text
stringlengths 101
697
| orig_split
stringclasses 3
values |
|---|---|
A protože se pochopitelně toužila sama před sebou stvrdit jako nejkrásnější a nejlepší, vybírala si toho jediného, kterého poctí svým odmítnutím, velice přísně a náročně. Když si nakonec vybrala mne, pochopil jsem, že je to mimořádná čest, a považuju to dosud za svůj největší erotický úspěch. " " Umíte proměňovat podivuhodně vodu ve víno, " řekla doktorka. " Dotklo se vás, že nepovažuju za svůj největší úspěch vás? " řekl primář. " Musíte mne pochopit. I když jste ctná žena, přece jen nejsem pro vás ( ani nevíte, jak mne to rmoutí ) váš první a poslední, kdežto pro tu kurvičku jsem byl. | dev |
A tam jsem mu vypravovala, jak kdysi dávno - hodně dávno - dokud jsem byla mladá - jsem lovila ty rudohnědé chlupaté mamuty s třímetrovými kly.. Poslouchal a tváře mu svítily obdivným nadšením... A když jsem mu nakonec svěřila, že jsem mamuty nelovila, že mu jen tak povídám příběhy, nebyl zklamaný, děti mají fantazii stejně rády jako skutečnost, mívají ve zvyku přece obě zaměňovat. Jistě jsem u něj stoupla v ceně. O tohle jde : neurazit se. Umím si představit řadu svých přítelkyň, které by se urazily, kdyby je jejich vnuk o něco podobného požádal. Cítily by se zahanbené a směšné. | dev |
Podvědomá touha fantazie ho přenášela ještě dál, do měst a krajin, které nikdy nepoznal a které si představoval určitě naivně a zkresleně - moře s vysokými palmami, tříštivé vlny a plachetnice plující k obzoru. Byl to svým způsobem únik - ze školy, z domova, odevšad. Koncem ledna se maminčin stav poněkud zlepšil. Vstala a začala přecházet po bytě, občas i něco uvařila a nakonec také vyprala všechno špinavé prádlo, co se za dobu její nemoci nastřádalo. A co košilek, ponožek a všeho možného se pak rozvěsilo po šňůrách na dvoře! Pololetí se přihlásilo vysvědčením. Čtyři pětky, navíc zvláštní napomínání z chování ; | dev |
" Co měla dělat, když jste si jí nevšímal? Provokovala vás. A netoužila po ničem jiném než po drobečku vaší žárlivosti. Vy džentlmene. " " Už ho netrapte, primáři, " řekla doktorka. " Je krutý, ale zato je mladý. " " Je to trestající archanděl, " řekl Havel. Mytologické role " Ano, opravdu, " řekla doktorka, " podívejte se na něho ; krásný, zlý archanděl. " " Jsme tu mytologická společnost, " podotkl ospale primář, " protože ty jsi Diana. Frigidní, sportovní, zlomyslná. " " A vy jste satyr. Zestárlý, chlípný, užvaněný, " řekla zase doktorka. " A Havel je Don Juan. Ne starý, ale stárnoucí. " " Kdepak. Havel je smrt, " oponoval primář svou starou tezí. Konec Donů Juanů | dev |
" Tatínku, jak vlastně začínají války? " zeptal se chlapeček svého otce. Otec vykoukl zpoza novin, zamyšleně se podíval na svého syna a řekl : " Předpokládejme, že dvě sousední země vedle sebe žijí v míru, jako třeba Kanada a USA. Potom ale jedna země chce něco, co ta druhá nechce vydat. A tak Kanada pošle své vojáky do USA. " " Nevykládej tomu dítěti takové nesmysly! " křikla matka. " Kanada nikdy nevedla válku se Spojenými státy. " " Co se do toho pleteš? " ohradil se otec. " Jenom jsem na příkladu. " " Svoje příklady si cucáš z prstu, naděláš víc zmatků, místo abys něco vysvětlil. | dev |
Bylo jí hodně přes dvacet, takže mi připadala jako starší paní. Ve snu bych ji nepodezíral, že jí to onemocnění Moravských očí možná i vyhovuje. Začali jsme si povídat. Netrvalo jí dlouho, než ze mě vytáhla, že jsem ještě panic, a než jsem se nadál, už jsem nebyl. Ztratil jsem svou poctivost na písčité lesní půdě pokryté suchými bodlinami jehličí. U uší mi bzučeli komáři a učitelka socialistických modelek se odborně postarala o zdárný průběh. Nemusel jsem se mordovat s podprsenkou a pátrat jí mezi stehny. | dev |
" Vy se bát nemusíte. Na cucáky nejdu, " odsekla Alžběta a kroužila poprsím kolem Havla. " A líbil se vám ten striptýz? " vyptával se dál otcovsky primář. " Líbil, " opověděla Alžběta, " byla tam jedna Švédka s obrovskýma prsama, ale to já mám hezčí prsa " ( pohladila se při těch slovech po prsou ), " a taky tam byla jedna holka, která dělala, jako by se koupala v samých mydlinkách v takové papírové vaně, a jedna mulatka, a ta onanovala před celým publikem, to bylo nejlepší ze všeho... " " Chachá! " řekl Flajšman na vrcholu ďábelského sarkasmu, " onanie, to je přesně to, co je pro vás! " | dev |
Po večeři zavedli nevěstu do velké komnaty, která byla plná plničká lnu a konopí. " Tak, " povídá pán, " tady máš kolovrátek, červená jablíčka a trochu hrachu a můžeš se pustit do práce. Když všechen len do rána spředeš na zlaté nitky, bude svatba, když ne, bude zle. " Pán odešel a nechal přadlenku být. Hanička se ani nepokoušela příst, vždyť o předení nic nevěděla. Začala plakat a naříkat : " Ach, bože, co si teď počnu! Proč jsem jen neposlechla matku a nenaučila se příst. Mohla jsem si hovět pěkně doma ve světnici! Co se mnou bude! " | dev |
A byla uspořádána bujará oslava. Tancovalo se, zpívalo a radovalo až do rána. Místní učitel složil baladu o hrdinném přemožiteli medvěda, která byla pak každý rok zpívána během medvědí slavnosti na počest slavného návratu rolníků. Snadná kořist Rolník pracoval na svém poli, když zpozoroval, jak přes ně peláší zajíc ; ten ale narazil do kmene blízkého dubu a zemřel. " To je ale praktické, " pomyslel si rolník, " takhle snadno jsem ještě k zaječí pečínce nepřišel. " Schoval se do křoví a čekal na dalšího zajíce. A čeká tam dodnes. Fazole | dev |
Mont Saint Michel. Je to kouzelná hora, tyčí se nad hladinou moře a na vrcholu je kostel. Jsou místa, která vás přímo vybízejí, abyste zvolnili a zamysleli se nad sebou, nad tím kratičkým časem, který ještě máme tady před sebou na světě. Ta hora mě pokaždé uchvátila. Je spojená s pevninou. Za odlivu se k ní dá dojít suchou nohou, a jakmile přijde příliv, obklopí ji moře a z hory se stává ostrov. Ze Saint Michel je nádherný výhled. Proč to říkám : | dev |
NÁVŠTĚVNÍ KNIHA HOTELU RUT Poválečný chaos po pár týdnech ustal, a jakmile dráhy sesmolily jakýs takýs jízdní řád, vypravil jsem se se svými bratry k Máchovu jezeru. Rut byla v zoufalém stavu. Okna vymlácená, dveře vylomeny, nábytek rozkraden nebo zničen, zdi byly zčernalé sazemi, v každé místnosti smrděly hromady výkalů. Jak mohla naše radost a pýcha takhle upadnout? Ať žiješ v zajímavé době, zní jedna čínská kletba, dovolte mi tedy, abych zalistoval v návštěvní knize obyvatel malého letního hotýlku v nejzajímavějším období středoevropské historie. | dev |
Uvažoval jsem, co těch zbytečných dvacet minut budu na opuštěném venkovském nádraží dělat. A pak mne zamrazilo. Dvacet minut. Prostoj. Jaká je to příležitost! Mám před sebou dvacet minut. Celých dvacet minut... Srdce a čas " Můj dobrý přítel, " začal vyprávět L. D., " byl tím, co se nazývá úspěšný člověk. Dosáhl ve svých čtyřiceti toho, o čem většina čtyřicátníků jen teskně sní. Znáte to : možná jste už také zažili onu hranici stínu. Člověk jde a jde životem, stále po ozářené straně, a náhle udělá krok a zjistí, že už tím krokem překračuje z ozářené strany do stínu. | dev |
