickým důkazem o vnitřním fungování koncentračního tábora Osvětim. Album má 56 stran a obsahuje 193 fotografií. Původně v něm bylo fotografií více, ale před tím, než bylo darováno muzeu holocaustu v Izraeli v Yad Vashem, dostali některé z fotografií pozůstalí, kteří na nich poznali své příbuzné a přátele. Obrázky dokumentují proces nově příchozích maďarských Židů na začátku léta roku 1944. Dokumentují vystupování židovských vězňů z vlaku, následující výběrové řízení, prováděné lékaři SS a dozorci v táboře, při kterém se oddělí ty, kteří byli považováni za vhodné k práci od těch, kteří měli být posláni do plynových komor. Fotograf zaznamenal skupiny lidí vybraných pro práci, a také ty, kteří byli vybráni na smrt. Fotograf také dokumentoval způsob fungování zóny zvané \"Kanada\", kde byl tříděn ukořistěný osobní majetek vězňů, před odesláním do Německa. To, že album přežilo válku je pozoruhodné, vzhledem k značnému úsilí ze strany nacistů, aby vše zůstalo utajeno.", "section_level": 1}, {"title": "Podobná fotografická alba.", "content": "Historicky srovnatelným albem je snad pouze album fotografií Koncentračního tábora Sachsenhausen velitele Karla Otty Kocha s 500 snímky, 200 z toho úhledně popsanými z doby vzniku tábora v roce 1936 a 1937 v Oranienburgu, pozdní objev v moskevském tajném archivu. Další srovnání je možné se čtyřmi fotografiemi zveřejněnými Georgem Didi-Hubermanem v roce 2007. Pořídil je jeden vězeň uvnitř v táboře. S propašovaným fotoaparátem se podařilo v srpnu 1944 řeckému vězni Alexovi, který byl nucen pracovat na speciální příkazy Sonderkommanda, pořídit dokumenty kremační jámy a tři fotografie žen čekajících na vpuštění do krematoria V.", "section_level": 1}], "src_summary": "Osvětimské album (německy Auschwitz Album) je jedinečný fotografický záznam holocaustu z druhé světové války. Sbírka fotografií pořízených v rámci nacistického německého tábora smrti je jediným dochovaným obrazovým důkazem o vyhlazovacím procesu uvnitř koncentračního tábora Osvětim (s výjimkou tří dalších fotografií pořízených vězni, které byly zveřejněny zvláštním komandem).", "tgt_summary": "The Auschwitz Album is a photographic record of the Holocaust during the Second World War. It and the \"Sonderkommando\" photographs are the only known pictorial evidence of the extermination process inside Auschwitz II-Birkenau, the German extermination camp in occupied Poland. ", "id": 1645579}
{"src_title": "Anna d'Este", "tgt_title": "Anna d'Este", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Anna d'Este se narodila 16. listopadu 1531 jako nejstarší dcera ferrarského vévody Herkula II. (syn Lucrezie Borgia a vnuk papeže Alexandra VI.) a Renaty Francouzské (dcera Ludvíka XII.) Vyrůstala ve Ferraře, kde se jí dostalo vynikajícího vzdělání. Budoucí spisovatelka a učenka Olympia Fulvia Morata byla vybrána za jednu z jejích společnic. V roce 1548, po dlouhých a obtížných jednáních, byla zasnoubena s francouzským vévodou z Aumale Františkem, synem vévody de Guise. Smlouva byla podepsána 28. září ve Ferraře a samotné manželství uzavřeno v Saint-Germain-en-Laye poblíž Paříže 16. prosince. Princezna se do Itálie nikdy nevrátila. Anna byla vnučkou Ludvíka XII., a tedy sestřenkou Jindřicha II. Francouzského. Sňatkem se stala členkou mocného rodu Guisů a díky svým italským kořenům měla obzvláště úzké vztahy s královnou a později královnou - matkou, Kateřinou Medicejskou. Z těchto důvodů měla u dvora význačné postavení. Po smrti svého tchána v roce 1550 spravovala rodinný majetek a obrovské bohatství Guisů s pomocí své tchyně, Antoinette Bourbonské. Anna působila jménem svého otce jako prostředník mezi francouzským a ferrarským dvorem. Porodila sedm dětí, z nichž se čtyři dožily dospělosti. V únoru 1563 byl František de Guise zavražděn. Zatímco byl vrah chycen a ihned usmrcen, Anna udělala všechny potřebné kroky, aby mohla zažalovat vůdce francouzských hugenotů, Gasparda de Coligny, kterého z vraždy vinila. Během následujících tří let vyvíjela vdova svými žádostmi tlak na krále a jeho dvořany, ale v lednu 1566 prohlásila králova rada admirála Colignyho za nevinného a uložila věčné mlčení v této věci. Většina jejích současníků vinila vévodkyni vdovu de Guise odpovědnou za výstřel na Colignyho z 22. srpna 1572, který byl signálem pro začátek Bartolomějské noci. 29. dubna 1566 se Anna provdala za Jakuba z Nemours. Od té doby trávila princezna většinu času v Annecy nebo na cestě mezi jejím vévodstvím Genevois a francouzským dvorem. V politicky obtížných situacích působila jako prostředník mezi svým manželem a savojským vévodou. Anna podporovala kariéru svých synů, pomohla svým klientům k získání živobytí a nárokovala si přední místo při oficiálních dvorních ceremoniích. Po smrti svého druhého manžela v roce 1585 žila Anna v Paříži, v Hôtel de Nemours. S vytvořením Katolické ligy, v níž hráli její synové důležitou roli, její význam značně vzrostl. V prosinci 1588 nechal Jindřich III. Francouzský zavraždit dva její syny a ji uvěznit. I když nám prameny nic neříkají o vévodkyniných činech po jejím propuštění, někteří současníci ji považovali za zodpovědnou za královo zavraždění. Během obléhání Paříže Jindřichem IV. byla Anna prohlášena za \"královnu - matku\" ligy, ale po Bourbonově konverzi zpět ke katolictví ho uznala za krále a snažila se přesvědčit své syny ke stejnému kroku. V roce 1594 Anna odcestovala do Paříže, aby vzdala hold Jindřichu IV. Poslední roky strávila ve vysoce úctyhodném postavení \"superintendante de la maison\" královny Marie Medicejské. Také se však zadlužovala a starala se o finanční situaci svých dětí i vnoučat.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Když 17. května 1607 zemřela, hodnota jejích movitých věcí přišla na o něco více než 4000 livrů. Vnitřnosti a srdce vévodkyně bylo pohřbeno v Paříži a v Joinvillu, zatímco její tělo bylo přeneseno do Annecy, kde bylo pohřbeno vedle jejího druhého manžela. Hroby se nedochovaly.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Děti z prvního manželství s Františkem de Guiseː Děti z druhého manželství s Jakubem z Nemoursː", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna d'Este (16. listopadu 1531 - 17. května 1607) byla významnou princeznou se značným vlivem u francouzského dvora a ústřední postavou náboženských válek. Prvním manželstvím se stala vévodkyní z Aumale a de Guise, druhým sňatkem pak vévodkyní z Nemours a Genevois.", "tgt_summary": "Anna d'Este (16 November 1531 – 17 May 1607) was an important princess with considerable influence at the court of France and a central figure in the French Wars of Religion. In her first marriage she was Duchess of Aumale, then of Guise, in her second marriage Duchess of Nemours and Genevois.", "id": 339022}
{"src_title": "Loire-Nieuport LN.40", "tgt_title": "Loire-Nieuport LN.401", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Mezi roky 1932 a 1936 probíhal ve společnosti Nieuport-Delage vývoj dvojmístného střemhlavého bombardéru Nieuport Ni.140 pro \"Aéronavale\", což byla letecká složka francouzského námořnictva. Jednalo se o dvoumístný stroj s pevným podvozkem s výrazně lomeným křídlem do tvaru písmena W. Po začlenění společnosti Nieuport do společnosti Loire-Nieuport v roce 1933 byl letoun přejmenován na Loire-Nieuport LN.140. První ze dvou prototypů (LN.140-01) poprvé vzlétnul 12. března 1935, ale během tvrdého přistání havaroval a nebyl opraven. Letové zkoušky pokračovaly s druhým prototypem (LN.140-02) až do jejich zrušení po další havárii v červenci 1936. Další vývoj se proto soustředil na projekt LN.40, který sice těžil ze zkušeností s vývojem letounu LN.140, ale jednalo se o nový letoun s lepšími aerodynamickými vlastnostmi. Pevný podvozek byl nahrazen zatahovacím a bylo odstraněno místo pro druhého člena posádky. V druhé polovině roku 1937 byl objednán prototyp a následovala objednávka na 6 předsériových letounů pro letadlovou loď \"Béarn\". I Francouzské letectvo nakonec projevilo zájem o pozemní verzi letounu LN.40, která byla označena LN.41. Původní plány hovořily o 184 letounech, kterými mělo být vybaveno šest perutí, přičemž každá měla mít 18 letounů. Zbylé měly být v rezervě. První prototyp poprvé vzlétnul 6. července 1938. Druhý jej následoval v lednu 1939 a třetí v květnu 1939. Čtyři předsériové letouny byly dodány v červenci 1939 a byly odeslány ke zkouškám na palubu letadlové lodi \"Béarn\". Nicméně letové testy ukázaly, že aerodynamické brzdy letounu jsou neúčinné, coč vedlo k tomu, že piloti používali jako aerodynamickou brzdu vytažený podvozek. Letoun také nemohl provést střemhlavý útok s plnými palivovými nádržemi. Pro letectvo byl také letoun příliš pomalý, a proto požadovalo vývoj rychlejšího stroje, který měl být označen Loire-Nieuport LN.42. V červenci 1939 obdržela společnost SNCAO (\"Société Nationale de Constructions Aéronautiques de Ouest\"), do které byla po znárodnění začleněna společnost Loire-Nieuport, objednávku na 36 letounů LN.401 pro francouzské námořnictvo a 40 letounů LN.411 pro francouzské letectvo (\"Armée de l'Air\"). Verze LN.411 byla téměř identická s verzí LN.401, ale postrádala přistávací hák, mechanismus sklápění křídel a další vybavení potřebné pro námořní letouny. První letouny LN.411 byly dodány v září 1939 a byla zadána objednávka na dalších 270 strojů. Tato objednávka však byla v říjnu 1939 zrušena a letouny LN.411 byly předány námořnictvu. Společnost Loire-Nieuport se také pokoušela vyvinout rychlejší verzi s motorem Hispano-Suiza 12Y-31 s výkonem 640 kW (860 hp) oproti motoru Hispano-Suiza 12Xcrs s výkonem 515 kW (690 hp) instalovaném na letounech LN.401. Tato verze označená LN.402 vykonala svůj první let 18. listopadu 1939. Dalšímu vývoji letounu LN.402 zabránila porážka Francie v červnu 1940 a následné příměří. V roce 1942 postavila společnost SNCASO z uskladněných dílů dalších 24 letounů pro potřeby letectva Vichistické Francie. Konečnou verzí měla být verze LN.42 s mnohem výkonnějším motorem Hispano-Suiza 12Y-51 o výkonu 820 kW (1 100 hp), ale její vývoj přišel pozdě pro použití v druhé světové válce. Letoun dostal také nové křídlo bez lomení s menším rozpětím 13 m. Před pádem Francie byl sice dokončen prototyp, ale ten již nevzlétnul. Přesto byl letoun po celou dobu války ukryt před Němci. Letové zkoušky byly obnoveny 24. srpna 1945 a pokračovaly až do roku 1947. Avšak jednalo se už o zastaralý typ a tak byl postaven jen jeden letoun.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "LN.401/411 byl jednomístný jednomotorový bombardovací dolnoplošník s lomenými křídly do tvaru písmena W. Verze LN.401 měla sklápěcí křídla pro lepší skladnost na palubě letadlové lodi. Hlavní podvozek bylo možné částečně zatáhnout do výstupků pod křídly letounu. Jako aerodynamická brzda se používala dolní polovina směrového kormidla, která se rozevírala do dvou sekcí. Toto řešení se v praxi neosvědčilo, piloti místo této brzdy používali k brždění střemhlavého letu poměrně velké kryty vysunutého podvozku. Pro zlepšení stability letounů byly na konce vodorovné ocasní plochy dodatečně namontovány svislé plošky. Letoun poháněl zpravidla řadový vidlicový kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor Hispano-Suiza 12Xcrs s výkonem 515 kW, který poháněl třílistou kovovou nastavitelnou vrtuli. Hlavňovou výzbroj letounu tvořil letecký kanón Hispano-Suiza HS 404 uložený v trupu nad motorem mezi válci motoru s bubnovým zásobníkem na 60 nábojů a 2 kulomety Darne vz. 32 Marine ráže 7,5 mm v křídlech se zásobou 600 nábojů na zbraň. Letoun dále nesl jednu pumu o hmotnosti 225 kg nebo 150 kg ve výklopné vidlici, která zabezpečovala bezpečné odhození pumy mimo prostor otáčení vrtule letounu. Případně mohl letoun nést 10 pum o hmotnosti 10 nebo 15 kg. Ve srovnání s podobnými letouny své doby se jednalo o sice dobře ovladatelný, ale pomalý letoun s malým výkonem motoru a malou nosností. Absence zadního střelce také znemožňovala obranu letounu zezadu. Letoun byl slabě pancéřován, pancíř o tloušťce 5 mm nebyl pro německé kulomety překážkou. Rovněž nádrže neměly ochranné obaly. Hlavním problémem však byl výkon motoru. Výkony se nezlepšily ani po častém odstranění 20 mm leteckého kanónu z letounu.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "Dvě \"escadrilles\" francouzského námořního letectva označené AB2 a AB4 byly vybaveny letouny LN.401/411 na přelomu let 1939 a 1940. AB2 obdržela první střemhlavé bombardéry LN.401 v listopadu 1939, zatímco AB4 obdržela bombardéry LN.411, které odmítlo pozemní letectvo, v únoru 1940. Bombardéry dodané letectvem byly vítanou posilou, protože výroba letounů LN.401 pro námořnictvo byla velice pomalá. Oba typy letounů byly použity v boji během bitvy o Francii v roce 1940. Jelikož jediná francouzská letadlová loď Béarn v té době zajišťovala dopravu letounů zakoupených v USA do Francie, působily tyto námořní letouny výhradně z pozemních letišť. Útočily na německé motorizované kolony a na shromážděné pozemní jednotky. Ztráty letounů byly těžké. Během jediného útoku 19. května 1940, kterého se účastnilo 20 letounů, bylo ztraceno 10 letounů a dalších 7 bylo neopravitelně poškozeno. Výroba nedokázala ztracené letouny nahrazovat a po měsíci bojů přišly obě jednotky asi o dvě třetiny svých sil. Zbylé letouny byly nejprve staženy na jih Francie, kde se účastnily průzkumných a bojových akcí proti Itálii. 18. června 1940 se zúčastnily nočního náletu na italský přístav Imperia. 25. června 1940 přeletěly letouny do severní Afriky, kde byly uskladněny. Po uzavření příměří byly sřemhlavé bombardéry LN.401/411 staženy ze služby a obě \"escadrilles\" byly přezbrojeny na bombardéry Glenn-Martin 167-F. Po obsazení území Vichistické Francie 10. listopadu 1942 německými vojsky, padlo do rukou německých vojáků 12 letounů vyrobených v roce 1942. Zbylé letouny byly dopraveny do Tuniska, kde byly spolu s uskladněnými letouny zničeny při útocích Spojenců.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "Nieuport Ni.140 (LN.140) LN.40 LN.41 LN.401 LN.411 LN.402 LN.42", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (LN.401).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „War Planes of the Second World War: Volume Eight Bombers and Reconnaissance Aircraft“\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Loire-Nieuport LN.40 byla série francouzských námořních a pozemních střemhlavých bombardovacích letounů, která sloužila u \"Aéronavale\" na konci 30. let 20. století. Letouny sloužily na počátku druhé světové války.", "tgt_summary": "The Loire-Nieuport LN.40 aircraft were a family of French naval dive-bombers for the Aeronavale in the late 1930s, which saw service during World War II.", "id": 305986}
{"src_title": "Leucéna bělohlavá", "tgt_title": "Leucaena leucocephala", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Pochází z jižního Mexika a přilehlých středoamerických zemí, z Guatemaly a Belize. Tento nevelký původní areál byl již v dávných dobách rozšířen severním směrem až do Texasu a Floridy, po celé Střední Americe, většině ostrovů Karibiku a v Jižní Americe od Venezuely a Kolumbie až po Bolívii, Paraguay a sever Argentiny. V pozdější době byla rozšířena pantropicky a v současnosti její areál zasahuje do tropické Asie, Afriky, Austrálie i na tichomořské ostrovy. Je široce pěstovaná, rychle roste, snadno zplaňuje a šíří se i na dosud nedotčená místa, často vystupuje v roli pionýrské rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Místa výskytu v tropickém vlhkém nebo polosuchém klimatu bývají ohraničená 15° až 25° zeměpisné šířky na obě strany od rovníku. Vyhovují jí průměrné roční dešťové srážky v rozmezí 650 až 3000 mm s variabilní intenzitou, snese šesti až sedmiměsíční období sucha. Za optimální průměrnou roční teplotu je považováno 25 až 30 °C, při které prosperuje v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 2000 m n. m. Nesnáší půdy kyselé, saturované hliníkem a přesycené vodou. Potřebuje plně osluněné stanoviště s vápnitou, písčitou půdou do hodnoty 8 pH, která může být i slabě zasolená. Také se řídce vyskytuje v subtropech, kde však v chladnějším období zastavuje růst. V případě zničení nadzemní části rostliny mrazem vyrůstá druhým rokem z kořenů nová rostlina. Nebývá zahubena lesními požáry, po spálení koruny se znovu opouští z přeživších kořenů. Obdobně se chová po ořezání větví či spasení listů, kdy se velmi rychle obnovuje. Druh má symbiotický vztah s půdními bakteriemi rodu Rhizobium, které žijí v uzlinách kořenů a fixují atmosférický dusík, jeho část využije rostlina a o zbytek je obohacena půda či je použit okolními rostlinami. Je považována za agresivního kolonizátora opuštěných, původně obdělávaných polí nebo vykácených lesních holin. Produkuje veliké množství tvrdých semen, která si podržují životnosti až 20 let. Při ideálních podmínkách, za dostatku tepla a vody, kvete postupně celoročně a plody dozrávají za 10 až 15 týdnů po odkvětu, rostlina může mít plody již v prvém roce po výsadbě. Často jsou na dřevině ke spatření květy a současně nezralé i zralé plody. V případě horších podnebných podmínek na severní polokouli kvete v dubnu až červenci a plody dozrávají v srpnu až říjnu. Jsou to dřeviny poměrně krátkověké, jejich nejvyšší věk je udáván do 50 let. Ploidie druhu je 2n = 104.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený strom vysoký obvykle do 15 m nebo rozložitý keř dorůstající do 3 m. Strom mívá hladký, šedohnědý kmen o průměru 10 až 30 cm a jeho větve jsou zpočátku pýřité, později lysé a mají hnědé lenticely. Střídavě vyrůstající listy jsou dvakrát zpeřené, primární vřetena mají dlouhá 15 až 20 cm a sekundárních, dlouhých 5 až 15 cm, bývá tři až deset párů. Vstřícně vyrůstající lístky jsou dlouhé 0,5 až 2 cm a široké 0,2 až 0,5 cm, bývají podlouhle vejčité až čárkovité, na bázi jsou klínovité a na vrcholu špičaté, po obvodě brvité, na líci jasně zelené a na rubu nasivělé. Drobné deltoidní palisty brzy opadávají. Na koncích řapíků listů jsou extraflorální nektaria, které navštěvují nejvíce mravenci. Kořenový systém stromu i keře prorůstá velmi hluboko a je do široka rozložený. Četné drobné květy jsou v počtech 100 až 180 sestavené do květenství hlávek, která bývají velká asi 2 cm. Hlávky na 3 cm dlouhých stopkách, vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až šesti z úžlabí listů na mladých výhonech. Květy jsou bělavé, přisedlé, oboupohlavné a při kvetení vypadají celá květenství jako bílé bambulky, jež později žloutnou. Květ má pětizubý, úzce zvonkovitý, 2 mm dlouhý kalich a korunu s pěti 5 mm bílými plátky. Deset volných, světle žlutých tyčinek čnících z květů nese chlupaté prašníky, stopkatý semeník s mnoha vajíčky má nitkovitou čnělku s drobnou bliznou. Květy neprodukují nektar, nabízejí opylovačům pouze pyl, jsou tetraploidní, bývají opylovány létajícím hmyzem nebo se opylují samosprašně. Z hlávkovitého květenství se obvykle vytvoří 5 až 20 plodů, což je jedním z poznávacích znamení druhu. Plod je rovný, plochý, kožovitý lusk, který je ve zralosti tmavohnědý až červenohnědý, dlouhý 11 až 22 cm a široký 1,5 až 3 cm. Má stopku 3 cm dlouhou, vespod je špičatý a obsahuje 6 až 25 hnědých, leklých, zploštělých, úzce vejčitých, tvrdých semen, která jsou dlouhá 6 až 9 mm a široká 3 až 5 mm. Lusk se neotvírá explozivně a zralá semena vypadávají na zem v blízkosti mateřské rostliny, některé lusky s dřeviny odpadnou neotevřené nebo s několika nevypadlými semeny; 15 až 20 tisíc semen váži 1 kg.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Leucéna bělohlavá má největší význam jako krmivo, v několika zemích jihovýchodní Asie, v Kambodži, Myanmaru, Laosu a Thajsku, je nejdůležitějším zdrojem krmiva pro domácí (přežvýkavce), zkrmují se listy a mladé větvičky. Jsou pro ně chutné, dobře stravitelné a obsahují mnoho bílkovin, což vede k násobným přírůstkům na váze v porovnáním s pouhou pastvou na trávě, proto bývá nazývána \"vojtěškou tropů\". Toto výživné krmivo by ale mělo tvořit jen menší část celkové denní dávky, neboť listy i zralá semena obsahují mimosin, aminokyselinu toxickou pro téměř všechny obratlovce, kterým způsobuje po spásání větších dávek šedý zákal, vypadávaní srstí a problémy s reprodukcí. Téměř neškodí přežvýkavcům, ti mají v bachoru mikroby Synergistes jonesii, které účinky mimosinu minimalizují. Průběžně rozkvétající květy poskytují včelám dostatek pylu pro dobrou snůšku medu. Pro lidí jsou jedlé pouze vařené mladé listy, nezralé lusky, nezralá semena nebo květní poupata. Mladé lusky s nezralými semeny se trhají celoročně a prodávají se na tržištích jak v Mexiku, tak v jihovýchodní Asii, kam jsou dodávané z plantáží. Sušená semena jsou velmi tvrdá a před případným použitím se fermentují, nebo se suchá melou na mouku a míchají s kukuřičnou, či se upraží, semelou a nahrazují kávu. Jsou průběžně šlechtěné kultivary s nízkým obsahem mimosinu. Dřevo leucény bělohlavé je tvrdé a těžké, asi 800 kg/m3, je světle žluté s červenohnědým jádrem, středně husté a při sušení nepraská. Lze snadno zpracovávat na různé stolařské výrobky, zhotovují se z něho parkety, nábytek a mnohé domácí potřeby. Větší využití je omezeno malými rozměry, kmen nebývá širší 20 cm a je často uzlovitý s odbočkami nových větví. Tyče z něj se používají pro podporů popínavých rostlin nebo na ploty. Pro trvalé venkovní stavby není dřevo příliš vhodné, není odolné proti termitům. Jeho předností je vysoká výhřevnost, asi 19 MJ/kg, hoří pomalu, málo kouří, produkuje málo jisker a je z něho míň než 1 % popele. Vyrábí se z něho kvalitní dřevěné uhlí s výhřevnosti až 29 MJ/kg (hnědé uhlí průměrně 17 MJ/kg, černé uhlí 33 MJ/kg). Ze dřeva se také dělá buničina a papír s dobrou potiskovatelností, ale malou pevnosti v tahu a možností vzniku trhlin při skládání, je také vhodnou surovinou pro průmyslovou výrobu dřevotřískových desek. Dřevina se vysazuje ke zpevnění erozí ohrožených ploch, v okolí domu jako stromy poskytující stín, do větrolamů nebo živých plotů. Má potenciál obnovovat úrodnost půdy, její kořeny zachytávají dusík a rychle se rozkládající listy se používají jako zelené hnojení. Vysazují se v pásech jako stínící kryt nebo podpora pro mladé rostliny kakaovníků, kávovníků, čajovníků, vanilovníků a dalších plodin. Sázejí se na strmých svazích a v oblastech s prodlouženým obdobím sucha, kde se využívá dobré odolnosti při nedostatku vláhy.", "section_level": 1}, {"title": "Invazivita.", "content": "Leucéna bělohlavá je považována za plevel, když se samovolně vyskytuje v otevřených, často pobřežních nebo říčních stanovištích, v narušených a různě degradovaných ruderálních lokalitách a příležitostně i na zemědělské půdě. Není známo, že by napadala nenarušené uzavřené lesní plochy. Dřeviny tohoto druhu jsou schopné rychle vytvořit monospecifické houštiny nahrazující přirozený les a které často zapříčiňují, že rozsáhlé plochy narušeného terénu budou prakticky nepoužitelné, pro lidi neprůchodné a zároveň budou vytlačovány druhy místní flory. Jako agresivní plevelný druh je evidována ve více než 20 zemích na všech kontinentech s tropickým podnebím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Leucéna bělohlavá (\"Leucaena leucocephala\") je stálezelená dřevina vyskytující se ve formě nevysokého stromu s otevřenou, zaoblenou korunou nebo rozložitého keře. Je nejčastěji rostoucím, široce kultivovaným druhem nevelkého rodu leucéna, který osídluje území s tropickým podnebím. V některých oblastech je považována za užitečnou rostlinu (např. v Americe), v jiných však za nejhorší plevel (např. v Austrálii či jižní Africe); je dokonce zařazena na seznamu \"100 nejinvazivnějších druhů světa\".", "tgt_summary": "Leucaena leucocephala is a small fast-growing mimosoid tree native to southern Mexico and northern Central America (Belize and Guatemala) and is now naturalized throughout the tropics. ", "id": 1494859}
{"src_title": "IBEX", "tgt_title": "Interstellar Boundary Explorer", "src_document": [{"title": "Úkoly mise.", "content": "Sonda navazuje na starší mise Voyager 1 a Voyager 2 z roku 1977. Během plánované dvouleté mise měla předávat informace z oblastí na pokraji Sluneční soustavy, zejména hledat vlastnosti případného ochranného štítu před nebezpečným zářením z dalších částí galaxie Mléčné dráhy. V současné době je totiž protitlak slunečního větru velmi nízký. Na rozdíl od obou misí Voyagerů, které míří mimo Sluneční soustavu, se IBEX nevzdálí od Země dále než na tří-čtvrtinovou vzdálenost Měsíce. Mapování hranice heliosféry je prováděno pomocí takzvaných energetických neutrálních atomů, které vznikají při výměně elektrického náboje mezi částicemi slunečního větru a částicemi mezihvězdného prostoru. Tyto atomy poté cestují zpět k našemu Slunci a při této cestě je IBEX detekuje a vytváří mapu.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce sondy.", "content": "Základní konstrukci sondy měla na starosti společnost Orbital Science Corporation, která je zároveň výrobcem nosné rakety Pegasus. Hlavními vědeckými nástroji je dvojice detektorů energetických neutrálních atomů. Jeden detektor je citlivý na částice s vyšší energií (300 eV až 6 keV) a druhý na částice s nižší energií (10 eV až 2 keV). Oba dokáží zaznamenávat časy, směry, hmotnosti a energie detekovaných atomů. Vývoj a výrobu detektorů zajišťovaly Lockheed Martin Advanced Technology Center a Los Alamos National Laboratory.", "section_level": 1}, {"title": "Řízení mise.", "content": "Bylo svěřeno oddělení vědeckého výzkumného výzkumu v Southwest Research Institute, které sídlí v San Antoniu (USA - stát Texas).", "section_level": 1}, {"title": "Průběh mise.", "content": "Sondu vypustil spolu s raketou Pegasus XL /Star 27 ve výši 12 km nad Zemí letoun Lockheed L-1011 dne 19. října 2008. K svému letu odstartoval z atolu Kwajalein. Po úspěšném startu bylo sondě agenturou COSPAR přiděleno označení 2008-051A. V první fázi byla sonda umístěna na silně eliptickou dráhu s nízkým perigeem. Poté byl v apogeu zažehnut motor na tuhá paliva, který zvýšil i perigeum a navedl sondu na požadovanou vysokou eliptickou dráhu. Konečná dráha IBEXu je tedy eliptická oběžná dráha Země s vysokou excentricitou, jejíž výška se pohybuje od perigea ve výšce 6000 až 11 000 kilometrů, až po apogeum ve výšce až 300 000 kilometrů, tedy asi tři-čtvrtiny vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Tato orbitální data se mění v důsledku odporu atmosféry v perigeu, a gravitačních turbulencí z gravitačního pole Měsíce a dalších kosmických těles. Vysoké apogeum umožňuje sondě opustit magnetosféru Země i Van Allenovy pásy a provádět měření, bez rušivých vlivů od nabitých částic. Ve vzdálenosti přibližně 70 000 kilometrů od Země již neprobíhají měření, ale sonda se věnuje jiným činnostem, jako například odesílání nasbíraných dat zpět na Zemi.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky měření.", "content": "Prvotní údaje ukázaly, dříve neočekávaný, relativně tenký pruh, v němž je hustota energetických neutrálních atomů dva až třikrát vyšší, než jinde na obloze. Tento pruh se nenachází v oblasti nazývané bow shock, což je oblast vzniklá na pomezí heliosféry a mezihvězdného média při pohybu sluneční soustavy mezihvězdným prostorem. Původ tohoto jevu je tedy zatím nejasný. Podle jedné z teorií je zvýšená hustota energetických neutrálních atomů způsobena interakci mezi heliosférou a lokálním magnetickým polem naší galaxie. Podle této teorie magnetické pole Slunce deformuje siločáry galaktického magnetického pole a to vede ke stlačování heliosféry. Fyzikální podstata tohoto jevu je však stále neznámá. Měření IBEXu jsou porovnávána s daty odeslanými oběma Voyagery, které již dorazily do oblasti vzniku energetických neutrálních atomů a s daty od sondy Cassini u Saturnu. Snímkování celé oblohy trvá půl roku a rozdíly ve snímaných oblastech mezi jednotlivými sekvencemi se mohou lišit podle sluneční aktivity, hustoty mezihvězdného media a změn magnetických polí slunce a galaxie. Údaje IBEXu tak mohou pomoci k lepšímu pochopení těchto dějů. Také se očekává, že získané informace pomohou lépe stanovit polohu sluneční soustavy v mléčné dráze.", "section_level": 1}], "src_summary": "IBEX (\"Interstellar Boundary Explorer\"), též Explorer 91, je vesmírná sonda NASA, jež byla vypuštěna v říjnu 2008 a která zkoumá hranici mezi sluneční soustavou a mezihvězdným prostorem.", "tgt_summary": "Interstellar Boundary Explorer (IBEX) is a NASA satellite in Earth orbit that uses Energetic Neutral Atoms (ENAs) to image the interaction region between the Solar System and interstellar space. The mission is part of NASA's Small Explorer program and was launched with a Pegasus-XL rocket on October 19, 2008. ", "id": 1066663}
{"src_title": "Kostní věk", "tgt_title": "Bone age", "src_document": [{"title": "Osifikace.", "content": "Během prenatálního vývoje dochází k primární osifikaci, přitom vznikají v diafýzách dlouhých kostí osifikační centra (jádra). Primární centra rostou longitudinálně a současně s jejich růstem vzniká dalšími procesy dřeňová dutina kosti a dále také plášťová a spongiozní část kosti. Výsledkem primární osifikace je fibrilární, vláknitá kost, která ještě není definitivní. Během dalšího vývoje plodu vznikají sekundární osifikační centra v epifýzách dlouhých kostí, která rostou radiálně. Výsledkem sekundární osifikace je lamelární kost, která je již definitivní tvarem i strukturou. Všechna centra osifikace procházejí určitým počtem morfologických stadií, jejichž určení je základem pro stanovení kostního věku. Nejlépe k tomuto účelu slouží rentgenový snímek ruky, kde je na malé ploše soustředěno velké množství osifikačních jader a také je snadno dostupná k vyšetření.", "section_level": 1}, {"title": "Metody určení kostního věku.", "content": "Pro určení kostního věku jsou v současnosti nejvyužívanější metody TW2, TW3 a GP. První metoda TW2 byla vytvořena Brity Tannerem a Whitehousem a je založena na hodnocení tvaru, velikosti a prostorových vztahů kostí ruky. Posuzuje se distální epifýza kosti vřetenní (radia) a loketní (ulny), dále první, třetí a pátý metakarp, falangy prvního, třetího a pátého prstu, sedm karpálních kůstek a dále se hodnotí osifikace skeletu ruky jako celku. Každá z kostí dostane podle stupně zralosti písmeno B až I (písmeno A patří dosud nezaloženým kostem) a pro bližší specifikaci je každý stupeň zralosti definován ještě slovy, náčrtem a dvěma rentgenovými snímky příslušné kosti. Dále je každému stadiu přidělena číselná hodnota – skóre. Součet jednotlivých hodnot dává dohromady SMS (skeletal maturity score), které může dosahovat hodnoty 0-1000. Dosahuje-li skóre hodnoty 1000 znamená to plnou kostní zralost, tj. ukončený růst skeletu. TW3 je metoda, která postupně nahrazuje TW2. TW3 vychází z TW2, princip skorování a postupu kost po kosti je tentýž. Mezinárodní tým pod vedením prof. Tannera inovoval ale způsob hodnocení kostního věku. Protože dnes je biologické zralosti dosahováno dříve, bylo třeba recentních dat – Tannerův tým tedy pozměnil interpretaci kostního věkupodle nového souboru z roku 2001, pocházející z belgické, španělské a americké populace(Am. evropského původu). Rozdíl mezi hodnocením podle TW2 a TW3 pro děti od 9 let činí 1 rok, u dětí pod 9 let jsou výsledky stejné. Poslední z nejhojněji využívaných metod hodnocení kostního věku je Greulich-Pyle, založena na porovnávání rentgenogramů s fotografickými standardy GP atlasu. Fotografie jsou doprovázené textem a porovnávají se odděleně chlapci (29 předloh) a dívky (31 předloh). Pracuje se s rentgenovým snímkem celého skeletu ruky najednou, nikoliv jednotlivě. GP metoda je rychlejší a méně pracná, ale také výrazně méně přesná, jak ukázal i článek The Reliability of the Greulich and Pyle Atlas When Applied to a Modern Scottish Population z roku 2013, kde vědci testovali GP metodu na souboru 406 jedinců skotské populace a ukázalo se, že při odhadu věku podle G-P metody došlo u chlapců do věku 13 let k podhodnocení věku a naopak u mužů starších 17 let k nadhodnocení. Je to tedy metoda stále použitelná i na moderní populaci, ale je vhodné počítat s odchylkou.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Znalost kostního, resp. biologického věku je důležitá z mnoha důvodů: pediatři dokáží z této znalosti posoudit správný vývoj dítěte, popř. odhalit onemocnění, vývojové vady nebo nedostatečnou péči, související s opožděnou osifikací (- primární či hypofyzární trpaslictví, příp. eunuchoidismus,, podvyživené děti, celiakie, těžký rachitis, adrenokortikotropní hyperfunkce – Cuschingův syndrom, homocystinurie, fenylketonurie, mukopolysacharidozy, metafysární dysplazie, spondylometafysární dysplazie,, chronická ledvinná nedostatečnost, vrozené srdeční vady, mukoviscidóza, dětí trpící nočním pomočováním) nebo naopak se zrychlenou osifikací (-, hypergonadismus (pubertas praecox), juvenilní revmatoidní artritis, nádory epifýzy, nadledvin, hypofýzy,, hypertyreóza, exogenní obezita, kongenitální lues, progerie, konstituční (cerebrální) gigantismus – m. Sotos, - s kožní pigmentací a předčasnou pubertou – McCuneho-Albrightův-Sterbergův syndrom). Z hlediska sportovního lékařství je kostní věk vodítko pro určení vhodného zatížení v tréninku, předpovězení období nejlepších výkonů jedince, dobu a stupeň rozvoje fyzických schopností apod. Při studiu kosterních pozůstatků, ať už z hlediska vědy nebo kriminalistiky za účelem identifikace jedince, je kostní věk jediným možným ukazatelem věku zemřelého.", "section_level": 1}, {"title": "Zdroje.", "content": "1. Dylevský, I. 2007. Obecná kineziologie. 1. Vyd. Praha: Grada. 2. Greulich, W. W. a Pyle, S. I. 1959. Radiographic atlas of skeletal development of the hand and wrist. 2. Vyd. Stanford California: Stanford University Press. 3. Hackman L, Black S. 2013. The Reliability of the Greulich and Pyle Atlas When Applied to a Modern Scottish Population. Journal of Forensic Sciences 58(1): 114-119 4. Krásničanová, H. Kostní věk. Kompendium pediatrické auxologie [online]. 2005 [cit. 2015-12-20]. Dostupné z: http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/bone_age.htm 5. Krásničanová, H. a Kuchyňková, I. 2002. Nová metoda hodnocení kostního věku TW3 a první výsledky jejího využití u nás. Československá pediatrie 57(2): 62-66. 6. Masaříková, H. Hodnocení kostního věku. Přednáška k předmětu Dětská radiologie. Brno: LF MU [online]. 2016 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detska-radiologie/res/f/hodnoceni-kostniho-veku.pdf 7. Novotný, J. Biologický věk. Kapitoly sportovní medicíny [online]. 2003 [cit. 2015-12-05]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kapitolysportmed/pages/19-5-antropologie.html 8. Tanner, J. M. a kol. 1983. Assessment of skeletal maturity and prediction of adult height (TW2), London: Academic Press", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostní věk je jeden z několika parametrů (dále např. mentální věk, kalendářní věk, aj.) využívaných při posuzování věku dítěte. Tento parametr je určen stupněm osifikace kostí jedince, která začíná již prenatálně, ale především se jedná o postnatální procesy. Posouzení kostní zralosti postkraniálního skeletu/kostní věk - je považováno za nejpřesnější metodu pro určení biologického věku dítěte. Existují velké rozdíly mezi lokalitami i mezi postupem osifikace u jednotlivých generací, proto se při posuzování věku využívá pouze údajů z posledních deseti let, získaných u evropské a severoamerické populace. Pohlavní dimorfismus činí přibližně dva roky – dívky jsou skeletálně zralejší.", "tgt_summary": "Bone age is the degree of maturation of a child's bones. As a person grows from fetal life through childhood, puberty, and finishes growth as a young adult, the bones of the skeleton change in size and shape. These changes can be seen by x-ray. The \"bone age\" of a child is the average age at which children reach this stage of bone maturation. A child's current height and bone age can be used to predict adult height. For most people, their bone age is the same as their biological age but for some individuals, their bone age is a couple of years older or younger. Those with advanced bone ages typically hit a growth spurt early on but stop growing sooner, while those with delayed bone ages hit their growth spurt later than normal. Children who are below average height do not necessarily have a delayed bone age; in fact their bone age could actually be advanced which if left untreated, will stunt their growth. ", "id": 1445761}
{"src_title": "Uri Cvi Greenberg", "tgt_title": "Uri Zvi Greenberg", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Uri Cvi Grinberg se narodil v štetlu Bialikamin (Bilyj Kamiň nebo Biały Kamień) v Haliči, do prominentní chasidské rodiny a vyrůstal ve Lvově (tehdy Lemberg) v tehdejším Rakousku-Uhersku (dnes Ukrajina). Některé z jeho básní v jidiš a hebrejštiny byly publikovány ještě když mu nebylo ani dvacet. V roce 1915 byl odveden do armády, aby bojoval v první světové válce. Po návratu do Lvova byl svědkem pogromů z listopadu 1918. Později se přestěhoval do Varšavy a Berlína. Ve Varšavě psal pro jidiš noviny Moment. Aliju do mandátní Palestiny provedl v roce 1924. Když vypukla druhá světová válka, byl stále v Polsku, ale podařilo se mu uprchnout. V roce 1950 se oženil s Alizou, se kterou měl dvě dcery a tři syny. K rodinnému příjmení přidal „Tur-Malka,“ avšak nadále používal Grinberg, aby tak uctil členy rodiny, kteří zahynuli během holocaustu.", "section_level": 1}, {"title": "Literární kariéra.", "content": "Po příchodu do Palestiny psal pro Davar, jedny z hlavních novin hnutí dělnického sionismu.", "section_level": 2}, {"title": "Politický aktivismus.", "content": "V roce 1930 Greenberg vstoupil do revizionistického tábora a reprezentoval revizionistické hnutí na četných sionistických kongresech a v Polsku. Po hebronském masakru, jenž byl součástí krvavých nepokojů v Palestině v roce 1929 se stal více militantním a vstoupil do Irgunu a Lechi. V roce 1931 patřil mezi editory nového deníku Chazit ha-am, napojeného na revizionisty. Greenberg předpovídal a varoval před zničením evropského židovstva. Věřil, že holocaust byl tragicky, ale z velké části nevyhnutelný výsledek židovské lhostejnosti k jejich osudu. Po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 vstoupil do Cherutu pod vedením Menachema Begina. V roce 1949 byl zvolen do prvního Knesetu. O svůj poslanecký mandát přišel ve volbách v roce 1951. Po šestidenní válce v roce 1968 vstoupil do hnutí za Velký Izrael (nesprávný překlad hebrejského \"Erec Jisra'el Šlema\" – „Celá země izraelská“), které obhajovalo izraelskou svrchovanost nad Západním břehem Jordánu. Zemřel v Ramat Ganu, kde žil poslední léta svého života v bytě nabídnutém místní radou.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1957 byla Greenbergovi udělena Izraelská cena za přínos hebrejské literatuře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Uri Cvi Greenberg nebo též Uri Cvi Grinberg (: אורי צבי גרינברג, 22. září 1896 – 8. května 1981) byl izraelský básník, novinář a poslanec Knesetu za stranu Cherut. Pocházel z chasidské rodiny v Haliči a velmi jej ovlivnily protižidovské pogromy po první světové válce a hebronský masakr, jehož byl svědkem po alije do Izraele. Celá jeho rodina zahynula během holocaustu. Greenberg patřil mezi nejradikálnější příslušníky revizionistického hnutí a byl členem Irgunu a Lechi. V roce 1957 mu byla za přínos hebrejské literatuře udělena Izraelská cena.", "tgt_summary": "Uri Zvi Greenberg (; September 22, 1896 – May 8, 1981) was an acclaimed Israeli poet and journalist who wrote in Yiddish and Hebrew.", "id": 1434774}
{"src_title": "Me'ir Šitrit", "tgt_title": "Meir Sheetrit", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se ve městě Ksar es-Souk (nyní Errechidia) v Maroku a v devíti letech, v roce 1957, spolu s rodinou přesídlil do Izraele. Studoval na Bar-Ilanově univerzitě, kde získal titul magistr v oboru veřejná politika. Je ženatý a má dvě děti. Svoji politickou kariéru zahájil roku 1974, kdy se stal starostou města Javne, a tuto funkci zastával až do roku 1987. Do Knesetu, izraelského parlamentu, byl poprvé zvolen ve volbách v roce 1981 na kandidátní listině strany Likud. Poslanecký mandát vykonával nejprve po dvě funkční období do roku 1988. Tehdy se stal pokladníkem Židovské agentury a tuto funkci zastával až do roku 1992, kdy byl v parlamentních volbách opětovně zvolen poslancem Knesetu. Od té doby vykonává svůj mandát již v sedmi různých funkčních obdobích. V roce 1996 byl zvolen předsedou frakce Likudu v Knesetu. O dva roky později se stal ministrem financí v první vládě Benjamina Netanjahu a tento post zastával do roku 1999. V roce 2001 byl jmenován ministrem spravedlnosti v první vládě Ariela Šarona a tuto funkci zastával až do roku 2003. O rok později se stal ministrem dopravy v druhé Šaronově vládě a v roce 2006 v téže vládě rovněž ministrem školství, kultury a sportu. Po založení Kadimy Arielem Šaronem v roce 2005 Šitrit opustil Likud a přidal se k nově vzniklé straně. Následující rok byl v předčasných parlamentních volbách opětovně zvolen poslancem, tentokráte za za stranu Kadima. V nové vládě Ehuda Olmerta se stal ministrem bydlení a výstavby a tuto funkci zastával až do roku 2007, kdy se stal ministrem vnitra. Mezi srpnem a listopadem 2006 rovněž zastával, po rezignaci ministra Chajima Ramona, post ministra spravedlnosti. V roce 2014 neúspěšně kandidoval v izraelských prezidentských volbách, v nichž zvítězil Re'uven Rivlin. Koncem téhož roku oznámil, že v plánovaných předčasných parlamentních volbách v březnu 2015 již nebude kandidovat a odejde z politiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Me'ir Šitrit (: * 10. října 1948, Ksar es-Souk, Maroko) je izraelský politik a dlouholetý poslanec Knesetu, v němž postupně zastupoval strany Likud, Kadima a nakonec ha-Tnu'a. Politickou kariéru zahájil jako starosta města Javne a poslancem Knesetu se stal poprvé v roce 1981. Poslanecký mandát následně zastával v devíti nesouvislých funkčních obdobích, nejprve v letech 1981 až 1988, a následně od roku 1992. Mezi lety 1998 až 2007 působil v několika vládách na postech ministra vnitra, financí, spravedlnosti, školství, kultury a sportu, dopravy a bydlení a výstavby. V roce 2014 neúspěšně kandidoval na izraelského prezidenta.", "tgt_summary": "Meir Sheetrit (, born 10 October 1948) is an Israeli politician. He served as a member of the Knesset in two spells for Likud between 1981 and 1988, and again from 1992 until 2005, when he joined Kadima. He remained a Knesset member for Kadima until joining Hatnuah in 2012, for whom he served until 2015. He also held several ministerial posts, including being Minister of the Interior, Minister of Housing & Construction, Minister of Finance, Minister of Justice, Minister of Transportation and Minister of Education, Culture & Sport. He was also candidate for President of Israel in 2014.", "id": 1739781}
{"src_title": "Jan Boeckhorst", "tgt_title": "Jan Boeckhorst", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jan Boeckhorst se narodil v Münsteru ve Vestfálsku. V minulosti se udávalo, že se možná narodil v německém Reesu, jako druhý nejstarší z dvanácti dětí. Jeho rodina patřila k münsterské honoraci, otec Heinrich byl jistou dobu starostou města. Jan Boeckhorst se v 17 letech stal knězem jezuitského řádu. Studovat umění začal ve věku 22 let. V roce 1620 se Boeckhorst přestěhoval do Antverp, aby studoval s Petrem Paulem Rubensem. Neexistuje žádný důkaz, že se Boeckhorst skutečně učil u Rubense, pouze prohlášení Rubensova synovce Philipa. Nicméně je zdokumentován blízký vztah mezi umělci během 30. let. Boeckhorst pravděpodobně také krátce spolupracoval s Jordaensem během Rubensova pobytu v Londýně koncem dvacátých let 17. století. V Antverpách byl Boeckhorst pro svou vysokou postavu znám jako \"Lange Jan\" (Dlouhý Jan). V letech 1626 až 1635 dostal Boeckhorst nabídku od zbožného obchodníka Lodewijka De Roomer na zhotovení 26 obrazů v kapli kláštera Falcon v centru města Antverpy nebo v kapli sv. Josefa v klášteře sv. Augustina. Tato díla, na nichž spolupracoval s Janem Wildensem, jsou nyní ztracena. Mezi lety 1627 a 1632 pravděpodobně úzce spolupracoval s Anthonym van Dyckem. V tomto období byl opět zpět v Antverpách po dlouhém pobytu v zahraničí. Tito dva umělci spolupracovali na jednotlivých obrazech zatímco Boeckhorst vytvářel také kopie obrazů van Dycka. V letech 1633–1634 se Jan Boeckhorst stal členem Cechu svatého Lukáše (Guild of Saint Luke). V polovině třicátých let byl pravidelným spolupracovníkem Petera Paula Rubense. V roce 1635 byl Rubens pověřen prací na dekoracích pro \"Pompa Introitus\" (Slavnostní příjezd) nového generálního guvernéra, habsburského Ferdinanda Španělského (1610 – 1641). Pro slavnostní vjezd Broeckhorst přispěl architektonickými prvky \"Arch of Isabella (Oblouk Isabelly)\", postavami \"Securitas\" a \"Salus publica\" ve spolupráci s Gerardem Seghersem a Janem Borchgraefem. V roce 1635 Boeckhorst odcestoval do Itálie. V letech 1636-1638 se vrátil do Antverp a pracoval v Rubensově dílně na velké zakázce mytologických dekorací loveckého pavilonu \"Torre de la Parada\" španělského krále Filipa IV. nedaleko Madridu. Pro tento projekt Jan Boeckhorst maloval dekorace podle olejových Rubensových skic. V roce 1639 odcestoval Boeckhorst znovu do Itálie, do Říma. Tam se pravděpodobně připojil k okruhu holandských a vlámských umělců známých jako \"Bentvueghels\". Členové spolku dostávali přezdívky. Boeckhorstova přezdívka byla možná Doktor Faustus. Datum jeho návratu do Antverp není jisté a odhady se liší, někdy mezi lety 1639 až 1649. Je známo, že po smrti Rubensově v roce 1640 dokončil Boeckhorst několik jeho nedokončených prací. Po návratu do Antverp získal několik zakázek od náboženských institucí ve Flandrech, včetně kostela \"Saint James Church (Svatý Jakub)\" v Bruggách a kostela \"Saint Michael's Church (Svatý Michal)\" a \"Saint James Church (Svatý Jakub)\" v Gentu. Jan Boeckhorst zemřel 21. dubna 1668 v Antverpách, kde byl pohřben v kostele Sv. Jakuba. Jeho velká sbírka byla po jeho smrti rozprodána. Prodej trval šest dní a vynesl 6026 guldenů. Jeho sbírka obsahovala kompletní soubor raných Rubensových kreseb.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Samostatné.", "content": "Boeckhorst byl všestranný malíř, maloval obrazy s historickými, náboženskými a mytologickými tématy. Pracoval jako designér tapisérií. Je známo, že navrhl osm tapiserií s tématy z mýtů o Apollónovi. Museum Mont-de-Piété v Bergues vlastní 8 předběžných kreseb pro tuto řadu tapisérií. Pracoval také pro některá antverpská vydavatelsví. Počátkem roku 1650 vytvořil návrhy pro \"Roman Breviary\" (Latin: Breviarium Romanum), knihu liturgických textů, a devět návrhů dekorativních okrajů pro \"Missale Romanum\". Rytiny provedl Cornelius Galle II. a publikované v \"Plantin Press\" (jedno z center knihtisku v Antverpách 16. století). Mezi roky 1646 a 1660 existují pouze tři podepsané a datované obrazy a pět obrazů pocházejících z let 1659 -1666. První podepsaná malba, \"Madonna and Child with Saint John (Madona a dítě se svatým Janem)\" pochází z roku 1646, asi 20 let po jeho příjezdu do Antverp. Kvůli pouze několika málo podepsaným obrazům je obtížné s jistotou přiřadit díla tomuto malíři. Autorství některých je historiky dodnes zpochybňováno.", "section_level": 2}, {"title": "Spolupráce.", "content": "Stejně jako jiní malíři v Antverpách také Boeckhorst často spolupracoval na kompozicích s jinými umělci. Krajinář Jan Wildens, Jan Brueghel mladší, malíř zátiší Frans Snyders. Příkladem je obraz \"Rolníci jdoucí na trh\", na kterém spolupracoval s Fransem Snydersem. Tato žánrová scéna, která také působí jako alegorie čtyř prvků, je monumentální, obraz má jvýšku 217,5 cm a šířku 272,5 cm a vykazuje vliv Jacoba Jordaense. Boeckhorst možná spolupracoval i na girlandách. Girlandy - ozdobné věnce či šňůry, obvykle používané při slavnostních příležitostech. Girlandy bývaly zavěšeny kolem krku osob nebo jako ozdoba předmětů, vánočních stromků. Původně byly girlandy vyrobeny z květů nebo listů. Girland obrazy jsou zvláštní typ zátiší vyvinutý v Antverpách Janem Brueghelem starším ve spolupráci s italským kardinálem Federico Borromeo na začátku 17. století. Žánr byl původně spojen s vizuálními obrazy hnutí protireformace a typicky zahrnoval spolupráci mezi malířem obrazu a malířem zátiší. Žádná spolupráce s Boeckhorstem na girlandových malbách nebyla s jistotou zjištěna. Existuje domněnka, že upravil některá díla Rubense, například Rubensovu \"tronii\" (tronie - holandský výraz pro \"obličej\" ze 16.-17. století je styl, který zobrazuje přehnaný výraz obličeje nebo oblečení), kterou Rubens namaloval kolem roku 1613: \"Král David hrající na harfu\". Druhá Rubensova \"tronie\" z roku 1616/17 \"Profil vousatého muže s bronzovou figurkou\" byla Boeckhorstem upravena kolem roku 1640/41 do formátu busty. Možná také rozšířil Rubensovo \"Rise of the Blessed\". Na žádost Jana Wildense vytvořil přívěšek s motivem \"Pád zatracených\". Zdá se, že po roce 1630 tato spolupráce skončila.", "section_level": 2}, {"title": "Portréty.", "content": "Boeckhorstovy portréty jsou ovlivněny malíři Anthony van Dyckem a Cornelisem de Vos, dvěma velkými portrétisty první poloviny 17. století. Příležitostně maloval i skupinové portréty. Některé z jeho velkých skupinových portrétů, například \"Portrait of a Family (Portrét rodiny)\" jsou ve stylu Cornelise de Vos, ale mají více živosti a spontánnosti. Jeho skupinové portréty kladou důraz na ctnost silných rodinných vazeb, tzv. \"Concordia familiae\" - rodinnou harmonii. Své modely Boeckhorst zobrazoval neformálním, spontánním a živým způsobem, často s drapériemi v pozadí.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější práce.", "content": "Mezi lety 1650 a 1660 maloval oltářní obrazy pro kostely po celém Vlámsku a také navrhoval tapisérie.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jan Boeckhorst nebo Johann Bockhorst (kolem 1604 - 21. dubna 1668) byl vlámský barokní malíř a návrhář narozený v Německu. Boeckorst byl všestranným umělcem, maloval obrazy s historickými náměty, žánrové scény a portréty ve stylu ovlivněném třemi předními barokními antverpskými malíři: Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck a Jacob Jordaens.", "tgt_summary": "Jan Boeckhorst or Johann Bockhorst (c. 1604 – 21 April 1668), was a German-born Flemish Baroque painter and draughtsman. He was a versatile artist who produced history paintings, genre scenes and portraits in a style influenced by the trio of leading Baroque painters in Antwerp Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck and Jacob Jordaens. Boeckhorst also worked as a designer of cartoons for tapestries.", "id": 876209}
{"src_title": "Inter gravissimas", "tgt_title": "Inter gravissimas", "src_document": [{"title": "Nepřesnost juliánského kalendáře.", "content": "Juliánský kalendář zavedl ve starověkém Římě Julius Caesar v roce 45 př. n. l. Kalendář má každý čtvrtý rok přestupný, průměrný rok je tedy dlouhý 365,25 dne. Naproti tomu skutečný, tzv. tropický rok je dlouhý cca 365,2422 dne, tedy je asi o 11 minut kratší. Díky této odchylce docházelo k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastává rovnodennost nebo slunovrat, o jeden den každých 128 let. Křesťanská církev tento kalendář přejala a na nikajském koncilu roku 325 určila 21. březen jako den jarní rovnodennosti pro výpočet data Velikonoc. Díky nepřesnosti juliánského kalendáře se však tato „úřední“ rovnodennost postupně začala rozcházet s tou skutečnou, astronomickou, roku 453 byla diference 1 den, roku 581 byla diference 2 dny atd. Nesoulad kalendáře s astronomickou skutečností byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Od 14. století se papežové a koncily, stejně jako astronomové včetně Regiomontana a Koperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobírali. Konečně za pontifikátu papeže Řehoř XIII. roku 1582 byla diference 9,809 dne. Velikonoční neděle ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, což pro římskokatolickou církev byl stav neúnosný.", "section_level": 1}, {"title": "Řehořova reforma.", "content": "Rozhodující návrh \"Compendium novae rationis restituendi kalendarium\" předložil roku 1575 papeži Řehoři XIII. lékař a astronom z kalabrijského Cirò Luigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510–1576). Papežská komise po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh schválila a 24. února 1582 Řehoř XIII. vydal bulu \"Inter gravissimas\", vyhlašující kalendářní reformu. Protože mělo být vynecháno 10 dní najednou, bylo k provedení tohoto kroku vybráno období, kdy bude zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Papežská bula také stanovila, že každý poslední rok století bude přestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400. Tím došlo k vynechání třech přestupných roků každých 400 let, což zkrátilo délku průměrného juliánského roku 365,25 dne o 3/400 na 365,2425 dne. Díky tomu dojde znovu k posunu oproti tropickému roku o jeden celý den až po přibližně 3300 letech. K přijetí gregoriánského kalendáře roku 1582 došlo jen v některých katolických zemích, jinde se prosazoval jen postupně. V Čechách a na Moravě jej nařídil Rudolf II. roku 1584. Bulu hlavy římskokatolické církve pochopitelně neuznávaly země jiných konfesí, které zůstávaly u juliánského kalendáře. Výhody kalendáře a praktické důvody jako byl obchod však časem přiměly i nekatolické země přebírat nový kalendář. Například protestantské části říše a státy Anglie a Švédsko přijaly kalendář během 18. století, ještě méně ochotně jej přijímaly pravoslavné země, například Rusko až po Říjnové revoluci roku 1918. Konečně ve 20. století se kalendář původně zavedený touto bulou stal mezinárodním standardem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Inter gravissimas (pojmenovaná podle úvodních slov v latině) byla papežská bula vyhlášená dne 24. února 1582 papežem Řehořem XIII. Bula opravovala nepřesnost juliánského kalendáře, který se po reformě začal nazývat gregoriánský (podle latinského podoby papežova jména \"Gregorius\"). Bulou bylo vynecháno 10 říjnových dní, aby se jarní rovnodennost vrátila na 21. března, a zavedena přesnější pravidla pro přestupný rok.", "tgt_summary": "Inter gravissimas (English: \"Among the most serious...\") was a papal bull issued by Pope Gregory XIII on February 24, 1582. The document, written in Latin, reformed the Julian calendar. The reform came to be regarded as a new calendar in its own right and came to be called the Gregorian calendar, which is used in most countries today.", "id": 304879}
{"src_title": "Lea Goldbergová", "tgt_title": "Leah Goldberg", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Königsbergu v Pruském království, které v té době tvořilo Německé císařství, do židovské rodiny Avrahama a Cily Goldbergových, žijící v asi 220 kilometrů na východ vzdáleném Kaunasu (do Königsbergu její matka přijela porodit kvůli lepším podmínkám v tamějších nemocnicích). Když v roce 1914 vypukla první světová válka, Goldbergovi se i s tříletou Leou uchýlili do carského Ruska, kde strávili rok v tvrdých podmínkách. Narodil se zde její bratr Imanuel, který se však nedožil prvního roku života. V roce 1919 se rodina vypravila zpět do Kaunasu, který se mezitím stal součástí Litvy. Goldbergová ve své autobiografii uvádí, že je na hranicích zadržela litevská pohraniční stráž, která jejího otce obvinila z toho, že je bolševický špion. Následně jej zatkli a zamkli do nedaleké opuštěné stáje, odkud ho každé ráno po dobu jednoho týdne vedli na popraviště, kde však popravu na poslední chvíli zrušili. Když Goldbergovy pohraničníci konečně propustili, její otec byl již ve špatném psychickém stavu. Po návratu již nebyl schopen normálního života a byl hospitalizován v ústavu pro choromyslné. S manželkou se nakonec rozvedl a rodinu opustil. Její rodiče hovořili mnohými jazyky, až na hebrejštinu. Tu se Goldbergová začala učit již v útlém věku na základní škole. V deseti letech si v ní začala psát osobní deník. První zápisky sice ještě nesly známky nedostatečné vyjadřovací schopnosti v tomto jazyce a vliv ruštiny, byla však odhodlaná si deník v hebrejštině vést, a v krátké době jazyk ovládla. Přestože dokázala plynně hovořit a psát v řadě evropských jazyků, veškerou svou tvorbu a deníky psala výhradně hebrejsky. V roce 1926 si v patnácti letech do deníku poznamenala: „Nepříznivé podmínky hebrejských spisovatelů pro mne nejsou tajemstvím (...) Psát jiným jazykem než hebrejštinou je pro mne stejné, jako nepsat vůbec. Přesto chci být spisovatelkou (...) To je můj jediný cíl.“ Studovala semitské jazyky a němčinu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a univerzitě v Bonnu, kde získala doktorát. V roce 1935 přesídlila do Tel Avivu v britské mandátní Palestině, kde se stala členskou sionistické skupiny hebrejských básníků původem z východní Evropy, známé jako Jachdav (). V jejím čele stál Avraham Šlonski a charakterizovalo ji dodržování symbolismu typického pro ruský akméismus, a odmítnutí stylu hebrejské poezie, běžné mezi starší generací básníků typu Chajima Nachmana Bialika. Pracovala jako středoškolská učitelka a zkraje si na živobytí vydělávala tvorbou reklam. Poté začala pracovat jako editorka hebrejských deníků \"Davar\" a \"Al ha-mišmar\". Zároveň byla editorkou dětských knih v nakladatelství Sifrijat po'alim a psala divadelní recenze a literární sloupky. V roce 1954 začala vyučovat literaturu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde postupně stoupala v akademických hodnostech, až se v roce 1963 stala profesorkou a vedoucí katedry srovnávací literatury. Psala hebrejskou poezii, drama a dětské knížky. Mezi poslední zmíněné patří třeba \"Dira lehaskir\" (, „Byt k pronájmu“) a \"Nisim ve-nifla'ot\" (, „Zázraky a divy“). Díky znalosti ruštiny, litevštiny, němčiny, italštiny, francouzštiny a angličtiny přeložila mnoho děl zahraniční literatury do moderní hebrejštiny. Mezi její překlady patří například \"Vojna a mír\" od Tolstého a mnohá díla od Rilkeho, Manna, Čechova, Achmatovové, Shakespeara a Petrarcy. Za své dílo byla několikrát oceněna. V roce 1949 obdržela Ruppinovu cenu, v roce 1956 Šlonskiho cenu, roku 1960 Kugelovu cenu, o osm let později Newmanovu cenu a nakonec v roce 1970 (již posmrtně) Izraelskou cenu za literaturu. Druhé zmíněné ocenění je udíleno od roku 1953 a patří mezi nejvyšší izraelská státní vyznamenání. Nikdy se nevdala a neměla děti. Žila spolu se svou matkou v Tel Avivu a později v Jeruzalémě. Byla těžká kuřačka a zemřela v lednu 1970 ve věku 58 let na karcinom plic. Je pohřbena na hřbitově Har ha-Menuchot v Jeruzalémě. V roce 2005 byla v celostátní soutěži 200 největších Izraelců izraelského internetového deníku \"Ynetnews\" zvolena 87. největším Izraelcem všech dob. Roku 2011 bylo oznámeno, že Lea Goldbergová bude jednou ze čtyř izraelských básníků (společně s Rachel Bluwsteinovou, Ša'ulem Černichovskim a Natanem Altermanem), kteří budou vyobrazeni na izraelských bankovkách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lea Goldbergová (:, 29. května 1911, Königsberg – 15. ledna 1970, Jeruzalém) byla izraelská básnířka, spisovatelka, dramatička, překladatelka a vysokoškolská pedagožka.", "tgt_summary": "Leah Goldberg or Lea Goldberg (; May 29, 1911, Königsberg – January 15, 1970, Jerusalem) was a prolific Hebrew-language poet, author, playwright, literary translator, and comparative literary researcher. ", "id": 348227}
{"src_title": "U bílého koníčka", "tgt_title": "The White Horse Inn", "src_document": [{"title": "Historie a charakteristika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "\"U bílého koníčka\" bylo jednou z revuálních operet produkovaných režisérem Erikem Charellem, kterou tento intendant berlínského divadla Großes Schauspielhaus pokračoval a vlastně zakončil svou sérii úspěšných výpravných historických operet (\"Bílému koníčku\" předcházel s podobným produkčním týmem \"Casanova\" roku 1928 a \" Tři mušketýři\" roku 1929). Námětem byla romantická veselohra berlínských autorů Oskara Blumenthala a Gustava Kadelburga, která měla premiéru 30. prosince 1897 v berlínském Lessingově divadle (byla často hrána i v češtině). Traduje se, že na ni Charella upozornil v květnu 1930 herec Emil Jannings, když oba pobývali právě v hotelu U bílého koníčka v St. Wolfgangu a herec improvizoval s překvapeným číšníkem dialog z veselohry. Charell, který hru neznal, si vyžádal scénář a rozhodl se z ní vytvořit hlavní inscenaci pro nadcházející sezónu. Pravděpodobnější však je, že Charell znal filmové zpracování režiséra Richarda Oswalda z roku 1926, ve kterém vystupovali už někteří herci, kteří pak účinkovali v premiéře operety, zejména Max Hansen v roli Leopolda a Camilla Spira v roli Klärchen. Vedle toho komedii roku 1928 uváděl v Berlíně \"Deutsches Theater\", spadající stejně jako Charellův \"Großes Schauspielhaus\" do divadelního konglomerátu Maxe Reinhardta. Původní ideu přepsat tuto starou lidovou veselohru na moderní operetu si později (roku 1951) přisvojoval i skladatel Ralph Benatzky, jeho deníky z 30. let však svědčí o tom, že nápad vyšel od Charella a že Benatzky se k němu stavěl po celou dobu vcelku chladně. Šéfdramaturg Ufa Hans Müller byl pověřen, aby veselohru přetvořil na operetní libreto odpovídající Charellově programu velkoměstských revuí pro rozměrné jeviště Großses Schauspielhaus. Originálním rysem bylo spojení dobového žánru výpravné revuální operety – jejíž děj se zpravidla odehrával v exotickém nebo historickém prostředí – s domácí, poněkud starosvětskou a současně ironicky pojatou venkovskou idylou. Tuto ironii podtrhuje i použití tradičního německého označení „singspiel“ namísto „opereta“, jež je podle badatele Fritze Henneberga „důležité pro znejistění obecenstva od samotného začátku: Nemá tomu, co uvidí a uslyší, tak úplně věřit.“ Müller v podstatě sledoval děj původní komedie, s větším důrazem na milostné zápletky a menším na kontrast berlínského a alpského životního stylu. Nejdůležitější Müllerovou novinkou bylo zavedení postavy císaře ve finále druhého dějství. Ralph Benatzky byl opět pověřen vrchním hudebním dohledem (konečná smlouva od něj ostatně žádala nikoli kompozici, ale „hudební zpracování“, a přenechávala veškeré autorskoprávní dispozice s dílem Charellovi). Jako v obou předchozích dílech měl zkombinovat vlastní hudbu s „historickou“ hudbou (Suppého píseň \"O du, mein Österreich\", Straussův Radeckého pochod, lidové písně apod.). Charell se však na rozdíl málo staral o stylovou jednotu díla a po vzoru svých předchozích revuí se rozhodl zakomponovat do \"Bílého koníčka\" jednotlivé tituly od jiných šlágrových skladatelů (k velké nelibosti Benatzkého). Ve smlouvě s nakladatelstvím a s Benatzkym si vyhradil „nejméně čtyři vložky s cizí hudbou a cizím textem“. Benatzky si soukromě stěžoval na „starou Charllovu nemoc, totiž nenechat věc organicky se vyvinout, autorům nepřenechat žádnou promyšlenou, vytříbenou práci, nýbrž všude a do všeho mluvit a nevybíravě odkudkoli sebrat a naoktrojovat melodie, které se mu právě líbí“; připadal si pak jako „hlavní dodavatel“ odkázaný na subdodavatele a domníval se, že si každý musí myslet, „že jsem snad byl líný nebo že mi chyběly nápady“. Tak se do partitury dostaly dvě skladby tehdy velmi populárního Roberta Stolze, foxtrot „\"Die ganze Welt ist himmelblau\"“ (Op. 567) a valčík „\"Mein Liebeslied muss ein Walzer sein\"“ (Op. 562). Stolz je napsal na zakázku v srpnu nebo září 1930 a prodal autorská práva k těmto melodiím Charellovi za 500 říšských marek. Později, když se \"Bílý koníček\" stal nejhranější operetou své doby a obě písně šlágry, se bez úspěchu soudně domáhal podílu na tantiémách a ve svých pamětech v této souvislosti hovoří o „obrovské nespravedlnosti“, která značně poškodila jeho kariéru. Další píseň, \"Zuschau'n kann i net\", objednal Charell u Bruna Granichstaedtena; na rozdíl od ostatních samostatně vložených melodií ji Benatzky zapojil do celkového hudebního proudu a zařadil její reprízu ve velkém finále 2. dějství. Z právě populárního filmového muzikálu MGM \"Puttin' on the Ritz\" byla zakoupena píseň \"There's danger in your eyes\" Harryho Richmana, Jacka Meskilla a Peta Wendlinga, přetextovaná na „\"Es ist doch nicht das letzte mal, daß wir uns sehen\"“. Na poslední chvíli, v říjnu (premiéra byla 8. listopadu), byl rozporu s výslovným smluvním ujednáním s Benatzkym pověřen spisovatel a skladatel Robert Gilbert tím, aby namísto Benatzkého znovu napsal všechny texty písní. Současně byl do operety přidán jeden z nejvýraznějších hitů, foxtrot „\"Was kann der Sigismund dafür dass er so schön ist\"“, který Gilbert napsal již dříve pro berlínského kabaretiéra Paula O'Montise. Pro nedostatek času i pro nedostatek nadšení byla instrumentace celého díla svěřena Eduardu Künnekemu, který rovněž napsal úvodní sbory k prvnímu a druhému jednání; vyhradil si však, že nebude uváděn jako spoluautor, a jeho podíl zůstal dlouho utajen. Navíc hudební aranžmá tanců provedl Adam Gelbtrunk a kabaretiér Karl Farkas sestavil „podnapilou píseň“ sestavenou z dobových šlágrů (a v pozdějších inscenacích vždy aktualizovanou). Jako hlavní autor byl však vždy uváděn Benatzky, který byl autorem jednotné formy a převážné části – dvaceti dvou – hudebních čísel, včetně hitů \"Es muß was wunderbares sein\", \"Eine Kuh, so wie Du\", \"Salzkammergut\" a centrální melodie \"Im Weißem Rössl am Wolfgangsee\". Podle O. Schneidereita se tak dělo „nikoli neprávem; celek vykazuje nezaměnitelně jeho rukopis“.", "section_level": 2}, {"title": "Původní berlínská inscenace.", "content": "V obsazení premiéry dominovaly filmové a kabaretní hvězdy jako Max Hansen, Siegfried Arno, Camilla Spira, Otto Wallburg a Paul Hörbiger. Jediným operním pěvcem mezi nimi byl Walter Jankuhn v roli doktora Siedlera. Nákladná výprava Ernesta Sterna zahrnovala nejrůznější alpské scenérie včetně vlaku, lodi a skutečného deště; mezi mnohohlavým sborem, baletem a statisty se pohybovalo četné domácí zvířectvo. Hlavní šlágry tehdy nahráli účastníci premiéry na šelakové gramodesky ve verzi s doprovodem tanečního orchestru; v současnosti jsou dostupné na CD v restaurované podobě. Opereta se hrála jen v Berlíně přes čtyřistakrát. O původní inscenaci v Berlíně roku 1930 psal deník \"BZ am Mittag\": „Krajina kolem Wolfgangsee se vzpíná až do zářivých vrcholků Alp a obepíná jeviště, které tak tvoří jakousi kotlinu. Na podtržení realismu vjíždí na scénu skutečný autobus (nicméně až příliš načas), jezero zve ke koupeli, vodopád tká svou stříbrnou nit, z nebe se spouští skutečný liják a mečí na tebe kozy. Nefalšované jsou také tanečníci schuhplatteru, jódlistky, tanečníci „políčkované“ (watschentanz) a kostýmy, které jsou vlastně kroje. Lid sestávající z ovčáků, pastýřů, lovců, členů a členek střeleckých spolků, hasičů, veteránů, sedláků a hospodských dodává prostředí kolorit. A tento lokální kolorit je tak říkajíc synkopován s internacionalitou girls a boys, kteří mají dokázat, že ani St. Wolfgang neleží stranou světa. Jejich tance jsou běžícím pásem, který děj navinuje, přenáší, dělí na takty a akty. [...] V těchto tancích triumfuje nejen rytmus nohou, hudby, ale i kostýmů: barvy, látky, souzvuk. Symfonikem je tady Ernst Stern, profesor dle práva. Nádherné. Rytmus, tato rozpolcenost se promítá až do orchestru, jehož levicí je jazz a jehož radikální pravicí je citera a loutna, domobranecká loutna pod štýrským kloboukem a kohoutími péry.“", "section_level": 2}, {"title": "\"U bílého koníčka\" ve světě.", "content": "Opereta \"U bílého koníčka\" pronikla brzy po premiéře i do dalších divadel v německy mluvícím prostoru i jinde. Jejímu šíření bránily jen značné inscenační nároky, ale pozdější, zejména poválečná nastudování prokázala její účinnost i v mnohem redukovanějším prostředí; například průlomová moderní inscenace z berlínského kabaretu \"Bar jeder Vernunft\" se obešla beze změn scény a téměř bez dekorací. Navíc už původní opereta měla výrazně kompozitní povahu a do dalších divadel se dostala v nejrůzněji pozměněných verzích jak co do děje, tak co do hudebního obsahu: písně byly přidávány nebo odebírány podle místních zvyklostí a schopností divadel. První rozběh zažila v německých divadlech. Zvlášť významná byla první inscenace ve Vídni, kterou ve Stadttheater režíroval Hubert Marischka (premiéra 25. září 1931). Marischka hrál i hlavní úlohu číšníka Leopolda a alpské výtvarné motivy, které se promítly i do vnitřní a vnější výzdoby divadelní budovy a dominovaly reklamní kampani, si nezadaly s leskem berlínské premiéry. Po nástupu nacistů však byla opereta \"U bílého koníčka\" v Německu zakázána jednak kvůli řadě židovských spoluautorů (byť Benatzky sám byl „árijec“), jednak kvůli svému zacházení s folklórem, které bylo považováno za neuctivé a „zvrhlé“. Zvláště koupací scéna byla vnímána jako skandální a vyvolávala hněv nacistů. V Londýně inscenoval \"Bílého koníčka\" (\"The White Horse Inn\") samotný Erik Charell roku 1931. Operetu do britské metropole přivedl impresário Sir Oswald Stoll, a to do velkého divadla Coliseum (dnes budova English National Opera) (Stoll již předtím produkoval řadu anglických adaptací německých operet). Anglickou úpravu zhotovil Harry Graham; děl byl vcelku ponechán, i když namísto berlínských turistů do St. Wolfgangu přijíždějí britští, a většina ironie i erotických narážek vzala za své ve prospěch tradičního varietního humoru. Z hudebních změn bylo důležité zařazení dvou dodatečných písní od Roberta Stolze: \"Auch du willst mich einmal betrügen\" (anglicky \"You Too\") nahradil původní duet Ottilie a Siedlera ze 3. dějství \"Es ist wohl nicht das letzte Mal\" a píseň \"Adieu, mein kleiner Gardeoffizier\" nahradila původní Leopoldovu píseň \"Zuschaun kann i net\" a pod názvel \"Good-Bye\" se stala novým hitem. Jako hostinská U bílého koníčka zářila Berlíňanka Lea Seidlová, Leopolda hrál britský komik Clifford Mollison. Opereta měla velký úspěch a dosáhla 651 představení za sebou při frekvenci představení zpravidla dvakrát denně. Poté byla dávána v mnohých anglických městech jako výpravná revue, ale prosadila se zde i v různých skromnějších podobách; po několik desetiletí byl \"The White Horse Inn\" mezi britskými amatérskými soubory nejhranějším muzikálem vůbec. Z Británie se dostal i do jiných zemí impéria, 31. května 1934 měla premiéru v Sydney a stal se v Austrálii velmi populární; v australské verzi se doplňovala píseň \"Lend Me a Dream\" od Ivora Novella. 29. ledna 1935 se poprvé hrál v jihoafrickém Durbanu. První maďarskou inscenaci pod názvem \"A 'Fehér Ló\"' úspěšně uvedli ve své úpravě Adorján Stella a Imre Harmath; premiéra se konala 20. října 1931 v budapešťském Královském divadle (Király Színház). 1. října 1932 byla opereta uvedena v Paříži v Théâtre Mogador v úpravě Luciena Besnarda a René Dorina, pod názvem \"L'Auberge du cheval blanc\" a jako „romantická opereta o třech aktech a devíti obrazech“. Děj byl přenesen do Tyrol a hudba – vedle toho, že převzala obě nové Stolzovy písně z londýnské verze – byla rozmnožena v koupací scéně o píseň Antona Profèse \"Je vous emmènerai sur mon joli bateau\" / \"Am Sonntag will mein Süßer mit mir segeln geh'n\". Roku 1948 se nová adaptace Maurice Lehmanna – nyní označená jako „velká výpravná opereta o dvou aktech a 25 obrazech“ s doplněným „baletem ptáků“ Paula Bonneaua – přesunula do Théâtre du Châtelet. Stala se zde nesmírně populární (1700 představení do roku 1968) a získala trvalé místo ve francouzském repertoáru, i když ústup operety od 50. let 20. století se přirozeně dotknul i jí. Hrála se i v řadě jiných divadel a v jiných adaptacích. Z pařížské úpravy z roku 1932 byla nahrána téměř všechna čísla s prvním i druhým obsazením. I ona jsou nyní dostupná na CD, stejně jako některé poválečné nahrávky, například z roku 1962 s Bourvilem jako Leopoldem. Rovněž v Itálii se \"Bílý koníček\" (\"Al Cavallino Bianco\") úspěšně hrál a v inscenaci římského Teatro Quirino (1936) si zahrál svou roli Sigismunda i jeho premiérový představitel Siegfried Arno. V New Yorku nastudoval \"The White Horse Inn\" – po komplikovaném vyjednávání trvajícím již od roku 1931 – roku 1936 opět Erik Charell v novém hudebním rouchu. Financování produkce zajistili mimo jiné Warner Brothers a Rockefellerové. Dávala se v broadwayském Center Theatre 221krát s Kitty Carlisle jako hostinskou a Williamem Gaxtonem jako vrchním. Americkou adaptaci libreta – odlišnou od londýnské – vypracoval David Freedman, texty písní přeložil pro New York Irving Caesar, autor známých písní jako „\"Tea for Two\"“ und „\"Just a Gigolo\"“. Některé původní písně byly vypuštěny, naopak byly doplněny další písně, k nimž vlastnili práva Warner Brothers, od Richarda Falla, Geralda Markse, Viviana Ellise a Erica Coatese, nejúspěšnější však byla nová vstupní píseň pro hlavní hrdinku od Járy Beneše \"Leave It to Katarina\". Zcela nová instrumentace broadwayského střihu pocházela od Hanse Spialka, který instrumentoval i řadu muzikálů od Gershwina a Rodgerse a Harta. V této verzi se pak v USA \"Bílý koníček\" hrál (např. v St. Louis Municipal Opera, 1938), i když zde zdaleka nedosáhl takové popularity jako na starém kontinentě; originálu věrnější verzi, i když obohacenou o další vídeňské melodie, uvedla až roku 2005 Ohio Light Opera. Opereta \"U bílého koníčka\" se hrála i v dalších zemích po celém světě – v Izraeli, Argentině, Brazílii... V anglické a francouzské verzi \"Bílého koníčka\" se tedy nachází čtyři skladby od Roberta Stolze, proto je v těchto zemích často uváděn jako spoluautor vedle Benatzkého. Podle Charellovy závěti se nesmějí vkládat do představení \"U bílého koníčka\" v Německu; to je důsledkem dlouholetých poválečných autorskoprávních sporů mezi Charellem a Stolzem.", "section_level": 2}, {"title": "Inscenační praxe po druhé světové válce.", "content": "Po druhé světové válce se mimo německy mluvící země udržely některé hudební adaptace operety, zejména francouzská, a bezprostředně po válce se hrálo ještě původní znění (1951 Curych). Roku 1951 však Erik Charell ve svém novém působišti Mnichově poprvé uvedl novou verzi. Z původní podoby operety vypadla převzatá píseň \"Es ist doch nicht das letzte Mal\", naproti tomu přibyla „vinárenská“ píseň Karla (von) Frankowského \"Erst wann's aus wird sein\". Celá partitura byla přeinstrumentována; tohoto úkolu se zhostil vídeňský skladatel Bruno Uher, který původní svižné jazzové aranžmá nahradil tradičním vídeňským operetním zvukem s dominancí smyčců (Fritz Henneberg tuto úpravu označuje jako „cukrovou polevu“). Ve směru ke klasické vídeňské operetě jde ještě dále pozdější aranžmá Willyho Mattese. Tyto změny zapadaly do obecné inscenační praxe německé (a obecně středoevropské) operety za Třetí říše a v poválečném období, která původní živelné, hudebně moderní a parodistické rysy potlačovala ve jménu „zušlechtění“ ve prospěch idyly a sentimentality. Brzy začala být opereta všeobecně – a \"U bílého koníčka\" obzvláště – považována za „ztělesnění měšťácké přihlouplosti a šosáctví“ nebo „nízkého kýče“. Operetní badatel Kevin Clarke tuto změnu připisuje zejména nacistické estetické politice, která „ze stříbrné jazzové operety [udělala] přecitlivělou imitaci folklóru s pseudoklasickými rysy“. Kýčovitost běžných inscenací této operety navíc podtrhovalo nasazování operních pěvců; přitom v původním obsazení byl jediným školeným zpěvákem představitel dr. Siedlera Walter Jankuhn a role byly psány pro výrazné herce bez zvláštních pěveckých schopností. Zájem obecenstva postupně opadal. Inscenace \"U bílého koníčka\" v berlínském kabaretu \" Bar jeder Vernunft\" roku 1994 je považována za „modelový případ rehabilitace“ této operety i operetního žánru vůbec. Měla velký ohlas u publika i kritiky a stojí na začátku nové inscenační vlny \"Bílého koníčka\" zejména v Německu: zatímco roku 1993 se hrál ve třech divadlech, roku 1995 to bylo ve 42. V sezóně 2007/2008 byl druhou nejhranější operetou v Německu po Straussově \"Netopýrovi\", o sezónu dříve dokonce nejhranější. Roku 2013 se dočkala i nového zfilmování v aktualizovaném duchu.", "section_level": 2}, {"title": "\"U bílého koníčka\" v českých zemích.", "content": "Jako první v Československu uvedlo „výpravnou a revuální“ operetu \"U bílého koníčka\" německé divadlo v Brně 5. května 1931. Režie se ujal vídeňský režisér Hubert Marischka, pro kterého bylo brněnské nastudování generální přípravou na uvedení této operety do Vídně na podzim téhož roku. Divadlo inzerovalo, že jeho operetní soubor byl pro tuto příležitost rozšířen o síly z činohry, posílena byla rovněž taneční skupina, která vedle stálého souboru divadla zahrnovala i taneční skupinu \"Wallberger\". Lokální kolorit zajišťovali hráči citerového spolku pod vedením mistra Wegera. Zcela nová výprava využívala jevištní točny. Vzápětí následovala další německá divadla, Městské divadlo v Teplicích-Šenově (premiéra 16. května 1931) a zejména Nové německé divadlo v Praze, kde měl \"Bílý koníček\" premiéru 6. června 1931. Kritika i obecenstvo si vedle „obří výpravy“ – 150 účinkujících, 15 dekorací, nejrůznější hudební a taneční vložky včetně „políčkované“ – všimla i ironie, s jakou je tato „folklórní“ zábava v moderním berlínském duchu nabízena. Českou podobu opereta \"U bílého koníčka\" připravilo jako první Městské divadlo v Plzni. Konala se 11. července 1931 a podíleli se na ní režisér Viktor Severin, dirigent Ferdinand Ledvina, choreograf Jaroslav Häusler a scénograf V. Jelínek. Čeština byla po němčině a angličtině třetí jazykovou verzí, v níž opereta zazněla. Ještě před druhou světovou válkou se hrála i v ostatních českých operetních divadlech v Praze, Brně, Moravské Ostravě, Olomouci, Kladně a východních Čechách (Pardubice/Hradec Králové), přestože česká kritika pro ni neměla pochopení a například Lidové noviny si stěžovaly, že „[a]utoři se ani nemoří vymýšlením děje“. Teprve od konce 60. let 20. století se dostala znovu do repertoáru a stala se nejhranějším a od poloviny 70. let i jediným Benatzkého dílem na českých jevištích. Profesionální inscenace v poválečné době připravila divadla v Ostravě (1969, 1992), Teplicích (1970, 1984), Plzni (1971, 1993), Praze-Karlíně (1971), Olomouci (1973, 1990), Brně (1973) a Opavě (1981). Naposledy ji hrála zpěvohra Národního divadla Brno roku 2001 v úpravě Františka Zacharníka; při derniéře 13. dubna 2003 mohl čeští diváci slyšet \"U bílého koníčka\" prozatím naposled. Opereta se hrála v různých překladech, často v překladu Vladislava Hamšíka, nejčastěji však v původním prvorepublikovém překladu a úpravě Břetislava Hrstky a Františka Paula. Podobně jako v jiných adaptacích (francouzské, americké, dánské...) je zde zachováno alpské prostředí, ale návštěvníci pocházejí namísto Berlína vesměs z Čech a Moravy.", "section_level": 2}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Počáteční fenomenální úspěch operety nebyl přičítán hudbě. Většina kritik z prvního období ji stěží zmiňuje, soustředí se na příběh, herecké podání a zejména výpravu (\"Wiener Zeitung\": „Hlavní věcí je pastva pro oči.“) Francouzsko-polský muzikolog Piotr Kaminski charakterizuje \"U bílého koníčka\" jako „hybridní dílo, a to nejen podílem několika skladatelů, ale i stylem, který mísí tradice vídeňské operety, tyrolský [\"pozn.: francouzská adaptace se odehrává v Tyrolsku.\"] folklór i berlínský kabaret a dancing; jeho hudební témata snadno ulpí v paměti a snadno se z ní zase vypaří“. Miroslav Šulc s odkazem na kolektivní povahu díla označuje \"Bílého koníčka\" za „snad první ukázku zprůmyslnění operetní tvořivosti“. Ostatně sám Ralph Benatzky o \"Bílém koníčkovi\" ve svých denících napsal, že to není „žádná promyšlená, vycizelovaná, samostatná práce“. Reclamův operetní průvodce shledává kořeny jeho přetrvávající popularity „stěží v málo významném ději [...], nýbrž v bohaté situační komice a v konverzačním humoru tak žertovných postav jako Giesecke a Leopold, ale vedle toho také v umném zužitkování (mnohokrát parodicky nahlíženého) alpského letně čerstvého prostředí a nikoli v poslední řadě v náladové, nápadité hudbě, v níž – v souladu s celkovým laděním – moderní taneční kusy zatlačuje do pozadí tříčtvrteční rytmus valčíku a ländleru.“ Otto Schneidereit upozorňuje na to, čím působil na obecenstvo v době hluboké hospodářské krize: „Toto povedené vyobrazení maloměstských typů a zamilovaných párků na pozadí velmi obratně vystavěného děje, který se svými drobnými potížemi jen podtrhuje bezstarostnost velko- i maloměšťácké prázdninové nálady, tato idyla nabízela iluzi světa bez problémů.“", "section_level": 2}, {"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. dějství.", "content": "V hotelu \"U bílého koníčka\" v malé vesnici St. Wolfgang am See vrcholí sezóna. Personál je přetížen, vrchní číšník Leopold má plné ruce práce, aby všechny hosty obsloužil. Uklidňuje přitom nespokojence a nabádá je k trpělivosti – jsou přece na dovolené (\"Aber meine Herrschaften, nur hübsch gemütlich\"). To se mu podaří, méně účinku má však jeho šarm na jeho zaměstnavatelku a majitelku hostince Josephu Vogelhuberovou, do níž je zoufale zamilován (\"Einmal nur... Es muß was Wunderbares sein, von dir geliebt zu werden\"). Ta jej však razantně odmítá: sama si dělá naděje na přízeň berlínského advokáta doktora Otto Siedlera, dlouholetého pravidelného hosta, kterého dnes odpoledne očekává, proto se ujišťuje u číšníků i pokojských, že je na jeho návštěvu všechno připraveno (sbor \"Wir sind die Stubenmädchen... Das ist der Zauber der Saison\"). Doktor Siedler brzy dorazí a Josepha jej srdečně vítá; i on se vrací rád na toto kouzelné místo (duet a sbor: \"Wenn das Barometer wieder Sommer macht... Im weißen Rößl am Wolfgangssee, da steht das Glück vor der Tür\"). Jeho příchod není vítaný také dalšímu hostu: nerudný berlínský majitel továrny na spodní prádlo Wilhelm Giesecke, který sem přijel na dovolenou jen na naléhání své dcery Ottilie, právě proti němu a jeho mandantovi, svému arcikonkurentovi Sülzheimerovi, vede proces. Leopold se chce pomstít doktoru Siedlerovi a přidělí Gieseckemu nejkrásnější místnost s balkonem a výhledem na jezero, kterou Josepha připravovala pro advokáta. Ale zatímco se hostům předvádí místní folklór(sbor \"Eine Kuh so wie du\"), Josepha se o záměně pokojů dozví a trvá na svém, až donutí zuřícího továrníka odstěhovat se do dependence. Leopold továrníkově dcerušce Ottilii, aby se k advokátovi chovala mile, chce-li tatínka trochu uklidnit: pak se soudní pře vyvine lépe. Ottilii se nenechá dvakrát přemlouvat, zvláště když se jí doktor Siedler z vlastního popudu ihned dvoří (valčík \"Die ganze Welt ist himmelblau, wenn ich in deine Augen schau\"). První dějství končí prudkým deštěm (sbor: \"Im weißen Rössl... Aber meine Herrschaften... Wenn es hier mal richtig regnet\").", "section_level": 2}, {"title": "2. dějství.", "content": "Josepha se dnes sama zapojila do nakupování potravin, k Leopoldově zlosti zejména tak, aby co nejvíce vyhověl chutím doktora Siedlera (duet a sbor \"Äpfel! Birnen!\"). Pokyn, aby advokátovi odnesl do pokoje kytici od Josephy, je na číšníka již trochu moc: zpěčuje se tomu a místo toho své šéfové vyznává lásku. Dají se do sporu a Leopold je propuštěn (\"Für ein Lächeln von ihr... Zuschau’n kann i net\"). Josepha má nyní o zdatnou sílu méně, musí se ale stále starat o hosty, například zvednout náladu továrníkovi Giesekemu a nadchnout jej pro krásu okolní krajiny (\"Im Salzkammergut, da ka’ mer gut lustig sein\"). Tento účinek má spíše dopis, který Giesecke dostává od Sülzheimera: v něm jeho konkurent navrhuje urovnat spor svatbou svého syna a Gieseckeho dcery. Dopis přináší osobně mladý Sigismund Sülzheimer, jenže o Ottilii ve skutečnosti žádný zájem nejeví. Cestou ve vlaku se totiž zamiloval do dcery dalšího výletníka, chudého profesora Hinzelmanna. Zařídí jim u Josephy ubytování za poloviční cenu a snaží se získat přízeň zakřiklé Klärchen. Když zjistí, že příčinou její málomluvnosti je fakt, že si trochu šlape na jazyk, považuje to Sigismund za roztomilé a na oplátku ukazuje dívence vlastní nedostatky (\"Als Sigi in der Wiege lag... Was kann der Sigismund dafür, daß er so schön ist\"). Náhle je ale ohlášena návštěva císaře Františka Josefa I., který se má ve vesnici účastnit lovecké slavnosti a má být ubytován „U bílého koníčka“. Doktor Siedler musí vzácnému hostu uvolnit svůj parádní pokoj a Josepha je navíc nucena opět angažovat Leopolda, aby měla dostatek personálu. Císař je slavnostně uvítán (Radeckého pochod a \"Rechtes Bein und linkes Bein... O du mein Österreich\"). Když však má číšník pronést císaři zdravici, dojdou mu slova: Josepha se objeví zaklesnutá do rámě doktora Siedlera a žárlivého Leopold se chopí vztek. Jen tak tak Josepha zažehná skandál a odvede Jeho Veličenstvo do hotelu. Leopold se před hosty rozpláče.", "section_level": 2}, {"title": "3. dějství.", "content": "Císař hovoří u snídaně s Josefou. Prohlédl zmatek v hotelu a formou zápisu do pamětní knihy hotelu jí radí, že se má raději spokojit s tím, co je možné, než oddávat snům (\"’s ist einmal im Leben so\"). Pak za zvuku loveckých trub odchází k lovu. Josepha si zatím musí přiznat, že doktor Siedler má oči jen pro Ottilii, zatímco Leopold ji upřímně miluje. Sigismund dává při ranní koupeli Klärchen logopedickou lekci; nakonec se mu ji podaří ji přimět, aby vyslovila větu „Miluji tě“, v níž není žádné „s“ (duet \"Früher war ich schüchtern... Und als der Herrgott Mai gemacht\"). Znovu propuštěný Leopold si mezitím sbalil zavazadla a chystá se k odjezdu (\"Erst wann's aus dein wird... Ein Veilchen am Hut\"). Žádá Josephu o pracovní vysvědčení, které k jeho překvapení zní: „Propuštěn jako vrchní číšník, ale angažován nadosmrti jako manžel“. Mezitím se Giesecke pokoušel spárovat svou dceru se synem svého konkurenta, ale ta dávno přijala nabídku doktora Siedlera (valčíkový duet \"Was mein Herz zu sagen hat... Mein Liebeslied muß ein Walzer sein\"). Navíc i Sigismund Sülzheimer požádal o ruku Klärchen. Mrzutý továrník to nyní musí akceptovat, což mu alespoň osladí Sülzheimerova nabídka na urovnání sporu. Radostným zpěvem tří šťastných párů (\"Laßt uns Champus trinken mit lächelndem Gesicht... Eine Kuh so wie du... Im weißen Rössl am Wolfgangsee\") opereta končí.", "section_level": 2}], "src_summary": "U bílého koníčka (v německém originále ) je opereta – autoři ji označili tradičním německým názvem singspiel – ve třech dějstvích s hudbou (především) Ralpha Benatzkého. Dějištěm je hotel U bílého koníčka v městečku Sankt Wolfgang im Salzkammergut v Rakousku. Libreto pochází od skladatele společně s Hansem Müllerem-Einigenem a Erikem Charellem; texty písní napsal Robert Gilbert. Hudební vložky jsou od Bruno Granichstaedtena, Roberta Gilberta a Roberta Stolze, sbory a původní instrumentace od Eduarda Künnekeho. Za předlohu posloužila stejnojmenná staroberlínská veselohra Oskara Blumenthala a Gustava Kadelburga, již autoři napsali roku 1896 při pobytu ve vile Blumenthal v blízkosti Bad Ischlu. ", "tgt_summary": "White Horse Inn (or \"The White Horse Inn\"), (German title: Im weißen Rößl), is an operetta or musical comedy by Ralph Benatzky and Robert Stolz in collaboration with a number of other composers and writers, set in the picturesque Salzkammergut region of Upper Austria. It is about the head waiter of the White Horse Inn in St. Wolfgang who is desperately in love with the owner of the inn, a resolute young woman who at first only has eyes for one of her regular guests. Sometimes classified as an operetta, the show enjoyed huge successes both on Broadway and in the West End (651 performances at the Coliseum starting 8 April 1931) and was filmed several times. In a way similar to \"The Sound of Music\" and the three \"\" movies, the play and its film versions have contributed to the image of Austria as an alpine idyll—the kind of idyll tourists have been seeking for almost a century now. Today, \"Im weißen Rößl\" is mainly remembered for its songs, many of which have become popular classics.", "id": 229844}
{"src_title": "Rafina", "tgt_title": "Rafina", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Rafina leží na východ od Athén, východně od pohoří Penteli a severovýchodě od pláně Mesogaia. Velká část okolí je pokryta lesní a zemědělskou půdou. Do města vede řecká národní silnice 54 (Athény - Pallini - Rafina), řecká státní silnice 83 (Athény - Marathon - Rafina) a řecká státní silnice 85 (Lavrio - Rafina).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Rafina byla osídlena již v pravěku. Nejstarší nálezy pocházejí z neolitu a z doby bronzové (3000 př.n.l.) a nacházejí se jeden a půl kilometru jižně od přístavu na poloostrově Arkitario, jižně od pláže Marike. Zde vedl archeologa Dimitrios Theocharis v letech 1954–1955 vykopávky. Podle archeologických vykopávek byla Rafina již v té době přístavem a zpracovával se zde bronz. Ve starověku se obec nazývala Arafin, podle jména svého prvního vládce Arafinase, který byl jedním ze 100 hrdinů Attiky. V té době patřila obec k významným sídlům v Attice. Rafina postupně ztrácela svůj význam a v 19. století to byla malá vesnička. Významu nabyla v letech 1919–1922, kdy po porážce Řecka v řecko-turecké válce, se sem uchýlili řečtí uprchlíci z Malé Asie. Uprchlíci museli opustit své domovy v rámci výměny obyvatelstva podle mírové smlouvy v Lausanne. Za druhé světové války koncem dubna 1941 byla Rafina obsazena německými vojsky, stejně jako zbývající část Attiky včetně Athén. Stala se významným přístavem a pevností německé a italské armády. Během německé okupace se severně od dnešního města Rafina měla konat poprava. Měla to být odveta za vraždu městského velitele, ale provedení popravy bylo zabráněno. Po skončení druhé světové války byla na místě plánované popravy postavena kaple svatého Mikuláše (Agios Nikolaos) jako upomínka na tuto událost. Až do roku 1970 měla Rafina venkovský charakter. Rychle však rostla rozsáhlou stavební činností a počet obyvatel se zvětšoval. V červenci 2005 Rafina utrpěla velké škody při lesním požáru. V současnosti má charakter přístavního městečka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rafina (řecky Ραφήνα) je město ležící na východním pobřeží Egejského moře v Attice v Řecku. Má asi 13091 obyvatel. Od roku 2011 po reformě místní správy je součástí obce Rafina-Pikermi. Rafina je přístavní město, odkud odplouvají trajekty do jižní části ostrova Euboia a na Kyklady. Je druhým největším přístavem v Attice hned po přístavu Piraeus. O druhé místo soutěží s přístavem Lavrio, který se v současné době rozšiřuje.", "tgt_summary": "Rafina () is a suburban port town located on the eastern coast of Attica in Greece. It has a population of 13,091 inhabitants (2011 census). Since the 2011 local government reform it is part of the municipality Rafina-Pikermi, of which it is the seat and a municipal unit. The municipal unit has an area of 18.979 km. It is part of Athens metropolitan area.", "id": 577085}
{"src_title": "Kateřina Klévská", "tgt_title": "Catherine of Cleves", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Kateřina se narodila jako druhá dcera Františka de Cléves, vévody de Nevers, a Markéty Bourbonské, starší sestry navarrského krále Antonína. Byla sestřenicí prvního francouzského krále z rodu Bourbonů, Jindřicha IV., švagrovou Jindřicha I. Bourbon-Condé a pratetou polské královny Ludoviky Marie Gonzagové. Ve dvanácti letech byla Kateřina provdána za Antonína z Croÿ, knížete de Porcien (nebo Porcean), který zemřel o sedm let později. Po konvenčních třech letech smutku se v roce 1570 provdala za o dva roky mladšího Jindřicha Lotrinského, vévodu de Guise. Měli spolu čtrnáct dětí, včetně vévody Karla de Guise a Ludvíka III., kardinála de Guise. Kateřina měla obecně známý poměr s mladým šlechticem Saint-Mégrinem, kterého její manžel zabil. Událost je zdramatizovaná ve hře Alexandra Dumase staršího \"Henri III et sa cour\" z roku 1829. Jindřich de Guise byl vůdcem katolické frakce v Hugenotských válkách. Od roku 1584 byl konflikt mezi frakcemi vedenými Jindřichem de Guise, Jindřichem Navarrským a Jindřichem III. Francouzským znám jako Válka tří Jindřichů. V roce 1588 byl Jindřich de Guise na příkaz krále Jindřicha III. zavražděn. Kateřina králi Jindřichovi (který ji posměšně nazýval \"la maîtresse de Saint Megrin\") nikdy neodpustila jeho roli ve vraždě jejího manžela. Zajímala se o intriky Katolické ligy a podporovala atentát na krále Jindřicha III. v roce 1589. Na konci Války tří Jindřichů si uvědomila zájmy své velké rodiny a podpořila svého syna Karla jako kandidáta na francouzský trůn. Kateřinino usmíření s jejím bratrancem Jindřichem IV. se až do jeho přestoupení ke katolictví neuskutečnilo. Poté se okamžitě přestěhovala do Paříže, kde získala velmi vážené postavení ve družině Jindřichovi druhé manželky Marie Medicejské. V roce 1613 se Kateřina přimlouvala za svého syna Františka Alexandra, který v souboji zabil barona z Luz, aby byl namísto popravy za vraždu odsouzen k vyhoštění. Guisové podporovali královnu i během jejího regentství a Kateřina následovala Marii do exilu v Blois poté co se v roce 1619 Ludvík XIII. chopil vlády. Po návratu do Louvru se vévodkyně vdova, prosazující zájmy Guisů, zapojila do osnování proti kardinálu de Richelieu. Smrt nejmladší dcery, kněžny de Conti (která byla zapletena do spiknutí zvaného Den oklamaných), ji velmi zasáhla. Odešla na zámek v Eu, kde ve věku asi 85 let zemřela. Pohřbena byla po boku svého manžela.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Kateřina se v Paříži 4. října 1570 provdala za Jindřicha I. de Guise, se kterým měla čtrnáct dětíː", "section_level": 1}], "src_summary": "Kateřina Klévská (nebo de Nevers), hraběnka z Eu (1548 – 11. května 1633, Eu) byla manželkou vévody Jindřicha de Guise. V letech 1570 až 1588 byla sňatkem vévodkyní de Guise a posléze vévodkyní vdovou. Od roku 1564 byla \"suo jure (vlastním právem)\" hraběnkou z Eu.", "tgt_summary": "Catherine de Clèves (or de Nevers), Countess of Eu (1548 – 11 May 1633) was the wife of Henry, Duke of Guise, and matriarch of the numerous and influential House of Guise. By marriage she was Duchess of Guise from 1570 to 1588, and Dowager Duchess of Guise thereafter. She was Countess of Eu in her own right from 1564.", "id": 218183}
{"src_title": "Filip Müller", "tgt_title": "Filip Müller", "src_document": [{"title": "V Osvětimi.", "content": "V dubnu 1942 odjel Müller, kterému bylo dvacet let, s jedním z prvních transportů do Osvětimi, kde mu bylo na předloktí vytetováno číslo 29236. Byl přidělen na stavbu krematoria a instalaci plynových komor. Zažil příjezdy mnoha židovských rodin a společenství, přičemž jeho úkolem bylo spálit mrtvá těla v krematoriu. Nacisté ho dočasně ponechávali naživu, protože měl přidělený úkol provádět kremaci těl. Před lidmi, mezi kterými pracoval před plynovou komorou a v ní, musel předstírat, že se jim nic nestane. Jeho rolí bylo vstoupit po procesu zplynování s ostatními pracovníky Sonderkommanda do plynové komory, kde prohledávali a třídili těla, která následně nakládali a odváželi do spalovacích pecí, kam je „cpali“, aby shořeli co nejrychleji. Oblečení mrtvých bylo shromážděno a vydezinfikováno a veškeré hodnotné předměty byly zabaveny příslušníky SS nebo schovány vězni, kteří je potom měnili za jídlo a další potřeby. Ve své knize mimo jiné popsal, jak snědl jídlo, které nalezl v plynové komoře mezi mrtvými těly. Také popsal, jak se při psychické krizi pokusil o spáchání sebevraždy tím, že vstoupil do plynové komory s ostatními odsouzenými na smrt. V této souvislosti ve své knize připomněl příběh československých občanů, kteří při vstupu do plynové komory zpívali \"Ha-Tikvu\" a \"Kde domov můj\". Müller se v této chvíli rozhodl připojit ke skupině svých krajanů a vstoupit společně s nimi do plynové komory, ale jedna dívka mu to rozmluvila s tím, že by měl přežít a vyprávět o těchto událostech, aby neupadly v zapomnění. Přestože se svou prací musel podílet, pokud chtěl přežít, na těch nejstrašnějších činech, došel k názoru, že musí zůstat naživu, protože on a jeho spolupracovníci budou pravděpodobně jediní přeživší, kteří mohou podat svědectví o událostech ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Pracoval jako vězeň Sonderkommanda až do evakuace Osvětimi v lednu 1945 a dočkal se svobody v květnu 1945 v pomocném táboře koncentračního tábora Mauthausen.", "section_level": 1}, {"title": "Po válce.", "content": "Filip Müller poprvé svědčil po osvobození během svého uzdravování v nemocnici. Toto svědectví však bylo vydáno v české sbírce, která ve své době vůbec nevstoupila do veřejného povědomí. Toto svědectví bylo znovu otištěno v knize \"The Death Factory\" (\"Továrna na smrt\") v roce 1966. Müller svědčil v druhém osvětimském procesu ve Frankfurtu v roce 1964 a je také jedním z nejdůležitějších svědků ve filmovém dokumentu francouzského režiséra Clauda Lanzmanna \"Šoa\". Od roku 1969 žil v západní Evropě.", "section_level": 1}, {"title": "Vydaná práce.", "content": "Müller, Filip: Eyewitness Auschwitz - Three Years in the Gas Chambers. Chicago 1979. 180 stran..", "section_level": 1}], "src_summary": "Filip Müller (3. ledna 1922, Sereď, Československo – 9. listopadu 2013) byl jedním z mála členů Sonderkommanda, který přežil Osvětim, největší vyhlazovací tábor nacistického Německa. ", "tgt_summary": "Filip Müller (3 January 1922 – 9 November 2013) was a Jewish Slovak Holocaust survivor and \"Sonderkommando\" at Auschwitz, the largest Nazi German concentration camp during World War II, where he witnessed the deaths of tens of thousands of people.", "id": 1039211}
{"src_title": "Vilém Jindřich Nasavsko-Saarbrückenský", "tgt_title": "William Henry, Prince of Nassau-Saarbrücken", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Vilém Jindřich se narodil 6. března 1718 v Usingenu jako pátý syn z celkem devíti dětí (nicméně, jen čtyři se dožily dospělosti) Viléma Jindřicha Nasavsko-Usingenského a jeho manželky Šarloty Amálie Nasavsko-Dillenburské. Avšak již pár týdnů po narození Viléma Jindřicha jeho otec umírá a regentem za syny se stává matka Šarlota Amálie. Ta vládla knížectví až do své smrti roku 1738. Svým dětem poskytla dobré vzdělání a vedla je ke kalvinismu. V letech 1730 a 1731 byl Vilém Jindřich i se starším bratrem Karlem vzděláván na Štrasburské univerzitě. Po krátkou dobu také pravděpodobně studoval na Ženevské univerzitě a mezi tamními reformovanými studenty byl oblíbený. Vilém Jindřich během své kavalírské cesty navštívil i dvůr francouzského krále Ludvíka XV., kde krátkou dobu pobýval. Když zemřela matka Viléma Jindřicha, Šarlota, stal se regentem za mladšího bratra Karel a když Vilém Jindřich roku 1741 dovršil plnoletosti, rozhodli se, že si knížectví rozdělí. Stalo se tak ještě toho roku; starší Karel dostal Nasavsko-Usingen a Vilém Jindřich Nasavsko-Saarbrücken. Dělítkem těchto dvou území byla řeka Rýn. Nasavsko-Saarbrücukensko mělo přibližně pouze 22 000 obyvatel a rozlohou se řadilo mezi jedno z nejmenších knížectví Svaté říše římské.", "section_level": 2}, {"title": "Kníže Nasavsko-saarbrückenský.", "content": "Již krátce po nástupu do funkce se Vilém Jindřich rozhodl účastnit se svým plukem \"Royal-Allemand\" války o rakouské dědictví. Roku 1742 svůj pluk prodal Hesensko-darmstadtskému lankrabství. Stalo se tak během korunovace Karla VII. a právě během této akce se Vilém Jindřich seznámil se svojí budoucí manželkou \"Žofií z Erbachu\". S vlastním plukem se účastnil i sedmileté války. Často cestovat do Francie, především do Paříže, kde byl povýšen na polního maršála. Byl dobrým knížetem a vytvořil moderní katastrální systém podle Rakouska. Podporoval moderní zemědělské postupy, například pěstování brambor a hubení škůdců. Podporoval i těžbu uhlí a zpracovávání železa. Znárodnil doly a pronajaté železárny. I přes jeho osvícenecké myšlení ale nezlepšil finanční stránku knížectví, protože časté výdaje za stavební práce knížecí truhlici značně vyčerpaly. Saarbrückenu se vyhnula třicetiletá válka i válka reunii, což mělo pozitivní vliv na vývoj města. Bylo přestavováno do barokního stylu, většinu budov tehdy navrhl architekt Friedrich Joachim Stengel. Zajímavými památkami z té doby jsou například zámek v Saarbrückenu, kostel \"Ludwigskirche\", nebo bazilika svatého Jana. Nechal také vybudovat řadu paláců a měšťanských domů. Stnnou stránkou jeho vlády byly dluhy, které po sobě zanechal. Zemřel v Saarbrückenu jako padesátiletý 24. července 1768.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Dne 28. února 1742 si v Erbachu vzal Žofii (1725-1795), dceru hraběte Jiřího Viléma z Erbachu. Měl s ní pět dětí, dospělosti se dožil jeden syn a tři dcery.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém Jindřich Nasavsko-Saarbrückenský (6. března 1718, Usingen – 24. července 1768, Saarbrücken) byl od roku 1741 až do své smrti knížetem Nasavsko-saarbrückenským. Byl osvíceneckým panovníkem, který se snažil své území zmodernizovat, zanechal však po sobě mnoho dluhů.", "tgt_summary": "William Henry, Prince of Nassau-Saarbrücken (6 March 1718 – 24 July 1768), was Prince of Nassau-Saarbrücken from 1741 until his death.", "id": 717361}
{"src_title": "Unai Emery", "tgt_title": "Unai Emery", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Emery fotbalově vyrostl v Realu Sociedad, ale nikdy nedostal pořádnou šanci v prvním týmu. Celkem během své kariéry odehrál nejvíce utkání v Segunda División, odehrál zde 215 zápasů během sedmi let z postu záložníka. Do fotbalového důchodu odešel ve 32 letech po vážném zranění kolene. Naposledy působil v Lorce Depotivo CF.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Po odchodu mu byla okamžitě nabídnuto, aby se Lorcy ujal jako trenér. Nabídku přijal a poprvé v historii s ní postoupil do Segunda División. V Copě del Rey dokázal vyřadit špičkovou Málagu. V druhé sezóně se s 69 body Lorca umístila na 5. místě - 5 bodů od postupu. Emery odešel a pro klub to znamenalo pád zpět do třetí ligy. Emeryho zlákala nabídka Almeríe, která byla v této sezóně na 6. místě hned za Lorcou. Tak jako Lorce pomohl i Almeríi k lepším výsledkům. Klub vytáhl na 2. druhé místo, a tak klub slavil postup do Primera División. První sezóna dopadla obrovským úspěchem, když skončila Almería na 8. místě.", "section_level": 1}, {"title": "Valencia.", "content": "Díky těmto úspěchům ho oslovila Valencie, kde nahradil Ronalda Koemana. V první sezóně ve Valencii skončil na 6. místě a kvalifikoval se s ní tak do Evropské ligy. V uplynulé sezóně Poháru UEFA Valencia vypadla s Dynamem Kyjev v šestnáctifinále. V sezóně 2009/10 klub vybojoval třetí místo a kvalifikaci do Ligy mistrů. V Evropské lize klub vypadl ve čtvrtfinále s celkovým vítězem Atléticem Madrid. Před sezónou klub prodal Davida Villu a Davida Silvu do Barcelony resp. Manchesteru City. Klub si přesto v Lize mistrů nevedl špatně nasázel ve dvou zápasech 10 gólů Bursasporu a postoupil do osmifinále z druhého místa ve skupině. Zde narazil na Schalke 04, přes které nedokázal přejít po prohře v Gelsenkirchenu 1:3. V La Lize opět skočila Valencia na 3. místě. Před sezónou 2011/12 Valencia prodloužila s Emerym smlouvu o další rok.", "section_level": 2}, {"title": "Spartak Moskva.", "content": "Po Valencii zkusil zahraniční angažmá ve Spartaku Moskva, kde ale neměl dostatečnou důvěru vedení a po nepříznivých výsledcích byl odvolán.", "section_level": 2}, {"title": "Sevilla.", "content": "Následovalo opět domácí angažmá v klubu Sevilla, kde se mu opět podařilo navázat na úspěchy s Valencií. Kromě zapracovávání mladých hráčů a dobrém umístění v Primera División se mu podařilo třikrát po sobě vyhrát v Evropskou Ligu v letech 2013/14, 2014/15 a v roce 2015/16.", "section_level": 2}, {"title": "PSG.", "content": "1. července 2016 převzal po Laurentu Blancovi francouzský klub Paris Saint-Germain, se kterým podepsal dvouletou smlouvu.. Konec v PSG Dne 27.června 2018 se vedení francouzského klubu rozhodlo nevyužít opci na prodloužení smlouvy. Emery ovšem ve své poslední sezóně s PSG ovládl francouzskou Ligue 1 a zvítězil i v obou francouzských pohárech. S velmi kvalitním kádrem týmu, ale nedokázal postoupit ani do čtvrtfinále Ligy Mistrů. To byl jeden z důvodů proč v Paříži skončil. Další důvod byl údajný přetlak hvězd klubu (Neymar, Cavani, Alves), jak sám jednou Emery prohlásil \"Neymar je šéf PSG\", byl kritizován za to že nechával hráčům až moc volnosti, což způsobilo hodně hádek. Především mezi brazilským Neymarem a déle v klubu působícím Edinsonem Cavanim.", "section_level": 2}, {"title": "Arsenal.", "content": "Už od doby kdy Arsene Wenger oznámil po 22 letech konec na lavičce Arsenalu, byl zmíněn jako jeden z kandidátů na post manažera londýnského klubu. Ačkoliv se zdálo, že vedení dá přednost bývalému kapitánovi Arsenalu Mikelu Artetovi, tak během několika dní se vše otočilo a dne 23. května byl oficiálně zvolen hlavním manažerem. Na vedení Arsenalu zapůsobil především detailním rozborem hráčů Arsenalu a jejich potencionální rozvoj. 29.11.2019 byl po sérii neuspokojivých výsledků z postu manažera odvolán.", "section_level": 2}], "src_summary": "Unai Emery Etxegoien (* 3. listopadu 1971, Hondarribia, Španělsko) je bývalý španělský fotbalový hráč a trenér. Od roku 2018 je trenérem klubu Arsenal. Jako hráč hrál ve druhé španělské lize. Po několika letech působení ve Valencii CF vedl v letech 2013 až 2016 tým FC Sevilla, s nímž třikrát zvítězil v Evropské lize UEFA. Poté začal trénovat Arsenal FC až do 29.11.2019 Od té doby je bez angažmá", "tgt_summary": "Unai Emery Etxegoien (; born 3 November 1971) is a Spanish football manager and former player. He was most recently the head coach of Premier League club Arsenal. ", "id": 710965}
{"src_title": "Kat Von D", "tgt_title": "Kat Von D", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Má dva sourozence, sestru Karoline a bratra Michaela, které bylo možné zahlédnout v jednom z dílů \"LA Ink\". Rodiče René Drachenberg a Sylvia Galeano se narodili v Argentině. Avšak René má německé předky a Sylvia má španělsko-italské kořeny. Na formování jejího uměleckého cítění měla ovšem největší podíl její babička Clara von Drachenberg. Ta ji přivedla k hudbě a ke hře na piano, které se věnuje od svých šesti let. Kat se netají svým obdivem k hudebnímu skladateli Beethovenovi, jehož portrét si dokonce dala vytetovat na nohu. Na svém těle má mimo to i jména svých oblíbených hudebních kapel, jako HIM, Misfits, Turbonegro, ZZ Top, Guns N 'Roses, AC/DC, Slayer, Mike Got spiked a upravené logo Metallicy na \"Slutallica\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "První tetování měla už v jejích 14 letech. Bylo to staroanglické \"J\" na kotníku, jako upomínka na ztracenou lásku. Další tetovaní, které Kat udělala, bylo pro své přátele, podomácku vyrobeným tetovacím strojkem. Záhy opustila v 16 letech školu a začala se věnovat tetování naplno. V roce 1998 otevřela své první profesionální studio známé pod názvem SIN CITY TATTOO, které bylo v sousedství jejího tehdejšího domova. O jeden a půl roku později se přesunula do studia BLUE BIRD TATTOO v Pasadeně a o rok později do studia RED HOT TATTOO v Arcadii. Po necelých dvou letech začala pracovat ve studiu INFLICTIONS v Kalifornii. Toto období označuje Kat jako jedno z nejlepších v jejím životě. Práce s profesionály v INFLICTIONS studiu pomohla Kat rozvíjet své schopnosti a profesně vyzrát, díky čemuž se dostala do studia TRUE TATTOO a k možnosti spolupracovat s Clayem Deckerem a Chrisem Garverem, který se proslavil účinkováním v show Miami Ink. V roce 2005 začala von D účinkovat v reality showMiami Ink, kde vystupovala po boku tatérů Ami Jamese, Chrise Núñeze, Chrise Garvera, Darrena Brasse a Yojiho Harady. Reality show po neshodách s Ami Jamesem po čtyřech sériích nakonec opustila. Nicméně ihned poté, roku 2007 rozběhla vlastní reality show LA Ink, která běžela až do roku 2011. V rámci reality show mimo jiné dosáhla Kat světového rekordu, když během jediného dne udělala 400 tetování. V roce 2008 navrhla svoji první vlastní kosmetickou kolekci pro značku Sephora s kterou spolupracuje dodnes. V září roku 2010, otevřela Kat uměleckou galerii a butik Wonderland Gallery, kde navrhla vlastní kolekci oblečení. Kat von D vydala již dvě knihy. Její první knihou byla High Voltage Tattoo, vydaná roku 2009, kde Kat představila svoji dosavadní tvorbu v oblasti tetování. Druhá kniha The Tattoo Chronicles, vydaná roku 2010, je ilustrovaným deníkem zachycujícím události během jednoho roku života tatérky. Kat von D se stala oblíbenou a vyhledávanou tatérkou celebrit. Mezi její klientelu se tak zařadily hvězdy jako Lady Gaga, Miley Cyrus, Jessie James, Beyonce, Demi Lovato, Denise Richard, Ewan McGregor, Jared Leto, Dave Navarro, Steve-O, Rihanna, John Mayer, Billie Joe Armstrong, Lil Wayne, Eminem, Nicki Minaj, Hayley Williams, Anthony Keidis, Amy Winehouse, Eve, Diddy, Nikki Sixx, Frank Iero a další.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2003 se Kat provdala za tatéra Olivera Pecka (znám z reality show Ink Master), avšak manželství nemělo dlouhého trvání a roku 2008 se nechali rozvést. Mezi lety 2008 a 2010 chodila Kat s baskytaristou Nikki Sixxem. Další vážný vztah měla Kat s Jassie Jamesem, s nímž byla zasnoubena, ale nakonec se v září 2011 definitivně rozešli. Poté byla Kat zasnoubena s hudebním producentem Joel Zimmermanem, známým pod pseudonymem Deadmau5, avšak roku 2013 se rozešli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kat Von D, vlastním jménem \"Katherine von Drachenberg\" (* 8. března 1982), je americká tatérka, modelka a muzikantka. Kat von D se narodila v městě Nueovo Leon v Mexiku. Do Států se přestěhovala ve čtyřech letech. Nejvíce se proslavila účinkováním v televizní reality show LA Ink, která měla premiéru 7. 8. 2007 a které byly natočeny čtyři série.", "tgt_summary": "Katherine Von Drachenberg, known as Kat Von D (born March 8, 1982), is a Mexican-American tattoo artist, model, musician, author, entrepreneur, and television personality. She is best known for her work as a tattoo artist on the TLC reality television show \"LA Ink\", which premiered in the United States on August 7, 2007, and ran for four seasons. She is also known for being the former head of Kat Von D Beauty (now KVD Vegan Beauty).", "id": 1911138}
{"src_title": "Samdrub-ce", "tgt_title": "Samzhubzê District", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V Žikace se nachází tradiční sídlo pančhenlamy – sídlí v klášteře Tašilhünpo () tradice gelugpa, jenž roku 1447 založil první dalajláma Gendündub. V Žikace se nachází známý Žikacký hrad, zbořený za kulturní revoluce a zrekonstruovaný v letech 2005–2007. Po vpádu čínské armády byla v roce 1959 na území dnešní městské prefektury zřízena \"zvláštní oblast\" Žikace. Na území města a přilehlého okolí okres Žikace, roku 1986 reorganizovaný ve stejnojmenný městský okres. V roce 2014 byl městský okres Žikace přejmenován na městský obvod Samdrub-ce a prefektura Žikace na městskou prefekturu Žikace, stále jako součást Tibetské autonomní oblasti v ČLR.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Žikace leží necelých 300 km západně od Lhasy na soutoku Brahmaputry a Ňangčhu v nadmořské výšce 3 840 m. V městském obvodu se nachází 6 vrcholků vyšších 5 500 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Ve městě Žikace bydlelo v roce 2013 přibližně 110 tisíc obyvatel.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Žikace vždy byla křižovatka při cestách z Indie a Nepálu do Lhasy. Městem prochází čínská dálnice číslo G318 ze Šanghaje do tibetského města Dram (tibetsky: འགྲམ་, Wylie: 'gram) na nepálských hranicích. Úsek ze Lhasy na hranice s Nepálem má název „Dálnice přátelství“. Ve vzdálenosti 43 km od města v nadmořské výšce 3782 m. n. m. se nachází letiště (IATA: RKZ, ICAO: ZURK). Od výstavby v 60. letech 20. století fungovalo pouze jako vojenské. V roce 2009 bylo rekonstruováno a od roku 2011 otevřeno i jako letiště civilní, obsluhuje civilní lety pouze dvakrát týdně do čínského města Čcheng-tu. Toto letiště je páté civilní v TAO. 15. srpna 2014 byla slavnostně uvedena do provozu železniční trať ze Lhasy, vlakové spojení z-do Lhasy existuje pouze jednou denně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Samdrub-ce (:, Wylie: \"bsam 'grub rtse\", pinyin: \"Samzhubzê\"; ) je městský obvod v městské prefektuře Žikace v Tibetské autonomní oblasti v ČLR. Obvod je sídlem správy prefektury, zahrnuje město Žikace a jeho bezprostřední okolí. ", "tgt_summary": "Samzhubzê District (also spelled Sangzhuzi District, Samdruptse District) is a district in the Tibet Autonomous Region of the China, and the administrative center of the prefecture-level city of Shigatse (Tibetan Pinyin: Xigazê). Prior to 2014 it was known as the county-level city of Shigatse. It was the ancient capital of Ü-Tsang province and is the second largest city in Tibet with an estimated population of 117,000 in 2013. Samzhubzê is located at the confluence of the Yarlung Tsangpo River and the Nyang River (Nyang Chu or Nyanchue), about southwest of Lhasa and northwest of Gyantse, at an altitude of.", "id": 491278}
{"src_title": "Locking", "tgt_title": "Locking (dance)", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Locking je nejstarším funky stylem v historii street dance. Původní název byl \"campbellocking\", který vznikl v oblasti západního pobřeží v USA (Los Angeles, San Francisco) na základě jména jeho zakladatele Dona Campbella. Tento muž se přičinil ke vzniku tohoto druhu tance zcela náhodou v roce 1960, kdy sám zkoušel nějaké taneční prvky a při pár neúspěšných pohybech, jelikož si je nepamatoval správně, se mu část těla zastavila na určitém místě – kroky nebyly prováděny plynule. Později byl název tance campbellocking zkrácen na kratší „locking“. Mimo jiné se Don Campbell zasloužil o založení taneční skupiny The Cambellock Dancers (později přejmenována na The Lockers), která je dnes již v tomto odvětví legendou.", "section_level": 1}, {"title": "Pohyby.", "content": "Inspirací pro jednotlivé kroky a pohyby byl hlavně James Brown, který je významnou osobností v historii funkové a soulové hudby. Lockinové pohyby jsou čerpány taktéž z kreslených seriálů (tzv. cartoons), např. Scooby-Doo. Obvyklou praxí tanečníků je střídání uvolněných a rychlých ostrých pohybů. Mezi pohyby bývá pauza, která zdůrazňuje pózu. Prvky musí být přesně a precizně provedeny, aby se dosáhlo požadovaného vizuálního efektu. Často jsou vystoupení zakončena vtipnou pózou nebo samotným „zmrzlým“ lockem. Velmi se používají nejrůznější gesta a také pantomima. Komunikaci s publikem zahrnuje i tzv. pointing (ukazování). Základními prvky jsou např. lock (open lock), pimp walk, time step, soul train, funky chicken, pacing, scoo b doo, scoobot, point, hitch hike, Captain Morgan, stop'n'go, apod. Název locking je odvozen od slova \"lock\", což v angličtině znamená „zámek“, „zamknout“ (pohyb napodobňuje zamykání).", "section_level": 1}, {"title": "Významní tanečníci.", "content": "Tanečníci skupiny The Lockers - první světový locker Don Campbell, dále jeho společníci Jimmy „Scoo B Doo“ Foster, Tony „GoGo“ Lewis, James „Skeeter Rabbit“ Higgins, Fred „Mr Penguin“ Berry a další. Tanečníci často praktikovali přebírání názvů jednotlivých pohybů pro své pseudonymy.", "section_level": 1}, {"title": "Další zajímavosti.", "content": "Průběh tance je možno zpestřit dalšími prvky. Pokud si locker hudbu pečlivě předem naposlouchá, přidavá pak do ní nejrůznější triky a vychytávky. Jedná se o show pro lidi, která je napůl divadelním představením; podle toho je také s tancem nakládáno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Locking je specifický taneční styl, spadajícím pod velkou skupinu dalších tanečních stylů označovanou jako street dance (tzv. pouliční tanec). Jedná se o velmi neformální tanec a hravý styl, jelikož jeho účelem je především pobavit diváka. ", "tgt_summary": "Locking is a style of funk dance, which is today also associated with hip hop. The name is based on the concept of \"locking\" movements, which basically means freezing from a fast movement and \"locking\" in a certain position, holding that position for a short while and then continuing at the same speed as before. It relies on fast and distinct arm and hand movements combined with more relaxed hips and legs. The movements are generally large and exaggerated, and often very rhythmic and tightly synced with the music. Locking is performance oriented, often interacting with the audience by smiling or giving them a high five, and some moves are quite comical. ", "id": 1358657}
{"src_title": "Jarmila Novotná", "tgt_title": "Jarmila Novotná", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodila se na Královských Vinohradech, nyní Praha, v rodině krejčího Josefa Novotného (1882–??) a jeho manželky Josefy, rozené Zajíčkové (1877–??). Měla starší sestru Pavlínu. Svoji uměleckou dráhu zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla, vystupovala i v kabaretech, hrála též v operetách, vystupovala v českých filmech. Hrála též v operních představeních, která byla občas pořádána ve Vinohradském divadle. Posléze odešla hrát do Milána. V roce 1929 vystupovala v Neapoli, v roce 1933 v Berlíně, v témže roce nastupuje angažmá do Vídně, kde působila až do roku 1938. Přesto často hostovala nejen doma v Československu, ale i v Paříži či v Londýně. V roce 1939 emigrovala i s rodinou do USA. Nahrávala též často na gramofonové desky. Po několik měsíců byla také žačkou Emy Destinnové, poté dva roky studovala zpěv u Hilberta Vávry. S ním vystoupila v roli Violety při uvedení Verdiho \"La Traviaty\" v Lounech. Ohlasy tohoto představení se dostaly až k tehdejšímu šéfovi opery Národního divadla, Otakaru Ostrčilovi. Ten pozval mladou zpěvačku na předzpívání a následně jí nabídl pohostinství v roli Mařenky v \"Prodané nevěstě\" a později i roli Violety. Od roku 1925 studovala zpěv také v Miláně u Quarnieriho. Po angažmá v Berlíně (Krolloper do r.1934) a pak ve Vídni (Staatsoper do r.1940) od roku 1935 až do roku 1956 vystupovala v newyorské Metropolitní opeře jako sólistka. V roce 1946 navštívila poválečné Československo, které zahájila slavnostním koncertem v Národním divadle, do vlasti se pak vrátila ještě v roce 1947, kdy zde absolvovala koncertní turné. V roce 1947 také hrála v protiválečném americko-švýcarském (režie Fred Zinnemann), ve Švýcarsku a Německu natáčeném, filmu \"Poznamenaní\", který byl posléze nominován na Oscara. Ve filmu hrála matku, která hledá svého syna ztraceného během druhé světové války. Dětskou roli jejího syna zde ztvárnil český chlapec Ivan Jandl, který za svoji roli v tomto filmu získal filmového Oscara. Od roku 1982 ještě několikrát navštívila vlast, na sklonku života napsala vzpomínkovou knihu \"Byla jsem šťastná\".", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Dne 16. července 1931 se v Praze v kostele Panny Marie Vítězné provdala za Jiřího Daubka (1890–1981), se kterým měla syna Jiřího (*1938).", "section_level": 2}, {"title": "Metropolitní opera.", "content": "V letech 1940-1956 zpívala v Metropolitní opeře v New Yorku, kde sklízela veliké úspěchy. Debutovala zde v roce 1940 jako Mimi v Pucciniho opeře \"Bohéma\". Její poslední rolí na této scéně byl princ Orlofsky v Straussově operetě \"Netopýr\" dne 15. ledna 1956. Ztvárnila zde následující role:", "section_level": 1}], "src_summary": "Jarmila Novotná, provdaná Jarmila Daubková (23. září 1907 Praha – 9. února 1994 New York), byla česká zpěvačka, filmová herečka a operní pěvkyně.", "tgt_summary": "Jarmila Novotná (September 23, 1907, in Prague – February 9, 1994, in New York City) was a celebrated Czech soprano and actress and, from 1940 to 1956, a star of the Metropolitan Opera.", "id": 2300136}
{"src_title": "Harmonická analýza", "tgt_title": "Harmonic analysis", "src_document": [{"title": "Aplikovaná harmonická analýza.", "content": "Mnoho aplikací harmonické analýzy ve vědě a technice vychází z myšlenky nebo hypotézy, že určitý jev nebo signál je tvořen součtem dílčích oscilačních složek. Obvyklými a jednoduchými příklady jsou slapové jevy v oceánech a kmitající struny. Pak je často používaným přístupem zkusit systém popsat diferenciální rovnicí nebo soustavou rovnic, ze kterých lze předpovědět základní vlastnosti, jako jsou amplitudy, frekvence a fáze jednotlivých oscilačních složek. Konkrétní rovnice mohou být různé, ale teorie usiluje o takový výběr rovnic, aby reprezentovaly obecně použitelné principy. Při experimentálním přístupu je nezbytné získat data, která příslušný jev přesně kvantifikují. Například při studiu slapových jevů je třeba získat vzorky hodnot hloubky vody jako funkce času v dostatečně krátkých intervalech, aby byly vidět všechny oscilace, a za dostatečně dlouhý časový interval, aby pokryly několik period oscilací. Při studiu kmitajících strun je obvyklé, že experimentátor získává tvar zvukové vlny vzorkované nejméně dvojnásobnou frekvencí, než je nejvyšší očekávaná frekvence a s trváním mnohanásobku periody nejnižší očekávané frekvence. Horní z dvojice obrázků vpravo ukazuje průběh zvukové vlny vytvořené záznamem zvuku prázdné struny A basové kytary. Je patrné, že základní frekvence je 55 Hz; průběh je (přibližně) periodický, ale mnohem složitější než jednoduchá sinusová (harmonická) vlna, což ukazuje na přítomnost zvuků dalších frekvencí. Různé vlnové složky přispívající k výslednému zvuku lze odhalit aplikací techniky matematické analýzy známé jako Fourierova transformace, jejíž výsledek je zobrazen na spodním obrázku. Na obrázku je patrný první výrazný vrchol na frekvenci 55 Hz, existují však další maxima na 110 Hz, 165 Hz a dalších frekvencích odpovídajících celočíselným násobkům 55 Hz. V tomto případě je frekvence 55 Hz základní frekvence vibrací struny a její celočíselné násobky jsou vyšší harmonické složky.", "section_level": 1}, {"title": "Abstraktní harmonická analýza.", "content": "K nejmodernějším odvětvím harmonické analýzy s kořeny v polovině dvacátého století je analýza na topologických grupách. Hlavními motivacemi jsou různé Fourierovy transformace, které lze zobecnit na transformaci funkcí definovaných na Hausdorffových lokálně kompaktních topologických grupách. Teorie abelových lokálně kompaktních grup se nazývá Pontryaginova dualita. Harmonická analýza studuje vlastnosti této duality a Fourierových transformací, a snaží se tyto vlastnosti aplikovat na další případy, například na neabelovské Lieovy grupy. Pro obecné neabelovské lokálně kompaktní grupy má harmonická analýza těsnou souvislost s teorií reprezentací unitárních grup. Pro kompaktní grupy vysvětluje Peter–Weylova věta, jak lze dostat harmonické složky výběrem jedné irreducibilní reprezentace z každé třídy ekvivalence reprezentací. Tato volba harmonických složek využívá některé užitečné vlastnosti klasické Fourierovy transformace přenesením nesoucí konvoluce na bodové součiny a demonstruje jistý způsob chápání podkladových grupových struktur. Viz také Nekomutativní harmonická analýza. Pro grupy, které nejsou ani abelovy ani kompaktní, neexistuje v současnosti žádná obecná uspokojivá teorie („uspokojivou“ je myšleno aspoň tak silná jako Plancherelova věta). Bylo však analyzováno mnoho speciálních případů, například speciální lineární grupa SL. V tomto případě hrají klíčovou roli grupy reprezentací nekonečné dimenze.", "section_level": 1}], "src_summary": "Harmonická analýza je odvětví matematiky zabývající se reprezentacemi funkcí nebo signálů jako superpozicí základních vlnění a studiem zobecnění pojmů Fourierova řada a Fourierovy transformace (tj. rozšířený tvar Fourierovy analýzy). V posledních dvou stoletích se harmonická analýza stala rozsáhlým oborem s aplikacemi v mnoha různých oblastech jako teorie čísel, teorie reprezentací, zpracování signálu, kvantová mechanika, teorie přílivu a neurověda. ", "tgt_summary": "Harmonic analysis is a branch of mathematics concerned with the representation of functions or signals as the superposition of basic waves, and the study of and generalization of the notions of Fourier series and Fourier transforms (i.e. an extended form of Fourier analysis). In the past two centuries, it has become a vast subject with applications in areas as diverse as number theory, representation theory, signal processing, quantum mechanics, tidal analysis and neuroscience. ", "id": 1726182}
{"src_title": "Fridrich Vilém Haugwitz", "tgt_title": "Friedrich Wilhelm von Haugwitz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na zámku v Chróstniku, v lubinském vojvodství dolnoslezského knížectví, mezi Lehnicí a Vratislaví jako nejstarší syn protestantské rodiny generálmajora Jiřího Karla Haugwitze (1674-1745), jemuž byl roku 1723 potvrzen český stav svobodných pánů a v roce 1733 mu byl udělen český hraběcí stav. Haugvicové přišli do zemí Koruny české na přelomu 13. a 14. století z Lužice. Usadili se v Čechách a na Moravě, později ve Slezsku a Prusku. Významného postavení dosáhli v kladském hrabství. Přestože byli šlechtou předbělohorskou a českými zemským patrioty (Haugvicové z lochotínské větve bojovali např. v armádě Jiřího z Poděbrad), významného postavení dosáhli až v době pobělohorské, v osobě Fridricha Viléma.", "section_level": 1}, {"title": "Státní služba.", "content": "Bedřich po své konverzi ke katolictví v roce 1725 vstoupil do služeb rakouského císaře Karla VI., jako státní úředník ve slezské zemské správě, nejprve ve Vratislavi, kde byl pověřen vedením a dozorem nad kontribučním systémem. Po vpádu Fridricha II. do Slezska a po první slezské válce odešel z Vratislavi do Opavy, kde po ztrátě významné části slezského území ve prospěch Pruska následně zastával pozici prezidenta v nově vytvořeném Královském úřadě. Ten byl nejvyšším zemským správním úřadem pro zbývající rakouskou část Slezska ponechanou Habsburkům. Vznikl v roce 1742 z tzv. Vrchního úřadu ve Slezsku (Oberamt in Schlesien) a působil jako stání politický úřad II. stolice. Později, v roce 1783, byl spojen s Moravským zemským guberniem pod jeden úřad s názvem Moravskoslezské gubernium. V roce 1742 získal Haugwitz Bílsko, toto panství mu Marie Terezie povýšila na stavovské panství. V Opavě také Haugwitz v roce 1743 vypracoval pro Marii Terezii obsáhlou zprávu o příčinách rakouské válečné prohry, na kterou navazovaly široké návrhy reformy státní správy, zejména v oblasti správy finanční a politické. Jádrem této práce byla myšlenka, že politická a finanční správa celé monarchie musejí tvořit jediný celek.", "section_level": 2}, {"title": "Reformy.", "content": "Z Opavy v roce 1743 předložil císařovně Marii Terezii své návrhy na reformy. Jeho první reforma spočívala ve spojení finanční a politické správy. V roce 1747 byl pověřen správou v Kraňsku a Korutanech. O dva roky později se reformy začaly uskutečňovat: byla zrušena Rakouská a Česká dvorská kancelář, kterou nahradilo Directorium in publicis et cameralibus a Nejvyšší soudní úřad. Haugwitz se stal prezidentem direktoria. V roce 1749 vytvořil Haugwitz nezávislou policejní komisi (\"Polizeihof Kommision\"), jejíž úkoly byly bezpečnostní a ekonomické. Zároveň Haugwitz zřídil ve všech provinčních metropolích policejní ředitelství s ústředím ve Vídni. Jeho zásluhou se policie změnila ve státní instituci. Důsledkem toho byl postupný vznik policejních ředitelství v celé Rakouské říši, přičemž v Opavě a v Brně došlo ke zřízení policejních ředitelství v roce 1786. V roce 1753 získal titul nejvyššího českého a prvního rakouského kancléře. Direktorium zaniklo během sedmileté války v roce 1761. Kromě toho byl jmenován v roce 1760 státním ministrem vnitřního obchodu nově zřízené Státní rady. V Opavě v roce 1742 vznikl rovněž další z důležitých úřadů a to generální daňový výběrčí úřad, který byl navazujícím úřadem obdobného úřadu, jenž fungoval do té doby ve Vratislavi. Marie Terezie Haugwitzovy návrhy státní správy akceptovala a v tomtéž roce započala s jejich realizací a Haugwitz se stal císařovniným prvním rádcem. Jeho návrhy byly namířeny především proti stavovské autonomii úřadů, resp. stavovské zemské správě a zemským zřízením. Podporovaly habsburské centralizační snahy a podřízenost úřadům ve Vídni a panovnickému dvoru. Jako první bylo přesně podle těchto návrhů organizováno složení a činnost opavského královského úřadu, který se tímto stal zemským úřadem odpovídajícím představám habsburské centralizace. Po úspěchu těchto návrhů ve Slezsku odešel Haugwitz v roce 1746 z pozice prezidenta opavského královského úřadu a o rok později byl pověřen vedením správy a její organizace v Kraňsku a Korutanech, kde své návrhy mohl uplatit v širším měřítku. Zde byla finanční a politická agenda odňata stavům a svěřena tzv. deputaci. Stavům tak prakticky zůstala možnost zasahovat pouze do záležitostí soudnictví. Hlavní zásadou jeho kroků bylo nejen odstranění finančních záležitostí z rukou stavů, stejně tak se velmi intenzivně zasazoval o odebrání stavovského vlivu v armádních záležitostech a to, pokud možno, v celé monarchii. Po válečném neúspěchu ve Slezsku, který Marie Terezie velmi těžce nesla, uvědomujíc si, že na počátku čtyřicátých let šlo vůbec o samotnou existenci či neexistenci rakouského císařství, byla pro Haugwitze a jeho reformy důležitá její osobní podpora návrhu, aby rakouská monarchie v době míru byla ochotna a hlavně finanční schopna udržovat stálé stavy vojska o síle přibližně 108 000 mužů. K tomuto účelu bylo nutné získat pravidelný roční příjem ve výši 14 000 000 zlatých. Tyto prostředky měly být vyjednány smlouvami se stavy jednotlivých zemí, které měly platit po dobu deseti let částku pět milionů zlatých, což bylo podstatně více než doposud. Jako kompenzaci měli získat od vídeňské vlády příslib, že od nich za žádných ani mimořádných okolností nebude požadovat vyšší částky a že stavy přijdou o povinnost naturálně zásobovat vojsko a zbude jim pouze povinnost ubytovat armádu v případě potřeby. Sněmovní jednání se tak stala pouhou formalitou a stavové ztratili možnost vyvíjet na vládu nátlak, což posilovalo panovnický centralismus říše a později se tento nepoměr ještě prohluboval. Stavy tyto návrhy přijaly, zejména ke snadnému prosazení došlo v Čechách, kde mezi panovnicí a stavy pokračovalo napětí z roku 1741, kdy čeští stavové ve své většině holdovali bavorskému kurfiřtovi a odpůrci Pragmatické sankce Karlu Albrechtovi, který se v té době v Čechách nechal korunovat jako protikrál Karel III. K dalším reformním krokům v reorganizaci armády patřilo ustanovení panovníka s konečnou platností jako vrchního velitele všech armád v říši. Rovněž došlo k zavedení speciálních vojenských škol pro důstojníky, kde se učili válečné taktice, způsobům boje a velení. Rakouská armáda získala jednotné uniformy a došlo k posílení tělesné zdatnosti vojska. Mnoha dalšími způsoby byla zvyšována bojeschopnost i v době míru. K tomu rovněž přispělo zavedení povinných odvodů k vojsku. V celé monarchii byla rovněž zahájena reforma policejních sborů. Ve všech provinciích došlo k vytvoření policejních komisařství a jejich vedení bylo centralizováno v hlavním městě Vídni. Z policie se tímto stala státní organizace a podobným způsobem došlo k reorganizaci soudnictví. Tento model vydržel dlouhou dobu až do roku 1918. Ačkoliv finanční správní reformy stály na základě centrálních státních institucí a jejich úředníci byli součástí zeměpanského orgánu, netěšili se Haugwitzově důvěře. Ten se obával jejich neloajality a začal proto tvořit model duálního správního systému. Vedle existujících státních úřadů tak vytvořil tzv. královské deputace. Ty byly zřízeny v Čechách a na Moravě a podléhaly hlavní deputaci ve Vídni, v jejímž čele stál Haugwitz jako prezident. Ve Slezsku nebylo nutné tyto deputace zavádět. Jednak proto, že větší část území okupovalo Prusko a v jeho zbývajícím území měly Haugwitzovy reformy svůj počátek. Tento stav dvojité státní správy však nebyl dlouhodobě udržitelný. V roce 1745 byl vytvořen Nejvyšší revizní soud, který plnil úlohu nejvyšší soudní instance pro české a rakouské země. Skrz něj se odvolávalo ke dvoru a tím došlo k odebrání části soudní agendy rakouské a české kanceláře. Tímto byl jejich vliv omezen, přestože jim zpracování těchto odvolání nadále zůstávalo. Byl to však první krok k následující vlně opatření, která znamenala minimalizaci stavovské správy a zrušení jednotlivých zemských kanceláří. K tomu došlo po vlně příprav 2. května 1749, kdy Marie Terezie oznámila změnu v organizaci státní správy pod vedením Haugwitze. Tomu byl vzorem tehdejší úhlavní nepřítel Prusko, které bylo s reformami státní správy a vojska na vysoké tak úrovni, že tvořilo tehdejší středoevropskou velmoc, se kterou se ani rakouské země po zkušenostech ze ztráty Slezska nemohlo rovnat. Vzorem pro centralizační reformy byl zejména důležitý pruský úřad z roku 1723 s názvem Generální direktorium. De facto se jednalo o kombinovaný úřad dvou ministerstev, konkrétně ministerstva financí a ministerstvem vnitra. Jednalo si již o úřad byrokratický, který pracoval vší silou pro zájmy státu, a neprojevovaly se v něm osobní zájmy jednotlivých šlechtických představitelů. Jeho úkolem měla být kromě loajality rovněž ekonomická výkonnost a snížená byrokratická zátěž, ačkoliv poslední jmenovaná vlastnost se v této době, kdy dochází právě k nárůstu a rozvoje byrokratického aparátu, vytvářela spíše opačným směrem. Z tohoto důvodu byly trvale zrušeny rakouská i česká kancelář. Nejvyšší český kancléř Bedřich August Harrach (kancléřem v letech 1745 – 1749) se sice pokusil o odpor proti těmto změnám, ale proti Haugwitzovi a snaze o posílení panovnického absolutismu neuspěl. Místo obou zrušených kanceláří byl tedy dle pruského vzoru zřízen jediný centrální úřad, kterým bylo tzv. Directorium in publicis et cameralibus (česky \"Ředitelství pro záležitosti administrativní a finanční\"). Pro soudní záležitost byl pak zřízen Nejvyšší soudní úřad (\"Oberste Justizstelle\"). V čele \"Directoria\" stanul sám Haugwitz a po zrušení titulu nejvyššího českého kancléře přejal jeho pravomoci jako direktoriální prezident. V roce 1753 s nárůstem byrokracie byl sice titul nejvyššího českého kancléře obnoven, jednalo se však již jen o titul formální a jeho nositel byl spojen s rakouským kancléřstvím. Prezident direktoria byl tedy nazýván nejvyšším českým kancléřem a prvním rakouským kancléřem, ale dřívější stavovský charakter této funkce zcela zmizel a tato instituce i k ní přidružené funkce se staly již natrvalo záležitostmi státně politickými. Samotné \"Directorium\" však nemělo dlouhého trvání a již v roce 1761 dochází k jeho zrušení a nahrazení Českou a rakouskou spojenou dvorskou kanceláří. V oblasti soudnictví se stal nejvyšším orgánem justiční správy výše zmíněný Nejvyšší soudní úřad, ve kterém vznikly dva konsesy, český a rakouský. Přesto však soudní agenda byla; ještě částečně roztříštěná a skutečným nejvyšším soudem rakouského státu, s výjimkou Uher, se stal tento úřad až v roce 1782. Sama Marie Terezie se stala předsedkyní dalšího nově vzniklého orgánu politické a finanční správy – Konference in internis, která navazovala na dřívější konference tajné rady. Ty však postupně zanikaly. Nejprve v roce 1741 finanční konference, v roce 1749 konference pro vnitřní záležitosti a konečně v roce 1753 zahraniční konference.", "section_level": 2}, {"title": "Neúspěch reforem a odpor proti nim.", "content": "Samotné reformy státní správy byly velmi nákladné, což vyvíjelo velký tlak na poddané a výběr berně, který se tímto velmi zkomplikoval. Zároveň kvůli odporu poddaných bylo v každé z korunních zemí zřízeno tzv. Iudicium delegatum in causis subditorum, ke kterému se mohli jednotliví poddaní postižení vyšším výběrem berně odvolávat se svými stížnostmi vůči vrchnosti. Jednalo se však až o úřad druhé instance. Funkci první instance plnily v této době jednotlivé krajské úřady. Tento odvolávací úřad záhy zanikl a jeho agenda byla sloučena s již dříve existujícím úřadem Iudicium in causis summi principis et commissorum. To původně řešilo odvolání se ve všech finančních záležitostech, tj. nejen výběru berně ale i jiných poplatků různorodého charakteru. Odpor stavů postupně posilovaný odnímáním jejich dřívějších pravomocí velmi narostl v době vydání tzv. tereziánského katastru v roce 1748. Jeho sepsání rovněž souviselo s potřebou zaplatit reformu státní správy a finančně podporovat nově vzniklé úřady, zejména se však jednalo o snahu zefektivnit samotný výběr peněz z obhospodařované půdy a postihnout její skutečný stav. Došlo však do té doby k bezprecedentnímu rozhodnutí, kdy byla zdaněna i do té doby zcela svobodná dominikální půda obdělávaná v rámci vlastního režijního podnikání šlechtou a na rozdíl od rustikálu osvobozená od daně. Všeobecného odporu šlechty proti Haugwitzovi později využil jeho nástupce, rádce Marie Terezie Václav Antonín z Kounic-Rietbergu, který ovlivňoval další vývoj správních reforem. Pro odpor šlechty byl tereziánský katastr v roce 1757 revidován, přesto však zůstal jen jako prozatímní a dočkal se náhrady v roce 1785 ve formě Josefinského katastru. Přestože jeden z důvodů reformy státní správy bylo snížení byrokratické zátěže, opak byl pravdou. Po prvních relativních úspěších Haugwitzových návrhů však došlo k nárůstu agendy a s ním i finanční náročnosti úřadů. Ukázalo se, že vytvořená centrální správa je po čase ještě nákladnější než starý model státní správy a dochází k nárůstu počtu úředníku. Agenda Direktoria kupříkladu narostla tak, že z počátečních 16 úředníků jich bylo v roce 1760 potřeba téměř 60. To se dělo např. snahou získat pod svou agendu i pravomoci jiných úřadů, u kterých však po předání této agendy jejich zaměstnanci zůstávali i nadále. Tak se tedy na Directoriu nabalovaly v roce 1752 policejní a nadační dvorská komise, v roce 1753 komerční directorium, v roce 1757 dvorská invalidní komise, vojenská komise pro dluhy a spousta dalších úřadů. To citelně zatěžovalo jednak financování takového úřadu a jednak vytvářelo téměř neřiditelný byrokratický aparát. Změny jež probíhaly v organizaci ústřední správy, se projevily také v organizaci nižší úrovně státní správy. Úřad krajského hejtmana si zatím zachoval své stavovské zřízení, v čele krajů zůstali dva hejtmani, jeden z panského a jeden z rytířského stavu. Ale už v roce 1748 stát přebral část nákladů na udržování řádné kanceláře a 23. 1. 1751 byly krajské úřady císařským reskriptem postátněny a staly se tak druhou pravidelnou instancí státní správy. Počet krajů se zvýšil z původních čtrnácti na šestnáct a v čele stál pouze jeden hejtman. Vlivem sedmileté války s Pruskem došlo k faktickému ekonomickému hroucení země. Toho společně se šlechticko-stavovskou opozicí využil Haugwitzův protivník Václav Antonín Kounic, od roku 1753 státní kancléř. Přestože na jednu stranu souhlasil s centralizací a u mnohých reforem požadoval jejich prohloubení, byl naproti tomu velký odpůrce centralizace politické a finanční správy. Povedlo se mu císařovnu přesvědčit, aby v roce 1761 \"Directorium in publicis et cameralibus\" zrušila a nejvyšším politickým úřadem pro západní část rakouské monarchie se stala Česká a rakouská dvorská kancelář. Záležitosti financí byly převedeny a rozděleny mezi tři hlavní úřady. Nejdůležitějším a hlavním úřadem byla dvorská komora, která v omezené míře finanční správu Direktoria přečkala jako organizace dbající na správu finančních nákladů dvora a horní záležitosti rakouských zemí. Následně převzala svou původní činnost. Vedle ní byla zřízena generální pokladna, jejímž úkolem byl příjem a výdej peněz dvorské a účetní komoře. Ta zastřešovala všechny účtárny dvorské komory a i generální pokladny a vykonávala nad nimi svůj dohled jako prapočátek institucionalizované kontroly státního hospodářství. Kounic po ukončení činnosti direktoria zabral Haugwitzovo místo a ten byl odstraněn z většiny svých funkcí. Kounic se pak stal dalším strůjcem tereziánských a později též částečně josefinských reforem. V boji těchto dvou vysokých představitelů Haugwitzovi rovněž přitížil fakt, že veškeré své přípravy reforem dělal tajně bez konzultace s jinými činiteli politické správy, odmítl dokonce byť jen formální účast předsedů zemských vlád", "section_level": 2}, {"title": "Rodina, stáří a smrt.", "content": "Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou se stala Eleonora, hraběnka z Nostic, jeho druhou ženou pak Hedvika, hraběnka z Frankenbergu. Po složení úřadu se Bedřich uchýlil na své panství v Náměšti nad Oslavou, které zakoupil za částku 460 000 zlatých již v období vrcholu své politické moci, roku 1752. V létě roku 1765 Bedřich odcestoval do Knínického zámku, kde se jeho zdravotní stav rychle zhoršil po nákaze úplavicí. Na její následky zde zemřel 30. srpna roku 1765. Jeho tělo bylo převezeno do Náměště, kde bylo 1. září 1765 pohřbeno v kryptě kostela svatého Jana Křtitele. Bedřichova smrt zasáhla i císařovnu Marii Terezii, která vdově zaslala písemnou kondolenci. Ostatky Bedřicha a jeho zesnulé ženy byly 19. února 1768 přemístěny do nové rodinné hrobky, zřízené v kapucínském kostele u zámku v Náměšti. V literatuře je jako datum Bedřichovy smrti uváděno chybné 11. září 1765.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Friedrich Wilhelm von Haugwitz, též Bedřich Vilém hrabě Haugwitz nebo Haugvic (11. prosince 1702, Chróstnik, knížectví lehnické – 30. srpna 1765 Miroslavské Knínice) byl česko-rakouský politik, správní úředník a osvícenec, pocházející z rodu Haugviců. Byl hlavním strůjcem první etapy tereziánských reforem. Nejvýznamnějším úspěchem těchto reforem bylo zřízení úřadu Directorium in publicis et cameralibus, kde měl hrabě Haugwitz po většinu svého života hlavní slovo.", "tgt_summary": "Friedrich Wilhelm Graf von Haugwitz (), ; 11 December 1702, Saxony – 30 August 1765, Deutsch Knönitz (), Habsburg Moravia) was Supreme Chancellor of the United Court Chancery and the head of \"Directorium in publicis et cameralibus\" under Maria Theresa of Austria. He also served as one of the key advisors in instituting Maria Theresa's reforms. Haugwitz attempted to bring both centralization and economic reform to the Habsburg lands.", "id": 724161}
{"src_title": "Tea tree oil", "tgt_title": "Tea tree oil", "src_document": [{"title": "Historie a extrakce.", "content": "Původní Bundjalungští obyvatelé východní Austrálie používali \"čajové stromy\" jako tradiční medicínu, inhalací olejů z rozdrcených listů léčili kašel a nachlazení. Také dávali tyto listy na rány, které následně přikryli obkladem. Dále tyto listy používali i k přípravě roztoku k léčbě bolestí v krku a kožních nemocí. Použití samotného oleje, na rozdíl od surového rostlinného materiálu, nebylo běžnou praxí až do doby, kdy výzkumník Arthur Penfold publikoval ve 20. a 30. letech 20. století první zprávu o antimikrobiálním účinku. Při zkoumání tohoto účinku oleje se tento ukázal jako jedenáctkrát silnější než u fenolu. Komerční průmyslové využití oleje započalo po prvním zveřejnění Penfoldových zjištění ohledně lékařsky využitelných vlastnostech (20. léta 20. století). Vyráběl se z přirozeně rostoucí rostliny kajeputu střídavolistého, která dávala olej příslušného chemotypu. Materiál pro výrobu se stříhal ručně a často se destiloval na provizorních, mobilních destilačních soupravách vytápěných dřevem. Po 2. světové válce výroba poklesla, protože poptávka po oleji vymizela, zřejmě v souvislosti s vývojem účinných antibiotik a zhoršujícímu se obrazu přírodních produktů. Zájem o olej opět stoupl v 70. letech v rámci obecné renesance zájmu o přírodní produkty. V 70. a 80. letech se rozvinulo komerční pěstování, které vedlo k zavedení mechanizace a široké produkci výrobků z esenciálního oleje. Mezi více než 98 sloučeninami obsaženými v oleji je za většinu antimikrobiálního účinku odpovědný terpinen-4-ol. Přestože se tea tree oil normálně komerčně extrahuje z rostliny \"Melaleuca alternifolia\", lze ho extrahovat také z rostlin \"Melaleuca dissitiflora\" a \"Melaleuca linariifolia\". Tea tree oil je mezinárodním standardem ISO 4730 (2004) \"Olej z rostlin \"Melaleuca\", typ terpinen-4-ol\", který specifikuje úroveň 15 složek, které jsou potřeba k tomu, aby byl olej označen jako \"tea tree oil\".", "section_level": 1}, {"title": "Složení.", "content": "V kvalitním Tea tree oilu by mělo být alespoň 35 % terpinen-4-olu, ale pod 3 % 1,8-cineolu, jelikož u 1,8-cineolu je podezření na alergenní reakce. UPOZORNĚNÍ : norma ISO4730 byla změněna a obsah povolených látek je pozměněn. TTO musí například nyní obsahovat min.35% terpinen4-ol. Je třeba se orientovat dle ISO 4730:2017", "section_level": 1}, {"title": "Použití v medicíně.", "content": "Tea tree oil se v Austrálii anekdoticky považuje za silné antiseptikum již mnohem déle, než byly tyto účinky prokázány vědecky. Čerstvé studie však podporují roli oleje v péči o kůži a při léčbě různých onemocnění. Tea tree oil je účinný proti bakterii \"Staphylococcus aureus\" (včetně MRSA), a pokud se používá v 10% koncentraci, je při aplikaci na kůži srovnatelný s mupirocinem, aniž by přitom způsoboval rezistenci. Při nižších koncentracích se však rezistence může objevit. Menší úspěšnost má při aplikaci do nosu. Tea tree oil je známý také jako antimykotikum účinné \"in vitro\" proti řadě dermatofytů vyskytujících se na kůži. \"In vivo\" se šampon s 5 % oleje ukázal jako účinná léčba lupů, vzhledem ke schopnosti ničit organismy \"Malassezia furfur\", nejčastějšího původce této nemoci. Účinnost přípravků obsahujících tea tree oil, určených pro povrchové použití proti kandidóze je podporována schopností ničit \"in vitro\" organismy rodu \"Candida\". Při léčbě mírného akné se přípravek s 5 % tea tree oilu ukázal srovnatelný účinek jako 5% benzoylperoxid, byť nástup účinku byl pomalejší. V jiné studii z roku 2007 byl 5% gel při statisticky významných výsledcích srovnatelný s placebem. Existují omezené výzkumy, které ukazují, že tea tree oil může mít povrchový účinek proti virům, zvláště proti herpesvirům (opar, plané neštovice, pásový opar apod.). Jedna studie ukázala, že tea tree oil v 5% roztoku je in vitro účinnější než komerční přípravky proti svrabu.", "section_level": 1}, {"title": "Použití proti blechám.", "content": "Tea tree oil se již dlouho používá jako metod účinného přírodního boje proti blechám, přímou aplikací na srst psů, koní a ovcí nebo přidáváním do vody při koupeli. Použití u koček mělo za následek poškození jejich zdraví, v některých případech i smrt. To proto, že si kočky olizují srst a požívají tak olej na ní nanesený. Podle National Animal Poison Control Center je používání oleje u psů spojováno s hypotermií, svalovou slabostí, poruchou pohybové koordinace, třesem, změnami chování a paralýzou. Byla publikována zpráva, kde měly tři kočky klinické příznaky a jedna kočka zemřela poté, co u nich byl aplikován tea tree oil.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "U malého množství lidí se vyskytuje alergická kontaktní dermatitida jako reakce na kontakt kůže s tea tree oilem. V italské studii 725 pacientů byla testována aplikace neředěného oleje a roztoků o koncentraci 1 % a 0,1 %. V případě neředěného oleje se u přibližně 6 % pacientů objevilo podráždění kůže. U 1% roztoku pozoroval dráždivou reakci pouze jediný pacient (ze 725). Roztok 0,1 % nevyvolal reakci u žádného ze 725 pacientů. Alergické reakce mohou být způsobovány různými oxidačními produkty, které vznikají při expozici oleje světlu a/nebo vzduchu. Vnější aplikace neředěného oleje a/nebo nevhodně vysoké dávky jsou spojovány s toxickými účinky, včetně smrti, u koček a dalších zvířat. Zpochybněná případová studie publikovaná v The New England Journal of Medicine shrnula, že \"opakovaná povrchová expozice levandulovému a tea tree oleji pravděpodobně způsobila prepubertální gynekomastii\" (abnormální zvětšení prsů) u tří chlapců. Studie zahrnovala jen tři osoby a jedinou společnou složkou použitou u chlapců ve studii byla levandule. Zatímco ve všech třech případech šlo o použití produktů obsahujících levandulový olej, pouze jeden chlapec užíval produkt, který obsahoval tea tree oil. Ve všech případech vymizela gynekomastie během několika měsíců. Používání produktů obsahujících levandulový olej a tea tree oil bylo v té době přerušeno. Ve stejném listu byly publikovány výsledky zkoumání buněčné kultury, ukazující, že oba esenciální oleje vykazují in vitro slabé estrogenní a antiandrogenní vlastnosti, nebyly však prováděny žádné testy in vivo. Výzkumníci dali také najevo, že ke gynekomastii mohly přispět i jiné složky produktů, nebo že svou roli mohla hrát i genetika. Poukázali též na to, že estrogenní nebo antiandrogenní aktivita byla hlášena také pro některé další běžně používané esenciální oleje, stejně jako pro některé potraviny, například mandle nebo arašídy, aniž by byl zmíněn nějaký případ prepubertální gynekomastie. Při použití v koncentracích pod 4 % a zejména pod 1 % může tea tree oil selhávat v ničení bakterií a vytvořit evoluční tlak, který může vést k tomu, že se bakterie stanou méně citlivé na tea tree oil a také na některé antibiotika \"in vitro\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Tea tree oil je černý až velmi světle hnědý esenciální olej čerstvé kafrové vůně. Získává se z listů kajeputu střídavolistého (\"Melaleuca alternifolia\"), jehož domovinou je severovýchodní pobřeží státu Nový Jižní Wales v Austrálii. Olej má vynikající vlastnosti pro použití v medicíně (včetně antiseptických a antimykotických účinků) a zřejmě také výborné kosmetické vlastnosti. Tea tree oil se obvykle používá zředěný, protože na čistý olej se často objevují nežádoucí reakce (i když podráždění mohou vyvolat i nižší koncentrace). ", "tgt_summary": "Tea tree oil, also known as melaleuca oil, is an essential oil with a fresh camphoraceous odor and a colour that ranges from pale yellow to nearly colourless and clear. It is derived from the leaves of the tea tree, \"Melaleuca alternifolia\", native to southeast Queensland and the northeast coast of New South Wales, Australia. The oil comprises many constituent chemicals and its composition changes if it is exposed to air and oxidizes. ", "id": 248931}
{"src_title": "Galerkinova metoda", "tgt_title": "Galerkin method", "src_document": [{"title": "Slabé řešení diferenciální rovnice.", "content": "Uvažujme diferenciální rovnici pro funkci formula_1 na oblasti formula_2 splňující homogenní Dirichletovské podmínky na hranici oblasti formula_3. formula_4 kde formula_5 je lineární diferenciální operátor. Definujeme skalární součin formula_6 a pak funkce, pro něž je integrál formula_7 konečný, a které splňují nulové okrajové podmínky, tvoří nekonečně-dimenzionální vektorový prostor formula_8. Existuje tedy vektorová báze formula_9 a libovolnou funkci z prostoru formula_8 lze vyjádřit jako lineární kombinaci bázových funkcí formula_11, přičemž platí-li pro nějakou funkci formula_12, že její skalární součin s libovolnou z bázových funkcí je nulový, pak funkce formula_12 je nulovým prvkem vektorového prostoru formula_8. formula_15 To vede k definici slabého řešení formula_1, které místo původní diferenciální rovnice splňuje rovnici formula_17 Slabé řešení je tedy definováno integrální rovnicí formula_18 Existuje-li silné řešení, a je-li dostatečné hladké, pak je rovno slabému řešení.", "section_level": 1}, {"title": "Diskretizace slabého řešení.", "content": "Princip Galerkinovy metody spočívá v nahrazení nekonečně-dimenzionálního prostoru formula_8 jeho konečně-dimenzionálním podprostorem formula_20. Řešení formula_21 pak hledáme ve tvaru konečné řady formula_22, které splňuje slabou formulaci formula_23 čímž dostáváme soustavu formula_24 lineárních rovnic pro formula_24 neznámých koeficientů formula_26 formula_27 Matice formula_28 se z historických důvodů nazývá maticí tuhosti a vektor formula_29 vektorem zatížení. Pro bázové funkce se používá označení testovací funkce.", "section_level": 1}, {"title": "Vztah slabého řešení a variačních úloh.", "content": "Je-li formula_30 symetrická bilineární forma, pak minimalizace funkcionálu formula_31 který je dán výrazem formula_32 je ekvivalentní hledání řešení formula_33 neboť formula_34 a tedy funkcionál nabývá minima pro formula_35, protože člen formula_36 je konstantní. Pokud diferenciální rovnice popisuje fyzikální systém mající potenciální energii, vyjadřuje funkcionál formula_37 energii systému.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad.", "content": "Řešme rovnici formula_38 s homogenními okrajovými podmínkami formula_39. Rovnici přenásobíme testovací funkcí formula_40 splňující okrajové podmínky formula_41 a integrujeme na intervalu formula_42, dostáváme formula_43 Integrací per partes pak dále upravíme levou stranu formula_44 a díky tomu, že bázové funkce formula_40 splňují okrajové podmínky, dostáváme slabou formulaci problému formula_46 která musí být splněna pro všechny testovací funkce. Zvolme bázové funkce ve tvaru formula_47 a řešení hledejme jako konečnou řady formula_48. Díky volbě bázových funkcí je matice tuhosti diagonální, neboť formula_49, kde formula_50 je Kroneckerovo delta. Vektor zatížení je formula_51. Pro koeficienty formula_26 tedy platí formula_53 a hledané řešení má tedy tvar formula_54", "section_level": 1}, {"title": "Metoda konečných prvků.", "content": "Metoda konečných prvků je zvláštním případem Galerkinovy metody, při které jsou jako testovací funkce použity funkce s kompaktním nosičem. Díky tomu je matice tuhosti řídká, v ideálním případě pásová, a při numerickém řešení soustavy rovnic lze s výhodou použít efektivní algoritmy. Výše uvedený příklad lze řešit metodou konečných prvků: interval formula_42 rozdělme na formula_24 intervalů a definujme bázové funkce formula_57 Pro jednoduchost uvažujme, že délka všech intervalů formula_58 je stejná, potom matice tuhosti je diagonální formula_59 Řešení opět hledáme ve tvaru konečné řady formula_60. Jednotlivé složky vektoru zatížení formula_61 lze sice v tomto jednoduchém případě řešit analyticky, ale v obecném případě je nutné použít numerickou integraci, což může platit i pro prvky matice tuhosti. V praxi se jak pro výpočet jednotlivých prvků vektorů zatížení, tak i jednotlivých prvků matice tuhosti, používají Gaussovy kvadraturní vzorce. Jedním z hlavních problémů metody konečných prvků je síťování (triangulace) oblasti, které v inženýrské praxi představuje často časově nejvíce náročnou část analýzy. Dvoudimenzionální sítě jsou obvykle tvořeny trojúhelníky nebo čtyřúhelníky, zatímco třídimenzionální sítě jsou obvykle tvořeny čtyřstěny nebo šestistěny. Výsledky automatického síťování třídimenzionálních oblastí často vyžadují manuální opravy výsledné sítě a proto se automatickému generovaní sítí věnuje od 70. let minulého století velké úsilí. Přesto zůstává automatické generace sítě stále nevyřešeným problémem. Je-li hranice vyšetřované oblasti křivočará, je aproximace oblasti polyhedronem zdrojem dalších nepřesností metody, proto se někdy uvažují křivočaré prvky, což je však v praxi velmi obtížné. Dalším zdrojem chyb je numerická integrace použitá při výpočtu jednotlivých prvků vektoru zatížení a matice tuhosti i numerické chyby při vlastním řešení soustavy lineární rovnic s řídkou maticí, při níž se s ohledem na velikost matice často používají iterační metody (Jacobiho metoda, Gauss-Seidelova metoda aj.).", "section_level": 1}, {"title": "Odhad chyby metody.", "content": "Pro odhad chyby diskretizovaného řešení formula_62 má klíčový význam \"Céaovo lemma\" podle něhož pro funkce ze Sobolevova prostoru formula_63 existuje taková konstanta formula_64, že formula_65 Norma formula_66 je přitom definována pomocí skalárního součinu na prostoru formula_63 formula_68 Céanovo lemma říká, že i kdybychom znali přesné řešení formula_69 zkoumané diferenciální rovnice, na prostoru formula_70 bychom nenalezli lepší aproximaci řešení, než je právě formula_62. Ve výše uvedeném případě uvažujme po částech lineární funkci formula_72, která aproximuje přesné řešení formula_69 ve všech uzlových bodech, tj. platí formula_74. Pro každý interval formula_75 lze pomocí Taylorova rozvoje psát formula_76 formula_77, kde formula_78 je nějaký bod v intervalu formula_79. Dosadíme-li za formula_80 koncový bod intervalu formula_81 a odečteme-li od sebe rozvoje přesného řešení formula_69 a jeho interpolaci formula_72, dostaneme formula_84 kde formula_85 je nějaký bod v intervalu formula_75. Odečteme-li pak od sebe rozvoje přesného řešení formula_69 a jeho interpolaci formula_72 ve vnitřním bodu intervalu formula_80, dostaneme formula_90 Pro odhad chyby v normě formula_63 pak platí formula_92 kde formula_93 je největší z intervalů formula_75. Tento výsledek má fundamentální význam pro konvergenci, neboť říká, že s jemnější diskretizací (formula_95) se rozdíl přesného a diskretizovaného řešení zmenšuje. Céaovo lemma má pro \"a priorní\" odhad chyby velký význam rovněž z toho důvodu, že umožňuje místo aproximačních vlastností bázových funkcí vyšetřovat aproximační vlastnosti vektorových prostorů formula_70. Obecný odhad chyby založený na Céaově lemmatu lze pro některé speciální třídy úloh upřesnit", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace na fyzikální problémy.", "content": "Galerkinova metoda, nejčastěji ve formě metody konečných prvků, se používá k numerickému řešení rovnice vedení tepla, rovnic popisujících gravitační, magnetický či elektrický potenciál, vlnové rovnici nebo rovnic mechaniky kontinua (např. Navierova–Stokesova rovnice). Historicky prvními úlohami, pro jejichž řešení byla použita Galerkinova metoda, byly výpočty pružnosti a pevnosti (např. vlastní kmity).", "section_level": 1}, {"title": "Průhyb nosníku.", "content": "Klasickou úlohou je průhyb nehomogenního nosníku proměnného průřezu. Je-li nosník délky formula_5 namáhaný příčným zatížením formula_98 na obou stranách vetknutý, platí pro průhyb formula_99 rovnice formula_100, kde formula_101 je Youngův modul pružnosti a formula_102 je kvadratický moment průřezu. Pro odvození slabého řešení definujme vektorový prostor funkcí splňujících zadané homogenní okrajové podmínky formula_103 a slabé řešení je pak definováno rovnicí formula_104, kde bilineární forma je dána předpisem formula_105 a vektor zatížení je formula_106 Ke stejné slabé formulaci bychom dospěli minimalizací funkcionálu formula_107 kde fyzikální význam prvního členu je potenciální energie vnitřních sil (energie napjatosti) a druhý člen představuje potenciální energii vnějších sil. Vzhledem k tomu, že vyšetřovaná rovnice je čtvrtého řádu, je na testovací funkce kladena podmínka spojitosti prvních derivací v celém intervalu. Při rozdělení oblasti na formula_108 intervalů lze jako testovací funkce použít kubické splinové funkce určené předpisem formula_109 Označíme-li délku intervalu formula_110 jako formula_111, pak testovací funkce jsou dány vztahy formula_112 Zajímavou vlastností diskretizovaného řešení je, že je-li nosník homogenní a průřez nosníku konstantní, pak diskretizované řešení nemá v uzlových bodech formula_113 žádnou diskretizační chybu.", "section_level": 2}, {"title": "Stacionární vedení tepla.", "content": "Stacionární vedení tepla v D-dimenzionální oblasti je popsáno rovnicí formula_114 Je-li prostředí homogenní a isotropní (tj. formula_115 je jednotková matice), přechází rovnice na tzv. Poissonovou rovnici formula_116 která je významná i v teorii potenciálu. Nejčastějšími okrajovými podmínkami jsou Dirichletova homogenní podmínka formula_117, jejíž fyzikálním významem je zadaná teplota na hranici oblasti, nebo homogenní Neumannova podmínka na normálovou derivaci formula_118, resp. formula_119 pro neisotropní prostředí, jejíž fyzikálním významem je nulový tepelný tok přes hranici oblasti (tj. tepelně izolovaná hranice). Přenásobením rovnice vedení tepla libovolnou testovací funkcí a použitím Greenovy formule (zobecněná integrace \"per partes\" ve více dimenzích) formula_120 dostaneme variační formulaci formula_121 Okrajové podmínky vyřešíme volbou vektorového prostoru testovacích funkcí: pro homogenní Dirichletovu podmínku zvolme formula_122 kde formula_123 značí vektorový prostor funkcí, pro něž je integrál formula_7 konečný, a integrál přes hranici oblasti ve slabé formulaci vymizí díky formula_125. V případě homogenní Neumannovy podmínky stačí volit vektorový prostor testovacích funkcí formula_126 a integrál přes hranici oblasti vymizí díky podmínce na nulový tepelný tok přes hranici. Díky tomu je podmínka na (normálovou) derivaci označována za přirozenou. Slabé řešení stacionární rovnice vedení tepla je tedy formula_127 přičemž vektorový prostor formula_8 je určen předepsanými okrajovými podmínkami.", "section_level": 2}, {"title": "Bezsíťová Galerkinova metoda.", "content": "Obtíže při konstrukci výpočetních sítí vedly k rozvoji celé třídy tzv. bezsíťových metod. Tyto metody lze s výhodou uplatnit pro řešení problémů, kdy se zkoumaná oblast deformuje, např. úlohy s pohyblivou hranicí, šíření trhlin nebo simulace tavení. Typickým zástupcem bezsíťových metod je bezsíťová Galerkinova metoda, při níž je konečně-prvková síť nahrazena uzlovými body, se kterými jsou asociovány váhové funkce s omezeným nosičem. Diskretizované řešení se hledá ve tvaru formula_129 kde formula_130 jsou bázové funkce a formula_131 jsou neznámé koeficienty závislé na poloze. V jednodimenzionálním případě s lineární bází je formula_132 a bázové funkce jsou formula_133 a formula_134. Koeficienty formula_135 se získají minimalizací funkce formula_136 kde formula_137 jsou váhové funkce asociované s uzlovými body formula_113, jejichž počet je formula_108.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Základy metody položil německý matematik Walter Ritz v práci zabývající se výpočtem vlastních kmitů pružné desky. Pro výpočet polohy uzlových bodů, tzv. Chladniho obrazců, použil variační metodu. Ritzův přístup záhy získal velký ohlas u ruských vědců, kteří metodu zobecnili. Ruský inženýr a konstruktér ponorek Ivan Grigorjevič Bubnov rozpoznal, že slabé řešení lze definovat i pro problémy, které nemají funkcionál energie. Metodu dále zobecnil Boris Grigorjevič Galjorkin, když ukázal, že podmínka ortogonality bázových funkcí není nutná. Původní Ritzovu myšlenku obohatil Richard Courant, když navrhl hledat přibližné řešení variačního problému ve tvaru spojité lineární funkce na triangulované oblasti. S rozvojem výpočetní techniky pak nastal bouřlivý rozvoj metody konečných prvků, přičemž poprvé byl termín metoda konečných prvků použit v roce 1960. Přestože k numerickému řešení diferenciálních rovnic se metoda konečných prvků (MKP) používala zejména v leteckém průmyslu již od padesátých let, teoretické studium MKP začalo až v polovině šedesátých let, kdy brněnský matematik Miloš Zlámal jako první dokázal konvergenci MKP a stal se tak světově uznávaným odborníkem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Galerkinova metoda (často též Ritzova-Galerkinova metoda, dle přepisu z ruštiny Galjorkinova metoda) je postup používaný při řešení soustavy parciálních diferenciálních rovnic, jehož princip spočívá v nahrazení původní rovnice, tzv. silné formulace, její integrální formou, tzv. slabým řešením, a následnou diskretizací slabého řešení. Galerkinova metoda, která patří do třídy metod vážených reziduí, se stala základem metody konečných prvků. Ve dvacátých letech 20. století ji významně rozpracovali ruští vědci, zejména Ivan Bubnov a Boris Grigorjevič Galjorkin (také přepisován \"Galerkin\"), kteří navázali na práci německého matematika Walthera Ritze. Prudký vývoj pak od padesátých let zaznamenala Metoda konečných prvků zejména díky rozmachu výpočetní techniky. V současnosti je metoda konečných prvků nejpoužívanější metodou pro numerické simulace nejrůznějších fyzikálních problémů.", "tgt_summary": "In mathematics, in the area of numerical analysis, Galerkin methods are a class of methods for converting a continuous operator problem (such as a differential equation) to a discrete problem. In principle, it is the equivalent of applying the method of variation of parameters to a function space, by converting the equation to a weak formulation. Typically one then applies some constraints on the function space to characterize the space with a finite set of basis functions. ", "id": 1237486}
{"src_title": "Kazimír I. Kujavský", "tgt_title": "Casimir I of Kuyavia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl druhým synem Konráda I. Mazovského a jeho ženy Agafie, dcery Svjatoslava III. Volyňského. Roku 1233 obdržel od otce kujavské knížectví. V roce 1239 se oženil s Konstancií, dcerou Jindřicha II. Pobožného a věnem získal území Velkopolska. V následujících letech aktivně podporoval otcovu dobrodružnou politiku a v roce 1242 dobyl Gdaňsk. V roce 1247 zemřel Kazimírův otec, který odkázal většinu území Kazimírovu staršímu bratrovi Boleslavovi. S tím Kazimír nesouhlasil, a proto na Boleslava útočil. Ten v následujícím roce na jaře nečekaně zemřel bez potomků. Po bratrově smrti připadlo Mazovsko mladšímu Kazimírovu bratrovi Zemovitu I.. Kazimír ovšem využil zmatků a od Mazovska odtrhl Dobřiň. V roce 1250 se Kazimír pokusil navázat mírové vztahy se svými baltskými sousedy. Jeho snaha nebyla podporován Řádem německých rytířů, který měl papeže na své straně. Plán selhal a Kazimír v zájmu zajištění severní hranice svého území apeloval na templáře, kteří se usadili v Lukowu. To se podařilo v roce 1263, kdy se vztahy s Řádem německých rytířů urovnaly. Když v roce 1253 papež Innocenc IV. přiznal krakovskému knížeti Boleslavovi a Kazimírovi Podlašské vojvodství, počali tam jako první šířit křesťanství. Mezitím Kazimír čelil dalším problémům. V roce 1258 se Boleslav Pobožný spojil s Vartislavem III. Pomořanským. Prohlásiv, že Kazimír dostal území Velkopolska od Jindřicha Pobožného neprávem, zahájil útok proti Kazimírovi. Útok se nezdařil, ale Boleslav se nevzdal. Následujícího roku se spojil s Boleslavem V. Stydlivým (Kazimírovým bratrancem), Zemovítem Mazovským a Danielem Haličským a uspěl. Kazimír ztratil Velkopolsko i Sieradz. Mírová jednání byla obtížná a vyžadovala nový útok proti Kazimírovi v roce 1261. Kazimírův syn Lešek II. Černý využil oslabení svého otce a nárokoval si dědictví; poté obdržel od Zemovíta Sieradz. Kazimír I. Kujavský zemřel 14. prosince 1267 a byl pochován v katedrále ve Włocławeku.", "section_level": 1}, {"title": "Manželky a potomci.", "content": "1. manželství ∞ 1233 Hedvika (okolo 1218 – okolo 1235), podle některých historiků dcera Vladislava Odonice Velkopolského.\"cukr, kávu, mouku,\" s inline CSS stylováním navzájem do sebe a při zrušení formátování mají problémy při odstranění prázdných „spanů“, čímž ve výsledném kódu vzniká balast, který nabírá velikost a přispívá k nečitelnosti a potenciálně dalším problémům. Tyto přebytky HTML mají tendenci narůstat s každou editací. V Markdownu toto nehrozí, protože HTML se generuje ze zdrojového textu/kódu. Rozhraní WYSIWYG editorů navíc běžné uživatele (včetně těch bez estetického cítění) láká k přehnané „výtvarné realizaci“, kdy své statě nadměrně formátují a kombinují více formátů dohromady, přehnaně vybarvují text nekonzistentními barvami, které např. nemusejí korespondovat s korporátní identitou nebo barevnou koncepcí stránky. Empiricky vzato, spráce s Markdownem tyto problémy nemívá. Markdown také rozpozná a automaticky vkládá HTML entity; zvládne i inteligentně vložit typografické uvozovky a delší pomlčky (ze dvou nebo tří pomlček v ASCII). Na rozdíl od HTML má Markdown vyšší čitelnost lidským okem a menší pravděpodobnost udělání chyby např. opomenutím nějaké koncové značky apod.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Existuje rozšířená syntaxe, které implementuje vlastnosti, které původní Markdown nezahrnoval. Obecně se tato rozšíření označují jako Markdown Extra. Ten umožňuje oproti původnímu Markdown například:", "section_level": 1}, {"title": "Implementace.", "content": "Původní implementace je pro programovací jazyk Perl. Nejznámější jsou tyto implementace:", "section_level": 1}], "src_summary": "Markdown je odlehčený značkovací jazyk, který slouží pro úpravu prostého textu a jeho následný převod na formátovaný text publikovatelný na webu, zejména ve formátu HTML. Umožňuje pomocí jednoduchých formátovacích značek vyznačit v textu nadpisy a seznamy, doplnit odkazy, obrázky atd. Cílem jazyka je, aby byl text dobře čitelný a publikovatelný i v původním formátu prostého textu. ", "tgt_summary": "Markdown is a lightweight markup language with plain-text-formatting syntax, created in 2004 by John Gruber with Aaron Swartz. Markdown is often used to format readme files, for writing messages in online discussion forums, and to create rich text using a plain text editor. ", "id": 304536}
{"src_title": "Investiční management", "tgt_title": "Asset management", "src_document": [{"title": "Rozsah činnosti.", "content": "Podnikání investičního managementu má několik aspektů obsahujících zaměstnávání profesionálních správců fondů, průzkum (jednotlivých instrumentů a tříd instrumentů), obchodování, vypořádávání, marketing, interní audit a příprava zpráv pro klienty. Největšími finančními manažery fondů jsou společnosti, které potvrzují jejich požadovanou komplexnost služeb. Kromě obchodníků a přímých investorů (manažerů fondů) jsou zde také spolupracující zaměstnanci (k zajištění souhry s legislativními a regulatorními požadavky), interní auditoři nejrůznějších druhů (k prověřování interních systémů a kontrol), finanční kontroloři (k účtování peněz společnosti a jejích nákladů), počítačoví experti a zaměstnanci „\"back office\"“ (ke spárování a zaznamenání transakcí až pro tisícovky klientů dané společnosti).", "section_level": 1}, {"title": "Klíčové problémy tohoto podnikání.", "content": "Klíčové problémy zahrnují:", "section_level": 1}, {"title": "Rozsah globální činnosti managementu fondů.", "content": "Běžná aktiva pod správou managementu fondů klesla v roce 2008 o 19 %, na 61,6 trilionů dolarů. Penzijní aktiva sčítají z celku 24 trilionů dolarů, s 18,9 trilionů dolarů investovanými v investičních fondech a 18,7 trilionů dolarů ve fondech pojišťoven. Společně s alternativními aktivy, fondy bohatých privátních klientů, činila aktiva činnosti globálního managementu fondů ke konci roku 2008 90 trilionů dolarů, která v roce 2009 spadla o 17 %. Pokles nastal v roce 2008 po pěti úspěšných letech růstu, kdy se aktiva za tuto dobu více než zdvojnásobila. Propad na kapitálových trzích, slabý investiční výkon, redukce přílivu nových fondů, výstup klientů z investic, to vše vedlo k pádu v roce 2008.", "section_level": 1}, {"title": "15 největších společností správy aktiv.", "content": "1. Fund Management: City Business Series. International Financial Services, London. 2009-09-29. 2. http://www.ifsl.org.uk/upload/Fund_Management_2009.pdf", "section_level": 2}, {"title": "Investiční manageři a struktura portfolií.", "content": "V oboru investičního managementu jsou správci těmi, kdo investují prostředky klientů. Certifikované společnosti investičního poradenství mohou provádět hodnocení klientovo individuálních potřeb a jeho rizikového profilu. Poradce poté doporučí odpovídající investice.", "section_level": 1}, {"title": "Alokace aktiv.", "content": "Nejrůznější třídy aktiv jsou široce debatovány, ale základní dělení je na akcie, dluhopisy, reálná aktiva a komodity. Provádění alokace mezi tato aktiva je to, za co je investiční management placen. Třídy aktiv odpovídají dynamice trhu a různým vzájemným efektům ovlivňování. Alokace peněz prostřednictvím tříd aktiv má vliv na výkon fondu.", "section_level": 1}, {"title": "Dlouhodobý výnos.", "content": "Je důležité sledovat dlouhodobé výnosy různých aktiv. Například, při dlouhodobém držení (+10 let) je ve většině zemí u akcií větší výnos než u dluhopisů. Je to způsobeno tím, že akcie jsou rizikovější než dluhopisy.", "section_level": 2}, {"title": "Diverzifikace.", "content": "Společně s alokací aktiv musí správci fondů uvažovat diverzifikaci, která má pro daného klienta smysl a v souladu s ním stanovit investice v souladu s plánem. Takový plán naznačuje, kolik procent z daného fondu má být proinvestováno do jednotlivého titulu. Teorie diverzifikace portfolia byla v minulosti sestavena H. Markowitzem (a mnoha ostatními). Efektivní diverzifikace znamená řízení korelace mezi výnosem aktiva a rizikem.", "section_level": 2}, {"title": "Investiční styly.", "content": "Existuje celá řada investičních stylů, které mohou správci fondů použít. Například růstový, hodnotový, neutrálního trhu, nízké kapitalizace, indexovaný, atd. Každý z těchto přístupů má zřetelný rys a charakteristické riziko.", "section_level": 1}, {"title": "Měření výkonu.", "content": "Výkon fondu je testem správy fondu, v institucionálním pohledu je přesné měření nezbytností. Za tímto účelem je měření výkonu fondů prováděno managementem nebo jsou najímány externí firmy, které se tímto měřením zabývají. Přední společností zabývající se měřením výkonu (např. Frank Russell v USA) shromažďují jednotlivá data z oboru. Typicky je hodnocení prováděno každý kvartál a bývá předložena procentní změna. Toto schéma je pak porovnáváno s podobnými fondy v oboru za účasti managementu společnosti (pro potřeby kontroly interních předpisů). Obecně řečeno, pro investiční společnosti je pravděpodobně vhodnější přesvědčit klienty je na základě hodnocení z delších period (3-5 let), kdy se vyhladí krátkodobé kolísání ve výkonech a podnikatelských cyklech. Přetrvávajícím problémem je, zda měřit před nebo až po zdanění. Po zdanění představuje výhodu pro investora, jelikož investorovo daňové postavení se může měnit. Měření před zdaněním může být matoucí, obzvláště v režimech zdaňujících kapitálové zisky (a ne nerealizované). Může tedy dojít k tomu, že úspěšní správci aktiv (měřeni před zdaněním) mohou vykazovat po zdanění špatné zisky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Investiční management je profesionální správa různých cenných papírů (akcie, dluhopisy, atd) a aktiv (např. nemovitosti) s cílem přinést investorům specifické užitky. Investoři mohou být instituce (pojišťovny, penzijní fondy, firmy atd) nebo soukromí investoři (oba typy mohou investovat buď přímo, nebo zprostředkovaně přes instituce kolektivního investování např investiční fondy, burzovně obchodovatelné fondy – ETF). ", "tgt_summary": "Asset management refers to systematic approach to the governance and realization of value from the things that a group or entity is responsible for, over their whole life cycles. It may apply both to tangible assets (physical objects such as buildings or equipment) and to intangible assets (such as human capital, intellectual property, goodwill or financial assets). Asset management is a systematic process of developing, operating, maintaining, upgrading, and disposing of assets in the most cost-effective manner (including all costs, risks and performance attributes). ", "id": 1237082}
{"src_title": "Otto Černín", "tgt_title": "Count Otto von Czernin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Černín se narodil do české šlechtické rodiny Černínů z Chudenic jako mladší bratr Otakara Černína, pozdějšího c. a k. rakousko-uherského ministra zahraničních věcí. Poté, co dkončil studia Diplomatické akademie na Terezianu, vstoupil do zahraničních služeb Rakouska-Uherska. Byl vyslán jako tajemník velvyslanců v Londýně a roku 1904 do Říma. Jeho učitelem byl pozdější ministr zahraničních věcí Alois Lexa von Ährenthal, jehož \"aktivistická\" expanzivní politiku, jako při bosenské anekční krizi, podporoval. V roce 1903 se Černín v Londýně oženil s \"Lucy Katherine Beckettovou\", dcerou \"Ernesta Williama Becketta, 2. barona de Grimthorpe\". Z manželství se narodili tři synové. Krátce po vypuknutí války v roce 1914 byl svazek rozveden. Roku 1939 se Prešpurku oženil podruhé s \"Marií Lisou Pfeifferovou\". Před začátkem války byl legačním radou a zmocněncem (velvyslancem) ministra vnitra na velvyslanectví v ruském Petrohradu a jako přímý jednací partner ruského ministra zahraničních věcí Sazonova se bezprostředně podílel na červencovém ultimátu a tím i na vypuknutí první světové války. Po návratu do Vídně byl Černín ve zpravodajském oddělení c.k. armády a během četných návštěv na frontě se informoval o skutečném stavu, přičemž se podle svých možností podílel také na samotných bojích. Jako vyslanec monarchie v Sofii od ledna 1917 do 4. listopadu 1918 měl Černín zásadní vliv na bulharskou politiku v rámci dohody centrálních mocností. „Krásný hrabě (schöne Graf)“ byl podle mínění mnohých lepším diplomatem, než jeho charismatický, avšak roztržitý bratr Otakar. Po válce roku 1919 Otto Černín odešel ze státních služeb a zastupoval zájmy německojazyčných vlastníků pozemků v Československu. On a další aristokraté se bez větších výsledků snažili bránit vyvlastnění ze strany ČSR a získat angloamerický kapitál. Ve 30. letech 20. století sympatizoval s politikou NSDAP, když v prosinci 1933 zveřejnil jako \"vyslanec v době klidu\" příspěvek ve štvavém časopise \"Der Stürmer\" pod „agresivním titulkem“ \"Pan-Juda im Kleide Pan-Europas\" (Panjudaismus v rouše panevropském). Po druhé světové válce se Otto Černín při mnoha setkáních v Bavorsku znovu sblížil s Otou Habsbursko-Lotrinským, Panevropským hnutím a Habsburky. Jeho syn Manfred (* 1913) po rozvodu rodičů odešel se svou matkou do Itálie a vzdělání získal ve Spojeném království. Manfred byl pilot RAF a od roku 1943 člen britské tajné služby Special Operations Executive (SOE) a důstojník odpovědný za nasazení britských vojáků v Rakousku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Otto Rudolf hrabě Černín (německy Otto Graf Czernin, 27. srpna 1875 v Dymokurách – 14. června 1962 v Salcburku, narozen jako \"Otto Rudolf Teobald Otakar Maria hrabě Černín z Chudenic\") byl rakousko-uherský diplomat před a během první světové války.", "tgt_summary": "Otto Rudolf Theobald Ottokar Maria Graf Czernin von und zu Chudenitz (; 27 August 1875 – 14 June 1962) was an Austro-Hungarian diplomat during the time of World War I.", "id": 1194163}
{"src_title": "Tereza Stolzová", "tgt_title": "Teresa Stolz", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodila se v Kostelci nad Labem v rodině řezníka Jana Stolze a jeho ženy Anny, rozené Kohoutové, jako deváté z deseti dětí. Prvního hudebního vzdělání se jí dostalo spolu s dalšími sourozenci od učitele a muzikanta Josefa Nerudy (1804–1873). Její sestry – dvojčata Františka a Ludmila – vystudovaly v roce 1843 zpěv na pražské konzervatoři a poté odešly do Terstu, kde se staly členkami terstského \"Teatro Grande\" (a také skandálními partnerkami dirigenta Luigi Ricciho). V roce 1849 nastoupila Tereza na pražskou konzervatoř. Zde studovala hru na klavír a zpěv. Jejím učitelem zpěvu byl Giovanni Battista Gordigiani. Ten Terezu nepovažoval za talentovanou a navíc jí studium ztěžovala častá onemocnění. Proto byla 18. listopadu 1851 z konzervatoře propuštěna. Další tři roky strávila v matčině domě v Kostelci a asi v roce 1854 se do Prahy vrátila. Tentokrát studovala na soukromé škole Vojtěcha Čabouna a to nejen zpěv ale i herectví. Její první veřejné vystoupení proběhlo 21. listopadu 1855 na Žofíně, kde vystoupila s árií z Wagnerovy opery \"Rienzi\". Toto vystoupení ale sklidilo odmítavou kritiku, takže Tereza odřekla další vystoupení ve Stavovském divadle a vrátila se opět k matce. Koncem téhož roku pak odjela do Terstu, kde se mezitím stal její bratr Václav provozovatelem divadla \"Teatro Grande\" (dnes \"Teatro Lirico Giuseppe Verdi\").", "section_level": 2}, {"title": "Příprava.", "content": "Nejprve se podařilo lékařům vyřešit její zdravotní problémy s hlasivkami. Poté začala studovat zpěv u dirigenta a skladatele Angela Marianiho (1821–1873), který byl jejím hlasem tak nadšen, že se vzdal honoráře za výuku. Na italské veřejnosti debutovala 26. července 1856 v \"Teatro Grande\" v Terstu áriemi z Händelova oratoria \"Juda Makabejský\" a z Verdiho opery \"Trubadúr\". Vystoupení mělo veliký úspěch a Tereza Stolzová odjela do Milána, kde bydlela u sestry Ludmily a s pomocí švagra Luigiho Ricci se dostala k věhlasnému učiteli Francesco Lampertimu. Studovala u něho od podzimu 1856 do jara 1857. Na radu bratra Václava hledala vhodnou scénu pro získání zkušeností. Po ukončení Krymské války se formoval soubor italské opery pro divadlo v gruzínském Tiflisu (dnes Tbilisi). Zde poprvé vystoupila 17. září 1857 jako Elvíra ve Verdiho opeře \"Ernani\". Po obrovském úspěchu jí byla nabídnuta smlouva na tři sezóny, což bylo zcela neobvyklé. V letních měsících (opera hrála pouze od podzimu do jara) se pak vypravila do Oděsy, kde byl její bratr Antonín, hobojista a klavírista, v té době učitelem hudby. Spolu pak cestovali do Moskvy a Petrohradu, kde měli několik vystoupení. V sezóně 1860–1861 byla angažována v Cařihradu, pak se ještě na dvě sezóny vrátila do Tbilisi. Na jaře 1863 odjela zpět do Evropy zahrnuta poctami a dary tbiliského obecenstva.", "section_level": 2}, {"title": "Triumf.", "content": "V Milánu bydlela opět u sestry a vystupovala nejprve v různých, především italských městech (Nizza, Granada, Bologna, Palermo, Florencie a další). V létě 1864 krátce navštívila matku a sourozence v Čechách. Veřejně zde ale už nikdy nevystoupila. Ohlasy představení jí získávaly postupně respekt a 23. září 1865 konečně vystoupila v milánském Teatro alla Scala v titulní roli Verdiho opery \"Jana z Arku\". Úspěch byl naprostý, obecenstvo ji zahrnulo ovacemi a v tisku vyšly nadšené kritiky. Během prusko-rakouské války se uchýlila do Švýcarska a Francie. Když se na podzim 1866 operní život po válce vrátil do normálních kolejí, pokračovala série jejích velmi úspěšných vystoupení (Treviso, Parma, Řím a jinde).", "section_level": 2}, {"title": "Giuseppe Verdi.", "content": "Svou operu \"Don Carlos\" uvedl Giuseppe Verdi poprvé v Paříži 11. března 1867. Nebyl ale s tímto provedením spokojen. Dirigentem italské premiéry měl být Angelo Mariani a pro roli královny Alžběty doporučil Terezu Stolzovou. Italská premiéra Verdim mezitím přepracované opery proběhla v Bologni 27. října 1867 a podle dobových referátů měla obrovský úspěch. Verdi byl jejím podáním nadšen a osobně se ujal další italské premiéry svého díla – opery \"Síla osudu\" – v milánské La Scale s Terezou Stolzovou v hlavní roli Leonory. Opera měla původně premiéru v roce 1862 v Petrohradu. Představení 27. února 1869 bylo opět velikým úspěchem.", "section_level": 2}, {"title": "Aida.", "content": "Součástí oslav otevření Suezského průplavu v roce 1869 měla být i slavnostní opera v novém káhirském divadle. Příběh na námět egyptologa Augusta Mariette napsal Camille du Locle. Autorem italského libreta byl Antonio Ghislanzoni. Toto libreto bylo dokončeno až počátkem roku 1870. Premiéru v Káhiře měl řídit osobně Verdi a titulní roli měla zpívat Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce nakonec ani jeden z nich do Egypta neodcestoval. Evropská premiéra byla v divadle La Scala 8. února 1872. Verdi dokonce sám navrhl šperky pro hlavní představitelku. Tereza Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši. Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.", "section_level": 2}, {"title": "Rekviem.", "content": "Giuseppe Verdi navrhl k 1. výročí smrti Gioacchina Rossiniho složit spolu s dalšími 12 skladateli monumentální Rekviem. Z původního plánu sešlo. Verdi ale složil vlastní \"Rekviem\" a to bylo provedeno 22. května 1874 k poctě spisovateli Alessandro Manzonimu pod autorovou taktovkou v kostele sv. Marka v Milánu a Tereza Stolzová zpívala sopránový part. Celý soubor pak absolvoval evropské turné (Paříž, Londýn, Vídeň). Verdi daroval rukopis svého Rekviem v prosinci 1893 s osobním věnováním: „Tereze Stolzové, první interpretce této skladby.“", "section_level": 2}, {"title": "Rusko.", "content": "V sezóně 1875–1876 zpívala Tereza Stolzová v Moskvě a v Petrohradu. Protože jí dělalo problémy zdejší zimní počasí, chtěla se vyhnout smlouvě pro další sezónu, požadovala proto za ni přemrštěný honorář. Ten však byl akceptován a tak i v zimě 1876–1877 zpívala v Rusku. Onemocněla ale a sezónu musela předčasně ukončit.", "section_level": 2}, {"title": "Závěr života.", "content": "Přes léčení v lázních zdravotní problémy přetrvávaly, a tak Stolzová ukončila svou kariéru a naposledy vystoupila 30. června 1879 v divadle La Scala ve Verdiho \"Rekviem\". Žila pak v Miláně a ve svém domě vedla salon a přijímala zde mimo jiné i české umělce, například začínající Klementinu Kalašovou nebo ředitele Národního divadla Šuberta. Tomu zařídila schůzku s Verdim a pomohla mu získat přednostní smlouvu na uvedení oper \"Otello\" a \"Falstaff\". V souvislosti s uvedením Otella v Národním divadle navštívila Tereza Stolzová v létě 1886 Prahu. Národní divadlo na její počest uspořádalo zvláštní představení Aidy dne 11. srpna 1886. Tereza Stolzová asistovala u Verdiho smrtelného lože 27. ledna 1901. Sama zemřela v srpnu následujícího roku. Je pohřbena na milánském hřbitově Cimitero Monumentale di Milano.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1869 se zasnoubila s Angelo Marianim, svým prvním učitelem v Terstu z roku 1856. V roce 1870 spolu strávili léto v přímořském letovisku Senigallia. Později se ale vztah zkalil Marianiho žárlivými výstupy. Mariani se rovněž ve zlém rozešel s Verdim. Po Marianiho milostné aféře s hraběnkou Pallavicini-Negrotto mu Tereza Stolzová vrátila slib a nadobro se s ním rozešla. Často se spekuluje o vztahu Terezy Stolzové a Giuseppe Verdiho. Je jisté, že Verdi byl Stolzovou jako interpretkou svých rolí nadšen. Pro ni upravoval starší partitury (\"Don Carlos\", \"Síla osudu\") a pro ni psal nové party (\"Aida\", \"Rekviem\"). Věnoval jí i své, svou formou pro Verdiho neobvyklé, dílo – smyčcový kvartet e-moll. Je dochován koncept dopisu Verdiho manželky Giuseppiny Strepponi z dubna 1876, kde svému manželu vyčítá, že se věnuje Tereze Stolzové více, než jí samé. Podle dopisů z června téhož roku ale vše nasvědčuje tomu, že se věc vyjasnila a podezření pominulo. Nasvědčují tomu nejen dochované dopisy, ale i další skutečnosti: Tereza Stolzová byla nadále častým hostem ve vile manželů Verdiových \"Sant’Agata\" a dále Giuseppina Strepponi odkázala Tereze Stolzové část svých šperků.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Některé epizody ze života Terezy Stolzové byly zpracovány beletristicky, například:", "section_level": 2}], "src_summary": "Tereza Stolzová (též Teresa Stolz, 2. června 1834, Kostelec nad Labem, Rakouské císařství – 22. srpna 1902, Milán, Italské království) byla česká operní pěvkyně, blízká přítelkyně Giuseppe Verdiho a legendární představitelka Aidy.", "tgt_summary": "Teresa Stolz (born 2 June 1834, Elbekosteletz (Czech: Kostelec nad Labem), Bohemia – died 23 August 1902, Milan) was a Bohemian soprano, long resident in Italy, who was associated with significant premieres of the works of Giuseppe Verdi, and may have been his mistress. She has been described as \"the Verdian dramatic soprano par excellence, powerful, passionate in utterance, but dignified in manner and secure in tone and control\".", "id": 2256684}
{"src_title": "Clara Rockmore", "tgt_title": "Clara Rockmore", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Clara Rockmoreová se narodila roku 1911 ve Vilniusu na Litvě, tehdy součásti Ruského impéria, do rodiny litevských židů. Měla dvě starší sestry, Annu a Nadiu. Když jí byly čtyři roky, přestěhovala se s rodinou do Petrohradu, kde se stala nejmladší studentkou tamější konzervatoře. Studovala ve třídě prominentního houslisty Leopolda Auera. V nepokojných časech po říjnové revoluci se její rodina rozhodla vystěhovat z Ruska. Cestovali na voze taženém koňmi a svou finanční situaci přilepšovali tím, že Clara s Nadiou vystupovaly na improvizovaných koncertech. Dostali se zpět do Vilniusu, kde se chtěli původně usadit, ale pokračovali nakonec do Polska, do Varšavy, kde žili do roku 1921, kdy jim byla udělena víza pro vystěhování do Spojených států.", "section_level": 2}, {"title": "V emigraci.", "content": "V prosinci 1921 přistáli Reisenbergovi v New Yorku, kde se zapojili do života ruského emigrantského společenství. Clara se opět setkala s Leopoldem Auerem (který emigroval o 3 roky dříve) a znovu se u něj začala učit hru na housle. Díky píli a talentu se již v roce 1922 dostala na Institute of Musical Arts, kde se dále vylepšovala, takže roku 1928 byla přijata do prestižního Curtisova hudebního institutu. Zde vynikla nad ostatní žáky, a proto byla vybrána jako sólistka pro graduační koncert. Jenže během náročných příprav se projevily neblahé důsledky podvýživy v dětských letech za ruské revoluce a Claře se rozvinula artróza kloubů na pravé (smyčcové) ruce, takže byla nakonec donucena – přes veškeré úsilí bolest překonat a přes půlroční lečení – se na radu lékařů profesionální kariéry sólové houslistky vzdát. Nicméně, roku 1928 potkala krajana Léona Theremina, který ji představil svůj vynález, elektrický hudební nástroj \"éterfon\" (později po něm nazvaný \"theremin\"), a Claru způsob hraní na něj zaujal a později přímo nadchnul – nedotýkala se totiž ničeho, tudíž si šetřila ruce. Projevila od počátku mimořádný talent pro hru na tento zvláštní nástroj (i díky svému absolutnímu sluchu), stala se prominentní thereministkou a pomohla významně svými připomínkami zlepšit konstrukci. Přestože ji zamilovaný, o 15 let starší Theremin několikrát požádal o ruku, vzala si nakonec (1933) advokáta Roberta „Bobbyho“ Rockmorea. Neměli spolu žádné děti. Pár vedl život pokrokových intelektuálů; mezi jejich přátele (a Robertovy klienty) mj. patřili dramatik Eugene O'Neill anebo černošský hudebník Paul Robeson, s nímž Clara ve 40. letech společně vystupovala – což v rasově segregovaných USA vzbuzovalo pozdvižení – a dokonce mu roku 1949 poskytli i azyl ve svém letním domě, když se musel ukrývat pro své levicově-antirasistické postoje. V letech 1991–93 natáčel o ní a Thereminovi režisér Steve Martin dokumentární film \"Theremin – An Electronic Odyssey\"; během té doby se opět po dlouhé setkala se svým dávným blízkým přítelem L. Thereminem (tehdy již 96letým). Poslední rok svého života trpěla vážnými zdravotními problémy (zápal plic, infarkt), nicméně slíbila sobě i okolí, že vydrží naživu, dokud neuvidí narození své praneteře – a její přání se jí vyplnilo, když se 8. května 1998 narodila Fiona Nadia Shermanová. Clara zemřela o 2 dny později ve věku 87 let, ve svém bytě na newyorském Manhattanu. Její synovec Robert Sherman založil roku 2004 nadaci \"Nadia Reisenberg/Clara Rockmore Foundation\", která se snaží pečovat o hudební odkaz Clary a Nadii.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra.", "content": "Až v roce 1977 vydala své první a jediné album, které nese název \"The Art of the Theremin\", kde jí hrou na klavír doprovází její sestra Nadia. Toto album vzniklo za producentské spolupráce s vynálezcem a hudebníkem Robertem Moogem a jeho ženou Shirleigh. Rockmoreová dotáhla hru na theremin k dokonalosti tím, že usměrnila svojí fyzickou kontrolu (prstoklad si osvojila při učení se na housle) a emoce dohromady, čímž v podstatě splynula s podstatou fungování tohoto hudebního nástroje.", "section_level": 2}], "src_summary": "Clara Rockmoreová (9. března 1911 – 10. května 1998) byla americká houslistka a virtuózka na theremin rusko-litevsko-židovského původu. Její sestra byla klavíristka Nadia Reisenbergová.", "tgt_summary": "Clara Reisenberg Rockmore (9 March 1911 – 10 May 1998) was a classical violin prodigy and a virtuoso performer of the theremin, an electronic musical instrument. She was the sister of pianist Nadia Reisenberg.", "id": 1179761}
{"src_title": "Ceratopsidae", "tgt_title": "Ceratopsidae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Všichni ceratopsidi byli čtyřnozí býložravci s charakteristicky rohatými hlavami a krčními „límci“. Měli mohutnou hlavu s dobře vyvinutými rohy a obvykle vážili několik tun. Jejich biodiverzita (druhová rozmanitost) byla velmi vysoká. Stejně jako ostatní neptačí dinosauři vymřeli na konci křídy, zhruba před 66 miliony let. Významná ornamentace lebečních límců ceratopsidů plnila zřejmě účel signalizační, nikoliv ale rozpoznávací, jak ukazuje studie z roku 2018. Nejtypičtějším a nejvíce charakteristickým znakem této skupiny je mohutná lebka s výrazným \"límcem\". Díky tomuto anatomickému prvku se někteří rohatí dinosauři stali suchozemskými živočichy s největší známou lebkou vůbec. Velmi dlouhou lebku najdeme například u rodů \"Titanoceratops\" (2,65 m), \"Torosaurus\" (2,77 m) nebo \"Eotriceratops\" (3,0 m).", "section_level": 1}, {"title": "Paleoekologie.", "content": "Ceratopsidi byli většinou stádní tvorové a tvořili zřejmě početné sociální skupiny. Tomu napovídá také fakt, že mnoho jejich druhů bylo popsáno i z velkých „lůžek kostí“ s pozůstatků stovek nebo dokonce tisíců jedinců (\"Styracosaurus\", \"Centrosaurus\" ad.). Mezi největší ceratopsidy patřil \"Eotriceratops\", dosahující délky možná až přes 10 metrů. Většina druhů však dosahovala délky v rozmezí 5-8 metrů. Nejvýznamnějšími predátory těchto býložravců byli velcí tyranosauridi. Typickým znakem je velmi rychlý vývoj a vznik nových druhů ceratopsidů. Míra rychlosti jejich evoluce dokonce překonává míru rychlosti evoluce mnoha současných savců.", "section_level": 1}, {"title": "Paleogeografie.", "content": "Ceratopsidi byli značně rozšířenou skupinou ptakopánvých dinosaurů, známou především ze západu Severní Ameriky. Zatím je známý pouze jeden východoasijský rod - \"Sinoceratops\" z Číny. Možným asijským ceratopsidem je také rod \"Turanoceratops\" z Uzbekistánu. Jediným potenciálním zástupcem, známým z jižní polokoule, je argentinský rod \"Notoceratops\" (jediná dochovaná fosilie tohoto taxonu je však dnes již ztracena).", "section_level": 1}, {"title": "Všežravost ceratopsidů.", "content": "Někteří badatelé, například britský paleo-umělec Mark Witton, předpokládají, že ceratopsidi snad občas vyhledávali i masitou stravu. Dle jeho názoru mohli například ohlodávat zdechliny za pomoci svých silných zobákovitých čelistí. Přímá fosilní evidence pro tuto hypotézu však zatím chybí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ceratopsidae („rohaté tváře“ z řeckého \"kerat-\" [\"keras\"] „roh“ + \"ops\" „tvář“, česky ale také „ceratopsidi“) byli početnou skupinou ptakopánvých rohatých dinosaurů, žijících v období svrchní křídy na území dnešních USA a Číny. Nejznámějším a zároveň jedním z největších zástupců je rod \"Triceratops\".", "tgt_summary": "Ceratopsidae (sometimes spelled Ceratopidae) is a family of marginocephalian dinosaurs including \"Triceratops\", \"Centrosaurus\", and \"Styracosaurus\". All known species were quadrupedal herbivores from the Upper Cretaceous, mainly of Western North America and are characterized by beaks, rows of shearing teeth in the back of the jaw, and elaborate nasal horns and a thin parietal-squamosal shelf that extends back and up into a frill. The group is divided into two subfamilies. The Chasmosaurinae are generally characterized by long, triangular frills and well-developed brow horns. The Centrosaurinae had well-developed nasal horns or nasal bosses, shorter and more rectangular frills, and elaborate spines on the back of the frill. ", "id": 2109246}
{"src_title": "Maria Skobcova", "tgt_title": "Maria Skobtsova", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jelizaveta Jurjevna Pilenková se narodila v aristokratické rodině v roce 1891 v Rize, když to byla část Ruské říše. Její otec zemřel, když byla ještě nedospělá, a tehdy se stala ateistkou. V roce 1906 se její matka přestěhovala s rodinou do Petrohradu, kde se Jelizaveta zapojila do radikálních intelektuálních kruhů. V roce 1910 se Jelizaveta provdala za bolševika jménem Dmitrij Kuzmin-Karavajev. Během tohoto období jejího života byla aktivně zapojena do literárních kruhů a psala mnoho poezie. Její první kniha \"Skýtské střepy\" (Скифские черепки) obsahuje poezii z tohoto období. Roku 1913 její manželství s Dmitrijem skončilo a ona se postupně přiklonila k pravoslavné víře. Pohled na Kristovo lidství – „On také zemřel. Potil krev. Udeřili ho do tváře.“ – ji začal přitahovat zpět ke křesťanství. Odstěhovala se – nyní se svou dcerou Gajanou – na jih Ruska, kde prohloubila svou náboženskou víru. Hněvala se na Lva Trockého kvůli tomu, že neumožnil konat sjezd eserů, a naplánovala na něj atentát, ale přátelé ji odradili a poslali ji do Anapy. V roce 1918, po bolševické revoluci, byla zvolena zástupkyní starosty Anapy v jižním Rusku. Když protikomunistická bílá armáda ovládla Anapu, starosta uprchl a ona se stala starostkou města. Bílí ji postavili před soud za to, že patří k bolševikům. Soudcem však byl její bývalý učitel Daniel Skobcov a osvobodil ji. Brzy se do sebe zamilovali a vzali se. Aby se v neklidné době vyhnuli nebezpečí, uprchli Jelizaveta, Daniel, Gajana a Jelizavetina matka Sofia ze země. Jelizaveta byla těhotná se svým druhým dítětem. Nejprve cestovali do Gruzie (kde se jim narodil syn Jurij), a poté do Jugoslávie (kde se jim narodila dcera Anastasia). Nakonec v roce 1923 dorazili do Paříže. Jelizaveta se brzy začala věnovat studiu teologie a sociální práci. V roce 1926 Anastasia zemřela na chřipku. Gajana byla poslána do Belgie na internátní školu. Manželství Daniela a Jelizavety se brzy nato rozpadlo. Jurij zůstal s Danielem a Jelizaveta se přestěhovala do Paříže, aby pracovala přímo s těmi, kteří to nejvíce potřebovali. Její biskup ji povzbudil, aby složila řeholní sliby, což udělala pouze s výminkou, že nebude muset žít v klášteře, izolovaná od světa. V roce 1932 byl se svolením Daniela Skobcova vykonán církevní rozvod a Jelizaveta složila řeholní sliby. Přijala řeholní jméno Marie. Jejím zpovědníkem byl Otec Sergej Bulgakov. Později jí byl jako duchovní přidělen Otec Dmitrij Klepinin. Matka Marie udělala z pronajatého domu v Paříži svůj „klášter“. Bylo to místo s otevřenými dveřmi pro uprchlíky, potřebné a osamělé. Brzy se také stalo centrem intelektuální a teologické diskuse. V osobě Matky Marie tyto dva prvky – služba chudým a teologie – šly ruku v ruce.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Po pádu Francie v roce 1940 se u Marie začali hlásit Židé a prosili o křestní listy, aby se vyhnuli perzekuci. Falešná osvědčení o křtu jim vystavoval otec Dmitrij. Mnoho Židů s nimi zůstalo. Poskytli jim útočiště a pomohli řadě z nich uprchnout ze země. Nakonec byl dům uzavřen. Matka Marie, Otec Dmitrij, Jurij a Sofia byli zatčeni Gestapem. Dmitrij a Jurij zemřeli v koncentračním táboře Dora. Matka Marie byla poslána do koncentračního tábora Ravensbrück. Na Bílou sobotu 1945 neprošla selekcí a byla poslána do plynové komory.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Matka Marie byla kanonizována (prohlášena za svatou) výnosem Posvátného synodu Ekumenického patriarchátu dne 16. ledna 2004. Slavnostní prohlášení Matky Marie spolu s O. Dmitrijem, Jurijem a Iljou Fondaminským za svaté se konaly v katedrále Alexandra Něvského v Paříži ve dnech 1. a 2. května 2004. Jejich svátek je 20. července. Za své úsilí o záchranu Židů byla Matka Marie spolu s O. Dmitrijem roku 1985 poctěna titulem Spravedlivý mezi národy. Mariin život byl vykreslen v sovětském filmu s Ljudmilou Kasatkinou v hlavní roli. Podle pravoslavného metropolity Anthonyho (Blooma) je „Matka Maria světcem dnešní doby a pro dnešní dobu; je ženou z masa a krve proniknutou Boží láskou, která zblízka vzdorovala problémům tohoto století.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Maria Skobcova (rusky \"Мария Скобцова\") známá jako (sv.) Matka Marie z Paříže (francouzsky \"Mère Marie\"), narozená Jelizaveta Jurjevna Pilenková (), po prvním manželství příjmením Kuzmina-Karavajeva (\"\"; 20. prosince 1891 Riga – 31. března 1945 koncentrační tábor Ravensbrück) byla ruská šlechtična, básnířka, řeholnice a členka francouzského odboje během druhé světové války. Roku 1985 byla vyhlášena Spravedlivou mezi národy a roku 2004 byla v pravoslavné církvi prohlášena za svatou.", "tgt_summary": "Maria Skobtsova (20 [8 Old Calendar] December 1891 in Riga – 31 March 1945 in Ravensbrück concentration camp, Germany), known as \"Mother Maria\" (), Saint Mary (or Mother Maria) of Paris, born \"Elizaveta Yurievna Pilenko\" (), \"Kuzmina-Karavayeva\" () by her first marriage, \"Skobtsova\" () by her second marriage, was a Russian noblewoman, poet, nun, and member of the French Resistance during World War II. She has been canonized a saint in the Eastern Orthodox Church.", "id": 2009502}
{"src_title": "Tomáš Pekhart", "tgt_title": "Tomáš Pekhart", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Narodil se v Sušici v Československu. Svou kariéru začal v klubu TJ Sušice a dále hrál za TJ Klatovy, odkud v roce 2003 přestoupil do SK Slavia Praha. V létě roku 2006 přestoupil ze Slavie do Tottenhamu. V první sezoně 2006/07 dal za akademii Tottenhamu 19 golů ve 20 zápasech, ale zranění mu snižovalo naději, že zde uspěje. V srpnu 2008 odešel na hostování do Southamptonu, kde hrál až do ledna 2009 a poté se z Tottenhamu vrátil na hostování zpět do Slavie. Dne 12. ledna 2010 se týmu FK Baumit Jablonec podařilo získat tohoto hráče za nezveřejněnou částku. V následující sezóně byl zapůjčen do Sparty Praha na hostování.", "section_level": 1}, {"title": "1. FC Norimberk.", "content": "Od 1. června 2011 přestoupil do německého klubu 1. FC Norimberk. Ve 2. kole německé Bundesligy v sezóně 2012/13 (31. srpna 2012) vstřelil Tomáš Pekhart svůj první gól v tomto ročníku proti hostující Borussii Dortmund. Ve 31. minutě otevřel hlavičkou skóre utkání po rohovém kopu Japonce Hirošiho Kijotakeho. Byl to jeho desátý gól za Norimberk od přestupu z Jablonce. 2. února 2013 vstřelil svůj třetí gól sezóny v domácím utkání proti Borussii Mönchengladbach, byl to zároveň vítězný gól na 2:1 (konečný stav zápasu). Čtvrtý gól sezóny vstřelil v posledním kole Bundesligy 17. května 2013 a byl to vítězný gól, kterým Norimberk porazil SV Werder Bremen 3:2. V sezoně 2013/14 zažil s týmem pád do druhé německé Bundesligy.", "section_level": 2}, {"title": "FC Ingolstadt 04.", "content": "V srpnu 2014 přestoupil z Norimberku do jiného německého druholigového klubu FC Ingolstadt 04. S Ingolstadtem slavil v sezóně 2014/15 postup do 1. německé Bundesligy.", "section_level": 2}, {"title": "AEK Athény.", "content": "V lednu 2016 přestoupil do řeckého klubu AEK Athény. V sezóně 2015/16 slavil zisk řeckého poháru. S 12 góly v 31 soutěžních zápasech byl nejlepším střelcem AEK v sezóně 2016/17.", "section_level": 2}, {"title": "Hapoel Beerševa.", "content": "V červenci 2017 přestoupil do týmu mistra izraelské nejvyšší ligy z ročníku 2016/17, klubu Hapoel Beerševa. Necelý měsíc po svém příchodu vyhrál s týmem první trofej – Izraelský Superpohár. Hapoel porazil celek Bnei Yehuda Tel Aviv FC poměrem 4:2, Pekhart vstřelil jeden gól. Na konci sezóny slavil s klubem mistrovský titul.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické výběry.", "content": "Tomáš Pekhart nastoupil za některé mládežnické výběry České republiky. Během své mládežnické kariéry se zúčastnil v roce 2006 Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 17 let v Lucembursku, kdy s českým týmem postoupil do finále turnaje proti Rusku. Pekhart se střelecky prosadil v semifinále proti Španělsku (výhra ČR 2:0) i ve finále proti Rusku (remíza 2:2 po prodloužení, titul získalo Rusko po výhře 5:3 na pokutové kopy). Zúčastnil se i Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 20 let 2007 v Kanadě, na němž česká reprezentace podlehla ve finále Argentině 1:2. Nechyběl ani na následujícím světovém šampionátu v roce 2009 v Egyptě, kde český celek vypadl v osmifinále s Maďarskem na pokutové kopy. Tomáš Pekhart se na tomto turnaji jedenkrát trefil v zápase základní skupiny proti Austrálii (výhra ČR 2:1). V reprezentaci do 21 let vstřelil dva hattricky, oba San Marinu během kvalifikace na ME „21“ 2011. V tomto kvalifikačním cyklu se stal se 7 vstřelenými góly nejlepším kanonýrem kvalifikační skupiny 5, v níž se ČR střetla s Německem, Islandem, Severním Irskem a San Marinem. Bilance Tomáše Pekharta v mládežnických týmech:", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2011.", "content": "V těžké základní skupině B Mistrovství Evropy hráčů do 21 let v roce 2011 konaném v Dánsku se česká reprezentace střetla postupně s celky Ukrajiny, Španělska a Anglie, do semifinále postupovaly první dva týmy ze skupin. 12. června 2011 nastoupil český výběr proti Ukrajině a zvítězil 2:1, Tomáš Pekhart absolvoval celé utkání. Další zápas 15. června se české mládežnické reprezentaci nevydařil, prohrála se Španělskem 0:2. Pekhart odehrál první poločas. O postupu se rozhodovalo v posledním zápase s Anglií 19. června. Angličané vedli až do 89. minuty 1:0, ČR pak góly střídajících hráčů Jana Chramosty a Tomáše Pekharta otočila stav na 2:1 a postoupila do semifinále, přičemž Pekhart trefil ve 4. minutě nastaveného času vítězný gól poté, co v 83. minutě střídal. Semifinále 22. června proti Švýcarsku ČR prohrála po prodloužení 0:1 a stejným výsledkem (avšak v normální hrací době) podlehla 25. června v souboji o 3. místo Bělorusku. Tomáš Pekhart nastoupil pouze v utkání se Švýcarskem, kde se dostal na hřiště v 63. minutě.", "section_level": 3}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "První zápas v A-mužstvu české reprezentace absolvoval Pekhart 22. května 2010 proti Turecku, toto přátelské utkání hrané v USA český celek prohrál 1:2. Pekhart střídal v 77. minutě Jaroslava Plašila. Po evropském šampionátu 2012 nastoupil v prvním přátelském utkání nového reprezentačního cyklu 15. srpna 2012 ve Lvově proti domácí Ukrajině (0:0) a 8. září v Kodani proti Dánsku (kvalifikační zápas o MS 2014 v Brazílii, opět 0:0). V dalším utkání v Teplicích proti Finsku 11. září odehrál první poločas (prohra 0:1). Objevil se v základní sestavě v kvalifikačním zápase proti Maltě a po centru Petra Jiráčka z levé strany hlavou skóroval do brány maltského brankáře Andrewa Hogga a zvýšil na průběžných 2:1. Byl to jeho první reprezentační gól v A-mužstvu. Po čtyřzápasovém střeleckém trápení českého týmu bez vstřeleného gólu (mimo tří výše zmíněných zápasů ještě prohra 0:1 z evropského šampionátu s Portugalskem) zvítězila ČR 3:1, v nastaveném čase chytil ještě Petr Čech přísně nařízený pokutový kop. 16. října 2012 nastoupil Pekhart v Praze v kvalifikačním zápasu s Bulharskem (0:0). Druhý gól v seniorské reprezentaci vstřelil hlavou 11. října 2013 opět proti Maltě (která hrála doma), v 90. minutě zvyšoval na konečných 4:1 pro ČR. Při gólové akci dostal ránu do hlavy, utrpěl lehký otřes mozku a musel být vystřídán.", "section_level": 2}, {"title": "EURO 2012.", "content": "Trenér Michal Bílek jej nominoval na EURO 2012 konané v Polsku a na Ukrajině. V prvním zápase (8. června 2012) se na hřiště nedostal, české mužstvo prohrálo 1:4 s Ruskem. Ve druhém zápase (12. června 2012) proti Řecku střídal v 64. minutě Milana Baroše, český tým nakonec zvítězil 2:1. V závěrečném zápase základní skupiny proti Polsku Pekhart opět střídal Baroše, tentokrát šlo o taktické střídání v samotném závěru utkání (90. minuta). České mužstvo zvítězilo 1:0, získalo tři body a s celkově šesti body postoupilo z prvního místa ve skupině (přes pasivní skóre 4:5 ze tří zápasů) do čtvrtfinále turnaje (společně s Řeckem, které po vítězství nad Ruskem 1:0 skončilo druhé). Čtvrtfinálový zápas ve Varšavě (21. června 2012) proti Portugalsku český tým prohrál 0:1 a s turnajem se rozloučil. Tomáš Pekhart nastoupil na hřiště v 86. minutě místo Tomáše Hübschmana.", "section_level": 3}, {"title": "Reprezentační góly a zápasy.", "content": "Góly Tomáše Pekharta v české reprezentaci do 21 let Góly Tomáše Pekharta v A-mužstvu české reprezentace", "section_level": 2}], "src_summary": "Tomáš Pekhart (* 26. května 1989 Sušice, Československo) je profesionální fotbalista. V současné době hraje za tým Legia Varšava. Mimo ČR působil na klubové úrovni v Německu, Anglii, Izraeli a Řecku, od léta 2017 je v Španělsko. V sezoně 2008/09 získal se Slavií Praha mistrovský titul a stal se velice platným hráčem v české reprezentaci do 21 let. V letech 2010–2013 odehrál 19 zápasů v dresu českého reprezentačního A-mužstva, vstřelil dvě branky. V sezóně 2017/18 se stal mistrem Izraele s klubem Hapoel Beerševa.", "tgt_summary": "Tomáš Pekhart (born 26 May 1989) is a Czech professional footballer who plays as a forward for Polish club Legia Warsaw. He has represented the Czech Republic at both junior and senior level.", "id": 1693822}
{"src_title": "Emden", "tgt_title": "Emden", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Přesné datum založení Emdenu je neznámé, ale město pravděpodobně existovalo přinejmenším od 8. století. V historické literatuře bychom Emden mohli najít i pod názvy \"Amuthon\", \"Embda\", \"Emda\" a \"Embden\". Privilegia města a vlastní znak získal Emden v roce 1495 díky císaři Maxmilánovi I. V 16. století se Emden stal důležitým centrem protestantských reformací za vlády Anny Oldenburské, která hledala náboženskou \"třetí cestu\" mezi luteránství a katolicismem. V roce 1542 jmenovala polského šlechtice Jana Laskiho pastorem protestantského kostela v Emdenu. On její nabídku přijal a po dobu 7 let pokračoval v rozšiřování nového náboženství ve Východní Frísku. Nicméně v roce 1549 byla Anna pod tlakem císaře Karla I. Španělského a byla nucena Laskiho odvolat. Emden bylo obecně velmi bohaté město a jeho ekonomika vzkvétala především v 17. století a to díky velkému množství nizozemských přistěhovalců. Byly zde vytvářeny i Bible v nizozemštině. V roce 1744 byl Emden připojen k Prusku. V roce 1752 pronajal Fridrich Veliký Emdenskou obchodní společnost, ta ale byla v troskách po tom, co byl Emden krátkou dobu pod vládou francouzských ozbrojených sil během sedmileté války. Město bylo osvobozeno anglo-německými silami roce 1758 a po zbytek trvání války byl Emden hlavní zásobárnou anglických vojsk. Během napoleonské éry byl Emden a okolní pozemky Východního Fríska součástí Holandského království. Industrializace města začala kolem roku 1870. Na konci 19. století byl postaven kanál Dortmund-Ems kanál, který propojoval Emden s městy v Porýní. V té době se z Emdenu stal především přístav. Hlavní náklad lodí tvořilo uhlí a železná ruda. Poslední loď s železnou rudou v tomto město kotvila v roce 1986. Centrum města bylo téměř kompletně zničeno při spojeneckých náletech během druhé světové války. Tyto nálety zničily téměř všechny historické a cenné budovy. První bombardování Emdenu proběhlo 31. března 1940 jednotkou RAF, avšak bombardování s nejzávažnějšími následky proběhlo 6. září 1944, kdy bylo zničeno zhruba 80 % všech domů v centru města. Zvláštní je, že loděnice a přístav zůstaly naprosto nedotčené, přestože z průmyslového hlediska byly nejdůležitější. Ze strany Angličanů se pravděpodobně jednalo o odvetu za nálety na město Coventry. Rekonstruované město bylo znovuotevřeno dne 6. září 1962, přesně 18 let po zmíněném bombardování.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Podnebí v Emdenu je průměrné a typické pro celou západní Evropu. Nejteplejšími měsíci jsou červenec a srpen, kdy se teplota pohybuje okolo 22 ° C. Naopak nejstudenějšími měsíci jsou leden a únor, kdy se teplota pohybuje okolo - 1 ° C. Za rok průměrně v Emdenu naprší 801 mm srážek a nejdeštivější měsíc je září, kdy naprší průměrně 80,5 mm. Naopak nejsušší je duben, kdy naprší okolo 39 mm srážek.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Hlavním zaměřením Emdenu je výroba automobilů a stavba lodí. Je zde velký závod značky Volkswagen, který produkuje auta Volkswagen Passat a je zde zaměstnáno přes 10 000 lidí. Je zde i výroba konvenčních ponorek, nákladních lodí, ledoborců... Dalším důležitým hospodářským odvětvím je cestovní ruch, hlavně jako výletní destinací pro turisty ubytované v okolních vesnicích na pobřeží Severního moře. V Emdenu má sídlo i letecká společnost Ostfriesische Lufttransport. Univerzita aplikovaných věd (\"Fachhochschule\") zde byla otevřena v roce 1973. V současné době zde studuje přibližně 4 240.", "section_level": 1}, {"title": "Lodě pojmenovaná podle Emdenu.", "content": "Tři německé lehké křižníky byly pojmenovány po Emdenu, přičemž dva sloužili v první světové válce a třetí ve druhé světové válce.", "section_level": 1}, {"title": "Partnerská města.", "content": "Emden podepsal smlouvy o spolupráci s těmito městy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Emden je město a přístav ležící na řece Emži v Dolním Sasku na severozápadě Německa. Jedná se o hlavní město regionu Východní Frísko a žije zde obyvatel. V historii bylo významné především jako centrum obchodu a později i díky závodu Volkswagen, který ve městě sídlil. Od roku 1973 je zde i vysoká škola aplikovaných věd.", "tgt_summary": "Emden () is an independent city and seaport in Lower Saxony in the northwest of Germany, on the river Ems. It is the main city of the region of East Frisia and, in 2011, had a total population of 51,528.", "id": 1626592}
{"src_title": "George John Spencer, 2. hrabě Spencer", "tgt_title": "George Spencer, 2nd Earl Spencer", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se v Londýně jako nejstarší syn 1. hraběte Spencera, jeho kmotrem byl král Jiří II. Studoval v Harrow a na univerzitě v Cambridge. V letech 1780–1783 byl členem Dolní sněmovny, poté po otci zdědil rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů (do té doby užíval jméno \"vikomt Althorp\"). V politice patřil k whigům, později se dostal do vlády Williama Pitta mladšího, v roce 1794 byl jmenován lordem strážcem tajné pečeti, zároveň se stal členem Tajné rady, v armádě dosáhl hodnosti plukovníka a druhou polovinu roku 1794 strávil na mimořádné diplomatické misi ve Vídni. V letech 1794–1801 byl prvním lordem admirality, tuto funkci převzal po nekompetentním bratrovi premiéra Pitta a musel reorganizovat námořnictvo pro války s revoluční Francií. Do doby jeho úřadování spadají úspěšná tažení konce devadesátých let 18. století (bitvy u St. Vincent, u Camperduinu a na Nilu). V roce 1799 obdržel Podvazkový řád. V letech 1806–1807 byl státním sekretářem vnitra, poté dlouhodobě patřil k opoziční skupině \"Grenvilles\". Mimoto zastával řadu nižších správních funkcí v různých hrabstvích.", "section_level": 1}, {"title": "Další veřejné aktivity a rodina.", "content": "Kromě svého působení v politice proslul jako vzdělanec a mecenáš, zálibu měl především v literatuře a na svém sídle v Althorpu soustředil bohatou knihovnu, pro kterou získal řadu vzácných starých tisků. Byl členem Královské společnosti (1785) a Královské společnosti starožitností (1785), získal také čestný doktorát v Oxfordu a v letech 1813–1825 byl prezidentem Královského institutu. V roce 1781 se oženil s Lavinií Bingham (1762–1831), dcerou 1. hraběte z Lucanu. Měli spolu devět dětí, z nichž tři zemřely v dětství. Dědicem titulů byl nejstarší syn John Charles Spencer, 3. hrabě Spencer (1782–1845), který byl taktéž politikem. Po jeho smrti zdědil tituly mladší bratr admirál Frederick Spencer, 4. hrabě Spencer (1798–1857). Z dcer vynikla Sarah (1787–1870), provdaná za 3. barona Lytteltona, která byla vychovatelkou dětí královny Viktorie.", "section_level": 1}], "src_summary": "George John Spencer, 2. hrabě Spencer (\"George John Spencer, 2nd Earl Spencer, 2nd Viscount Spencer of Althorp, 2nd Baron Spencer\") (1. září 1758, Londýn – 10. listopadu 1834, Althorp, Anglie) byl britský státník ze starobylého rodu Spencerů. Politicky náležel k whigům a zastával několik funkcí v britské vládě (lord strážce tajné pečeti, první lord admirality, ministr vnitra). Proslul též jako mecenáš umění a získal Podvazkový řád. V přímé linii byl předkem princezny Diany.", "tgt_summary": "George John Spencer, 2nd Earl Spencer, (1 September 1758 – 10 November 1834), styled Viscount Althorp from 1765 to 1783, was a British Whig politician. He served as Home Secretary from 1806 to 1807 in the Ministry of All the Talents. He was the 3rd paternal great grandfather of Diana, Princess of Wales.", "id": 963521}
{"src_title": "Hallam Tennyson, 2. baron Tennyson", "tgt_title": "Hallam Tennyson, 2nd Baron Tennyson", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se v londýnské čtvrti Twickenham v pronajatém domě \"Chapel House\", který je dnes známý pod názvem \"Tennysonův dům\". Byl starším synem básníka Alfreda Tennysona a jeho manželky Emily, rozené Sellwood (1813–1896). Měl mladšího bratra Lionela Tennysona (1854–1886). Dětství strávil na ostrově Wight, studoval v Cambridge, ale studia nedokončil a stal se tajemníkem svých rodičů. Po otci zdědil v roce 1892 titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů. V Horní sněmovně se připojil ke konzervativcům a začal se zajímat o problematiku kolonií, od roku 1883 byl členem \"Imperial Federation League\". Díky zájmu o kolonie a slavnému jménu dostal nabídku od ministra kolonií Josepha Chamberlaina na funkci guvernéra Jižní Austrálie (1899–1902). Po rezignaci lorda Hopetouna na post generálního guvernéra Austrálie v červenci 1902 vykonával tento úřad provizorně, v lednu 1903 se stal oficiálně australským generálním guvernérem na dobu jednoho roku. V této době ještě nebyla plně formulována politická role generálního guvernéra, načež se dostal do kompetenčního sporu s australským premiérem Alfredem Deakinem. Díky tomu neusiloval o prodloužení funkčního období a v lednu 1904 Austrálii opustil. V roce 1903 obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří. Po návratu do Anglie byl jmenován členem Tajné rady (1905) a v letech 1913–1928 zastával čestnou funkci zástupce místodržitele na ostrově Wight. Převážně ale žil v soukromí a věnoval se péči o literární odkaz svého otce. Byl také jeho oficiálním životopiscem (\"Alfred Lord Tennyson: A Memoir, 1897\"). Velkou část literární pozůstalosti svého otce odkázal cambridgeské univerzitě. Mimo jiné zastával funkce smírčího soudce a zástupce místodržitele v hrabství Hampshire.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Po neúspěšném pokusu o sňatek s dcerou premiéra Williama Gladstona se v roce 1884 oženil s Audrey Boyle (1854–1916) z vedlejší liie hrabat z Corku. Měli spolu tři syny, nejstarší Lionel Hallam Tennyson, 3. baron Tennyson (1889–1951), byl dědicem baronského titulu, mladší synové Alfred (1891–1916) a Harold (1896–1916) padli za první světové války. Po ovdovění se baron Tennyson podruhé oženil v roce 1918 s Mary Prinsep (1853–1931). Současným představitelem rodu je David Tennyson, 6. baron Tennyson (*1960).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hallam Tennyson, 2. baron Tennyson (\"Hallam Tennyson, 2nd Baron Tennyson of Aldworth\") (11. srpna 1852, Londýn, Anglie – 2. prosince 1928, Freshwater, Wight, Anglie) byl britský politik, spisovatel a koloniální administrátor. Byl synem slavného básníka Alfreda Tennysona, po němž zdědil titul barona s členstvím ve Sněmovně lordů. Od mládí se zabýval koloniální problematikou a v letech 1902–1903 byl generálním guvernérem v Austrálii. Vedle politických aktivit zasvětil svůj život péči o literární odkaz svého otce a sám se uplatnil jako spisovatel.", "tgt_summary": "Hallam Tennyson, 2nd Baron Tennyson, (11 August 1852 – 2 December 1928) was a British aristocrat who served as the second Governor-General of Australia, in office from 1903 to 1904. He was previously Governor of South Australia from 1899 to 1902. ", "id": 1616574}
{"src_title": "Place Dauphine", "tgt_title": "Place Dauphine", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Place Dauphine zaujímá trojúhelníkový prostor v západním cípu ostrova Cité. Západní špice trojúhelníku směřuje skrz ulici \"Rue Henri-Robert\" do středu mostu Pont Neuf, východní základnu tvoří ulice \"Rue de Harlay\", která náměstí odděluje od Justičního paláce. Na zbývajících dvou stranách náměstí je řada budov oddělující prostor od nábřeží \"Quai de l'Horloge\" na severu a \"Quai des Orfèvres\" na jihu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Náměstí bylo při svém založení pojmenováno na počest dauphina, budoucího krále Ludvíka XIII. V roce 1792 za Velké francouzské revoluce bylo přejmenováno na \"Place de Thionville\". Svůj původní název získalo opět v roce 1814. Náměstí se nachází na místě bývalých ostrovů Passeur aux Vaches, Gourdaine a Židovský ostrov, kde byl 11. března 1314 upálen Jacques de Molay, velmistr řádu templářů. Při stavbě Pont Neuf v letech 1578-1607 byly malé ostrovy připojeny k ostrovu Cité. Most nechal postavit francouzský král Jindřich IV., který také v roce 1607 po zprovoznění mostu Pont Neuf rozhodl o vytvoření rezidenčního náměstí na bývalých ostrovech. Panovník pronajal pozemky Achillu de Harley, prezidentu pařížského parlamentu jako odměnu za jeho věrné služby v boji proti Katolické lize. Ten dostal povolení k vytvoření trojúhelníkového náměstí, druhého založeného královského náměstí v Paříži. Domy měly být postaveny ve stejném stylu jako na \"Place Royale\" (dnešní \"Place des Vosges\"): dvoupodlažní domy s podloubím, kde se nacházely obchody, pilíře arkád zdobené kamennou bosáží a domy z cihel s břidlicovou střechou. Počet domů byl stanoven na 32 po celém obvodu náměstí. Achille Harley po zaplacení poplatku zahájil výstavbu v květnu 1607 a rozprodal pozemky jednotlivcům. Náměstí bylo celé uzavřeno, mělo jen dva průchody, z nichž se dochoval ten na západní straně, který vedl k jezdecké soše Jindřicha IV. Protože však král neuložil povinnost novým vlastníkům uchovat původní tvar domů, nebylo nařízení postupem doby respektováno a vzhled náměstí tak dnes není jednotný. Z plánovaných 32 stejných domů tak dnes zůstaly zachovány jen dvě krajní budovy u Pont Neuf. Ostatní budovy byly buď přestavěny nebo zbořeny a nahrazeny jinými. Naproti těmto dvěma původním domům se na Square du Vert-Galant nachází bronzová jezdecká socha Jindřicha IV. odhalená 25. srpna 1818 (původní byla roztavena během Francouzské revoluce). V roce 1874 byla zbořena celá fronta domů do ulice \"Rue de Harley\" (tvořící základnu trojúhelníkového náměstí), aby se uvolnila zadní fasáda Justičního paláce postaveného roku 1854. Na tomto místě jsou dnes zasazené stromy. Tím byla zcela narušena koncepce celého náměstí. Uprostřed náměstí se v letech 1803-1874 nacházela Desaixova fontána postavená na počest generála Desaixe, který zemřel v bitvě u Marenga v roce 1800.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Samotné náměstí je chráněno jako historická památka od roku 1950, stejně tak je chráněno mnoho budov, které ho lemují. Na liché (jižní) straně jsou to domy č. 13, 15 (v tomto domě žili Simone Signoretová a Yves Montand), 17, 19-21, 23, 25, 27, 29 a 31 a na sudé (severní) straně č. 12, 14, 16, 24, 26 a 28.", "section_level": 1}, {"title": "Náměstí v kultuře.", "content": "Dauphinovo náměstí je zmiňováno v literatuře, např. v básni \"La Main de gloire\" Gérarda de Nerval nebo v románu \"Les Dieux ont soif\" (Bohové žízní) Anatola France. Malý odkaz se nachází rovněž v románu \"Kaput\" italského spisovatel Curzia Malaparta. André Breton umístil na náměstí část děje svého románu \"Nadja\". V hudbě Jacques Dutronc cituje náměstí v písni \"Il est cinq heures, Paris s'eveille\" z roku 1968. Yves Simon, který na náměstí žil, je zmiňuje ve své písni \"Nous nous sommes tant aimés\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Place Dauphine (\"Dauphinovo náměstí\") je náměstí v Paříži. Nachází se v 1. obvodu na ostrově Cité. Bylo postaveno po \"Place des Vosges\" jako druhé královské náměstí v Paříži.", "tgt_summary": "The Place Dauphine is a public square located near the western end of the Île de la Cité in the first arrondissement of Paris. It was initiated by Henry IV in 1607, the second of his projects for public squares in Paris, the first being the Place Royale (now the Place des Vosges). He named it for his son, the Dauphin of France and future Louis XIII, who had been born in 1601. From the \"square\", actually triangular in shape, one can access the middle of the Pont Neuf, a bridge which connects the left and right banks of the Seine by passing over the Île de la Cité. A street called, since 1948, Rue Henri-Robert, forty metres long, connects the Place Dauphine and the bridge. Where they meet, there are two other named places, the Place du Pont-Neuf and the Square du Vert-Galant.", "id": 820780}
{"src_title": "Camp Rock", "tgt_title": "Camp Rock", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Příběh je o mladé dívce Mitchie Torres, která by se ráda stala profesionální zpěvačkou. Mitchie chce jet na hudební tábor \"Camp Rock\". Její rodina si tábor nemůže dovolit, ale Mitchie na tábor jede spolu s její mámou, která dělá na táboře kuchařku, když Mitchie slíbí, že jí bude pomáhat. Mitchie se pokouší seznámit s novými kamarády, ale aby jí noví kamarádi brali vážně, vymyslí si lež, že je její máma ředitelkou televize HOT NEWS v Číně. Na tábor také přijíždí známá popstar Shane Gray z hudební skupiny Connect 3. Shane uslyší Mitchie zpívat a zamiluje se do jejího hlasu, jenže Shane neví, že hlas patří Mitchie a proto po celém táboře hledá \" tu dívku, kterou slyšel zpívat\". Shane a Mitchie se navzájem poznávají a postupně mezi nimi začíná být něco víc...", "section_level": 1}, {"title": "Postavy a obsazení.", "content": "Mitchie Torres (Demi Lovato) je dívka, která doufá, že se jednoho dne stane zpěvačkou. Jejím snem je jet na \"Camp Rock\", ale její rodiče si to nemohou dovolit, protože tábor je příliš drahý. Jediné východisko je, že by na tábor jela spolu s její mamkou, která bude na táboře dělat kuchařku a Mitchie jí bude pomáhat. Shane Gray (Joe Jonas) je zpěvák rockové skupiny Connect 3. Je poslán na \"Camp Rock\", aby se změnil a nebyl tak namyšlený a arogantní. Na táboře slyší úžasný hlas, který se mu velmi líbí (je to hlas Mitchie, to ale neví) a velkou část tábora stráví hledáním \"dívky s úžasným hlasem\". Později potká Mitchie a stanou se z nich přátelé, ale Shane ještě netuší že to byl Michiin hlas, který slyšel. Dozví se to až na konci příběhu na \"Final Jamu\". Tess Tyler (Meaghan Jette Martin) je dcera známé rockové pěvačky TJ Tyler a jednoho dne by se ráda stala zpěvačkou, stejn jako ona. Je primadona a občas zraňuje lidi, jen proto, aby bylo po jejím. Dožaduje se pozornosti většinou proto, že její máma většinou dává přednost kariéře před Tess. Caythlin Gellar (Alyson Stoner) je Mitcheina nejlepší kamarádka v táboře. Jako jedna z mála lidí stojí na Mitcheině straně, když Tess všem prozradí Mitcheino tajemství. Caythlin chce být hudební producentkou a často jí zahlédnete, jak mixuje hudbu v jejím laptopu. Ella Pador (Anna Maria Perez de Tagle) je takzvaná kamarádka Tess. Uteče od Tess, která jí využívá před \"Final Jamem\" a na \"Final Jamu\" zpívá společně s Barronem a Sandrem píseň \"Hasta la vista\" a všichni jsou mile překvapeni jejím hlasem. Peggy Warburton, přezdívka Margaret Dupree (Jasmine Richards) je další Tessina \"kamarádka\", kterou Tess jenom využívá. Před \"Final Jamem\" se s Tess pohádá a odejde a na \"Fimal Jamu\" zpívá vlastní písničku \"Here I Am\". Všichni jsou překvapeni z jejího úžasného hlasu a Peggy \"Final Jam\" vyhraje. Connie Torres (Maria Canals Barrera) je Mitcheina mamka, která je výborná kuchařka a proto vaří v \"Camp Rocku\". Lola Scott (Aaryn Doyle) je zpěvačka, která občas rapuje. Je dobrá kamarádka s Caythlin. Lola je talentovaná zpěvačka ale nevystoupí na \"Final Jamu\". Postaví se na Mitcheinu stranu, když se vyzradí Mitcheino tajemství. Barron James (Jordan Francis) a Sander Lawer (Roshon Fegan)jsou break-danceři a také jsou nejlepší kamarádi. Zpívají a rapují s Ellou na \"Final Jamu\". Stojí na Mitcheině straně. Brown Cessario (Daniel Fathers) je hlavním vedoucím v \"Camp Rocku\". Nate (Nick Jonas) a Jason (Kevin Jonas) jsou členové skupiny Connect 3.", "section_level": 1}], "src_summary": "Camp Rock je americký televizní film z roku 2008 z produkce Disney Channel Original Movies (DCOM), který vypráví příběh dívky Mitchie jedoucí na (pop)Rockový tábor. Ve filmu hrají hlavní roli Demi Lovato a Jonas Brothers. Hudbu složili Julie Brown, Paul Brown, Regina Hicks a Karen Gist. Hlavním produkčním filmu je Alan Sacks a režisérem je Matthew Diamond. ", "tgt_summary": "Camp Rock is a 2008 Disney Channel Original Movie directed by Matthew Diamond and starring Demi Lovato, Joe Jonas, Meaghan Martin, Maria Canals-Barrera, Daniel Fathers, and Alyson Stoner. It is about Mitchie (Demi Lovato), a young girl aspiring to be a singer, and her time at Camp Rock, a summer music camp, where she will discover friends, adversaries, romance, and her voice. ", "id": 1054142}
{"src_title": "Bateau-Lavoir", "tgt_title": "Bateau-Lavoir", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Původně se dům nazýval \"Maison du Trappeur\" - „Zálesácký dům“. Současná přezdívka by se dala přeložit jako „lodní prádelna“. Dům je rozdělen do malých pokojů a jejich vstupy na chodbu tak připomínaly parník, což je původ prvního slova \"Bateau\" (loď). Druhé slovo \"Lavoire\" (prádelna) bylo přidáno v ironickém slova smyslu, neboť v celém domě byl jen jeden přívod vody.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Dům byl postaven kolem roku 1860 na místě bývalé tančírny, která byla uzavřena roku 1830 následkem poklesu půdy. V roce 1889 jej nechal majitel přestavět na ateliéry pro umělce. Jako první se zde v roce 1892 usadil malíř Maxime Maufra, po svém návratu z Bretaně. Dům se stal rychle místem setkání mnoha umělců. Mezi lety 1900 až 1904 se zde vytvořily dvě skupiny umělců. Italové, z nichž nejznámější byl Ardengo Soffici, a Španělé, kteří se shromáždili kolem Francisca Durria de Madrón. Pablo Picasso sem přišel v roce 1904 a svůj ateliér zde měl až do roku 1912. Jeho modré období právě skončilo a začal tvořit obrazy z růžového období, které trvalo do roku 1907. V té době zde působili Kees van Dongen, Juan Gris, Constantin Brâncuşi, Amedeo Modigliani, Pierre Mac Orlan nebo Max Jacob. Bateau-Lavoir ztratil svůj význam po první světové válce ve prospěch čtvrti Montparnasse na levém břehu, kde se nachází obdobný dům La Ruche.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti v Bateau-Lavoir.", "content": "Mezi početnými osobnostmi, které se zde vyskytovaly, patří např. Henri Matisse, Georges Braque, Fernand Léger, André Derain, Raoul Dufy, Maurice Utrillo, Jean Metzinger, Louis Marcoussis, Guillaume Apollinaire, Alfred Jarry, Jean Cocteau, Raymond Radiguet, Gertrude Steinová, Charles Dullin, Ambroise Vollard, Maurice Denis, Kees van Dongen, Marie Laurencin, Pablo Picasso a další.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bateau-Lavoir je dům na Montmartru v Paříži na \"Place Émile-Goudeau\", ve kterém na přelomu 20. století měli ateliéry mnozí později slavní umělci. Dům v květnu 1970 vyhořel (zůstala pouze fasáda, která je chráněná jako historická památka) a roku 1978 byl kompletně rekonstruován. Dnes se zde nachází 25 uměleckých ateliérů.", "tgt_summary": "The Bateau-Lavoir (\"Washhouse Boat\") is the nickname of a building in the Montmartre district of the 18th arrondissement of Paris that is famous in art history as the residence and meeting place for a group of outstanding early 20th-century artists, men of letters, theatre people, and art dealers. It is located at No. 13 Rue Ravignan at Place Emile Goudeau, just below the Place du Tertre. ", "id": 1991850}
{"src_title": "Náboj (fyzika)", "tgt_title": "Charge (physics)", "src_document": [{"title": "Abstraktní definice.", "content": "Abstraktně je náboj jakýkoli generátor spojité symetrie studovaného fyzikálního systému. Pokud má fyzikální systém symetrii určitého druhu, Teorém Noetherové naznačuje existenci zachovávajícího se proudu. Věc, která „teče“ je „náboj“, a náboj je generátorem (lokální) grupy symetrií. Tento náboj se někdy nazývá náboj Noetherové. Příkladem je elektrický náboj, který je generátorem symetrie U(1) elektromagnetismu. Zachovávající se proud je zde elektrický proud. V případě lokální, dynamické symetrie, je ke každému náboji přiřazeno kalibrační pole; pokud je kvantizované, je jeho kvantem kalibrační boson. Náboje dané teorie „vyzařují“ kalibrační pole. Tedy například kalibrační pole elektromagnetismu je elektromagnetické pole; jeho kalibrační boson je foton. Slovo „náboj“ se často používá jako synonymum jak pro generátor symetrie, tak pro zachovávající se kvantové číslo generátoru (tj. jeho vlastní hodnotu). Pokud tedy označíme generátor velkým písmenem \"Q\", dostáváme, že generátor komutuje s Hamiltoniánem [\"Q\", \"H\"] = 0. Z komutativity vyplývá, že vlastní hodnoty (malá písmena) \"q\" jsou časově invariantní: formula_2. Takže když například grupa symetrií je Lieovou grupou, pak nábojové operátory odpovídají jednoduchým kořenům kořenového systému Lieovy algebry; diskrétnost kořenového systému způsobuje kvantizaci náboje. Používají se jednoduché kořeny, protože všechny ostatní kořeny lze získat jako jejich lineární kombinace. Obecné kořeny se často nazývají rostoucí nebo klesající operátory nebo žebříkové operátory. Nábojová kvantová čísla pak odpovídají vahám modulů nejvyšší váhy dané reprezentace Lieovy algebry. Takže například, pokud částice v kvantové teorii pole podléhá symetrii, znamená to, že se transformuje podle určité reprezentace této symetrie; nábojové kvantové číslo je pak vahou reprezentace.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady.", "content": "Různé teorie fyziky částic zavádějí různá nábojová kvantová čísla. Standardní model používá tyto náboje: Náboje přibližné symetrie: Hypotetické náboje různých rozšíření Standardního modelu: V supersymetrii: V konformní teorii pole: V gravitaci:", "section_level": 1}, {"title": "Nábojová konjugace.", "content": "Ve formalismu částicové teorie mohou být kvantová čísla odpovídající nábojům invertována operátorem nábojové konjugace, který se označuje písmenem C. Nábojová konjugace znamená, že daná grupa symetrií se objeví ve dvou neekvivalentních (ale stále izomorfních) reprezentacích grupy. Obvykle jsou dvě nábojově konjugované reprezentace konjugovanými funkcemi fundamentální reprezentace Lieovy grupy. Jejích součin pak tvoří adjungovanou reprezentaci grupy. Tedy obvyklý příklad je, že součin dvou nábojově konjugovaných fundamentálních reprezentací SL(2,C) (spinorů) tvoří adjungovaný rep Lorentzovy grupy SO(3,1); abstraktně zapisujeme Tj. součin dvou (Lorentzových) spinorů je (Lorentzův) vektor a (Lorentzův) skalár. Pamatujte, že komplexní Lieova algebra sl(2,C) má kompaktní reálný tvar su(2) (ve skutečnosti všechny Lieovy algebry mají jednoznačný kompaktní reálný tvar). Stejný rozklad platí také pro kompaktní tvar: součin dvou spinorů v su(2) je vektor v grupě rotací O(3) a singlet. Rozklad je daný Clebschovými-Gordanovými koeficienty. Podobný jev se objevuje v kompaktní grupě SU(3), kde existují dvě nábojově konjugované ale neekvivalentní fundamentální reprezentace, označované formula_5 a formula_6, kde číslo 3 udává počet rozměrů reprezentace a s kvarky transformujícími se pod formula_5 a antikvarky transformujícími se pod formula_6. Jejich Kroneckerův součin dává Tj. osmirozměrná reprezentace, osmice „osmeré cesty\" a singlet. Dekompozici takovéto součinové reprezentace na přímé součty ireducibilních reprezentací lze obecně zapsat pro reprezentace formula_11. Dimenze reprezentace zachovávají „dimenzionální součtové pravidlo“: kde formula_13 je počet rozměrů reprezentace formula_11 a celá čísla formula_15 jsou Littlewoodovy-Richardsonovy koeficienty. Dekompozice reprezentací je opět dána Clebschovými-Gordanovými koeficienty, tentokrát pro případ obecné Lieovy algebry.", "section_level": 1}], "src_summary": "Náboj je ve fyzice jedna z veličin, které jsou spojeny se zachováním kvantových čísel, jako například elektrický náboj v elektromagnetismu nebo barevný náboj v kvantové chromodynamice. Náboje odpovídají časově invariantním generátorům grupy symetrií, konkrétně generátorům, které komutují s Hamiltoniánem. Náboje se často značí symbolem \"Q\", takže invariance náboje odpovídá zániku komutátoru formula_1, kde H je Hamiltonián. Náboje jsou to vlastní čísla \"q\" generátoru \"Q\".", "tgt_summary": "In physics, a charge is any of many different quantities, such as the electric charge in electromagnetism or the color charge in quantum chromodynamics. Charges correspond to the time-invariant generators of a symmetry group, and specifically, to the generators that commute with the Hamiltonian. Charges are often denoted by the letter \"Q\", and so the invariance of the charge corresponds to the vanishing commutator formula_1, where H is the Hamiltonian. Thus, charges are associated with conserved quantum numbers; these are the eigenvalues \"q\" of the generator \"Q\".", "id": 737910}
{"src_title": "North American T-2 Buckeye", "tgt_title": "North American T-2 Buckeye", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "První verze letounu vstoupila do služby v roce 1959 pod označením T2J-1. Tato verze byla přeznačena na T-2A v roce 1962 v rámci sjednocení značení letounů USAF a US Navy. Dvoumístné proudové letadlo bylo poháněno jedním proudovým motorem Westinghouse J34-WE-46/48. Letoun byl následně přepracován a jeden motor byl nahrazen dvěma proudovými motory Pratt & Whitney J60-P-6 pod označením T-2B. Varianta T-2C byla vybavena proudovými motory General Electric J85-GE-4 s tahem 13,1 kN. Varianta T-2D byla exportní verze letounu pro venezuelské letectvo, zatímco varianta T-2E byla prodána řeckému letectvu. Buckeye byl navržen jako nízkonákladový víceúčelový cvičný letoun. Jeho rovná křídla se podobala křídlům použitým na letounu North American FJ-1 Fury. Jeho kokpit se podobal letounu T-28C. Výkony letounu T-2 se nacházely mezi letounem USAF T-37 Tweet a letounem TA-4J Skyhawk. Ačkoliv letouny T-2 nebyly vybaveny výzbrojí, letoun měl dva závěsníky pod křídly, které bylo možno osadit kulometem 0.50 palce nebo cvičnými bombami či raketami. Všechny letouny T-2 Buckeye byly vyrobeny společností North American Aviation v závodě Air Force Plant 85, který se nachází na jih od mezinárodního letiště ve městě Columbus, stát Ohio. Bylo zde vyrobeno celkem 273 letounů. Jméno Buckeye (česky „Jírovec“ neboli hovorově „Kaštan“) bylo zvoleno podle státního stromu státu Ohio, kterým je Jírovec lysý (\"Aesculus glabra\"), stejně tak podle maskota státní univerzity Ohia. Každý námořní letec a teoreticky i každý námořní letecký důstojník od konce 50. let 20. století do roku 2004 absolvoval výcvik na letounu T-2 Buckeye, který sloužil více než 40 let. V této úloze byl letoun nahrazen těsně podzvukovým letounem T-45 Goshawk (což je varianta letounu BAE Hawk pro US Navy), který je více srovnatelný s výkonnými podzvukovými cvičnými letouny nebo i nadzvukovým cvičným letounem USAF T-38 Talon. Nedávno byly letouny T-2 používány i jako řídicí letoun pro bezpilotní prostředky. Několik letounů T-2 Buckeye má v současné době civilní registraci a pravidelně se objevují na leteckých dnech.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "T-2A YT-2B T-2B YT-2C T-2C DT-2B a DT-2C T-2D T-2E Spojené státy americké", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (T-2B Buckeye).", "content": "\"Data pocházejí z oficiálních „Standard Aircraft Characteristics“\".\"", "section_level": 1}], "src_summary": "North American T-2 Buckeye byl cvičný letoun námořnictva USA pro středně pokročilý výcvik, určený pro seznámení nových námořních letců s proudovými letadly. Vstoupil do služby v roce 1959 a byl nahrazen letounem T-45 Goshawk v roce 2008.", "tgt_summary": "The North American T-2 Buckeye was the United States Navy's intermediate training aircraft, intended to introduce U.S. Navy and U.S. Marine Corps student naval aviators and student naval flight officers to jets. It entered service in 1959, and was replaced by the McDonnell Douglas T-45 Goshawk in 2008.", "id": 630873}
{"src_title": "Server Name Indication", "tgt_title": "Server Name Indication", "src_document": [{"title": "Popis problému.", "content": "Webový server je počítač, který je připojen k Internetu a má proto svoji vlastní IP adresu. Na počítači je spuštěn speciální program (tzv. démon), který na síťovém rozhraní naslouchá a čeká na požadavky, které přicházejí od klienta (typicky webový prohlížeč). Každý požadavek klienta je vyřízen tak, že jsou mu odeslána nějaká data (webová stránka, obrázek, zvuk...). Žádosti i odpovědi jsou realizovány pomocí protokolu HTTP. U verze protokolu HTTP 0.9 se předpokládalo, že na jednom počítači budou webové stránky jediného doménového jména. V následující verzi byla do protokolu HTTP přidána podpora tzv \"virtuálních serverů\", kdy je klient schopen sdělit serveru v rámci protokolu HTTP doménové jméno (v položce \"Host:\" v záhlaví dotazu) a server tak může odeslat odpověď z požadovaného virtuálního serveru. Tímto způsobem jsou nejen šetřeny IP adresy, ale je možné též ekonomicky sdružovat mnoho webových serverů na jediném počítači a obsluhovat je stejným programem. Protokol HTTPS přidal možnost šifrování přenášených dat jednoduše tak, že se všechna přenášená data zašifrují pomocí SSL nebo TLS. V tomto okamžiku však vzniká problém, protože připojí-li se klient k webovému serveru pomocí HTTPS, dojde ihned na začátku komunikace mezi klientem a serverem k výměně šifrovacích klíčů, které však obsahují i identifikaci serveru, jako je doménové jméno, majitel, adresa, digitální podpis, atd. (viz digitální certifikát a PKI). Veškerá následující komunikace je tedy již zašifrována, avšak teprve pak je klient pomocí protokolu HTTP schopen serveru sdělit, z jakého virtuálního serveru by chtěl data získat. Šifrované spojení je již však navázáno, klíče není možné změnit a klient musí ohlásit, že se neshodují údaje v certifikátu s doménovým jménem serveru uvedeným v URL požadované stránky. Proto musí každý webový server, který chce využívat HTTPS, mít svoji vlastní IP adresu. Chceme-li však používat s protokolem HTTPS virtuální webové servery (stejně jako u HTTP), je nutné použít zde popsané SNI (na jediné IP adrese pak mohou být webové servery s různými doménovými jmény).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V roce 2005 se zjistilo, že není jednoduchý způsob jak upgradovat SSL v2 na TLS, proto internetové stránky musely aktualizovat svůj software. Mozilla oznámila kompletní ukončení podpory SSL v2 v nové verzi Firefoxu. Společnost Firefox potom přesvědčila majitele zbylých 2000 stránek, aby aktualizovaly jejich servery na SSL v3 nebo TLS v1. Od roku 2005, Certifikační autorita (CA) začala experimentovat s různými způsoby užívání TLS na virtuálních serverech. Většina experimentů byla dosud ovšem neuspokojivých, nebo velice nepraktických. Například je možné použít Alternativního názvu předmětu pro obsažení více domén v jediném certifikátu, ale jelikož certifikát je jen jeden, znamená to, že všechny domény musí být vlastněny a řízeny jednou osobou. Certifikát musí být potom při každé změně seznamu domén znovu vydán. V roce 2004 projekt EdelKey vytvořil patch pro TLS/SNI do OpenSSL. Následně v roce 2006 byl tento patch použit ve vývojové větvi OpenSSL a v roce 2007 opět využit pro OpenSSL 0.9.8. EdelKey také začal vyvíjel patch pro Apache HTTP Server a ten dnes TLS/SNI podporuje s moduly gnutls a ssl.", "section_level": 1}, {"title": "Podpora.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Prohlížeče.", "content": "Prohlížeče s podporou TLS server name indication", "section_level": 2}, {"title": "Nepodporované operační systémy a prohlížeče.", "content": "Následující kombinace nepodporují SNI", "section_level": 2}], "src_summary": "Server Name Indication (zkratka SNI) je v informatice metoda, jak obejít nedostatek v protokolu SSL v2, který neumožňuje při přístupu přes HTTPS vytvářet virtuální webové servery – tj. více různých doménových jmen umístěných na jedné IP adrese (využívá se při webhostingu). Pomocí SNI může klient před výměnou šifrovacích klíčů nejprve sdělit jméno požadovaného webového serveru a server tak může vybrat příslušný šifrovací klíč požadovaného virtuálního serveru.", "tgt_summary": "Server Name Indication (SNI) is an extension to the Transport Layer Security (TLS) computer networking protocol by which a client indicates which hostname it is attempting to connect to at the start of the handshaking process. This allows a server to present multiple certificates on the same IP address and TCP port number and hence allows multiple secure (HTTPS) websites (or any other service over TLS) to be served by the same IP address without requiring all those sites to use the same certificate. It is the conceptual equivalent to HTTP/1.1 name-based virtual hosting, but for HTTPS. The desired hostname is not encrypted in the original SNI extension, so an eavesdropper can see which site is being requested.", "id": 48677}
{"src_title": "Edeka", "tgt_title": "Edeka", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První prodejní družstvo bylo založeno roku 1898 21 obchodníky z německé říše. Družstvo tehdy pojmenovali „\"Einkaufsgenossenschaft der Kolonialwarenhändler\"“ (Družstvo prodejců smíšeného zboží), což zkracovali na EdK. Ze zkratky později vznikl nynější název. 21. října 1907 bylo sjednoceno celkem 23 takových družstev. Později 25. listopadu 1907 bylo založeno „Ústřední nákupní družstvo Asociace německých obchodních družstev“, později Edeka Zentrale AG & Co. (německy „\"Zentraleinkaufsgenossenschaft des Verbandes deutscher kaufmännischer Genossenschaften eGmbH\"“). Generálním ředitelem Edeky se v roce 1921 stal spoluzakladatel berlínského Edk Fritz Borrmann. Obrat nyní 430 družstev dosáhl v roce 1931 částky 267 milionů říšských marek. Obchodní oblast Edeky byla rozšířena po spojení oblasti Saar s německou říší v roce 1935 a po připojení Rakouska v roce 1938 k území německé říše. Po druhé světové válce proběhla rekonstrukce nového sídla v Hamburku. V roce 1951 bylo dosaženo prodeje ve výši 629 milionů DM, o rok později již 727 milionů DM, v roce 1954 začal věk samoobsluhy. V roce 1965 bylo změněno původní logo s nápisem Edeka, kde ocásek písmene E zakroužkovával zbytek slova na modrožlutý kvádr s velkým písmenem E a nápisem Edeka, který se s víceméně malými úpravami zachoval až do teď. Roku 1991 byla založena společnost CS Edeka, která otevřela několik poboček obchodního řetězce Edeka v České republice. Německému družstvu byla roku 2001 změněna právní forma na Edeka Central AG & Co. KG, roku 2003 následuje začátek téměř desetileté spolupráce s řetězcem Globus. Rokem 2005 končí období řetězce Edeka v zahraničí a postupně je uzavíráno okolo 38 prodejen v České republice, především v severních Čechách. Mimo to proběhlo ukončení aktivity též v Rakousku, Polsku a také v Dánsku. Po uzavření všech poboček Edeky v zahraničí se začal řetězec soustředit jen a pouze na německé zákazníky v domovské zemi. České prodejny Edeky si porozdělovalo Tesco a Billa. Některé prodejny v Česku zůstaly natrvalo uzavřeny, při nejmenší v jedné z prodejen nyní sídlí vietnamská tržnice. Roku 2008 přebírá společnost Edeka taktéž poslední německé prodejny Plus, které byly téhož roku v Česku prodány řetězcům Penny Market a Billa. Edeka začala roku 2018 spolupracovat s německým Telekomem, přičemž nyní nabízí mobilní služby podobné těm, co v Čechách nabízí Tesco.", "section_level": 1}, {"title": "Zdceřilé obchodní řetězce.", "content": "V Německu se nalézají i podřetězce fungující pod značkou Edeky, ale mají své specifika odlišující se od hlavního řetězce. Mezi tyto podřetězce patří: Dalšími obchody, které neprovozují svou činnost pod značkou EDEKA, ale jsou její součástí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Edeka (zkratka z německých slov „\"Einkaufsgenossenschaft der Kolonialwarenhändler\"“ – „\"Nákupní družstvo obchodníků s koloniálním zbožím\"“) je obchodní značka řetězce supermarketů provozovaných od roku 2005 jen v Německu a to firmou Edeka Zentrale AG & Co. KG.", "tgt_summary": "The Edeka Group is the largest German supermarket corporation, holding a market share of 20.3%. Founded in 1898, it consists today of several cooperatives of independent supermarkets all operating under the umbrella organisation \"Edeka Zentrale AG & Co KG\", with headquarters in Hamburg. There are approximately 4,100 stores with the Edeka nameplate that range from small corner stores to hypermarkets. On November 16, 2007, Edeka reached an agreement with Tengelmann (known as A&P in the US) to purchase a 70% majority stake in Tengelmann's \"Plus\" discounter store division, which was then merged into Edeka's \"Netto\" brand, with some 4,200 stores by 2018. Under all brands the company operated a total of 13,646 stores at the end of 2017.", "id": 503484}
{"src_title": "Gid'on Hausner", "tgt_title": "Gideon Hausner", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se ve městě Lvov v Haliči, v tehdejším Rakousku-Uhersku, dnes Ukrajina. V roce 1927 přesídlil do dnešního Izraele. Navštěvoval střední školu v Tel Avivu a absolvoval obor filozofie na Hebrejské univerzitě. Kromě toho studoval právo na Jerusalem Law School a získal osvědčení pro výkon profese právníka. V mládí se zapojil do židovských jednotek Hagana. Během války za nezávislost v roce 1948 sloužil v izraelské armádě, kde působil u brigády Ecjoni. Na Hebrejské univerzitě přednášel obchodní právo.", "section_level": 1}, {"title": "Politická dráha.", "content": "Byl aktivní v hnutí Machanot ha-olim a ve straně Miflaga progresivit (\"Progresivní strana\"). V letech 1960–1963 byl Generálním prokurátorem Státu Izrael (nejvyšší státní zástupce). Byl hlavním žalobcem v procesu s Adolfem Eichmannem. V roce 1969 se stal předsedou správní rady památníku obětí holokaustu Jad vašem. Poprvé zasedl do Knesetu po volbách v roce 1965, do nichž šel (jako do všech dalších) za stranu Liberalim acma'im. Nastoupil jako člen do parlamentního výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Mandát obhájil ve volbách v roce 1969, po nichž se opětovně stal členem výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Zvolení se dočkal i po volbách v roce 1973 (stal se členem výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost), i když v tomto případě na mandát poslance už v březnu 1974 rezignoval. Uspěl i ve volbách v roce 1977. Po nich zasedal coby člen ve výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Kromě toho v letech 1974–1977 zastával post ministra bez portfeje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gid'on Hausner (, 26. září 1915 – 15. listopadu 1990) byl izraelský generální prokurátor, politik a poslanec Knesetu za stranu Liberalim acma'im (Nezávislí liberálové).", "tgt_summary": "Gideon Hausner (, 26 September 1915 – 15 November 1990) was an Israeli jurist and politician. Between 1960 and 1963, he served as Attorney General and was later elected to the Knesset and served in the cabinet. ", "id": 1635529}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2009/10", "tgt_title": "2009–10 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastnilo celkem 76 týmů z 52 členských zemí UEFA (Lichtenštejnsko neorganizuje žádnou vlastní ligovou soutěž). Každá země má přidělen počet míst podle koeficientů UEFA. Žebříček UEFA určuje počet týmů v nadcházející sezóně, a to v první sezóně po zveřejnění žebříčku. Proto je rozdělení týmů v letech 2009-10 podle pořadí v žebříčku UEFA v roce 2008, ne 2009. Obhájce titulu, Barcelona, získala místo ve skupinové fázi prostřednictvím svého domácího ligového umístění, místo vyhrazené pro obhájce titulu tedy nebylo využito. Níže je kvalifikační systém pro Ligu mistrů UEFA 2009/10: Oproti minulým ročníkům doznal systém předkol změn podle návrhu Michela Platiniho. Stávající systém by měl zvýhodňovat mistry zemí oproti týmům umístěných na nižších příčkách ligových soutěží. 1. předkolo: (4 týmy) 2. předkolo: (34 týmů) 3. předkolo: (30 týmů) Ve třetím předkole jsou proti sobě nalosováni zvlášť mistři svých lig (20 týmů) a zvlášť týmy umístěné na nižších pozicích (10 týmů). 4. předkolo: (20 týmů) Ve čtvrtém předkole jsou proti sobě nalosováni zvlášť mistři svých lig (10 týmů) a zvlášť týmy umístěné na nižších pozicích (10 týmů). Skupinová fáze: (32 týmů)", "section_level": 1}, {"title": "Účastníci.", "content": "Obhájce titulu", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "V novém systému Ligy mistrů, se hrají dva samostatné kvalifikační turnaje. Kvalifikace mistrů (která začíná od prvního předkola) je pro kluby, které vyhrály domácí ligu a neměly nárok se kvalifikovat do skupinové fáze, zatímco kvalifikace pro týmy, které nejsou mistry (která začíná ve třetím předkole), je pro kluby, které nevyhrály domácí ligu a neměly nárok se kvalifikovat do skupinové fáze.", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 22. června 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 30. června a 1. července, odvety 7. a 8. července 2009.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 14. a 15. července, odvety 21. a 22. července 2009.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los třetího předkola se uskutečnil 17. července 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 28. a 29. července, zatímco odvety 4. a 5. srpna. Poražené týmy z jednotlivých dvojic postupovaly do 4. předkola Evropské ligy.", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Los čtvrtého předkola se uskutečnil 7. srpna 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 18. a 19. srpna, odvety 25. a 26. srpna. Poražené týmy z jednotlivých dvojic postupovaly do základních skupin Evropské ligy.", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Los základních skupin se uskutečnil 27. srpna v Monaku. Celkem 32 týmů byly vylosovány do osmi skupin po čtyřech. Týmy byly rozděleny do čtyř košů, založené na jejich klubovém koeficientu. Kluby ze stejné země nemůžou být vylosovány do stejné skupiny. V každé skupině hrály týmy systémem každý s každým doma a venku. Hrací dny byly 15/16 září, 29/30 září, 20/21 října, 3/4 listopadu, 24/25 listopadu, a 8/9 prosince 2009. Nejlepší dva v každé skupině postoupily do Osmifinále, a třetí umístěný tým se kvalifikoval do Evropské ligy.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací část.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Los osmifinále se konal 18. prosince 2009 v sídle UEFA v Nyonu, ve Švýcarsku. V losování byli v prvním koši vítězové osmi skupin, kteří hrají druhý zápas doma, a v druhém koši osm týmů, které se umístily na druhé pozici, s tím omezením, že týmy ze stejné skupiny nebo ze stejné země nemohou být vylosováni. První zápasy se odehrály 16./17. a 23./24. února, zatímco odvety se hrály ve dnech 9./10. a 16./17. března 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "První zápasy se odehrály 30. a 31. března, zatímco odvety se hrály 6. a 7. dubna 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "První zápasy se odehrály 20. a 21. dubna, zatímco odvety se hrály 27. a 28. dubna 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finále tohoto ročníku se odehrálo na stadioně Estadio Santiago Bernabéu v Madridu, ve Španělsku, dne 22. května 2010 mezi německým týmem FC Bayern Mnichov a italským klubem Inter Milán. Estadio Santiago Bernabéu, stadion Real Madrid, hostil tři předchozí finále PMEZ, předchůdce Ligy mistrů. V letech 1956/57, 1968/69 a 1979/80. Poprvé se finále Ligy mistrů UEFA odehrálo v sobotu v noci. Hlavním rozhodčím, pro tento zápas, byl zvolen anglický sudí Howard Webb. Oba kluby, hrající finále, vyhrály svoji ligu a ligový pohár, což znamená, že vítěz se stal teprve šestým klubem v Evropě, který dosáhl třech cenných pohárů. Bylo to také podruhé za sebou, jelikož minulý rok se to podařilo také Barceloně.", "section_level": 2}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nejlepší střelci.", "content": "Nejlepší střelci Ligy mistrů UEFA 2009/10 (počítáno od skupinové fáze) jsou následující:", "section_level": 2}], "src_summary": "Sezóna 2009/10 Ligy mistrů byla 55. ročníkem klubové soutěže pro nejlepší evropské fotbalové týmy. Obhájcem soutěže byl španělský velkoklub Barcelona. Finále tohoto ročníku proběhlo 22. května 2010 na stadionu Estadio Santiago Bernabéu, domácí půdě Realu Madrid, ve Španělsku a bylo první, které se odehrálo v sobotu v noci, a zápasy osmifinálového kola byly rozloženy na čtyři týdny místo dvou. Vítěz soutěže se kvalifikoval na Mistrovství světa ve fotbale klubů 2010, stejně jako do Superpoháru UEFA 2010.", "tgt_summary": "The 2009–10 UEFA Champions League was the 55th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 18th under the current UEFA Champions League format. The final was played on 22 May 2010, at the Santiago Bernabéu Stadium, home of Real Madrid, in Madrid, Spain. The final was won by Italian club Inter Milan, who beat German side Bayern Munich 2–0. Internazionale went on to represent Europe in the 2010 FIFA Club World Cup, beating Congolese side TP Mazembe 3–0 in the final, and played in the 2010 UEFA Super Cup against Europa League winners Atlético Madrid, losing 2–0. ", "id": 1195929}
{"src_title": "Evropská liga UEFA 2009/10", "tgt_title": "2009–10 UEFA Europa League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastnilo celkem 192 týmů z 53 členských zemí UEFA. Jednotlivé země měla přidělena účastnická místa na základě národních koeficientů UEFA. Oproti minulým ročníkům Poháru UEFA doznal hrací systém změn podle návrhu předsedy UEFA Michela Platiniho. 1. předkolo: (46 týmů) 2. předkolo: (80 týmů) 3. předkolo: (70 týmů) 4. předkolo: (76 týmů) Skupinová fáze: (48 týmů) 2. kolo: (32 týmů)", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 22. června 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 2. července, odvety 9. července 2009.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 16. července, odvety 23. července 2009.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los třetího předkola se uskutečnil 17. července 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 30. července, odvety 6. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Los čtvrtého předkola se uskutečnil 7. srpna 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 20. srpna, odvety 27. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Los základních skupin se uskutečnil 28. srpna v Monaku.", "section_level": 1}, {"title": "Play off.", "content": "Do play off postoupily nejlepší dva celky z každé skupiny (celkem 24 týmů) a týmy na třetích místech základních skupin Ligy mistrů.", "section_level": 1}, {"title": "2. kolo.", "content": "Los se uskutečnil 18. prosince 2009. Úvodní zápasy se odehrály 18., odvety pak 25. února 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Los se uskutečnil 18. prosince 2009. Úvodní zápasy se odehrály 11. března, odvety 18. 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Los se uskutečnil 19. března 2010. Úvodní zápasy se odehrály 1. dubna, odvety 8. dubna 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Los se uskutečnil 19. března 2010. Úvodní zápasy se odehrály 22. dubna, odvety 29. dubna 2010", "section_level": 2}], "src_summary": "Sezóna 2009/10 Evropské ligy byla 52. ročníkem klubové soutěže pro evropské fotbalové týmy. Nicméně byla prvním ročníkem pod novým názvem, který nahradil dřívější Pohár UEFA. Obhájcem poháru byl ukrajinský klub FK Šachtar Doněck. Finálový zápas se hrál na hamburském stadionu HSH Nordbank Arena 12. května 2010.", "tgt_summary": "The 2009–10 UEFA Europa League was the first season of the UEFA Europa League, Europe's secondary club football tournament organised by UEFA. The competition was previously known as the UEFA Cup, which had been in existence for 38 years. ", "id": 1546357}
{"src_title": "RS-68", "tgt_title": "RS-68", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Motor RS-68 byl vyvinut společností Rocketdyne Propulsion and Power v Los Angeles v Kalifornii. Hlavním cílem projektu byl jednoduchý a levný motor na jedno použití. Toho bylo dosaženo snížením počtu součástek o 80% oproti několikanásobně použitelnému Space Shuttle Main Engine (SSME). Zjednodušení koncepce však způsobilo značné snížení účinnosti motoru v porovnání s SSME, oproti němuž má o 10% nižší specifický impuls a o 30 % horší poměr tah/hmotnost. Cena jednoho RS-68 je přibližně 14 milionů dolarů oproti 50 mil. za SSME, to z něj činí dobrý motor pro jednorázové nosné rakety jako Delta IV. Motor spaluje tekutý vodík a tekutý kyslík v poměru 1:6. Dopravu paliva a okysličovadla zajišťují turbočerpadla poháněná malou spalovací turbínou. Chlazení spalovací komory je řešeno systémem \"channel-wall\". Průkopníkem tohoto systému byl Sovětský svaz (motor RD-120 rakety Eněrgija). Systém sestává z vnitřního a vnějšího pláště a mezi nimi jsou připájeny oddělovací pláty, tím vznikají kanálky, jimiž proudí chladicí médium. Oproti standardní koncepci chlazení, kde jsou kanálky tvořeny stovkami trubiček navinutými a připájenými na stěnu komory, je systém \"channel-wall\" celkově těžší ale výrobně mnohem jednodušší a levnější. Jako chladicí médium slouží palivo (osvědčená koncepce využívaná již za 2. světové války). Ovládání vektoru výstupních plynů trysky je řešeno podobně jako u ostatních raketových motorů, tedy hydraulicky ovládaným kloubovým závěsem trysky. Tryska je chlazena potahem z ablativního materiálu, který žárem od výstupních plynů postupně odtává a rozptyluje tak teplo do okolí. Hmotnost je oproti regenerativnímu způsobu chlazení používanému u podobných motorů vyšší, výrobní nároky a cena jsou však mnohem nižší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rocketdyne RS-68 je raketový motor na kapalné pohonné látky, vyvíjený od poloviny 90. let pro pohon rakety Delta IV. Vyznačuje se jednoduchostí konstrukce, relativně nízkou cenou a spolehlivostí. První start se konal roku 2002. Bylo v plánu využití vylepšené verze RS-68B v programu Constellation zrušeném v říjnu 2010.", "tgt_summary": "The Aerojet Rocketdyne RS-68 (Rocket System 68) is a liquid-fuel rocket engine that uses liquid hydrogen (LH2) and liquid oxygen (LOX) as propellants in a gas-generator power cycle. It is the largest hydrogen-fueled rocket engine ever flown. ", "id": 1035943}
{"src_title": "Mariam Baouardy", "tgt_title": "Mariam Baouardy", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se 5. ledna 1846 v I'billinu (Abellin), v Palestině na území tehdy ovládaném Osmanskými Turky. Byla v pořadí třinácté dítě svých rodičů, avšak všichni její předchozí sourozenci ještě v dětství zemřeli. Dva roky po jejím narození přišel na svět ještě bratr Bulos. Zůstal naživu jako její jediný bratr. Oba rodiče zakrátko po narození Bulose zemřeli. Malé Miriam se ujal strýc z otcovy strany. Adoptivní rodina ji věnovala velkou lásku a péči. Neposlali ji však do školy. V roce 1854 se rodina přestěhovala do Egypta do okolí Alexandrie. Když Miriam dovršila dvanáct let věku, podle tehdejších zvyklostí o ni jako o nevěstu projevil zájem bratr adoptivní matky. Miriam však nabídku ke sňatku rozhodně odmítla, čímž vyvolala v rodině velký hněv. Atmosféra lásky, ve které děvče dosud žilo, se změnila v prostředí nenávisti a pohrdání. Dívka poznala naprosté ponížení jako otrokyně a služka.", "section_level": 1}, {"title": "Nedokonané mučednictví.", "content": "Aby se dostala z těchto nesnází, rozhodla se spojit se svým jedenáctiletým bratrem, který zůstal v Palestině. Tajně nadiktovala dopis a navštívila rodinu jistého muslima, neboť se dověděla, že dotyčný hodlá cestovat do Nazareta. Byla vyslechnuta s velkým porozuměním a soucitem. Její trápení, se kterým se svěřila, vyvolalo u hostitelů nevoli vůči křesťanskému vyznání. Muž ji vyzval, aby konvertovala k islámu. Miriam, však rozhodně odmítla a vyznala svou víru v Krista. Uražený muslim ji rozhořčeně srazil k zemi a prořízl hrdlo. Domnělou mrtvou zabalil do přikrývky a pohodil v temných uličkách. Stalo se tak v noci ze 7. na 8. září 1858. Miriam přišla k sobě, jak sama vyprávěla, v nějaké jeskyni, kde se o ni starala tajemná žena v modrém, jakoby řeholním, oděvu. Nikdy před tím ani potom se s touto ženou nesetkala.", "section_level": 2}, {"title": "Cesta k řeholnímu životu.", "content": "Po uzdravení ji tajemná ošetřovatelka odvedla do františkánského kláštera v Alexandrii. S doporučením od řeholníků se dívka chopila práce služebné postupně v několika rodinách. Poslední z nich rodina jménem Nagiar měla příbuzné ve Francii a Miriamě umožnila cestu do francouzského Marseille. Stalo se tak roku 1863. Osmnáctiletá dívka se v novém prostředí rozhodla pro řeholní život. Nejprve vstoupila do kláštera sester sv. Josefa v La Capelette na předměstí Marseille. Zde strávila dva roky jako postulantka. Do noviciátu však nebyla z vůle většiny kláštera přijatá. Ještě s jednou sestrou opustila tuto komunitu a útočiště nalezla v domě sester Karmelitek v Pau v Aquitanii. Do kláštera přišly 15. června 1867. 2. července vstoupila do noviciátu a přijala jméno Marie od Ukřižovaného Ježíše.", "section_level": 2}, {"title": "Zakládání klášterů.", "content": "Dalším významným mezníkem v životě \"malé Arabky\" byla v roce 1866 návštěva jistého misionáře z Indie. Požádal sestry o pomoc založit karmelský klášter v Mangalore. S finanční podporou belgického šlechtice Georga Nédonchela se v roce 1870 vypravila skupina šesti řeholnic, mezi nimiž byla i Marie, a tří kněží do Indie. Dlouhá cesta po souši i po moři si vyžádala nečekanou oběť. Tři sestry ze skupiny cestou zemřely. Zbytek skupiny přicestoval do Mangalore 19. listopadu 1870. O rok později 21. listopadu 1871 složila sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše řeholní sliby. Hned na druhý den však došlo k nedorozumění s místním biskupem. Pojal podezření, že mimořádné extáze, které sestru Marii provázely, jsou předstírané. Nakonec pod biskupovým tlakem poslali představení sestru Marii zpět do Pau ve Francii. 5. listopadu 1872 dorazila do svého mateřského kláštera. Nadšení pro zakládání ji však neopustilo. Po návratu z Indie nepřestala snít o založení kláštera ve své rodné Palestině. Za pomoci vlivných přátel začala svou touhu uskutečňovat. V administrativním procesu schválení nového kláštera hrálo významnou roli vyjádření latinského patriarchy Jeruzaléma. Jeho postoj byl odmítavý a ovlivnil i názor Kongregace pro šíření víry. Jistý kardinál Franchi však odvážně navštívil samotného papeže Pia IX., seznámil jej se záměrem založit v Betlémě klášter Karmelitek. Papež spontánně souhlasil a sestrám i jejich dílu požehnal. Společenství zakladatelů tvořilo sedm sester, jedna novicka, dvě laické sestry, ke kterým patřila i malá Arabka. Pau opustili 20. srpna 1875 aby do Betléma dorazili 11. září 1875. Ubytovali se ve františkánském klášteře Casa Nova. Z okna řeholního domu upozornila sestra Marie na pahorek jako na místo budoucího kláštera. Základní kámen byl položen 24. března 1876. Důležité slovo při vedení stavby měla sestra Marie. Arabština byla jejím rodným jazykem, což velmi usnadnilo komunikaci s dělníky a tím i průběh stavby. 21. listopadu 1876 se sestry stěhovaly do svého nového a trvalého domova.", "section_level": 2}, {"title": "Konec života v rodné zemi.", "content": "Sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše dál sebe samu pokládala za \"malé nic\". V očích druhých si přála zůstat \"malou Arabkou\". Přesto byla vnímána místními křesťany jako \"Al Kiddisa\" – svatá. Marie od Ukřižovaného Ježíše zemřela 26. srpna 1878 necelé dva roky po dobudování kláštera. Její ostatky byly pohřbeny v postranní kapli při vstupu do chóru klášterního kostela. Zemřela v pověsti svatosti. Papež Jan Pavel II. řeholnici blahořečil dne 13. listopadu 1983 v Římě.", "section_level": 2}, {"title": "Mystička.", "content": "Sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše, ač nevzdělaná analfabetka, prožívala svůj vztah k Bohu v úrovni mystiky. Navenek se tento fenomén projevoval stigmaty, stavy extáze, levitacemi, prorockými vizemi. Tyto projevy byly nejbližším okolím vnímány velmi kriticky a opatrně. Svědčí o tom i konflikt, který měla s biskupem v Mangalore. Přesto uvedené mimořádné jevy v jejím životě byly nakonec uznány jako objektivně pozorované a dosvědčené.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mariam Baouardy, : مريم بواردي, řeholním jménem Marie od Ukřižovaného Ježíše přezdívaná též malá Arabka byla řeckokatolická křesťanka melchitského ritu, řeholnice, členka řádu Karmelitek, zakladatelka karmelitánského kláštera v Mangalúru v Indii a v Betlémě v Izraeli, mystička.", "tgt_summary": "Mariam Baouardy (, or Mary of Jesus Crucified, 5 January 1846 – 26 August 1878), was a Discalced Carmelite nun of the Melkite Greek Catholic Church. Born to Greek Catholic Palestinian parents from the town of Hurfiesh in the upper Galilee, she was known for her service to the poor. In addition, she became a Christian mystic who suffered the stigmata, and has been canonized by the Catholic Church. ", "id": 1823834}
{"src_title": "Alex Gaskarth", "tgt_title": "Alex Gaskarth", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Alex se narodil Peterovi a Isobel Gaskarth. Je původem angličan, narodil se v Essexu ve Spojeném království, ale v sedmi letech se s rodičí přestěhoval do Baltimoru, Maryland v USA. Začal tam navštěvovat základní a později střední školu. Na střední škole začal chodit s Lisou Ruocco, kterou v roce 2006 pozval na svůj maturitní ples a o deset let později, dne 9. dubna 2016 se stala jeho ženou.", "section_level": 1}, {"title": "All Time Low.", "content": "All Time Low je skupina, se kteou podepsali smlouvu v roce 2004 a vzápětí vydali své první EP album \"The Three Words to Remember in Dealing with the End\". Kapela později vydala první oficiální album \"The Party Scene\" a to v červenci 2005. Před tím, než v roce 2006 maturovali, All Time Low podepsali další smlouvu, tentokrát s Hopeless Records. V jednom rozhovoru kapela říká, že začali brát hudbu vážně až v jejich maturitním ročníku na střední škole, tedy před tím, než vydali své druhé EP \"Put Up or Shut Up\" v červenci roku 2006. All Time Low se později v roce 2006 vydali na turné na podporu jejich EP. Po turné začala kapela psát materiály na druhé studiové album.", "section_level": 2}, {"title": "2007–08: So Wrong, It's Right.", "content": "All Time Low skupina vydala druhé studiové album \"So Wrong, It's Right\" v září 2007, a získala s ním šesté místo v žebříčku Indipendent Albums. Druhý singl z desky „Dear Maria, Count Me In“, který byl napsán o striptérce, byl první singl kapely, který dosáhl 86. místa v žebříčku Pop 100. 9. března 2009 dostal singl zlaté ocenění. Krátce po vydání \"So Wrong, It's Right\" se All Time Low rychle stali populárními. Objevili se na MTV v pořadu \"Discover and Downolad\" a v \"Music Choice – Fresh Crops\" a také byli přidáni do obou playlistů MTV – Big Ten a MTV Hits. 7. března 2008 kapela živě vystupovala v pořadu \"Jimmy Kimmel Live!\" a následně i v MTV U Woodie Awards. V roce 2008 byli magazínem Alternative Press jmenováni \"Kapelou roku\".", "section_level": 2}, {"title": "2009: Nothing Personal.", "content": "Ze začátku roku 2009 All Time Low prohlásili v rozhovoru s britským magazínem \"Rock Sound\", že začali psát materiály na třetí studiové album a že také spolupracují s několika umělci a producenty hned u několika písní. Přestože ATL stále psali písně, začali již nahrávat na jejich nové album v únoru 2009 a už o měsíc později nahrávání dokončili. Hlavní singl desky, „Weightless“, byl vydán v březnu 2009 a stal se první písní kapely, která byla hrána i ve velkých rádiích, například ve Spojeném království. All Time Low vydali své třetí album \"Nothing Personal\" v červenci 2009. Později v listopadu 2009 kapela oznámila, že podepsali smlouvu sInterscope Records a o měsíc později byli oceněni jako „Nejlepší pop punková kapela“ od Top In Rock Awards.", "section_level": 2}, {"title": "2010– 2011: Dirty Work.", "content": "Poté, co v březnu 2010 vydali píseň „Painting Flowers“ na album \"Almost Alice\", soundtrack k filmu \"Alenka v říši divů\", začali psát materiály na jejich čtvrté album, které mělo být první album u major labelu Interscope Records. Dema k nové desce skupiny byly zveřejněny na webových stránkách v srpnu 2010 a později ATL v jednom rozhovoru potvrdili, které nahrávky budou a nebudou na albu. Méně než za rok, v červnu 2011, bylo vydáno čtvrté studiové album \"Dirty Work\". Deska měla vyjít již v březnu, ale byla vydána později kvůli přechodu k Intercsope. Album je momentálně nejprodávanější album All Time Low a drží se na 13. místě v australských a kanadských žebříčcích, v Británii 20. místo. V rozhovoru pro Property of Zack, který byl poskytnut 28. října 2011, Alex Gaskarth sdělil, že již připravují písně na další album, které by mělo vyjít spíš dříve než později.", "section_level": 2}, {"title": "2012–současnost: Don't Panic.", "content": "Kapela se vrátila do UK 12. ledna 2012 spolu s kapelami The Maine a We Are The In Crowd a byli a turné až do 4. února. Některé koncerty byly naprosto vyprodané a musely se přidat další. All Time Low také hráli na Warped Tour (červen–srpen 2012) a Reading and Leeds Festival (srpen 2012). V květu 2012 nás kapela překvapila odchodem od labelu Interscope Records a chvíli se nevědělo, zdali budou vydávat další ohlášené CD sami za sebe nebo si najdou jinou nahrávací společnost. Nikomu neupsáni vydali 1. června první singl z nového alba s názvem „The Reckless And The Brave“ a hned na to oznámili návrat k Hopeless Records. Srpen pak byl ve znamení evropského turné, kdy si dokonce zahráli se svými oblíbenci Green Day a koncertovali v pražském Paláci Akropolis. 24. srpna vypustili mezi fanoušky další píseň For Baltimore, která měla obrovský ohlas a již o tři dny později hráli tento song živě. V tento den také oficiálně potvrdili název alba \"Don’t Panic\"a datum vydání na 9. října. V září vydali píseň s názvem „Outlines“, kde zpívá i Jason Vena z kapely Acceptance. Future Hearts Future Hearts je šesté studiové album All Time Low. Bylo vydáno 3. 4. 2015 a obsahuje 16 písní. První vydanou písní z alba se stala píseň \"Something's Gotta Give\".", "section_level": 2}, {"title": "2017: Last Young Renegade.", "content": "All Time Low na začátku roku oznámili odchod z Hopeless Records a následnou spolupráci s Fueled By Ramen, pod kterým vydali jejich první song Dirty Laundry k jejich novému albu Last Young Renegade, které vychází 2.6.2017! Následně k tomuto albu oznámili turné v Americe, které začíná 30.6.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alexander William Gaskarth (* 14. prosince 1987) je zpěvák, skladatel, kytarista a frontman americké kapely All Time Low. Alexův styl hlasu je tenor. Jeho rozsah je od A2 do C#5.", "tgt_summary": "Alexander William Gaskarth (born December 14, 1987) is an English singer, songwriter, guitarist, musician and actor. He is best known as the lead vocalist, rhythm guitarist, and primary songwriter for the American rock band All Time Low since its formation in 2003. Alex also hosted the 2015 and 2016 Alternative Press Music Awards along with bandmate Jack Barakat.", "id": 2450162}
{"src_title": "Hrušeň obecná", "tgt_title": "Pyrus communis", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve starověkých písemných záznamech Řeků a Římanů jsou četné odkazy na hrušky, ale důraz je kladen na skutečnost, že hrušky byly velmi nekvalitní a mohou být použity pouze na výrobu nápoje. V anglických a amerických zahradnických publikacích v druhé polovině 18. století a začátku 19. století, je velký prostor věnován hruškám, ale vzhledem ke skutečnosti, že spála růžovitých v té době ničí hrušně, jejich význam v ovocnářském průmyslu je omezený. V té době bylo popsáno velké množství odrůd hrušek, některé práce popisují více než sedm set či dokonce více než tisíc odrůd. Mnoho z nich vyhynulo a mnoho dalších, se později pěstovalo v tak malém rozsahu, že jejich použití už ve 20.století bylo prakticky zanedbatelné. Hruška se pěstuje především pro účely vaření a pro výrobu kvašeného nápoje známého jako perry. Asi v polovině 19. století vzbudilo značný zájem o hrušky zavedení některých vylepšených odrůd. Nicméně, od té doby až do současnosti, spála růžovitých více či méně poškozuje výsadby a to, spolu s různými jinými omezeními, odrazuje mnoho osob od záměru pokusit se zabývat pěstováním hrušek ve velkém.", "section_level": 1}, {"title": "Poloha.", "content": "Hrušeň obecná je stromem mírného pásu. Nejvhodnější jsou oblasti s nadmořskou výškou 200–300 m n. m., průměrnou roční teplotou 8–9 °C a průměrnými srážkami 500–600 mm. V menší míře je možné hrušně pěstovat i do 500 m n. m. s průměrnou teplotou 6,5 °C a srážkami do 700 mm.", "section_level": 1}, {"title": "Nadmořská výška.", "content": "Bylo by možné tvrdit, že existuje určitá nadmořská výška, ve které se hrušním bude dařit lépe než v jakékoliv jiné. V oblastech okolo Skalnatých hor, zejména v Utahu a Colorado, se ovšem hrušně úspěšně pěstují v nadmořské výšce až 1 219,2 metrů nad mořem, v zemích na pobřeží Pacifiku se daří nejlépe, pokud jsou pěstovány v nadmořské výšce menší než 600 m n. m. Na Středozápadě a v oblastech na východě USA je většina komerčních sadů v poměrně nízké nadmořské výšce, v mnoha jižních státech se vyšší nadmořské výšky zdají být pro hrušně lepší než nižší nadmořské výšky. Z těchto informací je zřejmé, že nejlepší nadmořská výška pro hrušně se liší podle lokality. Vše nasvědčuje tomu, že hrušně, alespoň některé odrůdy, nebudou dobře prosperovat v tak vysokých nadmořských výškách kde se daří ještě jabloním. Výběr vhodné nadmořské výšky samozřejmě musí být spojen také s ohledem na vhodný terén (jinak působí chráněné stanoviště, jižní svahy a mrazové kotliny), okolní výsadbu a především vhodnost odrůdy do daného prostředí.", "section_level": 2}, {"title": "Vhodné půdy.", "content": "Druh půdy vhodný pro hrušně do značné míry závisí na regionu a na odrůdě, která má být pěstována. Ve státě New York se hrušním daří nejlépe na hlinitých půdách a v Pensylvánii plodí velmi dobře zejména na aluviálních půdách. V Marylandu, kde se pěstuje velké množství hrušní odrůdy ́Kieffer ́, se hrušním dobře daří na písčitých půdách a v některých případech na jílovitých půdách. Pěstitelé ve většině jižních států dávají přednost poněkud chudým půdám. Hrušně na chudých jílovitých půdách nemají takové přírůstky jako na živných půdách, a tím mají být méně náchylné spálu. V Indianě, se hrušním daří nejlépe na hlinitých půdách a trpí méně spálou, pokud je půda chudá. Pěstitelé v Michiganu dávají rovněž přednost hliněným půdám. V Illinois se ale hrušním daří zdá se nejlépe na bohaté černozemi, ale na takových půdách, že je pravděpodobné, že budou napadeny spálou. V Oregonu se hrušně úspěšně pěstují na různých půdách. V lokalitách, kde deště jsou v létě jen mírné a kde voda není k dispozici pro zavlažování, by však nebylo moudré založit ovocný sad na půdách, které se nedrží dobře vlhkost. Hrušně často dobře rostou na půdách, kde podloží je tuhý jíl nebo skála, za předpokladu, že podloží je překryto nejméně metrem vhodné půdy. V případě, že vrstva půdy je příliš tenká, podloží tohoto charakteru je pro hrušně nevhodné.", "section_level": 1}, {"title": "Množení pro ovocnářské účely.", "content": "Ušlechtilé odrůdy hrušně jsou šířeny roubováním nebo očkováním na podnože. Před začátkem 20. století byly prakticky všechny sazenice hrušní použité v USA byly pěstovány ve Francii. V mnoha případech byly shromážděny semena v této zemi a poslán do Francie k výrobě sazenic, které byly následně importovány do Ameriky. Jedním z důvodů bylo to, že američtí školkaři měli velké potíže s chorobami listů a dalšími nemocemi, které napadaly sazenice. Dalším důvodem bylo to, že sazenice byly vyráběny ve Francii levněji než v Americe. Pro odběr materiálu k rozmnožování jsou vybrány zdravé stromy. Semena jsou stratifikována na podzim a vysévají se na jaře, když se země dostatečně ohřeje na výsadbu semena. Je důležité, aby byla půda vlhká, jinak semena nebudou klíčit. Semenáče tvoří dlouhý hlavní kořen s nemnoha postranními kořeny. Z tohoto důvodu jsou obvykle vyorány na podzim a kořeny zakráceny. Poté jsou stromy opětovně vysazovány. Na jaře se stromy se přesazují na nové stanoviště. Do následujícího srpna mohou být naočkovány. V jižních státech USA lze očkování provést v průběhu července. Očkování se provádí v mnohem větší míře než roubování. Očkování nebo roubování může být provedeno stejným způsobem jako u jabloní.", "section_level": 1}, {"title": "Podnože.", "content": "Ve velkovýsadbách se obvykle jako podnož využívá semenáč, při zahradní výsadbě je preferována kdouloň. Ta však nemá optimální afinitu k některým odrůdám, což se řeší pomocí mezištěpování. Podnož je třeba volit i s ohledem na hladinu podzemní vody a obsah vápna v půdě. Generativní podnož koření velice hluboko, takže v místech s vyšší hladinou podzemní vody je vhodnější využít mělčeji kořenící kdouloň. Naproti tomu kdouloň nesnáší vysoký obsah vápna v půdě. U druhů se špatnou afinitou se doporučuje použít mezištěpování některé z odrůd s dobrou afinitou.", "section_level": 1}, {"title": "Hrušňový semenáč.", "content": "Semenáč koření do hloubky až 5 metrů, postranní kořeny se vytvářejí v 15–20 centimetrech pod povrchem. Z toho vyplývá vyšší odolnost proti mrazu oproti kdouloni, na druhou stranu nižší tolerance k hladině podzemní vody.", "section_level": 2}, {"title": "Opylování.", "content": "Pro účinné opylení je vyžadovaný pyl odlišné odrůdy. U hrušní je možné pozorovat jev zvaný partenokarpie, díky němuž je hrušeň schopna tvořit plody (bez jader) i bez opylení. Pozitivní přínos spočívá v existenci alespoň menšího množství plodů i v letech, kdy dojde k namrznutí blizen.", "section_level": 1}, {"title": "Odrůdy.", "content": "Pro okrasné účely je používána například \"Pyrus communis\" varieta 'cordata' a varieta 'pyraster'.", "section_level": 1}, {"title": "Mulčování.", "content": "Pokud jsou hrušky vysazeny na velmi těžkých půdách je mulčování často velmi výhodné. Například, na pobřeží Tichého oceánu, kde jsou hrušky často pěstované v těžkých půdách, je v mnoha případech mulčování velmi efektivní a ekonomický způsob hospodaření s půdou. Nicméně, před použitím mulčování by pěstitel by měl vyzkoušet výsledek na malé části svého sadu, aby se přesvědčil, zda je systém vyhovující.", "section_level": 1}, {"title": "Řez.", "content": "Mezi principy, které jsou základem prořezáván hrušní nejsou podstatně odlišné od těch, které jsou základem pro řez jabloní. V případě vztahu vývoje pupenů na plodnost je téměř totožný s principem pěstování silného, robustního stromu v prvních pár letech. Panuje obecně víra, že hrušně nevyžadují tolik prořezávání jako jabloně, mnoho osob je přesvědčeno, že hrušně by neměly být řezány vůbec. Je rovněž pravda, že pro vybarvení není tak důležité u hrušní na rozdíl od některých odrůd jabloní, aby byla prořezávána hrušeň pro přijímání slunečního světla. Bez ohledu na tyto skutečnosti by nemělo být řečeno je méně důležité prořezávat hrušeň, než řezat jabloně. Stromy odrůd, jako je Anjou vyžadují poměrně silný řez, a to zejména v prvních letech po zahájení plodnosti. Stromy odrůd, jako Winter Nelis a Boscova lahvice je obtížné prořezávat během jejich počátečního růstu, protože rostou velmi křivé a nepravidelně.", "section_level": 1}, {"title": "Doba řezu.", "content": "Ve většině lokalit se hrušně prořezávají v pozdní zimě nebo brzy na jaře. V některých částech Kalifornie a v některých jižních státech, se nicméně, prořezávání provádí na podzim bez jakýchkoliv špatných vlivů. V regionech, kde se vyskytují chladné období, je vhodné, aby v případě mladých stromů byl proveden řez na jaře poté, co začaly růst. Správný čas na letní řez je uváděn od poloviny července do poloviny srpna. Výzkumy v Experiment Station Oregon zjistily při časově omezených testech, že nejlepší čas pro letní prořezávání hrušek, kromě odrůdy Bartlett, je pozdě v sezóně, kdy stromy ukončují vegetativní růst. Nejlepší čas pro letní řez odrůdy Bartlett je v červnu.", "section_level": 2}, {"title": "Metody.", "content": "Většina pěstitelů preferuje zákrsky. U zákrsků jsou obvyklé dvě pěstební formy koruny. Pyramidální s terminálem a otevřená koruna. Většina pěstitelů rovněž preferuje otevřené koruny, pyramidální koruny je obtížné udržovat v případě, že jsou napadeny spálou růžovitých. Prořezávání hrušní by mělo být zahájeno v okamžiku vysázení seřezáním mladých stromů. Když hrušně dosáhnou plodného věku, měly by být prořezány tak, aby koruna nebyla příliš vytáhlá a hustá. Když stromy mají tendenci stát se štíhlými, růst terminálu by měl být snížena na silné boční větve. Pokud bude proveden tento způsob prořezávání, bude menší pravděpodobnost vyrašení letorostů a zahuštění koruny. Má-li strom tendenci být příliš hustý, některé slabší výhony by měly být prořezány. Nejlepší možnost je prořezávat hrušně mírně každý rok, takže nebude nutné nadměrné prořezávání. Je také výhodné, když stromy rostou příliš mnoho na úkor ovoce,provést řez na jaře a poté znovu v létě během vegetace, čímž může být intenzita růstu značně snížena a zvýšena plodnost. V létě má být prořezáváním v souladu s obvyklou praxí odstraněna z asi jedna třetinu až jednu polovina letošního výhonu tvořícího terminál.", "section_level": 2}, {"title": "Hnojení.", "content": "Malá pozornost byla věnována ovocnáři hnojení hruška sadů, protože hruška, zpravidla je příliš rychle roste i bez hnojiv. Ve výjimečných případech se může stát, že v důsledku nějaké neobvyklého stavu půdy, stromy nemají uspokojivý růst nebo neprodukují dobré plody. V takových případech může být zapotřebí hnojiva k odstranění poruchy. Nicméně, před použitím buď stájových hnojiv nebo průmyslových hnojiv v hrušňovém sadu by měl být proveden test, který zjistí hodnoty živin v půdě. Doba a způsob použití hnojiv u hrušní jsou stejné jako v případě jabloní.", "section_level": 1}, {"title": "Probírka.", "content": "Je chybou dovolit hrušni nadúrodu, protože plody budou malé a stromy budou pravděpodobně rozvíjet tendenci k střídavé plodnosti. Všechny deformované menší a hmyzem poškozené plody, stejně jako jinak dokonalé plody, které jsou blízko sobě na větvích, by měly být odstraněny. Probírka se obvykle provádí v červnu nebo do začátku července. Pokud je provedena probírka hrušní, zbývající ovoce vyroste mnohem větší, než by bylo jinak, a v době sklizně pěstitelé zjistí, že bude na stromech více ovoce první jakosti, než kdyby nebyla provedena probírka. Kromě toho budou stromy ušetřeny nadměrné zátěže a budou s větší pravděpodobností nést úrodu v příštím roce.", "section_level": 1}, {"title": "Renovace zanedbaných výsadeb hrušní.", "content": "Pokud zanedbané hrušně nejsou příliš staré a ještě mají zdravé kmeny, mohou často být uvedeny do stavu ziskových výsadeb. V případě, že sad nebyl orán po dobu několika let je pochybné, zda by bylo vhodné, aby byla provedena kultivace půdy, protože by kořeny stromů pravděpodobně byly vážně zraněny. Obecně lze říci, že v případě ovocného sadu, kde je obtížné získat dostatečnou vlhkost, je třeba sad zorat, ale jinak by měla být použita mulčovací kultura. Vrcholy zanedbaných stromů by neměly být prořezány příliš silně, protože to by mělo za následek silný růst letorostů, které by byly nepříznivé pro produkci ovoce. Nejlepší plán je vyřezat všechno slabé a nemocné dřevo a podpořit růst terminálu mírným letním řezem. Pokud jsou stromy příliš vysoké, větve by měly být seřezány. V případě, že stromy jsou nežádoucích druhů, mohou být přeroubovány na vhodné odrůdy.", "section_level": 1}, {"title": "Léčivé účinky.", "content": "Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc. V současnosti není oficiálně považovaná za léčivou rostlinu, ale vařené hrušky jsou vhodným pokrmem při srdečních a oběhových chorobách, vysokém tlaku, nemocích močového měchýře a pro posílení žaludku.", "section_level": 1}, {"title": "Dřevo.", "content": "Dřevo hrušně se vyznačuje tzv. roztroušeně pórovitou stavbou, jeho hustota se pohybuje mezi 600–740 kg/m3, celkově je tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Hrušeň je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.", "section_level": 1}, {"title": "Památné stromy.", "content": "Hrušeň se oproti ostatním ovocným stromům dožívá vyššího věku, zhruba až 200 let. Z toho důvodu je oproti ostatním výrazněji zastoupena mezi památnými stromy. Mezi nejznámější patří:", "section_level": 1}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bakteriální spála růžovitých.", "content": "Bakteriální spála růžovitých je bakteriální choroba růžovitých způsobená bakterií \"Erwinia amylovora\". Na rostlinách se projevuje vadnutím a odumíráním květů, listovou spálou, spálou plodů, usycháním a odumíráním vegetačních vrcholů (hákovité ohýbání letorostů) a větví. Za optimálních podmínek, může zničit celý sad, nebo okrasnou školku v jediném vegetačním období. Má mnoho hostitelů, napadá 170 druhů rostlin. Vývoj choroby je rychlý a často není způsob jak postiženou dřevinu zachránit. Napadení vždy končí úhynem rostliny. Choroba způsobuje velké ekonomické ztráty na rostlinách i produkci. Způsobuje velké epidemie s širokými ohnisky výskytu jednou za několik let. Průběh infekce je velmi rychlý a zcela devastující. V Rakousku bylo zničeno 50% ovocných sadů jabloní a hrušní, škody ve Švýcarsku byly až 50 milionů eur.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Hrušeň obecná (\"Pyrus communis\") je opadavý listnatý strom z čeledi růžovitých. Jde o hybridogenní druh se složitým vývojem. Strom je významný především ovocnářsky kvůli plodům zvaným hrušky, ceněné je však i dřevo a kvetení. Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň obecná k dlouhověkým. Bývá pravidelně napadána rzí. Během dvacátého století se v Evropě šíří nebezpečná bakterióza spála růžovitých, přednostně poškozující hrušně. Pěstování hrušek ve velkém rozsahu, ačkoliv jde o velmi starou plodinu, je od počátku omezeno mnoha více či méně nepříznivými podmínkami, které odrazují od rozsáhlých výsadeb.", "tgt_summary": "Pyrus communis, known as the European pear or common pear, is a species of pear native to central and eastern Europe and southwest Asia. ", "id": 59728}
{"src_title": "Ernest Francisco Fenollosa", "tgt_title": "Ernest Fenollosa", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Ernest Fenollosa se narodil v roce 1853 jako syn Manuela Francisco Ciriaco Fenollosy, španělského pianisty a Mary Silsbee. Před studiem filozofie a sociologie na Harvardově univerzitě navštěvoval veřejné školy v rodném městě Salem ve státě Massachusetts. Na Harvardově univerzitě promoval v roce 1874. Rok studoval na umělecké škole Bostonského muzea výtvarných umění. V té době se oženil s Elizabeth Goodhue Millettovou. V roce 1878 byl pozván do Japonska americkým zoologem a orientalistou Edwardem S. Morsem, aby vyučoval politickou ekonomii a filozofii na Imperial University v Tokiu. Jeho asistentem byl japonský učenec Okakura Kakuzó, se kterým Fenollosa studoval starobylé chrámy, svatyně a japonské umělecké poklady. Během doby strávené v Japonsku, Fenollosa pomohl vytvořit spolu s japonskými umělci Kanó Hógaiem (1828–1888) a Hašimotem Gahó (1835–1908) japonský styl malby zvaný \"nihonga\". V květnu 1882 vydal přednášku na téma \"An Explanation of the Truth of Art\" (\"Vysvětlení pravdy o umění)\", která byla široce rozšířena a citována. Po osmi letech na univerzitě pomohl založit \"Tokyo School of Fine Arts\" (\"Tokijskou školu výtvarných umění\") a Tokijské císařské muzeum, kde v roce 1888 působil jako ředitel. V tomto období pomáhal při návrhu textu zákona na ochranu japonských chrámů a svatyň a jejich uměleckých pokladů. Hluboce ovlivněný životem v Japonsku, Fenollosa konvertoval k buddhismu a dostal jméno Teishin. Přijal také japonské jméno Kano Eitan Masanobu podle malíře Kano Eitana Masanobu, který byl dvorním malířem šóguna Tokugawy a byl malířem japonské umělecké školy Kanó. Fenollosa také sepsal první inventář národních pokladů Japonska. Výsledkem této činnosti byl objev starých čínských svitků, které v minulých stoletích do Japonska donesli mniši na svých cestách. Zachránil mnoho buddhistických artefaktů, které by jinak byly zničené hnutím Haibutsu kishaku. (Haibutsu kishaku (廃 仏 毀 釈), doslovně \"zrušit buddhismus\" je idea, která obhajuje vyhnání buddhismu z Japonska a během období Meidži byla provázená ničením buddhistických chrámů, obrazů a textů a zavedla nucený návrat buddhistických mnichů k světskému životu.) Za tyto úspěchy byl Fenollosa vyznamenán japonským císařem období Mejdži řády \"Order of the Rising Sun (Řád vycházejícího slunce)\" a \"Order of the Sacred Treasures\" \"( Řád posvátných pokladů\".) Fenollosa během svého pobytu v Japonsku shromáždil velkou osobní sbírku japonského umění. V roce 1886 svou sbírku prodal bostonskému lékaři a filantropovi Charlesu Goddardu Weldovi (1857–1911) za podmínky, že sbírku věnuje muzeu výtvarných umění v Bostonu. Dnes má bostonské muzeum jednu z největších sbírek japonského umění, obsahuje kolem 100 000 položek. V roce 1890 se vrátil do Bostonu, kde působil jako kurátor katedry orientálního umění. Fenollosa byl požádám, aby vybral exponáty japonského umění pro Světovou Kolumbijskou výstavu konanou roku 1893 v Chicagu. Také zorganizoval první výstavu čínského malířství v Bostonu v roce 1894. O dva roky později publikoval \"Masters of Ukiyoe\" (\"Mistři ukiyoe\"), historický popis japonských obrazů a ukiyo-e tisků vystavených v budově New York Fine Arts. Fenollosa se rozvedl se svou manželkou a takřka okamžitě se oženil roku 1895 se spisovatelkou Mary McNeill Scott (1865–1954). Puritánská společnost v Bostonu byla velmi pobouřena a Fenollosa byl v roce 1895 z muzea propuštěn. V roce 1897 se vrátil do Japonska, aby přijal pozici profesora anglické literatury na University of Tsukuba (Tokijské univerzitě). Spisovatel a novinář Lafcadio Hearn považoval Fenollosu za svého přítele; a Hearn téměř věřil, že navštěvuje profesorův domov příliš často. V roce 1900 se Fenollosa vrátil do Spojených států psát a přednášet o Asii. Jeho práce z roku 1912 se ve dvou svazcích zaměřuje na japonské umění před rokem 1800. Tisky malíře Kacušiky Hokusaie popisoval jako okno krásy, než se japonské umění stalo příliš moderním na jeho vkus: \"Hokusai je skvělý designér, tak jako Kipling a Whitman jsou skvělí básníci. Mohl by být zván japonským Dickensem.\" Arthur Wesley Dow řekl o Fenollosovi, že \"byl nadaný, měl brilantní mysl s velkými analytickými schopnostmi, tento vzácný dar mu umožnil nahlédnout do podstaty výtvarného umění tak, jako málokomu.\" Po jeho smrti v Londýně v roce 1908, Fenollosova vdova svěřila jeho nepublikované poznámky o čínské poezii a japonském dramatu Nó známému americkému básníkovi Ezra Poundovi a Williamu Butler Yeatsovi. Pound je pak využil pro stimulaci rostoucího zájmu o literaturu dálného východu mezi spisovateli modernisty. Pound následně dokončil Fenollosovu práci s pomocí Arthura Waleye, známého britského sinologa. Fenollosovo tělo bylo zpopelněno v Londýně. Fenollosa si přál, aby jeho popel byl odeslán k pohřbení v kapli Hōmyō v buddhistickém chrámu Mii-dera (三井 寺, 御 井 寺).", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Na přednášce na Harvardově univerzitě z roku 2011 Benjamin Elman odkazoval na Fenllosovu \"Epochs of the Chinese and Japanese Art\" z roku 1912, kde Fenollosa srovnává \"degeneraci\" pozdního císařského čínského umění s tím, co se stalo v oblasti byzantského antického umění v Evropě s \"nejchudší z byzantských mozaik\". Tvrdí, že j\"edinou nadějí pro beznadějné je vnímat sebe sama jako beznadějné\". Podle Elmana bylo Fenollosovo vnímání ovlivněno politickými a vojenskými porážkami říše Qing.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ernest Francisco Fenollosa (18. února 1853 – 21. září 1908) byl americký historik umění, profesor filozofie a sociologie, významný pedagog. Během modernizace Japonska v období Meidži se stal nadšeným orientalistou, který učinil mnoho pro zachování tradičního japonského umění. Byl profesorem filosofie a politické ekonomie na Tokijské univerzitě.", "tgt_summary": "Ernest Francisco Fenollosa (February 18, 1853 – September 21, 1908) was an American art historian of Japanese art, professor of philosophy and political economy at Tokyo Imperial University. An important educator during the modernization of Japan during the Meiji Era, Fenollosa was an enthusiastic Orientalist who did much to preserve traditional Japanese art.", "id": 479322}
{"src_title": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2009", "tgt_title": "2009 World Junior Ice Hockey Championships", "src_document": [{"title": "Hrací formát turnaje.", "content": "Ve dvou základních skupinách hrálo vždy pět týmů každý s každým. Vítězství se počítalo za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připsaly bod a následovalo 5 min. prodloužení a samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodla o držiteli bonusového bodu. Vítězové základních skupin postoupili přímo do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny sehrály čtvrtfinálový zápas. Čtvrté a páté týmy z obou skupin se utkaly ve skupině o udržení, ze které sestoupily dva týmy. Také se hrál zápas o páté a třetí místo, ve kterých se střetli poražení z play-off. V play-off se v případě nerozhodného výsledku prodlužovalo deset minut, případně následovala trestná střílení. Všechny časy jsou místní (UTC-5). Všechny časy jsou místní (UTC-5).", "section_level": 1}, {"title": "Skupina o udržení.", "content": "\"Poznámka:\" Zápasy Kazachstán 0:9 Německo \"a\" Finsko 5:1 Lotyšsko \"se započítávaly ze základní skupiny.\" Všechny časy jsou místní (UTC-5). \" Německo a Kazachstán sestoupily do I. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 1}, {"title": "Play off.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC-5).", "section_level": 1}, {"title": "1. divize.", "content": "Turnaj skupiny A se uskutečnil od 14. do 20. prosince 2008 v Herisau ve Švýcarsku a turnaj skupiny B od 15. do 21. prosince 2008 v Aalborgu v Dánsku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" Švýcarsko postoupilo mezi elitu, zatímco Estonsko sestoupilo do 2. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" Rakousko postoupilo mezi elitu, zatímco Maďarsko sestoupilo do 2. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "2. divize.", "content": "Turnaj skupiny A se uskutečnil od 15. do 21. prosince 2008 v Miercureji Ciuci v Rumunsku a turnaj skupiny B od 10. do 15. ledna 2009 v Logroñu ve Španělsku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" Japonsko postoupilo do 1. divize, zatímco Rumunsko sestoupilo do 3. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" Chorvatsko postoupilo do 1. divize, zatímco Čína sestoupila do 3. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "3. divize.", "content": "Turnaj třetí divize se v roce 2009 z důvodu nenalezení vhodného pořadatele neuskutečnil. Ze druhé divize tak nakonec nikdo nesestoupil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji se na přelomu let 2008 a 2009 konalo v hlavním městě Kanady – Ottawě.", "tgt_summary": "The 2009 IIHF World U20 Championship, commonly referred to as the 2009 World Junior Ice Hockey Championships (\"2009 WJHC\"), was the 33rd edition of the Ice Hockey World Junior Championship and was hosted in Ottawa, Ontario, Canada. Games were held at the Ottawa Civic Centre and Scotiabank Place. The tournament set a record for WJC attendance at 453,282. Canada won the gold medal for a record-tying fifth consecutive time.", "id": 536352}
{"src_title": "Phoebe Tonkin", "tgt_title": "Phoebe Tonkin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Phoebe Tonkin se narodila v australském městě Sydney. Už od svých čtyř let se věnovala tanci, zejména baletu, stepu, hip-hopu a moderním tancům. Odmala ale byla rozhodnuta stát se herečkou, a proto byla obsazována do menších divadelních rolí, ve dvanácti letech se dokonce zúčastnila programu Australian Theatre for Young People (začala tam také například Nicole Kidman či Toni Collette). Phoebe Tonkin odmaturovala na dívčí škole Queenwood school v Balmoralu. Je vegetariánka. Od září 2013 do března 2017 chodila s hercem Paulem Wesleym, známý ze seriálu \"Upíří deníky\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Ve známost vešla zejména díky debutové roli mořské panny Cleo Sertori, kterou ztvárnila v dětském seriálu \"\" po boku Cariby Heine (Rikki), Claire Holt (Emma) a Indiany Evans (Bella). Tehdy získala velikou popularitu. S dalším hereckým kolegou z \"H2O\" – Angusem McLarenem – se rovněž objevila ve vedlejší roli energické barmanky Lexi v australském seriálu \"Packed to the Rafters\". Jejím následujícím hereckým počinem se stala role Fiony Maxwell v akčním filmu \"Tomorrow, When the War Began\" a hostovala v seriálu \"Home and Away\". Kromě několika dalších menších rolí v reklamách působila i jako fotomodelka pro australské i světové obchodní řetězce a její fotografie byly v magazínech jako \"Girlfriend\" nebo \"Dolly\". Velkou popularitu získala díky debutové roli mořské panny Cleo Sertori, kterou ztvárnila v seriálu \"H2O: Stačí přidat vodu.\" Objevila se ve vedlejší roli energické barmanky Lexi v australském seriálu \"Packed to the Rafters\". Jejím následujícím hereckým počinem se stala role Fiony Maxwell v akčním filmu \"Tomorrow, When the War Began\". Hostovala v seriálu \"Home and Away\". Zahrála si i několik menších rolí v reklamách a působil i jako fotomodelka pro australské i světové obchodní řetězce. Její fotografie se objevili v magazínech Girlfriend nebo Dolly. V roce 2008 získala nominaci na cenu AFI (American Film Institute) jako Nejlepší herečka v kategorii TV drama.V roce 2011 se na nějakou dobu přestěhovala do kanadského Vancouveru, kde začala natáčet seriál \"The Secret Circle\". V něm ztvárnila zápornou postavu, roli čarodějky Faye Chamberlain. Poté obdržela menší roli ve čtvrté sérii úspěšného seriálu \"Upíří deníky\", kde ztvárnila vlkodlačici Hayley. Od října 2013 hraje ve spin-offu \"Upířích deníků\" s názvem \"The Originals\". Phoebe získala v roce 2008 nominaci na cenu AFI (American Film Institute) v kategorii nejlepší herečka v televizním dramatu. V roce 2011 se na nějakou dobu přestěhovala do kanadského Vancouveru, kde začala natáčet seriál \"Tajemství kruhu\". V něm ztvárnila zápornou postavu, roli čarodějky Faye Chamberlain. Seriál měl premiéru 15. září 2011 na stanici The CW. Poté obdržela menší roli ve čtvrté řadě úspěšné show \"Upíří deníky\", kde si zahrála roli vlkodlačice Hayley. Od října 2013 ji můžete vidět ve spin-offu s názvem \"The Originals\". V květnu 2017 bylo oznámeno, že si zahraje v dramatickém seriálu stanice SBS \"Safe Harbour\". V roce 2018 byla obsazena do seriálu \"Bloom\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Phoebe Jane Elizabeth Tonkin (* 12. července 1989, Sydney, Austrálie) je australská herečka a modelka. Její nejznámější role jsou Cleo Sertori v seriálu \"\" a Hayley Marshall v \"The Originals\".", "tgt_summary": "Phoebe Jane Elizabeth Tonkin (born 12 July 1989) is an Australian actress and model. She is best known for portraying Cleo Sertori in \"\", Fiona Maxwell in \"Tomorrow, When the War Began\", Faye Chamberlain in \"The Secret Circle\", and Hayley Marshall in The CW series \"The Vampire Diaries\" and its spin-off series \"The Originals.\"", "id": 755874}
{"src_title": "Soumostí Årsta", "tgt_title": "Årstabroarna", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stockholm se rozkládá na 14 ostrovech u ústí jezera Mälaren a využívá dopravní sytém ze 60. let 20. století bez výraznějších změn (dobudování vnitřního i vnějšího dopravního okruhu je plánováno na rok 2025). automobilová doprava před vjezdem do města je zpoplatněna mýtem, což spolu s nedostatkem parkovacích míst ve městě má za následek, že většina dojíždějících za prací dává přednost cestě vlakem. Nedostačující kapacita stávajících železničních mostů vedla ve druhé polovině 20. století k rozhodnutí postavit souběžně se stávajícím mostem Årsta, nový, moderní železniční most. V roce 1994 byla vypsána mezinárodní architektonická soutěž, ve které zvítězil návrh ateliéru Foster + partners ve spolupráci s konstrukční kanceláří Ove Arup. Původní most z roku 1929 je označován jako „východní“ a nový most z roku 2005 jako „západní“.", "section_level": 1}, {"title": "Východní most.", "content": "Nová trasa linky Stockholm-Göteborg přes záliv Årsta byla stanovena kolem roku 1915. To představovalo zisk 787 metrů ve srovnání s předchozí trasou vedoucí přes padací most. Během 1. světové války, projekt stavby mostu začal zhotovením topografické mapy. Mezinárodní architektonická soutěž byla vypsána bezprostředně po skončení války. Soutěž skončila 15. května 1919 přijetím 34 návrhů. Zvítězil projekt Simplicitas architektů Svena Markeliuse a Olofa Lundgrena. Německá skupina MAN, ve spolupráci s výrobcem Arcus AB navrhla vytvoření základů pomocí kesonů. Projekt mostu zahrnuje krátké mostní klenby podobné akvaduktu a nad mořem ocelový oblouk zajišťující průjezd lodí. Po dlouhých diskusích a řadě pozměňovacích návrhů, byla dohoda mezi švédskou železniční společností a městem Stockholm podepsána v roce 1923. Most Årsta byl postaven v letech 1923 až 1929 pod vedením hlavního architekta švédské železnice Folke Zettervalla. Mezi inženýry, kteří se podíleli na budování patří Ernst Nilsson a Salomon Kasarnowsky. Architektem zodpovědným za provedení podrobných plánů byl Cyrillus Johansson. Celková délka mostu je 753 m, šířka je 9 m. Světlá výška na jižní straně je 26 m, splavná šířka pod obloukem je 75 m. Na severní straně byla před rekonstrukcí světlá výška mostu 32 m. Po rekonstrukci je výška 21,5 m s šířkou 24 m. Mostní věže na obou stranách mostní konstrukce nemají jen architektonický význam, ale umožňují i zvednutí mostovky nad vodní hladinu. V 60. letech bylo zařízení používáno jen několikrát do roka a v roce 1973 byla splavná výška trvale ustavena na stávající hodnotu. Na pilíři na jižní straně mostu je pamětní deska s nápisem: „tento most byl postaven za vlády krále Gustava V. mezi lety 1925 a 1929“. Most byl slavnostně otevřen dne 23. listopadu 1929 králem Gustavem V. Celkové náklady projektu činily 11 milionů korun. Od roku 1986 je most památkově chráněnou historickou památkou (byggnadsminne). V roce 1956 se objevil na švédské poštovní známce. V září 2012 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce mostu, kdy zejména klenby byly pokryty novou vrstvu betonu.", "section_level": 1}, {"title": "Západní most.", "content": "Most byl vybudován v letech 2000 – 2005 podle návrhu ateliéru Foster + partners jako železobetonový předpjatý monolit o délce 833 m, výšce 26 m a šířce 19,5 m. Most je dvoukolejný, mezi kolejemi je chodník pro obsluhu a po každé straně mostu chodník pro pěší a cyklisty. Mostovku nese 10 pilířů eliptického průřezu, rozpětí polí je 48 + 9x78 +65 m. Most má moderní protihlukové vybavení. Kromě speciálních podložek pod pražci jsou na bočních stěnách nosníku a pásu mezi kolejemi umístěny ocelové matrace vyplněné minerální vlnou, které pohlcují hluk. Beton byl barven ve hmotě barevnými pigmenty v odstínu falunská červeň, ve švédsku tradičně používaném na nátěry staveb. Betonový povrch byl impregnován. Most byl slavnostně otevřen 28. srpna 2005 za přítomnosti švédského krále Karla XVI. Gustava což dokládá pamětní deska umístěná na mostě. Konstrukcí, barvou a výsledným výtvarným dojmem se nový most harmonicky zapojil do okolního prostředí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Soumostí Årsta Årstabroarna, The Årsta bridges, tvoří dva souběžné železniční mosty spojující ostrov Södermalm přes ostrůvek Årsta s pevninskou částí švédského hlavního města zvanou Årstaviken.", "tgt_summary": "Årstabroarna () are two parallel railway viaducts in central Stockholm, Sweden. Passing over the watercourse of Årstaviken and the islets Årsta holmar, they connect the major island Södermalm to the southern mainland district Årsta.", "id": 1776784}