Na otázku, co ho přivedlo do Berlína, zahradník začal ochotně vyprávět svůj sen. " Chcete mi opravdu tvrdit, že věříte snům a jenom kvůli jednomu snu jste podnikl tak dlouhou cestu? A ten sen se má opravdu naplnit zrovna tady, v Berlíně? Člověče, tady vládne drsná realita. Už tisíce takových jako ty tady zkoušely najít štěstí a narazily jen na samé problémy. Se sny v našem světě člověk nikam nedojde. Jinak bych s vámi hned měnil! " rozhorlil se komisař. " Proč byste zrovna vy se mnou chtěl měnit? " ptal se zahradník. | dev |
" Mému bratranci se narodila dcerka, " vyprávěl primář K. V., " a když se narodila, uvažoval, je - li to vůbec ještě dítě. Byla naprostý mrzáček. Bratranec i jeho žena jsou krásní a urostlí lidé, to stvořeníčko oba úplně vyděsilo. Brali se brzy, jemu bylo jedenadvacet a jeho ženě devatenáct, když se dítě narodilo, a bratranec trval na tom, že dítě musí do ústavu, že oni mají život před sebou, nemohou si ho zničit tím, že by se dívali na něco takovéhohle. Navíc, jak jim lékaři potvrdili, jsou oba dva naprosto zdraví a záleží jen na nich. | dev |
Svými rozvětvenými kořeny zpevňuje zem. Velké listy topolu jsou na spodní straně bílé a plstěné. OLŠE Kůra : tmavě hnědá, popraskaná Plod : oříšek ( v srpnu a září ) Olše natahuje ráda své kořeny k vodě. Většinou mívá více kmenů. Listy jsou na špičce zakulacené. Z jehněd olše vypadávají malé oříšky, které jsou po vodě unášeny pryč. JMELÍ Kůra : zelenohnědá, hladká Plod : bobule ( v říjnu a listopadu ) V koruně listnatého stromu často roste kulovitý keř - jmelí. Své kořeny má ve dřevě stromu a odnímá mu živiny. Jmelí je cizopasná rostlina. JÍVA Kůra : šedá Plod : oříšek ( v srpnu a září ) | dev |
Byly to de Laclosovy Nebezpečné známosti a v době, kdy jsem stejně na nic jiného nemyslel, na mě ty otevřené popisy sexuálních intrik, záletů a her udělaly obrovský dojem. Tenkrát bych se ovšem neodvážil říct ani kamarádům, že bych z toho chtěl udělat film. Kvůli francouzské literatuře mě také z FAMU málem vyhodili. Se svým kamarádem Zdeňkem Borovcem jsme velice obdivovali francouzské dekadenty Baudelaira, Rimbauda a Verlaina a nijak jsme se tím před našimi spolužáky netajili. | test |
Popadla jsem tašku, položila Janičku do kočárku a napadlo mě, že bych si mohla udělat řidičák. Nikdy jsem nepociťovala potřebu řídit vůz. Těch pár cest, když jsem jezdívala do Polí, mě vždycky vozil Honza. Od té doby, co se odstěhoval, jsem tam nejezdila. Možná zase začnu, kvůli Janičce. Je tam zdravý vzduch, krásná příroda, klid a mír. Autobusem s kočárkem to bude dost nepraktické. A ani nevím, jestli mě řidič vezme do vozu. Leoš moje úvahy přerušil. " Odvezu vás i tam. Autobusem to bude dost problematické. " Vděčně jsem se usmála a pozvala Leoše dovnitř. " Dáš si kafe? " otázala jsem se. | test |
Horníci byli pýchou režimu, noviny byly plné oslavných příběhů z hornického prostředí, a tak mě zajímalo, co je to za nadlidi a také jak to pod zemí vypadá. Poslali mě do Rakovníka, kde se těží lupek, což je břidličnatý jíl, ze kterého se dělá šamot. Strávil jsem tam měsíc a uvědomil jsem si, že po těch čtyřech týdnech by pro mě i galeje byly hračka. | test |
Nakonec ale ta letní facha v Rakovníku splnila svůj účel. Nikdy předtím jsem si neuvědomoval, jak tvrdý dělnický život opravdu je. Ale přesvědčilo mě to, že něco takového už nikdy nechci a že na to ani nejsem stavěný. Když jsem se po létě vrátil do Prahy, přestěhoval jsem se na studentskou kolej a jako spolubydlícího jsem vyfasoval studenta HAMU jménem Ševčík. Jako hlavní obor měl dirigování a jako vedlejší bicí nástroje. Zrovna se připravoval na závěrečné zkoušky, takže skoro celý den tam v pokoji dirigoval desky. | test |
Omar klidně přijal třicet devět ran. Když se ale k ráně napřahoval poslední lupič, náhle vyskočil s výkřikem hlasitějším než řev raněného lva, pochytal jednoho lupiče po druhém, svázal je, vzal jim všechno včetně oblečení a pak je zahnal do pouště. Poté, co zachráněné zboží znovu přivázali na hřbety velbloudů, pokračovala karavana dál. Když konečně dorazili do cíle, kupec uzavřel několik obchodů a vyrazil s novým zbožím zpět do své vlasti. Tam se vydal s Omarem na trh s otroky. Vyhledal obchodníka a energicky se dožadoval, aby si ho vzal zpět a vrátil mu jeho peníze. | test |
" Ne, o tom jsme nikdy nemluvili, " odpověděl žák. " Ale v tom to právě je : Když nedostanu odpověď na tyhle otázky, tak je mi celé studium k ničemu! " " No, tak přemýšlej o přirovnání, které ti teď budu vyprávět, " vyzval ho mistr. " Jeden muž byl v boji raněn šípem. Doplazil se do stínu stromu a když k němu konečně přišel lékař, raněný mu řekl : ' Nevytahuj ještě ten šíp. Chci nejdřív přijít na to, kdo mě postřelil, kde stál, když mě trefil, jaký luk použil a z jakého dřeva je šíp. ' Kdyby chtěl raněný čekat na tyto odpovědi, mezitím by zcela určitě zemřel. | test |
Bolí tě břicho? " otázal se soucitně. Hledal u mě nějakou břišní chorobu. " Ne. Proč? " ptám se dosti primitivně. " No proč asi. Blinkáš, ne? " " A jo. To dělám každé ráno. Co tady děláš tak záhy? " " Chtěl jsem s tebou mluvit. Dnes o noční jsem hodně přemýšlel. Měli bychom si pár věcí vyjasnit, přišel jsem, dokud mám odvahu se ti svěřit. " Prohrábl si husté vlasy. To nevypadalo moc slibně. Co mi asi chce? Nemám náladu mluvit s nikým! Chci zalézt někam do tmy, spát a nezvracet. " Povídej. " | test |
Leoš mě upřeně pozoroval, jak lovím z cestovní tašky plechovku s kávou a připravuji ji do dvou porcelánových hrníčků se zlatým okrajem. " Sladíš? " Přikývl. " Tak to máš smůlu, " odvětila jsem, " já cukr nemám. " " Nevadí. Pokusím se to vypít hořké. Možná to přežiju. " " Vlastně počkej, " něco mě napadlo. Došla jsem ke starému kredenci a otevřela ho. V cukřence s pokličkou, na níž se modraly pomněnky, leželo pár kostek zvlhlého cukru. Musel zde ležet několik let. Nevzpomínám si, že bych ho kupovala. " Zkus tenhle. Je mokrý, ale určitě sladí. " | test |
" Já se o ni postarám sama. " Dcera se spokojeně usmála. Lehla jsem si na postel, vnučku položila vedle sebe a ukazovala jí barevná chrastítka. Některá jsem vytáhla z krabice na půdě. Ta byla ještě po Valentýně. Vyprávěla jsem Janičce pohádky a zpívala písničky, až mě vyrušil zvonek u dveří. Položila jsem tedy dítě do postýlky a sešla po schodišti. Za dveřmi stál Leoš. " Je Valentýna doma? " vyzvídal a já jen zavrtěla načesanou hlavou. " A kde je? " tázal se dál. " Nevím, " řekla jsem po pravdě. " Musela odejít. " " A kde je malá? " " Nahoře. " Stál a nehýbal se. | test |
Okamžitě mu naskočila představa jednoduchých dřevěných panelů, zavěšených na pevných trámech krovu, na nichž by mohl instalovat nejen výtvarné projevy, ale i předměty z cest, plakáty, mapky, zkrátka nejmilejší předměty, ke kterým se rád a často vracel. Nápad ho tak zaujal, že po několik dnů hledal ve sněhu kolem domku, ve sklípku i v kůlně vhodná dřeva. Nakonec objevil asi deset nádherných, rovných, voňavých smrkových prken, původně asi připravených na opravu podlahy, a pustil se do práce. Vznikly čtyři dokonalé desky, které zavěsil, aby na ně dopadalo lomené denní světlo, pod úhlem. | test |
Díky, pánové, řekl jsem a donesl to lejstro šéfovi, který ani nehnul brvou. Za pár dní se originál vrátil oštemplovaný. Jindy jsem před vysíláním jakéhosi sovětského filmu dostal za úkol udělat rozhovor s předsedou Svazu československo - sovětského přátelství. Jmenoval se Homola a byl to tuze zaneprázdněný soudruh, který nicméně souhlasil, že si mě nějak vmáčkne do programu. Poslal jsem mu pět nebo šest otázek, které jsem mu měl položit před kamerou, a poprosil ho, ať mi odpovědi předem pošle. Nic nepřišlo. Volal jsem, nechával vzkazy. Homola je ignoroval. | test |
V osmaosmdesáti letech ho porazilo auto a byl na místě mrtev. Neslyšel už dobře a tichý vůz ho doslova smetl ze silnice. Srazil ho kousek od stánku s růžemi. Dědeček právě koupil kytici růží své ženě k svátku, spěchal domů, nerozhlédl se a zemřel s tou růžovou nádherou v ruce. Zemřel, když nesl růže své osmdesátileté lásce. Říkám vám, je dobré mít předky, kteří se nevzdávají a kteří dokážou žít silně a plně až do svého posledního vydechnutí. Dává vám to příklad a genetickou naději. Ale ano, mně nezbývá než tomu věřit. Věřme a doufejme. A milujme. | test |
A celá Paříž pod jejich nohama jako by dřímala, spala. " Chutná? Není moc silná? " vyrušil ho ze vzpomínání svobodník. " Ne, " zavrtěl Havlena hlavou, " kdepak. " A klouzali zase mlčky zimní krajinou. Nazelenalá políčka vystřídaly hnědé a rezavé pásy země, provlhlé lesy a opuštěné chmelnice. Silnice také oschla a Havlenův favorit na ní osiřel. Jen občas potkávali ohromné tirácké vozy, putující od hranic. " Zbývá mi osm měsíců, " řekl svobodník, " snad už je přečkám bez potíží. " " Co děláte v civilu? " zeptal se profesor se zájmem. Nikdy nic nepředstíral a skutečný zájem se poznal i na tónu jeho hlasu. " Chemii, průmyslovou chemii. | test |
Očištění od svých pochybení najdeš jen ve vodách dobra a lásky, na březích soucitu. Tato voda je čistá a průzračná. Ponoř se do ní a nech se unášet na vlnách milosrdné laskavosti, pak bude i tvá duše nezkalená a vodu z řeky nebudeš k očistě potřebovat. " Náhražka | test |
Z uvedených závorek je zřejma Flajšmanova pomalost, která však mnohem spíš než o neohrabanosti svědčila o loudavém sebezalíbení, s nímž mladičký medik spočívavě pohlížel do svého nitra, přehlížeje bezvýznamné podrobnosti vnějšího okolí. Doktor Havel pravil : " To všecko, co jsme tu kecali, byly hlouposti. Ne já Alžbětu, ale Alžběta odmítá mne. Bohužel. Je přece blbá do Flajšmana. " " Do mne? " pozvedl Flajšman hlavu od láhve, pak dlouhými kroky nesl vývrtku zpět na její místo, vrátil se zase ke stolku a naléval víno do sklenek. " Vy jste dobrý, " přidal se k Havlovi primář, aby pobavil své kolegy. " Všichni to vědí, jenom vy ne. | test |
Moje jednání není tentokrát impulzivní. Vím, že dveře do budovy se nezamykají, a mohu se tedy kdykoliv dostat nepozorovaně dovnitř. Dům je zcela anonymní. Bydlí zde jedenadvacet partají a jistě se vzájemně neznají. Výtah sebou maličko trhnul a zastavil se. Bezmyšlenkovitě jsem vystoupila a kradmo se rozhlédla, zda mě někdo nepozoruje. Dojdu po špičkách ke špinavému, zavřenému oknu venkovní chodby a dívám se skrz skleněnou tabuli do šedivé ulice. Z magické výšky se mi sakramentsky zamotala hlava. Kolik to může být metrů? Nedokážu tu gigantickou hloubku pod sebou odhadnout. Jisté však je, že až dopadnu na zem, budu mrtvá okamžitě. | test |
Deska byla velká sotva metr krát metr a jedna noha byla o maličko kratší ; dívka stojící na stole měla pocit vratkosti. Ale mladík byl spokojen s nahou postavou, která se teď tyčila nad ním, a její stydlivá nejistota jen podněcovala jeho rozkazovačnost. Chtěl to tělo vidět ve všech polohách a ze všech stran, tak jak si představoval, že je viděli a budou vidět i jiní muži. Byl sprostý a lascívní. Říkal jí slova, která od něho v životě neslyšela. | test |
" Napsal jsi tam už i moje jméno? " zeptal se Tomáš. " Proč se mě na to ptáš? Víš přece, že nepatříš mezi přátele Boha, " odpověděl anděl. " To je pravda, že nejsem boží přítel, " připustil Tomáš. " Ale jsem přítel přátel Boha! " Mlčky a zamyšleně se anděl podíval na Tomáše, a potom řekl : " Stejně jsem byl pověřen, abych napsal tvé jméno na začátek seznamu. Neboť víra se rodí z beznaděje. " Nadšení Dědeček měl revma. Seděl ve své lenošce a sotva se mohl pohnout. Jednou ho návštěva poprosila, aby vyprávěl o svém slavném učiteli. Zpočátku dědeček vyprávěl rozvážně. Potom se ale nechal vzpomínkami strhnout. | test |
Flajšman se rozhlédl pokojem a skočil rychle k malému sporáčku. Otočil zpátky otevřený kohoutek plynu. Pak běžel k oknu a otevřel je dokořán. Poznamenání v závorce ( Dá se říci, že Flajšman jednal pohotově a celkem duchapřítomně. Jedinou věc však přece jen nestačil zaznamenat dostatečně chladnou myslí. Civěl sice plnou vteřinu na nahé Alžbětino tělo, ale naplňoval ho natolik úlek, že si pod jeho clonou vůbec neuvědomil to, co teprve my z výhodného odstupu můžeme plně vychutnat : To tělo bylo nádherné. | test |
Člověk se pak zastyděl, že si stěžuje málem na malichernosti, hanbil se - ne před ní, ale před sebou - za svoje stížnosti, viděl že je to vlastně nepatřičné. Zní to možná hloupě nebo alespoň paradoxně, když řeknu, že jsem mívala chvíle, kdy jsem jí nějak " záviděla zdraví. " Záviděla? Ne, to vlastně ne, jen jsem cítila, že bych si přála být zdravější - tedy tak zdravá jako ona - v té vyšší podobě zdraví, jakou jsem cítila z ní vycházet a jakou jsem neměla. | test |
Smějí se a o něčem si jen tak povídají, takže se cítím docela bezpečně v tom rodinném kruhu, tak bezpečně, že si dokonce troufnu se na čarodějnici zašklebit a vypláznout jazyk, přitom ale dál svírám kliku od dveří, za kterými se můžu schovat. Čarodějnice ale zničehonic vyletí, jako by byla jakousi astronomickou silou vymrštěna proti dveřím, chňapne mě, zem se pode mnou otevře a začneme se propadat do hlubin. V tom těsném sevření nejsem schopen ze sebe vyrazit ani hlásku, protože srdce se mi zastavilo, nemůžu popadnout dech, svaly mám ztuhlé děsem a padáme a padáme a padáme. KROKY | test |
Bylo tu něco, co muže začínalo na dívčině hře dráždit ; teď, když jí seděl tváří v tvář, pochopil, že to nejsou jen slova, co z ní dělá kohosi cizího, ale že je celá proměněná, v gestaci i v mimice, a že se podobá až nechutně věrně tomu modelu žen, který tak dobře znal a k němuž pociťoval lehký odpor. A tak ( drže kalíšek v pozvednuté ruce ) opravil svůj přípitek : " Dobrá, nepřipiju tedy na vás, ale na vaše plemeno, v němž se tak zdařile spojuje to lepší ze zvířete a to horší z člověka. " | test |
" Abys věděl, já tě mám ráda, " řekla mu Alice zničehonic a hned mu zakryla ústa : " Ne, ne, nic neříkej, já se stydím, já nechci nic slyšet. " A zase kousek popošli a zase se zastavili a Alice řekla : " Já už teď všechno chápu. Já už chápu, proč jsi mi vyčítal, že jsem ve své víře moc pohodlná. " Eduard však nechápal nic, a proto také nic neříkal ; když zase kousek popošli, Alice řekla : " A ty jsi mi nic neřekl. Proč jsi mi nic neřekl? " " A co jsem ti měl říkat? " ptal se Eduard. " Ano, to jsi ty, " řekla v tichém nadšení. | test |