{"src_title": "Šarka", "tgt_title": "Plum pox", "src_document": [{"title": "EPPO kód.", "content": "Plum pox virus (PPV000)", "section_level": 1}, {"title": "Původce choroby.", "content": "Původce šarky je plum pox virus (PPV) z čeledi \"Potyviridae\". Jedná se o virus s jednovláknovou RNA s pozitivní polaritou (tvořená mRNA je identická s genomem, může být tedy přímo použita pro syntézu virových proteinů). Většina genomové RNA tvoří jeden dlouhý otevřený čtecí rámec, který kóduje jediný polypeptid obsahující nejméně deset proteinů, mezi nimiž jsou proteázy, které nejdříve vyštěpí samy sebe a pak zbytek proteinů. Tyto proteiny zajišťují množení viru, jeho šíření a způsob, jak unikat protivirovým systémům rostliny. V rámci buňky se virus množí především navázán na endoplasmatické retikulum nebo tonoplast, mezi buňkami je přenášen skrze plasmodesmata. Mechanismus, jakým virus šarky poškozuje hostitelské stromy, doposud není jasný, pozoruje se vyvolání nerovnováhy v systémech antioxidantů, což vyvolává nadbytek reaktivních kyslíkových radikálů. Původce šarky je schopný unikat protivirové obraně rostlin tím, že blokuje proces RNA silencingu, který jinak zajišťuje zastavení produkce virových proteinů.", "section_level": 1}, {"title": "Synonyma patogena.", "content": "Podle EPPO je pro chorobu šarka a patogena s označením \"Plum pox virus\" používáno více rozdílných názvů, například Plum pox potyvirus, PPV, Prunus virus 7.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Choroba byla poprvé popsána v roce 1917, podle jiných zdrojů 1910 a dalších 1915, případně i 1915 - 1918 v Bulharsku, přibližně však v době první světové války, na nejkvalitnější domácí švestce (\"Prunus domestica\" L.), odrůdě 'Kjustendilská'. Protože byly silné a charakteristické příznaky šarky na plodech podobné neštovicím, byl zvolen pro vir název Plum pox virus, v překladu virus neštovice švestky. Zdroje, které informují o datu 1910, jako datu kdy byla choroba poprvé popsána, by mohly uvažovat ze zmínek o symptomech choroby z Makedonie, které v té době byly udávány. Později v roce 1933 bylo v Bulharsku toto onemocnění zjištěno i na meruňce a na začátku šedesátých let na broskvi v Maďarsku.", "section_level": 1}, {"title": "V ČR.", "content": "V ČR byla choroba prokázána v roce 1952, avšak vyskytovala se zde již dříve. Již v roce 1926 byla popsána (Smolák, 1926) v Čechách mozaiková choroba na mirabelce, s největší pravděpodobností šlo o poškození šarkou švestky (Plum pox virus, PPV). Podobně Blattný (1930) zjistil na slívě Prunus insititia poškození odpovídající šarce. Blattný (1931) a Baudyš (1932) u slivoně popsali degeneraci s příznaky šarky. Profesor Atanasov v první monografii o šarce švestky „\"Šarka po sliviť. Edna nova virusna bolesť\"“ popisuje, že při své návštěvě Československa v srpnu 1932 viděl na trhu v Brně typické příznaky šarky na plodech švestky, místní odrůdy 'Brňanka'. V dalších publikací je potvrzen výskyt šarky švestky ve 20. a 30. létech 20. století ve středních Čechách a na střední Moravě (Chrudimsko, Plzeňsko). V 80. a 90. letech 20. století došlo k rychlému rozšíření šarky do vyšších poloh v ČR (400 až 700 m n. m.) Po padesáti letech pomalého šíření choroby v teplých oblastech Čech a Moravy došlo k rychlému rozšíření viru, které je připisováno oteplování klimatu a (přes kontrolu ÚKZÚZ) i šíření infikovaného školkařského materiálu. Virus se v ČR šíří na odrůdách slivoní, myrobalánu, na keřích trnky, na odrůdách meruňky a broskvoně. V přírodě nebyl v ČR virus prokázán na višni a třešni. Nejnáchylnější odrůdou švestky k napadení šarkou pěstovanou v České republice (ale i jinde v Evropě) je nejkvalitnější odrůda 'Švestka domácí'. Nejrozšířenější variantou viru v ČR je PPV-D, kterým je infikováno 95 % všech infikovaných stromů. Kmeny PPV-M a PPV-Rec se vyskytují v přírodě pouze ojediněle. Výskyt kmenů PPV-C, PPVEA a PPV-W nebyl dosud v přírodních podmínkách ČR prokázán.", "section_level": 2}, {"title": "Ve světě.", "content": "Od roku 1932 do roku 1960 šarka postihla Evropu na jih a sever od Bulharska a Jugoslávie přes Maďarsko, Rumunsko, Albánii, Československo po Německo. Ovocné stromy ve většině Evropy byly napadeny během 70. let 20. století. Hostiteli byly především slivoň švestka a meruňka. V polovině 60. let šarka byla zjištěna v Nizozemsku, Švýcarsku, Řecku, Anglii a Turecku. Ve Francii, Itálii, Belgii bylo toto onemocnění zjištěno na počátku 70. let, a ve Španělsku a Portugalsku na počátku 80. let. Na konci 90. let se virus šířil v Egyptě a Sýrii ale také na východní polokouli. V Chile byly dřeviny se symptomy nalezeny v roce 1992. Ve Spojených státech byly dřeviny se symptomy nalezeny v Pensylvánii, v roce 1999. Do roku 2006 se choroba rozšířila v New Yorku a Michiganu. Ve 21. století je mimo severských států choroba rozšířena v celé Evropě, ale šíří se i na dalších kontinentech. Nevyskytuje se na na Novém Zélandu a v Austrálii.", "section_level": 2}, {"title": "Zeměpisné rozšíření.", "content": "Choroba se vyskytuje v Evropě, Jižní Americe, severní Africe a na hranicích mezi USA a Kanadou. Výskyt byl potvrzen i v Asii. Pomocí přísných fytosanitárních opatření se zatím podařilo zabránit rozšíření viru na Novém Zélandu a v Austrálii. V České republice se vyskytují pouze tři kmeny viru šarky PPV-D, PPV-M a PPV-Rec, z nichž nejrozšířenějším je PPV-D. Tento kmen je podle některých informací nejagresivnější, podle jiných, odborných zdrojů, mírněji patogenní. Kmenem PPV-D je v ČR napadeno v druhé dekádě 21. století 95 % všech infikovaných stromů, tento kmen pochází z Balkánu. V roce 1999 se kmen šarky PPV-D vyskytl v Adams County, v Pensylvánii. Infikované oblasti v Pensylvánii byly v karanténě, aby se zabránilo šíření choroby, a infikované stromy byly zničeny. Od té doby, v důsledku náhodného mapování výskytu provedeného v roce 2000, se hostitelské rostliny s příznaky rovněž vyskytly v Novém Skotsku a v jižních oblastech Ontaria.", "section_level": 1}, {"title": "Šíření.", "content": "Choroba se přenáší především hmyzími vektory, jako jsou mšice, množitelským materiálem a infikovanými sazenicemi, může být šířena i pracovníky v zemědělství při řezu. Je popsáno, že se může přenášet také semenem (u PPV-M), ale další zdroje tuto možnost nepotvrzují nebo popírají. Fytosanitární opatření EPPO s přenosem semeny nepočítají. Vektory (přenašeči) viru jsou některé druhy mšic, hlavně mšice švestková, mšice broskvoňová a mšice chmelová. Infekčnost hmyzu trvá asi 45 minut. Choroba se podle některých zdrojů nepřenáší semenem, pylem a mechanickým kontaktem mezi rostlinami. Je popsáno šest kmenů viru šarky švestky: PPV-D, PPV-M, PPV-EA, PPV-C, PPV-Rec (rekombinantní) a PPV-W. PPV-M izoláty jsou agresivnější u broskvoní a jsou mšicemi efektivněji šířeny. Významným zdrojem šíření jsou tolerantní odrůdy (jako jsou odrůdy Čačanská lepotica nebo Čačanská najbolja). Ačkoliv nevykazují vážné poškození nebo ani symptomy, mohou být na stanovišti zdrojem infekce. Dalším významným zdrojem šíření viru jsou stará stromořadí švestky, keře a stromy myrobalánu, rostoucí podél venkovských silnic a cest. Nejvíce ohroženy infekcí jsou nové výsadby, mladé rostliny jsou k napadení nejvnímavější. Dodržování preventivních opatření je zde velmi vhodné. Citlivé odrůdy starší deseti let jsou většinou již napadeny, byly již infikovány.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky.", "content": "Projevy choroby jsou více či méně zjevné, bývají také velmi variabilní a jejich projev závisí na kmene viru, náchylnosti a kondici hostitele, průběhu povětrnostních podmínek a jiných faktorech. Diagnostika k zjištění napadení se provádí biologickými, sérologickými a molekulárními metodami. Diagnostika choroby vizuálním hodnocením příznaků není podle SRS spolehlivá podobně jako použití bioindikátorů, ačkoliv jiné zdroje považují použití bioindikátorů za spolehlivé. Příznaky jsou však značně variabilní a proto jsou SRS nejčastěji uplatňovány dražší sérologické testy (ELISA). Částka za stanovení potvrzení viru šarky švestky a jeho kmenu pomocí RT–PCR je udávána od 500 do 800 Kč (v r. 2008), cena za jen sérologické vyšetření je 200 - 400 Kč (v r. 2008).", "section_level": 1}, {"title": "Bioindikátory.", "content": "Spolehlivé testy používají indikátorové rostliny, které reagují na přítomnost viru typickými příznaky:", "section_level": 2}, {"title": "Plody.", "content": "Šarka se projevuje zejména okrouhlými defekty na pecce a na plodech – připomínají nerovnosti, kruhovité vklesliny, dužnina na místech deformací bývá načervenalá, žilnatá, nekrotická, nakyslá a je v některých případech jakoby „přirostlá“ k pecce. Plody jsou znatelně horší chuti a méně cukernaté, nevhodné ke konzumaci. Většina deformovaných plodů opadává v letních měsících. Tyto symptomy se nemusí projevit, někdy pouze dochází k hospodářským ztrátám poklesem plodnosti. Zejména na peckách meruněk lze dobře pozorovat typické světlejší, odbarvené, chlorotické prstencovité skvrny. Také u broskví se někdy objevují na povrchu plodu mírně nepravidelné skvrny světlejší barvy. Podobné známky onemocnění nalezneme i na dalších částech rostliny, jako jsou třeba listy. Typický je masivní opad plodů dlouho před sklizní, u švestek během léta, nebo předčasné dozrávání plodů.", "section_level": 2}, {"title": "Listy.", "content": "Světlejší prstencovité skvrny v podobě kroužků a kreseb na listech jsou většinou difúzní, světlé, chlorotické. Mladé listy broskvoní mohou být s ohledem na poškození žilek deformované. U citlivých odrůd mohou skvrny na listech přecházet do žluté až červenohnědé a nekrotizovat. Za vyšších teplot mohou naopak symptomy vymizet. U meruněk a broskvoní se skvrny nacházejí obvykle kolem listových žilek. Na jsou projevy napadení často doprovázeny klejotokem.", "section_level": 2}, {"title": "Možnost záměny.", "content": "Některé jiné viry na peckovinách způsobují podobné příznaky: virus nekrotické kroužkovitosti třešně (PNRSV) nebo například virus chlorotické skvrnitosti listů jabloně (ACLSV). Chlorotické kroužky na listech třešní podobné příznakům PPV způsobuje virus zakrslosti slivoně.", "section_level": 1}, {"title": "Hostitelské rostliny.", "content": "Hostitelskými rostlinami jsou z pěstovaných druhů především odrůdy broskvoně, švestky, slivoní, meruněk a třešní. Je známo více než 30 druhů rodu slivoň (\"Prunus)\" náchylných k napadení patogenem. I mezi odrůdami je však zřejmá různá míra náchylnosti k napadení a tato náchylnost je různá k různým kmenům viru. Planě rostoucí druhy (např. trnka) a okrasné druhy peckovin jsou i po napadení obvykle bez příznaků. U tolerantních a citlivých odrůd se virus v rostlině množí i šíří. U rezistentních odrůd je virus v rostlině pouze v nízké koncentraci. U hypersenzitivních odrůd nedochází po napadení k šíření viru v rostlině, jsou zcela prosté nákazy. V České republice se vyskytují pouze tři kmeny viru šarky PPV-D, PPV-M a PPV-Rec, z nichž nejrozšířenějším je PPV-D. Všechny tři kmeny nenapadají třešně a višně a proto se na třešních a višních v ČR šarka nevyskytuje. Kmen PPV-D ovšem mimo slivoň švestku napadá také broskvoň. Naopak kmen PPV-M (Marcus) napadá více broskvoně, ale méně švestky. Rekombinantem obou kmenů PPV-D a PPV-M je kmen PPV-Rec (Recombinant), který se vyskytuje nejvíce ve střední a východní Evropě, kde napadá převážně švestky, méně často meruňky a téměř nikdy broskvoně. Některé pěstované druhy u nichž bylo ověřeno že mohou být hostiteli: Druhy náchylné k napadení: Rostliny mimo rod slivoň, které mohou být hostiteli patogena: Druhy které mohou šířit nebo indikovat virus: \"Chenopodium foetidum, Nicotiana benthamina, N. bigelowii, N. clevelandii, N. occidentalis, N. edwardsonii, N. megalosiphon, N. tabacum, N. physalodes,\" \"Pisum sativum\" cv. \"Colmo\"", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářský význam.", "content": "Plody napadených rostlin jsou menší, se sníženou cukernatostí, nevhodné na konzumaci, k sušení, konzervování a výrobě destilátů. Sklizně jsou nižší. Často dochází ke ztrátám vlivem předčasného opadu všech plodů. U meruněk a broskví dochází k snížením mrazuvzdornosti a tedy vyššímu riziku dalších poškození. Produkce švestek v ČR v roce 2009 dosáhla výše 7500 tun a stala se po jablkách druhou nejvýznamnější komoditou ovocnářství. Šarkou napadené stromy ale produkují nekvalitní ovoce, které dlouho před sklizní silně propadá a může být kromě vzhledových vad i nahořklé. Rostlina ztrácí vitalitu a obvykle postupně uhyne. Celosvětové náklady na zvládnutí šarky v letech 1983 – 2013 byly odhadnuty na více než 10 miliard EUR. V Evropě patogen zničil přes 100 miliónů stromů. K ochraně rostlin v boji proti chorobě byly pořádány zvláštní mezinárodní sympozia. Některé zdroje udávají, že šarka způsobuje ztrátu 600 000 000 dolarů ročně u produkce švestek, broskví a meruněk po celém světě (Fuchs et. Al., 2008). Studie z roku 2006 odhaduje ekonomické ztráty ve Spojených státech a Kanadě v minulých letech u broskví z kmene PPV D 4,8 milionu eur. Muselo být odstraněno 264.000 stromů v Kanadě a 190.000 stromů v Pensylvánii (Cambra et al., 2006). Očekává se, že další šíření viru (zejména v USA a Číně) podstatně zvýší náklady na výrobu.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana rostlin.", "content": "Šarka je v 20. a na počátku 21. století nevyléčitelná viróza. Jediným způsobem, kterým dokáže hospodářství napadení čelit, je pěstování tolerantních a rezistentních odrůd. „\"Ve výsadbách se prakticky léčit nedá. Dají se ozdravovat stromy, které se používají k množení zdravého sadbového materiálu. Pokud se ale šarka vyskytne v sadu, nebo na zahradě, jediným řešením je strom vykácet,...\"“ (profesor Milan Navrátil z katedry buněčné biologie a genetiky v souvislosti s konferencí Plum Pox Virus) Přenáší se hmyzími vektory, jako jsou mšice, množitelským materiálem a infikovanými sazenicemi, případně může jako vektor působit i člověk při zemědělských pracích.", "section_level": 1}, {"title": "Prevence.", "content": "Veškeré napadené i nenapadené stromy i ze širokého okolí zničit (vykopat a spálit) a následně po značnou dobu nepěstovat – udává se hranice minimálně 20 let. Teoreticky by bylo třeba skutečně vykopat i kořeny na jejichž výmladcích mohou parazité sát infikovanou mízu. Následně je nutné vysázet bezpečně bezvirózní exempláře stromků. Tímto opatřením lze předcházet chorobě jen do určité míry. Ve školkách je třeba používat pečlivou ochranu proti savému hmyzu, který je vektorem, ale vzhledem k neperzistentnímu způsobu přenosu viru je v produkčních sadech tento druh ochrany před šarkou již poměrně málo efektivní. V případě, že mšice již má virus na styletech (sací ústrojí) a přilétá z neošetřených stromů může virus přenést dříve, než se projeví působení insekticidu. Vhodnou prevencí je také používání bezvirózního materiálu, dezinfekce nářadí, odstranění hostitele u nějž jsou projevy choroby (vykopáním a spálením napadené dřeviny). Při prořezávání stromků třeba desinfikovat nástroje mezi použitím u jednotlivých stromů. Podobná pravidla je nutno dodržovat i při roubování, šarku lze přenést nejenom nástrojem ale i roubem (očkem) z nemocné rostliny. Přestože odstraňováním zdrojů infekce z okolí i z vlastní výsadby v prvních letech pěstování ovocného sadu lze rychlost šíření ve výsadbě zpomalit, nelze napadení zamezit. Výsadba citlivých odrůd starší deseti let už bývá obvykle zcela zamořená šarkou.", "section_level": 2}, {"title": "Fytosanitární opatření.", "content": "Prodej ovocných stromků napadených šarkou není dovolen. Pokud jsou v ovocné školce zjištěny, byť ojediněle, stromky infikované šarkou, musí být odstraněny. Pokud bylo infikováno více než 5 % stromků dané odrůdy, musí být celá daná část (odrůda) výpěstků zničena. Pravděpodobnost, že v ČR koupí zákazník šarkou napadenou ovocnou dřevinu ve školce je rovna nebo menší než 5%. V roce 2009 byla při namátkových kontrolách šarka nalezena jen v 47 případech testovaného množitelského materiálu (asi 3%). V zemích EU musí být prodávané dřeviny bezvirózní. Virus šarky švestky je regulovaný škodlivý organismus, který je zakázáno zavlékat a rozšiřovat na území EU, pokud se vyskytuje na rostlinách rodu Prunus určených k pěstování, s výjimkou osiva. Rostliny, mimo rostlin vypěstovaných ze semene, musí být buď úředně uznány. Je požadován původ nebo úředně provedené testy za použití vhodných indikátorových rostlin nebo jiných rovnocenných metod. Při zjištění výskytu PPV ve školkách a na kulturách určených k množení, nebo v jejich bezprostředním okolí nařizuje Státní rostlinolékařská správa mimořádná rostlinolékařská opatření.", "section_level": 3}, {"title": "Tolerantní a rezistentní odrůdy.", "content": "Pěstování rezistentních je v roce 2015 doporučeno v ČR v oblastech se silným výskytem šarky. Tedy v ČR polohy do 400 m n. m. s výjimkou jižní Moravy a jižních Čech. Tolerantní odrůdy jsou významným zdrojem infekce, pokud jsou infikovány a proto nejsou doporučeny do oblastí se silným výskytem šarky.", "section_level": 2}, {"title": "Slivoň švestka.", "content": "Odrůdy rezistentní proti šarce tak, že rostliny by byly schopny potlačit virus, do 21. století neexistovaly. Na přelomu 20 a 21. století byly ale vypěstovány odrůdy, které jsou rezistentní ve smyslu menšího poškození působením viru, tedy do určité míry tolerantní k chorobě. Šarka je napadá, ale u rostliny se neprojevují poškození, nebo výrazné ekonomické ztráty. Tímto způsobem jsou rezistentní proti šarce odrůdy švestek. Nejvíce z odrůd pěstovaných v ČR je poškozována odrůda 'Švestka domácí'. Odrůdy 'Stanley' nebo 'Wangenheimova' jsou k šarce tolerantní. Na plodech se neprojevují příznaky a nedochází ke škodám způsobeným předčasným opadem plodů. Tolerantní je například Čačanská najbolja'. Plody uvedených odrůd ale nedosahují kvality plodů odrůdy 'Švestka domácí'. Rezistentní je německá odrůda 'Jojo'. Rezistence je částečně omezena u mutace viru PPV-D, přičemž v ČR je nejvíce rozšířena mutace viru PPV-D. Imunita je dána na základě silné imunitní reakce – hypersenzitivity. Infikované tkáně okamžitě hynou a virus se tak nevyvíjí dále. Ovšem v případě použití roubu infikovaného šarkou by jako hypersenzitivní odumřela, nebo částečně odumřela. Podobně odrůda 'Jojo' reaguje při naočkování nebo naroubování na infikovanou podnož. V Praze-Ruzyni odborní pracovníci z USA, Francie, Polska, Rumunska, Španělska, Bulharska a České republiky pod vedením docenta Jaroslava Poláka z Výzkumného ústavu rostlinné výroby pracují na žádosti o povolení pěstování této odrůdy na základě klonu C5 v zemích EU. Řízení může trvat několik let, ale jde významný pokrok v ochraně proti šarce. Odrůdy slivoně švestky s vyšší odolností k šarce, pěstované v České republice podle podrobných testů Výzkumného ústavu rostlinné výroby: Odrůdy slivoně švestky tolerantní k šarce, pěstované v České republice podle údajů sempra.cz: 'Čačanská lepotica', 'Čačanská najbolja', 'Gabrovská', 'Stanley', 'Wazonova' Odrůdy slivoně švestky středně tolerantní k šarce, pěstované v České republice podle údajů sempra.cz: 'Čačanská raná', 'Tuleu grass', 'Zimmerova' Odrůdy slivoně švestky náchylné nebo citlivé k šarce, pěstované v České republice podle údajů sempra.cz: 'Bryská', 'Domácí velkoplodá', 'Vlaška', 'Wangenheimova'", "section_level": 3}, {"title": "Mirabelky a renklody.", "content": "Odrůdy renklód a mirabelek s vyšší odolností k šarce, pěstované v České republice:", "section_level": 3}, {"title": "Meruňka.", "content": "Podle dostupných zdrojů se některé odrůdy jeví velmi odolnými. K šarce je zcela imunní odrůda meruňky 'Harlayne'. Odrůdy 'Stark Early Orange', 'Leronda', 'Harval', 'Marii de Cenad' a některé další, jsou k šarce rezistentní. Tyto odrůdy slouží k dalšímu křížení a poznávání základů rezistence k viru. K šarce imunní a rezistentní odrůdy meruněk pěstované v České republice:", "section_level": 3}, {"title": "Broskvoň.", "content": "Není známa žádná rezistentní odrůda, pouze několik odrůd středně rezistentních. Proto jsou testováni mezidruhoví kříženci v rámci rodu Prunus. Tedy kříženci broskvoně s mandloní, myrobalánem aj. Vysokou rezistenci k šarce má hybrid GF-677 a dosti vysokou rezistenci v hybridy 'Cadaman' a 'Fire'. K šarce středně rezistentní odrůdy broskvoní pěstované v České republice:", "section_level": 3}, {"title": "Rezistence.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Klon C5.", "content": "Hlavním autorem klonu C5 je Dr. Ralph Scorza z Ovocnářského výzkumného ústavu v Kerneyswille, USA. Prostřednictvím genetického inženýrství byla odrůda švestky 'Bluebyrd' transformována genem pro obalový protein PPV. Byly tak získány geneticky modifikované klony švestky včetně jednoho klonu C5. Rezistence klonu C5 je založena na mechanismu post transkripčního silencingu (umlčení) genu (PTGS). Klon je vysoce rezistentní k šarce, geneticky modifikované rostliny klonu C5 nebyly při pokusech přirozeně infikovány PPV mšicemi. Tkáně uměle infikovaných rostlin při testech vykazovaly ojediněle velmi slabé příznaky infekce PPV. Odrůdy získané genovou manipulací jsou naprosto bezpečné a bez jakéhokoli rizika pro zdraví lidí. Odolnost vůči viru šarky je vyšší než u odrůd získaných klasickým křížením. Ve druhé polovině devadesátých let byly proveden výzkum klonu C5 v INRA Bordeaux a polní pokusy ve Španělsku, Polsku a Rumunsku. V České republice byla odrůda 'Honey Sweet', klon C5, testována v letech 2002 až 2011. Testy byly zaměřeny na rezistenci k viru šarky švestky (PPV), viru zakrslosti slivoně (PDV) a viru chlorotické skvrnitosti jabloně (ACLSV). Byla prokázána vysoká rezistence cv. ́Honey Sweet ́ k PPV i PDV a ACLSV. Na odrůdu nebyl přenesen virus PPV mšicemi. Odrůda je v USA uvolněna k běžnému pěstování a využití plodů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Šarka je virové onemocnění rostlin. Napadá peckoviny jako je meruňka, nektarinka, broskev, nejrůznější odrůdy švestek, blum a rynglí, ale i třešeň, višeň a jabloně. Původcem onemocnění je Plum pox virus. Je široce rozšířena a způsobuje vážné hospodářské škody. Choroba není léčitelná a vede přes postupné chřadnutí k úhynu stromu. Velmi rychlé šíření virové šarky v minulosti bylo především umožněno množením infikovaného materiálu, například u výpěstků ovocných školek. Šíření bylo později omezeno vlivem vědeckého poznání. V roce 2009 byla při namátkových kontrolách šarka nalezena jen v 47 případech testovaného množitelského materiálu (asi 3 %). ", "tgt_summary": "Plum pox, also known as sharka, is the most devastating viral disease of stone fruit from the genus \"Prunus\". The disease is caused by the plum pox virus (PPV), and the different strains may infect a variety of stone fruit species including peaches, apricots, plums, nectarine, almonds, and sweet and tart cherries. Wild and ornamental species of \"Prunus\" may also become infected by some strains of the virus. ", "id": 1509026}
{"src_title": "Stará puška", "tgt_title": "Le vieux fusil", "src_document": [{"title": "Informace o filmu.", "content": "Film je inspirován skutečnými historickými událostmi z konce 2. světové války, tzv. masakrem u Oradour-sur-Glane, při němž byla nacisty vypálena francouzská vesnice Oradour-sur-Glane a zabito 642 civilistů. Hlavní roli ve filmu měl původně hrát Lino Ventura, který však tuto roli odmítl, protože se mu ve scénáři nelíbilo násilí. Při natáčení filmu byly použity dva francouzské zámky – Château de Bonaguil v kantonu Lot-et-Garonne (většina filmu) a Châteaux de Bruniquel v kantonu Tarn-et-Garonne. Množství tajemně vyhlížejících interiérů, které je možné vidět ve filmu, však byly přesto pouze pro film vystavěné kulisy. Film byl ve Francii vřele divácky přijat – v celé zemi jej vidělo přes 3 miliony diváků a v Paříži téměř milion diváků. Hudbu k filmu složil François de Roubaix, přičemž šlo o poslední film, pro který složil filmovou hudbu. Skladatel pouze tři měsíce po uvedení filmu zemřel a proto mu César za nejlepší hudbu byl udělen posmrtně. Film se účastnil vůbec prvního ročníku udělování Césarů v roce 1976.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Film se odehrává na konci druhé světové války, v atmosféře německého ústupu a prohry. Doktor Julien Dandieu pracuje jako chirurg v nemocnici a současně vypomáhá francouzskému odbojovému hnutí. Po ostrém německém varování vypravuje svou ženu a malou dcerku mimo město, do pokojné vesnice, ve které sám vlastní zanedbaný hrad. Po nějakém čase se vypravuje na návštěvu, po příjezdu však nalézá pouze zničenou vesnici a vyvražděné obyvatelstvo. Když dorazí ke svému hradu, nalézá navíc mrtvé tělo svého dítěte a představuje si, co pravděpodobně musela vytrpět jeho žena. Jeho šok a bolest jsou nezměrné, navzdory tomu však zachová jistou rozvahu, nalézá svou dávno schovanou starou pušku a začíná krutou mstu. Protože doktor Dandieu dokonale zná složitý systém podlaží, chodeb a schodišť na starém hradě, získává před těžce ozbrojenými německými vojáky velkou výhodu. Několikrát se ocitne v nebezpečí, přesto však postupně a trpělivě zvládne zabít všechny, kteří jsou zodpovědni za smrt jeho rodiny. Doktor nakonec přežívá, když je však nadlidský úkol konečně za ním, opět propadá obrovské bolesti nad ztrátou nejbližších.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stará puška (originální francouzský název \"Le Vieux Fusil\") je koprodukční francouzsko-německé filmové válečné drama z roku 1975, které režíroval Robert Enrico. Film získal ve třech kategoriích cenu \"César\" a v dalších šesti kategoriích byl na ní nominován. ", "tgt_summary": "Le vieux fusil (English title: The Old Gun or Vengeance One by One) is a 1975 French-German film directed by Robert Enrico, and starring Philippe Noiret, Romy Schneider and Jean Bouise. It won the 1976 César Award for Best Film, Best Actor and Best Music, and was nominated for best director, supporting actor, writing, cinematography, editing and sound. The film is based on the Massacre of Oradour-sur-Glane in 1944.", "id": 945322}
{"src_title": "Chrpovník lopuchový", "tgt_title": "Saussurea costus", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Vysokohorská bylina rostoucí na náhorních pastvinách nebo ve světlých, svažitých lesích v nadmořské výšce nejčastěji od 3000 po 3800 m. Vyskytuje se na lehké písčité, střední hlinité i těžké jílovité půdě, která může být kyselá, neutrální i mírně alkalické. Může růst na plném slunci nebo v polostínů, často tvoří podrost ve světlých vysokohorských březových lesích. Upřednostňuje vlhá stanoviště. Rostlina raší z dužnatých kořenů s nástupem jara a příchodem zimy její lodyha usychá. Kvete v červenci a srpnu, plody dozrávají v srpnu a září. Ploidie druhu je 2n = 36.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá bylina s lodyhou vysokou 1,2 až 2 m rostoucí ze silného, tmavě hnědého, páchnoucího kořene dlouhého až 40 cm a hrubého do 5 cm. Lodyha vyrůstající z listové růžice je pevná, tlustá až 2 cm, jednoduchá nebo rozvětvená, chlupatá a porostlá střídavými, poměrně tenkými listy. Listy v růžici i spodní lodyžní mají křídlatý řapík dlouhý 10 až 40 cm, jsou trojúhelníkovité nebo srdčité, bývají dlouhé 20 až 50 cm a široké 10 až 30 cm, po okraji jsou nepravidelně zubaté a na vrcholu špičaté, naspodu řídce chlupaté a žlázkovitě tečkované. Výše postavené lodyžní listy mají krátké řapíky nebo jsou hluboce přisedlé, jsou dlouhé 10 až 45 cm a široké 5 až 25 cm, jsou trojhranné nebo vejčité, lysé a po obvodě nepravidelně zubaté. Na konci lodyhy a větví vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až pěti asi 3 cm velké úbory kulovitého tvaru podepřené drobnými, špičatým a nazpět ohnutým listeny. Zákrovní listeny vyrůstají v 7 až 10 řadách a jsou zbarvené purpurově až černě. Oboupohlavné květy úboru mají trubkovitou korunu asi 2 cm dlouhou, barvy je fialově modré nebo téměř černé. V korunní trubce jsou volné tyčinky se špičatými prašníky. Květy jsou opylovány hmyzem. Plody jsou hnědé, podlouhle, zakřivené, bočně stlačené nažky 8 mm velké. Nažka má po stranách po jednom žebru a na vrcholu je vybavena dvojitým chmýrem 15 mm dlouhým. Rostlina se přirozeně rozšiřuje do větších vzdálenosti semeny (nažkami) roznášenými větrem, po bezprostředním okolí rozrůstáním kořene a kořenovými úlomky při erozi svažité půdy.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Bylina je již po staletí využívána v tradiční čínské a indické medicíně. Používá se při problémech s trávicí soustavou nebo střevy, u nechutenství, odstraňuje zvrácením či průjmy, léčí játra, úplavici, dysfunkci jater, žlučníku, sleziny i slinivky, reguluje menstruací, anorexii, využívá se její protizánětlivých, protiplísňových i protinádorových vlastnosti, léčí chronickou bronchitidu i astma. Usměrňuje proudění energie čchi, je teplé povahy, eliminuje bolest a slouží jako analgetikum. Užívá se samostatně, ale pro dosažení lepších účinků se kombinuje s dalšími bylinami, je součásti mnoha tradičních čínských bylinných směsí. Ve formě vykuřovadla má smyslnou vůni a působí jako afrodisiakum, uplatnění nachází i v kosmetice. Hlavní části, pro kterou je rostlina sbírána, je její hnědý kořen dlouhý až 40 cm, který má jednoduchý mrkvovitý tvar nebo je u vrcholu rozvětven do několika částí. Má silný sladký zápach a hořkou chuť. Sklízí se pozdě na podzim nebo počátkem jara a suší se pro pozdější využití v léčitelství, nebo je z něj za čerstva parní destilací extrahován esenciální olej zvaný \"Costus Oil\", který bývá používán ve vysoce kvalitních parfémech a léčebných přípravcích. Hlavními účinnými složkami kořene jsou mnohé sesquiterpenové laktony, hlavně costunolid a dehydrocostus. Tyto složité látky vykazující dosud řádně nepopsané biologické aktivity, které jsou zkoumány tamními vědeckými ústavy.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Chrpovník lopuchový je sbírán pro léčebné účinky již po tisíciletí a do nedávna se stačil přirozenou cestou obnovovat. Od poloviny 20. století je však vážně ohrožen intenzivním neregulovaným sběrem pro obchod, většina vykopaných kořenů byla oficiálně vyvážena do Číny a Japonska a vysazováním náhrady za zlikvidované rostliny se nikdo nezabýval. Jeho biotopy jsou dále ničeny výstavbou silnic a vojenských zařízení, včetně stále se rozšiřující pastvy jaků, mýcením řídkých horských lesů a stoupajícími rekreačními aktivitami. Nyní je chrpovník lopuchový zařazen do úmluvy CITES I zakazující jeho vývoz, což má nápomoci k jeho záchraně před úplným vymizením z volné přírody. V seznamu IUCN je považován za kriticky ohrožený druh (CR).", "section_level": 1}], "src_summary": "Chrpovník lopuchový (\"Saussurea costus\") je 1 až 2 m vysoká, vytrvalá, robustní léčivá rostlina řazená do širokého rodu chrpovník tvořeného 485 druhy. Je původní druh a endemit rostoucím v blízkosti Himálaje v Nepálu, indických svazových státech Himáčalpradéš a Džammú a Kašmír a v přilehlých pákistánských distriktech Ázád Kašmír a Gilgit-Baltistán.", "tgt_summary": "Saussurea costus, commonly known as costus, kuth, or putchuk, is a species of thistle in the genus \"Saussurea\" native to India. Essential oils extracted from the root have been used in traditional medicine and in perfumes since ancient times. Saussurea Costus falls within the Kingdom: Plantae, Phylum: Tracheophyta, Class: Magnoliopsida, Order: Asterales, Family: Compositae. The genus Saussurea belongs to Asteraceae which comprises about 300 species in the world (Bremer, 1994) of which 61 species are found in India. Aucklandia, also known as costus or \"Mu Xiang\", is the root of the plant \"Saussurea costus\". The root of the plant is the key part used for medicinal or homeopathic purposes. ", "id": 1285800}
{"src_title": "Huun-Huur-Tu", "tgt_title": "Huun-Huur-Tu", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Předchůdcem skupiny Huun-Huur-Tu byl kvartet Kungurtuk, založený v roce 1992 Kaigal-ool Khovalygem, bratry Alexandrem and Sayanem Bapa a Albertem Kuvezinem. Nedlouho poté změnili název na dnešní. Od počátku se zaměřili na interpretaci tradičních tuvanských lidových písní, jež často zachycují tuvanské stepi a koně. V následujícím roce vydala skupina své první album, nazvané \"60 Horses In My Herd\" (česky: 60 koní v mém stádu). Bylo nahráváno v Londýně a Kalifornii. Po vydání desky odešel Kuvezin a založil rockověji zaměřenou skupinu Yat-Kha. Ve skupině ho nahradil Anatolij Kuular, který dříve pracoval s Khovalygem a Kongar-ool Ondarem v Tuvanském souboru. V novém složení nahrála skupina album \"The Orphan's Lament\" (česky: Sirotkův nářek), jež bylo vydáno v roce 1994. V roce 1995 skupinu opustil Alexander Bapa, aby se mohl na plný úvazek věnovat hudební produkci. Nahradil ho Alexej Sargylar, dříve člen ruského státního orchestru \"Sibiřský suvenýr\". Následovalo vydání třetího alba nazvaného \"If I'd Been Born An Eagle\" (česky: Kdybych se narodil jako orel), jež se nahrávalo v Nizozemsku. Na toto album skupina nově zařadila některé novější tuvanské písně, pocházející z druhé poloviny 20. století. Na počátku roku 1999 bylo vydáno čtvrté album \"Where Young Grass Grows\" (česky: Kde roste mladá tráva). Na tomto albu se poprvé objevily hudební nástroje nevycházející z tuvinské tradice (harfa, tabla, skotské dudy (host Martyn Bennett) a syntezátor). Huun-Huur-Tu v roce 2000 spolupracovali také na akci \"Music Live\" britské stanice BBC. V následujícím roce vydala skupina své první živě nahrávané album. V roce 2003 opustil Kuular skupinu a byl nahrazen Andrejem Mongušem, zkušeným učitelem chöömej a hry na tuvinské nástroje. Skupina vystupuje poměrně často také v České republice (např. na folkovém festivalu Folkové prázdiny v Náměšti nad Oslavou).", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "Se skupinou The Bulgarian Voices - Angelite:", "section_level": 1}], "src_summary": "Huun-Huur-Tu (tuvinsky: Хүн Хүртү Khün Khürtü) je tuvinská hudební skupina, zabývající se interpretací tradičního způsobu alikvotního zpěvu. Název skupiny znamená \"Sluneční paprsky\" (doslova \"Přenašeči slunce\").", "tgt_summary": "Huun-Huur-Tu (, ;, ; ) are a music group from Tuva, a Russian federative republic situated on the Mongolia–Russia border. ", "id": 2385951}
{"src_title": "Pověst", "tgt_title": "Legend", "src_document": [{"title": "Rozdělení.", "content": "Ve světové folkloristice je dlouhodobě užíváno rozdělení pověstí na tyto druhy: V české a slovenské folkloristice se tradičně používalo dělení na pověsti v užším slova smyslu, které zahrnovali pověsti místní a historické, a na takzvané pověrečné povídky, odpovídajícím pověstím démonologickým. Bez ohledu na způsob třídění pověstí však dochází k překrývání druhů.(", "section_level": 1}, {"title": "Démonologické pověsti.", "content": "Démonologické pověsti či pověrečné povídky vypráví o setkání s nadpřirozenými silami, zpravidla vzbuzujícími bázeň. Mívají často podobu memorátu, ale zároveň se vyznačují ustáleným syžetem podobně jako pohádky. Mezi démonologické pověsti patří i některé městské legendy, například o setkání s mimozemšťany.", "section_level": 2}, {"title": "Historické pověsti.", "content": "Historické pověsti vypráví o dějinných událostech a postavách, ale fakta přizpůsobují lidové mentalitě, vyloučeny nejsou ani nadpřirozené motivy.", "section_level": 2}, {"title": "Etiologické pověsti.", "content": "Etiologické pověsti vysvětlují původ objektů či jevů. Řadí se mezi ně například:", "section_level": 2}, {"title": "Místní pověsti.", "content": "V Místní pověsti se vypráví o určitém místě a lze je řadit podle tématu do výše uvedených druhů.", "section_level": 2}, {"title": "Legendární pověsti.", "content": "Legendární pověsti vypráví o světcích či sakrálních stavbách. Ač jsou spjaty s působením křesťanských církví pronikali do nich často lidové motivy.(Luffer, s. 9)", "section_level": 2}, {"title": "Městské pověsti.", "content": "Městské či současné pověsti (z anglického \"urban\"/\"contemporary legend\") představují různorodou skupinu vyprávění, která nevznikla v kultuře lidové, ale současné. Často splývají s fámami a hoaxy.", "section_level": 2}, {"title": "Forma.", "content": "Pověst je ústní útvar s vysokou variabilitou, která umožňuje přizpůsobení prostředí a podmínkám. Zpravidla je krátká, ale může mít podobu vyprávění s více epizodami. Typický je odkaz na skutečnou osobu, která pověst původně vyprávěla či byla dokonce účastníkem vyprávěného děje, což má potvrzovat věrohodnost pověsti. Časté je opakování určitých slov pro zvýšení expresivnosti, hyperbolizace nebo archaismů, kterým vypraveč nerozumí, ale slyšel je když mu byla pověst vyprávěna. Typická jsou také ustálená slovní spojení, především při užití přímé řeči. Živý přednes umožňuje také odlišení řeči nadpřirozených bytostí, například zvýšením hlasu či šišláním. Při sbírání pověstí byl na jejich formu oproti obsahu kladen velmi malý důraz, a často se jednalo pouze o zapsání několika stručných vět, které byly případně použity pro převyprávění příběhů.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj zaznamenávání pověsti a názory na ně.", "content": "Pověsti zaznamenávali již od počátku literárního vývoje kronikáři a legendisté. Mezi nejoblíbenější pověsti 14. až 17. století patřily pověsti erbovní (např. Kronika o Bruncvíkovi, zpracovaná později jako knížka lidového čtení), které mezi lidmi zpopularizoval kronikář Dalimil a později Václav Hájek z Libočan. Zvláště Hájek z Libočan, jehož kronika pronikla do širokých lidových vrstev, je znám svými svéráznými přístupy k historickým faktům. Ze smyšlenek a nepodložených pověstí ho v 18. století usvědčil P. Gelasius Dobner, který věnoval své životní dílo kritickému vyvracení Hájkových historických polopravd a lží v 6dílném komentovaném vydání Hájkovy kroniky. Osvícenství obecně mělo k pověstem negativní postoj a všemožní osvícenci se snažili pověsti objasňovat v realistickém duchu a bojovat tak proti pověrčivosti lidu. Představitelé romantismu měli na problematiku zcela opačný názor. Chápali význam pověstí jako svědectví lidové paměti o dějinných událostech a povýšili je na významného činitele národního uvědomění. V prvních dvou desetiletích 19. století byla po písni a pohádce pověst v největším zájmu obrozenců a badatelů. V českých zemí mezi význačné sběratele pověstí patří August Sedláček a Alois Jirásek, autor Starých pověstí českých.", "section_level": 1}, {"title": "České pověsti.", "content": "Nejstarší české pověsti lze nalézt v Kristiánově legendě z konce 10. století a Kosmově kronice z počátku 12. století. Jejich motivy byly rozvíjeny v dílech pozdějších jako je Dalimilova kronika z počátku 14. století a Hájkově kronice z poloviny 16. století, kde se objevovali také pověsti nové. Na konci 19. století získaly tyto příběhy kanonickou podobu vydáním Starých pověsti českých Aloise Jiráska. Významnou sbírkou českých pověstí je veršovaná sbírka Kytice Karla Jaromíra Erbena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pověst je epický útvar lidové slovesnosti, obvykle definovaný jako krátké, fantasticky zabarvené vyprávění s reálnou motivací, které se odehrává v historickém čase a o jehož pravdivosti jsou vypravěč i posluchači přesvědčeni. Ač není tato charakteristika zcela přesná, umožňuje postihnout její klíčová kritéria. Akademicky se pověstmi zabývá především folkloristika. Ve své původní podobě je pověst kromě samotného obsahu vyprávění charakteristická osobností vypravěče, posluchačů, situací, při které je vyprávěna, a je doprovázena mimikou, změnami hlasu, dotazy posluchačů a projevy jejich emocí. ", "tgt_summary": "A legend is a genre of folklore that consists of a narrative featuring human actions perceived or believed both by teller and listeners to have taken place within human history. Narratives in this genre may demonstrate human values, and possess certain qualities that give the tale verisimilitude. Legend, for its active and passive participants, includes no happenings that are outside the realm of \"possibility,\" but may include miracles. Legends may be transformed over time, in order to keep them fresh, vital, and realistic. Many legends operate within the realm of uncertainty, never being entirely believed by the participants, but also never being resolutely doubted. ", "id": 2400691}
{"src_title": "Vítejte u Ch'tisů", "tgt_title": "Welcome to the Sticks", "src_document": [{"title": "Obsah filmu.", "content": "Philippe Abrams je už po několik let vedoucí pobočky pošty ve Salon-de-Provence na Bouches-du-Rhône, kde žije se svou poněkud depresivní manželkou Julie a jejich synem Raphaëlem. Julie na něj naléhá, aby se v práci více snažil a získal místo šéfa pobočky pošty ve Středomoří. Philippe si podá několik žádostí, ale pokaždé je místo přiděleno osobě se zdravotním postižením, a tak se Philippe rozhodne podvádět a vydává se za vozíčkáře. Když se zjistí jeho podvod, je potrestán a donucen na kárný přesun v délce dvou let do městečka Bergues na severu Francie, blízko Dunkerku. Philippe se snaží okolnosti svého přeložení před manželkou skrýt, ale nakonec ji poví pravdu a Julie se rozhodne, že ona a jejich syn na jihu Francie zůstanou. Philippe se tak musí na sever vydat sám. Philippe a Julie neznají sever jinak než z klišé. Juliin prastrýc, který jako dítě žil v tomto regionu, popsal sever jako nehostinnou zemi, kde převládají mrazivé teploty a chudé podmínky života. Philippe odjíždí z jihu s velkým smutkem a negativními předsudky ve své mysli. Jeho první okamžiky v Nord-Pas-de-Calais ho přimějí věřit, že klišé jsou pravdivá: ihned po příjezdu do regionu začíná prudký liják. Když se setká s Antoinem Bailleulem, jedním ze zaměstnanců pošty, který mu byl přidělen, tak má potíže mu porozumět kvůli jeho odlišnému akcentu a pikardským frázím. Antoine ho dočasně ubytuje u své dotěrné a autoritářské matky, se kterou bydlí. Během několika dalších dnů se Philippe setkává se svými dalšími kolegy: Annabelle, Fabricem a Yannem. Nakonec se s Antoinem spřátelí a zjistí, že tento region je ve skutečnosti velice vřelý a pohostinný. I když se Philippe snaží přesvědčit svou ženu, že je mu na severu dobře, tak ta mu nevěří a má o něj čím dál tím větší starost, což je začne sbližovat a jejich manželství to prospívá. Philippe se tedy rozhodne, že jí bude říkat to, co chce slyšet a bude jí říkat, jak moc na severu trpí. Jednoho dne se ale Julie rozhodne jet na sever s ním. Philippe jí své kolegy vylíčil jako hloupé, nevzdělané a opilce. Philippe před tím varoval své kolegy, ti se v něm zklamali, ale přesto, když Julie přijde, mu pomohou předstírat, že sever opravdu vypadá tak, jak ho Philippe děsivě vylíčil. Julie je zděšená, ale slibuje, že se svým manželem na severu zůstane. Druhý den se ale dozví pravdu, zjistí, že ji manžel celou dobu lhal a zklamaná se vrací na jih. Philippe si uvědomí, že jejich manželství lépe funguje na dálku, ale když mu Antoine řekne, že taková situace není příliš jednoduchá, tak mu Philippe odvětí, aby se staral o sebe a konečně se postavil své matce. Dozvěděl se totiž, že Antoine dříve chodil s Annabelle, ale rozešli se právě kvůli Antoinově dominantní matce. Rozmrzelý Antoine se nakonec rozhodne promluvit se svou matkou a oznámí jí, že se ožení s Annebelle a odejde z domu. Tato zpráva jeho matku potěší a ona to jde rychle oznámit i samotné Annabelle. Řekne jí, že jim přeje štěstí, ale že je bude nadále kontrolovat, jestli jsou spolu opravdu šťastní. Antoine s Philippovou pomocí požádá Annabelle o ruku a ona souhlasí. Za nějakou dobu se skutečně vezmou a Philippe a Julie jsou pozváni na obřad. Na jihu se Phillipe s Julie usmíří, on se jí zeptá, jestli s ním bude žít na severu a ona souhlasí. O tři roky později mu přijde povolávací dopis na přemístění na jih Francie, do Porquerolles, kam spolu s rodinou odjíždí a se všemi se loučí. Antoine mu připomene větu, kterou mu říkal na začátku: „Když cizinec přijede na sever, pláče dvakrát: jednou když přijede, podruhé, když odjíždí.“ Teprve teď Phillipe pochopí význam jeho slov a oba přátelé jsou dojatí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vítejte u Ch'tisů, jiným českým název také Vítejte ve vidlákově (v originále Bienvenue chez les Ch’tis), je francouzský film režiséra Danyho Boona z roku 2008. Boon film nejen režíroval, je také spoluautorem scénáře a objevil se v jedné z hlavních rolí. Zápletka se točí kolem ředitele pošty Philippa Abramse, který je za porušení morálky přeložen na dva roky na sever Francie do oblasti Nord-Pas-de-Calais. Setkává se s různými předsudky o místu samotném i zdejším obyvatelstvu, které se nazývá \"Ch’ti\" a má odlišné zvyky, mentalitu i jazyk, než na jihu Francie, což dává vzniknout mnoha humorným situacím. ", "tgt_summary": "Welcome to the Sticks ( ) is a 2008 French comedy film directed and co-written by Dany Boon and starring Kad Merad and Boon himself. The film is the highest-grossing film of all time at the box office in France.", "id": 2416476}
{"src_title": "Patrick Sharp", "tgt_title": "Patrick Sharp", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Amatérská a juniorská kariéra.", "content": "S juniorským hokejem začal v rodném městě, Thunder Bay, kde hrál za místní týmu Flyers v USHL. V sezoně 2000-01 odešel do univerzitní soutěže v USA, kde hrál za vermontskou univerzitu. Nasbíral 27 bodů v 31 utkáních a ačkoliv nebyl nejproduktivnější nováček, dostal cenu pro nejlepšího nováčka týmu. Ve druhé a poslední sezoně v ECAC byl nejproduktivnějším hráčem týmu a na konci sezony dostal cenu Johna C. Cunninghama pro nejužitečnějšího hráče týmu. Jeho tým vyhrál v sezoně pouze 3 z 31 zápasů a tak se Sharp rozhodl, že pro něj bude lepší školu opustit a vrhnout se mezi profesionály.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Philadelphia ho draftovala v roce 2001 ve 3. kole, celkově byl vybrán jako 95. hráč. Skoro o rok později, 21. května 2002, podepsal s Philadelphií smlouvu na 3 roky. Na kempu Flyers se předvedl v dobrém světle a tak dostal šanci v NHL. První zápas v NHL odehrál 10. října 2002 v Edmontonu. Po 3 zápasech, ve kterých nebodoval, byl však odeslán do AHL, kde strávil zbytek sezony. Sezonu 2003-04 strávil půl na půl v NHL a AHL. Do poloviny prosince hrál v AHL, kde nasbíral 29 bodů (15+14) v 35 zápasech, zbytek sezony strávil v NHL. V silném týmu Flyers však nedostával příliš času na ledě a tak zaznamenal pouze 7 bodů (5+2) v 41 zápasech. V playoff NHL se trefil jednou, a to ve finále Východní konference proti Tampě Bay. Během výluky v NHL v sezoně 2004-05 hrál v AHL za Phantoms. V 75 zápasech nasbíral 52 bodů (23+29) a to stačilo na 3. místo v produktivitě týmu. V playoff byl jedním z hlavních vůdců týmu a pomohl Phantoms k zisku Calder Cupu. V kanadském bodování v playoff byl na 2. místě v týmu i celé AHL s 21 body (8+13) v 21 zápasech. Sezonu 2005-06 začal v NHL ve Philadelphii, za kterou odehrál 22 zápasů a nasbíral 8 bodů. V týmu nabitém hvězdami však příliš času na ledě nedostával a nakonec byl vyměněn. 5. prosince se společně s útočníkem Ericem Melochem stěhoval do Chicaga za útočníka Matta Ellisona a 3. kolo draftu 2006. Za Blackhawks odehrál celkem 50 zápasů a nasbíral 23 bodů, v celé sezoně pak v 72 zápasech nasbíral 31 bodů (14+17). 10. července 2006 s ním Blackhawks prodloužili smlouvu o 2 roky. V sezoně 2006-07 pak nastoupil k 80 utkáním v nichž nasbíral 35 bodů. Po Havlátovi byl jediným hráčem Blackhawks, který se dostal na hranici 20 gólů. V průběhu sezony 2007-08, 17. ledna 2008, prodloužil s Blackhawks o další 4 roky. Celkem v sezoně nasbíral 62 bodů (36+26) a byl nejlepším střelcem Blackhawks. V počtu gólů si vytvořil své osobní maxiumum, které doposud nepřekonal. V gólech v oslabení se dělil o první příčku v celé NHL s Alferdssonem. Střelecky se mu dařilo i v první polovině sezony 2008-09, kdy zaznamenal 20 branek. Ve 2. polovině mu ale zvlhnul prach a navíc jej na 20 utkání vyřadilo zranění kolena. Celkem tak nastřílel 26 branek a nasbíral 44 bodů. V playoff se dostal opět do pohody a s Toewsem byl se 7 góly na 2. místě mezi střelci týmu. Celkem přispěl 11 body na cestě Blackhawks do finále konference. Sezona 2009-10 byla 4. sezonou v řadě, kdy dokázal nastřílet alespoň 20 branek. Zaznamenal 25 a k tomu navíc přidal 41 asistencí. Celkem tak nasbíral 66 bodů v 82 zápasech. V playoff přidal dalších 22 bodů ve stejném počtu zápasů a byl tak 3. nejproduktivnějším hráčem týmu. S 11 brankami byl společně s Byfuglinem nejlepším střelcem týmu a s 76 střeleckými pokusy byl vůbec nejaktivnějším hráčem v playoff. Výraznou měrou se tak podílel na zisku Stanley Cupu. V sezoně 2010-11 v 74 utkáních nasbíral 71 bodů (34+37). Podruhé v kariéře překonal hranici 30 branek a s 34 góly byl nejlepším střelcem Blackhawks, v celé NHL se umístil 8. Zúčastnil se NHL All-Star Game, kde byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem utkání, když získal 3 body (1+2). V playoff pak v sérii proti Vancouveru nasbíral 5 bodů (3+2) v 7 utkáních. Ačkoliv měl platnou smlouvu ještě na další sezonu, podepsal 3. srpna 2011 smlouvu na dalších 5 let za 29,5 milionu dolarů (cap hit 5,9 milionu). I v sezoně 2011-12 dokázal udržet tempo z předchozí sezony a podruhé v řadě byl nejlepším střelcem Blackhawks s 33 góly. Popáté v řadě tak překonal hranici alespoň 25 branek, což se před ním povedlo jen 6 hráčům v dresu Blackhawks. V týmové produktivitě pak obsadil 2. místo s celkem 69 body v 74 zápasech (8 zápasů vynechal pro zranění). Byl nejlepší v týmu v hodnocení +/- s osobním maximem +28 bodů (7. v NHL; 2. v Západní konferenci) a také v počtu vstřelených vítězných gólů (8 GWG, 7. místo v NHL). V playoff vstřelil pouze jediný gól v 6 zápasech a Blackhawks vypadli z 1. kola podruhé v řadě, tentokrát s Phoenixem. Vinou zranění odehrál ve zkrácené sezoně 2012-13 jen 28 zápasů, ve kterých nasbíral 20 bodů (6+14). Střelecky se mu tolik nedařilo, ale když byl v sestavě Blackhawks, tak ani jednou neprohráli v základní hrací době (25-0-3). V playoff se střelecké štěstí opět přiklonilo na jeho stranu a s 10 góly byl nejlepším střelcem celého playoff NHL a mohl se radovat ze svého druhého Stanley Cupu v kariéře. Sezona 2013-14 je doposud jeho nejlepší v kariéře. Poprvé v kariéře stal nejproduktivnějším hráčem Blackhawks a po čtvrté v kariéře byl nejlepším střelcem Blackhawks. Podruhé v kariéře odehrál všechna utkání základní části v nichž si připsal 78 bodů (34+44) a byl 12. nejproduktivnějším hráčem NHL a 9. nejlepším střelcem. Osobní maxima si vytvořil v počtu asistencí, bodů a také střel (313), ve kterých byl v NHL dokonce na 2. místě. Během listopadu byl vyhlášen 3. hvězdou týdne NHL a za poslední týden v prosinci dokonce 1. hvězdou. Okolo přelomu roku vstřelil 2 hattricky - 27. prosince 2013 proti Coloradu a 3. ledna 2014 v New Jersey. Playoff mu příliš nevyšlo, neboť zaznamenal v 19 zápasech jen 5 branek a celkem 10 bodů. V sezoně 2014-15 přišel na přelomu listopadu a prosince o 14 zápasů kvůli zranění nohy. V 68 zápasech pak nasbíral 43 bodů (16+27). Ve svém 700. zápase, ke kterému nastoupil 29. prosince 2014 proti Nashvillu, získal 500. bod v NHL. Při cestě za třetím Stanley Cupem nasbíral 15 bodů (5+10) v 23 zápasech a byl tak 5. nejproduktivnějším hráčem týmu. Jelikož Blackhawks měli problémy vejít se do platového stropu, byl Sharp společně s obráncem Stephenem Johnsem vyměněn 10. července 2015 do Dallasu za obránce Trevora Daleyho a útočníka Ryana Garbutta. V týmu se sešel s obráncem Johhnym Oduyou, který Blackhawks rovněž po zisku Stanley Cupu opustil. Ve své první sezoně v Dallasu si připsal 55 bodů (20+35) v 76 zápasech a byl 5. nejproduktivnějším hráčem týmu a 4. nejlepším střelcem. V playoff si připsal 6 bodů (4+2) ve 13 utkáních, když Dallas vypadl ve 2. kole se St. Louis. Zdravotní problémy měl v průběhu celé sezony 2016-17 a tak odehrál pouze 48 zápasů, ve kterých si připsal 18 bodů (8+10). Nedařilo se mu ve statistice +/-, neboť s -22 body byl nejhorším v týmu. Stars v této sezoně nepostoupili do playoff. Po 2 letech se vrátil do Chicaga, když jako volný hráč podepsal roční smlouvu s Blackhawks. Zápas proti Floridě 12. prosince 2017 byl jeho 900. v NHL. V sezoně ovšem pokračoval pokles jeho produktivity a i když neměl zdravotní potíže, řadu zápasů sledoval jen z tribuny. Celkem v 70 zápasech nasbíral 21 bodů (10+11). Při posledním domácím zápase proti St. Louis 7. dubna 2018 oznámil, že toto byla jeho poslední sezona v NHL. Kariéru tak ukončil v klubu, se kterým získal 3 Stanley Cupy. Celkem za Blackhawks odehrál 749 zápasů (19. místo v historických tabulkách Blackhawks), ve kterých nastřílel 249 branek (12. místo) a 283 asistencí (22. místo) a celkem tedy 532 bodů (15. místo).", "section_level": 2}], "src_summary": "Patrick Sharp (* 27. prosince 1981, Winnipeg, Manitoba) je bývalý kanadský hokejový útočník, který naposledy hrál v týmu Chicago Blackhawks v severoamerické lize NHL, ve kterém dokázal v letech 2010, 2013 a 2015 vyhrát Stanley Cup, a v roce 2014 získal s Kanadou na zimních olympijských hrách v Soči zlatou medaili.", "tgt_summary": "Patrick Sharp (born December 27, 1981) is a Canadian former professional ice hockey player who played 15 seasons in the National Hockey League (NHL) for the Philadelphia Flyers, Chicago Blackhawks and Dallas Stars. After his retirement as a player, Sharp joined NBC Sports as an analyst. ", "id": 497897}
{"src_title": "Kevin Großkreutz", "tgt_title": "Kevin Großkreutz", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Profesionální kariéra fotbalisty nastartoval v roce 2006 jako člen kádru Rot Weiss Ahlen. V létě 2009 odešel zadarmo do Borussie Dortmund, kde již působil v mládežnickém týmu. Zde podepsal tříletý kontrakt. V sezóně 2010/11 získal s Borussií bundesligový titul, jenž následně se spoluhráči obhájil v sezóně 2011/12. V tomto ročníku navíc vyhrál i DFB-Pokal, ve finále Dortmund porazil Bayern Mnichov 5:2. S Dortmundem se představil 25. května 2013 ve Wembley ve finále Ligy mistrů 2012/13 proti věčnému rivalovi Bayernu Mnichov, Borussia však nejprestižnější evropský pohár nezískala, podlehla Bayernu 1:2. Großkreutz odehrál utkání v základní sestavě.. Ještě před finále LM se oba soupeři utkali v domácí lize 4. května 2013, utkání skončilo remízou 1:1 a Kevin skóroval za Dortmund. S Borussií postoupil ze základní skupiny F do vyřazovacích bojů Ligy mistrů 2013/14, německý tým v ní obsadil se ziskem 12 bodů první místo. V posledním utkání skupiny 11. prosince 2013 vstřelil tři minuty před koncem řádné hrací doby vítězný gól proti týmu Olympique de Marseille, který měl nakonec cenu postupu. Dortmund zvítězil 2:1. Na začátku sezóny 2015/16 odešel do tureckého Galatasaraye, avšak kvůli pozdnímu zaregistrování přestupu nemohl za istanbulský klub na podzim nastoupit a hned v zimní přestávce se bez jediné odehrané minuty stěhoval do VfB Stuttgart. Ve Stuttgartu se probojoval do základní sestavy, ale ani on nezabránil sestupu do 2. Bundesligy. V březnu 2017 mu byla s klubem rozvázána smlouva kvůli neprofesionálnímu chování. Vyrazil si s přáteli do baru a po potyčce utrpěl řeznou ránu na hlavě.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Prošel mládežnickými reprezentacemi Německa, má tak na kontě několik zápasů. V seniorské reprezentaci se poprvé objevil 13. května 2010 v přátelském zápase s Maltou. Trenér Joachim Löw jej poslal do hry v 57. minutě za Toniho Kroose. Na podzim 2010 jej trenér Löw nominoval do 23členného kádru pro kvalifikaci na Mistrovství Evropy 2012. Do kvalifikačních zápasů s Tureckem a Kazachstánem ale nakonec nezasáhl. Objevil se však 17. listopadu 2010 v přátelském zápase se Švédskem, které skončilo bezbrankovou remízou. Großkreutz hrál od začátku zápasu a v 78. minutě byl vystřídán týmovým kolegou Mariem Götzem. Zasáhl i do dalšího přátelského zápasu s Itálií 9. února 2011. Na hřiště se dostal v 75. minutě, když vystřídal autora do té doby jediné branky zápasu, Miroslava Kloseho. Zápas nakonec skončil remízou 1–1, když v 81. minutě vyrovnal Ital Giuseppe Rossi.", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa 2014.", "content": "Trenér Joachim Löw jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Němci postoupili ze základní skupiny G se 7 body z prvního místa po výhře 4:0 s Portugalskem, remíze 2:2 s Ghanou a výhrou 1:0 s USA. S týmem získal zlaté medaile, ačkoli neodehrál na šampionátu ani minutu.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho bratranec Marcel Großkreutz je také fotbalista a člen kádru rezervy Borussie Dortmund.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kevin Großkreutz (* 19. července 1988, Dortmund, Západní Německo) je německý fotbalový univerzál a bývalý reprezentant, který je po vyhazovu z VfB Stutgart v březnu 2017 bez angažmá. Nastupuje nejčastěji na postech pravého obránce či křídla.", "tgt_summary": "Kevin Großkreutz (; born 19 July 1988) is a German professional footballer who plays as a right back and winger for KFC Uerdingen 05. Großkreutz began his career as a left winger. More recently, he has played as a right back, although he still sometimes appears as a winger on either side of the pitch. ", "id": 170844}
{"src_title": "Zvěř", "tgt_title": "Game (hunting)", "src_document": [{"title": "Druhy zvěře.", "content": "§ 2 českého zákona o myslivosti (449/2001 Sb.) vymezuje základní pojmy, přičemž pod písmenem b) definuje zvěř odkazem na výčty druhů zvěře pod písmeny b) a c), tedy na výčet druhů, které nelze lovit podle mezinárodních smluv nebo které patří mezi zvláště chráněné živočichy a na výčet druhů zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem. Tyto dva výčty jsou rozděleny podle taxonomické třídy na savce a ptáky. Některé druhy jsou však mezi lovnou zvěř zařazeny chybně a ve skutečnosti je nelze lovit. Druhy zvěře, kterou nelze lovit podle mezinárodních smluv nebo které jsou zvláště chráněné: Druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem:", "section_level": 1}, {"title": "Historický vývoj pohledu na zvěř.", "content": "V paleolitu byla zvěř lovena jako hlavní zdroj obživy vedle sběru rostlin. V Evropě byli vyhledávanou kořistí lovců, mamuti, zubři, losi, sobi, jeleni, bobři apod. Postupem času se zvěř stává majetkem panovníka respektive šlechty, jejíž vlastnictví bylo spojeno s právem na půdu. Od této doby je zvěř lovena spíše kvůli sportu. Lov zvěře se stal oblíbenou kratochvílí šlechty. Tento stav se stupňoval až do takové míry, že bylo třeba přijmout řadu regulačních opatření, která mají za úkol chránit početní stavy zvěře před nekontrolovaným vybíjením. Nyní již není hlavním problémem zvěře lov, ale moderní zemědělství a znečišťování životního prostředí. viz Historie_myslivosti, Současné právní předpisy o myslivosti", "section_level": 1}, {"title": "Faremní chovy.", "content": "Existují chovy zvířat, které patří do výčtu zvířat zařazovaných do výčtu zvěře. Takto chovaná zvířata ale není možno zařadit mezi zvěř. Se zvířaty, která jsou chována s tímto způsobem se musí nakládat jako s kterýmikoliv jinými hospodářskými zvířaty. Vzhledem k tomu, že nejsou zcela domestikovaná, z toho však vyplává celá řada praktických i legislativních úskalí, hlavně pokud jde o porážku a zpracování produktů.V poslední době vyvstaly problémy s odstřelem zvířat z faremních chovů, což je v rozporu se Zákonem o myslivosti i se Zákonem na ochranu zvířat, neboť jelenovití z farem by měli být poráženi na jatkách jako jiný dobytek. Přeprava jelenovitých a manipulace s nimi však často způsobuje takové obtíže, že se od toho z praktických důvodů upouští. Tato zvířata jsou zdrojem masa, avšak kvůli zařazení mezi hospodářská zvířata nemůže být jejich trofej ohodnocena ani vystavována na mysliveckých výstavách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zvěř je populace volně (divoce) žijících zvířat, která má nebo měla význam z hlediska myslivosti. V českém právu stanoví § 2 zákona o myslivosti (449/2001 Sb.) taxativní výčet taxonomických druhů, jejichž volně žijící populace se za zvěř považují. Zvěř se dále rozděluje na srstnatou (zákon o myslivosti ji nazývá přímo savci) a pernatou (zákon o myslivosti ji nazývá ptáci). Tyto dvě skupiny se dále člení podle užitkovosti.", "tgt_summary": "Game or quarry is any animal hunted for sport or for food, or the meat of those animals. The type and range of animals hunted for food varies in different parts of the world.", "id": 1305371}
{"src_title": "Šafšawán", "tgt_title": "Chefchaouen", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Město bylo založeno v kraji, který místní muslimové považovali za svatý kvůli přítomnosti hrobky princem Abdessalama Ben Mchicha, svatého patrona kočovného kmene Djebeli a jednoho ze „čtyř pilířů islámu“. Jeho vážnost se v následujících stoletích prohlubovala díky místním procesím i maraboutům – „svatým“, jež vykazovali nadpřirozenou moc. Město samotné bylo založeno v roce 1471 jedním z následovníků Abdessalama – princem Rašidem (tzv. šerífem, potomkem Mohamedovým). Mělo sloužit jako tajná základna k útokům na Portugalce usazené v Ceutě a Ksaru es Seghir. V dalších letech se počet obyvatel rozrůstal zejména o muslimské a židovské uprchlíky ze Španělska a Šafšawán se stával stále více autonomním a protievropsky zaměřeným městem. Jednu dobu dokonce představoval centrum polozávislého emirátu, pod jehož moc spadala velká část severozápadu. Tento emirát spolupracoval s wattasidskými sultány z Fesu. Postupně však město upadalo a stal se z něj téměř izolovaný zapadákov. V roce 1920 do Šafšawánu dorazili Španělé, které zaskočila přítomnost Židů hovořících středověkou kastilštinou, čili jazykem ve Španělsku již téměř čtyři sta let mrtvým. Před příchodem Španělů navštívili město pouze tři cizinci ze Západu – dva misijní průzkumníci (Francouz Charles de Foucauld, jenž ve městě v roce 1883 v převleku za rabína pobyl pouhou hodinu, a William Summers, kterého místní obyvatelé otrávili roku 1892) a britský novinář Walter Harris, kterého v roce 1889 inspirovala k návštěvě skutečnost, že „ani ne tři hodiny jízdy od Tangieru existuje město, do nějž je vstup křesťana považován za něco nemyslitelného“. Poté, co se jeho přítomnost rozkřikla mezi lidem, přišel o život.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V současnosti žije město zejména z turismu. Šafšawán je totiž součástí populárního turistického okruhu severní částí Maroka. V ulicích je spousta stánků a obchůdků se suvenýry a pořádají se tu tradiční trhy – \"suqy\". Kromě tradiční bílo-modré barvy na fasádách domů přitahuje do města turisty možnost zakoupit levný hašiš, který se prodává běžně na ulicích celého města. V kopcích přilehlého Rífu lze nalézt spousty polí s konopím (\"kif\"), jež je zdrojem této drogy. Ačkoliv je v Maroku hašiš i marihuana přísně zakázány, v oblasti města Šafšawán jsou tyto drogy tolerovány.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Architektura je stejně jako ve městě Tetouan značně ovlivněna andaluským charakterem. Je o něco méně zdobná a honosná, často však stejně invenční. To, co však turisty přitahuje nejvíc, jsou bílo-modře nalíčené fasády lemované zlatavými kamennými zdmi. Střechy městských domů s širokými převisy jsou často obložené kachlíky a značně se odlišují od plochých střech ve zbytku Maroka.", "section_level": 1}, {"title": "Původ jména.", "content": "Původ jména je dvojité hory nad městem \"ech-Chaoua\", což znamená rohy. Tvář tohoto panorama však zničila stavba hotelového areálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šafšawán (Šafšawān,, tamaškem ⵜⵛⴻⴼⵜⵛⴰⵡⴻⵏ,, odlišným přepisem Chefchaouen, někdy též zkráceně Chaouen) je město na severu Maroka v pohoří Ríf se. Město je proslulé u turistů díky své typické modré barvě na fasádách domů, pěstování konopí v okolních horách a prodeji hašiše.", "tgt_summary": "Chefchaouen ('(pronounced IPA: ); \"Ashawen\"), also known as Chaouen, is a city in northwest Morocco. It is the chief town of the province of the same name, and is noted for its buildings in shades of blue. Chefchaouen is situated just inland from Tangier and Tétouan.", "id": 2449501}
{"src_title": "Soraya Arnelas", "tgt_title": "Soraya Arnelas", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky.", "content": "Soraya se narodila v malém městě Valencia de Alcánzara blízko portugalských hranic (provincie Cáceres). Ve věku 11 let se s rodinou přestěhovala do Madridu, kde toužila studovat herectví. Stala se letuškou ve společnosti Iberworld.", "section_level": 2}, {"title": "2005: Operación Triunfo a \"Corazón De Fuego\".", "content": "V roce 2005 se Soraya přihlásila do čtvrté řady španělské televizní reality-show \"Operación Triunfo\", v níž skončila na druhém místě se ziskem 47% diváckých hlasů. V prosinci vydala v produkci Kikeho Santandera debutové album \"Corazón De Fuego\", které se zanedlouho stalo platinovým díky prodeji 160 000 kopií.", "section_level": 2}, {"title": "2006: \"Ochenta's\".", "content": "Druhé album \"Ochenta's\" zpěvačka vydala koncem listopadu 2006. Počin byl směsicí klasických hitů osmdesátých let a nových písní v angličtině. Album se dlouho drželo mezi nejprodávanějšími nahrávkami a rovněž bylo oceněno platinovou deskou.", "section_level": 2}, {"title": "2007: \"Dolce Vita\".", "content": "Album \"Dolce Vita\", které vyšlo v roce 2007, navazovalo na svého předchůdce coby směs coverů hitů osmdesátých let (mimo jiné Soraya přezpívala písně od Eurythmics, Cyndi Lauper, Modern Talking či Kylie Minogue. Kompilace obsadila páté místo v žebříčku španělských alb a získala zlatý certifikát za prodej 40 000 kopií během dvou měsíců. Dále vyšla v anglických žebříčcích iTunes a 7digital.", "section_level": 2}, {"title": "2008: \"Sin Miedo\".", "content": "Čtvrté album \"San Miedo\" obsahovalo na rozdíl od svých předchůdců dvanáct původních písní. Obsahovalo mimo jinéduet s Kate Ryan, \"\"Caminaré\". Přestože album debutovalo v hitparádě až na 21. místě, udrželo se v žebříčcích po 22 týdnů a díky re-edici se do top 40 vrátilo i dlouhou dobu po svém vydání.", "section_level": 2}, {"title": "2009: Eurovision Song Contest.", "content": "Koncem roku 2008 se Soraya se singlem \"\"La Noche Es Para Mí\"\" přihlásila do národního kola Španělska do Eurovize 2009. Píseň se díky webovému hlasování, kde byla podpořena téměř 203 000 hlasy, kvalifikovala do televizního finále. Rychle se ocitla mezi favority soutěže, a přestože 28. února 2009 obdržela ve finále stejný počet bodů jako píseň jiné soutěžící, nakonec zvítězila díky převaze diváckých hlasů. Soraya a její tým následně věnovali několik týdnů intenzivní propagaci v Evropě - navštívili Andorru, Belgii, Nizozemsko, Rumunsko, Portugalsko a Švédsko. 16. května 2009 vystoupila Soraya ve finále Eurovize v Moskvě coby poslední z 25 soutěžících. Přestože patřila k favoritům, na konci hlasování obdržela pouze 23 bodů (12 z Andorry, 7 z Portugalska, 3 ze Švýcarska a 1 z Řecka) a dělila se s litevským zástupcem Sashou Sonem o 23. místo. Jak se později ukázalo, v bodování odborné poroty Španělsko obsadilo až úplně poslední místo. Média spekulovala, že špatné umístění Sorayi bylo sankcí ze strany pořadatelů za vysílací chybu španělského vysílatele TVE. Ten přes původní plány namísto druhého semifinále 14. května v rozporu s pravidly odvysílal tenisový turnaj Madrid Open 2009, kvůli čemuž se stanovený vysílací plán posunul o více než hodinu. Deník El Mundo zveřejnil teorii, podle níž tento přešlap televize způsobila záměrně, aby se vyhnula vítězství v soutěži a nákladnému pořádání následujícího ročníku. Po vystoupení na Eurovizi Soraya absolvovala turné po Španělsku. Současně se její plánovaný singl \"\"Caminaré\"\", nahraný s Kate Ryan, stal předmětem kontroverzí, když zpěvaččino vydavatelství Vale Music v červnu odmítlo financovat produkci videoklipu k písni. Soraya na toto rozhodnutí reagovala prohlášením, že nechá videoklip produkovat z vlastních zdrojů. Vydavatelství nakonec zrušilo celé vydání singlu, který se tak objevil pouze na albu \"Sin Miedo\". Zpěvačka následně odcestovala do New Yorku na soustředění, po němž absolvovala propagační turné v Jižní Americe.", "section_level": 2}, {"title": "2010: \"Dreamer\".", "content": "Koncem roku 2010 Soraya uzavřela smlouvu s vydavatelstvím Sony BMG. Debutový singl \"\"Live Your Dreams\"\" z pátého studiového alba \"Dreamer', na němž spolupracoval francouzský dýdžej Antoine Clamaran, byl vydán v červnu a obsadil osmé místo ve francouzském Club Chart, zatímco v rádiové airplay obsadil třináctou příčku. V oficiálním prodeji singlů obsadil 11. místo a v nejlepší patnáctce se udržel sedm týdnů. Obsadil místa také v hitparádách v Belgii, Španělsku, Rusku a Polsku. Album \"Dreamer\" bylo vydáno v závěru září a jeho úspěch v hitparádách byl podpořen evropským turné.", "section_level": 2}, {"title": "2012: Valentia Records.", "content": "V druhé polovině roku 2012 Soraya oznámila odchod od vydavatelství Sony, aby založila vlastní nahrávací společnost \"Valentia Records\". První singl \"\"Con Fuego\" se dostal mezi čtyřicet nejúspěšnějších španělských singlů a současně obsadil první místo v regionálním prodeji iTunes.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Soraya je fanynkou fotbalového klubu Real Madrid.", "section_level": 1}], "src_summary": "Soraya Arnelas Rubiales (* 13. září 1982, Valencia de Alcántara, Cáceres), známější pod přezdívkou Soraya, je španělská populární zpěvačka. Je známá díky účasti ve španělské talentové reality-show \"Operación Triunfo\" a reprezentaci Španělska na Eurovizi 2009 v Moskvě, kde s písní \"\"La Noche Es Para Mí\"\" obsadila dělené 23. místo se ziskem 23 bodů.", "tgt_summary": "Soraya Arnelas Rubiales (born 13 September 1982), better known by her stage name Soraya, is a Spanish singer. Soraya represented Spain at the Eurovision Song Contest 2009 in Moscow, Russia with the song \"La noche es para mí\" finishing 23rd with 23 points.", "id": 1392972}
{"src_title": "Ashley Greene", "tgt_title": "Ashley Greene", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodila se Michele a Joeovi Greeneovým v Jacksonvillu. Matka pracuje v pojišťovnictví a otec je bývalý americký námořník, který nyní podniká. Studovala Wolfsonskou střední školu. Když jí bylo 17, přestěhovala se do Los Angeles v Kalifornii, kde studovala Lee Strasberg Institute. Má jednoho staršího sourozence Joea, který stále žije s rodiči v Jacksonvillu.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Pracovala jako modelka pro firmy Vision NYC, New Englands Model Group, IMG Models, Spirit Agency, ID Models. Předváděla pro firmy Feng Junk, mark. a Satura. Chtěla se stát herečkou a v roce 2006 se jí to podařilo hostováním v seriálu \"Drzá Jordan, Žralok a Napálené celebrity\". Nejvíce se zviditelnila rolí \"Alice Cullenové\" v \"sáze Stmívání\", ve stejnojmenném filmu \"Stmívání (Twilight)\". Má za sebou i druhé pokračování ságy s názvem \"\", třetí film ze ságy\", \"první část čtvrtého dílu a druhou část \".\" Film \"Skateland, \"ve kterém si zahrála roli Michelle Burkham měla premiéru na filmovém festivalu Sundance v roce 2010. S hercem Kellanem Lutzem, se kterým již hrála v sáze Stmívání, se na plátně znovu setkala ve filmu \"A Warrior's Heart,\" také si zahrála ve thrillerovém filmu \"Moje krev \"a \"Zjevení. \"Po boku Miley Cyrus a Demi Moore si zahrála ve filmu LOL v roce 2012. O rok později se objevila v historickém snímku \",\" o bývalém Manhattanském hudebním klubu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 2007 do roku 2009 chodila s hercem ze seriálu \"Super drbna\" Chacem Crawfordem. Mezi lety 2010-11 chodila se zpěvákem Joem Jonasem. Od května 2013 chodí s australským hercem Paulem Khourym. V roce 2018 se vzali.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ashley Greene, celým jménem Ashley Michele Greene (* 21. února 1987 Jacksonville, Florida), je americká filmová a televizní herečka a modelka. Proslulost ji přinesla role Alice Cullenové ve filmu \"Stmívání\".", "tgt_summary": "Ashley Michele Greene (born February 21, 1987) is an American actress and model. She is known for playing Alice Cullen in the film adaptations of Stephenie Meyer's \"Twilight\" novels.", "id": 784883}
{"src_title": "Ken Klee", "tgt_title": "Ken Klee", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "S profesionálním hokejem začínal v týmu St. Michael's Buzzers v lize OHA-B kde odehrál jednu sezónu 1988/89. Poté přestoupil do vyšší ligy CCHA do týmu Bowling Green Falcons kde strávil 3 sezóny a za tým odehrál 86 zápasů ve kterých nasbíral 41 bodů. Byl draftován v NHL v roce 1990 v 9.kole (celkově 177.) týmem Washington Capitals. Sezónu 1992/93 začínal na farmě Caps v týmu Baltimore Skipjacks kde strávil jednu sezónu a v následující sezóně 1993/94 kdy se stal před sezónou Portland Pirates novým farmařskym týmem Caps, hrával v týmu Pirates necelé dvě sezóny a v sezóně 1994/95 debutoval v NHL. Netrvalo mu dlouho a zařadil se mezi pravidelnými nastupujícími hráči a za Caps odehrál celkem 9 sezón (1994/2003) a v sezóně 1997/98 s týmem se probojovali až do finále play off o Stanley cup kdy podlehli týmu Detroit Red Wings 0:4 na zápasy. 23. září 2003 podepsal smlouvu s týmem Toronto Maple Leafs jako volný hráč. Za první sezónu v Leafs nasbíral za 66 zápasů 29 bodů a to byl jeho osobní rekord v počtu nasbíraných bodů. Během výluky v NHL 2004/05 nikde nenastupoval a prodloužil smlouvu s Torontem o dva roky s platem 2,5 mil. dolarů. Po výluce v NHL se vrátil zpět do Toronta kde hrával až do 8. března 2006 kdy se blížila uzávěrka přestupů byl vyměněn do týmu New Jersey Devils za útočníka Alexandr Suglobov. V Devils dokončil sezónu kdy s týmem postoupil do play off kdy vypadli v semifinále konferenci proti týmu Carolina Hurricanes kdy prohráli 1:4 na zápasy. 24. července 2006 podepsal jednoletou smlouvu s týmem Colorado Avalanche jako volný hráč. S týmem Avalanche se neprobojoval do play off kdy těsně skončili na postupové příčce kdy jim chybělo 1 bod k postupu. Za tým odehrál 81 zápasů kdy odehrál maximum zápasů za jednu sezónu a stal se nejlepším hráčem v počtu +18 (+/- body za pobyt na ledě). 2. července 2007 podepsal dvouletou smlouvu s týmem Atlanta Thrashers. V Thrashers odehrál celou sezónu 2007/2008 kdy v týmu vstřelil 1 gól dne 1. března 2008 v zápase proti Boston Bruins. Týmu se moc nedařilo a skončil jako 3 nejhorší tým v NHL. 26. září 2008 kdy měl s týmem Thrashers smlouvu na jeden rok, byl společně s Bradem Larsen a Chadem Painchaudem vyměněn do týmu Anaheim Ducks za obránce Mathieu Schneider. Poslední sezónu v NHL začal v Anaheimu kde odehrál 3 zápasy odešel do týmu Phoenix Coyotes kde dohrál sezónu a ukončil kariéru.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "V roce 2014 dostal na starost vést Americkou reprezentaci žen. Coby hlavní trenér ženského výběru USA, dosáhli pod jeho vedení zisk zlatých medailí. Tento úspěch dokázali zopakovat i v následujícím roce. Jeho bilance na mistrovství světa žen byla 10 zápasů - 9 vítězství a jedno vítězství po prodloužení. Poté co opustil reprezentační výběr žen, připojil se do klubu Syracuse Crunch jako asistent hlavního trenéra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kenneth Robert Klee (* 24. dubna 1971 v Indianapolis, Indiana) je bývalý americký hokejový obránce. Momentálně pracuje jako asistent hlavního trenéra v týmu Syracuse Crunch působící v American Hockey League.", "tgt_summary": "Kenneth William Robert Klee (born April 24, 1971) is an American former professional ice hockey defenseman who played most notably with the Washington Capitals in the National Hockey League (NHL).", "id": 915136}
{"src_title": "Passacaglia a fuga c moll, BWV 582", "tgt_title": "Passacaglia and Fugue in C minor, BWV 582", "src_document": [{"title": "Všeobecné informace.", "content": "Vlastnoruční manuskript BWV 582 je v současné době považován za ztracený. Toto dílo, jak je typické pro Bacha a jeho současníky, je dnes známo pouze z kopií. Existují některé důkazy, že originál byl zapsán ve varhanní tabulatuře. Není přesně známo, kdy vlastně Bach toto dílo zkomponoval, ale dostupné zdroje uvádí interval od roku 1706 do 1713, jiný zdroj udává léta 1708–1712. Je možné, že Bach BWV 582 zkomponoval v Arnstadtu po svém návratu z Lübecku (kde studoval Buxtehudeho ostinátní díla). První polovina ostinata v passacaglii (variace nad ostinátním basem), která také slouží jako hlavní téma fugy, byla velmi pravděpodobně převzata z krátkého díla od francouzského skladatele André Raisona, \"Christe: Trio en passacaille\" z \"Messe du deuxieme ton\" v \"Premier livre d'orgue\". Je možné, že druhá polovina ostinata byla také převzata od Raisona, basová linka skladby \"Christe: Trio en chaconne\" z \"Messe du sixieme ton\" je velmi podobná. Avšak někteří odborníci zpochybňují Raisonů vliv. Bachova díla mají některé rysy společné se severoněmeckými ostinátními díly, nejvíce s Buxtehudenovými dvěma chaconnami (BuxWV 159–160) a passacaglií (BuxWV 161). V několika variacích a celkové struktuře je zřetelný vliv Pachelbelovy chaconny. Přestože BWV 582 se nyní nejběžněji hrává na varhany, není jasné, zda byla zkomponována pro varhany nebo dvojmanuálové čembalo, případně pro klavichord, originální manuskripty neměly pedál cues.", "section_level": 1}, {"title": "Analýza.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "BWV 528/1: Passacaglia.", "content": "Passacaglia je zkomponována v 3/4 taktu tak typickým pro tuto hudební formu. Bachovo ostinato je složeno z osmi taktů, což je neobvyklé, ne však ojedinělé: Ostinato stejné délky použil v passacaglii například Johann Krieger. O něco nezvyklejší je otevření skladby, které tvoří ostináto v pedálu bez doprovodu manuálů, nicméně tento nápad se objevuje i v jiných dílech a je možné, že ho využil i Buxtehude. Passacaglia BWB 582/1 je složena z 20 variací. První z nich začíná typickým \"afektem\" v c moll (Spitta ho nazval “bolestnou tužbou”) podobným začátku Buxtehudovy \"Chaconny c-mol (BuxWV 159)\". Byly učiněny mnohé pokusy analyzovat obloukově symetrickou strukturu tohoto díla, avšak vědci se ještě neshodli na její jednotné interpretaci. Zvlášť významné jsou názory Christopha Wolffa a Siegfrieda Vogelsändera. Někteří odborníci také spekulují o tom, že struktura díla má symbolický význam, například Michael Radulescu tvrdí, že BWV 582/1 je zkomponována “ve formě kříže”. Většina odborníků se shoduje na tom, že passacaglia graduje do svého vyvrcholení ve dvanácté variaci. Za ní pak následují tři tiché variace tvořící krátké intermezzo a následně pět zbylých variací dílo uzavírá. Marie-Claire Alainová, badatelka a interpretka Bachova díla, upozorňuje na to, že 21 variací je rozděleno do sedmi skupin po třech podobných variacích, přičemž každá skupina začíná citací z luteránského chorálu, podobně jako ve stejné době zkomponovaná \"Orgelbüchlein\": Alainová také poukazuje na to, že čísla v skladbě (21 passacagliových repeticí a 12 provedení témat fugy) jsou ve vzájemné inverzi.", "section_level": 2}, {"title": "BWV 582/2: Fuga.", "content": "Po passacaglii bez pauzy následuje dvojitá fuga. První polovina passacagliového ostinata je použita jako první téma, transformovaná druhá polovina jako druhé téma. Na začátku zaznívají obě téma současně. Hned poté se objevuje téma s kontramelodií, která zaznívá v průběhu celé skladby. Pokud se tři témata objevují současně, nikdy to není v téže kombinaci hlasů, jde tedy o využití tzv. permutační techniky, pravděpodobně inspirované díly Johanna Adama Reinckena. V průběhu fugy Bach moduluje do durových tónin (Es a B) a doba mezi převedeními se postupně prodlužuje od 1–3 taktů až po 7–13 taktů. Toto časové rozpínání kulminuje v neapolském sextakordu, který vede k osmnáctitaktové kodě.", "section_level": 2}, {"title": "Transkripce.", "content": "Passacaglia byla přepsána pro orchestr Leopoldem Stokowským a také pro klavír vícero skladateli a klavíristy, jako byli např. Eugen d'Albert, Georgy Catoire, Max Reger (2 verze) a Awadagin Pratt. Existuje také verze pro žesťový kvintet od Neila Balma, se kterou vystupovalo hudební uskupení The Canadian Brass.", "section_level": 1}], "src_summary": "Passacaglia a fuga c moll (BWV 582) je varhanní skladba od Johanna Sebastiana Bacha. Pravděpodobně byla zkomponována na počátku Bachovy kariéry. Je jedním z jeho nejdůležitějších a nejznámějších děl. Měla velký vliv na passacaglie v 19. a 20. století. Robert Schumann popsal variace passacaglie jako \"proplétající se tak důmyslně, že nikdy nepřestanou být úžasné\".", "tgt_summary": "Passacaglia and Fugue in C minor (BWV 582) is an organ piece by Johann Sebastian Bach. Presumably composed early in Bach's career, it is one of his most important and well-known works, and an important influence on 19th and 20th century passacaglias: Robert Schumann described the variations of the passacaglia as \"intertwined so ingeniously that one can never cease to be amazed.\"", "id": 513819}
{"src_title": "Four World Trade Center", "tgt_title": "4 World Trade Center", "src_document": [{"title": "Původní budova (1975–2001).", "content": "Původní 4 World Trade Center byla 9-podlažní budova v komplexu \"World Trade Center\", postavená v roce 1975, která dosahovala výšky 36 metrů. Hlavním nájemcem budovy byla Deutsche Bank (4.-6.patro) a \"New York Board of Trade\" (7.-9.patro). Na straně budovy směrem k \"Liberty Street\" se nacházel vstup do \"The Mall at the World Trade Center\" (dnes už jako komplex Westfield World Trade Center). Celá budova byla později při útoku z 11. září 2001 poničena a následně zbourána, aby uvolnila cestu pro výstavbu nových mrakodrapů - \"Four World Trade Center\" a \"Three World Trade Center.\" \"4 World Trade Center\" byla domovem pěti komoditních burz a byla v té době jednou z největších obchodních prostor na světě.", "section_level": 1}, {"title": "Současná budova.", "content": "Stavba započala v lednu 2008 a dosáhla úrovně ulice v listopadu 2009. Bezpečnostní kokon byl instalován v prosinci 2010. První sklo byla instalováno v květnu 2011. Dne 16. února 2012 se jeden ze stavebních jeřábových kabelů uchytil při zvedání oceli, což způsobilo, že ocel spadla ze 40. patra budovy a přistála na nákladním autě. Nebyla hlášena žádná zranění. Práce na budově se nakonec obnovila po havárii. Dne 25. června 2012 byla v 72. patře vytažena ocel. Konstrukční ocel a beton byly dokončeny do 1. června 2013 a rychle následovalo odstranění stavebního oplocení. Otevření budovy proběhlo 13. listopadu 2013. Náklady na výstavbu 4 World Trade Center činily 1,67 miliard Dolarů, které byly financovány pojišťovacími fondy a dluhopisy Liberty. Prvním nájemcem se staly dvě vládní agentury a v červenci 2015 byla budova z 62% pronajata.", "section_level": 1}, {"title": "Rozložení a obsazenost.", "content": "Nadzemní část budovy je určená pro maloobchodní použití (které se skládá z přízemí, tří pater bezprostředně nad přízemím a dvou pater v podzemí) ubytovává kanceláře s použitím dvou odlišných podlahových tvarů. Od 7. do 46. patra je typický podlahový prostor o výměře 3376 m2 ve tvaru rovnoběžníku (který je navržen tak, aby odrážel konfiguraci místa). Od 48. do 63. patra je podlahová plocha o výměře 2600 m2 ve tvaru lichoběžníku, tvarovaná tak, aby směřovala směrem ke špičce ostrovu Manhattanu a triangulovala tak, aby byla naproti One World Trade Center. Věž obsahuje pět úrovní mechanických podlah. Newyorský úřad pro energetiku si vybral UTC Power, aby poskytl 12 PureCell Model 400, který má dodávat elektřinu, vodu a teplo. Podle vývojáře jsou kombinované systémy považovány za jedny největších instalací palivových článků na světě. V horních patrech budovy nejsou žádné vnitřní sloupy.", "section_level": 1}], "src_summary": "4 World Trade Center (známé také jako adresa ulice - 150 Greenwich Street) je mrakodrap, který je součástí komplexu World Trade Center v New Yorku. Budova se nájemníkům a návštěvníkům otevřela 13. listopadu 2013 a nahradila původní 9-podlažní \"4 World Trade Center\". Nachází se na jihovýchodním rohu pozemku o rozloze 6,5 hektarů (64 750 m2). Budovu navrhl světoznámý architekt Fumihiko Maki, který za to získal několik ocenění. Celková podlahová plocha zahrnuje kancelářské a obchodní prostory o ploše 167 000 m2. Stavba byla zahájen v lednu 2008, od srpna 2009 začala růst až do výšky 298 metrů.", "tgt_summary": "4 World Trade Center (also known by its street address, 150 Greenwich Street) is a skyscraper that is part of the World Trade Center complex in New York City. It is located on the southeast corner of the World Trade Center site, where the original nine-story 4 World Trade Center stood. Pritzker Prize-winning architect Fumihiko Maki was awarded the contract to design the building. It houses the headquarters of the Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ). ", "id": 1158593}
{"src_title": "San Silvestro in Capite", "tgt_title": "San Silvestro in Capite", "src_document": [{"title": "Počátky a středověký vývoj.", "content": "Kostel byl založen okolo roku 760 papežem Pavlem I. Je třeba jej nezaměňovat s kostelem sv. Martina ai Monti, který má také dedikaci sv. Silvestrovi. Papež Pavel I. také roku 761 svolal biskupský synod, na němž přenesl do Říma a tohoto kostela těla sv. Silvestra a sv. papeže a mučedníka Štěpána. U kostela vznikl v době ikonoklastické krize klášter řeckých mnichů, kteří si s sebou přinesli obraz Krista, který dal podle legendy edesskému králi Abgarovi (obraz edesský) a současně i relikvii hlavy sv. Jana Křtitele. Řecké baziliány však vystřídali benediktinští mniši, kteří zůstali v klášteře až do sklonku 13. století (1285). Na žádost Geronima kard. Pellestriny papež Honorius IV. (1285–1287) povolil, aby se v klášteře mohly usídlit žákyně bl. Margarity Colonny, které dostaly řeholi sv. Kláry. Ty si s sebou přinesly i tělo své zakladatelky.", "section_level": 1}, {"title": "Kardinálský titul.", "content": "Kardinálský titul byl zřízen papežem Lvem X. 6. července 1517, když se výrazně zvýšil počet členů kardinálského sboru. Titul byl označován jako \"San Silvestro in Campo Martio\", \"San Silvestro inter duos hortos\" nebo \"San Silvestro in Cata Pauli\".", "section_level": 1}, {"title": "Obnova na konci 16. století.", "content": "Práce na obnově kostela započaly roku 1596 za pontifikátu papeže Klimenta VIII., kdy byl kostel již ve velmi špatném stavu, pravděpodobně za účasti Carla Maderna. Po svém jmenování kardinálem se na jejím provedení a financování aktivně podílel olomoucký biskup František Dietrichstein, který byl titulářem baziliky. Ten také obnovený kostel 13. května 1601 posvětil. V kostele se nacházejí jeho erby, roku 1610 v něm byl pohřben jeho synovec Jan Adam z Dietrichsteina a zachoval se jeho náhrobek.", "section_level": 1}, {"title": "Barokní přestavba.", "content": "Roku 1690 byl kostel přestavěn v barokním slohu architektem Giovanni Antoniem de Rossim a byl vyzdoben cyklem fresek, jejichž autorem jsou Giacinto Brandi a Ludovico Gimignani. Dnes je kostel v držení komunity irských palotinů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel San Silvestro in Capite je římská bazilika na Piazza San Silvestro, mezi Martovým polem a Kvirinálem, v rione Colonna. Jde o kardinálský titulární kostel.", "tgt_summary": "The Basilica of Saint Sylvester the First, also known as (, ), is a Roman Catholic minor basilica and titular church in Rome dedicated to Pope Sylvester I. It is located on the Piazza San Silvestro, at the corner of Via del Gambero and the Via della Mercede, and stands adjacent to the central Post Office. ", "id": 388413}
{"src_title": "Šest nauk Náropy", "tgt_title": "Six Dharmas of Naropa", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Podle tradice školy Kagjüpa Šest dharm Náropy vyučoval původně sám Siddhártha Gautama, zvaný Buddha. Avšak známé se staly až později, na počátcích školy Kagjüpy. Tradice Kagjüpa, někdy také označovaná jako linie ústního odkazu, sahá zpět k velkému indickému MahásihoviTilopovi, který žil v severní Indii na přelomu 10. a 11. století. Tilopa dostal čtyři zvláštní transmise a stal se tak držitelem linie těchto tradic. První ze čtyř zvláštních transmisí obdržel Tilopa od Nágardžuny. Skládá se ze dvou tanter: Sangwa düpa (skt. \"guhjasamádža\") a Denšhi, které obsahují meditační praxe Iluzorní tělo (tib. \"gjulju\") a Přenos vědomí (tib. \"phowa\"). Druhá zvláštní transmise pochází od Nagpopy. Obsahuje tantru Gjuma čhenmo (skt. \"mahámája\") a meditaci Vědomé snění (tib. \"milam\"). Třetí zvláštní transmisi dostal Tilopa od Lawapy. Skládá se z tantry Demčhog a meditační praxe Jasné světlo (tib. ösel). Čtvrtou zvláštní transmisi přijal Tilopa od dákyně Kalpy Sangmo. Obsahuje tantru Gjepa dordže (skt. hévadžra) a meditační praxi Vnitřní teplo (tib. \"tummo\"). Meditace Přechodný stav (tib. bardo) v sobě zahrnuje prvky meditací Iluzorní tělo a Vědomé snění a je tedy chápána jako rozšíření těchto dvou nauk. Tilopa těchto šest nauk předal svému žákovi Náropovi, který je systemizoval do tzv. Šesti dharm Náropy a ty dodnes tvoří jeden z hlavních pilířů tradice Kagjü. Náropa předal učení Marpovi, velkému překladateli, který se vydal z Tibetu hledat nauky do Indie. Když se Marpa vrátil do Tibetu, přinesl tyto metody s sebou, a začal je vyučovat v Tibetu. Milaräpa, Marpův hlavní žák, se stal jedním z nejslavnějších Ngagpů Sněžné země. Díky své vytrvalosti při meditační praxi Velké pečeti a Šesti dharm Náropy dosáhl hluboké realizace. Gampopa, hlavní žák Milarepy, poté předal tato učení prvnímu karmapovi. Tímto způsobem jsou díky nepřerušené tradici karmapů tato učení předávána a praktikována až do dnešních dnů. Současným držitelem Šesti dharm Náropy je 17. karmapa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šest Dharm Náropy (Tib. ནཱ་རོ་ཆོས་དྲུག་ Nāro Chödrug, wilie.na-ro'i-chos-drug), evropskou a západní kulturou chybně překládáno též Šest Náropových jóg. Jsou to metody buddhistické meditace, používané především v linii Kagjü tibetského buddhismu. Jejich cílem je realizace podstaty mysli, dosažení osvícení prostřednictvím energetického aspektu mysli. Společně s Velkou pečetí, která pracuje s vědomím mysli, představují dva hlavní pilíře nauk linie Karma Kagjü. Sestávají z následujících meditací:", "tgt_summary": "The Six Dharmas of Nāropa (), also called the Six Yogas of Nāropa, are a set of advanced Tibetan Buddhist tantric practices and a meditation sādhanā compiled in and around the time of the Indian monk and mystic Nāropa (1016-1100 CE) and conveyed to his student Marpa Lotsawa. The six dharmas were intended in part to help in the attainment of Buddhahood in an accelerated manner.", "id": 67619}
{"src_title": "Ivanovo dětství", "tgt_title": "Ivan's Childhood", "src_document": [{"title": "Vliv filmu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ve světě.", "content": "Snímek zahájil spolu s francouzským filmem \"Nikdo mě nemá rád\" (1959) vlnu zájmu o téma vliv nepříznivých sociálních a kulturních okolností na dětství. Ivanovým dětstvím se zároveň Tarkovský výrazně etabloval, což mu později umožnilo spolufinancovat jeho tvorbu i ze západních zdrojů (například film \"Stalker\") a pravděpodobně usnadnilo pozdější rozhodnutí emigrovat na západ.", "section_level": 2}, {"title": "V Sovětském svazu.", "content": "Spolu například s \"Jeřábi táhnou\" patří tento snímek k několika málo skutečně originálním filmům o druhé světové válce natočených v SSSR. Oficiálními uměleckými vědci a kritiky však byla vytvářena spíše poptávka po dalších variacích využívajících tehdejších klasických postupů. Žádný další sovětský film podněty \"Ivanova dětství\" dále nerozvíjí. Sovětské válečné filmy spíše směřovaly k odstranění náznaků a gradaci použitých prostředků (například nárůst brutality vrcholící v mládeži nepřístupném Jdi a dívej se). Tato fáze byla překonána až v devadesátých letech (například \"Kavkazským zajatcem\").", "section_level": 2}, {"title": "Ivan.", "content": "Ivan je dvanáctiletý chlapec, který přišel o základní vztahy a předpoklady realizace obvyklých hodnot dětství, čímž došlo (v termínech Heideggera) k odhalení neskrytosti pobytu. Vedle této existenciální analýzy je možné i následující pojetí. Realističnost socialistického realismu nespočívá v zobrazování nahodilých detailů, ale v idealizaci momentů zásadních pro pochopení pohybů na základě dialektické logiky. V tomto pojetí nenávist a motivace chování Ivana odkazuje k přirozené touze člověka bránit společenství proti agresorům.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Většina děje se odehrává na jednom místě na východní frontě v krátkém čase. Bezprizorný malý Ivan, jehož rodina byla protivníkem vyvražděna, je již pouze odhodlán fanaticky bojovat proti nepříteli. Tarkovského vyprávění je založeno na kontrastech (umocněných vynikající kamerou) mezi frontovými reáliemi a Ivanovou idylickou imaginací zaměřenou do minulosti. Ivan se účastní průzkumné vojenské akce. Jeho jednání ostře kontrastuje se zobrazenými příběhy vojáků, kteří neztratili kontakty s \"běžným životem\". Ač jej ostatní bojovníci chtějí stáhnout z bojů, Ivan tajně utíká na frontu. Střih přenáší diváka na konec filmu, kde ve všeobecném veselí vítězství vojáci blízcí Ivanovi náhodnou naleznou záznam, že Ivan byl jako válečný zajatec popraven. Snímek je zakončen hororovými záběry gilotin a ostnatého drátu, které následuje vyobrazení radujícího se Ivana utíkajícího na pláži.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ivanovo dětství (rusky \"Иваново детство\", \"Ivanovo detstvo\", na západě známé jako \"My Name Is Ivan\") je válečné drama z roku 1962, jde o první celovečerní film režiséra Andreje Tarkovského. Nezvyklý scénář a námět Vladimira Bogomolova v sobě kombinuje postupy sorely a existencialismu. Přestože \"Ivanovo dětství\" získalo pouze dvě mezinárodní ocenění, výrazně ovlivnilo celkový vývoj kinematografie, získalo si celosvětový obdiv kritiky a jeho kvality byly vyzdvihovány významnými intelektuály (například Sartrem). Je výborný i po stránce obrazové a filmové řeči.", "tgt_summary": "Ivan's Childhood (), sometimes released as My Name Is Ivan in the US, is a 1962 Soviet war drama film and the first feature film directed by Andrei Tarkovsky. Co-written by Mikhail Papava and an uncredited Tarkovsky, it is based on Vladimir Bogomolov's 1957 short story \"Ivan\" (). The film features child actor Nikolai Burlyayev along with Valentin Zubkov, Evgeny Zharikov, Stepan Krylov, Nikolai Grinko, and Tarkovsky's wife Irma Raush. ", "id": 1969773}
{"src_title": "Amálie Saská", "tgt_title": "Princess Amalie of Saxony", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Princezna Amálie žila po celý život na zámku Pillnitz u Drážďan. Byla to dobře vzdělaná a intelektuálně založená žena, která skládala komorní hudbu, operu, sakrální hudbu, zpívala, psala veselohry a hrála na cembalo. V roce 1817 se provdala za Francisca de Merendonque. Amálie byla mladá dívka, když musela za Napoleonských válek na nějakou dobu opustit svůj zámek. Celá rodina byla nucena přespávat na slámě pod kterýmkoli přístřeškem. Několikrát se setkala s Napoleonem Bonaparte, k němuž zaujala negativní postoj. Když Napoleon zpozoroval, že je na něj rozzlobená, protože bojoval proti její rodině, poznamenal, že by si na to měla zvyknout. Na to však Amálie pevně odpověděla, že existují věci, na které si zvyknout nelze.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hudba.", "content": "Amálie studovala hudbu s Josefem Schusterem, Vincenzem Rastrellim, Johannem Mikschem, Franzem Antonem Schubertem a Carlem Maria von Weberem. Hudbu začala skládat v roce 1811 a složila několik oper, oblíbených u drážďanské elity. Své hudební práce vydávala pod pseudonymem \"A. Serena\". Jejími nejpopulárnějšími skladbami byly komediální opery. Weber ji shledal „vysoce talentovanou“.", "section_level": 2}, {"title": "Divadelnictví.", "content": "V roce 1829/30 vydala pod jménem \"Amalie Heiter\" dvě dramata. Spolu s jejími pracemi, které prosluly láskou k lidstvu a ctnosti, se staly velmi populárními její komedie \"Der Onkel\" („Strýc“) a \"Die Fürstenbraut\" („Princova nevěsta“). Později byla provedena v Paříži pod titulem \"Une femme charmante\" („Okouzlující žena“, 1840). Její další hry byly také ve Francii přijaty. Kompletní vydání jejích dramatických prací bylo vydáno v Drážďanech, k užitku ženskému spolku, pod titulem \"Originalbeiträge zur deutschen Schaubühne\". Proběhl také překlad do francouzštiny v roce 1841 a do angličtiny v letech 1846–1848.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Amálie Saská (\"Marie Amálie Frederika Augusta Karolina Ludovika Josefa Aloisie Anna Nepomucena Filipina Vincentia Františka de Paula Františka de Chantal;\" 10. srpna 1794 – 18. září 1870) byla saská princezna a německá hudební skladatelka píšící pod jménem \"A. Serena\". Jako dramatička pak vystupovala pod pseudonymem \"Amalie Heiter\". ", "tgt_summary": "Amalie Marie Friederike Auguste (10 August 1794 – 18 September 1870), Princess of Saxony, full name Maria Amalia Friederike Augusta Karolina Ludovica Josepha Aloysia Anna Nepomucena Philippina Vincentia Franziska de Paula Franziska de Chantal, was a German composer writing under the pen name \"A. Serena\", and a dramatist under the name \"Amalie Heiter\". She was the daughter of Prince Maximilian of Saxony and Princess Carolina of Parma.", "id": 1046899}
{"src_title": "Vřešťan mono", "tgt_title": "Guatemalan black howler", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Vřešťan mono patří do čeledi chápanovití (Atelidae) a rodu vřešťan (\"Alouatta\"), kde se řadí do skupiny \"Alouatta palliata\" (tvořené vřešťanem pláštíkovým, vřešťanem panamským a vřešťanem mono). Vřešťana mono popsal americký zoolog George Newbold Lawrence. Lawrence zhodnotil starší jméno \"Mycetes villosus\" jako nepoužitelné, protože holotyp byl částečně poškozen a částečně ztracen a typová lokalita byla zmatečná. Jako sesterský taxon k druhu \"A. pigra\" vychází vřešťan pláštíkový (\"Alouatta palliata\"), oba druhy se od sebe oddělily před asi 3 miliony lety. Genetická studie zároveň oba druhy uznala jako samostatné. Rodové jméno \"Alouatta\" má svůj původ v nové latině nebo pochází z francouzštiny.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vřešťan mono je zvířetem neotropické oblasti. Lze jej najít v Belize (celá země), Guatemale (sever) a Mexiku (Yucatánský poloostrov, kde se vyskytuje jako jediná opice, Campeche a další), nepotvrzeně potom v Hondurasu. Se vřešťanem pláštíkovým oba druhy odděluje horstvo. Druh ve své domovině obývá tropický deštný les, lze jej najít jak v opadavých lesích tak neopadavých, vyskytovat se může i v lesích sekundárních (obnovených) i nenarušených, žije rovněž v oblastech porostlých mangrovníky. Žije především ve stromovém baldachýnu a preferuje místa u řek nebo záplavové oblasti. Co se týče nadmořské výšky, ve které se vřešťan mono vyskytuje, nedělá mu problém život v nížinách ani ve vyšších nadmořských výškách; na základě studie uveřejněné roku 2007 byl nalezen až do 2 705 m n. m., odlišuje se tak od vřešťana pláštíkového, který preferuje především níže položené oblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vřešťan mono je jedna z největších opic Ameriky. Samci dosahují velikosti 67 až 71 cm s ocasem dlouhým 60 až 67 cm a hmotností okolo 11,4 kg, samice jsou menší, měřící 52 až 64 cm a jejich ocas dosahuje velikosti 50 až 54 cm. Hmotnost samic činí zhruba 6,4 kg. U druhu se vyvinul pohlavní dimorfismus. Ocas je schopen úchopu, končetiny jsou dlouhé. Zbarvení srsti, dosahující velké délky, je černé, některé části mohou být zabarveny hnědě; tato dospělá barva se vyvine asi za 9 až 10 týdnů, předtím jsou mladí vřešťani světlí. Šourek má barvu růžovou.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Tlupa, čítající 4 až 11 členů, z nichž je jeden samec a samice s mláďaty, někdy zde mohou žít i jiní samci, si brání území o rozloze mezi 3 a 25 hektary. Využívají k tomu hlasité volání, které vydávají samci, a je pro vřešťany typické. U vřešťana mono může řev dosáhnout hlasitosti až 88 decibelů. Vřešťani mono jsou aktivní nejvíce ráno a večer. Den většinou ze 70 % proodpočívají; nedokonalé trávení potravy jim neumožňuje velkou aktivitu. Shánění potravy zabírá vřešťanům okolo 18 % dne, 5 % využívají k přesouvání se na jiná stanoviště a okolo 1 % k socializaci mezi členy tlupy. Vřešťan mono je býložravec. Preferuje převážně ovoce, pokud ovoce není, živí se listy. Podle studie, která byla uveřejněna v roce 2004 v periodiku \"Primates\" bylo zjištěno, že během ledna až března jídeníček tvořily hlavně listy, a to z 86 %. Během dubna až července opice přešly na ovoce, které tvořilo 67 % stravy. Přiživit se mohou i na květech a sežrat někdy mohou i hmyz. Rozmnožování může nastat během celého roku. Samice mají estrální cyklus trvající dva až čtyři dny a samci, pářící se s více samicemi, při něm olizují samicím genitálie. Kopulaci, trvající maximálně 1 minutu, pár několikrát opakuje. Březost trvá okolo 180 dní, přičemž mladší samice mají větší šanci na zplození potomka. Rodí se pouze jeden a samice se o něj stará rok. Pohlavní dospělosti je dosaženo za tři až čtyři roky a druh se může dožít i dvaceti let, pokud se nestane kořistí nějakého dravce: opici loví například harpyje pralesní (\"Harpia harpyja\"), pumy (\"Puma concolor\") a jaguáři (\"Panthera onca\"). Dospělí samci vřešťanů pak mohou zabíjet mláďata.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Vřešťan mono patří podle Mezinárodního svazu ochrany přírody mezi ohrožené druhy s klesající populací s 10,8 (± 5,7) opicemi na km. Nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí, na vině je také lov lidmi a v neposlední řadě také nemoci. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin jej zařadila na první přílohu. Vřešťan mono obývá ve svém areálu výskytu řadu chráněných oblastí − v Belize se jedná o dvanáct oblastí, v Mexiku o jedenáct a v Guatemale téměř čtyřicet.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vřešťan mono (\"Alouatta pigra\") je ohrožený druh opice z čeledi chápanovití (Atelidae) a rodu vřešťan (\"Alouatta\") obývající Belize, Mexiko a Guatemalu.", "tgt_summary": "The Guatemalan black howler, or Yucatan black howler, (\"Alouatta pigra\") is a species of howler monkey, a type of New World monkey, from Central America. It is found in Belize, Guatemala and Mexico, in and near the Yucatan Peninsula. It lives in evergreen, semideciduous and lowland rain forests. It is also known as the baboon in Belize, although it is not closely related to the baboons in Africa.", "id": 1051746}
{"src_title": "Thomas Denman, 3. baron Denman", "tgt_title": "Thomas Denman, 3rd Baron Denman", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze šlechtické rodiny, titul barona získal v roce 1834 významný právník Thomas Denman (1779–1854). Thomas Denman se narodil jako starší syn právníka Richarda Denmana (1842–1883), titul barona zdědil po prastrýci Thomasovi jako devatenáctiletý v roce 1894, po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů. Mezitím studoval na vojenské škole v Sandhurstu a vstoupil do armády. Původně sloužil ve Skotsku, poté se zúčastnil búrské války a dosáhl hodnosti kapitána (1900) a majora (1902). Do té doby se potýkal s finančními problémy, vstup do veřejného života mu umožnil sňatek s Gertrude Pearson (1884–1954) z bohaté průmyslnické rodiny. Zapojil se mezi aktivní peery z řad liberálů, v letech 1905–1907 byl lordem komořím Eduarda VII. a za Campbell–Bannermanovy vlády získal funkci kapitána královské gardy (1907–1908, úřad získal po hraběti Beauchampovi, který tehdy přešel na post nejvyššího hofmistra), od roku 1907 byl též členem Tajné rady. V letech 1909-1911 byl místopředsedou Sněmovny lordů. V roce 1909 obdržel Královský řád Viktoriin a při příležitosti korunovace Jiřího V. získal velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří Na návrh ministra kolonií Lewise Harcourta byl jmenován generálním guvernérem v Austrálii (1911–1914). Jako skromně vystupující liberální politik získal v Austrálii značnou popularitu, z věna své manželky navíc dotoval veřejně prospěšné aktivity, na druhou stranu se těžce smiřoval s degradací politické úlohy úřadu generálního guvernéra. Během jeho funkčního období se hlavním městem Austrálie stala nově vystavěná Canberra (1913). Zklamán politickým vývojem, ale i z rodinných a zdravotních důvodů nedokončil pětileté funkční období a odstoupil v květnu 1914 (novým generálním guvernérem se stal Sir Ronald Munro–Ferguson). Jako důstojník se zúčastnil počátku první světové války, ale pak již vystupoval jen z pozice člena Sněmovny lordů. Podporoval premiéra Asquitha, ale po ztrátě vlivu Liberální strany odešel do soukromí a žil na venkovském sídle v Sussexu, kde také zemřel. V hrabství Sussex zastával funkci smírčího soudce.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1903 se oženil s Gertrude Pearson (1884–1954), dcerou bohatého podnikatele v naftovém a těžebním průmyslu Weetmana Pearsona (1856–1927). Pearson své dceři koupil v roce 1905 panství Balcombe v Sussexu, zámeček \"Balcombe Place\" se stal po návratu z Austrálie trvalým sídlem manželů Denmanových. Měli spolu dvě děti, syn Thomas Denman, 4. baron Denman (1905–1971), byl dědicem titulu barona, dcera Anne Judith Denman (1907–1987) se provdala za důstojníka Sira Waltera Burrella (1903–1985), prezidenta Královské zemědělské společnosti. Thomasův mladší bratr Sir Richard Denman (1876–1957) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny, v koaličních vládách zastával několik ministerských funkcí a v roce 1945 získal titul baroneta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas Denman, 3. baron Denman (\"Thomas Denman, 3rd Baron Denman of Dovedale\") (16. listopadu 1874, Londýn, Anglie – 24. června 1954, Hove, Anglie) byl britský státník ze šlechtické rodiny. Od mládí zasedal s titulem barona ve Sněmovně lordů, kde se uplatnil jako politik Liberální strany. V letech 1911–1914 byl generálním guvernérem v Austrálii, od konce první světové války žil v soukromí na svých statcích v jižní Anglii.", "tgt_summary": "Thomas Denman, 3rd Baron Denman, (16 November 1874 – 24 June 1954), was a British aristocrat and politician who served as the fifth Governor-General of Australia, in office from 1911 to 1914. ", "id": 238730}
{"src_title": "Ethyl-akrylát", "tgt_title": "Ethyl acrylate", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Ethyl-akrylát se vyrábí kysele katalyzovanou esterifikací kyseliny akrylové (získané oxidací propenu) ethanolem. Rovněž jej lze získat karbonylací z acetylenu, oxidu uhelnatého a ethanolu.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce a použití.", "content": "Ethyl-akrylát slouží jako surovina na výrobu polymerních pryskyřic, plastů a kaučuků. Z ethyl-akrylátu se transesterifikací získávají za kyselé nebo zásadité katalýzy ostatní akrylátové estery, jako je 2-ethylhexyl-akrylát (získávaný z 2-ethylhexan-1-olu), součást lepidel odolných vůči vysokým tlakům, cyklohexylakrylát (z cyklohexanolu), používaný na výrobu automobilových laků, nebo 2-hydroxyethyl-akrylát (z ethylenglykolu), který může reagovat s diisokyanáty za vzniku gelů používaných s akryláty s dlouhým řetězcem (odvozených od alkoholů s 18 a více uhlíkovými atomy) jako komonomer při výrobě polymerů snižujících teplotu tuhnutí minerálních olejů. Dalším takovým esterem je 2-dimethylaminoethyl-akrylát, získávaný z dimethylethanolaminu, sloužící k výrobě vločkovacích látek a při výrobě papíru. Jakožto reaktivní monomer bývá ethyl-akrylát složkou homopolymerů a kopolymerů například s ethenem, kyselinou akrylovou a jejími solemi, amidy a estery, methakryláty, akrylonitrilem, estery kyseliny maleinové, vinylacetátem, vinylchloridem, vinylidenchloridem, styrenem a butadienem. Kopolymery ethyl-akrylátu s ethenem se používají jako lepidla a aditiva do polymerů, podobně jako kopolymery ethenu vinylacetátem. Kopolymery s kyselinou akrylovou zlepšují čisticí schopnosti kapalných tenzidů, ty s kyselinou methakrylovou se využívají jako povlaky tablet léků na překyselení žaludku. Široké rozpětí možných komonomerů a jejich spojení do kopolymerů umožňuje vytvářet akrylátové kopolymery s mnoha různými způsoby využití například při výrobě barev, lepidel, papíru, textilních materiálů, kosmetiky a léků. Protože se snadno polymerizuje, tak se do něj obvykle přidává inhibitor, jako je například hydrochinon. Ethyl-akrylát může reagovat s aminy za přítomnosti Lewisovy kyseliny (tato reakce se nazývá Michaelova reakce) za vzniku derivátů beta-alaninu: Jelikož patří ethyl-akrylát mezi α,β-nenasycené karbonylové sloučeniny, tak se často využívá, například při výrobě léčiv, možnost provedení nukleofilní adice. K takto vyráběným látkám patří mimo jiné hypnotikum glutethimid, vazodilatans vincamin a nootropikum leteprinim. Ethyl-akrylát je dobrým dienofilem a reaguje tak s dieny v Dielsových–Alderových reakcích, například [4+2] cykloadiční reakcí s buta-1,3-dienem vzniká ester cyklohexenkarboxylové kyseliny. Ethyl-akrylát se také používá jako ochucovadlo. Nachází se ve stopových množstvích v ananasech a v sýru Beaufort a rovněž byl nalezen v extraktu z vanilky. Ve vyšších koncentracích může negativně ovlivnit získané aroma.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ethyl-akrylát je organická sloučenina, ethylester kyseliny akrylové. Používá se na výrobu barev, textilií a netkaných vláken a také jako reaktant při výrobě léčiv.", "tgt_summary": "Ethyl acrylate is an organic compound with the formula CHCHCOCHCH. It is the ethyl ester of acrylic acid. It is a colourless liquid with a characteristic acrid odor. It is mainly produced for paints, textiles, and non-woven fibers. It is also a reagent in the synthesis of various pharmaceutical intermediates.", "id": 179554}
{"src_title": "Metamorfní facie", "tgt_title": "Metamorphic facies", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Koncept metamorfních facií poprvé zkonstruoval finský geolog Pentti Eelis Eskola v roce 1921 na základě práce švýcarského geologa Armanze Gresslyho, který se zabýval sedimentární geologií. Gressly současně jako první zavedl pojem facie pro skupinu hornin s podobným minerálním složením. Eskola zpracoval svůj koncept na základě pozorování mezabazitů. V 70. letech 20. století pak byla koncepce upravena novozélandským geologem Francisem Johnem Turnerem.", "section_level": 1}, {"title": "Facie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zeolitová facie.", "content": "Zeolitová facie je facie s nejnižším teplotním stupněm, která probíhá jako první metamorfní reakce většinou při \"metamorfóze pohřbením\". Horniny v této fázi prodělávají jen rekrystalizaci za nízkých teplot. Facie odpovídá teplotám okolo 50 až 150 °C v rozmezí hloubky 1 až 5 km. Základní minerální asociací pro metabazity je křemen a zeolit, který představuje vodnatý silikát obsahující sodík, vápník a hliník (např. wairakit, heulandit, analcim, laumontit a stilbit). V metapelitických sedimentech je pak typická minerální řada indexových minerálů v podobě muskovitu, chloritu, albitu a křemene. Zeolitová facie je nejčastěji spojena s pelitickými sedimenty, které jsou bohaté na hliník, křemík, sodík a chudé na železo, hořčík a vápník.", "section_level": 2}, {"title": "Prehnitová a pumpellyitová facie.", "content": "Jedná se o facii, která je typická podobně jako zeolitová facie u metamorfózy pohřbením. Typickými minerály jsou prehnit a pumpellyit, které patří do vodnatých silikátů obohacených o vápník a hliník a v případě pumpellyitu ještě o železo a hořčík. Oproti zeolitové facii potřebují tyto indexové minerály ke svojí stabilitě o něco vyšší tlak a teplotu, ale vyskytují se často i v zeolitové facii. Někdy se uvádí i pod názvem \"prehnit-pumpellyitová facie\". V metapelitech se vyskytují indexové minerály muskovit, chlorit, albit a křemen.", "section_level": 2}, {"title": "Facie zelených břidlic.", "content": "Facie zelených břidlic je další facií, ve které panuje větší tlak a teplota než u facie prehnitová a pumpellyitová. Horniny se zde dostávají do středních teplot a tlaků (odpovídající 400 až 500 °C a hloubce okolo 8 až 50 km) a tento přechod je nejčastěji definován reakcemi: Výsledkem předchozích rovnic je stabilizace minerální asociace, která charakterizuje facii zelných břidlic. Indexovými minerály jsou aktinolit, epidot, albit, chlorit a křemen. Facie dostala svůj název po typické břidličnaté hornině s typickou nazelenalou barvou, která je způsobována obsahem chloritu, aktinolitu a epidotu. Při rostoucí teplotě pokračují další chemické změny ve složení, kdy nastává konzumace chloritu a epidotu za vzniku hliníkem bohatého aktinolitu dle rovnice: Pokud dochází k nárůstu tlaku za konstantní teploty, přechází pak facie zelených břidlic do facie modrých břidlic za vzniku alkalických amfibolů s významnou složkou glaukofánu.", "section_level": 2}, {"title": "Amfibolitová facie.", "content": "Nárůstem teploty a tlaku se minerální asociace dále mění z facie zelených břidlic do nové amfibolitové facie. Během tohoto přechodu dochází k několika chemickým změnám, jako ke změně albitu na oligoklas, narůstá obsah hliníku v amfibolech, což vede k přeměně aktinolitu na obecný amfibol a ve vzácných případech pokud je amfibolit bohatý na železo a hliník, tak se může objevit granát. Typická minerální asociace u metabazitů je oligoklas, obecný amfibol, epidot, chlorit a křemen. S nárůstem teploty ale dochází k tomu, že u teploty okolo 550 °C zaniká poslední chlorit a za teploty 600 °C mizí i epidot a na jejich úkor vzniká granát. Za vysokých teplot nakonec dochází ke krystalizaci klinopyroxenu. Díky této reakci tak z horniny mizí poslední zbytky epidotu a na dochází i k celkovému poklesu amfibolu na úkor vznikajícího granátu či klinopyroxenu.", "section_level": 2}, {"title": "Granulitová facie.", "content": "Granulitová facie vzniká za zvyšování tlaku a teploty z amfibolitové facie, kdy za nižšího tlaku dochází ke krystalizaci ortopyroxenu v převládající skupině minerálů plagioklas, klinopyroxen a ortopyroxen. Pokud roste tlak, pak převládající minerální asociací se stává granát, plagioklas a klinopyroxen. Tyto indexové řady se objevují i tehdy, pokud dochází k přechodu z eklogitové facie zpět do granulitové vlivem poklesu tlaku. Pro vysoký tlak dochází k nárůstu plagioklasu na úkor klinopyroxenu a v s dalším poklesem tlaku pak k rozpadu granátů na ortopyroxen.", "section_level": 2}, {"title": "Facie modrých břidlic.", "content": "Modré břidlice jsou horniny, které vznikají přechodem z facie zelených břidlic a pojmenovány jsou po své namodralé barvě. V jejich minerálním složení se hojně vyskytuje alkalický amfibol s vysokým obsahem glaukofánu. Pokud se minerální asociace nachází v nižších tlacích, jsou typické minerály glaukofán, lawsonit a chlorit. Při nárůstu tlaku a teplot je to pak minerální řada indexových minerálů ve složení glaukofán, zoisit/epidot, granát, paragonit, chlorit, rutil a další. Výskyt modrých břidlic je nejčastěji spojován se subdukčním rozhraním litosférických desek, kdy jsou některé desky rychle ponořovány do velikých hloubek, což má za následek rychlý nárůst tlaku a relativně nižší teploty. Postupný růst teploty ale vede postupně k mineralogickým změnám, které mají zásadní vliv pro složení horniny. Během první reakce dochází ke stabilizaci granátu v železem bohatých sedimentech a během druhé ke stabilizaci klinopyroxenu v metabazitech, které jsou chudé na hliník. Pokud teplota dále narůstá, množství těchto minerálů stále roste, což má za následek, že vzniká neostrá hranice mezi facií modrých břidlic a eklogitovou facií. Nastává částečné překrývání indexových minerálů obou těchto facií.", "section_level": 2}, {"title": "Eklogitová facie.", "content": "Je tvořena převážně z mafických metamorfovaných hornin, které jsou stabilní za vysokých tlaků a teplot. Jejich složení obsahuje význačné množství alkalického pyroxenu v podobě omfacitu a granátu, které jsou i základními indexovými minerály. Vyjma těchto minerálu jsou zde ale stabilní i další minerály jako zoisit, fengit, paragonit, glaukofán, křemen, kyanit, mastek, rutil a karbonáty v závislosti na teplotě. Minerální asociace jsou tvořeny jen malým počtem fází, což má za následek, že zde probíhá jen málo kontinuálních reakcí. Absence většího množství reakcí má za následek, že je často velmi obtížné určit přesné tlaky, které vedly ke vzniku asociace.", "section_level": 2}, {"title": "Facie albit–epidotických rohovců.", "content": "Tato facie je spojena s velmi nízkými teplotami a tlaky, během kterých dochází ke stabilizaci albitu a epidotu, jež ale nacházejí své pole stability i v dalších faciích. Jsou charakteristické pro kontaktní metamorfózu. V některých diagramech se název zkracuje na \"A.E.R.\"", "section_level": 2}, {"title": "Facie amfibolických rohovců.", "content": "Facie amfibolických rohovců vzniká za podobného tlaku jako facie albit–epidotických rohovců, ale dochází u ní k pozvolnému nárůstu teploty, která má za následek, že se zde objevují další minerály. Podobně jako předchozí dvě facie je i tato facie nízkotlaká s dalším narůstáním teploty, které je charakteristické pro kontaktní metamorfózu. Podobně jako v granulitové facii i zde je charakteristickým minerálem ortopyroxen.", "section_level": 2}, {"title": "Facie sanidinitová.", "content": "Jedná se o facii, ve které panují velmi nízké tlaky, ale extrémně vysoké teploty, což vede k tomu, že horniny podléhají parciálnímu tavení.", "section_level": 2}], "src_summary": "Metamorfní facie je geologický grafický koncept, který umožňuje na základě výskytu určitých typových minerálů tzv. indexových minerálů a hornin odhadovat teplotně-tlakové podmínky, za kterých došlo k metamorfóze bazických hornin a následně jak výchozí chemické složení, tak i stupeň její přeměny. Tento koncept je pro snazší interpretaci převeden do jednoduchého diagramu, který se skládá z několika základních zón stabilních za určitého tlaku a teploty. Tyto zóny zvané facie jsou prostorově omezeny a vyjadřují jednotlivé rozložení základních indexových minerálů a tak i stupeň metamorfózy. Indexový minerál začíná po dosažení určitých teplotně-tlakových podmínek růst na úkor dříve stabilních minerálních asociací. ", "tgt_summary": "A metamorphic facies is a set of mineral assemblages in metamorphic rocks formed under similar pressures and temperatures. The assemblage is typical of what is formed in conditions corresponding to an area on the two dimensional graph of temperature vs. pressure (See diagram in Figure 1). Rocks which contain certain minerals can therefore be linked to certain tectonic settings, times and places in the geological history of the area. The boundaries between facies (and corresponding areas on the temperature v. pressure graph) are wide because they are gradational and approximate. The area on the graph corresponding to rock formation at the lowest values of temperature and pressure is the range of formation of sedimentary rocks, as opposed to metamorphic rocks, in a process called diagenesis.", "id": 1265146}
{"src_title": "John Baird, 1. vikomt Stonehaven", "tgt_title": "John Baird, 1st Viscount Stonehaven", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze skotské šlechtické rodiny, narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí Sira Alexandera Bairda (1849–1920), dlouholetého lorda–místodržitele ve skotském hrabství Kincardine. John Baird nedokončil studia v Oxfordu a stal se pobočníkem guvernéra v Novém Jižním Walesu, v letech 1896–1908 působil v diplomatických službách, v roce 1904 získal Řád sv. Michala a sv. Jiří. V letech 1910–1925 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, v letech 1911–1916 působil jako soukromý tajemník pozdějšího premiéra A. B. Lawa. Za první světové války sloužil jako důstojník v armádě a získal francouzský Řád čestné legie a francouzský Válečný kříž. Po návratu do Anglie zastával funkce v Asquithově koaliční vládě, byl parlamentním tajemníkem úřadu pro letectvo (1916–1919), pak byl krátce parlamentním tajemníkem na ministerstvu pro výrobu munice (1919). V letech 1919–1922 byl státním podsekretářem vnitra, mezitím po otci v roce 1920 zdědil titul baroneta. V roce 1922 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1922–1924 byl ministrem dopravy a státním sekretářem veřejných prací. V roce 1925 byl povýšen na barona a stal se členem Sněmovny lordů, zároveň v roce 1925 obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří. V letech 1925-1930 byl generálním guvernérem v Austrálii, kde získal čestný doktorát na univerzitě v Sydney, další čestný doktorát dostal v Aberdeenu. Byl též smírčím soudcem v hrabstvích Warwickshire a Kincardine.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinné a majetkové poměry.", "content": "V roce 1905 se v Londýně oženil s Ethel Keith–Falconer (1874–1974), dcerou konzervativního státníka 9. hraběte z Kintore. Po svém starším bratrovi zdědila v roce 1966 titul hraběnky z Kintore a její nejstarší syn Ian Baird (1908–1989) přijal jméno Keith. Současným představitelem rodu je James William Keith, 14. hrabě z Kintore a 4. vikomt Stonehaven (*1976). Zemřel na rodovém sídle \"Ury House\" (hrabství Aberdeenshire), které jeho rodině patřilo od roku 1854 a Johnův otec Sir Alexander Baird inicioval přestavbu v novogotickém slohu. V současnosti je zámek chátrající zříceninou.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Lawrence Baird, 1. vikomt Stonehaven (\"John Lawrence Baird, 1st Viscount Stonehaven, 1st Baron Stonehaven, 2nd Baronet Baird of Stonehaven\") (27. dubna 1874, Londýn, Anglie – 20. srpna 1941, Ury House, Skotsko) byl britský státník ze skotské šlechtické rodiny. V mládí působil v diplomacii, poté byl jako člen Konzervativní strany poslancem Dolní sněmovny. Zastával funkce v několika vládách, mimo jiné byl ministrem dopravy (1922–1924). V letech 1925–1930 byl generálním guvernérem v Austrálii, od roku 1925 jako baron zasedal ve Sněmovně lordů, v roce 1938 získal titul vikomta. Byl zetěm konzervativnho politika a dlouholetého místopředsedy Sněmovny lordů 9. hraběte z Kintore, v další generaci rod Bairdů zdědil titul hrabat z Kintore a přijal příjmení Keith.", "tgt_summary": "Sir John Lawrence Baird of Urie, 1st Viscount Stonehaven, 2nd Baronet, 3rd of Ury, (27 April 1874 – 20 August 1941) was a British politician who served as the eighth Governor-General of Australia, in office from 1925 to 1930. He had previously been a government minister under David Lloyd George, Bonar Law, and Stanley Baldwin. ", "id": 305396}
{"src_title": "William Sidney, 1. vikomt De L'Isle", "tgt_title": "William Sidney, 1st Viscount De L'Isle", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny (připomínané pod jménem \"Sidney\" nebo \"Sydney\"), která v této linii od roku 1835 užívala titul barona De L'Isle a patřila k nemanželskému potomstvu krále Viléma IV. William se narodil jako jediný syn Williama Sidneye, 5. barona de L'Isle (1859–1945), který byl starostou v Chelsea a členem londýnské městské rady. Studoval v Etonu a Cambridge, poté pracoval jako účetní, aktivně se zúčastnil druhé světové války, bojoval převážně v Evropě a dosáhl hodnosti majora, v roce 1944 obdržel Viktoriin kříž. V letech 1944–1945 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu (ve volebním obvodu Chelsea nahradil Samuela Hoare, který tehdy získal titul vikomta). V roce 1945 po otci zdědil titul barona a vstoupil do Horní sněmovny, v létě 1945 byl krátce parlamentním tajemníkem na ministerstvech potravinářství a státních důchodů, poté mezi peery patřil ke konzervativní opozici. V letech 1951–1955 byl členem druhé Churchillovy vlády jako státní sekretář letectva, od roku 1951 též členem Tajné rady. V roce 1956 obdržel titul vikomta. Po smrti Williama Morrisona byl na návrh australského premiéra Roberta Menziese jmenován generálním guvernérem Austrálie (seznámili se během Sidneyovy cesty do Austrálie, když byl ministrem letectva). Do funkce nastoupil v srpnu 1961 a setrval v ní čtyři roky do května 1965, podobně jako jeho předchůdci již nezasahoval do politiky a věnoval se především ceremoniálním záležitostem. V roce 1968 obdržel Podvazkový řád a v letech 1968–1991 byl kancléřem Řádu sv. Michala a sv. Jiří. Kromě toho zastával řadu dalších čestných funkcí, mimo jiné byl zástupcem místodržitele v Kentu. Byl kurátorem Britského muzea (1950–1991) a Národní portrétní galerie (1965–1972), titul baroneta Shelleye z Goring Castle zdědil po vzdáleném příbuzném v roce 1965. Mezitím v roce 1963 získal velkokříž Viktoriina řádu.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Během své aktivní služby za druhé světové války se v roce 1940 oženil s Jacqueline Vereker (1914-1962), dcerou maršála Johna Verekera. Jacqueline zemřela v Austrálii v roce 1962, společenské povinnosti první dámy Austrálie pak do roku 1965 převzaly jejich dcery Elizabeth (1941–2016) a Catherine (*1942). Dědicem titulu vikomta je syn Philip Sidney, 2. vikomt De L'Isle (*1945), který sloužil v armádě, poté zastával funkce ve správě hrabství Kent a sídlí na zámku Penshurst Place. Majetkem rodu Sidneyů je od roku 1552 starobylý zámek Penshurst Place v Kentu, který je sice hlavním rodovým sídlem, ale je otevřen pro veřejnost. Hodnota majetku rodiny se odhaduje na čtyři milióny liber.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Philip Sidney, 1. vikomt De L'Isle (\"William Philip Sidney, 1st Viscount De L'Isle, 6th Baron de L'Isle and Dudley, 7th Baronet Shelley–Sidney of Penshurst Place, 9th Baronet Shelley of Castle Goring\") (23. května 1909, Londýn, Anglie – 5. dubna 1991, Tonbridge, Anglie) byl britský státník ze starého šlechtického rodu. Aktivně se zúčastnil druhé světové války, krátce byl poslancem Dolní sněmovny, od roku 1945 jako dědic titulu barona zasedal ve Sněmovně lordů. Patřil ke Konzervativní straně a v druhé Churchillově vládě zastával funkci ministra letectva (1951–1955). V roce 1956 získal titul vikomta a v letech 1961–1965 byl generálním guvernérem v Austrálii.", "tgt_summary": "William Philip Sidney, 1st Viscount De L'Isle, (23 May 1909 – 5 April 1991), known as The Lord De L'Isle and Dudley between 1945 and 1956, was a British Army officer, politician and Victoria Cross recipient who served as the 15th Governor-General of Australia, in office from 1961 to 1965. He was the last non-Australian to hold the position. ", "id": 304944}
{"src_title": "Lenochod dvouprstý", "tgt_title": "Linnaeus's two-toed sloth", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Lenochodi dvouprstí mají dlouhou a hustou hnědavou srst, která roste opačným směrem, než je obvyklé. To je chrání před deštěm, protože voda může stékat směrem od břicha ke hřbetu a následně na zem, takže se srst nepromočí. Srst mají v přírodě zelenavou, což však není způsobené barvivem srsti, ale zelenými řasami, které lenochodům rostou na povrchu ve zvláštních žlábkách a poskytují jim tím ochranné zbarvení. V zoologických zahradách však toto zbarvení nalezneme jen zřídka, jelikož jsou řasy velmi citlivé na vlhkost vzduchu a rostou jen v takové vlhkosti, jaká je v pralese. Srst lenochoda se však stává domovem i hmyzu, např. motýlců. Jeho tělo dorůstá na délku přibližně 60 až 64 cm a jeho hmotnost se pohybuje kolem 6 - 8 kg. Lenochodi mají dlouhé končetiny s dvěma (na předních končetinách) a třemi (na zadních končetinách) zahnutými drápy, které slouží jako háčky při zavěšování na stromech. Lenochodi dvouprstí nemají ocas, který ve vývoji pomalu zcela zakrněl. Lenochodi mají celkem dvacet zubů. Zuby jsou zajímavé i tím, že nejsou potaženy sklovinou, ale řídkou a pórovitou zubovinou, do které pronikají šťávy z potravy. Důsledkem toho získávají zuby tmavohnědou barvu. Lenochodi mají v poměru ke svému tělu obrovský žaludek, který - pokud je naplněný - může zabírat i celou břišní dutinu. Žaludek je rozdělen na tři oddíly a jeden slepý výběžek. Těžce stravitelnou stravu tráví pomocí zvláštních bakterií a prvoků. Lenochod dvouprstý se vyprazdňuje zhruba jednou za deset dní, ale přílišnou výjimkou není ani vyprazdňování jednou za třicet dní. Mají také proměnlivou teplotu těla, která během dne může kolísat mezi 27 až 35 °C. Při velkém kolísání teploty upadají do strnulosti, která se na první pohled podobá zimnímu spánku.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Spatřit lenochoda dvouprstého v přírodě je velice obtížné, jelikož žije nehybně v hustých spletích větví a listů v deštných pralesích. Lenochodi se dostali do všeobecného povědomí především kvůli své „lenosti“. Lenochod však není jen pomalé zvíře a v korunách stromů může zdolat i větší vzdálenosti rychlostí přes 3 km/hod. Většinu svého života tráví zavěšeni na stromech, což jim umožňují jejich silné končetiny. Na zem slézají jen v případě, pokud na předešlém stromě spásali všechno listí nebo se jdou vyprázdnit a to vždy na stejné místo. Na zemi je však lenochod zcela bezmocný a pohybuje se jen na břiše plazivými pohyby, jelikož se nedokáže ani postavit na nohy. Proto se stává snadnou kořistí nejrůznějších šelem jako je například ocelot. Odtrhnout a natožpak ulovit lenochoda na stromě je značně obtížné. I přesto mu ve spletích větví hrozí nebezpečí, zvláště ze strany orlů, především harpyje pralesní a orla chocholatého, před kterými se lenochod brání svými ostrými drápy, které mohou způsobit vážná zranění nebo dravce dokonce zabít. Lenochod je aktivní převážně v noci. Zvířata nemají nijak zvláště vyvinutý zrak a proto se při hledání potravy, jež sestává především z listí, ale i větviček a plodů; zřídkakdy i z drobných obojživelníků nebo plazů. Spoléhá na skvěle vyvinutý hmat a sluch. Čich nemají lenochodi nijak zvláště vyvinutý a řídí se jím jen zřídka. Jak dokázaly pokusy v přírodě, mohou lenochodi podobně jako netopýři slyšet tóny mnohem vyšší, než dokáže člověk. I přesto, že byli do poslední doby považováni za němé tvory, vydávají lenochodi zvláštní zvuky, které lidské ucho nedokáže zachytit. K životu na stromech je opravdu skvěle přizpůsoben. Nejenom, že zde hledá potravu, přespává, ale také se zde stará o mláďata. Držet se celé hodiny za čtyři končetiny na stromech vyžaduje opravdovou sílu v končetinách, která lenochodům skutečně nechybí, a kterou způsobují jeho zvláště vyvinuté svaly, kde se každá krevní cévka rozděluje v síť drobných cévek, a tak svalům roznáší krví výživu a kyslík v každé poloze. Zajímavostí je i to, že lenochod umí skvěle plavat a často se neostýchá pustit se do širokých jihoamerických řek. Lenochodi dvouprstí žijí až na období rozmnožování samotářským životem. Když následuje doba rozmnožování, začnou samci vydávat zvláštní, vysoké a lidským uchem neslyšitelné zvuky, kterými lákají samice. Samice je březí 240-325 dnů. a poté rodí ve větvích stromů jediné mládě, které se svými drápy celý následující rok pevně drží na břiše své matky. Mláďata se nejprve od matky liší zbarvením - mají výrazně tmavší srst.", "section_level": 1}, {"title": "Lenochod dvouprstý v zoologických zahradách.", "content": "Lenochod dvouprstý se v České republice chová celkem ve čtyřech zoologických zahradách: Na Slovensku je chován v Zoo Bratislava.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lenochod dvouprstý (\"Choloepus didactylus\") je velký savec a zřejmě nejznámější zástupce své čeledi lenochodovití dvouprstí (Megalonychidae), který je nejčastěji chován v zajetí. Obývá území Venezuely, severní Brazílie, Guyanu, Surinamu a Francouzské Guyany.", "tgt_summary": "Linnaeus's two-toed sloth (\"Choloepus didactylus\"), also known as the southern two-toed sloth, unau, or Linne's two-toed sloth is a species of sloth from South America, found in Venezuela, the Guyanas, Colombia, Ecuador, Peru, and Brazil north of the Amazon River. There is now evidence suggesting the species' range expands into Bolivia.", "id": 166264}
{"src_title": "Detroit street circuit", "tgt_title": "Detroit street circuit", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Okruh byl vytvořen pro účely F1 roku 1982 za účelem zvýšit tou dobou již mírně stagnující mezinárodní pověst města. Pro kalendář závodů vozů F1 v roce 1982 to tak znamenalo celkově tři velké ceny odehrávající se na území USA. Ostatní závody se odehrávaly v kalifornském Long Beach a nevadském Las Vegas. V první velké ceně zaznamenal vítězství jezdec John Watson, který vjížděl do závodu ze 17. místa, což je nejzazší místo, ze kterého kdy startoval na městském okruhu nějaký jezdec, jenž tu danou velkou cenu vyhrál. O rok později zde vyhrál italský závodník Michele Alboreto s vozem Tyrell 011. Bylo to naposled, co na nějaké velké ceně zvítězil 3l V8 motor Cosworth DFV. Byl to také poslední vyhraný závod pro závodní stáj Tyrrell. Trať v Detroitu si brzy získala pověst velmi náročné velké ceny. Byla velmi hrbolatá a občas byl na některých místech dokonce lehce popraskaný asfalt z důvodu extrémních veder. Během 80. let 20. století byl městský okruh v Detroitu vůbec nejnáročnější velkou cenou jak pro samotné piloty, tak i pro monoposty. Velmi často se stávalo, že značné množství jezdců závod kvůli mechanickým problémům nebo kvůli kolizi nedojelo. Největší zátěž byla kladena na brzdy a převodovky vozů; jezdci museli velmi prudce brzdit až 20x za kolo. K tomu, aby mohli kolo v rozumném čase zajet, museli přeřadit 50x až 60x za kolo. Jezdci byly vystaveni obrovskému vedru v kombinaci s klasickou manuální převodovkou, takže se nelze divit, že mnozí tento závod neměli rádi. Největší protesty proti pořádání velké ceny právě v ulicích dusného Detroitu měl Alain Prost, a to i přesto, že zde byl dvakrát druhý a dvakrát třetí. Dalším, kdo se velmi často vyjadřoval dosti nechvalně o okruhu, byl další mistr světa, Brazilec Nelson Piquet. Poslední sezonou, kdy se v kalendáři okruhů F1 okruh objevil, byl ročník 1988. Byl to rok, kdy teplota vzduchu v závodním víkendu dosahovala 38 °C. Kvůli tomu se místy velmi ošklivě roztékal a praskal asfalt na okruhu. Velká cena USA byla po sezoně 1988 přesunuta do ulic dalšího velkého amerického města; arizonského Phoenixu. Stalo se tak poté, kdy FISA ( dnes FIA ) shledala závažné nedostatky v oblasti boxů. Nejúspěšnějším pilotem na okruhu v Detroitu se stal Ayrton Senna, když zde dokázal vyhrát velké ceny v letech 1986, 1987, a 1988. Jelikož pořádání závodu nebylo nadále pro Detroit profitabilní, tak posledním závodem, kterým se zde kdy jel, byl v roce 1991 závod z amerického seriálu CART.", "section_level": 1}], "src_summary": "Detroit street circuit je městský závodní okruh v ulicích Michiganského města Detroit. Od roku 1982 do roku 1988 sloužil pro závody Formule 1 a americké série CART. Ta zde, na rozdíl od F1, vydržela až do roku 1991. Městský okruh se nacházel poblíž Renaissance Center a Cobo Areny. Pro část tratě bylo využíváno také dálnice M-1, někdy nazývané Woodward Avenue.", "tgt_summary": "The streets of Detroit, in the U.S. state of Michigan hosted Formula One racing, and later CART racing, between the 1982 and 1991 seasons. The street circuit (course) was set up near the Renaissance Center and the Cobo Arena, also including a small part of the M-1 highway, also known as Woodward Avenue. It is a flat circuit, with elevation ranging from 176 to 184 metres above sea level.", "id": 304528}
{"src_title": "Grand Princess", "tgt_title": "Grand Princess", "src_document": [{"title": "Design.", "content": "\"Grand Princess\" byla první z třídy \"Grand\" výletních lodí a má jiné schéma výzdoby než její sesterské lodě, používající tmavší dřevo a vnitřní výzdoba je podobná menším lodím třídy \"Sun\". Když byla loď spuštěna na vodu, v brožurách \"Princess Cruises\" byla zapsána, jako loď třídy \"Sun\". Až teprve s následným spuštěním lodě \"Golden Princess\" se zavedla třída \"Grand\". V interiéru lodě se rovněž nachází velké divadlo. V květnu 2011 prošla \"Grand Princess\" nejrozsáhlejší rekonstrukcí v historii \"Princess Cruises\", která zahrnovala doplnění a odstranění salonu cestujících z její zádi. To vyřešilo tendenci lodě naklánět se dozadu a snížilo její spotřebu paliva přibližně o 3–4 %. Plavba s nadzvednutou přídí byla pro \"Grand Princess\" typická, ale neovlivňuje žádnou z ostatních lodí třídy \"Grand\" (nebo odvozených tříd). V březnu 2019 prošla loď další rozsáhlejší rekonstrukcí.", "section_level": 1}, {"title": "Incidenty.", "content": "Dne 9. srpna 2017 byla na přídi lodi nalezena mrtvá velryba, zatímco byla zakotvena v Ketchikanu na Aljašce.", "section_level": 1}, {"title": "Pandemie covidu-19.", "content": "V březnu 2020 bylo oznámeno, že dva cestující na plavbě lodi do Mexika ve dnech 11. – 21. února 2020 se nakazili onemocněním covid-19 (které způsobuje koronavirus SARS-CoV-2). Oznámení přišlo, když se loď přiblížila k San Franciscu s 2 500 cestujícími na palubě, někteří z nich také hlásili příznaky této nemoci. Loď byla následně na moři zakotvena a byla na ni uvalena karanténa a začalo testování některých cestujících a posádky na výskyt koronaviru SARS-CoV-2. Jedná se o 2. největší ohnisko epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na výletní lodi. Na prvním místě je další loď provozovatele \"Princess Cruises\" s názvem \"Diamond Princess\", která má za sebou podobnou situaci. Na ní se nakazilo 696 cestujících a 7 z nich zemřelo. Od 6. března bylo na lodi testováno 45 lidí z toho bylo 21 pozitivních. U ostatních 29 osob byl jeden test neprůkazný a ostatní testy vyšly negativní. \"Grand Princess\" bude moci zakotvit v přístavu v Kalifornii 7. nebo 8. března 2020 a všichni cestující budou testováni na koronavirus.", "section_level": 2}], "src_summary": "Grand Princess je výletní loď, spravována linkami \"Princess Cruises\". Byla postavena v roce 1998 společností Fincantieri Cantieri Navali Italiani v italském Monfalcone za cenu přibližně 450 milionů amerických dolarů (USD). Byla to největší a nejdražší osobní loď, která byla v té době postavena. \"Grand Princess\" byla do června roku 2013 ve flotile Princess Cruises vlajková loď, dokud tento titul nezískala tehdy nově postavená loď \"Royal Princess\". ", "tgt_summary": "Grand Princess is a cruise ship owned by Princess Cruises. It was built in 1998 by Fincantieri Cantieri Navali Italiani in Monfalcone, Italy, with yard number 5956, at a cost of approximately US$450 million. She was the largest and most expensive passenger ship ever built at the time. \"Grand Princess\" was the flagship in the Princess Cruises fleet until the new took that title in June 2013. ", "id": 1085849}
{"src_title": "Ondřej Pavelec", "tgt_title": "Ondřej Pavelec", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Ve vstupním draftu 2005 CHL byl vybrán v prvním kole týmem Cape Breton Screaming Eagles (QMJHL). Hrál zde dvě sezóny a pomohl klubu dostat se do semifinále v sezóně 2006/2007. Pavelec byl obsazen do prvního All-Star teamu v obou sezónách, a také dvakrát vyhrál Jacques Plante Trophy (trofej pro gólmana s nejmenším průměrem obdržených gólů v sezóně), čímž se stal čtvrtým gólmanem, kterému se to povedlo. Jako nováček si odnesl také Raymond Legacé Trophy a RDS Trophy, která byla přidělena nejlépe bránícímu nováčkovi a druhá za nováčka roku. Jeho výkony byly velmi vyrovnané v průběhu obou sezón, s průměrem 2,51 obdržené branky na zápas a s úspěšností 92,9 % v sezóně 2005/2006 a v další sezóně 2006/2007 s průměrem 2,25 obdržené branky na zápas a s úspěšností 90,8 %. Pavelec byl druhá volba Atlanty Thrashers v draftu 2005 (celkově 41.). V roce 2007 podepsal kontrakt s Thrashers. Ve finále Západní konference AHL 18. května 2008 Pavelec udržel čisté konto ve druhém zápase série proti Torontu Marlies, zápas skončil 5:0. Série nakonec skončila 4:1 pro Chicago Wolves. Chicago Wolves následně porazili Wilkes-Barre/Scranton Penguins ve finálové sérii 4:2 a vyhráli Calder Cup. Pavelec jako třetí gólman v historii soutěže vychytal v rámci playoff maximálně možný počet 16 vítězství, od té doby na to navázal pouze Michal Neuvirth. Svůj první zápas v NHL odehrál 20. října 2007 proti Tampa Bay Lightning a jeho první vítězství bylo také proti Tampě Bay 3. listopadu 2007. Po devíti zápasech v sezóně 2008/2009 za Chicago Wolves byl povolán zpět do NHL kvůli zranění Kariho Lehtonena. Natrvalo se usídlil v brance Thrashers, kde se pravidelně střídal s Johanem Hedbergem. Svoje první čisté konto v NHL udržel dne 13. listopadu 2009 v zápase proti Los Angeles Kings, zápas skončil vítězstvím Thrashers 7:0. Druhé čisté konto udržel dne 24. listopadu v zápase proti Detroit Red Wings, Thrashers vyhráli 2:0. Před sezonou 2010/2011 Trashers vyměnili Johana Hedberga do New Jersey Devils. Místo něho přišel Chris Mason ze St. Louis Blues, avšak Pavelec byl jmenován jasnou jedničkou. Při prvním startu 8. října 2010 zkolaboval a ztratil vědomí během zápasu proti Washington Capitals. Byl na nosítkách převezen do nemocnice. Mezitím Thrashers vyhráli 4:2. Lékaři provedli desítky vyšetření, ale nic závažného nezjistili. Propuštěn z nemocnice byl 11. října 2010 a 30. října 2010 se znovu postavil do brány proti St. Louis Blues. Po návratu se mu podařilo došplhat na pozici 2. nejlepšího brankáře NHL a dosáhl rekordního počtu vítězství, když vyhrál 6 zápasů v řadě a celkem 8 z 10 utkání. Během sezóny byl vyhlášen jednou 3. hvězdou utkání, sedmkrát 2. hvězdou utkání a sedmkrát 1. hvězdou utkání. Dne 31. května společnost True North Sports and Entertainment oznámila, že se klub Atlanta Thrashers bude stěhovat do Winnipegu a po 15 letech se znovuzrodí klub Winnipeg Jets. To, že si Winnipeg nechá původní jméno „Jets“, bylo oznámeno na speciálním draftu v Minnesotě. Zároveň se klub stal sedmým kanadským klubem v NHL. V první sezóně s Winnipegem Jets byl během sezóny vyhlášen čtyřikrát 3. hvězdou utkání, desetkrát 2. hvězdou utkání a šestkrát 1. hvězdou utkání. Na konci sezóny vyhrál cenu Three Stars Award. Byl oceněn díky své solidní hře a skvělým zákrokům a také díky tomu, že byl ve dvanácti případech vyhlášen hvězdou domácích utkání, z toho pětkrát první hvězdou. Dne 25. června 2012 podepsal Pavelec s Winnipegem Jets nový pětiletý kontrakt, který mu přinese 19,5 milionů dolarů. Na začátku sezony 2012–2013 nastupoval při výluce NHL za tým Bílí tygři Liberec, za který odchytal 14 utkání. Působil zde od konce září do listopadové reprezentační pauzy. Poté se vydal do zámoří, kde se chtěl připravovat na další ročník NHL, avšak výluka stále pokračovala, a proto podepsal smlouvu na 6 zápasů s finským týmem Pelicans Lahti, hrajícím v nejvyšší finské hokejové soutěži (SM-liiga). V té době tam působil i Pavelcův kamarád Radek Smoleňák. Pavelec se také stihl v reprezentačním dresu zúčastnit listopadového Karjala Cupu ve Finsku, kde ovládl brankářské statistiky, i prosincového Channel One Cupu v Rusku. Sezóna 2014/2015 byla pro Pavelce zatím nejlepší sezónou v jeho kariéře v NHL, především podle čísel. Měl úspěšnost zákroků 92 %, 2,28 obdržených gólů za zápas a 5 čistých kont, v žádné sezóně předtím nevychytal tolik čistých kont. V této sezóně se také poprvé po přestěhování z Atlanty podařilo Winnipegu Jets postoupit do vyřazovacích bojů. Play-off se vrátilo do města po dlouhých 19 letech, zároveň s tím se vrátila také tradice white out, která vznikla právě ve Winnipegu. Pavelec měl velký podíl na postupu týmu do vyřazovacích bojů, když v březnu a dubnu z 13 odehraných zápasů vyhrál 9 utkání, pouze 3 prohrál a jednou prohrál na nájezdy. Zároveň vytvořil rekord v rámci týmu Winnipeg Jets, a to tím, že udržel třikrát po sobě čisté konto a neinkasoval gól po dobu 187 minut a 5 sekund. Jets vypadli v play-off už v prvním kole, když prohráli v sérii s týmem Anaheim Ducks 0:4 na zápasy. V sezóně 2015/2016 stihl Pavelec odchytat během podzimu pouze 15 utkání. Na vině bylo zranění kolene, které si přivodil 21. listopadu 2015 v zápase proti Arizoně Coyotes, a to po kolizi s Shanem Doanem. Předpokládaný návrat Pavelce do branky byl někdy v průběhu ledna 2016, a proto byl mezitím povolán z farmy Connor Hellebuyck. Avšak nakonec byl Pavelec aktivován z listiny zraněných hráčů až 12. února a Hellebuyck byl tak poslán zpět do Manitoby Moose. Po sezoně 2016/2017 mu ale Winnipeg novou smlouvu nenabídl, a tak se na rok upsal New York Rangers, kde dělal dvojku Henriku Lunqvistovi. Po skončení ročníku 2017/2018 zůstal bez angažmá. Dne 20. září 2018 oznámil konec hokejové kariéry, a to i přesto, že byl o něj zájem o české extralize nebo v KHL.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Od 17 let pravidelně oblékal dres mládežnických výběrů, byl jedničkou na Mistrovství světa do 18 let 2005 v Plzni a Českých Budějovicích, kde tým skončil po prohrané bronzové bitvě proti Švédsku na čtvrtém místě. Pavelec v základní části tohoto turnaje inkasoval pouze šest gólů ve čtyřech zápasech a to mu bilanci ještě notně pokazil smolný duel se Spojenými státy. V roce 2006 na Mistrovství světa juniorů byl pouze jako náhradník. V roce 2007 nastoupil na Mistrovství světa dvacetiletých, kde česká reprezentace získala 5. místo. Jeho premiéra v seniorském týmu české reprezentace se uskutečnila 29. dubna 2010 na LG Hockey Games ve Švédsku. Český tým tento zápas proti Švédsku vyhrál až po samostatných nájezdech, kde Pavelec neinkasoval ani jeden gól. Po skončení turnaje byl Pavelec vyhlášen nejlepším brankářem turnaje a byl obsazen do All-Star-Teamu. Jako dvojka se objevil po boku Tomáše Vokouna na Mistrovství světa 2010, kde odchytal jeden zápas proti Norsku. Roli jedničky si vyzkoušel o rok později na Mistrovství světa 2011 na Slovensku. Umístil se na třetím místě v hodnocení nejlepších brankářů turnaje s 1,88 gólů na zápas a úspěšností zákroků 93,93 %. Na tomto turnaji si také připsal 2 čistá konta, v zápase proti Dánsku český výběr zvítězil 6:0 a ve čtvrtfinálovém zápase Česko zvítězilo proti kádru USA 4:0. Zachytal si také na Mistrovství světa 2013, které se konalo ve Finsku a Švédsku. Česko na tomto turnaji skončilo ve čtvrtfinále, kde podlehlo švýcarské hokejové reprezentaci 1:2. V roce 2015 se zúčastnil domácího mistrovství v Praze a Ostravě. Na tomto turnaji začínal jako dvojka, avšak ve druhém zápase proti Lotyšsku střídal Alexandra Saláka a do konce mistrovství ho do branky už nepustil. Česko skončilo na turnaji na čtvrtém místě, když v souboji o bronzové medaile prohrálo s hokejovým výběrem USA 0:3. Pavelec se také zúčastnil Zimních olympijských her 2010, které se konaly v kanadském Vancouveru. Tam plnil roli dvojky po boku Tomáše Vokouna. V roce 2014 ho Alois Hadamczik nominoval na zimní olympiádu v Soči, kde sice první zápas proti Švédsku odseděl pouze na tribuně, ale následně odchytal všechny zbylé zápasy českého výběru proti Lotyšsku, Švýcarsku, Slovensku a čtvrtfinále proti USA, kterému Česko podlehlo 2:5 a skončilo tak opět bez medaile.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Je také členem týmu Real TOP Praha, v jehož dresu se zúčastňuje charitativních zápasů a akcí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ondřej Pavelec (* 31. srpna 1987 Kladno) je bývalý český profesionální hokejový brankář. V Severní Americe hrál od roku 2005, v NHL působil převážně v klubech Atlanta Thrashers a Winnipeg Jets. V roce 2018 ukončil svoji kariéru.", "tgt_summary": "Ondřej Pavelec (; born 31 August 1987) is a Czech former professional ice hockey goaltender. Drafted in the second round, 41st overall, by the Atlanta Thrashers in 2005, he stayed with the team as they became the Winnipeg Jets in 2011, and played his final season with the New York Rangers. During the 2012–13 NHL lockout, Pavelec played for Bílí Tygři Liberec of the Czech Extraliga (ELH) and Pelicans of the Finnish SM-liiga.", "id": 1728997}
{"src_title": "Povijnice nachová", "tgt_title": "Ipomoea purpurea", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Rostlina nejlépe roste a kvete na vlhké, dobře odvodněné, lehké nebo písčitohlinité půdě na plném slunci. Toleruje však většinu půdních podmínek, včetně širokého rozmezí pH, snáší půdy i částečně slané a málo plodné. Nevyhovují ji zastíněná stanoviště, kde málo kvete. V teplých oblastech roste od nížin až do kopců v nadmořské výšce 2300 m, kde ještě spolehlivě kvete a tvoří semena. Rozrostlá rostlina nasazuje květy průběžně od června do září, jednotlivý květ kvete jen krátce, obvykle se ráno otvírá a navečer zavírá a usychá. Se stářím se také mění barva květů z červenavé na modravou. Ploidie povijnice nachové je 2n = 30.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá rostlina s pravotočivými, ovíjivými lodyhami, které bývají dlouhé 1 až 3 m. Lodyhy, pokryté nazpět zahnutými štětinatými chlupy, jsou střídavě porostlé jednoduchými listy s 2 až 6 cm řapíky. Listové čepele bývají dlouhé 2 až 10 cm a stejně tak i široké, v obryse jsou široce srdčité nebo hluboce třícípé, jejich laloky jsou vejčité či obkopinaté a oboustranně měkce chlupaté. Nemají-li rostliny oporu, které se mohou ovitím přichytit, rostou plazivě. Květy velké 4 až 6 cm vyrůstají v úžlabí listů jednotlivě nebo ve vrcholičnatých květenstvích po dvou až pěti, jsou nálevkovitého tvaru, mívají stopku až 10 cm dlouhou a šídlovité listence. Květy jsou pětičetné, oboupohlavné a jejich vytrvalý kalich má mírně nestejné, podlouhle kopinaté, zelené lístky okolo 1 cm dlouhé a celé chlupaté. Zvonkovitě nálevkovitá koruna má srostlé lístky barvy modré, fialové, růžové, purpurově červené, vzácně i bílé nebo s čárkami tvořící hvězdu, jsou dlouhé průměrně 4,5 cm, hrdlo trubky mají bílé a okraje mělce laločnaté. V květu je pět krátkých tyčinek přirostlých ke korunním plátkům. Kuželovitý semeník srostlý ze tří plodolistů má tři oddíly a v každém dvě vajíčka, krátká čnělka je zakončena hlavičkovitou bliznou. Květy jsou opylovány čmeláky a motýly, někde i kolibříky, v případě jejich nepřítomnosti se opylují samosprašně. Plod je lysá, hruškovitá, třípouzdrá tobolka asi 1 cm velká se suchými kališními lístky na bázi, která se ve zralosti otvírá víčky. Obsahuje obvykle šest segmentových, červenavě hnědých či tmavě hnědých, hladkých semen s podélnou drážkou.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Bylina se může rozšiřovat výhradně semeny, kterých rostlina vyprodukuje hojně, plodný jedinec jich za rok vytvoří až 25 000. Semena mohou být po okolí rozptylována větrem, deštěm, ptáky nebo lidskou činností, mohou také kontaminovat semena užitkových rostlin nebo jiných květin. Pro lidi jsou semena považována za nejedlá. Při pěstování nových rostliny se žádá co nejvčasnější kvetení, proto se semena vysazují pod sklo šest až osm týdnů před posledním jarním mrazem. Semena začínají klíčit až nástupem tepla a vlhka, obvykle v teplotním rozmezí 15 až 35 °C, optimální teplota je okolo 24 °C. Pro usnadnění proniknutí vláhy dovnitř a urychlení klíčení se předem mechanicky narušuje tvrdé osemení. Semenáče se vysazují ven až po posledních jarních mrazících. Po vyklíčení bývá hypokotyl dlouhý do 10 cm, děložní lístky čtvercovitého tvaru s hlubokým zářezem mají velikost asi 2 cm. Epikotyl může být dlouhý až 1,5 cm, první pravý list je srdčitý až trojúhelníkovitý, má řapík 6 až 28 mm a je 10 až 30 mm dlouhý a 7,5 až 30 mm široký. Druhý list stejného tvaru mívá řapík 3 až 23 mm a čepel dlouhou 10 až 30 mm a širokou 6 až 21 mm širokou.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Povijnice nachová se pěstuje pro své pestrobarevné, původně modrofialové květy, byly vyšlechtěny kultivary s různě zbarvenými květy a s rozdílnou vzrůstnosti. Rostlina se také používá v tradiční americké medicíně jako projímadlo nebo lék proti syfilisu. V některých klimatických oblastech prosperuje tak dobře, že je tam prohlášena za invazní rostlinu. Je tomu tak hlavně mimo Ameriku, místo svého původu. Intenzivně se šíří hlavně v Austrálii a centrální Africe (v Keni, Tanzanii a Ugandě. Ve vlhkém a teplém klimatu se stává rychle rostoucí bylinou v zahradách, ve světlých lesích, na stromořadí podél silnic i na polích. Pne se po plodících stromech a keřích, které obírá o živiny a vodu fixované v půdě a zároveň je zastiňuje před sluncem, případně je svou váhou ohýbá a láme. Obdobně škodí v zahradách a na polích, kde se plazí po vysázených plodinách. Ve volné přírodě napadá keřovité porosty, mokřady, břehy vodních toků a nádrží, kde všude stíní a utlačuje původní druhy vegetace.", "section_level": 1}, {"title": "Galerie.", "content": "Různě zbarvené květy", "section_level": 1}], "src_summary": "Povijnice nachová (\"Ipomoea purpurea\") je popínavá jednoletá rostlina pocházející z tropické a subtropické Střední a Jižní Ameriky. Je jedním z asi 750 druhů rodu povijnice. Do Evropy byla dovezena přes Španělsko a v Anglii představena roku 1621. V současnosti se pro své velké barevné zvonkovité květy i nenáročnost pěstuje ve všech světadílech, kde většinou také zplaňuje. ", "tgt_summary": "Ipomoea purpurea, the common morning-glory, tall morning-glory, or purple morning glory, is a species in the genus \"Ipomoea\", native to Mexico and Central America.", "id": 2053809}
{"src_title": "Wadía Haddád", "tgt_title": "Wadie Haddad", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Safedu za dob britské mandátní Palestiny (dnešní Izrael) do ortodoxní křesťanské rodiny. Během izraelské války za nezávislost v roce 1948 byl dům jeho rodiny zničen a ta uprchla do Libanonu. Studoval medicínu na Americké univerzitě v Bejrútu, kde se spřátelil s palestinským uprchlíkem Georgem Habášem. Společně založili Arabské nacionalistické hnutí, což byla panarabská a arabsko-socialistická skupina, usilující o vytvoření palestinského státu a sjednocení arabských států. Po dokončení studií se spolu s Habášem (vystudovaným pediatrem) přesunuli do jordánského hlavního města Ammán, kde si otevřeli lidovou kliniku, v níž poskytovali bezplatné ošetření obyvatelům palestinských uprchlických táborů. V roce 1956 pracoval pro Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, ale z důvodu svých aktivit v nacionalistickém hnutí byl následujícího roku zatčen jordánskými úřady. V roce 1961 se mu podařilo uprchnout do Sýrie. Od roku 1963 se zasazoval o ozbrojený boj proti Izraeli a podařilo se mu militarizovat Arabské nacionalistické hnutí. Po šestidenní válce v roce 1967 se Arabské nacionalistického hnutí rozpadlo do několika skupin, z nichž jednou z nich se stala marxistická Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP) pod Habášovým vedením. Haddád se stal vůdcem vojenského křídla této skupiny a podílel se na organizování útoků proti izraelským cílům. Naplánoval první únos mezinárodního leteckého spoje, který LFOP provedla v roce 1968, když unesla let izraelské společnosti El Al. V červenci 1970 izraelské letectvo zaútočilo na Haddádův byt a ten spolu s rodinou jen těsně unikl. V roce 1970 zorganizoval synchronizovaný únos čtyř civilních leteckých spojů členy LFOP (jeden z nich se nevydařil), kteří se třemi z nich následně odletěli do Jordánska, kde prázdná letadla vyhodili do povětří. Tím vyvrcholily spory mezi různými palestinskými skupinami a jordánskými úřady, a jordánský král Husajn v událostech známých jako černé září vyhnal palestinské ozbrojené skupiny ze země. Po tomto vyhnání čelil Haddád kritice z řad LFOP, která samotná byla pod velkým tlakem zbytku Organizace pro osvobození Palestiny, která ji zastřešovala. LFOP se rozhodla upustit od únosů letadel, Haddád se však nemínil podřídit a spolu se skupinou svých příznivců založil Lidovou frontu pro osvobození Palestiny – Hlavní velení (LFOP–HV). Ta pokračovala v teroristických aktivitách a spolupracovala i s nepalestinskými skupinami, jako byla Japonská rudá armáda, Frakce Rudé armády apod. V roce 1972 například naplánoval větší část útoku na izraelské letiště Lod, který provedla trojice příslušníků Japonské rudé armády. Haddád mimo jiné využil služeb Iljiče Ramireze Sáncheze, známého též jako Carlos či Šakal, s nímž se setkal v roce 1970, a kterého trénoval v technikách guerillového boje. Sáncheze nakonec ze svého týmu vyloučil poté, co byl obviněn z odmítnutí zabití dvou rukojmí a možného zcizení části výkupného po útoku na konferenci OPECu ve Vídni v roce 1975. Mezi letecké únosy, které zorganizoval, patří únos letu společnosti Air France do ugandského Entebbe (viz operace Entebbe) v roce 1976. Poté se, podle vojenského korespondenta Kleina, dostal na přední místo seznamu osob určených k likvidaci izraelskou zpravodajskou službou Mosad. Tento úkol však byl složitý zejména z toho důvodu, že Haddád v té době již žil v Bagdádu a cestoval pouze minimálně. Nakonec proti němu měla být použita jeho slabost – láska pro čokoládu. Dvojitý agent Mosadu pak měl v roce 1977 Haddádovi donést belgické pralinky potažené smrtelným biologickým jedem. Ten o několik týdnů později začal ztrácet váhu, dostavilo se nechutenství a krevní testy prokázaly zničený imunitní systém. O několik měsíců později v bolestech zemřel v nemocnici v Německé demokratické republice. Příčina jeho smrti nebyla známá a lékaři nevěděli, zda šlo o smrt přirozenou či uměle vyvolanou. Pohřben byl v Bagdádu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wadía Haddád (:, 1927 – 28. března 1978), známý též jako Abú Hání, byl velitel ozbrojeného křídla Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP) a později velitel Lidové fronty pro osvobození Palestiny – Hlavního velení. Organizoval a byl zapojen do celé řady teroristických útoků, především únosů civilních leteckých spojů, vraždění civilistů apod., a západními médii byl označovaný jako „kmotr mezinárodního terorismu“.", "tgt_summary": "Wadie Haddad (; 1927 – 28 March 1978), also known as Abu Hani, was a Palestinian leader of the Popular Front for the Liberation of Palestine's armed wing. He was responsible for organizing several civilian airplane hijackings in support of the Palestinian cause in the 1960s and 1970s.", "id": 2266896}
{"src_title": "Západoruská dobrovolnická armáda", "tgt_title": "West Russian Volunteer Army", "src_document": [{"title": "Historické pozadí.", "content": "Před první světovou válkou bylo celé území Pobaltí součástí carského Ruska. Civilní moc drželi v rukou převážně Rusové a vrchní třídou byli baltští Němci. Byly to převážně šlechtici s velkými majetky, jejichž předkové přišli do Pobaltí za existence státu Německých rytířů v průběhu 12. - 15. století. Místní obyvatelstvo, které tvořili převážně Litevci, Lotyši a Estonci bylo pod silným vlivem rusifikace a nepodílelo se na spravování své země. Reakcí na to bylo vytvoření mnoha národnostních osvobozeneckých hnutí po celém Pobaltí. Na začátku první světové války se podařilo Němcům obsadit území celé Litvy a polovinu Lotyšska. Po říjnové revoluci v roce 1918 uzavřeli bolševici s Německem Brestlitevský mír. Na jeho základě připadl Německu zbytek Pobaltí. Němci vytvořili v Pobaltí svůj loutkový stát tzv. Spojené baltské vévodství, kde moc v rukou držela místní německá šlechta. Konec války přinesl porážku Německa. Dohodové státy souhlasily se setrváním německých jednotek v Pobaltí za účelem boje se sovětským Ruskem. K těmto jednotkám patřila i později vytvořená Západoruská dobrovolnická armáda. Němce od začátku více zajímalo udržení své mocenské základny v pobaltských státech než boj s bolševiky, a tak vznikla pod vedením generála Rüdigera von der Goltz oficiální armáda pobaltských Němců. Z počátku byla armáda generála von der Goltz spojenec s místními vládami v boji proti bolševikům. Však jak bylo nebezpečí zažehnáno a Rusové vytlačeni z Pobaltí, hned se obrátili proti svým spojencům. Armádě se dokonce podařilo svrhnout prozatímní vládu v Lotyšsku, instalovat svoji vlastní a dobýt Rigu. Však zanedlouho poté byla německá armáda poražena spojeným estonským a lotyšským vojskem v bitvě o Cesis v červnu 1919.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik Západoruské dobrovolnické armády.", "content": "8. února 1919 vzniká v Salzwedelu v Německu armáda o 5000 vojácích. Vojáci jsou většinou rekrutováni z bývalých německých vojáků padlých do zajetí v na východní frontě a v Pobaltí se k ní přidávají jednotky baltských Němců. Velitelem armády se stává kozácký náčelník Pavel Bermondt-Avalov. Západoruská dobrovolnická armáda vyhlásí, že se přidává k armádám bělogvardějců pod velení admirála Kolčaka v boji proti bolševikům. Však vojsko, jež je z 75% tvořeno Němci, se zaobírá především problémem, jak udržet německou moc v Pobaltí. Přihlášení k bělogvardějcům je tak spíše divadlo, aby armáda zakryla svůj skutečný cíl před státy Dohody.", "section_level": 1}, {"title": "Boje v Pobaltí.", "content": "Z Německa byla armáda dopravena do Lotyšska vlakem a zapojila se po boku baltských Němců generála von der Goltz do bojů proti nově vznikajícím pobaltským státům. Podílela se na i dobytí Rigy. Po porážce vojska baltských Němců v bitvě o Cesis se do Západoruské dobrovolnické armády začlenil i zbytek armády generála von der Goltz. Armáda tak dosáhla počtu přes 50 000 mužů. V říjnu podnikla armáda útok na území Litvy a Lotyšska. Podařilo se jí obsadit sever Litvy a dokonce opět dobyla Rigu. Lotyši v nastalé situaci požádali o pomoc sousední Litvu a Estonsko. Kladně odpověděla na prosbu estonská armáda. Litva, která v té době měla úzký vztah s Německem, prosbu o pomoc odmítla. Za přislíbení odstoupení ostrova Ruhnu Estonsku poslala estonská vláda do Lotyšska dva obrněné vlaky.", "section_level": 1}, {"title": "Porážka armády.", "content": "V listopadu začala spojenecká armáda Lotyšska a Estonska postupně vytlačovat dobrovolnickou armádu z území Lotyšska. Riga byla opět bezpečně v rukou Lotyšů. Velkou měrou se na úspěšném tažení podílelo britské námořnictvo, které podporovalo spojence dělostřeleckou podporou z bitevních lodí. Nakonec musela armáda generála Bermont-Avalova ustoupit až na území Litvy. Koncentrovala se u významného železničního uzlu Radviliškis. Zde byla napadena litevskou armádou a utržila rozhodující porážku. Do situace se následně diplomaticky vložily státy Dohody a zprostředkovaly klid zbraní. Francouzský generál Henri Niessel zprostředkoval evakuaci zbývajících německých vojáků do Německa. Poslední německý voják opustil Litvu 15. prosince 1919.", "section_level": 1}], "src_summary": "Západoruská dobrovolnická armáda, jinak nazývaná podle svého generála Pavla Bermondt-Avalova Bermontovci, byla bělogvardějská armáda působící v Pobaltí v během Ruské občanské války v roce 1919.", "tgt_summary": "The West Russian Volunteer Army or Bermontians was an army in the Baltic provinces of the former Russian Empire during the Russian Civil War in 1918–20.", "id": 2313376}
{"src_title": "Masakr na letišti Lod", "tgt_title": "Lod Airport massacre", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Mezi ultralevicovou Japonskou rudou armádou a Lidovou frontou pro osvobození Palestiny (LFOP) existovaly dlouhodobé vztahy, přičemž palestinská skupina podporovala japonskou jak finančně, tak zbraněmi. Tři útočníci, 25letý Kózó Okamoto (), 27letý Cujoši Okudaira () a 25letý Jasujuki Jasuda (), členové Japonské rudé armády vycvičení v Severní Koreji, byli naverbováni LFOP poté, co se skupině dříve téhož roku podařilo úspěšně unést japonské civilní letadlo. Následně podstoupili sedmitýdenní výcvik v oblasti Baalbeku ve východním Libanonu. LFOP, která se nejvíce „proslavila“ únosy mezinárodních leteckých spojů, původně uvažovala o únosu letadla izraelské společnosti El Al, ale vzhledem k neproveditelnosti takového činu (aerolinky mimořádně zvýšily ochranu svých leteckých spojů po únosu jejich letounu ze strany LFOP v červenci 1968) se rozhodla zabít Izraelce během teroristického útoku. Japonci byli k této operaci vybráni z toho důvodu, že izraelská letištní ostraha se primárně zaměřovala na potenciální hrozbu ze strany palestinských cestujících.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Aby ještě více podpořili své krytí, přesunuli se útočníci do Paříže, odkud přes Řím v den útoku odletěli na palubě letu společnosti Air France číslo 132 směřujícího na letiště Lod u Tel Avivu. Použili falešné cestovní pasy, přičemž použitá jména a data narození zvolili symbolicky. Během cesty nebudili žádné podezření a byli nevýrazně oblečeni v oblecích. Po příletu si v místě výdeje zavazadel v terminálu číslo 2 vyzvedli svá pouzdra na housle, v nichž měli ukryté zbraně, a vydali se směrem k čekárně v letištní hale. To celé bylo možné díky nedostatečným bezpečnostním opatřením – Izrael tehdy věnoval primární pozornost bezpečnosti svých leteckých spojů (od již zmíněného únosu v roce 1968), avšak postrádal účinný program k zajištění ochrany letiště. Trojici Japonců navíc nebyla věnována bližší pozornost, neboť přilétali z Evropy a vzhledem k jejich národnosti nespadali do profilu potenciální hrozby. Čekárna v letištní hale, kam mířili, byla v té době plná cestujících. Šlo nejen o 116 pasažérů, jenž právě vystoupili z letadla, ale také o dalších zhruba 300 čekajících cestujících. Když na místo Okamoto, Okudaira a Jasuda dorazili, postavili se do půlkruhu, otevřeli pouzdra od houslí a vyndali z nich československé samopaly vzor 58 s odmontovanou pažbou. Bezprostředně poté zahájili nekoordinovanou palbu na všechny osoby ve své blízkosti. Po chvíli se do dění zapojila letištní ostraha, která začala na útočníky střílet. Když Japoncům začala docházet munice, začali mezi přítomné házet ruční granáty. Jasuda a Okudaira zemřeli přímo na místě činu. Prvně jmenovaný na následky střelných zranění (buď ze strany letištní ostrahy nebo nešťastnou náhodou od Okudairy), zatímco druhý zmíněný vlastní rukou – když mu došla munice, spáchal sebevraždu odpálením ručního granátu na svém těle (podle jiného zdroje byl výbuch granátu nehodou). Když těžce raněný Okamoto zjistil, že jsou jeho kolegové mrtví, vyběhl z budovy terminálu na přistávací plochu, kde zahájil palbu na právě vystupující pasažéry z letu z Paříže. Poté, co mu došla munice, se pokusil o útěk, ale byl chycen zaměstnancem letiště. Jako jediný z pachatelů útok přežil.", "section_level": 1}, {"title": "Oběti.", "content": "Při útoku celkem zahynulo 26 civilistů a dalších 74 až 80 jich bylo zraněno. Největší část obětí představovalo sedmnáct křesťanských poutníků (většinou jeptišek) z amerického Portorika, kteří do Izraele přiletěli v rámci své pouti do Svaté země. Dalších osm pocházelo z Izraele a jedna z Kanady. Jedním z Izraelců byl profesor Aharon Kacir, světově uznávaný vědec a průkopník v oblasti elektrochemie biopolymerů, kterého ministerská předsedkyně Golda Meirová zvažovala jako kandidáta na post izraelského prezidenta. Tím se nakonec, o necelý rok později, stal jeho mladší bratr Efrajim. Podle dr. Steinhoffové, bývalé ředitelky Centra japonských studií při Havajské univerzitě, mohla mít část obětí na svědomí izraelská letištní ostraha. Níže je uveden seznam 26 mrtvých z řad občanů Portorika, Izraele a Kanady:", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní reakce.", "content": "Lodský masakr vyvolal mezinárodní šok a zděšení. Japonská veřejnost nemohla zprvu uvěřit, že by za tímto činem mohly stát osoby japonské národnosti. Důkaz poskytl až teprve japonský diplomat, který byl vyslán do telavivské nemocnice a potvrdil, že Okamoto je skutečně Japonec. Okamoto diplomatovi sdělil, že osobně nemá nic proti izraelskému lidu a že čin spáchal jako „povinnost vojáka revoluce.“ Japonský premiér Eisaku Sató útok odsoudil a vyjádřil hlubokou omluvu za činy svých krajanů. Jeho vláda následně vyplatila obětem a jejich pozůstalým kompenzace ve výši 1 milionu amerických dolarů. V úřadu izraelské ministerské předsedkyně vyvolala emocionální pohnutí reakce ze strany jordánského krále Husajna (Jordánsko tehdy nemělo s Izraelem diplomatické styky), který den po útoku v telegramu Goldě Meirové napsal, že je „hluboce šokován otřesným zločinem spáchaným v Lodu“ a dále uvedl, že v Jordánsku jsou odhodláni „udělat maximum v boji proti silám zla a destrukce“.", "section_level": 1}, {"title": "Dění po útoku.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Odpovědnost za útok a izraelská reakce.", "content": "Bezprostředně po útoku se k odpovědnosti přihlásila Lidová fronta pro osvobození Palestiny a její odnož Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Hlavní velení (LFOP–HV). Jejich představitelé postupně uvedli tři různé motivy operace. Podle jednoho z nich šlo o odplatu za masakr Dejr Jásin z dubna 1948. Revizionisticko-sionistická organizace Irgun tehdy ve spolupráci se skupinou Lechi během občanské války v mandátní Palestině obsadila arabskou vesnici Dejr Jásin u Jeruzaléma a během tvrdých střetů zabila 100 až 120 Arabů, mezi nimiž byli muži, ženy i děti. Představitelé palestinských skupin rovněž zmiňovali, že útok na lodském letišti provedla Brigáda mučedníka Patricka Argüella. Ten byl zabit 6. září 1970, když se spolu s Leilou Chálidovou z LFOP neúspěšně pokusili o únos letu společnosti El Al číslo 219 z Amsterdamu do New Yorku. Jako poslední motiv uvedl mluvčí LFOP pomstu za smrt dvou členů palestinské teroristické skupiny Černé září, kteří byli zabiti jen o tři týdny dříve izraelským elitním komandem Sajeret Matkal na lodském letišti během osvobození rukojmích uneseného letu společnosti Sabena číslo 571. Počátkem července 1972 byl v reakci na lodský masakr v Bejrútu zavražděn čelný představitel LFOP a spisovatel Ghassán Kanafání. Za jeho smrt měla být zodpovědná izraelská zpravodajská služba Mosad, která do jeho vozu umístila bombu. Ta kromě Kanafáního nešťastnou náhodou zabila i jeho sedmnáctiletou neteř. Hlavní organizátor útoku na lodském letišti, Wadía Haddád, zemřel v březnu 1978 v Německé demokratické republice. Podle vojenského korespondenta Kleina byl za jeho smrt odpovědný rovněž Mosad. Jeho dvojitý agent měl Haddádovi v roce 1977 předat belgické pralinky potažené smrtelným biologickým jedem, po jejichž snědení za několik měsíců zemřel dlouhou a bolestivou smrtí.", "section_level": 2}, {"title": "Kózó Okamoto.", "content": "Okamoto, který jako jediný z útočníků přežil, stanul 10. července 1972 před zvláštním vojenským soudem, zřízeným náčelníkem Generálního štábu izraelské armády Davidem Elazarem. Soudní proces trval týden a obžalovaný během něj sabotoval snahu svých právních zástupců a požadoval pro sebe trest smrti. Před soudem neprojevil žádné výčitky svědomí a mimo jiné řekl, že útok byl jeho povinností a že za něj přebírá plnou zodpovědnost. Den před očekávaným vynesením rozsudku se sešla izraelská vláda, aby probrala možnost zrušení předchozího vládního rozhodnutí z října 1967, podle něhož izraelské soudy a vojenské tribunály nemají požadovat trest smrti. Ten pro Okamotu chtěl ministr dopravy Šimon Peres, avšak ostatní ministři byli proti nebo se nevyjádřili, a tak dřívější rozhodnutí zůstalo v platnosti. Následujícího dne, 17. července 1972, byl Kózó Okamoto předsedajícím soudcem podplukovníkem Abrahamem Frischem odsouzen k trojnásobnému doživotnímu trestu odnětí svobody, rozšířenému o dalších deset let odnětí svobody. V následujících letech bylo při únosech palestinskými skupinami opakovaně požadováno Okamotovo propuštění. Stalo se tak například v září 1972 při zajetí izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově, červenci 1973 při únosu letu společnosti Japanese Air Lines, květnu 1974 při zajetí školáků v Ma'alotu nebo v červenci 1976 při únosu letu společnosti Air France do ugandského Entebbe. Okamoto byl držen po většinu svého trestu na samovazbě a v roce 1985 byl pro zhoršení jeho duševního zdraví přemístěn na společnou celu. Již v květnu téhož roku však byl po třinácti letech odnětí svobody propuštěn v rámci tzv. Džibrílské dohody spolu s 1150 vězni výměnou za 3 izraelské vojáky zajaté během první libanonské války. Po propuštění odjel do Libye, kde byl 20. května přivítán jako hrdina. Následně koncem 80. let přesídlil do Libanonu, kde žil na východě země v údolí Bikáa. Jelikož ale do země vstoupil pod falešným pasem, tedy nelegálně, byl v roce 1997 zatčen spolu se čtyřmi dalšími členy Japonské rudé armády a odsouzen ke tříletému trestu odnětí svobody (podle jiného zdroje byl zatčen, protože trénoval příslušníky LFOP–HV). V roce 2000 požádalo Japonsko, s ohledem na blížící se propuštění této pětice vězněných Japonců, o jejich extradici kvůli trestnímu stíhání. Ti však v Libanonu požádali o azyl a tři z nich, včetně Okamoty, pět dní před vypršením trestu konvertovali k islámu. Za to, aby mu byl udělen azyl, demonstrovali v ulicích Bejrútu mladí Libanonci, kteří uspořádali petici, pod níž se podepsalo na 20 tisíc lidí. Okamoto nakonec jako jediný získal status politického uprchlíka, podle libanonských úřadů kvůli „utrpení, které snášel v izraelských věznicích“. Od té doby údajně žije v Bejrútu, kde má vést poklidný život.", "section_level": 2}, {"title": "Důsledky v Izraeli.", "content": "Útok vedl k zásadní změně bezpečnostních opatření v letectví v Izraeli. Došlo k opuštění systému, v němž byla potenciální hrozba vyhodnocována na základě etnicity pasažérů, a zavedení zcela nového bezpečnostního systému a technik. Patří mezi ně mimo jiné behaviorálního profilování, tj. sledování chování pasažérů a vyhodnocování míry jejich rizika. Díky tomuto a dalším opatřením je dnešní Ben Gurionovo letiště (do roku 1973 letiště Lod) podle mnohých autorů (např. Maras, Dempsey, Khurana) jedno z nejbezpečnějších letišť na světě. Tato událost, společně s Mnichovským masakrem, při níž členové palestinské skupiny Černé září o čtyři měsíce později povraždili izraelské sportovce na olympiádě v Mnichově, vedla k přijetí vládní rezoluce, která specifikuje rozdělení pravomocí v oblasti vnitřní bezpečnosti mezi izraelskou policií a zpravodajskou službou Šabak.", "section_level": 2}, {"title": "Připomínka v Portoriku.", "content": "V červnu 2006 navrhl portorický senátor José Garriga Picó, aby byl 30. květen v Portoriku vyhlášen „Dnem památky Lodského masakru“ (). Jeho návrh, předložený jako senátní projekt 1535, jednomyslně schválily obě komory zákonodárného shromáždění a 2. srpna téhož roku jej, již jako zákon č. 144, podepsal portorický guvernér Aníbal Acevedo Vilá. Účelem památečního dne je připomenout si útok na letišti Lod, uctít zemřelé i přeživší a mezi portorickou veřejností působit osvětu proti terorismu.", "section_level": 2}, {"title": "Žaloba proti Severní Koreji.", "content": "V roce 2008 podalo osm pozůstalých dětí po Carmelo Calderónovi Molinovi (při útoku zemřel), a Pablo Tirado, syn přeživšího Pabla Tirada Ayala (při útoku byl raněn), žalobu u amerického federálního soudu v portorickém hlavním městě San Juan. Společně zažalovali severokorejskou vládu za poskytnutí materiální podpory LFOP a Japonské rudé armádě. Žalující strana si činila právní nárok žalovat severokorejskou vládu na základě federálního zákona \"Foreign Sovereign Immunities Act\" z roku 1976. Předběžné slyšení za účelem přezkoumání důkazů začalo 2. prosince 2009. Severokorejská vláda na žalobu nereagovala, ani k soudu nevyslala svého zástupce. Rodiny obětí byly zastoupeny právníky z izraelského právního centra Šurat ha-Din. V červenci 2010 soud vynesl rozsudek, kterým nařídil Severní Koreji zaplatit obětem a rodinám pozůstalých 378 milionů amerických dolarů jako kompenzaci za teroristický útok. K roku 2013 se nicméně částku nepodařilo vymoci.", "section_level": 2}], "src_summary": "Masakr na letišti Lod byl teroristický útok z 30. května 1972, spáchaný třemi členy ultralevicové skupiny Japonská rudá armáda, kteří byli rekrutováni Lidovou frontou pro osvobození Palestiny (LFOP). Při útoku, k němuž došlo v Izraeli na telavivském letišti Lod (dnešní Ben Gurionovo mezinárodní letiště), zemřelo 26 osob a dalších 74 až 80 bylo raněno. Většinu obětí tvořili křesťanští poutníci z Portorika, dále jedna Kanaďanka a osm Izraelců, mezi nimiž byl i světově uznávaný vědec Aharon Kacir, zvažovaný jako kandidát na post izraelského prezidenta. ", "tgt_summary": "The Lod Airport massacre was a terrorist attack that occurred on May 30, 1972, in which three members of the Japanese Red Army recruited by the Palestinian group called the Popular Front for the Liberation of Palestine-External Operations (PFLP-EO), attacked Lod Airport (now Ben Gurion International Airport) near Tel Aviv, killing 26 people and injuring 80 others. Two of the attackers were killed, while a third, Kōzō Okamoto, was captured after being wounded. ", "id": 1265019}
{"src_title": "Mistrovství Evropy v házené mužů 2012", "tgt_title": "2012 European Men's Handball Championship", "src_document": [{"title": "Hrací systém.", "content": "Zápas se hraje 2 × 30 minut. Vítěz obdrží 2 body. V případě nerozhodného výsledku po 60 minutách se týmům připisuje po jednom bodu, jedná-li se o utkání základní či čtvrtfinálové skupiny. V případě vyrovnaného skóre v utkáních play-off, pokračuje se prodloužením o délce 2 × 5 minut. Pokud ani poté není zápas rozhodnutý, rozhoduje střelba sedmimetrových hodů. Každý z týmů má k dispozici pět pokusů. Není-li rozhodnuto ani poté, rozhoduje série po jednom pokusu. Ze základních skupin postupují tři týmy do čtvrtfinále. Sloučením postupujících ze dvou základních skupin vznikne vždy jedna čtvrtfinálová (I = A + B, II = C + D). Poslední týmy ze základních skupin na turnaji loučí. Do čtvrtfinále se týmům započítávají body dosažené proti soupeřům postupujícím ze skupiny. Do semifinále postupují dva nejlepší z obou čtvrtfinálových skupin, kteří vytvoří dvojice dle pořadí ve skupině křižně. Znamená to, že první tým z jedné skupiny hraje se druhým týmem ze druhé skupiny. Semifinále se hraje vyřazovacím systémem. Třetí týmy ze skupin I a II se utkají o páté místo. V případě nutnosti může dojít k dodatečnému zápasu o účastnické místo na olympijských hrách.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky a tabulky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "- 18:22 (7:11) 15. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad Branky: Bielecki (4), Jurecki (3), Lijewski (2), Tluczynski (2), Jaszka (1), Kuchczynski (1), Tkaczyk (1), Wisniewski (1), Jurkiewicz (1), Syprzak (1), Zaremba (1) - Vujin (6), Nikčevič (6), Ilič (4), Prodanovič (3), Sesum (1), Vuckovič (1), Čutura (1). Rozhodčí: Oscar Lopez Raluy, Angel Ramirez Sabroso (ESP) Diváků: 4 000 15. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Lindberg 7, Eggert 6, Mikkel Hansen 4, Mogensen 4, Christiansen 2, Lauge 2, Markussen 2, Henrik Toft Hansen 2, Rene Toft Hansen 1 - Valo 6, Kopčo 3, Kukučka 3, Rábek 3, Straňovský 3, Urban 3, Antl 2, Tarhai 2. Rozhodčí: Jevgenij Zotin, Nikolaj Volodkov (RUS) Diváků: 4 000 17. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Kukučka 5, Petro 3, Rábek 3, Valo 3, Antl 2, Ďuriš 2, Kopčo 2, Straňovský 2, Tarhai 2 - Tkaczyk 6, Bartosz Jurecki 6, Michał Jurecki 5, Kuchczyński 5, Jurkiewicz 4, Bielecki 3,Kwiatkowski 3, Jaszka 2, Tłuczyński 2, Wiśniewski 1, Syprzak 1, Orzechowski 1. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 3 500 17. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Ilić 8, Vujin 5, Čutura 3, Nikčević 3, Toskić 3, Prodanović 1, Vučković 1 - Christiansen 4, Mikkel Hansen 4, Lindberg 3, Eggert 2, Mogensen 2, Sarup 2, Rene Toft Hansen 2, Jacobsen 1, Henrik Toft Hansen 1. Rozhodčí: Nordine Lazaar, Laurent Reveret (FRA) Diváků: 5 000 19. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Tkaczyk 7, Michał Jurecki 6, Bartosz Jurecki 4, Jurkiewicz 3, Orzechowski 3, Tłuczyński 2, Bielecki 1, Kuchczyński 1 - Mogensen 4, Mikkel Hansen 3, Lauge 3, Sarup 3, Henrik Toft Hansen 3, Christiansen 2, Eggert 2, Lindberg 2, Lasse Svan Hansen 2, Markussen 1, Rene Toft Hansen 1. Rozhodčí: Hlynur Leifsson, Anton Palsson (ISL) Diváků: 3 500 19. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Prodanović 5, Ilić 4, Čutura 3, Marković 2, Stojković 2, Kostadinović 1, Manojlović 1, Šešum 1, Stanković 1, Toskić 1 - Ďuriš 4, Kukučka 4, Urban 4, Antl 3, Valo 3, Kopčo 2, Mikeci 1. Rozhodčí: Jevgenij Zotin, Nikolaj Volodkov (RUS) Diváků: 4 000", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "- 24:27 (9:14) 15. ledna 2012 (17:20) – Niš Branky: Kaufmann (5), Haas (4), Theuerkauf (3), Pfahl (3), Gensheimer (3), Glandorf (2), Groetzki (2), Roggisch (1), Klein (1) - Jícha (7), Filip (4), Horák (3), Juříček (3), Stehlík (3), Sklenák (3), Nocar (2), Vraný (2). Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 3 800 15. ledna 2012 (19:30) – Niš Branky: Ekberg 6, Andersson 5, Doder 4, Lundström 4, Du Rietz 3, Nilsson 3, Larholm 1 - Aluševski 7, Łazarow 7, Mojsoski 5, Stoilov 3, Mirkulovski 2, Temelkov 2. Rozhodčí: Nordine Lazaar, Laurent Reveret (FRA) Diváků: 4 000 17. ledna 2012 (18:15) – Niš Branky: Łazarow 7, Stoilov 6, Mojsoski 4, Angelovski 2, Manaskov 2, Aluševski 1, Mirkulovski 1 - Kaufmann 6,Gensheimer 3, Theuerkauf 3, Christophersen 2, Glandorf 2, Pfahl 2, Sprenger 2, Wiencek 2, Groetzki 1, Haaß 1. Rozhodčí: Hlynur Leifsson, Anton Palsson (ISL) Diváků: 4 000 17. ledna 2012 (20:15) – Niš Branky: Jícha 7, Filip 6, Nocar 5, Sklenák 3, Vraný 3, Horák 2, Juříček 2, Kubeš 1 - Ekberg 10, Lundström 6, Andersson 5, Larholm 4, Du Rietz 3, Doder 2, Nilsson 2, Stenbäcken. Rozhodčí: Oscar Raluy Lopez, Angel Sabroso Ramirez (ESP) Diváků: 2 050 19. ledna 2012 (18:15) – Niš Branky: Gensheimer 9, Groetzki 5, Christophersen 4, Kaufmann 3, Haaß 2, Pfahl 2, Sprenger 2, Glandorf 1, Hens 1 - Du Rietz 8, Larholm 6, Ekberg 4, Lundström 3, Nilsson 2 Andersson 1. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 2 800 19. ledna 2012 (20:15) – Niš Branky: Horák 5, Jícha 5, Filip 4, Vraný 4, Nocar 2, Stehlík 1 - Łazarow 7, Mirkulovski 5, Temelkov 4, Mojsoski 3, Aluševski 2, Angelovski 2, Manaskov 2, Stoilov 2. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 4 000", "section_level": 3}, {"title": "Skupina C.", "content": "- 26:29 (12:15) 16. ledna 2012 (18:15) – Novi Sad Branky: Fernandez 7, Abalo 6, Gille 3, Guigou 3, Karabatić 3, Narcisse 3, Barachet 1 - Cañellas 4, Entrerríos 4, Ugalde 4, Guardiola 3, Maqueda 3, Lorenzana 2, Fernández 2, Tomás 2, Aguinagalde 1, Entrerríos 1, Gurbindo 1, Morros 1, Parrondo 1. Rozhodčí: Constantin Din, Sorin-Laurentiu Dinu (ROM) Diváků: 5 000 16. ledna 2012 (20:15) – Novi Sad Branky: Császár 8, Iváncsik 6, Mocsai 5, Ilyés 4, Zubai 3, Krivokapić 2, Harsányi 1, Putics 1, Schuch 1 - Čipurin 5, Dibirov 4, Kovaljev 4, Rastvorcev 4, Szelmienko 4, Ivanov 3, Atman 2, Igropulo 2, Černoivanov 1, Kokszarov 1, Starych 1. Rozhodčí: Nenad Nikolič, Dusan Stojkovič (SER) Diváků: 6 000 18. ledna 2012 (18:15) – Novi Sad Branky: Čipurin 6, Igropulo 5, Kovaljev 3, Atman 2, Kokzarov 2, Szelmienko 2, Asłanjan 1, Dibirov 1, Rastvorczev 1, Starych 1 - Narcisse 6, Barachet 4, Bingo 4, Joli 4, Fernandez 3, Gille 3, Abalo 2, Guigou 1, Karabatić 1. Rozhodčí: Václav Horáček, Jiří Novotný (CZE) Diváků: 3 500 18. ledna 2012 (20:15) – Novi Sad Branky: Cañellas 6, Ugalde 4, Alberto Entrerríos 2, Raúl Entrerríos 2, Guardiola 2, Fernández 2, Aguinagalde 1, Lorenzana 1, Maqueda 1, Parrondo 1, Sarmiento 1, Tomás 1 - Császár 7, Mocsai 7, Zubai 3, Ilyés 2, Iváncsik 2, Harsányi 1, Schuch 1, Szöllősi. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 4 500 20. ledna 2012 (18:15) – Novi Sad Branky: Parrondo 6, Cañellas 5, Ugalde 5, Raúl Entrerríos 4, Alberto Entrerríos 3, Tomás 3, Aguinagalde 2, Lorenzana 1, Sarmiento 1 - Igropulo 8, Černoivanov 5, Dibirov 4, Szelmienko 3, Atman 2, Čipurin 2, Kovaljev 2, Ivanov 1. Rozhodčí: Nenad Nikolič, Dušan Stojkovič (SER) Diváků: 4 000 20. ledna 2012 (20:15) – Novi Sad Branky: Barachet 5, Bingo 4, Karabatić 3, Narcisse 3, Fernandez 2, Gille 2, Joli 2, Abalo 1, Dinart 1 - Zubai 6, Harsányi 5, Krivokapić 3, Mocsai 3, Császár 2, Iváncsik 2, Putics 2, Ancsin 1, Ilyés 1, Nagy. Rozhodčí: Slave Nikolov, Gjorgji Nachevski (MKD) Diváků: 5 000", "section_level": 3}, {"title": "Skupina D.", "content": "- 28:27 (14:14) 16. ledna 2012 (18:10) – Vršac Branky: Mamelund 6, Myrhol 6, Rambo 6, Koren 4, Tvedten 3, Paulsen 2, Lund 1 - Gajić 5, Zorman 5, Skube 4, Špiler 4, Dolenec 3, Žvižej 3, Dobelšek 1, Miklavčič 1, Pucelj 1. Rozhodčí: Václav Horáček, Jiří Novotný (CZE) Diváků: 3 000 16. ledna 2012 (20:10) – Vršac Branky: Štrlek 8, Buntić 5, Čupić 5, Lacković 5, Duvnjak 4, Vori 3 Kopljar 1 - Sigurðsson 8, Atlason 5, Pálmarsson 5, Petersson 4, Hallgrimsson 3, Ólafsson 2, Svavarsson 2. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 2 500 18. ledna 2012 (18:10) – Vršac Branky: Gajić 8, Miha Žvižej 7, Dolenec 4, Luka Žvižej 4, Špiler 3, Miklavčič 2, Zorman 1 - Čupić 9, Lacković 6, Duvnjak 4, Balić 3, Vori 3, Buntić 2, Kopljar 2, Štrlek 2. Rozhodčí: Slave Nikolov, Gjorgji Nachevski (MAC) Diváků: 3 800 18. ledna 2012 (20:10) – Vršac Branky: Gunnarsson 9, Sigurðsson 8, Pálmarsson 5, Petersson 5, Ólafsson 3, Hallgrimsson 2, Atlason 1, Svavarsson 1 - Mamelund 10, Bjørnsen 5, Espen Lie Hansen 3, Koren 3, Lund 3, Myrhol 3, Rambo 2, Tvedten 2, Samdahl 1. Rozhodčí: Per Olesen, Lars Ejby Pedersen (DEN) Diváků: 3 000 20. ledna 2012 (18:10) – Vršac Branky: Sigurðsson 9, Atlason 5, Petersson 4, Jakobsson 3, Kristjánsson 3, Ólafsson 3, Pálmarsson 3, Gunnarsson 1, Svavarsson 1 - Gajić 7, Skube 7, Dolenec 6, Zorman 3, Dobelšek 2, Luka Žvižej 2, Miha Žvižej 2, Brumen 1, Mačkovšek 1, Miklavčič 1, Pucelj 1, Špiler 1. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 3 800 20. ledna 2012 (20:10) – Vršac Branky: Čupić 6, Buntić 4, Horvat 3, Lacković 3, Štrlek 3, Balić 2, Ninčević 2, Bičanić 1, Duvnjak 1, Kopljar 1 - Mamelund 6, Tvedten 5, Klev 2, Lund 2, Myrhol 2, Bjørnsen 1, Koren 1, Rambo 1. Rozhodčí: Constantin Din, Sorin-Laurentiu Dinu (ROU) Diváků: 3 000", "section_level": 3}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina I.", "content": "- 29:29 (9:20) 21. ledna 2012 (16:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Jaszka 8, Wiśniewski 5, Jurecki 4, Kuchczyński 4, Tłuczyński 3, Jurkiewicz 2, Syprzak 2, Bielecki 1 - 7 Niclas Ekberg 7, Lundström 6, Larholm 4, Nilsson 4, Andersson 2, Du Rietz 2, Jakobsson 2, Doder 1, Karlsson. Rozhodčí: Nordine Lazaar, Laurent Reveret (FRA) Diváků: 6 003 21. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Mikkel Hansen 12, Lindberg 8, Spellerberg 5, Lauge 3, Christiansen 2, Rene Toft Hansen 2, Sarup 1 - Kirił Łazarow 13, Stoilov 7, Aluševski 4, Mojsoski 3, Łazarow 2, Markoski 1, Mirkulovski 1, Temelkov. Rozhodčí: Oscar Raluy Lopez, Angel Sabroso Ramirez (ESP) Diváků: 17 000 21. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Ilić 6, Nikčević 4, Stanković 3, Čutura 2, Prodanović 2, Stojković 2, Manojlović 1, Toskić 1 - Gensheimer 5, Glandorf 4, Groetzki 4, Christophersen 2, Kaufmann 2, Roggisch 2, Pfahl 1, Theuerkauf 1. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 19 500 23. ledna 2012 (16:20) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Bartosz Jurecki 5, Lijewski 4, Tłuczyński 4, Orzechowski 3, Jurkiewicz 2, Syprzak 2, Tkaczyk 2, Jaszka 1, Michał Jurecki 1, Wiśniewski 1 - Łazarow 9, Aluševski 4, Mojsoski 4, Temelkov 4, Mirkulovski 2, Dimovski 1, Łazarow 1, Markoski 1, Stoilov 1. Rozhodčí: Hlynur Leifsson, Anton Palsson (ISL) Diváků: 3 700 23. ledna 2012 (18:20) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Eggert 7, Lindberg 5, Mikkel Hansen 4, Mogensen 4, Markussen 2, Sarup 2, Rene Toft Hansen 2, Lauge 1, Henrik Toft Hansen 1 - Gensheimer 4, Haaß 4, Kaufmann 4, Theuerkauf 4, Glandorf 3, Sprenger 3, Klein 2, Wiencek 2. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 7 000 23. ledna 2012 (20:20) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Vujin 5, Šešum 4, Čutura 3, Nikčević 3, Prodanović 3, Ilić 2, Stojković 2, Marković 1, Stanković 1 - Du Rietz 8, Ekberg 4, Jakobsson 3, Andersson 2, Lundström 2, Karlsson 1, Stenbäcken 1. Rozhodčí: Oscar Raluy Lopez, Angel Sabroso Ramirez (ESP) Diváků: 17 000 25. ledna 2012 (16:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Bartosz Jurecki 5, Kuchczyński 5, Bielecki 4, Lijewski 4, Wiśniewski 4, Jaszka 3, Syprzak 3, Micha Jurecki 2, Tłuczyński 2, Tkaczyk 1 - Klein 7, Sprenger 7, Theuerkauf 5, Kaufmann 3, Gensheimer 2, Glandorf 2, Hens 2, Christophersen 1, Groetzki 1, Haaß 1, Roggisch. Rozhodčí: Oscar Raluy Lopez, Angel Sabroso Ramirez (ESP) Diváků: 1 000 25. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Eggert 7, Mikkel Hansen 5, Sarup 4, Lasse Svan Hansen 4, Christiansen 3, Henrik Toft Hansen 3, Spellerberg 2, Lindberg 1, Mogensen 1, Nielsen 1 - Andersson 8, Lundström 4, Doder 2, Ekberg 2, Du Rietz 2, Jakobsson 2, Nilsson 2, Karlsson 1, Petersson 1. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 5 200 25. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Vujin 5, Šešum 4, Nenadić 3, Marković 2, Stanković 2, Nikčević 1, Prodanović 1, Stojković 1 - Łazarow 10, Dimovski 3, Łazarow 2, Mojsoski 2, Stoilov 2, Aluševski 1, Mojsoski 1, Temelkov 1. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 12 000 - 21:27 (10:14)", "section_level": 3}, {"title": "Skupina II.", "content": "22. ledna 2012 (16:10) – Novi Sad Branky: Császár 7, Ilyés 5, Harsányi 3, Mocsai 2, Ancsin 1, Iváncsik 1, Putics 1, Vadkerti 1 - Atlason 5, Sigurðsson 5, Gunnarsson 4, Ólafsson 4, Svavarsson 3, Hallgrimsson 2, Pálmarsson 2, Kárason 1, Ragnarsson 1. Rozhodčí: Nenad Nikolič, Dušan Stojkovič (SRB) Diváků: 4 500 22. ledna 2012 (18:10) – Novi Sad Branky: Barachet 6, Abalo 4, Joli 4, Accambray 3, Gille 3, Bingo 2, Fernandez 2, Honrubia 2, Karabatić 2 - Luka Žvižej 6, Gajić 5, Dolenec 3, Špiler 3, Bezjak 2, Dobelšek 2, Zorman 2, Miklavčič 1, Skube 1, Miha Žvižej 1. Rozhodčí: Constantin Din, Sorin-Laurentiu Dinu (ROU) Diváků: 4 700 22. ledna 2012 (20:10) – Novi Sad Branky: Tomás 5, Gurbindo 3, Fernández 3, Cañellas 2, Entrerríos 2, Parrondo 2, Maqueda 2, Sarmiento 2, Aguinagalde 1, Lorenzana 1, Ugalde 1 - Čupić 5, Lacković 4, Štrlek 4, Buntić 2, Kopljar 2, Duvnjak 1, Gojun 1, Ninčević 1, Vori 1, Vuković 1. Rozhodčí: Václav Horáček, Jiří Novotný (CZE) Diváků: 7 500 24. ledna 2012 (16:10) – Novi Sad Branky: Aguinagalde 5, Fernández 4, Tomás 4, Entrerríos 3, Gurbindo 3, Cañellas 2, Lorenzana 2, Maqueda 2, Parrondo 2, Sarmiento 2, Ugalde 2 - Sigurðsson 6, Kárason 4, Atlason 3, Hallgrimsson 3, Kristjánsson 3, Pálmarsson 3, Ólafsson 2, Guðmundsson 1, Svavarsson 1. Rozhodčí: Slave Nikolov, Gjorgji Nachevski (MKD) Diváků: 2 500 24. ledna 2012 (18:10) – Novi Sad Branky: Barachet 4, Fernandez 4, Abalo 3, Gille 3, Bingo 2, Joli 2, Narcisse 2, Sorhaindo 2 - Čupić 7, Kopljar 7, Lacković 4, Duvnjak 2, Horvat 2, Ninčević 2, Vuković 2, Bičanić 1, Musa 1, Vori 1. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 7 500 24. ledna 2012 (20:10) – Novi Sad Branky: Putics 7, Császár 5, Krivokapić 4, Iváncsik 3, Ancsin 2, Harsányi 2, Mocsai 2, Zubai 2, Ilyés 1, Laluska 1, Szöllősi 1 - 3 Dragan Gajić 13, Dolenec 5, Miklavčič 3, Zorman 3, Dobelšek 2, Mačkovšek 2, Žvižej 2, Špiler 1, Žvižej 1. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 6 800 25. ledna 2012 (16:10) – Novi Sad Branky: Accambray 10, Detrez 4, Fernandez 3, Abalo 2, Gille 2, Honrubia 2, Narcisse 2, Sorhaindo 2, Gille 1, Joli 1 - Sigurðsson 5, Gunnarsson 4, Kárason 4, Ólafsson 4, Pálmarsson 4, Hallgrimsson 3, Atlason 2, Ragnarsson 2, Svavarsson 1. Rozhodčí: Nenad Nikolič, Dušan Stojkovič (SRB) Diváků: 2 800 25. ledna 2012 (18:10) – Novi Sad Branky: Fernández 7, Cañellas 6, Entrerríos 4, Parrondo 4, Lorenzana 3, Guardiola 3, Gurbindo 3, Sarmiento 3, Maqueda 2 - 7 Luka Žvižej 7, Gajić 6, Skube 6, Žvižej 4, Pucelj 3, Dolenec 2, Bezjak 1, Miklavčič 1, Špiler 1, Zorman 1. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 3 200 25. ledna 2012 (20:10) – Novi Sad Branky: Császár 14, Ilyés 3, Krivokapić 2, Harsányi 1, Mocsai 1, Putics 1, Vadkerti 1, Zubai 1 - Horvat 11, Buntić 5, Ninčević 3, Bičanić 2, Duvnjak 1, Kopljar 1, Vuković 1. Rozhodčí: Constantin Din, Sorin-Laurentiu Dinu (ROU) Diváků: 5 500", "section_level": 3}, {"title": "Play off.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "- 25:24 (12:10) 27. ledna 2012 (17:45) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Lauge 6, Mikkel Hansen 4, Rene Toft Hansen 4, Eggert 3, Mogensen 3, Henrik Toft Hansen 2, Christiansen 1, Lindberg 1, Lasse Svan Hansen 1 - Aguinagalde 5, Maqueda 4, Entrerríos 3, Fernández 2, Sarmiento 2, Tomás 2, Ugalde 2, Lorenzana 1, Parrondo 1, Gurbindo 1, Morros 1. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 14 000 27. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Ilić 8, Vujin 6, Nikčević 4, Stanković 3, Toskić 3, Manojlović 1, Prodanović 1 - Kopljar 7, Vori 4, Čupić 3, Lacković 3, Balić 2, Buntić 1, Horvat 1, Ninčević 1. Rozhodčí: Nordine Lazaar, Laurent Reveret (FRA) Diváků: 20 000", "section_level": 3}, {"title": "Finále.", "content": "- 19:21 (7:9) 29. ledna 2012 (17:00) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Prodanović 4, Vučković 3, Ilić 2, Nikčević 2, Stojković 2, Toskić 2, Vujin 2, Beljański 1, Manojlović 1 - Mikkel Hansen 9, Eggert 3, Lauge 2, Lindberg 2, Markussen 2, Sarup 1, Spellerberg 1, Toft Hansen. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 19 800", "section_level": 3}, {"title": "O 3. místo.", "content": "- 31:27 (13:12) 29. ledna 2012 (14:30) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Čupić 7, Lacković 7, Vori 6, Kopljar 4, Ninčević 4, Balić 1, Gojun 1, Vuković 1 - Sarmiento 7, Fernández 6, Tomás 4, Parrondo 3, Aguinagalde 2, Cañellas 1, Alberto Entrerríos 1, Raúl Entrerríos 1, Gurbindo 1, Maqueda. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 8 500", "section_level": 3}, {"title": "O 5. místo.", "content": "Makedonie - 28:27 (16:12) 27. ledna 2012 (15:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Kirił Łazarow 8, Stoilov 6, Aluševski 4, Mirkulovski 3, Temelkov 3, Mojsoski 2, Dimovski 1, Filip Łazarow 1 - Dolenec 7, Žvižej 6, Brumen 4, Gajić 4, Zorman 4, Dobelšek 1, Špiler 1. Rozhodčí: Óscar Raluy López, Ángel Luis Sabroso (ESP) Diváků: 5 500", "section_level": 3}, {"title": "Statistiky turnaje.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Konečné pořadí.", "content": "Přímou účast na LOH 2012 si vybojovalo Dánsko. Do jarní kvalifikace o postup na Olympijské hry 2012 v Londýně se probojovalo Srbsko a Makedonie. Protože Dánsko mělo postup do kvalifikace jistý, nahradilo je v kvalifikaci Polsko.", "section_level": 2}], "src_summary": "10. mistrovství Evropy v házené se konalo od 15. do 29. ledna 2012 v Srbsku. Mistrovství se zúčastnilo 16 mužstev, rozdělených do čtyř čtyřčlenných skupin, z nichž první tři týmy postoupily do dvou čtvrtfinálových skupin. První dva týmy z čtvrtfinálových skupin postoupily do semifinále, týmy na třetím místě hrály o páté místo. ", "tgt_summary": "The 2012 EHF European Men's Handball Championship was the tenth edition of the men's continental handball tournament, which was held in Serbia between 15–29 January 2012. Sixteen teams qualified for the event, including host nation Serbia, defending champion France and fourteen national teams through the qualifying tournament. The teams were split into four groups of 4, with the top 3 teams of each group advancing to the main round, carrying the points won against other qualified opponents. Going to the main round with no points, Denmark ended up winning the championship after defeating Serbia in the final with a scoreline of 21–19. ", "id": 164454}
{"src_title": "Bitva u Muretu", "tgt_title": "Battle of Muret", "src_document": [{"title": "Předvečer bitvy.", "content": "V únoru 1213 ovládal Simon IV. z Montfortu část území hrabství Foix a Comminges, odolávalo mu však hrabství Toulouse. Toulouský hrabě Raimond VI. se dohodl s aragonským králem Pedrem II., jenž se v Lavauru pokoušel se Simonem vyjednávat. Pedro patřil k významným katolickým králům. V roce 1212 spolu s Alfonsem VIII. Kastilským a Sanchem VII. Navarrským porazil v bitvě u Las Navas de Tolosa arabsko-berberské vojsko Miramamolina. Na straně Simona se jednání zúčastnil opat Amaury. K dohodě mezi Pedrem a Simonem však nedošlo a následně se spor na diplomatické úrovni přesunul do Říma. S papežem Inocencem III. zde za Simonovu strany jednali narbonnský biskup Amaury, biskup z Comminges, opat z Clairaku a arcijáhen Vilém z Paříže. Jednání však dopadla neúspěšně a král Pedro Aragonský začal shromažďovat vojsko. Simon proto vyslal Lamberta z Limoux vyhlásit králi válku.", "section_level": 1}, {"title": "Složení armád.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Aragonský král a jeho spojenci.", "content": "Armáda byla rozložena do tří skupin. První skupinu tvořil předvoj, 200 Aragonců a 400 mužů z hrabství Foix a vedl je hrabě Raimond Roger z Foix. Druhou skupinu tvořilo 700 Aragonců vedených aragonským králem Pedrem. Třetí skupina pak byla rozdělena na dvě podskupiny, přičemž dohromady čítaly 900 mužů. První podskupinu vedl hrabě Raimond z Toulouse, druhou pak hrabě Bernard VI. z Comminges. Zajímavé je, že druhá podskupina nebyla na začátku bitvy vůbec připravena k boji.", "section_level": 2}, {"title": "Montfort a jeho spojenci.", "content": "Armáda byla rozdělena na dvě skupiny a první skupina na další tři šiky. První šik tvořili předvoj a 300 rytířů a zbrojnošů a vedli je Guillaume des Barres a Guillaume de Contres. Druhý šik představovalo 300 rytířů a zbrojnošů vedených Bouchardem z Marly a ve třetím šiku bylo opět 300 rytířů a zbrojnošů vedených Simonem IV. z Montfortu. Druhou skupinu, umístěnou ve druhém sledu za první, pak tvořilo 700 Kušičníků a Kopiníků.", "section_level": 2}, {"title": "Průběh bitvy.", "content": "Ačkoliv se vlastní bitva odehrála až 12. září, dají se do ní zahrnout události od 30. srpna. V ten den armáda Pedra Aragonského a jeho spojenců oblehla hrad Muret. Také se jim podařilo část dobýt, ale jejich hlavním cílem bylo vylákat Simona z Montfortu. Ten k hradu přitáhl 31. srpna s jízdou. Pedro stáhl armádu na rovinatou plochu nedaleko hradu, která byla pro bitvu příhodnější. Simon se po poradě s biskupy rozhodl pro otevřenou bitvu. Večer pak došlo k poslednímu jednání Pedra a Simona v Muretu, po které zůstala jedna z bran otevřená. Toho chtěl Pedro využít a poslal sem předvoj vedený hrabětem z Foix. Části se sice podařilo dostat do hradu, ale zde byla odražena. Večer před bitvou pak Raimond z Toulouse nabádal k opatrnosti, ale nebyl vyslyšen. Jelikož se v Pedrově armádě nacházeli veteráni od Las Navas de Tolosa, je možné, že došlo k uvolnění atmosféry v táboře – pravděpodobně se také popíjelo – a podcenění početně slabší nepřátelské armády. Druhý den ráno se Simonovo vojsko sešikovalo do tří šiků. Vojsku požehnali toulouský biskup Fulko a biskup z Comminges, který pochopil, že důležitá bude rychlost. Proto Fulkovo žehnání ukončil zvoláním \"\"Ve jménu Krista kupředu!\"\" Vojsko vyrazilo do útoku, což Pedro nečekal, protože nepředpokládal, že početně slabší Simonova armáda zaútočí jako první. Zatímco první dva šiky zaútočili přímo, třetí, vedený Simonem, zleva objel Pedrovu armádu a následně zaútočil na pravé křídlo. V tu chvíli se Pedro pokusil situaci zachránit útokem proti šiku Montforta, ale při srážce byl zabit – snad Alanem z Roucy či Florentem z Ville. Je možné, že se Pedro snažil zachránit, chtěl se vzdát a volal, že je král. Bitva pak ještě nějakou dobu pokračovala dál, ale brzy začalo vojsko prchat z bojiště. Největší ztráty utrpěla milice složená z měšťanů a řemeslníků z Toulouse. Simon však dál držel šik zpátky. Nemohl totiž uvěřit, že vyhrál, a předpokládal, že se jedná o léčku.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Na bojišti padlo velké množství vojáků, mezi nimi i aragonský král Pedro II. Po bitvě mu byl v johanitském převorství v Toulouse vystrojen královský pohřeb. Ze šlechty z Aragonie v bitvě padli také Miguel de Rada, Miguel de Luesia, Blasco d ́Alagon a Gomez de Luna. Simon IV. z Montfortu však svého drtivého a překvapivého vítězství nemohl využít. Papežský legát Petr z Beneventa mu totiž nabídl smír a do dalších jednání se zapojil také hrabě Raimond VI. z Toulouse.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Muretu se uskutečnila dne 12. září 1213 u jihofrancouzského města Muret. Jednalo se o jednu z hlavních bitev bojů proti Albigenským.", "tgt_summary": "At the Battle of Muret on 12 September 1213 the Crusader army of Simon IV de Montfort defeated the joined forces of Raymond VI and of Peter II of Aragon, at Muret near Toulouse.", "id": 131791}
{"src_title": "Jen Fu", "tgt_title": "Yan Fu", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z rodiny džentry z okresu Chou-kuan v provincii Fu-ťien, nedaleko fuťienské metropole Fu-čou (dnešní okres Min-chou v městské prefektuře Fu-čou). Připravoval se na úřednické zkoušky. Smrt otce roku 1866 uvrhla rodinu do finanční tísně a Jen Fu nemohl nadále studovat. Místo toho získal placené místo žáka v navigační škole při státních loděnicích a arsenálu ve Fu-čou se západním způsobem výuky a získal vzdělání v angličtině, aritmetice, geometrii, algebře, trigonometrii, fyzice, chemii, astronomii i navigaci. Právě zde se nadchl pro západní vědu. Absolvoval roku 1871 a následujících pět let sloužil v čínském vojenském námořnictvu. V letech 1877–1879 studoval na Royal Naval College v anglickém Greenwichi. Po návratu do Číny začal učit na škole arsenálu, kde sám kdysi studoval, a později též na námořní akademii v Tchien-ťinu. V této době se rovněž stal závislý na opiu. Po porážce Číny v čínsko-japonské válce (1895) se v Číně uvolnily poměry a otevřel prostor pro modernizační a „westernizační“ snahy. Jen Fu se v této době proslavil jako překladatel a také jako teoretik překladu. Uvedl na čínský knižní trh a do čínského myšlení dílo Adama Smitha \"Bohatství národů\", traktát \"O svobodě\" Johna Stuarta Milla, \"Ducha zákonů\" Charlese Louise Montesquieua či \"Studii o sociologii\" Herberta Spencera. Jen Fu seznámil čínské čtenáře též s Darwinovým učením, sám s ním však plně nesouhlasil a nepřekládal samotného Darwina, ale Thomase Huxleyho, s nímž více souzněl. Ideu přírodního výběru uvedl do čínské tradice pod názvem \"tchien-ce\" (). Své myšlenky šířil také jako šéfredaktor novin \"Kuo-wen pao\". Zapojil se i do politiky, do prvního moderního politického hnutí v Číně zvaného Kung-čche šang-šu, které vedl Kchang Jou-wej, a jež nakonec vyústilo ve „sto dní reforem“. V roce 1912, v souvislosti se Sinchajskou revolucí, byl Jen Fu zvolen rektorem Pekingské univerzity. Navzdory tomu zůstal přesvědčeným monarchistou a podporoval Jüan Š’-kchaje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jen Fu, 8. ledna 1854, Chou-kuan, Fu-ťien — 27. října 1921, Fu-čou) byl čínský učenec a překladatel, představitel prozápadních trendů. Uvedl do čínského myšlení řadu evropských myšlenek, mj. i Darwinovu teorii přírodního výběru.", "tgt_summary": "Yan Fu (, IPA: ; courtesy name: Ji Dao, 幾道; 8 January 1854 — 27 October 1921) was a Chinese scholar and translator, most famous for introducing western ideas, including Darwin's \"natural selection\", to China in the late 19th century.", "id": 319905}
{"src_title": "Dave Bolland", "tgt_title": "Dave Bolland", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Amatérská a juniorská kariéra.", "content": "V sezoně 2001–2002 získal titul (All-Ontario Bantam AAA) v \"bantam\" lize (dorost) s Torontem Red Wings. Od léta 2002 oblékal dres Londonu Knights v OHL, který si vybral jako 8. celkově v draftu OHL. V první sezoně zaznamenal 17 bodů v 64 zápasech, na led se příliš nedostal. V ročníku 2003–2004 odehrál o zápas víc, nasbíral ale o 50 bodů více, když vstřelil 37 branek a na 30 se podílel jako asistent. V lednu si zahrál na CHL Top Prospects Game, přihrál na jednu branku. Zúčastnil se také All-Star Game 2004 OHL v Peterborough, kde přispěl k vítězství západní konference gólem a přihrávkou. Na konci ročníku získal klubovou cenu pro hráče s největším zlepšením. Také byl nominován do 3. All-Star týmu OHL. Na sezonu 2004-05 bude on a jeho spoluhráči z Londonu ještě dlouho vzpomínat. London vyhrál vše, co mohl a Bolland navíc patřil k oporám týmu. V 66 zápasech nasbíral 85 bodů (34+51) a přesto to stačilo až na 4. místo v kanadském bodování týmu a s 34 góly byl 3. v týmu. London vytvořil během základní části 4 rekordy CHL (nejvyšší % vítězství – 88,2%, nejdelší série bez porážky i nejdelší série bez porážky od začátku sezony – 31 zápasů, nejnižší počet inkasovaných gólů – 125) a 15 rekordů OHL (mj. London se stal 1. týmem v historii, který dokázal 2 sezony po sobě vyhrát více než 50 zápasů a získat více než 100 bodů). Bolland patřil k 8 hráčům Londonu, kteří si zahráli za výběr Západní konference na OHL All-Star Game. Také hrál za výběr OHL na Canada/Russia Challenge. Ve svém nejlepším zápase sezony (vítězství 14-1 nad Kingstonem) vstřelil 4 góly a na další 2 přihrál. V playoff nasbíral 25 bodů (11+14) v 18 zápasech a v produktivitě v týmu byl třetí a v gólech druhý. London při své cestě za prvním titulem OHL ve 40leté historii týmu prohrál pouze 2 zápasy. London tak získal cenu Wayna Gretzkyho pro vítěze Západní konference OHL i J. Ross Robertson Cup pro vítěze OHL. London poté hostil i Memorial Cup a když všechny 4 zápasy vyhrál, radovali se jeho hráči ze zisku nejcennější juniorské trofeje. Bolland k jeho zisku pomohl gólem a asistencí, také si připsal 8 TM a +1 bod v +/-. London během celé sezony prohrál pouze 2 zápasy na domácím kluzišti. Závěrečná sezona v juniorech mu vyšla skvěle, když v průměru sbíral přes 2 body na zápas. Jeho konečná bilance byla 130 bodů (57+73) v 59 zápasech. Byl se svým spoluhráčem Shrempem nejlepším střelcem OHL, za ním pak skončil druhý v produktivitě v OHL (Shremp měl 145 bodů). V playoff nastřílel v 15 zápasech 15 branek a přidal 9 asistencí a pomohl tak Londonu do finále, kde ale podlehl Peterborough. Během sezony reprezentoval OHL na CHL-Russia Challenge a také si zahrál OHL All-Star Game. Po sezoně byl nominován do 1. All-Star týmu OHL a dostal cenu Jima Mahona pro nejproduktivnější pravé křídlo v OHL. OHL opustil s celkovou bilancí 254 zápasů, 299 bodů (135+164) a 280 TM. Ve vstupním draftu NHL 2004 byl draftován ve 2. kole na celkově 32. místě Chicagem Blackhawks.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Blackhawks s ním uzavřeli nováčkovskou smlouvu 25. května 2006 a následující sezonu zahájil v Norfolku v AHL. Vzhledem k zranění Martina Havláta a Michala Handzuše byl však na konci října povolán a 25. října 2006 si v zápase proti Vancouveru odbyl premiéru v NHL. Více v NHL nestihl odehrát. V AHL ho na začátku sezony pronásledovala různá zranění, což se projevilo na jeho herní pohodě, po Novém roce byl již v pořádku a dostal se do formy. V únoru nasbíral 16 bodů (6+10) ve 13 zápasech a byl za to vyhlášen nováčkem měsíce AHL. V playoff přidal v 6 zápasech 4 asistence. Ani v další sezoně se mu zranění nevyhýbala a tak dohromady odehrál 55 utkání. Sezonu začal v Rockfordu. Na konci října byl povolán do Chicaga, kde pak strávil již většinu času do konce základní části. První bod v NHL si připsal 31. října 2007 v Dallasu a první gól vstřelil 16. prosince do sítě floridského Tomáše Vokouna. Celkem za Blackhawks v této sezoně odehrál 39 utkání a nasbíral 17 bodů, pokud ho nelimitovala zranění odváděl velmi dobré výkony. V Rockfordu přidal 10 bodů v 16 utkáních. Po skončení základní části, kdy musel poslední 2 utkání Blackhawks vynechat pro zranění, byl poslán do Rockfordu na playoff. S nedoléčeným zraněním nastoupil v prvních 7 utkáních, dalších 5 musel vynechat. Rockford pak vypadl ve 2. kole s Chicagem Wolves. Sezona 2008–2009 byla jeho první celá sezona v dresu Blackhawks a společně s Havlátem a Andrewem Laddem vytvořili nejspolehlivější řadu Blackhawks v této sezoně. Bolland celkem nasbíral 47 bodů (19+28) v 81 zápasech a také přidal +19 +/- bodů. V lednu si zahrál na NHL YoungStars Game za tým hráčů, kteří jsou v NHL 2. sezonu. Zápas 27. února 2009 proti Pittsburghu byl jeho 100. v kariéře v NHL. V playoff pomohl Blackhawks do finále Západní konference 12 body (4+8) v 17 utkáních. Po sezoně, 30. června 2009 prodloužil o 5 let smlouvu s Blackhawks. Ani v sezoně 2009–2010 nebyl zdravotně v pořádku a kvůli operaci vynechal od začátku listopadu do začátku února 41 utkání. Celkem tak v základní části odehrál jen 39 utkání a nasbíral 16 bodů. V playoff se mu ovšem dařilo, když také nasbíral 16 bodů, ale jen ve 22 utkáních. Kromě ofenzivního příspěvku plnil na cestě za Stanley Cupem především defenzivní úkoly proti elitním hráčům soupeřů, které často dokázal z ledu úplně \"vymazat\". Také nasbíral 30 trestných minut a byl nejtrestanějším hráčem Blackhawks v playoff a také 5. v celé NHL. V sezoně 2010–2011 v 61 utkáních nasbíral 37 bodů (15+22). Zápas 16. ledna 2011 proti Nashvillu byl jeho 200. v NHL, oslavil ho 2 góly a navíc též dosáhl na metu 100 bodů v NHL. Posledních 14 utkání základní části a první 3 utkání playoff musel vynechat kvůli otřesu mozku. Když nastupoval do 4. utkání 1. kola proti Canucks, Blackhawks prohrávali na zápasy 0:3. Bolland v dalších 4 utkáních nasbíral 6 (2+4), ale nakonec vyřazení v prodloužení 7. utkání série zabránit nedokázal. S 6 body se dělil s Mariánem Hossou, Duncanem Keithem a Patrickem Kanem o 1. místo v produktivitě, ale měl odehráno o 3 utkání méně. V +/- statistice byl s +6 body nejlepším v týmu. Po dvou sezonách provázených zraněními tentokrát mohl v sezoně 2011-2012 odehrát 76 zápasů v základní části, i když zdravotní problémy měl i v této sezoně. Dokázal vyrovnat svůj osobní střelecký rekord s 19 góly a k tomu přidal i 18 asistencí a celkem nasbíral 37 bodů. Vedl tým v počtu vstřelených gólů v oslabení (3, nejlepší výkon v NHL byly 4 góly). V playoff nasbíral v 6 zápasech 1. kola proti Phoenixu 3 asistence, ale Blackhawks podruhé v řadě vypadli z playoff hned v 1. kole.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V roce 2006 byl členem kanadské juniorské reprezentace v rámci mistrovství světa juniorů a pěti body (3+2) v 6 zápasech se podílel na úspěchu Kanady, která v finále vyhrála nad Ruskem 5-0 a Bolland tak s ostatními spoluhráči získal zlatou medaili.", "section_level": 1}], "src_summary": "David Bolland (* 5. června 1986, Mimico, Ontario, Kanada) je kanadský hokejový útočník hrající v týmu Toronto Maple Leafs v severoamerické lize (NHL). Je dvojnásobným vítězem Stanley Cupu, který získal s Chicagem Blackhawks v letech 2010 a 2013.", "tgt_summary": "David D. Bolland (born June 5, 1986) is a Canadian former professional ice hockey player. Bolland earned the nickname \"\"'The Rat\"\"' for his ability to get under the skin of opponents, similar to the play of Ken Linseman, the first player to have the nickname. Bolland was drafted by the Chicago Blackhawks in the second round (32nd overall) of the 2004 NHL Entry Draft. Prior to joining the Blackhawks full-time, Bolland played in the American Hockey League (AHL) for the Norfolk Admirals and Rockford IceHogs. While playing junior hockey in the Ontario Hockey League (OHL), Bolland helped the London Knights capture the 2005 Memorial Cup. He also competed at the 2006 World Junior Championships, where he helped Canada capture the gold medal. ", "id": 2468175}
{"src_title": "David Douglas Duncan", "tgt_title": "David Douglas Duncan", "src_document": [{"title": "Dětství a vzdělání.", "content": "Duncan se narodil v Kansas City, kde navštěvoval také skautský klub. Krátce navštěvoval Arizonskou univerzitu, kde studoval archeologii. Ve svém vzdělání pokračoval na univerzitě v Miami, kterou dokončil v roce 1938, zkouškou ze zoologie a španělštiny. Působil jako redaktor a fotograf v univerzitních novinách.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Jeho kariéra fotografa začala při požáru hotelu v Tucsonu v Arizoně, kde pak také studoval archeologii. Jeho fotoaparát zachytil jednoho hotelového hosta, jak se opakovaně pokouší vrátit do hořící budovy pro kufr. Tato fotografie vyšla v novinách a později se ukázalo, že na ní byl bankovní lupič John Dillinger a onen kufr obsahoval úlovek z bankovní loupeže, při které byl zastřelen policista. Po škole Duncan působil jako důstojník u Námořní pěchoty Spojených států a stal se válečným fotografem. Po krátkém pobytu v Kalifornii a na Havaji byl na základě rozkazu poslán do Jižního Pacifiku, když Spojené státy vstoupily do druhé světové války. Přestože jsou váleční fotografové blízko k akci, velmi zřídka sami bojují. Při krátkém pobytu na ostrově Bougainville Duncan ale bojoval proti Japoncům. Ve chvíli japonské kapitulace byl na palubě USS Missouri. Jeho válečné fotografie byly tak působivé, že jej po válce zaměstnal časopis \"Life\" a později se na naléhání J. R. Eyermana stal hlavním fotografem magazínu. Během svého života se zúčastnil mnoha akcí, včetně konce Britské Indie a střetů v Turecku, ve východní Evropě, Africe a na Středním východě. Jeho patrně nejslavnější fotografie však byly pořízeny během korejské války. Duncan poskládal řadu fotografií do knihy s názvem \"To je válka!\" (\"This Is War!\", 1951) a výtěžek věnoval vdovám a dětem námořníků, kteří byli ve válce zabiti. Duncan je považován za nejvýznamnějšího fotografa Korejské války. Z Vietnamské války Duncan ještě sestavil dvě další knihy – \"Protestuji!\" (\"I Protest!\", 1968) a \"Válka bez hrdinů\" (\"War Without Heroes\", 1970). Tady Duncan vystoupil ze své role neutrálního fotografa a kritizoval vládu USA za manipulaci války. Zemřel 7. června 2018 ve věku 102 let ve francouzském Grasse.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1967 získal Zlatou medaili Roberta Capy.", "section_level": 1}], "src_summary": "David Douglas Duncan (23. ledna 1916, Kansas City (Missouri), USA – 7. června 2018) byl americký fotožurnalista a válečný fotograf. Je znám svými dramatickými snímky.", "tgt_summary": "David Douglas Duncan (January 23, 1916 – June 7, 2018) was an American photojournalist, known for his dramatic combat photographs, as well as for his extensive domestic photography of Pablo Picasso and his wife Jacqueline.", "id": 589386}
{"src_title": "Scott Clemmensen", "tgt_title": "Scott Clemmensen", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Clemmensen byl v době, kdy hrál juniorský hokej za Des Moines Buccaneers, vybrán v 8. kole na celkově 215. místě vstupního draftu NHL 1997 týmem New Jersey Devils. Po draftu pokračoval v univerzitním hokeji na Boston College, kde hrál do roku 2001. V sezóně 2001-02 debutoval v NHL, když za New Jersey nastoupil ve dvou zápasech a zbytek sezóny strávil v nižší lize American Hockey League, kde hrál za Albany River Rats. Následující tři sezóny strávil také v Albany, kde soupeřil o místo s Arim Ahonenem. V sezóně 2003-04 byl Clemmensen povolán k Devils, za které chytal ve 4 zápasech. 20. ledna 2004 vychytal své první čisté konto v NHL při vítězství 3:0 proti Pittsburghu Penguins. Počínaje sezónou 2005-06 se stal stálou zálohou Martina Brodeura v New Jersey. Po sezóně 2006-07 se stal volným hráčem a poté co Devils podepsali smlouvu s Kevinem Weekesem, tak se rozhodl podepsat dvoucestnou smlouvu s Torontem Maple Leafs. V sezóně 2007-08 sehrál za Maple Leafs pouze 3 zápasy a většinu sezóny strávil v AHL, kde chytal za Toronto Marlies, kde se dělil o místo s Justinem Poggém. Před sezónou 2008-09 se vrátil zpět do New Jersey, kde podepsal jednoletý kontrakt. Sezónu sice začal na farmě v týmu Lowell Devils, ale brzy po začátku sezóny se zranil Martin Brodeur a Clemmensen, tak u Devils dělal náhradníka Kevina Weekese. Během sezóny se v Brodeurově nepřítomnosti vypracoval na prvního brankáře, ale po návratu Brodeura byl odeslán zpět na farmu. V dubnu 2009 byl opět povolán do prvního týmu za zraněného Weekese. 1. července 2009 podepsal smlouvu s Floridou Panthers, kde v sezóně 2010-11 působil jako druhý brankář za Tomášem Vokounem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Scott Lee Clemmensen (* 23. července 1977, Des Moines, Iowa, USA) je americký hokejový brankář hrající v týmu Florida Panthers v severoamerické lize NHL.", "tgt_summary": "Scott Lee Clemmensen (born July 23, 1977) is an American former professional ice hockey goaltender, who played with the New Jersey Devils, Toronto Maple Leafs and the Florida Panthers in the National Hockey League (NHL).", "id": 2384447}
{"src_title": "Alois Eliáš", "tgt_title": "Alois Eliáš", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v rodině krejčovského pomocníka Aloise Eliáše a jeho ženy Josefy Eliášové, rozené Vorlíčkové, jako nejmladší ze tří dětí; měl dvě starší sestry, Marii a Boženu. Obecnou školu navštěvoval na Královských Vinohradech. Na Vinohradech také vystudoval české c. k. státní reálné gymnázium, kde v roce 1908 maturoval. V letech 1908 až 1911 vystudoval c. k. Českou vysokou školu technickou v Praze (dnešní ČVUT), kde složil státní zkoušku inženýrsko-zeměměřičskou. Poté působil ve Lvově a Haliči. V letech 1913 až 1914 pracoval u soukromé firmy na stavbě železnice v Bosně (s výjimkou dvou a půl měsíce na konci roku 1913, kdy absolvoval vojenskou službu).", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka a legie.", "content": "Po vypuknutí první světové války narukoval k 28. pěšímu pluku v Praze. V srpnu 1914 odjel (již v hodnosti desátníka) na východní frontu, kde 28. srpna, necelý týden po nasazení, přešel v Haliči do ruského zajetí. Získal místo technického úředníka v carské armádě a pracoval na několika železničních stavbách na různých místech Ruska. 23. srpna 1917 vstoupil v Borispolu v Rusku do řad 5. čs. střeleckého pluku Československých legií a s vypraveným transportem se dostal do Francie. Ve Francii byl zpočátku zařazen do 33. francouzského pěšího pluku v Cognaku, posléze byl odeslán do dělostřelecké školy v Saint Maixent. Školu absolvoval a v hodnosti podporučíka jako velitel 21. československého pěšího pluku prodělal několik bitev. Díky svým schopnostem byl rychle povyšován, takže v srpnu 1918 měl již hodnost nadporučíka v záloze. Bojoval u Verdunu, v bitvě o Poix-Terron a na řece Aisne. Do Československa se vrátil 10. ledna 1919 v hodnosti štábního kapitána pěchoty v záloze.", "section_level": 1}, {"title": "První republika.", "content": "Po návratu domů se zúčastnil bojů o Těšínsko a poté ve funkci náčelníka štábu bojů o jižní Slovensko proti Maďarské republice rad. Po návratu, přestože chtěl původně odejít do civilu, se rozhodl stát vojákem z povolání. V únoru 1920 byl jmenován velitelem 21. pěšího pluku v Čáslavi. Zde se seznámil s Jaroslavou Kosákovou, kterou si v září téhož roku vzal za manželku (manželství zůstalo bezdětné). Již v dubnu roku 1920 byl povolán do funkce pobočníka ministra obrany generála Otakara Husáka. V říjnu 1921 byl při mobilizaci armády pověřen funkcí náčelníka štábu 21. pěšího pluku (k mobilizaci došlo poté, co se poslední rakouský císař a uherský král Karel I. neúspěšně pokusil v Maďarsku dostat k moci). Od podzimu roku 1921 do září 1923 studoval na Vysoké válečné škole ve Francii. Po návratu z Francie, již jako podplukovník nastoupil do generálního štábu čs. armády a zde až do roku 1932 působil v různých funkcích a to až po druhého zástupce náčelníka generálního štábu, to již byl v hodnosti brigádního generála. Od 30. ledna 1932 se stal vojenským expertem a stálým členem československé delegace na konferenci o odzbrojení v Ženevě. V této funkci získal mnoho diplomatických zkušeností a zároveň se seznámil s řadou významných politiků. Zároveň působil jako poradce ministra zahraničí E. Beneše. Po návratu z Ženevy v létě 1933 nastoupil nejprve k 2. pěší brigádě v Chomutově a od listopadu jako velitel 3. divize v Litoměřicích. V lednu 1936 byl povýšen do hodnosti divizního generála a krátce nato jmenován velitelem V. armádního sboru v Trenčíně.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá republika.", "content": "Před podepsáním Mnichovské dohody v době vyvrcholení Sudetské krize v září 1938 byl sestavením nové vlády 22. září pověřen generál Syrový. Ten Eliáše jmenoval svým náměstkem v řízení ministerstva obrany (pro Syrového vytížení ale Eliáš fakticky MNO vedl). Sestavením druhé vlády byl pověřen Rudolf Beran, který Eliáše pověřil řízením nově vzniklého ministerstva dopravy (vzniklo sloučením ministerstva železnic a ministerstva pošt a telegrafů). Zároveň se Eliáš stal členem Nejvyšší rady obrany státu. Činnost Beranovy vlády se de facto zaměřovala pouze na plnění požadavků Německa a na udržení chodu státu, který se rozpadal. Na Slovensku vládla autoritativní Hlinkova slovenská ľudová strana a v českých zemích se stále více prosazovaly ultrapravicové síly s antisemitskými požadavky a s voláním po likvidaci všech pojítek s první republikou. 10. března 1939 se někteří vysocí političtí představitelé včetně Eliáše pokusili společně s armádou zvrátit odstředivý vývoj na Slovensku; vojáci a policisté provedli rozsáhlé zatýkání, při němž byly internovány desítky nejradikálnějších představitelů \"ľuďáckého\" režimu na Slovensku a zároveň byla jmenována nová slovenská vláda. Tento pokus o změnu vývoje na Slovensku však skončil fiaskem, neboť za představitele Ľudové strany se postavilo nacistické Německo. Slovensko vyhlásilo svou samostatnost. V polovině března předal František Moravec, přednosta vojenské zpravodajské služby vládě informace, podle kterých budou 15. března Čechy a Morava okupovány Německem. Eliáš patřil mezi ty představitele, kteří těmto zprávám nevěřili, neboť by to ze strany Německa znamenalo porušení mezinárodně oslavované Mnichovské dohody.", "section_level": 1}, {"title": "Německá okupace.", "content": "15. března 1939 začala německá vojska obsazovat zbytky Československé republiky, když nikde nenarazila na významnější odpor. Političtí představitelé byli tímto německým krokem tak zaskočeni, že ani vláda neodeslala do Německa protest (jakkoliv by to byl jen formální akt). Druhorepubliková Beranova vláda se tak změnila na vládu protektorátní a fungovala do 26. dubna. Moc převzala německá vojenská správa (po měsíci nahrazená správou civilní) a jako nejvyšší zástupce Říše byl dosazen říšský protektor von Neurath. Ještě ve funkci ministra dopravy Eliáš 26. března zavedl (již dříve připravovanou) jízdu a chůzi vpravo.", "section_level": 1}, {"title": "Ve funkci předsedy vlády.", "content": "Po odstoupení vlády Rudolfa Berana byl na post ministerského předsedy protektorátní vlády navržen Eliáš. Pro obyvatele protektorátu byl symbolem českého vlastenectví, říšský protektor von Neurath si Eliáše pamatoval ze Ženevy. Samotný Eliáš s přijetím kandidatury váhal, neboť se obával, že tím v očích národa bude riskovat zatracení, naproti tomu pro kandidaturu hovořila obava, že by se v opačném případě k moci mohli dostat domácí fašisté a kolaboranti. Pro přijetí funkce v neposlední řadě hovořily i možnosti pracovat pro odboj. Eliáš proto funkci přijal. Druhá protektorátní vláda byla jmenována 27. dubna 1939. Po obsazení českých zemí se ihned zapojil do podzemní vojenské organizace Obrana národa a stal se členem její rady starších. Od jara 1939 byl také napojen na zahraniční odboj vedený prezidentem republiky Benešem a měl kontakty i s ostatními odbojovými skupinami jako například Politickým ústředím, Petičním výborem Věrni zůstaneme a I. ilegálním ústředním výborem KSČ. Zastával názor, že o osudu českého národa se rozhodne v zahraničí, na domácím poli je třeba sbírat síly pro pozdější národní revoluci. Mezi hlavní cíle své a své vlády určil obranu českého národa, obhajobu českých zájmů a bránění vzniku proněmeckých aktivistických skupin. Z těchto důvodů byla spolupráce s okupanty, jakkoliv byla odporná, nutností a odsouzení za zradu nutnou obětí. Činnost Eliášovy protektorátní vlády, jakkoliv měla formálně zaručenu jistou samostatnost, byla značně omezena, neboť veškerá její činnost podléhala souhlasu říšského protektora. Z tohoto pohledu se nejednalo o vládu suverénní, ale podřízenou. Kromě této oficiální činnosti vyvíjel Eliáš činnost ilegální. Podařilo se mu dokonce ve Fürstenberském paláci zřídit jakýsi štáb Obrany národa a to včetně zpravodajské služby složené z bývalých vojenských zpravodajců. Ti se mimo jiné starali o prověřování Eliášových spolupracovníků, aby se minimalizovala infiltrace německých bezpečnostních složek (Sicherheitsdienstu) do jeho blízkosti. Ta se však přes veškerá bezpečnostní opatření dařila. Přesto se pod vedením Eliášovy vlády podařilo dotvořit zpravodajskou síť složenou ze zpravodajských důstojníků zrušené československé armády, jež pod zástěrkou referentů tiskové dozorčí služby pracovala pro odboj po celém území protektorátu. Po zahájení války 1. září 1939 se minimální autonomie Eliášovy protektorátní vlády ještě více zmenšila. Úřad protektora začal vydávat nařízení, přičemž vládu naprosto ignoroval. Naproti tomu byli Eliáš společně se státním prezidentem Emilem Háchou donuceni vydat prohlášení namířené proti zahraničnímu odboji. Eliáš již v té době byl pod přímým dozorem německých bezpečnostních služeb, neboť o něm bylo známo, že je přívržencem Benešova režimu a sympatizuje i se svobodnými zednáři. Navíc jménem vlády odmítl tzv. \"přísahu Vůdci\". 28. října, přestože byl tento den jako státní svátek zrušen, došlo k protiněmeckým demonstracím, které skončily potyčkami s německými bezpečnostními složkami. Eliáš navštívil Háchu v Lánech a požadoval po něm, aby u von Neuratha protestoval proti zásahu německých bezpečnostních složek. Zároveň dokazoval, že střety vyprovokovali právě Němci. Situace se vyhrotila 15. listopadu při pohřbu Jana Opletala, kdy došlo k dalším nepokojům. Výsledkem bylo devět bez soudu popravených studentských vůdců, desítky dalších studentů odeslaných do koncentračních táborů a na tři roky uzavřené vysoké školy. Eliášova vláda podala demisi, kterou ale prezident Hácha nepřijal. Naplno o demisi začal znovu uvažovat na jaře 1940 po aféře, kdy Ladislav Karel Feierabend, jeden z jeho ministrů, na poslední chvíli uprchl do zahraničí, aby se vyhnul zatčení pro spolupráci s odbojem. Z kontaktů či dokonce přímé spolupráce se zahraničním odbojem podezřívalo gestapo i Eliáše, ale stále nemělo spolehlivé důkazy. Od Beneše naproti tomu došla zpráva, aby Eliášova vláda v žádném případě demisi nepodávala. V každém případě ale mezi Benešem a Eliášem docházelo k ochlazení vztahů, neboť některé kroky protektorátní vlády (či dokonce kroky Háchovy) vnímal zahraniční odboj jako překročení hranice mezi vynucenou (a tedy akceptovatelnou) poslušností vůči okupantům a otevřenou kolaborací. V polovině roku 1940 se Eliáš potýkal ve své vládě s tendencí některých ministrů po větších ústupcích okupantům vyvolané německými úspěchy na západní frontě a také pokračujícími drobnými srážkami s okupační mocí, především s K. H. Frankem. Od dubna byla zavedena (české hospodářství poškozující) celní unie s Německem, probíhala germanizace českých zemí atd. Navíc byl v červenci zatčen pražský primátor Otakar Klapka, blízký Eliášův spolupracovník z odboje, což pro Eliáše znamenalo přímé ohrožení. V té době uvažoval o emigraci, ale cesta z protektorátu se po obsazení Balkánu Němci uzavřela. Na jaře 1941 se stále častěji začaly u von Neuratha objevovat požadavky na Eliášovo odstranění. Po výsleších Klapky a dalších zatčených odbojářů bylo německé bezpečnosti jasné, že Eliáš je ve spojení s exilovou vládou E. Beneše. Ta ještě na jaře 1941 zamítla Eliášovo rozhodnutí podat demisi, ale již v létě tuto možnost připouštěla a to i za cenu, že se k moci dostanou kolaboranti a vlajkařská spodina. Eliáš odpověděl, že je připraven podat demisi a vyvolat tak krizi.", "section_level": 2}, {"title": "Zatčení a odsouzení.", "content": "Ke konci července 1941 pražské gestapo s Frankovým souhlasem sestavilo obžalobu Eliáše. Po jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říšským protektorem 27. září 1941 byl téhož dne Eliáš v předpokoji Frankovy kanceláře zatčen a převezen do budovy pražského gestapa v Petschkově paláci; zároveň gestapo prohledalo jeho pracovnu a vilu na Hanspaulce. Ještě tentýž den R. Heydrich vydal Nařízení o výjimečném stavu a den nato, 28. září vyhlásil stanné právo Výnosem o vyhlášení výjimečného civilního stavu. Již večer byli popraveni bývalí vysocí prvorepublikoví důstojníci a odbojáři, jako např. arm. gen. Josef Bílý či div. gen. Hugo Vojta. O Eliášově zatčení byl jako první informován ještě 27. září státní prezident Hácha. Veřejnost se zprávu dozvěděla v pondělí 29. září z tisku. Tentýž den také prezidentská kancelář zbavila dopisem Eliáše úřadu předsedy vlády protektorátu. V Petschkově paláci byl Eliáš vyslýchán v kanceláři kriminálního rady Schultzeho komisařem Oskarem Fleischerem a kriminálním tajemníkem Karlem Herschelmannem. Výslechy probíhaly korektně. Eliáš přiznal pouze to, o čem mělo gestapo nezvratné důkazy svědčící o jeho vině, důkazy usvědčující další osoby ale popíral i při přímé konfrontaci. Soud s Eliášem byl určen na 1. října 1941. Žalobu vypracovalo gestapo a pravděpodobně proto obsahovala řadu faktických chyb (např. obvinění z vlastizrádné, tedy protiprotektorátní činnosti se vztahovalo i na dobu, kdy protektorát ještě neexistoval; Eliáš byl obviněn, že nejednal podle Výnosu o vyhlášení výjimečného civilního stavu, který však byl vydán až po jeho zatčení), navíc o soudu a rozsudku se Heydrich dohodl již před svým nástupem do funkce s předsedou německého Lidového soudu O. G. Thierackem. Jako Eliášův obhájce byl určen nacista H. Kiekebusch, který dle Heydricha „pomohl při znamenitém vedení procesu“, přičemž byla zcela pominuta Háchova nabídka na obstarání vlastního obhájce. Samotný Hácha ještě týž den po Eliášově zatčení nabídl demisi, byl však (po hlasování) vládou vedenou úřadujícím premiérem Jaroslavem Krejčím požádán o setrvání ve funkci. Soud s Eliášem proběhl 1. října. Eliáš byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k trestu smrti. Druhý den po rozsudku požádal Hácha Adolfa Hitlera Heydrichovým prostřednictvím o Eliášovo omilostnění. Hitler milost neudělil, ale vykonání rozsudku bylo prozatím odloženo. Po vynesení rozsudku byl Hácha tajnou depeší z Londýna vyzván Benešem k demisi. Na tuto výzvu ani na pozdější výzvy Hácha nereagoval. Janem Masarykem byl Eliáš řazen po bok popravených českých odbojářů a zároveň vznikl návrh, že jako pomsta za jeho odsouzení by měla být naplánována operace vedoucí k útoku na některého z významných kolaborantů. Eliáš byl umístěn v Pankrácké věznici. Během věznění měl lehčí režim (lepší stravu, delší vycházky, občasné návštěvy manželky...) a díky českému dozorci se mu dařilo prostřednictvím motáků udržovat kontakt s blízkými a spolupracovníky. Již po svém odsouzení byl Eliáš navíc některými aktivistickými novináři obviněn z vraždy proněmeckého novináře Karla Lažnovského; toho Eliáš usmrtil s pomocí své manželky a svého známého, urologa Miloše Kliky, chlebíčky otrávenými bakteriemi tyfu, tuberkulózy a botulotoxinu. Na celé akci se podíleli též mikrobiolog František Patočka a jeho asistenti Vladimír Wagner a Ivan Málek. Dne 18. září 1941 totiž přijal sedm aktivistických šéfredaktorů, z nichž čtyřem podal otrávené chlebíčky. Kromě úmrtí Lažnovského ještě vážně onemocněli Emanuel Vajtauer, Jaroslav Křemen a Vladimír Krychtálek. Incident, později známý jako tzv. chlebíčková aféra, chtěli Heydrich a Frank využít k dalšímu soudu proti Eliášovi. Ovšem zvláštní komise zřízená Říšským kriminálním úřadem v únoru 1942 konstatovala, že Eliáš na smrti Lažnovského nenese vinu. Eliášův podíl na této akci se podařilo prokázat až mnohem později, po 65 letech.", "section_level": 2}, {"title": "Poprava.", "content": "Dne 27. května 1942 byla v Praze provedena vojenská diverzní operace Anthropoid, jejímž cílem bylo odstranit zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Ještě tentýž den bylo na území protektorátu vyhlášeno stanné právo. Stanné soudy posílaly na popraviště či do koncentračních táborů odsouzence především z řad vězňů. Dne 18. června zahynuli v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje Jozef Gabčík a Jan Kubiš, oba parašutisté, kteří provedli útok na R. Heydricha a dalších pět výsadkářů Adolf Opálka, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc. Dne 19. června byl Eliáš na Frankův příkaz přivezen ze zaměstnání již ve 12.30 do své cely na Pankráci. Navečer byl v doprovodu ředitele Pankrácké věznice převezen na Kobyliskou střelnici sloužící jako popraviště, postaven před popravčí četu a zastřelen.", "section_level": 2}, {"title": "Po válce.", "content": "25. října 1946 byl A. Eliáš povýšen do hodnosti armádního generála. Ihned po válce bylo také rozhodnuto o odhalení Eliášovy pamětní desky s bustou na rodném domě. Slavnost, která měla původně proběhnout 28. října 1946, byla odložena. Slavnostní odhalení se uskutečnilo 17. června 1947. Díky podpoře Václava Kopeckého, člena předsednictva ÚV KSČ, nebyla deska odstraněna ani po únoru 1948. Za komunistické totality byl Eliáš označován za kolaboranta. Dlouhá léta se předpokládalo, že je urna s jeho ostatky uložena na hřbitově v Markovicích u Čáslavi, v hrobě patřícím rodině Kosákových, ze které pocházela jeho manželka. Na hrobě je dodnes uvedeno \"\"gen.Ing. Alois Eliáš Bojovník za svobodu národa, popraven nacisty\"\". Až nedávno se ukázalo, že jeho urna zde nikdy nebyla uložena. Ve skutečnosti byly jeho ostatky opatrovány jeho ženou a později uschovány u historika Tomáše Pasáka, poté u jeho manželky, která je následně předala pracovníkům Vojenského historického ústavu. 7. května 2006 byly ostatky Aloise Eliáše a jeho manželky Jaroslavy Eliášové pohřbeny se všemi poctami v Národním památníku na pražském Vítkově. Ke 120. výročí jeho narození, byla odhalena pamětní deska na domě v Praze 6 na Hanspaulce, ve Fetrovské ulici č. 4, kde žil. Je po něm pojmenována také ulice v Praze – Bubenči a v mnoha dalších městech, např. v Litoměřicích, kde působil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alois Josef Eliáš (29. září 1890 Královské Vinohrady – 19. června 1942 Praha – Kobyliská střelnice) byl český generál, politik, účastník domácího odboje za druhé světové války a předseda protektorátní vlády mezi léty 1939 a 1941. Za svou odbojovou činnost byl nacisty jako jediný premiér okupovaného státu popraven.", "tgt_summary": "Alois Eliáš (29 September 1890 in Prague – 19 June 1942 at Kobylisy Shooting Range, Prague) was a Czech General and politician. He served as Prime Minister of the puppet government of the German-occupied Protectorate of Bohemia and Moravia from 27 April 1939 to 27 September 1941, but maintained contact with the government-in-exile. Because of his participation in the anti-Nazi resistance, he was the only head of government to be murdered by the Nazis during the war.", "id": 99064}
{"src_title": "Maarten Gerritsz Vries", "tgt_title": "Maarten Gerritsz Vries", "src_document": [{"title": "Výprava.", "content": "Vries vyplul z Batávie 3. února 1643 na lodi \"Castricum\" spolu s lodí \"Breskens\", které velel Hendrick Cornelisz Schaep. Po společné plavbě se zastávkou na Molukách se lodě ve velké bouři 20. května navzájem ztratily poblíž Hačidžódžimy, ostrova vzdáleného zhruba 290 km na jih od Tokia. 13. června Vries doplul ke Kurilským ostrovům a navštívil Kunašir, Iturup a Urup, kde se setkal s Ainuy. Nad ostrovy vyhlásil nizozemskou svrchovanost a zároveň pojmenoval Iturup \"Staten Island\". Průlivem mezi ostrovy Urup a Iturup, který dodnes nese Vriesovo jméno (), proplula výprava do Ochotského moře. Poté plula podél severního pobřeží Hokkaida a odtud doplula severním směrem až k mysu \"Aniva\", jihovýchodní části Sachalinu. Zde se pro velkou mlhu musela zdržet a podle toho byly nazvány zdejší útvary – záliv Trpělivosti () a \"poloostrov Trpělivosti\" (). Poté se loď vydala východním směrem hledat vysněné ostrovy, až dostihla 180. poledník, aniž by narazila na jakoukoli pevninu, a tak se obrátila jižním směrem a vrátila do japonských vod. 9. listopadu se poblíž ostrova Kjúšú shledala s lodí \"Breskens\". Společně pak pluly do pevnosti \"Fort Zeelandia\" na Tchaj-wanu a 14. prosince 1643 se navrátily do Batávie.", "section_level": 1}, {"title": "Námořní bitvy La Naval de Manila.", "content": "Maarten Gerritsz Vries byl v roce 1646 jmenován velitelem nizozemské flotily, která měla dobýt Manilu. Tato expedice měla zvrátit pro Nizozemce do té doby nepříliš úspěšné vedení osmdesátileté války v Tichém oceánu. Flotila se skládala z 18 lodí rozdělených do tří eskader, z nichž každá měla svůj cíl. Mezi 15. březnem, kdy nastal první střet, a 4. říjnem proběhlo celkem 5 námořních bitev u pobřeží Luzonu a Mindora. Ani jedna z nich nebyla pro Nizozemce úspěšná a v r. 1647 Vries onemocněl a ještě koncem roku na moři zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maarten Gerritszoon Vries, nebo Fries, případně de Vries (18. února 1589 Harlingen – koncem 1647 na moři poblíž Manily) byl nizozemský mořeplavec, průzkumník a kartograf. Byl prvním západním Evropanem, který zanechal záznamy o své cestě do Ochotského moře a na Sachalin. ", "tgt_summary": "Maarten Gerritszoon Vries, or Fries, also referred to as de Vries, (18 February 1589, Harlingen, Netherlands – late 1647, at sea near Manila) was a 17th-century Dutch cartographer and explorer, the first Western European to leave an account of his visit to Ezo, Sakhalin, Kuril Islands and the Sea of Okhotsk. ", "id": 1605496}
{"src_title": "Jim Paek", "tgt_title": "Jim Paek", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Juniorskou kariéru strávil v celku OHL Oshawa Generals, za který nastupoval v letech 1984–1987 (v roce 1987 soutěž klub vyhrál). V roce 1985 Paeka draftoval klub NHL Pittsburgh Penguins. Po skončení juniorské části kariéry hrál až do roku 1990 farmářskou ligu IHL za mužstvo Muskegon Lumberjacks. Sezonu 1990/91 načal v kanadské reprezentaci (za tu odehrál 48 utkání a vstřelil dvě branky), ale dokončoval jí v dresu Pittsburghu. Do NHL nastoupil jako první hráč korejského původu a hned premiérový ročník s Penguins získal Stanleyův pohár. O rok později Pittsburgh i s Paekem v sestavě titul obhájil. V průběhu ročníku 1993/94 došlo k výměně hráče do Los Angeles Kings. Sezonu 1994/95 odehrál v dresu Ottawa Senators. Později už se do NHL neprosadil, v letech 1995–2000 nastupoval v IHL postupně za týmy Houston Aeros, Minnesota Moose, Manitoba Moose a Cleveland Lumberjacks. Dohromady v IHL odehrál za kariéru 613 utkání, ve kterých nasbíral 271 bodů (38 gólů a 223 asistencí) a dvakrát se radoval z mistrovského titulu (1988/89 s Muskegonem a 1998/99 s Houstonem). Závěrečné tři roky kariéry pak strávil v britské lize, kde hájil barvy Nottingham Panthers. V průběhu ročníku 2001/02 část sezony odehrál v nižší soutěži za klub z Aljašky", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Po ukončení hráčské kariéry se hned ujal trénování. V sezoně 2003/04 jako hlavní trenér vedl celek nižší soutěže WHA2 Orlando Seals a následující sezonu jako asistent trenéra v univerzitní lize USHS pracoval u týmu St. Edward High. V období 2005-2014 působil jako asistent trenéra u Grand Rapids Griffins, farmě Detroit Red Wings v AHL. S tímto celkem v roce 2013 slavil i zisk Calder Cupu pro vítěze soutěže. Od roku 2014 vede reprezentaci Jižní Koreje a jeho úkolem bylo pozvednout mužstvo na dostatečnou úroveň, aby mohlo důstojně startovat na domácím olympijském turnaji 2018. Po předložení projektu rozvoje se v létě 2014 mezinárodní federace ledního hokeje rozhodla pro účast Jižní Koreje na tomto turnaji bez nutnosti podstoupit kvalifikaci. Dokázal s mužstvem postoupit na MS 2018. Na olympijských hrách i na MS se Korea umístila poslední. Paek vede tým i nadále.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jim Paek ( \"Pek Či-sun\", *7. dubna 1967 Soul, Jižní Korea) je bývalý kanadský profesionální hokejista korejského původu, který nastupoval v NHL, kde oblékal dresy celků Pittsburgh Penguins, Los Angeles Kings a Ottawa Senators. ", "tgt_summary": "Jim Paek (, born April 7, 1967) is a Canadian former professional ice hockey player, who is currently the director of hockey for the Korea Ice Hockey Association and head coach of the South Korean national team. Paek played in the National Hockey League (NHL) from 1990–91 to 1994–95, and won the Stanley Cup twice, in 1991 and 1992 with the Pittsburgh Penguins. He is both the first Korean-born hockey player to play in the NHL, and to have his name engraved on the Stanley Cup.", "id": 1075512}
{"src_title": "Félix Fénéon", "tgt_title": "Félix Fénéon", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Felix Fénéon byl přední francouzský literát, umělecký kritik a anarchista. Narodil se v Turíně v Itálii v roce 1861. Vychován byl v Burgundsku, pravděpodobně proto, že jeho otec byl obchodním cestujícím. Poté, co se Fénéon umístil jako první ve zkoušce uchazečů o zaměstnání, přestěhoval se do Paříže, kde začal pracovat pro válečný úřad a stal se zde vedoucím úředníkem. Během svého působení ve válečném úřadě editoval mnoho děl, včetně prací Arthura Rimbauda a Comte de Lautréamonta a také pomáhal rozvíjet začínající pointilistické hnutí Georgese Seurata. Byl také pravidelným návštěvníkem úterních večerů v salonu Stéphane Mallarmého a byl aktivní v anarchistických kruzích. Jako anarchista Fénéon pracoval 13 let jako úředník War Office – válečné kanceláře (což je pro anarchistu trochu ironie), i přestože v té době byl velmi aktivní v podpoře anarchistických kruhů a hnutí. V březnu 1892 francouzská policie hovořila o Fénéonovi jako o „aktivním anarchistovi“ a nechali ho sledovat. V roce 1894 byl Fénéon zatčen pro podezření ze spiknutí kvůli anarchistickému útoku na Foyot restaurant, oblíbené místo politiků. Byl také podezřelý ze spojení s atentátem na francouzského prezidenta, Sadi Carnota, který spáchal 25. června 1894 italský anarchista. On a dvacet devět dalších byli zatčeni na základě obvinění ze spiknutí. Proces se stal známý jako “soud třiceti”. Fénéon byl zproštěn obvinění stejně jako mnozí další. Proces přispěl k popularitě Fénéona zejména jeho břitkými prohlášeními, kterými bojoval proti porotě. O jedné ze scén v soudní síni píše anglický spisovatel Julian Barnes: Po soudu se Fénéon stal ještě nepolapitelnějším. V roce 1890 požádal neoimpresionista Paul Signac Fénéona o portrét. Fénéon několikrát odmítl. Souhlasil jen pod podmínkou že Signac namaluje celý jeho obličej ze předu. Signac přirozeně odmítl, namísto toho namaloval slavný profil Fénéona s jeho charakteristickou kozí bradkou. Z obrazu se stal slavný symbol neoimpresionismu a měl mnoho variant. Fénéon, ačkoli nespokojený s výsledkem, si pověsil obraz na zeď a měl ho pověšený až do Signacovy smrti o 45 let později. Kromě \"Novels in Three Lines\", které nejprve vycházely v pařížském deníku \"Le Matins\" v roce 1906 a později vyšly jako sbírka, a to pouze proto, že je jeho milenka Camille Pateel uchovala jako výstřižky v albu, publikoval Fénéon v roce 1886 monografiii o 43 stránkách v \"Les Impressionists.\" Když byl Fénéon požádán o vydání \"Les Nouvelles en Trois Lignes\" jako sbírky, skvěle odpověděl rozzlobeným „Snažím se jen mlčet“. Jak zdůrazňuje Luc Sante, dalo by se říci, že Fénéon byl neviditelně slavný, přesto toho mnoho ovlivnil, aniž by byl mnohým znám. Fénéonův právník mu po procesu a jeho následném propuštění z válečného úřadu nabídl místo v literárním magazínu \"La Revue Blanche\"; pro tento časopis pracoval až do roku 1903, kdy bylo vydávání magazínu ukončeno. V tomto časopise Fénéon pokračoval v propagaci práce Seurata a Signaca. V roce 1900 zorganizoval první retrospektivu Seuratovy práce. Seurat je známý řadou děl, zejména obrazem \"Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte.\" Hajo Düchting, autor publikace \"Seurat, The Master of Pointillism\" (\"Seurat, mistr pointillismu\") poznamenává, že „ve skutečnosti on (Fénéon) byl jediným kritikem, který prokázal schopnost veřejně uznat Seuratovu práci a novou metodu malování, kterou ilustroval slovy, že je pozoruhodná dosahováním barevných tónů.“ Poté, co \"La Revue Blanche\" přestala vycházet, Fénéon začal pracovat pro liberální noviny \"Le Matin\", kde anonymně komentoval denní zprávy. Psal tzv. „výplň“, což francouzština nazývá „faits-divers“ nebo „různé události“. Každý komentář se skládal pouze ze tří řádků. Jeho autorství bylo odhaleno až po roce 1940. V nich zachytil složité jemnosti francouzského každodenního života. Následující příklady zdůrazňují vtip tohoto kritika tehdejšího světa: Po ukončení jeho spolupráce s \"Le Matin\" se Fénéon stal ředitelem jedné z nejstarších uměleckých galerií v Paříži Galerie Bernheim-Jeune. Galerie propagovala realisty, barbizonskou školu a od roku 1874 první impresionistické a později postimpresionistické malíře. Fénéon zintenzivnil svůj zájem o neo-impresionismus, obzvláště umění Georgese Seurata. Ředitelem galerie byl od roku 1906 do roku 1925. Před svým odchodem z galerie veřejně prohlásil že je „připravený na nečinnost“ a ve věku 63 se definitivně odmlčel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Félix Fénéon (22. června 1861 Turín, Itálie – 29. února 1944 Châtenay-Malabry) byl na konci 19. století pařížský anarchista a umělecký kritik. Roku 1886 vytvořil termín „neoimpresionismus“, kterým označil skupinu umělců vedenou Georgesem Seuratem. Fénéon se stal velkým propagátorem tohoto stylu. ", "tgt_summary": "Félix Fénéon (22 June 1861 – 29 February 1944) was a French anarchist and art critic during the late 19th century. He coined the term \"Neo-Impressionism\" in 1886 to identify a group of artists led by Georges Seurat, and ardently promoted them. ", "id": 1678950}
{"src_title": "Východní Thrákie", "tgt_title": "East Thrace", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Oblast byla původně osídlena Thráky, kteří se zde usadili mezi 12.-9. století př. n. l. Jedna z teorii říká, že Thrákové sem přišli z Řecka, odkud je vyhnali řecké kmeny. Přibližně od 8. století př. n. l. se zde usadili Řekové, kteří zde u pobřeží zakládali kolonie. Řekové osídlili celou pobřežní oblast a většinu Thráků vyhnali. Nejznámější starořecké kolonie zde byly \"Kallipolis\" (dnes Gelibolu), \"Kardia\", \"Ainos\" (dnes Enez), Sestos, \"Perinthos\" (dnes Marmara Ereğlisi), \"Selymbria\" (dnes Silivri) a Byzantion (dnes Istanbul). Řekové se usadili i na pobřeží Černého moře. Šlo hlavně o iónské Řeky, území v okolí Byzantionu obývali Dórové. Řecka kultura se odsud dostala i do vnitrozemské Thrákie. Během peloponéské války stáli místní Řekové na straně Athén. Později Thrákie připadla Makedonii, pak svobodné Thrákii a v 1. století definitivně Římanům. Postupně se zde rozmohlo křesťanství. Císař Hadrián zde postavil město \"Hadrianopolis\" (dnes Edirne). Císař Konstantin Veliký Byzantion přebudoval na nové hlavní město, Konstantinopol, kde se usadilo obyvatelstvo z různých končin východní části říše (hlavně Řekové). Od roku 395 patří Thrákie do Východořímské (Byzantské) říše. V 6. století sem pronikli Slované, kteří se pokusili Konstantinopol dobýt, ale neúspěšně a tak se usadili v dnešní severní turecké Thrákii a slovanizovali původní Thrácké či helenizované thrácké obyvatelstvo. Od 7. století sem pronikali Prabulhaři, kteří se později se Slovany a Thráky pomíchaly a slovanizovali se. Řekové se udrželi, obývali širší pobřežní území. Od 14. století území ovládli Turci, kteří v roce 1453 dobyli Konstantinopol, dlouho bylo hlavní město Osmanské říše Edirne. Během turecké doby se zde usuzovalo řecké obyvatelstvo, hlavně ve vnitrozemí a v Konstantinopoli, na pobřeží žili Řekové kontinuálně. Většina vnitrozemského obyvatelstva (snad Bulharů) se do 17. století islamizovala a poturčila. Turecký údaj z roku 1910 udává, že Východní Thrákie má 1 669 500 obyvatel, z toho 655 600 tvoří Řekové, 604 500 Turci, 71 800 Bulhaři a 337 600 obyvatel tvořili různé jiné národnosti. Místní Řekové se věnovali především obchodním činnostem, nejvýznamnější města byly Istanbul ( řec. \"Konstandinupoli)\", Edirne (řec. \"Adrianupoli\"), Gelibolu (řecky \"Kallipoli\"), Tekirdağ (řecky \"Redestos\") a Kirklareli (řecky \"Saranda Ekklisies\"). Z posledně jmenovaného pocházel Evangelos Tsantalis, řecký vinař, který založil známou vinnou značku Tsantali. Území bylo známé pod jménem \"Romilia\", tedy země Romaine (Řeků). V roce 1923, po vzniku Turecka a po Řecko-turecké válce, se konala výměna obyvatel mezi Řeckem a Tureckem. Většina místních Řeků se vystěhovala do Řecka (hlavně do oblastí Západní Thrákie a Makedonie) a do turecké Thrákie přišlo etnické turecké obyvatelstvo z Řecka. Mnoho nově usazených Turků pocházelo ze Soluně. Mezi muslimy se tu usadili i muslimští Arumuni z Řecka. Povoleno měli zůstat jen istanbulští Řekové, kteří se však po roce 1955 téměř všichni vystěhovali do Řecka.", "section_level": 1}, {"title": "Dnes.", "content": "Dnes je území turecké Trácie vyspělou oblastí Turecka, nachází se zde největší město Istanbul. Jiná významná města jsou Edirne, Gelibolu, Kirklareli, Tekirdağ a Tekirdağ. Dnes zde žije přibližně 10 000 000 obyvatel, převážně Turků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Východní Thrákie (jiné názvy: Edirnská Thrákie, turecká Thrákie, Thrákie, evropské Turecko; bulharsky:\" Източна Тракия (Iztočna Trakija)\"/\" Одринска Тракия (Odrinska Trakija)\", řecky: \" (Anatoliki Thraki)\", turecky: \"Doğu Trakya\") je území dnešní evropské části Turecka.", "tgt_summary": "East Thrace or Eastern Thrace ( or simply \"Trakya\";, \"Anatoliki Thraki\";, \"Iztochna Trakiya\"), also known as Turkish Thrace or European Turkey, is the part of Turkey that is geographically part of Southeast Europe. It accounts for 3% of Turkey's land area but comprises 14% of its total population. The rest of much of the country is located on the Anatolian Peninsula as well as the Armenian Highlands, geographically in Western Asia. The largest city of the region is Istanbul, which straddles the Bosporus strait between Europe and Asia. ", "id": 983631}
{"src_title": "Adam Václav Těšínský", "tgt_title": "Adam Wenceslaus, Duke of Cieszyn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se z druhého manželství těšínského knížete Václava III. Adama se Sidonií Kateřinou Sasko-Lauenburskou. Kníže vydával dokumenty v latině, v němčině a češtině, polský jazyk byl používaný především v úřadu knížecího soudního dvora. Kníže udržoval přátelské vztahy s měšťany Těšína, u kterých si často půjčoval peníze.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Po otcově smrti roku 1579 byl ještě nezletilý, vládu za něj tedy jako regentka vykonávala matka spolu s poručníky, knížetem Jiřím II. Břežským, knížetem Karlem II. Minsterbersko-Olešnickým a Janem starším Bruntálským z Vrbna. Na příkaz císaře Rudolfa II., který chtěl posílit katolický vliv na mladého protestantského knížete, pak v roce 1586 Jana Brunálského nahradili držitel Pštinského panství Sigfríd z Promic a hejtman Svídnického knížectví Matyáš z Lohova. Těšínsko bylo v roce 1585 zasaženo rozsáhlou morovou epidemii, která přinesla početné ztráty na životech. V roce 1587 se pak stalo dějištěm bojů mezi Maxmiliánem Habsburským a Janem Zamojským o obsazení polského královského trůnu. V roce 1587 byl vyslán na dvůr kurfiřta Kristiána I. Saského († 1591), kde strávil 8 let. Naučil se zde základům vojenství. V roce 1595 se Adam Václav vrátil do Těšína, kde se souhlasem regentů převzal vládu. Po roce 1601 se odebral Uher, kde se zúčastnil války s Osmanskými Turky. Zastával funkci velitele oddílu jezdectva. V roce 1605, kdy povstalci Štěpána Bočkaje (1604–1606) obsadili Žilinu, se kníže vrátil zpět na Těšínsko, aby zemi připravil na možnost případného vpádu Bočkajovců. K tomu nedošlo, mezi Bočkajem a Rudolfem II. došlo v roce 1606 k uzavření míru. V roce 1606 se zapojil do konfliktu mezi Rudolfem II. a Matyášem Habsburským, tzv. svár bratří v domě habsburském. Kníže se přiklonil na stranu vládnoucího císaře. V roce 1608 to byl stvrzen tzv. Libeňský mír. V roce 1609 Adam Václav připravoval další ozbrojené vystoupení, vpád na Moravu na podporu straníků Rudolfa II., který usiloval získat výhodnější pozice v mocenském souboji s bratrem Matyášem. Adamu Václavovi za to byla přislíbena doživotní zástava Opavského a Krnovského knížectví a funkce vrchního ubytovatele císařské armády, k uskutečnění plánu nicméně nedošlo vinou předčasného vyzrazení a nedostatku financí na straně knížete. Ještě v zimě 1610/1611, během vpádu pasovských, bylo nicméně těšínské vojsko znovu uvedeno do pohotovosti pro případný zásah na Moravě. V roce 1611, kdy Matyáš stal českým králem, mu kníže Václav Adam složil hold ve Vratislavi. Na přelomu roku 1609/1610Adam Václav konvertoval ke katolicismu. Vliv na toto jeho rozhodnutí měl Mikuláš Sarkander, bratr Jana Sarkandera. Kníže tím získal finanční podporu od císaře a císař zase spojence ve Slezsku. Od roku 1610 zahájil na Těšínsku protireformaci. V roce 1611 došlo k celkové změně vlády, a to dle zásady \"\"cuius regio eius religio\"\", tedy \"čí země (panství), toho je víra\". Vešel do konfliktu s evangelickými představiteli. Jedna z prvních věcí, které provedl, bylo anulování privileje z roku 1568, kterou vydal jeho otec Václav III. Adam Těšínský. Odpor evangelíků a pánských stavů zapříčinil, že katolická víra se uchytila a byla praktikována pouze na knížecím dvoře. Řádu dominikánů byl navrácen kostel a klášter v Těšíně (Kostel sv. Máři Magdalény v Těšíně). Do města byl pozván Řád menších bratří, který byl znám také jako bernardini nebo reformáti, kteří měli pracoval na konverzi evangelíků na katolickou víru. Tím si zajistil dobré vztahy s habsburským dvorem a císařem Matyášem. V roce 1617, 6. února, se po smrti Karla II. Minsterberskýého stal nový vrchním slezským hejtmanem. Jmenování přispěly i jeho kroky, které činil od roku 1610, tedy od přechodu na katolickou víru. Úřad ovšem vykonával jen krátce, v červenci 1617 zemřel. Historici hodnotí vládu Adama Václava ne příliš pozitivně. Stále cesty, náklady na zbrojení, neshody mezi obecným lidem, který byl zapříčiněn protireformací, přivedly knížectví na pokraj bankrotu. Jedním z příkladů rozhazovačnosti by mohl být výjezd do Vratislavi v roce 1611, kde vzdal hold králi Matyáši Habsburskému. Výprava čítala 285 členů knížecího dvora, kníže si zamluvil honosně vybavený palác pro něj a celou výpravu. Dalším příkladem byla výprava na polsko-litevské hranice v roce 1614, kdy to bral jako pouť do Kalwarie Zebrzydowské. Čímž chtěl ukázat svou novou zbožnost, podle historických zápisů však více než tu, ukazoval své bohatství a postavení.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Alžběta Kuronská.", "content": "17. září 1595 se oženil s Alžbětou Kuronskou († 1601), dcerou po zemřelém kuronském a zemgalském vévodovi Gotthardovi Kettlerovi (1517–1587). Manželství bylo sjednáno na doporučení litevského magnáta Albrechta Radziwiłła. Z manželství se narodilo pět dětí:", "section_level": 2}, {"title": "Markéta Koschlingerová.", "content": "Po smrti své manželky se již neoženil. Žil s ženou nižšího stavu, kterou historici označují jako metresu (milenka panovníka), Markétou Koschlingerovou. S ní měl syna:", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Adam Václav zemřel 13. července 1617 na zámečku Brandýs na tehdejším předměstí Těšína. Byl pochován v kostele sv. Máři Magdalény v Těšíně. Po jeho smrti Adam Bysinský z Bysiny, majitel Jílovnického panství, na katolické faře ve Skočově, za přítomnosti Vojtěcha Gagatkovského (\"polsky Wojciecha Gagatkowskiego\") a Kryštova Tschammera z Jiskřína, pána na Harbutovicích (\"polsky Krzysztofa Tschammera z Iskrzyczyna, pana Harbutowic\"), sepsal a podal obvinění. Obvinil jiné tři představitele těšínské šlechty, že knížete otrávili: jednalo se o zemského maršálka a kancléře Erazima Rudzkého z Rudz, zemského sudí Václava Pelhřima z Třánkovic a Petra Gureckého z Kornic na Javoří a svobodném dvoře Holešově (\"polsky Goleszowie\"). Jako důvod uvedl nepřátelské vztahy mezi katolickým knížetem a protestantskou šlechtou. V roce 1619 se spor dostal ke knížecímu soudu v Těšíně. Později 22. prosince 1622 se ale obě strany usmířily a Bysinský své obvinění odvolal. Historici se přou, zda smrt milenky knížete v lednu 1617 a smrti knížete v červenci 1617, byla náhoda, či úkladný čin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adam Václav Těšínský (německy \"Adam Wenzel von Teschen\", polsky \"Adam Wacław Cieszyński\"; 12. prosince 1574 – 13. července 1617, zámek Brandýs) byl v letech 1579 až 1617 těšínský kníže. Pocházel z rodu těšínských Piastovců.", "tgt_summary": "Adam Wenceslaus of Cieszyn (,, ; 12 December 1574 – 13 July 1617), was a Duke of Cieszyn from 1579 until his death. ", "id": 1796171}
{"src_title": "Alžběta Lukrécie Těšínská", "tgt_title": "Elizabeth Lucretia, Duchess of Cieszyn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byla dcerou Adama Václava a Alběty Kurlandské. Roku 1610 společně s otcem přešla z luterské víry na víru katolickou. Roku 1617 jí zemřel otec, o rok později byla proti své vůli provdána za Gundakara z Lichtenštejna († 1658). Jejich manželství bylo nešťastné a od roku 1626 žili manželé ve formálním odloučení. Roku 1625 nečekaně zemřel Alžbětin bratr, poslední těšínský Piastovec Fridrich Vilém. Alžběta vedla spory s císařem, aby mohla vládnout nad Těšínskem jako dědičná kněžna. Během její vlády bylo Těšínsko několikrát zplundrováno vojsky v průběhu třicetileté války, což vedlo k hospodářskému úpadku země. Mimo titulu kněžny Těšínské měla také titul princezna Lichtenštejnská.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Alžbětě Lukrécii se ze svazku s Gundakarem z Lichtenštejna narodily tři děti. Krátce po narození nejmladšího syna se manželé rozešli. Marie Anna se provdala proti otcově vůli za příslušníka českého šlechtického rodu, o osm let mladšího Jindřicha Viléma Šlika.", "section_level": 1}, {"title": "Majetek.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Těšínské knížectví.", "content": "Jako kněžna Těšínská vlastnila vsi a panství v Těšínském knížectví. Po její smrti připadlo vše Koruně české, resp. na její nositele rod Habsburků jako uvolněné léno. Kněžna usilovala u císařského dvora o změnu dědického práva z mužské linie, také na ženskou, kdy by mohlo knížectví dědit i její dcera, nebo některá z případných vnuček. V roce 1639 vede spor o panství Orlová s Hedvikou ze Schaffhausenu.", "section_level": 2}, {"title": "Mince a mincovny.", "content": "Za svého života usilovala o ražbu vlastních mincí. Ty byly raženy od roku 1638, se svolením císaře Ferdinanda III. Habsburského. Kdy na aversu byl císařský portrét s textem, a na reversu byl symbol Těšínska - orlice a popis. K ražbě došlo až v roce 1642 v Těšíně, kde se razilo do roku 1655. V roce 1643 pak ve Skočově (\"Skoczów, Polsko\"), kde se razilo do roku 1649. Razily se menší mince - oboly, krejcary, a větší - tolary a jejich násobky., vč. dukátů", "section_level": 2}, {"title": "Movitá pozůstalost.", "content": "Po její smrti byl proveden soupis jejího movitého majetku (zbrojnice, mešní výbava a oděvy). Vzhled osobní pečeti - ze dne 2. července 1646 na listině pro Smilovice, s textem: \"\"Tomu na svědomí jsme k tomuto listu pečeť naši knížecí přivěsiti dáti a v něm se rukou naši vlastní knížecí podepsati ráčili.\"\".", "section_level": 2}, {"title": "Legenda.", "content": "Bývá ztotožňována s tzv. \"\"Černou kněžnou\"\" ze slezských lidových pověstí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alžběta Lukrécie (něm. Elisabeth Lukretia, pol. Elżbieta Lukrecja) (1. června 1599 – 19. května 1653) byla těšínskou kněžnou, poslední z rodu Piastovců.", "tgt_summary": "Elizabeth Lucretia of Cieszyn (; ; ); 1 June 1599 – 19 May 1653), was a reigning Duchess of Cieszyn (Teschen, Těšín) from 1625 until her death. Born as the third child and second daughter of Adam Wenceslaus, Duke of Cieszyn (by his wife Elisabeth, daughter of Gotthard Kettler, Duke of Courland), she was the last ruler of Cieszyn from the Polish Piast dynasty.", "id": 46375}
{"src_title": "Boleslav I. Těšínský", "tgt_title": "Bolesław I, Duke of Cieszyn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Boleslav I. byl mladším synem těšínského knížete Přemysla I. Nošáka a bytomské kněžny Alžběty.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "V roce 1405 byl již formální spoluvládcem v Těšínském knížectví, a samostatným vládcem v knížectví Bytomském a Seveřském. V roce 1406, po tragické smrti svého bratra Přemysla I. Osvětimského převzal i knížectví Osvětimské. byl právoplatný nástupce na knížecí těšínský trůn. Po smrti otce v roce 1410, převal vládu v Těšíně, polovině Hlohova a Scinawy (polsky \"Ścinawa\"), Strzelinie. V roce 1414 byl po boku polského krále Vladislava II. Jagelly v Polsko-křižáckých válkách. V roce 1420 však nebyl na rokováních, resp. na tzv. Vratislavském sjezdu, kde český král Zikmund Lucemburský, jako rozhodce mezi Řádem (Řád německých rytířů) a Polskem (Polské království (1385–1569) vyřkl pro Polsko nevýhodný rozsudek. Těšínské knížectví bylo lénem českých králů, Boleslav I. nepodporoval českého krále Zigmunda v jeho boji o český trůn, ale udržoval dobré vztahy s Krakovem (a Jagellonci). V roce 1422 pobýval jako host na dvoře polského krále Vladislava II. Jagelly a účastnil se korunovace jeho ženy (Sofie Litevská) na polskou královnu. Již dříve, v roce 1414, se zavázal předat Osvětimské knížectví svému synovci Kazimírovi, a to vč. Siewierza, Toszka a k nim náležící města. Tento krok (slib) byl vyřešen teprve od dva roky později, za mediace Jindřicha IX. Hajnovského, kdy navíc musel vydat ještě Strzelin a 300 hřiven. Zůstala mu tak vláda nad Těšínským knížectvím a nad polovinou Bytomského a Hlohovského knížectví. Na konci vlády Boleslava I. bylo knížectví pod hrozbou stále silicích husitských nájezdů. V roce 1430 se pod vládu husitů dostaly města Bytom a Gliwice. Za jeho vlády dostaly města řadu privilegii, např. v roce 1412 dostali obyvatelé města Bytom právo na dědický nárok, stejně jako měl Frýdek, čí Bílsko. Vedl rozumnou vnitřní a zahraniční politiku.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "V roce 1405–1406 se oženil s Markétou, dcerou Jana I. Ratibořského, sestrou Jana II. Opavského (\"ten nechal zavraždit Přemysla I. Osvětimského\"). Manželství bylo uzavřeno proti souhlasu jeho otce Přemysla I. Nošáka, který svému synovi hrozil vyděděním, pokud bude udržovat dobré vztahy s opavskými Přemyslovci. Markéta zemřela krátce po svatbě, v roce 1407. Manželství bylo výhodné pro těšínské Piastovce, protože díky němu uzavřeli mírovou dohodu mezi rody, a to 7. září 1407. V roce 1412 se oženil podruhé. Jeho ženou byla Eufemie Mazovská. Dcera Siemovíta IV. Mazovského a Alexandry Olgierdowny, která byla sestrou polského krále Vladislava II. Jagella. V manželství se narodilo pět dětí:", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Boleslav I. zemřel 6. května 1431 a byl pochován v nekropoli kostel svaté Máří Magdalény v Těšíně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Boleslav I. Těšínský (polsky Bolesław I cieszyński) (narozen po roce 1363, zemřel 6. květen 1431) – byl těšínský kníže z rodu Slezských Piastovců, Těšínské větvě, od roku 1405 v Bytomi a Siewierz (německy Sewerien), od roku 1406 v Osvětimi a Toszku, od roku 1410 v Těšíně, Strzelinu, polovině Hlohova a Scinawy (polsky \"Ścinawa\"), v letech 1410–1414 v Osvětimi, Toszku a Strzelině (\"který držel do roku 1416\") jako regent, od roku 1414 v důsledku dělení jen v Těšíně, na polovině Bytomi, Siewerzu, polovině Scinawy a Hlohova.", "tgt_summary": "Bolesław I of Cieszyn (,, ) ( – 6 May 1431) was a Duke of half of Bytom and Siewierz from 1405, Duke of Cieszyn and half of both Głogów and Ścinawa from 1410, and Duke of Toszek and Strzelin during 1410–1414. ", "id": 752918}
{"src_title": "Měšek I. Těšínský", "tgt_title": "Mieszko I, Duke of Cieszyn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Za života svého otce.", "content": "Byl nejstarším synem Vladislava I. Opolského a jeho ženy Eufemie Velkopolské. V historických záznamech byl poprvé zmiňován 12. října 1258, kdy spolu s otcem a dvěma bratry vydal souhlas na založení nadace pro cisterciáky v Rudě (polsky \"Rudy Wielkie\", německy \"Groß Rauden\").", "section_level": 2}, {"title": "Kníže Ratibořský.", "content": "Po smrti otce (1281/1282), a to i přesto, že byl nejstarší syn, dostal panství v Ratiboři. Sídlo otce, Opole, převzal třetí bratr Boleslav I.. Měšek, jako nejstarší se sourozenců byl poručníkem nejmladšího Přemysla. Ten teprve v roce 1284 se stal knížetem. V tomto období, konkrétně roku 1288, založil nové město Fryštát a strážní hrad ve Fryštátě, který se v polovině 15. století proměnil v jednu z Piastovských rezidencí.", "section_level": 2}, {"title": "Kníže Těšínsko-osvětimský.", "content": "K rozdělení knížectví na jednotlivá panství došlo v roce 1290. Přemyslav převzal Ratibořské knížectví. Měšek zůstal v Těšíně, převzal vládu nad těšínskou, osvětimskou, chrzanovskou (polsky \"Chrzanów\") a zátorskou kastelánii. Prvně, jako těšínský kníže, je zmíněn v listině z 1 ledna 1290. V roce 1285 Měško podpořil vratislavského biskupa Tomáše II. Zarembu tím, že mu poskytl azyl v Ratiboři, před Jindřichem IV. Probusem. V roce 1290 daroval rytíři Buhušovi (polsky \"Bogusz\") 10 franckých lánů poblíž města Těšín. Tím byl dán základ k založení dnešní vesnice Bohušovice (). Měšek zahájil intenzivní kolonizaci území svého knížectví tak, že založil řadu osad. Dal privilegia (\"obchodní\") městům Těšín, Osvětim (\"kde byl v roce 1291 založen sklad soli, které pocházela z Solného dolu Wieliczka\"), Bílsku a Fryštátu. 10. listopadu 1292 dal městské práva Zátoru.", "section_level": 2}, {"title": "Boj o královský trůn.", "content": "Měšek nepodpořil kandidáty (Jindřicha IV. Probuse, Přemysla II. Velkopolského ani Vladislava I. Lokýtka). Postavil se na stranu Václava II. (\"tou dobou jen český král\"). K uzavření dohody mezi Měškem a jeho bratry Boleslavem, Kazimírem a Přemkem došlo formálně 17. února 1291 v Olomouci. Historici se dohadují, kdy Měšek složil lenní hold Václavu II., resp. zda to bylo v únoru 1291, nebo až 11. srpna 1292, kdy se Václav II. stal polským králem. Měšek se neúčastnil válečné výpravy Václava II. do Krakova v roce 1291, rovněž ani v dalším roce, kdy Václav II. bojoval proti Vladislavu I. Lokýtkovi, kdy Vladislav I. bitvu prohrál a složil lenní hold Václavu II. v Sieradzi (polsky \"Sierdarz\"). Měšek však Václavu II. poskytl své vojsko. V roce 1300 se účastnil korunovace Václava II. v Hnězdně (polsky \"Gniezno\") na polského krále. Politika spolupráce s českými Přemyslovci pokračovala i po smrti Václava II. Jeho syn Václav III. se 5. října 1305 oženil s dcerou Měška, Violou Alžbětou Těšínskou. Díky tomu sňatku získal velký vliv v českém království. Historici spekulují, že to mohl být ze strany Měška promyšlený tah, díky kterému by získal polskou korunu. Dobře naplánovanou kariéru mu však překazilo zabití (\"královražda\") Václava III. v Olomouci 4. srpna 1306. Český král po sobě nezanechal žádné potomky, tím tato linie vymřela po meči. Tím Měšek svůj vliv ztratil. Po roce 1306 se jeho vliv zcela vytratil. Ve věku 50 let předal vládu svým synům – Vladislavovi I. a Kazimíru I. Po úpadku českého království byl jeho jediný politický akt předání državy města Kenty (polsky \"Kęty\") krakovskému biskupovi Jan Muskatovi (polsky \"Jan Muskata\"), protivníkovi Vladislava I. Lokýtka v Malopolsku. Nepodpořil, oproti jeho bratrovi Boleslavovi, vzpouru starosty Krakova jistého Alberta (polsky \"Bunt wójta Alberta\") v roce 1311.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora církve.", "content": "Měšek byl štědrým podporovatelem (\"sponzor\") církve. Díky jeho podpoře byl dokončen klášter dominikánů v Těšíně (krátce po roce 1283). Finančně podporoval klášter norbetránek v Černovousech (polsky \"Czarnowąsy\", \"Opolské vojvodství\") a klášter dominkánů v Těšíně.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Ještě za života svého otce se oženil s blíže neznámou kněžnou. Ovdověl nejpozději v roce 1302. Z tohoto manželství se narodili dva synové: Vladislav I. a Kazimír I., a dcera: Viola Alžběta.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Není známo přesné datum smrti. Podle diplomatické korespondence v knížectví, se usuzuje, že zemřel v roce 1314, nebo v první polovině roku 1315, před 27. červnem. Podle Kazimíra Jasinského (polsky \"Kazimierz Jasiński\"): \"Tato domněnka je zcela logická.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Měšek I. Těšínský či Měško (polsky \"Mieszko cieszyński\") (narozen 1252/1256, zemřel 27. srpna 1315) – od roku 1281/1282 spolu s bratrem Přemyslem vládl v Těšíně, Osvětimi a Ratiboři. Od roku 1290, po rozdělení samostatně, jako kníže těšínsko-osvětimský, spojenec (možná i lenik) Václava II. Byl zakladatelem Těšínská větev Piastovců. ", "tgt_summary": "Mieszko I of Cieszyn (,, ; also known as Mieszko I of Opole; 1252/56 – by 27 June 1315), was a Duke of Racibórz during 1282–1290 (with his brother as co-ruler) and the first Duke of Cieszyn since 1290 until his death. ", "id": 1755953}
{"src_title": "Problém kvantového smazávání", "tgt_title": "Quantum eraser experiment", "src_document": [{"title": "Dvojštěrbinový (Double-slit) experiment.", "content": "Princip kvantového gumování si nejlépe ukážeme na dvojštěrbinovém experimentu.", "section_level": 1}, {"title": "Klasický experiment.", "content": "Částice vylétají ze zdroje a skrz dvojštěrbinu dopadají na stínítko. Amplitudy pravděpodobnosti pro jednotlivé štěrbiny jsou (použijeme-li Diracovo označení) formula_1 neboli částice vyletí ze zdroje Z, proletí štěrbinou 1 a dopadne do místa P na stínítku a obdobně pro druhou štěrbinu. formula_2 Celková amplituda pravděpodobnosti pro částici v místě P na stínítku pak je součtem těchto dílčích amplitud pravděpodobnosti formula_3 Částice je tak v superpozici stavů \"proletěla štěrbinou 1\" a \"proletěla štěrbinou 2\". A pravděpodobnost dopadu částice na toto místo je kvadrátem absolutní hodnoty této amplitudy pravděpodobnosti (protože je vlnová funkce komplexní, dostáváme komplexně sdružené členy při mocnění dvojčlenu) formula_4 Jak vidíme, první dva členy jsou pravděpodobnosti od dvou štěrbin, jako by se jednalo o dva nezávislé zdroje částic. Druhé dva členy jsou však evidentně něčím \"neklasickým\". Jedná se o interferenční členy, které jsou zodpovědné za interferenci vlnových funkcí částice. V klasickém interferenčním experimentu říkáme, že interferuje vlnění ze štěrbin a dochází ke vzniku interferenčních proužků. V kvantové fyzice však můžeme nechat štěrbinami prolétávat částice jednu po druhé. Částice tak vlastně prolétávají současně oběma štěrbinami a interferují samy se sebou. Kdybychom zaznamenávali místo dopadu částice na stínítko, získali bychom známý interferenční obrazec - interferenční proužky.", "section_level": 2}, {"title": "Detekce dráhy částice.", "content": "Nyní si představme, že začneme detekovat, kterou štěrbinou částice proletěla. Mohli bychom například svítit světlem na štěrbiny a dívat se, za kterou z nich uvidíme záblesk. Jednotlivé dráhy částic jsou najednou rozlišitelné, a proto i jejich amplitudy pravděpodobnosti jsou rozlišitelné konečné stavy, které lze jako takové sčítat formula_5 Porovnáním s pravděpodobností experimentu bez detektorů snadno nahlédneme, že interferenční člen zmizel. Jinými slovy jsme zredukovali vlnovou funkci částice a proto zmizela interference. Částice už jednoduše nemůže prolétávat oběma štěrbinami současně (jinak bychom ji detekovali dvakrát, což nelze, je to přece jen jedna částice) a tak nemůže ani interferovat sama se sebou. Interferenční proužky zmizí.", "section_level": 2}, {"title": "Kvantové gumování.", "content": "Nyní si představme, že za štěrbiny umístíme zařízení, které s mírou \"e\" kde formula_6 znamená nulové a formula_7 úplné vymazání, maže naši informaci o dráze částice. V případě záblesků by se mohlo jednat např. o spojnou čočku, která by ze záblesků z obou štěrbin dělala jeden. Amplitudy pravděpodobnosti pro průchod částice štěrbinami pak budou formula_8 formula_9 Jinak řečeno je do stavu 1 s pravděpodobností \"e\" přimíchán stav 2 a naopak. Celková pravděpodobnost dopadu částice na stínítko pak bude formula_10 Jak je vidět, vše závisí na parametru \"e\". Máme-li formula_6, tedy nulové gumování, dostáváme stejnou pravděpodobnost jako v případu s detektory, tedy žádnou interferenci. Čím větší je však \"e\", tím větší váhu získává interferenční člen. Konečně pro formula_7 je veškerá naše informace o dráze částice vymazána a dostáváme úplnou interferenci. Tomuto procesu se říká kvantové gumování a zařízení, které ho provádí, kvantová guma.", "section_level": 3}, {"title": "Literatura.", "content": "Pavel Malý, Kvantová guma, Gymnasium Christiana Dopplera, 2009", "section_level": 2}], "src_summary": "Kvantová guma je fyzikální, dvojštěrbinový experiment, který demonstruje několik zákonů kvantové mechaniky. Máme-li kvantový systém, který se může nacházet v několika pro nás nerozlišitelných stavech, nachází se tento systém v kvantové superpozici všech těchto stavů. Tuto superpozici lze popsat vlnovou funkcí systému. Získáme-li však nějakým způsobem informaci o stavu systému, dojde k redukci jeho vlnové funkce a změní se tak jeho povaha. Kvantová guma pak dělá to, že \"maže\" (odtud analogie s klasickou mazací gumou) naši informaci o kvantovém stavu systému a navrací ho tak zpět do stavu superpozice.", "tgt_summary": "In quantum mechanics, the quantum eraser experiment is an interferometer experiment that demonstrates several fundamental aspects of quantum mechanics, including quantum entanglement and complementarity. ", "id": 1446182}
{"src_title": "Klokan žlutonohý", "tgt_title": "Yellow-footed rock-wallaby", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "O klokanu žlutonohém se říká, že patří mezi nejhezčí vačnatce. Patří mezi menší druhy klokanů. Dosahuje hmotnosti 6 až 7 kg, délky těla 48 až 65 cm a délka ocasu je 55 až 60 cm, je tedy velký přibližně jako zajíc. Stavba jeho těla je typická pro skalní klokany rodu \"Petrogale\". Zadní končetiny má poměrně krátké a dráp čtvrtého prstu na noze mnohem kratší než u ostatních klokanů, chodidlo je přitom drsné a po stranách porostlé řadou chloupků. To zvyšuje třecí odpor a zamezuje sklouznutí. Ocas je téměř tak dlouhý jako tělo, s delšími chlupy na konci, není tak tuhý jako např. u klokana rudého. Tato zvířata jej používají jako balancovací tyč a při doskoku ho ohýbají za záda. Základní zbarvení je šedohnědé, často s růžovými tóny, na bocích a v obličeji má kontrastní černobílou kresbu, břicho je bílé. Nejnápadnějším znakem jsou žlutočervené nohy a žlutý, tmavohnědě proužkovaný ocas. Proto je jedním z nejnápadnějších klokanů.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Tito klokani žijí v malých stádech s volnou sociální vazbou. Samci se často sváří o dominantní postavení ve skupině. Aktivní jsou převážně v noci, ale přes den se s oblibou sluní na skalních římsách. Potravu tvoří různé trávy, kapradiny a sukulentní rostliny. Tito klokani umí skákat s velkou jistotou a přesností i přes propasti, dokonce i za tmy. Ve skalách mají pěšiny, které vypadají častým užíváním, jako by kameny na nich byly vyleštěné. Matky vodí mláďata déle než jiné druhy klokanů, protože musí mládě naučit bezpečně se pohybovat ve skalnatém terénu.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "V současnosti se vyskytuje ve dvou poddruzích na severovýchodě Jižní Austrálie a na severozápadě Queenslandu, kdysi byl zřejmě rozšířenější. Pro svou krásnou kožešinu se ještě před několika desetiletími hojně lovil a byl dlouho považován za vzácného. Ve Flindersově pohoří v Jižní Austrálii je však nyní opět dosti hojný. Vyhýbá se lidem, ale při setkání s nimi není vůbec agresivní, nýbrž plachý. Přestože lidé tyto klokany již neloví, stále jsou ohroženi predátory, především pak liškami.", "section_level": 1}, {"title": "Klokan žlutonohý v českých zoo.", "content": "Tento druh klokana patří mezi vzácné chovance zoologických zahrad, přestože patří k nejhezčím klokanům. V České republice chová klokany žlutonohé pouze ZOO Brno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klokan žlutonohý (\"Petrogale xanthopus\") je poměrně vzácný, zajímavě zbarvený druh klokana, patřící do skupiny skalních klokanů. Je přizpůsoben k životu na skalnatých svazích australských hor. Zatímco většina druhů klokanů se svou stavbou těla přizpůsobila spíše energeticky úspornému pohybu na rovném terénu, tito klokani, podobně jako další druhy skalních klokanů rodu \"Petrogale,\" výborně šplhají po skalách. Tento druh má celkem dva poddruhy:", "tgt_summary": "The yellow-footed rock-wallaby (\"Petrogale xanthopus\"), formerly known as the ring-tailed wallaby, is a member of the macropod family (the marsupial family that includes the kangaroos, wallabies, tree-kangaroos, and wallaroos).", "id": 141291}
{"src_title": "Ghetto v Minsku", "tgt_title": "Minsk Ghetto", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Sovětské sčítání lidu z roku 1926 ukázalo, že v Minsku žilo 53 700 Židů (tvořili téměř 41% obyvatel města). Ghetto bylo vytvořeno krátce po nacistické invazi do Sovětského svazu a dobytí města Minsk, hlavního města Běloruské SSR, 28. června 1941. Pátý den okupace bylo nacisty zabito 2 000 Židů a od té doby bylo vraždění Židů běžnou událostí. V prvních měsících nacistické okupace bylo převážně oddíly Einsatzgruppen zavražděno asi 20 000 Židů. 17. července 1941 byl vytvořen Říšský komisariát Ostland. 20. července bylo založeno minské ghetto. Také vznikla Židovská rada (Judenrat). Celkový počet obyvatel ghetta činil kolem 80 000 (podle některých zdrojů to bylo přes 100 000 lidí), z nichž asi 50 000 byli předváleční obyvatelé, zbývající byli uprchlíci a Židé násilně přesídleni nacisty z okolních osad. V listopadu roku 1941 bylo v Minsku založeno druhé ghetto pro Židy deportované ze západu. Byli převážně z Německa a Protektorátu Čech a Moravy; za jeho vrcholu mělo asi 35 000 obyvatel. Mezi obyvateli těchto dvou ghett byl povolen malý kontakt. Stejně jako v mnoha jiných ghettech museli Židé pracovat v továrnách nebo na jiných nacistických operacích. Obyvatelé ghetta žili v extrémně špatných podmínkách s nedostatečnou zásobou potravin a zdravotnických potřeb. V březnu roku 1942 bylo zabito přibližně 5 000 Židů nedaleko od místa, kde stojí \"Pit\", památník ghetta Minsk. Podle oficiálních nacistických dokumentů bylo v srpnu v ghettu méně než 9 000 Židů. 21. října 1943 bylo ghetto zlikvidováno spolu s mnoha Židy umírajícími ve vyhlazovacím táboře Sobibor. Několik tisíc bylo zmasakrováno ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec. (Malý Trostinec byla ještě před válkou vesnice několik kilometrů na východ od Minsku). 3. července 1944, kdy dobyla Rudá armáda město zpět, bylo naživu už jen několik Židů.", "section_level": 1}, {"title": "Odpor.", "content": "Ghetto v Minsku se vyznačuje jeho velkou odbojovou organizací, která úzce spolupracovala se sovětskými partyzány. Asi 10 000 Židů se podařilo uprchnout z ghetta a zapojit se do partyzánských skupin v okolních lesích. Barbara Epstein odhaduje, že přežila pravděpodobně polovina z nich a poznamenává, že se kolem 30 000 lidí pokusilo z ghetta v Minsku uniknout a přidat se k partyzánům (20 000 z nich však mohlo zemřít na cestě).", "section_level": 1}, {"title": "Historiografie.", "content": "Příběh minského ghetta nebyl dobře prozkoumán až do konce 20. století. Představitelé běloruské komunistické strany neorganizovali žádnou evakuaci obyvatel města před nacistickým vojskem. Později spolupracovali na vytváření falešných příběhů o evakuacích, které zorganizovali. Také se pokusili poškodit dobré jméno odbojové organizace v Minsku za styky s nacisty. Ve Spojených státech za studené války nebyl výzkum komunistického odporu hlavní prioritou. Židovská historiografie se nechtěla soustředit na problematiku komunistických židovských partyzánů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Minské ghetto bylo vytvořeno krátce po německé invazi do Sovětského svazu. Bylo jedno z největších ve východní Evropě a největší na Německem okupovaném území Sovětského svazu. Ubytovávalo kolem 100 000 Židů, z nichž většina zahynula v holokaustu.", "tgt_summary": "The Minsk Ghetto was created soon after the German invasion of the Soviet Union. It was one of the largest in Belorussian SSR, and the largest in the German-occupied territory of the Soviet Union. It housed close to 100,000 Jews, most of whom perished in The Holocaust.", "id": 2033589}
{"src_title": "Dominantní strategie", "tgt_title": "Strategic dominance", "src_document": [{"title": "Hledání optimální strategie.", "content": "Pro pochopení pojmu dominantní strategie vysvětleme nejprve, o co se jedná při hledání optimální strategie v teorii her. Mějme situaci, kde vystupuje jeden nebo více hráčů, a tuto situaci nazvěme rozhodovací situací (v terminologii teorie her se jedná o hru v normálním tvaru). V rozhodovací situaci hráč vybírá rozhodnutí (v terminologii teorie her se jedná o strategii) z dané množiny přípustných rozhodnutí a počítá při tom s určitým důsledkem (v terminologii teorie her se jedná o výhru). Hráč se snaží, aby důsledek jeho rozhodnutí (tedy výhra jím zvolené strategie) byl co nejpříznivější. To je základní předpoklad v teorii her – hráči jsou racionální a maximalizují hodnotu své výplatní funkce. Další předpoklad teorie her je, že hráči mají dokonalé informace, takže znají všechny přípustné strategie protihráče i jejich výplatní funkce. Hra může být buď konfliktní, nebo nekonfliktní. Pokud výhra je závislá nejen na zvolené strategii prvního hráče ale i na strategii protihráče, jedná se o konfliktní hru, jinak jde o hru nekonfliktní. Konfliktní hry se dále rozdělují na antagonistické (hra s konstantním součtem) a neantagonistické (hra s nekonstantním součtem), přičemž v antagonistickém konfliktu první hráč získává právě to, co protihráč ztrácí. Jejich zájmy jsou čistě protikladné. Naproti tomu v neantagonistických konfliktech není zájem jednoho hráče v přímém protikladu se zájmem protihráče. Oba hráči sice sledují své vlastní zájmy, ale některé strategie mohou být výhodné pro oba dva. Zde je potom nutné odlišit hry, kde je možné s protihráčem před volbou strategie uzavírat závazné smlouvy – kooperovat, a v jakých případech to možné není – např. protože by se dodržení smlouvy nedalo vynutit. V nekonfliktní hře je situace s hledáním optimální strategie nejjednodušší. Poněvadž výhra je závislá pouze na strategii jednoho hráče, spočívá výběr optimální strategie v nalezení takové strategie, při které je pro hráče zajištěna maximální výhra. V antagonistických konfliktech je situace složitější, optimální strategii určujeme pomocí výplatní matice. V matici hledáme tzv. sedlový bod, tedy prvek, který je současně nejmenší na řádku a největší ve sloupci (za předpokladu, že uvažujeme nejběžnější podobu hry, kdy první hráč má své výhry v řádcích a snaží se je maximalizovat, zatímco strategie druhého hráče jsou určené sloupci a v nich se snaží výhry prvního hráče minimalizovat). Nalezený sedlový bod je potom cenou hry a řádek, ve kterém se nachází je optimální strategií prvního hráče a sloupec určuje optimální strategii druhého hráče. Na obrázku je sedlový bod vyznačen v červeném čtverečku a optimální strategie obou hráčů vyznačeny šipkou. Takto nalezené optimální strategie představují tzv. Nashovu rovnováhu v ryzích strategiích. Žádný hráč, který se odchýlí od takovýchto optimálních strategií, si nemůže polepšit. Pro výplatní funkce hráčů totiž platí následující nerovnice: formula_1 formula_2 kde, formula_3 je výplatní funkce prvního hráče a formula_4 je výplatní funkce druhého hráče, formula_5 je libovolná strategie prvního hráče, formula_6 je optimální strategie prvního hráče, formula_7 je libovolná strategie druhého hráče a formula_8 je optimální strategie druhého hráče. Samozřejmě může nastat také situace, kdy v matici nalezneme více sedlových bodů nebo naopak žádný sedlový bod. V případě více sedlových bodů existuje i více alternativních optimálních strategií. V případě, že není nalezen žádný sedlový prvek, neexistuje Nashova rovnováha v ryzích strategiích a musíme použít smíšeného rozšíření maticové hry.", "section_level": 1}, {"title": "Dominantní strategie v antagonistickém konfliktu.", "content": "V každém případě však ještě před zahájením hledání sedlového bodu si můžeme matici zjednodušit pomocí dominování. Připomeňme, že první hráč se snaží maximalizovat svou výhru a v antagonistickém konfliktu pak tyto výhry prvního hráče jsou ztrátami pro jeho protihráče, které se on snaží zase minimalizovat. Strategie prvního hráče jsou v řádcích a strategie druhého hráče ve sloupcích. První hráč jistě nebude volit takový řádek, kde jsou všechny hodnoty menší než odpovídající hodnoty v jiném řádku. Analogicky bude postupovat i druhý hráč, pokud v matici bude existovat sloupec, kde budou všechny hodnoty vyšší než odpovídající hodnoty v jiném sloupci, tento sloupec nebude hráč nikdy volit.", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace dominantní strategie.", "content": "Zabývejme se nejdříve strategiemi prvního hráče. Strategie, která vede k menším výhrám při jakékoli strategii protihráče, se nazývá dominovaná strategie, je to ten řádek, kde jsou odpovídající hodnoty vždy nižší než v jiném řádku. Říkáme, že dominovaná strategie je dominována dominující strategií, tedy takovým řádkem, kde jsou odpovídající hodnoty vždy vyšší než v dominovaném řádku. Silně dominované strategie nebudou nikdy optimální strategií, proto je možné je z matice vynechat. Sníží se tak rozměr matice a rychleji bude možné nalézt optimální strategie. Aplikujeme dominování na výše uvedenou matici, kde jsme hledali sedlový bod: Na obrázku č.2 vidíme matici se dvěma dominujícími a dvěma dominovanými strategiemi prvního hráče. V druhém řádku jsou hodnoty výhry vždy nižší než ve třetím řádku a v pátém řádku jsou vždy nižší než ve čtvrtém řádku. Třetí a čtvrtý řádek je tedy dominující a druhý a pátý řádek je dominovaný. Dominované řádky jsou dominované strategie a můžeme je tedy z matice vynechat. Získáme tak jednodušší matici o třech řádcích: Pokračujme nyní v dominování z hlediska druhého hráče. Strategie, která vede k větším ztrátám při jakékoli strategii prvního hráče, se nazývá dominovaná strategie, je to ten sloupec, kde jsou odpovídající hodnoty vždy vyšší než v jiném sloupci. Opět říkáme, že dominovaná strategie je dominována dominující strategií, tedy takovým sloupcem, kde jsou odpovídající hodnoty vždy nižší než v dominovaném sloupci: Na obrázku č.4 vidíme matici s jednou dominující a dvěma dominovanými strategiemi. V prvním a pátém sloupci jsou hodnoty ztráty vždy vyšší než ve třetím sloupci. Pátý sloupec a dominuje oba dominované sloupce – první i pátý. Dominované sloupce jsou dominované strategie a můžeme je tedy také z matice vynechat. Vznikne matice o rozměru 3x3, která neobsahuje už žádné další dominované strategie, a její sedlový bod je stále stejný:", "section_level": 2}, {"title": "Dominantní strategie ve smíšeném rozšíření hry.", "content": "Na rozdíl od řešení v ryzích strategiích, které zdaleka ne u každé hry lze nalézt, v případě, že budeme hru řešit v jejím smíšeném rozšíření, rovnovážné řešení vždy existuje. Každá maticová hra má Nashovo rovnovážné řešení ve smíšených strategiích. Optimální strategie se v tomto případě získává řešením úlohy lineárního programování pomocí simplexové metody. Pokud však má matice pouze dva řádky nebo pokud má dva sloupce, je možné použít grafickou metodu, která lze využít pouze pro dvě proměnné. Pokud tedy pomocí dominování snížíme rozměr matice až na m x 2 nebo 2 x n, zajistíme si možnost použití grafického řešení. A jak se konkrétně využívá dominování v případě smíšeného rozšíření maticové hry? Smíšené strategie jsou rozložením pravděpodobností na prostoru ryzích strategií, udávají tak vlastně pravděpodobnosti, s jakými se při dokonalé racionalitě mají jednotlivé strategie volit. Všechny dominované strategie mají přiřazenou vždy nulovou pravděpodobnost. Dominování lze tedy při smíšených strategiích využít dvěma způsoby. Buď přímo v simplexové metodě, kde dominovaným řádkům a sloupcům přiřadíme pravděpodobnost 0, nebo ještě před použitím simplexové metody vynecháme z matice všechny dominované řádky a sloupce jako jsme vysvětlili na příkladě výše a dále pro výpočty použijeme zjednodušenou matici. Cena hry se takovým vynecháním dominovaných strategií nemění. V praxi za nás simplexovou metodou úlohu lineárního programování vyřeší speciální software a přiřadí tak dominovaným strategiím nulové pravděpodobnosti automaticky. Pozor potom ale na vyhodnocení, neplatí totiž obrácený vztah, že by každá strategie s nulovou pravděpodobností byla dominovaná.", "section_level": 1}, {"title": "Dominantní strategie v neantagonistickém konfliktu.", "content": "V případě neantagonistických konfliktů probíhá dominování principiálně stejně jako v antagonistických konfliktech. Jen s tím, že se buď využívá samostatných matic pro každého hráče, nebo se v jedné matici objevují vždy dvě hodnoty – jedna pro prvního hráče a druhá pro druhého. A protože už každý z hráčů má v matici své hodnoty výher, snaží se je oba maximalizovat (nikoli, že druhý hráč se snaží o minimalizaci, jako tomu bylo v případě antagonistických konfliktů): Na obrázku č.6 vidíme dvojmatici hry s nekonstantním součtem (neantagonistický konflikt) a vedle je dvojmatice převedena na dvě samostatné matice (v různých učebnicích se používá různý zápis). Je nutné mít pořád na paměti, že i v případě dvou matic se u druhého hráče stále strategie určují pomocí sloupců. Na obrázku jsou opět dominované strategie vyznačeny přeškrtnutím. Zjednodušená matice bez dominovaných strategií je na následujícím obrázku:", "section_level": 1}, {"title": "Typy dominovanosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Silná (striktní) dominovanost (strict domination).", "content": "Strategie je silně dominovaná tehdy, když je ostře horší než jiná strategie při jakékoli strategii protihráče. Je zde velmi důležité slovo ostře. U tohoto typu se požaduje, aby všechny hodnoty dominovaného řádku byly ostře menší než u dominujícího řádku a aby všechny hodnoty u dominovaného sloupce byly ostře větší než u dominujícího sloupce. formula_9", "section_level": 2}, {"title": "Slabá dominovanost (weak domination).", "content": "Aby byla strategie slabě dominovaná, stačí, aby byla stejná nebo horší než dominující strategie. Všechny hodnoty dominovaného řádku musí být menší nebo stejné jako u dominujícího řádku a všechny hodnoty u dominovaného sloupce musí být větší nebo stejné jako u dominujícího sloupce. formula_10 Pro ilustraci uveďme příklad z knihy Martina J. Osborna : Přijíždíte v autě na křižovatku, kde právě svítí červená. Silnice je rozdělena na dva pruhy, levý je prázdný, v pravém pruhu stojí modrý automobil. Modrý automobil může jet rovně nebo zahnout doprava. Pokud bude zahýbat doprava, musí dát přednost přecházejícím chodcům. Stojíte před rozhodnutím, do jakého pruhu se zařadit. Samozřejmě intuitivně vyberete levý prázdný pruh. Je to proto, že výběr pravého pruhu je silně dominován výběrem levého pruhu. I kdyby modrý automobil nezatáčel, ale jel rovně, vždy by zařazení do pravého pruhu znamenalo zdržení oproti levému pruhu. V případě, že v pravém pruhu bude stát modrý automobil a k tomu v levém pruhu červený automobil, a budete se znovu rozhodovat, do jakého pruhu se zařadíte, možná už budete aspoň sekundu váhat, ale opět zvolíte levý pruh. Výběr pravého pruhu je v tomto případě jen slabě dominován výběrem levého pruhu. Modrý automobil totiž může odbočovat – v tom případě by zvolení pravého pruhu bylo horší, ale může jet také rovně – v tom případě by výběr pravého pruhu vedl ke stejnému výsledku jako levý pruh.", "section_level": 2}, {"title": "Problémy slabé dominovanosti.", "content": "Slabá dominovanost přináší technické problémy při eliminaci matice, protože pro vznik slabé dominovanosti záleží na pořadí, ve kterém dominuje své strategie protihráč. Problém se slabou dominovaností vyvstává také v případě slabé Nashovy rovnováhy (tedy v případě že matice obsahuje více sedlových bodů). Strategie, kde se nachází slabá Nashova rovnováha, totiž může být často slabě dominovaná a její eliminací bychom si vyloučili možné optimální řešení. Proto se v praxi využívá v podstatě jen silná dominovanost.", "section_level": 2}, {"title": "Hry řešitelné pomocí opakované eliminace silně dominovaných strategií.", "content": "Pokud lze ve hře postupně odebírat dominované strategie, až zbude pouze jedna jediná strategie pro každého hráče, je hra řešitelná pomocí opakované eliminace silně dominovaných strategií. Nemusíme v jednom kroku odebrat všechny dominované strategie jednoho hráče, naopak pokud odebereme určitý dominovaný řádek a potom určitý dominovaný sloupec, objeví se mezi řádky další dominovanost. A takto v případě hry řešitelné opakovanou eliminací silně dominovaných strategií postupujeme až ke stavu, kdy v matici zůstane jedna optimální strategie pro každého hráče. Při odebírání silně dominovaných strategií nezáleží na pořadí eliminovaných strategií. Oproti tomu, jak už bylo zmíněno výše, při odebírání slabě dominovaných strategií na pořadí eliminace záleží.", "section_level": 1}, {"title": "Dominování ve známých hrách.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vězňovo dilema.", "content": "Ve vězňově dilematu je strategie zapírání silně dominovaná strategií prásknutí. Ať už bude protihráč volit jakoukoli strategii (zapírat nebo práskat), vždycky je pro prvního hráče výhodnější práskat – v případě protihráčova zapírání dostane 0 let za mřížemi oproti 1 roku, kdyby také mlčel, v případě protihráčova prásknutí dostane 5 let oproti 10 letům, kdyby mlčel. Proto nakonec při plné racionalitě zúčastněných a při nemožnosti kooperace hra dopadne tak, že budou oba hráči práskat, protože zapírání je dominovaná strategie a bude z matice vyloučena. Vězňovo dilema je příklad hry řešitelné opakovanou eliminací silně dominovaných strategií:", "section_level": 2}, {"title": "Bitva pohlaví.", "content": "Naopak v konfliktní situaci, která je v teorii her nazývána bitva pohlaví, nejsou žádné dominující ani dominované strategie. Pokud by tam byly, tak by se z rozhodování vyloučily a situace by rázem přestala být „bitvou“.", "section_level": 2}, {"title": "Dominantní strategie ve vícekriteriálním rozhodování.", "content": "Většina lidských rozhodnutí je založena na vícekriteriálním hodnocení variant. Například rozhodování, jaký mobilní telefon si koupit. V tomto případě budou variantami jednotlivé značky telefonů a kritérii například cena, hmotnost, počet pokročilých funkcí a výdrž baterie. Některá kritéria jsou maximalizační, jiná naopak minimalizační. Mezi cíle vícekriteriálního rozhodování patří výběr jedné z variant – tzv. kompromisní varianta, uspořádání variant a klasifikace variant. Varianty mohou mít mezi sebou různé vztahy: Při hledání kompromisní varianty by se měl rozhodovatel soustředit na nedominované varianty, tedy na takové, k nimž neexistuje varianta, která by je dominovala. Nedominovaných variant však bohužel bývá při rozhodování více, a proto existuje několik metod, jak vybrat ze zbývajících variant tu pravou. Mezi metody patří například Metoda pořadí, Budovací metoda nebo Fullerův trojúhelník. I tak ale dominování při řešení úloh vícekriteríálního hodnocení variant může velmi usnadnit práci a existuje i spousta úloh, které lze vyřešit jen právě pomocí dominantních strategií.", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace dominantní strategie.", "content": "V tabulce je příklad úlohy vícekriteriálního hodnocení variant se třemi variantami a čtyřmi kritérii. První dvě kritéria jsou minimalizační, to znamená, čím menší hodnota, tím lépe. Poslední dvě kritéria jsou maximalizační, čím vyšší jsou hodnoty, tím lépe. Varianta Nokia v tomto případě dominuje variantu Siemens, protože všechna její kritéria jsou výhodnější. Dominovanou variantu Siemens tedy můžeme pro účely rozhodování vypustit. Zbylé dvě varianty Nokia a Samsung jsou nedominované a musíme se mezi nimi rozhodnout pomocí k tomu určených metod. Stejného principu se potom využívá i v úlohách vícekriteriálního programování.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dominantní strategie je strategie používaná v teorii her, případně ve vícekriteriálním rozhodování. Nazývá se též zjednodušeně dominování. Je to jev, který umožňuje zjednodušit proces hledání optimální strategie hry. Zjednodušení se provede tak, že se z rozhodovací matice předem vyloučí takové strategie, které jsou vždy horší než jiná strategie, a to v případě zvolení jakékoli strategie protihráče. Sníží se tak rozměr matice a je pak snazší nalézt optimální strategii.", "tgt_summary": "In game theory, strategic dominance (commonly called simply dominance) occurs when one strategy is better than another strategy for one player, no matter how that player's opponents may play. Many simple games can be solved using dominance. The opposite, intransitivity, occurs in games where one strategy may be better or worse than another strategy for one player, depending on how the player's opponents may play.", "id": 629561}
{"src_title": "Panzerschreck", "tgt_title": "Panzerschreck", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj \"Panzerschrecku\" spadá do počátku roku 1943, kdy Němci ukořistili v Tunisku několik amerických bazuk, podle nichž vyvinuli vlastní zbraň. První typ, který zavedlo Německo do výzbroje své armády byl \"Raketenpanzerbüsche 4322\". Zbraň byla 164 cm dlouhá a její hmotnost činila 9,25 kg. Ke střelbě se používal 88mm projektil, který po vystřelení dosahoval rychlosti 105 m/s. Hmotnost střely byla 3,3 kg a hmotnost nálože pak 600 g. Zvláštností bylo to, že se používala letní (+5 až 50 °C) a zimní (-40 až +30 °C) munice. Průraznost pancíře byla okolo 180 mm. Samotní vojáci si však tuto zbraň příliš neoblíbili, protože vyvíjela silný plamen, který ohrožoval obsluhu a prozrazoval její pozici. Kvůli tomu museli být střelci chráněni ohnivzdornou pláštěnkou a plynovou maskou. Střelec byl pak sice chráněn, ale zase se zhoršila celková pohyblivost a účinně zamířit cíl nebylo taky úplně snadné. Tento typ se však stavěl jen v malých počtech. Změna nastala až v listopadu 1943, kdy byl ke zbrani přidán ochranný štít. Okamžitě se upustilo od jakékoli výroby modelu \"RKpB 4322\" a do výroby se dostal model \"Panzerschreck 54\", který měl již štít pevně zabudovaný. Hmotnost díky štítu vzrostla na 11 kg a změny se dočkala také munice. Nová střela pod označením RKpB.Gr.4992 měla lepší dostřel (180 m) a také lepší průraznost (cca 230 mm). Náboje se opět vyráběly v letní a zimní verzi. Byla dána objednávka na 382 000 kusů, ale musela být kvůli spojeneckým náletům na německý průmysl redukována a v červenci 1944 se zastavila na čísle 289 151 kusů. Dalším modelem byl \"Panzerschreck 54/1\". Snížila se délka trubice na 135 cm a hmotnost se snížila na 9,5 kg, mířidla byla také zdokonalena. Zbraň byla zavedena do služby v prosinci 1944, ale první objednávka byla dána až v lednu 1945. Do konce války bylo dodáno 25 750 kusů z původně 48 000 objednaných. Odpalovací trubice měla vydržet údajně 200 výstřelů. Němci měli ve vývoji také protiletadlovou verzi – \"Fliegerschreck\". Zbraň byla 174 cm dlouhá a používala 88mm náboj. Bylo jich vyrobeno pouze 500 a bojového nasazení se nikdy nedočkaly. Ještě existoval ve vývoji \"Panzerschreck 10,5 cm\", jenž představoval zvětšenou verzi Panzerschrecku. Zbraň byla ale odmítnuta s odůvodněním, že je příliš těžká (hmotnost byla asi 18 kg), proto se vyvíjel další typ, který byl lehčí a téměř o půl metru kratší, ale u tohoto modelu nastaly pro změnu problémy se zákluzem. Tento problém se už do konce války vyřešit nepodařilo, a tak nikdy nebyl zařazen do služby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Panzerschreck (oficiálně Raketenpanzerbüchse 54, \"raketová pancéřová puška 54\", zkráceně RPzB 54) byla ruční raketová protitanková zbraň ráže 88 mm na více použití, kterou užívala německá armáda ke konci druhé světové války. Jeho předchůdcem byl jednodušší \"Panzerfaust\" (česky \"pancéřová pěst\"), zavedený v roce 1942, který dokázal prorazit až 150 mm silný pancíř ruských tanků na vzdálenost 30 m. Používali jej vojáci SS (německá armáda od roku 1943) i příslušníci \"Volkssturmu\" (německá domobrana). Protože však měl malý dostřel, nebylo těžké budovu, kde byl voják s \"Panzerfaustem\", zničit na velkou vzdálenost.", "tgt_summary": "Panzerschreck (lit. \"tank fright\", \"tank's fright\" or \"tank's bane\") was the popular name for the \"Raketenpanzerbüchse \" 54 (\"Rocket Anti-armor Rifle model 54\" abbreviated to RPzB 54), an 88 mm reusable anti-tank rocket launcher developed by Nazi Germany in World War II. Another earlier, official common name was \"Ofenrohr\" (\"stove pipe\"). ", "id": 1795264}
{"src_title": "Obléhání Přemyšlu", "tgt_title": "Siege of Przemyśl", "src_document": [{"title": "Předchozí události.", "content": "Po vypuknutí války ruské armády rychle postoupily do německého Východního Pruska a rakouské Haliče. Němcům se v bitvách u Tannenbergu a Mazurských jezer podařilo Rusy porazit, avšak Rakušané prohráli v bitvě o Halič, načež byli v září nuceni vyklidit Lvov a ustoupit až o 160 km ke hřebenům Karpat. Rusům se podařilo obsadit velkou část Haliče a za frontovou linií zůstala pouze obklíčená pevnost Přemyšl na řece San. Velitelem obránců pevnosti byl polní podmaršálek Hermann Kusmanek von Burgneustädten. S přípravami a zesilováním vnějšího opevnění začalo 300 důstojníků, 2 200 vojáků a 27 000 civilních dělníků již 2. srpna, dva dny po vyhlášení mobilizace rakousko-uherské armády. Vedle zesílení stávajícího opevnění bylo vybudováno 7 nových fortů, 24 pěchotních opěrných bodů a přibližně 200 dělostřeleckých baterií. Okolo pevnosti byly připraveny překážky, položena minová pole a bylo vyhloubeno 50 kilometrů zákopů. V pevnosti bylo vedle letiště Žurawica se čtyřmi hangáry vybudována i dvě další polní letiště Hurko a Buszkowice a připraveno bylo i několik nemocnic a obvazišť. V okolí pevnosti bylo navíc vypáleno 21 osad a vykáceno přibližně 1 000 hektarů lesa. Posádku Přemyšlu tvořilo celkově 62 pěších praporů, 9 eskadron jízdy, 39 rot pevnostního dělostřelectva, 39 baterií dělostřelectva zeměbrany a 4 polní baterie. Celkově měli bránící se Rakušané 1 000 děl, v nichž však téměř třetinu představovaly zastaralé kanóny systému Wahrendorf vz. 1861.", "section_level": 1}, {"title": "První obležení.", "content": "Evakuace civilního obyvatelstva z Přemyšlu probíhala od 4. do 18. září, kdy dělostřelecká palba postupujících Rusů přerušila železniční spojení. Jednotky 3. ruské armády blokující pevnost, se kolem Přemyšlu rozmístily od 22. do 26, září. Obléhající armádu tvořilo 11 divizí 3. armády podpořené dvěma armádními sbory 8. armády. To představovalo 128 pěších praporů, 28 jezdeckých eskadron a 915 lehkých a středních děl, celkem přibližně 280 000 mužů. ", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod adénie zahrnuje asi 100 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa. Centrum druhové diverzity je ve východní Africe a na Madagaskaru. Mimo subsaharskou Afriku se vyskytují v tropické Asii a severní Austrálii. Na Madagaskaru roste 25 endemických druhů, přičemž jsou zde zastoupeny víceméně na všech typech stanovišť a nabývají plné škály různých forem. Druh \"Adenia venenata\" zasahuje z tropické Afriky až do Arábie. V Asii sahá areál rozšíření rodu od Indie po jižní Čínu a Tchaj-wan a přes Indočínu po jihovýchodní Asii, druh \"Adenia heterophylla\" je rozšířen také na Nové Guineji, Bismarckově souostroví a v severní Austrálii.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Adénie jsou v jihovýchodní Asii a severní Austrálii živnými rostlinami housenek babočkovitých motýlů \"Ariadne\", \"Vindula\" (\"V. erota\", \"V. dejone\", \"V. arsinoe\"), \"Acraea\" (\"A. andromacha\") a \"Cethosia\" (\"C. biblis\", \"C. myrina\", \"C. cydippe\", \"C. penthesilea\"). Druhy s úzkými, trubkovitými květy (např. \"Adenia heterophylla\") jsou pravděpodobně opylovány různými druhy drobnějšího hmyzu. Některé mají vonné květy. Druh \"Adenia olaboensis\" ze západního Madagaskaru je opylován v časných ranních hodinách ptáky, zejména strdimilem madagaskarským a timálií žlutavoprsou. Naproti tomu \"Adenia firingalavensis\", kvetoucí v suchém období, je specializována na noční opylovače. Jasně červené plody \"Adenia pechuelii\" z pouštních oblastí Namibie vyhledávají ptáci a hlodavci.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky a jedovatost.", "content": "Adénie jsou poměrně bohaté na účinné obsahové látky, jako jsou alkaloidy, glykosidy nebo glykoproteiny. Jedovatost je u různých druhů různá a sahá od druhů relativně nejedovatých (\"A. glauca\") až po smrtelně jedovaté (\"A. digitata\"). Poslední zmíněný druh pochází z jižní Afriky a obsahuje glykoprotein modeccin, strukturou podobný ricinu ze semen skočce obecného. Hlavní účinek těchto glykoproteinů spočívá v zablokování syntézy bílkovin v buňkách. Navíc obsahuje i kyanogenní glykosidy. Podobný glykoprotein, volkensin, byl zjištěn u druhu \"Adenia volkensii\", kde je navíc obsažen i alkaloid volkenin. Velmi jedovatý je též madagaskarský druh \"Adenia firingalavensis\".", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V rámci čeledi \"Passifloraceae\" představuje rod \"Adenia\" bazální vývojovou větev podčeledi \"Passifloreae\", která je sesterským kladem podčeledi \"Paropsieae\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Adénie mají význam zejména v tradiční medicíně. Jsou využívány na širokou škálu různých neduhů, které m.j. zahrnují gastritidu (\"A. aculeata\"), střevní parazity (\"A. venenata\", asijský druh \"A. penangiana\"), tišení bolestí (\"A. cissampeloides\"), lepru (\"A. digitata\", \"A. gummifera\"), hadí uštknutí (\"A. gummifera\", \"A. keramanthus\", \"A. trilobata\"), otravy (asijský druh \"A. hondala\"), syfilis (\"A. keramanthus\", \"A. wightiana\"), malárii (\"A. lobata\"), duševní choroby (\"A. racemosa\") a četné jiné. Některé druhy se používají jako stimulans (\"A. venenata\") či afrodiziakum (\"A. lobata\", \"A. gummifera\"). Návnady napuštěné šťávou z plodů \"A. ellenbeckii\" se používají k trávení hyen. Rozdrcené listí některých druhů (\"A. gracilis\", \"A. schweinfurthii\") se používá k omámení ryb při jejich lovu (tzv. barbasko). Ze šťávy z kmene \"A. lobata\" se připravuje jed na špičky šípů (kurare). Dužnina plodů jihoafrického druhu \"Adenia hastata\" je jedlá. Některé druhy adénií jsou pěstovány ve sbírkách sukulentů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adénie (\"Adenia\") je rod rostlin z čeledi mučenkovité. Jsou to rostliny velmi různorodých životních forem, rostoucí na rozličných přírodních stanovištích od pouštních oblastí až po tropické deštné lesy. Nalezneme mezi nimi popínavé byliny, liány, keře, ztlustlé stromy i sukulenty s hlízovitým stonkem. Rod zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v subsaharské Africe, na Madagaskaru a v tropické Asii, v malé míře i v Papuasii a severní Austrálii. ", "tgt_summary": "Adenia is a genus of flowering plants in the passionflower family, Passifloraceae. It is distributed in the Old World tropics and subtropics. The centers of diversity are in Madagascar, eastern and western tropical Africa, and Southeast Asia. The genus name \"Adenia\" comes from \"aden\", reported as the Arabic name for the plant by Peter Forsskål, the author of the genus.", "id": 2051538}