Má úplně promočené punčocháče, jak padala do zvlhlého sněhu. Aby tak ještě onemocněla! Popadne ji za ruku a kalupem uhánějí domů. Zřícenina hradu za nimi zůstává a ční jako mlčenlivý svědek Láďova snu. Vracejí se domů, do města, přes dřevěný most v podhradí a po silnici kolem hospody. Uvnitř v sále hospody se svítí, ale výčepní stojí venku a počítá sudy s pivem, které mu právě skládají do sklepa. Sudy se valí po nakloněné rovině a jeden po druhém dole ve sklepě cvakne, jak narazí na ten předchozí. Chvilku zůstanou stát a dívají se. | test |
Jsou to ty prášky, co jsem ti dala? " Pokrčil rameny. " Vypadaly tak. " Začalo mi svítat. " Vypadaly? To znamená, že už je nemáš? " " Ne. Ztratily se mi z kufříku. Nevím kdy a kde. " Aha. Je mi to vcelku jasné. Svěřil se tatínkovi a ten léky pro jistotu ztopil. " Filipovi jsi je, pokud správně předpokládám, ukázal? " " Ehm... Ano. " " Takže ti je mohl sebrat jedině on, " konstatovala jsem. " Není to jasný důkaz? " " Důkaz čeho? " " Toho, že není s těmi léky všechno v pořádku. Že je zlikvidoval, abychom proti němu neměli průkazný materiál. " | test |
On člověk potřebuje impuls. Vše je připraveno, koleje nataženy, vlak na nich, jen se dát na cestu. Pokud ten impuls nepřijde či není včas proměněn v čin... tolik lidí přečká celý svůj život na nástupišti a nejen že nevyjedou, oni dokonce ani nenastoupí do vlaku - a jen si na tom nástupišti stěžují. Zapomínají, že o tom, jak a kam kdo dojede, si rozhoduje každý sám. Jestli jsem někomu za něco v životě vděčný, pak tomu neznámému mladému mrtvému na jitřním hřbitově. Střecha | test |
Odolávám pokušení rozepnout si sako a uvažuji o tom, co řeknou snoubenci na můj svatební dar. Nakonec jsem se rozhodla, že nejpraktičtějším darem bude nějaká solidní hotovost. Ať si sami koupí, co budou považovat za nutné sami. V bance jsem založila účet na jméno svojí dcery a převedla na něj sto tisíc. Bude to stačit? Kartičku od konta jsem vložila do obálky a v Markově stínu předala po obřadu Valentýně. Vypadala pohuble. Propadlé tváře, fialové kruhy pod očima. Objala mě a rozplakala se. " Díky, mami! " | test |
Dvořané zahanbeně hleděli stranou. Někteří se cítili podvedeni. Jiní byli uraženi. Ale nikdo se neodvážil nic namítat, když si král zavolal lovce k sobě a řekl : " Tento mladý muž je novým správcem. Považujte si ho stejně, jako si vážíte mne. Byl jediný, kdo se nenechal odradit ani úkolem, ani vašimi názory. Rozhodující pro něj nebylo to, co viděl a slyšel, ale to, čemu sám věřil a co sám vyzkoušel. " Vzdálenosti " Tři měsíce jsem putoval, abych došel až k sem tobě. Rád bych, abys mi ukázal, jak kráčet cestou osvícení " řekl horlivý žák mistrovi. | test |
Projela mnou úzkost, jako by každou vteřinu mělo nastat zemětřesení, které mě smete. Věděl jsem, že na moje místo najde okamžitě deset náhradníků. A věděl jsem, že to, co jsem udělal, je neomluvitelné. " Já... " zakoktal jsem. A vstal jsem, bylo mi jasné, že po takovémhle provinění mi nezbývá nic jiného, než vzít si z věšáku klobouk a odejít. Přiřadit se do té předlouhé řady hledajících práci. " Pane T., " zaznělo mi za zády. Ohlédl jsem se. " Chtěl jsem se vás jen zeptat, jestli nevíte, kolik je hodin, moje se mi zastavily. " Šéf vytáhl z kapsy starodávné hodinky a prohlížel je. | test |
Jako ten večer, kdy jsem nesla Janičce bryndáček s nápisem Tatínkův mazlíček a slyším, jak se Valentýna ježí. " Jak to, že si s mámou tykáš? " " Tykám si s ní už delší dobu, " pravil Leoš konejšivě. " Kdybys byla doma, mohla sis toho všimnout už minulý týden, když jsme byli spolu na vítání občánků. " " Já jen že jste spolu nějak zadobře. Nedávno jsi jí nemohl ještě přijít na jméno, a teď jste spolu jako dvojčata! " Bryndáček zabalený v šustivém papíru mi vyklouzl z ruky a ztropil menší kravál. Ve vedlejší místnosti si toho nikdo nevšiml. " Proč jsi, Valentýno, tak jedovatá? | test |
Při příštím novoluní běžte do zahrady a zavažte si oči, abyste se mohl lépe soustředit. Pak vezměte do obou rukou vrbový proutek a zcela soustřeďte svou pozornost na jeho pohyb. Mezi půlnocí a jednou hodinou vás dovede na správné místo. Ale nesmíte ani pomyslet na hrochy! " Při novoluní udělal hledač pokladu vše, co mu bylo řečeno. Se zavázanýma očima, pevně svíraje vrbový proutek se prodíral tmou. Najednou bylo slyšet tiché zaklení. Potom výkřik! Strhl si z očí šátek a mnul si čelo. " Už podruhé se to snažím vytlouct z hlavy! " láteřil. " Nikdy v životě mě nenapadlo myslet na hrochy. | test |
Stulila se mu pak na prsa a rychle usnula, zatímco Eduard dlouho bděl a uvědomoval si, že necítí vůbec žádnou radost. Snažil se představovat si Alici ( nikoli její fyzický zjev, ale možno - li její celou bytost v úplnosti ) a napadlo ho najednou, že ji vidí rozmazanou. Zastavme se u toho slova : Alice, jak ji Eduard až dosud viděl, byla při veškeré své naivitě bytost pevná a jasná : krásná prostota jejího vzezření zdála se odpovídat prostě jednoduchosti její víry, a její prostý osud zdál se být zdůvodněním jejího postoje. Eduard ji až dosud viděl jednolitou a soudržnou ; | test |
A mně nechybí víra, ale chybí mi jedna láhev ouza. " Relativita Žid snažně prosil Boha o trochu peněz : " Neboť Ty jsi věčný a všemohoucí. Pro Tebe je i mnoho málo. Čas ani prostor pro Tebe nemají význam. Ty, který jsi všechno stvořil, můžeš také všechno poskytnout. Prosím Tě, dej mi sto tisíc dolarů. Sto tisíc let je pro Tebe jako minuta a sto tisíc dolarů je pro Tebe jako jeden cent. Pokorně Tě prosím, slituj se nade mnou a dej mi jeden cent. " Žid byl přesvědčen, že pak uslyšel hlas shůry, který mu řekl : " Počkej minutku. " Jistota | test |
Když jsem si k babičce v neděli večer pro ni přišla, myslela jsem, že omdlím. Udělala mi jiný límec! Přece jsem jí podrobně vysvětlila, jaký má být výstřih u blůzy, jaký límeček, a ona mi udělá něco úplně jiného! V šestnácti jsem byla pěkný rozmazlenec a nebyla jsem zvyklá, aby mi babička někdy nevyhověla. Křičela jsem, vyváděla a nebyla k utišení. Na tu oslavu měl přijít on, šestnáctiletý spolužák, a zdálo se mi, že když mě uvidí v blůze s tím nemožným límečkem, už u něj nebudu mít žádnou šanci. | test |
Nemohl ze starého pána odtrhnout oči a tuze si přál, aby se směl k němu přiblížit. Rozsudek ho ohromně potěšil. Zněl totiž na dobu, kterou otec strávil ve vyšetřovací vazbě, což se v té době rovnalo rozsudku osvobozujícímu. Pavel opustil soud s pocitem, že tatínka omilostnili a že se tedy musí každým dnem vrátit. Ale už ho nikdo z rodiny nikdy neviděl. Nikdy ho nepropustili a soudní verdikt se nikdy nenaplnil. Po válce se všichni snažili přijít na kloub tomu, proč otce po prakticky osvobozujícím rozsudku neposlali domů, a mí starší bratři v té věci vyvinuli takřka detektivní úsilí. | test |