{"src_title": "MAS (člun)", "tgt_title": "MAS (motorboat)", "src_document": [{"title": "První světová válka.", "content": "Motorové torpédové čluny MAS byly masově nasazovány během italské účasti na bojích první světové války v letech 1915–1918. Jejich konstrukce v mnohém vycházela z konstrukce civilních motorových člunů, poháněných benzínovými motory. Byly používány v řadě rolí, především při protiponorkovém hlídkování a k útokům na nepřátelská plavidla. Prvořadým cílem pro ně byly válečné lodě rakousko-uherského námořnictva. Velkým úspěchem bylo potopení rakousko-uherské obrněné lodi třídy Monarch, SMS Wien, kterou 10. prosince 1917 v Terstu potopily dva MAS. Největším úspěchem dosaženým italskými MAS a italským námořnictvem za první světové války vůbec, bylo potopení dreadnoughtu SMS Szent István 10. června 1918 torpédovými čluny \"MAS-15\" a \"MAS-21\". Jejich velitel Luigi Rizzo byl za tento úspěch jmenován kontradmirálem a člun MAS-15, jehož torpéda Szent István potopila, je dodnes vystaven v muzeu \"Sacrario delle Bandiere\" v Římě. Čluny MAS se také účastnily spojeneckého útoku na Drač v samém závěru války.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "I po konci první světové války byly MAS nadále vylepšovány a konstrukcí se vzdalovaly civilním lodím. Například dostávaly stále výkonnější motory Isotta-Fraschini. Typický člun MAS měl za druhé světové války rychlost 45 uzlů, nesl dvě torpéda ráže 450 mm a protiletadlový kulomet. Při vstupu Itálie do války v roce 1940, mělo italské námořnictvo k dispozici 48 člunů třídy \"MAS-500\", přičemž starší jednotky byly v druhé linii a sloužily především v Italské východní Africe. Během války však postupně zastarávaly a byly doplňovány jinými, většími, typy torpédových člunů.", "section_level": 1}, {"title": "Středozemní moře.", "content": "V lednu 1941 se dva čluny MAS neúspěšně pokusily vniknout do britského přístavu na Maltě a byly přitom zničeny. Během operace Pedestal napadly čluny MAS britský konvoj a 13. srpna 1942 potopily dvě nákladní lodě. Při válečných operacích ve Středozemním moři byly vůbec velice aktivní.", "section_level": 2}, {"title": "Italská východní Afrika.", "content": "V Italské východní Africe operovalo pět člunů MAS, patřících do \"21. eskadry člunů MAS\". Byly to \"MAS-204\", \"MAS-206\", \"MAS-210\", \"MAS-213\" a \"MAS-216\". Čluny operovaly převážně v Rudém moři a to z přístavu Massawa v Eritreji. Jejich největším úspěchem bylo potopení britského křižníku třídy C, \"HMS Capetown\", který potopil MAS-213. Když hrozilo dobytí přístavu britskou armádou, Italové nakonec své torpédové čluny v dubnu 1941 sami potopili.", "section_level": 2}, {"title": "Černé moře.", "content": "Na německý požadavek byly čtyři čluny MAS odeslány do Černého moře, aby zde v červnu 1942 podpořily útok na Sevastopol. Ihned po příjezdu se dostaly do bojů s ruskými stíhacími bombardéry a torpédovými čluny. Podařilo se jim potopit parník s výtlakem 5 000 tun a poškodit transportní loď o výtlaku 10 000 tun, kterou poté potopily německé střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87. Jeden člun byl zničen a ostatní poškozeny v září 1942, při útoku ruských stíhacích bombardérů na Jaltu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Motoscafo Armato Silurante (MAS – ozbrojený torpédový člun) byla třída italských rychlých torpédových člunů, které italská Regia Marina používala během první i druhé světové války. Čluny MAS měly obvykle výtlak 10 až 20 tun, desetičlennou posádku a výzbroj, jejímž základem byla dvě torpéda, doplněná kulomety a příležitostně i děly malé ráže.", "tgt_summary": "Motoscafo armato silurante (torpedo-armed motorboat), commonly abbreviated as MAS was a class of fast torpedo-armed vessels used by the (Italian Royal Navy) during World War I and World War II. Originally, \"MAS\" referred to (armed motorboat SVAN, (Naval Automobile Society of Venice). ", "id": 854227}
{"src_title": "Klášter Penthemont", "tgt_title": "Pentemont Abbey", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Opatství Penthement (též Pentemont, Panthemont nebo Pantemont) založil v roce 1217 Filip z Dreux, biskup v Beauvais, poblíž města Beauvais. Po poškození budovy povodní v roce 1670 opatství přesídlilo v roce 1672 do Paříže a jeptišky přišly do budovy augustiniánského kláštera zrušeného v roce 1670. Klášter přijímal ženy z vyšších tříd. Byla zde vychována Louise Adélaïde Bourbonská (1757-1824), dcera Ludvíka V. Josefa Bourbonského, prince de Condé. Joséphine de Beauharnais zde pobývala po dobu svého rozvodu se svým prvním manželem Alexandrem de Beauharnais. Louise d'Esparbès de Lussan, hraběnka de Polastron a budoucí milenka Karla X. zde žila jako patnáctiletá, protože její rodina usoudila, že je ještě příliš mladá, aby žila se svým osmnáctiletým manželem. Na začátku 18. století byla původní budova příliš zastaralá a malá. Marie-Catherine de Béthizy de Mezieres, abatyše od roku 1743, rozhodla o kompletní rekonstrukci kláštera. Bylo osloveno několik architektů a realizací byl nakonec pověřen Pierre Contant d'Ivry (1698-1777). Základní kámen byl položen v roce 1747, ale finanční prostředky nedostačovaly i přes podporu dauphina Ludvíka Ferdinanda Bourbonského, syna Ludvíka XV., a štrasburského arcibiskupa Armanda II. Françoise Augusta de Rohan-Soubise, takže se práce protáhly až do začátku Francouzské revoluce. Základní kámen pro kapli byl položen v roce 1753, vysvěcena byla v roce 1756 a dokončena v roce 1766. Po Contantově smrti roku 1777 převzal stavbu architekt jménem Petit. Budova konventu byla dokončena v roce 1783. V roce 1790 bylo opatství zrušeno a stavební práce byly ukončeny. Stavba přešla do vlastnictví státu. V roce 1803 klášter začal sloužit Národní gardě jako kasárna, později zde sídlila Císařská garda Napoleona I. a garda Napoleona III. Kaple byla vyklizena a sloužila jako skladiště. V roce 1805 byla část kláštera zbourána kvůli stavbě ulice \"Rue de Bellechasse\". V roce 1843 byla kaple přenechána reformované církvi, zatímco zbytek objektu zůstal armádě. V roce 1915 se sem přestěhoval Penzijní fond ministerstva války, dnes zde sídlí úřad pro bývalé vojáky. Od roku 1983 jsou části stavby chráněny jako historická památka. Až na pár dekorativních prvků v sídle abatyše se z vnitřního vybavení kláštera nedochovalo nic.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klášter Penthemont je bývalé opatství v Paříži. Nachází se na křižovatce ulic \"Rue de Bellechasse\" a \"Rue de Grenelle\" v 7. obvodu. Objekt dnes slouží francouzské armádě.", "tgt_summary": "Pentemont Abbey (, \"Pentemont\", \"Panthemont\" or \"Pantemont\") is a set of 18th and 19th century buildings at the corner of Rue de Grenelle and Rue de Bellechasse in the 7th arrondissement of Paris. The abbey was a Cistercian convent founded near Beauvais in 1217 and moved to its current site in Paris in 1672 at the behest of Louis XIV. A reconstruction of the abbey was initiated in 1745 by the Abbess Marie-Catherine Béthisy de Mézières and work was completed in 1783. In the late 18th century the abbey was one of the most prestigious educational institutions in Paris for daughters of the elite, including two of Thomas Jefferson's. The abbey also provided rooms for ladies of good standing who were in search of rest, including Joséphine de Beauharnais when the case of her separation from her first husband was heard. ", "id": 1670781}
{"src_title": "Dukanova dieta", "tgt_title": "Dukan Diet", "src_document": [{"title": "Fáze diety.", "content": "V každé z nich máte povolené a zakázané potraviny, podobně jako to je u jiných diet. Dieta je navržena od nepřísnější fáze, kdy vlastně jíte pouze potraviny obsahující maximum bílkovin a téměř nic jiného, po poslední fázi, kdy můžete vše, ale jednou týdně musíte držet proteinovou dietu celý den. Důležité je také nezapomenout na ovesné otruby, ze kterých je možné připravit pečivo nebo je můžete sníst s jogurtem. Nutný je i dostatečný pitný režim.", "section_level": 1}, {"title": "První fáze.", "content": "První fáze která trvá 2-10 dnů, máte povoleny pouze potraviny, jako je libové maso (grilované nebo pečené bez tuku), vnitřnosti, ryby, drůbež bez kůže, vejce, nízkotučné mléčné výrobky, libové šunky, koření, bylinky. Nutné sníst 1,5 polévkové lžíce ovesných otrub, které regulují vyprazdňování. Naopak zakázané je vepřové maso, tučné salámy, máslo, mnoho žloutků týdně, zelenina a sacharidy.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá fáze.", "content": "Druhá fáze dodržuje se, dokud se nepřiblížíte k požadované váze, přidává se k jídlu i zelenina. Střídají dny bílkovinné a dny s bílkovinami a zeleninou. Opět se nezapomíná na otruby každý den. Pořád jsou zakázané potraviny, které jsou zakázané v první fázi až na povolenou zeleninu.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí fáze.", "content": "Třetí fáze - autor slibuje, že už budete na své vysněné váze, můžete k výše uvedenému jídelníčku přidat i jedno ovoce denně, dva krajíce celozrnného chleba a 40 gramů sýru. Týdně pak si už dopřejete dvě jídla obsahující škrob: těstoviny, kuskus, rýži nebo brambory a dvě jídla podle vaší chuti. Pořád ale platí, že jeden den v týdnu musíte mít čistě bílkovinný (a to bez zeleniny). Každý den se jí i otruby. Dodržuje se podle toho, kolik jste zatím zhubli. Za každý shozený kilogram musíte tuto fázi držet 10 dní, abyste zamezili jo-jo efektu.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtá fáze.", "content": "Čtvrtá fáze - poté jíte, co chcete, ale jednou týdně musíte dodržet proteinovou dietu (tedy povolené potraviny z fáze první). Každý den byste měli chodit nejméně 20 minut pěšky a stále jíst ovesné otruby. Tato fáze trvá navždy. Tato fáze ale spoléhá na to, že si v předchozích fázích vytvoříte správné stravovací návyky, pitný režim atp. \"\"Jíte, co chcete\"\" tedy neznamená, že budete-li jíst velké množství tuků či cukrů, udržíte si nově nabytou hmotnost!", "section_level": 2}], "src_summary": "Dukanova dieta je typ redukční diety, kterou publikoval francouzský odborník na výživu Dr. Pierre Dukan ve své knize \"Neumím zhubnout\". Dieta je založena na rozdělení do čtyř fází, první trvá 2–10 dnů, druhá 14 dnů, třetí podle toho, kolik jste zhubli (1 shozený kilogram = 10 dnů třetí fáze), a čtvrtá pak trvale.", "tgt_summary": "The Dukan Diet is a high-protein low-carbohydrate fad diet devised by Pierre Dukan. The diet is not nutritionally sound and it carries risks to kidney and cardiovascular health.", "id": 2000541}
{"src_title": "Zločin agrese", "tgt_title": "Crime of aggression", "src_document": [{"title": "První kroky k definici agrese v historii.", "content": "Oficiální definice zločinu agrese byla přijata v roce 2010. Ale pokusy o definování začaly o hodně dřív. První myšlenka definování agrese se objevila po první světové válce. Projevilo se to i v některých mezinárodních dokumentech: Dokumenty zakazovaly válku jako prostředek řešení sporů, některé ji dokonce označovaly za mezinárodní zločin a zakazovaly i hrozbu agresí (Protokol). Dále následoval návrh dokumentu Úmluva o definici agrese (v roce 1933 podepsalo 13 států). Ale ve finále tyto smlouvy nebyly přijaty, především kvůli tomu, že silné státy jako USA a Spojené království vyjádřily svůj nesouhlas. Významná změna nastala po druhé světové válce. První významný krok k budoucí definici zločinu agrese a udělal Norimberský tribunál. Tribunál soudil jedince za zločiny proti míru, což je v dnešní terminologii zločin agrese.", "section_level": 1}, {"title": "Zločin agrese a Mezinárodní trestní soud.", "content": "Druhým důležitým v historii pokroku k vymezení definice agrese a vymezení trestu za něj byl návrh čtyř závažných protiprávních aktů pro Mezinárodní trestní soud (nazvaných jako zločiny). Těmito zločiny byly: genocidum, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese. Později návrh byl přijat, avšak přesná definice zločinu agrese ještě zůstávala otevřenou otázkou. Výběr těchto čtyř kategorií a jejich návrh vycházel z principu Norimberského tribunálu.", "section_level": 1}, {"title": "Jaký zločin je zločin agrese?", "content": "Zločinem agrese je zločin, který obsahuje: plánování, přípravu nebo organizaci útočného činu. Útočným činem je: vpád nebo útok ozbrojených sil státu na území jiného státu, použití jakýchkoliv zbraní státem proti území jiného státu, blokáda přístavů nebo pobřeží státu ozbrojenými silami jiného státu, vyslání státem nebo jeho jménem ozbrojených band, skupin, příslušníků nepravidelných ozbrojených sil nebo žoldnéřů, kteří používají ozbrojenou sílu proti jinému státu v tak závažné míře, že se to rovná činům vypočteným výše nebo podstatné účasti státu na nich atd.", "section_level": 1}, {"title": "Jak to vypadá v dnešní době.", "content": "V roce 2010 na konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, která se konala v ugandské Kampale, byla upřesněna a vymezena definice zločinu agrese. Také byly upřesněny podmínky, za které Mezinárodní trestní soud (ICC) může stíhat jednotlivce za spáchání zločinu agrese.", "section_level": 1}, {"title": "Kdo se může dopustit zločinu agrese?", "content": "Zločinu agrese se může dopustit především stát, který pak za to nese mezinárodněprávní odpovědnost a takový druh zločinu agrese se definuje jako mezinárodní. Ale také se zločinu agrese může dopustit i jednotlivec, a v tomto případě pak nese individuální trestněprávní zodpovědnost (tj. zločin podle mezinárodního práva).", "section_level": 1}, {"title": "České právo.", "content": "Český trestní zákoník přebral definici zločinu agrese. Zločin agrese je vymezený v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Přesnou definici najdeme v § 405a: „Kdo v postavení, které mu umožňuje vykonávat kontrolu nad některým státem nebo řídit jeho politické a nebo vojenské akce, v rozporu s ustanoveními mezinárodního práva plánuje, připravuje, zahájí nebo provede útočný čin, který spočívá v použití ozbrojené síly takovým státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo v použití ozbrojené síly takovým státem jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů a který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Zločin agrese je trestný čin podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Definice a podmínky výkonu jurisdikce byla přijata konsensem na Kampalské konferenci v roce 2010. Kampalská definice zločinu agrese „zločin agrese znamená plánování, přípravu, zahájení nebo provedení útočného činu, který svým charakterem, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty OSN, a to osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce", "tgt_summary": "A crime of aggression is a specific type of crime where a person plans, initiates, or executes an act of aggression using state military force that violates the Charter of the United Nations. The act is judged as a violation based on its character, gravity, and scale. ", "id": 513117}
{"src_title": "Pevnost Carcassonne", "tgt_title": "Cité de Carcassonne", "src_document": [{"title": "Počátky města.", "content": "V 6. století př. n. l. se na malém návrší nad říčkou Aude usadili iberští Keltové. Jejich nadvláda neměla dlouhého trvání, protože již o tři století později se na tomto strategickém místě usadil jiný keltský kmen (fr. Les Volces-Tectosages) a založil zde galské oppidum. Toto oppidum bylo nazýváno později Římany \"Colonia Julia Carcaso\".", "section_level": 1}, {"title": "Formování pevnosti.", "content": "Roku 122 dobyli tuto oblast Římané a opevnění někdejšího oppida vylepšili. Stěhování národů je přimělo k tomu, aby v úpravách pokračovali, ve 3. století okruh hradeb zesílili a přistavěli několik věží. Podstatná část tohoto opevnění se zachovala do dnešní doby a tvoří vnitřní prstenec hradeb. Okruh sestává z třiceti věží galsko-římského typu s velkými okny, aby byl usnadněn boj oštěpy. Římané ovládali region okolo Carcassonne až do poloviny 5. století, poté padlo město do rukou západních Gótů. Hradní město zůstalo v jejich rukou až do roku 725 přesto, že se je Chlodvík I. pokoušel v roce 509 neúspěšně dobýt. V 8. století město obsadili Arabové, ale franský král Pipin Krátký je s pomocí západogótských kmenů roku 759 zapudil a Carcassonne se stalo franským lénem. Po smrti Karla Velikého se začalo s dělením Franské říše. Město připadlo rodu Trencavelů za jejichž vlády (1082–1209) dosáhlo nebývalého rozkvětu. Hrabě z Trencavelu nechal postavit na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek. Od zbytku opevnění byl oddělen suchým příkopem a chráněn pěti věžemi. Přístupu brání dvě padací mříže a okovaná brána, kterou musely kvůli znemožnění zrady obsluhovat alespoň dvě osoby.", "section_level": 1}, {"title": "Křížová výprava.", "content": "V dobách tohoto nebývalého rozkvětu se v okolí rozšířilo katarské hnutí (Albigenští). Carcassonnský vikomt Raymond Roger Trencavel, (1185–1209) na svém panství tuto heresi trpěl a dokonce i ochraňoval. Avšak papež Inocenc III. rozhodl v roce 1208 o křížové výpravě proti albigenským a město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu. Carcassonne, jehož opevnění bylo z velké části přes 1000 let staré, po 15 dnech padlo. Současně bylo dobyto sousední město Béziers, které rovněž patřilo k vlastnictví Raymonda Rogera Trencavela. Obyvatelstvo obou měst bylo kompletně zmasakrováno (20 000 obětí) a Simon z Montfortu kraj obdržel jako své léno.", "section_level": 1}, {"title": "Zkáza a následná obnova.", "content": "V následujících letech se o Carcassonne často bojovalo, trencavelští se je neustále snažili získat zpátky. Následkem toho bylo hospodářství regionu silně poškozeno a období kulturního rozkvětu vzalo za své. Konečně roku 1240 připadlo s konečnou platností francouzskému králi, který nechal celé okolí srovnat se zemí. Tímto se stalo Carcassonne základním prvkem obranného systému Francie na jeho jižní hranici s Aragonem. Začleněním do oblasti královského vlivu se město začalo rychle rozvíjet a během následujících dvou století získalo svoji současnou podobu. Roku 1262 vznikl na levém břehu řeky nový městys – La Bastide Saint-Louis. Zde se naplno rozvíjelo hospodářství a obchod, kdežto staré město sloužilo jako královská pevnost. Pomalu chátrající zeď byla zesílena a zajištěna druhou vnější hradbou a město získalo pověst nedobytnosti. Eduard z Woodstocku, Černý princ město roku 1355 obléhal, ale protože si byl vědom nesmyslnosti svého počínání, nechal alespoň zapálit spodní město a s nepořízenou odtáhl. La Bastile však bylo okamžitě opraveno.", "section_level": 1}, {"title": "Konec pevnosti.", "content": "Po pyrenejském míru roku 1659 byl k francouzské říši připojen Roussillon a Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat, a tak se opevnění pomalu rozpadalo. V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení, zatímco takzvané spodní město se dále rozrůstalo. Teprve architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace obdivovatelů.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda.", "content": "První sídliště na místě dnešního Carcassonne založili Keltové. Z jejich řeči pochází i název \"Carcaso\". Ale legenda zní mnohem zajímavěji. Podle pověsti obléhal Carcassonne již pátým rokem Karel Veliký. Městu pomalu docházely zásoby a obyvatelstvu nezbývalo nic jiného než se brzy vzdát. Hradní paní byla žena saracénského krále Balaacka, Carcas. Aby hrad zachránila, uchýlila se ke lsti. Z posledních zásob nechala vykrmit prase a když bylo dostatečně tlusté, shodila jej z hradeb přímo před Karla Velikého. Obléhatelé byli již sami na hranici vyčerpání a tak si při pohledu na vykrmené zvíře mysleli, že na hradě musí být jídla víc než dost. Zdrceně se tedy obrátili na cestu k domovu. Rozradostnělá tímto úspěchem nechala Dame Carcas znít všechny městské zvony. Karlovo vojsko si na odchodu jenom povzdechlo \"Dame Carcas sonne\", což znamená \"Deme Carcas zvoní\". A tak přišlo Carcassonne ke svému jménu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carcassonne je opevněné středověké město, dřívější jádro stejnojmenného města, které se nachází na jihu Francie v departementu Aude a regionu Languedoc-Roussillon, asi 70 km severozápadně od Perpignanu. ", "tgt_summary": "The Cité de Carcassonne ( ) is a medieval citadel located in the French city of Carcassonne, in the department of Aude, Occitanie region. It is located on a hill on the right bank of the River Aude, in the south-east part of the city proper.", "id": 954365}
{"src_title": "Konsolidace úvěrů", "tgt_title": "Debt consolidation", "src_document": [{"title": "Výhody konsolidace půjček.", "content": "Konsolidace půjček má mnoho výhod, díky který se o ní vyplatí uvažovat. Pokud si klient pořídil úvěry na koupi automobilu, nábytku či dalšího, a každý z nich platí zvlášť a u jiné instituce, jejich spojení mu přinese podstatné zjednodušení celé platby. Místo placení několika poplatků za úvěry bude platit jen jeden a místo platby několika společnostem zaplatí jen jedné. S tímto sloučením je často spojeno i snížení samotné splátky. Klient obvykle platí jednorázově a menší částku, než tomu bylo doposud při souhrnu všech plateb. Je proto možné ušetřit i značnou sumu peněz. Předností konsolidace bývá zpravidla i možnost individuálního nastavení jejich parametrů (výše splátek, doba splácení, nebo den, ke kterému budete splátku hradit). K zjištění, zda a nakolik se konsolidace opravdu vyplatí, existují kalkulačky konsolidace půjček. Ty lze najít na specializovaných finančních stránkách.", "section_level": 1}, {"title": "Nevýhody konsolidace půjček.", "content": "Nevýhodou může být skutečnost, že některé instituce, která klientovi konsolidaci umožní, mohou požadovat sankce za předčasné splacení úvěru. Měsíční poplatek se může zmenšit, ale prodlouží se doba splácení. Klient nejenže neušetří, ale nakonec zaplatí mnohem víc. Pokud má tedy klient stabilní příjem a splácení mu nečiní potíže, konsolidace pro něj nemusí být vhodné řešení. Tím je však obvykle v případě, kdy má problém se samotnou výší splátek.", "section_level": 1}, {"title": "Poskytovatelé konsolidace úvěru.", "content": "O sloučení úvěru do jednoho může klient požádat u většiny bankovních institucí a mnoha nebankovních společností. Každá z nich má trochu jiné podmínky, takže je vhodné si jejich nabídky před sloučením porovnat. Podmínky se liší i mezi nebankovními a bankovními společnostmi, přičemž nebankovní zpravidla nedosahují stejné úspory, ale umožňují snazší získání konsolidace. Jsou k bonitě klienta benevolentnější.", "section_level": 1}, {"title": "Sjednání konsolidace.", "content": "Ačkoliv poskytovatel konsolidace vychází z již existujících smluv klienta, a některé ověřovací kroky spojené s novou půjčkou proto může vynechat, klient se některým opětovným kontrolám nevyhne. Konsolidace je v podstatě pouze „další půjčkou“, která je poskytnuta jen za výhodnějších podmínek. Platí pro ni tedy veškeré pravidla platná pro klasickou půjčku: Znovu se zjišťuje aktuální bonita klienta, jeho pravidelný a dostatečný příjem a platební morálka. Novela zákona o spotřebním úvěru platná od 1. prosince 2016 „přikazuje“ bankám, aby si ověřily veškeré údaje o klientově finanční minulosti z bankovních i nebankovních registrů či registru SOLUS. Pokud je tedy zájemce o konsolidaci ve skluzu s některou splátkou, bude s největší pravděpodobností jeho žádost zamítnutá. Nejlepším řešením je v takovém případě nejprve splátky uhradit a vyčkat s žádostí o konsolidaci cca 2 měsíce. Tím se obnovená platební morálka promítne i do databáze bank. To samozřejmě neplatí pro situaci, kdy klient neuhradil např. tři po sobě jdoucí splátky za sebou, což mu bezpečně zajistí místo v registru dlužníků na min. další čtyři roky. Nejedná se však o jediný dlouhotrvající škraloup, který takto může získat. Jenže platební morálka není to jediné, co může klientovi vstoupit do cesty. Jednotliví poskytovatelé konsolidací mají další individuální podmínky pro to, které půjčky a úvěry povolí konsolidovat. Bez problémů lze obvykle sloučit různé spotřebitelské úvěry, bankovní půjčky, kreditní karty, kontokorenty a hypotéky. Narazit klient může při snaze slučovat úvěry od menších nebankovních poskytovatelů vystavených bez nutnosti ověření v registru dlužníků, leasingy, větší hypotéky nebo stavební spoření. Dále je pro konsolidaci obvykle třeba, aby klient splnil i tyto podmínky: • Klient musí mít minimálně dva úvěry/dluhy. Maximální počet není stanoven. • Splatnost dluhů nesmí být kratší než půl roku, popřípadě jeden rok. • Celková suma dluhů nesmí přesáhnout 500 000 Kč až 1 000 000 Kč, výjimečně banky umožňují sloučit půjčky v celkové hodnotě do 2 500 000 Kč (Komerční banka). • Celková suma dluhů nesmí být nižší než 50 000 Kč. V případě, že klient nesplní načrtnuté podmínky, není třeba házet flintu do žita. Existují i nebankovní instituce, které bývají benevolentnější, ačkoliv jejich podmínky jsou obvyklé méně výhodné a je podstatné, aby se s nimi klient zevrubněji seznámil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konsolidace úvěrů (slovo konsolidace pochází z latinského \"con\", dohromady, a \"solidus\", pevný; konsolidace tedy znamená upevnění, ustálení či urovnání), též konsolidace půjček, označuje sloučení více půjček do jedné. Má-li klient více půjček, vyčerpaný limit kontokorentu, čerpanou kreditní úvěrovou kartu atd., je výhodné všechny tyto pohledávky „konsolidovat“ do jedné, nové „zastřešující“ půjčky (úvěru), ze které jsou tyto všechny pohledávky uhrazeny a klient tak dosáhne mnoha výhod. U jednoho úvěru jde o změnu jeho podmínek. Velmi často se konsolidace úvěrů používá pro snížení měsíčních splátek (za cenu prodloužení doby splácení). Konsolidaci nabízejí nejen klasické bankovní instituce, ale je ji možné sjednat také u některých nebankovních společností.", "tgt_summary": "Debt consolidation is a form of debt refinancing that entails taking out one loan to pay off many others. This commonly refers to a personal finance process of individuals addressing high consumer debt, but occasionally it can also refer to a country's fiscal approach to consolidate corporate debt or Government debt. The process can secure a lower overall interest rate to the entire debt load and provide the convenience of servicing only one loan or debt.", "id": 804519}
{"src_title": "Vladimir Burcev", "tgt_title": "Vladimir Burtsev", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Vladimir Lvovič Burcev se narodil v pevnosti Fort Ševčenko (on sám ve svých pamětech uvádí město Fort Perovskij) ve vojenské rodině. Jeho otec byl štábním kapitánem. V roce 1882 byl vyloučen z Petrohradské univerzity v roce 1885 z univerzity v Kazani, pokaždé pro účast ve studentských nepokojích. Jako člen skupiny Narodnaja volja byl uvězněn na dva roky v Petropavlovské pevnosti a v roce 1886 byl vyhoštěn do Irkutsku.", "section_level": 2}, {"title": "Exil a publikace.", "content": "V roce 1888 se Burcevovi podařilo uprchnout z vyhnanství a emigrovat do Švýcarska. V roce 1880 nastoupil na loď z Istanbulu do Londýna. V roce 1889 založil časopis \"\"Svobodné Rusko\"\", který existoval tři roky. V roce 1898 byl Burcev zatčen britskou policií poté, co ve svém časopise \"\"Národovec\"\" oslavoval (neúspěšný) atentát na cara Mikuláše II. V Londýně mezitím založil dva časopisy \"\"Za sto let\"\" a \"\"Past\"\". Po ruské revoluci roku 1905 se krátce vrátil ilegálně do Ruska a založil ruskou verzi Pasti. Po návratu na Západ v roce 1907 začal Burcev vydávat časopis \"\"Obyčejná příčina\"\", který byl pokračováním časopisu Pasti. Tím, že pomohl odhalit mnoho policejních agentů, jako např. Jevno Azefa, se Burcev stal velice cenným pro kontrarozvědku a začalo se mu přezdívat \"Sherlock Holmes revoluce\".", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život a smrt.", "content": "Na počátku první světové války v roce 1914 se vrátil do Ruska, ale opět byl zatčen a odsouzen k vyhnanství. Roku 1915 byl amnestován a usadil se v Petrohradu. Burcev usilovně oponoval bolševikům. V roce 1917 obvinil Lenina s jeho soudruhy, že jsou německými agenty. Ve článku svých novin pak vypsal hlavní nepřátele Ruska: Neváhal uveřejnit ani seznam dvanácti, podle jeho názoru nejnebezpečnějších, lidí (kromě Lenina a Trockého byli na seznamu i Kameněv, Zinovjev, Kollontajová, Steklov, Rjazanov, Kozlovskij, Lunačarskij, Rošal, Rakovskij a Gorkij) V den říjnové revoluce byl na příkaz Trockého zatčen, což vedlo některé historiky, aby byl Burcev evidován jako první politický vězeň v SSSR. V únoru 1918 byl na žádost Maxima Gorkého propuštěn a zbytek svého života strávil jako emigrant. Pobýval ve Finsku, Švédsku, Francii. Během ruské občanské války podporoval bělogvardějce, zejména Kolčaka a Děnikina. Burcevovy četné pokusy, aby se všechny anti-bolševické síly spojily pod jednou ideologickou záštitou, neuspěly. Během třicátých let bojoval proti fašismu a antisemitismu. Roku 1942 zemřel v Paříži na chorobu krve.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vladimir Lvovič Burcev (rusky \"Владимир Львович Бурцев\", 17. listopadu 1862 – 21. srpna 1942) byl ruský revoluční aktivista a spisovatel. ", "tgt_summary": "Vladimir L'vovich Burtsev (; November 17, 1862August 21, 1942) was a revolutionary activist, scholar, publisher and editor of several Russian language periodicals. He became famous by exposing a great number of agents provocateurs, notably Yevno Azef in 1908. Because of his own revolutionary activities and his harsh criticism of the imperial regime, including personal criticism of emperor Nicholas II, he was imprisoned several times in various European countries. In the course of his life, Burtsev fought oppressive policies from Tsarism in Imperial Russia, followed by the Bolsheviks and later Adolf Hitler's National Socialism.", "id": 1864555}
{"src_title": "Hickstead", "tgt_title": "Hickstead (horse)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Hickstead se narodil 2. března 1996 v Nizozemsku chovateli Jan van Schijndel. Byl zapsán do Chovatelského svazu holandského teplokrevníka, ale v krvi měl i holštýny a plnokrevníky.", "section_level": 1}, {"title": "Nový majitel.", "content": "V roce 2003 koupila Hicksteada kanadská stáj Ashlanda Johna Fleischhackera a Erica Lamazeho. V tu dobu bylo Hicksteadovi 7 let a jezdec Lamaze v něm viděl velký skokový potenciál, a proto se spolu začali ihned účastnit soutěží v parkurovém skákání.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra.", "content": "První větší výsledky přišly v roce 2006. Hickstead vyhrál se svým týmem Pohár národů na Floridě, umístil se na třetím místě v Grand Prix Cáchy a vyhrál Duke Energy Cup v Calgaře v Kanadě a za výhru obdržel jeden milion dolarů. V roce 2007 vyhrál Hickstead s Ericem Lamaze čtyři poháry v soutěži ATCO Power Queen Elizabeth II Cup. Ve stejném roce vyhráli stříbro s týmem a bronz v jednotlivcích na Panamerických hrách. Rok 2008 byl pro Hicksteada a jeho jezdce asi tím nejúspěšnějším. Nejdříve vyhráli Grand Prix v Ženevě. Poté se společně zúčastnili Olympijských her v Pekingu, kde získali zlato v jednotlivcích a stříbro s týmem. Jednalo se tak o vůbec první zlatou medaili pro Kanadu z jezdecké disciplíny. Rok 2009 nebyl příliš úspěšný, až na pár vítězství v soutěžích CSIO a podobných. Ovšem hned následující rok 2010 se Hicksteadovi opět dařilo. Hickstead vyhrál Grand Prix v Cáchách a velmi dobře se umístil i na Světových jezdeckých hrách v Kentucky. V tomto roce byl Hickstead jmenován nejlepším koněm na WEG v parkuru a získal titul 'Nejlepší kůň na světě'. V roce 2011 vyhrál Hickstead hned několik Grand Prix, a to Grand Prix Řím, La Baule a Calgary. Hickstead se měl s Ericem Lamaze zúčastnit Olympijských her v Londýně roku 2012, a po nich ve svých 15. letech ukončit svou sportovní kariéru. Toho už se však nedožil...", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Hicksteadův poslední parkur se odehrál 6. listopadu 2011 na Světovém poháru ve Veroně. Společně s Ericem Lamaze dokončil parkur s jednou chybou (4 trestné body) a všichni diváci nadšeně tleskali. Poté se stalo něco nečekaného. Náhle se Hicksteadovi podlomily nohy a spadl na zem. Eric Lamaze rychle seskakuje, okamžitě přispěchají veterináři a jeho jezdec se ho ještě marně snaží zvednout. Veterinářům se však nepodaří Hicksteada zachránit. V celé aréně zavládlo ticho. Ostatní jezdce Hicksteadova smrt natolik zasáhla, že se rozhodli v závodu nepokračovat. Po pitvě bylo prokázáno, že slavný parkurový kůň zemřel v důsledku ruptury (tj. prasknutí) aorty. Hickstead byl zpopelněn a na jeho počest byla postavena jeho socha v Calgary v Kanadě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Hickstead (2. března 1996, Nizozemsko - 6. listopadu 2011, Verona) byl KWPN hřebec kanadské stáje Ashlanda Johna Fleischhackera a Erica Lamazeho. Právě Eric Lamaze se stal jeho jezdcem a společně vybojovali mnoho úspěchů, včetně olympijského zlata a stříbra v parkurovém skákání. ", "tgt_summary": "Hickstead (March 2, 1996 – November 6, 2011) was a stallion ridden by Canadian Eric Lamaze. With rider Lamaze, he was an Olympic gold and silver medalist in show jumping. Hickstead was owned by Torrey Pines and Ashland Stables Inc. ", "id": 434315}
{"src_title": "Rakousko-uherský zlatý", "tgt_title": "Austro-Hungarian gulden", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Se zavedením konvenčního tolaru roku 1754, byl florin definován jako půl konvenčního tolaru a tudíž ekvivalent 1/20 stříbrné kolínské marky, tzn. ~11,69 g ryzosti 10/12 t.j. 0.833, a dělil se na 60 krejcarů (na poměr upomíná text lidové písně \"Já do lesa nepojedu\" – „sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar“). Florin se stal standardní měnovou jednotkou rakouského císařství a v oběhu byl až do roku 1892. Při přepočtu na ceny stříbra v roce 2017 by hodnota florinu (jedné zlatky) byla cca 150 Kč. Pro představu okolo roku 1850 byl roční plat vyššího úředníka 500–700 zlatých, učitele 130 a roční mzda dělníka 100–200 zlatých. Roku 1857 byl mezi Německem a Rakousko-Uherskem vytvořen celní spolek a váhovým etalonem pro mincovní řád byla namísto kolínské marky stanovena celní libra odpovídající 500 gramům. Byl definován tzv. spolkový tolar (\"Vereinsthaler\") ryzosti 900/1000 s obsahem 162⁄3 gramu čistého stříbra odpovídající ražbě 30 tolarů z jedné libry stříbra. Tato hmotnost představovala o něco méně, než 1,5násobek obsahu stříbra v původním florinu. Poté Rakousko-Uhersko přijalo nový standard a florin obsahoval přesně 2/3 množství stříbra ve spolkovém tolaru tedy ražbě 45 florinům z jedné libry stříbra. To vyvolalo devalvaci mince o 4,97 %. Hmotnost byla 12,345 g o ryzosti 900/1000, tedy 11,11 g stříbra. Průměr byl 29 mm. Rakousko-Uhersko ve stejné době přistoupilo k decimalizaci své měny a vytvořilo nový systém o 100 krejcarech = 1 florin a 11⁄2 florinu = 1 spolkový tolar. Když Rakousko roku 1866 obsadilo Prusko, to vystoupilo z Německé celní unie a roku 1867 se přidružilo k Latinské měnové unii. Z toho důvodu byly emitovány zlaté mince s hodnotou 8 a 4 floriny, jež odpovídaly mincím 20 a 10 lir/franků. Rakousko ale nezavršilo vstup do Unie, plánovaný na rok 1870. Rakousko-uherský florin byl roku 1892 nahrazen korunou v poměru 1 florin = 2 koruny. V Království lombardsko-benátském byly floriny raženy v Miláně v letech 1858 až 1859 císařem Františkem Josefem I. V Benátkách byly raženy floriny Františkem I. v letech 1822 až 1827, a císařem Františkem Josefem I. od roku 1857 do 1865.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rakouský zlatý, od roku 1867 rakousko-uherský zlatý nebo též zlatka, florin či gulden byla měna používaná v letech 1754 až 1892 na území habsburské monarchie včetně českých zemí a později rakouského císařství a Rakousko-Uherska. Německý název Gulden se používal na rakouských bankovkách, a na mincích byl vyražen nápis Florin. Maďarský název forint se používal jak na mincích, tak na bankovkách.", "tgt_summary": "The Gulden or forint (,,, ) was the currency of the lands of the House of Habsburg between 1754 and 1892 (known as the Austrian Empire from 1804 to 1867 and the Austro-Hungarian Monarchy after 1867), when it was replaced by the krone/korona as part of the introduction of the gold standard. In Austria, the Gulden was initially divided into 60 Kreuzer (), and in Hungary, the forint was divided into 60 krajczár (). The currency was decimalized in 1857, using the same names for the unit and subunit.", "id": 1015790}
{"src_title": "Bucerius institut pro výzkum současné německé historie a společnosti", "tgt_title": "Bucerius Institute for Research of Contemporary German History and Society", "src_document": [{"title": "Výzkum.", "content": "Institut podporuje výzkum soudobých dějin a sociální, kulturní a politické reality v Německu a pracuje s cílem podpořit větší obeznámenost a pochopení moderního Německa v akademické obci. To dále usnadňuje akademickou výměnu mezi Německem, Evropou a Izraelem. Témata, kterými se institut zabýval v posledních deseti letech zahrnují koncepty jako identita, migrace, integrace, multikulturalismus, občanství a liberalismus, rasa, vizuální dějiny a dějiny vědy v německém, izraelské a evropském kontextu. Bucerius institut má za cíl zapojení různých vědních oborů a metod, historických období a geografických kontextů do výzkumu současného Německa tak, aby se do popředí dostaly aspekty moderní německé a židovské historie, které napomohou odhalit komplexitu soudobých německých dějin. Ústav se stal důležitým zdrojem informací o specifickém vývoji v poválečném Německu a obecně v Evropě. Tyto informace jsou pravidelně využívány studenty a vědci z Univerzity Haifa a širokou veřejnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivity pro akademickou obec a veřejnost.", "content": "Institut každoročně pořádá konference, semináře a přednášky, jako například \"Queer experiences during the Third Reich and the Holocaust\" a \"Perspectives on Contemporary Iran and Iranian Culture in Germany and Israel\". Kromě toho hostil institut významné osobnosti německého veřejného života jako např. Ritu Süssmuth, Josefa Joffeho a Wolfa Biermanna, který přednášel během speciální akce v institutu. Institut také pořádá speciální akce jako jsou filmové festivaly a hudební pořady, které zaujaly publikum i mimo univerzitu. V roce 2007 spoluorganizoval institut DEFA/ NDR filmový festival na téma \"German Cinema from Behind the Iron Curtain\" a v roce 2008 hostil hudební drama s názvem \"The Myth and the Real Life of Marlene Dietrich\".", "section_level": 1}, {"title": "Stipendia a akademické výměny.", "content": "Bucerius institut má výměnný program pro student magisterského a doktorského studia, které podporuje formou grantů a stipendií.Pod záštitou institutu se konaly semináře a přednášky četných vědců. Ústav přispívá k výzkumu současného Německa v Izraeli a spolupracuje s vědci z Izraele a ze zahraničí. Bucerius institut udržuje partnerství s několika mezinárodními výzkumnými institucemi, jako je například Leo Baeck Institute, German-Israeli Foundation (GIF) for Scientific Research and Development, Simon Dubnow Institut für Jüdische Geschichte und Kultur, Institut für die Geschichte der deutschen Juden, dem Hamburger Institut für Sozialforschung, výzkumnou skupinou \"Biologiedidaktik\" při Univerzitě v Jeně jako s různými dalšími německými nadacemi v Izraeli, a jinými akademickými pracovišti v Německu a Izraeli.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "V březnu 2005 Bucerius institut publikoval knihu \"Memory and Amnesia: The Holocaust in Germany\", kterou editovali Gilad Margalit a Yfaat Weiss v hebrejském jazyce. Tento sborník představuje výsledný produkt týdenního semináře, který institut organizoval v letech 2001/2002 ve spolupráci s předními vědci zabývajícími se holocaustem z Izraele, Německa, Evropy a Spojených států. V rámci semináře se používala historiografie,literární žánry a kinematografie k analýze narativu oběti, pachatele a spolupachatele v pracích zabývajících se holocaustem. Dále byly vydány některé eseje o reemigraci z konference \"Europe and Israel: What Next?\" v ročence Leo Baeck Institute z roku 2004. Kromě toho publikoval institut výsledky konference \"Deadly Neighbors\" ve vydání časopisu \"Mittelweg 36. Zeitschrift für des Hamburger Instituts Sozialforschung\". Existují také četné publikace členů asociovaných v institut zabývající se současnou historií Německa a vztahy mezi Židy a Nežidy v Německu, Evropě a Izraeli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bucerius institut pro výzkum současné německé historie a společnosti (Bucerius Institute for Research of Contemporary German History and Society) při Haifské univerzitě byl založen v roce 2001 nadací Zeit-Stiftung Ebelin und Gert Bucerius a jejím předsedou prof. Manfredem Lahnsteinem dr.h.c. Institut se věnuje otázkám z oblasti výzkumu společnosti a historie současného Německa. Zakladatelkou a první ředitelkou institutu byla Prof. Yfaat Weiss. V roce 2008 se ředitelem institutu stal Dr. Amos Morris-Reich.", "tgt_summary": "The Bucerius Institute for Research of Contemporary German History and Society at the University of Haifa was established in 2001 by the ZEIT-Stiftung Ebelin und Gerd Bucerius and its chairman, Professor Dres. h.c. Manfred Lahnstein. The Institute is committed to the research of social and historical issues of contemporary Germany. The founder and first director of the Institute was Prof. Yfaat Weiss. Since 2008, Dr. Amos Morris-Reich has been the director of the Bucerius Institute.", "id": 1082147}
{"src_title": "Hamadi Jebali", "tgt_title": "Hamadi Jebali", "src_document": [{"title": "Původ, vzdělání, kariéra.", "content": "Narodil se v roce 1949 v Súse, vystudoval strojařinu na Univerzitě v Tunisu a pokračoval Paříži studiem fotovoltaiky. Jako odborník na sluneční a větrnou energii založil v Sousse vlastní podnik.", "section_level": 1}, {"title": "Politika a žurnalistika.", "content": "V roce 1981 se zapojil do tuniského islamistického hnutí, které se tehdy nazvalo Hnutí islámské tendence. Byl ředitelem a šéfredaktorem týdeníku Al-Fajr, bývalého týdeníku islámské strany Ennahda. Kromě toho byl dlouhou dobu členem výkonné rady strany a zůstává generálním tajemníkem Ennahdy.", "section_level": 1}, {"title": "Trestní stíhání a uvěznění.", "content": "V květnu 1992 vláda oznámila, že odhalila plány státního převratu, který Ennahda připravovala. Úřadující prezident Zín Abidín bin Alí měl být zabit a v zemi nastolen islámský stát. V srpnu 1992 byl Jebali spolu se 170 sympatizanty Ennahdy obviněn z „pokusu o převrat“. Jebali se hájil, že o plánech převratu neměl ponětí, tvrdil, že byl mučen a stopy mučení ukázal. Pozorovatelé Human Rights Watch proces označili za nespravedlivý, Amnesty International Jebaliho prohlásila vězněm svědomí. Přesto byl 28. srpna 1992 odsouzen k šestnácti letům vězení za „příslušnost k ilegální organizaci“ a za „pokus o změnu zákonného státního zřízení“. Odvolací soud trest potvrdil. Podmínky ve vězení byly tvrdé. Z patnácti let strávil více než deset na samotce. Kvůli podmínkám ve vězení opakovaně držel hladovku, každý z protestů trval 36 dní. V únoru 2006, u příležitosti 50. výročí nezávislosti Tuniska, byl podmíněně propuštěn.", "section_level": 1}, {"title": "Předsedou vlády.", "content": "Po Tuniské revoluci byla Ennahda v lednu 2011 legalizována. Jebali poté vystupoval na veřejnosti coby generální tajemník a mluvčí strany. Na pozvání \"Center for the Study of Islam and Democracy\" navštívil v květnu 2011 Washington, kde se také setkal s americkými senátory Johnem McCainem a Joe Liebermanem. Následně, po úspěchu Ennahdy ve volbách do Ústavodárného shromáždění, jej strana 23. října 2011 nominovala coby kandidáta na funkci ministerského předsedy. Jebali byl pokládán za zastánce proreformního křídla ve straně. Prozatímní prezident Munsif Marzúkí jej 14. prosince 2011 do funkce jmenoval. Svůj vládní kabinet představil 20. prosince.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hamadi Jebali (; * 12. ledna 1949) je tuniský inženýr, islámský politik a novinář, od prosince 2011 do března 2013 tuniský předseda vlády. Byl generálním tajemníkem umírněné islamistické strany Ennahda, kterou v prosinci 2014 opustil kvůli účasti v prezidentských volbách.", "tgt_summary": "Hamadi Jebali (, \"\"; born 12 January 1949) is a Tunisian engineer, Islamist politician and journalist who was Prime Minister of Tunisia from December 2011 to March 2013. He was the Secretary-General of the Ennahda Movement, a moderate Islamist party in Tunisia, until he left his party in December 2014 in the course of the 2014 Tunisian presidential election.", "id": 2353552}
{"src_title": "Schmallenberský virus", "tgt_title": "Schmallenberg orthobunyavirus", "src_document": [{"title": "Původce.", "content": "V krvi nemocných zvířat a ve tkáních deformovaných mrtvě narozených mláďatech byl nalezen předtím neznámý virus, zatím pojmenovaný jako virus Schmallenberg (SBV), podle původu prvních vzorků. Předběžně byl zařazen do čeledi Bunyaviridae, rodu Orthobunyavirus a séroskupiny Simbu. Příbuzné viry, Shamonda, Ainovirus a Akabanevirus také způsobují onemocnění skotu v Africe, Austrálii a Oceánii, v Evropě nikdy zjištěny nebyly. Jedná se o RNA viry přenášené bodavým hmyzem, proto se předpokládá, že i SBV je přenášen stejným hmyzím vektorem, tiplíkem rodu \"Culicoides\". Virus byl původně prokázán pomocí metagenomové analýzy, což je metoda umožňující detekovat i předtím neznámý genom, ve Friedrich Loefflerově Institutu v Německu. Od jeho objevení se podařilo virus izolovat a kultivovat na buněčných kulturách a experimentální infekce tří zdravých krav vedla k prokazatelné virémii 2-5 dní po inokulaci virem. U jednoho zvířete byla infekce doprovázena horečkou, u jiného se rozvinul středně závažný průjem. Orthobunyaviry, včetně Schmallenberského viru, obsahují nukleovou kyselinu rozčleněnou do tří segmentů, nazývaných S - segment (krátký), M a L - segment (dlouhý). Sekvence S segmentu Schmallenberského viru je velmi podobná viru Shamonda.", "section_level": 1}, {"title": "Původ viru.", "content": "V současnosti není možné s jistotou říct, odkud virus pochází. Některé orthobunyaviry cirkulují v evropské populaci přežvýkavců už desítky let, aniž by působily klinické onemocnění. SBV sám nejvíce připomíná Shamonda a Akabane viry, které ale v Evropě nebyly nikdy zjištěné. Ostatní viry tohoto rodu jsou málo známé a u mnohých není přečtený jejich genom, takže genom viru Schmallenberg není s čím porovnávat. Situaci komplikuje fakt, že orthobunyaviry mají schopnost přeskupovat fragmenty svojí RNA, podobně jako viry chřipky. V roce 1999 byla v Peru popsána předtím neznámá virová infekce člověka, způsobená nově vzniklým orthobunyavirem, který obsahuje S a L segmenty již předtím známého ORO-viru a M segment předtím nepopsaného viru ze Simbu séroskupiny. Stejně tak mohl i SBV vzniknout náhodným přeskupením segmentů existujících nebo neznámých virů, v úvahu ale připadá také zavlečení viru odjinud nebo možnost, že virus je už nějakou dobu přítomen v populaci dobytka a byl zjištěn až nyní.", "section_level": 2}, {"title": "Klinické příznaky.", "content": "U dospělého skotu nákaza probíhá akutně a projevuje se vysokou horečkou (nad 40 °C), nechutenstvím, hubnutím, zhoršeným celkovým zdravotním stavem a náhlým poklesem dojivosti až o 50%. V Nizozemí byl v souvislosti s nákazou zjištěn i profuzní průjem. Příznaky onemocnění zpravidla spontánně odezněly během 7-10 dní, u některých březích samic docházelo k pozdním potratům či porodu málo vitálních mláďat. Klinické onemocnění ve stádě probíhá 2-3 týdny, přičemž morbidita dosahovala 20-70%. Se zpožděním se začaly objevovat následky teratogenního působení viru, od listopadu 2011 se v nakažených stádech rodí mláďata matek, které prodělaly infekci v létě a plody byly nakaženy intrauterinně. Porody mrtvých nebo neživotaschopných, deformovaných mláďat jsou popisovány především u ovcí, v menší míře u koz a skotu, přičemž u bahnic nebyly pozorovány žádné předchozí klinické příznaky. Novorozená jehňata, telata a kůzlata mají vrozené vady, jako je skolióza, torticollis - deformace provázená hlavou zvrácenou nazad, arthtogryposis, což jsou nepohyblivé, trvale ohnuté klouby končetin, a hydroencephalus, porucha vývoje mozku, který je z větší části nahrazen vakem naplněným tekutinou. Dále se vyskytuje hypoplazie mozečku a zvětšený brzlík. Většina mláďat se rodí mrtvá a deformity vedou k těžkým porodům (dystokiím). Mechanismus teratogenního působení se prozatím jeví stejný, jako u příbuzných virů: dochází k vertikálnímu přenosu, infekci plodu in utero. Infekce virem Akabane způsobí vrozené vývojové vady, dojde-li k nákaze během určité fáze březosti, u ovcí mezi 28 - 56 dnem, u skotu mezi 75 - 150 dnem březosti. Dochází k potratům, mumifikaci plodů a typickým malformacím, syndromu artrogryphosis-hydrencephalus, tedy stejně jako u viru Schmallenberg.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika.", "content": "Friedrich-Loeffler Institut v Německu, kde byl poprvé virus izolován, vyvinulo protokol pro detekci virové RNA metodou RT-PCR a ten, společně se sekvencí virového genomu, zveřejnili pro nekomerční použití dalším laboratořím. Prozatím je možná jen tato, přímá metoda detekce viru, společně s dalšími přímými metodami, jako je kultivace viru na buněčných kulturách křeččích ledvin a přímá imunofluorescence. K detekci viru je potřeba sérum nebo krev odebraná na EDTA od zvířete s klinickými příznaky (horečka, průjem, pokles nádoje), k průkazu viru ze zmetků a deformovaných mrtvě narozených mláďat je nejvhodnější tkáň mozku s doporučeným doplňujícím vyšetřením tkáně sleziny a krevních vzorků. Ze sérologických metod, které umožňují detekci protilátek v séru nakažených zvířat, je zatím k dispozici virus neutralizační test a nepřímá imunofluorescence. Nevýhoda těchto metod je jejich časová náročnost a nemožnost zpracování velkého množství vzorků. Rychlejší a jednodušší ELISA test. Virologické vyšetření je základem současné diagnostiky. Provádí se virus neutralizačním testem (VNT) a PCR.", "section_level": 1}, {"title": "Šíření.", "content": "Choroba byla poprvé popsána v Německu, dále byla na konci roku 2011 popsána i v Nizozemí. K 11. lednu 2012 byla pomocí PCR zjištěna v Německu ve 20 chovech, v 52 chovech v Nizozemí a ve 14 chovech ovcí v Belgii. 23. ledna 2012 byl Schmallenberský virus prokázán ve tkáních deformovaných jehňat na čtyřech ovčích farmách v Norfolku, Suffolku a Východním Sussexu ve Velké Británii. 24.1.2012 byl virus prokázaný v deformovaných jehňatech ve Francii, celkem ve 29 chovech ovcí, 7.2.2012 se objevil v Lucembursku a 20.2.2012 byl diagnostikován u koz v Itálii. V březnu 2012 byla nemoc prokázána i v chovech ovcí ve Španělsku. 26.1.2012 bylo v Německu prokázáno jako pozitivní 88 chovů, k 2.2.2012 tento počet stoupl 240 chovů, 22.2.2012 bylo evidováno 693 pozitivních chovů. V ČR se vir vykytuje minimálně od roku 2013. Sérologicky pozitivní a nevakcinovaná zvířata jdou každoročně do tisíců, představují až 20% ze všech vyšetřených vzorků.", "section_level": 1}, {"title": "Opatření v souvislosti s nákazou.", "content": "Evropská komise se zatím rozhodla vyčkávat a získávat informace - vzhledem k ročnímu období a faktu, že onemocnění je z největší pravděpodobností přenášeno hmyzem, nehrozí další šíření, nově potvrzené případy jsou důsledkem nákazy v létě. Státy, na jejichž území jsou potvrzené případy onemocnění, nicméně hlásí potvrzená ohniska OIE a některé státy zavedly dobrovolný zvýšený dozor, zvláště co se týče potratů a vrozených vývojových vad přežvýkavců. Dle komise zatím není důvod domnívat se, že se Schmallenberský virus chová jinak, než příbuzné viry, jako je Akabane, který potřebuje k přenosu vektora a nešíří se přímým kontaktem mezi zvířaty nebo živočišnými produkty, proto není obchod se zvířaty ani jejich produkty nijak omezován. Ruská federace nicméně s platností od 17.1.2012 vyhlásila opatření stran dovozu z Německa, Nizozemska a Belgie. To se týká živých malých přežvýkavců, jejich čerstvého masa, vedlejších produktů a rozmnožovacího materiálu (zmražená vajíčka, embrya a sperma). Státy mimo EU, které dováží živý zástavový dobytek (např. Turecko), mají často v požadavcích virologické vyšetření na SBV. V ČR se vyskytuje tento virus v mnoha stádech skotu na pastevních areálech. Pokud je konkrétní jalovička či býček virologicky negativní, může být exportován, i kdyby všichni ostatní ve stádě byli pozitivní. Sérologické vyšetření se neprovádí, protože po prodělané nemoci jsou zvířata dlouhodobě pozitivní (možná celý život). Díky virologickému vyšetření nemá vakcinace na export negativní vliv.", "section_level": 1}, {"title": "Vakcinace.", "content": "Na trhu je vakcína ZULVAC SBV, která je schválena pro EU včetně ČR. Vakcinují se telata ve věku 4 a 5 měsíců a každoročně se vakcinuje celé stádo. Její dostupnost závisí na požadavcích chovatelů. Je li zájem malý, nedováží se (což je stávající situace). Pokud se stádo nevakcinuje, pak mají dospělá zvířata protilátky po prodělané nemoci, ale zástav je k infekci vnímavý, nakazí se. Vir cirkuluje ve stádu, každoročně nakazí velké procento z těch, co nejsou v imunitě. Díky cirkulaci viru se rodí i mrtvá telata s deformacemi. Pokud by se stádo každoročně vakcinovalo, vir by v něm kolovat nemohl. U ovcí je situace podobná. Vakcína je schválená i pro ovce. Procento mrtvě narozených a deformovaných plodů je mírně vyšší než už skotu. Vakcinace je momentálně jediná dostupná metoda, jak vytěsnit vir z populace. Z ekonomického hlediska je na chovatelích, aby si vypočítali, zda je pro ně výhodnější každoročně vakcinovat, nebo nechat zvířata nakazit, prodělat nemoc, tím si vytvořit imunitu. Zatím v ČR vítězí tiplík s virem SBV, každoročně nakazí tisíce zvířat. Nevakcinujeme.", "section_level": 2}, {"title": "Riziko pro člověka.", "content": "Geneticky nejpodobnější orthobunyaviry nezpůsobují onemocnění lidí a též zatím ve spojitosti s nákazou virem Schmallenberg nebylo popsáno onemocnění člověka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Schmallenberský virus (Schmallenberg Virus = SBV) je název pro nedávno izolovaný \"Orthobunyavirus\", způsobující infekční chorobu přežvýkavců. Původce, byl poprvé prokázán v krvi hovězího dobytka s horečkou a poklesem mléčné produkce v chovu u města Schmallenberg v Německu a to v listopadu 2011. Nemoc se poprvé objevila v Severním Porýní - Vestfálsku už během léta 2011, kdy ve stádech dojnic docházelo k hromadnému horečnatému onemocnění, přičemž nemocná zvířata se během několika dní bez následků zotavila. Na podzim se podobné případy vyskytly i v sousedním Nizozemí, kde byla horečka doprovázena i průjmem. Od prosince 2011 se nákaza začala projevovat potraty a porody deformovaných mláďat, především ve stádech ovcí, ale i skotu a koz. V lednu 2012 byl Schmallenberský virus prokázán v Německu, Belgii, Velké Británii a Francii, v únoru 2012 byla jeho přítomnost odhalena též v Lucembursku a Itálii a v březnu 2012 i ve Španělsku.", "tgt_summary": "Schmallenberg orthobunyavirus, initially reported in October 2011 causes congenital malformations and stillbirths in cattle, sheep, goats, and possibly alpaca. It appears to be transmitted by midges (\"Culicoides\" spp.) which are likely to have been most active in causing the infection in the northern hemisphere summer and autumn of 2011, with animals subsequently giving birth from late 2011. Schmallenberg virus falls in the Simbu serogroup of Orthobunyaviruses; as of January 2013, it is considered to be most closely related to the Sathuperi and Douglas viruses. ", "id": 862387}
{"src_title": "Meziparlamentní výměna informací týkajících se Evropské unie", "tgt_title": "Interparliamentary EU Information Exchange", "src_document": [{"title": "Historie a role.", "content": "Databáze IPEX - Interparliamentary EU-Information Exchange vznikla na základě doporučení Konference předsedů parlamentů Evropské unie, která se konala v Římě roku 2000. V souladu se Směrnicí pro meziparlamentní spolupráci, která byla přijata v Haagu v roce 2004, proběhlo oficiální spuštění webových stránek v červnu 2006 během Konference předsedů parlamentů Evropské unie v Kodani. S cílem podpořit Konferenci předsedů, Konferenci parlamentních výborů pro evropské záležitosti (COSAC), setkání specializovaných výborů vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, meziparlamentní setkání a stálé zástupce vnitrostátních parlamentů v Bruselu, patří IPEX mezi jeden z hlavních pilířů meziparlamentní komunikace o aktivitách týkajících se EU. IPEX má umožnit vnitrostátním parlamentům užší spolupráci a koordinaci jejich aktivit souvisejících s EU, a zároveň má více přiblížit tuto meziparlamentní spolupráci evropským občanům. Z tohoto důvodu IPEX nabízí základní navigaci na stránkách ve všech úředních jazycích EU. Vnitrostátní parlamenty mohou publikovat svá stanoviska a texty ve svých národních jazycích. V zájmu snadnějšího překonávání jazykové bariéry je ale vnitrostátním parlamentům připomínáno, aby důležité informace a přijatá stanoviska publikovaly v angličtině nebo ve francouzštině (alespoň ve formě krátkého souhrnu). V souladu s IPEX Guidelines dohlíží na chod IPEXu Správní rada (IPEX board). Rada je každoročně jmenována na setkání Kancléřů jednotlivých komor vnitrostátních parlamentů a Evropského Parlamentu. IPEX je spravován Centrální podporou (Central support), stálým IPEX zaměstnancem (IPEX information officer) a sítí IPEX korespondentů z jednotlivých komor vnitrostátních parlamentů. Na IPEX mohou přispívat všechny vnitrostátní parlamenty členských států EU, parlamenty kandidátských zemí a také Evropský parlament. V zájmu propagace meziparlamentní spolupráce je IPEX také otevřen pro COSAC a Evropské centrum pro parlamentní výzkum a dokumentaci (ECPRD).", "section_level": 1}, {"title": "Funkce IPEXu.", "content": "IPEX nabízí následující možnosti: Tato výměna informací probíhá prostřednictvím následujících nástrojů: Databáze, Fórum a sekce Novinek. Součástí internetové stránky IPEX jsou také stránky obsahující informace a dokumenty k řadě meziparlamentních konferencí: Konference předsedů parlamentů EU, Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti (COSAC), Konference ke společné zahraniční a bezpečností politice (SZBP)/společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP),Meziparlamentní konference ke stabilitě, hospodářské koordinaci a správě v EU či Skupina pro společnou parlamentní kontrolu Europolu (JPSG).", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "IPEX - oficiální stránky Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti tzv. COSAC - oficiální stránky Evropské centrum pro parlamentní výzkum a dokumentaci ECPRD - oficiální stránky Senát a EU - stránky Senátu PČR věnované evropské agendě Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny PČR", "section_level": 1}], "src_summary": "Meziparlamentní výměna informací týkajících se Evropské unie (anglicky Interparliamentary EU Information Exchange; IPEX) je platforma sloužící vnitrostátním parlamentům členských států EU a Evropskému parlamentu pro výměnu informací, které se týkají aktivit souvisejících s Evropskou unií, a to zejména ve světle ustanovení Lisabonské smlouvy. Úloha vnitrostátních parlamentů je zejména stanovena v Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality.", "tgt_summary": "IPEX, the InterParliamentary EU information eXchange, is a platform for the exchange of information between EU national parliaments as well as the European Parliament concerning issues related to the European Union, especially in light of the provisions of the Treaty of Lisbon. The Treaty of Lisbon explicitly sets out the role of the national parliaments in the Protocol on the role of national Parliaments in the European Union and in the Protocol on the application of the principles of subsidiarity and proportionality.", "id": 1752368}
{"src_title": "Tizen", "tgt_title": "Tizen", "src_document": [{"title": "Architektura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Podpora webových aplikací (platforma HTML5).", "content": "Podpora webových aplikací je umožněna použitím internetového prohlížeče na základě jádra prohlížeče WebKit, který běží v bezpečnostním sandboxu Smack. Na rozdíl od jiných systémů není „motorem“ aplikací v systému Tizen programovací jazyk Java, ale podobně znějící, avšak odlišný programovací jazyk JavaScript a značkovací jazyk HTML5, oba společně používané pro vytváření internetových aplikací a stránek. Vývojářům těchto internetových aplikací jsou k dispozici javascriptové knihovny jQuery a jQuery mobile.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora nativních aplikací (platforma Bada).", "content": "Počínaje verzí systému Tizen 2.0 je umožněn vývoj nativních aplikací je podporován Tizen SDK z platformy Bada.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora 64bitových aplikací.", "content": "Dne 16. září 2015 byla vydána verze Tizen 3.0 Milestones Source Code Release. Přináší nativní 64bitovou podporu, využívá jádro Linuxu verze 4.0, novou bezpečnostní architekturu, X.org je nahrazen Waylandem, WebKit2 je nahrazen prohlížečem na základě Chromium-EFL (open source verze Chrome) a mnoho dalších změn. S majoritní verzí Tizen 3.0, 20. května 2017, přišla přímá podpora 64bitových aplikací, umožňující využití větší velikosti operační paměti, ale také poskytující možnost bezpečnostního a výkonnostního zlepšení. S touto verzí mělo přijít větší množství dalších zlepšení. První smartfon s tímto systémem byl očekáván v 1. kvartálu 2017.", "section_level": 2}, {"title": "Tizen IVI (In Vehicle Infotainment).", "content": "Firma Samsung také plánuje použití systému Tizen v informačních systémech automobilů. V této souvislosti je Tizen IVI 3.0 RC kompatibilní se standardem GENIVI 7.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení Tizen OS.", "content": "V říjnu 2013 byl Samsungem uveden první produkt založený na systému Tizen: chytrý fotoaparát NX300M. Mezi další produkty využívající systém Tizen patří např. chytré hodinky \"Samsung Gear 2\". Září 2014: Samsung posílil vývoj systému Tizen o dalších 500 vývojářů. Dne 1. ledna 2015 Samsung oznámil, že v roce 2015 budou všechny jeho chytré televize založeny na systému Tizen. Dne 14. ledna 2015 Samsung oznámil příchod svého prvního smartphonu se systémem Tizen. Prvního smartphonu se systémem Tizen se v Indii za měsíc prodalo sto tisíc kusů. Dne 28. dubna 2016 Samsung ohlásil, že Tizen 3.0 bude uveden v září 2016, jako konkurent dosavadních systémů pro smartfony, jako jsou Android a iOS. Tento systém má přinést vícero technických novinek, jako je například nativní podpora 64bitových procesorů, výkonnější grafické rozhraní Vulkan, Bluetooth 4.2, ovládání hlasem, rozpoznávání tváří a antivirový framework pro kontrolu aplikací a obsahu. Grafický subsystém je v operačním systému Tizen 3.0 o 30 procent rychlejší než ve starším operačním systému Tizen 2.4. Dne 23. srpna 2016 uvedl Samsung smartphon Samsung Z2 se dvěma fotoaparáty, čtyřmi procesorovými jádry, 1 GiB RAM, 8 GiB interní paměti, 4G LTE konektivitou a systémem Tizen 2.4 na indický trh. Dne 25. ledna 2017 vyšla zpráva o nadcházejícím vypuštění prvního smartphone s 64-bitovým systémem Tizen 3.0 ve vícero zemích. Datum vydání bylo stanoven na březen 2017, na který připadá výročí 32 let mobilních telefonů Samsung. Dne 15. května 2017 vyšla zpráva o vypuštění modelu Samsung Z4, který bude disponovat 64-bitovým operačním systémem Tizen 3.0 a dvěma fotoaparáty, předním a zadním, oba s rozlišením 5 megapixelů. Dále má být vybaven čtyřjádrovým procesorem a 1GB operační paměti. Jeho cena má vejít do výše 100$ a objeví se na vybraných trzích. Dne 15. června 2017 byl Samsung Z4 uveden. Kromě Tizenu 3.0 s digitální asistentkou S-Voice disponuje čtyřjádrovým procesorem na 1,5GHz, 1GiB operační paměti (RAM) a 8GB interní paměti flash, rozšiřitelné až na 128GB, předním a navíc i zadním fotoaparátem, který je vhodný pro selfie, oba 5 megapixelů, oba s blesky. V závislosti na konfiguraci je možno osadit až dvě mikro SIM karty. Umožňuje také využívat služby GPS i GLONASS. Dále má WiFi, Bluetooth, přijímač FM rádia. Firma Samsung připravuje televizní verzi (Tizen TV) virtuálního asistenta Bixby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tizen ([ˈtaizen]) je operační systém založený na linuxovém jádře a softwarové knihovně GNU C Library. Je zaměřen na vestavěné systémy, včetně smartphonů, tabletů, automobilových (IVI) zařízení, chytrých televizí, fotoaparátů a laptopů. Jeho licenční model zahrnuje software, který používá různé licence (které mohou být nekompatibilní s Open Source definicí) a proprietární vývojový kit (SDK). To má zajistit hladké fungování Tizenu na různých platformách a zařízeních. ", "tgt_summary": "Tizen () is a Linux-based mobile operating system backed by the Linux Foundation but developed and used primarily by Samsung Electronics. ", "id": 302901}
{"src_title": "Bassin de la Villette", "tgt_title": "Bassin de la Villette", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kanál se skládá ze dvou odlišných částí. První má tvar obdélníku o rozměrech 800x70 metrů. Na horní straně jej vymezuje \"Pont de Flandre\" (Flanderský most) z roku 1885 (jediným sklápěcím mostem v Paříži), na dolní straně je ukončen na náměstí \"Place de la Bataille de Stalingrad\". Na severu je kanál ohraničen nábřežím \"Quai de la Seine\" a na jihu \"Quai de la Loire\". V polovině přes něj vede lávka pro pěší. Směrem na severovýchod pokračuje kanál v délce 730 m a mnohem užší (30 m). Někdy se už tato část nazývá nesprávně Canal de l'Ourcq, nicméně kanál s tímto jménem začíná až o několik set metrů dále u parku Villette. Zde se plavební kanály větví. Severovýchodním směrem dále pokračuje Canal de l'Ourcq a na sever vede Canal Saint-Denis.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Jako první se začal stavět v roce 1802 kanál 699 m dlouhý a 70 m široký. Sloužil k různým účelům. Především sloužil jako zásobárna pitné vody pro Paříž. Jeho druhou funkcí byla zásoba vody pro další kanály určené k plavbě lodí. Na počátku 19. století byl kanál obklopen zahradou, která sloužila jako veřejný park. Během průmyslového rozvoje v polovině 19. století však byly kolem kanálu postaveny překladiště a na konci 19. století již kanál sloužil výhradně pro vodní přepravu nákladu. Tehdy kanál a zdejší přístav zažívaly svůj ekonomický vrchol. V roce 1882 byl postaven uprostřed kanálu most 13 m vysoký a 85 m dlouhý. Byl opatřen hodinami s průměrem 3 m. V roce 1966 byl nahrazen novým. Během 20. století však význam kanálu pro nákladní dopravu pozvolna upadal, takže v roce 2000 činil objem nákladu jen 1,000.000 tun (nejméně v celé jeho historii). Zároveň se začíná pozvolna využívat kanál pro cestovní ruch. Kanál se rovněž využívá k veslování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bassin de la Villette (česky \"Nádrž Villette\") je jeden z umělých plavebních kanálů v Paříži. Nachází se v 19. obvodu a propojuje kanál Saint-Martin na jihu s kanály Ourcq, který míří na severovýchod a Saint-Denis směřující na sever. Byl uveden do provozu 2. prosince 1808. Jeho název je odvozen od bývalé vesnice La Villette, která byla v roce 1860 připojena k Paříži.", "tgt_summary": "The Bassin de la Villette (La Villette Basin) is the largest artificial lake in Paris. It was filled with water on 2 December 1808. Located in the 19th arrondissement of the capital, it links the Canal de l'Ourcq to the Canal Saint-Martin, and it represents one of the elements of the \"Réseau des Canaux Parisiens\" (Parisian Canal Network), a public-works authority operated by the city. The other components of the network are the Canal de l'Ourcq, the Canal Saint-Denis, the Canal Saint-Martin, and the Bassin de l'Arsenal. Together, these canals and basins extend roughly. ", "id": 141380}
{"src_title": "Mistrovství světa v házené mužů 2017", "tgt_title": "2017 World Men's Handball Championship", "src_document": [{"title": "Výběr pořadatele.", "content": "Francie získala pořadatelství světového šampionátu 15. prosince 2011 na zasedání rady Mezinárodní házenkářské federace v São Paulu během konání MS v házené žen. Hostitelem mužských šampionátů světa již byla v letech 1970 a 2001. V hlasování tak porazila druhého uchazeče z evropského kontinentu, Dánsko. Třetím zájemcem o konání se původně stalo Norsko, které však nedoručilo oficiální přihlášku na vedení IHF ve stanoveném termínu. Francouzská kandidatura za dějistě konání nejdříve zahrnovala města Bordeaux, Dunkerk, Lyon a Nanterre namísto Albertville, Brestu, Met a Rouenu. Také avizované Aix-en-Provence bylo odhlášeno pro neschopnost včasného splnění technických parametrů haly.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiště.", "content": "Šampionát probíhal v osmi arénách francouzských měst Paříž, Rouen, Nantes, Albertville, Montpellier, Lille, Brest a Mety.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikace.", "content": "Turnaje se zúčastnilo dvacet čtyři družstev. Francie měla místo zajištěno automaticky z titulu pořadatelského státu. Vzhledem k tomu, že byla zároveň úřadujícím mistrem světa, jemuž také příslušelo místo bez nutnosti kvalifikace, přešlo toto automatické pozvání na úřadujícího vicemistra světa z Kataru. Zbylých dvacet dva týmů se na šampionát probojovalo díky nejlepším umístěním v kontinentálních mistrovstvích, včetně nástavbové evropské kvalifikace. Jediná divoká karta byla přidělena Norsku.", "section_level": 1}, {"title": "Rozlosování.", "content": "Rozlosování se uskutečněno 24. června 2016 ve francouzské metropoli Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Rozhodčí.", "content": "Na mistrovství světa bylo vybráno 16 dvojic rozhodčích:", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Program organizátoři zveřejnili 23. září 2015. Časy utkání jsou uvedeny ve středoevropském pásmu (UTC+1).", "section_level": 1}, {"title": "Prezidentský pohár.", "content": "Týmy, které nepostoupily ze základních skupin do vyřazovacích bojů o medaile, sehrály turnaj útěchy o Prezidentský pohár, o konečné 17.–24. místo.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "Z každé ze čtyř základních skupin postoupily do vyřazovacích bojů první čtyři týmy.", "section_level": 1}, {"title": "Konečné pořadí.", "content": "Pro umístění týmů na 5.–16. místě, tj. vyřazené osmifinalisty a čtvrtfinalisty, bylo rozhodujícím kritériem počet získaných bodů proti prvním čtyřem týmům šampionátu ze zápasů v základních skupinách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa v házené mužů 2017 představovalo 25. ročník mužského světového šampionátu v házené, který probíhal mezi 11. až 19. lednem 2017 v osmi francouzských městech. Turnaj, na němž startovalo dvacet čtyři reprezentačních týmů ve čtyřech základních skupinách, organizovala Mezinárodní házenkářská federace. Francie již mužská mistrovství světa pořádala v letech 1970 a 2001. ", "tgt_summary": "The 2017 IHF World Men's Handball Championship was the 25th event hosted by the International Handball Federation. The event was held in France from 11 to 29 January 2017. ", "id": 1313377}
{"src_title": "Musée des monuments français", "tgt_title": "Musée national des Monuments Français", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ústavodárné shromáždění a Národní konvent znárodnily během Francouzské revoluce majetek duchovenstva, krále a emigrantů. Poslanci v roce 1790 rozhodli vytvořit z kláštera malých augustiniánů sklad pro zabavené sochy a náhrobky a do čela instituce byl v roce 1791 jmenován Alexandre Lenoir. 1. září 1795 Alexandre Lenoir otevřel pro veřejnost depozitář, který se 21. října stal Muzeem francouzských památek, které představovalo dějiny francouzského sochařství a Lenoir byl jmenován jeho ředitelem. S návratem monarchie Ludvík XVIII. muzeum v roce 1816 uzavřel a velká část děl byla vrácena původním majitelům. Zbytek byl začleněn v roce 1824 do sbírek Louvru a v roce 1836 do muzea na zámku Versailles. Náhrobky byly přesunuty na hřbitov Père Lachaise (Nicolas Boileau, Jean Mabillon, Héloise a Pierre Abélard). Církevní objekty byly vráceny zpět církvi. V roce 1879 navrhl Eugène Viollet-le-Duc shromáždit zbytky sbírky v paláci Trocadéro, který zůstal prázdný od světové výstavy 1878. Muzeum bylo pro veřejnost otevřeno 28. května 1882, tehdy mělo čtyři výstavní sály. V roce 1886 přibyly další tři a v roce 1889 knihovna a sbírky dokumentů. Palác Trocadéro byl přestavěn na palác Chaillot pro světovou výstavu 1937 a muzeum bylo rozšířeno. Bylo reorganizováno a získalo dnešní název. 23. července 1997 požár zničil část prostor. Palác byl rekonstruován, muzeum bylo znovu otevřeno 15. září 2007 jako součást nově vytvořeného Cité de l'architecture et du patrimoine.", "section_level": 1}, {"title": "Muzeum dnes.", "content": "Muzeum zabírá jedno křídlo Palais de Chaillot a sestává ze tří galerií. Galerii Davioud tvoří galerie odlitků a galerie Carlu. Jsou zde modely moderní a současné architektury. Nástěnné malby a vitráže jsou umístěny na konci galerie moderní a současné architektury a jsou vystaveny ve dvou podlažích. Muzeum doplňuje knihovna a místnosti pro dočasné výstavy.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Sbírka odlitků pochází původně z ateliérů v Louvru, které nechali zhotovit architekt Viollet-le-Duc a spisovatel Prosper Mérimée, předseda výboru pro historické památky. Jsou vyrobeny převážně ze sádry. Sbírky doplnil v roce 1927 kurátor muzea Paul Deschamps, který nechal zhotovit reprodukce nástěnných maleb a vitráží v životní velikosti. Vystavené kopie představují např. portál opatství sv. Fortunáta v Charlieu, portál katedrály v Chartres, hlavní portál opatství Moissac, portál kostela sv. Lazara v Avallonu, fresky z 11. století z katedrály sv. Štěpána v Auxerre, fresky z 12. století z kaple opatství v Saint-Chef, fresky z kupole katedrály sv. Štěpána v Cahors nebo některé vitráže katedrály sv. Štěpána v Sens.", "section_level": 1}], "src_summary": "Musée des monuments français (česky \"Muzeum francouzských památek\") je muzeum v Paříži, které se specializuje na historické památky ve Francii. První muzeum založil archeolog Alexandre Lenoir aby uchoval architektonické dědictví ohrožené během Velké francouzské revoluce. Muzeum obnovil v roce 1879 architekt Eugène Viollet-le-Duc. Muzeum dnes sídlí v Palais de Chaillot a je součástí Cité de l'architecture et du patrimoine. Vlastní významnou sbírku sádrových odlitků, reprodukcí a modelů francouzského architektonického dědictví.", "tgt_summary": "The Musée national des Monuments Français is today a museum of plaster casts of French monuments located in the Palais de Chaillot, 1, place du Trocadéro et du 11 Novembre, Paris, France. It now forms part of the Cité de l'Architecture et du Patrimoine, and is open daily except Tuesday. An admission fee is charged. ", "id": 174494}
{"src_title": "Bertrand Traoré", "tgt_title": "Bertrand Traoré", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Chelsea.", "content": "Traoré působil v mládežnických týmech francouzského klubu AJ Auxerre. 31. října 2013 bylo oficiálně oznámeno, že podepsal smlouvu na 41⁄2 roku s anglickým top klubem Chelsea FC. Za A–tým debutoval 16. září 2015 v zápase Ligy mistrů proti Maccabi Tel Aviv (4:0, 13 minut). Svůj první gól si připsal 31. ledna 2016 v FA Cupu proti MK Dons (1:5, 33 minut). O dva týdny později se trefil i v Premier League, když v zápase proti Newcastle United zvyšoval skóre na 5:0 pro domácí (5:1, 40 minut).", "section_level": 2}, {"title": "Vitesse (hostování).", "content": "V lednu 2014 odešel hostovat do nizozemského partnerského klubu Vitesse. Za půl roku nastřílel ve Vitesse 3 branky a připsal si 1 asistenci. Odehrál 17 utkání. Ve Vitesse zůstal i pro sezónu 2014/15, ve které vstřelil ve 37 zápasech 16 branek a na dalších 7 přihrál. Poté se vrátil zpět do Chelsea.", "section_level": 2}, {"title": "AFC Ajax.", "content": "V létě 2016 se vrátil zpět do Nizozemska, tentokrát ovšem jeho cesta vedla do předního klubu Eredivisie, AFC Ajaxu.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Zúčastnil se Mistrovství světa hráčů do 17 let 2009 v Nigérii, kde Burkina Faso vypadla v osmifinále se Španělskem poměrem 1:4. Na turnaji vsítil jeden gól, 31. října se v základní skupině D podílel na vítězství svého týmu 4:1 nad Kostarikou. S burkinafaským týmem do 17 let participoval na Mistrovství Afriky do 17 let, kde Burkina Faso získala po výhře 2:1 nad Rwandou svůj první titul v této kategorii. Traoré na šampionátu třikrát skóroval (dvakrát v základní skupině A proti Egyptu a jednou v semifinále proti Kongu). V seniorské reprezentaci Burkiny Faso debutoval ve věku 15 let v roce 2011. První reprezentační branku vstřelil 14. srpna 2013 v přátelském zápase proti domácímu Maroku (výhra 2:1). Zúčastnil se Afrického poháru národů 2012, kde Burkina Faso nepostoupila ze základní skupiny B (skončila bez bodu na čtvrtém místě). Zúčastnil se i Afrického poháru národů 2015 v Rovníkové Guineji.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bertrand Isidore Traoré (* 6. září 1995, Bobo-Dioulasso, Burkina Faso) je fotbalový záložník z Burkiny Faso, který v současné době působí v klubu Olympique Lyon ", "tgt_summary": "Bertrand Isidore Traoré (born 6 September 1995) is a Burkinabé professional footballer who plays as a forward for Ligue 1 club Lyon and the Burkina Faso national team. ", "id": 1847910}
{"src_title": "Sloup Nejsvětější Trojice (Olomouc)", "tgt_title": "Holy Trinity Column, Olomouc", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Emil Zátopek se stal prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván \"česká lokomotiva\" a \"Satupekka\".", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. V šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně a navštěvoval Baťovy školy. „\"Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,\"“ vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. O nový talent se postarali výkonní atleti Baťova klubu. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem. Společně absolvovali také řadu závodů. V roce 1944, tedy za pouhé tři roky, pokořil český rekord v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Po válce se stal vojákem. Byl vybrán do československého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25,8 svůj vlastní rekord 14:50,2.", "section_level": 2}, {"title": "Vrcholné úspěchy.", "content": "Poprvé vstoupil na olympijské atletické závodiště na hrách v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie. Při desetikilometrovém závodu zvítězil díky rozumně zvolenému tempu oproti dalším závodníkům, které ve velkém vedru v druhé polovině závodu předbíhal. Ve finále na 5 kilometrů, které se běželo naopak v dešti na rozbahněné dráze, prohrál až ve finiši. Následující rok se mu podařilo hned dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil svůj vlastní rekord. Držel také světové rekordy v běhu na 5 km (1954), 20 km (dvakrát v roce 1951), 25 km (1952 a 1955), 30 km (1952) a také v hodinovém běhu (dvakrát v roce 1951). Na mistrovství Evropy 1950 vyhrál běh na 5 a 10 km a na dalším mistrovství Evropy byl znovu první na desetikilometrové trati. Mezi legendy ale mezitím vstoupil na olympijských hrách 1952 v Helsinkách, kde vyhrál zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu. Ve všech třech těchto disciplínách navíc překonal olympijské rekordy. Desetikilometrový závod vyhrál před Alainem Mimounem, stejně jako následně běh na 5 km. Zde zvítězil po úporném boji v posledním kole (57,5 s), v němž se dostal ze čtvrtého na první místo. Třetí zlatou medaili získal, když se rozhodl zúčastnit také maratonu. Běžel ho poprvé v životě a zvítězil. Jeho strategie pro maraton byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po úmorných prvních patnácti kilometrech, kdy už Peters věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Překvapený Angličan řekl Zátopkovi ve snaze ho zmást, že tempo je dost pomalé. Čech tedy prostě zrychlil, Peters závod nedokončil a Zátopek vytvořil nový olympijský rekord. Svou zlatou medaili z maratonu se pokusil obhájit na olympijských hrách v roce 1956, na tréninku si ale poranil tříslo a musel být na šest týdnů hospitalizován. Den po návratu z nemocnice už zase trénoval, svou formu už ale zpátky nikdy úplně nezískal. Nakonec doběhl šestý za svým dlouholetým rivalem a přítelem Alainem Mimounem. Svoji sportovní kariéru ukončil v roce 1958.", "section_level": 2}, {"title": "Styl a tréninkové metody.", "content": "Jeho běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku \"Emil Hrozný\". Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: \"„To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.”\" Trénoval za každého počasí, i když sněžilo, a na sobě měl často těžké vojenské kanady namísto speciálních běžeckých bot, tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomůcku. Běžel se svojí manželkou na zádech. Vždycky rád poradil jiným běžcům. Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné. Pro jeho tempařské schopnosti se mu přezdívalo \"Česká lokomotiva\".", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější léta.", "content": "Sportovní kariéru po roce 1945 spojil se službou vojáka z povolání. V roce 1953 vstoupil do Komunistické strany Československa. 10. června 1950, po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové, vyšlo Zátopkovo prohlášení v \"Rudém právu\". K odsouzeným opakovaně poznamenal, že jejich počínání bylo \"„hanebné\" \"a rozsudek schválil slovy \"„toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován\"\". Od poloviny roku 1956 byl tajným spolupracovníkem Vojenské kontrarozvědky s krycím jménem Macek. Vzhledem ke sportovnímu vytížení se ale v politice příliš neangažoval, např. během svého působení v předsednictvu Československého výboru obránců míru se schůzí tohoto orgánu účastnil jen poskrovnu. V 60. letech podporoval demokratické křídlo strany, za okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se účastnil v ulicích protestů a po pražském jaru byl odvolán ze všech důležitých pozic. Jako čestný host se zúčastnil olympiády v Mexiku na podzim roku 1968. V roce 1969 se připojil k žalobě čtyř dalších osobností (Luboš Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina), kterou podali kvůli křivému nařčení v souvislosti s upálením Jana Palacha na komunistického poslance Viléma Nového. Ten o nich prohlásil, že prý Palacha k činu naváděli, oni ale Palacha vůbec neznali. Zátopek při projednávání žaloby v červenci 1970 před Městským soudem v Praze ale žalobu odvolal a Novému se omluvil. Žaloba zbývajících čtyř byla zamítnuta se zdůvodněním, že\" „žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili\"\". Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel roku 1969 až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři. Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: \"„Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu?\"\" Na počátku 70. let ho navštívil redaktor Zdeněk Hoření (pozdější šéfredaktor Rudého práva), který napsal článek, ve kterém Zátopek odvolává svůj souhlas s dokumentem 2000 slov. Zátopek text nekonzultoval ani neautorizoval a dodatečně uznal svoji naivitu a ostudu. Sovětský svaz 8. května 1984 oznámil, že sovětští sportovci se nezúčastní Letních olympijských her v Los Angeles. O šest dnů později se k bojkotu Olympijských her přihlásilo i Československo, rozhodnutí oznámil předseda Československého olympijského výboru a ČSTV Antonín Himl. Zátopek v prohlášení pro Rudé právo tehdy rozhodnutí přivítal a připojil se k obavám o bezpečnost sportovců. Zátopek zemřel po dlouhé nemoci v Praze v roce 2000 ve věku 78 let. V prosinci roku 2000 mu byla posmrtně udělena medaile Pierra de Coubertina.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích. Svatba s manželkou Danou se konala 24. října 1948 v Uherském Hradišti. Vzhledem k tomu, že důstojníci museli mít od vojenských orgánů povolení k sňatku, Zátopek poslal žádost. Na ni dostal odpověď, že se mu sňatek nedoporučuje, protože rodina nevěsty nesplňuje požadovaný politický profil (Dana Zátopková byla kmotřenkou Sergěje Ingra). Teprve po vítězství na londýnské olympiádě získal Zátopek telefonické povolení sňatku. Po svatbě bydleli v Praze v domě U Půjčovny 8, během šedesátých a sedmdesátých let si postavili manželé Zátopkovi domek v Praze-Tróji. Zátopkova manželka Dana (narozená ve stejný den jako její manžel) byla také výbornou atletkou, věnovala se hodu oštěpem. Vyhrála zlatou medaili na LOH 1952, a to jen několik okamžiků po jeho vítězství na 5km trati, a také stříbro na LOH 1960. Mezi Emilem a Danou byl hravý vztah, když se Zátopek například pokoušel ukrojit si trochu z Danina vítězství a na tiskové konferenci prohlásil, že jeho vítězství v běhu na 5 km jeho ženu inspirovalo, Dana na to rozzlobeně reagovala slovy: \"„Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!”\"", "section_level": 1}, {"title": "Přehled úspěchů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Olympijské hry.", "content": "Londýn 1948 Helsinky 1952 video Melbourne 1956", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství Evropy.", "content": "Oslo 1946 Brusel 1950 Bern 1954", "section_level": 2}], "src_summary": "Emil Zátopek, řečený „Ťopek“ (19. září 1922 Kopřivnice – 21. listopadu 2000 Praha), byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové.", "tgt_summary": "The Holy Trinity Column in Olomouc, in the Czech Republic is a Baroque monument (Trinity column) that was built between 1716 to 1754. The main purpose was to celebrate the Catholic Church and faith, partly caused by feeling of gratitude for ending a plague, which struck Moravia (now in the Czech Republic) between 1713 and 1715. The column was also understood to be an expression of local patriotism, since all artists and master craftsmen working on this monument were Olomouc citizens, and almost all depicted saints were connected with the city of Olomouc in some way. ", "id": 213304}
{"src_title": "Sylvia Earle", "tgt_title": "Sylvia Earle", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Sylvia Earle získala bakalářský titul na Státní univerzitě na Floridě (1955), magisterský titul (1956) a doktorát z fykologie (1966) na Duke University. Stala se kurátorkou fykologie na Kalifornské akademii věd (1979–1986) a vědeckou pracovnicí na Kalifornské univerzitě v Berkeley (1969–1981), stipendistkou Radcliffe Institute (1967–1969), což je součást Harvardovy univerzity, kde také pokračovala ve výzkumu až do roku 1981. Od roku 1980 do roku 1984 působila v Národním poradním výboru pro oceány a atmosféru. V roce 1982 se svým pozdějším manželem Grahamem Hawkesem založili \"Deep Ocean Engineering\", kde navrhovali, provozovali a posuzovali pilotované a robotické podmořské systémy. V roce 1985 tým techniků Deep Ocean Engineering navrhl a postavil výzkumnou ponorku Deep Rover, která se potápěla do hloubek až 1000 metrů. Earle odešla ze společnosti v roce 1990 a byla jmenována vedoucí výzkumu v Národním úřadu pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration), kde zůstala do roku 1992. V této funkci byla Earle s ohledem na své odborné znalosti o působení ropných skvrn vyzvána, aby během války v Perském zálivu v roce 1991 vedla několik výzkumných cest k určení ekologické škody způsobené ničením ropných vrtů v Kuvajtu ze strany Iráku. V roce 1992 Earle založila \"Deep Ocean Exploration and Research (DOER Marine)\" pro rozvoj námořních technologií. Od roku 1998 je vedoucí výzkumnou pracovnicí National Geographic. Vzhledem k jejím zkušenostem s úniky ropy Exxon Valdez a Mega Borg byla Earle v roce 2010 povolána k posouzení katastrofy Deepwater Horizon v Mexickém zálivu. Vedle své práce v Mission Blue působí také na několika výborech, včetně Institutu pro ochranu mořských živočichů.", "section_level": 1}, {"title": "Mission Blue.", "content": "V roce 2009 Sylvia Earle založila \"Mission Blue\" (také známá jako Sylvia Earle Alliance, Deep Search Foundation a Deep Search). Snaží se zde zajistit veřejnou podporu celosvětové síti chráněných mořských oblastí, \"Hope Spots\", dostatečně velkých, aby zachránily a obnovily modré srdce planety. Vizí Mission Blue je do roku 2030 dosáhnout 30% ochrany oceánu a doposud je v této misi podporovalo více než 200 organizací (2019). Velkou podporou jsou přednášky TED. S Mission Blue a jejími partnery vedla Sylvia Earle expedice do Hope Spots po celém světě. Mezi expedice patřily: Kuba v roce 2009, Belize v lednu 2010, Galapážské souostroví v dubnu 2010, Kostarika a Středoamerický dóm na začátku roku 2014 a Jihoafrické pobřeží na konci roku 2014. V srpnu 2014 Netflix vytvořil dokument s názvem „Mission Blue“. Zaměřuje se na život a kariéru Sylvie Earle a na její kampaň Mission Blue k vytvoření globální sítě chráněných mořských oblastí. Do roku 2020 vytvořila Mission Blue po celém světě 122 Hope Spots.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Earle je autorkou nebo spoluautorkou více než 150 publikací, Národní knihovna však žádný překlad do češtiny neuvádí. Například knihy:", "section_level": 2}], "src_summary": "Sylvia Alice Earle (rozená Reade, * 30. srpna 1935 Gibbstown) je americká mořská bioložka, oceánograf, objevitel, botanik a lektor. Od roku 1998 je vedoucí výzkumnou pracovnicí v National Geographic. Earle se jako první žena stala vedoucí výzkumu v Národním úřadu pro oceán a atmosféru v USA a byla časopisem Time Magazine v roce 1998 jako první v řadě označena titulem Hrdina pro planetu. Je také součástí skupiny Ocean Elders, která se věnuje ochraně oceánu a jeho fauně. Řád zlaté archy, Hubbardova medaile, Cena kněžny asturské za svornost, Cena TED, Národní ženská síň slávy, Doktor věd na University of Edinburgh (2018) atd.", "tgt_summary": "Sylvia Alice Earle (née Reade; born August 30, 1935) is an American marine biologist, explorer, author, and lecturer. She has been a National Geographic explorer-in-residence since 1998. Earle was the first female chief scientist of the U.S. National Oceanic and Atmospheric Administration, and was named by \"Time Magazine\" as its first Hero for the Planet in 1998. She is also part of the group Ocean Elders, which is dedicated to protecting the ocean and its wildlife.", "id": 2260602}
{"src_title": "Václav Luks", "tgt_title": "Václav Luks", "src_document": [{"title": "Studium.", "content": "Václav Luks vystudoval hru na lesní roh na Konzervatoři v Plzni a na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Ve studiích pokračoval na Schole Cantorum Basiliensis ve třídě Jörga-Andrease Böttichera a Jespera Christensena (obory historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe).", "section_level": 1}, {"title": "Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704.", "content": "Po návratu ze zahraničí v roce 2005 rozšířil komorní soubor Collegium 1704, který založil již během svých studií, v barokní orchestr a sestavil k němu též vokální soubor Collegium Vocale 1704. Bezprostředním podnětem byl projekt Bach – Praha – 2005, který Václav Luks sám inicioval. Od roku 2007 soubory pravidelně hostují na festivalech, např. Salzburger Festspiele (2015, 2016, 2018), Lucerne Festival či varšavský Chopin Festival, a vystupují v koncertních síních a operních domech jako Berliner Philharmonie, Wigmore Hall, Theater an der Wien, Konzerthaus Wien, BOZAR (Palais des Beaux-Arts) či Elbphilharmonie. Collegium 1704 bylo rovněž rezidenčním souborem na festivalu Oude Muziek v Utrechtu a na lipském festivalu Bachfest. V roce 2008 byl zahájen Hudební most Praha – Drážďany, navazující na kulturní tradice obou měst, v roce 2012 byl zahájen koncertní cyklus Collegium 1704 v Rudolfinu a od podzimu 2015 jsou tyto dva cykly sloučeny do jedné koncertní sezóny probíhající i nadále paralelně v Praze a v Drážďanech. V roce 2019 byla zahájena pražská komorní řada koncertů Collegia Vocale 1704.", "section_level": 1}, {"title": "Práce s dalšími soubory.", "content": "Václav Luks stál u zrodu švýcarského dechového okteta Amphion a pravidelně účinkoval jako sólový hornista s Akademie für Alte Musik v Berlíně. Spolupracuje se zahraničními soubory jako Camerata Salzburg, Akademie für Alte Musik Berlin, La Cetra Barockorchester Basel nebo Dresdner Kammerchor. K jeho projektům se soubory mimo Collegium 1704 patří uvedení opery Henryho Purcella: \"Dido a Aeneas\" s Ensemble Pygmalion na Festival d'Aix-en-Provence (scénické provedení: Vincent Huguet, scéna: Aurélie Maestre, kostýmy: Caroline de Vivaise, nový prolog: Maylis de Kerangal, přednesla Rokia Traoré) či program s díly polských skladatelů s ansámblem Orkiestra Historyczna. Při benefičním koncertu na obnovu katedrály Notre Dame v roce 2019 dirigoval Václav Luks Orchestre nationale de France.", "section_level": 1}, {"title": "Pedagogické působení.", "content": "V letech 1996 až 1999 vyučoval generálbas na Hudební fakultě AMU v Praze a v letech 2001 až 2003 pedagogicky působil na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku.", "section_level": 1}, {"title": "Operní a divadelní představení.", "content": "Na operních a divadelních představeních spolupracoval Václav Luks s režiséry jako David Radok, Ondřej Havelka, Louise Moaty, J. A. Pitínský, Willi Decker či Ursel Herrmann. V roce 2009 nastudovalo Collegium 1704 pod Luksovým vedením ve spolupráci s francouzským týmem režisérky Louise Moaty v Národním divadle v Praze Händelovu operu \"Rinaldo\", která byla o rok později uvedena ve francouzských divadlech Théâtre de Caen, Opéra de Rennes a Grand Théâtre de Luxembourg. V letech 2009-2015 Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse hrálo scénickou hudbu Víta Zouhara v rámci činoherní inscenace Zeyerova dramatu \"Radúz a Mahulena\" v pražském Národním divadle v režii J. A. Pitínského. V roce 2013 byla uvedena Myslivečkova opera \"L'Olimpiade\" v režii Ursel Herrmann v Praze, Caen, Dijonu, Lucemburku a Vídni, přičemž inscenace získala nominaci na cenu Opera Award 2014. V roce 2017 uvedl soubor operu Antonia Vivaldiho \"Arsilda, regina di Ponto\", v moderní světové premiéře v režii Davida Radoka; po premiéře v Bratislavě následovalo turné po Evropě a inscenace se uváděla v Lille, Luxembourgu, Caen a ve Versailles.", "section_level": 1}, {"title": "Filmové projekty.", "content": "V roce 2014 spolupracovalo Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse s Bejunem Mehtou na DVD s Gluckovou operou \"Orfeo ed Euridice\" v režii Ondřeje Havelky a na natáčení dokumentu BBC 2 \"Mozart v Praze\" s Rolandem Villazónem. Soubor se podílel na vzniku dokumentárního filmu Petra Václava \"Zpověď zapomenutého\" (2015) o Josefu Myslivečkovi a v současné době s Petrem Václavem spolupracuje na velkofilmu \"Il Boemo\" (2021) o Myslivečkově životě.", "section_level": 1}, {"title": "Spolupráce s rozhlasovými stanicemi.", "content": "Václav Luks spolupracuje s různými rozhlasovými stanicemi, např. Deutschlandradio Berlin, Schweizer Radio DRS, rakouský rozhlas ÖRF či Radio France, a s hudebními vydavatelstvími jako je Supraphon, Pan Classics, Zig-Zag Territoires, Arta a Accent.", "section_level": 1}], "src_summary": "Václav Luks (* 14. listopadu 1970, Rakovník) je český dirigent, cembalista, hráč na lesní roh a hudební pedagog, specialista na interpretaci staré hudby se zaměřením na díla autorů vrcholného baroka, J. D. Zelenky, J. S. Bacha, G. F. Händela a dalších. Podílí se i na oživení zájmu o tvorbu Josefa Myslivečka. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Collegium 1704 a zakladatelem a dramaturgem mezinárodního projektu Hudební most Praha-Drážďany.", "tgt_summary": "Václav Luks (born 14 November 1970) is a Czech harpsichordist, horn player, conductor, musicologist and pedagogue, founder and artistic director of the Prague baroque orchestra Collegium 1704 and of the vocal ensemble Collegium Vocale 1704. He specialises in Baroque music, especially in the works of Jan Dismas Zelenka, Johann Sebastian Bach, George Frideric Handel, and others. His activities have played an important role in reviving interest in the works of Czech composers including Zelenka and Josef Mysliveček.", "id": 2391406}
{"src_title": "Dikobraz jihoafrický", "tgt_title": "Cape porcupine", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Dikobraz jihoafrický je ve svém areálu největším hlodavcem. Samice jsou v průměru ještě o jeden kilogram těžší než samci. Tmavá, přiléhavá a hrubá srst, která kryje břicho a končetiny, přechází na hlavě a na hřbetě ve hřívu, kterou zvířata v rozčilení naježí. Na zádi a ocase je srst přeměněna v tuhé, černo-bílé ostny, které mohou být až 50 cm dlouhé. Některé z kratších bodlin na ocase jsou navíc duté a když jimi dikobraz zatřese, vydávají chřestivý zvuk. Ostny jsou usazené v kůži jen velmi volně a snadno se uvolňují, rychle ale dorůstají.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a stanoviště.", "content": "Je hojný v celé subsaharské Africe, vyskytuje se až do výšky 2000 m n. m všude tam, kde je nějaký vegetační kryt. Obývá křoviny, savany i lesy, dává však přednost kamenitým oblastem, kde přes den snadno nachází úkryt.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Dikobraz jihoafrický je aktivní převážně v noci, přes den odpočívá v doupatech pod kameny, v opuštěných norách hrabáče nebo si vyhrabává vlastní, až 20 m dlouhé nory. Jsou buď samotáři, nebo žijí v malých rodinných skupinkách do 6 jedinců. Jsou to převážně býložravci, vyhrabávají kořeny, hlízy a cibule rostlin, pojídají ovoce a také okusují kůru ze stromů. V oblastech, kde je nedostatek fosforu, také okusují kosti. Samice je březí 3 měsíce a pak v noře vystlané trávou vrhne 1–4 dobře vyvinutá mláďata. Mladí dikobrazi jsou osrstění, mají otevřené oči a prořezané zuby, měkké ostny ztvrdnou až několik hodin po narození. Matka je kojí 3 nebo 4 měsíce, mláďata rychle rostou a v roce věku už mají plnou velikost. Samci pohlavně dospívají mezi 8 až 18 měsíci, samice mezi 6 až 16 měsíci věku. Dikobraz jihoafrický je na hlodavce dlouhověký a dožívá se 12–15 let V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne výhrůžně chrastit ostny. V případě, že to nepřítele neodežene, pokusí se jej nabodnout na ostny, které se při zapíchnutí do kůže snadno uvolňují. Dikobraz tak může způsobit i těžká zranění.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "V rámci Evropy je dikobraz jihoafrický chován přibližně v pěti desítkách zoo. Nejvíce přitom ve Španělsku a Spojeném království. V Česku chovají tento druh tři zoo: Zoo Praha, Zoo Dvůr Králové a od roku 2019 také Zoo Ostrava.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "Dikobraz jihoafrický je v Zoo Praha chován od roku 2003. První mládě se narodilo o rok později. První odchov čistokrevných jedinců se však datuje až do roku 2013. V roce 2017 se ve dvou vrzích narodila tři mláďata. V průběhu roku 2018 byla odchována čtyři mláďata. Ke konci roku 2018 bylo chováno pět jedinců. V červnu 2019 se narodilo jedno mládě a další následovalo v říjnu téhož roku. Mládě přišlo na svět i v dubnu 2020. Obývá expozici v tzv. labyrintu u pavilonu Afrika zblízka v horní části areálu zoo.", "section_level": 2}, {"title": "Chov v Zoo Ostrava.", "content": "Nová expozice Tsavo pro dikobrazy jihoafrické a mangusty byla u vjezdu do safari otevřena 1. července 2019.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dikobraz jihoafrický (\"Hystrix africaeaustralis\") je běžný druh dikobraza, rozšířený po celém území subsaharské Afriky s výjimkou pouštních oblastí na jihozápadním pobřeží.", "tgt_summary": "The Cape porcupine (\"Hystrix africaeaustralis\") or South African porcupine, is a species of Old World porcupine native to central and southern Africa.", "id": 1094202}
{"src_title": "Dub Muehlenbergův", "tgt_title": "Quercus muehlenbergii", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Dub Muehlenbergův je opadavý strom dorůstající výšky až 30 metrů, příležitostně však roste zejména na suchých stanovištích jen jako keř asi 3 metry vysoký. Borka je tenká, šedá a odlupuje se v plátcích. Letorosty jsou hnědavé, 1,5 až 3 mm tlusté, řídce jemně chlupaté, brzy olysávající, ve druhém roce šedé. Pupeny jsou hnědé až červenohnědé, téměř kulovité až široce vejcovité, 20 až 40 mm dlouhé, na vrcholu tupé. Listy jsou kožovité, obvykle obvejčité, řidčeji kopinaté nebo obkopinaté, s 5 až 15 cm dlouhou a 74 až 8 cm širokou čepelí, na bázi uťaté až klínovité, na okraji pravidelně zvlněné, zubaté až mělce laločnaté, na vrcholu krátce zašpičatělé až špičaté. Laloky i zuby jsou zaoblené nebo zašpičatělé. Řapíky jsou 10 až 30 mm dlouhé. Žilnatina je tvořena obvykle 10 až 14 páry postranních žilek. Listy jsou na líci lysé a leskle zelené, na rubu světle zelené až nasivělé, s roztroušenými nenápadnými přitisklými hvězdovitými chlupy. Na podzim se listy barví do žlutých tónů a rychle hnědnou. Žaludy dozrávají v prvním roce, jsou jednotlivé nebo po dvou, téměř přisedlé nebo na až 8 mm dlouhé stopce, světle hnědé, protáhlé až vejcovité, 15 až 20 mm dlouhé a 10 až 13 mm široké, do 1/4 až 1/2 kryté polokulovitou až mělce pohárkovitou číškou s krátce stejnoměrně šedě chlupatými šupinami.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Dub Muehlenbergův je rozšířen ve východní polovině USA a v izolovaných arelách i v Mexiku. Roste ve smíšených opadavých lesích a křoviskách v nadmořských výškách do 2300 metrů. V některých oblastech je jeho výskyt omezen na severní svahy hor nebo poříční biotopy na západní straně horského masívu. Vyhledává zásadité vápenaté půdy, na jiných substrátech roste výjimečně. Je to jeden z nejrozšířenějších druhů stromů v Severní Americe.", "section_level": 1}, {"title": "Rozlišovací znaky.", "content": "Dub Muehlenbergův náleží spolu s dubem košíčkatým (\"Quercus prinus\"), dubem křovitým (\"Q. prinoides\"), dubem horním (\"Quercus montana\") a dubem Michauxovým (\"Q. michauxii\") do skupiny několika velmi podobných severoamerických dubů, které je mnohdy obtížné navzájem bezpečně rozlišit. Keřovitě rostoucí dub Muehlenbergův lze snadno zaměnit s dubem křovitým (\"Quercus prinoides\"), který však vyhledává jiné typy stanovišť a půd, klonálně se rozrůstá a je plodný již při nízkém vzrůstu.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Severoameričtí indiáni používali nálev z dubu Muehlenbergova k zastavení zvracení. Žaludy dubu Muehlenbergova jsou jedlé. V Česku je tento dub zřídka pěstován jako parková a sbírková dřevina. Je uváděn z Dendrologické zahrady v Průhonicích, Pražské botanické zahrady v Tróji a z Arboreta Žampach. Vysazen je i v Botanické zahradě a arboretu MU v Brně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dub Muehlenbergův (\"Quercus muehlenbergii\") je opadavý strom až 30 metrů vysoký, na suchých stanovištích nezřídka jen keř. Pochází z východních oblastí Severní Ameriky, kde je to jeden z nejvíce rozšířených druhů listnatých stromů. V Česku je zřídka pěstován jako parková a sbírková dřevina.", "tgt_summary": "Quercus muehlenbergii, the chinkapin or chinquapin oak, is a deciduous species of tree in the white oak group (\"Quercus\" sect. \"Quercus\"). The species was often called \"Quercus acuminata\" in older literature. \"Quercus muehlenbergii\" (often misspelled as \"muhlenbergii\") is native to eastern and central North America. It ranges from Vermont to Minnesota, south to the Florida panhandle, and west to New Mexico in the United States. In Canada it is only found in southern Ontario, and in Mexico it ranges from Coahuila south to Hidalgo.", "id": 650279}
{"src_title": "Jindřich Beaufort (3. vévoda ze Somersetu)", "tgt_title": "Henry Beaufort, 3rd Duke of Somerset", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Byl synem Edmunda Beauforta, vévody ze Somersetu a Eleanory Beauchampové, dcery Richarda Beauchampa, hraběte z Warwicku. Byl tak bratrancem Markéty Beaufortové a Richarda Neville, hraběte z Warwicku a strýcem Jindřicha Stafforda, vévody z Buckinghamu. Jindřich bojoval v první bitvě u St Albans (1455) kde utrpěl těžké zranění a jeho otec byl zabit. Byl hlavním Lancasterským velitelem ve vítězných střetech s Yorky - bitvě u Wakefieldu (1460) a druhé bitvě u St Albans (1460) a také v bitvě u Towtonu (1461), která skončila Lancasterskou porážkou, po níž utekl do Skotska. Ze Skotska odešel do Francie, aby vyjednal pro Lancastery podporu, ale byl zde po nějakou dobu vězněn a později odejel do Vlámska a nakonec se přes Skotsko vrátil do Anglie. Bránil několik Lancasterských hradů a po kapitulaci na konci dlouhého obléhání jednoho z nich vyjádřil ochotu usmířit se s králem Eduardem IV. Ten potřeboval posílit svou pozici na trůně vítězstvím nad některým s Lancasterských velitelů a tak Jindřicha omilostnil a vrátil mu jeho majetek i tituly. Po několik následujících let strávil Somerset na Eduardově dvoře a radil mu ve vojenských záležitostech. Na koci roku 1463 se přiklonil zpět k Lancasterům, spěchal na sever Anglie a začal shromažďovat vojsko. Až do května 1464 úspěšně ovládal severní část země. Osudným se mu stala bitva u Hexhamu, kde bylo jeho vojsko poraženo a on sám krátce po bitvě popraven. Byl pohřben v Hexhamském opatství. Jindřich nebyl ženatý a nezanechal žádné legitimní potomky. Jeho nemanželským synem Karlem Somersetem, 1. hrabětem z Worcesteru (1450 - 1526), ale pokračuje rod Beaufortů až do současné doby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jindřich Beaufort, 3. vévoda ze Somersetu (23. ledna 1436 - 15. května 1464), někdy také označovaný jako 2. vévoda, protože titul vévody ze Somersetu byl znovu vytvořen pro jeho otce, poté co jeho strýc zemřel, byl významným Lancasterským vojenským velitelem v době války růží.", "tgt_summary": "Henry Beaufort, 3rd Duke of Somerset (26 January 143615 May 1464) was an important Lancastrian military commander during the English Wars of the Roses. He is sometimes numbered the 2nd Duke of Somerset, because the title was re-created for his father after his uncle died. He also held the subsidiary titles of 5th Earl of Somerset, 2nd Marquess of Dorset and 2nd Earl of Dorset.", "id": 887688}
{"src_title": "Elias Boudinot (politik)", "tgt_title": "Elias Boudinot", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Elias Boudinot se narodil ve Filadelfii 2. května 1740. Jeho otec, Elias Boudinot III, byl obchodníkem a zlatníkem; byl sousedem a přítelem Benjamina Franklina. Jeho matka Mary Catherine Williams se narodila v britské Západní Indii; její otec byl z Walesu. Eliasův dědeček z otcovy strany, Elie (někdy nazývaný Elias) Boudinot, byl synem Jean Boudinota a Marie Suire z Marans, Aunis, Francie. Byli rodinou Huguenotů, francouzských protestantů, kteří uprchli do New Yorku asi v roce 1687, aby se vyhnuli náboženským perzekucím krále Ludvíka XIV.. Mary Catherine Williams a Elias Boudinot Sr. se vzali 8. srpna 1729. Během příštích dvaceti let měli devět dětí. První, John, se narodil v britské Západní Indii. Z jejich dětí se dožily dospělosti pouze Elias a jeho sourozenci Annis, Mary a Elisha. Annis se stala jednou z prvních žen básnířek, která vydávala své verše v amerických třinácti koloniích a její práce se objevovala v předních novinách a časopisech. Elisha Boudinot se stal vrchním soudcem Nejvyššího soudu v New Jersey. Elias Boudinot studoval nejprve doma, poté odešel do Princetonu v New Jersey. Nastoupil jako student práva k Richardu Stocktonovi. Stockton se oženil s jeho starší sestrou Annis. Richard Stockton je jedním ze signatářů Deklarace nezávislosti. V roce 1760 byl Boudinot byl přijat do advokátní komory a otevřel si praxi v Elizabeth v New Jersey. V roce 1762, 21. dubna se Boudinot oženil s Hannah Stockton (1736–1808), Richardovou mladší sestrou. Měli dvě děti, Marii Boudinot, která zemřela ve dvou letech, a Susan Vergereau Boudinot. Susan se vdala za Williama Bradforda, kterého jmenoval George Washington generálním prokurátorem v Pennsylvánii. Po smrti svého manžela v roce 1795 se Susan Boudinot Bradfordová vrátila domů. Pomáhala editovat noviny svého otce. V roce 1805 se Elias, Hannah a Susan přestěhovali do nového domova v Burlingtonu v New Jersey. V pozdějších letech Boudinot investoval a spekuloval s pozemky. V Ohiu vlastnil velké pozemky, včetně pozemků dnešního západního předměstí v Cincinnati. Po své smrti určil 13,000 akrů (53 km2) jako dar městu Filadelfie pro parky a potřeby města. Byl pohřben na hřbitově kostela St. Marie v Burlingtonu v New Jersey.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Boudinot se stal prominentním právníkem a jeho praxe prosperovala. Když se revoluce přiblížila, Boudinot se přiklonil ke straně Whigů a v roce 1775 byl zvolen do provinčního shromáždění v New Jersey. V raných fázích revoluční války ji aktivně podporoval; několikrát půjčil peníze polním velitelům na nákup zásob. Boudinot pomáhal podporovat aktivity amerických povstaleckých špionů. Po britské okupaci New Yorku byli špióni posláni na Staten Island a Long Island v New Yorku, aby pozorovali pohyby konkrétních britských posádek a regimentů a podávali o nich zprávy. Dne 5. května 1777 požádal generál George Washington Boudinota, aby se stal generálním komisařem pro zajatce. Kongres prostřednictvím válečné rady jeho jmenování schválil. Boudinot byl pro tuto práci jmenován plukovníkem kontinentální armády. Sloužil až do července 1778, kdy ho jiné povinnosti donutily k rezignaci. Staral se o britské vězně a byl také zodpovědný za zásobování amerických vězňů, kteří byli v zajetí Britů. V listopadu 1777, New Jersey byl Boudinota zvolen delegátem druhého kontinentálním kongresu. Jeho povinnosti komisaře mu zabránily v účasti, tak v květnu 1778 rezignoval. Začátkem července byl nahrazen a zúčastnil se prvního zasedání Kongresu 7. července 1778. Jako delegát stále pokračoval v e své funkci generálního komisaře pro zajatce. Jeho první funkční období v tomto roce skončilo. V roce 1781 se Boudinot se vrátil na Kongres. V listopadu 1782 byl zvolen prezidentem Konfederačního kongresu. Funkční odbobí na této pozici bylo pevně stanoveno na jeden rok. Prezident Kongresu byla pouze formální funkce bez skutečné autority, ale úřad vyžadoval vyřídit mnoho korespondence a podepisovat oficiální dokumenty. Dne 15. dubna 1783 podepsal předběžné Articles of Peace (články míru). Když byla v roce 1789 vytvořena vláda Spojených států, byl Boudinot zvolen do Americké sněmovny reprezentantů za stát New Jersey. Byl zvolen také delegátem druhého a třetího Kongresu. V roce 1794 odmítl dále pracovat v Kongresu a rezignoval v počátkem roku 1795. V říjnu 1795 ho prezident George Washington jmenoval ředitelem mincovny Spojených států. V této funkci pracoval do roku 1805.", "section_level": 2}, {"title": "Později.", "content": "Mimo svou práci v politice Elias celý život podporoval mnoho občanských, náboženských a vzdělávacích aktivit. Byl jedním ze správců College of New Jersey (později Princeton University) téměř půl století, od roku 1772 do roku 1821. Když Konfederační kongres v roce 1783 byl nucen opustit Filadelfii, to bylo v době kdy byl jeho prezidentem, přesunul schůzky do Princetonu, kde se delegáti setkávali v koleji v Nassau Hall. Dne 24. září 1789 House of Representatives (poslanecká sněmovna) odhlasovala, aby byla doporučena první změna nově vypracované ústavy státům k ratifikaci. Následující den Boudinot navrhl, aby sněmovna a senát společně požádaly prezidenta Washingtona, aby vyhlásil jako státní svátek Den díkůvzdání za „mnoho projevu laskavostí Všemohoucího Boha“. Boudinot řekl, že: Boudinot byl zvolen členem American Antiquarian Society v roce 1814. Byl oddaný presbyterián, podporoval misie a misijní práci. Napsal pojednání \"Age of Revelation\" jako odpověď na \"The Age of Reason\" Thomase Paina. Byl jedním ze zakladatelů American Bible Society (Americké biblické společnosti) a po roce 1816 byl jejím prezidentem. Obhajoval práva černochů a amerických Indiánů a sponzoroval studenty na Board School for Indians v Connecticutu. Jeden z nich, mladý Cherokee jménem Gallegina Uwatie, také známý jako Buck Watie, zůstal s ním v Burlingtonu. Oba se na sebe tak zapůsobili, že Gallegin požádal aby mohl nosit jméno tohoto státníka a povolení dostal. Později známý jako Elias Boudinot, byl editorem Cherokee Phoenix, prvních národních novin, které byly vydávávány ve dvou jazycích, angličtině a jazyce Cherokee.", "section_level": 2}], "src_summary": "Elias Boudinot (2. května 1740 Pensylvánie – 24. října 1821 New Jersey) byl americký právník a politik z Elizabeth v New Jersey. Byl delegátem kontinentálního kongresu, on sám se spíše odkazoval na Konfederační kongres. Byl jeho prezidentem v letech 1782 až 1783. Po americké revoluční válce byl zvolen kongresmanem za stát New Jersey. Prezident George Washington ho jmenoval ředitelem mincovny Spojených států. V této funkci pracoval od roku 1795 do roku 1805.", "tgt_summary": "Elias Boudinot ( ; May 2, 1740 – October 24, 1821) was a lawyer and statesman from Elizabeth, New Jersey who was a delegate to the Continental Congress (more accurately referred to as the Congress of the Confederation) and served as President of Congress from 1782 to 1783. He was elected as a U.S. Congressman for New Jersey following the American Revolutionary War. He was appointed by President George Washington as Director of the United States Mint, serving from 1795 until 1805.", "id": 1049941}
{"src_title": "9gag", "tgt_title": "9GAG", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Na 9GAG se přidávají obrázky, videa či animace, často nepřesně zvané GIF, se zábavnou tematikou. Motiv obrázku může být jakýkoliv, převládají však vtipné gagy na různorodá témata. Například situace z každodenního života, reakce na aktuální události, atd. K tomu jsou často využívané tzv. „Rage Comics“. Také mohou být pro vyjádření vtipu použity zpracované obrazy slavných osobností či situací. Příkladem mohou být stripy s hercem Robertem Downey Jr. nebo Barackem Obamou. Struktura 9GAGu se dělí na tři části: „Fresh“, „Trending“, „Hot“. Ve Fresh sekci jsou zobrazeny všechny nové příspěvky. Zde se pomocí hlasovacího systému vybírají ty uživatelsky atraktivnější příspěvky. Při dostatečném množství hlasů se soubor přesune do části Trending. Pokud se obrázek stane opravdu oblíbeným a získá dostatek hlasů, je přesunut do hlavní sekce, Hot. Tato část je nejvíce navštěvovaná a je očekáván mnohem větší nárůst hlasů. Od roku 2013 se obsah oficiálně dělí i na „Cute“ (z anglického „roztomilý“), Geeky (geekovský) a „GIF“, kde jsou zahrnuty animace.", "section_level": 1}, {"title": "Spor s 4chan.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Příčina.", "content": "V roce 2011 byl uživateli 9GAGu vyprovokován spor s komunitou další oblíbené stránky 4chan.org. Zastánci 9GAGu prohlašovali, že jsou skutečnými autory obrázků, označovaných jako z 4chanu. Těm nahrával fakt, že každý obrázek z 9GAGu byl označen.", "section_level": 2}, {"title": "Plány.", "content": "Tato situace vyústila v útoky uživatelů 4chanu na 9GAG. A to formou spamu. Měly proběhnout tzv. „operace 9GAG“ a „operace Deepthroat“. Během nich měly být založeny tisíce falešných účtů, přes které byly na server nahrány soubory s pornografií, násilnými obrázky a dalším materiálem. Následně měly být ještě před smazáním administrátory příspěvky hlasováním přesunuty na Hot page.", "section_level": 2}, {"title": "Útok.", "content": "20. prosince 2011 útok oficiálně začal. Zprvu byla většina příspěvků smazána, avšak moderátoři přestali stíhat a vlny nevhodného materiálu zaplnily stránku. Tyto útoky trvaly přes 40 hodin. Nicméně o půlnoci na 21. prosince začal i DDoS útok. Po nějaké době se stal 9GAG pro některé oblasti nedostupný, pro ostatní byl velmi pomalý.", "section_level": 2}, {"title": "Další útoky.", "content": "Po tomto útoky zamýšleli uživatelé 9GAGu odvetu v podobě DDoS útoku. Jeden z nich byl ve skutečnosti zastánce 4chanu a navedl je na špatné koordináty a tak se pokusili poškodit sami sebe. Když si to uvědomili, provedli masivní útok na hlavní stránku 4chanu a podařilo se jim ji na krátkou chvíli vyřadit z provozu.", "section_level": 2}], "src_summary": "9GAG je sociální médium, založené na principu uživatelského nahrávání obrázků či videí. Tato média mívají nejčastěji zábavnou tematiku, obrázky se řadí většinou mezi tzv. „internetové memy“. ", "tgt_summary": "9GAG is a Hong Kong–based online platform and social media website, which allows its users to upload and share \"user-generated content\" or other content from external social media websites. Since the platform for collections of Internet memes was launched on July 1, 2008, it has grown in popularity across the social media such as Facebook, Twitter, and Instagram.", "id": 2453485}
{"src_title": "Richard Madden", "tgt_title": "Richard Madden", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se ve městě Elderslie ve Skotsku, kde vyrůstal se svými staršími i mladšími sestrami. Jeho matka Pat je učitelkou a otec Richard pracuje jako hasič. Od roku 2011 žil s herečkou Jennou Coleman. V roce 2015 se pár rozešel. Chodil také s televizní moderátorkou Laurou Whitmore, modelkou Suki Waterhouse a herečkou Ellie Bamber, s níž chodil od roku 2017 do prosince 2018.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Ve věku jedenácti let se přidal do divadelního kroužku, aby překonal svou stydlivost. Brzy poté byl obsazen do role malého Andyho v televizním filmu \"Spoluvina\" a poté do hlavní role v televizním seriálu \"Barmy Aunt Boomerang\", který se natáčel v letech 1999 a 2000. V roce 200 absolvoval na Skotské královské divadelní a hudební akademii (Royal Scottish Academy of Music and Drama). Během studia pracoval s divadelními společnostmi, na což navázal hrou \"Tom Fool\", která byla úspěšná, přesunula do Londýna, kde si Madenna všiml tým z divadla Globe. V posledním ročníku na škole byl obsazen do role Romea v \"Romeovi a Julii\" v uvedení divadla Globe během letních prázdnin v roce 2007. O rok později na divadelním jevišti ztvárnil Calluma McGregora ve hře \"Noughts and Crosses\". V roce 2009 získal hlavní roli Deana McKenzieho v seriálu \"Hope Springs\" a dále také roli Ripleyho v hororu \"Chatroom\" či Kirka Brandona v televizním filmu \"Neobyčejný život Boy George\". V letech 2011 až 2013 se na televizní obrazovce objevoval jako Robb Stark ve fantasy seriálu \"Hra o trůny\". V květnu 2013 byl vybrán do role prince do hraného filmu z produkce Disney, \"Popelka\", který měl premiéru v březnu 2015. V roce 2019 získal Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon v dramatickém seriálu za hlavní roli v seriálu \"Bodyguard\". Ve stejném roce ztvárnil manažera Eltona Johna v životopisném hudebním filmu \"Rocketman\". V květnu 2019 bylo oznámeno, že je zvažován do nadcházejícího filmu \"The Eternals\" z produkce Marvel Studios.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Madden (* 18. června 1986 Elderslie, Skotsko) je skotský divadelní, filmový a televizní herec. Mezi jeho nejznámější role patří Robb Stark ze seriálu \"Hra o trůny\" a princ Kit v pohádce \"Popelka\".", "tgt_summary": "Richard Madden (born 18 June 1986) is a Scottish film and television actor. Born and raised in Renfrewshire near Glasgow, Madden rose to prominence in 2011 for his portrayal of Robb Stark in the first three seasons of HBO's fantasy drama \"Game of Thrones\", for which he received the Screen International Award for Star of Tomorrow. In 2018, he gained acclaim for his performance as a war veteran and Principal Protection Officer in the BBC thriller series \"Bodyguard\", for which he won the Golden Globe Award for Best Actor – Television Series Drama. ", "id": 2082645}
{"src_title": "Hugh Welch Diamond", "tgt_title": "Hugh Welch Diamond", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Povoláním byl lékař, otevřel si soukromou praxi v londýnském Soho, specializoval se na psychiatrii, byl jmenován do Brookwoodské nemocnice. Byl jedním ze zakladatelů fotografické společnosti Photographic Society, později byl jejím tajemníkem a redaktorem časopisu \"Photographic Journal\". Byl fascinován možnostmi využití fotografie v léčbě duševních poruch, některé z jeho mnoha kalotypií s námětem chování lidí, kteří trpí duševními poruchami, jsou velmi úchvatné. Byly pořízeny nejen kvůli záznamu, ale podle Diamonda také pro léčbu pacientů – i když k tomu existuje málo důkazů úspěchu. Napsal mnoho článků popularizujících fotografii, byl populární přednášející a snažil se také povzbuzovat mladé fotografy. Mezi pozdějšími umělci byl také tehdy mladý Henry Peach Robinson, který později odkazoval na Diamonda jako na \"otce fotografie\". Uznání za jeho podporu a ochotu dělit se o své vědomosti přišlo v roce 1855 ve formě daru ve výši 300 liber. V roce 1867 mu společnost Photographic Society udělila medaili jako uznání za \"jeho dlouhodobou a úspěšnou práci a jednoho z hlavních průkopníků fotografického umění a jeho pokračující snahy o její rozvoj.\" Následující rok se z vlastní iniciativy vzdal jakéhokoli dalšího platu tajemníka společnosti. Amatérský fotograf a právník Peter Wickens Fry založil pro svůj vlastní zájem s přáteli ve svém domě Calotype Club. První setkání klubu se konalo v roce 1847. Bylo to neformální shromáždění 12 fotografů zapojených do procesu kalotypie. Setkávali se jednou nebo dvakrát měsíčně a diskutovali o technickém vývoji a praktickém použití. Klub byl v roce 1848 přejmenován na Royal Photographic Club. Někteří další členové klubu kromě doktora Hugha Welche Diamonda byli například: vědec Robert Hunt, člen RSA, který byl ředitelem Muzea praktické geologie a na počátku fotografie byl v této věci autoritou nebo sochař Archer.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hugh Welch Diamond (1809 – 21. června 1886) byl průkopník britské psychiatrie a fotograf. Je považován za zakladatele psychiatrické fotografie.", "tgt_summary": "Hugh Welch Diamond (1809 – June 21, 1886) was an early British psychiatrist and photographer who made a major contribution to the craft of psychiatric photography.", "id": 144084}
{"src_title": "Denis O'Hare", "tgt_title": "Denis O'Hare", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "O'Hare se narodil v Kansas City v Missouri Margaretě Kareneové (25. leden 1931 - 8. říjen 2008) a Johnovi M. O'Hare. Má tři sestry, Pam, Patricii a Kathleen, a jednoho bratra, Michaela. O'Hare vyrůstal v předměstí Detroitu, žil v Southfieldi do 15 let, poté se jeho rodina přestěhovala do Wing Lake v Bloomfield Hills. Jeho matka byla muzikantka a jako dítě hrál na varhany. O'Hare je irského původu a je držitelem irského pasu. Jako teenager zpíval O'Hare ve školním sboru a v roce 1974 se zúčastnil svého prvního konkurzu, kde získal roli v muzikálu \"Show boat\". V roce 1980 maturoval na Brother Rice High School. Téhož roku se rozhodl pro studium herectví na chicagské Severozápadní univerzitě. V Chicagu pak působil 12 let jako divadelní herec, než se rozhodl odjet do New Yorku.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 2003 si O'Hare zahrál doktora ve filmu \"21 gramů\". Objevil se v několika epizodách \"Právo a pořádek\" a jejich spin-offech \"\" a \"\". V roce 2008 si zahrál jako hostující hvězda v několika epizodách seriálů \"Bratři a sestry\". Zahrál si v celovečerních filmech \"Nepovedený večírek\", \"21 gramů\", \"Procitnutí v Garden State\", \"Hra s nevěrou\", \"Michael Clayton\", \"Síla srdce\", \"Half Nelson\", \"Soukromá válka pana Wilsona\", \"Milk\", \"Výměna\", \"Na hraně temnoty\". V roce 2009 ztvárnil Phillipa Steela v životopisném filmu \"Angličan v New Yorku\". V tomto roce si také zahrál v jedné epizodě seriálu \"Znuděný k smrti\". V roce 2010 se O'Hare připojil k seriálu \"Pravá krev\" od HBO, kde si zahrál upíra Russella Edgingtona, kterému je 2800 let. V roce 2011 se objevil ve filmu \"Orel Deváté legie\", zahrál si v drama seriálu \"Dobrá manželka\" a byl obsazen jako hostující hvězda do role Larryho Harveyho v první sérii \"American Horror Story\", \"Murder House\". V roce 2012 si zahrál po boku Amy Adamsové a Donny Murphyové v muzikálu \"Into the Woods\". V roce 2013 se O'Hare vrátil do \"American Horror Story\", kde si zahrál ve třetí sérii, \"Coven\", komorníka Spaldinga. V tomto roce byl obsazen i do čtvrté série \"American Horror Story\", \"Freak Show\", kde získal roli'sběratele zrůd' Stanleyho. V roce 2015 si zahrál Liz Taylorovou v \"American Horror Story: Hotel\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Dne 28. července 2011 si vzal návrháře Huga Redwooda. Společně adoptovali syna Declana.", "section_level": 1}], "src_summary": "Denis Patrick Seamus O'Hare (* 17. ledna 1962 Kansas City, Missouri, USA) je americký herec známý pro svůj výkon v představeních \"Take Me Out\" a \"Sweet Charity\", nebo ve fantasy seriálu \"Pravá krev\", kde si zahrál upíra Russella Edgingtona. Je také znám pro svou roli Larryho Harvey v první sérii \"American Horror Story\" - \"Murder House\", za kterou byl nominován na cenu Emmy za vedlejší roli v minisérii nebo filmu pro rok 2012. Do seriálu se vrátil i pro \"Coven\", třetí sérii, kde si zahrál Spaldinga, ve \"Freak Show\" Stanleyho a v páté sérii s podtitulem Hotel se ujal role Liz Taylorové.", "tgt_summary": "Denis Patrick Seamus O'Hare (born January 17, 1962) is an American actor, singer, and author noted for his award-winning performances in the plays \"Take Me Out\" and \"Sweet Charity\", as well as portraying vampire king Russell Edgington on HBO's fantasy series \"True Blood\". He is also known for his supporting roles in such films as \"Charlie Wilson's War\", \"Milk\", \"Changeling\", and \"Dallas Buyers Club\". In 2011, he starred as Larry Harvey in the of the FX anthology series \"American Horror Story\", for which he was nominated for a Primetime Emmy Award for Outstanding Supporting Actor in a Miniseries or a Movie in 2012. He returned to the show in 2013, playing Spalding in \"\" and once more as Stanley in \"\", the latter for which he earned a second Primetime Emmy Award nomination. For his performance in \"\" as Liz Taylor, O'Hare received critical acclaim.", "id": 1035779}
{"src_title": "Dúmá", "tgt_title": "Douma, Syria", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Dúmá je největším městem ležícím v sídelní kaši v oáze Ghúta, která z jihu a východu obklopuje Damašek. Kolem města Dúmá vede strategická dálnice M5 spojující Damašek se severem země a přes syrskou poušť a také s iráckým hlavním městem Bagdád.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Od počátku syrské občanské války bylo město Dúmá jedním z center odporu proti vládě prezidenta Bašára Asada. V lednu 2012 Syrské ozbrojené síly obsadili město. Povstalecké síly však nad městem opětovně získaly kontrolu v říjnu 2012. V dubnu 2013 oblehla Syrská armáda povstalci obsazená města ve východní Ghútě, čímž od potravin a lékařské pomoci odřízla kolem 400 tisíc lidí. V oblasti působilo několik povstaleckých skupin, které válčily i mezi sebou, například Džaiš al-Islam, Fajlak ar-Rahman nebo skupina Haját Tahrír aš-Šám, která je napojená na Al-Káidu a dříve se nazývala Fronta an-Nusra. V březnu 2018 provládní síly obsadily většinu povstaleckých území ve východní Ghútě. Dúmá tak zůstala posledním povstaleckým městem v oblasti. Město ovládala koalice islamistických a salafistických jednotek Džaiš al-Islam. Na začátku dubna byly v Dúmá údajně použity chemické zbraně. Z chemického útoku koalice Džaiš al-Islam obvinila syrský režim. Dne 14. dubna 2018 USA, Británie a Francie vypálily 103 střel Tomahawk proti Sýrii jako odvetu za zmíněné údajné použití chemických zbraní vládními sílami prezidenta Asada. 6. července 2018 Organizace pro zákaz chemických zbraní vydala předběžnou zprávu o výsledcích testů, které byly provedeny ve dvou pověřených laboratořích. Laboratoř DL03 uvedla, že v testovaných vzorcích nenalezla chemikálie, které by byly relevantní z hlediska Úmluvy o chemických zbraních, případně takové, které by souvisely s nervově paralytickými látkami. Laboratoř DL02 uvedla, že nalezla různorodé chemické sloučeniny obsahující chlór (např. kyselinu trichloroctovou nebo chloralhydrát).", "section_level": 1}], "src_summary": "Dúmá (: دوما) je město v Guvernorát Ríf Dimašq (doslova předměstí Damašku) vzdálené 10 km severovýchodně od centra syrského hlavního města Damašek. Město je také sídelním městem stejnojmenného okresu.", "tgt_summary": "Douma () is a city in Syria. Its centre is about northeast of the centre of Damascus. Being the centre of Rif Dimashq governorate (which completely surrounds the Damascus Governorate), the town is also the administrative centre of Douma District. Douma is a major city of the region known as Ghouta, for the peri-urban settlements to the east and south of Damascus.", "id": 633585}
{"src_title": "Cristian Tello", "tgt_title": "Cristian Tello", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Tello se narodil v katalánském městě Sabadell. S fotbalem začal v malém klubu CF Can Rull, odkud přešel do věhlasné mládežnické akademie FC Barcelony. Odtud odešel na jednoroční hostování do regionálního klubu CF Damm. V roce 2008 podepsal smlouvu s klubem RCD Espanyol. V červnu 2010 odešel do rezervního týmu katalánského velkoklubu FC Barcelona a postupně se propracoval až do prvního mužstva. V sezóně 2011/12 získal s klubem prvenství v Copa del Rey. Sezóna 2012/13 skončila úspěšně, po vyřazení v semifinále Ligy mistrů Bayernem Mnichov získal se svými spoluhráči titul ve španělské lize. S Barcelonou postoupil ze základní skupiny H do vyřazovacích bojů Ligy mistrů 2013/14, katalánský tým v ní obsadil se ziskem 13 bodů první místo. V posledním utkání skupiny 11. prosince 2013 vstřelil jednu branku proti skotskému týmu Celtic FC a přispěl tak k drtivému vítězství 6:1. V červenci 2014 odešel na dvouleté hostování do FC Porto, součástí smlouvy byla i opce na případnou koupi. V Portu působil do ledna 2016, poté šel na hostování do Itálie do klubu ACF Fiorentina. V červenci 2017 přestoupil z FC Barcelona do jiného španělského klubu Betis Sevilla. Podepsal zde pětiletou smlouvu.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické reprezentace.", "content": "Hrál za španělské mládežnické reprezentace. Se španělskou reprezentací do 20 let se zúčastnil Mistrovství světa hráčů do 20 let 2011 v Kolumbii, kde byl jeho tým vyřazen ve čtvrtfinále Brazílií v penaltovém rozstřelu. S týmem do 21 let vyhrál Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2013 v Izraeli, kde mladí Španělé porazili ve finále Itálii 4:2. Cristian Tello byl v létě 2012 napsán na soupisku španělského výběru do 23 let pro Letní olympijské hry 2012 v Londýně. Španělsko (které mělo na soupisce i hráče z A-mužstva) zde bylo po vítězství na EURU 2012 největším favoritem, ale po dvou prohrách 0:1 (s Japonskem a Hondurasem) a jedné remíze s Marokem (0:0) vypadlo překvapivě již v základní skupině D. Tello nastoupil do všech tří utkání, vždy střídal.", "section_level": 2}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "V A-mužstvu Španělska přezdívaném \"La Furia Roja\" debutoval 14. 8. 2013 v přátelském zápase proti domácímu týmu Ekvádoru (výhra 2:0).", "section_level": 2}], "src_summary": "Cristian Tello Herrera [kristijan telo erera] (* 11. srpna 1991, Sabadell, Španělsko) je španělský fotbalový záložník nebo útočník a reprezentant, od července 2017 hráč klubu Betis Sevilla.", "tgt_summary": "Cristian Tello Herrera (; born 11 August 1991) is a Spanish professional footballer who plays as a forward or winger for Real Betis. ", "id": 1145461}
{"src_title": "Třída Čidori", "tgt_title": "Chidori-class torpedo boat", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku a klasifikace.", "content": "Po podpisu washingtonských dohod se závody v námořním zbrojení nezastavily – pouze se přesunuly od bitevních lodí a bitevních křižníků k do té doby druhořadým kategoriím, jako byly křižníky a torpédoborce. Následující londýnská odzbrojovací konference přidala omezení i na tyto kategorie. Podle článku III.16 londýnské smlouvy nesmělo císařské námořnictvo k 31. prosinci 1936 překročit v kategorii torpédoborců celkový limit 105 500 T standardního výtlaku. Podmínky smlouvy dále neumožňovaly stavbu dalších jednotek třídy \"Fubuki\" (limit 16 880 T v jednotkách převyšujících standardní výtlak 1500 T třída \"Fubuki\" již překročila, ale rozestavěné torpédoborce směly být dokončeny). Vzniklou situaci chtělo císařské námořnictvo řešit stavbou dvanácti torpédoborců třídy \"Hacuharu\" schválených v rámci „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ (známějšího jako „1. doplňovací program“ ~ ~ \"Dai–iči–dži hodžú keikaku\", či neoficiálně „program prvního kruhu“ ~ ~ \"Maru iči keikaku\"). Tím ale císařské námořnictvo vyčerpalo svůj limit pro kategorii torpédoborců. Používat torpédoborce v roli \"keibikan\" ( ~ válečná loď strážící přístav) by v nastalé situaci byl luxus, který si nemohlo císařské námořnictvo dovolit. Proto se \"Kaigun gunreibu\" ( ~ námořní generální štáb) pokusil obranu námořních základen a přilehlých vod zajistit plavidly mimo omezení londýnské smlouvy – tedy do 600 T standardního výtlaku (jestliže měly být vyzbrojeny torpédy). Kvůli novým plavidlům císařské námořnictvo obnovilo klasifikační kategorii \"suiraitei\", která byla předtím zrušena 15. ledna 1924. Od dělení na další třídy ale bylo – na rozdíl od staré kategorie \"suiraitei\" – upuštěno. Stejně jako předchozí \"suiraitei\" ani nová kategorie nespadala do kategorie \"gunkan\" ( ~ válečná loď). Podle původních požadavků \"Kaigun gunreibu\" měly nové torpédovky mít rychlost 30 uzlů (55,6 km/h), dosah 3000 námořních mil (5556 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) a výzbroj složenou ze tří 127mm kanónů typu 3. roku a čtyř (2xII) 533mm torpédometů s celkovou zásobou osmi torpéd. To vše při standardním výtlaku maximálně 600 T. Nové torpédovky tak měly při menším výtlaku a menší maximální rychlosti, ale se silnější výzbrojí, plnit úkoly torpédoborců II. třídy ( \"nitó kučikukan\"). 2/3 zkouškový výtlak ale u původního návrhu vycházel na 720 tun, což znamenalo, že by se nepodařilo dodržet 600T limit u standardního výtlaku. \"Kaigun kansei honbu\" ( ~ námořní technický úřad) proto musel plány budoucí třídy \"Čidory\" přepracovat. Kvůli londýnským limitům by stačilo snížit 2/3 zkouškový výtlak asi o 40 tun, ale rozpočtová omezení počátkem 30. let si vynutila redukci až na 535 T standardního, či 615 t zkouškového výtlaku. Navzdory nutnosti omezit výtlak nových plavidel, \"Kaigun gunreibu\" trval na zachování jejich bojového potenciálu. Úspory se tedy musely najít kdekoliv jinde, například využitím tehdy nového elektrického svařování a lehkých slitin. Nýty a některé další konstrukční prvky byly zmenšeny, aby se ušetřila další hmotnost. Vypracováním projektu F-46 (jak znělo projektové označení budoucí třídy \"Čidory\") byl pověřen \"zósen taisa\" ( ~ námořní kapitán–lodní konstruktér) Kikuo Fudžimoto a jeho tým, který tou dobou pracoval i na projektu F-45 (budoucí třída \"Hacuharu\"), kde použil obdobné odlehčovací postupy. Práce na detailním návrhu začaly koncem roku 1930. I přes snahu o redukci hmotnosti měl výsledný projekt F-46 (stejně jako F-45) přetížené nástavby a byl nestabilní. Tomu ale (až na zvětšení šířky přidáním výdutí) nebyla věnována pozornost, neboť se všeobecně věřilo, že moderní loď se nemůže převrátit.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Trup a podpalubí.", "content": "Celkem 82 metrů dlouhý trup byl konstruován z menších sekcí, které byly v maximální možné míře sestaveny na zemi a teprve poté umístěny na skluz loděnice a tam svařeny dohromady. Postupovalo se přitom (alespoň z počátku) od centrální sekce směrem k přídi a zádi. Při sestavování bylo v maximální možné míře použito svařování, což si vynutilo použití nelegované ocele, kterou jako jedinou dokázaly loděnice v Japonském císařství počátkem 30. let svařit. Ke spojování prvků z vysokotažné a Dücol ocele muselo být použito nýtování. Jelikož nýtování s sebou přinášelo nechtěný nárůst hmotnosti, byly použity zmenšené nýty a vysokotažná a Dücol ocel byla omezena pouze na nejdůležitější nosné prvky. Trup byl dělen na několik sekcí, navzájem oddělených příčnými vodotěsnými přepážkami. Podélná vodotěsná přepážka nebyla instalována, neboť se předpokládalo, že plavidla jsou příliš malá, než aby se při nesymetrickém zaplavení nepřevrátila. Přední část měřila 25,5 metrů (projekt, měřeno od přední svislice) a odzdola nahoru byla jednotlivými palubami rozdělena následovně: Za přídí následovala celkem 14,0 metrů dlouhá sekce kotelen s palivovými nádržemi po stranách (liché č. 3 a 5 na levoboku a sudé č. 2 a 4 na pravoboku) a za nimi následovala 15,4 metrů dlouhá sekce strojoven se zesíleným kýlem. Kotelny i strojovny zabíraly většinu hloubky trupu, která byla 4,4 m. Zadní část měřila od zadní (pomocné) strojovny po zadní projektovanou svislici 22,6 metrů a byla odzdola nahoru dělena následovně:", "section_level": 2}, {"title": "Můstek.", "content": "Můstek měl celkem čtyři úrovně: dolní patro na přední palubě, druhé patro tvořil horní můstek ( \"džóbu kankjó\"), třetí patro tvořil uzavřený navigační můstek ( \"rašin kankjó\") a nad ním se nacházela plošina s 2m dálkoměrem.", "section_level": 2}, {"title": "Pohon.", "content": "Rychlost kolem 30 uzlů (55,56 km/h), kterou požadoval \"Kaigun gunreibu\", mělo zajistit opětovné využití přehřáté páry. K přehřáté páře se císařské námořnictvo vrátilo u lodí doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931 poté, co v polovině 20. let od ní upustilo po přetrvávajících problémech s korozí na třídě \"Furutaka\". Přehřátou páru o teplotě 350 °C a tlaku 30 kg/cm (2,94 MPa) generovaly dva vysokotlaké vysokoteplotní vodotrubné kotle \"Ro-gó Kanpon šiki\" ( ~ Typ technického odboru císařského námořnictva model B). Vůbec poprvé v císařském námořnictvu tak byla použita taková teplota a tlak. Oba kotle byly vybaveny předehřívači vzduchu a každý se nacházel v samostatné kotelně. Obě kotelny (umístěné za sebou: č. 1 přední, č. 2 zadní) měly každá délku 7,0 m, šířku 5,2 m a výšku 4,2 m. Kouřovody z obou kotlů byly svedeny do jednoho komínu. Za kotelnami následovala 15,4 m dlouhá sekce strojoven, která měla vnitřní šířku 7,0 m a výšku 3,9 m. Přibližně 3/4 délky sekce zabírala přední (hlavní) strojovna se dvěma sestavami parních turbín \"Kanpon\" umístěnými vedle sebe. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes jednostupňovou převodovku poháněly po jedné hřídeli s lodní vrtulí o průměru 2,0 m a stoupáním 2,26 m. Pro plavbu cestovní rychlostí byla v každé sestavě instalována jedna cestovní turbína, která byla přes převodovku napojena na hřídel vysokotlaké turbíny. Celkový výkon byl projektován na 11 000 koňských sil na hřídeli (8090,5 kW), tedy 5500 koňských sil (4045,2 kW) na sestavu. To mělo při 520 otáčkách lodních vrtulí za minutu stačit na dosažení rychlosti 30 uzlů. Vzhledem k nárůstu hmotnosti se ale této rychlosti nepodařilo dosáhnout a i když \"Manazuru\" při zkouškách dosáhla výkonu 11 950 koňských sil na hřídeli (8789,2 kW), maximální rychlost byla kolem 28 uzlů (51,9 km/h). Zadní čtvrtinu sekce strojoven zabírala pomocná strojovna se dvěma 55KVA turbogenerátory a jedním 25KVA dieselgenerátorem. Elektrické kabely byly opatřeny papírovou izolací.", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "Silná výzbroj představovala jednu z příčin nestability torpédovek třídy \"Čidory\". Hlavňová výzbroj byla založena na třech 127mm kanónech typu 3. roku – sice tedy poloviční, než výzbroj „speciálních torpédoborců“ I. třídy, ale pořád silnější, než výzbroj torpédoborců II. třídy, které (i když byly větší než \"Čidory\") nesly pouze tři 120mm kanóny typu 3. roku. Jeden 127mm kanón byl umístěn v jednohlavňové uzavřené lafetaci modelu A na přídi, zatímco na zádi se nacházela dvouhlavňová uzavřená lafetace modelu B se zbývajícími dvěma 127mm kanóny. Lafetace modelu A i B bylo – alespoň teoreticky – možno použít i k protiletadlové palbě. Projekt F-46 vznikal v době, kdy byly lafetace modelu A a B teprve ve vývoji. Jak se během stavby prvních jednotek ukázalo, výsledná hmotnost lafetací byla větší, než se původně očekávalo a proto bylo kvůli podélné pevnosti nutné zesílit horní palubu. Dvouhlavňová lafetace modelu B měla nakonec hmotnost 30,975 metrických tun a jednohlavňová lafetace A 18,5 metrických tun. Řízení palby 127mm kanónů bylo stejné, jako na torpédoborcích I. třídy, jak (bez dalších podrobností) uvádí \"Kaigun Zósen Gidžucu Gaijó\". Pravděpodobně se ale jednalo centrální řízení palby založené na metodě „sleduj zaměřovač“ (\"cuibi haššin\", \"\"). K měření vzdálenosti cíle sloužil jeden dvoumetrový dálkoměr instalovaný na vrcholu můstku. Při nočním boji bylo možné cíl ozářit 75cm světlometem instalovaným na plošině za komínem. Protiletadlovou výzbroj – vedle možnosti použít 127mm kanóny hlavní baterie – představoval (podle Lengerera) jeden 13,2mm kulomet instalovaný na plošině za světlometem. Podle Nišidy se ale mělo jednat o jednohlavňový 40mm kanón typu HI. Hlavní výzbroj torpédovek třídy \"Čidory\" představovaly dva otočné dvouhlavňové 533mm torpédomety typu 6. roku, které byly (jako na jediné třídě) opatřené čelním ochranným štítem. 5400 kg vážící torpédomety byly otáčeny manuálně a to rychlostí přibližně 5,14 °/s. Kromě čtyř 533mm torpéd typu 89 nabitých v torpédometech byla další čtyři torpéda uložena v zásobnících (po dvou na každé straně komína) s rychlonabíjecím zařízením. K zaměřování torpéd sloužily pravděpodobně torpédové zaměřovače typu 90 nebo 91 ( \"(gjorai) hóiban\"), které doplňovaly panely řízení palby typu 92 ( \"haša šikiban\"). Protiponorkovou výzbroj tvořil dvounásobný vrhač hlubinných náloží typu 94 ( \"bakurai tóšaki\") na zádi, který doplňoval rychlonabíjecí zásobník. Podle Lengerera je počet nesených hlubinných náloží nejasný, ale pravděpodobně se mělo jednat o devět až osmnáct kusů. Samotný zásobník u vrhače pojal šest hlubinných náloží a další dvě nálože mohly být uloženy již připravené k použití na vrhači. Pro minolovné účely byly na zádi umístěn velký jednolodní odminovač ( \"tenkan-šiki dai sókaigu\") se dvěma paravány (pravděpodobně středního typu).", "section_level": 2}, {"title": "Problémy s nadváhou a stabilitou.", "content": "Již během stavby se zjistilo, že některé komponenty překročily plánovanou hmotnost a že plavidla budou mít problémy se stabilitou. Distribuce hmotnosti u \"Čidory\" a \"Tomozuru\" byla následující: Kvůli těžším lafetacím 127mm kanónů musela být zesílena horní paluba (konstruktéři neměli v době návrhu projektu F-46 k dispozici skutečné hmotnosti lafetací, neboť ty byly teprve ve vývoji) a jenom samotný trup nakonec vyšel o více než 50 tun těžší. Po spuštění \"Čidori\" na vodu se ukázalo, že těžiště je posunuté o 300 mm výš, než předpokládal projekt. Loděnice v Maizuru o tom informovala \"Kaigun kansei honbu\" a pokračovala v dokončování \"Čidori\". Při zkušebních plavbách \"Čidori\" ukázala svoji nestabilitu, když při 8/10 výkonu a vychýlení kormidla o pouhých 15 ° dosahoval náklon 30 °. Stabilita měla být zvýšena zmenšením plochy kormidla z 2,91 m na 2,33 m a instalací bočních výdutí, které začínaly na úrovni horní paluby a končily pod čarou ponoru (šířka na vodorysce tak vzrostla o 0,7 m), takže jejich větší část se nacházela (za normálního stavu) nad hladinou. Náklon při 8/10 výkonu a plném vychýlení kormidla (35 °) se podařilo snížit na méně než 20 °, což bylo považováno za dostatečné...", "section_level": 2}, {"title": "Incident \"Tomozuru\" a následná rekonstrukce.", "content": "Obdobné úpravy, které byly provedeny na \"Čidori\", byly provedeny i na následujících jednotkách. V ranních hodinách 12. března 1934 se v bouři při návratu z nočního cvičení převrátila torpédovka \"Tomozuru\", přičemž zahynulo 100 mužů posádky, včetně kapitána. Příčinou katastrofy byla malá stabilita, vlny a vítr opírající se do pravoboku, které při snaze o změnu kurzu doprava způsobily převrácení na levobok. Odpoledne téhož dne byla kýlem vzhůru driftující torpédovka nalezena a následně odtažena do suchého doku v Sasebu. Incident ukázal na podcenění stability nejenom u třídy \"Čidori\", ale i u dalších lodí císařského námořnictva. Zpráva komise vyšetřující incident byla hotová 2. dubna téhož roku. Na jejím základě bylo přistoupeno k rozsáhlé rekonstrukci všech čtyř jednotek třídy \"Čidori\". Ta spočívala v sejmutí bočních výdutí (kvůli zajištění stabilnější dělostřelecké platformy; šířka na vodorysce se tak vrátila k původně projektované hodnotě), instalaci 98 tun balastu pod kýl, snížení můstku o jedno patro odstraněním horního můstku, snížení předního stožáru a komínu a v neposlední řadě redukci výzbroje. Torpédová výzbroj byla redukována odstraněním zadního torpédometu a zásobníků s náhradními torpédy. Zbývající dvouhlavňový torpédomet byl opatřen ochranným štítem. 127mm kanóny v zakrytovaných lafetacích byly nahrazeny za tři 120mm kanóny typu 3. roku v jednohlavňových lafetacích modelu G s ochranným štítem. Dva kanóny byly umístěny na přídi a zádi místo původních 127mm kanónů, třetí kanón byl umístěn na místo demontovaného torpédometu. Po incidentu 4. loďstva, který odhalil nedostatečnou pevnost svařovaných trupů japonských plavidel, byly svařované spoje trupu zesíleny a zkouškový výtlak u \"Čidori\" vzrostl na 815 tun.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější modifikace.", "content": "Za druhé světové války došlo k posílení protiletadlové a protiponorkové výzbroje. To je nejlépe zdokumentováno na případu \"Hacukari\", která se dočkala kapitulace. Paravány a zadní 120mm kanón byly odstraněny. Protiletadlová výzbroj se skládala ze dvou 25mm dvoukanónů typu 96 umístěných na plošině před můstkem a na zadní nástavbě, které doplňovalo šest 25mm kanónů stejného typu v jednohlavňových lafetacích (dva na palubě po stranách můstku, jeden za světlometem na místě 13,2mm kulometu a tři na palubě na zádi) – celkem tedy deset hlavní. Konkrétní složení protiletadlové výzbroje na zbývajících jednotkách je nejasné, neboť mimo jiné záleželo i na osobních stycích velitele, či \"fukučó\" ( ~ výkonný důstojník) s lidmi v loděnici. Vzhledem k tomu, že se ale všechny jednotky dočkaly roku 1945, lze i u nich předpokládat obdobné úpravy. Protiponorková výzbroj byla posílena až na 48 kusů hlubinných pum. Ty mohly být svrhávány z (pravděpodobně) dvou skluzavek na zádi a vystřelovány do boků vrhači hlubinných náloží. Bokorysy ve Fukui i \"Šókai, goei kantei, kaibókan, suiraitei\" shodně ukazují tři vrhače na zádi – buďto se může jednat o tři dvouhlavňové (tzv. \"Y-hó\", či ) typu 94 nebo šest jednohlavňových (tzv. \"K-hó\", či ) typu 3 v zákrytu. Další spornou otázkou ve výzbroji třídy \"Čidori\" je (ne)instalace hydrofonu a sonaru. Před incidentem \"Tomozuru\" a následnou přestavbou Lengerer jejich instalaci neuvádí. Po přestavbě měly – podle oficiálních plánů – jednotky nést sonar typu 91 a hydrofon, ale Lengerer je k jejich skutečné instalaci skeptický. K instalaci radarů pravděpodobně nedošlo – bokorysy ve Fukui, ani \"Šókai, goei kantei, kaibókan, suiraitei\" jejich charakteristické antény nezaznamenávají.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Čidori ( \"Čidori-gata\") sestávala ze čtyř torpédovek ( \"suiraitei\") japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1931 až 1934. Jednotky třídy \"Čidory\" vznikly jako malá, ale silně vyzbrojená plavidla, která by nespadala do limitů ustanovených londýnskou námořní konferencí. Snaha o umístění silné výzbroje na malý trup s sebou přinesla problémy se stabilitou, které v noci na 12. března 1934 vedly k tzv. Incidentu \"Tomozuru\" ( \"Tomozuru džiken\") – převrácení torpédovky \"Tomozuru\" za bouře. To donutilo císařské námořnictvo přehodnotit nároky na stabilitu nejenom u třídy \"Čidory\", ale i u všech ostatních lodí císařského námořnictva. Pro třídu \"Čidory\" to znamenalo přidání balastu, odlehčení nástaveb a redukci výzbroje. ", "tgt_summary": "The was an Imperial Japanese Navy class of torpedo boats that were built before and served during the Second World War. The design initially proved to have too much armament for its small displacement, and the capsizing of shortly after completion in heavy weather resulted in a scandal which called into question the basic design of many Japanese warships of the time. After extensive modification, the class became satisfactory sea-boats and saw service in the Battle of the Philippines and the Dutch East Indies campaign as escorts and continued in that role for the rest of the war. Three were sunk during the war and the fourth was seized by the British at Hong Kong after the end of the war, where it was scrapped later.", "id": 2137095}
{"src_title": "Třída Širacuju", "tgt_title": "Shiratsuyu-class destroyer", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku.", "content": "Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ (známějšího jako „1. doplňovací program“ ~ 第一次補充計画 ~ \"Dai–iči–dži hodžú keikaku\", či neoficiálně „program prvního kruhu“ ~ マル1計画 ~ \"Maru iči keikaku\") mělo být postaveno dvanáct torpédoborců třídy \"Hacuharu\" (projekt F-45). Třídu \"Hacuharu\" ale provázely problémy se stabilitou, které si vyžádaly přepracování plánů rozestavěných a přestavby již existujících jednotek. Dne 15. prosince 1933 proto bylo rozhodnuto, že z třídy \"Hacuharu\" bude vyčleněna třída \"Ariake\". V rámci plánu rozvoje loďstva na fiskální rok 1933 pak mělo být postaveno pět torpédoborců nové a modifikované třídy \"Ariake\": \"Ariake\", \"Júgure\", \"Širacuju\", \"Šigure\" a \"Murasame\". Dne 19. listopadu 1934 bylo rozhodnuto o začlenění prvních dvou jednotek třídy \"Ariake\" zpět do třídy \"Hacuharu\", zatímco zbývajících šest rozestavěných (\"Širacuju\", \"Šigure\", \"Murasame\" a \"Júdači\") či teprve plánovaných (\"Samidare\" a \"Harusame\") jednotek bylo překlasifikováno na třídu \"Širacuju\". Ta byla stavěna podle projektu F-45D. Podle „programu druhého kruhu“ (マル2計画 ~ \"Maru ni keikaku\") z roku 1934 měla k první sérii šesti jednotek přibýt ještě druhá, mírně modifikovaná, série čtyř torpédoborců (\"Jamakaze\", \"Kawakaze\", \"Umikaze\" a \"Suzukaze\"), na kterou pak navázala desetikusová třída \"Asašio\".", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Jednotky třídy \"Širacuju\" vycházely z podtřídy \"Ariake\" předchozí třídy \"Hacuharu\". Vizuálně se odlišovaly tvarem můstku a instalací čtyřhlavňových torpédometů.", "section_level": 1}, {"title": "Pohon.", "content": "Pohonná soustava byla převzata z předchozí třídy \"Hacuharu\". Sestávala ze dvou sestav parních turbín \"Kanpon\" o výkonu po 21 000 k (15 445,5 kW) a tří vodotrubných kotlů \"Ro-gó Kanpon šiki\" s předehřívači vzduchu a přehřívači páry.", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "\"Širacuju\" nesly dva zakrytované otočné čtyřhlavňové torpédomety typu 92 modelu 2, které byly instalovány místo tříhlavňových typu 90 modelu 2 z třídy \"Hacuharu\". Přední torpédomet (který byl umístěn mezi oběma komíny) a zadní komín byly umístěny v ose plavidel. Toho bylo dosaženo rozdělením zásobníku rezervních torpéd pro přední torpédomet na dva menší po dvou torpédech umístěných po obou stranách zadního komínu. 127mm kanóny typu 3. roku byly lafetovány ve dvouhlavňových věžích modelu C, po jedné na přídi a zádi. Věže umožňovaly elevaci hlavní až 55°. Jednohlavňová věž modelu B modifikace 1 s pátým 127mm kanónem se nacházela na zádi před dvouhlavňovou věží.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější modifikace.", "content": "Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. Rovněž došlo k redukci nesených náhradních torpéd. V letech 1942 až 1943 byla odstraněna jednohlavňová 127mm věž na zádi a nahrazena za trojhlavňový komplet 25mm kanónů typu 96. Byly montovány další 25mm kanóny v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání, které doplňovaly 13,2mm kulomety typu 93. V pozdější fázi války (přibližně od roku 1943 nebo 1944) lodě nesly metrový přehledový radar \"13-gó\" pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar \"22-gó\" proti vzdušným i hladinovým cílům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída \"Širacuju\" (: 白露型 \"Širacuju-gata\") sestávala z celkem deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 \"ittó kučikukan\") japonského císařského námořnictva, postavených ve dvou sériích v letech 1933 až 1937. Jednotky třídy \"Širacuju\" svým designem navázaly na předchozí třídu \"Hacuharu\", konkrétně pak na její podtřídu \"Ariake\". ", "tgt_summary": "The were a class of ten 1st Class destroyers of the Imperial Japanese Navy in service before and during World War II, during which all ten were sunk.", "id": 141963}
{"src_title": "August Landmesser", "tgt_title": "August Landmesser", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se jako jediné dítě do rodiny Augusta Franze Landmessera a jeho ženy Wilhelmine Magdalene (rozené Schmidtpott). V roce 1931 vstoupil do NSDAP, aby nalezl lepší práci. V roce 1935 se seznámil s židovkou Irmou Eckler, za což byl vyloučen ze strany. Irmu si chtěl vzít, ale Norimberské zákony jim v tom zabránily. 29. října 1935 se jim narodila první dcera Ingrid. V roce 1937 se Landmesser s rodinou pokusil utéct do Dánska, ale byli chyceni. A protože jeho žena byla již podruhé těhotná, byli obviněni z \"\"hanobení rasy a krve\"\". Nakonec se oběma podařilo, že byli propuštěni. Landmessera nutili, aby svoji ženu zavrhl. Jelikož však ve svém vztahu pokračovali, byli odsouzeni. Landmesser byl odsouzen ke dvěma a půl roku v koncentračním táboře Börgermoor (v Belgii). Těhotná Irma Eckler byla uvězněna ve věznici Fuhlsbüttel, kde porodila druhou dceru Irene a následně pobývala v několika dalších koncentračních táborech. Je pravděpodobné, že zahynula během roku 1942 v Centru eutanázie v Bernburgu společně s dalšími 14 tisíci oběťmi. Landmesser byl z vězení propuštěn v roce 1941. Nejdříve pracoval pro dopravní firmu Püst. V únoru 1944 byl však mobilizován a přidělen k trestnému oddílu v rámci \"\"Strafdivision 999\"\". Byl zabit v boji v Chorvatsku 17. října 1944. Toto bylo potvrzeno z dokumentů až v roce 1949. Jejich dcery byly umístěny do sirotčince. Dcera Ingrid byla později svěřena babičce z matčiny strany, Irene byla v roce 1941 svěřena do péče pěstounů. Po smrti babičky v roce 1953 byla předána do pěstounské péče i Ingrid. Sňatek Augusta Landmessera a Irmy Eckler byl v létě 1951 zpětně uznán Senátem města Hamburku. Na podzim toho roku bylo Ingrid přiznáno příjmení Landmesser. Irene zůstalo přijmení Eckler.", "section_level": 1}, {"title": "Identifikace.", "content": "V roce 1996 Irene Eckler publikovala knihu \"Die Vormundschaftsakte 1935–1958: Verfolgung einer Familie wegen \"Rassenschande\"\" vyprávějící příběh její rodiny. Kniha obsahovala velké množství dokumentů, fotografií, dopisů její matky a úředních listin. Postava, kterou Irma Eckler identifikovala jako svého otce Augusta Landmessera, je zachycena na fotografii, jež vznikla 13. června 1936 a byla publikována 22. března 1991 v týdeníku \"Die Zeit\". Zachycuje masu lidí v loděnicích Blohm+Voss v Hamburku během oslav spuštění nové lodi Horst Wessel na vodu. Většina lidí slaví tento okamžik zdviženou pravicí, krom několika jedinců. Ale pouze jediný z nich ostentativně stojí se zkříženýma rukama. Není jasné, jestli muž na fotografii je opravdu August Landmesser. Jiná rodina tuto osobu označuje jako muže jménem Gustav Wegert.", "section_level": 1}], "src_summary": "August Landmesser (24. května 1910 Moorrege - 17. října 1944 Ston, potvrzeno 1949) byl německý dělník v loděnicích Blohm+Voss v Hamburku. Proslavil se jako Muž, který nehajloval na fotografii z 13. června 1936.", "tgt_summary": "August Landmesser (born 24 May 1910; KIA 17 October 1944; confirmed in 1949) was a worker at the Blohm+Voss shipyard in Hamburg, Germany. He is known as the possible identity of a man appearing in a 1936 photograph, conspicuously refusing to perform the Nazi salute with the other workers. Landmesser had run afoul of the Nazi Party over his unlawful relationship with Irma Eckler, a Jewish woman. He was later imprisoned and eventually drafted into penal military service, where he was killed in action; Eckler was sent to a concentration camp where she was presumably killed.", "id": 1168526}
{"src_title": "Tomáš Sedláček (ekonom)", "tgt_title": "Tomáš Sedláček (economist)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Část svého dětství prožil ve Finsku (pět let) a Dánsku (čtyři roky), kde byl jeho otec reprezentantem Československých aerolinií (dnes ČSA). Sedláček v těchto zemích navštěvoval mezinárodní školy s angličtinou jako vyučovací řečí. V roce 2001 se stal doktorem filozofie na Karlově univerzitě v Praze a spolumajitelem společnosti e-Merit. Později se účastnil programu \"Yale World Fellows\" na Yale University ve Spojených státech. Studentský časopis \"Yale Economic Review\" uvedl v roce 2006 jeho profil v článku o pěti mladých perspektivních ekonomech pobývajících v USA. V lednu 2009 dostal od Jiřího Čunka nabídku, aby se stal kandidátem KDU-ČSL na post ministra financí a vystřídal ve funkci Miroslava Kalouska. Ve stejném měsíci se poté stal členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), kde se stal v červnu 2011 garantem pro veřejné finance. Od TV Nova získal nabídku moderovat vlastní televizní pořad, když kamerové zkoušky absolvoval nejlépe z pozvaných kandidátů. V dubnu 2009 neobhájil svou doktorskou práci na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, a protože by překročil osmiletý limit doktorského studia, byl ze studia vyloučen. Titulu Ph.D. se mu podařilo dosáhnout v roce 2017. Sedláček působí jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Přednáší ekonomii a dějiny ekonomických teorií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a také na University of New York in Prague. V březnu 2011 se stal členem správní rady Nadačního fondu proti korupci. Zároveň je lektorem European Leadership & Academic Institute (ELAI) v Praze. Za svoji hlavní publikaci \"Ekonomie dobra a zla\", která byla již vydána mj. v angličtině a němčině, obdržel Tomáš Sedláček v roce 2012 Německou cenu za ekonomickou knihu (\"Deutscher Wirtschaftsbuchpreis 2012\"). Sedláček je vdovec. Jeho manželkou byla socioložka Markéta Sedláčková (1976–2020), se kterou má syna Kryštofa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tomáš Sedláček (* 23. ledna 1977, Roudnice nad Labem) je český ekonom a vysokoškolský pedagog. V minulosti byl poradcem prezidenta Václava Havla (2001–2003) a ministra financí (2004–2005).", "tgt_summary": "Tomáš Sedláček (born 23 January 1977) is a Czech economist and university lecturer. He is the Chief Macroeconomic Strategist at ČSOB, a former member of the National Economic Council of the Czech Republic and an economic advisor to former President Václav Havel. In 2006, the \"Yale Economic Review\" mentioned him in an article titled \"Young Guns: 5 Hot Minds in Economics\". His book \"Economics of Good and Evil\", a bestseller in the Czech Republic, was translated into English and published by the Oxford University Press in June, 2011.", "id": 2454910}
{"src_title": "Eiko Išioka", "tgt_title": "Eiko Ishioka", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v Tokiu. Její otec pracoval v jako komerční grafický designér, matka byla žena v domácnosti. Otec její umělecké ambice podporoval, ale přesto ji varoval před prací v tomto odvětví, které bylo ve své době mužskou doménou. Eiko vystudovala Tokijskou univerzitu múzických umění. Svoji kariéru začala v reklamním oddělení kosmetiské firmy Shiseido v roce 1961. Na začátku 70. let si otevřela vlastní studio. Jedním z hlavních klientů byl řetězec nákupních komplexů Parco, pro který více jak dekádu vytvářela reklamní a propagační materiály. Právě její práce pro Parco, která vykazovala eklektické, avantgardní a mezinárodní tendence, tehdy vzácně viděné v japonské reklamě, jí pomohla prosadit svojí značku a reputaci. Například její reklamy občas zobrazovaly zcela nebo téměř nahé modelky což byla v Japonsku rarita. Také příliš nezobrazovala samotné komerční produkty. V jedné televizní reklamě pro Parco, herečka a oblíbenkyně Išioky Faye Dunaway, loupe minutu a půl natvrdo uvařené vejce. Pro zimní olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002 navrhla uniformy a oblečení pro členy švýcarského, kanadského, japonského a španělského týmu. Také byla uměleckou ředitelkou návrhů kostýmů zahajovací ceremonie letních Olympijských her v Pekingu v roce 2008. Estetika Eiko Išioky je spojení východu a západu. Eklekticky si vybírá z různých kultur i časových období. Její tvorba má gotický nádech, ale působí i dojmem z jiného světa. Často je znepokojivá až provokativní a erotická. Zemřela 21. ledna 2012 v Tokiu na rakovinu slinivky. Několik měsíců před smrtí si v nemocnici vzala svého partnera Nicholase Soultanakise.", "section_level": 1}, {"title": "Kostýmní tvorba.", "content": "V roce 1985 si Išioku vybral Paul Schrader jako produkční designu k filmu, což jí stejný rok vyneslo speciální cenu na filmovém festivalu v Cannes. Eiko pracovala s Fracisem Coppolou na japonské verzi plakátu k filmu Apokalypsa, což nakonec vedlo k jejich spolupráci na tvorbě filmu Drákula za který Eiko získala Oskara. Nejvýraznějšími kostýmy ve filmu jsou svatební šaty s výrazným krajkovým nákrčníkem inspirovaným límci ještěrů a rudé brnění hraběte Drákuly, které vypadá jako odhalená vlákna svalů. Kostýmy pro film jsou inspirované také obrazy Gustava Klimta. Svou tvůrčí prací se podílela i na filmech Cela, Pád, Válka Bohů a Sněhurka. Tvořila i kostýmy pro divadlo a cirkus. V roce 2002 navrhla kostýmy pro akrobatickou show Cirque du Soleil, Varekai. Také režírovala hudební videoclip Cocoon islandské zpěvačky Björk. Tvorba Eiko Išioky se nachází ve stálých sbírkách světových muzeí. Jedním z nich je například Muzeum moderního umění v New Yorku.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Eiko Išioka vyhrála v roce 1987 cenu Grammy za nejlepší výtvarné zpracování alba Tutu Milese Davise a v roce vyhrála 1992 Oskara za nejlepší kostým za film Drákula, který režíroval Francis Ford Coppola. Také získala dvě nominace na cenu Tony za návrh kulis a kostýmů pro divadelní hru \"M. Butterfly\" v Broadway theatre. V roce 2012 byla nominována na Oskara za nejlepší kostýmy k filmu Sněhurka.", "section_level": 1}, {"title": "Knihy.", "content": "V roce 1990 vydala kolekci svých grafických prací v knize \"Eiko by Eiko: Eiko Ishioka: Japan's Ultimate Designer\". V roce 2000 vydala druhou knihu \"Eiko on Stage\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Eiko Išioka (石岡 瑛子, \"Išioka Eiko\") (12. července 1938 Tokio Japonsko – 21. ledna 2012 Tokio) byla japonská kostýmní návrhářka a grafická designérka. ", "tgt_summary": "Noted for her advertising campaigns for the Japanese boutique chain Parco, her collaboration with sportswear company Descente in designing uniforms and outerwear for members of the Swiss, Canadian, Japanese, and Spanish teams at the 2002 Winter Olympics in Salt Lake City and was the director of costume design for the opening ceremony of the 2008 Summer Olympics in Beijing. She won the Academy Award for Best Costume Design for her work in Francis Ford Coppola's 1992 film \"Bram Stoker's Dracula\" and was posthumously nominated for an Academy Award in the same category for her work in Tarsem Singh's 2012 film \"Mirror Mirror\".", "id": 259444}
{"src_title": "Eydie Gormé", "tgt_title": "Eydie Gormé", "src_document": [{"title": "Časný život.", "content": "Gormé se narodila v Bronxu sefardským židovským rodičům. Její otec se narodil na Sicílii, její matka v Turecku. Mluvili doma několika jazyky, včetně Ladino, který má kořeny ve španělštině. Po absolvování vysoké školy William Howard Taft, kterou navštěvovala se Stanleym Kubrickem, našla Gormé práci překladatele. V noci studovala na City College. O víkendech zpívala v kapele vedené Kenem Greengrassem.", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "Solo Se Steve Lawrence S Trio Los Panchos", "section_level": 2}, {"title": "Děti.", "content": "Gormé a Lawrence měli dva syny. David Nessim Lawrence (nar. 1960) je ceněný skladatel ASCAP, který složil hymnu pro High School Musical. Michael Robert Lawrence (1962-1986) zemřel ve věku 23 let na komorové fibrilace z nediagnostikovaného srdečního stavu. Gormé a Lawrence byli v Atlantě, v Georgii, v době smrti Michaela Lawrencea, který předtím hrál v divadle Fox. Frank Sinatra, rodinný přítel, poslal své soukromé letadlo, aby letělo do New Yorku, aby se setkal s Davidem Lawrenceem, který navštěvoval školu. Po smrti svého syna Gormé a Lawrence pozastavili turné po dobu jednoho roku.", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí.", "content": "Gormé zemřela 10. srpna 2013, šest dní před 85. narozeninami, v Sunrise Hospital & Medical Center v Las Vegas po krátké nezveřejněné nemoci. Byla pohřbena na Hillside Memorial Park v Los Angeles v Kalifornii. Lawrence vydal prohlášení: \"Eydie byla mým partnerem na jevišti a v životě více než 55 let. Zamiloval jsem se do ní od chvíle, kdy jsem ji uviděl a ještě víc, když jsem ji slyšel poprvé zpívat. Je nepředstavitelné, že svět ztratil jednoho z největších popových zpěváků všech dob.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Eydie Gormé, rodným jménem Edith Gormezano (16. srpna 1928 New York – 10. srpna 2013 Las Vegas, Nevada), byla americká zpěvačka, která měla hity na popových a latinských popových žebříčcích. Zpívala sólově a se svým manželem, Stevem Lawrenceem, na albech, v televizi, na Broadwayi a v Las Vegas.", "tgt_summary": "Eydie Gormé (born Edith Gormezano; August 16, 1928 – August 10, 2013) was an American singer who had hits on the pop and Latin pop charts. She sang solo and with her husband, Steve Lawrence, on albums, television, Broadway, and in Las Vegas. Gormé was a first cousin to renowned singer-songwriter-pianist Neil Sedaka.", "id": 481954}
{"src_title": "Třída S-80", "tgt_title": "S-80 Plus-class submarine", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Stavba nových ponorek, které by ve službě nahradily třídu \"Galerna\" z 80. let, je plánována od roku 1989. Od počátku 90. let vznikaly první předběžné studie a své konkrétní požadavky začalo námořnictvo definovat po roce 1997. Kontrakt na stavbu třídy byl zadán roku 2004 loděnici IZAR (nyní Navantia). Všechny čtyři objednané ponorky této třídy staví španělská loděnice Navantia v Cartageně. K zahájení prací na stavbě třídy došlo roku 2005. Původně měly být ponorky dodány v letech 2011-2014, v důsledku ekonomické krize ve Španělsku se ale termín posunul na roky 2015–2019. V roce 2013 se během finální montáže prototypové jednotky \"Isaac Peral\" ukázalo, že plavidlo je oproti výpočtům o cca 100 t přetížené. Jelikož přetížení mělo negativní vliv na chování ponorky během pobytu pod hladinou (nedokázala by se vynořit), Navantia konstrukční práce pozastavila a s pomocí loděnice General Dynamics Electric Boat konstrukci plavidel výrazně upravila. Řešením se stalo prodloužení trupu ponorek vložením nové desetimetrové sekce. Nový termín dokončení prototypu byl posunut na rok 2018. Roku 2018 bylo španělským námořnictvem oznámeno, že předání první ponorky je očekáváno roku 2021, přičemž náklady na stavbu plavidel stoupnou na 3 miliardy euro (původně to mělo být 2,13 miliardy). V polovině roku 2018 byl odhad termínu zařazení třídy posunut na roky 2022–2027 a náklady na celý program na 4 miliardy euro. Dne 18. prosince 2019 byl v loděnici Navantia slavnostně uzavřen tlakový trup prototypové ponorky \"Isaac Peral\". Spuštění ponorky na vodu je plánováno na říjen 2020. Jednotky třídy \"S-80\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Ponorky mají dvojitý trup. Tlakový trup ponorky má délku 51,76 metru a průměr 7,3 metru. Celkem má dvě paluby. Největší hloubka ponoru je 350 m. Ponorky ponesou několik sonarů americké firmy Lockheed Martin a budou vybaveny i vlečným sonarem firmy QinetiQ. Lockheed Martin dodává rovněž bojový řídící systém ponorek. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů. Jedna ponorka unese až 18 dlouhých zbraní. Její výzbroj mohou tvořit námořní miny, těžká torpéda typů STN Atlas Elektronik DM2A4 Seehecht a Mk 48, protilodní střely Harpoon, anebo střely s plochou dráhou letu UGM-86 Tomahawk. Pohonný systém tvoří tři diesely, jeden elektromotor a pohon nezávislý na přístupu vzduchu (AIP). Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 12 uzlů na hladině a 19 uzlů pod hladinou. S AIP pohonem ponorka může plout až 1440 námořních mil rychlostí 15 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Export.", "content": "Třída se neúspěšně účastnila soutěže na náhradu ponorek australského námořnictva třídy \"Collins\" v rámci programu SEA 1000.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída S-80 je perspektivní třída AIP-elektrických útočných ponorek španělského námořnictva. Jejich stavba probíhá od roku 2007 ve španělské loděnici Navantia. Loděnice přitom využila zkušeností, které získala svou spoluprací s francouzskou loděnicí DCNS na vývoji a stavbě ponorek třídy \"Scorpène\". Ponorky mohou ničit hladinové lodě a ponorky, ale i provádět špionáž a speciální operace. Objednány byly celkem čtyři jednotky. Původně měly být do služby zařazeny v letech 2011–2014. Kvůli konstrukčním chybám musel být termín posunut. Dle vyjádření z roku 2018 má být první jednotka zařazena roku 2022 a poslední roku 2027.", "tgt_summary": "The S-80 Plus class (or \"Isaac Peral\" class) is a Spanish class of four submarines in production by the Spanish company Navantia in its Cartagena shipyard for the Spanish Navy. In common with other contemporary submarines, they feature air-independent propulsion. ", "id": 2357717}
{"src_title": "Jake Muzzin", "tgt_title": "Jake Muzzin", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Muzzina si na Vstupním draftu NHL 2007 vybral tým Pittsburgh Penguins. Ačkoliv byl tímto týmem draftován, nikdy s ním nepodepsal smlouvu a znovu se tak pokusil o draft v roce 2009, avšak neúspěšně, jelikož si ho žádný z týmů nevybral. Proto sezónu dohrál v týmu Sault Ste. Marie Greyhounds v kanadské juniorské lize Ontario Hockey League (OHL). Ve své poslední sezóně v OHL (2009/10) získal Max Kaminsky Trophy pro nejlepšího obránce ligy. Jako volný hráč podepsal 4. ledna 2010 tříletou nováčkovskou smlouvu s Los Angeles Kings. Před sezónou 2010/11 si v přípravném kempu a zápasech zajistil místo v úvodní soupisce pro tento ročník. Dne 3. listopadu 2010 byl nicméně přidělen do farmářského mužstva Kings v American Hockey League (AHL) Manchester Monarchs. Pouze šest dní nato, dne 9. listopadu 2010, byl na krátký čas povolán do prvního týmu, ale 23. listopadu ho tam opět vrátil spoluhráč Alec Martinez. V sezóně 2011/12 byl povolán z farmy v průběhu play-off Stanleyova poháru a napsán na soupisku jako náhradník, když oni vyhráli Stanley Cup nad New Jersey Devils. V této sezóně se za Kings nepředstavil v jediném zápase. Ačkoli neměl nárok, aby bylo jeho jméno vyryto na vítězném poháru, byl přesto zobrazen na slavnostním obrázku vítězného týmu. Muzzin vstřelil svůj první gól v National Hockey League (NHL) ve svém třetím utkání v sezóně 2012/13 dne 26. ledna 2013, když překonal Jasona LaBarbera z Phoenix Coyotes. V tomto ročníku nastupoval pravidelně za Los Angeles a v základní části nakonec zaznamenal sedm branek a devět asistencí ve 45 zápasech, zatímco přidal tři asistence v 17 utkáních play-off. Byl také jmenován nováčkem měsíce za březen 2013. Dne 12. července 2013 se Muzzin dohodl s vedením Kings na prodloužení smlouvy o 2 roky.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "První start v dresu kanadské reprezentace si připsal na MS v Česku v roce 2015. S mužstvem získal zlaté medaile, když ve finálovém utkání porazili Rusko poměrem 6:1. Celkem si v desíti zápasech připsal 8 asistencí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacob Muzzin (* 21. února 1989, Woodstock, Ontario) je kanadský hokejový obránce hrající v severoamerické National Hockey League (NHL) za tým Toronto Maple Leafs. Předtím hrál za tým Los Angeles Kings, se kterým v sezóně 2013/2014 získal Stanley Cup. V týmu Pittsburgh Penguins, který ho v roce 2012 draftoval ze 141. pozice, neodehrál jediné utkání.", "tgt_summary": "Jacob Muzzin (born February 21, 1989) is a Canadian professional ice hockey defenceman currently playing for the Toronto Maple Leafs of the National Hockey League (NHL). Originally drafted by the Pittsburgh Penguins in the 2007 NHL Entry Draft, Muzzin went unsigned and returned to the Sault Ste. Marie Greyhounds of the Ontario Hockey League (OHL) as an overage player. There he served as team captain and won the Max Kaminsky Trophy as the top defenceman in the OHL. As a free agent, Muzzin signed with the Los Angeles Kings in 2010, winning a Stanley Cup with the team in 2014. ", "id": 2224649}
{"src_title": "Kostel Saint-Nicolas-du-Chardonnet", "tgt_title": "Saint-Nicolas-du-Chardonnet", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kostel byl založen ve 13. století na západním okraji města mezi řekami Bièvre a Seina na pozemku nazývaném léno Chardonnet (fr. chardons = bodláčí), které původně patřilo klášteru Saint-Victor. Území bylo při stavbě městských hradeb za krále Filipa II. Augusta rozděleno, přičemž klášter zůstal vně hradeb a volné místo zůstalo uvnitř hradeb. Následně na něm byly postaveny Collège des Bernardins (1245) a Collège du Cardinal Lemoine (1303). Kdy přesně byl vybudován kostel Saint-Nicolas-du-Chardonnet, není jisté, neboť prameny z období 1230-1246 umožňují rozdílný výklad, a není jisté, zdali hovoří o tomto kostelu nebo o jiné sousedící sakrální stavbě. Jisté je, že kostel svatého Mikuláše založený Robertem Pobožným na ostrově Cité byl zbořen roku 1242, aby na jeho místě byla postavena Sainte Chapelle. Vychází se proto z toho, že Saint-Nicolas-du-Chardonnet byla jeho náhrada (ale není jisté, zdali celá budova nebo jen přenesením patrocinia), neboť v Paříži byl svatý Mikuláš z Myry uctíván jako patron lodníků, obchodníků a studentů. V roce 1625 byla nově postavena zvonice a mezi lety 1656 a 1763 byl celý kostel přestavěn do dnešní klasicistní podoby. Z důvodu velikosti pozemku byl nový kostel postaven v severo-jižním směru. Roku 1656 byl na hřbitově severně od starého kostela položen základní kámen. Loď byla dokončena v roce 1716, klenák v klenbě byl osazen roku 1763, hlavní oltář vysvětil 4. prosince 1768 pařížský arcibiskup Christophe de Beaumont. Dlouhou dobu výstavby zapříčinil nedostatek finančních prostředků, které byly získány i královskými loteriemi (1703 a 1763). Varhany vyrobil v letech 1723-1725 Frauçois Thierry původně pro kostel Saints-Innocents, který byl roku 1787 uzavřen a nástroj byl během Velké francouzské revoluce přenesen do kostela Saint-Nicolas-du-Chardonnet. Ovšem v roce 1795 byly z kostela odvezeny umělecké předměty a roku 1796 byl kostel (jako poslední v Paříži) uzavřen. Dřevěné části byly prodány, kov roztaven a budova byla jako národní majetek pronajmuta. Kostel byl opět otevřen v roce 1802. Kvůli stavbě \"Boulevardu Saint-Germain\" v roce 1862 bylo nutno přestavět apsidu. Fasáda na ulici \"Rue Saint-Victor\" pochází z roku 1934. Dne 27. února 1977 byl kostel obsazen věřícími Kněžského bratrstva svatého Pia X. Pařížské arcibiskupství se pokusilo o uzavření kostela, ale bez úspěchu. Dne 21. prosince 1978 explodovala v kostele nálož, která způsobila jen lehké škody. V roce 1996 se zde sloužila zádušní mše za válečného zločince Paula Touviera (1915-1996) a konají se zde smuteční obřady za významné představitele francouzské pravice jako byli François Duprat (1978), Jean-Pierre Stirbois (1988) Maurice Bardèche (1998), Marie-France Stirbois (2006) nebo Georges-Paul Wagner (2006). Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty zde nechala pokřtít své tři děti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel Saint-Nicolas-du-Chardonnet (doslovně \"svatého Mikuláše z Bodláčí\") je katolický farní kostel v 5. obvodu v Paříži na rohu ulic \"Rue des Bernardins\" a \"Rue Saint-Victor\". Od roku 1977 kostel využívá Kněžské bratrstvo svatého Pia X., které se hlásí ke katolickému tradicionalismu. Kostel je od roku 1887 chráněn jako historická památka.", "tgt_summary": "Saint-Nicolas du Chardonnet () is a Roman Catholic church in the centre of Paris, France, located in the 5th arrondissement. Since 1977, after expelling the parish priest and his assistants, the church has been used by traditionalist Society of St. Pius X and remains in the Society's hands.", "id": 1508705}
{"src_title": "LTE Advanced", "tgt_title": "LTE Advanced", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Technologie LTE byla navržena v roce 2004 japonským mobilním operátorem NTT DoCoMo a v roce 2009 byla přijata jako mezinárodní standard. Standardizace LTE dospěla do stavu, kdy změny ve specifikaci jsou omezeny na opravy chyb. První komerční služby byly spuštěny ve Švédsku a Norsku v prosinci 2009 a v roce 2010 ve Spojených státech a Japonsku. V roce 2010 byly ve světě uvedeny do provozu i další sítě LTE, jako přirozený vývoj několika 2G a 3G systémů, včetně Globálního systému pro mobilní komunikace (GSM) a univerzálního mobilního telekomunikačního systému (UMTS) v rodině 3GPP, jakož i CDMA2000 v rodině 3GPP2. Práce 3GPP na definování nové technologie pro rádiové rozhraní 4G začalo v Release 9 studijní fází LTE-Advanced. První provedení sítí Long Term Evolution nesplňovalo požadavky pro 4G (nazývané také IMT Advanced definované Mezinárodní telekomunikační unií), ke kterým patří přenosová rychlost až 2 Gb/s, proto jsou označovány jako 3.9G (překonávající 3G, ale nedosahující požadavků pro 4G), ITU proto vyzvala k předložení kandidátních rádiových rozhraní Technologies (RITS) podle požadavků pro 4G v oběžníku 3GPP technical report (TR) 36.313, \"Požadavky pro další vývoj E-UTRA (LTE-Advanced).\" Tyto jsou založeny na požadavcích ITU pro 4G a na vlastní požadavky provozovatelů pokročilého LTE. K hlavním technických aspektům patří: Podobně, \"WiMAX 2 ', 802,16 m, byl schválen ITU jako Advanced rodiny IMT. WiMAX 2 je navržen tak, aby zpětně kompatibilní se zařízeními WiMAX 1. Většina dodavatelů nyní podporuje přeměnu \"pre-4G\", pre-pokročilých verzí a některých podpůrných softwarových aktualizací základnové stanice vybavení od 3G. Průmysl mobilních komunikací a normalizační organizace proto začaly pracovat na přístupových technologiích 4G, jako je LTE Advanced. Na workshopu v dubnu 2008 v Číně 3GPP schválilo plány pro práci na Long Term Evolution (LTE). První sada specifikací byla schválena v červnu 2008. Kromě maximální rychlosti přenosu dat 1 Gb/s, který vyžaduje ITU-R, je také požadováno rychlejší přepínání způsoby napájení a zlepšený výkon na okraji buněk. Podrobné návrhy jsou studovány v rámci pracovních skupin.", "section_level": 1}, {"title": "Návrhy.", "content": "Cílem 3GPP LTE Advanced je dosáhnout a překonat požadavky IMT-Advanced. Technologie LTE Advanced by měla být slučitelná s zařízeními podle prvního vydání LTE, a měla by s nimi sdílet kmitočtová pásma. Ve studii proveditelnosti pro LTE Advanced 3GPP stanovila, že LTE Advanced budou splňovat požadavky na ITU-R pro 4G. Výsledky studie byly zveřejněny v technické zprávě 3GPP 36.912. Jedním z důležitých požadavků LTE Advanced je schopnost využívat pokročilé topologie sítě; optimalizované heterogenní sítě kombinující makrobuňky s uzly s nízkým příkonem, jako jsou pikobuňky a femtobuňky a nové přenosové uzly. Dalším významný výkonnostní skok v bezdrátových sítích má využívat co nejvíce topologii, a přináší síť blíže k uživateli přidáváním mnoha uzlů s nízkým výkonem – LTE Advanced dále zlepšuje kapacitu a pokrytí, a zajišťuje uživatelské spravedlnost. LTE Advanced rovněž zavádí více nosných, aby bylo možné používat velmi širokého pásma se šířkou až 100 MHz pro velmi dosažení vysokých rychlostí přenosu dat. Ve fázi výzkumu byly studovány mnoho návrhů jako kandidáti pro LTE Advanced (LTE-A) technologií. Tyto návrhy by mohly být rozděleny zhruba do: V rámci vývoje systému mohou LTE-Advanced a WiMAX 2 používat až 8x8 MIMO a 128 QAM v sestupného směru. Příklad výkon: 100 MHz agregované šířky pásma, LTE-Advanced poskytuje téměř 3,3 Gbit ceny vrchol stahování na sektor základnové stanice za ideálních podmínek. Vyspělé síťové architektury v kombinaci s distribuovanými a spolupráce inteligentní anténní technologie poskytují několik roky plán obchodních vylepšení. Souhrn studie provedené v 3GPP lze nalézt v TR36.912.", "section_level": 1}, {"title": "Časový rámec a zavedení dodatečných funkcí.", "content": "Původní normalizační práce pro LTE-Advanced bylo provedeno jako součást 3GPP Release 10, který byl zmrazen v dubnu 2011. Pokusy byly založeny na zařízení pre-release. Hlavní dodavatelé podporují softwarové aktualizace na novější verze a pokračující zlepšování. S cílem zlepšit kvalitu služeb pro uživatele v aktivní oblasti a na buněčných okrajích, heterogenní sítě (HetNet) jsou vytvořeny ze směsi makro-, pico- a FEMTO základnových stanic sloužících plochy odpovídající velikosti. Zmrazené v prosinci 2012, 3GPP Release 11 se zaměřuje na lepší podporu HetNet. Koordinovaná Multi-Point provoz (COMP) je klíčovým prvkem Release 11 s cílem podpořit takové síťové struktury. Zatímco uživatel umístěné na okraji buňky v homogenních sítí trpí snížením intenzity signálu skládaný interference sousední buňky, Comp navržen tak, aby použití sousední buňky také vysílat stejný signál jako obslužné buňky, zlepšení kvality služeb na obvodu obsluhující buňka. V přístroji Koexistence (IDC) je další téma zabývá funkcí Release 11. IDC jsou určeny ke zmírnění rušení v rámci uživatelského vybavení způsobené mezi LTE/LTE-A a různých jiných radiových subsystémů, jako je WiFi, Bluetooth a GPS přijímač. Další vylepšení pro MIMO například konfiguraci 4x4 pro uplink byly standardizovány. Vyšší počet buněk v HetNet způsobuje, že uživatelské zařízení, které je v pohybu, mění obslužné buňky častěji. Probíhající práce na LTE-Advanced ve verzi 12, kromě jiných oblastech, se zaměřuje na řešení problémů, které přicházejí o tom, kdy uživatelé procházejí HetNet, jako je časté ruční do dalšího období mezi buňkami.", "section_level": 1}, {"title": "Zařízení.", "content": "V době svého uvedení na trh v roce 2007, LTE Advanced nebylo podloženo žádným smartphonem, ale pouze malým počtem směrovačů. První schopné smartphony se na trhu objevily ke konci roku 2013, avšak za ideálních podmínek dosahovaly rychlostí 200 Mbit/s až 500 Mbit/s. Telefony plně podporující 1 Gb/s byly k dispozici zkraje roku 2017.", "section_level": 1}], "src_summary": "LTE Advanced je norma pro mobilní komunikace a výrazné vylepšení standardu Long Term Evolution (LTE). Na konci roku 2009 byl formálně předložen jako kandidát na systém 4G ITU-T, který splňuje požadavky normy IMT-Advanced, a v březnu 2011 byl standardizován partnerským projektem 3. generace (3GPP) jako 3GPP Release 10.", "tgt_summary": "LTE Advanced is a mobile communication standard and a major enhancement of the Long Term Evolution (LTE) standard. It was formally submitted as a candidate 4G to ITU-T in late 2009 as meeting the requirements of the IMT-Advanced standard, and was standardized by the 3rd Generation Partnership Project (3GPP) in March 2011 as 3GPP Release 10. ", "id": 1122655}
{"src_title": "Sverdlovský incident", "tgt_title": "Sverdlovsk anthrax leak", "src_document": [{"title": "Úvod.", "content": "Ve městě bylo už od konce 2. světové války umístěno zařízení určené pro výrobu biologických zbraní (zahraničními tajnými službami označované jako Compound 19). Toto zařízení patřilo do značně rozsáhlé sítě státního podniku Biopreparat (krycího zařízení 15. správy KGB odpovědné za sovětský program výzkumu a výroby biologických zbraní). V zařízení, které fungovalo jako běžná farmaceutická továrna, se ve velkém pěstovaly spory Bacillus anthracis – bakterie způsobující závažné onemocnění známé jako antrax nebo sněť slezinná. Výrobní proces byl velmi jednoduchý, bakterie antraxu se pomnožovaly v živném roztoku, dokud nevytvořily spory. Ty se poté ve speciální sušárně sušily a vzniklý prášek se dopravoval do jiných zařízení, kde se plnil do bojových hlavic.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny.", "content": "Inkriminovaný pátek 2. dubna 1979 jeden z techniků odpolední směny při pravidelné údržbě odmontoval zanesený HEPA filtr (speciální ultrafiltr propouštějící pouze molekuly vzduchu) ve ventilačním zařízení sušárny spor. Poté odešel domů, přičemž zanechal ve velínu vzkaz veliteli odpolední směny podplukovníkovi Nikolaji Černyševovi. Ten však toho dne pospíchal domů stejně jako jeho podřízení a snad z přepracovanosti zapomněl zanést obsah vzkazu do provozního deníku. Díky tomu zahájil velitel noční směny provoz bez namontovaného HEPA filtru, který by čistil od spor vzduch odcházející z provozu sušárny. Než si této skutečnosti všiml jeden z techniků a velitel směny dal zastavit provoz, uběhlo několik hodin. Do ovzduší v okolí továrny uniklo řádově několik kilogramů prachu obsahujícího antraxové spory, které se vinou větru (který vál směrem od miliónového velkoměsta) rozšířily směrem k neobydlené průmyslové zóně a infikovaly převážně pracovníky z noční směny blízkých továren a dělníky oslavující v nedalekém baru.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Oficiální místa se ihned po odhalení incidentu snažila celou záležitost ututlat. Z náhlé epidemie antraxu obvinila překupníky, kteří na černém trhu údajně rozšířili maso z kontaminovaného chovu, a podnikla preventivní opatření proti šíření epidemie (například nechala vybít toulavé psy, kteří se odpadky z černého trhu živí), tehdejší významný představitel komunistické strany ve městě Boris Jelcin (budoucí prezident Ruské federace) dokonce nařídil ostříhat listy stromů a keřů v okolí továrny a opláchnout ulice a střechy vodou. Tak svou horlivostí neúmyslně přispěl k tvorbě druhotných aerosolů, které nakazily další osoby a významně prodloužily dobu trvání epidemie.", "section_level": 1}, {"title": "Oběti.", "content": "V období od dubna do května bylo diagnostikováno přes 96 nakažených (většina zhoubnější plicní formou antraxu), a protože se jednalo o speciální, pro vojenské účely určený kmen (i když citlivý na antibiotika), 66 nakažených zemřelo. Všechny lékařské záznamy o průběhu onemocnění u nakažených KGB stornovala a její agenti převlečení za lékaře roznášeli rodinám pozůstalých zfalšované úmrtní listy. I tak se dá mluvit o štěstí; kdyby vítr foukal směrem k městu, počty nakažených a zemřelých by dosahovaly až mnoha tisíců. V roce 1981 byla tajným Brežněvovým výnosem velkovýroba antraxových spor přesunuta do nově vybudovaného komplexu ve Stepnogorsku (rovněž zahrnutého do sítě Biopreparatu) a to včetně velké části personálu nevyjímaje podplukovníka Černyševa, kterému nikdy nebyl za jeho odpovědnost na nehodě udělen oficiální postih.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sverdlovský incident byla katastrofa způsobená nedbalostí při výrobě biologických zbraní. K incidentu došlo v roce 1979 v sovětském městě Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg).", "tgt_summary": "On 2 April 1979, spores of anthrax were accidentally released from a Soviet military research facility near the city of Sverdlovsk, Russia (now Yekaterinburg). The ensuing outbreak of the disease resulted in approximately 100 deaths, although the exact number of victims remains unknown. The cause of the outbreak was denied for years by the Soviet authorities, which blamed the deaths on consumption of tainted meat from the area, and subcutaneous exposure due to butchers handling the tainted meat. All medical records of the victims were removed to hide serious violations of the Biological Weapons Convention that had come in effect in 1975. The accident is sometimes referred to as \"biological Chernobyl\".", "id": 2078443}
{"src_title": "Catharina-Amalia Nizozemská", "tgt_title": "Catharina-Amalia, Princess of Orange", "src_document": [{"title": "Narození.", "content": "Narodila se ve všeobecné nemocnici Bronovo (pojmenované podle své zakladatelky Sary Kathariny de Bronovo) v Haagu dne 7. prosince 2003 v 17:01 SEČ přirozenou cestou s mírou 52 centimetrů a váhou 3310 gramů. V den jejího narození oslavovalo celé Nizozemsko, na čtyřech místech království bylo vypáleno 101 salv na oslavu narození budoucí nizozemské královny. V době jejího narození byl její otec první a ona sama byla druhá v linii následnictví na nizozemský trůn.", "section_level": 1}, {"title": "Křest.", "content": "Dne 12. června 2004 byla pokřtěna reverendem Carlem ter Lindenem v kostele sv. Jakuba v Haagu. Princezna měla šest kmotrů: Při křtu obdržela jména \"Catharina-Amalia Beatrix Carmen Victoria\", nicméně její nejbližší ji oslovují „Amalia“.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život a vzdělání.", "content": "Má dvě mladší sestry: princeznu Alexii (*2005) a princeznu Ariane (*2007). Se sestrami a rodiči žije princezna ve Villa Eikenhorst na královském statku De Horsten ve Wassenaaru. Spolu se svými sestrami navštěvuje místní školu Bloemcampschool.", "section_level": 1}, {"title": "Následnictví.", "content": "Dne 30. dubna 2013 nastoupil její otec Vilém-Alexander po abdikaci své matky Beatrix na nizozemský trůn. Catharina-Amalia se tak stala nizozemskou korunní princeznou. Obdržela titul kněžny Oranžské. V současné době je třetí nejmladší následnicí trůnu na světě a druhou nejmladší následnicí v Evropě. Mladší následníky trůnu mají jen v Lesothu a ve Španělsku. Amalia je zároveň dosud nejmladší nizozemskou dědičkou trůnu a je první dívkou, jíž byl titul princezny Oranžské udělen. Její babička Beatrix, prababička Juliána a praprababička Vilemína měly „pouze“ titul princezny nizozemské, třebaže se u nich od narození předpokládal nástup na trůn.", "section_level": 1}, {"title": "Tituly.", "content": "V současné době je princezna první v pořadí následníků na nizozemský trůn a jednoho dne se stane s největší pravděpodobností další nizozemskou královnou, a to i v případě, že by se v budoucnu narodil jejím rodičům syn. V Nizozemsku je uzákoněn dědičný zákon absolutní primogenitury.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princezna Catharina-Amalia Nizozemská, princezna oranžská (*7. prosince 2003 Haag) je nejstarší dcera nizozemského krále Viléma-Alexandra a jeho manželky Máximy. Jakožto první osoba v linii následnictví představuje dědičku trůnu.", "tgt_summary": "Catharina-Amalia, Princess of Orange (; \"Catharina-Amalia Beatrix Carmen Victoria\"; born 7 December 2003) is the heir apparent to the throne of the Kingdom of the Netherlands, consisting of the countries of the Netherlands, Curaçao, Aruba, and Sint Maarten. ", "id": 2103260}
{"src_title": "Pont de la Concorde", "tgt_title": "Pont de la Concorde (Paris)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stavbou mostu byl pověřen architekt Jean-Rodolphe Perronet (1708–1794) v roce 1787. Tento most byl plánován již v roce 1725 při tvorbě náměstí Svornosti (tehdy náměstí Ludvíka XV.), aby nahradil tamní dosavadní přívoz. Po pádu Bastily 14. července 1789 a jejím zboření byl získaný stavební materiál použit na dostavbu mostu. Stavba byla dokončena v roce 1791. V 19. století byl most vyzdoben sochami. V roce 1810 sem nechal Napoleon umístit sochy osmi generálů padlých v boji. Tyto sochy byly nahrazeny během Restaurace dvanácti sochami z bílého mramoru představující postavy z francouzské historie. Jednalo se o čtyři ministry (Jean-Baptiste Colbert, kardinál Richelieu, Suger, Maximilien de Béthune de Sully), čtyři vojáky (Pierre Terrail de Bayard, Ludvík I. Bourbon-Condé, Bertrand du Guesclin, Henri de la Tour d'Auvergne de Turenne) a čtyři námořníky (René Duguay-Trouin, Abraham Duquesne, Pierre André de Suffren, Anne Hilarion de Costentin de Tourville). Avšak sochy byly pro most příliš těžké, proto je nechal král Ludvík Filip přemístit do Versailles. Ve 20. století zhoustla městská doprava natolik, že bylo nutné most zvětšit. V letech 1930–1932 byl most rozšířen na obou stranách, takže se jeho šířka zdvojnásobila. Při těchto úpravách byl zachován klasicistní vzhled mostu. Od roku 1975 je most historickou památkou. V roce 1983 byl restaurován. Ze všech pařížských mostů má nejintenzivnější dopravu (s výjimkou mostů pont aval a pont amont, přes které vede městský okruh). Most byl nejprve pojmenován po Ludvíku XV. (\"pont Louis XVI\"), později se jmenoval \"most Revoluce\" (\"pont de la Révolution\"), od roku 1814 \"most Ludvíka XVI.\" (\"pont Louis XVI\") a současný název nese od roku 1830.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Most je původně kamenný, dodatečně rozšířený o železobetonovou přístavbu. Má pět oblouků, je 153 metrů dlouhý a 34 m široký.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pont de la Concorde (česky \"most Svornosti\") je silniční most přes řeku Seinu v Paříži. Spojuje 8. obvod na pravém břehu a 7. obvod na levém. Most byl postaven v letech 1787–1791 a rozšířen 1930–1932. Svůj současný název nese od roku 1830. V roce 1975 byl prohlášen historickou památkou.", "tgt_summary": "The Pont de la Concorde is an arch bridge across the Seine in Paris connecting the Quai des Tuileries at the Place de la Concorde (on the Rive Droite) and the Quai d'Orsay (on the Rive Gauche). It has formerly been known as the \"Pont Louis XVI\", \"Pont de la Révolution\", \"Pont de la Concorde\", \"Pont Louis XVI\" again during the Bourbon Restoration (1814); in 1830, its name was changed again to Pont de la Concorde, the name it has retained to this day. It is served by the Metro stations Assemblée nationale and Concorde.", "id": 1538072}
{"src_title": "Jelgava (zámek)", "tgt_title": "Jelgava Palace", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Stavba zámku započala v roce 1738 na místě staršího hradu Řádu mečových bratří, na ostrově mezi řekou Lielupe a jejími přítoky. Stavbu inicioval vévoda kuronský a zemgalský Ernst Johann von Biron, favorit ruské carevny Anny Ivanovny, který v roce 1737 nastoupil na kuronský trůn. Jeho plánem bylo vybudovat v sídle vévodství okázalý palác a v roce 1737 nechal vyhodit starý hrad do vzduchu. Současně se zámkem v Mitavě stavěl i palác v Rundāle, stavba mitavské rezidence však měla pro knížete větší význam. Do roku 1740 byly položeny základy barokního zámku, avšak po uvěznění vévody Ernsta Johanna v tomto roce byly práce na stavbě zastaveny, třebaže budova nebyla ještě pod střechou. V roce 1763 se Ernst Johann vrátil do Kuronska a stavba paláce byla obnovena pod vedením Itala Francesca Bartolomea Rastrelliho a Dána Severina Jansena. První z nich chtěl zachovat původní barokní podobu rezidence, druhý ji chtěl přiblížit stylu klasicistnímu. V 70. letech 18. století pracovalo na výzdobě interiérů i fasád paláce mnoho známých mistrů, mj. Johann Michael Graf z Berlína nebo Ital Antonio d'Angeli.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V roce 1772 byl palác připraven k přijetí vévodské rodiny, která se tam vzápětí přistěhovala. Ernst Johann však pobytu v zámku užil jen krátce – po půl roce, 29. prosince 1772 zde zemřel. Do krypty v suterénu zámku byly později soustředěny tři desítky rakví a sarkofágů a nyní je místem posledního odpočinku kuronských vévodů rodu Kettlerů od roku 1569 do roku 1743 i Bironů včetně stavitele Ernsta Johanna. Po anexi Kuronska Ruskem v roce 1796 zámek často měnil majitele. V roce 1779 zde pobýval slavný dobrodruh Alessandro Cagliostro. V průběhu let zde nacházeli útočiště francouzští aristokraté, uprchlíci z revoluční Francie. Od roku 1798 byl zámek dočasným sídlem z Francie vyhnaného francouzského krále Ludvíka XVIII. 10. července 1799 v paláci uzavřeli manželství bratranec a sestřenice krále – Ludvík, vévoda Angoulême a princezna Marie Terezie Bourbonská (nejstarší dcera popraveného francouzského krále Ludvíka XVI. a jeho manželky Marie Antoinetty, jediná z královské rodiny, jež přežila Francouzskou revoluci). V roce 1800 Ludvík XVIII. odjel do Varšavy, v roce 1804 se však do Mitavy vrátil, definitivně odjel v roce 1807. V době napoleonských válek byl v zámku polní lazaret. V roce 1918 utrpělo vnitřní zařízení velké škody, když byl zámek vydrancován a vypálen ustupujícími jednotkami Bermondt-Avalova, podobně i za druhé světové války, v roce 1944. V letech 1956-1964 zde proběhla velkorysá rekonstrukce, která však prakticky nezahrnula interiéry. V sovětském období sem byla umístěna Lotyšská zemědělská univerzita (LLU), sídlící zde dosud. Zámek proto není veřejnosti přístupný, s výjimkou krypty.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Na zámku se narodila (jako nejstarší dcera Petra Birona, syna stavitele zámku Ernesta Jana Birona) také rakouská šlechtična a politička vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská, \"paní kněžna\" z \"Babičky\" Boženy Němcové; tato česká spisovatelka podle názoru některých literárních historiků měla být neteří Kateřiny Zaháňské, a to nemanželskou dcerou její mladší sestry Dorothey.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek v Jelgavě je jednou z nejcennějších architektonických památek v Lotyšsku. Nachází se v městě Jelgava (historicky též \"Mitava\", : ), asi 45 km jižně od Rigy.", "tgt_summary": "Jelgava Palace () or historically Mitau Palace (, ) is the largest Baroque-style palace in the Baltic states. It was built in the 18th century based on the design of Bartolomeo Rastrelli as a residence for the Dukes of Courland in their capital of Mitau (today's Jelgava, Latvia). The Dukes of Courland also had a summer palace by Rastrelli, about 40 kilometers to the southeast, called Rundāle Palace.", "id": 695301}
{"src_title": "Katawa Shoujo", "tgt_title": "Katawa Shoujo", "src_document": [{"title": "Postavy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hisao Nakai.", "content": "Hisao se dostal na několik měsíců do nemocnice poté, co utrpěl infarkt a byla u něj diagnostikována srdeční arytmie. Musí přejít na novou střední školu Yamaku, kde je pod zdravotním dohledem. Je zařazen do třídy 3-3 a ačkoli ze začátku má problém se se svou situací smířit, brzy si najde nové přátele.", "section_level": 2}, {"title": "Emi Ibarazaki.", "content": "I přesto, že má obě nohy amputované pod koleny, je Emi jedna z nejveselejších a nejlehkovážnějších dívek nejen ve škole, ale možná i na celém světě. Emi nepropadla zoufalství ani po nehodě, která ji stála obě její nohy, a spíše než jako překážku vidí své postižení jako dar, který jí umožnil vyniknout v běžeckém týmu.", "section_level": 2}, {"title": "Hanako Ikezawa.", "content": "Jako dítě utrpěla Hanako traumatickou zkušenost, která zanechala její život v troskách. Její otec zemřel při nešťastném požáru jejich domu a tento požár také Hanako navždy zohyzdil. Hanako je teď velice odtažitá a straní se ostatních lidí až do té míry, že začíná panikařit při jakékoli známce sociálního kontaktu. Její jedinou kamarádkou, které opravdu důvěřuje, je Lilly, která Hanako ochraňuje od té doby, co se navzájem poznaly.", "section_level": 2}, {"title": "Lilly Satou.", "content": "Lilly je nevidomá od narození, ale je velmi starostlivá, zodpovědná a přátelská – přesný protějšek Hanako, své nejlepší kamarádky, se kterou sdílí nejen téměř mateřský vztah, ale i spoustu volného času stráveného společně pitím čaje. Ve škole je pilnou studentkou, jejíž sebedůvěra jí pomáhá v roli předsedkyně třídy 3-2.", "section_level": 2}, {"title": "Rin Tezuka.", "content": "Jelikož má místo rukou jen pahýly kvůli vrozené vadě a následné operaci, používá Rin své nohy a občas ústa ke všemu, včetně malování. Rin ve škole nosí chlapeckou uniformu, protože kvůli jejímu postižení je pro ni obtížné nosit sukni. Rinina tvořivost se vyrovná jen jejímu smyslu pro filozofično: Rin se nestydí občas ztratit v myšlenkách a dát průchod abstraktním ideám o člověku, vesmíru a ostatních věcech.", "section_level": 2}, {"title": "Shizune Hakamichi.", "content": "Shizune je od narození hluchá a komunikuje pomocí znakové řeči. Se svou neústupností a silnou vůlí je Shizune vůdcovský typ. Je předsedkyní studentské rady a předsedkyní třídy 3-3. Její nejlepší kamadádkou je Misha, která pro Shizune překládá konverzaci do znakové řeči.", "section_level": 2}, {"title": "Shiina “Misha” Mikado.", "content": "Misha je Shiznunina tlumočnice a členka studentské rady. Misha je vždy veselá, má vlasy přebarvené narůžovo a snaží se Hisaa dostat do studentské rady.", "section_level": 2}], "src_summary": "Katawa Shoujo (japonsky かたわ少女, \"Katawa Šódžo\") je vizuální román s prvky erogé od studia Four Leaf Studios. Vypráví příběh chlapce jménem Hisao, u kterého je objevena vrozená srdeční vada. Je přeložen na novou střední školu, kde potká několik spolužákyň s různými postiženími a začne s nimi vztah. Hra vznikla podle návrhu japonského dódžinši umělce Raita, který byl od roku 2007 rozvíjen skupinou nadšenců z imageboardu 4chan. Titul byl vydán 4. ledna 2012 zdarma. Šíří se oficiálně pomocí P2P sítí. Oficiální web je v češtině, hra samotná zatím lokalizaci nenabízí.", "tgt_summary": "The majority of the story takes place at the fictional Yamaku High School for disabled students, located in an unnamed city somewhere in modern, northern Japan. The player takes the role of Hisao Nakai, an ordinary boy whose life changes dramatically after a heart attack caused by his long-dormant cardiac arrhythmia. After a lengthy hospitalization, he is forced to transfer to a school specialized in providing education and healthcare for students with disabilities. Over the course of the narrative, Hisao has the opportunity to come to grips with his condition and adjust to his new life. ", "id": 945402}
{"src_title": "Hřebíčkovec jambos", "tgt_title": "Syzygium jambos", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Tento druh hřebíčkovce, ostatně jako většina ostatních, pochází z jihovýchodní Asie. Jeho původní areál se nacházel na území jižní Číny, Nepálu, Indie, Malajsie, Kambodže, Vietnamu, Laosu a Indonésie. Postupně byl rozšířen do dalších oblastí a nyní roste po celé tropické Asii i v Africe, Americe a na některých ostrovech v Tichomoří.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Vyskytuje se v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky 2300 m a pro zdárný růst, kvetení a tvorbu plodů potřebuje teplotu pohybující se v rozmezí od 18 do 27 °C a průměrné roční srážky 1100 až 2100 mm, dlouhodobé období sucha mu nesvědčí. Roste ve smíšených nížinných lesích i na horských svazích, na kvalitu půdy není náročný, přežívá také na písčitých půdách s velmi malým množstvím organické hmoty nebo na zasolených stanovištích. Nejlépe se mu daří v hlinité půdě na březích potoků a kanálů, kde mívá i nejvyšší výnosy plodů. Stromy kvetou na různých místech v závislosti na podnebí v rozličných ročních obdobích, plody dozrávají asi za tři měsíce po odkvětu. Ploidie druhu je 2n = 44.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený strom, řidčeji keř, vysoký 6 až 15 m s hustou korunou, jejíž šířka často přesahuje výšku stromu. Jeho kůra je hnědá a hladká, zpočátku má slabě hranaté a později kulaté lysé větve porostlé vstřícnými, krátce řapíkatými, kožovitými listy, které jsou v mládí narůžovělé a později tmavě zelené. Jejich lesklá čepel bývá vejčitě kopinatá až čárkovitá, dlouhá 8 až 25 cm a široká 2 až 5 cm, na bázi je klínovitá, vrchol má zašpičatělý a mívá 8 až 25 párů znatelných žilek. Oboupohlavné, bílé až nazelenalé či narůžovělé květy velké až 4 cm vyrůstají po třech až pěti v koncových vrchlících. Květ na stopce má čtyřčetný trubkovitý kalich až 1 cm dlouhý a čtyři volné, konkávní, široce vejčité, bílé nebo řidčeji slabě nazelenalé či narůžovělé korunní lístky velké asi 1,5 cm. V květu je až 300 tyčinek o délce do 3 cm a jedna čnělka asi 4 cm dlouhá. Květy produkují hodně nektaru a s oblibou je navštěvují včely, které je opylují. Plod je dužnatá, nažloutlá nebo načervenalá bobule kulovitého nebo elipsovitého tvaru, velká 3 až 5 cm, se zbytky zeleného trvalého kalichu u stopky. Lehká bobule s tenkou voskovitou slupkou má jedlé, masité, nažloutlé, po růžích vonící oplodí okolo dutého středu, ve kterém je obvykle jedno, méně často dvě či tři zaoblená semena, která v plné zralostí plodu jsou volná a chrastí. Semena jsou mírně toxická.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Noví jedinci se většinou pěstují ze semen která dobře klíčí a jsou polyembryonická, mají jeden až tři klíčky. Plody jsou lehké a mohou plout po vodě a tím se snadno dostávají na nová místa, semena bývají také roznášena plodožravými ptáky a kaloni. Vzešlé semenáče však nebývají stejné kvality a proto se někdy roubují. Pokus o zakořenění řízků nebývá ani s chemickou podporou úspěšný. Mladé rostlina začínají plodit prvé ovoce asi ve čtyřech létech.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Dospělý strom dá ročně asi jen 2 kg ovoce, což je v poměru na zabraný prostor málo a proto se jen ojediněle pěstují na plantážích, plody prodávané na trzích jsou většinou ze zahrad. Plody se po utržení brzy otlačují a podléhají zkáze, proto se jen minimálně skladují a převážejí. Bývají lidově nazývané \"růžová jablka\" nebo \"růžové švestky\" (podle chuti a vůně), jsou sladké a jsou považováné za dětské ovoce. Jedí se syrové nebo jsou na různé způsoby upravované v kuchyni, jako příloha k rýži, bývají kandované nebo ve směsi s ovocem s výraznější chutí se stávají součástí sirupů a džemů, obsahuji hodně pektinu. Pařezy po seřezaných stromech po mnoho let rychle obrůstají a poskytují dlouhodobě pařezinu, palivo na vaření. Z hrubších kusů se vyrábí kvalitní dřevěné uhlí. Mladé letorosty jsou pevné, flexibilní a pletou se z nich trvanlivé velké koše. Dřevo stromu má běl bílou a jádro tmavě červené nebo hnědé, je vláknité, středně těžké a pevné. Je užíváno k výrobě nábytku, vnitřních součástí lodí i rámů hudebních nástrojů, soustruží se z něho nenáročné šperky a suvenýry. Špatně odolává půdní hnilobě a je náchylné k napadení termity. Z listů se destiluje žlutý, esenciální olej užívaný v parfumérii. Stromy bývají vysazované pro plody, stín, estetický vzhled při kvetení i minimální údržbu. Často jsou plodící stromy decimovány rzi \"Puccinia psidii\". V některých tropických oblastech, např. na Kubě, se hřebíčkovec jambos samovolně velmi rychle rozšiřuje a je považován za invazní druh.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřebíčkovec jambos (\"Syzygium jambos\") je stálezelený, nízce se větvící tropický strom nebo keř, jeden z mnoha užitkových druhů rodu hřebíčkovec. Pěstuje se pro chutné, po růžích vonící plody a po skácení poskytuje pařezinu. Vysazuje se také jako okrasný strom poskytující stín.", "tgt_summary": "Syzygium jambos is a tree originating in Southeast Asia and occurring widely elsewhere, having been introduced as an ornamental and fruit tree.", "id": 2267806}
{"src_title": "Ross Lynch", "tgt_title": "Ross Lynch", "src_document": [{"title": "Brzký život.", "content": "Ross Lynch se narodil a vyrůstal u Littletonu v Coloradu. Je druhý nejmladší z 5 sourozenců (Riker, Rydel, Rocky a nejmladší Ryland). Od čtvrté třídy studoval doma. Učil se hraní na kytaru, klavír a zpěv. Je také bratrancem Dereka a Julianne Houghových. Ross a jeho rodina se přestěhovala do Los Angeles, Kalifornie v roce 2007.", "section_level": 1}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Začínal jako tanečník ve skupině Rage Boyz Crew, která byla založena tanečním studiem v Jižní Kalifornii. Objevil se v show \"Umíte tančit? \"a \"Moises Rules!\". V roce 2009 se objevil ve videoklipu Kidz Bopa k písničce Let It Rock a ve videoklipu Cymphonique Lil' Miss Swager. Na začátku roku 2011 byl obsazen do seriálu stanice Disney Channel \"Austin a Ally\", kde hraje hlavní mužskou roli Austina Moona, dospívajícího zpěváka, který se přes noc stane internetovou senzací po tom, co dal na internet video k písni „Double Take“. Pilotní díl byl brzo převeden do seriálu. Seriál měl premiéru v prosinci 2011, v březnu 2012 získal druhou sérii a na jaře roku 2013 třetí sérii. Na začátku roku 2012 začal Ross pracovat na původním televizním filmu Disney Channel \"Film mých snů\". Hraje roli Bradyho, mužskou hlavní roli ve filmu, který režíruje Jeffrey Hornaday. Film byl uveden v USA 19. července 2013, v České republice 14. září 2013. Na rok 2015 mělo premiéru pokračování \"Film mých snů 2.\" V roce 2018 si zahrál ve filmu \"Status Update\". V červenci 2018 byl obsazen do role Jeffreyho Dahmera ve filmu \"My Friend Dahmer\". Ve stejném roce byla také obsazen do role Harveyho Kinkleho v seriálu \"Chilling Adventures of Sabrina\".", "section_level": 1}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "Ross umí hrát na klavír, bicí, kytaru, basu, ukulele, mandolínu a na housle. Tancoval pro Rage Boyz Crew, skupinu, která byla založena taneční společnosti v jižní Kalifornii. Byl také v show \"Umíte tančit? \"a \"Moises Rules!\" Ross Lynch hraje na rytmickou kytaru a je jeden z hlavních zpěváků v kapele R5, která se skládá z jeho tří starších sourozenců a jejich kamaráda, Ellingtona Ratliffa. V roce 2010, R5 vydali EP s názvem \"Ready Set Rock\", které se skládá z písní napsaných především Rikerem, Rockym, Rydel a Ellingtonem. V dubnu 2012, R5 oznámili prostřednictvím jejich webové stránky, že podepsali nahrávací smlouvu s Hollywood Records a plánují udělat club-tour v květnu. Jejich debutové album nazvané \"Louder\" bylo vydáno 24. září 2013 a písničky Pass Me By a Loud byly hlavními singly. Ross také nahrál písně pro sountrackové album seriálu \"Austin a Ally\". Tento soundtrack obsahuje písně Can't Do It Without You (úvodní píseň seriálu), Double Take, Break Down the Walls, A Billion Hits, Not a Love Song, It's Me, It's You, Better Together, Heard It On the Radio a další. Píseň A Billion Hits byla vydána v digitální verzi 21. února 2012. Na koncertech R5 zpívají a hrají i písně ze seriálu \"Austin a Ally\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Ross Shor Lynch (* 29. prosince 1995 Littleton, Colorado, USA) je americký herec, zpěvák, instrumentalista a tanečník. Nejvíce ho proslavila role Austina Moona v seriálu televize Disney Channel \"Austin a Ally\" a vystupování v rodinné kapele R5 s jeho bratry Rikerem Lynchem, Rockym Lynchem, sestrou Rydel Lynchovou a rodinným nejlepším kamarádem, Ellingtonem Ratliffem. Aktuálně hraje roli Harveyho Kinkleho v seriálu \"Chilling Adventures of Sabrina\".", "tgt_summary": "Ross Shor Lynch (born December 29, 1995) is an American singer, songwriter, musician and actor. He was the lead vocalist of the pop rock band R5 and is one half of the band the Driver Era, with his brother, Rocky Lynch. As an actor, he is known for his debut role as Austin Moon on the Disney Channel original series \"Austin & Ally\", and for his role as Brady in the \"Teen Beach Movie\" series. ", "id": 1111758}
{"src_title": "Garbiñe Muguruzaová", "tgt_title": "Garbiñe Muguruza", "src_document": [{"title": "Tenisová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "2012: Začátek v profesionálním tenisu.", "content": "Na Sony Ericsson Open se poprvé objevila v hlavní soutěži turnaje WTA Tour, když obdržela divokou kartu. Ve druhém kole přešla přes světovou devítku Věru Zvonarevovou 6–4, 6–3 a následně zdolala také bývalou desátou hráčku Italku Flaviu Pennettaovou 6–2, 1–6, 7–6, než v osmifinále skončila na raketě pozdější vítězky turnaje Polky Agnieszky Radwańské po výsledku 6–3, 6–2. Debut v hlavní soutěži grandslamového turnaje zaznamenala na US Open, kde v úvodním kole podlehla italské turnajové desítce Saře Erraniové ve třech setech.", "section_level": 2}, {"title": "2014: První singlový titul na WTA Tour.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Úvodní část a antuková sezóna.", "content": "Sezónu otevřela čtvrtfinálovou účastí na ASB Classic, kde ji zastavila pozdější finalistka Venus Williamsová. Následující týden si připsala premiérový titul na okruhu WTA Tour z dvouhry, když ve finále ostrovního Hobart International zdolala ve dvou setech Kláru Zakopalovou. Na Australian Open dokázal dohnat ztrátu setu v utkání s bývalou světovou jedničkou a desátou nasazenou Caroline Wozniackou. Poprvé v kariéře se probojovala do osmifinále grandslamu, v němž nestačila na favorizovanou turnajovou pětku Agnieszku Radwańskou. Po třísetové prohře od japonské veteránky Kimiko Dateové Krummové v úvodním kole PTT Pattaya Open, přišlo zlepšení formy na únorovém Brasil Tennis Cupu. Podruhé prošla do boje o titul, v němž ji oplatila čerstvou finálovou porážku Zakopalová. V zápase prohospodařila výhodu setu a vedení 5–2 na gamy ve druhém dějství. Na březnových událostech Premier Mandatory, a to Indian Wells Masters a Miami Masters, dohrála vždy ve druhém kole. Po vyřazení v úvodní fázi mexického Monterrey Open dosáhla semifinále na marockém Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem. Ve dvou setech skončila na raketě krajanky Maríe Teresy Torrové Florové. Přesto si odvezla z Maroka trofej, když se Švýcarkou Rominou Oprandiovou vyhrály deblovou soutěž po finálovém vítězství nad dvojicí Katarzyna Piterová a Maryna Zanevská. Druhé kolo se pro ni znamenalo vyřazení na Mutua Madrid Open, v němž ji zastavila Australanka Samantha Stosurová. Lepší výkon předvedla opět v madridské čtyřhře, kde se po boku Carly Suarezové Navarrové probojovala do prvního finále v úrovni Premier Mandatory. V boji o titul však prohrály s prvním světovým párem, tvořeným Italkami Erraniovou a Vinciovou. Ve druhém kole Internazionali BNL d'Italia ji vyřadila Francesca Schiavoneová. Navazující French Open znamenal překvapivé vítězství nad světovou jedničkou a obhájkyní titulu Serenou Williamsovou, která jí ve druhém kole dokázala odebrat pouze čtyři gamy. Ve čtvrtfinále však Španělce cestu pavoukem přerušila pozdější vítězka Maria Šarapovová po třísetovém průběhu. Semifinále si zahrála v ženské čtyřhře Roland Garros, opět se Suarezovou Navarrovou, kde je zastavily turnajové jedničky Pcheng Šuaj a Sie Su-wej. Bodový zisk znamenal nová kariérní maxima na žebříčku. Ve dvouhře figurovala na 27. místě a ve čtyřhře pak na 36. příčce.", "section_level": 3}, {"title": "Travnatá část a americké betony.", "content": "Na travnatém Topshelf Open ji ve čtvrtfinále zdolala americká kvalifikantka Coco Vandewegheová, přestože v úvodní sadě vedla poměrem gamů 5–2. Do londýnského Wimbledonu vstupovala jako dvacátá sedmá nasazená, ovšem v otevíracím utkání podruhé v řadě nestačila na Vandewegheovou, tentokrát ve třech sadách. Ve wimbledonském deblu hrála se Suárezovou Navarrovou z pozice turnajových šestnáctek. V úvodních dvou kolech přehrály páry Ajla Tomljanovićová a Christina McHaleová, respektive Monica Niculescuová a Klára Koukalová, aby ve třetí fázi skončily na raketách Petkovicové s Rybárikovou. Letní severoamerickou US Open Series rozehrála na stanfordském Bank of The West Classic, na kterém vyřadila obhájkyni trofeje Dominiku Cibulkovou i nenasazenou Danielu Hantuchovou. Ve čtvrtfinále však nenašla recept na třetí nasazenou Němku Angelique Kerberovou. Titul si však se Suárezovou Navarrovou odvezly ze čtyřhry, v níž hrály v roli turnajových trojek. Ve finále zdolaly dvojici Paula Kaniová a Kateřina Siniaková. Po vítězství nad kanadskou kvalifikantkou Stéphaníí Duboisovou v prvním kole Rogers Cupu, podlehla favorizované Šarapovové. Na cincinnatském Western & Southern Open prohrála první zápas s německou kvalifikantkou Annikou Beckovou. V deblové soutěži vypadly se Suárezovou Navarrovou mezi poslední osmičkou dvojic, když nestačily na pár Kimiko Dateová a Andrea Hlaváčková. Na Connecticut Open nejdříve zdolala sedmou nasazenou Saru Erraniovou, poté si poradila s čínskou kvalifikantkou Pcheng Šuaj, aby ve čtvrtfinále skončila na raketě nenasazené Camily Giorgiové. V roli dvacáté páté nasazené přijížděla na US Open. V úvodním duelu její cestu pavoukem ukončila kvalifikantka Mirjana Lučićová Baroniová po dvousetovém průběhu. Se stabilní spoluhráčkou Suarezovou Navarrovou došly v ženské čtyřhře do třetího kola, kde byly nad jejich síly sestry Serena a Venus Williamsovy.", "section_level": 3}, {"title": "Asijská část a Turnaj šampionek.", "content": "Podzimní část sezóny načala na tokijském Toray Pan Pacific Open výhrami nad Anastasií Pavljučenkovovou, čtvrtou nasazenou Jelenou Jankovićovou a Australankou Casey Dellacquovou. Ve třísetové semifinálové bitvě ji však porážku z ledna vrátila Caroline Wozniacká. V deblové části tokijské události došly se Suarezovou Navarrovou do finále, v němž je zastavila první nasazená dvojice Cara Blacková a Sania Mirzaová. Na premiérovém ročníku Wuhan Open na ni nestačily María Teresa Torrová Florová a světová dvojka Simona Halepová. Následně však byla přinucena odstoupit pro gastritidu. Navazující China Open představoval třísetovou prohru v úvodní fázi s Ruskou Jekatěrina Makarovovou. Závěrečným turnajem roku se stal WTA Tournament of Champions v Sofii. V základní skupině zvítězila ve všech duelech nad Makarovovou, Pennettaovou i Alizé Cornetovou. V semifinále však nenašla recept na pozdější vítězku Andreu Petkovicovou. Sezónu zakončila na 21. místě žebříčku dvouhry a 16. pozici čtyřhry.", "section_level": 3}, {"title": "2015: Finalistka Wimbledonu a světová trojka.", "content": "Do sezóny vstupovala mimo elitní dvacítku žebříčku a průlomový rok kariéry završila na říjnovém Turnaji mistryň jako druhá nasazená a světová trojka. Z lednového Brisbane International odstoupila pro zranění hlezna. Na Apia International Sydney ji ve čtvrtfinále přehrála Němka Angelique Kerberová. Osmifinálovou účastí se rozloučila s Australian Open, kde vypadla se světovou jedničkou Serenou Williamsovou. Debutový postup do semifinále turnaje kategorie Premier 5 dosáhla na Dubai Tennis Championships. V zápase však podlehla Češce Karolíně Plíškové. Následovala šňůra porážek až do French Open, na němž se podruhé probojovala do čtvrtfinále majoru. Nad její síly však byla další česká reprezentantka Lucie Šafářová. Travnatý Wimbledon znamenal první start v grandslamovém finále, v němž nenašla recept na favorizovanou Američanku Serenu Williamsovou. Pokles formy přišel během letní části, když nezvládla své úvodní zápasy na torontském Rogers Cupu, stejně jako na Cincinnati Masters. Následkem toho v srpnu ukončila dlouhodobou spolupráci s trenérem Alejem Mancisidorem, jehož vystřídal Sam Sumyk. Newyorský US Open přinesl vyřazení ve druhém kole od britské tenistky Johanny Kontaové. Kvalitnější výsledky se dostavily v asijské fázi roku, kde postoupila do finále Wuhan Open, v němž skrečovala bývalé světové jedničce Venus Williamsové pro poranění hlezna. Poté dosáhla na titul v nejkvalitněji hodnoceném turnaji své dosavadní kariéry, když ovládla pekingský China Open z kategorie Premier Mandatory. V závěrečném utkání zdolala jednu ze soupeřek o účast na Turnaji mistryň Timeu Bacsinszkou. Na WTA Finals 2015 přijela v roli druhé nasazené a světové trojky.", "section_level": 2}, {"title": "2016: Druhá španělská vítězka Roland Garros a světová dvojka.", "content": "Sezónu rozehrála v roli druhé nasazené na Brisbane International, kde po volném losu na počátku druhé sady druhého kola skrečovala Varvaře Lepčenkové pro bolesti levé nohy způsobené zánětem fascie plosky. Na Australian Open skončily na její raketě Anett Kontaveitová a Kirsten Flipkensová, aby ji ve třetí fázi zastavila Češka Barbora Strýcová. Během února přispěla v Kraljevu dvěma výhrami nad Srbkami Ivanou Jorovićovou a Jelenou Jankovićovou k postupu Španělek z druhé světové skupiny Fed Cupu do baráže o účast ve světové skupině. Na arabském Dubai Tennis Championships jí po volném losu vyřadila pozdější semifinalistka Elina Svitolinová z Ukrajiny. Navazující Qatar Total Open v Dauhá znamenal, po výhrách nad Nao Hibinovou a Timeou Babosovou, čtvrtfinálovou porážku od Němky Andrey Petkovicové ve třech setech. Americkou túru zahájila povinnou účastí na březnovém BNP Paribas Open v Indian Wells, kde nezvládla zahajovací duel ve druhém kole proti Američance Christině McHaleové. Blízko vyřazení se ocitla také na Miami Open, kde ve svém úvodním zápase přehrála Dominiku Cibulkovou až 7–5 v rozhodující třetí sadě. Ve čtvrté fázi však prohrála oba tiebreaky proti Bělorusce Viktorii Azarenkové, která ovládla oba březnové americké turnaje. Antukovou část roku odstartovala v polovině dubna lleidskou baráží světové skupiny proti Italkám. Podruhé v sezóně triumfovala v obou singlech, když si poradila s Francescou Schiavoneovou a v nedeli s hráčkou elitní světové desítky Robertou Vinciovou. Španělsko postoupilo po výhře 4:0 na zápasy do nejvyšší etáže Fed Cupu 2017. Halový Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu přinesl opuštění antuky mezi poslední osmičkou hráček, když prohrála s Petrou Kvitovou. Již ve druhém kole pak dohrála na Mutua Madrid Open s Rumunkou Irinou-Camelií Beguovou. Do prvního semifinále v roce se probojovala na římském Internazionali BNL d'Italia, kde ji však zdolala Američanka Madison Keysová po dvousetovém průběhu. Do druhého grandslamového a prvního pařížského finále postoupila jako světová čtyřka na French Open. V úvodu prvního kola prohrála sadu se Slovenkou Annou Karolínou Schmiedlovou, aby následně dokázala průběh duelu otočit. V další pětizápasové cestě do finále již neztratila žádný set, když na ni postupně nenašly recept Francouzka Myrtille Georgesová hrající na divokou kartu, Yanina Wickmayerová – oběma uštědřila kanára, bývalá vítězka Světlana Kuzněcovová, ve čtvrtfinále až 108. hráčka žebříčku Shelby Rogersová a v semifinále australská finalistka z roku 2010 Samantha Stosurová. V repríze wimbledonského finále z roku 2015 oplatila porážku 34leté světové jedničce Sereně Williamsové a po výhře 7–5, 6–4 za 1:43 hodiny vybojovala premiérový grandslamový titul kariéry. Po Arantxe Sánchezové Vicariové se stala druhou Španělkou, která Roland Garros vyhrála. Poměr vzájemných zápasů snížila na 2–3, když všech pět utkání dvojice odehrála na Grand Slamu. Muguruzaová se v žebříčku WTA poprvé posunula na 2. místo za Williamsovou a stala se tak po Sánchezové Vicariové první ženou z Iberského poloostrova na této pozici od roku 1996. Pohár převzala od tenisové legendy Billie Jean Kingové. Jedinou travnatou přípravou před londýnským majorem se stal premiérový ročník Mallorca Open. Jako turnajová jednička však na úvod podlehla belgické tenistce Kirsten Flipkensové po dvousetovém průběhu. Poprvé v roli druhé nasazené na grandslamu startovala ve Wimbledonu, kde si na úvod poradila s Italkou Camilou Giorgiovou ve třech sadách. Následně však za 58 minut překvapivě podlehla 124. hráčce žebříčku Janě Čepelové, která postoupila z kvalifikace. Slovenka, jež ztratila jen pět her, tak měla proti hráčkám elitní světové pětky po výhře aktivní poměr 3–2. Na olympijském turnaji startovala jako třetí nasazená. Po hladkých výhrách nad Rumunkou Andreeou Mituovou a Japonkou Nao Hibinovou dokázala ve třetím kole uhrát jen dva gamy na budoucí olympijskou šampionku Mónicu Puigovou z Portorika. Cincinnatský Western & Southern Open znamenal semifinálovou účast poté, co do této fáze prošla přes kvalifikantku 41. ženu žebříčku Tímeu Babosovou. V něm však nezvládla duel proti patnácté nasazené Češce Karolíně Plíškové, která ji dovolila uhrát jen čtyři hry. Po vítězství nad belgickou kvalifikantkou Elise Mertensovou v úvodu newoyrského US Open skončila její pouť na raketě pozdější čtvrtfinalistky Anastasije Sevastovové z Lotyšska. V podzimní asijské fázi roku odehrála čtyři turnaje a evropskou událost v Linci. Nejlepším výsledkem se stalo čtvrtfinále tokijského Toray Pan Pacific Open, kam přijížděla v roli nejvýše nasazené. V prvním kole vrátila čerstvou prohru Sevastovové, aby ji následně zastavila světová dvacítka Elina Svitolinová. Krátkou zastávku učinila na říjnovém Wuhan Open, kde nezvládla úvodní duel proti bývalé světové jedničce Jeleně Jankovićové. Na pekingském China Open ji osmifinálovou stopku vystavila jedenáctá hráčka klasifikace Petra Kvitová. Roli turnajové jedničky pak plnila na rakouském Generali Ladies Linz, jenž opustila po čtvrtfinálové porážce od Švýcarky Viktorije Golubicové. Podruhé v řadě se 14. října kvalifikovala jako šestá v pořadí na závěrečný Turnaj mistryň do Singapuru. V bílé skupině však neproměnila mečbol a vedení 5–2 na gamy v rozhodující sadě proti Karolíně Plíškové, aby jí nakonec podlehla. Porážka od Agnieszky Radwańské znamenala konec nadějí na postup do semifinále. Ve svém závěrečném duelu sezóny pak porazila vítězku skupiny Světlanu Kuzněcovovou, když po ztraceném uvodním setu Rusce dovolila uhrát jen jediný game. Sezónu zakončila na 7. místě žebříčku WTA.", "section_level": 2}, {"title": "2017: Wimbledonská vítězka a světová jednička.", "content": "Sezónu odstartovala na Brisbane International v roli čtvrté nasazené. Po třísetových výhrách nad Samanthou Stosurovou a Darjou Kasatkinovou prošla do čtvrtfinále, kde vyřadila Světlanu Kuzněcovovou. Pro zranění však skrečovala v úvodní sadě semifinále proti Francouzce Alizé Cornetové. Melbournský Australian Open znamenal vítězné duely s Novozélanďankou Marinou Erakovicovou, Američankou Samanthou Crawfordovou, Lotyškou Anastasijí Sevastovovou a také Rumunkou Soranou Cîrsteaovou. Poprvé v kariéře se na lednovém grandslamu probojovala do čtvrtfinále, v němž ji zastavila americká hráčka Coco Vandewegheová. Jako světová sedmička plnila v první polovině února roli španělské jedničky ve čtvrtfinále světové skupiny Fed Cupu proti České republice. Úvodní dvouhru s Barborou Strýcovou vyhrála, aby v nedělním singlu uhrála jen čtyři gamy na Karolínu Plíškovou. Jednalo se o její první fedcupovou porážku z dvouhry vůbec. Španělky odešly poraženy 2:3 na zápasy. Následně zamířila jako pátá nasazená na dauhaský Qatar Total Open, kde ji po vítězství nad Turkyní Çağlou Büyükakçayovou zastavila čínská tenistka Čang Šuaj po třísetovém průběhu. Další arabský turnaj, Dubai Tennis Championships, znamenal skreč v úvodním kole s Ukrajinkou Katerynou Bondarenkovou pro poranění levé Achillovy šlachy. Březnové americké akce rozehrála na BNP Paribas Open v Indian Wells, kde cestou do čtvrtfinále na její raketě zůstaly Kirsten Flipkensová, 17letá teenagerka Kayla Dayová a Elina Svitolinová. Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na světovou trojku Karolínu Plíškovou po nezvládnutých tiebreacích. Navazující Miami Open přinesl další skreč, tentokrát v osmifinále proti Dánce Caroline Wozniacké, v důsledku rozvoje nemoci. Do antukové části sezóny vstoupila vyřazeními v časné fázi turnajů. Úvodní kola nepřešla na halovém Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu ani na Mutua Madrid Open, když v prvním případě podlehla Estonce Anett Kontaveitové a ve druhém Maďarce Timea Bacsinszké. Zlepšení formy se dostavilo na římském Internazionali BNL d'Italia ve Foro Italico, na němž si zahrála semifinále. Pro poranění krku však skrečovala Elině Svitolinové v úvodní sadě. V roli obhájkyně trofeje zavítala na French Open, aby ji ve čtvrtém kole vyřadila francouzská jednička z první světové patnáctky Kristina Mladenovicová po třísetovém průběhu. Ztráta bodů znamenala vypadnutí z elitní desítky klasifikace. V travnaté přípravě na londýnský gramdslam postoupila do semifinále AEGON Classic v Birminghamu, když postupně zdolala ruskou hráčku Jelizavetu Kuličkovovou, Američanku Alison Riskeovou i její krajanku Coco Vandewegheovou, než byla zastavena australskou tenistkou Ashleigh Bartyovou. Rychlý konec jí na eastbournském AEGON International přivodila v úvodním duelu česká trojka Barbora Strýcová.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá španělská wimbledonská šampionka.", "content": "Na londýnském Wimbledonu startovala jako světová patnáctka a čtrnáctá nasazená. V úvodních třech kole na ni žádná ze soupeřek neuhrála více než šest gamů. Po výhrách nad Ruskou Jekatěrinou Alexandrovou, Belgičankou Yaninou Wickmayerovou a Rumunkou Soranou Cîrsteaovou, svedla vyrovnaný třísetový zápas se světovou jedničkou a ohájkyní finálové účasti Angelique Kerberovou, když dohnala ztrátu první sady. Němku tak připravila o možnost setrvat na čele světové klasifikace i po skončení grandslamu. Po čtvrtfinálové výhře nad sedmou nasazenou Světlanou Kuzněcovovou si v semifinále hladce poradila s překvapením turnaje, Slovenkou Magdalénou Rybárikovou figurující na 87. místě žebříčku, která jí odebrala pouze dvě hry. Ve finále, pod zataženou střechou centrálního dvorce, zvítězla za 77 minut nad desátou nasazenou Američankou a 37letou pětinásobnou šampionku Venus Williamsovou ve dvou setech, když v druhé sadě soupeřce uštědřila „kanára“. Stala se tak vůbec první tenistkou, která porazila obě sestry Williamsovy ve finále Grand Slamu. Jedinou španělskou vítězkou do té doby byla Conchita Martínezová z roku 1994, přítomná v loži hráčky jako její dočasná trenérka. Londýnským triumfem získala Španělka čtvrté turnajové vítězství na okruhu WTA Tour a proti Williamsové snížila pasivní poměr vzájemných utkání na 2–3. Zisk 2 000 bodů do žebříčku WTA znamenal návrat do elitní světové desítky, když se posunula z 15. na 5. příčku.", "section_level": 3}, {"title": "US Open Series: Titul ze Cincinnati a světová jednička ve dvouhře.", "content": "Letní americkou sezónu v rámci US Open Series rozehrála stanfordským Bank of the West Classic, na němž v roli turnajové jedničky po volném losu vyřadila Kaylu Dayovou a Anu Konjuhovou, než ji v semifinále zastavila pozdější vítězka Madison Keysová. Po přesunu do Toronta otevřela jako turnajová čtyřka Rogers Cup vítězstvími nad Kirsten Flipkensovou i Ashleigh Bartyovou. Ve čtvrtifnále však nepřešla přes pátou nasazenou Ukrajinku Elinu Svitolinovou, jež získala trofej. Následoval cincinnatský Western & Southern Open, v jehož třetí fázi oplatila čerstvou porážku Keysové. Následně proti Světlaně Kuzněcovové rozhodla zápas ve svůj prospěch až v závěru třetí sady a v semifinále jí odebrala jen pět her světová jednička Karolína Plíšková. Češku tak porazila podruhé v kariéře a po šňůře šesti vzájemných proher, když proměnila pátý mečbol. Ve finále za 57 minut deklasovala turnajovou a světovou dvojku Rumunku Simonu Halepovou při ztrátě jediného gamu. Pátým singlovým titulem na okruhu WTA Tour nedovolila Halepové stát se novou světovou jedničkou a poprvé v kariéře získala více než jednu trofej v průběhu jediného roku. Na US Open přijížděla jako třetí hráčka světa. V úvodních třech kolech předvedla dominantní výkony, když uštědřila Američance Varvaře Lepčenkové i Číňance Tuan Jing-jing po jednom „kanáru“. Ve třetí fázi pak hlavní favoritka na titul ze Španělska vyřadila, v repríze wimbledonského semifinále, Slovenku Magdalénu Rybárikovou, když jí při stejném výsledku opět dovolila uhrát jen dvě hry a poprvé postoupila do osmifinále Flushing Meadows. V něm však její cestu pavoukem zastavila třináctá nasazená Petra Kvitová, přestože Španělka vstoupila do utkání lépe a měla brejkbol na vedení 5–1. Ten však nevyužila a Češka se vrátila do první sady srovnáním na 4–4. Set poté mohla soupeřka doservírovat při vedení 6–5, ale ztracené podání si vzala zpět a rozhodl až tiebreak. V něm již dominovala Kvitová, která se ujala vedení i v první fázi druhé sady prolomením servis. Muguruzaová se pokoušela ztracenou hru získat zpět, ale ani jeden ze tří nabídnutých brejkbolů v posledním gamu za stavu 3–5, nevyužila. I přes tuto porážku se vzhledem k čtvrtfinálové prohře úřadující světové jedničky Karolíny Plíškové po US Open stala v pořadí dvacátou čtvrtou světovou jedničkou s náskokem 65 bodů na druhou Simonu Halepovou.", "section_level": 3}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodila se roku 1993 ve venezuelské metropoli Caracasu do rodiny španělského otce Josého Antonia Muguruzuay a venezuelské matky Scarlet Blancové. Má dva bratry inženýra Asiera a ekonoma Igora Muguruzuaovy. S tenisem začala ve třech letech a její první tenisovou vzpomínkou je hraní s bratry. Jako oblíbený úder uvedla servis a preferovaný pak tvrdý povrch. Když vyrůstala, byly jejími idoly američtí tenisté Serena Williamsová a Pete Sampras. Mluví španělsky a anglicky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Garbiñe Muguruzaová, celým jménem Garbiñe Muguruza Blanco, (* 8. října 1993 Caracas) je španělsko-venezuelská profesionální tenistka a mezi zářím až říjnem 2017 čtyři týdny světová jednička ve dvouhře žen, jakožto druhá taková španělská hráčka po Arantxe Sánchezové Vicariové a celkově dvacátá čtvrtá od zavedení klasifikace v roce 1975. Jako dvojnásobná singlová vítězka grandslamu představuje jedinou hráčku na okruhu, která porazila obě sestry, Venus a Serenu Williamsovy, ve finále grandslamových turnajů. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour sedm turnajů ve dvouhře a pět ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. ", "tgt_summary": "Garbiñe Muguruza Blanco (; born 8 October 1993) is a Spanish-Venezuelan tennis player and former world No. 1. Since turning professional in 2012, she has won seven singles titles, including two majors, the 2016 French Open and the 2017 Wimbledon Championships. ", "id": 2112856}
{"src_title": "Patrick Brontë", "tgt_title": "Patrick Brontë", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se jako první z deseti dětí Hugha Ó Proinntigha a Eleanor McCroryovej. Učil se na několika místech (na kováře, obchodníka s plátnem, tkalce), než se v roce 1798 stal učitelem a v roce 1802 se přestěhoval do Cambridge, kde studoval teologii na St. John's College, kde bylo jeho původní jméno Ó Proinntigha zapsáno jako Brontë. V roce 1806 získal titul bakaláře a byl jmenován kaplanem ve Wethersfield v Essexu, kde byl vysvěcen na jáhna a v roce 1809 i za kněze. V roce 1809 se stal asistentem kaplana ve Wellingtonu v Shropshire a v roce 1810 publikoval svou první báseň \"Winter Evening Thoughts\" v místních novinách, po níž následovala v roce 1811 sbírka moralistních básní \"Cottage Poems\". V následujícím roce byl jmenován zkoušejícím na Wesleyanské akademii ve Woodhouse Grove, nedaleko Guiseley, kde se setkal s Marií Branwellovou, s níž se 29. prosince 1812 oženil. Jejich první dcera Maria se narodila v roce 1814 po přestěhování do Hartsheadu v Yorkshire; jejich druhá dcera Elizabeth se narodila v roce 1815 po přestěhování rodiny do Thorntonu. Zde se narodily i ostatní děti: v roce 1816 Charlotte, v roce 1817 jediný syn Patrick Branwell, v roce 1818 dcera Emily Jane a v roce 1820 poslední dítě, dcera Anne. Patrick byl v červnu 1819 jmenován doživotním kaplanem v Haworthu a v dubnu 1820 se přestěhoval s rodinou na zdejší faru. Jeho švagrová Elizabeth Branwellová, která žila s rodinou v Thorntonu v roce 1815, přišla do jeho domácnosti v roce 1821, aby se starala o děti a opatrovala vážně nemocnou Mariu, která byla v posledním stádiu rakoviny. Rozhodla se přestěhovat k rodině natrvalo, aby vykonávala práci hospodyně. Patrick byl zodpovědný za budovu nedělní školy v Haworthu, která byla otevřena v roce 1832. Po smrti posledního jeho dcery Charlotte, která zemřela devět měsíců po své svatbě, spolupracoval s Elizabeth Gaskellovou na jejím životopise a byl zodpovědný za posmrtné vydání Charlottina prvního románu \"The Professor\" v roce 1857. Její manžel Arthur Bel Nicholls, který byl Patrickovým kaplanem, zůstal v jeho domácnosti až do Patrickovo smrti v roce 1861, kdy se vrátil do Irska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Patrick Brontë (17. března 1777, Drumballyroney, Irsko − 7. června 1861, Haworth, Anglie) byl metodistický kněz, kaplan a básník, manžel Marie Brontëové a otec spisovatelek Charlotty, Emily Jane a Anne Brontëových a básníka a malíře Patricka Branwella Bronte.", "tgt_summary": "Patrick Brontë (, ; 17 March 1777 – 7 June 1861) was an Irish Anglican priest and author who spent most of his adult life in England. He was the father of the writers Charlotte, Emily, and Anne Brontë, and of Branwell Brontë, his only son. Patrick outlived his wife, the former Maria Branwell, by forty years, by which time all of their children had died as well.", "id": 2452782}
{"src_title": "Opatství svatého Kolumbána", "tgt_title": "Bobbio Abbey", "src_document": [{"title": "Historie kláštera.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "7. století.", "content": "Svatý Kolumbánus byl pohřben 23. listopadu 615, ale i jeho následníci byli vysoce cenění svatí - svatý Atala (zemř. 627) a svatý Bertulf z Bobbia (zemř. 640), kteří nový klášter bránili proti nebezpečí se strany militantního ariánství za krále Rotharise (636 – 652). Dle pověsti Arioald, přímý předchůzce Rotharise, se stal katolíkem poté, co nechal svatého Bladulfa, mnicha z Bobbia, zavraždit, protože jej Bladulf odmítl pozdravit jako Ariána. Podle legendy Atala Bladulfa a vytrhl Arioalda z moci ďábla. Tento dvojitý zázrak vedl ke konverzi Arioalda. V roce 628, kdy svatý Bertulf podnikl pouť do Říma, papež Honorius I. vyňal Bobbio z biskupské jurisdikce a tak opatství podřídil přímo svaté stolici. Za dalšího opata, Bobolena, byl nastolen řád svatého Benedikta. Zpočátku bylo jeho dodržování nepovinné, avšak v průběhu času nahradil přísnější Řád svatého Kolumbána a Bobbio se připojilo ke kongregaci Monte Cassino. V roce 643 na žádost Rotharise a královny Gundelbergy papež Theodor I. udělil opatovi Bobbia právo používat mitru a ostatní pontifikální odznaky. Během nepokojů v 7. století se Bobbio stalo centrem katolické víry a kultury. Přes snahy stoupenců sv. Kolumbána se zvyšoval počet Lombardů, kteří se připojili ke katolické církvi. Ale během první poloviny 7. století se velmi rozsáhlé území mezi Turínem a Veronou, Janovem a Milánem ocitlo ve značných náboženských nepokojích. Až za vlády dobyvatele Griomoalda I. z Beneventa (663 – 673), který sám konvertoval, teprve většina lidu přijala katolickou víru. Od tohoto okamžiku ariánství výrazně ustoupilo na západ.", "section_level": 2}, {"title": "8. století a dále.", "content": "Theodelindin synovec Aripert I. (653 - 663) obnovil právo papeže ke všem pozemkům Bobbia. Aripelt II. tento stav papež Janu VII. v roce 707 potvrdil. Lombardi papeže těchto práv brzy zase zbavili, avšak v roce 756 byl Aistulf Pipinem Krátkým donucen se pozemků vzdát. V roce 1153 Fridrich Barbarossa potvrdil dvěma chartami různá práva a majetek. Sláva Bobbia dosáhla až do Irska a pověst sv. Kolumbána přilákala mnoho dalších irských věřících. Nástupcem Bobolena mohl být jistý 'Comgall'. Biskup Cummian, který resignoval na svůj post v Irsku, aby se stal mnichem v Bobbiu. Zemřel v opatství kolem roku 730.", "section_level": 2}, {"title": "Biskupství v Bobbiu.", "content": "V roce 1014 císař Jindřich II., při příležitosti své korunovace v Římě, dosáhl u papeže Benedikta VIII. zřízení biskupství v Bobbiu. První biskup Peter Aldus byl opatem v Bobbiu od roku 999 a jeho biskupští následovníci po dlouhou dobu žili v opatství, kde mnoho z nich bylo mnichy. Od roku 1133 nebo 1161 Bobbio podřízeno arcibiskupství v Janově. Od té doby docházelo mezi biskupem a mnichy ke sporům a roce 1199 Innocenc III. vyslal dva vyslance, aby opatství obnovili v záležitostech duchovních i světských, a vybavil biskupa oprávněním sesadit opata, pokud se ve stanovené lhůtě sám nepodřídí.", "section_level": 2}, {"title": "Zrušení.", "content": "Opatství svatého Kolumbána a kostel byli benediktinům zabaveny francouzskými okupačními vojsky v roce 1803, kdy bylo opatství zrušeno.", "section_level": 2}, {"title": "Bazilika.", "content": "Současná bazilika sv. Kolumbána (1456–1530) nahradila starou renesanční budovu. Ve svatých nápisech kolem hlavní lodi baziliky je pouze jedna citace, která jí dává mimořádného významu. Toto pouhé zjištění dovoluje interpretaci celých pasáží z bible. Tato věta je verš 6.63 z evangelia svatého Jana, tento verš získává zvláštní souvislosti, pokud se čte v souvislosti se složitými okolnostmi ohledně církve v dobách, kdy se vytvářela výzdoba baziliky. Rovněž renesanční fresky se týkají náboženských sporů v církvi v době renesance. Bazilika má tvar románského kříže s lodí a dvěma chodbami, transeptem a pravoúhlou apsidou. Její součástí je křtitelnice z 9. století. Freskovou výzdobu lodi vytvořil Bernardino Lanzani v 16. století. Krypta z 15. století ukrývá sarkofágy sv. Kolumbána od Giovanniho dei Patriarchi (1480) a sarkofágy prvních dvou opatů - svatého Attaly a svatého Bertulfa. V kryptě je rovněž mozaiková dlažba z 12. století s příběhem Makabejského povstání. Zvonice z konce 9. století a menší apsidou pochází z původní románské budovy. \"Torre del Comune\" (Obecní věž) byla postavena v letech 1456 - 1485. Muzeum v opatství obsahuje nálezy a zbytky z dob Starověkého Říma (hroby, oltáře, sochy) a z dob Langobardů (nápisy, náhrobní kameny). Rovněž se zde nachází polyptych od Bernardina Luiniho a bobbijská kolekce Monza ampullae – tj. poutnických lahví ze 6. století, která je druhá největší na světě.", "section_level": 1}, {"title": "Knihovna.", "content": "Jádrem knihovny v opatství byly rukopisy, které si Kolumbán přinesl z Irska (ačkoli jich patrně nebylo mnoho) a pojednání, která sám napsal. Učenec svatý Dungal (zemřel po roce 827) odkázal opatství svou cennou knihovnu, která se skládala z cca 27 svazků. Koncem 9. století katalog zveřejněný Ludovicem Antoniem Muratorim (ale nyní nahrazený vydáním od M. Tosi) prokazoval, že v té době každá oblast vědění, duchovní nebo světské, byla v této knihovně zastoupena. Katalog uvádí více než 600 svazků. Mnoho z těchto knih bylo ztraceno, ale ty, které se zachovaly, jsou stále považovány za hlavní poklady pozdějších sbírek, jejichž byly součástí. V roce 1616 kardinál Federico Borromeo si pro Ambrosiánskou knihovnu v Milánu vzal osmdesát šest svazků, včetně slavného \"Bobbio Orosius\", \"Antigonáře z Bangoru\"a \"Bobbio Jerome\" a palimpsestské gótské verze bible od Ulfilase. Dvacet šest svazků bylo v roce 1618 věnováno papeži Pavlu V. pro Vatikánskou knihovnu. Mnoho dalších bylo posláno do Turína, kde vedle těch, které byly v Královských archivech, bylo sedmdesát jedna z nich uloženo v univerzitní knihovně až do ničivého ohně z 26. ledna 1904. Gerbert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), se stal opatem v Bobbiu v roce 982 a za pomoci mnoha prastarých pojednání, která zde našel, sestavil své slavné dílo o geometrii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klášter v Bobbiu (italsky \"Abbazia di San Colombano\") je opatství založené Irem, sv. Kolumbánem v roce 614, kolem něhož později vyrostlo město Bobbio v provincii Piacenza, v Emilia-Romagna v Itálii. Je zasvěceno sv. Kolumbánovi. Bylo slavným centrem odporu proti Ariánství a jako jedna z největších knihoven středověku bylo předobrazem kláštera v románu Jméno růže od Umberta Eca. Opatství bylo zrušeno v době francouzské nadvlády v roce 1803, ačkoli mnoho z budov bylo zachováno k jiným způsobům využití. ", "tgt_summary": "Bobbio Abbey (Italian: \"Abbazia di San Colombano\") is a monastery founded by Irish Saint Columbanus in 614, around which later grew up the town of Bobbio, in the province of Piacenza, Emilia-Romagna, Italy. It is dedicated to Saint Columbanus. It was famous as a centre of resistance to Arianism and as one of the greatest libraries in the Middle Ages, and was the original on which the monastery in Umberto Eco's novel \"The Name of the Rose\" was based, together with Sacra di San Michele. The abbey was dissolved under the French administration in 1803, although many of the buildings remain in other uses.", "id": 8713}
{"src_title": "Grand Prix Švýcarska 1950", "tgt_title": "1950 Swiss Grand Prix", "src_document": [{"title": "Pruběh závodu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Účastníci.", "content": "Největší favorit závodu Alfa Romeo, přivezl na švýcarský okruh osvědčený vůz Alfa Romeo 158. Za jeho volantem bylo silné trio F - Fangio, Farina, Fagioli. Scuderia Ferrari odpověděla čtveřicí pilotů neméně slavných jmen: Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Raymond Sommer a Peter Whitehead, kteří měli k dispozici vůz s označením 125, pouze Sommer jel s vozem Ferrari 166/F2. Nejpočetněji byla ve Švýcarsku zastoupena značka Maserati a to o celkovém počtu osmi vozů. Scuderia Achille Varzi, která musela narychlo řešit problém pilotů, jelikož Alfredo Pian i José Froilan González se při předchozí Grand Prix Monaka zranili, povolala motocyklového šampióna Nella Paganiho. Dalším týmem, který používal vozy Maserati byla Officine Alfieri Maserati s jezdci Louisem Chironem a Franco Rolem. Zatímco tým Enrico Platé vsázel na svou šlechtickou sestavu Princ Bira z Thajska a baron Toulo de Graffenried ze Švýcarska. Felice Bonetto ze Scuderia Milano jako jediný startoval s vozem Maserati 4CLT/50, zatímco ostatní vsadili na spolehlivý Maserati 4CLT/48. Po úspěšné premiéře na domácí Grand Prix Velké Británie s Alfou Romeo, se Reg Parnell představil na trati v Bremgarten s vozem Maserati týmu Scuderia Ambrosiana. A posledním kdo sedlal Maserati byl domácí pilot Toni Branca s typem 4CL. Seznam italských značek uzavírá poměrně neznámá značka SVA (Societa Valdostana Automobili) v jejíž útrobách se schovává agregát od automobilky Fiat a jejímž pilotem byl Švýcar Rudi Fischer. Jediným neitalským týmem byl Talbot, který přivezl také hojné zastoupení. Tři vozy přivezl tovární tým a s ním přijeli jezdci Yves Giraud-Cabantous, Eugène Martin a Louis Rosier. Další tři vozy byly v soukromých rukou Belgičana Johnny Claese, Francouze Philippe Etançelina a Američana Harry Schella., který při předchozí Grand Prix představil neobvyklý koncept vozu s motorem vzadu Cooper T 12", "section_level": 2}, {"title": "Závod.", "content": "V kvalifikaci se nejlépe dařilo vozům Alfa Romeo a podle očekávání obsadily celou první řadu v pořadí Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina a Luigi Fagioli. Ale pouze první dva jmenovaní dokázali zajet časy pod 2:43, Fagioli ztratil již tři minuty. Zatímco vozy Ferrari ve složení Luigi Villoresi a Alberto Ascari na milánskou značku nestačily a zajistily si druhou řadu na startovním roštu, který měl schéma 3-2-3. Zatímco Ferrari na nejpomalejší Alfu ztrácelo necelou minutu, rozdíl dalších konkurentů byl téměř propastný. Třetí Ferrari Raymonda Sommera dojelo na třináctém místě (á 12 minut) a Peter Whitehead se zeleným Ferrari měl problémy s technikou a nedokázal zajet kvalifikační čas, stejně jako Franco Rol, Reg Parnell a Rudi Fischer. Ještě před startem Grand Prix Švýcarska, odstoupil pro zranění Franco Rol, který si v kvalifikaci vyjel 17. místo. Hned po startu se z druhé řady vklínil mezi Alfy Romeo, Alberto Ascari na Ferrari a tak v prvním kole bylo pořadí Fangio, Farina, Ascari, Fagioli a Villoresi. Alberto Ascari však tempu svých největších soupeřů a ve třetím kole mu vypověděla službu olejová pumpa a Ital musel ze závodu odstoupit. Ještě předtím havaroval Yves Giraud-Cabantous. Čest Ferrari byla v rukou Villoresiho, který dokonce úspěšně zaútočil na třetí Alfu opatrně jedoucího Fagioliho. Zdálo se, že Villoresi zaútočí i na vedoucí duo, ale na konci osmého kola jeho vůz začal ztrácet na výkonu a zpomaloval až v devátém kole zastavil s poškozeným motorem. Fangio využil postavení na pole positions a ujal se vedení, s Farinou za zády. Fagioli na třetí Alfě je výrazněji pomalejší a na třetí místo se posunul jen díky odstoupení nejprve Ascariho a později Villoresiho. Na čtvrtou příčku se postupně propracoval Princ Bira se svým Maserati, v průběhu závodu se několikrát propadl startovním polem, ale diky houževnatosti a také částečně odstoupením několika soupeřů se na čtvrtou pozici vrátil a udržel jí až do cíle. Zatímco Bira musí do boxů pro benzín na jeho místo se prodral Philippe Etançelin na voze Talbot-Lago. Během pár kol se strhl nelítostný boj o čtvrtou příčku mezi Etancelinem a dalším pilotem Talbotu Eugène Martinem, který v 19. kole svou snahu přehnal a po pár kotrmelcích skončil mimo trať. Také Etançelin musel ze závodu odstoupit pro poruchu na převodovce a na jeho pozici ho nahradil Louis Rosier. Mezitím se Fangio a Farina pravidelně střídají na čele závodu než se ve 33. kole odporoučela elektrická instalace ve voze Fangia. Giuseppe Farina si vedení udržel až do cíle a zvítězil před Luigim Fagiolim na další Alfě, na pódium je doprovodil třetí Louis Rosier s Talbotem. Pohromu pro Ferrari dovršil Raymond Sommer, který odstoupil pro poruchu motoru.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bodové umístění.", "content": "V závorce body získane v této GP:", "section_level": 2}], "src_summary": "Grand Prix Švýcarska 1950 (X.Großer Preis der Schweiz) byla čtvrtým závodem nově vzniklého šampionátu Formule 1 a zároveň osmým závodem vozů F1. Závod se uskutečnil 4. června na okruhu Bremgarten dva týdny po Grand Prix Monaka a pár dní po 500 mil v Indianapolis, která se obešla bez účasti evropských jezdců i týmů. Pokud nepočítáme vozy Maserati a Alfa Romeo, které byly speciálně upravené pro americké závody. ", "tgt_summary": "The 1950 Swiss Grand Prix, formally titled the Großer Preis der Schweiz für Automobile, was a Formula One motor race held on 4 June 1950 at Bremgarten. It was race four of seven in the 1950 World Championship of Drivers. The 42-lap race was won by Alfa Romeo driver Nino Farina after he started from second position. His teammate Luigi Fagioli finished second and Talbot-Lago driver Louis Rosier came in third.", "id": 382441}
{"src_title": "Grand Prix Belgie 1950", "tgt_title": "1950 Belgian Grand Prix", "src_document": [{"title": "Pruběh závodu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Účastníci.", "content": "Do belgického lázeňského města Spa Francorchamps se sjelo pouze 14 závodních strojů. Alfa Romeo již tradičně přivezla svojí osvědčenou trojici a prakticky již jediné uchazeče o titul, Farinu, Fangia a Fagioliho. Ferrari připravilo pro své piloty odlišné vozy s novým 12 válcovým motorem o objemu 3,3 l. Luigi Villoresi startoval s vozem Ferrari 125, zatímco Alberto Ascari, jehož otec Antonio zde zvítězil v roce 1925, kočíroval Ferrari 275. Nejpočetněji byla zastoupena francouzská značka Talbot, jejíž tovární tým nasadil zkušeného Louise Rosiera, který zde již zvítězil v roce 1949, dále představil Philippe Etançelina a Yves Giraud-Cabantouse. Další vozy Talbot, ale bez tovární podpory, přivezli Raymond Sommer, Eugène Chaboud, Pierre Levegh a Johnny Claes. Startovní listinu uzavíral Geoff Crossley s vozem Alta a Toni Branca s vozem Maserati.", "section_level": 2}, {"title": "Závod.", "content": "Stejně jako v ostatních závodech tak i v Belgii opanovaly čelo startovního pole všechny tři Alfetty. Z tohoto tria si nejlépe počínal vedoucí muž šampionátu Giuseppe Farina jen těsně sledován Fangiem a Fagiolim. Do druhé řady se postavil Luigi Villoresi s vozem Ferrari a překvapivě Raymond Sommer na Talbotu, Alberto Ascari na druhém Ferrari startoval až ze sedmého místa. Farina na startu zaspal a proklouzl před něj Fangio, pozice si prohodili i Fagioli s Villoresim a na pátou příčku se prodral Ascari. Čelo startovního pole tak ovládla rudá barva italských strojů, za kterou se seřadili modré Talboty. Prvním nešťastníkem závodu byl Yves Giraud – Cabantous, který musel již ve druhém kole odstoupit pro poruchu na olejové pumpě. Nadvláda Alfy Romeo se začala projevovat hned od počátku závodu zatímco dvojice Fangio Farina se začala rychle vzdalovat svým pronásledovatelům, Luigi Fagioli, díky rychlosti svého vozu, získal zpět ztracenou pozici na startu, když už v prvním kole předjel Villoresiho. Největším překvapením při průjezdu do třetího kola byla pozice Alberta Ascariho, který se z neznámých důvodů objevil v těsném závěsu za vozy Talbot Raymonda Sommera, Philippe Etancelina a Louise Rosiera. V sedmém kole zamířil Fangio do boxu a přenechal tak pozici stájovému kolegovi Farinovi. Výborně si v závodě počínal Raymond Sommer, nejprve zasadil úder Ferrari, když v osmém kole předjel Villoresiho a začal se přibližovat Alfettam a když do boxu zajel i Farina a později i Fagioli, ujal se vedení. Vedení si Sommer užil jen pět kol, poté začal vynechávat motor v jeho voze a Francouz musel přenechat pozici Farinovi. Farinova Alfa pomalu začala ztrácet na výkonu a po dvou kolech se do čela dostal znovu Fangio. Závod nesedl vozům Talbot a v průběhu několika kol postupně odstoupili Philippe Etancelin, Raymond Sommer a Eugene Chaboud. Pomalu jedoucí Alfetta Giuseppe Farini musela přepustit i druhou pozici Fagiolimu a v posledním kole se musela sklonit i před Rosierem na Talbotu. Juan Manuel Fangio si vítězstvím a ziskem 8 bodů si zachoval šanci na zisk titulu. Fagioli po třech druhých místech nastřádal 18 bodů a dostal se tak před Fangia o pouhý bod, Farina v závodě získal důležité tři body a další bod za nejrychlejší kolo a upevnil si tak vedení v šampionátu.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bodové umístění.", "content": "V závorce body získane v této GP:", "section_level": 2}], "src_summary": "Grand Prix Belgie 1950 (XII. Grote Prijs Van Belgie) byla pátým závodem nově vzniklého šampionátu Formule 1 a zároveň desátým závodem vozů F1. Závod se uskutečnil 18. června na okruhu Circuit de Spa-Francorchamps. Belgickému závodu předcházela britská British Empire Trophy, která se do mistrovství světa nezapočítávala a účastnili se jí především domácí piloti.", "tgt_summary": "The 1950 Belgian Grand Prix, formally titled the Grand Prix Automobile de Belgique, was a Formula One motor race held on 18 June 1950 at Spa-Francorchamps. It was race five of seven in the 1950 World Championship of Drivers. The 35-lap race was won by Alfa Romeo driver Juan Manuel Fangio after he started from second position. His teammate Luigi Fagioli finished second and Talbot-Lago driver Louis Rosier came in third.", "id": 107197}
{"src_title": "Grand Prix Itálie 1950", "tgt_title": "1950 Italian Grand Prix", "src_document": [{"title": "Průběh závodu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Účastníci.", "content": "Startovní listina závodu Formule 1 v italské Monze čítala celkem 27 vozů a patřila k těm vůbec nejdelším. Alfa Romeo přihlásila hned pětici vozů, po boku trojice uchazečů o titul Fangio, Fagioli a Farina se objevil Consalvo Sanesi a Piero Taruffi. Fangio a Farina měli možnost startovat s novým modelem Alfa Romeo 159, vůz částečně vycházel z verze vozu 158, od kterého se výrazně liší především zdokonaleným brzdovým systémem, modifikovanou rozvodovkou a úplně novou zadní nápravou De Dion. Výkon motoru vzrostl na 425 CV při 9300 otáčkách (jednalo se o motor o objemu 1500cc), jedinou nevýhodou motoru byla jeho nadměrná spotřeba (na 1 litr ujel vůz 0,582 km). Domácí konkurent, Scuderia Ferrari, přivezl na milánský okruh pouze vozy pro Alberta Ascariho a Dorina Serafiniho, který přešel z motocyklů na automobily. Scuderia tak oficiálně představila nové Ferrari 375, které disponovalo vidlicovým 12válcovým motorem s úhlem rozevření 60° a o objemu 4.500 cc, první verze motoru měla výkon 330 koní při 7000 otáčkách. Na startu se objevilo ještě soukromé Ferrari 125 Brita Petera Whiteheada a hybridní vůz Ferrari 166 Clemente Biondettiho s motorem Jaguar. Dalším domácím účastníkem byla automobilka Maserati, která již tradičně připravila vozy pro týmy Officine Alfieri Maserati (Franco Rol a Louis Chiron), Enrico Plate (Princ Bira a Toulo de Graffenried), Scuderia Ambrosiana (David Murray) a Scuderia Milano (Felice Bonetto a Franco Comotti). Soukromé Maserati na Monzu přivezl Paul Pietsch, jenž se stal prvním Němcem startující v mistrovství světa formule 1. Značný útlum automobilky Talbot se projevil především v neúčasti továrního týmu, na startu se Talboty prezentovali v menších týmech nebo v rukou soukromníků. Další francouzská automobilka Simca přivezla vozy pro Maurice Trintignanta a Roberta Manzona.", "section_level": 2}, {"title": "Závod.", "content": "Již v kvalifikaci ukázala Alfa Romeo v čem je její síla...výkon, lehkost a ovladatelnost, ale Ferrari se neztratilo a kdo očekával, že bude při své váze (o 120 kg těžší než Alfa) neohrabané a bude těžit spíše z menší spotřeby a menšího počtu zastávek v boxu. Alberto Ascari ztratil pouze dvě desetiny na vítěze kvalifikace Fangia a to ještě jel za horších meteorologických podmínek. Na třetím místě skončil Giuseppe Farina a první řadu zkompletoval Consalvo Sanesi taktéž na Alfě. Luigi Fagioli se kvalifikoval na pátém místě a cesta k titulu se mu mírně zkomplikovala. Nejlépe odstartoval Farina, před Fangiem a Sanesim, zatímco Ascari na startu zaspal a zařadil se za tuto trojici. Po průjezdu prvním kolem je mladý Ascari již za Farinou na druhém místě, pronásledován čtveřicí Fangio, Sanesi, Taruffi a Fagioli. Oba piloti v čele závodu pomalu kolo za kolem navyšovali náskok před svými pronásledovately i přesto, že Fangio zajel v sedmém kole nejrychlejší kolo. Ve 14 kole se Ascari dostal před Farinu a vedl závod, ale jeho radost trvala pouhá dvě kola, když ho opět vystřídal Farina. Ascari si vychutnal pohár hořkosti až do dna, skvěle rozjetý závod zastavila zlomená zadní náprava. Farina si na čele získal již bezkonkurenční náskok, který nepustil až do cíle. Díky gestu Serafiniho, mohl Ascari po návratu do boxů pokračovat v závodě. Fangio zastavil v boxech ve 24. kole a jeho Alfa byla definitivně nepojízdná. Vedení týmu povolalo do depa Taruffiho a ten předal vůz Fangiovi, naděje na zisk titulu byla znovu oživena. Fangio se vydal na stíhací jízdu, ale po deseti kolech se z motoru vyvalil bílý kouř a to znamenalo definitivní konec všech nadějí. Farina v 50. kole zajel do boxu ke druhé zastávce a po jejím opuštění měl luxusní náskok jedné a půl minuty na Ascariho. Giuseppe Farina si třetím vítězstvím v sezóně zajistil titul mistra světa.", "section_level": 2}], "src_summary": "Grand Prix Itálie (XXI Gran Premio d'Italia) byla sedmým závodem sezóny 1950, který se konal 3. září 1950 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. Šanci získat titul mistra světa mělo pouze hvězdné F trio z týmu Alfa Romeo, Juan Manuel Fangio, který měl na svém kontě 26 bodů a dvou bodový náskok před druhým Fagiolim. Fangiovi stačilo k zisku titulu dojet na druhém místě, nebo bodovat na třetím, čtvrtém či pátém místě a to za předpokladu, že Farina nezvítězí. Giuseppe Farina utočil na titul ze třetí pozice se čtyřbodovou ztrátou, a k zisku titulu musel zvítězit a doufat, že Fangio nebude lepší než třetí. Paradoxně nejhůře na tom byl druhý muž celkového pořadí Luigi Fagioli, který získal již čtyři druhá místa, a protože pravidla dovolovala započítat pouze čtyři nejlepší výsledky, Fagioli musel zvítězit a spoléhat na to, že Farina nezíská lepší než třetí místo a Fangio páté místo. V tomto ohledu na tom byli Farina a Fangio lépe, oba totiž bodovali pouze třikrát a tak se jim žádný výsledek nebude škrtat. ", "tgt_summary": "The 1950 Italian Grand Prix was a Formula One motor race held on 3 September 1950 at Autodromo Nazionale di Monza. It was race 7 of 7 in the 1950 World Championship of Drivers. In this race, Nino Farina became the first World Drivers' Champion, and the only driver to win the title in his home country.", "id": 2026504}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2013/14", "tgt_title": "2013–14 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastní celkem 76 týmů z 54 členských zemí UEFA (Lichtenštejnsko neorganizuje žádnou vlastní ligovou soutěž a Gibraltar se bude účastnit až od sezony 2014/15). Každá země má přidělený počet míst podle koeficientů UEFA. Obhájce titulu, Bayern Mnichov, má místo v základní skupině jisté díky vítězství v předchozím ročníku soutěže.", "section_level": 1}, {"title": "Týmy.", "content": "Čísla v závorkách udávají ligové umístění.", "section_level": 2}, {"title": "Termíny hracích dnů a data losování.", "content": "Všechna losování se uskuteční v Nyonu (Švýcarsko), pokud není uvedeno jinak.", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 24. června 2013. Úvodní zápasy se odehrály 2. a odvety 9. července 2013.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 16. a 17. července, odvety 23. a 24. července 2013.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los se uskutečnil 19. července 2013. Třetí předkolo bylo rozděleno do dvou samostatných částí: jedna pro mistry a druhá pro týmy z nižších pozic. Poražené týmy se kvalifikovaly do 4. předkola Evropské ligy UEFA 2013/14. Úvodní zápasy se odehrály 30. a 31. července, odvety 6. a 7. srpna 2013.!colspan=\"6\"|Mistrovská část !colspan=\"6\"|Nemistrovská část", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo (play-off předkolo).", "content": "Los se uskutečnil 9. srpna 2013. Čtvrté předkolo bylo rozděleno do dvou samostatných částí: jedna pro mistry a druhá pro týmy z nižších pozic. Poražené týmy se kvalifikovaly do skupinové fáze Evropské ligy UEFA 2013/14. Úvodní zápasy se odehrály 20. a 21. srpna, odvety o týden později 27. a 28. srpna.!colspan=\"6\"|Mistrovská část !colspan=\"6\"|Nemistrovská část", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Los se uskutečnil 29. srpna 2013 v Monaku. Pokud budou mít dva či více týmů ve skupině stejný počet bodů, budou použita následující kritéria:", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Při losu osmifinálových dvojic bylo 16 týmů rozděleno do dvou košů po osmi. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Los se uskutečnil 16. prosince 2013. První zápasy byly na programu 18. a 19. nebo 25. a 26. února, odvety pak pro týmy z prvního termínu 11. a 12. března, týmy z druhého termínu 18. a 19. března 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Los čtvrtfinále se uskutečnil 21. března 2014. Úvodní zápasy byly hrány 1. a 2. dubna, odvety 8. a 9. dubna 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Los semifinále se uskutečnil 11. dubna 2014. Úvodní zápasy budou hrány 22. a 23. dubna, odvety 29. a 30. dubna 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se odehrál v sobotu 24. května 2014 na stadionu Estádio da Luz v Lisabonu. Rozhodnutí o držiteli trofeje padlo až v prodloužení.", "section_level": 2}, {"title": "Nejlepší střelci.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Sezóna 2013/14 Ligy mistrů UEFA byla 59. ročníkem klubové soutěže pro nejlepší evropské fotbalové týmy. Obhájcem titulu byl německý klub Bayern Mnichov, který ve finále předchozího ročníku porazil Borussia Dortmund 2:1. Vítěz soutěže se kvalifikoval na Mistrovství světa ve fotbale klubů 2014 a také do Superpoháru UEFA 2014. ", "tgt_summary": "The 2013–14 UEFA Champions League was the 59th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 22nd season since it was renamed from the European Champion Clubs' Cup to the UEFA Champions League. ", "id": 33564}
{"src_title": "Evropská liga UEFA 2013/14", "tgt_title": "2013–14 UEFA Europa League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastní celkem 194 týmů z 53 členských zemí UEFA (Gibraltar se bude účastnit až od sezony 2014/15). Každá země má přidělený počet míst podle koeficientů UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení týmů.", "content": "Vítěz Evropské ligy má zajištěno účastnické místo ve skupinové fázi následujícího ročníku. Protože vítěz Evropské ligy ze sezóny 2012/13 Chelsea FC se kvalifikoval do Ligy mistrů 2013/14, rezervované místo se uvolnilo a byly provedeny tyto změny:", "section_level": 2}, {"title": "Termíny hracích dnů a data losování.", "content": "Všechna losování se uskuteční v Nyonu (Švýcarsko), pokud není uvedeno jinak.", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 24. června 2013. Úvodní zápasy se odehrály 2., 3. a 4. července. Odvety 9., 10. a 11. července 2013.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 16. a 18. července. Odvety 25. července 2013.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los třetího předkola se uskutečnil 19. července 2013. Úvodní zápasy se odehrály 1. srpna, odvety 8. srpna 2013. Zdroje:", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo (play-off předkolo).", "content": "Los čtvrtého předkola (někdy také nazývaného jako play-off) se uskutečnil 9. srpna 2013. Úvodní zápasy se odehrály 22. srpna, odvety 29. srpna 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Termín losu – 30. srpna 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Šestnáctifinále.", "content": "Los šestnáctifinále a osmifinále se uskutečnil 16. prosince 2013. Úvodní zápasy byly hrány 20. února, odvety 27. února 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 13. března, odvety 20. března 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Los čtvrtfinále proběhl 21. března 2014. Úvodní zápasy byly hrány 3. dubna, odvety 10. dubna 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Los semifinále proběhl 11. dubna 2014. Úvodní zápasy byly hrány 24. dubna, odvety 1. května 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se odehrál 14. května 2014 na stadionu Juventus Stadium v Turíně.", "section_level": 2}], "src_summary": "Evropská liga UEFA 2013/14 byla 5. ročníkem klubové soutěže hrané pod názvem Evropská liga UEFA a celkově 43. ročníkem soutěže dříve zvané Pohár UEFA. Finále tohoto ročníku se odehrálo 14. května 2014 na stadionu Juventus Stadium v Itálii. Obhájcem titulu byl anglický klub Chelsea FC, který ve finále předchozího ročníku porazil Benfiku Lisabon 2:1. Vítěz soutěže se kvalifikoval do Superpoháru UEFA 2014. ", "tgt_summary": "The 2013–14 UEFA Europa League was the 43rd season of Europe's secondary club football tournament organised by UEFA, and the fifth season under its current title. ", "id": 1150018}
{"src_title": "Neerja Bhanotová", "tgt_title": "Neerja Bhanot", "src_document": [{"title": "Přepadení.", "content": "Neerja Bhanotová byla hlavní letuškou linkového letu Pan Am Flight 73 z Bombaje do USA. Letadlo bylo přepadeno čtyřmi ozbrojenými muži 5. září 1986 v Karáčí, Pákistán. Na palubě bylo 361 pasažérů a 19 členů posádky. Teroristé chtěli změnit cíl letu na Kypr a propustit několik dalších členů své skupiny z vězení. Poté, co se teroristé dostali do letadla, Bhanotová varovala posádku pilotní kabiny, která opustila kokpit, takže letadlo nemohlo vzlétnout. Jako hlavní letuška přebrala velení letu. Teroristé byli členy Organizace Abú Nidala se zázemím v Libyi. Pověřili Bhanotovou posbíráním cestovních pasů všech pasažérů. Spolu s ostatními letuškami skryla pasy amerických občanů pod sedačky či do odpadkových košů, takže teroristé nemohli mezi pasažéry rozlišit Američany, které chtěli využít k vydírání. Po 17 hodinách teroristé spustili palbu a odpálili výbušniny. Bhanotová otevřela jedny z únikových dveří, spustila evakuační skluzavku a pomáhala pasažérům s opuštěním letadla. Letadlo neopustila a naopak svým tělem bránila evakuující pasažéry, zejména děti. Byla zastřelena ve chvíli, kdy se stala živým štítem tří dětí. Ze 41 Američanů na palubě byli zastřeleni pouze dva. Jedno z dětí, které se zachránily, tehdy sedmiletý chlapec, se později stal leteckým kapitánem a prohlásil, že Bhanotová byla jeho inspirací a vděčí jí za každý den svého života. Bhanotová si získala mezinárodní uznání a stala se nejmladší nositelkou vyznamenání Ašókačakra, nejvyššího indického řádu za odvahu v mírové době, a získala i řadu ocenění v USA.", "section_level": 1}, {"title": "Filmové zpracování.", "content": "V únoru 2016 měl premiéru bollywoodský film \"Neerja\", který podle scénáře Saiwyna Quadrase natočil režisér Ram Madhvani se Sonam Kapoorovou v hlavní roli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Neerja Bhanot, (7. září 1963 Čandígarh, Paňdžáb, Indie – 5. září 1986 Karáčí, Pákistán) byla hlavní stevardkou společnosti Pan Am se sídlem v indické Bombaji, která byla zastřelena během teroristického útoku 5. září 1986, kdy tím, že zabránila startu letadla a otevřela nouzový východ, zachránila přes 300 pasažérů. Posmrtně se stala nositelkou nejvyššího indického vojenského vyznamenání za odvahu – Ašókačakra (pojmenovaném podle kola Ašókačakry).", "tgt_summary": "Neerja Bhanot, Ashoka Chakra (7 September 1963 – 5 September 1986) was an Indian head purser who died while saving passengers on Pan Am Flight 73 which had been hijacked by terrorists during a stopover in Karachi, Pakistan, on 5 September 1986. Posthumously, she became the youngest recipient of India's highest peacetime gallantry, the Ashok Chakra Award, as well as several other accolades from the government of Pakistan and the United States. She was shot while helping passengers escape through the emergency exits.She helped to escape all the passengers. Her life and heroism inspired the biopic \"Neerja\", which was released in 2016 and was directed by Ram Madhvani starring Sonam Kapoor.", "id": 421714}
{"src_title": "Hermodice carunculata", "tgt_title": "Bearded fireworm", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Mnohoštětinatec \"Hermodice carunculata\" připomíná hojně ochlupenou housenku motýla či poněkud protáhlou stonožku. Obvykle bývá 15 cm dlouhý, může však dosáhnout až dvojnásobné délky. Tělo sestává ze 60 až 107 shodných článků, oddělených tenkou bílou linií a chráněných kutikulou. Každý článek je vybaven párem primitivních nožek, tzv. parapodií, chomáčem štětin a párem bilaterálně postavených žáber. Přední část živočicha je rozeznatelná díky malým výrůstkům se smyslovou funkcí, zv. caruncle, zvláštním typem pro kroužkovce typického hmatového prstíku. Caruncle mají stejnou barvu jako žábry prvních čtyř článků. Barva \"Hormodice carunculata\" je různá, od červenavé a žlutavé přes zelenavou, šedavou až bílou s perlovým leskem.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt a prostředí.", "content": "\"Hermodice carunculata\" se vyskytuje v tropických a subtropických vodách Atlantského oceánu. Holotypním exemplářem je jedinec z pobřeží karibského ostrova Antigua. Na východě zasahuje rozšíření od pobřeží Alžírska po Libérii, v severní části Středozemí po břehy Jaderského moře, na západě od jihovýchodního pobřeží USA po Guayanu, včetně Mexického zálivu, a Karibského moře. Obývá širokou škálu prostředí: skaliska, korálové útesy, písčitá i bahnitá mořská dna, porosty mořských řas, lze jej nalézt na plovoucím dřevě i v přístavních docích, od mělčin do čtyřicetimetrové hloubky. Udává se, že mu vyhovuje teplota vody od 18 do 26 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování a potrava.", "content": "Mnohoštětinatci rodu \"Hermodice\" jsou hermafroditi a všežravci. Jsou aktivní lovci hvězdic a ježovek, napadají korály a sasanky, ale nepohrdnou ani mršinou. Protože nezřídka hodují na rybách uvízlých v sítích, mohou být spolu s rybářskými sítěmi dovlečeni do přístavu, kde posléze mohou obtěžovat plavce, jako se tomu stalo roku 2019 v Chorvatsku.", "section_level": 1}, {"title": "Přirození nepřátelé, nemoci.", "content": "Navzdory své jedovatosti má \"Harmodice carunculata\" i své přirozené nepřátelé, k nimž se řádí především krabi čeledí Dromidae a Pilumnidae, a někteří měkkýši čeledi Conidae, především homolice Conus cedonulli, úhlavní nepřítel tohoto mnohoštětinatce v kolumbijských vodách, a Conus reguis. Při požírání korálů mohou mnohoštětinatci Hermodice působit jako přenašeči bakterie Vibrio shiloi, jíž se přičítá podíl na blednutí korálů. Bakterie potřebuje teplotu vody nad 20 °C, nižší teploty dokáže však přečkat v neaktivním stadiu v kůži mnohoštětinatce.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomické proměny uvnitř rodu Hermodice.", "content": "Původní název druhu byl \"Aphrodita carunculata\", Pallas 1766, později se švédský zoolog Johan Gustaf Hjalmar Kinberg zasadil o změnu názvu rodu na \"Hermodice\", k němuž bylo řazeno až osm druhů. Rodové označení \"Aphrodita\", resp. \"Aphrodite\" zůstalo platné pro skupinu mnohoštětinatců, mezi něž patří i evropská afroditka plstnatá. Počet uznávaných druhů rodu Hermodice se ve 20. století snížil na jediný. Studie z roku 2011, publikovaná ve španělském vědeckém periodiku, po důkladném morfologickém průzkumu rodu \"Hermodice\" namítala, že východní a západní populace nejsou ve skutečnosti členy jednoho druhu. Zatímco západní populaci mělo zůstat dle nomenklaturních pravidel jméno z r. 1766, navrhli autoři studie pro východní populaci staronové pojmenování, \"Hermodice nigrolineata\", Baird 1870. Rozlišovacím znakem byl vedle areálu výskytu a odlišného tvaru zadečkového článku mj. vždy přítomný černý hřbetní pruh u východní populace. Molekulární analýza však nutnost takového dělení popřela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hermodice carunculata je mořský mnohoštětinatec z čeledi Amphinomidae, jehož přirozenou oblastí výskytu jsou tropické oblasti Atlantského oceánu a Středozemní moře. Je jedovatý a setkání s ním může vést k nepříjemným zdravotním komplikacím, v žurnalistice bývá proto parafrázováno cizojazyčné označení tvora jako ohnivý červ, české vědecké jméno živočich dosud nemá.", "tgt_summary": "The bearded fireworm (\"Hermodice carunculata\") is a type of marine bristleworm belonging to the Amphinomidae family, native to the tropical Atlantic Ocean and the Mediterranean Sea.", "id": 1399539}
{"src_title": "Diamantová liga", "tgt_title": "Diamond League", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Hlavními motivy pro nahrazení Zlaté ligy bylo rozšířit soutěž mimo Evropu, pokrýt všechny atletické disciplíny, vytvořit sérii motivující k útokům na osobní a světové rekordy, podpořit ekonomickou a organizační úroveň světové atletiky. Značná pozornost byla věnována marketingu Diamantové ligy, jehož součástí bylo i jmenování čtrnácti ambasadorů soutěže z řad mistrů světa včetně Asafy Powella, Allyson Felixové, Usaina Bolta nebo Barbory Špotákové.", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla.", "content": "Na rozdíl od Zlaté ligy, kde byl na programu vždy jen určitý, každý rok se měnící výběr disciplín, je Diamantová liga každoročně vypisována ve všech atletických disciplínách s výjimkou hodu kladivem, chodeckých disciplín, vícebojů a maratonu. Současně byl zrušen tzv. \"jackpot,\" o který se po skončení někdejší Zlaté ligy dělili nejúspěšnější atleti příslušného ročníku ligy, bez ohledu na svou disciplínu. Soutěží se v 32 disciplínách, na celkem 14 mítincích. Každá disciplína je vypisována vždy na polovině z nich, atlet má tedy možnost v rámci své disciplíny startovat celkem sedmkrát. Celkovým vítězem disciplíny v Diamantové lize se stává ten atlet, který v průběhu seriálu získá nejvíce bodů za jednotlivá umístění. Původně se bodovala bodovala první tři místa (1. místo – 4 body, 2.místo – 2 body, 3. místo – 1 bod), finále seriálu se bodovalo dvojnásobně. Od roku 2016 je zaveden nový bodovací systém, při kterém jsou bodována umístění až do šestého místa včetně. Dvojnásobný počet bodů za finálový závod zůstal zachován. Při rovnosti bodů rozhoduje počet získaných prvních míst, a pokud je i tento stejný, je dalším rozhodovacím kritériem pro konečné pořadí umístění na finálovém mítinku Diamantové ligy. Podmínkou pro celkové vítězství v Diamantové lize je účast ve finále. Odměnou za vítězství v seriálu měl být čtyřkarátový diamant, v každém mítinku bylo rozděleno v roce 2010 na finančních odměnách 416 tisíc dolarů. Krátce před skončením prvního ročníku seriálu ale pořadatelé oznámili, že místo diamantů získá každý vítěz 40 tisíc dolarů. Věcnou součástí odměny se nakonec stala 4,9 kilogramu vážící Diamantová cena (Diamond Trophy), kterou vytvořil švýcarský klenotník Carlo Mutschler. Vítěz každé disciplíny navíc získává i tzv. divokou kartu, která mu automaticky umožňuje start na nejbližším mistrovství světa. Jeho zemi tak na světovém šampionátu mohou ve vítězné disciplíně reprezentovat až čtyři atleti: kromě jeho samotného i další tři atleti, kteří už ovšem musejí splnit příslušné limity IAAF. Například vítězství Jakuba Vadlejcha v ročníku 2016 otevřelo cestu pro účast čtyř českých oštěpařů na mistrovství světa v Londýně v roce 2017. V současné době má každá disciplína v rámci jednoho mítinku přidělenou dotaci 30 tisíc dolarů, což při 16 disciplínách každého jednotlivého mítinku představuje úhrnnou sumu 480 tisic dolarů na každý díl Diamantové ligy. O tyto prize money se v rámci každé jednotlivé disciplíny a každého jednotlivého mítinku dělí vždy osm atletů. Prémii 40 000 dolarů získává navíc i nadále celkový vítěz každé disciplíny. Teoreticky si tedy každý účastník Diamantové ligy může po skončení ročníku odnést z jedné disciplíny až 110 000 dolarů (7 x 10 000 dolarů za jednotlivá vítězství + 40 000 dolarů za celkové vítězství v disciplíně).", "section_level": 1}, {"title": "Seznam mítinků.", "content": "Seriál tvoří celkem 14 mítinků v Asii, Evropě a Americe. V roce 2016 se mítink Diamanové ligy konal poprvé i na africkém kontinentu – newyorský mítink byl nahrazem marockým Rabatem. První mítink se obvykle koná začátkem května, poslední začátkem září.", "section_level": 1}], "src_summary": "Diamantová liga IAAF () je atletický seriál, který od roku 2010 nahradil předcházející Zlatou ligu. Pořádá ho mezinárodní atletická federace IAAF.", "tgt_summary": "The Diamond League is an annual series of elite track and field athletic competitions comprising 15 of the best invitational athletics meetings. The series sits in the top tier of the World Athletics (formerly known as the IAAF) one-day meeting competitions. ", "id": 2043298}
{"src_title": "Grand Prix Velké Británie 1951", "tgt_title": "1951 British Grand Prix", "src_document": [{"title": "Účastníci.", "content": "Tovární tým Alfy Romeo nasadil čtyři vozy, k osvědčené dvojici Farina, Fangio, tým povolal italské piloty Consalva Sanesiho a Felice Bonettiho. Konkurenční tým Ferrari připravil tři vozy pro Alberta Ascariho, Luigi Villoresiho a Jose Froilana Gonzaleze. Další Ferrari pilotoval Angličan Peter Whitehead v typické zbarvení \"British Green Racing\" týmu G.A. Vandervell. Dalším tovarním týmem byl britský BRM Ltd., který připravil vozy pro jezdce Rega Parnella a Petera Walkera. Vozy Maserati přijely bez tovární podpory jen v soukromých týmech Scuderia Ambrosiana, který nasadil Davida Murraye, dále soukromé Maserati Johna Jamese a Philipa Fotheringhama-Parkera. Také francouzský Talbot nasadil jen soukromé vozy, tým Ecurie Rosier ve složení Louis Rosier a Louis Chiron, tým Ecurie Belge s Johnny Claesem a Talbot pilota Duncana Hamiltona. Startovní listinu doplnily vozy ERA, Boba Gerarda a Briana Shawe-Taylora a vůz Alta pilotovaná Joe Kellym.", "section_level": 1}, {"title": "Závod.", "content": "Dva týdny po Grand Prix Francie se na britském okruhu Silverstone sešli účastníci k dalšímu podniku mistrovství světa vozů formule 1. Již kvalifikace naznačila, že boj o přední příčky svedou dvě italské automobilky Alfa Romeo a Ferrari. A právě tyto dva týmy si rozdělily místa v prvních dvou řadách na startovním roštu. Nejrychlejší byli oba Argentinci, González (Ferrari) a Fangio (Alfa Romeo), následováni pěticí Italů, Farina (Alfa Romeo), Ascari (Ferrari), Villoresi (Ferrari), Sanesi a Bonetto (oba Alfa Romeo). Britská národní hrdost v podání vozů BRM P15, se stále potýkala s menšími problémy a její jezdci, Reg Parnell a Peter Walker, nedokázali zajet jediné kolo s časem. Nakonec byly oba na start připuštěni. Nejlépe odstartoval z druhé řady Felice Bonetto a ujal se vedeni, před Gonzalezem, Farinou a Ascarim, Fangio byl až pátý. Ještě v prvním kole se Gonzalez dostal před Bonetta a Ascari zdolal Farinu. Od čtvrtého kola se Gonzalez musel o svou čelní pozici obávat, protože se na něj dotáhl Fangio a po čtyřiceti kilometrech se dostal dokonce do vedení. O vedení v závodě se přetahovali oba Argentinci až do konce závodu. Ve 48 kole musel Fangio do boxů a tak se do vedení vrátil Gonzalez, který nasadil pekelné tempo a najel si na Fangia náskok minutu a půl. Mezitím ze závodu odstoupil Ascari, Gonzalez, který přijel do boxů tankovat palivo chtěl vůz Ascarimu předat, ale ten jej zastavil a poslal zpět na trať. Zastávka u Ferrari trvala jen 23 sekund zatímco u Alfy tankování trvalo kolem 50 sekund. Fangio se v závěru pokusil ještě o nemožné, ale náskok krajana Gonzaleze nedokázal stáhnout. Gonzalez tak získal první vítězství vozu Ferrari v mistrovství světa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Grand Prix Velké Británie 1951 IV RAC British Grand Prix byla pátým závodem druhého ročníku mistrovství světa Formule 1 a zároveň třináctým závodem vozů F1 v roce 1951. Závod se jel 14. červenec 1951 na okruhu Silverstone.", "tgt_summary": "The 1951 British Grand Prix was a Formula One motor race held on 14 July 1951 at the Silverstone Circuit in Northamptonshire, England. It was race 5 of 8 in the 1951 World Championship of Drivers and was contested over 90 laps. The race was the first victory for José Froilán González, and was also the first of many for the Scuderia Ferrari team. Both the team and driver also achieved their first ever pole position during the weekend.", "id": 1718427}
{"src_title": "Grand Prix Itálie 1951", "tgt_title": "1951 Italian Grand Prix", "src_document": [{"title": "Účastníci.", "content": "Tým Alfa Romeo SpA přijel do Itálie prakticky potvrdit titul mistra světa pro Juana Manuela Fangia, který vedl o 10 bodů před Ascarim na Ferrari, a pomáhat mu měli Giuseppe Farina, Toulo de Graffenried a Felice Bonetto. Ferrari muselo vyhrát, aby před poslední velkou cenou mohlo pomýšlet na titul a Scuderia Ferrari vyrukovala s vůbec nejsilnější sestavou; Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Piero Taruffi, José Froilan González, kteří ve svých rukou třímali superrychlé Ferrari 375 poháněné 12 válcovým V motorem. Další Ferrari sedlali soukromníci Chico Landi (Ferrari 375), Rudi Fischer (Ferrari 212) a Peter Whitehead (Ferrari 125). Talbot přestal být podporován továrnou a do závodu se s těmito vozy představili jen soukromníci Louis Rosier, Louis Chiron, Pierre Levegh, Yves Giraud-Cabantous, Johnny Claes a Jacques Swaters, kteří bodovali jen sporadicky, protože překonat rudou hradbu v podobě vozů Ferrari a Alfa Romeo bylo nemožné. Dalším francouzským týmem byl Equipe Gordini, ale čtyřválcové motory ve vozech Simca Gordini T15 nestačili na konkurenci a tak piloti Robert Manzon, André Simon a Maurice Trintignant nemohli pomýšlet na bodové ohodnocení. Jediným britským týmem byl BRM Ltd, který připravil vozy BRM P15, pilotované Reg Parnellem a Keni Richardsonem.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh závodu.", "content": "XXII Gran Premio d'Italia Poté co Ferrari vyhrálo předchozí dva závody ve Velké Británii a v Německu, Juan Manuel Fangio vrátil úder v nemistrovském závodě v Bari. Již kvalifikace ukázala vyrovnanost obou týmů, v první řadě stáli dvě Alfy a dvě Ferrari. Druhá řada byla opět rudá a jen zelené BRM Rega Parnella narušovala její kompletnost. BRM nakonec oba své vozy stáhl a do závodu neodstartovaly pro problémy s mazáním. Nejlépe odstartoval Fangio s Ascarim, který se ve třetím kole před Fangia dostal. Poté se strhla bitva o vedení právě mezi oběma aktéry v boji o titul. Mezitím odstoupily dvě Alfy, v prvním kole de Graffenried a v šestém kole Farina, i když Farina dokázal převzít vůz po Bonettim a dojet na třetím místě. Ve třináctém kole musel Fangio do boxu a na čele se ocitla hned trojice vozů Ferrari (Ascari, Gonzalez, Villoresi). Ascari s Gonzalezem své pozice již nikomu nepřepustili, mezitím se strhl boj o třetí příčku. Nejprve se Bonetto prosmykl před Villoresiho a vzápětí ho zdolal i Fangio, který se po návratu na trať propadl na páté místo. Ve třicátém kole se v Bonettově voze objevil Farina a po Fangiově odstoupení ve 39 kole zachránil Alfě třetí příčku. Ze zbytku světa se nejlépe dařilo, na šesté pozici, Simonovi na Simce, který ovšem ztrácel na italské vozy 6 kol. Vítězství Ascariho a odstoupení Fangia udělalo šampionát ještě zajímavějším, neboť rozdíl mezi oběma kandidáty byly pouhé dva body.", "section_level": 1}], "src_summary": "Grand Prix Itálie ( XXII Gran Premio d'Italia ) byla 7. závodem sezóny 1951, který se konal 16. září 1951 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil Alberto Ascari na voze Ferrari.", "tgt_summary": "The 1951 Italian Grand Prix was a Formula One motor race held on 16 September 1951 at Monza. It was race 7 of 8 in the 1951 World Championship of Drivers.", "id": 1656518}
{"src_title": "Česká kinematografie", "tgt_title": "Cinema of the Czech Republic", "src_document": [{"title": "Němý film.", "content": "Vůbec prvním filmovým záznamem pořízeným na území Česka byl americký film The Horitz Passion Play z roku 1897 věnovaný velkolepým pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě. Prvním českým režisérem a kameramanem byl Jan Kříženecký, který od roku 1898 natáčel krátké dokumenty, zvané filmové aktuality. S hercem Josefem Švábem-Malostranským natočil téhož roku tři krátké filmové skeče \"Dostaveníčko ve mlýnici\", \"Výstavní párkař a lepič plakátů\" a \"Smích a pláč\". První stálé kino v Praze založil Viktor Ponrepo v roce 1907, v domě U Modré Štiky. Předtím měla kina podobu kočovných stanů, film byl putovní atrakce.", "section_level": 1}, {"title": "Zvukový film před druhou světovou válkou.", "content": "První český zvukový film – Tonka Šibenice byl natočen jako němý a ozvučen ve Francii. Premiéru měl 27. února 1930. Zvuk byl v Československu poprvé použit ve filmu \"Když struny lkají\". V září 1930 se v Československu konaly krajně pravicovým tiskem vyvolané nacionalistické demonstrace Čechů proti filmům mluveným v němčině. Vedly k zákazu všech potenciálně pobuřujících německých filmů v Československu, včetně protiválečného snímku \"Na západní frontě 1918\" (režie Georg Wilheim Pabst). Stát ve 30. letech omezoval import zahraničních filmů a protežoval domácí tvůrce. V roce 1932 byl zaveden kontingentní systém, byla stanovena kvóta, podle níž směl za jeden film vyrobený v Československu jeho výrobce dovézt 7 zahraničních filmů. Později byla kvóta snížena na 1:5. Roku 1934 byl kontingentní systém zrušen a nahradil jej registrační systém; regulace dovozu byla zrušena, importéři za jeden dovezený film nadále platili registrační poplatek 20 tisíc korun. Tyto peníze se přes Fond pro podporu domácí výroby dostávaly formou dotací k československým tvůrcům. V roce 1933 byly zprovozněny ateliéry A-B Barandov.", "section_level": 1}, {"title": "Kinematografie za Protektorátu.", "content": "Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 došlo k první ze tří emigračních vln. Československo opustil herec a režisér Hugo Haas. Ve Spojených státech se jako experimentální filmař a dokumentarista uplatnil Alexander Hackenschmied, který v exilu používal příjmení Hammid. Do USA odešli též Jiří Voskovec, Jan Werich a skladatel Jaroslav Ježek. Válečné dokumentaristice se ve Velké Británii po dobu války věnoval Jiří Weiss. Ostravský rodák Karel Reisz se jako dítě dostal do Británie s pomocí Nicholase Wintona a v šedesátých letech byl klíčovou postavou hnutí Free Cinema. Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 byla zavedena tuhá cenzura. Okupanti zřídili dohlížecí instituci Českomoravské filmové ústředí. Okamžitě začali s arizací a germanizací českého filmového průmyslu. Titulky a plakáty musely být česko-německé. Filmy s židovskými herci nesměly být promítány a filmoví pracovníci museli být přezkušováni z němčiny. Nacisté už na počátku války vyvlastnili barrandovské ateliéry. Někteří filmaři, stejně jako další umělci, byli před rokem 1945 pro protinacistickou činnost popraveni; mezi nimi Vladislav Vančura a herečka Anna Letenská.", "section_level": 1}, {"title": "Film po druhé světové válce.", "content": "Mezi nejslavnější filmy z 50. let patří: Cesta do pravěku, Dobrý voják Švejk, Císařův pekař - Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou, Vynález zkázy, Pyšná princezna a Byl jednou jeden král... Už v průběhu války české intelektuální kruhy diskutovaly o možnosti zestátnění filmového průmyslu, někteří umělci v tomto kroku viděli naději na nezávislost tvorby na komerčních zájmech producentů. K zestátnění došlo krátce po osvobození, ještě před komunistickým převratem. Dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 o opatření v oblasti filmu stanovil: „1) K provozu filmových atelierů, k výrobě osvětlených filmů kinematografických (...), k laboratornímu zpracování filmů, k půjčování filmů, jakož i k jejich veřejnému promítání je oprávněn výhradně stát. (2) K dovozu a vývozu filmů pro celé území Československé republiky jest rovněž oprávněn výhradně stát.“ Po následující čtyři desetiletí tak výrobu, dovoz i distribuci filmů v Československu plně kontroloval stát. V roce 1947 byl natočen první český barevný film, šlo o jiráskovské drama \"Jan Roháč z Dubé\" (režie Vladimír Borský). V témže roce byla také v Praze založena Filmová fakulta Akademie múzických umění známá jako FAMU. Po Únoru 1948 odešla do zahraničí další vlna emigrantů. Režisér František Čáp se stal jedním ze zakladatelů jugoslávské kinematografie. Jako nezávislý dokumentarista se živil v zahraničí Ladislav Brom. Ve čtyřicátých a padesátých letech byl československý film především nástrojem komunistické propagandy. Náznak změny se objevil koncem 50. let; lehce společensky kritické filmy \"Tři přání\" (1958, režie Ján Kadár a Elmar Klos), \"Zde jsou lvi\" (1958, režie Václav Krška), \"Škola otců\" (1957, Ladislav Helge) a \"Zářijové noci\" (1956, režie Vojtěch Jasný) byly zkritizovány na I. festivalu československého filmu v Banské Bystrici a následně staženy z distribuce.", "section_level": 1}, {"title": "Kinematografie za normalizace.", "content": "V letech 1968–1970 odešla v reakci na okupaci Československa vojsky pěti armád Varšavské smlouvy v roce 1968 do zahraničí řada významných režisérů. Vlast tak opustili Ivan Passer, Vojtěch Jasný, Jana Boková, Václav Reischl, Otakar Votoček, Bernard Šafařík, Jan Němec a další. Odmlčet se musel Pavel Juráček, na několik let i Jiří Menzel a Věra Chytilová. Miloš Forman odešel do Spojených států již v roce 1967, na základě smlouvy americké společnosti Paramount s českou institucí Filmexport. Mezi lety 1970 a 1989 tento exodus spolu s cenzurou způsobily úbytek filmů obsahujících uměleckou autorskou výpověď, česká kinematografie přestala získávat pozitivní ohlasy ze zahraničí; za celou dobu se dočkala pouze jedné nominace na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, a to za Menzelův film \"Vesničko má středisková\" (1985). Dominujícími žánry byly lidové komedie a detektivky. Výjimkou byla například filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku, ta se do dneška každoročně vysílá na Vánoce v několika evropských zemích, například v Německu, Švýcarsku, Španělsku, Švédsku a Norsku.", "section_level": 1}, {"title": "Český film po roce 1989.", "content": "V prvních letech po sametové revoluci došlo k postupné privatizaci filmového průmyslu. Prvním filmem vyrobeným mimo státní monopol byl \"Tankový prapor\" (1991, režie Vít Olmer), který produkovala společnost Bontonfilm. Byla plně odstraněna státní cenzura, filmaři se zato nově museli vyrovnávat s tržním prostředím. Ve filmech se začal objevovat product placement. Na přelomu století se objevují první filmy natočené videokamerou, mimo jiné \"Láska shora\" (2002, režie Petr Marek).", "section_level": 1}], "src_summary": "Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Česka. Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60. letech 20. století československá nová vlna. Snímky \"Obchod na korze\" (1965), \"Ostře sledované vlaky\" (1967) a \"Kolja\" (1996) získaly Oscara za nejlepší cizojazyčný film, šest dalších se dostalo do užší nominace. ", "tgt_summary": "Czech cinema is the name for cinematography of Czech Republic, as well as the Czech cinematography while it was a part of other countries. ", "id": 2006581}
{"src_title": "Joseph Hertz", "tgt_title": "Joseph Hertz", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Hertz se narodil v Rebríně v tehdejším Uhersku, (dnes součást obce Zemplínska Široká na východním Slovensku). V roce 1884 emigroval do New Yorku. Studoval na \"City College of New York\", na \"Kolumbijské univerzitě\" a v \"Jewish Theological Seminary of America\", kde získal v roce 1894 rabínskou ordinaci jako první z absolventů semináře. Svůj první rabínský post nastoupil v komunitě v Syracuse (New York). V roce 1898 odešel do jihoafrického Transvaalu, kde nastoupil na rabínské místo ve \"Witwatersrand Old Hebrew Congregation\" v Johannesburgu. Zde působil až do roku 1911, přestože se ho prezident Paul Kruger za búrské války v roce 1899 snažil odstranit kvůli jeho probritským sympatiím a také proto, že se přimlouval za odstranění omezení uplatňovaných vůči Židům a katolíkům. V letech 1906–8 byl profesorem filozofie na \"Transvaal University College\" (později známé jako \"University of the Witwatersrand\"). Roku 1911 se vrátil do New Yorku do kongregace \"Orach Chayim\".", "section_level": 1}, {"title": "Vrchní rabín.", "content": "V roce 1913 byl rabi Hertz jmenován vrchním rabínem United Synagogue v Londýně; jeho soupeři byli mimo jiné rabi Moses Hyamson, rabi Lewis Daly a rabi Bernard Drachman. V této funkci zůstal Hertz až do své smrti. Období jeho působení se vyznačovalo četnými půtkami s širokou škálou osob, a to zejména uvnitř židovské komunity. Dictionary of National Biography ho popisuje jako „militantního konzervativce“. Navzdory svému titulu nebyl všeobecně uznávanou konečnou rabínskou autoritou, dokonce ani v rámci Británie. Byl vrchním rabínem skupiny synagog známých jako \"United Hebrew Congregations of the British Empire\" v čele s londýnskou United Synagogue; někteří noví imigranti, kteří se přistěhovali do Británie v 80. letech, ji však nepovažovali za dostatečně ortodoxní. Hertz se je snažil ovlivnit přesvědčováním i nátlakem. Ke zvýšení jeho prestiže v této komunitě přispělo, když přesvědčil rabi Jechezkela Abramského, aby se stal předsedou londýnského bejt dinu. Hertz si znepřátelil řadu lidí svojí silnou podporou sionismu ve 20. a 30. letech, kdy řada prominentních Židů patřila k jeho odpůrcům v obavách, že by mohl vést k obviněním vůči židovské komunitě z dvojí loajality. Hertz byl rozhodný odpůrce reformního a liberálního judaismu; nedopustil však, aby tento jeho postoj vyvolal osobní nepřátelství a v zásadě neměl výhrady proti účasti na pohřbech reformních Židů. Současně si však svým řečnickým a spisovatelským umem, jakož i svou vzdělaností a srdečností získal respekt nejen u většiny britských Židů, ale také mimo židovskou komunitu. Jeho komentář k Tóře je stále k nalezení ve většině ortodoxních synagog a domácností ve Velké Británii. Z titulu svého úřadu byl současně prezidentem \"Jews' College\" a v letech 1939–45 zde působil i jako výkonný ředitel. V letech 1922–23 byl prezidentem \"Anglické židovské historické společnosti\" a \"Konference anglicko-židovských kazatelů\". Byl členem správní rady \"Hebrejské univerzity v Jeruzalémě\" a předsedou vedení jejího \"Institutu židovských studií\". Jako viceprezident působil v řadě židovských i nežidovských organizací, jako Anglicko-židovská asociace, Londýnská nemocnice, the League of Nations Union, Národní rada pro veřejnou morálku nebo Nadace krále Jiřího pro námořníky. V roce 1942 založil společně s arcibiskupem canterburským Williamem Templem \"Radu křesťanů a židů\", jejímž úkolem bylo bojovat proti antižidovskému fanatismu. Jeho dcera Judith se provdala za rabína dr. Solomona Schonfelda. Jeho pravnučka je ekonomka Noreena Hertzová.", "section_level": 1}, {"title": "Reforma kalendáře.", "content": "Ve 20. letech Hertz úspěšně zorganizoval mezinárodní odpor proti navrhované reformě kalendáře. Společnost národů v té době uvažovala o zavedení nového, tzv. světového kalendáře, který měl zajistit, že určité datum připadne v každém roce na stejný den v týdnu. To by vyžadovalo, aby v každém roce byl určen jeden den (v přestupném roce dva dny), označovaný jako „světový den“, který nebude patřit do žádného týdne. Jednou až dvakrát do roka by tedy bylo mezi dvěma po sobě jdoucími „sobotami“ ne sedm, ale osm dnů. Židovský šabat, který je třeba dodržovat každý sedmý den, by tudíž připadl každý rok na jiný den v kalendářním týdnu. S podobnou obtíží by se potýkaly i mnohé křesťanské církve. Hertz si to uvědomil a podařilo se mu zmobilizovat celosvětový odpor proti tomuto návrhu.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "V roce 1943 byl jmenován Companion of Honour. Byl rovněž vyznamenán belgickým řádem Léopolda II. a obdržel medaili \"Columbia University\". 12. března 1996 byla na jeho někdejším domě na Hamilton Terrace 103, Maida Vale, odhalena pamětní deska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Herman Hertz, (25. září 1872 – 14. ledna 1946) byl rabín a učenec Tóry z Horních Uher. Proslavil se zejména na pozici vrchního rabína Spojeného království, kterou zastával od roku 1913 až do své smrti v roce 1946; jeho funkční období zahrnovalo obě světové války a dobu holokaustu.", "tgt_summary": "Joseph Herman Hertz (25 September 1872 – 14 January 1946) was a British Rabbi and biblical scholar. He held the position of Chief Rabbi of the United Kingdom from 1913 until his death in 1946, in a period encompassing both world wars and the Holocaust.", "id": 957328}
{"src_title": "Bitva o Dakar", "tgt_title": "Battle of Dakar", "src_document": [{"title": "Před bitvou.", "content": "V den 22. června 1940 kapitulovala Francie. Celé její rozsáhlé impérium kolonií se náhle ocitlo pod nadvládou Vichistické Francie, která kolaborovala s nacistickým Německem. Většina francouzských vojsk tehdy přistoupila na stranu Vichy. Mnoho vojáků však uprchlo a spojilo se pod vedením Charlese de Gaulla do oddílů takzvaných Svobodných Francouzů. Britský ministerský předseda Winston Churchill podporoval jejich vznik, a proto vymyslel operaci, která byla určená přímo jim – dobytí přístavního města Dakar ve Francouzské Západní Africe. Kdyby se Dakar dostal do rukou Němců, mělo by to katastrofální důsledky pro britské konvoje, které pluly podél afrických břehů (Němci by zde nejspíše vybudovali ponorkovou základnu). Proto vznikla operace \"„Menace“\" (\"„hrozba“\"). Plán byl následovný: vojska Svobodných Francouzů podporována britským námořnictvem měla doplout k městu a vyslat delegaci, jíž úkolem bylo přesvědčit posádku o nesmyslnosti odporu a o možnosti kapitulace. Pokud by výzva nebyla přijata, mělo být zahájeno ostřelování a následný výsadek. Dvanáct dní před výsadkem však Gibraltarem proplula francouzská flotila válečných lodí, jejíž cíl byl Dakar. Britové o tom sice věděli již dříve, ale mlha umožnila většině francouzských lodí uniknout britským pronásledovatelům a v pořádku dorazit do Dakaru, kde zásobily místní posádku. Tato zdařilá operace Vichistické Francie měla obrovský vliv na bitvu o Dakar.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Dne 23. září připlulo britské loďstvo společně s výsadkovými loděmi k přístavu. Téhož dne byla vyslána delegace, která se setkala s guvernérem přístavu. Odpověď na nabídku ke kapitulaci zněla tak, že nabídku nepřijímá a že posádka přístavu bude bojovat do posledního muže. Následně britské lodě zahájily palbu. Kvůli mlze se však musely přiblížit velmi blízko k přístavu, což je činilo zranitelné. Toho využily přístavní pobřežní baterie, které začaly lodě ostřelovat. Navíc se tehdy v přístavu nacházela moderní francouzská bitevní loď \"Richelieu\", která se připojila k pozemním bateriím. Mezitím kvůli mlze a odporu posádky Dakaru byl nucen Charles de Gaulle zrušit výsadek pozemních oddílů. Britská vláda, která viděla rozhodný odpor vojsk vichistické Francie, se po dvou dnech rozhodla akci ukončit.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Důsledky spojeneckého neúspěchu byly především politické. De Gaulle věřil, že bude schopen přesvědčit vichisty v Dakaru, aby přestoupili na stranu Svobodné Francie. To se však nezdařilo a jeho pozice mezi Spojenci utrpěla. Jeho pošramocenou pověst nedokázala zcela napravit ani úspěšná bitva o Gabon o dva měsíce později. Hlavním územím a základnou Svobodných Francouzů se prozatím musela stát mnohem méně významná a rozvinutá Francouzská rovníková Afrika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva o Dakar (krycí název Operation Menace; 23. – 25. září 1940) byla bitva vedená vojsky Svobodných Francouzů pod velením Charlese de Gaulla, kteří byli podporováni ze strany Britů, proti vojskům Vichistické Francie. Cílem bylo ovládnutí města Dakar, po jehož dobytí by mohli Britové užívat místní přístav k ochraně konvojů plujících podél afrického pobřeží. Celá akce měla také svoji politickou důležitost, neboť její úspěšné provedení by zlepšilo postavení vojsk Svobodných Francouzů v severní Africe.", "tgt_summary": "The Battle of Dakar, also known as Operation Menace, was an unsuccessful attempt in September 1940 by the Allies to capture the strategic port of Dakar in French West Africa (modern-day Senegal). It was hoped that the success of the operation could overthrow the pro-German Vichy French administration in the colony, and be replaced by a pro-British Free French one under General Charles de Gaulle.", "id": 1788066}