V Divadle na kovárně se mi taky podařilo splašit své první rande. Marta byla jednou z poděbradských dívek, které s námi chodily do školy, a už léta mi ve třídě motala hlavu. Byla chytrá, vtipná, měla světle kaštanové vlasy, hezkou tvář, skvělé nohy a už dost vyspělou postavu. Problém byl, že za ní pálili kluci z vyšších ročníků a někteří z nich se už holili. Marto, nešla bys se mnou na procházku? vybafl jsem na ni čas od času na chodbě. S tebou? Pche! ohrnula pokaždé nos. | test |
Předchozí majitel tu nechal u zdi narovnané špalíky březového dřeva, které léty vyschly, nyní se hodily, protože nebyly navlhlé jako dřevo ze sklepa nebo ze zápraží. Kachlová pec patřila k nejmalebnějším místům v celé chalupě a svým způsobem ke koupi domku ještě přispěla : trochu připomínala kachlová kamna v jeho pracovně na klinice. Snad i kvůli tomu... Hned první večer je podrobně studoval a prohlížel. Pracovní a řemeslnické motivy se neopakovaly, i když zdánlivě působila kachlová pec jednolitě. | test |
Uvědomila jsem si, že dítě psalo o mně, psalo první zprávu o své matce, a v tu chvíli jsem strnula. " Co jsi napsala? " " No tak, to víš. " " A ukážeš mi to? " " Jo, ale paní učitelka si vzala sešit. " " Dobře, a kdy vám ho vrátí? " " Snad zítra. " Ten čas do zítřka byl hrozný. Čekala jsem netrpělivě na dítě, až se vrátí ze školy, abych si přečetla, jaká vlastně jsem. | test |
" Tatínku, udělej den. " Myslel jsem, že jsem neporozuměl. Sehnul jsem se k němu. " Tatínku, rozsviť, " řekl a ukázal ručičkou ke hvězdám. A já jsem pochopil. A ucítil jsem za té procházky větrnou nocí něco, co jsem nikdy předtím nepocítil... ON SI MYSLÍ, ŽE MOHU ROZSVÍTIT SLUNCE! Podíval jsem se na chlapce, který statečně capkal unavenými nožičkami po mém boku a vůbec nežertoval, byl si jistý, že VELKÝ TATÍNEK dokáže - tak, jako když zmáčkne vypínač - udělat den. Sklonil jsem se a vzal ho do náruče a tak jsme šli strašidelnou nocí plnou neznámých zvuků a příšer a přízraků. | test |
Měla jako každé jiné dítě zakázáno do kaluží šlapat, a ona to tak ráda dělala, i pod pohrůžkou pohlavku. Jindy bych jí nepochybně vynadala nebo ji plácla po zadečku, ale řekla jsem si, že není co zkazit. Valentýna mi podala ruku a zvolala : " Maminka taky do vodičky! " A k pohoršení kolemjdoucích skrytých pod barevnými deštníky jsme jako šílené vymetaly každou louži a skotačivě výskaly. Tato příhoda byla ojedinělá, protože už se nám nikdy nenaskytla příležitost společně zmoknout. Mraky na obloze se rozehnaly a já si všimla, že jsem poněkud sešla z cesty. | test |
Hovořili jsme o všem možném a já užasl. " Ty že děláš zástupce té firmy pro celou Evropu? " Kývl. " Prosím tě, ale to musíš umět jazyky. " Zase kývl. " To musíš umět anglicky a francouzsky a německy... " Zase kývl. Tentokrát pobaveně. " Umím taky italsky a španělsky a portugalsky, slušně se domluvím i rusky, polsky a ukrajinsky a... " Cože? Tolik cizích řečí? " Snažil jsem se vyčíst z jeho výrazu, jestli si ze mě neutahuje. | test |
Větrný mlýn se má točit. Postarej se o to laskavě. Zkontroluju si to! " poručil princ a odjel. Další den vládlo také bezvětří a k velké princově nelibosti se mlýn opět netočil. " Jak se opovažuješ protivit se mému rozkazu, bídný červe? " křičel na mlynáře. " Nerozuměl jsi, co jsem ti přikázal? " " Rozuměl jsem plně tomu, co mi Vaše Excelence poručila, " odpověděl mírně mlynář. " A? " " Poručil jsem mlýnu. " " No a? " " Mlýn mi řekl, že nic nezmůže, dokud nefouká vítr, a že mohu poroučet jak chci, on ho také nemůže přičarovat. | test |
A ukázal na slepého hejtmana na koni, s páskou přes oči a s palcátem v ruce. Staříkovi zasvítily oči a vítězoslavně se po ostatních rozhlédl. " Aha! A když obléhal hrad Žižka, to znamená, že hrad existoval! Kdo měl pravdu? " A v tu chvíli se Havlena probral, a aniž sám věděl, co ho to napadlo, nezúčastněným, klidným hlasem, avšak zřetelně prohlásil : " Ale Jan Žižka zemřel už 11. října 1424. " Nic víc. V udanou dobu byl tedy již dobře tři roky po smrti. Staříci rázem zmlkli, i hostinský. Teprve teď si Havlena uvědomil, že to neměl říkat, dotkl se jich. | test |
Zamračeně zvedla srostlé obočí a naježila knírek pod obřím nosem. " Jakou velikost? " " Čtyřicet, " odvětila jsem a špičkami prstíků prohrábla saka na ramínkách. Marek sundal brýle. " Můžete se pohnout a něco nám ukázat? " Lupla po něm okem. " Ve čtyřicítce máme jenom v těchto barvách, " ukázala ke stojanu, který jsem právě prohlížela. Celkem tam viselo asi šest kostýmů v dosti divokých barvách. Oranžová, žlutá a nějaká batika. " A co majitel, je přítomen? " otázal se můj přítel a prodavačka nasadila na zmalovaný obličej strojený úsměv. " Ne. " " Kdyby byl, " pokračoval Marek, " postaral bych se, aby s vámi vyrazil dveře. | test |
Hostitel nedal jinak, než že ho bude sám obsluhovat a stále ho pobízel, ať si ještě vezme, že je všeho dost. Překypoval zdvořilostí, laskavostí a pozorností, takže i přes svou nedůvěru zůstal host ještě další tři dny a noci. Svého hostitele musel velmi důrazně přesvědčovat, že opravdu musí nezbytně odjet. Nakonec to vypadalo, že zraňuje starcovo dobré srdce, protože ten s povzdechem pozvedl oči k nebi a odevzdaně přikývl. Pár mladíkových věcí bylo za chvilku naloženo v autě a nastal čas rozloučení. Dojat starcovou pohostinností potřásl mu srdečně rukou. | test |
Zasil žito a doufal, že z úrody uživí ženu i hejno hladových dětí. Čekal, až žito vzejde, ale marně. Nakonec si řekl, že mu zrno odnesli zlí duchové. V chalupě nebylo co do úst, a tak mu žena z poslední mouky napekla sladké buchty a chudák vyrazil do světa hledat zloděje, kteří mu ukradli zrno. Umínil si, že od nich vyprosí nějakou náhradu. Šel a šel, už se blížila noc a široko daleko nebyl žádný hostinec, kde by mohl hlavu složit. Zastavil se tedy ve mlýně, kde hospodařila vdova po mlynáři. Pěkně ho přivítala a nechala chudáka ve mlýně přenocovat. | test |
A neseme si do života jen to, co nám do něj bylo vloženo, nikdo si nemůže nést nic jiného, než co se do něj uložilo. Lásku. Nenávist. Kolikrát bychom chtěli, aby v těch okolo nás bylo něco jiného, ale když se nad tím zamyslíme, vidíme, že v sobě nesou jen to, co jsme do nich vložili my. Zrcadlíme se ve svých dětech. My, naše slova, naše gesta, naše nálady, naše vztahy. Zrcadlíme se. A pak se - divíme. Zlobit se na zrcadlo je zbytečné, marné. Setkání po ránu | test |
" Jste opilá a měla byste jít spát. " Alžběta se na něho podívala ze země s nesmírným opovržením a ( vychutnávajíc mazochistický patos svého bytí-na-zemi ) řekla mu : " Surovče. Blbče. " A ještě jednou : " Blbče. " Havel se ji pokusil znovu zvednout, ale vytrhla se mu zuřivě a začala štkát. Nikdo nevěděl, co říci, takže se štkaní ozývalo ztichlou místností jak sólové housle. Až pak napadlo doktorku, aby začala tiše hvízdat. Alžběta prudce vstala, šla ke dveřím, a když brala za kliku, pootočila se do místnosti a řekla : " Surovci. Surovci. Kdybyste věděli. Nic nevíte. Nic nevíte. " Primářova obžaloba Flajšmana | test |
Člověk je může snadno zachytit a podat. Jsou úplně konkrétní. A s tím, že je podáváme svým blízkým, místo abychom s nimi klepali na zamčené dveře sakristie, pomáháme aspoň lehoučce odstranit nějakou potíž, drobnou nevychovanost - ale i hlad duší. Když každý z nás čtyř dá takový čokoládový bonbón denně, je to do roka skoro patnáct set bonbónů, patnáct set dobrých drobných radostí. Kdyby se rozhodlo pro takový bonbón tisíc lidí, bylo by to... Skoro se nechce věřit. Tři sta šedesát pět tisíc radostí ročně. A kdyby - ale nechme statistiky. | test |
Dotkl se rukou stetoskopu, jenž mu visel na krku, a otočil se ke mně zády. " Co tu chtěl? " ptám se přísně a doufám, že mi Týna odpoví po pravdě. Rozplakala se. Vlastně v poslední době nic jiného nedělala. Byla příšerně přecitlivělá a cedila slzy pro každou maličkost. Pohladila jsem ji po studené paži. " Doufám, že jsi ho neposlouchala, určitě ti vyprávěl nějaké hlouposti! " Slzy jako hrachy se jí koulely po tvářích. " Říkal, že když si to nechám vzít, tak už nikdy nebudu moct mít děti! " " To snad ne, " zvolala jsem rozzlobeně. " Jak něco takového může vypustit z úst vzdělaný člověk? | test |
Na konci války uvízl cirkus u jednoho menšího českého městečka nedaleko Čáslavi. Češi čekali šest let na to, až se budou moci Němcům pomstít. Na tanky a náklaďáky wehrmachtu, které se v dlouhých kolonách stále ještě valily směrem na západ, si ale netroufli. Zato sebrali dost odvahy k tomu, aby napadli vyčerpanou cirkusáckou tlupu. Němec jako Němec. Zabili všechny včetně medvěda. Muži, ženy, děti, zvířata, všecko to byli Němci. Zabili koně a jejich maso snědli. Jediný, komu se podařilo v tom nelítostném zmatku uprchnout, byl velbloud dvouhrbý, který pelášil a pelášil, dokud ho nezastavila šťavnatá jarní pšenice pod mým oknem. | test |
Nebo jí profesor nechce rozumět? Probere se, když na věži odbíjí pátá. Dým z komínů šedne a vítr ho metá ve spirálách k zasněženým střechám. A v tom okamžiku z profesora Havleny spadá tíha. Rozhodl se. Veliký smutek a nejistota posledních dnů rázem opadly. Říká se prý tomu umění odejít. Bylo to však mnohem snazší, než čekal. Vzal čistý list papíru a napsal na něj několik prostých vět. Jako chirurg vždy rozhodoval rázně a s rozmyslem, nesnášel polovičatost a povrchnost. Vstal, srovnal hromádku několika knih a ze zdi sňal pár obrazů a dva diplomy. | test |
Povzbudivě na soudce kývl a jel zpátky na pole. Když se vrátil, už se stmívalo. Chtěl se ještě rychle podívat na brambory, aby mohl soudci později poděkovat. Vešel do stodoly a užasl, protože soudce tam pořád seděl. Rudý v obličeji, s rozčepýřenými vlasy mu podával bramboru a koktal : " Je to malá, velká nebo střední? " Bolest Pacient si stěžoval na silné bolesti celého těla. " Pane doktore, když se prstem dotknu hlavy, bolí to, když se dotknu krku, bolí to, když se dotknu břicha, bolí to, když se dotknu chodidla, jsem bolestí bez sebe. Co si teď počnu? Doufám, že mi pomůžete! " | test |
" Co je s tebou? " zeptala se a její oči zvědavě zamžikaly na dopis se jménem Valentýna, strčený pod vázou. Jistě poznala, že je to moje písmo, ale nezeptala se na moji dceru. Škubla jsem sebou. " Nic, proč? " " No, já jen že ses nestavila, když jsi dorazila. " Ano, moje první cesta po příjezdu na tohle místo vždycky mířila k ní. Jenže dnes není vždycky. Dnes je den výjimečný. Poslední v mém životě. " Jak se má Valentýna? " střelila od boku. Otálela jsem s odpovědí. Ani nevím, jestli je Renátě známo, že se vdala a porodila dítě. | test |
Syn přinesl deku a rozložil ji na podlaze. Nůžkami ji uprostřed rozstřihl. Otec překvapeně vyhlédl přes okraj novin. " Co to má znamenat? Proč stříháš tu deku na dva díly? " " Jedna polovina je pro dědečka, " odpověděl mu syn, " a ta druhá pro tebe. Dám ti ji, až budeš jednou tak starý jako on. " Běh života Jeden vypočítavec si sice mohl dopřát všechno, ale přesto byl zároveň přesvědčen o tom, že mu všechny jeho peníze nepomohou najít odpověď na otázku, co je smyslem života. | test |
Zlikvidovat celou organizaci byla pro gestapo hračka. Těsně po vypuknutí války dva pribinští důstojníci v Praze vysypali všechno, co věděli. Nejspíš je mučili a oni si mysleli, že když budou mluvit, zachrání si život, jenže šíře jejich znalostí se stala jejich přitěžující okolností a oba skončili na šibenici. Dali gestapu třicet čtyři jmen, jedno až dvě v každém městě od Prahy po Čáslav. Dál už jim zřejmě paměť nesahala, protože zatýkání skončilo právě v Čáslavi. Otec věděl o dalších lidech v řetězci táhnoucím se dál na východ, což není právě nejlepší vizitkou konspirativních metod skupiny, ale všechno popřel. | test |
Bylo mi deset a ležel jsem s horečkou ve svém pokojíku nahoře v domě. Venku byl nádherný letní den, ale když mi maminka ráno dávala léky, stáhla žaluzie, takže se pokojík utápěl v příjemném šeru. Měl jsem tam na čtení nějaké knížky, ale radši jsem si jen tak hověl s přivřenýma očima, poslouchal cvrlikání ptáků v parku za oknem a maminku, jak dole v kuchyni rachotí s nádobím. Zaslechl jsem, jak před domem zastavilo nějaké auto. V roce 1942 to byla dosti neobvyklá událost. Pak se ozvaly rány na dveře. | test |
Nikoli proto, že by to bylo správné, nýbrž jen proto, že to má naučené - zvykl na to v dětství. Kdoví, možná se většina otroků, když se jim podaří osvobodit se, začne chovat podobně jako otrokáři. Považujeme své děti za něco samozřejmého a otázka, zda by chtěly být našimi dětmi, je pro nás nezvyklá a zdá se nepatřičná. Ale možná, kdyby si mohly vybrat, nezvolily by si zrovna nás. Proč? Tahle otázka je mostem vedoucím od nepochopení k pochopení. Správně položené otázky bývají takovým mostem. | test |
Musí se ubránit! Ubrání se!... " Takže jsi teď nedával pozor, a ani ses neučil! " doráží hlas zvenčí. " Řekla jsem přece, aby přišli rodiče! " " Prosím, " v první lavici se hlásí Ilona, div nevypadne. " Copak je? " " Prosím! Oni je zavřeli! " " Co to povídáš? " trhne sebou učitelka. To už přestává všechno! " Maminka říkala, že jeho tátu, " ukazuje na Láďu, " zavřeli do vězení a jeho maminka že se zbláznila. " Třída se směje. " Tak dost, posaďte se. Oba dva! A nechci už slyšet ani slovo! " Musí si vše rozmyslet. Láďa usedá do lavice. Utrhne kousek papíru, naškrábe pár slov a psaníčko putuje až k Máše. | test |
Snad ještě před čtvrt rokem se chtěl vyrovnat ostatním - a teď mu to bylo úplně lhostejné. Chodil do školy, protože musel, odseděl hodiny, inkasoval známky - všechno jakoby se ho ani netýkalo. Skutečný život začínal až po posledním zvonění, když za ním zaskřípala vrata školy a Láďa byl volný. Byl pak sám, ale ne tak docela : podnikal závratná dobrodružství, která tisíckrát převyšovala všechny zážitky ze školy. Nebyl v jeho blízkosti nikdo, jediná autorita nebo osoba, které by se chtěl přiblížit a podobat se jí, která by na něho zapůsobila a ovlivnila ho. Otec? | test |
pokud jim došel uprostřed cesty benzín, bylo to prý vždycky dobrodružství pouze pro ni, protože mladík se schoval a ona musela zneužívat svého půvabu : stopnout auto, nechat se odvézt k nejbližší pumpě, znovu stopnout auto a vrátit se s kanystrem zpět. Mladík se otázal dívky, zda šoféři, kteří ji vezli, byli tak nepříjemní, že mluví o svém úkolu jako o příkoří. Odpověděla ( s neobratnou koketností ), že byli někdy velice příjemní, ale co prý z toho měla, když byla obtížena kanystrem a musila se s nimi rozloučit dřív, než si stačila něco začít. " Mizero, " řekl mladík. | test |