{"src_title": "Miss A", "tgt_title": "Miss A", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Fei a Jia byly vybrány už v roce 2007 a ještě před debutem se objevily v klipu „My Color“ od 2PM. V roce 2009 měly mít Miss A celkem 5 členek. Ještě v době tréninku odletěly do Číny a objevily se v několika varieté show, kde vystupovaly s běžnými tanci a písněmi, aby se dostaly do povědomí čínského publika. Skupina procházela několika změnami. Asi nejznámější byl přestup členky Lim do Wonder Girls. Potom se ještě dvě členky rozhodly skupinu opustit. JYPE se tedy rozhodlo vytvořit skupinu o třech členkách: Jia, Fei a 15letá korejská trainee, Bae Suzy, která předtím působila jako modelka pro online nákupní centrum. Děvčata započala své první oficiální promo akce v Číně, vydáním komerční písně „Love Again“. V hudebním videu písně se také objevila dlouhodobá JYP trainee žijící v Americe, Lee Min Young. Ta se v 6. třídě připojila k JYPE a odletěla do Ameriky. V roce 2008 se vrátila do Koreje a pokračovala ve svých aktivitách. Během svého pobytu v New Yorku studovala na Repertory Company High School na Manhattanu. Později bylo prohlášeno, že bude debutovat jako čtvrtá členka skupiny v Jižní Koreji pod pseudonymem Min. Miss A oficiálně debutovaly v Jižní Koreji jako čtyřčlenná skupina 30. června 2010 se singlem „Bad Girl Good Girl“, které bylo součástí singlového alba „Bad But Good“. Tento singl dobýval různé hudební žebříčky, vyhrával první místa v takových hudebních pořadech jako M! Countdown, KBS Music Bank nebo SBS Inkigayo. O tři měsíce později se uskutečnil jejich první comeback. Prostřednictvím M! Countdown uvedly píseň „Breathe“ ze singlového alba „Step Up“, která byla naprosto odlišná od jejich debutové písně. V roce 2011 účinkovala Fei v hudebním videu písně Huh Ganga „I Love Only You“, kdežto Jia se objevila v klipu „Close Your Mouth“ od M&D. Min působila jako stálý student ve varieté show „Oh! My school“ televize KBS. Taky si zahrála hlavní roli ve filmu „Countdown“. Suzy ztvárnila hlavní roli v drama „Dream High“. V květnu 2011 vydaly píseň „Love Alone“, která byla použita pro show na ledě krasobruslařky Kim Yuny. Miss A s touto písní vystoupily na zahájení „All That Skate Spring 2011“. V červnu 2011 se Miss A vrátily se svým prvním velkým albem „A Class“. „A Class“ se skládá jak z nových písní, tak z předešlých hitů. Obsahuje celkem 13 skladeb. Začaly propagovat titulní píseň „Good Bye Baby“ na M! Countdown, Music Bank, Show! Music Core a Inkigayo a o týden později všechny vyhrály. V září Miss A debutovaly v Číně vydáním speciální edice jejich prvního velkého alba, které obsahovalo DVD s hudebními videi a čínskou verzi „Bad Girl Good Girl“, „Breathe“, „Good Bye Baby“ a „Love Again“. Po vydání čínského alba, „Good Bye Baby“ obsadilo první příčku na největším tchajwanském hudebním portálu ezPeer. Comeback se singlem „Touch“ se uskutečnil v únoru 2012 a již 24 hodin po zveřejnění videa na oficiální YouTube kanálu zhlédlo klip přes 1 milion uživatelů. V březnu byla zveřejněna čínská verze písně „Touch“ a ihned se stala hitem na tamějších hudebních online žebříčcích. Když skupina zakončila propagaci nového alba písní „Over U“, Min začala spolupracovat s B1A4 na písni „Just Two Of Us“ a Suzy se podílela na písni „Before This Song Ends“ s JJ Project pro jejich debutové album. Suzy si také zahrála hlavní roli v drama „Big“. V říjnu 2012 ohlásily Miss A comeback se svým pátým projektem „Independent Women pt. III.“ A o tři dny později začaly propagovat svou nejnovější píseň „I Don’t Need a Man“. V roce 2013 se Fei zúčastnila soutěže „Master Chef Korea“ a „Dancing With the Stars 3“ se Seunghem z MBLAQ. Min a Minhyuk z BTOB získali role v „Reckless Family 2“. Suzy ztvárnila hlavní postavu v drama „Gu Family Book“, kde si zahrála po boku Lee Seung Giho. Jia se objevila v mnoha módních show a účinkovala v „Let’s Go Dream Team 2“. V květnu roku 2016 oznámil JYP Entertainment, že Jia opouští skupiny vzhledem ke končící smlouvě a ostatní členky se zaměří na sólovou aktivitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Miss A (미쓰에이) je čtyřčlenná čínsko-korejská dívčí skupina působící v Jižní Koreji. Skupinu vytvořila v roce 2010 společnost JYP Entertainment a stojí za ní AQ Entertainment. Členkami jsou Fei, Jia, Min a Suzy. Jméno Miss A je zkratkou Miss Asia.", "tgt_summary": "Miss A (Hangul: ) was a South Korean girl group formed by JYP Entertainment. The group debuted in July 2010 with the single \"Bad Girl Good Girl\" as a quartet consisting of Fei, Jia, Min, and Suzy. Their debut song reached number one on the Gaon Digital Chart, which made them the first act ever to have their debut song reach the top of the chart, the song also became the best-performing single of 2010 on the chart. ", "id": 529199}
{"src_title": "Nada", "tgt_title": "Nada (singer)", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Nada prorazila ve svých patnácti letech v roce 1969 na hudebním festivalu Sanremo s písní \"Ma che fa freddo\", která měla značný úspěch i ve španělské verzi \"Hace frio ya\". Následující rok se zúčastnila festivalu znovu s písní \"Pa' diglielo ma\"' spolu se zpěvákem Ronem. V roce 1971 hudební festival Sanremo vyhrála s písní \"Il cuore e uno zingaro\", spolu s Nicolou Di Bari, čímž si zajistila mezinárodní pozornost. V Sanremu pak znovu vystoupila následující rok a získala třetí místo s písní \"Il re di denari\". Později se vrátila do Sanrema až v roce 1987 (\"Bolero\"), v roce 1999 (\"Guardami negli occhi\") a v roce 2007 (\"Luna in piena\"). V roce 1983 byla zvolena zpěvákem roku s jejím letním hitem \"Amore disperato. \"Roku 1998 prorazila italská kapela Super B s coverem Nadiny \"Amore Disperato\". Její album z roku 2004 \"Tutto l'amore che mi manca\" (produkoval John Parish, bývalý producent PJ Harvey) bylo oceněno jako nejlepší nezávislé album roku v Itálii. Album také obsahuje duet s Howe Gelb. Také následující studiové album \"Luna in piena\" vyhrálo cenu pro nejlepší nezávislé album v roce 2007. 21. června 2009 se Nada podílela na koncertě \"Amiche per l 'Abruzzo\" v San Siro v Miláně, přehlídce všech ženských italských hvězd, organizované Laurou Pausini s cílem získat peníze na pomoc městu L'Aquila, zpustošeném zemětřesením z předchozího roku. Nada pro tuto příležitost vytvořila speciální hudební projekt skládající se zpěvaček Rei Marina, Paola Turci a Carmen Consoli, které společně vystoupily s Nadiným debutem \"Ma che fa freddo\". V roce 2011 vydala další studiové album \"Vamp\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Nada (narozena jako Nada Malanima 17. listopadu 1953 v Gabbro v provincii Livorno) je italská zpěvačka. Byla taktéž přezdívaná \"Il pulcino di Gabbro\" (\"Krasavice z Gabro\").", "tgt_summary": "Nada (born Nada Malanima November 17, 1953 in Gabbro (), Rosignano Marittimo, Province of Livorno) is an Italian singer. She was nicknamed \"Il pulcino del Gabbro\" (\"the little chick of Gabbro\").", "id": 2145454}
{"src_title": "Pokropený kropič", "tgt_title": "L'Arroseur Arrosé", "src_document": [{"title": "Synopse.", "content": "Na začátku filmu vidíme zahradníka (François Clerc), kterak v zahradě gumovou hadicí nevinně zalévá záhon. V tom se na scéně se za jeho zády objevuje chlapec (Benoît Duval), který si úmyslně stoupne na zahradníkovu hadici a přeruší tím proud vody. Udivený zahradník se snaží najít příčinu náhlé závady a odstranit ji. V okamžiku, když si začne pozorně prohlížet ústí hadice, chlapec s ní sestoupí a obnovený proud vody vytryskne zahradníkovi přímo do obličeje. Mladý šprýmař se snaží před rozzlobeným zahradníkem utéci. Následuje honička po zahradě. Po krátkém pronásledování jej rozzlobený zahradník chytí a zlije jej vodou z hadice. Poté se zahradník vrací ke své práci a mladý darebák odchází ponížen pryč.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "28. prosince 1895 uspořádali bratři Lumièrové v Indickém salónku kavárny Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů první veřejnou projekci svých „oživlých fotografií“ platícím divákům, kterých se v tento historický okamžik sešlo třicet tři. Zhlédli dvacetiminutový program, který se skládal z deseti asi minutových snímků, z nichž většina zachycovala každodenní události ze skutečného života jako příjezd vlaku na nádraží, odchod dělníků z továrny, rodinnou snídani nebo partii karet. Mezi těmito reportážními snímky se nacházel jeden, který se od ostatních nápadně odlišoval. Jako šestý v pořadí se na plátně objevil krátký inscenovaný skeč Pokropený kropič (\"L'Arroseur arrosé\"; 1895), který je považován za první hraný film ve filmových dějinách. Původ námětu k natočení tohoto prostinkého skeče je sporný. Podle Louise Lumièra je film pouze zopakováním skutečného žertu, který provedl jeho mladší bratr Edouard jejich rodinnému zahradníkovi, kterým byl pan François Clerc. Podle filmového historika Georgese Sadoula je námět filmu, respektive výše uvedené události, které k jeho vzniku vedly, inspirován výjevem z alba knihkupectví Quantin z roku 1887, kde se v devíti obrazech nacházel kreslený komický příběh o chlapci, zahradníkovi a jedné kropicí hadici, jehož autorem byl ilustrátor a karikaturista Hermann Vogel. V tomto ohledu můžeme tento film považovat za první příklad filmové adaptace. Film natočil Louis Lumière na jaře roku 1895 na zahradě rodinného domu v Lyonu. François Clerc si svou roli zahradníka zopakoval i ve filmu, ale role chlapce byla přeobsazena, místo mladšího bratra Edouarda, který byl považován za příliš mladého, byla role Louisem svěřena mladému tesařskému učni z Lumiérových továren jménem Benoît Duval (někdy uváděn jako Daniel Duval).", "section_level": 1}], "src_summary": "Pokropený kropič (ve francouzském originále L'Arroseur arrosé) je francouzský němý film, který v roce 1895 natočil Louis Lumière, a který je považován za první dějový snímek ve filmové historii.", "tgt_summary": "L'Arroseur Arrosé (; also known as The Waterer Watered and The Sprinkler Sprinkled) is an 1895 French short black-and-white silent comedy film directed and produced by Louis Lumière and starring François Clerc and Benoît Duval. It was first screened on June 10, 1895. ", "id": 2217687}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2014/15", "tgt_title": "2014–15 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastnilo celkem 77 týmů z 53 členských zemí UEFA (výjimkou je Lichtenštejnsko, které neorganizuje žádnou vlastní ligovou soutěž). Každá země má přidělený počet míst podle koeficientů UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Žebříček UEFA.", "content": "Pro ročník 2014/15, byly asociacím přidělovány místa podle koeficientů z roku 2013, které braly v úvahu jejich výkon v evropských soutěžích od sezóny 2008/09 až po ročník 2012/13. Žebříček UEFA se používá k určení počtu zúčastněných týmů pro každou asociaci:", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení týmů.", "content": "Vzhledem k tomu, že držitel titulu Real Madrid se pro skupinovou fázi Ligy mistrů kvalifikoval přes jeho domácí soutěž (umístil se jako třetí v Primera División 2013/14), uvolnilo se tak pro skupinovou fázi místo vyhrazeno pro držitele titulu. Zde jsou uvedeny změny systému v přidělování:", "section_level": 2}, {"title": "Týmy.", "content": "Čísla v závorkách udávají umístění v domácí lize (DT: držitel titulu).", "section_level": 2}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "První zápasy 1./2. července 2014, odvety 8./9. července 2014. Pozn.: Postupující tým je zvýrazněn tučně (platí i pro další kapitoly). Do jednotlivých fází přibývají kluby dle koeficientů.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "První zápasy 15./16. července 2014, odvety 22./23. července 2014.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Třetí předkolo bylo rozděleno na dvě větve - mistrovská pro vítěze domácích ligových soutěží a nemistrovská pro ostatní týmy. Poražení z obou větví se kvalifikovali do play-off předkola Evropské ligy 2014/15. Los pro 3. předkolo proběhl v pátek 18. července 2014 ve 12,00 SELČ. Z důvodu konfliktu na východní Ukrajině přijala UEFA opatření, které zabránilo vylosování ruských a ukrajinských týmů proti sobě. První zápasy se hrály 29./30. července 2014, odvety 5./6. srpna 2014.!colspan=6|Mistrovská větev !colspan=6|Nemistrovská větev", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo (play-off předkolo).", "content": "Los se uskutečnil 8. srpna 2014 ve 12,00 ve švýcarském Nyonu. Čtvrté předkolo je rozděleno do dvou samostatných částí: mistrovská pro vítěze domácích ligových soutěží a nemistrovská pro ostatní týmy. Poražení z obou větví se kvalifikují do základní fáze Evropské ligy 2014/15. Úvodní zápasy se odehrají 20. a 21. srpna, odvety o týden později 27. a 28. srpna. Legia Warszawa byla kvůli neoprávněnému startu Bartosze Bereszynského ze soutěže vyřazena (byla přeřazena místo Celtiku do play-off předkola Evropské ligy 2014/15). Bereszyński, který si odpykával trest na tři zápasy v evropských pohárech nemohl do zápasu vůbec nastoupit. Legia se proti verdiktu odvolala, ale ten zůstal v platnosti.!colspan=6|Mistrovská větev !colspan=6|Nemistrovská větev", "section_level": 2}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Při losu osmifinálových dvojic bylo 16 týmů rozděleno do dvou košů po osmi. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Los se uskutečnil 15. prosince 2014. První zápasy byly na programu 17. a 18. nebo 24. a 25. února, odvety pak pro týmy z prvního termínu 10. a 11. března, týmy z druhého termínu 17. a 18. března 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Losování čtvrtfinále proběhlo 20. března 2015. První zápasy byly na programu 14. a 15. dubna, odvety pak v termínu 21. a 22. dubna 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Losování semifinále proběhlo 24. dubna 2015. První zápasy byly na programu 5. a 6. května, odvety pak v termínu 12. a 13. května 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se odehrál v sobotu 6. června 2015 na olympijském stadioně v Berlíně. Juventusu ve finálovém střetnutí chyběl italský obránce Giorgio Chiellini, jenž si během tréninku pár dní před zápasem poranil lýtko. Barcelona před finále nepotvrdila žádné zranění.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sezóna 2014/15 Ligy mistrů UEFA byla 60. ročníkem klubové soutěže pro nejlepší evropské fotbalové týmy. Obhájcem titulu byl španělský klub Real Madrid, který vypadl v semifinále. Finále se odehrálo na Olympijském stadioně v Berlíně. Vítěz soutěže (Barcelona) se kvalifikoval na Mistrovství světa klubů 2015 a také do Superpoháru UEFA 2015. ", "tgt_summary": "The 2014–15 UEFA Champions League was the 60th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 23rd season since it was renamed from the European Champion Clubs' Cup to the UEFA Champions League. ", "id": 1565445}
{"src_title": "Alice Masaryková", "tgt_title": "Alice Masaryková", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Studovala na Střední soukromé škole dívčího spolku Minerva a v červenci 1898 maturovala na chlapeckém Akademickém gymnáziu. Poté jeden rok hospitovala na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Studia však po roce zanechala, kvůli špatnému zraku, a protože postrádala společnost, duchovní rozměr a zároveň byla nespokojená, že nemůže pomáhat lidem. Přešla na filozofickou fakultu a vystudovala filosofii, sociologii a historii na Karlově univerzitě v Praze, kde v roce 1903 promovala jako čtvrtá doktorka vůbec. Studia si prohloubila na univerzitách v Berlíně, Lipsku a Chicagu. Kvůli zahraničním politickým aktivitám jejího otce profesora Masaryka v průběhu první světové války byla v letech 1915–16 vyšetřována a vězněna. Propuštěna byla na nátlak amerického velvyslance ve Vídni.", "section_level": 2}, {"title": "Veřejné působení v Československu.", "content": "Po vzniku Československa se aktivně zúčastnila veřejného a politického života. V letech 1918–1919 byla poslankyní Revolučního národního shromáždění Republiky československé, kde ač Češka byla členkou slovenské parlamentní reprezentace (slovenští poslanci Revolučního národního shromáždění ještě nebyli organizováni podle stranických klubů). Na mandát v parlamentu rezignovala v září 1919. V roce 1919 založila Československý červený kříž a 20 let byla jeho předsedkyní. Za jejího působení vyvíjela tato organizace rozsáhlou zdravotnickou, charitativní a sociální činnost. Velmi se angažovala v ošetřovatelském školství, založila i Českou ošetřovatelskou školu. Alice Masaryková jednak aktivně podporovala vzdělávání ošetřovatelek a financování školy, jednak svým postavením a angažovaností pomáhala zvyšovat prestiž školy i ošetřovatelské profese. Její zásluhou přijely do Prahy roku 1920 tři americké sestry, které pomáhaly vybudovat na vysoké úrovni ošetřovatelskou školu v Praze. První česká ošetřovatelská škola byla po mnoho let zdrojem dobře vzdělaných diplomovaných sester nejprve pro Všeobecnou nemocnici v Praze, později pro další zdravotnické služby v nemocniční i v komunitní péči na celém území republiky. V roce 1919 založila první Vyšší sociální školu v ČSR, v níž se připravovali v jednoročním studiu sociální pracovnice a pracovníci pro práci v terénu. Postupně ji také absolvovala řada diplomovaných sester, které začaly samostatně pracovat v lidovýchově a později kolem r. 1929 v Ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách. Stály dobře připraveny pro ošetřování i sociální a výchovnou práci v čele poraden, návštěvní služby a dalších terénních služeb, které zřizoval především Československý červený kříž. V roce 1921 se postarala o vznik českých odnoží britského hnutí křesťanské mládeže YMCA a YWCA. Po smrti své matky se Alice Masaryková věnovala vedení „prezidentské“ domácnosti svého otce, spolupracovala s Josipem Plečnikem na úpravách Hradu a jeho zahrad. S pražskou ošetřovatelskou školou byla spjata po celý život. Pravidelně se účastnila sjezdů absolventek, předávání diplomů a dalších významných událostí až do r. 1948, kdy byla nucena odejít do ústraní.", "section_level": 2}, {"title": "Osud v emigraci.", "content": "Po komunistickém převratu v Československu a nevyjasněné smrti jejího bratra Jana Masaryka odešla koncem roku 1948 do emigrace a od roku 1950 žila v USA. Majetek v Československu jí byl po emigraci zabaven, včetně domu v Lánech, který nechala postavit pro Československý červený kříž. Se svými neteřemi Annou a Herbertou Masarykovými, které žily v Československu, byla stejně jako sestra Olga pouze v písemném kontaktu. Alice Garrigue Masaryková zemřela 29. listopadu 1966 v Chicagu ve svých 87 letech. Její urna byla v roce 1994 z iniciativy Českého červeného kříže převezena do vlasti a uložena do rodinného hrobu v Lánech.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alice Garrigue Masaryková (3. května 1879, Vídeň, Rakousko-Uhersko – 29. listopadu 1966, Chicago, USA) byla veřejná činitelka, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže, bojovala za zlepšení sociální situace a vzdělávaní žen. Byla dcerou Charlotte Garrigue a Tomáše Garrigua Masaryka.", "tgt_summary": "Alice Masaryková or Alice Garrigue Masaryk (3 May 1879 – 29 November 1966) was a Czech teacher, sociologist and politician. She is a prominent figure within the field of applied sociology and known to many as the daughter of Tomáš Garrigue Masaryk and the First Lady of Czechoslovakia.", "id": 2280675}
{"src_title": "Jean Clouet", "tgt_title": "Jean Clouet", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Přítomnost Jeana Cloueta na francouzském dvoře je poprvé zmiňována v dokumentu z roku 1516, ve druhém roce panování Františka I. francouzského. V tomto dokumentu udělil král Jeanu Clouetovi nárok na pozůstalost po jeho otci Françoisi Clouetovi. Z dokumentu vyplývá, že jeho otec ve skutečnosti nebyl Francouz, a nikdy nebyl naturalizován. Je možné, že se narodil v Nizozemsku a pravděpodobně bylo jeho skutečné jméno Cloet. Několik let žil v Tours, kde se setkal se svou pozdější ženou, dcerou klenotníka. Podle záznamů žil v roce 1522 v Tours a v roce 1523 je zmiňována v Tours i jeho manželka. V tom roce byl králem udělen Clouetovi titul královského komorníka s počátečním platem 180 livrů, později mu byl plat zvýšen na 240 livrů. Se svou manželkou žil v Paříži ještě v roce 1529, pravděpodobně poblíž farnosti St. Innocente, na hřbitově této farnosti byli také manželé pohřbeni. Clouet je zmiňován jako kmotr na křtinách ze dne 8. července 1540, ale v prosinci 1541 již nežil. Jeho bratr, známý jako Clouet de Navarre, byl ve službě Markéty Navarrské, sestry Františka I. Francouzského. Markéta Navarrská se o něm zmiňuje v dopise z roku kolem 1529. Jean Clouet měl dvě děti, Françoise a Catherine. Ta se provdala za Abela Foulona. Françoise po smrti otce pokračoval v otcově profesi, stal se také malířem. Jean Clouet byl nepochybně velmi zručný portrétista. Bohužel, u žádného z dochovaných obrazů nebylo prokázáno jeho autorství. V roce 1530 namaloval Clouet portrét francouzského matematika a kartografa Oronce Finé, tehdy bylo Finému třicet šest let. Portrét je nyní znám pouze jako tisk. Clouetovi je připisována řada nádherných portrétů nyní uchovávaných na zámku Chantilly a v Bibliothèque Nationale, francouzské národní knihovně. Je mu také připisován portrét neznámého muže, nyní v Hampton Court, portrét dauphina Františka III. Bretaňského, syna krále Františka I., ke spatření v Antverpách a další portrét, portrét Františka I. v Louvru. S velkou pravděpodobností je také autorem sedmi portrétních miniatur v \"Manuscript of the Gallic War (\"Rukopis o válce galské\")\" v Bibliothèque Nationale. K nim je také možno přičíst osmý portrét, ve sbírce Johna Pierponta Morgana, portrét Charles de Cossé, hraběte z Brissacu. Styl tohoto obrazu je identický se sedmi miniaturami z manuskriptu. Ve sbírce Johna Morgana jsou i další miniatury, které lze s velkou pravděpodobností připsat Jean Clouetovi, protože se velmi podobají portrétním kresbám v Chantilly a Paříži, které jsou také považovány za jeho práci. Sbírka kreseb uchovaných ve Francii, připisovaných tomuto umělci a jeho škole, zahrnuje portréty všech významných osobností doby Františka I. V jednom albu kreseb jsou portréty anotovány samotným králem a jeho rozmarné poznámky, ironické posměšky nebo kousavé satirické postřehy jsou vítaným příspěvkem k pochopení života u dvora v jeho době. Stále však chybí jednoznačné důkazy, které by umožnily připsat nejlepší z těchto kreseb či některé olejomalby Jeanu Clouetovi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean Clouet (1480–1541) byl francouzský renesanční malíř, miniaturista a malíř, který pracoval ve Francii během vrcholné renesance. Byl otcem Françoise Cloueta. Je znám také pod přezdívkou \"Janet\".", "tgt_summary": "Jean (or Janet) Clouet (1480–1541) was a miniaturist and painter who worked in France during the High Renaissance. He was the father of François Clouet.", "id": 669751}
{"src_title": "Christiane Taubira", "tgt_title": "Christiane Taubira", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Christiane Taubira se narodila 2. února 1952 v Cayenně, ve Francouzské Guyaně. Vystudovala na Univerzitě Panthéon-Assas. Je zároveň sestrou Jeana-Marie Taubira, který je generálním tajemníkem Parti Socialiste Guyanis neboli Guyanské socialistické strany.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Jako předsedkyně strany Walwari působila Taubira od r. 1993 jako poslankyně Národního shromáždění, do nějž byla znovuzvolena v r. 1997. Jako nezařazená podpořila v r. 1993 konzervativního Éduorda Balladura, který tou dobou sestavoval vládu. V r. 1994 se stala europoslankyní na čtvrtém místě kandidátky \"Parti radical de gauche\" vedené Barnardem Tapiem. V červnu 1997 se stala členkou Parti socialiste, kde jí socialistický premiér Lionel Jospin jmenoval předsedkyní vládní komise pro těžbu zlata ve Francouzské Guyaně. V r. 2002 kandidovala Taubira na francouzskou prezidentku za Parti radical de gauche, ačkoli už nebyla její členkou. Ve volbách získala 2,32 %. Po r. 2002 se stala místopředsedkyní Parti radical de gauche. 16. června 2002 byla znovu zvolená poslankyní Národního shromáždění, kde se stala členkou socialistického klubu. Po vítězství François Hollanda v prezidentských volbách 2012 byla jmenována ministryní spravedlnosti ve vládním kabinetu Jeana-Marca Ayraulta. Původně se přepodkládala spolupráce s mladší ministryní Delphine Bathoo. Jejich vzájemný vztah však měl později trhliny kvůli sdílené zodpovědnosti. Po parlamentních volbách v červnu 2012 vystřídala Delphine Batho ministryní ekologie Nicole Bricq, čímž zůstalo Ministerstvo spravedlnosti čistě pod vedením Chirstiane Taubira. 27. ledna 2016 rezignovala na post ministryně kvůli neshodám s prezidentem Hollandem ohledně přístupu k francouzským občanům obviněným z terorismu. Taubira se proslavila zejména zákonem z 21. května 2001, který považuje transatlantický obchod s otroky a otroctví obecně za zločin proti lidskosti. V r. 2013 podpořila reformu pro francouzská karibská teritoria v rámci kompenzace otroctví. Ve funkci ministryně spravedlnosti splnila Taubira jeden z předvolebních slibů prezidenta François Hollanda a zpracovala zákon legalizující sňatky osob stejného pohlaví. V lednu 2016 opustila úřad ministryně kvůli otevřeným neshodám s Hollandovým návrhem zákoně, který umožňuje odebrat francouzské občanství osobám obviněným a usvědčeným z terorismu, pokud mají dvojí občanství. Příslušná legislativa byla reakcí na teroristické útoky v Paříži 13. listopadu. O týden později publikovala knihu \"Murmures à la jeunesse\" o tomto návrhu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Taubira byla dvakrát vdaná. Se svým druhým manželem Rollandem Delannonem má čtyři děti. Delannon je separatistický politik stojící za vznikem Hnutí za sociální emancipaci a dekolonizaci. V 80. letech byl odsouzen k 18 měsícům vězení za pokus o výbuch ropy a zemního plynu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Christiane Taubira nebo Christiane Taubira-Delannon (* 2. února 1952 Cayenne, Francouzská Guyana) je francouzská politička a od 15. května 2012 ministryně spravedlnosti ve vládě Jeana-Marca Ayraulta jmenovaného prezidentem Françoisem Hollandem. Na svůj úřad posléze 27. ledna 2016 abdikovala.", "tgt_summary": "Christiane Marie Taubira (; born 2 February 1952, in Cayenne, French Guiana) is a French politician who on 15 May 2012, was appointed Minister of Justice of France in the Ayrault Government under President François Hollande. She resigned from office on 27 January 2016.", "id": 895069}
{"src_title": "F-Droid", "tgt_title": "F-Droid", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "F-Droid byl založen Ciaran Gultnieksem v roce 2010. Klient byl odvozen ze zdrojového kódu Aptoide. Projekt nyní zpravuje anglická nezisková organisace F-Droid Limited. Replicant, zcela svobodná verze operačního systému Android, používá F-Droid jako svůj základní doporučený repozitář aplikací. The Guardian Project, sada svobodných a bezpečných aplikací pro Android, rozběhla vlastní repozitář pro F-Droid na začátku roku 2012. V roce 2012 Free Software Foundation Europe uvedlo F-Droid ve své kampani \"Free Your Android!\" na zvýšení povědomí o ochraně osobních údajů a bezpečnostních rizicích spojených s proprietary software. F-Droid byl vybrán GNU Projectem během jeho 30. výročí jako část iniciativy \"GNU a Day\" která měl podpořit větší využití svobodného softwaru. V březnu 2016 F-Droid začal spolupracovat s The Guardian Project a CopperheadOS s cílem vytvořit „řešení, které může být ověřitelně důvěryhodné od operačního systému, přes síťové služby a síť, až po obchodů s aplikacemi a aplikace sami“.", "section_level": 1}, {"title": "Rozsah projektu.", "content": "Databáze F-Droid obsahuje rostoucí počet více než 2300 aplikací, ve srovnání s více než 1,43 milionu na Google Play. Projekt zahrnuje několik softwarových podprojektů: F-Droid kompiluje aplikace z veřejně dostupných a svobodně licencovaných zdrojových kódů. Projekt je realizován výhradně dobrovolníky a nemá žádný formální proces kontroly aplikací. Nové aplikace jsou přidávány na základě příspěvků od uživatelů nebo samotných vývojářů. Jediným požadavkem je aby aplikace byly výhradně bez proprietárního software.", "section_level": 1}, {"title": "Klient.", "content": "Pro nainstalování klienta F-Droid musí uživatel povolit instalaci z „Neznámých zdrojů“ v nastavení Androidu a získat APK (instalační soubor) z oficiálních stránek. Klienta nelze nainstalovat skrze Google Play store kvůli konkurenční doložce v Google Play Developer Distribution Agreement. Klient byl navržen tak, aby byl odolný proti sledování, cenzuře a nedůvěryhodnému připojení k Internetu. K podpoře anonymity podporuje HTTP proxy a repozitáře hostované na Tor hidden services. Klientská zařízení mohou sloužit jako improvizované „app story“ a distribuovat stažené aplikace pře místní Wi-Fi, Bluetooth, nebo Android Beam. Klient F-Droid automaticky nabízí aktualizace aplikací přes něj nainstalovaných. Hlavní repozitář F-Droid používá k podepisování aplikací svůj vlastní klíč, takže aplikace naiunstalované z jiných zdrojů muesjí být nejdříve přeinstalovány.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "F-Droid byl kritizován pro distribuci zastaralých verzí oficiálních aplikací a za svůj přístup k podepisování aplikací.", "section_level": 1}, {"title": "Zastaralé verze.", "content": "V roce 2012 bezpečnostní výzkumník a vývojář Moxie Marlinspike kritizoval F-Droid za distribuci zastaralé verze TextSecure, která obsahovala známou chybu opravenou v oficiální verzi na Google Play. F-Droid aplikaci na základě žádosti Marlinspikse odstranil. Marlinspikes, poté co obdržel e-mail od uživatelů, kteří byli uvedeni v omyl oznámením F-Droidu, kritizoval způsob, jakým projekt k problému přistoupil, prohlásil, že projekt „nesprávně popsal rozsah chyby“ a byl „neuvěřitelně nezralý“ ve své zprávě oznamující odstranění aplikace.", "section_level": 2}, {"title": "Správa klíčů.", "content": "Marlinspike byl k F-Droidu kritický také kvůli přístupu k podepisování aplikací v hlavním repozitáři. Aplikace distribuované skrze Google Play jsou podepsané vývojáři aplikace a Android kontroluje, zda jsou aplikace při aktualizaci podepsány stejným klíčem, což zabraňuje ostatním šířit aktualizace, které vývojář nepodepsal. F-Droid rozvrací tento model zabezpečení tím, že sestavuje a podepisuje balíčky sám, což znamená, že správce nebo někdo jiný s přístupem k F-Droidu může být nucen, aby vydal škodlivé aktualizace pro libovolnou aplikaci.", "section_level": 2}], "src_summary": "F-Droid je softwarový repozitář (nebo „app store“) pro operační systém Android, stejně jako Google Play. Hlavní repozitář, poskytovaný vývojáři, obsahuje jen svobodný software. Aplikace mohou být prohledávány a instalovány na webu F-Droidu nebo pomocí klientské aplikace bez nutnosti registrace. „Anit-vlastnosti“ jako reklamy, sledování uživatelů, nebo závislost na nesvobodném softwaru jsou označeny v popisu aplikací. Webové stránky nabízejí také zdrojový kód aplikací které hostí i softwaru který pohání server, což umožňuje komukoliv vytvořit si vlastní repozitář.", "tgt_summary": "F-Droid is a community-maintained software repository for Android, similar to the Google Play store. The main repository, hosted by the project, contains only free/libre apps. Applications can be browsed, downloaded and installed from the F-Droid website or client app without the need to register for an account. \"Anti-Features\" such as advertising, user tracking, or dependence on nonfree software are flagged in app descriptions. ", "id": 56802}
{"src_title": "Žabí vlas", "tgt_title": "Cladophora", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "V některých případech je nadřazený taxon, třída žabovlasovité (\"Cladophorophyceae\") zařazována dovnitř třídy \"Ulvophyceae\" jakožto řád Cladophorales. Podrod \"Aegagropila\" (někdy považován za samostatný rod):", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Rod žabí vlas (\"Cladophora\") je jedním z rodů makroskopických zelených řas, který je obtížné zařadit. Je to hlavně kvůli velkým rozdílům v jejich vzhledu, který je silně ovlivněn stanovištěm, věkem a podmínkami životního prostředí. Rozmnožuje se pohlavně i nepohlavně. Existují dvě mnohobuněčné fáze jejich životního cyklu. Mají izomorfní haplo-diplontní rodozměnu, na gametofytu vznikají bičíkaté gamety, z nichž se po oplození vyvíjí diploidní sporofyt.. Vypadají velmi podobně. Jediné čím lze rozlišit tyto dvě etapy od sebe, je buď jejich počet chromozomů, nebo přezkoumání jejich potomků. Druhy řas rodu žabí vlas mohou způsobovat velké problémy zásadními změnami podmínek mořského dna. Jejich vyšší výskyt je spojený především se zvýšeným obsahem fosforu a dusíku ve vodě. V buněčné stěně mají celulózu a arabinogalaktan.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Některé druhy – laoská Mekong Weed Kháy phen slouží jako jídlo. V Laosu je žabí vlas \"Cladophora\" spp. (ໄຄ \"kháy\"-řeka-plevele či přesněji ໄຄຫີນ \"kháy hǐ ː n\" řeka-rock-plevele) běžně konzumován jako pochoutka. Řasy rostou na skalách a pod vodou se vytváří jasné skvrny ve vodách povodí řeky Mekong. Nejčastěji jsou konzumovány listy v suchém stavu (ໄຄແຜ່ນ \"kháy phɛ̄ ː n\"-kháy-listy), podobně jako japonská nori, i když mnohem méně zpracované. Specialitou je suchý \"khai\" se sezamem, zatímco \"Vang Vieng\" je známý pro své pečené \"kháy\" listy. Mohou být konzumovány jako předkrm, nebo s jídlem. \"Kháy\" může být pojídán také syrový, v polévkách, nebo vařený.", "section_level": 1}], "src_summary": "Žabí vlas (\"\") je rod vláknitých zelených řas s sifonokladální stélkou(označení pro těla bezcévných rostlin,atd.), s vícejadernými buňkami, patřící do třídy žabovlasovité (\"Cladophorophyceae\"). Řasy tohoto rodu se vyskytují ve sladkých i slaných vodách.", "tgt_summary": "Cladophora is a genus of reticulated filamentous Ulvophyceae (green algae). The genus \"Cladophora\" contains many species that are very hard to tell apart and classify, mainly because of the great variation in their appearances, which is affected by habitat, age and environmental conditions. Unlike \"Spirogyra\" the filaments of \"Cladophora\" branch and do not undergo conjugation. There are two multicellular stages in its life cycle - a haploid gametophyte and a diploid sporophyte - which look highly similar. The only way to tell the two stages apart is to either count their chromosomes, or examine their offspring. The haploid gametophyte produces haploid gametes by mitosis and the diploid sporophyte produces haploid spores by meiosis. The only visible difference between the gametes and spores of \"Cladophora\" is that the gametes have two flagella and the spores have four. The \"Cladophora\" species can be a major nuisance causing major alteration to benthic conditions linked particularly with increased phosphorus loading.", "id": 1879199}
{"src_title": "Juha Sipilä", "tgt_title": "Juha Sipilä", "src_document": [{"title": "Profesní kariéra.", "content": "Ve firmě Lauri Kuokkanen Ltd. pracoval jako manažer v oddělení vývoje výrobků. Od roku 1992 byl výkonným ředitelem společnosti Solitra Oy, jejímž většinovým vlastníkem se stal o dva roky později. Americké společnosti ADC Telecommunications ji odprodal v roce 1996. V roce 1998 založil vlastní firmu Fortel Invest Oy a mezi lety 2002–2005 působil jako výkonný ředitel Elektrobit Oyj.", "section_level": 1}, {"title": "Politika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Poslanec a předseda strany.", "content": "Během studentských let pracoval na částečný úvazek pro Stranu středu. Do zvolení poslancem v parlamentních volbách 2011, počtem 5 543 hlasů, neměl žádnou politickou praxi. Předsedou finského parlamentu se stal 28. dubna 2015 na jednoměsíční – povolební – období. V dubnu 2012 oznámil úmysl kandidovat na předsedu strany, kterým se stal na volebním kongresu 9. června téhož roku. Ve druhém kole porazil Tuoma Puumalu poměrem 1251–872 hlasů delegátů.", "section_level": 2}, {"title": "Předseda vlády.", "content": "Z pozice lídra vedl stranu do dubnových parlamentních voleb 2015, v nichž si Strana středu polepšila o 14 křesel s celkovým ziskem 40 mandátů. Výsledek znamenal volební vítězství. Sipilä obdržel 30 758 hlasů, nejvyšší počet ze všech kandidujících. Následně se ujal rozhovorů o sestavení nové vlády. Prezident republiky Sauli Niinistö jmenoval jím vedený centropravicový kabinet 29. května 2015, na němž participovaly tři koaliční subjekty. Strana středu obsadila šest křesel a Praví Finové i Národní koaliční strana získaly po čtyřech ministerstvech. Pravicoví populisté Praví Finové tak poprvé v historii usedli do vlády. Ve 200členném jednokomorovém parlamentu koalice disponovala většinou 124 křesel.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se roku 1961 v obci Veteli, ležící v provincii Střední Pohjanmaa. V roce 1980 složil maturitu (\"ylioppilastutkinto\"). O šest let později získal inženýrský titul na Univerzitě v Oulu. Do manželství s Minnou-Maariou Sipiläovou se narodilo pět dětí. Nejmladší syn Tuomo Sipilä (nar. 1993) zemřel 18. února 2015 na pooperační komplikace. V důsledku úmrtí přerušil Sipilä kampaň před nadcházejícími dubnovými parlamentními volbami. V soukromém životě jezdí v automobilech na dřevoplyn. Tato preference vyústila do založení společnosti Volter Oy na výrobu dřevoplynu z dřevěné štěpky, spalovaného v kogenerační jednotce. Řadí se ke členům laestadianismu na obrodu luteránství, ačkoli se sám za laestadiana nepovažuje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Juha Petri Sipilä, výslovnost:, (* 25. dubna 1961 Veteli) je finský politik, předseda Strany středu a v letech 2015–2019 předseda vlády Finska, když v roli volebního lídra dovedl stranu k vítězství v dubnových parlamentních volbách 2015.", "tgt_summary": "Juha Petri Sipilä (; born 25 April 1961) is a Finnish politician who served as Prime Minister of Finland from 2015 to 2019. A relative newcomer to politics, he has a successful background in business. He was the leader of the Centre Party from 9 June 2012 to 7 September 2019. After leading the Centre party to victory in the 2015 general election, Sipilä formed a centre-right coalition and was appointed Prime Minister by the Finnish Parliament on 29 May 2015. On 8 March 2019, Sipilä stated his intention to resign as Prime Minister, citing difficulties in reforming Finland's health care system. President Sauli Niinistö asked him to continue with a caretaker government until a new government coalition was appointed on 6 June 2019 and was ultimately succeeded by Antti Rinne.", "id": 470760}
{"src_title": "Ezra Miller", "tgt_title": "Ezra Miller", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se a vyrostl ve Wyckoffu v New Jersey. Jeho matka Marta je moderní tanečnice a jeho otec Robert S. Miller byl viceprezident a obchodní ředitel knižní společnosti Hyperion Books a poté ve Workman Publishing. Má dvě starší sestry, Saiyu a Caitlin. Sám sebe považuje za Žida a \"spirituálního\" (jeho otec je ze židovské rodiny a matka ze křesťanské). Ve věku šesti let začal s operním zpěvem, aby mu pomohl překonat vadu řeči. Zpíval v Metropolitní opeře a v americké premiéře současné opery \"White Raven\" od Phillipa Glasse. Navštěvoval školy Rockland Country Day School a The Hudson School, ze které však v šestnácti letech odešel, po vydání filmu \"Po škole\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Filmovou kariéru začal v roce 2008 snímkem \"Po škole\" režiséra Antonia Campose, kde ztvárnil hlavní roli dospívajícího studenta na soukromé škole. Následující rok se objevil v \"City Island\" společně s Andym Garciou, Juliannou Margulies a Stevenem Straitem a v menších rolích také ve snímcích \"Beware the Gonzo\" a \"Zítra snad bude líp\". Poté jsme ho měli možnost vidět v titulní roli ve filmu \"Musíme si promluvit o Kevinovi\" s Johnem C. Reillym a Tildou Swinton od režisérky Lynne Ramsay, která i napsala scénář podle stejnojmenné knihy od spisovatele Lionela Shrivera. Film se stal senzací na Filmovém festivalu v Cannes a získal ohlas u kritiků. Také hrál Damiena v televizním seriálu \"Californication\" a také se objevil v seriálu \"Milionový lékař\" jako Tucker Bryan. Ztvárnil Patricka ve filmové adaptaci novely \"\"Charlieho malá tajemství\"\" vedle Logana Lermana a Emmy Watson. Film byl v Americe vydán v září 2012. Miller je bubeníkem a zpěvákem newyorské hudební skupiny s názvem Sons of an Illustrious Father. Warner Bros. oznámil, že Miller se stane novým Barry Allenem / The Flashem v akčním filmu \"The Flash\", jehož premiéra je stanovená na rok 2018. Poprvé se jako Flash objevil ve filmu \"\" v roce 2016, roli si zopakuje ve filmu \"Liga spravedlnosti\" v roce 2017.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Miller by sám sebe charakterizoval jako queer. Prohlásil:,Já bych sám sebe jako gaye nepopsal. Většinou mě přitahovaly dívky, ale byl jsem s mnoha lidmi a lásku můžu najít u kohokoliv.\" a řekl:,mám mnoho skutečně úžasných přátel odlišných pohlaví a orientací. Prakticky nejsem zamilovaný do nikoho konkrétního.\" Miller také projevil zájem o polibky od chlapců již v brzkém věku. Miller se nebere jako ženu či muže;,Queer znamená jednoduše ne a to já nedělám. Nepovažuji se za muže. Nepovažuji se ani za ženu. Jen tak tak se považuji za člověka.\" Miller se navíc začal oslovovat všemi rody. Miller hrdě předvedl svou genderqueer identitu v rozhovoru s časopisem \"GQ Style\" v listpadu 2018. Článek obsahoval fotky Millera v řadě ženských, mužských a oboupohlavních stylů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ezra Matthew Miller (* 30. září 1992, Wyckoff, New Jersey, Spojené státy americké) je americký herec známý pro své role ve filmech \"City Island\" (2009), \"Další šťastný den\" (2011) a \"Musíme si promluvit o Kevinovi\" (2011). V roce 2012 se objevil po boku Logana Lermana a Emmy Watson v dramatu \"Charlieho malá tajemství,\" dále v roli Léona Dupuise ve filmové adaptaci novely \"Paní Bovaryová\" (2014) a také jako Credence Barebone ve filmu \"Fantastická zvířata a kde je najít\" (2016). Poprvé se také objevil jako Barry Allen / Flash ve filmu \".\"", "tgt_summary": "Ezra Matthew Miller (born September 30, 1992) is an American actor. Miller's feature film debut was in \"Afterschool\" (2008). Miller starred as Kevin in the drama \"We Need to Talk About Kevin\" (2011) and co-starred in the film adaptation of \"The Perks of Being a Wallflower\" (2012). In 2015, Miller co-starred in the drama \"The Stanford Prison Experiment\" and the comedy \"Trainwreck\". Miller played Credence Barebone in the \"Fantastic Beasts\" films \"Fantastic Beasts and Where to Find Them\" (2016) and \"\" (2018). ", "id": 2293415}
{"src_title": "Luca Turilli's Rhapsody", "tgt_title": "Luca Turilli's Rhapsody", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "16. srpna 2011 Rhapsody of Fire oznámili přátelskou odluku dlouholetého kytaristy, textaře a zakládajícího člena Luca Turilliho a basového kytaristy Patrice Guerse. Po odchodu založil Turilli společně s Guersem s kytaristou Dominiquem Leurquinem a bubeníkem Alexem Holzwarthem skupinu Luca Turilli's Rhapsody. Holzwarth se tím pádem stal členem obou kapel zároveň. 30. ledna 2012 kapela oznámila své první album \"Ascending to Infinity\". 30. března 2012 kapela odtajnila zpěváka Alessandra Contiho. V roce 2012 Holzwarth opustil kapelu kvůli nemožnosti být v obou skupinách zároveň. Následně po jeho odchodu, kapela oznámila nového bubeníka Alexe Landenburga. 22. května 2012 vyšel první single z připravovaného alba \"Ascending to Infinity\", který byl pojmenován „Dark Fate of Atlantis“. Ten byl vydán společně s videoklipem. Album vyšlo 22. června 2012 skupina začala s turné pojmenovaném \"Cinematic World Tour\". 8. října 2012 kapela oznámila, že si Leurquin závažně poranil levou ruku cirkulárkou. Zranění způsobilo, že Leurquin nemohl být skoro dva roky v kapele a byl pro nadcházející turné nahrazen jiným kytaristou. Turilli zaranžoval všechny písně tak, aby v pozadí při nízké hlasitosti vždy hrály Leurquinovy party. Jeho návrat byl oficiálně oznámen 9. srpna 2014 a jeho první koncert se uskutečnil na českém festivalu Made of Metal. Dne 23. března 2015 vydavatelství Nuclear Blast oznámilo vydání alba \"Prometheus, Symphonia Ignis Divinus\", které bylo vydáno v 19. června v Evropě, 22. června ve Velké Británii a 30. června ve Spojených státech. Dne 9. prosince 2016 bylo vydáno koncertní album \"Cinematic and Live\". Během let 2017 a 2018 se Turilli, Leurquin a Guers zúčastnili turné Rhapsody Reunion a po jeho konci začal první jmenovaný pracovat na nové hudbě. Nešlo už ovšem o skladby pro Luca Turilli's Rhapsody, nýbrž o hudbu sahající mimo metalové podžánry a činnost skupiny byla oficiálně pozastavena na dobu neurčitou. Conti byl ještě před tímto oznámením přijat jako nový zpěvák do skupiny Twilight Force.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luca Turilli's Rhapsody (často také jen Rhapsody, LT ́s Rhapsody nebo Turilli ́s Rhapsody) byla italská symphonic powermetalová kapela vytvořená a dosud vedena Luca Turillim po jeho odtržení z kapely Rhapsody of Fire. ", "tgt_summary": "Luca Turilli's Rhapsody (often simply referred by itself as Rhapsody, LT's Rhapsody or Turilli's Rhapsody) was an Italian symphonic power metal band created and led by Luca Turilli after his split from Rhapsody of Fire, also including German, French and Finnish members. The band members referred their style as \"Cinematic metal\" to underline Luca Turilli's passion for the world of cinema and the soundtracks, yet the main influence of his new artistic proposal. ", "id": 842265}
{"src_title": "Řád národa", "tgt_title": "Order of the Nation (political party)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "LIDEM.", "content": "V dubnu 2012 opustila Karolína Peake stranu Věci veřejné a spolu s několika dalšími bývalými poslanci Věcí veřejných začala připravovat vznik politického uskupení coby partnera koaliční vlády Petra Nečase. Počátkem května 2012 bylo oznámeno, že strana má již registrovanou doménu www.lidem.cz (držitelem je Charles Peake, manžel Karolíny Peake). Jméno strany odsouhlasil přípravný výbor této politické formace 3. května 2012. Uskupení chtělo sbírat nutných 1 000 podpisů pod petici k registraci strany a chtělo také oslovit studenty uměleckých škol, aby nové straně navrhli logo. Z přijatých návrhů vybrali 22. června 2012 logo, jehož autorem byl devatenáctiletý student Jakub Figura. Strana vznikla odchodem Karolíny Peake a části dalších politiků z Věcí veřejných, za které byli původně zvoleni do Poslanecké sněmovny. Odchod zdůvodnili svým nesouhlasem s politikou, kterou VV prosazovaly vůči svým koaličním partnerům. VV později vládní koalici opustili a přešly do opozice. Přípravný výbor sice zpočátku podcenil včasnost registrace své nové politické strany, protože žádost o registraci politického subjektu s názvem „LIDEM“ podala k Ministerstvu vnitra neznámá skupina osob už 9. května, ale nakonec se ukázalo, že tato žádost měla procesní vady a byla proto vrácena k přepracování.", "section_level": 2}, {"title": "Členové vlády za LIDEM.", "content": "Součástí vlády Petra Nečase byli dva členové LIDEM a straně náleželo také křeslo ministra bez portfeje, na které nominovala nestraníka:", "section_level": 3}, {"title": "Členové Poslanecké sněmovny za LIDEM.", "content": "Od vzniku strany do rozpuštění sněmovny 28. srpna 2013 zasedalo osm členů LIDEM v Poslanecké sněmovně, kam byli v květnu 2010 původně zvoleni na kandidátce Věcí veřejných: K srpnu 2013 zůstalo členy původního neformálního uskupení LIDEM pět poslanců. V dolní komoře jednali jako \"nezařazení\", protože nebyl splněn minimální počet deseti poslanců nutných k založení poslaneckého klubu. Členkou strany byla původně i poslankyně Jana Suchá, která jí přestala být v roce 2013 po nezaplacení členských poplatků. Přesto zůstala v neformálním uskupení poslanců LIDEM. Po roce 2013 jde o neparlamentní uskupení.", "section_level": 3}, {"title": "Odvolaná výzva k odchodu z Nečasovy vlády.", "content": "Poté, co předseda vlády Petr Nečas 20. prosince 2012 odvolal ministryni obrany Karolínu Peake po osmi dnech v úřadu, vyzvalo předsednictvo LIDEM své ministry, aby k 10. lednu 2013 podali demisi. Premiér odvolání zdůvodnil tím, že jeho důvěra k ní jako ministryni obrany, klesla do záporných hodnot. Za hlavní důvod označil její odvolání 1. náměstka Vlastimila Picka. Poslanec Viktor Paggio pro nesouhlas s odvoláním původních prohlášení a další účastí LIDEM na vládním projektu s ODS a TOP 09 3. ledna 2013 rezignoval na funkci místopředsedy strany. Dne 8. ledna 2013 republiková rada LIDEM zrušila výzvu a vyzvala k jednání s vládními partnery o nové podobě koaliční smlouvy.", "section_level": 3}, {"title": "Volby 2013.", "content": "Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 figurovali členové a bývalí poslanci za LIDEM Dagmar Navrátilová, Viktor Paggio, Jiří Rusnok, Jiří Mikl, Pavel Michalík, Radek Haviger a Viktor Mládek na kandidátkách Strany soukromníků České republiky, ale ani jeden z nich neuspěl. V komunálních volbách na podzim 2014 strana získala pouhé čtyři zastupitele v celé ČR.", "section_level": 3}, {"title": "VIZE 2014.", "content": "13. března 2014 byla strana LIDEM – liberální demokraté změněna na VIZE 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Řád národa.", "content": "Hnutí Řád národa potom vzniklo přetransformováním politické strany VIZE 2014 (na platformě politické strany LIDEM registrované 29. května 2012) na čtvrtém celorepublikovém sněmu, který se konal 31. května 2015. Sněm schválil změnu formy z politické strany na hnutí, změnu názvu na ŘÁD NÁRODA a především změnu politické cesty původní strany z cesty liberálního pravostředového zaměření na směr konzervativního nacionalismu. Současně byl zvolen nový předseda, 1. místopředseda a tři místopředsedové. Politickým cílem hnutí je dostat se do parlamentu. Prosazuje vlastenectví, dodržování zákonnosti, respektování historického tradicionalismu. V květnu 2016 získalo hnutí parlamentní zastoupení, když poslanec Karel Fiedler, zvolený v roce 2013 původně do poslanecké sněmovny za Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, ohlásil přechod do Řádu národa a následný odchod z poslaneckého klubu Úsvitu. Předseda Josef Zickler prohlásil, že jeho hnutí usiluje o získání i dalších poslanců. Zároveň uvedl, že Řád národa má okolo 2000 členů. Karel Fiedler následně hnutí opět opustil.", "section_level": 2}, {"title": "Senátní volby 2016.", "content": "Do senátních voleb 2016 hnutí vyslalo dva zástupce. V obvodu č. 4 - Most to byl podnikatel Jiří Maria Sieber a v obvodu č. 25 - Praha 6 tiskový mluvčí Martin Šalek.", "section_level": 3}, {"title": "Vedení.", "content": "První předsedkyní strany byla na jejím ustavujícím sněmu 3. listopadu 2012 zvolena Karolína Peake. První místopředsedkyní se stala poslankyně Dagmar Navrátilová, dalšími místopředsedy tehdejší poslanci Viktor Paggio a Jiří Rusnok a dále člen strany Jiří Neumann. Ustavujícího sněmu se zúčastnilo sedmdesát delegátů, přičemž strana měla k tomuto datu okolo sta členů. Druhý celorepublikový sněm strany proběhl 9. listopadu 2013 a bylo na něm zvoleno nové vedení strany ve složení: Na třetím celorepublikovém sněmu konaném 15. února 2014 strana rozhodla o změně názvu na VIZE 2014 a zvolila nové vedení:", "section_level": 2}, {"title": "Současné vedení hnutí.", "content": "Politické hnutí Řád národa má toto vedení:", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Facebook.", "content": "Na sociální síti Facebook se strana navenek těší obrovské popularitě, kde její oficiální profil má (ke dni 18.1. 2019) ~268 271 \"To se mi líbí\" od stejného množství uživatelů, což z ní dělá nejpopulárnější českou politickou stranu na této sociální síti. Takové množství uživatelů budí podezření, jaký podíl z toho ve skutečnosti tvoří boti. Kolem uskupení se pohybují zejména fyzicky zdatní jedinci, ať již z ozbrojených složek, center bojových umění, nebo posiloven. Poznámka: Údaje ke dni 18. ledna 2019", "section_level": 2}], "src_summary": "Řád národa - Vlastenecká unie (zkratka ŘN - VU) je české politické hnutí národně konzervativního zaměření. Vzniklo transformací ze strany LIDEM založené na jaře 2012 okolo tehdejší místopředsedkyně vlády Karolíny Peake, původně pod názvem LIDEM – liberální demokraté (zkratka LIDEM). Nový subjekt byl zaregistrován 29. května 2012. Jeho zakladateli byla skupina politiků z Věcí veřejných, za které byli původně zvoleni do Poslanecké sněmovny, ale nesouhlasili s vnitrostranickým vývojem. Od 13. března 2014 do 11. června 2015 nesla strana název VIZE 2014, pak se transformovala na hnutí Řád národa. ", "tgt_summary": "Order of the Nation, previously known as LIDEM, is a political party in the Czech Republic, formed in 2012 as a breakaway party from Public Affairs (VV). The party supports greater individual freedom in economic and social spheres.", "id": 1262510}
{"src_title": "Katarské hrady", "tgt_title": "Cathar castles", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hrady byly zakládány již od 11. století na ochranu hranice s Aragonským královstvím. Během albigenské křížové výpravy proti katarům byly mnohé pobořeny, ovšem poté opět obnoveny jako královské pevnosti. Po uzavření Pyrenejského míru v roce 1659 byla hranice mezi Francií a Španělskem posunuta směrem na jih a hrady ztratily svůj strategický význam. Následně byly opuštěny a zchátraly.", "section_level": 1}, {"title": "Pravé katarské hrady.", "content": "Jako pravé katarské hrady se označují pevnosti, které během albigenské křížové výpravy (1209-1229) sloužily přívržencům katarského hnutí jako základny pro obranu jejich života a víry. Byly buď založeny samotnými katary a nebo jejich majitelé (např. hrady Lastours, Termes) patřili ke šlechtě podporující katary. V počátcích katarského hnutí zde stálo jen málo hradů. Kataři žili pod ochranou měst (např. v Carcassonne) nebo v opevněných horských sídlech, někdy pod ochranou hradu sympatizujícího pána, a chráněných příkopy a/nebo kamennými hradbami. Takové pevnosti (pravé katarské hrady) se nacházely např. v Laurac, Lastours, Fanjeaux, Mas-Saintes-Puelles a jinde. Tyto byly během křížové výpravy zničeny a mnohé později znovu vybudovány jako královské hrady, např. Montségur, Termes nebo Puilaurens.", "section_level": 1}, {"title": "Nepravé katarské hrady.", "content": "Tzv. nepravé katarské hrady se nacházejí rovněž v Pays Cathare, ale byly vystavěny až po ukončení tažení proti albigenským po roce 1229, případně 1240 z příkazu francouzského krále nebo jeho správců, aby zamezily opětovnému propuknutí katarství a zabránily separatistickým tendencím v Okcitánii. Současně sloužily jako obranné pevnosti francouzské koruny proti mocenským nárokům aragonského krále. Jednou z prvních královských pevností byla Cité de Carcassonne, jejíž stavba byla zahájena v roce 1240 po pokusu Raimunda II. Trencavela o dobytí města. Následovala linie hradů zvaná \"pět synů carcassonských\" (hrady Aguilar, Peyrepertuse, Puilaurens, Quéribus a Termes).", "section_level": 1}], "src_summary": "Katarské hrady (francouzsky \"châteaux cathares\") je obecné označení středověkých hradů v dnešním regionu Languedoc-Roussillon v jihovýchodní Francii. Pojem zahrnuje tzv. pravé a nepravé katarské hrady.", "tgt_summary": "Cathar castles (in French \"Châteaux cathares\") is a modern term used by the tourism industry (following the example of \"Pays Cathare\" – Cathar Country) to denote a number of medieval castles of the Languedoc region. Some had a Cathar connection, in that they offered refuge to dispossessed Cathars in the thirteenth century. Many of these sites were replaced by new castles built by the victorious French Crusaders and the term is also applied to these fortifications despite having no connection with Cathars. The fate of many Cathar castles, at least for the early part of the Crusade, is outlined in the contemporary Occitan \"\"Chanson de la Croisade\"\", translated into English as the \"Song of the Cathar Wars\".", "id": 2254733}
{"src_title": "Sergej Šubenkov", "tgt_title": "Sergey Shubenkov", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Jeho prvním úspěchem na mezinárodní scéně byla stříbrná medaile z juniorského mistrovství Evropy v roce 2009. V červenci roku 2011 vybojoval na Městském stadionu v Ostravě-Vítkovicích titul mistra Evropy do 23 let, když na cílové rovince o dvě setiny sekundy porazil Maďara Bajiho. Na evropském šampionátu v Helsinkách v roce 2012 vylepšil v semifinále ruský národní rekord v běhu na 110 m překážek, jehož hodnota je 13,09 s (protivítr -1,1). Ve finále trať zaběhl v čase 13,16 s a vybojoval zlatou medaili. Druhý v cíli Garfield Darien z Francie byl o čtyři setiny zpět a bronz vybojoval Polák Artur Noga, jenž časem 13,27 s vyrovnal polský národní rekord. Na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně obsadil ve třetím semifinálovém běhu časem 13,41 s šestou příčku a do finále nepostoupil. Začátkem března roku 2013 vybojoval na halovém ME v Göteborgu zlatou medaili v běhu na 60 m překážek. Ve finále si vytvořil výkonem 7,49 s nový osobní rekord. Před startem MS v atletice, které se konalo v Moskvě vybojoval bronzovou medaili na světové letní univerziádě, která byla pořádána v dalším ruském městě, v Kazani. Na domácím světovém šampionátu patřil mezi kandidáty na postup do finále. V semifinále dokázal zaběhnout výkonem 13,17 s nejrychlejší čas ze všech šestnácti startujících. Do finále se probojovali čtyři Američané, z nichž tři patřili mezi hlavní adepty na cenné kovy. Mistrem světa se nakonec stal David Oliver, který trasu proběhl za rovných 13 sekund. Stříbro získal překvapivě Ryan Wilson, jenž na vítěze ztratil 13 setin. Bronz vybojoval před domácími diváky Sergej Šubenkov v čase 13,24 s. Čtvrtý skončil obhájce titulu z MS 2011 Jason Richardson a olympijský vítěz z her v Londýně Aries Merritt doběhl na 6. místě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sergej Vladimirovič Šubenkov (rusky: \"Сергей Владимирович Шубенков\"; * 10. října 1990 Barnaul, Sovětský svaz) je ruský atlet, sprinter, který se věnuje krátkým překážkovým běhům. V roce 2012 se stal v Helsinkách mistrem Evropy v běhu na 110 metrů překážek a o rok později vybojoval v Göteborgu titul halového mistra Evropy v běhu na 60 metrů překážek. V roce 2014 obhájil v Curychu titul mistra Evropy.", "tgt_summary": "Sergey Vladimirovich Shubenkov (; born 4 October 1990) is a Russian athlete who competes in the 110 metres hurdles. He is the 2015 World Champion, two-time European Champion (2014, 2012) and 2013 World bronze medalist in men's 110 m hurdles.", "id": 1405866}
{"src_title": "Andy Biersack", "tgt_title": "Andy Biersack", "src_document": [{"title": "Raný život a vzdělání.", "content": "Narodil se v Cincinnati v Ohiu. Základní vzdělání Biersack získal na Katolické základní škole (Catholic elementary school) jak se zmínil v mnoha rozhovorech. Kvůli tomu, jak se Andy oblékal, a kvůli hudbě kterou poslouchal, byl terčem šikany ve škole. Tato šikana je vyobrazena v klipu Knives and pens. Biersack chodil do Cincinnatské Školy pro tvůrčí a herecké umění (School for Creative and Performing Arts) obor drama a vokální hudba. Školu nedokončil, protože šest dní poté co oslavil osmnácté narozeniny, se přestěhoval do Los Angeles, aby mohl zahájit svou potenciální kariéru.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Black Veil Brides.", "content": "Když mu bylo šestnáct let Andy a pár jeho kamarádů založili jejich první skupinu nazvanou ‘Biersack’ (I když měli pouze jeden koncert). Tento projekt nakonec vyrostl do toho, co je dnes známé jako Black Veil Brides. V září 2009 Black Veil Brides podepsali smlouvu s StandBy Records. Psaní nových písní a příprava turné začalo okamžitě. V prosinci 2009 kapela uskutečnila své první turné po USA s názvem \"On Leather Wings\". Debutové album skupiny We Stitch These Wounds bylo vydáno 20. července 2010 a hned první týden po uvedení na trh se prodalo přes 10 000 kopií. 14. června vydala skupina své druhé album Set The World On Fire přes Lava Music/Universal Republic Records. Třetí album má název Wretched and Divine: The Story of the Wild Ones a bylo vydáno 8. Ledna 2013. Čtvrté album se jmenuje \"IV\" a bylo vydáno minulý rok. Páté album vyšlo 12. leden 2018 pod názvem Vale.", "section_level": 2}, {"title": "Andy Black.", "content": "V květnu 2014 Andy prozradil časopisu Kerrang!, že začal pracovat na novém projektu mimo Black Veil Brides, který se bude jmenovat Andy Black. Vysvětluje, že zvolil cestu sólového umělce, kvůli tomu, že hudba, které by se chtěl věnovat, se radikálně liší v porovnání se skupinou. Andyho inspirací k projektu byla jeho láska k osmdesátým létům a goth hudbě, a proto bude spolupracovat s bývalým producentem Black Veil Brides Johnem Feldmannem. Album s názvem The Shadow Side vyšlo 6. května 2016.", "section_level": 2}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Poté, co opustil školu a přestěhoval se do Los Angeles, se pokoušel prosadit také v herectví. Zahrál si malou roli v AT&T \"Confetti\" stejně tak v Montana Meth \"Jumped\". Andy byl také hostující hvězdou v Funny or Die internetovém seriálu Average Joe. Hrál také v díle Legion of the black, což je doprovodný film k jejich poslednímu albu. Nejnovější snímek, kde získal hlavní roli, se jmenuje American Satan. Do kin šel v říjnu 2017.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Náboženský pohled.", "content": "V rozhovoru pro Loudwire Biersack řekl: „Nejsem věřící člověk, ale vyrostl jsem ve věřící rodině. Byl jsem na pohřbu mého dědečka, člověka, kterého jsem měl moc rád, všichni mluvili o tom, jak šel do nebe a jaké je to v nebi. Vždy jsem s tím bojoval, rád bych věřil, že můj dědeček hraje v oblacích na Xboxu 360 nebo dělá další skvělé věci, co v nebi mají, ale nemůžu.“", "section_level": 2}, {"title": "Styl života.", "content": "Řekl: Nikdy jsem neočekával, že bych se měl dožít čtyřiceti let. Vykouřím dvě krabičky denně a piju jako velbloud. Nikdy jsem doopravdy nepřemýšlel o smrti. Vím, že jednoho dne umřu, ale pokud budu moct dosáhnout svých cílů a žít do té doby, přesně tak jak chci, nebudu mít žádné výčitky, až umřu. Nesnažím se sám sebe zranit jako Iggi nebo Marilyn Manson nebo tak, je to jen vedlejší produkt chaosu bytí na jevišti.", "section_level": 2}, {"title": "Změny uměleckého jména.", "content": "Biersackovo umělecké jméno bylo nejprve Andy Sixx až do roku 2011, kdy se rozhodl upřednostňovat jeho rodné jméno Andy Biersack, i když stále ještě přijímá ‘’Sixx’’ jako přezdívku. Používá také pseudonym Andy Black ve svém sólovém projektu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Andrew Dennis Biersack (* 26. prosince 1990 Cincinnati) je americký zpěvák skladatel písní a pianista. Je zakladatelem a hlavním zpěvákem americké glammetalové skupiny Black Veil Brides. Byl jednou z nejoblíbenějších tváří na internetových stránkách Myspace.com. Jeho manželka je o čtyři roky starší zpěvačka Juliet Simms. Andy je znám tím, že maluje a píše poezii, jeho největší vášní je rozhodně komiksový superhrdina Batman. V květnu roku 2014 zahájil svůj sólový hudební projekt pod přezdívkou Andy Black.", "tgt_summary": "Andrew Dennis Biersack (born December 26, 1990), formerly known as Andy Six, is an American singer, pianist and actor. He is the founder and lead vocalist for the American rock band Black Veil Brides, and is its only remaining original member. In May 2014, he started a solo music project under the moniker Andy Black and released his debut album, \"The Shadow Side\", in 2016.", "id": 1363061}
{"src_title": "Daniel Carvajal", "tgt_title": "Dani Carvajal", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Daniel Carvajal se narodil v Leganés, předměstí Madridu. Ve svých deseti letech nastoupil do mládežnické akademie Realu Madrid, kde se postupně propracoval až do rezervního týmu v roce 2010. 11. července 2012 podepsal pětiletou smlouvu s německým klubem Bayer 04 Leverkusen, jejíž součástí byla výkupní klauzule pro případ, že by jej Real chtěl koupit zpět. Do Bayeru přestoupil za 5 milionů eur a po jedné sezóně jej Real vykoupil za 6,5 milionu eur zpět. Za Leverkusen debutoval v německé Bundeslize 1. září 2012 v domácím zápase proti SC Freiburg (výhra 2:0). Dostal se zároveň do \"jedenáctky kola\" vyhlašované magazínem \"Kicker\" (šlo o 2. kolo). Během sezóny odehrál celkem 32 ligových zápasů a vstřelil jeden gól (25. listopadu 2012 proti Hoffenheimu – výhra 2:1, šlo o vítězný gól). Po sezóně se dostal v hlasování fanoušků se 16 % na třetí místo mezi nejlepšími pravými obránci Bundesligy (před ním skončili vítězný Acuto Učida z FC Schalke 04 a Philipp Lahm z Bayernu Mnichov). Po výborných výkonech v Německu aktivoval Real Madrid výkupní klauzuli a Carvajal se v červenci 2013 stěhoval do A-mužstva slavného španělského klubu. Ligový titul v sezóně 2013/14 sice nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale stal se vítězem Ligy mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid. Rovněž vyhrál s Realem Copa del Rey 2013/14 (španělský pohár).", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické reprezentace.", "content": "Carvajal reprezentantoval Španělsko v mládežnických kategoriích. Zúčastnil se Mistrovství Evropy hráčů do 19 let 2011 v Rumunsku, kde mladí Španělé porazili ve finále Českou republiku 3:2 v prodloužení. Také reprezentoval na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let v Izraeli, kde Španělé získali zlaté medaile po finálové výhře 4:2 nad rovesníky z Itálie.", "section_level": 2}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "V A-mužstvu Španělska přezdívaném \"La Furia Roja\" debutoval 4. 9. 2014 v přátelském zápase proti domácímu týmu Francie (prohra 0:1).", "section_level": 2}], "src_summary": "Daniel Carvajal Ramos [danijel karvachal rámos] (* 11. ledna 1992, Leganés, Španělsko) je španělský fotbalový obránce a reprezentant, který v současnosti hraje za španělský klub Real Madrid.", "tgt_summary": "Daniel Carvajal Ramos (; born 11 January 1992) is a Spanish professional footballer who plays as a right back for Real Madrid and the Spanish national team. ", "id": 1219660}
{"src_title": "Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze", "tgt_title": "Museum of Decorative Arts in Prague", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Založení Uměleckoprůmyslového musea v Praze v roce 1885 odpovídalo prudkému rozvoji české společnosti a především rozvoji její průmyslové výroby gradující v poslední třetině 19. století. Po vzniku obdobných ústavů, především Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, dále např. v Brně, Olomouci a Liberci (1873) se pražské muzeum stalo jedním z řady muzejních institucí tohoto druhu existujících v provinciích Rakousko-uherské monarchie. V Království českém to byla první instituce těsně místně i metodicky spojená s Uměleckoprůmyslovou školou. Založením tohoto ústavu se objevil zásadní konkurent dosud nejreprezentativnějšího a nejstaršího českého Průmyslového muzea v Liberci. Nepříznivý vliv průmyslové revoluce na estetickou stránku, a tím i kvalitu výrobků, byl v té době už dlouho oprávněným předmětem kritiky umělců, teoretiků umění i veřejnosti. Myšlenka na zřízení trvalé expozice uměleckoprůmyslového zaměření v Praze byla obsažena už ve výstavě, kterou uspořádal spolek Arkadia roku 1861 v Praze ve Staroměstské radnici, podle jiných pramenů na Žofíně. Příkladem a inspirací bylo mimo jiné založení obdobného ústavu – South Kensingtonského (nyní Victoria and Albert) muzea v Londýně, které od roku 1852 zpřístupnilo veřejnosti sbírky uměleckořemeslných a uměleckoprůmyslových výrobků. Pro české prostředí však bylo nejdůležitější již zmíněné Österreichisches Museum für Kunst und Industrie otevřené ve Vídni roku 1864 a spojené rovněž se školou. V roce 1868 uspořádala pražská Obchodní a živnostenská komora na Žofíně ve spolupráci s tímto vídeňským muzeem výstavu exponátů získaných ze Světové výstavy roku 1867, která se konala v Paříži, doplněnou historickými uměleckořemeslnými předměty převážně ze sbírky Vojtěcha Lanny (pozdějšího významného donátora a podporovatele UPM). K založení muzea přispěl v období, kdy ještě nedozrály vhodné finanční a prostorové podmínky, příslib výstavní plochy v Rudolfinu, daný roku 1872. V roce 1885, kdy došlo k naplnění slibu, rozhodlo představenstvo Obchodní a živnostenské komory o zřízení samostatného muzea. Jeho prvním sídlem bylo Rudolfinum. V letech 1897–1900 byla postavena novorenesanční muzejní budova podle návrhu architekta Josefa Schulze na pozemku mezi starým židovským hřbitovem a Sanytrovou ulicí na okraji Josefova.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "Prvním kustodem a ředitelem muzea byl historik umění dr. Karel Chytil působil též v Komisi pro soupis památek Prahyod jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Druhým ředitelem byl krátce historik umění a knižní kultury František Adolf Borovský. Po něm následovali František Xaver Jiřík, Karel Hetteš, Emanuel Poche, Jiří Šetlík, Antonín Langer, Dagmar Hejdová a Helena Koenigsmarková. K expertům - znalcům uměleckého řemesla a průmyslového designu patřily především ženy, například Jiřina Vydrová, Jarmila Blažková, Milena Zeminová, Alena Adlerová, Olga Herbenová, Dagmar Tučná, Jarmila Brožová, Libuše Urešová, Věra Vokáčová, Olga Drahotová, Milena Lamarová, Anna Fárová nebo Jana Kybalová, z mužů například Emanuel Poche, Zdeněk Kirschner, nebo Josef Kroutvor. Mezi knihovníky se během 2. světové války objevil Oldřich J. Blažíček, v posledním půlstoletí Evžen Lukeš, Jarmila Okrouhlíková nebo Kateřina Dostálová.", "section_level": 1}, {"title": "Členství v organizacích.", "content": "MG, ICOM", "section_level": 2}, {"title": "Sbírky.", "content": "Muzeum spravuje sbírky skla, porcelánu a keramiky, užité grafiky a fotografie, textilu, módy a designu, nábytku, hodin, dále sbírku drahých i obecných kovů, vzácných materiálů, šperků, hraček a množství písemné i obrazové dokumentace. V současné době má muzeum půl milionu sbírkových předmětů od antiky až po současnost.", "section_level": 1}, {"title": "Dřívější pobočky.", "content": "V letech 1954 - 1992 muzeum spravovalo několik tematických expozic na zámcích Doudleby nad Orlicí, Lemberk, Hrubý Rohozec a Muzeum porcelánu v Klášterci nad Ohří, které je v obnovené verzi instalováno dodnes. Neuskutečněná zůstala expozice v budově zámeckého pivovaru v Brandýse nad Labem.", "section_level": 2}, {"title": "Současné pobočky.", "content": "Od roku 1995 UPM provozuje Galerii Josefa Sudka na Úvoze poblíž Pražského hradu, zaměřenou na fotografickou tvorbu. Od roku 1998 také spravuje zámek v Kamenici nad Lipou. Expozice kovaných železných prací a hraček zde byla otevřena v roce 2004, studijní depozitář nábytku 19. a 20. století v roce 2007.", "section_level": 2}, {"title": "Stálá expozice - bude otevřena v roce 2020.", "content": "V muzeu probíhají krátkodobé výstavy, otevřena je i expozice českého moderního autorského skla Plejády skla.", "section_level": 1}, {"title": "Knihovna UPM.", "content": "Součástí Uměleckoprůmyslového musea v Praze je veřejná specializovaná knihovna na literaturu o výtvarném umění a příbuzných oborech (https://www.knihovna.upm.cz/). Knihovní fond má více než 190 000 svazků. Vedle monografií je ve fondu celá řada encyklopedií, slovníků, příruček a periodik. Nezanedbatelná je i sbírka výstavních a aukčních katalogů. Od roku 1950 jsou přírůstky monografií zpracovány do elektronické databáze přístupné nejen v knihovně, ale i prostřednictvím internetu (https://katalog.upm.cz/#!/). Od roku 1995 jsou již v databázi uvedeny veškeré knihovní přírůstky. Knihovna je pouze prezenční. Poskytuje kopírovací služby, rešerše, službu \"Ptejte se knihovny\", zpřístupňuje řadu databází na CD-ROM i on-line. Knihovna UPM s dalšími uměleckými knihovnami vytváří virtuální uměleckou knihovnu a je součástí jednotné informační brány se samostatným portálem ART (https://artlib.eu/#!/).", "section_level": 1}, {"title": "Centrální depozitář UPM.", "content": "4. dubna 2016 byla otevřena nová budova centrálního depozitáře UPM na adrese Červeňanského 2843/19 v Praze-Stodůlkách, na Velké Ohradě. Kvůli bílé barvě a kruhovému půdorysu získala přezdívku \"Polárkový dort\" nebo také \"Kanál.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Uměleckoprůmyslové museum v Praze (zkráceně: UPM) je specializovaná muzejní instituce, jež sídlí v ulici 17. listopadu v Praze 1 Josefově, v těsné blízkosti Starého židovského hřbitova, nedaleko budovy Filosofické fakulty UK, naproti Rudolfinu v městské části Praha 1.", "tgt_summary": "Founded in 1885, the Prague Museum of Decorative Arts () is housed in a Neo-Renaissance edifice built from 1897 to 1899 after the designs of architect Josef Schulz. It opened in 1900 with exhibitions on the first floor. The Museum's rich collections include decorative and applied arts and design work ranging from Late Antiquity to the present day with focus on European objects, particularly arts and crafts created in the Bohemian lands. The impressive interior of the permanent exhibition, “Stories of Materials,” offers visitors an excursion into the history and development of decorative arts in the disciplines of glass, ceramics, graphic art, design, metal, wood and other materials, as well as objects such as jewellery, clocks and watches, textiles, fashion, toys and furniture.", "id": 1472660}
{"src_title": "David Lewis", "tgt_title": "David Lewis (Jesuit priest)", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se roku 1616 v Abergavenny, jako nejmladší z devíti dětí protestanského reverenda Morgana Lewise, který byl ředitel školy, a katoličce Margaret Pritchardové. Když mu bylo 16 let, při návštěvě Paříže, konvertoval ke katolictví a následně odešel studovat do Říma, kde byl roku 1642 vysvěcen na kněze. Po třech letech vstoupil k Tovaryšstvu Ježíšovu.", "section_level": 1}, {"title": "Zatčení a poprava.", "content": "Byl zatčen 17. listopadu 1678 v Kostele Svatého Michaela, Llantarnamu. V březnu 1679 odsouzen v Assize (trestní soud) v Monmouth, jako katolický kněz a za rozšiřování katolické víry. Stejně jako John Wall a John Kemble, byl poslán do Londýna, kde se jím zabýval Titus Oates (původce papežského spiknutí) a další. Dne 16. března 1679 byl přiveden k soudnímu řízení v Assize (Monmouth). Byl přiveden jako tvůrce velezrady - za to že se stal katolickým knězem a zůstal v Anglii. Hájil se že nevinný ale svědkové tvrdili že jej viděli na mši provádět kněžské povinnosti. Otec Lewis byl Sirem Robertem Atkinsonem prohlášen vinným. Poté byl s Johnem Kemblem přiveden do vězení Newgate v Londýně a pokládali mu otázky ohledně spiknutí. Oates, William Bedloe, Dugdale a Prace nebyly schopny prokázat něco proti němu. Lord Shaftesbury mu poradil aby mu dal důkazy o spiknutí nebo aby se vzdal katolické víry, zato že bude ušetřen a velmi hodně odměněn. Poté byl přiveden do Usku, k jeho popravě Johnem Arnoldem z Monmouthshire. Dne 27. srpna 1679 byl oběšen a pak rozčtvrcen. Po záležitosti Tita Oatese (1679–80), byl zbytek velšsky mluvících katolických duchovních buď popraveni nebo deportováni. Lewis byl do roku 2001 poslední velšský jezuita.", "section_level": 1}, {"title": "Proces blahořečení a svatořečení.", "content": "Patří do skupiny 40 mučedníků Anglie a Walesu. Tento proces probíhal v arcidiecézi Westminster. Dekret o mučednictví byl vydán 8. prosince 1929. Blahořečen byl 15. prosince 1929. Poté po 40 letech dne 4. května 1970 byl vydán dekret o zázraku na přímluvu mučedníků Anglie a Walesu. Svatořečení se dočkal 25. října 1970.", "section_level": 1}, {"title": "Zázrak.", "content": "Roku 1962 byla na jejich přímluvu okamžitě a trvale uzdravena Joan Matthewman, vdaná laika, ze sarkomu levé lopatky. Stalo se to v Mill Hill, Blackburn.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sv. David Lewis, S.J. (1616, Abergavenny - 27. srpna 1679, Usk) byl velšský katolický jezuitský kněz, a mučedník který byl také znám jako Charles Baker.", "tgt_summary": "David Lewis (1616 – 27 August 1679) was a Jesuit Catholic priest and martyr who was also known as Charles Baker. Lewis was canonized by Pope Paul VI in 1970 as one of the Forty Martyrs of England and Wales and is venerated as a saint in the Catholic Church.", "id": 235649}
{"src_title": "Dylan O'Brien", "tgt_title": "Dylan O'Brien", "src_document": [{"title": "Herecká kariéra.", "content": "Narodil se 26. srpna 1991 v New Yorku do rodiny, která měla blízko k filmu. Matka Lisa O'Brienová, rozená Rhodesová byla za mlada herečka a poté vedla hereckou školu, otec Patrick O'Brien pracoval jako filmový kameraman. Rané dětství prožil ve Springfieldu v New Jersey, ale ve 12 letech se s rodinou přestěhoval do Hermosa Beach v Kalifornii. Chodil na střední školu Mira Costa v sousední Manhattan Beach a po jejím dokončení v roce 2009 zamýšlel pokračovat studiem filmařské školy na Syrakuské univerzitě ve státě New York, kde dostal stipendium pro sportovní přenosy. Už kolem svých 14 let, od roku 2006, začal na YouTube publikovat svá vlastní videa a získal si poměrně široký okruh fanoušků. Poté byl přizván k účinkování v sérii webových videí a při jejím natáčení se setkal s hercem, který ho představil manažerovi. Bylo mu tehdy 17 let. Místo odchodu na univerzitu na východním pobřeží Spojených států tedy zůstal v Santa Monice, asi rok chodil na zdejší vysokou školu Santa Monica City College a při tom i na herecké konkurzy.", "section_level": 1}, {"title": "Seriál \"Vlčí mládě\".", "content": "První velký herecký úspěch se dostavil, když byl před koncem roku 2009 vybrán do čtveřice hlavních hrdinů seriálu \"Vlčí mládě\" (\"Teen Wolf\"), jehož pilotní díl připravoval tvůrce Jeff Davis pro televizi MTV. Podle vlastního vyjádření měl O'Brien původně usilovat o ústřední postavu náctiletého vlkodlaka Scotta McCalla, ale když se seznámil se scénářem, dal přednost roli jeho nejlepšího přítele a spolužáka Stilese Stillinského, který do seriálu vnáší komediální prvek. Pilotní díl \"Vlčího mláděte\" byl vzápětí rozšířen ve 12dílnou sérii, kterou televize MTV nasadila do vysílání od června 2011. Po jejím úspěchu seriál pokračoval i v dalších sezónách a v létě 2014 tvůrci ohlásili přípravu již páté řady. Seriál v českém znění připravila do vysílání od 1. června 2012 televizní stanice AXN a O'Brienovu postavu pro ni nadaboval Radek Škvor. Ačkoli je Stiles jednou z hlavních kladných postav, v druhé polovině 3. řady ho posedl zlý duch, a právě to O'Brienovi vyneslo v roce 2014 cenu Teen Choice Awards za nejlepšího televizního zlosyna. V létě 2015 a počátkem roku 2016 MTV odvysílala již 5. sérii, šestá řada, vysílaná od 15. listopadu 2016, však již byla ohlášena jako závěrečná.", "section_level": 2}, {"title": "Filmové komedie.", "content": "Účinkování v seriálu mu otevřelo i cestu na filmové plátno. Pro debut mu v roce 2011 posloužila nezávislá improvizační komedie \"High Road\" režiséra Matta Walshe, v níž hrál Jimmyho, 16letého souseda hlavního hrdiny Fitze. Následovala romantická komedie Jona Kasdana \"The First Time\" a v ní role staršího ostýchavého středoškoláka Davea Hodgmana, který začne randit s Aubrey (Britt Robertsonová), i když měli původně každý zájem o někoho jiného. Film měl svou premiéru 21. ledna 2012 na festivalu Sundance, kde byl uveden v soutěžní sekci amerických dramatických filmů. O rok a půl později, 7. června 2013 šel do amerických kin film \"Stážisti\" (\"The Internship\"), v ČR uváděný od 11. července téhož roku. Šlo o komedii z prostředí firmy Google s Vincem Vaughnem a Owenem Wilsonem v hlavních rolích a O’Brien v ní ztvárnil cynického IT génia Stuarta Twomblyho, jehož ústřední dvojice uchazečů o práci dostala přiděleného do týmu. Pro \"Teen Vogue\" popsal herec dvouapůlměsíční natáčení na atlantské Georgia Tech i v sanfranciském sídle Googlu jako častou improvizaci a svou postavu jako sarkastického synka britského otce. V české verzi O'Brienovi propůjčil svůj hlas Vojtěch Hájek.", "section_level": 2}, {"title": "Trilogie \"Labyrint\".", "content": "A pak přišel vstup do žánru akčních filmů, když si ho režisér Wes Ball vybral pro svůj dobrodružný thriller \"\" (\"The Maze Runner\"), adaptující stejnojmennou první knihu z postapokalyptické sci-fi série Jamese Dashnera. Casting byl vyhlášen v únoru 2013 a konkurz probíhal v polovině dubna. O'Brien se do něj přihlásil, a ačkoli později popisoval historku, že se režisérovi nepozdával jeho „účes příliš ve stylu MTV“, 18. dubna bylo ohlášeno jeho obsazení do ústřední role náctiletého Thomase. Ten se po ztrátě paměti ocitá v komunitě chlapců, odříznuté od ostatního světa obřím smrtícím labyrintem. Fyzicky náročné natáčení pro studio Fox probíhalo od 13. května 2013 po osm týdnů především v Baton Rouge v Louisianě. Termín premiéry byl původně stanoven už na 14. února 2014, ale později odložen na 19. září téhož roku. Společnost CinemArt film připravila k uvedení od stejného data i do českých kin, a to v původním znění s titulky. Tvůrci už před uvedením filmu mluvili o přípravě podle další knihy z Dashnerovy série, a ačkoli se O'Brien v březnu 2014 nechal slyšet, že v něm už do ústřední role nenastoupí, v září 2014 společnost Fox oznámila jeho účast a ohlásila začátek natáčení na konec října téhož roku. Probíhalo v okolí Albuquerque během listopadu i následujících měsíců až do ledna 2015. Do kin byl snímek uveden rok po prvním dílu, v září 2015. O'Brien za svůj výkon obdržel Filmovou cenu MTV v kategorii Nejlepší herec v akčním či dobrodružném filmu a spolu s Thomasem Brodie-Sangsterem také v kategorii Nejlepší filmová chemie. V březnu 2015 společnost Fox ohlásila zahájení prací i na třetím pokračování \"\". Při natáčení tohoto snímku v kanadském Vancouveru se však O'Brien 17. března 2016 těžce zranil a další natáčení muselo být odloženo nejprve na květen a později na neurčito. Koncem května pak společnost ohlásila přesunutí plánované premiéry snímku z původního termínu 17. února 2017 na 12. ledna 2018. V srpnu 2016 se objevily zprávy, že se natáčení filmu mělo obnovit v únoru následujícího roku. Film měl nakonec premiéru v lednu roku 2018.", "section_level": 2}, {"title": "Další filmy.", "content": "V létě 2013 také probíhalo jednání o jeho obsazení do chystaného sci-fi snímku režiséra Ringana Ledwidgeho \"Glimmer\". Začátek jeho natáčení se původně plánoval od ledna 2014, aby jej O'Brien stihl v pauze mezi natáčením další řady \"Vlčího mláděte\", které mělo po pěti měsících skončit v prosinci 2013. V říjnu 2013 už však herec hovořil o natáčecím termínu v létě 2014. Film společnosti DreamWorks měl pojednávat o skupině mladistvých, kteří se pomocí časového portálu přenesou do 70. let 20. století, a vedle O'Briena v něm měl účinkovat např. Jeremy Allen White. V únoru 2015 některá americká média spekulovala o tom, že by mohl být jedním ze zvažovaných herců, kteří by měli nahradit Andrewa Garfielda v novém filmu Sony Pictures o Spider-Manovi, chystaném na rok 2017. Později však citovala jeho vlastní vyjádření, že o tuto roli ani neusiloval. V dubnu 2015 se objevily úvahy o jeho obsazení do katastrofického filmu \"\" režiséra Petera Berga po boku Marka Wahlberga, Kurta Russella, Johna Malkoviche a dalších. Snímek společnosti Lionsgate vycházející ze skutečných událostí nehody na stejnojmenné ropné plošině v dubnu 2010, tak jak byla popsána v článku \"The New York Times\", měl premiéru na Torontském filmovém festivalu a do kin byl uveden koncem září 2016. V květnu 2016 přišla informace o tom, že by O'Brien měl hrát titulní postavu Mitche Rappa v akčním špionážním snímku \"American Assassin\", který podle románové série Vince Flynna převedené do scénáře Stephenem Schiffem měl pro společnosti CBS Films a Lionsgate natočit režisér Michael Cuesta. Roli protiteroristického zabijáka CIA dříve v roce 2012 odmítl Chris Hemsworth, úloha jeho filmového mentora připadla Michaelu Keatonovi. Natáčení začalo v září 2016 a probíhalo v Evropě, konkrétně v Londýně a Budapešti. V květnu roku 2018 získal hlavní roli v thrillerovém snímku \"The Education of Frederick Fitzell\" a roli ve filmu \"The Bayou,\" ve kterém by měl hrát po boku Garyho Oldmana. Na rok 2019 byla naplánována také jeho účast ve sci-fi seriálu Jordana Peela \"Weird City\".", "section_level": 2}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Dylanův otec Patrick je původem Ir, matka Lisa po své matce Italka a po svém otci napůl Angličanka a Španělka. Má asi o rok starší sestru Julii. V červnu 2013 pro \"Teen Vogue\" uvedl, že má přítelkyni a média poté psala o jeho vztahu s Britt Robertsonovou, který měl vzniknout na základě jejich společného natáčení filmu \"The First Time\". V srpnu 2014 \"Teen Vogue\" psal, že herec drží vztah s Robertsonovou v tajnosti. Pár se v roce 2018 rozešel. V rozhovoru pro \"Teen Television\" O'Brien uvedl, že významnou součást jeho života tvoří hudba. Od dětství hrál na klavír a na kytaru, zejména pak na bicí. Během svých středoškolských let, v únoru 2009, spoluzakládal hudební skupinu \"Slow Kids at Play\", v níž působil jako bubeník a zpěvák. Po odchodu ze střední školy a zejména poté, co se stal televizní hvězdou v seriálu \"Vlčí mládě\", však účinkování v kapele přerušil. Uvedl, že i v přestávkách mezi natáčením seriálu často jamovali spolu s hereckým kolegou Tylerem Poseym, rovněž hudebníkem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dylan O'Brien (* 26. srpna 1991 New York) je americký herec a hudebník. Pochází z filmařské rodiny, v širší známost vešel zejména jako představitel jedné z hlavních postav v televizním seriálu stanice MTV \"Vlčí mládě\" (\"Teen Wolf\"). Účinkoval i v nezávislém filmu \"High Road\" (2011), v romantickém snímku \"The First Time\" (2012) a komedii \"Stážisti\" (2013). Režisér Wes Ball ho pak obsadil do hlavní role akčního sci-fi thrilleru \"\" (2014) včetně jeho dvou pokračování (2016 a 2018). Následovalo i angažmá v katastrofickém thrilleru \"\" (2016).", "tgt_summary": "Dylan O'Brien (born August 26, 1991) is an American actor. He is known for his lead role as Thomas in the \"Maze Runner\" dystopian science fiction trilogy and for his role as Stiles Stilinski in the MTV television series \"Teen Wolf\". O'Brien's other work includes starring roles in films such as \"The First Time\" and \"American Assassin\" and supporting roles in \"The Internship\" and \"Deepwater Horizon\".", "id": 996533}
{"src_title": "Lili Elbe", "tgt_title": "Lili Elbe", "src_document": [{"title": "Manželství a práce modela.", "content": "Wegener se s Gerdou Gottliebovou seznámil během studia na Royal Danish Academy of Fine Arts v Kodani. Vzali se v roce 1904, když Gerdě bylo 18 a Einarovi 22. Oba pracovali jako ilustrátoři, Wegener se specializoval na malby krajin, Gottliebová ilustrovala knihy a módní časopisy. Oba dva cestovali po Itálii a Francii, nakonec se usadili v Paříži, kde Elbe mohla žít otevřeně jako žena a Gerda Gottliebová jako bisexuálka. V roce 1907 obdržela Elbe Neuhausenovu cenu a vystavovala na Kunstnernes Efterårsudstilling (Umělecká podzimní výstava), ve Vejle Art Museum a v Saloon and Salon d'Automme v Paříži. Je zastoupena ve Vejle Art Museum v Dánsku. Do dámských šatů se Elbe začala oblékat potom, co zastoupila Gottlibinu chybějící modelku. Byla požádána, aby si oblékla punčochy a boty na podpatku, takže její nohy mohly nahradit nohy modelky. Elbe se v tom oblečení cítila překvapivě pohodlně a začala sebe samu vidět jako ženu. Za nějaký čas se Gottlieb pro své obrazy, na kterých se objevovala elegantně odívaná krásná žena s vyzývavýma mandlovýma očima, stala slavnou. V roce 1913 byla nic netušící veřejnost šokována zjištěním, že modelka s ženskými rysy, která inspirovala Gottliebino zobrazení jemných osudových žen, byl doopravdy její manžel, „Elbe“. Ve dvacátých a třicátých letech se Elbe začala pravidelně prezentovat jako žena, objevovala se tak na různých slavnostech a bavila hosty ve svém domě. Jedna z věcí, které měla ráda, bylo mizet v ženském oblečení a zaplétat se do rozhýřených davů na ulicích Paříže během Karnevalu. Když byla oděná v dámském, byla Elbe svou ženou Gerdou představována jako Einarova sestra. O těch převlecích věděli jen její nejbližší přátelé.", "section_level": 1}, {"title": "Operace a rozpad manželství.", "content": "V roce 1930 Elbe podstoupila v Německu operativní změnu pohlaví, která byla v té době experimentální. Během dvou let si nechala provést čtyři zákroky. První operace, během níž došlo k odstranění varlat, se uskutečnila pod dohledem sexuologa Magna Hirschfelda v Berlíně. Zbylé operace provedl Kurt Warnekros, doktor na ženské klinice v Drážďanech. Druhý zákrok spočíval v implantování vaječníků do její břišní svaloviny, třetí v odstranění penisu a šourku a čtvrtá v transplantaci dělohy a zhotovení vagíny. V době poslední operace už byl v dánských a německých novinách Elbin případ senzací. Dánský soud v říjnu 1931 anuloval manželství Wegenerových a Elbe se podařilo legálně změnit jméno i pohlaví, včetně obdržení pasu jako Lili Ilse Elvenes. Úplně přestala malovat, věřila, že to byla část identity Einara. Protože už s Gerdou nebyli manželé, bylo jejich manželství oficiálně zrušeno. Po zrušení svazku se Elbe vrátila do Drážďan na poslední operaci. Věří se, že Lili byla intersex, ale detaily jejího stavu nejsou jasné. Je jisté, že měla spíš ženské tělo a obličejové rysy, které jí umožňovaly vypadat jako mladá žena lépe než jako muž. Když se na veřejnosti prezentovala jako muž, často byla považována za mladou ženu v kalhotách převlečenou za muže. Hormonální testy provedené před první operací ukazovaly více ženských než mužských hormonů. Některé zprávy naznačují, že měla v břiše zakrnělé vaječníky. Je pravděpodobné, že měla o jeden chromozom navíc (karyotyp XXY; Klinefelterův syndrom), což je stav, který medicína nedokázala rozpoznat až do roku 1942.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Lili začala vztah s francouzským obchodníkem s uměním Claudem Lejeune, kterého si chtěla vzít a založit s ním rodinu. Těšila se na svou poslední operaci zahrnující transplantaci dělohy, aby jednou mohli mít děti. V červenci 1931 podstoupila svou čtvrtou operaci, v níž měla získat dělohu a zhotovení vagíny. Tehdy byly oba zákroky čistými experimenty. Bez medikace, která by zabránila odmítání orgánu, se nezotavila a zemřela 13. září 1931, tři měsíce po zákroku, kvůli srdeční zástavě způsobené odmítáním dělohy jejím imunitním systémem a výsledné infekci.", "section_level": 1}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Queer filmový festival MIX Copenhagen uděluje čtyři ceny „Lili“. David Ebershoff napsal v roce 2000 Dánskou dívku, zbeletrizovaný život Lili Elbe. Stala se mezinárodním bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků. Kniha byla zpracována i jako film, produkovaný Gailem Mutruxem a Neilem LaBute, v hlavní roli s Eddiem Redmaynem. Na Benátském filmovém festivalu v září 2015 získal kladná hodnocení, ačkoli i kritiku za ztvárnění trans ženy cisgender mužem. Téma zahrnující Gerdinu orientaci, která je doložená z námětů jejích erotických maleb, stejně tak rozpad vztahu Gerdy a Lili po rozvodu, je ve filmu i novele opomenuto.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lili Ilse Elvenes, lépe známá jako Lili Elbe (přechýleně \"Lili Elbeová\"; 28. prosince 1882 – 13. září 1931), byla dánská trans žena a jedna z prvních zaznamenaných osob, které podstoupily operativní změnu pohlaví. Narodila se jako Einar Magnus Andreas Wegener a pod tímto jménem byla úspěšným malířem. Také se prezentovala jako Lili (někdy psáno Lily) a byla veřejně představovaná jako Einarova sestra. Avšak po úspěšné tranzici se legálně přejmenovala na Lili Ilse Elvenes a úplně přestala malovat. ", "tgt_summary": "Lili Ilse Elvenes (28 December 1882 – 13 September 1931), better known as Lili Elbe, was a Danish transgender woman and among the early recipients of sex reassignment surgery. ", "id": 2050716}
{"src_title": "Breitling Jet Team", "tgt_title": "Breitling Jet Team", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Breitling Jet Team byl založen na začátku roku 2003 a původně létal na čtyřech Albatrosech. Později se počet navýšil na šest strojů, a to roku 2004. V roce 2008 přibyl i sedmý stroj. Dne 15. 9. 2012 došlo při přeletu mezi leteckými přehlídkami k technickým problémům na stroji č. 2, které následně vedly až ke zřícení letounu, pilot i jeho mechanik na palubě se úspěšně vystřelil z letounu, který se následně zřítil do pole u obce Valkenswaard v Nizozemsku. V posledním čtvrtletí roku 2012 byla tedy skupina opět pouze šestičlenná. Historie týmu však sahá mnohem hlouběji.", "section_level": 1}, {"title": "Patrouille Martini.", "content": "Vedoucí týmu, Jacques Bothelin, začal s leteckými představeními v roce 1980 s francouzským strojem Mudry CAP 10. Roku 1982 začal létat v tříčlenném týmu používajícím letadla SIAI-Marchetti SF260, který sponzorovala společnost Martini. Týmu se také přezdívalo \"Patrouille Martini\" (ve volném překladu \"Martini tým\"). Ve stejném roce založil Jacque Bothelin Apache Aviation pro piloty věnující se akrobacii na plný úvazek. Patrouille Martini létal celých 5 let na SF260, než přešli na švýcarské stroje Pilatus PC-7 roku 1988.", "section_level": 2}, {"title": "Patrouille Ecco.", "content": "V roce 1990 začaly platit ve Francii regulace ohledně propagování alkoholu, což pro firmu Martini znamenalo stažení své reklamní účasti v tomto leteckém týmu. Tuto tak v rámci sponzorování nahradila společnost Ecco, agentura pro zástup zaměstnanců, což znamenalo změnu názvu roku 1991 na \"Patrouille Ecco\". V této době přibyly do týmu 4 nové stroje PC-7.", "section_level": 2}, {"title": "Patrouille Adecco.", "content": "Roku 1997 se společnost Ecco sloučila se švýcarskou firmou Adia, z čehož vzešla nová značka Adecco. Toto také znamenalo změnu názvu týmu na \"Patrouille Adecco\" a zavedení tehdy typických barev: červené a bílé. V roce 1998 utrpěl tým stažením sponzorství firmou Adecco, načež 2 členové, Jacques Bothelin a Philippe Laloix létali v letech 1999-2001 na dvou PC-7 pod názvem \"Les Apaches\".", "section_level": 2}, {"title": "Khalifa Jet Team.", "content": "Na konci roku 2001 nabídla organizaci Apache Aviation sponzorství alžírská společnost Khalifa. Výsledkem byl prodej všech strojů Pilatus PC-7 a nákup nových L-39 Albatros. Nově se tým jmenoval \"Khalifa Jet Team\" a začal pod tímto názvem létat v květnu 2002. Během tohoto roku předvedl více než 43 představení v 6 evropských zemích.", "section_level": 2}, {"title": "Breitling.", "content": "Nehledě na úspěchy leteckého týmu stáhla společnost Khalifa své sponzorství už v roce 2003 z obav o budoucnost týmu. Do této oblasti tak zasáhla firma Breitling, která se rozhodla zde investovat, a došlo tak k rozšíření letky na celkem 7 strojů L-39 Albatros. Typickými barvami se stala kombinace modré a žluté, kterou v roce 2011 vystřídala černá a žlutá.", "section_level": 2}, {"title": "Členové týmu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jacques Bothelin (Speedy).", "content": "Ačkoliv původně nebyl stíhacím pilotem, létá v týmu na pozici leadera. Kromě tohoto se stará o celkový management skupiny a udržování vztahů se sponzorem, společností Breitling. Ve volném čase praktikuje golf, lyžování a cestování.", "section_level": 2}, {"title": "Bernard Charbonnel (Charbo).", "content": "K létání ho dovedlo mládí poblíž dijonské letecké základny. Od 15 let létal v tamním aeroklubu, dokud se v roce 1979 nepřidal na příštích 19 let k armádnímu letectvu. Létal na strojích Mirage 2000N, Alpha Jet, Mystère 20 a dalších. Do týmu se dostal v roce 2000. Létá napravo od leadera.", "section_level": 2}, {"title": "Philippe Laloix (Shériff).", "content": "Od svých 17 let působil v armádním letectvu na strojích Mirage, až do roku 1992, kdy se přidal k akrobatické letce Patrouille de France. Od roku 1998 pak působí v týmu Jacquesa Bothelina. Létá na pozici vpravo, případně jako sólo. Mezi jeho další povinnost spadá i provozní záležitosti a výuka.", "section_level": 2}, {"title": "François Ponsot (Ponpon).", "content": "Létal 19 let v armádním letectvu postupně na strojích Mirage F1C, Alpha Jet a Mirage 2000C. Poté se věnoval restaurování starých strojů a jejich zalétávání, než mu Jacques Bothelin nabídl účast v akrobatické letce. Létá na levém křídle.", "section_level": 2}, {"title": "Patrick Marchand (Gaston).", "content": "Pilotem je již od svých 15 let, k tomu celkem 21 let v armádě na strojích Mirage F1C, Alpha Jet a dalších. Létá na pozici vlevo.", "section_level": 2}, {"title": "Christophe Deketelaere (Douky).", "content": "Stíhacím pilotem byl celkem 14 let, až do roku 2002, kdy se připojil k týmu. Létá na pozici za leaderem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Breitling Jet Team je civilní akrobatický tým založený v Dijonu ve Francii. Létá na šesti Albatrosech v barvách sponzora Breitling. Jedná se o první a jediný civilní tým létající na proudových letadlech. Momentální složení týmu je následující: Jacques Bothelin (team founder and leader), Bernard Charbonnel, Christophe Deketelaere, Philippe Laloix, Patrick Marchand, François Ponsont and Olivier Boulay. ", "tgt_summary": "The Breitling Jet Team is the largest civilian aerobatic display team in Europe. Based in Dijon, France, it flies seven Aero L-39 Albatros jets. ", "id": 2002695}
{"src_title": "Ryan Higa", "tgt_title": "Ryan Higa", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ryan Higa a Sean Fujiyoshi (spoluzakladatel kanálu Nigahiga) započali svoji kariéru zveřejňováním tzv. playback písní v roce 2006, kdy stále ještě navštěvovali Waiakea High School. Jejich písně se pak začaly rozšiřovat o celou řadu parodií a komických videí. Občasnými hosty ve videích byli Tim Enos, Ryan Villaruel, Kyle Chun a Tarynn Nago, společně známí jako „Yabo Crew“. Na Štědrý den roku 2008 byla dvě z jejich nejznámějších videí, \"How To Be Gangster\" a \"How To Be Emo\", smazána z důvodu porušování autorských práv. Dne 21. ledna 2009 byl účet Nigahiga dočasně zablokován s požadavkem, aby byla smazána i další autorsky chráněná videa. Z tohoto důvodu byla odstraněna téměř všechna playback videa Ryana Higy (s výjimkou „You're Beautiful“) a stejně tak i další videa, která obsahovala písně chráněné autorským právem. Následně už všechny písně či skladby použité ve videích pocházely výhradně z vlastní tvorby. Videa \"How to be Gangster\" a \"How to be Emo\" byla znovu zveřejněna na kanálu Nigahiga v srpnu roku 2009, avšak za pár dní byla společně s \"How to be Ninja\" a \"How to be Nerd\" opět smazána. Na jaře roku 2010 byla videa \"How to be Ninja\", \"How to be Gangster\" a \"How to be Emo\" znovu zveřejněna. Ryan Higa si založil nový YouTube kanál s názvem „HigaTV“, kde začal zveřejňovat video blogy a videa ze zákulisí. Kanál Nigahiga byl spuštěn 20. července 2006. Ke dni 21. prosince 2010 dosáhl 3 milionů odběratelů a v květnu 2012 byla jeho videa zhlédnuta více než 1,17miliardkrát.", "section_level": 1}, {"title": "Filmy.", "content": "V roce 2008 jim losangeleský producent Richard Van Vleet nabídl pomoc při natáčení jejich prvního celovečerního filmu. Výsledný film, \"Ryan and Sean's Not So Excellent Adventure\", byl režírován Richardem Van Vleetem a měl premiéru v kinech na Havaji a v Kalifornii 14. listopadu 2008. DVD vyšlo v USA 14. července 2009. \"Ryan and Sean's Not So Excellent Adventure\" pojednává o nepříliš úspěšném producentovi, ztvárněném Michaelem Buckleym, který musí sehnat známé celebrity a natočit filmový hit během 30 dnů, nebo ho vyhodí z práce. Ryan a Sean nabídku přijmou a octnou se ve spoustě komických situací. \"Ninja Melk\" je krátký šestadvacetiminutový film o ninjovi. Premiéra filmu proběhla v srpnu 2009. Děj se točí kolem ninji jménem mistr Ching Ching, který posílá svého studenta Lapchung (hraje Bryson Murata), aby našel náhradu. Ten najde Ryana a Seana, aby dopadli zlého Bokchoy (hraje Tim Enos) a jeho pomocnici Ginu (hraje Tarynn Nago). Další nezávislý film, dlouhý 35 minut, vytvořil s Wong Fu Productions pod názvem \"Agents of Secret Stuff\" a byl zveřejněn na Ryanově kanálu 24. listopadu 2010. Hráli v něm i další známé tváře YouTube, jako např. Aki Aleong. \"Agents of Secret Stuff\" je o mladém A.S.S. (Agent of Secret Stuff, hraje Higa), který je v utajení poslán na střední školu, aby ochránil jednu žákyni, dívku jménem Taylor (hraje Arden Cho), před \"the S.I.N.S\" (Society Involving Not-So-Good Stuff). Ve filmu se objevily i osobnosti jako Ian Hecox (Smosh), D-Trix (Quest Crew), Kassem G nebo Hiimrawn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ryan Higa (* 6. června 1990 Hilo, Havaj) je americký komik a herec japonského původu a zároveň provozovatel YouTube kanálu Nigahiga. ", "tgt_summary": "Ryan Higa (born June 6, 1990), also known as nigahiga (), is an American comedian, YouTuber, musician, and actor. He is known for his comedy videos on YouTube. His YouTube channel, nigahiga, was the most subscribed channel on YouTube for 677 consecutive days from 2009–2011. ", "id": 2200103}
{"src_title": "Zach Gilford", "tgt_title": "Zach Gilford", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Gilford se narodil v Evanstonu, Illinois. Jeho rodiči jsou Steve Gilford a Anne Gilford (rozená Johnsonová). Má dvě sestry Sarah a Elizu. Na jaře 2010 se jeho přítelkyní stala herečka Kiele Sanchez, se kterou se seznámil při natáčení pilotního dílu \"The Matadors\". Pár se zasnoubil v listopadu 2011 a vzali se 29. prosince 2012. Později si spolu zahráli milenecký pár ve filmu \".\" V říjnu 2015 dvojice potvrdili, že spolu čekali dítě, ale Sanchez potratila. V listopadu 2017 se jim narodila dcera Zeppelin Adele.", "section_level": 1}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Gilford vystudoval Evanston Township High School a Severozápadní univerzitu. Jeho televizním debutem byla v roce 2005 epizodní role v seriálu \"Zákon a pořádek\". V roce 2006 získal Gilford doposud největší roli své kariéry v postavě Matta Saracena v televizním seriálu \"Světla páteční noci,\" hlavní roli zde měl v prvních třech řadách, v posledních dvou (z celkových pěti) pak již jen hostoval. Svou filmovou kariéru zahájil hlavní rolí v \"The Last Winter\" v roce 2006. V roce 2009 si pak zahrál hlavní roli ve filmu \"Absolventka\" po boku Alexis Bledel, u nás známé především ze seriálu \"Gilmorova děvčata\", a v \"Dare\" po boku Emmy Rossum. V roce 2010 byl obsazen do seriálu televize ABC z lékařského prostředí pod názvem \"Off the Map\", který se začal vysílat v lednu 2011, byl ale, i přes pozitivní hodnocení, zrušen po třinácti epizodách. V roce 2011 se Gilford dokonce objevil ve videoklipu Taylor Swift k písni \"Ours\", kde si zahrál zpěvaččina přítele. V roce 2012 si zahrál v dalším seriálu z lékařského prostředí, \"The Mob Doctor\", na kanále Fox, po boku Jordany Spiro. Při Gilfordově \"štěstí\" na lékařská dramata bylo ale i tohoto seriálu odvysíláno pouhých třináct epizod. V lednu 2013 si zahrál spolu s Arnoldem Schwarzeneggerem ve filmu \"Konečná\". V roce 2014 získal hlavní roli v horroru \"Devil's Due\", odehrávajícím se v New Orleansu a Dominikánské republice. V tomto roce si také zahrál jednu z ústředních rolí ve filmu \"\", který zamířil do amerických kin v červenci 2014. V roce 2016 hrál v dramatickém seriálu ABC \"The Family.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Zach Gilford (* 14. ledna 1982, Evanston, Illinois) je americký filmový a televizní herec. Jeho nejznámějšími a nejúspěšnějšími rolemi jsou právě ty seriálové, především role Matta Saracena ve \"Světlech páteční noci\" nebo Tommyho Fullera v \"Off The Map\".", "tgt_summary": "Zachary Michael \"Zach\" Gilford (born January 14, 1982) is an American actor best known for his role as Matt Saracen on the NBC sports drama \"Friday Night Lights\".", "id": 2157936}
{"src_title": "Olga Hepnarová", "tgt_title": "Olga Hepnarová", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se jako dcera bankovního úředníka a zubařky. Ve svém dětství nikterak nevybočovala, ale postupně se u ní začaly vyskytovat psychické potíže, které se projevovaly neschopností kontaktu s lidmi a dle názorů některých lidí se mohlo jednat o symptomy Aspergerova syndromu. V 8. třídě základní školy začala mít problémy s docházkou, které vyvrcholily jejím umístěním na psychiatrii. Odtud putovala do dětského ústavu v Opařanech, kde školu dokončila. Následně se v Praze vyučila knihařkou a toto zaměstnání pak vykonávala v Chebu. Po roce se opět vrátila do Prahy, kde pracovala jako řidička. Postupně ztrácela kontakt se svou rodinou, především pak otcem a starší sestrou. Zakoupila chatku, kterou si nechala převézt do vsi Oleško, odkud pak do zaměstnání dojížděla. Tu později prodala a za utržené peníze zakoupila vůz značky Trabant. Během dospívání bojovala se svou nejasnou sexualitou. Od 17 let měla sexuální styky jak s muži, tak ženami. Sama sebe popisovala jako „sexuálního mrzáka“.", "section_level": 1}, {"title": "Žhářský útok.", "content": "Otec Hepnarové zdědil hospodářskou usedlost v obci Zábrodí, kterou rodina využívala k rekreaci. Dne 7. srpna 1970 nad ránem Hepnarová pomocí lahve benzínu podpálila dveře v obytné části budovy. Doufala, že se požár vikýřem dostane do seníku a usedlost zničí. V té době ve stavení spala její sestra a dva nájemníci – manželé ve věku přes 75 let. Ti se vzbudili a včas se jim podařilo oheň uhasit. Konečná škoda dosáhla pouhých 50 Kčs. Hepnarová nebyla z činu podezřívána. Na místo se dopravila v noci pěšky z Náchoda, kam se nechala dovézt taxíkem. K činu se přiznala během psychiatrického vyšetření v roce 1973. Jako motiv uvedla, že se nemovitost stala důvodem sporů o peníze mezi jejími rodiči.", "section_level": 1}, {"title": "Útok automobilem.", "content": "Hepnarová začala plánovat pomstu společnosti. Věřila, že se jí všichni lidé snaží ublížit. Dokonce tvrdila, že ji na ulici bezdůvodně zbili, a nikdo jí nepomohl. Odmítala stát se neznámou sebevražedkyní. Usilovala o to, aby se na její čin nezapomnělo. Mezi její původní plány patřilo vykolejení rychlíku či odpálení výbušniny v nějaké místnosti plné lidí. Provedení však bylo technicky náročné, a proto se rozhodla raději střílet. Chtěla si obstarat automatickou zbraň a zahájit palbu na lidi na Václavském náměstí. Dokonce se přihlásila do střeleckého kroužku v tehdejším SVAZARMu. I tuto variantu si však rozmyslela. Bála se, že by ji mohl po zahájení střelby někdo okamžitě zneškodnit, a sehnání podobné zbraně se jí také zdálo obtížné. Nakonec se rozhodla najet do lidí automobilem. Od 11. ledna 1973 až do svého činu Hepnarová bydlela v pokoji 502 v dnešním Penzionu Malešice, který sloužil jako ubytovna podniku Pražské komunikace. Dne 9. července 1973 se odjela naposledy podívat na chatku, kde trávila hodně času, a poté shodila ze srázu svůj automobil značky Trabant, ke kterému měla velmi silný vztah. Druhý den, 10. července, úspěšně absolvovala zkušební jízdu, při které musela dokázat, že umí ovládat konkrétní typ nákladního automobilu, který si chtěla vypůjčit. Kolem poledne zaslala téměř totožné dopisy do redakcí Svobodného slova a Mladého světa, v nichž popsala důvody svého plánovaného činu. Ve 13.30 vjela zapůjčeným nákladním automobilem Praga RN na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) na chodník, do skupiny asi třiceti lidí čekajících na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí. Po samovolném zastavení vozidla se jí přítomní svědci snažili nejdříve pomoci, protože se domnívali, že ztratila kontrolu nad vozem kvůli technické závadě. Hepnarová však okamžitě přiznala, že do lidí najela úmyslně. Podle její pozdější výpovědi dokonce při prvním průjezdu kolem nástupiště svůj čin o několik minut odložila, protože na zastávce zrovna zastavila tramvaj a mnoho lidí nastoupilo, čímž se snížil počet potenciálních obětí. Ona sama zjevně počítala s dopadením. Do vozu si dokonce sbalila oblečení a cigarety, aby jí ve vězení nechyběly. V důsledku srážky zahynulo celkem osm lidí (tři na místě, tři téhož dne a další dva na následky zranění později). Dalších šest lidí bylo těžce a šest lehce zraněno.", "section_level": 1}, {"title": "Proces.", "content": "V průběhu vyšetřování i procesu svůj čin nikterak nepopírala a dokonce se k němu hrdě hlásila. Litovala pouze toho, že lidí nezabila víc a že mezi nimi nebyli i její rodiče. Ačkoliv její obhajoba byla postavena na počínající schizofrenii, ona sama s obhájcem odmítala spolupracovat, veškeré pochybnosti o svém duševním zdraví popírala a v přípravném řízení i před soudem ze svého činu vinila bezcitnou společnost, kterou se ona sama rozhodla takto potrestat. Také znalecký posudek nakonec konstatoval, že žádnou duševní poruchou netrpí a že si byla plně vědoma svého jednání i jeho následků. Během procesu se sice vyskytovaly spekulace o politickém motivu, ale nic nenasvědčuje tomu, že by taková spojitost existovala (na rok 1973 připadlo 25. výročí únorových událostí 1948 a zároveň to bylo pět let od pražského jara 1968). Dne 6. dubna 1974 uznal Městský soud v Praze Hepnarovou vinnou z trestného činu vraždy podle § 219 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, a vynesl rozsudek trestu smrti. Hepnarová trest bez emocí přijala, její matka sice podala odvolání, ale Nejvyšší soud ČSR rozsudek potvrdil. Kvůli uloženému absolutnímu trestu provedl další přezkoumání případu ještě federální Nejvyšší soud ČSSR. Ten sice čin překvalifikoval z vraždy na obecné ohrožení podle § 179 trestního zákona, ale trest ponechal. Rozsudek musel potvrdit i předseda federální vlády ČSSR Lubomír Štrougal (ten s tím údajně otálel, protože datum popravy spadalo do nadcházejícího Mezinárodního roku žen). Matka Hepnarové ještě podala žádost o prezidentskou milost, ale i tu předseda vlády Štrougal, tehdy zastupující dlouhodobě indisponovaného prezidenta Ludvíka Svobodu, dne 3. března 1975 zamítl. Dne 12. března 1975 byla Olga Hepnarová v pankrácké věznici v Praze popravena oběšením. Stala se tak poslední ženou popravenou na území Československa. Podle přiznání v dopisech z vězení se činem Hepnarové inspiroval v roce 2005 Viktor Kalivoda, známý jako Lesní vrah.", "section_level": 1}, {"title": "Odrazy v kultuře.", "content": "Roku 1991 popsal spisovatel Bohumil Hrabal v knize \"Ponorné říčky\" fiktivní zpověď pankráckého kata, pro kterého se poprava „krásné slečny“ Hepnarové stala zlomovým životním momentem poté, co mu její průběh jeho řemeslo dokonale znechutil a stal se z něj odpůrce trestu smrti. Tento literární text je často zaměňován se skutečností. Ve skutečnosti v protokolu o popravě, kde jsou všechny podrobnosti, hlasová i mimická vyjádření, není o žádných jejích projevech nic uvedeno. V roce 2009 natočil Tomáš Weinreb krátkometrážní studentský film \"Všechno je sračka\" o Miroslavu Davidovi, který s Hepnarovou žil před jejím zločinem. V roce 2010 napsal Roman Cílek knihu \"Olga Hepnarová - Zabíjela, protože neuměla žít\". V roce 2011 vydala pražská elektro-punková kapela Zputnik album \"Bohyně pomsty\", kde ústřední píseň je věnována činu Olgy Hepnarové. V roce 2013 uvedlo Divadlo Na zábradlí hru \"Šedá sedmdesátá, aneb Husákovo ticho\", jež je zčásti inspirována životem Olgy Hepnarové. V roce 2014 vyšla kniha \"Oprátka za osm mrtvých\", kterou napsal spisovatel Roman Cílek jako psychologickou sondu do života Hepnarové a jejích postojů, která se snaží vysvětlit motivaci Hepnarové k jejím činům. 24. března 2016 měl premiéru film \"Já, Olga Hepnarová\", který vznikl v česko-slovensko-polsko-francouzské koprodukci, s polskou herečkou Michalinou Olszańskou v hlavní roli. V roce 2016 zazněla také ironická narážka na Olgu Hepnarovou ve čtvrtém dílu českého satirického miniseriálu Kosmo. V písni GTA (album \"Strangulační rýha\" z roku 2017) českého hudebníka Řezníka se objevuje narážka na její čin poté co protagonista přejede autem školku na přechodu pro chodce („...střihnul jsem si Hepnarovou, bude to chtít káru novou...“)", "section_level": 1}], "src_summary": "Olga Hepnarová (30. června 1951 Praha – 12. března 1975 Praha) byla česká masová vražedkyně, která v roce 1973 v Praze úmyslně najela vypůjčeným nákladním automobilem na tramvajovou zastávku a usmrtila 8 lidí. Byla poslední ženou popravenou v Československu. Podle některých názorů její chování vykazovalo známky Aspergerova syndromu.", "tgt_summary": "Olga Hepnarová (30 June 1951 – 12 March 1975) was a Czechoslovak rampage killer, who on 10 July 1973, killed eight people with a truck in Prague. Hepnarová was convicted and sentenced to death, and was executed in 1975, the last woman executed in Czechoslovakia.", "id": 2159790}
{"src_title": "Hernani", "tgt_title": "Hernani (drama)", "src_document": [{"title": "Bitva o Hernaniho.", "content": "Hugo napsal \"Hernaniho\" jako hru, která plně vycházela z romantických názorů popsaných v \"Předmluvě ke Cromwellovi\". Vyvolala proto mezi zastánci klasicismu velký odpor, proti kterému vystupovali zase zástupci romantismu. Toto střetnutí vyhraněných názorů získalo označení „Bitva o Hernaniho“ (\"La bataille d’Hernani\"). Huga a romantiky napadali klasicisté otevřeně v tisku, cenzoři roztrušovali o hře různé klepy a nechávali kolovat některé verše ze hry vytržené ze souvislosti, které byli zesměšňovány různými parodiemi, až Hugo protestoval u ministra vnitra. Následně se cenzura rozhodla hru povolit, protože usoudila, že „\"je dobré, aby veřejnost viděla, jak dalece může zbloudit lidský duch, který odvrhl jakákoliv pravidla.\"\" Kromě toho cenzoři navrhovali různé škrty a změny v textu, se kterými Hugo nesouhlasil. Opozice proti hře se zorganizovala i v zákulisí Comédie-Française, kde měl Hernani 25. února roku 1830 premiéru. Zkoušky trvaly více než čtyři měsíce a herci měli neustále spoustu připomínek. Situace těsně před zahájením představení byla tak vyhrocená, že mezi romantiky a klasicisty hrozila vypuknou rvačka. Při hře pak zastánci romantismu nadšeně tleskali zatímco klasicisté protestovali, pokřikovali, pískali a smáli se. Vytýkali hře míšení tragičnosti s komičností a nepravděpodobnost děje a nazývali jí veledílem absurdnosti. Došlo i na pěstní souboje. \"Hernani\" však sklidil obrovský úspěch a znamenal prakticky definitivní vítězství nového literárního proudu. Hra se brzy dočkala i vydání tiskem. V těchto vydáních se jednotlivá dějství jmenují podle svého hlavního motivu \"Král\", \"Bandita\", \"Stařec\", \"Hrobka\" a \"Svatba\". Tragédie nejprve vycházela na pokračování v březnu roku 1830 v knižnici \"Cabinet de Lecture\" a ještě v tomto měsíci vyšla knižně s předmluvou autora, ve které Hugo obhajoval zásadu literární svobody.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah hry.", "content": "Hra se odehrává roku 1519 ve Španělsku (kromě čtvrtého jednání umístěného do hrobky Karla Velikého v Cáchách). Je plná dějových zvratů a vypjaté scény se v ní střídají s lyrickými pasážemi odhalujícími nitro vystupujících postav, které se vyznačují ostrými protiklady. Hernani je rodem šlechtic, jehož otce, aragonského vévodu, nechal španělský král don Carlos (Karel I.) popravit. Skrývá se proto v horách jako vůdce družiny banditů a jeho cílem je pomstít se králi. Přesto je to člověk vysokých duševních kvalit. Miluje doňu Sol, o kterou se kromě něho ucházejí i další dva muži: její strýc, starý bohatý vévoda Ruy Gomez de Silva, a také král. Ten zde vystupuje zpočátku jako bezcharakterní násilník, ale nakonec se z něho stane velkorysý panovník. Hernani přemluví doňu Sol ke svatbě s jejím strýcem, protože ví, že je na jeho hlavu vypsána odměna. a nechce, aby s ním dívka žila ve strachu a v chudobě. Doňa Sol nakonec se svatbou souhlasí, ale hodlá se před oltářem probodnout dýkou. Hernani přijde v přestrojení ve svatební den do domu dona Gomeze a ten mu jako svému hostu slíbí ochranu. Vázán svým slibem pak ukryje Hernaniho, jehož skutečnou identitu mezitím zjistí, i před králem. Představuje tak jednak ideál rytířské cti, jednak groteskní postavu postiženou nepřirozenou láskou ke své neteři. Za svou záchranu Hernani Gomezovi přísahá, že bude kdykoliv na znamení rohu, který Gomezovi dal, ochoten splatit svůj dluh vlastním životem. Následně se děj tragédie se přenese do Cách, kde kurfiřti volí nového císaře. Don Carlos čeká na výsledek volby v hrobce Karla Velikého. Skupina spiklenců vedená Hernanim a donem Gomezem se jej chystají zavraždit. Po rozjímání nad hrobem a po tom, co je zvolen císařem Karlem V., zavrhne don Carlos svůj minulý způsob života a začne svou vládu velkorysostí. Všechny omilostní a doňu Sol přislíbí Hernanimu. Hernani a doňa Sol jsou svoji. Hernanimu byl vrácen vévodský titul a majetek. Oba si šťastně užívají svůj svatební večer, když se však zatroubením na roh připomene zhrzený don Gomez. Hernani věren své přísaze přijímá od starce lahvičku s jedem. Doňa Sol, která nemůže bez Hernaniho žít, se otráví s ním. Umírají si v náručí a hned po nich se zabije i stařec, který je zdrcen dívčinou smrtí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hernani aneb Kastilská čest (1830, Hernani ou l ́Honneur castillian), zkráceně Hernani, je romantická veršovaná tragédie o pěti jednáních od francouzského prozaika, dramatika a básníka Victora Huga napsaná alexandrínem. Po \"Amy Robsartové\" z roku 1828 jde o druhou Hugovu hru uvedenou na divadle, protože o rok dříve napsaná \"Marion de Lorme\" byla cenzurou zakázána.", "tgt_summary": "Hernani (Full title: Hernani, ou l'Honneur Castillan) is a drama by the French romantic author Victor Hugo. The title originates from Hernani, a Spanish town in the Southern Basque Country, where Hugo’s mother and her three children stopped on their way to General Hugo’s place of residence. ", "id": 2007100}
{"src_title": "Patrick J. Adams", "tgt_title": "Patrick J. Adams", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Narodil se v kanadském Torontu, jakožto syn novináře Claude Adams. Zde také navštěvoval Northern Secondary School. Po rozvodu rodičů se, ve věku 19 let, přestěhoval z Toronta do Los Angeles, kde navštěvoval Univerzitu Jižní Kalifornie, kterou zakončil titulem BFA. Poté, co roku 2004 obdržel ocenění Jacka Nicholsona, které mu poskytlo stipendium, začal pracovat na produkci hry \"Koza anebo Kdo je Sylvie?\" Edwarda Albeeho.", "section_level": 1}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Film.", "content": "Jeho filmová kariéra zahrnuje jak vedlejší role, kupříkladu ve filmu \"Mládí v trapu\" či \"2:13\", tak i role hlavní, např. ve filmu \"Rosnička\" nebo ve snímku \"Rage,\" který se mimo jiné zúčastnil Berlínského mezinárodního filmového festivalu.", "section_level": 2}, {"title": "TV seriál.", "content": "Adams se objevil roku 2004 v epizodách Odložených případů, Křižovatek medicíny, \"Jacka & Bobbyho.\" Od té doby dostal několik rolí v seriálech jako Prolhané krásky, Ztraceni, Světla páteční noci, Námořní vyšetřovací služba, Posel ztracených duší, Kravaťácí a mnoho dalších. V roce 2016 dostal roli Hourmana v seriálu Legends of Tomorrow, kde se poprvé objevil na konci první série jako Rex Tyler.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Adams začal chodit s hvězdou Prolhaných krásek Troian Bellisario po jejich setkání v roce 2009, když byli oba dva obsazeni ve hře \"Equivocation.\" V roce 2010 se spolu na chvíli rozešli, ale potom, co si Adams zahrál společně s Troian roli Hardyho v Prolhaných kráskách, se dali znovu dohromady. 24. února 2014 se oficiálně potvrdilo jejich zasnoubení a 10. prosince 2016 se v Kalifornii vzali. Dne 8. října 2018 se jim narodila dcera. V září 2013 udělilo UCD Law Society Adamsovi ocenění \"Honorary Life Membership\". Adams hraje na kytaru a je také vášnivým fotografem, který vlastní přes 25 fotoaparátů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Patrick Johannes Adams (* 27. srpna 1981 Toronto, Ontario, Kanada) je kanadský herec, fotograf a režisér. Je znám hlavně díky roli Mika Rosse, kterého ztvárnil v televizním seriálu Kravaťáci.", "tgt_summary": "Patrick Johannes Adams (born August 27, 1981) is a Canadian actor and director. He is best known for playing Mike Ross, a brilliant college dropout turned unlicensed lawyer in USA Network's TV series \"Suits\". He is also an avid photographer, with many of his photos getting more recognition after Suits' Behind the Lens and #PJAGallery events.", "id": 636927}
{"src_title": "Nosná kapacita", "tgt_title": "Carrying capacity", "src_document": [{"title": "Klasická ekologie.", "content": "Nosná kapacita byla nejprve používána pro modelování jednoduchých ekologických vztahů v krajině. Zemědělce např. zajímalo, jaký maximální počet kusů dobytka může spásat louku, aniž by jimi byla pastvina zcela zničena. Nosná kapacita je pro různá území různá a mění se také v čase – např. podle dostupnosti různých přírodních zdrojů nebo potravních návyků. Z výzkumů vyplynulo, že se populace druhů chovají dvěma diametrálně odlišnými způsoby. Populace tzv. K-strategů roste nejprve rychle, ale následně při poklesu dostupných zdrojů růst zpomalí a dosáhne rovnováhy, při níž populace neroste, dokud se neobjeví nové zdroje. Tzv. r-strategie začíná podobně, ale růst neustává a vrcholí stavem, při němž je velikost populace neudržitelná; následuje fáze vysoké úmrtnosti jedinců.", "section_level": 1}, {"title": "Lidská populace.", "content": "Byly učiněny mnohé pokusy o odhad nosné kapacity Země vzhledem k velikosti lidské populace. Podle zprávy OSN z roku 2001 se většina odhadů pohybuje mezi 4 a 16 miliardami jedinců, přičemž medián odhadů je cca na 10 miliardách. Lidská populace je tedy řádově již nyní na úrovni nosné kapacity prostředí. Zpráva OSN z roku 2013 cituje tým \"Planetary Boundaries\", který vytyčil bezpečné mantinely pro udržitelný rozvoj lidské populace. Tvrdí, že tři z těchto mantinelů již byly překročeny: klimatické změny, rychlost vymírání (pokles biodiverzity) a narušení cyklu dusíku v krajině. Cestou k přežití je podle této zprávy buď omezení růstu či nalezení nových přírodních zdrojů, případně šetrnější přístup k jejich využívání. Ekologickými termíny by se dalo říct, že řešením je nalézt způsob, jak se vydat cestou K-strategie spíše než r-strategie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nosná kapacita (též únosná kapacita) je v ekologii termín pro maximální velikost populace daného druhu, která se může na určitém území udržet. Odvíjí se od množství udržitelných (obnovitelných) zdrojů v daném místě. Termín se však nepoužívá jen v klasické populační ekologii, nýbrž i při hodnocení vlivu lidské aktivity na životní prostředí a udržitelném rozvoji – například ve vztahu ke kapacitě chráněných území nebo k tématu udržitelného turismu. Nosná kapacita se zvažuje také při prognózách růstu lidské populace a dopadů, které tento růst může na životní prostředí mít.", "tgt_summary": "The carrying capacity of an environment is the maximum population size of a biological species that can be sustained in that specific environment, given the food, habitat, water, and other resources available. In population ecology, carrying capacity is defined as the environment's maximal load, which is different from the concept of population equilibrium, which may be far below an environment's carrying capacity. The effect of carrying capacity on population dynamics may be modelled with a logistic function. ", "id": 2310849}
{"src_title": "Děnis Čeryšev", "tgt_title": "Denis Cheryshev", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Čeryšev působil v akademii Realu Madrid od roku 2002. Za Castillu, tedy B-tým, debutoval v zápase s Villarealem, jenž Castilla prohrála 1:2. Za 14 let v Realu Madrid se do A-týmu nikdy natrvalo nedostal, odehrál za něj 2 ligové zápasy. Trenér José Mourinho jej nominoval na odvetné utkání španělského poháru Copa del Rey 27. listopadu 2012 proti CD Alcoyano, Čeryšev pobyl na hřišti 60 minut. Jinak odehrál sezónu 2012/13 za Castillu ve druhé španělské lize a nasbíral 34 startů, ve kterých vstřelil 11 gólů. Během září 2013 byl Realem zapůjčen do týmu Sevilla FC pro sezónu 2013/14 bez možnosti být Sevillou odkoupen. I vlivem četných zranění si pod trenérem Unaiem Emerym zahrál 4 ligové zápasy. Po sezóně se vrátil do Realu Madrid. V červnu 2014 zamířil do Villarealu, a to opět na hostování na jeden rok. Na začátku února 2016 byl do konce sezóny poslán hostovat do Valencie. V červnu 2016 přestoupil do Villarealu, za který odehrál 2 sezóny. Pro sezónu 2018/19 byl poslán hostovat do Valencie.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Účastnil se MS 2018 v Rusku, začínal na lavičce. V prvním utkání skupiny nahradil ještě v prvním poločase zraněného Alana Dzagojeva, aby o pár minut později ve 43. minutě zvýšil na 2:0 pro Rusko. V 91. minutě téhož utkání zvyšoval na 4:0, zápas nakonec po brance Alexandra Golovina skončil 5:0. Ve druhém utkání s Egyptem vstřelil druhou branku utkání, zápas nakonec skončil vítězstvím Ruska 3:1. Svůj další gól na šampionátu vstřelil ve čtvrtfinále s Chorvatskem, ale Rusko nakonec prohrálo na penalty. Se čtyřmi góly byl Čeryšev nejlepším střelcem svého mužstva. V září 2018 sehrál první utkání nové Ligy národů, ve které se Rusko střetlo s Tureckem. Čeryšev dal první gól a ačkoliv Turecko srovnalo, gól Arťoma Dzjuby rozhodl o výhře Ruska 2:1. O pár dní později si zahrál v přátelském zápase s Českou republikou, Rusové vyhráli 5:1. Čeryšev gól nevstřelil a byl vystřídán v 80. minutě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Děnis Čeryšev (* 26. prosinec 1990) je ruský profesionální fotbalista, který nastupuje na postu levého křídla za španělský celek Valencia, kde je na hostování z klubu Villarreal, a za národní tým Ruska.", "tgt_summary": "Denis Dmitriyevich Cheryshev (; born 26 December 1990) is a Russian professional footballer who plays as a left winger for Spanish club Valencia CF and the Russian national team. ", "id": 667512}
{"src_title": "Chemicky pekuliární hvězda", "tgt_title": "Chemically peculiar star", "src_document": [{"title": "Metody výzkumu.", "content": "Dnes nejvíce používanou metodou jejich výzkumu je klasická fotometrie. Mezi další prostředky, jež se k výzkumu CP hvězd používají, patří postup publikovaný v roce 1970 Arminem Josephem Deutschem, který za pomoci Fourierovy matematické analýzy dává přehled o rozložení nehomogenit ve výskytu daných prvků na povrchu hvězdy, avšak nejedná se o vždy a ve všech případech o spolehlivý prostředek tohoto poznání, a proto může poskytnout i neplatné výsledky. Druhý odlišný přístup, tzv. „dopplerovské mapování“, spočívá v porovnání observačních dat s matematickým modelem atmosféry. Tato metoda se nazývá dopplerovská proto, že se při ní počítá s Dopplerovým posunem – v důsledku rotace hvězdy se totiž přibližují a vzdalují skvrny na jejím povrchu vůči pozorovateli. Do současnosti (rok 2010) bylo komplexně, a hlavně kvalitně prozkoumáno jen velmi malé množství CP hvězd.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Nitro těchto hvězd podle současného vědeckého názoru zřejmě odpovídá běžným hvězdám hlavní posloupnosti. Chemická pekularita provází vývoj hvězdy skoro po celé období, kdy hvězda prochází stadiem hlavní posloupnosti a mění vodík v helium, podobně jako naše Slunce. K této skupině hvězd patří více než jedna desetina tzv. \"horkých\" hvězd, jejichž efektivní teplota se pohybuje v rozmezí od 6500 K až asi do 30 000 K. Obecně se část chemicky pekuliárních hvězd projevuje globálním, téměř dipólovým magnetickým polem o indukčnosti řádově tisíciny až jednotky Tesly. Velké procento těchto hvězd je spektrálně proměnných, což bývá často doprovázeno i proměnností magnetickou a fotometrickou. Rotační periodě dané hvězdy odpovídá perioda změny svítivosti i magnetické a spektrální proměnnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Označení.", "content": "Pro potřeby třídění a klasifikace označujeme chemicky pekuliární hvězdy velkými písmeny \"CP\", někdy jen malým písmenem \"p\", tzn. „pekuliární“ za uvedeným příslušným spektrálním typem hvězdy.", "section_level": 1}, {"title": "Model.", "content": "Současný „geometrický“ model těchto hvězd, který však plně nevystihuje všechny pozorované skutečnosti, je tzv. model „skloněného rotátoru“ zavedený v roce 1949 Babcokem, tento model uvažuje o CP hvězdě jako o tuhém tělese, které rotuje kolem osy svírající s osou magnetického pole nenulový úhel. Zmíněný model byl dále rozpracováván úvahou o reálné situaci s existujícím dipólovým magnetickým polem CP hvězdy, které však rozhodně nemají všechny hvězdy této skupiny, a obohacen představou o existenci jistých „spektroskopických skvrn“, což jsou podle této představy místa ve fotosféře hvězdy, kde se vyskytují určité chemické prvky ve zvýšené koncentraci. Je třeba se zmínit o tom, že na základě těchto úvah se podařilo vysvětlit spektrální proměnnost, fázový posun mezi ekvivalentní šířkou a radiální rychlostí i vyskytující se přepólování magnetického pole pozorované u řady CP hvězd.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace.", "content": "V roce 1974 vypracoval George Preston přehlednou klasifikaci CP hvězd, tato klasifikace se zakládá na faktu výskytu jednotlivých typů těchto hvězd charakteristicky závislém na daném teplotním intervalu. Klasifikace je vypracována vzestupně vzhledem k rostoucí teplotě, od nejchladnějších hvězd po ty nejteplejší (CP1 až CP6,7). Nejprve zde stručně popišme Spektrální typ A:", "section_level": 1}, {"title": "Spektrální typ A.", "content": "Spektrální typ A dělíme dále na dvě základní podskupiny, kterými jsou :", "section_level": 2}, {"title": "Metalické hvězdy.", "content": "označení \"(Am)\" podle Prestona typu CP1 charakterizované poměrně slabými spektrálními čárami \"vápníku\", přičemž poměr intenzit spektrálních čar scandia II a stroncia II je výrazně menší, než u obvyklých hvězd tohoto spektrálního typu (A). Podle názoru amerického astronoma H. Abta se většina těchto hvězd vyskytuje v binárních systémech charakterizovaných krátkou oběžnou periodou, je tedy možné, že synchronizace oběžné rychlosti s rychlostí rotační působí zpomalování otáčení těchto hvězd spolu se stabilizací atmosféry. Druhá, v pořadí již výše zmíněná základní skupina označená termínem:", "section_level": 3}, {"title": "Magnetické hvězdy.", "content": "označení \"(mCP)\", zde patří \"Ap\" i \"Bp\" hvězdy, podle Prestonovy klasifikace typu CP2, mají zesílené spektrální čáry křemíku, stroncia, chromu a tak zvaných prvků \"„vzácných zemin“ – lanthanoidů\", i prvků ze skupiny železa (Fe, Co, Ni) v různých kombinacích. U těchto hvězd se vyskytují globální proměnná a silná magnetická pole, jejichž perioda se shoduje se změnou jejich jasnosti a spektra. Je zajímavé, že mezi těmito hvězdami bylo nalezeno jen několik dvojhvězd, (tento konkrétní údaj pochází z konce 80. let 20. století.) K objasnění vzniku těchto anomálií vypracovali v 70. letech 20. století francouzští badatelé Vauclair, Michaud teorii, která se zdá býti celkem slibná, nese název:", "section_level": 3}, {"title": "Teorie zářivé difuze.", "content": "Nástin této teorie uvažuje s pomalou rotací, přítomností silných magnetických polí, vedoucí k velmi klidné hvězdné atmosféře, snad dle obou autoru dokonce bez konvektivních pohybů. Tato situace by totiž neumožňovala podstatné promíchání hmoty atmosféry, odtud její neobvyklé chemické složení, chybějící konvekce v atmosféře hvězdy je totiž pro teorii zářivé difuze klíčová. Výše zmíněná zářivá difuze může oddělovat různé druhy atomů do různých výšek atmosféry hvězdy tím, že v bezkonvekční vrstvě mají těžší prvky díky gravitační síle snahu klesat dolů, k centru hvězdy a naopak, pokud mají jiné chemické prvky náležející počet absorpčních čar a hran ležící v blízkosti maxima zářivého toku, dochází k pohybu těchto prvků opačným směrem nahoru, k povrchu hvězdy. Rychlost zářivé difuse se pohybuje v řádech cm/s. Samotná difuze chemických prvků může být způsobena větším počtem fyzikálních mechanismů, např. gradientem hustoty jednotlivých prvků, teplotním, tlakovým gradientem i silami vnějšími jako je síla gravitační, elektrická, magnetická, nebo zářivá. Ještě shrňme princip oddělování jednotlivých prvků podle Michauda, který spočívá v dlouhodobém působení zářivé síly mající původ z \"neizotropního pole záření\" a \"izotropní emise záření\" konkrétního chemického prvku, tato zářivá síla spolupůsobí se \"silou gravitační\".", "section_level": 4}, {"title": "Předchozí a překonané teorie.", "content": "Předchozí autoři nabízeli i jiná vysvětlení chemické abnormality CP hvězd, jako např. Burbidge (1955) teorie o jaderné reakci na povrchu hvězdy, Fowler (1965) uvažoval také o jaderných reakcích, ale uvnitř hvězdy, to, že se ale chemická pekularita pozoruje ne uvnitř, nýbrž na povrchu hvězdy vysvětloval Fowler jakýmsi procesem „ bagrování“, kterým se výsledné produkty těchto jaderných reakcí měly dostat na povrch hvězdy. Jiní fyzikové ve snaze vysvětlit CP anomálii předkládali další teorie např. o výbuchu blízké supernovy, dopadu planetek, nebo magnetické akreci.", "section_level": 5}, {"title": "Spektrální typ B.", "content": "", "section_level": 4}, {"title": "Rtuť-manganové hvězdy.", "content": "Podle Prestonovy klasifikace typu CP3, charakteristika – pomalá rotace, úzké spektrální čáry, bez časových změn, silné spektrální čáry ionizovaného Mn a Hg. K této skupině hvězd si uveďme velmi zajímavý současný objev týkající se otázky počasí v atmosférách hvězd u konkrétní hvězdy, jíž je nejjasnější hvězda souhvězdí Andromedy a zároveň i nejjasnější hvězda skupiny rtuť-manganových hvězd, \"Alfa Andromedae – Sirrah\". Konkrétně se jedná o spektroskopickou dvojhvězdu s orbitální periodou 96,7 dne, vzdálenou od Země 97 světelných let. Tato hvězda ve své atmosféře vykazuje chemicky anomálně zvýšený obsah rtuti, manganu, vzácného kovového prvku gallia, tajícího v lidské dlani, které se chemicky značně podobá hliníku (Mendělejevovo „ eka-aluminium „) a europia, kovu ze skupiny tzv. vzácných zemin. Jiné chemické prvky jsou naopak zastoupeny v koncentracích nižších, než je obvyklé. Oleg Kochukhov a jeho tým, z Univerzity v Upsale, který studoval povrch této hvězdy 7 let, v červnu 2007 označil Sirah za první hvězdu, na které se vyskytují jevy, které odpovídají počasí v atmosférách planet. Nad povrchem této hvězdy se totiž formují, vznášejí a mění oblaka tvořená vysoce jedovatou rtutí. Studována byla čára jednou ionizované rtuti, vlnové délky 398,4 nm.", "section_level": 3}, {"title": "Hvězdy se zeslabeným héliem.", "content": "\"(He-weak stars)\", dle Prestona typu CP4, 5 – tato skupina charakterizovaná spektrem s čárami vodíku, spektrálního typu zřejmě B3 až B5 a hélia, které odpovídají spektrálnímu typu cca B8 se dále dělí podle spekter na tři podtypy: Charakterizujme stručně tyto tři vyjmenované podskupiny:", "section_level": 3}, {"title": "Podskupina křemíková.", "content": "Výskyt nezvykle silných spektrálních čar křemíku, jednou ionizovaného. Pravděpodobně v této podskupině panuje fyzikální shodnost s analogickou podskupinou objektu spektrálního typu A. Často dochází k periodickým změnám jasnosti, spektra, a mnohdy i magnetického pole.", "section_level": 4}, {"title": "Podskupina titan-stronciová.", "content": "Zesílená spektrální čára titanu, jednou ionizovaného a stroncia, dále železa, ionizovaného taktéž jednou či dvakrát. Jako u předešlé skupiny dochází i zde k často k periodickým změnám v jasnosti objektů, jejich spektrech i intenzitě magnetického pole.", "section_level": 4}, {"title": "Fosfor-galliové (kryptonové) hvězdy.", "content": "Ve spektru přítomny silné čáry fosforu i gallia a kryptonu. Na rozdíl od předchozích podskupin bez periodických časových změn a měřitelného magnetického pole, ovšem existenci magnetického pole nelze úplně vyloučit, jak naznačují poslední přesná měření (rok 2009).", "section_level": 4}, {"title": "Hvězdy se zesíleným héliem.", "content": "\"( He- strong stars )\", dle Prestona typu CP6, 7 – u některých hvězd této skupiny byla nalezena emise v čáře vodíku H alfa, proto je musíme klasifikovat současně i jako Be hvězdy, i když je otázkou, kde přesně začíná a končí jejich vzájemná podobnost s běžnými „ nemagnetickými “ \"Be hvězdami\". Tato skupina je charakteristická periodičností změn jasnosti, spektra i magnetického pole.", "section_level": 3}, {"title": "Závěr.", "content": "Všechny otázky, fakta a souvislosti tykající se chemicky pekuliárních hvězd nebyly ani zdaleka vyčerpány, spíše naopak nás určitě do budoucna překvapí nejeden zajímavý objev týkající se této kategorie hvězd. Porozumění CP hvězdám, které tvoří \"jeden kamínek\" v pomyslné mozaice našeho poznání o hvězdách je pro nás důležité také proto, že nám pomáhá lépe proniknout do problematiky související se vznikem a vývojem hvězd v obecném slova smyslu.", "section_level": 2}, {"title": "Literatura.", "content": "HARMANEC, P. \"Horké hvězdy.\" Brno : Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka, 1989. 15 s. KULHÁNEK, P. a kolektiv. \"Astronomie a fyzika -\" nové obzory : Aldebaran Grouph for Astrophysics (AGA) 2010 GRÁF, T. MIKULÁŠEK, Z., ZVĚŘINA, P., KRTIČKA, J. \"Chemicky pekuliární hvězdy – zmalované slečny\" : Československý časopis pro fyziku, 2009, roč. 59, č. 5, s. 292–295.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chemicky pekuliární hvězda (též pekuliární hvězda či CP hvězda) je v astrofyzice hvězda, která má neobvyklé (pekuliární) chemické složení svých povrchových vrstev, neboli atmosféry. Toto složení zjišťujeme převážně spektroskopicky, ze vzhledu barevného spektra hvězdy.", "tgt_summary": "In astrophysics, chemically peculiar stars (CP stars) are stars with distinctly unusual metal abundances, at least in their surface layers.", "id": 286750}
{"src_title": "Beth Behrs", "tgt_title": "Beth Behrs", "src_document": [{"title": "Dětství a dospívání.", "content": "Narodila se v Lancasteru v Pensylvánii jako starší dcera vysokoškolského administrátora Davida Behrse a učitelky na prvním stupni, Maureen Behrsové. Má o šest let mladší sestru. V roce 1989 se rodina přestěhovala do Lynchburgu ve Virginii a zde Behrs také vyrůstala. Ve věku čtyř let začala vystupovat v divadle a během dospívání hrála ve fotbalovém týmu. Studovala na střední škole E.C. Glass High School. V patnácti letech se se svou rodinou přestěhovala do Marin County v Kalifornii. V roce 2001 začala navštěvovat střední školu Tamalpais High School a byla přijata do velmi oceňovaného školního divadelního programu. Poté studovala na American Conservatory Theater v San Franciscu a vystupovala v muzikálu \"Dangling Conversations: The Music of Simon and Garfunkel\" a ve hrách \"Korczak’s Children\" a \"A Bright Room Called Day\". Její studijní program také zahrnoval klasický zpěv. V roce 2004 se přestěhovala do Los Angeles, kde studovala herectví na UCLA School of Theater, Film and Television. V roce 2005 ztvárnila Sandy Dumbrowski v \"Pomádě\" v divadle Ray of Light Theatre a byla zvolena Miss Marin County 2006. V posledním ročníku na škole začala chodit na konkurzy a v roce 2008 absolvovala s titulem v kritických studiích. Po absolvování jí bylo uděleno ocenění Young Musician's Foundation Vocal Scholarship.", "section_level": 1}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Její první role přišla ve filmu \"\", který natáčela od března 2009 sedm týdnů v kanadském Vancouveru. Tento film je sedmým pokračováním filmové série \"Prci, prci, prcičky\". Dále se objevila v nezávislé komedii \"Adventures of Serial Buddies\", která pojednává o nešikovné skupině sériových vrahů a kromě ní ve filmu hrají Christopher Lloyd, Kathie Lee Gifford a Artie Lange. Na konci roku 2010 natočila další nezávislý snímek, s názvem \"Route 30, Too!\". V roce 2011 se objevila v malých rolích v seriálech \"Námořní vyšetřovací služba L. A.\" a \"Castle na zabití\". Ve stejném roce pracovala také jako chůva v Geffen Playhouse ve Westwoodu, když se ucházela o roli v sitcomu \"2 Socky\" a roli nakonec získala po sedmi konkurzových kolech. V sitcomu ztvárňuje Caroline Channing, bohatou dívku z Manhattanu, která je nucena stát se servírkou v brooklynském bufetu po té, co je její otec odsouzen za finanční podvody a je jim odebrán veškerý majetek. Její postava je absolventkou Whartonovy školy, která spolu s cynickou servírkou jménem Max (Kat Dennings) začne podnikat. Seriál produkují komička Whitney Cummings a producent seriálu \"Sex ve městě\", Michael Patrick King. V březnu 2015 získal seriál pátou sérii. V roce 2013 se objevila v televizní reality show \"It's a Brad, Brad World\" a také byla jednou z předávajících na Academy of Country Music Awards. Namluvila roli Carrie Williams v animovaném filmu \"Univerzita pro příšerky\", což je prequel k filmu \"Příšerky s.r.o.\" z roku 2001. V roce 2015 se objevila po boku Sally Field a Maxe Greenfielda v nezávislé komedii \"Hello, My Name Is Doris\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Byla zasnoubená s hercem Michaelem Gladisem. Společně se objevili v krátkém filmu \"The Argument\", které napsala a režírovala komediální dvojice Holtand-Steele pro webovou stránku Funny or Die. Dvojice se vzala dne 21. července 2018 na ranči Moose Creek v Idaho.", "section_level": 1}], "src_summary": "Beth Behrs (* 26. prosince 1985 Lancaster, Pensylvánie) je americká herečka. Její nejznámější rolí je Caroline Channing v sitcomu \"2 Socky\".", "tgt_summary": "Elizabeth Ann Behrs (born December 26, 1985) is an American actress and writer best known for her starring role as Caroline Channing in the CBS comedy series \"2 Broke Girls\". The show ran for six seasons and earned Behrs praise and nominations for the Teen and the People's Choice Awards. Having made her screen debut in the 2009 comedy film \"\", she later ventured into television roles. After \"2 Broke Girls\", Behrs returned to feature films with the 2015 productions \"Chasing Eagle Rock\" and \"Hello, My Name Is Doris\". She voiced Carrie Williams in the animated film \"Monsters University\" (2013) and Moochie in the television series \"\". In 2018, she was cast as Gemma Johnson in the CBS sitcom \"The Neighborhood\". ", "id": 1346302}
{"src_title": "Maurice Sarrail", "tgt_title": "Maurice Sarrail", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Před první světovou válkou.", "content": "Narodil se 6. dubna 1856, čtyři roky po nástupu Napoleona III. na trůn v jihofrancouzském Carcassonne. Do prestižní francouzské vojenské akademie (\"École Spéciale Militaire\") v Saint-Cyru vstoupil v roce 1875. Školu vystudoval 1. října 1877 jako třetí nejlepší žák ročníku. Sloužil v Alžírsku a zúčastnil se také tažení na jihu Tuniska. Současně měl hodnost podporučíka (\"Sous-lieutenant\") pěchoty. Mezi lety 1883 a 1885 studoval na vyšší francouzské vojenské škole – na \"Válečné akademii\" (\"École supérieure de guerre\"). V říjnu 1882 byl povýšen na poručíka (\"Lieutenant\"), v roce 1887 do hodnosti kapitána (\"Capitaine\") a o deset let později v roce 1897 byl jmenován šéfem praporu. Po vypuknutí nechvalně známé Dreyfusovy aféry v roce 1900 si ho francouzský ministr války generál André vybral jako svého poradce a stali se dobrými přáteli. Ve funkci poradce zůstal až do roku 1907. Od února 1901 do února 1904 byl ředitelem akademie (\"École Militaire d'Infanterie\") v Saint-Maixent-l'École. Rok po svém jmenování ředitelem akademie byl povýšen na podplukovníka (\"Lieutenant-colonel\"). Od roku 1904 do roku 1906 byl zároveň velitelem vojenské stráže Poslanecké sněmovny v Palais Bourbon. Poté byl od 7. března 1907 do 27. března 1911 velitelem pěchoty ministerstva války. V roce 1908 se stal brigádním generálem (\"Général de brigade\"). Od 27. března 1911 velel 12. pěší divizi (\"12e division d'infanterie\"), součásti 6. armádní skupiny (\"6e corps d'armée\") a od 1. října 1913 byl převelen do vedení 4. pěší divize (\"4e division d'infanterie\").", "section_level": 2}, {"title": "První světová válka.", "content": "Za první světové války patřil k nejstarším francouzským generálům. 2. září 1913 nahradil generála Ruffeyho sesazeného generálem Joffrem ve velení 3. armády (\"IIIe Armée\") v Ardenách a v této funkci vydržel až do 22. července 1915, kdy ho generál Joffre také sesadil. Zároveň dne 1. listopadu 1913 byl jmenován velitelem 8. armádního sboru (\"8e corps d’armée\") v Bourges. Spolu s touto armádou se také zúčastnil první bitvy na Marně a podařilo se mu odrazit německý útok. Jeho podíl na francouzském vítězství byl stejný jako podíl maršála Focha a generála Gallieniho. Na západní frontě se také zúčastnil bitvy u Verdunu. V říjnu 1915 byl z politických důvodů odeslán s francouzskou orientální armádou (\"Armée française d'Orient\") do Soluně, kam dorazil 5. října 1915. A o rok později v lednu 1916 převzal velení všech spojeneckých armád na bojišti v Makedonii. S jeho souhlasem vyhlásil velitel francouzské posádky města Korçë Henry Descoin autonomní Albánskou republiku Korçë s Themistoklem Gërmenjimem v čele. V listopadu 1916 se mu podařilo po bitvě u makedonského Monastiru toto město dobýt. Kvůli neúspěšné ofenzivě byl 14. prosince 1917 zbaven funkce novým francouzským premiérem Clemenceauem a ve funkci nahrazen generálem Guillaumatem. Sarrail totiž \"nedokázal vytvořit ducha vzájemné důvěry mezi mnohonárodnostními jednotkami\". Do konce války zbýval necelý rok a Sarrail tak během ní již nezaujal žádné významnější místo a do jejího průběhu nezasáhl.", "section_level": 2}, {"title": "Po první světová válce.", "content": "Do zálohy přešel ještě před skončením první světové války 6. dubna 1914. Jeho političtí přátelé pro něj ale přes jeho penzionování získali výhodné místo v roce 1924, kdy byl odeslán jako významný vojenský činitel do Sýrie. Tam se také zúčastnil potlačování syrské revoluce o rok později, v roce 1925 a nařídil ostřelování Damašku. Zemřel o pět let později v den pohřbu maršála Focha 23. března 1929 v úplném ústraní a byl pohřben v pařížské Invalidovně.", "section_level": 2}, {"title": "Posmrtné pocty.", "content": "Byly po něm pojmenovány ulice v Remeši, Le Havre, Rouen, Bagneux, Saint-Just-en-Chaussée, Créteil, Montauban, La Rochelle, Saintes, Roubaix, Châlons-en-Champagne, Besançon, Paříži a v Saint-Dizier, bulváry Montpellier a v Lunel, místa v Alžíru, Bordeaux a v Nantes-Rezé, dok v Lyonu, škola v Pont-Sainte-Marie a má postavenou také sochu u Verdunu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice Paul Emmanuel Sarrail (6. dubna 1856, Carcassonne – 23. březen 1929, Paříž) byl francouzský generál z dob první světové války.", "tgt_summary": "Maurice Paul Emmanuel Sarrail (6 April 1856 – 23 March 1929) was a French general of the First World War. Sarrail's openly socialist political connections made him a rarity amongst the Catholics, conservatives and monarchists who dominated the French Army officer corps under the Third Republic before the war, and were the main reason why he was appointed to command at Salonika. ", "id": 520680}
{"src_title": "Stronghold Crusader", "tgt_title": "Stronghold: Crusader", "src_document": [{"title": "Jednotky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Křižáčtí vojáci.", "content": "Křižáci se verbují v kasárnách a ke svému zrekrutování potřebují příslušné zbraně, proto může trvat déle než u Arabů, než se postaví evropské vojsko. Jsou celkem nenároční na peníze a je jich celkem více, než arabských žoldnéřů. Některé doplňkové evropské jednotky je mohou verbovat ještě v spolku techniků, sídle razičů nebo katedrále. Evropský lučištník je lehkou levnou střeleckou jednotkou. Jeho výhodou je především jeho rychlost a cena. Nemá žádné brnění, a proto moc nevydrží. Je ideální obrannou jednotkou v kombinaci se střelci s kuší. Je účinný zejména proti jednotkám, které nemají brnění. Je schopný kopat vodní příkop. Kopiník je levná pěší jednotka která se dá použít do první linie. Je celkem rychlý a v obranném nebo útočném postoji se může sám od sebe rozběhnout. Jeho sprint hráč nemůže ovládat. Jeho síla spočívá v kvantitě. Nemá brnění, proto skoro nic nevydrží. Je schopný lézt na žebříky a kopat vodní příkop. Voják s palcátem je ideální jednotka pro frontální útok. Díky své lehké zbroji je odolnější než Kopiník, zejména vůči lukostřelcům. Je výjimečně rychlý a dává velké poškození. Je schopný lézt na žebříky a kopat vodní příkop. Střelec s kuší je ideální obranná střelecká jednotka. Díky své zbroji je velmi pomalý a jeho kuše se pomalu nabíjí. Za to však jeho střely jsou velmi přesné a účinné i proti obrněným jednotkám. Dost vydrží a dá velkou práci ho z hradeb sestřelit. K útoku se vůbec nehodí, protože nejspíš zemře ještě dříve, než stihne vystřelit. Neleze na žebříky ani nekope vodní příkop. Halapartník je jednotka určená k obraně hradu, díky svému brnění hodně vydrží, ale halapartna není ideálním útočným nástrojem, kterým by se způsobovalo velké poškození. Je rychlý jako střelec s kuší a může kopat vodní příkop, neleze však na žebříky. Elitní jednotka každého vojska. Je nejpomalejší jednotka ze hry, jeho útok je však zdrcující a také hodně vydrží. Hodí se k obraně ale i k útoku. Nekope vodní příkop ani není schopný vylézt na žebřík. Rytíř na koni velmi rychlá a odolná jednotka. Kvůli svému koni není schopný vylézt ani na hradby, natož na žebřík a kopat příkop. Nevyleze proto ani na sídlo lorda a nehodí se proto jako hlavní jednotka pro úplnou likvidaci nepřítele. Hodí se spíše pro záškodnické útoky na nepřátelskou ekonomiku. Technici jsou jednotky sloužící ke stavbě obléhacích strojů. Nemají brnění, proto nic nevydrží a při napadení se vůbec nebrání. Je schopný kopat vodní příkop a neleze na žebříky. Tato levná jednotka nese žebřík, po kterém mohou některé jednotky vylézt na nepřátelské hradby. Je velmi rychlý, ale nic nevydrží a není schopný vykopat vodní příkop. Raziči jsou jednotky určené k obléhání nepřátelského hradu. Vykopou tunel až k nepřátelským hradbám, kde následně svůj tunel strhnou a tak hradby poškozují. Jsou relativně rychlí, ale než zmizí pod zemí jsou při kopání tunelu zranitelní. Díky svému krumpáči se dají použít jako slabá útoční jednotka. Mnich je pomalá a levná jednotka, moc toho nevydrží a ani nemá velký útok, přesto ve větším množství se s ním dá zaútočit. Hráči ho většinou najímají ve chvílích, kdy je jejich hrad ve smrtelné křeči, kdy nejsou zbraně a na žoldáky nejsou peníze, jako poslední obrannou linii.", "section_level": 2}, {"title": "Arabští žoldáci.", "content": "Na rozdíl od evropských jednotek Arabové nepotřebují ke svému najmutí zbraně. Jediným kritériem pro jejich nájem jsou peníze. Žoldáky používají všichni arabští hrdinové a v omezené míře někteří křižáci. Arabské jednotky nejsou z valné většiny přesným ekvivalentem svých evropských protějšků. Všechny jsou k mání ve stanovišti žoldnéřů. Jednotka na první pohled stejná jako evropský lučištník. Liší se jen tím, že nekope vodní příkop. Je také o trochu odolnější (vydrží například ránu z balisty na věžích nebo z kuše, zatímco evropský lučištník ani jednu) a střílí rychleji. Střelec z praku je nejlevnější střelec ve hře. Má malý dostřel a způsobuje malá zranění, přesto ve větším počtu dokáže napáchat velké škody. Podobně jako lučištníci je účinný proti jednotkám, které nemají brnění. Otrok je nejlevnější pěší jednotka ve hře. Je ozbrojen hořící pochodní a používá se ve větším počtu při útoku na nepřátelské budovy, které zapálí. Když má nepřítel mnoho hořlavých bodů blízko sebe, tak mu stačí zapálit jednu a oheň mu zničí celý hrad. Jsou velmi zranitelní především vůči lučištníkům. Jako jediné arabské jednotky jsou schopny vykopat vodní příkop. Nájemný vrah je taktickou útočnou jednotkou. V blízkosti nepřátel se dokáže částečně zneviditelnit a uniknout nepřátelské pozornosti. Používá kotevní háky, díky kterým vyšplhá na nepřátelské hradby a otevře brány. Stěžejní jednotka arabského pěšího útoku. Nemá těžké brnění jako evropský rytíř, proto je i o něco rychlejší, ale je více zranitelný, zejména vůči střelcům z kuše. Výhodný když je málo železa. Jediný útočný střelec ve hře. Díky svému oři je lučištník na koni velmi rychlý a na rozdíl od všech ostatních střelců dokáže střílet za jízdy. Je také odolnější než ostatní lučištníci. Velmi efektivní při větším množství, když jich máte hodně, dokážou nepřátelský hrad doslova \"vystřílet\". Nejdražší jednotka ve hře. Je velmi pomalý a má malý dostřel. Na své nepřátele vrhá láhve s řeckým ohněm, čímž je velmi účinnou zbraní při obraně hradu.", "section_level": 2}, {"title": "Lord.", "content": "Lord je hlavní osobou v hradu. Během bojových misí, nebo momentálního ohrožení je jeho místo na svém sídle. V dobách míru, nebo mapách jen pro stavění se lord potuluje kolem usedlosti po celé mapě. Jde ho označit a nařídit mu, aby se přesunul, kam chce hráč. Rovněž může bojovat a žádná jednotka se mu sama o sobě nemůže rovnat, vůči početní přesile je však zranitelný. V běžných bojových misích jde každému hráči o to, zabít nepřátelského hrdinu a nenechat si zabít svého. Lordova smrt většinou znamená konec hry (pokud tvůrcem mapy není nastaveno jinak).", "section_level": 2}, {"title": "Hrdinové.", "content": "Stronghold crusader původně obsahuje osm počítačových soupeřů, tři Araby a pět křižáků. Někteří z nich byli již v ostatních verzích Strongholdu. Kromě nich se ještě na internetu dají sehnat i bonusoví králové a kteří se musejí do hry instalovat. Každý z hrdinů staví jiný hrad a každý hrdina může stavět svůj hrad v různých modifikacích, verbuje jiné bojovníky a používá odlišnou strategii.", "section_level": 1}, {"title": "Křižáci.", "content": "Zde je přehled a charakteristika křižáckých velitelů. Oproti Arabům jsou křižáci více různorodí, protože evropských jednotek je více než arabských. Někteří křižáci jsou schopni využívat arabské žoldnéře.", "section_level": 2}, {"title": "Krysa.", "content": "Krysa je nejlehčím protivníkem ve hře. Jeho malý hrad neobsahuje téměř žádné věže. Jako jediný soupeř může mít otevřený vstup do hradu pomocí schodů. Vyrábí a útočí jen kopiníky a evropské lučištníky a není schopen používat obléhací stroje ani arabské žoldnéře. Jeho výhodou jsou relativně malé intervaly mezi jednotlivými útoky a pokud je v nepřátelském týmu více Krys, může být hráč pod útokem v jednom kuse. Díky také malé pořizovací ceně svých jednotek je Krysa schopen udržet pohromadě větší množství peněz. Těží jen dřevo a kámen a nestaví žádné stavby, kterými by si zvedal popularitu, či donucovací prostředky, aby jeho lid více pracoval.", "section_level": 3}, {"title": "Had.", "content": "Hadův je středně silný soupeř známý z minulých dílů Stronghold. Jeho hrad velmi připomíná větší verzi hradu Krysy, obklopenou vodním příkopem. Had je spíše než opravdový soupeř především nebezpečný záškodník, který je schopen využívat v omezené míře arabské žoldnéře, a to arabské lučištníky, střelce z praku a především arabské otroky, které Had vysílá na sebevražedné mise, které ochromí ekonomiku soupeře a srazí ho na kolena. Z křižáckých jednotek vyrábí kopiníky a evropské lučištníky, inženýry a muže s žebříky, je také schopen používat obléhací zbraně, a to katapult. Jeho nebezpečnost spočívá především v jeho zákeřných útocích jeho otroků, proto je nejnebezpečnější v týmu, kde má silnější spojence, kteří ho ochraňují. Jeho frontální útoky, byť za podpory obléhacích zbraní, jsou proti mohutným opevněním takřka bezzubé. Další jeho nevýhodou je, že neudrží pohromadě své peníze. Těží dřevo, kámen, příležitostně dehet (ale jen k prodeji, není schopný jej použít k obraně svého hradu). Stejně jako Krysa nestaví stavby ovlivňující popularitu ani pracovní výkonnost obyvatel.", "section_level": 3}, {"title": "Prase.", "content": "Další starý známý z předchozích Strongholdů – Prase. Prase se dá soudit jako středně obtížný soupeř. Vyrábí jen evropské vojáky s palcátem a střelce z kuše, čímž má vyvážené vojsko pro útok i obranu. V jeho hradu se už dá najít několik velkých věží, schopných nést obranné stroje. Prase jich ovšem nevyužívá, proto útočníkovy obléhací stroje jsou před obránci v bezpečí. Hrad chrání nízká zeď bez cimbuří, která je snadná k překonání. Není schopný využívat Araby. Těží dřevo, kámen, železo, ze kterého vyrábí zbraně a dehet na prodej. Stejně jako Krysa a Had tak ani Prase nastaví budovy k ovlivnění popularity ani k ovlivnění pracovního tempa svých poddaných.", "section_level": 3}, {"title": "Vlk.", "content": "Vlk, Lupus, Krásný tesák... nejstrašlivější ze všech lordů ve hře, a taky nejtěžší ze všech ostatních. Obrana jeho hradu využívá vše, co lze použít, tedy pasti s kůly, rozmazaný dehet, připravený spálit útočící vojsko. Staví tři velikosti hradu, které se dají vidět ještě v různých modifikacích, a to lehký, střední a těžký. Lehký hrad má průměrně silné hradby, srovnatelné se Lvím srdcem, či Saladinem. Střední hrad je snad nejtěžší dobýt, má obranu naprosto vyváženou v silnější verzi, než lehký hrad. Achillovou patou těžkého hradu je paradoxně jeho velikost. Hrad je tak velký, že rozmístit jednotky k jeho obraně spolkne spoustu vojáků, peněz, ale hlavně času, proto klíčem k úspěchu zdolat tento hrad je soupeřova rychlost. Vlk verbuje do svého vojska rytíře, halapartníky, evropské lučištníky, střelce s kuší, z Arabů pak arabské lučištníky a lučištníky na koni. Z obléhacích strojů využívá katapulty a obléhací praky, kolem hradu mívá rozmístěny zápalné balisty. Těží dřevo, kámen, železo a dehet. Staví si ve svém městě náboženské stavby a hospody kvůli popularitě a šibenice kvůli výkonnosti svého lidu, je to krutovládce.", "section_level": 3}, {"title": "Lví srdce.", "content": "Richard Lví srdce je novinkou ve Stronghold Crusader. Patří mezi těžké protivníky. Verbuje evropské lučištníky, halapartny a rytíře a nemůže používat arabské žoldnéře. Jeho hrad je obdélníkového tvaru a na svých velkých věžích mívá balisty a praky, také rád používá techniky s vroucím olejem, což je smrtící zbraň, pokud ji útočník podcení, nebo přehlédne. Jeho nevýhodu je, že nevyrábí střelce s kuší a na svých hradbách a věžích moc lučištníků také nemá (obvykle prak), jeho hlavní obranná linie je až sídlo uvnitř hradu. Těží dřevo, kámen, železo a příležitostně dehet (ale jen na prodej, nepoužívá ho k obraně hradu, podobně jako Had). Ve městě staví náboženské stavby a zahrady kvůli popularitě, zahrady však snižují produktivitu práce jeho poddaných.", "section_level": 3}, {"title": "Král Filip.", "content": "Král Filip je středně silný protivník, o něco silnější než Had. Nepoužívá arabské žoldáky. Verbuje do svých řad evropské lučištníky, kopiníky, inženýry a rytíře na koních. Z obléhacích strojů používá katapult. Podobně jako útok Hada nebo Krysy se i Filipův útok jeho kopiníků dá celkem snadno odrazit, avšak jeho rytíři na koních jsou velmi odolní a dokáží napáchat velké škody na ekonomice. Jeho hrad se vzhledem podobá hradu Lvího srdce, na věžích mívá zásadně balisty. Těží dřevo, kámen a železo. V hradu si staví náboženské stavby a zahrady, které mu zvyšují popularitu, ale nemá tak velkou produktivitu práce svých dělníků.", "section_level": 3}, {"title": "Císař Bedřich.", "content": "Fridrich I. Barbarossa je velmi silný soupeř, nejpodobnější Vlkovi ze všech ostatních hrdinů. Jeho hrad je velký s obrannými stroji na vrcholech a vodním příkopem. Verbuje do svého vojska rytíře, halapartníky, evropské lučištníky, střelce s kušemi a rytíře na koních. Na rozdíl o Vlka není schopen najímat arabské žoldnéře. Je celkem slušný hospodář, má vždy k dispozici dost peněz i ostatních zásob. Jeho velkou nevýhodou je malá rychlost v budování armády. Pokud se na něj zaútočí rychle, většinou se neubrání a jeho naditá pokladnice nabízí jeho přemožiteli bohatou kořist. Pokud se mu však dá dost času na vybudování obrany, je jeho dobývání velmi obtížné. Jeho útok se nijak neliší od útoku Vlka či Lvího srdce. Těží dřevo, kámen, dehet a železo. Staví v hradu náboženské stavby a hospody kvůli popularitě, nestaví však zahrady ani šibenice, čímž by nějak ovlivňoval produktivitu práce svých lidí.", "section_level": 3}, {"title": "Šerif.", "content": "Tento lord je středně těžký protivník, je podobný Praseti. Jeho hrad je rozdělen na sídlo a vlastní město, zatímco sídlo je velmi silně opevněno, město je opevněno slabě. Šerif verbuje jak Araby tak i křižáky, vojáky s palcátem, střelce s kuší a inženýry, z Arabů pak arabské otroky, arabské lučištníky, nájemné vrahy a vrhače ohně. Používá obléhací stroje, především katapult. Těží dřevo, kámen, železo a dehet, který rozmazává kolem svého hradu. Ve městě si staví náboženské stavby a hospody kvůli popularitě, a šibenice kvůli produktivitě práce.", "section_level": 3}, {"title": "Maršál.", "content": "Maršál je další středně silný, až těžký protivník. Jeho obrana je podobná Králi Filipovi, kdežto útok se neliší od Vlka, Lvího srdce, či Bedřicha. Verbuje si evropské lučištníky, rytíře a rytíře na koních. Maršálův hrad nemá na svých věžích obranné stroje ale mnoho lučištníků. Těží dřevo, kámen a železo.", "section_level": 3}, {"title": "Opat.", "content": "Opat je zajímavý hrdina, jako jediný v celé hře používá k boji mnichy, a to i jako svou hlavní jednotku. Mniši, kteří se rekrutují k katedrále nejsou nijak silnou, rychlou, ani odolnou jednotkou, zato jsou výjimečně levní a nevyžadují žádné zbraně, díky tomu Opat je schopen šetřit své peníze. Kromě nich Opat staví už jen evropské lučištníky. Jeho město je poměrně veliké, na věžích nechybí balisty a vodní příkop. To však nevyváží nepřítomnost lepších jednotek a to dělá z Opata velmi lehkého soupeře. Ve městě si staví hlavně náboženské stavby, dále hospody a některé verze jeho hradu mají v ulicích šibenice.", "section_level": 3}, {"title": "Arabové.", "content": "Na rozdíl od křižáků Arabové nemohou používat v boji tolik různých taktik, jako jejich evropské protějšky, především proto, že mají téměř jen jedinou jednotku použitelnou pro frontální útok a to arabského bojovníka. Proto jsou útoky arabských vládců skoro všechny stejné, přesto jsou tu některé aspekty, typické pro každého arabského hrdinu.", "section_level": 2}, {"title": "Sultán.", "content": "Sultán patří mezi nejlehčí arabské soupeře. Jeho malý hrad je stavěný do kruhu a mívá jednu, dvě, nebo taky žádnou vysokou věž. Verbuje do svého vojska arabské bojovníky, střelce z praku, v omezené míře arabské lučištníky. Sultán je dobrým hospodářem, i přes velkou pořizovací cenu arabské armády i fakt, že nevyrábí žádné jídlo, ale vše musí kupovat si dokáže udržet své peníze. Nepoužívá obléhací stroje. Těží dřevo a kámen. Ve svém hradu si potrpí na zahrady, které mu udržují popularitu, ale snižují produktivitu práce jeho dělníků. Nikdy není schopen zasypat nebo vykopat vodní příkop.", "section_level": 3}, {"title": "Kalíf.", "content": "Kalíf patří mezi středně silné soupeře, je silnější než Sultán. Kalífová záliba je v ohni, ve svém repertoáru má všechny myslitelné jednotky pracující s ohněm, otroky, vrhače ohně, zápalné balisty, techniky s vroucím olejem, z ostatních jednotek verbuje arabské bojovníky a arabské lučištníky. Jeho hrad je obdélníkového tvaru a mnoha vysokými strážními věžemi, kolem kterého je rozmazán dehet, který Kalífovi dovoluje odrazit zbrklý útok nepřítele. Není dobrým hospodářem, jeho peníze se vždy velmi rychle rozkutálí. Stejně jako Had je i Kalíf nebezpečný díky zákeřným útokům svých otroků. Z obléhacích strojů používá katapult a zápalnou balistu. Těží dřevo, kámen, železo a dehet. Z budov na ovlivnění popularity staví hospody a jinak šibenice.", "section_level": 3}, {"title": "Saladin.", "content": "Saladin už se zařazuje mezi silné soupeře, srovnatelné se Lvím srdcem, Vlkem, či Bedřichem. Staví si veliký hrad s kruhovými věžemi, kde jsou přítomny balisty a praky. Z arabských jednotek rekrutuje arabské bojovníky, nájemné vrahy, arabské lučištníky, lučištníky na koni, vrhače ohně a v omezené míře otroky, které využívá jen na kopání vodního příkopu. Otroky téměř nepoužívá k boji a jeho útoky Kalífova nebo Hadova stylu jsou velmi vzácné. Těží dřevo, kámen, železo a dehet. Jako jeden z mála arabských pánů vyrábí ze železa meče a štíty, podobně jako křižáčtí hrdinové, není však schopen postavit kasárny, aby evropské vojáky rekrutoval, proto zbraně vyrábí jen k prodeji. Ze staveb ovlivňujících popularitu staví hospody, dále pak zahrady, díky tomu nemá ze svých dělníků velkou produktivitu práce.", "section_level": 3}, {"title": "Emír.", "content": "Emír je těžký protivník podobný Saladinovi. Jako jediný Arab staví kasárny a rekrutuje evropské lučištníky, z arabských jednotek verbuje arabské lučištníky, arabské bojovníky, lučištníky na koni a vrhače ohně. Jeho hrad je do tvaru osmiúhelníku, který má v rozích velké kruhové věže s praky. Těží dřevo, kámen, železo a dehet. Ve svém hradu má hospody a zahrady, které mu udržují popularitu, ale také snižují pracovní tempo jeho lidu.", "section_level": 3}, {"title": "Wazir.", "content": "Wazir je těžký soupeř, podobný Saladinovi a svým vzhledem je to Kalífův „bratr“. Má hrad ve tvaru hvězdy s vysokými strážními věžemi a kruhovými věžemi bez obranných nástrojů a okolí hradu je vymazáno dehtem. Verbuje arabské bojovníky, arabské lučištníky, lučištníky na koni, vrhače ohně, inženýry a otroky, které podobně jako Saladin k boji příliš nepoužívá. Ve svém hradu si staví hospody kvůli popularitě, zároveň však má také šibenice, kterými nutí svůj lid, aby více pracoval.", "section_level": 3}, {"title": "Nizar.", "content": "Nejzvláštnější a nejodlišnější z arabských hrdinů. Jako jediný z nich nepoužívá k boji arabské bojovníky, místo nich má jako hlavní jednotku nájemného vraha. Tato skutečnost z něj dělá jen středně silného soupeře a jeho útoky podobně jako u Hada jsou spíše záškodnického charakteru, i když Nizarovy útoky vás dokáží poměrně překvapit díky tomu, že nájemní vrahové jsou velmi nevypočitatelní. Verbuje arabské lučištníky, nájemné vrahy a otroky. Jeho hrad se o všech ostatních hradu ve hře velmi liší, protože téměř nemá hradby, místo nich Nizar kope kolem svého města veliké vodní příkopy, až se z města stane ostrov spojený s ostatní pevninou jen jednou, či více branami, před které dává často dřevěné pasti. Staví po městě několik strážných vysokých věží, ke kterým vedou samostatné schody. Těží dřevo, kámen, železo a dehet. Ve městě staví hospody a zahrady, které mu udržují popularitu a snižují pracovní nasazení jeho lidu.", "section_level": 3}, {"title": "Kampaně.", "content": "Stejně jako většina RTS her obsahuje i Stronghold crusader množství navzájem propojených kampaní. Odehrávají se během první, druhé a třetí křížové výpravy a popisují i konflikty mezi jednotlivými křižáckými státy.", "section_level": 2}, {"title": "První kampaň – Příjezd do Svaté země (Palestiny).", "content": "Kampaň sleduje postup první křížové výpravy. Mise jsou velmi různorodé a jsou určeny pro začátečníky a bojuje se s evropskými bojovníky.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá kampaň – Saladinovo vítězství.", "content": "Tato kampaň sleduje vojenský postup sultána Saladina. Všechny mise v této kampani jsou útočné a zaměřené na dobývání. Kampaň je určena především na seznámení se s arabskými jednotkami.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí kampaň – Královská křížová výprava.", "content": "Tato kampaň sleduje události po Saladinově dobytí Jeruzaléma a postup evropských králů při třetí křížové výpravě.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtá kampaň – Křižácké státy.", "content": "Tato kampaň nekopíruje přesně historická tažení na Blízký východ. Odehrává se po třetí křížové výpravě a popisuje konflikty mezi jednotlivými křižáckými pány v Levantě. Zdejší mise se od těch předchozích velmi liší, protože ty už nejsou obranné ani zaměřené na ekonomiku, ale skutečné boje mezi hráčem a jeho počítačovými protivníky. Hráč musí vybudovat od základu svůj hrad, začít těžit, rozběhnout ekonomiku a vyrábět vojsko. Na mapě je přítomen hrad soupeře, který začal také od nuly a kterého je nutno zničit. V misích jsou poprvé odblokovány všechny stavby a hráč může bojovat jak s evropskými, tak arabskými jednotkami.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stronghold Crusader je samostatný datadisk, rozšiřující hru od Firefly Studios z roku 2001 \"Stronghold\" a sám nevyžaduje instalaci původní Stronghold. Od svého předchůdce se liší tím, že se neodehrává v Evropě, ale na Blízkém východě během křížových výprav. Také přibylo několik arabských jednotek, budov a počítačových soupeřů. Hra obsahuje čtyři historické kampaně o celkem dvaceti scénářích, křížovou výpravu o padesáti provázaných bojových misích a mnoho map pro samostatný scénář. Dále také editor pro výrobu vlastních map a multiplayer. Pohled na mapu je z ptačí perspektivy a dá přiblížit, či upravit pohled ze čtyř směrů.", "tgt_summary": "Stronghold: Crusader is the successor to Firefly Studios's 2001 real-time strategy video game \"Stronghold\". \"Crusader\" has much in common with the original \"Stronghold\", but differs from its predecessor in the fact that the game is no longer set in England, instead being set in the Middle East during the Crusades. The game features a multitude of new Arabian units that can be purchased in a new building, the mercenary post. Though the Arabian troops do not require any weapons to produce, they are rather expensive. The game was also released as \"Stronghold Warchest\". This version was a compendium of \"Stronghold\" and an enhanced version of \"Stronghold: Crusader\", containing additional characters and an additional Crusader Trail. ", "id": 1940569}
{"src_title": "VAZ 2101/2102", "tgt_title": "VAZ-2101", "src_document": [{"title": "VAZ 2101.", "content": "V roce 1966 byla dohodnuta spolupráce mezi sovětskou vládou a automobilkou Fiat za účelem vybudování továrny a následné produkci vozu na základě licence. Jako místo pro novou továrnu bylo vybráno povolžské město Stavropol na Volze, pojmenované v roce 1964 po předsedovi italské komunistické strany Palmiru Togliattim. Za čtyři roky od podepsání smlouvy byla za pomoci italských odborníků dostavěna rozlehlá a moderní automobilka, která se již v druhé polovině 70. let stala hlavním producentem osobních automobilů v zemi. Vůz se začal na domácím trhu prodávat od srpna roku 1970, světová premiéra proběhla na počátku roku 1971 na autosalonu v Bruselu. Zde byl presentován se jménem \"Slavia\", ovšem toto jméno rychle nahradilo známé označení Lada. Do Československa se vůz zpočátku dodával s názvem VAZ Žiguli, díky čemuž oblíbený model 2101 zdomácněl jako „žigulík“, ovšem již od roku 1972 se stejně jako ve všech ostatních exportních trzích užívá název Lada. Na Západě jako Lada 1200, ve Východním bloku jako Lada/VAZ 2101. Za třináct let výroby vzniklo celkem na 3 miliony exemplářů modelu 2101. V ČSSR, kde reprezentoval vyšší část nabídky nových automobilů, se prodalo 156 tisíc těchto vozů. Dovoz do západních zemí mohl probíhat až od roku 1974, kdy skončil prodej italského 124 náhradou za model 131.", "section_level": 1}, {"title": "Technika.", "content": "Za základ modelu 2101 byl vybrán Fiat 124, který byl v roce 1967 zvolen evropským autem roku. Od modelu 124 se však finální vůz v mnohém odlišoval, což bylo dáno nutností přizpůsobit automobil náročným podmínkám sovětských, potažmo ruských silnic především ve venkovských oblastech. Bylo nutné vyztužit samonosnou ocelovou karoserii, což se projevilo např. na tlustší střeše či silnějších sloupcích. Změnami prošel také podvozek. Poháněná zadní tuhá náprava byla odlehčená dvěma dvojicemi podélných ramen s panhardovou tyčí napříč. Vpředu zůstala nezávisle odpružená přední náprava. Vůz dostal také odolnější pérování a především brzdy, které byly na původním voze sice všechny kotoučové, které ovšem v náročných podmínkách ruských cest snadněji ztrácely účinnost, a proto se u zadních kol přistoupilo k nainstalování spolehlivějších bubnových brzd. Zcela odlišným od modelu 124 byl také motor, kterým byl podélně uložený čtyřválec OHC o objemu 1 198 cm. Výkon 44 kW (60 koní) byl přenášen čtyřstupňovou manuální převodovku na zadní kola. 955 kg těžký vůz dosahoval maximální rychlosti lehce přes 140 km/h. Pětimístný automobil s karoserii sedan nabízel úložný prostor 380 litrů.", "section_level": 2}, {"title": "VAZ 21011.", "content": "V letech 1974 až 1981 se vyráběl modernizovaný model 21011 na základě 2101, jehož výroba probíhala souběžně. Mimo SSSR se model prodával jako Lada 1300. Největší odlišností bylo použití upraveného čtyřválce s objemem zvětšeným na 1 294 cm a výkonem 49 kW, díky čemuž se maximální rychlost zvýšila na 145 km/h. Lehké změny se dotkly také exteriéru. Na předním čele vozu přibyly dvě dvojice horizontálně orientovaných otvorů pro přívod vzduchu a změněna byla také maska chladiče. Klasické nárazníky byly doplněny pryžovou lištou. Přibylo také nové větrání na bocích karoserie a zadní světla. V interiéru se změnilo barevné tónování přístrojového panelu z černé na světle šedou a palubní deska dostala plastový dekor imitující dřevo. Klakson se přesunul na volant.", "section_level": 2}, {"title": "VAZ 21013.", "content": "VAZ 21013 jinak zvaná Lada 1200 S byla exportní verzí pro Německo. Tato Lada vypadala téměř shodně jako 21011, ovšem byla vybavena motorem 1200. Od původního VAZu 2101 je 1200 S odlišovala zejména zadními světlomety. Zadní světlomety byly hlavní poznávacím znakem, že se jedná o 1200 S, čili Special. Světla byla obdélníková a vodorovná místo původních ve tvaru stříšky. Interiér byl v černé kůži. Lada 1200 S měla chrómovanou přední mřížku chladiče, chromované byly také nárazníky. Lada 1200 S dokázala jet bez problémů rychlostí 145 km/h. Nejvíce byla Lada 1200 S rozšířená v bílé barvě a ve variantě sedan. Model VAZ 21013 byl vyráběn v letech 1977 - 1988.", "section_level": 2}, {"title": "VAZ 2102.", "content": "Od roku 1972 se vyrábělo také kombi VAZ 2102, které bylo až na karoserii shodné se standardním 2101. Jednalo se o první automobil s karoserií kombi vyráběný v automobilce VAZ. Jako základ opět posloužil licenčně poskytnutý Fiat 124, nyní s karoserií kombi jménem Familiare, na němž proběhly stejné změny jako u původního modelu 2101. Praktický pětidveřový vůz byl na rozdíl od sedanu o 14 mm delší, o 18 mm vyšší a o 40 kg těžší. Palivová nádrž měla o 6 litrů větší objem a plnila se na rozdíl od výchozího modelu zleva. Automobil dosahoval průměrně maximální rychlosti 135 km/h. Jelikož měl vůz sklápěcí zadní sedadlo, mohl se zavazadlový prostor zvětšit až na 1 450 litrů. Hrana zadních výklopných dveří byla v jedné rovině s podlahou, což usnadňovalo užívání úložného prostoru zejména při manipulaci s těžšími břemeny. Také kombi se prodávalo od roku 1978 i se silnější variantou motoru 1,3 litru jako VAZ 21021 (Lada 1300 Combi). Již o rok dříve se dalo na některých trzích pořídit i s 1,5 litrovým motorem z modelu 2103, díky čemuž dostalo název 1500 Combi. Zajímavostí je elektromobil VAZ 2801 Elektro (\"Электро\"), který vznikl v sérii pouhých 47 exemplářů. Model kombi přežil mateřský typ 2101 o necelé 2 roky, přestal se vyrábět v roce 1985, kdy jej nahradil modernější VAZ 2104. Jeho produkce se první rok překrývala se starším 2102, kterého se za 13 let vyrobilo přes 650 000 kusů.", "section_level": 1}], "src_summary": "VAZ 2101 je sovětský automobil nižší střední třídy vyráběný v letech 1970 až 1983. Jednalo se o první model vyráběný ve Volžském automobilovém závodě (VAZ). ", "tgt_summary": "The VAZ-2101 \"\"Zhiguli\"\", commonly nicknamed \"\"Kopeyka\"\" (for the smallest coin, 1/100 of the \"Ruble\"), is a compact sedan car (\"small class, passenger car, model 1\" in Soviet classification) produced by the Soviet manufacturer AvtoVAZ and introduced in 1970, the company's first product. ", "id": 481694}
{"src_title": "Aktinidie kolomikta", "tgt_title": "Actinidia kolomikta", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Rostlina je velmi dlouhověkou, opadavou dřevitou liánou, která dorůstá až do výšky 7m (někdy 8–10m). Mladé letorosty bývají načervenalé nebo nahnědlé, lysé nebo krátce ochlupené. Listy srdčité, ostře špičaté, zelené u samčích rostlin někdy barevné (růžové nebo bílé) nebo s barevnými částmi. Květy s pěti bílými okvětními lístky, méně často světle červenými s množstvím tyčinek nebo pestíků. Plody jsou kulovité nebo podlouhle vejčité, 2-2,5 centimetry široké, lysé. Je nejodolnějším druhem rodu aktinidie, snáší až -40 C° během zimy ačkoliv je poněkud náchylná k poškození pozdními jarními mrazíky. Samčí rostliny mají některé listy nebo jejich části růžově nebo bíle zbarvené, samičí rostliny jsou zeleně olistěny. Slupka plodů je oproti plodům aktinídie lahodné (\"Actinidia deliciosa\") – kiwi, poměrně tenká.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Druh je široce rozšířen jako okrasná zahradní a pokojová rostlina. Rostlina byla nalezena Charlesem Mariesem v Sapporo, na japonském ostrově Hokkaidó, v roce 1878. Rostliny byly zaslány školkám Veitch Nurseries, které ji rozšířily v Evropě. Aktinídie kolomikta se pěstuje v chladných mírných oblastech jako okrasná rostlina, z velké části pro náhodně barevně zbarvené růžové a bílé olistění, ale také vzhledem k relativně malým (2-5 gramy) plodům podobným kiwi, lahodné chuti. Existuje celá řada pojmenovaných kultivarů pěstovaných pro plody v Rusku a Polsku, ačkoliv trvá roky než druh plodí. Druh aktinidie kolomikta je dvoudomá rostlina a je pro pěstování plodů třeba samčí i samičí rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Domácí zvířata.", "content": "Rostlina je atraktivní pro kočky, které ji shledávají atraktivnější než šantu kočičí nebo kozlík lékařský. Kočky tak mohou vážně poškodit rostliny. Pěstitel v Bostonu zjistil, všechny nově vysazené rostliny v jeho skleníku byly vždy rozkousány, než byla jako viník odhalena jeho kočka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Actinidia kolomikta (japonsky: 深山木天蓼, ミヤママタタビ) (Rupr. et Maxim.) je druh rostlin z čeledi aktinidiovité. Je původní v mírném pásmu ve smíšených lesích Dálného východu, Koreje, Japonska a Číny. Bývá někdy nazývána mini-kiwi. Kvete v květnu až červnu, plody zrají v srpnu až září.", "tgt_summary": "Actinidia kolomikta, the kolomikta or variegated-leaf hardy kiwi, is a species of flowering plant in the family Actinidiaceae, native to temperate mixed forests of the Russian Far East, Korea, Japan and China (Eastern Asiatic Region).", "id": 1191228}
{"src_title": "RWD-13", "tgt_title": "RWD 13", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Letoun RWD-13 byl vyvíjen jako turistické (de facto sportovní) letadlo na podzim 1934 v továrně DWL ve Varšavě, nedaleko letiště Okęcie. RWD-13 navazoval na předchozí konstrukce RWD tj. na RWD-6 (vítěz mezinárodní turistické soutěže Challenge 1932 pilotovaný Franciszkem Żwirkou a Stanisławem Wiggurou) a RWD-9 (vítěz soutěže Challenge 1934 pilotovaný kpt. Jerzym Bajanem s mechanikem Gustawem Pokrzywkou). Hlavními konstruktéry byli Stanisław Rogalski a Jerzy Drzewiecki, výpočty provedl Leszek Dulęba. Na rozdíl od svých předchůdců mělo být toto letadlo více užitkovým, víceúčelovým strojem, nikoli pouze sportovním. Ve srovnání s RWD-9 měl letoun jiný motor, invertní čtyřválcový řadový motor dvojnásobného výkonu a menší rozpětí křídel. Přesto si zachoval přednosti jako byly krátký vzlet a přistání (STOL), poměrně vysoká rychlost (díky výkonu motoru) a snadnost řízení a stabilita. Prototyp (imatrikulace SP-AOA) byl zalétnut Kazimierzem Chorzewskim 15. ledna 1935. Po provedení drobných změn na struktuře draku byla v květnu 1935 zahájena výroba. Letoun RWD-13 byl představen světové veřejnosti na stánku Svazu polského leteckého průmyslu při Mezinárodní letecké výstavě ILIS ve Stockholmu, která se uskutečnila v květnu 1936. Letadlo se ukázalo jako velmi úspěšná konstrukce, která umožnila RWD/DWL dosáhnout komerčního úspěchu i v zahraničí. Letadla RWD-13 létala mimo Polska v civilním letectví dalších 10 států na 4 kontinentech (Evropa, Asie, severní a jižní Amerika), celkem bylo exportováno kolem 20 strojů. V roce 1937 byla vyvinuta ing. Bronisławem Żurakowskim sanitní verze RWD-13S. Na pravé straně trupu byly umístěny velké dveře pro nosítka, v kabině byly podpěry pro připevnění nosítek a změnilo se uspořádání sedadel. Letoun byl zalétán kolem 30. dubna 1937. Letoun RWD-13S byl mj. úspěšně vystaven na Mezinárodní letecké výstavě v Bělehradě, kterou uspořádal Královský jugoslávský aeroklub. Následně v roce 1937 byla vyvinuta i turisticko-sanitní verze RWD-13TS, vybavená 3 sedačkami a dveřmi pro nosítka. Po vyjmutí pravého sedadla bylo možné vložit nosítka. Do roku 1939 bylo postaveno přibližně 85 letadel v turistické verzi, dalších 15 ve verzích 13S (sanitní) a 13TS (turisticko-sanitní). Letoun byl vyráběn i v licenci srbskou společností Prva srpska fabrika aeroplana Živojin Rogožarski AD z Bělehradu. Bylo tam vyrobeno 6 letounů. Několik letadel přežilo válku a některá z nich se vrátila do Polska. V Polsku se dochoval pouze jediný exemplář. Letoun s imatrikulací SP-BNU je součástí sbírek Polského muzea letectví v Krakově. Další stroj je v muzeu Museu TAM (São Carlos) poblíž São Paula v Brazílii.", "section_level": 1}, {"title": "Popis letounu.", "content": "Jednomotorový vyztužený třímístný hornoplošník byl smíšené konstrukce ocel-dřevo. Trup byl svařen z ocelových trubek potažených plátnem a vpředu hliníkovým plechem. Trupový příhradový nosník aerodynamického tvaru byl složen z výztuh a překližkových rámů. Jednoduchá dvoudílná, dřevěná křídla klasické kompozice s dvojitým nosníkem a s pravoúhlým obrysem byla pokryta překližkou (v přední části) a plátnem. Použitím slotů Handley Page na náběžné hraně křídla bylo docíleno vyšší stability, jakož i ovladatelnosti i při velkém úhlu náběhu a byla znatelně snížena přistávací rychlost. Balanční křidélka štěrbinového typu byla dynamicky vyvážená. Pro snazší \"hangárování\" byla křídla sklopná podél trupu. Profil křídla dle IAW-192 (PZL-DJ3). Dvě ploché palivové nádrže umístěné u křídel obsahovaly celkem 140 litrů benzínu. Prostorná kabina základní verze RWD-13 byla pro tři osoby: dvě přední sedadla se zdvojeným řízením pro piloty, jedno místo vzadu pro cestujícího a za ním bylo místo pro zavazadla. Z kabiny byl dobrý výhled vpřed, nahoru, vlevo i vpravo díky velkým oknům a průhledu na horní ploše kabiny. Do kabiny byl snadný přístup širokými dveřmi na každé straně. Kabina měla regulovatelné větrání i topení. Společná přístrojová deska pilotů byla umístěna přímo před předními sedadly a obsahovala otáčkoměr, rychloměr, výškoměr, 2 kompasy, olejový manometr, sklonoměr, 2 měřiče množství benzinu v nádrži atd. Kapotovaný podvozek bez průběžné osy, o velkém rozchodu kol, byl odpérován olejo-pneumatickými tlumiči. Kola byla opatřena balonovými pneumatikami Dunlop a brzdami Bendix, které byly ovládány pedály na nožní páce u pilota. Tato konfigurace umožňovala i bezpečné „tvrdší“ přistání. Vzadu byl vybaven klasickou ostruhou. Téměř výhradně byl k pohonu použit motor Walter Major 4 (licenční PZInż Major 4), kterých bylo od roku 1935 vyrobeno především v továrně Państwowe Zakłady Inżynieryjne kolem stovky. Dalším výrobcem (od roku 1939) byla továrna v Řešově (WS-2 Rzeszów). Na několika letounech se objevily i motory de Havilland Gipsy Major I nebo Cirrus Hermes IV. Většina polských RWD-13 byla natřena červenou barvou se stříbrným bleskem namalovaným na trupu a \"stříbrnými\" křídly. Sanitní verze RWD 13S byly natřeny barvou slonoviny se znakem Červeného kříže, zatímco turisticko-sanitní verze RWD 13TS byly natřeny slonovinou s červeným bleskem na trupu.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Základní verze RWD-13 byla využívána civilním letectvem jako turistické a sportovní letadlo v aeroklubech, jako cvičný letoun v leteckých školách, jako aerotaxi leteckou společností LOT a jako víceúčelový letoun soukromými firmami a osobami (např. továrna na čokoládu E. Wedel, společnost Polskie Zakłady Philips, kancléřství prezidenta Polské republiky atd.). Sanitní a turisticko-sanitní verzi využívaly Polský Červený kříž a aerokluby.mimo jiné na mezinárodní skautské rally v Nizozemsku, 4. mezinárodní letecké rally v Curychu a mezinárodní rally na Balatonu. Letoun byl úspěšný i na sportovních soutěžích. V Mezinárodním hvězdicovém letu k IV. zimním olympijským hrám v Garmisch-Parkenkirchenu (únor 1936), kterého se účastnilo 61 letadel, získali 2. a 4. místo polští letci npr. Wlodarkiewicz (uletěl 3619 km a získal 778,9 b.) a kpt. Peterek na letadlech RWD-13 s motory Walter Major 4. Dále se účastnili na mezinárodním hvězdicovém letu při XI. letní olympiádě v Berlíně (3. místo) a mezinárodní skautské rally v Nizozemsku. Během 4. mezinárodního leteckého setkání v Curychu 23.7.-1.8.1937, kterému předcházel hvězdicový let, obsadily letouny RWD-13 v soutěži turistických letadel 1., 4., 6. a 7. místo (mj. Przysiecki, Chramiec, Kowalski). V září 1937 v Siófoku na Balatonu (III. mezinárodní letecká rallye na jezeře Balaton 1937, III. nemzetközi repülő találkozó a Balatonon 1937) posádka Zwolinski a Tyszkowska obsadila ze 42 přihlášených posádek (ze 7 států) 9. místo. Další 2 letouny se účastnily na podzim 1937 II. ročníku Raduno del Littorio v Itálii. V červenci 1938 získal sanitní letoun RWD-13S na Mezinárodní soutěži leteckých ambulancí v lucemburském Eschu druhou cenu, cenu města Esch (samotnou soutěž vyhrálo další polské letadlo LWS-2). Úspěšná byla účast hornoplošníků RWD-13 s motory Walter Major 4 na I. ročníku Letecké soutěže turistických letadel státy Malé dohody (Praha-Zlín-Bukurešť-Bělehrad-Arad-Praha), která se uskutečnila na přelomu srpna a září 1938. Letu se zúčastnilo 40 letadel, z nichž 9 bylo jugoslávských, 8 rumunských a 23 československých a soutěž úspěšně dokončilo 36 posádek. Posádky z Království Jugoslávie Milan Bjelanovič-Vicko Krejla (YU-PFO) a Kazimir Grohovac-Miloš Gagič (YU-PFE) na letounech RWD-13, vyrobených licenčně v Jugoslávii s československými motory, obsadily v kategorii IB 1. a 2. místo. Správní rada továrny Walter a spol. zajistila pro letadla s motory Walter servis téměř na všech kontrolních bodech. Kromě širokého pohostinství, jaké účastníkům a členům delegací poskytla na slavnostní večeři, rozdělila vítězům v jednotlivých kategoriích strojům s motorem Walter prémie a rovněž čestné ceny pro další posádky letounů s motory Walter v každé kategorii (zlaté a stříbrné letecké chronometry). O letouny RWD-13 projevilo zájem i polské letectvo. První RWD-13 byl předán armádě k testování v roce 1937. Brzy byly získány prostředky na nákup 24 RWD-13. V září 1939 byly civilní letouny RWD-13 rozděleny mezi letky polského letectva. Používaly je: štábní velení ve styčné peruti nejvyššího velení, štábní velení letky leteckého velení, 31. průzkumná peruť, 10. styčná peruť, MDL styčná peruť, 161. lovecká peruť. Některá letadla byla evakuována do sousedních zemí, jiná byla zničena nebo zabavena Němci. Celkem 28 letadel bylo evakuováno do Rumunska (23 RWD-13 a 5 RWD-13S). Od roku 1941 byly ve výzbroji rumunské Sanitární perutě (Transnistria Squadron) a od roku 1942 ve 108. Sanitární peruti. Zúčastnily se s rumunským letectvem na straně fašistického Německa Velké vlastecké války. Letadla byla široce používána v bitvách poblíž Stalingradu a na Krymu. Na konci války bylo v Rumunsku 21 operačních RWD-13, které byly přiděleny k 7. transportnímu leteckému pluku. Jedno letadlo bylo evakuováno 13. září 1939 do Švédska, kde bylo zpočátku používáno ve vojenském letectví jako Tp-11 a později do roku 1952 v civilním letectví. Jeden RWD-13 byl evakuován do Lotyšska a jedno letadlo ve verzi RWD-13S bylo evakuováno do Estonska. Když bylo v srpnu 1940 Estonsko pohlceno SSSR, letadlo bylo převzato Sovětským svazem. Jeden RWD-13S (nebo RWD-13ST) byl používán německou Luftwaffe (RF+CX) Čtyři RWD 13 byly používány jako sanitární a styčná letadla během občanské války ve Španělsku (na straně frankistů) a také v arabsko-izraelské válce v roce 1947. Po druhé světové válce byly do Polska vráceny 3 RWD-13 a jeden RWD-13S, které vrátilo Rumunsko. Po renovaci byly používány až do roku 1955. Používaly nové názvy LWD-13 a nové poválečné imatrikulace SP-MSZ (vlastněné ministerstvem zahraničních věcí, zkráceně MSZ), SP-ARG, SP-ARH a SP-ARL. RWD-13 bylo jedním z nejúspěšnějších polských sportovních letadel.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vojenští uživatelé.", "content": "V podstatě všechny letouny z civilního letectví byly se začátkem druhé světové války \"mobilizovány\". Jugoslávské letouny převzal po dubnové válce ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko. Estonské letouny po anexi zabavil Sovětský svaz.", "section_level": 2}, {"title": "Specifikace.", "content": "Údaje pro RWD-13 dle", "section_level": 1}], "src_summary": "RWD-13 byl polský turistický a sportovní letoun postavený týmem RWD a vyráběný ve velkých sériích v továrně DWL (Doświadczalne Warsztaty Lotnicze) před druhou světovou válkou. První letoun byl vyroben v roce 1935 na objednávku polovojenské organice LOPP. Byl to třímístný hornoplošný jednoplošník.", "tgt_summary": "The RWD 13 was a Polish touring plane of 1935, three-seater high-wing monoplane, designed by the RWD team. It was the biggest commercial success of the RWD.", "id": 859164}
{"src_title": "Charakteristická rovnice", "tgt_title": "Characteristic equation (calculus)", "src_document": [{"title": "Derivace.", "content": "Hledáme-li řešení lineární homogenní diferenciální rovnice s konstantními koeficienty formula_3, vidíme, že pokud by se řešení rovnalo formula_8, každý sčítanec v rovnici bude konstantním násobkem formula_9. To pramení z faktu, že derivace exponenciální funkce formula_9 je násobkem původní funkce, čili formula_11, formula_12 a formula_13 jsou všechno násobky formula_9. To naznačuje, že určité hodnoty formula_15 dovolují, aby součet násobků formula_9 dával nulu, a řešil homogenní diferenciální rovnici. Abychom zjistili hodnotu formula_15, dosadíme funkci formula_18 a její derivace do diferenciální rovnice za formula_19 a jeho derivace, čímž dostaneme Protože formula_9 není nikdy rovno nule, můžeme jím rovnici vydělit, čímž dostaneme charakteristickou rovnici Když nalezneme kořeny formula_15 této charakteristické rovnice, můžeme z nich sestrojit obecné řešení diferenciální rovnice. Například jestliže se jeden kořen rovná 3, pak obecné řešení bude formula_24, kde formula_25 je konstanta.", "section_level": 1}, {"title": "Sestrojení obecného řešení.", "content": "Naleznutí kořenů formula_26 charakteristické rovnice, nám umožňuje sestrojit obecné řešení diferenciální rovnice. Kořeny mohou být reálné i komplexní a jednoduché nebo vícenásobné. Jestliže charakteristická rovnice má složky s jednoduchými reálnými kořeny, formula_27 násobnými kořeny a formula_28 komplexními kořeny po řadě odpovídajícími obecným řešením formula_29, formula_30 a formula_31, pak obecné řešení diferenciální rovnice je", "section_level": 1}, {"title": "Jednoduché reálné kořeny.", "content": "\"Princip superpozice pro lineární homogenní diferenciální rovnice s konstantními koeficienty\" říká, že jestliže formula_33 jsou formula_34 lineárně nezávislé řešení určité diferenciální rovnice, pak jejich každá lineární kombinace formula_35 je také řešením rovnice pro libovolné hodnoty formula_36. Proto pokud má charakteristická rovnice jednoduché reálné kořeny formula_26, její obecné řešení bude mít tvar", "section_level": 2}, {"title": "Vícenásobné reálné kořeny.", "content": "Jestliže charakteristická rovnice má formula_28 násobný kořen formula_40, pak je zřejmé, že formula_41 je alespoň jedno její řešení. Ale toto řešení není lineárně nezávislé s dalšími formula_42 kořeny. Protože formula_40 má násobnost formula_28, diferenciální rovnici můžeme faktorizovat na Skutečnost, že formula_41 je jedno řešení, nám umožňuje předpokládat, že obecné řešení má tvar formula_47, kde formula_48 je funkce, kterou je třeba nalézt. Substituce formula_49 dává pro formula_51. formula_28 násobným použitím této skutečnosti dostáváme což po vydělení formula_54 dává To platí právě tehdy, když formula_48 je polynom stupně formula_57, neboli formula_58. Protože formula_59, část obecného řešení odpovídající formula_60 je", "section_level": 2}, {"title": "Komplexní kořeny.", "content": "Pokud má charakteristická rovnice komplexní kořeny ve tvaru formula_62 a formula_63, pak obecné řešení je formula_64. Použitím Eulerova vzorce formula_65 můžeme toto řešení upravit: kde formula_67 a formula_68 jsou libovolné (i komplexní) konstanty. Pokud použijeme konstanty formula_69, pak dostaneme partikulární řešení formula_70. Pokud použijeme konstanty formula_71 a formula_72, pak dostaneme lineárně nezávislé řešení formula_73. Díky \"principu superpozice pro lineární homogenní diferenciální rovnice s konstantními koeficienty\", můžeme příspěvek k obecnému řešení diferenciální rovnice pro dvojici komplexně sdružených kořenů formula_74 vyjádřit vzorcem formula_75.", "section_level": 2}], "src_summary": "Charakteristická rovnice (nebo pomocná rovnice) je v matematice algebraická rovnice \"n\"-tého stupně, na které závisí řešení diferenciální rovnice \"n\"-tého řádu. Charakteristickou rovnici lze použít pro řešení lineárních, homogenních diferenciálních rovnic s konstantními koeficienty, které lze obecně zapsat kde formula_2 je závislá proměnná a formula_3 jsou konstanty. Tato diferenciální rovnice má charakteristickou rovnici tvaru Z kořenů formula_5 charakteristické rovnice můžeme zkonstruovat obecné řešení diferenciální rovnice. Tuto metodu řešení lineárních obyčejných diferenciálních rovnic s konstantními koeficienty objevil Leonhard Euler, který našel vztah mezi uvedenými rovnicemi. Vlastnosti Eulerovy charakteristické rovnice později podrobněji studovali francouzští matematici Augustin Louis Cauchy a Gaspard Monge.", "tgt_summary": "In mathematics, the characteristic equation (or auxiliary equation) is an algebraic equation of degree upon which depends the solution of a given th-order differential equation or difference equation. The characteristic equation can only be formed when the differential or difference equation is linear and homogeneous, and has constant coefficients. Such a differential equation, with as the dependent variable, superscript denoting \"n\"-derivative, and as constants, will have a characteristic equation of the form whose solutions are the roots from which the general solution can be formed. Analogously, a linear difference equation of the form ", "id": 1488703}
{"src_title": "Slovinská literatura", "tgt_title": "Slovene literature", "src_document": [{"title": "Středověk.", "content": "Středověká slovinská literatura nabízí jen málo památek, které se dochovaly psané v lidovém jazyce. Mezi ně patří např. Frisinské zlomky, které jsou považovány za nejstarší latinkou psaný slovinský text. Tvoří je zpovědní formule, homilie a zpovědní modlitba. Pocházejí nejspíš z 10. - 11. století.", "section_level": 1}, {"title": "Reformace.", "content": "Začátky slovinské literatury spadají do období reformace, kdy byly zásluhou Primože Trubara vytištěny první knihy v lidovém, středověkém slovinském jazyce (1550). Jednalo se o slovinský slabikář (\"Abecedarium\") a katechismus. Vznikaly i další texty, především překlady z němčiny a latiny. Primož Trubar byl autorem dalších asi dvaceti slovinských knih, a o vydání několika desítek se v té době drtivě protestantských slovinských zemích zasloužil. Následníkem Primože Trubara se stal Jurij Dalmatin, který přeložil do lidového jazyka Starý a Nový zákon. Jeho překlad byl - podobně jako v případě Trubara - založen na dolenjském nářečí slovinského lidového jazyka, nicméně Dalmatin byl znalejší jazykovědy a filologie než Trubar, a tak je jeho překlad kvalitnější. Adam Bohorič ve stejné době (1584) sepsal první slovinskou gramatiku a stanovil pravidla pravopisu lidového slovinského jazyka. Jeho gramatika nesla název \"Articae horulae\" (česky \"Zimní hodinky\") a byla napsána po vzoru dobové gramatiky latinské. Jazyková norma, kterou ustanovil Bohorič, platila v podstatě až do 19. století a i v dobách národního obrození se ji ještě nemalá část slovinských vzdělanců zastávala.", "section_level": 1}, {"title": "Protireformace.", "content": "Protireformace byla ve slovinském prostředí symbolem útlaku literatury v lidovém jazyce. Dominující byl vliv němčiny, latiny a italštiny. Ještě v roce 1607 vznikl v církevním prostředí italsko-slovinský slovník. V letech 1615 - 1672 ovšem nevyšla ani jedna kniha ve slovinském jazyce. Významnou osobností této doby je např. známý katolický kněz Tomaž Hren, který se zasloužil o pálení a likvidaci řady protestantských knih. Inicioval však vydání i některých knih s církevní tematikou ve slovinském lidovém jazyce, mnohé z nich vycházely přímo z prací trojice reformačních slovinských vzdělanců, především Jurije Dalmatina. Mnohé z jeho plánů na obohacení slovinského barokního knižního fondu však nakonec vzaly zasvé, neboť nenašly zastání u papežského vyslance. Za největší úspěch Tomaže Hrena je považováno pro význam rozvoje slovinského jazyka vydání \"Evangelia inu listuvi\" v počtu 3000 ks.", "section_level": 1}, {"title": "Osvícenství.", "content": "Konec 18. století a nástup osvícenství v Evropě znamenal také i začátek slovinské světské literatury. A to i přesto, že - podobně jako tomu bylo např. v bulharském prostředí - vyšel hlavní podnět k rozvoji tvorby v domácím jazyce z církevní (katolické) oblasti. Augustinský mnich Marko Pohlin např. sepsal na dvacet knih, především slovníků a gramatik, které měly sloužit k zvýšení povědomí o místním - jak o sám tvrdil - \"Kraňském\" jazyce. V roce 1765 dokončil např. slovník (Abecediku) a o tři roky později také Kraňskou gramatiku. Jeho práce sice z lingvistického hlediska nejsou příliš kvalitní a hodnotné, staly se však inspirací pro mnohé další. Osvícenství se projevilo ve slovinském prostředí řadou reforem, mezi které patřily např. zřízení státních soudů, regionálních vlád, vydání Tolerančního patentu, uzákonění všeobecné školní docházky a zrušení jezuitského řádu. Byly zrušeny také i některé kláštery. Mezi první světské vzdělance a literáty osvícenecké doby ve slovinských zemí patřili např. Žiga Zois, Tomaž Anton Linhart, nebo Valentin Vodnik. První z uvedených byl vzdělaným baronem a mecenášem, který své značné finanční prostředky využíval k rozvoji své vlasti. Financoval stavby cest, veřejných budov a také na podporu vzdělání a kultury. Brzy shromáždil dobové vzdělance do tzv. Zoisova kroužku. Již zmíněný Tomaž Anton Linhart v něm představoval prvního moderního slovinského dramatika (jehož hry jsou hrány i v dnešní době), byl také autorem prvních dějin slovinských zemí, které zahrnovaly období od Karla Velikého až po tehdejší dobu. Valentin Vodnik byl prvním moderním slovinským básníkem. Do skupiny patřili ještě Jurij Japel, Jernej Kopitar a Blaž Kumerdej. Domácí slovinská literární tvorba neměla za cíl v této době přinést vzletné dobové ideály západní Evropy do malého Slovinska, nýbrž sloužit výhradně k tomu, co sledoval Zois - tedy osvětovým účelům. Jejím cílem bylo zvýšit povědomí o člověku jako jedinci. Vznikaly proto četné gramatiky, slovníky, či naučné knihy. V roce 1786 byla založena Společnost přátel divadla.", "section_level": 1}, {"title": "Preromantismus, romantismus a národní obrození.", "content": "Přelom 18. a 19. století přinesl pro Slovinsko celou řadu změn, které iniciovaly rozvoj domácí kultury. Okupační správa napoleonovské Francie (tzv. \"Ilyrské provincie\") přinesla moderní zákoník. V roce 1811 byla zřízena katedra slovenistiky v Grazu a o čtyři roky později také v Lublani. Významnou osobností počátku 19. století byl mezi slovinci Jernej Kopitar, cenzor z Vídně, jazykovědec a autor jedné ze slovinských gramatik (\"Grammatik der slavische Sprache in Krain, Kärnten und Steiermark\"). Jako jeden z mála se pokoušel překonat roztříštěnost Slovinců do řady údolí, dialektů a regionálních příslušností a stanovit jednu normu slovinského jazyka. Rovněž definoval národní program Slovinců, který měl být založen na častém kontaktu vzdělanců s prostými sedláky, aby tak bylo možné získat co nejvíce lidí pro národní věc. Jernej Kopitar byl žákem Josefa Dobrovského a sám později učitelem mnohých dalších vzdělanců, obrozenců a literátů. Kromě již zmíněného Vuka Karadžiće se jednalo např. o Janeze Nepomuka Primice, Matiju Šnajdra, Urbana Jarnika, Valentina Staniče, Matevže Ravnikara, France Metelka, či Petera Danjka. Dva poslední zmínění autoři zasáhli svými návrhy i do slovinské \"abecední války\", tedy sporu o budoucí zápis slovinského jazyka, který byl nedílnou součástí slovinského národního obrození. Slovinské národní obrození bylo chronologicky oproti např. chorvatskému o cca deset let zpožděno. Slovinští tvůrci té doby byli nicméně v dobrém kontaktu se všemi jižními Slovany; Stanko Vraz úzce spolupracoval s chorvatskými básníky a Jernej Kopitar poskytl mentorování budoucímu srbskému lingvistovi a etnologovi, Vuku Karadžićovi. Myšlenka jihoslovanské vzájemnosti, manifestovaná právě ilyrským hnutím, však ve Slovinsku i přes určité počáteční sympatie nakonec nepadla na úrodnou půdu. Čátečně tomu bylo proto, že za základ \"ilryského jazyka\" si chorvatští vzdělanci vzali nářečí blízké Dubrovníku (a také Srbsku), a nikoliv Slovincům bližší záhřebskou kajkavštinu. Jediné, co přežilo z myšlenky jednotného jihoslovanského jazyka, byla chorvatská (a též i srbská) abeceda - gajice, která ukončila dlouhodobé spory, jestli má být přijata historická, či progresivní abeceda. Romantické období se začalo ve slovinské literatuře projevovat kolem roku 1830. Hlavním iniciátorem romantismu byl literární časopis (almanach) \"Kranjska čbelica\", jejímiž autory byli Matija Čop a France Prešeren. Oba dva spolupracovali ještě s Mihou Kasteljicem či Andrejem Smolem. Hlavním \"národním básníkem\" slovinské romantické literatury se stal France Prešeren. Jeho Věnec sonetů (část) a Básně byly ukázkou evropské romantické tvorby a zároveň také i slovinským národním manifestem. Požadoval v nich autonomii slovinských zemí a svébytnost národa, což ve své době byly ideje nejen revoluční, ale také nebezpečné - a proto jeho nejznámější báseň, \"Zdravljica\" (dnes je její část slovinskou hymnou) - vyšla až v roce 1848. Význam, který Prešern sehrál pro domácí tvorbu je podobný, jako je tomu např. u Branka Radičeviće v případě literatury srbské, či Karla Hynka Máchy u české literatury. Slovinské romantické období skončilo revolučním rokem 1848/1849.", "section_level": 1}, {"title": "Přechod od romantismu k realismu.", "content": "V polovině 19. století si Slovinsko procházelo střetem mezi generací tzv. staroslovinců a mladoslovinců. První, konzervativněji zaměřená skupina, se ve své literární tvorbě zabývala především velebením vlasti a Rakouské monarchie. Druhá z nich se naopak soustředila na přejímání evropských vlivů a jejich uplatnění v domácí tvorbě. Obě generace však hledaly něco nového a tvorba romantika Prešerna mezi jejich cíle nepatřla. Jeho dílo tak nebylo prezentováno a namísto něho poukazoval dobový tisk a společnost na jiné autory. Iniciativní byli nejprve staroslovinci v čele s Janezem Bleiweisem. Utvářeli téměř po deset let (v období tzv. Bachova absolutismu) podobu aktuální literární tvorby. Oficiálně se drželi osvětových idejí, jejich heslo znělo \"Vše za víru, vlast a císaře!\" Až později se do popředí dostala druhá skupina mladoslovinců. Vůdčí realistickou osobností se tak stal mladoslovinec Fran Levstik, který definoval program literární (realistický) i politický. Své myšlenky publikoval v časopise \"Slovenski glasnik\", který vycházel v letech 1858 - 1868 a který byl ve své době jediným povoleným literárním časopisem, který vycházel ve slovinštině. Levstik se vyslovil za tvorbu, která vzniká v podmínkách domácích, drží se domácích vzorů a jako pevně konstituovaná teprve přichází do kontaktu s dalšími evropskými národy a kulturami.", "section_level": 1}, {"title": "Realismus.", "content": "Druhá polovina 19. století se i ve Slovinsku stala ovšem nakonec etapou realismu. Nejednalo se ovšem o realismus čistý. Doplňovala jej totiž celá řada pozdně romantických, preromantistických, či jiných tendencí. Jednotliví autoři se orientovali k různým, vzájemně odlišným proudům. Fran Levstik, Josip Jurčič, či Josip Stritar byli zástupci spíše romanticky laděného realismu, práce Ivana Tavčara jsou považovány za ukázku realismu poetického. Podobně jako i v jiných evropských zemích, i v těch slovinských se v druhé polovině 19. století souběžně s realismem začal projevovat i vliv naturalismu, který kritizoval především poměry ve vysoké společnosti. Jednalo se však pouze o vliv, nikoliv jasný proud, ke kterému by bylo možné přiřadit skupinu literárních tvůrců. Nejvíce se vliv naturialismu projevil nicméně u Frana Govekara. Do jisté míry ještě přežívaly myšlenky ilyrismu, avšak po nějaké době nakonec převážila idea rozšíření samostatného slovinského jazyka. Mezi realistické básníky této doby se zařadili Simon Gregorčič a Anton Aškerc. Slovinsko konce 19. století procházelo celou řadou složitých procesů; industrializace vedla k nárůstu městského obyvatelstva, a tedy obyvatelstva, jehož jazykem byla právě slovinština, nikoliv němčina, nebo italština. Hlavním tématem slovinských realistických autorů se stal život na vesnici, v tradiční společnosti. Takové obrazy se nacházejí např. v tvorbě Janeze Mencingera, Janka Kersnika, Ivana Tavčara a podobně jako tomu bylo i v jiných středoevorpských literaturách, i ony jsou značně idealizovány.", "section_level": 1}, {"title": "Moderna.", "content": "Období moderny začalo ve Slovinsku s nástupem 20. století a skončilo s poválečným zapojením Slovinska do Státu SHS a úmrtím Ivana Cankara v roce 1918. Slovinská moderna zcela přirozeně sledovala vzory a trendy z Vídně. Jejím hlavním posláním byla především vzpoura proti dosavadní literární praxi a hledání nového. Hlavní osobností slovinské moderny byl sociálně laděný Ivan Cankar, obhájce jednoty jihoslovanských národů. Dalšími významnými tvůrci byli Oton Župančič, Josip Morn, nebo Dragotin Kete.", "section_level": 1}, {"title": "Avantgarda.", "content": "Díky vzniku jednotného jihoslovanského státu se kulturní styky mezi jednotlivými národy Jugoslávie upevnily a kulturní výměna zrychlila. Podobně jako v sousedním Chorvatsku, i ve slovinském prostředí meziválečného období proto dominoval především expresionismus. Hlavním slovinským expresionistou se stal Srečko Kosovel. Dalšími expresionistickými autory pak byli Alojz Gradnik, Stanko Majcena, Mirana Jarce, či Antona Vodnika. Expresionisté ve své tvorbě vyjadřovali pocit strachu, úzkosti, osamění a napětí a každý z nich si našel nakonec cestu k svému vlastnímu směru. Sociální literatura, která dominovala jugoslávské tvorbě 30. let byla patrná i ve Slovinsku. Stala se základem tvorby, kterou ideově protežoval především komunistický režim v 50. letech 20. století. Představiteli sociálního proudu v meziválečné slovinské literatuře byli např. Miško Kranjec, Prežihov Voranc, či Ciril Kosmac, nebo Anton Ingolić. Poslední z uvedené čtveřice byl dokonce komunistický aktivista.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečná literatura.", "content": "I ve Slovinsku byla v poválečném období hlavním tématem druhá světová válka, resp. zkušenosti a prožitky mnohých autorů z období tohoto konfliktu. Nemálo slovinských spisovatelů bylo aktivně zapojeno do partyzánského hnutí. Mezi ně patřili např. Matej Bor, Karel Destovnik-Kajuh apod. Socialistický realismus dominoval pouze v krátkém období po skončení konfliktu, až po roztržku Tita se Stalinem. Podobně jako i jiných republikách Jugoslávie, i ve Slovinsku žádali autoři diskuzi o vlastní tvorbě a možnost uplatnění i jiných tvůrčích stylů, k čemuž také v polovině 50. let 20. století došlo. Ve Slovinsku nastoupil v polovině 50. let 20. století nový proud tzv. intimismu, jehož ústředním tématem především bylo vyjádření básníkovy nespokojenosti se životem a okolím prostřednictvím nářku v přírodě. Zakladatelem tohoto směru byl básník Ivan Minatti, pokračovatelem pak Lojze Krakar. Alespoň omezená, ale přítomná umělecká svoboda vedla k i rozmachu dalších literárních směrů, mnohdy i oživení těch předválečných.", "section_level": 1}, {"title": "Postmoderna.", "content": "Postmoderní proudy si našly své místo na přelomu 60. a 70. let 20. století i ve slovinské literatuře. Jednalo se například o magický realismus, existencialismus apod. Mezi spisovatele postmoderního období slovinské literatury se řadí Boris A. Novak, Marko Kravos, Drago Jančar, Evald Flisar, Tomaž Šalamun, Brina Svit, Janko Ferk, а Cvetka Lipuš. Dominantním autorem se ovšem stal Edvard Kocbek. Ten rozboural normy jugoslávského komunistického řádu velmi rychle. Ve svém díle \"Strach a odvaha\" (slovinsky \"Strah in pogum\") předložil čtenářům zcela jiný obraz partyzánských bojovníků, než bylo od autorů očekáváno. Vzhledem k tomu, že po skončení války byly po několik let až desítek let události spojené s partyzánským hnutím jedním z dominantních témat jugoslávské literatury, vyvolalo dílo nemalý rozruch. Ve slovinské literatuře po roce 1970 dominují Drago Jančar, Aleš Debeljak a Tomaž Šalamun.", "section_level": 1}], "src_summary": "Slovinská literatura patří k rodině evropských literatur. Je propojena jednak s tradicemi středoevropských národů, především národů bývalé Rakousko-uherské monarchie, jakož i Jugoslávie. Její dějiny jsou staré několik set let.", "tgt_summary": "Slovene literature is the literature written in the Slovene language. It spans across all literary genres with historically the Slovene historical fiction as the most widespread Slovene fiction genre. The Romantic 19th-century epic poetry written by the leading name of the Slovene literary canon, France Prešeren, inspired virtually all subsequent Slovene literature. ", "id": 1994831}
{"src_title": "Munzee", "tgt_title": "Munzee", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Mylná představa je, že nápad pro Munzee byl inspirován geocachingem, což je hra, ve které účastníci hledají skrytou schránku pomocí technologie GPS. Avšak spoluzakladatel Munzee Aaron Benzick (který nikdy nebyl geocacherem) přišel s myšlenkou použití QR kódů pro hru v roce 2008, ale technologie a schopnosti smartphonů nebyly v té době k dispozici.Benzick a spoluzakladatelé, Scott Foster, Chris Pick a Josh Terkelsen zahájili hru 1. července 2011. Termín Munzee byl odvozen z německého slova pro mince, Münze. Protože doménové jméno munze.com již bylo obsazeno a aby se v angličtině název lépe vyslovoval, přidalo se nakonec písmeno „e“. Původně měly QR kódy mít kulatý tvar pokerových žetonů či mincí.", "section_level": 1}, {"title": "Munzee.", "content": "Munzee mohou být vyrobeny z jakéhokoli materiálu; musí mít minimálně QR kód a odolné vůči k přírodě (vodotěsné, odolné proti povětrnostním vlivům atd.). Munzee mohou být generovány a vytištěny z webových stránkách nebo je lze zakoupit prostřednictvím internetového obchodu nebo prostřednictvím autorizovaných distributorů. Virtuální Munze lze zakoupit z internetového obchodu. Chcete-li vygenerovat nebo objednat Munzee, musíte být zaregistrováni na oficiální webové stránce s jedinečným uživatelským jménem. Při generování Munzee se na webové stránce vytvoří webový odkaz, přes který lze vygenerované Munzee spravovat. Tento webový odkaz je prezentován jako QR kód na Munzee. Munzee lze přiřadit libovolné jméno a dlouhý komentář jako vlastnosti. Obě informace jsou uloženy v databázi (nikoli v QR kódu) a lze je později i změnit. Poté, co je Munzee fyzicky vytvořeno, může mu být přiřazeny souřadnice kdekoli venku nebo uvnitř a poté ověřeno prostřednictvím aplikace. Jakmile je Munzee ověřen, začne se zobrazovat na mapě a je připraven k nalezení jinými hráči. Pokud je Munzee poškozen nebo odlepen, tak hráči mohou nahlásit poruchu a po dvou hlášeních je Munzee vyřazen z mapy. Kromě toho jsou nyní vyhrazení hráči v programech QRew nebo ZeeQRew schopni nahradit poškozené munzee novými nálepkami. Souřadnice všech Munzee jsou spravovány na herní platformě na munzee.com. Hráči se navigují k umístění Munzee pomocí smartphonu. Zápis nálezu totiž provádíte pomocí nasnímání QR kódu na nalezené nálepce aplikace se připojí k databázi a ověří GPS souřadnice, poté provede zápis. Za nalezení munzee získáte body, stejně jako za založení munzee pro ostatní a také obdržíte body za to, že někdo vaši munzee nalezne. S rostoucím počtem bodů se posouvá váš level ve hře. Hráči také samostatně nebo v týmech soutěží o co nejvyšší umístění v žebříčku.", "section_level": 1}, {"title": "Typy munzee.", "content": "Tyto typy Munzee jsou na mapě zobrazeny odlišně. V závislosti na typu Munzee obdrží nálezce diferencovaný počet bodů. V zásadě existují dvě kategorie Munzees, virtuální Munzees a fyzická Munzees. Fyzické mince jsou všechny ty, u kterých musí být na místě naskenován QR kód. Virtuální mince zahrnují všechny ty, u kterých musíte být pouze v určitém poloměru místa, abyste je našli. Fyzické munzee: Virtuální Munzee: Speciální Munzee:", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "V červnu 2020 je na celém světě ve 240 zemích více než 9 milionů munze a bylo zaznamenáno více než 380 milionů nálezů Munzee. Registrováno je také více než 450 000 uživatelů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Munzee [manzí] je jedna z outdoorových her na hledání \"pokladů\". Hra je podobná geocachingu, ale kromě polohy GPS zařízení používá technologii QR kodů k prokázání nálezu namísto \"logbooku\". Hra byla spuštěna v Texasu v roce 2011, hra se poprvé objevila v Německu spolu s Kalifornií a Michiganem. Název hry je odvozen od německého slova pro minci – \"Münze\". V současnosti (2020) existují přibližně 10 milionů munzee ve 188 zemích světa, na všech kontinentech včetně Antarktidy, kolem 400 tisíc nálezů a 450 tisíc hráčů. ", "tgt_summary": "Munzee is a freemium scavenger hunt game where QR codes have to be found at different places in the real world. The game is similar to geocaching but uses QR code technology, in addition to device GPS location, to prove the find instead of a logbook. Launched in Texas in 2011, the game caught on first in Germany, along with California and Michigan. It is now played in more than 188 countries around the world, and there is at least one physical Munzee deployed on every continent, including Antarctica. ", "id": 438192}
{"src_title": "HTTP Strict Transport Security", "tgt_title": "HTTP Strict Transport Security", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Specifikace HSTS byla schválena 2. října 2012 a následně publikována 19. listopadu 2012 jako. Původně autoři odeslali návrh jako Internet-Draft 17. června 2010. V rámci diskuze nad návrhem bylo jméno změněno ze „Strict Transport Security“ (STS) na „HTTP Strict Transport Security“ (HSTS). Důvodem pro změnu bylo, že jde o specifickou záležitost HTTP protokolu (název v HTTP hlavičce zůstal codice_1).", "section_level": 1}, {"title": "HSTS mechanismus.", "content": "Server implementuje HSTS politiku tím, že odesílá hlavičku přes HTTPS připojení (HSTS hlavičky odeslané pomocí HTTP jsou ignorovány). Server může například odeslat hlavičku, která určí, že všechny budoucí dotazy na danou doménu budou používat jen HTTPS připojení po dobu jednoho roku: \"Strict-Transport-Security: max-age=31536000; includeSubDomains; preload\". Pokud webová aplikace poskytne HSTS politiku user agentovi, agent se chová následovně: HSTS pomáhá chránit webové aplikace proti některým pasivním (odposlechy) a aktivním síťovým útokům. Díky HSTS mechanismu má útočník, který využívá man-in-the-middle útok, velmi sníženou šanci, že odchytí nějaké žádosti či požadavky odeslané mezi uživatelem a webovou aplikací.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Technologie HSTS dokáže odstranit problémy se SSL-stripping man-in-the-middle útokem, který byl poprvé publikován Moxie Marlinspikem v roce 2009 na BlackHat Federal talk pod názvem „New Tricks For Defeating SSL In Practice“. SSL-stripping útoky (na SSL a TLS) transparentně převádějí zabezpečené HTTPS připojení na nezabezpečené HTTP připojení. Uživatel uvidí, že jeho připojení je nezabezpečené, ale v zásadě neví, zda by připojení mělo být zabezpečené nebo ne. Mnoho stránek nevyužívá TLS/SSL, proto není žádný způsob jak zjistit, zda je připojení v nezabezpečeném HTTP kvůli útoku nebo jen proto, že stránky nevyužívají TLS/SSL. HSTS řeší tento problém tak, že prohlížeči sdělí, že by připojení k serveru mělo vždy využívat TLS/SSL. HSTS hlavička může být útočníkem odstraněna, pokud uživatel na stránku přistupuje poprvé. Prohlížeče Google Chrome a Mozilla Firefox se snaží tomuto předcházet tak, že poskytuje předem načtený seznam HSTS sítí. Toto řešení bohužel nelze použít pro všechny stránky v Internetu. Více níže v kapitole „Omezení“. HSTS také pomáhá předcházet krádeži přihlašovacích HTTP cookies pomocí rozšířeného nástroje Firesheep (plugin pro Firefox). Jelikož je HSTS časově omezeno, je citlivý například na útoky, které posouvají systémový čas cílového počítače využitím falešných NTP paketů.", "section_level": 1}, {"title": "Omezení.", "content": "Původní požadavek zůstává nechráněn proti aktivním útokům, pokud se použije nezabezpečený protokol (HTTP) nebo pokud URI pro původní požadavek byla získána přes nezabezpečený kanál. To samé platí v případě, kdy poprvé přistupujeme na stránky po uplynutí doby stanovené HSTS politikou max-age (tato doba by měla být nastavena na několik dní nebo měsíců v závislosti na aktivitě a chování uživatele). Google Chrome a Mozilla Firefox řeší toto omezení pomocí „STS preloaded list“, což je seznam obsahující známé sítě, které podporují HSTS. Tento seznam je distribuován s prohlížečem, díky čemuž využívá zabezpečené připojení pro sítě v seznamu již při prvním přístupu. Avšak, jak již bylo zmíněno, toto řešení nedokáže pokrýt všechny stránky na internetu. Možným řešením by mohlo být využití DNS záznamů pro deklarování HSTS politiky a přistupovat k nim zabezpečeně pomocí DNSSEC. Ani využitím „STS preloaded list“ nemůže HSTS předcházet pokročilým útokům proti TLS jako je například BEAST nebo CRIME.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky nesprávného nastavení nebo opomenutí.", "content": "Při nasazení HSTS je nutné udržovat platný certifikát, v opačném případě se webová stránka může stát nedostupnou. Po té, co kvůli neschválení rozpočtu USA muselo asi 800 000 zaměstnanců nastoupit dovolenou, do 21. ledna 2019 nebylo obnoveno přes 130 TLS certifikátů vládních webů, přičemž stránky, které jsou v seznamu STS preloaded list se tak staly úplně nedostupnými, protože v tomto případně prohlížeč neumožní přidání výjimky.", "section_level": 1}], "src_summary": "HTTP Strict Transport Security (HSTS) je v informatice bezpečnostní mechanismus, který chrání síťovou komunikaci mezi webovým prohlížečem a webovým serverem před downgrade útoky a zjednodušuje ochranu proti únosu spojení (tzv. \"cookie hijacking\"). Mechanismus umožňuje, aby webový server vynutil v prohlížeči komunikaci pouze pomocí šifrovaného HTTPS připojení a vyloučil tím přenos dat nezabezpečeným HTTP protokolem. HSTS definuje. Webový server aktivuje HSTS pomocí HTTP hlavičky codice_1, která svou hodnotou definuje časový úsek, po který může prohlížeč přistupovat k serveru výhradně zabezpečeně.", "tgt_summary": "HTTP Strict Transport Security (HSTS) is a web security policy mechanism that helps to protect websites against man-in-the-middle attacks such as protocol downgrade attacks and cookie hijacking. It allows web servers to declare that web browsers (or other complying user agents) should automatically interact with it using only HTTPS connections, which provide Transport Layer Security (TLS/SSL), unlike the insecure HTTP used alone. HSTS is an IETF standards track protocol and is specified in RFC 6797. ", "id": 66820}
{"src_title": "Xavier Bettel", "tgt_title": "Xavier Bettel", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se roku 1973 v Lucemburku do rodiny obchodníka s vínem Claudea a Francouzky ruského původu Aniely Bettelových. Matka byla praneteří hudebního skladatele Sergeje Rachmaninova. Po dokončení středoškolského stupně vzdělání získal magisterský diplom ve veřejném a evropském právu a titul DEA (\"Diplôme d'études approfondies\", dříve udělovaný titul ve Francii standardně po jednoletém postgraduálním studiu) v politologii a veřejném právu na univerzitě v Nancy. V řecké Soluni také studoval námořní právo a církevní právo na Aristotelově univerzitě v rámci výměnného studentského programu Erasmus. Kvalifikaci právníka získal 12. července 2001. Na počátku třetího tisíciletí účinkoval po čtyři roky v pořadu nazvaném \"Sonndes em 8\", již zaniklého soukromého televizního kanálu T.TV.", "section_level": 1}, {"title": "Politická dráha.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Místní politika.", "content": "V komunálních volbách 1999 byl poprvé zvolen do zastupitelstva Lucemburku, když na kandidátce Demokratické strany skončil šestý. Po volbách do zastupitelstev v roce 2005 se umístil na čtvrté pozici a v rámci sboru byl zvolen do úřadu zvaného \"échevin\" (konšel). Sbor konšelů spolupracuje se starostou. Po obecních volbách konaných 9. října 2011 se ve třiceti osmi letech stal starostou Lucemburku. Slib složil 24. listopadu 2011. Ve funkci setrval do prosince 2013, kdy byl jmenován lucemburským premiérem.", "section_level": 2}, {"title": "Celostátní politika.", "content": "Do jednokomorového parlamentu kandidoval ve volbách 1999, kdy v centrálním obvodu skončil na 10. místě demokratické kandidátky – tři příčky pod čarou, za sedmi přímo zvolenými poslanci. Přesto v Poslanecké sněmovně zasedl vzhledem k tomu, že Demokratická strana jako druhá v pořadí přeskočila třetí Socialistickou dělnickou stranu, a s vítězem voleb Junckerovou Křesťanskosociální lidovou stranou zformovala vládu. Zvolené demokratické poslankyně Lydie Polferová a Anne Brasseurová se staly členkami kabinetu. V důsledku klouzavého mandátu tak uvolnily svá poslanecká křesla pro dva náhradníky. Bettel jako třetí náhradník pak do parlamentu pronikl 12. srpna 1999 díky uvolněnému křeslu Colette Fleschové, která byla zvolena v eurovolbách 1999 do Evropského parlamentu a v národním zastupitelském sboru nezasedla. V parlamentních volbách 2004 skončil na čtvrté pozici kandidátky, z níž se do sněmovny dostalo pět členů, a pokračoval tak v mandátu.", "section_level": 2}, {"title": "Předseda vlády.", "content": "V průběhu roku 2013 se stal předsedou Demokratické strany a ve všeobecných volbách 2013 kandidoval jako její lídr. Poté, co subjekt dovedl s třinácti mandáty k třetímu místu, jmenoval jej velkovévoda Jindřich I. Lucemburský za tzv. \"formateura\", osobu která vede jednání o sestavení budoucí vlády. Lucemburským premiérem se stal 4. prosince 2013, když byl dohodnut koaliční kabinet na půdorysu jeho demokratů, socialistické dělnické strany (držících také 13 mandátů) a Zelených (se 6 mandáty). Ve vládě současně zastával pozice státního tajemníka, ministra spojů a sdělovacích prostředků a ministra pro náboženské záležitosti. Od jeho vlády se očekávala právní reforma v oblasti uzavírání stejnopohlavních sňatků (účinnost přijatého zákona od 1. ledna 2015), změna náboženských pravidel ve školách a omezení výdajů, aby Lucembursko udrželo nejvyšší rating AAA.", "section_level": 3}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Otevřeně se hlásí k homosexuální orientaci. Podle jeho názoru stále více Lucemburčanů neřeší skutečnost, jestli je či není někdo gay. Stal se tak prvním lucemburským premiérem, který se otevřeně přihlásil k homosexuální orientaci, a historicky třetí takovou hlavou vlády na světě, po islandské premiérce Jóhanně Sigurðardóttirové a belgickém ministerském předsedovi Eliu Di Rupovi. Od března 2010 byl v partnerském vztahu s architektem Gauthierem Destenayem, jenž ho v srpnu 2014 požádal o ruku. K uzavření sňatku došlo 15. května 2015. Právní úprava umožňující uzavírání stejnopohlavních manželství vstoupila v Lucembursku v účinnost 1. ledna téhož roku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Xavier Bettel (* 3. března 1973 Lucemburk) je lucemburský politik a právník, který od prosince 2013 zastává úřad předsedy vlády Lucemburska, v němž nahradil Jeana-Claudea Junckera. ", "tgt_summary": "Xavier Bettel (; born 3 March 1973) is a Luxembourg politician who has been Prime Minister of Luxembourg since 2013. He has previously served as Mayor of Luxembourg City, and was also a Member of the Chamber of Deputies. ", "id": 1174008}
{"src_title": "New Slains Castle", "tgt_title": "New Slains Castle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pozemky Slains vlastnil vlivný skotský klan Hay již od 14. století. V roce 1453 byl Sir William Hay, jenž byl hlavou klanu, jmenován králem Jakubem II., hrabětem z Errollu. V této době byl hlavním sídlem hrad Old Slain Castle u Colliestonu, asi 8 kilometrů na jihozápad. V roce 1585 získal titul Francis Hay, 9. hrabě z Errollu a konvertoval ke katolické církvi. Spikl se s dalšími katolickými šlechtici, včetně hraběte z Huntly, se kterým se přidal ke krátce trvající rebelii v roce 1589. Erroll byl také signatářem dokumentu, objeveného při odhalení španělsko–katolického spiknutí proti králi, za což byl roku 1594 prohlášen za zrádce a Old Slains Castle byl na příkaz krále Jakuba I. zničen. Po nějaké době, strávené v zahraničí se hrabě do Skotska vrátil a v roce 1597 se zřekl se katolické víry, čímž získal zpět královu přízeň. Opustil zničený hrad Old Slains a na současném místě postavil nádvoří a čtvercovou obytnou věž. Originálně se jmenovala \"Bowness\", ale později se místu začalo říkat \"nový\": „\"New Slains\"“. Křídla budov okolo nádvoří byly prodlouženy v roce 1644 přidáním chodby s galerií, a v roce 1717 byla přestavěna přístupová strana. V roce 1820 si William Hay, 18. hrabě z Errollu, vzal Lady Elizabeth FitzClarence, nemanželskou dceru krále Viléma IV.. Ve 30. letech 19. století 18. hrabě zadal aberdeenskému architektovi Johnu Smithovi, hrad přestavět. Přestavba byla provedena ve skotském baronském stylu, včetně žulových obkladů z let 1836–1837. Zahrady byly vytvořeny na konci 90. let 19. století architektem T. H. Mawsonem. Hrad Slains je spojovaný se spisovatelem Bramem Stokerem, který byl častým návštěvníkem v Cruden Bay mezi lety 1893 a 1910. Hrad je zmíněn v románech \"The Watter's Mou\"' a \"The Mystery of the Sea\"., které byly příběhem zasazeny do této lokality. Hrad také poskytl inspiraci pro Kyllionův hrad v knize \"Klenot sedmi hvězd\". Hrad Slains je ovšem obvykle spojován hlavně s románem Drákula. Je velmi pravděpodobné, že se prostředí hradu stalo vizuální inspirací, když Stoker začal psát svůj román v Cruden Bay. Osobitý prostor hlavní síně tvaru oktagonu, může být hlavním zdrojem pro popis oktagonální síně hraběte Drákuly. V roce 1913 20. hrabě z Errollu hrad Slains prodal, čímž ukončil více jak 300 let trvající linii ve vlastnictví rodu Errollů. Hrad zakoupil Sir John Ellerman, bohatý ovšem tajnůstkářský majitel lodní společnosti Ellerman Lines, který hrad pronajal. V roce 1925 nechal odstranit všechny střechy, aby se tím vyhl placení daní z nemovitosti. Od té doby hrad chátral a nyní z něj zůstalo pouze obvodové zdivo. V roce 2004 se objevila zpráva, že partnerská společnost Slains Partnership připravuje plány na rekonstrukci, která by měla stavbu přebudovat na 34 apartmánů. V srpnu 2007 byl záměr povolen v územním plánu správní radou Aberdeenshire, ale kvůli ekonomické krizi v roce 2009, byly všechny plány na obnovu pozastaveny. V dubnu roku 2018 byl hrad na seznam hodnotných památek Historic Environment Scotland v kategorii B. Místní obyvatelé tuto změnu velmi uvítali poté co více jak deset let bojovali proti přebudování hradu na rekreační apartmány. Proti tomu se současní majitelé pod společností Mountwest 4 Limited odvolali u soudu.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Na první pohled se zřícenina hradu zdá být kvůli rozmanitému zdivu používajícímu žulu, červené cihly, pískovec a novější hlazenou žulu, směsicí několika různých architektonických stylů. Ovšem faktem je, že většina architektury pochází z poměrně soudržného období od roku 1597 do roku 1664, kdy vznikala nejrozsáhlejší výstavba. Při přestavbě roku 1836 bylo přidáno žulové obložení v kontrastu se starším stavebním provedením. Obraně hradu slouží od západní strany severomořský útes a z druhé strany dnes zničená hradba, ve které býval hlavní vstup z jižní strany. Zříceninu tvoří poměrně dobře zachovalá tří až čtyř patrovou stavba s částečným podsklepením patrným zvláště na východní straně. Zde jsou dobře zachovalé sklepní kuchyně a spižírny. Vnitřní průchody jsou celekem dobře zachovalé dřevěné konstrukce s četnými příklady pískovcového obložení a cihlovými oblouky. Interiér v přízemí je bludištěm chodem a menších pokojů, což ukazuje na velkou obývanost hradu v 17. století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Slains Castle známý také jako New Slains Castle, kvůli rozlišení se starým hradem Old Slains Castle, je zřícenina hradu ve správní oblasti Aberdeenshire ve Skotsku. Nachází na útesu na okraji Severního moře kilometr východně od vesnice Cruden Bay. Jádro hradu tvoří donjonová věž z 16. století, kterou nechal postavit Francis Hay, 9. hrabě z Errollu. Hrad byl mnohokrát výrazně přestavován, naposled v roce 1837, kdy byl přestavěn na honosné sídlo ve skotském baronském stylu. K sídlu také patřily tři rozsáhlé zahrady, ovšem dnes se zde nachází pouze nezastřešená ruina. Plány na obnovu hradu jsou pozastaveny od roku 2009. Hrad je od dubna 2018 veden pod ochranou Historic Environment Scotland na seznamu hodnotných historických pamětihodností v kategorii B. Spisovatel Bram Stoker se přímo inspiroval hlavní síní hradu pro svůj román Drákula. Oktagonální velkou síň hradu Slain v románu popisuje postava Jonathana Harkera, když popisuje Drákulův hrad.", "tgt_summary": "Slains Castle, also known as New Slains Castle to distinguish it from nearby Old Slains Castle, is a ruined castle in Aberdeenshire, Scotland. It overlooks the North Sea from its cliff-top site east of Cruden Bay. The core of the castle is a 16th-century tower house, built by the 9th Earl of Erroll. Significant reconstruction of the castle has been carried out a number of times, lastly in 1837 when it was rebuilt as a Scots Baronial mansion. At one time it had three extensive gardens, but is now a roofless ruin. Plans to restore the castle have been on hold since 2009. It is a Historic Environment Scotland Category B listed building. Apparently Bram Stoker took inspiration for the great room in Dracula's Transylvanian Castle directly from Slain castle's octagonal great room. He transposed the Slain room directly to Castle Dracula where Jonathan Harker described it in the novel.", "id": 698235}
{"src_title": "Generation Kill", "tgt_title": "Generation Kill (miniseries)", "src_document": [{"title": "Obsazení.", "content": "V hlavních rolích účinkuje celkem 28 herců. Většina postav je z druhé čety roty Bravo prvního průzkumného praporu. Lee Tergesen hrál novináře Evana Wrighta, který jednotku po celou dobu doprovází. Wright byl přidělen k vedoucímu vozidlu, které sdílel se seržantem Bradem 'Icemanem' Colbertem (Alexander Skarsgård), desátníkem Joshem Rayem Personem (James Ransone) a Lancem Corporalem Haroldem Jamesemm Trombleym (Billy Lush). Ostatní postavy hrají: nadporučík Nathaniel Fick (Stark Sands), seržant Antonio 'Espera Poke' (Jon Huertas), nemocniční zdravotník druhé třídy Robert Timothy 'Doc' Bryan (Jonah Lotan), desátník Evan 'Q-Tip' Stafford (Wilson Bethel), desátník Walt Hasser (Pawel Szajda), kulometčík seržant Mike 'Gunny' Wynn (Marc Menchaca), desátník Gabriels 'Gabe' Garza (Rey Valentin), desátník Jason Lilley (Kellan Lutz), seržant Leandro \"Shady B\" Batista (Mike Figueroa), seržant Larry Shawn 'Pappy' Patrick (Josh Barrett), seržant Rudy 'Fruity' Reyes (hraje sám sebe), desátník Anthony 'Manimal' Jacks (Rich McDonald) a desátník James Chaffin (Eric Ladin).", "section_level": 1}, {"title": "První průzkumný prapor.", "content": "První průzkumný prapor (1st Recon Battalion) je součástí první divize námořní pěchoty pod velením generálmajora Jamese Mattise (Robert Burke). Praporu velí podplukovník Stephen 'Godfather' Ferrando (Chance Kelly).", "section_level": 2}, {"title": "Charlie Company.", "content": "První průzkumný prapor (1st Recon Battalion's 3rd rifle company). Členové jsou obsažení v krátké scéně v Epizodě 4: \"Combat Jack\", ale Mariňáci nejsou jmenováni. Volací znak je 'Raptor'.", "section_level": 2}, {"title": "Delta Company.", "content": "Reservisté co zaútočily na první prapor. Členové jsou obsaženi v Epizodě 6: Buďte v klidu (\"Stay Frosty\"), ale pouze jeden důstojník je jmenován.", "section_level": 2}, {"title": "Epizody.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. Get Some - Dostaň je.", "content": "USMC připravuje invazi do Iráku na začátku Oprace Irácká svoboda, zatímco čekají na rozkaz v Táboře Mathilda v Kuvajtu, když se k nim připojí redaktor Rolling Stone Evan Wright.", "section_level": 2}, {"title": "2.The Cradle of Civilization - Kolébka Civilizace.", "content": "Invaze do Iráku je v plném proudu, seržant se snaží udržet vojáky připravené. First Recon Marines přizpůsobují útočné plány s předvídáním jejich prvního kontaktu s nepřítelem v Nasiriyah a Al Gharraf.", "section_level": 2}, {"title": "3.Screwby - Manták.", "content": "Bravo Company očekává další rozkazy na průzkumnou misi, Encino Man žádá o dělostřeleckou podporu na údajnou pozici RPG týmu. Výsledkem je zničení irácké vesnice.", "section_level": 2}, {"title": "4.Combat Jack - Bojová honitba.", "content": "Po obsazení iráckého letiště je první četa v čele americké invaze. Po přeskupení pokračuje na sever, čistí vesnice a zřizují silniční zátaras u Al Hayy.", "section_level": 2}, {"title": "5.A Burning Dog - Hořící pes.", "content": "První četa má za úkol zajistit most přes řeku Eufrat. Na této akci se podílejí místní Iráčané.", "section_level": 2}, {"title": "6.Stay Frosty - Buďte v klidu (Buďte ve střehu).", "content": "První četa má za úkol evakuovat civilisty, kteří uprchli z Bagdádu.", "section_level": 2}, {"title": "7.Bomb in the Garden - Bomba v zahradě.", "content": "V tomto díle se jednotka dostane do Bagdádu. Kde vojáci suplují místní policii a sledují jak se město propadá do chaosu.", "section_level": 2}, {"title": "Slang.", "content": "Stejně jako každá armáda světa tak i USMC mají vlastní Slang. K porozumění některých dialogů jsou tady vypsány ty nejdůležitější slova:", "section_level": 1}], "src_summary": "Generation Kill je sedmidílná minisérie z produkce HBO, natočená podle literární předlohy Ewana Wrighta z roku 2004, o mariňácké jednotce First Recon Battalion v prvních čtyřiceti dnech války v Iráku. Děj je zaměřen na osudy vojáků stejně, jako tomu bylo v jeho předchůdci z druhé světové války - \"Bratrstvu neohrožených\". ", "tgt_summary": "Generation Kill is an American seven-part television miniseries produced for HBO that aired from July 13 to August 24, 2008. It is based on Evan Wright's 2004 book about his experience as an embedded reporter with the Marine Corps' 1st Reconnaissance Battalion during the 2003 invasion of Iraq, adapted for television by David Simon, Ed Burns, and Wright. The miniseries was directed by Susanna White and Simon Cellan Jones and produced by Andrea Calderwood. The ensemble cast includes Alexander Skarsgård as Sergeant Brad 'Iceman' Colbert, James Ransone as Corporal Josh Ray Person, and Lee Tergesen as Wright.", "id": 2023036}
{"src_title": "Magnus Manske", "tgt_title": "Magnus Manske", "src_document": [{"title": "Studie.", "content": "Manske se narodil v Kolíně nad Rýnem v Německu. Manske studoval biochemii na Kolínské univerzitě. Toto studium zakončil v roce 2006 ziskem titulu PhD.; jeho dizertační práce byla open source nástrojem pro molekulární biologii nazvaným GENtle.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Jako student byl Manske jedním z prvních editorů encyklopedie Nupedie, předchůdce Wikipedie. Později napsal jednu z prvních verzí software MediaWiki, na kterém Wikipedie běží. Manske od roku 2007 pracuje ve Welcome Trust Sanger Institute, ale stále zůstává aktivní i ve vývoji nástrojů pro Wikipedii a její sesterské projekty Wikidata a Wikimedia Commons.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj MediaWiki.", "content": "Jako student byl jedním z nejvíce aktivních editorů Nupedie, kam vkládal obsah týkající se biologie. Kromě toho také vyvíjel několik nástrojů a rozšíření pro Nupedii. Později, když byl nespokojen s limity současného softwaru, vyvinul jednu z prvních verzí software, který se později stal MediaWiki. Software, který byl nejprve pro Wikipedii používán, se nazývá UseModWiki a byl napsaný v Perlu. Vzhledem k problémům, které s tímto softwarem byly, Magnus v létě 2001 začal pracovat na náhradě pro UseModWiki. Tato náhrada měla ukládat data do databáze a měla obsahovat funkce specifické pro Wikipedii. 25. ledna 2002 Manske uvolnil první verzi wiki engine založeného na PHP a MySQL, který se v té době jmenoval \"Phase II\". Jedna z inovací, kterou Manske v Phase II implementoval, bylo využití jmenných prostorů pro separování rozličných typů stránek, jako je jmenný prostor \"Diskuse\" nebo \"Wikipedista\". Phase II také přineslo mnoho dalších funkcí, které jsou stále používány, například nahrávání souborů, sledování stránek, automatické podpisy a seznam uživatelských příspěvků. Manskeho nový software také zjednodušil integrování fotografií do článků na Wikipedii a přinesl novou uživatelskou skupinu: správce, kteří mohli mazat stránky a blokovat vandaly. Manske byl podporovatelem open source programů, zejména licence GPL. Jeho práce na prvotních verzích tohoto software byla uvolněna právě pod touto licencí. Manskův software Phase II byl kvůli výkonnostním problémům spojených s tím, jak Wikipedie nadále rostla, v červnu 2002 znovu přepsán a od roku 2003 byl nazýván MediaWiki. Výsledný software je nyní používán jako hlavní platforma pro Wikipedii i její sesterské projekty a jako software pro mnoho dalších organizací a institucí.", "section_level": 1}, {"title": "Uznání.", "content": "Manske je uznán jako autor prvního článku na německé Wikipedii, který byl o polymerázové řetězové reakci. Jimmy Wales v roce 2002 určil 25. leden jako den Magnuse Manskeho jako ocenění jeho příspěvků do Wikipedie. Tvrdil, že „tento den by si každý wikipedista měl na Magnuse připít a poděkovat mu za mnoho jeho vynálezů“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heinrich Magnus Manske (* 24. května 1974) je vědcem ve Welcome Trust Sanger Institute v Cambridgi ve Spojeném království a jedním z vývojářů první verze MediaWiki.", "tgt_summary": "Heinrich Magnus Manske (born 24 May 1974) is a senior staff scientist at the Wellcome Trust Sanger Institute in Cambridge, UK and a software developer of one of the first versions of the MediaWiki software, which powers Wikipedia.", "id": 1077459}
{"src_title": "Granville Leveson-Gower, 1. markýz ze Staffordu", "tgt_title": "Granville Leveson-Gower, 1st Marquess of Stafford", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se jako třetí syn 1. hraběte Gowera na jednom z rodových sídel \"Swynnerton Hall\", po matce byl vnukem 1. vévody z Kingstonu, jeho dva starší bratři zemřeli v dětství. Studoval ve Westminsteru a Oxfordu a v letech 1744–1754 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů. Od mládí patřil k přátelům a politickým partnerům svého švagra 4. vévody z Bedfordu. Do vlády se dostal poprvé jako lord admirality (1749–1751), poté byl lordem strážcem tajné pečeti (1755–1757), od roku 1755 zároveň člen Tajné rady. Mezitím zdědil titul hraběte Gowera a vstoupil do Sněmovny lordů (1754; do té doby jako otcův dědic vystupoval pod jménem \"vikomt Trentham)\". V dalších vládách zastával vysoké posty u dvora (nejvyšší štolba 1757–1760, vrchní správce královského šatníku 1760–1763, lord nejvyšší komoří 176–-1765). V letech 1767–1779 byl prezidentem Tajné rady a vládu opustil pro nesouhlas s válkou proti USA. Po pádu Northovy vlády (1782) byl požádán o sestavení kabinetu, což ale odmítl a nevstoupil ani do dvou následujících vlád. Znovu se do vlády dostal až pod Williamem Pittem mladším, kdy byl opět prezidentem Tajné rady (1783–1784) a lordem strážcem tajné pečeti (1784–1794). V roce 1771 získal Podvazkový řád a v roce 1786 byl povýšen na markýze ze Staffordu. Mimoto zastával místodržitelské úřady v hrabstvích Stafford (1755–1800) a Sutherland (1794–1803).", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Poprvé se oženil v roce 1744 s Elizabeth Fazakerley (1723–1746) z bohaté obchodnické rodiny (věnem přinesla 20 000 liber). Potomstvo měl až z druhého manželství s Louisou Egerton (1723–1761), dcerou 1. vévody z Bridgewateru. Majetek a tituly Egertonů později přešly na potomstvo Leveson-Gowerů (1803). Jeho třetí manželkou byla od roku 1768 Susannah Stewart (1748–1805), dcera skotského šlechtice 6. hraběte z Galloway.", "section_level": 1}], "src_summary": "Granville Leveson-Gower, 1. markýz ze Staffordu (\"Granville Leveson-Gower, 1st Marquess of Stafford, 2nd Earl Gower, 2nd Viscount Trentham, 3rd Baron Gower of Stittenham\") (4. srpna 1721, Swynnerton Hall, Anglie – 26. října 1803, Trentham Hall, Anglie) byl britský státník a dvořan ze šlechtického rodu Leveson-Gowerů. Jako politik náležel k whigům a s přestávkami zastával téměř padesát let vysoké funkce ve vládě a u dvora. Dvakrát byl prezidentem Tajné rady a lordem strážcem tajné pečeti, v roce 1786 získal titul markýze. V další generaci pak jeho syn George (1758–1833) po dalších příbuzných zdědil největší pozemkový majetek v Británii a v roce 1833 byl povýšen na vévodu ze Sutherlandu.", "tgt_summary": "Granville Leveson-Gower, 1st Marquess of Stafford, PC (4 August 172126 October 1803), known as Viscount Trentham from 1746 to 1754 and as The Earl Gower from 1754 to 1786, was a British politician from the Leveson-Gower family.", "id": 1826576}
{"src_title": "Grand Paris Express", "tgt_title": "Grand Paris Express", "src_document": [{"title": "Charakteristika projektu.", "content": "Grand Paris Express je jedním z deseti projektů, které byly vyhlášeny v rámci projektu Grand Paris. Dne 26. ledna 2011 byla uzavřena dohoda mezi regionální radou Île-de-France a francouzským státem o společném projektu Grand Paris Express. Nové linky nebudou na rozdíl od současných určeny pro město Paříž, ale vzniknou za jejími hranicemi v okolních departementech na území regionu Île-de-France. Pouze čtyři nové stanice (ze 72 plánovaných) vzniknou na území města při prodloužení linky 14. V 75 % všech nových stanic bude zajištěn přestup na další systémy MHD (metro, Transilien, RER, tramvaje). Tři čtvrtiny nově postavených tratí povedou v podzemí. Tunelové tubusy s průměrem 10 m pojmou dvě koleje a budou se nacházet v průměrné hloubce 30 m.", "section_level": 1}, {"title": "Plánované linky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Linka 11.", "content": "Linka 11 končí už od roku 1937 ve stanici Mairie des Lilas ve městě Les Lilas u východních hranic Paříže. Bude prodloužena východním směrem ve dvou etapách. Nejprve roku 2019 do stanice \"Rosny-Bois-Perrier\" a poté do roku 2025 o dalších 10 km dál do stanice \"Noisy-Champs\".", "section_level": 2}, {"title": "Linka 14.", "content": "Linka 14 už od svého otevření v roce 1997 jezdí jako plně automatizovaná a neopouští hranice Paříže. Bude prodloužena oběma směry a začleněna do nového systému. Na severu bude končit ve stanici Saint-Denis Pleyel, kde vznikne dopravní uzel systému Grand Paris Express, který spojí linky 14, 15, 16 a 17. V roce 2017 se plánuje zprovoznit úsek mezi stanicemi Saint-Lazare a Mairie de Saint-Ouen a do roku 2023 do stanice Saint-Denis Pleyel. Směrem na jih je plánováno prodloužení až na letiště Orly a linka tak povede městy Le Kremlin-Bicêtre, Villejuif, Chevilly-Larue, Rungis a Paray-Vieille-Poste. Tato část ze stanice Olympiades bude také vybudována ve dvou etapách – do roku 2023 z \"Olympiades\" do \"Villejuif-Gustave Roussy\" a do 2027 z \"Villejuif-Gustave Roussy\" na letiště Orly.", "section_level": 2}, {"title": "Linka 15.", "content": "Linka 15 bude okružní linka, která obkrouží Paříž za jejími hranicemi. Její dokončení je plánováno na rok 2030. Celková délka bude dosahovat 75 km, bude mít 36 stanic v 19 obcích. Výstavba byla naplánována do tří částí. Jižní úsek mezi stanicemi \"Noisy-Champs\" a Pont de Sèvres se 16 stanicemi spojí 22 obcí a bude měřit 33 km, jeho zprovoznění se plánuje na rok 2020. Západní část bude měřit 20 km a bude mít 11 stanic. Začíná na jihu ve stanici \"Pont de Sèvres\" a končí na severu ve stanici Saint-Denis Pleyel. Do provozu bude uveden postupně – Pont-de-Sèvres ↔ Nanterre v roce 2025 a Nanterre ↔ Saint-Denis Pleyel v roce 2027. Východní část bude mít 12 stanic ve 12 obcích. Také tato část bude zprovozněna ve dvou fázích: \"Saint-Denis Pleyel\" ↔ \"Rosny-Bois Perrier\" v roce 2025 a \"Rosny-Bois Perrier\" ↔ \"Champigny Centre\" v roce 2030. jedním z hlavních dopravních uzlů se stane stanice \"Val de Fontenay\" s přestupy na stávající linky \"RER A\" a \"RER E\", na tramvajovou linku T1 a linku 1 metra, která sem bude prodloužena v letech 2017–2025.", "section_level": 2}, {"title": "Linka 16.", "content": "Linka 16 spojí v širokém oblouku severní předměstí (s napojením na linku 14 ve stanici \"Saint-Denis Pleyel\") s východním (stanice \"Noisy-Champs\"). Bude procházet městy Le Bourget, Aulnay-sous-Bois, Clichy-sous-Bois, Montfermeil a Chelles. Její délka bude asi 25 km a bude s linkou 17 tvořit jeden celek. Jejím cílem je zlepšit dopravní spojení ve východní části departementu Seine-Saint-Denis. Linka také křižuje všechny zásadní linky v departementu Seine-et-Marne: RER A, B a E a také trasy sítě Transilien. Uvedení do provozu se předpokládá v roce 2023.", "section_level": 2}, {"title": "Linka 17.", "content": "Linka 17 bude měřit 5,5 km ze stanice \"Saint-Denis Pleyel\" do \"Le Bourget RER\" a vytvoří s linkou 16 jeden celek. Linka spojí obce Le Bourget, Gonesse a Roissy-en-Brie se Saint-Denis. Bude obsluhovat letiště Le Bourget, průmyslovou oblast Le Triangle der Gonesse, výstaviště ve Villepinte a terminály 2 a 4 na letišti Charlese de Gaulla. Konečnou stanicí bude \"Le Mesnil-Amelot\". Celková délka dosáhne 27 km s devíti stanicemi, na pěti z nich budou přestupy na RER nebo další linky Grand Paris Express.", "section_level": 2}, {"title": "Linka 18.", "content": "Linka 18 bude obepínat Paříž po jihozápadním okraji. Po svém dokončení bude mít téměř 50 km z Nanterre přes Versailles na letiště Orly. Neboť se na této lince, na rozdíl od ostatních, očekává nižší dopravní vytíženost, bude nejspíš vybudována systémem VAL.", "section_level": 2}], "src_summary": "Grand Paris Express je plánovaná síť plně automatizovaného metra v pařížské aglomeraci. Tvořit ji bude šest linek, které budou doplňovat stávající síť pařížského metra – současné linky 11 a 14, které budou prodlouženy za hranice města, a zcela nové linky 15, 16, 17 a 18. Síť bude mít celkovou délku 200 km, 72 stanice a její celkové zprovoznění se plánuje na rok 2030. Grand Paris Express zčásti vychází ze zamítnutých projektů Métro Grand Paris a Arc Express. Realizací jsou pověřeny společnosti Société du Grand Paris a Syndicat des transports d'Île-de-France.", "tgt_summary": "Grand Paris Express is a group of new rapid transit lines being built in the Île-de-France region of France. The project comprises four new lines, plus extensions of existing Lines 11 and 14. A total of of new track and 68 new stations are to be added, serving a projected 2 million passengers a day. ", "id": 849699}
{"src_title": "Zpívá celá spodina", "tgt_title": "Yokel Chords", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Marge ráno zaspí a neudělá Bartovi a Líze svačinu. Homer se ji pokusí zastoupit. Líza dostane nakreslený oběd a Bart dědovy léky. Bart ale má plán, jak se najíst. Vymyslí si příběh o tom, že ve školní jídelně kdysi pracoval Krvavý Stanley a rozšíří ho po škole. Krvavý Stanley dělal ve škole kuchaře, děti se mu smály a on je začal zabíjet. U oběda Bart zhasne světla a při rozsvícení se objeví na zemi zdánlivě mrtvý. Vystrašené děti utíkají ze školy pryč. Bart to ale jen předstíral, a když všichni odejdou, sní jejich svačiny. Školník Willie dostane za úkol všechny děti zahnat zpět do školy. Přivede ale i 7 neznámých dětí, které do školy nechodí. Jsou to děti Cletuse, který je doma učí sám. Ředitel je nemůže přijmout, protože školní průměr by se tak snížil, že by škola přišla o dotace. Líza to řediteli vyčítá, že jim odpírá vzdělání. Když začne dělat problémy, tak jí nabídnou, že by je mohla učit. Ředitel chce Barta poslat ke školnímu psychiatrovi, ten je ale vystrašen povídkou, tak inspektor Chalmers rozhodne, že je nutno Barta poslat ke kvalifikovanějšímu psychiatrovi. Psychiatrička, kam je Bart poslán, není jako ostatní a nabídne mu hraní her, které budou Barta bavit. Jenže už mu nedojde, že tyto hry jsou forma terapie. Bart si sezení oblíbí, ale zjistí že škola zaplatila jen 5 sezení. Doma Bart leží a mluví k židli. Marge si toho všimne a zaplatí sezení za peníze, které měly být na operaci pro Homera. Líza se rozhodne Cletusovy děti vzít do města. Tam začnou s Lízou zpívat. Šáša Krusty si jich všimne a rozhodne se je vzít do svého pořadu jako hudební číslo. Cletus podepíše s klaunem smlouvu. Líza je znepokojena tím, jak Cletus utrácí peníze, které vydělaly jeho děti. Napíše tedy dopis jejich matce, která je v Iráku ve službě. Ona se vrátí a vyjde najevo, že jeho děti jsou jen 2 z nich. To, které neumí zpívat a to, které neumí mluvit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zpívá celá spodina (v angličtině \"Yokel Chords\") je 14. díl 18. řady amerického animovaného seriálu \"Simpsonovi\". Premiéru v USA měl 4. března 2007. Scénář napsal Michael Price.", "tgt_summary": "\"Yokel Chords\" is the fourteenth episode of the eighteenth season of \"The Simpsons\". It originally aired on the Fox network in the United States on March 4, 2007. It was written by Michael Price, and directed by Susie Dietter. Guest starring Meg Ryan as Dr. Swanson, Peter Bogdanovich as a psychiatrist and Andy Dick, James Patterson and Stephen Sondheim as themselves. This also marked the return of director Susie Dietter who had taken a hiatus to work on \"Futurama\" and the film \"Open Season\". This was her first episode in nearly nine years. ", "id": 1807803}
{"src_title": "Beth Chatto", "tgt_title": "Beth Chatto", "src_document": [{"title": "Výstavy.", "content": "V lednu 1975 Beth Chatto vytvořila úpravu jako malou zimní zahradu pro Royal Horticultural Society, v Londýně SW1. Další výstavy následovaly a nakonec Beth Chatto vytvořila zahradu \"Unusual Plants\" (Neobvyklé rostliny) při výstavě Chelsea Flower Show. Výstavní expozici \"Unusual Plants\" bylo uděleno jedenáct po sobě jdoucích zlatých medailí na Chelsea Flower Show v letech 1977 až 1987. Exponáty z „The Beth Chatto Gardens“ je možné ještě vidět na „Tendring Hundred Show“ v Essexu.", "section_level": 1}, {"title": "Styl.", "content": "Chatto odmítá údržbu trávníků. Její zahrady obsahují vodní plochy bez zpevněných okrajů a plochy s oblázky a jsou charakterizovány typickým uspořádáním rostlin. Preferuje rostliny jako je agáve nebo vřesovec Erica arborescens, které jsou použity na významných místech namísto konvenčních soch nebo zahradních altánků. Jako cesty a kroky jsou betonové panely. Chatto věnuje zvláštní pozornost strukturám listoví a používá rostliny s velkými listy jako výrazné objekty (centrum pozoronosti). Změnu listoví považuje za svátek pro oči i mysl. Časté používání panašovaných odrůd v zahradě podle ní ničí pocit blízkosti k přírodě. Jako konstrukční princip používá trojúhelník. Upozorňuje, že nedostatek řádu v zahradě, stejně jako jinde, vyvolává chaos. Barvu B.Chatto v zahradním designu považuje za méně důležitou, ale zdůrazňuje, že barevná schémata se často ustanoví sama o sobě. Celkově však, že dává přednost tradiční, málo kontrastní barevné kombinaci. Ale to představuje, například, růžové a žluté barvy, k hrůze Christophera Lloyda.", "section_level": 1}, {"title": "Seznam literárních děl.", "content": "Beth Chatto je autorem mnoha knih se zahradnickou tematikou, včetně souboru dopisů z korespondence s jejím přítelem a kolegou zahradníkem a spisovatelem Christopherem Lloydem starším:", "section_level": 1}], "src_summary": "Beth Chatto (27. června 1923 – 13. května 2018) byla britská zahradnice, autorka zahradní architektury známá zahradními úpravami Beth Chatto Gardens v blízkosti Elmstead Market, v anglickém hrabství Essex. Napsala také několik knih o zahradničení za specifických podmínek. Přednášela v celé Velké Británii, Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Holandsku a Německu. Beth Chatto v zahradnictví a psaní preferovala princip používání správné rostliny na správném místě. Tento názor se vyvíjel pod vlivem jejího manžela, kterým byl Andrew Chatto, a jeho celoživotního výzkumu původu zahradních rostlin. ", "tgt_summary": "Beth Chatto (27 June 1923 – 13 May 2018) was a British plantswoman, garden designer and author best known for creating and describing the Beth Chatto Gardens near Elmstead Market in the English county of Essex. She was also known for writing several books on gardening for specific conditions. She lectured throughout the United Kingdom, the United States, Canada, Australia, the Netherlands and Germany. Her gardening and writing use the principle of putting the right plant in the right place, which she developed from her husband Andrew Chatto's lifelong research into the origins of garden plants.", "id": 1476675}
{"src_title": "Borovice smolná", "tgt_title": "Pinus resinosa", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Původní domovský areál zahrnuje v USA státy Connecticut, Illinois, Maine, Massachusetts, Michigan, Minnesotu, New Hampshire, New Jersey, New York, Pensylvánii, Vermont, Wisconsin, Západní Virginii a v Kanadě Manitobu, Nový Brunšvik, Newfoundland, Nové Skotsko, Ontario a Québec. Vyskytuje se v úzkém pásu dlouhém asi 2400 km a širokém 800 km, převážně v nadmořské výšce od 200 do 450 m, jen místy v Appalačských horách vystupuje do výšky 1300 m n. m. V podmínkách střední Evropy je zcela mrazuvzdorná, přesto se v České republice téměř nevysazuje.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Borovice smolná se vyskytuje na území zaledněném v pozdním pleistocénu (řádově před 100 000 lety). Je to oblast s teplými a vlhkými léty, chladnými zimami s nízkými až středními srážkami, průměrně tam ročně naprší od 500 do 1000 mm, místy trvá sucho i déle než 30 dnů. Průměrná teplota v nejteplejším měsíci, červenci, se pohybuje od 16 do 21 °C a v nejchladnějším, v únoru, od -18 do -4 °C. Bezmrazé období trvá od 80 do 160 dnů, někde jen 40 dnů. Severní hranice výskytu přibližně kopíruje průměrnou roční izotermu +2 °C. Původní výskyt je omezen převážně na písčité, málo úrodné půdy. Roste na stanovištích suchých i na vlhkých, ne však trvale zamokřených. Vyskytuje se na kyselých půdách, které mnohdy překrývají vápnitá podloží. Jen sporadicky se objevuje na půdách těžkých, potřebuje provzdušněnou zeminu se spodní vodou 1 až 3 metry pod povrchem. Její porosty se nejčastěji nalézají rovinatých nebo mírně zvlněných pláních sousedících s jezery a bažinami, řidčeji na horských svazích a kopcích. Požaduje co nejvíce osluněné stanoviště. Jsou lokality, kde jsou 50leté stromy vysoké jen 14 m a jiné s výškou stromů 23 m. Vytváří jak čisté porosty, tak roste společně s borovicí Banksovou, borovicí vejmutovkou, borovicí tuhou, borovicí virginskou, borovicí pichlavou, jedlovcem kanadským, smrkem sivým, smrkem červeným a zeravem západním. Z listnatých stromů se často sdružuje s javorem cukrovým, lípou americkou, břízou papírovitou, břízou žlutou, břízou tuhou, dubem červeným, dubem bílým a břestovcem západním. Její početní stav se po silné těžbě v minulých stoletích pomalu zotavuje a dle IUCN má stoupající trend. Velkým nebezpečím jsou požáry, které nejčastěji zničí stromy nižší než 10 m, vyšší jsou starší a obvykle již mají hrubou, ohni odolnou kůru.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Strom dorůstá do průměrné výšky 20 až 30 m a jeho rovný kmen mívá ve spodní části průměr 1 m. Koruna je štíhlá a světle červenohnědá kůra kmene je šupinatě zvrásněná do nepravidelných plošek. Hlavní větve směřují šikmo vzhůru a z nich odbočující štíhlé větvičky mívají v mládí barvu červenohnědou, s věkem ale tmavnou. Jehlice vyrůstají společně po dvou v jedné pochvě, jsou rovné a slabě zkroucené, tmavě žlutozelené, po obvodu jemně pilovité a na vrcholu špičaté. Kořenový systém je značně široký, ale jen mírně hluboký, v píscích širší než v hlínách. Boční kořeny bývají delší, než je výška stromu. Hlavní kořen obvykle odumře, pokud je ve vodou nasycené zemině déle než tři měsíce. Někdy kořeny jednotlivých stromů spolu v zemi srůstají, jsou známé případy srůstu kořenů šesti jedinců. Borovice smolná je jednodomá dřevina se samčími i samičími šišticemi na jednom stromě. Pupeny šištic se objevují prvým rokem již v červnu až srpnu, samčí v horní třetině koruny, samičí ve střední třetině. Semena dozrávají a vypadávají druhým rokem po opylení, šišky jsou před otevřením téměř přisedlé, až 6 cm velké a široce vejčité, světle červenohnědé a po otevření kulovité. Semena velká 4 mm mají vejčitý tvar, hnědou barvu a blanité křídlo do 2 cm.", "section_level": 1}, {"title": "Reprodukce.", "content": "K opylení větrem dochází na rozmezí června a července následujícího roku, kdy jsou fialové samčí šištice dlouhé 20 mm a samičí asi 4 mm. Samčí šištice po vyprášení pylu opadají, samičí po opylení do konce roku povyrostou na délku 10 až 15 mm. Až v dalším vegetačním období dochází ke zrání vajíček a samičí šištice se zvětšují na 40 až 60 mm, jejich šupiny tvrdnou a semena postupně dozrávají. Vysemeňování zralých semen ze šišek probíhá po celou zimu a pokračuje do počátku léta následujícího roku, chladné a vlhké počasí zrání prodlužuje. Největší a nejživotaschopnější semena vypadnou mezi prvními. Prázdné šišky opadají téhož roku, nebo za dva či tři roky. Tvorba semen obvykle začíná mezi 15 až 25 rokem u řídce rostoucích stromů a 50 až 60 lety v hustých uzavřených porostech, nejvíce semen produkují jedinci ve věku 50 až 150 let. Na počátku procesu mívá samičí šištice průměrně 60 až 90 vajíček, z kterých jen polovina má šanci dospět v semena. Šišky u vrcholu koruny a na hlavních větvích produkují více semen než v dolní části koruny a na bočních větvích. V hustém porostu mívá šišky jen 20 % stromů, průměr je 10 šišek na strom. V polootevřeném porostu (stromy rostou od sebe na vzdálenost poloviny výšky) má silný strom 400 a strom ve zcela otevřeném porostu až 750 šišek. Semena jsou světle hnědá, lehká a počítá se průměrně s 120 000 ks do 1 kilogramu. Semena mohou být větrem zanášena do vzdálenosti až 270 m, nejčastější reálná vzdálenost (měřená podle vyrůstajících semenáčů) však bývá v průměru jen 12 m. Při dostatečné vlhkosti půdy a teplotě od 20 do 30 °C klíčí semena brzy po vypadání, za sucha jsou schopná si počkat v půdě jeden až tři roky na dostatek vláhy. Mladé rostliny rostou velmi pomalu, semenáče za první rok povyrostou jen asi 3 cm; do výše 1,5 m dorostou za 5 až 10 let a přesazené sazenice dokonce až za 15 let. Ve starším věku dlouhodobě za rok přirůstají 30 až 50 cm. Vegetativně se borovice smolná v přírodě nerozmnožuje, pokusné jarní roubování na různé podnože nebývá úspěšné.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Dřevo má jádro zlatožluté či světle načervenalé a na vzduchu rudne, běl krémovou až bledě žlutou. Hustota dřeva je 550 kg/m3 a tvrdost 2,5 N. Je středně odolné proti hnilobě, dá se dobře ošetřit konzervačními látkami a pak je ho možno používat ve venkovních aplikacích. Lze dobře opracovávat ručními nástroji, vysoký obsah pryskyřice někdy způsobuje špatnou přilnavost barvy. Při opracovávání má typický živicovitý zápach, způsobuje alergické kožní reakce nebo symptomy podobné astmatu. Borovice smolná je pěstována převážně pro dřevo používané hlavně na řezivo, stožáry, piloty, železniční pražce, sloupky a různé bedny, vyrábí se z něj buničina pro papír a je vhodné i na palivo. Vysazuje se také jako zábrana proti šíření písků, jako větrolam a pěstuje se i pro vánoční stromky. Okolo silnic jsou sázeny úzké pásy na ochranu před závějemi a na písčitých půdách pruhy o třech až osmi řadách pro snížení eroze půdy způsobované větrem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Borovice smolná (\"Pinus resinosa\") je jeden z nejčastěji se vyskytujících jehličnatých stromů v oblasti Velkých jezer a řeky svatého Vavřince na pomezí mezi Spojenými státy americkými a Kanadou. Je to středně velký, 20 až 30 m vysoký strom s rovným kmenem až metr tlustým a v dané oblasti je považována za nejdůležitější dřevinu. Ve státě Minnesota byla zvolena státním stromem.", "tgt_summary": "Pinus resinosa, known as red pine or Norway pine, is a pine native to North America. It occurs from Newfoundland west to Manitoba, and south to Pennsylvania, with several smaller, disjunct populations occurring in the Appalachian Mountains in Virginia and West Virginia, as well as a few small pockets in extreme northern New Jersey and northern Illinois. ", "id": 1262913}
{"src_title": "Urážka", "tgt_title": "Insult", "src_document": [{"title": "Druhy urážky.", "content": "Urážka může být \"záměrná\" nebo \"nezáměrná\", pokud vznikla nedorozuměním a pociťuje ji tak jen její oběť. Právo zná a může trestat urážku na cti (difamaci), i když v moderní době se prosazuje větší tolerance k neuctivým a urážlivým výrokům. V českém právu je difamace upravena v § 49 odst. 1 zákona o přestupcích. V Německu a v dalších evropských zemích je difamace stále trestným činem, Rada Evropy však prosazuje, aby se přestala za trestný čin pokládat. Zvláštní případ tvoří urážka majestátu (lat. \"laesio majestatis\", fr. \"lèse-majesté\"), panovníka nebo představitele státu, případně i státních symbolů (vlajka). Protože obvykle znamenala zároveň vypovězení poslušnosti, případně vzpouru, trestala se velmi přísně. Demokratické státy, které se tím necítí ohroženy, obvykle tyto činy nezakazují, anebo aspoň netrestají, demonstrativní zneuctění například vlajky jiného státu však může být signálem k násilnostem. V náboženství se výslovná urážka Boha nazývá rouhání. Od urážky je třeba odlišovat pomluvu, nepravdivou nebo zkreslenou informaci za účelem poškození něčí pověsti u jiných.", "section_level": 1}, {"title": "Urážka a čest.", "content": "Ve starších společnostech se za urážku pokládalo zejména to, co se nějak dotýkalo něčí cti. Protože typickou urážkou muže bylo nařčení ze zbabělosti, zpochybnění jeho statečnosti, bránil se jí nařčený tím, že byl ochoten riskovat život, aby toto nařčení vyvrátil – například v souboji. Tento zvyk se udržoval mezi důstojníky evropských armád až do konce 19. století.", "section_level": 1}, {"title": "Památka.", "content": "Urážka může mířit na žijící osobu nebo skupinu, ale může se týkat také minulosti, zemřelých a jejich památky. Sem patří zejména hanobení hrobů a pomníků, národních a náboženských symbolů a významných nebo posvátných míst. I člověk, který by urážku vůči sobě nakonec přešel mlčky, může sotva ignorovat urážky vůči blízkým zemřelým, vůči osobám, kterých si zvláště váží, nebo vůči symbolům, k nimž chová hlubokou úctu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Urážka je výrok nebo čin, který snižuje jinou osobu či skupinu a poškozuje její pověst nebo zpochybňuje její čest. Zda nějaký výrok nebo čin je či není urážka, závisí pochopitelně jak na jednání a úmyslu napadajícího, tak na vnímání napadeného. Urážlivé je jednání, které lze vnímat jako urážku. ", "tgt_summary": "An insult is an expression or statement (or sometimes behavior) which is disrespectful or scornful. Insults may be intentional or accidental. An insult may be factual, but at the same time pejorative, such as the word \"inbred\".", "id": 1396276}
{"src_title": "Chicago Fire (seriál)", "tgt_title": "Chicago Fire (TV series)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Seriál sleduje životy hasičů a zdravotnických záchranářů z hasičského oddělení v Chicagu. Po smrti hasiče Andrewa Dardena se skupina spolupracovníků rozdělí, protože Matthew Casey (Jesse Spencer) a Kelly Severide (Taylor Kinney) se navzájem viní za smrt jejich dlouholetého kamaráda a kolegy. Severide se cítí ještě hůře poté, co se dozví, že ho za smrt viní také Dardenova manželka. I přesto se hasiči znovu spojí poté, co málem umře hasič Christopher Herrmann (David Eigenberg). Na stanici přichází nováček Peter Mills (Charlie Barnett), který následuje kroky svého mrtvého otce i přesto, že se to jeho matce zrovna dvakrát nelíbí. Pod taktovkou velitele Wallace Bodena (Eamonn Walker) čelí hasičská jednotka každý den různým nebezpečím.", "section_level": 1}, {"title": "Vysílání.", "content": "Seriál vysílá ve Spojených státech stanice NBC. Posledních pět epizod je vždy dostupných na Hulu. 4. série je dostupná na internetové stránce NBC.com nebo na aplikaci stanice NBC app. Všechny epizody jsou dostupné ke stažení na iTunes, Amazon Instant Video a Vudu. V České republice seriál vysílá stanice TV Barrandov.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "K pilotní epizodě napsali scénář tvůrci seriálu Michael Brandt a Derek Haas, natočena byla v Chicagu. Televizní stanice seriál objednala v květnu roku 2012 a poté, co obdržela scénář, vybrala seriál do svého vysílacího období.", "section_level": 2}, {"title": "Spin-offy.", "content": "V březnu 2013 stanice oznámila plány na spin-off seriálu, ve kterém by se sledoval život policejního oddělení v Chicagu. Seriál byl produkován Dickem Wolfem a Derek Haas, Michael Brandt a Matt Olmstead se na projektu podíleli jako výkonní producenti. Seriál měl premiéru 8. ledna 2014 pod názvem \"Chicago P.D.\" Hlavní role v seriálu hrají Jason Beghe, Jon Seda, Sophia Bush, Jesse Lee Soffer, Patrick Flueger, Elias Koteas, Marina Squerciati, LaRoyce Hawkins a Archie Kao. V únoru 2015 byly oznámeny plány na další spin-off, tentokrát z prostředí nemocnice, s názvem \"Chicago Med\". Dne 1. května 2015 byl seriál objednán. Hlavní role v seriálu hrají Oliver Platt, S. Epatha Merkerson, Nick Gehlfuss, Yaya DaCosta, Torrey DeVitto, Rachel DiPillo, Marlyne Barrett, Colin Donnell a Brian Tee.", "section_level": 2}], "src_summary": "Chicago Fire je americký televizní seriál, vysílaný stanicí NBC od 10. října 2012. Tvůrci seriálu jsou Michael Brandt a Derek Haas. Seriál sleduje životy hasičů a paramediků z hasičského oddělení v Chicagu. Dne 11. října 2016 měla premiéru pátá řada seriálu. ", "tgt_summary": "Chicago Fire is an American action-drama television series created by Michael Brandt and Derek Haas with Dick Wolf as an executive producer. It is the first installment of Dick Wolf's \"Chicago\" franchise. The series premiered on NBC on October 10, 2012. The show follows the firefighters and paramedics working at Firehouse 51 of the Chicago Fire Department, home of Truck Company 81, Engine Company 51, Squad Company 3, Ambulance 61, and Battalion 25 as they risk their lives to save and protect the civilians of Chicago. ", "id": 2104750}
{"src_title": "Kyrylo Genyk", "tgt_title": "Cyril Genik", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Kyrylo Genyk se narodil v Berezive, v Haliči. Jeho otec Ivan tam byl starostou obce, matka se jmenovala Anna, rozená Percovyčová. Své studium začal v Kolomyji. Později se přestěhoval do města Ivano – Frankivsk. Bakalářské studium ukončil ve Lvově a následně se v roce 1879 stal učitelem v okrese Nadvirna. V roce 1882 se vrátil do své rodné vesnice a založil tam školu. Během 80. let 19. století se začal věnovat mlynářství a založil sdružení producentů. V roce 1890 byl zvolen do městského výboru ve městě Kolomyja. Genyk se setkal s Osipem Oleskivem, mužem který podporoval imigraci Ukrajinců do Kanady. Oleskiv jej požádal, aby se k němu přidal, vedl druhý kontingent Ukrajinců v Kanadě a pomohl jim s usídlením. Genyk, spolu se svou ženou a čtyřmi dětmi, nabídku přijal a společně s dalšími šedesáti čtyřmi Ukrajinci odešel 22. června 1896 do Québeku. Vedl svůj kontingent nejdříve do Winnipegu a potom do Stuartburnu v Manitobě, místa, které je považováno za domov první ukrajinsko-kanadské komunity v západní Kanadě. V srpnu téhož roku požádal o trvalý pobyt v Stuartburne, ale brzy změnil názor a přestěhoval se do Winnipegu. Tentýž měsíc ho Oleskiv doporučil na ministerstvo vnitra jako imigračního zaměstnance, kterým se Genyk v září stal. V rámci své náplně práce se setkával s novými ukrajinskými přistěhovalci v Québeku, povzbuzoval je, aby používali anglický jazyk a vzdávali se starých zvyků. Pokud to bylo nutné, působil i jako jejich poradce. Jeho vytíženost se dramaticky zvýšila s výrazným navýšením počtu přistěhovalců z Ukrajiny. V roce 1898 se tak stal prvním Ukrajincem, jehož zaměstnávala kanadská vláda na plný úvazek. V roce 1899 založil ve svém domě Taras Shevchenko Reading Hall (Čítárna Tarase Ševčenka) a o čtyři roky později začal vydávat první noviny tištěné v ukrajinském jazyce v Kanadě. Jmenovaly se Канадский фермер (Kanadský farmář). Přestože nebyl nábožensky založen, věřil, že křesťanská denominace by měla existovat nezávisle na řecko-ortodoxních a rusko-ortodoxních normách. Proto v letech 1903 až 1904 založil ve spolupráci s winnipežskými presbyteriánskými kněžími tzv „Nezávislý řecký kostel“. V roce 1911, po volbách, v nichž Genykova oblíbená liberální strana ztratila většinu, přišel o své pracovní místo a ukončil působení ve veřejné správě. Žil potom nějaký čas v USA. Později se vrátil do Winnipegu, kde 12. února 1925 zemřel. V té době se stal v ukrajinsko-kanadské komunitě známým pod přezdívkou „Car Kanady“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kyrylo Genyk, ukr. Кирило Геник, ang. Cyril Genik (1857 Bereziv, Ukrajina - 12. únor 1925 Winnipeg, Kanada) byl ukrajinsko - kanadský imigrační pracovník. Je významnou národní historickou osobností.", "tgt_summary": "Cyril Ivanovich Genik (, 1857 – February 12, 1925) was a Ukrainian-Canadian immigration agent. He is a Person of National Historic Significance.", "id": 2389136}
{"src_title": "Karákóram", "tgt_title": "Karakoram", "src_document": [{"title": "Orografické členění.", "content": "Dělí se na tři části: Velký Karákóram je nejvyšší. Patří do něj horské skupiny Sasér, Rimó, Sijačén, Baltóró, Panmah, Hispár a Batúra. Ve skupině Baltóró se na pákistánsko-čínské hranici nachází čtveřice osmitisícovek K2, Broad Peak, Gašerbrum I a Gašerbrum II a deset sedmitisícových štítů. Například ve skupině Panmah na některé vrcholy dosud člověk nevkročil. Malý Karákóram dosahuje největší výšky vrcholem Mašerbrum 7821 m a člení se na horské skupiny Saltóró, Mašerbrum, Haramóš a Rakapóší. Severní Karákóram je nejnižší, dosahuje maximálně šestitisícových výšek a zahrnuje horské skupiny Khundžeráb a Lupghar.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Nižší polohy a karákóramská údolí patří k nejsušším místům na světě. Letní monzun přinášející vláhu Himálaji sem prakticky nezasahuje, a tak se množství srážek pohybuje v desítkách milimetrů za rok, teploty v nadmořských výškách 2000 m dosahují v létě i 40 °C. Toto suché a teplé podnebí zde vytvořilo ojedinělou vysokohorskou poušť. Nad hranicí 5000 m mizí srážkový stín a podnebí se stává vlhčím – až 4000 mm srážek ročně, čímž je umožněno mohutné zalednění. Karákóram je nejvíce zaledněným pohořím na světě. Sněžná čára je na jižních svazích ve výšce 5000 m, na severních 6200 m.", "section_level": 1}, {"title": "Osídlení.", "content": "Rozlehlé pohoří bylo vzhledem ke špatné dopravní dostupnosti vždy rozdrobeno mezi jednotlivá údolní království a státečky. Pět hlavních regionů – Hunza, Gilgit, Baltistán, Ladákh a Ujgur – existovalo samo pro sebe a jen občas sem pronikli cizí dobyvatelé. Království Hunza přetínala kdysi jedna z větví slavné Hedvábné stezky, dnes tudy prochází Karakoram Highway. Hunzové vyznávají ismailitskou větev islámu. Mezi regiony obydlenými muslimy je osobitý Ladákh, ve kterém žijí převážně Dardové a Tibeťané a v zdejších klášterech jsou místní centra buddhismu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karákóram (urdsky سلسلہ کوہ قراقرم, transliterováno \"Selsele-ye Kūh-e Qarāqoram,\" čínsky 喀喇昆仑山脉, pinyin \"Kālǎkūnlún Shānmò,\" český přepis \"Kcha-la-kchun-lun šan-mo)\" je druhé nejvyšší pohoří na světě – dosahuje výšky 8611 m (K2). Rozkládá se v pákistánském Kašmíru, Indii a Číně na ploše asi 90 000 km2. Táhne se 500 km dlouhým obloukem severně od horního toku Indu rovnoběžně s Himálajem a představuje spojení Himálaje s Pamírem a Kchun-lunem. Je součástí alpinsko-himálajské soustavy.", "tgt_summary": "The Karakoram is a mountain range spanning the borders of India, Pakistan and China with the northwest extremity of the range extending to Afghanistan and Tajikistan. It begins in the Wakhan Corridor (Afghanistan) in the west and encompasses the majority of Gilgit-Baltistan (Pakistan) and extends into Ladakh (India) and the disputed Aksai Chin region controlled by China. It is the second highest mountain range in the world and part of the complex of ranges including the Pamir Mountains, the Hindu Kush and the Himalayan Mountains. The Karakoram has eight summits over height, with four of them exceeding : K2, the second highest peak in the world at, Gasherbrum I, Broad Peak and Gasherbrum II. ", "id": 397763}
{"src_title": "Ledová společnost", "tgt_title": "La Compagnie des glaces", "src_document": [{"title": "Vznik a ocenění.", "content": "Velmi záhy se první díly staly bestsellerem a v roce 1982 G. J. Arnaud získal cenu \"Science-Fiction Française\" (pro díla napsaná ve francouzštině). V roce 1988 pak autor za \"Ledovou společnost\" obdržel literární cenu \"Apollo\". I když jde o velmi početnou ságu, s jednotlivými díly neztrácí na kvalitě a udržuje si patřičný standard a napětí. Pro svůj obrovský záběr a komplexnost se dá srovnat se slavnými sériemi jakými jsou např. \"Nadace\" od Isaaca Asimova či \"Duna\" Franka Herberta. Georges-Jean Arnaud využívá svých znalostí a zkušeností z tvorby románů rozličných žánrů, knihy mají kvalitní příběh a logickou linii. Na rozdíl od sci-fi románů jiných autorů (např. Arthur C. Clarke, Stanisław Lem, aj.) zde není tolik kladen důraz na precizní popis prostředí, nýbrž na děj, který má spád.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura ságy.", "content": "Sága je rozdělena do tří sérií: Celá první řada \"Ledové společnosti\" (1980–1992) začala znovu vycházet na konci devadesátých let a vyšla v celkem 16 souborných svazcích. Každý obsahoval vždy čtyři originální díly. Obálky těchto sborníků vytvořil Philippe Jozelon. Na poslední svazek č. 16 zbývaly pouze dva díly – č. 61 a 62. Georges-Jean Arnaud po osmi letech (v roce 2000) napsal speciálně pro toto vydání nový román, který spadá do první řady a samostatně nikdy nevyšel (v bibliografii níže je označený jako 61.b). Vydavatelství chtělo uchovat stejný formát těchto svazků a tak přidalo do vydání č.16 ještě encyklopedii \"Encieclopédie des Glaces\", kterou vytvořil Noe Gaillard. Fanoušci si žádali další díly, autor je vyslyšel a začal v letech 1996–2001 psát \"Kroniku ledové společnosti\", v níž se vracel k neuzavřeným událostem z první řady. V roce 2001, neboť zájem byl stále obrovský, začal psát romány druhé řady – \"Ledová společnost: Nová epocha\". Na internetu lze nalézt i mapy světa, na nichž jsou zakresleny jednotlivá města a hranice společností. Francouzské vydavatelství Dargaud začalo vydávat komiks ze světa \"Ledové společnosti\". Realizace se ujal Philippe Bonifay a studio Jotim. Jednotlivé díly ságy jsou členěny takto: + \"Encieclopédie des Glaces\" [angl. \"Ice Encyclopedia\"] (by Noé Gaillard) (Omnibus 16, 2000)", "section_level": 1}, {"title": "Inspirace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počítačové hry.", "content": "Existuje několik počítačových her vycházejících z prostředí populárních „ledovek“:", "section_level": 2}, {"title": "Televizní zpracování.", "content": "V roce 2006 se \"Ledová společnost\" dočkala televizní adaptace, v koprodukci Francie, Kanady a Belgie vznikl stejnojmenný seriál o 26 dílech.", "section_level": 2}, {"title": "České překlady.", "content": "Do češtiny bylo zatím přeloženo 31 dílů první série \"Ledové společnosti\", které vyšly knižně v nakladatelství Najáda. Dále vyšlo několik fandovských překladů.", "section_level": 1}, {"title": "Příběh.", "content": "Obšírná sága vykresluje příběh civilizace, která se musela na Zemi přizpůsobit Nové době ledové. Celá lidská populace žije pod kopulemi měst na kolejích spojených rozsáhlou železniční sítí. Zde se odehrává boj o přežití a nadvládu, projevují se mocenské ambice mnoha – často tajných – frakcí. Mezi různé organizace patří například: Železniční sítě jsou spravovány mocnými společnostmi, které tak de facto ovládají svět a mezi sebou vedou války. Přepravují suroviny, jídlo, určují přednosti na tratích pro jednotlivé soukromé vlaky, vyrábí a dopravují na frontu zbraně a válečný materiál atd. Jednotlivé společnosti: Většina tratí je elektrifikována, standardem jsou tudíž elektrické lokomotivy. Parní lokomotivy, které se dostanou i na odlehlá místa, jsou luxusem a kromě členů Bezpečnosti, kterým jsou přiděleny si je mohou dovolit pouze nejbohatší občané. Všechny vlaky jsou vybaveny elektronickým zařízením – krabičkou různé barvy. Slouží ke komunikaci a určuje statut majitele, automaticky přizpůsobuje přednost na trati. Jakýkoliv zásah do tohoto zařízení je trestný. Vědec glaciolog Lien Rag se snaží vypátrat původ a tajemství ledových společností. Jak později vyplyne z děje, Novou dobu ledovou zapříčinila exploze Měsíce (kde byl skladován jaderný odpad), jehož hojné pozůstatky a prach obíhají kolem Země a blokují sluneční záření. Civilizace zkolabovala a než povstala nová – Ledová společnost, uběhla dvě staletí barbarství. Jednou z největších záhad je existence klanů „Zrzavých lidí“ žijících na ledovci. Tito lidé snášejí krutou zimu bez větších obtíží a nepodléhají žádné nadvládě, jejich původ je obestřen tajemstvím. Jsou silní a statní. Občané společnosti jimi opovrhují, považují je za zvířata, i když se najdou ženy, kterým imponuje mužnost samců a neodolají pokušení. Lien Rag stejně jako ostatní občané společnosti Zrzavým lidem zpočátku nedůvěřuje, posléze se přidá na jejich stranu a hájí jejich zájmy a práva.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ledová společnost (francouzsky \"La Compagnie des Glaces\") je dnes již více než devadesátidílná postapokalyptická sci-fi sága francouzského spisovatele Georgese-Jeana Arnauda.", "tgt_summary": "La Compagnie des glaces (\"The Ice Company\") is a series of 97 post-apocalyptic science fiction novels by the French writer Georges-Jean Arnaud, published between 1980 and 2005. ", "id": 1790841}
{"src_title": "Dorothy Maud Wrinchová", "tgt_title": "Dorothy Maud Wrinch", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v Rosariu v Argentině. Jejími rodiči byli anglický inženýr Hugh Edward Hart Wrinch a Ada Souter. Rodina se však brzy vrátila do Anglie a Dorothy pak vyrůstala v Surbitonu, blízko Londýna. Navštěvovala zde střední školu Surbiton. V roce 1913 zahájila studia matematiky na universitě Girton College v Cambridge. Promovala v roce 1916. Při dalších studiích přírodních věd se seznámila s Bertrandem Russellem. Když pak byl Russell vězněn za protiválečné aktivity, Wrinchová byla jeho neplaceným vědecký pracovníkem a osobním tajemníkem. Její kariéra se rozděluje na dvě období. Mezi rokem 1918 až 1932 publikovala 20 zpráv o teoretické a aplikované matematice a 16 o vědecké metodologii a filozofii vědy. Russell měl silný vliv na její filozofickou práci. Také psala řadu článků pro Harolda Jeffreyse — ty pak tvořily základ její knihy z roku 1931 \"Scientific Inference\" (\"Vědecké usuzování\"). Wrinchová byla neúnavná a produktivní. V roce 1929 se stala první ženou, která obdržela Oxfordský titul DSc. Její profesionální pozice byla přesto vždy nejistá. V roce 1918 byla jmenovaná docentkou matematiky na Londýnské univerzitě, ale po dvou letech se vrátila k výzkumu. V roce 1922 se vdala za matematického fyzika Johna Williama Nicholsona. Nicholson byl členem Balliola College v Oxfordu, a proto se přestěhovala do Oxfordu. Tam vykonávala různé dočasné práce po celých 16 let. V roce 1927 se jim narodila dcera Pamela. Její kniha o rodičovství, věnovaná Russellovi, znamenala odvážnou práci v oblasti sociologie. Nichols byl v roce 1930 uznán jako duševně nemocný. V roce 1937 bylo Wrinchino manželství s ním proto rozvedeno. V roce 1932 byla Wrinchová jednou ze zakladatelů \"Biotheoretical Gathering\", mezioborové skupiny, která usilovala o vysvětlení života pomocí objevů o tom, jak fungují proteiny. Svůj model struktury proteinu nazvala cyklolovou strukturou (\"cyclol structure\"). Model vyvolal značnou polemiku. Do roku 1939 byly chemikem Linusem Paulingem nahromaděny důkazy proti modelu a model byl prohlášený za zcela chybný. V těchto debatách pociťovala nedostatek znalostí z chemie. V roce 1939 se ona a její dcera přestěhovala do Spojených států. V roce 1941 se provdala za Otto Charlese Glasera, předsedu katedry biologie a náměstka prezidenta Amherst College. Od roku 1942 do roku 1971 s ním pracovala jako vědecký pracovník na Smith College.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dorothy Maud Wrinchová (12. září 1894, Rosario, Argentina – 11. únor 1976; od roku 1922 Nicholsonová, od roku 1941 Glaserová) byla matematička a teoretická biochemička. Proslula svým pokusem o vysvětlení struktury proteinů s použitím matematických principů. Je oceňována za přínos a inspiraci v oblasti molekulární biologie.", "tgt_summary": "Dorothy Maud Wrinch (12 September 1894 – 11 February 1976; married names Nicholson, Glaser) was a mathematician and biochemical theorist best known for her attempt to deduce protein structure using mathematical principles. She was a champion of the controversial 'cyclol' hypothesis for the structure of proteins.", "id": 1005431}
{"src_title": "Artemis 1", "tgt_title": "Artemis 1", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "SLS ve verzi Block 1 použitý pro tuto misi se bude skládat ze dvou pěti-segmentových Urychlovacích bloků na pevné palivo, čtyř motorů RS-25D, které původně létaly na raketoplánu, a kryogenního druhého stupně. Artemis 1 má prověřit systémy lodi před pilotovaným letem a kromě toho otestuje i tepelnou ochranu při vysoké návratové rychlosti, která bude 11 km/s. Dne 16. ledna 2013 NASA oznámila, že Evropská kosmická agentura postaví pro Orion servisní modul na základě evropské zásobovací lodi Automated Transfer Vehicle, takže let může být také považován za test toho, jak spolupracuje evropská část s ostatními americkými systémy. Při Exploration Flight Test 1 (EFT-1) byla kabina konstruována tak, že pokud by se přidaly i chybějící části (sedadla, systém podpory života), nedosáhlo by se požadované hmotnosti. Bylo plánováno, že následné kapsle budou na základě výrobních zkušeností upraveny tak, aby byly lehčí. V lednu 2015 NASA a Lockheed oznámili, že některé komponenty v kabině pro Artemis 1 mají být až o 25 procent lehčí ve srovnání s předchozí. Toho by bylo dosaženo změnou primární struktury – kabina pro Artemis 1 by mohla být svařena ze 3 panelů pro kužel, oproti 6 panelům použitých pro kabinu EFT-1. Celkový počet svarů by se snížil z 19 na 7, čímž se ušetří další hmotnost svařovacího materiálu. Další úspory byly způsobeny přezkoumáním různých komponent a kabeláže. Pro Artemis 1 bude kapsle vybavena kompletním systémem podpory života, ale zůstane bez posádky. V únoru 2017 NASA oznámila, že Robert Lightfoot, dočasný správce agentury, požádal o průzkum možnosti změny letu Artemis 1 na pilotovaný.", "section_level": 1}, {"title": "Pilotovaná varianta.", "content": "Mise bude bezpilotní, nicméně NASA provedla studii zkoumající pilotovanou variantu mise. Při pilotované variantě by letěli dva astronauti a let by byl z bezpečnostních důvodů mnohem kratší. Takováto změna by znamenala i oddálení startu. Dne 12. května 2017 NASA po třech měsících oznámila, že mise Artemis 1 bude opravdu bezpilotní.", "section_level": 1}, {"title": "Sekundární náklad.", "content": "Třináct nízkonákladových CubeSatů má být vybráno jako sekundární náklad pro testovací let Artemis 1. Budou umístěny na druhém stupni rakety. Dva CubeSaty byly vybrány prostřednictvím NASA Next Space Technologies for Exploration Partnership, tři prostřednictvím Human Exploration and Operations Mission Directorate, dvě prostřednictvím Science Mission Directorate a tři byly vybrány od mezinárodních partnerů NASA. V prvním kole byly vybrány tyto satelity: NASA udělila v březnu 2015 dvě zakázky na CubeSaty. Jeden od společnosti Lockheed Martin (1,4 milionu dolarů) a druhý Morehead State University (7,9 milionu dolarů). Ty dostaly za úkol vyvinout SkyFire a Lunar IceCube, ty by mohly být vyneseny při letu Artemis 1. Tři zbývající CubeSaty byly vybrány prostřednictvím soutěže Cube Quest Challenge, kterou vyhlásila NASA a soutěží v ní týmy z USA. Dne 8. června 2017 byly v NASA Ames vyhlášeny tyto vítězné CubeSaty: Soutěž měla přispět k otevření průzkumu hlubokého vesmíru nevládním sondám.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné mise.", "content": "Apollo 8 byla podobná mise, která se uskutečnila v roce 1968. Posádku tvořili tři astronauti a byla určena pro testy velitelského a servisního modulu Apolla mimo nízkou oběžnou dráhu Země. Motor servisního modulu byl využit třikrát pro vstupy a opuštění oběžné dráhy Měsíce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Artemis 1 (dříve označovaná jako Exploration Mission 1, EM-1, Space Launch System 1 či SLS-1) je plánovaný první let rakety Space Launch System (SLS) a zároveň druhý nepilotovaný let lodi Orion. Start je plánován na rok 2021 ze Startovacího komplexu 39B v Kennedyho vesmírném středisku. Kosmická loď Orion stráví přibližně 3 týdny ve vesmíru, včetně šesti dní na retrográdní oběžné dráze kolem Měsíce. V rámci programu Artemis má po misi Artemis 1 v roce 2023 následovat let Artemis 2, což by měl být první pilotovaný let Orionu.", "tgt_summary": "Artemis 1 (also known as Artemis I) is a planned uncrewed test flight for NASA's Artemis program that is the first integrated flight of the agency's Orion MPCV and Space Launch System heavy-lift rocket. As of June 2020, it is expected to launch in November 2021. ", "id": 323620}
{"src_title": "Paul Haviland", "tgt_title": "Paul Haviland", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Haviland se narodil jako syn Charlese Fielda a Madeleine Burty Havilandové v Paříži. Jeho otec vlastnil firmu Haviland & Co., což byl známý výrobce porcelánu v Limoges, jeho matka byla dcerou kritika umění Philippa Burtyho. Jeho rodina byla na svou dobu velmi bohatá a Haviland vyrůstal obklopen uměním, hudbou a divadlem. Bakalářský titul získal na Pařížské univerzitě, v letech 1899-1902 absolvoval postgraduální studium na univerzitě v Harvardu. Po absolvování působil v letech 1901-17 v New Yorku jako zástupce firmy svého otce. Dělal svou práci tak, aby svému otci vyhověl, ve skutečnosti však v kanceláři trávil minimum času. Začátkem roku 1908 se se svým bratrem Frankem, který byl také fotografem, šli podívat na výstavu kreseb Augusta Rodina v Galerii 291, kde se setkal s Alfredem Stieglitzem. Oba bratři si na výstavě koupili nějaká díla, brzy poté se s Stieglitzem spřátelili a vedli společně dlouhé diskuse o umění a kultuře. Haviland galerii považoval za \"„unikátní oázu vzdělávání“\" a začal v ní trávit většinu svého času. O několik měsíců později, Stieglitz uvažoval o uzavření galerie kvůli vysokému nájmu. Jakmile se to Haviland dozvěděl, šel hned za pronajímatelem a podepsal s ním tříletý pronájem na ještě větší prostor, který byl přímo přes chodbu. Stieglitz byl za tuto velkorysost Havilandovi vděčný a na další desetiletí se z obou stali téměř nerozluční přátelé a kolegové. Začátkem roku 1909 začal Haviland psát pravidelné sloupky pro Stieglitzův časopis \"Camera Work\", ve kterém mu byla později v témže roce zveřejněna jedna z jeho portrétních fotografií (\"Miss G. G.\", č. 28, říjen). O rok později byl jmenován zástupcem šéfredaktora. Měl také funkci tajemníka galerie a pomohl zorganizovat mnoho výstav francouzských umělců. V roce 1912 Haviland získal první cenu na výroční výstavě fotografií Johna Wanamakera ve Philadelphii (posuzoval Stieglitz). O několik měsíců později bylo v časopise \"Camera Work\" zveřejněno dalších šest jeho fotografií (č. 39, 1912). V roce 1913 (vydáno 1916) Haviland spolu s Marius de Zayasem vydali jednu z prvních rozsáhlých knih o moderním umění pod názvem (New York, 1913 nebo 1916) (\"Studie o moderní evoluci obrazného výrazu\") (New York, 1913).\" Kniha byla „jedním z prvních pokusů vypořádat se ze základními problémy moderního umění.“ V roce 1914 měl ve Stieglitzově galerii 291 samostatnou výstavu jeho bratr Frank Burty Haviland. Později téhož roku byly v Camera Work zveřejněny ještě dva Havilandovy snímky (v čísle 46). V roce 1915 se Haviland spojil s dalšími dvěma lidmi, kteří se stali pravidelnými návštěvníky „\"291\"“ - Agnes Meyerovou a Ernestem de Zayasem. Byli všichni frustrováni tím, jak Stieglitz v té době nakládal s umělci a cítili, že \"Galerie 291\" uvízla na slepé koleji. Naplánovali novou publikaci, aby pomohli Stieglitzovi a jeho galerii nabrat novou energii. Haviland se brzy stal jednou z hnacích sil nové myšlenky a také redaktorem nově vzniklého radikálního časopisu nazvaného na počest galerie \"„291“\". Další rok Haviland se svými spolupracovníky investoval do nakladatelství a vydavatelství časopisu hodně své energie a času. Snažili se po vypuknutí první světové války oživit newyorskou uměleckou scénu ještě společně se spisovatelkou a mecenáškou Agnes Ernstovou-Meyerovou. Následující rok strávil de Zayas většinu času a energie na redigování a vytváření prací pro nový časopis. Jeho interpretace básní Meyerové a dalších autorů byla počátkem konceptu vizuální poezie ve Spojených státech. Přestože byl časopis \"291\" výtvarně zdařilý, nebyl atraktivní pro širokou veřejnost a jeho vydávání bylo zastaveno po dvanácti číslech. V roce 1916 Havilanda zavolal jeho otec zpátky do Francie, aby se dohodli o dalším osudu rodinné firmy v Limoges. Kvůli otcově špatnému zdravotnímu stavu zůstal ve Francii a následující rok se oženil se Suzanne Laliqueovou, dcerou slavného sklářského návrháře Reného Laliqua, který projektoval sklo ve stylu art nouveau. Během pobytu ve Francii si Haviland často se Stieglitzem korespondoval, ale s ohledem na nevěstu a větší angažování v rodinném podniku se již nikdy do New Yorku nevrátil. Jeho otec zemřel v roce 1922 a několik let poté byl Haviland zcela pohlcen právními pletkami o vlastnictví podniku. Majetkové pře byly nakonec v roce 1925 vyřešeny a Haviland svůj podíl investoval do nákupu panství pocházejícího ze 17. století. Svou energii začal investovat do vinice a strávil zbytek svého života pěstováním a výrobou vína a žil jako farmář-džentlmen, který nebyl závislý na příjmech. Haviland zemřel v Paříži ve Francii v roce 1950.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Burty Haviland (17. června 1880 – 21. prosince 1950) byl americký fotograf, spisovatel a kritik umění narozený ve Francii, který byl úzce spjat s Alfredem Stieglitzem a spolkem \"Fotosecese\".", "tgt_summary": "Paul Burty Haviland (17 June 1880 – 21 December 1950) was a French-American 20th-century photographer, writer and arts critic who was closely associated with Alfred Stieglitz and the Photo-Secession.", "id": 1527898}
{"src_title": "Laura Dahlmeierová", "tgt_title": "Laura Dahlmeier", "src_document": [{"title": "Výsledky.", "content": "Jedním z jejich dosavadních největších úspěchů je zlato z ženské štafety na Mistrovství světa v biatlonu 2015 ve finském Kontiolahti. Na stejném mistrovství pak získala stříbrnou medaili ze stíhacího závodu. Na Mistrovství světa v biatlonu 2016 v norském Oslu nejprve získala ve sprintu bronzovou medaili, aby se v následné stíhačce dokázala zlepšit a celý závod po bezchybné střelbě ovládnout. Později přidala stejnou medaili ve vytrvalostním závodě a v ženské štafetě. V závěrečné disciplíně závodu s hromadným startem pak ve finiši porazila Finku Kaisu Mäkäräinenovou a ukořistila stříbrnou medaili. Zlatou medailí zahájila šampionát v rakouském Hochfilzenu v roce 2017, když triumfovala společně s německou smíšenou štafetou. O den později přidala další medaili, když ve sprintu získala stříbrnou medaili. Následně obhájila titul ze stíhacího závodu, když v závodu jen jednou chybovala, a stejný počet chyb ji zajistil i titul mistryně světa ve vytrvalostním závodu. Čtvrtou zlatou medaili na šampionátu získala s ženskou štafetou. Povedený šampionát korunovala ziskem páté zlaté medaile z Hochfilzenu, když triumfovala v závěrečné disciplíně závodu s hromadným startem.", "section_level": 1}, {"title": "Olympijské hry a mistrovství světa.", "content": "Dahlmeierová je čtyřnásobnou účastnicí Mistrovství světa v biatlonu a rovněž účastnicí zimních olympijských her. Jejím nejlepším výsledkem v závodech jednotlivců je zlatá medaile ve sprintu na Zimních olympijských hrách 2018. Dále získala zlaté medaile ze stíhacího závodu na mistrovství světa v norském Oslu v roce 2016 a tří zlatých medailí ve stíhacím závodu, vytrvalostním závodu a závodu s hromadným startem z rakouského Hochfilzenu v roce 2017. \"Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení světového poháru, výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči 2014 se nezapočítávají.\"", "section_level": 2}, {"title": "Juniorská mistrovství.", "content": "Zúčastnila se tří juniorských šampionátů v biatlonu. Celkově na těchto šampionátech získala tři zlaté medaile, z toho dvě byly individuální a jednu vybojovala se štafetou (všechny vybojovala na MSJ 2013 v Obertilliachu). K tomu ještě přidala jednu stříbrnou a dvě bronzové medaili.", "section_level": 2}, {"title": "Světový pohár.", "content": "Sezóna 2012/13 Sezóna 2013/14 Sezóna 2014/15 Sezóna 2015/16 Sezóna 2016/17 Sezóna 2017/18 Sezóna 2018/19", "section_level": 2}], "src_summary": "Laura Dahlmeierová (* 22. srpna 1993, Garmisch-Partenkirchen) je bývalá německá biatlonistka, dvojnásobná olympijská vítězka, sedminásobná zlatá a trojnásobná stříbrná i bronzová medailistka z mistrovství světa a vítězka celkového hodnocení světového poháru ze sezóny 2016/17. Je rovněž několikanásobnou medailistkou z juniorských šampionátů. Dne 17.5.2019 se rozhodla ukončit svojí profesionální biatlonovou kariéru. ", "tgt_summary": "Laura Dahlmeier (born 22 August 1993) is a retired German biathlete. Dahlmeier started in her first world cup races in the 2012/13 season. In 2014, she participated in the Winter Olympics in Sochi. She won a record of five gold medals at the World Championships of 2017. In 2018 she became the first woman to win the biathlon sprint and pursuit in the same Olympics. During her career she has won a total of two golds and one bronze at the Olympics, seven gold medals, three silver medals and five bronze medals at World Championships, one overall World Cup and two discipline World Cup titles. Dahlmeier announced her retirement from competition in May 2019, at the age of 25. In October 2019, she released a children's book.", "id": 1454879}
{"src_title": "Jonathan Drouin", "tgt_title": "Jonathan Drouin", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Dne 30. června 2013 ve vstupním draftu NHL 2013, po jeho vysoce úspěšné sezóně, byl Drouin vybrán už v 1. kole jako 3. celkově týmem Tampa Bay Lightning. O několik dní později, dne 5. července, podepsal s tímto klubem tříletou nováčkovskou smlouvu. Nicméně se před sezónou 2013/14 nevešel na soupisku Lightning a tak byl poslán zpět do Mooseheads, kde odehrál celou sezónu. Během přípravného kempu Tampy Bay před ročníkem 2014/15 utrpěl Drouin zranění. Pár dní nato, 9. září 2014, potvrdilo vedení Lightning, že Drouin utrpěl mírnou zlomeninu v palci a bude chybět tři až čtyři týdny. Po uzdravení byl dne 16. října 2014 poslán do farmářské týmu Tampy Syracuse Crunch v American Hockey League (AHL), kde měl získat herní vytížení. Klub plánoval, že ho v AHL nechá do doby nejvýše dvou týdnů, i když bylo konstatováno, že by mohl být povolán do NHL ještě tímto časovým úsekem. Jen tři dny nato, byl povolán do prvního týmu, přičemž si za Crunch připsal ve 3 zápasech 1 branku a 2 asistence s kladnou bilancí plus/minus +4.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "S kanadským výběrem do 18 let triumfoval na Memoriálu Ivana Hlinky 2012, kde si připsal 5 asistencí. Následně se posunul do juniorské reprezentace, kde společně se svým spoluhráčem z Halifaxu Nathanem MacKinnonem absolvoval MSJ 2013 v ruské Ufě, kde s mužstvem skončil na 4. místě. Stejné umístění zopakoval i následující rok na juniorském šampionátu ve švédském Malmö. Dne 27. května 2016 jej kanadský trenér Todd McLellan zařadil v dodatečné nominaci na svou soupisku Výběru severoamerických hráčů do 23 let pro Světový pohár v ledním hokeji 2016 v Torontu. S týmem obsadil konečné 5. místo, když nedokázali postoupit ze skupiny. Na turnaji zaznamenal ve třech odehraných utkáních jediný bod za branku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jonathan Drouin (* 28. března 1995, Sainte-Agathe-des-Monts, Québec) je kanadský hokejový útočník hrající v severoamerické National Hockey League (NHL) za tým Montreal Canadiens, v roce 2013 ho draftovala ze 3. pozice Tampa Bay Lightning jako druhého nejvýše postaveného Kanaďana v tomto draftu.", "tgt_summary": "Jonathan Drouin (born March 28, 1995) is a Canadian professional ice hockey forward for the Montreal Canadiens of the National Hockey League (NHL). After a stellar 2012–13 season with the Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL)'s Halifax Mooseheads, in which he was named CHL Player of the Year and won the Memorial Cup, Drouin was selected by the Tampa Bay Lightning in the first round, third overall, of the 2013 NHL Entry Draft. On June 15, 2017, Drouin was traded to the Montreal Canadiens.", "id": 593925}
{"src_title": "Raphaël Guerreiro", "tgt_title": "Raphaël Guerreiro", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Caen.", "content": "Narodil se v Le Blanc-Mesnil, Seine-Saint-Denis portugalskému otci a francouzské matce. Hrál mládežnický fotbal pro tři kluby a v roce 2008 ve věku 14 let podepsal smlouvu ve Stade Malherbe Caen. Poté, co začal na seniorské úrovni s rezervním týmem, debutoval v sezoně 2012–2013. Byl také zvolen do týmu roku.", "section_level": 2}, {"title": "Lorient.", "content": "Dne 27. června 2013 se přesunul do Ligue 1, a to po podepsání čtyřleté smlouvy s FC Lorient. V týmu debutoval 10. srpna proti Lille OSC, hrál celých 90 minut a Lorient prohrál 0 – 1. 1. listopadu vstřelil svůj první gól za Lorient a otevřel tak skóre v zápasu proti držitelům titulu Paris Saint-Germain F.C., ale jeho tým nakonec utrpěl porážku 1 – 2. Sezonu ukončil se sedmi vstřelenými brankami a pomohl týmu odvrátit sestup.", "section_level": 2}, {"title": "Borussia Dortmund.", "content": "16. června 2016 ho získala Borussia Dortmund, kde Guerreiro podepsal čtyřletý kontrakt. Borussia měla údajně za fotbalistu zaplatit 12 mil. eur. Pod trenérem Thomasem Tuchelem byl primárně nasazován jako záložník.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Guerreiro přijal výzvu k reprezentaci Portugalska na úrovni do 21 let, kterou mu poslal trenér Rui Jorge a debutoval 21. března 2013 v domácí porážce 0 – 1 proti Švédsku. 7. listopadu 2014, přestože sotva uměl portugalsky, byl vybrán Fernandem Santosem pro kvalifikaci portugalské reprezentace na UEFA Euro 2016 na zápas proti Arménii a přátelské utkání s Argentinou.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2014 Guerreiro uvedl, že podporuje tým S.L. Benfica. Sníval také o tom, že bude hrát za Real Madrid a jeho vzorem byl Cristiano Ronaldo. Jeho portugalský trenér do 21 let, Rui Jorge, si ho pamatoval jako velmi introvertního člověka, částečně kvůli jeho jazykovým obtížím. Guerreiro byl vybrán do základní sestavy pro Euro 2016. Hned v prvním zápase hrál 90 minut a Portugalsko remízovalo 1 – 1 s Islandem na Saint-Étienne. Ve finále porazilo Portugalsko Francii 1 – 0. Během soutěže byl Guerreiro nominován na cenu pro mladého hráče turnaje, kterou nakonec získal jeho spoluhráč Renato Sanches. Navzdory zranění v sezoně byl Guerreiro vybrán pro Světový pohár FIFA 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Raphaël Adelino José Guerreiro (* 22. prosince 1993 Le Blanc-Mesnil) je profesionální portugalský fotbalista, který hraje za německý tým Borussia Dortmund a za Portugalský národní tým, hlavně jako levý krajní obránce, ale také jako levý záložník. Narodil se ve Francii a svoji kariéru začal v Caen. V roce 2013 podepsal smlouvu s Lorientem, ve kterém debutoval v Ligue 1. V červnu 2016 přestoupil do Borussie Dortmund. Guerreiro reprezentoval Portugalsko na úrovni do 21 let, poté na seniorské úrovni. Poprvé byl pozván do reprezentace v roce 2014. Byl součástí týmu na MS 2018 a na Euro 2016, které Portugalsko vyhrálo.", "tgt_summary": "Raphaël Adelino José Guerreiro (; born 22 December 1993) is a Portuguese professional footballer who plays for German club Borussia Dortmund and the Portuguese national team mainly as a left back but also as a left midfielder. ", "id": 105786}
{"src_title": "Bakerova řeka (Washington)", "tgt_title": "Baker River (Washington)", "src_document": [{"title": "Tok.", "content": "Řeka pramení v severní části národního parku Severní Kaskády. Nedaleko hory Mount Shuksan si vytváří vlastní údolí. Řeka pokračuje severozápadním směrem skrz příkré, ledovcové údolí a nabírá vody některých menších, ledovcových přítoků z obklopujících hor. Mnoho přítoků proudí z velké výšky, nikde se ale nevyskytují vodopády. Většina dolního toku se vyskytuje v podobě dvou velkých umělých jezer, která jsou částí hydroelektrického projektu Baker River. První jezero je 14 kilometrů dlouhé Bakerovo jezero, které bylo původně přírodní, než jeho úroveň zvedla hráz. Pod hrází se nachází jezero Lake Shannon, které je 12 kilometrů dlouhé. Na jeho jižním konci je další hráz. Po té zůstává řeka už nepřerušovaná s výjimkou malé rybářské hráze ve městě Concrete. Po zhruba dvou kilometrech od hráze na jezeře Lake Shannon řeka ústí do řeky Skagit. Většina Bakerova jezera se nachází v okrese Whatcom, stejně jako hráz na konci jezera. Dolní hráz, na konci jezera Lake Shannon už je v okrese Skagit. Obě hráze vlastní společnost Puget Sound Energy.", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní historie.", "content": "V řece Baker se nachází jediná stálá populace lososu nerka v povodí řeky Skagit. Washingtonské ministerstvo ryb a divokého života navíc zjistilo, že zdejší nerkové jsou od ostatních geneticky odlišní. V roce 1992 byl ale jejich stav vyhlášen jako kritický. Už o sedm let dříve se vrátilo do vod pouze 92 dospělých. Od devadesátých let se ale díky zákonům proti pytlačení a rybolovu populace zvýšila a v roce 2003 zde bylo napočítáno přes 20 tisíc jedinců. Výstavba umělých zařízení na řece ale postupně znemožnila rybám přístup k hornímu toku řeky. Už v roce 1896 postavil stát Washington na Bakerově jezeře sádku, která byla první pro lososy nerka. Zrušena byla v roce 1933. Přístup k hornímu toku řeky a k Bakerově jezeře znemožnila až výstavba dolní hráze v roce 1925. Konstrukce horní hráze v roce 1959 pak zaplavila okolní údolí a vylila i třecí místa lososů. Pod horní hráz se tedy později nainstalovala umělá třecí místa a v roce 1990 byla některá přidána i do potoku Sulphur Creek. Když se lososi vrací, aby se dostali do horního toku, jsou uvězněni pod dolní hrází a musejí čekat, než je lidé přepraví nahoru. V řece se vyskytují také jiné druhy ryb, například losos kisuč.", "section_level": 1}, {"title": "Přítoky.", "content": "Nejdůležitějšími přítoky řeky jsou (sestupně):", "section_level": 1}], "src_summary": "Baker River je přibližně 48 kilometrů dlouhá řeka a přítok řeky Skagit na severozápadě amerického státu Washington. Nachází se v oblasti Severních Kaskád, severně od Seattlu a východně od hory Mount Baker. Její povodí je zhruba 700 km2 rozsáhlé a nachází se především v národním parku Severní Kaskády. Řeka je posledním důležitým přítokem řeky Skagit před jejím ústím do Skagitského zálivu. Řeka protéká městem Concrete a leží na ni dvě vodní elektrárny, které vlastní společnost Puget Sound Energy, která zásobuje elektřinou město Seattle a zbytek regionu Pugetova zálivu.", "tgt_summary": "The Baker River is an approximately, southward-flowing tributary of the Skagit River in northwestern Washington in the United States. It drains an area of the high North Cascades in the watershed of Puget Sound north of Seattle, and east of Mount Baker. With a watershed of approximately in a complex of deep valleys partially inside North Cascades National Park, it is the last major tributary of the Skagit before the larger river reaches its mouth on Skagit Bay. The river flows through Concrete, Washington, near its mouth and has two hydroelectric dams owned by Puget Sound Energy.", "id": 1457213}
{"src_title": "Iwan Rheon", "tgt_title": "Iwan Rheon", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se Einir a Tomosovi Rheonovým ve městě Carmarthen. Má staršího bratra Aleda. Když mu bylo pět let, jeho rodina se přestěhovala do Cardiffu. Navštěvoval Ysgol Gyfun Gymraeg Glantaf a ve svých sedmnácti letech začal s hraním, když získal role ve školních divadelních představeních a zúčastnil se slavnosti National Eisteddfod of Wales, před tím, než studoval na London Academy of Music and Dramatic Art.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Herectví.", "content": "Ve svých sedmnácti letech měl svou první televizní roli ve velšském seriálu \"Pobol Y Cwm\". Hrál Macsena Whita, ale seriál později opustil, aby mohl studovat na Londýnské akademii múzických a dramatických umění. Jeho první významná divadelní role přišla ve hře Eight Miles High, která se v roce 2008 hrála v Royal Court Theatre v Liverpoolu. Později v roce 2008 byl obsazen do role Moritze Stiefla v londýnské produkci rockového muzikálu \"Probuzení jara\", který získal cenu Tony. Svou roli hrál od ledna 2009 v Lyric Hammersmith a po přemístění i v Novello Theatre, než byla v květnu 2009 derniéra, o pět měsíců dříve, než se plánovalo. Získal nominaci na What's On Stage Award v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli v muzikálu. V roce 2010 za své ztvárnění role získal cenu Laurence Oliviera v kategorii nejlepší mužský herecký výkon v muzikálu ve vedlejší roli. Ihned po muzikálu \"Probuzení jara\" byl obsazen do seriálu \"\". Seriál vyhrál cenu BAFTA a časopis 247 Magazine ho popsal jako \"směs Skins a Heroes\". Iwan hraje nervózního a plachého Simona Bellamyho, který získá schopnost neviditelnosti. 20. prosince 2011 oznámil přes sociální síť Twitter, že seriál opouští spolu se svou kolegyní ze seriálu, Antoniou Thomas. Hostoval jako Ben Theodore v komediálním seriálu \"Grandma's House\". V roce 2011 se také objevil ve finálové epizodě seriálu \"Tajný deník call girl\". Ve stejný rok byl nominován na cenu Golden Nymph v kategorii nejlepší herec v dramatickém seriálu za svou roli Simona Bellamyho v seriálu \"\". Od roku 2013 do roku 2016 hrál v seriálu \"Hra o trůny\" postavu jménem Ramsay Bolton. V roce 2017 bylo oznámeno, že si zahraje jednu z hlavních rolí v seriálu \"Inhumans\".", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "S psaním písní a zpíváním začal v šestnácti letech, když byl hlavní zpěvákem skupiny The Convictions, ale skupinu opustil, aby se mohl věnovat své herecké kariéře. V roce 2010 nahrál svoji první sólovou práci, EP nazvanou \"Tongue Tied\" v RAK Studios v Londýně. EP produkovali Jonathan Quarmby a Kevin Bacon a digitálně vyšlo v červnu 2010. V dubnu 2011 se do RAK Studios vrátil, aby nahrál svoje druhé EP \"Changing Times\". Opět ho produkovali Quarmby a Bacon a přidali se zde 3 doprovodní hudebníci. Changing Times vyšlo 10. října 2011. V únoru 2012 na rádiovém chatu s AWAL OnAir Radio Rheon oznámil, že právě pracuje na plném albu.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Rheon žije v Londýně se svojí přítelkyní Zoë Grisedale. Dvojici se narodilo dítě v srpnu 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Iwan Rheon (* 13. května 1985, Carmarthen, Wales, Spojené království) je velšský divadelní, filmový a televizní herec, zpěvák a skladatel. Vyhrál cenu Laurence Oliviera a absolvoval London Academy of Music and Dramatic Art.", "tgt_summary": "Iwan Rheon (, ; born 13 May 1985) is a Welsh actor, singer, and musician. He is known for his portrayals of Simon Bellamy in E4's \"Misfits\" and Ramsay Bolton in HBO's \"Game of Thrones\", as well as playing Mick Mars in the 2019 movie\" The Dirt\" based on Mötley Crüe. He has also appeared in \"Vicious\", \"Riviera\" and \"Inhumans\".", "id": 331588}
{"src_title": "MathJax", "tgt_title": "MathJax", "src_document": [{"title": "Princip.", "content": "MathJax je stažen zároveň s obsahem webu, prohledá stránku, zda obsahuje nějaké vzorce a postará se o zobrazení matematiky. MathJax tedy nepotřebuje žádné dodatečné instalace písem nebo softwaru na straně čtenáře. Jediné, co potřebuje, je podpora Javascriptu v prohlížeči, což mu umožňuje běžet i na mobilních zařízeních. MathJax může k zobrazení matematiky využít kombinací možností HTML a kaskádových stylů nebo využít podporu MathML v prohlížeči. Jakým způsobem bude matematika zobrazována, to závisí na možnostech prohlížeče, na písmech dostupných v čtenářově počítači a na nastavení. Od verze v2.0-beta je navíc zahrnuta možnost zobrazování pomocí SVG. V případě zobrazování pomocí HTML a CSS se MathJax snaží použít dostupná matematická písma, případně se u starších prohlížečů uchýlí k obrázkům. Pro nové prohlížeče, které podporují webová písma, MathJax stáhne přes web potřebná písma z předpřipraveného souboru. Pro prohlížeče nepodporující stahování písem MathJax zkusí najít použitelná písma v čtenářově systému. Pokud se ani to nepodaří, MathJax stáhne v potřebných případech obrázky patřičných symbolů. Chování je navíc konfigurovatelné, je možné zapnout či vypnout stahování písem, použití místních písem i použití obrázkového písma. MathJax umí zobrazit matematické výrazy napsané podle pravidel LaTeXu nebo MathML. Vzhledem k tomu, že MathJax je určený pouze pro zobrazování matematických výrazů, zatímco LaTeX je určený pro sazbu celých dokumentů, nejsou podporovány všechny LaTeXové konstrukce – pouze ty, které sází matematiku.", "section_level": 1}, {"title": "Kompatibilita s prohlížeči.", "content": "V nejpoužívanějších prohlížečích funguje MathJax dobře. Příklady takových prohlížečů jsou: Internet Explorer 6, Mozilla Firefox 3, Google Chrome 0.3, Safari 2.0 nebo Opera 9.5. Některé starší verze zmíněných prohlížečů fungují, ale nepodporují webová písma, takže se MathJax uchýlí k obrázkům. Plný výpis kompatibility s prohlížeči je k disposici na stránkách MathJaxu.", "section_level": 1}, {"title": "Kompatibilita s publikačními systémy.", "content": "MathJax je možné doinstalovat do řady populárních publikačních systémů, například MediaWiki, Drupalu, WordPressu a Joomla!.", "section_level": 1}, {"title": "Podpora TeXu.", "content": "MathJax umí zpracovat příkazy matematického prostředí LaTeXu. Navíc jsou skrze rozšíření podporovány i příkazy AMS-LaTeXu. MathJax také podporuje TeXová makra a některé formátovací příkazy jako \\color (\"barva\") nebo \\underline (\"podtržení\").", "section_level": 1}, {"title": "Podpora MathML.", "content": "Ve verzi beta 2 přidal MathJax částečnou podporu pro MathML 2.0 (a některé konstrukce MathML 3.0), přičemž podporuje pouze prezentační MathML.", "section_level": 1}], "src_summary": "MathJax je javascriptová knihovna pro zobrazování matematických výrazů a rovnic ve webových prohlížečích za pomoci LaTeXu a MathML. Jedná se o multiplatformní a otevřený software, je uvolněna pod licencí Apache license. ", "tgt_summary": "MathJax is a cross-browser JavaScript library that displays mathematical notation in web browsers, using MathML, LaTeX and ASCIIMathML markup. MathJax is released as open-source software under the Apache License. ", "id": 1970839}
{"src_title": "Jamie Oleksiak", "tgt_title": "Jamie Oleksiak", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Juniorská kariéra.", "content": "Svou juniorskou kariéru nastartoval v lize United States Hockey League, kde působil od roku 2008 do roku 2010 za tým Chicago Steel, později za Sioux Falls Stampede. Poté studoval rok v Northeastern University, hrál za jejich hokejový tým v soutěži Hockey East. V roce 2011 byl první volbou draftu NHL týmem Dallas Stars ze 14., místa. Sezonu 2011/12 začínal v juniorské lize OHL působící v týmu Saginaw Spirit. V průběhu základní části přestoupil k soupeři Niagara IceDogs, za které dokončil ročník. S Niagara IceDogs se dostal do finále playoff o J. Ross Robertson Cup, byli poražený týmem London Knights 1:4 na zápasy.", "section_level": 2}, {"title": "Seniorská kariéra.", "content": "První krůčky za seniorský hokej udělal na farmě Dallasu v Texas Stars, kvůli výluce v NHL 2012/13. Za dobré výkony si v průběhu sezony zahrál v AHL All-Star Game. Po skončení výluky debutoval v NHL 1. února 2013 za Dallas Stars proti Phoenix Coyotes. V zápase odehrál přes patnáct minut a vystřelil jednou na branku. Následující ročník strávil převážně na farmě v Texasu. S týmem se probojovali do playoff a získali historický první Calderův pohár. Sezonu 2014/15 strávil střídavě mezi NHL a AHL. Kvůli zranění musel vynechat převážnou část sezony 2015/16.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V roce 2009 se zúčastnil s americkou reprezentací turnaj Memoriál Ivana Hlinky. Později se rozhodl reprezentovat kanadskou reprezentaci. V roce 2012 byl nominován do turnaje mistrovství světa juniorů v ledním hokeji. S týmem získali bronzové medaile, bodově se však neprosadil.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jamieson Oleksiak (* 21. prosince 1992 v Toronto, Ontario) je kanadský hokejový obránce, hrající v zámořské NHL za tým Dallas Stars.", "tgt_summary": "Jamieson Oleksiak (born December 21, 1992) is a Canadian ice hockey defenceman currently playing for the Dallas Stars of the National Hockey League (NHL). Oleksiak was selected 14th overall in the first round of the 2011 NHL Entry Draft by the Stars, the highest draft choice in Northeastern University's history.", "id": 71493}
{"src_title": "Romeo a Julie (opera)", "tgt_title": "Roméo et Juliette", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Romeo a Julie je velká opera o pěti dějstvích. Její děj se odehrává ve Veroně ve 14. století.", "section_level": 1}, {"title": "První dějství.", "content": "Na maškarní bál pořádaný v domě šlechtického rodu Capuletů u příležitosti narozenin Julie se vloudí i Romeo a Mercutio - dva členové rodu Monteků, který je s Capulety znepřátelen. Romeo se na první pohled zamiluje do Julie, ona do něj ostatně také. Romea poznáná Juliin bratranec Tybalt a málem dochází k bitce, kterou však zažehnává hostitel a hlava rodu Capuletů - Juliin otec.", "section_level": 2}, {"title": "Druhé dějství.", "content": "Romeo, skrytý v Capuletově zahradě, vyznává Julii lásku. Navzdory pronásledování ze strany Capuletů se Romeovi podaří dohodnout s Julií na tajném sňatku.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí dějství.", "content": "Romeo a Julie jsou tajně oddáni františkánským mnichem Lorenzem, který doufá, že sňatek usmíří znepřátelené rody. Brzy na to ale dochází k vyostření konfliktu - dojde k souboji mezi Mercutiem a Tybaltem. Romeo se marně snaží zabránit boji, ve kterém Mercutio nakonec umírá. Romea přítelova smrt rozčílí, sám se dává do boje s Tybaltem a zabíjí ho. Jako trest dostává Romeo jeden den na opuštění města.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrté dějství.", "content": "Romeo před odchodem do vyhnanství stráví noc u Julie, nad ránem se s ní loučí a odchází do vyhnanství. Julie má být podle posledního Tybaltova přání provdána za jeho přítele Parise. Prosí o pomoc bratra Lorenza a ten jí dává kapky navozující stav strnutí podobný smrti - předpokládá, že domněle mrtvou Julii uloží do rodinné hrobky a on ji pak spolu s Romeem vysvobodí. Julie kapky požije při zahájení svatebního obřadu a klesá k zemi - všichni její příbuzní předpokládají, že spáchala sebevraždu.", "section_level": 2}, {"title": "Páté dějství.", "content": "Lorenzo přichází k hrobce, ale Romeo dohodnutou schůzku nestihne, zdrží ho další spor mezi Monteky a Capulety. Jen co Lorenzo odejde, dorazí na místo konečně i Romeo. Netuší nic o podstatě Lorenzova plánu, takže považuje Julii za mrtvou a otráví se jedem, který má čirou náhodou zrovna u sebe. Julie později procitá ze strnulosti a vidí u hrobky Romeovu mrtvolu. Páchá sebevraždu podruhé, tentokrát již doopravdy - probodne se Romeovou dýkou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Romeo a Julie (v originále Roméo et Juliette) je název opery Charlese Gounoda z roku 1867. Autory libreta jsou Jules Barbier a Michel Carré na motivy stejnojmenné divadelní hry Williama Shakespeara.", "tgt_summary": "Roméo et Juliette (\"Romeo and Juliet\") is an opera in five acts by Charles Gounod to a French libretto by Jules Barbier and Michel Carré, based on \"Romeo and Juliet\" by William Shakespeare. It was first performed at the Théâtre Lyrique (Théâtre-Lyrique Impérial du Châtelet), Paris on 27 April 1867. This opera is notable for the series of four duets for the main characters and the waltz song \"\"Je veux vivre\"\" for the soprano.", "id": 908018}
{"src_title": "Slavík (opera)", "tgt_title": "The Nightingale (opera)", "src_document": [{"title": "Vznik opery.", "content": "Stravinskij začal operu komponovat v roce 1908, po dokončení 1. jednání v roce 1909 však práci přerušil. Důvodem byla lákavá nabídka spolupráce s choreografem Sergejem Ďagilevem a jeho souborem Ballets Russes, jejímiž plody jsou tři Stravinského vůbec nejproslulejší skladby, balety Pták Ohnivák (1910), Petruška (1911) a Svěcení jara (1913), které pak zásadním způsobem ovlivnily vývoj moderní evropské vážné hudby. K rozpracovanému Slavíkovi se Stravinskij vrátil teprve v roce 1913 díky objednávce ruského režiséra Alexandra Sanina, který zamýšlel dílo uvést v nově založeném, vzápětí však zrušeném Moskevském svobodném divadle. Přestože byl Slavík komponován v ruštině pro ruskou premiéru, poprvé byl uveden v Paříži. V roce 1962 Stravinskij partituru Slavíka v několika detailech revidoval.", "section_level": 1}, {"title": "Světová premiéra.", "content": "Pařížská premiéra se konala 26. května 1914 v Théâtre National de l'Opéra v Paříži v režii a choreografii Borise Romanova, hudebním nastudování dirigenta Pierra Monteuxe a se sólisty a orchestrem Ďagilevova souboru Ballets Russes. Scénu a kostýmy navrhl (stejně jako pro Petrušku) Ďagilevův výtvarník Alexandre Benois. Romanov zvolil pro svou inscenaci ve své době neobvyklé řešení - zpěváci byli umístěni spolu s hudebníky do orchestřiště a na jevišti byly postavy tančeny a mimovány.", "section_level": 1}, {"title": "Další provedení.", "content": "V červenci 1914 hostoval Ďagilevův soubor s pařížskou inscenací Slavíka v Londýně. V lednu 1916 vznikla v Petrohradě přelomová avantgardní inscenace ruského režiséra Vsevoloda Mejercholda, která se vyznačovala antinaturalismem a konstruktivismem. Mejercholdovou inscenací byla ovlivněna i německá premiéra Slavíka v roce 1923 v Mannheimu za řízení Ericha Kleibera. Premiéra v českých zemích se konala v Novém německém divadle v Praze dne 28. května 1935 v režii Renata Monda a pod taktovkou Fritze Zweiga. V češtině jej uvedlo Národní divadlo v Brně (premiéra 20. května 1937, budova Divadla Na hradbách). První uvedení v pražském Národním divadle bylo plánováno na rok 2010. Po rozpočtových škrtech bylo divadlo nuceno provést operu pouze koncertně. Dílo nastudoval dirigent Tomáš Netopil a v hlavní roli vystoupila ruská sopranistka Olga Trifonova. Premiéra opery se v Národním divadle konala v říjnu 2015, 22. (1. premiéra) a 23. (2. premiéra). V roli Slavíka se představila pěvkyně Olga Jelínková. Opera \"Slavík\" byla uvedena spolu s operou Petra Iljiče Čajkovského \"Jolanta\" v hudebním nastudování britského dirigenta Jana Latham-Koeniga a v režii Dominika Beneše.", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První jednání.", "content": "V noci před svítáním si na pobřeží zpívá rybář svou píseň. Čeká jako každou noc na slavíka, aby pookřál při jeho zpěvu, a slavík skutečně přilétá. Jeho zpěv však přeruší příchod dvořanů, které sem přivádí kuchařka z císařského paláce. Císař se doslechl o kráse slavičího zpěvu a zatoužil ho mít ve svém paláci, dvořané tedy nedočkavě slídí po neznámém ptáku. Kromě kuchařky ho totiž nikdy nikdo neslyšel, a tak si jeho zpěv pletou s bučením krávy či s kvákáním žab. Když se slavík konečně objeví, dvořané jsou zklamáni – tak nádherný hlas a takový obyčejný ptáček... Císařův rozkaz je nicméně třeba splnit a slavík přijímá pozvání ke dvoru.", "section_level": 2}, {"title": "Druhé jednání.", "content": "V císařově porcelánovém paláci je veliký shon. Vše je třeba vyzdobit lampiony a zvonečky, chystá se slavnostní předání slavíka císařovi. Jistě je obrovský a blýská se jako diamant, když po něm císař touží! Ale kuchařka vysvětluje, že krása slavíka spočívá v něčem jiném. Jeho zpěv totiž dokáže v člověku probudit cit a dojmout až k slzám. Hřmotný čínský pochod ohlašuje císaře. Slavík je představen a vyzván ke zpěvu. Jeho píseň císaře ohromí. Rozhodne se darovat slavíkovi svůj zlatý střevíc. Odměnou pro slavíka však byly již císařovy slzy. Vtom jsou uvedeni tři japonští vyslanci, kteří císaři předávají dar od jejich panovníka – umělého slavíka. Jeho mechanický zpěv je ihned císaři předveden. Císař se shání znovu po skutečném slavíkovi a zjišťuje, že ten mezitím zmizel. Vyhostí ho proto za hranice své říše a umělému slavíkovi vyhrazuje čestné místo na svém nočním stolku.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí jednání.", "content": "Po čase se císař vážně roznemohl. Přicházejí k němu přízraky jeho skutků, ty jediné ho nikdy neopustí. Císař chce slyšet hudbu. To slyší slavík a přilétá, aby císaře znovu potěšil. Zazpívá nádhernou píseň, která dojme i samu smrt stojící opodál. Slavík ji žádá, aby císaři vrátila odňaté znaky jeho moci. Smrt je okouzlena slavičím zpěvem a souhlasí. Císař znovu nabízí slavíkovi odměnu, ten ji ale znovu odmítá. V domnění, že již císař zemřel, přicházejí za ním jeho dvořané. Najdou však císaře zdravého a v plné síle. Příběh pak uzavírá rybář svou písní o ptácích, kteří jsou posly nebes.", "section_level": 2}, {"title": "Charakteristika díla.", "content": "Andersenova literární předloha založená na fantastických, exotických a symbolických motivech a nesená zároveň v lehké nadsázce a jemné, avšak citelné ironii konvenovala estetice impresionismu a secese, kterou na počátku 20. století řada autorů stále ctila. Všechny charakteristické prvky literární předlohy se Stravinskij a Mitusov snažili v libretu zachovat a ve Stravinského zhudebnění pak byly ještě dále rozvinuty. Ve struktuře libreta a částečně i v jeho zhudebnění bývá poukazováno také na předchozí vliv pozdních fantastických oper Nikolaje Rimského-Korsakova. Významný časový předěl mezi kompozicí prvního a obou zbývajících jednání zásadně ovlivnil podobu opery a vytvořil její zvláštní dvojí tvář, která je na tomto díle ceněna. Stravinského kompozice baletů Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara jsou totiž zásadním mezníkem ve vývoji autorova stylu, který se posunul směrem k expresionismu, k příkrým harmoniím a intonacím, drsnějším zvukovým barvám a divoké rytmice. Tyto prvky se v hojné míře uplatňují právě od počátku 2. jednání opery Slavík, které začal Stravinskij psát až v roce 1913. Tento zlom a kontrast velmi vhodně zapadl do dramaturgie rozpracované opery a autor toho patřičně využil – právě 2. jednání totiž zobrazuje vyumělkovaný svět císařského dvora, kde je krása věcí diktátu, nikoli svobody a přirozeného citu. Hned od počátku 2. jednání zapojuje autor do hry celý složitý arzenál moderní symfonické instrumentace. Zobrazení císařské pompéznosti dosahuje vrcholu v instrumentálním Čínském pochodu, který ohlašuje příchod panovníka. Podobně jako v 1. jednání kreslí Stravinskij hudebními prostředky klidnou atmosféru lesa a podmanivý zpěv slavíka, inspiruje se ve 2. jednání přímo čínským koloritem, a to jak v instrumentaci, tak v použití pentatonické stupnice, respektive v užívání pouze celotónových postupů. Ty vytvářejí drsný, neuhlazený zvukový dojem, zatímco chromatické, půltónové slavičí intonace vnášejí do hudby zpět vláčnost a jemnocit. Ve 3. jednání se hudebně-dramatické zpracování vrací k jemné lyrice a volnějšímu spádu 1. jednání. Dílo uzavírá tentýž zpěv rybáře za scénou, který se ozývá také na počátku opery a na konci 1. a 2. jednání. Role Slavíka, psaná pro lyrický koloraturní soprán, patří ve svém hlasovém oboru k technicky nejnáročnějším partům celé operní literatury. Kromě zvolna plynoucích, podmanivých lyrických zpěvů obsahuje role řadu vokalíz, napodobujících slavičí zpěv a založených na extrémně vysokých, intonačně i artikulačně obtížných koloraturách a figuracích. Ústředním hudebním číslem je z tohoto hlediska \"Píseň slavíka\" ve 2. jednání, zakončená tónem f3. Hlasová ekvilibristika Slavíka je však pojata v souladu s charakterem této postavy jemně a hravě a technická stránka partu nikdy nevystupuje samoúčelně do popředí posluchačovy pozornosti.", "section_level": 1}, {"title": "Instrumentace.", "content": "Stravinskij pro svou časově nerozsáhlou operu předepisuje velký operní orchestr doplněný o řadu speciálních nástrojů. Orchestr je sestaven takto: pikola, 2 flétny, 2 hoboje, anglický roh, 3 klarinety, basklarinet, 2 fagoty, kontrafagot, 4 lesní rohy, 4 trubky, 3 trombony, tuba, tympány, zvony, triangl, tamburína, činely, velký buben, tam tam, klavír, celesta,mandolína, kytara, 2 harfy a smyčcové nástroje.", "section_level": 1}, {"title": "Samostatná hudební čísla.", "content": "Opera Slavík není psána jako tradiční \"číslová\" opera (sestavená z hudebně samostatných částí), přesto se v ní vyskytuje několik relativně oddělených a ucelených vokálních či instrumentálních „čísel“.", "section_level": 1}, {"title": "Odvozené skladby.", "content": "Z Ďagileovova podnětu vytvořil Stravinskij z hudby ke Slavíkovi instrumentální suitu \"Zpěv slavíka\" (Chant du Rossignol). Její premiéra se konala v Ženevě 6. prosince 1919. Suita je sestavena ze dvou trojic kontrastních částí: \"Presto – Andantino – Presto\" a \"Čínský tanec – Zpěv slavíka – Hra mechanického slavíka\". V roce 1920 provedl tuto suitu Ďagilevův soubor Ballets Russes scénicky v choreografii Leonida Mjasina a hudebním nastudování Ernesta Ansermeta. Výpravu k této inscenaci vytvořil Henri Matisse. Rybářova píseň a Píseň slavíka se objevily v roce 1923 jako dvojice písní s doprovodem orchestru. V roce 1932 vznikla Stravinského úprava \"Písně slavíka\" a \"Hry mechanického slavíka\" pro housle a klavír.", "section_level": 1}], "src_summary": "Opera Slavík (; ) je operní prvotina ruského hudebního skladatele Igora Stravinského. Dílo je označeno jako „hudební pohádka o třech dějstvích“, jedná se však spíše o operní „jednoaktovku“ s dobou trvání přibližně 50 minut. Libreto napsal skladatel ve spolupráci se svým přítelem Stěpanem Mitusovem. Předlohou se jim stala známá pohádka \"Slavík\" Hanse Christiana Andersena o čínském císaři, který zatouží po zpěvu obyčejného slavíka. Stravinského opera vznikala ve dvou fázích, 1908-9 a 1913-14, a její premiéra se konala 26. května 1914 v Théâtre National de l'Opéra v Paříži. Po hudební stránce je opera pozoruhodná spojením impresionistických a expresionistických postupů a je zároveň dokladem autorova stylového vývoje ve druhé dekádě 20. století.", "tgt_summary": "The Nightingale (Russian: Соловей – \"Solovyei\"; French: \"Le Rossignol\") is a Russian \"conte lyrique\" in three acts by Igor Stravinsky. The libretto, based on the 1843 tale \"The Nightingale\" by Hans Christian Andersen, was written by the composer and Stepan Mitusov. It was first performed on 26 May 1914 by the Ballets Russes at the Palais Garnier in Paris. ", "id": 2097096}
{"src_title": "Nařízení EU v oblasti dřeva", "tgt_title": "European Union Timber Regulation", "src_document": [{"title": "European Union Regulation.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kontext.", "content": "Nezákonná těžba dřeva – těžba dřeva způsobem, který porušuje zákony nebo právní předpisy v zemi těžby – má závažné hospodářské, environmentální a sociální dopady na některé velmi cenné lesy, které na světě zbývají, a na komunity, které jsou na nich závislé. Má za následek ztrátu příjmů, kazí úsilí zákonných hospodářských subjektů a souvisí s odlesňováním, ztrátou biologické rozmanitosti a emisemi skleníkových plynů. Je rovněž spojena se spory o pozemky a zdroje a odnímání práv místním komunitám. EU je důležitým vývozním trhem pro země, v nichž jsou velmi závažné úrovně nezákonnosti a špatné správy v oblasti lesnictví. Uváděním dřeva a dřevařských výrobků, které potenciálně pocházejí z nezákonných zdrojů, na trh EU, země EU v zásadě podporují nezákonnou těžbu dřeva. S cílem tento problém vyřešit vytvořila EU v roce 2003 akční plán http://www.euflegt.efi.int/portal/ FLEGT (Prosazování práva, správa a obchod v lesnictví), který poskytuje řadu opatření pro vytlačení nezákonně těženého dřeva z trhů, vylepšení dodávek zákonného dřeva a zvýšení poptávky po zodpovědných dřevařských výrobcích. Dvěma klíčovými prvky akčního plánu jsou EUTR a dobrovolné dohody o partnerství (obchodní dohody se zeměmi vyvážejícími dřevo, které přispívají k tomu, že se nezákonně těžené dřevo neuvádí na evropský trh).", "section_level": 2}, {"title": "Přehled.", "content": "S cílem celosvětově bojovat proti nezákonné těžbě dřeva EUTR zakazuje uvádění nezákonně vytěženého dřeva a výrobků z tohoto dřeva na trh EU. EUTR dělí ty, kdo obchodují se dřevem a dřevařskými výrobky, do dvou kategorií – hospodářské subjekty a obchodníci. Každá z kategorií má své povinnosti. Hospodářské subjekty – definované v nařízení jako subjekty, které poprvé uvádějí dřevo nebo dřevařské výrobky na trh EU – mají povinnost provádět „náležitou péči“. Obchodníci – definovaní v EUTR jako ti, kdo prodávají nebo nakupují dřevo nebo dřevařské výrobky, které již byly uvedeny na trh EU – mají povinnost vést informace o svých dodavatelích a zákaznících, aby je bylo možné snadno vysledovat.", "section_level": 2}, {"title": "Systém náležité péče.", "content": "Při uvádění dřeva nebo dřevařských výrobků na trh EU mají hospodářské subjekty povinnost vést \"systém náležité péče\", aby minimalizovaly nebezpečí, že budou obchodovat s nezákonně vytěženým dřevem nebo dřevařskými výrobky zhotovenými z nezákonně vytěženého dřeva. Vzor pro zavedení \"systému náležité péče\" pro obce, ostatní vlastníky pozemků a pro dovozce ze zemí mimo EU naleznete na: http://www.uhul.cz/nase-cinnost/narizeni-o-dreve/eutr/system-nalezite-pece. Jinými slovy to znamená, že musí zavést systém řízení rizika se třemi prvky: Hospodářské subjekty si mohou vytvořit vlastní systém náležité péče nebo použít systém vyvinutý kontrolní organizací.", "section_level": 2}, {"title": "Rozsah výrobků.", "content": "Toto nařízení se vztahuje na dřevo i na dřevařské výrobky vyrobené v EU a dovezené odjinud. Zahrnuté výrobky: výrobky z fošen, podlahové krytiny, překližka, buničina a papír atd. Recyklované výrobky a potištěný papír, jako například knihy, časopisy a noviny, nejsou zahrnuty. Dřevo a dřevařské výrobky, na něž se vztahuje platná licence FLEGT nebo povolení CITES, jsou považovány za vyhovující požadavkům EUTR. Vyčerpávající seznam výrobků, na něž se zákon vztahuje, je uveden v příloze EUTR: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32010R0995:CS:NOT EUTR se nevztahuje na jednotlivce, kteří prodávají nebo nakupují dřevo nebo dřevařské výrobky pro své osobní použití.", "section_level": 2}, {"title": "Uplatňování.", "content": "Nařízení EU v oblasti dřeva je závazné v každé zemi EU. Zákonodárný orgán v každé zemi stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce, aby bylo nařízení dodržováno. V každé zemi je příslušný orgán, který koordinuje prosazování nařízení. Příslušný orgán ve vaší zemi naleznete zde: https://web.archive.org/web/20130124004902/http://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/list_competent_authorities.pdf", "section_level": 2}, {"title": "Sekundární legislativa.", "content": "Dne 23. února 2012 Evropská komise přijala Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 363/2012 pro uzákonění pravidel pro uznávání kontrolních organizací a odejímání takových uznání. Evropská komise dále dne 6. července 2012 přijala Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 607/2012 s cílem zajistit, aby bylo nařízení jednotně uplatňováno po celé EU. Toto prováděcí nařízení uvádí podrobnosti o opatřeních pro posouzení rizik a zmírnění rizika, která jsou součástí „systému náležité péče“, a také o četnosti a povaze kontrol kontrolních organizací prováděných příslušnými orgány členských států.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky přijaté dne 20. října 2010 a uveřejněné v Úředním věstníku z 12. listopadu 2010 ÚHÚL je pověřenou osobou podle § 10 zákona č. 226/2013 Sb., o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh, který do českého právního řádu převádí tzv. Nařízení EU o dřevě. http://www.uhul.cz/nase-cinnost/narizeni-o-dreve/ Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 363/2012 a Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 607/2012 Internetové stránky pro nařízení EU v oblasti dřeva http://ec.europa.eu/eutr2013/ Text nařízení EU v oblasti dřeva – Evropská komise http://ec.europa.eu/environment/forests/timber_regulation.htm Shrnutí nařízení EU v oblasti dřeva http://ec.europa.eu/environment/forests/timber_regulation.htm#products Pokyny pro nařízení EU v oblasti dřeva http://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/guidance_document.pdf Leták o nařízení EU v oblasti dřeva http://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/EUTR_Leaflet_CS.pdf FLEGT http://www.euflegt.efi.int/portal/ CITES http://www.cites.org/", "section_level": 2}], "src_summary": "Nařízení EU v oblasti dřeva (EUTR – nařízení (EU) č. 995/2010) je nařízení Evropské unie ze dne 20. října 2010, které zakazuje obchodování s nezákonně vytěženým dřevem a dřevařskými výrobky v EU. Zakazuje uvádění nezákonně vytěženého dřeva a výrobků z tohoto dřeva na trh EU a stanoví povinnosti hospodářských subjektů. Nařízení se vztahuje na všechny členské státy EU od 3. března 2013.", "tgt_summary": "The European Union Timber Regulation (EUTR) aims to counter illegal logging and associated trade in timber and timber products in the member states of the European Union, and ultimately contribute to sustainable management of forests and reduced emissions from deforestation and forest degradation beyond EU borders. The EUTR establishes obligations on 'operators' who place timber and timber products on the market and on 'traders' who buy or sell timber or timber products already on the internal market. ", "id": 2463466}
{"src_title": "Peter Bryan Wells", "tgt_title": "Peter Bryan Wells", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se 12. května 1963 v Tulse. Na kněze byl vysvěcen 12. července 1991 a byl inkardinován do diecéze Tulsa. Svá studia filosofie dokončil na \"Saint Meinrad Seminary College\" v Indianě, kde studoval Lauretiho v umění. Poté dále studoval teologii jako student Severoamerické papežské koleje v Římě. Roku 1990 získal na Papežské Gregoriánské univerzitě titul bakaláře teologie, později na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny získal licentiát z teologie (1992). Na Papežské Gregoriánské univerzitě získal licentiát a doktorát z kanonického práva (1998 a 1999). Současně byl studentem Papežské církevní akademie. Po vysvěcení zastával následující pozice: farní vikář Katedrály Svaté Rodiny Nazaretské v Tulse, zvláštní sekretář biskupa Tulsy a vikář pro diecézní náboženskou výchovu. Dne 1. července 1999 vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce. Pracoval na apoštolské nunciatuře v Nigérii a od roku 2002 v Sekci pro všeobecné záležitosti Státního sekretariátu. Kromě své rodné angličtiny ovládá italštinu, francouzštinu, němčinu a španělštinu. Dne 16. července 2009 byl jmenován asesorem Pro všeobecné záležitosti Státního sekretariátu. V této funkci nahradil Gabriela Giordana Cacciu který byl ve stejný den jmenován apoštolským nunciem v Libanonu. Papež František jej chirografem jmenoval sekretářem pěti členů papežské komise zodpovědné za šetření na Institutu pro skutky zbožnosti. Předsedou komise je kardinál Raffaele Farina, členem komise je kardinál Jean-Louis Tauran, biskup Juan Ignacio Arrieta Ochoa de Chinchetru je koordinátorem, Mons. Alfred Xuereb je delegátem komise a poslední členkou je profesorka Mary Ann Glendon. V současné době je také předsedou Výboru pro finanční zabezpečení. Dne 9. února 2016 jej papež František jmenoval titulárním arcibiskupem z Marcianopolis a apoštolským nunciem Botswaně a v Jihoafrické republice. Dne 13. února 2016 byl jmenován apoštolským nunciem v Lesothu a Namibii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mons. Peter Bryan Wells (* 12. května 1963, Tulsa) je americký římskokatolický kněz, arcibiskup a apoštolský nuncius v Botswaně, Jihoafrické republice, Lesothu a Namibii.", "tgt_summary": "Peter Bryan Wells (born May 12, 1963) is an American prelate of the Catholic Church who has spent his career in the diplomatic service of the Holy See. He has worked in Rome in the administration of the Secretariat of State and in foreign postings. He has been an archbishop and a nuncio since 2016.", "id": 1030333}
{"src_title": "McDonnell XF-88 Voodoo", "tgt_title": "McDonnell XF-88 Voodoo", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Impulsem pro vývoj XP-88 byl požadavek USAAF na vývoj nového dálkového eskortního stíhače z roku 1946. Letoun měl být proudovou náhradou osvědčeného typu North American P-51 Mustang. Byl požadován dolet 1450 km a vysoké výkony. Práce na letounu, označeném Model 36, začaly 1. dubna 1946. Už 20. června 1946 USAF objednalo stavbu dvou prototypů XP-88. Voodoo byl dolnoplošník s šípovým křídlem s úhlem 35°. Dva motory byly ve spodní části trupu a vstupy vzduchu do nich byly v kořenech křídel. Trysky motorů ústily na zádi pod ocasními plochami. Prototypy měly motory \"XJ34\", ovšem sériové kusy měly pohánět motory Westinghouse \"J46\" o tahu 26,33 kN. Letoun nenesl radar a v jeho přídi měla být baterie šesti 20mm kanónů M39. Prvním let prototypu XP-88 byl 28. říjen 1948. Letoun neměl ani přídavné spalování, ani výzbroj. Ukázalo se, že letoun je podmotorovaný a druhý prototyp, označený XF-88A byl vybaven přídavným spalováním. Ten vzlétl 26. dubna 1949 a i druhý prototyp byl později stejně upraven. V soutěži o nový stíhač se XF-88 utkal s projekty Lockheed XF-90 a North American XF-93. V soutěži byl ještě před letovými testy vybrán XF-93, ale jeho sériová výroba nakonec nebyla objednána. Když v létě 1950 došlo k porovnání letounů za letu, XF-88 zvítězil, ale USAF přehodnotilo svůj postoj k projektu a dálkové stíhače již nepotřebovalo. McDonnell pak uvažoval o palubní verzi, dvoumístné cvičné verzi, anebo o průzkumném XF-88, nic takového ale nebylo realizováno. První prototyp pak byl upraven na XF-88B. Dostal do přídě navíc turbovrtulový motor, byl testován v roce 1956. Při zkouškách jako vůbec první vrtulový letoun mírně překročil rychlost zvuku. Oba prototypy byly v roce 1958 sešrotovány. McDonnell ve vývoji stroje této koncepce pokračoval. Jejím zvětšením vznikl McDonnel F-101 Voodoo, který vstoupil do služby 29. září 1954.", "section_level": 1}], "src_summary": "McDonnell XF-88 Voodoo byl dvoumotorový proudový dálkový eskortní stíhač, vyvíjený pro americké letectvo. Přestože samotný F-88 nebyl sériově vyráběn, stal se základem pro konstrukci úspěšného stíhače McDonnell F-101 Voodoo.", "tgt_summary": "The McDonnell XF-88 Voodoo was a long-range, twin-engine jet fighter aircraft with swept wings designed for the United States Air Force. Although it never entered production, its design was adapted for the subsequent supersonic F-101 Voodoo.", "id": 1399108}
{"src_title": "FlixBus", "tgt_title": "Flixbus", "src_document": [{"title": "Zásluhy společnosti DeinBus.", "content": "Od roku 1934 existoval v Německu zákon, který neumožňoval, aby se na trhu objevila firma konkurující železniční společnosti Deutsche Bahn. Ta tak v Německu držela monopol. Zákon téměř zakázal jakoukoliv dálkovou autobusovou dopravu a měl za úkol ochránit státní železniční společnost před konkurencí. To se mu dlouhou dobu dařilo. Zlom přišel až v březnu roku 2009, kdy tři mladí studenti Christian Janisch, Alexander Kuhr a Ingo Mayr-Knoch začali hledat způsob, jak zákon obejít. Rádi totiž cestovali dálkovými autobusy po Evropě a uvědomili si, že v Německu takovou možnost lidé nemají. Podrobně prostudovali celý zákon a našli v něm mezeru. Zákon totiž výrazně neomezoval příležitostnou autobusovou dopravu. Zastaralý zákon též nepočítal s rozmachem moderních technologií a tedy i s rozmáhajícím se trhem se sdílených službami. Právě na těchto dvou bodech studenti vystavěli svůj nový byznys a 4. prosince 2009 poprvé vyrazili na první \"zájezdovou\" cestu mezi Frankfurtem a Kolínem nad Rýnem. V autobuse nabídli za 12,5 euro spolujízdu dalším desítkám cestujících. Pro porovnání je zajímavé uvést skutečnost, že srovnatelná jízdenka na vlak by stála kolem 64 eur. Díky tomu se jejich služba spolujízdy stala brzo populární.", "section_level": 1}, {"title": "Pyrhovo vítězství DeinBusu.", "content": "Vznik těchto služeb se samozřejmě nelíbil společnosti Deutsche Bahn, která správně odtušila, že další rozvoj DeinBusu a podobných služeb může ohrozit její monopol. Podala tak na společnost DeinBus žalobu. Ta však vyvolala opravdu silný zájem medií a mezi veřejností se začalo diskutovat, zda není čas zastaralý zákon změnit. Trojici studentů totiž dal sice soud za pravdu a ti tak nadále rozvíjeli své služby, ale zákon stále platil. Tlak veřejnosti na změnu nepolevoval, až se nakonec roku 2012 německá vláda rozhodla přepracovat celý zákon o přepravě osob. Již na začátku následujícího roku začal platit nový zákon, který umožňoval vznik soukromých vnitrostátních dálkových autobusových linek. Dein Bus vyhrál a měl volnost pro svůj rozvoj. Příležitost však vycítila i spousta jiných společností, které si chtěly též uzmout kus trhu pro sebe. V tuto chvíli vstoupila na trh i společnost FLIXBUS.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik společnosti.", "content": "U vzniku společnosti FLIXBUS stáli, stejně jako u DeinBusu, tři mladí muži. Jednalo se o dva spolužáky - inženýra André Schwämmleina a informatika Daniela Krausse a Kraussova pracovního kolegu Jochena Engerta. Všichni již měli pracovní zkušenosti od velkých technologických společností a ani podnikání jim nebylo cizí. Společně správně zanalyzovali, že uvolnění trhu jim přinese skvělou příležitost, která se nemusí opakovat. V roce 2011 založili společnost GoBus a postupně se připravovali na možné uvolnění trhu. Když uvolnění v roce 2013 opravdu přišlo, tak byli připraveni a 13. února 2013 na německé silnice vyjeli jejich první autobusy, avšak již pod nový názvem FlixBus. V té době ještě s jinou grafikou a především modrou barvou. Svůj provoz začínali se spoji mezi Mnichovem, Norimberkem a Erlangenem. Do konce roku již vytvořili napříč celým Německem síť svých spojů. K tomu, aby zažili takto raketový start bylo samozřejmě potřeba peněz. Ty jim zajistily rozsáhlé investice od společnosti Daimler v kooperaci se společností Holtzbrinck Ventures.", "section_level": 1}, {"title": "Otevření trhu.", "content": "Téměř ihned po otevření trhu se v Německu objevila velká spousta nových dopravců. Velké procento z nich bylo založeno silnými investory, kteří neváhali do nového byznysu vložit miliony Eur. Nově otevřený trh nabízel všem spoustu možností, ale i tak začalo být na trhu autobusové dopravy brzo těsno. Dopravci zajištěni výraznými investory, kteří ale požadovali obvykle neustálý růst tržeb, se pustili do cenové války. Ceny za jízdné dosáhly takové úrovně, že dopravci již nedokázali býti v zisku. Menší dopravci začali postupně odpadat. Na konci roku 2014 ohlásil bankrot i nám již známý průkopník - společnost DeinBus. Díky investicím se ji sice nakonec podařilo zachránit, ale v současné době už pouze prodává jízdenky ostatních dopravců. Problémy s financemi začínal mít i FlixBus. Objem cestujících sice rostl, ale ziskový nadále nebyl. Zakladatelé se však rozhodli byznys nevzdat a začali s hledáním dalšího investora.", "section_level": 1}, {"title": "Zelená + modrá = Zelená.", "content": "Novým investorem se stala společnost General Atlantic. Právě díky její investici došlo na začátku roku ke spojení FlixBusu se silnějším konkurentem - společností MeinFernbus. Tato společnost provozovala spoustu linek svými autobusy zelené barvy s bílým názvem společnosti. Po krátké epizodě, kdy byly používány oba názvy spojených společností (název byl MeinFernbus Flixbus), došlo k ustálení jen na názvu FlixBus. Grafický jazyk společnosti se ustálil na jednoduchém základu, tedy jasné zeleno-oranžové barvě v kombinaci s bílými nápisy. Tato jednoduchá grafika je přesně tím co si dnes člověk představí, když se řekne slovo FlixBus. Převzato bylo i motto - Fahr grün!", "section_level": 1}, {"title": "Rozmach největší Evropské sítě.", "content": "Díky výrazné finanční podpoře investorů již v roce 2016 spojené společnosti přepravili přes 20 milionů cestujících. U toho společnost nezůstala a míří stále výše. I díky převzetí svých konkurentů postupně obsadil svými linkami většinu států Západní Evropy. V domácím Německu zaujímá dominantní postavení a patří mu tak více než 90% místního autobusového trhu. V současné době (konec roku 2018) spolupracuje s více než 320 dopravními partnery s 8000 řidičů, kteří řídí přes 2000 autobusů po 30 zemích Evropy. Každý den na skoro 300 000 spojů přepraví tisíce cestujících mezi 1800 destinacemi.", "section_level": 1}, {"title": "Síť v Česku.", "content": "V roce 2016 FlixBus rozšířil svoji síť i do České republiky. Postupně začal nabízet různá spojení s okolními státy, především však s Německem. V půlce roku 2015 vstupuje FlixBus v ČR i na trh vnitrostátní dopravy. Začal nabízet linky z Prahy do Brna, Plzně či Českých Budějovic. V Praze vzniklo nové středisko pro expanzi do Střední Evropy a Východní Evropy. Díky tomu brzy přibyla spojení třeba na Slovensko či do Chorvatska. I v České republice zaznamenává úspěch a nadále se rozvíjí.Česko má jednu z nejlepších a nejrozvinutějších sítí autobusové a celkově veřejné dopravy. Svou pozici si tak musí tvrdě dobývat dlouhodobou cenovou válkou. Největším konkurentem FlixBusu v Česku je společnost RegioJet českého podnikatele Radima Jančury. Nejdůležitější místní partner FlixBusu je autobusová společnost Umbrella bývalého českého fotbalisty Pavla Steinera. Postupně však získává i další partnery, například společnost ICOM.", "section_level": 1}, {"title": "FlixTrain.", "content": "V srpnu roku 2017 si společnost zaregistrovala značku FlixTrain. Za pomoci českého dopravce Leo Express, který předtím získal insolventní společnost Locomore, spustil FlixBus (potažmo mateřská společnost FlixMobility) přepravu na trase Berlín – Stuttgart. Od 23. března 2018 nabízí Flixtrain také spojení mezi Hamburkem a Kolínem nad Rýnem, které bylo dříve provozováno pod názvem Hamburg-Cologne-Express (HKX). Provozovatelem tohoto spojení je společnost Bahntouristikexpress. Od dubna 2018 jsou všechny vlaky FlixTrain v jednotném vzhledu, který je velmi podobný autobusům. V únoru 2019 byl oznámen plán na rozšíření provozu na trasu Berlín - Kolín nad RýnemKolín nad Rýnem. V současné době (březen 2019) je FlixTrain jediným konkurentem Deutsche Bahn na německém trhu dálkové železniční dopravy.", "section_level": 1}], "src_summary": "FlixBus je německá značka provozující meziměstskou autobusovou dopravu po celé Evropě a též v USA. Společnost zahájila svou činnost v roce 2013 po deregulaci německého trhu mobility. FlixBus původně usiloval o zavedení nového dopravního prostředku jako „alternativní, spolehlivé a zelené“ cesty autem, spolujízdou nebo s využitím státního železničního dopravce Deutsche Bahn. Po uvolnění trhu dálkové linkové autobusové dopravy ve Spolkové republice Německo však nakonec vsadil na autobusy. Dne 13. února 2013 poprvé vyjel na silnice autobus s logem FlixBus a začala rychlá expanze nových linek, která trvá dosud. ", "tgt_summary": "Flixbus (; styled FLiXBUS) is a German brand that offers intercity bus service in Europe and the United States. It is owned by FlixMobility GmbH, which also operates FlixTrain and FlixCar. ", "id": 1373207}
{"src_title": "Jakub Alberione", "tgt_title": "James Alberione", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se jako jedno ze šesti dětí Michaela Alberiona a Teresy Alloccové. Byl chatrnějšího zdraví než jeho sourozenci. Za finanční podpory svého kmotra vstoupil v 16 letech do kněžského semináře v Albě. Jeho duchovním vůdcem se stal ctihodný kanovník František Chiesa. V noci na 1. ledna 1901 se několik hodin modlil před Nejsvětější svátostí oltářní a přemítal o budoucnosti. Ucítil povolání udělat něco pro lidi nového století", "section_level": 1}, {"title": "Zakladatelem.", "content": "Alberione byl vysvěcen 29. června 1907 (svátek sv. Petra a Pavla) a stal se farářem v Narzole. Doktorát z teologie obdržel roku 1908. Založil pět řeholních kongregací (Společnost svatého Pavla, Dcery svatého Pavla, Sestry učednice Božského Mistra, Sestry Dobrého pastýře, Institut Marie Královny apoštolů), čtyři sekulární instituty (Institut Ježíše Kněze, Institut svatého archanděla Gabriela, Institut Zvěstování, Institut Svaté rodiny) a Sdružení paulínských spolupracovníků. Všechny tyto organizace používají veškeré možné způsoby moderních technologií pro šíření radostné zvěsti a upevňování věřících v osobní zbožnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Společnost sv. Pavla.", "content": "20. srpna 1914 uložil dvěma teenagerům, Desideriu Costovi a Titovi Armanimu, práci v malé tiskárně pod vedením svého přítele zkušeného tiskaře. To lze považovat za počátek činnosti Typografické školy \"Malý dělník\" (Scuola tipografica Piccolo Operaio), dnes známé jako Společnost sv. Pavla.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt a beatifikace.", "content": "Alberione zemřel přirozenou smrtí 26. listopadu 1971 v generálním domě v Římě. Hodinu před smrtí ho poctil návštěvou papež Pavel VI. Jakub Alberione je pohřben v kryptě římského kostela Panny Marie Královny apoštolů. Za ctihodného byl prohlášen 25. června 1997 a o šest let později 27. dubna 2003 jej blahořečil papež Jan Pavel II.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blahoslavený Jakub Alberione (4. dubna 1884 San Lorenzo di Fossano – 26. listopadu 1971 Řím), italsky Giacomo Alberione, byl italský katolický kněz, zakladatel Paulínské rodiny, jejíž posláním je hlásat evangelium skrze moderní sdělovací prostředky.", "tgt_summary": "James Alberione () (4 April 1884 – 26 November 1971), was an Italian Catholic priest, and the founder of the Society of St. Paul, the Daughters of St. Paul, The Pious Disciples of the Divine Master, The Sister of Jesus the Good Shepherd, The Sisters of Mary Queen of the Apostles, and other religious institutes, which form the Pauline Family. The first two groups are best known for promoting the Catholic faith through various forms of modern media.", "id": 338239}
{"src_title": "Štěstí Rougonů", "tgt_title": "La Fortune des Rougon", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Kniha vypráví o počátcích rodu Rougonů a Macquartů. Teta Dida (Adelaide Fouque) stojí na samém počátku obou rodů. Když se po smrti svého manžela Rougona, se kterým měla syna Pierra, zamiluje do pytláka a podloudníka Macquarta, jejichž lásku okolí neschválí, porodí mu dvě děti Urshulu (Voršilu) a Antoina. Mezi oběma syny se vede závistivá válka o majetek, kterou vyhraje Pierre, když lstí pošle Antoina na vojnu a Urshulu provdá za kloboučníka Moureta. Ten s ní odejde do Marseille. Pierre poté podstrčí Adelaide, kterou má ve své moci, jelikož se ho Adelaide bojí, listinu o prodeji zemědělského prostranství Fouqueů, které vlastnili po několik generací. Pierre ji pak odklidí do starého domu po Macquartovi a ožení se s dcerou místního olejáře, Felicité. Jejich snem je v městě získat významné místo a stát se mocnými. Proto se nejprve v období republiky postaví za monarchii, a později, díky tomu, že je přemluví syn Eugéne, na stranu císařství, ještě před státním převratem v roce 1852. Zatím se Antoine vrátí z vojny a připojí se k republikánům, od jejichž strany si slibuje dosažení svého snu, bezstarostného života. Antoine hrozivě vykořisťuje svou ženu, i své děti, Gervaisu a Jeana. Aby se nemusel starat o svou dceru Lise, pošle ji do Paříže. Ve strachu před ním, Gervaise i Jean utečou, a když jeho žena umře, stává se ještě větším republikánem. Při státním převratu nakonec vítězí Pierre, když zdánlivě „uchrání\" město před vojskem povstalců. Dostává místo soukromého berního a stužku Čestné legie. Při závěrečné oslavné hostině jeden z hostů vloží Pierrovi do kabátu růžovou stužku, symbolizující řád Čestné legie. Émile Zola popisuje konec takto: \"„Avšak stužka z růžového hedvábí, vložená do knoflíkové dírky Pierrova kabátu, nebyla jedinou rudou skvrnou ve vítězoslávě Rougonů. Pod postelí v sousední místnosti ještě ležel zapomenutý střevíc s krvavým podpatkem. Svíce, která hořela u pana Peirotta na druhé straně ulice, krvácela potmě jako otevřená rána. A v dáli, v pozadí Svatomittreského staveniště, stydla na pohřebním kameni krvavá louže.\" (přel. Alois Tvrdek)\" Spojnici děje tvoří příběh Urshulina syna Silvera Moureta, který bydlí u své babičky, tety Didy, která se ho ujala, je upřímně nadšen pro republiku a zúčastní se spolu se svojí milou Miette neúspěšné vzpoury vesničanů, která skončí masakrem – dívka Mietta umírá kulkou vojáka, Silvera zabije posléze četník, kterému Silvere vyrazil pažbou pušky oko. Postavy a jejich potomci, které jsou v knize představeny, posléze zabydlí zbylých 19 románů cyklu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Štěstí Rougonů (1871) (originál \"La Fortune des Rougon\") je první román cyklu \"Rougon-Macquartové\" francouzského spisovatele Émila Zoly. Obsahuje autorův úvod k celému cyklu. Jeho děj se odehrává v jihofrancouzském městečku Plassans za dob státního převratu „prince prezidenta“ Ludvíka Napoleona roku 1851.", "tgt_summary": "La Fortune des Rougon \"(The Fortune of the Rougons)\", originally published in 1871, is the first novel in Émile Zola's monumental twenty-volume series \"Les Rougon-Macquart\". The novel is partly an origin story, with a huge cast of characters swarming around - many of whom become the central figures of later novels in the series - and partly an account of the December 1851 coup d'état that created the French Second Empire under Napoleon III as experienced in a large provincial town in southern France. The title refers not only to the \"fortune\" chased by protagonists Pierre and Felicité Rougon, but also to the fortunes of the various disparate family members Zola introduces, whose lives are of central importance to later books in the series.", "id": 1186865}
{"src_title": "Jürgen Kurths", "tgt_title": "Jürgen Kurths", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Studoval matematiku na univerzitě v Rostocku a získal PhD v Akademii věd NDR. V roce 1991 obhájil habilitaci v teoretické fyzice v Rostocku. Od analýzy časových řad sluneční aktivity se jeho zájmy od 80. let minulého století rozšířily obecněji na složité systémy, nelinearitu a teorii chaosu. To později vedlo k jeho výzkumu základů teorie složitých systémů, ale i k aplikacím ve vědách o Zemi, ve výzkumu lidského mozku a jiných systémů, které jsou charakterizovány vysokým stupněm složitosti a nelinearity.", "section_level": 1}, {"title": "Centra, výzkum a jeho organizace.", "content": "V rámci speciálního programu Společnosti Maxe Plancka v roce 1991 byl, jako jeden z mála vědců z východního Německa, pověřen vedením nové výzkumné skupiny. Vytvořil mezinárodně známou a vysoce respektovanou skupinu nelineární dynamiky. V roce 1994 se stal řádným profesorem teoretické fyziky a nelineární dynamiky na Postupimské univerzitě. V letech 1996-1999 byl zde děkanem Přírodovědecké fakulty a jako zakládající ředitel ustanovil velmi známé Interdisciplinární centrum dynamiky složitých systémů (1994-2008). V roce 2008 byl povolán k přetvoření výzkumné domény Transdisciplinární koncepty v PIK, kam přinesl perspektivu složitých systémů do věd o Zemi. J. Kurths stál a stojí v čele mnohých akademických výzkumných iniciativ a hraje vedoucí úlohu ve vývoji nelineární dynamiky a teorie složitých sítí jak v mezinárodních, tak v mezioborových aspektech. Mezioborový výzkum jeho skupiny dosáhl pod jeho vedením zásadních úspěchů v pochopení synchronizace, rekurence, v oblasti analýz složitých sítí a nelineárních časových řad a jejich aplikací v geovědách, kognitivní psychologii, biologii, medicíně a v technických vědách. Udržuje rozlehlou síť vědeckých spolupracovníků, vychoval více než 60 PhD studentů z asi 20 zemí, z nichž asi 30 získalo akademické pozice v různých zemích. Publikoval více než 500 odborných článku a 8 knih. Je členem redakčních rad více než deseti odborných časopisů, například CHAOS, Philosoph.Trans. Royal Soc. A, PLoS ONE, Europ. J. Physics ST, J. Nonlinear Science a Nonlinear Processes in Geophysics, a také knižní řady Springer Series in Complexity.", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní vědecké aktivity.", "content": "Kurths je nebo byl vedoucí osobností v mnoha mezinárodních vědeckých aktivitách. Byl prezidentem sekce pro nelineární procesy v geovědách při Evropské unii geověd. Jeho úsilí podporovat mezinárodní spolupráci vedlo k organizaci několika velkých projektů EU a DFG, je představitelem International Research Training Group on complex networks (DFG-Německo a Brazílie).", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání a ceny.", "content": "Jürgen Kurths byl zvolen členem American Physical Society a Fraunhofer Society (Německo). V roce 2005 získal Alexander von Humboldt research award od CSIR (India). V roce 2010 se stal členem Academia Europaea, a v roce 2012 členem Makedonské akademie věd a umění. Lobačevského univerzita v Nižném Novgorodu, a Černyševského univerzita v Saratovu mu udělily čestné doktoráty Dr. h.c. Je honorárním profesorem Postupimské univerzity a hostujícím profesorem na Southeast University v Nanjing. Byla mu udělena medaile Lewis Fry Richardson Medal of the European Geosciences Union v roce 2013.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jürgen Kurths (* 11. března 1953, Arendsee (Altmark), Německo), je německý fyzik a matematik, expert v oblasti nelineární fyziky složitých systémů. Známý je především díky svým zásadním příspěvkům v nelineární dynamice, v teorii složitých systémů a sítí, a v aplikacích těchto teoretických konceptů v řešení zásadních problémů a aktuálních výzev v klimatologii, fyziologii, systémové biologii a v technických vědách. ", "tgt_summary": "Jürgen Kurths (born 11 March 1953 in Arendsee/Altmark) is a German physicist and mathematician. He is a chair of the research department Complexity Sciences of the Potsdam Institute for Climate Impact Research, a Professor of Nonlinear Dynamics at the Institute of Physics at the Humboldt University, Berlin, and a 6th-century chair for Complex Systems Biology at the Institute for Complex Systems and Mathematical Biology at Kings College, Aberdeen University (UK). His research is mainly concerned with nonlinear physics and complex systems sciences and their applications to challenging problems in Earth system, physiology, systems biology and engineering.", "id": 2118286}
{"src_title": "The Piano Guys", "tgt_title": "The Piano Guys", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Příběh The Piano Guys se začíná psát u Paula Andersona, který vlastnil klavírní obchod v Saint George v Utahu. Setkal se s hudebníkem Jonem Schmidtem, kterého se zeptal, zda by s ním mohl hrát na nadcházejícím koncertu. O několik měsíců později začali Paul Anderson, Tel Stewart a Jon Schmidt natáčet videa. Tehdy začali The Piano Guys fungovat jako studio. V létě roku 2013 se od skupiny odpojil Tel Stewart, který předtím pomáhal s vytvářením videí. Po pěti letech nahrávání videí sklidili ze strany diváků na YouTube velký obdiv.", "section_level": 1}, {"title": "Členové.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jon Schmidt.", "content": "Tento klavírista původem z Německa probudil své nadání k hudbě ve velmi mladém věku díky klavírním lekcím, ke kterým ho přiměli jeho rodiče. Své první skladby začal skládat již v jedenácti letech a velmi brzo také začal vyučovat hru na klavír. Kariéru hudebníka dělá od svých dvaceti let.", "section_level": 2}, {"title": "Steven Sharp Nelson.", "content": "V The Piano Guys přispívá hrou na cello, a to jak akustické, tak elektrické. Hudební vzdělání získal na univerzitě v Utahu, kde absolvoval roku 2002. Dnes nabízí i elektrická cella pod značkou Sharp Musical Instruments.", "section_level": 2}, {"title": "Paul Anderson.", "content": "Paul Anderson se se svou rodinou přestěhoval do Utahu ve dvanácti letech. Když dokončil střední školu, odjel do Seattlu, aby tam sloužil v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zatímco zde sloužil, zalíbily se mu klávesy, u kterých zůstal. Paul tvrdí, že jeho netradiční vzdělání mu pomohlo uspět, protože se dříve vůbec neorientoval v ekonomice. Práci producenta a kameramana v The Piano Guys si podle svých slov velmi oblíbil a říká, že by byl šťastný, kdyby zde mohl pracovat věčně.", "section_level": 2}, {"title": "Bývalí členové.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Tel Stewart.", "content": "Tel Stewart se narodil a vyrůstal v Leeds v Utahu. Studoval mediální komunikaci s důrazem na digitální filmovou produkci a navštěvoval Dixie State College, studio pro natáčení videí pro zábavu či fotografování svateb. Byl to právě on, kdo přišel s nápadem klavírního zvedáku a po premiéře této filmové techniky v klipu ke Game Day začal spolupracovat na dalších videích s klavíry v přírodě. V létě roku 2013 se odpojil, aby, podle svých slov, \"mohl zůstat kreativní\".", "section_level": 2}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Několik skupinových videí na YouTube má více než 15 milionů zhlédnutí. Dne 22. července 2013 měl jejich YouTube kanál více než 251 milionů zhlédnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Nejznámější klipy.", "content": "Ve většině písní nahráli několik zvukových stop, které byly poté smíchány. Mají vyvolat dojem, že je ve videu mnoho nástrojů, ačkoli ve skutečnosti hrají jen dva lidé.", "section_level": 1}, {"title": "Michael meets Mozart.", "content": "\"Michael Meets Mozart\" V tomto videu Jon a Steven hrají původní hip hop a klasický mash-up, který je zpestřen různými zvukovými efekty. Podle popisu videa byly všechny zvukové efekty vytvořeny pouze pomocí nástrojů uvedených ve videu (klavír, violoncello, bicí a basový buben) a z více než 100 nahraných skladeb. Tento klip je vysílán na YouTube od 17. května 2011 jako pocta W. A. Mozartovi a Michaeli Jacksonovi.", "section_level": 2}, {"title": "Cello song.", "content": "\"Cello Song\" Tato skladba je přizpůsobením Bachovy suity pro sólové violoncello Prélude bez doprovodu. Zatímco původní předehra je pro sólové violoncello, Steven ji upravil pro 8 violoncell. Na YouTube bylo video nahráno 14. června 2011. V popisu Steven vysvětluje, že klip přejmenoval na \"Cello Song\", protože si lidé nepamatovali jeho původní jméno.", "section_level": 2}, {"title": "Moonlight.", "content": "\"Moonlight\" V tomto videu hraje Steven Sharp Nelson soundtrack ke známému seriálu Moonlight. Na jednu část klipu použil elektrické violoncello, na druhou violoncello klasické. Tento klip byl na Youtube nahrán 14. července 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Rock meets Rachmaninoff.", "content": "\"Rock meets Rachmaninoff\" Toto video ukazuje, jak Jon Schmidt hraje moderní verzi Prelude Sergeje Rachmaninova. Podle popisu Jon psal tuhle písničku, když jeho syn založil svou první kapelu a zkoumal hudbu na YouTube. Na YouTube existují dvě verze této písně. Na rozdíl od ostatních klipů zde klavír zní mnohem hlasitěji než ostatní nástroje.", "section_level": 2}, {"title": "Cello wars.", "content": "\"Cello Wars\" Steven hraje mistra Jedi a pána Sithu, který proti sobě přišel svést hudební boj na violoncella. Jedi a Sith k boji používají více než jen svá violoncella - sílu svých světelných mečů.", "section_level": 2}, {"title": "Peponi.", "content": "\"Peponi\" Zde se The Piano Guys rozhodli vyzkoušet africké téma. Videoklip byl nahráván na vrcholu místního Red Stone Mountain nedaleko St. George Utah. Na přepravu posádky a klavíru bylo potřeba použít vrtulníky.", "section_level": 2}, {"title": "Beethoven's 5 secrets.", "content": "\"Beethoven's 5 Secrets\" V roce 2012 americká Heritage Lyceum (filharmonie) a jeho ředitel Kayson Brown začali experimentovat s myšlenkou klipu na základě páté symfonie Beethovena. Orchestr zahrál \"Tajemství Beethovenovy\" s The Piano Guys na YouTube, kteří tímto získali 2 miliony zhlédnutí do 2 měsíců ode dne vydání klipu.", "section_level": 2}, {"title": "YouTube's \"Most Up and Coming Channel\".", "content": "V červnu 2011 se jejich kanál na YouTube ocitl na vzestupu díky dvěma videím - \"Piráti z Karibiku\" s Jarrod Radnich a \"Michael Meets Mozart\" s Jonem Schmidtem a Stevnem Sharp Nelsonem. Nejlepším klipem podle počtu zhlédnutí je klip Piráti z Karibiku. Tento klip představil jejich přítele, pianistu a skladatele Jarroda Radnicha, který ukazuje svůj výkon a kompoziční dovednosti na klavír. The Piano Guys natočili druhé video s Jarrodem Radnichnem a nahráli jej 7. června 2011. Radnich zahrál na téma Johna Williamse 'Harry Potter a kámen mudrců'. Tento klip dosáhl v prosinci 2012 více než 9 milionů zhlédnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "Youtube Hits Vol. 1 Album vydali v prosinci 2011. The Piano Guys Album vydali v říjnu 2012. The Piano Guys 2 Album bylo vydáno v květnu 2013. Family Christmas Album bylo vydáno v říjnu 2013.", "section_level": 1}], "src_summary": "The Piano Guys je americká hudební skupina. Tato skupina se proslavila především díky serveru YouTube, kde publikuje hlavně hudební klipy populárních písní (ztvárněné stylem mash-up).", "tgt_summary": "The Piano Guys is an American musical group consisting of pianist Jon Schmidt, cellist Steven Sharp Nelson, videographer Paul Anderson, and music producer Al van der Beek. Originating in Utah, they gained popularity through YouTube, where in 2011 they began posting piano and cello compositions combining classical, pop, film score and original music, showcased through elaborate or cinematic videos. As of March 2020 the group had surpassed 2 billion views on their YouTube channel and had 6.7 million subscribers. Their first six major-label studio albums, \"The Piano Guys\", \"The Piano Guys 2\", \"A Family Christmas\", \"Wonders\", \"Uncharted\", and \"Christmas Together\" each reached number one on \"Billboard\" Classical Albums or New Age Albums charts.", "id": 2172514}
{"src_title": "Frauke Petryová", "tgt_title": "Frauke Petry", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a studium.", "content": "Frauke Petryová se narodila v Drážďanech a od roku 1989 dospívala ve Schwarzheide () v Dolní Lužici v Braniborsku. V roce 1992 se rodina přestěhovala do Bergkamenu v Severním Porýní-Vestfálsku, kde Petryová odmaturovala v roce 1995 na státním gymnáziu. V letech 1995 až 1998 studovala chemii v Anglii na Univerzitě v Readingu. V letech 1998 až 2000 pokračovala na univerzitě v Göttingenu, kde získala doktorský titul. Byla vdaná za evangelického faráře Svena Petryho, se kterým má čtyři děti. V říjnu 2015 bylo veřejně oznámeno jejich vzájemné odloučení a rozvod. Jejím novým životním partnerem je předseda AfD v Severním Porýní-Vestfálsku Marcus Pretzell. V prosinci 2016 uzavřeli Petryová a Pretzell sňatek. V květnu 2017 se jim narodil syn, který je pátým dítětem Frauke Petryové.", "section_level": 2}, {"title": "Politické působení.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Volební rok 2017.", "content": "Od určité doby ztratila Frauke Petryová ve straně hodně ze svého dřívějšího vlivu. Nestala se ani hlavní celoněmeckou kandidátkou pro volby do Spolkového sněmu, jež se konaly dne 24. září 2017. Byla sice zvolena poslankyní za Alternativu pro Německo ve spolkové zemi Sasko, a to tzv. přímou volbou v obvodě, kde kandidovala, s velkým počtem hlasů. Avšak hned dne 25. září oznámila, že nebude členkou stranické frakce (poslaneckého klubu) AfD, nýbrž pouze nezařazenou členkou Bundestagu, a den poté sdělila, že také ukončí své členství ve straně. Její postavení jako celoněmecké spolupředsedkyně AfD - tím druhým předsedou je Jörg Meuthen - bylo již od zemských voleb v Sasku v roce 2017, kde došlo k výraznému vnitrostranickému střetu, po kterém se Frauke Petryová rozbrečela, značně oslabené. Její vystoupení z AfD nabylo platnosti ke dni 29. září 2017, čímž přestala být předsedkyní této strany. Podle její aktivity, mj. podle zřízení odpovídajícím způsobem nazvané webové stránky již v červenci 2017, se pozorovatelé domnívají, že Petryová zamýšlí založit novou politickou stranu s názvem Die Blauen (Modří). Jediným politikem s celoněmeckým stupněm známosti, který ji zatím v této snaze otevřeně podpořil, je její manžel a poslanec Evropského parlamentu zvolený za AfD, Marcus Pretzell. I Pretzell již z této strany vystoupil, a to k 2. říjnu 2017.", "section_level": 3}], "src_summary": "Frauke Petryová (\"Petry\", rozená \"Marquardt\", * 1. červen 1975 Drážďany) je německá politička. Od července 2015 až do 29. září 2017 byla celoněmeckou (spolu-)předsedkyní strany Alternativa pro Německo (AfD). Od úspěchu AfD ve volbách do Spolkového sněmu dne 24. září 2017 je poslankyní Bundestagu, sdělila však, že se vzdala členství v poslaneckém klubu AfD, je tedy nezařazená. Ke dni 29. září 2017 vystoupila z AfD.", "tgt_summary": "Frauke Petry (; ; born 1 June 1975) is a German politician who chaired the Alternative for Germany (AfD) party from 4 July 2015 to 29 September 2017. A chemist by training and with a professional background as a businesswoman, some political scientists described Petry as a representative of the national conservative wing of that party. ", "id": 577332}
{"src_title": "Pivoňka čínská", "tgt_title": "Paeonia lactiflora", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Za místa původního výskytu této květiny jsou považované oblasti Číny, Mongolska a Vietnamu, odkud se v dávné minulosti rozšířily do Japonska, na Korejský poloostrov a jih ruského Dálného východu. V současnosti bývají pivoňky čínské běžně pěstované v zahradách téměř celého mírného pásma, téměř vždy se však nejedná o původní rostliny, nýbrž o vyšlechtěné křížence.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Ve své domovině rostou na loukách, na kamenitých i křovinami porostlých stráních i po okrajích lesů. Vyskytují se na osluněných stanovištích s vlhkou, mírně kyselou a živinami bohatou půdou až do nadmořské výšky 2300 m. Za vhodných podmínek rostou a kvetou na stejném místě po desítky let. Jsou tolerantní k široké škále půdních podmínek, ale dlouho nepřežijí na stanovištích trvale zamokřených nebo dlouhodobě suchých. Je geofyt s ploidií 2n = 10.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá bylina vysoká okolo 60 cm vyrůstající z hustých, ztlustlých kořenů. Lodyha je rozvětvená, lysá a její jarní, mladé odbočky bývají tmavočerveně naběhlé. Listy jsou velké, lesklé, kožovité, a obvykle dvakrát trojčetné, na líci bývají tmavě a na rubu světle zelené, okraj mají chrupavčitý a někdy vroubkovaný. Lístky jsou oválné až kopinaté, mívají krátké řapíčky nebo jsou po stranách přisedlé. Na koncích z lodyhy odbočujících větví vyrůstají vonné květy velké 7 až 10 cm, jsou růžové nebo bílé, u zahradních kultivarů bývají větší a purpurové až červenofialové. Květy jsou oboupohlavné a mají volný, zelený, pětičetný kalich a korunu složenou z osmi a více obvejčitých lístků. Obsahují zvětšený nektarový terč, žluté tyčinky s prašníky a tři až šest pestíků s růžovou, zakřivenou bliznou. Květy se mohou opylit i vlastním pylem přeneseným hmyzem, nejčastěji motýly, přilétajícími pro nektar. Plod je dřevnatějící, podlouhle elipsoidní měchýřek dlouhý asi 2,5 cm a vyrůstající obvykle v souplodí. Po dozrání podélně puká a vypouští velká, hnědá semena.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Přírodní odrůdy se množí semeny nebo rozrůstáním kořenů. Vyšlechtěné odrůdy se pro zachování vlastností množí oddělky kořenů, navíc často nevytvářejí plody nebo jejich semena neklíčí. Semena původních kultivarů vysetá brzy po dozrání klíčí asi za šest týdnů, mladým semenáčům škodí brzké přesazení, vysazují se na stanoviště obvykle až ve dvou letech. Kvetou za čtyři až pět let. Silnější rostliny lze dělit na jaře i na podzim. Oddělek s jedním nebo dvěma pupeny bude po několik let vytvářet jen listy, s více pupeny pokvete mnohem dřív.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Pivoňka čínská má velký význam pro okrasné zahradnictví, přestože se nyní pěstuje jen výjimečně, téměř všechny současné odrůdy jsou kříženci, kteří z ní pocházejí. Uplatňuje se v zahradách jako solitéra i ve skupinách různých odrůd rozkvétajících postupně. Je také vhodnou květinou k řezu. Vědecké jméno rodu \"Paeonia\" je odvozeno ze jména Paean, řeckého boha lékařů, v Číně je pivoňka využívána více než 1500 let jako léčivá rostlina. Používá se hlavně kořen starší rostliny sklízený na podzim. Hlavní léčivou složkou je paeonol, paeoniflorin a mnoho dalších monoterpenů a flavonoidů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pivoňka čínská (\"Paeonia lactiflora\") je vytrvalá, původem východoasijská květina, která byla v zahradách Číny a Japonska pěstována již v pátém století našeho letopočtu. V roce 1754, kdy byla dovezena do Evropy, existovalo v Asii již více než sto kultivarů vzniklých přirozeně nebo šlechtěním. Dovezené rostliny se od v Evropě známé pivoňky lékařské odlišovaly a zalíbily se, což bylo popudem pro další šlechtění evropskými zahradníky. Je považována za mateřskou rostlinu téměř všech dnes pěstovaných kultivarů bylinných pivoněk.", "tgt_summary": "Paeonia lactiflora (Chinese peony or common garden peony) is a species of herbaceous perennial flowering plant in the family Paeoniaceae, native to central and eastern Asia from eastern Tibet across northern China to eastern Siberia.", "id": 1217112}
{"src_title": "Clementina Hawarden", "tgt_title": "Clementina Maude, Viscountess Hawarden", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Byla dcerou admirála britského námořnictva Charlese Elphinstona Fleeminga, která se provdala Cornwallise Maudeho, 1. hraběte de Montalta a 4. vikomta Hawardenského v roce 1845, se kterým měla deset dětí (z nichž přežilo osm - sedm dcer a jeden syn). Fotografii se začala věnovat asi na konci roku 1857 nebo začátku 1858 (ve svých čtyřiceti letech), zatímco žila na panství svého manžela v Dundrumu u Tipperary v Irsku. Po přestěhování do Londýna v roce 1859 dostala možnost založit studio ve svém domě v South Kensingtonu. Tam pořídila mnoho pro svou tvorbu charakteristických portrétů, z nichž mnohé jsou její děti. Poprvé vystavovala na výroční výstavě Fotografické společnosti v Londýně v lednu 1863 a členkou Společnosti byla zvolena v březnu následujícího roku. Její práce byly široce uznávané pro svou \"uměleckou dokonalost\", na výstavách získala řadu medailí za kompozici. Její fotografie z tohoto období ukazují většinou osamělé ženy v melancholii. Jsou umístěny v jasně osvětlených situacích, často u okna, obklopené tkaninami, drapéremi, záclonami a zrcadly. Fotografie jsou bohaté na světlo a bohatou škálu stínů, plný romantické a sentimentální atmosféry. Spisovatel a fotograf Lewis Carroll její práce velmi obdivoval a také se jimi inspiroval. V roce 1864 několik fotografií od ní zakoupil. Jejím dalším současníkem byla Julia Margaret Cameronová, která začala fotografovat ve svých padesáti letech. Zemřela náhle na zápal plic 19. ledna 1865. Nekrolog, zveřejněný 27. ledna 1865 v časopise British Journal of Photography, napsal Oscar Gustave Rejlander. Fotografie Hawardenové byly posmrtně vystaveny na Dublinské mezinárodní výstavě v roce 1865. Její tvorba ovlivnila celou řadu umělců, kromě Lewise Carrolla, také řadu současných fotografů, jako je například Sally Mann. Kolekce asi 90 procent jejích portrétů se nachází ve sbírkách Victoria and Albert Museum v Londýně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vikomtesa Clementina Elphinstone Maude, rozená Fleeming (1. června 1822 - 19. ledna 1865), známá jako Lady Clementina Hawarden byla významná portrétní fotografka v 60. letech 19. století.", "tgt_summary": "Clementina Maude, Viscountess Hawarden, née Clementina Elphinstone Fleeming (1 June 1822 – 19 January 1865), commonly known as Lady Clementina Hawarden, was a noted British amateur portrait photographer of the Victorian Era. She produced over 800 photographs mostly of her adolescent daughters.", "id": 547965}
{"src_title": "Vojenská radiostanice v Pierre-sur-Haute", "tgt_title": "Pierre-sur-Haute military radio station", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1913 byl na místě dnešní rádiové stanice vybudován Chappův semaforový telegraf. V té době to byla jen malá kamenná budova, se semaforem na střeše. V roce 1961, během tzv. studené války, požádala Severoatlantická aliance francouzskou armádu, aby postavila stanici, která by byla součástí komunikační sítě 82 stanic ACE-High. Stanice Pierre-sur-Haute v této síti propojovala stanici Lachens na jihu se stanicí Mont-Août na severu. Stanice využívala americké zařízení pro radiokomunikaci využitím troposférického rozptylu, jehož pomocí se přenášely hlas a telegrafní signál v síti sahající od Turecka až k severnímu polárnímu kruhu v Norsku. Roku 1974 převzalo kontrolu nad stanicí francouzské letectvo. V 80. letech 20. století byl systém postupně nahrazen kombinací systémů národní obrany a systémů pod správou NATO. Dvě parabolické antény, které místní obyvatelé nazývali Mickeyho uši (podle kreslené postavičky Mickey Mouse), byly v roce 1991 nahrazeny současnou anténní soustavou.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Stanice Pierre-sur-Haute se nachází pod kontrolou francouzského letectva a spadá pod leteckou základnu 942 Lyon – Mont Verdun, ležící 80 km od stanice. Jde o jednu ze čtyř rádiových stanic nacházejících se podél severojižní osy Francie, které jsou v neustálém spojení. Zbývající tři stanice jsou: Lacaune, Henrichemont a letecká základna 721 Rochefort. Stanice se používá hlavně k přenosům souvisejícím s rozkazy operačním jednotkám. Přes stanici by tedy mohl být přenášen například i rozkaz k použití jaderných zbraní. Stanici obsluhuje asi 20členný personál, včetně elektrikářů, mechaniků a kuchařů. Velitel stanice má hodnost majora.", "section_level": 1}, {"title": "Infrastruktura.", "content": "Stanice se nachází na 30hektarovém pozemku mezi obcemi Sauvain a Job, ležícím na hranici mezi regiony Rhône-Alpes a Auvergne, konkrétně mezi departementy Loire a Puy-de-Dôme. Po obvodu je obklopen vysokou bariérou ze dřeva a kovu. Vojenský personál a zaměstnanci přijíždějí po silnici nebo pásovými vozidly. Silnice je pro veřejnost uzavřena.", "section_level": 1}, {"title": "Budovy.", "content": "Na pozemku se nacházejí tři věže. Nejvyšší z nich je 55metrová civilní telekomunikační věž, kterou vlastní \". Na vrcholu věže je radarová kupole s radarovým majákovým systémem kontroly leteckého provozu. Radar je v činnosti od 18. srpna 2009, ovšem kvůli silnému sněžení, které oblast občas postihuje, zaznamenal několik poruch. Dvě zbývající věže vlastní armáda. Třicet metrů vysoké budovy se od roku 1991 využívají k rádiovému přenosu a příjmu. Byly postaveny tak, aby odolaly i náporu při jaderném výbuchu. Některé budovy se používají jako garáže nebo obytné jednotky, včetně kuchyně, jídelny a ložnic. Navzájem jsou propojeny tunely o celkové délce 400 metrů, aby v zimě bylo možné se při přesunu z jedné budovy do druhé vyhnout hustému sněžení.", "section_level": 1}, {"title": "Podzemní zařízení.", "content": "Nejdůležitější část stanice leží pod zemí. Zde se analyzuje a přesměrovává komunikace z obou věží, a to při rychlosti 2 Mb/s. Tato část je také vybavena prostředky chemické, biologické, radiologické a jaderné obrany, jako je betonový kryt chráněný proti elektromagnetickým pulsům Faradayovou klecí nebo místnosti s vnitřním přetlakem. Zařízení má nezávislé zdroje vody a energie.", "section_level": 1}, {"title": "Incident s francouzskou Wikipedií.", "content": "V dubnu 2013 si stanice získala pozornost poté, co se francouzská tajná služba Direction centrale du renseignement intérieur (DCRI) pokusila prosadit smazání hesla o tomto zařízení z francouzské Wikipedie. Nadace Wikimedia, která projekt spravuje, obdržela žádost o smazání v březnu 2013 a následně tajnou službu požádala, aby upřesnila, proč je podle ní heslo problematické. Zároveň poznamenala, že heslo pouze odráželo informace, které byly volně dostupné z pořadu místní televizní stanice \"\", odvysílaném roku 2004. DCRI odmítla poskytnout další podrobnosti a zopakovala svůj požadavek na smazání hesla, což Nadace Wikimedia odmítla. DCRI následně vyvinula nátlak na Rémiho Mathise, dobrovolného správce francouzské Wikipedie, aby článek odstranil. Správce, který je také prezidentem sdružení a mimo Wikipedii pracuje ve státem vlastněné Francouzské národní knihovně, uposlechl. Podle prohlášení, které vydala 6. dubna 2013, si DCRI pozvala 4. dubna Rémiho Mathise do svého úřadu. Protože byl jedním z těch, kteří měli přístup k nástrojům umožňujícím smazání stránky, přinutili ho přímo v úřadu heslo smazat, a to s pohrůžkou, že jinak na něj bude uvalena vazba a bude dále stíhán. Rémi Mathis heslo pod nátlakem smazal, přičemž současně DCRI vysvětloval, že takto Wikipedie nefunguje. Rémi Mathis přitom do té doby neměl s heslem nic společného, nebyl jeho autorem ani do něj nijak nepřispěl a do návštěvy úřadu DCRI nevěděl o jeho existenci. Jediný důvod, proč byl podle tajnou službou vybrán, byl, že vzhledem k jeho vysoké angažovanosti na Wikipedii a v projektech Wikimedia ho mohla tajná služba snadno identifikovat. Heslo bylo později jiným správcem Wikipedie, který je švýcarským občanem, znovu obnoveno. Jedním z důsledků této kontroverze bylo, že do té doby téměř nepovšimnuté heslo se následující víkend stalo nejčtenější stránkou francouzské Wikipedie, která během dvou dnů zaznamenala kolem 120 tisíc návštěv. Kromě toho byla stránka přeložena do mnoha dalších jazyků. Francouzské noviny ', internetový magazín \"Ars Technica\" a vysílání na zpravodajském webu'poznamenaly, že se jedná o typický případ tzv. efektu Streisandové, kdy pokus o potlačení informace vede k jejímu většímu rozšíření. Francouzský ministr vnitra odmítl incident komentovat. Podle soudního zdroje, který ve své zprávě citovala 8. dubna, bylo smazání hesla provedeno jako součást předběžného šetření, které vedla antiteroristická sekce pařížské prokuratury, protože heslo prozrazovalo informace týkající se přenosu řetězce rozkazů k odpálení jaderných zbraní. Podle zprávy v týdeníku \"\" heslo obsahovalo důvěrné informace, které se mohou vztahovat k francouzským jaderným odstrašujícím prostředkům, jako jsou míry odolnosti materiálů. 'po incidentu prohlásila, že očekává, že DCRI bude požadovat, aby stáhla svou původní zprávu z roku 2004, na jejímž základě bylo heslo pro Wikipedii napsáno, ačkoliv tato zpráva byla natočena a odvysílána ve spolupráci s francouzskou armádou. Francouzský'navrhl, aby dalším krokem byl soudní příkaz francouzským poskytovatelům internetového připojení, aby na dotyčné heslo na Wikipedii zablokovali přístup. Nevládní organizace Reportéři bez hranic, sídlící ve Francii, kritizovala akci DCRI jako špatný precedens.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vojenská radiostanice v Pierre-sur-Haute se nachází ve výšce 1634 m n. m. na 30hektarovém pozemku na území obcí Sauvain a Job. Pozemkem prochází hranice mezi regiony Rhône-Alpes a Auvergne. V místě se nachází také civilní rádiový vysílač, který zde vybudovala telekomunikační společnost \". ", "tgt_summary": "The Pierre-sur-Haute military radio station is a site used for French military communications. It has been used in the service of France since 1913. It is in the Sauvain and Job communes, with the boundary between the Rhône-Alpes and Auvergne regions passing through the site. There are three towers at the site. The tallest one is a 55-metre-high civilian telecommunication tower owned by. The facility its at the summit of Pierre-sur-Haute at an elevation of, about from the village of Chalmazel. There is a small ski resort near the radio station, with the top of the quad lift sitting less than from the station fence. ", "id": 1604691}
{"src_title": "Polysulfid vápenatý", "tgt_title": "Lime sulfur", "src_document": [{"title": "Použití.", "content": "Polysulfid vápenatý se prodává ve formě postřiku aplikovaného na opadavé stromy. Působí proti houbám, bakteriím a hmyzu na povrchu kůry. Není vhodný pro stálezelené rostliny, protože poškozuje listy. Pěstitelé bonsají používají neředěný polysulfid vápenatý k bělení, sterilizaci a konzervaci suchých větví na bonsajích, aby měly starý vzhled. Nepostřikují celý strom, jako se to dělá při běžném pesticidním ošetřování, nýbrž nanášejí přípravek přímo na dřevo; často přidávají malé množství tmavé barvy, aby byl vzhled přirozenější. Bez obarvení se dřevo vybělí do odstínu slonové kosti a nějakou dobu trvá, než získá přirozený odstín. Protože nedochází ke kontaktu s listy nebo jehličím, lze tuto techniku používat i pro stálezelené stromy. Zředěné roztoky (1:16 až 1:32; neředěný roztok je žíravý a může způsobit poleptání) se používají také jako lázeň pro zvířata proti kožním plísním a parazitům.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Polysulfid vápenatý reaguje se silnými kyselinami (včetně chlorovodíkové, která je přítomna i v žaludku) za uvolnění vysoce toxického sulfanu. Není příliš hořlavý, ale při spalování vzniká dráždivý a toxický oxid siřičitý. Při práci s polysulfidem vápenatým je vhodné používat ochranné brýle a rukavice. Je silně zásaditý (typické komerční koncentráty mají pH nad 11,5) a žíravý pro živé tkáně. Poškozuje zejména oči.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Polysulfid vápenatý byl zřejmě nejstarší syntetickou chemikálií používanou jako pesticid. Používal se od 40. let 19. století ve Francii proti padlí révovému (houba \"Uncinula necator\"), které sem bylo zavlečeno ze Spojených států v roce 1845 a snížilo produkci révy vinné o 80 %. V roce 1886 byl polysulfid vápenatý použit v Kalifornii proti červcům. Od roku 1904 se polysulfid vápenatý vyrábí komerčně, do té doby si ho pěstitelé museli připravovat sami. Ve 20. letech 20. století byly prakticky všechny sady v západních zemích ošetřovány postřikem polysulfidem vápenatým. Od 40. let je však postupně nahrazován organickými fungicidy, u kterých je nižší riziko poškození listů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako polysulfid vápenatý se označuje množina vápenatých solí, kde je síra ve formě řetězců atomů o různé délce. Polysulfid vápenatý (směs různých polysulfidů vápenatých) se používá jako pesticid v zemědělství a zahradnictví (je znám pod obchodním názvem Sulka). Vzniká reakcí hydroxidu vápenatého s elementární sírou; lze ho připravovat zahříváním směsi těchto látek s malou příměsí tenzidu. Používá se obvykle jako vodný roztok, který má červenožlutou barvu a typický výrazný zápach. ", "tgt_summary": "In horticulture, lime sulfur (British spelling lime sulphur) is mainly a mixture of calcium polysulfides and thiosulfate (plus other reaction by-products as sulfite and sulfate) formed by reacting calcium hydroxide with elemental sulfur, used in pest control. It can be prepared by boiling in water a suspension of poorly soluble calcium hydroxide (lime) and solid sulfur together with a small amount of surfactant to facilitate the dispersion of these solids in water. After elimination of any residual solids (flocculation, decantation and filtration), it is normally used as an aqueous solution, which is reddish-yellow in colour and has a distinctive offensive odour of hydrogen sulfide (HS, rotten eggs).", "id": 559390}
{"src_title": "Mizrachi (politická strana)", "tgt_title": "Mizrachi (political party)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hnutí Mizrachi vzniklo v roce 1902 ve Vilniusu jako nábožensky-sionistická organizace. Ta měla vlastní odborovou organizaci, ha-Po'el ha-Mizrachi, jež vznikla v roce 1921. V britské mandátní Palestině se hnutí vyvinulo v politickou stranu označovanou jako ha-Mizrachi, o níž je tento článek. V prvních izraelských parlamentních volbách v roce 1949 strana kandidovala jako součást aliance Sjednocená náboženská fronta společně s ha-Po'el ha-Mizrachi, Agudat Jisra'el a Po'alej Agudat Jisra'el. Aliance ve volbách získala celkem šestnáct mandátů, z čehož čtyři připadly straně Mizrachi, a stala se tak třetí největší stranou po levicovém Mapaji a Mapamu. Stala se též součástí koaliční vlády prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona. Sjednocená náboženská fronta sehrála klíčovou roli v sesazení první vlády, v důsledku rozporu s Mapajem v otázkách týkajících se vzdělání v táborech nových židovských přistěhovalců (ma'abarot), náboženského vzdělávání, existence ministra dodávek a přídělů a jmenování nového ministra obchodu a průmyslu. V důsledku této vládní krize Ben Gurion 15. října 1950 rezignoval. Když se spory o dva týdny později vyřešily, sestavil staronovou vládu se stejnými koaličními partnery a ministry. V následujících volbách v roce 1951 strana Mizrachi kandidovala samostatně, avšak získala pouhé dva mandáty. Stala se součástí třetí vlády vedené opět Davidem Ben Gurionem a oba její poslanci byli v nové vládě jmenováni ministry; David Cvi Pinkas se stal ministrem dopravy a Mordechaj Nurok se stal ministrem poštovních služeb. Když třetí vláda padla, Pinchas i Nurok přišli o své ministerské posty, přestože strana zůstala i v následující čtvrté, páté a šesté koaliční vládě. Před volbami v roce 1955 se strana spojila s ha-Po'el ha-Mizrachi a strany dohromady vytvořily alianci Národní náboženská fronta. Nová strana získala jedenáct poslaneckých mandátů (někdejší členové strany Mizrachi však získala pouze dva z nich), čímž se stala čtvrtou největší stranou Knesetu. Strana se opět stala součástí koaličních vlád během funkčního období třetího Knesetu. V roce 1956 se spojení stran stalo trvalé a strana se přejmenovala na Národní náboženskou stranu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mizrachi (: המזרחי, \"ha-Mizrachi\", akronym pro מרכז רוחני, \"Merkaz Ruchani\", doslova „Náboženský střed“) byla nábožensky-sionistická izraelská politická strana a jedna z předchůdkyň moderní Národní náboženské strany.", "tgt_summary": "Mizrachi (, \"HaMizrahi\", an acronym for \"Merkaz Ruhani\" (), lit., \"Religious Centre\") was a political party in Israel, and is one of the ancestors of the modern-day Jewish Home Party.", "id": 2132210}
{"src_title": "Vilém Neville (1. hrabě z Kentu)", "tgt_title": "William Neville, 1st Earl of Kent", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Vilém se narodil asi roku 1410 jako druhý syn Ralfa Neville, hraběte z Westmorlandu, a jeho ženy Jany Beaufortové. Ta byla legitimizovanou dcerou Jana z Gentu, vévody z Lancasteru, a Kateřiny Swynfordové. Jan byl třetím synem Eduarda III. a Filipy z Hainault. Vilém sice byl pravnukem Eduarda III., ale podmínkou legitimizace potomků Jana z Gentu bylo vyloučení jejich nástupnického práva na trůn. Vilém se oženil s dědičkou rodu Fauconbergů a získal titul lorda z Fauconbergu. Svatba se konala někdy před rokem 1422. Panství Fauconbergů se, podobně jako panství rodiny Neville, nacházela v Yorkshire.", "section_level": 1}, {"title": "Počáteční kariéra.", "content": "Zdá se, že v prvním období vlády Jindřicha VI. absolvoval běžnou vojenskou kariéru. Roku 1426 byl pasován na rytíře a roku 1435 sloužil ve skotském pohraničí. Roku 1436 sloužil s Richardem Plantagenetem, vévodou z Yorku ve Francii a do roku 1439 byl polním velitelem. Do Anglie se vrátil roku 1443 a v březnu se stal velitelem hradu Roxburgh. Tato funkce obnášela roční příjem 1000 liber. Nicméně roku 1449 se vrátil do Francie jako součást diplomatické delegace a v květnu 1449 byl v Normandii zajat. V zajetí strávil dva roky, než byl roku 1453 vyplacen.", "section_level": 1}, {"title": "Změna strany.", "content": "Do té doby byl Vilém oddaným příznivcem rodu Lancasterů. Nicméně v následujících dvou letech začal měnit názor. Stal se členem rady Richarda z Yorku v době, kdy Jindřich VI. procházel druhým obdobím záchvatu duševní poruchy. I když v první bitvě u St Albans stál na straně Lancasterů, po ní byl Yorkem jmenován velitelem hradu Windsor. Není zcela jasné, co ho přivedlo na stranu Yorků. Jako člen rodiny Neville měl pro to dobrý důvod, protože Richard z Yorku byl jeho švagr. Richard Neville, hrabě z Warwicku se v té době dostával na výsluní moci a Fauconberg s ním byl po následujících pět let v úzkém kontaktu. Fauconberg v letech 1455 – 1460 konsolidoval svou pozici v táboře Yorků a jako Warwickův spojenec zvětšil svůj vliv. Roku 1457 se připojil k Warwickovi, který byl tehdy velitelem Calais. Ten využíval toto město jako svou vojenskou základnu. Fauconberg byl roku 1458 zpět v Anglii a krátce uvězněn, ale byl Warwickem osvobozen a vrátil se zpět do Calais.", "section_level": 1}, {"title": "Yorský velitel.", "content": "Po porážce Yorků u Ludfordu pomáhal Warwickovi získat zpět kontrolu nad Calais. V červnu 1460 vytvořil odrazový můstek pro invazi Yorků do Anglie tím, že dobyl Sandwich. Tento přístav byl využit jako předmostí a 26. června se k němu připojil Eduard (nejstarší syn Richarda z Yorku a pozdější král Eduard IV.), Richard Neville, hrabě ze Salisbury (jeho starší bratr) a Warwick. Na počátku července všichni dorazili do Londýna a krátce nato vyrazili s vojskem čítajícím asi 10000 mužů na sever proti vojsku Jindřicha VI., s jehož armádou se střetli v bitvě u Northamptonu. V této bitvě Fauconberg velel pravému křídlu Yorského vojska. Po vítězství u Northamptonu se Fauconberg vrátil do Calais. Proto, že Warwick zůstal v Anglii, působil zde jako velitel města. Vyhnul se tak porážce Yorků v bitvě u Wakefieldu a druhé bitvě u St Albans. Na počátku roku 1461 se vrátil do Anglie a přidal se k nově korunovanému králi Eduadru IV. 11. března vyrazil z Londýna na sever proti Lancasterům, které Yorkové porazili v bitvě u Towtonu. Toto vítězství znamenalo potlačení Lancasterského odporu na několik let.", "section_level": 1}, {"title": "Odměna za vítězství.", "content": "Odměnou za podíl na vítězství Yorků byl Vilém jmenován členem královské rady a jmenován velitelem severní části země. 1. listopadu byl jmenován hrabětem z Kentu a správcem královského domu. V červenci 1462 byl jmenován admirálem a v srpnu téhož roku mu bylo darováno 46 panství v západní části země. Eduard IV na něho velmi spoléhal ve válečných záležitostech. Po Towtonu se účastnil upevnění královské moci v Northumberlandu. Velel posádce 120 mužů v Newcastlu a v listopadu 1461 se účastnil při obléhání Alnwicku. Mezitím odcestoval do Calais, napadl bretaňské pobřeží, vypálil Le Conquet poblíž Brestu a napadl Ile de Re. Zemřel 9. ledna 1463 a byl pohřben v Guisburském převorství v centru jeho panství Fauconberg. Jeho žena zemřela roku 1490. Vilém měl tři dcery a jednoho nelegitimního syna Thomase, známého také jako Bastard Fauncomberg. Vilém byl podceňovanou postavou v období vzestupu moci Yorků. Byl ale daleko úspěšnějším vojenským velitelem než známější Warwick.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém Neville, 1. hrabě z Kentu (asi 1410 – 9. ledna 1463) a de jure 6. baron z Fauconbergu, byl anglický šlechtic a vojevůdce, který se zapojil do války růží.", "tgt_summary": "William Neville, 1st Earl of Kent KG (c. 14059 January 1463) and \"jure uxoris\" 6th Baron Fauconberg, was an English nobleman and soldier. He fought during the latter part of the Hundred Years War, and during the English dynastic Wars of the Roses.", "id": 1961193}
{"src_title": "Cesta pozpátku do Anglie a Skotska", "tgt_title": "Backwards to Britain", "src_document": [{"title": "Obsah knihy.", "content": "Obsahem knihy, která nemá prakticky žádnou zápletku, je popis cesty, kterou Jules Verne a jeho přítel (v knize jde o dva mladé Pařížany, kteří se jmenují Jacques Lavaret a Jonathan Savournon) podnikli roku 1859 do Velké Británie. Oba naši přátelé získali možnost dostat se zdarma nákladní lodí ze Saint-Nazaire (přístav poblíž Nantes) do Liverpoolu. Cesta na sever však pro ně začala jaksi \"„pozpátku“\", tj. jižním směrem, neboť v Saint-Nazaire se dozvěděli, že jejich loď ve skutečnosti přistane v Bordeaux. Díky tomu se dostali do Liverpoolu se sedmnáctidenním zpožděním, takže na celou návštěvu Skotska jim zbyl pouhý týden. Po návštěvě Glasgow, jezera Loch Lomond a okolí města Stirling skončila jejich cesta v Edinburghu. Odtud pak jeli nočním vlakem do Londýna (což byla podle popisu nejstrašnější část cesty, neboť trvala patnáct hodin ve vydýchaném vagónu, kde nechtěli spolucestující dovolit našim dvěma přátelům otevřít okna). Z Londýna pak odjeli do přístavu Newhaven a odtud lodí přes kanál La Manche do Dieppe ve Francii. Přestože nakladatel Hetzel knihu odmítl s odůvodněním, že příběh \"„ještě nedosáhl úrovně vědeckého románu, který hodlá vydávat“\", nese kniha již znaky celého dalšího Vernova díla. Vyprávění překypuje barvitostí a vtipnými postřehy o osobních i kolektivních zvyklosech, stolování, cenách, ošacení a společenských mravech viktoriánské Anglie a přináší přehled základních vědomostí z historie, architektury a literatury Skotska. Spíše než o román tak jde o romantický cestopis, ve kterém je ale navíc všudypřítomné jemně ironické konstatování, že podobní cestovatelé \"„ke všemu jen letem světem přičichnou“\", ale ve skutečnosti si toho z cesty příliš mnoho neodnesou. Kniha pak končí Vernovým naučením, že ve skutečnosti cesta začíná až po návratu, protože průvodcem cestovatelů je pak jejich fantazie a oni pak cestují ve vzpomínkách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cesta pozpátku do Anglie a Skotska \"(Voyage à reculons en Angleterre et en Écosse)\" je románová prvotina francouzského spisovatele Julesa Verna, kterou Verne napsal v zimním období let 1859–1860. Kniha za jeho života nikdy nevyšla. Poté, co její vydání nakladatel Hetzel roku 1862 odmítl, uložil Verne rukopis do archivu, kde zůstal téměř 130 let zapomenut. Příběh se tak dočkal svého prvního knižního vydání až po svém „znovuobjevení“ roku 1989.", "tgt_summary": "Backwards to Britain () is a semi-autobiographical novel by the French writer Jules Verne, written in the fall and winter of 1859–1860 and not published until 1989. ", "id": 353663}
{"src_title": "Operace Starvation", "tgt_title": "Operation Starvation", "src_document": [{"title": "Operace.", "content": "Operace byla zahájena na naléhání admirála Chestera Nimitze, který chtěl, aby byly jeho námořní operace podpořeny zaminováním samotného Japonska. Standardně by se mělo jednat čistě o námořní operaci, ale vzhledem k požadavku na intenzitu pokládky min bylo rozhodnuto o realizaci letectvem, čímž realizaci operace dostal na starost generál Curtis LeMay. LeMay vyčlenil pro tuto operaci skupinu 160 letadel z 313. bombardovacího křídla, 504. bombardovací skupiny USAAF, které měly dle rozkazu v dubnu 1945 shodit 2000 min. Pro tuto operaci byly použity B-29 s pumovnicí uzpůsobenou pro nesení a shoz námořních min. Byly použity akustické a magnetické miny. Letouny měly také radar pro navigaci v nízkém letu nad mořem v noci a pro určení pozice shozu min. První pokládka min proběhla 27. dubna 1945 shozem 1000 min s magnetickým a akustickým detonátorem. Později byly doplněny minami s detonátorem reagujícím na změnu tlaku. Zaminování přístavů a pobřeží Japonska se ukázalo jako velmi účinná metoda. Způsobené škody dokonce převýšily dosavadní ponorkovou kampaň a strategické bombardování Japonska. Během operace byly všechny hlavní přístavy a úžiny v Japonsku opakovaně zaminovány, což vážně narušilo japonskou námořní dopravu. 35 z 47 tras konvojů přestalo být užíváno. Například doprava přes Kóbe klesla o 85 %, z 320 000 tun v březnu 1945 na pouhých 44 000 tun v červenci 1945. Operace Starvation za posledních šest měsíců války snížila množství lodí, než všechny ostatní operace dohromady. Během celé akce se uskutečnilo 1529 letů, během kterých bylo položeno 12 135 min do 26 polí. Ztraceno bylo pouhých patnáct B-29. Miny potopily nebo poškodily 670 lodí o celkové tonáži více než 1 250 000 tun.", "section_level": 1}], "src_summary": "Operace Starvation byla operace provedená americkým armádním letectvem od března 1945 do kapitulace Japonska, při které byly letecky zaminovány všechny hlavní přístavy a námořní trasy v okolí japonských ostrovů. Cílem operace bylo narušit japonskou námořní dopravu a vyvolat tak mimo jiné narušení výroby, dovoz surovin a potravin.", "tgt_summary": "A flame test is an analytical procedure used in chemistry to detect the presence of certain elements, primarily metal ions, based on each element's characteristic emission spectrum. The color of flames in general also depends on temperature; see flame color.", "id": 1937693}
{"src_title": "Zabil jsem svou matku", "tgt_title": "I Killed My Mother", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Hubert Minel je šestnáctiletý student umělecké školy v Montréalu. Žije se svou rozvedenou matkou Chantal, kterou nesnáší pro její jednání, které se mu zdá manipulativní a egoistické. Chtěl by se osamostatnit, ovšem školu mu platí matka z jeho dědictví po babičce, se kterým on může volně disponovat až bude dospělý. Chtěl by si pronajmout byt, ve kterém by mohl žít spolu se svým spolužákem a přítelem Antoninem, ovšem matka, ač mu to nejprve slíbí, si to posléze rozmyslí. Chantal se jednoho dne náhodou dozví od Antoninovy matky, že jejich synové spolu mají vztah. Při práci na školním projektu si Hubert vymyslí, že jeho matka zemřela, aby s ní nemusel dělat pohovor. Když se to jeho matka dozví, jejich vztah se ještě zhorší. Když uteče z domu, rodiče se společně dohodnou, že pošlou syna do internátní školy. Hubert zde však dlouho nevydrží a ze školy uteče za Antoninem. Matka doma objeví videokameru, na kterou Hubert zaznamenává své pocity k ní. Hubert s matkou se pokusí svůj vztah urovnat.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Film byl uveden na MFF v Cannes v sekci Quinzaine des réalisateurs a získal zde tři ceny ze čtyř – cenu filmové Konfederace \"C.I.C.A.E.\" (Confédération Internationale des Cinémas d'Art et d'Essai), cenu Společnosti dramatických autorů a skladatelů (Société des auteurs et compositeurs dramatiques) a \"Prix Regards Jeune\". Film získal nominaci na cenu \"César\" v kategorii nejlepší zahraniční film. Na festivalu québeckých filmů \"Jutra\" získal film ceny v kategoriích nejlepší film, nejlepší herečka v hlavní roli a nejlepší scénář. Nominaci získal dále v kategoriích nejlepší herec v hlavní roli a nejlepší režie. Film získal Prix Lumière jako nejlepší francouzskojazyčný film. Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu – cena \"MovieSquad\". V roce 2010 byl vybrán, aby reprezentoval kanadskou kinematografii na cenu \"Oscar\" v kategorii nejlepší zahraniční film, ovšem do užší nominace se nedostal.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zabil jsem svou matku (\"J'ai tué ma mère\") je kanadský hraný film z roku 2009, který režíroval Xavier Dolan podle vlastního scénáře a hrál v něm hlavní roli. Ve filmu s biografickými prvky popisuje vztah dospívajícího syna k matce.", "tgt_summary": "I Killed My Mother () is a 2009 Canadian drama film written, directed, produced by and starring Xavier Dolan, in his directorial debut. Loosely autobiographical, it follows the complicated relationship between a young man (Dolan) and his mother (Anne Dorval). The film attracted international press attention when it won three awards from the Director's Fortnight program at the 2009 Cannes Film Festival. After being shown, the film received a standing ovation. It was shown in 12 cinemas in Quebec and 60 in France.", "id": 1766331}
{"src_title": "Cvija Lubetkinová", "tgt_title": "Zivia Lubetkin", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Polsku ve vesnici Byteń poblíž města Słonim (dnešní Bělorusko). Již jako mladá se dala k dělnicko-sionistickému hnutí. Později se stala členkou mládežnicko-sionistického hnutí Dror a v roce 1938 se stala členkou jeho výkonné rady. Když nacistické Německo a později Sovětský svaz v září 1939 napadli Polsko, podnikla nebezpečnou cestu ze Sověty okupované části země do Varšavy, kde se přidala k odboji.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "V roce 1942 pomohla založit levicově-sionistický Antifašistický blok. Rovněž tak, jako jedna ze zakladatelů Židovské bojové organizace (ŻOB), působila ve varšavské židovské komunitní politické radě, známé jako Židovská národní komise (\"Żydowska Komitet Narodowy\"; ŻKN), a v Koordinační komisi, což byla zastřešující organizace sestávající z Židovské národní komise a nesionistického Bundu. V dobách, kdy se angažovala v podzemních aktivitách, se její jméno Cvija stalo kódovým označením pro Polsko, který v dopisech používaly různé odbojové skupiny uvnitř i vně Varšavského ghetta. Byla jednou z vůdčích osobností povstání ve varšavském ghettu a jedinou ženou ze 34 bojovníků, kteří přežili válku. Poté co 10. května odvedla skupinu přeživších bojovníků z ghetta varšavskými kanály, se i nadále zapojovala do odbojových aktivit ve Varšavě, kde se v roce 1944 zúčastnila varšavského povstání.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečný život.", "content": "Po skončení války se angažovala pomoci přeživším holocaustu a pomáhala organizovat Brichu. Sama podnikla aliju do britské mandátní Palestiny v roce 1946. Provdala se za někdejšího velitele ŻOB, Jicchaka Zuckermana, a společně s ním a několika dalšími přeživšími bojovníky z ghetta a partyzány založila kibuc Lochamej ha-Geta'ot. V roce 1961 svědčila, podobně jako její manžel, v procesu s nacistickým válečným zločincem Adolfem Eichmannem. V letech 1966 až 1968 byla členkou vedení Židovské agentury. Zemřela v roce 1976. Její vnučka Roni Zuckermanová se v roce 2001 stala první stíhací pilotkou Izraelského vojenského letectva.", "section_level": 2}], "src_summary": "Cvija Lubetkinová ( Cywia Lubetkin, צביה לובטקין, krycí jméno: Celina; 1914 – 14. července 1976) byla jednou z vůdčích osob židovského podzemí v nacisty okupované Varšavě a jedinou ženou ve vrchním velení odbojové skupiny Židovská bojová organizace (ŻOB). Podařilo se jí přežít holokaust a v roce 1946 emigrovala do britské mandátní Palestiny.", "tgt_summary": "Zivia Lubetkin (,,, nom de guerre: Celina; 1914–1978) was one of the leaders of the Jewish underground in Nazi-occupied Warsaw and the only woman on the High Command of the resistance group Żydowska Organizacja Bojowa (ŻOB). She survived the Holocaust in German-occupied Poland and immigrated to Mandate Palestine in 1946, at the age of 32.", "id": 1173990}
{"src_title": "Charles Townshend (1725–1767)", "tgt_title": "Charles Townshend", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Byl druhorozeným synem 3. vikomta Townshenda a mladším bratrem polního maršála 1. markýze Townshenda. Studoval v Nizozemí a na univerzitě v Oxfordu a od roku 1747 až do smrti byl členem Dolní sněmovny. Brzy začal zastávat nižší úřady ve státní administrativě, byl lordem komisařem pro obchod a kolonie (1749–1754) a lordem admirality (1754–1755). V letech 1756–1761 zastával post pokladníka v úřadu nejvyššího komořího a v roce 1757 byl jmenován členem Tajné rady, zároveň byl státním sekretářem bez portfeje (1757–1761). Po smrti 3. vévody z Marlborough dočasně spravoval úřad generálního polního zbrojmistra (1758–1759) a v letech 1761–1762 byl státním sekretářem války, poté prezidentem úřadu pro obchod a kolonie (1763). V Grenvillově vládě odmítl přijmout post prvního lorda admirality (1763), poté byl generálním intendantem armády (1765–1766) a nakonec ministrem financí (lord kancléř pokladu 1766–1767). Ve znalostech v oblasti obchodu a finančnictví se mu ve své době málokdo vyrovnal, vynikal inteligencí a na půdě parlamentu proslul jako vynikajicí řečník. V politice však nebyl příliš zásadový, svou nestálostí a snahou udržet se ve vysokých úřadech získal řadu nepřátel. Ve funkci ministra financí vyvinul značnou aktivitu a zastínil i W. Pitta staršího, který tehdy čelil značné kritice a postupně rezignoval na veřejné dění. Charles Townshend těsně před svou předčasnou smrtí (2. září 1767) prosadil v parlamentu cla na dovoz zboží z kolonií. Tyto tzv. Townshendovy zákony vedly ke vzbouření v koloniích v Severní Americe (Bostonské pití čaje), následně k válce za nezávislost a nakonec vzniku Spojených států. V roce 1755 se oženil s Caroline Campbell (1717–1794), dcerou významného skotského státníka 2. vévody z Argyllu a vdovou po hraběti z Dalkeithu. Manželství zůstalo bezdětné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sir Charles Townshend (28. srpna 1725 Londýn – 4. září 1767 Londýn) byl britský státník ze šlechtického rodu Townshendů, mladší bratr maršála 1. markýze Townshenda. Byl dlouholetým poslancem a zastával vládní úřady, jako ministr financí krátce před svou smrtí prosadil tzv. Townshendovy zákony (\"Townshend Acts\", 1767), které byly bezprostřední příčinou americké války za nezávislost.", "tgt_summary": "Charles Townshend (28 August 1725 – 4 September 1767) was a British politician who held various titles in the Parliament of Great Britain. His establishment of the controversial Townshend Acts is considered one of the key causes of the American Revolution.", "id": 1377938}
{"src_title": "The Originals (seriál)", "tgt_title": "The Originals (TV series)", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Seriál se odehrává v New Orleans a soustředí se na trojici původních upírů – sourozence Mikaelsonovy, Klause (Joseph Morgan), Elijaha (Daniel Gillies) a Rebeku (Claire Holt). Během backdoor pilotu (20. díl 4. řady \"Upířích deníků\") bylo prozrazeno, že Hayley (Phoebe Tonkin) je těhotná a čeká Klausovo dítě. Nyní se Klaus musí zbavit svého dávného chráněnce Marcela (Charles Michael Davis), aby udržel své dítě v pořádku. Rodina Mikaelsonových je tak zapletena do nadpřirozené politiky města, které ovládá právě Marcel.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "V lednu 2013 stanice The CW oznámila, že jeden díl ve čtvrté řadě seriálu \"Upíří deníky\" bude tzv. backdoor pilotem zaměřeným na původní upíry. Odvysílán byl 25. dubna 2013 a již o den později stanice skutečně objednala spin-off \"Upířích deníků\" s názvem \"The Originals\". Hlavním tvůrcem se stala Julie Plec, jedna z autorek původního seriálu. Seriál byl natáčen ve městě Conyers v Georgii, štáb však příležitostně zavítal i do skutečného New Orleans.", "section_level": 1}, {"title": "Vysílání.", "content": "První díl seriálu \"The Originals\" byl na stanici The CW odvysílán 3. října 2014. Již 10. října došlo k objednání dalších tří dílů a 12. listopadu 2013 stanice oznámila, že objednává dalších devět dílů, čímž seriál získal plnohodnotnou sezónu s 22 epizodami. Dne 13. února 2014 byla objednána druhá řada \"The Originals\", 11. ledna 2015 třetí řada, 11. března 2016 zkrácená čtvrtá a 10. května 2017 zkrácená pátá, která byla o dva měsíce později označena za závěrečnou sérii. Poslední díl seriálu byl odvysílán 1. srpna 2018.", "section_level": 1}, {"title": "Související seriál.", "content": "Během vysílání závěrečné páté řady \"The Originals\" oznámila v květnu 2018 stanice The CW, že pro sezónu 2018/2019 objednala spin-off s názvem \"Odkaz\", v němž je hlavní postavou Hope, dcera Klause a Hayley, v podání Danielle Rose Russell.", "section_level": 1}], "src_summary": "The Originals je americký dramatický fantasy televizní seriál, jehož autorkou je Julie Plec. Premiérově byl vysílán v letech 2013–2018 na stanici The CW. Celkově bylo natočeno 92 dílů v pěti řadách. Vznikl jako spin-off seriálu \"Upíří deníky\", naopak z \"The Originals\" byl dále odvozen seriál \"Odkaz\".", "tgt_summary": "The Originals is an American fantasy supernatural drama television series that began airing on The CW on October 3, 2013. It is a spin-off from \"The Vampire Diaries\", existing in the same fictional universe known as The Vampire Diaries Universe. The series follows vampire-werewolf hybrid Klaus Mikaelson as he and his family become embroiled in the supernatural politics of the French Quarter of New Orleans. ", "id": 1128137}
{"src_title": "Team StarKid", "tgt_title": "StarKid Productions", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Předtím než oficiálně v roce 2009 vznikl Team StarKid, také známý pod názvem StarKid Production, se budoucí členové objevovali v seriálu (LWL), který byl ke zhlédnutí online, tvořili si své muzikálové hry a hráli v nich na Michiganské univerzitě hudby, divadla a tance. Název „Team StarKid“ pochází z jedné repliky, kterou pronáší Lauren Lopezová jako postava Draca Malfoye v muzikálu \"A Very Potter Musical\". Team StarKid vytvořili 19. června 2009 svůj kanál na servru Youtube pod názvem \"StarKidPotter\". Od té doby mají více než 100 milionů zhlédnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Divadelní hry.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "A Very Potter Musical.", "content": "Team StarKid vystoupili poprvé se svou muzikálovou hrou \"Harry Potter, The Musical\", 9. dubna roku 2009 v dramatickém centru Walgreen na univerzitě v Michiganu. Aby nedošlo k porušení autorských práv a k soudnímu sporu s Warner Bros., spolek se rozhodl změnit název své hry na \"A Very Potter Musical\". Team StarKid se zaregistrovali na Youtube 19. června 2009 a svou hru tam nahráli 5. července 2009. Tento muzikál paroduje 1., 4., 6. a 7. díl knihy o Harrym Potterovi, ačkoliv veškerý děj se odehrává během Harryho druhého roku v Bradavicích. Muzikál byl vyhlášen časopisem \"Entertainment Weekly\" jako jeden z deseti nejlepších videí roku 2009.", "section_level": 2}, {"title": "Me and My Dick.", "content": "Druhý muzikál \"Me and My Dick\" vznikl na podzim roku 2009. Scénář napsali Matt Lang, Nick Lang, Brian Holden a Eric Kahn Gale a hudbu vytvořili A.J. Holmes, Carlos Valdes a Darren Criss. Poté vzniklo album, které bylo jako první studentský počin z muzikálové vysoké školy vyhlášeno na 11. místě v žebříčku \"Billboard Charts\", což je ukazatel popularity písní a alb v USA.", "section_level": 2}, {"title": "A Very Potter Sequel.", "content": "\"A Very Potter Sequel\" navazuje na předchozí hudební představení \"A Very Potter Musical\". Paroduje 1., 3. a 5. díl knihy od J. K. Rowlingové, ale děj je nastaven jako první rok Harryho života v Bradavicích. Muzikál byl poprvé uveden na scénu 14. května 2010 a je ke zhlédnutí na Youtube od 22. července 2010. Většina písní byla nahrána do alba \"A Very StarKid Album\", které se umístilo na 14. místě v žebříčku \"iTunes Pop Charts\". \"A Very Potter Sequel\" byl nominován na Mashable Award v kategorii za nejlepší online video.", "section_level": 2}, {"title": "Starship.", "content": "Prvního listopadu Team StarKid oznámili, že pracují na svém novém muzikálu pod názvem \"Starship\". Děj se odehrává na planetě velkých brouků, kde jeden z nich, kterého hraje Joey Richter, najde lidskou vesmírnou loď a chce se stát vesmírným strážcem. Vyprodaná představení byla k vidění v Chicagu 11. a 12. února 2011 a měla premiéru i v New Yorku a v Los Angeles. Na Youtube byl muzikál umístěn 30. dubna 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Holy Musical B@man!", "content": "\"Holy Musical B@man!\" je parodie na \"DC Universe's Batman\". Muzikál byl uveden v Chicagu 22. března 2012 a na Youtube byl nahrán 13. dubna 2012.", "section_level": 2}, {"title": "A Very Potter Senior Year.", "content": "Poslední muzikálová parodie Harryho Pottera od týmu Starkid. Vyšel 11. srpna 2012 a herci měli na jeho nacvičení pouze dva dny, protože Darren Criss byl zaneprázdněn svou rolí v Glee natolik, že mu to prostě na jindy nevycházelo. Tento muzikál je jediný, při kterém mají herci na jevišti v rukou scénáře a roli Lenky Láskorádové si zahrála Evanna Lynch, která ji ztvárnila ve filmech o Harrym Potterovi.", "section_level": 2}, {"title": "Twisted.", "content": "Parodie na pohádkový Disney příběh Aladin z roku 1992. Premiéra byla v červenci 2013 v Chicagu.", "section_level": 2}, {"title": "ANI: Parody.", "content": "Parodie na Star Wars.", "section_level": 2}, {"title": "The Trail to Oregon.", "content": "Muzikál o části americké historie, s pouze šesti herci. Joey Richter zde ztvárňuje hned několik rolí najednou, i v jednom okamžiku. Muzikál je zcela unikátní svým koncem – můžete si vybrat, kdo zemře.", "section_level": 2}, {"title": "The Firebringer.", "content": "Muzikál o historii lidstva. Premiéra byla v roce 2016.", "section_level": 2}, {"title": "The Guy Who Didn't Like Musicals.", "content": "TGWDLM je hororová komedie, která nás provází životem Paula, obyčejného chlapa, \"který nemá rád muzikály\", zatímco v Hatchefieldu vypukne nečekaná invaze mimozemšťanů, kteří přetváří svět na muzikál. Muzikál měl premiéru v prosinci roku 2018.", "section_level": 2}, {"title": "Black Friday.", "content": "Black Friday volně navazuje na muzikál The Guy Who Didn't Like Musicals. Znovu se setkáme s některými postavami z předchozího muzikálu. Ale hlavní děj se točí kolem panenky, která byla pojmenována *\"Tickle-Me Wiggly\". Znovu se jedná o hororový komediální muzikál. Premiéra byla na podzim roku 2019. *panenka se doopravdy prodávala na oficiálním e-shopu Teamu StarKid a byla prodána během několika dní (největší zájem propukl po zveřejnění muzikálu na YouTube, kde je na oficiálním kanálu společnosti jako ostatní muzikály).", "section_level": 2}, {"title": "Online seriál.", "content": "V roce 2007 Matt Lang, Nick Lang, Eric Kahn Gale, Brian Holden, Darren Criss, Lauren Lopez, Elona Finlay, Chris Allen, Meredith Stepien a Jim Povolo produkovali online seriál \"Little White Lie\", který se v roce 2009 objevil na Youtube.", "section_level": 1}, {"title": "Členové.", "content": "Seznam členů Team StarKid a jejich role:", "section_level": 1}], "src_summary": "Team StarKid je americký divadelní spolek, který byl založen roku 2009 bývalými studenty Michiganské univerzity. U vzniku stáli Darren Criss, Brian Holden, Matt Lang a Nick Lang. ", "tgt_summary": "StarKid Productions, also known as Team StarKid, is an American musical theatre company founded in 2009 at the University of Michigan by Darren Criss, Brian Holden, Matt Lang, and Nick Lang. Widely known for the musical \"A Very Potter Musical\", a parody of the \"Harry Potter\" series, the troupe produces musical comedies inspired by pop culture, with original scripts, songs and music. StarKid utilizes social media, mainly YouTube, to distribute their content. ", "id": 2001783}
{"src_title": "Vilhelms Purvītis", "tgt_title": "Vilhelms Purvītis", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Po studiích získal za své dílo \"Pēdējie stari\" \"(Poslední paprsky)\" možnost jet na zahraniční služební cestu a v roce 1898 se spolu s Janisem Rozentālsem a Jānisem Valtersem vydal do Německa, poté do Francie a Rakouska-Uherska. Po návratu (1899) se usadil v Rize, dával soukromé hodiny a tvořil. Po ruské revoluci (1905) se Purvītis vydal v roce 1906 do Revelu (nyní Tallinnu) a stal se učitelem kreslení na místní reálné škole. V této době se v jeho díle poprvé objevily městské motivy: \"Rēvele miglā (Revel v mlze)\". Vyučoval malířství na Městské umělecké škole v Rize (1909–1915). Po začátku první světové války byla škola v roce 1915 přesunuta do Petrohradu a v roce 1916 zrušena. Roku 1913 se stal akademikem petrohradské Akademie umění. Po ruské revoluci (1917) se Purvītis vydal na léčení do Norska, kde v Oslu uspořádal svou první samostatnou výstavu. V roce 1918 se vrátil do Rigy okupované Německem. Ještě před koncem lotyšské osvobozenecké války byl v roce 1919 jmenován ředitelem Uměleckého muzea města Rigy (1919–1940). Během tohoto období rozšířil sbírku muzea o 651 děl, z nichž přibližně dvě třetiny exponátů byla umělecká díla lotyšských umělců. Prostory muzea se pronajímaly umělcům a uměleckým skupinám, v muzeu se konalo 180 výstav. Byl též prvním rektorem Lotyšské akademie umění (1919–1934). Vedl vlastní ateliér krajinomalby (1921–1944), učil také na fakultě architektury Lotyšské univerzity (1919–1940). V tomto období zorganizoval mnoho výstav lotyšského umění v evropských městech. Po okupaci Lotyšska v roce 1940 byl odvolán z funkce ředitele muzea. V roce 1942 uspořádal svou poslední výstavu v Rize. V roce 1944 emigroval do Německa, kde o rok později zemřel. Roku 1994 byly jeho ostatky převezeny do Rigy.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1900 získal bronzovou medaili na Světové výstavě v Paříži, o rok později zlatou medaili na výstavě secese v Mnichově (1901). Obdržel nejvyšší lotyšské státní vyznamenání Řád tří hvězd (řád 3. stupně v roce 1926, řád 2. stupně v roce 1928, Kříž uznání - řád 1. stupně v roce 1938), ale i státní vyznamenání švédské, norské, finské, estonské, litevské, polské a dánské.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilhelms Purvītis (3. březen 1872, Zaube, Livonská gubernie, Ruské impérium (nyní Lotyšsko) – 14. leden 1945, Bad Nauheim) byl lotyšský malíř, považovaný za zakladatele lotyšské národní školy krajinomalby. Začínal jako realista, později se přiklonil k impresionismu. ", "tgt_summary": "Vilhelms Purvītis (3 March 1872 in Zaube, Latvia – 14 January 1945 in Bad Nauheim, Germany) was a landscape painter and educator who founded the Latvian Academy of Art and was its rector from 1919 to 1934.", "id": 1627202}
{"src_title": "Santalovník bílý", "tgt_title": "Santalum album", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Santalovník bílý je využíván již velmi dlouho a nelze věrohodně určit jeho původní areál. Obvykle bývá, s určitou dávkou tolerance, stanoven do Indie, odkud byl již v dávné minulosti rozšířen do Bangladéše, Myanmaru, na Srí Lanku, do Malajsie, Indonésie a na sever Austrálie. V současnosti je pěstován v mnoha dalších zemích v tropické Africe a Střední i Jižní Americe, kde také i zplaňuje (např. na Floridě ve Spojených státech).", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Vyskytuje se většinou v suchých listnatých, křovinatých lesích na písčitých půdách, často v rozličné husté vegetaci. Roste také v pobřežních dunách v blízkosti písečných mangrove i na nízkých pobřežních lateritických útesech nad pláži, vždy však nad úrovni vodní hladiny při nejvyšším přílivu. Na vlhkých, úrodných, hlubokých, aluviálních půdách roste velmi bujně, kdežto na mělkých a kamenitých je jeho růst poměrně pomalý, avšak dřevo stromu i jeho silice jsou tam nejkvalitnější; starší jedinci navíc dobře odolávají nedostatku vláhy. Mladá rostlina potřebuje částečné zastínění před prudkým sluncem, v pozdějším věku se stromu v silném stínu vede nevalně, stejně jako na zásaditých půdách. V oblasti původního výskytu a nejhustějšího rozšíření, v Indii, se nejvíce vyskytuje v monzunových oblastech na půdách šedých jílovitých a červených hlinitých promísených s laterity, které obvykle mívají hodnotu pH 6,0 až 7,0. Ploidie druhu je 2n = 20. Většinou jej nalezneme v nadmořské výšce 600 až 1200 m, občas až 2500 m. Za optimální je pokládána roční teplota pohybující se v rozmezí 22 až 35 °C, krátkodobě snese výkyvy 10 až 38 °C. Pro růst jsou nejvýhodnější stanoviště s ročními srážkami 800 až 1400 mm, přežívá i rozmezí 450 až 3000 mm.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Strom bývá 5 až 10 m vysoký a jeho šedý až nahnědlý, v pozdějším věku vrásčitý kmen, nemívá větší tloušťku než 40 cm. Široce rozložené větve jsou porostlé kožovitými, vstřícně vyrůstajícími listy s řapíky okolo 1,5 cm dlouhými. Listové čepele jsou eliptické až kopinaté, dlouhé 4 až 6 cm a široké 1 až 2,5 cm, na bázi bývají klínovité nebo okrouhlé, na vrcholu jsou špičaté a po obvodě celokrajné, oboustranně jsou lysé a na svrchní straně lesklé zelené a spodní našedlé. V latnatém, až šestičetném květenství vyrůstají okolo 4 mm velké květy, jež jsou v mládí bělavé a později karmínově červené. Květy jsou na stopkách, převážně jsou oboupohlavné a bývají čtyř nebo pětičetné. Zvonkovitá češule je po okraji porostlá trojúhelníkovitými okvětními lístky, které odstávají a jsou nazpět zahnuté, a stejným počtem tyčinek s prašníky. Střed češule vyplňuje jednopouzdrý, až čtyři vajíčka obsahující semeník s jedinou dlouhou čnělkou nesoucí bliznu. Češuli lemují laločnatá nektaria situována mezi tyčinkami. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem. Plod je tmavě červená až černá, kulovitá, jedlá peckovice asi 8 mm velká. Je na krátké stopce, obsahuje jediné semeno (pecku) a na vrcholu má kruhovitou prohlubeň, jizvu po zbytku okvětí. Průměrně 5000 semen má hmotnost jednoho kilogramu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Čerstvá semena mají asi dvouměsíční dormanci, která se může zkrátit skarifikaci nebo namáčením v kyselině gibeberelové, pak vyklíčí do čtrnácti dnů. Nejlepší klíčivost, kolem70 %, mají semena získána ze stromů starších 20 let. Při výsadbě na nově založené plantáže se semenáče vysazují ve velikosti 15 až 20 cm do sponu 3×3 až 5×5 m. Na konci druhého roku po výsadbě mladá rostlina již dosahuje výšky 60 až 70 cm, postupně se její růst ale zpomaluje. Prvé květy se objevují ve věku asi tří let, plody v pěti. Sazenice potřebují ochranu před býložravými, volně žijícími i domácími zvířaty, stejně jako před nadměrným slunečním zářením. Semenáče se po výsadbě nedoporučuje okopávat a plít, protože jejich kořeny se za pomoci haustorií často již od mládí propojují s okolo rostoucím plevelem, jehož živiny využívají ku svému prospěchu. Někdy jsou vědomě vysazovány společně s mladými hostitelskými rostlinami, nebo se sázejí na plochu již těmito druhy porostlými, ty jim kromě poskytování neústrojných látek slouží i k částečnému zastínění. Počítá se, že stromu od věku patnácti let přiroste každým rokem asi 1 kg jádrového dřeva ročně. Na hlubokých a bohatých půdách ve vlhkých oblastech jsou přírůstky dřeva větší, ale to obsahuje málo oleje. Na sušších, málo úrodnějších půdách v klimaticky méně příznivých podmínkách se jádro stromu vyvíjí pomaleji, zato má vysoký obsah cenného oleje. Stromy rostou poměrně pomalu a dosahují využitelné velikosti nejdříve ve věku okolo třiceti let, kdy mívají výčetní tloušťku asi 15 cm a tehdy se z nich získá přibližně 50 kg jádrového dřeva. Ve stáří čtyřiceti let, které jsou považované za optimální dobu kácení, mívají kmen hrubý okolo 25 cm a lze z nich získat přes 250 kg aromatického dřeva. Tento zdánlivý nepoměr je dán tím, že se při těžbě vykopávají také kořeny obsahující vzácný olej.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Dřevo stromu je pevné, tvrdé, těžké, a odolné proti termitům, je nesnadno opracovatelné a vysušené má hustotu 870 kg/m3. Kmen je tvořen svrchní bílou, nevonnou části (bělem) a vnitřním žlutým, hustým jádrem, které obsahuje stejně jako kořeny vonné silice. Již od starověku je vonné dřevo santalovníku bílého velmi ceněno. Je používáno k výrobě nábytku, dekoračních, upomínkových i liturgických předmětů, dá se opracovat do vysokého lesku a je trvale aromatické. Používá se hojně pro přípravu vonných vykuřovadel a uplatňuje se i při buddhistických pohřebních obřadech. Esenciální olej, \"santalový olej\", je vodní destilací získáván z dřevěných třísek, dřevo jádra kmene ho obsahuje asi 6 % a kořenů asi 8 %. Tento olej se hojně používá se při výrobě kosmetiky, léků (včetně Ájurvédy i jako aroma v potravinářství. Olej získaný vylisováním drobných semen plodů bývá užíván ke svícení. V době sucha sloužívají listy stromů jako krmivo pro koně, velbloudy, dobytek, kozy i ovce.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Většina přirozeně vyrostlých stromů se nachází v těžce přístupných houštinách, kde semena vyklíčila po opuštění zažívacího traktu ptáků, ty lehce dostupné jsou dávno skácené. Poptávka po tomto dřevu se stále zvyšuje a množství starých jedinců nenávratně klesá. Až v poslední době jsou vysazovány nové stromy na plantážích zakládaných v oblastech s nejvhodnější půdou a příhodným klimatem, trvá však třicet až čtyřicet let, než dospějí do doby sklizně. Z důvodu enormně stoupajícího zájmu o jeho dřevo, byť je velmi drahé, je santalovník bílý považován \"Červeným seznamem\" IUCN za zranitelný druh (VU). Největší producent, Indie, dokonce zakázala jeho vývoz a veškerá těžba je řízena státem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Santalovník bílý (\"Santalum album\") je tropický, stálezelený, nevysoký strom, známý hlavně svým tvrdým, vonným dřevem, které je pro svou specifičnost nazývané santalové dřevo. Je jedním z asi patnácti druhů rodu santálovník, který je součásti rozsáhlé čeledi santálovitých čítající přes tisícovku druhů. ", "tgt_summary": "Santalum album, or Indian sandalwood, is a small tropical tree, and is the most commonly known source of sandalwood. It is native to southern India and Southeast Asia. Certain cultures place great significance on its fragrant and medicinal qualities. It is also considered sacred in some religions and is used in different religious traditions. The high value of the species has caused its past exploitation, to the point where the wild population is vulnerable to extinction. Indian sandalwood still commands high prices for its essential oil, but due to lack of sizable trees it is no longer used for fine woodworking as before. The plant is widely cultivated and long lived, although harvest is only viable after many years. Etymologically it is derived from Sanskrit चन्दनं \"chandanam\".", "id": 2022792}
{"src_title": "Japonský paleolit", "tgt_title": "Japanese Paleolithic", "src_document": [{"title": "Kamenné nástroje.", "content": "Japonský paleolit je také jedinečný v tom, že obsahuje nejranější známé kamenné nástroje a broušené kamenné nástroje na světě z doby asi 30 000 let př. n. l., přičemž se jedná o technologii, obvykle spojenou s počátkem neolitu (před asi 12 000 lety) ve zbytku světa. Vzhledem k této jedinečnosti, období paleolitu v Japonsku přesně neodpovídá tradiční definici paleolitu založené na technologii opracovávaných kamenných nástrojů. Japonské paleolitické nástroje totiž vykazují mezolitické a neolitické rysy už v době 30 000 let př. n. l. Není přesně známo, proč byly tyto nástroje vytvořeny v Japonsku tak brzy. Mohlo tomu však napomoci to, že se jednalo o dobu spojenu s teplejším klimatem na celém světě (před 30 000–20 000 lety), z kterého mohli mít prospěch právě Japonské ostrovy, byť jistě nejen ony. V tomto období (mezi 29 a 25 tisíci let př. n. l.) vznikla unikátní, patrně nejstarší známá keramika světa, Věstonická Venuše.", "section_level": 1}, {"title": "Paleoantropologie.", "content": "Paleolitická populace v Japonsku, stejně jako pozdější populace Džómonského období, je pravděpodobně příbuzná s pravěkou paleo-asijskou skupinou lidí, která zabírala velkou část Asie, než došlo k rozšíření populací charakteristických dnešních lidí Číny, Koreje a Japonska. Stavba kostry poukazuje na mnoho podobností s jinými domorodými lidmi z asijského kontinentu. Zubní struktura patří do skupiny Sundadont, rozšířené především mezi pravěkými obyvateli jihovýchodní Asie (kde současné populace patří do skupiny Sinodont). Rysy lebky mají tendenci být silnější, s poměrně vyklenutýma očima. Domorodé populace Ainu, dnes většinou omezeny na severním ostrově Hokkaidó, se zdají být potomky těchto paleolitických populací, a vykazují rysy, které byly v minulosti ozačovány jako rysy caucasoidní rasy, ale dnes jsou obecně spíše považovány za součást této rané paleolitické populace. Genetická analýza dnešní populace není jednoznačná a uvádí značné množství genetického míšení mezi nejstarší populací v Japonsku a pozdějšími příjezdy lidí. Odhaduje se, že 10 až 20% genetické výbavy dněšní japonské populace pochází z domorodé populace Džómonského období, a zbytek pochází z pozdějších stěhování lidí z Asijského kontinentu, zejména z období Jajoi.", "section_level": 1}, {"title": "Archeologické nálezy.", "content": "Studie období paleolitu v Japonsku nebyla zahájena až donedávna – první paleolitické naleziště bylo objeveno až po skončení druhé světové války. Vzhledem k dřívějšímu předpokladu, že lidé v Japonsku nežili před obdobím Džómon, vykopávky obvykle končily na začátku Džómonské vrstvy litosféry (14 000 let př. n. l.) a nepokračovalo se hlouběji. Od prvního paleolitického nálezu, učiněného Tadahirem Aizawem, bylo nalezeno kolem 5000 dalších paleolitických nalezišť, některé z nich na stávajících Džómonských archeologických nalezišťích. Studium japonského paleolitu se vyznačuje vysokou úrovní stratigrafických informací v důsledku sopečné povahy souostroví. Velké erupce inklinují k pokrytí ostrovů vrstvou popela, která je snadno datovatelná a lze ji nalézt po celé zemi. Důležitou vrstvou popela je vrstva z erupce sopky Aira-Tanzawa, která pokryla celé Japonsko zhruba před 21 000–22 000 lety.", "section_level": 1}], "src_summary": "Začátek Japonského paleolitu (: 旧石器時代, \"kjúsekki džidai\") se datuje do období zhruba 50 000–30 000 let př. n. l., kdy byly nalezeny nejstarší kamenné nástroje a končí kolem roku 14000 př. n. l., na konci poslední doby ledové, což odpovídá začátku období Džómon. V této době se ostrovy oddělovaly od pevniny. Kontakty s pevninou byly mezi Hokkaidem a Sibiří přes La Pérousův průliv. Na jihu z Koreje přes Cušimský průliv. Odtud sem přicházeli budoucí obyvatelé. Ti lovili mamuty, slony a vysokou zvěř. Byla zde vysoká sopečná činnost. Popel dal vzniknout úrodné půdě v nížině Kantó. ", "tgt_summary": "The is the period of human inhabitation in Japan predating the development of pottery, generally before 10,000 BC. The starting dates commonly given to this period are from around 40,000 BC; although any date of human presence before 35,000 BC is controversial, with artifacts supporting a pre-35,000 BC human presence on the archipelago being of questionable authenticity. The period extended to the beginning of the Mesolithic Jōmon period, or around 14,000 BC. ", "id": 88241}
{"src_title": "Inteligentní dům", "tgt_title": "Home automation", "src_document": [{"title": "Součásti inteligentních systémů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Projekt.", "content": "Projekt stanovuje podrobné fungování moderního bydlení, které reflektuje životní styl a způsob, jakým budete váš dům nebo byt užívat. Projekt přesně popisuje umístění všech komponent systému (řídící a regulační prvky, ovládací prvky, kamery, čidla, audiovizuální techniku,...), jejich vzájemné propojení až po konkrétní typy komponent, které jsou samozřejmě v souladu se stylem a designem interiéru.", "section_level": 2}, {"title": "Modulární řešení.", "content": "Inteligentní bydlení lze realizovat v několika etapách. Nejdůležitější je v prvním kroku realizace infrastruktury – kabeláže. Vše ostatní (centrální systém, ovládací a regulační prvky, kamery, multimédia...) se dá realizovat později v průběhu vašeho užívání domu nebo bytu podle toho, jaké budete mít možnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Centrální systém je u low-end systému.", "content": "Srdcem moderního bydlení je centrální systém, který má jednoduché a intuitivní ovládání, kterým se řídí vytápění, ventilace, klimatizace, stínění, ohřev teplé vody, zavlažování, zabezpečovací technika, kamery, osvětlení, provoz spotřebičů, komunikace, distribuce TV a video signálu, rádia a hudby, telefonů a internetu.", "section_level": 2}, {"title": "Infrastruktura.", "content": "Klíčem je strukturovaná kabeláž, rozvody videosignálu, audio signálu, telefonů, počítačová síť, WiFi, stínění, přepěťová ochrana, napojení na satelit a internet, zálohování.", "section_level": 2}, {"title": "Automatizace.", "content": "Inteligentní systém na základě aktuální situace a vašich požadavků řídí vytápění, krby, klimatizaci, ventilaci, stínící techniku (rolety, žaluzie, markýzy, závěsy), ohřev teplé vody, vyhřívání bazénu, akvárií a jezírka. Podle venkovní vlhkosti řídí zavlažování zahrady. Ovládá alarm včetně mechanického zabezpečení (zámky, rolety, venkovní žaluzie). Vše je samozřejmě možno řídit i ručně.", "section_level": 2}, {"title": "Ovládání a řízení.", "content": "Vše ovládáte pomocí dotykových obrazovek s jednotným a naprosto intuitivním uživatelským rozhraním, přes libovolnou televizi, počítač, notebook nebo mobilní telefon. Vybrané funkce (kamery, alarm, teploty,...) lze možno sledovat přes internetové rozhraní odkudkoli a kdykoli. Některé funkce lze také ovládat hlasem.", "section_level": 2}, {"title": "Zabezpečení.", "content": "Díky inteligentnímu domu máte kdykoliv přehled o bezpečném chodu domácnosti – stav alarmu, požární čidla, kamerový systém, infračervené závory,... Při odchodu jedním dotykem zapnete alarm, zatáhnete žaluzie, zhasnete světla, vypnete vybrané zásuvky... Systém také simuluje bydlení v nepřítomnosti rozsvěcováním světel. Umožňuje také centrální zapnutí nebo vypnutí vybraných zásuvek (varná konvice, žehlička,...). Existují i specializované systémy pro seniory, které hlídají jejich denní aktivitu a v případě vzniku možného rizika (např. senior se delší dobu nehýbe) přivolají pomoc.", "section_level": 2}, {"title": "Tepelná technika.", "content": "Pro efektivní vytápění (chlazení) je vždy potřeba kombinovat různé zdroje tepla. Navíc systém musí pružně reagovat na činnost členů domácnosti – otevření okna, náhlý požadavek na změnu teploty v místnosti atp. Jen díky efektivní a optimální regulaci alternativní zdrojů (solární panely, tepelná čerpadla, rekuperace vzduchu, fotovoltaické články a další) v kombinaci s případnými konvenčními zdroji se dosahuje těch nejvyšších úspor.", "section_level": 2}, {"title": "Osvětlení.", "content": "V inteligentním domu jsou napojeny vypínače do centrálního systému, kde je určeno jaký vypínač zapíná jaká světla. Vypínače mohou být i bezdrátové, a tak umístěny třeba na skle nebo zrcadle. Kdykoli se vypínač dá přidat nebo změnit světla, které ovládá. To umožňuje vytváření světelných scén (sledování televize, čtení, večeře, návštěva, úklid) a stmívání. V každém okamžiku máte přehled, kde se svítí a kde ne a z libovolného místa můžete vypnout nebo zapnout libovolné světlo.", "section_level": 2}, {"title": "Komunikace.", "content": "Systém vzájemně propojuje jednotlivé místnosti, zahradu, venkovní branku a bránu pomocí domácího telefonu nebo videotelefonu na základě vnitřní počítačové sítě (VoIP). Samozřejmostí je zapojení do vnější telefonní sítě a vysokorychlostní internetové připojení.", "section_level": 2}, {"title": "Zábava.", "content": "Systém spojuje rodinné fotografie, domácí video, DVD nebo Blu-ray filmy, hudební alba, nahrané pořady ze satelitu nebo televize do jednoho mediálního centra. Z tohoto mediálního centra zabezpečuje distribuci zvukového a obrazového signálu (HDTV) do vybraných místností. Domácí kino ovládáte stejným ovladačem, jako ovládáte celý dům. Chcete-li si pustit film, jedním dotykem systém zapne zesilovač, přepne TV na DVD, pustí DVD disk, spustí plátno a projektor a zatáhne žaluzie, večer pak rozsvítí světelnou scénu.", "section_level": 2}, {"title": "Inteligentní budovy – studijní obor na ČVUT.", "content": "V roce 2009 vznikl na ČVUT nový studijní obor Inteligentní budovy. Obor zastřešují fakulty: elektrotechnická, stavební, dopravní a strojní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Inteligentní dům (nebo Chytrý dům) je takový dům, který zajišťuje optimální vnitřní prostředí pro komfort osob prostřednictvím stavební konstrukce, techniky prostředí, řídicích systémů, služeb a managementu. Je efektivní ekonomicky, energeticky i z hlediska působení na vnější prostředí a umožňuje víceúčelové použití a rekonfigurace. Inteligentní dům reaguje na potřeby obyvatel s cílem zvýšit jejich pohodlí, zpříjemnit jim zábavu, zaručit co nejvyšší bezpečí a snížit náklady na provoz. Často se také používají termíny jako \"digitální domácnost\", \"digitální dům\" nebo \"chytrý dům\". ", "tgt_summary": "Home automation or domotics is building automation for a home, called a smart home or smart house. A home automation system will control lighting, climate, entertainment systems, and appliances. It may also include home security such as access control and alarm systems. When connected with the Internet, home devices are an important constituent of the Internet of Things (\"IoT\"). ", "id": 417525}
{"src_title": "Niklas Süle", "tgt_title": "Niklas Süle", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Profesionální fotbal Süle započal v prvobundesligovém klubu TSG 1899 Hoffenheim. Debutoval na konci sezóny 2012/2013 (33. kolo) v 17 letech v zápase proti Hamburku, který Hoffenheim prohrál doma vysoko 1-4. Süle hrál v základní sestavě ve stoperské dvojici s Argentincem Davidem Abrahamem a v 81. minutě jej vystřídal Andreas Ludwig. Zasáhl rovněž do posledního ligového zápasu, tentokrát jen na 5 minut jako střídající hráč za Roberta Firmina a byl u vítězství Hoffenheimu na půdě Borussie Dortmund (2-1). V lednu 2017 Süle dojednal přestup do Bayernu Mnichov spolu s hoffenheimským spoluhráčem Sebastianem Rudym. Zatímco Rudy opustil Hoffenheim jako volný hráč, za Süleho zaplatil Bayern částku 25 milionů eur. Süle s bavorským klubem podepsal kontrakt na 5 let, tedy do roku 2022. Oba hráči však zůstali do konce ročníku v Hoffenheimu. Süle nasbíral hned 42 startů v první sezóně v dresu Bayernu, včetně 9 startů v Lize mistrů. V základních skupinách hrál v základu v 5 zápasech, vynechal jen třetí domácí utkání se Celticem Glasgow. Zahrál si také semifinále s Realem Madrid, vystřídal totiž zraněného Jerome Boatenga ve 34. minutě úvodního zápasu na domácí půdě (1-2) a postavil se vedle Matse Hummelse. S tím také sehrál i odvetné utkání v Madridu, které sice Bayern uhrál na výsledek 2-2, vypadl však.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Süle byl v srpnu 2016 povolán na přátelský zápas s Finskem a na úvodní kvalifikační zápas na mistrovství světa 2018 s Norskem. Debut profi Finsku zahrál v základu na levém kraji tříčlenné obrany. V 58. minutě byl vystřídaný Jonathanem Tahem. V tomto zápase také kariéru ukončil Bastian Schweinsteiger střídající o pár minut později. Proti Norsku nominovaným nebyl. Do kvalifikace zasáhl až na jejím konci, v posledním domácím zápase proti Ázerbájdžánu, kvůli zranění ale v 22. minutě opustil hřiště, když ho vystřídal Antonio Rüdiger. Na MS 2018 v Rusku se na hřiště dostal až ve třetím zápase proti Jižní Koreji (0-2) a odehrál celé utkání. Německo však na turnaji skončilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Niklas Süle (* 3. září 1995, Frankfurt, SRN) je německý fotbalista hrající na postu obránce za německou reprezentaci a německý velkoklub Bayern Mnichov.", "tgt_summary": "Niklas Süle (; born 3 September 1995) is a German professional footballer who plays as a centre back for Bayern Munich and the Germany national team.", "id": 1625317}
{"src_title": "Karolina Dánská", "tgt_title": "Princess Caroline of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Karolina se narodila jako třetí dítě (druhá dcera) dánského korunního prince, pozdějšího krále Frederika VI. a jeho manželky Marie Hesensko-Kasselské. Její otec se stal králem po smrti svého otce Kristiána VII. v roce 1808, místo kterého však vládl již od roku 1784 pro Kristiánovu duševní chorobu. Její narození bylo přivítáno s velkým nadšením, neboť její starší sourozenci zemřeli ještě před tím, než se narodila. Několik měsíců po jejím narození, 26. února 1794, padl Christiansborg za oběť ničivému požáru. Rodina přesídlila do paláce Amalienborg a letní období trávila v paláci Frederiksborg. Karolina měla vždy úzký vztah se svým otcem. Dostalo se jí vzdělání spíše širokého než hlubokého a důkladného. Nebyla považována za příliš talentovanou ani půvabnou.", "section_level": 1}, {"title": "Výběr ženicha a manželství.", "content": "Jejím rodičům se narodili vedle šesti dcer i dva synové, oba však zemřeli těsně po porodu, jako nemluvňata zemřely i čtyři Karolininy sestry. Podle ustanovení Salického práva byla jako dcera vyloučena z následnictví trůnu, mohla však dědické právo přenést na své potomky. Proto pro ni její otec velmi pozorně vybíral ženicha. Nejprve vedl jednání o její svatbě s následníkem švédského trůnu \"Kristiánem Augustem Augustenborským\" (adoptivním synem švédského krále Karla XIII., těsně před jejich zdárným zakončením však Kristián August 28. května roku 1810 předčasně zemřel, jsa raněn mrtvicí). Dalším nápadníkem byl britský princ Vilém, vévoda Clarence, pozdější britský král Vilém IV. V roce 1812 byla zaslíbena hessenskému princi Kristiánovi, i ten však v roce 1814 zemřel. Nakonec se Karolina provdala za Frederika Ferdinanda (1792–1863), bratrance jejího otce, syna prince Frederika Dánského); manželství bylo motivováno politickými důvody. Svatební obřad se uskutečnil ve Frederiksborgu 1. srpna roku 1829. Manželství zůstalo bezdětné. V roce 1830 se Karolina stala obětí požáru, když jí vzplanuly vlasy; byla v obličeji zle zohyzděna. Podobné neštěstí se jí přihodilo také v roce 1858. V roce 1839 byl její manžel jmenován hlavním velitelem \"Nørrejyllandu\" (Severní Jutsko) a ona ho následovala na jeho inspekčních cestách po různých krajích Dánska. V roce 1836 založila v Aarhusu útulek pro duševně choré a v roce 1852 se stala protektorkou kláštera Vallø Stift, který založila její praprababička Žofie Magdalena Braniborská. Po smrti Kristiána VIII. v roce 1848 se stal její manžel Ferdinand následníkem dánského trůnu. Karolina se přesto nestala královnou, neboť její manžel zemřel 29. června 1863, tedy ještě před smrtí svého synovce krále Frederika VII. († 15. listopadu 1863), jehož následníkem byl. Na trůn pak usedl Kristián IX. Karolina téměř nikdy nežila u dvora, ale nikdy se nevzdálila z Dánska - byla velkou patriotkou a říkala, že nemá důvod cestovat, když v Dánsku je nejlépe. V roce 1853 se manželský pár stal velmi populárním mezi dánským lidem, když neopustili Kodaň v době epidemie cholery. Když Karolina ovdověla, stáhla se ještě více do ústraní, a to i z důvodů ekonomických: musela totiž platit dluhy, které za svého života nahromadil její manžel. V posledních letech svého života, jako stará paní, trpěla hluchotou. Zemřela ve svém sídle v Kodani 31. března 1881.", "section_level": 2}], "src_summary": "Karolina Dánská (28. října 1793, Christiansborg, Kodaň – 31. března 1881, Kodaň) byla dánská princezna, dcera dánského krále Frederika VI.", "tgt_summary": "Princess Caroline of Denmark (; 28 October 1793, Copenhagen – 31 March 1881, Copenhagen), was the eldest surviving daughter of King Frederick VI. She was unofficially known as \"Kronprinsesse Caroline\" (English: Crown Princess Caroline) prior to her marriage, and later as \"Arveprinsesse Caroline\" (English: Hereditary Princess Caroline).She married her father’s first cousin, Hereditary Prince Ferdinand, who was heir presumptive to the throne from 1848 to 1863.", "id": 1431055}
{"src_title": "Teatro Malibran", "tgt_title": "Teatro Malibran", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Teatro San Giovanni Grisostomo postavil architekt Tommaso Bezzi pro rodinu Grimani. Otevřeno bylo během karnevalu roku 1678 operou Carla Pallavicina \"Vespasiano\". Záhy bylo známo jako „největší, nejkrásnější a nejbohatší divadlo ve městě“. Pověst divadla přitahovala i vynikající umělce. V divadle byly uváděny opery Carla Francesca Pollarola, Alessandra Scarlattiho i Georga Friedricha Händela a účinkovali pěvci jako Margherita Durastanti a kastrát Farinelli. Počínaje rokem 1730 začal význam divadla pomalu klesat, i když se mu podařilo udržet svou pozici v čele benátských divadel až do poloviny osmnáctého století. Od roku 1737 byla v divadle uváděna také činoherní představení. Mezi nimi zejména komedie Carla Goldoniho. Po roce 1751 operní představení z divadla téměř vymizela. Provoz divadla se podařilo udržet i po pádu Benátské republiky a následné francouzské okupaci. V roce 1819 se stal, vedle města, podílníkem divadla Giovani Gallo, který divadlo zrekonstruoval. Divadlo bylo znovuotevřeno operou Gioacchina Rossiniho Straka zlodějka (La gazza ladra). Situace divadla se dále zhoršovala, jediným vlastníkem se stal Giovanni Gallo. Pokračoval v rekonstrukci a divadlu dal nové jméno: \"Teatro Emeronitto\" (Divadlo dne a noci). Pod tímto jménem zahájilo divadlo provoz operou Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho. 8. dubna 1835 přijela slavná zpěvačka Maria Malibran zpívat hlavní roli v představení opery Vincenze Belliniho \"La sonnambula\" (Náměsíčná) odmítla honorář a požádala, aby finanční prostředky byly věnovány na zlepšení podmínek divadla. Na její počest od té doby nese divadlo název \"Teatro Malibran\". Poslední rekonstrukce divadla proběhla na konci 20. století. Obnovené divadlo bylo otevřeno 23. května 2001 za účasti prezidenta republiky Carla Azeglia Ciampi koncertem z děl Giuseppe Verdiho, Vincenze Belliniho a Richard Wagnera. Dnes divadlo Malibran provozuje \"Nadace Teatro La Fenice\" a hostí operní, koncertní a taneční vystoupení a bienále.", "section_level": 1}], "src_summary": "Teatro Malibran je benátské divadlo založené roku 1678. Během své existence vystřídalo několik jmen. Otevřeno bylo jako Teatro San Giovanni Grisostomo (nebo Crisostomo) podle nedalekého kostela. Od roku 1797 bylo známo jako Teatro Civico. V roce 1834 změnilo nakrátko jméno na Teatro Emeronitto, ale hned od následujícího roku se na počest slavné zpěvačky Marie Malibran, která finančně podpořila obnovu divadla, nese název Teatro Malibran.", "tgt_summary": "The Teatro Malibran, known over its lifetime by a variety of names, beginning with the Teatro San Giovanni Grisostomo (or Crisostomo) after the nearby church, is an opera house in Venice which was inaugurated in 1678 with a production of the premiere of Carlo Pallavicino's opera \"Vespasiano\". By 1683, it had quickly become known as \"the biggest, most beautiful and richest theatre in the city\" and its operatic importance throughout the 17th and 18th centuries led to an even grander description by 1730: ", "id": 1783348}
{"src_title": "Jan Karel Kolovrat Krakovský", "tgt_title": "Johann Kollowrat", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Narodil se jako syn Prokopa, hraběte Krakovského z Kolovrat, svobodného pána z Újezda, a jeho druhé manželky Anny Markéty z Ogilvy (1725–1810). Jan Karel měl třináct sourozenců, šest sester a sedm bratrů: sestry Marii Annu, Marii Františku, Valburgu, Marii Rosinu, Marii Terezii a Marii Antonii a bratry Jana Nepomuka Prokopa, Josefa Maria Maxmiliána, Viléma, Václava Josefa, Františka, Aloise Josefa a Michala Václava. Jako osmiletý, roku 1757, se stal členem řádu Maltézských rytířů. O devět let později vstoupil do armády, kde sloužil v dragounském pluku č. 37 jako praporečník a následně si roku 1768 koupil hodnost kapitána (\"Hauptman\") v 34. pěším pluku. Do války o bavorské dědictví příliš nezasáhl, ale přesto po jejím skončení získal hodnost majora. Od roku 1788 velel 19. pěšímu pluku a když byl o rok později zraněn při obléhání Bělehradu, byl povýšen na generálmajora. V roce 1792 byl jako velitel brigády převelen k rakouskému dělostřelectvu a nasazen do 1. koaliční války s revoluční Francií. Roku 1795 byl pověřen vedením dělostřelectva rakouské Hornorýnské armády. S ním se v zimě 1796-1797 vyznamenal při dobytí opevněného Kehlu naproti Štrasburku. Po novém německém tažení povýšil v říjnu 1800 na generála - polního zbrojmistra a v dubnu 1801 se stal skutečným tajným radou a členem Dvorní válečné rady, c. k. komořím i majitelem 36. pěšího pluku. Od roku 1803 byl téměř až do své smrti velícím generálem v Čechách, kde se osvědčil za válečných let 1805 a 1809. V bitvě u Slavkova velel společně s ruským generálem Miloradovičem čtvrté koloně o síle 23 000 mužů a 76 děl. V roce 1809 velel 2. armádnímu sboru, s kterým v dubnu přes Šumavu vytáhl z Čech k Řeznu (Řezno) a v červenci se bil v bitvě u Wagramu. Ještě toho roku byl 10. září povýšen na polního maršála.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "Dne 15. 5. 1797 byl jmenován komandérem vojenského Řádu Marie Terezie. V roce 1813 Jan Karel onemocněl, načež rezignoval na své velitelské posty a v následujících dvou letech se neúčastnil žádných bitev. Začal se věnovat organizované péči o nemocné a raněné. Za to byl roku 1813 vyznamenán Zlatým civilním záslužným křížem a roku 1814 mu francouzský král Ludvík XVIII. udělil velkodůstojnický kříž řádu Čestné legie. Následující rok obdržel velkokříž Řádu Leopoldova. Jan Nepomuk Karel zemřel jako sedmašedesátiletý 5. června 1816 v Praze. Byl pohřben v rodové hrobce v Chyši, později bylo ale jeho tělo vyzvednuto a převezeno do Blovic. Nikdy se neoženil a zemřel bez potomků.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jan Nepomuk Karel hrabě Krakovský z Kolovrat (21. prosince 1748, Praha – 5. června 1816, Praha) byl příslušník krakovské větve šlechtického rodu Kolovratů. Byl c. k. komořím a skutečným tajným radou, polním maršálem, dvorským válečným radou a velícím generálem v Čechách. Získal mnoho ocenění, byl držitel Zlatého civilního záslužného kříže, Velkokříže řádu Leopoldova a francouzského řádu Čestné legie. Byl také komturem řádu Maltézských rytířů v Měcholupech.", "tgt_summary": "Feldmarschall Johann Karl, Graf von Kolowrat-Krakowsky (21 December 1748 – 5 June 1816) joined the Austrian army, fought against the Kingdom of Prussia and Ottoman Turkey before being promoted to general officer rank. During combat against the French in the French Revolutionary Wars, he first became known as an artillery specialist. In the Napoleonic Wars, he commanded corps in the 1805 and 1809 campaigns. He became the Proprietor (Inhaber) of an Austrian infantry regiment in 1801 and held that position until his death. ", "id": 2025257}
{"src_title": "Most sultána Selima I. Hrozného", "tgt_title": "Yavuz Sultan Selim Bridge", "src_document": [{"title": "Umístění.", "content": "Most, pojmenovaný po osmanském sultánovi Selimovi I., se nachází v oblasti Odayeri – Paşaköy projektu dálnice O-6 (též zvané Northern Marmara Motorway). Železniční spojení bude sloužit cestujícím z Edirne do İzmitu a bude spojeno s železničním systémem, který propojí Marmaray a Istanbulské metro, letiště Atatürk a Sabiha Gökçen a v budoucnu i třetí letiště.", "section_level": 1}, {"title": "Lidé a společnosti zapojení do projektu.", "content": "Plánovaná dálnice O-6 a Most sultána Selima Hrozného jsou realizovány v režimu „Postav, provozuj a převeď“ (BOT). Koncepční návrh mostu byl vyhotoven Dr. Jeanem Francoisem Kleinem a Dr. Michelem Virlogeuxem, projekt společností T engineering, Švýcarsko / Turecko. Další společnosti dodaly specifická řešení návrhu. Realizace mostu byla zadána na základě výsledku mezinárodní veřejné soutěže tureckým ministerstvem dopravy KGM turecko-italskému konsorciu ICA tvořenému společnostmi Içtaş and Astaldi. Zahrnuje také provozování projektu – jedná se o investici v hodnotě 4,5 miliardy TL (1,5 miliardy USD) – konsorciem IC İçtaş – Astaldi po období 10 let, 2 měsíce a 20 dní. Na konci tohoto období bude projekt předán ministerstvu dopravy. Korejské joint venture mezi Hyundai E&C a SK E&C s názvem HDSK bylo vybráno jako zhotovitel mostu v režimu EPC. Velké množství subdodavatelů se podílelo na specifických činnostech.", "section_level": 1}, {"title": "Popis a parametry.", "content": "Most kombinuje dva druhy dopravy – železniční a silniční – ve stejném dopravním koridoru a na jedné úrovni. Doprava je vedena po 58,5 m široké ocelové mostovce, což ji činí nejširší zavěšenou mostovkou na světě. Rozpětí hlavního pole je 1 408 m (v době dokončení mostu světový rekord pro železniční mosty) se dvěma betonovými pylony na pevnině vysokými 322 m (v době dokončení mostu druhé nejvyšší betonové pylony na světě). Dálnice je vedena ve dvou směrech, každý ve čtyřech pruzích, a je v ose mostu rozdělena dvěma tratěmi pro rychlostní železniční dopravu.", "section_level": 1}, {"title": "Hybridní systém.", "content": "Most sultána Selima Hrozného je visutý most kombinovaný se zavěšeným, což je tzv. hybridní řešení.", "section_level": 2}, {"title": "Založení.", "content": "Slavnostní položení prvních základů mostu se konalo 29. března 2013. Zemní práce pro založení mostu byly zahájeny v oblastech Beykoz-Poyrazköy a Sarıyer-Garipçe.", "section_level": 2}, {"title": "Pylony.", "content": "Pylony mají tvar písmene A. Každý pylon se skládá ze dvou kruhových železobetonových dříků pod zemí a dvou nohou s trojúhelníkovým průřezem. Výška pylonů je 322 metrů, což je v době dokončení mostu světový rekord u visutých mostů. Tloušťka betonových zdí je 1,5 m u základu, snižuje se až na 1 m ve výšce 208 m.", "section_level": 2}, {"title": "Mostovka.", "content": "Hlavní pole mostu má aerodynamickou ortotropní ocelovou mostovku, která zlepšuje jeho aerodynamické vlastnosti i estetický dojem. Kratší vedlejší pole mají mostovku betonovou, která působí jako protizávaží hlavnímu poli. Celková délka ocelového pole je 1 360 m. Skládá se z prefabrikovaných ocelových segmentů, každý je 58,5 m široký a 24 m dlouhý.", "section_level": 2}, {"title": "Lana.", "content": "Hybridní systém zavěšení mostu má tři části:", "section_level": 2}], "src_summary": "Most sultána Selima I. Hrozného, též Třetí bosporský most (, ) je třetí most přes Bosporskou úžinu severně od Istanbulu uvedený do provozu 26. srpna 2016.", "tgt_summary": "The Yavuz Sultan Selim Bridge () is a bridge for rail and motor vehicle transit over the Bosphorus strait, to the north of two existing suspension bridges in Istanbul, Turkey. It was initially named the Third Bosphorus Bridge (with Bosphorus Bridge being the First Bosphorus Bridge and Fatih Sultan Mehmet Bridge the Second Bosphorus Bridge). The bridge is located near the Black Sea entrance of the Bosphorus strait, between Garipçe in Sarıyer on the European side and Poyrazköy in Beykoz on the Asian side. ", "id": 1382718}
{"src_title": "Brandon Saad", "tgt_title": "Brandon Saad", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Amatérská a juniorská kariéra.", "content": "S hokejem začal v rodném Pittsburghu a v dorosteneckém věku hrál za klub Pittsburgh Hornets. V draftu OHL 2008 si na něj zamluvil práva v 1. kole tým ze Saginaw. Saad ovšem do OHL neodešel a další rok hrál v NAHL v týmu Mahoning Valley, kde nasbíral 47 bodů ve stejném počtu utkání. Byl vyhlášen nováčkem roku NAHL a dále byl zařazen do 1. All-Star týmu NAHL a do All-Star týmu nováčků NAHL. V sezoně 2009–2010 sezonu nastoupil do národního rozvojového programu americké reprezentace, kde patřil mezi nejlepší hráče. Ve své první a jedné sezoně byl nejproduktivnějším hráčem a nejlepším střelcem programu. Nakonec se rozhodl přece jen do OHL vstoupit a v nováčkovské sezoně 2010–2011 se mu nedařilo špatně. V základní části byl 2. nejlepším střelcem týmu a celkem nasbíral 55 bodů (27+28) v 59 utkáních. Také se předvedl na CHL Top Prospect Game (představení nejlepších nadějí z CHL pro nadcházející draft) v týmu Bobbyho Orra. V playoff pak byl 3. nejproduktivnější hráč svého týmu s 12 body (3+9) ve 12 utkáních. V sezoně 2011–2012 si nejprve vybojoval v přípravném kempu místo v NHL, ale po 2 utkáních byl poslán zpět do juniorů. Po návratu z NHL se hned zařadil mezi lídry Saginaw a nejlepší hráče OHL. Měl nejlepší průměr bodů na zápas v OHL (1,73). Sice odehrál pouze 44 utkání základní části, ale celkem nasbíral 76 bodů (34+42). Během sezony byl zvolen kapitánem týmu po výměně toho dosavadního. V playoff byl ve 12 utkáních nejproduktivnějším hráčem Saginaw se 17 body a nejlepším střelcem s 8 góly. Byl zvolen do 1. All-Star týmu OHL a získal cenu Williama Hanleyho pro nejslušnějšího hráče ligy.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Blackhawks si ho vybrali v draftu 2011 ve 2. kole, celkově jako 43. hráče. Následně se zúčastnil kempu nadějí Blackhawks, kde poprvé předvedl své kvality. V září předvedl kvalitní výkony i v přípravném kempu, kde dostal šanci předvést v 6 utkáních, ve kterých získal 3 body (1+2). Vedení Blackhawks přesvědčil natolik, že s ním 4. října 2011 podepsali nováčkovskou 3letou smlouvu a pro úvod sezony zůstal v hlavním týmu. Po 2. utkání byl ovšem odeslán zpět do OHL. Po vypadnutí Saginaw z playoff OHL byl opět povolán do Chicaga a odehrál 2 poslední utkání série proti Phoenixu, ve kterých si připsal první asistenci v NHL. Chicago ovšem podruhé za sebou vypadlo v 1. kole. Kvůli výluce v NHL začal sezonu 2012–2013 v Rockfordu, kde ve 31 zápasech nasbíral 20 bodů (8+12). Po začátku zkrácené sezony se usadil v sestavě Blackhawks a rovnou zakotvil v 1. řadě. V 46 zápasech nasbíral 27 bodů (10+17) a byl 4. nejproduktivnější hráč Blackhawks. Byl nejlepší mezi nováčky NHL v +/- statistice s +17 body, v bodech byl mezi nováčky NHL 5. a v asistencích 3. Byl vybrán mezi 3 finalisty pro Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka NHL, ale cenu nakonec nezískal, nicméně byl zařazen do All-Star týmu nováčků NHL. V playoff se mu již tolik nedařilo, když nasbíral v 23 zápasech 6 bodů (1+5), ale i tak se mohl radovat ze svého prvního Stanley Cupu. V sezoně 2013–2014 odehrál 78 zápasů v nichž nasbíral 47 bodů (19+28) a byl 6. nejproduktivnějším hráčem Blackhawks. V playoff přidal 16 bodů (6+10) v 19 zápasech a byl 3. nejproduktivnějším hráčem Blackhawks. V sezoně 2014–2015 poprvé v kariéře odehrál všechna utkání základní části. Byl 3. nejlepším střelcem Blackhawks (23 branek) a 4. nejproduktivnějším hráčem týmu (52 bodů). Potvrdil, že je málo vylučovaným hráčem, když nasbíral jen 12 trestných minut. V playoff pak byl s 8 góly 3. nejlepším střelcem Blackhawks (2 byly vítězné) a mohl se radovat ze svého druhého Stanley Cupu. Jelikož mu končila nováčkovská smlouva a jednání o nové smlouvě nesměřovala k dohodě, Blackhawks ho 30. června 2015 vyměnili do Columbusu společně s obráncem Michaelem Paliottou a útočníkem Alexem Broadhurstem za útočníky Artema Anisimova, Marka Daňa, Coreyho Troppa, Jeremyho Morina a volbu ve 4. kole draftu 2016. V novém působišti podepsal 3. července 2015 novou smlouvu na 6 let s celkovým příjmem 30 milionů dolarů. V první sezoně v novém klubu se mu dařilo, když si vylepši svá osobní maxima v gólech (31) a bodech (53). Byl nejlepším střelcem klubu a dělil se o první místo v klubové produktivitě. V lednu byl poprvé vybrán do NHL All-Star Game. V sezoně 2016–2017 odehrál všech 82 zápasů a vyrovnal své bodové maximum (24+29). Byl 3. nejlepší střelec a 3. nejproduktivnější hráč Blue Jackets. Zaznamenal při tom pouhých 8 TM. Columbus do playoff tentokrát postoupil, ale vypadl v prvním kole s Pittsburghem. Saad si připsal 3 body v 5 utkáních. Den před draftem, 23. června 2017, byl vyměněn zpět do Chicaga společně s brankářem Antonem Forsbergem a 5. kolem draftu 2018 za útočníky Artemie Panarina, Tylera Motteho a 6. kolo draftu 2017. V prvním utkání po návratu vstřelil Pittsburghu při výhře 10:1 vstřelil hattrick (1. v dresu Blackhawks), ale ve zbytku sezony 2017-2018 příliš produktivní nebyl a připsal si pouze 35 bodů (18+17), nejméně v kariéře s výjimkou sezony zkrácené výlukou. Byl nejlepší v týmu s 8 vítěznými góly a dělil se o 4. místo v NHL.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Na Mistrovství světa hráčů do 18 let v roce 2010 v Bělorusku pomohl Spojeným státům ke zisku zlatých medailí. Pro rok 2011 byl v nominaci pro Mistrovství světa juniorů, ale těsně před startem šampionátu byl z týmu vyřazen. O rok později se do juniorské reprezentace pro MSJ 2012 prosadil, ale Spojeným státům se turnaj příliš nevydařil a skončili až 7. Dne 27. května 2016 jej kanadský trenér Todd McLellan zařadil v dodatečné nominaci na svou soupisku Výběru severoamerických hráčů do 23 let pro Světový pohár v ledním hokeji 2016 v Torontu. S týmem obsadil konečné 5. místo, když nedokázali postoupit ze skupiny. Na turnaji nezaznamenal ve třech odehraných utkáních jediný bod.", "section_level": 1}], "src_summary": "Brandon Saad (* 27. října 1992 Pittsburgh, Pensylvánie) je americký hokejový útočník hrající v týmu Chicago Blackhawks v severoamerické lize (NHL). V tomto týmu získal 2x Stanley Cup, a to v letech 2013 a 2015. Po zisku druhého Stanley Cupu odehrál 2 sezony v týmu Columbus Blue Jackets a pak se vrátil do Chicaga. Pochází ze syrské křesťanské rodiny (matka je ale Američanka).", "tgt_summary": "Brandon Saad (born October 27, 1992) is an American professional ice hockey player for the Chicago Blackhawks of the National Hockey League (NHL). Saad was raised in Pittsburgh, and attended Pine-Richland High School. He is an American of Syrian descent. ", "id": 1587436}
{"src_title": "Vasyl Stefanyk", "tgt_title": "Vasyl Stefanyk", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině bohatého rolníka. Od gymnaziálních studií v Kolomyji a Drohobyči se zapojoval do hnutí radikálního ukrajinského studentstva a polské sociální demokracie. V letech 1892–1898 studoval medicínu na Jagellonské univerzitě v Krakově. Studia ale pro nezájem o obor nedokončil a v roce 1900 univerzitu opustil. Poté se věnoval literární a politické práci. Spolu s Les Martovyčem a Marko Čeremšynou založili tzv. „Pokutskou trojici“ (název podle kraje Pokutí, východní Halič). Všichni tři byli žáky Ivana Jakovyče Franka. Úzce spolupracovali se skupinou polských spisovatelů „Mladé Polsko“ (Młoda Polska). V roce 1897 publikoval první díla v novinách \"Pracja\" a v roce 1899 první sbírku skic nazvanou \"Syňa knyžečka\", pak v letech 1900–1905 mu vyšly další tři sbírky. Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky jako člen Ukrajinské radikální strany. V doplňovací volbách do Říšské rady roku 1908, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Halič 58. Nahradil poslance Ksenofonta Ochrymovyče, jenž rezignoval. Byl členem poslaneckého Rusínského klubu. Mandát obhájil za týž obvod i v řádných volbách do Říšské rady roku 1911. Usedl do poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918. K roku 1911 se profesně uvádí jako spisovatel. V poválečné, dočasně existující Západoukrajinské republice byl místopředsedou Ukrajinské národní rady. V období svého působení v Říšské radě se literárně odmlčel. Od roku 1916 až do smrti se opět věnoval převážně literatuře. V roce 1926 vydal sbírku \"Zemlja\", která se řadí k nejvýznamnějším dílům ukrajinské moderny. Jazykově používal vrstvy spisovné řeči i dialektů.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Těžištěm Stefanykova díla jsou mistrovské povídky a novely, které jakoby nezúčastněně popisují hrůzný život na haličském venkově se všemi osobními a rodinnými tragédiemi, bídou, alkoholismem, pogromy a emigrací za oceán.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vasyl Semenovyč Stefanyk (ukrajinskou cyrilicí Василь Семенович Стефаник; 2. května 14. května 1871 Rusiv u Sňatyna, Halič — 7. prosince 1936 tamtéž) byl ukrajinský spisovatel a rakouský spisovatel a politik ukrajinské národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.", "tgt_summary": "Vasyl Semenovych Stefanyk (; May 14, 1871 – December 7, 1936) was an influential Ukrainian modernist writer and political activist. He was a member of the Austrian parliament from 1908 to 1918.", "id": 924306}
{"src_title": "Očista", "tgt_title": "The Purge (2013 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "V roce 2014 se k moci nad Spojenými státy dostali \"Noví Otcové Zakladatelé\", což je krajně pravicová politická strana inspirovaná Otci zakladateli Spojených států amerických, a to jen díky odhlasování amerického lidu v návaznosti na ekonomický kolaps a vysokou míru kriminality. V roce 2016 Noví Otcové Zakladatelé vyhlásili 28. dodatek k Ústavě Spojených států, díky němuž se každý rok koná tradiční svátek \"\"Očista\"\", přičemž vůbec první Očista se konala v roce 2017. Očista se koná po dobu 12 hodin - každý rok od 19:00, 21. března do 7:00, 22. března, při níž jsou všechny zločiny (včetně vražd) povolené a veškeré složky jako jsou policie, požární služba, záchranná a pohotovostní služba jsou nedostupné. Ale každoroční Očista má svá omezení jako je zákaz provádění Očisty na vládních úřednících nad hodnost 10 a použití zbraní nad třídu 4 (výbušná zařízení jako jsou granáty, raketomety, pancéřové pěsti či jakékoliv bomby). Porušení těchto dvou pravidel se trestá, nejčastěji smrtí. Očista má tedy za následek míru nezaměstnanosti na 1%, velmi nízkou kriminalitu a silnou ekonomiku Spojených států. Dne 21. března 2022, se James Sandin (Ethan Hawke), což je bohatý prodavač propracovaných bezpečnostních systémů určených právě pro noc Očisty, vrací domů v bohaté obytné oblasti Los Angeles, kde hodlá přečkat noc se svou ženou Mary (Lena Headey) a jeho dvěma dětmi, Zoey (Adelaide Kane) a Charlie (Max Burkholder). James ujišťuje sousedy, kteří si zakoupili stejný bezpečnostní systém, že bezpečnostní systém vyráběný Jamesovou společností bude opravdu bezpečný. Jejich sousedé připisují velikost a vybavení domu Sandinů penězům, které James obdržel za prodej bezpečnostního systému právě těm sousedům. Za tyto utržené peníze si Sandinovi zvětšili dům. Ještě před odchodem do domu James na verandě vystaví kytici modrých baptisií symbolizující podporu Očisty. Zatímco rodina čeká na příchod Očisty, Zoey si užívá chvíle s jejím přítelem Henrym (Tony Oller), osmnáctiletým chlapcem, kterého James nemá zrovna v lásce. Později rodina aktivuje bezpečnostní systém - veškerá okna a dveře se uzavřou za tlustou kovovou stěnou. Pro jistotu si však rodina rozdá zbraně. Následně se v televizoru spustí Bezpečnostní vysílací systém (v originále Emergency Broadcast System) oznamující zahájení Očisty, načež se symbolicky ozve šest krátkých zahoukání sirén - Očista začala. Následně se rodina rozprchne po celém domě a věnuje se svým běžným rutinám. Zoey se vrátí do svého pokoje, kde nečekaně nalezne Henryho, který proklouznul do domu Sandinů. Hodlá čelit Jamesovi a říct mu o vztahu se Zoey. Mezitím Charlie sleduje bezpečnostní kamery a všimne si raněného, prchajícího muže (Edwin Hodge), který volá o pomoc. Charlie dočasně vypne bezpečnostní systém a vpustí muže do domu. James, který je silně rozrušený, drží hlaveň zbraně u krku neznámého muže. Ale v tu chvíli právě z pokoje Zoey vyleze Henry, který pistolí zaútočí na Jamese. Ten se kulce vyhne a sám Henryho zastřelí. V tomto chaosu neznámý muž prchne a zmizí kdesi v domě. James vezme Mary a Charlieho do ovládací místnosti bezpečnostního systému, kde budou v bezpečí. Zatímco James kárá Charlieho za vpuštění muže do domu, přímo před dům Sandinů přijde gang mladých lidí v maskách vyzbrojených palnými zbraněmi, sekerami a kladivy. Jejich vůdce (Rhys Wakefield) si sundá masku a navrhne Jamesovi, aby jim onoho neznamého muže vydal, nebo \"vypustí bestii\" (násilně vnikne do domu a pozabíjí všechny). James se rozhodne přistoupit návrhu. Mary se diví, proč to dělá, když mají tak špičkový bezpečností systém, ale James připouští, že zas až tak bezpečný není. Má jen za úkol odradit potenciální útočníky od nájezdu, a ne dům regulérně chránit před násilným vniknutím. Rozhodnou se tedy najít neznámého muže a vydat jej gangu čekajícímu venku. Ale poté, co muže konečně najdou, si uvědomí, že nejsou o nic lepší než gang venku. Ušetří muže a rozhodnou se dům bránit. Termín předání muže vypršel a proto se gang začne dobývat dovnitř. Nejprve odříznou dům od přívodu proudu, a následně pomocí čtyřkolek a nákladního automobilu vytrhají kovové stěny, čímž si uvolní cestu dovnitř. Propukne krvavá řežba, při níž je James smrtelně zraněn. Zároveň si však Charlie v kamerách všimne, že jejich sousedé opouští své domovy a masakrují gang venku. Mezitím jsou v domě Sandinovi pospolu, jelikož se je chystá jeden z Očistců - lidí účastňujících se Očisty, zabít. To se mu ale nepodaří, protože jej zastřelí sousedé přicházející Sandinovým na pomoc. Když už se zdá, že je vše zdárně u konce, ukáže se, že ozbrojená sousedka Grace Ferrinová (Arija Bareikis) je zde za jiným účelem, než za pomocí. Sousedé cítí vůči Sandinovým nenávist za to, kolik peněz James utržel za prodej bezpečnostních systémů právě těm sousedům. Když se sousedé chystají popravit rodinu Sandinů, vrátí se neznámý muž a zastřelí jednoho ze sousedů (Tom Yi). Ostatní sousedy drží jako rukojmí a osvobodí rodinu Sandinů. Ptá se Mary, jestli je má zastřelit, ale Mary nesouhlasí. Proto společně v klidu počkají až do 7:00, kdy se ozvou sirény oznamující ukončení Očisty. Následně jdou sousedé pryč a Mary děkuje muži za pomoc, kterou jim nakonec poskytl. Ten se však rozloučí a odchází pryč. Novinové zprávy později konstatují, že letošní Očista byla nejúspěšnější vůbec.", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení.", "content": "Rodina Sandinů Sousedi Lidé účastňující se Očisty Ostatní", "section_level": 1}, {"title": "Premiéra.", "content": "Film měl premiéru na Stanley Film Festival 2. května 2013 a pro kina byl oficiálně vydán 7. červa 2013 ve Spojených státech. Očista byla vydána na DVD a Blue-ray 8. října 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Příjem.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Příjem.", "content": "Rotten Tomatoes eviduje hodnocení na 37% na základě 139 recenzí s váženým průměrem 5,1/10, přičemž většina recenzí film okomentovala slovy „Z části alegorie o společnosti, z části thriller o invizaci do domu. Očista se pokouší použít thrillerové prvky pro dosažení inteligentního bodu, ale nakonec to končí v bezhlavém násilí a únavném klišé. \" Film má skóre 41 ze 100 na Metacritic, založený na 33 kritiků, což znamená „smíšené nebo průměrné hodnocení\". Entertainment Weekly komentuje film se slovy, že sice má potenciál, ale není schopen jej využít.", "section_level": 2}, {"title": "Tržby.", "content": "Ve svém zahajovacím víkendu, Očista dosáhla tržby 16,8 milionů dolarů v den zahájení a 34,1 milionu dolarů následující den. Film utržel 64,47 milionů dolarů v tuzemsku a 24,85 milionů dolarů mimo Spojené státy, tedy celkem 89,3 milionů dolarů po celém světě, a to s výrobním rozpočtem pouhých tří milionů dolarů.", "section_level": 2}, {"title": "Pokračování.", "content": "Vzhledem k celkovému úspěchu prvního filmu bylo natočeno pokračování jménem, vytvořeného na základě Universal Pictures a Blumhouse. Očista: Anarchie měla premiéru po celém světě dne 18. července 2014. Film je zasazen v roce 2023, rok po prvním filmu. Edwin Hodge (Cizinec z prvního filmu) byl jediný člověk, který si zopakoval roli. Třetí film s názvem byl propuštěn 1. července 2016. Odehrává se osmnáct let po prvním filmu a sleduje kandidátku na prezidentku USA, která by po úspěšném zvolení mohla každoroční Očistu zakázat. Čtvrtý film, který je zároveň prequelem k prvnímu filmu - První očista -, odehrávající se během vůbec první Očisty, byl propuštěn 4. července 2018. Stejně tak i v létě 2018 začala stanice USA Network vysílat seriál The Purge.", "section_level": 1}], "src_summary": "Očista (v anglickém originále The Purge) je americký dystopický akční a hororový film z roku 2013. Režie a scénáře se ujal James DeMonaco. Ve snímku hrají hlavní role Ethan Hawke, Lena Headey, Max Burkholder, Edwin Hodge, Adelaide Kane, Rhys Wakefield. Film je prequelem filmu \"\". Film byl oficiálně uveden do kin 7. června 2013. Přes smíšené recenze, film byl komerčně úspěšný, vydělal 89,3 milionů dolarů, což daleko předčilo 3 miliónový rozpočet. Jedná se o první díl série Očisty, v níž jsou na jednu noc v roce legalizovány všechny zločiny.", "tgt_summary": "The Purge is a 2013 American dystopian horror film written and directed by James DeMonaco. The film stars Ethan Hawke, Lena Headey, Adelaide Kane, and Max Burkholder as members of a family who find themselves endangered by a gang of murderers during the annual Purge, a night during which all crime, including murder, is temporarily legal. ", "id": 1001729}
{"src_title": "Manfred Curbach", "tgt_title": "Manfred Curbach", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "V červnu 1976 složil Manfred Curbach maturitu na střední škole Alberta Einsteina v Dortmundu. V letech 1977–1982 studoval stavební inženýrství na Technické univerzitě v Dortmundu, obor pozemní stavby. Od roku 1980 byl podporován nadací Studienstiftung des Deutschen Volkes. Po obdržení diplomu získal stipendium od této nadace pro studium na Princetonově univerzitě kde pracoval pod vedením Davida P. Billingtona na tématech „Mostní stavitelství v USA“ a „Robert Maillart“. Od roku 1982 do roku 1988 byl Manfred Curbach vědeckým pracovníkem v týmu prof. Josefa Eibla, nejprve na univerzitě v Dortmundu a posléze na univerzitě v Karlsruhe, kde získal v roce 1987 doktorát. Od roku 1988 pracoval jako projektový manažer v inženýrské kanceláři Köhler + Seitz kde byl také v letech 1994 až 2004 partnerem. Od srpna 1994 je Manfred Curbach profesorem a vedoucím katedry betonových konstrukcí na TU Dresden, což je dosud jeho hlavním oborem činnosti. Od roku 1997 je autorizovaným inženýrem (Prüfingenieur) pro obor Statika konstrukcí se specializací na betonové konstrukce a od roku 2005 je partnerem v nově založené inženýrské kanceláři Curbach Bösche Ingenieurpartner, Dresden. V prosinci roku 2014 byla založena společnost CarboCon GmbH, která se specializuje na návrh, výpočet a výstavbu konstrukcí z betonu vyztuženého uhlíkovými vlákny. Curbach je jedním ze tří zakládajících akcionářů.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Textilní beton / beton s uhlíkovou výztuží (Carbonbeton).", "content": "Manfred Curbach pracuje na základním i aplikovaném výzkumu textilního betonu a uhlíko-betonu a to od jeho vývoje až do převodu do praxe. Od roku 1999 do roku 2011 byl Curbach mluvčím Centra pro spolupráci SFB (Sondernforschungbereich) 528 s názvem \"Textilní výztuže pro zesílení a sanace konstrukcí“. Jako součást tohoto výzkumného programu byl vyvinut a zkoumán nový kompozitní materiál vyrobený z vysokopevnostního jemnozrnného betonu a vysokohodnotných vláken (vyrobených z různých materiálů, jako je alkalicky rezistentní sklo a pozdějších fázích výzkumu především uhlíková vlákna). Nově vyvinutý matriál byl také odzkoušen v praxi v pilotních projektech ve spolupráci s firmami, především ze stavební branže. Manfred Curbach je vedoucím konsorcia v jednom z deseti projektů, které jsou financovány z projektu spolkového ministerstva pro vzdělání a výzkum (Bundesministerium für Bildung und Forschung, BMBF) s názvem Zwanzig20 až do výše 45 milionů eur. Cílem tohoto konsorcia C3 - Carbon Concrete Composite je podpora zavedení zcela nového způsobu výstavby na základě betonu s uhlíkovou výztuží (Carbonbeton) do praxe. Dalšími výzkumnými tématy jsou materiálové chování betonů při víceosém zatěžování nebo při vysokých rychlostech deformace.", "section_level": 2}, {"title": "Zatížení rázem (impact).", "content": "Manfred Curbach pracuje v základním výzkumu na tématu vysokorychlostní dynamika a zatížení betonu a betonových konstrukcí rázem. K této problematice vytvořil globálně uznávané centrum.", "section_level": 2}, {"title": "Víceosé namáhání.", "content": "Manfred Curbach se intenzivně podílel na výzkumu chování obzvláště vysokopevnostního a vysokohodnotného betonu při víceosém zatížení. V tomto, z experimentálního i teoretického hlediska vysoce náročném předmětu, založil a vedl Curbach výzkumnou skupinu.", "section_level": 2}, {"title": "Mosty.", "content": "Organizací každoročního symposia o mostním stavitelství „Dresdner Brückenbausymposium“ se prof. Curbachovi podařilo vytvořit národní a posléze i mezinárodní platformu pro setkávání projektantů a expertů z oboru mostního stavitelství. Prostřednictvím tohoto sympozia, ale také díky vlastním návrhům, výpočtům a realizaci velkých mostů se Curbach podílí na vývoji mostního stavitelství v Německu.", "section_level": 2}, {"title": "Historie použití železobetonu.", "content": "Prostřednictvím výzkumu národních i mezinárodních dějin železobetonové výstavby zvýšil Curbach celosvětové povědomí betonářské komunity o vlastní historii.", "section_level": 2}, {"title": "Členství v organizacích.", "content": "Od roku 1999 je členem vědecké redakční rady časopisu Beton- und Stahlbetonbau, od roku 2010 je vedoucím německé delegace Mezinárodní federace pro konstrukční beton (fédération internationale du béton, fib) a od února 2012 je členem kontrolní komise Německé společnosti pro výzkum (Deutsche Forschungsgemeinschaft, DFG). Je členem představenstva a výzkumného poradního výboru německého výboru pro železobeton (Deutscher Ausschuss für Stahlbeton, DAfStb), kde byl v letech 2004 až 2012 předsedou výkonné rady. Od roku 2002 do roku 2008 byl členem senátu Německé společnosti pro výzkum (DFG) a od roku 2003 do roku 2008 předsedou představenstva společnosti německých inženýrů pro pozemní stavitelství (VDI-Gesellschaft Bautechnik). Curbach je od roku 2011 členem vědeckého poradního výboru Spolkového institutu pro vodní stavitelství (Bundesanstalt für Wasserbau, BAW) a od roku 2015 je předsedou tohoto výboru. Dále vede Curbach německou delegaci v Mezinárodní federaci pro konstrukční beton, fib (fédération internationale du béton) a předsedá pracovním skupinám pro textilní beton a pro historii betonových konstrukcí.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Patnáctého listopadu 2011 získal Manfred Curbach čestný doktorát z univerzity v Kaiserslauternu za vynikající vědecké úspěchy v oblasti stavebního inženýrství, za důslednou aplikaci výsledků výzkumu do stavební praxe a za jeho příkladnou osobnost. Od června 2013 je Curbach členem Leopoldina – německá národní akademie věd. V roce 2017 získal tu čest pronést prestižní vánoční přednášku Leopoldina. V září 2014 udělila společnost německých inženýrů VDI-Gesellschaft Bauen und Gebäudetechnik na své výroční konferenci Manfredu Curbachovi ocenění za vynikající úspěchy v oblasti stavebních technologií (Wolfgang-Zerna-Ehrenmedaille). V roce 2016 byl Curbach zvolen do Saské akademie věd. V roce 2016 obdržel Manfred Curbach spolu s Chokri Cherifem a Petrem Offermannem německou cenu budoucnosti (Deutschen Zukunftspreis), která je udělována německým spolkovým prezidentem. V roce 2019 mu bude uděleno ocenění Carl-Friedrich-Gauß-Medaille.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Další publikace.", "content": "Podrobný seznam publikací je k dispozici na internetových stránkách katedry pro betonové konstrukce univerzity TU Dresden.", "section_level": 2}], "src_summary": "Manfred Curbach (* 28. září 1956, Dortmund) je německý stavební inženýr a univerzitní profesor. Je jednou z předních osobností ve vývoji textilního betonu, resp. betonu s uhlíkovou výztuží.", "tgt_summary": "Manfred Curbach (born 28 September 1956 in Dortmund) is a German civil engineer and university professor. He is a leading researcher in the development of textile-reinforced concrete and carbon reinforced concrete respectively.", "id": 348471}
{"src_title": "Jicchak Arad", "tgt_title": "Yitzhak Arad", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se jako Jicchak Rudnicki v polské obci Święciany (dnes jde o město Švenčionys v Litvě). V mládí byl členem mládežnického sionistického hnutí ha-No'ar ha-cijoni. Během druhé světové války byl, jak sám uvedl v rozhovoru s Harry Cargasem, v letech 1942 až 1944 aktivní v podzemním hnutí v ghettu. V únoru 1943 se přidal k sovětským partyzánům v Markovově brigádě, což byla primárně nežidovská jednotka, v níž se setkal s antisemitismem. S výjimkou průniku do ghetta ve Vilně v dubnu 1943, kde se setkal s partyzánským vůdcem Abou Kovnerem, zůstal až do konce války se sovětskými partyzány, s nimiž bojoval proti německé armádě (podílel se například na podminování železničních tratí a přepadech v oblasti Naroczského lesa). Podle Arada bylo oficiálním postojem sovětského partyzánského hnutí neumožnit samostatnou aktivitu židovských jednotek. Historik Mark Paul vysvětlil, že Arad (tehdy osmnáctiletý Rudnicki) náležel k partyzánské skupině, která byla součástí Vorošilovovy brigády u Naroczského lesa, která se účastnila trestných misí vůči jiným partyzánským skupinám, jež považovali za nepřátele. Partyzáni z Vorošilovovy brigády zastupovali sovětské zájmy v této oblasti a poslouchali rozkazy NKVD v řadě odvetných akcí. Partyzán Noah Shneidman odhadl, že součástí brigády bylo nejméně 300 židovských partyzánů, tedy přibližně pětina její velikosti. Polský historik Piotr Zychowicz zmínil, že podle důkazů litevské prokuratury se Arad dal k NKVD koncem roku 1944 a aktivně bojoval s protikomunistickým litevským odbojem. Měl se podílet na akci NKVD, jíž byla zničena Tigrasova brigáda v rámci litevské osvobozenecké armády. Arad trval na tom, že nebyl příslušníkem NKVD a rozporoval tak důkazy, které předložil Rytas Narvydas z litevského Centra pro výzkum genocidy a odboje. Arad měl být z řad NKVD údajně propuštěn pro nedisciplinované chování. Z jednoho z rozhovorů vyšlo najevo, že dokumenty, údajně prokazující Aradovu účast na zmíněných trestných činech během války, jsou tajné a nepřístupné veřejnosti. Řada činů partyzánské jednotky, k níž Arad náležel, které by mohly být považovány za válečné zločiny, jsou popsány v knize \"The Partisan\" z roku 1979, jejímž autorem je sám Arad. Patří mezi ně například zastřelení důstojníka Zemské armády či litevského policisty, kteří byli válečnými zajatci, nebo podpálení domů v rámci odvetné akce proti litevské vesnici, která organizovala sebeobranu proti partyzánům a byla vyzbrojena Němci. V prosinci 1942 nelegálně imigroval do britské mandátní Palestiny na uprchlické lodi \"Chana Seneš\" (pojmenované po židovské partyzánce a parašutistce téhož jména). Ve své vojenské kariéře v řadách izraelských obranných sil dosáhl hodnosti brigádního generála a byl jmenován do funkce vrchního vzdělávacího důstojníka. Z armády odešel v roce 1972.", "section_level": 1}, {"title": "Akademická kariéra.", "content": "Během svého akademického působení učil o židovských dějinách na Telavivské univerzitě, a bádal o druhé světové válce a holocaustu, o čemž publikoval řadu knih, převážně v hebrejštině. V pozdější době se zabývá tématem holocaustu v Sovětském svazu. Celkem dvacet jedna let působil ve funkci ředitele památníku holocaustu Jad vašem v Jeruzalémě, a to mezi lety 1972 až 1993. I po odchodu z této pozice s památníkem spolupracuje jako poradce.", "section_level": 2}, {"title": "Vyšetřování válečných zločinů v Litvě.", "content": "V červnu 2007 oslovila Litva Izrael s žádostí o vyslechnutí Jicchaka Arada kvůli podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Litevské vyšetřování mělo prokázat, že Arad sloužil v sovětské NKVD. Vilniuský prapor, v němž Arad sloužil, byl přitom obviněn z vraždění litevských civilistů a příslušníků protisovětského odbojového hnutí v letech 1943 až 1944, a litevský generální prokurátor měl podezření, že se Arad na těchto zločinech podílel. Izrael žádost odmítl a označil ji za „nehoráznost“. Arad obvinění odmítl a tvrdil, že jde o pomstu za seznam, jenž vypracoval, v němž vyjmenovával zvěrstva prováděná litevskými kolaboranty. Litevský prokurátor Rimvydas Valentukevicius následně tiskové agentuře AFP oznámil, že jeho podezření je založeno na Aradových memoárech a dokumentech získaných z litevského Centra pro výzkum genocidy a odboje. Úřad generálního prokurátora nakonec vyšetřování zastavil v září 2008, jelikož dle jeho slov, „nebylo možné získat dostatečné důkazy“.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Níže jsou uvedena díla publikovaná Aradem v angličtině.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jicchak Arad (: יצחק ארד, rodné jméno Jicchak Rudnicki, hebrejsky: יצחק רודניצקי; * 11. listopadu 1926, Święciany) je izraelský historik, penzionovaný brigádní generál Izraelských obranných sil a někdejší sovětský partyzán, který v letech 1972 až 1993 zastával pozici ředitele památníku Jad vašem. Počátkem 21. století bylo odhaleno, že sloužil v sovětské tajné službě NKVD, a od roku 2006 byl vyšetřován v Litvě pro podíl na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti. Litevský generální prokurátor nakonec obvinění stáhl s odůvodněním „nebylo možné získat dostatečné důkazy“ poté, co Izrael odmítl v této záležitosti spolupracovat.", "tgt_summary": "Yitzhak Arad () (né Icchak Rudnicki) (born November 11, 1926), is an Israeli historian, author, retired IDF brigadier general and a former Soviet partisan, director of Yad Vashem from 1972 to 1993. He specialised in the history of the Holocaust.", "id": 1672861}
{"src_title": "Jiří Rusnok", "tgt_title": "Jiří Rusnok", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Vystudoval Gymnázium v Českém Těšíně, roku 1984 absolvoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, pak nastoupil do Státní plánovací komise jako referent v odboru dlouhodobých výhledů, později pracoval na Federálním ministerstvu pro strategické plánování jako vedoucí oddělení sociální strategie. Před rokem 1989 byl kandidátem členství v KSČ. V letech 1992–1998 byl poradcem a vedoucím sociálně-ekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů. V lednu 1998 vstoupil do ČSSD. V srpnu 1998 byl jmenován náměstkem ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly ve vládě Miloše Zemana. V komunálních volbách v říjnu 1998 za ČSSD neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Praha 18; jako profesi měl uvedenou „ekonom“. Poté, co druhý z ministrů financí Zemanovy vlády Pavel Mertlík kvůli sporům s premiérem a zbytkem vlády odstoupil, byl Rusnok 13. dubna 2001 jmenován na jeho místo. V červnu 2002 byl zvolen poslancem jako lídr kandidátky ČSSD v Královéhradeckém kraji. V nové Špidlově vládě se v červenci 2002 stal ministrem průmyslu a obchodu. 13. března 2003 premiér Vladimír Špidla Rusnoka odvolal z vlády s odůvodněním špatné komunikace. Na sjezdu ČSSD 29. března Rusnok kandidoval na předsedu jako představitel pragmatického křídla; Špidla ale předsednictví obhájil 299 hlasy proti 147. Krátce předtím Rusnok otevřeně podpořil v prezidentské volbě (na rozdíl od oficiální linie ČSSD) Václava Klause. Podporoval rovněž velkou koalici ČSSD a ODS. 23. dubna Rusnok složil poslanecký mandát; nahradil jej první náhradník kandidátky Robin Böhnisch. Kritický postoj vůči hlavnímu proudu sociální demokracie si Rusnok zachoval i v následujících letech. V září 2006 se dokonce mluvilo o jeho vyloučení z ČSSD, když přijal nabídku ministra financí menšinové vlády ODS Vlastimila Tlustého a zasedl do jeho expertní skupiny. Předseda Jiří Paroubek tehdy prohlásil, že se Rusnok myšlenkově již dávno se sociální demokracií rozešel. V prosinci 2008 se před očekávanou rekonstrukcí koaliční vlády Mirka Topolánka objevily zprávy, že by se Rusnok (ač stále člen ČSSD) mohl stát vicepremiérem pro ekonomiku. Po roce 2003 Rusnok opustil politiku a pracoval ve finančnictví. Byl jmenován do funkce poradce Výkonné rady ING pro Českou a Slovenskou republiku. Od 7. října 2003 byl členem dozorčí rady ING Penzijní fond, a.s. (od 1. ledna 2013 ING Penzijní společnost); v srpnu 2006 povýšil na předsedu představenstva, jímž byl znovuzvolen v srpnu 2011; rezignoval ke 30. červnu 2013. V letech 2005–12 byl prezidentem Asociace penzijních fondů (předtím od roku 2004 její viceprezident). V letech 2006–2009 byl předsedou Výboru pro finanční trh, poradního orgánu bankovní rady ČNB; od roku 2009 prezidentem Rady pro veřejný dohled nad auditem. Byl členem Národní ekonomické rady vlády ČR (2009–13). V lednu 2010 Rusnok vystoupil z ČSSD; prohlásil, že jej k tomu vedl nesouhlas s populismem a rozdávačností strany. V říjnu kandidoval na starostu Prahy-Vinoře za SPOZ jako nestraník. V říjnu 2011 vystupoval za tuto politickou stranu v médiích. Předseda Zemanovců však po Rusnokově designování premiérem prohlásil, že není členem „ani ekonomickým expertem strany [...] v žádném vztahu se SPOZ není.“", "section_level": 1}, {"title": "Premiér a působení v ČNB.", "content": "Před prezidentskými volbami v lednu 2013 Rusnok podpořil Miloše Zemana; po jeho vítězství jej navštívil, přislíbil stát se jeho ekonomickým poradcem a naznačil i ochotu přijmout nominaci do bankovní rady ČNB. Když po červnové demisi premiéra Nečase Zeman dal najevo, že jmenuje úřednickou vládu, Rusnok byl hlavní očekávaný kandidát; v úterý 25. června odpoledne to Zeman oficiálně potvrdil a rovnou jmenoval Rusnoka premiérem, respektive pověřil sestavením vlády. Další dva týdny Rusnok v Kramářově vile jednal s kandidáty na ministry; to šlo bez obtíží a celou vládu Zeman jmenoval ve středu 10. července. Ve středu 7. srpna vláda Jiřího Rusnoka nezískala důvěru sněmovny. Pro důvěru bylo 93 poslanců (KSČM, VV, na poslední chvíli i ČSSD) proti 100 (bývalá koalice). Na závěr zasedání v pátek 9. srpna vláda usnesením č. 617 podala demisi; v úterý 13. srpna ji Rusnok předal do Zemanových rukou. Kvůli následnému seberozpuštění Poslanecké sněmovny a dlouhému sestavování nové vlády po předčasných volbách zůstala Rusnokova vláda bez důvěry ve funkci rekordní dobu až do konce ledna. Ve středu 5. února 2014 prezident Miloš Zeman jmenoval Rusnoka na Pražském hradě členem bankovní rady ČNB. Funkce se ujal 1. března 2014, kdy vypršel šestiletý mandát Evě Zamrazilové. 25. května 2016 jej prezident jmenoval guvernérem ČNB. Funkce se ujal od července a vystřídal tak Miroslava Singera.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Rusnok žije v rodinném domku z roku 2005 v Praze-Vinoři s manželkou Ivetou, inženýrkou ekonomie a personalistkou t. č. možná v domácnosti, která se vyhýbá médiím a veřejným akcím. Vzali se někdy v letech 1988–9; mají tři děti. Rusnokův syn Michal (1989), absolvent Právnické fakulty Univerzity Palackého žijící v Olomouci, vzbudil koncem srpna 2013 pozornost bulvárních médií, když na Facebooku napsal, že vystupuje ze SPOZ a „socialismus je největší zlo“. Ve straně byl od ledna 2011, jako člen olomoucké organizace publikoval několik článků na ekonomicko-politická témata. Následně své vyjádření zmírnil.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze kolem Mandelova pohřbu.", "content": "Po úmrtí Nelsona Mandely počátkem prosince 2013 vedl Rusnok v Poslanecké sněmovně o přestávce jednání rozhovor s ministrem obrany Pickem, kde vyjadřoval nechuť letět na pohřeb a naději, že se toho ujme prezident Zeman, nekultivovanými až vulgárními výrazy. Konverzaci zachytily zapnuté mikrofony u řečnického pultu a odvysílala ji Česká televize v nočním záznamu ze sněmovny; jeden divák zveřejnil záznam na YouTube, kde se rychle rozšířil a zpráva vzbudila pozornost i v zahraničí. Rusnok se poté za svá slova omluvil s odkazem na časově náročný pracovní program.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jiří Rusnok (* 16. října 1960 Ostrava) je ekonom a politik, od června 2013 do ledna 2014 předseda tzv. úřednické vlády České republiky. Poté člen bankovní rady České národní banky, od července 2016 její guvernér. ", "tgt_summary": "Jiří Rusnok (born 16 October 1960) is a Czech politician and economist who served as Prime Minister of the Czech Republic between July 2013 and January 2014. Since 1 July 2016 he has been serving as Governor of the Czech National Bank. ", "id": 220768}
{"src_title": "Lilith Love", "tgt_title": "HJIM van Gasteren", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Lilith byla nejmladší z rodiny se dvěma dětmi. Její otec vyráběl profesionálně dřeváky a pracoval jako pošťák. Od svého mládí milovala psaní, kreslení a vaření. V letech 1983 - 2000 pracovala jako výkonná tajemnice, pak následovalo vzdělání na \"Schoevers Academie\" v Nijmegenu.", "section_level": 1}, {"title": "Od spisovatelky k fotografce.", "content": "V roce 2005 začala opět psát. Svou kulinářsko - erotickou historku “Kalfsbraadstuk op tagliatelle met een zachte saus van witte port en kaas” (Telecí pečeně na tagliatelle s jemnou sýrovou omáčkou a bílým portským vínem”) publikovala ve skupině “Raadselige Roos” v roce 2005, publikaci soutěžní prózy a poezie “Literair Café Venray-Region”. Následovaly ilustrace a publikování svých autoportrétů na Internetu, které doplňovala svými příběhy. Nejdříve pomocí webkamery, pak s jednoduchým kompaktním fotoaparátem. V roce 2006 fotografie zcela převzaly písemnou podobu. Od té chvíle vypráví svůj životopis s pomocí zrcadlovky, stativu a dálkového ovládání.", "section_level": 2}, {"title": "Skandál.", "content": "Její práce pravidelně vyvolávala rozhořčení a během výstavy v euregio domě v Mönchengladbachu a konferenční místnosti Rolduc v Kerkrade cenzurována. Její autoportrét “Forgive me father, for....” z konfesní řady “I could ‘ve had religion” se přesto dostal na titulní stránku ranního vydání \"Sp!ts\". V roce 2012 vystavila svá díla jako jedna z deseti významných limburských umělců v Pulchri Studio v Haagu, kromě jiného společně s dalšími umělci jako jsou Ted Noten, Charles Eyck a Lei Molin. V tomtéž roce byla její díla poprvé vystavena v nizozemské výstavě v USA: \"The Wonder of Woman \" a \"FotoFestival Naarden\", oboje Abteilung Photoville, Brooklyn Bridge Park.", "section_level": 2}, {"title": "Dokument.", "content": "V roce 2012 začala se svým projektem \"Lilith in da House\" (\"Lilith v domě\"). Dekorací pro autoportréty se staly neznámé a cizí domy. Zároveň se zrodila nová forma fotografie: dokumentace o nemocné s lymskou boreliózou Risja Steeghs, tehdy 21leté. „Das Haus der Kunsten Limburg” v Roermondu a kromě putovní výstavy vyšla také kniha, oboje pod stejným názvem: \"Risja, a story by Lilith\". Siebe Weide, ředitel nizozemského muzejního spolku napsal do knížky předmluvu. Hedy d’Ancona napsala doslov a zodpovídala za prezentaci knihy v Amsterdamu. Umělec Lieve Prins napsal úvod k ní. Kromě toho se na tomto projektu podílel také Frans Pollux, spisovatel, novinář a hudebník. Napsal pro Risja báseň nazvanou \"De danseres\" (\"Tanečnice\").", "section_level": 2}], "src_summary": "Lilith Love, původním jménem Henriëtte Johanna Ignatia Maria van Gasteren (* 9. září 1964 Sevenum, Nizozemsko), je nizozemská výtvarná fotografka a obrazová umělkyně. Mezi témata, kterými se ve svém díle zabývá jsou například identita, ženy a jejich archetypy, genderová manipulace, svoboda a rovnost.", "tgt_summary": "HJIM van Gasteren is the pseudonym of Henriëtte Johanna Ignatia Maria van Gasteren (Sevenum, September 9, 1964), a Dutch photographer and artist, known for her, sometimes controversial, self-portraits. She was formerly known as Lilith Love but she changed her artist name in 2020. Recurring themes in her work are: identity, femininity, female archetypes, gender bending, freedom and equality.", "id": 404022}
{"src_title": "Valerij Ničuškin", "tgt_title": "Valeri Nichushkin", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Narodil se v ruském městě Čeljabinsk, ve kterém nastartoval svou kariéru v místní mládežnickém týmu Bělyje medvědi Čeljabinsk. V sezoně 2011/12 a 2012/13 hrál juniorskou nejvyšší soutěž v Rusku MHL. První sezónu odehrál v pouhých 16-letech, odehrál celkem 38 zápasů. V roce 2012 byl vybrán v draftu KHL mateřským týmem Traktor Čeljabinsk hned v prvním kole z 11. pozice. V listopadu 2012 byl poprvé jmenován do jmenován do kádru Traktoru a debutoval v zápase proti Barys Astana. V sezoně nakonec odehrál za Traktor 18 zápasů, ve kterých zaznamenal šest kanadských bodů. V playoff přidal 9 kanadských bodů z 25 zápasů. V prvním ročníku KHL doputoval s týmem až do finále o Gagarinův pohár, ve kterém ale prohráli nad týmem OHK Dynamo Moskva 2:4 na zápasy. Poté, co byl zvolen v lednu, únoru a březnu 2013 nejlepším nováčkem měsíce v KHL, nakonec vyhrál trofej Alexeje Čerepanova jako nejlepší nováček sezóny. 1. května 2013 získala hráčská práva Ničuškina OHK Dynamo Moskva a měl platnou smlouvu v KHL až do roku 2015. V létě 2013 před draftem NHL byl jako jeden z nejslibnějších talentů. Na konci května 2013 ukončil smlouvu s Dynamem Moskva aby mohl hrát v NHL. V draftu byl vybrán týmem Dallas Stars v prvním kole z celkového desátého místa. S Dallasem Stars se v červenci 2013 dohodl na tříleté smlouvě. První ročník v nejprestižnější lize světa NHL, odehrál pouze v hlavním kádru Dallasu, vynechal pouze tři zápasy. Se 79 odehraných zápasů nasbíral 34 kanadských bodů (14+20). Za skvělé výkony byl nominován do Ruské soupisky pro zimní olympijské hry ve Vancouver. Převážnou část sezony 2014/15 musel vynechal kvůli zranění Kyčelního kloubu, která vyžadovala operace. Po uzdravení odehrál na rozehraní pět zápasů ve farmě Dallasu týmu Texas Stars. Po skončení sezony v NHL měl zájem reprezentovat Rusko na mistrovství světa konané v Praze. V širší nominaci musel hlavní trenér Oļegs Znaroks vyškrtnout dva hráče, právě Ničuškina a Jegora Averina. Po návratu do KHL trvalo Ničuškinovi déle na změnu hracího tandemu, až v desátém zápase se mu podařilo vstřelit branku. Později se mu začínalo dařit v produktivitě a nakonec reprezentoval ruský národní tým, nejprve v přípravným turnaji Euro Hockey Tour a nakonec ho hlavní trenér nominoval na světový šampionát konaná ve Francii a Německu. Z MS získali bronzové medaile. V ročníku se taktéž ukázal i jako rváč, v 35 minutě úmyslně Jevgenij Arťuchin z HK Sibir Novosibirsk chtěl udeřit Ničuškina loktem do hlavy, to si nenechal líbit a vyzval Arťuchina v nerovnoměrném souboji k rvačce. I když je Arťuchin o téměř 25 kilo těžší, nevedl si Ničuškin špatně a uštědřil soupeře několika ranami ale později nakonec sám podlehl, diváci ocenili jeho snahu a bojovnost potleskem. Možnost vrátit se do organizace Dallas Stars potvrdil zájem samotný klub. Dallas Stars chránil jeho hráčská práva při rozšiřovacím draft pro nově vzniklí klub Vegas Golden Knights. Ředitel skautingu Stars Joe McDonnell sám řekl, ”Nakonec ale bude záležet jen na něm, zda se bude chtít vrátit”.", "section_level": 1}], "src_summary": "Valerij Ivanovič Ničuškin (;* 4. března 1995 v Čeljabinsku) je ruský hokejový útočník, hrající v zámořské NHL za tým Colorado Avalanche.", "tgt_summary": "Valeri Ivanovich Nichushkin (; born March 4, 1995) is a Russian professional ice hockey right winger who currently plays for the Colorado Avalanche of the National Hockey League (NHL). He was selected by the Stars in the first round, 10th overall, of the 2013 NHL Entry Draft.", "id": 2359451}
{"src_title": "Princ George z Cambridge", "tgt_title": "Prince George of Cambridge", "src_document": [{"title": "Narození.", "content": "St James's Palace oznámil veřejnosti těhotenství vévodkyně z Cambridge 3. prosince 2012, tedy dříve, než je obvyklé, protože tou dobou byla vévodkyně přijata do nemocnice kvůli velmi silné těhotenské nevolnosti (Hyperemesis gravidarum). V počátcích porodu ráno 22. července 2013 byla vévodkyně přijata do St Mary's Hospital v Londýně, tedy do stejné nemocnice, kde princezna Diana porodila prince Williama i jeho bratra prince Harryho. Princ se narodil v 16:24 britského letního času a vážil 3,8 kg. Princ William byl přítomen u porodu. Narozením prince nastalo poprvé od úmrtí královny Viktorie v roce 1901, že jsou na živu vládnoucí monarcha a tři generace přímých následníků trůnu.", "section_level": 1}, {"title": "Tituly.", "content": "V prosinci 1917 vyhradil král Jiří V. titul „královská Výsost\" spolu s titulem „princ/princezna\" jen pro děti panovníka, děti panovníkových synů a pro nejstaršího syna prince z Walesu. Nejstaršímu synovi prince Williama, který je nejstarším synem prince z Walesu, by tak tyto tituly náležely, ale všechny jeho další děti by měly nárok pouze na titul „Lord/Lady\". Královna Alžběta II. ale toto nařízení 31. prosince 2012 upravila a garantovala tyto tituly všem dětem nejstaršího syna prince z Walesu. Princ George tak měl zajištěn nárok na stejné tituly, i kdyby se narodil jako děvče. Princ George je třetím v následnictví trůnu 16 zemí známých jako Commonwealth Realms, což jsou: Spojené království, Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalamounovy ostrovy a Tuvalu. Před ním je pouze jeho děd a otec.", "section_level": 1}, {"title": "Křtiny.", "content": "Princ George byl pokřtěn dne 23. října 2013 v královské kapli paláce St. James's. Křest provedl arcibiskup z Canterbury Justin Welby a byla k němu užita stejná křtitelnice, která byla vyrobena a užita při křtu pozdější německé císařovny Viktorie, a voda z řeky Jordán.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princ George Alexander Louis z Cambridge ( Jiří Alexandr Ludvík; * 22. července 2013 Londýn) je prvorozený syn prince Williama, vévody z Cambridge a jeho manželky Catherine. Od okamžiku svého narození je třetí v linii následnictví britského trůnu po svém dědovi a otci.", "tgt_summary": "Prince George of Cambridge (George Alexander Louis; born 22 July 2013) is a member of the British royal family. He is the eldest child of Prince William, Duke of Cambridge, and Catherine, Duchess of Cambridge, and third in the line of succession to the British throne behind his grandfather Prince Charles and his father. As he is expected to become king one day, his birth was widely celebrated across the Commonwealth realms. George occasionally accompanies his parents on royal tours, and has affected business and popular culture.", "id": 1480644}
{"src_title": "Lee Chae Rin", "tgt_title": "CL (rapper)", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "CL, také známá jako Lee Chae Rin nebo Faith Lee (anglické jméno), byla narozena v Seoulu v Jižní Jižní Koreji. Vzhledem k otcově povolání jakožto profesora fyziky, se CL jako malé dítě musela stěhovat. Žila ve Francii a Japonsku, kde se naučila anglicky, francouzsky a japonsky. CL byla trainee pod společností JYP Entertainment, kde se spřátelila se Sohee a Yeeun (Wonder Girls), s Junsuem/Jun.K (2PM), Zinger (Secret), Min (Miss A) a solo zpěvákem Jayem Parkem. V jejím náctiletém období se rodina opět rozhodla k trvalému pobytu v Jižní Koreji.", "section_level": 2}, {"title": "2007–2008: Začátek kariéry.", "content": "CL-inou první nahrávkou se stal featuring se skupinou BIGBANG \"Intro (Hot Issue)\" v roce 2007. Později téhož roku měla své první vystoupení na Music Awards se členy téže společnosti YG Entertainment. Její první připsané vystoupení v písni bylo v roce 2008, v písni \"DJ\" od zpěvačky Uhm Jung Hwy, ve které CL rappovala. CL se také objevila v písni \"What\" od YMGA jako součást YG Family.", "section_level": 2}, {"title": "2009-současnost: 2NE1.", "content": "Společnost YG Entertainment prohlásila, že nová skupina bude obsahovat čtyři členky a bude debutovat někdy v květnu 2009. Společnost uvedla, že skupina trénovala čtyři roky a jejich debutové album by obsahovalo písně produkované Teddy Parkem (\"1TYM\") a G/Dragonem (BIGBANG). Název skupiny byl zprvu oznámen jako \"21\", avšak kvůli zjištění, že již jiný zpěvák tohle jméno vlastní, byla skupina přejmenována na \"2NE1\", kde \"NE\" má značit zkratku pro \"New Evolution\". CL byla vybraná jako leaderka skupiny pro další tři členky Park Bom, Minzy a Sandaru Park. Skupina spolupracovala s label-mate seniory \"BIGBANG\" na písničce \"\"Lollipop\"\". Píseň sklidila okamžitý úspěch, ale stále bylo otázkou, zda je skupina schopna prorazit na vlastní pěst. 2NE1 debutovali na SBS \"The Music Trend\" 17. května 2009, kde vystoupily s jejich digitálním singlem \"Fire\" produkovaný Teddym Parkem. S vydáním mini-alba \"2NE1 (EP)\" započaly promoce titulní písně \"I Don't Care\". Jejich mini-album zasáhlo třetí příčku Hanteo \"Nejlépe prodávaných alb roku 2009\" s více než 100,000 prodanými kopiemi. Po krátké pauze vydaly novou píseň \"\"Follow Me\"\", která se umístila na prvním místě Gaon Chart pro týden 13. února. Bylo řečeno, že píseň byla překvapenímé pro thajské fanoušky. V říjnu téhož roku se skupina vrátila se svým prvním studiovým full-length albem \"To Anyone\"., které bylo vydáno 9. září 2010. Promoce započaly souběžně vystoupeními tří písniček z alba: \"Clap Your Hands\", \"Go Away\" and \"Can't Nobody\". Tyto promoce následovalo vydání další písně \"It Hurts\" 31. října na Halloween. Album získalo obrovský úspěch a 2NE1 celkově vyhrály jedenáctkrát na rozličných hudebních programech. Prodalo se přes 150,000 kopií alba.", "section_level": 2}, {"title": "Sólo aktivity.", "content": "V srpnu 2009 CL spolupracovala s členy YGE G-Dragonem (BIGBANG) a Teddym (1TYM) na písni \"The Leaders\", což byl featuring na G-Dragonové první sólo desce Heartbreaker. Bylo uvedeno, že CL si svoji vlastní část napsala sama. V srpnu, po ukončení \"I Don't Care\" promocí, přerušily svoje působení jako skupina a každá členka vydala vlastní sólo píseň. Nejdříve členka Dara vydala píseň \"Kiss\", kde měla featuring CL. Píseň se umístila na 5. místě Gaon měsíčníčního žebříčku. Poté CL spolupracovala s členkou Minzy na písni \"Please Don't Go\". Ze všech tří písni měla nejméně vystoupení, ale i přesto se umístila na 6. místě ke konci měsíce listopad. 28. května 2013 vydala CL svoje vlastní první sólo společně i s hudebním klipem The Baddest Female. Song se během dvou dnů vyšplhal na první příčku v korejských hudebních žebříčcích. Umístil se v žebříčku iTunes ve 14. zemích, mezi které patřila i Česká republika, kde se umístil na 63. místě. CL se také objevila na písničce Dirty Vibe od producenta Skrillexe, které se nachází na jeho studiovém albu s názvem Recess.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lee Chae Rin (také pod zkratkou CL; v korejštině 이채린; * 26. února, 1991, Soul) je jihokorejská zpěvačka, rapperka, tanečnice a textařka. ", "tgt_summary": "Lee Chae-rin (born on February 26, 1991), better known by her stage name CL, is a South Korean singer-songwriter, rapper and record producer. Born in Seoul, South Korea, she spent much of her early life in Japan and France. CL trained at JYP Entertainment before joining YG Entertainment at the age of fifteen and debuted as a member of the girl group 2NE1 in 2009. Following her group taking a break, CL embarked her solo career in the United States in 2015. In 2016, 2NE1 officially disbanded and she remained a solo act under YG until her contract expired in November 2019.", "id": 1665263}
{"src_title": "Rac", "tgt_title": "Ratz (political party)", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Hnutí za občanská práva a mír založila v roce 1973 Šulamit Aloniová, bývalá poslankyně za stranu Ma'arach již dva dny poté, co svou původní stranu opustila. Jakožto příslušnice izraelského mírového tábora se stavěla proti okupaci Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy a již od vzniku Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) požadovala mírové vyzývala k uzavření mírové dohody s touto organizací. Strana obhajovala sekularismus, oddělení náboženství a státu, a občanská práva (zejména pak práva žen, která byla Aloniové velmi blízká). Strana výrazně vstupovala proti korupci a pro zavedení psané ústavy. Sama Aloniová byla iniciátorka podvýboru Knesetu pro základní zákony (izraelský ekvivalent ústavních zákonů). Po jistou dobu strana rovněž podporovala reformu volebního systému. Strana poprvé kandidovala v parlamentních volbách v roce 1973, v nichž získala 2,2 % hlasů, což odpovídalo třem poslaneckým mandátům v Knesetu. Ty si rozdělili Aloniová, americká imigrantka Marcia Freedmanová a Bo'az Mo'av. Strana se zakrátko přejmenovala na Rac a na volebních lístcích byla označována písmeny \"reš\" a \"cade\". Po rezignaci premiérky Goldy Meirové v roce 1974 vstoupila strana do vlády Jicchaka Rabina a Aloniové byl přidělen post ministryně bez portfeje. V tomto období, jako v jednom z mála v izraelských dějinách, se na vládě nepodílely náboženské strany. Tento stav však vydržel pouze několik měsíců, neboť poté do vlády vstoupila Národní náboženská strana, načež strana Rac vládu opustila. V roce 1975 se strana spojila s nezařazeným poslancem Arje Eliavem, který opustil Ma'arach, a společně vytvořili novou stranu Ja'ad-Hnutí za lidská práva. Následující rok se však nová strana rozpadla a Aloniová a Mo'az reformovali stranu Rac. Freedmanová se však již do strany nevrátila a namísto toho s Eliavem založila Sociálně-demokratickou frakci (později přejmenovanou na Nezávislou socialistickou frakci). Později stranu opustila a před volbami parlamentními volbami v roce 1977 založila Ženskou stranu. Před stejnými volbami se Nezávislá socialistická frakce spojila s několika menšími levicovými stranami (Moked, Meri a izraelskými Černými pantery) a vytvořili Levicový tábor Izraele. Strana Rac získala ve volbách pouze jeden poslanecký mandát, který si ponechala Aloniová. V následujících volbách v roce 1981 došlo ke stejnému volebnímu výsledku. Během funkčního období Knesetu spojila stranu Rac s Ma'arachem, ale před koncem funkčního období Rac Ma'arach opustil. Před volbami v roce 1984 se Levicový tábor Izraele sloučil se stranou Rac v poměru 1:3 a jednou z nových tváří strany se stal Ran Kohen. Ve volbách strana zlepšila svůj volební výsledek a získala tři poslanecké mandáty. Během funkčního období Knesetu se počet poslanců za stranu ještě rozšířil o další dva mandáty, když do strany vstoupili Josi Sarid a Mordechaj Viršubski, poslanci, kteří opustili své strany Ma'arach a Šinuj. Počet pěti poslaneckých mandátů si strana udržela i ve volbách v roce 1988. Před volbami v roce 1992 strana vytvořila alianci se stranami Mapam a Šinuj pod názvem Merec (všechny strany si však v rámci aliance ponechaly samostatnost). Nová aliance ve volbách zaznamenala úspěch a získala dvanáct poslaneckých mandátů. Před volbami v roce 1996 přišla Aloniová o post předsedkyně strany, když ji ve vnitrostranických volbách porazil Sarid. Bezprostředně poté odešla z politiky. V roce 1997 došlo k oficiálnímu sloučení stran tvořící alianci Merec a strana Rac přestala existovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rac (: רצ), oficiálně Hnutí za občanská práva a mír (: התנועה לזכויות האזרח ולשלום, \"ha-Tnua'a le-zchujot ha-ezrach ve-le-šalom\") byla levicová izraelská politická strana působící od roku 1973 až do svého formálního sloučení se stranou Merec v roce 1997.", "tgt_summary": "Ratz (), officially the Movement for Civil Rights and Peace (Hebrew:, \"HaTnua'a LeZkhuyot HaEzrah VeLaShalom\") was a left-wing political party in Israel that focused on human rights, civil rights, and women's rights. It was active from 1973 until its formal merger into Meretz in 1997.", "id": 2255965}
{"src_title": "Thomas Lemar", "tgt_title": "Thomas Lemar", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Lemar začal hrát fotbal jako dítě v klubu Solidarité Scolaire. Posléze se dostal do klubu SM Caen. Za Caen v sezoně 2013/14 debutoval mezi dospělými, v této sezoně tým postoupil do Ligue 1. Když Caen v další sezoně bojoval o udržení mezi elitou, byl Lemar spíše náhradníkem. Ve venkovním zápase na půdě FC Nantes 5. dubna 2015 se však zaskvěl. V 73. minutě byl poslán na hřiště, o několik minut později trefil brankovou konstrukci. V 92. minutě vsítil branku z přímého kopu a rozhodl o vítězství 2:1.", "section_level": 1}, {"title": "AS Monaco.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "2015/16.", "content": "Už ve třetím kole Ligue 1 sezóny 2015/16 se gólově prosadil, když pár minut po vstupu na hřiště srovnal na konečných 1:1 na půdě Toulouse. Během šestého kola odehrál celý zápas doma s Lorientem. Ve 21. minutě si stoupl k rohovému praporku a nacentroval na gól Tourému, který snížil na 1:2. Ve 47. minutě sám přidal druhý gól, když se prosadil z přímého kopu. Lorient ale strhl výhru na svou stranu, vyhrál 3:2. V sedmém kole vstřelil gól Montpellieru, i jeho gól rozhodl o výhře Monaca poměrem 3:2. V lednu se mu povedl opět zápas proti Lorientu, kdy spolu s Moutinhem rozhodli o monackém vítězství 2:0 na hřišti soupeře. Začátkem března otevřel skóre proti „rodnému“ Caen, ale zápas skončil remízou 2:2. Kouč Jardim ho zkoušel na různých pozicích v záloze – dvojčlenné i tříčlenné – než jej zařadil na levé křídlo v systému 4–2–2–2. Knížecí celek skončil ligu jako třetí, kvalifikoval se tedy do předkola Ligy mistrů.", "section_level": 3}, {"title": "2016/17.", "content": "Ročník Ligue 1 2016/17, Lemarův druhý v monackém dresu, byl mimořádné úspěšným pro tým a i Lemara osobně. Trenér Jardim mu věnoval více prostoru na hřišti, což přineslo ovace prakticky hned v úvodu. V záříjovém utkání doma proti Stade Rennes v samotném závěru dvěma góly pojistil výhru 3:0. Na podzim přidal ještě další čtveřici branek. Ještě během července a srpna pomohl k postupu do skupiny Ligy mistrů, Monaco vyřadilo Fenerbahçe a i Villarreal. Lemar si místo v základu podržel také ve skupině, kdy z levého strany terorizoval obrany Tottenhamu, Leverkusenu a CSKA Moskva. V prvním zápase skupiny ve Wembley proti Tottenhamu byl na lavičce náhradníků, ale v 5. minutě se zranil Nabil Dirar a Lemar šel do hry. Ve 31. minutě zvýšil vedení Monaca, v zápase který skončil zaslouženou výhrou 2:1. Odehrál zápas proti Leverkusenu (1:1) a také dva moskevskému proti CSKA (1:1 a výhra 3:0). Další gól v milionářské soutěži dal opět Tottenhamu (další výhra 2:1). Na branku Djibrila Sidibého sice z penalty dokázal odpovědět Angličan Kane, avšak Lemar strhl vítězství na monackou stranu. Osmifinále představovalo těžkou zkoušku mladého týmu proti Manchesteru City kouče Pepa Guardioly. Lemar odehrál celé utkání a v 61. minutě přihrál na gól Falcaa, v tento moment Monaco vítězilo 3:2. City ale třemi góly zápas otočilo. Monaco zvládlo odvetu, Lemar asistoval u důležité branky Bakayoka na 3:1, tento stav Monaco posouval do čtvrtfinále, tým okolo Lemara už výsledek udržel a \"Citizens\" vyřadil. Ve čtvrtfinále asistoval u tří branek během výher 3:2 a 3:1 proti Dortmundu. Postup Ligou mistrů ukončil až turínský Juventus. Jeho jarní góly a asistence v lize Monacu přihrály francouzský titul před dotírajícím PSG. V této sezoně si celkově do statistik připsal 14 gólů a 17 gólových asistencí, čímž si vysloužil pozornost velkoklubů, ačkoliv se zdálo, že jej zastiňují jiné hvězdy jako Bernardo Silva, Benjamin Mendy nebo Fabinho.", "section_level": 3}, {"title": "2017/18.", "content": "Ačkoli byl spojován s možným odchodem – nabídku poslal např. Arsenal – zůstal nakonec v Monaku. Za sezonu 2017/18 se trefil pouze třikrát, dva z těchto gólů vstřelil ve francouzské lize. Na hřišti Bordeaux vstřelil po individuální akci gól na 2:0. V půlce prosince se jedním gólem podílel na jasné výhře 4:0 na půdě Saint-Étienne. AS Monaco titul neobhájilo, v tabulce skončilo druhé.", "section_level": 3}, {"title": "Atlético Madrid.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "2018/19.", "content": "Atlético přivedlo 22letého Lemara v létě 2018 za částku 70 milionů eur. Trenér Diego Simeone jej přivedl za Carrasca, který v lednu opustil Atlético, aby zamířil do Číny. Poprvé si v novém týmu zahrál v přípravě se Stuttgartem. Debut v ostrém zápase jej čekal v srpnu v Superpoháru UEFA. Od začátku nastoupil na pravém křídle, v 91. minutě byl střídán, Atlético porazilo rivala Real Madrid 4:2 v prodloužení. Diego Simeone byl s jeho výkonem spokojený, i proto si ve španělské La Lize v sezóně 2018/19 odbyl debut již v prvním kole na hřišti Valencie (1:1). Simeone oproti Superpoháru změnil jeho post z pravého křídla na levé. Velký zápas odehrál v září na Getafe – ve 14. minutě nastřelil břevno, od kterého se míč odrazil do zad gólmana Davida Soriy a od něj do branky, gól je však zaznamenán jako Soriův vlastní. Lemara našel v 60. minutě centrovaný míč Kokeho a Lemar pojistil vedení 2:0. V dubnu 2019 dal jediný gól utkání s Eibarem, jehož znovu našel míč Kokeho. Atlético skončilo v lize druhé za Barcelonou, ale před svým rivalem, Realem Madrid.", "section_level": 3}, {"title": "2019/20.", "content": "Lemar byl i další sezónu součástí plánů Simeoneho, jeho konkurencí se však stal nově příchozí portugalský talent João Félix.", "section_level": 3}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Lemar nastupoval již za francouzské mládežnické reprezentace. V roce 2012 se zúčastnil ME hráčů do 17 let. Zde si zahrál např. po boku Anthonyho Martiala.", "section_level": 2}, {"title": "Francouzská reprezentace.", "content": "Trenér Didier Deschamps dal Lemarovi možnost zahrát si poprvé v přátelském zápase s Irskem (0:0) v listopadu 2016. V kvalifikačním zápase na MS 2018 na domácí půdě s Nizozemskem na sebe upozornil, když vstřelil dva góly během výhry 4:0. Lemar, možná vůbec nejlepší hráč zápasu, vsítil v 73. minutě gól tzv. halfvolejem ze 20 metrů na 2:0, v 88. minutě přidal ještě třetí a vše korunoval v nastavení Kylian Mbappé. Deschamps jej nominoval na MS 2018, patřila mu však role střídajícího hráče, neboť v útoku trenér spoléhal na duo Mbappé–Griezmann, na lavičce navíc čekali další hráči jako Dembélé a Giroud. Ve třetím zápase skupiny proti Dánsku odehrál Lemar celý zápas na levém křídle. Zápas skončil nerozhodně 0:0. Pro Lemara to byl první a zároveň poslední zápas na šampionátu, na kterém Francie zvítězila, když ve finále porazila Chorvatsko 4:2. Během premiérového ročníku Ligy národů byl na lavičce náhradníků.", "section_level": 2}, {"title": "Styl hry.", "content": "Fotbalový server FourFourTwo vyzdvihuje Lemarovu střelu, přihrávku a schopnost účinného pressingu (tj. zpětné získání míče). Může zahrát ve středu zálohy i na jejím okraji, pravém i levém. Není klasickým křídlem, stahuje se totiž do středu hřiště a vytváří prostor pro nabíhající krajní beky svého mužstva. Trenér Leonardo Jardim, který vedl Lemara v AS Monaco, vyzdvihl Lemarovu univerzalitu a že jediné posty, kde by Lemar strádal, a to na hrotu útoku a ve středu obrany.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas Lemar (* 12. listopadu 1995, Baie-Mahault, Guadeloupe) je francouzský profesionální fotbalista, který hraje na postu záložníka za španělský celek Atlético Madrid. Na reprezentační úrovni nastupuje za národní mužstvo Francie, se kterým vyhrál MS 2018.", "tgt_summary": "Thomas Benoît Lemar (born 12 November 1995) is a French professional footballer who plays as a midfielder for Spanish club Atlético Madrid and the France national team. He is known for his versatility, being able to play on both wings and through the centre. Features of his game include dribbling and passing ability. ", "id": 194315}
{"src_title": "Mako Mermaids", "tgt_title": "Mako: Island of Secrets", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "První řada se točí okola patnáctiletého teenagera jménem Zac (Chai Romruen), který se rozhodne během úplňku kempovat na ostrově Mako. Netuší však, že ho sledují tři mořské panny Sirena (Amy Ruffle), Nixie (Ivy Latimer) a Lyla (Lucy Fry), jejichž úkolem je ostrov chránit. Zac objeví vchod do jeskyně s kouzelným jezírkem a za svitu měsíce do něj spadne. Druhý den zjišťuje, že se po kontaktu s vodou promění v mořského muže s nadpřirozenými schopnostmi. Sirena, Nixie a Lyla jsou za své selhání při ochraně měsíčního jezírka potrestány tím, že je ostatní mořské panny vyženou z hejna. Pokud svůj čin chtějí napravit, musí si přičarovat nohy, vyhledat na pevnině Zaca a jeho schopnosti mu vzít. Tento plán je však složitější, než by se dalo čekat. Druhá řada dále sleduje osudy Zaca a Sireny, kterou nyní doprovází dvě nové mořské panny Mimmi (Allie Bertram) a Ondina (Isabel Durant). Ty se rozhodnou vzít situaci ohledně Zaca do vlastních rukou a za pomoci kouzelného lektvaru se ho pokusí v měsíčním jezírku definitivně zbavit jeho schopností a ploutve. Vše se ale nečekaně zvrtne, když se v jezírku objeví i Zacova přítelkyně Evie (Gemma Forsyth). Nejenže Zac o své schopnosti nepřijde, ale z jeho přítelkyně se navíc stane mořská panna. Sirena, Mimmi a Ondina se tak dostávají do dalších potíží a jejich šance na znovuzískání domova na ostrově Mako se zdá být mizivá. Třetí řada představí novou mořskou pannu jménem Weilan (Linda Ngo), na kterou v moři zaútočí děsivý vodní drak. Weilan, pronásledována drakem, prchá na Mako, kde se setká s Mimmi a Ondinou. Společně musí najít způsob jak draka porazit dřív, než on zničí vše, na čem tak tvrdě pracovaly. V posledních dvou epizodách třetí řady se vrátí postava Rikki Chadwickové (Cariba Heine) ze seriálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mako Mermaids – mořské víly z ostrova Mako (v anglickém originále Mako: Island of Secrets) je australský televizní seriál pro děti a mládež. Jedná se o spin-off seriálu \"\". Seriál je vytvořen Jonathanem M. Shiffem ve spolupráci s Network Ten a Nickelodeon. ", "tgt_summary": "Mako: Island of Secrets is an Australian television programme for children and teenagers. Internationally released as Mako Mermaids, the show is a spin-off of \"\" and is produced by Jonathan M. Shiff in association with Network Ten and Nickelodeon. ", "id": 2267074}
{"src_title": "Limor Livnat", "tgt_title": "Limor Livnat", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Haifě krátce po vzniku Izraele a studovala hebrejskou literaturu na Telavivské univerzitě. Poslankyní Knesetu se stala 14. dubna 1992, krátce před parlamentními volbami v červnu téhož roku, a to coby náhradnice za Chajima Korfu. Své poslanecké místo obhájila v červnových volbách a během svého prvního funkčního období působila jako předsedkyně výboru pro zlepšení práv žen, podvýboru pro osobní práva a parlamentního výboru pro vyšetřování domácího násilí. Poslankyní byla znovu zvolena ve volbách v roce 1996, po nichž byla jmenována ministryní komunikací ve vládě Benjamina Netanjahua. Jako ministryně se snažila zvýšit konkurenceschopnost v oblasti komunikací oslabením a privatizováním společnosti Bezek, která měla do té doby monopol na pevné linky. Spory s premiérem Netanjahuem vyvrcholily odchodem Livnat z vlády v roce 1997 a následným pokusem sesadit jej z postu předsedy Likudu. Poté co Netanjahu rezignoval na post předsedy strany po prohraných volbách v roce 1999, podporovala Ariela Šarona v jeho snaze o získání předsednického postu. Ve volbách v roce 2001 pak Ariel Šaron porazil Ehuda Baraka v přímé volbě premiéra a v nové Šaronově vládě byla Livnat jmenována ministryní školství. Opětovně byla zvolena ve volbách v roce 2003 a setrvala na postu ministryně školství až do roku 2006, kdy Likud opustil vládu, po Šaronově odchodu ze strany. Poslankyní zůstala i po volbách v roce 2006 a 2009 a po druhých zmíněných byla jmenována na nově zřízený post – ministerstvo kultury a sportu. Během své politické kariéry byla místopředsedkyní a úřadující předsedkyní Světového hnutí Likud. Žije v Tel Avivu, je vdaná a má dvě děti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Limor Livnat (: ; narozena 22. září 1950) je izraelská politička a bývalá poslankyně Knesetu za stranu Likud. V letech 2009 až 2013 zastávala pozici ministryně kultury a sportu v izraelské vládě.", "tgt_summary": "Limor Livnat (; born 22 September 1950) is an Israeli politician. She served as a member of the Knesset for Likud between 1992 and 2015, and was Minister of Communications, Minister of Education, and Minister of Culture & Sport.", "id": 1447011}
{"src_title": "Šlomo Benizri", "tgt_title": "Shlomo Benizri", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se 7. února 1961 ve městě Haifa. Studoval na střední škole Nešer a pak byl prohlášen za rabína na talmudské škole při synagoze Or ha-Chajim. Sloužil v izraelské armádě, kde dosáhl hodnosti First Sergeant (Rav Samal). Hovoří hebrejsky, anglicky a marockou arabštinou. Působí jako duchovní.", "section_level": 1}, {"title": "Politická dráha.", "content": "V izraelském parlamentu zasedl po volbách do Knesetu v roce 1992, ve kterých kandidoval za Šas. Byl pak členem parlamentního výboru pro drogové závislosti, finančního výboru a výboru House Committee. Mandát obhájil ve volbách do Knesetu v roce 1996. Ve funkčním období 1996–1999 zastával funkci náměstka ministra zdravotnictví. Opětovně byl zvolen do Knesetu ve volbách do Knesetu v roce 1999. V letech 1999–2000 potom zastával post ministra zdravotnictví. V letech 2001–2002 byl ve vládě Ariela Šarona ministrem práce a sociální péče. S malou přestávkou několika týdnů pak tento post zastával znovu v letech 2002–2003. Ve volbách do Knesetu v roce 2003 byl opět zvolen. V letech 2003–2006 byl členem parlamentního výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Zvolen byl i ve volbách do Knesetu v roce 2006. Znovu usedl jako člen do výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Mandát ale ukončil předčasně v dubnu 2008, protože byl odsouzen za braní úplatků a poslán do vězení. V Knesetu jej nahradil Mazor Bahajna. K výkonu trestu nastoupil 1. září 2009 ve věznici Ma'ašijahu. Od prosince 2011 byl jeho spoluvězněm bývalý izraelský prezident Moše Kacav. Díky dobrému chování byl Benizri z vězení propuštěn 1. března 2012 po výkonu dvou třetin trestu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šlomo Benizri ( שלמה בניזרי, * 7. února 1961 Haifa) je izraelský rabín, bývalý politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Šas.", "tgt_summary": "Shlomo Benizri (; born 7 February 1961) is an Israeli politician and member of the Shas party. He represented Shas in the Knesset between 1992 and 2008, serving as Deputy Health Minister, Minister of Health, and Labor and Social Welfare Minister during the late 1990s and early 2000s. He was later convicted for accepting bribes, breach of trust, conspiring to commit a crime, and obstruction of justice, and served a prison sentence.", "id": 140101}
{"src_title": "Aštamangala", "tgt_title": "Ashtamangala", "src_document": [{"title": "Jednotlivé symboly.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Slunečník.", "content": "Slunečník neboli také deštník značí křídla buddhismu. Bezpečí, které poskytuje tomu, kdo se vydá jeho cestou. Chrání především před utrpením a temným silami zla.", "section_level": 2}, {"title": "Zlaté ryby.", "content": "Symbol dvou zlatých ryb reprezentuje řeku Ganga a její přítok řeku Jamuna. V běžném životě přináší štěstí, bohatství a svobodu, naznačuje to také zvolený druh ryby - kapr. V celé Asii je tato ryba považována za posvátnou. V buddhismu představuje odvahu a nebojácnost. Chrání před utonutím v řece utrpení.", "section_level": 2}, {"title": "Váza.", "content": "Symbol vázy, nádoby s pokladem či posvátné vázy je spojován se štěstím, krásou a bohatstvím. Také to symbolizuje dlouhověkost, zdraví a prosperitu.", "section_level": 2}, {"title": "Lotos.", "content": "Symbol lotosu nese mnoho významů, mimo jiné představuje přirozenost lidstva. Stejně jako kořeny rostliny, které vedou skrz bahnitou část, prorostou, aby vytvořily listy a následně květ. To znázorňuje vznik lidstva, povstání z bahnitého základu, aby poté mohlo rozkvést. V přeneseném slova smyslu to také naznačuje cestu k osvícení, původ čistoty duše, a mysli. Voda pod plovoucím květem má představovat touhy a chtíče. (související: Lotos)", "section_level": 2}, {"title": "Pravotočivá mušle.", "content": "Dříve byla lastura využívána jako roh, který oznamoval určitou činnost či sděloval informace. V buddhismu tón pravotočivé mušle představuje příjemný hluboký tón dharmy, znamení k probuzení učedníků před Buddhovo učením. Také to reprezentuje Buddhovo myšlenky.", "section_level": 2}, {"title": "Nekonečný uzel.", "content": "Nekonečný uzel nebo také věčný uzel zobrazuje propojenost všeho. Vzájemné propojení náboženství a světskosti, moudrosti a soucitu. Také je to symbol nekonečna, kde se nevyskytuje ani začátek ani konec a Buddhova moudrost a soucit jsou velmi dalekosáhlé.", "section_level": 2}, {"title": "Praporec vítězství.", "content": "Symbol praporce značí vítězství nad bojem. Byl často vyobrazován na vlajkách ve válce. Z hlediska buddhismu se stává vzorem k překonání svých tužeb, nenávistí a chtíčů při cestě za osvícením. Stejně jako Buddha překonal své touhy k dosáhnutí nirvány. (související: Mara)", "section_level": 2}, {"title": "Kolo.", "content": "Kolo neboli kolo dharmy značí symbol transformace a točí se od té doby, co Buddha poprvé předal své učení žákům. Je sestaveno z osmi dílů, kde každý má svůj význam (pochopení, myšlení, řeč, jednání, život, usilování, záměry, meditace).", "section_level": 2}, {"title": "Sekvence významu symbolů v Buddhismu.", "content": "Jednotlivé symboly se v Buddhismu používají v následném pořadí: slunečník, zlaté ryby, váza, lotos, pravotočivá mušle, nekonečný uzel, praporec vítězství a kolo dharmy. Ve výsledku se jednotlivě propojují a provází danou osobu během duchovní cesty. Schovat se pod slunečník buddhismu, být vždy mírumilovný a harmonický s ostatními, zbohatnout vnitřní moudrostí a soucitem, vážit si čistoty své mysli a svých jednání, naslouchat vzácným slovům svaté dharmy, vynaložit velké úsilí k dosažení osvícení, zvítězit nad bludy a klamy a nakonec pomáhat ostatním otočením kola dharmy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Osm šťastných symbolů (; ) je název pro osm symbolů, které jsou oblíbenými vyobrazeními zejména v tibetském buddhismu. Jedná se původně o tradiční indické symboly, které buddhismus přejal a mírně si je upravil pro své potřeby. Osm šťastných symbolů se vyskytuje i např. v džinismu, ale zde nejsou tak oblíbené jako v buddhismu. Osm šťastných symbolů tvoří následující vyobrazení: ", "tgt_summary": "The Ashtamangala is a sacred suite of \"Eight Auspicious Signs\" endemic to a number of religions such as Hinduism, Jainism, and Buddhism. The symbols or \"symbolic attributes\" () are yidam and teaching tools. Not only do these attributes (or energetic signatures) point to qualities of enlightened mindstream, but they are the investiture that ornaments these enlightened \"qualities\" (Sanskrit: \"guṇa\"; ). Many cultural enumerations and variations of the Ashtamangala are extant.", "id": 1549274}
{"src_title": "Sidney Herbert", "tgt_title": "Sidney Herbert, 1st Baron Herbert of Lea", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl nejmladším synem generála a diplomata 11. hraběte z Pembroke, jeho matkou byla ruská šlechtična Kateřina Voroncovová (1779–1856), dcera ruského diplomata Semjona Voroncova. Vynikl jako řečník již za studií v Oxfordu, kde se seznámil s W. Gladstonem, a i když reprezentovali odlišné politické linie, zůstali celoživotními přáteli. V roce 1832 byl zvolen do Dolní sněmovny, kde bezmála třicet let zastupoval hrabství Wiltshire. Zde měla rodina statky včetně hlavního rodového sídla Wilton House, které Sidney Herbert spravoval namísto staršího nevlastního bratra 12. hraběte z Pembroke, který trvale žil ve Francii. Krátce po vstupu do parlamentu se dostal k nižším vládním postům, nejprve jako tajemník kontrolního úřadu Východoindické společnosti (1835) a první tajemník admirality (1841–1845). V roce 1845 byl jmenován členem Tajné rady a stal se státním podsekretářem války (1845–1846 a 1852–1855). V roce 1855 byl krátce státním sekretářem vnitra a kolonií, svou politickou kariéru zakončil jako státní sekretář váky (1859–1861). Ve svých funkcích byl zodpovědný za britskou účast v krymské válce. Kvůli vysokému pracovnímu vytížení a špatnému zdravotnímu stavu odstoupil v červenci 1861 z funkce ministra války a s titulem barona Herberta byl povolán do Sněmovny lordů. Zemřel krátce poté následkem Brightovy nemoci.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1846 se oženil s Elizabeth à Court (1822–1911), neteří státníka a diplomata 1. barona z Heytesbury. Proslula jako filantropka, spisovatelka a překladatelka. Spolu měli celkem 7 dětí. Synové George (1850–1895) a Sidney (1853–1913) zdědili postupně hraběcí titul z Pembroke, nejmladší syn Michael Herbert (1857–1903) byl britským velvyslancem v USA. Nejstarší dítě, dcera Mary Catherine (1849–1935) se provdala za rakouského katolického teologa Friedricha von Hügela; další dcera Constance (1859–1917) se poprvé provdala za 4. hraběte z Lonsdale, po ovdovění se jejím druhým manželem stal 2. markýz z Riponu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sidney Herbert 1. baron Herbert of Lea (16. září 1810, Richmond, Anglie – 2. srpna 1861, Wilton House, Anglie) byl britský státník ze starobylého šlechtického rodu Herbertů. Patřil ke konzervativcům a dlouholetým poslancům Dolní sněmovny, zastával funkce ministra války a kolonií. Během krymské války podporoval aktivity Florence Nightingalové, průkopnice ošetřovatelství.", "tgt_summary": "Sidney Herbert, 1st Baron Herbert of Lea, PC (16 September 1810 – 2 August 1861) was a British statesman and a close ally and confidant of Florence Nightingale.", "id": 1693323}
{"src_title": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013", "tgt_title": "2013 Czech legislative election", "src_document": [{"title": "Výsledky.", "content": "Státní volební komise oficiální výsledky vyhlásila 30. října, její sdělení vyšlo pod č. 343/2013 Sb. Vítězem voleb se stala ČSSD s 20,45 % hlasů, druhé místo obsadilo hnutí ANO s 18,65 %, třetí místo připadlo KSČM se ziskem 14,91 %. Čtvrté místo si připsala TOP 09 s 11,99 %, na pátém místě skončila ODS se 7,72 %, na šestém místě hnutí Úsvit se ziskem 6,88 % hlasů a na sedmém se umístila KDU-ČSL se 6,78 % hlasů. Ostatní strany nepřekročily pětiprocentní kvórum a do sněmovny se tak nedostaly. Volební účast byla 59,48%, kdy bylo odevzdáno celkem 5 007 212 hlasů (z toho platných 4 969 984) z 8 424 227 oprávněných voličů.", "section_level": 1}, {"title": "Podrobné výsledky.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Mapy výsledků.", "content": "Mapy výsledků sedmi stran, které se dostaly do nové sněmovny.", "section_level": 3}, {"title": "Situace před volbami.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Politická krize 2013.", "content": "V reakci na červnovou aféru podal dne 17. června demisi premiér Petr Nečas. O pár dní později se strany dosavadní středopravicové koalice, tj. ODS, TOP 09 a LIDEM, dohodly na pokračování koaliční spolupráce pod vedením nové premiérky Miroslavy Němcové. Prezident republiky Miloš Zeman ale přání trojkoalice nevyslyšel a dne 25. června jmenoval premiérem bývalého ministra financí své vlády Jiřího Rusnoka. Proti tomuto kroku se bývalá trojkoalice silně ohradila, zatímco opoziční strany (ČSSD, KSČM a VV) uvítaly konec Nečasovy vlády. Dne 10. července byl Rusnokův kabinet jmenován, koalice v následujících týdnech setrvala na svém stanovisku dostat šanci pro sestavení své vlády, což odůvodňovala podporou 101 poslanců pro vznik nové vlády na půdorystu dosavadní vládní koalice. Týden po jmenování vlády se ČSSD pokusila rozpustit sněmovnu, ale na její stranu se přidalo pouze 96 poslanců (ČSSD, KSČM, VV a někteří nezařazení). Dne 7. srpna předstoupila vláda před Poslaneckou sněmovnou s žádostí o vyslovení důvěry. Ta jí sice nebyla poměrem 93 ku 100 hlasům udělena, ale hlasování současně představovalo rozpad dosavadní parlamentní většiny ODS, TOP 09 a LIDEM. Hlasování se totiž neúčastnili dva poslanci za ODS Tomáš Úlehla a Jan Florián a v reakci na jejich rozhodnutí ze sálu před hlasováním odešla i předsedkyně strany LIDEM Karolína Peake. Krátce před hlasováním vystoupil 1. místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, který oznámil, že pokud se proti Rusnokově vládě aktivně nepostaví 101 koaličních poslanců, podpoří TOP 09 konání předčasných voleb. Vzhledem k tomu, že proti Rusnokově vládě aktivně hlasovalo pouze 98 koaličních poslanců, vystoupil po hlasování předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Petr Gazdík, který předložil seznam podpisů všech 42 poslanců TOP 09 a Starostů ke svolání mimořádné schůze k rozpuštění sněmovny.", "section_level": 2}, {"title": "Rozpuštění sněmovny.", "content": "Ještě během 7. srpna se sešli zástupci ČSSD a TOP 09 ohledně podání společného návrhu k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Následující den se k návrhu připojila KSČM a posléze i Věci veřejné. Návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle čl. 35 odst. 2 Ústavy České republiky podalo celkem 126 poslanců. Předčasné volby za jediné rozumné východisko označila i předsedkyně LIDEM Karolína Peake. Z dřívějších vyjadření se pro předčasné volby vyslovili i dva poslanci strany LEV 21 a nezařazená Kristýna Kočí. Nejednoznačný byl postoj ODS. Zatímco předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová se přiklonila ke konání voleb, naopak předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda oznámil v České televizi, že většina představitelů strany je proti rozpuštění sněmovny. Mimořádná schůze Poslanecké sněmovny byla zahájena v pátek 16. srpna, byla ale hned přerušena a o rozpuštění sněmovny se hlasovalo až v následující úterý, 20. srpna. ODS se rozhodla hlasování neúčastnit a odešla ze sálu. Výjimkou byla předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová, která hlasovala proti. Návrh usnesení k návrhu prezidentu k rozpuštění Poslanecké sněmovny byl ale přesto pohodlně schválen, když pro něj hlasovalo celkem 140 poslanců (především poslanecké kluby ČSSD, KSČM, TOP 09 a VV), proti jich bylo jen sedm.", "section_level": 2}, {"title": "Ústavní stížnosti.", "content": "Poslanec Petr Skokan (VV) podal 19. srpna ústavní stížnost proti způsobu svolání a průběhu schůze Poslanecké sněmovny, na které byla projednávána žádost o vyslovení důvěry vládě Jiřího Rusnoka. V ní napadl jak to, že podle jeho názoru nebyla schůze svolána řádně a včas, tak také samotný její průběh, a dožadoval se svolání nové schůze. Do doby rozhodnutí Ústavního soudu navíc navrhl, aby soud vydal předběžné opatření, kterým by prezidentu republiky zakázal reagovat na jakékoli podněty, které přijdou ze strany Poslanecké sněmovny, tedy i na návrh na její rozpuštění a vypsání nových voleb. Kromě toho prohlásil, že k Ústavnímu soudu byla podána druhá ústavní stížnost, jejímž autorem sám není, o které ale ví, že směřuje proti rychlosti vyhlášení nových voleb. Nevyloučil, že projednání ústavních stížností může zapříčinit odklad voleb až do jara 2014. Ústavní soud však dne 4. září 2013 stížnost Petra Skokana odmítl, protože k jejímu projednání není příslušný a protože rozpuštěné sněmovně už nelze uložit žádnou povinnost.", "section_level": 2}, {"title": "Jednání s prezidentem republiky.", "content": "23. srpna 2013 se sešli předsedové stran, zastoupených v Poslanecké sněmovně – Bohuslav Sobotka (ČSSD), Martin Kuba (ODS), Karel Schwarzenberg (TOP 09), Vojtěch Filip (KSČM) a Vít Bárta (Věci veřejné), s prezidentem republiky Milošem Zemanem. Prezident předsedům sdělil, že volby hodlá vyhlásit na 25. a 26. října 2013 s tím, že svolá zahajující schůzi nové sněmovny na 26. listopadu 2013. Rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny a o vyhlášení voleb vydal 28. srpna 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Harmonogram voleb a jejich příprav.", "content": "\"Níže je uveden harmonogram voleb se základními termíny. Detailní harmonogram zveřejnil ve svém článku zpravodajský server ČTK.\"", "section_level": 1}, {"title": "Kandidující strany a hnutí.", "content": "K volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2013 se přihlásilo celkem 24 politických seskupení, ve všech krajích ovšem kandidátní listiny předložilo jen 17 stran. Aktiv nezávislých občanů byl kvůli nezaplacení povinného volebního příspěvku vyřazen z volebního klání v pěti krajích, kandidovat bude jen ve čtyřech. Volební principy prázdných a blokovaných židlí (mandátů), které kandidátní listinu předložily jen ve Středočeském kraji, pak byly vyřazeny úplně, neboť nebyly ani předem zaregistrovány jako politická strana či hnutí. Podobně Československá strana socialistická (č. 19) kandidovala jen v Olomouckém kraji, ale nesplnila náležitosti přihlášky a byla proto vyřazena.", "section_level": 1}, {"title": "Předvolební průzkumy.", "content": "\"Poslední výsledky předvolebních průzkumů mohly být zveřejněny 21. října.\"", "section_level": 1}, {"title": "Volební model.", "content": "Strany, které v prvním průzkumu získaly nad 1 % hlasů, byly Strana zelených (3,1 %), Úsvit přímé demokracie (2,9 %), LEV 21 (2,9 %), Dělnická strana sociální spravedlnosti (2,8 %), Česká pirátská strana (2,6 %), Suverenita - Blok Jany Bobošíkové (2,1 %) a Starostové a nezávislí (1,8 %). V druhém průzkumu nad 1 % hlasů získaly Suverenita (3,2 %), Strana zelených (2,8 %), Úsvit přímé demokracie (2,7 %), Česká pirátská strana (2,4 %), LEV 21 (2,0 %). Podle čtvrtého průzkumu by nad 3 % hlasů získaly Úsvit (3,7 %) a Suverenita SBB (3,3 %). Těsně pod hranicí 3 % by zůstali Piráti, Svobodní, DSSS a LEV 21.", "section_level": 2}, {"title": "Povolební situace.", "content": "Po volbách nastala situace, kdy se stala česká parlamentní scéna značně nepřehlednou a roztříštěnou. Na parlamentní půdu poslaly volební výsledky řadu nových hráčů, některé dokonce ve velmi silné pozici (hnutí ANO Andreje Babiše získalo přes 18,5 % hlasů, Úsvit Tomia Okamury téměř 7 %). Na druhou stranu citelně oslabily obě velké strany, jejichž soupeření i občasné pragmatické spojenectví se stalo osou stranického systému v České republice od dob jejího vzniku. ČSSD získala necelých 20,5 % hlasů, což jí sice zajistilo vítězství v těchto volbách, ale oproti očekávání, předvolebním průzkumům veřejného mínění i oproti dosavadním volebním výsledkům této strany se jednalo o překvapivě nízký zisk. ODS získala v těchto volbách 7,72 % a pouhých 16 křesel. Nově zvolený poslanec a pozdější předseda této strany Petr Fiala prohlásil: \"ODS, jak jsme jí dosud znali, přestala existovat.\" KSČM oproti předchozímu volebnímu období mírně posílila na bezmála 15 % a stala se třetí nejsilnější stranou. TOP 09 získala 12 %, což sama považovala vzhledem ke svému ostře neoliberálnímu proreformnímu kursu v Nečasově vládě za relativní úspěch. Do parlamentních lavic se po předchozím mimoparlamentním období vrátila KDU-ČSL (6,78 %). Tomio Okamura svou novou formaci Úsvit přímé demokracie dosáhl 6,9 % zastoupení ve Sněmovně. Nesplnily se prognózy rekordního množství propadlých hlasů. Mimoparlamentními stranami se stala Strana zelených (3,2 % hlasů), Piráti (2,7 % hlasů) a Strana svobodných občanů (2,5 % hlasů). Překvapením byl nízký zisk SPOZ, která přitom byla páteří dosavadní (parlamentem nepodpořené) vlády Jiřího Rusnoka s neskrývanou podporou prezidenta Miloše Zemana, stejně jako necelých 0,5 % hlasů pro hnutí Jany Bobošíkové HLAVU VZHŮRU podporované nepřímo Václavem Klausem. Prezident republiky svolal zasedání nově zvolené Poslanecké sněmovny na 25. listopadu. Toho dne 199 přítomných poslanců složilo ústavní slib. Z povolebních jednání vzešla vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL, která se opírá o většinu 111 poslanců z 200. Vláda byla jmenována prezidentem Milošem Zemanem 28. ledna 2014 a byla podpořena sněmovnou při hlasování o důvěře vládě 18. února 2014.", "section_level": 1}], "src_summary": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se uskutečnily ve dnech 25.–26. října 2013. Tyto parlamentní volby byly předčasné. Poslanci přijali ústavní usnesení o žádosti prezidentu republiky o rozpuštění Poslanecké sněmovny podle čl. 35 odst. 2 Ústavy České republiky dne 20. srpna 2013, prezident Miloš Zeman rozpustil sněmovnu 28. srpna. ", "tgt_summary": "Early legislative elections were held in the Czech Republic on 25 and 26 October 2013, seven months before the constitutional expiry of the elected parliament's four-year legislative term. ", "id": 923251}
{"src_title": "Amina Tyler", "tgt_title": "Amina Tyler", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "11. března 2013 Tylerová jako první tuniská žena sdílela na svém facebookovém profilu svou fotografii, na které byla od pasu nahoru nahá s arabským nápisem „Mé tělo je mé, a není zdrojem cti někoho jiného“. Fotografie byla vnímána jako skandální a v tuniské společnosti vyvolala silné kontroverze srovnatelné s těmi, které vyvolala polonahými selfie Egypťanka Aliaa Magda Elmahdy o dva roky dříve.[, Google, cit. 25. 1. 2020 ] 15. října 2015 po dlouhých jednáních podepsal novou smlouvu pro Real Betis do roku 2020.", "section_level": 2}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Real Madrid podepsal 14. června 2017 smlouvu s Danim Ceballosem celkem na dobu šesti let, zaplatili za něj 18 000 000 €. Poprvé se za Real Madrid dostal na scénu 16. srpna v odvetě Španělského superpoháru proti Barceloně, když v 80. minutě vystřídal Toniho Kroose. Nakonec z toho bylo domácí vítězství 2:0. První zápas, který za Real Madrid odehrál od začátku se hrál dne 23. září venku proti Deportivu Alavés Ceballos se v Lize mistrů roku 2017/18 dostal do hry celkem čtyřikrát a Real Madrid dokázal tento turnaj vyhrát potřetí za sebou a po třinácté v klubové historii. V zápase 13. ledna 2019 na stadionu Estadio Benito Villamarín proti svému bývalému klubu Betisu Sevilla byl v 74. minutě vystřídán za Sergia Regulióna a v 88. minutě vstřelil z přímého kopu rozhodující gól na 2:1.", "section_level": 2}, {"title": "Arsenal (hostování).", "content": "Jelikož Dani Ceballos v zápasech za Real Madrid pravidelně nenastupoval a londýnský klub Arsenal FC o něj měl zájem. Rozhodl se tam na jednu sezónu hostovat (smlouvu podepsal 25. července 2019). Dostal číslo osm po velšském záložníku Aaronu Ramseyovi, který po vypršení smlouvy v Arsenalu přestoupil do Juventusu. První zápas za Arsenal hrál 17. srpna proti Burnley FC. Arsenal vyhrál 2:1 a Ceballos díky se díky dvěma asistencím stal mužem zápasu. Svůj první gól za Arsenal vstřelil 3. října při vítězství 4:0 v skupinové fázi Evropské ligy 2019/20 proti belgickému klubu Standard Liège.", "section_level": 3}, {"title": "Mezinárodní kariéra.", "content": "Na mezinárodní scénu se Ceballos dostal 5. listopadu 2014, když ho povolala Španělská fotbalová reprezentace do 19 let. Na hřišti se objevil proti Německu, Francii a Řecku na Mistrovství Evropy. Svůj debut za Španělskou fotbalovou reprezentaci do 21 let odehrál 26. března 2015, když byl v přátelském zápase proti Norsku v Cartageně o poločase vystřídán za Samu Castilleja. Tento zápas nakonec vyhrálo Španělsko. O čtyři dny později v Leónu hrál poprvé za Španělsko U21 od samého začátku v prohraném utkání 4:0 proti Bělorusku. Navzdory tomu, že na Mistrovství Eropy do 21 let v Polsku nezačínal v základní sestavě, dokázal Ceballos dostat Španělsko na druhé místo v tomto šampionátu a získal cenu hráče celého turnaje. Se Španělským národním týmem do 21 let se zúčastnil také Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let 2019 v Itálii, kde se nakonec stali vítězi. Dani Ceballos byl jmenován do UEFA týmu tohoto šampionátu. Svůj debut za Španělský národní tým odehrál v Lize národů proti Chorvatsku. Utkání vyhrálo Španělsko 6:0.", "section_level": 2}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubové.", "content": "Aktualizováno k 28. 1. 2020", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní.", "content": "Aktualizováno k 28. 1. 2020", "section_level": 2}], "src_summary": "Dani Ceballos (výslovnost ; *7. srpna 1996) je španělský fotbalista, jenž hraje na pozici ofenzivního záložníka. Momentálně je na hostování v londýnském Arsenalu z Realu Madrid, hraje také za Španělskou fotbalovou reprezentaci.", "tgt_summary": "Daniel Ceballos Fernández (; born 7 August 1996) is a Spanish professional footballer who plays as a central or attacking midfielder for Premier League club Arsenal, on loan from Real Madrid of La Liga, and the Spain national team. ", "id": 1491784}
{"src_title": "Alexandrina Pruská (1842–1906)", "tgt_title": "Princess Alexandrine of Prussia (1842–1906)", "src_document": [{"title": "Rodina a dětství.", "content": "Alexandrina (\"Addy\") se narodila jako nejmladší potomek pruského prince Albrechta a jeho manželky Marianny Oranžské. Byla pojmenovaná po své tetě (a pozdější tchyni) velkovévodkyni meklenbursko-schwerinské. Měla dva starší sourozence, sestru Šarlotu (dědičná princezna sasko-meiningenská) a bratra Albrechta. Její rodiče se 28. března 1849 rozvedli. Otec se v roce 1853 znovu oženil s jednou z dvorních dam, Rosalií von Rauch, která byla povýšena na hraběnku z Hohenau. Pár měl dva syny. Alexandrinina matka se také znovu morganaticky provdala za bývalého kočího, s nímž měla syna Johana van Rossum. Kvůli nepokojnému manželství rodičů byla Alexandrina osvojena svým bezdětným strýcem, králem Fridrichem Vilémem IV., a jeho manželkou, královnou Alžbětou Ludovikou Bavorskou. Ti ji vychovali a starali se o ni jako o vlastní.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Manželské vyhlídky.", "content": "Jako mladá žena byla Alexandrina možnou nevěstou pro Alberta Edwarda, prince z Walesu (budoucího britského krále Eduarda VII.), ale jeho sestrou, pruskou korunní princeznou Viktorií, nebyla považována ani za \"chytrou ani krásnou\". Princ se namísto toho oženil s Alexandrou Dánskou. Navzdory svému vyjádření měla princezna Viktorie pro Alexandrinu slabost, psala své matce, že je \"skvělá a zde velmi obdivovaná dívka\". Sňatek s Alexandrinou také obnášel finanční výhody; už od své matky měla milion dolarů. Proto se princezna Viktorie pokusila ji provdat za jiného britského příbuzného, prince Jiřího, vévodu z Cambridge. Tento sňatek se však neuskutečnil.", "section_level": 2}, {"title": "Svatba.", "content": "9. prosince 1865 se Alexandrina provdala za o mnoho let staršího bratrance Viléma Meklenbursko-Schwerinského (1827–1879), mladšího syna vévody Pavla Fridricha a Alexandrininy tety a jmenovkyně Alexandry Pruské. Manželství, které mělo zajistit budoucí finanční jistotu páru, rozhodně nebylo z lásky; Alexandrina během celého svatebního obřadu plakala. Korunní princezna Viktorie popsala svatbu své matceː Mimoto měl Vilém měl pověst opilce a zhýralce, takže bylo překvapivé, že hluboce zbožná a nedávno ovdovělá královna Alžběta dala k tomuto sňatku souhlas. Vilém byl vzhledem ke dvěma událostem zbaven svého velení v pruské armádě a krátce před svatbou požádal o ruku slavnou balerínu Marii Taglioniovou; proto byl obecně považován za \"černou ovci\" rodiny. Bez ohledu na to udělila královna svolení k sňatku a obdarovala Alexandrinu přepychovým oblečením a šperky. Další strýc, císař Vilém, jí daroval okázalý diamantový náhrdelník, zatímco matka Marianna náhrdelník ze sibiřských ametystů a smaragdový diadém.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a pozdější život.", "content": "Vilémův starší bratr Bedřich František už měl mnoho potomků ze tří manželství, a tak nebyla šance, aby se potomci Alexandriny a Viléma stali vládci velkovévodství. Během jejich manželství žil pár v Bellevue Palace v Berlíně. Manželství bylo nešťastné a Alexandrina se několikrát pokusila uniknout, jen aby byla donucena k návratu tlakem své tety a tchyně Alexandriny. Vilém se snažil zajistit si bezvýznamné velení v pruské armádě během prusko-francouzské války. Během války byl při explozi ošklivě zraněn, ale přežil. Zemřel 28. července 1879. Pár měl jednu dceruː Po manželově smrti zasvětila Alexandrina svůj život péči o dceru a na veřejnosti se objevovala jen málo. Alexandrina zemřela 26. března 1906 na zámku Marley u Postupimi v Braniborsku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alexandrina Pruská (\"Frederika Vilemína Luisa Alžběta Alexandrina;\" 1. února 1842, Berlín – 26. března 1906, Schloss Marley) se narodila do rodu Hohenzollernů jako dcera pruského prince Albrechta a jeho manželky Marianny Oranžské.", "tgt_summary": "Princess Frederica Wilhelmina Louise Elisabeth \"Alexandrine\" of Prussia (1 February 1842 – 26 March 1906) was a member of the House of Hohenzollern as the daughter of Prince Albert of Prussia and his wife Princess Marianne of the Netherlands.", "id": 1916334}
{"src_title": "Andrzej Duda", "tgt_title": "Andrzej Duda", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Andrzej Duda se narodil v Krakově v rodině Jana Tadeusze Dudy (* 1949), inženýra, informatika a profesora technických věd na Hornicko-hutnické akademii Stanisława Staszica v Krakově, a jeho manželky Janiny Milewské-Dudové (* 1949), profesorky chemie na stejné akademii. V letech 1984–1990 se věnoval skautingu. Roku 1996 dokončil studia práv na krakovské Jagellonské univerzitě. O rok později začal na této univerzitě pracovat v oblasti výuky vědy a technologie a od roku 2001 jako zdejší asistent v oblasti práva. V roce 2000 se stal členem středové politické strany \"Unia Wolności\" (Unie Svobody), po parlamentních volbách v roce 2005 začal spolupracovat se stranou Právo a spravedlnost. V letech 2006 a 2007 pracoval na Ministerstvu spravedlnosti, kde měl na starosti legislativu, mezinárodní spolupráci a proces informatizace soudů. Roku 2008 začal pracovat prezidentské kanceláři jako poradce Lecha Kaczyńského a z této funkce odešel po zvolení nového prezidenta Bronisława Komorowského v roce 2010. V stejném roce kandidoval na starostu Krakova, ale byl zvolen jen do rady města. O rok později byl zvolen poslancem Sejmu. V roce 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, kde se zařadil mezi Evropské konzervativce a reformisty. V prosinci toho roku jej strana Právo a spravedlnost navrhla jako svého kandidáta do prezidentských voleb. Volby se konaly v květnu 2015 a Duda v nich zvítězil nad dosavadním prezidentem Bronisławem Komorowskim. V prvním kole získal 34,76 % hlasů, ve druhém 51,55 %. Během prezidentské kampaně byl kritizován za to, že v roce 2012 podpořil návrh zákona o trestní odpovědnosti pro lékaře, provádějící oplodnění ve zkumavce. Po složení prezidentského slibu se stal současným nejmladším prezidentem evropského státu.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Andrzej Duda má dva sourozence. V roce 1994 se oženil s Agatou Kornhauserovou, pozdější středoškolskou profesorkou němčiny. Do manželství se roku 1995 narodila dcera Kinga Dudová. Hlásí se k římskokatolické církvi. Jeho tchánem je básník a literární kritik Julian Kornhauser (* 1946), autor knih pro děti a překladatel srbské a chorvatské literatury, který působí také jako profesor na Jagellonské univerzitě v Krakově. Julian Kornhauser je synem otce židovského původu a matky katoličky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Andrzej Sebastian Duda (* 16. května 1972 Krakov) je polský politik a právník, od 6. srpna 2015 prezident Polské republiky, když ve druhém kole květnových prezidentských voleb 2015 vyhrál nad úřadujícím prezidentem Bronisławem Komorowskim. ", "tgt_summary": "Andrzej Sebastian Duda (born 16 May 1972) is a Polish lawyer and politician who has served as president of Poland since 6 August 2015. Before becoming president, Andrzej Duda was a member of Polish Lower House (Sejm) from 2011 to 2014 and the European Parliament from 2014 to 2015. ", "id": 382590}
{"src_title": "Delfín brazilský", "tgt_title": "Tucuxi", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Delfín brazilský je často popisován jako delfín skákavý. Delfín brazilský je však o něco menší. Měří 1,5 m. Delfín je zbarven světlo-modro-šedou barvou na zádech a bocích. Břišní strana je mnohem světlejší, často narůžovělá. Hřbetní ploutev je méně zahnutá. Čelisti jsou zřetelné a středně dlouhé. Má 26-36 párů zubů v horní a dolní čelisti.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Delfína brazilského (\"Sotalia fluviatilis\") charakterizoval Paul Gervais a Émile Deville v roce 1853 a Costero (\"Sotalia guianensis\") popsal Pierre-Joseph van Bénéden roku 1864. Tyto dva druhy byly následně sloučeny a jsou považovány za poddruh mořských a sladkovodních variant. Rozdíly mezi těmito dvěma druhy poprvé potvrdila trojrozměrná morfometrická studie Monteiro-Filho a spol. Následně, molekulární analýza Cunha a spolupracovníků jednoznačně prokázala, že Sotalia guianensis se geneticky liší od Sotalia fluviatilis. Toto zjištění ještě jednou prozkoumal Caballero (a kolegové) s větším počtem genů. Existence dvou druhů již je všeobecně přijímaná vědeckou komunitou.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Delfíni brazilští se vyskytují z velké části v řece Amazonce a jejích přítocích. Nachází se ve Venezuele, Brazílii, Peru, jihovýchodní Kolumbii a východním Ekvádoru. Mnoho lidí je pozorovalo v řece Orinoco, dále na sever, i když není jasné, zda se jednalo o Tucuxi či o Costero.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Delfíní brazilští se často vyskytují ve skupinkách po 10 až 15 členech a plavou ve velmi těsných skupinkách, což dokazuje velmi dobře rozvinutá sociální struktura. Jsou velice aktivní, dokážou ve vzduchu skákat salta, spy-hop nebo šplouchnout ocasem. Bylo zpozorováno, že se krmí na ostatních říčních delfínech. Krmí se širokou škálou druhů ryb. Studie růstu naznačují, že druh se může dožít až 35 let.", "section_level": 1}, {"title": "Zachování.", "content": "Největším problémem jsou rybářské sítě nebo znečištění vody převážně rtutí. Několik delfínů brazilských zůstalo v Evropě v zajetí, poslední (\"Paco\") však v Německu roku 2009 zemřel. Tucuxi je zapsán v Úmluvě ochrany volně žijících živočichů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Delfín brazilský (\"Sotalia fluviatilis\"), také \"Tucuxi\", v Peru \"bufeo gris\" nebo \"bufeo negro\", je druh sladkovodního delfína, žijícího v řekách, v povodí Amazonky. Slovo tucuxi je odvozeno z jazyka \"Tuni\" od slova \"tuchuchi-ana\" a v současnosti je společným názvem druhu. Přestože se nachází v oblastech, kde žijí „správní“ říční delfíni (například \"boto\"), nemá s těmito delfíny žádný genetický základ. Místo toho je zařazen do čeledi \"Delphinidae\". Fyzicky se delfín brazilský podobá delfínu skákavému, avšak liší se natolik, že byl zařazen do samostatného rodu, Sotalia. Costero (\"Sotalia guianensis\") jsou delfíni, žijící na pobřeží a ústí řek, byli dříve zařazeni společně s tucuxi, dnes jsou uznáni jako samostatný druh.", "tgt_summary": "The tucuxi (\"Sotalia fluviatilis\"), alternatively known in Peru bufeo gris or bufeo negro, is a species of freshwater dolphin found in the rivers of the Amazon basin. The word \"tucuxi\" is derived from the Tupi language word \"tuchuchi-ana\", and has now been adopted as the species' common name. Despite being found in geographic locations similar to those of 'true' river dolphins such as the boto, the tucuxi is not closely related to them genetically. Instead, it is classed in the oceanic dolphin family (Delphinidae). ", "id": 230695}
{"src_title": "Alex Van Halen", "tgt_title": "Alex Van Halen", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Alex se narodil v Amsterdamu. Jeho otec Jan byl výborný jazzový saxofonista a klarinetista. Jeho matka Eugenia je z Indonésie. Jeho rodina se v roce 1962 přestěhovala do Pasadeny v Kalifornii. Přestože Alex je profesionální bubeník, hudební aspirace začal na kytaře a jeho bratr Eddie začal s bicími. Když Eddie slyšel jak Alex výborně zahrál bicí sólo v písni \"Wipe Out\" od skupiny The Surfaris rozhodl se, že se začne učit na elektrickou kytaru. V roce 1971 odmaturoval z Pasadenské vysoké školy v Kalifornii. Potom si na krátkou chvíli vzal hodiny hudební teorie, kompozice a aranžování ve škole Passadena City College, kde potkal Davida Leeho Rotha a Michaela Anthonyho. Založili skupinu \"Mammoth\" a Alex spolu s ostatními opustili Passadena City College.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "Alex s Eddiem měli několik skupin než založili Van Halen. Jména jejich předchozích kapel byla \"The Broken Off Combs, The Space Brothers a Mammoth Chammoth\". V roce 1972 Alex a Eddie založili skupinu \"Mammoth\" s Markem Stonem jako baskytaristou a Eddiem jako zpěvákem. Kapela si pronajala Davidův Leeův Rothův PA systém pro jejich vystoupení. Po chvíli se Eddie unavil zpíváním a tak se rozhodli, aby Roth vstoupil do kapely a navíc to bylo mnohem levnější. Později v roce 1977 bylo jméno \"Mammoth\" zabráno jinou kapelou, tak jméno \"Mammoth\" nahradili jménem Van Halen a Stone byl nahrazen Michaelem Anthonym.", "section_level": 1}, {"title": "Vzory.", "content": "Alex jako své vzory uvádí rockové bubeníky Johna Bonhama, Gingera Bakera, Keitha Moona, Raye Phillipse a jazzového bubeníka Buddyho Riche, který na něj měl celoživotní vliv.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexander Arthur \"Alex\" Van Halen (* 8. květen 1953, Amsterdam, Nizozemsko) je nizozemský hudebník, nejvíce známý jako zakládající člen skupiny Van Halen, kterou založil spolu se svým bratrem Eddie Van Halenem. Ve skutečnosti se jeho bratr Eddie učil hrát na bicí, zatímco Alex zkoušel kytaru. Alex strávil hodně času hraním na Eddieho bicí soupravu a po čase se stal mnohem schopnější bubeník než Eddie. ", "tgt_summary": "Alexander Arthur van Halen (; born May 8, 1953 in Amsterdam) is an Dutch-American musician who is the drummer and co-founder of the hard rock band Van Halen. The band was formed in 1974 by Alex Van Halen; his younger brother, Eddie Van Halen; David Lee Roth; and Michael Anthony. Warner Brothers signed the band in 1977, and its debut album was released in 1978. Alex and Eddie Van Halen are the only members of Van Halen who have been in the band throughout its existence.", "id": 1873828}
{"src_title": "Bitva u kunduraských olivových hájů", "tgt_title": "Battle of the Olive Grove of Kountouras", "src_document": [{"title": "Pozadí bitvy.", "content": "Dne 13. dubna 1204 vojska čtvrté křížové výpravy dobyla Konstantinopol, hlavní město Byzantské říše. Vůdce výpravy Bonifác z Montferratu, který byl vyšachován z možnosti stát se novým latinským císařem, dobyl Soluň a založil si zde svůj vlastní křižácký stát Soluňské království. Vilém ze Champlitte Bonifáce následoval a v dobytí Soluně mu pomohl. Poté pokračoval dále na jih, až dorazil do Morey. Zde se spojil s Geoffreyem z Villehardouinu, který se plavil do Messenie na své cestě z Palestiny. Francouzští rytíři společně táhli za dobytím Peloponésu, známého nyní spíše jako Morea. Nejprve dobyli Messenii, kterou držel Jan Kantakouzenos. Vilém a Geoffrey poté obsadili všechna důležitá města na západním Peloponésu bez většího odporu. Řekové z Arkádie, Lakónie a Argolidy, které vedl Michael Komnenos Dukas, který byl toho času guvernérem \"Peloponésského thematu\", a Michael Kantakouzenos, syn zesnulého Jana Kantakouzena, se pokusili křižákům postavit na odpor a jejich postup u kunduraských olivových hájů zastavit.", "section_level": 1}, {"title": "Popis bitvy.", "content": "Podle \"Morejské kroniky\" bylo Latinů (tj. franských křižáků) sedm set, zatímco „Byzantinců“ (Římanů, resp. byzantských Řeků i řeckých Slovanů) čtyři tisíce, jezdců i pěších řadových vojáků. Geoffrey z Villehardouinu, strýc křižáka Geoffreye, společníka Viléma ze Champlitte, ve své \"Kronice\" uvádí, že Michaelovo vojsko čítalo pět tisíc mužů, zatímco křižáků mělo být desetkrát méně. V každém případě, navzdory citelné početní nevýhodě francouzští rytíři bitvu vyhráli. Odpor Řeků byl zcela ochromen a vzápětí začala do křižáckých rukou padat jedna byzantská pevnost za druhou. Toho času Michael Komnenos Dukas, pokud byl bitvy přítomen, se poté stáhl do Epiru a založil zde Epirský despotát. Přesná poloha kunduraských olivových hájů je neznámá. Křižák a kronikář Geoffrey z Villehardouinu se zmiňuje, že místo bitvy bylo vzdáleno jeden den od pevnosti Modon (Methoni).", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Bitva u kunduraských olivových hájů byla rozhodující pro dobytí Peloponésského poloostrova křižáky. Po tomto vítězství pro křižáky v Morei už nic nepředstavovalo vážnou hrozbu. Vítězové byli v Andravii přijati lidem i církví. Poslední ohniska odporu představovala obrana pevností v Nauplionu a Akrokorintu, které měl nyní pod kontrolou nezávislý zdejší despota Leo Sgouros. Vilém ze Champlitte poté vybudoval svůj křižácký stát Achajské knížectví, který s výjimkou benátských měst na pobřeží zabíral většinu Peloponésu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vickers Viscount byl britský dopravní turbovrtulový letoun zkonstruovaný v druhé polovině 40. let 20. století. Představoval skutečný technický i ekonomický úspěch britského průmyslu, celkem těchto strojů vzniklo 445, navíc se s ním podařilo proniknout i na trh civilních dopravních letounů v USA, který byl jinak téměř výhradní doménou domácích firem. Navíc, či v první řadě, se jednalo o první civilní letoun poháněný turbovrtulovými motory.", "tgt_summary": "The Battle of the Olive Grove of Kountouras took place in the summer of 1205, in Messenia in the Morea peninsula, between the Frankish Crusaders and the local Byzantine Greeks, resulting in a victory of the Franks and the collapse of the local resistance. ", "id": 1963675}
{"src_title": "Vortioxetin", "tgt_title": "Vortioxetine", "src_document": [{"title": "Lékařské použití.", "content": "Vortioxetin se používá k léčbě deprese. Účinnost se zdá být podobná účinnosti jiných antidepresiv. Může být použit, pokud selhaly jiné léčby.", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "Nejčastějšími nežádoucími účinky hlášenými u vortioxetinu jsou nauzea (nevolnost), průjem, sucho v ústech, zácpa, zvracení, nadýmání, závratě a sexuální dysfunkce. S výjimkou nevolnosti je však riziko těchto nežádoucích účinků nižší než 10% a až 8% pacientů užívajících placebo hlásí stejné vedlejší účinky. Vortioxetin je považován za bezpečný lék pro dlouhodobé užívání u většiny lidí. Pokud je Vortioxetin předepisován společně s jinými léky typu SSRI (Selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu) nebo podobnými léky, může v některých mimořádně vzácných případech vést k potenciálně život ohrožujícímu serotoninovému syndromu. Výskyt sexuální dysfunkce je pouze mírně vyšší u pacientů užívajících vortioxetin než u pacientů užívajících placebo a vyskytuje se u méně než 10% případů. Z tohoto důvodu může být vortioxetin vhodný pro lidi, kteří trpěli sexuálními vedlejšími účinky jiných antidepresiv. Vortioxetin byl objeven vědci v Lundbecku, kteří uvedli logiku a syntézu léku (tenkrát nazývaného Lu AA21004) v dokumentu z roku 2011. V roce 2007 byla sloučenina v klinických studiích II fázea Lundbeck a Takeda vstoupili do partnerství, v němž Takeda zaplatila Lundbeck 40 milionů dolarů předem, s příslibem až do výše 345 milionů dolarů a Takeda souhlasila, že zaplatí většinu zbývajících nákladů vývoje léčiva. Společnosti se dohodly na společné propagaci této léčiva v USA a Japonsku a že společnost Lundbeck získá odměnu za všechny tyto prodeje. Dohoda zahrnovala dalšího kandidáta na léčivo, tedatioxetin (Lu AA24530), a mohla být rozšířen tak, aby zahrnovala další dvě sloučeniny od Lundbeck. Vortioxetin byl schválen americkým úřadem FDA pro léčbu deprese u dospělých v září 2013 a v Evropě později v tomto roce.", "section_level": 1}, {"title": "Společnost a kultura.", "content": "Vyrábí ji farmaceutické společnosti Lundbeck a Takeda.", "section_level": 1}, {"title": "Názvy.", "content": "Vortioxetine byl dříve prodáván jako \"Brintellix\" ve Spojených státech, ale 2. května 2016, americký úřad FDA schválil změnu názvu na \"Trintellix,\" aby se zabránilo záměně s lékem na krevní srážlivost Brilinta. V České republice (2019) je lék stále na trhu pod názvem Brintellix.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vortioxetin, prodávaný mimo jiné pod obchodními názvy Trintellix nebo Brintellix, je lék používaný k léčbě deprese. Účinnost tohoto léku je považována za podobnou účinnosti jiných antidepresiv. Doporučuje se pouze u lidí, jejichž stav se nezlepšil po užívání dvou jiných antidepresiv. Užívá se ústy. ", "tgt_summary": "Vortioxetine, sold under the trade names Trintellix among others, is a medication used to treat major depressive disorder. Effectiveness is viewed as similar to that of other antidepressants. In Britain, it is only recommended in people who have not improved sufficiently on two other antidepressants. It is taken by mouth. Common side effects include constipation and nausea. Serious side effects may include suicide in those under the age of 25, serotonin syndrome, bleeding, mania, and SIADH. A withdrawal syndrome may occur if the dose is rapidly decreased. Use during pregnancy and breastfeeding is not generally recommended. It is classified as a serotonin modulator. How it works is not entirely clear but is believed to be related to increasing serotonin levels. It was approved for medical use in the United States in 2013. In 2017, it was the 312th most commonly prescribed medication in the United States, with more than one million prescriptions.", "id": 725391}
{"src_title": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2018 (AFC)", "tgt_title": "2018 FIFA World Cup qualification (AFC)", "src_document": [{"title": "Formát.", "content": "Zóna AFC má 4,5 postupových míst (4 týmy přímo na Mistrovství světa ve fotbale 2018 a pátý do mezikontinentální baráže). Kvalifikace je rozdělena do následujících kol:", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení do fází.", "content": "34 nejlepších týmů v žebříčku FIFA v lednu 2015 se kvalifikuje přímo do druhé fáze. Zbývajících 12 týmů začne v první fázi.", "section_level": 1}, {"title": "První fáze.", "content": "V tomto kole se utkalo 12 nejhorších asijských týmů ve světovém žebříčku FIFA v lednu 2015. Byly vylosovány do 6 dvojic a odehrály dvojzápasy. Vítězové dvojzápasů postoupí do 2. fáze.", "section_level": 1}, {"title": "Los.", "content": "Losování první fáze proběhlo 10. února 2015 v Kuala Lumpur. Týmy byly rozěleny do košů. Byly proti sobě nalosovány týmy z koše A a B.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá fáze.", "content": "Tohoto kola se zúčastnilo 6 vítězů z předchozího kola a 34 nejlepších týmů z AFC. Byly rozděleny do osmi skupin po pěti týmech. Vítězové skupin a čtyři nejlepší týmy z druhých míst se postoupily do dalšího kola. Rozlosování skupin se konalo 14. dubna 2015.", "section_level": 1}, {"title": "Třetí fáze.", "content": "V tomto kole bylo 12 týmů (8 vítězů skupin a 4 nejlepší z druhého místa) z předchozího kola. Byly rozděleny do dvou skupin. Každá skupina měla šest týmů. Dva nejlepší týmy ve skupině se kvalifikují na mistrovství světa 2018, zatímco třetí týmy se postoupí do baráže. Losování se konalo 12. dubna 2016.", "section_level": 1}, {"title": "Skupiny.", "content": "Skupina A Skupina B", "section_level": 2}, {"title": "Baráž o 5. místo.", "content": "Do tohoto kola postoupí 2 týmy ze třetích míst z předchozího kola. Budou hrát dvojzápas. Vítěz postoupí do mezikontinentální baráže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Týmy, které se kvalifikují na mistrovství světa 2018 v zóně AFC, jsou rovněž kvalifikovány na Asijský pohár 2019 ve Spojených arabských emirátech.", "tgt_summary": "The Asian section of the 2018 FIFA World Cup qualification acted as qualifiers for the 2018 FIFA World Cup, held in Russia, for national teams which are members of the Asian Football Confederation (AFC). 4.5 slots (4 direct slots and 1 inter-confederation play-off slot) in the final tournament were available for AFC teams. ", "id": 1679715}
{"src_title": "Swiss Leaks", "tgt_title": "Swiss Leaks", "src_document": [{"title": "Příčiny problému.", "content": "Je řada legitimních důvodů, proč mít otevřený bankovní účet ve Švýcarsku, v některých případech ovšem lidé využívali bankovního tajemství, aby skryli nepřiznané výdělky. Podle uniklých dokumentů ovšem zaměstnanci HSBC přímo kontaktovali vlastníky účtů, aby jim pomohli skrýt jejich výdělky, často v rámci offshorových struktur v Panamě nebo na Britských Panenských ostrovech. Vyhýbali se tak evropské direktivě o úsporách, která vešla v platnost v roce 2005. V roce 1999 HSBC koupilo Republic National Bank of New York a Safra Republic Holdings SA. Tato švýcarská privátní bankovní skupina se předtím věnovala jiné klientele než HSBC a měla zcela jinou firemní kulturu, do HSBC se ovšem plně neintegrovala a zachovala si řadu odlišných standardů. V reakci na únik dat HSBC redukovala svou klientskou základnu o 70 %. Přijala také reformy, které se „zásadně liší“ od těch před rokem 2011. V roce 2007 spravovala švýcarská pobočka 30 412 účtů (celkem kolem £78 miliard), koncem roku 2014 jich bylo už jen 10 343 (asi £45 miliard). Banka čelí obvinění ve Spojených státech, Francii, Belgii a Argentině, nikoli však ve Spojeném království, kde se nachází hlavní sídlo firmy.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "Uniklé soubory se týkaly 106 000 klientů a více než $100 miliard. Mezi nimi byli například: Ke klientům dále patřil Jeffrey Tesler, který byl ve Spojených státech odsouzen za uplácení nigerijské vlády $132 miliony, aby vyhrál miliardové zakázky. Soubory odhalily, že používal účty své rodiny u HSBC jako prostředníky pro posílání úplatků a že bankéři věděli, že Tesler byl vyšetřován, nicméně neuzavřeli jeho účty. Emmanuel Shallop byl odsouzen na šest let za dovážení nepovolených angolských krvavých diamantů. Shallop údajně jednal i s rebely v Sierra Leone. Na jeho účtě u HSBC byly téměř £2 miliony, jeho konexe na konfliktní diamanty byla přitom známa již od roku 2001. Účty u HSBC měla také řada východoevropských bankéřů včetně Vladimíra Antonova, který čelí obvinění za vyplenění £400 milionů z litevské banky Snoras. Téměř $4 miliony byly na účtech společností prominentního řeckého businessmana Lavrentise Lavrentiadise, které sídlí na Bahamách a na ostrově Niue. Lavrentiadis údajně vyvedl půjčky z řecké banky Proton a pokusil se o vraždu svého společníka umístěním bomby do květináče. Mezi klienty se řadí i španělský lékař Eufemanio Fuentes. Jeho offshorový podnik Codes Holding Ltd měl v roce 2006 v bance přes £200 000, přitom už v roce 2004 byl Fuentes jmenován ve skupině lékařů, kteří údajně poskytovali cyklistům zakázané opětovné krevní transfúze. K této praktice se v roce 2013 přiznal také Lance Armstrong. Fuentes byl v roce 2006 prohledán a následně odsouzen kvůli dopingu právě skrze firmu Codes Holding. Účty používalo také 91 Čechů v celkové hodnotě zůstatků téměř $14 milionů, což Českou republiku řadí na 106. místo.", "section_level": 1}, {"title": "Únik dat.", "content": "Zdrojem dat byl Herve Falciani, francouzsko-italský občan, který pro banku HSBC Private Bank Suisse pracoval přes deset let jako počítačový analytik. Podle svých slov byl rozčarován z praktik používaných v bance, následně začal v roce 2007 stahovat interní data o jménech klientů, korespondenci a vkladech. Podle švýcarských úřadů jednal sám, dle svých slov spolupracovat s kolegy. Celkově získal data o více než 100 000 klientech HSBC v celkovém objemu 3,3 Gigabytů. Falciani tvrdí, že byl v roce 2007 unesen izraelskými tajnými službami, které hledali informace o libanonském Hizballáhu. V prosinci 2008 byl zadržen švýcarskou policií za krádež dat, následně byl hodiny vyslýchán a propuštěn pod podmínkou, že se příští den vrátí k dalšímu výslechu. Falciani však uprchl do Francie, kde data postahoval ze vzdálených serverů. Ta se údajně pokusil prodat v Bejrútu, podle svých slov se tím snažil na problémy upozornit a spustit vyšetřování. Následně Falciani předal osm DVD disků s daty francouzským úřadům, spolupracoval na jejich rozklíčování a získal si ochranu před vydáním do Švýcarska. Z obav o svůj život odjel do Španělska, kde byl zatčen a držen po dobu pěti měsíců. Španělské úřady ho odmítly vydat k trestnímu stíhání a Falciani se mohl vrátit do Francie. V době, kdy Falciani předal údaje francouzským úřadům, byla francouzskou ministryní financí Christine Lagarde, pozdější ředitelka Mezinárodního měnového fondu. V době hospodářské krize Lagarde rozeslala seznam jmen evropským vládám, díky čemuž bylo seznamu přezdíváno „Lagarde List.“", "section_level": 1}, {"title": "Mediální pokrytí.", "content": "V lednu 2014 publikoval Le Monde první sérii článků o francouzském soudním vyšetřování, který se ovšem věnoval jen domácí problematice. Několik dní poté předala neznámá osoba paměťový disk se všemi dosud extrahovanými soubory recepci Le Monde. Aby byl případ vyšetřen přesně a objektivně, rozhodla se redakce spolupracovat s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ), se kterým v minulosti spolupracovali na případech Offshore Leaks a Luxembourg Leaks. ICIJ shromáždila 154 novinářů ze 47 redakcí po celém světě – mezi nimi byli pracovníci britského The Guardian, německého Süddeutsche Zeitung a pořadu 60 Minutes americké televizní stanice CBS. Aféře dala krycí jméno „“ inspirováno seriálem Star Trek. Média aféru koordinovaně zveřejnila v neděli 8. února 2015 v 22 hodin SEČ. V reakci na mediální pokrytí zastavila HSBC svou inzerci v The Guardian. V roce 2014 byla HSBC 46. největším inzerentem ve Spojeném království s celkovým objemem útraty £5,1 milionu. V souvislosti s kauzou rezignoval hlavní politický korespondent deníku The Daily Telegraph Peter Oborne, který plátek obvinil z „podvodu na svých čtenářích.“ Tvrdil, že deník úmyslně potlačoval články o aféře, aby si udržel významného inzerenta.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze ve Spojeném království.", "content": "Zvláštní kontroverzi si kauza vyžádala ve Spojeném království. Britským úřadům byla data předána v dubnu 2010. V srpnu 2010 se premiér David Cameron sešel s předsedou HSBC Stephenem Greenem s cílem probrat ekonomické otázky. Na podzim tohoto roku byl pak Green navržen na ministra obchodu, kterým se stal začátkem roku 2011 po odchodu z HSBC. Ve funkci setrval až do roku 2013. Už v únoru 2010 se s HSBC setkal Dave Harnett, ředitel britského daňového úřadu. Detaily ze setkání známy nejsou. V roce 2013 se půl roku po svém odchodu z úřadu stal konzultantem HSBC. Britské úřady identifikovaly 1100 z celkových 7000 britských klientů, kteří neměli v pořádku své daně, do roku 2015 byl však stíhán jen jeden člověk. Právě v HSBC sbíral v roce 2005 pracovní zkušenosti i Princ William.", "section_level": 1}], "src_summary": "Swiss Leaks (nebo SwissLeaks) je pojmenování novinářského vyšetřování zveřejněném v únoru 2015 o systému daňových úniků, na kterých se podílela švýcarská pobočka britské banky HSBC. Svým klientům banka umožňovala obcházet daňové povinnosti, čehož využili například pilot Formule 1 Fernando Alonso, modelka Elle MacPherson, fotbalista Diego Forlán nebo motocyklový závodník Valentino Rossi, dále také drogoví dealeři, obchodníci s krvavými diamanty, králové Jordánska či Maroka a řada dalších významných osobností. ", "tgt_summary": "Swiss Leaks (or SwissLeaks) is the name of a journalistic investigation, released in February 2015, of a giant tax evasion scheme allegedly operated with the knowledge and encouragement of the British multinational bank HSBC via its Swiss subsidiary, HSBC Private Bank (Suisse). Triggered by leaked information from French computer analyst Hervé Falciani on accounts held by over 100,000 clients and 20,000 offshore companies with HSBC in Geneva, the disclosed information has been called \"the biggest leak in Swiss banking history\".", "id": 1806108}
{"src_title": "GSLV Mk.3", "tgt_title": "GSLV Mark III", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Vývoj GSLV Mk.3 začal krátce po roce 2000. První start byl plánován na rok 2009–2010. Zpoždění bylo způsobeno několika faktory, včetně havárie horního kryogenního stupně, vyvinutého Indickou kosmickou agenturou (ISRO), dne 15. dubna 2010. Tento stupeň byl vynesen ještě předchozím letem nosiče GSLV Mk.2 D3. Suborbitální letový test nosiče GSLV Mk.3 (LVM 3-X), s pasivním horním stupněm, byl uskutečněn 18. prosince 2014. Při letu na suborbitální trajektorii byl otestován přistávací modul kosmické lodi. První start s vynesením nákladu na oběžnou dráhu byl uskutečněn 5. června 2017. Při tomto startu byla podle plánu na dráhu přechodovou ke geostacionární vynesena telekomunikační družice GSAT-19 o hmotnosti 3136 kg. Při dalším startu dne 14. listopadu 2018 byla úspěšně vynesena telekomunikační družice GSAT-29 o hmotnosti 3423 kg. První předstartovní odpočítávání nosiče GSLV Mk.3 M1 začalo 14. července 2019. Bohužel, před startem byla zaregistrována anomálie nosné rakety a proto byl start odložen. Start nosiče GSLV Mk.3 M1 proběhl 22. července 2019 a vynesl při něm indický komplex Čandraján-2, skládající se z orbiteru (družice Měsíce), landeru (sonda), roveru (vozítko) a laserového odražeče, vše o celkové hmotnosti 3890kg.", "section_level": 1}, {"title": "Budoucí vývoj.", "content": "První start s kosmickou lodí Gaganyaan a kosmonauty na palubě je plánován po roce 2020. V budoucnu je předpokládán vývoj částečně kryogenního (na kapalný, tedy kryogenní kyslík a letecký petrolej (RP-1)) motoru pro druhý stupeň tohoto nosiče, který umožní zvýšení nosnosti na GTO na 6 tun.", "section_level": 1}, {"title": "Popis nosiče.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První stupeň.", "content": "GSLV Mk.3 používá raketové motory na pevná paliva (boostery) typu S200. Každý z nich má průměr 3,2 metru, délku 25 metrů a obsahuje 207 tun paliva. Tyto motory hoří 130 sekund a oba celkem produkují tah přibližně 10 000 kilonewtonů (což znamená asi 1000 tun tahu).", "section_level": 2}, {"title": "Druhý stupeň.", "content": "Centrální stupeň, označený L110, má průměr 4 metry. Spaluje kapalná paliva: nese 110 tun UDMH a NO. Tento stupeň je prvním indickým klusterem (svazkem motorů) na kapalná paliva. Používá dva vylepšené motory Vikas, každý o tahu okolo 700 kilonewtonů (asi 70 tun tahu). Raketové motory používají regenerativní chlazení, a v porovnání s předchozími motory Vikas mají sníženou hmotnost a zvýšenou účinnost (specifický impuls). Tento stupeň, L110, se spouští 113 sekund po startu a poskytuje tah po dobu přibližně 200 sekund.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí stupeň.", "content": "Kryogenní třetí (tzv. horní) stupeň je označen C25 resp. C30 a je poháněn raketovým motorem CE-20 vyvinutým v Indii. Tento motor spaluje kryogenní O2 a H2. V případě horního stupně C25 produkuje 186 kilonewtonů (přibližně 18 tun tahu), po dobu přibližně 640 sekund. Stupeň má průměr 4 metry a délku 13,5 metru. Obsahuje 25 resp. 30 tun tohoto paliva.", "section_level": 2}, {"title": "Kryt nákladu.", "content": "Kryt nákladu má průměr 5 metrů a umožňuje nést náklad o objemu 110 kubických metrů.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "GSLV Mk.3 X.", "content": "První letová vývojová verze. Místo horního stupně nesla experiment CARE, což byl test schopnosti návratového modulu zajistit indické kosmické lodi s kosmonauty, průchod zemskou atmosférou a jejich měkké přistání na Zemi.", "section_level": 2}, {"title": "GSLV Mk.3 D1.", "content": "První let kompletního nosiče. Vývojová verze schopná vynést náklad na geosynchronní oběžnou dráhu. Vynesla indický satelit GSAT-19. Lepší aerodynamika než u GSLV Mk.3 X.", "section_level": 2}, {"title": "GSLV Mk.3 D2.", "content": "Druhá vývojová verze. Vynesla indický satelit GSAT-29. Používá výkonnější a efektivnější motory 2. stupně (stupeň L110, s dvěma motory Vikas verze HPVE-1).", "section_level": 2}, {"title": "GSLV Mk.3 M1.", "content": "První operační verze nosiče. Vynesla indický komplex pro výzkum Měsíce, Čandraján-2.", "section_level": 2}], "src_summary": "GSLV Mk.3 nebo GSLV Mk III nebo LVM 3 nebo také Geosynchronous Satellite Launch Vehicle Mark III (hindsky: भूस्थिर उपग्रह प्रक्षेपण यान एमके-३) je středně těžká nosná raketa, vyvinutá Indickou kosmickou agenturou (ISRO). ", "tgt_summary": "The Geosynchronous Satellite Launch Vehicle Mark III (GSLV Mk III), also referred to as the Launch Vehicle Mark 3 (LVM3), is a three-stage medium-lift launch vehicle developed by the Indian Space Research Organisation (ISRO). Primarily designed to launch communication satellites into geostationary orbit, it is also identified as launch vehicle for crewed missions under the Indian Human Spaceflight Programme and dedicated science missions like Chandrayaan-2. The GSLV Mk III has a higher payload capacity than the similarly named GSLV Mk II. ", "id": 379086}
{"src_title": "Zemské volby v Bádensku-Württembersku 2016", "tgt_title": "2016 Baden-Württemberg state election", "src_document": [{"title": "Stav před volbami.", "content": "Po volbách v roce 2011 byla v zemském sněmu nejsilněji zastoupena Křesťanskodemokratická unie, které při zisku 39 % připadlo 60 mandátů. Zemskou vládu ovšem sestavila koalice dvou dalších stran, Svaz 90/Zelení s 36 mandáty při 24,2 % a Sociálnědemokratická strana Německa s 35 mandáty při 23,1 %. Poslední ve sněmu zastoupenou stranou byla Svobodná demokratická strana se ziskem 7 mandátů při 5,3 %. Ministerským předsedou, tedy předsedou vlády Bádenska-Württemberska, byl zvolen Winfried Kretschmann (* 17. května 1948). Kretschmann je prvním a doposud jediným předsedou zemské vlády v Německu za stranu Svaz 90/Zelení, a brzy se stal jedním z nejznámějších politiků v Německu. Průzkumy v posledních měsících před volbami v roce 2016 vedly k předpokladu, že si Křesťanskodemokratická unie pohorší o více než deset procent, naopak přes deset procent měla získat nová strana Alternativa pro Německo. Polepšit si měl i Svaz 90/Zelení a naopak Sociálnědemokratická strana Německa měla ztratit. Svobodné demokratické straně slibovaly průzkumy mírné zvýšení jejího zisku o jeden až dva procentní body. Další strany měly podle průzkumů zůstat pod hranicí uzavírací klauzule, stanovené na pět procent. Nejblíže jejímu překonání stejně jako v roce 2016 měla být Levice se ziskem zhruba tří procent.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky zemských voleb 2016.", "content": "Ve volbách se na prvním místě umístili Zelení (30,3 %, 47 mandátů), vedení opět Winfriedem Kretschmannem. Jen na druhém místě skončila Křesťanskodemokratická unie (CDU, 27 %, 42 mandátů), na třetím Alternativa pro Německo (AfD, 15,1 %, 23 mandátů), na čtvrtém Sociálnědemokratická strana Německa (SPD, 12,7 %, 19 mandátů) a na pátém Svobodná demokratická strana (FDP, 8,3 %, 12 mandátů). Další strany skončily pod hranicí uzavírací klauzule, první z nich byla Levice se ziskem 2,9 %. Přestože si Zelení oproti volbám v roce 2011 polepšili o přibližně 6,1 procentních bodů a naopak CDU ztratila nejvíce ze všech stran, zhruba 12 procentních bodů, ztratila koalice Zelených a SPD většinu, neboť i SPD ztratila, byť „jen“ přibližně 10,4 procentních bodů. Nováček AfD vyrostl na 15,1 % z nuly. Po volbách vznikla dne 12. května 2016 druhá vláda Winfrieda Kretschmanna jako první koaliční vláda Svazu 90/Zelených a CDU, která je vedená Zelenými.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zemské volby v Bádensku-Württembersku v roce 2016 se konaly dne 13. března od 8 do 18 hodin současně se zemskými volbami v Sasku-Anhaltsku a v Porýní-Falci. Bylo to přibližně pět let po volbách v roce 2011. Občané žijící v této spolkové zemi měli také právo volit písemnou formou.", "tgt_summary": "The 2016 Baden-Württemberg state election was held on 13 March 2016 to elect the members of the 15th Landtag of Baden-Württemberg. The incumbent government of The Greens and the Social Democratic Party (SPD) led by Minister-President Winfried Kretschmann lost its majority. ", "id": 2130040}
{"src_title": "Percy Jackson: Poslední z bohů", "tgt_title": "The Last Olympian", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Percy je poslední dobou celkem spokojený kluk, má přítelkyni a úspěšně dokončil ročník. Blíží se ovšem jeho šestnácté narozeniny a Percy má rozhodnout o osudu světa. O Percym mluví proroctví, přednesené před sedmdesáti lety, říkající že polokrevný od velké trojky buď zničí nebo spasí Olymp. Na světě zuří druhá válka mezi bohy a Titány. Percy vyráží s kamarádem Charlesem zničit invazní sílu Titánů, loď Luka Castellana jménem Princezna Andromeda. Na Percyho s Charlesem je nastražená léčka. Luke je zaskočí a při zoufalém útěku z lodi Charles umírá. Loď vybuchuje a potápí se. Jediný kdo přežije je Percy a samozřejmě nesmrtelný Luke alias Kronos. Percy se vrací do tábora a přísahá smrt Lukeho zvědovi. Pohádá se s Annabeth. Cheiron ukáže Percymu, že pod horou Svaté Heleny se probudil bouřkový Gigant Tyfon. Proti Tyfonovi bojují všichni bohové a nikdo nehlídá Olymp. Percyho vyzve Nico aby uskutečnil jeho nebezpečný plán. Má na sebe vzít Achillovo prokletí a stát se nezranitelným. Spolu se setkají s Lukeho matkou, která zašílela díky Hádovu prokletí. Zjistí že Luke na sebe taky vzal prokletí Achilla. Pak se vydají do Erebosu. Nico Percyho zradí a odvede Hádovi výměnou za informace o svojí matce. Hádes Percyho chytí a zavře do cely. Nico ho osvobodí a spolu jdou ke Styxu. Percy se v něm vykoupe a myslí při tom na Annabeth. Jako svou Achillovou patu si vybere místo na kříži. Když vyleze jde po něj Hádes se svou armádou. Ale Percy mrtvé legionáře i rudokabátníky rozpráší. S Hádem bojuje a po chvíli vítězí. Percy Háda ale pustí. Percy se dostává na povrch a formuje armádu Hrdinů. Přijdou všichni hrdinové a spousta duchů přírody. Z hrdinů dorazí skoro všichni až na Clarisse a její lidi. Bůh snů Morfeus uspí celý New York a začne invaze Titánů na Manhattan. Percy mluví s Hermem, chce přivolat ostatní bohy ti mají však hodně práce s Tyfonem, rozhovor se stočí na Luka a skončí hádkou. Hrdinové opevňují přístupové cesty na Manhattan. Přidávají se k nim Lovkyně vedené Thalií. Percy udělá dohodu s Hudsonem a East River. Oni nepustí do svých vod Titány a on je za to pomůže vyčistit. Annabeth probudí roboty schované ve městech a vyzve je k obraně Manhattnu. Na Williamsburském mostě zaútočí asi dva tisíce titánů na asi deset Hrdinů. Percy jim pomůže. Boj na mostě se zastaví a všichni sledují boj Percyho s Minotaurem. Percy Minotaura porazí a začne likvidovat nestvůry. Díky své nesmrtelnosti a pomoci Hrdinů je to úplný masakr nestvůr. Po výhře se objeví Kronova čestná stráž, čtyřicítka válečníků a Luke. Na mostě se strhne boj. Annabeth je probodnutá dýkou Ethana Nakamury. Ostatní ji odvlečou z boje. Nepřítel má výrazně na vrch. Do boje se zapojí taky Luke. Bojuje s Percym a vypadá to na rozdrcení Hrdinů. Percy z posledních sil zničí most. Luke se ho už nepokusí překročit a s nadcházejícím svítáním mizí. Annabeth je ošetřená. Nico se snaží zjistit něco o své matce. Ukáže se mu vize ve které je on a jeho sestra Bianka. Hádes se snaží přemluvit jejich matku, aby je vzala do podsvětí. V následující chvíli je místnost zničená úderem neuvěřitelné síly. Maria to nepřežije a objeví se Orákulum. Hádes ho v návalu vzteku prokleje. Na slovíčko se za Percym staví Titán Prometheus s Ethanem, empúsou a vůdcem Hyperboreanů Morrainem. Snaží se ho přemluvit aby se vzdal. Ukáže mu vize o tom, jak Hermés opustil Luka. Nakonec dá Prometheus Percymu Pandořinu skříňku. Řekne mu že když Percy skříňku otevře, tak Titáni vyhrají. O něco později Titáni zaútočí plnou silou v Central Parku. K Hrdinům se připojí vládce přírody Leneus. Armádu Titánů vede Hyperion, Titán východu, po Atlasovi nejsilněší z Titánů. Bojují spolu s Percym na jezeře. Percy bere sílu z vody. Po vyčerpávajícím boji se připojí i satyrové. Společnými silami Hyperiona promění na javor. Síly Titánů se rozprchnou. Do Hrdinů se pustí létající prase. Percy ho s Blackjackem zabaví. Armáda Titánů se dává znovu dohromady. Po letu na praseti pomůžou Percymu sochy z nádraží Grand Central. Když Titáni opět získají převahu, pustí se do nich celá světová populace kentaurů (asi 500). Na Manhattan se dostane také Rachel. Poví Percymu že není ten hrdina z proroctví. Kronos vypustí Drakona. Drakona může zabít pouze Arésovo dítě. K Hrdinům se o chvíli později připojí i Arésovci. Percy se zděšením zjistí, že dívka vedoucí Arésovce není Clarisse. Drakon na onu dívku plivne jed. Tou dívkou je Silena. Ta z posledních sil prozradí že ona byla tím špehem. Clarisse ze vzteku zabije Drakona a zažene nestvůry pryč. Percy daruje Pandořinu skříňku Hestii, \"poslednímu z bohu\". Přesvědčí Poseidona aby se přidal do boje. Zaútočí sám Luke. Hrdinové jsou pod náporem nepřátel téměř zdecimováni. Dokonce i Clarissu porazili Hyperboreani. Nico na poslední chvíli přesvědčí Háda aby pomohl s obranou. Do boje se tedy zapojí Hádes, Persefona a Deméter. Kronos ze vzteku probudí město. Hrdinové už nemohou vyhrát. Luke jde na Olymp aby zničil sílu bohů. Percy s Annabeth, Groverem a Thalií ho následují. Na Thalii spadne socha Héry. Luke spolu s Percym bojují. Do New Yorku dorazil i Tyfon, když ale vstoupil do Hudsonu, Tysonovi kyklopové ho stáhnou do podzemí. Zapojit se může i Ethan ale ten se pustí do Luka. Lukemu ale Ethanův útok neublíží a místo toho Ethan padá dolů z hory. Když Kronos může všechny pozabíjet, ozve se Annabeth. Domlouvá Lukovi a tomu se na chvíli vrátí vědomí. Percy mu podá dýku a Luke se bodne do své Achillovy paty. Hrdinové vyhráli. Zeus poté hrdiny odmění, chce Percyho udělat bohem ale Percy odmítne. Rachel vystřídá Orákulum jako věštkyni. Nakonec vše dobře skončilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Percy Jackson: Poslední z bohů je pátý a poslední díl série fantasy série o Percym Jacksonovi od Ricka Riordana. Román vyšel 5. května 2009, v České republice byl vydán 2. září roku 2011. Na tuto knihu navazuje další série bohové olympu od téhož autora.", "tgt_summary": "The Last Olympian is a fantasy-adventure novel based on Greek mythology by Rick Riordan, published on May 5, 2009. It is the fifth and final novel of the \"Percy Jackson & the Olympians\" series and serves as the direct sequel to \"The Battle of the Labyrinth\". \"The Last Olympian\" revolves around the demigod Percy Jackson as he leads his friends in a last stand to protect Mount Olympus. ", "id": 828549}
{"src_title": "Louane Emera", "tgt_title": "Louane (singer)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "V roce 2008 se zúčastnila francouzské hudební televizní soutěže \"L'École des stars\". Je sirotek. Během soutěže The Voice věnovala píseň „Imagine“ svému zemřelému otci, který zemřel tři měsíce před začátkem soutěže. Její matka zemřela v roce 2014 po dlouhodobé nemoci.", "section_level": 2}, {"title": "\"The Voice\".", "content": "V roce 2013 přišel její opravdový průlom v kariéře, když se přihlásila do druhé série pěvecké soutěže \"\". Na konkurzu zpívala píseň „Un homme heureux“ od Williama Shellera. Všichni čtyři porotci, jmenovitě Florent Pagny, Jenifer, Louis Bertignac a Garou, ji chtěli do svého týmu a ona si nakonec vybrala Bertignaca. Dne 23. března 2013 vyhrála duel s Dianou Espir, když obě zpívaly „Torn“ od Natalie Imbruglii a Bertignac vybral jako vítězku právě Louane. Během přímých přenosů zpívala „Les moulins de mon cœur“ od Michela Legranda a byla zachráněna hlasy diváků. Dne 27. dubna 2013 si vybrala píseň „Call Me Maybe“ od Carly Rae Jepsen a v soutěži ji udržel hlas jejího kouče. S Lennonovou písní „Imagine“, věnovanou zemřelému otci, získala hlas publika a postoupila do semifinále. Ovšem v semifinále se jí nepoštěstilo, po písni „Quelqu'un m'a dit“ od Carly Bruni byla vyřazena, v soutěži tedy skončila na pátém až osmém místě.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra po \"The Voice\".", "content": "Během soutěže si ji všiml režisér Éric Lartigau a obsadil ji do hlavní role do filmu \"Rodinka Belierových\". Louane zde ztvárnila šestnáctiletou dívku Paulu, která pochází z neslyšící rodiny a jako jediná slyší. Ve filmu si také zazpívala mnoho písniček Michela Sardoua, například „Je vole“. Za roli získala francouzskou filmovou cenu César v kategorii nejslibnější herečka. Dne 5. února 2015 byla předskokankou pro pařížský koncert Jessie J. Její první studiové album, s názvem \"Chambre 12\", vyšlo dne 2. března 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Diskografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Chambre 12.", "content": "Vydáno v roce 2015 prostřednictvím Mercury a Universal. Seznam skladeb:", "section_level": 3}], "src_summary": "Louane Emera (* 26. listopadu 1996, Hénin-Beaumont, Francie), vlastním jménem Anne Peichert, je francouzská zpěvačka a herečka. Zviditelnila se v pěvecké soutěži \"The Voice, la plus belle voix\" a poté se proslavila hlavní rolí ve filmu Rodinka Belierových. Za tento film získala cenu César pro nejslibnější herečku. Její první album s názvem \"Chambre 12\" vyšlo dne 2. března 2015 a ve Francii se stalo nejprodávanějším albem roku.", "tgt_summary": "Anne Peichert (; born 26 November 1996), known by her stage name Louane Emera () or simply Louane, is a French singer and actress. ", "id": 1500048}
{"src_title": "Codnor Castle", "tgt_title": "Codnor Castle", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Hrad, složený z hradní věže a opevnění, byl založen Williamem Peverelem. Nachází se ve výšce asi 130 metrů nad mořem. Do současnosti se dochovaly pouze zbytky dříve mohutného hradu. Ten se skládal z třípatrové hradní věže, silné výplňové zdi a příkopu, lemovaného kruhovými věžemi. Vnější opevnění je na nižší úrovní a bylo přistavěno až později. Hrad nabízí rozhled na Erewashské údolí a hrabství Derbyshire a Nottinghamshire. Původně měl hluboký hradní příkop a na jeho východní straně se nacházelo velké množství stromů, které jsou však nyní vykácené. Na západní straně byl dvůr, silně opevněný mohutnými kruhovými věžemi s cimbuřím. Ve zbytcích ruin je znát, že vnější opevnění obsahovalo střílny, jež mohly v případě nutnosti využít lučištníci.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První dochovaná zmínka o Codnoru pochází z roku 1086, kdy podle Knihy posledního soudu patřilo Codnorské panství Williamu Peverelovi. Kolem roku 1202 ho vlastnil Henry de Grey, potomek normanského rytíře Anchetila de Greye. Mezi Henryho potomky patří dlouhá linie pánů Greyů z Codnoru, pánů Greyů z Ruthynu, Wiltonu a Rotherfieldu, Jana Greyová, Earlové ze Stamfordu a vyhynulé rody hrabat ze Suffolku a Kentu. Henryho syn Richard sídlil v Codnoru a byl baronem věrným anglickému králi Jindřichovi III. Bojoval za Eduarda II., jenž v březnu 1322 Codnor Castle navštívil, ve skotských válkách. Během vlády Eduarda III. byl Richard povolán do bitvy proti Skotům, ale protože byl starý, poslal svého nejstaršího syna Johna Greye, který se v bitvách vyznamenal a našel u Eduarda III přízeň. Po smrti Richarda zdědil Codnor Castle právě John de Grey. Spolu s Williamem D'Eincourtem velel v případě invaze všem rytířům z Derbyshiru] a Nottinghamshiru. Svému králi sloužil i ve Flandrách. Za své služby králi v Anglii i Francii byl John de Grey jmenován členem parlamentu, jímž byl až do své smrti roku 1392. Poté byl správcem hradu Codnor Johnův pravnuk Richard de Grey, který stejně jako jeho předci věrně sloužil svému králi. Společně s Jindřichem V. bojoval ve Francii a účastnil se i obléhání Harfleur. Po Richardovi v linii pánů hradu Codnor pokračoval jeho syn John, ten zemřel ve stejném roce jako jeho vlastní syn, a proto po něm následoval jeho bratr Henry. Pro pokus ovlivnit volby v Derby byl Henry potrestán králem a v březnu 1441 byl omilostněn. Když Henry zemřel, nastoupil po něm jeho v té době devítiletý syn, také Henry Grey. Ten byl posledním z rodu Greyů. Účastnil se mnoha bitev během válek růží a nakonec zemřel roku 1496 v Easteru. Jelikož neměl přímé potomky, odkázal Codnor Castle svému strýci Johnu Zouchovi. Sir John Zouche z Codnoru byl třikrát Derbyshirským vysokým šerifem. Hrad zůstal ve vlastnictví Zouchova rodu do doby, než roku 1634 rodina svůj majetek rozprodala a emigrovala do Virginie. Poté hrad vlastnil yorský arcibiskup, jehož vnuk ho v roce 1692 prodal siru Streynshamu Masterovi. To byl poslední člověk, který Codnor Castle obýval. Přesto hrad zůstal v rukou jeho potomků až do počátku 19. století. Dnes jsou pozůstatky hradu Codnor jen křehkými ruinami a některé vysoké zdi jsou podepřené lešením. Značky na obvodním oplocení upozorňují, že místo je ve vlastnictví britské společnosti UK Coal a vstup veřejnosti je zakázán. Pohled na zříceninu je však dobrý i z blízkých stezek. V červnu 2007 provedl tým ze seriálu Time Team (program britského Kanálu 4) archeologický výzkum u hradu a dosáhl zajímavých výsledků. Tím nejzajímavějším úspěchem byl objev skvěle zachované středověké zlaté mince v hradním příkopu. Tato mince je nyní vystavena v Derbském muzeu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Codnor Castle je zřícenina hradu ze 13. století v Derbyshiru v Anglii, nacházející se asi jednu míli od vesnice Codnor. Ačkoliv je hrad kulturní památkou, v roce 2008 byl zařazen na seznam ohrožených památek.", "tgt_summary": "Codnor Castle is a ruined 13th-century castle in Derbyshire, England. The land around Codnor came under the jurisdiction of William Peverel after the Norman conquest. Although registered as a Scheduled Ancient Monument and Grade II Listed Building the site is officially, as at 2016, a Building at Risk.", "id": 155812}
{"src_title": "Data science", "tgt_title": "Data science", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Termín datová věda se objevoval v různých souvislostech už desítky let, ale až donedávna se neustálil. Dříve byl používán jako synonymum informatiky Peterem Naurem v roce 1960. Naur později představil termín \"datalogy\". V roce 1974 vydal Naur knihu \"Concise Survey of Computer Methods\" (\"Stručný přehled počítačových metod)\", kde volně využíval termín data science v přehledu současných metod zpracování dat používaných v široké škále aplikací. V roce 1996 se členové Mezinárodní federace klasifikačních společností (Federation of Classification Societies, IFCS) sešli v Kóbe na konferenci konané každé dva roky. Zde se poprvé termín data science objevil v názvu konference (Data Science, classification, and related methods - Věda o datech, klasifikace a související metody). poté, co byl zaveden v neformální diskusi Chikiem Hayashim. V listopadu 1997 přednesl C. F. Jeff Wu inaugurační přednášku nazvanou \"Statistics = Data Science?\" u příležitosti jmenování profesorem Michiganské univerzity. V přednášce charakterizoval statistickou práci jako trojici sběru dat, modelování či analýzy dat a rozhodování. Na závěr uvedl moderní použití termínu data science mimo kontext informatiky a navrhl přejmenování statistiky na data science a statistiků na data scientisty, datové vědce. Později přednášku \"Statistics = Data Science\"? zopakoval roku 1998 jako první ze svých Mahalanobisovských přednášek. V roce 2001 William S. Cleveland uvedl datovou vědu jako nezávislou disciplínu, která rozšiřuje oblast statistiky tak, aby zahrnovala \"pokroky v oblasti výpočetní techniky s daty\". Myšlenku uveřejnil v článku \"Data Science: An Action Plan for Expanding the Technical Areas of the Field of Statistics\" (\"Data Science: akční plán rozšiřování technických oblastí statistiky\"), který byl publikován ve svazku 69, č. 1, dubnového vydání International Statistical Review / Revue Internationale de Statistique z dubna 2001. Cleveland zde stanovil šest oblastí, o kterých věřil, že zahrnují data science: multidisciplinární bádání, modely a metody pro zpracování dat, výpočty s daty, pedagogika, hodnocení výzkumných nástrojů a teorie. V dubnu 2002 zahájila Mezinárodní rada pro vědu (International Council for Science, ICSU) a její Výbor pro data pro vědu a technologii (Committee on Data for Science and Technology, CODATA) vydávání časopisu \"Data Science Journal\" zaměřeného na otázky, jako je popis datových systémů, na internetu, aplikace a právní otázky. Krátce poté, v lednu 2003, Columbijská univerzita začala publikovat časopis \"Journal of Data Science\" který poskytl platformu všem datovým pracovníkům, aby prezentovali své názory a vyměňovali si nápady. Časopis byl z velké části věnován aplikaci statistických metod a kvantitativního výzkumu. Národní vědecká rada (National Science Board) vydala v roce 2005 text \"Long-lived Digital Data Collections: Enabling Research and Education in the 21st Century\" (\"Dlouhodobý sběr digitálních dat: umožnění výzkumu a vzdělávání v 21. století\"), definující datové vědce jako \"informační a počítačové vědce, databázové a softwarové tvůrce a programátory, experty jednotlivých disciplín, kurátory a odborní anotátory, knihovníky, archiváře a další, kteří mají zásadní význam pro úspěšné řízení sběru digitálních dat\", jejichž hlavní činností je\" provádět tvůrčí výzkum a analýzu\". Okolo roku 2007 Jim Gray představil „vědu řízenou daty“ jako „čtvrté paradigma“ vědy, které využívá počítačovou analýzu velkých dat jako základní vědeckou metodu a přál si „mít svět, v němž veškerá vědecká literatura je online a všechny vědecké údaje jsou online a vzájemně spolupracují.\" V článku z roku 2012 Harvard Business Review \"Data Scientist: The Sexiest Job of the 21st Century\" (\"Data Scientist: Nejvíce sexy povolání 21. století\" DJ Patil tvrdí, že tento termín vytvořili v roce 2008 s Jeffem Hammerbacherem, aby definovali svou práci v LinkedIn a Facebooku. Tvrdí, že datový vědec je \"nové plemeno\" a že \"nedostatek datových vědců se v některých sektorech stává vážným omezením\" a popisuje mnohem více podnikatelsky orientované role. V roce 2013 byla založena pracovní skupina IEEE pro data science a pokročilou analýzu (IEEE Task Force on Data Science and Advanced Analytics). V roce 2013 byla v Lucembursku zorganizována první Evropská konference o data science (European Conference on Data Analysis ECDA), která zřídila Evropskou asociaci pro datovou vědu (EuADS). První mezinárodní konference IEEE International Conference on Data Science and Advanced Analytics se konala v roce 2014. V tomtéž roce sekce American Statistical Association (Amerického statistického sdružení) věnovaná statistickému učení a data miningu přejmenovala svůj časopis na \"Statistical Analysis and Data Mining: The ASA Data Science Journal\" a v roce 2016 změnila svůj název na \"Statistical Learning and Data Science\". V roce 2015 začalo nakladatelství Springer vydávat časopis International Journal on Data Science a Analytics mající za úkol publikoval originální díla o datové vědě analýze velkých dat. V září 2015 přidala Gesellschaft für Klassifikation (GfKl) ke jménu společnosti \"Data Science Society\".", "section_level": 1}, {"title": "Vztah ke statistice.", "content": "Popularita pojmu \"data science\" v podnikatelském i akademickém prostředí prudce narostla, což ukazuje nárůst nabídek práce pro datové vědce. Nicméně mnoho kritických akademických pracovníků a novinářů nevidí žádný rozdíl mezi datovou vědou a statistikou. Gil Press v časopise Forbes uvedl, že data science je \"buzzword\" bez jasné definice a jednoduše nahradil „obchodní analýzu“ v kontextech jako jsou postgraduální studijní programy. V rámci otázek a odpovědi po své plenární přednášce na konferenci American Statistical Association aplikovaný statistik Nate Silver řekl: \"Myslím, že datový vědec je sexy termín pro statistika.... Statistika je odvětví vědy. Data scientist je lehce nadbytečný a lidé by neměli opouštět termín statistik.\" Stejně tak v podnikatelském sektoru řada výzkumníků a analytiků uvádí, že samotní data scientisté zdaleka nestačí dát podnikům skutečnou konkurenční výhodu a považují je za pouze jednu ze čtyř velkých skupin profesí potřebných k tomu, aby podniky efektivně využívaly velká data; jsou to analytici, data scientisté, vývojáři velkých dat a inženýři velkých dat. Na tuto kritiku přišla řada reakcí. V článku ve Wall Street Journal v roce 2014 Irving Wladawsky-Berger porovnává nadšení nad data science s úsvitem počítačové vědy. Argumentuje, že data science stejně jako jakákoli jiná interdisciplinární oblast využívá metodiky a praktiky z celé akademické i komerční sféry, ale pak je přetvoří do nové disciplíny. Uvádí ostré kritiky, kteří v minulosti útočili na informatiku, nyní uznávanou akademickou disciplínou. Podobně Vasant Dhar z New York University stejně jako řada dalších akademických zastánců datové vědy v prosinci 2013 konkrétněji argumentoval, že se data science liší od stávající praxe analýzy dat ve všech oborech, která se zaměřuje pouze na vysvětlení datových souborů. Data science hledá uplatnitelné a konzistentní pravidelnosti v datech vhodné prediktivní využití. Tento praktický inženýrský cíl vyděluje datovou vědu mimo rámec tradiční analytiky. Nyní lze data hledat a využívat i v těch disciplínách a aplikovaných oborech, které nemají spolehlivé teorie, jako jsou zdravotnictví a společenské vědy, a mohly by zde být na základě těchto dat vytvořeny silné prediktivní modely. V podobném duchu se v září 2015 vyjádřil profesor ze Stanfordu David Donoho. Přitom odmítl tři zjednodušující a zavádějící definice data science, jež bývají předmětem kritiky. Za prvé se podle Donoha datová věda nedá ztotožnit s velkými daty, neboť velikost datového souboru není kritériem pro rozlišování mezi datovou vědou a statistikou. Za druhé datová věda není definována výpočetními schopnostmi zpracování velkých souborů dat, neboť tyto možnosti jsou již obecně používány pro analýzy ve všech oborech. Za třetí datová věda je silně aplikovaný obor, v němž akademické programy v současné době dostatečně nepřipravují dorost, protože řada absolventských programů zavádějícím způsobem inzeruje svou analytickou a statistickou výuku jako podstatu kurikula pro datovou vědu. Donoho jakožto statistik spolu s mnoha kolegy jeho oboru podporuje rozšíření rozsahu učiva adeptů datové vědy. Také John Chambers žádá statistiky, aby přijali inkluzivní koncepci učení z dat, a William Cleveland požaduje, aby se upřednostňovalo vytváření predikcí nad vysvětlujícími teoriemi. Společnou vizí těchto statistiků je stále obsáhlejší aplikovaný obor, které přerůstá hranice tradiční statistiky. Budoucnost datové vědy vidí Donoho v neustále rostoucím prostředí otevřené vědy, kde jsou datové soubory využívané akademickými publikacemi přístupné všem výzkumníkům. Americký národní zdravotní ústav již oznámil plány na zvýšení reprodukovatelnosti a průhlednosti výzkumných údajů. Některé velké odborné časopisy již následují tento trend. Tímto způsobem budoucnost datové vědy nejen překračuje hranice statistické teorie co do rozsahu a metodologie, ale data science znamená výzvu současným akademickým a výzkumným paradigmatům. Jak dodává Donoho, \"rozsah a dopad datové vědy se v nadcházejících desetiletích bude nadále rozšiřovat, neboť vědecká data i data o samotné vědě se stanou všeobecně dostupnými\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Data science neboli datová věda je interdisciplinární obor, který využívá vědecké metody, procesy, algoritmy a systémy pro získávání znalostí a poznatků z dat v různých podobách, jak strukturovaných, tak nestrukturovaných podobně jako data mining. ", "tgt_summary": "Data science is an inter-disciplinary field that uses scientific methods, processes, algorithms and systems to extract knowledge and insights from many structural and unstructured data. Data science is related to data mining, deep learning and big data. ", "id": 2213755}