Nechci ti oplácet stejným, protože nevlídnost nelze překonat nevlídností ani nenávist nenávistí. Tady pomůže jen velkorysost a proto ti udělám radost : Protože už po tvém nevlídném přivítání nemám chuť tvé pozvání přijmout, můžete sníst všechno sami. " Pozitivní myšlení Po celodenní jízdě dorazil poutník do města, které nikdy dřív nenavštívil. Jeho obyvatelé nosili cizokrajné oblečení zářivých barev, jejich řeč byla prostoupena zvláštními zvuky. Domy měly okrově žlutou, modrou nebo červenou omítku a na tržišti nabízeli plno zboží. Poutníkovi jen oči přecházely. Osvěžil se u prodavače vody a když procházel kolem stánku s pamlsky, zmocnila se ho nesmírná chuť na něco sladkého. | test |
Po vydatném obědě jsem vyslechla povýšenou hlavní sestru, která mi sdělila, že byla objevena ještě dvě plata plesnivých meruněk, v načatém padesátikilovém pytli s těstovinami se nacházel škvor a tvaroh s prodlouženou trvanlivostí je hořký. Dala mi za přítomnosti skladnice a lékařky z hygieny podepsat protokol a určila náhradu škody, čtyři sta padesát korun, které jsem uhradila v hotovosti. Stihla jsem ještě udělat ručně objednávky na maso, na psacím stroji nacvakat přes kopírák jídelní lístky. Hodiny nad zrcadlem ukazovaly čtrnáct třicet. Odstrčila jsem psací stroj. Jsem za celý den příšerně upocená. Možná se ještě stihnu osprchovat na šatně. | test |
Oběh i dýchání se udržují jen uměle. Z medicínského hlediska je konec. Profesor odhazuje rukavice i roušku, vychází do předsálí a doktor Macháček za ním. Zůstala jen anestezioložka. " Někdo čeká venku, asi rodiče. " Sestra hledí na profesora nerozhodně. " Co jim mám říct? " Havlena krčí rameny, marně se snaží setřást protivný pocit bezmocnosti. Váhá. Dívka na operačním stole je vlastně mrtvá, až vypnou ventilátor, srdce se zastaví, je to otázka jediného zmáčknutí knoflíku... " Já s nimi promluvím, " nabízí se doktor Macháček. Profesor přisvědčuje. Ano, to bude tak nejlepší. | test |
Vyměnila jsem zvonové kalhoty a bílou halenku za propínací džínové šaty, na zádech se šněrováním, které byly bez rukávů a končily mi nad koleny. Vzala jsem oranžovou dětskou vaničku, vložila ji do velké vany v koupelně a napustila vlažnou vodu. Teploměrem jsem zkontrolovala, zda má správnou teplotu, požadovaných sedmatřicet stupňů. Na desku pračky jsem si připravila žínku, dětské mýdlo a šampon. Vrátila jsem se do pokoje a zaznamenala dvě věci. Valentýna seděla v nezměněné poloze a Leoš stál beze slova nad ní a pokládal na zem svůj lékařský kufřík. Při šramotu se otočil. " Dobrý večer. " | test |
" Tomu lékaři, který bude schopen dát mi alespoň půl roku života, dám tři čtvrtiny svého majetku! " " Žádný lékař tohle nedokáže, " řekli lékaři. " Dám vám vše, co mám, když objevíte lék, který mi umožní žít aspoň měsíc! " " Takový lék neexistuje, " řekli lékaři. " Snažte se tedy udržet mě naživu tak dlouho, abych mohl sepsat pár pokynů a myšlenek! " prosil boháč. " Tolik času budeš mít! " slíbili lékaři. V posledních hodinách svého života nařídil bohatý muž, že celý jeho majetek má být vložen do nadace, která podporuje lékařský výzkum a přispívá ke zlepšení životních podmínek lidí. Připojil také poslední myšlenku : | test |
" Prostě počkejte, " křikl jsem - měl jsem nepořádek v papírech a nehodlal jsem se vyrušovat. Bylo mi jasné, že každý soudný člověk musí uznat, že najít chybu v objednávkách je daleko důležitější než se dívat na nějaké malůvky malé holčičky. " Dědečku, " zavolala ještě jednou vnučka a postoupila ke mně. Sklonil jsem se hloub nad papíry. " Pojď, " řekla matka a odváděla ji. Holčička nechápala. Jak to, že nechci vidět její obrázek? Dala si s ním tolik práce a tak se těšila, až jej svému dědečkovi ukáže. Jenže mně bylo jasné, že takhle musím postupovat, že takhle je to pedagogicky správné. | test |
Spěchala jsem ráno do školy a v tramvaji jsem nerada vrazila do jednoho pána, velice opilého pána. Divím se, jak může být někdo opilý už po ránu. Občas takové lidi potkávám, bývají velmi nevrlí, možná nezačínají pít, možná právě s pitím končí po velkém bujarém flámu. Omluvila jsem se, ale on se do mě pustil, vychrlil strašný proud nadávek, šeredných nadávek. Co se stalo? Nadával mi opilec. Vlastně bych měla jen pokrčit rameny a pustit to z hlavy. | test |
Snaží se zoufale zakrýt svůj dnešní zjev svou někdejší podobou, která už bohužel není a kterou nikdo z nás nepamatuje. Přece jste si všiml, jak hbitě udal příhodu o kurvičce, která ho odmítla, jen proto, aby při té příležitosti mohl vyvolat svou mladistvou neodolatelnou tvář a přikrýt jí svou žalostnou pleš. " Obrana primáře " To všechno, co říkáte, je téměř pravdivé, doktorko, " odvětil Havel. " Jenomže to všechno poskytuje jen další dobré důvody, proč mám primáře rád, protože to všechno je mi bližší, než tušíte. Proč bych se měl posmívat pleši, která mne nemine? | test |
" V neděli, ten Český ráj, " zachraptěl muž. Chystali jsme se na výlet už kolik týdnů, syn se těšil, jenže vždycky jsme měli v neděli nějakou práci a sešlo z toho. " Pojedeme? " " POJEDEME, určitě. " Dokud jsme živí, opakovala jsem si, dokud jsme ještě všichni živí, musíme se přece začít konečně chovat jako živí! Živí by se měli chovat jako živí. Je krásné, být spolu a naživu. A mít někoho, kdo nás má tak rád, že chce být s námi. Správná otázka | test |
Byl jsem děsně vzrušený, ale ona zůstávala netečná a ani jednou se na mě nepodívala. Uplynuly možná minuty, možná hodiny, než vlak zastavil na jedné venkovské staničce. V tu chvíli se vzpamatovala. Rázně zavřela okno, popadla tašku a vyrazila ke dveřím. Snažil jsem se zachytit její pohled, ale ani se neotočila. Otevřela dveře kupé a odešla. Stáhnul jsem okýnko a vykouknul ven, abych viděl, jak sestupuje ze schůdků. Vůbec se mým směrem nepodívala. Kráčela kolem kolejí zády ke mně. Zíral jsem na její zadek, jak se jí mele v úzké sukni. Vlak sebou trhnul a nesl mě směrem k ní. | test |
" Nevím, " pokračovala pasivně. " Co to znamená, nevím? " táži se vzrušeně a cítím, jak se mi zrychluje dech i tep. " To znamená, že asi tak dva nebo tři měsíce, " odpověděla a mně se zatmělo před očima. " To ne. To nemyslíš vážně, Týno, máš rozum? " " Mám Leoše ráda, " prohlásila. Prudce jsem oddychovala a marně si lámala hlavu, jak na tohle odpovědět. " Kdo všechno to ví? " " Zatím jen ty a já, " zašeptala. Stojím " na koberečku " v pracovně ředitele nemocnice, mého milence číslo dvě, dívám se do jeho hladce oholené tváře, vdechuji citlivým nosem drahou kolínskou a přepadá mě nostalgie. | test |
Myslel jsem, že nám jde pomoct odstrkat to zvíře ze silnice, ale on měl lepší nápad. Vytáhl revolver a namířil velbloudovi na hlavu. Zdálo se mi, že víc zabrat už nedokážeme, ale revolver má tu zvláštní vlastnost, že člověku dodá neuvěřitelnou dávku energie. Hystericky a za velkého řevu jsme začali do velblouda kopat, kroutit mu ocasem, tahat ho a strkat, ale nebylo nám to nic platné. Velbloud se jen zapřel nohama uprostřed silnice a dál si přežvykoval. Karel si klekl před důstojníka a prosil ho, ať zvíře ušetří. | test |