{"src_title": "Erik Haula", "tgt_title": "Erik Haula", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Haula se ještě v juniorských letech přesunul z Finska do zámoří, kde v minnesotském městě Faribault nastupoval v sezóně 2008/09 za zdejší mužstvo Shattuck-Saint Mary's. V této sezóně si připsal 24 branek a 55 asistencí, které činili 79 kanadských bodů v 49 utkáních, ke kterým nastoupil. V březnu 2009 ho angažovala Minnesotská univerzita. Tím se stal po Rakušanovi Thomasi Vanekovi teprve druhým hráčem narozeným mimo Severní Ameriku, který nastoupil za univerzitní mužstvo Minnesota Golden Gophers. O 3 měsíce později, dne 27. června 2009, si ho v 7. kole draftu NHL 2009 vybral tým Minnesota Wild jako 182. celkově. Předtím než se stal hráčem Minnesotské univerzity, nastupoval Haula v sezóně 2009/10 za tým Omaha Lancers v United States Hockey League (USHL). Jeho 28 gólů a 44 asistencí s celkovým plusovým skórem plus-minus +36 pomohlo Lancers zvítězit v západní divizi základní části. V jediné sezóně v USHL v níž nastoupil, byl jmenován do All-Stars a nováčkovského týmu této ligy. Po odchodu z USHL, zaznamenal Haula v 114 utkáních celkově 124 bodů (42 branek a 82 asistencí) ve třech sezónách v Golden Gophers. Následně se rozhodl zřeknout se jednoho roku v soutěži dospělých a podepsal jako profesionál s Wild.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Dne 7. dubna 2013 uzavřelo vedení Minnesoty Wild s Haulou nováčkovskou smlouvu. Během sezóny 2013/14 si ho dne 29. listopadu 2013 vedení klubu stáhlo z jejich farmářského mužstva Iowa Wild v American Hockey League (AHL), aby mohl v dresu Wilds odehrát svůj první zápas v National Hockey League (NHL). V tomto duelu s Coloradem Avalanche zaznamenal svůj první bod, když přihrával na branku Danyho Heatleyho. Dne 9. prosince byl poslán zpět do Ioway. Po návratu do Minnesoty, 18. ledna 2014, zaznamenal svou první branku v NHL, když v 1. třetině duelu proti Dallasu Stars překonal krajana Kariho Lehtonena. Během play-off si v 13 utkáních připsal 4 branky a 3 asistence. Před následujícím ročníkem 2014/15 se nedohodl s Minnesotou na podobě nové smlouvy, a tak obě strany čekalo arbitráži řízení u nezávislého soudce. Ten nakonec rozhodl, že Haula dostane od Wilds dvouletou jednocestnou smlouvu ve výši 1 miliónu amerických dolarů. Sezóna 2015/16 byla pro Haulu odrazovým můstkem, když si v ní vytvořil osobní maximum v počtu branek (14), asistencí (20) a kanadských bodů (34) o více než dvojnásobek ve všech těchto kategoriích oproti jeho předchozímu maximu. Většinu tohoto ročníku plnil úlohu centra ve třetí formaci spolu s Ninem Niederreiterem a Jasonem Pominvillem, která se rychle stala dosti efektivní.", "section_level": 2}], "src_summary": "Erik Haula (* 23. března 1991, Pori) je finský hokejový útočník hrající v severoamerické National Hockey League (NHL) za tým Florida Panthers. Byl draftován v roce 2009 v 7. kole ze 182. pozice týmem Minnesota Wild.", "tgt_summary": "Erik Haula (born 23 March 1991) is a Finnish professional ice hockey center currently playing for the Florida Panthers of the National Hockey League (NHL). He has previously played for the Minnesota Wild, Vegas Golden Knights and Carolina Hurricanes. Haula was selected by the Wild in the seventh round, 182nd overall, of the 2009 NHL Entry Draft.", "id": 1660606}
{"src_title": "Samira Bellil", "tgt_title": "Samira Bellil", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bellil se narodila v Alžírským rodičům v Alžírsku, ale její rodina migrovala do Francie a usadila na pařížském předměstí Seine-Saint-Denis. Její otec byl téměř okamžitě uvězněn a ona strávila 5 let u rodiny v Belgii, předtím než se vrátila k rodičům. Jako teenager se Bellil bouřila proti roli muslimské ženy a chtěla žít svobodně jako francouzská žena. Samira byla poprvé skupinově znásilněna, když jí bylo 14, byl to gang, jehož vůdce znala. Byla krutě bita a znásilňována celou noc. O měsíc později jeden z nejagresivnějších útočníků z oné noci ji sledoval a vytáhl za vlasy z vlaku, zatímco se ostatní pasažéři dívali stranou. Poté jím byla opět brutálně znásilněna. Znásilnění nenahlásila až do doby, kdy jí její kamarádky řekly, že i ony byly sexuálně napadeny stejným gangem. Samira se rozhodla apelovat na francouzský právní system, aby stíhal útočníky, kteří ji napadli. Členové gangu byli odsouzeni na osm let. Samiřini rodiče, kteří se cítili být zneuctěni tím, že měla nemanželský sex, ji vyhnali z domu. „Lidé mimo komunitu nic nevědí“ a „Lidé v komunitě vědí, ale nechtějí mluvit,“ napsala Bellil. Nakonec našla psychologa, který jí pomohl. Podstoupila léta terapie. Rozhodla se napsat knihu, aby ukázala ostatním mladým ženám, které se staly oběťmi hromadného znásilnění, cestu ven. „Je to dlouhá a obtížná cesta, ale je možná,“ do věnování napsala „mým sestrám v nesnázích“. Pro knihu použila své pravé jméno a na obálku umístila svou fotografii. Zemřela v Paříži 7. září 2004 na rakovinu žaludku ve věku 31 let.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivismus.", "content": "Brzy po vydání své knihy ji rodiče vyhodili v hanbě z domu a její sousedství ji vyloučilo. Její kniha vynesla na světlo světa problémy dívek žijících ve většinově přistěhovaleckých, převážně muslimských městech. Samira se dostala do blízkosti hnutí Ni putes ni soumises („Ani děvky, ani podřízené“). Ve své knize odsuzuje skupinová znásilnění (tournantes) a popisuje, jak se přenesla přes oba své traumatické zážitky a přes potřebu pomsty. Knihu věnovala svým „přítelkyním, aby si uvědomily, že se člověk může vypořádat s traumaty“ a svému terapeutu Borisu Cyrulnikovi. Později se stala pracovnicí s mladými lidmi.", "section_level": 1}, {"title": "Fenomén \"tournante\".", "content": "Výraz “tournante” je francouzské slovo pro společnost (skupinu lidí). Je používán jako slangové označení pro hromadná znásilnění. Popisující skupinová znásilnění v muslimských imigrantských čtvrtích mladými gangy, které nenásledují tradiční muslimský styl oblékání jako například hidžáb. Typickým scénářem je nalákaní nebo odvlečení cílové ženy na odlehlé místo, kde je poté brutálně a opakovaně znásilněna skupinou mužů, kteří se střídají v jejím znásilňování. Oběť je většinou trestána za západní chování. Dívky jsou pak zpravidla propuštěny, ale oběti znásilnění často nenahlásí ze strachu z odvety proti jejich rodinám. Ve skoro každém zaznamenaném případě mladých obětí, které nahlásily zločiny na nich spáchané, byly za nějaký čas opět chyceny a znásilněny.", "section_level": 1}, {"title": "\"Ni Putes Ni Soumises\".", "content": "Bellil pomáhala založit aktivistickou skupinu mladých žen Ni putes ni soumises („Ani děvky, ani podřízené“), které veřejně řešilo problematiku násilí páchaného ve Francii na mladých ženách. I díky knize Samiry Bellil a aktivistickému hnutí Ni Putes Ni Soumises se začala francouzská vláda a úřad starosty Paříže zabývat problematikou násilí páchaného na mladých ženách ve francouzských muslimských komunitách.", "section_level": 1}, {"title": "Oficiální ocenění.", "content": "Byla vybrána jako jedna z nových tváří Marianne (znak francouzské revoluce), a tím pádem patří mezi 12 tváří Francie. Její portrét byl umístěn na zdi Francouzského národního shromáždění. V roce 2005 byla na její počest pojmenována škola v l’Île-Saint-Denis.", "section_level": 1}], "src_summary": "Samira Bellil (24. listopadu 1972 – 7. září 2004) byla francouzská feministická aktivistka a bojovnice za práva dívek a žen. ", "tgt_summary": "Samira Bellil (24 November 1972 – 4 September 2004) was a French feminist activist and a campaigner for the rights of girls and women. ", "id": 32234}
{"src_title": "Asterix: Sídliště bohů", "tgt_title": "Asterix: The Mansions of the Gods", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Nacházíme se v době kolem roku 50 před Kristem. Římané v čele s Juliem Caesarem obléhají celou Galii. Jen jedna malá galská vesnička stále odolává. Díky svému druidovi a jeho kouzelnému nápoji, který jim mnohonásobně zvyšuje jejich sílu, udržují každého římského legionáře na obavách, že se s nimi bude muset střetnout. Caesar, obklopen svými senátory, kuje plány na to, jak tuto galskou vesnici porazit. Správně usoudí, že dobývat vesnici vojenskou silou je zbytečné, protože se Galové vždy ubrání a ještě mu uštědří pořádný debakl. Zde se ukáže Caesar jako výtečný stratég a přijde s netradičním nápadem, který by mohl mít konečně úspěch. V blízkosti Asterixovy vesnice nechá vystavět velkoměstské sídliště, které nazve Sídliště bohů. Výstavba toho sídliště zpočátku nejde tak, jak si Římané, a hlavně architekt Anglaigus s Caesarem, představovali. Jelikož je stavební plocha na území hlubokého lesa, musí se stromy pokácet. To se Galům ale nelíbí a díky dalšímu ze skvělých nápadů jejich druida si ze Římanů znovu vystřelí, protože kouzelná semínka, kterými je zásobuje jejich druid, dokážou ihned po zasazení vyrůst do takových rozměrů, jako by tam stály už 100 let. S dobrou myšlenkou ku pomoci otrokům, kteří každý den odnášejí obrovské kmeny stromů, se druid rozhodne, dát jim trochu kouzelného nápoje na to, aby od Římanů utekli. Nepočítají ale s tím, že vůdce otroků je hlava mazaná a domluví se s vůdcem legionářů na tom, že s kouzelným nápojem vystavějí Sídliště bohů, ale poté dostanou svobodu a ubytování, s čímž Centurion souhlasí. Tak je tedy Sídliště bohů dostavěno. Galové, kteří se do této chvíle zabývali jen každodenními záležitostmi, jakou je například bitka o zkaženou rybu, si uvědomí, že zde něco nehraje, a ihned se pokusí Sídliště zničit, jenže už je pozdě. Do domů se stěhují civilisté z Říma a jsou všude okolo nich. Jelikož proti civilistům nemohou jít silou, pokusí se je Asterix s Obelixem a jejich druidem vyhnat jinými způsoby. Jako první vyzkouší druid seslat vydatný déšť, který ale, jak se ukáže, Římanům vůbec nevadí a pokládají ho za dobré osvěžení. Poté v noci začnou tlouct do skály a dělat co největší hluk, ale na ten jsou Římané zvyklí z Říma, takže Asterix nepochodí ani napodruhé. Do třetice se pokusí otrávit Římanům pobyt tím, že jim pod okna navozí zapáchající ryby, ale ani to není nic, proti tomu jak zapáchaly kanály v Římě. Mezitím se galská vesnice stane pro Římany nákupní zónou a vesničané si pomalu začnou zvykat na to, že zde Římané žijí a platí jim mnohonásobně víc za vše, co nakoupí, a tak se jim začnou podmaňovat. Caesarův plán tak funguje více než na sto procent a Galové se pomalu začínají stávat Římany. Poté, co se na Sídliště bohů odstěhuje Asterix kvůli tomu, jak se lidé ve vesnici chovají, dojde do vesnice zpráva od Caesara, že se každý Gal může na sídliště nastěhovat, a to zdarma, z čehož jsou všichni vesničané u vytržení a hromadně se začínají stěhovat. Všichni si začnou užívat římského života a úplně zapomenou na svou vesnici, která je úplně vylidněná, jen Asterix se svými nejvěrnějšími kamarády se do ní znovu vrátil a nemohouce uvěřit tomu, co se s jejich vesnicí stalo, jsou úplně vyčerpáni. Když Caesar zjistí, že jde všechno tak, jak naplánoval, nařídí, aby galská vesnice byla srovnána se zemí a namísto ní zde byla postavena aréna. Právě když se začne s demolicí, všimnou si toho Galové a začnou svou vesnici bránit. Jenže před tím než útok začal, Římané prozíravě chytili druida a také vyhladovělého Obelixe, kterému kvůli rozsáhlým stavbám utekli z lesa všichni divočáci. Už se zdá všechno ztraceno, ale Asterixovi se podaří osvobodit Panoramixe, který rychle uvaří kouzelný nápoj. Když na Sídliště bohů dorazí Caesar, jsou všichni vesničané zahnáni do rohu a obklíčeni římskými vojáky. Vše zachrání Obelix, ke kterému se se štěstím dostalo jídlo z chystané oslavy Caesarova příjezdu. Vezme připravený kouzelný nápoj od druida a rozlije ho všem vesničanům do úst. Od té chvíle se situace obrátí, Galové zaženou římské vojáky, vyhostí veškeré civilisty a nadobro zničí Sídliště bohů. Vesnice je tedy opět zachráněna a všichni se vracejí do svých starých, ale dobrých životů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Asterix: Sídliště bohů (v originále Astérix: Le Domaine des dieux) je francouzská animovaná komedie z roku 2014, natočená podle stejnojmenného komiksu z roku 1971, kterou režírovali Alexandre Astier a Louis Clichy. Jedná se o první snímek z řady filmů o Asterixovi a Obelixovi, který je natočen ve 3D.", "tgt_summary": "Asterix: The Mansions of the Gods (), also titled Asterix and Obelix: Mansion of the Gods, is a 2014 French-Belgian 3D computer-animated adventure family comedy film written and directed by Alexandre Astier. It is based on the Asterix comic book \"The Mansions of the Gods\", which was the seventeenth book in the comic book series \"Asterix\" by Goscinny and Uderzo. The film features the voices of Roger Carel, Guillaume Briat, Lionnel Astier, Serge Papagalli, and Florence Foresti. The film sticks to the book's plot very closely while also expanding on it. It was the first Asterix film animated in 3D. ", "id": 1903361}
{"src_title": "Bruno Fernandes", "tgt_title": "Bruno Fernandes (footballer, born 1994)", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sporting Lisabon.", "content": "Od léta 2017 byl jeho působištěm portugalský klub Sporting CP. Celkově odehrál 137 zápasů, v nichž vstřelil 64 gólů. Stal se vítězem domácího poháru \"Taça de Portugal\" v sezóně 2018/19. Během sezón 2017/18 a 2018/19 byl zvolen nejlepším hráčem portugalské Primeira Ligy.", "section_level": 2}, {"title": "Manchester United.", "content": "Do Manchesteru United přišel na konci ledna 2020 za částku 80 milionů eur se smlouvou do roku 2025. První únorový den debutoval v lize proti Wolverhamptonu (remíza 0:0) a během zápasu předvedl ofenzivní kvality a několik střeleckých pokusů. Dva týdny nato dne 17. února byl u ligového vítězství 2:0 nad Chelsea, ve kterém z rohového kopu asistoval gólu Harryho Maguira. O tři dny později se ve dresu United poprvé představil v Evropské lize v zápase proti Club Brugge (remíza 1:1), a to jako náhradník na poslední desetiminutovku. Proti Watfordu 23. února otevřel skóre tohoto ligového zápasu proměněnou penaltou a navíc si připsal asistenci u třetího gólu svého mužstva, když nahrál Masonu Greenwoodovi na konečných 3:0. Během odvety proti Bruggám dal gól z penalty a přispěl tak k výhře United 5:0, čímž si jeho mužstvo zajistilo postup do osmifinále. Fernandesovy výkony odměnili fanoušci tím, že jej zvolili nejlepším hráčem United za únor. První březnový den v lize proti Evertonu dal jediný gól Rudých ďáblů a zachránil remízu 1:1. Povedený výkon proti rivalovi Manchesteru City o týden později ozdobil asistencí na první Martialův gól při výhře 2:0.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V průběhu května 2018 byl trenérem Fernandem Santosem nominován na mistrovství světa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bruno Miguel Borges Fernandes (* 8. září 1994) je profesionální portugalský fotbalista, který hraje na postu záložníka za anglický klub Manchester United a za portugalskou reprezentaci. V roce 2019 se stal vítězem portugalského domácího poháru ve dresu Sportingu a ve stejném roce s reprezentací vyhrál v premiérovém ročníku Ligy národů UEFA.", "tgt_summary": "Bruno Miguel Borges Fernandes (; born 8 September 1994) is a Portuguese professional footballer who plays as a midfielder for club Manchester United and the Portugal national team. ", "id": 1064622}
{"src_title": "Owari no Seraph", "tgt_title": "Seraph of the End", "src_document": [{"title": "Zápletka.", "content": "V roce 2012 se na Zemi objeví neznámý smrtící virus, jenž vyhubí téměř celou lidskou populaci s výjimkou dětí, které ještě nedosáhly věku třinácti let. Spolu s virem se na povrchu Země objeví také upíři, jež si uzurpují vládu nad světem, zbytky lidské populace zotročí a zavlečou do podzemí pro potřeby poskytování krve. Dvanáctiletý sirotek Júičiró se jednoho dne rozhodne spolu se stejně starým sirotkem Mikaelou ostatními dětmi z Hjakujova sirotčince upírům utéct, ovšem jejich plán je odhalen a jediným, komu se podaří na povrch utéct, je díky Mikaelově oběti Júičiró. Na povrchu vstupuje do lidského odboje a přísahá pomstu všem upírům za vyvraždění jeho náhradní rodiny ze sirotčince.", "section_level": 1}, {"title": "Zpracování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Manga.", "content": "Mangu \"Owari no Seraph\" Takaji Kagamiho a Jamata Jamamota začalo vydávat nakladatelství Šúeiša po kapitolách v šónen manga měsíčníku \"Jump Square\" 3. září 2012, ve svazcích tankóbon pak 1. ledna 2013. Vedle mangy pak nakladatelství Šúeiša od 1. února do 30. srpna 2013 postupně zveřejnilo prvních osm kapitol mangy v podobě audiokomiksu. Ve spolupráci se scenáristou Daisukem Furujou a mangakou Renem Aokitou vytvořili Kagami a Jamamoto vedlejší komediální jonkomu \"Serapuči! Owari no Seraph jonkoma-hen\" ( せらぷち!〜終わりのセラフ4コマ編〜), v níž vystupují hlavní postavy z mangy ve stylu čibi. Tato manga se začala vydávat od ledna 2015 na oficiálních webových stránkách mangy \"Owari no Seraph\" a v časopise \"Jump SQ.19\", ale po ukončení vydávání tohoto časopisu v březnu 2015 se manga přesunula do \"Jump Square\", kde vychází spolu s hlavní mangou od dubna 2015. První tankóbon této mangy pak vydalo nakladatelství Šúeiša 4. prosince 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Light novel.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "\"Ičinose Guren, džúrokusai no Catastrophe\".", "content": "Od 4. ledna 2013 začalo nakladatelství Kódanša vydávat sérii light novel, která se zaměřuje na postavu Gurena Ičinoseho a dění devět let předcházející začátku mangy. Tato série se jmenuje \"Owari no Seraph: Ičinose Guren, džúrokusai no Catastrophe\" ( 終わりのセラフ 一瀬グレン、16歳の破滅, v překladu \"Poslední seraf: Guren Ičinose a katastrofa v šestnácti letech\"), jejím autorem je opět Takaja Kagami a ilustrátorem Jamato Jamamoto. Doposud bylo vydáno sedm dílů.", "section_level": 3}, {"title": "\"Kjúkecuki Mikaela no monogatari\".", "content": "Další série light novel od téhož tvůrčího dua se jmenuje \"Owari no Seraph: Kjúkecuki Mikaela no monogatari\" ( 終わりのセラフ 吸血鬼ミカエラの物語, v překladu \"Poslední seraf: Příběh upíra Mikaely\"). Nakladatelství Šúeiša ji začalo vydávat 4. prosince 2015. V této sérii se děj zaměřuje na postavu Mikaely Hjakuji a okolnosti původu upírů. Doposud byly vydány dva díly.", "section_level": 3}], "src_summary": "Owari no Seraph (, známo též pod oficiálním anglickým názvem Seraph of the End) je japonská šónen manga, kterou píše Takaja Kagami, kreslí Jamato Jamamoto a o scénář se jako vedlejší člen tvůrčího týmu stará Daisuke Furuja. Manga vychází od 3. září 2012 v časopisu \"Jump Square\" nakladatelství Šúeiša. Od ledna 2013 pak tvůrčí dvojice začala pod hlavičkou nakladatelství Kódanša vydávat sérii light novel s názvem \"Owari no Seraph: Ičinose Guren, 16-sai no Catastrophe\", která popisuje události odehrávající se devět let před začátkem dění v manze. V srpnu 2014 Wit Studio oznámilo přípravu adaptace mangy v podobě stejnojmenného animovaného seriálu. První řada tohoto seriálu se premiérově odvysílala na japonských televizních obrazovkách od 4. dubna do 20. června 2015, druhá řada s názvem \"Owari no Seraph: Nagoja kessen-hen\" se pak vysílala od 10. října do 26. prosince téhož roku.", "tgt_summary": "The series is set in a world that allegedly comes to an end at the hands of a \"human-made\" virus, ravaging the global populace and leaving only children under the age of thirteen untouched. It is at this time that vampires emerge from the recesses of the earth, likely followed by age-old horrors of the dark thought only to be myth. A young man named Yūichirō Hyakuya joins a vampire extermination unit to avenge the deaths of his orphaned family and reclaim his best friend Mikaela Hyakuya from the vampires. ", "id": 1913745}
{"src_title": "Francouzský expediční sbor na Dálném východě", "tgt_title": "French Far East Expeditionary Corps", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky (1943–1945).", "content": "V červenci 1943 rozhodl Francouzský výbor národního osvobození v Alžíru o účasti jednotek Svobodné Francie ve válce v Tichomoří. V duchu generála de Gaulla si vytyčil dva cíle: účast ve válce proti Japonsku po boku Spojenců a obnovení svrchovanosti Francie nad jejími indočínskými koloniemi, které Japonci napadli při invazi v roce 1940 a poté během kampaně v roce 1945 zcela zničili francouzskou koloniální správu.", "section_level": 2}, {"title": "Válka v Tichomoří (1945).", "content": "CEFEO byl vytvořen počátkem roku 1945 s cílem nahradit starší Francouzské expediční síly na Dálném východě (\"Forces Expéditionnaires Françaises d'Extrême-Orient\", FEFEO). Jeho úkolem bylo podporovat velitele Koloniálních francouzských sil v Indočíně generála Gabriela Sabattiera se sídlem v Saigonu a malé skupiny odporu Sil svobodné Francie zvané Lehké intervenční síly (CLI), které bojovaly s Japonci během kampaně v březnu 1945. Po osvobození Francie a porážce nacistického Německa chtěly francouzské úřady osvobodit poslední území v jihovýchodní Asii okupovaná silami Osy, jako bylo nově utvořené Vietnamské císařství, jež bylo japonskou kolonií. Dne 7. června 1945 byl generál Leclerc, který dosud velel 2. obrněné divizi, jež osvobodila Paříž, navržen na místo velitele CEFEO a 15. srpna 1945 jím byl jmenován. Nicméně téhož dne Japonsko kapitulovalo sraženo na kolena svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki 6. a 9. srpna Američany a vyhlášením války Sovětským svazem 8. srpna. Sbor i jeho velení v té době dlely ještě v Evropě. První expediční síly, jednotky Lehkého intervenčního sboru (\"Corps léger d'intervention\") dorazily do Indočíny až v polovině září a společně s britskými a čínskými vojáky se podílely na odzbrojování japonských jednotek. Většina kontingentu CEFEO se vylodila až počátkem října. Sám generál Leclerc přistál 5. října. Síly expedičního sboru se záhy zapojily do bojů proti Viet Minhu. Pomocníky jim byli příslušníci francouzských komand DGER a britští výsadkáři SOE, kteří tam působili už několik měsíců a při svých akcích využívali pomoci horských Hmongů z Laosu.", "section_level": 2}, {"title": "Indočínská válka (1945-1954).", "content": "Po skončení japonské okupace Indočíny v roce 1945 se k moci dostali komunisté pod vedením Ho Či Mina, kteří 2. září 1945 vyhlásili vietnamskou nezávislost. Nedokázali však zabránit francouzským snahám o obnovu předválečného koloniálního uspořádání. Francouzi propustili japonské válečné vězně a znovu je vyzbrojili, aby v prvních týdnech konfliktu bojovali na jejich straně. V říjnu 1945 obsadily francouzské oddíly Saigon a pokračovaly dál směrem do delty Mekongu. V listopadu se jim podařilo získat město Haiphong. K otevřenému střetu Francouzů s komunisty došlo 19. prosince 1945. Komunistická Vietnamská lidová armáda neboli Viet Minh, jíž velel generál Vo Nguyen Giap, byla velmi špatně vyzbrojená a neměla dostatek sil, aby se v čelném střetu postavila francouzským jednotkám. Liga za nezávislost Vietnamu proto zvolila strategii partyzánského boje, při níž se bojovníci Viet Minhu snažili využít členitého a neprostupného terénu. V roce 1946 vypukla nacionalistická vzpoura proti francouzské koloniální nadvládě vedená komunisty. Francouzskou indočínskou federaci tehdy tvořily Francouzský protektorát Laos, Francouzský protektorát Kambodža, Francouzský protektorát Tonkin (severní Vietnam), Francouzský protektorát Annam (střední Vietnam) a Francouzská Kočinčína (jižní Vietnam), která jediná nebyla protektorátem, ale kolonií s hlavním městem Saigonem. V roce 1946 se staly přidruženými státy v rámci Francouzské unie a do roku 1949 se Tonkin, Annam a Kočinčína sloučily do Vietnamského státu. Komunistická Vietnamská lidová armáda vedená Ho Či Minem si podrobila ostatní nacionalistická hnutí a přeměnila se v partyzánskou armádu používající partyzánský způsob boje, od 50. let vedla válku i konvenčním způsobem. Takzvaná první indočínská válka trvala oficiálně od 20. listopadu 1946 do 20. července 1954. Její boje ukončila Ženevská konference v červenci 1954.", "section_level": 2}, {"title": "První jednotky.", "content": "Prvním francouzským oddílem, který se vylodil v Saigonu 12. září 1945, byla rota 5. regimentu koloniální pěchoty Lehkého intervenčního sboru, jež dorazila společně s britskými jednotkami generálmajora Graceyho (20. indická divize). Dne 21. září 1945 bylo osvobozeno 1400 mužů 11. regimentu koloniální pěchoty držených v zajetí od japonského přepadu Indočíny 9. března 1945. Tito muži byli okamžitě znovuvyzbrojeni. 3. října 1945 se v Indočíně vylodilo francouzské komando Ponchardier společně se zbytkem 5. regimentu koloniální pěchoty. Poté následovala hlavní část sboru v tomto sledu:", "section_level": 3}, {"title": "Rozpuštění (1956).", "content": "Po podepsání Ženevské konference, která ukončila boje v Indočíně a potvrdila nezávislost Kambodže a Laosu, nastalo oficiální příměří, jež posléze následovalo rozdělení Vietnamu na Ho Či Minovu komunistickou severní Vietnamskou demokratickou republiku a profrancouzskou jižní Vietnamskou republiku. Nicméně evakuace francouzských vojsk z Indočíny započala až 28. dubna 1956. Po odchodu posledních jednotek CEFEO z Vietnamu, Laosu a Kambodže byl sbor 26. dubna 1956 rozpuštěn rozkazem jeho velitele generála Pierra Jacquota.", "section_level": 2}, {"title": "Složení sboru.", "content": "CEFEO tvořily jednotky z celé Francouzské unie, jimž pomáhaly jednotky z Francouzské Indočíny. V roce 1954 čítal sbor 177 000 mužů, z toho 59 000 Indočíňanů. Velmi důležitou složku sboru tvořili koloniální vojáci. V letech 1947 až 1954 přistálo v Indočíně 122 900 Severoafričanů z Maghrebu a 60 340 vojáků z ostatních částí Afriky, celkem tedy 183 240 Afričanů. K 1. únoru 1954 představovali 43,5 % z 127 785 mužů pozemních sil (bez Indočíňanů). Od září 1945 do příměří v červenci 1954 přistálo v Indočíně 488 560 mužů a žen, z toho: K tomu je třeba připočítat asi 8000 vojáků, kteří byli drženi v zajetí od japonského přepadu Indočíny 9. března 1945 a kteří byli po svém osvobození opětovně vyzbrojeni a vysláni do bojů.", "section_level": 1}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Materiál.", "content": "Po čtyřech letech americké vojenské pomoci měla CEFEO v roce 1954 k dispozici 452 tanků a stíhačů tanků a 1985 obrněných, polopásových a obojživelných vozidel. Tato tabulka ukazuje vývoj výzbroje CEFEO:", "section_level": 2}, {"title": "Celkové ztráty v průběhu konfliktu.", "content": "Kniha \"Guerre d'Indochine\" (Indočínská válka) odhaduje počet zabitých a pohřešovaných, s výjimkou Indočíňanů, na 47 674 mužů. Jejich rozdělení je následující: Historik Jacques Dalloz uvádí celkovou ztrátu CEFEO ve výši 37 800 mužů. s následujícím rozdělením:", "section_level": 2}, {"title": "Složení příslušníků sboru.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Rok 1954.", "content": "K 1. únoru 1954 tvořili afričtí vojáci sloužící v CEFEO 43,5 % ze 127 785 mužů pozemních sil sboru (bez Indočíňanů). Historik Maurice Vaïsse uvedl v červnu 1954 následující čísla:", "section_level": 3}], "src_summary": "Francouzský expediční sbor na Dálném východě ( \"Corps Expéditionnaire Français en Extrême-Orient\", CEFEO) byl koloniální expediční sbor Ozbrojených sil Francie zformovaný původně v roce 1945 ve Francouzské Indočíně za války v Tichomoří. CEFEO později bojoval v Indočínské válce proti osvobozeneckému hnutí Viet Minh a tuto válku prohrál. ", "tgt_summary": "The French Far East Expeditionary Corps (, CEFEO) was a colonial expeditionary force of the French Union Army that was initially formed in French Indochina during 1945 during the Pacific War. The CEFEO later fought and lost in the First Indochina War against the Viet Minh rebels. ", "id": 2415949}
{"src_title": "Czesława Kwoka", "tgt_title": "Czesława Kwoka", "src_document": [{"title": "Osobní pozadí.", "content": "Czesława Kwoka se narodila v malé polské vesnici Wólka Złojecka katolické matce Katarzyně Kwoka. Spolu se svou matkou (číslo vězně 26946) byla Czesława Kwoka (číslo vězně 26947) deportována ze Zamośće do Osvětimi 13. prosince 1942. Dne 18. února 1943 byla zavražděna její matka. Dne 12. března 1943 zemřela Czesława Kwoka a okolnosti její smrti nebyly zaznamenány. Podle informací muzea měla dostat injekci jedovatého fenolu do srdce. Bylo jí 14 let.", "section_level": 1}, {"title": "Obecné historické kontexty dětských obětí Osvětimi.", "content": "Czesława Kwoka byla jednou z „přibližně 230 000 dětí a mladých lidí ve věku méně než osmnáct“ z 1 300 000 lidí, kteří byli deportováni do Osvětimi-Birkenau v letech 1940 až 1945. Vzdělávací středisko Státního muzea Auschwitz-Birkenau O holokaustu a Osvětimi dokumentuje válečné okolnosti, které přivedly mladé dospělé a děti jako byla Czesława do koncentračních táborů v publikaci z roku 2004 s albem fotografií, které sestavila historička Helena Kubica. Tyto fotografie byly poprvé publikovány v polské a německé verzi knihy Kubicové v roce 2002. Podle muzea bylo přibližně 230 000 dětí a mladých deportovaných do Osvětimi, z nichž většina byla židovského původu; z romských rodin pocházelo více než 11 000 dětí. Ostatní děti měly polský, běloruský, ukrajinský, ruský nebo jiný etnický původ. Většina z těchto dětí přijela do tábora spolu se svými rodinami v rámci různých operací, které nacisté prováděli proti celkovým etnickým nebo sociálním skupinám. Tyto operace byly zaměřeny na Židy jako součást snahy o úplné vyhlazení židovského národa. Na Cikány jako součást snahy izolovat a zničit romskou populaci. Na Poláky v souvislosti s vyhnáním a deportací do tábora celých rodin z regionu Zamość a z Varšavy během Varšavského povstání v srpnu 1944. Na Bělorusy a další občany Sovětského svazu jako odvěta za partyzánský odpor na místech okupovaných Německem. Ze všech těchto dětí a mladých lidí bylo do záznamů o táborech zapsáno více než 20 000, včetně 11 000 Cikánů. Více než 650 z nich přežilo až do osvobození v roce 1945. Czesława Kwoka byla jednou z těch tisíců dětí, které Osvětim nepřežily, a mezi těmi, jejichž „identifikační fotografie“, spolu s poznámkami vytvořenými z takzvaných \"Knih smrti\", jsou vystaveny na pamětní desce na zdi \"Život vězňů\" v bloku číslo 6.", "section_level": 1}, {"title": "Konkrétní historické kontexty fotografií Czesławy Kwoka.", "content": "Po příchodu do Osvětimi byla Czesława Kwoka vyfotografována pro záznamy nacistických koncentračních táborů. Byla identifikována jako jeden z přibližně 40 000 až 50 000 subjektů „identifikačních snímků“ pořízených pod nátlakem v Osvětimi-Birkenau fotografem Wilhelmem Brassem, což byl mladý polský vězeň, kterému v té době bylo dvacet let (známý jako vězeň číslo 3444). Brasse a další vězni byli vyučení portrétní fotografové v ateliéru před německou invazí do Polska v roce 1939, počínaje druhou světovou válkou. V táboře jim byl vydán rozkaz fotografovat nacistické zajatce a vězně za strašlivých táborových podmínek a pravděpodobně pod hrozbou bezprostřední smrti, pokud by odmítli vyhovět. Tyto fotografie, které Brasse a ostatní dostali za rozkaz pořizovat, měly zachytit každého vězně „ve třech pozicích: zepředu, ze strany a šikmo z druhé strany.“ Přestože Brasse dostal rozkaz zničit všechny fotografie a jejich negativy, po válce se proslavil tím, že pomohl některé z nich zachránit před zapomenutím.", "section_level": 1}, {"title": "Osvětimské „Identifikační fotografie“ v pamětních exponátech a archivech fotografií.", "content": "Zatímco většina z těchto fotografií vězňů Osvětimi (obětí i pozůstalých) již neexistuje, některé fotografie visí zarámované na pamětní výstavě ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau. Její součástí je také fotografie Czesławy a podobně jako v Jad vašem jsou to mučedníci holocaustu a hrdinové – židovské oběti holokaustu. Tituly připojené k fotografiím ve fotografických archivech Auschwitz-Birkenau a vnitřní exponáty byly vytvořeny Ministerstvem výstavnictví z registrů táborů a dalších záznamů zabavených, když byly tábory osvobozeny v roce 1945 a následně archivovány. Tyto archivy fotografických archivů muzea připojené k fotografiím sestavených z fotografií a / nebo vyvolaných z negativů zachráněných Brassem a spolupracovníkem v temné komoře Bronislawem Jureczkem v letech 1940 až 1945 identifikují vězně podle jména, čísla vězně v koncentračním táboře, datum a místo narození, datum úmrtí a věku při úmrtí (pokud existuje), národní nebo etnické identity, náboženské příslušnosti a datum příjezdu do tábora. Některé fotografie připisované Brassemu, včetně „identifikačního snímku“ se třemi kompozicemi Czesławy, jsou v památníku Státního muzea Auschwitz-Birkenau, součástí stálé výstavy s názvem \"Život vězňů\" v bloku číslo 6, poprvé instalované v roce 1955. Podobenka Czesławy je také na výstavě Ministerstva muzea na jejich oficiálních internetových stránkách v některých publikovaných albech a katalozích muzea a objevila se také v polském televizním dokumentárním filmu z roku 2005 o Wilhelmu Brassovi \"The Portraitist\", vysílaném na TVP1 a pak také na několika filmových festivalech.", "section_level": 1}, {"title": "Brasse vzpomíná.", "content": "Brasse připomíná své zkušenosti fotografování Czesławy konkrétně v dokumentu \"The Portraitist\", zprávu, kterou podal korespondent BBC Fergal Keane, který se ptal Brasseho na jeho vzpomínky ohledně jejího fotografování v oceněném článku „Návrat do Osvětimi: Fotografie z pekla“ v \"Live Mag\", které vyplývají z filmu na Londýnské premiéře (22. dubna 2007), zveřejněná v \"Mail Online\" dne 7. dubna. Jako návštěvník pamětní expozice Státního muzea v Osvětimi-Birkenau v bloku č. 6, Fergal Keane podrobně popsal své vlastní dojmy z fotografií Czesławy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Czesława Kwoka (15. srpna 1928 Wólka Złojecka – 12. března 1943 Osvětim) byla polská katolická dívka, která byla zavražděna ve svých čtrnácti letech v Osvětimi. Jako jedna z tisíců dětských obětí německých zločinů v Polsku za druhé světové války patří k těm, kteří jsou zmíněni na pamětní výstavě Státního muzea v Osvětimi-Birkenau \"Život vězňů\" v bloku číslo 6. ", "tgt_summary": "Czesława Kwoka (15 August 1928 – 12 March 1943) was a Polish Catholic girl who was murdered at the age of 14 in Auschwitz. One of thousands of child victims of German World War II crimes against Poles in German-occupied Poland, she is among those memorialized in an Auschwitz-Birkenau State Museum exhibit, \"Block no. 6: Exhibition: The Life of the Prisoners\". ", "id": 1802108}
{"src_title": "William Palmer, 2. hrabě ze Selborne", "tgt_title": "William Palmer, 2nd Earl of Selborne", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se jako pátý potomek a jediný syn významného právníka a lorda kancléře Roundella Palmera (1812–1895), po matce byl spřízněn se šlechtickou rodinu Waldegrave. Absolvoval oxfordskou univerzitu, kde vynikl jako student historie. Kariéru zahájil jako soukromý tajemník ministra Hugha Childerse (1882–1885). V letech 1885–1895 byl členem Dolní sněmovny, původně patřil k liberálům, spolu s otcem později přešel k liberálním unionistům. V roce 1895 po otci zdědil titul hraběte a vstoupil do Sněmovny lordů (do té doby jako jeho dědic užíval titul \"vikomta Wolmera\"). Ve vládě svého tchána markýze ze Salisbury byl státním podsekretářem kolonií (1895–1900) a v této funkci získal vliv díky probíhající búrské válce, která byla tehdy stěžejním tématem britské zahraniční a koloniální politiky. Jako hrabě ze Selborne byl zároveň mluvčím ministerstva kolonií ve Sněmovně lordů (jeho nadřízený ministr kolonií Joseph Chamberlain byl poslancem Dolní sněmovny). Od roku 1900 byl členem Tajné rady a v letech 1900–1905 prvním lordem admirality. V roce 1905 obdržel Řád sv. Michala a sv. Jiří. V letech 1905–1910 byl vysokým komisařem v jižní Africe, respektive guvernérem v Transvaalu, kde jako nestranný a schopný politik získal popularitu. V roce 1909 získal Podvazkový řád. Po návratu z Afriky žil v soukromí, znovu se vrátil do vlády za první světové války v rámci Asquithova koaličního kabinetu a v letech 1915-1916 byl prezidentem úřadu pro zemědělství. Získal čestné doktoráty v Oxfordu a Cambridge, v letech 1929–1942 zastával čestnou hodnost hofmistra ve Winchesteru.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomstvo.", "content": "V roce 1883 se oženil s Beatrix Cecil (1858–1950), dcerou premiéra 3. markýze ze Salisbury. Měli spolu čtyři děti. Nejstarší syn Roundell (1887–1972) byl dědicem titulů a politikem Konzervativní strany. Druhorozený syn Robert Palmer (1888–1916) padl za první světové války a třetí syn William Palmer (1894–1971) se angažoval v regionální správě hrabství Hampshire. Dcera Mabel Palmer (1884-1958) byla manželkou 5. hraběte Greye, angažovala se ve veřejném dění a v letech 1934–1935 byla členkou vládní komise pro univerzitu v Durhamu.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Waldegrave Palmer, 2. hrabě ze Selborne (\"William Waldegrave Palmer, 2nd Earl of Selborne, 2nd Viscount Wolmer, 2nd Baron Selborne\") (17. října 1859, Londýn, Anglie – 26. února 1942, Londýn, Anglie) byl britský státník a koloniální administrátor. Byl synem významného právníka Roundella Palmera a po něm od roku 1895 členem Sněmovny lordů. Jako zeť premiéra markýze ze Salisbury a člen Liberálně unionistické strany byl ministrem námořnictva (1900–1905) a zemědělství (1915–1916), významně se uplatnil ve správě kolonií v jižní Africe. V roce 1909 získal Podvazkový řád. Jeho syn Roundell Palmer byl významným politikem Konzervativní strany.", "tgt_summary": "William Waldegrave Palmer, 2nd Earl of Selborne, (17 October 1859 – 26 February 1942), styled Viscount Wolmer between 1882 and 1895, was a British politician and colonial administrator, who served as High Commissioner for Southern Africa.", "id": 1075326}
{"src_title": "Lovci stínů: Nástroje smrti", "tgt_title": "Shadowhunters", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Seriál sleduje mladou Clary Fray, která je vržena do světa stínů – andělé, kteří loví démony – na její 18. narozeniny, poté co je její matka napadena a unesena jedním z démonů. Ve snaze ji zachránit, se dává dohromady se skupinou Lovců stínů, včetně podmanivého Jace Waylanda a jejího dlouholetého kamaráda Simona. Clary začíná cestu za sebe-poznáním, dozvídá se více o své minulosti, která ji může pomoci v budoucnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "V roce 2012 Screen Gems oznámilo produkci filmové adaptace první knihy ze série Nástroje smrti od Cassandry Clare. Produkce filmové adaptace druhé knihy \"City of Ashes\", byla naplanována na září 2013, poté posunuta na rok 2014 a nakonec zrušena. 12. dubna 2012 Constantin Film potvrdil, že Nástroje smrti se vrátí jako televizní seriál. Bylo oznámeno, že epizody budou dlouhé jednu hodinu a děj začne od první knihy \"City of Bones.\" V únoru 2015 Casandra Clare prostřednictvím twitteru oznámila, že seriál se bude jmenovat \"Shadowhunters\". V dubnu roku 2017 stanice objednala dvacetidílnou třetí řadu, která měla premiéru dne 20. března 2018. V červnu roku 2018 stanice oznámila zrušení seriálu po odvysílání třetí řady, ale byly objednané dva díly navíc, na dokončení příběhu seriálu. Druhá polovina třetí řady se bude vysílat na začátku roku 2019.", "section_level": 1}, {"title": "Casting.", "content": "20. dubna 2015 byl Dominic Sherwood prvním členem obsazení seriálu. 2. května bylo označeno, že Emeraude Toubia přijala roli Isabelle Lightwood a Alberto Resende roli Simona Lewise. 6. května bylo oznámeno, že bývalá hvězda Disney kanálu Katherine McNamara získala hlavní roli Clary Fray. O dva dny později se k obsazení přidali Matthew Daddario a Isaiah Mustafa. Do vedlejší role Valentina byl přijat Alan Van Sprang. Maxim Roy si zahrála roli Jocelyn Fray a Harry Shum, Jr. roli Magnuse Banea.", "section_level": 2}, {"title": "Natáčení.", "content": "Natáčení bylo zahájeno 25. května 2015 v Torontu v Kanadě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Lovci stínů: Nástroje smrti (v anglickém originále: Shadowhunters, znám také jako Shadowhunters: The Mortal Instruments), je americký televizní seriál stanice Freeform vysílaný od 12. ledna 2016 a inspirovaný romány \"Nástroje smrti\" od Cassandry Clare. Seriál byl oficiálně vybrán stanicí 30. března 2015. Seriál je rebootem filmu \"\" z roku 2013, který byl také produkován studiem Constantin Film. Druhá řada měla premiéru dne 2. ledna 2017. V srpnu roku 2016 tvůrce seriálu Ed Decter opustil seriál a na jeho místo nastoupili Todd Slavkin a Darren Swimmer. V dubnu roku 2017 stanice objednala dvacetidílnou třetí řadu, která měla premiéru dne 20. března 2018. V červnu roku 2018 stanice oznámila zrušení seriálu po odvysílání třetí řady, ale byly objednané dva díly navíc, na dokončení příběhu seriálu. Poslední dvou-díl se vysílal dne 6. května 2019.", "tgt_summary": "Shadowhunters, also known as Shadowhunters: The Mortal Instruments, is an American supernatural drama television series developed by Ed Decter, based on the popular book series \"The Mortal Instruments\" written by Cassandra Clare. It premiered in North America on Freeform on January 12, 2016. Primarily filmed in Toronto, Ontario, Canada, the series follows Clary Fray (Katherine McNamara), who finds out on her eighteenth birthday that she is not who she thinks she is, but rather comes from a long line of Shadowhunters, human-angel hybrids who hunt down demons. ", "id": 382163}
{"src_title": "Arsen Pavlov", "tgt_title": "Arsen Pavlov", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Pavlov se narodil v Komijské ASSR. V jednom z rozhovorů uvedl, že v patnácti letech mu umřeli oba rodiče a od té doby ho vychovávala jeho babička. Tak jako mnoho ruských mladíků z vesnic bez zvláštního vzdělání vstoupil do armády.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Arsen Pavlov působil tři roky v námořní pěchotě jako spojař. Během toho byla jeho jednotka dvakrát vyslána do Čečenska, kde se účastnila tamní války. Po demobilizaci Pavlov pracoval na myčce aut v Rostově na Donu. Na jaře roku 2014, když na Euromajdanu došlo k násilným střetům s policií, rozpoznal podle jeho slov počínající válku a rozhodl se vyrazit na východ Ukrajiny na pomoc tamním Rusům. Zapojil se k oddílu Igora Girkina a v dubnu 2014 s ním obsadil Slovjansk, čímž byla de facto počata válka na Donbase. Později se stal velitelem praporu Sparta. Po zapojení do války na východě Ukrajiny byl zanesen na sankční seznam Evropské unie a na Ukrajině obviněn z terorismu. Podle ruského listu Kommersant se nepletl do politiky, avšak stal se pionýrem nové hybridní války a slávu si získal hned v prvních bojích konfliktu, právě ve Slavjansku. Následně si budoval obraz hrdiny tím, že na obrazovce ruských médií pravidelně dával k dispozici exkluzivní záběry z bojů o doněcké letiště. Veřejností samozvané Doněcké lidové republiky byl oslavován jako hrdina. Rusko se přitom od něj po jeho zapojení do konfliktu distancovalo.", "section_level": 1}, {"title": "Válečné zločiny.", "content": "V době, kdy byl Pavlov velitelem praporu Sparta, se vychloubal, že osobně zastřelil patnáct zajatých vojáků ukrajinské armády. Lidskoprávní organizace Amnesty International potom vyzvala k prošetření těchto zločinů a ukrajinské úřady žádaly Interpol k vyhlášení pátrání, což ale Interpol odmítl.", "section_level": 2}, {"title": "Smrtící atentát a pachatelé.", "content": "Pavlov byl terčem několika atentátů. 16. října 2016, během nedělního večera, vybuchla ve výtahu v pečlivě střeženém domě, kde Pavlov žil, nastražená bomba, která usmrtila jeho a zřejmě i jeho osobního strážce. O pachatelích atentátu spekulovali politici a média z Ukrajiny, samozvané Doněcké lidové republiky i z Ruska.", "section_level": 1}, {"title": "Pohřeb.", "content": "19. října 2016 uspořádali Pavlovovi povstalci v Doněcku pohřeb, který označili za státní. Zúčastnilo se ho odhadem asi 50 tisíc lidí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arsen či Arsenij Sergejevič Pavlov, přezdívaný Motorola, ( či, 2. února 1983, Uchta, Komijská ASSR, Sovětský svaz – 16. října 2016, Doněck, Ukrajina) byl ruský občan, velitel praporu Sparta bojujícího na straně samozvané separatistické Doněcké lidové republiky ve válce na východní Ukrajině.", "tgt_summary": "Arsen (Arseny) Sergeyevich Pavlov (; 2 February 1983 – 16 October 2016), known by his \"nom de guerre\" Motorola (Моторо́ла), was a Russian citizen who led the Sparta Battalion, an armed group fighting the Ukrainian army, in the ongoing War in Donbass.", "id": 1668269}
{"src_title": "Duch", "tgt_title": "Spirit", "src_document": [{"title": "Náboženství.", "content": "V přírodních náboženstvích se oživující princip chápe jako podíl člověka na něčem, co ho přesahuje. Ve smrti opouští duše mrtvé tělo a může se případně zjevovat pozůstalým ve snu jako duch. Lze ho žádat o pomoc a o radu, může chránit dům a majetek. Pokud ale nebyl zemřelý řádně pohřben, může se jeho duch vracet a pozůstalé sužovat. V mnoha světových náboženstvích existuje víra v nehmotné bytosti, které se nazývají duchové. V tomto smyslu je používáno i slovo démon, odvozené od řeckého daimón, označující dobré i zlé nižší duchovní bytosti. Někdy se jako duchové označují také zemřelí předkové, římští lárové a penáti. Duchové bývají spojeni s přírodními jevy a mohou na sebe brát lidskou podobu, ale v tomto případě mají obvykle nějaké neobvyklé rysy, od člověka je odlišující. Dále se věří že můžou vstoupit do těla živé bytosti a tak způsobit nemoc či posedlost. Mohou být dobří nebo zlí a často jsou v tradičních náboženstvích uctíváni. Příkladem označení ducha jsou slovanští běsové, řečtí daimóni, japonští kami nebo arabští džinové.", "section_level": 1}, {"title": "Bible.", "content": "Ve Starém zákoně se vyskytuje „duch Boží“ jako přímé působení Hospodinovo, jeho „slovo“ ve světě a mezi lidmi: účastní se stvoření světa (například, oslovuje proroky a ukládá jim, co mají hlásat (například ; ). Provází své vyvolené, dodává jim odvahu a moudrost v rozhodování. Naopak duchům zemřelých se má Izrael vyhýbat. Podobně je tomu i v Novém zákoně (například, kde ale už slovo duch zpravidla neznamená životní princip, nýbrž na jedné straně je Duch Boží, Duch svatý (například a na druhé zlí, nečistí duchové, tedy démoni (napříkld. Vyskytuje se také protiklad ducha a těla (například a důležitý protiklad ducha a „litery“, doslovného znění Zákona (například ; Duch potom znamená také svobodu.", "section_level": 2}, {"title": "Filosofie.", "content": "V dějinách filosofie se pojem duch i v užším smyslu (řec. \"pneuma\", lat. \"spiritus\") vyskytuje v mnoha různých souvislostech a významech, kterým je společné snad jen to, že se jedná o něco nehmotného, stálého a významného, o nositele rozumnosti a smyslu (řec. \"nús\", lat. \"ratio\"). Duch se zpravidla vyskytuje v různých protikladech (opozicích), které význam zpřesňují. Na rozdíl od hmotného, jednotlivého a pomíjivého těla znamená duch tu druhou, trvalou a neproměnnou stránku člověka, jeho rozum, který má tělu vládnout. Duch znamená schopnost poznávat, rozlišovat a jednat s ohledem na vzdálenější budoucnost. Na rozdíl od neproniknutelné a těžké hmoty, jež tvoří vždy jedinečná a oddělená jsoucna, znamená duch společný smysl či význam a projevuje se zejména v zacházení s nehmotnými, zejména matematickými a logickými předměty. Vyznačuje se průhledností, přesností a zálibou v poznání. Alchymisté hledali „ducha“ v různých látkách, například destilací; odtud pochází spojení \"spiritus vini\", doslova „duch vína“ tj. alkohol. Tento původně křesťanský protiklad vyjadřuje rozdíl mezi lpěním na něčem přesně daném a svazujícím, na rozdíl od otevřeného porozumění, které každou danost překračuje a směřuje k vytouženému smyslu. V tomto významu je světový Duch tím, co spojuje různé fáze vyvíjejícího se lidstva v Hegelově filosofii dějin. I když se někdy užívají jako synonyma, znamená duše cosi individuálního až intimního, \"ženského\", kdežto duch má blízko k obecnému, pravidelnému a zákonitému. Duch je to, co je různým lidem společné, co se dá vyjádřit a sdělit, o čem lze diskutovat a argumentovat. Protiklad ducha a duše (\"animus\" a \"anima\") hraje velkou roli v psychologii C. G. Junga.", "section_level": 1}], "src_summary": "Duch (od dýchati, dech; podobně jako řec. \"pneuma\" od \"pneó\", dýchat, vanout a lat. \"spiritus\" od \"spirare\", dýchat) je náboženský a filosofický pojem, kterým má více významů, původně znamenající oživující princip. Duch může být: ", "tgt_summary": "In folk belief, spirit is the vital principle or animating force within all living things. As far back as 1628 and 1633 respectively, both William Harvey and René Descartes speculated that somewhere within the body, in a special locality, there was a ‘vital spirit’ or 'vital force', which animated the whole bodily frame, such as the engine in a factory moves the machinery in it. Spirit has frequently been conceived of as a supernatural being, or non-physical entity; for example, a demon, ghost, fairy, or angel. In ancient Islamic terminology however, a \"spirit\" (\"rūḥ\"), applies only to pure spirits, but not to other invisible creatures, such as jinn, demons and angels. ", "id": 649635}
{"src_title": "Letní olympijské hry 2024", "tgt_title": "2024 Summer Olympics", "src_document": [{"title": "Kandidátská města.", "content": "Města, která chtěla hostit Letní olympijské hry 2024, musela do 15. září 2015 podat kandidaturu. Kandidaturu podaly Paříž, Boston, Budapešť, Hamburg a Řím. Místní veřejné mínění o pořádání her v Bostonu bylo rozlišné; průzkum z března 2015 ukázal, že 52% obyvatel Bostonu bylo proti jejich hostování. Dne 27. července 2015 Olympijský výbor Spojených států odmítl svou nabídku na pořádání olympijských her v Bostonu s odvoláním na nedostatek veřejné podpory a nejistoty v nabídce. Na další den se Olympijský výbor Spojených států obrátil na Los Angeles ohledně vstupu jako náhradního uchazeče na letní olympiádu 2024 poté, co Boston svou nabídku upustil. Dne 1. září 2015 hlasovala Rada města LA 15:0, aby podpořila nabídku na pořádání her. Dne 29. listopadu 2015 se konalo v Hamburgu referendum, ve kterém 51,6% občanů hlasovalo proti nabídce na olympijské hry. Řím 21. září 2016 stáhl kandidaturu poté, co nedostal politické záruky od městu. Dne 22. února 2017 Budapešť svou nabídku stáhla poté, co petice proti nabídce shromáždila více podpisů, než je nezbytné pro referendum. Po těchto vystoupení nabídek měst se MOV sešla v Lausanne, aby diskutoval nad nabídkovým procesem na letními olympiády v roce 2024 a 2028. Mezinárodní olympijský výbor formálně navrhl zvolení hostitelských měst letních olympiád v roce 2024 a 2028 najednou v roce 2017. Návrh byl schválen na mimořádném zasedání MOV 11. července 2017 v Lausanne. MOV zavedl postup, při kterém by se výbory organizátorů LA 2024 a Paříž 2024 setkaly s MOV, aby diskutovaly o tom, kdo bude pořádat hry v roce 2024 a kdo bude hostit hry v roce 2028 a zda by bylo skutečně možné vybrat hostitelské město pro oba současně. Po rozhodnutí o udělení her 2024 a 2028 současně byla Paříž považována za preferovaného pořadatele olympijských her 2024. Dne 31. července 2017 MOV oznámil, že Los Angeles je jediným kandidátem olympijských her 2028, čímž se Paříž stala jediným kandidátem olympiády v roce 2024. Paříž byla zvolena jako pořadatelské město 13. září 2017 na 131. zasedání MOV v Limě v Peru.", "section_level": 1}, {"title": "Soutěže.", "content": "Na hrách XXXIII. olympiády proběhnou soutěže ve 28 sportovních odvětvích. Novými sporty v programu olympijských her se staly skateboarding, sportovní lezení, surfing a breakdancing.", "section_level": 1}], "src_summary": "Letní olympijské hry 2024, oficiálně Hry XXXIII. olympiády (), se budou konat ve francouzské Paříži. Slavnostní zahájení proběhne 2. srpna 2024 a zakončení se uskuteční 18. srpna 2024. ", "tgt_summary": "The 2024 Summer Olympics (), officially known as the Games of the XXXIII Olympiad (), and commonly known as Paris 2024, is a forthcoming international multi-sport event that is scheduled to take place from 26 July to 11 August 2024 in Paris, France. ", "id": 226537}
{"src_title": "Bigelow Expandable Activity Module", "tgt_title": "Bigelow Expandable Activity Module", "src_document": [{"title": "Mise.", "content": "BEAM byl vynesen do vesmíru a na ISS v nehermetizovaném nákladním prostoru vesmírné lodi Dragon jako součást osmé komerční zásobovací mise americké společnosti Space Exploration Technologies, plánované na časný duben. Modul BEAM byl pomocí robotického manipulátoru Canadarm2, ovládaného odborníky z Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu a z kontrolního centra Kanadské kosmické agentury u Montréalu, vyňat z nákladního prostoru Dragonu a přesunut ke své cílové destinaci, záďovému adaptérů modulu Tranquility. Posádka Expedice 47 zajišťovala ovládání dokovacího adaptéru a zajistí ukotvení modulu. V průběhu následujících čtyř měsíců bude BEAM nafukován ze vzduchových zásob ISS do své plné velikosti. Kromě toho bude BEAM živě snímán během nafukovacího sekvence kamerou na manipulátoru Canadarm2. Experimentální BEAM nebude posádka ISS obývat. Nicméně astronauti do něj několikrát během roku vstoupí, aby odebrali vzorky vzduchu a změřili teplotu a radiaci. Výhodou nafukovacího modulu je, že mohou být přepravovány složené, a zabírají tak míň místa. BEAM ve složeném stavu měří 2,13 krát 2,36 metru a po rozvinutí se zvětší na 4 krát 3,2 metru s vnitřním prostorem přibližně 16 metrů krychlových. Modul byl úspěšně rozvinut 28. května 2016 a 6. června 2016 do něj poprvé vstoupili astronauti. Během prvního roku test do něj astronauti vstoupili celkem devětkrát (do 5.2017). Dosavadní část experimentu probíhá dobře: dávky kosmického záření jsou na stejné úrovni jako u pevných modulů vesmírné stanice. Vnějším stěnám se daří zabránit průniku nečistot i přes mnoho možných kolizí s mikrometeority. Od konce dubna 2017 probíhá podrobnější radiační experiment, kdy jeden ze dvou monitorů radiace je překryt polokulovitým výtiskem z 3D tiskárny. Cílem je porovnat, jak dobře funguje štít při blokování záření v porovnání s nestíněným senzorem. Test se provede při různé síle materiálu. První je silná pouze 1,1 mm, druhá je 3,3 mm, až po 10 mm pro třetí zkoušku. Po úspěšném splnění mise bude BEAM oddělen od ISS a pomocí manipulátoru přesunut do co nejnižšího dosažitelného místa. Poté bude uvolněn aby následně strávil méně než rok na orbitě a shořel při vstupu do atmosféry.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bigelow Expandable Activity Module, také známý jako BEAM, je technologický demonstrátor a experimentální nafukovací modul soukromé společnosti Bigelow Aerospace. Je určený pro Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kde v průběhu dvou let projde testováním různých aspektů své konstrukce, a to zejména míry ochrany proti sluneční a vesmírné radiaci, atomárnímu kyslíku, ultrafialovému záření a vesmírným troskám. Tyto testy eventuálně rozhodnou o nasazení technologie nafukovacích vesmírných modulů pro cestu na Mars a do hlubokého vesmíru.", "tgt_summary": "The Bigelow Expandable Activity Module (BEAM) is an experimental expandable space station module developed by Bigelow Aerospace, under contract to NASA, for testing as a temporary module on the International Space Station (ISS) from 2016 to at least 2020. It arrived at the ISS on April 10, 2016, was berthed to the station on April 16, and was expanded and pressurized on May 28, 2016.", "id": 34309}
{"src_title": "Thomas Maclear", "tgt_title": "Thomas Maclear", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se jako nejstarší syn Jamese Macleara, V roce 1808 byl poslán do Anglie, aby získal doktorské vzdělání. Poté co úspěšně složil zkoušky, byl v roce 1815 přijat do Royal College of Surgeons of England. Později pracoval jako domácí ošetřovatel v Bedford Infirmary. V roce 1825 se oženil s Mary Pearse, dcerou úředníka v Bedfordu Theeda Pearse. Dr. Maclear se zajímal o astronomii a stal se členem Královské astronomické společnosti. V roce 1833, když se uvolnilo místo královského astronoma na mysu Dobré naděje, získal toto místo a odcestoval s celou svou velkou rodinou (manželka a pět dcer) do jižní Afriky. Když zde v letech 1833 – 1838 konal pozorování jižní oblohy John Herschel, spolupracoval s ním na jejím mapování. Rodiny Thomase Macleara a Johna Herschela se velmi spřátelily, manželky spojilo neobvyklé zaměstnání jejich mužů a starosti o své velké rodiny (Thomas Maclear měl 5 dcer, John Herschel měl době pobytu na mysu Dobré naděje 6 dětí). V letech 1841 a 1848 byl Maclear zaměstnán geodetickým průzkumem za účelem přepočtu rozměrů Země, které určil v roce 1750 Abbe Nicolas Louis de Lacaille. Měření abbého bylo zatíženo chybou, která vznikla tím, že se zde nachází pohoří. Za tuto práci byl v roce 1859 při návštěvě Anglie povýšen do rytířského stavu. Seznámil se také s Davidem Livingstonem a stali se dobrými přáteli. Kromě astronomického pozorování, nashromáždil Thomas Maclear během svého pobytu v jižní Africe mnoho meteorologických dat, údajů o zemském magnetismu a o přílivu a odlivu. V roce 1863, dva roky po smrti manželky, odešel Thomas Maclear na odpočinek, ale v astronomickém pozorování pokračoval až do roku 1870. O šest let později ztratil zrak a zemřel v roce 1879 v Kapském Městě. Je pohřben na pozemku Královské hvězdárny, vedle své manželky. Jeho syn, John Fiot Lee Pearse Maclear, se stal námořním kapitánem, který byl ke konci života jmenován admirálem. Oženil se s jednou z dcer Johna Herschela jménem Julia Mary Herschel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sir Thomas Maclear (17. března 1794 Newtownstewart, Irsko – 17. července 1879 Kapské Město, Jižní Afrika) byl irský astronom. Svá pozorování prováděl jako královský astronom na mysu Dobré naděje v jižní Africe. Je po něm pojmenován kráter Maclear na přivrácené straně Měsíce.", "tgt_summary": "Sir Thomas Maclear (17 March 1794 – 14 July 1879) was an Irish-born South African astronomer who became Her Majesty's astronomer at the Cape of Good Hope.", "id": 2404949}
{"src_title": "Victor Bulwer-Lytton, 2. hrabě z Lyttonu", "tgt_title": "Victor Bulwer-Lytton, 2nd Earl of Lytton", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze šlechtické rodiny, která od roku 1843 užívala alianční jméno \"Bulwer-Lytton\". Jako syn indického místokrále 1. hraběte z Lyttonu se narodil v Indii, kde strávil dětství. Studoval v Cambridge, po otci zdědil v roce 1891 šlechtické tituly a vstoupil do Sněmovny lordů. Politicky patřil ke konzervativcům, v koaliční vládě Davida Lloyd George byl civilním lordem admirality (1916 a 1919–1920), mezitím zastával post tajemníka admirality (1916–1919). V roce 1919 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1920–1922 byl státním podsekretářem pro Indii. V letech 1922–1927 byl guvernérem v Bengálsku a v letech 1925–1926 krátce úřadujícím indickým místokrálem. V letech 1927–1928 byl mluvčím indického zastoupení ve Společnosti národů. Společností národů byl v roce 1932 pověřen zvláštní diplomatickou misí na Dálný východ v zájmu urovnání japonsko-čínského konfliktu (tzv. \"Lyttonova komise\") v Mandžusku. Závěrečná zprávy Lyttonovy komise vedla k odchodu Japonska ze Společnosti národů. Mimo jiné byl smírčím soudcem a zástupcem lorda–místodržitele v hrabství Hertford, kde vlastnil statky, získal čestný doktorát na univerzitě v Manchesteru a byl rytířem Řádu Indické říše. Po návratu z Asie v roce 1933 obdržel Podvazkový řád.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a potomstvo.", "content": "V roce 1902 se oženil s Pamelou Chichele-Plowden (1874–1971), z jejich manželství se narodily čtyři děti. Starší syn Edward Bulwer-Lytton, vikomt Knebworth (1903–1933), byl členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu a zahynul při leteckém neštěstí. Mladší syn Alexander Bulwer-Lytton (1910–1942) sloužil v armádě a padl v bitvě u El Alameinu. Oba synové zemřeli ještě před otcem a bez potomstva, rodové tituly poté přešly na Victorova mladšího bratra Nevilla (1879–1951). Hlavní rodové sídlo \"Knebworth House\" (Hertfordshire) zdědila Victorova dcera Hermione (1905–2004) a jejím sňatkem přešlo na rod Cobbold.", "section_level": 1}], "src_summary": "Victor Bulwer-Lytton, 2. hrabě z Lyttonu (\"Victor Alexander George Bulwer-Lytton, 2nd Earl of Lytton, 2nd Viscount Knebworth, 3rd Baron Lytton\") (9. srpna 1876, Šimla, Indie – 25. října 1947, Exeter, Anglie) byl britský státník a diplomat. Pocházel ze šlechtické rodiny a od mládí byl členem Sněmovny lordů, jako stoupenec konzervativců zastával nižší funkce v britské vládě, poté působil v koloniích a krátce byl úřadujícím místokrálem v Indii. Uplatnil se jako diplomat ve Společnosti národů a byl rytířem Podvazkového řádu.", "tgt_summary": "Victor Alexander George Robert Bulwer-Lytton, 2nd Earl of Lytton, (9 August 1876 – 25 October 1947), styled Viscount Knebworth from 1880 to 1891, was a British politician and colonial administrator. He served as Governor of Bengal between 1922 and 1927 and was briefly Acting Viceroy of India in 1926. He headed the Lytton Commission for the League of Nations, in 1931-32, producing the Lytton Report which condemned Japanese aggression against China in Manchuria.", "id": 175863}
{"src_title": "Linux-libre", "tgt_title": "Linux-libre", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Linux začal zahrnovat binární bloby v roce 1996. Práce na vyčištění od binárních blobů začala v roce 2006 s gNewSense's vyhledávačem firmwaru a generátorem kernelu. Tyto práce pokračovaly distribucí BLAG Linuxu v roce 2007 se softwarem deblob, který Linux-libre zrodil. Poprvé vydal Linux-libre Free Software Foundation Latin America (FSFLA). Pak byl schválen Free Software Foundation jako hodnotná součást totally free Linux distributions. V březnu 2012 se stal balíčkem GNU. Správcem projektu je Alexandre Oliva.", "section_level": 1}, {"title": "Odstraňování proprietárního firmwaru.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Metody.", "content": "Proces odstraňování je umožněn použitím scriptu jménem \"deblob-main\". Tento skript je inspirován jiným, použitým v linuxové distribuci gNewSense. Jeff Moe provedl jeho dílčí modifikace pro dosažení určitých požadavků pro jeho použití v distribucích BLAG Linux and GNU. Vznikl jiný skript jménem \"deblob-check\", který je použit pro kontrolu, zda zdrojový soubor kernelu, nebo patch nebo komprimovaný soubor zdrojů obsahuje software, který je proprietární.", "section_level": 2}, {"title": "Dopady.", "content": "Odstranění proprietárního software, umožnění studia a modifikace software má výrazné praktické dopady na použití a běh takového systému. Ty jsou pozitivní i negativní. Výhody zahrnují odstranění firmwaru, u kterého nemůže být zkontrolována a opravena jeho správná a bezpečná funkce. Takový software může obsahovat malware přímo od výrobce, a není možné provést bezpečnostní audit tohoto softwaru. Dokonce i nevinná chyba by mohla ohrozit bezpečnost běžícího systému. Nevýhodou odstranění proprietárního firmware z kernelu je snížení funkcionality toho hardware, který nemá svobodné ovladače. To zahrnuje některé zvukové karty, grafické karty, televizní přijímače a síťové karty (speciálně bezdrátové), podobně jako některá další zařízení. Pokud to je možné, je poskytována svobodná náhrada.", "section_level": 2}, {"title": "Dostupnost.", "content": "Zdrojový kód a předkompilované balíčky Linuxového kernelu zbaveného blobů, jsou dostupné přímo z distribucí, které používají Linux-libre skripty. Freed-ora je podprojekt který připravuje a spravuje RPM balíčky založené na Fedora kernelu. Zde jsou také předkompilované balíčky pro Debian a odvozené distribuce, jako je Ubuntu.", "section_level": 1}, {"title": "Distribuce.", "content": "Distribuce, ve kterých je Linux-libre použit jako výchozí: Distribuce, ve kterých je Linux výchozí a Linux-libre jako alternativní kernel:", "section_level": 1}], "src_summary": "Linux-libre je svobodné jádro operačního systému, které je odvozováno z originálního linuxového jádra. Je zastřešeno a vyvíjeno FSF Latinská Amerika. ", "tgt_summary": "Linux-libre () is an operating system kernel and a GNU package. The GNU Project attempts to keep Linux-libre in synchronization with upstream development of the Linux kernel while removing any software that does not include its source code, has its source code obfuscated, or is released under a proprietary license. ", "id": 1402048}
{"src_title": "HLA-G", "tgt_title": "HLA-G", "src_document": [{"title": "Struktura HLA-G.", "content": "Oproti klasickým HLA molekulám, gen pro HLA-G má pouze 46 alel. Alternativním splicingem může být vytvořeno 7 různě dlouhých isoforem HLA-G. Isoforma HLA-G1 se nejvíce podobá klasickým MHC I. Skládá se z těžkého řetězce složeného z α1, α2 a α3 podjednotky, který je zakotven v plazmatické membráně, a lehkého řetězce tvořeného β2 mikroglobulinem. Isoforma HLA-G2 se skládá pouze z podjednotek α1 a α3, HLA-G3 z α1 a HLA-G4 z α1 a α2. HLA-G5, G6 a G7 strukturně odpovídají HLA-G1, G2 a G3, ovšem postrádají transmembránovou část molekuly a jsou tedy solubilní (rozpustné). Existuje i solubilní forma HLA-G1 vzniklá odštěpením glykoproteinu z membrány proteázami. Pouze HLA-G1 a G5 jsou schopny vázat na sebe peptidy. Navíc mohou tvořit i dimery či tetramery, které mají vyšší afinitu k receptorům rozeznávajícím HLA-G. HLA-G1 a G5 jsou buňkami exprimovány nejvíce. Exprese sekrečních HLA-G byla pozorována při zvýšených hladinách interferonu γ a interleukinu 10.", "section_level": 1}, {"title": "HLA-G*0105N.", "content": "Existuje mutovaná alela HLA-G*0105N, která umožňuje produkci pouze HLA-G2 and HLA-G6. Homozygoti v této alele nevykazují poruchy imunity nebo plodnosti, což naznačuje, že HLA-G1 není pro přežití nutná a ostatní isoformy dokáží plnit veškeré potřebné funkce.", "section_level": 2}, {"title": "Receptory.", "content": "Zatím známe tři receptory rozeznávající HLA-G. ILT2 je exprimován na monocytech, dendritických buňkách, B lymfocytech, některých T lymfocytech a některých NK buňkách. ILT4 se nachází pouze na monocytech a dendritických buňkách. Tyto dva receptory jsou schopny vázat i klasické HLA molekuly, avšak s menší afinitou. KIR2DL4 rozeznává pouze HLA-G a můžeme ho nalézt především na CD56 pozitivních NK buňkách, kterých je v periferní krvi menšina, zatímco v děloze tvoří většinový podíl NK buněk.", "section_level": 1}, {"title": "Funkce.", "content": "Pomocí svých receptorů HLA-G1 inhibuje cytolytickou funkci NK buněk a cytotoxických T lymfocytů, proliferaci T lymfocytů a NK buněk, maturaci dendritických buněk a indukuje vznik regulačních T lymfocytů. Solubilní HLA-G1 a HLA-G5 vykazují funkce jako HLA-G1. U HLA-G2, G3 a G4 byla prokázána schopnost inhibice NK buněk a cytotoxických T lymfocytů. HLA-G jsou exprimována již v oocytu a dále v embrionálních buňkách a trofoblastu. Předpokládá se, že HLA-G hraje klíčovou roli v implantaci vajíčka v děloze a zajištění tolerance imunitního systému matky vůči plodu Některé nádorové buňky jsou rovněž schopny exprimovat HLA-G. Jejich produkce byla prokázána u buněk melanomu, karcinomu prsu, ováríí, ledvin, plic, a kolorektálního karcinomu i leukemických buněk. HLA-G na povrchu maligních buněk vede k indukci vzniku myeloidních supresorových buněk a posunutí rovnováhy směrem k Th2 imunitní reakci, inhibuje cytotoxickou funkci NK buněk a cytotoxických T lymfocytů. Navíc může docházet k přesunu HLA-G na buněčnou membránu NK buněk, které pak inhibují další NK buňky ve svém okolí. Déle HLA-G způsobují apoptózu CD8T lymfocytů a indukci vzniku regulačních T lymfocytů cestou APC buněk. Byla prokázána korelace hladiny sekrečních HLA-G cirkulujících v krvi s pokročilostí stádia nemoci. Produkce HLA-G u pacientů po transplantaci srdce, ledvin a jater byla spojena s lepším přijímáním štěpu. Sledování hladin HLA-G by tedy mohlo být v budoucnosti použito ke sledování odhojování štěpu a upravování immunosupresivní léčby.", "section_level": 1}], "src_summary": "HLA-G (Human Leukocyte Antigen G) patří mezi neklasické MHC. Neklasické MHC (zkratka Major Histocompatibility Complex, česky hlavní histokompatibilní komplex), neboli MHC Ib tvoří skupina glykoproteinů nacházející se na cytoplazmatické membráně buněk. Svojí strukturou se podobají MHC glykoproteinům I. třídy, avšak mají odlišné funkce, některé i neimunologické. Od MHC I se rovněž odlišují menším polymorfismem a rozdílnou expresí ve tkáních. Geny některých z nich (HLA E, F a G) se nacházejí v blízkosti genů pro klasické MHC, jiné se nacházejí mimo tento MHC lokus, např. proteiny rodiny CD1.", "tgt_summary": "HLA-G histocompatibility antigen, class I, G, also known as human leukocyte antigen G (HLA-G), is a protein that in humans is encoded by the \"HLA-G\" gene. ", "id": 495870}
{"src_title": "Elasticsearch", "tgt_title": "Elasticsearch", "src_document": [{"title": "Klíčové vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Data v reálném čase.", "content": "Hlavním rysem Elasticsearch je jeho rychlost, díky tomu je možné například na webových stránkách používat filtry a výsledky vyhledávání se zobrazují prakticky okamžitě.", "section_level": 2}, {"title": "Distribuovaný systém.", "content": "Elasticsearch lze snadno škálovat dle toho, jak se zvyšuje zatížení serveru, na němž běží. Pokud výkon serveru nestačí, stačí přidat další server. Takto vzniklý cluster pak rozloží data optimálně mezi vzniklé uzly.", "section_level": 2}, {"title": "Vysoká dostupnost.", "content": "Pokud některý z uzlů clusteru vykazuje chybu, Elasticsearch jej detekuje a vyřadí z provozu. Data pak rozdělí mezi zbylé uzly tak, aby byla zajištěna co nejvyšší dostupnost a data zůstala v bezpečí.", "section_level": 2}, {"title": "Fulltextové vyhledávání.", "content": "Elasticsearch využívá k vyhledávání Apache Lucene, což je patrně nejvýkonnější fulltextové vyhledávání dostupné v rámci open source software. Vyhledávání nabízí podporu více jazyků, vyhledávání na základě geografické polohy, vyhledávání podobných nebo příbuzných záznamů, vyhledávání ve stylu „měli jste na mysli“. Lze jej také využít k inteligentnímu automatickému doplňování formulářů na webu.", "section_level": 2}, {"title": "RESTful API.", "content": "Elastic využívá API – téměř každá akce může být provedena pomocí dokumentu ve formátu JSON, který je zasílán přes HTTP. Pro mnoho programovacích jazyků také existují knihovny zjednodušující práci s Elasticsearch. Elasticsearch je vyvíjen společně s enginem pro sběr a analýzu dat s názvem Logstash, analytickou a vizualizační platformou s názvem Kibana (software) a se sbírkou zjednodušených datových přepravců Beats.", "section_level": 2}, {"title": "Způsob uložení dat.", "content": "Elasticsearch je bezschémovou databází. Není proto třeba definovat strukturu databáze, protože ta se vytvoří sama na základě vložených dat.", "section_level": 1}, {"title": "Komunikace s Elasticsearch.", "content": "Komunikace probíhá přes HTTP – například mazání probíhá pomocí HTTP metody DELETE. Požadavky i odpovědi se zasílají ve formátu JSON. Díky tomu je možné Elasticsearch využívat v jakémkoli programovacím jazyce.", "section_level": 1}, {"title": "Instalace.", "content": "Elasticsearch vyžaduje instalaci Java Runtime Environment (JRE), verze 8 či vyšší. Nejprve je nutné stáhnout aktuální distribuci z oficiálního webu http://www.elasticsearch.org/download/ ve formě archivu nebo spustitelného souboru. Poté stačí spustit skript elasticsearch ve složce bin, v případě Unixu s parametrem -f. K dispozici jsou také balíčky DEB a RPM pro uživatele Linuxu.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad stažení a spuštění.", "content": "# Stažení Služba po spuštění vypisuje (loguje) na konzoli informace o tom, co v rámci spuštění proběhlo. Pokud poslední hláška je „started“, je to indikací toho, že byla úspěšně rozběhnuta. To, že spuštění proběhlo v pořádku, lze ověřit zadáním příkazem codice_1, případně zadáním adresy http://localhost:9200/ do webového prohlížeče. Výsledkem je JSON.", "section_level": 2}, {"title": "Nástroje usnadňující práci s Elasticsearch.", "content": "Důležitým nástrojem, který umožňuje snadné prohledávání dat, je Elastic HQ. Dostupný je na adrese https://web.archive.org/web/20140810235654/http://www.elastichq.org/app/index.php a celý je napsaný v JavaScriptu. Běží tedy kompletně ve webovém prohlížeči a přitom jej není třeba instalovat. Stačí zadat adresu, na které je Elasticsearch dostupný, a hned je možné prozkoumávat cluster včetně jednotlivých uzlů. Dalším nástrojem, který může usnadnit práci s Elasticsearch, je doplněk pro prohlížeč Chrome Postman. Ten umožňuje zasílat HTTP požadavky, vybírat druh požadavku (POST, GET atd.), podporuje zvýrazňování syntaxe textu ve formátu JSON a umožňuje procházet historii zaslaných dotazů.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady použití.", "content": "# Vytvoření indexu", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Elasticsearch využívají například následující servery: GitHub, Foursquare, SoundCloud nebo StackOverflow.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elasticsearch je v informatice název fulltextového vyhledávače vycházejícího z Apache Lucene. Disponuje RESTful rozhraním a nabízí vysokou dostupnost, rychlost a škálovatelnost. Je vyvíjený v Javě a komunikovat s ním lze pomocí webového rozhraní. Je šířen zdarma pod licencí Apache.", "tgt_summary": "Elasticsearch is a search engine based on the Lucene library. It provides a distributed, multitenant-capable full-text search engine with an HTTP web interface and schema-free JSON documents. Elasticsearch is developed in Java. Following an open-core business model, parts of the software are licensed under various open-source licenses (mostly the Apache License), while other parts fall under the proprietary (\"source-available\") \"Elastic License\". Official clients are available in Java,.NET (C#), PHP, Python, Apache Groovy, Ruby and many other languages. According to the DB-Engines ranking, Elasticsearch is the most popular enterprise search engine followed by Apache Solr, also based on Lucene.", "id": 59627}
{"src_title": "Reptiliáni", "tgt_title": "Reptilian conspiracy theory", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Původ a život reptiliánů na Zemi bývá vysvětlován hned několika hlavními teoriemi. Podle jedné z nich jde o bytosti žijící v podzemních městech v dutinách hlubin Země. Dle některých tvrzení tam takto žijí už dlouhé miliony let. Jiné teorie je označují za bytosti příchozí z planet jiných solárních systémů. Další možností je jejich existence v jiné realitě nebo dimenzi, ze kterých mohou volně přecházet do naší reality.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Údajní svědkové uvádí, že reptiliáni jsou většinou většího vzrůstu, sportovní postavy, bez srsti, bezocasí, pokrytí šupinami a odpovídající ještěří barvy ve spektru od hnědé po zelenou. Obličej pak připomíná ještěra – svislé zorničky, velké oči, plochý nos a malé nebo nezřetelné uši.", "section_level": 1}, {"title": "Zastánci teorie.", "content": "Prvním známým člověkem, který se reptiliány šířeji zabýval, byl v devadesátých letech John Rhodes. Vytvořil i web „Reptiloids Research Center“, který má za úkol hromadit záznamy o těchto tvorech. Známým zastáncem reptiliánů je bývalý hlasatel sportovních zpráv pro BBC a známý konspirátor David Icke. Jedna z mnoha jeho konspiračních teorií mluví o rase s ještěří podobou, jež bývá v jeho vyjádřeních označována jako „reptiliánská“. Ta prostřednictvím kříženců ještěří a lidské rasy ovládá světový řád a to mimo jiné tím, že vytváří a kontroluje média, vlády, armády, bankovní i obchodní sektor. Za zástupce těchto kříženců přitom považuje všechnu aristokracii i vládnoucí politiky (zmiňován bývá například George Washington, George W. Bush nebo britská královna Alžběta II.). Tuto rasu také spojuje se vznikem skupiny Iluminátů a prohlašuje, že jejich cílem je ovládnout lidstvo. V roce 2016 přednášel o svých domněnkách v rámci svého turné i na konferenci pořádané v Praze. Někteří autoři včetně Ickeho spojují reptiliány s Mezopotámskými bohy Anunnaky. Odkazují přitom na dezinterpretace špatných překladů sumerských hliněných tabulek záhadologem Zechariem Sitchinem, který zmiňuje, že Anunnakové, přicházející z vesmíru z planety Nibiru, byli odlišného vzhledu než Sumerové, kteří jim měli sloužit jako otroci pro těžbu zlata. Nutno podotknout, že Anunnakové se v sumerské literatuře skutečně objevují a v době babylonské byli původně božstvy plodnosti, která vládla podsvětí.", "section_level": 1}, {"title": "Reptiliáni v kultuře.", "content": "Reptiliáni se pravidelně objevují ve sci-fi nebo hororové literatuře i ve filmové tvorbě. V povídce Bezejmenné město se o nich zmiňuje již H. P. Lovecraft. Děj popisuje fiktivní město v poušti, které mělo být obýváno rasou ještěřího vzezření, která se před postupující pouští ukryla do hlubin Země a stále tam žije. Národ reptiliánů žijící v hlubinách Země známý jako Siluriané se objevil například v britskéch sci-fi seriálu Doctor Who. Humaniodní ještěři jsou v tomto seriálu zobrazováni i ve více formách a druzích. Ještěří humanoidi se také v několika formách objevili ve slavném seriálu Star Trek. Lidé ještěřího vzezření jsou také nedílnou součástí širokého spektra bytostí vytvořených pro fantasy RPG Dungeons and Dragons a objevují se i mezi postavami v komiksech vydávaných společností Marvel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Reptiliáni (nebo také \"Reptoidi\") jsou fiktivní národ bytostí ještěřího vzhledu. Příběhy o nich bývají součástí sci-fi románů i pseudovědních teorií a konspirací. Jejich definice díky tomu není příliš jednotná.", "tgt_summary": "Reptilians (also called reptoids, lizard people, reptiloids, saurians, draconians) are purported reptilian humanoids that play a prominent role in fantasy, science fiction, ufology, and conspiracy theories. The idea of reptilians was popularised by David Icke, a conspiracy theorist who claims shape-shifting reptilian aliens control Earth by taking on human form and gaining political power to manipulate human societies. Icke has stated on multiple occasions that many world leaders are, or are possessed by, so-called reptilians.", "id": 1854866}
{"src_title": "Mistrovství světa ve fotbale klubů 2016", "tgt_title": "2016 FIFA Club World Cup", "src_document": [{"title": "Kvalifikované týmy.", "content": "Pozn.: pokud by Ligu mistrů AFC vyhrál tým z Japonska, na turnaj by se kvalifikoval poražený finalista místo vítěze J. League 1 (aby Japonsko nemělo z konfederace AFC dvojí zastoupení).", "section_level": 1}, {"title": "Stadiony.", "content": "V červnu 2016 byly vybrány jako dějiště MS klubů 2016 stadiony Suita City Football Stadium ve městě Ósaka a International Stadium Yokohama ve městě Jokohama.", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla.", "content": "Pro vyřazovací zápasy platí: Pro zápasy o 5. a 3. místo platí:", "section_level": 1}, {"title": "Využití videa.", "content": "FIFA během turnaje zavedla (poprvé v historii) využití videozáznamu pro posouzení sporných situací (např. platnosti gólů, penaltových faulů, udělení červených karet apod.). Proškolený videoasistent (anglicky VAR – video assistant referee) má v operační místnosti přístup k vysílanému TV signálu a záběrům kamer a v případě potřeby může komunikovat na dálku s hlavním rozhodčím o klíčových verdiktech. Finální rozhodnutí spočívá nadále na hlavním rozhodčím, videoasistent má pomocnou roli jako pomezní a čtvrtý rozhodčí. Poprvé pomoc videoasistenta využil na turnaji maďarský rozhodčí Viktor Kassai během semifinálového zápasu mezi týmy Atlético Nacional a Kašima Antlers (0:3), kdy konzultoval sporný zákrok v pokutovém území, za nějž poté nařídil pokutový kop ve prospěch japonského mužstva (Kašima Antlers). Role videoasistenta v zápasech má být během dvou let nadále testována ve 12 zemích: Austrálii, Brazílii, Belgii, České republice, Francii, Německu, Itálii, Mexiku, Nizozemsku, Portugalsku, Kataru a USA.", "section_level": 2}, {"title": "Zápasy.", "content": "Uvedené termíny jsou v místním čase Japan Standard Time (). Los proběhl 21. září 2016 v 11:00 SELČ () v sídle FIFA ve švýcarském Curychu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa ve fotbale klubů 2016 (oficiálně FIFA Club World Cup Japan 2016 presented by Alibaba E-Auto, japonsky Alibaba E-Auto プレゼンツ FIFAクラブワールドカップ ジャパン2016) se hrálo v termínu 8. – 18. prosince 2016 v Japonsku. Byl to 13. ročník MS klubů, ve kterém se střetává šest vítězů jednotlivých nejvyšších kontinentálních soutěží a vítěz ligy pořadatelské země. Poprvé v historii soutěžních utkání zavedla FIFA využití videozáznamu pro posouzení sporných situací. ", "tgt_summary": "The 2016 FIFA Club World Cup (officially known as the FIFA Club World Cup Japan 2016 presented by Alibaba YunOS Auto for sponsorship reasons) was the 13th edition of the FIFA Club World Cup, a FIFA-organised international club football tournament between the winners of the six continental confederations, as well as the host nation's league champions. The tournament was hosted by Japan. Real Madrid won their second Club World Cup, defeating hosts Kashima Antlers in the final.", "id": 2414455}
{"src_title": "Aleix Vidal", "tgt_title": "Aleix Vidal", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Aleix Vidal se narodil v městě Valls, které se nachází v provincii Tarragona, a právě za jejich tým si poprvé kopl do míče jako registrovaný fotbalista. Po pouhém roce však zamířil do výběru Infantil B v FC Barcelona, kde se potkal s Jordim Albou. Hned po roce se však znovu stěhoval a to do Cambrils, než zamířil do Gimnàsticu. Dva roky pak působil v mládežnických výběrech Realu Madrid, než se dostal do Reusu, odkud zamířil do Espanyolu. Za něj však v prvním roce neodehrál ani jeden zápas a zamířil na hostování do Dammu. Nadcházející rok však nebyl o moc lepší a po dvou startech byl poslán na hostování do farmářského celku Pobla de Mafumet CF. 31. srpna 2009 přestoupil znovu do Nàsticu, jak se celku z Tarragony přezdívá, nicméně v létě nadcházejícího roku na něj čekalo angažmá v rezervě RCD Mallorca a působení ve třetí nejvyšší španělské soutěži. Uprostřed června roku 2011 vystřídal rezervu, když přestoupil do UD Almería.", "section_level": 2}, {"title": "UD Almería.", "content": "Zde už si konečně připsal seniorský debut a to hned 27. srpna téhož roku v duelu s Córdobou. Do áčka byl definitivně přesunut po odchodu Alberta Crustata do Wiganu, po němž zdědil i číslo 8. Ve své druhé sezoně už Vidal odehrál 37 zápasů, z nichž 30 bylo v základní sestavě. Celkem nasbíral téměř 2 600 odehraných minut a na návratu do La Ligy po dvou letech tak měl obrovský podíl. 6. srpna 2013 prodloužil Vidal smlouvu do roku 2017 a mezi španělskou elitou si připsal premiéru o 8 dní později, v zápase s Villarrealem. V něm se objevil v základní sestavě, avšak prohře 2:3 na domácím stadionu nezabránil. První gól zaznamenal o necelý měsíc později, při porážce 2:4 od Atlética Madrid.", "section_level": 2}, {"title": "Sevilla FC.", "content": "16. června roku 2014 Vidal přestoupil za částku 3 miliony eur do Sevilly, kde podepsal čtyřletý kontrakt. Hned 12. srpna si na Cardiff City Stadium zahrál v prestižním utkání o Superpohár UEFA proti Realu Madrid. Po šestašedesáti minutách jej vystřídal další debutant, Iago Aspas. Ani jeden z nich však nezvrátil prohru 0:2. O 11 dní později se ale Aleix mohl radovat z první branky pro Los Nervionenses, když otevíral skóre domácího utkání s Valencií, jenž nakonec skončil remízou 1:1. 7. května nastoupil k zápasu proti ACF Fiorentina v rámci semifinále Evropské ligy a poněkolikáté to bylo na pozici pravého beka, kde jej kouč Unai Emery začal využívat. Před svým odchodem ze hřiště v 58. minutě, kdy jej nahradil Coke, stihl dát dvě branky a nahrát na třetí, jejímž autorem byl Kevin Gameiro, a vysokou měrou se tak podílel na výhře 3:0. O dvacet dní později naskočil i do varšavského finále proti FK Dněpr Dněpropetrovsk, které skončilo výhrou Sevilly 3:2.", "section_level": 2}, {"title": "FC Barcelona.", "content": "Po sezóně 2014/2015 jej za částku 18 milionů eur + bonusy koupil čerstvý vítěz Ligy mistrů UEFA 2014/2015 FC Barcelona. Za Barcelonu však mohl nastoupit až v lednu 2016, neboť katalánský klub měl do konce kalendářního roku 2015 zákaz registrování hráčů, který dostal jako trest za porušení pravidel FIFA týkajících se přestupů mladých hráčů.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Vidal si 30. prosince roku 2013 odbyl debut za katalánskou reprezentaci, když na Estadi Olímpic Lluís Companys odehrál druhý poločas utkání s Kapverdami, které domácí vyhráli 4:1. 26. května 2015 byl společně se spoluhráčem ze Sevilly Sergiem Ricem poprvé povolán do španělského národního A-týmu pro přátelský zápas s Kostarikou a kvalifikační zápas na EURO 2016 proti Bělorusku. Debutoval 11. 6. 2015 v utkání proti Kostarice (výhra 2:1).", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubové.", "content": "Sevilla FC", "section_level": 2}], "src_summary": "Aleix Vidal Parreu [alejš vidal] (* 21. srpna 1989, Valls, Španělsko) je španělský fotbalový záložník či obránce a reprezentant, od léta 2018 hráč Sevilly. Mimo Španělsko působil na klubové úrovni krátce v Řecku, jinak je spíše známý svým působením v Almeríi a později v Seville, se kterou se probojoval až do finále Evropské ligy 2014/2015, v němž jeho tým porazil ukrajinský klub FK Dněpr Dněpropetrovsk 3:2.", "tgt_summary": "Aleix Vidal Parreu (born 21 August 1989) is a Spanish professional footballer who plays for Alavés on loan from Sevilla. Mainly a right-back and a player of great speed, he can also operate as a right winger. ", "id": 947011}
{"src_title": "Godot", "tgt_title": "Godot (game engine)", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "Godot si klade za cíl nabídnout plně integrované vývojové prostředí pro hry. Umožňuje vývojářům vytvořit hru od začátku aniž by bylo třeba dalších nástrojů na rozdíl od nástrojů pro tvorbu obsahu (vytváření graficky, hudby atd). Architektura hry je postavena na konceptu vnořených „scén“ v hierarchii stromu. Všechny herní zdroje, od skriptů po grafiku, jsou uloženy na disku jako součást souborového systému počítače (spíše než databáze). Toto řešení ukládání dat je použito kvůli jednodušší spolupráci týmu vývojářů pomocí řízení verzí.", "section_level": 1}, {"title": "Programování.", "content": "Hry v Godotu jsou vytvořeny buď v C++ nebo pomocí vlastního skriptovacího jazyka s názvem GDScript, vysokoúrovňový, dynamicky psaný programovací jazyk velmi podobný Pythonu. Na rozdíl od toho Pythonu, GDScript má striktní deklarování proměnných a je optimalizována pro architekturu Godota na bázi scén. Vývojáři Godotu uvedli, že testovali mnoho alternativních skriptovacích jazyků třetích stran předtím, než se rozhodli pro použití vlastního jazyka pro lepší optimalizaci a integraci editoru. Godot je dodáván s editorem kódu s automatickým odsazováním, zvýrazněním syntaxe a našeptávačem. Je také vybaven ladicí funkcí s možností nastavit breakpointy a animační program. Godot má také svůj vlastní vestavěný fyzikální engine pro 2D i 3D mód, který podporuje detekci kolizí, tuhé těleso, statické tělo, postavy, vozidla, raycasts a klouby.", "section_level": 2}, {"title": "Vykreslování.", "content": "Grafický engine používá OpenGL ES 2.0 pro všechny podporované platformy. Engine podporuje průhlednost, normal mapping, specularity, dynamické stíny pomocí stínových map a celoobrazovkové efekty aplikované po zpracování jako FXAA, bloom, DOF, HDR, gama korekce a mlhu. Godot používá zjednodušenou jazyk pro psaní shaderů, který se podobá GLSL. Shadery můžete využít k texturování, 3D vykreslování, jakož i k 2D vykreslování. Tyto shadery jsou rozděleny na Vertex a fragment oddíly. Je zde také možnost vytvořit stínovacích manipulací uzlů ve vizuálním editoru. Godot má 2D grafický engine, který může fungovat nezávisle na druhém 3D enginu. Příklady funkcí 2D enginu zahrnuje světla, stíny, shadery, GUI, Sprity, skládání dlaždic, paralaxní scrolling, polygony, animace, fyziku a částice. Je také možné míchat 2D s 3D nebo 3D s 2D pomocí tzv. výřezu uzlů. Godot obsahuje zabudovaný systém pro animace s GUI pro editaci kosterních animacích, mixování, animační stromy, morfování a realtime filmové scény. Vzhledem ke konstrukci založené na uzlech,a téměř jakákoli proměnná definována nebo vytvořený jako herním entita může být animována.", "section_level": 2}, {"title": "Platformy.", "content": "Godot podporuje nasazení na různých platformách. V rámci projektu, má vývojář možnost vydání na do mobil, web, stolní počítače a konzole. Godot také slouží ke specifikaci komprese textur a nastavení rozlišení pro každou platformu kterou hra podporuje. V současné době mezi podporované platformy patří Windows, OS X, Linux, FreeBSD, Android, iOS, BlackBerry 10, HTML5, PlayStation 3, Playstation Vita a Nintendo 3DS. K dispozici je také podpora ve vývoji pro Runtime Windows.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Vývoj Godotu zahájil Juan „reduz“ Linietsky a Ariel „punto“ Manzur v roce 2007. V únoru 2014 byl zdrojový kód Godotu uvolněn pro veřejnost na GitHub v rámci licence MIT. Dne 15. prosince 2014, Godot dosáhl verze 1.0, ta označuje první stabilní verzi a bylo v ní doplněn lightmapping, podpora navmesh a dalších shaderů. Dne 21. května 2015, byly vydána verze 1.1, s mnohem lepším automatickým dokončováním v editoru kódu, vizuálním shader editorem, novým API pro operační systém pro správu obrazovky a okna s podporu multi-monitorů, přepsaným 2D enginem, novou 2D podporou pro navigačních polygonů, mnohem lepší mixérem COLLADA vývozce a novým temným vzhledem. Nový 2D engine zahrnuje shadery, materiály, nezávislé Z-uspořádání per-uzel, světla, stíny s polygonální uzávěrů, normální mapování, back-buffer skládání vylepšená podpora izometrických dlaždic a podpora distance-field fontů. Dne 4. listopadu 2015, se Godot připojil k Software Freedom Conservancy. Dne 22. června 2016, Godot obdržel 20 000 dolarů od Mozilla Open Source Support (MOSS) v rámci ocenění \"Mise Partners\", které mají být použity k přidání WebSocketů, WebAssembly a podpory WebGL 2.0. Verze 3.0 byla vydána 29. ledna 2018, přidává vylepšené 3D vykreslování, podporu VR, a podporu C# (přes Mono). Také byl nahrazen zabudovaný 3D fyzický backend Bullet fyzickou engine.", "section_level": 1}, {"title": "Seznam her.", "content": "Mnoho her od OKAM Studio bylo vytvořeno pomocí Godot engine. Existuje také mnoho komunitně vyvíjených open-source her.", "section_level": 1}, {"title": "O názvu.", "content": "Hlavní vývojář Juan Linietsky uvedl v prezentaci, že název Godot souvisí s hrou od Samuela Becketta Čekání na Godota, neboť představuje nikdy nekončící přání přidávat nové funkce do enginu, tak aby se dostat blíže ke kompletnímu produkt, kterým ale nikdy nebude.", "section_level": 1}], "src_summary": "Godot je 2D a 3D multiplatformní open source herní engine pod licencí MIT vyvinutý komunitou, byl interně používán v několika společnostech v Latinské Americe, předtím než byl uvolněn jako open-source a zpřístupněn veřejnosti. Vývojové prostředí běží na Windows, macOS a Linux (oba 32 a 64 bit) a může vytvářet hry cílené na PC, konzole, mobily a webu.", "tgt_summary": "Godot is a 2D and 3D, cross-platform, free and open-source game engine released under the MIT license. It was initially developed for several companies in Latin America prior to its public release. The development environment runs on multiple operating systems including Linux, macOS, and Windows. Godot can create games targeting PC, mobile, and web platforms.", "id": 867749}
{"src_title": "Postoj", "tgt_title": "Propositional attitude", "src_document": [{"title": "Význam.", "content": "Samotný postoj má sklon reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama. Postoje jsou součástí osobnosti, souvisí s chápáním, myšlením a cítěním. Postoje jsou hodnotící, indikují pocity ve vztahu k určité záležitosti. Postoje většinou vycházejí z hodnotové soustavy člověka. Hlavní funkce postojů je připravenost k jednání (není třeba se vždy znovu promýšlet, zda vynést smetí do tříděného smetí, pokud člověk má pozitivní postoj k třídění, pak již automaticky odpad třídí bez opětovného přemýšlení). Hlavní důvod, proč jsou intenzivně zkoumány postoje v marketingu a aplikovaných sociálních vědách je ten, že podle nich lze ve velké části případů předvídat lidské chování.", "section_level": 1}, {"title": "Získávání postojů.", "content": "Vědomosti, dovednosti a postoje lidé získávají v průběhu života a to vzděláváním a sociálními vlivy jako např. sociální kontakty, zvyšování skupinové soudržnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Složky postojů.", "content": "Všechny postoje jsou relativně trvalé. Obsahují v sobě složku:", "section_level": 1}, {"title": "Měření.", "content": "Postoje lze měřit a to kvantitativně, tak že se utvoří škály, analyzuje se obsah podle vztahu k hierarchii hodnot, použije se sémantický diferenciál, sociometrie nebo Bogardova škálu sociální vzdálenosti.", "section_level": 1}, {"title": "Dělení postojů.", "content": "Postoje jsou dále děleny dle různých kritérií:", "section_level": 1}, {"title": "Odůvodněné jednání.", "content": "Chováme se předvídatelně a rozumně, bereme v úvahu informace, které jsou nám dostupné a důsledky našeho jednání. Výsledky vyjadřujeme když hovoříme o svých úmyslech, ale někdy už ne, máme-li popsat naše postoje. Úmysly se formulují na základě dvou zdrojů, kterými jsou postoje člověka a jeho vnímání sociálních faktů. Abychom jednali ve shodě se svými vyjádřenými postoji, tyto dva faktory se musí spojit.", "section_level": 1}, {"title": "Změna postoje.", "content": "K tomu, abychom změnili postoj, se nás obvykle někdo snaží přesvědčit - tzn. poskytuje nám informace, které mají k této změně dopomoci. Toto přesvědčování může být verbální nebo implicitní (tento druhý způsob je využíván hlavně v reklamě - je všude kolem nás, takže si ani neuvědomujeme, že jsme neustále k něčemu přesvědčováni). Pro rozhodnutí změnit postoj je důležitá kredibilita zdroje - tzn. jak je osoba (nebo časopis, kniha...), která informace poskytuje, důvěryhodná, zda je to expert v oblasti, o níž hovoří, a také to, jak publiku připadá atraktivní. Po čase ale člověk zapomene, odkud daná informace pochází, a bude ji považovat za důvěryhodnou, i když ve skutečnosti tomu tak třeba není. To, jaké informace budeme někomu sdělovat, záleží hlavně na tom, komu jsou určeny. Je možné si vybrat ze dvou cest: z centrální a periferní. Centrální cesta zpracovává fakta - je tedy náročnější, protože přesvědčovaný člověk si dané informace a argumenty musí promyslet, ovšem pokud už postoj změní, tato změna je dlouhodobá. Naopak periferní cesta jde přes emoce - je tedy mnohem jednodušší, lidé takto informace zpracovávají častěji, ale pokud svůj postoj změní, obvykle je tato změna pouze krátkodobého charakteru. Zde záleží na složitosti informace - pokud je jednoduchá, k jejímu pochopení postačí audio nebo video, ale pokud je složitější, nejlepší je psaná forma, protože člověk má možnost se k nejasným částem vrátit a znovu se nad nimi zamyslet. Je velice důležité znát ty, k nimž se má dané sdělení dostat - na publiku závisí, jakým způsobem jim budeme informace sdělovat: lidé vzdělaní budou k přesvědčení vyžadovat fakta a ideálně oboustrannou argumentaci (tzn. uvést argumenty pro i proti) - půjdou tedy centrální cestou, naopak lidé nevzdělaní se spíše nechají přesvědčit něčím, co bude útočit na jejich city. To, zda sdělení publikum vůbec zaznamená a bude ho sledovat, potom závisí na tom, jak moc se ho dané téma týká.", "section_level": 1}, {"title": "Na čem závisí změna postoje.", "content": "Změnit postoj znamená změnit naše chování a je to i naopak, jestliže se naše chování změní, změní se i naše postoje.", "section_level": 2}], "src_summary": "Postoj je názor nebo připravenost k činu ve vztahu s určitým problémem nebo volbou. Postoje jsou důležitou složkou komunikace. Kromě toho, že je zaměřen na problém či volbu, zahrnuje v sobě i určitou míru intenzity, která je tvořena činiteli:", "tgt_summary": "A propositional attitude is a mental state held by an agent toward a proposition. Linguistically, propositional attitudes are denoted by a verb (e.g. \"believed\") governing an embedded \"that\" clause, for example, 'Sally believed that she had won'. ", "id": 200964}
{"src_title": "Hlavní sudetská magistrála", "tgt_title": "Główny Szlak Sudecki", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nápad na vytvoření turistické magistrály poprvé zazněl na setkání Sudetské komise Polské tatranské společnosti, které se konalo 24. října 1947. V následujícím roce začaly práce na značení magistrály. U příležitosti 100. výročí turistiky v Polsku v 1973 pojmenovala Komise horské turistiky Centrální správy PTTK Hlavní sudetskou magistrálu po Mieczysławu Orłowiczovi jako uznání za jeho přínos k turistice a vlastivědě.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "V průběhu let se trasa magistrály měnila. V současnosti začíná ve Świeradowě-Zdróju, vede Jizerskými horami (Wysoka Kopa, 1126 m n. m.; Wysoki Kamień, 1058 m n.) do Sklářské Poruby, potom Krkonošemi (Vodopád Kamieńczyka, Vysoké Kolo – 1509 m n. m., Sedlo pod Sněžkou – 1389 m n. m.) do Karpacze; dále pokračuje Janovickým rudohořím (Skalnik, 945 m n. m.) do Křešova, Meziměstskou vrchovinou (\"Góry Kamienne\" – Kamenné hory) a Černými horami (\"Góry Czarne\") do Jedliny-Zdróje, následují Soví hory (Velká Sova, 1015 m n. m.), Stříbrný průsmyk (\"Przełęcz Srebrna\") oddělující Soví a Bardzké hory. Dále vede přes Vambeřice a Stolové hory do sudetských letovisek: Lázně Chudoba, Dušníky; dále: Orlické a Bystřické hory, vodopád Wilczki, masiv Králického Sněžníku, hory Krowiarki, Lądek-Zdrój, Rychlebskými horami do Paczkówa (kde celá léta končila na železniční stanici) a dále přes Kałków, Hlucholazy a Zlatohorskou vrchovinu do Prudníka. Magistrála míjí některé důležité body, včetně vrcholů: Sněžka a Králický Sněžník. Délka magistrály je asi 440 km a čas přechodu – 104 hodin.", "section_level": 1}, {"title": "GSS a Česko.", "content": "Hlavní sudetská magistrála se napojuje na česko-Polsko hranici mezi Szrenicou a chatou Slezský dom pod Sněžkou (spolu s Cestou česko-polského přátelství, poblíž vrcholu Skalniak ve Stolových horách, poblíž Podgórzy (městská část Dušník), dále poblíž Lasówky, Rychleb, severně od Kolnovic, poblíž vesnice Podlesie jižně od Hlucholaz a konečně mezi Biskupskou kupou a Zamkowou Górou ve Zlatohorské vrchovině.", "section_level": 1}, {"title": "Horská turistika.", "content": "Magistrála je dostupná celý rok, i když některé z jejích částí mohou být zavřené v zimě kvůli nebezpečí lavin (Krkonoše) a nebezpečných bažin (Stolové hory). Na trase se nachází mnoho horských chat spravovaných PTTK (Polskou turistickou společností). Polské horské chaty jsou povinny ubytovat každého člověka, který není schopen najít jiné místo před západem slunce, nebo v případě nouze, ačkoli v primitivních podmínkách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hlavní sudetská magistrala Mieczysława Orłowicze (pol. \"Główny Szlak Sudecki imienia Mieczysława Orłowicza\", \"\"GSS\"\") je pěší turistická magistrála značená červenou barvou, vedoucí ze Świeradowa-Zdróje do Prudníka přes nejzajímavější části Sudet.", "tgt_summary": "Główny Szlak Sudecki (full name Główny Szlak Sudecki im. Mieczysława Orłowicza, which means \"Mieczysław Orłowicz Main Sudetes Trail\" in Polish) is a public hiking trail in Poland running along the Sudetes. The total length of this route is 350 km and the approximate time to cover it varies between 87 and 90 hours. The trail was constructed in 1947 and throughout its history has been several times modified. It is blazed red.", "id": 1492942}
{"src_title": "Jussie Smollett", "tgt_title": "Jussie Smollett", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Santa Rose v Kalifornii. Je synem Janet a Joela Smollettových. Má tři bratry a dvě sestry: Jake, Jocqui, Jojo, Jurnee a Jazze. Jeho otec je žid (jeho rodina emigrovala z Ruska a Polska) a jeho matka má africké, indiánské a irské předky.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "S hereckou kariérou začal jako dítě, objevil se ve filmech \"Šampióni\" (1992) a \"Všude dobře, doma nejlíp\" (1994). Po boku svých pěti sourozenců hrál v sitcomu \"On Our Own\" (1994-95) na stanici ABC. V roc 2012 se vrátil k herectví s hlavní rolí v komediálním dramatu \"The Skinny\". Později se objevil v seriálech \"The Mindy Project\" a \"Pomsta.\" V roce 2014 získal roli Jamala Lyona v seriálu \"Empire\" na stanici FOX. Jussie je také zpěvák-textař; v roce 2012 vydal EP \"The Poisoned Hearts Club\". V únoru 2015 bylo potvrzeno, že podepsal smlouvu s nahrávací společností Columbia Records na vydání alba. Podílel se na písničkách \"I Wanna Love You\" a \"You're So Beautiful\", které se objevily v seriálu a na soundtrackovém albu, které bylo vydáno v březnu 2015. V červnu 2015 bylo oznámeno, že se objeví po boku své mladší sestry Jumee Smollett v televizní show \"Underground\". V roce 2017 se objeví ve filmu \"\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V červnu 2015 se v show Ellen DeGeneres přiznal, že je gay.", "section_level": 1}, {"title": "Falešný útok.", "content": "29. ledna 2019 Smollett nahlásil úřadům, že byl napaden dvěma muži, kteří na něj pokřikovali \"rasistické a homofobní urážky\" a \"This is MAGA country\" (MAGA - Make America great again - je slogan Donalda Trumpa), uvázali mu kolem krku smyčku a polili ho neznámou tekutinou. Nicméně později se ukázalo, že celý útok byl sehraný a \"útočníky\" si najal sám Smollett.. 21. února byl Smollett zatčen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jussie Langston Mikha Smollett (* 21. června 1983, Santa Rosa, Kalifornie, Spojené státy americké) je americký herec, zpěvák a fotograf. Jako dítě se objevil v několika filmech, včetně \"Šampióni\" (1992) a \"Všude dobře, doma nejlíp\" (1994). Od roku 2015 hraje v seriálu \"Empire na\" stanici FOX. V roce 2017 se objeví ve filmu \"\".", "tgt_summary": "Jussie Smollett (, born June 21, 1982) is an American actor and singer. He began his career as a child actor in 1987 acting in films including \"The Mighty Ducks\" (1992) and Rob Reiner's \"North\" (1994). In 2015, Smollett portrayed musician Jamal Lyon in the Fox drama series \"Empire\", a role that was hailed as groundbreaking for its positive depiction of a black gay man on television. Smollett has also appeared in Ridley Scott's science fiction film \"\" (2017) as Ricks and in \"Marshall\" (2017) as Langston Hughes. ", "id": 216245}
{"src_title": "Beata Szydłová", "tgt_title": "Beata Szydło", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Je dcerou horníka. Beata Szydłová vystudovala etnografii na Jagellonské univerzitě v Krakově. V letech 1989–1995 byla doktorandem na Fakultě filozofie a historie téže univerzity. V roce 1997 absolvovala postgraduální kurz pro kulturní management na Warsaw Business School a roku 2001 na Vysoké škole ekonomické v Krakově. V letech 1987–1995 byla zaměstnána jako asistent v Historickém muzeu v Krakově, pak byla vedoucí oddělení v Kulturním centru v Libiąże v Malopolském vojvodství. V období 1998–2005 byla starostkou města Brzeszcze. V roce 2004 zde byla místopředsedkyní sboru dobrovolných hasičů v obci Brzeszcze. Od roku 2005 je členkou strany Právo a spravedlnost (PiS) a byla zvolena do polského Sejmu v 5. volebním období, a to s nejvyšším počtem hlasů ve volebním okrsku Chrzanów. Udržela svůj mandát také v 6. a 7. volebním období Sejmu. Od 24. července 2010 je místopředsedkyní PiS. Od září 2014 je na pozici pokladníka strany. Během prezidentských voleb v Polsku v roce 2015 byla vedoucí volebního štábu vítězného kandidáta na prezidentský úřad Andrzeje Dudy. Dne 20. června 2015 ji Jarosław Kaczyński navrhl za stranickou kandidátku do úřadu premiérky pro nadcházející parlamentní volby, konané v říjnu téhož roku. Po jejich vítězství vystřídala v úřadu dosavadní úřadující předsedkyni vlády Ewu Kopaczovou, volební lídryni druhé v pořadí Občanské platformy. Stala se tak třetí ženou v tomto úřadu. Dne 7. prosince 2017 ustála hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, avšak již následujícího dne odstoupila sama na základě podané demise do rukou polského prezidenta Dudy z výkonu jí svěřené funkce a ten ještě téhož dne jmenoval jejího stranického kolegu Mateusze Morawieckého, bývalého místopředsedu vlády a také ministra financí, novým polským předsedou vlády.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 1987 je vdaná za Edwarda Szydła, s nímž má syny Tymoteusze (1992) a Błażeje (1994). Tymoteusz je katolickým knězem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Beata Szydłová, polsky Beata Szydło, rodným jménem Beata Maria Kusińska (* 15. dubna 1963 Osvětim), je polská politička, etnografka a od prosince 2017 vicepremiérka v Morawieckého kabinetu. Mezi lety 2015–2017 zastávala úřad předsedkyně vlády Polska, když jako lídryně dovedla Právo a spravedlnost k vítězství v říjnových parlamentních volbách 2015. Od roku 2005 je poslankyní Sejmu za volební obvod Chrzanów. ", "tgt_summary": "Beata Maria Szydło (; ; born 15 April 1963) is a Polish politician who has been a Member of the European Parliament since 2019, and who previously served as Prime Minister of Poland from 2015 to 2017, as a member of the Law and Justice party. She was the third woman to hold the office, after Hanna Suchocka and her immediate predecessor Ewa Kopacz. ", "id": 2136970}
{"src_title": "LGBT práva v Kosovu", "tgt_title": "LGBT rights in Kosovo", "src_document": [{"title": "Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity.", "content": "Stejnopohlavní styk byl na území Kosova legalizován roku 1994, když bylo ještě součástí Srbska a Černé Hory. V roce 2004 byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku sjednocen pro obě orientace na 14 let, čímž z trestních zákonů ohledně sexuálního chování zmizely všechny zmínky o pohlaví účastníků, a legálnost pohlavního styku je tudíž posuzována jen podle věku.", "section_level": 1}, {"title": "Stejnopohlavní soužití.", "content": "Ačkoli Ústava Republiky Kosovo zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace a ustanovuje, že „každý má právo na sňatek a rodinu“ (a předseda Ústavního soudu řekl, že schválí stejnopohlavní manželství), tomu je prakticky zamezeno v § 14 odst. 1 zákona o rodině:", "section_level": 1}, {"title": "Služba v armádě.", "content": "LGBT Kosované smějí otevřeně sloužit v armádě.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana před diskriminací.", "content": "Článek 24 Ústavy Republiky Kosovo zakazuje diskriminaci na základě všech aspektů, včetně sexuální orientace. Kosovo je tudíž jednou z mála zemí v Evropě, které diskriminaci na základě sexuální orientace ústavně zakazují. Antidiskriminační zákon z roku 2004 přijatý Kosovským shromážděním zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace ve všech oblastech veřejného života, jako jsou zaměstnání, členství v organizacích, vzdělávání, přístup ke zboží a službám, sociální zabezpečení a ubytovací služby. Definice diskriminace v tomto zákoně přímo zmiňuje přímou i nepřímou diskriminaci, jakož i obtěžování, násilí a segregaci. Kosovské LGBT hnutí Centrum pro sociální emancipaci popisuje život gayů v Kosovu jako „underground“. Neexistují zde žádné gay kluby a život LGBT komunity je uzavřený a skrytý. Dárcovství krve, spermií a orgánů od homosexuálních a bisexuálních mužů bylo legalizováno v prosinci 2002. Od března 2006 Kosovo homosexualitu oficiálně nepovažuje za duševní poruchu.", "section_level": 1}, {"title": "LGBT hnutí v Kosovu.", "content": "V Kosovu jsou momentálně tři fungující LGBT organizace: Centrum pro rovnost a liberalismus, Centrum pro sociální rozvoj a Centrum pro sociální emancipaci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Se vznikem nové ústavy se práva leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT) v Kosovu stala jedněmi z nejrozvinutějších, což činí z Kosova a jeho ústavních zákonů jednu z nejliberálnějších zemí v Evropě, která diskriminaci na základě sexuální orientace přímo v ústavě zakazuje.", "tgt_summary": "Lesbian, gay, bisexual, transgender (LGBT) rights in Kosovo have improved in recent years, most notably with the adoption of the new Constitution, banning discrimination based on sexual orientation. However, homosexuality is still viewed by Kosovar society as a taboo topic. ", "id": 1422366}
{"src_title": "Válka v Abcházii (1992–1993)", "tgt_title": "War in Abkhazia (1992–1993)", "src_document": [{"title": "Pozadí a příčiny.", "content": "Již v průběhu 80. let byla situace v tehdejší Abchazské autonomní sovětské socialistické republice napjatá a vyostřená a sílily hlasy volající po odtržení Abcházie od Gruzie. Abchazská inteligence v roce 1989 sepsala v obci Lychny na velkém shromáždění oficiálně petici moskevské vládě na vytvoření Abchazské sovětské socialistické republiky, nezávislé na Gruzii, a tuto deklaraci podepsal rektor Suchumské státní univerzity. Tento krok vyvolal masové bouře ze strany Gruzínců žijících v Abcházii, kteří zde tvořili téměř polovinu obyvatelstva Ačkoliv nebylo této žádosti sovětským vedením vyhověno, zůstávali Abchazové loajální vůči sovětské moci. Gruzíni naopak v téže době pořádali v Tbilisi akce, jež přerostly v protisovětské demonstrace, jež byly 9. dubna 1989 složkami sovětské armády krvavě potlačeny. V průběhu této demonstrace též zazněly protiabchazské hlasy a Abchazové to vnímali jako vážnou hrozbu pro své postavení v rámci sovětské Gruzie. Napětí v Abcházii proto rostlo a vyvrcholilo 16. červenci v ozbrojený střet následkem sporů o založení pobočky Gruzínské státní univerzity v Suchumi vyčleněním gruzínské sekce z Abchazské státní univerzity, kdy bylo zabito nejméně 17 osob a dalších 448 bylo zraněno, z toho 302 bylo Gruzínců.. Pořádek nastolila až sovětská armáda, nastolením stanného práva a obvinila extrémisty z obou táborů ze vzájemné provokace. V roce 1990 se situace v Abcházii relativně uklidnila, avšak nevraživost Abchazů a Gruzínců přetrvávala. Projevovala se například legislativními válkami a segregací zájmových spolků dle národnosti. V té době nemohla pomoci etnický konflikt vyřešit ani ústřední moc, jež se potýkala s rozpadem Sovětského svazu. Změny přinesla v dubnu 1991 vyhlášená nezávislost Gruzie, jejíž prvním prezidentem se stal nacionalista Zviad Gamsachurdia. Konaly se první svobodné volby, kdy byly pro Nejvyšší sovět Abchazské ASSR nastaveny národnostní kvóty, výrazně ve prospěch Abchazů. Ty však nereflektovaly tehdejší národnostní složení: Abchazové získali 28 křesel z 65 (17 % populace), Gruzínci 26 mandátů (45 %) a zbylých 11 křesel získali Rusové a zástupci ostatních národností (38 %). Takovéto rozdělení na dvě dominantní frakce prohloubilo národnostní spory. Do čela Abcházie se již o rok dříve dostal Vladislav Ardzinba, pod jehož vedením se země potichu připravovala na další fázi konfliktu. V lednu 1992 došlo k puči v Tbilisi a nastoupila nová moc v čele s Eduardem Ševardnadzem. Gruzie přijala ústavu z roku 1921, která nepočítala s existencí autonomních republik, a tak nové napětí vyvrcholilo v červnu 1992 útokem abchazských demonstrantů a militantů na vládní budovy v Suchumi. Abchazská vláda reagovala dne 23. července 1992 jednostranným vyhlášením nezávislosti na Gruzii a prozatímně obnovila abchazskou ústavu z roku 1925. Nezávislost tehdy nebyla uznána žádným státem z mezinárodního společenství. O pár týdnů později vypukla válka.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh války.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Gruzínská ofenzíva (srpen–září 1992).", "content": "Po nastolení režimu Eduarda Ševardnadzeho se Gamsachurdiovi příznivci \"(Zviadovci)\" stáhli z Tbilisi do západní Gruzie, kde následně vypukla občanská válka. Dne 14. srpna 1992 vyslal šéf gruzínské obrany Tengiz Kitovani do akce policejní jednotky a také jednotky Národní gardy o počtu zhruba 3 tisíc mužů, aby na západě nastolila pořádek a obnovila kontrolu nad Abcházií, jež vyhlásila nezávislost. Tyto jednotky byly doplněny zločinci propuštěnými z vězení pod podmínkou, že budou bojovat v Abcházii. Ještě téhož dne se rozhořely urputné boje v ulicích Suchumi. Jednotka čítající tisíc policistů ve zbrani totiž zaútočila směrem od Gali na Suchumi. Jako první obsadili letiště Suchumi-Babušara. Poté uvalili informační embargo na novináře a během poledne vtrhli do města. Následovaly je gruzínské tanky a pěchotní vozidla, které použili v ulicích proti abchazským militantům, schovaných za barikádami a vyzbrojených Molotovy koktejly a samopaly. Následovala dělostřelba na pozice Abchazů ve městě. Gruzínské jednotky brzy obsadily i velkou část střední a východní Abcházie. 18. srpna 1992 bylo Suchumi gruzínskými jednotkami dobyto. Separatistická vláda pod vedením předsedy abchazského nejvyššího sovětu Vladislava Ardzinby rozhodla o stažení se do Gudauty, kde vyhlásil všeobecnou mobilizaci a začal volat o pomoc. Na tuto situaci zareagovala Konfederace kavkazských národů ze Severního Kavkazu, která se 19. srpna sešla v Grozném a otevřeně vyhlásila pomoc Abcházii a nepřátelství vůči Gruzii. 22. srpna uveřejnila Konfederace kavkazských národů dekret jejího prezidenta Musy Šanibova a předsedy jejich parlamentu Jusupa Soslanbekova, který zněl: 25. srpna oznámil velitel gruzínských vojsk, vyslaných do Suchumi, Giorgi Karkarašvili přes televizi, že gruzínské jednotky nebudou brát žádné válečné zajatce. Přislíbil, že mírumilovným obyvatelům Abcházie nebude ublíženo, a uskuteční se mírové rozhovory. Separatisty varoval, že pokud jednání o míru ztroskotají a pokud bude zabito sto tisíc Gruzínů, zahyne všech zbývajících 97 tisíc etnických Abchazů, podporujích Ardzinbu. Karkarašvili později vyhrožoval Ardzinbovi, aby se vyvaroval jakýchkoliv akcí, kterými by měly za následek ztrátu potomků abchazského národa. Na Ardzinbu tak přesunul zodpovědnost za jejich případnou budoucí smrt. Tyto výroky později využili separatisté pro potřeby své propagandy a pro ospravedlnění svých vlastních skutků. Během této fáze bojů došlo k etnickým čistkám, které provázely krutosti na obou stranách. Abchazové byli vyháněni z míst pod gruzínskou kontrolou a Gruzíni byli vyháněni z míst ovládaných abchazskými separatisty. Časté byly loupeže, rabování či únosy a jiné druhy násilí včetně vražd. V Suchumi páchala gruzínská vojska, k nimž se přidaly milice Mchedrioni, tyto zločiny na etnickém základu, dle výpovědí vyháněných abchazských obyvatel často pod vlivem alkoholu. Terčem útoků se staly i abchazské kulturní památky. Gruzínci vyplenili budovy Abchazské státní univerzity, abchazského muzea a další místa. Budova abchazského národního archivu byla skupinou mladých gruzínských vojáků podpálena. Okolní obyvatelé všech národností (včetně Gruzínů) požár uhasili, ale vojáci se pak vrátili, rozehnali obyvatele střelbou, polili budovu kerosinem a znovu ji zapálili. Budova zcela vyhořela a nenávratně bylo zničeno 95 % všech písemností, dokumentů a nahrávek. Do konce srpna ovládla Gruzie většinu území Abcházie. Abchazové se ocitli obklíčení ze západu i východu v okrese Gudauta, a v severovýchodní části okresu Očamčyra v Tkvarčeli a okolí. V Gudautě byla umístěna ruská letecká základna, což bylo pro budoucí vývoj války klíčové. Zde totiž Abchazové oficiálně požádali o pomoc Rusko. Ruská armáda reagovala prohlášením odsuzující gruzínskou agresi, zatímco prezident Boris Jelcin se k záležitosti postavil neutrálně a na začátku září uspořádal v Moskvě setkání mezi Ševardnadzem a Ardzinbou. 3. září bylo sjednáno příměří, na základě kterého se měla gruzínská vojska stáhnout z okresu Gagra, nejzápadnějšího okresu v Abcházii, a Abchazové měli zařídit odchod severokavkazských dobrovolníků domů. K dojednání nejdůležitějšího bodu smlouvy, který měl definitivně vyjasnit vztah Gruzie k Abchazům, však nedošlo. Zatímco Gruzie svou část dohody o příměří plnila, Abchazové nikoliv.", "section_level": 2}, {"title": "Operace Gagra (říjen 1992).", "content": "Po stažení těžké techniky gruzínské armády z Gagry se ocitli Gruzínci v okrese Gagry bezbranní, a tak Abchazové porušili příměří a obnovili boje. Tentokrát plně zasáhli i severokavkazští bojovníci, podporovaní kozáckými oddíly z Kubáně. Nejpočetnější byli Čečenci, v jejichž řadách bojoval i tehdy ještě neznámý bojovník Šamil Basajev. Bitva o Gagru se uskutečnila 1. až 6. října 1992. Město na pobřeží Černého moře bylo gruzínskou armádou obsazeno již v průběhu bojů o Suchumi, když se zde vylodila. Zdejší posádka zde po podepsání příměří sice nebyla příliš početná, ale byla pořád dobře vyzbrojená. Vojsku složeném z abchazských separatistů, dobrovolníků Konfederace kavkazských národů a Kozáků velel Šamil Basajev a byl úspěšný. Separatisté byli tentokrát vyzbrojeni podstatně lépe než při bitvě o Suchumi, a nasadili tanky T-72, raketomety BM-21 Grad, útočné stíhačky Suchoj Su-25 a helikoptéry. Ševardnadze před bitvou obvinil Rusko z pomoci separatistům, neboť předtím touto výzbrojí Abchazové nedisponovali. Zdejší malá skupina gruzínských vojsk nejprve bránila město, poté se stáhla do centra a po přeskupení útočníky vytlačila z města do okolních zalesněných hor. 2. října zaútočili separatisté znovu, zatímco Rusové zahájili námořní blokádu Gagry, kterým velel první náměstek ruského ministra obrany Michail Kolesnikov. Jeho jednotka měla asistovat v obsazení Gagry separatisty a ruský tanker „Don“ mezitím dodal separatistům v Gudautě 420 tun paliv. Během bojů prchali gruzínští civilisté i vojáci na severozápad směrem k ruským hranicím, odkud je Rusové přepravili do Gruzie, nebo se nechali ruskými loděmi zapojených do blokády evakuovat po moři. Gruzíni, kteří během bitvy neuprchli, byli vyhnáni z domovů násilím nebo byli povražděni, často z pomsty za události v Suchumi před více než měsícem. Celkem jich bylo ubito 429. Čečenští militanti jich zhruba sto popravili na gagrském stadionu, usekávali jim hlavy, s kterými tam pak hráli fotbal místo míče. V Gagře byl dopaden i vlivný gruzínský politik Michail Džinčaradze, místopředseda Nejvyšší rady Abcházie, jehož Abchazové nakonec zabili poslední ranou z milosti. Předseda gruzínského parlamentu Eduard Ševardnadze reagoval na bitvu o Gagru a zejména na zprávy o napomáhání Ruska separatistům pozastavením vyjednávání o statutu Abcházie. Tyto skutky, které označil za vměšováním Ruska do vnitřních záležitostí Gruzie, vedly k prudkému zhoršení rusko-gruzínských vztahů. Rusko dle svých slov pouze evakuovalo 12 tisíc svých civilistů z oblasti bojů a na toto obvinění reagovalo prohlášením, že ofenzíva Gruzie směrem ke Gudautě a překročení řeky Gumisty budou považovány za nepřátelský akt. Do konce roku 1992 Abchazové získali zpět většinu území na západ od Suchumi.", "section_level": 2}, {"title": "Obrana Tkvarčeli (1992).", "content": "Tkvarčeli bylo hornické město v odlehlé části východní Abcházie, sevřené v horském údolí, kde téměř polovinu z téměř 22 tisíc obyvatel tvořili Abchazové a další dvě čtvrtiny Rusové a Gruzínci. S vypuknutím války v srpnu 1992 zdejší Gruzíni uprchli, zatímco Abchazové utvořili partyzánské oddíly a vedle Gudauty se stalo druhým centrem protigruzínského odporu. Gruzínci v průběhu srpna a září obsazovali pobřežní oblasti, ale na Tkvarčeli zaměřili svou pozornost až v říjnu po bitvě o Gagru. Gruzínská armáda zaujala v okolí města pozice a zahájila blokádu s ostřelováním. Jedním z hlavních cílů ostřelování byla tkvarčalská elektrárna, jež přestala vyrábět elektřinu a na více než jeden rok bylo město i okolí odstřiženo od elektrické energie. V celé oblasti pod kontrolou abchazských partyzánů vypukla vážná humanitární krize. Tu pomohlo zmírnit ruské vojsko, jež zde nechtělo nechat napospas svou početnou diasporu. Ruské letectvo proto poskytovalo obleženému městu Tkvarčeli helikoptérami jak humanitární, tak vojenskou pomoc. Provádělo evakuaci civilistů a pomohlo abchazským partyzánům přepravou bojovníků do města, aby se zapojili do bojů. Gruzínci odpověděli zintenzivněním ostřelování města a útočili na veškeré cíle bez rozdílu, zejména po ztroskotání další fáze vyjednávání o míru na začátku prosince 1992, kdy gruzínský parlament zároveň přijal usnesení o zavedení stanného práva v jimi kontrolovaných částech Abcházie. Kvůli tomu muselo Rusko pozastavit svou pomoc a hledalo cesty, jak k obleženým separatistům obnovit letecký most. Jeden neúspěšný pokus se odehrál 14. prosince 1992, když byla zasažena ruská helikoptéra Mi-8 s uprchlíky na palubě a zahynulo přes padesát osob, včetně 25 abchazských dětí. Ačkoliv gruzínské úřady popřely odpovědnost za toto sestřelení, panovalo přesvědčení, že na vrtulník zaútočili Gruzínci. 16. prosince požádala gruzínská vláda Rusko, aby své lidi evakuovali z Abcházie jinými cestami než letecky, například přes moře, a také aby omezilo výrazně počet letů do Gudauty na svou leteckou základnu.", "section_level": 2}, {"title": "Boje na gumistské frontě a vyjednávání (1993).", "content": "V prosinci 1992 zahájili abchazští separatisté ostřelování Suchumi, které ovládala gruzínská vojska, kdy docházelo k materiálním škodám ve městě i v obcích v okolí abchazské metropole. Dne 4. března 1993 dorazil do Suchumi hlava Gruzie Eduard Ševardnadze, aby osobně řídil obranu města. Vydal rozkaz vyřešit obranu okresů Očamčyra a Suchumi, neboť Abchazové jejich spojenci posilovali dle aktuálních informací své pozice v Gudautě i podél řeky Gumisty, aby zaútočili na Suchumi a uvrhli celou Gruzii do chaosu. V průběhu jeho pobytu ve městě došlo i k vyjednávání mezi Abchazy a Gruzíny, které vedl abchazský ministr hospodářství Beslan Kobachija a státní ministr Gruzie pro abchazské záležitosti Goga Chaindrava. Dle Kobachiji byl vůdce separatistů Vladislav Ardzinba připraven odstoupit v případě, že Ševardnadze učiní totéž. Dále, že nenařídil krveprolití a rabování v Gagře, a poznamenal, že Abcházie nikdy neprovedla deklaraci své nezávislosti oficiálně. Mezitím ale parlament Gruzie přijal deklaraci, v níž oficiálně obvinil Rusko z agrese vůči Gruzii a žádal, aby stáhlo všechna svá vojska z celého území Abcházie. Brzy ráno dne 16. března 1993 zahájili separatisté útok na Suchumi, jehož výsledkem byly značné materiální škody a mnoho mrtvých civilistů. Abchazové též zahájili dělostřelbu gruzínských vojenských posádek podél řeky Gumisty a v Suchumi. Později v tentýž den provedlo několik stíhaček Suchoj Su-25 nálet na Suchumi a další následující den. Následně speciální ruský výsadek vedl bojovou operaci po boku Abchazů a jejich spojenců přes řeku Gumistu, kde obsadili část obce Ačadara, než jejich postup zastavila gruzínská vojska a zahnala je zpět. Nevyužili tak zhoršující se situaci v západní Gruzii, kde nadále pokračovala občanská válka, která se zde touto dobou vyostřila, neboť se do Gruzie tajně vrátil exprezident Gamsachurdia. Dne 14. května bylo vyjednáno zásluhou ruského diplomata Borise Pastuchova další příměří, které zahrnovalo závazek k účasti na mírové konferenci pod dohledem OSN, která měla od Rusů převzít úlohu vyjednávání o míru. Vyslancem generálního tajemníka OSN se stal Eduard Brunner. Abchazská strana se však jednání nezúčastnila a dohodu podepsal jen Jelcin s Ševardnadzem. Do července tak byly boje opět obnoveny. 2. července připlula ruská válečná loď k abchazskému pobřeží poblíž vesnice Tamyš a zapojila se do zuřivé bitvy proti tamním gruzínským ozbrojeným složkám. Tato bitva patřila k nejkrvavějším v celé válce, neboť na obou stranách byly stovky mrtvých a další stovky raněných. Gruzínci při bitvě dokázali uhájit své pozice. V červenci pak abchazští separatisté a jejich spojenci za asistence Rusů obsadili obce, Achalšeni, Guma a Kamani severně od Suchumi. Nejtěžší boje svedli o Kamani, neboť se tam nacházela posádka Gruzínské národní gardy a batalionu tvořeného gruzínskými dobrovolníky. Bitva trvala několik hodin a vesnice nakonec padla. Následující dva dny Abchazové systematicky mučili, znásilňovali a vyvražďovali obyvatelstvo Kamani. V nedalekém ženském klášteře znásilnili zdejší jeptišky a pak je vraždili před zraky zdejších kněžích, které poté podrobili výslechu o tom, komu patří země Abcházie, a nakonec je vyvedli ven a také je zavraždili. V průběhu masakru zahynulo 120 Gruzínců. Tímto vítězstvím si abchazští separatisté zajistili téměř všechny strategické výškové body v okolí Suchumi. Krátce poté rezignoval předseda gruzínské rady obrany Abcházie Tamaz Nadareišvili ze zdravotních důvodů a nahradil ho poslanec Žiuli Šartava. V průběhu bojů se o situaci svých diaspor v Abcházii začaly zajímat jejich mateřské země. 15. srpna zorganizovalo Řecko humanitární operaci Zlaté rouno, během níž evakuovalo 1015 etnických Řeků, kteří nestačili uprchnout včas z válečné zóny a uvízli zde. Podobně došlo k evakuaci 170 Estonců třemi letadly, které vypravilo do Abcházie Estonsko ještě v roce 1992. Dle jiných zdrojů bylo evakuovaných Estonců celkem 400.. Situace nebyla pro Gruzii příznivá, a tak byl Ševardnadze nucen zasednout k jednacímu stolu přímo se separatisty v ruském Soči, kde byla podepsána 27. července 1993 dohoda o stažení gruzínských vojsk a kavkazských jednotek z Abcházie s tím, že se tak mělo stát do 15 dnů. Dále mělo být obnoveno hlavní město Abcházie Suchumi a na mír v celém regionu měly dohlížet mírové jednotky s mandátem OSN podle rezoluce Rada bezpečnosti OSN č. 858 z 24. srpna 1993.", "section_level": 2}, {"title": "Masakr v Suchumi (září 1993).", "content": "Abchazové i přes podpis smlouvy nadále zbrojili a 16. září 1993 zahájili další mohutnou ofenzívu proti nepřipraveným Gruzíncům v Suchumi. Abchazové oficiálně argumentovali neplněním dohod ze Soči ze strany Gruzie, ale ve skutečnosti vycítili jedinečnou příležitost, jak se Gruzínců zbavit, protože gruzínská armáda byla již dost oslabená a v Rusku vypukla vleklá politická krize, která umožnila ruské armádě provádět na Kavkazu, co chce, takže mohla pomoci Abchazům v boji s Gruzínci. Po deseti dnech tuhých bojů bylo Suchumi 27. září dobyto a gruzínská armáda byla zatlačena až za řeku Inguri. Zároveň začal Zviad Gamsachurdia svůj ozbrojený odboj vůči Ševardnadzemu v kraji Samegrelo na západě Gruzie a jeho příznivci obsadili přístav Poti a klíčový železniční uzel v Samtredii, takže Tbilisi zůstalo odříznuté od moře. Gruzínské jednotky v Abcházii se musely vzdát a odevzdat zbraně Gamsachurdiovi. Jakmile v Suchumi převzali vládu opět Abchazové, začal tzv. Masakr v Suchumi, který trval dva týdny. Severokavkazské jednotky spolu s abchazskými začaly pod dojmem vítězství ničit gruzínské části města a vyvražďovat obyvatelstvo gruzínského původu po celé Abcházii. Jenom v Suchumi bylo zavražděno v rámci těchto etnických čistek až 10 000 lidí a zbytek uprchl přes Kodorskou soutěsku do Mingrelie, Tbilisi nebo Ruska. Během této doby bylo v Suchumi Abchazskou armádou zajato několik abchazských politiků loajálních Gruzíncům jak abchazské, tak gruzínské národnosti. Všichni byli pravděpodobně mučeni a následně popraveni, včetně Žiuliho Šartavy, hlavy Abchazské autonomní republiky. Tyto všechny události vedly k přijmutí Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 876 ze dne 19. října 1993 odsuzující porušení mírové dohody ze Soči a velmi ostře odsuzující etnické čistky, které prováděla Abchazská armáda. Kvůli tomu se několikrát sešla i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) v Budapešti, Lisabonu a Istanbulu. Rusko přistoupilo k totální blokádě Abcházie a přerušení dodávek elektřiny.", "section_level": 2}, {"title": "Mír.", "content": "Zvláštní vyslanec OSN Eduard Brunner svolal jednání o míru do Ženevy, kde měly proběhnout gruzínsko-abchazské rozhovory. Dospělo se k dohodě, podle které obě strany souhlasily s umístěním ruských jednotek na hranicích Abcházie s Gruzií podél řeky Inguri pod přísným dohledem OSN a na základě mandátu SNS. Tím byla válka z let 1992–1993 ukončena. Abcházie tuto smlouvu považovala za uhájení své nezávislosti a vítězství. V květnu 1994 byla uzavřena další dohoda upřesňující podmínky pobytu ruských vojsk u řeky Inguri. 4. prosince byla přijatá společná gruzínsko-abchazská \"Deklarace o opatřeních k politickému urovnání gruzínsko-abcházského konfliktu\", která vyjadřovala přání obou stran nastolit pořádek a obnovit zemi. Abchazská strana se konečně ze strany Gruzie dočkala uznání práva na existenci autonomní republiky, vlastní ústavy a státnosti. Abchazové se zase museli vzdát myšlenky úplné nezávislosti a do společné kompetence zařadit zahraniční politiku, energetiku, dopravu, ekologii, občanská a lidská práva a práva národnostních menšin. Součástí deklarace byl i závazek Abchazů, že umožní bezpečný návrat domů všem válečným uprchlíkům. Do Abcházie se ale po válce vrátilo už jen málo Gruzínců. Tuto deklaraci podepsali představitelé obou znepřátelených stran, Ruska, OSN a OBSE.", "section_level": 2}], "src_summary": "Válka v Abcházii (1992–1993) byl válečný konflikt mezi gruzínskými vládními vojenskými jednotkami a abchazskými separatisty, které podporovali Rusové a militanti ze Severního Kavkazu. Do bojů se zapojili Gruzínci žijící v Abcházii na straně vládních vojsk, zatímco místní Rusové a Arméni podpořili Abchazy. V průběhu války si Abchazové zajistili podporu několika tisíc severokavkazských či kavkazských militantů a též ruských vojenských jednotek, které se nacházely na území Abcházie nebo blízko hranic. Tato válka byla vrcholem gruzínsko-abchazského konfliktu, který je doposud nevyřešený. ", "tgt_summary": "The War in Abkhazia from 1992 to 1993 was fought between Georgian government forces for the most part and Abkhaz separatist forces, Russian government armed forces and North Caucasian militants. Ethnic Georgians who lived in Abkhazia fought largely on the side of Georgian government forces. Ethnic Armenians and Russians within Abkhazia's population largely supported the Abkhazians and many fought on their side. The separatists received support from thousands of North Caucasus and Cossack militants and from the Russian Federation forces stationed in and near Abkhazia. ", "id": 1543258}
{"src_title": "Kapitánská dcerka", "tgt_title": "The Captain's Daughter", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Novela je napsána formou rodinných zápisků prokládaných krátkými básněmi. Popisuje životní poměry a realitu života v uralských stepích, ale také krutost povstání a jeho potlačení. Hlavní děj se soustřeďuje na osudy Petra Alexejeviče Griněva, mladého šlechtice, který, doprovázen svým věrným sluhou Saveličem, odchází do vojenské služby. Po rozloučení s rodiči odjíždí do Orenburgu pro rozkazy, avšak po cestě se ztratí ve sněhové vánici a když už to vypadá beznadějně, pomůže jim neznámý kozák, za což ho odměnili jídlem, pitím a kožichem. Po příjezdu do města pak generál přeložil našeho hrdinu do Bělogorské pevnosti, což však byla pouze chudá vesnička obehnaná plotem a bráněná skromnou postarší posádkou, vybavenou jedním starým dělem, z čehož byl Petr zprvu přímo zděšen, protože si svoji službu představoval jako bujarý život ve městě. Po krátké době se sblíží s rodinou kapitána Mironova a později také s jeho dcerou, o níž sice zprvu nejeví zájem, ale po čase se do ní zamiluje a potom se o ni utká na život a na smrt s podvratným Švabrinem, který byl do pevnosti přeložen za vraždu. Ač souboj nešťastnou náhodou prohraje, po několika dnech se uzdraví a požádá Marju Ivanovnu Mironovovou o ruku. Jeho rodiče však se sňatkem nesouhlasí, a tak je chce Petr osobně přemluvit. Na „pevnost“ však zaútočí Pugačovova banda a lehce ji dobude i přes snahu kapitána, který je se svojí ženou a několika dalšími lidmi popraven, přičemž Švabrin okamžitě přechází na stranu povstalců. Petr ujde smrti jen díky tomu, že kozák, kterého potkal po cestě z domova stepí, byl Pugačov, a tak byl ušetřen. Po dobytí pevnosti odchází Petr svobodně do Orenburgu a podává zprávy generálovi. Zanedlouho však Pugačovova banda obklíčila i Orenburg, který Petr pomáhal bránit, ale poté co se dozví, že jeho dívce hrozí nebezpečí, vydává se zpět do Bělogorské pevnosti bez dovolení generála osvobodit svoji lásku, kde mu ji pomůže vysvobodit ze Švabrinových spárů Pugačov. Marja poté odjíždí se Saveličem k Petrovým rodičům a Petr je obviněn ze spolčení s Pugačovem, na základě udání Švabrina. Za to ho čeká trest doživotního vyhnanství na Sibiři, avšak Marja za něj šla prosit až k carevně Kateřině II., takže byl nakonec osvobozen a mohli žít spolu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kapitánská dcerka ( \"Капитанская дочка\" – kapitánskaja dóčka) je romantická historická novela Alexandra Sergejeviče Puškina. Poprvé vyšla v roce 1836 ve čtvrtém vydání literárního listu \"Sovremennik\". Příběh zpracovává Pugačovovo kozácké povstání v letech 1773–1774 a je v něm několik jasných romantických znaků: čistá láska, autobiografičnost, hrdinství a čest. Podle novely složil ruský skladatel César Antonovič Kjuj (1835–1918) roku 1911 stejnojmennou operu.", "tgt_summary": "The Captain's Daughter () is a historical novel by the Russian writer Alexander Pushkin. It was first published in 1836 in the fourth issue of the literary journal \"Sovremennik\". The novel is a romanticized account of Pugachev's Rebellion in 1773–1774.", "id": 1040551}
{"src_title": "François-Vincent Raspail", "tgt_title": "François-Vincent Raspail", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině zbožného hostinského, který si přál, aby studoval na kněze. Už jako dítě docházel k místnímu faráři, který ho učil latinsky, řecky a hebrejsky. Roku 1810 nastoupil do semináře v Avignonu, kde studoval teologii a filosofii, ale po třech letech odešel a stal se knihovníkem, později profesorem střední školy v Carpentrasu. Roku 1815 odešel jako profesor do Paříže, kde v letech 1816–1820 studoval práva a od roku 1822 přírodní vědy. Roku 1821 jeho pamflet proti misionářům vyvolal velké pobouření. Raspail se stal liberálem, vstoupil mezi zednáře a v letech 1824–1832 publikoval řadu článků o živých tkáních a mikroskopických technikách (mikrotom, barvení vzorků). Popsal také na 150 druhů trav (Lipnicovité), publikoval \"Esej o mikroskopické chemii\" a \"Nový systém organické chemie\", které mu zjednaly i mezinárodní věhlas. Za červencové revoluce v roce 1830 byl těžce zraněn na barikádě a pak vyznamenán Červencovým křížem, kdežto Řád čestné legie odmítl jako zneuctěný monarchisty. Jako demokrat a člen karbonářské skupiny byl roku 1835 odsouzen na dva roky vězení a pět let policejního dohledu. Ve vězení napsal \"Nový systém botaniky\" (1837) a 1839 publikoval spis o reformě vězeňství. Roku 1843 vydal třísvazkový \"Přírodopis zdraví a nemoci\" a stručnější spis \"Rodinný lékař\". V nich propagoval hygienu a předcházení sepsi a představil metodu laického léčitelství, v níž hrál důležitou úlohu kafr. Pro tuto metodu začal vyrábět různé přípravky, většinou s kafrem. Metoda měla takový úspěch, že jeho \"Ročenka zdraví\" vyšla od roku 1845 do roku 1935 celkem 77krát a přinášela mu dobrý příjem. Jako léčitel se však rozešel s vědci a představiteli lékařského stavu a byl dokonce odsouzen za nezákonné provozování lékařství. V letech 1855–1860 vydal šestisvazkový \"Komplementární přehled věd, aplikovaných v medcíně\". Za revoluce v roce 1848 byl jeden z prvních, kdo provolal republiku, byl zvolen poslancem a ucházel se o funkci prezidenta, ale v následujícím roce byl odsouzen na 6 let vězení. Po propuštění roku 1853 odešel do Belgie a po návratu byl dvakrát zvolen poslancem. Protestoval proti pronásledování komunardů a roku 1870 hlasoval proti vyhlášení války Prusku. Od svých začátků v roce 1815 až do smrti byl vždy v opozici proti vládě a její politice. S manželkou Henriettou-Adelaidou Raspail měl čtyři syny, z nichž dva se stali lékaři. Stejně jako ona byl nakonec pohřben na hřbitově Père-Lachaise.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Mezi Raspailovými klienty byla i řada významných osob, například sestra spisovatele Alfreda Musseta, spisovatelé George Sandová a Gustave Flaubert, který ho zmiňuje v románech \"Bouvard a Pécuchet\" i \"Paní Bovaryová\". Respailovu metodu užíval i Vincent van Gogh a na jeho \"Zátiší s dýmkou a cibulemi\" leží na stole výtisk \"Ročenky zdraví\". V Paříži je po něm pojmenován dlouhý Boulevard Raspail a řada ulic v jiných městech. Severozápadně od náměstí Denfert-Rochereau stojí mohutný podstavec jeho pomníku.", "section_level": 1}], "src_summary": "François-Vincent Raspail [\"frãsoa vẽsã raspaj\"] (25. ledna 1794 Carpentras, Provence – 7. ledna 1878 Arcueil u Paříže) byl francouzský chemik, botanik a republikánský politik.", "tgt_summary": "François-Vincent Raspail, L.L.D., M.D. (25 January 1794 – 7 January 1878) was a French chemist, naturalist, physician, physiologist, attorney, and socialist politician.", "id": 510771}
{"src_title": "Tenis na Letních olympijských hrách 2016", "tgt_title": "Tennis at the 2016 Summer Olympics", "src_document": [{"title": "Odhlášení tenisté: virus zika, zranění a nebodovaný turnaj.", "content": "Řada elitních tenistů se před zahájením odhlásila, což v dějišti her kritizoval obhájce zlata a druhý hráč světa Andy Murray slovy: „\"Je to ostuda. Roger i Stan patří mezi hráče, kteří na takovém typu turnaje mají šanci uspět. Je nešťastné, že budou chybět\".“ Riziko nákazy virem zika jako důvod neúčasti uvedli sedmý hráč žebříčku Milos Raonic a osmý Tomáš Berdych, třetí hráčka klasifikace Simona Halepová i sedmnáctka Karolína Plíšková. Do mužské čtyřhry pro dané riziko nezasáhli obhájci titulu Bob a Mike Bryanovi. Ze zdravotních důvodů se omluvili třetí a čtvrtý muž pořadí Roger Federer a Stan Wawrinka. Mezi ženami pak světová jedenáctka Dominika Cibulková či šestnáctka Belinda Bencicová. Olympijská šampionka z mixu a bronzová singlistka z Londýnských her Viktoria Azarenková, figurující na sedmé příčce, v červenci 2016 přerušila kariéru pro těhotenství. Obhájkyně stříbrného kovu z dvouhry Maria Šarapovová byla v době konání suspenzována pro pozitivní dopingový nález s dvouletým zákazem startu. Rozhodnutí Mezinárodní sportovní arbitráže, ke které se odvolala, bylo plánováno na září 2016. Na rozdíl od Olympiády 2012, kde došlo k přidělení bodů do žebříčků ATP a WTA ve dvouhrách, nebyl riodejaneirský turnaj bodován v žádné ze soutěží, což také mohlo sehrát roli při rozhodování v účasti na hrách.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikační kritéria.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Podmínky účasti v Davis Cupu a Fed Cupu.", "content": "Pro účast na olympijských hrách byli všichni tenisté povinni být součástí nominace týmu alespoň ve třech mezistáních utkáních Davis Cupu či Fed Cupu olympijského cyklu 2012–2016, z toho minimálně v jednom ročníku mezi lety 2015–2016. Výjimkou se stali hráči a hráčky, jejichž družstvo odehrálo alespoň tři ze čtyř sezón v zonálních základních skupinách, tedy mimo dvě světové skupiny, nebo pokud byl tenista minimálně dvacetkrát v kariéře nominován v Davis Cupu či Fed Cupu. Pro tyto hráče se kritérium snížilo na dvě povinné nominace v letech 2012–2016. Mezinárodní tenisová federace si ve výjimečných případech vyhradila uznat start i při nesplnění výše uvedených podmínek. Každý národní olympijský výbor (NOV) byl oprávněn nominovat maximálně šest tenistů a šest tenistek, z toho až čtyři jednotlivce do dvouhry a dva páry do každé soutěže čtyřhry.", "section_level": 2}, {"title": "Ženská a mužská dvouhra.", "content": "Oznámení kvalifikovaných hráčů učinila Mezinárodní tenisová federace na základě 56 nejvýše postavených hráčů a hráček na žebříčcích ATP a WTA ve vydáních z pondělí 6. června 2016 (po dohrání French Open). Limitujícím kritériem byla účast maximálně čtyř olympioniků z jednoho státu, respektive národního olympijského výboru (NOV). Pokud byli mezi prvními padesáti šesti hráči žebříčku více než čtyři tenisté jednoho národního svazu, pak do turnaje nastoupili pouze čtyři nejvýše klasifikovaní. Místa tenistů z pátých a dalších pozic v redukovaných národních žebříčcích obsadili hráči umístění za 56. pozicí žebříčku, kteří současně splňovali podmínku figurovat do čtvrtého místa v redukované klasifikaci vlastního státu. Žádní tenisté z jedné výpravy nebyli nalosováni do stejné čtvrtiny pavouka (výjimkou se stali náhradníci). Zbylých osm míst, do počtu 64 hráčů, bylo rozděleno ve formě divokých karet, z toho šest jich udělil Olympijský výbor ITF a dvě určila Tripartitní komise tenistům z malých států.", "section_level": 2}, {"title": "Ženská a mužská čtyřhra.", "content": "Do soutěží mužské a ženské čtyřhry se automaticky kvalifikovalo deset nejvýše postavených hráčů mužského deblového žebříčku ATP a prvních deset hráček ženského deblového žebříčku WTA ve vydání 6. června 2016. Tito tenisté mohli zvolit svého spoluhráče-krajana, jenž také figuroval na žebříčku dvouhry či čtyřhry. Přímý postup si dále zajistilo minimálně čtrnáct dalších párů s nejnižším součtem v kombinovaném žebříčku z pondělní klasifikace 6. června 2016 s podmínkou maximálně dvou párů na jednu zemi (pár tvoří tenisté z jednoho národního olympijského výboru). Zbylých osm míst, do počtu 32 párů v soutěži, získá pozvání ve formě divokých karet od Olympijského výboru ITF.", "section_level": 2}, {"title": "Smíšená čtyřhra.", "content": "Do soutěže smíšené čtyřhry může národní olympijský výbor vyslat maximálně dvě dvojice, a v takovém případě každá z nich bude nalosována do jiné poloviny pavouka. Účastnit se soutěže mohou pouze tenisté, kteří již na olympiádě hráli dvouhru a/nebo čtyřhru. Dvanáct párů s nejnižším součtem v kombinovaném žebříčku, z vydání 6. června 2016, si zajistí přímou účast. Čtyři zbylá místa přidělí Olympijský výbor ITF ve formě divokých karet. Přihlášení párů do soutěže končí 9. srpna 2016 v 11:00 hodin místního času.", "section_level": 2}, {"title": "Body do žebříčků ATP a WTA.", "content": "Do žebříčku WTA nebyly hráčkám přiznány žádné body. Ve věci mužské části zveřejnil 18. listopadu 2015 španělský deník \"Marca\" informaci od nově zvoleného prezidenta ITF Davida Haggertyho. Americký šéf Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedl, že pokud bude pokračovat neshoda mezi ITF a Asociací tenisových profesionálů (ATP), body do žebříčku ATP přiděleny nebudou. Původní dohoda o jejich distribuci byla podepsána 1. června 2011 a použita na LOH 2012 v Londýně. Vedení ITF však podle deníku odmítlo zaplatit kompenzace, zejména antukovým turnajům ATP, během konání olympiády, na kterých by nestartovali hráči účastnící se LOH v Riu de Janeiru. V reakci na to ATP odmítla obnovit dohodu z roku 2011 o přidělování bodů. Žádné bodové ohodnocení do klasifikace ATP tak přiděleno nebylo.", "section_level": 1}, {"title": "Herní systém a plán turnaje.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Herní systém.", "content": "Všechny soutěže se hrály ve formátu vyřazovacího systému. Do mužské a ženské dvouhry nastoupilo 64 hráčů, což představovalo šestikolový turnaj. Mužská a ženská čtyřhra zahrnovala 32 párů a smíšená čtyřhra pak 16 párů. Poražení semifinalisté odehráli zápas o bronzovou medaili. Všechny zápasy byly hrány na dvě vítězné sady vyjma finále mužské dvouhry, které se konalo na tři vítězné sady. Tiebreak poprvé v historii uzavíral všechny sety za stavu her 6–6. V rozhodující sadě utkání smíšené čtyřhry byl uplatněn tzv. supertiebreak, v němž zvítězil pár po dosažení 10 bodů za podmínky rozdílu alespoň dvou míčů.", "section_level": 2}, {"title": "Herní plán.", "content": "Olympijský turnaj probíhal od soboty 6. srpna do neděle 14. srpna 2016.", "section_level": 2}, {"title": "Olympijští vítězové.", "content": "Mužskou dvouhru ovládl druhý hráč světa Andy Murray ze Spojeného království, jenž se tak stal prvním tenistou historie, který získal druhou zlatou olympijskou medaili ze soutěží dvouher. Do sbírky britských medailí přispěl sedmnáctým zlatem z tenisových soutěží. Ženskou dvouhru vyhrála 22letá Mónica Puigová, figurující na 34. příčce světové klasifikace. Stala se tak prvním portorickým reprezentantem, jenž vybojoval olympijské zlato, i první nenasazenou šampionkou singlové soutěže od znovuzařazení tenisu do olympijského programu v roce 1988. V mužské čtyřhře zvítězili Španělé Marc López s Rafaelem Nadalem. U druhého jmenovaného se jednalo o druhý zlatý kov, když triumfoval již v singlové soutěži Pekingských her 2008. Ženskou čtyřhru opanoval sedmý nasazený ruský pár Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová. Olympijské vítězství ve smíšené čtyřhře si připsali Američané Bethanie Matteková-Sandsová a Jack Sock. Stříbrná medailistka Venus Williamsová se pátou olympijskou medailí stala druhým tenistou historie, jenž vybojoval rekordní počet pěti olympijských kovů. Na čele dané statistiky se zařadila po bok Britky Kathleen McKaneové Godfreeovéu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tenisový turnaj na Letních olympijských hrách 2016 probíhal v období od soboty 6. srpna do neděle 14. srpna 2016 na otevřených dvorcích v Olympijském tenisovém centru brazilského Ria de Janeira, součásti Olympijského parku Barra. ", "tgt_summary": "The tennis tournament at the 2016 Summer Olympics was held at the Olympic Tennis Centre, from 6 to 14 August. The competition was played on a fast hardcourt surface used in numerous North American tournaments that aims to minimize disruption for players. ", "id": 1284687}
{"src_title": "Lucas Vázquez", "tgt_title": "Lucas Vázquez", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Real Madrid (2010–2015).", "content": "Vázquez přišel do juniorského týmu Realu v roce 2007 v 16 letech. V seniorském fotbalu si poprvé zahrál za C-tým Realu v sezoně 2010/11. Svými 23 góly v sezoně 2011/12 pomohl B-týmu Realu k postupu do 2. španělské ligy. Svůj debut v 2. lize odehrál 17. srpna 2012, když odehrál závěrečných 6 minut v zápase proti Villarrealu (1:2). Svůj premiérový gól v 2. lize vstřelil 15. října 2012 proti UD Las Palmas (3:2).", "section_level": 2}, {"title": "RCD Espanyol (hostování).", "content": "19. srpna 2014 byl Vázquez poslán na hostování do Espanyolu hrajícím v Primera División. Svůj debut v La Lize odehrál 30. srpna 2014 proti Seville (1:2). Svůj první gól vstřelil 5. října 2014 proti Realu Sociedad (2:0). 3. června 2014 Vázquez podepsal čtyřletý kontrakt s Espanyolem za 2 miliony €.", "section_level": 3}, {"title": "Real Madrid (2015–).", "content": "V červnu 2015 uplanil Real na Vázqueze výstupní klauzuli a Vázquez se vrátil do Realu. Svůj debut odehrál 12. září 2015 proti svému bývalému klubu, Espanyolu (6:0). V základní sestavě se poprvé objevil o týden později v utkání s Granadou (1:0). Svúj první gól vstřelil 30. prosince 2015 Realu Sociedad (3:1). Vázquez se objevil i v 7 utkáních Ligy mistrů 2015/16. Ve finále proti Atléticu Madrid vstřelil gól v penaltovém rozstřelu a potvrdil tak výhru Realu (2:1 ). Následně si zahrál i v Superpoháru proti Seville. V poslední minutě nastavení nahrál Sergiu Ramosovi, který vstřelil gól a srovnal skóre zápasu na 2:2 (). V říjnu podepsal nový kontrakt trvající do roku 2021.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Vázquez nikdy Španělsko nereprezentoval na juniorské úrovni. Svůj reprezentační debut odehrál 7. června 2016 v přátelském utkání s Gruzií (0:1). Jeden start si připsal na ME 2016 v osmifinále s Itálií (0:2).", "section_level": 1}], "src_summary": "Lucas Vázquez Iglesias (* 1. července 1991, Curtis) je španělský fotbalista hrající za Real Madrid a španělskou fotbalovou reprezentaci na postu pravého křídelního útočníka.", "tgt_summary": "Lucas Vázquez Iglesias (; born 1 July 1991) is a Spanish professional footballer who plays for Real Madrid and the Spain national team as a right winger. ", "id": 2121956}
{"src_title": "Herbert Gladstone", "tgt_title": "Herbert Gladstone, 1st Viscount Gladstone", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se v budově ministerstva financí na Downing Street 11 (jeho otec byl tehdy ministrem financí). Vystudoval v Oxfordu, poté byl tajemníkem svého otce. V letech 1880–1910 byl za Liberální stranu členem Dolní sněmovny. Ve vládách svého otce zastával nižší funkce lorda pokladu (1881–1885), komisaře v úřadu veřejných prací (1885–1886), finančního tajemníka na ministerstvu války (1886) a státního podsekretáře vnitra (1892–1894), od roku 1894 byl členem Tajné rady a v letech 1894–1895 státním sekretářem veřejných prací.", "section_level": 1}, {"title": "Ministr vnitra a generální guvernér v jižní Africe.", "content": "V Campbell-Bannermanově a Asquithově vládě letech 1905–1910 byl ministrem vnitra a v této funkci ve spolupráci s Herbertem Samuelem inicioval četné reformy. Po nezvládnutí incidentu katolického procesí v Londýně byl kritizován premiérem Asquithem i králem Eduardem VII. a musel odstoupit z funkce, na jeho rezignaci navazovaly čtyři personální změny ve vládě (na postu ministra vnitra jej nahradil Winston Churchill). V roce 1910 byl povýšen na vikomta a povolán do Sněmovny lordů. V květnu 1910 byl jmenován vysokým komisařem pro jižní Afriku, všechny britské provincie v této oblasti (Kapsko, Natal, Transvaal, Oranžsko) byly zároveň sloučeny v dominium Jižní Afrika a Gladstone byl jeho prvním generálním guvernérem. Afriku opustil po začátku první světové války (na funkci rezignoval v září 1914) a po návratu do Anglie se věnoval především charitě. Byl rytířem Řádu lázně (1914) a nositelem velkokříže Řádu britského impéria (1917), získal také čestný doktorát na univerzitě v Kapském Městě, mimoto byl také smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v hrabství Hertfordshire. V zahraniční obdržel belgický Řád koruny (1917).", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Zemřel bez potomstva a titul vikomta jeho úmrtím zanikl. Herbertův starší bratr William Gladstone (1840–1891) patřil k blízkým spolupracovníkům jejich otce a v letech 1865–1885 byl též členem Dolní sněmovny za liberály. Další bratr Henry Gladstone (1852–1935) zastával řadu čestných funkcí a v roce 1932 získal titul barona.", "section_level": 1}], "src_summary": "Herbert John Gladstone, 1. vikomt Gladstone (\"Herbert John Gladstone, 1st Viscount Gladstone\") (18. února 1854, Londýn, Anglie – 6. března 1930, Ware, Anglie) byl britský státník, nejmladší syn premiéra Williama Gladstona. Jako liberál byl třicet let poslancem Dolní sněmovny, v roce 1910 s titulem vikomta přešel do Sněmovny lordů. V letech 1905–1910 byl britským ministrem vnitra, v letech 1910-1914 generálním guvernérem v jižní Africe.", "tgt_summary": "Herbert John Gladstone, 1st Viscount Gladstone, (7 January 1854 – 6 March 1930) was a British Liberal statesman. The youngest son of William Ewart Gladstone, he was Home Secretary from 1905 to 1910 and Governor-General of the Union of South Africa from 1910 to 1914. ", "id": 1282276}
{"src_title": "Charles Thomson Ritchie", "tgt_title": "Charles Ritchie, 1st Baron Ritchie of Dundee", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z bohaté podnikatelské rodiny dlouhodobě spjaté s obchodními aktivitami ve skotském Dundee. Narodil se jako třetí syn Williama Ritchie (1798–1867), který vedl rodinnou firmu \"William Ritchie and Sons\". Středoškolské vzdělání získal v Londýně a poté pracoval pro rodinný podnik, později vstoupil do politiky. V letech 1874–1905 byl členem Dolní sněmovny, kde reprezentoval Konzervativní stranu. V Salisburyho první vládě byl finančním tajemníkem admirality a jejím mluvčím v Dolní sněmovně (1885–1886). V druhém Salisburyho kabinetu byl prezidentem úřadu pro místní samosprávu (\"President of the Local Government Board\", 1886–1892) a od roku 1886 též členem Tajné rady. Nakonec byl ministrem obchodu (\"President of the Board of Trade\", 1895–1900), vnitra (1900–1902) a financí (\"lord kancléř pokladu – Chancellor of the Exchequer\"; 1902–1903). Ve funkci ministra financí se dostal do sporu s Josephem Chamberlainem a v září 1903 rezignoval. V závěru roku 1905 získal titul barona a stal se členem Sněmovny lordů, o dva týdny později zemřel v jižní Francii. Zastával také řadu čestných funkcí v rodném Skotsku a mimo jiné byl v letech 1902–1905 lordem rektorem univerzity v Aberdeenu. Dále byl smírčím soudcem v Londýně a v hrabstvích Middlesex a Buckinghamshire. S manželkou Margaret Ower měl deset dětí. Dědicem baronského titulu byl syn Charles Ritchie, 2. baron z Dundee (1866–1948), mladší syn Harold Ritchie (1876–1918) sloužil v armádě a jako podplukovník padl v závěru první světové války 28. října 1918. Současným představitelem rodu je Charles Ritchie, 6. baron Ritchie (*1958). Charlesův starší bratr Sir James Thomson Ritchie (1833–1912) byl v letech 1903–1904 starostou v Londýně a v roce 1903 získal titul baroneta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles Thomson Ritchie, 1. baron Ritchie z Dundee (19. listopadu 1838, Dundee, Skotsko – 9. ledna 1906, Biarritz, Francie) byl britský politik, dlouholetý poslanec Dolní sněmovny za Konzervativní stranu. Na přelomu 19. a 20. století zastával několik významných funkcí ve vládě, byl ministrem obchodu (1895–1900), ministrem vnitra (1900–1902) a ministrem financí (1902–1903). V roce 1905 s titulem barona vstoupil Sněmovny lordů, krátce poté zemřel ve Francii.", "tgt_summary": "Charles Thomson Ritchie, 1st Baron Ritchie of Dundee (19 November 1838 – 9 January 1906) was a British businessman and Conservative politician who sat in the House of Commons from 1874 until 1905 when he was raised to the peerage. He served as Home Secretary from 1900 to 1902 and as Chancellor of the Exchequer from 1902 to 1903.", "id": 838599}
{"src_title": "Samira Wiley", "tgt_title": "Samira Wiley", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Absolvovala na umělecké škole Duke Ellington School of the Arts. Její otec Dennis a matka Christine jsou pastory ve Covenant Baptist United Church of Christ a jsou označováni jako „pilíře náboženské LGBT komunity“, když Covenant Baptist Church byla jedinou církví ve Washingtonu D.C., která v roce 2007 povolovala sňatky osob stejného pohlaví. Netají se se svou lesbickou orientací. Od září 2014 chodila se scenáristkou \"Orange Is the New Black\", Lauren Morelli. Dvojice se vzala v listopadu 2017. Je tetou herce Asante Blackka, který je jedním z hvězd Netflixového seriálu \"When They See Us.\"", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Studovala herectví na Juilliardu v New Yorku a v roce 2010. Na počátku své kariéry se objevovala výhradně v divadle. V roce 2011 ztvárnila Marii ve hře \"Marná lásky snaha\" během uvedení v The Public Theater. Když začal vznikat seriál Netflixu, \"Orange Is the New Black\", založený na stejnojmenné knize od Piper Kerman se vzpomínkami na ženskou věznici, tak se Wiley o konkurzu dozvěděla od svého kamaráda z Juilliardu, Marca Ramireze, který pro pořad psal scénář. Když se Wiley dozvěděla, že její další kamarádka z Juilliardu, Danielle Brooks, získala roli v seriálu, tak ji požádala o pomoc s přípravou na konkurz, kde se ucházela o roli Poussey Washington, což je v seriálu nejlepší kamarádka postavy, kterou hraje Brooks. Konkurz se jí vydařil, a tak se objevila ve všech dvanácti epizodách první série a ve druhé řadě jí byl udělen větší prostor a stala se oblíbenou postavou mezi fanoušky. Ve třetí sérii seriálu již byla povýšena mezi hlavní postavy. V roce 2014 se objevila v reklamě na digitální peněžní služby PayPal. V září 2014 se objevila na titulní stránce a editorialu v Maniac Magazine. Také se objevila v OUT100 Magazine v edici z roku 2014 společně se Samem Smithem, Ellen Page a Zachary Quintem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Samira Wiley (* 15. dubna 1987 Washington, D.C., Spojené státy americké) je americká herečka. Proslavila se rolemi Poussey Washington v seriálu \"Orange Is the New Black\" (2013–2017) a Moiry v seriálu \"Příběh služebnice\" (2017–dosud), za kterou získala cenu Emmy v kategorii nejlepší ženský herecký výkon v hostující roli v dramatickém seriálu.", "tgt_summary": "Samira Denise Wiley (born April 15, 1987) is an American actress. She is best known for her starring role as Poussey Washington in the Netflix comedy-drama series \"Orange Is the New Black\" (2013–2019) and as Moira in the Hulu dystopian drama series \"The Handmaid's Tale\" (2017–present), for which she won the Primetime Emmy Award for Outstanding Guest Actress in a Drama Series. ", "id": 811216}
{"src_title": "George Grey", "tgt_title": "Sir George Grey, 2nd Baronet", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na Gibraltaru jako jediný syn námořního kapitána Sira George Greye (1767-1828), po matce Mary Whitbread (1770-1858) byl potomkem bohaté podnikatelské rodiny Whitbreadů. Vystudoval v Oxfordu, původně měl být duchovním, ale zvolil kariéru v justici a od roku 1826 působil jako úspěšný právník. V letech 1832-1852 a 1853-1874 byl členem Dolní sněmovny za Liberální stranu. Brzy po vstupu do parlamentu začal zastávat i nižší vládní funkce, v letech 1834-1835 a 1835-1839 byl státním podsekretářem kolonií, poté byl nejvyšším vojenským sudím (1839-1841), od roku 1839 byl též členem Tajné rady. Členem vlády se stal poprvé v roce 1841 krátce před pádem Melbournova kabinetu jako lord kancléř vévodství lancasterského. Po návratu liberálů k moci se v Russelově vládě stal poprvé ministrem vnitra (1846-1852). V této funkci měl zásluhu na zlepšení hygienických podmínek a veřejného zdravotnictví (krátce poté byl zřízen samostatný úřad pro zdravotnictví). Proslul také svými aktivitami v době irského hladomoru v roce 1847. Přes nabytou popularitu v roce 1852 neuspěl ve volbách. Do parlamentu byl znovu zvolen v doplňovacích volbách v roce 1853 za město Morpeth, a i když původně odmítl účast v koaliční Aberdeenově vládě, nakonec přijal post ministra kolonií (1854-1855). V následující Palmerstonově vládě byl znovu ministrem vnitra (1855-1858). Kvůli názorovým neshodám s Palmerstonem v jeho dalším kabinetu obdržel původně jen méně vlivný post lorda kancléře vévodství lancasterského (1859-1861), ale nakonec se potřetí stal ministrem vnitra (1861-1866). V roce 1874 neuspěl ve volbách a odešel do ústraní na své sídlo \"Fallodon House\". Byl ženatý s Anne Ryder (1805-1893), dcerou lichfieldského biskupa Henryho Rydera a vnučkou významného státníka 1. hraběte z Harrowby. Měli spolu jediného syna Charlese Greye (1835-1874), který sloužil v armádě, dosáhl hodnosti podplukovníka. Vnuk Edward Grey (1862-1933) byl později dlouholetým ministrem zahraničí. Jeho sestra Jane Grey (1804-1838) byla manželkou 1. barona Northbrooka, ministra financí a námořnictva.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sir George Grey, 2. baronet Grey (\"Sir George Grey, 2nd Baronet Grey of Fallodon\") (11. května 1799, Gibraltar – 9. září 1882, Fallodon Hall, Anglie) byl britský státník ze starobylého rodu Greyů, synovec premiéra 2. hraběte Greye. Čtyřicet let byl poslancem Dolní sněmovny za Liberální stranu a v několika vládách zastával různé funkce. Celkem 14 let byl ve třech funkčních obdobích britským ministrem vnitra.", "tgt_summary": "Sir George Grey, 2nd Baronet, PC (11 May 1799 – 9 September 1882) was a British Whig politician. He held office under four Prime Ministers, Lord Melbourne, Lord John Russell, Lord Aberdeen, and Lord Palmerston, and notably served three times as Home Secretary.", "id": 488856}
{"src_title": "Constantine Phipps, 1. markýz z Normanby", "tgt_title": "Constantine Phipps, 1st Marquess of Normanby", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze šlechtického rodu Phippsů, mimo jiné patřil k nemanželskému potomstvu Jakuba II. Narodil se jako nejstarší syn generála a ministra Henryho Phippse, 1. hraběte z Mulgrave (1755-1831). Studoval v Etonu a Cambridge, v rodinné tradici byl poslancem Dolní sněmovny za Scarborough (1818-1820). V roce 1820 kvůli nesouhlasu s politickými názory svého otce dočasně opustil Anglii a v letech 1820-1822 žil v Itálii. Znovu byl členem Dolní sněmovny v letech 1822-1830, brzy si získal reputaci svými projevy a uplatnil se jako politický publicista, napsal také několik románů. Ve volbách v roce 1830 nekandidoval s ohledem na zdravotní stav svého otce a předpokládaný přechod do Sněmovny lordů. Rodové tituly zdědil v roce 1831 a stal se členem Horní sněmovny (do té doby jako otcův dědic vystupoval pod jménem \"vikomt Normanby\"). V letech 1832-1834 byl guvernérem na Jamajce, po návratu do Anglie zaujal funkci lorda strážce tajné pečeti (1834). V druhé Melbournově vládě byl místokrálem v Irsku (1835-1839), mezitím byl v roce 1838 povýšen na markýze. Od února do září 1839 zastával funkci ministra války a kolonií, poté byl ministrem vnitra (1839-1841). Po několika letech v opozici se s návratem liberálů k moci stal velvyslancem v Paříži (1846-1852), svou kariéru završil jako vyslanec ve Florencii (1854-1857). Z Toskánska byl odvolán poté, co podle názoru parlamentu projevoval nepřípustné sympatie rakouské politice v Itálii. V roce 1847 obdržel velkokříž Řádu lázně, v roce 1851 získal Podvazkový řád.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1818 se oženil s Mary Liddell (1798-1882), která pocházela ze staré šlechtické rodiny a byla dvorní dámou královny Viktorie. Její blízký vztah ke dvoru byl jedním z impulsů pro udělení titulu markýze jejímu manželovi v roce 1838. Měli spolu jediného syna Georga (1819-1890), který zastával vysoké funkce u dvora a ve správě kolonií. Hlavním rodovým sídlem byl zámek \"Mulgrave Castle\" (Yorkshire) z někdejšího majetku vévody z Buckinghamu. Z jeho bývalé titulatury také pocházel markýzát Normanby. Jeho synovec Sir Constantine Phipps (1840-1911) byl vyslancem v Brazílii (1894-1900) a Belgii (1900-1906). Prasynovec Sir Eric Clare Edmund Phipps (1875-1945) byl také diplomatem a patřil k významným osobnostem meziválečného období jako velvyslanec v Německu (1933-1937) a Francii (1937-1939).", "section_level": 1}], "src_summary": "Constantine Henry Phipps, 1. markýz z Normanby (\"Constantine Henry Phipps, 1st Marquess of Normanby, 2nd Earl of Mulgrave, 2nd Viscount Normanby, 4th Baron Mulgrave\") (15. května 1797 – 28. července 1863, Londýn, Anglie) byl britský státník, byl synem generála a ministra 1. hraběte z Mulgrave. Politicky náležel k whigům, tím se již v mládí odcizil otci. Během své kariéry byl místokrálem v Irsku, ministrem vnitra a kolonií, nakonec působil jako diplomat a byl velvyslancem ve Francii a Toskánsku. V roce 1838 získal titul markýze a byl rytířem Podvazkového řádu. Pokračovatelem rodu byl jeho nejstarší syn George Phipps, 2. markýz z Normanby (1819-1890), který zastával funkce u dvora a ve správě kolonií.", "tgt_summary": "Constantine Henry Phipps, 1st Marquess of Normanby (15 May 1797 – 28 July 1863), styled Viscount Normanby between 1812 and 1831 and known as The Earl of Mulgrave between 1831 and 1838, was a British Whig politician and author. He notably served as Lord Lieutenant of Ireland from 1835 to 1839 and as Home Secretary from 1839 to 1841 and was British Ambassador to France between 1846 and 1852.", "id": 958011}
{"src_title": "Henry Goulburn", "tgt_title": "Henry Goulburn", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z obchodnické rodiny, narodil se jako nejstarší syn Munbee Goulburna (1756–1790), po matce Susannah byl potomkem šlechtické rodiny Chetwyndů. Otec vlastnil pozemky na Jamajce, statky v Gloucestershire a také dům v Londýně. Henry studoval soukromě, poté absolvoval univerzitu v Cambridge. Po dosažení plnoletosti převzal otcovské dědictví, které bylo zatíženo značnými dluhy, i když výnosy z cukrových plantáží na Jamajce činily několik tisíc liber ročně. V letech 1808–1856 byl poslancem Dolní sněmovny za stranu toryů, od roku 1831 zastupoval v parlamentu prestižní volební obvod cambridgeské univerzity. Kariéru ve státních úřadech zahájil jako státní podsekretář vnitra (1810–1812), poté byl dlouholetým státním podsekretářem války a kolonií (1812–1821), mezitím byl v roce 1814 jedním z delegátů při uzavření mírové smlouvy v USA po skončení britsko-americké války. V Liverpoolově vládě zastával funkci státního sekretáře pro Irsko (1821–1827), od roku 1821 byl též členem irské Tajné rady. Ve Wellingtonově vládě byl ministrem financí (1828–1830), podařilo se mu snížit státní dluh a jeho úřadování přineslo také zásadní změnu v obchodu s pivem. V letech 1834–1835 byl krátce ministrem vnitra a v druhé Peelově vládě byl znovu ministrem financí (1841–1846). I když část jeho kompetencí na sebe přebíral premiér Peel, Goulburn se opět podílel na snižování státního dluhu. Ve spolupráci s Peelem prosadil zrušení obilních zákonů. Po rezignaci vlády zůstal do smrti poslancem, mimo jiné byl členem Královské společnosti a v roce 1834 obdržel čestný doktorát v Oxfordu.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho manželkou byla od roku 1811 Jane Montagu z rodu baronů z Rokeby. Jejich jediný předčasně zemřelý syn Henry Goulburn (1813–1843) byl absolventem univerzity v Cambridge a právníkem. V roce 1816 koupil panství \"Betchworth House\" (Surrey), které jeho rodině patřilo do roku 1980. Z doby jeho působení na ministerstvu kolonií pochází pojmenování města Goulburn v Novém Jižním Walesu. Henryho mladší bratr Edward Goulburn (1787–1868) byl právníkem, působil v několika městech jako soudce a uplatnil se jako spisovatel. Další bratr Frederick Goulburn (1788–1837) sloužil v armádě a jako koloniální úředník působil v Austrálii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Henry Goulburn (19. března 1784, Londýn, Anglie – 12. ledna 1856, Betchworth House, Surrey, Anglie) byl britský státník. Přes čtyřicet let byl poslancem Dolní sněmovny, patřil k blízkým přátelům a spolupracovníkům Roberta Peela. Během své dlouholeté politické kariéry zastával funkce v několika vládách, byl ministrem pro Irsko (1821–1827), ministrem vnitra (1834–1835) a dvakrát ministrem financí (1828–1830, 1841–1846).", "tgt_summary": "Henry Goulburn PC FRS (19 March 1784 – 12 January 1856) was a British Conservative statesman and a member of the Peelite faction after 1846.", "id": 1693805}
{"src_title": "Legends of Tomorrow", "tgt_title": "Legends of Tomorrow", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Rip Hunter přicestuje zpět v čase do roku 2016, aby vytvořil tým, který mu má pomoci zabránit nesmrtelnému tyranskému Vandalu Savageovi ovládnout v Ripově současnosti (rok 2166) celý svět. V časové lodi společně prochází různými érami a místy, o kterých díky dějinným záznamům ví, že se v nich Savage nacházel, a snaží se nalézt způsob, jak jej zabít. Pronásledováni jsou však Time Mastery, organizací z budoucnosti, která chrání neměnnost časové linie a jejímž členem byl i Rip Hunter. Ve druhé řadě seriálu se skupina Legend pod vedením Sary Lance snaží zabránit časovým anomáliím v historii, které způsobuje Reverse-Flash se svými spolupracovníky. Třetí série se věnuje souboji s démonem Mallusem. Ve čtvrté řadě Legendy bojují s démonem Neronem.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "V lednu 2015 ohlásil producent a scenárista Greg Berlanti rané práce na spin-offu seriálu \"Arrow\", který by byl zaměřen na postavu Raye Palmera / Atoma (Brandon Routh). O měsíc později bylo oznámeno, že se seriál zaměří na superhrdinský tým. Ve zmíněné show, jejímiž autory jsou Greg Berlanti, Andrew Kreisberg a Marc Guggenheim a showrunnerem Phil Klemmer, se mělo objevit několik vedlejší postav ze seriálů \"Arrow\" a \"The Flash\". Natáčení pilotního dvojdílu bylo zahájeno 9. září 2015.", "section_level": 1}, {"title": "Vysílání.", "content": "Seriál byl stanicí The CW nasazen do vysílání v polovině televizní sezóny 2015/2016, premiéra první části pilotního dvojdílu proběhla v 21. ledna 2016. První řada čítala 16 epizod a ještě před jejím ukončením oznámila stanice dne 11. března 2016 objednání druhé řady seriálu, jejíž úvodní díl měl premiéru 13. října 2016. K původním třinácti epizodám této série byly v listopadu 2016 přidány další čtyři. Třetí řada byla objednána 8. ledna 2017, její první díl byl odvysílán 10. října 2017. Začátkem dubna 2018 byla ohlášena čtvrtá řada seriálu, která byla uvedena na podzim 2018. Pátá řada seriálu byla ohlášena 31. ledna 2019. Její úvodní díl tvořil 14. ledna 2020 závěrečnou část pětidílného crossoveru „Crisis on Infinite Earths“, na což v dalších týdnech navázaly řádné díly páté série. Dne 7. ledna 2020 televize The CW uvedla, že objednává šestou řadu seriálu.", "section_level": 1}, {"title": "Související seriály.", "content": "\"Legends of Tomorrow\" vznikl jako spin-off seriálů \"Arrow\" a \"The Flash\". Odehrává se ve stejném fikčním světě, tzv. Arrowverse, a jeho hlavní hrdinský tým je tvořen různými postavami, které byly většinou již představeny ve vedlejších rolích ve zmíněných pořadech. Kromě nich ale v \"Legends\" hostují i další postavy z obou seriálů, včetně hlavních hrdinů. Během druhé řady seriálu \"Legends of Tomorrow\" proběhl na podzim 2016 crossover mezi třemi superhrdinskými seriály stanice The CW – \"Arrow\", \"The Flash\" a \"Legends of Tomorrow\", ve kterém se představila i Supergirl ze stejnojmenného seriálu. Na podzim 2017 uskutečnila stanice The CW čtyřdílný crossover mezi všemi čtyřmi seriály. Ve třetí řadě \"Legends of Tomorrow\" se jako host objevil také Matt Ryan v roli lovce démonů John Constantina, který tuto postavu hrál ve vlastním seriálu a jako host se objevil i v \"Arrowovi\".", "section_level": 1}], "src_summary": "DC's Legends of Tomorrow (zkráceně Legends of Tomorrow) je americký akční televizní seriál, natočený podle komiksů vydavatelství DC Comics. Jedná se o spin-off seriálů \"Arrow\" a \"The Flash\", do jejichž fikčního světa je rovněž zasazen. Seriál je premiérově vysílán od 21. ledna 2016 na stanici The CW, od té doby vznikly celkem čtyři řady s 67 díly. V televizní sezóně 2019/2020 je vysílána pátá řada.", "tgt_summary": "DC's Legends of Tomorrow, or simply Legends of Tomorrow, is an American superhero television series developed by Greg Berlanti, Marc Guggenheim, Andrew Kreisberg, and Phil Klemmer, who are also executive producers along with Sarah Schechter and Chris Fedak; Klemmer and Fedak serve as showrunners. The series, based on the characters of DC Comics, airs on The CW and is a spin-off featuring characters introduced in \"Arrow\" and \"The Flash\" along with new characters, set in the Arrowverse, the same fictional universe. It is the fourth series in the Arrowverse, after \"Arrow\", \"The Flash\", and \"Supergirl\". The series premiered in January 2016. \"Legends of Tomorrow\" has been renewed for a fifth season, which premiered in January 2020. In January 2020, The CW renewed the series for a sixth season, which is set to premiere in midseason 2021. ", "id": 1025461}
{"src_title": "Juan de Pareja (Velázquez)", "tgt_title": "Portrait of Juan de Pareja", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "V roce 1649 byl Diego Velázquez jako dvorní malíř španělského krále Filipa IV. poslán do Říma, aby zakoupil umělecká díla pro Alcázar v Madridu. Byla to Velázquezova druhá cesta do Itálie a vezl si s sebou zotročeného muže Juana de Pareja, malíře afrického původu narozeného v Seville, který pracoval jako jeho pomocník v umělecké dílně. Během svého pobytu v Římě namaloval Velázquez olejomalbu s portrétem Juana de Pareja, která byla vystavena v rámci výstavy obrazů v Pantheonu dne 19. března 1650. Podle Velázquezova životopisce Antonia Palomina obraz vystavený „v křížové chodbě rotundy (kde je pohřben Raffael z Urbina)... sklidil všeobecný úspěch, neboť podle názoru všech malířů z nejrůznějších zemí vypadaly všechny ostatní portréty jako obrazy, a pouze tento byl jako skutečný.“ Velázquez namaloval portrét Juan de Pareja ve své dílně, jako cvičení v rámci přípravy na oficiální portrét papeže Innocenta X. Papež, brunátný ve tváři, vyobrazen ve světle růžových a karmínových šatech, představoval barevně i kompozičně složité zadání. Navíc, šlo o portrétování se živým modelem, byl Velázquez nucen pracovat rychle a přitom zachytit podstatu papežova charakteru. Portrét Juana de Pareja odráží Velázquezovo zkoumání obtíží, s nimiž předpokládal, že se setká při tvorbě papežově portrétu. Otrok je oblečen v elegantním oděvu s límcem, který se často nenosil ani u panovnického dvora, a se šerpou přes rameno, kterou nosili vysocí hodnostáři. Aby vyrovnal omezenou paletu barev, Velázquez zvolil volnou, téměř impresionistickou podobu tahů štětcem, čímž portrétovanému dodává intenzivní živý vzhled. Palomino o tomto i ostatních římských portrétech píšeː „Všechny tyto portréty namaloval dlouhými tahy stejně jako velký Tizian a o nic hůře.“ Za tento obraz byl Velázquez přijat za člena Římské akademie (1650). Juan de Pareja (asi 1610–1670) se stal umělcem a v roce 1654 byl Velázquezem propuštěn.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnictví a kopie.", "content": "Vlastnictví obrazu mezi jeho první výstavou v Pantheonu v Římě v roce 1650 a koncem osmnáctého století není známo. Ve Španělsku není o malbě žádný záznam. Nejstarší zmínka o vlastnictví obrazu se objevuje v eseji napsaném v roce 1765 Franciscem Preciadem, ředitelem Královské španělské akademie v Římě. Uvádí, že obraz vlastní kardinál Trajano D'Acquaviva (1694-1747), který žije v Římě. Obraz se pak znovu objeví v záznamech jako součást sbírky vévodů z Baranella (kardinál Tomasso Ruffo, † 1753) v Neapoli. V letech 1764 až 1798 je registrován jako součást sbírky sira Williama Hamiltona, britského velvyslance v Neapolském království. Soupis inventáře Palazzo Sessa, jeho rezidence v Neapoli, obsahuje „portrét maurského otroka od Velázqueze“. Když opustil Neapol, poslal Hamilton portrét spolu s dalšími díly do Londýna k úschově, na palubě lodi Fondroyant, vlajkové lodi lorda Nelsona. Hamilton se vrátil do Anglie těžce zadlužený a portrét byl vydražen v aukčním domě Christie's v roce 1801. V aukčním katalogu byl obraz uveden jako Velazquezův „Portrét maurského otroka, který byl v jeho službě a stal se velkým malířem“. Prodal se za 39 guinejí a znovu zmizel ze záznamu. Později se objevil ve sbírce Jacoba Pleydell-Bouverie, 2. hraběte Radnora na hradě Longfordu v Salisbury. V katalogu sbírky rodiny Radnorů, zveřejněné v roce 1909, se uvádí, že portrét byl součástí sbírky do roku 1814 a mohl být získán v roce 1811. Zůstal ve vlastnictví rodiny Radnorů více než 150 let, dokud nebyl 27. listopadu 1970 prodán v Christie's v Londýně za rekordní částku 2 310 000 liber (v přepočtu 2 200 000 guinejí nebo 5 544 000 dolarů). Byl to první obraz, který se prodal za více než 1 000 000 liber, čímž se stanovil nový rekord v ceně obrazů prodaných v aukci. Obraz je považován za jednu z „nejvýznamnějších akvizic v historii muzea“. Theodore Rousseau, hlavní kurátor muzea, uvedl, že obraz je „jedním z nejkrásnějších uměleckých děl, která se v současné době na trh dostalo“. Nejlepší a nejznámější kopie patří Hispánské společnosti Ameriky v New Yorku. Kopie Hispánské společnosti je považována za malovanou podle originálu v době, kdy byl ve sbírce hraběte Radnora na hradě Longford. Existuje teorie, že kopii Hispánské společnosti namaloval samotný model, Juan de Pareja.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz a vliv.", "content": "Portrét inspiroval slavný román \"Já, Juan de Pareja\" z roku 1965 od Elizabeth Borton de Treviño. Román získal dětskou literární cenu Newbery Medal v roce 1966. Velazquezův obraz interpretoval surrealistický malíř Salvador Dalí ve svém díle \"z\" roku 1960 \"Portrét Juan de Pareja, Velázquezova pomocníka,\" který je ve sbírce Minneapolis Institute of Art\".\" Francouzsko-senegalský umělec Iba N'Diaye zakomponoval Velázquezův portrét do svého obrazu z roku 1986, \"Juan de Pareja agresse par les chiens (\"Juan de Pareja ohrožený psy\")\". Ústředním tématem hry 2012 \"Znechucený\" Ayada Akhtara je obraz protagonisty, jihoasijského muslimského muže, který namaloval svou bílou manželku ve stylu portrétu \"Juana de Pareja\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Juan de Pareja je obraz španělského umělce Diega Velázqueze, portrét jeho asistenta Juana de Pareja, významného malíře, který byl v době, kdy byl obraz dokončen, Velázquezovým otrokem. Velázquez namaloval portrét v Římě v roce 1650. ", "tgt_summary": "The Portrait of Juan de Pareja is a painting by Spanish artist Diego Velázquez of his assistant Juan de Pareja, a notable painter in his own right, who was enslaved and owned by Velázquez at the time the painting was completed. Velázquez painted the portrait in Rome, while traveling in Italy, in 1650. It is the earliest known portrait of a Spanish man of African descent. ", "id": 638880}
{"src_title": "G-Eazy", "tgt_title": "G-Eazy", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Když byl Gillum v první třídě, jeho rodiče se rozvedli. V té době byl jeho otec docentem na Kalifornské univerzitě. Gillum zůstal s matkou se kterou se poté přestěhoval ke svým prarodičům do Berkeley, Kalifornie. Později se stěhovali znovu, tentokrát do Oaklandu, přesto nadále studoval na škole v Berkeley. Když bylo Gillumovi 12 let, začala jeho matka chodit s ženou jménem Melissa Mills. Gillum zpočátku matku nepodporoval. Přesto později její novou známost přijmul jako člena rodiny a vyrůstal v její blízkosti., Mills začínala mít deprese z léků, které brala, aby léčila svojí bipolární afektivní poruchu. Jednoho dne, přišel Gerald domů a nalezl Mills mrtvou, zemřela na předávkování. Tyto detaily popisuje v poslední sloce písně „Everything Will Be OK\", která vyšla na jeho třetím albu \"When It's Dark Out.\"", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "2008–14: Začátek kariéry.", "content": "Začal jako hudební producent a zároveň se také začínal věnovat prvním singlům, zatímco stále studoval na Loyolské Univerzitě v New Orleans. V začátcích jeho kariéry se stal členem místní hip hopové skupiny zvané „The Bay Boyz\", který vydala pár svých singlů na jejich oficiální Myspace stránce. V roce 2010, G-Eazy začínal nabírat popularitu, která mu otevírala nové možnosti. G-Eazy v srpnu 2011 vydal svůj zřejmě nejznámějši mixtape \"The Endless Summer\". Roku 2012, se zúčastnil Vans Warped Tour. V červnu roku 2012, oznámil Excellent Adventure Tour, ve které účinkoval i Hoodie Allen. Tito dva působili ve městech po celých Spojených státech včetně Pittsburghu, St. Louis, Columbusu, Des Moines, New Orleans, Atlanty, Austinu, a Filadelfie. 26. září 2012 vydal jeho první studiové album \"Must Be Nice\". Toto album se umístilo třetí v hudebním Hip-Hopovém žebřičku iTunes. V lednu 2014 oznámil „These Things Happen Tour\" ve které účinkovali i rappeři Rockie Fresh, KYLE a Tory Lanez. Tour měla 40 zastávek v USA a Kanadě a trvala až do dubna 2014.", "section_level": 2}, {"title": "2014–současnost:.", "content": "Svojí druhou desku \"These Things Happen\" vydal 23. čevna 2014. Album se umísťovalo na předních příčkách hudebních žebříčků ve Spojených státech a prodalo se ho kolem 265 000 kopií až do dnešního dne. V roce 2014 se svojí tour navštívil také Austrálii a Nový Zéland. Bylo to poprvé, kdy účinkoval jinde než v Severní Americe. V roce 2015 hrál na významných festivalech včetně Lollapalooza, Electric Forest, Bonnaroo, Outside Lands a Made in America. Jeho třetí album \"When It's Dark Out\" bylo vydáno 4. prosince 2015. Na začátku roku 2016 zahájil svou druhou světovou tour. Tour se konala po Spojených státech, Evropě a Austrálii. Jeho singl „Me, Myself & I\" se umístil na sedmém místě v americkém hudebním žebříčku \"Billboard\" Hot 100. V květnu 2016, G-Eazy oznámil, že bude spolupracovat na singlu s Britney Spears. Singl byl vydán 15. června 2016 a byl zařazen i na deváté studiové album Britney Spears. V prosinci roku 2017 vydal zatím svoje poslední album The Beautiful & Damned.", "section_level": 2}, {"title": "Studium.", "content": "Po absolvování střední školy Berkeley High School se přestěhoval do New Orleans aby mohl navštěvovat zdejší Loyolskou Univerzitu. Studoval marketing, produkci a obchod. V roce 2011 absolvoval i Loyolskou Univerzitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gerald Earl Gillum (* 24. května, 1989), známější pod pseudonymem G-Eazy, je americký rapper a hudební producent z Oaklandu, Kalifornie. Jeho první album s názvem \"Must Be Nice\" bylo vydáno 26. září 2012. Jeho třetí studiové album s názvem \"When It's Dark Out\" bylo vydáno 4. prosince 2015 a dostalo se i do první desítky amerického hudebního žebříčku \"Billboard\" Hot 100.", "tgt_summary": "Gerald Earl Gillum (born May 24, 1989), known professionally as G-Eazy, is an American rapper. His first major-label album, \"These Things Happen\", was released on June 23, 2014, and peaked at number 3 on the US \"Billboard\" 200. His second studio album, \"When It's Dark Out\", was released on December 4, 2015. It featured the single \"Me, Myself & I\", which reached the top 10 of the US \"Billboard\" Hot 100. His third album, \"The Beautiful & Damned\", was released on December 15, 2017, featuring \"No Limit\" which reached number 4 of the US \"Billboard\" Hot 100. His EP \"B-Sides,\" released on June 27, 2019 (updated on August 22 and September 19, 2019), included all the songs that didn't make it to his upcoming album \"These Things Happen Too,\" expected to be released in 2020.", "id": 1742117}
{"src_title": "Algernon Percy, 6. vévoda z Northumberlandu", "tgt_title": "Algernon Percy, 6th Duke of Northumberland", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z významného šlechtického rodu Percyů, narodil se jako třetí syn George Percyho, 2. hraběte z Beverley a pozdějšího 5. vévody z Northumberlandu (1778–1867), po matce pocházel ze skotské rodiny markýzů z Bute. Měl dva starší bratry (oba nesli jméno Algernon), kteří zemřeli v dětství. Studoval v Etonu a poté sloužil v armádě, v hodnosti kapitána odešel do výslužby (1837). Mezitím od roku 1830 jako otcův dědic užíval titul \"lord Lovaine\" a v letech 1831–1832 byl krátce členem Dolní sněmovny. V roce 1834 krátce zastával hodnost finančního inspektora dvora irského místokrále markýze Wellesleye. Ve volbách do Dolní sněmovny kandidoval neúspěšně v letech 1841 a 1847, do parlamentu se znovu dostal až v roce 1852 za hrabství Northumberland a poslancem zůstal do roku 1865. V druhé Derbyho vládě zastával několik nižších funkcí, byl civilním lordem admirality (1858–1859), generálním intendantem armády (\"Paymaster General\") a viceprezidentem úřadu pro obchod (1859), od roku 1859 byl též členem Tajné rady. V roce 1867 po otci zdědil titul vévody z Northumberlandu a stal se členem Sněmovny lordů. Souběžně začal zastávat čestné hodnosti v hrabství Northumberland, kde byl nakonec v letech 1877–1899 lordem místodržitelem. V Disraeliho vládě zastával úřad lorda strážce tajné pečeti (1878–1880), z titulu této funkce byl v letech 1878-1880 zároveň předsedou vládní komise pro dobročinné ústavy v Londýně. Získal čestný doktorát na univerzitě v Durhamu a v letech 1883–1892 byl prezidentem Královského archeologického institutu. V roce 1886 získal Podvazkový řád, dále byl též smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v hrabství Surrey. Zemřel na hlavním rodovém sídle \"Alnwick Castle\" (Northumberland), je pohřben v rodové hrobce ve Westminsterském opatství.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Od roku 1845 byla jeho manželkou Louisa Drummond (1813–1890), dcera a dědička bankéře a politika Henryho Drummonda (1786–1860). Po otci zdědila panství \"Albury Park\" (Surrey), které zůstalo až do 21. století v majetku vévodů z Northumberlandu. Šestý vévoda z Northumberlandu měl dva syny, dědicem titulů a majetku byl Henry Percy, 7. vévoda z Northumberlandu (1846–1918), dlouholetý člen Dolní sněmovny, který později zastával čestné hodnosti u dvora. Mladší syn lord Algernon Percy (1851–1933) byl poslancem Dolní sněmovny. Mladší bratr šestého vévody, lord Josceline Percy (1811–1881), byl absolventem cambridgeské univerzity a několik let členem Dolní sněmovny. Další bratr lord Henry Percy (1817–1877) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála.", "section_level": 1}], "src_summary": "Algernon George Percy, 6. vévoda z Northumberlandu (\"Algernon George Percy, 6th Duke of Northumberland, 7th Earl of Northumberland, 6th Earl Percy, 3rd Earl of Beverley, 7th Baron Warkworth, 7th Baron Percy\") (20. května 1810, Londýn, Anglie – 2. ledna 1899, Alnwick Castle, Anglie) byl britský politik z bohaté šlechtické rodiny. Patřil k nejbohatší pozemkové aristokracii v Anglii, byl dlouholetým členem Dolní sněmovny za konzervativní stranu. V nižších funkcích byl členem několika vlád druhé poloviny 19. století, od roku 1867 byl jako dědic titulu vévody členem Sněmovny lordů. Zastával řadu čestných hodností a v roce 1886 získal Podvazkový řád.", "tgt_summary": "Algernon George Percy, 6th Duke of Northumberland, (20 May 1810 – 2 January 1899), styled Lord Lovaine between 1830 and 1865 and Earl Percy between 1865 and 1867, was a British Conservative politician. He held office under the Earl of Derby as Paymaster-General and Vice-President of the Board of Trade in 1859 and under Benjamin Disraeli as Lord Privy Seal between 1878 and 1880.", "id": 2472553}
{"src_title": "Civil War (hudební skupina)", "tgt_title": "Civil War (band)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V dubnu 2012 opustili Oskar Montelius, Rikard Sundén, Daniel Mullback a Daniel Mÿhr kapelu Sabaton a společně s Nilsem Patrikem Johanssonem založili skupinu Civil War. K té se připojil i Stefan Eriksson. V listopadu 2012 vydali přes Despotz Records extended play \"Civil War\". Rok na to následovalo debutové album \"The Killer Angels\", které se ve Švédsku stalo zlaté (alba se prodalo více jak 20 000 kusů). Po vydání alba začali Civil War vystupovat na festivalech po Švédsku a v únoru 2014 se vydali na své první evropské turné. Během něho navštívili i Česko, kde zahráli v pražském klubu Storm. Jako sedmý člen se ke kapele připojil kytarista Petrus Granar. Kapela poté podepsala smlouvu s vydavatelstvím Napalm Records a začala připravovat druhé studiové album, \"Gods and Generals\", které vydala v květnu 2015. Krátce před vydáním prvního singlu, „Bay of Pigs“, Civil War opustili Oskar Montelius a Stefan Eriksson. Místo hledání náhrady na post baskytaristy se kapela rozhodla pokračovat v pěti členech. 4. listopadu 2016 vyšlo třetí album, které dostalo název \"The Last Full Measure\". Na konci roku 2016 se Johansson rozhodl bez dalších oznámení opustit skupinu. Ostatní členové k tomu prohlásili, že najdou nového zpěváka a všechna ohlášená vystoupení odehrají podle plánu. Jako náhrada byl vybrán americký zpěvák Kelly Sundown. Na začátku roku 2018 se Civil War zúčastnili jako „speciální host“ evropského turné skupiny Gloryhammer, během něhož odehráli i vystoupení ve Zlíně. Během zbytku roku 2018 skupina plánuje napsat a nahrát nové písně pro připravované album, které by mohlo vyjít do konce téhož roku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Civil War je švédská heavymetalová kapela založená v roce 2012 bývalými členy kapely Sabaton. Stejně jako v Sabaton, i zde se členové při psaní textů nechávají inspirovat válkou a historickými bitvami.", "tgt_summary": "Civil War is a power metal band from Falun, Sweden formed in 2012 by several former members of Sabaton. The band adopted the same lyrical themes of war and historical battles that were characteristic of Sabaton. However, unlike Sabaton, many of Civil War's songs focus on American history and conflicts, whereas Sabaton's songs are primarily about European history and conflicts.", "id": 206476}
{"src_title": "James Edward Cecil, 4. markýz ze Salisbury", "tgt_title": "James Gascoyne-Cecil, 4th Marquess of Salisbury", "src_document": [{"title": "Původ a mládí.", "content": "Narodil se jako nejstarší syn 3. markýze ze Salisbury a jeho manželky Georginy, rozené Alderson (1833-1899). Svého otce doprovázel na diplomatických cestách, zúčastnil se konference v Istanbulu (1876–1877) a kongresu v Berlíně (1878). Studoval na elitní škole v Etonu a na oxfordské univerzitě, kde v roce 1885 dosáhl titulu bakaláře. Od roku 1885 byl poslancem Dolní sněmovny, v roce 1892 sice mandát ztratil, ale v následujícím roce se do parlamentu vrátil v doplňovacích volbách. Krátce sloužil v armádě a zúčastnil se búrské války.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V letech 1900-1903 byl státním podsekretářem zahraničí, v roce 1903 po otci zdědil titul markýze ze Salisbury a vstoupil do Sněmovny lordů (do té doby jako otcův dědic užíval titul vikomt Cranborne), v souvislosti s tím také změnil svou pozici ve vládě. Tehdejším ministrem zahraničí byl 5. markýz z Lansdowne a zažitá tradice neumožňovala, aby ministr i jeho náměstek zasedali ve Sněmovně lordů. Nový markýz ze Salisbury se proto vzdal postu na ministerstvu zahraničí a členem vlády zůstal jako lord strážce tajné pečeti (1903-1905), v roce 1903 byl zároveň uveden do Tajné rady, od března do prosince 1905 provizorně spravoval také ministerstvo obchodu. Po pádu konzervativní vlády v roce 1905 byl dlouhodobě v opozici, vliv si ale udržoval jako přední mluvčí Konzervativní strany ve Sněmovně lordů a v roce 1917 obdržel Podvazkový řád. Do vlády se vrátil po první světové válce, byl lordem prezidentem Tajné rady (1922-1924) a znovu lordem strážcem tajné pečeti (1924-1929). Předseda Sněmovny lordů 1925-1929, poté byl znovu v opozici, v roce 1931 proslul kritikou zákona o Indii. Při korunovaci Jiřího VI. v roce 1937 zastával čestnou hodnost lorda korunovačního nejvyššího hofmistra. V roce 1887 se oženil s Cicely Gore (1867–1955), dcerou 5. hraběte z Arranu. Měli spolu čtyři děti, nejstarší syn 5. markýz ze Salisbury byl ministrem v Churchillových koaličních vládách, mladší syn lord David Cecil (1902–1986) proslul jako spisovatel. Dcera Mary Alice (1895-1988) se provdala za 10. vévodu z Devonshire a v letech 1953–1966 byla nejvyšší hofmistryní královny Alžběty II.", "section_level": 1}], "src_summary": "James Edward Hubert Gascoyne-Cecil, 4. markýz ze Salisbury (\"James Edward Hubert Gascoyne-Cecil, 4 Marquess of\" \"Salisbury, 10 Viscount Cranborne, 10 Baron Cecil of Essendon\") (23. října1861 Londýn – 4. dubna 1947 Londýn) byl britský státník z významného šlechtického rodu Cecilů, byl synem trojnásobného premiéra 3. markýze ze Salisbury. V období mezi dvěma světovými válkami v koaličních vládách zastával několik ministerských funkcí a byl také předsedou Sněmovny lordů.", "tgt_summary": "James Edward Hubert Gascoyne-Cecil, 4th Marquess of Salisbury, (23 October 1861 – 4 April 1947), known as Viscount Cranborne from 1868 to 1903, was a British statesman.", "id": 2448296}
{"src_title": "Finské království", "tgt_title": "Kingdom of Finland (1918)", "src_document": [{"title": "Příčiny vzniku nezávislého Finska.", "content": "Území dnešního Finska bylo od roku 1809 součástí ruského impéria jako autonomní velkoknížectví spojené s Ruskem personální unií (ruský car byl finským velkoknížetem). Nicméně i přes finské snahy o zachování finské autonomie a snahy nedopadnout podobně jako Poláci v \"Kongresovce\", se Rusové snažil o rusifikaci Finska, která zesílila po roce 1898, kdy se generálním guvernérem stal Nikolaj Ivanovič Bobrikov, který byl jejím velkým zastáncem. Dalším generálním guvernérem, který byl zastáncem rusifikace Finska, byl Franz Albert Seyn. Situace se změnila po Únorové revoluci, kdy abdikoval car a velkokníže Mikuláš II. a podle finských politiků byla rusko-finská unie u konce, jelikož cara Mikuláše na trůnu nevystřídal ani jeho syn Alexej ani bratr Michail Alexandrovič. Předpokládali tak, že carovy pravomoci budou přesunuty na Finský parlament, což však ruská dočasná vláda nemohla přijmout. V parlamentu socialisté podali návrh, který omezoval ruský vliv na domácí události, ale nijak se nedotkl moci ruské vlády v záležitostech obrany a zahraniční politiky. Pro Prozatímní vládu ale byl příliš radikální. Protože parlament překročil svou pravomoc, byl rozpuštěn. Nové volby slibovaly dosavadní menšině šanci získat většinu, která by podle jejich přesvědčení mohla vylepšit porozumění s Ruskem. Nesocialisté chtěli spolupracovat s Prozatímní vládou také proto, že se báli, že moc socialistů poroste a vyústí v radikální reformy, jako třeba rovné volební právo v obecních volbách a pozemkovou reformu. Většina měla ale samozřejmě úplně opačný názor a neakceptovala právo ruské dočasné vlády rozpustit Parlament. Když se parlament po letní recesi v srpnu 1917 znovu sešel, byly přítomny jen skupiny podporující návrh. Ruské jednotky obsadily sněmovnu, parlament byl rozpuštěn a byly vypsány nové volby. Výsledkem byla malá buržoazní většina a zcela nesocialistický senát. Říjnová revoluce zcela změnila dosavadní situaci. 15. listopadu 1917 bolševici vyhlásili obecné právo na sebeurčení včetně práva na úplné odtržení pro všechny národy Ruska. Kvůli obavám z vývoje v Rusku a doma ve Finsku navrhl nesocialistický senát parlamentu Vyhlášení nezávislosti Finska, se kterým parlament souhlasil 6. prosince. Ruská revoluční vláda vyhlášení o nezávislosti přijala až téměř po měsíci, 4. ledna 1918. Německo a skandinávské státy nezávislost Finska vzápětí uznaly také. Finsko prošlo od ledna do května 1918 krátkou, ale hořkou občanskou válku (finsky sisällissota). Finská vláda porazila socialistické povstání rudých, kteří vyhlásili Finskou socialistickou dělnickou republiku. Vůdcem bílých byl Pehr Evind Svinhufvud a jejich velitelem generál baron Carl Gustaf Emil Mannerheim (oba regenti). Vítězství bílých v občanské válce bylo dosaženo za podpory císařského Německa. I přes tradiční monarchistické zaměření velké části Finů, ale především díky odporu k carskému systému, podal finský Senát při vyhlášení finské nezávislosti návrh na republikánské zřízení. Monarchie však byla pro Finsko tradiční a mezinárodní situace tomu nahrávala. Navíc Finové věřili, že monarchie nastolí tak silný systém, že zabrání dalším povstáním nebo případně další občanské válce. Pro monarchii hrálo také to, že její odpůrci – socialisté – v parlamentu chyběli a konzervativci tak měli většinu. Jelikož ve Finsku neproběhla revoluce jako např. v Rusku, bylo Zemské zřízení Gustava III. vykládáno jako platné a panovnická moc byla svěřena regentovi do doby než bude řádně zvolen panovník. Prvním regentem byl v květnu 1918 zvolen Pehr Evind Svinhufvud. Ten posléze jmenoval Paasikiviho promonarchistickou vládu. Ovšem ani jeden z návrhů konstituční monarchie nezískal v parlamentu pětišestinovou potřebnou většinu. Po druhém neúspěchu tak vláda začala urychleně hledat nového panovníka podle Zemského zřízení z roku 1772.", "section_level": 1}, {"title": "Kandidáti na trůn.", "content": "Jelikož se o žádném Finovi jako králi nedalo uvažovat, musela se vláda obrátit do zahraničí. Při hledání nového panovníka padla volba na Německo, kde byli zdejší princové a knížata \"hojným vývozním artiklem\" (např. Albert Sasko-Kobursko-Gothajský, Leopold I. Belgický, Ferdinand II. Portugalský, Jiří I. Řecký, Karel I. Rumunský, Ferdinand I. Bulharský, Ferdinand I. Rumunský, Vilém Wied, atd.). Finští politici, kteří byli do jisté míry „císařtější než císař“, se nechtěli spokojit jako králem s nikým menším než samotným synem císaře Viléma II. princem Oskarem. Proto také regent Svinhufvud navštívil Viléma II. a přesvědčoval ho, aby souhlasil s Oskarovým nástupem na trůn. Pro německou stranu by ale takový krok byl velice riskantní a tak se Finové museli porozhlédnout jinde. Někteří monarchisté doufali, že by se králem stát sám baron Mannerheim, ale on tuto možnost odmítl. Nakonec se Finové spokojili s \"pouhým\" švagrem císaře Viléma II., hesensko-kasselským lankrabětem Fridrichem Karlem, který jako švagr císaře Viléma II. představoval pro Finy německou podporu a navíc byl luterán jako většina Finů. A tak tedy 9. října 1918 finský parlament nabídl Fridrichu Karlovi novou finskou korunu. Fridrich Karel by jako král vládl pod jménem \"Väinö I.\", \"Karel (Kaarle I)\" nebo \"Fredrik Kaarle\". Bylo také v plánu oženit jeho nejstaršího syna a následníka trůnu s finskou šlechtičnou. Pro budoucího krále byla vyrobena nová královská koruna. Oficiální titul krále měl být: \"Jeho Veličenstvo, král Finska a Karélie, velkovévoda Laponska, vévoda Aland, pán Kalevy a severu\" (finsky \"Suomen ja Karjalan kuningas, Ahvenanmaan herttua, Lapinmaan suuriruhtinas, Kalevan ja Pohjolan isäntä\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Finské království (finsky: \"Suomen kuningaskunta\", švédsky: \"Kungariket Finland\") je označení krátkého historického období finských dějin, kdy ke konci první světové války byla vyhlášena nezávislost Finska na ruské říši poté, co car Mikuláš II. abdikoval a skončila rusko-finská unie. Nově nezávislé Finsko zůstalo monarchií a mělo být prohlášeno královstvím. Králem byl zvolen Fridrich Karel Hesenský (švagr císaře Viléma II.). Po celou dobu existence nezávislé finské monarchie vládli jako regenti Pehr Evind Svinhufvud a Carl Gustaf Emil Mannerheim. Kvůli německé prohře ve válce ale nakonec k realizaci nedošlo a Fridrich Karel Hesenský se musel vzdát trůnu.", "tgt_summary": "There was an attempt to establish a monarchy in Finland in 1918 (; ). In the aftermath of the Finnish Declaration of Independence from Russia in December 1917 and the Finnish Civil War from January–May 1918, the victorious Whites in the Parliament of Finland considered making the newly independent Finland a kingdom and creating a monarchy. The attempt came to naught; the king-elect never reigned nor came to Finland, and republican victories in the next election ensured the proposal was abandoned. ", "id": 1684158}
{"src_title": "Piasecki VZ-8 Airgeep", "tgt_title": "Piasecki VZ-8 Airgeep", "src_document": [{"title": "Vývoj a konstrukce.", "content": "V roce 1956 oslovila US Army (konkrétně sekce Transportation Corps) letecké společnosti o návrhy na lehké víceúčelové vozidlo, které by kombinovalo všestrannost a operativní lehkost jeepu se schopností přeletět náročný nebo nesjízdný terén. Armádní činitelé si představovali jednoduchý a přitom robustní stroj („flying jeep“ nebo „aerial jeep“, létající jeep) schopný dopředného letu v malé výšce a režimu visení, který by po určitou dobu unesl 450 kg nákladu v letové hladině mezi 1,5 – 4 m. Návrhy vytvořilo vícero firem, z nich byly na začátku roku 1957 pro vývoj prototypů vybrány společnosti Curtiss-Wright, Piasecki Aircraft Corporation a Chrysler. Firma Piasecki Aircraft Corporation představila letadlo se dvěma tandemovými třílistými krytými rotory poháněnými dvěma pístovými motory Lycoming O-360-A2A o výkonu 134 kW každý. Pilot a jeden cestující seděli na sedačkách mezi rotory. První ze dvou prototypů označený původně Model 59K Skycar a později přejmenovaný Piaseckim na Airgeep dostal armádní označení VZ-8P. Poprvé vzlétl 22. září 1958. Poté byly pístové motory nahrazeny jedním turbohřídelovým motorem Turbomeca Artouste o výkonu 317 kW. V této podobě létal až do června 1959. Byl zapůjčen námořnictvu (US Navy) pod označením Model 59N, která jej vybavila plováky. Po navrácení stroje US Army byl motor Turbomeca Artouste nahrazen lehčím a výkonnějším typem Garrett AiResearch TPE331-6 o výkonu 410 kW. Druhý prototyp byl zkonstruován s modifikovaným designem a označen Piaseckim jako Model 59H AirGeep II a armádou jako VZ-8P (B). Byl poháněn 2 motory Turbomeca Artouste, vybaven katapultovacím sedadlem pro pilota a ko-pilota/střelce a navíc měl tři sedačky pro další pasažéry. Byl také vybaven poháněným tříkolovým podvozkem pro zvýšení pozemní mobility. Tento druhý prototyp vzlétl poprvé 15. února 1962, pilotoval jej \"Tommy\" Atkins. Airgeep mohl operovat nízko nad zemí a byl stabilní v letu. Díky nízké letové hladině se stroj vyhl radarové detekci. I přes jeho kvality a výhody nad dvěma konkurenty v konkurzu (Chrysler VZ-6, Curtiss-Wright VZ-7) se armáda rozhodla, že koncepce „létající jeep“ je nevhodná pro moderní bojiště a soustředila se na vývoj konvenční helikoptéry.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (VZ-8P (B)).", "content": "Data z: \"Flying Jeeps: The US Army's Search for the Ultimate 'Vehicle", "section_level": 1}], "src_summary": "Piasecki VZ-8 Airgeep (původním továrním označením Model 59K Skycar) bylo americké letadlo VTOL postavené koncem 50. let 20. století na objednávku US Army společností Piasecki Aircraft Corporation. Šlo o konstrukci se dvěma zaplášťovanými rotory v trupu. Stroj byl schopen vertikálního vzletu a přistání (VTOL).", "tgt_summary": "The Piasecki VZ-8 Airgeep (company designation PA-59) was a prototype vertical takeoff and landing (VTOL) aircraft developed by Piasecki Aircraft. The Airgeep was developed to fulfill a U.S. Army Transportation Research Command contract for a flying jeep in 1957. The flying jeep was envisioned to be smaller and easier to fly than a helicopter.", "id": 2479607}
{"src_title": "Ant-Man", "tgt_title": "Ant-Man", "src_document": [{"title": "Fiktivní biografie postavy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hank Pym.", "content": "Biofyzik a expert na bezpečnostní systémy Dr. Henry 'Hank' Pym se rozhodl stát superhrdinou poté, co vyvinul speciální látku (Pymovy částice), které uživateli umožňují měnit tělesnou velikost. Vyzbrojen helmou, kterou dokáže komunikovat a kontrolovat mravence, se Pym zmenšoval na velikost hmyzu a stal se Ant-Manem. Svůj objev brzy předvedl své přítelkyni Janet Van Dyne, která se stala superhrdinkou Wasp. Duo se stalo zakládajícími členy Avengers a bojovali proti svým nepřátelům, jakými byli vědec Egghead, mutant Whirlwind a Pymem sestrojený robot s umělou inteligencí Ultron. I když je Pym původní Ant-Man, postupně přijal i jiné identity, jako jsou Giant-Man, Goliath, Yellowjacket, a Wasp (po předpokládané smrti Janet v \"Tajné invazi)\". Během působení pod těmito identitami, se role Ant-Mana zhostili jiní.", "section_level": 2}, {"title": "Scott Lang.", "content": "Scott Lang byl zlodějíček, který se poprvé stal Ant-Manem poté, co ukradl Pymův oblek Ant-Mana, aby zachránil scou dceru Cassie. Během své nápravy, s podporou Hanka Pyma, brzy přijal superhrdinskou roli Ant-Mana na plný úvazek. V průběhu let spolupracoval například s Fantastic Four a stal se také plnohodnotným členem Avengers. Nějaký čas se stýkal se superhrdinkou Jessicou Jones. Později byl zabit Scarlet Witch spolu s Visionem a Hawkeyem (v komiksu \"Avengers: Rozpad)\". Poté se jeho dcera Cassie stala superhrdinkou Stature (v komiksu \"Young Avengers)\". Scott Lang byl oživen v roce 2011 v minisérii \"The Children's Crusade\", ve které ale zároveň přišel o svou dceru, která se obětovala, aby zastavili Doctora Dooma, který ji později oživil během eventu \"AXIS\"(2014).", "section_level": 2}, {"title": "Eric O'Grady.", "content": "Eric O'Grady je třetí postavou, která si oblékla oblek Ant-Mana. Eric O'Grady je řadovým agentem organizace S.H.I.E.L.D., který nalezl oblek Ant-Mana na velitelství S.H.I.E.L.D.u. Ukradl oblek pro vlastní zištné cíle, mimo jiné se coby superhrdina chtěl zalíbit ženám a současně chtěl škodit jiným lidem. Brzy poté se objevil v týmovém titulu \"Avengers: The Initiative\" a později patřil k \"The Thunderbolts\", aktuálně je součástí týmu \"Secret Avengers\", kde se chová již více hrdinsky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ant-Man je fiktivní postava komiksových příběhů vydávaných nakladatelstvím Marvel Comics. Původním Ant-Manem byl Hank Pym, významný vědec, který vyvinul látku, jež mu umožňuje měnit svou velikost. Hank Pym byl stvořen tvůrčím triem, které tvořili Stan Lee, Larry Lieber a Jack Kirby. Poprvé se objevil v komiksu \"Tales to Astonish\" #27 (leden 1962); jako Ant-Man se poprvé objevil v \"Tales to Astonish\" #35 (září 1962). ", "tgt_summary": "Ant-Man is the name of several superheroes appearing in books published by Marvel Comics. Created by Stan Lee, Larry Lieber and Jack Kirby, Ant-Man's first appearance was in \"Tales to Astonish\" #35 (September 1962). The persona was originally the brilliant scientist Hank Pym's superhero alias after inventing a substance that can change size, but reformed thieves Scott Lang and Eric O'Grady also took on the mantle after the original changed his superhero identity to various other aliases, such as Giant-Man, Goliath, and Yellowjacket. Ant-Man has appeared in several films based on the Marvel character, such as \"Ant-Man\" (2015), \"\" (2016), \"Ant-Man and the Wasp\" (2018), and \"\" (2019).", "id": 31820}
{"src_title": "Jean-Marie Dorsenne", "tgt_title": "Jean-Marie Dorsenne", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil 30. dubna 1773 v městečku Ardres do rodiny středně bohatého měšťana. Jeho otec si přál, aby šel studovat, avšak mladý Dorsenne si zvolil armádu. Roku 1792, tři roky po pádu Bastily, vstoupil jako dobrovolník do batalionu svého kraje. Krátce na to byl jmenován kapitánem. Sloužil v Severní armádě generála Custina, byl několikrát raněn, nakonec byl převelen ke 24. pěší půlbrigádě, kde dostal hodnost \"Chef de bataillon\". Se svou jednotkou se účastnil tažení v armádě Sambry a Meusy, s generálem Bernadottem šel jako posila do Itálie k armádě generála Bonaparta, a se stejným velitelem se nakonec plavil do Egypta. Vyznamenal se v bitvě u pyramid, kde sloužil v divizi generála Desaixe, byl raněn v boji u Kéné, a znovu potom v bitvě u Alexandrie. Za odvahu, kterou v boji prokázal jej generál Kléber, který po Napoleonově odjezdu z Egypta převzal velení, povýšil do hodnosti \"chef de brigade\" (ekvivalent plukovníka). Do Francie se vrátil až mezi posledními, a pro svou známost s Napoleonem, který mezitím zosnoval státní převrat a stal se prvním konzulem, dostal post majora konzulární gardy (která byla základem pozdější slavně Napoleonovy císařské gardy). Sloužil v jednotce granátníků, nejprestižnějším pluku celé armády, a mezi vojáky velmi záhy proslul tím, jak vyžadoval naprostou disciplínu, a dbal na jakékoli detaily. Zároveň jej ale znali jako důstojníka, který prokázal mnohokrát odvahu, takže jim jeho tvrdost nevadila. Účastnil se tažení ke Slavkovu, kde se sice bojů nezúčastnil, přesto byl povýšen na brigádního generála, a získal prestižní post plukovníka gardových granátníků. Prodělal také tažení do Pruska a do Polska, bojoval u Jeny, vyznamenal se u Jílového, kde s pěší gardou doslova odvracel katastrofu, která Napoleonovi hrozila, a za to všechno získal velení v armádě, která se chystala na invazi do Španělska. V této válce na sebe ale příliš neupozornil, a tak mu roku 1809 císař vrátil jeho původní zařazení, avšak s jedním rozdílem. Tentokrát nevelel pouze gardovým granátníkům, ale celé staré císařské gardě (1. a 2. pluk pěších granátníků a 1. a 2. pluk pěších myslivců). V čele této jednotky se účastnil tažení do Rakouska (toto tažení se také nazývá Dunajské), a mimořádnou statečnost prokázal u Wagramu. Jean Roch Coignet, který v gardě sloužil, ve svých pamětech vzpomíná, že gardoví granátníci tehdy stáli čelem přímo k nepřátelským dělům. Palba rakouské artilerie je kosila, a rychle jim upadala morálka. Tehdy vystoupil Dorsenne, v dokonalé uniformě, upravený jako na přehlídku (odtud jeho přezdívka \"\"Fešák Dorsenne\"\") před ně, i s koněm se otočil zády k nepříteli, a s naprostým klidem rozmlouval se svými muži čekal až palba přejde. Jak Coignet píše, neznal v celé gardě, která byla výběrem těch nejstatečnějších a nejtvrdších vojáků z celé francouzské armády, nikoho, kdo by byl schopen otočit se k dělům zády, ani jednou se neohlédnout, a takto okázale palbu ignorovat. Dorsenne na to ovšem doplatil, protože tvořil dokonalý cíl. Nedaleko od něj vybuchl dělostřelecký granát, a střepina jej zasáhla do hlavy. Zranění nijak nekrvácelo, ale střepina zůstala v lebce. Generál se zvedl, a ještě téhož dne vedl gardu do útoku, avšak od té doby trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy. O tři roky později se rozhodl přes všechna rizika, která operace hlavy nesla, k trepanaci lebky. V Paříži ho operovali nejlepší francouzští chirurgové, avšak statečný generál chirurgický zákrok nepřežil. Dorsenne byl jedním z nejstatečnějších velitelů, kteří ve francouzské armádě sloužili. Za svou kariéru utrpěl patnáct zranění, začínal jako obyčejný voják, a ke generálské hodnosti se vypracoval teprve po třinácti letech oddané služby. Byl vyznamenán Čestnou legií, a jeho jméno je také v upomínku vyryto na Vítězném oblouku v Paříži na náměstí Étoile, mezi největšími hrdiny císařství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean Marie Pierre François Lepaige Dorsenne (30. dubna 1773 Ardres, Francie - 24. července 1812, Paříž, Francie) byl francouzský generál období revoluce a Francouzského císařství.", "tgt_summary": "Jean-Marie-Pierre-François Doursenne, called Dorsenne, count Lepaige (b. 30 April 1773 in Ardres; † 24 July 1812 in Paris) was a French military commander of the Revolutionary and Napoleonic Wars. He eventually became one of the senior commanders in the Imperial Guard.", "id": 857157}
{"src_title": "Agar.io", "tgt_title": "Agar.io", "src_document": [{"title": "Historie hry.", "content": "Hra byla vydána 28. dubna 2015. Měla rychlý úspěch a brzy se zařadila mezi 1000 nejnavštěvovanějších internetových stránek. V červenci 2015 byla vytvořena také mobilní verze. Ta byla během prvního víkendu stažena více než 7 milionkrát. Agar.io bylo velmi populární v Turecku během voleb v červnu 2015. Dvě turecké politické strany (HDP a CHP) dokonce použily logo hry na svých volebních plakátech jako symbol podpory.", "section_level": 1}, {"title": "Princip hry.", "content": "Ve hře se nachází pět módů. Ty si hráč, spolu se jménem, může vybrat na výchozí obrazovce.", "section_level": 1}, {"title": "Základní mód.", "content": "Hráč na začátku ovládá malou kuličku. Cílem všech hráčů je se zvětšit na tolik, aby byly největší na serveru. Toho můžou docílit sbíráním agaru (malé nehýbající se kuličky) nebo pohlcením ostatních hráčů. Čím je hráč větší, tím pomaleji se pohybuje. Na mapě se také nachází \"bacily\" (zelená ozubená kola), do kterých se hráč může schovat. Pokud je však hráčova koule větší než \"bacil\", tak se hráčova koule rozdělí na malé kuličky. V pravém horním rohu obrazovky je tabulka s deseti jmény největších hráčů na serveru.", "section_level": 2}, {"title": "Párty.", "content": "Nijak se neliší od základního módu, ale může zde hráč hrát s přáteli, které si přes speciální URL adresu pozve.", "section_level": 2}, {"title": "Battle Royal.", "content": "Všichni hráči začnou hrát ve stejnou dobu, začnou si co nejvíce zvětšovat svoji kuličku, jelikož po nějaké době se začne mapa zmenšovat. Od té doby dost záleží, jak jste začali, jelikož se čím více začnete potkávat s ostatními hráči. Když se mapa začne zmenšovat, tak se dá jet i ven z vyznačeného prostoru, ale okamžitě vám to začne ubírat velikost a rozdělovat na mini-kuličky. Na začátku hraje přibližně 20 hráčů, tento mód skončí, jakmile zbývá poslední hráč.", "section_level": 2}, {"title": "Týmová hra.", "content": "Hráči jsou na začátku rozděleni do tří týmů - červení, zelení a modří. Cílem hráče je, aby jeho tým co nejdéle vítězil.", "section_level": 2}, {"title": "Experimental.", "content": "Zde se experimentují nové věci, aby se zjistilo jestli se hráčům líbí. Pokud vývojáři dostanou pozitivní odezvu, přidají novou věc do základního módu.", "section_level": 2}, {"title": "Ovládání.", "content": "Směr pohybu koule se ovládá pomocí pohybu myši. Stisknutím klávesy se může hráč rozdělit a zaútočit tak na nepřátele. Klávesou hráč může vyhodit do prostoru malou kouli, kterou poté nemůže ovládat, ale může posloužit jako návnada.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agar.io je multiplayerová webová hra vytvořená Matheusem Valadaresem. Jméno této hry je odvozeno od látky agar. Hra je naprogramována v jazyce JavaScript a C++.", "tgt_summary": "Agar.io is a massively multiplayer online action game created by Brazilian developer Matheus Valadares. Players control one or more cells in a map representing a Petri dish. The goal is to gain as much mass as possible by eating agar and cells smaller than the player's cell while avoiding larger ones which can eat the player's cells. Each player starts with one cell, but players can split a cell into two once it reaches a sufficient mass, allowing them to control multiple cells. The name comes from the substance agar, used to culture bacteria. ", "id": 2453854}
{"src_title": "George Cadogan, 5. hrabě Cadogan", "tgt_title": "George Cadogan, 5th Earl Cadogan", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Pocházel ze šlechtického rodu Cadoganů, byl synem konzervativního politika 4. hraběte Cadogana. Studoval v Oxfordu, poté cestoval po Evropě jako doprovod prince waleského. V roce 1873 byl zvolen do Dolní sněmovny, téhož roku zdědil po otci rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů, kde patřil k zástupcům Konzervativní strany. V Disraeliho vládě zastával nižší vládní funkce státního podsekretáře války (1875–1878) a státního podsekretáře kolonií (1878–1880), obě ministerstva zároveň zastupoval v Horní sněmovně. Od roku 1885 byl členem Tajné rady, v Salisburyho vládě byl lordem strážcem tajné pečeti (1886–1892), zároveň se stal poradcem královny Viktorie pro domácí politiku a v roce 1891 získal Podvazkový řád. Ve třetím Salisburyho kabinetu byl pověřen funkcí místokrále v Irsku (1895–1902). Problematice Irska se věnoval již předtím ve Sněmovně lordů, jako místokrál měl zájem především o vzdělání a finanční politiku. Dostával se do sporu se svými podřízenými, státními sekretáři pro Irsko (G. Wyndham, G. Balfour). Dvakrát nabídl i svou rezignaci, ale měl trvalou podporu premiéra Salisburyho. Po odstoupení z funkce irského místokrále odešel do soukromí, nadále se ale angažoval v rozvoji londýnského předměstí Chelsea, kde byl též starostou (1900–1901). Byl též smírčím soudcem v pěti hrabstvích a získal čestný doktorát v Dublinu.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a majetek.", "content": "Jeho první manželkou byla Beatrix Craven (1844–1907), dcera 2. hraběte Cravena, podruhé se oženil v Itálii se svou sestřenicí Adele Neri (1881–1961). Nejstarší syn Albert (1866-1878) zemřel v dětství, další syn Henry Cadogan, vikomt Chelsea (1868–1908) byl členem Dolní sněmovny a soukromým tajemníkem premiéra Arthura Balfoura, ale zemřel předčasně na rakovinu. Rodové tituly zdědil třetí syn Gerald Cadogan, 6. hrabě Cadogan (1869–1933). Čtvrý syn William (1879-1914) padl v hodnosti majora za první světové války. Pátý syn Edward Cadogan (1880–1962) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a jako letecký důstojník účastníkem druhé světové války. Nejmladší syn Alexander (1884–1968) byl významným diplomatem. V roce 1889 zakoupil panství \"Culford Park\" (hrabství Suffolk) a podnikl jeho nákladnou přestavbu. Po smrti jeho syna, 6. hraběte Cadogana, byl zámek prodán státu a od té doby je zde škola.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Henry Cadogan, 5. hrabě Cadogan (\"George Henry Cadogan, 5th Earl Cadogan, 5th Viscount Chelsea, 7th Baron Cadogan of Oakley\") (12. května 1840, Durham, Anglie – 6. března 1915, Londýn, Anglie) byl britský státník. Jako člen Konzervativní strany byl členem několika vlád, nakonec zastával funkci místokrále v Irsku (1895–1902), byl též rytířem Podvazkového řádu. V době rozmachu Londýna v 19. století zbohatl jako majitel pozemků ve čtvrti Chelsea.", "tgt_summary": "George Henry Cadogan, 5th Earl Cadogan, (12 May 1840 – 6 March 1915), styled Viscount Chelsea from 1864 to 1873, was a British Conservative politician.", "id": 1676809}
{"src_title": "Charles Philip Yorke, 4. hrabě z Hardwicke", "tgt_title": "Charles Yorke, 4th Earl of Hardwicke", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Byl nejstarším synem admirála Josepha Sydneye Yorke (1768–1831), studoval v Harrow a na Royal Naval College, v roce 1815 vstoupil do námořnictva. Působil v koloniích a ve Středomoří, v roce 1825 dosáhl hodnosti kapitána. Souběžně se od mládí věnoval politické kariéře, v letech 1831–1834 byl členem Dolní sněmovny, v roce 1834 po strýci Philipovi zdědil titul hraběte z Hardwicke a vstoupil do Sněmovny lordů, zároveň převzal post lorda–místodržitele v hrabství Cambridgeshire (1834–1873). V politice patřil ke konzervativcům a v letech 1841–1846 byl lordem komořím královny Viktorie (královna v roce 1843 navštívila hlavní rodové sídlo \"Wimpole Hall\" v hrabství Cambridgeshire). V pozdějších konzervativních vládách byl generálním poštmistrem (1852) a lordem strážcem tajné pečeti (1858–1859), od roku 1852 byl též členem Tajné rady. Z aktivní služby v Royal Navy vystoupil v roce 1858 v hodnosti kontradmirála, téhož roku byl povýšen na viceadmirála (1858) a později na admirála (1863). V roce 1843 se stal prezidentem Královské zemědělské společnosti, od roku 1847 byl členem Královské společnosti, získal také čestné doktoráty v Oxfordu a Cambridge.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho manželkou byla Susan Liddell (1810–1886), dcera 1. barona Ravenswortha. Starší syn Charles Philip Yorke (1836–1897) byl dědicem rodových titulů, mladší syn Eliot Yorke (1843–1878) působil u dvora a byl členem Dolní sněmovny. Sňatkem s Annie Rothschild (1844–1926) ze slavné bankéřské rodiny Rothschildů se stal spolumajitelem zámku \"Aston Clinton House\" (Buckinghamshire). Dcera Agneta (1838–1919) se provdala za admirála Victora Montagu z rodu hrabat ze Sandwiche. Mladší bratr 4. hraběte Eliot Yorke (1805–1885) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny (1835–1865).", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles Philip Yorke, 4. hrabě z Hardwicke (\"Charles Philip Yorke, 4th Earl of Hardwicke, 4th Viscount Royston, 4th Baron Hardwicke\") (2. dubna 1799, Hamble-le-Rice, Anglie – 17. září 1873, Londýn, Anglie) byl britský admirál a politik ze šlechtického rodu Yorke. Od mládí sloužil u námořnictva, souběžně působil u dvora a angažoval se i v politice jako stoupenec Konzervativní strany. Ve dvou konzervativních vládách byl ministrem, mimo aktivní službu nakonec v námořnictvu dosáhl hodnosti admirála.", "tgt_summary": "Admiral Charles Philip Yorke, 4th Earl of Hardwicke, PC (2 April 1799 – 17 September 1873) was a British naval commander and Conservative politician.", "id": 1325920}
{"src_title": "Resilience (sociologie)", "tgt_title": "Community resilience", "src_document": [{"title": "Formování pojmu resilience.", "content": "Sociální vědy zdůrazňují význam pojmu resilience a jeho politické a ideologické role, kterou hraje ve společenském kontextu. Původně se termín objevil v oboru dětské psychologie při zkoumání neočekávaného vývoje dětí vyrůstajících ve špatných podmínkách. Neočekávané množství dětí zůstalo i přes znevýhodňující a diskriminující prostředí ve stabilním a příčetném stavu oproti očekávanému rozvoji deviantních, delikventních nebo pasivních osobností. Resilience tedy představuje zvláštní schopnost, která pomáhá odolat těžkým situacím a překonat je.", "section_level": 1}, {"title": "Sociální resilience.", "content": "V případě zvyšování sociální resilience se často jedná o “program na rozvoj resilience” určený pro jednotlivce, skupiny a komunity. Maguire a Hagan poukazují na fakt, že se například vlády často snaží zvýšit resilienci skupin a komunit kvůli stále většímu nedostatku veřejných systémů krizového managementu. Autoři definují sociální resilienci jako “předpoklad sociálních subjektů (např. skupin nebo komunit) překonat náročné situace nebo se s nimi úspěšně vypořádat. K dosažení tohoto cíle jsou, dle Maguire a Hagan, potřeba tři dílčí části: odolnost, zotavení a kreativita. Odolnost, dle autorů, souvisí se snahami komunit ustát zátěžové situace a jejich důsledky. Zotavení se váže ke schopnosti komunit překonat zátěžové situace. Kreativita je nutná ke zrychlení a optimalizaci zotavení na všech úrovních komunity a k navrácení jejího stavu před zátěžovou situací.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinná resilience.", "content": "Rodinná resilience nemá v sociologii ustálenou definici. Podle interpretace sociologů McCubbina a McCubbinové tento pojem zahrnuje „charakteristické vlastnosti, které pomáhají rodinám odolávat narušení tváří v tvář změnám, a adaptovat se v krizových situacích.“ National Network for Family Resilience ji definuje jako „dovednost rodiny upevňovat svou schopnost úspěšně čelit výzvám života.“ Tuto dovednost je v rodině, jakožto funkční sociální jednotce, možné rozvíjet. K dosažení tohoto cíle využíváme čtyř strategií:", "section_level": 1}, {"title": "Projevy resilience ve městech.", "content": "Příkladem využití konceptu sociální resilience jsou \"resilientní\" města. Tato města se vyznačují sedmi vlastnostmi, které umožňují snadněji překonat stresy a šoky, reagovat na ně a přizpůsobit se jim:", "section_level": 1}], "src_summary": "Resilience v sociologii označuje schopnost sociálního systému vstřebat rušivé podněty nebo jim čelit, popřípadě odolávat stresům tak, aby systém zůstal ve stejném stavu, zachoval si svojí strukturu a funkce. Popisuje míru, do které je systém schopný sebeorganizace, učení a přizpůsobení. ", "tgt_summary": "Community resilience is the sustained ability of a community to use available resources (energy, communication, transportation, food, etc.) to respond to, withstand, and recover from adverse situations (e.g. economic collapse to global catastrophic risks). This allows for the adaptation and growth of a community after disaster strikes. Communities that are resilient are able to minimize any disaster, making the return to normal life as effortless as possible. By implementing a community resilience plan, a community can come together and overcome any disaster, while rebuilding physically and economically.", "id": 545603}
{"src_title": "Chálid Asaad", "tgt_title": "Khaled al-Asaad", "src_document": [{"title": "Dětství, vzdělání a rodina.", "content": "Asaad se narodil v Palmýře a strávil tam většinu svého života. Vystudoval univerzitu v Damašku a získal diplom z historie. Měl jedenáct dětí, šest synů a pět dcer.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Archeolog.", "content": "Věnoval se vykopávkám v Palmýře a obnově jejích památek. Stal se hlavním správcem památek v Palmýře v roce 1963. Spolupracoval s kolegy archeology ze Spojených států, Německa, Polska, Francie a Švýcarska. Dosáhl zapsání Palmýry do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Plynně hovořil aramejsky a až do roku 2011 pravidelně překládal. V roce 2003 byl členem syrsko-polského týmu, který objevil mozaiku ze 3. století zobrazující souboj člověka s okřídleným stvořením. Popsal ji jako \"jeden z nejcennějších objevů kdy učiněných v Palmýře\". V roce 2001 ohlásil objev 700 stříbrných mincí ze 7. století se zobrazením králů Husrava I. a Husrava II., kteří patřili k dynastii, jež vládla Persii před jejím ovládnutím muslimy. Byl vyhledávaným mluvčím na konferencích, kde prezentoval výsledky svého rozsáhlého výzkumu. Jeho pozitivní význam pro Palmýru a jeho historická erudice byly velmi vysoce hodnoceny předními akademiky a výzkumníky z oboru. Když v roce 2003 odešel do důchodu, převzal jeho dílo syn Wáled. Spolu byli v srpnu 2015 zadrženi po ovládnutí Palmýry Islámským státem, když byl pak otec zavražděn, nebylo o osudu jeho syna nic známo.", "section_level": 2}, {"title": "Politika.", "content": "V roce 1954 vstoupil do syrské strany Baas, nebylo ale jisté, zda patřil k aktivním podporovatelům režimu Bašára Asada. Deník \"The Economist \"ale zaznamenal některá svědectví, že byl Asadovým \"věrným příznivcem\".", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "V květnu 2015 oblast města Tadmur (moderního města Palmýra) a přilehlé památky obsadili ozbrojenci z hnutí Islámský stát (ISIS). Chálid Asaad pomáhal evakuaci sbírek místního muzea před příchodem islamistů. Při obsazení byl zadržen a ISIS se ho snažil přimět, aby prozradil, kam byly cenné památky ukryty. 18. srpna 2015 byl zavražděn v Tadmuru. Za přihlížení davu mu byla sťata hlava. Podle cedule, kterou měl po vraždě pověšenou na prsou, ho ISIS popravil za odpadlictví, zastupování Sýrie na \"konferencích nevěřících\", vedení palmýrských \"modloslužeben\", návštěvu \"kacířského Íránu\" a za kontakty s bratrem, který působil v syrských tajných službách.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "Jeho smrt odsoudili nejen jeho kolegové v Sýrii, ale také v zahraničí, např. italský ministr pro památky a turistiku Dario Franceschini, který nechal vlajky na všech italských muzeích spustit na Asaadovu památku na půl žerdi, generální ředitelka UNESCO Irina Bokovová a další.", "section_level": 2}], "src_summary": "Chálid Asaad (arabská výslovnost:, arabsky خالد الأسعد, 1932 nebo 1934 – 18. srpna 2015) byl syrský archeolog a správce památek města Palmýry, které patří do seznamu Světového dědictví UNESCO. Byl v této pozici déle než 40 let. 18. srpna 2015 byl veřejně popraven teroristy z hnutí Islámský stát.", "tgt_summary": "Khaled al-Asaad (,, January 1932 – 18 August 2015) was a Syrian archaeologist and the head of antiquities at the ancient city of Palmyra, a UNESCO World Heritage Site. He held this position for over 40 years. Al-Asaad was publicly beheaded by the Islamic State of Iraq and Syria (ISIS) on 18 August 2015, at the age of eighty three.", "id": 1631936}
{"src_title": "Clickbait", "tgt_title": "Clickbait", "src_document": [{"title": "Forma.", "content": "Titulek či popisek clickbaitu může mít specifickou formu. Příklady: Nebo, v méně zjevné verzi, se jedná o běžnou větu, která (jakoby náhodou) končí výpustkou těsně před samotnou odpovědí, s kterou by nebylo nutno klikat na daný článek. Titulky, které mají navnadit čtenáře, používala bulvární média ještě před zavedením tohoto pojmu, a to i v tištěné podobě. Zaměřuje se na fámy, klevety, záhady, zajímavosti a povrchní senzace (pěna dnů). U drbů a pomluv o celebritách se tabloidy zaměřují na tělesnou stránku celebrit, u žen řeší výstřihy a vyzývavost modelů, které zvolily, na gala událostech (doplněné fotkami) nebo (v nadpisech) nadužívají slov jako šokující, sex a podobně. Clikbait může být i přizpůsoben čtenáři, pokud server dokáže zjistit něco o uživateli, který si stránky načetl. Příkladem mohou být články o tom, že nějaký slavný zpěvák/zpěvačka bude brzy koncertovat v městě čtenáře (server lokalizoval umístění webového browseru). Pro lživé novinářské praktiky se i v češtině používá pojmenování fake news.", "section_level": 1}, {"title": "Clickbait spoiler.", "content": "Existuje několik snah clickbaity potlačovat, asi nejvýrazněji na Twitteru (účty jako @ClickBaitSpoilr, @ArticleSpoiler, @HuffPoSpoilers, @SavedYouAClick), které tweetují clickbaitové články včetně stručného textu, který čtenáři dá odpověď, aniž by na ten který článek musel klikat.", "section_level": 1}, {"title": "Ragebait.", "content": "Obdobného principu jako Clickbait využívá Ragebait nebo Hatebait. Jedná se o emotivně vyznívající titulky, které mají nalákat čtenáře jiného názorového spektra, aby pod vlivem negativní emoce na článek klikli. Že mají texty vyvolávající emoce větší počty sdílení a komentářů na sociálních sítích, prokázala studie University of Pennsilvania. Nadužívání takových titulků nicméně vytváří u jedinců averzi k danému médiu a vůči jeho titulkům se stává imunním.", "section_level": 1}], "src_summary": "Clickbait (z ang. \"click\", kliknutí a \"bait\", návnada, tedy návnada na kliknutí) je většinou poutavý titulek, který nutí čtenáře na něj kliknout. Může se jednat o titulek který má pouze lidi nalákat a po prokliknutí se sice návštěvník většinou nic, co bylo slíbené v titulku, nedozví, nicméně zvýšil návštěvnost webu, a to i v případě, že web ihned opustil. V takovém případě většinou uživatelé kteří klikli na clickbait odcházejí s negativní emocí pryč a většinou se nechtějí vracet. Může jít ale i o titulek, který poutá na něco, co se na webu/ ve videu/ v článku návštěvník dozví. Úspěch clickbaitu tkví v lidské zvědavosti a ve většině případů v podvodu na uživatele. Clickbaity se často vyskytují na sociálních sítích jako Facebook nebo YouTube, v bulvárních médiích a na některých zpravodajských serverech, jako například Buzzfeed, Upworthy či EliteDaily. ", "tgt_summary": "Clickbait, a form of false advertisement, uses hyperlink text or a thumbnail link that is designed to attract attention and to entice users to follow that link and read, view, or listen to the linked piece of online content, with a defining characteristic of being deceptive, typically sensationalized or misleading. A \"teaser\" aims to exploit the \"curiosity gap\", providing just enough information to make readers of news websites curious, but not enough to satisfy their curiosity without clicking through to the linked content. Click-bait headlines add an element of dishonesty, using enticements that do not accurately reflect the content being delivered. The \"-bait\" part of the term makes an analogy with fishing, where a hook is disguised by an enticement (bait), presenting the impression to the fish that it is a desirable thing to swallow. ", "id": 153923}
{"src_title": "Maďarský pohraniční plot", "tgt_title": "Hungarian border barrier", "src_document": [{"title": "Vznik plotu.", "content": "Maďarská vláda dne 17. června 2015 rozhodla o tom, že způsobem obdobným jako je tomu již na části řecko-turecké nebo na bulharsko-turecké hranici uzavře do té doby volně průchozí hranici mezi Maďarskem a Srbskem. K jejíž ochraně coby vnější hranice Schengenského prostoru zavazuje Maďarsko Schengenská smlouva. Za tímto účelem vydala vláda usnesení č. 1401/2015 o vybudování „dočasného plotu“ v délce 175 kilometrů a s výškou 3–4 metry. Rozpočet na vybudování plotu na maďarsko-srbské hranici se pohyboval ve výši 6,5 miliardy forintů. Rozhodnutí maďarské vlády v závěru června 2015 o vybudování plotu na hranici se Srbskem překvapilo maďarské sousedy, především Srbsko. V prvních měsících roku 2015 se počet migrantů přicházejících do Maďarska pohyboval v řádech stovkách denně. Během léta 2015 před výstavbou plotu pronikalo přes společnou maďarsko-srbskou hranici denně 1 400–2 000 migrantů. Na přelomu srpna a září dorazila do Maďarska velká migrační vlna a hranici se Srbskem překračovalo denně přes 5 000 migrantů. V polovině září, těsně před dokončením bariéry, překračovalo hranice více než 8 000 imigrantů za jeden den. Po dokončení celého plotu a úplném uzavření maďarsko-srbské hranice klesl počet přicházejících migrantů nejprve jen na několik stovek lidí denně. Po několika dnech ale začalo Chorvatsko vozit migranty vlaky a autobusy k chorvatsko-maďarské hranici. Jejich počet strmě narostl a vzhledem k vzrůstajícímu proudu migrantů na Balkánské trase překonal hranici 10 000 lidí denně. Tento fakt pobouřil maďarskou vládu, která pohrozila, že v případě pokračování svážení běženců k maďarským hranicím bude blokovat vstup Chorvatska do Schengenského prostoru. Maďarští představitelé oznámili dne 18. září záměr postavit pohraniční plot o celkové délce několika desítek kilometrů také ve dvou župách na maďarsko-chorvatské hranici, ve kterých tato hranice není tvořena řekami Dráva a Mura. Hraniční bariéra se pro Maďarsko ukázala jako účinné opatření jak k prevenci nelegální migrace, tak i k redukci celkového množství běženců; vzhledem k přesměrování migrační trasy z maďarského území do jiných států se z několika tisíc migrantů denně snížil od poloviny října počet běženců přicházejících do Maďarska jen na několik desítek lidí denně. Tento radikální pokles přetrvával i během zbytku roku 2015 a prvních měsíců roku 2016. Se střežením maďarsko-srbských hranic pomáhal v průběhu listopadu a prosince 2015 i kontingent 50 českých policistů a také skupina policistů vyslaná Slovenskem.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavba plotu.", "content": "První fáze výstavby plotu začala 13. července 2015 a hranice byla plně dokončena ke 14. září téhož roku. Ve snaze plot vybudovat co nejrychleji přijal maďarský parlament urychleně příslušný zákon, vyvlastnil pozemky při hranici se Srbskem a do výstavby nasadil vězně, policisty i armádu. Stavba plotu byla zahájena na několika místech najednou, a postupovala víceméně z východu, kudy přicházelo nejvíce migrantů, a kde se také nacházejí hlavní dopravní tahy se Srbskem, na západ. Původní termín dokončení plotu byl stanoven nejprve na 30. listopadu 2015, nicméně vzhledem k neustále rostoucímu proudu uprchlíků ze Srbska přes společnou hranici směrem do Budapešti, se maďarská vláda rozhodla výstavbu maximálně urychlit a první část stavby dokončit do 31. srpna. Ve druhé polovině srpna byla dokončena první část projektu, která spočívala v položení žiletkového drátu; poté zbývalo ještě postavit tři až čtyři metry vysokou ohradu za plotem z žiletkového drátu. V rámci výstavby plotu byla rovněž rozšířena i záchytná centra pro zadržené migranty, kteří překročí nelegálně hranici. Hraniční bariéra se nachází celá na území Maďarska; tvoří ji první linie žiletkového drátu a tři až čtyři metry vysoký pevně ukotvený plot. Ocelové sloupy plotu jsou zakotveny v betonu do hloubky 1,5–2 metry. Budování pohraniční bariéry se neobešlo bez problémů. Přestože maďarská vláda vyčlenila mimořádné síly i prostředky na jeho zbudování, okamžitě po natažení první linie žiletkového drátu byl plot opětovně poškozován ze strany migrantů. Ti jej překonávali buď tak, že přes něj hodili deku, a nebo že jej přestříhávali nůžkami na drát. V závěru měsíce srpna, kdy byla budována již druhá linie, sestávající ze tři až čtyři metry vysokého pevně ukotveného plotu, byly v srbském městě Subotica a jeho okolí vyprodány všechny nůžky vhodné k přestříhání plotu a žiletkového drátu (tzv. NATO drátu). Výstavbu plotu kritizovala řada mezinárodních organizací. Srbská vláda projekt odmítla a zdůraznila, že vláda premiéra Aleksandra Vučiće se staví proti výstavbě jakýchkoliv plotů na srbských hranicích. Do Budapešti poslala z toho důvodu protestní nótu. Některé mezinárodní lidskoprávní organizace, jako např. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, projekt plotu odsoudily s odůvodněním, že budou uprchlíci vystaveni větším rizikům překupníků a pašeráků lidí. Kritika ze zahraničí se rovněž soustředila na fakt, že bylo očekáváno přesměrování hlavního imigračního proudu na území Chorvatska nebo Rumunska. Maďarská vláda v reakci na útoky migrantů na budovaný pohraniční plot zpřísnila dohled nad staveništěm; do pohraniční oblasti se Srbskem vyslala několik tisíc policistů. Některé země Evropské unie zvážily možnost pomoci maďarským pohraničním složkám. Plot byl na několika místech přerušen z důvodu vedení železničních tratí, které překonávají maďarsko-srbskou hranici. Právě tyto tratě sloužily uprchlíkům a ekonomickým migrantům k překračování hranice. Maďarsko se z tohoto důvodu rozhodlo v polovině září plot doplnit speciálními branami, které se budou otevírat pouze tehdy, bude-li se blížit vlak, který by měl překročit hranici. Ještě před výstavbou bran zablokovali Maďaři volný koridor na trati Subotica-Szeged pomocí nákladního vozu obtaženého žiletkovým drátem. V průběhu pondělí 14. září 2015 byla druhá etapa výstavby plotu dokončována. Na zbývajících místech, kde nebyl ještě mezi jednotlivými ocelovými sloupy natažen tří- až čtyř- metrový plot, a přes které přecházeli migranti, začaly hlídkovat zesílené policejní jednotky. Ještě téhož dne se jim podařilo zastavit všechny příchozí uprchlíky a nasměrovat je k silničnímu hraničnímu přechodu v Röszke, kde Maďarsko imigranty přijímá. Před půlnocí téhož dne byl na poslední volný úsek představující několik metrů v kolejišti železniční trati v blízkosti města Röszke, přisunut nákladní vagón s konstrukcí z ostnatého drátu. Tento počin sledovalo mnoho zástupců mezinárodního tisku a také velké množství televizních stanic. Od 15. září nabyl účinnosti také nový paragraf maďarského trestního zákoníku, podle kterého je každý nelegální průnik pohraničním plotem kvalifikován jako trestný čin, za který může následovat trest odnětí svobody až na tři roky, v případě poškození plotu až na pět let. Od tohoto dne nebylo kvůli hotovému plotu po celé délce hranice možné nelegálním způsobem překročit maďarské hranice. Plot začali ve velkém množství hlídat také jednotky maďarské armády a hlídkovaly kolem něj i vojenské helikoptéry. Nad samotným plotem byl také uzavřen vzdušný prostor. Žadatele o azyl v Maďarsku od tohoto dne čekalo zrychlené řízení, které probíhá ve speciálních kontejnerech umístěných přímo na hranici se Srbskem. U dálnice na hranici bylo několik kontejnerů, do nichž migranti po jednom vchází dveřmi ze srbské strany. Pokud je žádost zamítnuta, migrant je vrácen na území Srbska, v opačném případě je vpuštěn do Maďarska. Den po uzavření hranic se Srbskem, 16. září 2015, došlo u hraničního přechodu Horgoš – Röszke k incidentu. Za plotem se shromáždil velký dav migrantů, který házel na maďarské policisty kameny a kusy dřeva. Podařilo se jim strhnout část plotu a dali policii hodinové ultimátum, aby je vpustila do země. Proti tomuto davu zasáhla maďarská policie slzným plynem a vodními děly, aby jej od plotu odtlačila. Mnoho osob, mezi nimi i děti, bylo zraněno. Hraniční přechod zůstal do 20. září zcela uzavřen, poté byl obnoven provoz. Maďarsko chystalo i další opatření na hranicích. Ministr zahraničí Péter Szijjártó dne 15. září 2015 informoval, že vláda zahájila přípravné práce na možnou výstavbu plotu u hranic s Rumunskem, ovšem jen na kratším úseku od společných hranic se Srbskem. Maďarští představitelé opakovaně avizovali připravenost zahájit výstavbu plotu na hranici s Rumunskem v případě přesunutí Balkánské trasy migrantů do Rumunska. Balkánská migrační trasa se ale přesunula ze Srbska západním směrem do Chorvatska. Maďarsko uzavřelo sedm z osmi hraničních přechodů s Chorvatskem a vyslalo na hranice armádu. Samotná výstavba plotu byla zahájena dne 18. září 2015. Na jeho stavbě se podílelo v rámci mimořádného cvičení přes 4 000 maďarských vojáků a také vězni a nezaměstnaní. K dokončení plotu došlo 15. října a maďarsko-chorvatská hranice byla úplně uzavřena dne 17. října. Chorvati začali následně vozit migranty namísto Maďarska do Slovinska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maďarský pohraniční plot byl vybudován v létě roku 2015 podél maďarsko-srbské hranice (celkem 175 km) a na podzim téhož roku byl postaven také na části maďarsko-chorvatské hranice, které jsou obě současně vnějšími hranicemi Schengenského prostoru. Celkové náklady na výstavbu hraničních bariér se pohybovaly ve výši 8,5 mld. maďarských forintů. Jde o reakci maďarské vlády Viktora Orbána na probíhající Evropskou migrační krizi, v jejímž průběhu se Maďarsko ocitlo na Balkánské migrační trase. ", "tgt_summary": "In 2015, Hungary built a border barrier on its border with Serbia and Croatia. The fence was constructed during the European migrant crisis (see timeline), with the aim to ensure border security by preventing illegal immigrants from entering, and enabling the option to enter through official checkpoints and claim asylum in Hungary in accordance with international and European law. The number of illegal entries to Hungary declined greatly after the barrier was finished as it effectively abolished the access to asylum in Hungary. ", "id": 5478}
{"src_title": "Vivaldi (webový prohlížeč)", "tgt_title": "Vivaldi (web browser)", "src_document": [{"title": "Vivaldi Technologies.", "content": "V čele firmy Vivaldi Technologies stojí bývalý CEO a zakladatel prohlížeče Opera Jon Stephenson von Tetzchner, který spolu s dalšími členy společnosti Opera Software ASA nesouhlasil s tím, jak se firma vyvíjela a jakým směrem směřoval vývoj prohlížeče Opera. Z tohoto důvodu spolu s Tatsuki Tomitou opustil Operu a založili firmu Vivaldi Technologies. Firma Vivaldi Technologies, kromě vývoje prohlížeče Vivaldi, poskytuje webovou platformu pro blogy, diskuzní fórum a vlastní webovou e-mailovou službu, vše zaměřené na prohlížeč Vivaldi. Motto prohlížeče zní „Prohlížeč pro naše přátele“ („A browser for our friends“).", "section_level": 1}, {"title": "Funkce.", "content": "Vivaldi má řadu vestavěných funkcí, které lze používat bez nutnosti instalovat jakákoliv rozšíření z externích zdrojů. Základní funkcionalitu lze však ještě rozšířit. Vivaldi plně podporuje rozšíření určená pro konkurenční prohlížeč Google Chrome.", "section_level": 1}, {"title": "Přizpůsobitelné uživatelské rozhraní.", "content": "Většinu lišt (včetně adresního řádku, panelu listů či záložek) lze skrýt, nebo přesunout na jiné místo. Je možné skrýt i celé uživatelské rozhraní. Lze si přizpůsobit velikost rozhraní, obecné zaoblení rohů jednotlivých prvků rozhraní a také barevné zobrazení. Vivaldi umožňuje nastavit si vlastní barevné motivy a měnit je ručně či automaticky na základě času.", "section_level": 2}, {"title": "Postranní lišta.", "content": "Jedna z hlavních funkcí staré Opery byl boční panel. Vivaldi nabízí stejnou funkci. Prostřednictvím postranní lišty lze získat přístup k záložkám, historii procházení, e-mailovému klientu (zatím není dostupný), kontaktům, poznámkám a seznamu stahovaných souborů. Lištu lze umístit do levé či do pravé části okna prohlížeče. Vivaldi nabízí také rychlý postranní přepínač pro zobrazení či skrytí lišty.", "section_level": 2}, {"title": "Webové panely.", "content": "Na postranní lištu je možné si přidat libovolnou webovou stránku, která se otevře v samostatném výsuvném panelu. Panely mohou mít různou šířku, taktéž je možné nastavit zobrazení klasické, tak i mobilní verze webu.", "section_level": 2}, {"title": "Záložky a import.", "content": "Vivaldi podporuje základní systém záložek a jejich import z ostatních prohlížečů.", "section_level": 2}, {"title": "Rychlý přístup.", "content": "Stejně jako stará Opera, Vivaldi podporuje funkci rychlého přístupu (speed dial). Tato funkce umožňuje uživateli rychlý přístup k odkazům na webové stránky, přičemž odkazy jsou uspořádány dlaždicově na úvodní stránce, která je dostupná při otevření nového listu. Úvodní stránka může obsahovat několik rychlých přístupů, včetně adresářů.", "section_level": 2}, {"title": "Seskupování listů.", "content": "Jedna z předních funkcí prohlížeče. Pomocí této funkce lze ušetřit místo v panelu listů tím, že si seskupíte některé listy dohromady.", "section_level": 2}, {"title": "Dlaždicování.", "content": "Libovolný výběr 2 a více listů (webových stránek) si lze zobrazit vedle sebe, pod sebe či jako mřížku. V jediném okně prohlížeče lze tedy zároveň zobrazit několik stránek.", "section_level": 2}, {"title": "Zachycení obrazovky.", "content": "Prohlížeč umožňuje pořizovat snímky části či celých webových stránek. Snímky jsou ukládány dle výběru buď do schránky nebo do souboru.", "section_level": 2}, {"title": "Poznámky.", "content": "Prohlížeč má integrovanou funkci psaní poznámek. K poznámkám lze připojit obrázek, snímek stránky nebo odkaz na webovou stránku.", "section_level": 2}, {"title": "Čtečka.", "content": "Režim pro čtení zjednoduší grafickou podobu webové stránky na samostatný formátovaný text, čímž může uživateli usnadnit čtení. Poskytuje možnost přizpůsobení velikosti písma, stylu písma, řádkování, šířky sloupce, barevného motivu a překlopení textu.", "section_level": 2}, {"title": "Integrovaný e-mailový klient.", "content": "Integrovaný e-mailový klient zatím není dostupný, ovšem do budoucna je plánován. Jeho vývoj již probíhá.", "section_level": 2}, {"title": "Synchronizace.", "content": "Tato funkce aktuálně je aktuálně nedostupná, nicméně se na ni pracuje.", "section_level": 2}, {"title": "Pohybové příkazy.", "content": "Nastavitelné pohybové příkazy (gesta myší) umožňují ovládat prohlížeč prostřednictvím myši nebo touchpadu. Jsou dostupné od verze Snapshot 1.0.201.2.", "section_level": 2}, {"title": "Navigace klávesnicí.", "content": "Prohlížeč je také možné plně ovládat jen prostřednictvím klávesnice. Přizpůsobit si lze klávesové zkratky nebo využít tzv. Rychlé příkazy.", "section_level": 2}, {"title": "Informace o obrázcích.", "content": "Prohlížeč umožňuje zobrazit podrobné informace o obrázcích z takřka libovolného webu. Informace jsou získávány z EXIF metadat zvoleného obrázku a zahrnují např. rozměry, barvy, velikost, atp. Poslední dostupná verze prohlížeče Vivaldi pro operační systémy Windows XP a Windows Vista je verze 1.0, tyto systémy již nejsou oficiálně podporovány.", "section_level": 2}, {"title": "Verze prohlížeče pro jednotlivé platformy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vivaldi pro OS X.", "content": "OS X 10.7+", "section_level": 2}, {"title": "Vývoj.", "content": "Aktuálně je prohlížeč vyvíjen ve dvou větvích: Stable (stabilní verze) a Snapshot (vývojová verze). Vývojové verze vychází každý týden. Pro hlášení chyb slouží webový formulář, diskuze je vedena na mezinárodním fóru. Bug tracker je neveřejný. Český překlad celého prohlížeče je zajišťován komunitou dobrovolných překladatelů. Realizován je prostřednictvím překladatelského systému Weblate, provozovaného na doméně translations.vivaldi.com/.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vivaldi je freewarový multiplatformní internetový prohlížeč, založený na vykreslovacím jádru Blink, vyvíjený firmou Vivaldi Technologies. Prohlížeč Vivaldi od počátku cílí především na náročné uživatele a uživatele „starého“ prohlížeče Opera 12. Vivaldi nabízí širokou škálu pokročilých funkcí a nástrojů pro přizpůsobení uživatelského rozhraní i vlastního procházení. Dostupný je zdarma z oficiálního webu vivaldi.com.", "tgt_summary": "Vivaldi is a freeware, cross-platform web browser developed by Vivaldi Technologies, a company founded by Opera Software co-founder and former CEO Jon Stephenson von Tetzchner and Tatsuki Tomita. It was officially launched on April 6, 2016. ", "id": 200252}
{"src_title": "Plastické vstřikování kovů", "tgt_title": "Metal injection molding", "src_document": [{"title": "Technologický proces.", "content": "Návrh formy - jedná o klíčovou fázi pro úspěšnou aplikaci této technologie, musí se totiž vypočítat velikost smrštění, která činí zhruba 20-25% objemu podle složení. Formy se připravují z tvrdších materiálů než je obvyklé u plastů a to kvůli abrazi. Současně s formou jsou připravena a navržena i sinterační lůžka. Příprava materiálu - tato technologie umožňuje připravit jak normované materiály, tak i materiály speciálního chemického složení podle požadavku zákazníka. Vstřikování - vstřikovací lis je možno použít buď neupravený, nebo upravený pro tuto technologii. Úpravy spočívají v úpravě šneku kvůli abrazi a řídící jednotky kvůli používaným vyšším tlakům a teplotám a dotlakům. Neupravené lisy musí používat velmi kvalitní parafín ve vstupním materiálu. Po vstřikování je odstraněn přívodní vstřik a součástka je umístěna do sinteračního lůžka. Vymývání parafínu se provádí v průmyslových pračkách v lázni na bázi tetrachloru. Výrobky neopouští sinterační lůžko a jsou na nich převáženy do sinterační pece. Sinterace se provádí buď v dávkových pecích s řídkou atmosférou z inertních plynů (obvykle argon či dusík) nebo v průběžných pecích s dusíkovou atmosférou. Na sinterovaných výrobcích je možno provádět obvyklé sekundární úpravy - tepelné, mechanické či galvanické. Technologii je možno aplikovat na ocel, wolfram, titan i jiné, prozatím není známa komerční aplikace s nízkotavitelnými kovy či hliníkem. V České republice není tato technologie zastoupena.", "section_level": 1}, {"title": "Oblasti uplatnění technologie.", "content": "Technologie našla uplatnění zejména v těchto oblastech:", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Úplné informace o technologii v anglickém jazyce jsou na stránkách asociace výrobců: https://web.archive.org/web/20130722023722/http://www.mimaweb.org/ Firmy působící v ČR jsou zde http://www.mim-india.cz (český web) a zde http://www.metaor-mim.com/index.html. Firmy působící v SR zde http://www.gevorkyan.sk/.", "section_level": 1}], "src_summary": "Plastické vstřikování kovů ( \"Metal Injection Molding\") je tváření kovů technologií používanou při tváření plastů ve vstřikovacích lisech. Plastických vlastností nezbytných pro tvarování ve vstřikovacím lisu je dosaženo smícháním práškového kovu s granulovaným parafínem s obsahem polymeru polyeolefinu. Po smíchání sypkých hmot je směs roztavena na teplotu tavení vosku a řádně promíchána a jsou z ní připraveny granule. Granulovaný materiál je použit jako vstupní surovina do vstřikovacích lisů. V něm je vložena připravená tvarovací forma. Po odstříknutí vzniká \"zelená fáze produktu\". \"Zelený produkt\" je vkládán do vymývací tetrachlorové lázně, která odstraní většinu parafínu, vzniká \"hnědá fáze produktu\". Tato hnědá fáze je poté vložena do sinterační pece, kde dojde po 24-36 hodinách sinterace ke slinutí a vzniku finální kovové součástky. ", "tgt_summary": "Metal injection molding (MIM) is a metalworking process in which finely-powdered metal is mixed with binder material to create a \"feedstock\" that is then shaped and solidified using injection molding. The molding process allows high volume, complex parts to be shaped in a single step. After molding, the part undergoes conditioning operations to remove the binder (debinding) and densify the powders. Finished products are small components used in many industries and applications. ", "id": 209310}
{"src_title": "Sophie Wilmèsová", "tgt_title": "Sophie Wilmès", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se roku 1975 v obci Ixelles, součásti Bruselského regionu. Matka je aškenázská Židovka. Otec působil jako profesor ekonomie na Katolické univerzitě v Lovani. Vyrostla ve valonském měste Grez-Doiceau. Aplikovanou komunikaci vystudovala na Institutu vyšších studií sociálních komunikací (Institut des hautes études des communications sociales, IHECS) a finanční management na Univerzitě svatého Ludvíka v Bruselu. Poté pracovala jako ekonomka a finanční poradkyně v právní firmě. V květnu 2009 se vdala se za Australana Christophera Stonea, původem z Tasmánie, s nímž má tři dcery Victorii, Charlotte a Elizabeth. Stone má z předchozího vztahu syna Jonathana. Rodina žije ve vlámském Rhode-Saint-Genèse v provincii Vlámský Brabant.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 2000 vstoupila do místní politiky, když se na šestileté období stala obecní zastupitelkou Uccle, po zvolení z 29. místa kandidátky PRL–FDF. V roce 2007 byla poprvé zvolena do městského zastupitelstva Rhode-Saint-Genèse, v němž mezi lety 2007–2015 vykonávala funkci místostarostky zodpovědné za finance, rozpočet, frankofonní vzdělávání, komunikaci a místní ekonomiku. V roce 2014 se stala zastupitelkou provincie Vlámský Brabant. Jako kandidátka Union des francophones (UF) v obvodu Hal obdržela 3 505 preferenčních hlasů, což znamenalo nejvyšší počet na kandidátce UF. Po květnových parlamentních volbách 2014 byla první náhradnicí do sněmovny. Po zformování vlády se 14. října 2014 stala poslankyní, když ve Sněmovně reprezentantů nahradila Didiera Reynderse, jemuž byl po nástupu do ministerské funkce v důsledku klouzavého mandátu pozastaven výkon poslaneckého mandátu. V dolní komoře se účastnila práce ve finančním a rozpočtovém výboru. Po zvolení ministra rozpočtu Hervého Jamara guvernérem provincie Lutych v září 2015, opustil politik federální vládu. Téhož měsíce jej Wilmèsová vystřídala v prvním kabinetu Charlese Michela na postu ministryně pro rozpočet zodpovědné za národní loterii. Po rozpadu čtyřčlenné vládní koalice v prosinci 2018, jíž po odmítnutí migračního paktu OSN opustila Nová vlámská aliance, sestavil Michel druhý kabinet menšinového charakteru na půdorysu tří zbylých subjektů Křesťanskodemokratické a vlámské strany, Open VLD a Reformního hnutí, jenž zemi dovedl ke květnovým parlamentním volbám 2019. V tomto kabinetu Wilmèsová získala k portfoliu rozpočtu také gesci veřejné služby s tvorbou politiky v oblasti vědy. Michelova vláda zůstala v úřadu i po parlamentních volbách s dočasným, přechodným mandátem, do zformování nového kabinetu vzešlého z voleb. Před nástupem do úřadu předsedy Evropské rady Michel rezignoval na úřad premiéra. V něm jej od konce října 2019 Wilmèsová nahradila, jakožto první žena ve funkci předsedy vlády. Menšinovou – stále přechodnou, vládu složila s předchozími dvěma koaličními partnery.", "section_level": 1}, {"title": "Zastávané úřady.", "content": "Přehled zastávaných veřejných úřadů:", "section_level": 2}], "src_summary": "Sophie Wilmèsová (výslovnost: ; * 15. ledna 1975 Ixelles) je belgická politička, od října 2019 předsedkyně vlády Belgie, jakožto první žena v tomto úřadu. V letech 2015–2019 zastávala úřad ministryně rozpočtu ve dvou kabinetech Charlese Michela.", "tgt_summary": "Sophie Wilmès (; born 15 January 1975) is a Belgian politician who is currently the Prime Minister of Belgium. She is the first female head of government of Belgium and previously held office as the head of a caretaker government until forming a permanent government in March 2020.", "id": 710162}
{"src_title": "Museum Jorge Rando", "tgt_title": "Museum Jorge Rando", "src_document": [{"title": "Muzeum.", "content": "Poslání muzea je především soustředěno na studium a šíření díla Jorgeho Randa, jakož i na objevování poetiky expresionismu, uměleckého směru, který vznikl na konci 19. století a působí dodnes. Díky kterému, vznikly některé z nejplodnějších příspěvků do současné západní kultury v širším smyslu. Studium a představování různých uměleckých aspektů jako je malba, plastika, architektura, filozofie, literatura, kino a hudba patří k jeho prioritám. Je to muzeum, které má být odrazem díla Jorgeho Randa, čímž vznikla kulturní filozofie homologovaná jeho myšlením. Heslo muzea \"„Puertas siempre abiertas... para que las personas entren y el museo salga.“\" Heslo v překladu znamená: \"Dveře vždy otevřené... lidé vchází a muzeum odchází\", Museum Jorgeho Randa se stalo muzeem, které se dívá na umění z duchovní a humanistické perspektivy. Vstup a prohlídka s průvodcem jsou zdarma.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Umělecká díla Jorgeho Randa.", "content": "Výstavní místnosti s uměleckými produkcemi Jorgeho Randa jsou doplněny o výklady, ve kterých se střídají různé tématické okruhy umělce tak, aby doplňovaly vystavovaná díla.", "section_level": 2}, {"title": "Krátkodobé výstavy.", "content": "Krátkodobé výstavy obsahují díla národních a mezinárodních umělců, spojené s expresionismem nebo neo-expresionismem. V prvním roce se zde konala výstava kreseb umělkyně Käthe Kollwitz. V prosinci 2015 se v muzeu uskutečnila první velká výstava sochaře Ernsta Barlacha, jako poprvé v celém Španělsku.", "section_level": 2}, {"title": "La Sala de Estar del Arte (Obývací místnost umění).", "content": "Muzeum je považováno za obývací místnost umění (La Sala de Estar del Arte). Po celý rok představuje různé umělecké obory. El color del sonido (Barva zvuku) je cyklus věnovaný hudbě; Luces y sombras (Světla a Stíny) je filmový a diskuzní cyklus s úvodem a debatou na konci; El Gabinet je cyklus věnovaný literatuře, divadlu a vyprávění; Arte (Umění) je cyklus věnovaný uměleckým diskusím, reportážím a uměleckým setkáním. Lo que está pasando je cyklus věnovaný debatě o aktuálních otázkách dění, týkající se jak politiky, tak i například moderní technologie. Cyklus je pod vedením předsedkyně z katedry komunikace UNESCO (Cátedra UNESCO de Comunicación).", "section_level": 1}, {"title": "Návštěvy a vzdělávání.", "content": "Muzeum nabízí prohlídky s průvodcem, které nemusí být rezervovány předem a nejsou omezeny počtem účastníků. Prohlídky jsou vedeny uměleckými historiky, tudíž nemají přesně stanovená pravidla: měly by spočívat ve výměně dojmů a postřehů, aby se každá návštěva stala objevem a obohacením. Program je zaměřený na to, aby expresionismus, neoexpresionismus a současné umění obecně byly blíže studentům, díky prohlídkám s průvodcem, uměleckým workshopům a debatním setkáním. Pro skupiny, které mají zvláštní potřeby, probíhají i osobní prohlídky. Muzeum má bezbariérový přístup.", "section_level": 1}, {"title": "Budova.", "content": "Muzeum Jorgeho Randa je připojeno ke klášteru Milosrdných (Monasterio de las Mercedarias) v ulici Cruz del Molinillo de Málaga. Budova byla postavena podle návrhu architekta D. Manuela Rivera Valentína (1878) a je považována za symbolickou budovu, zejména uměleckého zájmu. Nachází se zde také mandarinkovník ve dvoře, který tu před více než 140 lety vysadil zakladatel kláštera. V roce 2011 městská radnice v Málaze schválila budování muzea v části kláštera, které bylo dostavěno na jaře 2014 pod vedením architekta D. Josého Antonia Gonzáleze Vargase. Síla expresionistického umění nemohla najít lepší místo než je právě to, které si zachovává duchovní hodnoty.", "section_level": 1}, {"title": "Instalace.", "content": "Konstrukce tohoto muzea se skládá z kombinace staré cihlové křížové chodby v nádvoří a novými instalacemi ze surového betonu a oceli proti povětrnostním vlivům. Vytváří zde synergii, která spojuje spiritualitu a vyrovnanost kláštera s tvrdostí expresionistického umění. Nachází se zde čtyři výstavní sály s přirozeným osvětlením. Právě vytvoření přirozeného světla je jedním z nejdůležitějších bodů této stavby. Dále se zde nachází knihovna, vnitřní nádvoří a výtvarný ateliér, kde se konají aktivity pro děti i dospělé. Pravidelně se zde scházejí skupiny umělců, kteří zde diskutují s historiky i návštěvníky. Muzeum tak dává prostor pro výměnu názorů a diskuse o umění a kultuře.", "section_level": 1}, {"title": "Administrativa.", "content": "Řízení, správu a veškeré muzejní aktivity jako jsou výstavy, konference související s uměním a estetikou expresionismu, workshopy a semináře, atd. jsou pod vedením Jorge Rando Foundation.", "section_level": 1}], "src_summary": "Museum Jorgeho Randa je první expresionistické muzeum v Málaze, v jižním Španělsku v Andalusii. Je věnované stejnojmennému malíři Jorgemu Randovi. Kromě shromažďování jeho sbírek, muzeum také pořádá krátkodobé výstavy ostatních expresionistických umělců, jak místních, tak i mezinárodních. Slavnostně bylo otevřeno 28. května 2014.", "tgt_summary": "The Museum Jorge Rando is the first expressionist museum in Málaga, Andalusia, Spain. Dedicated to the painter Jorge Rando, it collects his works and it temporally hosts the works of other national and international artists belonging to this movement. It was officially inaugurated on May 28, 2015.", "id": 177982}
{"src_title": "Tibetský institut v Rikonu", "tgt_title": "Tibet Institute Rikon", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1961 bylo Švýcarsko jednou z prvních západních zemí, která umožnila ve větším měřítku azyl tibetským uprchlíkům. Bratři Henri a Jacques Kuhnové, majitelé ocelárny Metallwarenfabrik AG Heinrich Kuhn v Rikonu nejprve zajistili uprchlíkům ubytování, zaměstnali je a také iniciovali založení Tibetského institutu v Rikonu pro duchovní a kulturní potřeby tibetské komunity ve Švýcarsku a také pro zachování a udržení tibetské kultury ve prospěch budoucích generací. Klášterní institut byl založen na doporučení a pod patronací 14. dalajlámy Tändzina Gjamccho. Dalajláma zdůraznil význam klášterů pro Tibeťany v exilu, a poslal do Rikonu opata a čtyři mnichy z Indie. Dne 8. dubna 2010 se uskutečnila 14. návštěva Jeho Svatosti 14. dalajlámy v klášterním společenství v Rikonu u příležitosti 50. výročí založení tibetské komunity ve Švýcarsku. Byl vřele přijat všemi zde žijícími Tibeťany a klášterní komunitu navštívil znovu dne 17. dubna 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Budova.", "content": "Základy budovy podle projektu architekta Ueli Flücka (Baden AG) byly položeny dne 29. července 1967. Dne 9. listopadu 1968 klášter vysvětili dva hlavní učitelé dalajlámy Trijang Rinpočhe a Ling Rinpočhe. Budova byla navržena ve stylu západní funkcionalistické architektury se zahrnutím tradičních tibetských prvků. Stavba je vybudována ve svahu, vchodem orientována k jihu. Okna jsou vsazena do hlubokých zděných výklenků, čímž, při pohledu zvenku, připomínají malá okna tibetských klášterů. Plochá střecha je ozdobena pozlacenou věžičkou se zvonovitou kupolí. Druhý zlatý symbol nad vchodem do podkroví, kde je umístěna knihovna, představuje kolo s osmi paprsky (Dharmačakra), znázorňující osmidílnou stezku k osvícení. Po stranách kola jsou dvě klečící sochy gazel jako symbol gazelího háje, kde Buddha poprvé přednesl své učení. Nad kolem je tibetským písmem vyryt nápis \"Klášter Kola nauky\".", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Buddhistický klášter a jeho klášterní společenství jsou v současnosti důležitou součástí kulturního a náboženského života tibetské komunity ve Švýcarsku. Tibetský institut v Rikonu poskytuje širokou škálu kulturních aktivit také stále rostoucímu počtu lidí ze Západu, kteří se zajímají o buddhismus a Tibet. Institut napomáhá k pochopení tibetské kultury a vyvolává zájem a pozornost široké veřejnosti i odborníků. Organizuje veřejné akce, má knihovnu, vydává vlastní publikace, poskytuje podporu studentům a vědcům. Tibetský institut v Rikonu zajišťuje duchovní a kulturní potřeby Tibeťanů ve Švýcarsku a snaží se zachovat kulturu a náboženství Tibetu pro jeho další generace. Klášterní společenství podporuje vědecký výzkum v oblasti tibetanistiky a umožňuje dialog mezi buddhistickou filozofií a západní vědou.", "section_level": 1}, {"title": "Představení kláštera.", "content": "Od roku 2007 se klášterní komunita skládá ze zástupců čtyř hlavních škol tibetského buddhismu, kterými jsou: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tibetský institut v Rikonu je tibetský buddhistický klášter stojící v Rikonu, lokalitě obce Zell v okresu Winterthur v kantonu Curych na severovýchodě Švýcarska. Je umístěn ve svahu údolí Töss, kterým protéká stejnojmenná řeka. Klášter byl založen jako nestátní nezisková organizace (nadace), protože od 19. století zákony ve Švýcarsku neumožňují zakládání nových klášterů.", "tgt_summary": "The Tibet Institute Rikon is a Tibetan monastery located in Zell-Rikon im Tösstal in the Töss Valley in Switzerland. It is an established as a non-profit foundation because Swiss laws resulting from the 19th century secularization movement did until 1973 not allow for the establishment of new monasteries.", "id": 2101365}
{"src_title": "NIO Formula E Team", "tgt_title": "NIO 333 FE Team", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sezóna 2014/15.", "content": "Pod názvem China Racing se tým účastnil šampionátu již od první sezóny, kdy za něj závodili jezdci Ho-Pin Tung, Antonio García, Oliver Turvey a Charles Pic v monopostu #88 a Nelson Piquet Jr. s číslem #99. Piquet Jr. v této sezóně kromě mistrovského titulu získal také vítězství ve dvou ePrix – ePrix Long Beach a ePrix Moskvy. Celkově tým skončil na 4. místě se ziskem 152 bodů.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2015/16.", "content": "Od druhé sezóny mohly týmy nasazovat své vlastní motory, tým označil svůj motor obchodní značkou NextEV a přejmenoval se na NEXTEV TCR Formula E Team. V této sezóně jezdecké složení zůstalo Piquet Jr. a Turvey. Nejlepším výsledkem bylo šesté místo Turveye hned při úvodní ePrix Pekingu, jinak tým spíše paběrkoval. V konečném součtu to znamenalo 9. místo s 19 body.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2016/17.", "content": "Jezdci opět zůstali stejní, ale výsledky proti předchozí sezóně byly mnohem lepší. Tým skončil celkově na 6. místě s 59 body, když získal i první dvě pole position (Piquet Jr. v ePrix Hongkongu a Turvey v ePrix Mexico City) v historii.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2017/18.", "content": "Pro čtvrtou sezónu se tým rozhodl neprodloužit smlouvu s Piquetem Jr. a místo něj angažoval Itala Luku Filippiho, Turvey u týmu zůstal. Ve dvou závodech se v kokpitu objevil i Ma Qinghua, jako náhrada nejdříve Filippiho a v poslední ePrix namísto Turveye. Oliver Turvey se blýskl druhým místem v ePrix Mexico City, ale týmu to stačilo pouze na 8. místo v celkovém pořadí se 47 body.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky.", "content": "Tučně – Pole position \"Kurzívou\" – Nejrychlejší kolo závodu * Aktuální sezóna.† Jezdec nedokončil závod, ale byl klasifikován, protože odjel alespoň 90 % délky závodu.", "section_level": 1}], "src_summary": "NIO Formula E Team je motoristický závodní tým sídlící ve Spojeném království. Soutěží v šampionátu Formule E – závodech elektrických vozů pod patronací Mezinárodní automobilové federace FIA. Majitelem je čínská automobilka NIO a základnu má ve městě Oxford. ", "tgt_summary": "The NIO 333 FE Team is a motor racing team currently competing in the FIA Formula E Championship, an electric racing series. The team is currently owned by Lisheng Racing. ", "id": 1838950}
{"src_title": "Třída Halcyon", "tgt_title": "Halcyon-class minesweeper", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Vývoj nové třídy minolovek byl zahájen roku 1931. Celkem bylo v letech 1933-1939 postaveno 21 jednotek této třídy. Podle typu pohonu se dělily do tří skupiny. Čtyři plavidla byla objednána a postavena v upravené podobě jako výzkumné lodě (u dvou byl rozsah změn menší, aby mohly být rychle upraveny na minolovky). Minolovka \"Seagull\" byla první válečnou lodí královského námořnictva kompletně postavenou pomocí svařování.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Během služby se výzbroj plavidel měnila. Po dokončení nesla dva 102mm kanóny, jeden protiletadlový pom-pom a osm 7,62mm kulometů. Na zádi bylo minolovné vybavení. Během války byla zesilována protiletadlová výzbroj. Část kulometů nahradily dva 20mm kanóny Oerlikon, někdy dvojice 20mm kanónů nahradila i zadní 102mm kanón. Při nasazení do doprovodu konvojů plavidla nesla hlubinné pumy, k jejichž odpalování sloužily čtyři vrhače a dvě skluzavky. Třída se dělila na tři skupiny lišící se typem pohonu. První skupina (5 ks) měla dvojčinné parní stroje, druhá (2 ks) trojčinné parní stroje a poslední (14 ks) poháněly parní turbíny. Ve všech případech měl pohonný systém výkon 2000 hp, páru mu dodávaly dva tříbubnové kotle Admiralty a lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 7000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů (u turbínových lodí jen 6000 námořních mil).", "section_level": 1}, {"title": "Výzkumné lodě.", "content": "Čtyři jednotky třídy \"Halcyon\" byly postaveny jako hydrografické výzkumné lodě. Zatímco \"Franklin\" a \"Scott\" byly čistě výzkumné lodě, v případě lodí \"Gleaner\" a \"Jason\" byl rozsah změn menší a plavidla šlo zpět upravit na minolovky. Za války byly skutečně jako minolovky nasazeny a po válce byly místo nich na výzkumné lodě upraveny jejich sesterské lodě \"Seagull\" a \"Sharpshooter\" (později přejmenována na \"Shackleton\"). Plavidla nenesla výzbroj (za války \"Franklin\" a \"Scott\" nesly jeden 76mm kanón a několik lehkých zbraní), měla rozšířený můstek a rozměrnou nástavbu pro vědce na zádi.", "section_level": 2}, {"title": "Služba.", "content": "Všech 21 jednotek třídy \"Halcyon\" bylo britským královským námořnictvem nasazeno ve druhé světové válce. Plavidla sloužila především k ničení min, doprovodu konvojů, nebo jako výzkumné lodě. Nasazeny byly v domácích vodách, Severním moři, Atlantiku, Středomoří, nebo v Arktidě. V roce 1940 evakuovaly 14 000 vojáků z obleženého přístavu Dunkirk. Doprovázely arktické konvoje do SSSR, podílely se na doprovodu středomořských konvojů, na vyloděních v Itálii i v Normandii. V akci bylo potopeno devět lodí, přičemž zemřelo 578 členů jejich posádek. Ztracená plavidla:", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Halcyon byla lodní třída britských minolovek z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 21 jednotek této třídy. Za druhé světové války jich bylo devět zničeno a jedna neopravitelně poškozena.", "tgt_summary": "The \"Halcyon\" class was a class of 21 oil-fired minesweepers (officially, \"fleet minesweeping sloops\") built for the British Royal Navy between 1933 and 1939. They were given traditional small ship names used historically by the Royal Navy and served during World War II.", "id": 1470500}
{"src_title": "Johnny Jebsen", "tgt_title": "Johnny Jebsen", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Johann Jebsen se narodil roku 1917 v Hamburku. Oba rodiče byli dánského původu. Rodina vlastnila přepravní společnost \"Jebsen & Jebsen\". Poté, co se rodiče přestěhovali do Německa, získali německé občanství. Otec i matka zemřeli, když byl Johann ještě dítě. Při návštěvě Anglie si mladý Johann tuto zemi zamiloval a naučil se anglicky. Ve třicátých letech nastoupil ke studiu na Freiburské univerzitě, kde se seznámil s Dušanem Popovem. Již v této době se začaly formovat jeho negativní názory na nacismus, který se začal v Německu šířit. Po promoci odcestoval opět do Anglie, kde měl v plánu studovat na Oxfordské univerzitě, studium však pravděpodobně nikdy nezapočal. Dalších pár let žil v Londýně, kde se mimo jiné seznámil s Pelhamem Wodehousem. Na začátku druhé světové války vstoupil do služeb Abwehru, aby se vyhnul vojenské službě. Dostal nejasné zařazení jako „výzkumník” a hodnost vojína. V podstatě to znamenalo, že mohl nadále vykonávat své obchodní aktivity a v případě nutnosti musel být Abwehru k dispozici. Roku 1940 zprostředkoval setkání Dušana Popova a jednoho z důstojníků Abwehru v Bělehradě. Toto setkání vyústilo v nábor Popova do služeb německé tajné služby. Popov ovšem okamžitě kontaktoval spojeneckou tajnou službu a stal se dvojitým agentem. Jebsen byl s tímto pravděpodobně obeznámen a dodával Popovovi informace pro Spojence.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Během války mohl Jebsen kvůli svému podnikání svobodně cestovat. Oženil se se známou frankfurtskou herečkou Eleonore (Lore) Bothilde Petersonovou, kromě toho ovšem udržoval styky s řadou milenek po celé Evropě. Jebsenovy protinacistické postoje vedly k neshodám s SS a její zpravodajskou službou SD. V průběhu roku 1943 se Jebsen spolu s Dušanem Popovem a Ivem Popovem (Dušanův bratr, také dvojitý agent) snažili naverbovat jugoslávské dvojité agenty. Ivo Popov vytipoval potenciální kandidáty, kteří poté s Jebsenem absolvovali výcvik na špiónské škole v Berlíně a nakonec obcestovali přes Španělsko a Portugalsko do Británie, kde pracovali pro MI6.", "section_level": 1}, {"title": "Dopadení.", "content": "Johann Jebsen byl 29. dubna 1944 v Lisabonu unesen a během noci převezen do Francie. Vedoucí německé kontrarozvědky v Lisabonu, Aloys Schreiber, pozval Jebsena do své kanceláře pod záminkou projednání Jebsenovy nominace na německou medaili Za zásluhy. Po krátkém boji byl Jebsen a jeho přítel Heinz Moldenhauer, který zde byl také přítomen, přemoženi, svázáni a odvlečeni do auta. Jebsenovo zmizení bylo pro Spojence vážným problémem. Znal velké množství citlivých informací. Kromě jiného věděl, že Dušan Popov a jiní němečtí agenti spolupracují se Spojenci a znal řadu podrobností o Operaci Fortitude. Pokud by se Němcům podařilo Jebsena přimět mluvit, mohlo to vážně ohrozit plány na vylodění v Normandii. Po dlouhém analyzování byli Spojenci přesvědčeni, že byl Jebsen unesen za účelem ochrany Dušana Popova, kterého Němci považovali za jednoho ze svých nejdůležitějších špiónů. Spojenci pak preventivně pozastavili tok informací pro pro Popova a jeho síť fiktivních agentů. Jebsen byl nejprve odvezen na velitelství Gestapa v Berlíně, kde začal výslech. Po několika týdnech Spojenci zjistili, že Němci vyšetřují Jebsenovy finanční machinace a to, že připravil několik důstojníků SS o peníze. O jeho aktivitách coby agenta se zdroje nezmiňovaly, což byla pro Spojence dobrá zpráva. Později se ještě ukázalo, že Jebsen nepodlehl tlaku při výslechu a \"Operace Fortitude\" nebyla prozrazena. V červenci 1944 byl Jebsen přesunut do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Po příjezdu na místo měl zlomená žebra a trpěl podvýživou, avšak stále pomýšlel na útěk. Spojeneckým vojákům řekl, že byl zatčen za pomoc Britům a že odmítl vypovídat o svých finančních podvodech. Přes Jacka Churchilla, člena britských Commandos, se mu podařilo poslat zprávu do Londýna. Úředník, který zprávu zpracovával však neměl o Jebsenovi žádné záznamy a proto byla jeho prosba o pomoc ignorována. V únoru 1945 byl Jebsen Gestapem ze Sachsenhausenu odveden a dále o něm neexistují žádné zmínky. Předpokládá se, že byl krátce poté zabit. Po konci války proběhlo ještě několik neúspěšných pokusů o jeho nalezení, 17. února 1950 byl oficiálně prohlášen za mrtvého.", "section_level": 1}], "src_summary": "Johann-Nielsen Jebsen alias „Johnny“ (1917, Hamburk – 1945, pravděpodobně Berlín) byl německý protinacistický dvojitý agent, který během druhé světové války spolupracoval s německým Abwehrem a britskou MI6 (pod kódovým označením \"Artist\" – \"Umělec\"). Do služeb německé tajné služby přivedl srbského špióna Dušana Popova, který rovněž pracoval pro MI6. Roku 1944 byl Němci zatčen, internován v koncentračním táboře a na konci války zabit.", "tgt_summary": "Johann-Nielsen Jebsen, nicknamed \"Johnny\", was an anti-Nazi German intelligence officer and British double agent (code name Artist) during the Second World War. Jebsen recruited Dušan Popov (who became the British agent Tricycle) to the and through him later joined the Allied cause. Kidnapped from Lisbon by the Germans shortly before the Normandy landings, Jebsen was tortured in prison, spent time in a concentration camp before disappearing and was presumed killed at the end of the war. ", "id": 1990030}
{"src_title": "Black Clover", "tgt_title": "Black Clover", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Před dveřmi kostela byli jednoho dne zanecháni dva sirotci. Jeden dostal jméno Asta a druhý Juno. Jelikož vyrůstali od mala bok po boku, stali se z nich nejlepší kamarádi. V tomto světě, se všichni rodí se schopností ovládat tzv. Manu a umějí tak používat nejrůznější kouzla. Asta je jedinou výjimkou. Na rozdíl od Juna, ze kterého se vyklubalo zázračné dítě s obrovskými magickými schopnostmi, Asta nemá ani krapet magické síly. Motivován životním cílem stát se Králem čarodějů, jednou z nejmocnějších autorit v království Clover, na sobě pracuje a snaží se zdokonalit alespoň po fyzické stránce. Když oba dosáhli 15 let, Juno obdržel výjimečný grimoár (kouzelnou knihu, odemykající držiteli mocná kouzla) se čtyřlístkem a Asta, přestože nedisponuje magickou silou, získal podivný grimoár s vyrytým pětilístkem. Ten mu umožňuje vyvolat starodávné elfské meče. Následně se oba připojí k magickým rytířům a Asta tak udělá první krok v cestě za jeho cílem stát se Králem čarodějů.", "section_level": 1}, {"title": "Manga.", "content": "Dílo Júkiho Tabaty se poprvé objevilo v dvanáctém vydání časopisu \"Šúkan šónen Jump\" vydávaném nakladatelstvím Šúeiša 16. února roku 2015. Jedná se o autorovo druhé dílo v tomto časopise. Jeho první série \"Hungry Joker\" (ハングリー ジョーカー, \"Hangurī Jōkā\"), která vycházela v letech 2012 a 2013 byla ovšem z důvodu nízké popularity ukončena. Manga začala vycházet od 4. června 2015 také ve svazcích. Čítá celkem 238 kapitol v 23 svazcích. Jako součást své „Jump Start“ iniciativy oznámilo americké nakladatelství Viz Media dne 9. února 2015, že v jejich vlastním týdeníku vyjdou první tři kapitoly mangy Black Clover v anglickém jazyce. O měsíc později pak oznámilo, že se Black Clover usadí nastálo v jejich časopise, počínaje kapitolou 4 dne 6. dubna 2015. V Česku se tohoto díla zatím žádné nakladatelství neujmulo.", "section_level": 1}, {"title": "Anime.", "content": "Anime adaptace mangy Black Clover byla poprvé oznámena 18. prosince 2016. Zpracování se chopilo studio Pierrot, dříve známe svými tituly jako jsou Naruto nebo Bleach. Režije se ujal Tacuja Jošihara, scénář sepsal Kacujuki Fudejasu. Doprovodnou hudbu pak složila Minako Seki. Premiéra prvního dílu byla 3. října 2017 na TV Tokyo. Pro západní publikum se vysílání anime ujala streamovací společnost Crunchyroll. Anglicky dabovanou verzi pak vysílá Funimation.", "section_level": 1}, {"title": "Hry.", "content": "Hra ze světa Black Clover nazvaná \"Black Clover: Quartet Knights\" byla oznámena na festivalu Jump Festa v roce 2017. V Japonsku pak tento titul vyšel na platformách PlayStation 4 a Microsoft Windows 13. září 2018, na západě pak o den později. Postava Asty se také objevuje ve hře \"Jump Force\" od společnosti Bandai Namco Entertainment.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba.", "content": "Autorkou hudby k seriálu je Minako Seki. První CD s názvem \"Black Clover Music Collection Vol.1\" vyšlo 28. března 2018 a obsahuje celkem 38 skladeb. Druhé CD, s názvem \"Black Clover Music Collection Vol.2\" vyšlo 26. září 2018 s celkem 33 skladbami. K seriálu vyšlo také 25. září 2019 album nazvané \"Black Clover Theme Song Best\", které obsahuje všechny doposud vydané úvodní a závěrečné znělky seriálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Black Clover (japonsky ブラッククローバー, \"Burakku Kurōbā\") je japonská manga, kterou napsal a nakreslil Júki Tabata. Příběh se točí kolem Asty, mladého chlapce, který se narodil bez magických schopností, což je v jeho světě nevídané. I přes tuto nevýhodu, kterou pro něj osud připravil, si jde tvrdě za svým cílem stát se Králem čarodějů. ", "tgt_summary": "The manga has been adapted into an original video animation produced by Xebec Zwei, which was released in 2017, as well an anime television series produced by Pierrot, which also premiered in Japan in 2017. ", "id": 1811152}
{"src_title": "Sergej Polunin", "tgt_title": "Sergei Polunin", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Jako dítě se věnoval gymnastice, v 8 letech byl přijat na Státní choreografickou školu v Kyjevě, kterou zakončil diplomem tanečníka. Ve 13 letech pokračoval na Královské baletní škole v Londýně. Po studiích získal angažmá v londýnském Královském baletu. V roce 2010 se stal jeho nejmladším sólistou v historii. Po dvou letech angažmá opustil s odůvodněním „umělec ve mně umíral“ a vydal se na mezinárodní dráhu hostujícího sólisty. Poprvé se rozhodl skončit s baletem v dubnu 2013, kdy opustil společně s Igorem Zelenským před premiérou inscenaci Schaufussova \"Půlnočního expresu\" v londýnském Coliseu. Oficiálně vydanou tiskovou zprávu doprovázela zákulisní informace, že umělci odmítli provozovat scénu, ve které měl Polunin podle choreografie simulovat orální sex se Zelenským. Poluninovo rozhodnutí přestat tančit odvrátil začátek jeho spolupráce s americkým fotografem a režisérem Davidem LaChapellem. Ten s ním v roce 2014 vytvořil klip \"Take Me to Church\", který se stal světovou senzací. Z původního \"Projectu Polunin\" postupně vytvořil nadaci, která má sdružovat a podporovat talentované a inovativní světové tanečníky a choreografy. Polunin dále vystupuje ve vlastních projektech.", "section_level": 1}, {"title": "Film.", "content": "Díky mediální popularitě a klipu Davida LaChapelle projevila o Polunina zájem i filmová industrie. Kromě autobiografického dokumentu \"Dancer\" (2016) se objevil ve filmech \"Vražda v Orient Expresu\" (2017, režie Kenneth Brahangh), \"Rudá volavka\" (2018, režie Francis Lawrence) a \"Bílá vrána\" (2018, režie Ralph Fiennes).", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze.", "content": "Polunin je považován za enfant terrible, Jamese Deana baletu nebo „nového Nurejeva“. Jeho subversivní chování se údajně datuje traumatem z rozvodu rodičů, když mu bylo 15 let. Začal pít, vynechával baletní lekce nebo vystupoval pod vlivem kokainu. Navzdory ukrajinskému původu se cítí Rusem, na své 29. narozeniny zveřejnil na Instagramu vytetovanou podobiznu Vladimira Putina na své hrudi. O 10 dní později obdržel ruské občanství. „Jsem rád, že jsem stal Rusem, abych se mohl postavit proti zlu a bezskrupulózním revolucionářům, kteří osnují válku na Ukrajině a v Gruzii a v mnoha dalších zemích“, uvedl na svém Instagramu 30. listopadu 2018. Na konci roku 2018 byl Polunin pozván, aby nastudoval v pařížské opeře roli Prince v \"Labutím jezeru\". Z inscenace byl však odstraněn na základě opakovaných vyjádření na Instagramu, aby tanečníci zmužněli. Polunin 29. prosince 2018 uvedl: „Všem tanečníkům, kteří se věnují baletu: Pochlapte se, na jevišti už s vámi jedna baletka je. Muž by měl být mužem a žena ženou. Mužská a ženská energie spolu tvoří rovnováhu. Proto máte koule. Stejné je to i mimo balet. Ženy se pokouší převzít mužskou roli, protože je pořádně nešu**te a jste slaboši. Muži jsou Vlci, muži jsou Lvi, muži jsou vůdci rodiny, o kterou se máte starat...“ Média v jeho vyjádřeních spatřovala homofobii, což vyloučil. Dne 11. ledna 2019 napsal: „Plácněte tlusťocha, když ho potkáte. Pomůže mu to a přiměje ho, aby trochu shodil. Nerespektuji lenost.“ Veřejné diskuse probudily i Poluninovy politické komentáře (24. prosince 2018): „Podporuji prezidenta Trumpa, protože tento svět dělá bezpečnějším. Respektuji Vás a díky, že říkáte pravdu o médiích, které šíří pravdu. Lidé mají opravdu vymyté mozky.“", "section_level": 1}, {"title": "Polunin v České republice.", "content": "Polunin vystoupil ve 1. května 2017 ve dvou choreografiích \"Silent Echo\" a \"Take Me to Church\" v pražském Národním divadle při prezentaci životopisného filmu \"Dancer\". Na Poluninově úspěšném tanečním projektu \"Rasputin\" (2019) spolupracoval jako scéngraf Otto Bubeníček. Polunin zatančil v dubnu 2019 celkem pětkrát ve Fóru Karlín své představení \"Satori\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Sergej Vladimirovič Polunin ( Сергій Володи́мирович Полу́нін; Серге́й Влади́мирович Полу́нин, * 20. listopadu 1989, Cherson) je ukrajinský baletní tanečník a filmový herec známý svými kontroverzemi.", "tgt_summary": "Sergei Vladimirovich Polunin (, \"Serhiy Volodymyrovych Polunin\";, \"Sergey Vladimirovich Polunin\"; born 20 November 1989) is a Ukrainian-born ballet dancer, actor and model. He has Ukrainian, Russian, and Serbian citizenship, but has \"always regarded himself as Russian\". ", "id": 657379}
{"src_title": "Zemské volby v Hesensku 2018", "tgt_title": "2018 Hessian state election", "src_document": [{"title": "Situace před volbami.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rozložení sil po předchozích volbách.", "content": "Ve volbách v roce 2013 vyhrála Křesťanskodemokratická unie (\"CDU\", 38,3 %, 47 mandátů) následovaná Sociálnědemokratickou stranou Německa (\"SPD\", 30,7 %, 37 mandátů). S velkým odstupem se do parlamentu dostaly ještě tři další strany: Spojenectví 90/Zelení (11,1 %, 14 mandátů), Levice (5,2 %, 6 mandátů) a Svobodná demokratická strana (\"FDP\", 5,0 %, 6 mandátů). Ze stran, které nepřekročily uzavírací klauzuli, se nejlépe umístila Pirátská strana Německa s 1,9 % hlasů. Volker Bouffier z CDU sestavil svou druhou vládu jako koaliční vládu CDU a Zelených.", "section_level": 2}, {"title": "Kandidáti.", "content": "Křesťanskodemokratickou unii vedl do voleb opět Volker Bouffier, SPD Thorsten Schäfer-Gümbel, Zelené Tarek Al-Wazir a Priska Hinzová, Levici Janine Wisslerová a FDP René Rock. Z doposud neparlamentních stran povede Alternativu pro Německo Rainer Rahn a Pirátskou stranu Německa Jürgen Erkmann.", "section_level": 2}, {"title": "Předvolební průzkumy.", "content": "Předvolební průzkumy od ledna do září 2018 udávaly poměrně stabilní odhady. Obě doposud se značným náskokem nejsilnější strany měly výrazně oslabit: CDU si měla pohoršit až o bezmála deset procentních bodů a získat jen zhruba 30 % hlasů, SPD čekala ztráta kolem šesti procentních bodů a tedy zisk kolem 24 %. Naopak Zelení si měli polepšit přibližně o tři procentní body na 14 % a zhruba stejného zisku by mohla dosáhnout i nově kandidující Alternativa pro Německo, u které byly průzkumy nejrozkolísanější a udávaly od 10 % do 15 %. FDP by měla uzavírací klauzuli překročit s bezpečnější rezervou a získat 7-9 %, naopak ostatní neparlamentní strany měly získat dohromady pouhá 4 %.", "section_level": 2}, {"title": "Politické dopady voleb v roce 2018.", "content": "Volker Bouffier, předseda hesenské CDU, po volbách začal sestavovat svou třetí vládu opět jako koaliční vládu CDU a Zelených. Tato vláda bude mít většinu jen jednoho mandátu. Bouffier ještě musí být zvolen zemským sněmem jako ministerský předseda. Výsledek CDU však nebyl uspokojivý. Již následujícího dne, 29. října 2018, ohlásila kancléřka Angela Merkelová svůj postupný odchod z německé politiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zemské volby v Hesensku v roce 2018 se konaly 28. října 2018, tedy v řádném termínu pěti let po volbách v roce 2013, a bylo v nich zvoleno 137 poslanců Hesenského zemského sněmu. Nejvíce hlasů i mandátů získala CDU (40 mandátů, 27,0 % tzv. druhých hlasů), dále Zelení (29 mandátů, 19,8 %), SPD (29 mandátů, 19,8 % - o 167 hlasů méně než Zelení), AfD (19 mandátů, 13,1 %), FDP (11 mandátů, 7,5 %) a jako poslední se do zemského sněmu dostala i Die Linke (9 mandátů, 6,3 %). ", "tgt_summary": "The 2018 Hessian state election was held on 28 October 2018 to elect the members of the Landtag of Hesse. The incumbent coalition government of the Christian Democratic Union (CDU) and The Greens led by Minister-President Volker Bouffier retained its majority by a slim margin of one seat. ", "id": 1799352}
{"src_title": "Presnel Kimpembe", "tgt_title": "Presnel Kimpembe", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Debut za PSG si odbyl 17. října 2014 v zápase francouzské ligy na hřišti RC Lens, když vystřídal Thiaga Mottu v 75. minutě. V březnu 2015 podepsal smlouvu do roku 2018. Poté co v ročníku 2015/16 dostal mezi seniory šanci v 8 soutěžních zápasech, se 21letý Kimpembe stal v ročníku 2016/17 regulérní součástí mužstva kouče Emeryho. Naskočil do 28 soutěžních zápasů a výkony nezklamal. Tuto sezonu se poprvé předvedl v Lize mistrů a odehrál celé domácí utkání proti Barceloně, které Pařížané zvládli a zvítězili 4:0. Do základu se vměstnal kvůli zranění Thiaga Silvy, který se dal do odvety osmifinále na půdě Barcelony do pořádku. Kimpembe zůstal pouze na lavičce. PSG nakonec prohrálo 1:6 a vypadlo. Na jaře podepsal nový kontrakt do roku 2021. Kimpembe pokračoval v A-týmu pařížského týmu i v sezoně 2017/18. V Ligue 1 nastoupil do 28 zápasů, dalších 10 zápasů si připsal v domácích a evropských pohárech. V ročníku 2018/19 dostával od trenéra Thomase Tuchela pravidelně důvěru v základu. Stejně tomu bylo i v Lize mistrů, kde si ve skupině zahrál pět zápasů od začátku. Nastoupil v obou zápasech osmifinále proti Manchesteru United. V tom prvním na Old Trafford otevřel skóre, když přesně zamířil po rohovém kopu Di Maríi, PSG vyhrálo 2:0. V odvetě ale United předvedli obrat a po výhře 3:1 postoupili díky pravidlu venkovních gólů. Kimpembe v první minutě nastavení nešťastně rukou zasáhl do střely Dalota a rozhodčí nařídil penaltu, kterou Rashford proměnil. V Ligue 1 se na hřiště dostal ve 24 zápasech. Během říjnového souboje s Lyonem dostal už ve 35. minutě červenou kartu, ale PSG doma hladce vyhrálo 5:0. V sezoně 2019/20 se potýkal s konkurencí v podobě Abdoua Dialla, se kterým bojoval o místo v sestavě pro zápasy v Ligue 1. Trenér Tuchel Kimpembeho postavil do úvodních třech zápasů Ligy mistrů, Pařížané tuto trojici zápasů vyhráli.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V květnu 2018 se objevil v konečné nominaci Didiera Deschampse na světový šampionát.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Presnel Kimpembe (* 13. srpna 1995) je francouzský profesionální fotbalista, který hraje na postu obránce za francouzský prvoligový celek Paris Saint-Germain a počínaje rokem 2018 rovněž za reprezentaci Francie.", "tgt_summary": "Presnel Kimpembe (, ; born 13 August 1995) is a French professional footballer who plays as a defender for Paris Saint-Germain and the French national team. He was part of the France squad that won the 2018 FIFA World Cup.", "id": 2374787}
{"src_title": "Světový pohár v ledním hokeji 2016", "tgt_title": "2016 World Cup of Hockey", "src_document": [{"title": "Nominace.", "content": "Každý tým čítal celkem 23 hráčů, z čehož tři byli brankáři. Minimálně šestnáct hráčů včetně dvou brankářů museli účastníci oznámit do 1. března 2016. Zbývající část týmu pak do 1. června téhož roku. Dvěma nenárodním výběrům určilo vedení NHL spolu s NHLPA manažery, kteří tato mužstva sestavili. Tvorbu Výběru Evropy měl na starosti bývalý slovenský hokejista Miroslav Šatan, o složení výběru severoamerických hráčů do 23 let se postarali generální manažer Edmontonu Oilers Peter Chiarreli a jeho kolega z klubu Chicago Blackhawks Stan Bowman. Přípravné kempy začali jednotliví účastníci 4. září.", "section_level": 1}, {"title": "Utkání.", "content": "Zápasy turnaje se uskutečnily na hřištích podle rozměrů NHL a tato soutěž také dodala sudí, jež rozhodovali utkání. Během přípravného kempu musel tým sehrát minimálně jedno přípravné utkání, jehož místo si mohl zvolit. Poslední přípravné utkání před turnajem ale již muselo být sehráno v Severní Americe. Český výběr nejprve v přípravě sehrál dvojzápas s Ruskem (prohra 3:4 a výhra po nájezdech 2:1) a tři dny před startem Světového poháru pak poměřil síly s výběrem Severní Ameriky do 23 let (výhra 3:2).", "section_level": 1}, {"title": "Rozhodčí.", "content": "National Hockey League (NHL) nominovala na Světový pohár 7 hlavních rozhodčích a stejný počet čárových sudích. Ve výběru není jediný čárový rozhodčí Brian Murphy Kanaďanem, ale je Američanem.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda.", "content": "Toto je seznam vysvětlivek použitých v souhrnech odehraných zápasů.", "section_level": 1}, {"title": "Přípravná utkání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zápasy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Jednotlivá přípravná utkání.", "content": "\"Všechny časy zápasů jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (UTC +2).\"", "section_level": 3}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Zápasy.", "content": "\"Všechny časy zápasů jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (UTC +2).\"", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Zápasy.", "content": "\"Všechny časy zápasů jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (UTC +2).\"", "section_level": 3}, {"title": "Play off.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Pavouk.", "content": "\"Všechny časy zápasů jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (UTC +2).\"", "section_level": 2}, {"title": "Hráčské statistiky a hodnocení hráčů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kanadské bodování.", "content": "Toto je pořadí hráčů podle dosažených bodů. Za jeden vstřelený gól nebo přihrávku na gól hráč získal jeden bod.", "section_level": 2}, {"title": "Hodnocení brankářů.", "content": "Pořadí nejlepších sedmi brankářů podle počtu obdržených gólů. Brankář musel mít odehráno minimálně 33% hrací doby za svůj tým.", "section_level": 2}], "src_summary": "Světový pohár v ledním hokeji 2016 byl turnaj, který se konal od 17. září do 1. října 2016 v kanadském Torontu. Účastnilo se ho osm mužstev, a sice Kanady, Spojených států amerických, České republiky, Ruska, Švédska, Finska, Výběru Evropy a Výběru severoamerických hráčů do 23 let. Týmy byly rozděleny do dvou čtyřčlenných skupin, v nichž se utkaly systémem každý s každým. Následně dva nejlepší z každé skupiny postoupily do semifinále hraného na jeden zápas. Jejich vítězové se pak utkali ve finále hraném na dvě vítězná utkání. ", "tgt_summary": "The 2016 World Cup of Hockey (abbreviated WCH2016) was an international ice hockey tournament. It was the third installment of the National Hockey League (NHL)-sanctioned competition, 12 years after the second World Cup of Hockey in 2004. It was held from September 17 to September 29 at the Air Canada Centre in Toronto, Ontario. Canada won the championship, defeating Team Europe in the best-of-three final.", "id": 180008}
{"src_title": "Inoue Kaoru", "tgt_title": "Inoue Kaoru", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Inoue Kaoru se narodil ve městě Yuda (dnešní Jamaguči) do samurajské rodiny. Stejně jako starší bratr Ikutar (幾 太郎) navštěvoval Meirinkanskou hanovskou školu. (Hanovská škola byla běžnou vzdělávací institucí v období Edo; původně tyto školy vznikaly za účelem vzdělávat děti daimjóů (feudálních pánů), ale později přijímaly všechny chlapce z lepších rodin). Tam se spřátelil s chlapcem jménem Hirobumi Itó, který se později stal prvním japonským premiérem. V roce 1858 odešel do města Edo (dnešní Tokio), kde nastoupil na vojenskou školu. V období Bakumacu se stal vůdcem hnutí proti cizincům ve svém rodném kraji. V touze zbavit Japonsko cizinců podnikl radikální čin a v lednu roku 1863 se svými přáteli zapálil britskou ambasádu v Edu. Inoue Kaoru si uvědomoval, že Japonsko by se mělo v některých směrech učit od evropských mocností, a tak uprchl ze země a na několik měsíců nastoupil na University College v Londýně. Když se vrátil, neúspěšně se snažil zabránit válce mezi Japonskem a USA. Tato válka začala v roce 1863 a skončila o rok později, bojovalo se hlavně v oblasti Kanmonu. Inoue Kaoru se války zúčastnil jako voják. V boji byl těžce zraněn. Bolest byla tak silná, že žádal svého bratra, aby ho zabil, jestli mu nedokáže pomoci. Jeho bratr tehdy přivedl lékaře, který bez anestezie raněného operoval a zachránil.", "section_level": 1}, {"title": "Státník ve vládě Meidži.", "content": "Po reformách Meidži, které začaly po roce 1869 měnit zastaralé feudální Japonsko v moderní industrializovaný stát podle evropského vzoru, zastával Inoue Kaoru postupně několik důležitých pozic v nové vládě. V roce 1871 byl jmenován náměstkem ministra financí a měl vliv na reorganizaci vládních financí. Snažil se prosadit reformu daně z pozemku. Přičinil se i o ukončení vládních dávek pro bývalé samuraje a bývalé aristokraty a o podporu industrializace. Tímto jednáním si vytvořil spoustu nepřátel a v květnu roku 1873 byl donucen rezignovat. Dále se však stýkal s významnými obchodníky a zapojil se do budování železnic. V roce 1875 se zúčastnil konference v Ósace, aby podpořil vytvoření reprezentativního národního shromáždění. V roce 1876 byl Inoue Kaoru požádán ministersvem zahraničí o pomoc. Stal se z něj velvyslanec a zapojil se do uzavírání japonsko-korejské smlouvy z roku 1876. Do vlády se vrátil jako ministr veřejných prací v roce 1878. Téhož roku byl jmenován \"lordem zahraničních afér\". V roce 1884, kdy byl zaveden nový systém šlechty, byl povýšen do hraběcího stavu (hakushaku). V prosinci 1885 se Inoue Kaoru stal prvním japonským ministrem zahraničních věcí. Záhy proti němu povstala vlna kritiky. Lidem se nelíbilo, že nedokázal vyjednat revizi některých starých smluv, že nechal postavit Rokumeikan a podporoval západní vlivy. Kvůli rozsáhlé kritice v srpnu 1887 rezignoval. Později působil jako ministr zemědělství a obchodu. V roce 1892 byl jeho přítel Hirobumi Itó (již podruhé) předsedou vlády a udělal z něj ministra vnitra. Roku 1898 se pak Inoue Kaoru stal znovu ministrem financí. Od roku 1901 byl považován za nejvýznamnějšího vládního poradce pro finanční záležitosti. Roku 1907 byl z hraběte povýšen na markýze (kōshaku)", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Zemřel v roce 1915 během pobytu na svém letním sídle ve městě Okitsu-juku, bylo mu 79 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Markýz Inoue Kaoru (japonsky: 井上 馨, 16. ledna 1836 – 1. září 1915) byl japonský politik a prominentní člen meijské oligarchie během období Meidži. Jako jeden z nejvyšších státníků měl velký vliv při výběru vůdce národa a na formování jeho politiky.", "tgt_summary": ", GCMG was a Japanese politician and a prominent member of the Meiji oligarchy during the Meiji period of the Empire of Japan. As one of the senior statesmen in Japan during that period, he had a tremendous influence on the selection of the nation's leaders and formation of its policies.", "id": 2244384}
{"src_title": "Banna (Birdoswald)", "tgt_title": "Banna (Birdoswald)", "src_document": [{"title": "Posádka a popis.", "content": "V pevnosti měly základnu auxilia, některé z pomocných jednotek římské armády, a to přibližně od roku 112 do 400. V této západní části Hadriánova valu byl val z turfu, hlíny a drnů, až později z kamene (Hogan, 2007). Kamenná pevnost byla postavena o něco později než val, v běžném tvaru obdélníku, s branami na východě, na západě a na jihu. V areálu byly obvyklé kamenné domy, budova velitelství \"(Principia),\" sýpky \"(horrea)\" a kasárenské baráky. A - což bylo pro pomocnou pevnost neobvyklé - také budova pro výcvik (\"basilica\" \"exercitatoria\"), snad kvůli problémům s výcvikem vojáků v této exponované lokalitě na severu Anglie.", "section_level": 1}, {"title": "Historie vykopávek.", "content": "Vykopávky v této lokalitě probíhají už déle než sto let. Ve 20. století se s nimi začalo v roce 1911, kdy je vedl F. G. Simpson, a od 1927 do 1933 v nich pokračoval Ian Richmond. Brány a zdi byly pak znovu vykopány pod dozorem Brendy Swinbankové a Johna Pearsona Gillama mezi lety 1949 a 1950. Vykopávky v letech 1987 až 1992 ukázaly souvislé osídlení na místě pevnostních sýpek, které trvalo od pozdního římského období pravděpodobně až do roku 500. Sýpky později nahradila první a potom druhá velká dřevostavba podobná těm z 5. a 6. století, které byly objeveny v celé řadě jiných míst v Británii. Podle názoru Tonyho Wilmotta, který práci archeologů řídil, po skončení římské nadvlády v Británii pevnost sloužila jako základna pro místní válečníky, potomky římské posádky, kteří možná po několik generací odvozovali svou legitimitu od těchto svých předků. V letech 1997-2001 byly provedeny rozsáhlé geofyzikální průzkumy. Ukázalo se, že zbytky pevnosti pod povrchem jsou dobře zachované. Později byly objeveny dvě civilní osady (\"vicus\", plurál \"vici\") různého charakteru na východní a západní straně pevnosti. Průzkumy TimeScape také zjistily, kde se v údolí řeky Irthing nacházely lázně. Oblast mezi pevností a příkopem zkoumali v televizním programu \"Time Team\" (Channel 4) v lednu 2000. Byly vykopány pozůstatky civilní osady, která ležela mimo pevnost, ale tato část lokality je náchylná k erozi a většina civilní osady se pravděpodobně už zřítila z útesů.", "section_level": 1}, {"title": "Dvě podoby valu a most.", "content": "Obzvlášť zajímavý je také úsek Hadriánova valu o délce více než tří kilometrů na obě strany od Birdoswaldu. V současné době je jedinou známou částí tohoto valu, kde byl původní val z hlíny a drnů (turfu) nahrazen kamennou zdí, která vede jinudy než val původní. Když probíhala tato přestavba (pravděpodobně po roce 130), val byl posunut přibližně o 50 metrů dále na sever, aby běžel při severní stěně pevnosti. Důvody pro tuto změnu nejsou jasné, i když David Woolliscroft (Woolliscroft, 2001) dosti hodnověrně zdůvodnil, že k tomu vedly změny při provádění signalizace. V každém případě je tato lokalita jediná, kde lze hliněný val a kamennou zeď přímo porovnat. Přibližně 600 metrů na východ od Birdoswaldu, na úpatí příkopu, leží zbytky Willowfordského mostu. Po něm šel Hadriánův val přes řeku Irthing. Řeka v průběhu staletí posunula řečiště k západu, takže východní opevnění mostu se dostalo do vyšší a suché polohy, zatímco západní opevnění pravděpodobně zničila eroze. I značně změněné viditelné zbytky jsou však velmi působivé. Do roku 1996 nebyly přímo přístupné z pevnosti, ale nyní se k nim dá dojít po lávce, kterou na místo usadil vrtulník RAF Chinook.", "section_level": 1}, {"title": "Maiden Way.", "content": "Pevnost u Birdoswaldu byla spojena římskou silnicí známou jako Maiden Way s pevností Bewcastle, která leží o více než jedenáct kilometrů na sever. Signály mezi oběma pevnostmi mohly být předávány pomocí dvou signálních věží.", "section_level": 1}, {"title": "Římská pevnost Banna (Birdoswald) v moderní době.", "content": "V moderní době o pevnost pečuje organizace Anglické dědictví. Návštěvnické centrum pořádá výstavy a předvádí rekonstrukce pevnosti, exponáty o životě v římské Británii, seznamuje s historií tohoto místa v průběhu staletí a s archeologickými objevy v 19. a 20. století. Návštěvníci se mohou projít podél odhalených pozůstatků pevnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Banna, v moderní době známá jako římská pevnost Birdoswald, byla jednou z pevností na západním konci Hadriánova valu v římské provincii Británie. Zůstává jedinou z pevností, u níž se podařilo dokázat, že byla obývána i v době po odchodu Římanů, a probíhá zde dlouhodobý archeologický program pod vedením Tonyho Wilmotta. ", "tgt_summary": "Banna, now known as Birdoswald Roman Fort, was a fort, towards the western end of Hadrian's Wall, in the Roman province of Britannia. Today the site is occupied by a former farm called Birdoswald., it is the only site on Hadrian's Wall at which significant occupation in the post-Roman period has been proven, and it is subject to a long-term archaeological programme under the directorship of Tony Wilmott. ", "id": 1220803}
{"src_title": "Duffield Castle", "tgt_title": "Duffield Castle, Derbyshire", "src_document": [{"title": "Normanský hrad.", "content": "Je známo, že okolo roku 1066 Henry de Ferrers (psáno také Ferrars), který prokázal velkou službu králi Vilému I., obdržel panství v Derbyshiru, jež vešlo ve známost jako Duffield Frith. Rozkládalo se mezi vesnicemi Heage a Shottle na severu a Tutbury na jihu. Ferrers postavil hrad Tutbury, učinil jej svým hlavním sídlem, ale potřeboval dohlédnout i na obranu severněji položeného území, a proto postavil další, pravděpodobně dřevěný, hrad u Duffieldu. Jeho třetí syn, Robert, se vyznamenal roku 1138 v bitvě u Standardu proti Skotům a byl povýšen na hraběte Derby. Další v řadě, Henryho pravnuk William, který byl hrabětem od roku 1162, se připojil ke královým synům při povstání proti jejich otci, králi Jindřichovi II. V roce 1173 byly oba Williamovy hrady zničeny. Po něm následoval další William, oblíbenec krále Jana, jenž mu navrátil hrabství a spolu s ním i panství Wirksworth, Ashbourne a později Horston Castle (Horsley). Dokonce byly znovu postaveny hrady Duffield a Tutbury. Williamův syn a jmenovec se také těšil králově přízni. Další hrabě, již sedmý v rodové linii, se jmenoval Robert. Povstal proti králi Jindřichovi III. a jeho hrad Tutbury byl zničen. Ačkoliv byl omilostněn, vzbouřil se znovu a po porážce u Chesterfieldu byl roku 1269 vyhnán a jeho hrad Duffield zničen. Celé Robertovo území připadlo princi Edmundovi, který se brzy poté stal hrabětem Lancasteru. Duffield Castle byl doslova srovnán se zemí, mnoho kamenů z něj bylo použito na jiné stavby. Místo, kde se nacházel, postupem času zarostlo a objeveno bylo až v roce 1885.", "section_level": 1}, {"title": "Vykopávky.", "content": "Když byly na místě bývalého hradu učiněny vykopávky, archeologové objevili základy tradiční normanské motte a na nich položený kámen. Pozoruhodná byla velikost tohoto kamene – necelých 30 metrů do šířky i délky, tedy jen o málo menší než rozměry londýnské White Tower. Areál byl zapsán mezi chráněné, základy označené, a roku 1899 připadl pod správu National Trust, čímž se stal jednou z jejích nejstarších archeologických památek. Po mnoho let byly náklady na správu areálu vyřizované obecní radou, ale v nedávné době je znovu převzala National Trust. V 30. letech 20. století a roku 1957 byly učiněny další průzkumy, při nichž se našlo jen málo středověkých památek, ale zato četné nálezy římskobritských pozůstatků podporují myšlenku, že oblast byla osídlena ještě před příchodem Normanů. Roku 2001 tu Bradfordská univerzita podnikla geofyzický průzkum, který odhalil stopy dalších budov datujících se do přednormanského období. National Trust se nyní snaží získat finance potřebné pro další výzkumy oblasti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Duffield Castle byl normanský hrad v Duffieldu v anglickém hrabství Derbyshire ve Spojeném království. Místo je chráněnou kulturní památkou. Hrad se nacházel na příkrém skalnatém pohoří čelem k řece, na dobře bránitelném místě, i přesto je však sporné, zda bylo místo obydlené už v pravěku. Další kontroverzní téma je, jestli zde Římané udržovali vojenské síly na obranu blízkého brodu, přes který přecházely konvoje napojující se v Derventiu (dnes část města Derby) na Rykneld Street. Avšak objevené pozůstatky jsou anglosaského původu a napovídají, že tu žil příslušník vyšších vrstev, pravděpodobně muž zvaný Siward nebo jeho příbuzní. Bylo objeveno i mnoho římských a římskobritských pozůstatků, ale, ačkoliv některé jsou uchovány v Derbském muzeu či obecní síni, velké množství těchto artefaktů zmizelo.", "tgt_summary": "Duffield Castle was a Norman Castle in Duffield, Derbyshire. The site is a Scheduled Ancient Monument. It was on a rocky promontory facing the river, easily defended, though it is debatable whether it was inhabited in prehistoric times. It is also controversial whether the Romans maintained a military presence to protect the ford, nearby, across which the convoys of lead from Lutudarum (possibly Wirksworth) joined Rykneld Street at Derventio (now part of Derby), en route for the North Sea ports. ", "id": 815747}
{"src_title": "Zbrusu Nový zákon", "tgt_title": "The Brand New Testament", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Hlavní hrdinka Ea je desetiletá dcera Boha a jeho manželky. Žije oddělená od okolního světa v malém bytě v Bruselu se svým despotickým a hrubým otcem, Bohem, který celý den prosedí u počítače, kde vymýšlí nejnovější hloupé zákony (Zákon 21.29: „Vždy, když se ponoříme do vany, zazvoní telefon.“). Její starší bratr Ježíš se ze zajetí dostal a našel si svých dvanáct apoštolů, kteří jeho jméno rozhlašovali. Ea se rozhodně také z bytu odejít, jediná cesta vede přes pračku, ve které je ukrytá tajná cesta do světa lidí. Bratr Ježíš jí poradí, že by si také měla najít apoštoly, ale mělo by jich být šest, tím pádem by jich celkem bylo osmnáct, přesně jako v baseballových týmech, které jejich matka tak miluje. Ea ale nejdříve ukradne otcův klíč od pracovny a rozešle všem lidem čas, který jim zbývá, než zemřou. Také si v jeho složkách vyhledá šest náhodných lidí, kteří se stanou jejími apoštoly. Pak počítač rozbije a uteče. Ea se octne ve světě lidí a protože neumí sama příliš psát, požádá prvního člověka kterého potká, bezdomovce Victora, aby zapisoval vše, co její apoštolové řeknou, do \"Zbrusu Nového zákona\". Prvním apoštolem, respektive apoštolkou, se stává samotářská dívka Aurélie, které vůz metra utrhl paži, místo které nosí silikonovou náhražku. Je krásná, ale myslí si, že kvůli jejímu postižení ji nemůže nikdo milovat. Druhým apoštolem je Jean-Claude, který svůj život zasvětil práci a když zjistil, kolik života mu zbývá, sedl si na lavičku a zapřísáhl se, že se už nepohne. Ea se s ním setká. K Jeanu-Claudovi přiletí pták a zeptá se ho, proč zůstává tam, kde je, když může odejít. Jean-Claude se tedy vydává na cestu s hejnem ptáků až na Arktidu. Třetí apoštol, Marc, nemá úspěch u žen a je z toho frustrovaný. Stále je zamilovaný do německé dívky, kterou potkal v dětství. Když zjistí, kolik času mu zbývá, rozhodne se vybrat všechny své úspory a investovat je do prostitutek a striptérek. Peníze mu ale rychle dojdou a rozhodně se, že si začne vydělávat hlasem – začne dabovat filmy. A hned při prvním filmu se setká s onou německou dívkou, do které se v dětství zamiloval. Čtvrtý apoštol François je posedlý smrtí. Má manželku a syna, ale není šťastný a když se dozví, kolik let života mu zbývá, koupí si zbraň, se kterou střílí na lidi. Pokud člověka netrefí, znamená to, že ještě nenadešel jeho čas. Když parkem prochází osamělá Aurélie, vystřelí a trefí ji do ramene, Aurélie ale nic nepocítí a François v tom vidí zázrak, netuší, že za to může silikonová ruka. Do Aurélie se zamiluje a vyzná se jí ze svých citů. Ona je opětuje. Pátým apoštolem je žena středního věku Martine, která je sice bohatá, ale žije v manželství bez lásky. Ea jí poradí, že hudba v jejím srdci je jako z cirkusu, ať se tedy jde na cirkusové představení podívat. Ta si zamiluje místní gorilu a od majitele ji odkoupí. Nakonec manžela z domu vyhodí. Šestý a poslední apoštol je asi desetiletý chlapec Willy, kterému z celé skupiny zbývá nejméně času. Jeho matka byla psychicky nemocná a protože si myslela, že je její syn stále nemocný, píchala mu inzulin. Willy se rozhodl prožít poslední dny svého života jako dívka a tak také udělal. Poslední den chce prožít u moře na pláži. Mezitím se Bůh dozví, co Ea udělala s jeho počítačem a také se rozhodne jít do světa lidí a dceru najít. Nechá doma manželku samotnou a ta den ode dne zjišťuje, že její obraz dvanácti apoštolů se plní lidmi, kteří tam nepatří, až je na obrazu Poslední večeře všech osmnáct apoštolů, přesně jako v baseballovém týmu hráčů. Bůh se pomocí pračky dostane do světa lidí, ale rozzlobí každého, koho potká, až nakonec skončí v nemocnici. Jde pro pomoc do kostela, kde rozzuří i faráře, který jej vyhodí. Nakonec dceru Eu najde, ale ona mu uteče po vodě, zatímco on po vodě chodit neumí. Sám se chce vrátit ze světa lidí, ale průchod pračkou je zavřený. Ea je i se šesti apoštoly a zapisovatelem Victorem na pláži u moře, kde Willy čeká, až mu dojde čas. Čtou si ze \"Zbrusu Nového zákona\". Najednou se na pláž začne řítit letadlo, ve kterém, shodou okolností, sedí i Bůh společně s policejním doprovodem a ilegálními přistěhovalci. Mezitím, Bohova manželka, Bohyně, při uklízení vypojí ze zásuvky Bohův počítač a když jej znovu zapojí, podaří se jí ho zprovoznit. Odstraní zprávy o čase smrti, který Ea poslala a díky tomu se letoun, který mířil na pláž plnou lidí, odkloní a úspěšně vzlétne. Bůh se dostává do továrny na pračky, kde každý výrobek kontroluje, zda v něm nenajde průchod do svého bytu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zbrusu Nový zákon (francouzsky: \"Le tout nouveau testament\", anglicky: \"The Brand New Testament\") je francouzská fantasy komedie od belgického režiséra Jaco van Dormaela (* 1957). Film získal několik ocenění, například vyhrál ocenění pro nejlepší film od Belgické asociace filmových kritiků. Na filmovém festivalu Biografilm též získal dvě ocenění. \"Zbrusu Nový zákon\" byl nominován na Zlatý Glóbus a Césara pro nejlepší film, nicméně, ani jednu tuto nominaci neproměnil.", "tgt_summary": "The Brand New Testament () is a 2015 fantasy dark comedy film written, produced, and directed by Jaco Van Dormael. It is a co-production among Belgium, France, and Luxembourg. The film was screened at the Directors' Fortnight section at the 2015 Cannes Film Festival. It was selected as the Belgian entry for the Best Foreign Language Film at the 88th Academy Awards, making the December shortlist of nine films, but was not nominated. \"The Brand New Testament\" received ten nominations at the 6th Magritte Awards, winning four awards, including Best Film and Best Director for Van Dormael. The film has become a cult film.", "id": 2123061}
{"src_title": "San José (loď)", "tgt_title": "Spanish galleon San José", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Výstavba plavidla.", "content": "Smlouva na výstavbu dvou sesterských lodí byla podepsána se Španělskou korunou roku 1696. Plavidlo postavil v letech 1697–1698 v loděnici v baskickém Mapilu (v provincii Gipuzkoa) Pedro de Aróstegui, a to dle návrhu Francisca Antonia Garroteho. Jeho sesterskou lodí byla galeona \"San Joaquín\".", "section_level": 2}, {"title": "Válka o španělské dědictví.", "content": "\"San José\" byla potopena za války o španělské dědictví, ke které došlo krátce po smrti krále Karla II. Španělského. Galeona \"San José\" byla vlajkovou lodí jižní flotily, které velel admirál José Fernández de Santillán. Konvoj tří galeon a 12 nákladních lodí měl z amerických kolonií do Evropy odvézt cennosti pro další vedení války. Většinu nákladu flotila nejdříve naložila v panamském Portobelu (nejcennější část nákladu byla naložena na galeony \"San José\" a \"San Joaquin\", zbytek na galeonu \"Santa Cruz\"), odkud měl konvoj pro další náklad odplout do Cartageny. Na cestu do Cartageny ji posílily dvě francouzské fregaty, i když podle původních plánů ale měl být francouzský doprovod mnohem silnější. Několik desítek kilometrů před Cartagenou (u poloostrova Barú) konvoj zastihla čtveřice britských válečných lodí pod vedením kapitána Charlese Wagera na vlajkové lodi \"Expedition\". Angličané napadli jádro konvoje, kterým byly španělské galeony. V následující bitvě u Barú (\"La batalla de Barú\") galeona \"San José\" po dlouhém boji s \"Expedition\" vybuchla a potopila se. Z posádky, která se skládala ze zhruba 578–600 členů, se jich zachránilo pouze 8–11.", "section_level": 2}, {"title": "Znovuobjevení a vyzvednutí vraku.", "content": "Roku 1982 společnost Sea Search Armada (SSA), specializující se na hledání starých vraků, lokalizovala pozůstatky \"San José\". SSA předpokládala zisk 50 % hodnoty nákladu, avšak Kolumbie jí byla ochotna přiznat pouze 5 % hodnoty nákladu, a proto jeho vyzvednutí nepovolila. Američtí investoři SSA se tedy odměnu snažili vymoci soudně. Požadavky SSA byly soudy několikrát zamítnuty, přesto nebyly spory roku 2015 zcela u konce. Také Španělsko se přihlásilo k jeho vlastnictví, neboť galeona vyplula pod španělskou vlajkou. Dne 5. prosince 2015 kolumbijský prezident Juan Manuel Santos potvrdil (znovu)objevení vraku galeony \"San José\" mezinárodním hledačským týmem spolupracujícím s kolumbijským námořnictvem. Vrak údajně leží na blíže neupřesněném místě v hloubce přibližně 300 metrů. Kolumbie plánuje, že poklad vyzvedne sama.", "section_level": 2}], "src_summary": "San José byla třístěžňová galeona španělského námořnictva, potopená za tzv. války o španělské dědictví (\"Guerra de Sucesión Española\") Angličany v noci ze 7. června 1708 nedaleko opevněného kolumbijského přístavu Cartagena. Pravděpodobně převážela 200 tun smaragdů, zlata a stříbrných mincí, náklad by se dle odhadů mohl stát největším potopeným pokladem na světě. Jeho odhadovaná cena se pohybuje mezi 3–17 miliardami amerických dolarů, loď je nazývána „svatým grálem španělských koloniálních vraků“. Vrak této galeony byl nalezen roku 1982 americkou společností Sea Search Armada (SSA). Kolumbijská vláda ji kvůli neshodě o výši nálezného odmítla k vraku pustit. Následoval vleklý soudní spor. Roku 2015 Kolumbie oznámila vlastní, v pořadí tedy druhý, nález vraku \"San José\".", "tgt_summary": "San José was a 64-gun, 3-masted galleon of the Spanish Navy. It was launched in 1698, and sank in battle off the coast of Cartagena, Colombia, in 1708 while laden with gold, silver and emeralds worth about US$17 billion as of 2018. The sunken ship was located by the Woods Hole Oceanographic Institution (WHOI) in November 2015. ", "id": 848902}
{"src_title": "Přirozený porod", "tgt_title": "Natural childbirth", "src_document": [{"title": "Respekt k porodnímu procesu.", "content": "Má-li žena porodit bez lékařských zásahů, je nezbytné respektovat tzv. přirozené porodní mechanizmy. Prožívá-li žena svůj porod v prostředí, které je jí příjemné, vyprodukuje její tělo dostatečné množství hormonů potřebných pro spontánní porodní činnost. Aby hormony mohly být vyprodukovány přirozenou cestou, musí během porodu pracovat podkorová centra mozku, zatímco mozková kůra se dostává do stavu jakéhosi útlumu vůči okolnímu prostředí a rodící žena se ocitá v „posunutém“ stavu vědomí. Přirozený porod bývá narušen, nejsou-li respektovány základní potřeby rodící ženy: nerušený klid, teplo, intimita a pocit bezpečí. To může mít za následek, že se porod zpomalí nebo zcela zastaví. Nepostupující porod je často vyhodnocen jako „komplikace“ a ke slovu přichází medikace. Jakmile žena ztratí důvěru v porodní proces, nemohou pro ni optimálně pracovat všechny biochemické mechanismy.", "section_level": 1}, {"title": "Role psychiky.", "content": "V porodním procesu se psychika ženy stává biologicko-chemickou potřebou pro jeho zdárný průběh. Mozek rodící ženy udává pokyny k vyplavování hormonů oxytocinu a endorfinu, které porodní proces spouštějí a podporují, a vedou tak k jeho plynulosti. Naopak při pocitu ohrožení (ať už reálného, nebo jen představovaného), nebo pocitu ponížení, dochází k vyplavování stresových hormonů (katecholaminů). Ty porodní proces, zvlášť v I. době porodní, zpomalují či zastavují. Své představy porodu může žena sdělit prostřednictvím porodního přání. Uznávaný francouzský porodník Michel Odent (nar. 1930), který se proslavil aktivní podporou přirozeného porodu, potvrzuje, že ticho je základní potřebou rodící ženy. Další základní potřebou je soukromí, neboť porod je intimní záležitost, která se chemickými procesy i psychologickou stránkou v mnohém velmi podobá pohlavnímu styku. Tato paralela není náhodná – hormon oxytocin, který je klíčový pro porodní proces, se uvolňuje i při orgasmu. Podmínky k potřebnému „uvolnění“ jsou individuální. Pocit bezpečí rodící ženě navozuje zdravotnický personál, který vytváří atmosféru důvěry. Je ideální, pokud o ženy při porodu pečují osoby, ke kterým si vytvořily důvěru již před porodem. Proto je v západních zemích běžná tak zvaná kontinuální porodní péče. Výzkumné studie WHO zjistily, že žena s nízkým rizikem, která rodí své první dítě ve fakultní nemocnici, může být ošetřována až 16 lidmi během 6 hodin porodu, avšak po většinu času je sama. Rutinní postupy, které jsou pro tyto ženy neznámé, přítomnost cizích lidí a osamělost během I. doby porodní způsobují stres, a stres může mít vliv na prodloužení porodu nebo na nastartování procesu, který byl popsán jako „kaskáda intervencí“. Bohužel ani urychlování porodu umělým oxytocinem, ani následné tišení bolesti, ani nástřih hráze, ani další opatření, ke kterým se běžně v nemocnici přistupuje nejsou bez rizika. Ženy, které přijíždějí do porodnice, aby byly v rukou lékařů, mohou být zklamány, že lékař obvykle přichází až na konci I. doby porodní a současně ženy, které nechtějí rodit doma, ale chtějí respektující přístup k porodním mechanismům, mohou být zaskočeny řadou rutinních postupů zdravotnického zařízení (administrativa, zavedení kanyly, holení, klystýr, častá vyšetření). Ve vyspělých zemích je vějíř možností porodní péče mnohem pestřejší a ženy mají možnost si v široké nabídce vybrat. Například jsou běžnou součástí péče porodní domy, ty však v České republice zatím nejsou provozovány.", "section_level": 1}, {"title": "Intervence do přirozeného porodu.", "content": "Protože čtyři pětiny žen jsou zdravé a jejich porod normální, mělo by se k porodu přistupovat jako k přirozenému, dokud se neobjeví indikátory k přehodnocení rizika. Převážně ve východních zemích naopak můžeme pozorovat všeobecný sklon k intervencím do průběhu porodu, a to i v případech, které žádný zásah nepotřebují a v míře, kterou vyžadují porody komplikované. To má řadu negativních dopadů, včetně těch, že některé ženy mohou mít snahu se porodnicím vyhnout. Mimo jiné proto, že ženy i jejich děti mohou být zbytečnými zásahy poškozeny (např. kontroverzní přidržení děložního fundu může způsobit rupturu dělohy, vybavování ramének může způsobit poranění brachiálního plexu). Porodnice, kam jsou odesílány patologické porody (komplikované či vysokorizikové), pak může poskytnout ještě lepší péči a pozornost ženám a dětem, které to skutečně potřebují, ve chvíli, kdy většina normálních porodů probíhá bez finančně nákladné péče.", "section_level": 1}], "src_summary": "Přirozený porod je porod, který probíhá fyziologicky, tedy samovolně a bez vnějších zásahů. Důraz je kladen na respektování přání rodící ženy, která se rozhoduje kde a jak porodit. Na průběh porodu dohlíží porodní asistentka, která s ohledem na nejnovější výzkumy v oboru porodnictví vyhodnocuje případné komplikace. Podle statistik Světové zdravotnické organizace je schopno přirozeně (tedy bez rutinních zásahů) porodit 70 až 80 procent těhotných žen. ", "tgt_summary": "Natural childbirth is childbirth without routine medical interventions, particularly anesthesia. Natural childbirth arose in opposition to the techno-medical model of childbirth that has recently gained popularity in industrialized societies. Natural childbirth attempts to minimize medical intervention, particularly the use of anesthetic medications and surgical interventions such as episiotomies, forceps and ventouse deliveries and caesarean sections. Natural childbirth may occur during a physician or midwife attended hospital birth, a midwife attended homebirth, or an unassisted birth. The term \"natural childbirth\" was coined by obstetrician Grantly Dick-Read upon publication of his book \"Natural Childbirth\" in the 1930s, which was followed by the 1942 \"Childbirth Without Fear\".", "id": 961389}
{"src_title": "Výbor na obranu demokracie", "tgt_title": "Committee for the Defence of Democracy", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Výbor byl založen na protest proti ovládnutí polské politické scény stranou Právo a spravedlnost (PiS), která má od voleb 25. listopadu 2015 většinu křesel v polském Sejmu. Zakladatelé výboru navazují na tradici bývalého protikomunistického Výboru na obranu dělníků (Komitet Obrony Robotników), který byl založen v roce 1976. Výbor není spojen s žádnou z politických stran působících v Polsku; členové pocházejí ze všech stran na politické scéně, s výjimkou stran PiS a Kukiz'15, stejně jako marginálních pravicových skupin. Mateusz Kijowski je zakladatelem organizace s více než 40 000 příznivců na Facebooku. Dne 26. listopadu 2015 členové výboru napsali otevřený dopis nazvaný „Dopis občanů právního státu Andrzeji Dudovi, prezidentovi Polska“. Vyzývají v něm prezidenta, aby přijal přísahu tří soudců Ústavního soudu, kteří byli zvoleni Sejmem předchozího 7. zákonodárného období. Vzhledem k odmítnutí vlády zveřejnit legitimní rozhodnutí Ústavního soudu v polské Sbírce zákonů (Dziennik Ustaw), výbor vyzval občany k účasti na demonstraci dne 12. prosince 2015 před sídlem Ústavního soudu ve Varšavě a v dalších městech v Polsku. \"Der Spiegel\" odhadl počet demonstrantů ve Varšavě až na 50 000, což dokumentoval leteckými snímky. Demonstrace se konaly rovněž v dalších velkých městech Polska: Vratislav (přibližně 2000 lidí), Poznaň (přes 2000 lidí), Bielsko-Biała (200), Lublin (500) a Štětín (přes 2000 lidí). Dne 13. prosince 2015 více než 3000 lidí demonstrovalo v Gdaňsku. Proti této demonstraci svolala o několik dní později protiakci vládní strana Právo a spravedlnost. Výbor pro obranu demokracie zorganizoval další demonstrace dne 19. prosince 2015 v řadě polských měst (Poznaň (4000), Krakov (10000), Katowice (2000), Zamość (300), Lublin (800), Bielsko-Biała (100), Štětín (1000), Lodž (500), Ełk (200), Bělověž (80), Gdaňsk (2000), Wrocław (3000), Čenstochová (2500), Toruň (200), Bydhošť (300), Koszalin (1000), Zielona Góra (500) aj). Protestující vyšli na ulice také v zahraničí (v Bruselu a v Londýně, kde žije polská diaspora). Hlavním setkáním byl protest ve Varšavě (přibližně 20000 lidí ) před budovou Sejmu, který se uskutečnil v duchu hesla \"\"Cała Polska dziś się śmieje, zaczynamy mieć nadzieję\"\" (Celé Polsko se dnes směje, začínáme doufat). Kromě místních účastníků z Varšavy se na demonstraci sjeli Poláci s několika dalších měst. Protest, který měl trvat do 16:00 však byl předčasně ukončen, a to kvůli bombovému poplachu. Dne 9. ledna připravil Výbor na obranu demokracie další protesty v polských městech, a to v souvislosti s personálními i legislativními změnami okolo Polské televize. Protesty se dotkly celkem dvaceti měst; ve Varšavě se lidé shromáždili před sídlem TVP. Polská diaspora uskutečnila obdobná setkání i v dalších městech v zahraničí, včetně Prahy, Londýna a Stockholmu. V samotném Polsku měly protesty účast několika set až tisíců lidí. Dne 7. května 2016 se při demonstraci ve Varšavě sešlo 240.000 příznivců KOD, aby vyjádřili nespokojenost s politikou vlády Beaty Szydlové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Výbor na obranu demokracie (polsky \"Komitet Obrony Demokracji\", zkráceně KOD) je organizace polských občanů založená v listopadu 2015 v souvislosti s polskými parlamentními volbami na podzim 2015.", "tgt_summary": "The Committee for the Defence of Democracy, CDD(, \"KOD\") is a Polish-born civic organization and NGO promoting European values, especially democracy, rule of law and human rights, founded in November 2015 by a group of citizens including Mateusz Kijowski, as a result of, and triggered by, the Polish constitutional crisis, 2015. The organization is independent of any political parties and has declared that it has no intention to transform into one, but according to the World Socialist Web Site, its events and actions are supported by the liberal opposition including the Modern (.N) and Civic Platform (PO) parties. It is opposed to the actions of the government led by the Law and Justice (PiS) party. ", "id": 2366260}
{"src_title": "Shayne Gostisbehere", "tgt_title": "Shayne Gostisbehere", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Gostisbehera si na Vstupním draftu NHL 2012 vybral ve 3. kole ze 78. pozice celkově tým Philadelphia Flyers. Předtím hrával na vysokoškolské úrovni v konferenci ECAC Hockey spadající pod National Collegiate Athletic Association (NCAA), kde oblékal dres mužstva Union Dutchmen. V jeho už posledním juniorském roce, byl za vynikající výkony odměněn výběrem do prvního týmu v ECAC Hockey. S týmem získal v roce 2014 národní titul a byl vyzdvihován za za skvělý výkon v utkání s Minnesotou Golden Gophers, kde si připsal 3 asistence a v hodnocení plus/minus měl při výhře 7:4 skvělé číslo +7. Dne 15. dubna 2014 podepsal Gostisbehere jako volný hráč s vedením Philadelphie dvoucestnou smlouvu. Nicméně, v následujícím ročníku 2014/15 odehrál z Flyers jen 2 utkání než byl poslán do farmářské mužstva v American Hockey League (AHL). Gostisbehere udělal na vedení Flyers dojem během tréninkového kempu, který předcházel sezóně 2015/16, avšak nakonec byl poslán zpět do týmu Phantoms. Měsíc po zahájení nové sezóny, dne 14. listopadu 2015, byl Gostisbehere povolán do prvního týmu Flyers, když v utkání proti Carolině Hurricanes zaznamenal hned první bod v National Hockey League (NHL) za asistenci. O tři dny později vstřelil také svou první branku v této soutěži, když překoval amerického gólmana Jonathana Quicka z Los Angeles Kings. Dne 13. února 2016 v utkání proti New Jersey Devils překonal rekord Kanaďana Barryho Becka v počtu zápasů s alespoň jedním kanadským bodem získaných nováčkem, když alespoň jeden bod získal v jedenáctí zápasech po sobě. Dne 20. února 2016 navýšil tuto sérii na 15 utkání, když vstřelil vítěznou branku v prodloužení utkání s Torontem Maple Leafs. Gostisbehere se tak stal prvním nováčkem v historii NHL, jenž v jedné sezóně vstřelil čtyři vítězné branky v prodloužení. Dne 23. února 2016 je úctyhodná série skončila (zastavila se tedy na 15 zápasech), když mu v utkání s Carolinou nepomohl ani nejvyšší čas na ledě v sezóně (25 minut a 17 sekund). Svou nováčkovskou sezónu dokončil ziskem 46 bodů v 64 zápasech, byl vybrán do Nováčkovského týmu NHL a skončil na druhém místě o ocenění Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka sezóny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Shayne Gostisbehere (* 20. dubna 1993, Pembroke Pines, Florida) je americký hokejový obránce hrající v severoamerické National Hockey League (NHL) za tým Philadelphia Flyers, který ho v roce 2012 draftoval ze 78. pozice.", "tgt_summary": "Shayne Gostisbehere (born April 20, 1993) is an American professional ice hockey defenseman currently playing for the Philadelphia Flyers of the National Hockey League (NHL). He is known by his nickname, \"Ghost\" or \"Ghost Bear.\"", "id": 2440329}
{"src_title": "Most Osmana Gaziho", "tgt_title": "Osman Gazi Bridge", "src_document": [{"title": "Základní informace.", "content": "Visutý most převádí novou dálnici Gebze-Orhangazi-Izmir přes Izmitský záliv v Marmarském moři v na severozápadě Turecka. Realizace nové dálnice Gebze-Orhangazi-Izmir byla zadána v září 2010 státním úřadem Turkish State General Directorate of Highways společnosti “OTOYOL YATIRIM ve İŞLETME A.Ş.”, která je tvořena společnostmi Nurol, Ozaltin, Makyol, Astaldi a Gocay, v režimu projektu Build-Operate-Transfer (BOT). Joint Venture NOMAYG bylo vytvořeno stejnými pěti společnostmi jako OTOYOL v režimu EPC za účelem výstavby 420 km dlouhé trasy silnice včetně visutého mostu v Izmitském zálivu. Veřejná zakázka na stavbu mostu byla vypsána v roce 2010. Fugro provedlo geotechnický průzkum v listopadu 2010 až dubnu 2011 na základě smlouvy s OTOYOL AS. Cílem průzkumu bylo stanovení místních rizik selhání, geologie a podmínek v místě základů a budoucího staveniště mostu. V červenci 2011 byla uzavřena smlouva se sdružením IHI Infrastructure System a Itochu jako zhotoviteli v režimu EPC. Projektová dokumentace byla zhotovena společností COWI, IHI-ITOCHU působila jako dozor a HALCROW bylo zadáno nezávislé ověření projektu. Visutý most Osmana Gaziho je spojitý most se třemi poli. Hlavní pole má délku 1 550 metrů a společně se dvěma přístupovými poli je v době svého dokončení v roce 2016 čtvrtým nejdelším visutým mostem na světě.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení pylonů.", "content": "Pro založení pylonů byly v suchém doku v hloubce -7,8 m částečně sestaveny dva kesony. Než se dokončily kesony, byl v místě základů vybagrován prostor o rozloze 87 x 74 m, s hloubkou až pět metrů. Pro zlepšení základové půdy bylo pod vodou pomocí hydraulického beranidla do podloží vetknuto cca 195 pilotů o průměru 2 metry a s délkou až 35 m. Roznášecí štěrkové lože bylo vytvořeno pomocí betonářské roury osazené na člunu s plovoucím jeřábem a povrch štěrku byl vyrovnán speciálně vyrobeným hydromechanickým vyrovnávacím zařízením.", "section_level": 2}, {"title": "Ocelové pylony.", "content": "252 metrů vysoké pylony ve tvaru H jsou tvořeny plnostěnnou konstrukcí, vyrobenou z oceli s ohledem na vysokou odolnost na seizmicitu a požadavky na krátký čas výstavby. Pro stojky i příčníky jsou použity uzavřené komorové průřezy. Od založení po sedla kabelů jsou pylony tvořeny jednokomorovým průřezem. Příčle spojující stojky pylonů mají délku 30,1 m v horní části a 36,2 m v dolní části. Stojky pylonů mají příčný rozměr 7 x 8 m ve výšce +10,075 m a 7 x 7 m ve výšce +245,500 m. Každá stojka pylonu je s ohledem na nosnost jeřábu rozdělena na 22 segmentů. Segmenty č. 1 – 11 a spodní příčel byly instalovány pomocí plovoucích jeřábů, segmenty č. 12 – 22 a horní příčel byly osazeny pomocí samošplhacího jeřábu osazeného na podpůrné konstrukci připevněné ke spodní příčli.", "section_level": 2}, {"title": "Instalace lan.", "content": "Hlavní visuté lano je tvořeno 110 předem vyrobenými rovnoběžnými pramenci (PPWS). V hlavním poli je každý pramenec spleten ze 127 drátů o průměru 5,91 mm s pevností 1 760 MPa. Dva totožné pramence jsou navíc přidány v krajních polích. Pro zavěšení hlavního visutého lana byla zhotovena lávka (\"catwalk\"), vybavená systémem pro navíjení lana. PPWS byly tímto systémem navíjeny, následně připevněny k předpínacímu zařízení v každém sedle pylonu, připojeny k příčným deskám v místě jejich ukotvení a rektifikovány pro dosažení navrhované délky a průhybu. Po dokončení montáže pramenců PPWS byly visuté kabely uspořádány do požadovaného kruhového tvaru se specifikovaným stupněm mezerovitosti. Uspořádání bylo provedeno nejprve jednoduchým nástrojem, posléze zpevňovacím strojem. Následně byly upevněny svorky na lanech a závěsy pomocí speciálního zařízení, které pojíždí po visutém laně.", "section_level": 2}, {"title": "Mostovka.", "content": "Zavěšená mostovka, tvořená aerodynamickým ortotropním komorovým nosníkem s 2,8 m širokou inspekční lávkou na obou stranách, je 30,1 m široká a 4,75 m vysoká. Spojitá zavěšená mostovka celkové délky 2 682 m je podepřena příčně v místě pylonů a na svém konci. Svisle je podepřena lany a na krajních opěrách. Práce pokračovaly svařováním mostovky, izolací a pokládáním asfaltového povrchu a elektrickými instalacemi. Most byl otevřen pro dopravu 30. června 2016.", "section_level": 2}, {"title": "Slavnostní ceremoniál.", "content": "21. dubna 2016 byl vyzdvižen a připevněn poslední segment mostovky s následným slavnostním ceremoniálem za účasti tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana a tehdejšího ministerského předsedy Ahmeta Davutoğlu. Tito dva politici pak jako první přejeli přes most, řidičem automobilu byl Erdoğan. V rámci ceremoniálu oznámil Erdoğan, že se most bude jmenovat podle tureckého vůdce Osmana I. Gaziho.", "section_level": 1}, {"title": "Rychlostní rekord.", "content": "Čtyřnásobný mistr světa supersportů Kenan Sofuoğlu z Turecka dosáhl v ranních hodinách 30. června 2016 před oficiálním otevřením mostu pro dopravu rychlostního světového rekordu na motocyklu. Překonal vzdálenost 1,5 km za pouhých 26 sekund a dosáhl na svém motocyklu typu Kawasaki H2R maximální rychlosti 400 km/h, což je podle výrobce vůbec nejvyšší možná rychlost.", "section_level": 1}], "src_summary": "Most Osmana Gaziho (,, dříve ) je most přes východní cíp Marmarského moře u města İzmit v Turecku. Jedná se o čtvrtý nejdelší visutý most na světě. Pro dopravu byl otevřen 30. června 2016. ", "tgt_summary": "The Osmangazi Bridge () is a suspension bridge spanning the Gulf of İzmit at its narrowest point,. The bridge links the Turkish city of Gebze to the Yalova Province and carries the O-5 motorway across the gulf. The bridge was opened on 1 July 2016 and surpassed the Fatih Sultan Mehmet Bridge to become the longest bridge in Turkey and the sixth-longest suspension bridge in the world by the length of its central span. ", "id": 874244}
{"src_title": "Tihomir Orešković", "tgt_title": "Tihomir Orešković", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Narodil se v lednu 1966 v Záhřebu, tehdejší metropoli jedné ze svazových jugoslávských republik – Socialistické republice Chorvatsko, do rodiny Đurđeho a Dany Oreškovićových. Dva roky po narození přesídlil s rodiči do ontarijského Hamiltonu v Kanadě. Obor chemie zakončil v roce 1989 na McMasterově univerzitě. O dva roky později absolvoval na stejné vysoké škole studijní program Master of Business Administration (MBA) v oborech finance a informační systémy.", "section_level": 1}, {"title": "Předseda vlády.", "content": "Parlamentní volby v listopadu 2015 přinesly patovou situaci, kdy žádná ze stran nezískala v jednokomorovém parlamentu (Saboru) většinu 76 ze 151 poslanců a ani koaliční jednání nevedla k ustavení funkčního spojenectví. Opakování voleb zabránila dohoda zveřejněná 23. prosince 2015, v níž přistoupila vítězná Vlastenecká koalice (59 mandátů), vedená konzervativním Chorvatským demokratickým společenstvím (HDZ), na shodu s proreformním Mostem (Most nezavisnih lista, 19 mandátů). Nově sestavený kabinet v čele s nestranickým premiérem měl za cíl zahájit reformy, které by do země přitáhly investice a snížily státní dluh. Téhož dne, 23. prosince, prezidentka Kolinda Grabarová Kitarovićová oznámila, že jí nominant na premiéra Orešković doručil pověření 78 poslanců, v jehož důsledku se jej rozhodla jmenovat a pověřit sestavením kabinetu. Poslední možný den 30denní lhůty, 22. ledna 2016, získala Oreškovićova vláda důvěru parlamentu, když ji podpořilo 83 poslanců, 61 se vyslovilo proti a 5 se zdrželo. Vedle nestraníků byla složena ze dvou koaličních partnerů HDZ a Mostu v poměru 12:5:5 (HDZ:Most:nestraníci). Již šest dní po jmenování rezignoval ministr válečných veteránů Mijo Crnoja, kterého nahradil Tomo Medved.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Orešković se oženil se Sanjou Dujmovićovou Oreškovićovou, ženou v domácnosti, s níž má dvě dcery a dva syny. Vlastní chorvatské i kanadské občanství. Z Kanady se do rodné země vrátil v roce 2009. Terčem vtipů na sociálních sítích, i kritiky komentátorů, se stala jeho ne zcela moderní chorvatština s přízvukem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tihomir „Tim“ Orešković (výslovnost: ; narozený 1. ledna 1966 Záhřeb) je chorvatsko-kanadský podnikatel a politik, mezi lednem až říjnem 2016 předseda vlády Chorvatska. Představoval první bezpartijní osobu v tomto úřadu i první, která většinu předchozího života strávila v zahraničí. ", "tgt_summary": "Tihomir \"Tim\" Orešković (; born 1 January 1966) is a Croatian Canadian businessman who was Prime Minister of Croatia from January to October 2016. ", "id": 136872}
{"src_title": "Bitva o Kyjev", "tgt_title": "Battle of Kiev (1943)", "src_document": [{"title": "Přípravy.", "content": "Po překročení Dněpru Rudou armádou bylo vytvořeno několik předmostí. Sovětská strana se pokoušela zaútočit na Kyjev od bukrynského předmostí, ležícího asi 100 km jižně, avšak neúspěšně. Proto se rozhodla pro lest. Sověti na předmostí umístili dřevěné makety tanků, děla vedla rušivou palbu, měnila stanoviště, vysílalo se z více radiostanic a vytvářel se tak dojem příprav na útok. Jednotky určené k útoku na Kyjev se v utajení přesunuly na předmostí u vesnice Ljutěž, odkud byl veden nečekaný útok. Československá brigáda se na ljutěžské předmostí přepravila v noci z 22. na 23. října, jako záloha 38. armády. Na žádost velitele brigády, plk. L. Svobody, byla jednotka zařazena pod 51. střelecký sbor a nasazena ve směru hlavního útoku. Původní termín útoku 1. listopad se nepodařilo dodržet, sovětské hlavní velení trvalo na osvobození Kyjeva do 7. listopadu, což bylo výročním datem největšího sovětského svátku – VŘSR.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Dělostřelecká příprava k sovětskému útoku byla zahájena 3. listopadu v 8 hodin a trvala spolu s leteckými nálety na přední okraj německé obrany 40 minut. Přípravy se zúčastnily i houfnice 1. dělostřeleckého oddílu čs. brigády. K prolomení nepřátelské obrany byla poprvé soustředěna mohutná dělostřelecká síla – přes 350 děl na jeden kilometr fronty. „Díky mohutnému soustředění sovětských vojsk a bojové techniky se podařilo v prostoru průlomu v pásmu činnosti 38. armády vytvořit značnou přesilu a to v živé síle až trojnásobnou, v dělostřelectvu téměř pětinásobnou a v tancích devítinásobnou. Velení 1.ukrajinského frontu se rozhodlo vést hlavní úder silami 38. armády na jih, prolomit obranu nepřítele, a pak zasazením rychlých svazků bojovat v jihozápadním směru obejít Kyjev ze západu a osvobodit hlavní město Ukrajiny.“ První pásmo německé obrany přestalo prakticky existovat, avšak Němcům se podařilo jednotky stáhnout do pásma druhého. Rudá armáda postoupila první den o 10 kilometrů, další útok pokračoval 4. listopadu, kdy dokázali Sověti vytvořit v místech úderů až desetinásobnou převahu a jejich vojska tak bez obtíží prolomila německou obranu. V tomto okamžiku německé vedení rezignovalo na obranu Kyjeva a jeho hlavním úkolem bylo stažení bojeschopných jednotek pod krytím zadních sledů, zadržujících v připravených opevněních útoky sovětských vojsk. Nasazením sovětských tanků generála Rybalka a jejich průlom západně od města večer 4. listopadu rozhodl o osvobození Kyjeva.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh nasazení 1.čs. samostatné brigády v SSSR v bitvě o Kyjev.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Příjezd na frontu.", "content": "Dne 30.9.1943 byl zahájen přesun 1.čs.samostatné brigády v SSSR z Novochoperské stanice Priluki, vzdálené asi 100 km východně od Kyjeva. „Stav brigády ke 30.9.1943: 105 důstojníků, 27 rotmistrů, 869 poddůstojníků, 2134 vojínů, 174 příslušníků Rudé armády – celkem 3309 mužů, 410 koní, 10 středních tanků T-34, 10 lehkých tanků T-70, 10 obrněných aut BA-64, 6 houfnic 122 mm, 12 protitankových kanónů 76mm, 10 KPÚV 45 mm, 4 DPL 37mm (Automatický protiletadlový kanón vz. 39), 12 minometů 82mm, 18 minometů 50mm, 7 VKPL, 24 těžkých kulometů, 86 lehkých kulometů, 43 PTP (protitanková samonabíjecí puška vz. 1941), 467 automatů PPŠ, 2133 automatických pušek AVT, 25 snajperských pušek, 26 radiostanic, 18 osobních aut, 195 aut tažných, speciálních a nákladních, 27 motocyklů.\" První ztráty byly 12. října 1943, kdy německé letectvo bombardovalo vlakový transport v prostoru železniční stanice Jachnovščina. Celkem při náletu zahynulo 57 vojáků a zraněno bylo 54 vojáků, převážně dělostřelci. 12.-17. října 1943 se brigáda soustředila asi 50 km východně od Kyjeva.", "section_level": 3}, {"title": "Bojový postup brigády.", "content": "18.-22. října 1943 se brigáda přesunula k východnímu břehu Dněpru. V noci z 22. na 23. října 1943 překročila brigáda Dněpr po improvizovaném mostě a zaujala postavení na Ljutěžském předmostí, severně od Kyjeva, jako záloha (druhosledová jednotka) velitele 38. armády generálporučíka K.S.Moskalenka. Brigáda měla za úkol nedovolit nepříteli vyjít na přepravu přes Dněpr u Svaromě. Brigáda byla připravena k útokům na Borki, Demidovo, Guta Mežigorskaja. 3. listopadu 1943 v 8:00 ráno byla zahájena ofenzíva na Kyjev. 1. dělostřelecký oddíl čs. brigády pod velením kpt. I. Pazderky se zúčastnil dělostřelecké přípravy průlomu nepřátelského obranného postavení. Původně měla být brigáda nasazena jako záloha 38. armády do druhého sledu s úkolem chránit pravý bok 38. armády. Velitel 1. čs. samostatné brigády plk. L. Svoboda se zasazením do druhého sledu nesouhlasil a žádal o začlenění brigády do prvního sledu a na směru hlavního úderu. \"„Nesouhlasíme s úkolem postupovat ve druhém sledu a jen chránit pravé křídlo vaší 38. armády. Jdeme na Kyjev (...) Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s Vámi – bok po boku. Není proto možné, abyste táhli káru války sami a my se jen vozili. Chceme útočit v prvním sledu. Generál Čibisov ukazuje na mapu: „Prosím, vyberte si sám směr útoku.“ Ukazuji mu na operační mapě, kde bychom chtěli být nasazeni. „To ovšem je směr hlavního úderu!“ Říká gen. Čibisov. „Uvědomuji si to“, odpovídám. „Ale prokážete-li nám tu důvěru, my nezklameme. Svůj úkol bychom se ctí splnili.“ Generál Čibisov posléze souhlasil s výhradou, nebude-li mít námitky velitelství frontu.“\" Velitel brigády plk. L. Svoboda před bojem osobně objížděl jednotlivé jednotky brigády, aby promluvil s jejich příslušníky. \"„Vojáci, boj o hlavní město sovětské Ukrajiny, o Kyjev, byl zahájen. Bude to boj historický, neboť zasadí německé armádě jeden z největších a posledních úderů. Můžeme být šťastni, že se jej účastníme. Náš národ nám ukládá, abychom o Kyjev bojovali tak, jako bychom bojovali o Prahu, o Brno, o Bratislavu, Košice.“\" Ze 3. na 4 listopadu se přesunula brigáda do lesa západně od Vyšgorodu, odkud měla spolu s 240. pěší divizí likvidovat úporně bránícího se nepřítele. K útoku nedošlo, nepřítel Vyšgorod vyklidil. 4. listopadu 1943 velitel 51. střeleckého sboru, generálmajor P.Avděnko, „vydal rozkaz útočit na nepřítele, který ustupoval k Vyšgorodu a k večeru 4. listopadu 1943 ovládnout severovýchodní okraj města v předmostí Priorka. Po opětovné dělostřelecké přípravě vyrazila sovětská vojska a rychle vnikla do nepřátelských obranných postavení. V této situaci zasadil velitel 1.ukrajinského frontu gen.arm. N.F. Vatutin do bojů 3. gardovou tankovou armádu, jejíž svazky obešly ze západu nepřátelská vojska bránící Kyjev. V 16 hodin se podařilo sovětským vojákům obsadit dětské sanatorium. Nepřítel se však urputně bránil a podnikal řadu zuřivých protiútoků. Do boje zasáhly i průzkumné jednotky 1. polního praporu pod velením pplk. J. Nováka (zástupce npor. J. Dočkal, kpt. J. Kholl) a 2. polního praporu pod velením mjr. M. Kukly (zástupce kpt. O. Záhora). Vzhledem k tomu, že se Němcům podařilo po uskutečněném protiútoku proniknout do sovětských obranných postaveních, vyslali velitelé našich praporů svůj průzkum s cílem upřesnit nastalou situaci. Při této průzkumné akci ale došlo k prudké srážce s nepřítelem. Sovětským vojskům se podařilo úkoly splnit a zahájili boje v předměstí Kyjeva.\" Velitel frontu arm.gen. N. F. Vatutin na žádost plk. L. Svobody přidělil brigádu k 51. sboru na směru hlavního úderu. Velitel čs. brigády obdržel rozkaz k útoku, který byl rozpracován do pěti postupných cílů: 1) Jižní okraj lesa, jižně od dětského sanatoria. 2) Sovchoz a kóta 173,6 na okraji Kyjeva. 3) Barákový tábor Syrec. 4) Železniční trať od Kino závodu. 5) Armádní učiliště uprostřed města. Vzdálenost z východiště útoku k poslednímu cíli byla 10 km. S tímto rozkazem pak byli seznámeni všichni příslušníci brigády, kterým byli stanoveny cíle jejich činnosti. 5. listopadu 1943 časně ráno zaujala brigáda východiště k útoku na Kyjev v oblasti dětského sanatoria. Část pěchoty brigády odráží se sovětskými jednotkami Německý protiútok od předmostí Priorky na dětské sanatorium. „ Potom už se scházejí velitelé útvarů, abych jim osobně zakreslil do map směr útoku a pět postupných cílů pro tento den.“ V osm hodin zahájilo sovětské dělostřelectvo spolu s letectvem palebnou přípravu k útoku. Do této dělostřelecké přípravy zasáhli i příslušníci 1. dělostřeleckého oddílu (kpt. I. Pazderka). Přesnou palbou zničil oddíl celou řadu nepřátelských obranných objektů, dvě nepřátelské baterie, jednu kanónovou a jednu minometnou baterii a také velké množství živé síly. V 11:30 vyráží brigáda do útoku. Sousedé zprava 136. pěší divize, zleva 240. pěší divize. ’’„Velitel brigády (plk. L.Svoboda) se mnou (kpt.L,Novák, přednosta 1. oddělení štábu) a s přednostou 2. oddělení (npor. L.Engelem), s radiostanicí a telefonním rojem vyrazil ihned za pěchotou (pěšky) a řídil osobně útok – nebyl vůbec k udržení a chtěl být v Kyjevu první (to se mu také povedlo), takže jsme několikrát vlezli do minometných a dělostřeleckých paleb, řízených na první sledy pěchoty a tanků.“’’ Nepřítel se zuřivě bránil. Brigáda postupovala v součinnosti se sousedícími jednotkami vpřed a likvidovala nepřátelský odpor. Ve 12:30 již vyráží brigáda z prvního postupného cíle a ve 13 hodin bylo dosaženo druhého postupného cíle a jednotky postupovaly dál. Čs. tankistům pod velením npor. G. Krautstengela (Krátkého) se podařilo za pomocí pěchoty a ženistů 1. polního praporu (ženijní důstojníci brigády: npor. J. Zhor a npor. V. Kovařík, velitel ženijní čety tankového praporu čet. Ivan Božuk) překonat protitankový příkop. Koordinovaný útok brigády se zkomplikoval ve 14 hodin, kdy v důsledku opožďování sovětského souseda si byl nucen 2. prapor krýt své levé křídlo sám. V tomto okamžiku přešlo velení na střední důstojnické kádry, ovládající útok na ohniskovou obranu nepřítele. Československé tanky s výsadkem obcházely jednotlivé opěrné body, které pak likvidovali pěšáci za pomoci dělostřelců. Při svém postupu se jednotky čs. brigády dostaly až k mostu, který Němci podminovali. Společným úsilím tankistů a samopalníků tankového praporu, kteří pronikli až do nepřátelského týlu, se podařilo zničit odpor nepřítele a most zachránit. Záchranou mostu se vytvořila příhodná situace, které čs. a sovětští vojáci využili a pronikli ve 14:50 do ulic Kyjeva. Boje zesílily, Němci přeměnili řadu domů a objektů pro účely své obrany a snažili se zabránit nebo zpomalit postup našich a sovětských jednotek. V 15:00 započal boj v předměstí Kyjeva ve směru závodu „Bolševik“. Společně s tanky vnikla do Kyjeva 1. a 2. zesílená rota jako boční zajištění. Rozpoutal se těžký pouliční boj. Své hrdinství prokázali samopalníci tankového praporu, pod velením por. Antonína Sochora, a tankisté podporučíka Josefa Buršíka a podporučíka Richarda Tesaříka. Naše tankisty doprovázely dvě kyjevské odbojářky, Olga Kučerová a Lýdie Uvarenková, které upozornily velitelský tank ŽIŽKA (pod velením ppor. Josefa Buršíka) na postavení nepřítele. Úsilí útočících jednotek, přineslo velký úspěch pod soustředěným tlakem byl nepřítel donucen k ústupu a opouštěl jedno obranné postavení za druhým. Kolem 18 hodiny dosáhly jednotky 1. polního praporu (pod velením pplk. J. Nováka, zástupci - npor. J. Dočkal a kpt. J. Khol) a tankového praporu (rota T-34/76 ppor J. Buršíka a rota T-70M ppor R. Tesaříka) s motorizovanými samopalníky por. Antonína Sochora pátého konečného postupného cíle – nádraží Kyjev a armádní učiliště uprostřed města. V noci se k nim přidala i samopalnická četa druhého praporu pod velením rtm. O. Kvapila, která se odtrhla od svého praporu a postoupila daleko vpřed. V pozdních večerních hodinách postoupil přes silnou obranu nepřítele do středu města také 2. polní prapor (pod velením mjr. M. Kukly, zástupce kpt. O. Záhora). Po dosažení stanovené čáry se pěší jednotky zakopaly a vytvořily kruhovou obranu. Plk. L. Svoboda se přemístil se svým štábem (zástupce velitele brigády pplk. V. Přikryl, náčelník štábu škpt. B. Lomský a přednostové prvního až sedmého oddělení kpt. L. Novák, npor. L. Engel, npor. M. Šmoldas, škpt. J. Koutný, npor. F. Skokan, kpt. R. Kantorek a npor. M. Bachrach) do Volejkova, kde od velitele 51. střeleckého sboru dostal rozkaz pokračovat v útoku hned ráno v 6:00 6. listopadu 1943. „Němci však, když zjistili, že jim Rybalkovy tanky odřezávají všechny ústupové cesty, se snaží uprchnout, ale před tím chtějí město zničit. Smrtelné nebezpečí nad Kyjevem, už nejde o hodiny, ale o minuty. Proto se nezastavujeme; ostatně ve 24:00 mě volá nový velitel 38. armády generálplukovník Moskalenko a (...) nařizuje telefonicky: „pokračujte v útoku... Nedívejte se nalevo ani napravo a postupujte vpřed tak, aby do do svítání 6. listopadu 1943 byl Kyjev osvobozen!“ 6. listopadu 1943,„Tanky, samopalníci a ženisté vyrazili k poslednímu útoku v 02:00; posledních 11 km cestou ohně, řítících se stěn a střech, poslední dělové rány a kulometné dávky tohoto vyčerpávajícího, ale skvělého útoku.“ při kterém českoslovenští vojáci jako první dosáhli centra Kyjeva a v 7 hodin břehu Dněpru. Ústupová cesta, zbývající ještě do té chvíle nepříteli, je přeťata. Dopoledne se pak brigáda přesunuje na předměstí Sofijevskou Borščagovku. Kyjev byl osvobozen.", "section_level": 3}, {"title": "Dohra.", "content": "Od 7. listopadu 1943 do 8. března 1944 byla brigáda nasazena v operacích u Čerňachova, Komuny Čajky a chutoru Petrivka, v prostoru Vasilkova, v Žitomirsko-berdičevské operaci. Osvobozovala Rudu, Bílou Cerkev. Bránila severní břeh řeky Horní Tikič. Útočila na předmostí u Ostrožan. Byla nasazena na klíčovém úseku v obranných bojích u Žaškova v rámci koruň-ševčenkovské operace. Českoslovenští vojáci se při bitvě o Kyjev, ale i při následných bojích ukázali v tom nejlepším světle. Nejenže dokázali pružně reagovat na vzniklou situaci, ale prokázali též vynikající výcvik a dobrou úroveň vedení boje. Při dobývání Kyjeva měli centrum podle plánu obsadit tanky sovětského generálporučíka Kravčenka, ovšem Čechoslováci byli rychlejší.", "section_level": 2}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "Nejvyšší sovět SSSR udělil brigádě Řád Suvorova II. stupně a Řád Bohdana Chmelnického I. stupně. 21. prosince 1943 Nejvyšší sovět SSSR jmenoval tři bojovníky čs. brigády Hrdiny Sovětského svazu a udělil jim Řád Lenina: poručík Josef Buršík a podporučíci Antonín Sochor a Richard Tesařík. Dále udělil 139 sovětských řádů a medailí. Náčelník štábu tankového praporu nadporučík V. Janko a velitel čety samopalníků podporučík S. Petras byli vyznamenáni Řádem Lenina. Dále byly uděleny 4 Řády rudého praporu, 6 Řádů Vlastenecké války I. stupně, 16 Řádů Vlastenecké války II. stupně, 27 Řádů rudé hvězdy, 16 Řádů slávy III. stupně, 31 medailí Za odvahu a 36 medailí Za bojové zásluhy. Prezident E. Beneš v prosinci 1943 v Moskvě dekoroval bojovou zástavu brigády válečným křížem 1939 a československou medailí Za chrabrost. Československým válečným křížem 1939 vyznamenal 295 příslušníků brigády. 41 vojáků obdrželo vyznamenání in memoriam. Velitel brigády, plk. L.Svoboda obdržel Řád Suvorova II. stupně a Čs. Válečný kříž 1939.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva o Kyjev (3.–6. listopadu 1943) se uskutečnila v rámci mohutné ofenzívy sovětských vojsk, zvané bitva o Dněpr, která následovala po provedení úspěšných operací v bitvě u Kurska, kdy Rudá armáda přešla do mohutného nástupu a převzala definitivně strategickou iniciativu. Osvobození Kyjeva od německých okupantů se zúčastnila na významném úseku 1. československá samostatná brigáda v SSSR. Osvobození Kyjeva bylo svěřeno 1. ukrajinskému frontu, kterému velel generál armády N.F. Vatutin.", "tgt_summary": "The Second Battle of Kiev was a part of a much wider Soviet offensive in Ukraine known as the Battle of the Dnieper involving three strategic operations by the Soviet Red Army and one operational counterattack by the Wehrmacht, which took place between 3 November and 22 December 1943. ", "id": 122675}
{"src_title": "Charles Middleton", "tgt_title": "Charles Middleton, 1st Baron Barham", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z vedlejší větve starého skotského šlechtického rodu Middletonů, byl synovcem generála a poslance Johna Middletona (1678–1739). Narodil se v Leithu jako druhorozený syn nižšího státního úředníka Roberta Middletona, po matce Helen Dundas byl potomkem významného skotského klanu Dundasů a bratrancem významného státníka 1. vikomta Melvilla. Charles Middleton sloužil u námořnictva od roku 1741 a již v roce 1745 dosáhl hodnosti poručíka. Za sedmileté války bojoval v severní Americe, poté se vyznamenal v Karibiku na Závětrných ostrovech a v roce 1758 dosáhl hodnosti kapitána. Po sedmileté válce žil v Kentu, kde jeho manželka koupila pozemky, po rodině Bouverie zde získal sídlo \"Barham Court\". Na počátku války s USA byl v roce 1775 povolán do aktivní služby při ústí Temže do Severního moře, v letech 1778–1790 zastával funkce finančního kontrolora Royal Navy, v roce 1781 získal titul baroneta a v roce 1787 byl povýšen na kontradmirála. V letech 1784–1790 byl členem Dolní sněmovny, kde patřil k toryům a reprezentoval přístav Rochester. V roce 1790 odešel z námořní administrace i z parlamentu. V roce 1794 byl povýšen na viceadmirála a v letech 1794–1795 byl krátce lordem admirality, následně dosáhl hodnosti admirála (1795). V této době se dlouhodobě angažoval v otázce zrušení otroctví, mimo jiné ve spolupráci s W. Wirbeforcem (zákonem z roku 1807 byl zrušen obchod s otroky). Koncem dubna 1805 byl povolán do Pittovy vlády jako ministr námořnictva. Jmenován byl na návrh rodiny Pittů, s níž byl přes svou manželku vzdáleně spřízněn, ve funkci nahradil svého bratrance vikomta Melvilla, který musel odstoupit kvůli obvinění ze zpronevěry. Charles Middleton byl ve věku 78 let historicky nejstarším ministrem námořnictva, ve funkci ale vyvinul nebývalou aktivitu a byl hlavním strůjcem strategie námořního tažení proti napoleonské Francii, které završil admirál Nelson vítěznou bitvou u Trafalgaru. Po náhlé smrti premiéra Pitta odstoupil s celou vládou, jeho nástupcem ve funkci prvního lorda admirality se stal pozdější premiér Charles Grey, který byl o čtyřicet let mladší než Middleton. S nástupem do funkce ministra námořnictva se stal zároveň členem Tajné rady a druhý den po převzetí úřadu byl povýšen na barona Barhama s členstvím ve Sněmovně lordů (titul byl odvozen od jeho rodového sídla v Kentu).", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomstvo.", "content": "V roce 1761 se oženil s Margaret Gambierovou (1730–1792), sestrou admirála Jamese Gambiera (1723–1792) a švagrovou admirála Sira Samuela Cornishe (1715–1770). Z jejich manželství se narodila jediná dcera Diana (1762–1823), dědička baronského titulu provdaná do rodu Noel. Měla čtrnáct dětí a každé z nich obdrželo díky závěti Charlese Middletona 10 000 liber. Z nich Charles Noel (1781–1866) získal titul hraběte z Gainsborough (1841). Jeho potomstvo pak oba tituly nadále užívalo současně, nynějším představitelem rodu je Anthony Baptist Noel, 6. hrabě z Gainsborough a 8. baron Barham (*1950). Po admirálu Charlesu Middletonovi bylo v 19. a 20. století pojmenováno několik bitevních lodí Royal Navy. Poslední z nich byla \"HMS Barham\" potopená za druhé světové války.", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles Middleton, 1. baron Barham (\"Charles Middleton, 1st Baron Barham, 1st Baronet Middleton of the Navy\") (14. října 1726, Leith, Skotsko – 17. června 1813, Barham Court, Anglie) byl britský admirál. Pocházel ze staré skotské šlechty a v námořnictvu sloužil od patnácti let. Zúčastnil se válek v koloniích a v Evropě, dlouhodobě působil ve správě Royal Navy, byl též poslancem Dolní sněmovny, v roce 1795 dosáhl hodnosti admirála. V letech 1805–1806 byl ministrem námořnictva, v roce 1805 se zároveň s titulem barona stal členem Sněmovny lordů. Mimo jiné proslul svými dlouhodobými aktivitami v otázce zrušení otroctví.", "tgt_summary": "Admiral Charles Middleton, 1st Baron Barham PC (14 October 172617 June 1813) was a Royal Navy officer and politician. As a junior officer he saw action during the Seven Years' War. Middleton was given command of a guardship at the Nore, a Royal Navy anchorage in the Thames Estuary, at the start of the American War of Independence, and was subsequently appointed Comptroller of the Navy. He went on to be First Naval Lord and then First Lord of the Admiralty. Middleton also played a crucial role in the abolition of the slave trade.", "id": 2434354}
{"src_title": "Let West Air Sweden 294", "tgt_title": "West Air Sweden Flight 294", "src_document": [{"title": "Letadlo.", "content": "Stroj sériového čísla (MSN) 7010 byl vyroben v roce 1993 pro společnost Lufthansa CityLine, která jej provozovala až do konce roku 2006 pod registrací D‐ACLE. Pak stroj prošel přestavbou na nákladní letadlo a od roku 2007 s ním létala společnost West Air Sweden pod registrací SE‐DUX. V době nehody měl nalétáno 38 600 letových hodin během více než 31 tisíc cyklů. Kapitán letadla absolvoval 3200 letových hodin, z nich bylo 2016 na tomto typu letadla; první důstojník nalétal 3050 hodin, z nich bylo 900 na tomto typu.", "section_level": 1}, {"title": "Let.", "content": "Nákladní letadlo typu Bombardier CRJ200 odstartovalo z letiště Oslo ve 23:11 hodin místního času k letu do Tromsø a neslo 4,5 tuny pošty. V letové hladině 330 a přibližně ve 23:31 letadlo vydalo signál Mayday předtím, než byla komunikace ztracena a letadlo zmizelo z obrazovek radarů řízení letového provozu. Podle sledovací služby Flightradar24 letadlo ztratilo za 60 sekund výšku 6485 m a dopadlo v 00:18 rychlostí 389 km/h na zem.", "section_level": 1}, {"title": "Pátrání.", "content": "Norské a švédské orgány hledající letadlo objevily trosky ve 03:10 ráno. Místo havárie leží v v nadmořské výšce 1000 m v odlehlé oblasti nedaleko jezera Akkajaure, přibližně 10 kilometrů od norské hranice. Trosky byly roztroušeny v kruhu o poloměru přibližně 50 metrů, z čehož lze usuzovat na prudký pád.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetřování.", "content": "Vyšetřování pádu zahájila švédská komise pro vyšetřování nehod (, \"SHK\"). Zapisovač letových záznamů (FDR) byl objeven 9. ledna 2016 vážně poničen, stejně tak byly nalezeny poškozené části CVR, část paměti chyběla. Následujícího dne byly, vedle lidských ostatků, nalezeny zbylé části CVR. SHK oznámila 12. ledna, že v tísňovém volání se opakovalo slovo Mayday bez dalších podrobností. 26. ledna SHK oznámila, že dokázala přečíst záznamy CVR i FDR, podrobuje je analýze a ověřuje jejich platnost. Závěrečnou zprávu \"SHK\" publikovala 12. prosince 2016, vyšetřovatelé dopěli k těmto závěrům: Nehoda byla způsobena nedostatečnými předpoklady pro zvládnutí selhání redundantního systému. K nehodě přispěla taktéž:", "section_level": 1}], "src_summary": "Let West Air Sweden 294 byl nákladní let, který havaroval 8. ledna 2016 na trase z Oslo do Tromsø v Norsku. Přibližně 30 minut po startu bylo po volání Mayday spojení s letadlem ztraceno. Zničené letadlo bylo později nalezeno, v místě pádu byl veliký kráter lemovaný zčernalým sněhem a ohořelé trosky naznačovaly, že letadlo spadlo téměř kolmo.", "tgt_summary": "West Air Sweden Flight 294 was a cargo flight of a Canadair CRJ200 from Oslo to Tromsø, Norway that crashed on 8 January 2016. A malfunction in one of the inertial reference units had produced erroneous attitude indications on one of the instrument displays. The crew's subsequent response resulted in spatial disorientation, leading to the loss of control of the aircraft.", "id": 1230413}
{"src_title": "Nekupuj ruské!", "tgt_title": "Do not buy Russian goods!", "src_document": [{"title": "Příčiny.", "content": "Podle aktivistů, kampaň byla zahájena bezprostředně jako odpověď na rozhodnutí Federální celní správy Ruské federace ze dne 14. srpna 2013, kterým byly veškeré ukrajinské exportéry plošně označeny jako \"rizikové\", což znamenalo blokádu ukrajinských výrobků dovážených do Ruska. Následně se u hranic utvořily dlouhé fronty ze stovek kamionů a nákladních vagonů s ukrajinským zbožím mířícím na ruský trh. Aktivisté také poukazuji, že k rozhodnutí začít kampaň přispěla také řada předchozích \"obchodních válek\" zahájených Ruskou federaci proti Ukrajině, včetně tzv. \"masové války\", \"syrové války\", \"čokoládové války\".", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Na Ukrajině.", "content": "Dne 22. srpna 2013 aktivisté uspořádali akci u sídla prezidenta Ukrajiny požadující učinit odvetná opatření vůči Rusku. Kampaň pak pokračovala distribucí letáků, plakátů, nálepek ve vice než 45 městech Ukrajiny. V kampani byla použita karikatura ruské matrjošky. Začátkem Euromajdanu kampaň výrazně ztratila na intenzitě. Dne 4. března prostřednictvím sociálních síti aktivisté vyhlásili obnovu bojkotu veškerého zboží a služeb, z prodeje kterých těží ruský byznys. Záměrem bylo zamezit proudění finančních prostředků z Ukrajiny do Ruska, kde tyto budou přispívat pro válečnou snahu Ruska. Kampaň tak byla znovu obnovena v souvislosti s Krymskou krizí a Ruskou vojenskou intervencí na východní Ukrajině. V březnu aktivisté začali uspořádávat \"padací\" flash moby v supermarketech, kterými nabádali nakupujících nekupovat ruské výrobky, a také bojkotovat ruské čerpací stanice, banky, zábavní představení a koncerty. V květnu 2014 některá kina v Kyjevě, Lvově, Oděse se začali ruské filmové produkci vyhýbat. V letě 2014 aktivisté začali uspořádávat flash moby a jiné akce v ruských restauracích a kavárnách na Ukrajině. Na konci srpna 2014 odstartovala občanská kampaň \"Bojkotuj ruské filmy\" zaměřena proti promítaní ruských filmů a seriálů v ukrajinském media prostoru. Ke květnu 2014 některé ruské výrobce začali měnit čárové kódy na svých výrobcích z ruských na ukrajinský. Byla vyvinuta aplikace pro Android s názvem \"Bojkotuj okupanta\", jež pomáhala odhalit výrobky původem z Ruska, zejména ty svůj původ skrývající.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní rozšíření.", "content": "Začátkem března 2014 bojkot se rozšířil do jiných zemi, zejména do Běloruska, Lotyšska, Litvy, Estonska, Polska, Moldavska, Gruzie, Spojených států amerických a do České republiky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nekupuj ruské! (ukrajinsky Не купуй російське!, někdy také pod názvem Bojkotuj ruské!, ukrajinsky Бойкоту́й росі́йське!) je občanská kampaň ekonomického bojkotu Ruska na Ukrajině. Byla zahájena 14. srpna 2013 jako reakce na dovozní blokády ukrajinského zboží na ruské trhy. Kampaň získala odezvu na sociálních sítích a následně se rozšířila internetem. Aktivisté šířili tuto kampaň prostřednictvím letáků a plakátů na veřejných prostranstvích ve 45 městech Ukrajiny. Přestože začátkem Euromajdanu v listopadu 2014 kampaň ztratila na intenzitě, dne 2. března 2014 byla v souvislosti s Krymskou krizí a pak Ruskou vojenskou intervencí na východní Ukrajině znovu oživena. Organizátorem této kampaně je občanské hnutí Vidsič.", "tgt_summary": "\"Do not buy Russian goods!\" ( [ne kupuy ros'iys'ke]) or \"Boycott Russian goods!\" ( [boykotuy ros'iys'ke]) is a nonviolent resistance campaign to boycott Russian commerce in Ukraine. The protest started on August 14, 2013 as a reaction to a Russian Federation trade embargo against Ukraine. It was organized by Vidsich on social media. The campaign expanded to mass distribution of leaflets, posters, and stickers in over 45 cities and towns. Having faded by the beginning of the Euromaidan demonstrations in November 2013, it was renewed on March 2, 2014, during the Crimean crisis and the Russian military intervention in Ukraine.", "id": 1371450}
{"src_title": "Vince Staples", "tgt_title": "Vince Staples", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky kariéry (2010–13).", "content": "Svou kariéru započal hostováním na písních skupiny Odd Future. Tehdy se také spřátelil s jejich členem Earlem Sweatshirtem, který mu v kariéře hodně pomohl. V prosinci 2011 byla vydána jeho debutová mixtape s názvem \"Shyne Coldchain Vol. 1\". V říjnu 2012 vydal další mixtape \"Winter In Prague\", tu produkoval Michael Uzowuru. V roce 2012 mu Earl Sweatshirt představil rappera Mac Millera. V červnu 2013 vydal Staples třetí mixtape s názvem \"Stolen Youth\", která byla celá hudebně produkována Millerem pod pseudonymem Larry Fisherman. Poté vystupoval na Millerově turné The Space Migration Tour. V roce 2013 hostoval na Sweatshirtově albu \"Doris\". To mu pomohlo se proslavit a získat téhož roku smlouvu u společností ARTium a Def Jam.", "section_level": 2}, {"title": "\"Hell Can Wait EP\" a \"Summertime '06\" (2014–15).", "content": "V březnu 2014 vydal čtvrtou mixtape s názvem \"Shyne Coldchain Vol. 2\". Na mixtape se podílel i slavný producent No ID. Také vystupoval na turné Oxymoron World Tour rappera Schoolboye Q. V srpnu 2014 byl vydán videoklip k jeho písni \"Blue Suede\", která byla také, jako jeho první, umístěna k prodeji na iTunes. Brzy poté následoval singl \"Hands Up\". V říjnu vydal EP s názvem \"Hell Can Wait\". EP sklidilo úspěch především u kritiků. Na Metacritic obdrželo skóre 80 ze 100, které se zakládá na osmi recenzích. Poté začal pracovat na svém debutovém albu. V květnu 2015 vydal první singl \"Señorita\". Své album s názvem \"Summertime '06\" vydal v červnu 2015. Jednalo se o dvojalbum s dvaceti písněmi. Úspěch zaznamenalo opět spíše u kritiků. Na Metacritic obdrželo skóre 87 ze 100, které se zakládá na 24 recenzích. V červnu 2015 vydal další dva singly \"Get Paid\" (ft. Desi Mo) a \"Norf Norf\". V prodeji album debutovalo na 39. příčce žebříčku Billboard 200 se 14 000 prodanými kusy v první týden prodeje v USA.", "section_level": 2}, {"title": "\"Prima Donna\" a \"Big Fish Theory\".", "content": "V únoru 2016 vystupoval na Osheaga Music Festivalu. V srpnu 2016 vydal EP s názvem \"Prima Donna\". EP se sedmi skladbami bylo opět oceněno kritiky (83 bodů ze 100 na Metacritic), v prodejnosti se umístilo na 50. příčce žebříčku Billboard 200. Produkci EP zajistil především DJ Dahi, hostujícími umělci jsou ASAP Rocky a Kilo Kash. V květnu 2017 oznámil vydání druhého studiového alba s názvem \"Big Fish Theory\". Album bylo vydáno v červnu 2017 u nahrávacích společností ARTium Recordings, Blacksmith Records a Def Jam Recordings. Staples na tomto albu experimentuje s prvky elektronické taneční hudby (House music a Detroit techno), které spojuje s hip-hopem. Výsledkem je zvuk avantgardní elektroniky spojený s agresivním rapem využívající prvky techna, dystopických nálad, industriální hudby, abstrakce a G-Funku. Staples znovu sklidil ocenění kritiky (89 bodů ze 100 na agregátoru recenzí Metacritic). Ovšem v prodeji deska zaznamenala podobně nízké tržby, jako jeho předchozí díla – s 25 500 prodanými kusy (včetně streamů) debutovalo na 16. příčce žebříčku Billboard 200.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vince Staples (* 2. července 1993) je americký rapper. Je členem hiphopového tria Cutthroat Boyz. V roce 2012 vydal mixtape nazvaný \"Winter in Prague\", jeho producentem byl Michael Uzowuru. V roce 2013 podepsal nahrávací smlouvu s hudebním vydavatelstvím Def Jam Recordings. Roku 2014 vydal první EP nazvané \"Hell Can Wait\" a následujícího roku pak první řadové album \"Summertime '06\".", "tgt_summary": "Vincent Jamal Staples (born July 2, 1993) is an American rapper, singer, songwriter and actor. He is a member of the hip hop trio Cutthroat Boyz alongside fellow Californian rappers Aston Matthews and Joey Fatts. Staples was once a close associate of Odd Future, in particular Mike G and Earl Sweatshirt. He is currently signed to Motown Records and Blacksmith Records. ", "id": 1755115}
{"src_title": "Hokejová liga mistrů 2016/2017", "tgt_title": "2016–17 Champions Hockey League", "src_document": [{"title": "Kvalifikace.", "content": "Poček klubů s A-licencí i B-licencí zůstal oproti loňskému ročníků nezměněn. A-licenci má 6 švédských, 6 finských, 4 české, 4 švýcarské a 4 německé a 2 rakouské (z mezinárodní EBEL) zakládající kluby. Dalších 12 klubů, po dvou z každé ze 6 členských lig, získá B-licenci. Počet týmů s licencí C zůstal na čísle deset. Každá členská liga pak disponuje dvěma B-licencemi, které jsou přiděleny: Pokud některou z těchto pozic obsadí tým s A-licencí, získá B-licenci klub:", "section_level": 1}, {"title": "Systém soutěže.", "content": "Systém je stejný jako v předešlé sezoně. 48 týmů bude rozlosováno do 16 tříčlenných skupin, ve kterých se střetnou dvakrát každý s každým (celkem 4 kola). Dva nejlepší týmy z každé skupiny postoupí do vyřazovací části. Play-off se hraje až na finále na dva zápasy (nerozhodné zápasy se neprodlužují) a postupuje mužstvo s nejlepším celkovým skóre. Bude-li po dvou zápasech skóre nerozhodné, rozhodne desetiminutové prodloužení, popřípadě samostatné nájezdy. Finále rozhodne jediný finálový zápas, který v případě remízy po základní hrací době rozhodne dvacetiminutové prodloužení, popřípadě samostatné nájezdy.", "section_level": 1}, {"title": "Základní část.", "content": "Zápasy základních skupin budou probíhat od 16. srpna do 11. září 2016.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina L.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Tabulka.", "content": "O postupu Minsku rozhodl větší počet vstřelených branek ve vítězném vzájemném utkání.", "section_level": 3}, {"title": "Play-off.", "content": "Play-off bylo rozlosováno 12.9.2016. Týmy byly losovány do dvojic ze dvou košů. V prvním koši byly vítězové skupin, ve druhém koši týmy z druhých míst. První zápasy prvního kola vyřazovací části proběhnou 4.10.2016.", "section_level": 2}, {"title": "Pavouk.", "content": "Poznámky:", "section_level": 2}], "src_summary": "Hokejová liga mistrů 2016/2017 je třetím ročníkem evropské klubové soutěže pořádané akciovou společností Champions Hockey League. Soutěže se zúčastní 48 klubů. V základních skupinách se uskuteční celkem 96 zápasů, ve vyřazovací části se uskuteční celkem 61 zápasů, dohromady tedy bude v celém ročníku odehráno 157 utkání.", "tgt_summary": "The 2016–17 Champions Hockey League is the third season of the Champions Hockey League, a European ice hockey tournament launched by 26 founding clubs, six leagues and the International Ice Hockey Federation (IIHF). The season started on 16 August 2016 with the group stage and ended with the final game on 7 February 2017 with Frölunda defeating HC Sparta Praha, 4–3 in overtime.", "id": 1079999}
{"src_title": "Ælfgifu z Northamptonu", "tgt_title": "Ælfgifu of Northampton", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Ælfgifu se narodila ve vlivné šlechtické rodiny v Mercii. Byla dcerou Ælfhelma, hraběte z Yorku, který zemřel v roce 1006. John z Worcester nazývá jeho ženu Wulfrun, ale je možné, že ji zaměnil s jeho matkou toho jména. Datum narození Ælfgifu není známé. Nápovědou může být pouze datum úmrtí jejího otce (rok 1006), přibližné datum zásnub s Knutem a narození jejích synů (u nichž samotných je těžké tyto data přesně určit). Pravděpodobně se však narodila někdy mezi lety 985 a 995.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství s Knutem.", "content": "V roce 1013 provedl dánský král Sven Vidlí vous invazi do severní Anglie. Tamní obyvatelé, z nichž mnoho mělo skandinávský původ, se mu podřídili. Král tehdy oženil svého mladého syna Knuta s Ælfgifu, aby si zajistil jejich loajalitu. Sven byl nakonec přijat jako anglický král, ale zemřel už v únoru 1014, po pěti týdnech vlády. Ethelred II. vyslal armádu, která donutila Knuta vrátit se do Dánska. Podle historika Ian Howarda zanechal svou ženu a malého syna, Sveina Knutssona, u její rodiny. Ta chtěla s Ethelredem udržet mír, ale zároveň nechtěli, aby bylo Ælfgifu a jejímu synovi ublíženo, a tak oba poslali společně s tělem krále Svena do Dánska. Tam podruhé otěhotněla a v roce 1015 nebo 1016 porodila budoucího anglického krále Harolda. V následující době zřejmě Ælfgifu spravovala některé dánskem dobyté území. Poté, co Knut v roce 1016 dobyl Anglii, oženil se s Emmou Normandskou, vdovou po Ethelredovi II. V té době bylo přípustné odložit jednu manželku a oženit se s jinou ženou. Synové Emmy s Ethelredem Eduard a Alfred a Hardiknut z manželství s Knutem si také nárokovali trůn. Není přesně známo, jak Knutovo druhé manželství ovlivnilo pozici Ælfgifu, ale nejsou důkazy o tom, že by byla zapuzena.", "section_level": 1}, {"title": "Regentka v Norsku (1030–1035).", "content": "Knut poslal Ælfgifu a jejich staršího syna Sveina v roce 1030 vládnout do Norska. Jejich vláda však byla tak tvrdá, že Norové proti ní povstali. Byli ze země vyhnáni v roce 1034 nebo 1035 a Svein krátce poté podlehl v Dánsku podlehl svým zraněním, zřejmě v roce 1036. V Norsku byla známá jako \"Álfífa\" a je známá svou tvrdou vládou a nařízením vysokých daní.", "section_level": 1}, {"title": "Po smrti Knuta Velikého (1035).", "content": "Knut Veliký zemřel v Shaftesbury v roce 1035. Ælfgifu tehdy byla odhodlaná, že její druhý syn Harold se stane novým anglickým králem. Do Anglie se vrátila nejpozději v roce 1036, zatímco syn Knuta a Emmy Hardiknut byl v Dánsku ve válce s norským králem Magnusem a švédským králem Anundem. Vlivní angličtí šlechtici preferovali ustanovení Harolda jako přechodného regenta, protože se obávali nepřítomnosti Hardiknuta. Přes odpor královny Emmy a hraběte Godwina z Wessexu, se Harold ujal vlády. Harold odolal snaze o jeho svržení roku 1036 Alfrédem Ethelingem a Eduardem, Emminými syny, které měla s Ethelredem II. Roku 1037 byl \"všemi hlasy zvolen králem\". Haroldova postava je zahalena určitým tajemnem a někteří historici se domnívají, že skutečným vládcem byla jeho matka Ælfgifu. I když ho arcibiskup canterburský odmítl korunovat, jeho matka dosáhla stabilizace jeho pozice podplacením vlivných šlechticů. Ælfgifu mizí z historie po Haroldově smrti v roce 1040, není známo, kdy a za jakých okolností zemřela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elfgifu/Ælfgifu z Northamptonu (asi 990 – po r. 1040) byla první manželka dánského, norského a anglického krále Knuta Velikého a matka anglického krále Harolda I. (vládl v letech 1035–40). Byla rovněž regentkou Norska v letech 1030 až 1035.", "tgt_summary": "Ælfgifu of Northampton ( 990 – after 1036) was the first wife of Cnut the Great, King of England and Denmark, and mother of Harold Harefoot, King of England. She was regent of Norway from 1030 to 1035.", "id": 955844}
{"src_title": "Soy Luna", "tgt_title": "Soy Luna", "src_document": [{"title": "Děj seriálu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První řada.", "content": "Luna Valente (Karol Sevilla) spokojeně žije v Mexiku. Našla si skvělou brigádu, rozváží jídlo na bruslích. Takže může trávit většinu svého volného času tím, co má nejradši: baví se s nejlepším kamarádem Simónem a bruslí po celé Cancúnské promenádě. Lunin život nabere neočekávaný směr, když se s celou rodinou přestěhuje do Argentiny. Stres Luna zahání bruslením a díky nim objeví soutěž Jam & Roller. Na bruslařském stadiónu se také seznámí s okouzlujícím Matteem. Díky svému odhodlání a nadšení se Luna naučí freestylovému bruslení, potká nové kamarády a objeví své pravé já.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá řada.", "content": "Prázdniny skončily a každý se vrací domů. Luna dochází k odhalení pravdy s iluzí v její setkání s Matteem. Nikdo nezná tajemství, které Matteo skrývá, ale Luna je ochotna bojovat s větrem a vzduchem, aby to tajemství odhalila. V průběhu času Luna pomáhá Matteovi odhalit jeho pravou vášeň a vyrovnat se s tlakem jeho náročného otce. Ve vile Benson nastává napjatá atmosféra po příjezdu Alfreda, otce paní Sharon, to mění rutinu v přívaly vzpomínek z minulosti. Luna cítí silný soucit s Alfredem, který vypadá natolik podobně. Ámbar, Jasmín, Delfi, Gastón, Ramiro a Matteo tento rok ukončí studium a musí se rozhodnout, jakou cestu se vydají.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí řada.", "content": "Teď, když je známa pravá Sól Bensonová, Luna se stává novou dědičkou jmění a život v sídle se radikálně mění. Sharon změní vzhled a identitu. Vrací se s novým jménem a ve spojení s Reyem (Rodrigo Pedreira), který se vrátil do práce, plánuje svou pomstu. Rey pracuje jako dvojitý agent a přidá dalšího spojence, nového domácího zaměstnance, který vstupuje do vily. Luna hledá informace o svých rodičích, minulost se vrací přes své sny a ve vile spojeném s minulostí rodiny Benson se objeví nová tajemství. Sny vedou Lunu do Sharonina pokoje, který byl kdysi pokojem Lili a Bernieho. V této tajemné místnosti se skrývá tajemství o její minulosti a původu, který Luna odhalí s pomocí Niny. Na začátku se Jam & Roller stává ústředím Red Sharks pod velením Garyho Lópeze (Joaquína Bertholda). Gary ruší tým Rolleru a staví nový, který tvoří Ámbar (Valentina Zenere), Emília (Giovanna Reynaud), Benício (Pasquale di Nuzzo) a Ramiro, nová osa zla. Mezitím se Luna a ostatní členy týmu snaží udržet si své místo v týmu a čelit velkým překážkám a výzvám.", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Soy Luna.", "content": "První album seriálu. Album bylo zveřejněno 26. února 2016. Taktéž se jedná o soundtrack.", "section_level": 3}, {"title": "Música en Tí.", "content": "Druhé soundtrackové album seriálu Soy Luna s názvem Soy Luna: Música en Tí. Album bylo vydáno 26. srpna 2016.", "section_level": 3}, {"title": "La Vida Es Un Sueño.", "content": "Album bylo vydáno 3. března 2017 tedy měsíc před začátkem 2. série v Latinské Americe a z důvodů dostatku písní na turné Soy Luna en Concierto. Album se skládá ze dvou disků po dvanácti písních.", "section_level": 3}, {"title": "Soy Luna Remixes (AtellaGali Remixes).", "content": "\"Soy Luna Remixes (AtellaGali Remixes)\" je první album remixů tohoto seriálu. Na trh se album dostalo 6. října 2017. Album je komponováno remixy AtellaGali s písněmi z první a druhé série.", "section_level": 3}, {"title": "Modo Amar.", "content": "Je čtvrté soundtrackové album seriálu, které bylo vydáno k prodeji na CD a digitálně 6. dubna 2018. První singlem byla píseň Modo Amar, zveřejněna 23. března 2018 a druhý singl byl Soy Yo, který byl propuštěn 29. března téhož roku.", "section_level": 3}], "src_summary": "Soy Luna je argentinský dramatický televizní seriál na způsob telenovely, který měl premiéru 14. března 2016 na Disney Channel Latinská Amerika a na českém Disney Channelu měl premiéru 5. září 2016. ", "tgt_summary": "Soy Luna (English: \"I am Luna\") is an Argentine telenovela produced by Disney Channel Latin America. The first episode of Soy Luna premiered with over 2.3 million views in Argentina alone. Developed by Disney Channel Latin America and produced by Disney Channel Europe, the Middle East and Africa (EMEA), the series stars Karol Sevilla along with Ruggero Pasquarelli. It premiered on March 14, 2016, and concluded on 17 August 2018.", "id": 2112458}
{"src_title": "Planeta exilu", "tgt_title": "Planet of Exile", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Domorodá dívka jménem Rolery nedokáže překonat zvědavost a jde se podívat do Landinu, města kolonistů na pobřeží moře. Když se pak prochází po písčitém břehu, uslyší v mysli naléhavý hlas. Otočí se a vidí na vysokém mostě mužskou postavu, která ji volá k sobě nahoru. Poslechne a běží po kamenných schodech nahoru, zatímco na pobřeží se valí bleskový příliv. Muž jménem Jakob Agat Alterra jí zachránil život, a musel přitom použít zakázanou telepatickou domluvu. Rozloučí se s Rolery a nechá po ní vzkázat Woldovi, vitskému vůdci kmene z Tevaru, že jej další den navštíví. Jakob Agat Alterra se sejde s náčelníkem Woldem a upozorňuje ho na blížící se nebezpečí, velké stěhování severského národa Gálů, kteří se přesídlují před dlouhou zimou na jih, přičemž cestou plení sídla a osady. Jakob má zprávy, že jsou dobře organizovaní a dobyli již několik opevněných osad, např. Tloknu. Tyto zprávy potvrdili zvědové. Jakob nabízí společný postup proti Gálům, pokud by se vitové a kolonisté spojili a společně bránili severní hranici Askatevaru, Gálové by si raději vybrali jinou cestu. Wold jej vyslechne, ale není příliš nakloněn válečné výpravě před zimou, kdy je nutno zabezpečit sídla. Slíbí, že návrh přednese na kmenové poradě. Na poradě se ostře staví proti spojenectví zejména Ukwet, Woldův vnuk. Oponuje mu Umaksuman, Woldův syn, který je však mladší než Ukwet. Umaksuman Jakobovi věří. Jakob se zamiluje do Rolery, která jeho lásku opětuje. Později je přepaden skupinkou mužů vedených Ukwetem, přežije jen díky intervenci Umaksumana. Rolery jej zraněného dopraví do Landinu, kde se Jakob zotaví a pojme Rolery přes nesouhlas svých spoluobčanů za manželku. Tento incident (jeho napadení) však zostřil vztahy mezi kolonisty a vity, ze společné výpravy sešlo. Umaksuman zabije Ukweta a je vyobcován z kmene. Velké stěhování začalo. Tevar je přepaden gálskými bojovníky a dobyt. Přestože byl Jakob napaden Tevarany, jde jim se svými muži na pomoc. Podaří se zachránit skupinu domorodců, žen, dětí a nakonec i starého náčelníka Wolda. Jakob narazí i na Umaksumana, který se ukrýval nedaleko sídla. Je zorganizována obrana před gálskými útočníky. Ačkoliv většina z mnohatisícové armády odtáhla na jih, stále ještě zbývá dosti početný voj, který má za úkol obsadit Landin. Ženy, děti a několik mužů (celkem přibližně 500 lidí) je odvedeno do opevnění zvaného Jehlan, které se nachází na ostrově nedaleko Landinu, se kterým ho spojuje široký viadukt. Protože se kolonisté mohou dorozumívat na dálku telepatickým přenosem myšlenek, nejsou tak zcela odříznuti od dění. Zbývající muži, chlapci a několik žen se soustředí na obranu města. Gálové se dostanou přes hradby a obránci se musejí stáhnout na centrální náměstí, kde se opevní a podnikají partyzánské přepady gálských jednotek. Rolery si během obléhání uvědomí, že její muž si uchovává charakter, o svých spoluobčanech, o vitech a dokonce i o Gálech uvažuje jako o lidech, nedělá mezi nimi rozdíly. Vyhladovělí Gálové nakonec obléhání vzdají a odtáhnou. Jakob, který je nyní považován za přirozeného vůdce, nabídne Umaksumanovi a jeho lidu (starý Wold mezitím zemřel), že se mají sami rozhodnout, zda zůstanou s nimi v Landinu nebo odejdou. Pokud odejdou a budou se chtít někdy vrátit, brány města pro ně zůstanou otevřeny. Rolery, která měla být neplodná má naději, že Jakobovi počne syna.", "section_level": 1}, {"title": "Prostředí.", "content": "Werel (neboli Alterra), fiktivní třetí planeta hvězdy Eltanin (γ Draconis) v souhvězdí Draka má jeden měsíc, s nímž tvoří gravitační soustavu obíhající kolem svého středu a který způsobuje na pobřeží až 15 metrový příliv. Jeden oběh trvá 400 dní, což je jedna fáze měsíce (trvá tedy o něco déle než pozemský rok). Planeta s měsícem zároveň obíhá kolem hvězdy Eltanin, tento oběh trvá 60 měsíčních fází neboli 24 000 dní, což je přibližně délka lidského života na Werelu. Lidé na Werelu počítají věk ve fázích měsíce.", "section_level": 1}, {"title": "Vitové.", "content": "Domorodí vitové vytvářejí kmenová společenství. Vzhledem k době oběhu planety kolem hvězdy trvají jednotlivá roční období velmi dlouho, což se projevuje i na populaci obyvatel. Ženy jsou např. v zimním a letním období až na výjimky neplodné. Na zimní období se staví nebo zabezpečují tzv. zimní města - sídla. U vitů je samozřejmostí polygamie, zatímco kolonisté/cizinci dodržují monogamii. Vitové považují kolonisty za cizí element, přestože ti už pobývají na planetě 600 měsíčních cyklů. Na jednu stranu jimi opovrhují (nepovažují je za lidi), na druhou stranu z nich mají strach (připisují jim čarodějnické schopnosti). Vitové mají světlejší pleť. Vitové žijí v zemi Askatevar v sídlech, některá z nich jsou Tevar, Pernmek, Pekna, Tlokna, Allakskat.", "section_level": 2}, {"title": "Gálové.", "content": "Gálové jsou kočovný národ ze severu, který se vždy při nastávající zimě stěhuje na jih a přitom dobývá a plení sídla vitů. I Gálové mají světlejší pleť.", "section_level": 2}, {"title": "Kolonisté.", "content": "Kolonisté přiletěli na Werel z Terry před 10 werelskými roky (tedy před 600 měsíčními cykly). Terra je součástí Ekumenu (společenství planet, liga světů). Planeta Werel byla kolonizována po vynálezu ansiblu (komunikační zařízení umožňující přenos nadsvětelnou rychlostí) a měla sloužit jako obrana proti tajemnému nepříteli. Ale kontakt s první lodí kolonistů pocházejících výlučně z Terry (Země) byl ztracen. Kolonisté z Terry postavili na pobřeží moře město pojmenované Landin, v němž se usídlili, a snažili se vycházet v dobrém s původními inteligentními obyvateli planety. Poté založili i několik dalších měst na pobřeží, např. severněji kolonii Atlantiku, ale později se začala jejich populace snižovat a zbytek obyvatel se vrátil do Landinu. Kolonisté postupně vymírají. Stále se však řídí zákony uloženými ligou světů, uchovávají je. Jedním z nich je např. kulturní embargo, které zakazuje používat mnohem vyspělejší technologii, než kterou ovládají domorodí obyvatelé. Proto kolonisté nepoužívají např. střelné zbraně. Výjimkou je plyn na vytápění. Současné dění se odehrává v roce 1 405 ekumenického času. Kolonisté jsou většinou velmi tmavé pleti a netrpí chorobami. Ovládají telepatickou komunikaci. Místní obyvatele nazývají slovem „vitové“.", "section_level": 2}], "src_summary": "Planeta exilu (anglicky \"Planet of Exile\") je vědeckofantastický román americké spisovatelky Ursuly Kroeber Le Guin vydaný americkým nakladatelstvím Ace Books v roce 1966. Dílo náleží do cyklu \"Hain\". Původně byl román vydán bez předmluvy, autorka ji napsala až pro vydání Harper & Row z roku 1978. Zároveň byla \"Planeta exilu\" vydána s dalšími romány \"Rocannonův svět\" a \"City of Illusions\" v omnibusu \"Three Hainish Novels\" a tytéž tři díla vyšla opět v roce 1996 v omnibusu \"Worlds of Exile and Illusion\". ", "tgt_summary": "Planet of Exile is a 1966 science fiction novel by American writer Ursula K. Le Guin, part of her Hainish Cycle. It was first published as an Ace Double following the tête-bêche format, bundled with \"Mankind Under the Leash\" by Thomas M. Disch. In 2017, the rights for a movie were acquired by Los Angeles Media Fund.", "id": 1362711}
{"src_title": "Bombový útok v Ankaře (únor 2016)", "tgt_title": "February 2016 Ankara bombing", "src_document": [{"title": "Místo útoku.", "content": "Pachatel zaútočil na kolonu armádních vozidel ve chvíli, kdy zrovna stála na červenou na křižovatce 300m od generálního štábu armády a 500m od budovy parlamentu.", "section_level": 1}, {"title": "Pachatelé.", "content": "K atentátu se přihlásila skupina Sokolové osvobození Kurdistánu, dle jejího prohlášení byl pachatelem její člen, turecký Kurd \"Zinar Raperin\" (*1989) Podle úřadů za útokem ale stojí Kurdská strana pracujících, od které se skupina Sokolové osvobození Kurdistánu dříve oddělila, společně s syrskými kurdskými milicemi YPG a pachatelem měl být syrský Kurd \"Salih Neccar\". Pachatelství skupinou Sokolové osvobození Kurdistánu má být podle nich jen zástěrkou pro Kurdskou stranu pracujících, která se tak chce krýt před nepříjemnostmi plynoucími ze spáchání atentátu s civilními oběťmi. Úřady zatkli 19. února tři další podezřelé.", "section_level": 1}, {"title": "Motiv.", "content": "Dle prohlášení skupiny Sokolové osvobození Kurdistánu jde o odplatu za turecké bezpečnostní akce v Tureckém Kurdistánu, především ve městě Cizre, kde proběhla v srpnu 2015 osmidenní operace.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetřování.", "content": "Na místo činu se ihned sjelo mnoho sanitek a hasičských vozů a záchranáři začali pomáhat zraněným. Úřady kvůli vyšetřování podobně jako v případech předchozích teroristických útoků ihned vydaly pro média částečné informační embargo, zejména pokud jde o grafické znázornění a fotky z místa činu.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Turecko.", "content": "Premiér Ahmet Davutoğlu kvůli incidentu zrušil plánovanou večerní cestu na summit EU, kde měl jednat o uprchlické krizi. Prezident Recep Tayyip Erdoğan útok komentoval slovy, že „překročil morální a lidské hranice“ a že Turecko je odhodláno bojovat proti pachatelům i proti těm, co za nimi stojí. I on zrušil svojí plánovanou cestu, druhý den měl jet do Afghánistánu. Armáda čin označila za „opovrženíhodný a zbabělý“.", "section_level": 2}, {"title": "Zahraničí.", "content": "Solidaritu a soustrast Turecku vyjádřila z Němce kancléřka Angela Merkelová. Podporu a solidaritu Turecku vyjádřil také francouzský prezident François Hollande. Soustrast rodinám obětí a Turecku vyjádřil také generální tajemník NATO Jens Stoltenberg.", "section_level": 2}], "src_summary": "17. února 2016 večer došlo k sebevražednému bombovému útoku v Ankaře na kolonu vojenských autobusů, která právě stála na křižovatce na červenou. Při explozi automobilu naloženého výbušninou zahynulo 28 lidí a 61 bylo zraněno.", "tgt_summary": "On 17 February 2016, in Ankara, the capital of Turkey, at least 30 people died and 60 were injured in a bombing. According to Turkish authorities, the attack targeted a convoy of shuttles carrying both civilian and military personnel working at the military headquarters during the evening rush hour as the vehicles were stopped at traffic lights at an intersection with İsmet İnönü Boulevard close to Kızılay neighborhood. Several ministries, the headquarters of the army and the Turkish Parliament are located in the neighbourhood where the attack occurred. The Kurdistan Freedom Hawks (TAK) took responsibility for the attack and said they targeted security forces. Censorship monitoring organization Turkey Blocks reported nationwide internet restrictions beginning approximately one hour after the blast pursuant to an administrative order.", "id": 674854}
{"src_title": "Anna Kyperská", "tgt_title": "Anne of Cyprus", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "9. srpna 1431 byla podepsána manželská smlouva mezi Annou a Amadeem, princem z Piamontu a titulárním princem z Achaey, nejstarším přeživším synem a dědicem Amadea VIII. Savojského (později se stal vzdoropapežem Felixem V.), nicméně, princ zemřel o pouhých dvacet dnů později, 29. srpna. O pět měsíců později, 1. ledna 1432, byla podepsána druhá manželská smlouva, tentokrát mezi Annou a Ludvíkem Savojským, Amadeovým mladším bratrem a novým dědicem vévodství. Svatba se konala o dva roky později, 12. února 1434 v Chambéry. O několik měsíců později, 7. listopadu, vévoda Amadeus VIII. ponechal vládu svému synu Ludvíkovi, i když oficiálně odstoupil v jeho prospěch teprve tehdy, když byl zvolen vzdoropapežem, v roce 1440. Annin manžel, který se zajímal více o poezii, než o své vévodství, velmi miloval svou manželku a postupně ji nechal řídit státní záležitosti. Ona, ze stesku po její vlastní zemi, organizovala mnoho hostin pro nejmocnější kyperské pány. Zapůsobila na návštěvníky zdobenými hrady, organizovala slavnosti a nabízela dary hostům, za výdaje, které způsobily hodně protestu mezi rolníky a šlechtici kraje Vaud. Ke zmírnění některých jejích dluhů, zorganizovala Anna utkání pro jednu ze svých dcer, která byla výhodnou aliancí savojského rodu. V roce 1451, provdala svou desetiletou dceru Šarlotu za francouzského dauphina, budoucího krále Ludvíka XI. V roce 1452 Anna koupila od Jeanne de Charny Turínské plátno, výměnou za hrad Varambon. O několik let později papež Pavel II. povolil Violantě Francouzské uložit tuto relikvii do hradu Chambéry, ze kterého zvedla věž nad sakristií jako náboženský symbol.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Anna zemřela 11. listopadu 1462 v Ženevě, ve Švýcarsku ve věku 44 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Kyperská (nebo Anna z Lusignanu) (24. září 1418-11. listopadu 1462) byla dcera krále Januse Kyperského a Šarloty Bourbonské, a členka věhlasné dynastie Lusignanů. Sňatkem s Ludvíkem Savojským byla savojskou vévodkyní.", "tgt_summary": "Anne of Cyprus (or Anne de Lusignan) (24 September 1418 – 11 November 1462) was a Duchess of Savoy by marriage to Louis, Duke of Savoy. She was the daughter of King Janus of Cyprus and Charlotte of Bourbon; and a member of the Poitiers-Lusignan crusader dynasty.", "id": 1507500}
{"src_title": "Muzeum Josifa Stalina v Gori", "tgt_title": "Joseph Stalin Museum, Gori", "src_document": [{"title": "Členění.", "content": "Areál Muzea J. V. Stalina je tvořen třemi hlavními expozicemi:", "section_level": 1}, {"title": "Stalinův rodný dům.", "content": "Obestavěna řecko-italským pavilónem je malá dřevěná chatrč, kde se Stalin roku 1878 narodil a strávil zde čtyři roky života se svými rodiči. Rodný dům je dvoupokojový. Stalinův otec, místní švec a alkoholik Vissarion Džugašvili si zde pronajal jednu místnost a v suterénu domku provozoval svoji dílnu.", "section_level": 2}, {"title": "Stalinovo muzeum.", "content": "Po vstupních schodech do budovy muzea se návštěvníci dostanou do hlavního sálu, který je tvořen několika místnostmi. Hlavní sál zachycuje dětství a dospívání Josifa, jeho revoluční a ilegální aktivity. Prohlídku provází mnoho obrazů, ilustrací, novinových článků a dobových fotografií, které mají velkou hodnotu. Expozice dále zachycuje Stalinovu spolupráci s Leninem, Velkou říjnovou socialistickou revoluci v roce 1917 a Leninovu smrt v roce 1924. Leninovi se v muzeu dostává většího prostoru. Je zde představeno několik společných fotografických snímků Lenina se Stalinem. Prohlídku doprovází několik Stalinových obrazů, na kterých je vyobrazen s pevným a vizionářským pohledem a návštěvníci také mohou zhlédnout koberce s vytkaným Stalinovým portrétem. Expozice se dále věnuje Velké vlastenecké válce. Velice zajímavé jsou skutečné Stalinovy předměty a osobní věci. Je zde vystavena Stalinova uniforma, dýmka, stolní lampa s popelníkem a tankem, nádobí a rozsáhlé sbírky darů od světových státníků a bolševických přátel. Expozice zahrnuje rekonstrukci Stalinovy pracovny a jeho kancelářského nábytku. V neposlední řadě mohou návštěvníci zhlédnout Stalinovou posmrtnou masku. Nicméně v expozici muzea není žádná kritika Stalinovy osobnosti. Není zde uvedena zmínka k tématu Gulag, hladomoru na Ukrajině, Stalinovým čistkám a jejich obětem jako byl například Nikolaj Bucharin, Sergej M. Kirov, Grigorij Zinovjev, Lev Kameněv, Lev D. Trockij atd.", "section_level": 2}, {"title": "Stalinův železniční vagón.", "content": "Součástí expozice je Stalinův osobní železniční vagón americké vagónky Pullman Company, který je obrněný, váží 83 tuny a byl využíván Stalinem od roku 1941. Byl použit mimo jiné u příležitosti konferencí v Jaltě a v Teheránu. Do muzea byl přivezen v roce 1985 ze železničního depa v Rostově na Donu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Muzeum Josifa V. Stalina v Gori je muzeum ve městě Gori v regionu Šida Kartli věnované životu J. V. Stalina, vůdce Sovětského svazu, který se v Gori narodil. Stalinovo muzeum se vyskytuje uprostřed města na Stalinově třídě. Muzeum mapuje Stalinův život, od dětství a dospívání Josifa, který chodil na přání své matky do církevní školy, ze které byl posléze vyloučen přes jeho proměnu v mladého revolucionáře a levicového radikála až po funkci generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu a jeho smrti v březnu 1953. Při vstupu do muzea je transparent, který varuje návštěvníky: „Toto muzeum je falzifikátem historie. Jedná se o typický příklad sovětské propagandy a jejího pokusu o legitimizaci nejkrvavějšího systému v dějinách.“ J. V. Stalin je významný rodák města Gori a expozice muzea je víceméně oslavou jeho osobnosti. Historické kořeny vzniku muzea se datují do roku 1937. Místní obyvatelé a nadšenci zřejmě uctívali rodný domek, kde se Stalin v roce 1887 narodil a na jeho počest postavili malý přístřešek, který rodný domek chránil a zároveň toto místo tvořilo důstojné vzpomínky na zdejšího rodáka. Muzeum zahájilo svoji činnost po Stalinově smrti v roce 1957. Muzeu se podařilo přežít procesy destalinizace Sovětského svazu, které započal diktátorův nástupce Nikita S. Chruščov. Nikita S. Chruščov odsoudil Stalinův kult osobnosti a jeho zločiny. Všechny jeho sochy byly zničeny, obrazy či portréty odstraněny a historické knihy přepsány. Sovětské úřady zřejmě nechtěly urazit Gruzínce, kteří byli stále hrdí na svého nejslavnějšího rodáka a zároveň bylo město Gori daleko od Moskvy. Po rozpadu Sovětského svazu a v souvislosti s hnutím o gruzínskou nezávislost bylo v roce 1989 uzavřeno, ale později znovu zpřístupněno, takže se stalo populární turistickou atrakcí.", "tgt_summary": "The Joseph Stalin Museum is a museum in Gori, Georgia dedicated to the life of Joseph Stalin, the leader of the Soviet Union, who was born in Gori. The Museum retains its Soviet-era characteristics.", "id": 148902}
{"src_title": "Rihard Jakopič", "tgt_title": "Rihard Jakopič", "src_document": [{"title": "Slovinsko – Praha – Paříž – Lublaň, 1900–1943.", "content": "Začátkem roku 1900 se Jakopič dočasně usadil v Lublani. V roce 1902 se přestěhoval do Škofja Loky a v listopadu 1906 se vrátil do Lublaně. V zimním semestru 1903/1904 studoval u Vojtěcha Hynaise v Praze. V letech 1902 až 1906 často maloval v okolí Škofja Loky. Od roku 1903 Jakopič maloval obrazy dokazující, že již dosáhl velmi pokročilé úrovně. Pro jeho novou malbu bylo rozhodující, že již nepoužíval vnější osvětlení podle Ažbeho, ale po expresionistickém způsobu barevné světlo, které zdánlivě vychází z hloubky samotné barvy. Nyní, stejně jako jiní kolegové z Ažbeho školy, zpracovával další francouzské stylové importy. Obzvláštní dojem na ně udělal neoimpresionismus a vehementní malířský rukopis Van Gogha, který z neoimpresionismu vychází. Jakopičovi malířští přátelé následovali tyto vzory a zůstali jim po dlouhou dobu věrní. Byli to mimo jiné Bechtejeff, Burljuk, Grabar nebo Jawlensky. Jakopičovo pojetí však stylisticky zašlo daleko za hranice toho, co Francouzi původně zamýšleli a praktikovali. Zatímco vynálezci neimpresionismu, Seurat a Signac, netolerovali směs barev na paletě, ale místo toho aplikovali čisté barvy v tečkách na plátno, přičemž se snažili dosáhnout toho, aby se barvy mísily na sítnici oka diváka podle teorií fyzika Eugèna Chevreula, jejich následovníci zásady svých učitelů nebrali příliš vážně. Z předepsaných bodů se staly rovné, zakřivené i meandrující linie, které se propojují s více či méně velkými body a barevnými skvrnami. Jakopičovy obrazy, jako např \"Před lesem\" nebo \"Slunný kopec\", pokud jde o zobrazení předmětu, vystupují jako předchůdci Kandinského abstraktního umění. Jakopič umístil na plátno nesčetné množství barevných skvrn v překrývajících se vrstvách. To v divákovi vyvolává dojem divoké změti barevných konfet, což má za následek téměř abstraktní obraz, na kterém se zdá, že všechny tvary se rozpouštějí. V roce 1906 Jakopič strávil několik dní v Paříži. Roku 1907 založil soukromou malířskou školu v Lublani, kde zpočátku vyučoval společně s Matejem Sternenem. V roce 1909 nechal na vlastní náklady postavit umělecký pavilon podle plánů architekta Maxe Fabianiho, kde pořádal každoroční výstavy. Mezi lety 1908 a 1914 opakovaně cestoval do Vídně, v roce 1918 do Prahy. V roce 1938 byl Jakopič jmenován řádným členem nově založené Slovinské akademie věd a umění. V roce 1943 zemřel po dlouhé a vážné nemoci ve svém domě v Lublani.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rihard Jakopič (12. dubna 1869 Lublaň – 21. dubna 1943 Lublaň) byl slovinský a jugoslávský malíř, průkopník neoimpresionismu ve své vlasti. ", "tgt_summary": "Rihard Jakopič (12 April 1869 – 21 April 1943) was a Slovene painter. He was the leading Slovene Impressionist painter, patron of arts and theoretician. Together with Matej Sternen, Matija Jama and Ivan Grohar, he is considered the pioneer of Slovene Impressionist painting.", "id": 1562800}
{"src_title": "Džamala", "tgt_title": "Jamala", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v kyrgyzském Oši v rodině Krymského Tatara Alima Džamaladinova, který byl z Krymu deportován v roce 1944 a Arménky Galiny Tumašové z Náhorního Karabachu, jejíž rodina byla z Karabachu deportována v rámci boje proti kulakům. Matka pracovala jako učitelka v hudební škole a otec byl pomocný dirigent. Koncem 80. let 20. století se rodina vrátila zpět na Krym. Na základní umělecké škole se učila hrát na piáno, poté studovala konzervatoř v Simferopolu. Následovalo studium zpěvu na \"Čajkovského národní hudební akademii\" v Kyjevě.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "Již během studia byla členem jazzové hudební skupiny \"Beauty band\", kde se také seznámila se svou první hudební producentkou. Po vystudování jí byla nabídnuta stáž v milánské La Scale, zároveň se přihlásila do mezinárodní pěvecké soutěže mladých zpěváků populární hudby Nová vlna. Její ročník v roce 2009 vyhrála na děleném prvním místě. Začala se tedy více věnovat pop-music. V roce 2010 se s písní \"Smile\" účastnila ukrajinského národního kvalifikačního kola na Eurovision Song Contest 2011. Ve finále skončila třetí. Následně se však objevily spekulace o manipulacích hlasování vítěze a mělo se konat opakované hlasování. Zde skončila druhá v pořadí, ze soutěže však odstoupila, když nevěřila ani v transparentnost opakovaného hlasování. V roce 2011 vydala první sólové album \"For Every Heart\" (obsahující i skladbu \"Smile\"), v roce 2013 následovalo album \"All or Nothing\" a v roce 2015 album \"Подих\". Zahrála si také v několika ukrajinských filmech. V roce 2016 se opět zúčastnila národního kvalifikačního kola na Eurovision Song Contest 2016 s písní \"1944\", která pojednávala o krymských Tatarech, kteří byli deportováni sovětským režimem za druhé světové války. Národní kolo vyhrála a následně zvítězila i na samotné Eurovision Song Contest. Píseň svou tematikou vzbudila velké kontroverze. Džamala se tak ocitla na hraně pravidel, která nedovolují písně s politickým obsahem, přesto jí bylo povoleno píseň zpívat a byla úspěšná. Po jejím vítězství jí ukrajinský prezident Petro Porošenko udělil titul národní umělkyně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jamala či Džamala, vlastním jménem Susana Džamaladinovová (ukrajinsky: Суса́на Алі́мівна Джамаладі́нова, 27. srpna 1983, Oš, Kyrgyzská SSR, Sovětský svaz) je ukrajinská zpěvačka krymskotatarského a po matce arménského původu. V roce 2016 se stala vítězkou 61. ročníku Eurovision Song Contest.", "tgt_summary": "Susana Alimivna Jamaladinova (born 27 August 1983), better known by her stage name Jamala, is a Ukrainian singer, actress and songwriter. She represented and won the Eurovision Song Contest 2016 in Stockholm, Sweden with her song \"1944\".", "id": 970019}
{"src_title": "RWD-8", "tgt_title": "RWD 8", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Letoun byl navržen v odpověď na požadavek Polského letectva z roku 1931 na nový letoun pro základní vývik konstrukční skupinou RWD tvořenou Stanisławem Rogalskim, Stanisławem Wigurou a Jerzym Drzewieckim. První prototyp, imatrikulovaný \"SP-AKL\", byl zalétán koncem roku 1932. Typ, u kterého byla oceňována stabilita a snadná pilotáž, ve výběrovém řízení na nový standardní stroj pro základní pilotní výcvik zvítězil nad dvouplošníky PZL-5bis a Bartel BM-4h. Jelikož letecké dílny Doświadczalne Warsztaty Lotnicze (DWL) – obvyklý výrobce strojů kanceláře RWD – měly jen omezenou výrobní kapacitu, rozhodly polské vojenské orgány o zadání zakázky na sériovou výrobu státní letecké továrně Podlaska Wytwórnia Samolotów (PWS), výměnou za úhradu nákladů DWL na vývoj a stavbu prototypů. V závodě DWL pak probíhala malosériová výroba RWD-8 pro civilní letectví, zatímco podnik PWS typ vyráběl pro potřeby vojenského letectva i zákazníky z civilního sektoru. První zde vyrobený letoun vzlétl v září 1934 a stroje z produkce PWS, označené RWD-8 pws, se od originálních RWD-8 dwl odlišovaly některými drobnými detaily konstrukce, například užšími tlumiči podvozkových noh a o něco vyšší hmotností a následně o něco nižší dosažitelnou maximální rychlostí. Kromě standardního provedení vzniklo i padesát exemplářů RWD-8a pws s dodatečnou palivovou nádrží o objemu 95 l v zesíleném centroplánu křídla a prodlouženým doletem. Menší série byla vybavena clonou přetahovatelnou přes zadní kokpit, umožňující výcvik v létání bez vidu. Stroj také mohl být vybaven rámem nesoucí hák pro vlekání sportovních kluzáků. Dalším vývojem typu vznikl RWD-17, specializovaný stroj pro akrobatický výcvik. Do ukončení výroby na konci roku 1938 bylo vyrobeno přes 550 kusů, okolo 80 u firmy DWL a 470 u PWS, čímž se RWD-8 stal nejpočetnějším polským letounem meziválečného období. Práva na licenční výrobu typu byla prodána také do zahraničí. Jeden kus byl postaven v Estonsku a jugoslávská továrna Rogožarski vyrobila tři stroje poháněné československým hvězdicovým motorem Walter NZ-120. Uskutečnil se i prodej licence do Československa, kde ale k zahájení výroby nedošlo.", "section_level": 1}, {"title": "Technický popis.", "content": "RWD-8 byl konvenčně řešený hornoplošník smíšené konstrukce ze dřeva a kovu, potažené částečně plátnem, částečně překližkou. Dvounosníkové křídlo dřevěné konstrukce, nesené vzpěrami nad trupem, se skládalo z centroplánu potaženého překližkou, k němuž byly připojeny vnější části potažené plátnem, které bylo možné sklopit směrem dozadu. Konstrukce trupu byla svařená z ocelových trubek doplněných dřevěnými tvarovými prvky, s ocasní částí dřevěné konstrukce. Hřbet trupu a kýlovka byly potaženy překližkou, zbytek trupu krylo plátno. Dvoučlenná osádka seděla v otevřených kokpitech tandemového uspořádání, z nichž každý disponoval ovládacími prvky a vlastním větrným štítkem. Pohonnou jednotku představoval vzduchem chlazený čtyřválcový řadový invertní motor PZ Inż. Junior (licenční verze československého typu Walter Junior), o jmenovitém výkonu 82 kW (110 hp), pohánějící pevnou dvoulistou dřevěnou vrtuli Szomański. Část produkce byla osazena jinými motory srovnatelné kategorie, například de Havilland Gipsy Major nebo PZ Inż. Major 4 a vzniklo i několik kusů s hvězdicovými motory různých typů. Trupová palivová nádž měla objem 75 (u verze RWD-8 pws) nebo 85 litrů (RWD-8 dwl). Pevný podvozek byl záďového typu, s kluznou patkou na ostruze.", "section_level": 2}, {"title": "Historie nasazení.", "content": "Polské letectvo začalo RWD-8 zařazovat do služby u cvičných jednotek od roku 1934 a stroj brzy dosáhl postavení standardního typu pro základní výcvik. V listopadu 1938 mělo vojenské letectvo ve stavu celkem 349 kusů. Typ byl také široce rozšířen v polském civilním letectví, zejména v aeroklubech, pro které bylo více než 80 strojů zakoupeno z veřejných sbírek, kde kromě výcviku pilotů sloužily také k turistickému a sportovnímu létání. Menší počet byl exportován: tři kusy byly vyvezeny do Palestiny a po jednom do Brazílie, Maroka a Španělska. Jeden kus byl licenčně postaven v Estonsku, kde byl užíván s imatrikulací \"ES-RWD\", a jugoslávská továrna Rogožarski vyrobila tři stroje odlišující se pohonem hvězdicovými motory. Během španělské občanské války byl nejméně jeden RWD-8 dovezen do Španělska přes Portugalsko a nasazen na straně povstalců jako cvičný a průzkumný. V době nacistického vpádu do Polska v září 1939 byly RWD-8 užívány ve výzbroji dvanácti tříletounových spojovacích rojů () přidělených jednotkám pozemních sil. Došlo i k mobilizaci okolo 60 strojů civilních uživatelů, které byly zařazeny do improvizovaných spojovacích jednotek. Výhodou typu byla schopnost krátkého vzletu a přistání na neupravených plochách, ale nasazení v boji bylo pro osádky těchto neozbrojených strojů nebezpečné. RWD-8 přidělené operační skupině „Polesie“ byly posledními polskými letouny vzlétnuvšími v roce 1939 k bojové akci. Během bitvy o Kock prováděly průzkum a někdy svrhávaly ruční granáty. Poslední takový bojový let vykonala 4. října osádka složená z kapitána Edmunda Piorunkiewicze a poručíka Józefa Wodnickiho. Mnoho cvičných RWD-8 bylo již začátkem války zničeno bombardováním \"Luftwaffe\" na leteckých základnách (na rozdíl od polských bojových letounů) nebo byly spáleny ustupujícími polskými vojsky aby nepadly do rukou Wehrmachtu. Celkem 57–60 letounům se podařilo uniknout do Rumunska, okolo 40 do Lotyšska a 2 do Maďarska. Wehrmachtu se podařilo ukořistit jen zhruba tucet RWD-8 v letuschopném stavu. V Maďarsku a Rumunsku byly stroje užívány až do sklonku 40. let. Do Polska nebyl vrácen ani jeden kus, a do současné doby se žádný exemplář nedochoval.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (RWD-8).", "content": "Údaje dle", "section_level": 1}], "src_summary": "RWD-8 byl polský vzpěrový hornoplošník (parasol) užívaný jako cvičný a sportovní letoun. Typ byl vyprojektován začátkem 30. let 20. století konstrukční kanceláří RWD. Stal se nejpočetnějším typem letadla vyrobeným v meziválečném Polsku a mezi lety 1934 až 1939 zde byl široce užíván vojenským letectvem i civilními vlastníky, zejména aerokluby.", "tgt_summary": "The RWD 8 was a Polish parasol wing monoplane trainer aircraft produced by RWD. It was used from 1934 to 1939 by the Polish Air Force and civilian aviation.", "id": 857101}
{"src_title": "The Simpsons: Tapped Out", "tgt_title": "The Simpsons: Tapped Out", "src_document": [{"title": "Příběh a herní systém.", "content": "Příběh hry je uvozen scénou, kdy Homer Simpson při jedné ze svých pracovních směn v jaderné elektrárně hraje na tabletu hru \"Happy Little Elves\" a mezitím dojde k přehřátí jádra, elektrárna vybuchne a s ní i celé město Springfield. Hráč pak vede Homera k tomu, aby od základů vystavěl nový Springfield podle svého. Výstavba budov a umisťování dekorací spotřebovává herní peníze a plnění úkolů dává hráči finanční výdělky a zkušenosti, jejichž hromaděním postupuje v úrovních hry. Zpřístupňuje tak nové příběhy i úkoly a také budovy a postavy, známé ze seriálu. Úkoly zadávané postavám trvají různou dobu, od minimálních 6 sekund přes obvykle jednu, čtyři, osm, dvanáct až po 24 hodin. Lze je zpravidla urychlit pomocí prémiové měny, jíž jsou koblihy. Ty může hráč v omezeném množství získat i ve hře, ale zejména je nakupuje za reálné peníze. Za koblihy také může nakupovat prémiové budovy, dekorace a postavy. Hra vyžaduje online připojení k internetu. Hrát lze i v anonymním režimu, pro synchronizaci však nabízí připojení k uživatelskému účtu Origin. Plnění úkolů a výstavba budov probíhá v reálném čase, hra však nemusí být spuštěna, o splnění úkolů informuje pomocí push notifikací. Hráč také může navazovat přátelství s jinými hráči (prostřednictvím Origin nebo Facebooku) a porozhlédnout se po jejich městě, jednou za 24 hodin také provést tři akce: vysbírat výdělky z budov nebo provést drobné vandalství. Graficky je hra věrná stylu kresleného seriálu, hráč město vidí z izometrického 3D pohledu, který si může plynule přibližovat a oddalovat. Jednotlivé prvky jsou navíc animované. Postavy běžně chodí po chodnících, pokud nedostanou úkol – ten plní buď v některé z budov (či dekorací), nebo přímo „na očích“ hráči. U mnoha budov se při plnění úkolu postavou spouští speciální drobné animace, např. zavlažovač trávníku, vlající záclony v okně, otáčející se ventilátor střešní klimatizace, pohybující se siluety ve svítících oknech. Řada postav je navíc ozvučena hláškami, namluvenými původním obsazením ze seriálu.", "section_level": 1}, {"title": "Události.", "content": "Kromě základní hry s postupným vršením dosažených zkušenostních úrovní zavedli vývojáři od podzimu 2012 navíc časově omezené tematické události (\"events\"), které ke hře přidávají dodatečný děj a obsah. Zpravidla se střídají velké a malé události. Velké události (\"major events\") trvají více týdnů a obvykle bývají rozděleny na 2 až 4 dějství (typicky 3), jimiž prochází hlavní příběhová linka. Malé události (\"minor events\") jsou kratší a spočívají zpravidla v jedné dějové a úkolové linii, která hráčům postupně poskytuje dosažené odměny při nasbírání dostatečného množství příslušného oběživa. Hráčům, kteří malé události v termínu jejich původního spuštění neodehráli (ani nezačali hrát), je tato nabídnuta k hraní o rok později. Velké události se však neopakují. Část obsahu, který hráči mohou získat, se však někdy vrací během pozdějších událostí v rámci různých slevových akcí a jiných mimořádných příležitostí. Kromě těchto dvou typů událostí se ve hře vyskytují ještě další menší jednorázové akce, např. propagující aktuálně premiérově vysílané díly seriálu \"Simpsonovi\" nebo krátkodobě nabízející další dokoupitelný obsah (\"promotionals\"), případně avizující chystanou velkou událost (\"promotions\"). Seznam všech speciálních velkých i malých událostí ve hře (v závorce jsou uvedeny neoficiální české překlady):", "section_level": 1}, {"title": "Přijetí.", "content": "Vydavatel hry Electronic Arts při spuštění hry koncem února 2012 podcenil hráčský zájem, takže jeho servery nezvládaly první nápor hráčů. Docházelo k problémům s přístupem k herním serverům, což dospělo k půlročnímu uzavření hry pro nové hráče až do srpna 2012. Ani poté potíže s přístupem k serverům zcela nevymizely. Jaroslav Kubricht z \"Bonusweb.cz\" udělil hře krátce po jejím spuštění 55% hodnocení, vyzdvihl „skvělou grafiku“ a „vtipné hlášky“, kritizoval omezené možnosti hratelnosti spočívající „prakticky jen v klikání a čekání“, podle něj jde o klon \"FarmVille\" z Facebooku. Martin Šimon z \"Mobilenet.cz\" s půlročním odstupem a po zavedení prvních tematických „eventů“ hodnotil hru na 70 %. Vyzdvihl velmi pěknou grafiku, bezplatný základ hry a nevnucování in-game nákupů, negativně hodnotil nutnost internetového připojení v kombinaci s výpadky v dostupnosti herních serverů a časté čekání bez in-game nákupů.", "section_level": 1}], "src_summary": "The Simpsons: Tapped Out (často zkracováno jako \"TSTO\") je v základu bezplatná mobilní hra pro systémy Android a iOS, založená na americkém animovaném seriálu \"Simpsonovi\". Hráči vytvářejí a udržují vlastní verzi Springfieldu pomocí známých postav a budov. Hra je pravidelně aktualizována s novým obsahem a obsahuje „eventy“ (události), např. Den díkuvzdání či Halloween (související se Speciálními čarodějnickými díly). Hra je k dispozici v několika jazycích, např. v angličtině, francouzštině, turečtině, italštině, němčině, zjednodušené čínštině, španělštině a portugalštině. V češtině distribuována není. ", "tgt_summary": "The Simpsons: Tapped Out is a freemium mobile game for iOS and Android, based on the American animated series \"The Simpsons\". It allows users to create and maintain their own version of Springfield using familiar characters and buildings. The game is regularly updated with new content, often season and holiday themed, for example during holidays like Thanksgiving, and \"Treehouse of Horror\" episodes-related content for Halloween. The game is available in several languages such as English, French, Turkish, Italian, German, Simplified Chinese, Peninsular Spanish and both European Portuguese and Brazilian Portuguese. The game was developed and published by EA Mobile and launched in Europe on February 29, 2012 and in North America on March 1, 2012 for iOS and February 6, 2013 for Android. The game was released for Kindle Fire devices in several markets on June 24, 2013. ", "id": 2463264}
{"src_title": "Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana)", "tgt_title": "St. Nicholas Church (Malá Strana)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na místě stál původně gotický farní kostel ze 13. století zasvěcený taktéž Mikuláši z Myry. V roce 1625 získali kostel a sousední domy jezuité, kteří farnost přenesli k sousední románské rotundě sv. Václava. Výstavbu nového chrámu umožnil především velký dar, který 1654 poskytl Václav Libštejnský z Kolovrat (1634–1659), který se zřekl svého majetku, aby mohl vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova. Veškeré své finance čítající 178 500 zlatých určil na stavbu chrámu sv. Mikuláše a profesního domu v Praze na Malé Straně. Ve druhé polovině 17. století začali jezuité uprostřed náměstí dle projektu Giovanniho Domenica Orsiho budovat nový komplex budov, kterému ustoupila i rotunda sv. Václava. Samotný kostel byl postaven ve dvou etapách v průběhu 18. století. Z let 1703–1711 pochází západní průčelí, prostor předsíně s kruchtou, kaple sv. Barbory, kaple sv. Anny a dvě pole lodi s bočními kaplemi, provizorně uzavřené zdí. První fáze byla zbudována dle nových, již vrcholně barokně plánů tradičně (od Pelcla) připisované Kryštofu Dientzenhoferovi. Jeho autorství však není doloženo a je nejisté. Kamenické práce prováděl František Santini-Aichel, po jeho smrti v roce 1709 pokračoval Pietro della Torre. V dalších letech pokračovaly práce uvnitř hotové části kostela. Od roku 1737 byly zahájeny práce na dostavbě kostela pod vedením Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který předložil plány již roku 1728. Bylo vybudováno třetí pole lodi kostela, která byla upravena i v původní části a její strop scelen do složitě tvarovaného podkladu pro fresku. Nový byl také trojlistý závěr kostela s odvážně řešenou kupolí a štíhlá přilehlá věž. V roce 1752, po úmrtí Dientzenhofera na konci roku 1751, již na stavbě kostela i věže probíhaly dokončovací práce. Tvůrčí přínos jeho žáka a zetě, nového vedoucího stavby Anselma Luraga, proto není významný. V následných letech probíhalo dokončení chrámové výzdoby. V minulosti na věži kostela drželi službu hlásní, kteří měli za úkol hlásit případné požáry či blížícího se nepřítele. Za socialismu byla ve věži vybudována pozorovatelna Státní bezpečnosti, ze které bylo možné sledovat americké a jugoslávské velvyslanectví a přístupovou cestu k západoněmeckému velvyslanectví. Poslední zprávy o pozorování z tohoto místa pocházejí z roku 1990. Dne 15. dubna 2010 byla pozorovatelna s krycím názvem „Kajka“ zpřístupněna veřejnosti, nacházela se v ní expozice, která dokumentovala činnost správy sledování StB.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Chrám tvoří jižní část komplexu bývalého jezuitské profesního domu. Výchozí předloha kostela je hlavní jezuitský vzorový kostel Il Gesù v Římě, jehož konečným architektem byl Giacomo della Porta.", "section_level": 1}, {"title": "Exteriér.", "content": "Hlavní průčelí chrámu je konvexně-konkávně zvlněné a při pohybu diváka vytváří iluzi pohybující se hmoty. Součástí složitě utvářené fasády jsou dvě dvojice sloupů, balustrády, sochy svatých z dílny Jana Bedřicha Kohla-Severy. Ve výklenku ve štítě je to sv. Mikuláš, na atice sv. Petr a Pavel a jezuitští Ignác a František Xaverský, na balustrádě nad hlavním vchodem církevní otcové ve volných kopiích z konce 19. století. Na štítu nalezneme znak Františka Karla Liebsteinského hraběte z Kolowrat, strýce hlavního mecenáše stavby hraběte Václava, který ze skromnosti nechtěl být se stavbou spojován. Jižní průčelí je tvořeno vysokým soklem, dvěma patry s pravidelně uspořádanými okny a atikou s neobvyklými trojlistými otvory. Osa křížení kostela je na fasádě jen málo výrazně vyznačena a sochařsky doplněna, v dolním patře sochou Víry a putti s tiárou a mitrou ve výklenku z dílny Ignáce Platzera. Tato dílna osadila i roku 1879 odstraněné sochy na atice, kde jen v ose křížení Salvátor od Roberta Platzera z poloviny 19. století. Východní průčelí z větší části zakrývají přilehlé domy, na nimi na balustrádě Immaculata, sv. Filip a Juda Tadeáš, kopie Platzerových soch od A. Procházky. Severní fasáda s portálem do krypty je skryta ve dvoře profesního domu. Kupole nad křížením chrámu je posazena na vysoký tambur členěný okny a pilastry s vázami. Plastické členění probíhá i přes dvojplášťovou kupoli, kde zdůrazněno klempířsky a volskými oky, až na lucernu s dekorativně řešeným ochozem. Ozdobně klempířsky zpracovaná střecha lucerny vrcholí zlaceným motivem plamene a Trojice s božím okem. Kopule je stejně vysoká jako sousední věž kostela. Věž je složitě utvářena, jednotlivá patra jsou na principu superpozice řádů a měnících se a zmenšujících půdorysů s konkávním prohnutím a složitě řešenými nárožími. Celek vrcholí hodinami a náročně klempířsky zpracovanou střechou s trojlaločnými okny a vázami. Věž již v době její výstavby ve sporu získala obec a má proto vchod zvenčí se znakem Prahy a také vlastní číslo popisné 556.", "section_level": 2}, {"title": "Interiér.", "content": "Vnitřek chrámu sv. Mikuláše představuje nejhonosnější pražský vrcholně barokní interiér. Stěny jsou pokryty umělým mramorem od Jana Hennevogela a stropy nástropními freskami od významných barokních malířů. V lodi se nachází monumentální freska \"Zázraky a Apoteóza sv. Mikuláše\" z roku 1760 od Jana Lukáše Krackera. Malbu \"Oslava sv. Mikuláše za přítomnosti Nejsvětější Trojice a světců\" na 70 m vysoké kupoli zhotovil František Xaver Palko, který též autorem \"Svaté Cecílie\" nad kruchtou. Fresky na klenbách jednotlivých kaplí provedl Josef Kramolín. Interiér je zdoben dřevěnými sochami pokrytými bílým štukem se zlacenými detaily od Ignáce Františka Platzera. Hlavní oltář s pozlacenou měděnou sochou sv. Mikuláš podle Platzerova návrhu doprovází sochy sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly. K dalšímu vybavení patří i monumentální sochy čtyř církevních učitelů v křížení pod kupolí a sochy světců a vázy na konzolách v lodi. Z Platzerovy dílny také pochází většina soch na bočních oltářích a alegorické sochy nad pedantivy a v tamburu kopule. Rokoková kazatelna je dílem Richarda a Petra Prachnerů. Obrazy na oltářích v transeptu: Obrazy na bočních oltářích v kaplích na evangelijní straně chrámu: Obrazy na bočních oltářích v kaplích na epištolní straně chrámu: Na jižním ochozu je vystavený rozměrný desetidílný pašijový cyklus závěsných obrazů, důležité pozdní dílo Karla Škréty, pocházející z vedlejšího profesního domu. Barokní varhany mají více než 4 000 píšťal až šest metrů vysokých; hrál na ně Mozart v roce 1787. Na bočním oltáři vlevo od hlavního oltáře se nachází ve skleněné skřínce kopie sošky Panny Marie Foyenské, zvané Belgická Foy. Originální sošku z pálené hlíny našel v roce 1609 dřevorubec uvnitř dubu, když kácel stromy poblíž vsi Foy-Notre-Dame v Belgii. Této sošce Madony byla zasvěcena 31. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity v letech 1674–1690.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kostel svatého Mikuláše, nazývaný též chrám svatého Mikuláše, je barokní kostel nacházející se v Praze na Malostranském náměstí. Chrám je někdy díky své monumentalitě a náročnému architektonickému i uměleckému zpracováním považován za umělecky nejvýznamnější barokní stavbu Prahy.", "tgt_summary": "The Church of Saint Nicholas () is a Baroque church in the Lesser Town of Prague. It was built between 1704-1755 on the site where formerly a Gothic church from the 13th century stood, which was also dedicated to Saint Nicholas. It has been described as the greatest example of Prague Baroque.", "id": 864255}
{"src_title": "Třída Super Jamato", "tgt_title": "Design A-150 battleship", "src_document": [{"title": "Pozadí projektu.", "content": "Designově vycházela z třídy \"Jamato\". Hlavní dělostřelectvo sestávalo z šesti 510 mm kanónů ve třech dvojhlavňových věžích. Standardní výtlak měl dosáhnout 70 000 tun, maximální rychlost 27 uzlů (stejně jako \"Jamato\"). Pancéřování bylo silnější, než na dosud postavených bitevních lodích. 510 mm kanóny neměly mezi lodními děly na světě obdoby; hmotnost vystřelené protipancéřové střely by činila 1900 až 2000 kg (\"Jamato\" se 460 mm 1460 kg, USS \"Iowa\" se 406 mm 1225 kg). Před rokem 1942 byly plánovány dvě jednotky, označené jako č. 798 a č. 799. Šlo vlastně o šestou a sedmou jednotku třídy \"Jamato\". Stavba ale nebyla zahájena, zůstaly jen ve fázi příprav a plánování, případně vytváření dokumentace. Po bitvě o Midway byla stavba bitevních lodí v Japonsku zastavena. \"Super Jamato\" se nezdál být tak progresivní jako rychlejší \"Super křižníky typu A\", které byly rovněž projektovány před rokem 1942, ale také nikdy nebyly postaveny. Oproti \"Jamato\" měly mít jednotky \"Super Jamato\" šest (oproti devíti) hlavní hlavního dělostřelectva, i když rychlost střelby se tím pravděpodobně radikálně snížila. K redukci se přistoupilo hlavně kvůli snížení hmotnosti. Protože většina japonských přístavů byla příliš mělká (již jednotky třídy \"Jamato\" byly širší, aby se snížil ponor, čímž se však zhoršila hydrodynamika a důsledkem byla nižší maximální rychlost plavidel), pro \"Super Jamato\" se šířka musela ještě zvětšit a pro zachování rychlosti alespoň na úrovni třídy \"Jamato\" by musely být výrazné posíleny pohonné jednotky.", "section_level": 1}, {"title": "Konkurence.", "content": "Záměr třídy \"Super Jamato\" vycházel z japonských snah stavět lodě, které by měly větší palebnou sílu než srovnatelné lodě protivníka a které by mohly být vyráběny ve větších množstvích. Japonci také vycházeli z přesvědčení, že Spojené státy nebudou stavět plavidla větší než třída \"Iowa\" (z důvodu omezení daných splavností Panamského průplavu). Pokud by Japonsko, USA a Velká Británie postavily všechny plánované jednotky, Japonsko by mělo jen pět jednotek třídy \"Jamato\" a dvě \"Super Jamato\", oproti 17 novým americkým jednotkám (tříd \"North Carolina\", \"South Dakota\", \"Iowa\" a \"Montana\") a 9 britským jednotkám (třídy \"King George V\" a \"Lion\"). Americké a britské lodě měly navíc technologickou převahu, lepší dělostřelectvo, radary a rychlost. Naproti tomu by s největší pravděpodobností nebyly všechny americké a britské jednotky nasazeny proti Japonsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Super Jamato (jap. 超大和型戦艦) byla nikdy nepostavená třída bitevních lodí japonského císařského námořnictva. Název vycházel z předchozí třídy \"Jamato\" a označení projektu bylo A-150.", "tgt_summary": "Design A-150, popularly known as the \"Super Yamato\" class, was a planned class of battleships for the Imperial Japanese Navy. In keeping with the Navy's long tradition, they were designed to be qualitatively superior to battleships that might be faced in battle, such as those from the United States or Great Britain. As part of this, the class would have been armed with six guns, the largest weapons carried aboard any warship in the world. Design work on the A-150s began after the preceding in 1938–1939 and was mostly finished by early 1941, when the Japanese began focusing on aircraft carriers and other smaller warships in preparation for the coming conflict. No A-150 would ever be laid down, and many details of the class' design were destroyed near the end of the war.", "id": 2240611}
{"src_title": "Ajrat Išmuratov", "tgt_title": "Airat Ichmouratov", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Išmuratov se narodil a vyrůstal v Kazani, hlavním a největším městě ruské republiky Tatarstán, jako druhé dítě Razimi Išmuratové (Gatina) a Rafaila Išmuratova. Studoval hru na klarinet na Kazaňské hudební škole N3, Kazaňské hudební univerzitě a Kazaňské konzervatoři. V roce 1996 odpromoval.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 1998 se Išmuratov natrvalo přestěhoval do kanadského Montrealu, kde získal magisterský titul na Montrealské univerzitě, kde studoval u Andre Moisana. Poté založil Muczynski Trio s Luo Di-Cello a Evgenii Kirjnerovou na klavír, které získalo 1. cenu a velké ocenění na Národním hudebním festivalu (Kanada, 2002) a 1. cenu na 8. mezinárodní soutěži komorní hudby v Krakově (Polsko, 2004).", "section_level": 1}, {"title": "Dirigent.", "content": "Išmuratova první dirigentská práce, po obdržení jeho doktorátu v orchestru dirigování na Montrealské univerzitě v roce 2005, byla s komorním orchestrem Les Violons du Roy v Quebecu, kde byl asistentem dirigenta Bernarda Labadiea. Ichmouratov během let 2009–2011 zastával funkci rezidentního dirigenta v Quebeckém symfonickém orchestru v, kde asistoval izraelskému dirigentovi a skladateli Yoavi Talmiovi. V roce 2011 narychlo nahradil Yulie Turovského a začal dirigovat I Musici Chamber Orchestra de Montréal na turné po USA, Brazílii a Peru. V říjnu 2011 debutoval s Tatarskou akademickou státní operou a Baletním divadlem (Rusko) a byl znovu vyzván, aby dirigoval Pucciniho Turandot a Verdiho Rigoletto v průběhu sezóny 2012–13 a na následujícím evropském turné.", "section_level": 2}, {"title": "Kleztory.", "content": "V roce 2000 se Išmuratov připojil ke klezmerské skupině Kleztory, ve které v současné době hraje na klarinet, komponuje a skládá. Skupina v roce 2012 získala na Mezinárodním klezmerském festivalu cenu Furth a podařilo se jí vyhrát na soutěži v Amsterdamu, díky čemuž se objevila na Furthském klezmerském festivalu v průběhu následujícího jara.", "section_level": 2}, {"title": "Hudební skladatel.", "content": "Hudba Airata Išmuratova byla hrána v širokém spektru souborů a hudebníků v zemích po celém světě. A to včetně Maxima Vengerova, Quebeckého symfonického orchestru, Orchestre Metropolitain, Tchajpejského symfonického orchestru, Les Violons du Roy, New Orfordského smyčcového kvartetu, Yulia Turovského a I Musici de Montreal, Komorního orchestru Polského rozhlasu Amádeus. Ichmouratov byl jmenován jako rezidenční skladatel 2012 na „Concerts aux Iles du Bic“, v roce 2013 skladatelem léta v Orfordském centru umění a v roce 2015 skladatelem léta při 17. ročníku festivalu Classique des Hautes-Laurentides. Od roku 2010 je Ichmouratov partnerským skladatelem v Kanadském hudebním centru.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ajrat Rafailovič Išmuratov (rusky Айрат Рафаилович Ишмуратов, * 28. června 1973) je Volžský Tatar, který se narodil rusko-kanadskému skladateli, dirigentovi a klezmerskému klarinetistovi. Je to dirigent a skladatel v komorním orchestru Nouvelle Generation v Montrealu, klarinetista montrealské klezmerské skupiny Kleztory a pozvaný profesor na univerzitu Laval v kanadském Quebecu.", "tgt_summary": "Airat Rafailovich Ichmouratov (, Tatar Cyrillic: Айрат Рафаил улы Ишмурат,) born June 28, 1973) is a Volga Tatar born Russian / Canadian composer, conductor and klezmer clarinetist. He is conductor and composer in residence of Longueuil Symphony Orchestra, clarinetist of Montreal-based Klezmer group Kleztory and invited professor at Laval University in Quebec, Canada.", "id": 1943352}
{"src_title": "George Hamilton, 1. hrabě z Orkney", "tgt_title": "George Hamilton, 1st Earl of Orkney", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se jako pátý syn Williama Douglase, 1. hraběte ze Selkirku (v roce 1660 přijal jméno Hamilton) a Anne Hamiltonové, 3. vévodkyně z Hamiltonu (1636–1716). Již jako dítě byl jmenován kapitánem v regimentu svého strýce Georga Douglase. Později sloužil ve Francii, aktivně bojoval až jako plukovník skotské pěchoty v roce 1688, ve službách Viléma Oranžského se zúčastnil nástupnických bojů v Irsku (1689–1690). Později se zúčastnil devítileté války, v níž dosáhl hodnosti brigádního generála (1695), v roce 1696 obdržel titul hraběte z Orkney (do té doby jako syn vévodkyně užíval jméno \"lord George Hamilton\", titul hraběte z Orkney platil pouze pro Skotsko). V roce 1700 velel v Irsku, poté se pod velením vévody z Marlborough zúčastnil války o španělské dědictví, bojoval v bitvách u Blenheimu a Malplaquetu. V roce 1704 obdržel Bodlákový řád a hodnost generálporučíka dělostřelectva, v roce 1710 byl jmenován generálem. Od roku 1704 až do smrti byl také guvernérem v americké provincii Virginie, kterou ale nikdy nenavštívil a zastupovalo jej zde postupně šest administrátorů. V roce 1707 spolu se starším bratrem proslul svou aktivitou v otázce sloučení Skotska a Anglie. V letech 1708–1737 byl reprezentantem skotských peerů ve Sněmovně lordů a v roce 1710 byl jmenován členem Tajné rady, po nástupu hannoverské dynastie obdržel hodnost královského komorníka (1716), dále byl lordem-místodržitelem v hrabství Lanarkshire (1714–1737), později zastával čestné funkce guvernéra v Edinburghu (1714–1737) a v Berwicku (1733–1737). Po zřízení hodnosti polního maršála Velké Británie byl jejím prvním nositelem (12. ledna 1736).", "section_level": 1}, {"title": "Rodinné a majetkové poměry.", "content": "Jeho manželkou byla Elizabeth Villiers (1657–1733) ze starobylého šlechtického rodu Villiersů, sestra diplomata 1. hraběte z Jersey a také milenka Viléma Oranžského. Právě od tohoto vztahu se odvíjela kariéra George Hamiltona. Měli spolu tři dcery, z nichž nejstarší Anne byla dědičkou hraběcího titulu z Orkney. V roce 1696 z pozůstalosti vévody z Buckinghamu koupil zámek Cliveden v hrabství Buckinghamshire, který se stal hlavním rodovým sídlem a v první polovině 18. století zde proběhla řada stavebních úprav, z finančních důvodů ale nebyly realizovány v plánovaném rozsahu. O významu hraběte z Orkney u dvora svědčí fakt, že po roce 1714 navštívili Cliveden několikrát králové Jiří I. a Jiří II. V roce 1737 si Cliveden pronajal dědic Jiřího II., princ waleský, který se zde trvale usídlil.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Hamilton, 1. hrabě z Orkney (\"George Hamilton, 1st Earl of Orkney, 1st Viscount Kirkwall, 1st Baron Dechmont\") (9. února 1666, Hamilton Palace, Skotsko – 29. ledna 1737, Londýn, Anglie) byl britský vojevůdce a politik z významného šlechtického rodu Hamiltonů, byl mladším bratrem 4. vévody z Hamiltonu. Jako voják se uplatnil v dynastických válkách přelomu 17. a 18. století, v roce 1696 byl povýšen na hraběte z Orkney. V britských dějinách byl historicky prvním nositelem hodnosti polního maršála zřízené v roce 1735.", "tgt_summary": "Field Marshal George Hamilton, 1st Earl of Orkney, KT (9 February 1666 – 29 January 1737), styled Lord George Hamilton from 1666 to 1696, was a British soldier and Scottish nobleman and the first British Army officer to be promoted to the rank of field marshal. After commanding a regiment for the cause of William of Orange during the Williamite War in Ireland, he commanded a regiment in the Low Countries during the Nine Years' War. He then led the final assault at the Battle of Blenheim attacking the village churchyard with eight battalions of men and then receiving the surrender of its French defenders during the War of the Spanish Succession. He also led the charge of fifteen infantry battalions in an extremely bloody assault on the French entrenchments at the Battle of Malplaquet. In later life he became a Lord of the Bedchamber to George I and was installed as Governor of Edinburgh Castle.", "id": 12370}
{"src_title": "RETScreen", "tgt_title": "RETScreen", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První verze RETScreen byla vydána dne 30. dubna 1998. RETScreen verze 4 byla uvedena 11. prosince 2007 na Bali v Indonésii kanadským ministrem životního prostředí. Verze RETScreen Plus byla vydána v roce 2011. Sada RETScreen Suite (integrace RETScreen 4 a RETScreen Plus a mnoho dalších vylepšení) byla vydána v roce 2012. Verze RETScreen Expert byla vydána pro veřejnost 19. září 2016.", "section_level": 1}, {"title": "Požadavky programu.", "content": "Program vyžaduje systém Microsoft® Windows 7 SP1, Windows 8.1 nebo Windows 10; a Microsoft®.NET Framework 4.7 nebo vyšší. V případě požadavku na provoz programu na počítačích Apple Macintosh, je nutné využít některý z virtualizačních nástrojů jako jsou Parallels Desktop, VirtualBox, nebo VMware Fusion pro systém MacOS X.", "section_level": 1}, {"title": "Partneři.", "content": "RETScreen je řízen pod vedením a trvalou finanční podporou Výzkumného střediska přírodních zdrojů Kanady CanmetENERGY, který je útvarem kanadské vlády. Hlavní tým využívá spolupráci s řadou dalších vládních a mezinárodních organizací, technickou podporu rozsáhlé sítě odborníků z průmyslu, vlády a akademické obce. Mezi hlavní partnery patří NASA Výzkumné středisko Langley, Obnovitelná energie a partnerství energetické účinnosti (REEEP), Ontarijský Provozovatel nezávislé elektrizační soustavy (IESO), UNEP energetický blok divize Technologie, průmysl a ekonomika, Globální zařízení pro životní prostředí (GEF), fond Světové banky Prototype Carbon Fund, a iniciativa udržitelné energie na Universitě York.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady použití.", "content": "V únoru 2018 měl software RETScreen více než 575 000 uživatelů v každé zemi a teritoriu. Nezávislá studie o dopadu odhadla, že do roku 2013 přineslo použití softwaru RETScreen celosvětově více než 8 miliard USD úspor nákladů v uživatelských transakcích, 20 MT snižování emisí skleníkových plynů ročně a umožnilo kapacitu nejméně 24 GW instalovaných čistých zdrojů energie. RETScreen je široce používán pro usnadnění a implementaci projektů čisté energie. RETScreen byl například použit: Rozsáhlý výběr článků popisujících podrobně, jak byl software RETScreen použit v různých souvislostech, je k dispozici na stránce RETScreen na LinkedIn. RETScreen slouží také jako výukový a výzkumný nástroj pro více než 1 100 vysokých škol a univerzitami na celém světě a je často citován v akademické literatuře. Příklady použití RETScreen v akademickém prostředí lze nalézt v kapitolách „Publikace a zprávy“ a „Univerzitní a vysokoškolské kurzy“ newsletteru RETScreen, který je přístupný prostřednictvím uživatelského manuálu ve staženém softwaru. Použití RETScreen je nařízeno nebo doporučeno motivačními programy čisté energie na všech vládních úrovních po celém světě včetně UNFCCC a EU; Kanady, Nového Zélandu a Spojeného království; mnoha amerických států a kanadských provincií, měst a obcí a podnicích veřejných služeb. Národní a regionální vzdělávací workshopy RETScreen byly zavedeny na oficiální žádost vlády Chile, Saúdské Arábie, a 15 zemí v západní a střední Africe, a latinskoamerické energetické organizace (OLADE).", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění a uznání.", "content": "V roce 2010 byla RETScreen International udělena cena Public Service Award of Excellence, což je nejvyšší ocenění, které kanadská vláda uděluje svým státním úředníkům. Software RETScreen a tým RETScreen byli nominováni a obdrželi řadu dalších prestižních ocenění včetně Ernst & Young/Euromoney Global Renewable Energy Award, Energy Globe (Národní ocenění pro Kanadu) a GTEC Distinction Award Medal.", "section_level": 1}, {"title": "Recenze.", "content": "Posudek Mezinárodní energetické agentury vypracovaný na beta verzi popsal hydro-energetickou část softwaru jako „velmi působivou“. Evropská agentura pro životní prostředí vyhlásila RETScreen za „mimořádně užitečný nástroj.“ RETScreen byl také nazván „jedním z mála softwarových nástrojů a zdaleka nejlepší dostupný nástroj k hodnocení ekonomiky obnovitelných energetických zařízení“ a „nástroj k posílení...soudržnosti trhu“ pro čistou energii na celém světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Softwarový nástroj efektivního hospodaření s čistou energií RETScreen (obvykle zkráceno na RETScreen) je softwarový balík vyvinutý vládou Kanady. Software RETScreen Expert byl slavnostně uveden na konferenci Čistá energie na úrovni ministrů, která se konala v roce 2016 v San Franciscu. Software je dostupný v 36 jazycích, včetně češtiny. ", "tgt_summary": "The RETScreen Clean Energy Management Software (usually shortened to RETScreen Expert) is a software package developed by the Government of Canada. RETScreen Expert was highlighted at the 2016 Clean Energy Ministerial held in San Francisco. The Government of Canada's Treasury Board Secretariat uses RETScreen Expert as its greenhouse gas reporting tool for all federal departments and agencies required to report emissions. ", "id": 514945}
{"src_title": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2016", "tgt_title": "Equestrian at the 2016 Summer Olympics", "src_document": [{"title": "Soutěž.", "content": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2016 má šest odvětví:", "section_level": 1}, {"title": "Průběh soutěže.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Parkurové skákání.", "content": "Celkem se jede pět kol, jejichž vítěz získá individuální medaili. Do druhého kola postoupí ti mezi prvním až šedesátým místem včetně. Pokud bylo na šedesátém místě více účastníků, postupovali by všichni. Do třetího kola postupuje pětačtyřicet nejlepších, opět platí, že postoupí všichni soutěžící na 45. místě, tedy i pokud jich bylo více. Do čtvrtého kola postupuje pětatřicet jezdců, ale maximálně čtyři na jednu zem (tedy v případě, že postoupilo pět účastníků z jednoho státu, jeden z nich v dalším kole soutěžit nemohl). Ve čtvrtém kole pak jezdci začínají „s čistým štítem“. Dvacet nejlepších jezdců odjede i páté kolo a poté se sčítají chyby ze čtvrtého a pátého kola, z čehož vyplynou medailisté a zbývající umístění. V družstevní soutěži odjedou týmy celkem tři kola. Nejlepších osm družstev postupuje do druhého kola a ty samé týmy postupují i do třetího kola. Výsledky z druhého a třetího kola se sečtou a podle skóre jsou rozděleny medaile.", "section_level": 2}, {"title": "Drezura.", "content": "Drezurní družstva se skládají ze čtyř členů, přičemž ti všichni se účastní i soutěže o individuální medaile. Země, které nemají dostatek jezdců na utvoření družstva mohou své žokeje nechat soutěžit v individuální soutěži. Všichni jezdci, jak v družstevní tak individuální kategorii, odjedou Grand Prix. Šest nejlepších týmů, včetně těch na děleném šestém místě, postupuje do dalšího kola – Grand Prix Special, kde je hodnocení přísnější. Následně se sečtou výsledky tří nejlepších jezdců z každého týmu a podle výsledného skóre jsou určeni vítězové a zbývající umístění. V jednotlivé soutěži postupují do Grand Prix Special všichni jezdci, jejichž družstvo je mezi šesti nejlepšími. V případě, že země nemohla vytvořit družstvo, do dalšího kola postupuje osm nejlepších jednotlivců. Nejlepších osmnáct jezdců Grand Prix Special postupuje do třetího kola na freestyle. Platí ale, že na jednou zemi připadají v této soutěži maximálně tři soutěžící, podobně, jako je tomu v parkurovém skákání. Ve freestylu si jezdec sám tvoří hudbu i sestavu, i když v ní musí být některé, předem určené, povinné prvky. Záleží na jezdci zda zvolí jednodušší prvky nebo naopak. Důležitý je i výběr a sestavení hudby. Medaile jsou následně, na základě výsledku freestylu, rozdány podle skóre.", "section_level": 2}, {"title": "Jezdecká všestrannost.", "content": "Soutěž pro jednotlivce i družstva probíhá současně. Jezdci se zúčastní drezurního testu, kola cross-country a parkurového skákání. V družstevní soutěži jsou následně sečteny tři nejlepší výsledky dané země (tři nejlepší z každé disciplíny) a tým s nejnižším počtem trestných bodů vítězí. V soutěži jednotlivců se pak soutěžící účastní ještě parkurového skákání a pak jsou podle výsledků rozděleny individuální medaile. I v jezdecké všestrannosti platí, že do finálního kola jednotlivců mohou postoupit maximálně tři žokejové na jednu zem.", "section_level": 2}, {"title": "Zúčastněné země.", "content": "Soutěže se účastnilo 43 zemí, přičemž pro Tchaj-wan, Dominikánskou republiku, Palestinu, Katar a Zimbabwe se jednalo o debut.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru probíhalo od 6. do 19. srpna 2016 v Olympijském jezdeckém centru v Deodoru. Soutěž měla šest odvětví a účastnilo se jí celkem 43 zemí, přičemž pro některé z nich to byl debut. Česko zde nemělo žádného reprezentanta.", "tgt_summary": "The equestrian events at the 2016 Summer Olympics in Rio de Janeiro were held between 6 and 19 August at National Equestrian Center in Deodoro. Medals were awarded in three disciplines for both individual and team competitions.", "id": 1509226}
{"src_title": "Jiří Chmelnický", "tgt_title": "Yurii Khmelnytsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hejtman Ukrajiny.", "content": "Jiří Chmelnický se narodil v roce 1641 v Subotivi nedaleko Čyhyryna na střední Ukrajině. V roce 1659 zvolila kozácká rada tehdy teprve sedmnáctiletého Jiřího za hejtmana v Bile Cerkvě namísto sesazeného Ivana Vyhovského. Mladý hejtman čelil mnoha problémům. Spojenectví s ruským carem bylo nestabilní a probíhaly války proti Polsko-litevské unii a Krymskému chanátu. V roce 1659 ho sejm Polsko-litevské unie povýšil do šlechtického stavu. 24. března 1661 se stal starostou Haďače. Během války s Polsko-litevskou unií byli Chmelnického kozáci poraženi u města Korsuň. Sám Chmelnický byl zajat Poláky a musel přísahat věrnost králi Janu Kazimírovi II. (vládl 1648–1668). To vyvolalo občanskou válku na Ukrajině. Roku 1661 vedl nový ataman Jakim Somko pro-moskevské kozáky proti Chmelnickému a jeho novým polským spojencům. V bitvě u Perejaslavi v létě 1662 zvítězili Somkovi kozáci a Rusové pod vedením Grigorije Romodanovského. Po porážce Chmelnický uzavřel spojenectví s Krymským chanátem, ale to pouze umožnilo Tatarům hromadné rabování a útoky na ukrajinská města a vesnice. Poté se Chmelnický vzdal svého hejtmanství a na podzim roku 1662 se stal mnichem v Mgarském klášteře. V letech 1664 až 1667 ho ve Lvově věznil hejtman Pavlo Teteria.", "section_level": 2}, {"title": "Hejtman pravobřežní Ukrajiny.", "content": "Po svém propuštění se roku 1672 účastnil tažení proti Tatarům, při kterém byl zajat poblíž Umaně a odveden do Konstantinopole, kde mu bylo umožněno žít v řeckém pravoslavném klášteře. V roce 1676, poté co se sultánův spojenec Petro Dorošenko vzdal Rusům, se Porta rozhodla využít Chmelnického známého jména k posílení svého nároku na Pravobřežní Ukrajinu. Tak započala rusko-turecká válka (1676–1681). V roce 1678 osmanská armáda dobyla Čyhyryn a Jiří Chmelnický byl prohlášen novým hejtmanem Ukrajiny, i když ve skutečnosti byl pouze loutkou osmanského sultána. Osmanská turecká armáda s Jiřím dobyla a vypálila Kaniv a další ukrajinská města. Poté se Chmelnický vrátil do svého sídelního města Nemyriv v Turky okupované části Ukrajiny. Zde vládl jako vazal sultána Mehmeda IV. až do roku 1681, kdy ho Turci kvůli špatnému duševnímu zdraví a neuvěřitelné krutosti odstavili od moci. O dva roky později ho na chvíli znovu ustanovili hejtmanem Poláci. Nakonec Jiřího Chmelnického v roce 1685 Turci zajali a uškrtili v Kamenci Podolském. Na rozdíl od svého otce nebyl Jiří schopen zvládnout velmi složitou situaci na Ukrajině a stal se loutkou cizích mocností.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jiří Chmelnický (ukrajinsky: Юрій Хмельницький, polsky: \"Jerzy Chmielnicki\", rusky: Юрий Хмельницкий) (1641, Subotiv –1685, Kamenec Podolský), mladší syn slavného ukrajinského hejtmana Bohdana Chmelnického a bratr Timofeje Chmelnického, byl politickým a vojenským vůdcem záporožských kozáků. Ačkoli strávil polovinu svého dospělého života jako mnich, byl také hejtmanem Ukrajiny v letech 1659–1660 a 1678–1681 a navíc i starostou Haďače.", "tgt_summary": "Yuri Khmelnytsky (,, ) (1641–1685), younger son of the famous Ukrainian Hetman Bohdan Khmelnytsky and brother of Tymofiy Khmelnytsky, was a Zaporozhian Cossack political and military leader. Although he spent half of his adult life as a monk, he also was Hetman of Ukraine on several occasions — in 1659-1660 and 1678–1681 and starost of Hadiach. For background see The Ruin (Ukrainian history).", "id": 340011}
{"src_title": "Open Broadcaster Software", "tgt_title": "Open Broadcaster Software", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Open Broadcaster Software je open-source program na záznam a živé vysílání obrazovky počítače. Program je napsaný v programovacích jazycích C a C++. OBS umožňuje záznam ze zdroje nebo z vstupního zařízení v reálném čase, kompozici scény, kódování, dekódování, nahrávání a živé vysílání. Přenos dat se provádí primárně pomocí Real Time Messaging Protocol (RTMP) a datový tok může být vysílán na jakoukoliv destinaci, která podporuje RTMP, přičemž jsou v programu zahrnuty předvolby pro nejpopulárnější internetové služby, které umožňují streamování, jako například YouTube, Twitch.tv, Instagram nebo Facebook. Kódování videa je prováděno pomocí svobodné knihovny x264, Intel Quick Sync Video, Nvidia NVENC nebo AMD Video Coding Engine do formátů H.264/MPEG-4 AVC nebo H.265/HEVC. Audio je možné kódovat pomocí kodeků MP3 nebo AAC. Pokročilí uživatelé mají možnost si zvolit jakýkoliv kodek, který je zahrnut v libavcodec / libavformat nebo výstup směrovat na vlastní ffmpeg URL.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelské rozhraní.", "content": "Hlavní část uživatelského rozhraní je rozdělena do pěti sekcí: scény, zdroje, směšovač, přechody scény a ovládání. Scény jsou skupiny zdrojů, jako například živé a nahrávané video, text a zvuk. Panel s mixérem zvuku umožňuje uživateli ztlumit zvuk, měnit hlasitost prostřednictvím virtuálních faderů a použít různé efekty kliknutím na ozubené kolečko vedle tlačítka na ztlumení zvuku. Ovládací panel je schopný začít nebo zastavit nahrávání nebo streamování, přepnout program do profesionálnějšího studiového módu, tlačítko sloužící k otevření nastavení a tlačítko pro ukončení programu. Vrchní část okna zobrazuje živý náhled videa, který slouží k náhledu a úpravě současné scény. Uživatelské rozhraní je možné přepnout do tmavého nebo světlého režimu podle výběru uživatele. Ve studiovém módu jsou v programu dva náhledy scény současně vedle sebe, přičemž levý náhled slouží k náhledu a úpravě aktuálně neaktivní scény, zatímco pravý náhled umožňuje náhled nebo úpravu právě aktivní scény. Uprostřed mezi dvěma náhledy je tlačítko k přepnutí scény, které umožňuje přepnutí vysílaného nebo nahrávaného obrazu na levý náhled místo pravého, který je ním ve výchozím stavu. Na internetu se dají najít jednoduché návody, které se zabývají správným nastavením a používáním tohoto programu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Open Broadcaster Software začal jako malý projekt vytvořený Hughem \"Jim\" Baileyem, ale rychle vzrostl kvůli mnoha online pomocníkům, kteří společně pracovali na zlepšení samotného OBS, stejně tak jako na zlepšení povědomí o tomto programu. V roce 2014 byl započat vývoj na nové variantě programu zvané OBS Multiplatform (později přejmenované na OBS Studio), která se vyznačuje podporou pro mnoho různých platforem, více funkcemi a lepším API. Aktuálně již není původní verze OBS, dnes nazývaná OBS Classic, podporovaná, ačkoliv je ji stále možné stáhnout na oficiálních webových stránkách.", "section_level": 1}, {"title": "Zásuvné moduly.", "content": "Open Broadcaster Software podporuje širokou škálu zásuvných modulů, neboli pluginů, které mohou rozšířit funkcionalitu programu. Pluginy jsou ve formátu DLL jako nativní kód, ale existuje zde wrapper plugin, který umožňuje použití pluginů, které jsou napsány v.NET Framework.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyky.", "content": "Open Broadcaster software je v současné chvíli dostupný ve 41 různých jazycích: angličtina, arabština, baskičtina, Bokmål, bretonština, bulharština, chorvatština, dánština, estonština, finština, francouzština, gaelština, hebrejština, hindština, italština, japonština, katalánština, korejština, litevština, maďarština, nizozemština, norština, němčina, polština, portugalština, rumunština, ruština, slovenština, slovinština, srbština, tamilština, thajština, turečtina, ukrajinština, vietnamština, čeština, čínština, řečtina, španělština a švédština.", "section_level": 1}], "src_summary": "Open Broadcaster Software (zkráceně OBS) je open-source software na streamování a nahrávání obrazovky počítače. Program je podporován na operačních systémech Windows 7, macOS 10.10, Ubuntu 14.04 a novějších.", "tgt_summary": "Open Broadcaster Software (OBS) is a free and open-source cross-platform streaming and recording program built with Qt and maintained by the OBS Project. As of 2016, the software is now referred to as OBS Studio. There are versions of OBS Studio available for Microsoft Windows, macOS, and Linux distributions. OBS is funded on Open Collective.", "id": 1945001}
{"src_title": "Plátno", "tgt_title": "Canvas", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Plátno je nejstarší a dlouho jediná tkanina, známá už v předhistorických dobách; české sloveso „platit“ se patrně odvozuje od toho, že se kousky plátna užívaly jako platidlo, což zachytil ve své zprávě o Praze z 10. století Ibráhím ibn Jákúb. V egyptských hrobech se zachovaly vzorky i celé balíky nesmírně jemného plátna z bavlny. Až do novověku se plátno vyrábělo po domácku: domácí napředli nitě a pozvali potulného tkalce, který si nosil jednoduchý stav. V horských krajích bylo tkalcovství běžné zimní zaměstnání rolníků a vyrobené plátno sami nosili na trh, později je od nich vykupovali faktoři. Textilní výroba byla jedna z prvních, v níž se už kolem roku 1800 hromadně uplatnily stroje a plátenictví tak zaniklo.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy plátna.", "content": "Nejjemnější plátno bylo bavlněné a ještě kolem roku 1900 se len často míchal s bavlnou (tzv. irské plátno). Na hrubší plátno se používalo konopí, případně juta (pytlovina); ta je také základem pravého linolea. Mezi zvláštní druhy plátna patří:", "section_level": 1}, {"title": "Malířské plátno.", "content": "Malířské plátno je poměrně tuhé, nejčastěji lněné nebo konopné, a předem apretované. Před použitím se musí napnout na dřevěný rám („blindrám“), který se dá vypnout klíny v rozích; někdy se plátno také lepí na desku nebo lepenku. Před použitím se musí natřít klihovým základem s plavenou křídou („šeps“) a případně vybrousit. Někteří moderní malíři malovali na plátno bez základu, jiní používali jako základ například černý asfalt. Proti dříve používaným dřevěným deskám je plátno lehké a dá se i svinout, časem však křehne a restaurátoři je musí nažehlovat na novou podložku. Nejstarší zachovaný obraz na plátně pochází z roku 1410, ale běžné užívání plátna se prosadilo až začátkem 16. století, společně s olejovou malbou, patrně zásluhou benátských malířů. Předchůdcem je panelové malířství, což je malba na dřevo.", "section_level": 1}, {"title": "Pannotypie.", "content": "Pannotypie je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Podkladem citlivé vrstvy bylo černé voskované plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna a typických prasklin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Plátno je textilie, tkaná tou nejjednodušší plátěnou vazbou, prostým křížením osnovy a útku. Tuhé plátno se vyrábělo hlavně ze lnu i z konopí, dnes většinou z bavlny a z umělých vláken. Plátno bylo dlouho jediná běžně dostupná tkanina, z níž se šily šaty i prádlo. Dnes se užívá například na ložní prádlo (prostěradlo), na výrobu stanů a plachet a také jako malířské plátno, podklad pro olejovou malbu. Proto se obrazům na plátně říká také „plátno“.", "tgt_summary": "Canvas is an extremely durable plain-woven fabric used for making sails, tents, marquees, backpacks, shelters, and other items for which sturdiness is required, as well as in such fashion objects as handbags, electronic device cases, and shoes. It is also popularly used by artists as a painting surface, typically stretched across a wooden frame. ", "id": 1014535}
{"src_title": "Max Adler (herec)", "tgt_title": "Max Adler (actor)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil v Queens v New Yorku v židovské rodině. Po roce se s rodiči přestěhoval do Fountain Hills v Arizoně. Poté přesídlili do většího města, do Scottsdale v Arizoně. Navštěvoval střední školu Horizon, kde byl hlavním zpěvákem školního sboru. Po maturitě se přestěhoval do Los Angeles, aby se mohl věnovat své herecké kariéře. Max má mladšího bratra Jaka, který se narodil v roce 1992.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Po několika různých rolích ve školních představení byl obsazen do malé vedlejší role školního sportovce a rváče Dava Karofskyho v televizním seriálu \"Glee\". Autor \"Glee\", Ryan Murphy byl zaujat jeho hraním a chtěl s ním více spolupracovat, a tak mu roli výrazně rozšířil. V epizodě vysílané v listopadu 2010 s názvem \"Nepolíbená\" (angl. \"Never Been Kissed\"), je prozrazeno, že Karofsky pod svou výbušnou povahu skrývá homosexualitu. Adler se předtím ptal na motivaci své postavy, ale byl velmi překvapen scénou, kdy Karofsky políbí předmět svého šikanování, studenta Kurta Hummela (Chris Colfer). Na to dostal kladné odezvy přes sociální sítě Twitter, Tumblr a Facebook a komentoval to, že byl „rád, že představuje tak velkou skupinu lidí“. Vysvětlil to, když řekl: „V posledních pár dnech jsem dostal mnoho děkovných zpráv od lidí z celého světa, protože buď jsou jako Karofsky, byli jako Karofsky nebo znají někoho jako on. Nyní jeho postava přestala se šikanováním a mezi ním a Kurtem panuje klid, ale zůstává nadále uzavřený“. V říjnu 2013 bylo oznámeno, že Max si zahraje roli Tanka v seriálu \"Záměna\". V roce 2014 si zahrál ve filmu \"Believe Me\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Max Adler se v roce 2013 zasnoubil v Římě se svojí dlouhodobou přítelkyní Jennifer Bronstein. Vzal si ji v prosinci 2015.", "section_level": 1}], "src_summary": "Max Adler (* 17. ledna 1986, Queens, New York, USA) je americký herec. Mezi jeho nejznámější role patří Dave Karofsky v seriálu \"Glee\" či Tank v seriálu \"Záměna\".", "tgt_summary": "Max Adler (born January 17, 1986) is an American actor. He is best known for his role as Dave Karofsky on the television series \"Glee\" (2009–2015).", "id": 2042271}
{"src_title": "Třapatka srstnatá", "tgt_title": "Rudbeckia hirta", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Je to bylina pocházející ze Severní Ameriky, kde roste od jihu Kanady přes Spojené státy severoamerické až po sever Mexika. Pro své velké svítivé květy se začala pěstovat v mírném klimatu téměř po celém světě. V mnoha oblastech Evropy i Austrálie zplaněla a rozšiřuje se sama ve volné přírodě. Ve své domovině roste na okrajích lesů a křovinatých porostů, na loukách, pastvinách i polích. Zplanělé rostliny se nejčastěji uchycují na propustných, vlhčích půdách podél vodních toků, cest, železničních tratí, v blízkosti lidských sídel, na rumištích a skládkách. Potřebuje hodně slunečního svitu, v polostínu roste s méně vybarvenými květy. Snáší i silný občasný vítr, ne však trvale větrnou polohu. V České republice lze třapatku srstnatou nejčastěji spatřit v teplejších oblastech, kde je považována za invazivní neofyt vytlačující původní floru. Na území nynější ČR byla poprvé zaznamenána, rostoucí v přírodě bez lidského přičinění, již v roce 1873.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Je to dvouletá až krátce vytrvalá chlupatá rostlina dorůstající do výšky, v závislosti na výživnosti a vlhkosti půdy, od 30 do 100 cm. Z hlavního kořene bez oddenku vyrůstá přímá lodyha, která je pouze někdy v horní části rozvětvená a celá je řídce střídavě porostlá šedě zelenými listy. Spodní listy mají křídlatý řapík a jejich čepel je eliptická až kopinatá. Horní listy jsou bez řapíku, tvar mají kopinatý až čárkovitě kopinatý, bývají dlouhé 16 a široké 5 cm. Všechny listy jsou oboustranně chlupaté, celistvé, celokrajné nebo mělce vroubkovaně pilovité, zřetelně žilnaté. Rostlina je běžně mrazuvzdorná do -20 °C. Úbory na stopkách dlouhých 5 až 20 cm vyrůstající na koncích lodyh dosahují velikosti 6, max. 8 cm. Trubkovité oboupohlavné květy ve vypouklém, půlkulovitým terči květního lůžka jsou hnědočerné až tmavě purpurové. Plevy jsou tmavě fialové. Neplodné jazykovité květy na obvodu disku, nejčastěji jich bývá 8 až 20, mají jazýčky, dlouhé až 3 cm, barvy bledě žluté až oranžově žluté, někdy mají u báze tmavou skvrnu. Zákrov je dvouřadý, vnější drsné listeny o délce do 3 cm jsou ohnuté zpět, vnitřní jsou rovné. Květy opyluje létající hmyz, nejčastěji včely, mouchy a motýli. Kvete od července do října, Semena jsou černé, 4hranné nažky dlouhé 1,5 až 2,5 mm, jemné chlupaté. Tisíc semen váží asi 2 gramy. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny. Chromozómové číslo: 2n = 38.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Třapatka srstnatá se vysazuje do zahrad a parků kde její květy upoutávají pozornost. Pěstuje se řada kultivarů, které se od sebe odlišují především barvou květů. Šlechtěním se zahradníci především snaží o sytost barev, pestrost vybarvení, velikost a uspořádání jazykovitých květů, důležitá je také odolnost rostlin proti nemocem, hlavně plísním. Při výsadbě se vysévají počátkem března do skleníku a přepichované sazeničky se vysazují v půli května na záhony. Semeno klíčí i na světle, ale po vysetí ze přikrývá slabou vrstvou substrátu. Rostliny vykvétají asi za 12 až 4 týdnů po výsevu, tj. od poloviny června až poloviny července. Nejčastěji jsou u nás vysazované nízké odrůdy (do 30 cm) 'Becky', 'Toto' a vysoké 'Cordoba', 'Corona', 'May', 'Moreno' a 'Sonora'. Kořenů se používá v lékařství, infuze z nich jsou vhodné k léčbě nachlazení, vodnatelnosti, a proti červům u dětí, teplý nálev z kořene se používá na mytí otevřených ran, vředů a na proplachování rány po uštknutí hadem a konečně extrakt z kořene v podobě kapek se užívá proti bolestem uší. Z květů lze získat žluté barvivo na tkaniny. Rostlina je pokládána za zdraví škodlivou pro skot, ovce a prasata. Semena jsou pochoutkou pro některé ptáky, např. stehlíky.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V místech svého původu, v Severní Americe, rozlišují čtyři variety třapatky srstnaté:", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Třapatka srstnatá (\"Rudbeckia hirta\") je druh až 1 m vysoké rostliny pěstované na záhonech v zahradách nebo parcích pro své barevné květy o velikosti do 8 cm.", "tgt_summary": "Rudbeckia hirta, commonly called black-eyed Susan, is a North American flowering plant in the sunflower family, native to Eastern and Central North America and naturalized in the Western part of the continent as well as in China. It has now been found in all 10 Canadian Provinces and all 48 of the states in the contiguous United States. ", "id": 1077599}
{"src_title": "Humr (film)", "tgt_title": "The Lobster", "src_document": [{"title": "Obsah filmu.", "content": "David zjistí, že ho žena opustila kvůli jinému muži, a tak je převezen na hotel. Manažerka hotelu mu řekne, že nezadaní lidé mají 45 dní na to, aby si našli partnera, jinak budou proměněni ve zvíře podle vlastního výběru. Davida doprovází pes, což je ve skutečnosti jeho proměněný bratr. David si jako zvíře vybere humra, kvůli jeho životnímu cyklu a lásku k moři. David se spřátelí se šišlajícím Robertem a kulhajícím Johnem, který ke svému zranění přišel, když se chtěl spojit se svou matkou, která se proměnila ve vlka. Hotel má mnoho pravidel a rituálů — masturbace je zakázána, ale pokojská poskytuje hostům sexuální uspokojení. Všichni navíc musí chodit na taneční lekce, kde se šíří propaganda výhod partnerství. Robert je přistižen při masturbaci a hotel ho potrestá tím, že mu spálí prsty v toustovači. Vztahy vyžadují, aby oba partneři měli něco společného. Johnovi je řečeno, že přijela koktající žena, ale její koktání je jen dočasné, a tak pro něj není vhodná. Hosté si pobyt na hotelu mohou prodloužit tím, že uloví „samotáře“, tedy nezadaného člověka schovávajícího se v lese před pobytem v hotelu. Davidovi na jednom z takových lovů nabízí sexuální služby žena se zálibou v sušenkách. David ji odmítne, ona mu odvětí, že pokud si nenajde vhodný protějšek, tak spáchá sebevraždu skokem z okna hotelu. John získá podvodem náklonnost ženy, která neustále krvácí z nosu, a přesunou se do sekce párů k měsíčnímu zkušebnímu partnerství. David se rozhodne usilovat o zájem bezcitné ženy. Jejich schůzka je přerušena křikem, kdy žena se zálibou v sušenkách skočila z okna. David je z incidentu otřesen, ale před bezcitnou ženou předstírá, že si její utrpení užívá. Později bezcitná žena ve vířivce předstírá, že se dusí, ale David jí nepomůže, a tak je potěšená a naváže s Davidem vztah. Když se David jednoho dne probudí, tak zjistí, že žena ukopala k smrti jeho bratra (přeměněného v psa). David je zničený a pláče a bezcitná žena dospěje k závěru, že jí celou dobu lhal a vede ho k potrestání k manažerce hotelu. Nicméně David s pomocí pokojské uteče a bezcitnou ženu později promění ve zvíře. David uteče z hotelu a přidá se k samotářům. Samotáři mají zcela opačná pravidla oproti hotelu, zakazují jakékoliv vztahy. David zjistí, že hotelová pokojská je skrytou agentkou samotářů, kteří se snaží hotel zničit. Samotáři se vydají do města kvůli nedostatku zásob a Davida zastaví policista. Samotáři se též vydávají na misi ke zničení hotelu. David prozradí ženě krvácející z nosu, že její milý John své krvácení jen předstírá. Další samotáři zajmou manažerku hotelu a jejího manžela, který je ochoten pro svou záchranu manželku zastřelit, čímž zničí jejich vztah. Brzy poté David, sám krátkozraký, naváže tajný vztah s krátkozrakou ženou a vymyslí si posunkový systém komunikace. Jednoho dne spolu jdou na misi do města, ale jejich vůdkyně zjistí, že se mezi nimi něco děje. Vůdkyně samotářů najde ženin deník, zjistí, že spolu plánovali společně utéct a bere ženu do města pod záminkou, že jí chce vylepšit zrak, ve skutečnosti však poručí lékaři, aby ji oslepil. Oslepená žena ve vzteku zabíjí pokojskou, kterou mylně považuje za vůdkyni samotářů. Řekne Davidovi o svém oslepnutí a snaží se najít něco dalšího, co mají společného, ale nedaří se jí to. Davidovi řekne, že na něco přijdou a že je stále rozhodnut pro útěk. David následujícího rána zajme vůdkyni a sváže ji, aby ji sežrali psi. David spolu s oslepenou ženou utíkají do města a stavují se v restauraci. David si odskočí na toaletu a je připraven najít společnou vlastnost, tedy se s pomocí steakového nože sám oslepí. Oslepená žena u stolu čeká na jeho návrat.", "section_level": 1}, {"title": "Natáčení.", "content": "Hlavní natáčení začalo 24. března 2014 a skončilo 9. května 2014. Natáčení proběhlo v Dublinu, který představoval „město“ a také v okolí hrabství Kerry, přesněji ve Sneemu, Dromore Woods a Kenmaru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Humr (v originále The Lobster) je antiutopický sci-fi film z roku 2015 režiséra Yorga Lanthimose. V hlavních rolích se objevili Colin Farrell a Rachel Weisz. Film se natáčel v koprodukci Irska, Spojeného království, Řecka, Francie a Nizozemska. ", "tgt_summary": "The Lobster is a 2015 absurdist dystopian black comedy film directed, co-written, and co-produced by Yorgos Lanthimos, co-produced by Ceci Dempsy, Ed Guiney, and Lee Magiday, and co-written by Efthimis Filippou. In the film's setting, single people are given 45 days to find a romantic partner or otherwise be turned into animals. It stars Colin Farrell as a newly single man trying to find someone so he can remain human, and Rachel Weisz as a woman who is also looking for a relationship, so they attempt to form one together. The film is a co-production by Ireland, the United Kingdom, Greece, France, and the Netherlands. ", "id": 354447}
{"src_title": "Štefan Osuský", "tgt_title": "Štefan Osuský", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v rolnické rodině, která se později zabývala rovněž koželužstvím a obchodem kůžemi. Od roku 1906 žil v USA, kam se provdala jeho sestra za chicagského továrníka slovenského původu Svadíka. V USA studoval teologii ve Springfieldu a na universitě v Chicagu sociální a přírodní vědy a později práva, z nichž získal doktorát v roce 1915. Po ukončení studia se rozhodoval mezi geologií a právem. Zvítězil zájem o politiku a právo a po složení advokátských zkoušek pracoval v advokátní kanceláři v Chicagu. Působil také jako funkcionář slovenských krajanských spolků a po roce 1915, se zapojil do československého zahraničního odboje. V květnu 1916 byl vyslán jako zástupce Slovenské ligy v Americe za Masarykem do Londýna a z jeho pověření pak do Paříže, kde navázal spolupráci s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Osobně podpořil vznik Československé národní rady v roce 1916 a v letech 1917 až 1918 měl na starosti propagační činnost rady jako ředitel pobočky nově vzniklé agentury Československé tiskové kanceláře v Ženevě. Od 8. do 10. dubna 1918 zastupoval v Římě spolu s Milanem Rastislavem Štefánikem slovenský národ na Kongresu utlačovaných národů a v Itálii měl poté na starosti rekrutování dobrovolníků do československých legií v Itálii. Koncem října 1918 se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu. Spolu Benešem a dalšími tam podepsal prohlášení souhlasu s dosavadním průběhem Masarykovy zahraniční akce. Od ledna 1919 byl pověřen rovněž funkcí generálního tajemníka československé delegace na Pařížské mírové konferenci a za Československo též podpsal v červnu 1920 Trianonskou smlouvu, která řešila poválečné hranice Maďarska. Spolu s Edvardem Benešem zastupoval v letech 1921–1932 Československo v nově vzniklé Společnosti národů, v letech 1919 a 1920 pracoval zároveň jako československý vyslanec ve Spojeném království a od roku 1920 do konce 30. let jako velvyslanec Československa v Paříži. Po Mnichovské dohodě nesouhlasil s postupem Edvarda Beneše a po rozbití Československa v březnu 1939 odmítl vydat pařížský úřad velvyslanectví a začal organizovat československý zahraniční odboj. V říjnu téhož roku podepsal s francouzským premierem Édouardem Daladierem smlouvu o obnovení československé armády ve Francii a v listopadu se stal členem Československého národního výboru založeného v Londýně Benešem. V červenci 1940 byl sice jmenován ministrem exilové vlády, ale jeho vztahy s Benešem se nadále zhoršovaly. Spory, které se týkaly zejména otázek zahraniční politiky, vedení odboje a poválečného uspořádání republiky vedly k tomu, že byl v březnu 1942 odvolán ze svých funkcí a stáhl se z politického života. Přednášel dějiny diplomacie a mezinárodních vztahů v Oxfordu a na jaře 1945 odešel do USA, kde se na Colgate University v Hamiltonu stal řádným profesorem. Po únoru 1948 se angažoval v Radě svobodného Československa a vydal řadu studií a knih o československé politice a mezinárodních vztazích. V roce 1919 se oženil s pěvkyní Národního divadla v Praze Pavlou Vachkovou (1891–1978). V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka a v roce 2001 slovenský Řád bílého dvojkříže II. třídy. V roce 1995 o jeho životě natočila Slovenská televize dokument \"Vzpomínka nikdy nezklame\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Štefan Osuský (31. března 1889, Brezová pod Bradlom – 27. září 1973, Herndon u Washingtonu, USA) byl československý a slovenský politik a diplomat slovenského původu.", "tgt_summary": "Štefan Osuský, Ph.D., J.D. (31 March 1889 – 27 September 1973) was an Austro-Hungarian born Slovak lawyer, diplomat, politician and university professor.", "id": 505250}
{"src_title": "James McCartney", "tgt_title": "James McCartney", "src_document": [{"title": "Hudební kariéra.", "content": "James hrál na kytaru a bicí na několika sólových albech svého otce, včetně \"Flaming Pie\" (1997) a \"Driving Rain\" (2001). Na albu \"Flaming Pie\" má v písni \"Heaven on a Sunday\" kytarové sólo. Na albu \"Driving Rain\" má v písni \"Back In The Sunshine Again\" další kytarové sólo a v písni \"Spinning On An Axis\" hraje na bicí. Obě tyto písně napsal společně se svým otcem. Dále hraje na sólovou kytaru také na posmrtném albu své matky, které vyšlo v roce 1998 pod názvem \"Wide Prairie\". V roce 2005 doprovázel svého otce na jeho turné The 'US' Tour po Severní Americe. Dne 14. listopadu 2009 James poprvé vystoupil sám v Americe, a to sice ve Fairfield Arts & Convention Center, během čtvrtého výročního víkendu pro světový mír a meditaci Davida Lynche v Fairfieldu v Iowě.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "James se narodil v Londýně. Pojmenován byl po svém dědečkovi Jimovi McCartneym a po svém otci, jehož celé jméno zní James Paul McCartney, ale také po Lindině matce Louise Eastman Linder. Prvních dva a půl roku svého života strávil na cestách, zatímco jeho rodiče cestovali s jejich kapelou Wings. Po rozpadu kapely v roce 1980 se rodina usadila v Rye ve Východním Sussexu. Zde James navštěvoval místní státní střední školu Thomas Peacocke Community College. V roce 1989 se společně se svými staršími sestrami Mary McCartney a Stellou McCartney znovu připojil k rodičům na světové turné. Ve svém vzdělávání pokračoval s učitelem na cestách. V roce 1993, při oslavách svých šestnáctých narozenin, si šel James s kamarády zaplavat do moře. Najednou se však zhoršilo počasí a vodní proudy ho začaly odnášet pryč. Když k místu dorazili Paul, Linda a Stella nikde už Jamese neviděli. Ten naštěstí za nedlouho sám doplaval ke břehu. Dne 17. dubna 1998 v Tucsonu v Arizoně, byl James se svým otcem a sestrami u své matky, když zemřela na rakovinu prsu, která ji byla diagnostikována v roce 1995. Ten stejný rok absolvoval Bexhill College, blízko svého domova ve Východním Sussexu, kde pokračoval ve studiu umění. V roce 1999 se James objevil na přehlídce své sestry Stelly. Byla to první přehlídka po smrti jeho matky. V roce 1995 James představil svou sestru Mary televiznímu producentovi Alistairovi Donaldovi, za kterého se později provdala. James má šest synovců a dvě neteře: čtyři synové od Mary Arthur Alistair Donald (* 3. dubna 1999), Elliot Donald (*1. srpna 2002), Sam Aboud (*11. srpna 2008) a Sid (* 3. září 2011), od Stelly pak syn Miller Alasdhair James Willis (* 25. února 2005), její dcera Bailey Linda Olwyn Willis (* 8. prosince 2006), syn Beckett Robert Lee Willis (* 8. ledna 2008) a dcera Reiley Dilys Stella Willis (* 23. listopadu 2010). Stejně jako jeho starší nevlastní sestra Heather McCartney, žije i on poměrně soukromý život, na rozdíl od své sestry Stelly, která je známá módní návrhářka a Mary zase fotografka. James má ještě jednu mnohem mladší nevlastní sestru Beatrice Milly McCartney, která se narodila v roce 2003 Paulovi a jeho druhé ženě Heather Mills.", "section_level": 1}, {"title": "Hnutí za práva zvířat.", "content": "V roce 1999 James, který je vegan napsal dopis guvernérovi Wisconsinu, aby se pokusil zabránit společnosti Dairy Expo v prodeji mléka, s tím, že kravské mléko je pro telata a ne pro lidi.", "section_level": 1}], "src_summary": "James Louis McCartney (* 12. září 1977 Londýn) je britský hudebník, skladatel a sochař, žijící v Londýně. Je jediným synem skladatele a bývalého člena The Beatles Paula McCartneyho a jeho první ženy, rockové fotografky a aktivistky za práva zvířat Lindy McCartney. Dne 21. září 2010 vydal James svoje první album pod názvem \"Available Light\".", "tgt_summary": "James Louis McCartney (born 12 September 1977) is a British musician and songwriter. He is the only son of songwriter and former Beatle Paul McCartney. He has contributed to a number of solo albums by his parents, including \"Flaming Pie\" (1997) and \"Driving Rain\" (2001) by Paul McCartney and \"Wide Prairie\" (1998) by Linda McCartney. He has released two EPs and two albums. His most recent, \"The Blackberry Train\", was released on 6 May 2016.", "id": 1859922}
{"src_title": "Ampérův silový zákon", "tgt_title": "Ampère's force law", "src_document": [{"title": "Ampérův zákon pro sílu v magnetickém poli.", "content": "Tento vztah udává sílu, kterou působí magnetické pole na elektrický vodič protékaný elektrickým proudem. Vztah představuje obdobu vztahu pro magnetickou Lorenzovu sílu, ze kterého jej lze odvodit. Síla vystupující v tomto vztahu se někdy nazývá Ampérova či Laplaceova.", "section_level": 1}, {"title": "Formulace.", "content": "Zákon formulovaný v diferenciálním vektorovém tvaru stanoví sílu formula_1, kterou působí magnetické pole o magnetické indukci formula_2 na element lineárního elektrického vodiče o délce a směru formula_3 protékaného elektrickým proudem formula_4. Tento vztah lze zapsat rovnicí Pro homogenní magnetické pole a přímkový vodič lze vztah zjednodušit na tvar pro celkovou sílu kde formula_7 je tzv. aktivní délka vodiče, tj. ta část, která zasahuje do magnetického pole, a formula_8 úhel, který svírá směr vodiče se směrem magnetických indukčních čar (tedy směrem vektoru magnetické indukce). Orientace síly je dána Flemingovým pravidlem levé ruky.", "section_level": 2}, {"title": "Ampérův zákon pro sílu mezi dvěma vodiči.", "content": "Tento vztah udává (magnetickou) sílu, kterou na sebe vzájemně působí dva elektrické vodiče protékané elektrickým proudem. Pro stacionární magnetické pole tak zákon představuje obdobu Coulombova elektrostatického zákona. Jako formální obdoba \"statického\" náboje v něm vystupuje \"dynamický\" elektrický proud. Zákon byl proto také dříve nazýván základním zákonem elektrodynamiky, než se staly základem elektrodynamiky Maxwellovy rovnice. Pomocí tohoto zákona byl také odvozen empiricky zjištěný Biotův-Savartův zákon.", "section_level": 1}, {"title": "Formulace.", "content": "Zákon formulovaný v diferenciálním vektorovém tvaru stanoví sílu formula_9, kterou magneticky působí element lineárního elektrického vodiče o délce a směru formula_10 protékaný elektrickým proudem formula_11 na element lineárního elektrického vodiče o délce a směru formula_3 protékaný elektrickým proudem formula_4. Tento vztah lze pro působení ve vakuu zapsat rovnicí Vztah lze zapsat v integrálním tvaru pro sílu kterou působí uzavřená vodivá smyčka formula_20 protékaná elektrickým proudem formula_11 na uzavřenou vodivou smyčku formula_22 protékanou elektrickým proudem formula_4 Vztah se zjednoduší, budou-li vodiče přímkové a vzájemně rovnoběžné, vzdálené od sebe o kolmou vzdálenost formula_27. Síla působící na jednotku délky vodičů pak bude dána vztahem (působení je nyní vzájemně symetrické, proto jsou proudy označeny formula_28, formula_29): Síla je přitom přitažlivá pro souhlasný a odpudivá pro opačný směr proudu ve vodičích. Pro síly působící v lineárním homogenním magnetiku stačí v předchozích vztazích permeabilitu vakua nahradit permeabilitou daného prostředí.", "section_level": 2}, {"title": "Historie objevu.", "content": "Ampère poprvé kvalitativně popsal vzájemné přitahování či odpuzování dvou proudovodičů na zasedání francouzské Akademie věd 25. září 1820, a to jak pro dva přímé proudovodiče, tak i pro proudovodiče svinuté do smyček. Dalším experimentálním zkoumáním se mu podařilo ještě v témže roce odvodit vztah pro závislost síly na délce vodičů a jejich vzájemném směru. Na základě dalších pokusů doplněných intuicí pak v r. 1826 pak formuloval finální vztah včetně závislosti na vzdálenosti vodičů a publikoval ho v práci \"Teorie elektromagnetických jevů, odvozená výlučně z pokusů\" (1827). Mylně však označil působící sílu za centrální.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jako Ampérův silový zákon (někdy psáno jako Ampèrův; správnější ale neužívaný název je Ampérův zákon magnetické síly) je označován Ampèrem objevený zákon vzájemného silového působení dvou lineárních vodičů protékaných elektrickým proudem, kterým položil základy elektrodynamiky, případně vztah pro magnetickou sílu působící na proudovodič v obecném magnetickém poli. ", "tgt_summary": "In magnetostatics, the force of attraction or repulsion between two current-carrying wires (see first figure below) is often called Ampère's force law. The physical origin of this force is that each wire generates a magnetic field, following the Biot–Savart law, and the other wire experiences a magnetic force as a consequence, following the Lorentz force law.", "id": 2054287}
{"src_title": "Gibon hulok", "tgt_title": "Western hoolock gibbon", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tito stromoví akrobaté, velcí 45 až 65 cm a vážící mezi 6 a 8 kg, mají výrazný pohlavní dimorfismus. Srst dospělých samců je černá s výrazným bílým obočím, jen výjimečně mívají bílou tvář a bradu. Samice bývají zbarvené měděně hnědé a tmavé jsou na krku, hrudi a částečně v obličeji, někdy i na končetinách. Obě pohlaví mají nápadně dlouhé končetiny, zvláště předloktí na rukou. V krku mají ozvučný váček, kterým zesilují svá volání. Základem jejich stravy jsou květy, plody a jen řídce listy, příležitostně požírají hmyz, drobné obratlovce nebo vejce ptáků. Mají poměrně jednoduchý žaludek neschopný strávit větší množství listů, při sběru potravy jim konkurují spíše ptáci a veverky než ostatní primáti. Jsou pokládáni za úspěšné rozšiřovatele semen lesních stromů. Téměř celou denní dobu věnují obživě, zhruba dvě třetiny času vynakládají na hledání potravy a po zbytek dne se krmí. Potřebují k obživě pestrý les s množství průběžně dozrávajících plodů, na úživnosti lesa závisí velikost jejich území.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Žijí v korunách stromů, kde sbírají potravu většinou v jejích vrcholcích. Pohybují se tzv. brachiaci, houpavě přeskakuji zavěšení za ruce z větve na větev, ocas používají ke kormidlování. Skáčou na vzdálenost i 10 m a při útěku vyvinou rychlost až 50 km/hod. Po hrubých větvích stromů se pohybují po nohou, stejně jako na krátké vzdálenosti po zemi. Jsou to denní živočichové, přespávají na svých oblíbených stromech. V případě vážného nebezpečí velmi dobře plavou, jinak se vodě vyhýbají. Vytvářejí rodinné páry, které se svými potomky vytvářejí skupiny, největší pozorovaná měla šest členů. Tlupy obsazují území, průměrně 22 hektarů rozlehlá, která obhajují hlasitým zpěvem a v případě přiblížení se konkurentů i výhružnými postoji. Obvykle se pár ozývá v duetu, samec i samice vydávají stejnou řadu různě vysokých tónů. V rodinné skupině je na blízké vzdálenosti důležitá gestikulace a hmatová i pachová komunikace.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Gibon hulok vytváří monogamické páry, estrální cyklus samice trvá v průměru 28 dnů a přichází co dva až tři roky. Obvykle od listopadu do března porodí samice po sedmiměsíční březosti nejčastěji pouze jedno mládě, které kojí 18 až 24 měsíců; prvé měsíce života mládě prožije přichyceno břicha matky. Mláďata se rodí se světle šedou srstí, která u všech časem zčerná a u samic v pubertě zesvětlá. Plné pohlavní zralosti dosáhnou v osmi až devíti létech, pak odcházejí z rodné tlupy a zakládají si své vlastní; do té doby pomáhají opatrovat mladší sourozence a bránit území. Ve volné přírodě se dožívají 20 až 25 let, v zajetí žili až 44 roků.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Pohybují se především ve vrcholcích stromů, s většinou pozemních dravců nepřijdou do styku, hlavními predátory jsou hadi a draví ptáci. Velkým nebezpečím jsou pro ně pytláci, kteří je loví pro maso. V současnosti jsou mnohá jejich území ničena těžbou dřeva na topení, výsadbou nových čajových i kávových plantáží a rozšiřováním polí nutných pro výživu stále stoupající populace místních obyvatel. Velký problém způsobuje i fragmentace území způsobená výstavbou cest, která znesnadňuje jejich přesuny za potravou i přecházení mladých jedinců do jiných tlup. Při cestování po zemi přes lesní holiny se stávají terčem útoků zdivočelých psů a dalších pozemních dravců. Pokud se jejich území dostane do blízkosti lidských obydlí, chodí za potravou na pole a do zahrad. Gibon hulok je považován za jednoho z nejvíce ohrožených primátů Starého světa, za posledních 30 let se jeho stavy snížily asi o 90 %. Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je proto hodnocen jako ohrožený druh (EN) a byl zařazen do přílohy č. I CITES.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gibon hulok (\"Hoolock hoolock\") je jedním z největších a nejchlupatějších druhů gibonů, opic patřících do skupiny vývojově nejvyšších primátů. Ze všech gibonů žije nejseverněji a nejzápadněji, vyskytuje se na územích východní Indie, Bangladéše, Myanmaru a částečně také jižní Číny. Obývá husté, původní, stálezelené nebo poloopadavé, smíšené tropické lesy do nadmořské výšky kolem 1400 m. ", "tgt_summary": "The western hoolock gibbon (\"Hoolock hoolock\") is a primate from the gibbon family, Hylobatidae. The species is found in Assam, Mizoram, Bangladesh and in Myanmar west of the Chindwin River.", "id": 2217359}
{"src_title": "Filozofická fakulta Univerzity Karlovy", "tgt_title": "Faculty of Arts, Charles University in Prague", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pod názvem fakulta svobodných umění byla založena Karlem IV. 7. dubna 1348 jako jedna ze čtyř původních fakult Univerzity Karlovy v Praze. Označení „filozofická“ v názvu souvisí se skutečností, že v minulosti byla filosofie chápána šířeji než dnes, a to ve smyslu věda nebo láska k moudrosti. V tehdejší době bylo zvykem absolvovat nejprve fakultu svobodných umění, na níž se studenti vzdělávali především v rétorice a filosofii. Proto se fakulta záhy stala nejpočetnější součástí univerzity a již v roce 1366 věnoval císař Karel IV. mistrům svobodných umění první pražskou kolej – Karolinum. Po husitských válkách se stala fakulta svobodných umění na dvě století jádrem celé univerzity. Od 17. století se začala oficiálně nazývat Filozofickou fakultou a až do poloviny 19. století poskytovala průpravné vyšší vzdělání pro budoucí studenty jiných fakult. Bylo zde možno studovat kromě filozofie také estetické nauky, pedagogiku, matematiku, astronomii, přírodní vědy, inženýrské vědy, ekonomii a historii. V 19. století se začaly kromě orientalistiky, archeologie a religionistiky významně rozvíjet i velké filologické obory jako český jazyk, italština, francouzština, angličtina a hebrejština. Po liberalizaci výuky v druhé polovině 19. století se podařilo v roce 1897 otevřít studijní obory filozofické fakulty i ženám. I přes rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 a osamostatnění přírodovědecké fakulty v roce 1920 hrála fakulta v rámci celé univerzity klíčovou roli, a to až do uzavření školy nacistickými okupanty v roce 1939, jež bylo spojeno s perzekucí učitelů a studentů. Po osvobození v roce 1945 zažila FF UK několik plodných let, která byla v roce 1948 násilně ukončena nástupem komunistického režimu, po němž prestiž školy kvůli nucenému odchodu desítek vynikajících pedagogů a zavedení marxisticko-leninských předmětů poklesla. V šedesátých letech se fakulta pomalu začala otvírat význačným osobnostem své doby, avšak reformní proces zastavila sovětská okupace v roce 1968 a následná normalizace československé společnosti. Proti pasivitě a konformitě většiny českého národa protestoval sebeupálením student této fakulty Jan Palach. Až po porážce komunistického režimu a odchodu jeho kompromitovaných exponentů v roce 1989 se fakulta znovu etablovala jako jeden z nejprestižnějších vysokoškolských ústavů v České republice. Díky své téměř sedmisetleté tradici, úspěšné vědecké a pedagogické činnosti a šíři studijních oborů má FF UK vynikající jméno i v mezinárodním měřítku.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "Za sedm století existence FF UK prošly jejími přednáškovými sály desítky výrazných osobností, ať již v roli děkanů, pedagogů či studentů. Ze současných osobností české kulturní scény zde studovali spisovatelé Vít Kremlička, Michal Viewegh, Miloš Urban, Radka Denemarková, Petra Hůlová či hudební skladatel Miroslav Srnka. FF UK absolvovala i ombudsmanka Anna Šabatová a předsedkyně Akreditační komise ČR politoložka Vladimíra Dvořáková.", "section_level": 1}, {"title": "Studium.", "content": "Velikostí své akademické obce fakulta předčí i většinu českých vysokých škol. Drží primát co do počtu studijních oborů, z nichž však většinu studuje relativně malý počet posluchačů v řádu desítek, někdy i jednotek. Tyto malé obory jako arabistika, íránistika, turkologie, koreanistika, logika či estetika jsou vyučovány na specializovaných pracovištích špičkové úrovně. Hloubková výuka tak pestré palety malých oborů nemá na jiných fakultách v České republice obdobu. FF UK je zároveň jedinou fakultou v Evropě, na které se učí všechny jazyky, kterými se mluví v členských zemích Evropské unie. Vedle obecně nejrozšířenějších germánských, románských a slovanských jazyků zde lze studovat africké jazyky, albánštinu, bengálštinu, hebrejštinu, hindštinu, japonštinu, mongolštinu, vietnamštinu či sanskrt. Absolventi těchto oborů se uplatňují v diplomatických a tlumočnických službách. Mezi hlavní a podle počtu studentů největší obory patří velké filologie (bohemistika, anglistika, germanistika, hispanistika, romanistika), historie a filozofie. Vedle toho nabízí FF UK široké spektrum disciplín od tradiční filozofie, religionistiky, logiky a estetiky po pedagogiku, psychologii, sociologii, politologii, andragogiku, divadelní a filmovou vědu až po progresivní studia nových médií. Díky četným mezinárodním výměnným programům tráví řada studentů část svého studia v zahraničí. Stejně tak přijíždí každý rok několik stovek zahraničních studentů. Mezi tyto programy patří např. Erasmus, CEEPUS, Visegrádský fond, DAAD, Aktion, vládní stipendia či řada bilaterálních smluv.", "section_level": 1}, {"title": "Akce pro veřejnost.", "content": "V souvislosti s tzv. třetí rolí univerzity považuje FF UK za svoji společenskou roli kromě výuky a výzkumu také přispívání do aktuální veřejné debaty svými odborníky a výzkumem. Pořádá proto řadu workshopů, přednášek a festivalů pro širokou veřejnost, žáky základních a středních škol či seniory: S veřejností na její půdě debatovali osobnosti jako dalajláma, Madeleine Albrightová, čínský disident Aj Wej-Wej či ruský historik Andrej Zubov.", "section_level": 1}, {"title": "Studentský život.", "content": "Na FF UK působí kolem třiceti studentských spolků a iniciativ. Studentský život zde má silnou a dlouhou tradici. FF UK je ostatně jedinou fakultou v ČR, kde studenti tvoří polovinu složení akademického senátu, a mohou tak výrazně ovlivňovat nejen dění na fakultě, ale i její řízení.", "section_level": 1}, {"title": "Studentská rada.", "content": "Přímo na fakultní půdě působí Studentská rada, která je v podstatě výkonným orgánem občanského sdružení Studentský fond FF UK, kterou založili studentští účastníci revolučních událostí v roce 1989. Toto sdružení se snaží o zpestření studentského života a často zastupuje studenty fakulty při jednání s jejím vedením, popř. s univerzitou. Radní pravidelně finančně podporují vybrané studentské projekty jako časopisy, divadelní spolky, festivaly a veřejné přednáškové cykly. Každoročně vydávají brožuru OFFŠEM pro studenty prvních ročníků, jak se zorientovat na fakultě. Rovněž připravují lekci FAUST (Fakultní uvítání studentů), na jehož konci jsou prváci svérázným způsobem přijati na akademickou půdu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze, založená jako jedna ze čtyř původních fakult pražské univerzity z roku 1348 (zpočátku označovaná jako fakulta svobodných umění neboli artistická fakulta), je tradičním centrem české vzdělanosti a z hlediska vědeckého výkonu nejvýznamnější humanitní institucí v Česku. Ve více než sedmdesáti oborech druhé největší české fakulty studuje přes 8000 studentů vyučovaných 700 pedagogy, mezi něž patří světové osobnosti jako překladatel Martin Hilský, teolog Tomáš Halík a egyptolog Miroslav Verner. V minulosti zde působil například Jan Hus, Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Jan Patočka, Ernst Mach či Albert Einstein. ", "tgt_summary": "The Faculty of Arts, Charles University, is one of the original four faculties of Charles University in Prague. When founded, it was named the Faculty of the Liberal Arts or the Artistic Faculty. The faculty provides lectures in the widest range of fields of the humanities in the Czech Republic, and is the only university faculty in Europe which provides studies in all the official languages of the European Union. The faculty has around 1,000 members of staff, over 9,000 students, and a flexible system of more than 700 possible double-subject degree combinations.", "id": 1402105}
{"src_title": "Kashif", "tgt_title": "Kashif (musician)", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Úspěch Kashifovi přineslo působení ve funkové hudební skupině B. T. Express, kde hrál na klávesy. Se skupinou cestoval po celém světě a při koncertování využíval syntezátor Minimoog. Počátkem 80. let skupinu opustil a nahrál demo nahrávku s hudební skupinou Steppig Stone. To vedlo k jeho podpisu smlouvy s hudebním vydavatelstvím Arista Records. V roce 1983 představil Gerry Griffith z vydavatelství Arista Records debutové album s názvem \"Kashif\", jehož součástí byly první hity „I Just Gotta Have You (Lover Turn Me On)“, „Stone Love“, „Help Yourself to My Love“ a „Say Something Love“. V rámci hudebního žánru R&B znamenalo album pokrok, neboť do té doby se se syntezátory a dalšími elektronickými přístroji experimentovalo. Vydavatelství Arista tak chtělo především reagovat na úspěchy hudebníka Prince, který nahrával u vydavatelství Warner Bros. Records. V průběhu 80. let vydal další čtyři alba, a to \"Send Me Your Love\", \"Condition Of The Heart\", \"Love Changes\" a znova album s názvem \"Kashif\". Na nahrávání alba \"Love Changes\" se podílely také členky hudební skupiny Exposé. Na albu \"Kashif\", které vyšlo v roce 1989, byly nahrány coververze písní „Ain't No Woman Like the One I Got“, „Baby Don't Break Your Baby's Heart“ a „Are You the Woman“ hudební skupiny Four Tops. Jako hudební producent spolupracoval s hudebníky jako jsou Kenny G, George Benson, Evelyn King, Johnny Kemp, Melba Moore, Dione Warwick, Stacy Lattisaw, Freda Payne, Whitney Houston a s dalšími. Za písně „The Mood“, „Call Me Tonight“, „Edgartown Groove“ a „The Movie Song“ byl nominován na zisk Ceny Grammy. V roce 1994 byl Kashif pozván jako vyučující na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles. V roce 1995 napsal knihu \"Everything You'd Better Know About the Record Industry\" (volně přeloženo jako \"Vše, co je dobré vědět o hudebním průmyslu\"). Roku 1998 podepsal smlouvu s hudebním vydavatelstvím Expansion Records a vydal album \"Who Loves You?\". V roce 2004 vydal další album s názvem \"Music From My Mind\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Kashif Saleem (rodným jménem Michael Jones, 26. prosince 1959 – 25. září 2016), známý pouze jako Kashif, byl americký hudebník, multiinstrumentalista, zpěvák, hudební skladatel a producent. Hudební talent se u něj projevil v sedmi letech, kdy se naučil ve sklepě kostela, který navštěvoval, hrát píseň na flétnu a později také na piano. V 70. letech se stal členem funkové hudební skupiny B. T. Express a s ní koncertoval po celém světě. Během života studoval islám, ze kterého přejal své nové jméno Kashif Saleem, což znamená \"vynálezce\" nebo \"objevitel\". V průběhu kariéry si vytvořil osobitý hudební projev a později se stal úspěšným sólovým zpěvákem pod smlouvou hudebního vydavatelství Arista Records.", "tgt_summary": "Kashif Saleem (born Michael Jones; December 26, 1956 – September 25, 2016) was an American multi-instrumentalist, singer, songwriter, record producer, artist, composer, author, director and educator from New York City. Kashif first taught himself to play a $3 song flute at age seven and later the piano in the basement of his church. At age 15, Kashif joined B. T. Express and performed on stages around the world. He studied Islam and changed his name from Michael Jones to Kashif, which means discoverer and inventor. He crafted his own distinctive sound and later signed with Arista Records enjoying success as a solo artist. ", "id": 1057914}
{"src_title": "Housesteads (římská pevnost)", "tgt_title": "Housesteads Roman Fort", "src_document": [{"title": "Další starověké názvy pevnosti.", "content": "V písemných záznamech se vyskytuje v podobě Vercovicium, Borcovicus, Borcovicium a Velurtion. Nápis nalezený přímo v Housesteads s písmeny VER je pravděpodobně zkratkou pojmenování Ver(covicianorum) - písmena VER se v latině pozdější doby mohla psát i BOR. Moderní název vychází z pojmenování statku Housesteads z 18. století.", "section_level": 1}, {"title": "Pevnost ve starověku.", "content": "Důkazů o obývání lokality v době před Římany je málo. Hadrianův val se začal stavět v roce 122. Pevnost na pozemcích dnešní farmy Housesteads se stavěla od roku 124 na místě, kde byl už dříve postaven základ pro široký obranný val a věžička 36B. Ta se nyní nachází uvnitř areálu pevnosti. Jako stavební materiál sloužil kámen. Pevnost má typický půdorys: je ve tvaru obdélníka, se zaoblenými nárožími. Na všech čtyřech stranách byly brány, které ležely proti sobě. Delší strana pevnosti vystupuje ven z valu, na rozdíl od bran a věží v rozích. Pevnost časem prošla několikrát opravami a řadou přestaveb, zejména její severní obranný systém, který byl vzhledem k prudkému svahu obzvlášť náchylný ke zřícení.", "section_level": 1}, {"title": "Posádka.", "content": "Ve 2. století našeho letopočtu ji tvořila neznámá kohorta pomocné pěchoty a jednotka legionářů vyčleněná z \"Legio II Augusta\". Ve 3. století šlo o \"Cohors I Tungrorum\", rozšířenou o \"numerus Hnaudifridi\" a \"Cuneus Frisiorum\", frízskou jednotku kavalérie, přičemž slovo \"cuneus\" zde odkazuje na formaci ve tvaru klínu. Oddíl \"Tungrorum\" původně byl v nedaleké pevnosti Vindolanda (na jihozápad od Housesteads). Důkazem je náhrobní kámen velitele centurie, který padl v boji pravděpodobně za vlády císaře Hadriána (117-138).", "section_level": 2}, {"title": "Zachované nápisy.", "content": "O časné přítomnosti \"Tungrorum\" svědčí dva rané nápisy. Jeden je na malém stavebním kameni s iniciálami této kohorty, který se zachoval v dolní části stěny jedné z původních budov pevnosti z Hadriánovy doby; tato sýpka byla potom výrazně přestavěna v letech 205–208. Druhým je nápis, kterým první kohorta \"Tungrorum\" děkuje \"bohům a bohyním\"; deset podobných textů známých z různých míst Římské říše je spojeno s vypuknutím moru okolo roku 165.", "section_level": 2}, {"title": "Civilní osada.", "content": "Na jih od pevnosti vyrostlo rozsáhlé civilní osídlení (\"vicus\"). Některé kamenné základy z těchto domů je stále možné vidět, včetně takzvaného \"Murder House\", kde byly pod nově položenou podlahou objeveny dvě kostry.", "section_level": 2}, {"title": "Za císaře Hadriána a po jeho smrti.", "content": "Před koncem Hadriánovy vlády (v roce 138) byl val dokončen a Housesteads byla jednou z jeho 17 pevností a její posádka se podílela na počtu téměř 10 000 mužů, kteří val hájili.", "section_level": 1}, {"title": "Antoninův val.", "content": "Do čtyř let po Hadriánově smrti však jeho nástupce, Antoninus Pius (vládl 138–161) začal se stavbou druhého valu, tzv. Antoninova, přes úžinu mezi ústími řek Forth a Clyde ve středním Skotsku. Pro častý předpoklad, že Hadriánův val byl potom opuštěn, neexistují v pevnosti Housesteads žádné důkazy. Většina posádky se skutečně přesunula o 160 km na sever na Antoninův val, (do pevnosti Castlecary Fort), ale část zůstala. Právě z této doby pravděpodobně pochází oltář boha Jupitera a boha zvaného Cocidius, který v pevnosti Housesteads postavili vojáci Druhé legie.", "section_level": 2}, {"title": "Po opuštění Antoninova valu.", "content": "Antoninův val byl opuštěn po roce 160 a ten Hadriánův byl příští dvě staletí plně obsazen vojskem. V Housesteads se hodně stavělo, od druhé poloviny 2. století a během 3. století vyrostl dům velícího důstojníka, sýpky a další stavby. V době římské v pevnosti žilo a pracovalo 800 vojáků. I proto znělo původní pojmenování pevnosti Vercovicium, tedy \"místo, kde jsou výteční bojovníci'. Pevnost tehdy stála na samé hranici Římské říše. Důležité bylo, že byla soběstačná. Její obyvatelé měli kasárny, nemocnici, stál tam dům velitele, sýpky a společné latríny; pozůstatky většiny těchto staveb se zachovaly. Sýpky měly pečlivě propracovaný systém větrání. Latrína měla dvě podélné lavice, kde vojáci seděli vedle sebe; dole tekla voda, která exkrementy odváděla. Jde o jedny z nejlépe zachovaných starověkých kamenných latrín na území římské Británie.Tato pevnost však, což bylo nezvyklé, neměla vlastní zdroj vody, její obyvatelé proto museli zachytávat vodu dešťovou. Pro tento účel vybudovali při kraji obranné linie velké nádrže s okraji z kamene.", "section_level": 2}, {"title": "4. a 5. století.", "content": "Podle dokumentu Notitia Dignitatum ze začátku 5. století byla posádka v pevnosti ještě ve 4. století. Vojáci pocházeli z území moderní Belgie. Do roku 409 se Římané z pevnosti stáhli.", "section_level": 2}, {"title": "Doba moderní.", "content": "Tato lokalita je nyní ve vlastnictví charitativní organizace National Trust a pečuje o ni britská kulturní nezisková organizace Anglické dědictví. Nálezy z odsud lze vidět ve výše zmíněných muzeích. Sbírka objevů z římských dob dokumentuje, jak se na tomto místě žilo před dvěma tisíci lety. Jsou zde například římské oltáře, šperky, nástroje a zbraně, vše vykopané v této pevnosti. Poblíž byla navíc nalezena klasická okřídlená socha Vítězství. Pevnost Housesteads byla jednou ze stálých základen podél Hadriánova valu. Je nejúplnějším příkladem římské pevnosti v Británii, takže díky návštěvě je možné si vytvořit poměrně přesnou představu, jak římské pevnosti svého času vypadaly.", "section_level": 1}, {"title": "Farma Housesteads.", "content": "Housesteads je bývalý statek, na jehož pozemcích zbytky pevnosti leží. V roce 1604 se nájemcem farmy stal Hugh Nixon, “zloděj dobytka, který navíc přechovával ukradené věci”. Od roku 1663 byla domovem Armstrongů, notoricky známé rodiny lupičů, kteří působili v tomto kraji (\"Border Reivers\"). Nicholas Armstrong koupil farmu v roce 1692, ale už v roce 1694 ji musel za 485 liber prodat Thomasu Gibsonovi z Hexhamu. Armstrongovi na ní zůstali jako nájemníci. Šlo o známou skupinu zlodějů koní a dobytka, kteří ve staré pevnosti ukrývali ukradené koně a dobytek. Obchodovali až s Aberdeenem a jihem Anglie. Bývaly doby, kdy každý muž z této rodiny byl psancem, kterého postavily mimo zákon úřady anglické nebo skotské. Nicholas byl v roce 1704 oběšen a jeho bratři uprchli do Ameriky. Armstrongové žili v typickém opevněném domě (\"bastle house\") ze 16. století. Měl dvě podlaží: v přízemí měli hospodářská zvířata, v patře byl obytný prostor. Pozůstatky domu dosud stojí u jižní brány římské pevnosti, zachovaly se kamenné schody a úzká okna. V 17. století byla do strážní komory v bráně zabudována sušárna na kukuřici. V 1698 farmu koupil Thomas Gibson, který začal kolem pevnosti obdělávat půdu a při tom vyoral celou řadu římských artefaktů. \"Bastle house\" ze 17. století nahradila budova statku, kterou postavili nad římskou nemocnicí, kterou v roce 1725 načrtl Stukely. V průběhu 18. století na farmě Housesteads hospodařila stále jedna rodina, která ji měla pronajatou. Existuje zápis z té doby o nájemci jménem William Magnay. Ukázalo se, že tamější studna nepochází z římských dob; vykopal ji právě on. Zájem o pevnost vzrostl v 19. století, a to zejména poté, co v roce 1838 farmu koupil historik John Clayton, jako další ze své sbírky farem u Hadriánova valu. Lokalitu zbavil staveb z pozdějších dob. Statek Housesteads byl postaven kolem roku 1860. John Maurice Clayton se pokusil pevnost koupit v aukci v roce 1929. V roce 1930 ji dostala darem organizace National Trust. Farmu později vlastnili Trevelyanovi, kteří věnovali pozemek pro tamější muzeum.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Housesteads (římská pevnost) je moderní název bývalé pomocné pevnosti zhruba uprostřed Hadrianova valu. Leží v hrabství Northumberland v Anglii, na jih od jezera Broomlee Lough, na farmě Housesteads, 6 a půl km na sever od vesnice Bardon Mill, u silnice B6318 a téměř 10 km na severovýchod od městečka Haltwhistle. Z tohoto vyvýšeného místa je strategický výhled na vřesoviště národního parku \"Northumberland National Park\" a na Hadriánův val. Jde o nejlépe zachovanou římskou pevnost v Británii, jednu z nejznámějších v Římské říši. ", "tgt_summary": "Housesteads Roman Fort is the remains of an auxiliary fort on Hadrian's Wall. Its ruins are at Housesteads in the civil parish of Bardon Mill in Northumberland, England, south of Broomlee Lough. The fort was built in stone around AD 124, soon after the construction of the wall began in AD 122 when the area was part of the Roman province of Britannia. Its name has been variously given as Vercovicium, Borcovicus, Borcovicium, and Velurtion. The name of the 18th-century farmhouse of Housesteads gives the modern name. The site is owned by the National Trust and is in the care of English Heritage. Finds can be seen in the site museum, in the museum at Chesters, and in the in Newcastle upon Tyne.", "id": 2029498}
{"src_title": "Café Society (film, 2016)", "tgt_title": "Café Society (2016 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Bobby Dorfman (Jesse Eisenberg) je nejmladším synem newyorské židovské rodiny z Bronxu na pozadí 30. let dvacátého století. Starší sestra Evelyn se provdala za učitele a ze staršího bratra Bena se stal profesionální gangster. Nespokojen s prací v otcově klenotnické dílně se rozhoduje vydat do Hollywoodu, kde se strýc Phil (Steve Carell) prosadil jako filmový agent a vyhledávač hereckých talentů. Získává však u něj pouze podřadné místo poslíčka. Strýcova sekretářka Veronica, zvaná Vonnie (Kristen Stewartová), při seznamování hollywoodských zákoutí Bobbyho uhrane zejména svým životním stylem neprahnoucím po slávě, jak je to běžné u dívek přijíždějících do filmové „továrny na sny“. Dívka však jeho návrhy odmítá, protože má za přítele novináře Douga. Ve skutečnosti udržuje tajný poměr se strýcem Philem, který jí slibuje rozvod a společný život. Při jednoročním, papírovém výročí vztahu předává Philovi dárek, dopis psaný a signovaný Rudolphem Valentinem. Ženatý muž má však z podvádění výčitky svědomí a románek ukončuje. Vonnie se tak zcela poddává idealistickému Bobbymu. Phil po čase synovci sděluje, že se přece jen rozhodl pro rozvod kvůli jisté dívce bez níž nemůže žít, ačkoli se s ní rozešel. Aniž Bobby tuší, že se hovoří o Vonnie, strýce ujišťuje, že opuštěná manželka rozchod zvládne. Sám zmiňuje svou zamilovanost s jeho bývalou sekretářkou, úmysl oženit se a vrátit se do New Yorku. Překvapený Phil tak navštěvuje Vonnie, která pracuje jako šatnářka. Naléhá, aby opustila synovce a provdala se za něho. Během rozhovoru ve Philově kanceláři si Bobby všimne zarámovaného dopisu, jenž strýc obdržel jako dárek od své mladé lásky. Dochází mu, že darující osobou byla Vonnie, kterou následně postaví před rozhodnutí výběru ze dvou soků. Dívka volí jistotu luxusního života s bohatým postarším agentem. Zlomený Bobby se tak osamocen vrací do New Yorku, kde se vypracuje v nočním klubu gangsterského bratra Bena (Corey Stoll). Z podniku se postupně stává vyhlášené místo setkávání smetánky, do něhož míří politici i mafiáni. Mladý podnikatel se jednoho večera seznamuje s rozvedenou atraktivní blondýnkou Veronicou Hayesovou (Blake Lively), s níž navazuje vztah zakončený sňatkem a potomkem. Šťastní manželé Phil a Vonnie navštěvují klub při svém měsíčním newyorském pobytu. Bobby se však k družení nemá a bývalé lásce vyčítá, jak moc se změnila, když dospěla do stádia povrchní ženy, jejíž archetyp tak odmítala. Přesto se s Vonnie začíná scházet a opět mezi nimi přeskakuje jiskra, vrcholící líbáním během romantické procházky v Central Parku. Poté, co je Ben popraven na elektrickém křesle za vraždu prvního stupně, stává se z Bobbyho jediný vlastník klubu. Gangsterská pověst podniku, jakožto bratrova odkazu, přitahuje stále více celebrit a popularita dosahuje výšin. Bobby se vydává do Los Angeles, aby v něm otevřel pobočku klubu. Ačkoli si slíbil opak, schází se s Vonnie v hospůdce na oběd, v níž si kdysi jako milenci rozuměli. Mladá paní sděluje, že se na krátkou chvíli vrací s mužem do New Yorku. Oba však docházejí k závěru, že dále nebudou jitřit své city a raději se v životě už nepotkají. Několik měsíců poté, při vítání Nového roku, se nacházejí na opačných březích Ameriky. Bobby slaví v newyorském klubu, zatímco Vonnie křepčí po manželově boku na hollywoodském večírku. Přesto jsou náhle vytrženi z víru oslav, nepřítomnými pohledy zahloubáni do sebe, vzdáleni od reálných partnerů, a zdá se, že své myšlenky směřují jeden k druhému.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Do připravovaného Allenova snímku byli 9. března 2015 obsazeni Jesse Eisenberg, Bruce Willis a Kristen Stewartová. Producenty se stali Letty Aronson, Stephen Tenenbaum a Edward Walson. K hereckému týmu se 6. března 2015 připojila Blake Livelyová a v polovině července ji doplnila Parker Poseyová. Další obsazení bylo oznámeno 4. srpna 2015, včetně herců Jeannie Berlinové, Coreyho Stolla, Kena Stotta, Anny Campové, Stephena Kunkena, Sari Lennickové a také Paula Schneidera. Roli Vita získal Tony Sirico stále během srpna a v daný měsíc byl k projektu přizván také Max Adler. Film nasnímal kameraman Vittorio Storaro. Willisovo odstoupení z projektu bylo zveřejněno 24. srpna 2015 pro střet s plánovaným divadelním představením na Broadwayi v Kingově adaptaci románu \"Misery\". O čtyři dny později jeho postavu převzal Steve Carell. V březnu 2016 došlo k odhalení názvu komediálního dramatu \"Café Society\".", "section_level": 1}, {"title": "Natáčení.", "content": "Vlastní natáčení začalo 17. srpna 2015 v Los Angeles a jeho okolí včetně Pasadeny a Los Feliz. Na newyorské lokace v Brooklynu se štáb přemístil 8. září téhož roku. Allenův 47. film v pořadí se stal jeho prvním digitálním projektem za použití kamery Sony CineAlta F65. Počáteční rozpočet představoval 18 milionů dolarů. Následně však došlo k navýšení a konečná suma produkce dosáhla výše 30 milionů dolarů, což ze snímku učinilo nejnákladnější Allenův film k danému datu.", "section_level": 2}, {"title": "Promítání.", "content": "Světová premiéra Allenova 47. filmu proběhla na Festivalu v Cannes během první poloviny května 2016, když jeho projekce potřetí zahajovala festival a od diváků se dočkala kladného přijetí. O více než týden později drama otevřelo Filmový festival v Seattlu. Ve Spojených státech bylo uvedení do kin původně naplánováno na 15. srpna 2016. Následně došlo pro vybrané kinosály k přesunu data na 12. července téhož roku a celoplošné promítání bylo spuštěno 29. července. Vedle společnosti Lions Gate Entertainment se distributorem poprvé stala studia Amazon.", "section_level": 1}, {"title": "Tržby.", "content": "V severní Ameriace snímek vydělal přes 11 milionů dolarů a celosvětové tržby dosáhly více než 43 milionů dolarů. Premiéra uskutečněná 15. července 2016 v pěti amerických kinech přinesla v otevírací víkend zisk 359 289 dolarů, s průměrem 71 858 dolarů na jeden kinosál, což znamenalo rekordní částku roku 2016 v přepočtu na jedno projekční místo. Rekordní zápis později překonala komedie \"Don't Think Twice\" s hodnotou 92 835 dolarů. Celoplošná projekce, zahájená 29. července téhož roku, dosáhla prvního příjmu 2,3 milionů dolarů, což daný víkend představovalo 12. místo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Café Society je americké komediální a romantické filmové drama z roku 2016, napsané a režírované Woodym Allenem, který děj doprovodil v roli vypravěče. ", "tgt_summary": "Café Society is a 2016 American romantic comedy-drama film written and directed by Woody Allen. It stars Jeannie Berlin, Steve Carell, Jesse Eisenberg, Blake Lively, Parker Posey, Kristen Stewart, Corey Stoll, and Ken Stott. The plot follows a young man who moves to 1930s Hollywood, where he falls in love with the assistant to his uncle, a powerful talent agent. ", "id": 2198896}
{"src_title": "Maurice Pellé", "tgt_title": "Maurice Pellé", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se do rodiny francouzského důstojníka a později i generála Charlese Henriho Josepha Pellého a jeho ženy Céline Virginie Aimée Augustine Bruneauové. Po studiích na lyceu v Douai studoval od října 1882 vojenství na École Polytechnique. Poté jako premiant ročníku absolvoval roku 1885 doplňující vojenské studium na École d'application de l'artillerie et du génie. Od září 1885 velel dělostřelecké četě u 12. dělostřeleckého pluku. V letech 1888 až 1889 studoval na École de cavalerie. Následně se vrátil na École d'application de l'artillerie et du génie, tentokráte již v roli instruktora. Od listopadu 1891 byl zástupcem velitele 11. dělostřeleckého pluku, od dubna 1892 pak působil ve stejné funkci u 16. dělostřeleckého pluku. V říjnu 1893 nastoupil na École supérieure de guerre. Od léta 1895 podstoupil roční stáž u štábů různých druhů zbraní, poté se stal konceptním důstojníkem Prvního oddělení Generálního štábu pro organizační a mobilizační záležitosti. V únoru 1898 byl pověřen velením 3. baterie 12. dělostřeleckého pluku, kde absolvoval povinnou dvouletou velitelskou praxi u útvaru. Díky jeho skvělým studijním výsledkům za celé období studií mu byla praxe o čtyři měsíce zkrácena a v prosinci 1898 se tak mohl stát náčelníkem štábu Velitelství vojenského teritorie Diego-Suarez na Madagaskaru. Zde se setkal s plukovníkem Joffrem, pozdějším francouzským maršálem, nyní jeho přímým nadřízeným. Na Madagaskaru strávil čtyři roky, za svou službu obdržel rytířský stupeň Čestné legie. V roce 1903 se vrátil do svého rodného města, když zde velel v hodnosti majora 1. oddílu 15. dělostřeleckému pluku. Roku 1904 byl převelen k 40. dělostřeleckému pluku, opět ve funkci velitele oddílu. Poté se roku 1906 vrátil do Prvního oddělení Generálního štábu, v dubnu 1907 se stal dělostřeleckým inspektorem u Inspection permanente des Écoles. V prosinci 1908 získal podplukovnickou hodnost a v únoru 1909 byl jmenován vojenským atašé v Německu. V Německu strávil tři roky, jako atašé zde prováděl špionáž a za svou službu byl povýšen na plukovníka generálního štábu. V září 1912 byl přidělen jako velitel k 8. dělostřeleckému pluku, po třech měsících byl vyslán do Maroka jako náčelník štábu vysokého komisaře Francie v Maroku. Po vypuknutí první světové války byl, díky známosti s generálem Joffrem, nyní nejvyšším velitelem francouzské armády, v srpnu 1914 jmenován do funkce podnáčelníka štábu Hlavního velitelství pro organizaci. Dne 27. října 1914 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V prosinci 1915 získal post podnáčelníka štábu Hlavního velitelství pro mimofrancouzská bojiště a pro spolupráci se spojenci. Po odvolání generála Joffreho byl Pellé v lednu 1917 přidělen k frontovému útvaru - velel 153. divizi pěchoty. S ním se zúčastnil útoku u Chemin des Dames, kde se vyznamenal, a byl převelen jako velitel 5. sboru první francouzské armády a povýšen na divizního generála. Na tomto postu zůstal až do konce války. V lednu 1919 byl jmenován do čela francouzské vojenské mise v ČSR, a to díky svým organizačním schopnostem a skvělou znalostí němčiny. Dne 13. února 1919 přijel do Prahy a o čtyři dny později se stal náčelníkem Hlavního štábu branné moci, který byl schválen až příkazem ministra obrany v květnu téhož roku. Kvůli kritické situaci na východních hranicích nového státu, kde českoslovenští vojáci bojovali proti Maďarům, byl dne 4. června jmenován vrchním velitelem československé armády, kterým zůstal do října 1919. Podařilo se mu vybudovat struktury generálního štábu, postavil armádu na moderní základy a podpořit zavedení všeobecné vojenské služby. V lednu 1921 stal se vysokým komisařem Francie v tureckém Istanbulu. Měl dohlížet na plnění mírových dohod ze Sèvres, byl předseda komise pro úžiny a podílel se na přípravě mezinárodní konference v Lausanne. Dne 23. dubna 1921 se vrátil do Prahy, aby se zde oženil s Járou Braunerovou (s vnučkou politika Dr. Braunera), matkou jeho dcery Maryšky. Jeho zdravotní stav se kvůli pracovní zátěži zhoršoval, v létě 1923 podstoupil zdravotní dovolenou, v lednu 1924 byl na šest týdnů hospitalizován. Nakonec se vydal na léčebný pobyt na jih Francie, kde dne 16. března 1924 zemřel v Toulonu v nemocnici svaté Anny. Byl pohřben ve vojenské kapli v pařížské Invalidovně. Na Pelléovu počest je nazvána ulice v Praze-Bubenči a také Pelléova vila v této ulici, obdobně ulice ve středočeských Dobřichovicích, kde má rodina jeho manželky vilu (taktéž Pelléova vila).", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice César Joseph Pellé (18. dubna 1863 Douai, Francie – 16. března 1924 Toulon, Francie) byl francouzský generál, účastník francouzské vojenské mise v Československu, náčelník československého Hlavního štábu branné moci v letech 1919 až 1921.", "tgt_summary": "Maurice César Joseph Pellé (18 April 1863 – 16 March 1924) was a French général de division, leader of the French Military Mission to Czechoslovakia and first Chief of staff of Czechoslovak Army from February 1919 to January 1921.", "id": 1956198}
{"src_title": "Millie Bobby Brown", "tgt_title": "Millie Bobby Brown", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila v Marbelle ve Španělsku britským rodičům Kelly a Robertovi Brownovým. Již od narození trpěla částečnou nedoslýchavostí v jednom uchu. V průběhu několika let se sluch stále zhoršoval, až na toto ucho zcela ohluchla. Má staršího bratra Charlieho a sestru Paige, rovněž tak mladší sourozenkyni Avu. V jejich čtyřech letech se rodina Brownových přestěhovala do Spojených států amerických, kde později začala její herecká kariéra. Nejprve rodina bydlela v Bournemouthu, v Dorsetu. O čtyři roky později se přestěhovali do Orlanda na Floridě. Žije střídavě v Londýně a Atlantě v Georgii.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 2013 si poprvé zahrála hostující roli malé Alenky ve fantasy seriálu stanice ABC \"Once Upon a Time in Wonderland\", spin-offu seriálu \"Bylo, nebylo\". V roce 2014 si zahrála roli Madison O'Donnell, v paranormálním dramatickém seriálu stanice BBC America \"Intruders\". Hostující roli si zahrála v dramatu \"Námořní vyšetřovací služba\", v sitcomu \"Taková moderní rodinka\" a v dramatu \"Chirurgové\". V roce 2016 byla obsazena do dramatického sci-fi seriálu \"Stranger Things\" streamovací sítě Netflix, kde ztvárnila postavu Eleven. Zahrála si tak po boku Winony Ryder, či Davida Harboura. Za výkon byla nominována na cenu Screen Actors Guild Award v kategorii nejlepší ženský herecký výkon v dramatickém seriálu a cenu získala v kategorii nejlepší obsazení dramatického seriálu. V listopadu 2016 si zahrála v hudebním videu Sigmy a Birdy k písničce „Find Me“ a v tomtéž měsíci se ještě objevila v reklamách pro Citigroup. V lednu 2017 se stala tváří kampaně By Appointment značky Calvin Klein. Následující měsíc podepsala smlouvu s modelingovou agenturou IMG Models. V roce 2019 si zahrála ve filmu \"Godzilla II Král monster\". Kromě herectví a modelingu se angažuje v humanitárních organizacích. Ve svých 14 letech se stala historicky nejmladší ambasadorkou dobré vůle UNICEF. V roce 2019 byla taktéž zařazena jako vůbec nejmladší zástupce mezi sto nejvlivnějších osob světa časopisu \"Time\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Millie Bobby Brown (* 19. února 2004 Marbella) je britská herečka, zpěvačka a modelka. Známou se stala rolí Eleven v seriálu \"Stranger Things\", za níž obdržela několik nominací a cen. Ve třinácti letech se tak stala jedním z nejmladších nominovaných umělců v historii Cen Emmy. Na filmovém plátně debutovala v roce 2019 postavou Madison v sequelu \"Godzilla II Král monster\". ", "tgt_summary": "Millie Bobby Brown (born 19 February 2004) is a British actress. She rose to prominence for her role as Eleven in the Netflix science fiction horror series \"Stranger Things\" (2016–present), for which she received Primetime Emmy Award nominations for Outstanding Supporting Actress in a Drama Series. At age 13, she became one of the youngest nominees in Emmy history. Her film debut came in 2019 with the monster film \"\". ", "id": 1648155}
{"src_title": "Jacques Hamel", "tgt_title": "Jacques Hamel", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jacques Hamel byl vysvěcen na kněze biskupem Joseph-Marie Martinem v roce 1958. Po vysvěcení působil ve farnosti sv. Antonína v Petit-Quevilly, odkud přešel v roce 1967 do farnosti v Sotteville-les-Rouen. Později působil jako farář v Saint-Pierre-les-Elbeuf a od roku 1988 v Cléonu. Od roku 2000 působil jako duchovní správce \"in solidum\" (tj. jako člen tzv. společné duchovní správy) ve farnosti Saint-Étienne-du-Rouvray. V roce 2005 odešel do důchodu a ve farnosti již pouze na vlastní žádost vypomáhal novému faráři. V roce 2008 oslavil zlaté kněžské jubileum. Ve svém působišti byl váženou osobou. Farníci naň vzpomínali jako na velmi skromného člověka. Mimo jiné se byl zapojený do mezináboženského dialogu mezi křesťanstvím a islámem. Šestnáct let před jeho smrtí jeho farnost poskytla muslimům pozemek pro stavbu mešity.", "section_level": 1}, {"title": "Útok na mši a vražda.", "content": "26. července 2016 sloužil Jacques Hamel mši v kostele sv. Štěpána v Saint-Étienne-du-Rouvray, jakožto kněz-penzista zastupoval nepřítomného místního faráře Auguste Moanda-Phuatiho. Do kostela vtrhli dva radikální muslimové, \"Adel Kermiche\" a \"Abdel Malik Petitjean\", zajali šestičlennou skupinu věřících včetně několika řeholnic a 86letého Hamela zavraždili. Policie útočníky zastřelila. K útoku se přihlásil Islámský stát.", "section_level": 1}, {"title": "Pohřeb a mše.", "content": "Dne 2. srpna 2016 se konal pohřební obřad Jacquese Hamela, vypravený z katedrály v Rouenu. V katedrále se sešlo 2000 lidí. Hlavním celebrantem byl rouenský arcibiskup Dominique Lebrun. V den obřadu se ve tři hodiny odpoledne v České republice z rozhodnutí biskupů rozezněly na památku některé kostelní zvony. Samotný pohřeb proběhl s vyloučením veřejnosti a médií za přítomnosti příbuzných a známých. Ve Francii proběhly po smrti Hamela několik mší, některé i s několikatisícovou účastí. V neděli po útoku přišli na mše v celé Itálii a Francii také místní muslimové, aby vyjádřili křesťanům soustrast a solidaritu. Italský arcibiskup Bruno Forte to ocenil jako „krásné gesto“, na které křesťané čekali.", "section_level": 1}, {"title": "Odmítnutí pohřbu útočníka.", "content": "Muslimští duchovní představitelé města Saint-Étienne-du-Rouvray, kde žil jeden z pachatelů Adela Kermiche, odmítli jeho tělo připravit na pohřeb. Jeho čin byl podle nich neodpustitelný a oni jeho pohřbením nebo jakýmkoliv spojením s džihádisty nehodlali pošpinit islám. Čin odsoudila i česká Islámská nadace v Praze.", "section_level": 1}, {"title": "Procec blahořečení.", "content": "Dne 5. října vydal papež František dispens od pětileté lhůty, která předchází zahájení beatifikačního procesu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques Hamel (30. listopadu 1930 Darnétal – 26. července 2016 Saint-Étienne-du-Rouvray) byl francouzský katolický kněz arcdiecéze Rouen, kterého zavraždili teroristé napojení na Islámský stát, když sloužil mši v kostele sv. Štěpána v Saint-Étienne-du-Rouvray.", "tgt_summary": "Jacques Hamel (30 November 1930 – 26 July 2016) was a French Catholic priest who served in Saint-Étienne-du-Rouvray. On 26 July 2016, Hamel was murdered during the 2016 Normandy church attack by two Muslim men pledging allegiance to the Islamic State of Iraq and the Levant while he celebrated Mass in his church. ", "id": 284643}
{"src_title": "Desmond Doss", "tgt_title": "Desmond Doss", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Desmond Doss se narodil ve městě Lynchburg ve Virginii, jako syn tesaře a veterána první světové války Williama Thomase Dosse a dělnice v továrně na obuv, Berty E. (Oliver) Doss. Pracoval ve vojenských loděnicích v Newport News ve Virginii. Do armády dobrovolně narukoval v dubnu 1942. Jako člen křesťanské církve Adventisté sedmého dne Doss odmítl zabíjet nepřátelské vojáky nebo nosit zbraň do boje kvůli svému osobnímu přesvědčení. Jeho přáním bylo stát se zdravotníkem a to se mu splnilo. Byl přidělen jako medik k rotě B 1. praporu 307. pěšího pluku americké 77. pěší divize, která byla za 2. světové války nasazena proti Japonskému císařství. Zúčastnil se bitvy o Guam a bojů o Filipíny v roce 1944, kde získal dvě Bronzové hvězdy za chrabrost. Později, během nasazení v bitvě o Okinawu v roce 1945, zachránil Desmond Doss více než 75 zraněných vojáků z frontové linie, aniž by slevil ze svého náboženského přesvědčení nepoužít zbraň. Za prokázané hrdinství mu byla 12. října 1945 ve Washingtonu udělena Medaile cti z rukou amerického prezidenta Harryho S. Trumana. Sám Doss byl však na Okinawě čtyřikrát zraněn, za což opakovaně obdržel Purpurové srdce, a krátce před jeho odchodem do civilu v roce 1946 mu byla diagnostikována tuberkulóza, která jej nakonec stála jednu plíci. Po propuštění z armády strávil následujících pět let v lékařské péči kvůli následkům svých zranění a onemocnění z války. Doss si vzal za ženu Dorothy Schutte, měli spolu jednoho syna, Desmonda Thomase ml. (zvaného Tommy). Dorothy zemřela v roce 1991 při autonehodě. Po dvou letech od její smrti si Desmond vzal jako druhou ženu Frances Duman. Desmond měl z války těžké zdravotní postižení a pracoval na své malé farmě v Georgii. Trávil mnoho času přednášením o zkušenostech z války a sloužil také ve své církvi ve skautském programu pro děti a mládež. Doss zemřel v roce 2006 v kruhu svých nejbližších ve městě Piedmontu v Alabamě poté, co byl hospitalizován pro dýchací problémy. Ve stejný den zemřel i jiný nositel Medaile cti, David B. Bleak. Desmond Doss byl pohřben se všemi vojenskými poctami na Národním hřbitově v Tennessee. Při slavnostním pohřbu vezl jeho rakev přikrytou americkou vlajkou koňský povoz. Americká armáda vyslala na pohřeb mimo jiné formaci vojenských vrtulníků k provedení čestného přeletu nad hrobem.", "section_level": 1}, {"title": "V kultuře.", "content": "\"\" je celovečerní film založený na jeho životě a službě v americké armádě. Režíroval ho Mel Gibson a Desmonda Dosse hraje Andrew Garfield. \"The Conscientious Objector\" je oceňovaný dokumentární film o jeho životě z roku 2004. Příběh Desmonda Dosse je také náplní knihy z roku 1967 \"The Unlikeliest Hero\". 18. února 1959 se Doss objevil na kanále NBC v televizní show Ralpha Edwardse \"This Is Your Life\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Desmond Thomas Doss (7. února 1919 – 23. března 2006) byl během druhé světové války desátník Armády Spojených států a vojenský zdravotník. Kvůli své víře se odmítal dotknout zbraně. Přesto však jako medik zachránil více než 75 lidských životů a stal se válečným hrdinou. Za své hrdinství v bitvě o Okinawu obdržel jako první a jediný odpírač plné vojenské služby za druhé světové války nejvyšší americké vojenské vyznamenání, Medaili cti.", "tgt_summary": "Desmond Thomas Doss (February 7, 1919 – March 23, 2006) was a United States Army corporal who served as a combat medic with an infantry company in World War II. He was twice awarded the Bronze Star Medal for actions in Guam and the Philippines. Doss further distinguished himself in the Battle of Okinawa by saving 75 men, becoming the only conscientious objector to receive the Medal of Honor for his actions during the war. His life has been the subject of books, the documentary \"The Conscientious Objector\", and the 2016 film \"Hacksaw Ridge\".", "id": 381584}
{"src_title": "Kai Havertz", "tgt_title": "Kai Havertz", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Během ročníku 2016/17 se připojil k prvnímu mančaftu, byť zpočátku rovněž nastupoval za dorost. Jeho premiérové utkání za Leverkusen se odehrálo dne 15. října 2016 proti Werderu Brémy. Během 16. kola proti 1. FC Köln (1-1) a 20. kola proti Eintrachtu Frankfurt (3-0) si připsal po jedné asistenci. Začátkem dubna si připsal gól a gólovou asistenci během remízového zápasu s VfL Wolfsburg (3-3). V 60. minutě přišel na hřiště za Admira Mehmediho, nahrál na branku Kevina Vollanda na 2-0, v závěru zápasu v 89. minutě pak srovnal na 3-3, poté co se třemi góly zaskvěl útočník soupeře Mario Gómez. V závěru ročníku si ještě připsal další dva góly. Během druhé sezóny za seniorský tým Bayeru Leverkusen si zahrál ve 30 ligových utkáních, ve kterých vstřelil tři góly. Během 9. kola na hřišti Borussie Mönchengladbach zařídil tři přihrávky na gól při vítězství 5-1. První ligovou branku tuto sezónu si připsal v 15. kole na hřišti VfB Stuttgart, který Bayer vyhrál 2-0. Havertz se gólově prosadil ve 21. minutě, druhý gól přidal v závěru Lars Bender. Třetí sezónu ve dresu Leverkusenu zahájil v základní sestavě, Leverkusen ale podlehl Mönchengladbachu venku 0-2.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V listopadu 2014 debutoval za německou reprezentaci do 16 let. Bylo to během přátelského utkání s reprezentací ČR, které se hrálo v Praze a které Němci vyhráli 3-1. Havertz hrál od začátku utkání do 57. minuty, kdy jej vystřídal Tom Baack. V zápase Havertz inkasoval žlutou kartu. V roce 2016 se zúčastnil ME hráčů do 17 let, které pořádal Ázerbájdžán.", "section_level": 1}, {"title": "Individuální úspěchy.", "content": "Fritz-Walter-Medaille, cena pro nejlepší mladé hráče ročníku", "section_level": 1}], "src_summary": "Kai Havertz (* 11. června 1999, Cáchy) je německý fotbalista hrající na postu záložníka za německý celek Bayer 04 Leverkusen.", "tgt_summary": "Kai Havertz (born 11 June 1999) is a German professional footballer who plays as an attacking midfielder or right winger for Bayer Leverkusen and the German national team. ", "id": 1930557}
{"src_title": "Osu!", "tgt_title": "Osu!", "src_document": [{"title": "Herní režimy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "osu!", "content": "Hlavní herní režim osu! (někdy nazýván osu!standard) je možné hrát pomocí klávesnice a myši nebo grafického tabletu. Většina hráčů využívá kombinaci myši k ovládání kurzoru a klávesnici ke klikání na herní objekty (nejčastěji kombinace tlačítek Y a X). Ke hraní lze také použít dotyková obrazovka. Cílem hry je úspěšně dohrát beatmapu tím, že hráč správně zasáhne dostatečné množství herních objektů tak, aby udržel klesající hodnotu zdraví nad 0. Beatmapy standardního režimu se skládají ze základních herních objektů – hit circle (kruh), slider (posuvník) a spinner (kolotoč). Načasování udává tzv. approach circle (kruh přiblížení), který se postupně změnšuje a při doteku s herním objektem slouží jako signalizace pro hráče, který v tento okamžik musí kliknout. Každý z herních objektů má svá vlastní kritéria pro úspěšný zásah. U kruhu hraje roli pouze správně načasované kliknutí. Posuvník se skládá ze dvou kruhů propojených cestou, po které musí hráč pohybovat kurzorem z bodu A do bodu B ve správném časovém úseku. Některé posuvníky obsahují tzv. reverse arrow (zpětnou šipku), která značí, že hráč musí projít cestu posuvníku zpět z bodu B do bodu A. Spinner je velký kruh uprostřed obrazovky, pro jehož správné zahrání musí hráč točit kurzorem kolem jeho osy a splnit určitý počet otáček (při vyšším počtu otáček hra uděluje bonusové body).", "section_level": 2}, {"title": "osu!mania.", "content": "osu!mania je režim inspirovaný hrou Beatmania IIDX, kterou byl ovlivněn samotný vývojář. Režim připomíná hru na klavír. Hráč kliká na klávesy do rytmu přilétajících not, jejichž počet je různý – od 4 po 9 kláves. Počet kláves může být též manuálně upraven pomocí herních modifikátorů (od 1 po 9 kláves). osu!mania se nejčastěji hraje pomocí klávesnice, ale lze použít i taneční podložky známé z herní série Stepmania.", "section_level": 2}, {"title": "osu!taiko.", "content": "Režim osu!taiko je inspirovaný japonskou videohrou Taiko No Tatsujin od společnosti Namco. Herní mechanika je založena na reálních taiko bubnech, na které hráč bubnuje do rytmu přilétajících koleček, které značí typ bubnu, který má hráč použít. Bubny se dělí na červené a modré a je jich celkem 8 typů – katsu, don, velký katsu, velký don, drum roll a denden. Velký katsu a don přičítají dvojnásobek bodů a aktivují se stisknutím dvou správných kláves najednou. Drum rolly se hrají nepřetržitým klikáním libovolných kláves a dendeny střídavým klikáním červených a modrých bubnů.", "section_level": 2}, {"title": "osu!catch.", "content": "osu!catch (také Catch the Beat, nebo osu!fruit) je režim inspirovaný skrytým režimem hry Beatmania, ve kterém 2 hráči chytají objekty padající seshora dolů. Hráč pomocí šipek ovládá postavu, která nad hlavou drží tác a chytá padající ovoce do rytmu skladby. osu! verze se odlišuje hlavně v tom, že je pro jednoho hráče a tím, že její obtížnost je kompenzována technikou \"dashování\" která hráči umožňuje rychlý přesun po obrazovce.", "section_level": 2}, {"title": "Beatmapy.", "content": "Herní úrovně v osu! jsou nazývány beatmapy. Beatmapa obsahuje skladbu a do jejího rytmu rozmístěné objekty tvořící \"překážkovou dráhu\", které se hráč snaží zasáhnout. Beatmapy jsou tvořené komunitou přes editor, který je přístupný v herním klientu, nebo jsou automaticky konvertovány z beatmap standardního režimu na režimy osu!mania, osu!taiko a osu!catch (ne opačně). Dělí se na hodnocené (schválené mapy s tabulkovým hodnocením) a nehodnocené (mapy, které čekají na schválení, nebo nejsou určeny k hodnocenému hraní). Beatmapy většinou obsahují několik obtížností označených počtem hvězdiček. Čím vyšší počet hvězdiček, tím bývá mapa náročnější. Každá obtížnost má také svůj slovní název – nejčastěji Easy, Hard, Normal, Insane a Expert (obtížnost může pojmenovat i sám její autor). Obtížnost beatmapy záleží na počtu herních objektů a rychlosti jejich kombinací, délce skladby, rychlosti skladby (BPM), velikosti herních objektů (circle size – CS) a rychlosti od zobrazení a zmizení herního objektu (approach rate – AR). Průběh beatmapy může být upraven pomocí herních modifikátorů.", "section_level": 1}, {"title": "Herní modifikátory.", "content": "osu! obsahuje celkem 18 modifikátorů, které mění dynamiku mapy ulehčením nebo ztížením jejího průběhu. Modifikátory mají přímý vliv na výsledné skóre – zlehčující módy skóre snižují, ztěžující módy skóre zvyšují a některé módy skóre nepočítají.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Každá dohraná beatmapa se hodnotí podle celkového výsledného skóre, procentuální úspěšnosti, počtu nezasažených objektů a velikosti comba – počtu herních objektů zasažených za sebou bez přerušení. osu! uděluje celkem 8 hodnocení: nejhorší D (červené), C (fialové), B (modré), A (zelené), S (zlaté), S+ (stříbrné), SS (zlaté), až nejlepší (stříbrné) SS+. Například SS+ může obdržet hráč pouze při 100% úspěšnosti a aplikovaným herním modifikátorem, ale na C stačí jen přes 60% správných zásahů. Čím lepší skóre na těžší beatmapě hráč dostane, tím více roste jeho hodnocení výkonu (performance points – PP), které ho posouvá v žebříčku hráčů.", "section_level": 1}, {"title": "Kompetitivní scéna.", "content": "Do roku 2019 bylo uspořádáno celkem 33 světových pohárů osu! World Cup, které probíhají ve formě 4v4 – čtyři hráči ze stejné země proti dalším čtyřem z jiné země. Ročně osu! pořádá 5 turnajů, z nichž každý je dedikován jinému hernímu režimu (osu!mania turnaje se dělí na 4 klávesové a 7 klávesové). Existují také neoficiální turnaje pořádané komunitou. Hráči se utkávají o ceny v podobě peněžní odměny, předplatného osu!supporter a speciálních výhod.", "section_level": 1}, {"title": "Kolaborace s umělci.", "content": "Tým vývojářů se snaží do osu! přinést novou originální hudbu kolaboracemi s umělci (featured artists), kteří poskytnou své skladby pro volné použití, nebo vytvoří exkluzivní hudbu dostupnou pouze ve hře. Použití těchto skladeb zabraňuje potyčkám ohledně autorských práv a dává šanci zajímavým umělcům prezentovat svoji tvorbu.", "section_level": 1}, {"title": "osu!supporter.", "content": "Jelikož je osu! kompletně free to play, vydělává si na svůj provoz prodejem předplatného po jehož zakoupení dostane hráč převážně možnosti kosmetických změn profilu, ale i užitečné funkce jako automatické stahování map přímo v herním klientu, nebo filtry třídění map.", "section_level": 1}, {"title": "osu!laser.", "content": "Nový open-source osu! klient, který je momentálně ve vývoji a v budoucnu nahradí stávající klient. Zpřístupnění kódu hry dovolí komunitě například vytvářet nové herní režimy a rozšíření. Průběžné testovací verze jsou k dispozici ke stažení.", "section_level": 1}], "src_summary": "osu! je free to play open source hudební videohra vytvořená a vyvíjená Deanem (peppy) Herbertem v jazyce C#.NET Framework. Herní mechaniky osu! jsou inspirovány komerčními herními tituly jako Osu! Tatakae! Ouendan, Elite Beat Agents, Taiko no Tatsujin, Beatmania IIDX, O2Jam, nebo DJMax. Hra poprvé vyšla v roce 2007 pro Microsoft Windows a za dobu své existence se rozšířila takřka na všechny moderní platformy včetně mobilních zařízení. osu! má rostoucí fanouškovskou základnu s kompetitivní scénou po celém světě a pořádá své vlastní turnaje.", "tgt_summary": "osu! is a rhythm game primarily developed, published and created by Dean \"peppy\" Herbert. Originally released for Microsoft Windows on September 16, 2007, the game has also been ported to macOS, Linux, Android and IOS. Its gameplay is based on titles including \"Osu! Tatakae! Ouendan\", \"Taiko no Tatsujin\", \"Beatmania IIDX\", \"Elite Beat Agents\", \"O2Jam\", StepMania, and \"DJMax\". The game has an active esports community, and is also sometimes recommended by professional players of other games to practice or warm up.", "id": 46363}
{"src_title": "Josefína Dušková", "tgt_title": "Josepha Duschek", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se 6. března 1754 v Praze jako Josepha Hambacher; v Praze prožila celý svůj život. Její otec byl zámožný lékárník, Anton Adalbert Hambacher (či \"Hampacher\"), její matka, Maria Domenica Colomba, pocházela ze Salcburku, byla dcerou jeho starosty Ignatze von Weisera a Josefína po něm dědila. Lékárna jejího otce se nacházela v domě čp. 16a/I \"U bílého jednorožce\" na nároží Platnéřské ulice a Mikulášského náměstí. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do nedalekého domu „U černého slunce“ na Mikulášském náměstí. V mládí studovala hudbu společně s Františkem Xaverem Duškem; 21. října 1776 měli svatbu. F. X. Dušek v té době již dosáhl mezinárodního uznání jako učitel hudby a byl vítaným hostem v hudebních salónech. V roce 1784 společně zakoupili v Košířích usedlost s vilou Bertramka, která tehdy ležela za pražskými hradbami. Sem si pak Duškovi zvali často své přátele a pořádali hudební setkání se slavnými lidmi. Během své dlouhé a úspěšné kariéry operní pěvkyně vystoupila na koncertech v mnoha evropských městech – Praze, Vídni, Salcburku, Drážďanech, Výmaru, Berlíně, Varšavě, či Lipsku, kde roku 1796 jako první zazpívala Beethovenovu dramatickou árii \"Ah, perfido!\", opus 65. Nikdy nepřijala stálé angažmá a zůstala tak nezávislou zpěvačkou. Po smrti svého manžela roku 1799 se stáhla z veřejného života. Prodala vilu Bertramku a žila v Praze, kde si z finančních důvodů najímala stále menší byty. Zemřela v chudobě roku 1824.", "section_level": 1}, {"title": "Dušková a Mozart.", "content": "Josefína Dušková se s Mozartem seznámila roku 1777 při návštěvě Salzburku, odkud pocházela její matka, jež zde měla příbuzné. Mozart pro ni tenkrát složil recitativ a árii \"Ah, lo previdi,\" KV 272. Mozart ji roku 1786 také doprovázel na soukromém koncertě před Vídeňským dvorem, krátce po úspěšném uvedení opery \"Figarova svatba\". Ta byla v následujícím roce provedena i v Praze; řada milovníků hudby, snad i manželé Duškovi, při té příležitosti Mozarta pozvali do Prahy. Sešli se při jeho vystoupení v koncertním sále Clam-Gallasova paláce na Starém Městě. Mozart se do Prahy roku 1787 vrátil ještě jednou, aby zde dokončil a v premiéře uvedl operu \"Don Giovanni\". Tehdy navštívil Duškovy na Bertramce. Je pravděpodobné, že je tam navštívil i v září roku 1791, kdy dokončoval operu \"La clemenza di Tito\".", "section_level": 1}, {"title": "Skladba \"Bella mia fiamma, addio\".", "content": "Během svojí návštěvy roku 1787 Mozart složil koncertní árii \"Bella mia fiamma, addio\" (\"Sbohem, můj krásný plameni\", KV 528, datovanou 3. listopadu 1787) na neznámý text. O okolnostech jejího vzniku existuje historka přisuzovaná Mozartovu synovi Karlu Thomasovi. K příběhu se váže komentář Bernarda Wilsona: \"Zdá se, že árie samotná toto vyprávění potvrzuje. Slova \"Quest' affano, questo passo – terribile per me\" (mm. 27-34) doprovázejí závratnou spleť chromatických melodií umělecky konstruovaných tak, aby otestovaly zpěvaččin smysl pro intonaci a její interpretační schopnosti. Paní Dušková zjevně přestála ono \"passo terribile\", neboť na originálu skladby je její jméno napsané Mozartovou rukou. Roku 1789 Dušková tuto árii a další vokální díla zpívala na Mozartových koncertech v Drážďanech a Lipsku při jeho turné po Německu.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Současníci oceňovali hlas Duškové pro jeho rozsah a pružnost. Její obdivovatelé jí přezdívali \"česká Gabrielli\" po slavné italské koloraturní pěvkyni Catterině Gabrielli. Slovník \"Grove Dictionary\" o ní napsal : \"Byla oceňována pro svůj zvučný hlas, jeho rozsah a pružnost, pro svou muzikálnost a vynikající interpretaci jak bravurních árií tak recitativů.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Josefína Dušková (německy Josepha Duschek, také Josepha Duschkova) (6. března 1754, Praha – 8. ledna 1824, Praha) byla vynikající česká sopránová operní pěvkyně klasického období. Byla přítelkyní Wolfganga Amadea Mozarta, jenž pro ni složil několik pěveckých skladeb.", "tgt_summary": "Josepha Duschek (1754–1824) was an outstanding soprano of the Classical era. She was a friend of Wolfgang Amadeus Mozart, who wrote a few works for her to sing. ", "id": 288690}
{"src_title": "Kulečníková koule", "tgt_title": "The Billiard Ball", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Dva spolužáci z vysoké školy, profesor James Priss - uznávaný vědec a držitel 2 Nobelových cen za fyziku a Edward Bloom - inženýr a konstruktér vynálezů, které pracují na principu Prissových teorií se vzájemně popichují přes tisk. Zatímco Bloom je jeden z nejbohatších lidí na světě díky svým patentům, Priss sklízí uznání ve vědeckých kruzích. Oba si čas od času najdou chvíli na kulečníkovou partii. Každý z nich je jiná osobnost, Bloom je živelný, netrpělivý a cílevědomý, Priss pomalý, přemýšlivý, rozvážný. Ambiciózní Bloom hodlá postavit přístroj vytvářející antigravitační pole, což je podle Prisse nemožné. Oba si vyměňují přes novináře zdvořilé, ale ironické invektivy. Bloomovi se však přístroj skutečně podaří postavit a na jeho prezentaci pozve mimo novinářů i profesora Prisse, jenž stále zůstává skeptickým. Hodlá svůj triumf vyšperkovat a tak vyzve Jamese Prisse, aby provedl kulečníkový šťouch. Koule se dle jeho propočtů má vznést do vzduchu. Bliss se chopí tága a šťouchne. Stane se něco neočekávaného, koule po přechodu do antigravitačního pole vystřelí rychlostí světla do vesmíru, přičemž projde hrudníkem Edwarda Blooma. Ten je na místě mrtev. Po čase navštíví novinář profesora Prisse, který se stal mezitím předním vědcem v Bloomově společnosti. Priss uznává, že měl Bloom pravdu a vysvětluje, co se z fyzikálního hlediska na prezentaci událo. Novinář jej začne podezřívat, že dopředu věděl, co se s koulí stane a schválně ji zahrál tak, aby vystřelila Bloomovým směrem, což z něj činí vraha.", "section_level": 1}, {"title": "Prolog.", "content": "V předmluvě ke sbírce \"Sny robotů\" Isaac Asimov uvádí, že povídka obsahuje námět, který nemá patřičný vědecký základ. I kdyby hypoteticky koule vstoupila do nějakého prostoru (v tomto případě antigravitační pole), kde okamžitě nabude rychlosti světla, neudálo by se to tak, jak je to podáno v příběhu. Jelikož má kulečníková koule konečný tvar, část by vstoupila do prostoru jako první. Ta by se musela odtrhnout a získat rychlost světla, koule by se tak postupně rozpadala na atomy či menší částice s tím, jak by se postupně vnořovala do onoho prostoru. V povídce však zůstane pohromadě a vystřelí pryč jako neporušený celek, který získá rychlost světla naráz.", "section_level": 1}, {"title": "Česká vydání.", "content": "Česky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích: Pod názvem Kulečníková koule:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kulečníková koule ( „The Billiard Ball“) je vědeckofantastická povídka spisovatele Isaaca Asimova, která vyšla poprvé v březnu 1967 v časopise \"If: Worlds of Science Fiction\". Byla následně zařazena do povídkových sbírek, např. \"Asimov's Mysteries\" (1968), \"The Best of Isaac Asimov\" (1973), \"Robot Dreams\" (1986) a \"The Complete Stories, Vol. 2\". Česky vyšla např. ve sbírce \"Sny robotů\" (1996). Tématem povídky, která je příkladem autorova „pozdního stylu“, je vynález antigravitace a zároveň funkčního perpetua mobile.", "tgt_summary": "\"The Billiard Ball\" is a science fiction short story by American author Isaac Asimov, written in September 1966 and first published in the March 1967 issue of \"If\". It appeared in Asimov's 1968 collection \"Asimov's Mysteries\", in his 1973 collection \"The Best of Isaac Asimov\", in his 1986 collection \"Robot Dreams\" and in \"The Complete Stories, Vol. 2\".", "id": 2062505}
{"src_title": "Den dobytí Bastily", "tgt_title": "Bastille Day (2016 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Michael Mason (Richard Madden) je americký kapesní zloděj žijící v Paříži, který se náhle ocitne v hledáčku CIA, když se mu shodou okolností podaří ukrást tašku s výbušninou. Sean Briar (Idris Elba) je agent, který řeší jeho případ a záhy zjišťuje, že Mason je jen náhodná malá ryba v mnohem větším a nebezpečnějším rybníce. A právě Michaelovy mimořádné zlodějské schopnosti mu přijdou vhod při proniknutí do pozadí rozsáhlého zločinného spolčení. K tomu ovšem musí porušit své příkazy, oba se stávají terči a musí spojit své síly k překonání společného nepřítele.", "section_level": 1}, {"title": "Uvedení a přijetí.", "content": "Společnost Studio Canal uvedla film do britských kin 22. dubna 2016. Původně měl být ve Velké Británii už od února a v Německu od března téhož roku, jeho premiéru však o dva měsíce odsunuly teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015, při nichž zemřelo 130 lidí. Premiérové uvedení ve Francii bylo naplánováno na předvečer výročí dobytí Bastily, tedy 13. července 2016. Kvůli útoku v jihofrancouzském Nice 14. července 2016, při kterém bylo jedním útočníkem zabito více než 80 obětí během oslav Dne Bastily, však Studio Canal stálo ve Francii veškeré reklamy a digitální poutače. Rozhodnutí o promítání snímku, který byl v té době nasazen do 230 kinosálů, původně ponechalo na provozovatelích kin, později však film z úcty k obětem a jejich rodinám stáhlo úplně. V době francouzské premiéry ještě nebylo stanoveno datum promítání ve Spojených státech amerických ani v Česku, zatímco již film proběhl kiny v Austrálii, Singapuru či na Filipínách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Den dobytí Bastily (v anglickém originále Bastille Day) je americko-francouzský akční film z roku 2016. Režisér James Watkins jej natočil podle scénáře Andrewa Baldwina s Idrisem Elbou a Richardem Maddenem v hlavních rolích. Ti představují bývalého agenta CIA a zručného zlodějíčka na protiteroristické misi ve Francii.", "tgt_summary": "Bastille Day (released as The Take in North America and on international home release) is a 2016 action thriller film directed and co-written by James Watkins. It is a Luxembourgian, French and American venture produced by Anonymous Content, Vendôme Pictures, TF1 Films Production and StudioCanal. The film stars Idris Elba, Richard Madden, Charlotte Le Bon, Eriq Ebouaney and José Garcia. The film was released in the United Kingdom on 22 April 2016 and 13 July 2016 in France, and on 18 November 2016 in the United States.", "id": 1196723}
{"src_title": "Sydir Kovpak", "tgt_title": "Sydir Kovpak", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Kovpak se narodil 7. června 1887 v obci Kotelva na Ukrajině v chudé rolnické rodině. Prožil nelehké dětství. V deseti letech jej rodiče poslali pracovat do místního obchodu s potravinami, kde musel dělat nejtěžší práce. V roce 1905 nastoupil k vojenské službě v carské armádě. Po jejím ukončení pracoval v Saratově v říčním přístavu a tramvajové vozovně jako dělník. Po vypuknutí první světové války v červenci 1914 byl znovu povolán do armády. V roce 1915 získal první Svatojiřský kříž (IV. třída). Osobně mu jej udělil sám car Mikuláš II.. V roce 1916 byl přiřazen ke 186. Aslandužskému pěšímu pluku, se kterým se zúčastnil Brusilovovy ofenzívy. Byl nasazen jako průzkumník a prokázal hrdinství, za které byl vyznamenán Svatojiřským křížem (III. třída) a Svatojiřskou medailí (III. třída a IV. třída). Po převratu v Rusku se v roce 1919 přidal k bolševikům a vstoupil do KSR(b). Během občanské války vedl partyzánské oddíly na Ukrajině proti německým a rakousko-uherským okupačním vojskům a poté i proti Bělogvardějcům. Po válce se stal předsedou oblastního sovětu v městě Putyvl. Během stalinských čistek v komunistické straně hrozilo Kovpakovi zatčení, ale byl včas varován. Utekl a musel se nějaký čas skrývat. Bezprostředně po okupaci Ukrajiny Němci za druhé světové války Kovpak odešel do lesů u Putyvlu a stal se velitelem místních partyzánů. Kovpakův oddíl postupně rostl do velkých rozměrů a díky materiální podpoře ze Sovětského svazu se mohl pouštět do odvážnějších akcí. Šlo především o tzv. Stalinský výpad (1942 – 1943) a později Karpatský výpad (1943). Kovpak byl velmi respektovaným velitelem. Partyzánský velitel Dmitrij Medvěděv uvádí, že Kovpakovi partyzáni připomínali spíše pravidelnou armádu než odbojáře, jelikož ve výzbroji měli kromě pušek, granátů a samopalů i těžké kulomety, minomety, protitankové pušky a děla. Kovpakovci prováděli řadu diverzních akcí a bojovali nejen s Němci a jejich spojenci ale i s (protikomunistickou) Ukrajinskou povstaleckou armádou, která byla důležitým faktorem zejména na západě Ukrajiny. 31. srpna 1942 odjel Kovpak do Moskvy, kde jej osobně přivítal Stalin a Vorošilov a spolu s dalšími partyzánskými veliteli se účastnil zasedání o dalším postupu. Během Karpatského výpadu se divize dostala v horách do těžké situace: partyzáni přišli o děla, Kovpak byl raněn a letecky transportován do Moskvy a padl komisař Rudněv (existují i spekulace, že jej nechal Kovpak zavraždit), divize jako celek byla rozprášena a partyzáni se museli v menších skupinkách probíjet z obklíčení. Za své zásluhy během partyzánských bojů byl Kovpak v dubnu 1943 povýšen do hodnosti generálmajora. Po skončení války působil jako člen Nejvyššího soudu Ukrajinské SSR a Místopředseda Nejvyššího sovětu Sovětského svazu na Ukrajině. Kromě zastávání důležitých funkcí v komunistickém vedení Ukrajiny se věnoval literatuře a sepisoval své zážitky z války. V Československu vyšla v roce 1951 jedna z jeho knih s názvem „\"Pochod partyzánů\"“, kde jsou v duchu tehdejší doby podrobně popisovány partyzánské boje a řada těžko uvěřitelných úspěchů. Zemřel 11. prosince 1967 ve věku 80 let. Pohřben byl v Kyjevě. Na jeho památku byly po něm pojmenovány ulice v Putyvlu, Sevastopolu, Charkově nebo v Nižném Novgorodě, střední škola číslo 111 v Kyjevě a vybudováno několik památníků. Na Ukrajině je (přinejmenším do roku 2012) oficiálně považován za národního hrdinu.", "section_level": 1}, {"title": "Sovětská vyznamenání.", "content": "Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu", "section_level": 1}], "src_summary": "Sydir Artěmovyč Kovpak (ukrajinsky: ', rusky: ', 7. června / 26. května podle juliánského kalendáře 1887 – 11. prosince 1967) byl jeden z nejvýznamnějších velitelů sovětských partyzánů během druhé světové války, důležitý člen komunistické strany na Ukrajině a dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu.", "tgt_summary": "Sydir Artemovych Kovpak (;, ), (June 7, 1887December 11, 1967) was one of the partisan leaders of the Soviet partisans in Ukraine during the World War II.", "id": 916369}
{"src_title": "Benjamin Pavard", "tgt_title": "Benjamin Pavard", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Jeho prvním klubem byl tým z jeho rodiště v Jeumontu, kde svou kariéru započal také slavný francouzský útočník Jean-Pierre Papin, pozdější útočník Bayernu Mnichov. V 9 letech se stal součástí akademie klubu Lille, kam ze svého rodiště čtyřikrát do týdne dojížděl. Pavard se propracoval do základní sestavy Lille OSC v 18 letech, když 31. ledna 2015 nastoupil do zápasu na hřišti Nantes, přičemž za Lille si zahrál také český bek David Rozehnal. Během dvou sezón nastoupil celkově do 21 utkání. Na konci srpna 2016 přestoupil do Německa do Stuttgartu, který právě sestoupil do 2. Bundesligy. Stal se nejdražším příchodem do týmu toho léta s přestupovou částkou 5 milionů eur. Za Stuttgart debutoval 3. října 2016 doma během klání s SpVgg Greuther Fürth, který \"Švábové\" vyhráli poměrem 4-0. Pavard zahrál na pozici středního obránce, centrem přihrál na první branku Carlosovi Manému a sám vstřelil třetí gól. V 15. kole si připsal další asistenci, když přihrál na první branku proti FC Erzgebirge Aue. Stuttgart venku zvítězil vysoko 4-0. Na konci sezóny se tým radoval z postupu zpět mezi elitní bundesligové týmy.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Začátkem listopadu 2017 byl překvapivě nominován trenérem Didierem Deschampsem na přátelské zápasy s Walesem a Německem. Debutoval v utkání s Walesem, když v poločase přišel na hřiště, střídajíc Christophe Jalleta, Francie vyhrála 2-0. I proti Němcům si zahrál, a to poslední třetinu remízového utkání (2-2), přičemž opět střídal Jalleta. Byl nominován také na březnové přátelské zápasy s Kolumbií a Ruskem. Ačkoliv proti Kolumbii (2-3) si nezahrál, proti Rusku odehrál celý zápas a byl tak u výhry 3-1. Před světovým šampionátem v Rusku si opět zahrál během přátelských zápasů pravého krajního obránce – pár minut proti Irsku (Francie vyhrála 2-0), celý zápas proti Itálii (3-1) a čtvrt hodiny proti USA (1-1), kde asistoval góluKylianu Mbappému. Pavard se na mistrovství dostal – opět jako pravý krajní bek – do základní jedenáctky, byl tak u vítězství nad Austrálií (2-1) a nad Peru (1-0). Poslední skupinový zápas s Dánskem si nezahrál, Francie měla postup jistý a šetřila své opory. Pavard své místo v základu nepustil až do konce turnaje, postupně odehrál zápasy s Argentinou (4-3), Uruguayí (2-0), Belgií (1-0) a Chorvatskem, které Francie ve finále přehrála 4-2. Jeho branka proti Argentině se stala nejhezčím gólem šampionátu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Benjamin Pavard (*28. březen 1996) je francouzský fotbalista, který hraje na pozici obránce za německý klub FC Bayern Mnichov. V roce 2018 se stal s národním mužstvem Francie vítězem MS.", "tgt_summary": "Benjamin Jacques Marcel Pavard (; born 28 March 1996) is a French professional footballer who plays as a defender for Bayern Munich and the France national team. Although usually deployed as a centre-back, he is also capable of playing as a right-back. ", "id": 1542161}
{"src_title": "N26 (banka)", "tgt_title": "N26 (bank)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Banka vznikla jako startup ve spolupráci ve Vídni narozených Valentina Stalfa a Maximiliana Tayenthalse s firmou Papayer GmbH. Službu banka spustila v roce 2015 v Německu a Rakousku, později ji rozšířila do Řecka, Španělska, Francie, Irska a Itálie. Od roku 2017 působí na Slovensku. V červenci 2016 se s nevolí zákazníků setkalo rozhodnutí banky zrušit několik stovek účtů, ze kterých se vybíralo příliš často. Brzy poté byly původně neomezené výběry zdarma omezeny na pouze 3–5 měsíčně. V listopadu téhož roku pak banka klienty požádala, aby své účty pod novým číslem IBAN převedli do infrastruktury N26 a původní účty Wirecard byly zrušeny. V červenci 2019 měla banka 3,5 miliónu zákazníků.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty.", "content": "Největším rozdílem v poskytování služeb oproti ostatním bankám je, že nemá žádné kamenné pobočky a vše probíhá prostřednictvím mobilního bankovnictví. Přes telefon je možné zřízení účtu, řízení transakcí, nastavení účtu a platební karty a podobně. Mobilní aplikaci lze používat v operačním systému Android a iOS. V případě ztráty platební karty je možné ji okamžitě zablokovat přes aplikaci bez nutnosti kontaktování zaměstnanců banky. Platební karta je od společnosti MasterCard a 1 kus je k účtu zdarma. V balíčku zdarma je také 5 výběrů z jakéhokoliv bankomatu v Evropě, více než 5 výběrů je zpoplatněných a výše poplatku se liší od výšky objemu výběru peněz. V případě platby bankovní karty jsou všechny transakce zdarma.", "section_level": 1}, {"title": "N26 v Česku.", "content": "Účet u N26 si můžete otevřít i pokud bydlíte v České republice. Ne však oficiální cestou. Jde o to, že N26 nedoručuje karty do České republiky. Můžete si však nechat kartu zaslat do některé z podporovaných zemí např. ke známému, nebo pokud budete nějakou dobu v jedné z těchto zemí.", "section_level": 1}], "src_summary": "N26 je německá internetová banka, která se do července 2016 jmenovala Number 26. Sídlí v Berlíně a služby poskytuje v celé eurozóně s výjimkou Litvy, Lotyšska, Kypru a Malty. Než získala vlastní bankovní licenci, spolupracovala s německou bankou Wirecard Bank AG. Výhodou je, že vklady občanů EU jsou chráněny stejně jako v běžné bance.", "tgt_summary": "N26 (known as \"Number 26\" until July 2016) is a German neobank, headquartered in Berlin, Germany. N26 currently offers its services throughout various member states of the Single Euro Payments Area (SEPA) and in the US. The UK operations have been suspended in April 2020 due to the Brexit process uncertainties.", "id": 1073755}
{"src_title": "Škoda Kodiaq", "tgt_title": "Škoda Kodiaq", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Koncept \"„Vision S”\" se objevil v březnu 2016 na autosalonu v Ženevě. Konečné SUV se představilo 29. září 2016 na autosalonu v Paříži a první vozy byly zákazníkům dodány v únoru 2017. Cena vozu se v Česku pohybuje mezi 670 000 až 1,2 milionu korun. O Škodu Kodiaq je obrovský zájem, čekací lhůty se mohly u nejžádanějších motorizací vyšplhat až na šest měsíců. Ještě před oficiálním zveřejněním ceny tuto hodnotili zástupci jednotlivých závodů koncernu Volkswagen jako příliš nízkou.{ } ", "section_level": 3}, {"title": "Asistence.", "content": "{ } ", "section_level": 3}, {"title": "Reprezentační statistiky.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Seniorská reprezentace.", "content": "\"pozn. Z = Zápasy, G = Góly, A = Asistence\"", "section_level": 3}], "src_summary": "Jadon Malik Sancho (* 25. března 2000, Londýn, Velká Británie) je anglický fotbalista, hrající v německém klubu Borussia Dortmund a za anglickou reprezentaci, který hraje na pozici křídelníka. ", "tgt_summary": "Jadon Malik Sancho (born 25 March 2000) is an English professional footballer who plays as a winger for German Bundesliga club Borussia Dortmund and the England national team. ", "id": 55592}
{"src_title": "Osinák africký", "tgt_title": "African brush-tailed porcupine", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Osinák má protáhlé štíhlé tělo s krátkýma nohama a bez ocasu dorůstá délky 40–50 cm. Dospělý jedinec váží asi 3 kg. Na rozdíl od ostatních dikobrazovitých má menší a lehčí ostny, které mu vyrůstají jen na zadní části hřbetu. Zbytek těla pokrývají krátké ploché štětiny. Ocas je dlouhý a šupinatý a je zakončen štětkou tuhých chlupů, které mohou, když jimi zvíře potřásá, vydávat šustivý zvuk.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Osinák africký žije v oblasti tropického deštného lesa na území Beninu Kamerunu, obou konžských republik, Rovníkové Guineje, Gabonu, Gambie, Ghany, Pobřeží slonoviny, Keni, Libérie, Sierry Leone, Jižního Súdánu, Toga a Ugandy, až do výšek 3000 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Osináci obývají obvykle výše položené lesy, kde žijí v malých rodinných seskupeních, jež tvoří rodičovský pár a mláďata, celkem asi osm jedinců. O zdroje potravy se může dělit i několik takových rodin. Zaútočí-li na osináka afrického dravec, naježí ostny, takže vypadá, že je dvakrát větší, začne potřásat ocasem, aby chlupy na jeho konci šustily, a dupe nohama. Stejně jako ostatní dikobrazovití se natočí k útočníkovi zády a pokouší se ho zranit svými bodlinami. Je-li třeba, uchylují se osináci před nebezpečím na stromy, neboť dovedou obratně šplhat a skákat. Tito hlodavci jsou noční tvorové, kteří přes den spí v norách či ve skalních rozsedlinách. Jsou to býložravci, kteří se živí převážně spadanými listy, květy a plody. V případě nutnosti nepohrdnou ani kořínky. Nacházejí-li se políčka kukuřice, manioku či banánovníků blízko lesa, mohou škodit na úrodě.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Samec a samice vytvoří v době říje pár. Samice je březí déle než samice ostatních hlodavců – asi 100–110 dní – a rodí 1–4 dobře vyvinutá mláďata, která dospívají asi po 2 letech.", "section_level": 2}, {"title": "Užití.", "content": "Domorodci loví osináky ve značném množství jako potravu.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "Osinák africký byl na konci roku 2017 v Česku chován v šesti zoologických zahradách. V roce 2018 se stala chovatelem také Zoo Olomouc. Na počátku roku 2020 tak byl chován v sedmi zoo. Na Slovensku tento druh chová od roku 2018 Zoo Bojnice. V celé Evropě byl v roce 2018 chován v necelé dvacítce zařízení, na počátku roku 2020 ve 20 zoo, takže české zoo zaujímají významné postavení, když tvoří přibližně třetinu všech veřejných chovatelů.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "Historie chovu v Zoo Praha se začala psát v roce 2007. Na počátku i konci roku 2018 byl chován pár.", "section_level": 2}], "src_summary": "Osinák africký (\"Atherurus africanus\") je africký hlodavec z čeledi dikobrazovitých. Jeho domovem je široký pás tropické Afriky od Guineje na západním pobřeží až po Keňu na východě. Přestože ho domorodci loví pro potravu, je díky svému rozšíření považován Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) za málo dotčený druh.", "tgt_summary": "The African brush-tailed porcupine (\"Atherurus africanus\") is a species of rat-like Old World porcupine, indigenous to a broad belt of Africa ranging from Guinea on the west coast to Kenya on the east. This is a common species with a very wide range, and despite being used extensively for bushmeat, the International Union for Conservation of Nature has rated its conservation status as being of \"least concern\".", "id": 122595}
{"src_title": "Giorgi Saakadze", "tgt_title": "Giorgi Saakadze", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Saakadze byl příslušníkem gruzínské nižší šlechty - \"aznaurů\", Jeho otec Šio Saakadze byl dvořanem krále Šimona I. z Kartli a ve službách tohoto panovníka začal svou kariéru také mladý Girogi. Za jeho syna Luarsaba II. byl ustanoven správcem Tbilisi a Osetie. Roku 1608 porazil osmanská vojska v bitvě u Tašiakari, byl povýšen do knížecího stavu a stal se jedním z nejmocnějších feudálů v Gruzii. Roku 1611 se král Luarsab oženil s jeho sestrou Teklou Saakazde, čímž Giorgioho moc ještě vzrostla. To se vůbec nezamlouvalo příslušníkům staré rodové šlechty, kteří se cítili jeho kariérou ohroženi. Následujícího roku se kníže Šadiman Baratašvili pokusil Saakadzeho zavraždit a úspěšný vojevůdce musel uprchnout do Persie. Zde konvertoval k islámu a vstoupil do služeb perského šáha Abbáse. Několik let bojoval pro šáha proti Osmanům, Mughalům a roku 1614 byl nucen vést perské tažení do Gruzie. Roku 1614 sesadil svého švagra, krále Luarsaba a vydal ho šáhovi. Luarsab byl Peršany uvězněn a popraven. Giorgi Saakadze se stal perským regentem v Gruzii, ale roku 1623 se od šáha odvrátil. Spojil se s vůdci protiperské strany: bratrem své ženy princem Zurabem z Aragvi a vládcem Kachetie Tejmurazem. Společně pak vyhlásili nezávislou křesťanskou Gruzii. Perský šáh proti nim vyslal trestnou výpravu, ale tu Saakadze rozdrtil roku 1625 v bitvě u Martkopi. Jako reakci na tuto zradu nařídil šáh Abbás popravu Saakadzeho syna Paaty, který žil od roku 1612 na šáhově dvoře. Mezi Saakadzem a Tejmurazem z Kachetie došlo brzy k otevřenému sporu o vládu nad Gruzií. Spory postupně vyústily v domácí válku, v níž roku 1626 zvítězil Tejmuraz, podporovaný vysokou šlechtou. Tejmuraz se pak sám vyhlásil králem sjednocené Gruze a Giorgi Saakadze byl vypuzen ze země. Stárnoucí Saakadze se uchýlil do Istanbulu, kde byl přijat sultánem Muradem a vstoupil do osmanských služeb. Získal hodnost paši a správu nad vilajetem Konya. V této hodnosti válčil proti Peršanům, na nichž pro Turky dobyl město Erzurum. Saakadzeho nepřítelem se stal velkovezír Erkem Hüsrev Paša, který se cítil ohrožen jeho úspěchy. Obvinil proto svého rivala ze zrady a impulzivní sultán nařídil jeho likvidaci. Girogi Saakadze a jeho syn Avtandil byli zavražděni 3. října 1629 v Alepu. Giorgiho druhý syn Ioram zůstal po otcově vyhnání s matkou v Gruzii a stal se zakladatelem gruzínského knížecího rodu Tarchan-Mouravi.", "section_level": 1}, {"title": "v kultuře.", "content": "Přes svou kontroverzní kariéru je Giorgi Saakadze pokládán za národního hrdinu Gruzie. Za vlády Stalina, který byl údajně se Saakadzem vzdáleně rodově spřízněn, byl význam této osobnosti až nekriticky přeceňován.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Anna Arnoldovna Antonovskaja: \"Veliký Mouravi\". Praha, Svět sovětů, 1953.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giorgi Saakadze (gruzínsky: გიორგი სააკაძე) (1570 – 3. října 1629) byl gruzínský politik a vojevůdce, jedna z nejvýznamnějších osobností Gruzie v 1. polovině 17. století. byl znám pod titulem Veliký mouravi - gruzínsky დიდი მოურავი, \"didi mouravi\", persky Mūrāv-Beg a turecky Maghraw-Bek. \"Mouravi\" znamená gruzínsky správce či regent.", "tgt_summary": "Giorgi Saakadze the Grand Mouravi () (c. 1570 – October 3, 1629) was a Georgian politician and military commander who played an important but contradictory role in the politics of the early 17th-century Georgia. He was also known as Grand Mouravi (დიდი მოურავი, \"didi mouravi\") in Georgia, Mūrāv-Beg in Persia and Māūrāv-Hūn or Māġrāv-Bek in the Ottoman Empire for having served as a mouravi (appointed royal official which can be rendered by seneschal or bailiff) of Tbilisi.", "id": 2063529}
{"src_title": "Rajka vlajková", "tgt_title": "Standardwing bird-of-paradise", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Rajka vlajková je přibližně 28 cm dlouhá a olivově hnědá. Samci mají leskle fialovou korunku, smaragdově zelená prsa a hnědá záda. Nejvýraznějším rysem samců jsou dvě dvojice dlouhých bílých chocholů, které vyplynuly z ohbí křídel. Samci s nimi dokáží hýbat. Ocasní pera mají samci poněkud krátká. Samci jsou polygamní a při námluvách se shromažďují a předvádí své letecké umění, takto si získávají samice, se kterými se spáří, o mláďata se dále nestarají. Samice mají taktéž fialovou korunku, zbytek těla mají hnědý aby neupoutával pozornost nepřátel. Vzrůstově jsou samice menší než samci, ale mají delší ocasní pera. Rajka vlajková je endemický druh, vyskytující se jen na souostroví Moluky a ve východní Indonésii a je tak nejzápadněji hnízdícím druhem rajek. Živí se především hmyzem, členovci a ovocem.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První rajky se do Evropy dostaly díky mořeplavci Ferdinandu Magellanovi. Když byla jeho posádka v prosinci 1521 v Tidore, byl jim panovníkem z ostrova Bacan (souostroví Moluky) nabídnut dar krásných mrtvých ptáků, mořeplavci je měli předat Španělskému králi. Na základě úvah kronikáře Antonia Pigafettyho byli tito ptáci pravděpodobně rajky vlajkové. Alternativní popis představil Maximilianus Transylvanus, byl to termín Manucodiata (složenina slov: Malay Manute-Dewata, Bird of the Gods), který se používal pro rajky až do 19. století. George Robert Gray z Britského muzea pojmenoval tento druh na počest Alfreda Russela Wallace, který objevil Rajku vlajkovou v roce 1858. Po jeho původním objevu rajku vlajkovou neviděl nikdo téměř 60 let, bylo ohlášeno pouze párkrát, že tohoto ptáka někdo spatřil, ovšem žádné z těchto hlášení nebylo doloženo. Poté bylo další pozorování ohlášeno britským ornitologem Davidem Bishopem, který se domníval že objevil nový druh a pustil se do detailního pozorování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rajka vlajková (\"Semioptera wallacii\") také známá pod anglickým názvem Wallace’s Standardwing je jediný druh ptáka z rodu \"Semioptera\". Má dva poddruhy – \"Semioptera wallacii halmaherae\" a \"Semioptera wallacii wallacii\".", "tgt_summary": "The standardwing bird-of-paradise (\"Semioptera wallacii\") also known as Wallace's standardwing or as the standardwing is a species of bird-of-paradise. It is the only member in monotypic genus \"Semioptera\".", "id": 2044384}
{"src_title": "Humanistické písmo", "tgt_title": "Humanist minuscule", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Za vznikem humanistického písma stály dvě důležité dobové skutečnosti. Za prvé označení všeho gotického za barbarské ze strany renesančních humanistů (tedy včetně lámání písma) a vznik knihtisku, což výrazně ovlivňovalo nároky na podobu písma. A samozřejmě se stále zvyšovala potřeba psát vůbec. Knihtisk výrazně omezil psané knižní písmo.", "section_level": 1}, {"title": "V Itálii.", "content": "První knižní písmo vzniklé okolo poloviny 15. století bylo knižní okrouhlé humanistické písmo (\"humanistica rotunda libraria saeculi XV\"). To vycházelo z původně římské kvadrátní kapitály a písma vzniklého v karolínské renesanci, karoliny. Písmena jsou svislá, nedochází k jejich propojování. Mezi poznávací znaky patří dlouhé s a f, které končí na řádku a nejdou pod řádek. Toto písmo bylo velmi záhy nahrazeno tiskovou velmi podobnou variantou, antikvou. Kvůli nárůstu počtu písemností a potřebě rychlejšího psaní se prosazuje v písemné podobě polokurzíva (dodnes poněkud nepřesně nazývaná kurzíva, která vzniká posléze a je ještě lépe formovaná k psaní), jejíž podoba vychází z kaligrafické školy ve Florencii. Pro tento typ písma je charakteristické zaoblování, které může vytvářet na dlouhých dřících až smyčky, a náklon doprava. Znalost polokurzívy se šířila z Itálie pomocí velmi podobné tiskové obdoby hojně užívané od počátku 16. století dnes známé jako italika. Druhou cestou byly písemnosti vydávané papežskou kanceláří, která psanou humanistickou polokurzívu používala od Mikuláše V., nejprve pro všechna brevia, tato polokurzíva je známá jako \"lettera dei brevi\". V 16. století získává polokurzíva z papežské kanceláře jednotnou podobu a je nazývána \"humanistica semicursiva papalis\". Toto písmo získalo také tiskovou podobu, která je nazývána cellaresca a poprvé se objevuje v práci Ludovica Vincentina La Operina (1522). Různé obdobi tohoto písma jsou dnes známa jako \"humanistica semicursiva italica\". Humanistická kurzíva se formuje živelně z polokurzívy a až do 17. století nemá ustálený tvar.", "section_level": 2}, {"title": "Ve Francii.", "content": "V 17. století se již také postupně přesouvalo centrum humanistického písma z Itálie do Francie. Ve Francii nikdy nemělo humanistické písmo tak jasnou převahu jako v Itálii. Dostalo se sem v 16. století, ale navrch zprvu získalo jen u panovníka, vysoké šlechty a vzdělanců, v kaligrafických učebnicích se objevilo až v druhé polovině století. Zároveň docházelo k míšení novogotického a humanistického písma, které se nazývá \"financière\", \"rondo\" nebo \"bastarda\", v 18. století vzniklo tzv. coulée, které se objevovalo i mimo Francii (u nás také jako francouzské písmo).", "section_level": 2}, {"title": "V Anglii.", "content": "V anglických písemnostech se humanistické písmo také začalo objevovat v 16. století, ale zprvu narazilo na konzervativní odpor soudů a v úřadech. Naopak oblibu si našlo u vzdělanců, například na univerzitě v Cambridge. Teprve v 17. století je zavedeno toto písmo do škol pod názvem \"Italina hand\", ze kterého se záhy vyvinulo \"English round hand\". V 18. století již centrum humanistického písma přesunulo do Anglie. Varianta známá jako \"English hand\", která se do Česka dostala pomocí korespondence, se stala základem pro české humanistické písmo.", "section_level": 2}, {"title": "V Německu.", "content": "V Německu bylo přijetí asi nejodmítavější a prosazení humanistického písma trvalo nejdéle. Poměrné záhy, na přelomu 15. a 16. století byl přijat zvyk, že jazykově německé písemnosti budou psány novogoticky a latinské (nebo i jiné) humanisticky, který zformoval Philipp Melanchthon. Tento zvyk byl dodržován velmi důsledné i pro slova s cizojazyčným základem; udržel se až do 20. století. O zavedení humanistického písma se neúspěšně pokoušeli Gottfried Wilhelm Leibniz, Friedrich Gottfried Klapstock nebo Jacob Grimm. Tvary humanistického písma byly podobné jako v Itálii či Francii, u kurzívy je patrný vliv novogotiky. Novogotické písmo bylo nahrazeno humanistickým, tzv. normálním písmem v roce 1941.", "section_level": 2}, {"title": "V českých zemích.", "content": "Přijetí humanistického písma v českých zemích bylo obdobné jako v Německu, tedy v první fázi se prosadilo pouze u jazykově latinských textů. Existuje více proudů, jak se do Čech (českých zemí) dostávala znalost humanistického písma. Uvádí se pronikání přes Uhersko (do české kanceláře za Ladislava Pohrobka), případně přímo z Itálie od nekatolických kněží (Hilarius Litoměřický). Z počátku 16. století je již doložena učebnice psaní obsahující humanistické písmo. V naší zemi nebyl biskup, takže kněžské svěcení musel vykonávat italský. A tím se Čechy dostaly do kontaktu s humanistickou kulturou, tedy i včetně písma. Italská církev ovlivňovala nejen písmo, ale i změnu osobního náboženského postoje. Přesto se katolické prostředí nedá úplně považovat za zdroj šíření humanistického písma v zemi. Jeho stopy se objevují ve 2. polovině 15. a počátkem 16. století ve spisech arcibiskupských administrátorů, ale administrátorské písemnosti z daného období se nedají označit za úplně humanistické. Mezi humanistické znaky objevující se v písemnostech pražského arcibiskupství se dají zařadit velmi zaoblená písmena a užívání dlouhých dříků písmen bez smyček. Ale často používané zkratky působí spíše goticky. Řeholní instituce na našem území byly zpravidla poškozeny husitstvím, některé kláštery dokonce zanikly. Ale existovaly i konventy, které se v této době dokázaly rozvíjet, například premonstrátský klášter v Teplé. Do tohoto kláštera přicházeli františkánští observanti, kteří sebou mimo jiné přinesli některé prvky italského humanismu. Proto lze v některých filiačních listech Jana Kapistrána (původem italský mnich působící na našem území) nalézt široké okrouhlé písmo velmi blízké humanistickému. V jiných písemnostech stejného autora ale písmo připomíná spíše středoevropské gotické. Zdá se, že se františkáni postupně přizpůsobovali domácímu prostředí a domácím písařům. Italské humanistické písmo je možné objevit i v listinách vikáře františkánského řádu Pavla z Moravy nebo v soukromých spisech Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, to je však velmi ojedinělé. Výrazné prosazování humanistického písma v českém prostředí na konci 18. století souvisí se slovanskou vzájemností, kdy má tato forma posloužit jako základ vzájemné abecedy, která by byla například ještě rozšířena o některé znaky z cyrilice. Teoretici těchto snah byly především Josef Dobrovský, Bartoloměj Kopitar, Antonín Jaroslav Puchmajer, nebo Antonín Marek. Dále je možné připomenout úředně zaváděný novogotický kurent do škol, který vzbuzoval nevoli a diskuze o výhodnosti humanistických tvarů (Josef Vlastimil Kamarýt a Josef Hořčice). První tiskař, který v letech 1799 a 1800 obstaral litery antikvy a italiky, byl František Jan Tomsa. Ve školách se děti poprvé setkávaly s humanistickým písmem po reformách v 18. století, a to i v triviálních školách, kde nebyla vyučována latina, proto se musely objevovat humanistické ukázky i z češtiny. V 19. století byl velkým obhájcem humanistického písma Jan Svoboda, který dal základy české humanistické kurzívě, v roce 1859 pak navrhl Petr Mužák oblíbený vzor na základě anglické kurzívy. Speciálně pro češtinu vytvořil návrh Jan Ladislav Mašek a Vojtěch Kryšpín v roce 1882. Psanou podobu, která je používaná dodnes, má česká humanistická kurzíva od zavedení v roce 1933.", "section_level": 2}], "src_summary": "Humanistické písmo (spíše dříve prostě latinka) je dnes prakticky jediná používaná forma latinského písma. Tato forma vznikla paralelně s novogotickým písmem okolo poloviny 15. století, ale na rozdíl od něho odmítlo (naprosto v souladu s renesančním pohledem) gotické lámání a při formování tvarů minuskul vycházelo z karoliny a pro tvary majuskul potom z kapitály. Tak vzniklo knižní okrouhlé humanistické písmo, které sice nebylo používáno dlouho a bylo nahrazeno antikvou, ale všechna dílčí humanistická písma z něho dodnes vycházejí. Toto písmo již v polovině 16. století nahradilo novogotické písmo v jazykově latinských textech ve všech zemích u ostatních jazyků to bylo pozvolnější, nejprve to byla italština a naopak nejpozději němčina. ", "tgt_summary": "Humanist minuscule is a handwriting or style of script that was invented in secular circles in Italy, at the beginning of the fifteenth century. \"Few periods in Western history have produced writing of such great beauty\", observes the art historian Millard Meiss. The new hand was based on Carolingian minuscule, which Renaissance humanists, obsessed with the revival of antiquity and their role as its inheritors, took to be ancient Roman:[W]hen they handled manuscript books copied by eleventh- and twelfth-century scribes, Quattrocento literati thought they were looking at texts that came right out of the bookshops of ancient Rome\". ", "id": 397247}
{"src_title": "Bewcastle (římská pevnost)", "tgt_title": "Bewcastle Roman Fort", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Název Fanum Cocidi byl pevnosti přiřčen na základě faktu, že z devíti oltářů objevených v této lokalitě je šest zasvěcených bohu Cocidiovi.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Pevnost byla mezi římskými pevnostmi neobvyklá svým tvarem, protože tvořila spíše nepravidelný šestiúhelník než obvyklý obdélník. S plochou téměř 24 tisíc čtverečních metrů zabírala celou malou náhorní plošinu tohoto tvaru nad Kirk Beck a patřila k větším pevnostem. S pevností Banna ji spojovala římská silnice známá jako Maiden Way. Mezi těmito dvěma pevnostmi byly objeveny dvě signalizační věže, které pravděpodobně sloužily předávání signálů z Bewcastlu do Birdoswaldu.", "section_level": 1}, {"title": "Fáze výstavby pevnosti.", "content": "Probíhala ve čtyřech fázích. Pevnost byla postavena přibližně ve stejnou dobu jako pevnosti Hadriánova valu (120-140, případně 122-139/42), měla hliněné valy a byla ze dřeva, ale přinejmenším jednu bránu postavili z kamene a také budovu velitelství. Je dílem první kohorty Dáků, \"Cohors I Dacorum\", ale pevnost byla opuštěna, když ve 40. letech 2. století hranici posunuli na sever k Antoninovu valu. Když se od něj vojsko stáhlo zpět, pevnost znovu fungovala od přibližně od roku 163, s hradbou zesílenou vrstvou kamenů. Pravděpodobně ji vybudovala legie V1 neboli legio VI Victrix (fáze 2). Ke konci 2. století pevnost radikálně přestavěli s cílem zvýšit její kapacitu; první Nervova kohorta Germánů, pěší a jízdní, 1000 mužů. Pevnost měla čtyři brány na čtyři světové strany, přičemž západní byla ta hlavní. Dům velitele (\"praetorium\") ležel přibližně ve středu šestiúhelníku, budova velitelství (\"principia\") od něj bezprostředně na sever. V jihovýchodní části pevnosti se nacházely lázně v Hadriánově stylu. Nápisy na stavbách nalezené na místě dokládají, že na budování pevnosti se v celém průběhu její existence podílely odloučené oddíly přinejmenším tří legií: druhé (umístěné v Caerleonu ve Walesu), šesté (se sídlem v Yorku) a dvacáté legie (se sídlem v Chester)u. Ve 2. století tvořila posádku první kohorta Dáků, což byla jednotka pěchoty v síle tisíc mužů. Ve 3. století pevnost držela první kohorta Cohors I Nerviorum (částečně jízdní). Fáze 3: ke konci 3. století byla pevnost opět radikálně přestavěna. Na západní a severní straně byly vybudovány nové hradby, čímž se plocha pevnosti zmenšila, zřejmě v souvislosti s méně početnou posádkou. Budovy byly znovu přestavěny a lázně přeměněny na kasárenský blok. Fakt, že lázně stály uvnitř hradeb, svědčí o tom, že pevnost obklopovalo nepřátelské prostředí. A nevznikla u ní ani civilní osada. Fáze 4. Pevnost byla téměř zničena v roce 343, když byl dobyt Hadriánův val. Pak ji znovu postavili, ale po invazi barbarů v roce 367 byla definitivně opuštěna a zničena. Důkazy v podobě mincí nasvědčují tomu, že byla opuštěna v 1. polovině 4. století (i když počet nalezených mincí je poměrně malý), ale zvědové ji mohli využívat až do roku 367, kdy jejich činnost byla ukončena.", "section_level": 1}, {"title": "Archeologické práce.", "content": "V letech 1937, 1954 a 1957 v lokalitě probíhaly vykopávky, ale zjistily jen, kde se nacházely budovy uvnitř pevnosti, a našly několik oltářů.", "section_level": 1}, {"title": "Současný stav.", "content": "Valy a příkopy pevnosti jsou dosud viditelné. Jižní část lokality zabírá kostel s hřbitovem, na kterém se nachází slavný Bewcastleský kříž. Na severovýchod od tohoto místa se zachovaly ruiny Bewcastleského hradu. Tento normanský hrad byl postaven okolo roku 1092, s využitím kamene z římské pevnosti. Hrad údajně zničil Oliver Cromwell v roce 1641.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bewcastle byla římská pevnost, kterou postavili severně od Hadriánova valu jako základnu určenou pro průzkum a výzvědnou službu, na obranu proti nenadálým útokům ze severu a na podporu místního kmene Brigantů, jejichž územím Hadriánův val procházel. ", "tgt_summary": "Bewcastle Roman Fort was a Roman fort, built to the north of Hadrian's Wall as an outpost fort and intended for scouting and intelligence. The Roman name for the fort was Fanum Cocidi (as recorded in the Ravenna Cosmography), and means 'The Shrine of Cocidius', a deity worshipped in northern Britain. The remains of the fort are situated at the village of Bewcastle, Cumbria, to the north of the Roman fort at Birdoswald, on Hadrian's Wall. ", "id": 1570183}
{"src_title": "Jeanine Mason", "tgt_title": "Jeanine Mason", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Mason se narodila v Miami na Floridě, ale vyrůstala ve městě Pinecrest. Ve třech letech začala navštěvovat hodiny baletu a flamenca, poté studovala jazz, akrobacii, hip-hop a moderní scénický tanec. Na jaře roku 2014 odmaturovala na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Její sestra Alexis se zúčastnila konkurzů osmé řady soutěže \"Umíte tančit?\" a dostala se do TOP 20 tanenčíků.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Umíte tančit?", "content": "V 18 letech se rozhodla zúčastnit se páté řady americké taneční soutěže \"Umíte tančit?\" a stala se nejmladší vítězkou historie soutěže. Prvních pět týdnů soutěže byla spárovaná s tanečníkem Phillipem Chbeebem. Během šestého týdne tančila moderní scénický tanec s Jasonem Gloverem, v choreografii Travise Walla. Později tančila s Brandonem Bryantem, Adem Obayomim, Evanem Kasprzakem a Kaylou Radomski. Během podzimu 2009 vyjela na turné po Spojených státech s nejlepší dvanáctkou tanečníků souteže.", "section_level": 2}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Krátce po vítězství v soutěži \"Umíte tančit?\" se vrhla na herectví. Kariéru nastartovala v seriálu stanice Nickelodeon \"Big Time Rush\". V roce 2011 si zahrála roli Bosso v televizním filmu stanice Lifetime \"The Bling Ring\". V roce 2013 získala vedlejší roli Cozzette v seriálu stanice ABC Family \"Bunheads\". Během let 2011 až 2014 si zahrála v seriálech \"The Secret Life of the American Teenager\", \"Kriminálka Las Vegas\"\", Nešika, Nejsem do tebe blázen\" nebo \"Námořní vyšetřovací služba: L. A.\". V roce 2017 získala vedlejší roli Dr. Sam Bello v seriálu stanice ABC \"Chirurgové\". V únoru roku 2018 bylo oznámeno, že získala hlavní roli Liz Ortecho v seriálu stanice The CW \"\". Seriál měl premiéru dne 15. ledna 2019.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 2011 chodí s hercem Beau Mirchoffem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeanine Marie Mason (* 14. ledna 1991 Miami, Florida) je americká herečka a tanečnice. Po vítězství páté řady taneční soutěže \"Umíte tančit?\", se začala věnovat své herecké kariéře. Objevila se v seriálech jako \"Bunheads\", \"Nešika\", \"Námořní vyšetřovací služba: L. A.\", \"Kriminálka Las Vegas\" nebo \"Big Time Rush\". V roce 2017 získala vedlejší roli Dr. Sam Bello v seriálu stanice ABC \"Chirurgové\". Od roku 2018 hraje hlavní roli v seriálu stanice The CW \"\".", "tgt_summary": "Jeanine Marie Mason (born January 14, 1991) is an American actress and dancer. Her acting career began after winning the fifth season of the Fox television show \"So You Think You Can Dance\". She is best known for her role as Liz Ortecho in the CW's drama series \"Roswell, New Mexico (TV series)\". ", "id": 1390165}
{"src_title": "Marjan Šarec", "tgt_title": "Marjan Šarec", "src_document": [{"title": "Umělecká kariéra.", "content": "Po maturitě na střední škole v roce 1996 vystudoval herectví na Akademii divadla, rozhlasu, filmu a televize, autonomní součásti Lublaňské univerzity, kterou absolvoval roku 2001. V dalších letech pracoval pro Slovinský rozhlas a televizi, objevoval se v radiopořadu Saši Hribara \"Radio Ga-Ga\" a televizní show \"Hri-bar\". Těžištěm jeho práce se stala komika a politická satira. Vytvořil postavu venkovského burana Ivana Serpentinšeka z Hornokraňska. Věnoval se také imitování veřejně známých osob, mezi jinými napodoboval Janeze Drnovšeka, Usámu bin Ládina, Fidela Castra, Antona Ropa, Jelka Kacina, Janeze Janšu či Andreje Bajuka. Působil také jako novinář a editor.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Dvakrát byl zvolen starostou Kamniku. Nejdříve v roce 2010 jako člen strany Zorana Jankoviće Pozitivna Slovenija. Pro komunální volby 2014 založil vlastní subjekt Kandidátku Marjana Šarece, za nějž byl znovuzvolen. Zúčastnil se prezidentských voleb 2017, v jejichž prvním kole obdržel 25 % hlasů a postoupil do druhé fáze. V listopadovém druhém kole těsně podlehl vítězi Borutu Pahorovi. V předčasných červnových volbách 2018 do dolní komory, Státního shromáždění, skončil se svou stranou na druhém místě se ziskem 12,6 % a třinácti poslaneckými mandáty. Pro neschopnost vítěze, protiimigrační Slovinské demokratické strany expremiéra Janeze Janši, složit kabinet, schválil parlament 17. srpna 2018 Šarecovu premiérskou nominaci od prezidenta republiky. Většinu 55 poslanců z 90členného zákonodárného sboru mu zajistili vládní koaliční partneři a strana Levice v roli podporovatele kabinetu. Pětičlennou koaliční vládu menšinového charakteru vytvořily Kandidátka Marjana Šarece, sociální demokracie (SD), Strana moderního středu (expremiéra Mira Cerara), Aliance Alenky Bratušekové (expremiérky Bratušekové) a Demokratická strana důchodců Slovinska (DeSUS). Ve shromáždění na počátku volebního období disponovaly 43 mandáty. Nový středově orientovaný kabinet byl jako v pořadí třináctý jmenován 13. září 2018. Stal se tak vůbec první menšinovou vládou, s šestnácti členy, včetně dvou ministrů bez portfeje. V lednu 2020 odstoupil místopředseda vlády a ministr financí Andrej Bertoncelj, když se odmítavě postavil k premiérově návrhu zákona, aby ztráty ve zdravotnictví sanoval státní rozpočet. Šarec pak 27. ledna téhož roku rezignoval na premiérský post, protože v rámci minoritního kabinetu nebyl schopen prosazovat přijímání nutných reformních zákonů a vyzval k vyhlášení předčasných voleb. Úřad opustil v březnu 2020, kdy jej nahradil Janez Janša.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marjan Šarec (* 2. prosince 1977 Lublaň) je slovinský herec a politik, v letech 2018–2020 předseda vlády Slovinska. Uměleckou dráhu začínal jako komik a politický satirik. Následně vstoupil do politiky a roku 2014 se stal předsedou nově založeného subjektu Kandidátka Marjana Šarece.", "tgt_summary": "Marjan Šarec (born 2 December 1977) is a Slovenian politician, actor, and comedian. Šarec served as the 9th Prime Minister of Slovenia from 2018 to 2020. ", "id": 2288453}
{"src_title": "Alžběta Anglická", "tgt_title": "Elizabeth of Rhuddlan", "src_document": [{"title": "První manželství.", "content": "V dubnu 1285 probíhala jednání s Florisem V. jednalo se o Alžbětinu zasnoubení s Florisovým synem Janem, holandským hrabětem. Nabídka byla přijata a Jan byl poslán na vychování do Anglie. Dne 8. ledna 1297 se v Ipswich konala svatba. Svatby se zúčastnila Alžbětina sestra Markéta, její otec, bratr Eduard, a Humphrey de Bohun, 4. hrabě z Herefordu. Očekávalo se, že Alžběta po svatbě odjede s manželem do Holandska, Alžběta však nechtěla, takže Jan musel nakonec odjet sám. Po nějaké době bylo rozhodnuto, že by Alžběta měla následovat svého manžela. Otec jí doprovázel, cestovali přes Jižní Nizozemí mezi Antverpami, Mechelenem, Lovaní a Bruselem, poté skončili v Gentu. Tam zůstali dva měsíce, strávili Vánoce s jejími dvěma sestrami Eleonorou a Markétou. Dne 10. listopadu 1299, Jan zemřel na úplavice, ačkoli také kolovaly zvěsti o vraždě. Z tohoto manželství se nenarodily žádné děti.", "section_level": 1}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "Na zpáteční cestě do Anglie, projela Alžběta Brabantem, kde se setkala se sestrou Markétou. Když přijela do Anglie, seznámila se s nevlastní matkou Markétou, se kterou se její otec oženil, zatímco ona byla v Holandsku. Dne 14. listopadu 1302 se Alžběta ve Westminsterském opatství provdala za Humphreyho de Bohun, 4. hraběte z Herefordu, 3. z Essexu a konstábla Anglie.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Alžběta s Humphreym měli tyto potomky:", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Během Vánoc 1315, když byla Alžběta po jedenácté těhotná, jí navštívila její švagrová, královna Izabela Francouzská. To byla velká pocta, ae stres mohl způsobit neznámé zdravotní problémy, které později přispěly k Alžbětině smrti při porodu. Dne 5. května 1316 porodila dceru Isabelu. Alžběta i její dcera zemřly krátce po porodu, a byly spolu pohřbeny ve Waltham Abbey.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alžběta Anglická nebo také z Rhuddlanu (; 7. srpen 1282 – 5. květen 1316) byla osmá a nejmladší dcera krále Eduarda I. Anglického a Eleonory Kastilské. Ze všech sourozenců měla nejblíže k bratrovi Eduardovi, který byl jen o dva roky mladší než ona.", "tgt_summary": "Elizabeth of Rhuddlan (7 August 1282 – 5 May 1316) was the eighth and youngest daughter of King Edward I and Queen Eleanor of Castile. Of all of her siblings, she was closest to her younger brother King Edward II, as they were only two years apart in age.", "id": 313507}
{"src_title": "Švédské obléhání Prahy", "tgt_title": "Battle of Prague (1648)", "src_document": [{"title": "Průběh bojů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení Pražského hradu a Malé Strany.", "content": "Po neúspěšném obléhání Brna byla švédská vojska nucena ukončit tažení na Vídeň a stahovala se zpět do Švédska. 15. července se však generál Königsmarck spojil s Arnoštem z Ottowaldu, který mu o deset dní později zajistil vniknutí na Malou Stranu a na Pražský hrad. Švédské jednotky, které využily malou bdělost stráží v souvislosti s oslavou svatby císaře, nepozorovaně pronikly stezkou dovnitř. Po obsazení západních částí Prahy začali žoldnéři ihned rabovat. Lup vojáků činil 12 miliónů zlatých, do zajetí bylo zavlečeno 80 význačných osobností, za které bylo možno požadovat výkupné. Cenné sbírky, které na Pražském hradě nashromáždil císař Rudolf II., však Königsmarck nevydal svým lidem, ale prohlásil je za státní kořist a postavil k nim silné stráže. Tyto předměty pak byly odvezeny do Švédska, mnoho z nich se stalo součástí výzdoby Švédského královského paláce.", "section_level": 2}, {"title": "Obléhání pražských měst.", "content": "Po obsazení západního břehu Vltavy švédskými vojsky začal velitel pražské posádky Rudolf Colloredo organizovat obranu Starého a Nového Města pražského. Švédové sice spoléhali na to, že budou v pražských městech vítáni jako osvoboditelé z habsburského jha, jak je o tom ujišťovali čeští emigranti, ovšem situace byla jiná. Hrabě Colloredo zorganizoval měšťanské sbory a přivítal i založení studentské legie složené z posluchačů pražské univerzity. Studentskou legii vedl jezuita z Klementina, Jiří Plachý-Ferus, který se sám přímo účastnil boje. Königsmarckovo vojsko však mělo plné ruce práce s loupením, takže útok prozatím neprovedlo. 31. července však dospěla k Praze další švédská armáda pod vedením generála Wittenberga a začalo tak obléhání. 3. a 4. srpna byla pražská města mohutně bombardována oběma švédskými armádami. K přímému útoku se však Švédové neodhodlali a Wittenbergovo vojsko táhlo na jih od Prahy, aby si mohli jeho vojáci nakrást stejně, jako ti Königsmarckovi. Obležená Praha si mohla několik dní odpočinout a přistoupit k naléhavým opravám městských hradeb. Koncem září se Wittenbergovo vojsko vrátilo zpět a s ním přitáhla další švédská armáda pod velením Karla Gustava, následníka švédského trůnu. První útok všech tří armád proběhl 6. října, ovšem největší boje se odehrály ve dnech 10. až 11. října. 24. října byl podepsán vestfálský mír, ale o něm nevěděli ani útočníci, ani obležení. Ten den se konal čtvrtý velký útok na město. Švédové se pokoušeli o průlom v městských branách a dosáhli i částečných úspěchů. Pražané se udatně bránili, podnikali protiútoky, avšak docházely jim zásoby střelného prachu. Hrabě Colloredo již začal vyjednávat se Švédy, ale podmínky byly tak potupné, že je Pražané odmítli. 1. listopadu dostal Karel Gustav zprávu, že byl uzavřen mír a třicetiletá válka skončila. Boje ztichly a švédská vojska se stáhla. Pražané mohli pohřbít 219 padlých obránců města.", "section_level": 2}, {"title": "Důsledky.", "content": "Staré Město od císaře Ferdinanda III. dostalo do znaku \"„ruku s mečem, která se chystá hájit otevřenou bránu proti vetřelcům.“\" Tato \"„ruka s mečem“\" je dnes součástí znaku hlavního města Prahy. Podobně Ferdinand III. za zásluhy při obraně Starého Města udělil cechu židovských řezníků z židovského Města privilegium používat dvouocasého lva ve svém cechovním znamení. Na památku zachránění Prahy byl také, jako projev díkuvzdání Panně Marii, postaven na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, který však byl roku 1918 zbořen v mylném domnění, že se jednalo o symbol Rakouské monarchie. Události z roku 1648 dodnes připomíná nápis na domě na Novotného lávce následujícího znění:", "section_level": 1}, {"title": "Švédská kořist.", "content": "Na přímý rozkaz královny Kristýny I. byly z Prahy švédskými vojáky odvezeny zbytky Rudolfovy \"Kunstkomory\", které vojska dřívějších okupantů nestačila odnést. Mezi nejvýznamnější kusy císařské sbírky patří Codex gigas nebo Codex Argenteus, na 500 obrazů, 70 bronzových soch, 370 vědeckých přístrojů, 400 indických kuriozit, stovky korálů, slonoviny, drahých kamenů, jantarů apod. Později byla uloupena také knihovna Rudolfa II. Mezi uměleckými předměty byla díla světových mistrů, jako např. Leonarda da Vinciho, Rafaela, Tiziana, Corregia, Tintoretta, Rubense, Paola Veroneseho, Caravaggia, Breughela, Cranacha, Dürera či Hieronyma Bosche.", "section_level": 2}, {"title": "Reference v kultuře.", "content": "O obléhání Prahy pojednává i píseň \"1648\" od švédské skupiny Sabaton z alba Carolus Rex.", "section_level": 1}], "src_summary": "Švédské obležení Prahy bylo poslední střetnutí třicetileté války, které se odehrálo v roce 1648, když se švédská vojska operující v Čechách pokoušela obsadit Prahu. Švédské armádě generála Jana Kryštofa Königsmarcka se pomoci přeběhlého císařského důstojníka Arnošta z Ottowaldu podařilo obsadit Malou Stranu a Pražský hrad již 26. července. Na pravém břehu Vltavy se však obyvatelé Starého a Nového Města pražského připravovali na obranu a ve dnech 31. července až 1. listopadu úspěšně odolávali útokům švédských armád. ", "tgt_summary": "The Battle of Prague, which occurred between 25 July and 1 November 1648 was the last action of the Thirty Years' War. While the negotiations for the Peace of Westphalia were proceeding, the Swedes took the opportunity to mount one last campaign into Bohemia. The main result, and probably the main aim, was to loot the fabulous art collection assembled in Prague Castle by Rudolph II, Holy Roman Emperor (1552–1612), the pick of which was taken down the Elbe in barges and shipped to Sweden. ", "id": 2184502}
{"src_title": "Frank Capone", "tgt_title": "Frank Capone", "src_document": [{"title": "Zmocnění se Cicera.", "content": "V roce 1923 přesunula zločinecká organizace Johnnyho Torria a Ala Capona, známá také jako Chicago Outfit, po tom, co byla z města vyhnána starostou Williamem Deverem, své operace z Chicaga do chicagského předměstí, Cicera. Během roku se cicerský starosta Joseph Z. Klenha i členové městského výboru ocitli na výplatní listině gangu. Při primárních volbách v roce 1924 přistoupil Frank a další členové Outfitu k hlasovacím kabinám se samopaly a upilovanými brokovnicemi v ruce, aby na průběh voleb „dohlédli“. Frank vedl útok na volební centrálu oponenta, prohledal jeho kancelář a fyzicky napadl několik jeho zaměstnanců pracujících na jeho kampani. 1. dubna odmítl pustit voliče k volebním kabinám, dokud nepotvrdili, že budou volit Klenhu. Při jednom incidentu byl pracovník kampaně demokratů Michael Gavin střelen do obou nohou a zadržován proti své vůli s dalšími osmi pracovníky, dokud volební den neskončil.", "section_level": 1}, {"title": "Policejní posily.", "content": "Když se zprávy o volebním podvodu dostaly k soudci Edmundu J. Jarekimu z Cook County, přivedl s sebou do Cicera 70 chicagských policistů a uvedl je do úřadu zástupců šerifa pod vedením detektiva seržanta Williama Cusicka. Při jejich setkání s Frankem, Alem, jejich bratrancem Charlesem Fishchettim a Davidem Hedlinem Frank na policisty vystřelil, protože si je spletl se členy znepřátelené mafiánské organizace North Side Mob. Policie střelbu opětovala a Franka Capona přitom zabila.", "section_level": 1}, {"title": "Pohřeb.", "content": "Frankovi se dostalo velmi nákladného a působivého pohřbu, s květinovou výzdobou v hodnotě 20 000 dolarů, zakoupenou květinářstvím Schofield's Flower Shop Deana O'Baniona. K uctění jeho památky bylo nařízeno uzavření cicerských hráčských doupat a lokálů po dobu dvou hodin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frank Capone (leden 1895 – 1. dubna 1924) byl člen zločineckého gangu, který se zúčastnil pokusu o převzetí moci nad městem Cicero ve státě Illinois zločineckou organizací svého bratra, proslulého krále chicagského podsvětí Ala Capona. ", "tgt_summary": "Salvatore \"Frank\" Capone (; ; July 16, 1895 – April 1, 1924) was an Italian-American Chicago mobster who participated in the attempted takeover of Cicero, Illinois by the Chicago Outfit. He worked in the businesses with his brothers Al Capone and Ralph Capone.", "id": 1106439}
{"src_title": "Thomas Butler, hrabě z Ossory", "tgt_title": "Thomas Butler, 6th Earl of Ossory", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na rodovém sídle \"Kilkenny Castle\" v Irsku jako druhorozený syn 1. vévody z Ormonde. Mládí strávil v Irsku, poté absolvoval kavalírskou cestu se studiem ve Francii a Nizozemí, v roce 1652 odjel do Anglie, kde byl pro podezření z royalismu uvězněn (1655-1656). Poté odešel do Nizozemí a spolu s otcem se podílel na restauraci Stuartovců v roce 1660. V roce 1660 byl jmenován členem irské Tajné rady, v letech 1661-1662 byl poslancem irského parlamentu, od roku 1662 byl jako \"hrabě z Ossory\" irským peerem. Zároveň zasedal v anglické Dolní sněmovně (1662-1666; v parlamentu zastupoval přístav Bristol), poté získal anglický titul barona a vstoupil do anglické Sněmovny lordů, od roku 1666 byl též členem anglické Tajné rady. Souběžně pokračoval v kariéře ve vojsku a námořnictvu, od roku 1665 byl v hodnosti generálporučíka jedním z velitelů v Irsku, v letech 1664-1665 a 1668-1669 zastupoval svého otce ve funkci irského místokrále (1668-1669 byl fakticky místokrálem). Jako úspěšný námořní velitel vynikl ve válkách proti Nizozemí (1665 a 1672), v roce 1672 byl mimořádným vyslancem ve Francii, kde dostal nabídku ke vstupu do námořních služeb Ludvíka XIV.. Po návratu do Anglie získal Podvazkový řád (1672) a v námořnictvu dosáhl hodnosti viceadmirála (1673), byl též velitelem v Severním moři. V letech 1675-1679 byl jedním z lordů admirality, spolu s otcem zasedal také ve výboru Tajné rady pro obchod a kolonie (1675-1680). Mimoto zastával funkce u dvora a v letech 1678-1680 byl lordem komořím královny Kateřiny. V roce 1680 byl jmenován guvernérem v Tangeru, ale funkci nepřevzal, protože náhle zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Během exilu v Nizozemí se v roce 1659 oženil s Amelií Nassau (1635-1684) z vedlejší linie oranžského rodu, tento příbuzenský vztah později rod Butlerů přivedl k podpoře nástupu Viléma Oranžského v roce 1688. Z jejich manželství pocházelo pět dětí, z nichž dva synové zdědili titul vévody z Ormonde. Titul vévodů byl v roce 1715 potomkům odňat. Potomstvo:", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas Butler, hrabě z Ossory (\"Thomas Butler, Earl of Ossory, 1st Baron Butler of Moore Park\") (8. července 1634, Kilkenny Castle, Irsko – 30. července 1680, Londýn, Anglie) byl anglický a irský vojevůdce, státník a dvořan. Pocházel ze starého irského rodu Butlerů, jako syn a dědic vévody z Ormonde užíval titulu \"hraběte z Ossory\". Dosáhl nejvyšších hodností v armádě i námořnictvu a krátce byl místokrálem v Irsku. Byl rytířem Podvazkového řádu. Jeho nejstarším synem a dědicem byl James Butler, 2. vévoda z Ormonde.", "tgt_summary": "Vice-Admiral Thomas Butler, 6th Earl of Ossory, KG, PC, PC (Ire) (1634–1680) was an Irish politician. He was born at Kilkenny Castle, the eldest son of James Butler, 1st Duke of Ormond, and his wife Elizabeth Preston.", "id": 1488813}
{"src_title": "Národní les Mount Baker-Snoqualmie", "tgt_title": "Mount Baker–Snoqualmie National Forest", "src_document": [{"title": "Návštěva.", "content": "Les se nachází v okresech Snohomish, Whatcom, Skagit, King, Pierce a Kittitas a jeho celková rozloha činí asi 10 357 km2. Les je rozdělen do čtyř správních obvodů, od severu to je obvod Mount Baker se stanicemi v Sedro-Woolley a Glacieru, darringtonský obvod se stanicemi v Darringtonu a Verlotu, skykomishský obvod se stanicí v obci Skykomish a snoqualmijský obvod se stanicemi v North Bendu a Enumclaw. 3,6 milionu obyvatel, což činí asi 62 procent populace státu Washington se nachází do 110 kilometrů od lesa a obyvatelé kanadského okresu Metro Vancouver se také nacházejí blízko severní části lesa. Tento fakt, společně s dobrou přístupností, dělá les druhým nejnavštěvovanějším národním lesem ve Spojených státech.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hory.", "content": "V národním lese se nachází mnoho míst, které jsou významné buď historicky nebo svou malebností. Hory postupně rostou od 1 800 metrů na jihu lesa po 2 400 metrů na severním konci. Metry nad přilehlé hřebeny se zde výší vulkány Mount Baker a Glacier Peak.", "section_level": 2}, {"title": "Ledovce.", "content": "Les je domovem nejvíce ledovců ze všech národních lesů vyjma těch aljašských. Největší ledovce jsou: Počet ledovců na území lesa se snížilo z 295 v roce 1971 na 287 v roce 1998, za což může jev ustupování ledovců. Lesní ledovce ztratily mezi lety 1984 a 2006 až 40 procent svého objemu kvůli teplému počasí a negativnímu vyvažování přídavnou hmotností. Ledovec \"White Chuck\" na hoře Glacier Peak už nepatří mezi velké ledovce lesa, jelikož z 3,1 km2 z roku 1958 zbylo v roce 2002 pouze 0,9 km2. Díky zmenšování ledovců se letní ledovcový odtok snížil až o 80 procent, což zpomaluje proud a snižuje sedimentaci vodních toků, což nepříznivě ovlivňuje lososy i jiné druhy ryb.", "section_level": 2}, {"title": "Konzervace.", "content": "Severní a východní části lesa jsou výjimečně drsné a malebné a v roce 1968 byla jeho část přeměněna na národní park Severní Kaskády. Studie lesní správy z roku 1993 odhaduje rozlohu pralesů na zhruba 260 tisíc hektarů. Od roku 1964 zde americký Kongres založil následující divočiny: Tato starodávná území poskytují čistou vodu, izolaci a ochranu pralesům v téměř polovině národního lesa. V roce 1978 Kongres založil také ochranný systém pro řeku Skagit, kterou tak povýšil na divokou a malebnou řeku. Jedná se o celkem 201 kilometrů toků Skagit, Cascade, Sauk a Suiattle, což nabízí ochranu důležitému životnímu prostředí a příležitost pro rekreaci. Jedná se o jedno z největších zimovišť orla bělohlavého.", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní les Mount Baker-Snoqualmie se nachází v americkém státě Washington, kde se rozpíná 230 kilometrů po boku západních svahů Kaskádového pohoří, od kanadské hranice po národní park Mount Rainier. Sídlo lesní správy se nachází ve městě Everett.", "tgt_summary": "The Mount Baker–Snoqualmie National Forest in Washington is a National Forest extending more than along the western slopes of the Cascade Range from the Canada–US border to the northern boundary of Mount Rainier National Park. Administered by the United States Forest Service, the forest is headquartered in Everett. There are local ranger district offices in North Bend and Skykomish.", "id": 144461}
{"src_title": "Hans Walter Süsskind", "tgt_title": "Walter Susskind", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Otec skladatele byl významný vídeňský hudební kritik a jeho matka byla česká učitelka klavíru. Studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Romana Veselého a mistrovskou školu u Karla Hoffmeistera. Absolvoval i kurz hry na čtvrttónový klavír a často koncertoval i na cembalu. Skladbu studoval soukromě u Fidelia Finka. Zahájil velmi úspěšnou koncertní kariéru v Praze i v zahraničí. Zaměřil se zejména na díla soudobých skladatelů. Např. v roce 1938 provedl v Praze poprvé souborné klavírní dílo Leoše Janáčka. Působil ve spolku \"Přítomnost\" i v uměleckém sdružení \"Mánes\". Dirigování studoval u George Szella. V letech 1934–1937 působil jako dirigent pražského Německého divadla. Prahu opustil 13. března 1939, dva dny před obsazením Čech a Moravy německou armádou. Za pomoci britského žurnalisty a pracovníků vyslanectví přijel do Spojeného království. V Anglii vytvořil \"České trio\", které za podpory Jana Masaryka, tehdejšího československého velvyslance v Londýně, získalo v Británii řadu koncertních příležitostí. V roce 1942 se stal dirigentem operního souboru \"Carl Rosa Opera Company\" a v roce 1944 s tímto souborem uskutečnil své první gramofonové nahrávky. Po válce se již do Československa nevrátil a po komunistickém puči v roce 1948 požádal o britské občanství, které mu bylo bez problémů uděleno. Již jako britský občan vystoupil v roce 1964 na hudební festivalu Pražské jaro. V letech 1946–1952 působil jako šéfdirigent \"Royal Scottish National Orchestra\" v Glasgow. Poté odcestoval do Austrálie a až do roku 1955 vedl \"Melbourne Symphony Orchestra\". Po krátkém působení v Izraeli byl jmenován ředitelem \"Toronto Symphony Orchestra\". V Torontu pak působil až do roku 1965. Vyučoval zde rovněž dirigování na královské konzervatoři (\"The Royal Conservatory of Music\"). Od roku 1968 byl dirigentem \"Saint Louis Symphony Orchestra\". V roce 1971 zahajoval newyorskou operním sezónu v divadle \"New York City Opera\" Janáčkovou operou \"Věc Makropulos\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Hans Walter Süsskind, také Jan nebo Hanuš (1. května 1913 Praha – 25. března 1980 Berkeley, Kalifornie) byl britský klavírista, dirigent a hudební skladatel českého původu.", "tgt_summary": "Jan Walter Susskind (1 May 1913 – 25 March 1980) was a Czech-born British conductor, teacher and pianist. He began his career in his native Prague, and fled to Britain when Germany invaded the city in 1939. He worked for substantial periods in Australia and the United States, as a conductor and teacher.", "id": 1958146}