Janata byl z Poděbrad, takže s námi na zámku nebydlel, ale měl jsem ho moc rád. Byl klidný a skromný a měl podobný smysl pro humor jako já, takže jsme spolu vycházeli jedna báseň. Později se mi nějak ztratil ze života. Už nevím proč, zřejmě přešel na jinou školu, a neslyšel jsem o něm až do roku 1953, kdy se náhle objevil jako velezrádce před stalinským soudem. Jak jsem později zjistil, v tom mezidobí čtyř nebo pěti let se Janata stal členem protikomunistické podzemní buňky zorganizované bratry Mašínovými, což byli taky naši spolužáci z Poděbrad. | test |
Velice se vám omlouvám, pravil, ale doufám, že nás vzhledem k okolnostem chápete. Aniž jsem to věděl, právě jsem byl svědkem konce kultury v Čechách. Nečetl jsem noviny a o politiku se nijak nezajímal, a tak mi uniklo, že ten den na základě říšského dekretu zavřeli Němci všechna divadla, kina a koncertní sály po celé zemi. Všem hercům, kulisákům, muzikantům, tanečníkům a dirigentům protektorátu Čechy a Morava nařídili, aby se hlásili v nejbližších továrnách a přispěli svými silami na pomoc třetí říši. Jenže té už stejně nikdo pomoct nemohl. MŮJ VELBLOUD DVOUHRBÝ | test |
Špinavé zbytky sněhu se rozpouštěly a zbývala po nich odporná černá břečka, před níž nebylo úniku. Skrývala se v prohlubinkách chodníků i v dírách ulice. Na stráních v okolí města však ještě sníh jiskřil bělobou a nohy se do něho bořily stejně hluboko jako na počátku zimy. Jestliže se dříve Láďa rád toulal venku, nyní ho objevování nových míst lákalo a přitahovalo dvojnásob. Už dobré dva měsíce s nikým nekamarádil, dokonce ani s Berkou a Vaněčkem, s nimiž ještě na podzim podnikal tajné výpravy. | test |
Jejich macaté uhrovité vedoucí na ně dohlížely jako staropanenské tetičky na Sicílii. Zkoušel jsem to courat se navečer nebo časně ráno po chodbě, ale nikdy se mi nepodařilo nic víc, než že jsem se svou socialistickou modelkou prohodil jen pár slov. Bylo jí šestnáct jako mně, pocházela z malého městečka na Moravě a chtěla jít později studovat do Prahy. Klidně by se mnou šla někam na procházku, ale nevěděla, jak by se jí mohlo podařit třeba i jen na chvilku utéct. | test |
Byla to moje první cesta do Prahy, ale z města si už vůbec nic nepamatuju. Měl jsem plnou hlavu jiných starostí. V obrovské dvoraně hlavního nádraží na nás čekal můj bratr Pavel. Tehdy to byl slibný mladý malíř, který měl za sebou svou první výstavu v Čáslavi. Zle se mu ale nevyplatila, neboť místní špiclové objevili na pozadí jeho groteskních maleb karikatury hákových křížů a udali ho gestapu. Naštěstí mu dal někdo echo a bratrovi se podařilo v rychlosti utéct. Byl na něho sice založen fascikl, rozběhlo se vyšetřování, ale nakonec byl případ dán ad acta. Vynořily se aktuálnější problémy. | test |
Utrhneme - li bleše nohy, ohluchne. Boj s větrnými mlýny Král měl dva syny. Protože starší z nich se víc zajímal o knihy, umění a hudbu, myslel si ten mladší, že je pro trůn způsobilejší a každý den se to také snažil dokazovat. Jednou se jako obvykle projížděl po panství svého otce, aby se ujistil, že je vše v pořádku, jak říkával, když tu si všiml, že lopatky jednoho mlýnu se netočí. " Hej, mlynáři, proč se mlýn netočí? " obořil se na překvapeného mlynáře. " Vaše Excelence, mlýn se netočí, protože nefouká vítr, " koktal mlynář. " To je mi jedno. | test |
Dívka byla mladíkovi za každou jeho lichotku vděčna ; chtěla se chvíli pozdržet v jejím teple, a proto řekla : " Lhát umíte dobře. " " Vypadám jako lhář? " " Vypadáte, že rád lžete ženám, " řekla dívka a v jejích slovech bylo mimoděk trochu staré úzkosti, protože opravdu věřila, že její mladík lže rád ženám. Mladíka dívčiny žárlivosti už někdy zlobívaly, ale tentokrát je mohl lehce pominout, protože věta přece neplatila jemu, nýbrž neznámému řidiči. A tak se jenom banálně zeptal : " Vadí vám to? " " Kdybych s vámi chodila, tak by mi to vadilo, " řekla dívka a byl to jemný pedagogický vzkaz mladíkovi ; | test |
Kdybych ti dal pytel s obuškem, už bych tu nevydržel. Víš co? Vyber si něco jiného. Všechno ti dám, a dokud budeš žít, budu ti pomáhat. " Chudák se však držel toho, co mu poradil šedivý stařeček. Když ten zloduch viděl, že chalupníka nepřemluví, dal mu pytel a chudák zase šel. V údolí potkal stařečka a ten se hned vyptával, co s těmi věcmi bude dělat. " Do pytle dám obilí, až nějaké budu mít, a obuškem to obilí vymlátím. Beztak jsem potřeboval nový cep. " Stařeček si vzal hůl a prozradil pocestnému, že to není obyčejný pytel s obuškem. | test |
Vždycky rád cestoval a obrazy mu většinou připomínaly místa, kam se podíval, nebo kam se chtěl podívat. Nejbližší věci měl tedy opět na dosah ruky. Odpoledne se profesor vypravil ven. Bylo však na čase, aby se trochu seznámil s okolím. Věděl už, že široká cesta vede podél chalupy na hřeben kopce, kde se kolem kostela na obě strany rozkládá Krásná, do níž patří i jeho nový domov. Vyšel ze dveří a hned ho oslnilo slunce, drobné sněžení ustalo a vítr rozehnal mraky. Cípkem oblohy nahlížela oranžově zářivá koule a rozptylovala se po jiskřícím sněhu. Havlena přivřel oči a zhluboka vdechl. | test |
Nesla jsem jí zrovna růže, když jsem na dveřích našla upozornění, že je mrtvá, někdo z nás, kdo k ní docházel, to napsal pro ostatní. Dala jsem růže staré paní, co se šourala po chodníku. Věděla jsem, že ona by z toho měla radost. Dát něco tomu, kdo už nic nečeká. Měla by radost? Podle její víry bych řekla, že z toho spíš " má " radost, když to dělám. Protože ona věřila, že láska nikdy nekončí a láska je nejsilnější důkaz nesmrtelnosti duší. Byla světice? Ona by se tomuhle označení jistě velmi bránila. | test |
Přežil, protože jeho žena se nebála výsměchu, poslouchala hlas své naděje a udělala pro tu naději všechno, co mohla. Stáli na pobřeží, sousoší věrnosti, lásky a síly, sousoší ozářené svítilnami těch, kteří jim nevěřili a teď je užasle a radostně obstoupili. Čili šťastný konec. Ale já si říkám : Každý večer vyplouvají naši blízcí na svá moře, do vln svých starostí a trýzní, každý večer čekají na světlo, které jim můžeme rozsvítit jen my. Dočkají se? Spatří to světlo dnes večer? Neztroskotají? " Válka " Víš, tatínku, že byla válka? " zeptalo se mě dítě. | test |
" Jedete do Bystrice? " zeptala se dívka a koketně se na něho usmála. " Prosím, posaďte se, " otvíral mladík dveře. Dívka usedla a auto se rozjelo. 3 Mladík byl vždycky rád, když byla jeho dívka veselá ; nebývalo to tak často : měla dost obtížné zaměstnání, nevrlé prostředí, mnoho přesčasových hodin bez náhradního volna, doma nemocnou matku, bývala unavená ; nevynikala ani zvlášť dobrými nervy ani sebejistotou a propadala snadno úzkostem i strachu. Dovedl proto přivítat každý projev její veselosti s něžnou starostlivostí pěstouna. Usmál se na ni a řekl : " Mám dnes štěstí. Jezdím autem už pět let, ale tak hezkou stopařku jsem nikdy nevezl. " | test |