{"src_title": "Tesla Semi", "tgt_title": "Tesla Semi", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První informace o tahači Tesla Semi se objevily v plánech firmy Tesla v roce 2016. Tehdy Tesla uvedla, že existuje funkční prototyp, který používá několik elektrických motorů Tesla Model 3. Samotný prototyp tahače Tesla Semi byl odhalen až na tiskové konferenci 16. listopadu roku 2017 v prostorách SpaceX v kalifornském Hawthorne. Ve stejný den bylo uveřejněno také krátké představující video.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace.", "content": "Provoz tahače Tesla Semi má být o dvacet procent levnější než provoz dieselového tahače. Při plném naložení ujede 805 km, přičemž utáhne až 36 300 kg. Očekávaná cena sériově vyráběných verzí s baterií pro dojezd 483 km a 805 km bude 150 tisíc amerických dolarů a 180 tisíc dolarů (v přepočtu 3 215 000 Kč nebo 3 860 000 Kč bez započtení daní). Společnost také nabídne speciální edici pod označením Founders Series. Její cena bude 200 tisíc dolarů a zájemcům o tento model společnost zaručí získání jednoho z prvního tisíce vyrobených tahačů. Žádné další výhody nejsou známy. Tesla v listopadu roku 2017 uvedla, že tahač Tesla Semi bude poháněn čtyřmi elektromotory stejného typu jako má Tesla model 3. V plánu jsou dvě konfigurace baterií s dojezdem 483 km a 805 km, které budou umístěné v podlaze kabiny. Zrychlení tahače z 0 na 100 km bude za 5 sekund (klasický tahač to zvládne za 15 s), v případě plně naloženého tahače pak za 20 sekund (klasickému tahači to trvá minutu). Společnost nabídne záruku dojezdu 1,6 miliónů kilometrů. V předvedeném prototypu se sedadlo řidiče nacházelo uprostřed prostorné kabiny. Kabina nebyla tak protažená jako u klasického tahače. Kolem sedadla byly umístěné dva dotykové panely, nic víc. K dispozici bylo i odnímatelné vyklápěcí sedadlo pro dalšího cestujícího. Místo na spaní nebylo přítomné. Generální ředitel Tesly Elon Musk mimo jiné uvedl, že čelní sklo bude odolné proti výbuchu. Místo zpětných zrcátek používá tahač kamery, což zajistí také jeho lepší aerodynamičnost. Ta dokonce překonává sporťák Bugatti Chiron. Tesla má koeficient aerodynamického odporu 0,36, Bugatti Chiron 0,38. Standardním vybavením tahače Tesla Semi má být pokročilý autopilot (Enhanced Autopilot), který mu dodá poloautonomní schopnosti. Použití více radarových zařízení a kamer než mají Tesla auta, tahači dovolí bez zásahu řidiče zůstat na dálnici ve vlastním pruhu a v bezpečné vzdálenosti od ostatních vozidel. Tahač bude schopen sám nouzově zpomalit nebo upozornit řidiče na případná nebezpečí v blízkosti vozidla. Musk dále uvedl, že autopilotní systém dovolí jízdu několika tahačů v konvoji za sebou. Řidič musí být přítomen pouze v prvním z nich. To by z této dopravy udělalo levnější alternativu dokonce i k železniční dopravě. Taková jízda v kolonách je však momentálně povolena např. jen v 8 amerických státech a ve všech je třeba řidiče v každém z tahačů. Uskutečnění této vize tedy předpokládá změnu legislativy. Výhodnost provozu tahače Tesla Semi má ale i další háčky. Cena samotného provozu tahače je závislá na ceně elektřiny v místě nabíjení. Dražší elektřina může výhodu levnějšího provozu snadno smazat. Výhodnost tahačů zpochybnili i výzkumníci z prestižní Carnegie Mellon University. Ti na základě analýz zjistili, že by tahače Tesla Semi musely jezdit v konvojích minimálně 7 vozů, aby byly ekonomicky konkurenceschopné. Tahač Tesla Semi si lze objednat v USA, Kanadě, Velké Británii, Norsku a Nizozemsku. S dodávkami na evropský trh se počítá až v roce 2020.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tesla Semi je prototyp tahače třídy 8 s elektrickým pohonem, který byl odhalen 16. listopadu 2017 firmou Tesla v prostorách SpaceX v kalifornském Hawthorne. Jeho výroba je naplánovaná na rok 2019. Tento tahač ujede na jedno nabití 805 km, přičemž 80 % jeho baterie lze dobít solární nabíjecí stanicí „Tesla Megacharger“ do 30 minut. Tahač bude standardně vybaven autopilotem Tesla Autopilot, který umožňuje z části automatizovanou jízdu po dálnici.", "tgt_summary": "The Tesla Semi is an all-electric battery-powered Class 8 semi-truck in development by Tesla, Inc. Two concept vehicles were unveiled in November 2017, and production in 2021 is planned. ", "id": 989142}
{"src_title": "Konference OSN o změně klimatu 2018 v Katovicích", "tgt_title": "2018 United Nations Climate Change Conference", "src_document": [{"title": "Souvislosti.", "content": "Konference OSN o změně klimatu v Paříži v roce 2015 (COP 21) schválila Pařížskou dohodu (\"Světová dohoda o klimatu\"), která omezuje globální oteplování na maximálně 1,5 ° C. Podle Zvláštní zprávy IPCC zveřejněné na začátku října na základě požadavku Pařížské konference stoupla celosvětová průměrná teplota v roce 2018 o jeden stupeň nad úrovní před industrializací. Zpráva ukazuje, že je výrazný rozdíl mezi tím, jestli se další růst teploty zastaví na úrovni 1,5 °C či na úrovni 2 °C. Nárůst o pouhou polovinu stupně navíc by znamenal, podle zprávy, že vyhynou téměř všechny korály, nenávratné tání Grónského ledovce a také předpovídá, že chudoba zasáhne o stovky milionů lidí více. Současná celosvětová politika v oblasti klimatu by přitom vedla ke globálnímu oteplování přibližně o tři stupně. Poté, co Spojené státy opustily Pařížskou dohodu, převzala Čína vedoucí úlohu tím, že uspořádala mnoho přípravných schůzek v týdnech před vlastní konferencí. Těsně před konferencí vydala Světová meteorologická organizace zprávu, která uvádí, že v roce 2017 dosáhly koncentrace atmosférického oxidu uhličitého 405 ppm, což je úroveň, která na Zemi nebyla během posledních tři až pět milionů let.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Úkolem COP 24 v Katovicích je rozhodnout, jaká práva a jaké povinnosti jednotlivé státy mají, aby bylo dosaženo cíle 1,5 °C předpokládaného v Paříži. Zásadní roli hrají jednotné nebo přinejmenším srovnatelné metody měření emisí skleníkových plynů – dosud existují pouze pro \"průmyslové země\"; \"rozvojové země\" v této souvislosti stále potřebují vytvářet systémy korektního měření. Během konference mělo dojít ke schválení Zvláštní zprávy IPCCC ke globálnímu o oteplení o 1,5 °C, Spojené státy, Rusko, Saúdská Arábie a Kuvajt, tedy státy, které jsou největšími producenty fosilních paliv odmítli tuto zprávu přijmout.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Konference byla prodloužena více než o jeden den, protože mezi zeměmi přetrvávali některé rozpory. Největším problémem bylo vytvoření mezinárodního trhu s emisními povolenkami a také kompenzace škod, způsobených klimatickými změnami rozvojovým zemím. Českou delegaci na konferenci vedl ministr životního prostředí Richard Brabec. V závěru konference blokovaly uzavření dohody především požadavky Brazílie na započítání velkých ploch deštných pralesů do schémata pro obchodování emisními povolenkami, zatímco další delegáti oponovali, že by to znamenalo započítání těchto emisí dvakrát – tento problém byl odložen na příští konferenci stran. Problémem byl také požadavek Turecka na to, aby byla v dohodě počítána jako rozvojová země.", "section_level": 1}, {"title": "Závěry.", "content": "Pozdě večer 15. prosince 2018 byl schválen výsledný kompromisní text, který by měl zajistit omezení růstu průměrných teplot pod 2 ° C vzhledem k hodnotám před průmyslovou revolucí (1850–1900). Hlavní závěry konference jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky.", "content": "Bylo dosaženo několika úspěchů: Mnozí říkají, že v rozhodnutích COP existuje \"nedostatek naléhavosti\", ale některá dobrá rozhodnutí byla přijata.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Ani po katovické konferenci není o moc jasnější, zda se podaří plnit cíle Pařížské dohody – zda se povede zabránit oteplení o více, než 1,5 °C, nebo snad o 2 °C. Chybí jasný souhlas všech, že nejpozději do dvou let zpřísní své závazky ke snížení emisí. Pokud se má zabránit tragickým dopadům klimatické změny, musejí emise alespoň od roku 2020 začít klesat v roce 2020 by měly být o více než polovinu nižší než dnes. Podle projekcí UNEP mají ovšem emise naopak růst nejméně do roku 2030. Evropská unie sice podpořila koalici ambiciózních států, ale plán na důraznější omezení evropských emisí není ani měsíc starý a členské státy ho teprve musí schválit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konference Organizace spojených národů o změně klimatu 2018 je 24. konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu: (COP24), také známá jako Konference o změně klimatu v Katovicích. Konala se ve dnech 2. až 15. prosince 2018 v polských Katowicích. Hlavním cílem konference je dohodnout pravidla, která by umožňovala úplnou realizaci Pařížské dohody z roku 2015, která je součástí Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Konference se zúčastnilo 196 zemí. Pozdě v noci 15. srpna přijala konference dohodu všech účastníků, mnoho problémů ale bylo odsunuto na konferenci COP 25, která se bude konat za rok v Chile.", "tgt_summary": "The 2018 United Nations Climate Change Conference was the 24th Conference of the Parties to the United Nations Framework Convention on Climate Change (COP24), also known as the Katowice Climate Change Conference. It was held between 2 and 15 December 2018 in Katowice, Poland. The conference was held in the International Congress Centre. The president of COP24 was Michał Kurtyka. The conference also incorporated the fourteenth meeting of the parties for the Kyoto Protocol (CMP14), and the third session of the first meeting of the parties for the Paris Agreement (CMA1-3 or CMA1.3) which agreed on rules to implement the Agreement. The conference's objective was to have a full implementation of the Paris agreement.", "id": 1796001}
{"src_title": "Maškaráda (Lermontov)", "tgt_title": "Masquerade (play)", "src_document": [{"title": "Děj hry.", "content": "Zápletka hry je velmi jednoduchá. Baronesa Štralová se zamilovala do knížete Zvjozdiče, ale protože jí pokrytecká morálka petrohradské smetánky nedovolovala, aby dala své city najevo zpříma, využila maškarního plesu, a pod maskou, aby ji kníže nepoznal, mu vyznala své city. Jako jejich důkaz mu darovala náramek, který předtím nalezla náhodou na zemi. Indiskrétní kníže všude veřejně maskovanou ženu hledal a ukázal darovaný náramek také knížeti Arbeninovi. Ten je ústřední postavou hry. Jde o typického romantického hrdinu, na jedné straně citově vyprahlého a na straně druhé plného nejrůznějších běsů, stínů a vášní. Arbenin je bohatý muž, bývalý hazardní hráč znuděný životem, který na své cestě k bohatství a úspěchu využíval hlavně svou bezohlednost, chytrost a dravost, a který se na radu svých přátel oženil s mladou a krásnou Ninou. Ta v něm vzbudila velkou lásku a stala se středem jeho života. Nyní v náramku poznal jeden z jejích šperků. Zachvátilo ho zoufalství, zloba a nedůvěra k vlastní ženě, a to tak silně, že odmítl uvěřit prostému vysvětlení celé věci, totiž že Nina svůj šperk nešťastnou náhodou na plese ztratila. Běsi Arbeninova nitra, kteří se zdáli utišeni a zapomenuti, byli znovu probuzeni. Pod tlakem dalším náhod, nedorozumění a také cílených pomluv se v podstatě nicotná událost změnila v tragédii. Arbenin, hnán nepříčetnou žárlivostí, otrávil svou ženu zmrzlinou. Když se pak vše vysvětlilo, Arbenin zešílel. Kníže Arbenin není jednoznačná postava. Přes svou silně zápornou roli v dramatu totiž nikdy nepůsobí pouze jako člověk, který uctívá zlo. Je to také člověk niterně osamělý, kterému nakonec zbude jen pocit, že se kromě sebe samotného nemůže opřít o nic a o nikoho. Pro jeho činy lze těžko najít omluvu, ale přesto se nelze zbavit pocitu, že i on je svým způsobem člověkem trpícím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maškaráda (1836, \"Mаскарад\") je veršovaná tragédie ruského romantického básníka, dramatika a prozaika Michaila Jurjeviče Lermontova (1814–1841). Lermontov dopsal \"Maškarádu\" pět let před tím, než byl na Kavkaze zastřelen v souboji. Text hry několikrát upravoval a přepisoval, přesto však nikdy nevyhověl požadavkům cenzury, takže nebyla za jeho života na jevišti uvedena (první provedení bylo povoleno až roku 1862). Bylo tomu tak především proto, že hra nebyla jen tragédií lásky, žárlivosti a msty, ale že v ní Lermontov velmi přesvědčivě zachytil období po nevydařeném děkabristickém povstání proti carovi Mikuláši I., kdy téměř všechny intelektuální a kulturní výboje, které směřovaly k individualismu a novátorství, byly vnímány jako ohrožení obecného klidu. Společenská smetánka té doby, uzavřená do vlastního „\"polosvěta\"“, aby si sama pro sebe vytvořila alespoň zdání normálnosti, si nasazovala masky nahrazující skutečnost bizarností, jejíž součástí bylo také dodržování nejrůznějších pokryteckých pravidel, zatímco jiná, pro společnost mnohem důležitější, byla úplně ignorována. Lermontov ve své hře zachytil charaktery lidí, kterým takováto společenská atmosféra vyhovovala nejvíc, tj. lidí, kteří byli schopni a ochotni bez skrupulí využít jakékoliv situace pro svůj prospěch a neohlíželi se přitom téměř na nic.", "tgt_summary": "Masquerade () is a verse play written in 1835 by the Russian Romantic writer Mikhail Lermontov. The four-act play, set in 1830s St. Petersburg aristocratic society, highlights the rebellious spirit and noble mind of the protagonist, Yevgeny Arbenin. It is often compared with Shakespeare's \"Othello\" in its essential story line.", "id": 1063687}
{"src_title": "Geografie Mongolska", "tgt_title": "Geography of Mongolia", "src_document": [{"title": "Geologie.", "content": "Důležitým rysem Mongolska je vysoká nadmořská výška, třetinu země zabírají velehory, průměrná výška Mongolska je přibližně 1580 metrů nad mořem. V západní části země, na hranicích s Čínou, se nachází v Altaji, se nachází nejvyšší hora země Chüjten s nadmořskou výškou 4374 metrů. V jeho blízkosti se nachází také na Potaninův ledovec s délkou 14 km, rozlohou největší v Mongolsku, ale v důsledku změny klimatu se vůči minulosti výrazně zmenšil. V roce 1970 bylo v Altaji 36 ledovců o celkové rozloze 160 km. Potaninův ledovec měl tehdy délku 20 km. Mongolská část pohoří, kde se nachází ledovec, je chráněna národním parkem Altai Tavan Bogd s rozlohou 6 362 tisíc km. Zde jsou jezera Khoton (50 km), Khurgan a Dayan (67 km). Mongolská plošina je oblastí velmi bohatou na přírodní zdroje. Těží se zejména uhlí, ale i diamanty, dolomit, železné rudy, fluorit, zlato, měď, molybden, fosforit, stříbro, křemičitany, wolfram, uran, zinek a cín, stejně jako různé vzácné zeminy. Jsou zde též naleziště ropy a zemního plynu. Ropa má vysoký obsah parafínu. Těžba přírodních zdrojů se vyznačuje s velkým znečištěním životního prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Hydrologie.", "content": "Rozloha vodních ploch se odhaduje na 10 560 km a vzhledem k rozloze mongolské státu je příliš nízká. Počet jezer je velmi vysoký a v zimě na dlouhou dobu zamrzají. Podíl vodních v Mongolsku se skládá 10 procent z ledovců a 84 procent z jezer. V roce 2007 bylo v zemi okolo 260 ledovců o celkové rozloze 660 km. Celková plocha všech jezer byla 16 003 km, z toho 83,7 procent je menších než 0,1 km. V Mongolsku se nachází 3 060 jezer o rozloze větší než 0,1 km. Největší jezera v zemi jsou Uvs núr s rozlohou 3 350 km, a Chövsgöl núr s rozlohou 2760 km. Chövsgöl núr má průměrnou hloubku 138,5 metrů a objem vody v jezeře je 383,7 km; obsahuje 74 procenta zásob pitné vody v Mongolsku. Nejdelší řekou v Mongolsku je Orchon gol. Pramení v Changajském pohoří v centrálním Mongolsku. Známá je poušť Gobi v jižní části Mongolska, která se zasahuje daleko do Číny. Poušť vznikla proto, že Tibetská náhorní plošina zabraňuje putování dešťových mraků na sever. Jedná se relativně chladnou poušť, která se šíří i v současnosti díky nevhodnému využívání půdy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Geografie Mongolska zahrnuje území dnešního mongolského státu s rozlohou 1 564 116 km, rozlohou je Mongolsko na 19. místě na světě, a Vnitřní Mongolsko je autonomní oblast v Čínské lidové republice s rozlohou 1 218 698 km. Historické pojetí Vnějšího Mongolska pokrývá přibližně území dnešního nezávislého mongolského státu. V kontrastu s rozlohou má země početně malou populaci, která je v současnosti 3 068 243 osob, což představuje hustotu zalidnění 1,96 obyvatel na km. Mongolsko je v současnosti nejřidčeji osídlená země na světě. Naproti tomu čínské \"Vnitřní Mongolsko\" má hustotu osídlení 20,51 obyvatel na km. ", "tgt_summary": "Mongolia is a landlocked country in Central Asia and East Asia, located between China and Russia. The terrain is one of mountains and rolling plateaus, with a high degree of relief. The total land area of Mongolia is 1,564,116 square kilometres. Overall, the land slopes from the high Altai Mountains of the west and the north to plains and depressions in the east and the south. The Khüiten Peak in extreme western Mongolia on the Chinese border is the highest point (). The lowest point is at, is the Hoh Nuur or lake Huh. The country has an average elevation of. ", "id": 1600732}
{"src_title": "Tři hvězdná božstva", "tgt_title": "Sanxing (deities)", "src_document": [{"title": "Fu.", "content": "Bůh štěstí, přesněji řečeno Hvězda dobrého osudu (Fu-sing 福星), je dárcem všeho dobra obsaženého ve znaku \"fu\" 福, tedy ne jenom samotného štěstí, ale též bohatství, služebního postupu, radosti, klidného stáří atd. Protože pojem \"fu\" 福 je velice široký, nemá bůh štěstí svá znamení striktně vymezená. Nejčastěji je zobrazován v oděvu v oděvu penzionovaného úředníka-učence, bohatě zdobeném znakem \"fu\" 福, stylizovanými netopýry a motýly. Všechny jeho atributy a symboly mají naznačovat, že je ochoten poskytnout „vše, co nebesa nadělí“. Buď si hraje s květy, nebo nese květinový koš evokující nebeské dary. V jedné ruce může držet malého chlapce, symbol nepřerušené rodové linie, záruku blaženého stáří a posmrtných obětin. Do druhé mu zase dávají lidový umělci krátké, esovitě prohnuté „žezlo všech přání“.", "section_level": 1}, {"title": "Lu.", "content": "Druhým ze tří hvězdných bohů je Lu. Odnepaměti je spojován se souhvězdím Ursa Major. Bůh kariéry neboli Hvězda služebních prožitků (Lu-sing 祿星) naznačuje cestu k prosperitě přes úřední postavení. Ačkoliv se v Číně bohatství mohlo získat obchodem či díky vlastnictví půdy, společensky akceptovatelný zdroj majetku představovali především příjmy z výkonu úřední funkce, což byl status dosažitelný po dlouhých letech studia, vykonání zkoušek a získání hodnosti, které přinášejí výhody a privilegia. Bůh kariéry je většinou bohatě oděn v zelené úřednické róbě, protože slovo lu (祿), označení pro zelenou barvu, zní podobně jako čtení znaku lu (祿), což doslova znamená „příjmy z úředního postavení\". Na hlavě obvykle nosí obřadní Čapku s křidélky, zvanou kuan (冠). Obrázek boha kariéry mohou doplňovat další atributy a symboly. V některých případech ho dokonce i plnohodnotně zastupují. Jeho nejběžnějším a také velice dekorativním společníkem bývá bohatě kvetoucí keřová pivoňka, oficiálně pojmenovaná mu-tan (牡丹), květ bohatství a vznešenosti.", "section_level": 1}, {"title": "Šou.", "content": "Ze tří hvězdných božstev má zřejmě nejdelší tradici bůh dlouhého života, Hvězda dlouhověkosti (Šou-sing 星) někdy též zván Stařec dlouhého věku (Šou-lao 壽老). Představuje ho usměvavý stařík se snadno identifikovatelnými, výraznými črtami. Zpravidla má dlouhou bílou bradu a vousy, dlouhé převislé obočí, velkou protaženou lebku a na vystouplém čele tři vrásky. Jeho oděv je často zdoben půvabnými medailony ze stylizovaného znaku Šou ( -dlouhý život). Bývá doprovázen malým chlapcem, symbolem početného potomstva. Většinou na lidových obrázcích či narozeninových pozdravech jeden z nich drží v ruce větvičku z pohádkové broskvoně, která v zahradě Královny matky Západu rozkvétá pouze jednou za deset tisíc let a kouzelné broskve nesmrtelnosti na ní dozrávají až po dalších deseti tisíci letech. Stařík má též často hůl ze sukovitého dřeva, na níž je uvázána lahvovitá tykev, typická nádoba na taoistický elixír nesmrtelnosti. Podle čínských mýtů tento bůh na jižním pólu nebe v zahradě plné hřibů a rostlin poskytujících nesmrtelnost. Právě on určuje délku lidského života, a proto jeho obrazy slouží jako oblíbené narozeninové dary nebo se věší do obytných místností starších členů rodiny. Šouova podobizna je i častou dekorací narozeninových dortů. Snědením takového dortu do sebe člověk dostává kousek ze Šouovi mystické moci. Šou dle legend ovládá i životní cyklus smrtelníků. Rozhoduje, kdo bude žít a kdo zemře. Pokud má někdo zemřít, Šou jej zapíše na svůj pergamen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fu (Fu-sing 福星), Lu (Lu-sing 祿星), Šou (Šou-sing 星) jsou známé bytosti z čínského panteonu božstev. Jsou trojicí takzvaných San Xing, Tří Hvězdných bohů štěstí, dlouhověkosti a služební kariéry. Spojeni jsou se souhvězdím Ursa Minor, Jupiterem a nejjasnější hvězdou souhvězdí Lodního kýlu Canopus. Hvězdná božstva mohou vystupovat ve skupince nebo každý samostatně. Jejich obrázky často najdeme na vnitřních dveřích tradičních domovů, sošky zpravidla zdobí čínské restaurace, ale můžeme je najít všude tam, kde žijí Číňané. Většinou jsou tato božstva vyobrazována jako trojice šťastných staříků se symboly štěstí a nesmrtelnosti, nebo dlouhověkosti.", "tgt_summary": "The Sanxing (三星 \"Three Stars\") are the gods of the three stars or constellations considered essential in Chinese astrology and mythology: Jupiter, Ursa Major, and Canopus. Fu, Lu, and Shou (), or Cai, Zi and Shou (財子壽) are also the embodiments of Fortune (Fu), presiding over plant Jupiter, Prosperity (Lu), presiding over Ursa Major, and Longevity (Shou), presiding over Canopus. They have emerged from Chinese folk religion. Their iconic representation as three, old, bearded, wise men dates back to the Ming dynasty, when the gods of the three stars were represented in human form for the first time. They are sometimes identified with other deities of the Chinese religion or of Taoism. ", "id": 1834243}
{"src_title": "Latinxua Sin Wenz", "tgt_title": "Latinxua Sin Wenz", "src_document": [{"title": "Historie a vývoj.", "content": "Práce na vytvoření systému Beifangxua Latinxua Sin Wenz (北方話拉丁化新文字) začaly v Moskvě již v roce 1928, kdy se sovětský vědecký výzkumný ústav o Číně snažil vytvořit prostředek, pomocí něhož by velká čínská komunita (převážně dělníci ve Vladivostoku a Chabarovsku) žijící na dálném východu SSSR mohla být gramotná, což by usnadnilo jejich další vzdělávání. U systému Latinxua Sin Wenz se od počátku počítalo, že jakmile bude zaveden, nahradí čínské znaky. Použití latinky namísto cyrilice souviselo s obecnou latinizací (latinizace v Sovětském svazu), proto se vědci domnívali, že latinizace čínštiny přinese lepší výsledky než její cyrilizace. Systém byl na rozdíl od Gwoyeu Romatzyh méně jednoznačný kvůli absenci značení tónů, ale díky tomu se ho mohly rychle učit široké vrstvy mluvčích. Průkopníky systému byl moskevský čínský literát a politik Čchü Čchiou-paj (Qu Qiubai, 1899–1935) a ruský lingvista V. S. Kolokolov (1896–1979), kteří první návrh předložili roku 1929. Následně v roce 1931 díky koordinovanému úsilí mezi sovětskými sinology V. M. Alexejevem, A. A. Dragunovem a A. G. Šrprincinem a moskevskými čínskými vědci Čchü Čchiou-paj, Wu Jü-čangem, Lin Po-čchüem, Siao Sanem, Wang Siang-paem a Sü Tche-lim byl systém Latinxua Sin Wenz dokončen. Systém byl podporován řadou čínských intelektuálů, jako Kuo Mo-žo a Lu Sün, následující čtyři roky byly s tímto systémem prováděny testy mezi 100 000 čínskými přistěhovaleckými dělníky a později, v letech 1940–1942, na komunistickém severu Číny. Ještě v listopadu 1949 přijaly železnice na severovýchodě Číny systém Latinxua Sin Wenz pro všechny své telekomunikace. Ovšem se vznikem samostatné Čínské lidové republiky začalo docházet k útlumu používání systému Latinxua Sin Wenz a byl postupně nahrazen systémem pchin-jin (pinyin).", "section_level": 1}], "src_summary": "Latinxua Sin Wenz (, také Sin Wenz, \"nové písmo\", Zhungguo Latinxua Sin Wenz \"čínské latinizační nové písmo\", Latinxua, \"latinizace\") je historická romanizace pro čínské jazyky užívaná v 30. a 40. letech 20. století. Systém počítal s odlišnými přepisy podle výslovností znaků jednotlivých čínských dialektů, výraz Latinxua Sin Wenz tak obvykle odkazuje na Beifangxua Latinxua Sin Wenz, který byl navržen pro standardní čínštinu. Systém neumožňoval zvláštní značení pro tóny (znal pouze několik nepravidelných případů, kde značení tónů bylo možné), což sice zajistilo jednoduchost systému (a zprvu velkou oblibu), v důsledku to byl jeden z důvodů opuštění systému. ", "tgt_summary": "Latinxua Sin Wenz (; also known as Sin Wenz \"New Script\", Zhungguo Latinxua Sin Wenz \"China Latinized New Script\", Latinxua \"Latinization\") is a historical set of romanizations for Chinese languages, although references to Sin Wenz usually refer to Beifangxua Latinxua Sin Wenz, which was designed for Mandarin Chinese. Distinctively, Sin Wenz does not indicate tones, under the premise that the proper tones could be understood from context. ", "id": 908664}
{"src_title": "Doxa", "tgt_title": "Doxa", "src_document": [{"title": "Doxa ve filosofii.", "content": "V dialogu Gorgias Platón představuje sofisty, kteří učili, jak dosahovat úspěchu řečí, jako manipulátory, kteří bezostyšně využívají mínění davu. Zmínky o sofistech najdeme v Platónových dialozích Gorgias, Protagoras, Hippias Větší, Hippias Menší a Sofistés. I v jiných spisech je doxa pro Platóna mínění, které se neopírá o rozum a sídlí v nemyslících nižších částech duše. \"Doxa\" je pro Platóna protikladem poznání, z čehož se vyvinulo klasické pojetí protikladu pravdy a omylu, i když v Platónových dialozích Theaitétos a Menon Sókratés říká, že poznání je orthos doxa, správné mínění, pro něž máme rozumové důvody. Platónův žák Aristotelés proti tomu namítal že cena mínění je v jeho praktičnosti a obecném užívání, takže to není pouhý klam. Je to naopak první krok k poznání, neboť se uplatňuje ve hmotném světě a ti, kdo se mínění drží, si je už mnohokrát vyzkoušeli a mají tedy důvod mu věřit. Aristotelés nazývá \"endoxa\" pravdivá tvrzení o hmotném světě, předávaná z generace na generaci. Endoxa je mínění stálejší a spolehlivější, protože byla mnohokrát prověřena v předchozích sporech o obec.", "section_level": 1}, {"title": "Doxa v sociologii.", "content": "Tímto pojmem se v sociologii zabýval zejména Pierre Bourdieu v díle „Esquisse d'une theorie de la pratique“ (česky „Teorie jednání“). \"Doxa\" podle něj vyjadřuje věci, zkušenosti a zážitky, které společnosti berou jako samozřejmost. Rozdíl mezi \"doxa\" a názorem je v tom, že nebývá nijak zpochybňována ani zkoumána, ale je brána jako fakt. To může často vést k chybným závěrům, protože věci nemusí být vždy takové, jak se na první pohled zdají. Jako příklad můžeme uvést dedukci, že někdo, kdo má ve škole špatné známky, nemůže být inteligentní a úspěšný v jiném oboru.", "section_level": 1}, {"title": "Doxa a demokracie.", "content": "Tento koncept využívá také James A. Herrick v knize „Historie a teorie rétoriky: Úvod“. Odkazuje na sofisty, kteří tvrdí, že rétorika vytváří „užitečnou verzi“ pravdy právě z doxa nebo z názorů lidí v průběhu argumentace, a že Sokrates nebude v tom případě přispívat k takové „Pravdě“, která je však nezbytná pro demokracii. Adam T. Smith rozvíjí tuto myšlenku v článku „The limitations of doxa: agency and subjectivity from an archaeological point of view\", kde konstatuje, že Bourdieu zdůvodňuje pomocí doxa praktiky a chování starověkých civilizací a tvrdí, že jsou formovány právě společností přijímanými konvencemi, pohledy na svět a nepochopením společenských pořádků, spíše než politikou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Doxa (z řeckého δόξα; ze slovesa δοκεῖν \"dokein\", ukazovat se, jevit se, zdát se) znamená domněnku, obecné mínění či populární názor. Výraz byl často spojován s řeckými rétory, kteří formulovali své argumenty právě pomocí obecných názorů a mínění. \"Doxa\" byla často zneužívána sofisty jako nástroj k přesvědčování lidí, což nakonec vedlo Platóna k odmítnutí demokracie. ", "tgt_summary": "Doxa (ancient Greek δόξα; from verb δοκεῖν \"dokein\", \"to appear\", \"to seem\", \"to think\" and \"to accept\") is a Greek word meaning common belief or popular opinion. In classical rhetoric, \"doxa\" is contrasted with \"episteme\" (knowledge). ", "id": 2222602}
{"src_title": "Kitty O'Brien Joyner", "tgt_title": "Kitty O'Brien Joyner", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Kitty Wingfield O'Brien se narodila v Charlottesville 11. července 1916. Její otec byl inženýr a inspiroval ji tak k výběru stejné kariéry. Po střední škole se chtěla přihlásit k dalšímu studiu na University of Virginia. Zákony státu Virginie sice umožňovaly ženám studovat na univerzitách od roku 1920, ale University of Virginia přidala do svých podmínek k přijetí několik překážek pouze pro ženy. Po ženách, které chtěly studovat na této univerzitě se tak požadovalo, aby měly vystudované alespoň dva roky na jiné univerzitě a byly starší 20 let. Toto nařízení bylo v platnosti ještě v roce 1935, kdy si chtěla podat přihlášku i O'Brien. Rozhodla se tedy nejprve v letech 1935–1937 studovat na Sweet Briar College. Možnosti studovat jako žena na University of Virginia se ale následně musela domoci až soudní žalobou. O'Brien nejprve neviděla uplatnění žen v oboru a v rozhovoru s novinářem \"Miami News\" se zmínila, že si „vždycky přála, aby byla kluk a mohla tak dělat tuto profesi“. Tento rozhovor poskytla na inženýrské konferenci na Floridě, kde měla přednášku „Fluorescence, the Light of the Future“ a vyhrála druhé místo mezi studentskými pracemi. Ačkoliv se novinář \"Miami News\" vyjádřil, že „elektroinženýrství je těžko považováno za ženskou profesi“, O'Brien tuto příležitost využila k proslovu o tom, jak elektroinženýrství představuje skvělou příležitost pro ženy a dívky.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Od září 1939 začala pracovat pro NACA na juniorské pozici ve stavitelství. Stala se tak první inženýrkou NACA. V té době tato organizace rozvíjela výzkum v oblasti aeronautiky a i O'Brien se začala tomuto výzkumu věnovat. Mezi její zodpovědnosti patřilo řízení elektrických systémů pro několik aerodynamických tunelů, včetně nadzvukových aerodynamických tunelů, velkých, drahých zařízení důležitých pro testování letadel. Pro NACA a později NASA pracovala přes tři dekády. Během své kariéry v NACA a NASA přispěla k výzkumu v oblastech aeronautiky, nadzvukových letů a návrhu speciálních profilů křídel. Její práce měla dopad na armádu i komerční lety. O'Brien také ovlivnila řadu leteckých standardů týkajících se návrhu, které platily mnoho dalších let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kitty O'Brien Joyner (11. července 1916 – 16. srpna 1993) byla americká elektroinženýrka, která pracovala pro Národní poradní výbor pro letectví (NACA) a Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). V roce 1939 jako první žena absolvovala inženýrský program na University of Virginia. Ještě toho roku byla přijata do NACA, kde byla první inženýrkou. Později se stala vedoucí oddělení a byla zodpovědná za několik aerodynamických tunelů. Její práce přispěla k výzkumu v oblastech aeronautiky, nadzvukových letů a speciálních profilů křídel.", "tgt_summary": "Kitty O'Brien Joyner (July 11, 1916 – August 16, 1993) was an American electrical engineer with the National Advisory Committee for Aeronautics (NACA), and then with the National Aeronautics and Space Administration (NASA) upon its replacement of NACA in 1958. She was the first woman to graduate from the University of Virginia's engineering program in 1939, receiving the Algernon Sydney Sullivan Award upon graduation. When she was hired by NACA the same year, she became the first woman engineer at the organization, eventually rising to the title Branch Head and managing several of its wind tunnels. Her work contributed to research on aeronautics, supersonic flight, airfoils, and aircraft design standards.", "id": 510832}
{"src_title": "John Ligonier", "tgt_title": "John Ligonier, 1st Earl Ligonier", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z jižní Francie, narodil se jako mladší syn Louise de Ligonier. Studoval ve Francii a Švýcarsku, v roce 1697 rodina kvůli pronásledování hugenotů přesídlila do Anglie. V roce 1702 vstoupil jako dobrovolník do anglické armády a již v roce 1703 byl kapitánem. Zúčastnil se řady bitev války o španělské dědictví, po bitvě u Malplaquet dosáhl dočasné hodnosti plukovníka a v roce 1712 byl velitelem na Menorce. Za války aliance čtyř byl generálním pobočníkem expedice do zátoky Vigo. V letech 1729–1743 byl pobočníkem krále Jiřího II., zastával také různé čestné hodnosti. V roce 1735 dosáhl hodnosti brigádního generála a v roce 1739 byl povýšen na generálmajora. Za války o rakouské dědictví se zúčastnil bitvy u Dettingenu (1743), kde obdržel Řád lázně a hodnost generálporučíka. V bitvě u Fontenoy byl vrchním velitelem britsko-hannoverské pěchoty a v roce 1746 dosáhl hodnosti generála. Po skončení války o rakouské dědictví byl zvolen do Dolní sněmovny a byl poslancem za město Bath (1748–1763). V letech 1748–1757 byl členem vlády jako náměstek generálního polního zbrojmistra, v roce 1749 jmenován členem Tajné rady. V letech 1750–1752 navíc guvernérem na ostrově Guernsey a v letech 1752–1759 v Plymouthu. Ještě za sedmileté války se aktivně zúčastnil bojových operací, v roce 1757 byl povýšen na polního maršála a po odvolání vévody z Cumberlandu vrchním velitelem britské armády (1757–1759). Po návratu do Anglie se znovu stal členem vlády jako generální polní zbrojmistr (\"Master General of the Ordnance\", 1759–1762). V roce 1757 obdržel titul vikomta s platností pouze pro Irsko, následně obdržel tituly barona (1763) a hraběte (1766) s platností pro celou Británii. Od roku 1750 vlastnil zámek \"Downe Place\" v Surrey, ve stejném hrabství sídlil také na zámku \"Cobham House\". Zemřel bez potomstva, titul hraběte byl v roce 1776 obnoven pro synovce Edwarda Ligoniera (1740–1782), který prodělal rychlou kariéru v armádě a již v roce 1777 byl generálporučíkem. Zemřel ale také bez potomstva a šlechtické tituly spojené se jménem Ligonier zanikly.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Ligonier, 1. hrabě Ligonier (\"John Ligonier, 1st Earl Ligonier, 1st Viscount Ligonier, 1st Baron Ligonier\") (7. listopadu 1680, Castres, Francie – 28. dubna 1770, Cobham, Anglie) byl britský vojevůdce a politik francouzského původu. Od roku 1702 sloužil v anglické armádě a zúčastnil se dynastických válek první poloviny 18. století. Kromě vojenské kariéry byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a zastával také vládní úřady. V roce 1757 dosáhl hodnosti polního maršála a za sedmileté války byl vrchním velitelem britské armády. Získal několik šlechtických titulů, nakonec byl povýšen na hraběte a byl rytířem Řádu lázně.", "tgt_summary": "Field Marshal John Ligonier, 1st Earl Ligonier, (7 November 168028 April 1770), was a French Huguenot exile, born Jean Louis de Ligonier in Castres, Southern France. He had a long and distinguished career in the British army and was appointed Commander-in-chief in 1758. ", "id": 1508106}
{"src_title": "Kristkův dům", "tgt_title": "Kristek House", "src_document": [{"title": "Historie vzniku.", "content": "Surrealista Lubo Kristek se narodil v Brně a v dětství žil na Tišnovské ulici. V roce 1968 emigroval do tehdejšího Západního Německa, odkud podnikal studijní cesty do mnoha dalších zemí. V roce 2015, po celoživotní pouti, se na tuto ulici vrátil a prostřednictvím Kristkova domu přinesl výtvarný cyklus nazvaný \"Sisyfiade aneb Balvan v čase\". Osudový návrat v jeho mysli zrodil představu filmového zpracování Sisyfova příběhu. V duchu příběhu Kristek proměnil i svůj dům, který se stal filmovou scénu a monumentální asambláží.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Původní myšlenka vychází z mýtu o Sisyfovi, obzvláště z nového pohledu, který uvádí francouzský spisovatel a dramatik Albert Camus a dále rozvíjí český dramatik a herec Jiří Voskovec, s nímž se Kristek setkal v 70. letech během své šňůry výstav v USA. Voskovcovy úvahy zaznamenané na gramofonové desce \"Relativně vzato\" se soustředí na osvobození Sisyfa, uvězněného v neodvratném osudu, ve chvílích, kdy sestupuje z vrcholku kopce k jeho úpatí pro balvan. V těchto chvílích je naprosto svobodný - nemá \"balvan\". Lubo Kristek toto pojetí dále rozvíjí a transformuje do časových souvislostí – Sisyfa nechá obíhat na minutové ručičce ciferníku. Hodinový stroj speciálně pro Sisyfův stroj času navrhla a realizovala firma Elekon (Vyškov), odborník na věžní a fasádní hodiny (bylo třeba vyřešit zejména zátěž a vyvážení). Systém zajišťuje přesný čas i jeho automatickou změnu. Obzvláště zajímavý je přechod z času letního na zimní. Další zákoutí domu je spojeno s Kristkovou úvahou, že lokálka Tišnovka nikdy nezanikla, dodnes existuje a je třeba ji umělecky zviditelnit. Proto je zasazena do autorova tvůrčího symbolu – nebeské dálnice. Nad tím vším se ve volném prostoru vznášejí dva ptáci, kteří se osvobodili ze svých skořápek (připomínka ab ovo, tedy z vejce či od počátku). Autor vnímá dům jako živou, stále se měnící bytost. Dominantu monumentální asambláže tvoří zlaté ruce vztahující se k nebi a chránící živý strom.", "section_level": 1}, {"title": "Kontext.", "content": "Kristkovy asambláže jsou svědectvím o proměnách doby. V 60. letech (například asambláž \"Nosící\", 1969) přinášejí existenciální tematiku, později (\"Odhlučněná esetika luxusna\", 1976) kritiku konzumu. V 80. letech zanechal Kristek své stopy v krajině, kde tvořil z materiálů a předmětů, které vyvrhlo moře či přinesla náhoda (\"Kristus z ostnatého drátu\", 1983, \"Mořský kůň\", 1986). V roce Sametové revoluce vytvořil z otevřeného okna asambláž s okřídlenou maskou (\"Gloria, zrození Homo divinensus intelektes\", 1989), v následující dekádě se v jeho díle pod povrchem nachází smetiště (\"Na smetišti časů\", 1994). S přelomem milénia akcentuje nesoulad mezi možnostmi vědy a úrovní etiky (\"V předčasně klonovaném věku jedné planety\", 2003). Kristkův dům do sledu autorových asambláží přináší motiv domova, soukromí a vztahu člověka k přírodě v éře zacykleného lidského pachtění. Kristkův dům se stal dějištěm filmů \"Ab ovo\" a \"Sisyfiade\". Zařadil se k významných počinům Lubo Kristka, kterými jsou např. jeho příspěvek k sakrálním stavbám názedním oltářem \"Transcendentální kompozice mezi utrpením a nadějí\" (1977) ve vysvěcené kapli v německém Penzingu či realizace \"Pomníku pro pět smyslů\" (1991) pro Neues Stadtmuseum v Landsbergu, velkoformátové plastiky v architektuře \"Strom vědění\" (1981) v landsberském Gymnáziu Ignaze Köglera a bronzové kašny \"Pijící\" (1988) v lázních Greifenberg. Mezinárodní pozornosti dosáhl také desítkami happeningů a performancí (které od 70. let uspořádal v Německu, USA, Kanadě, Itálii, Španělsku, České republice, Rakousku, Turecku, Belgii, Polsku či na Slovensku), v nichž lze vysledovat návaznost na freudovskou psychoanalýzu a které se nesou v duchu paranoicko-kritické metody Salvadora Dalího. Česká republika je součástí jeho trojstátní sochařské pouti nazvané Kristkova podyjská glyptotéka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kristkův dům je budova, která byla sochařem Lubo Kristkem upravena do podoby asambláže a přináší výtvarné zpracování mýtu o Sisyfovi. Nachází se v Brně-Černých Polích na rohu ulic Tišnovská a Trávníky.", "tgt_summary": "Kristek House () is a building on the corner of Tišnovská and Trávníky Streets in Brno, Czech Republic that was transformed into a monumental assemblage by the Czech sculptor, painter and action artist Lubo Kristek. The house-assemblage is dedicated to the myth of Sisyphus.", "id": 125899}
{"src_title": "Yerry Mina", "tgt_title": "Yerry Mina", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Deportivo Pasto.", "content": "Mina hrál za Deportivo Pasto od svých 18 let. Debut odehrál 20. března 2013 proti Atléticu FC v utkání Copa Colombia. První utkání v Categoría Primera A (1. kolumbijské lize) odehrál 15. září 2013 proti Deportivu Cali. Jediný gól v dresu Deportiva střelil 18. října Atléticu Huila.", "section_level": 2}, {"title": "Independiente Santa Fe.", "content": "V prosinci 2013 Mina přestoupil do jednoho z nejlepších kolumbijských klubů, do Santa Fe. Debutoval 25. ledna 2014 proti Rionegro FC. V odvetě kolumbijského superpoháru vstřelil Mina gól a pomohl Santa Fe k vítězství nad Atléticem Nacional.", "section_level": 2}, {"title": "Palmeiras.", "content": "Dne 1. května 2016 podepsal Mina pětiletý kontrakt s brazilským Sociedade Esportiva Palmeiras. Debutoval 4. července 2016 proti Sport Club do Recife a první gól za \"Verdão\" dal v dalším kole Santosu. V tom utkání byl ale střídán ještě před koncem prvního poločasu kvůli zranění. Zranění znemožnilo Minovi startovat na Letních olympijských hrách. Mina mohl hrát až na konci srpna a v září skóroval proti rivalům ze São Paulo FC a Corinthians. Sezonu dokončil se 4 góly a pomohl Palmeiras k ukončení dvaadvacetiletého čekání na vítězství v lize.", "section_level": 2}, {"title": "FC Barcelona.", "content": "V lednu 2018 si ho vyhlédla Barcelona a Mina se stal prvním kolumbijcem v historii týmu. Přestup stál 11,8 milionů euro a jeho výstupní klauzule je 100 milionů euro. Mina debutoval v semifinále Copa del Rey proti Valencii, když v 83. minutě střídal Gerarda Piquého. Ve španělské lize debutoval 11. února proti Getafe. V lize si připsal celkem 5 startů, ve kterých si připsal 1 asistenci proti Villarealu.", "section_level": 2}, {"title": "Everton FC.", "content": "Mina v srpnu 2018 přestoupil do anglického Evertonu. Poprvé hrál 3. listopadu proti Brightonu. První gól vstřelil 26. prosince Burnley.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V roce 2016 byl Mina nominován na Copa América 2016, na kterém si připsal 1 start. Mina odehrál 5 zápasů v kvalifikaci na MS 2018 a v květnu 2018 byl jmenován do třiadvacetičlenné nominace na hlavní turnaj. První zápas byl Mina na lavičce mezi náhradníky. V dalším zápase proti Polsku nastoupil a ve 40. minutě otevřel skóre utkání hlavičkou po rohovém kopu. Stejným způsobem dal gól i v závěrečném kole skupin proti Senegal, i v osmifinálovém utkání s Anglií. Díky jeho gólu ve 3. minutě nastavení se zápas dostal do prodloužení. Kolumbie nakonec vypadla až na penalty. Mina se s třemi góly stal nejlepším střelcem Kolumbie na šampionátu. Třemi góly vyrovnal rekord Paula Breitnera a Andrease Brehmeho v počtu gólů vstřelených obráncem na jednom MS.", "section_level": 1}], "src_summary": "Yerry Mina (* 23. září 1994, Guachené) je kolumbijský fotbalový obránce hrající za Everton FC a reprezentaci, za kterou si zahrál na MS 2018.", "tgt_summary": "Yerry Fernando Mina González (; born 23 September 1994) is a Colombian professional footballer who plays as a centre-back for English club Everton and the Colombia national team. He shares the record for most goals in a single World Cup by a defender, with three goals at the 2018 FIFA World Cup.", "id": 2300285}
{"src_title": "Hokejová liga mistrů 2018/2019", "tgt_title": "2018–19 Champions Hockey League", "src_document": [{"title": "Kvalifikace.", "content": "Kvalifikace do CHL se od sezony 2017/2018 oproti předchozím sezonám změnila, již neplatí žádné licence a kluby se musí probojovat do CHL ze svých soutěží podle těchto kritérií: Z celkem 32 míst jich 24 připadne podle koeficientu úspěšnosti v předchozích sezonách 6 zakládajícím ligám (Švédsko (5), Finsko (5), Česko (4), Švýcarsko (4), Německo (3), Rakousko (3)), dále jedno místo pro vítěze Kontinentálního poháru a sedm pro mistry ostatních zemí (Norska, Slovenska, Francie, Běloruska, Dánska, Velké Británie a Polska) Garantované místo má pouze vítěz předchozího ročníku, jeho místo se však započítává do celkového počtu jeho země.", "section_level": 1}, {"title": "Systém soutěže.", "content": "System soutěže je od sezony 2017/2018 odlišný než v předchozích ročnících. 32 týmů bude rozlosováno do 8 skupin po 4 týmech, které se střetnou dvakrát každý s každým (celkem 6 kol). Dva nejlepší týmy z každé skupiny postoupí do vyřazovací části. Play-off se hraje až na finále na dva zápasy (nerozhodné zápasy se neprodlužují) a postupuje mužstvo s nejlepším celkovým skóre. Bude-li po dvou zápasech skóre nerozhodné, rozhodne desetiminutové prodloužení, popřípadě samostatné nájezdy. Finále rozhodne jediný finálový zápas, který v případě remízy po základní hrací době rozhodne dvacetiminutové prodloužení, popřípadě samostatné nájezdy.", "section_level": 1}, {"title": "Základní část.", "content": "Zápasy základních skupin budou probíhat od 30. srpna 2018 do 17. října 2018.", "section_level": 1}, {"title": "Play-off.", "content": "Play-off bylo rozlosováno 13. 10. 2017. Týmy byly losovány do dvojic ze dvou košů. V prvním koši byly vítězové skupin, ve druhém koši týmy z druhých míst. První zápasy osmifinále proběhly 31. 10. a 1. 11. 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hokejová liga mistrů 2018/2019 je v pořadím 5. ročníkem evropské klubové soutěže pořádané akciovou společností Champions Hockey League. Soutěže se účastní 32 klubů z 13 zemí. V základních skupinách se uskuteční celkem 96 zápasů, ve vyřazovací části se uskuteční celkem 29 zápasů, dohromady tedy bude v celém ročníku odehráno 125 utkání. Kvalifikace bude znovu pouze za sportovní zásluhy.", "tgt_summary": "The 2018–19 Champions Hockey League was the fifth season of the Champions Hockey League, a European ice hockey tournament. The tournament was competed by 32 teams, and qualification was on sporting merits only. The six founding leagues were represented by between three and five teams (based on a four-year league ranking), while seven \"challenge leagues\" were represented by one team each. One place was awarded to the Continental Cup champion. Unlike in the first three editions, founding teams did not automatically qualify. The group stages began on 30 August 2018, and ended on 17 October 2018. The season had an average attendance of 3,401 per game, one percent increase from the previous season. ", "id": 1099677}
{"src_title": "Kung-fu čcha", "tgt_title": "Gongfu tea ceremony", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátky konzumace čaje v Číně spadají do období dynastie Tchang (618-907), přičemž čaj byl připravován výhradně z drcených lístků čaje. Používání celých čajových lístků na přípravu čaje se datuje až od období dynastie Ming (1386-1644). První písemné zmínky o přípravě čaje způsobem \"kung-fu čcha\", pocházejí z čchingského období (1644–1911). Objevují v například v knize \"Suej-jüan š’-tan\" („Menu zahrady spokojenosti“) napsanou básníkem a učencem Jüan Mejem (1716–1797), nebo v knize \"Meng-cchang ča-ču\" kterou napsal úředník Jü Ťiao (1751–?), působící okolo roku 1800 v provincii Kuang-tung. Původně byl \"kung-fu cha\" jeden z možných postupů v přípravě čaje, praktikovaný zejména na jihu Číny v provinciích Fu-ťien a Kuang-tung a zejména na jejich hranicích v okolí města Čchao-čou. V druhé polovině 20.století v souvislosti s celosvětovým vzrůstem obliby konzumace čaje docházelo ke zvýšení pozornosti k přípravě a podávání kvalitních čajů a oživení zájmu o historický kontext přípravy a podávání čaje. Z původně lokálně omezeného způsobu přípravy čaje se v 90. letech 20. století stala \"de facto\" norma čínského způsobu přípravy čaje.", "section_level": 1}, {"title": "Postup.", "content": "Základem je malá, uvnitř neglazovaná keramická konvice, která bývá tradičně vyrobena z hlíny z čínské oblasti I-sing. Dále jsou třeba malé misky a tzv. čichátka - válcovité nádobky, do kterých se čaj nalévá a ze kterých se před popíjením přelévá do čajových misek. Čichátka i misky proto mají stejný objem. Dále je třeba konvice na ohřívání vody, slévací džbánek, sítko a drobné nástroje pro manipulaci s čajem, jako je pinzeta a naběračka. Celá příprava se provádí na mělkém bambusovém nebo dřevěném podnosu s roštem, zvané čajové moře. Při přípravě se v konvici ohřeje voda, která se nalije do konvičky a tím ji předehřeje a zvlhčí. Pak se přelije do džbánku a z něho se zavřená konvička ještě polévá zvenku. Do vyhřáté konvičky se vsype dostatečné množství čaje a nechá se chvíli nasávat vlhkost. Mezitím se horkou vodou vyhřejí čajové misky a čichátka. Následně se čaj v konvičce zalije vodou a po velice krátké chvíli se voda opět vylije. Následuje nové zalití vodou a po cca 20 sekundách slití do džbánku. Z něho se čaj rozlije do čichátek a ta se přikryjí miskami. Po chvilce se celé dvojice překlopí a čaj přelije z čichátek do misek. V misce se tak octne čaj připravený k popíjení, v čichátku zůstane jeho intenzivní vůně. Zalévání čaje v konvičce, loužení, slévání a popíjení se opakuje. Podle kvality čaje a teploty vody lze připravit 4-8 nálevů. Voda pro první zalití by měla mít asi 80 °C, pro další se její teplota zvyšuje. Doba loužení se postupně prodlužuje. Dobu zalití lze dobře odhadnout bez hodinek pomocí dechu. Zalití prvního nálevu může trvat sedm nádechů a výdechů, u každého dalšího nálevu se doba prodlužuje o dva až čtyři dechy. Přesný postup, teploty i časy se mohou lišit podle druhu čaje, chuti i zvyklosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kung-fu čcha (, v Česku často nesprávně Kung-fu cha) je čínský čajový obřad, který zahrnuje rituální přípravu a prezentaci čaje. Je méně formalizovaný než japonský čajový obřad. Svůj původ má v postupu přípravy čaje v oblasti provincií Fu-ťien a Kuang-tung. Dnes je tento přístup používán znalci čaje jako způsob, jak maximalizovat chuť kvalitního čaje, zejména druhů oolong a pchu-er. ", "tgt_summary": "The gongfu tea ceremony or kung fu tea ceremony ( or ), is a kind of Chinese tea ceremony, involving the ritual preparation and presentation of tea. It is probably based on the tea preparation approaches originated in Fujian and the Chaoshan area of eastern Guangdong. The term literally means \"making tea with skill\". Today, the approach is used popularly by teashops carrying tea of Chinese origins, and by tea connoisseurs as a way to maximize the taste of a tea selection, especially a finer one.", "id": 1244378}
{"src_title": "Lautaro Martínez", "tgt_title": "Lautaro Martínez", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Už jako 18letý nastupoval za argentinský celek Racing Club. Postupem času se o něj začaly zajímat velké kluby z Evropy, například španělské kluby Atlético Madrid a Real Madrid a také kluby z Itálie, AS Řím a Inter Milán. Přestupu do Interu zřejmě napomohl také bývalý forvard Interu Diego Milito, který v té době byl sekretářem Racingu. Samotný přestup se uskutečnil až v červenci 2018 za částku 23 milionů eur. Premiérový zápas v lize jej čekal již v prvním kole, na půdě Sassuola se trenér Interu Luciano Spalletti spoléhal dokonce na několik debutantů najednou. Vedle Martíneze to byli Stefan de Vrij, Matteo Politano, Keita Balde i Kwadwo Asamoah. Zápas skončil porážkou Interu 0:1. Příležitost základní sestavy dostal v 7. kole doma s Cagliari a poprvé se gólově prosadil, když ve 12. minutě otevřel skóre přesnou hlavičkou. Inter nakonec zvítězil 2:0. Další gól vstřelil v listopadovém souboji s Frosinone, které dopadlo výhrou Interu 3:0. V základu dostal přednost před Maurem Icardim, kterého trenér Spalletti šetřil na Ligu mistrů proti Tottenhamu. V domácím zápase proti Neapoli 27. prosince seděl Martínez na lavičce náhradníků, přednost proti soupeři v tabulce dostal Icardi. Byl to ale střídající Martínez, kdo v 91. minutě rozhodl o vítězství milánského celku 1:0, a to osm minut po vstupu na hřiště. Inter zůstal na třetím místě a přiblížil se Neapoli na rozdíl pěti bodů. Také v únoru se gólově prosadil jakožto střídající „žolík“, a to v 79. minutě. Gól rozhodl o těsné výhře 1:0 na půdě Parmy a byl to také první gól Interu v kalendářním roce 2019, v předchozích třech zápasech tým vyšel gólově naprázdno. První březnový den se sice prosadil znovu proti Cagliari, ale jeho gól neodvrátil prohru 1:2. Březnové pětigólové derby proti AC Milán načal v základní sestavě a ve třetí minutě asistoval gólu Vecina. Sám pak proměnil penaltu na 3:1, Inter vyhrál nakonec 3:2. Martínez se na jaře chopil role prvního útočníka také díky „trucujícímu“ Icardimu, koncem března si však na reprezentačním srazu přivodil zranění. V závěru sezóny 2018/19 se vrátil na hřiště, ale gól už nevstřelil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lautaro Martínez (* 22. srpna 1997, Bahía Blanca, Argentina) je argentinský fotbalista hrající na postu útočníka za italský tým Inter Milán.", "tgt_summary": "Lautaro Javier Martínez (; born 22 August 1997) is an Argentine professional footballer who plays as a striker for Italian club Inter Milan and the Argentina national team. ", "id": 1153475}
{"src_title": "Společná korejská vlajka", "tgt_title": "Korean Unification Flag", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Diskuse o společném sportovním týmu obou Korejí probíhají již od 60. let 20. století. Jednání však až do roku 1990 nebyla úspěšná. Před Asijskými hrami v Pekingu v roce 1990 byla představena vlajka, tvořená bílým listem s modrou siluetou Korejského poloostrova a ostrova Čedžu. Vlajka byla navržena v roce 1985 etnickými Korejci v Japonsku. Oficiálně byla tato vlajka poprvé použita na Mistrovství světa ve stolním tenise v roce 1991 v japonské Čibě, kde oba státy soutěžily jako jeden tým. Výpravy obou států šly pod společnou vlajkou na těchto akcích: Společná vlajka se naopak neobjevila např. na Letních olympijských hrách v Pekingu v roce 2008, kde obě země vystupovaly odděleně.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty vlajky.", "content": "Na Asijských hrách v roce 2002 byla na vlajku, k dohodnutému vzhledu z roku 1990, přidána silueta jihokorejského ostrova Ullung-do který leží asi 120 km na východ od Korejského poloostrova v Japonském moři. V roce 2003 se na Asijských hrách objevilo na vlajce (spolu se siluetou ostrova Ullung-do) i souostroví Tokdo, které je předmětem teritoriálního sporu mezi Jižní Koreou a Japonskem. V roce 2006 byly na Olympijských hrách v Turíně na společnou vlajku přidány ještě siluety dvou skalisek Ie-odo (), nacházející se asi 150 km na jihozápad od jihokorejského ostrova Čedžu. Skaliska jsou předmětem sporu mezi Jižní Koreou a Čínou. Není obrázek. Na zimních olympijský hrách v jihokorejském Pchjongčchangu sice korejští sportovci, po protestu Japonska, nastupovali s vlajkou bez siluet sporných území, severokorejské roztleskávačky v hledišti však používaly vlaječky se siluetami Ullung-do, Tokdo i Ie-odo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Společná korejská vlajka je neoficiální vlajka užívaná k reprezentaci celé Koreje v případech, kdy se Severní Korea a Jižní Korea zúčastňuje sportovních soutěží jako sjednocený tým a odtud přeneseně jako obecný symbol opětovného sjednocení Koreje. Skládá se z modré siluety Korejského poloostrova spolu s ostrovem Čedžu na jihozápadě na bílém pozadí.", "tgt_summary": "The Korean Unification Flag is a flag designed to represent all of Korea when North and South Korea participate as one team in sporting events.", "id": 1634092}
{"src_title": "Šiva Kešavan", "tgt_title": "Shiva Keshavan", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v indickém Manali ve státě Himáčalpradéš v Himálaji. Jeho otec je Ind a matka Italka, seznámili se při její dovolené v Indii. Ve městě provozují italskou restauraci. Vystudoval politologii na Florentské univerzitě, pracuje v rodinné italské restauraci a zastává funkci předsedy Indické sáňkařské federace. V roce 2002 mu bylo nabídnuto italské občanství, možnost závodit za italský sáňkařský tým i letní zaměstnání u italské policie, nabídku však odmítl.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "V šesti letech začal lyžovat na místní jediné 300 metrů dlouhé sjezdovce (bez vleku). Později dostal k Vánocům od italských prarodičů sáňky, na kterých také jezdil. Ve 14 letech chodil na internátní školu, kam přišla pozvánka na tábor pro zimní sportovce. Jako aktivní sportovec, fotbalista a pozemní hokejista, se přihlásil a by vybrán. Očekával, že půjde o lyžařský kurz. Kurz však vedl bývalý bývalý rakouský sáňkař Günther Lemmerer, mistr Evropy z roku 1982, který do Indie přišel v rámci programu Mezinárodní sáňkařské federace na propagaci sáňkařského sportu v rozvojových zemích. Vzhledem k tomu, že v Indii není žádná sáňkařská dráha, trénovali na saních opatřených kolečky. Lemmester v Kešavanovi rozpoznal sáňkařský talent. O dva měsíce později byl tak pozván na výcvikový tábor do Rakouska již na skutečných sáňkách. Na začátku roku 1997 se do Rakouska vrátil aby trénoval a sledoval sáňkařské mistrovství světa. Při jednom ze závodů byl předjezdcem. Koncem roku pokračoval v tréninku, úspěšně se zúčastnil několika závodů a splnil kvalifikační kritéria na Zimní olympijské hry v Naganu v roce 1998, kterých se v 16 letech jako jediný indický závodník zúčastnil. I nadále se sportu věnoval, nemohl si dovolit realizační tým ani trenéra, saně na trénink a závody si obvykle půjčoval od jiných závodníků. Někdy také při závodech přespával v autě nebo na ně cestoval z letiště stopem. Protože v Indii není k dispozici sáňkařská dráha, v Indii se připravoval sjížděním horských silnic na saních opatřených kolečky. V roce 2002 dostal nabídku závodit za italský sáňkařský tým a získat italské občanství, tuto nabídku však odmítl. Zimních olympijský her v Salt Lake City v roce 2002 se tak zúčastnil opět pod indickou vlajkou a opět jako jediný indický účastník. Jeho letadlo do Montrealu bylo zpožděné, čímž zmeškal autobus do Salt Lake City a do města tak cestoval autostopem. V olympijském závodě skončil 33. z 50 závodníků. Zúčastnil se i Zimních olympijských her v Turíně v roce 2006, tentokrát již indická výprava čítala 4 závodníky. V olympijském závodě skončil 25. z 36 závodníků, čímž předčil např. i českého sáňkaře Jakuba Hymana, který skončil 27. Účast na Zimních olympijských hrách 2010 mu umožnili zaměstnanci indického nejvyššího soudu, kteří pro něj vybrali 450 000 rupií na zakoupení nových závodních saní. V olympijském závodě skončil 29. z 39 závodníků. Na Zimních olympijských hrách 2014 závodil jako nezávislý olympijský účastník, když Indická olympijská asociace byla od roku 2012 suspendována kvůli korupci. V olympijském závodě skončil 37. z 39 závodníků. Během her však byla indická federace přijata zpět, závěrečného ceremoniálu se tak zúčastnil již v indické výpravě. Od konce roku 2014 si již mohl dovolit spolupracovat s trenérem, začal tedy spolupracovat s americkým sáňkařem Duncanem Kennedym. Již naposledy se zimních olympijských her zúčastnil v roce 2018 v Soči. V olympijském závodě skončil 34. ze 40 závodníků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šiva Kešavan ( शिवा केशवन, * 25. srpna 1981 Manali) je indický sáňkař. V letech 1998 až 2018 reprezentoval svoji zemi na šesti olympiádách v řadě, čtyřikrát byl vlajkonošem indické výpravy. Je čtyřnásobným mistrem Asie z let 2011, 2012, 2016 a 2017 a držitelem kontinentálního rekordu rychlostí 134,3 km/h.", "tgt_summary": "Shiva Keshavan (born 25 August 1981) is a six time Olympian and the first Indian representative to compete in luge at the Winter Olympic Games. He set a new Asian speed record at after beating the previous record of and won gold medal in the 2011 Asian Luge Cup at Nagano in Japan. In 2012, he set a new Asian track record at 49.590 seconds. He is the reigning Asian Champion.", "id": 2429550}
{"src_title": "Moskvič 412", "tgt_title": "Moskvitch 412", "src_document": [{"title": "Výbava.", "content": "Moskvič 412 disponoval bohatou výbavou, která nebyla v té době samozřejmá ani v západoevropských vozech stejné objemové třídy, např.:", "section_level": 1}, {"title": "Elektrická výzbroj.", "content": "Poprvé u značky Moskvič byl použit alternátor. Poskytoval výkon až 480 W (40 A), což spolehlivě pokrylo veškeré spotřebiče ve voze. Zapalování bateriové, kontaktní. Ve voze byla skříňka na 3 pojistky po 10 A (zpětné světlomety, motorek větráku, přístroje, přerušovač blinkrů, klakson) a 2 bimetalové jističe (stěrače 7 A, světla 20 A). Buzení alternátoru, zapalovací soustava a zapalovač cigaret byly bez jištění. Nevýhodou byla absence relé pro výkonné spotřebiče (např. světla), přes spínače tedy tekl silový proud. Druhým slabým místem elektroinstalace byl ampérmetr, který nepoužíval bočník. Veškerý proud tedy protékal přes palubní desku. Ampérmetr se mohl časem protavit do svého plastového lůžka a působit problémy.", "section_level": 1}, {"title": "Spotřeba paliva.", "content": "Moskviče 412 bývaly kritizovány za vysokou spotřebu paliva. Mohl za to karburátor a kontaktní zapalovací soustava, které vyžadovaly častější seřizování a čištění, jež se jim v běžném provozu nedostávalo, ale také samotní řidiči, kteří rádi využívali možností silného motoru, případně vůz přetěžovali. Roli hrál ovšem i tehdejší nekvalitní benzín, oleje a pneumatiky. Řidič sžitý s charakterem motoru a správně seřízeným vozem mohl nicméně dosahovat průměrné spotřeby 7-8 litrů na 100 km.", "section_level": 1}, {"title": "Moskvič 427.", "content": "Moskvič 427 byla kombi verze Moskviče 412. Pod zavazadlovým prostorem v odklopné přihrádce se nacházelo rezervní kolo, opěradlo zadní lavice bylo sklopné. Vůz měl stálý převod 4,55:1 (sedan 4,22:1) a zvýšenou nosnost, silnější zadní pérování.", "section_level": 1}, {"title": "Moskvič 434.", "content": "Moskvič 434 byl užitkový vůz odvozený od Moskviče 412. Místo zadních bočních okének byl plech a chyběla zcela zadní sedadla. Vůz měl stálý převod 4,55:1 (sedan 4,22:1) a zvýšenou nosnost.", "section_level": 1}], "src_summary": "Moskvič 412 (rusky: Москвич-412) byl osobní automobil nižší střední třídy (v dobové terminologii \"střední objemové třídy\"), vyráběný závody AZLK a Iž. Oproti dříve vyráběným typům představoval významný pokrok z hlediska zjednodušení údržby, snížení spotřeby paliva, zvýšení výkonu, provozní spolehlivosti a životnosti, zároveň se zachováním velkého množství původních dílů. ", "tgt_summary": "The Moskvitch 412 (Moskvich 412, Москвич-412, M-412) is a small family car produced by Soviet/Russian manufacturer MZMA/AZLK in Moscow from 1967 to 1975, and by IZh in Izhevsk from 1967 to 1982 (also known as IZh-412). It was a more powerful and prestigious version of the M-408 model, offering more features for a higher price.", "id": 518586}
{"src_title": "Augusta z Cambridge", "tgt_title": "Princess Augusta of Cambridge", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Princezna Augusta se narodila 19. července 1822 v paláci Montbrillant v Hannoveru. Její otec byl Adolf z Cambridge, sedmý syn krále Jiřího III. a Šarloty Meklenbursko-Střelické. Augustinou matkou byla Augusta Hesensko-Kaselská. Jako vnučka Jiřího III. v mužské linii měla titul britská princezna s předponou Její Královská Výsost. Malá princezna byla pokřtěna v paláci Montbrillant 16. srpna 1822, reverendem Edwardem Curtisem Kempem (kaplan britského velvyslance v Berlíně, sira George Rose). Tři z jejích kmoter byly křtu přítomnyː Zbytek kmotrů nebyl přítomen, případně byl reprezentován zástupci: Princezna strávila své dětství v Hannoveru, kde byl její otec místokrálem, jménem svého bratra Jiřího IV. Augusta měla jednoho bratra, Jiřího, budoucího vévodu z Cambridge, a jednu sestru, Marii Adelaidu, budoucí vévodkyni z Tecku. Byla také sestřenicí královny Viktorie a tetou Marie z Tecku, manželky krále Jiřího V.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "28. června 1843 se Augusta v Buckinghamském paláci v Londýně provdala za svého bratrance Fridricha Viléma Meklenbursko-Střelického. Po svatbě se stala \"Její Královskou Výsostí\" meklenbursko-střelickou dědičnou velkovévodkyní a 6. září 1860, po tchánově smrti, \"Její Královskou Výsostí\" meklenbursko-střelickou velkovévodkyní. Augusta měla s Fridrichem Vilémem dva synyː", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Přestože trávila Augusta většinu své dospělosti v Německu, udržovala úzké osobní vztahy s britskou královskou rodinou. Často navštěvovala svou matku, vévodkyni z Cambridge, v jejích pokojích v Kensingtonském paláci. Po matčině smrti v roce 1889 získala Augusta dům v londýnské čtvrti Buckingham Gate, kde trávila část roku až do pokročilého stáří. Při přípravě na korunovaci krále Eduarda VII. a královny Alexandry, s ní vévoda z Norfolku konzultoval otázky oblečení a etikety. To proto, že byla o sedmdesát jedna let dříve přítomna korunovace krále Viléma IV. a královny Adelheid. Byla také schopna podat podrobnosti z korunovace královny Viktorie. Augusta si byla obzvláště blízká se svou neteří, budoucí královnou Marií. Nicméně, stáří jí zabránilo v účasti na korunovaci Jiřího V. a Marie z Tecku 22. červnu 1911. Po vypuknutí První světové války jí britská vláda pozastavila důchod, který obdržela jako člen královské rodiny. Jako stará paní byla Augusta známá svou nevrlostí. Byla ale také velmi chytrá a inteligentní. Augusta zemřela jako meklenbursko-střelická velkovévodkyně vdova 5. prosince 1916 v Neustrelitz a byla pohřbena v Mirow.", "section_level": 1}], "src_summary": "Augusta z Cambridge (19. července 1822 - 5. prosince 1916) byla členkou britské královské rodiny a vnučkou krále Jiřího III. Sňatkem s Fridrichem Vilémem se stala meklenbursko-střelickou velkovévodkyní.", "tgt_summary": "Princess Augusta of Cambridge (19 July 1822 – 5 December 1916) was a member of the British Royal Family, a granddaughter of George III. She married into the Grand Ducal House of Mecklenburg-Strelitz and became the Grand Duchess of Mecklenburg-Strelitz.", "id": 2432060}
{"src_title": "VoLTE", "tgt_title": "Voice over LTE", "src_document": [{"title": "Nasazení.", "content": "První služby VoLTE byly spouštěny v Jižní Koreji a ve Spojených státech v roce 2012; první komerční „plnohodnotnou“ VoLTE služba na světě spustila firma SingTel v Singapuru 31. května 2014, zpočátku pouze pro telefony Samsung Galaxy Note 3. V červnu 2014 předvedla firma KT první roamingové spojení používající VoLTE. Na konci září 2014 jsou služby VoLTE dostupné v sítích nejméně 14 operátorů v Hongkongu, Japonsku, Jižní Koreji, Singapuru, a ve Spojených státech. V České republice začal VoLTE testovat T-Mobile v říjnu roku 2014, plné pokrytí touto službou předpokládá do konce roku 2021 a v květnu 2015 zahájil komerční provoz. V roce 2016 umožňují čeští operátoři používat VoLTE pouze v rámci své sítě a jen u některých telefonů, které navíc musí pocházet z jejich vlastního prodeje. Postupně, převážně v roce 2017, začali operátoři podporovat i některé telefony zakoupeny mimo jejich vlastní síť.", "section_level": 1}, {"title": "Zařízení podporující VoLTE.", "content": "Top modely mobilních telefonů podporují VoLTE od roku 2012 (Samsung Galaxy S III LTE), případně později (iPhone 6 z roku 2014). Podrobnější tabulku naleznete v anglické mutaci tohoto článku.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalita hlasu.", "content": "Pro zajištění kompatibility vyžaduje 3GPP alespoň (úzkopásmový) kodek AMR-NB, ale doporučeným řečovým kodekem pro VoLTE je AMR-WB (Adaptive Multi-Rate Wideband) známý také jako HD Voice. Tento kodek je povinný v 3GPP sítích, které podporují 16 kHz vzorkování. Fraunhoferův institut navrhl a předvedl implementaci kodeku AAC-ELD (Advanced Audio Coding-Enhanced Low Delay) nazývanou \"Full-HD Voice\" pro mobilní telefony LTE. Zatímco předchozí hlasové kodeky pro mobilní telefony podporovaly pouze frekvence do 3,5 kHz a zaváděné širokopásmové audioslužby označované jako \"HD Voice\" do 7 kHz, Full-HD Voice přenáší celé slyšitelné pásmo 20 Hz na 20 kHz. Aby však bylo možné uskutečnit hlasové spojení mezi dvěma účastníky, musí tento kodek podporovat oba mobilní telefony i síť.", "section_level": 1}], "src_summary": "VoLTE () je technologie umožňující přenášet hlasové hovory přímo přes sítě Long Term Evolution (LTE). K přenosu se využívá infrastruktura IP Multimedia Subsystem (IMS) se zvláštními profily pro řídicí a mediální rovinu hlasové služby v LTE definované v dokumentu GSMA IR.92. ", "tgt_summary": "Voice over Long-Term Evolution (VoLTE) is a standard high-speed wireless communication for mobile phones and data terminals, including Internet of things (IoT) devices and wearables. It is based on the IP Multimedia Subsystem (IMS) network, with specific profiles for control and media planes of voice service on the LTE wireless broadband service defined by GSMA in PRD IR.92. This approach results in the voice service (control and media planes) being delivered as data flows within the LTE data bearer, with no dependency on (or ultimately, requirement for) the circuit-switched voice network to be in the call path. VoLTE has up to three times more voice and data capacity than older 3G UMTS and up to six times more than 2G GSM. It uses less bandwidth because VoLTE's packet headers are smaller than those of unoptimized VoIP/LTE. ", "id": 1634009}
{"src_title": "Sudán (nosorožec)", "tgt_title": "Sudan (rhinoceros)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Do Československa byl po odchytu v Súdánu přivezen 19. září 1975 spolu se samcem Saútem a samicemi Nesárí, Núrí, Nolou a Nádí a nový domov našel v ZOO Dvůr Králové. Postupně se s Nasimou stal otcem samiček Nabiré a Nájin. V roce 2009 se vrátil do Afriky, kde žil v rezervaci Ol Pejeta Conservancy v Keni spolu se samicemi Nájin a Fatu. O jejich bezpečí pečovala speciální ochranka. Pro jeho vlastní bezpečí byl Sudánovi uříznut roh. Cílem návratu do Afriky byla poslední snaha o přirozené rozmnožení druhu, který byl na pokraji vyhynutí.", "section_level": 1}, {"title": "Skon a neúspěch pokusu o přirozenou reprodukci druhu.", "content": "Sudán měl kvůli vysokému věku zdravotní problémy, které vedly k degenerativním změnám svalstva a kostí a na kůži měl rozsáhlé léze. Kvůli tomu byl poslední měsíce jeho života pod neustálým veterinárním dohledem. V roce 2017 dostal infekci do nohy, která postupně jeho stav zhoršovala, až se nakonec nemohl postavit. Potom se jeho zdraví dále výrazně zhoršilo a veterináři se 19. března 2018 rozhodli pro jeho utracení. Bylo mu 45 let. Záchrana druhu je tak možná už jen pokusem o umělou reprodukci, protože na světě žijí ještě dvě samice a vědci mají také vzorky spermatu Sudána. 1. dubna se odehrála v Keni smuteční ceremonie na uctění Sudána jakožto posledního samce svého druhu. Pietní akce se zúčastnilo několik zástupců keňských úřadů a pracovníci rezervace včetně strážců, kteří Sudána střežili. Vrcholem ceremonie bylo odhalení pamětní desky Sudánovi.", "section_level": 2}, {"title": "Památka.", "content": "15. března 2018, tj. čtyři dny před Sudánovou smrtí, byla v New Yorku odhalena socha Poslední tři posledních tří žijících bílých severních nosorožců, která zobrazuje Sudána, Nájin a Fatu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sudán (1973, Shambe, Súdán – 19. března 2018, Ol Pejeta, Keňa) byl poslední žijící samec severního bílého nosorožce na světě.", "tgt_summary": "Sudan (1973 – 19 March 2018) was a captive northern white rhinoceros (\"Ceratotherium simum cottoni\") that lived at the Dvůr Králové Zoo in the Czech Republic from 1975 to 2009, and the rest of his life at the Ol Pejeta Conservancy in Laikipia, Kenya. At the time of his death, he was one of only three living northern white rhinoceroses in the world, and the last known male of his subspecies. Sudan was euthanised on 19 March 2018, after suffering from \"age-related complications\".", "id": 1507980}
{"src_title": "Útok v Carcassonne a Trèbes", "tgt_title": "Carcassonne and Trèbes attack", "src_document": [{"title": "Útok v Carcassonne.", "content": "Krátce před desátou hodinou v pátek 23. března 2018 Redouane Lakdim, ozbrojený jednoruční pistolí, zastavil auto na předměstí města. Oba dva cestující postřelil, spolucestující okamžitě zemřel, řidič byl vážně zraněn. Zdálo se, že poblíž vojenských kasáren vyčká na vojáky, ale zamířil k policejním kasárnám, kde zaútočil na čtyři policisty běžící zpět ke kasárnám střelnou zbraní. Jeden z policistů byl zraněn, kulka o malý kousek minula srdce. Lakdim poté z místa zmizel a odjel do pět kilometrů vzdáleného Trèbesu.", "section_level": 1}, {"title": "Rukojmí.", "content": "Okolo 11 hodin Lakdim vstoupil do supermarketu Système U ozbrojen jednoruční pistolí a nožem. Uvnitř bylo okolo 50 lidí. Křičel \"Allahu akbar\" a prohlásil se vojákem Islámského státu. Zastřelil dva civilisty, další unesl jako rukojmí a všem ostatním nařídil lehnout si na zem. Téměř všem se podařilo ze supermarketu utéci, někteří se ukryli v lednici. Na místo téměř okamžitě přijely stovky příslušníků policie a četnictva, oblast uzavřeli a pomohli s evakuací zbytku lidí. Nalezli Lakdima držícího několik rukojmí a ženu, kterou použil jako lidský štít. Okolo 12:20 hodin se jednotka GIGN shromáždila poblíž supermarketu, na místo dorazil také ministr vnitra Gérard Collomb. Lakdim požadoval propuštění Salaha Abdeslama, islamistu obviněného z účasti na teroristických útoků v Paříži z listopadu 2015. Policie dovnitř předvedla Lakdimovu matku a dvě sestry kvůli vyjednávání, které neskončilo úspěšně. Příslušník četnictva Arnaud Beltrame se nabídl, že se za zadrženou ženu vymění. Beltrame si nechal zapnutý telefon, aby policie venku mohla slyšet, co se děje vevnitř. Po následujících třech hodinách Lakdim vystřelil, o čemž se policie dozvěděla právě díky zapnutému telefonu. Jako reakci na výstřel GIGN okamžitě (14:40) na supermarket zaútočila a o dvě minuty později Lakdima zabila. Dva z příslušníků GIGN byli zraněni. Krátce poté do budovy vešli policejní psi a dorazila záchranná služba. Beltrame byl veleben za jeho hrdinský čin, ale později na následky zranění zemřel. Pitva odhalila, že Beltrame zemřel na následky smrtelných bodných ran do jeho hrdla.", "section_level": 1}, {"title": "Útočník.", "content": "Útočník byl identifikován jako Redouane Lakdim, muž dlouhodobě žijící ve francouzském městě Carcassonne původem z Maroka spolu s jeho rodiči a sestrami. Už dvakrát byl uznán vinným z menších trestných činů a v roce 2016 si jeden měsíc ve vězení odseděl. Byl velmi aktivní na profilech na sociálních sítích novodobého islámského směru Salafíja a od roku 2014 byl na seznamu možných islámských extremistů. Pro svůj radikalismus a blízkost k hnutí Salafíja byl pod policejním dohledem, ale nebyly nalezeny známky, že by mohl udělat obdobný útok. Po jeho smrti v Trèbesu policie navštívila jeho dům a vyslechla jeho příbuzné a přátele. Jeden z nich ho popsal jako příjemného mladého muže. Ministr vnitra Gérard Collomb si myslí, že jednal sám.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dne 23. března 2018 se v jižní Francii ve městech Carcassonne a Trèbes odehrál teroristický útok. V Carcassonnu pětadvacetiletý Redouane Lakdim francouzsko-marockého původu střelil dva cestující v automobilu, čímž zabil spolucestujícího a vážně zranil řidiče. Automobil následně unesl. Následně zahájil palbu na čtyři běhající policisty, jednoho přitom zranil. Lakdim jel do nedalekého Trèbesu, kde zaútočil na supermarket Système U, kde zabil dva civilisty, další zranil a unesl minimálně jednoho rukojmího. Přísahal věrnost Islámskému státu a požadoval propuštění Salaha Abdeslama, islamistu obviněného z účasti na teroristických útoků v Paříži z listopadu 2015. Četník Arnaud Beltrame se nabídl, že se vymění za ženu, kterou Lakdim držel jako rukojmí. Lakdim souhlasil. Po třech hodinách ale Lakdim střelnou zbraní Beltrameho zranil a následně na následky zranění zemřel. Beltrameho prohlásil prezident Francie Emmanuel Macron za hrdinu. Policejní taktická jednotka následně na budovu, kde byl Lakdim, zaútočila a Lakdima zabila. ", "tgt_summary": "On 23 March 2018, there was a series of Islamist terrorist attacks in the towns of Carcassonne and Trèbes in southern France. Redouane Lakdim, a 25-year-old French-Moroccan (born 11 April 1992 in Taza, Morocco), shot the two occupants of a car in Carcassonne, killing the passenger and hijacking it. He then opened fire on four police officers, seriously wounding one. Lakdim drove to nearby Trèbes, where he stormed a Super U supermarket, killing two civilians, wounding others, and taking at least one hostage. He swore allegiance to the Islamic State and demanded the release of Salah Abdeslam, the only surviving suspect of the November 2015 Paris attacks. ", "id": 187030}
{"src_title": "Požár nákupního centra v Kemerovu", "tgt_title": "2018 Kemerovo fire", "src_document": [{"title": "Okolnosti a vyšetřování požáru.", "content": "V kinosále plném dětí byly uzamčeny nouzové východy. Volný tak byl jen jeden východ, který v nastalém zmatku mnozí lidé nenašli. Vyděšené děti volaly svým příbuzným a loučily se s nimi. Někteří lidé skákali i z oken. Jedenáctiletý Sergej Moskalenko po skoku ze čtvrtého patra, kde se nachází několik kinosálů a herní zóna pro děti, upadl do komatu. V nákupním centru také nebyl slyšet nouzový alarm, a to proto, že buď vůbec nebyl nainstalován nebo proto, že byl záhy po vypuknutí požáru vypnut pracovníkem ostrahy. V souvislosti s vyšetřováním příčin požáru zadržela policie technického ředitele vyhořelého nákupního centra, nájemce prostor, kde požár pravděpodobně vznikl, dva zaměstnance z hasičské služby centra a další osoby. Policie zjistila, že v centru nefungoval správně automatický hasicí systém. Požární alarm podle vyšetřování vypnul jeden z členů ostrahy. Vlastní příčina požáru nebyla ke konci března ještě definitivně stanovena, ale vyšetřovatelé měli za nejpravděpodobnější možnost elektrického zkratu. Pozdějším šetřením byla oficiální příčinou stanovena závada na elektroinstalaci. Voda z tajícího sněhu na střeše budovy pronikala do svítidla, umístěného nad suchým dětským bazénkem s plastovými a pěnovými hračkami. Oficiální verze dále uvádějí, že poté došlo ke zkratu ve svítidle, z neznámého důvodu nereagovaly jističe v okruhové rozvodnici a posléze odkapávající plast z tavícího se difuzoru svítidla zapálil předměty v bazénku. Nicméně, pojem \"zkrat\" je v takových případech velmi zavádějící, v této situaci jistič zkratovaný okruh okamžitě odpojí. K tomu také, viz záznam z kamer, došlo - pochopitelně až chvíli po vzniku požáru, vlivem destrukce izolace a následném zkratu přívodního vedení, či přímo svítidel. Mohlo by způsobit dlouhodobější zatékání postupnou oxidaci svorek, tudíž zvýšení přechodového odporu a následné zahřívání spojů, což běžné jističe nezaregistrují. To by se však projevovalo dlouhodobým pomrkáváním řady svítidel a několik desítek minut silným zápachem i viditelným dýmem před vznikem požáru. Mohla by tedy spíše být příčinou porucha LED zdroje ve svítidle a následné ohřátí LED zvýšeným proudem, či vznícení samotného driveru. Systém klimatizace neustále pracoval v běžném provozním režimu, nezahájil odsávání kouře na základě povelu z EPS. Napomohl tak velmi rychlému rozšíření kouře, jedovatých zplodin a samotného požáru. Automatické spuštění stabilního hasicího zařízení nebylo zahájeno, jelikož v něm nebyla přítomna voda z důvodu častého zamrzání. Zřejmě dřívější plané poplachy způsobily, že pracovník ostrahy vypnul akustickou signalizaci požáru. Kouř záhy zaplnil většinu přístupových komunikací kinosálů a uvěznil zde diváky. Jedna z osob zde znemožnila otevření dveří, aby se v nastálé panice tudy nepokuoušeli lidé uniknout - vběhli by ještě do většího nebezpečí. Největší počet osob, zejména dětí, zde čekal na příchod hasičů, avšak jedovaté zplodiny a následný požár se do sálu bohužel dostaly mnohem dříve. Hmotná škoda způsobená požárem nákupního centra Zimní višeň je odhadována na 4 miliardy rublů, tj. asi 1,55 miliardy Kč.", "section_level": 1}, {"title": "Následky požáru.", "content": "V důsledku požáru začala probíhat od začátku dubna 2018 akce, při níž ruští hasiči nacvičovali evakuaci lidí v obchodních centrech se zaměřením na kinosály. K 23. dubna bylo zkontrolováno 38 tisíc objektů po celém Rusku a v každém druhém byly nalezeny závady, kterých bylo napočítáno na 140 tisíc.", "section_level": 2}, {"title": "Reakce na neštěstí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reakce veřejnosti a představitelů v Rusku.", "content": "Do ulic v Kemerovu vyšlo po tragickém požáru několik tisíc demonstrantů, kteří požadovali odstoupení dlouholetého gubernátora Kemerovské oblasti Amana Tulejeva a starosty Kemerova Ilji Seredjuka. Tulejev oznámil 1. dubna v dopisu prezidentu Vladimiru Putinovi, že ze své funkce odstupuje, protože to neštěstí je pro něj „těžkým břemenem“. Jeho rezignaci Putin přijal. Prezident Putin přiletěl do Kemerova dne 27. března 2018, setkal se s občany města a položil kytici květin u místa neštěstí. Na den 28. března 2018 vyhlásil státní smutek pro celou zemi.", "section_level": 2}, {"title": "Reakce zahraničních představitelů.", "content": "Z celého světa přicházely brzy po neštěstí projevy soustrasti od vedoucích politiků. Lítost nad neštěstím vyjádřily hlavy států SNS: prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev, prezident Arménie Serž Sarkisjan, prezident Běloruska Alexandr Lukašenko, prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev, kyrgyzský prezident Sooronbay Jeenbekov, prezident Moldavska Igor Dodon, prezident Tádžikistánu Emómalí-ji Rahmón a prezident Uzbekistánu Šavkat Mirzijojev. Alexander Lukašenko také na znamení smutku a solidarity s Ruskem nařídil, aby byly spuštěny státní vlajky a zrušen zábavní program ve vysíláni televize. Generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jagland poslal prezidentu Ruska Putinovi kondolenční dopis. Z vůdčích představitelů zemí Evropské unie vyjádřili soustrast prezident České republiky Miloš Zeman, rakouský kancléř Sebastian Kurz, kancléřka Spolkové republiky Německo Angela Merkelová, prezident Řecka Prokopis Pavlopulos, předseda vlády Bulharska Bojko Borisov, prezidentka Litvy Dalia Grybauskaitė, prezidentka Estonska Kersti Kaljulaid, prezident Finska Sauli Niinistö a prezident Polska Andrzej Duda. S prohlášením soustrasti vystoupily také francouzská a izraelská velvyslanectví v Moskvě. Soustrast příbuzným vyjádřila předsedkyně vlády Velké Británie Theresa Mayová. Zástupce Spojených států projevil jménem amerického národa lítost během telefonického rozhovoru z Bílého domu o vyhoštění 60 ruských diplomatů v souvislosti s kauzou Skripalových. Soustrast vyslovil rovněž americký velvyslanec v Rusku John Huntsman. Hlubokou soustrast v souvislosti s tragédií vyslovili také papež František, egyptské ministerstvo zahraničních věcí, prezident Brazílie Michel Temer, prezident Turecka Recep Tayyip Erdoğan, emír Kuvajtu Sabah al-Ahmad as-Sabah a emír Kataru Tamím ibn Hamad Al Sání. Za Ukrajinu kondolovali prezident Petro Porošenko, předseda vlády Volodymyr Hrojsman a ministr zahraničních věcí Pavlo Klimkin. Dále se s projevy soustrasti připojili prezident Srbska Aleksandar Vučić, Eurasijská ekonomická komise a prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dne 25. března 2018 v 17 hodin místního času došlo k požáru nákupního centra Zimní višeň v Kemerovu na Sibiři v Ruské federaci, během kterého zemřelo nejméně 64 lidí, z toho 41 dětí. Kromě toho uhynulo asi 200 zvířat v zookoutku.", "tgt_summary": "On 25 March 2018 at 16:00 local time (9:00 UTC), a fire that engulfed the Winter Cherry shopping mall and entertainment complex in Kemerovo, Russia. It killed at least 60 people (more than half of which children) according to official statements. The blaze started somewhere on the top floor of the four-story complex, and people were seen jumping from windows to escape it. 100 people were evacuated, and another 20 were rescued. Others claim the number of people killed in fire is being covered up, and that the real figure runs into the hundreds. According to the Russian authorities the source of these rumors was a Ukrainian prankster who called the morgue posing as an emergency services officer.", "id": 1990452}
{"src_title": "Arnaud Beltrame", "tgt_title": "Arnaud Beltrame", "src_document": [{"title": "Působení v ozbrojených složkách.", "content": "V roce 1999 absolvoval vojenskou akademii v Saint Cyr a v roce 2003 byl jako jeden z mála uchazečů vybraný do elitní četnické jednotky GIGN. V roce 2005 byl nasazený v Iráku a za svoji peacekeepingovou práci obdržel vyznamenání \"Croix de la Valeur Militaire\". Po svém návratu do Francie působil v republikánské gardě a měl na starosti ostrahu prezidentského paláce. V roce 2017 se stal zástupcem velitele četnictva v regionu Aude. Během státního pohřbu byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka.", "section_level": 1}, {"title": "Tragická smrt při teroristickém útoku v Trébes.", "content": "Arnaud Beltrame nabídl pachateli teroristického útoku, Redouane Lakdimovi, že se vymění za ženu, kterou Lakdim držel jako rukojmí. Lakdim souhlasil. Beltrame nechal zapnutý svůj mobil, díky čemuž byly protiteroristické jednotky GIGN lépe informovány. Zhruba po třech hodinách se Beltrame pokusil teroristu odzbrojit a zároveň křikem vyzval intervenční jednotky, aby zaútočily. GIGN vnikly do obchodu a Lakdima zastřelily. Beltrame byl postřelen na předloktí, na ruce a na noze, ale příčinou smrti, k níž došlo o několik hodin později v nemocnici, byla hluboká řezná rána na krku. Francouzský prezident Emmanuel Macron ho téhož dne veřejně označil za hrdinu, který předvedl mimořádnou statečnost a obětavost. Bratr Beltrameho Beltrama Cedric uvedl pro francouzský rozhlas RTL, že Arnaud si „byl dobře vědom toho, že nemá téměř žádnou šanci, bylo mu jasné, co dělá“. Jeho čin byl „nad rámec služebních povinností“. „Kdybychom ho neoznačili za hrdinu, už nevím, co by člověk musel udělat, aby se hrdinou stal. Myslím, že jde o slovo, které je v souvislosti s ním vhodné použít za těchto tragických okolností.“", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Arnaud Beltrame byl svobodný zednář a praktikující katolík, který měl svoji konverzi zažít kolem roku 2008. Byl ženatý, nicméně se svojí manželkou Marielle byl ale oddaný pouze civilně a na červen plánoval uzavřít také církevní sňatek. Byl bezdětný.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arnaud Jean-Georges Beltrame (18. dubna 1973, Étampes – 24. března 2018, Carcassonne) byl francouzský četník, který zahynul při teroristickém útoku v Trèbes 23. března 2018.", "tgt_summary": "Arnaud Jean-Georges Beltrame (; 18 April 1973 – 24 March 2018) was a lieutenant colonel in the French Gendarmerie nationale and deputy commander of the Departmental Gendarmerie's Aude unit, who was killed by a terrorist at Trèbes after having exchanged himself for a hostage. French President Emmanuel Macron said that Beltrame deserved \"the respect and admiration of the whole nation.\" For his bravery and adherence to duty he was posthumously promoted to colonel and made a Commander of the Legion of Honour.", "id": 630536}
{"src_title": "Snoqualmijský průsmyk", "tgt_title": "Snoqualmie Pass", "src_document": [{"title": "Rekreace.", "content": "Území okolo průsmyku je poseto četnými horskými chatami, které sezónně obývají obyvatelé metropolitní oblasti Seattle. Obec má asi 150 permanentních rezidentů. Nejvíce se zde provozují zimní sporty, ale venkovní rekreace je zde provozovatelná po celý rok. Transkontinentální turistická stezka Pacific Crest Trail prochází průsmykem, který poskytuje i ostatní turistické stezky, které mohou být v létě použity k pěší turistice a šplhání, v zimě k běhu na lyžích a chůzi ve sněžnicích. V průsmyku se nachází také The Summit at Snoqualmie, skupina lyžařských středisek, kterou provozuje společnost Boyne USA Resorts. Skládá se ze čtyř středisek, kterými jsou Alpental, Summit West, Summit Central a Summit East. Jedná se o nejbližší lyžařská střediska k Seattlu, takže o víkendech jsou často přeplněná. V zimě jsou východně od průsmyku obzvlášť populární sněžné skútry. V létě oblaka křižují paraglidingoví a hang glideroví nadšenci, kteří přistávají u jezera Keechelus.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Snoqualmijský průsmyk dobře znali místní původní obyvatelé. Společnost Hudsonova zálivu sem vysílala na začátku předminulého století trapery a obchodníky, kteří věděli o průsmyku, ale informace o jeho využití jsou nejasné. Dost možná ho jako jeden z prvních bělochů využil A. C. Anderson, který vedl svůj dobytek přes pohoří v roce 1841 skrz průsmyk, který nazval Sinahomišským. George B. McClellan a jeho poručík Abiel W. Tinkham prozkoumali okolí průsmyku v letech 1853 a 1854. Jejich cílem bylo najít průsmyk, který by byl pro železnici vhodnější než Nacheský průsmyk, kde pohoří překračovala Nacheská stezka. Začali na východě a dostali se až k Yakimskému průsmyku. Tinkham pak pokračoval po západní straně po proudu řeky Cedar. McClellan se kvůli nepříznivým zprávám od Indiánů rozhodl průsmyk samotný neprozkoumat. V roce 1856 major J. H. H. Van Bokkelen z dobrovolnické milice teritoria Washington prošel průsmykem na průzkumné misi. V roce 1858 se skrz průsmyk vydalo několik koní s nákladem, kteří mířil do dolů na východní straně hor. V roce 1865 několik obyvatel Seattlu, včetně Arthura A. Dennyho prozkoumalo řeku Cedar, Snoqualmijský průsmyk a Nacheský průsmyk. Poté ohlásili, že Snoqualmijský průsmyk je lepší cestou přes pohoří než stará Indiánská cesta přes Yakimský průsmyk. V roce 1867 tak byla přes průsmyk postavena placená cesta. Sice ji mohly používat i vozy, ale dlouhá léta je využívaly pouze koně s náklady a honáci dobytka. Železnice Chicago, Milwaukee and St. Paul Railway dokončila trať skrz průsmyk v roce 1909. Ve stejném roce byla postavena i vylepšená cesta pro vozy. Dálnice zde byla otevřena roku 1915. V roce 1927 dostala dálnice oficiální označení U.S. Route 10 a v roce 1931 byla poprvé na zimu ošetřena pluhem a otevřena. V roce 1933 byl na průsmyku vyznačen první lyžařský svah a v roce 1934 byla dálnice konečně zpevněna. V roce 1969 byla v průsmyku vybudována mezistátní dálnice Interstate 90 a v roce 1980 byla založena společnost Mountains to Sound Greenway Trust, jejíž cílem je chránit malebnost dálničního koridoru v okolí průsmyku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Snoqualmijský průsmyk je horský průsmyk, který používá mezistátní dálnice Interstate 90 k překročení Kaskádového pohoří. Jeho vrchol má nadmořskou výšku 921 metrů a leží na hranici okresů King a Kittitas v americkém státě Washington. Jedná se o největší ze tří cest přes Kaskádové pohoří, které jsou otevřeny po celý rok, kam patří také Stevensův průsmyk na severu a Bílý průsmyk na jihu. Tudy procházející Interstate 90 je hlavní komerční spojkou mezi Seattlem a místy východně od pohoří a denně tudy projede průměrně 27 087 vozidel. ", "tgt_summary": "Snoqualmie Pass is a mountain pass that carries Interstate 90 (I-90) through the Cascade Range in the U.S. state of Washington. The pass summit is at an elevation of, on the county line between Kittitas County and King County. ", "id": 919979}
{"src_title": "Station 19", "tgt_title": "Station 19", "src_document": [{"title": "Produkce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Dne 16. května 2017 prezident ABC Channing Dungey oznámil na prezentaci ABC, že dal přímý povel k objednání spin-offu seriálu \"Chirurgové\". Stacy McKee, dlouhodobá scenárista a výkonná producentka \"Chirurgů\" byla oznámena jako tvůrkyně a výkonná producentka, společně se Shondou Rhimes a Betsy Beers. Režisér oceněný cenou Emmy Paris Barclay byl také oznámen jako výkonný producent. Stanice oznámila, že název seriálu bude \"Stanice 19\". Díl \"Chirurgů\", který sloužil jako backdoor pilotu se měl původně vysílat na podzim roku 2017, namísto toho byl vysílán v březnu 2018. Díl představil hlavní postavu ze spin-offu, Andy Herreru. Dne 11. května 2018 stanice objednala druhou řadu seriálu. Dne 10. května 2019 seriál získal třetí řadu, jejíž premiéra se uskutečnila 23. ledna 2020. V březnu 2020 stanice objednala čtvrtou řadu.", "section_level": 2}, {"title": "Casting.", "content": "Dne 26. července 2017 byla obsazena Jaina Lee Ortiz do hlavní ženské role. V září roku 2017, bylo oznámeno, že Jason George, který hrál doktora Bena Warrena od šesté řady v seriálu \"Chirurgové\". Nadále se bude objevovat pravidelně v seriálu \"Chirurgové\", než začne produkce spin-offu. Dne 6. října byl obsazený do role Jacka herec Grey Damon, herec Jay Hayden do role Travise, Okieriete Onaodowan do role Deana, Danielle Savre do role Mayi a Barrett Doss do role Victorie. Krátce na to následovalo obsazení Miguela Sandovala do role kapitána Pruitta, a Alberta Frezza do role policisty Ryana.", "section_level": 2}, {"title": "Natáčení.", "content": "Natáčení seriálu začalo dne 18. října 2017. Natáčení seriálu se odehrává převážně v Los Angeles.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stanice 19 je americký dramatický televizní seriál, jehož tvůrkyní je Stacy McKee. McKee, Shonda Rhimes, Betsy Be a Paris Barclay jsou výkonnými producenty. Seriál je spin-offem seriálu \"Chirurgové\" a sleduje životy skupiny hasičské stanice 19 v Seattlu. Seriál je produkován společnostmi Shondaland a ABC Studios. Hlavní role hrají Jaina Lee Ortiz, Jason George, Grey Damon, Barrett Doss, Alberto Frezza, Jay Hayden, Okieriete Onaodowan, Danielle Savre a Miguel Sandoval. ", "tgt_summary": "Station 19 is an American action-drama television series created by Stacy McKee for ABC that premiered on March 22, 2018. It is the second spin-off of \"Grey's Anatomy\" (after \"Private Practice\"). Set in Seattle, the series focuses on the lives of the men and women at Seattle Fire Station 19. It stars Jaina Lee Ortiz, Jason George, Grey Damon, Barrett Doss, Alberto Frezza, Jay Hayden, Okieriete Onaodowan, Danielle Savre, and Miguel Sandoval. ", "id": 1204324}
{"src_title": "Katedrála Panny Marie (Girona)", "tgt_title": "Girona Cathedral", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Od počátků christianizace bylo město Girona sídlem biskupství, které sídlilo při katedrále Panny Marie a současně spravovalo kostel svatého Felixe vystavěný nad hrobem tohoto mučedníka blízko městských hradeb. V době arabské nadvlády v roce 717 se Arabové rozhodli vystavět zde mešitu. V roce 785 se Girona osvobodila z arabské nadvlády, když se vzdala Karlovi I. Velikému a uchýlila se pod ochranu Franské říše. V roce 882 se zformovala první komunita kanovníků a v roce 908 byl kostel znovu vysvěcen.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh výstavby.", "content": "Podle záznamů, jež se dochovaly počínaje rokem 1015, se katedrála nacházela v té době v žalostném stavu. Biskup Pedro Roger (syn Rogera I. z Carcassonne) dokončil důležité opravy zdí a střešní krytiny. Aby získal prostředky na uhrazení výdajů za opravy katedrály, prodal svému švagrovi Ramónu Borellovi, hraběti z Barcelony, kostel svatého Daniela, za který obdržel 100 uncí zlata. O čtyři roky později, v roce 1019, mohly být zahájeny práce na klášteře a přilehlých budovách; k dalšímu rozšíření v románském slohu pak došlo ještě v roce 1031 a 1064. Po provedení dalších rekonstrukčních prací byl kostel opětovně vysvěcen v roce 1038. K tomuto roku se datují dvě důležité práce, které pravděpodobně pochází z dílen v Rosellónu: biskupská stolice a oltář bohatě zlacený díky 300 uncí zlata z pozůstalosti hraběnky Ermesindy. Po přestavbě ve 12. století doznala změn i původní podoba kláštera. V roce 1081 se začalo se stavbou věže přiléhající k jižní straně kláštera a která byla dokončena v roce 1117. Na konci 13. století bylo navrženo katedrálu rozšířit, neboť se již v té době jevila jako nedostačující. Pro tento účel pokladník Guillén Jofré vydal 10 000 katalánských sueldos; práce započaly ale až po roce 1312. Změna spočívala v nahrazení původního románského kněžiště tvořeného apsidou kněžištěm gotickým, doprovázeným chórovým ochozem a na něj navazujícími devíti polygonálními kaplemi. Stavebními pracemi byl pověřený Enrique de Narbona (Henri de Fauran). Po jeho smrti práce vedl jeho bratr Jaime Faverán (Jacques de Fauran), architekt katedrály v Narbonne. V jeho práci pak dále pokračovali architekti Guillermo Cors, Francisco Saplana a Pedro Sacoma, který tuto etapu rekonstrukce dovršil v roce 1347. Jakmile byla tato část dokončena, architekt Guillermo Monry pokračoval rozšířením části chóru sousedícího s kněžištěm, práce dokončil roku 1368. Výstavba hlavní části katedrály původně plánované jako trojlodní byla pozastavena po návrhu pokračovat ve stavbě pouze jednou lodí. Návrh se setkal s prudkou kritikou barcelonských architektů a diskuse, která se na toto téma rozpoutala, trvala pak s přestávkami plných 50 let. V letech 1386 a 1416–17 byly svolány komise expertů, vážených architektů a stavitelů. Rozhodnutí padlo na poradě těchto expertů roku 1417. Především barcelonští stavitelé pochybovali o technické proveditelnosti jednolodního řešení. V průběhu debaty přitom postupně vítězila estetická kritéria prosazovaná kapitulou nad kritérii technickými. Rozhodnutí vybudovat podélný trakt katedrály jako jednolodí bylo odůvodněno tím, že bude \"„krásnější a pozoruhodnější“\". Práce se ujal mistr Guillermo Bofill. Propojení podle původního plánu vybudovaného závěru katedrály s jedinou, rozměrnou lodí vyřešil příčnou zdí s arkádou o třech obloucích. Vybudováním ohromné lodi o délce 50 m, šířce 23 m a výšce 34 m vznikl v celosvětovém měřítku jedinečný, dodnes nepřekonaný monument gotické architektury. Mistr Bofill se dokončení prací nedožil, poslední část byla dokončena až v 16. století mistrem José Ferrerem. Až v roce 1604 bylo zbořeno původní, do té doby dochované románské průčelí.", "section_level": 2}, {"title": "Budova.", "content": "Hlavní přístupové schodiště před katedrálou bylo zbudováno v roce 1607. Barokní fasáda pochází z roku 1730, zachováno bylo gotické sloupořadí svatého Michala na severní straně katedrály a sloupořadí Apoštolů, dokončené ve 14. století, na straně jižní.", "section_level": 1}, {"title": "Průčelí katedrály.", "content": "Stavba průčelí katedrály započala roku 1606, práce se ale zpožďovaly a do roku 1680 nepokračovaly vůbec; v následujících letech poté pak jen pomalu a s opětovnými přestávkami. Práce nebyly zcela dokončeny ještě ani v roce 1960; po následující dva roky místní sochaři Josep M. Bohigas, Antoni Casamor, Jaume Busquets a Domènec Fita pracovali na monumentálních sochách, jež byly instalovány do prázdných výklenků. Průčelí je vybudováno ve stylu barokního klasicismu. Vstupní portál zdůrazňuje rozměrná sloupová přízední konstrukce s nikami, která je po způsobu oltáře rozdělena do tří etáží. Nad nejvyšší etáží na ni nasedá mohutné kruhové okno s trojúhelným frontonem, v němž je umístěna též kartuše s datací 1733. Pod korunní římsou je fasáda doplněna ještě arkádou, tvořenou sedmi segmentově ukončenými okny. Niky všech tří etáží fasády průčelí jsou osazeny sochami zhotovenými ve 20. století.", "section_level": 2}, {"title": "Interiér.", "content": "Interiér je tvořen jedinou lodí s gotickou křížovou klenbou o čtyřech polích nesenou opěrnými pilíři, mezi nimiž jsou situovány postranní kaple. Ve východní části lodě (u presbytáře) prostor osvětlují velká lomená gotická okna s kružbami. Pod nimi probíhají okénka triforia, plynule navazujícího na triforium v presbytáři. Hlavní loď od závěru katedrály dělí příčná zeď prolomená arkádou o třech lomených obloucích. Větší střední oblouk ústí do presbytáře, nižší oblouky po stranách do chórového ochozu. Na nad oblouky je prolomena trojicí kruhových oken. Dvě menší okénka po stranách po způsobu rozety zdobí kružbový obrazec. Výrazně větší střední okno, které dosahuje až ke klenbě již kružbou opatřeno není, stejně jako při popisu průčelí zmíněné kruhové okno v protilehlé, západní stěně. Okna presbytáře s vitrajemi pocházejí ze 16. století. Katedrála je vybavena jednoduchými lavicemi ze 16. století. Navzdory jejich kvalitní řezbářské výzdobě působí v prostoru monumentální katedrály poněkud skromně. Důležitou prací je biskupská stolice mistra Eloye. Zachovala se ještě také románská biskupská stolice vytesaná z jednoho kusu mramoru. Moderní varhany z roku 1943, umístěné nikoli na kruchtě, která v katedrále není vybudována, ale přímo na podlaze v prostoru lodi, nahradily nástroj ze 16. století postavený mistrem J. Bordonsem.", "section_level": 2}, {"title": "Presbytář.", "content": "V presbytáři se nachází hlavní oltář. Pochází ze 14. století, je zdoben zlacením a smaltem a patří k cenným gotickým zlatnickým památkám. S pracemi na oltáři začal mistr Bartomeu v roce 1325, pak pokračoval Ramón Andreu z Gerony a dokončil je Pedro Bernés asi kolem roku 1358. Motivem výzdoby, která je tvořena jednotlivými reliéfy umístěnými v několika řadách nad sebou, je život Ježíše Krista. Rozměrnější střední reliéf zobrazuje Madonu s malým Ježíšem. Zlacený baldachýn nad oltářem je nesen čtyřmi sloupy a byl zhotoven mezi roky 1320 a 1326 pravděpodobně týmiž mistry jako ostatní výzdoba. Románská oltářní menza o šířce 2,5 m a hloubce 1 m je opracována z mramoru. Původní bohatá zlacená reliéfní výzdoba z alabastru vykládaná drahými kameny byla prodána v roce 1809 francouzským vojákům, aby bylo možné zaplatit daně, jež Francouzi sami vyhlásili.", "section_level": 3}, {"title": "Kaple.", "content": "V kaplích přiléhajících k chórovému ochozu a k lodi je dochována řada především barokních, bohatě zdobených oltářů.", "section_level": 3}, {"title": "Vitraje.", "content": "Okna katedrály pocházejí zhruba ze tří období. Nejstarší vitraje se přisuzují Mistru presbytáře. Novější vitraje jsou přisuzované Guillemu de Letumgard a byly zhotoveny na začátku druhé poloviny 14. století. Nejvýznamnější z nich je Kalvárie situovaná v centru chórového ochozu a velká vitraj Antoni Thomase na jižní straně katedrály. Vznik ostatních vitrají spadá do pozdější doby. Z nich vynikají zejména vitraje z první třetiny 18. století, umístěné v obou rozměrných kruhových oknech, které jsou prací barcelonského mistra Francesca Saladrigy. Jsou považovány za jedny z nejlepších vitrají španělského baroka. Nejnovější vitraje pochází až ze začátku 20. století. Kolem poloviny 18. století byla značná část vitrají poškozena, zvláště rozety, aniž by se přesně vědělo jak a proč k poškození došlo. Restaurátorské práce začaly téměř ihned, ještě před koncem století. Následkem nevhodné techniky použité při restaurátorských pracích však na opravených oknech po čase oproti původním originálům vybledly barvy. Na konci 20. století byl proveden výzkum a nové restaurátorské práce. Snaha zmenšit nepříznivý dojem z přítomnosti příliš světlých oken, kterými pronikalo více světla, a zlepšit ztracenou kresbu vitrají byla však úspěšná jen částečně, některé škody jsou nenapravitelné.", "section_level": 2}, {"title": "Hrobky.", "content": "Katedrála v Gironě ukrývá jak v kostele, tak i v klášteře mnoho hrobů. Četné hrobky biskupů, příslušníků královských rodin, šlechticů, umělců, architektů a ostatních významných osob jsou cennými uměleckými pracemi. Jsou rozmístěny po celé katedrále. Mezi nimi vynikají zejména tyto hrobky: V kaplích svatého Bernarda, svaté Marty, svatého Isidra, Naděje a svaté Eleny jsou umístěny různé hrobky z 13. až 16. století. Kromě ostatních sarkofágů je možno v podlaze ambitu kláštera vidět velké množství náhrobních desek s nápisy a příslušnými erby.", "section_level": 2}, {"title": "Museum.", "content": "V kapitulní síni a sakristii katedrály je muzeum, ve kterém jsou uloženy cenné umělecké předměty, mezi jinými především:", "section_level": 1}, {"title": "Ambit.", "content": "Románský ambit, jehož autorem je Arnau Cadell, pochází z 12. století. Ambit má lichoběžníkový půdorys ohraničený již dříve existujícími hradbami, zdí katedrály a budovami, jež se dochovaly z dřívějších dob. Arkády ambitu mají zdvojené sloupy s hlavicemi zdobenými rostlinnými a zoomorfními motivy. Kaple je prací mistra Bartomeu. Ambit katedrály v Gironě je považován ze jeden z umělecky nejcennějších v celém Katalánsku.", "section_level": 1}, {"title": "Kuriozity.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Anděl.", "content": "Na nejvyšším místě katedrály na špici věže je umístěna soška připomínající anděla. Původně měla soška jako zpodobení Víry oči zavázané šátkem. Po restaurátorských pracích byla zpět socha osazena bez šátku přes oči, protože socha byla známa jako anděl pro svá křídla a také proto, že šátek přes oči nebyl pro velkou vzdálenost ze země vidět.", "section_level": 2}, {"title": "Zkamenělá čarodějnice.", "content": "Tato socha vsazená do zdi poblíž Carlemanyho věže je jediným chrličem ve tvaru lidské postavy na katedrále. Podle legendy žila kdysi jedna žena, která se věnovala čarodějnictví. Aby ukázala svou nenávist k náboženství, měla ve zvyku házet kameny na budovu katedrály. Jednoho dne božím zásahem zkameněla a pak ji umístili na katedrálu, aby z jejích úst už nevycházely kletby a zlořečení, nýbrž jen čistá dešťová voda.", "section_level": 2}], "src_summary": "Katedrála Panny Marie v katalánském městě Girona (Španělsko) se nachází na nejvýše položeném místě ve městě. Stavba je se šířkou 22,98 m nejširší jednolodní gotickou katedrálou na světě. Stavba započala v 11. století v románském slohu, ve výstavbě se pak pokračovalo ve 13. století už ve slohu gotickém, zachován zůstal románský ambit a také věž. Katedrála byla dostavěna v 18. století, práce na výzdobě průčelí katedrály byly však dokončeny až ve 20. století.", "tgt_summary": "Girona Cathedral, also known as the Cathedral of Saint Mary of Girona (in Catalan: \"Catedral de Santa Maria de Girona\" or simply \"Catedral de Girona\"), is a Roman Catholic church located in Girona, Catalonia, Spain. It is the seat of the Roman Catholic Diocese of Girona. The cathedral's interior includes the widest Gothic nave in the world, with a width of, and the second-widest of any church after that of St. Peter's Basilica (for comparison, the width of the nave of Reims Cathedral is 14.65 m, Saint-Étienne de Sens, 15.25 m and 12 m, in Notre Dame de Paris). Its construction was begun in the 11th century in the Romanesque architectural style, and continued in the 13th century in the Gothic style. Of the original Romanesque edifice only the 12th-century cloister and a bell tower remain. The second bell tower was completed in the 18th century.", "id": 812015}
{"src_title": "Abdal Madžíd Tabbúni", "tgt_title": "Abdelmadjid Tebboune", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Po absolvování finanční a ekonomické fakulty na státní škole správy École nationale d'administration v roce 1969, se stal generálním tajemníkem provincií Jilfy, Adraru, Batiny a Al-Masily a poté guvernérem provincií Adraru Tijaratu a Tizi Wuzu. V roce 1991 nastoupil do funkce náměstka ministra vnitra, kde byl odpovědný za místní komunity. Od roku 1999 vystřídal několik ministerských pozic. Jako první byl ministrem komunikace a kultury, od roku 2000 do 2001 ministrem místních komunit a ministrem pro bydlení a územní plánování se stal od roku 2001 do 2002. Ministrem se opět stal o deset let později, kdy 3. září 2012 do 25. května 2017 zastával funkci ministra pro bydlení a územní plánování. Po parlamentních volbách v květnu 2017 ho prezident Abdelazíz Buteflika jmenoval 24. května 2017 předsedou vlády. Jeho jmenování bylo alžírskými politickými elitami považováno za překvapivé, kteří očekávali, že bude znovu jmenován Abdelmalek Sellal. Nicméně jako předseda vlády působil méně než tři měsíce. Abdelazíz Buteflika ho propustil z postu premiéra a jmenoval Ahmeda Ouyahii, který ho nahradil 15. srpna 2017. V dubnu 2019 na nátlak armády i veřejnosti, kdy po rozsáhlých protestech prezident Abdelazíz Buteflika svou kandidaturu na prezidentské volby stáhnul, odstoupil z funkce a volby byly odloženy na neurčito. Abdal Madžíd Tabbúni 27. září 2019 oznámil, že bude kandidovat na prezidentské volby odložené na 12. prosince 2019. V prvním kole prezidentských volbách získal 58,15% hlasů. Jeho jmenování prezidentem se uskutečnilo 19. prosince, kdy obdržel Národní řád za zásluhy od zastupujícího prezidenta Abdalkádira Binsaláha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Abdal Madžíd Tabbúni, (* 17. listopadu 1945, Mécheria, Alžírsko) je alžírský politik, bývalý předseda vlády a od roku 2019 je také 8. prezidentem Alžírska.", "tgt_summary": "Abdelmadjid Tebboune (; born 17 November 1945) is an Algerian politician currently serving as the President of Algeria since December 2019. He took over the power from former President Abdelaziz Bouteflika and former Acting Head of State Abdelkader Bensalah. Previously, he was Prime Minister of Algeria from May 2017 to August 2017. In addition, he was also Minister of Housing from 2001 to 2002 for a year and again from 2012 to 2017 for 5 years.", "id": 1349231}
{"src_title": "Matrix (protokol)", "tgt_title": "Matrix (protocol)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní projekt vytvořili Matthew Hodgson a Amandine Le Pape ve společnosti Amdocs a zároveň byl vytvořen chatovací nástroj nazvaný \"Amdocs Unified Communications\". Amdocs pak financoval většinu vývojových prací od roku 2014 do října 2017. V roce 2015 vznikla její dceřiná společnost \"Vector Creations Limited\" do níž přešli vývojáři Matrixu. Matrix získal ocenění za inovaci na konferenci WebRTC 2014 Conference & Expo a ocenění \"Best in Show\" na WebRTC World v roce 2015.", "section_level": 1}, {"title": "Krize financování.", "content": "V červenci 2017 firma Amdocs oznámila ukončení financování a v následujících týdnech týmové jádro založilo ve Velké Británii firmu \"New Vector\" a to především za účelem podpory vývoje Matrixu a Riotu. Během tohoto časového období byly společnosti a komunity, které na platformě Matrix staví, opakovaně vyzvány, aby pomohly uhradit alespoň část mzdy základního týmu. Vznikly crowdfunding účty Patreon a Liberapay a hlavní tým zprovoznil video podcast, nazvaný Matrix \"Live\", aby udrželi přispěvatele a rychlost dalšího vývoje. To bylo doplněno blogem v týdenním formátu s názvem \"This Week in Matrix\", kde se zainteresovaní členové komunity mohli přečíst nebo zveřejnit své vlastní zprávy týkající se Matrixu.", "section_level": 2}, {"title": "New Vector.", "content": "Společnost byla založena s cílem nabízet poradenské služby pro Matrix a placené hostování serverů Matrix (jako platformu pod názvem Modular.im) na komerční bázi. Několik týdnů po vzniku vzniku společnost Matrix a společnost Purism zveřejnily plány na spolupráci při vytváření telefonu Librem 5. Librem 5 byl zamýšlen jako na Matrixu založený telefon, jehož výchozí aplikace pro hovory a zasílání zpráv by používala Matrix pro audio a video hovory i okamžité zprávy. Koncem ledna 2018 společnost získala investici ve výši 5 milionů dolarů od \"stavus\" - na Ethereu založené startupu. V dubnu 2018 francouzská vláda oznámila plány na vytvoření vlastního nástroje pro zasílání okamžitých zpráv, který, jak později potvrdil tým Matrixu, by byl založen na Riotu a Matrixu. New Vector prohlásil, že tomuto vládnímu úsilí poskytne podporu.", "section_level": 2}, {"title": "Nadace Matrix.org.", "content": "V říjnu 2018 vznikla soukromá společnost s ručením omezeným pod názvem \"the Matrix.org foundation\", která slouží jako neutrální právní subjekt pro další rozvoj tohoto standardu.", "section_level": 2}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Podle každoročního oznámení nadace používalo Matrix v roce 2019 denně stovky tisíc francouzský státních úředníků, celkově pak asi 5,5 milionu. Testovací nasazení realizovala německá vláda prostřednictvím Bundeswehru, přirozeně se zvažuje celoevropské využití. Ve stejném roce se do projektu zapojily provozováním vlastních domovských webklientů významné technologické komunity jako KDE (webklient), Mozilla (webklient) nebo Wikimedia (webklient), neboť veřejný domovský webklient matrix.org bývá se svými zhruba 4 miliony uživatelů poněkud přetížen.", "section_level": 2}, {"title": "Protokol.", "content": "Matrix cílí na případy jako VoIP, IoT a IM, včetně skupinové komunikace, spolu s dlouhodobým cílem stát se obecným systémem pro zasílání zpráv a synchronizaci dat pro web. Protokol podporuje zabezpečení a replikaci, uchování úplné historie konverzace bez centrálního kontrolního bodu a tím i zranitelnosti. Stávající komunikační služby se do ekosystému Matrix mohou integrovat. Klientský software je k dispozici jako otevřená federace pro IM, VoIP a IoT. Standard Matrix specifikuje RESTful HTTP API rozhraní pro bezpečný přenos a replikaci JSON dat mezi klienty, servery a službami kompatibilními s Matrix. Klienti odesílají data do \"místnosti\" na serveru, který následně replikuje data na domovské Matrix servery všech aktuálních členů místnosti. Vlastní data jsou podepsána obdobně jako v gitu, což je chrání před manipulací a federalizovaný provoz je zašifrován protokolem HTTPS a podepisován soukromým klíčem každého serveru, aby se zabránilo podvržení. Replikace sleduje principy sémantické obsahové shody, což umožňuje serverům fungovat i offline nebo po ztrátě dat tím, že znovu synchronizují chybějící historii z jiných zúčastněných serverů. Knihovna Olm poskytuje volitelné end-to-end šifrování po jednotlivých místnostech pomocí implementace Double Ratchet Algorithm. Tím je zajištěno, že pouze členové místnosti mohou číst uchovaná data. Při této konfiguraci jsou data přenášená v Matrixu dostupná serverům pouze jako zašifrovaný text na a mohou být dešifrovány výhradně autorizovanými členy místnosti. Olm a Megolm (rozšíření olom lépe vyhovující potřebám větších místností) knihovny byly podrobeny kryptografické revizi NCC Group s veřejně dostupnými výsledky adresovánými týmu Matrix. Přezkum sponzoroval Open Technoogy Fund.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelský účet.", "content": "Strukturou je analogický e-mailovému, ale vždy začíná znakem codice_1, následuje název účtu, codice_2 a domovský server. Konkrétně pak codice_3 představuje uživatelku Alici s domovským serverem matrix.org. Poznámka: Typický scénář založení účtu je, že si uživatel otevře webového klienta běžícího např. na serveru riot.im, který ve výchozím nastavení zakládá účty na matrix.org. Tuto možnost však lze změnit a jako domovský server si zvolit např. mozilla.org, nebo rovnou použít webklienta na chat.mozilla.org, jehož výchozím domovským serverem je nepřekvapivě mozilla.org.", "section_level": 1}, {"title": "Přemostění.", "content": "Matrix podporuje překlad zpráv z jiných chatovacích aplikací do místností Matrixu. Tato přemostění jsou programy, které běží na serveru a komunikují se servery mimo Matrix. Přemostění mohou pracovat v režimu loutky nebo relé, přičemž v prvním případě se osobní uživatelský účet jeví jako odesilatel zpráv, v tom druhém pak zprávy za regulérní účty posílá bot. Seznam dostupných i připravovaných přemostění je průběžně aktualizován, existují například pro:", "section_level": 1}, {"title": "Klienti.", "content": "Riot je referenční implementace klienta. Existuje mnoho dalších klientů, botů, přemostění, serverů a jiných implementací protokolu Matrix. Jejich filtrovaný seznam je v odstavci \"Let's go deeper\", přehled vlastností klientů pak v odstavci Features.", "section_level": 1}, {"title": "Domovské servery.", "content": "Domovský server je ten Matrix server, na němž si uživatel vytvořil účet. Vzorová implementace má název Synapse, a byť existuje celá řada dalších, jako jediná dosáhla produkční kvality. K dispozici je seznam veřejný domovských serverů, není tedy nutné používat občas přetížený matrix.org.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matrix je otevřený protokol pro komunikaci v reálném čase. Je navržen tak, aby umožňoval uživatelům s účty u jednoho poskytovatele komunikačních služeb komunikovat s uživateli jiného poskytovatele prostřednictvím chatu, VoIP a videotelefonie. Cílem je, aby komunikace bezproblémově probíhala v reálném čase mezi poskytovateli služeb obdobně jako u standardního poštovní protokolu SMTP, který se nyní používá pro e-mailové služby. Dlouhodobější vizí je překonat fragmentovanost IP komunikace a umožnit bezpečnou výměnu a synchronizaci informací, která by byla plně pod kontrolovanou uživatelů bez ohledu na použité zařízení, konkrétní službu či jejího poskytovatele. ", "tgt_summary": "Matrix (stylized as [matrix]) is an open standard and lightweight protocol for real-time communication. It is designed to allow users with accounts at one communications service provider to communicate with users of a different service provider via online chat, voice over IP, and videotelephony. That is, it aims to make real-time communication work seamlessly between different service providers, just like standard Simple Mail Transfer Protocol email does now for store-and-forward email service. ", "id": 2034581}
{"src_title": "Clyde Cessna", "tgt_title": "Clyde Cessna", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Clyde Cessna se narodil v Iowě, když mu byly dva roky, jeho rodiče se přestěhovali do Kansasu. Na rodinné farmě, kde vyrůstal se šesti mladšími sourozenci, se již v dětství začal zajímat o zemědělskou techniku a její vylepšování. Ve 26 letech se oženil a o tři roky později začal v Oklahomě pracovat jako prodejce aut. Zlom v jeho životě nastal v roce 1910, kdy se přijel do Kansasu podívat na leteckou přehlídku. Zážitek jej naprosto ohromil a hned v dalším roce zkonstruoval s pomocí svého bratra Roye svůj první jednoplošník poháněný upraveným lodním motorem – \"Silverwing\". Šlo o letoun podobný Blériotu IX. Pro svého autora se stal nejprve zdrojem frustrace – při prvním pokusu o vzlet se převrátil a vyžádal si značné opravy. Následovala série neúspěšných startů. Nakrátko se letoun vznesl až na 14. pokus, přičemž po pokusu o zatáčku Cessna vzápětí narazil do aleje stromů. Významného leteckého úspěchu dosáhl až o několik měsíců později, když dokázal se svým strojem ulétnout 8 km. V prodeji aut se mu dařilo a mohl si tak otevřít výrobnu letounů a následně i leteckou školu. Jeho další plány přerušila 1. světová válka a hospodářská krize, kvůli níž se Cessna vrátil do Kansasu na rodinnou farmu. V roce 1925 založil s Walterem Beechem a Lloydem Stearmanem Travel Air Manufacturing Company a stal se jejím prezidentem. Po vzájemné roztržce založil v září 1927 vlastní společnots Cessna Aircraft Corporation. Prodávala mj. jednoplošník Cessna AW, který dosahoval rychlosti až 233 km/h, modely CW-6 nebo DC-6. Velká hospodářská krize nicméně vedla k uzavření firmy v roce 1931. O tři roky později ji Cessna znovu otevřel a poté prodal svým synovcům Dwaneovi a Dwightovi Wallaceovým. Sám se pak vrátil k farmaření.", "section_level": 1}], "src_summary": "Clyde Vernon Cessna (5. prosince 1879, Hawthorne, Iowa, USA – 20. listopadu 1954 Wichita, USA) byl americký průkopník aviatiky a letecký konstruktér, zakladatel značky Cessna.", "tgt_summary": "Clyde Vernon Cessna (; December 5, 1879 – November 20, 1954) was an American aircraft designer, aviator, and early aviation entrepreneur. He is best known as the principal founder of the Cessna Aircraft Corporation.", "id": 1601108}
{"src_title": "Phil Foden", "tgt_title": "Phil Foden", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Trenér Manchesteru City Pep Guardiola jej měl k dispozici pro zápas Ligy mistrů proti Celticu 6. prosince 2016, Foden ale zůstal jen na lavičce. Soutěžní debut za City si odbyl 21. listopadu 2017 v Lize mistrů proti Feyenoordu 15 minut před koncem. Když vystřídal 34letého Yayu Tourého stal se čtvrtým nejmladším anglickým debutantem v milionářské soutěži (mladší byli jen Jack Wilshere, Dominic Solanke a Ainsley Maitland-Niles). Bylo mu 17 let a 177 dní. V prestižní evropské soutěži nastoupil o 15 dní později od začátku, City však prohráli 1:2 se Šachtarem Doněck. Bylo mu 17 let a 192 dní. Překonal tak rekord, který do té doby držel Josh McEachran (Chelsea). Stal se také prvním fotbalistou narozeným po roce 2000, který hrál zápas evropského poháru od začátku. Proti Tottenhamu Hotspur 16. prosince zažil ligový debut, byť odehrál pouze závěrečné minuty, poté co nahradil İlkaye Gündoğana. Na posledních pár minut naskočil do závěrečného 38. kola proti Southamptonu a byl u vítězství 1:0. Šlo o jeho pátý ligový zápas v sezóně, splnil tak podmínku pro obdržení medaile pro mistra Premier League. Stal se vůbec nejmladším fotbalistou, který získal anglický titul, překonal Gaela Clichyho. V dubnu 2019 vstřelil svůj premiérový gól v anglické lize, a to tzv. „rybičkou“ nebo „šipkou“ (: \"\") po pěti minutách od úvodního hvizdu. Fodenův gól se stal gólem vítězným a vrátil City na čelo tabulky Premier League. Stal se třetím nejmladším střelcem v Premier League v historii klubu (mladší byli Micah Richards and Daniel Sturridge). Začátkem sezóny 2019/20 zasáhl do zápasu o Community Shield s Liverpoolem jako střídající hráč, když v 89. minutě nahradil Kevina De Bruyneho a odehrál prodloužení. \"Citizens\" nakonec vyhráli v penaltovém rozstřelu 6:5 a Foden byl jedním z těch, co svoji penaltu proměnili. První start v Premier League v nové sezóně si připsal 15. prosince na půdě Arsenalu i kvůli zranění Davida Silvy. Jeho povedená spolupráce s De Bruynem vedla k poločasovém vedení 3:0, ve 40. minutě sám asistoval De Bruyneho gólu na 2:0. Bernardo Silva jej vystřídal v 56. minutě, Citizens tedy nakonec vyhráli 3:0. V lednu 2020 odehrál dva celé zápasy v rámci FA Cupu. Ve třetím kole proti Port Vale gólem pomohl k výhře 4:1. Na hřišti pobýval s 33 letým Davidem Silvou, jemuž se měl stát talentovaný Foden nástupcem. Ve čtvrtém kole si zahrál proti Fulhamu, ve kterém si připsal asistenci na gól Bernarda Silvy. Citizens postoupili po jasné výhře 4:0.", "section_level": 1}], "src_summary": "Philip Walter Foden (* 28. května 2000, Stockport) je anglický profesionální fotbalista hrající na pozici záložníka za anglický klub Manchester City. ", "tgt_summary": "Philip Walter Foden (born 28 May 2000) is an English professional footballer who plays as a midfielder for club Manchester City and the England under-21 team. ", "id": 1133080}
{"src_title": "Minimálně invazivní operace strabismu", "tgt_title": "Minimally invasive strabismus surgery", "src_document": [{"title": "Indikace.", "content": "MISS je technika, kterou lze použít pro všechny hlavní typy operace strabismu, jako jsou retropozice, resekce, plikace, opakované operace a transpozice přímého svalu, retropozice a plikace šikmého svalu a použití nastavitelných stehů, a to i v případě omezené pohyblivosti. Menší velikost otvorů a méně traumatický zákrok obecně souvisejí s rychlejší pooperační rehabilitací a menším otokem a pocity nepohodlí u pacienta po zákroku. Předpokládá se, že zákrok lze provádět ambulantně u mnoha pacientů (hlavně dospělých), které by jinak bylo třeba hospitalizovat. Studie publikovaná v roce 2017 doložila nižší počet komplikací v podobě otoku očního víčka a spojivky bezprostředně po operaci u MISS než u konvenční operace strabismu, přičemž dlouhodobé výsledky byly podobné u obou skupin. Další výhodou je, že technika MISS může snížit riziko ischemie předního segmentu oka u některých pacientů, zejména u pacientů s Gravesovou oftalmopatií.", "section_level": 1}, {"title": "Princip.", "content": "Při zákroku MISS by měl chirurg používat raději chirurgický mikroskop než zvětšovací brýle. Místo jednoho velkého otvoru spojivky, který se používá u konvenční operace strabismu, se provede několik malých zářezů v místech, kde bude třeba provést hlavní chirurgické kroky – obvykle šití. Umístění otvorů co možná nejdále od korneálního limbu, minimalizuje nepohodlí po operaci. Mezi dvěma z těchto řezů, nazývaných klíčové dírky, chirurg vytvoří „tunel“, kterým zavede nástroj pro operaci okohybných svalů. Na konci operace se klíčové dírky uzavřou vstřebatelnými stehy. Tyto miniaturní řezy po operaci zakrývá oční víčko. Malé řezy při technice MISS značně snižují četnost a závažnost komplikací rohovky, jako je například syndrom suchého oka nebo vývoj rohovkového dellenu, a umožní dříve zahájit nošení kontaktních čoček. Dlouhodobými přínosy je absence zvýšeného zrudnutí viditelné části spojivky a menší zjizvení perimuskulární tkáně, což usnadní opakované operace, pokud by byly nutné.", "section_level": 1}, {"title": "Klinické výsledky.", "content": "Výsledky MISS ohledně postavení očí po operaci jsou podle obsáhlých popisů v dosud omezeném množství publikací o této technice zhruba stejné jako u klasických operací strabismu. To bylo doloženo například porovnáním 40 dětí; u skupiny, která absolvovala minimálně invazivní zákrok, se však vyskytly menší otoky spojivky a očních víček po operaci. Nižší četnost výskytu komplikací a rychlejší rekonvalescence byly obecně potvrzeny jako hlavní výhoda MISS. Účinnost této techniky se prokázala u operací přímých svalů a také u operací šikmých svalů. Skupina lékařů z Indie publikovala případ úspěšného provedení MISS u pacientů s Gravesovou orbitopatií.", "section_level": 1}, {"title": "Nevýhody a případné komplikace.", "content": "MISS trvá déle než konvenční operace. Operace svalů tunelem je pro chirurga náročnější. U starších pacientů může dojít k natržení řezů klíčových dírek. Pokud přitom dojde k natržení Tenonova pouzdra, může vzniknout viditelná jizva. Při nadměrném krvácení, které nelze zastavit, je nutno řezy zvětšit kvůli kauterizaci cévy. Obvykle se lze vyhnout konverzi na otevření limbu, jaké se provádí u klasické operace strabismu. Objevilo se několik zpráv o komplikacích, které jsou specifické pro techniku MISS.", "section_level": 1}], "src_summary": "Minimálně invazivní operace strabismu (MISS) je technika operace strabismu, která při nápravě postižení používá menší řezy než klasický chirurgický postup, a tak minimalizuje narušení tkání. Techniku v podstatě zavedl švýcarský oftalmolog Daniel Mojon kolem roku 2007 poté, co belgický oftalmolog Marc Gobin popsal tento nápad v učebnici publikované ve francouzštině v roce 1994.", "tgt_summary": "Minimally invasive strabismus surgery (MISS) is a technique in strabismus surgery that uses smaller incisions than the classical surgical approach to correct the condition, thus minimizing tissue disruption. The technique was introduced by Swiss ophthalmologist Daniel Mojon around 2007, after the Belgian ophthalmologist Marc Gobin described the idea in 1994 in a French-language textbook.", "id": 2252772}
{"src_title": "Zaslíbená Země Nezemě", "tgt_title": "The Promised Neverland", "src_document": [{"title": "Zápletka.", "content": "Děj se odehrává v roce 2045. Emma je jedenáctiroční sirotek žijící v malém sirotčinci nazvaném Grace Field House, který obývá spolu se svými 37 sourozenci. Život nebyl nikdy lepší; skvělé jídlo, měkké postýlky, sněhobílé uniformy a láska jejich \"mamá\", opatrovatelky Isabelly, ale také neúnavné každodenní studium, ve kterém Emma exceluje s plným skóre spolu se svými dvěma kamarády, Rayem a Normanem. Sirotkům je dovoleno dělat co chtějí, s výjimkou vstupu za oplocenou část lesa a k bráně vedoucí ven do vnějšího světa. Jedné osudové noci je sirotek jménem Conny adoptován a poslán pryč, ale Emma a Norman za ní běží, protože si všimli, že v domě zapomněla svého vycpaného králíka Bernieho. Uvnitř brány ale naleznou Conny mrtvou a zjistí pravdu o existenci sirotčince, který je ve skutečnosti farmou pro lidské děti, jež jsou vychovávány jako jídlo pro démony. A co je ještě horší, Isabella je spojenec těchto démonů, a tak tato pravda zničí dvojici vše, v co věřili. Norman a Emma se rozhodnou z Grace Field Housu uprchnout a spolu s Rayem začnou vymýšlet plán útěku, který by je a všechny sourozence z farmy dostal.", "section_level": 1}, {"title": "Média.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Manga.", "content": "Kaiu Širai a Posuka Demizu začali vydávat \"Zaslíbenou Zemi Nezemi\" od čísla 35 v časopise \"Šúkan šónen Jump\", který vyšel 1. srpna 2016. Jedná se o druhé spojení těchto autorů; první byla série \"Popy no negai\". V Česku na Animefestu 2018 proběhlo pod záštitou nakladatelství CREW hlasování, kterou mangu budou od roku 2019 vydávat – \"Zaslíbenou Zemi Nezemi\", nebo \"Berserk\". Vyhrála \"Zaslíbená Země Nezemě\", kterou začali od února 2019 vydávat. Od 11. ledna 2019 vychází v aplikaci Šónen Jump+ komediální spin-off s názvem \"Ojakusoku no Neverland\".", "section_level": 2}, {"title": "Anime.", "content": "Televizní anime adaptace byla ohlášena 28. května 2018 ve 26. čísle Šúkan Šónen Jumpu. Seriál měl premiéru 11. ledna 2019 a vysílal se na Fuji TV v pozdním nočním bloku. Seriál vytvořilo studio CloverWorks pod režií Mamoru Kanbeho. Ono Tošija má na starost kompozici, Šimada Kazuaki design postav a Obata Takahiro hudbu. První řada má 12 dílů. V březnu 2019 bylo oznámeno, že druhá řada bude mít premiéru v roce 2020.", "section_level": 2}], "src_summary": "Zaslíbená Země Nezemě (japonsky 約束のネバーランド, \"Jakusoku no Nebárando\") je japonská manga, kterou píše Kaiu Širai a kreslí Posuka Demizu. Od 1. srpna 2016 vychází v časopise Šúkan šónen Jump a jednotlivé kapitoly jsou poté poskládány do svazků formátu tankóbon. Dosud bylo vydáno 16 svazků. Příběh sleduje skupinu sirotků, kteří se snaží utéct z farmy. ", "tgt_summary": "An anime television series adaptation by CloverWorks premiered from January to March 2019 in the Noitamina programming block. A second season has been announced to premiere in January 2021. A live-action film adaptation is set to release in December 2020. ", "id": 1925559}
{"src_title": "Katedrála Panny Marie (Verona)", "tgt_title": "Verona Cathedral", "src_document": [{"title": "Exteriér.", "content": "Fasáda je rozdělena na tři části, s pedimentem a dvoupatrovým portikem, jehož sochařská výzdoba je dílem sochaře Nicholause ze dvanáctého století, jenž také provedl vstup do opatského kostela San Zeno ve Veroně a portál katedrály ve Ferraře. Portikus spočívá na zádech dvou gryfů, podobných těm na již zaniklé Porta dei Mesi ve Ferraře. Lunetu nad vraty kostela zdobí reliéf \"Panny Marie s Ježíškem\" obklopený menšími scénami \"Zvěstování pastýřům\" (vlevo) a \"Klanění\" \"tří\" \"králů\" (vpravo). Na překladech jsou v medailonech zobrazeny tři teologické ctnosti – víra, láska a naděje. Ve sloupoví u vrat je deset postav proroků. Čtyři symboly evangelistů a Boží ruka jsou nahoře v klenbě prvního patra portálu. U zdí na obou stranách portálu jsou postavy Rolanda a Olivera, kteří jako svatí válečníci připomínají neustálou potřebu poskytovat církvi ochranu. Gotická okna na fasádě svědčí o přestavbě, která proběhla ve 14. století. Barokní přístavba v horní části fasády je součástí rekonstrukce ze 17. století. Na jižní straně kostela je druhý portál v tzv. lombardském neboli komském stylu. Kněžiště si zachovalo svou původní podobu a je příkladem architektury z poloviny 12. století. Zvonice, jejíž stavbu zahájil v 16. století Michele Sanmicheli a která nebyla dokončena, má dvojité sloupy s mimořádně zdobnými hlavicemi, basreliéfy a pozůstatky fresek ze 14. století. Obsahuje devět zvonů v tónině A. Hmotnost tenoru je 4566 kg. Zvony se používají v duchu veronské tradice zvonění, což zahrnuje otáčení zvonů nahoru, dolů a nahoru o celých 360 stupňů během jednoho kyvu.", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "Dnešní podoba interiéru pochází z přestavby 15. století. Hlavní loď od dvou pobočních dělí vysoké pilastry z červeného veronského mramoru, které podpírají gotické arkády. První tři kaple na každé straně jsou ve stejném stylu a zdobí je převážně renesanční díla místních umělců. Loď končí kněžištěm (hlavní kaplí, \"Cappella Maggiore\"), také od Sanmicheliho. Nejvýznamnějším uměleckým dílem v interiéru je Tizianovo \"Nanebevzetí\" (1535–1540) v první kapli. V chóru vlevo je přístup do staršího baptisteria (\"San Giovanni in Fonte\") s bohatě zdobenou kamennou křtitelnicí a ke zbytkům starokřesťanského kostela s mozaikou ze 6. století.", "section_level": 1}, {"title": "Knihovna.", "content": "Kapitulní knihovna katedrály ve Veroně (\"Biblioteca Capitolare della Cattedrale di Verona\") je jednou z nejstarších knihoven na světě s nepřetržitou funkcí. Je tak důležitá, že byla nazvána „Královnou církevních sbírek“. Mnoho starověkých děl klasické tradice přežilo pouze díky této knihovně, například: Knihovna obsahuje také důležité rané křesťanské spisy, jako například: Následující podpis písaře v životopise svatého Martina z Tours se obvykle považuje za konvenční datování založení knihovny: „Jmenuji se Ursicinus, lektor církve ve Veroně“, a potvrzuje, že práci dokončil za konzulství Agapita (517).", "section_level": 1}], "src_summary": "Veronská katedrála je římskokatolická katedrála ve Veroně v severní Itálii, zasvěcená Panně Marii pod označením \"Santa Maria Matricolare\". Je to hlavní chrám biskupů Veronské diecéze. ", "tgt_summary": "Verona Cathedral () is a Roman Catholic cathedral in Verona, northern Italy, dedicated to the Blessed Virgin Mary under the designation \"Santa Maria Matricolare\". It is the episcopal seat of the Diocese of Verona. ", "id": 376636}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2019/20", "tgt_title": "2019–20 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Celkem 79 týmů z 54 členských zemí UEFA (výjimkou je Lichtenštejnsko, které nemá žádnou vlastní ligovou soutěž) se účastní Ligy mistrů UEFA 2019/20. Každá země měla přidělený počet míst podle koeficientů UEFA:", "section_level": 1}, {"title": "Žebříček UEFA.", "content": "Účastnická místa pro Ligu mistrů UEFA 2019/20 byla rozdělěna podle koeficientu UEFA, do kterého byly započteny výsledky klubů dané země v evropských pohárových soutěžích od sezóny 2013/14 do sezóny 2017/18 včetně.", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení týmů.", "content": "Změny do základního rozdělení počtu týmů v jednotlivých kolech jsou závislé na tom, zda se vítěz předchozího ročníku Ligy mistrů UEFA a vítěz předchozího ročníků Evropské ligy UEFA kvalifikují do hlavní soutěže ze svých domácích lig. Vítěz Ligy mistrů UEFA 2018/19 Liverpool i vítěz Evropské ligy UEFA 2018/19 Chelsea se z anglické Premier League kvalifikovali a jejich místa tak byla přerozdělena mezi další asociace:", "section_level": 2}, {"title": "Týmy.", "content": "Týmy kvalifikované do Ligy mistrů UEFA 2019/20 seřazeny podle kol do kterých vstoupily. V závorkách ligové pozice z předchozí sezóny (LM: vítěz Ligy mistrů UEFA, EL: vítěz Evropské ligy UEFA).", "section_level": 2}, {"title": "Termíny.", "content": "Termíny pro odehrání jednotlivých kol a jejich losování jsou uvedeny níže. Pokud není uvedeno jinak, los probíhá vždy v Nyonu, ve Švýcarsku, v sídle UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "0. předkolo.", "content": "V 0. předkole byly vítězové z asociací na 52.-55. místě rozděleny na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Poté byly nalosovány do jednozápasového semifinále a finále a vítěz finále postoupil do 1. předkola. Všechny poražené týmy se přesunuly do 2. předkola Evropské ligy UEFA 2019/20. Los proběhl 11. června 2019 a určilo se při něm obsazení semifinále a administrativní domácí týmy. Zápasy semifinále se odehrály 25. června, finále pak 28. června, všechny na stadionu Fadil Vokrri Stadium v Prištině, hlavním městě Kosova. |}", "section_level": 2}, {"title": "1. předkolo.", "content": "V 1. předkole byly vítězové z asociací na 20.-51. místě (kromě Lichtenštejnska) a vítěz 0. předkola rozděleny na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Poté byly nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku. Vítězové postoupili do 2. předkola a poražené týmy se přesunuly do 2. předkola Evropské ligy UEFA 2019/20, přičemž poražený tým z jednoho vylosovaného souboje (Sarajevo - Celtic) postoupil přímo do 3. předkola Evropské ligy UEFA 2019/20. Los proběhl 18. června 2019, první zápasy se odehrály 9. a 10. července, odvety pak 16. a 17. července.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Ve 2. předkole byly týmy rozděleny do mistrovské a nemistrovské části a v obou částech poté ještě na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Mistrovské části se zúčastnili vítězové z asociací na 16.-19. místě a vítězové 1. předkola a nemistrovské části se zúčastnili týmy z druhého místa asociací na 12.-15. místě. Týmy z obou částí byly poté nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku. Vítězové postoupili do 3. předkola a poražené týmy se přesunuly do 3. předkola Evropské ligy UEFA 2019/20. Los proběhl 19. června 2019, první zápasy se odehrály 23. a 24. července, odvety pak 30. a 31. července.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Ve 3. předkole byly týmy rozděleny do mistrovské a nemistrovské části a v obou částech poté ještě na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Mistrovské části se zúčastnili vítězové z asociací na 14.-15. místě a vítězové mistrovské části 2. předkola a nemistrovské části se zúčastnili týmy z druhého místa asociací na 7.-11. místě, tým ze třetího místa asociace na 6. místě a vítězové nemistrovské části 2. předkola. Týmy z obou částí byly poté nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku. Vítězové postoupili do 4. předkola a poražené týmy z mistrovské části se přesunuly do 4. předkola Evropské ligy UEFA 2019/20 a poražené týmy z nemistrovské části se přesunuly do skupinové fáze Evropské ligy UEFA 2019/20. Los proběhl 22. července 2019, první zápasy se odehrály 6. a 7. srpna, odvety pak 13. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Ve 4. předkole byly týmy rozděleny do mistrovské a nemistrovské části a v obou částech poté ještě na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Mistrovské části se zúčastnili vítězové z asociací na 12.-13. místě a vítězové mistrovské části 3. předkola a nemistrovské části se zúčastnili vítězové nemistrovské části 3. předkola. Týmy z obou částí byly poté nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku. Vítězové postoupili do skupinové fáze Ligy mistrů UEFA 2019/20 a poražené týmy se přesunuly do skupinové fáze Evropské ligy UEFA 2019/20. Los proběhl 5. srpna 2019, první zápasy se odehrály 20. a 21. srpna, odvety pak 27. a 28. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "Skupinová fáze.", "content": "Skupinovou fázi Ligy mistrů UEFA 2019/20 hraje 32 týmů. Vítězové z asociací na 1.-11. místě, týmy z druhých míst asociací na 1.-6. místě, týmy ze třetích míst asociací na 1.-5. místě, týmy ze čtvrtých míst asociací na 1.-4. místě, 4 vítězové mistrovské části kvalifikace a 2 vítězové nemistrovské části kvalifikace. Los proběhl 29. srpna 2019 v Monaku. 32 týmů bylo nalosováno do 8 skupin po 4 týmech, přičemž v jedné skupině nemohlo být více klubů ze stejné země. Pro losování byly týmy rozděleny do 4 výkonnostních košů: v koši 1 byly vítězové předešlého ročníku Ligy mistrů UEFA a Evropské ligy UEFA a vítězové z asociací na 1.-6. místě, v koších 2,3 a 4 pak byly ostatní týmy seřazeny dle koeficientu UEFA. V každé skupině se týmy utkají každý s každým systémem doma-venku. Vítězové skupin a týmy na 2. místech postupují do osmifinále Ligy mistrů UEFA 2019/20 a týmy na 3. místech postupují do play-off Evropské ligy UEFA 2019/20. První zápasy se odehrají 17. a 18. září, poslední zápasy pak 10. a 11. prosince.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "Ve vyřazovací fázi jsou týmy nalosovány do dvojzápasů hraných systémem doma-venku, kromě finále hraného pouze na jeden zápas. Do osmifinále jsou proti sobě nalosováni vítězové skupin a týmy z 2. míst, přičemž se proti sobě nemohou utkat týmy ze stejné skupiny nebo stejné země. Od čtvrtfinále již tato pravidla neplatí a mohou tak proti sobě hrát jakákoliv mužstva. Vyřazovací fáze začíná losem 16. prosince 2019 a zápasy se odehrají od 18. února 2020 do 30. května 2020.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sezóna Ligy mistrů UEFA 2019/20 je 65. ročníkem nejprestižnější evropské klubové fotbalové soutěže a 28. od zavedení nového formátu a přejmenování z Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) na Ligu mistrů UEFA. ", "tgt_summary": "The 2019–20 UEFA Champions League is the 65th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 28th season since it was renamed from the European Champion Clubs' Cup to the UEFA Champions League. ", "id": 745745}
{"src_title": "Evropská liga UEFA 2019/20", "tgt_title": "2019–20 UEFA Europa League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Celkem 213 týmů z 55 členských zemí UEFA se účastní Evropské ligy UEFA 2019/20. Každá země měla přidělený počet míst podle koeficientů UEFA:", "section_level": 1}, {"title": "Žebříček UEFA.", "content": "Účastnická místa pro Evropskou ligu UEFA 2019/20 byla rozdělěna podle koeficientu UEFA, do kterého byly započteny výsledky klubů dané země v evropských pohárových soutěžích od sezóny 2013/14 do sezóny 2017/18 včetně.", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení týmů.", "content": "Pokud se vítězem domácího nebo ligového poháru stane tým, který se do pohárové Evropy již kvalifikoval umístěním v lize, místo vítěze poháru je přenecháno nejvyššímu umístěnému týmu v dané lize, který se do evropských poháru nekvalifikoval. Týmy kvalifikované do Evropské ligy, které se umístili v lize nad tímto týmem se posunují o pozici nahoru.", "section_level": 2}, {"title": "Týmy.", "content": "Týmy kvalifikované do Evropské ligy UEFA 2019/20 seřazeny podle kol do kterých vstoupily. V závorkách důvod kvalifikace: Popisky v závorkách ukazují z jaké pozice se tým kvalifikoval do soutěže :", "section_level": 2}, {"title": "Termíny.", "content": "Termíny pro odehrání jednotlivých kol a jejich losování jsou uvedeny níže. Pokud není uvedeno jinak, los probíhá vždy v Nyonu, ve Švýcarsku, v sídle UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "0. předkolo.", "content": "V 0. předkole byly týmy rozděleny na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Poté byly nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku, přičemž týmy ze stejné země nemohly být nalosovány proti sobě. Vítězové postoupili do 1. předkola a poražené týmy vypadly z evropských pohárů. Los proběhl 11. června 2019, první zápasy se odehrály 27. června a odvety 4. července.", "section_level": 2}, {"title": "1. předkolo.", "content": "V 1. předkole byly týmy rozděleny na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Poté byly nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku, přičemž týmy ze stejné země nemohly být nalosovány proti sobě. Vítězové postoupili do 2. předkola a poražené týmy vypadly z evropských pohárů. Los proběhl 18. června 2019, první zápasy se odehrály 11. července a odvety 18. července.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Ve 2. předkole byly týmy rozděleny do mistrovské a nemistrovské části a v obou částech poté ještě na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Týmy z obou částí byly poté nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku, přičemž týmy ze stejné země nemohly být nalosovány proti sobě. Vítězové postoupili do 3. předkola a poražené týmy vypadly z evropských pohárů. Vzhledem k faktu, že mistrovské části se zúčastnil lichý počet týmů, jeden (předem vylosovaný) tým, v tomto případě Sarajevo, postoupil do 3. předkola bez boje. Los proběhl 19. června 2019, první zápasy se odehrály 25. července a odvety 1. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Ve 3. předkole byly týmy rozděleny do mistrovské a nemistrovské části a v obou částech poté ještě na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Týmy z obou částí byly poté nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku, přičemž týmy ze stejné země nemohly být nalosovány proti sobě. Vítězové postoupili do 4. předkola a poražené týmy vypadly z evropských pohárů. Los proběhl 22. července 2019, první zápasy se odehrály 8. srpna a odvety 15. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Ve 4. předkole byly týmy rozděleny do mistrovské a nemistrovské části a v obou částech poté ještě na nasazené a nenasazené dle koeficientu UEFA. Týmy z obou částí byly poté nalosovány do dvojzápasu hraného systémem doma-venku, přičemž týmy ze stejné země nemohly být nalosovány proti sobě. Vítězové postoupili do skupinové fáze Evropské ligy UEFA 2019/20 a poražené týmy vypadly z evropských pohárů. Los proběhl 5. srpna 2019, první zápasy se odehrály 22. srpna a odvety 29. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "Skupinová fáze.", "content": "Skupinovou fázi Evropské ligy UEFA 2019/20 hraje 48 týmů. Pohároví vítězové z asociací na 1.-12. místě, tým ze čtvrtého místa asociace na 5. místě, týmy z pátých míst asociací na 1.-4. místě, 8 vítězů mistrovské části kvalifikace, 13 vítězů nemistrovské části kvalifikace, 4 poražení z mistrovské části kvalifikace Ligy mistrů a 6 poražených z nemistrovské části kvalifikace Ligy mistrů. Los proběhl 30. srpna 2019 v Monaku. 48 týmů bylo nalosováno do 12 skupin po 4 týmech, přičemž v jedné skupině nemohlo být více klubů ze stejné země. Pro losování byly týmy rozděleny do 4 výkonnostních košů dle koeficientu UEFA. V každé skupině se týmy utkají každý s každým systémem doma-venku. Vítězové skupin a týmy na 2. místech postupují do play-off Evropské ligy UEFA 2019/20. První zápasy se odehrají 19. září, poslední zápasy pak 12. prosince.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "Skupinovou fázi Evropské ligy UEFA 2019/20 bude hrát 48 týmů. 12 vítězů skupin, 12 týmů z 2. míst a 8 týmů ze 3. míst základních skupin Ligy mistrů UEFA 2019/20. V play-off budou týmy rozděleny na nasazené a nenasazené. Nasazené týmy jsou 12 vítězů skupin a 4 nejlepší týmy ze 3. míst základních skupin Ligy mistrů. Týmy ze stejné skupiny nebo stejné země se nemohou utkat proti sobě. Od osmifinále již tato pravidla neplatí a mohou tak proti sobě hrát jakákoliv mužstva. Vyřazovací fáze začíná losem 16. prosince 2019 a zápasy se odehrají od 18. února 2020 do 30. května 2020. Vyřazovací fáze začíná losem 16. prosince 2019 a zápasy se odehrají od 20. února 2020 do 27. května 2020.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sezóna Evropské ligy UEFA 2019/20 je 49. ročníkem druhé nejprestižnější evropské klubové fotbalové soutěže a 11. od zavedení nového formátu a přejmenování z Poháru UEFA na Evropskou ligu UEFA. ", "tgt_summary": "The 2019–20 UEFA Europa League is the 49th season of Europe's secondary club football tournament organised by UEFA, and the 11th season since it was renamed from the UEFA Cup to the UEFA Europa League. ", "id": 1868576}
{"src_title": "Solastalgia", "tgt_title": "Solastalgia", "src_document": [{"title": "Solastalgie v různých souvislostech.", "content": "Článek publikovaný Albrechtem a kol. v roce 2005 se zaměřil na dvě souvislosti z Nového Jižního Walesu : zkušenost s přetrvávajícím suchem ve venkovských oblastech a dopad rozsáhlé těžby uhlí na jednotlivce v oblasti Upper Hunter Valley. V obou případech měli lidé vystavení změnám životního prostředí negativní reakce vyvolané pocitem bezmocnosti nad vyvíjejícími se změnami prostředí. Ztráta jistoty komunity ve dříve předvídatelném prostředí je běžná u skupin, které vyjadřují solastalgii. U společností, jejichž život není úzce spjat s jejich prostředím, je pravděpodobnost vyjadřování solastalgie nízká, a naopak společnosti, které jsou úzce spjaty s jejich prostředím, jsou více citlivé. Skupiny, které jsou silně závislé na provázanosti svého způsobu života, zejména zemědělství, s životním prostředím, jsou považovány za zvláště zranitelné. Existuje mnoho příkladů v celé Africe, kde agrární komunity ztratily životně důležité zdroje v důsledku změn životního prostředí. To vedlo v posledních letech ke zvýšení počtu environmentálních uprchlíků z Afriky. Solastalgie má menší vliv na bohatší populace. Studie provedená po zničujících lesních požárech v západních Spojených státech ukázala, že rodiny s vyššími příjmy pociťují účinky solastalgie významně méně, než jejich sousedé s nižšími příjmy. Důvodem je flexibilita, kterou může poskytnout bohatství. V tomto případě se bohaté rodiny dokázaly přestěhovat nebo přestavěly své domovy, čímž se u nich snížila životní nejistota způsobená požárem. Jiné studie podpořily existenci solastalgie v appalachijských komunitách, zasažených praktikami těžby uhlí na vrcholcích hor. Komunity nacházející se v těsné blízkosti těžby uhlí zaznamenaly výrazně vyšší míru deprese než ty, které se nacházely dále od těchto lokalit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Solastalgie je neologismus, který popisuje formu citové nebo existenciální tísně způsobené změnami životního prostředí. Nejlépe je popsána jako negativně vnímaná změna v životním prostředí, ve kterém žijeme a které je nám blízké. Slovo bylo poprvé použito filosofem Glennem Albrechtem v roce 2005 a bylo vytvořeno kombinací latinského slova \"sōlācium\" (pohodlí) a řeckého \"algie\" (bolest). Albrecht ji popisuje jako „stesk po domově, který vás přepadne, i když jste stále doma“, pokud se vaše domácí prostředí mění způsobem, který je vám nepříjemný. V mnoha případech jsou příčinami globální klimatické změny, ale solastalgii mohou způsobit i lokální události, jako jsou sopečné erupce, sucho nebo destruktivní těžební techniky. Na rozdíl od stesku po domově, solastalgie odkazuje na úzkost specificky způsobenou změnami životního prostředí. V roce 2015 lékařský časopis \"The Lancet\" zahrnul solastalgii do svého konceptu příčin přispívajících k negativnímu dopadu změny klimatu na lidské zdraví.", "tgt_summary": "Solastalgia () is a neologism that describes a form of emotional or existential distress caused by environmental change. It is best described as the lived experience of negatively perceived environmental change. Albrecht describes it as \"the homesickness you have when you are still at home\" and your home environment is changing in ways you find distressing. In many cases this is in reference to global climate change, but more localized events such as volcanic eruptions, drought or destructive mining techniques can cause solastalgia as well. Coined by philosopher Glenn Albrecht in 2005, it was formed by the combination of the Latin words \"sōlācium\" (comfort) and the Greek root \"-algia\" (pain). Differing from homesickness, solastalgia refers to the distress specifically caused by environmental change. In 2015, the medical journal \"The Lancet\" included solastalgia as a contributing concept to the impact of Climate Change on Human Health and Wellbeing.", "id": 2194740}
{"src_title": "Křovinář sametový", "tgt_title": "Bothrops atrox", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Tento had se vyskytuje ve deštných pralesích severní poloviny Jižní Ameriky, zejména v oblasti Amazonie. Prostředí si příliš nevybírá a nevadí mu ani blízkost člověka. Jeho biotopem jsou deštné pralesy, ale také savany a plantáže, kde často přichází do styku s lidmi. Vyskytuje se především na území států Venezuela, Surinam, Peru, Ekvádor a Brazílie", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Může dorůst délky až 150 cm. Jeho zbarvení je světle hnědé až šedé s tmavě hnědými až černými skvrnami, pruhy či mřížkovitou kresbou. Tato kresba slouží jako ochranné zbarvení a skvěle hada maskuje v jeho obvyklém prostředí – ve vrstvě spadaného listí pod pralesními stromy. Na zploštělé hlavě má typickou kresbu — dva černé proužky, které běží od každého oka ke koutku tlamy. Podobně jako ostatní křovináři (a na rozdíl od pravých chřestýšů) nemá vyvinuté chřestidlo.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Je to noční druh. Den tráví v úkrytu či zahrabaný ve vrstvě spadaného listí, odkud po setmění vyráží za potravou. Živí se hlodavci a plazy, mláďata loví ještěrky a žáby. Podobně jako většina chřestýšovitých je i tento druh živorodý. Samice rodí až 30 mláďat, ovšem průměrně jich v jednom vrhu bývá kolem 15. Už od narození jsou nebezpečně jedovatá. Na rozdíl od dospělých, kteří jsou pozemní, mláďata dokáží šplhat po stromech, kde často loví svou potravu – drobné žabky.", "section_level": 1}, {"title": "Jed.", "content": "Jeho jed je hemotoxický, což znamená, že způsobuje rozklad červených krvinek. Jeho uštknutí končí pro člověka bez lékařské pomoci téměř vždy smrtelně a mrtvoly se po uštknutí velmi rychle rozkládají. I pokud uštknutý přežije, často dochází k úplné destrukci zasažené části těla (např. končetiny), která musí být amputována. Pro svou hojnost a častý výskyt na plantážích je patrně nejnebezpečnějším hadem Ameriky, který ročně způsobí nejvíce smrtelných uštknutí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Křovinář sametový (\"Bothrops atrox\") je jeden z nejnebezpečnějších jedovatých hadů Jižní Ameriky. Patří do čeledi chřestýšovitých. Podobně jako většina jeho příbuzných je živorodý. V některých oblastech Jižní Ameriky jde o nejhojnějšího jedovatého hada a má na svědomí nejvíce uštknutí, která často končí smrtelně. Je znám pod domorodými jmény \"labaria\" (z portugalštiny) či \"šušupi\" (z indiánského jazyka tupí).", "tgt_summary": "Bothrops atrox — also known as the common lancehead, fer-de-lance, barba amarilla and mapepire balsain — is a highly venomous pit viper species found in the tropical lowlands of northern South America east of the Andes. No subspecies are currently recognized.", "id": 646001}
{"src_title": "Paladins", "tgt_title": "Paladins (video game)", "src_document": [{"title": "Hratelnost.", "content": "Když chcete hrát Paladins, prvně si zvolíte herní mód, který chcete hrát. Každý mód má několik map, které se střídají. Jakmile vás hra připojí, vyberete si šampiona za kterého budete hrát. Každý šampion má jiné schopnosti a útoky. Jakmile se načte hra, vyberete si jeden ze tří talentů. Talenty různě ovlivňují postavy, ze začátku máte ale pouze jeden a další se odemknou hraním. Následně si zvolíte balíček karet, který jste si poskládali (karty vás různě vylepšují). Nyní nastává čekací fáze, během které se čeká na hru. Poté hra začne. V každém herním módu platí to, že pokud pár vteřin neútočíte, ani nedostáváte poškození, začnete si léčit. Také téměř v každém módu máte koně, když se zrodíte po smrti, nasednete na něj a jste rychlejší. Jakákoliv akce koně ovšem zažene. Ve hře dostáváte také kredity, za které si během hry kupujete vylepšení. To se dá koupit pouze v základně, nebo pokud jste mrtvý.", "section_level": 1}, {"title": "Šampioni.", "content": "Ve hře se nachází několik různých postav (šampionů) za které můžete hrát. Šampioni se dělí do 4 tříd: Každá postava má svoje schopnosti a útoky. Každý hrdina má hlavní útok. Ten nemá žádné omezení a můžete s ním střílet kdykoliv. Útoky se dělí na: Kromě hlavního útoku má každá postava obvykle 3 další schopnosti (existují zde i výjimky). Většina schopností fungují na tzv. cooldown, to znamená, že když schopnost použijete, na určitou dobu ji znovu použít nemůžete. Poslední schopností je schopnost ultimátní. Ta nemá cooldown, ale nabíjí se procenty. Začínáte na 0% a poškozováním nepřátel se vám postupně načítá až do 100% kdy je připravena k použití. Ultimátní schopnosti většinou razantně změní hru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paladins je free-to-play onlinová videohra žánru FPS. Hra je vyvíjena studiem Evil Mojo Games a distribuována Hi-Rez Studios. Je dostupná na platformách Microsoft Windows, Playstation 4, Xbox One a Nintendo Switch.", "tgt_summary": "Paladins: Champions of the Realm is a free-to-play online Hero shooter video game by Hi-Rez. The game was developed by Evil Mojo, an internal studio of Hi-Rez, and was released in 2018 for Microsoft Windows, PlayStation 4, Xbox One, Nintendo Switch.", "id": 1748406}
{"src_title": "Harold v Itálii", "tgt_title": "Harold en Italie", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Děj předcházející symfonii.", "content": "Od samotného názvu symfonie lze poznat úmysl skladatele. Chce vyjádřit dojmy, jakými asi působila nádherná příroda na Haroldovu povahu. Harold je zde vylíčen jako poutník, jenž prochází kouzelným okolím; je naplněn palčivou bolestí, neblahou náladou, jejímž typem se stal v literatuře \"Byron\", který mimo jiné Berlioze inspiroval svým dílem \"„Childe Harold's Pilgrimage“\". Děj zde líčí silnou a bezprostředně nevyléčitelnou bezútěšnost, vyprahlost všech zdrojů radosti, k ironisujícímu zoufalství až k zřeknutí všech duševních hnutí, po nichž Harold horoucně toužil a jež hledal.", "section_level": 2}, {"title": "1. věta: Harold v horách – scény těžkomyslnosti, štěstí, rozkoše.", "content": "První fugatové téma zachycuje Haroldovy pocity – chtěl by zaniknout v přírodě, rozplynout se, chtěl by zachytit bezprostředním citem celou soustavu abstraktních myšlenek, chtěl by ji sevřít v nekonečné oslavě. Je obklopen scenérií kouzelné krajiny a ta na něj bezpochyby doléhá.", "section_level": 2}, {"title": "2. věta: Pochod a večerní modlitba poutníků.", "content": "Rytmus tohoto pochodu představuje periodický návrat hlasů poutníků, zpívající žalmy a přednášející modlitby. Harold je nechá mlčky jít kolem a naslouchá jim. Skladatel necharakterizuje poutníky nějak zvlášť zdůrazněnou pietou. Putují kolem jako prostí venkované, kteří plní posvátné zvyky bez jakéhokoli patosu.", "section_level": 2}, {"title": "3.věta: Serenáda horala v Abruzzách pro milenku.", "content": "V této části je Harold svědkem milostné scény, jako byl předtím svědkem scény náboženské. Hned od začátku nás tato část uchvacuje nádherným, živě rytmisovaným scherzettem, které přináší serenádu. Ožívá zde žertovné šelmovství, kratochvilná veselost a kypivý sdílný humor.", "section_level": 2}, {"title": "4. věta: Orgie banditů – dozvuky předchozí scény.", "content": "Věta začíná motivem orgie, který je po značnou dobu přerušován vzpomínkami z předcházejících vět, jež vystupují před Haroldovým duchem, než padne jako kořist za oběť halucinacím, zpola jako výčitky svědomí, zpola jako kajícné myšlenky. Poutník Harold se nachází v jeskyni, obklíčili ho divocí loupežníci, až nakonec zazní nečočekávaně, netušeně, bez přípravy pochod poutníků, které lze považovat za nebeské slitování.", "section_level": 2}], "src_summary": "Harold v Itálii, čtyřvětá symfonie pro sólovou violu (op. 16) v originále \"Harold en Italie, Symphonie en quatre parties avec un alto principal \" je druhá symfonie francouzského skladatele Hectora Berlioze z roku 1834.", "tgt_summary": "Harold en Italie, Symphonie en quatre parties avec un alto principal (English: Harold in Italy, Symphony in Four Parts with Viola Obbligato), Op. 16, H. 68, a symphony with solo viola by Hector Berlioz, written in 1834.", "id": 284709}
{"src_title": "Cornelis de Bruijn", "tgt_title": "Cornelis de Bruijn", "src_document": [{"title": "Cesty po Evropě a Asii.", "content": "Během své první cesty de Bruijn navštívil Řím, kde se stal členem skupiny Bentvueghels. Ve spolku bylo zvykem, že každý člen dostal při přijetí přezdívku, tzv. \"Ohnuté jméno (bent name)\". Cornelis de Bruijn dostal přezdívku Adonis, což podle zvyku podepsal další člen skupiny, malíř Abraham Genoels II. Z Itálie odcestoval do Egypta. Vystoupal na vrchol pyramidy, kde zanechal svůj podpis. Poté odcestoval na území tehdejší osmanské říše, kde tajně vytvořil kresby Jeruzaléma. Jeho kresby města Palmýry jsou kopie. De Bruijn pobýval i na Kypru. Pobýval také mezi holandskými obchodníky ve Smyrně a Konstantinopoli. Vrátil se do Itálie, do Benátek, kde od roku 1684 spolupracoval s malířem Johannem Carlem Lothem. V roce 1693 se vrátil do Haagu, kde prodával své suvenýry z cest. V roce 1698 publikoval knihu \"Reizen van Cornelis de Bruyn door de vermaardste Deelen van Klein Asia\" (\"Cestování Cornelise de Bruyn přes nejslavnější části Malé Asie s kresbami\"). Jeho ilustrovaná kniha byla úspěšná a byla přeložena do několika jazyků. Dvě z ilustrací jsou barevné a byly to první barevné výtisky v historii. Mezi jeho kresbami byly první kresby interiéru Velké pyramidy v Gíze a kresby Jeruzaléma, které se staly známými i v Evropě. V roce 1701 se vydal na cestu do Archangelsku. Během své druhé cesty navštívil v severním Rusku oblast obývanou Samojedy. V Moskvě se seznámil s císařem Petrem I. Velikým. Cornelius de Bruijn maloval jeho neteře a obrazy byly poslány možným kandidátům na manželství. Koncem dubna 1703 odcestoval de Bruijn z Moskvy spolu se skupinou arménských obchodníků z Isfahánu pod jménem Jacob Daviedof. De Bruijn a Arméni se plavili po řekách Moskva, Oka a Volha, až nakonec dorazili do Astrachaně. Díky de Bruijnově krátké návštěvě města Nižnij Novgorod během velikonočních svátků existují kresby tohoto velkého obchodního centra na řece Volze s jeho stavbami a chrámy z roku 1703.", "section_level": 1}, {"title": "Návrat do Nizozemska.", "content": "Když opustil hranice ruského státu, cestoval do Persie, kde kreslil města jako Isfahán a Persepolis (1704–1705). Pokračoval v cestě, dorazil na Jávu, odtud se obrátil zpět do Persie a přes Rusko do Holandska. Jeho kresby z Persepolisu, města zničeného Alexandrem Velikým, způsobily senzaci. Starosta Amsterdamu Nicolaes Witsen a člen královské společnosti jej pravděpodobně požádal o kresby města slavného svými čtyřiceti sloupy. Po celé století to byly ty nejlepší kresby, které byly západním učencům k dispozici. De Bruijn byl však obviněn z plagiátorství a jeho druhá kniha z cesty do Moskvy už nebyla tak úspěšná. Z Amsterdamu uprchl do města Vianen v centrální části provincie Utrecht. V Utrechtu de Bruijn také kolem roku 1726 zemřel. Není známo, kdy a kde byl pohřben. De Bruijn, který četl každý řecký a latinský zdroj, který dokázal získat, projevoval přesvědčivou znalost popisovaných míst. Jeho popisy jsou mnohdy i vtipné. V Persii získal kopii eposu Kniha králů (Šáhnáme), jejímž autorem byl básník Firdausí. De Bruijn epos shrnul a zpřístupnil západu. Další anglické překlady se objevily v letech 1737, 1759 a 1873.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cornelis de Bruijn (1652 Haag – 1726/1727 Utrecht) byl holandský umělec a cestovatel. Podnikl dvě velké cesty, během nichž pořizoval kresby lidí, budov, rostlin a zvířat. Své zážitky publikoval v knihách, které svými kresbami ilustroval.", "tgt_summary": "Cornelis de Bruijn (also spelled \"Cornelius de Bruyn\", ; 16521726/7) was a Dutch artist and traveler. He made two large tours and published illustrated books with his observations of people, buildings, plants and animals.", "id": 2472004}
{"src_title": "Teresio Olivelli", "tgt_title": "Teresio Olivelli", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 7. ledna 1916 v Bellagio v rodině Domenica Olivelliho a Clelie Invernizzi. Jeho strýc Rocco Invernizzi byl kněz a duchovní učitel mladých chlapců. Roku 1926 se rodina přestěhovala do Pavie. Zde navštěvoval školu Ghislieri a roku 1934 začal studovat právo na Univerzitě v Pavii. Studium dokončil v roce 1938. Byl členem Katolické akce a Fašistické studentské skupiny. Později začal vyučovat správní právo na Turínské univerzitě. Zde začala jeho práce, kdy se staral o chudé a sirotky. Napsal mnoho článků o právu a sociální sféře. Roku 1936 narukoval na vojnu a bojoval ve Španělské občanské válce. Později (1939) odešel do Německa, kde studoval až do roku 1941. Zde se naučil plynně mluvit německy. V roce 1941 bojoval na Ruské frontě. Zde byl poraněn omrzlinami. Jeho zkušenosti ve válce ho obrátily proti fašismu a odmítl přísahat věrnost Italské sociální republice. Za to byl 9. září 1943 deportován do Innsbrucku a 20. října stejného roku odešel do Milána. Zde založil \"podzemní\" noviny, které propagovaly křesťanství. Kvůli jednání fašistů, jako byla např. deportace Židů se Teresio rozhodl bojovat v Italském odporovém hnutí. Dne 27. dubna 1944 byl zatčen a vězněn v několika věznicích. Nacisté jej mučili, ale i přes kruté bolesti pomáhal svým spoluvězňům. V jedné z věznic se spřátelil s dnes blahoslaveným Odoardem Focherinim. Naposled byl převezen do koncentračního tábora Hersbruck, kde byl 17. ledna 1945 umlácen k smrti, protože se snažil chránit ukrajinského vězně. Jeho tělo bylo spáleno a popel vhozen do společného hrobu.", "section_level": 1}, {"title": "Proces blahořečení.", "content": "Proces blahořečení byl zahájen 19. ledna 1988 v diecézi Vigevano. Dne 14. prosince 2015 uznal papež František jeho hrdinské ctnosti. Dne 16. června 2017 uznal papež jeho mučednictví. Blahořečen byl 3. února 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Teresio Olivelli (7. ledna 1916, Bellagio – 17. ledna 1945, KT Hersbruck) byl italský římskokatolický mučedník, voják a člen Italského odporového hnutí, v němž byl znám jako Agostino Gracchi. Katolická církev ho uctívá jako blahoslaveného.", "tgt_summary": "Blessed Teresio Olivelli (7 January 1916 – 12 January 1945) was an Italian Roman Catholic soldier during World War II and part of the Italian Resistance movement to Fascism and the Nazi regime. Olivelli graduated in law in Pavia in 1938 and went on to comment in papers on the legal and social issues of the time before he became a volunteer fighter in the Spanish Civil War and in World War II with a notable campaign fought in Russia. The war soured his views towards the Italian fascist regime of Benito Mussolini and his time in the resistance was marked with articles in a newspaper he founded dedicated to promoting the Christian message and attempting to improve upon aspects of fascism with a more Christian message. ", "id": 784041}
{"src_title": "Koníček mořský", "tgt_title": "Long-snouted seahorse", "src_document": [{"title": "Názvy.", "content": "Koníček mořský se příležitostně česky označuje také jako koník mořský, či koníček skvrnitý. Ve vědeckém názvosloví existuje několik synonymních pojmenování:", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Koníček mořský je malá ryba s netypickým tvarem těla, jehož velikost se obvykle pohybuje okolo 15 cm. Druh jeví pohlavní dimorfismus, kdy samec dosahuje maximálně 16 cm a samice až 18 cm. Současně se liší i vzhledově. Samec má delší ocas a v přední části břicha břišní vak, ve kterém přechovává plůdek. Tělo je esovitě prohnuté v oblasti krku a začátku ocasu pod tělem. Na vrcholku těla je umístěna hlava, která připomíná koňskou hlavu. Z ní vystupuje značně protáhlý rypec, na jehož konci se nacházejí drobná ústa. Za rypcem je umístěna dvojice malých očí, které se mohou pohybovat do stran nezávisle na sobě, čímž zajišťují širší zorné pole. Povrch těla je pokryt kostěnými destičkami, kterých je obvykle 48 až 50. Na hlavě a na hřbetě se nacházejí drobné tvrdé výrůstky. V hřbetní ploutvi se nachází 18 až 21 ploutevních paprsků, v řitní 4 až 5 a prsní ploutve jsou vyztuženy 15 až 16 paprsky. Tělo má nejčastěji zelenou až nahnědlou barvu, která se mění na hranici jednotlivých kostěných štítků, kde se mohou objevovat malé bílé tečky. Oproti jiným druhům ryb má koníček chápavý ocas. Ten mu umožňuje přichytit se na rostlinu či skalní podloží.", "section_level": 1}, {"title": "Pohyb.", "content": "Koníček mořský se pohybuje pomocí kmitání hřbetní ploutve. Po většinu doby ale stojí nehybně ve vodě přichycen u dna pomocí chápavého ocasu za řasy či rostliny. Při pohybu neplave jako ostatní ryby hlavou napřed, ale jeho pohyb je vzpřímený.", "section_level": 2}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Oblast výskytu zahrnuje severovýchodní Atlantik od pobřeží Irska, přes jižní část Severního moře, pobřeží severní Afriky, většinu oblastí Středozemního moře a zasahuje až do Černého moře. Současně je možné se s koníčkem mořským setkat v oblasti Kanárských ostrovů a Madeiry. Dle zeměpisných souřadnic se dá jeho oblast výskytu ohraničit 20° až 63° severní šířky a 32° západní délky až 36° východní délky. Vyskytuje se převážně v mělkých vodách, kde je dno pokryto rostlinami a řasami, za které se může přichytit. Maximální pozorovaná hloubka, ve které se koníček nacházel, byla 12 metrů. V zimě se často uchyluje do hlubších vod s kamenitým podložím.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Koníček přijímá potravu ústy umístěnými na konci vystouplého rypce, kdy je s jeho pomocí nasávána potrava do ústní dutiny. Jedná se převážně o drobné korýše, řasy a plankton, který se volně vznáší ve vodě nebo u dna.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Odhaduje se, že pohlavní dospělost nastává přibližně v době, kdy koníček měří 10 cm. Koníček se tře v období od května do června (jiný zdroj uvádí od března do října), kdy dojde k výběru partnera. Samička následně naklade vajíčka o velikosti 2 mm do břišního vaku samce, který po dobu tří až pěti týdnů chová zárodky uvnitř. Po této době se líhnou zcela vyvinutá mláďata o velikosti 12 mm, která dorůstají do dospělosti ve volné vodě. Sameček mořského koníka může během léta až 4× vrhnout po 300 až 700 mladých.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářský význam.", "content": "Koníček není pro svou velikost loven pro maso, ale jeho význam je v akvaristice, kde je často chován. Současně se jeho tělo suší a prodává jako turistický suvenýr v oblastech, kde žije.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Na území Francie a Portugalska je koníček mořský umístěn v Červené knize.", "section_level": 2}], "src_summary": "Koníček mořský či také koníček mořský skvrnitý (\"Hippocampus guttulatus\"; Cuvier, 1829) je druh mořské ryby z čeledi jehlovitých, která je známá svým netypickým tvarem těla a hlavy, jež částečně připomíná hlavu koně. Jde o malou rybku o velikosti okolo 15 cm, která žije v oblasti severovýchodního Atlantského oceánu. ", "tgt_summary": "Hippocampus guttulatus, commonly known as the long-snouted seahorse and in Great Britain as the spiny seahorse, is a marine fish belonging to the family Syngnathidae, native from the northeast Atlantic, including the Mediterranean.", "id": 2037420}
{"src_title": "Racing Point", "tgt_title": "Racing Point F1 Team", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kolem 20.července 2018 začaly kolovat informace o finanční potížích týmu Force India. Několik dnů na to tzn. 28.července byl tým poslán do nucené správy jezdcem Sergiem Pérezem,Pérezovým manažerem Julianem Jakobim, dodavetelem pohonných jednotek Mercedes a sponzorem týmu, rakouskou společností BWT. V nucené správě se o tým starali tentýž správci co v roce 2014 o tým Marussia. Tým dlužil Pérezovy 3 miliony liber, Mercedesu 9 milionů liber a dokonce dlužili sponzoru BWT jež jim půjčil své peníze. Pérez svůj krok označuil za záchranu týmu, týmu totiž hrozila úplná likvidace díky dluhům a přestupkům předchozího majitele Vijaye Mallyi. O tým kromě Strolla měli zájem i další - společnost Rich Energy do týmu investovala 30 milionů liber) a Dmitrij Mazepin (otec ruského pilota GP3 Series a junior týmu Nikity Mazepina. Dne 7.srpna tým oficiálně převzal Lawrence Stroll a bylo potvrzeno že by měl za tým jezdit jeho syn Lance, o jehož angažmá už kolovaly spekulace před koupí. Do GP Belgie ovšem tým přišel o licenci F1 kvůli tomu, že licence a majetek Mallye byl v Indii zmražen 5 bankami jež by musely dát souhlas a rozmrazit to, času ovšem mnoho nezbývalo a tak byla zrušena licence týmu Force India a novému týmu byla udělena nová. Tým se 24.srpna přejmenoval na Racing Point Force India F1 Team, název Force India v částečně zůstává kvůli pravidlům ohledně šasi, navíc tým má tak šanci získat peníze z vysílacích práv. Téhož dne bylo potvrzeno že v týmu končí Robert Fernley a šéfem týmu se stává Otmar Szafnauer. Tým Force India jako takový je diskvalifikován, jezdcům ovšem body zůstávají a body už nyní poputují do kasy týmu Racing Point. Tým také v Belgii nemá nikde žádná loga ani nápisy, vše bylo z vozů odstraněno. O týmu se říkalo že by měl už v Belgii za tým nastoupit Lance Stroll, ale zatím za tým budou pokračovat jezdci Sergio Pérez (jenž je velmi blízko novému kontraktu s týmem na další sezonu) a junior Mercedesu Esteban Ocon. Spekuluje se ovšem že v GP Itálie nastoupí za tým místo Ocona Stroll, místo něj u týmu Williams F1 Robert Kubica a ke změnám by mělo prý dojít i u McLarenu kde by Ocon mohl vystřídat Stoffela Vandoorna, zatím je vše ale ve fázi spekulaci či jednání.", "section_level": 1}, {"title": "Změna na Aston Martin.", "content": "Na konci ledna 2020 bylo oznámeno že Lawrence Stroll odkoupil podíl v automobilce Aston Martin za 182 milionů liber (přibližně 5,4 miliardy korun). Krátce na to bylo potvrzeno že se tým Racing Point změní na Aston Martin. Stroll tak zajistil pro Racing Point jistotu financování ze strany Aston martinu minimálně pro 4 roky včetně technické spolupráce a také užívání jména Aston Martin minimálně po dobu 10 let. Bývalý majitel Racing Pointu, tehdy ještě Force Indie Vijay Mallya který se přátelí se Strollem, Lawrenci Strollovi gratuloval. Sám Mallya se pokoušel do týmu ze Silverstone automobilku dostat už v roce 2015, nicméně automobilka nakonec zvolila partnerství s Red Bullem, byť svého času zvažovala návrat jako plnohodnotný tým. V únoru 2020 pak šéf týmu Otmar Szafnauer prohlásil že název Racing Point z názvu zcela zmizí, jako možný název uvedl Aston Martin F1 Team. Další možností je ale tradiční název který Aston Martin užívá pro své ostatní aktivity v motorsportu - Aston Martin Racing. Pro rok 2021 z jezdců má smlouvu zatím pouze Sergio Pérez. Aston Martin působil ve Formuli 1 naposledy v letech 1959-1960.", "section_level": 1}, {"title": "Kompletní výsledky ve Formuli 1.", "content": "Tučně – Pole position \"Kurzívou\" – Nejrychlejší kolo závodu", "section_level": 1}], "src_summary": "Racing Point, Racing Point F1 Team je britský automobilový tým, který sídlí ve městě Silverstone v nemetropolitním hrabství Northamptonshire. Vznikl koupí týmu Force India konsorciem vedeným Lawrencem Strollem, otcem Lance Strolla. Zbytek konsorcia kromě Strolla (jež podniká v oděvním průmyslu a je majitelem okruh Circuit Monte-Tremblent kde se jezdila F1 v 70. letech jsou jeho krajan Andre Desmarais jež vlastní firmu Power Corporation a má podíly ve firmách jako Total či Adidas. Dalším je brit Jonathan Dudman jenž šéfuje společnosti Monaco Sports and Managment a konečně čtvrtý člen američan John Idol jenž je spoluvlastníkem a generální ředitelem módní společnosti Michael Kors, která je sponzorem týmu McLaren.", "tgt_summary": "Racing Point F1 Team, competing as BWT Racing Point F1 Team, and commonly known as Racing Point, is an English motor racing team and Constructor that Racing Point UK has entered into the Formula One World Championship. The team is based in Silverstone, United Kingdom and competes under a British licence. ", "id": 2063574}
{"src_title": "Sedící písař", "tgt_title": "The Seated Scribe", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Socha z malovaného vápence představuje muže, konkrétně písaře, v sedící poloze. Postava je oděna do sukně sahající až po kolena. V ruce drží napůl srolovaný svitek papyru. Pravděpodobně nejvýraznější částí sochy je její obličej. Ten je zpracován mnohem detailněji než zbytek celého těla, i když ruce, prsty a nehty jsou rovněž pečlivě vymodelované. Ruce jsou v psací poloze. Zdá se, že socha v minulosti ve své ruce svírala štětec, který se však nedochoval. Samotná postava je robustní a má široký hrudník. Bradavky jsou vytvořeny ze dřeva. Výška sochy je 53,7 cm. Zvláštní pozornost si zaslouží zpracování očí. Ty byly vyrobeny s důrazem na každý detail. K jejich výrobě byl použit bílý magnezit s červeně žilkovanou strukturou a dále vykládané kusy lesklého horského křišťálu. Zadní strana křišťálu byla pokryta vrstvou organického materiálu, který dával duhovce barvu a zároveň sloužil jako lepidlo. Oči drží na svém místě díky dvěma měděným sponám. Obočí bylo namalováno jemnými linkami z přírodního barviva.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Skulptura sedícího písaře byla nalezena francouzským archeologem Augustem Mariettem 19. listopadu 1850 v Sakkáře, konkrétněji v mastabě,stojící vedle aleje sfing vedoucí k Sarapeu. Přesné místo nálezu je však neznámé, neboť původní Mariettův deník byl ztracen. Dokumenty popisující tyto vykopávky byly vydány až po jeho smrti. Identita Sedícího písaře zůstává nadále neznámá. Půlkruhový podstavec naznačuje, že se socha původně nacházela na větším kusu kamene, na kterém pravděpodobně bývalo jeho jméno a titul. Socha pochází zřejmě z přelomu 4. a 5. dynastie a je obvykle spojována s osobou vezíra Pehernefera. Někteří odborníci se domnívají, že socha představuje vysokého úředníka Sechemka či provinčního guvernéra Kajeho. Samotné datování sochy je rovněž nejasné, neboť je možné, že pocházela dokonce až ze 6. dynastie. Pro ranější období ale hovoří fakt, že byl písař vymodelován v pozici při psaní, kdežto sochy písařů pocházejících z období po 5. dynastii byly většinou vyobrazeny při čtení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Socha Sedícího písaře je jednou z nejznámějších soch starověkého Egypta. Dílo zobrazuje sedícího písaře při práci. Skulptura byla nalezena v Sakkáře roku 1850 a pochází z přelomu 4. a 5. dynastie, konkrétně z let 2620-2500 př. n. l. V současné době se nachází v pařížském Louvru, kde je součástí stálé expozice egyptských památek.", "tgt_summary": "The sculpture of the Seated Scribe or Squatting Scribe is a famous work of ancient Egyptian art. It represents a figure of a seated scribe at work. The sculpture was discovered at Saqqara, north of the alley of sphinxes leading to the Serapeum of Saqqara, in 1850 and dated to the period of the Old Kingdom, from either the 5th Dynasty, 2450–2325 BCE or the 4th Dynasty, 2620–2500 BCE. It is now in the Louvre Museum in Paris. ", "id": 326688}
{"src_title": "IPEX", "tgt_title": "IPEX syndrome", "src_document": [{"title": "Symptomy.", "content": "Jak už zkratka anglického názvu napovídá, IPEX syndrom se manifestuje nejběžněji v orgánech spjatých s imunitním a endokrinním systémem. Nejčastěji mívají pacienti problémy jako: Častým příznakem je také to, že dítě dobře neprospívá. Po první roce života se nemoc může navíc projevovat autoimunitní hepatitidou nebo nefropatií. Nejčastěji se první příznaky objevují v době od narození po prvních 7 měsíců věku. Existují ale i případy s pozdějším nástupem. IPEX syndrom byl poprvé popsán v roce 1982 na případu rodiny, v níž během prvních letech života zemřelo 11 chlapců na komplikace imunitní povahy po očkování. Dalších 8 chlapců v rodině mělo obdobné problémy s náchylností k infekcím a také s autoimunitními patologiemi. Chlapci trpěli průjmy, ekzémy, diabetem 1. typu a autoimunitní postižením štítné žlázy. Pouze dva z nich přežili první dekádu svého života.", "section_level": 1}, {"title": "Genetické příčiny.", "content": "Mutace v genu FOXP3 vedoucí k expresi nefunkčního proteinu se nejběžněji nachází v oblasti, která je zodpovědná za vazbu transkripčního faktoru na DNA. Konkrétně se jedná o oblast \"forkhead\" domény, podle které dostal tento gen a stejnojmenný protein i své jméno – \"Forkhead Box Protein 3\". Právě fakt, že je u pacientů s IPEX syndromem často mutovaná DNA vazebná doména a FOXP3 nemůže plnit svou funkci transkripčního faktoru, je příčinou imunitní dysregulace při vývoji a funkci T regulačních lymfocytů. Jejich absence nebo dysfunkce způsobují typické symptomy autoimunitní povahy u IPEX syndromu. Momentálně (data dostupná k roku 2018) se uvádí kolem 70 popsaných nemoc způsobujících mutací u člověka, ale toto číslo se rychle mění. Např. v roce 2010 bylo známo pouze okolo 20 mutací FOXP3 genu způsobujících IPEX syndrom. Gen FOXP3 se nachází na pohlavním chromozomu X v oblasti Xp11.23. Lokalizací na pohlavním chromozomu je daná i dědičnost onemocnění, která je X-vázaná gonozmálně recesivní.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkumný myší model.", "content": "IPEX syndrom jako jedno z mála jasně monogenně podmíněných imunitních onemocnění je možné zkoumat i pomocí speciálního myšího modelu, který imituje průběh onemocnění u lidí. Jsou to tzv. \"scurfy\" myši, které mají v genu FOXP3 zárodečně vnesenou mutaci. Konkrétně se jedná o inzerci o velikosti 2 nukleotidových bazí, která vede k expresi nefunkčního proteinu. U \"scurfy\" myší můžeme typicky najít zvětšenou slezinu a mízní uzliny, červené oči a problémy kožní povahy. Tyto myši poté velmi brzy na následky onemocnění umírají – uvádí se cca po 3 týdnech života.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Jedinou možnou známou léčbou je transplantace hematopoetických kmenových buněk. Jako podpůrná terapie se ale také standardně užívá podávání imunosupresivních léčiv. Konkrétně se jedná o steroidní látky, inhibitory kalcineurinu (takrolimus, cyklosporin A) a non-kalcineurinové inhibitory. (rapamycin, methotrexát, mykofenolát mofetil aj.). Také se využívá biologické léčby ve formě podávání monoklonálních protilátek proti TNF alfa nebo CD20.", "section_level": 1}], "src_summary": "IPEX (z angl. immunodysregulation polyendocrinopathy enteropathy X-linked) syndrom je monogenně podmíněná choroba způsobená mutací v genu FOXP3. FOXP3 je známým transkripčním faktorem zásadním pro vývoj T regulačních lymfocytů. Právě dysfunkce T regulačních lymfocytů je příčinou IPEX syndromu. Nejběžnějšími příznaky jsou poruchy imunitní regulace ve formě autoimunitní enteropatie, dermatitidy a endokrinních žláz. Onemocnění se projevuje už v prvních měsících života a v případě zanedbání včasného odhalení a léčebné intervence může být fatální. Jedinou dosud známou léčbou je transplantace hematopoetických kmenových buněk.", "tgt_summary": "Immunodysregulation polyendocrinopathy enteropathy X-linked (or IPEX) syndrome is a rare disease linked to the dysfunction of the transcription factor FOXP3, widely considered to be the master regulator of the regulatory T cell lineage. It leads to the dysfunction of regulatory T-cells and the subsequent autoimmunity. The disorder is one of the autoimmune polyendocrine syndromes and manifests with autoimmune enteropathy, psoriasiform or eczematous dermatitis, nail dystrophy, autoimmune endocrinopathies, and autoimmune skin conditions such as alopecia universalis and bullous pemphigoid. Management for IPEX has seen limited success in treating the syndrome by bone marrow transplantation.", "id": 1673301}
{"src_title": "Magnum P.I. (seriál, 2018)", "tgt_title": "Magnum P.I. (2018 TV series)", "src_document": [{"title": "Produkce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Dne 20. října 2017 bylo oznámeno, že autory remakeu seriálu \"Magnum\" budou Petr M. Lenkov a Eric Guggenheim a produkčními společnostmi pilotního dílu se stanou CBS Studios a Universal Television. V únoru 2018 dala stanice produkci pilotního dílu zelenou, přičemž na post režiséra byl dosazen Justin Lin. Dne 11. května 2018 stanice objednala produkci první řady. Spolutvůrce a výkonný producent Peter M. Lenkov se bude na seriálu podílet také jako showrunner. Dne 16. května 2018 byl stanicí CBS vydán první trailer. Pilotní díl byl promítán jako speciální ukázka před panelem na San Diegském Comic-Conu. Dne 19. července 2018 bylo Lenkovem oznámeno, že mezi seriálem \"Magnum P.I.\" a devátou řadou seriálu \"Hawaii 5-0\" bude několik crossoverů, ve kterých se objeví Kimee Balmilero a Taylor Wily, jež si zahrají postavy z \"Hawaii 5-0\". Ke konci řady by se měl v seriálu objevit také Alex O'Loughlin v roli Steva McGarretta. Dne 22. srpna 2018, s předpokládaným výskytem hurikánu Lane nad Havajskými ostrovy, bylo stanicí CBS uvedeno, že „danou situaci monitorují“, ale produkce seriálu by měla nadále pokračovat. Následujícího dne bylo natáčení seriálů \"Magnum P.I.\" a \"Hawaii 5-0\" dočasně pozastaveno. Dne 25. ledna 2019 byla stanicí CBS objednána druhá řada. Jeji premiéra se uskutečnila dne 27. září 2019. Dne 19. listopadu 2019 bylo oznámeno, že po premiéře další řady seriálu \"MacGyver\" v noci 7. února 2020 bude vysílání \"Magnum P.I.\" dočasně pozastaveno. Bylo také uvedeno, že se seriál navrátí na televizní obrazovky po odvysílání celé čtvrté řady \"MacGyver\".", "section_level": 2}, {"title": "Natáčení.", "content": "Natáčení první řady začalo 23. července 2018, po produkci pilotní dílu na začátku roku, s tradičním havajským požehnáním. Natáčení druhé řady také začalo s tradičním havajským požehnáním a to 8. července 2019.", "section_level": 2}], "src_summary": "Magnum P.I. je americký kriminální dramatický televizní seriál stanice CBS, jehož tvůrcem je Peter M. Lenkov a Eric Guggenheim. Seriál je rebootem seriálu \"Magnum\" z 80. let 20. století. Hlavní role hrají Jay Hernandez, Perdita Weeks, Zachary Knighton, Stephen Hill, Amy Hill a Tim Kang. Premiéra první řady proběhla 24. září 2018. Dne 19. října 2018 bylo oznámeno, že seriál dostal od stanice CBS plnou řadu. ", "tgt_summary": "Magnum P.I. is an American crime action drama television series developed by Peter M. Lenkov and Eric Guggenheim that premiered in 2018. It stars Jay Hernandez as Thomas Magnum, a private investigator and former Navy SEAL who solves crimes in Hawaii. It is a reboot of the series of the same name created by Donald P. Bellisario and Glen A. Larson, which aired from 1980 to 1988. The series co-stars Perdita Weeks, Zachary Knighton, Stephen Hill, Amy Hill, and Tim Kang. ", "id": 1686987}
{"src_title": "Jack Hughes", "tgt_title": "Jack Hughes (ice hockey, born 2001)", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Zatímco hrál za Mississauga Rebels v GTHL, požádal Hughes o výjimečné povolení odejít do Canadian Hockey League o rok dříve. Po tom co jeho žádost byla zamítnuta, odehrál svůj poslední rok za Toronto Malboros, kde nasbíral 159 bodů. Po skončení v Malboros byl Hughes draftován celkově 8. týmem Mississauga Steelheads v OHLi přes své závazky vůči U.S. NTDP. Hughes své povinnosti dodržel a za U.S. NTDP odehrál ročník 2017/18. Pendlováním mezi týmy U17 a U18, posbíral 116 bodů, málem pokořil rekord Austona Matthewse Za své výkony v této sezoně, Hughes byl oceněn cenou Dave Tyler Junior Player of the Year Award jako nejleší americký junior. V sezoně 2018/19 pokořil Hughes všechny rekordy amerického juniorského týmu, které držel Clayton Keller. Při výhře 12-4 proti týmu Green Bay Gamblers 15. března 2019, zaznamenal 5 bodů, díky kterým se dostal celkově na 190. Ve stejném zápase, týmový kolega Cole Caufield pokořil rekord amerického juniorského týmu za nejvíc gólů v jednom zápase. Dne 21. června 2019 byl Hughes vybrán jedničkou draftu NHL 2019 týmem New Jersey Devils. 12. července podepsal s „Ďábli“ tří-letý nováčkovský kontrakt. Svůj první bod v NHL si za asistenci Hughes připsal 17.října 2019 v zápase proti New York Rangers. Díky této asistenci se stal v rámci organizace třetím nejmladším hráčem historie, který zapsal bod. O dva dny později vstřelil svůj první gól v NHL, při výhře 1–0 proti Vancouveru.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2018 Hughes obdržel cenu za nejlepšího hráče turnaje a nominován do All-star týmu, a také oceněn jako nejlepší hráč turnaje. Byl také nejlepší v kanadském bodování turnaje, kde získal 12 bodů v 7 zápasech. 29. listopadu 2018, Hughes byl nominován na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2019 po boku jeho bratra Quinna. Hughes neodehrál první tři utkáni z důvodu zranění, ale vrátil se do sestavy, aby pomohl svému týmu porazit Českou republiku. Při svém návratu nahrál na gól Noaha Catese. Hughes dokončil turnaj se čtyřmi asistencemi, ale bohužel USA podlehla ve finále Finsku. Později na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2019, získal s USA bronz. Také překonal rekord Alexandera Ovechkina v počtu gólů. 1. května 2019 byl nominován do seniorské reprezentace USA znovu po boku svého bratra na turnaj v Bratislavě. Ve věku 17 let se stal nejmladším hráčem, který nastoupil za USA na Mistrovství světa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jack Hughes (* 14. května 2001) je americký hokejový útočník hrající za New Jersey Devils. Hughes byl vybrán jako jednička draftu NHL 2019.", "tgt_summary": "Jack Hughes (born May 14, 2001) is an American professional ice hockey forward for the New Jersey Devils of the National Hockey League (NHL). A product of the U.S. National Development Team, Hughes was drafted first overall by the Devils in the 2019 NHL Entry Draft, a draft in which he was widely regarded as the top prospect.", "id": 834663}
{"src_title": "Poddanství žen", "tgt_title": "The Subjection of Women", "src_document": [{"title": "Cíl.", "content": "Za hlavní cíl si dává Mills vysvětlit příčiny všeobecného názoru, že \"„zásada, která řídí nynější společenské poměry mezi oběma pohlavími – právní podřízenost jednoho pohlaví druhému – jest sama sebou bezprávím a nyní jednou z hlavních překážek pokroku lidského a že měla býti nahrazena zásadou úplné rovnosti, nepřipouštějící ani moc nebo výsad se strany jedné, ani nepředpokládající neschopnost ze strany druhé“\"", "section_level": 1}, {"title": "Argumenty.", "content": "Mill touto prací útočí na argument, že ženy jsou od své podstaty horší v jistých věcech než muži. Proto by měly být od takových věcí odrazovány nebo by jim měli být přímo zakázány. Snaží se ukázat na mnoha příkladech institucí, států, otroků, nevolníků, starých Řeků a jiných, jak absurdní je společenské postavení žen v jeho době. Uvádí, že nemůžeme vědět čeho jsou ženy schopny, protože jim nikdy nebyla dána možnost využít své schopnosti. Proto navrhuje, že by se měl udělat test čeho jsou a nejsou ženy schopny – experiment. Společnost by měla založit volný trh, pro služby které ženy vykonávají a měl by jim být za ně zaručen odpovídající zisk. Pouze potom by jejich rozhodnutí mohly odrážet jejich skutečné zájmy a schopnosti. Pokud by nastala rovnováha mezi muži a ženami přineslo by to veliké výhody nejen pro ženy. Osvobozením nápadů a potenciálu poloviny populace by mělo velký pozitivní dopad na vývoj celého lidstva.", "section_level": 1}, {"title": "Postavení ženy na konci 19. století.", "content": "Společenská role ženy, jako poddané může a role muže jako vládce vychází podle Milla z přehnané důvěry lidí ve zvyky. Společenský status žen na konci 19. století přirovnává k primitivnímu stavu otroctví. Je sice zjemněný společenskými mravy a lidskostí, ale přesto jsou v něm viditelné známky surovosti. Takové nestejné postavení žen a můžu pramení z práva silnějšího. Sociální normy říkají, že žena je pohlaví slabší jak mentálně, tak fyzicky. Ženy byly již od útlého věku vychovávány tak, aby neměly vlastní vůli ani cíle a že jejich povinností je žít pro druhé. Ideální představa ženy v 19. století ji stavěla na pozici ženy, matky a hospodyně.", "section_level": 2}, {"title": "Emancipace žen.", "content": "Ne všechny ženy dobrovolně vstupují do područí mužského. Na konci 19. století poprvé větší počet žen vydává spisy a vyslovují svoji nespokojenost se svým společenským postavením. Žádají být připuštěny k volbám. Chtějí mít možnost dosáhnout stejného vzdělání jako muži a ucházejí se o do té doby ženám nepřístupná zaměstnaní. Takové myšlení bylo umožněno, když se spolu s modernizací zemí uvolnily zákony a nastala svoboda výběru povolání pro muže. Mill tvrdí, že emancipace a vzdělání žen by přineslo benefity i pro muže. Pokud by se ženám dostalo stejného vzdělání, představovaly by novou konkurenci. To by vyústilo ve vyšší intelektuální vývoj všech. Tím by se podle Milla zlepšily i vztahy v manželství. Je přesvědčen že se manželství uzavírá čistě na základě zvyku. Kdyby mohly ženy dosahovat vyššího vzdělání, mohly by s muži komunikovat na vyšší intelektuální úrovni a tím vylepšit kvalitu vztahu. Navrhuje, aby se změnily zákony upravující majetková vlastnictví, možnost pracovat mimo dům a možnost získat finanční stabilitu pro ženy.", "section_level": 2}], "src_summary": "Esej Poddanství žen (1869, anglicky \"The Subjection of Women)\" patří mezi díla britského filosofa a politického ekonoma Johna Stuarta Milla. ", "tgt_summary": "The Subjection of Women is an essay by English philosopher, political economist and civil servant John Stuart Mill published in 1869, with ideas he developed jointly with his wife Harriet Taylor Mill. Mill submitted the finished manuscript of their collaborative work \"On Liberty\" (1859) soon after her untimely death in late 1858, and then continued work on \"The Subjection of Women\" until its completion in 1861. At the time of its publication, the essay's argument for equality between the sexes was an affront to European conventional norms regarding the status of men and women. ", "id": 1285536}
{"src_title": "Rumunské ústavní referendum (2018)", "tgt_title": "2018 Romanian constitutional referendum", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Rumunská vláda původně plánovala konání referenda na konci 2017 poté, co se občanské iniciativě odmítající stejnopohlavní manželství Coalitia pentru Familie podařilo úspěšně nasbírat tři miliony podpisů na podporu manželství definovaného jako svazek muže a ženy. Poslanecká sněmovna pak následně 9. května 2017 hlasovala ve prospěch této občanské výzvy poměrem hlasů 232:22.. Samotné referendum se však nestihlo ten rok uspořádat. Na konci března 2018 řekla rumunská vláda, že by referendum mohlo proběhnout v květnu 2018, ale později toto datum posunula na 10. červen 2018. Nicméně ani v červnu se to nestihlo. Někteří socialističtí zákonodárci pak následně navrhovali konání referenda na konci září, nebo na začátku října 2018. Předseda Poslanecké sněmovny Liviu Dragnea pak následně oznámil, že se referendum bude konat buď 30. září, nebo první neděli v říjnu. Na začátku září byl zveřejněn definitivní termín konání plebiscitu, a to 7. října 2018. 11. září se iniciativě dostalo podpory také ze strany Senátu. 14. září se Amnesty International, Evropský výbor pro sexuální menšiny a ILGA-Europe rozhodly podat žalobu proti konání referenda u rumunského ústavního soudu. 17. září 2018 rozhodl soud ve prospěch referenda. Dříve byla pro platnost ústavního referenda požadována volební účast minimálně 50 % oprávněných voličů. Legislativní změny v roce 2014 toto kvórum snížila na 30 % s tím, že je ale potřeba, aby alespoň 25 % vyjádřilo jasné \"ano\", nebo \"ne\".", "section_level": 1}, {"title": "Podpora a opozice.", "content": "Novelu rumunské ústavy definující manželství jako svazek muže a ženy podporuje několik náboženských skupin, včetně neoprotestantů a Rumunské řeckokatolické církve. Rumunská pravoslavná církev podpořila iniciativu v polovině ledna 2016. Legalizace stejnopohlavního manželství, nebo registrovaného partnerství má v Rumunsku velmi malou podporu. Výjimku tvoří středolevicový rumunský prezident Klaus Iohannis, etnický Němec (Sedmihradští Sasové), který řekl, že jako příslušník etnické a náboženské minority podporuje toleranci a otevřenost vůči odlišnostem navzdory přetrvávajícímu společenskému klimatu, fanatismu a náboženským dogmatům. Opoziční strana Braňme jednotné Rumunsko uspořádala vnitrostranické referendum, v němž se usnesla na odmítavém stanovisku ke konání referenda. Hnutí sjednoceného Rumunska vedené bývalým rumunským premiérem Dacianem Ciolem doporučilo svým příznivcům neúčast v referendu omezujícím základní práva a svobody.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky.", "content": "Na konci prvního dne konání referenda byla registrovaná účast 5,72 %. Po uzavření volebních místností v sobotu 6. října v 21:45 bylo referendum prohlášeno za neplatné kvůli nízké účasti, která činila pouhých 21,1 %. Nízká volební účast se setkala s překvapením pozorovatelů, protože veškeré průzkumy předpokládaly, že k volebním urnám přijde minimálně 34 % oprávněných voličů. Z těch, co se zúčastnili referenda, se drtivá většina více, než 90 % vyslovila pro přijetí ústavní novely chránící manželství jako svazek muže a ženy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Referendum o změně článku 48 rumunské ústavy definující manželství jako muže a ženy proběhlo v Rumunsku 6. a 7. října 2017. Důvodem jeho konání bylo zabránit budoucím snahám o legalizaci manželství pro páry stejného pohlaví. V pozadí chystaného lidového hlasování stála občanská iniciativa \"Coalitia pentru Familie\" (Koalice za rodinu) vzniklá na konci roku 2015, které se podařilo sehnat tři miliony podpisů za vypsání celonárodního ústavního referenda, což je víc, než požadované minimum 500 tisíc. Za současné právní úpravy je manželství v rumunské ústavě definované jako svazek mezi manžely bez jakékoli zmínce o pohlaví. Aktivisté z Koalice za rodinu se proto snaží docílit změny ústavy tak, aby vnímala rodinu a manželství jako jedinečný svazek muže a ženy podléhající zvláštní ochraně ze strany státu. V případě, že se většina rumunských voličů vysloví \"pro\", bude stejnopohlavní manželství v Rumunsku ústavně zakázané. ", "tgt_summary": "A referendum took place in Romania on 6 and 7 October 2018 regarding the definition of the family in the Romanian Constitution. The referendum asked voters whether or not they approve a change to the family's definition as provided by Article 48 of the Constitution, to prohibit same-sex marriage. ", "id": 1427916}
{"src_title": "Nicolò Zaniolo", "tgt_title": "Nicolò Zaniolo", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "S fotbalem začínal v Janově, odkud odešel do Fiorentiny. Tu opustil v roce 2016 a připojil se k týmu Virtus Entella. Na jaře 2017 si tehdy 17letý Zaniolo odbyl debut za Entellu v Serii B. Celkem nastoupil do sedmi zápasů Serie B. V červenci 2017 jej získal milánský Inter, který čerstvě 18letému Zaniolovi nabídl pětiletý kontrakt do roku 2022. O mladého záložníka stály také Juventus a AC Milán. Zaniolo si v A-týmu Interu nezahrál a v létě 2018 zamířil do AS Řím, naopak Řím Interu podstoupil Nainggolana. První zápas za římský celek odehrál 19. září 2018 v milionářské Lize mistrů na půdě Realu Madrid, kde Římané prohráli 0:3. Zaniolo odehrál 54 minut než byl vystřídán. Premiérový zápas v Serii A si zahrál 26. září na domácí půdě proti Frosinone Calcio, když ho kouč Di Francesco vpustil na hřiště v 67. minutě za Pastoreho. První branku v lize vstřelil 26. prosince proti Sassuolu. V 59. minutě unikl po pravé lajně přes dva obránce a obloučkem překonal brankáře Consigliho, Řím tak vedl už 3:0. Sassuolo v závěru již jen snížilo. Ve skupině Ligy mistrů si zahrál několik desítek minut v zápasech s Viktorií Plzeň, CSKA Moskva a znovu proti Realu. AS Řím postoupil do osmifinále, kde narazil na portugalské FC Porto. Zaniolo se zaskvěl v prvním zápase na domácí půdě, když ve spolupráci s Edinem Džekem vstřelil dva góly v 70. a 76. minutě. V odvetě se ale gólově neprosadil a Porto dokázalo Římany udolat v prodloužení. V lednu se gólově prosadil proti Turínu FC, když v 15. minutě otevřel skóre zápasu. Přes dramatický vývoj dokázal Řím porazit turínského soupeře 3:2. Do konce sezony se střelecky prosadil ještě dvakrát, proti AC Milán ve 46. minutě srovnal na konečný výsledek 1:1. Jeho gól proti Fiorentině znamenal rovněž remízu 2:2. AS Řím skončil sezonu na 6. místě. Kvalitní výkony z něj učinili žádané zboží; o jeho služby v letním období projevily zájmy týmy jako Manchester United nebo Tottenham Hotspur.", "section_level": 1}, {"title": "2019/20.", "content": "Ročník 2019/20 se AS Řím poprvé musel obejít bez letitých opor jako byli Totti nebo De Rossi. Nově příchozí trenér Paulo Fonseca nehodlal na Zaniolově roli v týmu nic měnit. Ten nastoupil hned v úvodním kole proti Janovu, které skončilo 3:3. Ve druhém kole se konalo derby s Laziem, ve kterém dvakrát v prvním poločase nastřelil tyč, zápas skončil 1:1. Ve skupině Evropské ligy nastoupil do úvodního utkání proti Başakşehiru z Turecka, který Zaniolo a spol. zvládli na výbornou. Po vlastním gólu soupeře v 58. minutě asistoval Džekovi na 2:0. V 71. minutě role otočily, Džeko přihrál na gól Zaniolovi. Ten ještě v nastavené 93. minutě vyslal do úniku Justina Kluvierta, který završil vítězství 4:0. Ve druhém zápase skupiny nastoupil na levém křídle proti Wolfsbergeru, zrodila se remíza 1:1. Ve třetím zápase doma s Borussií Mönchengladbach zařídil gólem hlavou druhou nešťastnou remízu 1:1. Sudí Collum totiž německému týmu nesprávně daroval penaltu po domnělé ruce Smallinga v 95. minutě, kterou Lars Stindl proměnil. Ve šlágru 9. kola Serie A společně s forvardem Džekem zajistil výhru nad AC Milán 2:1.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Itálie U19.", "content": "Zaniolo se v roce 2018 zúčastnil Mistrovství Evropy do 19 let, které se konalo ve Finsku. V prvním zápase proti pořadatelům vstřelil jedinou branku, a to ve 43. minutě. Ve druhém zápase Itálie zdolala Portugalsko 3:2 a ve třetím proti Norsku na penaltovou branku Nora Hålanda odpověl po asistenci Zaniola Kean a zařídil remízu 1:1. Semifinálové utkání proti Francii odehrál Zaniolo celé a opět asistoval Keanovi na gól, Italové tak ve 30. minutě zvýšili na 2:0 a toto vedení již nepustili. Ve finále se Itálie znovu setkala s Portugalci. Zaniolo znovu přihrával střídajícímu Keanovi na jeho druhý gól. Portugalci však po prodloužení zvítězili 4:3. Jeho výkony jej dostaly na lavičku vybraného „Týmu šampionátu“ složeného odborníky z nejlepších fotbalistů finského turnaje.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nicolò Zaniolo (* 2. července 1999, Massa, Itálie) je italský profesionální fotbalista, který hraje na pozici záložníka za AS Řím a italskou reprezentaci.", "tgt_summary": "Nicolò Zaniolo (; born 2 July 1999) is an Italian professional footballer who plays as a midfielder for Serie A club Roma and the Italy national team.", "id": 287932}
{"src_title": "Nový národní stadion (Tokio)", "tgt_title": "Japan National Stadium (2019)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Poté, co Tokio předložilo svou nabídku na letní olympijské hry 2020, hovořilo se o možné rekonstrukci starého olympijského stadionu. Na stadionu by se konaly slavnostní zahájení a zakončení, stejně jako závody v atletice, fotbalu a v ragby.", "section_level": 1}, {"title": "Prvotní návrh.", "content": "V únoru 2012 bylo řečeno, že starý stadion bude zbořen a postaven nový ve výši 1 miliardy japonských jenů. V listopadu 2012 byly na základě návrhu architektky Zahy Hadid odhaleny vizualizace nového stadionu. Stadion byl následně v roce 2015 zbořen a dokončení nového byl naplánován na březen 2019. Vzhledem k rozpočtovým omezením oznámila japonská vláda několik změn v designu Zahy Hadid v květnu 2015, včetně zrušení plánů na vybudování zatahovací střechy a převod některých trvalých sezení na dočasné sezení. Střecha nového stadionu byla obzvláště problematická z inženýrského hlediska, protože vyžadovala výstavbu dvou ocelových oblouků dlouhých 370 metrů. Oblast byla také snížena z 71 až na 52 akrů. Několik prominentních japonských architektů kritizovalo návrh Zahy Hadid. Dokonce i po konstrukčních změnách byla ceny stadionu odhadována na více než 300 miliard jenů, což by bylo více než u dvou předešlých olympijských stadionu. Japonská vláda v červnu 2015 dosáhla dohody s Taisei Corporation a Takenaka Corporation, dokončit stadion za celkové náklady ve výši přibližně 250 miliard jenů. Konečný souhlas plánů bylo udržování konstrukci ocelového oblouku a zároveň snížit trvalou kapacitu stadionu na 65 000 s dalšími 15 000 jednoduchých přechodných disponibilních sedadel, díky čemuž bude možné 80 000 kapacitu pro fotbal a Mistrovství světa v ragby 2019. Pro návrh Zahy Hadid se nepodařilo najít dodavatele.", "section_level": 2}, {"title": "Změna požadavků.", "content": "Japonský premiér 17. července 2015 Šinzó Abe oznámil, že plánuje postavit nový Olympijský stadión v Tokiu. Chtěl, aby vznikl projekt nového stadionu kvůli nespokojenosti veřejnosti. Důvodem byly příliš vysoké náklady na návrh ateliéru architektky Zahy Hadid. Původně se v novém stadionu mělo odehrávat už Mistrovství světa v ragby v roce 2019. Kvůli sporům o projektu a jeho celkovém zpoždění se nakonec Mistrovství světa v ragby odehrálo na stadionu Ajinomoto. Dne 28. srpna 2015, japonská vláda vydala nové standardy pro rekonstrukci návrhu stadionu. Uvedla, že stadion by měl mít pevnou kapacitu míst, přičemž by měla být rozšiřitelná až na (pomocí jednoduchých přídavných sedadel nad atletickou dráhou). Vláda také zrušila požadavek zatahovací střechy. Místo toho byla vybrána stálá střecha, která bude postavena pouze nad diváckými tribunami. Z původních požadavků zmizelo také sportovní muzeum, chodník „v oblacích\" či klimatizace. Dále došlo ke snížení požadavků na VIP sezení a parkoviště. Díky snížení nároků se snížila požadovaná plocha projektu o 13 %, zároveň bylo dosaženo nižší ceny a menších konstrukčních nároků.", "section_level": 2}, {"title": "Nový návrh.", "content": "Na podzim roku 2015 se uspořádala nová architektonická soutěž na nový návrh, ve kterém zvítězil japonský architekt Kengo Kuma. Ten byl schválen jako vítězný projekt nového stadionu a návrh byl odsouhlasen vládou. Výstavba byla s celkovým zpožděním 14 měsíců zahájena v říjnu 2016. Trvala přes tři roky a byla dokončena v listopadu 2019. Na začátku roku 2020 se na stadionu konala fotbalová soutěž Císařský pohár, který vyhrál klub Vissel Kóbe.Od července do srpna 2020 se zde budou odehrávat Letní olympijské hry. Stadion bude sloužit pro zahajovací a závěrečný ceremoniál, pro fotbalová utkání a pro atletické závody. Od srpna do září zde následně proběhnou Letní paralympijské hry 2020. Po olympiádě mají proběhnout rekonstrukce stadionu, následně bude sloužit pro komerční akce.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nový národní stadion je víceúčelový stadion sloužící zejména pro fotbal a atletiku ve čtvrti Šindžuku v Tokiu. Byl otevřen v listopadu 2019 na místě starého Olympijského stadionu a pojme 68 000 diváků. Bude hlavním stadionem během Letních olympijských her 2020 a Paralympijských her 2020. Své zápasy zde bude hrát japonská fotbalová reprezentace.", "tgt_summary": "The, formerly known as New National Stadium, is a multi-purpose stadium used mostly for association football in Kasumigaoka, Shinjuku, Tokyo, Japan. The stadium will serve as the main stadium for the opening and closing ceremonies, as well as the venue for track and field athletics events at the 2020 Summer Olympics and Paralympics in 2021. ", "id": 450228}
{"src_title": "Harry Hole", "tgt_title": "Harry Hole", "src_document": [{"title": "Charakter.", "content": "Harry Hole je policejní důstojník Osloské kriminální policie. Narodil se roku 1965 a má mladší sestru trpící Downovým syndromem, ke které má velmi dobrý vztah a často se s ní setkává. Jeho matka, která byla mimo jiné potomkem Sámů, zemřela na rakovinu, když bylo Harrymu dvacet let, a nikdy neměl příliš blízký vztah ke svému otci Olavovi, který byl učitelem. Hole je svobodný, ale během série jedenácti románů míval blízké vztahy s nespočtem žen. V každém případě má ale pár velmi blízkých přátel. Hole si dělal často nepřátele i mezi svými kolegy z práce, kteří ho přesto, i nadále, však neochotně respektují. Mimo jiné je Harry kuřák a alkoholik. Občas má svůj alkoholismus pod kontrolou, občas nikoliv. Následky jeho problémů ho ale někdy dovedly až k opakovaným konfliktům s jeho nadřízenými a některými kolegy. Moller, vedoucí Harryho oddělení a jeden z jeho nejbližších přátel, dokáže stále zabraňovat tomu, aby byl v důsledku toho vyhozen, především proto, že uznává, že Harry Hole je brilantní detektiv. Také zrovna Hole je jeden z mála od policie, kdo byl podroben speciálnímu výcviku ve vyšetřovacích technikách a střelných zbraních u FBI. Hole má v Osloském policejním oddělení jen málo přátel; výjimkou jsou někteří zaměstnanci kriminalisticko-technického oddělení policie, jako Beáta Lonnová, kterou často využívá k zajištění důležitých informací v kritických situací, v nichž jsou vyžadovány odborné znalosti, a Bjorn Holm, další kvalifikovaný technik. Harry se také přátelí s Gunnarem Hagenem, jeho bývalým důstojníkem před případem zaznamenaném v románu \"Přízrak\". V mnoha ohledech hraje autorovo rodné město Oslo v románech s Harrym Holem hlavní roli. Většina detailů okolního prostředí těchto příběhů zahrnuje skutečná místa a lokality, a město je zobrazeno „bez příkras“, od Harryho oblíbených restaurací a klubů, které se zařazují do častého dopravního systému tzv. „Traffic Machine“, tzv. „real-life“ sídlo policejního oddělení, bazén ve Frogner Parku, k pronásledování neonacistů, drogově závislých a prostitutek. To vše živě popsal v různých románech v různých ročních obdobích - od sněžného a mrazivého počasí v zimě po vysoké teploty v obzvlášť teplém létě. Přátelé a známí Harryho Hola patří mezi obyvatele města z každého sociálního zázemí, včetně přistěhovalců z jiných různých částí světa a jeho spolužáci, jako například Oystein Eikeland - nejspíše člověk, s nímž si je Harry nejblíže. Domovská adresa Harryho Hola je v Sofies Gate ve městě Bislett, v Oslu. Poblíže jeho bydliště se nachází jeho oblíbená \"osvěžovna\", Restaurant Schroder v St. Hanshaugen, která se nachází ve většině románů. Měl vážný vztah s Rachel Fauke, jejíž syn, Oleg, hledí k Harrymu jako svému otci. Po případě zaznamenaném v románu Sněhulák byl jejich vztah vystaven velkému tlaku a částečnému nebezpečí. „Hole“, jméno Harryho rodiny, je mimo jiné také název historického Norského města (Hole, Norsko), s dědictvím, které se vrací k Norským původům do doby Vikingů. Název byl odvozen od staroseverského slova Hólar, v množném čísle hóll („kulatý a izolovaný vrch“).", "section_level": 1}, {"title": "Jiná média.", "content": "Film", "section_level": 1}], "src_summary": "Harry Hole je hlavní postavou ze série kriminálních románů sepsaných norským autorem Joem Nesbøem. Hole je brilantní a hnavý detektiv s netradičnímí metodami, klasický „sólový hráč“ mezi policejními silami. Kritici přirovnávají osobnost Harryho Hola k některým ostatním slavným literárním detektivům: Sherlock Holmes, Hercule Poirot, Jules Maigret, a Nero Wolfe.", "tgt_summary": "Harry Hole is the main character in a series of crime novels written by Norwegian author Jo Nesbø. Hole is a brilliant and driven detective with unorthodox methods, a classic loose cannon in the police force. Critics link the personality of Harry Hole to those of the famous literary detectives: Sherlock Holmes, Hercule Poirot, Jules Maigret, and Nero Wolfe, but in the word of Jo Nesbo himself it is to Michael Connelly's Harry Bosch, that he refers as a tribute more than a simple inspiration.", "id": 293250}
{"src_title": "Masakr nepálské královské rodiny", "tgt_title": "Nepalese royal massacre", "src_document": [{"title": "Masakr v královském paláci.", "content": "Toho dne se v královském paláci v hlavním nepálském městě Káthmándú konal večírek, na kterém se korunní princ Dípéndra dostal do podnapilého stavu a choval se nezdvořile k hostům, načež mu jeho otec král Biréndra řekl, aby večírek opustil. Opilý Dípéndra byl odveden do svého pokoje svým bratrem, princem Nirájánem, a bratrancem, princem Párasem. O hodinu později se korunní princ na večírek vrátil se samopalem Heckler & Koch MP5 a puškou M16. Nejdříve vystřelil do stropu a poté obrátil zbraň proti svému otci, králi Biréndrovi. O několik okamžiků později Dípéndra zastřelil jednu ze svých tet. Když se Dípéndrovi v další střelbě snažil zabránit jeho strýc princ Dhíréndra, Dípéndra jej střelil do hrudi. Během střelby utrpěl drobná zranění i princ Páras, jemuž se podařilo zachránit nejméně tři členy královské rodiny včetně dvou dětí tím, že před ně strhl gauč. Královna Aišvarja přišla do pokoje, kde se masakr odehrával, těsně po prvních vystřelených kulkách, proto urychleně pokoj opustila a jala se vyhledat pomoc. O něco později byla královna s Dípéndrovým bratrem Nirájánem zastřelena v zahradě paláce. Dípéndra poté vyšel na malý můstek nad palácovým potůčkem, obrátil zbraň proti sobě a postřelil se. Pravděpodobným motivem princových činů byl nesouhlas s výběrem jeho budoucí manželky.", "section_level": 1}, {"title": "Následné události.", "content": "Těžce raněný Dípéndra byl převezen v kómatu do nemocnice, kde po třech dnech, 4. června 2001, zemřel. Novým králem Nepálu se po oblíbeném Biréndrovi stal Dípéndrův strýc Gjánéndra. Nedlouho po masakru se začaly objevovat konspirační teorie, které se zabývaly možným spiknutím, které měl zosnovat Gjánéndra, který ten den nebyl se svou rodinou v paláci přítomen. Zvláštní vyšetřovací výbor, který byl pověřen šetřením masakru onoho dne, však konstatoval, že jediným viníkem oněch vražd byl princ Dípéndra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Masakr nepálské královské rodiny bylo hromadné vyvraždění příslušníků nepálského královského rodu, které se odehrálo 1. června 2001 v královském paláci v Káthmándú. Za masakr byl zodpovědný korunní princ Dípéndra, který zastřelil několik členů své rodiny a nakonec i sebe. Následkem střelby zemřelo 10 lidí a 4 byli zraněni. Mezi zabitými byl i tehdejší nepálský král Biréndra se svou chotí královnou Aišvarjou.", "tgt_summary": "The Nepalese royal massacre occurred on 1st June 2001, at a house on the grounds of the Narayanhity Royal Palace, the residence of the Nepalese monarchy. Nine members of the royal family were killed in a mass shooting during a party or monthly reunion dinner of the royal family in the house. The dead included King Birendra of Nepal and Queen Aishwarya. A government-appointed inquiry team named Crown Prince Dipendra as perpetrator of the massacre. Dipendra slipped into a coma after shooting himself. ", "id": 754808}
{"src_title": "Gergely Karácsony", "tgt_title": "Gergely Karácsony", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a studia.", "content": "Narodil se 11. června 1975 ve městě Fehérgyarmat na východě Maďarska do rodiny zahradních inženýrů. Ve věku 6 let přišel o otce. Vyrůstal v obci Nyírtass, později se přestěhoval do Debrecínu. V roce 1993 odmaturoval a byl přijat na studium historie na Károli Gáspár Református Egyetem, odkud v roce 1995 přestoupil na Institut sociologie a sociální politiky na Eötvös Loránd Tudományegyetem, kde získal roku 2000 diplom ze sociologie. V letech 1995 až 2000 byl také členem Széchenyi István Szakkollégium, později i vyučujicím. Vedle toho v období 1995 až 1997 studoval na ELTE i politologii. Od roku 2004 působí jako přednášející na Budapesti Corvinus Egyetem v Politologickém institutu. Od roku 2007 byl posluchačem doktorského programu na Politologickém institutu na ELTE. Pracoval pro sociologickou agenturu Medián a v roce 2007 se stal vědeckým ředitelem této společnosti. Je členem Maďarské politologické společnosti a Maďarské sociologické společnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Politická dráha.", "content": "V letech 2002 až 2008 pracoval coby nestraník jako politický poradce na státním sekretariátu pro koordinaci Úřadu předsedy vlády (kancléřství). V létě 2009 vstoupil do tehdy nového zeleného hnutí Politika může být jiná. Byl šéfem volební kampaně pro parlamentní volby 2010 a zároveň kandidoval na 3. místě obvodní kandidátky za hlavní město Budapesť. Získal mandát a byl zvolen místopředsedou parlamentní frakce LMP. Ačkoliv již byl poslancem, neúspěšně znovu kandidoval v předčasných volbách v jednomandátovém parlamentním volebním obvodu II. budapešťského obvodu. Dne 26. ledna 2013 spolu s několika poslanci (Benedek Jávor, Tímea Szabó) vystoupil z hnutí a společně založili levicovou zelenou formaci Dialog za Maďarsko, později byl zvolen do nejvyššího čtyřčlenného vedení strany. V komunálních volbách 2014 byl zvolen starostou budapešťského XVI. obvodu zvaného Zugló. Je lídrem Dialogu za Maďarsko pro parlamentní volby 2018. V říjnu roku 2019 byl zvolen primátorem Budapešti. Měl širokou podporu opozice od liberálních stran až po radikální pravicové hnutí Jobbik, které proti němu nevedlo kampaň. Výhru mu zajistil zisk 50,86 procenta hlasů, přičemž jeho oponent, kandidát vládní strany Fidesz a zároveň předchozí primátor Budapešti István Tarlós, ve volbě získal 44,1 procenta. Agentura Reuters označila tento výsledek za největší vítězství maďarské opozice za posledních deset let.", "section_level": 2}], "src_summary": "Gergely Szilveszter Karácsony (* 11. června 1975, Fehérgyarmat) je maďarský politolog a politik, poslanec parlamentu v 7. volebním cyklu v letech 2010 až 2014, původně zvolený za zelené hnutí Politika může být jiná, ze kterého v roce 2013 odešel a stal se spoluzakladatelem hnutí Dialog za Maďarsko. Od podzimu 2014 je starostou XVI. obvodu hlavního města Budapešti. Příjmení \"Karácsony\" znamená v maďarštině slovo Vánoce.", "tgt_summary": "Gergely Szilveszter Karácsony (born 11 June 1975) is a Hungarian political scientist, politician, member of the National Assembly (MP) from 2010 to 2014 and current Mayor of Budapest. He was elected Mayor of Zugló in 2014. His research areas are electoral systems and electoral behaviors.", "id": 939351}
{"src_title": "Společně 2014", "tgt_title": "Together (Hungary)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Strana vznikla 26. října 2012. Jeho ústřední postavou a kandidátem na premiéra byl Gordon Bajnai, předseda úřednické vlády Maďarska v letech 2009 až 2010. Ačkoliv se původně mělo jednat o předvolební alianci různých svazů, stran a hnutí, přetransformovalo se 8. března 2013 v samostatnou politickou stranu, což bylo úředně potvrzeno 5. července téhož roku. Nejprve začala spolupracovat s odpadlíky z LMP, kteří založili novou zelenou stranu Dialog za Maďarsko (PM). Spolu s ní vstoupila v lednu 2014 do koalice dalších středo-levicových stran s názvem Összefogás pro parlamentní volby 2014. Na základě výsledků a přepočtu mandátů získalo hnutí Együtt 2014 tři poslanecké mandáty (\"Péter Kónya\", Szabolcs Szabó, Zsuzsanna Szelényi) a PM jeden mandát (Tímea Szabó). Spolupráce E14-PM přetrvala i ve volbách do EP 2014, kdy měly tyto strany společnou kandidátku a tento postup jim přinesl zisk jednoho europoslance, kterým se stal Benedek Jávor, tehdejší spolupředseda PM. V parlamentních volbách 2018 hnutí obdrželo pouze 0,66% hlasů odevzdaných na celostátní kandidátní listiny. Jediným úspěchem bylo zvolení Szabolcse Szabó, který byl zvolen poslancem v parlamentním jednomandátovém volební obvodu Budapest 17. OEVK se sídlem ve XXI. obvodu Csepel, a v Zemském sněmu vstoupil do parlamentní frakce zeleného hnutí Politika může být jiná. Z důvodu volebních neúspěchu se dne 2. června 2018 hnutí samo rozpustilo.", "section_level": 1}, {"title": "Volební výsledky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Volby do Zemského sněmu.", "content": "1 : Společně 2014 kandidovalo ve volební koalici Összefogás (MSZP–E14–PM–DK–MLP).2 : Za Společně 2014 získal mandát poslance pouze Szabolcs Szabó, který vstoupil do frakce LMP.", "section_level": 2}, {"title": "Volby do Evropského parlamentu.", "content": "1 : Strana měla jednotnou kandidátku s Párbeszéd Magyarországért. První zvolený europoslanec Gordon Bajnai (E14) ihned odstoupil ve prospěch druhého v pořadí, kterým byl Benedek Jávor (PM).", "section_level": 2}], "src_summary": "Společně 2014, celý názvem, byla v letech 2012 až 2018 levicová politická strana v Maďarsku, která se neúspěšně pokusila v parlamentních volbách 2014 a volbách 2018 porazit tehdejšího pravicového premiéra Viktora Orbána a jeho stranu Fidesz.", "tgt_summary": "Together (), officially Together – Party for a New Era (), formerly also known as Together 2014 (), was a social-liberal political party in Hungary formed on 26 October 2012 for the 2014 Hungarian parliamentary election by Gordon Bajnai, the former Prime Minister of Hungary, to contrast Viktor Orbán's government. Together was founded as a coalition of left-wing and liberal political movements and civil organizations that transformed itself into a party in March 2013. ", "id": 578758}
{"src_title": "Ally Brooke Hernandez", "tgt_title": "Ally Brooke", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se 7. července 1993 v San Antoniu v Texasu Jerrymu a Patricii Hernandezové. Má bratra Brandona. Navštěvovala křesťanskou základní školu v San Antoniu. Střední školu vystudovala pomocí domácího vzdělávání. Má hispánské kořeny.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 2012 se přihlásila do pěvecké soutěže X Factor. Zazpívala píseň \"On My Knees\" od současného křesťanského a latinského popového zpěváka Jaci Velasquez. Pro její kolo bootcampu zpívala proti Jullii Bullock zpívající \"Knockin' on Heaven's Door\". Společně s Dinah Jane Hansen, Normani Kordei, Lauren Jauregui a Camilou Cabello byla dána do hromady a vytvořily skupinu nyní známou jako Fifth Harmony. Skupina v této soutěži skončila na třetím místě. Během 4. kola soutěže zemřel její dědeček.", "section_level": 1}, {"title": "Sólová kariéra.", "content": "Kromě její práce s Fifth Harmony vytvořila s DJ-duo Lost Kings písně \"Look at Us Now\" spolu s americkým rapper ASAP Ferg, která byla vydána 9. června 2017. Spolupracovala s německým DJem Topicem na píseň \"Perfect\", která vyšla 26. ledna 2018 spolu s hudebním videem. Zahrála v jedné epizodě 2 sezóny Famous in Love. V dubnu 2018 potvrdila, že pracuje na svém debutovém sólovém studiovém albu s producenty Jamesem Fauntleroyem a Larrangem Dopsonem. Zpívala novou píseň \"Vámonos\" na fusion festivalu v Liverpoolu v Anglii dne 2. září 2018. Píseň byla zveřejněna 23. listopadu 2018 jako spolupráce s Kris Kross Amsterdamem a Messiah, Ally zpívala tuto skladbu před svým oficiálním vydáním v roce 2018 na ALMA Awards. Ona vydala cover \" Last Christmas \" od Wham! 16. listopadu 2018. 20. prosince vydala sólovou píseň The Truth Is In There.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ally Brooke Hernandez (* 7. července 1993 San Antonio) je americká zpěvačka, známá především jako členka dívčí skupiny Fifth Harmony.", "tgt_summary": "Allyson Brooke Hernandez (born July 7, 1993) is an American singer. She rose to prominence as part of the girl group Fifth Harmony. Brooke began to establish herself in 2017 as a solo artist, featuring on Lost Kings' \"Look at Us Now\" with rapper ASAP Ferg in 2017, and collaborating with DJ Topic on the single \"Perfect\" in 2018. She sang a medley of songs from Oscar-winning films at the \"E! News\" red carpet pre-show of the 90th Academy Awards. Following the indefinite hiatus of Fifth Harmony in May 2018, Brooke signed a record deal with Atlantic. She released \"Vámonos\", a collaboration with Kris Kross Amsterdam and Messiah, in November 2018. In January 2019, Brooke released \"Low Key\" featuring Tyga, her first single from her upcoming debut solo album, expected to be released in spring 2020. She competed in season 28 of \"Dancing with the Stars\" and placed 3rd alongside her partner Sasha Farber.", "id": 2458323}
{"src_title": "Narcos: Mexiko", "tgt_title": "Narcos: Mexico", "src_document": [{"title": "O seriálu.", "content": "Seriál zkoumá původ moderní drogové války, která začala v době, kdy mexičtí obchodníci s drogami byli volnou a neuspořádanou konfederací drobných nezávislých pěstitelů a obchodníků s konopím. Zachycuje vzestup kartelu z Guadalajary v osmdesátých letech, kdy se Félix Gallardo (Diego Luna) snaží sjednotit všechny obchodníky, aby vybudoval drogové impérium. Mezitím se agent DEA Kiki Camarena (Michael Peña) přestěhuje z Kalifornie do Guadalajary se svou ženou a malým synem kvůli novému pracovnímu místu. Rychle ale zjistí, že jeho pracovní náplň bude náročnější, než si kdy dokázal představit.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba seriálu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "Netflix v září 2016, několik dní po vydání druhé série, objednal třetí a čtvrtou řadu seriálu \"Narcos\". Produkční práce na čtvrté řadě začaly na konci roku 2017, ihned po vydání třetí řady seriálu. Dne 18. července 2018 Netflix oznámil, že místo čtvrté řady bude vydán seriál z nového prostředí a s novým obsazením, nazvaný \"Narcos: Mexiko\". První řada seriálu byla vydána 16. listopadu 2018. Netflix si objednal druhou řadu dne 5. prosince 2018.", "section_level": 2}, {"title": "Herci a tvůrci.", "content": "V prosinci 2017 byli do hlavních rolí obsazeni Michael Peña a Diego Luna. O několik dní později k nim přibyl i Matt Letscher ve vedlejší roli. Další herce prozradil tvůrce seriálu Eric Newman; patří mezi ně například Tenoch Huerta, Joaquín Cosío, Teresa Ruiz, Alyssa Diaz a José María Yazpik (který si zopakoval roli z třetí série \"Narcos\"). Režie seriálu se ujali jak noví mexičtí režiséři Amat Escalante a Alonso Ruizpalacios, tak i kolumbijský režisér Andi Baiz, který již režíroval několik sérií \"Narcos\".", "section_level": 2}, {"title": "Vražda lokačního scouta.", "content": "Carlose Muñoze Portala, jednoho z lokačních scoutů seriálu, nalezli mrtvého dne 15. září 2017 blízko mexického města Temascalapa. Byl zavražděn několika střelnými ranami. Mluvčí mexického generálního prokurátora prohlásil, že kvůli odlehlému místu, kde bylo tělo nalezeno, nejsou žádní svědci, ale jeho vražda se bude nadále vyšetřovat. Místní úřady zvažují možnost, že jeho smrt zavinily místní drogové gangy, ale jeho vrah nalezen nebyl.", "section_level": 2}], "src_summary": "Narcos: Mexiko (v anglickém originále Narcos: Mexico) je americký kriminální seriál, který vytvořili a produkovali Chris Brancato, Carlo Bernard a Doug Miro. Seriál se poprvé objevil na Netflixu dne 16. listopadu 2018. Původně byl zamýšlen jako čtvrtá řada seriálu \"Narcos\", ale nakonec z něj vznikl samostatný seriál. Ukazuje ilegální obchodování s drogami v Mexiku, kdežto původní seriál \"Narcos\" se zaměřoval na Kolumbii. V prosinci 2018 si Netflix objednal druhou řadu seriálu.", "tgt_summary": "Narcos: Mexico is an American crime drama web television series created and produced by Chris Brancato, Carlo Bernard, and Doug Miro that premiered on Netflix on November 16, 2018. It was originally intended to be the fourth season of the Netflix series \"Narcos\", but it was ultimately developed as a companion series. It focuses on the illegal drug trade in Mexico, whereas the parent series centered on the illegal drug trade in Colombia. On December 5, 2018, Netflix renewed the series for a second season, which premiered on February 13, 2020.", "id": 743369}
{"src_title": "Česko na Eurovision Song Contest 2019", "tgt_title": "Czech Republic in the Eurovision Song Contest 2019", "src_document": [{"title": "Před Eurovizí.", "content": "Národní výběrové kolo v Česku se jmenuje \"Eurovision Song CZ\". Česká televize obdržela 300 návrhů různých skladeb, 60 z nich byli čeští muzikanti. Osm vybraných bylo oznámeno 7. ledna 2019 a jejich skladby byly přístupné veřejnosti. O výběru hlasovala mezinárodní porota složená z bývalých účastníků Eurovision a také veřejnost pomocí mobilní aplikace Eurovision. Výhercem se stala indie-popová skupina Lake Malawi, jenž skončila v hlasování v aplikaci jako druhá a u porotců první spolu s Jakubem Ondrou a skladbou \"Space Sushi\".", "section_level": 1}, {"title": "Eurovize.", "content": "Eurovize 2018 se konala mezi 14. až 18. květnem 2019 v tel-avivské areálu Expo Tel Aviv. První semifinále proběhlo 14. května, druhé 16. a finále 18. Celkem se v roce 2019 účastnilo této soutěže 41 států (o dva méně než v ročníku přechozím). Komentátorem všech představení byl Libor Bouček. Skupina Lake Malawi vystupovala na pódiu ve složení s frontmanem Albertem Černým, jež zpíval, s bubeníkem Antonínem Hrabalem a baskytaristou Jeronýmem Šubrtem.", "section_level": 1}, {"title": "Semifinále.", "content": "Skupina Lake Malawi se svou písní v prvním semifinále Eurovision umístila na druhém místě z sedmnácti. Jako třetí Češi v historii této soutěže tak postoupili do finále soutěže. U poroty kapela v semifinále skončila na prvním místě, u diváků na šestém.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Ve finále skončila kapela na 11. místě z 26 účastníků, což je historicky druhý nejlepší výsledek Česka v této soutěži. U diváků byli v hlasování 24., u porotců sedmí. Nejvíce bodů (po dvanácti) získala kapela od porotců ze Slovinska, Maďarska, Norska a Gruzie. Od diváků získala nejvíce bodů (po dvou) od diváků z Moldávie, Islandu a Austrálie.", "section_level": 2}], "src_summary": "Česko se účastnilo 64. ročníku hudební soutěže Eurovision Song Contest 2019 v izraelském Tel Avivu. Národní finále organizovala veřejnoprávní Česká televize, vyhrála v něm kapela třinecká indie-popová skupina Lake Malawi se skladbou Friend of a Friend. Ta se v prvním semifinále samotné Eurovize umístila na druhém místě z celkového počtu 17 zemí a postoupila tak do finále. Zde získala celkově 11. místo z 41 zúčastněných zemí. Šlo tak o druhý největší úspěch České republiky na Eurovision, který se přiblížil českému úspěchu Mikolase Josefa z předchozího ročníku.", "tgt_summary": "Czech Republic participated in the Eurovision Song Contest 2019. The Czech broadcaster Česká televize (ČT) organised a national final in order to select the Czech entry for the 2019 contest in Tel Aviv, Israel.", "id": 2142272}
{"src_title": "Prezidentské volby na Ukrajině 2019", "tgt_title": "2019 Ukrainian presidential election", "src_document": [{"title": "Průběh voleb.", "content": "Zhruba 12% oprávněných voličů se nemohlo zúčastnit voleb kvůli anexi Krymu Ruskem a kontrole části Doněcké a Luhanské oblasti separatisty trvající od roku 2014. K monitorování voleb by bylo oficiálně registrováno 2 344 mezinárodních pozorovatelů ze 17 zemí a 19 organizací a rekordní počet 139 nevládních ukrajinských organizací. Během prvního kola bylo zaregistrováno 1 700 stížností na řádný průběh voleb. Kandidátka Julija Tymošenková, která se umístila třetí a nepostoupila do druhého kola, v reakci na ohlášení výsledků prohlásila volby i předvolební průzkumy za zmanipulované a věří, že do druhého kola postoupila ona namísto Petra Porošenka. Kandidáti dvou politických extrémů Bojko a Ljaško zůstali za Timošenkovou. Bojko získal 11,4 % hlasů. Vítěze volby Zelenského nepoškodilo, že mu některá média předhazovala židovský původ. Před druhým kolem se na popud Zelenského konala prezidentská debata mezi Zelenským a Porošenkem na kyjevském stadionu Olimpijskyj, před níž oba kandidáti podstoupili test na přítomnost drog. Před druhým kolem Volodymyr Zelenskyj ukázal na kamery svůj volební lístek a tím zřejmě nevědomky porušil zákon. Druhé kolo voleb přineslo nečekaně vysoké vítězství Zelenského, který kromě Lvova zvítězil ve všech oblastech. Při volební účasti 52,3 %, získal vítězný kandidát 73,22 % hlasů voličů, zatímco na dosavadního prezidenta Porošenka připadlo pouze 24,45 % hlasů. Porošenko svoji porážku veřejně uznal. Volodymyr Zelenskyj se tak stane novým ukrajinským prezidentem, úřadu se ujme nejpozději 3. června.", "section_level": 1}, {"title": "Kandidáti.", "content": "Voleb se účastnilo rekordních 39 kandidátů, z nichž většina měla politickou minulost a nemalou část kandidátů tvořili poslanci současného parlamentu. Do druhého kola postoupil současný prezident Petro Porošenko s velkým odstupem za Volodymyrem Zelenským, známým seriálovým hercem, který sbíral body vtipem, kritikou korupce a zřetelně proevropskou orientací. Předvolební průzkumy se víceméně shodovaly s výsledky a postupně víc a víc favorizovaly Zelenského.", "section_level": 1}, {"title": "Ruský vliv.", "content": "Na volby útočila ruská státní média a ruské státní struktury se snažily volby ovlivnit v neprospěch současného prezidenta Petra Porošenka. Ruská snaha ovlivnit volby však byla bezvýsledná, protože od roku 2014 se vztahy mezi zeměmi proměnily a ve volbách se nevyskytl žádný favorit, který by smýšlel prorusky. Zelenského Porošenko a některá média označovaly za loutku nebo stoupence známého ukrajinského oligarchy Ihora Kolomojského, který je mimo jiné i majitelem televize 1+1, na které Zelenskyj vystupoval. Z favoritů voleb byla nejmenší kritika namířená proti Juliji Tymošenkové, která stavěla kampaň z velké části také na kritice Porošenkovy vlády. Obliby se naopak u ruských médií těší bývalý sympatizant svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, Jurij Bojko, který jako jeden z mála chce usmíření s Ruskem a také federalizaci Ukrajiny. Ruská média bedlivě sledovala průběh voleb a před druhým kolem vystupňovala výpady proti Zelenskému, jehož kampaň označovala za cirkus či frašku.", "section_level": 1}, {"title": "Nový prezident.", "content": "Úspěšný komik Volodymyr Zelenskyj se představil veřejnosti ve filmu \"Sluha národa\" v roli mladého profesora dějepisu, který je zvolen prezidentem a úspěšně likviduje korupci v zemi. Když na přelomu roku 2018/19 poprvé ohlásil svoji kandidaturu a během celé kampaně útočil na chyby svého předchůdce a na korupci, na otázky po svém programu však odpovídal vyhýbavě a odkazoval na svůj tým. Po volbě se však vyjádřil jednoznačně, že chce do roku 2024 připravit Ukrajinu na vstup do EU a do NATO, o němž by patrně měla rozhodnout referenda, vyřešit konflikt na východě země a posílit nezávislost a autoritu soudů. Vyjádřil přesvědčení, že návrat Krymu by byl myslitelný jen po změně režimu v Rusku, odmítl však přiznat zvláštní statut oblastem obsazeným proruskými silami. Na výslovnou otázku novináře připustil, že Vladimíra Putina pokládá za nepřítele, přesto počítá s tím, že s ním bude jednat. Chce posílit prvky přímé demokracie, zato kritizoval nový jazykový zákon s tím, že chce pro ukrajinský jazyk občany motivovat, ne trestat užívání ruštiny ani bojkotovat ruské umělce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prezidentské volby na Ukrajině roku 2019 proběhly 31. března (1. kolo) a 21. dubna (2. kolo) 2019. Volby byly ovlivněny aktuálními silnými tématy, tj. konfliktem na východě země, korupcí a stagnující životní úrovní. Volby vyhrál Volodymyr Zelenskyj se ziskem 73,22 % hlasů.", "tgt_summary": "The 2019 Ukrainian presidential election was held on 31 March and 21 April in a two-round system. There were a total of 39 candidates for the election on the ballot. The 2014 annexation of Crimea by Russia and the occupation of parts of Donetsk Oblast and Luhansk Oblast prevented around 12% of eligible voters from participating in the election. As no candidate received an absolute majority of the vote, a second round was held between the top two candidates, Volodymyr Zelensky, who played the role of Ukraine's president in a popular television comedy and the incumbent president, Petro Poroshenko, on 21 April 2019. According the Central Election Commission, Zelensky won the second round with 73.22% of the votes.", "id": 90179}
{"src_title": "Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2020", "tgt_title": "UEFA Euro 2020 qualifying", "src_document": [{"title": "Změny v pravidlech.", "content": "UEFA před touto kvalifikací změnila pravidlo o žlutých kartách - dosud hráč nesměl nastoupit do jednoho utkání po dvou obdržených žlutých kartách, nyní tomu tak bude až po třech žlutých kartách.", "section_level": 1}, {"title": "Systém kvalifikace.", "content": "Poprvé od roku 1976 se nekvalifikuje žádná reprezentace automaticky na závěrečný turnaj a kvalifikace se tak účastní všech 55 týmů členských zemí UEFA. Protože se zápasy odehrají ve 12 různých zemích, může se stát, že se některý ze zápasů odehraje v zemi, která se závěrečného turnaje nezúčastní. V roce 2018 UEFA zavedla novou soutěž, Ligu národů UEFA. Výsledek v ročníku 2018/19 umožní reprezentačním týmům získat místo na závěrečném turnaji, i když si nevybojují přímý postup z kvalifikačních skupin. Vzhledem k formátu baráže je zajištěno, že se na EURO 2020 objeví alespoň jeden tým z každé výkonnostní skupiny Ligy národů.", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "55 týmů bylo rozlosováno do deseti skupin. V 5 skupinách hraje šest týmů, v 5 skupinách hraje pět týmů. Ve skupinách se utká každý s každým doma a venku. Vítězové skupin a týmy na druhých místech postoupí přímo na závěrečný turnaj ME 2020.", "section_level": 2}, {"title": "Kritéria při rovnosti bodů.", "content": "Pokud budou mít dva nebo více týmů po skončení kvalifikačních zápasů stejný počet bodů, rozhodují o pořadí následující kritéria: Pokud bude mít po použití 1. až 4. kritéria dva nebo více týmů stále stejné pořadí, rozhodnou tato kritéria:", "section_level": 3}, {"title": "Baráž.", "content": "O zbývajících 4 místech se poprvé nebude rozhodovat formou zápasů doma-venku mezi týmy na třetích místech po kvalifikačních skupinách, ale místo toho se vybere 16 týmů na základě výsledků v Lize národů. Z každé výkonnostní ligy v Lize národů (Liga A, Liga B, Liga C, Liga D) budou vybrány 4 týmy a tyto spolu sehrají play-off o jedno místo na závěrečném turnaji. Celkem se tak odehrají 4 play-off o 4 zbývající volná místa. Vítězové skupin Ligy národů jsou automaticky zařazeni do play-off ve své výkonnostní Lize. Pokud si vítěz skupiny v Lize národů zajistí přímý postup z kvalifikační skupiny na EURO 2020, pak bude do play-off zařazen další tým podle umístění v dané výkonnostní Lize. Pokud v dané výkonnostní Lize nebude po kvalifikačních skupinách zbývat dostatečný počet nekvalifikovaných týmů pro sehrání play-off, pak se účast v play-off přesune na další týmy dle celkového žebříčku Ligy národů. Vítězové skupin v Lize národů mají zajištěno, že se nesetkají s týmy z vyšší výkonnostní Ligy. Každé play-off se bude skládat ze dvou semifinále, hraných na jeden zápas. Nejlépe postavený tým přivítá čtvrtý tým; druhý tým bude hostit zápas s třetím týmem. Hostitel finále se rozhodne losem.", "section_level": 2}, {"title": "Baráž.", "content": "Týmy, které se na závěrečný turnaj neprobojují z kvalifikačních skupin, mají stále šanci se na něj dostat přes baráž ve formě play-off. Pro každou výkonnostní Ligu v Lize národů UEFA je vyhrazeno jedno místo na závěrečném turnaji EURO 2020. Play-off sehrají 4 týmy v každé výkonnostní skupině, které nepostoupily přímo na závěrečný turnaj. Nejdříve se místa přidělují vítězům skupin v Lize národů, pak dalším dle žebříčku uvnitř výkonnostních skupin a následně týmům dle celkového žebříčku.", "section_level": 1}, {"title": "Los.", "content": "Los proběhl po skončení kvalifikačních skupin. Odehrál se 22. listopadu 2019 v Nyonu, ve Švýcarsku. UEFA ještě před losem nastínila obecné principy, kterými se měl los řídit a výjimky pro vybrané situace. Po kvalifikačních skupinách byl sestaven žebříček, ze kterého vyplynulo 16 týmů pro baráž. Postupně se přiřazovaly týmy do play-off skupin, od Ligy D po Ligu A. Los se týkal těchto týmů (seřazené dle pořadí žebříčku Ligy národů): Jednotlivé play-off skupiny po losu vypadají takto:", "section_level": 2}, {"title": "Play-off skupiny A.", "content": "Protože v této skupině jsou dva týmy, které budou hostit zápasy Mistrovství Evropy, budou rozřazeny takto:", "section_level": 2}, {"title": "Play-off skupiny B.", "content": "Vítěz tohoto play-off bude hrát Mistrovství Evropy ve skupině E.", "section_level": 2}, {"title": "Play-off skupiny C.", "content": "Vítěz tohoto play-off bude hrát Mistrovství Evropy ve skupině D.", "section_level": 2}, {"title": "Play-off skupiny D.", "content": "V závislosti na vítězném týmu z play-off skupiny A bude vítěz této skupiny přiřazen takto:", "section_level": 2}], "src_summary": "Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2020 je probíhající fotbalová soutěž, která začala v březnu 2019 a měla by skončit v roce 2020. Kvalifikace se účastní 55 týmů členských zemí UEFA, přičemž do závěrečné soutěže ME 2020 postoupí 24 týmů. Přímo z kvalifikace postupuje 20 týmů, další 4 týmy vzejdou z baráže, která je spojena s výsledky reprezentací v Lize národů UEFA 2018/19. Poprvé od roku 1976 není žádný účastník automaticky kvalifikován jako tým hostitelské země. Poprvé se kvalifikace účastní tým Kosova. Losování pro rozdělení do kvalifikačních skupin proběhlo 2. prosince 2018 v Convention Centre Dublin v Dublinu.", "tgt_summary": "The UEFA Euro 2020 qualifying tournament is a football competition that is being played from March 2019 to November 2020 to determine the 24 UEFA member men's national teams that will advance to the UEFA Euro 2020 final tournament, to be staged across Europe in June and July 2021. The competition is linked with the 2018–19 UEFA Nations League, giving countries a secondary route to qualify for the final tournament. For the first time since 1976, no team will automatically qualify for the UEFA European Championship as the host country. ", "id": 1239871}
{"src_title": "Konference OSN o změně klimatu 2019 v Madridu", "tgt_title": "2019 United Nations Climate Change Conference", "src_document": [{"title": "Předehra.", "content": "Konference se měla původně konat v Brazílii v listopadu 2019, ale brazilský prezident Jair Bolsonaro oznámil v listopadu 2018 odstoupení Brazílie od její organizace a prohlásil, že je to z ekonomických důvodů. Poté nabídlo Chile uspořádání konference v Santiagu de Chile, ale sociální nepokoje na podzim 2019 nakonec donutily vládu koncem října 2019 ustoupit od hostování konference. Na základě dohody mezi Organizací spojených národů, Chile a Španělskem bylo dohodnuto, že se konference v původním termínu uskuteční v Madridu. v komplexu IFEMA.", "section_level": 1}, {"title": "Účastníci.", "content": "V polovině srpna 2019 se Greta Thunbergová a její otec Svante Thunberg plavili z Plymouthu přes Atlantský oceán směrem do Ameriky na závodní plachetnici \"Malizia II,\" aby se v září zúčastnili konference o klimatu OSN v New Yorku, a poté plánovali, že se v prosinci vydají po zemi na konferenci v Chile. Harjeet Singh z environmentální skupiny ActionAid International uvedl, že přesun summitu z Chile do Španělska, oznámený pouhé 4 týdny před vlastní konferencí „představuje vážné překážky účasti“ pro delegáty z jižní polokoule.", "section_level": 1}, {"title": "Diplomatická jednání.", "content": "Poslední částí Pařížské dohody, který je třeba vyřešit, je článek 6. Tento článek popisuje pravidla pro trh s uhlíkem a další formy mezinárodní koordinace. Na předchozí Konferenci OSN o změně klimatu 2018 v Katovicích nebylo možné dosáhnout dohody na tomto článku; proto je třeba učinit několik politicky náročných rozhodnutí. Negativní emise by mohly být obchodovány podle Kjótského protokolu za účelem kompenzace emisí vyspělých zemí. Mnoho z těchto projektů však může být realizováno i bez zvláštní pobídky z Kjótského protokolu, takže tento mechanismus byl označen jako „horký vzduch“. Mezinárodní obchodování s uhlíkem může snížit celkové emise. Pokud se jednání o tomto bodu nezdaří, objeví se znovu v Konferenci OSN o změně klimatu 2018 v Katovicích (COP26) v roce 2020 v Glasgow.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konference OSN o změně klimatu 2019, známá také jako COP25, byla 25. konferencí OSN o změně klimatu. Konala se v Madridu ve Španělsku ve dnech 2.až 15. prosince 2019 a zahrnovala 25. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), 15. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP15) a druhé setkání stran Pařížské dohody (CMA2).", "tgt_summary": "The 2019 United Nations Climate Change Conference, also known as COP25, is the 25th United Nations Climate Change conference. It was held in Madrid, Spain, from 2 to 13 December 2019 under the presidency of the Chilean government. The conference incorporated the 25th Conference of the Parties to the United Nations Framework Convention on Climate Change (UNFCCC), the 15th meeting of the parties to the Kyoto Protocol (CMP15), and the second meeting of the parties to the Paris Agreement (CMA2).", "id": 629395}
{"src_title": "Odkaz (seriál)", "tgt_title": "Legacies (TV series)", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Na Salvatorově internátní škole pro mladé a nadané dospívá další generace nadpřirozených bytostí. Chtějí být hrdiny, musí však bojovat se svou přirozeností, do které se narodili. Ústřední postavou je Hope Mikaelsonová, která v sobě mísí krev jak upírů a vlkodlaků, tak i čarodějek.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "V srpnu 2017 se poprvé začalo mluvit o produkci spin-offu seriálu \"The Originals\", který by se soustředil na Hope Mikaelson, dceru Klause Mikaelsona a Hayley Marshall. V lednu 2018 byl objednán pilotní díl a v květnu 2018 objednala stanice The CW pro svoji televizní sezónu 2018–2019 první řadu seriálu. V červnu 2018 bylo oznámeno, že pilotní díl bude vysílán 25. října 2018. Počátkem října 2018 stanice The CW uvedla, že pro seriál objednala další tři scénáře, ke kompletnímu objednání tří epizod došlo o měsíc později; první řada tak čítá 16 dílů.", "section_level": 2}, {"title": "Casting.", "content": "V březnu 2018 bylo oznámeno, že Matt Davis si znovu zahraje roli Alarica Saltzmana a Danielle Rose Russell roli Hope Mikaelson. Zveřejněna byla i informace, že se objeví také Aria Shahghasemi, který v \"The Originals\" ztvárnil Hopeina kamaráda Landona. Na červencovém Comic-Conu bylo oznámeno, že Paul Wesley bude režírovat jednu z epizod a že v první řadě seriálu se objeví Zach Roerig. Steven R. McQueen si objevil ve třetím díle seriálu v roli Jeremyho Gilberta.", "section_level": 2}, {"title": "Vysílání.", "content": "Úvodní díl seriálu měl premiéru 25. října 2018. Dne 31. ledna 2019 bylo ohlášeno, že seriál získal druhou řadu, která měla premiéru dne 10. října 2019. Dne 7. ledna 2020 televize The CW uvedla, že seriál bude mít třetí řadu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Odkaz (v anglickém originále Legacies) je americký fantastický televizní seriál, jehož autorkou je Julie Plec. Vysílán je na stanici The CW od 25. října 2018. Jedná se o spin-off seriálu \"The Originals\".", "tgt_summary": "Legacies is an American fantasy drama television series, created by Julie Plec, that premiered on The CW on October 25, 2018. It is a spin-off of \"The Originals\" and features characters from both that series and its predecessor, \"The Vampire Diaries\". Danielle Rose Russell stars as the 17-year-old Hope Mikaelson, continuing the role she originated in the fifth and final season of \"The Originals\". Matt Davis also features prominently in the series, reprising his role as Alaric Saltzman from \"The Vampire Diaries\". In January 2019, The CW renewed the series for a second season which premiered on October 10, 2019. In January 2020, The CW renewed the series for a third season, set to premiere in January 2021.", "id": 2307623}
{"src_title": "Edenred", "tgt_title": "Edenred", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po vyčlenění ze skupiny Accor Group v červnu 2010 vznikla samostatná společnost Edenred se sídlem v Paříži. V roce 2009 koupila společnost Edenred CZ (tehdy ještě s původním názvem Accor Services CZ) české firmy skupiny Exit group a k 1. listopadu 2010 je spojila do jedné společnosti Edenred CZ, s. r. o. V současnosti společnost existuje ve 42 zemích světa na pěti kontinentech (Severní a Jižní Amerika, Evropa, Asie a Afrika) a má kolem 6300 zaměstnanců. Své služby poskytuje 41 milionům uživatelů z 660 000 firem a veřejných institucí, kteří je uplatňují u téměř 1 400 000 partnerských provozoven.", "section_level": 1}, {"title": "Společenská odpovědnost.", "content": "Společnost v roce 2016 v ČR v rámci boje s obezitou zahájila program Firma na talíři. Mezi další projekty s podporou Edenred patří Evropský program na podporu zdravého a vyváženého stravování FOOD (Fighting Obesity through Offer and Demand) nebo Den země, Světový den výživy, Do práce na kole, Rodiče na start (Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství) a další.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty Edenred.", "content": "Ve světě i v České republice zahrnuje portfolio společnosti Edenred produkty a služby pro soukromé firmy i veřejné instituce. Jedná se o zaměstnanecké benefity, řízení firemních nákladů, motivace a odměny, veřejné sociální programy. Zároveň společnost Edenred usiluje o přechod z papírových poukázek na elektronické předplacené karty doprovázené aplikacemi pro mobilní zařízení (TicketCard) a webovými službami. Poukázky Edenred přinášejí daňová zvýhodnění firmám i jejich zaměstnancům. S pomocí poukázek lze snížit daně a pojistné placené za zaměstnance a přitom zvýšit čistý příjem zaměstnanců. Papírové poukázky Digitální poukázky a karty", "section_level": 1}, {"title": "TicketCard by Edenred.", "content": "\"TicketCard by Edenred\" je mobilní aplikace společnosti Edenred CZ, s. r. o., pro držitele stravenkových karet Ticket Restaurant® Card a volnočasových karet Ticket Benefits Card. Zdarma poskytuje funkce pro správu a používání karet. Aplikace vyhledává provozovny akceptující karty, zobrazuje aktuální disponibilní zůstatek na kartě, poslední transakce na kartě. Aplikace je dostupná pro iOS, Android i Windows.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edenred je společnost specializující se na zaměstnanecké benefity, konkrétně stravenky a poukázky na kulturu, sport či zdravotní péči. Vznikla v roce 2010 oddělením se od skupiny Accor. Nejznámější produkt, poukázka (stravenka) Ticket Restaurant, byla poprvé představena ve Francii v roce 1962. Od té doby expandovala do celého světa, včetně České republiky. ", "tgt_summary": "Edenred is a French company specialised in prepaid corporate services. The Group is independent since June 2010 following the split with Accor. Formerly known as Accor Services, Edenred is the inventor of Ticket Restaurant, created in 1962, and a leading distributor of meal vouchers. Today, Edenred offers solutions for employee benefits, fleet and mobility and corporate payment. 44 million employees use Edenred services worldwide.", "id": 1649596}
{"src_title": "Microsoft Teams", "tgt_title": "Microsoft Teams", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Dne 4. 3. 2016 Microsoft vyvrátil v médiích původní záměr koupit Slack za 8 miliard dolarů, jelikož Bill Gates byl proti této koupi s odůvodněním, že firma by se měla namísto toho zaměřit na zlepšení Skype for Business. Qi Lu, výkonný viceprezident aplikací a služeb, prosazoval nákup Slacku. Po odchodu Qi Lu později tohoto roku Microsoft představil veřejnosti platformu Microsoft Teams jako přímou konkurenci Slacku dne 2. listopadu 2016. Společnost Slack spustila celostránkovou inzerci v \"New York Times\", což potvrdilo jejich obavu z konkurenční služby. Ačkoli Slack používá 28 společností ve Fortune 100, \"The Verge\" napsal, že představitelé společnosti se budou zaobírat platbou za službu Slack, která poskytuje podobné funkce ve stávajícím předplatném služby Office 365 bez dalších nákladů. Společnost ZDNet oznámila, že společnosti si nekonkurují ve stejné oblasti služeb. Dne 3. května 2017 společnost Microsoft oznámila, že nahradí Microsoft Classroom v Office 365 Education. Ode dne 7. září 2017 mohli uživatelé zaznamenat zprávu, která uvádí, že „Skype for Business je nyní Microsoft Team“. To také bylo potvrzeno 25. září 2017 na výroční konferenci společnosti Microsoft. Dne 12. července 2018 společnost Microsoft představila bezplatnou verzi Microsoft Teamu, která nabízí většinu funkcí, ale omezuje počet uživatelů a kapacitu pro ukládání souborů. V lednu 2019 společnost Microsoft vydala aktualizaci zaměřenou na „Firstline Workers“, aby zlepšila interoperabilitu Microsoft Teams mezi různými počítači pro maloobchodní pracovníky.", "section_level": 1}, {"title": "Hovory.", "content": "Microsoft Teams podporují veřejnou telefonní síť (PSTN), která umožňuje uživatelům volat na telefonní čísla skrz tuto platformu.", "section_level": 2}, {"title": "Schůzky.", "content": "Schůzky lze naplánovat nebo vytvořit ad-hoc a uživatelé, kteří navštíví kanál, budou moci vidět, že právě probíhá schůzka. Týmy mají také plugin pro aplikaci Microsoft Outlook, aby mohly ostatní pozvat na setkání týmů.", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělávání.", "content": "Týmy společnosti Microsoft umožňují učitelům distribuovat, poskytovat zpětné vazby a klasifikovat studentské úkoly, které odešly prostřednictvím týmů, pomocí karty Přiřazení, která je k dispozici účastníkům Office 365 for Education. Kvízy mohou být také přiřazeny studentům prostřednictvím integrace s formuláři Office.", "section_level": 2}], "src_summary": "Microsoft Teams je firemní platforma, která umožňuje textovou komunikaci, video hovory, datové úložiště pro ukládání souborů (na těchto souborech lze také spolupracovat) a integraci dalších aplikací do tohoto prostředí. ", "tgt_summary": "Microsoft Teams, also referred to as simply Teams, is a unified communication and collaboration platform that combines persistent workplace chat, video meetings, file storage (including collaboration on files), and application integration. The service integrates with the Office 365 subscription office productivity suite and features extensions that can integrate with non-Microsoft products. Microsoft Teams is a competitor to services such as Slack and is the evolution and upgrade path from Microsoft Skype for Business. ", "id": 929221}
{"src_title": "Christina Kochová", "tgt_title": "Christina Koch", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Christina Kochová, rodným příjmením Hammocková, se narodila v Grand Rapids ve státě Michigan, dětství a mládí prožila v Jacksonville v Severní Karolíně. Po dokončení střední školy vystudovala na v Raleighu, kde získala tituly bakaláře (2001, elektrotechnika; 2002 fyzika) a magistra (2002, elektrotechnika). V roce 2001 dokončila vzdělávací program NASA Academy.", "section_level": 1}, {"title": "Inženýrská kariéra.", "content": "Po studiích nastoupila na místo inženýrky v Laboratoři astrofyziky vysokých energií () Goddardova kosmického střediska, kde se podílela na vývoji vědeckých přístrojů používaných na misích NASA. V této době také vyučovala fyziku na Montgomery College v Marylandu. V letech 2004–2007 se jako výzkumná spolupracovnice účastnila amerického antarktického výzkumného programu, přičemž strávila tři a půl roku v arktických a antarktických oblastech. Dvě sezóny pracovala na polárních stanicích Amundsen-Scott a Palmer. V rámci svého působení v Antarktidě sloužila v hasičských a záchranných sborech. Poté pracovala v Laboratoři aplikované fyziky () Univerzity Johnse Hopkinse kde se podílela na vývoji přístrojů pro sondy Van Allen Probes a Juno. Roku 2010 se vrátila k práci na antarktickém programu. Začátkem roku 2012 přešla do Národního úřadu pro oceán a atmosféru, kde sloužila jako inženýrka na meteorologické stanici v Barrow na Aljašce a od srpna 2012 vedla stanici na Samoi.", "section_level": 1}, {"title": "Astronautická kariéra.", "content": "Přihlásila se do 21. náboru astronautů NASA, uspěla v něm a 17. června 2013 byla zařazena mezi astronauty. Dvouletý základní kosmonautický výcvik dokončila v červenci 2015. Začátkem roku 2018 byla zařazena do záložní posádky Sojuzu MS-12, v němž měli na jaře 2019 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) vzlétnout členové Expedice 59/60. V květnu téhož roku nahradila Shannon Walkerovou v hlavní posádce. V březnu 2019 padlo rozhodnutí, že, v souvislosti s letem kosmonauta Spojených arabských emirátů na ISS na podzim 2019, Christina Kochová zůstane na ISS do prosince 2019 v rámci Expedice 61. Nakonec Christina Kochová zůstala do 6. února 2020 a vrátila se na Zemi společně s astronauty Alexandrem Skvorcovem mladším a astronautem Evropské kosmické agentury, Lucem Parmitanem. Do vesmíru vzlétla na palubě Sojuzu MS-12 14. března 2019 společně s Alexejem Ovčininem a Nickem Hague. Po necelých šesti hodinách letu se Sojuz spojil se stanicí ISS a kosmonauti se zapojili do práce Expedice 59.", "section_level": 1}, {"title": "První plně ženský výstup do vesmíru.", "content": "Christina Kochová měla společně s Anne McClainovou podniknout 29. března 2019 první výstup do vesmíru, avšak jejich skafandry měly špatné míry. Nakonec Christina Kochová byla společně s Jesiccou Meirovou první ženskou dvojicí, které samostatně podnikly výstup do vesmíru.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Žije v Texasu se svým manželem Robertem Kochem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Christina Hammock Kochová (* 9. března 1979 Grand Rapids, Michigan, USA) je americká elektroinženýrka a od června 2013 astronautka NASA. Roku 2018 byla zařazena do posádky Expedice 59/60/61 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), do vesmíru odstartovala 14. března 2019. ", "tgt_summary": "Christina Hammock Koch (; born January 29, 1979) is an American engineer and NASA astronaut of the class of 2013. She received Bachelor of Science degrees in Electrical Engineering and Physics, and a Master of Science in Electrical Engineering from North Carolina State University. She also did advanced study while working for the Goddard Space Flight Center (GSFC). Just before becoming an astronaut, she served with the National Oceanic and Atmospheric Administration, as Station Chief for American Samoa. ", "id": 662046}
{"src_title": "Útok ve Štrasburku (2018)", "tgt_title": "2018 Strasbourg attack", "src_document": [{"title": "Před útokem.", "content": "Dne 11. prosince 2018 ráno prohledaly bezpečnostní složky byt útočníka a nalezly zde granát, pistoli, několik nožů a texty v arabštině. Útočník však nebyl doma a o pár hodin později zahájil střelbu v centru Štrasburku.", "section_level": 1}, {"title": "Útok.", "content": "Samotný útok začal okolo 19:50 místního času poblíž náměstí Kléber, kde se konal vánoční trh zvaný Christkindelsmärik. Útočník postupně začal střílet na třech místech, dvakrát byl napaden příslušníky bezpečnostních sil a byl postřelen. Kromě pistole útočil také nožem. Útok probíhal celkem 10 minut, střelec podle svědků zvolával „Allah Akbar\" Se zraněnou rukou pak ujel z místa činu taxíkem. Podle řidiče měl s sebou granát.", "section_level": 1}, {"title": "Po útoku.", "content": "Kvůli útoku došlo k uzavření přihlehlých oblastí, včetně budovy Evropského parlamentu, kde se v tu dobu konalo plenární zasedání EP. V oblasti útoku byl jeden český občan, ale neutrpěl žádnou újmu. Ve Francii byl zvýšen stupeň ohrožení teroristickým útokem na nejvyšší, do Štrasburku byly vyslány dodatečné bezpečnostní síly a byla posílena ochrana veřejných budov. Útočník dva dny unikal policii, na jeho dopadení pracovalo více než 500 policistů a četníků, do akce byly vyslány i speciální zásahové jednotky BRI a RAID nebo elitní protiteroristická jednotka GIGN z Dijonu. Bylo zahájeno také mezinárodní pátrání. Ve čtvrtek 13. 12. byl útočník spatřen ve čtvrti Neudorf, obklíčen a při následné přestřelce zabit. V souvislosti s útokem bylo zadrženo sedm lidí, jsou mezi nimi čtyři příbuzní vraha, jeho rodiče a dva bratři.", "section_level": 1}, {"title": "Oběti.", "content": "Bylo zabito pět lidí; dva zemřeli během útoku a tři další později podlehli svým zraněním. Dále bylo zraněno jedenáct lidí, z toho čtyři vážně. Na místě zemřeli 45letý turista z Thajska a 61letý Francouz- bývalý bankovní úředník. O dva dny později podlehl svým zraněním 45letý muž z Afghánistánu, 14. prosince zemřel 29letý novinář z Itálie a 16. prosince 35letý polský hudebník Barto Pedro Orent-Niedzielski.", "section_level": 1}, {"title": "Útočník.", "content": "Pravděpodobný útočník, Chérif Chekatt, věk v den útoku 29 let, byl na seznamu osob podezřelých z islámského radikalismu. Byl sledován bezpečnostními složkami a měl kriminální minulost. Jeho trestní záznam obsahoval celkem 27 činů spáchaných ve Francii, Německu a Švýcarsku. Právě kvůli jedné loupeži u něj byla ten den ráno vykonána domovní prohlídka. Byl také veden ve složkách \"Fiche S\", kde jsou evidováni lidé, představující největší riziko pro národní bezpečnost.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dne 11. prosince v 19:50 se ve francouzském městě Štrasburku stal teroristický útok, když muž začal střílet na zdejším vánočním trhu. Během útoku zemřeli dva lidé, další tři zemřeli později na následky zranění a jedenáct jich bylo zraněno (z toho čtyři vážně). Útočník, identifikovaný policií jako islámský extremista, dva dny unikal policii, než byl zastřelen při zásahu ve čtvrti Neudorf.", "tgt_summary": "On the evening of 11 December 2018, a terrorist attack occurred in Strasbourg, France, when a man attacked civilians in the city's busy (Christmas market) with a revolver and a knife, killing five and wounding 11 before fleeing in a taxi. Authorities called the shooting an act of terrorism. ", "id": 134534}
{"src_title": "Manuel González Prada", "tgt_title": "Manuel González Prada", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 5. ledna 1844 v Limě v aristokratické rodině pocházející ze Španělska. Jeho otec Francisco González de Prada Marrón y Lombera byl členem soudního dvora, jeho matka, oddaná katolička, se jmenovala María Josefa Álvarez de Ulloa y Rodríguez de la Rosa. 8. ledna 1944 byl v kostele San Sebastián pokřtěn limským arcibiskupem. V roce 1855 byla rodina z politických důvodů nucena se přestěhovat do Valparaísa v Chile, kde Manuel González Prada navštěvoval anglickou školu. Po návratu do Peru v roce 1857 se jeho otec stal primátorem Limy a Manuel se zapsal na Real Convictorio de San Carlos. Začal zde studovat práva a humanitní vědy, studium ale nedokončil. V roce 1863, kdy mu bylo 19 let, zemřel náhle jeho otec ve věku 48 let a Manuel González Prada přerušil svá studia a začal se věnovat poezii a dramatické tvorbě. Byl členem Literárního klubu v Limé a zakladatelem, později vicepresidentem Peruánského literárního kruhu, který se věnoval literatuře založené na vědě a poznání budoucího vývoje společnosti. Po smrti matky v roce 1888, zesílila jeho kritika společenských poměrů. Zařadil se do skupiny sociálních reformátorů, kam patřil například literát a politik Ricardo Palma nebo spisovatelky Clorinda Matto de Turner a Mercedes de Cabello Carbonera. Během války proti Chile se účastnil bitvy u San Juanu a Miraflores, za obranu peruánské metrolpole. V důsledku invaze chilských vojáků do Limy se na protest zdržoval dva roky (1881 – 1883) ve svém domě, odkud nevycházel. Po podepsání mírové smlouvy (Tratado de Ancón) a odchodu chilských okupantů pokračoval v novinářské práci. V roce 1885 publikoval články \"Grau\" (o hrdinovi z bitvy u Angamos) a \"Hugo\" (u příležitosti úmrtí slavného francouzského literáta). Pro nepříznivé poměry v zemi, odcestoval koncem roku 1891 se svoji ženou Adrianou do Evropy, kde pobýval dalších sedm let. Spolu s ní navštívil Francii, Švýcarsko, Belgii a Španělsko. Do Limy se vrátil v roce 1898 a dvě sbírky poezie \"Minúsculas\" a \"Exóticas\". Jeho nejznámější kniha \"Pájinas libres\" (1894) vyvolala pobouření veřejnosti a byl blízko vyloučení z katolické církve. Zemřel na srdeční zástavu, v Limě dne 22. července 1918, ve věku 74 let.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Podílel se aktivně na politickém životě v Peru jako člen konzervativní politické strany Partido Civil a jako zakladatel radikální strany s názvem Unión Nacional. Tato strana ho jmenovala jako svého prezidentského kandidáta, ale po pronásledování režimem uprchl do Evropy. V prezidentských volbách v roce 1899 skončil jako třetí s 0,95% hlasů. Po neúspěchu v prezidentských volbách byl požádán, aby pracoval pro nově vytvořenou vládu. Nastoupil do funkce ředitele Národní knihovny Peru na Abancay Avenue a přispěl k reorganizaci a zlepšení knihovny, která si pod jeho vedením získala mezinárodní uznání. Přestože se nepovažoval za komunistu, v ekonomické teorii měl blízko k marxistickému pojetí. Mnohem více ho ale ovlivňovali svými anarchistickými postoji Pierre-Joseph Proudhon a Michail Alexandrovič Bakunin. Byl kritikem aristokratických kruhů (ke kterým sám patřil) a prosazoval reformy ve prospěch peruánského lidu.", "section_level": 2}, {"title": "Soukromý život.", "content": "V roce 1877 se oženil s Adrianou de Verneuil, původem Francouzkou. Spolu měli tři děti, z nichž se dospělosti dožil pouze nejmladší syn, Alfredo González Prada, diplomat a spisovatel, pokračovatel díla svého otce. Kromě něho měl ještě dceru Mercedes González Prada Calvet se svojí první láskou Verónicou Calvet de Bolívar, se kterou se ale neoženil.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Jako esejista byl znám především kritikou sociální a politické situace v zemi, která se zostřovala po tichomořské válce (1879 – 1883), největší válečné katastrofě v republikánské historii Peru. Byl představitelem realismu a modernismu v latinskoamerické literatuře. Ve svých básních se často zabýval různými stránkami útlaku domorodého obvytelstva, Indiánů (\"Trozos de vida\", \"Baladas peruanas\"). Věnoval se též překladům děl Friedricha Schillera a Heinricha Heineho.", "section_level": 1}], "src_summary": "Manuel González Prada, rodným jménem José Manuel de los Reyes González de Prada y Álvarez de Ulloa (5. ledna 1844, Lima – 22. července 1918, Lima), byl peruánský politik, myslitel, anarchista, esejista a básník. V letech 1912 – 1914 a 1915 – 1918 byl ředitelem Národní knihovny Peru (Biblioteca Nacional del Perú).", "tgt_summary": "Jose Manuel de los Reyes González de Prada y Ulloa (Lima, January 5, 1844 – Lima, July 22, 1918) was a Peruvian politician and anarchist, literary critic and director of the National Library of Peru. He is well remembered as a social critic who helped develop Peruvian intellectual thought in the early twentieth century, as well as the academic style known as modernismo. He was close in spirit to Clorinda Matto de Turner whose first novel, \"Torn from the Nest\" approached political indigenismo, and to Mercedes Cabello de Carbonera, who like González Prada, practiced a positivism sui generis.", "id": 2121734}
{"src_title": "Exploze v Humberto Vidal", "tgt_title": "Humberto Vidal explosion", "src_document": [{"title": "Exploze.", "content": "Exploze nastala přibližně v 8:35 dne 21. listopadu 1996. Zabila 33 obětí a zranila 69 dalších. Většina obětí byla v okamžiku nehody v budově, další ale byli v ulicích v okolí budovy. Šestipodlažní budova, ve které se nacházel obchod s botami Humberto Vidal, klenotnictví, obchod s hudbou a ředitelství Humberto Vidal, byla výbuchem úplně zničena a následně stržena. Jednou z hypotéz bylo nastražení výbušného zařízení tajným polovojenským sdružením nebo úmyslné zapálení komplexu, z důvodu podobných úmyslných činů v minulosti. Nenalezly se ale žádné stopy po výbušninách ani žádné hořlavé látce, kterou by mohl žhář použít. Prezident Spojených států amerických Bill Clinton prohlásil Portoriko za oblast postiženou katastrofou, což zajistilo obdržení pomoci z federálních zdrojů, včetně pomoci Národní rady pro bezpečnost dopravy (NTSB), která okamžitě zahájila vyšetřování. San Juan Gas Company (vlastněná Enron Corporation) odmítla jakoukoliv odpovědnost za nehodu a tvrdila, že budova neměla v době výbuchu žádný přívod plynu.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetřování.", "content": "Vyšetřování Národní rady pro bezpečnost dopravy (NTSB) odhalilo, že několik osob nahlásilo údajný únik plynu v budově plynové společnosti několik dnů před explozí, když si stěžovali na velký zápach. Do obchodu s botami nevedl žádný přívod plynu, jako podezřelý se jevil nedaleký plynovod, který obsahoval propan, který je těžší než vzduch. Ukázalo se, že tento plynovod byl rozbitý. Před několika lety byl pod plynovod nainstalován i vodovod, což ještě více ohlo plynovod (který byl již před instalací vodovodu ohnutý). Po instalaci vodovodu se plynovod přerušil a plyn začal unikat. Výbušný plyn se dostal až do suterénu obchodu s botami, kde způsoboval zmiňovaný zápach. Největším problémem ale bylo, že technici plynové společnosti nebyli schopni únik plynu detekovat ještě před výbuchem. Vyšetřovatelé odhalili, že vývrty používané pro detekci plynu v podzemí byly pouze 46 cm v podzemí, ačkoliv propan (těžší než vzduch) samotný byl až 120 cm v podzemí. Tímto způsobem tedy nebylo možné detekovat, že plyn unikl. Nejzávažnější chyba nastala při kontrole suterénu obchodu. Technik měl přístroj na detekci plynu zapnout na čerstvém vzduchu, předtím, než vstoupí do budovy. Udělal to ale až po vstupu do budovy, čímž pádem nebylo možné detekovat únik žádného plynu. San Juan Gas Company odmítala odpovědnost a prohlásila, že nehoda mohla být způsobena plynem z kanalizace. Tento plyn je ale lehčí než vzduch, čímž pádem by se musel shromažďovat u stropu. Propan, který je těžší než vzduch, se naopak shromažďuje u podlahy. Vyšetřování ukázalo, že výbuch vyhodil uložené boty směrem nahoru, což dokázalo, že výbušný plyn musel být u podlahy. Trám, který se následkem výbuchu ohnul směrem nahoru, byl pro doložení, že výbuch musel jít zezdola, taktéž velmi důležitý.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Oběti nehody a vlastníci postižených společností zažalovali plynovou společnost, která čelila celkem 1500 žalobám. Ačkoliv celou dobu společnost odmítala jakékoliv pochybení, 725 ze všech žalob bylo vyřízeno mimosoudně a 101 žalob skončilo rozsudkem v neprospěch společnosti. Společnost byla taktéž kritizována za nekvalitní školení svých pracovníků. Vedení přislíbilo toto napravit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Exploze v Humberto Vidal je označení pro výbuch plynu, který nastal dne 21. listopadu 1996 v obchodu s botami \"Humberto Vidal\" ve městě San Juan, hlavním městě ostrovního území Portoriko. Exploze zabila 33 lidí a zranila 69 dalších. Je to jedna z nejsmrtelnějších nehod, které se kdy na ostrově odehrály.", "tgt_summary": "The Humberto Vidal explosion (sometimes also referred to as the Río Piedras explosion) was a gas explosion that occurred on November 21, 1996 at the Humberto Vidal shoe store in Río Piedras, Puerto Rico. The explosion killed 33 and wounded 69 others when the building collapsed. It is one of the deadliest disasters to have occurred on the island.", "id": 1229702}
{"src_title": "Blackmagic Design", "tgt_title": "Blackmagic Design", "src_document": [{"title": "Produkty.", "content": "Blackmagic vyrábí přepínače (switchery), diskové konvertory, grabovací hardware v podobě karet na PCIe či přes USB, softwarová i hardwarová řešení pro zpracování, konverzi, editaci, střih videa. Její vlajkovou lodí je ale vlastní řada videokamer.", "section_level": 1}, {"title": "Blackmagic Cinema Camera.", "content": "Na NAB Show 2012 společnost představila kameru Blackmagic Cinema. Ta disponuje senzorem s rozlišením 2,5K (2432 × 1366), tedy s určitými možnostmi manipulace obrazu pro výstup 1080p nebo 2K. Nahrávat dokáže rychlostí 23,98; 24; 25; 29,97 a 30 fps progresivně. Obrazová data nahrává na běžnou 2,5\" vyjmutelný solid-state drive (buď RAW nebo ztrátové formáty Apple ProRes či Avid DNxHD) a podporuje i uživatelem zadaná metadata. Vyjmá pár tlačítek se ovládá přes 5palcový dotykový displej, k dispozici je i dálkové ovládání. Zvuk nahrává 48 kHz mono, mezi výstupy nechybí HDMI. Má vysokorychlostní rozhraní Thunderbolt, s rychlostí 3 Gb/s. Kamera je vyráběna pro vyměnitelné objektivy s bajonetem EF/ZE nebo Micro Four Third (MFT). Její hlavní devizou je ale velmi citlivý senzor s barevným rozlišením 48 bitů na pixel, který zvládne dynamický rozsah 13 clonových čísel. Při ceně kolem 3000 amerických dolarů to z ní činí zajímavou alternativu profesionálních DSLR a (při výhodách digitálního snímání) dokonce alternativu točení na klasický filmový materiál.", "section_level": 2}, {"title": "Blackmagic Production Camera 4K.", "content": "Rok po oznámení Blackmagic Cinema Camera uvedla Blackmagic na NAB Show 2013 novou verzi své kinematografické kamery. Hlavní novinkou bylo zvýšení rozlišení na necelých 4K (3840 × 2160), senzor velikostně ekvivalentní filmovému formátu Super 35 mm a tedy i podobný filmový vzhled. Dynamický rozsah lehce klesl, na 12 clonových čísel. Z rozhraní přibylo HD-SDI. Tuto kameru aktuálně nabízí za přibližně 4000 US$.", "section_level": 2}, {"title": "Blackmagic Pocket Cinema Camera.", "content": "Zmenšená verze (128 × 66 × 38 mm, 355 g) již tak velmi kompaktní Blackmagic Cinema Camera. Velikost senzoru se zmenšila na velikost Super 16, rozlišení ale spadlo na „pouze“ Full HD (1920 × 1080), úhlopříčka dotykového displeje klesla na 3,5\", jeho rozlišení a zůstal stejně jako dynamický rozsah – 13 clonových čísel. Místo SSD disku jako úložiště fungují karty SDHC/SDXC. Podporovány jsou jen vyměnitelné objektivy MFT. Všechno ostatní, co se týká produkčního toku u kamer Blackmagic, ale zůstalo. Cena je kolem 1000 US$.", "section_level": 2}], "src_summary": "Blackmagic Design Pty Ltd je australská společnost, která vyrábí videotechniku. Byla založena v roce 1984 Grantem Perry, který je dodnes jejím výkonným ředitelem. Blackmagic vyrábí zařízení pro záznam, konverzi, stříhání a vysílání videa. Sídlí v australském Melbourne, ale pobočky má v Evropě, Asii a Severní Americe. V posledních několika letech koupila firmy Da Vinci Systems, Cintel, Echolab a Teranex, všechny zaměřené na vývoj profesionální techniky pro zpracování filmu a videa.", "tgt_summary": "Blackmagic Design is an Australian digital cinema company and manufacturer based in Port Melbourne, Victoria, Australia. It designs and manufactures broadcast and cinema hardware, most notably digital movie cameras, and also develops video editing software, such as the DaVinci Resolve application. ", "id": 2003962}
{"src_title": "Sarah Anne Bright", "tgt_title": "Sarah Anne Bright", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Brightová žila v Bristolu v Anglii, narodila se jako jedno z devíti dětí Richardu Brightovi (1754-1840) a Sarah Heywood Brightové. Její otec byl bohatý obchodník a bankéř a je známo, že se silně zajímal o vědu. V roce 1823 byl jedním ze zakladatelů Bristol City Museum and Art Gallery. V létě roku 2015 toho bylo o životě Sarah Anne Brightové známo jen málo. Její role pionýrky fotografie byla objevena poté, co byla nabízena k prodeji série fotografií známá jako \"Quillan Collection\" v aukční síni Sotheby v New Yorku v roce 2008. Sbírku sestavil v letech 1988-1990 soukromý sběratel umění Jill Quasha. V kolekci se nacházela fotografie listu, o které myslelo, že autorem je William Henry Fox Talbot, ale když odborník na Talbota pan Larry Schaaf snímek zkoumal, tak prohlásil, že autorem Talbot rozhodně není. Jednalo se o fotogram dnes známý jako \"Quillan Leaf\" (\"List z Quillanu\"). Vzhledem k určitým spekulacím o tom, kdo mohl obraz vytvořit, Sotheby uvedla v prodejním katalogu pod snímkem \"Fotograf neznámý\". Zápis katalogu zahrnoval tři stránky dokumentace a poznámky Larryho Schaafa. V době dražby měl fotogram listu jasný původ. Pocházel z alba, které původně patřilo Henrymu Brightovi z Ham Green v anglickém Bristolu. Původní album obsahovalo původně sedm fotogramů a několik akvarelů a kreseb, ale do doby aukce se dochovaly pouze fotogramy. Tisk měl na své zadní straně zřetelně jasné písmeno \"W\" spolu s dalšími písmeny, která vypadala jako iniciály \"HB\". Po pečlivém studiu tisku Schaaf spekuloval, že \"W\" by mohlo znamenat iniciály Thomase Wedgwooda, a že fotogram mohl být vytvořen ještě před rokem 1805. Na základě nejistoty týkající se autorství a stáří, Sotheby's stáhl fotogram z prodeje až do výsledků dalšího výzkumu. Larry Schaaf začal zkoumat možné souvislosti s Henrym Brightem a tehdy známými fotografy v oblasti Bristolu. Zjistil, že písmeno \"W\" na tiscích používal také William West, o kterém bylo známo, že jako jeden z prvních pořizoval fotografické snímky v Bristolu. Další výzkum ho vedl ke zjištění, že to, co se zdálo jako iniciály \"HB\", tak byly vlastně písmena \"S.A.B.\" a rukopis odpovídal iniciálům na akvarelech, o kterých se ví, že jejich autorkou je Sarah Anne Brightová. Schaaf dospěl k závěru, že Brightová je také autorkou zmíněné fotografie a v červnu 2015 oznámil své nálezy na přednášce na univerzitě v Lincolnu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sarah Anne Brightová (1793 - 1866) byla anglická umělkyně a fotografka aktivní v 19. století, která byla jednou z prvních fotografek. Autorství snímků, které pořídila, jí bylo připsáno až v roce 2015, kdy byly její iniciály objeveny na fotogramu, který se objevil na aukci v Sotheby's v New Yorku.", "tgt_summary": "Sarah Anne Bright (1793–1866) was a 19th-century English artist and photographer who produced the earliest surviving photographic images taken by a woman. Images she had produced were not attributed to her until 2015 when her initials were discovered on a photogram that was previously consigned to an auction at Sotheby's in New York.", "id": 208328}
{"src_title": "Cášská smlouva", "tgt_title": "Aachen Treaty", "src_document": [{"title": "Předcházející události.", "content": "Podepsání smlouvy o spolupráci mezi Francií a Německem předcházely dlouhodobě posilující vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi. Obě země spojuje členství v Evropské unii a v NATO, což jsou instituce, na jejichž činnosti mají obě země nesporný vliv. Německou a francouzskou diplomacii spojuje především společná proevropská politika, dobré vztahy vůdců obou zemí a usilování Německa o místo v Radě bezpečnosti OSN. V den podpisu smlouvy Angela Merkelová před novináři podpořila Macronovu myšlenku vzniku jedné Evropské armády. Podepsání proběhne symbolicky ve městě Cáchy, které bylo v minulosti městem pro obě země společné Franské říše. Podepsání smlouvy je symbolické i datem, poněvadž 22. ledna uběhlo 56 let od podepsání Elysejské smlouvy mezi Francií a Západním Německem, která dala vznik tzv. ose Paříž–Bonn.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Cílem smlouvy je více integrovat francouzskou a německou politiku na mezinárodním spektru a v rámci Evropské unie. Součástí dohody je také větší spolupráce a sjednocení diplomacií obou zemí, kupříkladu jednotný postoj obou zemí při jednání v Evropském parlamentu a s ostatními zeměmi EU. Smlouva hovoří i o spolupráci ve věci obrany a společné obraně obou zemí před vnitřními a vnějšími hrozbami. Kromě obrany se má také koordinovat společný vývoz zbraní do zahraničí a zbraňový průmysl celkově. Z ekonomického hlediska má smlouva dosáhnout propojení energetiky, průmyslu a zemědělství, a vznik společné hospodářské zóny. Jedním z hlavních bodů je vznik tzv. německo-francouzských rad, které mají být těmi orgány, které budou vzájemnou spolupráci řídit a iniciovat. Rady se mají scházet třikrát ročně a jejich prostřednictvím se mohou scházet i členové vlád obou států. Ze smlouvy vyplývá, že ministerstva obou zemí mohou očekávat zásahy vlády druhého státu v rámci integrační politiky. S touto politikou jsou spjaté i body zaručující začleňování evropských zákonů mezi zákony států. Mezi body smlouvy je také zařazena výuka obou jazyků v obou zemích vzájemně, především v pohraničním Alsasku. Integrace se pak týká rozšíření spolupráce francouzských a německých partnerských měst.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Podle kritiků ratifikací smlouvy vznikne de facto francouzsko-německý superstát. Kvůli důležitosti obou zemí také podle nich hrozí monopolizace evropské politické scény ve prospěch jádra EU a zvýšení brojení proti národním státům a státům s protievropskými tendencemi, především proti Polsku a Maďarsku. Veřejnost smlouvu kritizuje pro nedostatek informací o jejím obsahu s veřejností. Občanská sdružení lidí žijících v Alsasku smlouvu označují za ignorování výsledku prusko-francouzské války, při níž bylo Alsasko anektováno Německým císařstvím. Europoslanci České republiky smlouvu označili za nečekanou a za překvapení a tvrdí, že neproběhla jakákoliv debata o její podobě a ratifikaci. Existují tvrzení, že smlouva je reakcí na nadcházející Brexit a upevnění francouzsko-německé hegemonie v EU, zejména krátce před konáním voleb do Evropského parlamentu, kde se předpokládá posílení euroskeptiků a nacionalistů. Italský vicepremiér Matteo Salvini oznámil plány sblížit politiku Itálie a Polska jako protiváhu francouzsko-německého paktu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cášská smlouva (německy \"Vertrag von Aachen\"; francouzsky \"Traité d'Aix-la-Chapelle\"), celým jménem Cášská smlouva o francouzsko-německé spolupráci, je třináctistránkový dokument, který byl podepsán 22. ledna 2019 francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou v německém městě Cáchy.", "tgt_summary": "The so-called Aachen Treaty, formally Treaty on Franco-German Cooperation and Integration, and also known as the Treaty of Aachen (,, ) is a bilateral agreement between the Federal Republic of Germany and the French Republic, which has not entered into force. It was signed by Federal Chancellor Angela Merkel and President Emmanuel Macron in the coronation hall of the Aachen City Hall on 22 January 2019.", "id": 1941892}
{"src_title": "Dinah Jane Hansen", "tgt_title": "Dinah Jane", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Dinah Jane Hansen se narodila 22. června 1997 v Santa Aně v Kalifornii. Je dcerou Gordona a Maliky Hansen. Je nejstarší ze 6 sourozenců. Poprvé vystoupila při zpěvu národní hymny, když jí bylo 7 let. V roce 2011 natočila svůj první singl s názvem \"Dancing Like a White Girl\". Navštěvovala školu umění Orange County a absolvovala v roce 2015.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 2012 se přihlásila do soutěže \"The X Factor\". Zapívala \"If I Were Boy\" od Beyoncé. Pro svůj sólový výkon bootcampu zpívala Hero od Mariah Carey. Zazpívala \"Stronger (What Doesn't Kill You)\" od Kelly Clarkson, během které zapomněla některé slova. Jeden z porotců Simon Cowell jí řekl, že kdyby nezapomněla slova v písni během castingu, dostala by se do dalších kol jako sólová zpěvačka. Byla dána spolu s Ally Brooke Hernandez, Normani Kordei, Lauren Jauregui a Camilou Cabello, a vytvořily skupinu nyní známou jako Fifth Harmony. Skupina se dostala až do finále a skončila na třetím místě.", "section_level": 1}, {"title": "Sólová kariéra.", "content": "V roce 2015 se zúčastnila konkurzu na dabování hlavní postavy v animovaném filmu Moana; roly nedostala. Nazpívala píseň \"Boom Boom\" spolu s rapperem Daddy Yankee a French Montana. Zpívala tonganskou národní hymnu \"Ko e fasi o e tu'i 'o' Otu Tonga\" 24. listopadu 2017 v semifinálové hře Světového poháru v ragby v roce 2017. Vydala směs vánočních písní se zpěvačkou Leonou Lewisovou. Spolupracovala s Ty Dolla Sign a Marc E. Bassy na debutovém sólovém singlu \" Bottled Up \", který byl zveřejněn 21. září 2018. Vystupovala s touto písní na The Tonight Show Starring Jimmy Fallon. Zazpívala dvě nové skladby \"Retrogade\" a \"I Do not Mind\" na festivalu Jingle Ball od IHeartRadio 3. prosince 2018. 26. března 2019 vydává singl Retrograde. 28. března oznamuje datum vydání jejího debutového EP, které pojmenovala 1, vydání se uskutečnilo 19. dubna 2019.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dinah Jane Hansen (* 22. června 1997 Santa Ana (Kalifornie)) je americká zpěvačka, známá především jako členka dívčí skupiny Fifth Harmony.", "tgt_summary": "Dinah Jane Milika Ilaisaane Hansen (; born June 22, 1997) is an American singer, songwriter, and a former member of multi-platinum girl group Fifth Harmony. In October 2017, she featured in RedOne's single \"Boom Boom\" with Daddy Yankee and French Montana. After the group's hiatus announcement in 2018, Jane signed as a solo artist with L.A. Reid's HitCo Entertainment. Her debut solo single \"Bottled Up\" featuring Ty Dolla Sign and Marc E. Bassy was released on September 21, 2018, followed by her debut extended play, \"Dinah Jane 1\", in early 2019.", "id": 1784563}
{"src_title": "Léto (film, 2015)", "tgt_title": "Summertime (2015 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Příběh začíná v roce 1971. Mladá Delphine vyrůstá na rodinném statku v regionu Limousin, kde udržuje utajený poměr s místní dívkou. Ta se však rozhodne provdat, Delphine proto odjíždí do Paříže, aby zde začala nový život. Krátce poté se náhodně na ulici seznamuje se skupinou feministek, které na univerzitě pořádají různé protestní akce. Delphine se k nim připojí a seznamuje se tak s Carole, která je učitelkou španělštiny. Všechny společně organizují akce na podporu práva na potrat a kontrolu porodnosti a Delphine s Carole se do sebe zamilují. Přestože Carole žije s Manuelem, levicovým radikálem. Když se Delphine dozví, že její otec je po infarktu nehybný, musí se vrátit na statek pomáhat matce. Carole se rozhodne opustit definitivně Manuela a vydá se přes léto za Delphine. Carole zde nachází naprosto odlišný, konzervativní svět, ve kterém musejí svůj vztah před okolím tajit. Ve chvíli, kdy se matka o jejich intimním vztahu dozví, Carole musí odjet. Delphine se rozhodne opustit statek s ní, ale nakonec zůstává a s Carole se rozcházejí. Do kontaktu se opět dostanou až po několika letech v roce 1976, kdy Carole pracuje jako lékařka, která se zaměřuje na potraty, a žije se ženou. Obdržela od Delphine dopis, ve kterém jí píše, že konečně našla sílu opustit rodinnou farmu a začít sama.", "section_level": 1}, {"title": "Okolnosti vzniku filmu.", "content": "Ve scéně, kdy skupina feministek osvobodí homosexuála z psychiatrické léčebny, se Catherine Corsini inspirovala skutečnou akcí Front homosexuel d'action révolutionnaire, která takto osvobodila léčeného mladíka v Itálii. Film byl natáčen v Paříži a v regionu Limousin (departementy Haute-Vienne a Creuse). Starosta obce Camaret-sur-Aigues Philippe de Beauregard (FN) rozhodl o zákazu vylepování filmového plakátu v obci, neboť film prý obsahuje množství scén, které mohou uvést ve zmatek mladé publikum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Léto (\"La Belle Saison\") je francouzský hraný film z roku 2015, který režírovala Catherine Corsini podle vlastního scénáře. Film popisuje milostný vztah dívky z tradičního venkova a radikální feministky z Paříže na počátku 70. let. Snímek byl v ČR uveden v roce 2016 na filmovém festivalu Febiofest.", "tgt_summary": "Summertime (original title: La Belle Saison) is a 2015 French-Belgian romantic drama film directed by Catherine Corsini, co-written with Laurette Polmanss. The film stars Cécile de France, Izïa Higelin and Noémie Lvovsky. It premiered at the Locarno International Film Festival, where it won the Variety Piazza Grande Award.", "id": 2174634}
{"src_title": "Boeing Orbital Flight Test", "tgt_title": "Boeing Orbital Flight Test", "src_document": [{"title": "Průběh letu.", "content": "Mise Boeing Orbital Flight Test úspěšně odstartovala dne 20. prosince 2019 o 11:36:43 světového času (UTC) pomocí nosné rakety Atlas V N22 ze startovacího komplexu 41 na mys Canaveral. O 11:59 UTC NORAD detekoval objekt na oběžné dráze 191 × 76 km se sklonem 51,63 °. Na palubě kosmické lodi byla místo posádky figurína se jménem Rosie the Astronaut (odkazovala na americkou kulturní ikonu všech těžce pracujících žen v továrnách a loděnicích během druhé světové války, nazvanou Rosie the Riveter (Dělnice Rosie)). Figurína během celého letu monitorovala pomocí zabudovaných senzorů podmínky, které by působily na posádku. Po oddělení od nosné rakety se však Starliner ocitl v problémech. Palubní počítač dostával nesprávné informace o údaji, který se označuje jako MET (Mission Elapsed Time - uplynulý čas mise). Důsledkem této chyby se zážeh OIB (Orbital Insertion Burn - zážeh pro usazení na oběžné dráze) neuskutečnil v plánovaném čase. Manévr OIB je potřebný k tomu, aby se loď usadila na parkovací dráze a mohla se začít včas přibližovat k ISS. Kvůli zmíněnému problému začal počítač lodě provádět i nadbytečné korekční zážehy malými orientačními tryskami, čímž loď spotřebovala více pohonných látek, než bylo v této fázi letu optimálně. Řídící středisko se tak rozhodlo poslat Starliner příkaz k provedení zážehu OIB. Loď však v té době letěla nad oblastí pokrytou družicemi TDRS, které zajišťují přenos dat mezi objekty na nízké oběžné dráze a povrchem Země. Příkaz k zážehu OIB se k Starliner dostal až o osm minut později, než měl. Kosmická loď se sice dostala na stabilní oběžnou dráhu, ale její přílet k ISS se značně zkomplikoval. Starliner mohl k stanici přiletět pomocí výrazných úprav oběžné dráhy, ale na tento manévr už neměl dostatek paliva. Další možnost příletu k ISS spočívala v menších korekcích dráhy, ale ty byly nad limity lodě z časového hlediska. Starliner vydrží před připojením ke stanici samostatně fungovat přibližně pět dní. Odborníci z firmy Boeing následně vyslali k Starliner příkaz k zorientování lodě fotovoltaickým panelem k slunci, aby se nabily palubní akumulátory a Starliner mohl nadále fungovat. NASA a Boeing nakonec rozhodli, že kosmická loď zůstane na oběžné dráze dva dny a potom přistane v areálu raketové střelnice White Sands Missile Range v Novém Mexiku, kde měla původně přistát 28. prosince. Ještě týž den, 20. prosince, Starliner provedl za tímto účelem dvě malé korekce dráhy. Kromě operací potřebných k přiblížení a spojení s ISS, se Starliner podařilo splnit ostatní hlavní cíle zkušebního letu na oběžné dráze během 2 dnů ve vesmíru. Dne 22. prosince 2019 ve 12:23 UTC kosmická loď začala brzdící zážeh, který trval 55 sekund. O tři minut později se od lodě oddělil servisní modul a ve 12:46 UTC návratový modul lodě Starliner kontrolovaně vstoupil do horních vrstev atmosféry. O 12:58:02 UTC Starliner úspěšně přistál v poušti v areálu White Sands Missile Range v Novém Mexiku. Kosmická loď z této mise má letět i na první operační let Starliner s posádkou na ISS. Misi USCV-2 má velet astronautka Sunita Williamsová, která vybrala pro tuto loď jméno \"Calypso\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Boeing Orbital Flight Test (zkráceně: Boe-OFT) byl první nepilotovaných zkušební let americké kosmické lodi typu CST-100 Starliner společnosti Boeing. Dne 20. prosince 2019 vystartoval z Mys Canaveral k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Testovat mělo přiblížení a procedury automatického spojení s ISS, přičemž loď měla zůstat připojena ke stanici 7 dní. Starliner se však nezdařil plánovaný zážeh motoru potřebný pro usazení na oběžné dráze a setkání s ISS. NASA a Boeing nakonec rozhodli o předčasném návratu lodě po 2 dnech letu. Následně se odzkoušel úplný návrat do atmosféry, přistání na pevnině a záchranné postupy, které bylo třeba otestovat před prvním pilotovaným letem. Během celého zkušebního letu se sledoval i systém podpory života.", "tgt_summary": "The Boeing Orbital Flight Test (also known as Boe-OFT) was the first orbital mission of the CST-100 Starliner spacecraft, conducted by Boeing as part of NASA's Commercial Crew Program. The mission was planned to be an eight-day test flight of the spacecraft, involving a rendezvous and docking with the International Space Station (ISS), and a landing in the western United States. The mission was successfully launched on 20 December 2019 at 11:36 UTC or 6:36 AM EST, however an issue with the spacecraft's mission elapsed time (MET) clock occurred 31 minutes into flight. This anomaly caused the spacecraft to burn into an incorrect orbit, preventing a rendezvous with the ISS. The mission was reduced to just two days, with the spacecraft successfully landing at White Sands Space Harbor on 22 December. ", "id": 544891}
{"src_title": "Sojuz MS-14", "tgt_title": "Soyuz MS-14", "src_document": [{"title": "Popis mise.", "content": "Jde o první let kosmické lodi Sojuz na raketě Sojuz 2.1a. Bezpilotní mise k certifikaci nosiče umožní zkontrolovat všechny systémy během startu v reálných podmínkách. Otestuje se interakce digitálního řídicího systému modernějšího nosiče Sojuz 2 s analogovým záchranným systémem lodi. Let bez posádky také umožní vynést větší množství nákladu na stanici ISS, protože v lodi nebudou přítomny některé komponenty nezbytné pro podporu života posádky. Na stanici ISS bude kosmickou lodí doručen humanoidní robot Skybot F-850 vytvořený společností Android Technique a Advanced Research Foundation. Robot bude na stanici pobývat po dobu dvou týdnů pod kontrolou kosmonauta Alexandra Skvorcova, který s nim má vykonávat několik úkolů. Na Zemi se vrátí na začátku září.", "section_level": 1}, {"title": "Let.", "content": "Dvoudenní let kosmické lodi k Mezinárodní vesmírné stanici probíhal normálně. Podle plánu se měla loď připojit k dokovacímu portu modulu Poisk 24. srpna v 5:30 UTC. Sbližování se stanicí však selhalo z důvodu vadného zesilovače naváděcího systému KURS na modulu Poisk. Kosmická loď se přiblížila na vzdálenost asi 100 metrů od stanice, zůstala stát a automatická dokovací operace byla přerušena. Následně byl Sojuz oddálen do bezpečné vzdálenosti a pokračoval ve společném letu. Protože byl Sojuz poslán v bezpilotním režimu, nebylo možné jej ke stanici připojit jiným než automatickým způsobem. Systém TORU, kterým je možné řídit nákladní lodě Progress ze stanice ISS, není na Sojuzech instalován. Nejdříve se uvažovalo o výměně vadného staničního zesilovače KURS, ale nakonec bylo rozhodnuto o přeparkování lodi Sojuz MS-13 z dokovacího portu modulu Zvezda na modul Poisk a uvolnit tak místo pro nepilotovaný Sojuz MS-14. 6. září v 18:14 UTC se kosmická loď Sojuz MS-14 s robotem Skybot F-850 na palubě úspěšně odpojila od modulu Zvezda a v autonomním letu se vydala na sestup z oběžné dráhy. Návratový modul lodi bezpečně přistál v Kazachstánu v čase 21:32 UTC.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sojuz MS-14 je ruská kosmická loď řady Sojuz. Start se uskutečnil 22. srpna 2019 v 03:38 UTC. Nosná raketa Sojuz 2.1a úspěšně odstartovala z kosmodromu Bajkonur k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Kosmická loď se připojila k dokovacímu portu modulu Zvezda 27. srpna v 03:08 UTC. Jedná se o testovací let bez posádky určený k certifikaci nosiče Sojuz 2.1a pro mise s posádkou.", "tgt_summary": "Soyuz MS-14 was a Soyuz spaceflight to the International Space Station. It carried no crew members, as it was intended to test a modification of the launch abort system for integration with the Soyuz-2.1a launch vehicle. It launched successfully on 22 August 2019 at 03:38 UTC. It was the first mission of the Soyuz crew vehicle without a crew in 33 years, and the first ever unpiloted mission of Soyuz to the ISS.", "id": 1117048}
{"src_title": "Zuzana Čaputová", "tgt_title": "Zuzana Čaputová", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Zuzana Čaputová se narodila v Bratislavě, téměř celý život však prožila v Pezinku. Její matka Katarína Strapáková byla administrativní pracovnice, otec Štefan Strapák ředitel pobočky pojišťovny.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání a právnická kariéra.", "content": "Navštevovala základní školu v Pezinku. Od roku 1991 studovala na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Studium práv zakončila v roce 1996. Během studia a po jeho skončení pracovala v místní samosprávě v Pezinku, nejprve jako asistentka na právním oddělení, poté jako zástupkyně přednosty městského úřadu. Později působila v neziskovém sektoru, kde se věnovala veřejné správě a problematice týraných a zneužívaných dětí. Následně pracovala jako projektová manažerka na projektu rozvoje místních komunit v občanském sdružení EQ Klub. V letech 2005–2010 vykonávala praxi jako advokátní koncipientka. Od 15. srpna 2005 do 31. srpna 2007 u advokátky Mgr. Evy Kováčechové, od 1. září 2007 do 31. ledna 2009 u advokátky Mgr. Zuzany Dlugošové a od 14. března 2009 do 31. ledna 2010 v obchodní společnosti \"Advokátská kancelář Tomáš Kamenec s. r. o.\" Je autorkou a spoluautorkou několika publikací a členkou celosvětové sítě environmentálních právníků ELAW (\"Environmental Law Alliance Worldwide\"). V roce 2016 byla jako právnička občanské iniciativy \"Skládka nepatří do města\" vyznamenána Goldmanovou environmentální cenou za boj o uzavření skládky odpadu v Pezinku. Problematice pezinské skládky se aktivně věnovala 14 let. Právě při této příležitosti se dostala do sporu s kontroverzním podnikatelem Mariánem Kočnerem, ten zastupoval firmu, která chtěla novou skládku v Pezinku založit. V září 2017 oznámila odchod z týmu VIA IURIS a pokračovala v advokátské praxi. V rámci advokacie plánovala věnovat se i nadále environmentálním tématům.", "section_level": 2}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Zuzana Čaputová žije s dvěma dcerami v Pezinku. V září 2018 se rozvedla s Ivanem Čaputou. V únoru 2019 na facebookovém účtu poprvé oficiálně naznačila partnerský vztah s hudebníkem, výtvarníkem, básníkem a překladatelem Peterem Konečným, pocházejícím také z Pezinku, jenž ji následně začal doprovázet v prezidentské kampani. V květnu 2020 byl medializován její poměr s Jurajem Rizmanem, bývalým ředitelem slovenské pobočky Greenpeace a ředitelem komunikace Greenpeace pro střední a východní Evropu, jenž se opakovaně stal Mluvčím roku. Oba společně působili v občanském sdružení Via iuris a Rizman tehdejší advokátce také poskytoval podporu v kauze pezinské skládky.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Místopředsedkyně Progresivního Slovenska.", "content": "V prosinci 2017 oznámila vstup do vznikajícího politického hnutí Progresívne Slovensko a v lednu 2018 byla na ustavujícím sněmu zvolena místopředsedkyní. Této funkce se vzdala 19. března 2019 po prvním kole prezidentských voleb a na sněmu 8. května téhož roku požádala o zrušení členství v hnutí.", "section_level": 2}, {"title": "Kandidatura v prezidentských volbách 2019.", "content": "V prezidentských volbách získala v prvním kole relativní většinu hlasů, a to 40,57 %. Nejvíce to bylo v Bratislavském kraji (59,65 % hlasů) a nejméně v Prešovském kraji (30,29 %). V souvislosti s výsledkem voleb oznámila, že se vzdá svého postu místopředsedkyně v hnutí Progresívne Slovensko. Ve druhém kole voleb zvítězila s 58 % hlasů nad svým protikandidátem Marošem Šefčovičem, místopředsedou Evropské komise a komisařem pro energetickou unii. V rozhovoru s \"Denníkem N\" řekla, že svoje pohlaví v těchto volbách nepovažuje za handicap.", "section_level": 2}, {"title": "Volební program.", "content": "", "section_level": 3}, {"title": "Spravedlivost pro všechny.", "content": "Opakovaně tvrdila, že na Slovensku neplatí spravedlivost pro všechny stejnou mírou. Jako prezidentka chtěla vyvíjet maximální tlak na okamžité a systémové změny v policii, prokuratuře a justici. Byla také přesvědčená, že policejní sbor musí fungovat jako nezávislá instituce oddělená od vlivů politiků, a v jejím čele musí být profesionál. Také tvrdila, že je potřeba, aby prokuratura byla pod veřejnou kontrolou.", "section_level": 4}, {"title": "Důstojnost pro seniory.", "content": "Jako prezidentka chtěla pracovat na tom, aby co nejvíce seniorů trávilo své stáří v domácí péči či péči menších pečovatelských zařízení. Usilovala o tlak na vládu a kraje, aby tyto služby byly finančně podporovány.", "section_level": 4}, {"title": "Ochrana životního prostředí.", "content": "Bohatství Slovenska viděla podle svého programu zejména v přírodě: v lesích překypujících životem, v čistých řekách a podzemní vodě, které jsou zásobou pitné vody, a také v úrodných polích, které lidem dávali práci, zároveň i obživu. Ochrana životního prostředí neměla být jen okrajovým politickým tématem. Za problemiatický označila přístup vlády, která umožňovala masivní, a často i nelegální kácení lesů ve prospěch některých podnikatelských skupin. Jako prezidentka chtěla prosazovat, aby minimálně 5 procent ekologicky nejvzácnějšího území zůstalo zachovaných jako bez zásahu člověka.", "section_level": 4}, {"title": "Registrovaná partnerství.", "content": "V relaci \"V politike\" televizní stanice TA3 uvedla, že je pro legalizaci registrovaných partnerství. V diskusi se svým protikandidátem Mistríkem se přiklonila k možnosti adopce dětí páry homosexuálů: „\"Preferujem to, aby dieťa malo biologickú matku, biologického otca. V prípade ak by malo vyrastať v ústavnej starostlivosti, myslím si, že by mu bolo lepšie s dvoma milujúcimi bytosťami, hoci aj rovnakého pohlavia\".”", "section_level": 4}, {"title": "Prezidentka republiky.", "content": "", "section_level": 3}, {"title": "Inaugurace.", "content": "Inaugurace proběhla v poledne 15. června 2019 v bratislavské budově Reduta. Předepsaný slib složila na slavnostní schůzi Národní rady Slovenské republiky do rukou předsedy Ústavního soudu SR Ivana Fiačana ve 12.06 nebo 12.07. Šest až sedmi minutové zpoždění bylo zapříčiněno neočekávaným projevem předsedy Národní rady Andreje Danka, což vyvolalo polemiky o tom, kdo byl v tu dobu vlastně hlavou státu. Podle Ladislava Špačka po tuto dobu Slovensko nemělo prezidenta a Dankův projev označil za nemístný. Nový poradce prezidentky pro ústavní právo Peter Kubina však řekl, že se nic takové nestalo a prezidentem byl po tuto dobu stále Andrej Kiska, jehož mandát uplynul po složení slibu Zuzany Čaputové. Kancelář Národní rady se proti Špačkovi ohradila, že si má nastudovat Ústavu SR a požádala o veřejnou omluvu. Po složení slibu přednesla svůj první projev v úřadě prezidentky. Řekla, že bude usilovat o to, aby byla prezidentkou všech občanů, pronesla také následující větu: „Neprišla som vládnuť, prišla som slúžiť občanom, obyvateľom, Slovensku.“ Ve svém projevu Slovensko pochválila a i kritizovala. Vyzdvihla například aktivní a vyspělou občanskou společnost, která si umí navzájem pomáhat, kritizovala pak například to, že mnoho Slováků stále žije v chudobě. Zavázala se pak, že naplno využije své pravomoci k tomu, aby každý občan, tedy bez ohledu na výšku platu, etnický původ, příslušnost k menšinovým skupinám měl přístup ke kvalitní zdravotní péči. Následovala vojenská přehlídka, pěší procházka městem do katedrály svatého Martina, ekumenická bohoslužba \"Te Deum\", symbolické převzetí úřadu a Grasalkovičova paláce, oběd se seniory, pokládání věnců u památníku svobody v Devíně, položení kytic na hrob Michala Kováče a slavnostní recepce v Redutě. Část od 11.45 do 13.00, tedy složení slibu a vojenskou přehlídku sledovala Česká televize ve svém mimořádném vysílání.", "section_level": 3}, {"title": "Setkání s ústavními činiteli.", "content": "V úterý 18. června 2019 se sešla nejprve s předsedou Národní rady Andrejem Dankem, poté s předsedou vlády Petrem Pellegrinim, přičemž na tiskové konferenci obeznámila veřejnost o obsahu těchto jednání. Vyjádřila zájem zopakovat deklaraci tří nejvyšších ústavních činitelů o zahraniční politické orientaci Slovenska. Na tuto výzvu zbylí dva ústavní činitelé reagovali se zájmem. Tato deklarace byla podepsána o devět dní později, tedy 27. června. Zopakovali tak Společné vyhlášení ústavních činitelů k prioritám členství SR v EU a NATO z roku 2017. Andrej Danko vyjádřil zájem o pravidelná setkání nejvyšších ústavních činitelů, Peter Pellegrini se pak s prezidentkou dohodl na pravidelné komunikaci.", "section_level": 3}, {"title": "Zástupci v soudní radě SR.", "content": "Dne 18. června 2019 jmenovala do soudní rady Slovenské republiky, a to Elenu Berthotyovou, která již tuto funkci zastávala, a Lajose Mészárose, bývalého soudce slovenského ústavního soudu.", "section_level": 3}, {"title": "První zahraniční cesta.", "content": "V souladě s tradicí, kterou zavedli čeští a slovenští prezidenti se Zuzana Čaputová na svou první zahraniční cestu vydala do České republiky. Za českým prezidentem Milošem Zemanem přijela na Pražský hrad dopoledne ve čtvrtek 20. června 2019. Spolu pohovořili, poobědvali a následovala tisková konference. Na ní český prezident ocenil přátelskou atmosféru. Odpoledne se pak Zuzana Čaputová setkala se zástupci Parlamentu České republiky, nejprve s předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou, později s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem. Poté položila věnce k soše Miroslava Rastislava Štefánika. Položením květiny na hrob Václava Havla uctila jeho památku. Oficiální program byl zakončen účastí koncertu \"Zuzana není sama doma\", který zorganizovali především Slováci žijící v Česku.", "section_level": 3}, {"title": "Důvěryhodnost.", "content": "Podle průzkumu agentury AKO z dubna 2020 věřilo prezidentce až 83,5 % Slováků. Nedůvěřovalo ji pak 12,3 % z dotázaných a zbylí neuměli odpovědět. Dle průzkumu agentury Focus pro televizi Markíza ji věřilo 62 % lidí, nevěřilo ji pak 30 %. V lednu 2020 jí podle průzkumy stejné agentury důvěřovalo 58 %, nedůvěřovalo pak 39 % lidí.", "section_level": 3}], "src_summary": "Zuzana Čaputová, rozená Strapáková (* 21. června 1973 Bratislava), je slovenská politička, advokátka, občanská aktivistka a od 15. června 2019 prezidentka Slovenské republiky. Úřadu se ujala jako první žena a ve 45 letech také jako nejmladší osoba v nejvyšší ústavní funkci. ", "tgt_summary": "Zuzana Čaputová (; Strapáková; born 21 June 1973) is a Slovak politician, lawyer, and environmental activist who has been President of Slovakia since 15 June 2019. Čaputová is the first woman to hold the presidency, as well as the youngest president in the history of Slovakia, elected at the age of 45. ", "id": 2340817}
{"src_title": "I Will Follow Him", "tgt_title": "I Will Follow Him", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Poprvé ji nahrál jako orchestrálku Franck Pourcel a vydal na albu \"Amour, Danse, Et Violons. No.17\" v roce 1959 pod názvem \"Chariot\" (česky „Vozík“). V roce 1962 ji opatřil Jacques Plante francouzským textem a pod původním názvem ji nazpívala Petula Clark. Za tuto nahrávku získala Petula Clark zlatou desku za milion prodaných desek. Petula Clark ji také nazpívala v italštině pod názvem \"Sul mio carro\" a v němčině jako \"Cheerio (Addio)\". Tyto verze byly velmi úspěšné. Pro anglofonní trh přizvali Pourcel a Mauriat textaře Normana Gimbela a aranžéra Arthura Altmana. Tato anglická verze s názvem \"I Will Follow Him\" v podání Petuly Clark v USA ani ve Velké Británii příliš nezaujala. Stejnou anglickou verzi, jakou natočila Petula Clark, natočila v USA v lednu 1963 tehdy ještě čtrnáctiletá Little Peggy March. Tato nahrávka prudce vylétla na americkém žebříčku Billboard Hot 100, kde v dubnu dosáhla č. 1 a tři týdny ho držela (v žebříčku se udržela 12 týdnů).", "section_level": 1}, {"title": "Coververze.", "content": "Krátce po úspěchu uvedených jazykových verzí by tyto natočeny řadou dalších zpěváků. Ale vznikly i verze v dalších jazycích např. S anglickou verzí slavila v roce 1982 úspěch holandská zpěvačka José Hoebee.